Info EDUARD
-
{"cz":"Info EDUARD"}
{"cz":"Měsíčník o historii a plastikovém modelářství.","en":"Monthly magazine about history and scale plastic modeling."}
05/2023
Dobrý den, vážení přátelé! Na začátku května se soutěžní sezóna pěkně rozjíždí. Máme za sebou tradiční Mošoň, v sobotu se koná Kit show v Kopřivnici, a tak je čas říci si také něco o letošním E-dayi. E-day 2023 se koná v sobotu 23. září na Tankodromu v Milovicích. Pojedeme podle stejného schématu jako vloni, tedy se začátkem pro vystavující modeláře v pátek odpoledne, a to včetně podvečerního programu.
Page 1
INFO Eduarde-magazín ZDARMA Ročník 22 květen 2023# 159Page 2
© Eduard - Model Accessories, 2023Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použitak další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnostiEduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model AccessoriesINFO Eduarde-magazín ZDARMA Ročník 22 květen 2023# 159Page 3
eduardeduardKVĚTEN 2023OBSAHÚVODNÍKSTAVEBNICEBRASSINFOTOLEPTYBIG EDPOSTAVENOON APPROACH – červen 2023TAIL END CHARLIEHISTORIEBOXART STORYF6F-5 Hellcat late ProfiPACK 1/48SPITFIRE STORY: MALTA DUAL COMBO Limited 1/48MiG-21MF Interceptor Weekend 1/72Bf 109F-4 Weekend 1/48Fokker Dr.I ProfiPACK 1/48 reediceFw 190F-8 ProfiPACK 1/72 reediceF4F-4 Wildcat early 1/48Z-526AFS Akrobat 1/48Rudý baronSpitfiry pro MaltuDo roka a do týždňaLetecká vojna nad Ukrajinou-MiGy letia na východ!Šedá je dobrá…Hvězda AfrikyPoslední oběťVydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.Mírová 170, Obrnice 435 21podpora@eduard.cz www.eduard.com46323462808898104124Page 4
ÚVODNÍKDobrý den, vážení přátelé!Na začátku května se soutěžní sezóna pěkněrozjíždí. Máme za sebou tradiční Mošoň, v sobotuse koná Kit show v Kopřivnici, a tak je čas říci sitaké něco o letošním E-dayi. E-day 2023 se konáv sobotu 23. září na Tankodromu v Milovicích.Pojedeme podle stejného schématu jako vloni,tedy se začátkem pro vystavující modeláře v pá-tek odpoledne, a to včetně podvečerního progra-mu. Ten zatím nemáme přesně definovaný, nic-méně existují zajímavé možnosti a nepochybuji,že bude přinejmenším stejně dobrý jako loňský.Stejně tak v sobotu. Budeme se držet dlouhodo-bé tradice, takže se můžete těšit na populárníKotle, jedna beseda s někým a letová ukázka.Její program se také řeší a možnosti jsou atrak-tivní. To jsou části, které byly loni povedenéa na jejichž rámci nic zásadního měnit nebu-deme. Pak jsou tu body, které úplně povedenénebyly, jako například kyvadlová doprava z ná-draží v Lysé nad Labem. Tu letos posílíme a bu-deme její organizaci věnovat větší péči. Kroměautobusů přidáme dispečera na obě nástupištěa budeme přísně dbát na dodržování jízdníhořádu. Dalším bodem ke zlepšení je správa hor-ního parkoviště pro vystavující modeláře, kdeby tedy letos už měla být lepší kvalita plochy.Budeme přesně hlídat, kdo kde bude parkovata po loňských zkušenostech omezíme do určitémíry svobodu volby místa k zaparkování. Zní tomožná dramaticky, ale bude to ku všeobecnémuprospěchu. A do třetice budeme tlačit na zlep-šení cateringu, který sice není v naší režii, alei tak se budeme snažit o zvýšení jeho kvality, re-spektive rychlosti obsluhy. Doufejme, že se letosdo výstavní gastronomie již vrátili zaměstnanci!A to je asi k E-dayi pro dnešek vše a pojďme nakvětnové novinky.STAVEBNICEV květnu nemáme žádnou super žhavou premi-éru, přesto v kolekci čtyř novinek a dvou reedicnajdete zajímavé kousky. V řadě ProfiPACK 1/48jsme připravili nové vydání Hellcata v pozdníverzi F6F-5. Nový je tu výběr zbarvení, pět zešesti jsou Hellcaty z různých letadlových lodí USNavy, nasazené v posledním válečném roce 1945v Pacifiku, šestý stroj je pak francouzský Hellcatz Indočíny z roku 1951.V řadě Limited 1/48 máme pravděpodobně po-slední limitku věnovanou Spitfirům Mk.V. Ale uvi-díme, stále je ve hře další limitka na téma Spit-fire Mk.V, věnovaná československým letcůmv RAF, nicméně ta určitě nebude letos. Stejně takje možná i podobná národní limitka věnovanáPolákům, ale to je stejný případ. Takže Malta, jakse naše květnová novinka jmenuje, je určitě po-slední letošní limitka o Spitfirech. Příběh obranyMalty je velkolepá epopej téměř antických roz-měrů, prolínající se u nás i s dalšími typy letadel,jako jsou třeba Bf 109. A také hned příští měsíc,kdy přijdeme s velkou ránou a dlouho očekáva-nou novinkou, Bf 109 F v 1/72, se v premiérovélimitce Wunderschöne Neue Maschinen něco sevztahem k Maltě objeví. Maltské Spitfiry jsoupestré nejen příběhy letadel a jejich pilotů, alei svými kamuflážemi a markingy, jak můžeteostatně posoudit na stránkách věnovaným tétostavebnici v dnešním vydání Infa. Pokud vásmaltské Spitfiry zaujmou, můžete si vědomostio nich rozšířit díky jednomu z dnešních histo-rických článků. Jeho autor, Michal Krechowski,byl mimo jiné i produktovým manažerem, řídícímpřípravu této stavebnice. Dělal tuto práci ráda dobře, protože Spitfiry všeobecně, včetně Spit-firů na Maltě, jsou jeho celoživotní vášní.Dále tu máme dva Weekendy. Ve dvaasedmdesá-tině se vracíme k MiGu-21MF ve verzi, které seu nás familiárně přezdívalo Šedivka. Ta přezdív-ka vyplynula z šedého zbarvení dodaných letou-nů, které byly ve své době nejvýkonnějšími stí-hačkami československého letectva. Byly takénejdéle sloužící ze všech zdejších migů, protožety nejzachovalejší z nich prošly v devadesátýchletech modernizací na verzi MiG-21MFN a slou-žily až do příchodu Gripenů.Druhým květnovým Weekendem je čtvrtkovýBf 109 F-4. Na působivém titulním obrázkuje jedna ze žlutých čtrnáctek hvězdy AfrikyHanse-Joachima Marseilla, uvnitř je pak dalšíhvězda mezi německými stíhači, Hermann Graf,plus další dva neméně pestré stroje. Můžete na-mítat, že je to už bůhví kolikátá stodevítka, ale,víte, modeláři stodevítky stále chtějí. A bodejďby ne! Není to prakticky nikdy žádná nuda. Ostat-ně, hlavním důvodem pro vydání tohoto Weeken-du je fakt, že momentálně jsou všechny našeINFO Eduard4Květen 2023Page 5
stavebnice Bf 109 F v měřítku 1/48 vyprodané,a podobně je tomu i v případě Bf 109 G-2 a G-4.Takže v následujících měsících můžete tyto typymezi novinkami očekávat také, jen doufám, že tonebude dělat zmatky kvůli blížící se vlně dvaa-sedmdesátinových Fridrichů a Gustavů. A ty jsouještě hezčí než současné čtvrtky, věřte mi! Právěsi tady jednu z prvních stavím.V reedici přinášíme Fw 190 F-8 ve dvaasedm-desátině, což je čistá reedice v současném typubalení. Nedělali jsme oproti původnímu vydánížádné zásadnější zásahy. U čtvrtkového FokkeruDr.I jsme sice skladbu markingů také neměnili,ale některé jsme podrobili revizi na základě no-vých informací a také jsme udělali nový boxart,zobrazující poslední sestřel slavného Rudéhobarona, tedy Manfreda von Richthofena.DOPLŇKYV řadě Brassin máme tento měsíc poprvév historii všechny novinky vyrobené přímýmtiskem. Počínaje drobnými sadami, jako jsou zá-sobníky pro kulomety Vickers 97 v 1/48, výfukyna Spitfira Mk.IX v 1/24 nebo německé pedályv 1/32 a konče velkými sadami jako jsou mo-tor na Wildcata F4F-3A nebo kokpit, vztlakovéklapky a motor na Rufe. Prostě tisky, kam sepodíváš… To je pro mě hezký výsledek našehoinovačního tažení. Kromě zmíněných sad najdetev dnešní kolekci trysku a sedačku pro F-35A 1/48od Tamiyi, radar pro čtvrtkovou F-16 od Kinetikunebo zbraňovou šachtu pro našeho Wildcataverze F4F-4. Dále jsou tu dvě drobné sady protechniku v měřítku 1/35 a několik nových LööKů.V řadě Space najdete osm nových sad, přede-vším pro čtvrtkové modely. Mezi lepty a mas-kami najdete kolekce sad pro F-86D a PV-1 odAcademy, pro Mi-17 od AMK a vztlakové klapkyna naše Rufe, vše v měřítku 1/48, dále sady proCH-54 v 1/35 od ICM nebo pro P-40B 1/32 odGWH. Jedna sada je na bitevní loď USS Missouriv 1/350, a jedna jediná sada je ve dvaasedmde-sátině, a to ZOOM na MiG-21MF, což je pochopi-telně Weekend, zmíněný výše v pasáži o mode-lech. K tomu jsou v nabídce čtyři nové BigEdy,dva BigSiny a tři LööKy Plus. Důkladný popisvšech sad najdete jako obvykle na stránkáchvěnovaných květnovým novinkám.LITERÁRNÍ TVORBALiterární sekce, věnovaná historii i technice, jednes už patrně nejoblíbenější částí Infa. Dnesv ní najdete článek Do roka a do týdne od MiraBariče o osudu USS Hornet i dalších letadlovýchlodí během bojů v Šalamounově souostroví i ponich a čtrnácté pokračování seriálu Ukrajinaod téhož autora. Dále je zde článek Rudý baronod respektovaného německého historika JörnaLeckscheida, přinášející několik nových poznat-ků z poslední doby, vztahujících se k osobnostinejúspěšnějšího stíhače Velké války, Manfre-da von Richthofena. O Maltě od Michala Kre-chowskiho jsem se již zmínil, kromě toho jsoutu tři Boxart story. Ta s názvem Šedá je dobrá sevztahuje k MiGu-21MF Interceptor, Poslední oběťje o scéně z boxartu Profipacku Fokkeru Dr.Ia Hvězda Afriky pojednává o Hansi-JoachimoviMarseillovi a jeho Bf 109 F-4. První dva napsalRichard Plos, třetí Jan Bobek.A to je ode mě dnes vše. Přeji vám hezký pr-vomájový večer, nejlépe samozřejmě někde podrozkvetlou třešní, ale není-li třešeň, i eduardíInfo bude zajisté dobrým společníkem!Buď kit!Vladimír ŠulcF-35A exhaust nozzle PRINTINFO Eduard5Květen 2023Page 6
HISTORIEZa touto přezdívkou stál muž, jehož celé jmé-no a titul zněly Manfred Albrecht Freiherr vonRichthofen. Narodil se 2. května 1892 v Breslau(dnes Vratislav, Polsko) jako druhé dítě a prvnísyn Kunigunde a Albrechta von Richthofen. Pře-zdívky „Rudý baron“ se mu dostalo na základěanglického překladu jeho pruského šlechtickéhostavu. Mužští členové rodiny von Richthofen byliFreiherren, tedy svobodnými pány (Freiherr bylv anglosaském světě vnímán jako pruský ekviva-lent šlechtického titulu baron, ženy byly Freifraunebo Freiin; český výraz „frajer“ má původ právěv titulu Freiherr; pozn. překl.). Přezdívka získalanicméně svou největší popularitu až v poválečnédobě, zejména když kreslíř Charles M. Schulz ne-chal v 60. a 70. letech 20. století svou kreslenoupostavičku Snoopyho svádět imaginární soubojes „Rudým baronem“ ve stejně imaginárnímSopwith Camelu.K Manfredovi a jeho sestře Elisabeth (nar. 1890),častěji nazývané „Ilse“, měli ještě přibýt další dvabratři: Lothar se narodil dva roky po Manfredovia Karl Bolko Alexander, obvykle používající dru-hé jméno, doplnil kvarteto v roce 1903. Tou do-Když oslovíte na ulici náhodného kolemjdoucíhoa budete po něm chtít, aby jmenoval nějakou slavnouosobnost první světové války, odpověď bude zřejmě vevětšině případů „Rudý baron“.Text: Jörn LeckscheidRudý baronRudý baronManfred von Richthofen (vlevo) rozmlouvá s velitelem Jasta 10 a kolegou vyznamenaným rovněž Pour le Mérite poručíkem Hansem Kleinem během první soutěže na stíhacíletoun v Berlíně-Adlershofu v lednu 1918. Von Richthofen si Kleina velmi vážil a oceňoval jeho vůdčí schopnosti.Foto: sbírka autoraINFO Eduard6Květen 2023Page 7
bou se také rodina von Richthofenů přestěhovalaz Breslau do Schweidnitz (dnes Svídnice, Polsko).V srpnu téhož roku, ve věku 11 let, musel Man-fred na výslovné přání svého otce nastoupit nakadetní akademii ve Wahlstattu (dnes LehnickéPole, Polsko) asi 50 kilometrů západně od Bres-lau. Z dnešního pohledu se takové rozhodnu-tí může zdát kruté, ale pro prvorozeného synapruského šlechtice se v císařském Německujednalo o celkem běžný začátek vojenské kariéry.Mladý Manfred nebyl podle svých vlastníchslov příliš nadšen tvrdou disciplínou, která bylav akademii od mladých kadetů vyžadována. Navícse nacházela v bývalém klášteře, což muselo najedenáctiletého chlapce působit poněkud tísnivě,a samotný Wahlstatt byl velmi malým městemjen s několika stovkami obyvatel, takže nebyl aniv tomto ohledu zrovna nejatraktivnějším mís-tem. Manfred byl obdařen velmi silnou tělesnoukonstitucí a celkově dobrým zdravím, vzpomínalpo válce bratr Bolko, k jehož údivu Manfred ne-zmeškal z důvodu nemoci nikdy ani jediný den veškole. A tak po šesti letech v akademii Manfreds úlevou postoupil v roce 1909 na pruskou Hlavníkadetní akademii v Gross-Lichterfelde jihozá-padně od Berlína. Tam se podle svých vlastníchslov cítil být mnohem více člověkem. Nacházelase tam například Královská botanická zahradaa do Berlína to bylo coby kamenem dohodil. O dvaroky později ukončil studium jako důstojník če-katel. O Velikonocích roku 1911 se již stal vojákemz povolání a nastoupil k Ulanen-Regiment „KaiserAlexander III. von Russland“ Nr. 1 (Hulánský plukRuského císaře Alexandra III. č. 1). Tam byl 19. lis-topadu 1912 povýšen do hodnosti a tuto událostoznačil za okamžik, na který je ve svém životěnejvíce hrdý.Manfred již od dětství rád jezdil na koni a o prázd-ninách měl spoustu příležitostí trénovat své do-vednosti na statku u své milované babičky. O let-ních prázdninách, které tam s bratrem Lotharemobvykle trávili, je vítali slovy: „Tady si můžetedělat, co chcete,“ což se jim samozřejmě líbilo.Určitě to pro ně byla více než vítaná změna oprotiživotu na kadetní akademii a chlapci si té svobodyužívali, jak nejlépe mohli. Kromě jízdy na koni simladý Manfred vypěstoval také velkou loveckouvášeň a kombinace těchto dvou dovedností mupozději dobře posloužila v jeho letecké kariéře.HISTORIEMajor Albrecht von Richthofen několikrát navštívil své syny u jejich jednotky. Zde si při rozhovoru s Manfredemvychutnává doutník.Rtm. Manfred A. Freiherr von Richthofen, velitel JG 1,Cappy, Francie, duben 1918Podoba Richthofenova Dr.I 425/17, ve které s ním Rudýbaron dosáhl 20. dubna 1918 svých posledních dvou ví-tězství. Letoun měl v té době již výsostné znaky nové-ho provedení podle nařízení vydaného Luftstreitkräfte18. března 1918. To požadovalo změnu z „Železných“křížů na trámové (Balkenkreutz). Den nato nejslavnějšíněmecký stíhač zahynul. Letoun zde vyobrazený mělsice přemalované kříže, ale na spodní části dolníhokřídla buď ještě nebyla úprava dokončena, nebo bylaprovedena nedbale. Vzhledem k tomu, že musela býtpři úpravě křížů použita červená barva, je pravdě-podobné, že byly při změně křížů zatřeny i typickytvarované odřeniny na levoboku kokpitu.Foto: sbírka autoraINFO Eduard7Květen 2023Page 8
