Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Vaše souhlasy a odmítnutí si ukládáme do vašeho zařízení, abychom se vás už příště znovu neptali. Můžete je kdykoli později upravit ve Správě cookies

Více informací

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

V jako výškový


Naše Mi-24V a Mi-35 z technického hlediska

Text: Tomáš „Hindman“ Dvořák


Jak již název napovídá, budeme se v tomto článku zabývat verzí vrtulníku Mi-24 s indexem V, v originále „vysotnyj“, tedy výškový. Firma Eduard opět vydává zajímavý přebal této varianty ve čtvrtkovém měřítku na základě výlisků ruské Zvezdy, tak si povíme něco o Mi-24V/35, které prošly službou v československém a českém vojenském letectvu.

 

Jelikož rozdíly mezi dvěma hlavními verzemi, sloužícími u nás, D a V, jsem popsal v pojednání „Déčko jak má být“ v listopadovém Infu 2021, nebudu se dále těmito odlišnostmi zabývat a pokusím se popsat hlavní viditelné rozdíly mezi jednotlivými sériemi Véček u nás létajících. Jen pro pořádek, jedinými opravdu nezaměnitelnými rozdíly mezi Véčkem a Déčkem jsou řízená protitanková výzbroj, sestávající u Véčka z nadzvukových řízených střel 9M114 Šturm, nového elektro-optického zaměřovacího systému Raduga-Š na pravé přední části trupu a nové naváděcí antény na levé straně přídě, dále je to nový střelecko-bombardovací zaměřovač ASP-17V v pilotní kabině a nakonec sání vzduchu spouštěcí jednotky AI-9V skrze ocasní nosník mřížkou za pravým stabilizátorem. Další odlišnosti, jako jsou tzv. mokré závěsníky, jiný tvar kořene listů nosného rotoru, širší listy vyrovnávacího rotoru se šikmým zakončením a hlavně nové výkonnější pohonné jednotky TV3-117V, umožňující provoz vrtulníku ve vyšších nadmořských výškách a v prostředí s vysokou teplotou vzduchu, byly zavedeny i do výroby posledních Mi-24D, a nemusí být tudíž hlavním rozpoznávacím markantem. Našich Déček se to ale netýká, to je spíše upozornění pro stavitele zahraničních uživatelů těchto strojů.

První várka „Véček“ měla ještě fotokulomet umístěn v kořeni levého křídla, jako tomu bylo u verze Mi-24D. Chybí již ale „bradavice“ výstražného radiolokačního systému S3M Sirena.   Foto: autor

 

Jednotlivé série

Mezi léty 1985 až 2006 bylo dodáno celkem 48 vrtulníků Mi-24V/Mi-35. Nejprve se zaměříme na stroje dodané za socialismu, tedy mezi léty 1985 až 1989. První série měla přidělena následující trupová čísla: 0701, 0702, 0703, 0704, 0705, 0706, 0707, 0708, 0709, 0710. Pro tyto vrtulníky bylo typické, že měly ještě starší typ systému identifikace vlastní-cizí, SRO-2 Chrom, charakteristický svými „trojzubými“ anténami, umístěnými na předním horním rámu kabiny operátora a na spodní straně koncového nosníku – kýlovky. Dále byl, stejně jako na Déčku, fotokulomet S-13, umístěný v přechodu levého křídla do svislého pylonu. Na jeho tělese již ale nebyla instalována „bradavice“ výstražného radiolokačního systému S3M Sirena. Ty nebyly ani na odtokových hranách vnějších závěsníků. Místo toho naše Véčka používala novější pasivní systém L-006 Berjozka, nacházející se v rozměrných oválných krytech na levé i pravé přední části trupu mezi pilotními kabinami. Tyto kryty piloti nezřídka využívali jako „poličky“ pro odložení přilby nebo pouzdra s mapami při vystupování a nastupování. Mírně vzadu pod levou Berjozkou je umístěný pevný přistávací světlomet FFP-7. Na odtokové hraně koncového nosníku se nacházejí dvě antény varovného systému před ozářením radiolokátorem ze zadní polosféry. U této série vrtulníků se stejně jako na Déčku nacházela v šachtě hlavního podvozku přepážka oddělující levou a pravou stranu. Čtyři kazety s výmetnicemi klamných cílů ASO-2V se stejně jako u Déček nacházejí pod zadní částí ocasního nosníku. Nejsou však již připevněny pásy, konzola kazet je uchycena šrouby přímo do nosníku.

