Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

FM jako „fajnová modifikace“

Druhý produkční FM-2, BuNo. 15953, během letových zkoušek. Foto: NHHC 


FM jako „fajnová modifikace“

Text: Richard Plos


Wildcat, první stíhací jednoplošník od Grummanu v aktivní službě, nesl hlavní tíhu bojů v Tichomoří od útoku na Pearl Harbor až zhruba do února roku 1943, kdy se na scéně objevil podstatně výkonnější F4U-1 Corsair a také přímý nástupce Wildactu, F6F Hellcat. S jejich příchodem měly být dny Wildcatu sečteny, ale opak byl pravdou. Díky výrazně modernizované verzi FM-2 se Wildcat nakonec účastnil bojových operací až do konce války.    

 

Vzhledem k nespokojenosti námořnictva s vlastnostmi nových Corsairů při přistávání na palubách letadlových lodí se stal Hellcat hlavním stíhacím typem Navy až do druhé poloviny roku 1944, kdy námořnictvo zdokonalené Corsairy, do té doby působící u jednotek USMC, akceptovalo. Oba typy byly poháněny mohutným a mimořádně výkonným motorem Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp, dvouřadým osmnáctiválcovým agregátem, jehož zástavbu řešili konstruktéři rovněž mohutným drakem letounu. Ještě v červnu 1943 ovšem představovaly squadrony vyzbrojené Wildcaty F4F-4 významnou bojovou sílu a navíc již byla tou dobou připravena do výroby verze, která měla vyřešit hned několik problémů najednou…

 

Následník horší předchůdce

Verze F4F-4 představovala z výkonnostního hlediska nejhorší verzi ze všech Wildcatů. Letoun zatížený dodatečnou dvojicí kulometů a výrazně sníženou zásobou nábojů na hlaveň v porovnání s F4F-3 potřeboval okolo 50 minut na to, aby dostoupal do výšky, umožňující útok na japonské bombardéry letící ve výšce okolo 6000 m a pouhých 250 nábojů na hlaveň přidělávalo pilotům vrásky na čele i v relativně krátkém souboji.

Že nebyla verze F4F-4 šťastným krokem, bylo záhy jasné, ale Grumman už byl v polovině roku 1942, tedy v době zavádění F4F-4 do služby, plně zaměstnán vývojem Hellcatu, stejně jako masovou výrobou Wildcatů, Avengerů, Ducků a Widgeonů a neměl tedy kapacity pro další vývoj typu, který měl být podle všeho brzy nahrazen. Přípravy na výrobu Hellcatů měly maximální prioritu a proto bylo rozhodnuto svěřit výrobu prvních dvou jmenovaných typů jinému výrobci.

 

Letadla místo aut

General Motors již krátce po zahájení války s Japonskem zastavil výrobu ve svých pěti automobilových továrnách na východním pobřeží. Vedení společnosti bylo připraveno je dát k dispozici pro válečnou výrobu, zejména pro produkci leteckých komponent. Na začátku roku 1942 proto zorganizovalo námořnictvo schůzku zástupců General Motors s lidmi od Grummanu, který byl pro námořní letectvo klíčovým dodavatelem. Vytížení jeho továrny v newyorském Bethpage bylo enormní a řešením bylo přesunutí výroby Wildcatů a Avengerů. Zástupci GM byli poněkud zaskočeni, když zjistili, že namísto produkce dílů a podsestav pro Grumman se po nich žádá převzetí výroby celých letounů. Budiž jim ke cti, že výzvu přijali. Poté již následovaly četné delegace a pracovní týmy. Ty od Grummanu měly připravit automobilové továrny na leteckou výrobu, zatímco lidé od GM zjišťovali přímo v Bethpage, jak letecká výroba vlastně vypadá a funguje. Výhodou byla poloha všech továrnen. Trenton byl nějakých 160 km jízdy z Bethpage a Linden byl zhruba na půli této trasy. Na poměry tak velké země byly tyto podniky de facto sousedy...   

V červnu 1942 již bylo všech pět továren GM plně konvertováno a připraveno začít s leteckou výrobou jako samostatná divize s názvem Eastern Aircraft Division. Továrna Trenton v New Jersey dostala na starost výrobu Avengerů. Na rozdíl od Grummanovy produkce, označované TBF, byly Avengery z Trentonu označovány jako TBM. Druhá továrna ve státě New Jersey se nacházela v Lindenu, a ta měla vyrábět Wildcaty F4F-4 pod označením FM-1 (F jako Fighter, M jako General Motors a 1 jako první typ výrobce). Zbývající tři továrny Eastern Aircraft Division v Bloomfieldu a Baltimoru zásobovaly oba finální výrobce potřebnými díly.

