Markingy pro THEY FOUGHT TO REBUILD 1/48

BM592, W/Cdr Alois Vašátko, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, červen 1942

Alois „Amos“ Vašátko, byl se 14 jistými a čtyřmi pravděpodobnými sestřely třetím nejúspěšnějším československým stíhacím pilotem druhé světové války. Během bitvy o Francii sestřelil dvanáct nepřátelských letadel jistě a dvě pravděpodobně, čímž se stal nejúspěšnějším československým pilotem a pátým nejúspěšnějším esem Armée de l'air. Po porážce Francie sloužil u No. 312 (Czechoslovak) Squadron, se kterou se účastnil Bitvy o Británii. Poté, co vznikl československý wing, stal se 1. května 1942 jeho velitelem. Osudným se Vašátkovi stal podvečer 23. června 1942, kdy 36 Spitfirů doprovázelo Bostony k náletu na letiště Morlaix. Při návratu se stala cílem útoku Fw 190 od III./JG 2. Během nastalého souboje se Vašátko srazil s Fw 190A-3 Uffz. W. Reuschlinga od 7./JG 2 a zahynul. Vašátkův velitelský Spitfire Mk.Vb s/n BM592 byl zcela nový letoun, dodaný wingu 20. června 1942. Vzhledem k tomu, že podoba Vašátkova osobního Spitfiru není zdokumentována, je jeho vzhled možné pouze rekonstruovat, zejména podle podoby prvního velitelského Spitfiru Vašátkova nástupce Karla Mrázka, který je naopak zdokumentován velice dobře. O velitelské letouny se staral personál No. 310 Squadron a lze tak odvodit, jak mohl vypadat i Vašátkův BM592. Osobní kódy AV byly s největší pravděpodobností umístěny mezi kokardou a pruhem v barvě Sky, osobní písmena AV se pak opakovala i na spodní straně motorového krytu. Žádné další označení pravděpodobně nebylo aplikováno.

EN765, W/Cdr Karel Mrázek, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, červen-červenec 1942

Po náhlé smrti prvního velitele Exeterského (československého) wingu W/Cdr Aloise Vašátka 23. června 1942 byl na jeho místo jmenován dosavadní velitel No. 313 (Czechoslovak) Squadron W/Cdr Karel Mrázek. Jeho prvním osobním Spitfirem v nové velitelské funkci se stal Spitfire Mk.Vb s/n EN765, se kterým vykonal celkem 29 neoperačních letů. W/Cdr Mrázek využil výsady, která k této funkci náležela, a na svůj nový Spitfire nechal aplikovat své iniciály jako kódová písmena, tedy KM. Dle dochovaných fotografií je zřejmé, že písmena KM byla vyvedena barvou Sky z obou stran mezi trupovou kokardou a pruhem barvy Sky před ocasními plochami. Ve zmenšené podobě se nacházela i na spodním motorovém krytu. Zbarvení horních ploch tvořily standardní odstíny Day Fighter Scheme, tedy Dark Green a Ocean Grey, spodní plochy Medium Sea Grey. Karel Mrázek patřil mezi nejschopnější mladé důstojníky předválečného letectva. Za svoji válečnou kariéru sestřelil čtyři nepřátelské letouny, jeden pravděpodobně a tři poškodil. Jako jediný z československých stíhačů se střetl s letci z Italského expedičního sboru Corpo Aereo Italiano a ze souboje vyšel úspěšně, když dokázal sestřelit dva Fiaty Cr.42. Jeho velitelské schopnosti ocenili Britové vysokými vyznamenáními DFC a DSO.

EP461, W/Cdr František Doležal, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, duben - červenec 1943