Další dodávka Véček měla trupová čísla 0786, 0787, 0788, 0789, 0790. Od předchozích strojů se odlišovala především přemístěním fotokulometu do kabiny kapitána vrtulníku, napravo od zaměřovače. Změnil se i typ na SŠ-45. Druhou změnou bylo odstranění přepážky v šachtě hlavního podvozku. To bylo rozhodně ku prospěchu. Při montáži i seřizování podvozku se dalo pohodlněji dostat k danému uzlu z protější části šachty a mechanici si spolu mohli i lépe popovídat.

Následovala trupová čísla 0812, 0813, 0814, 0815, 0816. Od předchozí série se v podstatě nelišila.

Předposlední sérií dodanou ze SSSR ve dvou etapách byly vrtulníky s trupovými čísly 0832, 0833, 0834, 0835, 0836, 0837, 0838, 0839. Hlavními rozdíly oproti předchozím sériím bylo přesunutí antén L-006 Berjozka na horní část trupu, zhruba mezi kabinu kapitána a nákladovou kabinu. „Trojzubce“ antén SRO-2 Chrom nahradily ploutvičky novějšího systému 62-01 Parol. Třetí odlišností je zvýšení počtu kazet ASO-2V ze čtyř na šest a jejich přemístění na boky trupu za křídlo, po třech na každé straně. Zabudovány jsou v aerodynamických krytech. S tím byla trošku potíž, neboť samotná montáž konzol a krytů byla poměrně obtížná, navíc v krytech během provozu vznikaly trhliny. Z těchto důvodů bylo zřejmě u vyšších sérií Mi-24/35 od kapotáže kazet upuštěno. Všechny dvacetčtyřky, jež mají výmetnice instalovány na bocích trupu, mají uvnitř tzv. radioúseku dvě výztuhy, zpevňující navzájem protilehlé strany konzol.

Poslední skupinu, uzavírající Véčka dodaná za bývalého režimu, tvořily pouze tři stroje trupových čísel 0927, 0928, 0929. Oč je tato série menší, o to je zajímavější. Kromě nepatrně jinak rozmístěných přístrojů na palubní desce kapitána je zajímavé to, že ačkoliv se ve službě označovaly jako Mi-24V, na výrobních štítcích bylo vyraženo Mi-35, což je vlastně pro exportní stroje v pořádku. Osobně potvrzené to mám pouze u 0928, ale předpokládám, že u zbývajících dvou to bylo stejné. Další společnou linkou, kromě 0927, která po rozdělení federace připadla Slovensku, je fakt, že další dva vrtulníky postihly katastrofy, a to za velmi podobných okolností. V jejich troskách bohužel zahynulo sedm členů létajícího personálu.

Stroj trupového čísla 0834 demonstruje podobu poslední předlistopadové dodávky vrtulníků Mi-24V. Na rámu přední kabiny je „ploutvička“ systému 62-01 Parol, antény systému L-006 Berjozka se přesunuly nahoru za kabinu kapitána vrtulníku.  Foto: Petr Soukop

Na místo autonomního navigačního systému DISS, jehož roli převzal systém GPS, se nastěhovala krátkovlnná radiostanice LUN 3520. Nad ní je nový kompas a digitální výškoměr ve feetech. Foto: autor


Úpravy a modernizace

Popsali jsme si jednotlivé vrtulníky tak, jak přišly z výroby. Nicméně po revoluci se pozvolna začalo s prezentací těchto strojů na západ od našich hranic a posléze bylo nutné provést alespoň základní kompatibilitu s NATO. Proto bylo rozhodnuto o provedení zástaveb systému GPS, digitálního ukazatele výšky letu ve stopách (feetech) a západních odpovídačů tak, aby se Véčka mohla zúčastňovat leteckých dnů a cvičení na Západě. Rozmístění bylo obdobné, jak jsem je popsal na Déčku. Čili anténa GPS na horním rámu čelního skla operátora, ovládací skříňka na opačné straně uvnitř kabiny. Ukazatel výšky ve feetech pod ní, nad pravým předním panelem. U kapitána byl „feetoměr“ nad pohyblivou mapou systému DISS a místo, kde byly původně palubní hodiny, obsadil nový ukazatel kompasu. Hodiny se přesunuly na horní rám čelního skla, mezi indikátor ozáření systému Sirena a ventilátor. Bílé ploutvičky antén odpovídače APX-100 byly za přední podvozkovou šachtou v ose trupu a na ocasním nosníku, zhruba v jeho polovině, mírně vlevo od osy. V obou kabinách přibyly mírně vlevo nad hlavami pilotů konzolky pro uchycení nových adaptérů připojení přilby nebo sluchátek. Po katastrofě 0928 přibyl na palubní desce kapitána vlevo od mapy DISSu ještě nezávisle napájený záložní umělý horizont LUN 1241, který nahradil původní UKT-2. 