Kontrakt na výrobu 1800 Wildcatů obdržela společnost Eastern Aircraft Division již 18. dubna 1942 a Grumman následně dodal vzorové podsestavy a díly pro montáž prvních deseti kusů F4F-4. Zároveň továrna obdržela „výukové“ exempláře označené jako PK, u kterých nebyly spoje nýtovány ale rozebíratelně spojovány svorkami Parker-Kalon. Tyto exempláře sloužily ke školení pracovníků.

V té době velmi moderní továrna v Lindenu produkovala před válkou vozy značek Buick, Oldsmobile a Pontiac a byla schopna výrobního tempa jeden vůz za minutu. Po náběhu výroby Wildcatů, v době, kdy ještě běžela souběžná výroba u Grummanu, musela továrna dodržovat přísnou technologickou kázeň, aby byly díly od obou výrobců vzájemně zaměnitelné. Řada dílů, vyrobených továrnami GM, tak zamířila na linku Grummanu a naopak.

Wildcat FM-2 přistává na palubě eskortní letadlové lodi USS Anzio (CVE-57). Foto: NHHC 

 

První „fajnová modifikace“

První Wildcat vyrobený v Lindenu byl zalétán 31. srpna 1942, tedy v době probíhajících lítých bojů o Guadalcanal, které odhalily nectnosti verze F4F-4 v plné nahotě. Mizerná stoupavost a výrazně zkrácená doba střelby oproti verzi F4F-3 tomuto typu přílišnou oblibu u pilotů nezískaly. Prvních deset kusů FM-1 bylo smontováno z dílů od Grummanu v původní podobě, ale počínaje jedenáctým kusem bylo rozhodnuto vnější kulomety odstranit a snížit tak hmotnost letounu, což se příznivě projevilo na stoupavosti. Po vyřešení některých problémů, daných systémem sklápění křídla, se podařilo vrátit zásobu munice na téměř původní úroveň. Zatímco F4F-3 vezly 1800 nábojů (450 na hlaveň), piloti FM-1 jich měli k dispozici 1720 (430 na hlaveň). To bylo oproti pouhým 250 nábojům na hlaveň u F4F-4 velké zlepšení. 

V květnu 1943 Grumman zcela ukončil výrobu Wildcatů. V té době již běžela výroba v Lindenu poměrně hladce, i když z původní objednávky na 1800 letounů jich bylo vyrobeno pouze 839. Část jich zamířila ke kombinovaným squadronám (Composite Squadron), sdružujícím stíhací a útočné letouny, tedy Wildcaty a Avengery. Řada jich také byla přidělena výcvikovým jednotkám a 311 kusů odebrala britská FAA pod počátečním označením Martlet V, které bylo v lednu 1944 změněno na Wildcat V.

Zdálo by se, že nástupem Hellcatů a Corsairů byl osud zastarávajícího Widcatu zpečetěn. Jenže enormní potřeba zajištění vzdušného krytí četných operačních svazů a transportních konvojů vyžadovala mnohem více letadlových lodí, než kolik jich mělo námořnictvo k dispozici. A stavba jedné letadlové lodi třídy Essex si i přes zvýšené válečné úsilí vyžádala minimálně 20 měsíců (v předválečném období až 37 měsíců). Jak kvůli potřebné době výstavby, tak omezené kapacitě loděnic nebylo možno očekávat žádné výraznější navýšení počtu klasických letadlových lodí před koncem roku 1944, což bylo pozdě. Řešení se ale našlo. Na konci roku 1942 začalo námořnictvo přebírat první eskorní letadlové lodě tříd Casablanca a Bogue. Jednalo se většinou o přestavby obchodních a nákladních plavidel, která po demontáži všech nástaveb obdržela letovou palubu a další potřebné vybavení pro nesení až 27 letounů kombinovaných squadron (existovaly ale i výjimky, kdy z paluby operovala čistě stíhací squadrona, jako například VF-26).