HISTORIENa startu vojenské kariéryJako mladý důstojník kavalerie byl Manfred sesvým plukem vyslán na frontu brzy po vypuknu-tí války. Zpočátku sloužil na východní frontě, alebrzy byl převelen do Belgie. Počáteční dynamickáfáze války se během několika měsíců změnila vestatickou zákopovou válku a důstojník jezdec-tva zjistil, že mu takový způsob boje není přílišpo chuti. Aktivně tedy hledal změnu a stejně jakomnoho dalších vojáků sloužících v jeho jednotcedychtivě pozoroval nové, rychle se pohybujícístroje, létající mu nad hlavou a plnící průzkumnéúkoly, jež byly dříve výsadou jezdectva.Manfred zatoužil přidat se k jedné z nových le-teckých jednotek a jeho žádost o převeleník „Fliegertruppe“ byla schválena. Dne 10. října1915 se tak ocitl u Flieger Ersatz Abteilung 6, abytam prodělal výcvik leteckého pozorovatele. Ten-to kurz byl poměrně krátký, neboť již o jedenáctdní později byl vyslán k Feldflieger-Abteilung69 na východní frontu. Odtud byl ovšem násled-ně převelen podobně jako předtím několik jehospolubojovníků k Brieftauben-Abteilung Ostende(BAO) zpět na západní frontu.Ačkoli si Manfred létání užíval, brzy usoudil, žemu pozice na zadním sedadle tak docela nevy-hovuje. Toužil mít tyto „okřídlené koně“ pod svoukontrolou, což znamenalo přesunout se na pilotnísedadlo. Pilotní výcvik byl pro něj tedy dalším lo-gickým krokem a dostalo se mu jej záhy, byť pro-zatím pouze v neoficiální podobě přímo u jednotky.Během svého působení u Brieftauben-Abteilungměl 1. října 1915 příležitost seznámit se s jistýmporučíkem jménem Oswald Boelcke. V té doběměl tento muž na svém kontě již čtyři vzdušnávítězství a byl tak poměrně známou osobnostíjak na frontě, tak ve vlasti. Setkání s tímto vyni-kajícím mladým letcem zanechalo v Manfredovitrvalý dojem a oba se v budoucnu měli ještěpotkat. Než k tomu ale mohlo dojít, musel vonRichthofen absolvovat oficiální pilotní výcvik.Teprve pak se mohl dočkat naplnění svého snu.Dne 15. listopadu 1915 tedy zahájil von Richthofenvýcvik u Flieger-Ersatz-Abteilung 6 v Döberitza na Štědrý den složil zkoušky.První nasazení ve funkci pilota jej čekalo u Kam-pfstaffel 8 ze sestavy Kagohl 2, kam nastoupil16. března 1916. Jednotka byla tehdy dislokovánav Mont nedaleko Verdunu a Manfred tam měl lé-tat na různých typech letadel, zpočátku většinoudvoumístných. Ale brzy po jeho příchodu převzalajednotka i několik jednomístných Fokkerů Eindec-ker. Tehdy se jednalo o poměrně nový typ letadla.Eindeckerů byl nedostatek a von Richthofen bylvíce než šťastný, když dostal možnost s jednímz nich létat. Bohužel mu při jednom z prvních letůselhal motor Oberursel a vzácná stíhačka bylapři následné havárii zničena. Pilot naštěstí vyvázlbez vážnějších zranění.Aby toho nebylo málo, jeho jednotka byla pře-velena a 28. června se tedy vrátil na východnífrontu, tentokrát již jako pilot dvoumístného le-tounu. Místo stíhacích soubojů tak jeho službana východě spočívala především ve shazová-ní bomb na ruské vojáky, kteří byli rozmístě-ni zhruba 30 km východně od letiště v Kowelu(dnes Kovel, Ukrajina). Podle vlastních slov sivon Richthofen velmi užíval pozorování účinkůsvých bomb na ruské vojáky pod sebou, stejnějako jejich ostřelování z kulometu během náletů.Přestože se v této chvíli mohlo zdát, že přeloženíAnthony Fokker si velmi cenil názorů, které mu během války poskytovali frontoví piloti včetně předního němec-kého esa. Zde je von Richthofen zachycen při své návštěvě Fokkerovy továrny ve Schwerinu-Görries na přelomukvětna a června 1917.Foto: sbírka autoraAsi není třeba zdůrazňovat, že první dostupný exemplář Dreideckeru dostal k dispozici Manfred von Richthofen. Zde je vidět Fokker F.I 102/17 krátce po příletu k Jasta 11v posledních srpnových dnech roku 1917 se samotným Anthonym Fokkerem v kokpitu. Manfred je třetí zprava.Foto: sbírka autoraINFO Eduard8Květen 2023Page 9
HISTORIEDne 30. října 1917 havaroval von Richthofen s jedním z prvních sériových exemplářů Dr.I, které Jasta 11 dostala teprve krátce předtím. Z tohoto incidentu vyvázl bez zranění.Lothar (vlevo) a Manfred von Richthofen předvádějí své Pour le Mérite předjedním z Fokkerů Dr.I od Jasta 11, pravděpodobně na jaře 1918.Foto: via Alex ImrieFoto: sbírka autoraRtm Manfred A. Freiherr von Richthofen, velitel JG 1, Lechelle, Francie,březen 1918Své stroje si von Richthofen nechával natírat červenou barvou od ledna 1917,kdy létal s Albatrosem D.III, kterému říkal „Le Petit Rouge“. V této praxipokračoval také po přechodu na Fokkery Dr. I, které používal ve funkci veliteleJagdgeschwader 1. Slavný Dr.I 425/17 dostal svůj rudý nátěr zřejmě jižv továrně. Odpovídá tomu kvalita provedení nátěru, patrná i na fotografiích.Později nesl prostor pod kokpitem na levé straně výrazné odřeniny.INFO Eduard9Květen 2023Page 10
na východ znamená konec jeho kariéry stíhacíhopilota, šťastná náhoda způsobila, že mělo přesněopačný efekt.Konečně stíhacím pilotemV létě 1916 probíhala ve Fliegertruppe velká re-organizace. Měly vzniknout první Jagdstaffeln,tedy jednotky vybavené výhradně jednomístnýmistíhacími letouny. Jasnou volbou pro velení jednéz prvních nových formací byl Hauptmann OswaldBoelcke, do té doby zdaleka nejúspěšnější ně-mecký stíhač.Jeho postavení mu umožnilo osobně si vybratpiloty do své nové Jagdstaffel a jedna z cest, nakterých hledal vhodné muže, vedla k jeho dalšímusetkání s von Richthofenem.Starší bratr Oswalda Boelckeho Wilhelm byl ve-litelem Kampfstaffel 10 od Kagohl 2, která sou-sedila s Richthofenovou jednotkou v Kowelu.A jednoho obzvlášť horkého letního dne v srpnu1916 se tam Boelcke a von Richthofen potkali. Vel-ké stíhací eso muselo v mladém pilotovi spatřitznačný potenciál, protože byl jedním ze dvou pi-lotů od Kagohl 2, které si vybral jako nové členysvé vlastní Jagdstaffel. Druhá volba padla na po-ručíka Erwina Böhmeho.O pouhé tři dny později Manfred nastoupil do vla-ku k další cestě směr západní fronta a na letištěBoelckeho nově zformované Jagdstaffel 2 ve Véludorazil 1. září 1916. Ještě téhož dne převzala nováStaffel svá první tři letadla: Fokker D.III a FokkerD.I byly převezeny z místního Armee-Flug-Park,zatímco Vfw. Reimann byl k Jasta 2 převelen odJasta 1 a vzal s sebou i jeden Albatros D.I. Je sicemožné, že jednotka měla počátkem září k dispo-zici také jeden Halberstadt D, ale zatím se nepo-dařilo najít žádný fotografický důkaz dosvědčujícítuto hypotézu. A přestože další piloti přicházelizřejmě téměř denně, musela si jednotka v prvnípolovině září vystačit pouze s těmito třemi nebočtyřmi letouny.Poté, dne 16. září, bylo jednotce dodáno dalšíchšest stíhaček Albatros, a jednotka tedy mohlakonečně zahájit skutečné bojové operace. Kro-mě provádění frontových letů bylo třeba nejprvenacvičit skupinové létání a Boelcke se snažil svépiloty naučit vše, co bylo třeba. Jeho působenívšak mělo být tragicky krátké, neboť zahynul28. dubna při nouzovém přistání po srážce se zmí-něným Erwinem Böhmem. Přesto stačilo zhrubaosm týdnů pod Boelckeho vedením k tomu, abyse z Manfreda stal velmi schopný stíhací pilot.A podle toho, co o von Richthofenovi víme, nejen-že předával své znalosti ostatním pilotům, jakoto dělal jeho mentor Boelcke, ale také si osvojilBoelckeho styl velení.Velitelem Jagdstaffel 11Příležitost navázat na Boelckeho styl se Manfre-dovi naskytl, když 15. ledna 1917, tři dny poté, cobyl vyznamenán „Pour le Mérite“, převzal veleníJagdstaffel 11. Jeho skóre v té době činilo 16 po-tvrzených vítězství. Již v době, kdy byl členemJasta 2, začal používat červenou jako svou osobníbarvu alespoň na jednom z letounů. Toto zbarve-ní přenesl i na svou novou jednotku, která brzypřijala červené přídě coby označení příslušnosti.U von Richthofenových letounů se pak plochačerveně zbarvených částí letounu stále zvětšo-vala.Definitivně zpracovaná historie této slavné Jagd-staffel spatří dříve či později světlo světa v knižnípodobě a rozebírat četné úspěchy Manfreda vonRichthofena jako velitele této jednotky a pozdějijako velitele Jagdgeschwader I by daleko přesa-hovalo rámec tohoto článku. S jistotou však lzeříci, že z naprosto neúspěšné formace pilotů vy-tvořil záhy vrcholně elitní a nejúspěšnější Jagd-staffel Velké války.Během zhruba patnácti měsíců, kdy vedl Jasta11 a Jagdgeschwader I, si von Richthofen připsaldalších 64 vítězství, a to i přesto, že byl z různýchdůvodů několikrát mimo frontu, někdy i na po-měrně dlouhou dobu. Vítězství, která si nárokovala která mu byla potvrzena, byla v minulém stole-tí podrobena nebývalému zkoumání. A i když sev některých případech podařilo najít pouze „prav-děpodobnou“ shodu s jeho tvrzeními, nepodařilose u žádného z jeho vítězství jasně prokázat,že jej ve skutečnosti nebylo dosaženo. Nelze sinepoložit otázku, co by zbylo z celkového počtuvítězství připisovaných některým spojeneckýmstíhacím pilotům, kdyby si někdo dal tu prácia podrobil je stejně důslednému drobnohledu.V poválečných letech, a dokonce i poměrně ne-dávno, popisovali někteří autoři Manfreda vonRichthofena jako bezohledného, sobeckého čidokonce až krvežíznivého jedince, kterého zají-maly hlavně pocty a vyznamenání. Autor tohotočlánku měl to štěstí, že se seznámil s několikahistoriky, kteří měli možnost hovořit s mnohaHISTORIEIkonický Fokker Dr. I 425/17 v počáteční fázi svého zbarvení s výsostnými znakyve tvaru železného kříže. Kvalita povrchové úpravy naznačuje, že byl s největšípravděpodobností nastříkán červenou barvou již ve Fokkerově továrně.Po vydání rozkazu, kterým byla zavedena změna výsostných znaků na trámovékříže, byl takto upraven i Richthofenův Dr.I.Foto: sbírka autoraJedna z posledních fotografií Manfreda von Richthofena (čtvrtý zprava) před jeho osudným letem. Údajně bylapořízena 21. dubna 1918 ráno. Všimněte si poplachového zvonu, který je vidět v pozadí mezi piloty a stanem napravé straně.Foto: sbírka autoraINFO Eduard10Květen 2023Page 11
muži, kteří s „Rudým baronem“ či pod jeho vele-ním za války sloužili. A žádný z nich jej takto ne-charakterizoval. Naopak. Vlastností, která se muasi nejčastěji v jejich vzpomínkách přisuzovala,byla skromnost. Jen málo fotografií jej zachycujes větším počtem vyznamenání než se Železnýmkřížem, pilotním odznakem a Pour le Mérite,a to i při návštěvách vysokých důstojníků u jehojednotky. Kdyby byl vášnivým sběratelem vyzna-menání, jistě by se jimi rád pochlubil. A létání najednomístných stíhacích letadlech, jejichž účelemje sestřelovat nepřátelské letouny, logicky mu-selo mít za následek smrt mnoha jeho protivní-ků – zvláště když se spojenečtí velitelé rozhodliodepřít svým pilotům „luxus“ padáků. Byl zkrátkaproduktem doby, v níž vyrůstal, a totéž platí probojovníky na druhé straně. Posuzovat tyto mužepodle měřítek naší současné společnosti po uply-nutí více než století by bylo poněkud troufalé.Hodně se mluví o tom, že jeho konečné skóre80 potvrzených vítězství z něj udělalo nejúspěš-nějšího stíhacího pilota na obou válčících stra-nách, přestože zahynul téměř sedm měsíců předpříměřím. To je sice nesporně pravda, ale je třebamít na paměti, že byl také mimořádně talentova-ným instruktorem, který své znalosti předávaltěm, kteří pod ním sloužili. Kromě toho se za-sloužil o to, že byl na výrobce letadel a Idflieg (In-spektorát německých leteckých sil) vyvíjen neu-stálý tlak, aby dodávali stále lepší stíhací letouny.Od svého nástupu k Jasta 2 létal převážně na stí-hačkách Albatros, které byly postupně vylepšo-vány. Dne 23. ledna 1917, právě když si připsal své18. vítězství, však praskl nosník ve spodním křídlejeho nového Albatrosu D.III a on měl velké štěstí,že to přežil. Tento problém se vyskytl u řady dal-ších letadel tohoto typu a podobné problémy seznovu objevily také u pozdějšího D.V. A to už brzypoté, co tyto letouny dorazily na frontu. Manfredbyl proto nucen přejít na jeden ze starších stíha-cích letounů, Halberstadt, které předtím Jasta 11používala, a to do doby, než se podaří vyřešit pro-blém s křídlem. Kromě konstrukčních problémůvedla k jeho stále většímu rozčarování z tohototypu také skutečnost, že nové varianty Albatrosunepřinášely žádné znatelné zlepšení výkonů.Vliv na vývoj letadelFotografie pořízené v roce 1917 dokládají, že vonRichthofen navštěvoval továrny Fokker, Pfalza Roland, aby se osobně informoval o nejnovějšímvývoji letounů těchto společností. Nelze si nepo-ložit otázku, zda již aktivně nehledal potenciální-ho nástupce typů Albatros D, které se v průběhuroku 1917 staly v podstatě standardním němec-kým stíhacím letounem. Ačkoli na nich dosáhlmnoha svých vítězství, vždy měl ke konstrukcispodního křídla s jedním nosníkem u D.III a D.Vavýhrady.Již v červenci 1917 napsal: „[…] Fokker […] mádva stroje, které jsou lepší než Albatros, alenevyrábějí se.“ Zde měl na mysli prototypyFokker V.1 a V.2, které musel vidět nebo do-konce vyzkoušet během návštěvy Fokkero-vy továrny ve Schwerinu buď v květnu, nebov červnu. Tyto letouny se nikdy nezačaly vyrá-bět, ale průkopnická konstrukce samonosnéhokřídla byla hlavním rysem všech stíhaček Fok-ker, které se později dostaly do sériové výroby.Bylo zásluhou Manfreda von Richthofena, že nověvyvinuté typy, jež byly porovnávány během třísoutěží na nový stíhací letoun v roce 1918, mělipři těchto příležitostech zkoušet přímo fronto-ví piloti. To byl nejlepší způsob, jak zajistit, abytypy, jež byly vybrány do výroby, skutečně pl-nily očekávání pilotů. Platilo to zejména pro typFokker D.VII, který byl na základě Richthofenovaosobního doporučení zaveden do výroby ve třechtovárnách (Fokker, Albatros a O.A.W.). Bohužel,on sám neměl nikdy příležitost s tímto letounemvzlétnout k boji, protože první sériové exempláředorazily k JG I až několik dní po jeho osudné po-slední misi.Náhlý konec hvězdné kariéryAčkoli je s Manfredem von Richthofenem nejčas-těji spojován jeho celočervený Fokker Dr.I 425/17,létal s tímto letounem jen velmi krátce. Svých po-sledních dvou vítězství dosáhl za řízením tohotoletounu 20. dubna 1918, ale od konce roku 1917 dozačátku roku 1918 létal na překvapivě velkém po-čtu těchto trojplošníků. Kromě 425/17 a prototypuF.I (102/17), který mu byl dodán přímo z Fokke-rovy továrny koncem srpna 1917, je doloženo, žev různých obdobích létal nejméně na šesti dalšíchDr.I: 114/17, 119/17, 127/17, 152/17, 161/17 a 477/17.Tento výčet si nečiní nárok na úplnost, ale sou-časný výzkum ukazuje, že z těchto trojplošníkůbyl pouze 425/17 opatřen celočerveným nátěrem.A byl to právě tento letoun, v němž byl „Rudý ba-ron“ 21. dubna 1918 smrtelně zraněn kulkou přiletu v malé výšce. V současnosti panuje všeobec-ná shoda, že smrtelnou ránu na něj vypálil aus-tralský kulometčík ze země, což byl osud, kterýpotkal několik pilotů na obou stranách fronty.HISTORIERichthofenův Dr.I 425/17 byl po sestřelu jen málo poškozen, ale lovci suvenýrů jej v době pořízení této fotografie už důkladně rozebrali. Vnitřní strana plátěného potahunevykazuje známky nepravidelného nátěru zelenou barvou, což podporuje teorii, že přinejmenším horní a boční plochy tohoto letounu byly opatřeny červeným nátěremuž v továrně.INFO Eduard11Květen 2023Page 12
HISTORIEBitva o Maltu proběhla v období odčervna 1940 do listopadu 1942 a dodějin vstoupila jako bitva o „nepo-topitelnou letadlovou loď“. Na po-čátku druhé světové války se tentopřehlížený středomořský ostrovstal jedním z klíčových míst bitvyo Středomoří i bitvy o Afriku, neboťjeho strategický význam byl neo-cenitelný. Odtud operující letouny,ponorky a lodě byly schopny přeru-šit zásobovací trasy pro RommelůvAfrika Korps, a tím chránit severníAfriku, Suezský průplav a neoceni-telná ropná pole za ním.Je dobře známo, že chybný politic-ký i strategický úsudek leteckýchvelitelů vedl k tomu, že Malta bylav červnu 1940 téměř bez stíhacíchletadel. Nebýt náhodného obje-vu čtyř Sea Gladiatorů, uloženýchv bednách, byla by celá protivzduš-ná obrana ostrova doslova nulová.Jeden ze strojů byl záhy silně po-škozen, ale se třemi zbývajícímibránili piloti statečně Maltu přednepřátelskými útoky osmnáct dní,než je přilétly posílit čtyři Hurrica-ny. Následně Britové, vědomi si jižplně důležitosti a strategické hod-noty Malty, začali postupně obranuostrova posilovat dalšími Hurrica-ny.Malta se bránila soustředěnýmútokům po celý rok 1941. MocnostiOsy bombardovaly infrastrukturuostrova se zaměřením na přístav,letiště a skladovací zařízení. Mezi-tím byly konvoje směřující na Maltunemilosrdně pronásledovány a ni-čeny, čímž se ostrov de facto oci-tl v obležení. Dne 4. prosince 1941v noci pak zahájila německá Luft-waffe systematické bombardování,které trvalo pět dlouhých měsícůa které mělo definitivně zlomitodpor Královského námořnictvaa letectva. V jeho konečném dů-sledku měl být uskutečněn narych-lo sestavený plán invaze na MaltuSPITFIRY PRO MALTUText: Michal Krechowski Foto: IWMStrategicky důležitá poloha Maltyuprostřed tras mezi Gibraltarema Alexandrií a také mezi Itáliía severní Afrikou z ní udělalaobjekt neustálých nepřátelskýchleteckých útoků. Kvůli obraněostrova byli Britové nuceni bě-hem druhé světové války na svou„nepotopitelnou letadlovou loď“neustále přemisťovat další a dal-ší stíhací letouny a piloty. Obra-nu nejprve zajišťovaly zastaraléGladiatory a Hurricany, vysněnéSpitfiry se podařilo na ostrovpřesunout až během jarních mě-síců 1942. Nově dodané Spitfiry veverzích Mk. Vb/Vc si následně přiobraně tohoto strategicky nesmír-ně důležitého ostrova vydobylysvoji největší slávu.INFO Eduard12Květen 2023Page 13