Prokazatelně těmito úpravami prošla všechna Véčka, kromě 0706 a 0929, které ještě předtím postihly katastrofy, a 0789, která byla vyřazena pro vážné poškození draku. Vrtulníky náležící slovenské straně (0704, 0707, 0708, 0786, 0787, 0813, 0814, 0832, 0833, 0927) do rozdělení republiky tímto upgradem také neprošly, to až později na Slovensku. Byl obdobný, ale to není předmětem našeho tématu.

Ovládací pultík aktivního infračerveného rušiče L-166V-11E „Ispanka“ v kabině pilota-operátora vedle pravého pultu výzbroje. Povšimněte si nápisu NEZAPÍNAT - v té době se již systém nepoužíval.  Foto: autor  

 Ovládací skříňka radiostanice LUN 3520 nad levým pultem výzbroje pilota-operátora. Foto: autor


Neviditelná laň

Jedno z Véček, a to konkrétně stroj s trupovým číslem 0837, byl po ukončení Revize 2 v Leteckých opravnách Kbely (LOK) vybrán pro projekt s názvem Vrtulník. Tento experiment pod taktovkou tehdejšího VTÚL a PVO byl realizován v lakovně Aero Vodochody a spočíval v polepení většiny povrchu vrtulníku speciální gumou, která měla rušit radarové kmitočty, a poté nástřikem experimentální kamufláže, jejíž speciální barvy ztěžovaly detekci přístroji pro noční vidění. Cílem tedy bylo vrtulník částečně zneviditelnit, ale kromě celkem zajímavého povrchu, pod kterým téměř zanikaly jinak viditelné nýty, bylo jediným výsledkem rozhození vyvážení a zvýšení hmotnosti, na což kapitána upozorňoval štítek na levém bočním pultu. Dnes tento „unikát“ slouží jako učební pomůcka VA Vyškov.

 Levý pult pilota-operátora s anglickými popiskami a tabulkou převodu metrů na fíty (nezbytná to pomůcka všech, kteří létají s přístroji cejchovanými v metrech). Foto: autor


Výzbroj a výstroj

Kromě již zmiňovaných protitankových raket Šturm, nahrazujících známé Falangy u Déčka, může nést Véčko stejnou výzbroj jako D, rozšířenou dále o raketové bloky B8V20 ráže 80 mm, univerzální pouzdra GUV buď s 30mm granátometem 9-A-669, nebo s jedním rotačním kulometem 12,7 mm 9-A-624 a dvěma rotačními kulomety 7,62 mm 9-A-622. Dále může nést kanónová pouzdra s dvouhlavňovým kanónem UPK-23/250 ráže 23 mm, kazetové kontejnery KMGU-2 nebo raketomety RM-122. Na stroji 0790 se ve VTÚL zkoušelo použití leteckého kanónu PL-20 Plamen, známého z výzbroje L-159. Všechna naše Véčka mohou nést Šturmy i na vnějších křídelních závěsnících přes speciální adaptéry, a tak lze jejich počet zvýšit až na osm kusů. Samozřejmostí je možnost podvěšení čtyř přídavných palivových nádrží (každá o objemu 450 litrů).

Za socialismu byla k Véčkám dodána i jedna sada chladičů výstupních plynů EVU, ale samozřejmě se s ní nelétalo, zkoušela se až v březnu 2002 jiná sada, zakoupená pro zkušební účely na vrtulníku 0835. V obou případech se jednalo o starší provedení se šikmým zakončením výdechů.

Nákladový prostor se dvěma černými brašnami, které slouží pro uložení systémů nočního vidění. Foto: autor

 

Stará Véčka dosluhují

Po téměř celou dobu své služby, cca od roku 1988, byla Véčka kromě péče u vojenských útvarů podrobována revizím 1 a 2 a generálním opravám v LOKu, ten také provedl veškeré popsané zástavby. Jen na stroji 0705 byla provedena v rámci certifikace na zahájení generálek tzv. Vstupní oprava, taktéž v LOKu, ale specialisty z výrobního závodu Rostvertol v Rostově na Donu. Oprava byla provedena poměrně pečlivě, i když k některým věcem měli Rostovští svérázný přístup. Od té doby má 0705, jako jediné starší české Véčko, kapotáž koncového reduktoru o menších rozměrech a z laminátu, stejně jako Mi-35. V roce 2012 byl v podstatě ukončen provoz starých Véček a v roce 2015 odprodal LOM stroje trupových čísel 0702, 0710, 0788, 0790, 0815, 0835 a 0839 společnosti AAL se sídlem v Šardžá ve Spojených arabských emirátech. Tam prošly opravou a pravděpodobně skončily v Libyi nebo Súdánu. Draky 0701 a 0789 byly odprodány do soukromých sbírek v zahraničí, 0705 se nachází jako pomník před štábem základny v Náměšti nad Oslavou, 0709 je ve kbelském leteckém muzeu.

