Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Vaše souhlasy a odmítnutí si ukládáme do vašeho zařízení, abychom se vás už příště znovu neptali. Můžete je kdykoli později upravit ve Správě cookies

Více informací

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Jak jsme budovali šachtu

Před odjezdem z Mostu jsme si našeho firemního vana, přezdívaného Mayer, ještě umyli. Kolegové nám ho nepředali v úplně reprezentativním stavu.


Text: Vladimír Šulc


Nelekejte se, nebudu vám vyprávět o budování Dolu Dukla na Ostravsku ani Dolu Ležáky tady u nás na Mostecku, i když ten druhý zničil naše krásné město daleko efektivněji a důkladněji, než všech 18 velkých spojeneckých náletů za druhé světové války. Řeč bude o podvozkové šachtě nové čtvrtkové stavebnice P-51B Mustang.

Konstrukci 3D modelu P-51B Mustang 1/48 vedl náš šéfkonstruktér Standa Archman a pracoval na ní společně s konstruktéry Tomášem Fikarem a Robertem Theinerem. Konstrukce byla hotová začátkem léta loňského roku, soubory si převzali technologové, práce tím postoupily do dalšího stádia a Standa se začal zabývat přípravou projektu P-40 Warhawk. Součástí přípravy bylo skenování několika letadel v Texasu, které jsme spojili s cestou na IPMS USA Nationals v San Marcos. To je město ležící kousek na sever od San Antonia. Mimo jiné se podle něj jmenovala první USS Texas, barbetová obrněná loď z roku 1892, potom, co byla v roce 1911 přejmenována, aby bylo možno její původní jméno použít pro novou USS Texas, bitevní loď třídy New York, která se zachovala dodnes a byla v době naší návštěvy Texasu na opravě v docích u Galvestonu. První USS Texas, už pod jménem USS San Marcos, skončila hůř, rozstřílená jako cvičný cíl na mělčině Theang Strait v zátoce Chasepeake, ale o tom už jsem jednou psal. Podstatné je, že v San Marcos došlo k významnému momentu ve vývoji projektu P-51B 1/48. 

Standa v San Marcos předváděl 3D model Mustangu, a při té příležitosti se od jednoho z modelářů, John Ferdico se jmenoval, dozvěděl, že má špatně zkonstruovanou podvozkovou šachtu. Měl ji zkonstruovanou jako šachtu u P-51A, respektive všech Mustangů s motorem Alison. P-51B ale neměl šachtu jako P-51A, ve skutečnosti byla spíš podobná, i když ne stejná, jako šachta u P-51D. V principu jde o ten motor. Hadice, vedoucí od chladiče k motoru, jsou u motoru Alison vedeny níže než u motoru Packard Merlin, kde jsou výš, až nad stropem podvozkové šachty. Tím pádem bylo jasné, že máme problém a že je třeba sehnat podklady pro šachtu P-51B. Ne že bychom předtím podklady neměli, ale na těch byly šachty z P-51A. Sehnat fotografie a výkresy té správné šachty nebylo snadné, ale díky Johnu Ferdicovi, Edovi Mautnerovi, Billymu Crislerovi a Brianu Niklasovi jsme je během září sehnali. A tak, krátce po E-dayi, se mohl Standa pustit do rekonstrukce té zatracené šachty.

Nastala ale další komplikace. Mezitím pokročily práce na přípravě technologie pro většinu forem a čas na rekonstrukci šachty nám začal běžet pekelně rychle. Pokud jsme měli dokončit celý projekt do dubna, což je z dnešní perspektivy příští měsíc, a oficiálně první stavebnici nového Mustanga vydat v květnu, musela být technologie pro poslední formu, tedy pro formu s díly hlavního hrdiny tohoto eseje, podvozkové šachty, hotova do konce října. Základním předpokladem dodržení tohoto časového plánu bylo dokončení rekonstrukce v prvním týdnu října. A to byla přesně doba, na kterou jsme měli naplánovanou cestu do Itálie. Tam jsme se potřebovali podívat na další P-40, v tomto případě P-40F, a především jsme měli domluvené skenování Macchi C.205 v továrně firmy Leonardo u Varese, návštěvu muzea ve Vigna di Valle, kde mají i další stíhačky Macchi, a italskou část cesty jsme měli zakončit na místní modelářské výstavě v Bergamu. Zrušit cestu už bylo prakticky nemožné.