Prvním uživatelem Spitfiru EP461 byl veterán z bitvy o Francii a Británii zastávající pozici Acting Squadron Leader stanice Exeter, S/Ldr Jack Rose. Ač bez patřičné hodnosti, suploval W/Cdr. Mrázka funkčně i v roli velitele wingu. V období srpen-listopad 1942 tak Jack Rose vedl 15 sweepů jako velitel wingu a svůj Spitfire si označil svými iniciálami JR. Příležitostně používal EP461 v prosinci 1942 a počátkem ledna 1943 bez změny markingu i velitel No. 310 Squadron S/Ldr. František „Dolly“ Doležal. V lednu se z JR stal KM a jako svůj poslední osobní Spitfire u čs. wingu ho používal W/Cdr Karel Mrázek. Dne 1. dubna 1943 se novým velitelem wingu stal W/Cdr František Doležal a po Mrázkovi přebral i velitelský EP461, u kterého byly zkráceny koncové oblouky křídla a instalováno nové kulaté zpětné zrcátko. Pod levým čelním štítkem kabiny byl namalován odznak velitele wingu. Kódová písmena FD byla z obou stran nakreslena před trupovou kokardou a provedení se na levé a pravé straně lišilo. Označení FD bylo i na spodním motorovém krytu. Sériové číslo EP461 bylo na pravé straně po četných změnách kódování z větší části přetřeno kamuflážní barvou Ocean Grey. Na tomto stroji dosáhl W/Cdr František Doležal i svého posledního vzdušného vítězství, když 3. května 1943 poškodil nepřátelský Fw 190A od 8./JG 2 Richthofen. Válku skončil s celkovým skóre šest sestřelů jistých, čtyři pravděpodobné a čtyři poškozené nepřátelské stroje. Do republiky se po válce vrátil jako jeden z prvních už 17. května 1945, ale 4. října 1945 zahynul jako pasažér na palubě Siebelu.

AD325, F/Lt Emil Foit, No. 310 Squadron, RAF Perranporth, Cornwall, Velká Británie, prosinec 1941 - únor 1942

Emil Foit se narodil roku 1913 v Brně a po absolvování obchodní akademie a vojenských škol se stal stíhacím letcem. Po okupaci se v květnu 1939 přes Polsko a Švédsko dostal do Velké Británie a pak v srpnu do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Sloužil v Tunisu, v alžírské Blidě a v Oranu. Po kapitulaci Francie odjel přes Casablancu a Gibraltar do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940 přijat do RAF. Absolvoval krátký bojový výcvik na Hurricanech, krátce sloužil u britské No. 85 Squadron a v říjnu 1940 byl přidělen do Duxfordu k No. 310 (Czechoslovak) Squadron. Od února 1942 do listopadu 1942 byl velitelem B letky. Od ledna 1943 do ledna 1944 zastával funkci velitele No. 310 (Czechoslovak) Squadron. Během leteckých soubojů sestřelil tři nepřátelské letouny jistě a pět jich poškodil. Za svou bojovou činnost získal řadu medailí a vyznamenání, mimo jiné i anglický Záslužný letecký kříž (DFC). Po návratu do vlasti byl roku 1945 jmenován velitelem 10. leteckého pluku ve Kbelích. Po únoru 1948 odešel do exilu do Velké Británie a sloužil opět u RAF. Emil Foit zemřel roku 1976 v Anglii. Spitfire AD325, se kterým létal na přelomu roku 1941-1942, byl zcela nový letoun, dodaný No. 310 Squadron během přezbrojování na verzi Mk.Vb. Na krytu nádrže nesl darovací nápis WESTMORLAND II a na spodním motorovém krytu měl s největší pravděpodobností vyobrazen československý znak.

AR423, F/Lt František Trejtnar, No. 310 Squadron, RAF Ibsley, Hampshire, Velká Británie, září 1943 - únor 1944

František Trejtnar, rodák z Kunvaldu u Žamberka, se narodil 7. března 1917. Absolvoval školu leteckého dorostu v Prostějově a stal se pilotem československé armády. Po obsazení Čech a Moravy Němci v roce 1939 odešel do Polska. Za krátký čas spolu s dalšími odjel do Francie, kde byl přijat do Cizinecké legie. Když německým útokem z 1. září 1939 na polský Gdańsk vypukla válka, byl přeřazen do tvořící se Československé zahraniční armády ve Francii a poslán do přeškolovacího pilotního výcviku. Po pádu Francie odjel z Port Vendres do Gibraltaru a odtud lodí Neuralia do Liverpoolu. Ve Velké Británii byl přijat na konci července 1940 do Royal Air Force. Na počátku listopadu 1940 byl zařazen k No. 310 (Czechoslovak) Squadron v Duxfordu. U „třistadesítky“ bojoval po celou dobu své válečné kariéry, během které si připsal jeden sestřelený Fw 190 a dva poškozené. Dne 23. června 1942 při jednom z dalších vzdušných soubojů s Fw 190 se František Trejtnar dostal i s protivníkem do hloubky anglického území a byl během souboje sestřelen. Musel vyskočit na padáku a při dopadu na zem si zlomil nohu. Dezorientovaný německý pilot, Oblt. Armin Faber, přistál se svým Fw 190 k úžasu všech na britské základně Pembrey. Britům se tak dostal do rukou zcela nepoškozený Fw 190A-3, který následně podrobili řadě testů a cvičných soubojů. Se zobrazeným Spitfirem AR423 létal František Trejtnar pravidelně od září 1943 do února 1944 jako velitel B letky u No. 310 Squadron. Na krytu nádrže nesl letoun darovací nápis The ROBINSON Fighter.