Důkaz, že se vrtulník trupového čísla 3365 měl původně narodit jako verze Mi-35P…

Foto: autor

 Pěkný záběr na kokpit s podsvícením uzpůsobeným pro lety se systémem nočního vidění. Foto: David Všetíček 


Nová generace

V rámci splacení dluhu po bývalém Sovětském svazu nám Ruská federace jakožto nástupnický stát dodala krom jiného mezi roky 2003 až 2006 celkem 17 nových bitevních vrtulníků. Sedm bylo verze Mi-24V a deset již bylo označeno jako Mi-35. Stroje těchto verzí se mezi sebou liší jen málo a tyto odlišnosti si nyní popíšeme.

Jako první byla dodána ve dvou várkách standardní Véčka trupových čísel 7353, 7354, 7355, 7356, 7357, 7358 a 0981. Od starších mašin, u nás již používaných, se odlišují kromě výkonnějších motorů TV3-117VMA na první pohled jinak uchycenými výmetnicemi ASO-2V. Ty jsou sice stále na boku trupu, ale bez kapotáže, a kazety jsou montovány tak, že horní je umístěna konektory vpřed a dvě pod ní konektory vzad. Navíc je prostřední kazeta posunuta mírně vpřed a jednotlivé kazety jsou oproti sobě přesazeny. Jiné jsou i pitotovy trubice, u kterých nyní jejich trubková část přesahuje odtokovou hranu a přechází ve vřetenovité zakončení. Zajímavé je, že stroj 0981 nemá pod pitotkami nanýtována očka, která slouží pro přivázání jejich povlaků. Indikátor námrazy ve vstupu do ventilátoru je již nového typu SO-121VM. V nákladové kabině, na předním pravém horním krytu elektrovybavení, jsou namontována čtyři signální tabla, upozorňující osádku na kovové třísky v olejových náplních hlavního, vloženého i koncového reduktoru a skříně náhonů. Signalizace kovových nečistot v olejové soustavě obou motorů byla standardem už dříve na starších Véčkách.

Dále se tyto stroje liší černým zbarvením obou pilotních kabin, uzpůsobeným pro používání systému nočního vidění (NVG). Bohužel osvětlení interiéru ani vnější osvětlení nebylo s NVG kompatibilní, takže se jednalo o jakéhosi kočkopsa... Na vrtulnících nebyly namontovány ani GPS ani odpovídače, takže vlastně při dodání odpovídaly našim Véčkům z let osmdesátých let, a to včetně popisů v kabinách v azbuce. Jedinou změnou byla absence systému vlastní-cizí. Stroje tedy nemají ani SRO-2 Chrom, ani 62-01 Parol, takže nemají ani „trojzubce“ nebo ploutvičky na obvyklých místech a ani malé bílé kulaté antény pod oběma pitotkami a na bocích koncového nosníku – kýlovky.

Až během provozu, ale nutno říci, že poměrně brzy byly na těchto sedmi kusech provedeny zástavby systému GPS a odpovídačů APX-100, s umístěním stejně jako na starších vrtulnících. Ještě o něco později byla provedena zástavba radiostanice LUN 3520 české provenience. Její černá anténa ve tvaru T byla umístěna vzadu, nahoře na ocasním nosníku, mírně vpravo. Ovládací skříňka se nachází u operátora na levém předním panelu, u kapitána zaujala pozici po demontovaném kartografu – pohyblivé mapě systému DISS. Hodiny byly opět přemístěny nahoru a na jejich místě je nyní zabudován kompas a „feetoměr“. Jako zajímavost lze uvést, že český letecký kanón PL-20 Plamen byl zkoušen i na stroji číslo 7357. Proběhly jak letové zkoušky, tak střelby na střelnici Libavá, ale do výzbroje čtyřiadvacítek nakonec zaveden nebyl.