Standa se rozhodl, že bude konstruovat během cesty. Pořídil si konvertor (měnič napětí) na převod 12 V napětí z elektrického systému vozu na 220 V, potřebných k napájení jeho notebooku, naložili jsme scanner, bedny se stavebnicemi na výstavu, zavazadla, kávu a v sestavě Vladimír Šulc, Jakub Nademlejnský a Stanislav Archman jsme vyrazili na první úsek naší trasy, Cheb-Mnichov-Bregenz-Vaduz-Varese. Z hlediska řidiče proběhla první část cesty z Mostu na německou hranici za Chebem hladce, jen ze zadní části vozu se ozývalo podivné cvakání a temné kletby. Před Regensburgem se ale situace uklidnila, při přestávce ve Vadusu vypadal Standa poměrně optimisticky a zdálo se, že šachta získá ty správné proporce ještě během cesty. Lehké to ale neměl. Snížil si například citlivost myši na nejnižší možný stupeň, protože trefit se za jízdy myší na ikonku programu, a že těch ikonek program Siemens NX tedy má, je opravdu velmi obtížná činnost. Drobné otřesy, které to způsobují, my normální nekonstruktéři za jízdy prakticky nevnímáme. Další problém bylo nečekané brždění, protože neměl notebook fixovaný, a ten měl při brždění tendenci někam nekontrolovaně odplachtit. A také pěkně topil, to je další věc, kterou si člověk při normální práci s notebookem úplně neuvědomuje.

Standa Archman konstruující. 

Standa Archman po práci v hotelu ve Varese.

Pěkná čtyřhodinová dopravní zácpa cestou do Bergama. 

Kamión s cementem se převrhl napříč oběma směry, stála celá dálnice až do odklizení rozsypaného nákladu. 

Jakub Nademlejnský v CH-47 Chinook ve Volandii.

Autor u umělecké pizzy ve Varese. 

Podvozková šachta pro P-51A

Podvozková šachta pro P-51B/C


Během cesty jsme dostali zprávu, že se skenování C.205 posouvá o den. Prodloužili jsme si tedy pobyt ve Varese, což nebylo úplně snadné, protože ve Varese se druhý den konal nějaký zřejmě významný cyklistický závod a hotel byl plný závodníků, trenérů a členů servisních týmů. Volný den navíc jsme využili k návštěvě muzea Volandia v areálu bývalé továrny Caproni u milánského letiště Malpensa a města Stresa u Lago Maggiore, kde jsem si dořešil jednu záležitost, kterou jsem nestihl vyřešit během svého pobytu ve Strese o dva roky dříve. Standa s námi nejel. Zůstal v hotelu a konstruoval svoji šachtu. Bohužel v té době už jeho nový konstrukční tým, můžeme mu říkat operační skupina P-40, začínal s konstrukcí 3D modelu P-40E, a potřeboval nezbytně nějaké konzultace. Ty se protáhly na čtyři hodiny, a tak po mém a Jakubově návratu ze Stresy šachta stále nebyla hotová. Tak jsme šli na večeři. Vsadili jsme na takovou modernistickou pizzerii s designově pojatými typy pizzy, jejichž názvy nikdo z nás nikdy neslyšel a už asi nikdy neuslyší. Kolegům jejich pizzy nechutnaly, já už jsem zapomněl, co jsem na ní vlastně měl. Určitě tam byly ančovičky, ty byly za příplatek a dostal jsem je v plechovce. S těmi designovými věcmi jsou prostě vždycky nějaké problémy. Pravda je, že ta krabička, když v ní zbyly už jen dvě ančovičky, tak trochu vypadala jako šachta na Mustangu na Standových podkladových fotografiích. Po pravdě řečeno, vypadala jako šachta Mustangu, kterému někde nad Německem při strafingu flak prostřelil olejový chladič. Ale ono to také všechno mohlo být tím vypitým vínem. Naši šachtu jsme v každém případě stále ještě neměli a čas se krátil.

