THEY FOUGHT TO REBUILD
Spitfiry No. 312 Squadron na letišti Ibsley v září 1943. V popředí Spitfire BM567 DU-Z se kterým velice často létal F/Lt Josef Stehlík. Foto Ing. Karel Beinhauer
Českoslovenští letci a Spitfire Mk.V
Text: KAREL TŮMA
(fotografie Karel Beinhauer, 313. peruť RAF; via Radim Vojta)
Českoslovenští stíhací piloti se zapsali do historie leteckých bojů druhé světové války na více frontách, nejvýznamnější ale bezpochyby bylo jejich působení v řadách Royal Air Force. A letounem, který zde používali Čechoslováci v nejhojnějším počtu, byl Spitfire Mk.V. Ten vydržel ve výzbroji jednotlivých Squadron a následně i celého československého wingu až do ledna 1944, kdy byl nahrazen verzí Mk.IX.
V první polovině roku 1941, kdy do výzbroje stíhacích perutí britského královského letectva RAF začaly přicházet Spitfiry Mk.V, působily v rámci RAF celkem tři stíhací jednotky s přívlastkem ,,československé“. Jednalo se o squadrony No. 310, No. 312 a No. 313. První dvě, No. 310 Sqn a No. 312 Sqn, založené v roce 1940, měly v té době ve výzbroji stroje Hawker Hurricane ve verzích Mk.IIa a Mk.IIb. Pouze No. 313 Sqn, založená 10. května 1941 v Cattericku, měla ve výzbroji stroje Supermarine Spitfire, přičemž až v srpnu 1941 došlo k jejímu přezbrojení ze Spitfirů Mk.Ia na verzi Mk.IIa.
V té době již bylo jasné, že pokud si No. 310 Sqn a No. 312 Sqn mají zachovat status stíhací jednotky, musí dojít k jejich přezbrojení na výkonnější stroje. Zároveň sílil tlak na vytvoření vyšší československé jednotky, tedy wingu, v jejímž rámci by všechny tři československé stíhací jednotky působily společně. Prvním z předpokladů jejího vzniku se tak stalo sjednocení výzbroje všech tří squadron.
W/Cdr Karel Mrázek, DFC jako velitel Exeter (czechoslovak) Wing u svého Spitfiru Mk.Vb EN765 označeného jeho osobním monogramem „KM“. Červenec 1942. Foto Ing. Karel Beinhauer
Detailní pohled na přední část Doležalova Spitfiru MK.Vb EP461 „FD“ na letišti Exeter v květnu 1943. Pod levým štítkem kokpitu EP461 je nakreslen znak velitele wingu. V pozadí Spitfiry No.310. Squadron. První v řadě Spitfire Mk.Vb BM121 „NN-A“. Foto Ing. Karel Beinhauer
Postupné přeškolování
U No. 310 Sqn a No. 312 Sqn bylo nutné přeškolení létajícího a pozemního personálu ze stávajících Hurricanů na výkonnější Spitfiry, které skýtaly vyšší potenciál pro další vývoj. No. 310 Sqn se 19. července 1941 přesunula na základnu Dyce ve Skotsku, kde vykonávala hlídkovou činnost se svými Hurricany verzí Mk.IIa a Mk.IIb. Ve druhé polovině října 1942 jednotka převzala první starší Spitfiry určené k přeškolení. Šlo o jeden letoun verze Mk.Ia a patnáct verze Mk.IIa. Koncem října 1941 bylo zahájeno přeškolování na Spitfiry, přičemž operační hlídkovou činnost jednotka nadále vykonávala na Hurricanech. Na počátku listopadu 1941 převzala jednotka další čtyři Spitfiry Mk.IIa. V polovině listopadu začaly přicházet první Spitfiry Mk.Vb, které se měly stát její novou finální výzbrojí.