HISTORIEkrycím názvem Herkules. Útoky na Maltubyl pověřen polní maršál Albert Kessel-ring, jehož síly měly nad obránci jasnoupočetní převahu. Časté nálety zničilyvelkou část britských letounů na zemia v půli února 1942 tak zůstalo obráncůmjen jedenáct provozuschopných Hurrica-nů. Přitom zároveň sílil tlak na přezbro-jení stíhacích perutí bránících ostrov naSpitfiry.SPITFIRY NAD MALTOUV polovině roku 1941 nestačila výrobaSpitfirů v nejnovější verzi Mk.V ani na do-končení přezbrojení perutí Fighter Com-mand, takže ve Středomoří a (později) vPacifiku se britští letci museli spokojit sezastaralými typy. Teprve v září 1941 bylorozhodnuto o vyslání prvních dvou perutíSpitfirů do severní Afriky, ve skutečnostivšak přesun začal až v únoru následující-ho roku. Část těchto letounů byla přesmě-rována na Maltu.Po roce a půl bojů byl již způsob transpor-tu stíhaček na obležený ostrov propraco-vaný: Nejprve byly rozmontované strojev bednách přepraveny na Gibraltar, kdebyly zkompletovány a naloženy na letad-lovou loď. Při přiblížení k Maltě vzlétalypřímo z palub letadlových lodí Eagle, USSWasp (CV-7) nebo Furious, které ihnedotáčely k návratu. Kromě jednoho přípa-du, kdy se plavily společně Eagle a USSWasp (CV-7) (operace Bowery), se k Maltěplavila vždy jen jedna z letadlových lodí.Aby mohl Spitfire vzlétnout z pouhých200 m (660 stop) dlouhé letové paluby,potřeboval vysunout vztlakové klapky dovzletové konfigurace. Pneumaticky ovlá-dané klapky Spitfiru však mají pouze jed-no nastavení na 85 stupňů, což je brzdicípoloha pro přistání. Řešením bylo zabrá-nit klapkám v dovření dřevěnými klínya tímto primitivním způsobem zajistit je-jich pozici vysunutí na 25 stupňů. Jakmi-le byl Spitfire bezpečně ve vzduchu, pilotklapky vysunul, ty se tedy spustily dolů aklíny odpadly. Poté mohl pilot zase klapkyzasunout a pokračovat v letu.Prvních patnáct Spitfirů bylo dodáno naMaltu 7. března v rámci operace Spotter.O dva týdny později následovalo dalšíchdevět Spitfirů (operace Picket I). Pro zvý-šení přepravní kapacity byla Britům za-půjčena americká letadlová loď USS Wasp(CV-7). V rámci operace Calendar bylo naMaltu dopraveno dalších 48 Spitfirů. Jenvelmi málo čerstvě dodaných letounů ov-šem přežilo déle než několik týdnů, někdybyly ztraceny již několik dnů po přistání naMaltě, existovaly i případy, že byl letounztracen ještě týž den. Intenzita bojů bylaobrovská a vrcholila během března aždubna 1942, kdy tonáž bomb svržených naMaltu v tomto období převýšila celkovoutonáž svrženou na Londýn během Bitvy oBritánii.Při následující operaci Bowery bylo9. května bezpečně dopraveno dalších 61První Spitfire opouští palubu HMS Eagle 7. března1942. Operace s krycím názvem Spotter vyslalana ostrov patnáct Spitfirů Mk.Vb, které po přistáníobdržela No. 249 Squadron.Keith Park ve svém osobním Spitfiru Mk.Vb naletišti Safi u příležitosti otevření nové přistávacídráhy 15. května 1943.INFO Eduard13Květen 2023Page 14
HISTORIESpitfirů. Ty byly ihned po přistání natan-kovány, dozbrojeny a vzlétly proti očeká-vanému útoku. V následujících dnech seodehrály do té doby největší letecké sou-boje a Spitfiry způsobily silám Osy těžkéztráty.Německá urputnostI přesto byl Kesselring přesvědčen, ženebezpečí hrozící z Malty pro německézásobovací trasy do severní Afriky je eli-minováno, a hlásil německému vrchnímuvelení, že „už nezbylo nic, co by se dalobombardovat”. Invaze na ostrov tak bylaodložena a značná část německých le-teckých sil byla v druhé půli května pře-velena na podporu Rommelovy ofenzívyv Libyi. Vedení případné další leteckéofenzívy tak leželo především na italskémletectvu.Neutralizace Malty byla nadále udržová-na především námořní blokádou ostrova,na kterém tak docházely veškeré záso-by. Nepříjemný byl nedostatek pitné vodya snižovaly se příděly jídla. I přes ten-to zoufalý stav se však Malta nehodlalavzdát.Když v průběhu června zaznamenaly sílyOsy opětovný nárůst ztrát na zásobo-vacích trasách do Afriky, bylo nařízenoobnovení letecké ofenzívy. Na ostrověse však v poskytnutém mezičase poda-řilo znovu doplnit během operací Stylea Salient stavy Spitfirů, a tak se i tentokrátútočníci setkali s tvrdým odporem obrán-ců a znovu utrpěli těžké ztráty. V průběhučervence bylo z útoků eliminováno slabšíitalské bombardovací letectvo a v druhépůli měsíce se nad Maltou objevují už jenněmecké bombardéry s kombinovanýmstíhacím doprovodem Luftwaffe a RegiaAeronautica.Přichází ParkPodstatný vliv na neúspěch obnovené le-tecké ofenzívy má také výměna vrchníhovelení leteckých sil na ostrově v poloviněčervence. Velení leteckých sil bránícíchMaltupřevzal AVM Keith Park. Parkovým pro-tivníkem se tak stal shodou okolností opětAlbert Kesselring. Velitel, proti kterému bylpostaven v bitvě o Británii, když velel No.11 Group. V nové pozici Park ihned zavedlnovou taktiku, jejímž cílem bylo napadatnepřátelské bombardovací formace nadmořem mezi Sicílií a Maltou a donutit je keshození bomb ještě před dosažením cíle.Změna taktiky se později ukázala být zlo-movým bodem. Plán předsunutého záchytubombardérů byl úspěšný a donutil Luftwa-ffe ukončit bombardování za denního světla.Do konce července bylo zničeno sto letadelOsy, což značně omezilo sílu bombardovacíofenzívy. Když poté nepřítel přešel na vyso-ko létající stíhací hlídky, Park ukázal bystrýtaktický přehled. Omezil hlídky Spitfirů na20 000 stop (6100 m), takže Bf 109 muselyklesnout do výšky, kde měli obránci se Spit-firy z hlediska výkonu svých strojů výhodu.V srpnu byl nicméně stav zásob na ost-rově kritický. Pokud by se na Maltu dozáří nepodařilo dopravit palivo a nezbytněnutné množství všeho ostatního, tak byse pravděpodobně ostrov musel vzdát. Snedostatkem paliva byl Park nucen naříditsvým pilotům, aby s ním co nejvíc šetřili.Pokud Spitfire přistál, pak na své místonepojížděl. Pilot okamžitě vypnul motora letoun byl na stojánku dotlačen. Po-kud letadlo nouzově přistálo, muselo býtokamžitě odtlačeno z dráhy, i když hro-zilo jeho další poškození, jen aby ostatnínemuseli kroužit kolem letiště a plýtvatcenným palivem.S ohledem na tento fakt byl v průběhusrpna vypraven konvoj Pedestal s dosudnevídanou námořní eskortou čítající 14britských a amerických obchodních lodí,naložených municí, náhradními díly doletadel, palivem a jídlem. Doprovázelo je36 válečných lodí včetně tří letadlových.Strategický význam tohoto konvoje neu-šel silám Osy, jež odpověděly koordino-Spitfire Mk.Vc BR344 3oM při motorové zkoušcena palubě USS Wasp během dodávky Spitfirů naMaltu pod krycím názvem operace Bowery.Spitfire Mk.Vb BP844, první z devíti Spitfirů, kteréměly během operace Picket I posílit RAF na Maltě,vzlétá 21. března 1942 z paluby HMS Eagle. V jehokokpitu sedí velitel squadrony E. J. „Jumbo“ Gracie.BP844 byl sestřelen nad Maltou 2. dubna 1942.Spitfire Mk.Vc je výtahem přepravován na palubuletadlové lodi USS Wasp směřující na Maltuběhem operace Bowery.INFO Eduard14Květen 2023Page 15
HISTORIEvaným letecko-námořním útokem, kterýměl zabránit konvoji v dosažení Malty.I přes značné ztráty obchodních a eskort-ních lodí, včetně potopení letadlové lodiHMS Eagle, se podařilo nakonec poda-řilo zásoby na obléhaný ostrov dopravitv dostatečném množství. Na konci srpnatak mohly provést tři squadrony Spitfirůvysoce účinný útok na tři sicilská letiště,při kterém sestřelily deset nepřátelskýchletounů a dalších 29 zničily na zemi přiztrátě pouhých dvou vlastních Spitfirů.Nezdolní obránciZáří se stalo nejklidnějším obdobím ce-lého roku 1942. Počet útoků na ostrovvýrazně klesl a za celý měsíc startovalySpitfiry k pouhým 38 hotovostním letům.To podstatné se však odehrávalo na moři.Díky úspěchu konvoje Pedestal a dosta-tečným zásobám paliva na Maltě se opětnaplno rozběhly britské ofenzivní operacezaměřené na zásobovací trasy pro Ro-mmelovu „Panzerarmee Afrika“. ZatímcoBritové úspěšně navyšovali zásoby předrozhodující bitvou, síly Osy přišly postupněv průběhu září o 20 procent všech dodá-vek poslaných po moři z Itálie a v říjnu pakdokonce až o 44 procent dodávek. Zvláštěkritický byl především nedostatek paliva.Bylo proto rozhodnuto provést proti Maltědalší bombardovací ofenzívu s cílem opě-tovně zajistit bezpečné přepravní trasya eliminovat ji jednou provždy.Ofenzíva známá také jako October Blitzbyla zahájena 11. října a opět došlo na „psí“souboje mezi Spitfiry Mk.V, německýmiBf-109F/G a italskými C.202 a Re.2001.Vzdušná převaha nad Maltou už ale bylav té době zcela jednoznačně v rukou znovuposílených britských squadron, zatímcona německo-italské straně se už projevo-vala značná únava, stejně jako frustracea opotřebení z předchozích bojů. Velkole-pě naplánovaný October Blitz trval pou-hých sedm dnů a byl jednoznačnou pro-hrou sil Osy. Během těchto dnů provedlipiloti RAF se svými Spitfiry takřka 2400bojových letů, sestřelili 99 nepřátel jistě,51 pravděpodobně a 122 letounů poškodilipři vlastní ztrátě 24 Spitfirů a třinácti pi-lotů. K tomu bylo 40 letounů poškozenoa 13 Spitfirů bylo zničeno na zemi při bom-bardování.V listopadu počet náletů Luftwaffe výraz-ně poklesl, během měsíce došlo pouzek 29 poplachům. S tak drasticky sníženouintenzitou nepřátelských akcí se spoje-necké konvoje přivážející nezbytné záso-by dostávaly na ostrov snadněji a přiváže-ly také materiál na opravy a stavbu letišť.Přežití Malty bylo základním předpokla-dem vítězství u El Alameinu a následnéhoúspěchu pozemní bitvy v severní Africe.Vytoužené Spitfiry Mk.V tak nakonec do-sáhly důležité vzdušné nadvlády nad boji-štěm a Malta díky tomu odolala. Do polovi-ny listopadu bylo na ostrov během třináctioperací z letadlových lodí vysláno celkem385 Spitfirů, z nichž 367 jich na ostrov do-letělo. Pilotům Spitfirů bylo během obdo-bí bojů připsáno nejméně 600 vzdušnýchvítězství. Nejúspěšnější z nich, KanaďanGeorge „Screwball“ Beurling, dosáhl 28potvrzených sestřelů. S velkým odstupemho na druhém místě následovali „Paddy“Schade se 14 sestřely, Kanaďan WallyMcLeod s 13 sestřely a „Slim“ Yarra s 12sestřely. Celkem 41 pilotů Spitfirů získaloběhem bojů o Maltu pět a více sestřelů azískalo tak statut esa. Téměř stovka pilo-tů Spitfirů však během bojů zaplatila zaobranu Malty cenu nejvyšší.Období po bitvěV prvních měsících roku 1943 letecká bi-tva nad Maltou skončila. Obránci zvítězili,když během bojů zničili více než tisíc ne-přátelských letounů. Dalším znamenímzměny situace obránců Malty byl příletnových Spitfirů Mk.IX na konci března.Středomořský ostrov se tak z obleženézákladny proměnil v odrazový můstekpro operaci Husky, tedy invazi na Sicílii.V předvečer operace se na Maltě nachá-zelo 35 squadron se 600 letouny. Bylarozšířena kapacita čtyř stávajících letišťLuqa, Ta Kali, Hal Far a Qrendi, a pro po-třeby USAAF bylo dočasně vybudovánopáté letiště Xewkija na přilehlém souo-stroví Gozo. Operace Husky 10. července1943 otevřela cestu k osvobození konti-nentu. Za několik dní měli spojenci dobrýopěrný bod na sicilské půdě a brzy potése spojenecká letadla přesunula z malt-ských základen na osvobozená letiště naSicílii a v jižní Itálii. Se změnou situacese také staly minulostí speciální maltskékamufláže. Spitfiry tak později létaly vestandardních kamuflážních vzorech.Pozemní posádka RAF doplňuje palivoa přezbrojuje Spitfire Mark Vc z No. 603 Squad-ron RAF na letišti Ta Kali. Ochranný valje postavený z prázdných plechovek od palivaa naplněný pískem.Mechanici ze speciální montážní skupiny u SpitfirůMk.V na Gibraltaru. Za nimi jsou vidět trupy Haw-kerů Hurricane v přepravních bednách. Speciálnímontážní skupina byla na Gibraltaru zřízena v čer-venci 1942, aby montovala a zkušebně zalétávalaletadla přepravená z Británie a určená pro Maltu.Dva nejbližší Spitfiry Mk.Vb EP720 a EP791 se stalysoučástí operace Train, poslední dodávky Spitfirůna Maltu.Spitfiry Mk. Vb z No. 249 Squadron na letištiTa Kali, podzim 1942.Trojice Spitfirů Mk.Vc od No. 249 Squadron čekáv hotovosti na hlavní dráze v Ta Kali, zatímcov pozadí přistává Bristol Beaufighter.INFO Eduard15Květen 2023Page 16
HISTORIEDODÁVKY SPITFI RŮ A JEJICH ZBARVENÍDefinitivní informace o přesných odstí-nech aplikovaných v roce 1942 stále ne-jsou k dispozici, ale z analýzy dostupnýchúdajů, studia dobových fotografií a s při-hlédnutím k logice používání barev se dáurčit pravděpodobný vzhled letounů. Ka-muflážní schémata Spitfirů používanýchna ostrově byla skutečně velmi rozmanitá.Zpočátku se za nejvhodnější považovalopoužití odstínu Dark Meditteranean Blue,ale kvůli nedostatku této barvy existovalyi letouny natřené jinými odstíny modré bar-vy. Používal se také světlejší odstín LightMediterranean Blue, původně určený prodvouplošníky, dále námořní Extra Dark SeaGrey, americká Blue Gray M485 a různébarvy z lodních zásob, které původně ne-byly určeny pro použití na letecké techni-ce. Spitfiry pozdějších dodávek dostávalyz větší části „maltskou“ kamufláž buď naGibraltaru před naloděním, nebo ihned popřeletu na ostrov. Kvalita nátěru se odlišo-vala od standardního továrního zbarvení.Vrstva barvy někdy plně překryla původ-ní zbarvení, v jiných případech byla velmitenká a původní zbarvení prosvítalo, takženový nátěr působil spíše jako modrý filtrnež plnohodnotná barva.7. března 1942OPERACE SPOTTERPrvní Spitfiry, jež dorazily na Maltu, a první,které byly nasazeny mimo Británii, vzlétly7. března z letadlové lodi Royal Navy HMSEagle. Operace s krycím názvem Spottervyslala na ostrov patnáct Spitfirů Mk.Vbs přídavnými nádržemi o objemu 340 l(90 gal), které jim poskytly dolet pro vícenež 1000 km (650 mil) dlouhý let na Mal-tu. Všech patnáct Spitfirů bezpečně do-razilo na tamní letiště Ta Kali. Jako prvníobdržela nové Spitfiry No. 249 Squadrona o tři dny později, 10. března, s nimi podniklasvé první úspěšné bojové lety proti formaciJu 88 doprovázených Bf 109.21. března 1942OPERACE PICKETO dva týdny později se na Maltu stejnýmzpůsobem dostalo dalších devět SpitfirůMk.Vb. Spitfiry, které dorazily na Maltu bě-hem operací Spotter a Picket, byly masko-vané na horních plochách ve standardnímpouštním kamuflážním schématu DarkEarth a Middle Stone, spodní plochy pakbarvou Sky nebo Azure Blue. Barva spod-ních ploch závisela na tom, zda byly Spitfirykompletně vyrobené u Supermarinu, kterýpoužíval odstín Sky, nebo byly kompletová-ny u Aircraft Servicing Units (ASU), jež po-užívaly na spodní plochy barvu Azure Blue.Po svém příletu na Maltu byla pole kamuf-lážní barvy Middle Stone přetírána tmavěšedou barvou, o které se říká, že vznikalasmícháním několika různých barev. Přesnýodstín této šedé barvy není znám, ale budezřejmě velmi podobný Extra Dark Sea Grey.29. března 1942OPERACE PICKET IIVelký barevný kontrast pouštní kamuflážerozhodně nebyl nejlepším kamuflážnímzbarvením pro létání nad mořem. Třetívárka sedmi Spitfirů Mk.Vb tak byla na Gib-raltaru před naložením na letadlovou loďpřelakována na horních plochách tmavěšedomodrou barvou, pravděpodobně ExtraDark Sea Grey.20. dubna 1942OPERACE CALENDARNejstarším dokumentem, který definovalpožadavek na novou kamufláž pro Spit-firy dodávané na Maltu, byl dodatek č. 1 kM.E. Air Movements Instruction No. 1 zedne 30. března 1942. Ten uvádí, že Spitfirymířící na Maltu by měly být nově masko-vány odstíny Dark Mediterranean Blue prohorní plochy a Sky Blue pro spodní plochy.Ve stejné době se v Anglii připravoval k vy-slání na Maltu personál No. 601 a No. 603Squadron s kompletní sestavou 47 novýchSpitfirů verze Vc (včetně záloh). Tyto stro-je měly obdržet novou maltskou kamufláž,ale při předávání pokynů byla zredukovánana jednoduchou frázi „mořská kamufláž“,která byla logicky vnímána jako zbarveníplatné pro letouny Fleet Air Arm, a tak bylytedy letouny již ve výrobě zbarveny. Kdyžbyl tento omyl na Gibraltaru