Muzeum Volandia je vybudováno v areálu továrny Caproni, založené v roce 1910. 

Ansaldo SVA 5 ve Volandii je zmenšená replika (90%), postavená profesorem Antoniem Angeluccim v roce 2001. Byla postavena podle originálu, stroje výrobního čísla 11721, který se nachází ve sbírkách muzea ve Vigna di Valle. Ve Volandii je tento exponát od roku od července 2022, kdy ho muzeu daroval syn profesora Angelucciho Giuseppe. 

Létající člun Savoia-Marchetti S.55 má velký význam pro italské letectví nejen díky své unikátní konstrukci (byl to létající katamarán), ale především díky dálkovým letům, které osádky těchto strojů podnikaly jak samostatně, tak ve velkých skupinách. Prvním takovým letem byl „let čtyř kontinentů“, při němž plukovník Francesco de Pinedo se svojí osádkou letěl přes Afriku do Jižní Ameriky, odtud do USA a přes Kanadu zpět do Evropy. Trasa letu byla dlouhá 46 960 km. Následovaly lety velkých formací letadel, vedené maršálem Italem Balbem. Prvního letu Středomořím (25.5. – 2.6. 1928) se zúčastnilo 61 létajících člunů, z toho bylo 10 typu S.55. Na ně později Balbo navázal transatlantickými lety, z nichž první byl let 14 S.55 v roce 1930. S. 55A s osádkou Umberto Maddalena a Stefano Cagna se v létě roku 1928 významně podílela na záchraně výpravy generála Umberta Nobileho, který ztroskotal v Arktidě. Exponát ve Volandii je replika v měřítku 1:1, na jehož dokončení se stále pracuje.

Už ve Volandii jsme narazili na Macchi C.205, v tomto případě jde ale o laminátovou repliku. 

Jakub Nademlejnský získal ve Volandii několik doplňujících údajů o SF-260 pro kolegy ze Special Hobby.


Druhý den, 4. října, došlo na skenování Macchi C.205 Veltro. Krásně zrenovovaný exemplář stojí ve vstupní hale administrativní budovy firmy Leonardo, dříve Aermacchi na okraji města Venegono Superiore. Stroj je opravený v podstatě do letuschopného stavu, ale evidentně se nepočítá s tím, že by ještě někdy létal. Firma Aermacchi měla ve svém vlastnictví letuschopné Veltro, které bylo vážně poškozeno při havárii. Poškození při havárii už nedovolila opravit stroj do letuschopného stavu, proto byl opraven jen pro muzejní účely pro vystavení jako statický exponát, firma ho vyměnila s milánským národním technickým muzeem (Museo nazionale scienza e technologia Leonardo da Vinci) za jiné Veltro, které bylo v dobrém technickém stavu, umožňujícím uvedení do letuschopného stavu. Po generální opravě ve firmě Aermacchi ale vedení podniku nedovolilo další létání s tímto vzácným exemplářem a Vetro skončilo ve vestibulu správní budovy, kde jsme s ním strávili pěkný půlden. Naskenovali jsme si kritické partie, což je obvyklý postup, protože pro nás nemá smysl skenovat kompletně celé letadlo. Hlavní část konstrukčních prací základního 3D modelu děláme podle výkresů, ale tvary kritických partií, jako je příď, ocasní část, přechod křídlo trup, koncové oblouky křídla nebo podvozkové šachty, ověřujeme podle dat získaných skenováním. Scanner využíváme v dalších etapách vývoje stavebnice, především při kontrole již hotové formy, kdy formu naskenujeme a porovnáváme shodu tvarů dílů s teoretickým 3D modelem. Zavedení této metody nám šetří řádově desítky až nižší stovky pracovních hodin, které jsme dříve potřebovali k odladění forem. Skenování, přerušené obědem v závodní jídelně a probíhající za nadšeného zájmu místních zaměstnanců, jsme skončili až po čtvrté hodině odpolední, rozloučili jsme se s našimi hostiteli a vyrazili směrem na jih, do oblasti Piana delle Orme poblíž Anzia.