Část pilotů se s novými stroji zapojila do operační hlídkové činnosti již 25. listopadu 1941. Někteří z nich ale nadále létali operační lety s Hurricany, a to až do 9. prosince 1941. Od následujícího dne již No. 310 Sqn vykonávala operační hlídkovou činnost výlučně s novou výzbrojí, tedy se Spitfiry Mk.Vb. Ty pocházely ze série AD z produkce továrny v Castle Bromwich a No. 310 Sqn byla jejich prvním uživatelem (AD328, AD331, AD365, AD366, AD374, AD378, AD382, AD412, AD414, AD420, AD422, AD423, AD453, AD462, AD464, AD574, AD582). Po přezbrojení se No. 310 Sqn 24. prosince 1941 přesunula na základnu Perranporth v Cornwallu.
Příslušníci pozemního personálu No. 313. squadron u Spitfiru AD380 RY-R. Zajímavostí zbarvení tohoto Spitfiru je kresba kotěte Robbera kterou pod čelní štítek namaloval Karel Pavlík a rozdílný odstín kódových písmen RY-R, kde první písmeno R je v barvě Sky a následující písmena Y-R v barvě Sky Blue. Rovněž vrtulový kužel a prstenec před VOP je v barvě Sky Blue v jehož horní části se nachází s/n AD385, pod nímž prosvítá původní barva Sky. Sériové číslo AD385 ve skutečnosti ve stavu No. 313. squadron nikdy nebylo, šlo zřejmě o špatný přepis při opravě kamufláže. Skutečné sériové číslo tohoto Spitfiru bylo AD380. Foto Ing. Karel Beinhauer
No. 312 Sq. se 19. srpna 1941 přesunula se svými Hurricany Mk.IIb do skotského Prestwicku na základnu RAF Ayr a dne 20. října 1942 obdržela prvních šest starších Spitfirů určených k přeškolení. Šlo o pět letounů verze Mk.IIa a jeden verze Mk.IIb s kanónovým křídlem. Stroje byly zařazeny k letce B a okamžitě začalo přeškolování personálu. Již 25. října 1941 ale došlo k první ztrátě Spitfiru u No. 312 Sqn, když P/O Hekl během cvičného letu se strojem P75410 DU-W zachytil křídlem o hladinu jezera Loch Doon a v troskách zříceného stroje zahynul. V listopadu 1941 pak jednotka převzala od sesterské No. 313 Sqn další tři Spitfiry Mk.IIa sloužící k přeškolování. Počátkem prosince 1941 začala No. 312 Sqn přebírat své první Spitfiry Mk.Vb, které se měly stát její novou hlavní výzbrojí. Šlo většinou o nové stroje vyrobené továrnou v Castle Bromwich pocházející ze sérií AD (AD415, AD539, AD541, AD553, AD572) a BL (BL252, BL254, BL260, BL289, BL293, BL343, BL381, BL470, BL487, BL512, BL516, BL529). Výjimku představoval stroj AB172 vyrobený v Eastleigh. Od stejného výrobce pak pocházely starší stroje ze série W (W3249, W3445) a raritou byl stroj R6833, původně vyrobený ve verzi Mk.Ia, který byl v roce 1940 přestavěn, přičemž obdržel kanónové křídlo. Poté sloužil ke zkouškám a v únoru 1941 prošel konverzí na verzi Mk.Vb. Výzbroj doplňovaly dva stroje verze Mk.IIb, převzaté od No. 616 Sqn. Po dokončení přezbrojení se No. 312 Sqn 1. ledna 1942 přesunula na základnu Fairwood Common.