zjištěn, bylyspolečně s letouny na palubu letadlové lodinaloženy zásoby barev Dark Meditterane-an Blue a Sky Blue. Zásoba však vystačilapouze pro část přepravovaných letadel.Ze čtyřiceti sedmi Spitfirů na palubě USSWasp operace Calendar jich bylo dvacetsedm kamuflováno u ASU do barev RoyalNavy, zbývajících dvacet jich bylo přebar-veno do nových „maltských“ barev DarkMeditterranean Blue a Sky Blue. Spitfirybyly na palubě označeny bílými rozlišova-cími čísly 1 a 2 a kódovým písmenem.9. května 1942OPERACE BOWERYPo mnoho let se i kvůli dochovaným ar-chivním fotografiím spekulovalo, jako bar-vou byly kamuflovány Spitfiry Mk.Vc, kterése přepravovaly na palubě USS Wasp bě-hem operace Bowery. Fotograficky dolo-žené nalodění Spitfirů na loď potvrzuje jakvýrobní pouštní kamufláž tvořená odstínyDark Earth, Middle Stone, Azure Blue a Sky,tak i námořní zbarvení v odstínech ExtraDark Sea Grey, Dark Slate Grey a Sky.Dle vzpomínek byla většina Spitfirů na pa-lubě přebarvena nějakým druhem modrénebo modrošedé barvy. S největší pravdě-podobností byly použity barvy americkéhonámořnictva. Těmi jsou barevné odstínyM-485 Non-Specular Blue Gray, použiténa horních plochách dvanácti letadel F4FWildcat, určených pro vlastní ochranu USSWasp (CV-7), a odstín Deck Blue 20-B, kte-rý byl aplikován na vnější ocelové palubějako součást kamuflážního schématu sa-motné letadlové lodi.Existuje však ještě třetí možnost, a to, žeobě barvy, M-485 Non-Specular Blue Graya Deck Blue 20-B, mohly být použity prozachování maskovacího vzoru na horníchplochách některých Spitfirů. Tím by bylozachováno dvoutónové modrošedé sché-ma, které se tou dobou používalo na hor-ních plochách letounů působících na Maltě.Barva spodních ploch zůstala ve standard-ním odstínu Azure Blue, případně Sky.46 Spitfirů Mk.Vc na palubě USS Wasp a 18na HMS Eagle bylo označeno stejným způ-sobem jako Spitfiry z operace Calendar;bílá čísla 3 nebo 4 na jedné straně kokardya kódové písmeno na druhé straně.Během operace Bowery došlo při vzletuSpitfirů z paluby letadlové lodi USS Waspk zajímavé události, která stojí za zmínku.Kanaďan P/O Jerrold Alpine „Jerry“ Smithpo vzletu se Spitfirem BR126 X-3 zjistil, žejeho přídavná palivová nádrž nefunguje,a nebyl tak schopen dosáhnout cílového le-tiště na Maltě. Svoji nefunkční nádrž odho-dil a obdržel pokyn, aby opustil svůj Spitfirena padáku. Jerry se místo toho dotázal, zdaby se mohl pokusit zachránit letadlo při-stáním na letové palubě. Po souhlasu ka-pitána se o to skutečně pokusil. První při-blížení provedl příliš vysoko a příliš rychle,při druhém pokusu už bezpečně dosedla svého Spitfira zastavil pouhých šest stopod konce letové paluby. Zvládl tak jako prv-ní na světě přistání Spitfiru na letadlovélodi, a to navíc bez záchytného háku! P/O„Jerry“ Smith za svůj čin neoficiálně ob-držel American Navy Wings od palubníhodůstojníka Davida McCampbella, pozdější-ho nejúspěšnějšího stíhacího pilota ame-rického námořnictva, který z pozice LSO(signalizační důstojník) celou akci řídil.INFO Eduard16Květen 2023Page 17
HISTORIE19. května 1942OPERACE LBAčkoli nejsou známy žádné fotografie se-dmnácti Spitfirů Mk.Vc z operace LB, jepředpoklad, že byly na Gibraltaru přetřenyna horním povrchu odstínem Dark Medi-terranean Blue a pravděpodobně také azu-rově modrá barva na spodních plocháchbyla přetřena odstínem Sky Blue. Z leto-vých deníků pilotů je známo, že tyto Spitfirybyly označeny před trupovou kokardou kó-dem C a za kokardou dvoumístným číslem.Například Spitfire BR107, který byl dodánběhem operace LB, má kódové označeníC-22, zatímco BR108 C-20 a BR175 C-51.3. června 1942OPERACE STYLEV rámci operace Style bylo na palubu HMSEagle naloženo 31 Spitfirů Mk.Vc. Na Mal-tu doletělo 27 z nich. Řada dochovanýchfotografií Spitfiru BR305, který byl dodánběhem operace Style, ukazuje, že byl do-končen ve zbarvení Dark MeditterraneanBlue a Sky Blue.9. června 1942OPERACE SALIENTPoslední dodávkou Spitfirů ve zbarveníDark Meditterranean Blue a Sky Blue bylaoperace Salient. Celkem 32 Spitfirů Mk.Vcbylo dodáno během června. Letecké veli-telství na Maltě (AHQ Malta) poté požádaloo změnu zbarvení, které mělo být apliková-no na nově dodané Spitfiry.15. července 1942OPERACE PINPOINTNení přesně známo, proč se AHQ Maltarozhodlo změnit své požadavky na kamuf-láž z jediného odstínu modré na horníchplochách na dvoubarevný vzor, který za-hrnoval světlejší odstín modré barvy. Jemožné, že to nějakým způsobem souviselose vzhledem některých Spitfirů dodanýchv průběhu operace Bowery, které nesly nahorních plochách dvoubarevné modrošedéschéma. Nové kamuflážní schéma požado-vané AHQ Malta od června 1942 tak vyústilov přijetí vzoru odstínů dvou barev: modréDeep Sky a břidlicové Dark Slate Grey prohorní plochy a odstínu Light MediterraneanBlue pro spodní plochy.Dle dochovaných fotografií je velmi prav-děpodobné, že část z osmi Spitfirů Mk.Vca 24 Spitfirů Mk.Vb, které byly součástíoperace Pinpoint, již mohla být kamuflová-na v nových kamuflážních barvách.21. července 1942OPERACE INSECTZe tří Spitfirů Mk.Vc a 27 Spitfirů Mk.Vb,o nichž je známo, že byly dodány běhemoperace Insect, se dá dle dochovanýchfotografií doložit, že mohly být dokončenyv revidovaném maltském schématu DeepSky a Dark Slate Grey.11. srpna 1942OPERACE BELLOWSOperace Bellows byla třetí akcí, při kterébyly Spitfiry přepraveny ze Spojeného krá-lovství přímo na Maltu, aniž by prošly Gib-raltarem. Byla nedílnou součástí konvojePedestal, slavné akce zásobující Maltu.Dne 11. srpna vzlétly Spitfiry Mk.Vb z pa-luby HMS Furious a kromě jednoho, kterýbyl nucen přistát na palubě HMS Indomi-table, se zbývajících 37 dostalo bezpečněna Maltu.Jak je u Spitfirů určených pro Maltu obvyk-lé, nad barevným provedením strojů opera-ce Bellows visí otazník. Většina strojů byladokončena v pouštním schématu s AzureBlue na spodních plochách, část však ob-držela námořní zbarvení Extra Dark SeaGrey, Dark Slate Grey a Sky.Fotograficky doložené Spitfiry dopravenéna Maltu během operace Bellows potvr-zují přebarvení „pouštních“ horních plochSpitfirů v dílnách tamní Maintenance Co-mmand. S největší pravděpodobností sepraktikovalo přebarvení horních plochpouze jedním odstínem Deep Sky neboExtra Dark Sea Grey, případně bylo apliko-váno nové předpisové kamuflážní schémav odstínech Deep Sky a Dark Slate Grey.17. srpna 1942OPERACE BARITONEHMS Furious dorazila z předchozí akcezpět do Gibraltaru 12. srpna a okamžitěnaložila dva Hurricany a 32 Spitfirů. Zno-vu vyplula 16. srpna a o den později z jejípaluby odstartovalo 32 Spitfirů, z toho 14ve verzi Vc a 18 ve verzi Vb. Břehů Maltyse podařilo dosáhnout 29 z nich. Zbarve-ní Spitfirů se zdá být dle dochovaných fo-tografií různorodé, od nového schématuv odstínech Deep Sky a Dark Slate Grey pomodré horní plochy v odstínu Dark Medi-terranean Blue.30. října 1942OPERACE TRAINLetadla uložená na palubě konvoje OG.85byla původně určena pro operaci Torch(spojenecké vylodění v severní Africe). Sesvolením generála Eisenhowera však bylo44 Spitfirů odkloněno na Maltu (32 ve verziMk.Vb na HMS Furious, zatímco 12 strojůverze Mk.Vc absolvovalo přímý let z Gibral-taru). Train se tak stala poslední operací naposílení Malty Spitfiry z letadlové lodi. Tytoletouny byly dokončeny v předpisovém ka-muflážním schématu horních ploch v od-stínech Deep Sky a Dark Slate Grey a od-stínu Light Mediterranean Blue pro spodníplochy.Použitá literatura:Osprey Aircraft of the Aces 082 –Malta Spitfire AcesAir Marshal Sir Keith Park: Victorof the Battle of Britain, Defenderof Malta – Murray RowlandsSniper of the Skies: The Story ofGeorge Frederick “Screwball” Beur-ling, DSO, DFC, DFM–Nick ThomasScale Aviation Modeller; May 21;A Malta Story Reprised – The MaltaSpitfires of 1942 by Paul LucasScale Aviation Modeller; Nov 18;A Malta Story concluded – The MaltaSpitfires November 1942 – July 1943by Paul LucasScale Aviation Modeller; Oct 18;A Malta Story concluded – The MaltaSpitfires June – October 1942;by Paul LucasScale Aviation Modeller; Sep 17;A Malta Story Continued – ColloquialCamouflage Malta Spitfires deliveredvia Gibraltar 18 May to 17 August 1942by Paul LucasScale Aviation Modeller; Aug 17;A Malta Story Continued – OperationsOppidan, Hansford and Bowery. USSWasp’s Second Spitfire Delivery toMalta 24 April to 9 May 1942 by PaulLucasScale Aviation Modeller; Jan 16;A Malta Story – Spitfire Vc’s of Opera-tion Newman & Calendar 13–20 April1942 (Part 2) by Paul LucasScale Aviation Modeller; Dec 15;A Malta Story – Spitfire Vc‘s of Opera-tion Newman & Calendar 13–20 April1942 (Part 1) by Paul LucasMalta Spitfire Vs – 1942: Their Coloursand Markings by Brian CauchiINFO Eduard17Květen 2023Page 18
HISTORIEPrvou americkou lietadlovou loďou sa v roku1920 stala USS Langley (CV-1). Vznikol prestav-bou z lode na prepravu uhlia USS Jupiter. Tabola v službe od roku 1913. Pri prestavbe z nejodstránili osem dvojitých žeriavov a oba komí-ny, ktoré dovtedy stáli vedľa seba, presunuli naľavobok, kde boli umiestnené za sebou. Tým sana lodi uvoľnilo miesto pre letovú palubu, ktorúpostavili na vysokých podperách.Kým uhoľná loď Jupiter mala výtlak 19 670 ton,lietadlová loď Langley mala plný výtlak už len14 100 ton. Dĺžka plavidla bola 165 m a posád-ku tvorilo 468 osôb. Langley niesla 36 lietadiel,pre ktoré bol k dispozícii jeden výťah a jedenkatapult. Výzbroj tvorili štyri kanóny kalibru127 mm – dva na prove (prídi) a dva na korme(zádi). Tie sa však nedali použiť proti lietadlám.Ďalším zastaraným prvkom bol holubník, ktorýbol umiestnený medzi zadnou dvojicou kanónov.Idea bola taká, že lietadlá štartujúce z Langleysi so sebou vezmú poštového holuba a ten povypustení doručí správu naspäť na loď. Holubycvičili počas toho, keď Langley prechádzalaprestavbou v lodeniciach v Norfolku a zdalo sa,že všetko funguje. Potom však loď vyplávalana more a holuby boli vypustené pri ostroveTangier, odkiaľ sa vrátili naspäť do Norfolku.Po tomto fiasku bol holubník zrušený. Vyškrt-li ho aj z plánov ďalších lietadlových lodí USSLexington a USS Saratoga.Langley má na konte viacero prvenstiev preamerické námorníctvo. Uskutočnil sa z nejprvý štart z paluby lietadlovej lode v USA(17. 10. 1922), prvé pristátie na lietadlovej lodi(26. 10. 1922) a aj prvý štart s pomocou kata-pultu z lietadlovej lode (18. 11. 1922). Hoci bolaextrémne pomalá (len 15,5 uzla) na to, abymohla vykonávať účinné operácie s neustáletechnicky napredujúcim námorným letectvom,pomohla vychovať prvé generácie námornýchletcov. Po tom, čo už úplne prestala spĺňať po-žiadavky na modernú lietadlovú loď, ju v rokoch1936-37 prestavali na nosič hydroplánov. Japon-ské bombardéry G4M1 Betty ju vážne poškodili27. 2. 1942, keď prepravovala stíhačky CurtissP-40 na Jávu. Po tom, čo ju opustila posádka,bola potopená sprievodnými torpédoborcami.Bermudský trojuholníkLangley sa tak potopila ako posledná zo svojichsesterských lodí. V podobe lietadlovej lode síceostala sama (druhé plánované plavidlo bolozrušené po rozhodnutí o prestavbe Lexingtonua Saratogy), ako uhoľná loď Jupiter však malatri sestry. A všetky zmizli bez stopy v Bermud-skom trojuholníku. Ako prvá sa niekedy po 4. 3.1918 stratila USS Cyclops aj s 306 členmi osád-O námorných bitkách okolo Guadalcanalu sme si povedaliv predchádzajúcej časti. Bojov o dôležitý ostrov sa však zúčast-nili aj lietadlové lode, ktoré bojovali na diaľku. Viaceré tam tiežboli stratené. Jednou z nich bola aj USS Hornet, posledná ame-rická lietadlová loď dokončená pred napadnutím Pearl Harboru.Potopila sa presne rok a týždeň od vstupu do služby.HĽADANIE STRATENÝCHLODÍ S PAULOM ALLENOMDO ROKAA DO TÝŽDŇAText: Miro BaričLietadlová loď krátko po dokončení v HamptonRoads vo Virgínii, 27. 10. 1941Zdroj: Naval History & Heritage CommandINFO Eduard18Květen 2023Page 19
ky a cestujúcimi na palube. Plávala z JužnejAmeriky do Baltimore v Marylande. Cestou sazastavila na Barbadose, kde ju videli naposledy.Na konci roku 1941 zmizli v tej istej oblasti a natej istej trase v priebehu dva a pol týždňa ajzvyšné dve sesterské lode. Najprv sa niekedypo 23. 11. 1941 stratil USS Proteus a po 10. 12. 1941sa more zavrelo aj nad USS Nereus. Existuje vi-acero teórií o tom, čo mohlo privodiť ich zánik.Špekuluje sa o konštrukčnej chybe, ktorá osla-bila trup a ten sa rozlomil pri kombinácii náh-lej búrky a preťaženého nákladu. Alebo sa lodemohli stať obeťou nemeckých ponoriek, ktorésamotné boli neskôr potopené a svoj úspechnestihli nahlásiť. Nemecká strana totiž aniv jednom prípade neeviduje útok na loď, ktorý byzodpovedal strate niektorej z trojice. Ich zmiz-nutie tak už asi ostane navždy bez vysvetlenia.Učenie sa za pochoduĎalšie dve plavidlá už boli plnohodnotnými lie-tadlovými loďami, hoci tiež vznikli prestavbou.Washingtonská dohoda z roku 1922 o obmedzenínámorného zbrojenia prakticky zastavila stav-bu nových bitevných lodí a bitevných krížnikov.Umožnila však zmeniť niektoré rozostavanéplavidlá na lietadlové lode. V Spojených štá-toch sa to týkalo Lexingtonu a Saratogy, ktorévstúpili do služby v roku 1927 s označením CV-2a CV-3. Ani pri nich nebolo námorníctvu spo-čiatku úplne jasné, čo s nimi. Okrem lietadielniesli aj silnú protilodnú výzbroj v podobe ka-nónov kalibru 203 mm. Pravidelne však podni-kali cvičenia s rôznymi úlohami, počas ktorýchnámorníctvo postupne vypracovalo správnutaktiku nasadenia lietadlových lodí. Ukázalo sanapríklad, že stretnutiam s hladinovými loďamiprotivníka by sa mali vyhýbať a kanóny kalibru203 mm boli odstránené. Lexington sa potopil8. 5. 1942 v bitke v Koralovom mori. Jeho osu-dom sme sa v tomto seriáli už venovali. Sarato-ga napriek viacerým poškodeniam vojnu prežilaa bola potopená pri atole Bikini pri teste atómo-vej bomby 25. 7. 1946. Výbuch nastal len 370 me-trov od lietadlovej lode a napriek jej rozmerom(dĺžka 270,7 m a výtlak 37 000 t) ju celú zdviholz vody. Vrak sa nachádza v plytkej vode a je do-stupný pre potápačov.Prvým americkým plavidlom, ktoré od začiatkunavrhli a stavali ako lietadlovú loď, bol až USSRanger (CV-4). Stavba sa začala v roku 1931a loď do služby vstúpila v roku 1934. Projektovépráce však prebiehali už od roku 1925, teda eštepred dokončením Lexingtonu a Saratogy. Aj nazáklade skúseností s predchádzajúcimi plavi-dlami sa dizajn Rangera viackrát menil. Pôvod-ne mala mať loď hladkú palubu ako Langley.Aby dym z komínov neprekážal lietadlám, bolašestica komínov (tri na každom boku) navrhnutáako sklopná. Počas stavby však na loď doplni-li veliteľský mostík. Komíny boli v tom čase užhotové a ich prestavba príliš nákladná, tak ichponechali v pôvodnej konfigurácii.HISTORIEZdroj: Naval History & Heritage CommandZdroj: Naval History & Heritage CommandZdroj: Naval History & Heritage CommandUSS Ranger v 30. rokochLietadlová loď USS Wasp pri vstupe do Hampton Roads vo Virgínii, 26. 5. 1942. V pozadí je torpédoborecUSS Edison.Americké lietadlové lode Langley, Saratoga a Lexington (zdola hore)INFO Eduard19Květen 2023Page 20