Vzhledem k tomu, že jsme z Venogona Superiore vyráželi po čtvrté hodině odpoledne a před sebou jsme měli bezmála 750 kilometrů, bylo nám jasné, že do ubytování, které jsme tentokrát měli v apartmánu, nedorazíme právě v nějakém slušném čase, a také jsme tam nedorazili před půlnocí. Paní správcová na nás ale byla hodná, ubytovala nás. Standa, který zodpovědně konstruoval i během cesty na jich, prohlásil, že chce bydlet v jednolůžkovém pokoji a že bude konstruovat dál, protože zítra, což v tu chvíli ovšem znamenalo dnes, musí mít technolog konstrukci v počítači. Jinak bude problém s dodržením časového harmonogramu. Ráno u snídaně bylo jasné, že v noci opravdu konstruoval. Ráno u snídaně Standa hlásil, že v půl čtvrté ráno soubory nahrál na firemní síť.

Ve vstupní hale administrativní budovy firmy Leonardo je ovšem originální Macchi C. 205V. Pracovat na takovém stroji je čirá radost!

Veltro má krásně propracované detaily. 

Při přípravě projektu se vždycky hodí i starý dobrý metr. 

Podvozkové nohy jsou členité díly s mnoha jemnými detaily. Pro konstruktéra jsou vždy výzvou.

Konstrukce podvozkové šachty Mustanga byla oproti šachtě Veltra procházka růžovým sadem. 


Čekala na nás P-40L v muzeu v Piana delle Orme. Tam jsme neskenovali, potřebovali jsme se jen důkladně podívat na příď a porovnat si ji s přídí P-40E a N. Jde o motor, jak známo, P-40F a L měly motor Packard Merlin, oproti motoru Alison, který poháněl ostatní verze P-40. Předpokládali jsme tedy, že na F/L bude odlišná kapotáž a to jsme si potřebovali ověřit. Muzeum v Pianna delle Orme je věnováno historii spojeneckého vylodění u Anzia, má ale také sekci věnovanou vývoji zemědělské techniky a sekci věnovanou poválečnému letectvu s velkým podílem letadel italské Finanční stráže (Guardia di Finanza), což je v Itálii ozbrojená složka disponující významnými vzdušnými a námořními silami. Expozice věnované vylodění u Anzia jsou zajímavě koncipovány jako diorámy a obsahují řadu zajímavých exponátů, z nichž nás samozřejmě zajímala především zmíněná P-40L. I ta je vystavena v rámci diorámy. Jde o vrak vytažený z moře ve velmi dobrém stavu.

Letoun P-40L-15CU sériového čísla 42-10857, s taktickým označením X49, příslušící k 86th FS/ 79th FG (12th AF), pojmenovaný „Gipsy Rose Lee“, přistál pro závadu na motoru na pláži u Capoportiere 31. ledna 1944. Pilot Lt.M.Mauritz byl zajat. Letoun ležel v moři u pobřeží dlouhá desetiletí, vytažen z moře byl v roce 1998 a dnes je to jediný zachovalý exemplář P-40L.

Expozice v muzeu v Piana delle Orme jsou koncipována jako velká diorámata. Stejně je tomu i v halách věnovaných vylodění u Anzia. 