AD572, F/O František Peřina, No. 312 Squadron, RAF Harrowbeer, Devon, Velká Británie, únor-červen 1942

František Peřina byl prvním československým stíhačem, jemuž bylo přiznáno nejméně pět potvrzených sestřelů a stal se tak esem. Narodil se roku 1911 v obci Morkůvky u Břeclavi, po přijetí mnichovského diktátu odešel do Polska, odkud později zamířil na lodi do Francie, kde se přeškolil na stíhačky Curtiss Hawk H-75. V prosinci 1939 se stal jedním z prvních dvaceti československých stíhačů, odeslaných na západní frontu. Byl přidělen ke slavné Groupe de Chasse 1/5, kde létal většinou jako číslo slavného velitele 1. escadrille Capitaine Jeana Accarta. Během tří týdnů francouzské kampaně sestřelil 11 letounů jistě a dva pravděpodobně. Po kapitulaci Francie pokračoval přes Gibraltar na lodi do Velké Británie. Do RAF byl přijat v hodnosti Pilot Officer a v září 1940 zařazen k nedávno zformované No. 312 (Czechoslovak) Squadron. V jejích řadách se účastnil nejprve Bitvy o Británii a později ofenzivních sweepů nad okupovaným kontinentem. V průběhu těchto akcí své bojové skóre uzavřel sestřelem Fw 190. Během 2. světové války mu bylo přiznáno sestřelení 12 letounů jistě, dvou pravděpodobně a jeden letoun poškozený. Po skončení války se vrátil zpět do vlasti, ale v roce 1949 byl nucen uprchnout před komunisty do zahraničí. Několik let strávil jako pilot britské Royal Air Force, později létal v Kanadě a USA. Ve Spojených státech žil až do roku 1993, kdy se natrvalo vrátil do Česka. Zemřel 6. května 2006. Bylo mu 95 let. Se zobrazeným Spitfirem Mk.Vb AD572 létal František Peřina pravidelně od února do června 1942 a sestřelil s ním 6. června 1942 jeden Fw 190.

EP785, P/O Ladislav Světlík, No. 312 Squadron, RAF Churchstanton, Somerset, Velká Británie, leden-duben 1943

Plzeňský rodák Ladislav Světlík se narodil 23. března 1917. Využil akce 1000 nových pilotů republice a naučil se létat. Mezi lety 1936 a 1937 absolvoval vojenský výcvik v Prostějově a následně sloužil jako stíhací pilot na slovenských letištích. Po německé okupaci odešel přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po přeřazení k letectvu byl v Chartres přeškolen na Curtiss Hawk H-75 a v bojích proti německé Luftwaffe si připsal čtyři jisté a tři pravděpodobné sestřely. Po pádu Francie se přesunul do Velké Británie. Zde byl přidělen k No. 312 (Czechoslovak) Squadron. Přes množství bojových akcí, které absolvoval, si připsal už jen jeden sestřel, když 23. května 1944 na svém novém Spitfiru Mk.IXc sestřelil Fw 190 za jehož řízením bylo německé eso Lt. Georg Kiefner. Po ukončení druhého bojového turnusu v červenci 1944 přelétával letouny Vickers Wellington a v samotném závěru války působil u No. 147 Squadron jako dopravní pilot. Do Československa se vrátil v srpnu 1945 a do roku 1946 sloužil u vojenské dopravní skupiny. Poté nastoupil k Československým aeroliniím. Po únoru 1948 se stal jedním z pilotů, kteří provedli koordinovaný úlet tří dopravních letadel. Vrátil se do Velké Británie a opět vstoupil do Royal Air Force. Zemřel 27. července 2008 na Novém Zélandu. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka. Zajímavostí Spitfiru Mk.Vb EP785, se kterým pravidelně Světlík létal na jaře 1943, je vyobrazení znaku No. 312 Squadron na krytu nádrže. Není známo, že by znak byl nakreslen na jiném Spitfiru Mk.Vb sloužícím u „třistadvanáctky“.