HISTORIERanger bol pomerne malý, pri dĺžke 222,5 m malštandardný výtlak menej ako 15 000 t a plný vý-tlak menej ako 18 000 t. Mal tiež nižšiu rýchlosť,len 29,5 uzla. Lexington a Saratoga dosahovaliviac ako 33 uzlov. Preto bol považovaný za ne-vhodný pre Tichomorské bojisko a počas väč-šiny druhej svetovej vojny pôsobil v Atlantiku.Nemecké námorníctvo bolo totiž považované zaslabšieho protivníka ako to japonské. Ranger sazúčastnil operácie Torch (vylodenia v SevernejAfrike) a útokov na nemecké ciele v nórskychvodách. Bol jedinou z predvojnových americ-kých lietadlových lodí, ktorá sa nezúčastnilabojov proti Japonsku. V októbri 1946 ju vyradilizo služby a v januári 1947 ju predali do šrotu.Trieda YorktownSkúsenosti zo stavby a služby predchádzajúcichjednotiek využilo námorníctvo pri stavbe na-sledujúcej triedy Yorktown. Analýza vojnovýchhier jasne ukázala potrebu rýchlych lietadlo-vých lodí s veľkou leteckou skupinou na palube.K požiadavke na rýchlosť a veľký počet nese-ných lietadiel sa pridala dobrá ochrana trupuproti torpédam – a toto boli tri základné prin-cípy, na základe ktorých vznikli USS Yorktown(CV-5), USS Enterprise (CV-6) a USS Hornet(CV-8). Prvé dve začali stavať v roku 1934 hneďpo dokončení Rangera. Medzi Enterprise a Hor-net sa stihla vtesnať ešte USS Wasp (CV-7). Poprestavbe Langley na nosič hydroplánov sa totižuvoľnil určitý priestor v tonáži, ktorú mohli Spo-jené štáty na základe vtedy platných zmlúv vyu-žiť na stavbu lietadlových lodí. Na plnohodnotnúloď triedy Yorktown to však nestačilo, a tak bolavýsledkom akási zmenšená verzia. Hmotnosť sašetrila najmä na úkor protitorpédovej ochrany,čo sa pre Wasp neskôr stalo aj osudným.Hornet začali stavať 25. 9. 1939, teda už po za-čatí druhej svetovej vojny v Európe. Na vodu hospustili 14. 12. 1940 a do služby ho zaradili 20. 10.1941. Loď bola dlhá 251 m, štandardný výtlak bol20 000 t a plný výtlak dosahoval takmer 26 000t. Pohonná sústava s deviatimi kotlami a štyrmiparnými turbínami mala celkový výkon 120 000konských síl (89 000 kW). Hornet s týmto výko-nom dosahoval maximálnu rýchlosť 32,5 uzla.Letová paluba mala rozmery 248 × 26 m. Hangárpod ňou mal rozmery 166 × 19 m a s letovou pa-lubou ho spájali tri výťahy. Hornet mal kapacitu72 lietadiel, letový personál tvorilo 851 osôb.Osádka lode bola zložená z 86 dôstojníkova 1280 mužov. Spočiatku jej výzbroj tvorilo osemkanónov kalibru 127 mm v jednohlavňovomusporiadaní, štyri štvorhlavňové kanóny kalibru28 mm a 24 guľometov kalibru 12,7 mm. V januári1942 boli guľomety odstránené a postupne ichnahradilo 32 jednohlavňových kanónov kalibru20 mm. Neskôr pribudol ešte jeden štvorhlav-ňový kanón kalibru 28 mm, čím sa počet zbranítejto ráže zvýšil na dvadsať.V akcii v PacifikuVšetky lode tejto triedy niesli spolu s Lexingto-nom a Saratogou hlavnú ťarchu bojov v Tichomoceáne v počiatočnom období vojny. Wasp pô-sobil v Atlantiku, kde v lete 1941 prepravil ame-rické stíhačky P-40 na Island a v apríli a v máji1942 dvakrát dopravil britské stíhačky Spitfirena Maltu. Až v júni 1942 sa presunul do Pacifiku.Hornet v čase útoku na Pearl Harbor prechád-zal výcvikom v Norfolku. Pri jednej z cvičnýchplavieb naložili 2. 2. 1942 na palubu dva dvojmo-torové bombardéry B-25 Mitchell armádneholetectva. K veľkému úžasu osádky tieto strojeUSS Wasp bola prvou lietadlovou loďou s výťahom na okraji letovej paluby. Lietadlo, v tomto prípade SB2U-2 Vindicator z VS-72 v júni 1940, dvíhali v polkruhudve ramená po bokoch platformy výťahu.Zdroj: U.S. Navy National Museum of Naval AviationINFO Eduard20Květen 2023Page 21
na mori z lietadlovej lode odštartovali. Skutočnývýznam tohto experimentu námorníci pochopili,keď 2. 4. 1942 Hornet vyplával z Alamedy v Kali-fornii so 16 bombardérmi B-25 na letovej palube.Kapitán lode Marc A. Mitscher posádku informo-val, že podniknú nálet na Japonsko. Hornet malvlastné lietadlá v podpalubí a pri tomto výpadehlboko do nepriateľských vôd ho sprevádzalaEnterprise. Plán bol odštartovať vo vzdialenos-ti 400 námorných míľ (740 km) od Japonska.Po tom, čo americký zväz zbadala 18. 4. 1942japonská hliadková loď, odštartovalo 16 bom-bardérov pod vedením podplukovníka JamesaH. Doolittla vo vzdialenosti 600 námorných míľ(1110 km) od Japonska. Bola to prvá bojová plav-ba Hornetu.Keď sa schyľovalo k stretu v Koralovom mori,vyrazil Hornet 30. 4. 1942 z Pearl Harboru. Dobitky, v ktorej sa 8. 5. 1942 potopil Lexington, savšak zapojiť nestihol. Pascu, ktorá sklapla priMidway, však stihol spolu s Enterprise a York-townom nachystať včas. Posledne menovanáloď sa tam síce 7. 6. 1942 potopila, ale Japonskostratilo štyri veľké lietadlové lode a jeho postupv Tichomorí sa zastavil.Nebezpečné ponorkyV predchádzajúcej časti sme sa venovali spo-jeneckej ofenzíve v Šalamúnových ostrovocha námorným bitkám v okolí Guadalcanalu. Dobojov v tejto kampani sa však na oboch stranáchzapojili aj lietadlové lode. Na tej americkej toboli Enterprise, Saratoga, Wasp a Hornet. Prvétri kryli samotné vylodenie na Guadalcanale7. 8. 1942. Hornet bol v tom čase v zálohe v PearlHarbore pre prípad, že by ho bolo treba inde.Wasp pri podpore vylodenia prišiel o jedenDauntless a tri Wildcaty. Jeden letec zahynula jeden bol zranený. Výmenou za to lietadláz Waspu zničili 15 lietajúcich člnov a sedem pla-vákových stíhačiek Rufe na hladine a jedno Rufea jedno Zero vo vzduchu. Avengery a Dauntlessyz Waspu útočili bombami aj na pozemné ciele.Večer 8. 8. 1942 sa americké lietadlové lode sti-ahli, aby doplnili palivo. Enterprise a Saratoga savrátili, aby medzi 15. 8. a 20. 8. 1942 kryli dodanielietadiel na Hendersonove letisko na Guadalca-nale. V tom istom čase sa snažilo dopraviť naostrov posily aj japonské námorníctvo. Na moresa vydalo niekoľko zväzov, ktorých úlohou bolookrem krytia transportných lodí aj protiofen-zíva s cieľom zničiť americké lode pri ostrove.O to sa mali postarať najmä veľké lietadlovélode Shōkaku a Zuikaku a ľahká lietadlová loďRyūjō. V dňoch 24. a 25. 8. 1942 došlo k stret-nutiu pri východných Šalamúnových ostrovoch,ktoré sa stalo treťou bitkou lietadlových lodíHISTORIEZdroj: R/V Petrel / Vulcan Zdroj: R/V Petrel / VulcanZdroj: R/V Petrel / VulcanZdroj: R/V Petrel / VulcanHoriaci USS Wasp krátko pred potopením 15. 9. 1942Zdroj: United States Library of CongressZdroj: United States Library of CongressPotopené lietadlá Grumman Avenger pri vraku USS WaspKanón kalibru 127 mm na potopenej lodi USS Wasp Štvorhlavňový kanón kalibru 28 mm na palube USS WaspINFO Eduard21Květen 2023Page 22
HISTORIEv histórii. Podobne ako počas bitky v Koralovommori, Američania lokalizovali najskôr ľahkú li-etadlovú loď. Ryūjō sa plavila pred hlavnýmisilami s cieľom zaútočiť na Hendersonove letis-ko. Saratoga proti nej vyslala 38 lietadiel, kto-ré japonský nosič zasiahli viacerými bombamia možno aj jedným torpédom. Vážne poškodenáloď sa v noci potopila.Japonské hlavné sily medzitým zaútočili naamerické lietadlové lode. Sústredili sa naEnterprise, ktorá dostala tri zásahy bombami zostrmhlavých bombardérov Val. Vďaka úsiliu jejzáchranných tímov sa však podarilo v priebehuhodiny uhasiť požiare a obnoviť letové operácie.Americkým letcom sa nepodarilo lokalizovaťShōkaku a Zuikaku a obe nepriateľské loďstvása napokon z oblasti stiahli.Na pomoc Enterprise a Saratoge sa ponáhľalaj Wasp. Jeho lietadlá zostrelili dva hydroplányJake a jeden lietajúci čln, ale japonské lietadlo-vé lode sa im tiež nepodarilo nájsť. V nasleduj-úcich dňoch došlo ku katastrofe. Najprv bola31. 8. 1942 zasiahnutá jedným torpédom Sara-toga a musela odplávať do opravy. Trafila ju po-norka I-26, ktorá neskôr potopila aj krížnik USSJuneau, o ktorom sme písali v predchádzajúcejčasti. Potom prišla 15. 9. 1942 ešte väčšia rana.Ponorka I-19 vypustila vejár šiestich torpéd nazväz amerických lodí. Jedno zasiahlo bitevnúloď USS North Carolina a jedno trafilo torpé-Japonský bombardér Val zostrelený priamo nad mostíkom USS Enterprise 24. 8. 1942.Poškodený strmhlavý bombardér Val sa rúti na USS Hornet 26. 10. 1942. Torpédový bombardér Kate odlieta povypustení torpéda.Zdroj: Naval History & Heritage Command Zdroj: Naval History & Heritage CommandWildcat z Hornetu na morskom dne.127 mm kanón na palube USS HornetTraktor International Harvester na ťahanie lietadielostal na palube USS Hornet aj po jej potopení.Štvorhlavňový kanón kalibru 28 mm na vraku Hornetu.Zdroj: R/V Petrel / VulcanZdroj: R/V Petrel / VulcanZdroj: R/V Petrel / VulcanZdroj: R/V Petrel / VulcanZdroj: R/V Petrel / VulcanINFO Eduard22Květen 2023Page 23
doborec USS O’Brien, ktorý sa neskôr potopil.Tri torpéda zasiahli Wasp a spôsobili rozsiahlepožiare a sériu výbuchov v podpalubí. Keď bolojasné, že sa oheň nepodarí zvládnuť, bola zahá-jená evakuácia lode. Ku dňu s ňou napokon išlo193 členov osádky a 45 lietadiel.Posledná bitka pred rokom 1944Japonské a americké lietadlové lode sa opäťstretli v bitke pri ostrovoch Santa Cruz v dňoch25. až 27. 10. 1942. Proti Enterprise a Hornetu tamstáli staré známe Shōkaku a Zuikaku a tiež dveľahké lietadlové lode Zuihō a Jun'yō. Pri pátranípo nepriateľskom zväze najprv dva prieskumnéDauntlessy z Enterprise našli 26. 10. 1942 ránoZuihō a zasiahli ju dvomi bombami, čo japonskúloď vážne poškodilo a vyradilo z ďalšieho boja.Potom sa lietadlá z oboch zväzov po ceste doútoku stretli a došlo k vzdušným súbojom. Ame-rické stroje útočili v menších skupinách. DesaťDauntlessov z Hornetu zasypalo bombami Shō-kaku a zasiahli ju najmenej trikrát (optimistickýodhad je až šesťkrát). Kým pri Midway by takýtoprídel znamenal zánik lode, tentoraz vyviazla.Bomby jej síce zničili letovú palubu aj hangárpod ňou, na Shōkaku sa však nenachádzali na-tankované a vyzbrojené lietadlá ako pri Midway.Vyhla sa tak veľkým požiarom.Ďalších deväť Dauntlessov z Hornetu zasiahlodvomi bombami ťažký krížnik Chikuma. Tri Dau-ntlessy z Enterprise pridali ešte jeden zásaha deväť Avengerov skórovalo aj s jedným tor-pédom. Vážne poškodený krížnik sa tak muselz bitky stiahnuť.Japonci pre zmenu útočili vo väčších formáci-ách. Zväz Enterprise skryla dažďová prehánka,a tak sa celá sila prvej útočnej vlny sústredilana Hornet. Zasiahli ju tri bomby, dve torpédaa ešte sa na ňu zámerne zrútili dva poškode-né japonské bombardéry. Hornet ostal stáť bezpohonu, no požiare sa s pomocou sprievodnýchtorpédoborcov podarilo uhasiť a lietadlovú loďsa pokúšal vziať do vleku krížnik Northampton.V presvedčení, že Hornet sa už potápa, sústre-dila sa japonská druhá vlna na Enterprise. Za-siahli ju a poškodili dvomi bombami. Preto saradšej stiahla aj so svojím zväzom. Aj Hornetsa konečne podarilo vziať do vleku a posádkahorúčkovito pracovala na obnovení vlastnéhopohonu, keď dorazila tretia vlna japonských li-etadiel. Loď zasiahlo ďalšie torpédo a dve bom-by. Blížili sa k nej japonské hladinové sily, a takpadlo rozhodnutie potopiť ju. To však nebolo takéjednoduché. Kým ostatné americké lode ustúpi-li, torpédoborce USS Mustin a USS Andersonvypálili do jej trupu niekoľko torpéd a vyše 400granátov kalibru 127 mm. Ani to však nestačilo.Keď museli ustúpiť aj tieto dva torpédoborce,Hornet sa stále držal na hladine a hodinu a polpred polnocou dorazili k jeho horiacemu vrakuhlavné japonské sily. Možnosť zajať americkúlietadlovú loď bola veľmi lákavá, rýchlo si všakuvedomili, že Hornet toho už nie je schopný. Pozásahu ďalších štyroch japonských torpéd sanad ním 27. 10. 1942 o 01.35 zavrela voda. Stalosa tak presne rok a sedem dní odkedy vstúpildo služby. Na dno s ním kleslo aj 140 mŕtvychnámorníkov a 21 lietadiel.Jedinou americkou lietadlovou loďou schopnouakcie v celom Tichom oceáne tak ostala Enter-prise. Jej osádka dokonca na palubu namaľovalanápis Enterprise vs. Japonsko. Po provizórnychopravách bojovala vo vodách okolo Šalamúno-vých ostrovov až do jari 1943. Jej lietadlá sapočas bojov o Guadalcanal podieľali na potopení16 japonských lodí.Japonskému námorníctvu síce ostalo viac lie-tadlových lodí, no viaceré tiež boli poškodenéa čo bolo horšie, pre tie zostávajúce nebol do-statok vycvičených letcov. V spomínaných bit-kách pri východných Šalamúnových ostrovocha pri ostrovoch Santa Cruz stratili väčšinuosádok palubných lietadiel. Ani oni sa teda doakcie neponáhľali a k ďalšej bitke lietadlovýchlodí došlo v Pacifiku až v lete 1944.Vraky našli takmer narazPaul Allen pátral po vraku USS Wasp už od roku2017. Pátranie pokračovalo aj po jeho náhlejsmrti 15. 10. 2018. Výskumná loď R/V Petrel pod-nikla v roku 2019 viacero plavieb a jej posádkanajprv oznámila, že v januári 2019 objavila vrakUSS Hornet. Predchádzala tomu rozsiahla prácav archívoch, kde sa zachovali hlásenia z devia-tich lodí, ktoré boli svedkami posledných chvíľHornetu. Ich pozície naniesli na mapu a vytvorilitak sieť, ktorá umožnila vytipovať polohu lieta-dlovej lode. R/V Petrel vypustila autonómnehopodmorského robota a jedno diaľkovo ovládanézariadenie s kamerou. Oba stroje sú schopnéponoriť sa do hĺbky 6000 m. Vrak Hornetu našlina prvý pokus. Leží vzpriamene na dne v hĺbke5330 m. Z trupu sa odlomila len časť kormy, kto-rá leží opodiaľ. Na palube sa podarilo nasnímaťaj traktor International Harvester, ktorý slúžilna ťahanie lietadiel. Ten prežil nielen požiarlode a cestu na dno, ale je v dobrom stave aj po80 rokoch pod vodou.Až o mesiac neskôr oznámila posádka R/VPetrel, že pri tej istej plavbe v januári 2019 našlaaj vrak USS Wasp. Ten sa nachádza v hĺbke 4345m. Jeho hľadanie bolo zložitejšie, pretože nebo-la známa presná poloha. Podmorský robot takplával po naprogramovanej šesťmíľovej trasea vysielal na oba boky signály nízkofrekvenčné-ho sonaru. Pri jednej plavbe bol robot schopnýpreskúmať oblasť s rozlohou 40 námorných míľ.Získané údaje po vytiahnutí robota prechádza-li analýzou a na sľubne vyzerajúce miesta saosádka vrátila s druhým zariadením s kamerou.Aj Wasp leží na dne vzpriamene, ale je v oblasti,kde je veľa bahna. Trup sa zaboril až po pôvod-nú čiaru ponoru, a tak nebolo možné zistiť, kdepresne loď zasiahli torpéda. Pri vraku lode sanachádzalo aj viacero bombardérov Avenger,ktoré sa pri potápaní zošmykli z paluby.Zdroje:Hubáček, M.: Vítězství v Pacifiku. Praha 2003Hrbek, I./Hrbek, J.: Námořní válka vrcholí; Praha 1995Cbsnews.comwarbirdnews.comnytimes.comnews.usni.org-waspnews.usni.org.hornethistory.navy.milHISTORIEJaponský ťažký krížnik Chikuma počas útoku amerických lietadiel 26. 10. 1942Zdroj: Naval History & Heritage CommandINFO Eduard23Květen 2023Page 24
Je obdivuhodné, ako dlho ukrajinskí obrancoviaodolávajú ruskej „trojdňovej“ špeciálnej operá-cii. Dokonca sa pripravuje ďalšia veľká protio-fenzíva, ktorej pochopiteľne predchádza veľkémnožstvo dezinformácií na zmätenie nepria-teľa. Isté je, že ruský pokus o zimnú ofenzívu sarozplynul. V Bachmute síce okupanti pomaličkypostupujú, ale od začiatku snahy o jeho dobytieuplynulo osem mesiacov a 58. najväčšie mestona Ukrajine stále odoláva.Pri Vuhledare sa ruský postup úplne zastavila márne sú aj snahy okupantov na línii Svatove– Kreminna. Ťažké časy však prežívala Avdijiv-ka. Rusi využili fakt, že mesto tvorí výstupok nafrontovej línii a oni ovládajú krídla naľavo i na-pravo od neho. Ukrajinská protivzdušná obranatu tak musí byť ďalej od fronty a ruská stranatak môže nad mestom vytvárať lokálnu vzdušnúprevahu. Koordinovaným použitím prostriedkovelektronického boja, delostrelectva a raki-et vzduch-zem na potlačenie ukrajinskej PVOvytvoria krátke okno, ktoré môžu ruské bom-bardéry využiť na nerušené útoky. Proti ukra-jinským lietadlám zas pôsobia stíhačky MiG-31a Su-35 s raketami vzduch-vzduch s dlhšímdosahom, ako majú tie ukrajinské. Daňou za toje zvýšený počet zničených ruských pozemnýchradarov a rušičiek. Tie ničia nielen rakety HARModpaľované z ukrajinských lietadiel, ale vzhľa-dom na ich nasadenie v blízkosti frontu ich za-sahuje aj ukrajinské delostrelectvo.Americký dron vs. ruská stíhačkaV utorok 14. 3. došlo k doposiaľ najväčšiemuincidentu medzi ruskými a západnými ozbro-jenými silami od začiatku vojny na Ukrajine.Dve stíhačky Su-27 zaútočili v medzinárodnomvzdušnom priestore nad Čiernym morom naamerický dron MQ-9 Reaper a spôsobili jehopád.Dron sa pohyboval približne 60 km juhozápad-ne od okupovaného Krymu. Celý incident trval30 až 40 minút. Podľa americkej strany sa dvoji-ca stíhačiek Su-27 sa k dronu za ten čas nebez-pečne priblížila až 19krát. Pri troch-štyroch po-sledných preletoch na dron vypúšťali aj palivov snahe oslepiť či poškodiť ho. Napokon do nehojedna stíhačka narazila zozadu a zničila mu vr-tuľu. Dron nebol ďalej schopný letu a operátorho naviedol do vody.Washington si predvolal ruského veľvyslanca,no ten v súlade s kremeľskou propagandou tvr-dil, že išlo o americkú provokáciu. Moskva trva-la na tom, že za incident nenesie žiadnu zodpo-vednosť, ku žiadnemu kontaktu nedošlo a MQ-9Reaper sa zrútil v dôsledku toho, že prudko ma-névroval. Zaujímavé je, že veľvyslanec viackrátzdôraznil, že ruské stíhačky nepoužili palubnézbrane, hoci z toho ich nikto neobviňoval.Dva dni po incidente Pentagon zverejnil vi-deo zachytené kamerou dronu, ktoré opäť razusvedčilo Rusko z klamstiev. Jediný, kto prudkomanévroval, boli ruské stíhačky. Reaper udrži-aval až do nárazu stabilný kurz. Zverejnenýchbolo približne 40 sekúnd toho najdôležitejšiehozo záveru incidentu. Najprv je vidieť, že ruskáHISTORIEText: Miro BaričFoto: Ozbrojené síly Ukrajiny,sociální sítě a další veřejné zdrojeLetecká vojna nad UkrajinouMigy letia na východ!MiG-29UBS s číslom 5304 bol tiež odovzdaný Ukrajine. Snímka je zo SIAF 2019.Vojna na Ukrajine sa prehupla do ďalšieho roku. V obdobíod 1. 3. do 31. 3., ktoré sledujeme v tejto časti seriálu, bolinajvýraznejšími udalosťami leteckej vojny posily v podobestíhačiek MiG-29 z Poľska a Slovenska a incident, pri ktoromdošlo k zrážke amerického dronu MQ-9 Reaper a ruskejstíhačky Su-27 v medzinárodnom priestore nad Čiernymmorom. Na obe udalosti sa preto pozrieme podrobnejšie.INFO Eduard24Květen 2023Page 25