V diorámatu je zakomponována i P-40L. Z hlediska studia exponátu je ovšem dioráma takové malé peklo na zemi. Letoun P-40L-15CU sériového čísla 42-10857, s taktickým označením X49, příslušící k 86th FS/ 79th FG (12th AF), pojmenovaný „Gipsy Rose Lee“, přistál pro závadu na motoru na pláži u Capoportiere 31. ledna 1944. Pilot Lt. M. Mauritz byl zajat. Letoun ležel v moři u pobřeží dlouhá desetiletí, vytažen z moře byl v roce 1998 a dnes je to jediný zachovalý exemplář P-40L. 

Ve venkovní expozici jsou umístěny letouny poválečného italského letectva. Letadla jsou ve velmi dobrém stavu, tento licenční Fiat F-86K Sabre sériového čísla MM53-8299 je krásně zrestaurován. Než se stal muzejním exponátem, sloužil dlouhá léta jako gate guard na letišti Milano-Bergamo Orio. 

Lockheed PV-2 Harpoon sériového čísla MM80074, ex US NAVY N7486C, je patrně jediným zachovalým Harpoonem v muzeích mimo území Spojených států. 

Součástí venkovní expozice je i kolekce strojů italské Finanční stráže, Guardia di Finanza. Toto Piaggio P-166 navštívilo 17. října 2007 Prahu. Jako majitel a řidič skútru Piaggio mám k této značce osobní vztah!

Od finanční stráže je i tento licenční vrtulník Breda-Nardi NH-500MC. Stroj stejného typu a ve stejném zbarvení, jen pochopitelně s jiným trupovým označením, je ve sbírkách muzea Volandia. 


Z Pianna delle Orme jsme se přesunuli o 120 kilometrů severně na okraj městečka Vigna di Valle na břehu jezera Lago di Braciano do Muzea historie vojenského letectva (Museo storico dell` Aeronautica Militare di Vigna di Valle).

I zde nás zajímaly stíhačky Macchi, v muzeu jsou všechny tři hlavní typy řady Macchi C.200, C.202 a C.205. V případě těchto exponátů panují jisté pochybnosti o jejich stoprocentní autenticitě, přičemž v případě C.205 jsou tyto pochybnosti dozajista oprávněné. Naším plánem pro letošní letní cestu do Spojených států je naskenovat si kritické partie C.200 a C.202 v amerických muzeích. C.200 je v Daytonu v Ohiu a C.202 je v NASM ve Washingtonu DC. Dlouhá léta visela v budově muzea ve městě, u National Mall, v současnosti by měla být rozebrána ve Steven F.Udwar-Házy na Dullesově letišti v Chantilly. Tam už to dobře známe.

V každém případě muzeum ve Vigna di Valle stojí za návštěvu bez ohledu na stav výše uvedených strojů. Ostatně, že by s nimi bylo něco v nepořádku, jako běžný návštěvník stejně nepoznáte, ta letadla jsou zrestaurována velmi pěkně a jsou ve výborném stavu. Je mi ovšem jasné, že jako modeláři byste to už na našich stavebnicích poznali, zvlášť, kdyby vám potřebné informace zprostředkoval nějaký na slovo vzatý odborník. A já jsem si jistý, že by to udělal ještě dřív, než my vydáme první stavebnici!

Stíhačky řady C.200 – 205 nejsou jediná letadla firmy Macchi ve Vigna di Valle. Mají tu úchvatnou kolekci tří závodních plovákových hydroplánů Macchi M.39, M.57 a M.72. To jsou nádherné stroje, stavěné pro tehdy slavný Schneiderův pohár. Na M.72 se dvěma protiběžnými vrtulemi a poháněným čtyřiadvacetiválcovým motorem Fiat AS.6 o výkonu 2300 HP zaletěl pilot Francesco Agello 23. října 1934 světový rekord 709,209 km/h. Maximální rychlost tohoto stroje je ovšem udávána 711,426 km/h! Tyto Macchi nejsou jediné hydroplány v muzeu, koneckonců, muzeum je vybudováno na základech bývalé hydroplánové základny. Najdete tu tak i další závodní hydroplán Fiat C.29 a také obrovský třímotorový Cant Z.206 nebo nádherný rakousko-uherský Lohner L-1, kterého lze za jednu z českých nebo československých stop ve Vigna di Valle.