Jako další byly dodány tři kusy trupových čísel 7360, 3361 a 3362. Ty byly již značeny jako Mi-35. Tyto vrtulníky mají pilotní kabiny i vnitřní a vnější osvětlení plně kompatibilní s NVG, což znamená i to, že na přistávací světlomet na levé straně trupu se dá namontovat speciální NVG filtr. Popisy v kabinách byly již při dodání v angličtině. NVG úprava zahrnuje i možnost překrytí plexisklových kompenzačních štítků na levém rámu zasklení kapitána a na pravém u operátora černými látkovými kryty, aby nedocházelo k nežádoucím odleskům do brýlí. Stejným způsobem jsou zakryty i oba zbrojní panely napravo od operátorovy sedačky. Mezi oběma kabinami je krycí, opět černá látková dečka, takže za pedály kapitána již není vidět do přední kabiny. V nákladové kabině, mezi 3. a 4. okénkem napravo, jsou uchyceny dvě černé kožené brašny, ukrývající kabeláž k NVG optice, není-li používána. Na trubce snímače DUAS u rámu čelního skla operátora byla na konzolce umístěna anténa GPS. Popravdě řečeno, starší řešení, vyvinuté v LOKu, bylo mnohem elegantnější. Ovládačka je u operátora na standardní pozici vpředu, vpravo nahoře. Dále se na spodní části krytu naváděcí antény raket Šturm nacházela bílá anténa odpovídače, tentokrát typu KT-76C. Toto umístění bylo poněkud kuriózní a každému, kdo někdy manipuloval s ojátkem u čtyřiadvacítky, musí být jasné, k čemu asi mohlo dojít a patrně i došlo... Takže aby se tomu předešlo, byla anténa přemístěna na standardní místo za přední podvozkovou šachtu. Typ KT-76C nepotřeboval druhou anténu, a tak ploutvička na ocasu chyběla. V kabině operátora přibyl nový výškoměr, jeho umístění v levé přední části kabiny ale nebylo nejšťastnější (ono ale už opravdu nebylo kam ho dát) a jelikož je třeba pro nástup do přední kabiny a výstup z ní určitý grif, dělala jeho pozice, zejména některým příslušníkům pozemního personálu, celkem obtíže. U kapitána došlo k přesunutí palubních hodin z jejich pozice nad kartografem DISSu, kde jejich pozici zaujal kódovací výškoměr, na levý boční stínicí kryt palubní desky. Při pohledu zvenku na odkrytou zadní část hodinek a z nich vedoucích vodičů člověk nabyl dojmu, že je to jaksi nedodělané, ale nebylo.

Tyto vrtulníky již nemají havarijní zapisovač SARPP-12DM, ale moderní systém BUR, jenž pomocí snímačů na jednotlivých prvcích řízení získává potřebná data. Jeden z nich je i na koncovém reduktoru, kde snímá vysunutí a zasunutí jeho hřídele, a tím vlastně úhel náběhu vyrovnávacího rotoru. A proto je na pravé straně krytu reduktoru na vrcholu kýlovky větší a hranatější výstupek, kryjící onen snímač. Aerodynamický kryt na levé straně reduktoru je již menšího typu, z laminátu, stejný jako na již zmiňované 0705 po generálce.

Jedinou úpravou, která nebyla na těchto třech strojích provedena ještě ve výrobě, byla u nás provedená zástavba radiostanice LUN 3520. Její anténa se opět nachází na stejném místě jako na předchozích vrtulnících a ovládací skříňka opět nahradila pozici kartografu u kapitána. Ten již ale tentokrát nebyl ve výrobě zabudován.

Detail omezeného výhledu kapitána vrtulníku, který má v zorném poli fotokulomet, ventilátor,  ovládací skříňku systému Siréna a kvůli instalacím dalších zařízení se do této oblasti přesunuly i palubní hodiny. Foto: autor

Antény palubního odpovídače APX-100 byly montovány za příďovým podvozkem a na spodní části ocasního nosníku. 

 

Posledních sedm

Úplně poslední dodávku tvořily opět nadvakrát dodané mašiny těchto trupových čísel: 3365, 3366, 3367, 3368, 3369, 3370 a 3371. Byly dodány ve stejné konfiguraci jako tři předchozí, také na nich byla u nás provedena zástavba LUNky a u čtyř strojů trupových čísel 3367, 3368, 3370 a 3371 byla během provozu provedena záměna odpovídačů KT-76C za typ APX-119, takže anténa za přední šachtou, která byla původně namontována v její ose, byla zaslepena a nový typ se přesunul lehce doprava, na hranu šachty. Jelikož APX-119 používá antény opět dvě, druhá ploutvička putovala na standardní místo na ocasním nosníku vzadu, nepatrně vlevo. U vrtulníků došlo ke konci provozu ke zrušení krátkovlnné radiostanice Jadro, a tudíž zmizely drátové antény mezi horní částí trupu a stabilizátory. Sloupky jejího uchycení však na trupu zůstaly, stejně jako celá vnitřní instalace a ovládací skříňka na levém pultu kapitána. Jen u ní přibyl štítek „NEPOUŽÍVAT“. Úprava se netýkala uloženek a nestihly ji kvůli havárii ani 7353 a 3361. Všechny nově dodané vrtulníky mohly používat chladiče výstupních plynů EVU, tentokrát již novější variantu s vodorovným zakončením výdechů.