Nálet a vypúšťanie paliva z ruskej stíhačky Su-27 na americký dron MQ-9 Reaper 14. 3. Tentoraz ešte bez úhony.Protilietadlový tank Gepard v ukrajinských službách. Okrem malého čísla 52 na čelnom pancieri sú jedinýmviditeľným označením symboly zostrelov na pravom boku veže – tri drony Shahed-136 a dve strely s plochoudráhou letu.Poškodený list vrtule dronu je jasne viditeľný.HISTORIEstíhačka sa prirútila zozadu zdola, preletelatesne ponad dronom a vypúšťala pri tom palivo.Dron však pokračoval vo svojom lete nezmene-ným smerom a v rovnakej výške. Následne pod-nikla ruská stíhačka ďalší nálet, opäť spojenýs vypúšťaním paliva. V tomto prípade to všakpilot zle odhadol. Svoj útok začal vyberať prílišneskoro a Su-27 sa zotrvačnosťou príliš priblí-žil a do dronu narazil. V momente kontaktu nachvíľu vypadol signál. Keď opäť naskočil, bolovidieť, že jeden z listov vrtule bol zdeformovanýa useknutý. To bol dôvod, pre ktorý Reaper ne-mohol pokračovať v lete a operátori ho naviedlido mora.Napriek tomu, že blízke nálety na dron bolijednoznačne úmyselné, USA považovali zrážkuza nehodu a nemali záujem na eskalácii kon-fliktu. A hoci ruská strana klamala, že k žiad-nej zrážke nedošlo, pilota stíhačky vzápätí zazničenie amerického dronu vyznamenala – ato aj napriek tomu, že svojou neschopnosťoua idiotským konaním ohrozil v prvom rade sebaa svoj stroj.Až po tomto incidente sa objavili podrobnostio predchádzajúcich stretnutiach medzi západ-nými a ruskými lietadlami, ktoré sa len náho-dou neskončili nešťastím. Veľmi nebezpečný bolincident 29. 9. 2022, pri ktorom dve ozbrojenéstíhačky Su-27 približne 90 minút sledovalibritské prieskumné lietadlo RC-135W Rivet Jointv medzinárodnom priestore nad Čiernymmorom. Jedna ruská stíhačka pri tom vypustilaraketu vzduch-vzduch, ktorá len náhodou neza-siahla britský stroj.Následne začali západné lietadlá lietať s es-kortou. Ďalší britský Rivet Joint so sprievodomdvoch stíhačiek Typhoon bol 30. 12. 2022 aj na-priek tomu opäť tesne sledovaný ruskými stí-hačkami, ktoré sa priblížili až na 30 metrov.Významné posilyNapriek všetkým incidentom lety spojenec-kých prieskumných strojov nad Čiernym (ale ajBaltským) morom pokračujú ďalej. Pokračujúaj dodávky vojenskej pomoci, ktoré v sledova-nom období vyvrcholili presunutím modernýchtankov Leopard 2 a Challenger 2 na Ukrajinu ajs vycvičenými posádkami, a tiež prvým otvore-ným poskytnutím nadzvukových stíhačiek.Ukrajina pritom dostala 21 kusov MiG-29 užv apríli minulého roka. Išlo však o vyradenéstroje, ktoré už dávnejšie v minulosti kúpili USAv Moldavsku a po začatí ruskej invázie ich po-skytli na náhradné diely. Umožnilo to opraviťviaceré neletuschopné stíhačky ukrajinskéholetectva. Takisto Ukrajina dostala 14 bitevnýchlietadiel Su-25 z Bulharska, ale tie boli dodanécez tretiu krajinu ako prostredníka a ich poskyt-nutie nebolo v tom čase verejne medializované.Poľsko i Slovensko hovorili o možnom poskyt-nutí stíhačiek MiG-29 Ukrajine už od prvých dníruskej invázie v roku 2022. Vtedy sa to, žiaľ,skončilo politickým chaosom a snahou vyhnúťsa priamym dodávkam. Seriózne sa táto disku-sia obnovila až v tomto roku. Poľsko i Slovenskosvoj postup vzájomne koordinovali. Varšava akoprvá oznámila 16. 3., že odovzdá Kyjevu štyristíhačky MiG-29 v letuschopnom stave a ďalšiebudú nasledovať. Slovensko sa k tomuto krokupridalo na druhý deň.Poľské MigyPoľské letectvo kúpilo 12 strojov MiG-29 zoZSSR v rokoch 1989–90. Išlo o deväť jedno-miestnych (9.12) a tri dvojmiestne stroje. Ná-sledne v roku 1995 získalo 10 lietadiel z Česka(9 jednomiestnych a jedno dvojmiestne) výme-nou za 11 vrtuľníkov PZL W-3 Sokol. V roku 2002kúpilo Poľsko za symbolickú cenu 1 euro za kus22 lietadiel z Nemecka. Išlo o stroje pôvodnepoužívané východonemeckým letectvom. Štyriz nich boli dvojmiestne, zvyšok jednomiestne.Vzhľadom na to, že išlo o dlhšie používané lie-tadlá, zaradilo do služby iba 14 z nich, ktoré boliv najlepšom stave.Poľsko malo na začiatku roka k dispozícii28 až 29 lietadiel MiG-29. Z nich sa rozhodloodovzdať Ukrajine štrnásť. Štyri stíhačky prele-teli na Ukrajinu už v marci, štyri boli na prelomemarca a apríla v procese odovzdávania a ďal-ších šesť sa pripravovalo na dodanie v najbliž-ších týždňoch. Varšava avizovala, že v prípadepotreby dodá Ukrajine aj zvyšné MiG-y. Neskôrsa ujasnilo, že pri týchto zvyšných strojoch išloo pôvodne nemecké lietadlá. Poľsko si vyžiadalona ich dodanie súhlas Berlína, ktorý nemec-INFO Eduard25Květen 2023Page 26
ká vláda obratom poskytla. Je teda možné, žev čase, keď čítate tieto riadky, sa už na odovzda-nie Ukrajine pripravuje viac poľských MiGov.Slovenské MigySlovenské letectvo získalo po rozdelení Čes-koslovenska v roku 1993 deväť jednomiestnychstrojov MiG-29A (9.12) a jeden dvojmiestnyMiG-29UB. V rámci dvoch deblokácií ruskéhodlhu prišlo na Slovensko ešte 12 jednomiestnycha dva dvojmiestne stroje. V rokoch 2005 – 2006vykonali v Leteckých opravovniach Trenčín čias-točnú modernizáciu 10 jednomiestnych lietadielna verziu AS a dvoch dvojmiestnych na verziuUBS. Dostali západné navigačné a komunikač-né prostriedky, ale výzbroj sa nemodernizovala.Zároveň sa od roku 2006 o servis slovenskýchlietadiel starala ruská spoločnosť RSK MiG.A to bol najväčší kameň úrazu prevádzky slo-venských lietadiel. Bežnú údržbu zabezpečovalslovenský pozemný personál, no väčšie úkonymohli robiť iba ruskí civilní technici. Ich prítom-nosť na základni NATO dlhodobo spôsobovalazdvihnuté obočie zo strany spojencov Sloven-ska. Ruský servis bol finančne nevýhodný a tiežnespoľahlivý. Podľa zmluvy malo byť letuschop-ných najmenej osem lietadiel, no tento počet sadlhodobo pohyboval okolo 4–5. Piloti preto ne-dosahovali predpísaný počet hodín. V roku 2018sa rozhodlo o nákupe nových F-16C/D Block 70a po ich príchode mali byť Migy vyradené.Po ruskej invázii na Ukrajinu sa však situáciastala už úplne neudržateľnou. Slovensko sa pre-to dohodlo so susedmi z Česka, Poľska a neskôraj Maďarska na tom, že budú chrániť slovenskývzdušný priestor. Lietadlá MiG-29 boli po 30 ro-koch služby oficiálne uzemnené 9. 9. 2022. Aj potomto dátume však niekoľko z nich uskutočniloobčasné udržiavacie lety. Hoci sa o ich možnompresunutí na Ukrajinu hovorilo celý rok, stalo satak až v marci 2023.Oficiálne Ukrajina dostala zo Slovenska 10 lie-tadiel, ktoré boli v použiteľnom (opraviteľnom)stave a tri, ktoré boli dlhodobo odstavené bezmotorov a môžu slúžiť už len ako zdroj náhrad-ných dielov. Reálne však na Ukrajinu išlo lenosem strojov, ktoré boli v službe až do oficiál-neho uzemnenia 9. 9. 2022. Zvyšných päť bolovyradených už pred týmto dátumom.Odovzdané jednomiestne stíhačky niesli trupovéčísla 0619, 0820, 0921, 2123, 3709, 3911, 5113, 6124,6425, 6627 a 6728. Dva dvojmiestne stroje maličísla 1303 a 5304.Stroje 5113 a 0820 neboli modernizované naverziu AS a s istotou patrili k spomínanej tro-jici bez motorov, ktoré boli dlhodobo odstavenéa určené na náhradné diely. Číslo 5113 patri-lo ešte k pôvodne československým strojom.K nim patrili aj 3709 a 3911, ktoré síce boli mo-dernizované na štandard AS, ale v roku 2018 imskončila životnosť a v roku 2019 boli vyradenéz výzbroje. Posledným z pätice vyradených stro-jov bola spárka MiG-29UBS č. 1303, ktorej skon-čila technická životnosť na začiatku roku 2022.Po technickej životnosti bol od konca roku 2018aj druhý dvojmiestny stroj č. 5304, na ňom všakprebehli kontrolno-obnovovacie práce a tak po-kračoval v službe až do 9. 9. 2022. Okrem nehoboli k tomuto dátumu uzemnené jednomiestneMiG-29AS s číslami 0619, 0921, 2123 z prvej de-blokácie ruského dlhu a 6124, 6425, 6627, 6728z druhej deblokácie.Pred odovzdaním Ukrajine muselo byť z lietadielvo verzii AS a UBS vymontované vybavenie ame-rickej výroby (navigačné a komunikačné pros-triedky a systémy identifikácie vlastný/cudzí).Týždeň pred odovzdaním prišli na Sliač ukra-jinskí technici, ktorí si priniesli vlastné prístrojea potrebné diely, ktoré namontovali do Migovnamiesto tých západných. Prelet štvorice stro-jov sa uskutočnil 23. 3. 2023. Išlo o stroje 2123,6124 a 6627 v šedo-zelenej kamufláži a 0921v digitálnej kamufláži. Na lietadlách boli zatretévýsostné znaky na krídlach a smerovkách a zna-ky jednotky na nasávačoch vzduchu do motorov.Ostali len trupové čísla. Miesta, kde bola použitáčerstvá farba sa dali rozoznať podľa vyššieholesku. S lietadlami odleteli na východ smeromk hranici ukrajinskí piloti. Tieto štyri Migy bolipodľa oficiálnych informácií vzápätí nasadenépri obrane Charkovskej oblasti. Zvyšných deväťkusov sa dostalo na Ukrajinu pozemnou cestou.Okrem stíhačiek boli na Ukrajinu dodané ajpohonné hmoty a mazivá, náhradné diely a po-zemné vybavenie. Slovensko poskytlo aj proti-vzdušné systémy 2K12 Kub (SA-6 Gainful) spolus 200 raketami. Dodané stíhačky a rakety boliSlovensku preplatené z fondov Európskej únie.Zároveň dostalo Slovensko veľmi výhodnú po-nuku od USA na nákup 12 bitevných vrtuľníkovBell AH-1Z Viper. Tieto stroje boli pôvodne vy-robené pre Pakistan, ktorému ale americkástrana napokon nákup nepovolila. Slovensko byich malo dostať za tretinovú cenu. Je to kom-penzácia jednak za odovzdanie stíhačiek MiG-29Ukrajine, ale aj za omeškanie dodávok novýchF-16 pre Slovensko.HISTORIENa fotke zo SIAF 2018 na Sliači vidno MiG-29AS s číslom 6627. Lepiaca páska pred čelnýmštítkom nenaznačuje dobrý technický stav, no napokon to bol jeden zo strojov, ktoré naUkrajinu odleteli vlastnými silami.MiG-29AS s číslom 0921 v digitálnej kamufláži sa pripravuje na odlet naUkrajinu 23. 3. 2023.Štvorica slovenských MiG-29AS sa chystá na odlet zo Sliača na Ukrajinu.V popredí je stroj s číslom 6124.Ukrajinské ozbrojené sily zverejnilivideo s pôvodne českými vrtuľníkmiMi-24. Sú na ňom aj staršie zábery,napríklad tie so slnečnicami.INFO Eduard26Květen 2023Page 27
HISTORIEUkrajinský Su-24 s trupovým číslom „žltá 54“ a prídavnými nádržami v žlto-modrom sfarbení. Na boku nádrže je napísané PTN-PNCH, čo možno chápať ako Putin,pošol nachuj.Za chvostom Su-24 „žltá 54“ vidno ďalší stroj s číslom 60.Tento ukrajinský MiG-29 je zaujímavý nielen veľkonočným odkazom okupantomna rakete HARM, ale aj namaľovanou žraločou papuľou.Séria fotografií zachytáva pilotov a pozemný personál pri obsluhe ukrajinských strojov MiG-29. Ich trupové čísla sú vyretušované.INFO Eduard27Květen 2023Page 28
Veterán z vojny o FalklandyDodanie stíhačiek z Poľska a Slovenska zabraloviac ako rok, odkedy sa o tom začalo prvýkráthovoriť. Nie je to však jediný takýto prípad. Na-príklad aj dodanie 14 helikoptér Mi-8 z Chorvát-ska sa začalo spomínať už v novembri minuléhoroka, no dodnes na Ukrajine nie sú, hoci posled-ný mesiac sa o nich opäť intenzívnejšie hovorilo.Čo už Ukrajina ale používa, sú vrtuľníky Sea Kinga Black Hawk, o ktorých dodaní sme písali užv predchádzajúcich častiach tohto seriálu. BlackHawk je modernizovaný starší model UH-60Aa dostala ho vojenská rozviedka. Zatiaľ bolozverejnené video, ktoré vyzerá, že je z výcvikušpeciálnych jednotiek s touto helikoptérou. ToSea King má za sebou zaujímavejšiu históriu.Zatiaľ boli dodané dva, tretí bol v čase prípravytejto časti seriálu ešte v Británii. Vrtuľníky bolizo služieb Royal Navy vyradené už pred niekoľ-kými rokmi a tak ich bolo treba opäť pripraviť.Redaktori BBC hovorili s dvomi ukrajinskýmitechnikmi, ktorí sa už 7 mesiacov pripravujú naúdržbu tohto typu a tí sú s ním spokojní. Podľanich ostalo z pôvodnej helikoptéry len veľmimálo, väčšina súčastí bola modernizovaná. Čo jeešte zaujímavejšie, je reportáž BBC z paluby jed-ného Sea Kingu, ktorý už je priamo na Ukrajine.Ukázalo sa, že tento stroj slúžil už počas vojnyo Falklandy v roku 1982 a jeho súčasná ukrajin-ská osádka je teda mladšia ako ich vrtuľník! Na-vyše, pred viac ako 40 rokmi zohral významnúúlohu. Pilotoval ho veliteľ 820. perute Ralph Wy-kes-Sneyd, ktorý 14. júna 1982 preletel cez búr-ku, aby do Port Stanley prepravil veliteľa brit-ských pozemných vojsk. Generál Jeremy Mooretak mohol prijať argentínsku kapituláciu. Žiadnyiný stroj totiž vtedy nedokázal cez búrku prele-tieť. „Bola to veľmi zaujímavá operácia,“ pove-dal pre BBC Ralph Wykes-Sneyd, ktorý je terazv zálohe v hodnosti viceadmirála. „Prímerie eštenebolo podpísané a tak stroj počas letu do Stan-ley nečelil len počasiu, ale aj pár stále pomernenepriateľským Argentínčanom,“ dodal. Túto he-likoptéru, ktorá je teraz na Ukrajine, pilotovalpredtým niekoľkokrát aj princ Andrew, ktorý vovojne o Falklandy slúžil ako námorný pilot.Hoci ide o zaslúžilého veterána, ukrajinskí pilo-ti si Sea King pochvaľujú. Hovoria, že sa ľahkoovláda aj v ťažkých podmienkach, je priestran-ný, má dobrú nosnosť a ekonomickú prevádzku.Tieto stroje slúžia na prepravu vojakov a mate-riálu, ale ich najdôležitejšie využitie je pri pátra-cích a záchranných misiách. To podľa jeho pilotaobčas zahŕňa aj lety za nepriateľskou líniou.Ak je ukrajinské lietadla na fronte zasiahnutéa pilot sa musí katapultovať, Sea King pri jehozáchrane musí niekedy letieť na územie, ktorénie je pod ukrajinskou kontrolou.Ukrajinské stratyTieto slová naznačujú to, čo sme už viackrátuviedli – že nie všetky zostrely sa darí doku-mentovať a často bývajú potvrdené až s veľkýmčasovým odstupom (ak vôbec). V sledovanomobdobí totiž došlo na ukrajinskej strane lenk dvom potvrdeným stratám a ani v jednom prí-pade nebolo potrebné zaletieť za frontovú líniu.Najprv bol 1. 3. pri Bachmute zostrelený bom-bardér Su-24 zo 7. brigády taktického letec-tva. Jeho osádka, podplukovník Viktor Volyneca nadporučík Igor Solomennikov, prišla o život.Tragicky sa skončil aj let stíhačky Su-27 s tru-povým číslom „modrá 30“, ktorý 27. 3. o 22.20vzlietol z Myrhorodu v Poltavskej oblasti. Piloto-val ho major Denys Kyryljuk, ktorý mal na kon-te viac ako 80 bojových letov pri obrane vlastipred ruskou inváziou. Pri prenasledovaní dro-HISTORIEOkrem výsostných znakov pribudol na čumáku BlackHawku znak letectva vojenskej rozviedky.Vojenská rozviedka ukázala zábery z výcvikus vrtuľníkom Black Hawk.Zábery z reportáže BBC o nasadení vrtuľníkov Sea King na Ukrajine.INFO Eduard28Květen 2023Page 29