Další takovou stopou je replika gondoly vzducholodi Italia, která se v roce 1928 vydala pod velením Umberta Nobileho na cestu k severnímu pólu, aby 25. května 1928 ztroskotala v bouři asi 100 km severně od Severovýchodní země, jednoho z ostrovů souostroví Špicberky. Ze šestnácti členů osádky bylo při dramatické záchranné akci, při níž zahynul, respektive beze stopy zmizel slavný norský polárník Roald Amundsen, zachráněno osm lidí, včetně velitele Umberta Nobileho, jeho psa a maskota výpravy, foxteriérky Titiny a českého vědce Františka Běhounka. Běhounkovu knihu Trosečníci polárního moře (původně Trosečníci na kře ledové) jsem jako kluk doslova hltal a chtěl jsem být polárníkem, v čemž mě později poněkud zviklal italsko-sovětský film Červený stan z roku 1969 s Peterem Finchem v roli Nobileho a Seanem Connerym v roli Amundsena a později úplně vyvedly mé zážitky ze zimních manévrů na Šumavě během mé vojenské služby. Ve Vigna di Valle mají také dokumentační středisko tohoto strhujícího příběhu lidské odvahy, touhy po poznání i obětavosti při záchraně lidských životů, v němž jsou shromážděny různé pozůstatky po Nobileho výpravě, jeho osobní knihovna i archiv. To jsme nestihli, navíc se tam může jen po předchozím objednání, takže tam musím ještě nejméně jednou.

Třetí, tentokrát ovšem československou nebo úplně přesně slovenskou stopou, je třímotorový bombardér Caproni Ca-3. Na tomto typu letounu zahynul při návratu do vlasti jeden ze zakladatelů první Československé republiky, slovenský vědec, letec a první ministr obrany nově vzniklého Československa, generál Milan Rastislav Štefánik. O tom sice ve Vigna di Valle nic neříkají, pokud ano, tak se omlouvám, že jsem to přehlédl, ale i bez toho má tento exponát za sebou neuvěřitelnou historii. Tento stroj, který přežil 1. světovou válku, si koupil po jeho vyřazení jeho pilot Casimiro Buttini, údajně za 30 000 lir, uložil ho ve stodole, odkud ho v roce 1958 odkoupilo italské letectvo pro muzejní účely. Na tomto místě se vám přiznávám, že toto letadlo je jedna z mých velkých leteckých lásek. Už několikrát jsem ho oblézal jak mlsný kocour v Daytonu v Ohiu a letos ho tam budu oblézat zase, a dokonce už jsme ho kdysi začali v Eduardu připravovat jako stavebnici. Rozpracovaná předloha je stále schovaná v šuplíku u našeho konstruktéra Karla Mišáka.

Je tam toho ještě mnohem mnohem víc, včetně takových unikátů, jako je první italský proudový letoun Caproni-Campini z roku 1942 nebo motor ze SPADa, v němž zahynul Francesco Barraca, a mají tam také Fiata CR-32, což je moje další letecká láska. Jak můžete vidět, jsem, pokud jde o letadla, mnohonásobný bigamista a jak teď sám vidím, většina mých lásek jsou Italky. To jsem si dřív kupodivu neuvědomil. Tak jako tak, mám spoustu důvodů se do Vigna di Valle vracet, vám všem vřele doporučuji se tam také vypravit. Pro inspiraci se podívejte do fotogalerie.