V porovnání s letadlovkami třídy Essex byly eskortní letadlové lodě o více než 100 m kratší, postrádaly pancéřování, mohutné výtahy pro rychlou obsluhu letové paluby a další vymoženosti. I proto bylo jejich označení CVE následně mužstvem ironicky vykládáno jako Combustible, Vulnerable, Expendable (hořlavé, zranitelné, postradatelné). Byla to pomalá plavidla s omezeným prostorem na letové palubě, na kterou bylo zapotřebí umístit v rámci kombinovaných Squadron alespoň deset Avengerů. Pro stíhače už tedy moc místa nezbývalo a mohutné Hellcaty byly z tohoto pohledu zcela nevhodné. Námořnictvo požadovalo malý a lehký stíhací letoun, který by mohl z palub těchto lodí operovat, ovšem na vývoj zcela nového typu nebyl čas. Vývoj Bearcatu, který požadavky beze zbytku plnil, byl sice zahájen již v roce 1943, přesto do bojů nestihl zasáhnout. Jedinou možností tak bylo pokračovat ve výrobě Wildcatů, pokud možno ve výkonnější verzi. Grumman proto připravil dva prototypy XF4F-8, předobraz následující produkční verze FM-2. 

FM-2 z letadlové lodi USS Card (CVE-11) třídy Bogue. Letoun v typické atlantické kamufláži byl vyfotografován 10. února 1944 a náležel k VC-55. Foto: NHHC 


Odlehčen, posílen, připraven

Verze FM-2 je v rámci Wildcatů často přehlížena, největší slávu na sebe strhly verze F4F-3 a F4F-4 díky heroickým výkonům jejich pilotů během bitev v Korálovém moři, u Midway nebo o Guadalcanal. Tyto úspěšné operace „vyrobily“ celou řadu slavných stíhacích es jak od námořní pěchoty, tak od námořnictva. Určení a operační nasazení FM-2 už ale bylo jiné, nebyl to nosný stíhací typ námořnictva, přesto s ním nejméně pět dalších pilotů dokázalo dosáhnout statusu esa (na předchozích verzích létalo 54 es) a nejúspěšnější ze všech Squadron létajících na FM-2, VC-27 „Saints“, se nakonec stala co do počtu sestřelů druhou nejúspěšnější jednotkou na Wildcatech bez ohledu na oblast nebo období. Její piloti dokázali ve vzdušných bojích sestřelit celkem 61,5 nepřátelského letounu v průběhu čtyřměsíčních bojů o Filipíny. Překonala je pouze VF-5 se 79 sestřely. I v tomto ohledu se tedy nakonec FM-2 prosadily.

Zvýšení výkonů Wildcatu bylo dosaženo především instalací výkonnějšího, přesto o 104 kg (230 lb) lehčího motoru Wright R-1820-56 namísto Pratt & Whitney R-1830-86. Společně s dalšími úpravami nakonec v porovnání s verzí F4F-4 „zhubnul“ FM-2 o 227 kg (500 lb) a výkonově si polepšil o 112 kW (150 hp). Vzhledem k tomu, že byl nový motor přeplňován pouze jednostupňovým, byť dvourychlostním kompresorem, s výškou FM-2 svou výkonnostní výhodu ztrácel. Ale to nebyl problém. Tyto letouny byly určeny primárně pro krytí protiponorkových operací, ochranu konvojů před přímým leteckým ohrožením a útoky proti pozemním či hladinovým cílům, takže se s jejich bojovou činností ve velkých výškách nepočítalo. Většina vyrobených FM-2 byla navíc vybavena motorem ve verzi 56W nebo 56WA se vstřikováním vody pro až desetiminutové zvýšení výkonu.

Zásadní změnou prošel chladicí systém. Dva vystouplé chladiče na spodní straně křídla byly odstraněny, jejich funkci převzaly kompaktní chladiče, umístěné v trupu za motorem. Otvory v křídle byly zakryty tvarovanými plechovými záslepkami.

Změna motoru a systému chlazení si vynutila změny zakrytování přídě. Svody výfuků nebyly u nového agregátu sdružovány, namísto toho měl každý válec svůj samostatný výfuk. Tři vyúsťovaly na pravé straně dva na levé a dvě dvojice na spodku trupu. Došlo také ke zrušení druhé trupové nádrže a FM-2 tak měly k dispozici pouze jednu nádrž o objemu 443 l (117 gal). I z toho důvodu létaly FM-2 velmi často s přídavnými nádržemi (každá o objemu 219 l/58 gal). Počínaje strojem BuNo. 57044 byla trupová nádrž mírně zvětšena na 477 l (126 gal).