HISTORIEnov Shahed-136 iránskej výroby sa však 28. 3.o 0.45 zrútil pri dedine Tovkačivka v Černihivskejoblasti. Pilot zahynul.Ruské stratyPotvrdené ruské straty v sledovanom obdobísú vyššie – zničené boli najmenej štyri lietadláa dva vrtuľníky. Už 1. 3. sa objavili zábery z mies-ta havárie ruského Su-25, ktorý bol zostrelenýna bližšie neurčenom mieste na Ukrajine. Jehopilot sa úspešne katapultoval a bol zachránenývrtuľníkom Mi-8.Vlastná protivzdušná obrana zničila 3. 3. primeste Jenakijeve v Doneckej oblasti ruský stí-hací bombardér Su-34. Zasiahli ho príslušní-ci Nikopoľského protilietadlového raketovéhopluku. Obaja členovia posádky sa katapultovali,no major Alexander Bondarev neprežil.Ďalší ruský Su-25 zostrelili pri Bachmutepríslušníci 93. mechanizovanej brigády ukrajin-ských ozbrojených síl. Zasiahnutý stroj sa zrútilpri dedine Zaiceve. Pilot, ktorý mal byť prísluš-níkom wagnerovskej žoldnierskej skupiny, sakatapultoval.Štvrté lietadlo stratili Rusi za nezvyčajnýchokolností. Stíhačka Su-27 zhorela na letiskuUglovoje v Primorskom kraji na ruskom ďalekomvýchode. Za iných okolností by teda táto stratas vojnou na Ukrajine nesúvisela, no k útoku saprihlásila partizánska skupina a video horiace-ho stroja 10. 3. zverejnila Légia Sloboda Rusku.Dva stratené vrtuľníky v tomto období boli obatypu Kamov Ka-52. Od začiatku invázie tak Rus-ko prišlo už o najmenej 33 strojov tohto typu.Najprv bolo 6. 3. zverejnené video vraku jednéhoKa-52 v blízkosti Vuhledaru. Bližšie podrobnostio tejto strate zatiaľ nie sú známe. Ďalší sa zr-útil 16. 3. po tom, čo narazil do vedenia vyso-kého napätia. Zahynuli pri tom obaja členoviaposádky. Podľa niektorých zdrojov sa tak stalopri Orichive v Záporožskej oblasti, podľa inýchjuhovýchodne od Donecka.Zástupca veliteľa 831. brigády taktického letectva, major DenysKyryljuk, bol zostrelený 28. 3. v Su-27 „modrá 30“. Pravdepodobneho na diaľku zasiahol ruský Su-35 raketou R-37.Trosky vrtuľníkaKa-52, ktoré sanašli 6. 3. priVuhledare.Pri Bachmute bol 15. 3. zostrelený Su-25.Pilotoval ho zrejme wagnerovský žoldnier.Na jednej fotke vidno jeho otvorený padák.Fotografia ruského minis-terstva obrany zachytávaKa-52 v akcii. Na Ukrajinebolo stratených najmenej 33helikoptér tohto typu.Ukrajinský Su-24 zo 7. brigády taktického letectva, ktorý bolzostrelený 1. 3. pri Bachmute. Podplukovník Viktor Volyneca nadporučík Igor Solomennikov pri tom zahynuli.INFO Eduard29Květen 2023Page 30
6. KVĚTNA 9–16.30 hKULTURNÍ DŮM KOPŘIVNICE25. ročník mezinárodní výstavy a soutěžeMezinárodní soutěž plastikových a papírových modelů ve vyhlášených kategoriíchSOUTĚŽ MODELŮMLÁDEŽE DO 15-TI LETSPECIÁLNÍ CENY „MORAVSKÝ KNIPL“A„MORAVSKÝ ŠRAPNEL“Page 31
#7469BOXART STORYJe 28. srpna 1992. Stojím vedle jedné z pětiMi-24V našeho plzeňského předváděcího boxu,který se pomalu připravuje na nácvik svéhovystoupení v rámci generálky na zítřejší le-tecký den v Českých Budějovicích. Zahučí první„áíčka“, ale my jsme „sólovka“ a nahazujemeposlední. Už mám nohu na stupačce a chytámse okraje kabiny, ale stále pozoruji dynamickousestavu jednadvacítky, která s burácením na-sazuje na forsáži k efektnímu přechodu z jednéostré zatáčky do druhé „přes záda“. Následujícívteřiny jsou jako ze zpomaleného filmu. V polo-ze na zádech letoun prudce skloní příď a rychleklesá. Pilot se snaží dostat stroj do normálnípolohy, otáčí jej břichem dolů, ale má malourychlost, viditelně se prosedá a už spíš padá nežletí. Zmizí za hranou lesa, nad kterým se vzápětíobjeví charakteristický hřibovitý oblak výbuchu.O zlomek vteřiny později k nám dolehne i jehozvuk. Je jasné, že nahazovat nemá cenu. Prá-vě došlo ke katastrofě a v kokpitu stroje 7709zahynul pplk. Jiří Moutvička, jeden ze tří pilotůDelta teamu, určeného pro předvádění MiGů-21.Také stroje zařazené k tomuto uskupení bylytři: 7709 jako jediný kamuflovaný a standardníMiG-21MF. Další dva letouny pocházely z posled-ní dvacetikusové dodávky tohoto typu do Česko-slovenska. Byly to „Šedivky“, letouny vyrobenézávodem č. 21 v Gorkém (dnes Nižnyj Novgorod),který tou dobou již produkoval pokročilejší verzibis. Tu se Československo rozhodlo nezavádět,protože již mělo naplněny své stavy letou-ny verze MF, které vesměs vyrobil moskevskýzávod č. 30 Znamaja Truda. Ten již ale v doběobjednávky dvaceti posledních jednadvacítekprodukoval MiGy-23. Ani v Gorkém se již „emef-ky“ nevyráběly, tamním standardním produktembyl MiG-21bis a série „Šedivek tak byla vyrobenaspeciálně na objednávku několika států.Šedivky tak vlastně představovaly jakýsi hyb-ridní mezityp, neboť nesly řadu prvků verze bis.Od standardních MF se lišily jiným „periskopem“(zpětným zrcátkem), odlišným uspořádánímkokpitu, ve kterém byla instalována modernizo-vaná vystřelovací sedačka KM-1M, mírně se lišilkryt kanónu, jiné bylo také například umístěníkrytek pro nábojový pás. Na horní straně kří-dla navíc chyběly oválné krytky, což souviselos odlišným technologickým postupem při utěs-ňování nádrží v křídle. V moskevském závo-dě nejprve smontovali křídlo a otvorem podkrytkou pak do nádrže vpravili tekuté těsnění.V Gorkém ale nanášeli těsnění už během mon-táže křídla, a tak tento otvor nepotřebovali.Delta tým založil na jaře 1992 pplk. FrantišekHlavnička (zahynul při autonehodě 13. srp-na 2019). Jednadvacítky tento vynikající pilota pozdější inspektor techniky pilotáže na veli-telství letectva (již jako plukovník) předvádělod roku 1988 a byl to jeho nápad, nastříkat nakřídlo a trup jednoho kamuflovaného letounu(7709) a dvou šedivek (2410 a 2205) stylizova-né okřídlené šípy v barvách československétrikolóry. Na vertikálním stabilizátoru byl na-víc namalován znak Delta týmu a na kormidlečíslo 9, které symbolizovalo bechyňský 9. sbolp.Společně s Františkem Hlavničkou, který se i nasklonku letecké kariéry považoval za „mladéhopilota“ (ve smyslu, že se má stále co učit), byličleny „Delty“ pplk. Jiří Moutvička a pplk. Fran-tišek Bittner, oba rovněž příslušníci 9. sbolp.Katastrofa, při které zahynul Jiří Moutvička,byla prvním hřebíčkem do rakve Delta týmu.Dalším bylo zrušení bechyňského pluku a pře-dání stroje 2205 v listopadu 1992 do generálníopravy. Následně sloužil u 82. sslt v Mošnověa poté v Čáslavi, tam již ve verzi MFN. Stroj 2410sloužil krátce také v Mošnově, ale generálky animodernizace na verzi MFN se nedočkal a bylpředán muzeu ve Kbelích, kde se nachází do-dnes.V rámci středních oprav, prováděných počátkemosmdesátých let minulého století ve Kbelích,byl nátěr „Šedivek“ přestříkán obdobnou šedoubarvou, výjimkou byl stroj č 4175, který dostalz neznámých důvodů barvu, která byla lehcedo modra. Šedý nástřik ovšem dostaly v rám-ci oprav i některé standardní „emefky“, neplatítedy, že je každý šedý MiG-21MF „Šedivkou“. Totooznačení náleží pouze letounům trupových čísel2205, 2410, 2500, 3008, 4003, 4008, 4017, 4038,4101, 4127, 4175, 4405, 4421, 5494, 5508, 5512,5581, 5603, 5612 a 9307. Na verzi MFN z nich bylypřestavěny stroje 2205, 2500, 3008, 4003, 4017,4127,4175, 4405, 5581 a 5603. Při katastrofě10. října 2000 byly zničeny stroje 3008 a 4127,ztracen byl při havárii v roce 1980 také stroj5494.Jedna ze dvou „Šedivek“ s atraktivní grafikouDelta týmu je zachycena na boxartu Piotra For-kasiewicze pro stavebnici kat. č. 7469 v nízkémprůletu nad základnou. Možná právě odlétá naněkterou airshow a pilot je odhodlán ukázat, covšechno tento stroj navzdory svému stáří do-káže…Ilustrace: Piotr ForkasiewiczŠedá je dobrá…Text: Richard PlosINFO Eduard31Květen 2023Page 32
BOXART STORY #84188Hans-Joachim „Jochen“ Marseille se narodilv roce 1919 v Berlíně a byl potomkem huge-notských imigrantů. Pocházel ze složitého ro-dinného prostředí a měl silnou vazbu na svoumladší sestru Ingeborg, která byla v roce 1941zavražděna a „Jochen“ se s její smrtí údaj-ně nedokázal vyrovnat. Se 158 vítězstvímise stal nejúspěšnějším německým stíhačembojujícím proti západním spojencům. V roce1938 vstoupil do Luftwaffe a jedním z jehoinstruktorů byl mimo jiné děčínský rodákJulius Arigi, jeden z nejúspěšnějších rakous-ko-uherských stíhačů první světové války.Marseille byl 10. srpna 1940 přidělenk 1.(Jagd)/LG 2, která v té době bojovalav bitvě o Británii. Létal jako wingman(Kaczmarek) StFw. Helmuta Goederta a prv-ního vítězství docílil 24. srpna. Postupněu této jednotky přidal na své konto šest dal-ších sestřelených nepřátel, ale jeho Staffel-kapitän, Oblt. Adolf Buhl, s ním měl potíže.Z posudku, který na mladého letce připravil6. září, tedy po čtyřech týdnech strávenýchu jednotky, vyplývá, že nedisciplinovanýMarseille dostal důtku, tři dny mírného vězenía pět dnů vazby. Podle Buhla však létal Mar-seille s rozvahou a odvážně. Vůči kolegům sechoval čestně, přátelsky a byl nadprůměrněinteligentní. V obtížných situacích si počínals rozvahou a útočně, po čtyřech týdnech bylvyznamenán železným křížem II. a I. třídy.Pozitivně ho v posudku hodnotil v prosinci1940 i velitel Gruppe, Herbert Ihlefeld.V prosinci byl Marseille převelen k 4./JG 52pod vedením Johannese Steinhoffa. Mezi„Jochenovy“ kolegy u této Staffel v té doběpatřil i Gerhard Barkhorn. Ani tam se dlouhoneohřál, důvodem očividně byly disciplinár-ní problémy. Steinhoff to později komentovalslovy: „Marseille byl neustále bez sebeovlá-dání, ale byl vynikající letec. Ve jeho rodiněněco nebylo v pořádku. Již nikdy se nechtělsetkat se svým otcem.“V únoru 1941 byl Marseille přeloženk 3./JG 27. Prošel s ní krátkým nasazenímna Balkáně, ale v dubnu již zaznamenal prvnívítězství v Africe. Když Marseille svému no-vému Staffelkapitänovi, jímž byl Hans-ArnoldStahlschmidt, vyprávěl o potížích, které mělu předchozích jednotek, jeho nový nadřízenýse ho zeptal: „A to se tady chceš stát velkýmorlem?“ Marseille naprosto upřímně odpově-děl: „Tím největším!“Na konci roku 1941 měl na kontě 36 vítěz-ství. Často dosáhl i několika sestřelů běhemjednoho dne. Poté, co 21. února 1942 dosáhl50. leteckého vítězství, byl vyznamenán Ry-tířským křížem. Dubovou ratolest k němuobdržel v červnu po dosažení 75. vítězstvía ještě v témže měsíci získal za 101. vzdušnévítězství k Rytířskému kříži i meče. V červ-nu 1942 byl jmenován velitelem 3./JG 27.Na počátku září 1942, po dosažení 126 ví-tězství, obdržel brilianty k Rytířskému kříži.Mezi 31. srpnem 1942 a 26. zářím dosáhl 57vítězství, celkem 17 z nich docílil během je-diného dne, 1. září. V září 1942 byl povýšendo hodnosti Hauptmann. Marseille měl vše-stranné schopnosti v pilotáži i střelbě. Ne-váhal manévrovat v nepřátelské formaci přinízké rychlosti a střílet s velkým předsaze-ním. Také se snažil v poušti zachraňovat se-střelené nepřátelské letce a na druhé straněfronty shazoval zprávy o jejich osudu.Marseille zahynul 30. září 1942 u Sidi Abdel Rahman při výskoku ze svého stroje, najehož motoru došlo k závadě. Zprávu o jehosmrti přinesl i Spojenecký tisk. Na místě tra-gického konce byla postavena malá pyrami-da. Přezdívalo se mu „Hvězda Afriky“ a AdolfGalland jej nazval „nedostižným virtuosemmezi stíhacími letci“. Byl znám svým bohém-ským životem a kontakty se známými uměl-kyněmi. Na pouštních základnách provozovalbar „Modrá jeskyně“ a jeho oblíbenou sklad-bou byla „Rumba Azul“. V roce 1957 o němbyl natočen německo-španělský hraný film„Der Stern von Afrika“.Otázkou samozřejmě zůstává, jak úspěšnýmstíhačem Marseille ve skutečnosti byl. Jednáse o zajímavé, komplikované a kontroverznítéma. Ale díky dostupnosti archivních ma-teriálů u obou válčících stran se v případětohoto stíhače dá dobrat odpovědi. BadateléDan Case a Nick Hector dospěli k závěru, želze doložit 135 sestřelů z celkového počtuMarseilleho 158 úředně ověřených a pěti ne-potvrzených vítězství. V případě 28 zbývají-cích vítězství mohli letoun zničit i jiní stíhači,nebo ke ztrátě spojeneckého letounu nedo-šlo. Marseille tedy měl 82,8% přesnost svýchnárokovaných vítězství.Text: Jan BobekIlustrace: Marek RyśHvězda AfrikyINFO Eduard32Květen 2023Page 33
#8162BOXART STORYZářijové ráno 20. dubna 1918 ještě zahalujemlžný opar, když prořízne ticho zakašlá-ní motoru, nahozeného k ranní motorovézkoušce. Hektické období plné přesunů bě-hem německé jarní ofenzívy zastihlo veli-tele JG I Manfreda von Richthofena tohodne ve stanu na letišti Cappy. Na letišti ValHeureux, vzdáleném zhruba 55 km západ-ním směrem, provádějí obdobnou činnostpříslušníci No. 3 Squadron RAF, vedenéčtyřiadvacetiletým majorem RichardemRaymondem-Barkerem. Navečer spolu tytojednotky svedou boj, ze kterého si Manfredvon Richthofen odnese svá poslední dvěvítězství a jednou z jeho obětí bude právěvelitel britské jednotky…Letouny No. 3 Sqn vzlétly z Val Heureuxpod velením Capt. Douglase Bella, veliteleC Flightu, přestože na patrolu letěl také Ra-ymond-Barker. Když se formace nacházelaasi čtyři kilometry za linií fronty, spatřili jipiloti od Jasta 11. Boj začal vzájemným čel-ním útokem a jen několik sekund poté, co sedo sebe soupeři pustili, explodovala v 18:40po přímém zásahu hlavní nádrž Raymond--Barkerova Camelu. Tím, kdo jej zasáhl,nebyl nikdo jiný, než Rudý baron. Tři minutynato již útočil na dalšího protivníka, kterýmbyl Camel s číslem B7393 na směrovce.A tady začíná náš příběh…Podporučík David Lewis zaznamená, že le-toun jeho velitele exploduje, ale nemá časjej sledovat. Útočí na jednoho z nepřátel,ale vzápětí z jedné vzpěry jeho Cameluodlétnou třísky. Kopne do pedálů, plyn nadoraz a pošle svůj stroj do ostré zatáčky.Znenadání se ocitá přímo proti červenémutrojplošníku, který na něj vypálil. Snaží seuniknout dalším prudkým manévrováníma v jednu chvíli se mu dokonce podaří naokamžik dostat rudý stroj do zaměřovače. Víaž moc dobře, s kým má tu čest, a když vidí,že několik jeho střel zasáhlo trup, blesknemu hlavou, jak by bylo skvělé, kdyby právěon, nováček, který je na frontě jen tři týdny,slavného nepřítele sestřelil. Jenže všech-no je jinak. Protivník je až příliš zkušenýmpilotem. Unikne palbě a během několikasekund se karta obrací. Jedna z jeho střelroztříští kompas, další jako zázrakem mineDavidovu hlavu, zasáhne jeho letecké brý-le a strhne mu je z hlavy. Stejně zázračněprojde další kulka nohavicí jeho pravé nohy,ale samotného pilota jen škrábne. Pak ně-kolik střel zasáhne palivovou nádrž. I tak seale dá mluvit o štěstí v neštěstí, protože to„koupí“ jen malá záložní nádrž. Ta namístoničivé exploze vzplane a Lewis okamžitěpřechází do klesání. Řítí se k zemi, zatím-co plameny stravují plátěný potah trupuletounu. Je to závod s časem, musí se do-stat na zem dřív, než oheň zničí kormidla!Tvrdé nouzové „přistání“ v rychlosti okolosta kilometrů za hodinu rve nebohý Camelna kusy, náraz Davida vymrští z kokpitu. Nachvíli ztratí vědomí a když přijde k sobě,chvíli nehybně leží. Snad se zdráhá uvěřittomu, že žije. Vstává a s údivem zjišťuje, žeaž na menší popáleniny zůstal nezraněn.Zázrak! Jen necelých 50 metrů od něj hořítrosky Raymond-Barkerova stroje. David sek němu rozbíhá, ale žár plamenů jej k tros-kám vůbec nepustí. Tělo velitele v nich alenení a nikdy jej nikdo nenajde… Vzápětí nadcelou pochmurnou scénou prolétá rudý Dr.Ia mává křídly. Vzdává mu Manfred von Rich-thofen čest, nebo chce upoutat pozornostnedalekých německých vojáků kvůli svě-dectví o sestřelech? Nevíme. On sám nemů-že tušit, že muž na zemi byl jeho posledníobětí a stejně tak se nikdy nedozví, že to bylsotva dvacetiletý David Greswolde „Tommy“Lewis z Jižní Rhodésie. Rodák z Bulawayo,který se hned, jak mu to věk umožnil, vy-pravil do Velké Británie a přihlásil se do řadRFC. V dubnu 1917 absolvoval pilotní školu,v červnu byl povýšen do důstojnické hod-nosti a sloužil u No. 78 (HD) Squadronnež byl na konci března 1918 převelenk No. 3 Squadron. Po sestřelu nad nepřá-telským územím prožil zbytek války v zaja-teckém táboře v Graudenz (dnes Grudziądz,Polsko) a následně se vrátil do Jižní Rho-desie. Farmařil a také působil ve vládní ad-ministrativě. Zemřel 10. srpna 1978 a svéhopřemožitele, který zahynul hned následujícíden po jejich souboji, tak přežil o více nežšedesát let…Na boxartu Adama Toobyho je zachycenokamžik po zásahu Lewisova Camelu. Mla-dý pilot otáčí svůj hořící stroj do strméhopiké, zatímco Rudý baron sleduje svou oběť.V pozadí je vidět Dr.I Wernera Steinhäusera,který se boje 20. dubna také účastnil. I jehostroj je součástí nabízených markingů.Text: Richard PlosIlustrace: Adam ToobyPoslední oběťINFO Eduard33Květen 2023Page 34