Z Vigna di Valle jsme na večer odjeli směrem na Viterbo, přespali jsme v malém historickém městečku San Martino al Cimino, druhý den jsme přes Viterbo, další historický skvost Bagnoregio a jednu naprosto dokonalou čtyřhodinovou italskou dopravní zácpu, způsobenou kamiónem s cementem převrženým napříč celou dálnicí, dorazili krátce před půlnocí do Bergama. To už Standa nekonstruoval, podvozkovou šachtu už zapracovával do formy technolog Venca Pospíšil a Standa mohl své technologické schopnosti nasadit do vypátrání majitele apartmánu, který na zvonku zanechal jen naštvaný vzkaz, že hosty přijímá jen do 17:00. I to se podařilo, z naštvaného ubytovatele se vyklubal velmi přívětivý učitel hry na klavír, který se o nás po zbytek pobytu v Bergamu obětavě staral.

Modelářská soutěž byla malá, ale milá. Italští modeláři nás přijali vřele a přátelsky, závěrečná párty s nimi a místní horalskou kapelou je nezapomenutelná a také nesdělitelná. Pokud to chcete zažít, jeďte v říjnu na soutěž do Bergama a až budete lepit podvozkovou šachtu do nového Mustanga, pusťte si k tomu nějaký italský cajdák, nejlépe Bella Ciao od Gorana Bregoviče nebo nějakého Pavarottiho! 

Lohner L-1 je spojen s nejúspěšnějším rakousko-uherským námořním letcem Gotfriedem von Banfieldem, který na Lohneru L-1 s trupovým označením L16 dosáhl 6 sestřelů. Stroj v muzeu ve Vigna di Valle s trupovým označením L127 se do Itálie dostal 3. června 1918 po zběhnutí jeho dvoučlenné osádky, která přistála v přístavu Fano. Stroj se zachoval ve velmi dobrém, v roce 1988 prošel celkovou renovací.  Celkem bylo postaveno 93 letadel tohoto typu, L127 je jeden z 24 kusů vyrobených v Maďarsku firmou UFAG. 

Těžký třímotorový bombardér Caproni Ca-3 vystavený ve Vigna di Valle zakoupil po jeho vyřazení ze služby v italském vojenském letectvu jeho pilot Casimiro Buttini, údajně za 30 000 lir a uložil ho ve své stodole, odkud ho v roce 1958 odkoupilo italské letectvo pro muzejní účely. Další originální kus tohoto typu je v muzeu USAF na základně Wright-Patterson AFB v Daytonu v Ohiu, a replika, postavena v Leteckých opravnách v Trenčíně, je vystavena v muzeu v Piešťanech na Slovensku. 

Motor Hispano-Suisa 8a ze SPADu VII, na kterém zahynul nejúspěšnější italský stíhač 1. světové války Francesco Barraca. 

Kolekce závodních hydroplánů Macchi M. M.39, M.57 a M.72

Macchi M.72 dosáhl maximální rychlosti 711,426 km/h. 

Fiat CR-32 Chirri vystavený ve Vigna di Valle je ve Španělsku postavený Hispano HA-132L.

Fiat CR-42 Falco

Macchi C.200 Saetta nás bude velmi zajímat i letos v létě v Muzeu USAF v Daytonu v Ohiu. 

Stejně tak nás bude zajímat i Macchi C.202 Folgore ve Steven F.Udwar Hazy Center ve Washingtonu DC.

Macchi C.205 Veltro ve Vigna di Valle není zcela korektně zrestaurované. Má například obě poloviny křídla se symetricky stejným rozpětím. Ve skutečnosti má u C.205 každá polovina křídla jiné rozpětí. Bylo to řešení eliminace vlivu točivého momentu vrtule, charakteristické pro stíhačky firmy Macchi řady C.200/202/205.

Fiat G.55 Centauro

CANT Z-506S Airone působí v expozici muzea monumentálním dojmem. Tento víceúčelový hydroplán, představený již v roce 1935, vydržel přes svoji dřevěnou konstrukci ve službě téměř čtvrt století, poslední exempláře byly vyřazeny ze služby v roce 1959. 