Průhledná okna pod kokpitem byla zaslepena, pro FM-2 byla také vyvinuta nová univerzální ostruha s větším kolem. Nejviditelnější změnou oproti všem předchozím verzím pak byla zvýšená SOP, která měla eliminovat zvýšený reakční moment vrtule, roztáčené výkonnějším motorem. I s ním a účinnější vrtulí byly ovšem paluby eskortních letadlových lodí pro klasický vzlet příliš krátké a hlavní práci při něm musel odvést katapult. Zato rozměry FM-2 byly velmi výhodné. Se složenými křídly byl jen 4,3 m široký, takže umožňoval umístění celé kombinované squadrony na palubě jedné lodi. Zatímco Avengerů mohlo být až 12, počet FM-2 se pohyboval obvykle mezi 12 až 14.    

Jedním z es na FM-2 byl Lt. Thomas B. Sedaker. Na snímku pózuje s dortem, který kuchaři USS Mankin Island upekli u příležitosti 2000. katapultového vzletu z paluby této lodi. Ten provedl právě Thomas Sedaker. Foto: NHHC


Divočejší divoch

Wildcaty upravené do podoby FM-2 si rychle získaly sympatie pilotů. Letoun to byl obratný, dostatečně rychlý a nadále si podržel jednu z typických vlastností – schopnost snést velké poškození v boji. Pilot byl navíc chráněn novou pancéřovou deskou za zády (nebyla ale montována na všech letounech). Nebylo divu, že se pro novou verzi vžilo označení „Wilder Wildcat“.

Dodávky FM-2 byly zahájeny v první polovině roku 1944. Obdržely je squadrony operující jak v Pacifiku, tak v Atlantiku. Hlavní úkoly, které plnily, byly ale odlišné. Zatímco v Pacifiku byly FM-2 často využívány k podpoře pozemních jednotek při vyloďovacích akcích, čemuž napomáhala i možnost nést dvě 250 lb bomby pod křídlem (od BuNo. 74359 mohly nést FM-2 také rakety HVAR), v Atlantiku zajišťovaly především vzdušné krytí zásobovacích konvojů od pobřeží USA až do Evropy. Často přitom pomáhaly Avengerům v honu na německé ponorky. Samozřejmě také v Pacifiku poskytovali piloti FM-2 krytí zásobovacích lodí nebo protiponorkových operací. 

Svého prvního sestřelu se nový letoun dočkal 20. března 1944, když se Lt.(jg) J. H. Dinnen a Ens. R. P. Kirk od VC-63 střetli s jedním japonským Ki-61 Tony a sestřelili jej. Nejvíce leteckých soubojů zaznamenali piloti FM-2 během dvou dnů bitvy o záliv Leyte. Během prvního dne bitvy, 24. října 1944, si všichni američtí palubní stíhači nárokovali dohromady 270 sestřelů, 65 z nich dosáhli piloti FM-2.   

USS Makin Island (CVE-93) při plavbě v jižním Pacifiku.


Piloti „divočejších Wildcatů“ se během filipínského tažení vyznamenávali také blízkou leteckou podporu a vzdušnou ochranou nad invazními plážemi. Během bitvy u Samaru pak přímo útočili i na japonské loďstvo.  

Japonští piloti mnohdy FM-2 podle známé siluety podcenili a následně byli nemile překvapeni. Nejednomu japonskému pilotovi se jeho omyl stal osudným a až do dne kapitulace Japonska dosáhli piloti FM-2 celkem 432 sestřelů. Lt. Kenneth G. Hippe se stal posledním americkým esem jednoho dne, když sestřelil 24. října 1944 celkem pět bombardérů Ki-48 Lily. Ve stejném dni, ale o něco dříve dosáhl stejného úspěchu, tedy pěti sestřelů, Lt. Cdr. Harold N. Funk. Ten navíc v odpoledních hodinách přidal se svým FM-2 ještě jeden sestřel.

A to asi nejzajímavější nakonec: Hellcat je všeobecně považován za stíhací letoun s nejlepším poměrem vítězství k vlastním ztrátám. Skóre 19:1 je jistě úctyhodné, nicméně jeden typ jej ve skutečnosti výrazně překonal. Ano, byl to FM-2. Poměr vzdušných vítězství ke ztrátám utrpěným ve vzdušných bojích je totiž 432:13, tedy 32,5:1! Pro zajímavost: verze F4F-3 a F4F-4 vykázaly v roce 1942 poměr 5,9:1.     