Relativně nejjednodušší bylo přezbrojení No. 313 Sqn, operující se svými Spitfiry Mk.IIa ze základny Portreath. Ta obdržela první Spitfiry Mk.Vb ve druhé polovině října. Přezbrojení probíhalo kontinuálně a letci se s novými stroji postupně zapojovali do probíhající operační činnosti společně s původními stroji verze Mk.IIa. Při přezbrojení obdržela No. 313 Sqn nové letouny z produkce továrny v Castle Bromwich ze série AD (AD192, AD353, AD361, AD380, AD384, AD390, AD391, AD394, AD424, AD465, AD464, AD547), jeden stroj ze série AB (AB916), stroje z produkce továrny v Eastleigh ze série AA (AA865, AA869) a stroje ze série AA vyrobené v Chattis Hill (AA757, AA765). Ty doplňovaly starší stroje ze série W (W3177, W3962, W3965, W3969), zkompletované v High Post Aerodrome a P8537 z produkce továrny v Castle Bromwich. No. 313 Sqn setrvala po přezbrojení v Portreath do 15. prosince 1941, kdy se přesunula na jih na základnu Hornchurch. Přezbrojením všech tří squadron byla splněna jedna z podmínek pro budoucí vznik vyšší československé stíhací jednotky – wingu. Málokdo by v té době věřil tomu, že Spitfiry Mk.V zůstanou hlavní výzbrojí československých stíhacích perutí až do počátku roku 1944, kdy se piloti dočkali vytouženého přezbrojení na Spitfiry Mk.IX. Českoslovenští piloti tedy na Spitfirech verzí Mk.Vb a Mk.Vc bojovali více než dva roky.
Letouny "třistatřináctky" jsou z období první poloviny roku 1942, kdy byla No. 313 Squadron součástí Hornchurch Wing, známé kreslenými postavičkami z komiksů od Walta Disneye. Autorem těchto kreseb byl Sgt. Karel Pavlík, který tak využil svého původního povolání písmomalíře, když podle přání pilotů zdobil pod čelním štítkem kabiny jednotlivé Spitfiry. Fotograficky je doložena většina postaviček ke konkrétním Spitfirům, přesto jich několik stále zůstává neověřeno. Kresbu kotěte Robbera namaloval Karel Pavlík na Spitfire AD380 RY-R. Foto Ing. Karel Beinhauer
Se sílou wingu
V průběhu těchto dvou let byly stavy Spitfirů Mk.Vb a později i Vc u všech tří perutí doplňovány a při přesunech na nová působiště byly tyto letouny také mnohdy vyměňovány s jinými jednotkami. A tak se ve výzbroji československých stíhacích jednotek postupně objevily stroje z různých sérií v podstatě od všech výrobců. V případě verze Mk.Vb šlo o stroje z produkce Castle Bromwich (série P, AB, AD, BL, BM, EN, EP), Eastleigh (série R, W, X, AA, AB), Chattis Hill (série W, AA, AB), High Post Aerodrome (série W, AB) a Westland (série AR). Stroje verze Mk.Vc pocházely z produkce firem Westland (série AR, EE), Eastleigh (série AA, AB), High Post Aerodrome (série AB) a Chattis Hill (série BP). Dne 3. května 1942 se českoslovenští stíhači dočkali vzniku vyšší československé stíhací jednotky – wingu – vzniklé v rámci základny RAF Exeter (Exeter Czechoslovak Fighter Wing). Ten tvořily výše zmíněné československé squadrony No. 310, 312 a 313, které v období od 7. května 1942 do 7. června 1942 doplňovala ještě No. 154. Sqn. Jako Exeter Czechoslovak Fighter Wing působily všechny tři squadrony do 26. června 1943. Poté jednotlivě zamířily na odpočinek. Znovu se československé jednotky sešly v období od 18. září 1943 do 8. listopadu 1943, kdy společně tvořily Ibsley Czechoslovak Fighter Wing. Ve velení československého stíhacího wingu se v období, kdy jeho perutě užívaly Spitfiry verzí Mk.Vb a Mk.Vc, postupně vystřídali W/Cdr Alois Vašátko (3. 5. až 23. 6. 1942; používal osobní Spitfire Mk.Vb BM592 s označením AV), W/Cdr Karel Mrázek (26. 6. 1942 až 31. 3. 1943; používal osobní Spitfiry Mk.Vb EN765, EP461 a Spitfiry Mk.Vc AR502 a EE626; všechny s označením písmeny KM) a W/Cdr František Doležal (31. 3. 1943 až 1. 2. 1944, používal osobní Spitfiry Mk.Vb EP461 a Vc EE626; oba s označením písmeny FD).