AD380, F/O Alois Hochmal, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Devon, Velká Británie, říjen 1941 - duben 1942

Ne každý pilot, který bojoval za druhé světové války, se může pyšnit titulem letecké eso, účastí na výjimečných akcích, významným počtem odlétaných hodin nebo vysokým vyznamenáním. Velká část z nich dosáhla třeba jen třetinového sestřelu či poškození, nebo také odlétala celou válečnou kariéru bez zápisu jakéhokoliv souboje. A právě s obrovským přispěním stovek těchto nenápadných hrdinů a vlastenců, kteří se nesmířili s okupací své vlasti, bylo Československo za druhé světové války osvobozeno. Letouny „třistatřináctky“ jsou z období první poloviny roku 1942, kdy byla No. 313 (Czechoslovak) Squadron součástí Hornchurchského křídla, známé kreslenými postavičkami z komiksů od Walta Disneye. Autorem těchto kreseb byl plzeňský rodák Sgt. Karel Pavlík, který tak využil svého původního povolání písmomalíře, když podle přání pilotů zdobil jednotlivé Spitfiry kresbami pod čelním štítkem kabiny. Kresbu kotěte Robbera namaloval Karel Pavlík na Spitfire AD380 RY-R. Zajímavostí zbarvení tohoto Spitfiru jsou kódová písmena RY-R. První písmeno R bylo v barvě Sky a následující písmena Y-R v barvě Sky Blue. Rovněž pruh před ocasními plochami byl v barvě Sky Blue. V jeho horní části se nacházel s/n AD386, pod nímž prosvítala původní barva Sky. Sériové číslo AD386 ve skutečnosti ve stavu No. 313 Squadron nikdy nebylo, šlo zřejmě o špatný přepis při předešlé opravě kamufláže. Skutečné sériové číslo tohoto Spitfiru bylo AD380. Spitfire Mk.Vb AD380 sloužil u No. 313 Squadron od 28. října 1941 do 24. dubna 1942 a v jeho kokpitu nejčastěji usedali F/O A. Hochmal, F/Sgt V. Foglar a Sgt. O. Kresta.

EP110, F/Lt Otmar Kučera, No. 313 Squadron, RAF Hawkinge, Kent, Velká Británie, srpen-září 1943

Spitfire LF Mk.Vb EP110 s označením RY-R velitele B flightu No. 313 Squadron RAF, Otmara Kučery, DFC, je znázorněn v podobě, v jaké 9. září 1943 létal během operace Starkey. V jejím průběhu byly poprvé použity černobílé invazní pruhy k odlišení vlastních a cizích strojů. Namalovány byly i na letounech, které se toho dne měly účastnit operací v malých výškách. Vypadaly ale jinak nežli ty dobře známé „invazní“ pruhy z pozdějšího vylodění v Normandii. No. 313 Squadron se v polovině srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na severu nad Orknejemi přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod velení 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva. Peruť se tak zapojila do operačních letů klamné operace Starkey v rámci Hawkinge Wingu. Během těchto bojů si „třistatřináctka“ díky svému veliteli S/Ldr. Jaroslavu Himrovi připsala i jedno vítězství ve vzdušném boji.

BM210, S/Ldr František Fajtl, No. 122. Squadron, RAF Hornchurch, Devon, Velká Británie, květen 1942

František Fajtl se narodil se 20. srpna 1912 v Doníně, v okrese Louny. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1935 z ní byl vyřazen jako poručík letectva. V červnu 1939 uprchl přes Polsko do Francie, kde vstoupil do jejího letectva jako seržant. Bojoval na Bloch MB.152 a Morane-Saulnier MS.406 a když Francie padla, ustoupil do Severní Afriky a odtud se dostal přes Gibraltar do Anglie. V řadách No. 1 a No. 17 Squadron se účastnil letecké Bitvy o Británii. V roce 1941 se stal velitelem No. 313 Squadron, o další rok později převzal jako první Čechoslovák velení anglické perutě, konkrétně No. 122 (City of Bombay) Squadron. Již 5. května 1942 byl sestřelen nad Francií a nouzově přistál na okupovaném území. Za dramatických okolností se přes Francii a Pyreneje dostal do Španělska, kde byl zajat a uvězněn v koncentračním táboře Miranda. Po propuštění se vrátil zpět do Anglie, byl povýšen do hodnosti Wing Commander a na vlastní žádost se vrátil do bojů jako velitel No. 313 Squadron. V lednu 1944 byl ustanoven velitelem skupiny stíhacích pilotů, kteří odcestovali do Sovětského Svazu. Po přeškolení na La-5FN vedl 1. čs. samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Místo ocenění se tak jako další piloti bojující na západní frontě dočkal propuštění z armády a uvěznění. Poté pracoval jako dělník i jako úředník. Plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu. Zemřel v 94 letech. Celkem za svou válečnou kariéru sestřelil čtyři nepřátelská letadla jistě, dvě poškodil.