V britských službách sloužily FM-2 pod označením Wildcat VI. Byly jedinou verzí tohoto typu, která již nedostala označení Martlet. Plnily obdobné úkoly, jako v rámci US Navy. Kromě vzdušné ochrany vlastních lodí nebo krytí bombardovacích letounů také útočily na pozemní cíle. Tak tomu bylo například v rámci operace Dragoon, tedy podpory vylodění spojenců v jižní Francii v srpnu 1944, kdy Wildcaty VI prováděly útoky bombami o hmotnosti 113 kg (250 lb), pro jejichž nesení měly speciálně upravené závěsníky přídavných nádrží. Používaly také rakety RP-3. V severním moři se piloti Wildcatů VI dostávali do střetu s německými letouny a zaznamenali několik sestřelů. Asi nejzajímavější byl vůbec poslední souboj, při kterém se střetly 26. března 1945 letouny od No. 882 Sqn. z HMS Searcher s osmi Bf 109G. Němečtí stíhači využili momentu překvapení a jeden Wildcat sestřelili, následně ale britští piloti využili obratnosti svých strojů a podle hlášení čtyři Bf-109G sestřelili a jeden poškodili. I když se žádný z britských pilotů nestal na Martletech a Wildcatech esem, jednalo se o velmi oblíbený typ.        

Nejúspěšnějším pilotem na FM-2 se stal s devíti potvrzenými sestřely Ralph Earle Elliott jr. Foto: Patricia Elliott family collection

S celkem 4437 vyrobenými kusy se stal FM-2 nejpočetnější verzí Wildcatu (celkem vyrobeno 7905 ks všech verzí). Výroba byla ukončena až v květnu 1945, kdy už u Grummanu nabíhala výroba Bearcatu, který měl FM-2 nahradit. První operační squadrony tohoto typu byly na cestě k japonským ostrovům, když nepřítel kapituloval a válka skončila.

Bearcat sice představoval oproti FM-2 enormní zvýšení výkonů, ale do historie se nakonec na rozdíl od FM-2 příliš nezapsal. Byl to „Wilder Wildcat“, který dal smysl eskortním letadlovým lodím tříd Casablanca či Bogue a zajistil bezpečí milionů tun materiálu a stovek tisíc přepravovaných osob v Pacifiku i Atlantiku. V některých ohledech jej lze tudíž považovat za nejvýznamnější verzi Wildcatu ze všech.  


Hlavní rozdíly FM-2 oproti F4F-4

1             Vyšší vertikální ocasní plochy

2             Odlišné regulační klapky chlazení

3             Odlišný výfukový systém

4             Jiné umístění fotokulometu

5             Výzbroj redukována na čtveřici kulometů

6             Přistávací reflektor

7             Možnost instalace raket HVAR nebo RP-3

8             Vzpřímený anténní sloupek

9             Odstranění druhé palivové nádrže a jejího plnicího hrdla


10          Motor Wright R-1820-56

11          Odlišná vrtule

12          Odstraněné chladiče pod křídlem

13          Odlišný výfukový systém

14          Zaslepená okna pod kokpitem

15          Nové kolo ostruhy


Odlišná provedení zaplechování pod výfuky 


Zdroje:

F4F Wildcat in detail & scale, Bert Kinzey, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

F4F Wildcat in action, Richard S. Dann, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

Fleet Air Arm, British Carrier Aviation 1039–1945, Ron Mackay, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

Wildcat Aces of WW2, Barrett Tillman, Osprey Publishing, 1995

08/2023
Info EDUARD 08/2023

Vážení přátelé, vítám vás u srpnového Infa a zdravím z texaského Corpus Christi, kudy s kolegy projíždíme na cestě do San Marcos na tradiční letní IPMS USA Nats. Budeme v Texasu dva týdny, po Nats se přesuneme na sever do Dallasu, kde je naším hlavním plánem studium tří exemplářů P-40 Warhawk. Chceme si ověřit nějaké detaily a průběhy křivek a případně si nějaké pasáže naskenovat.

8/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article FM jako „fajnová modifikace“ waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1897 ms)

Rendering FM jako „fajnová modifikace“ (312716): (14/14) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7584/item1036543-small.jpg

 i7584/item1036549-small.jpg

 i7584/item1036544-small.jpg

 i7584/item1036550-small.jpg

 i7584/item1036545-small.jpg

 i7584/item1036551-small.jpg

 i7584/item1036546-small.jpg

 i7584/item1036547-small.jpg

 i7584/item1036548-small.jpg

 i7584/item1036538-small.jpg

 i7584/item1036539-small.jpg[p2]

 i7584/item1036540-small.png[p2]

 i7584/item1036541-small.png[p2]

 i7584/item1036542-small.png[p2]

 p156/vth405758-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7584/vth405906-1.jpg

 i7584/vth405907-1.jpg