Během období, kdy československé squadrony používaly Spitfiry Mk.V, se tyto jednotky zúčastnily řady významných operací. Například 19. srpna 1942 se piloti No. 310 a 312 Sqn se Spitfiry Mk.V účastnili z Redhillu podpory operace Jubilee a 9. září 1943 se piloti No. 313 Sqn z letiště Hawkinge zúčastnili podpory operace Starkey, při které byly na křídlech poprvé jako prvek rychlé identifikace použity černobílé pruhy. V době užívání Spitfirů Mk.Vb se také, byť jen na krátkou dobu, objevily na československých Spitfirech individuální kresbičky. Stalo se tak počátkem roku 1942 u No. 313 Sqn, jíž v té době velel S/Ldr Karel Mrázek. Na několika Spitfirech Mk.Vb se objevily na přání pilotů malůvky inspirované postavičkami z komiksů Walta Disneye. Autorem kreseb byl pilot jednotky, Sgt Karel Pavlík, civilní profesí písmomalíř.
Spitfiry LF Mk. Vb No. 313. squadron vzlétají z letiště Hawkinge v rámci operace Starkey 9. září 1943. No. 313. squadron se v polovině srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na severu nad Orknejemi, přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod velení 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva. Peruť se tak zapojila do operačních letů operace Starkey v rámci Hawkinge Wingu. Foto Ing. Karel Beinhauer
Modifikace a modernizace
Spitfiry Mk.V prošly během poměrně dlouhého působení u československých squadron také řadou modernizací a modifikací, zvyšujících bojovou hodnotu letounů. Došlo například k modifikaci palivového systému, který umožnil používání přídavných nádrží, čímž se značně zvýšil operační rádius strojů. U řady strojů došlo ke zkrácení koncových oblouků křídel, čímž se zvýšila jejich obratnost při operacích v nižších letových hladinách. Měnil se také systém podávání nábojů do křídelních kanónů, který přispěl ke zvýšení spolehlivosti zbraní a zvýšil zásobu nesené munice a bylo i mnoho dalších úprav. Období používání Spitfirů Mk.V československými jednotkami je krom řady úspěchů ale spojeno také se značnými ztrátami létajícího personálu, které se nevyhnuly ani velitelskému sboru. Pro československé letectvo tak bylo velkou ztrátou zejména úmrtí W/Cdr Aloise Vašátka, prvního velitele československého stíhacího wingu, který zahynul již 23. června 1942 ve svém osobním Spitfiru Mk.Vb BM592 AV po srážce s německým Fw 190 během operace Ramrod 23 a také S/Ldr Jaroslava Himra, který zahynul 27. září 1943 v kabině Spitfiru Mk.Vc BP8586 RY-H během operace Ramrod 87, kdy nejprve sám dosáhl sestřelu německého Bf 110G-2 od II./ZG 1 a následně byl sám sestřelen dalším Bf 110G-2 od téže jednotky.
Počátkem roku 1944 se nakonec všechny tři československé stíhací squadrony dočkaly vytouženého přezbrojení a své Spitfiry Mk.Vb a Mk.Vc koncem ledna a počátkem února vyměnily za výkonnější Spitfiry Mk.IX. Přesto se Spitfiry Mk.V, byť jen na krátkou dobu, do výzbroje No. 313 Sqn ještě jednou vrátily. Bylo to v období od 11. července do 3. října 1944, kdy peruť působila v rámci odpočinku na severu Velké Británie ve Skeabrae a Sumburghu. Se Spitfiry Mk.V se navíc českoslovenští letci nesetkávali jen u československých jednotek. Řada československých letců totiž působila i u jiných jednotek v rámci RAF (viz tabulka) a kromě operačních squadron létali českoslovenští letci se Spitfiry Mk.V také v rámci výcviku u operačně výcvikových jednotek OTU, a to až do samého konce války. I proto se Spitfiry Mk.V staly pro československé piloty co do počtu nejpoužívanějším strojem za celou válku a patří jim tak nezastupitelné místo v dějinách československého leteckého odboje...