Z těchto sedmnácti vrtulníků prošlo 11 kusů generální opravou v LOMu a na první pohled jsou rozpoznatelné podle difuzních přechodů kamuflážních barev. Z výroby v Rostově byly dodány s ostrými přechody, protože byly stříkány podle šablon, a schod mezi barvami byl mnohdy i několik desetin mm vysoký. Dvanáctý plánovaný stroj 3361 to bohužel do generálky nestihl kvůli poškození draku při incidentu na náměšťské základně. Při kontrolní motorové zkoušce s následným zavisením došlo k destrukci volné turbíny jednoho z motorů a poté k tvrdému dosednutí stroje. Mašina 7353 skončila v lese po nezdařeném vzletu na střelnici Libavá. Příčinou bylo její přetížení. Oba vrtulníky by se patrně za pomoci ruské strany podařilo opravit (tehdy ještě spolupráce probíhala), ale kvůli plánovanému ukončení provozu typu už byly opravy patrně vyhodnoceny jako nerentabilní. Zajímavé je, že jak u těchto dvou kusů, tak dříve u 0789 došlo, kromě jiného, v podstatě ke stejnému druhu poškození, které se objevuje vždy po tvrdém dosednutí, a to ke zvlnění potahu, nebo i případné mírné destrukci trupu na přechodu mezi přední pancéřovanou částí trupu a přechodu do nákladové kabiny. Vzhledem k hmotnosti jednotlivých částí vrtulníku je to pochopitelné. Stroj 7354 podobnou událost ustál, jelikož poškození bylo proti dalším dvěma minimální. Generálkami v LOMu neprošly také dlouhodobě uložené vrtulníky trupových čísel 7354, 7355, 7356, 7357 a 7358.

Detail antény systému GPS původní instalace, vyvinuté  v leteckých opravnách Kbely.

 

Proč jen Véčka?

Na mysl se vkrádá otázka, proč si vlastně česká strana vybrala jako předmět splátky dluhu verzi Mi-24V/35 a ne podstatně modernější a v boji rozhodně výkonnější a odolnější Mi-35M a její deriváty. Pomineme-li cenu, a tedy počet dodaných kusů, bylo údajně hlavním důvodem to, že armáda nechtěla zavádět do výzbroje nový typ, a hlavně to, že bylo v plánu celou flotilu našich Véček, jak starých, tak těch nových, postupně zmodernizovat na stejnou úroveň. Byl to velkolepý plán, na kterém měly spolupracovat společně státy V4. Bohužel z něj nakonec sešlo, což byl vlastně začátek konce našich čtyřiadvacítek. Byť se jedná o výkonný a svým způsobem víceúčelový vrtulník, má pouze nezbytné avionické vybavení pro to, aby se mohl ve 21. století vůbec pohybovat vzdušným prostorem, a v soudobých konfliktech by byl na bojišti bez odpovídající moderní výzbroje, aktivních i pasivních ochranných systémů a systémů pro situační povědomí osádky v podstatě odsouzen k záhubě. Je opravdu škoda, že nic z modernizačních plánů nebylo nakonec realizováno, neboť příklad našich Mi-171Š dokazuje, že i tudy vede cesta.

Náš požadavek na dodávku Véček každopádně ruskou stranu poněkud zaskočil, neboť tato verze již nebyla několik let v programu výrobního závodu Rostvertol v Rostově na Donu. Nutno podotknout, že výrobce nakonec požadavek splnil, i když poněkud svérázně. Draky našich Véček rozhodně nebyly nově vyrobené, což dokládá fakt, že sériová čísla mašin z první dodávky 0873xx jsou v podstatě pokračováním sériových čísel Mi-35P Nigerijského letectva a že vrtulník sériového čísla 203365 má na výrobním štítku vyraženo Mi-35P! Dle vlastní zkušenosti ze stáže, kterou jsem v létě 2001 absolvoval v Rostově, můžu říct, že běžnou praxí při opravách pro domácí letectvo bylo, že do generálky bylo odesláno Véčko a vrátilo se jako Mi-24P. Ruští letci měli tuto verzi ve větší oblibě. Aby se kvůli tomu nemusel vyrábět celý drak, což už by ani nebyla oprava, rozstykovala se přední část s kabinami od zbytku trupu a po opravě draku byla k trupu sestykována nově vyrobená příď pro verzi P. Po doplnění všech dalších odlišných systémů obou verzí byla verze P na světě. No a naše mašiny vznikly patrně obdobně, akorát že obráceným procesem. Případně se s trupy počítalo pro verzi P a byly doplněny o repasované přídě z Véček. Ať tak nebo tak, na 3365 to Rusům uteklo.