#8229F6F-5 Hellcat late1/48Stavebnice amerického námořního stíhacího stroje F6F-5v měřítku 1/48 edice Weekend. Tato verze legendárnínámořní stíhačky nebyla vybavena okny na trupuza kokpitem.plastové díly: Eduardpočet kamuflážních schémat: 6obtisky: Eduardleptané díly: ano, barvenémaska: anoresinové díly: ano, kolastránka produktuSTAVEBNICE 05/2023INFO Eduard34Květen 2023Page 35
Lt. Eugene A. Valencia, VF-9, USS Lexington, únor 1945Lt. Cornelius N. Nooy, VF-31, USS Belleau Wood, srpen 1945Eugene Anthony Valencia, jeden z nejúspěšněj-ších námořních stíhačů, se proslavil jako velitel„Valencia Flying Circus“, což byl název, který jehodivize (námořní čtyřčlenný roj) dostala nejendíky schopnosti sestřelovat nepřátele, ale takédíky svému netradičnímu vystupování. Narodil se13. dubna 1921 v San Francisku a v roce 1941vstoupil do US Navy. Námořním letcem se ofi-ciálně stal 9. února 1942 a po roce strávenémv roli instruktora se hlásil u VF-9 na palubě USSEssex. Když přišel 11. listopad, den masivníhospojeneckého úderu na Rabaul, dosáhl Valenciatří samostatných sestřelů a jednoho sdíleného.Poté přidal jeden sestřel na konci ledna 1944a 17. února se stal stíhacím esem, když si připsaltři Zera. Poté, co se vrátil ze svého prvního bojo-vého turnusu, vybral si piloty, se kterými nacvičo-val svou taktiku „Mowing Machine“ (sekačka), nakterou přišel během bojů nad souostrovím Truk.Při ní mohl jeden pilot neustále útočit, zatímcojeho kolegové mu poskytovali plné krytí. VF-9 sevrátila do Pacifiku v lednu 1945 a brzy poté za-čala Valenciova divize sklízet plody svého usi-lovného tréninku. Všichni její členové se stali esya Valencia postupně zvyšoval své skóre od16. února 1945, kdy přidal u jezera Imba osmévítězství. Na konci turnusu bylo na jeho kontě23 potvrzených sestřelů, dva pravděpodobnéa dva poškozené stroje, což z něj udělalo tře-tí nejlepší americké námořní eso druhé světovéválky. Eugene Valencia zemřel v roce 1972.Cornelius Nicholas Nooy se narodil 15. dubna 1921ve Smithtownu a stal se pravděpodobně nejne-bezpečnějším okrasným zahradníkem na světě,neboť v roce 1941 sice absolvoval bakalářský oborokrasného zahradnictví na Newyorském státnímzemědělském institutu, následně se však staljedním z nejúspěšnějších námořních stíhačů. DoUS Navy vstoupil 18. března 1942 a 1. srpna zahá-jil letecký výcvik. O čtyři a půl měsíce později byljmenován námořním letcem a stal se příslušní-kem VF-31. Tam neztrácel čas a 29. ledna dosáhlsvého prvního vzdušného vítězství, když sestřeliljedno Zero a druhé pravděpodobně. Nakonec mělna kontě 19 vítězství, což ho zařadilo na dělené5. místo žebříčku nejúspěšnějších americkýchnámořních stíhačů WWII (s Alexandrem Vraciua Patrickem Flemingem). Zároveň se stal nejú-spěšnějším stíhačem operujícím z lehkých le-tadlových lodí. Na vyobrazeném Hellcatu jsoupod čelním štítkem symboly všech jeho vítězstvía pod kabinou jméno a znak VF-31. Mezi nimise pravděpodobně nacházel znak NYSIA. Tentoletoun posloužil několika pilotům k pořízení pa-mátečních fotografií na závěr turné, a tak bylavšechna loga a jména namalována jen pro tutopříležitost. Vzhledem k tomu, že znak jednotkybyl obvykle umístěn před čelním štítkem, před-pokládáme, že tomu tak bylo i v případě tohotoletounu. Nooy opustil aktivní službu 28. prosince1945 a sloužil u Naval Reserve, kde byl 1. února1952 povýšen do hodnosti Lieutenant Comman-der. Zemřel na rakovinu pouhý měsíc před svými37. narozeninami.STAVEBNICE 05/2023INFO Eduard35Květen 2023Page 36
STAVEBNICE 05/2023BuNo 70597, Lt. James L. Pearce, VF-17, USS Hornet, 21. března 1945BuNo 72663, Ens. William A. Sinnott, VF-24, USS Santee, 7. července 1945James Lano Pearce se stal nejen úspěšným ná-mořním stíhačem, ale také zajímavou leteckouosobností. K námořnictvu se přihlásil 3. července1941. Poté, co získal „křídla“ a byl povýšen do hod-nosti Ensign, sloužil u VS-52 a od prosince 1942do července 1943 létal na průzkumných letounechz Bora Bora na Society Islands. Následně byl pře-velen k VF-18 a 11. listopadu pravděpodobně se-střelil Zeke v okolí Rabaulu, poté se 25. prosince1943 podílel čtvrtinou na sestřelu Betty. Poškoze-ný bombardér Betty v lednu 1944 byl jeho posled-ním úspěchem u VF-18 před návratem na západnípobřeží, kde od března 1944 pomáhal reformovatVF-17. Do bojů se vrátil na palubě USS Hornet(CV-12). Podílel se na sestřelu C6N Myrt 18. března1945 a poté přišel 21. března jeho nejúspěšnějšíden, když poslal k zemi dva bombardéry Betty.V součtu tak nakonec zaznamenal 5,25 vzduš-ných vítězství plus 15 letadel zničených na zemi.Po válce působil až do svého odchodu od námoř-nictva 27. srpna 1948 u Letecké zkušební divizev NAS Patuxent River. Dále pokračoval v kariéřezkušebního pilota u společnosti Grumman, alejiž po půl roce změnil zaměstnavatele a dalších15 let pomáhal s vývojem letounů North Ameri-can Aviation. Během této služby přišel v roce 1953o levou nohu pod kolenem, ale létal dál. Dalšízměna přišla v rané fázi vesmírného programuApollo. Jim Pearce dostal na starost testovánía kontrolu velitelských a servisních modulůApolla pro lunární program a v Kennedyho ves-mírném středisku zůstal až do roku 1967, kdy sezačal věnovat svým společnostem, které vedl aždo 9. února 2011, kdy zemřel.Sedmý červenec 1945 nebyl pro letecké jednotkyeskortní letadlové lodi USS Santee, tedy VF-24a VT-24, šťastný. Při přistání Hellcatu pilotované-ho Ens. Williamem A. Sinnottem došlo ke zlomenípřistávacího záchytného háku a letoun narazildo letadel na palubě s následným požárem. ČtyřiHellcaty a dva Avengery byly shozeny z paluby,šest torpédových bombardérů bylo poškozenoa jeden z pilotů zaparkovaných letadel zahynul.VF-24 byla na svém druhém turnusu od 27. břez-na do 19. července. Během něj piloti většinou pro-váděli útočné mise proti pozemním cílům v rámcipodpory vylodění Spojenců na Okinawě. Také po-máhali britským letadlovým lodím bránit japon-ským jednotkám ve využívání letiště na ostrovechSakishima. Od 16. června prováděly letouny z USSSantee stíhací a bombardovací mise proti cílůmna ostrově Kjúšú. O tři dny později již loď dorazilado zálivu Leyte a podstoupila drobné opravy. Od1. července byla opět v akci a v době Sinnottovyhavárie poskytovala vzdušné krytí při odminovánívod západně od Okinawy. Během celého druhéhoturnusu dosáhli piloti VF-24 pouhých tří vzduš-ných vítězství, což bylo dáno charakterem jejichúkolů. Dva měsíce a dva týdny (20. září) po havá-rii na palubě USS Santee byla VF-24 rozpuštěna.Jako součást Carrier Division 22 měly její Hell-caty bílé SOP a bílé obdélníky na náběžné hraněhorní strany pravého křídla. Letouny USS Santeese vyznačovaly dvěma žlutými pruhy na zadníčásti trupu a na křídle. Letouny z USS Chennangoměly jeden žlutý pruh, z USS Suwanee dva bílépruhy a z USS Sangamon jeden bílý pruh.INFO Eduard36Květen 2023Page 37
BuNo 72296 Lt. Louis A. Menard, jr., VBF-12, USS Randolph, 17. února 1945Flottille 1F, PA Arromanche, Francouzská Indočína, 1951Louis Arthur Menard, zvaný Lou, vstoupil do ná-mořnictva 21. července 1941. Dne 31. ledna 1942byl jmenován námořním letcem a povýšen dohodnosti Ensign. Jeho první bojové nasazení hozavedlo do severní Afriky na palubě USS Rangercoby příslušníka VF-9. Tam také dosáhl 9. listopa-du jednoho potvrzeného a jednoho pravděpodob-ného sestřelu na F4F-4. O rok později, 11. listopa-du, si připsal dvě Zera, stále jako příslušník VF-9,ale na palubě USS Essex, poté 29. ledna sestřeliljednu B5N Kate. Když 17. února sestřelil dvě Katea dva F1M Pete, stal se esem. Po povýšení do hod-nosti poručíka 1. dubna 1944 byl přidělen k VF-12a 2. ledna 1945 k její sesterské VBF-12. Posledníhovítězství dosáhl 16. února, kdy sestřelil jednu D4YJudy, ale následující den musel vyskočit z poško-zeného letounu nad oceánem a kvůli silnému vět-ru ho padák po dopadu vláčel po hladině. Nakonecho před utonutím zachránila posádka torpédobor-ce Taussig. Tím jeho služba skončila a on se vrátildo USA. V aktivní službě setrval až do roku 1968,kdy odešel do důchodu v hodnosti Commander.Podle seznamu ztrát námořnictva Menard vysko-čil z Hellcatu BuNo 72296 a kresba doprovázejícírozhovor s ním v Naval Aviation News zobrazujeletoun s číslem 32. Předpokládáme tedy, že právěten Menard opustil na padáku. Jiný zdroj ovšemuvádí, že šlo o letoun BuNo 72635, a aby byla věcještě komplikovanější, na palubě USS Randol-ph byly postupně dva Hellcaty s číslem 32. Nenítedy zcela jasné, které BuNo náleží tomuto strojič. 32. Obtisky nabízejí obě varianty.Francouzské námořnictvo zakoupilo v letech1950–1953 celkem 124 letounů F6F-5 a patnáctF6F-5N. Tímto typem bylo vybaveno několik bojo-vých jednotek, včetně I/6 Corse a II/6 Normandie--Niemen, proslavených v bojích za druhé světovéválky. Námořní 1F Flotille byla další jednotkou,která přešla na Hellcaty, a jednou z těch, kterébojovaly v Indočíně. Tam se Francie snažila ob-novit svou předválečnou kolonii, čelila ovšemodporu komunistů vedených Ho Či Minem. Jed-notka byla po návratu do Francie 20. června 1953transformována na 11F a následně opět odeslánado Francouzské Indočíny. Hellcaty používaly takécvičné letky 54S, 57S a 59S, vyřazeny byly v roce1960 a nahradil je typ F8F Bearcat. FrancouzskéHellcaty byly natřeny Gloss Sea Blue na všechplochách, francouzská kokarda byla u námořníchjednotek doplněna kotvou. Letouny Flotille 1F a 11Fnesly na svislém stabilizátoru kresbu mořskéhokoníka. Její vzhled se u jednotlivých letounů lišil.STAVEBNICE 05/2023INFO Eduard37Květen 2023Page 38
Pro F6F-5 Hellcat late 1/48DOPORUČUJEME:48585 F6F undercarriage (fotolept)48588 F6F gun bay (fotolept)491347 F6F-5 (fotolept)FE1065 F6F-5 seatbelts STEEL (fotolept)644012 F6F-5 LööK (Brassin)648061 HVAR rockets (Brassin)648086 US 250lb bombs (2 pcs) (Brassin)648102 F6F wheels (Brassin)648683 F6F exhaust stacks (Brassin)648747 F6F undercarriage legs BRONZE (Brassin)648798 F6F wheel bays PRINT (Brassin)3DL48069 F6F-5 SPACE (3D Obtisk)EX866 F6F-5 TFace (maska)OVERTREES#8222XF6F-5/Hellcat Mk.II1/48stránka produktuOVERLEPT#8229-LEPTF6F-5 Hellcat PE-Set1/48stránka produktu# 644012# 648798# 648747STAVEBNICE 05/2023INFO Eduard38Květen 2023Page 39
STAVEBNICE 05/2023SPITFIRE STORY: MALTAStavebnice britské druhoválečné stíhačky Spitfire Mk.Vb a Vc ediceLimited Edition v měřítku 1/48. Ze stavebnice je možné postavitSpitfiry které se zúčastnily bojů při obraně ostrova Malta.plastové díly: Eduardpočet kamuflážních schémat: 15obtisky: Eduardleptané díly: ano, barvenémaska: anostránka produktu#111721/48DUAL COMBOINFO Eduard39Květen 2023Page 40
STAVEBNICE 05/2023Spitfire Vb Trop, AB264, F/O Robert W. McNair, No. 249 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, březen 1942Spitfire Vb Trop, EP122, Sgt. Claude Weaver III, No. 185 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, červenec 1942První tři dodávky Spitfirů Mk Vb na Maltu bylyuskutečněny pod krycími názvy Spotter a Picket/Picket II.Spitfiry které dorazily na Maltu během operacíSpotter a Picket byly maskované na horních plo-chách Dark Earth a Middle Stone, spodní plochypak barvou Sky nebo Azure Blue. Barva spodníchploch závisela na tom, zda byly Spitfiry zkom-pletovány u firmy Supermarine, která používalaodstín Sky, nebo u Aircraft Servicing Units (ASU),používající na spodní plochy barvu Azure Blue.Po příletu na Maltu byla kamuflážní plocha Mid-dle Stone přestříkána odstínem Extra Dark SeaGrey. Spitfire AB264 přeletěl P/O Peter Nash naMaltu 7. března 1942 během operace Spotter. Ka-nadský pilot Robert Wendell „Buck“ McNair s ním20. března 1942 sestřelil Ju 88, další Ju 88 prav-děpodobně a jednu poškodil, Nash s ním 25. břez-na sestřelil Ju 87 a v listopadu přidal Sgt. ThomasKebbell sestřel jedné Ju 88. Spitfire AB264 byl je-diným z první dodávky 16 Spitfirů na Maltu, kterýnebyl zničen a tak na Maltě zaznamenal dlouhoukariéru. Postupně vystřídal službu u No. 249 Sqn,No. 185 Sqn, No. 1435 Sqn a No. 229 Sqn. Nako-nec prošel v květnu 1943 generální opravou a bylpředán USAAF. V roce 1944 dosloužil na Střednímvýchodě.Spitfire EP122 přiletěl na Maltu z HMS Eagle15. července 1942 během operace Pinpoint a bylokamžitě zařazen do služby u No. 185 Squadron.Zde s ním pravidelně létal Sgt. Claude Weaver IIIa dosáhl s ním pěti sestřelů (4 × Bf 108 a 1 × Ju88). Stal se tak nejmladším spojeneckým esemkonfliktu. EP122 se později stal osobním letou-nem velitele křídla J. M. Thompsona, který nechalletoun označit svými osobními identifikačnímipísmeny JM-T. V říjnu s ním Thompson sestřelilBf 109 a Ju 88, další dva Bf 109 poškodil. Na začát-ku roku 1943 byl EP122 převelen k No. 1435 Squad-ron kde létal s označením kódovým písmenem L.Dne 27. března 1943 nouzově přistál na okrajiútesu v zátoce Dwejra na ostrově Gozo. EP122byl poté přes okraj útesu stržen do zátoky. VrakEP122 ležící v hloubce 10 metrů objevili potápěčiz RAF Sub Aqua Clubu u pobřeží Goza v roce 1969a v polovině roku 1970 byl vytažen. Počáteční re-staurační práce byly provedeny Stevem Vizardemv Hampshire, následně pokračovaly u AirframeAssemblies v Sandownu, Surrey. K dokončeníse pak přesunul do Biggin Hill Heritage Hangar,kde vykonal v květnu 2016 svůj první let. Námořníkamufláž a značení odpovídá originálu, chybí muvšak výrazný tropický vzduchový filtr.INFO Eduard40Květen 2023Page 41
STAVEBNICE 05/2023Spitfire Vb Trop, EP706, P/O George F. Beurling, No. 249 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, srpen–říjen 1942Spitfire Vb, EP829, S/Ldr John J. Lynch, No. 249 Squadron, RAF Qrendi, Malta, únor–květen 1943Brilantní pilot a střelec, ale svou povahou záhadnýKanaďan George Frederick Beurling, dosáhl neu-věřitelných úspěchů během lítých bojů o Maltuv roce 1942, kde během půl roku zaznamenal 28potvrzených sestřelů. Beurlingův Spitfire EP706dorazil na Maltu z paluby HMS Furious 11. srpna1942 během operace Bellows. Původní pouštníschéma bylo u maltské Maintenance Commandpravděpodobně přebarveno odstínem Deep Skynebo Extra Dark Sea Grey. Podle dobových foto-grafií byla horní plocha křídel v okolí zbraňovýchšachet časem značně ošlapána a prosvítala podní původní pouštní kamufláž. P/O „Screwball“Beurling nechal namalovat na kryt nádrže svéhoSpitfiru dosažené sestřely a pravidelně s ním lé-tal mezi 20. srpnem a 9. říjnem, kdy s ním absol-voval 27 operačních letů. Dosáhl na něm čtyř zesvých 28 maltských sestřelů.Spitfire EP829, se kterým S/Ldr Lynch létal odúnora do května 1943 u No. 249 Squadron, byl sou-částí dodávky během operace Train, která bylaposlední dodávkou Spitfirů na posílení obranyMalty z letadlových lodí. Spitfiry byly dokončenyv předpisovém maltském kamuflážním schématuhorních ploch v odstínech Deep Sky a Dark SlateGrey. EP829 zpočátku nosil zkrácené rozpětí kří-del, později létal opět s plným rozpětím. Na tru-pu nádrže je nakreslen znak velitele squadronya pět sestřelů dosažených k 25. dubnu 1943.O tři dny později sestřelil Lynch dva Ju 52 a do-sáhl tím tisícího vítězství obránců ostrova Malta.Jako památku na dosažení jubilejního sestřelu siLynch nechal pod čelní štítek napsat bílý nápis„Malta’s 1000“. John Lynch se narodil 3. února 1918v Alhambře v Kalifornii. V roce 1941 vstoupil doRAF a v září 1941 dokončil výcvik u No. 56 OTU.Jeho první jednotkou byl