V průběhu operace Starkey byly poprvé použity černobílé invazní pruhy k odlišení vlastních a cizích strojů. Použity byly na těch letounech, které se samotného 9. září zúčastnily operací v malých výškách. Vypadaly jinak než ty dobře známé z pozdějšího vyloděni v Normandii. Na fotografii F/Lt Otmara Kučera před svým osobním Spitfirem LF Mk.Vb EP110 „RY-R“ Foto Ing. Karel Beinhauer
Spitfiry No. 310 Squadron na letišti Exeter na jaře 1943. Nejblíže na fotografii je přední část Doležalova Spitfiru Mk.Vb EP461. Dobře viditelné je černé označení „FD“ na spodním motorovém krytu. Foto Ing. Karel Beinhauer
Čechoslováci na Spitfirech Mk.V u jiných jednotek
No. 19 Sqn
Přezbrojení na Spitfiry Mk.V jednotka zahájila v říjnu 1941 a do června 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb postupně létali Sgt Lysický, Sgt Netopil, Sgt Sokol, F/Sgt Střihavka, P/O Bernard, F/O Borovec a Sgt Mečíř.
No. 41 Sqn
V dubnu a květnu 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Vykoukal.
No. 54 Sqn
Během svého působení u jednotky se Spitfiry Mk.V létali od září 1941 Sgt Plášil, F/Sgt Pavlů, Sgt Karásek a Sgt Konvalina.
No. 65 Sqn
Jednotka na Spitfiry Mk.Vb přezbrojila v říjnu 1941 a působila u ní poměrně velká skupina československých letců. Šlo o Sgt Štulíře, Sgt Louckého, Sgt Kopečka, Sgt Karáska, Sgt Konvalinu, Sgt Pavlů, Sgt Plášila a Sgt Štefana.
No. 66 Sqn
Během svého působení u jednotky v listopadu a prosinci 1942 zde se Spitfiry Mk.Vb a Vc létal F/Lt Kruml
No. 72 Sqn
V létě 1941 u ní na Spitfirech Mk.Vb létali Sgt Lamberton a Sgt Valenta.
No. 81 Sqn
Od dubna 1942 zde na Spitfirech Mk.Vb létal F/Sgt Pípa a od července do srpna 1942 F/Lt Maňák.
No. 111 Sqn
Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v září 1941. Na nich u jednotky létali F/Sgt (později P/O) Hrubý, Sgt Zouhar, F/O Kopecký, Sgt Zadrobílek, F/Sgt (později P/O) Příhoda a F/O Hartman.
No. 118 Sqn
V květnu a červnu 1944 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal Sgt J. Čermák.
No. 122 Sqn
V období od května do srpna 1943 u ní vykonal lety na Spitfirech Mk.Vb F/Lt Kruml.
No. 124 Sqn
Jednotka se na Spitfiry Mk.Vb přezbrojila v listopadu 1941. S nimi u ní létali F/Lt Kulhánek, F/Lt Bartoň, F/O Bachůrek a Sgt Kotiba.
No. 129 Sqn
Od května do července 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Vancl.
No. 131 Sqn
V lednu a únoru 1943 létali u jednotky na Spitfirech Mk.Vb P/O Hlaďo, F/Lt Kruml a P/O Smik.
No. 167 Sqn
V březnu až květnu 1943 u ní na Spitfirech Mk.Vb a Vc létal P/O Papoušek.
No. 222 Sqn
V červnu 1943 zde na Spitfirech Mk.Vb vykonali lety P/O Hlaďo a P/O Smik (hlavní výzbrojí jednotky v té době byly Spitfiry Mk.IX)
No. 234 Sqn
V květnu 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Hýbler.
No. 501 Sqn
Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v září 1941. S nimi u ní létali F/Sgt Dvořák, Sgt Vendl, Sgt Vrtiš, F/O (později F/Lt) Raba, Sgt Ročovský, Sgt Bauman a Sgt Jeřábek. V květnu 1942 k jednotce začaly přicházet i Spitfiry Mk.Vc, které čs. piloti rovněž používali.
No. 601 Sqn
Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v březnu 1942. S nimi u ní létal i Sgt Mareš.
No. 602 Sqn
Na Spitfirech Mk.Vb u ní v únoru a březnu 1942 létal Sgt Ptáček.
No. 610 Sq
Od konce března do května 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létali Sgt Mareš a Sgt Kohout.