A ještě jedna záhada: při služební cestě v Burkina Faso jsme na základně v Ouagadougou narazili na odstavené Mi-24V/Mi-35 tamního letectva. Stoje byly vyrobeny v závodě v Arseňjevu na Dálném východě a konstrukčně se od rostovských čtyřiadvacítek dost liší. V nákladové kabině jsme ovšem nalezli laminátový kryt, kryjící elektro vybavení v přední části této kabiny, a na něm bylo zevnitř nastříkané číslo 220981, což je výrobní číslo našeho vrtulníku z první deblokační dodávky! Takže se patrně někdy spolu musely potkat. Zřejmě k tomu došlo v Rostvertolu, kde vedle výroby probíhaly i generálky, a to i vrtulníků vyrobených v Arseňjevu. Buď je někdo prohodil (je divné, že by pasovaly), nebo úřadoval lakýrník se špatnými instrukcemi.

Ať už to bylo s výrobou našich mašin jakkoliv, byly to poslední Mi-24V, které opustily výrobní závod, a vrtulník trupového čísla 3371 je s největší pravděpodobností poslední vyrobené Véčko na světě.

Viditelnou změnou na vrtulnících dodaných Afghánistánu byla trubková anténa 10-389 HF radiostanice, která byla namontována podél levé strany ocasního nosníku. Foto: autor

 

V cizích službách

Kromě již zmiňovaných strojů odprodaných společnosti AAL, o jejichž dalším osudu toho není moc známo, si i další, původně ještě československé vrtulníky našly nové uživatele v zahraničí. Jak je všeobecně známo, darovala Česká republika afghánské vládě mimo jinou techniku i šest kusů Mi-24V. V Afghan National Army (odtud zkratka projektu ANA) dostala naše bývalá Véčka nová čísla: 113 (původně 0836), 114 (0703), 115 (0816), 116 (0834), 117 (0838) a 118 (0812). Hlavními úpravami, kterými se tyto vrtulníky odlišovaly od své původní podoby, byly v rámci generální opravy tyto: záměna motorů TV3-117V za výkonnější TV3-117VMA, odstranění systému GPS a veškerých antén identifikačního systému SRO-2 Chrom nebo 62-01 Parol, náhrada palubního interkomu SPU-8 za moderní AA38-52, jehož ovládací skříňky byly na levém pultu operátora vedle sedačky, na levém pultu kapitána nad pákou kolektivu a na stropě nákladovky, kde také visely komunikační kabely pro celé eventuální osazenstvo. Odpovídač byl nahrazen jiným (KT-73) s jednou bílou ploutvičkou v ose trupu za přední šachtou podvozku a s ovládací skříňkou na levém pultu kapitána. Hodiny se přesunuly opět nahoru nad zaměřovač a jejich místo zaujal kódovací výškoměr KAE-130. Znovu byl namontován záložní umělý horizont LUN 1421 namísto původního UKT-2. Popisy v kabinách byly v angličtině a zmizely konzolky na uchycení adaptérů pro připojení sluchátek či přilby. Nová přípojná místa tvořily téměř neznatelné konektory na levých pultech obou pilotů.

Nejviditelnějšími změnami na vnějším povrchu stroje byly kromě již zmíněných odstraněných antén dvě poměrně velké bílé antény ve tvaru T. Jednalo se o antény radiostanic systému VHF-UHF COM. Jedna anténa AT-160 COM 1 byla umístěna na horní části ocasního nosníku, na místě původní T antény pro VKV R-863. Druhá AT-160 COM 2 se nacházela na spodní části nosníku, na místě původní antény ve tvaru U pro VKV R-828. S instalací těchto antén nastal lehký problém, neboť jejich ovládací skříňky byly celkem velké a ani do poměrně prostorné kabiny Hindu nebylo snadné je umístit. Nakonec se našlo místo hned za spodní hranou dveří, mezi pákou brzdy nosného rotoru a lékárničkou, která musela být z tohoto důvodu přemístěna na levý boční pult nad ovládací skříňku nového interkomu. Jelikož nové umístění ovládaček bylo na místě, kam se běžně při nastupování a vystupování z kabiny šlape pravou nohou a zvyk je železná košile, byly obě skříňky chráněny poměrně masivním kovovým krytem, jehož horní část se dala po nastoupení do kabiny sejmout, aby byl přístup k tlačítkům a displejům, a před vystoupením se zase zakryla. O tom, jak důsledně bylo toto opatření později dodržováno afghánským pozemním a létajícím personálem, si nedělám iluze.