R7192, P/O Josef Příhoda, No. 111 Squadron, RAF Debden, Essex, Velká Británie, únor 1942

Josef Příhoda se vyučil mechanikem, ale již roku 1935 dobrovolně narukoval k letectvu. Postupně absolvoval pilotní výcvik a stíhací kurz u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Po okupaci 15. března 1939 se přes Polsko dostal do Francie, ale s nutným závazkem v Cizinecké legii. Během září konečně nastaly přesuny k letectvu a výcvik. Jak určená jednotka ERC 571, tak GC III/4 v severní Africe měly ovšem zastaralé stroje a do akce nezasáhly. Pád Francie znamenal evakuaci do Velké Británie, kde vstoupil Příhoda do dobrovolnické zálohy Královského letectva. S hodnotí Sergeant se přeškolil na Hurricany a v říjnu 1940 nastoupil k No. 1 Squadron, se kterou zasáhl do klíčové Bitvy o Británii. Poté následovaly i noční operace a zejména ofenzivní akce nad okupovanou Evropou. Koncem září 1941 přešel k No. 111 Squadron vyzbrojené Spitfiry. V polovině dubna 1942, již s pověstí velmi zkušeného pilota, posílil No. 313 Squadron. Dne 23. října převzal za vynikající bojovou činnost, zahrnující i pět jistých a dva pravděpodobné sestřely, Záslužný letecký kříž DFC. Zúčastnil se mnoha akcí nad nepřátelským územím a zahynul při operaci Ramrod 56, jejímž cílem byla ponorková základna v Brestu. Jeho Spitfire havaroval v moři. Spitfiry No. 111 Squadron, u níž Příhoda létal na přelomu let 1941-1942, nosily v té době noční zbarvení s novým modifikovaným výsostným znakem C1 na trupu ve zmenšené podobě. S takto zbarveným Spitfirem R7192, JU-Y, sestřelil 12. února 1942 Příhoda jednu Bf 109 a další poškodil.

AR435, Sgt. František Loucký, No. 65 Squadron, RAF Gravesend, Kent, Velká Británie, červen 1942

František Loucký zahájil svou bojovou činnost v rámci RAF 17. září 1941 u No. 65 (East India) Squadron létající na Spitfirech Mk.Vb. František Loucký létal krom jiných se Spitfiry kódového označení YT-E. Prvním z nich byl letoun sériového čísla W3456, druhým AB133 a třetím AR435. Spitfiry AB133 a AR435 nosily pod čelním štítkem namalovanou Louckého přezdívku Lucky, u AR435 byla přezdívka doplněna malým pootočeným československým znakem. V červnu 1942 byl Loucký převelen k československé No. 312 Squadron. V čs. peruti létal na útoky proti cílům v okupované západní Evropě, podílel se na vzdušném krytí bombardérů, na útocích proti lodím apod. Na podzim 1943 se přihlásil jako dobrovolník pro čs. leteckou jednotku v SSSR. S 1. stíhacím leteckým plukem přiletěl 17. září 1944 na pomoc povstaleckému Slovensku. V bojích SNP byl při útoku na německé tanky u Ružomberoku těžce raněn protiletadlovou palbou nepřítele a odsunut letecky do SSSR k léčení. K 1. čs. stíhacímu leteckému pluku se po vyléčení vrátil 23. listopadu 1944 a 7. prosince 1944 byl přeložen k nově vzniklému 2. čs. stíhacímu leteckému pluku, kde působil při výcviku jako střelecký důstojník jednotky a s ním také 16. května 1945 přilétl na letiště Praha-Letňany. Vzhledem k přetrvávajícím obtížím, které byly následky utrpěných válečných zranění, byl 29. června 1946 propuštěn z činné vojenské služby. V roce 1947 mu vyšla kniha Zůstal jsem sám. Po smrti pak vyšla jeho kniha o padlých letcích čs. zahraničního odboje Mnozí nedoletěli.