Savoia-Marchetti S.79 Sparviero díky svému celozelenému nátěru v expozici bohužel poněkud zapadne. 

Ve Vigna di Valle mají také velmi hodnotnou kolekci proudových letadel.

A také vrtulníků. 

Nesmí chybět ani v Itálii snad všudypřítomná SF-260.

Pohled do hangáru Badoni. Za Macchi C.205 a C.202 stojí třímotorový dopravní Fiat G.212.


předchozí článek

„Záhradníčenie“ na Dunaji

následující článek

Letecká vojna na Ukrajine

Článek pochází z vydání 04/2024

Info EDUARD 04/2024, Jak jsme budovali šachtu
Info EDUARD 04/2024, Page 15
Prolistovat PDF
04/2024
Info EDUARD 04/2024

Dobrý večer, vážení přátelé! Máme za sebou hektický březen. Chápu, že vám to asi tak nepřijde, ale ona každá hospoda vypadá jinak z jídelny a jinak z kuchyně. Aby byl pohled z jídelny, tedy od vás zákazníků, pozitivní, nezbývá personálu v kuchyni, tedy nám, aby se pořádně oháněl.

4/1/2024

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Jak jsme budovali šachtu waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (934 ms)

Rendering Jak jsme budovali šachtu (345956): (52/52) (13 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i8892/item1104410-small.jpg

 i8892/item1104417-small.jpg

 i8892/item1104412-small.jpg

 i8892/item1104413-small.jpg

 i8892/item1104414-small.jpg

 i8892/item1104418-small.jpg

 i8892/item1104419-small.jpg

 i8892/item1104420-small.jpg

 i8892/item1104421-small.jpg

 i8892/item1104422-small.jpg

 i8892/item1104423-small.jpg[p2]

 i8892/item1104424-small.jpg[p2]

 i8892/item1104425-small.jpg[p2]

 i8892/item1104426-small.jpg[p2]

 i8892/item1104427-small.jpg[p2]

 i8892/item1104428-small.jpg[p2]

 i8892/item1104429-small.jpg[p2]

 i8892/item1104430-small.jpg[p2]

 i8892/item1104431-small.jpg[p2]

 i8892/item1104432-small.jpg[p2]

 i8892/item1104433-small.jpg[p2]

 i8892/item1104434-small.jpg[p2]

 i8892/item1104435-small.jpg[p2]

 i8892/item1104436-small.jpg[p2]

 i8892/item1104437-small.jpg[p2]

 i8892/item1104438-small.jpg[p2]

 i8892/item1104439-small.jpg[p2]

 i8892/item1104440-small.jpg[p2]

 i8892/item1104441-small.jpg[p2]

 i8892/item1104442-small.jpg[p2]

 i8892/item1104443-small.jpg[p2]

 i8892/item1104444-small.jpg[p2]

 i8892/item1104445-small.jpg[p2]

 i8892/item1104446-small.jpg[p2]

 i8892/item1104447-small.jpg[p2]

 i8892/item1104451-small.jpg[p2]

 i8892/item1104452-small.jpg[p2]

 i8892/item1104453-small.jpg[p2]

 i8892/item1104454-small.jpg[p2]

 i8892/item1104455-small.jpg[p2]

 i8892/item1104456-small.jpg[p2]

 i8892/item1104457-small.jpg[p2]

 i8892/item1104458-small.jpg[p2]

 i8892/item1104459-small.jpg[p2]

 i8892/item1104460-small.jpg[p2]

 i8892/item1104461-small.jpg[p2]

 i8892/item1104462-small.jpg[p2]

 i8892/item1104463-small.jpg[p2]

 i8892/item1104464-small.jpg[p2]

 i8892/item1104465-small.jpg[p2]

 i8892/item1104466-small.jpg[p2]

 i8892/item1104467-small.jpg[p2]

 p156/vth446518-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i8892/vth446675-1.jpg

 i8892/vth446677-1.jpg