Další a rozhodně nejviditelnější změnou byla na pravé straně téměř přes celý nosník namontovaná trubková černá anténa 10-389 HF radiostanice. Její ovládací skříňka nahrazovala původní v přední části levého pultu od KV radiostanic Karat M-24 nebo Jadro 11, jejichž drátové antény mezi stabilizátory a trupem byly odstraněny. Tentokrát však byly demontovány i oba sloupky a průchod do radioúseku. Poslední změnou byla demontáž radioizotopového indikátoru námrazy RIO-3 ve vstupním věnci ventilátoru chlazení olejové soustavy a jeho náhrada za moderní a neradioaktivní sytém SO-121VM.

Vrtulníky sloužily v Afghánistánu od svého dodání mezi koncem listopadu 2008 a počátkem února 2009 spolehlivě až do svého vyřazení počátkem roku 2016. Jediným problémem byly kontrolní motorové zkoušky a zálety po opětovném smontování po přepravě letounem An-124 Ruslan. Rozdílná nadmořská výška kbelského (286 m) a kábulského (1791 m) letiště si vynutila dodatečné seřízení parametrů motorů a nosných rotorů všech vrtulníků. Po následné změně metodiky provádění zkušebních letů se již tyto problémy nevyskytovaly.

 

Pár slov závěrem…

Doufám, že toto pojednání alespoň trochu osvětlí technické rozdíly mezi jednotlivými sériemi našich Mi-24V/Mi-35, i když jsem určitě nějaké drobnosti opomenul. Zorientovat se v tom všem po tolika letech bylo mnohem složitější, než jsem čekal, a tímto také děkuji mým kolegům z práce, kteří mi byli nápomocni jak odbornou radou, tak lepší pamětí. Záměrně jsem nezabředl do tématu zbarvení, a to jak vnitřních prostor, tak kamufláží. To je téma na samostatný článek. Stále platí to, co často zdůrazňuji, a to řídit se fotografiemi konkrétního stroje z daného období. Naštěstí jsou naše Hindy hojně nafocené, tak by to pro modeláře neměl být problém.

Je ironií osudu, že až ke konci své kariéry se některé naše čtyřiadvacítky dočkaly toho, k čemu byly vlastně vyrobeny, a budeme doufat, že z toho, co zbylo, se alespoň část v domácím mírovém prostředí dočká 24. srpna a oslaví tak neuvěřitelných 45 let služby v našem vojenském letectvu. Lepší už jsou v tomto ohledu pouze typy Mi-8, L-39 a L-410, ale i jejich původní verze se již blíží konci své služby ve vzdušných silách AČR.

Moderní válečné konflikty jasně ukázaly, že pouze moderními systémy vybavené stroje mají šanci na přežití a efektivní plnění úkolů. Přesto, a přiznám se, že je v tom i trochu nostalgie, mi bude tento velmi elegantní vrtulník a jeho nezaměnitelný zvuk na našem nebi chybět.

předchozí článek

Příjezd kavalerie

následující článek

Letecká vojna nad Ukrajinou

Článek pochází z vydání 03/2023

Info EDUARD 03/2023, Page 14
Info EDUARD 03/2023, Page 15
Prolistovat PDF
03/2023
Info EDUARD 03/2023

Dobrý den, dámy a pánové! Máme zavřeno. Dnes představované březnové novinky si sice můžete prohlédnout a prostudovat jak na následujících stránkách, tak na našem e-shopu, ale nekoupíte je tam. Chápu, zní to šíleně. Nejde ale o žádný rafinovaný marketingový tah, prostě se stěhujeme. Přesně řečeno, stěhujeme obchodní oddělení. To je také důvod, proč v následujících sedmi dnech nebude možné objednávat na e-shopu. Jak jste ale jistě zaznamenali, bylo na druhou stranu možné tyto novinky nakoupit již od minulého pátku, rovněž tak jsou již k dispozici u našich obchodních partnerů.

3/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article V jako výškový waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (543 ms)

Rendering V jako výškový (284212): (14/14) (8 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i6889/item983006-small.jpg

 i6889/item983007-small.jpg

 i6889/item983008-small.jpg

 i6889/item983009-small.jpg

 i6889/item983010-small.jpg

 i6889/item983011-small.jpg

 i6889/item983012-small.jpg

 i6889/item983013-small.jpg

 i6889/item983014-small.jpg

 i6889/item983015-small.jpg

 i6889/item983016-small.jpg[p2]

 i6889/item983017-small.jpg[p2]

 i6889/item983018-small.jpg[p2]

 i6889/item983019-small.jpg[p2]

 p156/vth369627-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i6889/vth369758-1.jpg

 i6889/vth369759-1.jpg