Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

221. Taktická letka aneb válčili jsme s Albatrosy …

Stroj trupového čísla 2436, připravený k letu, čeká na příchod svého pilota.  Podvěšen je netradičně dvěma velkými baky - PPN 350 l a dvojicí cvičných pum CP-100-70M. Na vstupním ústrojí vzduchu do motoru je pozůstatek lidové tvořivosti ještě ze služby u 11.slp v Žatci. Na levé pitotově trubici je zavěšena pilotní přilba.  


… v období let 2003-2013 z pohledu leteckého zbrojíře


Text: Tomáš Dedera

Foto – archiv autora, pokud není uvedeno jinak

 

Čas letí jako voda v dravé řece. V roce 2016 jsme si připomněli 60. výročí založení leteckých útvarů, působících později na letecké základně Náměšť nad Oslavou, a letos v říjnu 2023 to bude již kulatých 10 let od chvíle, kdy letouny s pevným křídlem natrvalo opustily zdejší letiště. Od MiGů -15, nadzvukových letounů řady Su-7BM, BKL, U, Su-22M4, UM-3K, bitevních Su-25K, UBK, cvičných L-29 Delfín a dopravních či spojovacích vrtulníků Mi-1, Mi-2 a Mi-17, tvořily více než desetiletí hlavní výzbroj útvaru i celosvětově známé a osvědčené letouny typu L-39ZA Albatros od domácího výrobce Aero Vodochody. Letouny této řady začaly v Náměšti působit již v roce 1994 v souvislosti s rušením bývalého 30.bilp na letišti Pardubice. Na podzim toho roku se letouny typu Su-25 K a UBK společně se 4 kusy Albatrosů (tr. č. 3903,5015,5017 a 5019) přesunuly na nové působiště právě v Náměšti jako součást 1. TL (technické letky), tehdejší 32.zTL (základně taktického letectva) Náměšť nad Oslavou.

Aero L-39 ZA Albatros, tr. č. 5017 na stojánce 1. Technické letky v zimním období. Za pozornost stojí symbol 1. Technické letky nad příďovým podvozkem (letka v té době provozovala jako hlavní typ Su-25K a toto označení nesly některé stroje na motorových gondolách či přídích letounů) a znak 32.zTL Náměšť nad Oslavou na směrovce.  


Zatímco letouny Su-25K byly postupně vyřazeny do konce roku 2000 (poslední let provedl letoun tr. č. 5039 jako přelet z Náměště do Přerova dne 11. 12. 2000, technik Jaroslav D., pilot Antonín K.) a nahrazeny novými lehkými bitevníky L-159A Alca, přibyly do Náměště k 2.TL (technické letce) další kusy Albatrosů L- 39ZA. Po dalších škatulata hejbejte na podzim 2003 byly všechny ALCY předány do Čáslavi.

Dne 1. 12. 2003 byla oficiálně založena 221. TL (taktická letka) 22.zL (základny letectva) Náměšť nad Oslavou. Letka provozovala 10 kusů L-39ZA Albatros – tr.č.2341 (technik letounu "Jára"), 2344 (TL „Synek“), 2415 (TL „Kája“), 2421(TL „Golem“), 2433(TL „Slunko“), 2436 (TL „Fanda“), 3903 (TL „Míša“), 5015 (TL „Zip“), 5017 (TL „Červ“) a 5019 (TL „Kozel“) a 5 kusů zakonzervovaných (2347, 2418, 2424, 2427, 2430). Technický personál letky tvořili zkušení technici a specialisté, kteří dříve obsluhovali letouny ruské provenience řady Su-22 a 25 a později české lehké bitevníky L-159 A Alca. Úkolem letky bylo zabezpečit pokračovací výcvik mladých pilotů, kteří přišli od CLV (Centra leteckého výcviku) Pardubice, především v ÚBP (výcvik s použitím zbraňových systémů – Úkoly Bojového Použití) a spolupráci s předsunutými leteckými návodčími FAC/JTAC. Jejím prvním velitelem se stal pilot pplk. Ing. Antonín K. a ZV-ILSem (velitelem technického personálu) kpt., později mjr. Ing. Marián M. Letka se v domácím působišti ovšem dlouho neohřála, neboť již v únoru 2004 odletěla na výluku na letiště v Pardubicích. Zde působila dlouhých 17 měsíců, zatímco v Náměšti probíhala velká modernizace a výstavba nových objektů. Již v době výluky začaly první pokusy s ÚBP s použitím cvičných pum CP-100-70M, lidově zvaných „cementů“. Zde je třeba podotknout, že tento typ výcviku na určitou dobu téměř ustal, neboť ALCY (působící v Náměšti od jara 2001 do podzimu 2003) v té době ještě neměly zavedenou výzbroj nebo byly teprve ve vývoji (např. 20 mm kanón PLAMEN).  Větší rozmach použití ostré letecké munice nastal až po návratu do Náměště v červenci 2005.

L-159 A Alca na stojánce 1. Technické letky v Náměšti v létě 2003. Stroj je zajímavý nápisem na pravém vstupu vzduchu do motoru, symbolizující padesátý dodaný stroj Alca pro Vzdušné síly AČR .


Standardem se postupně stalo využití obvykle čtyř letounů na ÚBP, pokud to schopnost letecké techniky a především povětrnostní podmínky dovolily, alespoň 1x měsíčně. Obvykle se v pondělí začínalo předběžnou přípravou. Technici i specialisté prováděli rozsáhlejší údržbu, odstraňovali závady z minulých letových akcí, doplňovali provozní kapaliny a plyny, kontrolovali důležité systémy a uzly letounů, případně měnili opotřebované pneumatiky, pokud se již objevilo tzv. „plátno“. Specialisté letecké výzbroje provedli podvěšení raketových bloků UB-16-57 UMP a provedli přezkoušení všech zbraňových systémů (kanónové, pumové a raketové výzbroje) ve všech režimech - tzn. nejen přezkoušení ve standardním režimu použití, ale i např. nouzového ovládání odhozů podvěsné výzbroje v havarijních situacích s pomocí speciálních přípravků a měřící či signalizační techniky.

Od úterý do čtvrtka probíhaly vlastní letové akce. Ty začínaly průzkumem počasí, kdy jeden stroj vzlétl se zkušenou osádkou, která reálně vyhodnotila povětrnostní podmínky na trati letu na střelnici. Pokud vyhovovalo, tak se šlo na věc. Technici letounů a specialisté R+RTV (rádiového a radiotechnického vybavení) a E+ESV (elektrického a elektrického speciálního vybavení) provedli předletovou přípravu a úplně nakonec, až již měli všichni hotovo, přišli ke slovu specialisté letecké výzbroje. Ti nejprve zkontrolovali natočení letounů do bezpečnostních směrů, vypnutí všech prvků ovládání letecké výzbroje, palubní sítě, vnějšího zdroje a uzavřeli kabiny. Poté umístili 5 metrů před letoun (v případě nabíjení neřízených raket i 5 metrů za letoun) červené praporky značící skutečnost, že se jedná o nebezpečnou zónu, do které je přísný zákaz vstupu všech neoprávněných osob a vozidel. Poté provedli vlastní nabití strojů podle plánované tabulky letů. Pak už se pouze vyčkávalo na příchod osádek k letounům. Po příchodu pilota technik letounu podal hlášení o připravenosti k letu a informaci o množstvích doplněného paliva. Zbrojíř seznámil osádku, jakým typem a množstvím výzbroje je letoun k letu vybaven, případně podal doplňující informace např. o době zpoždění zapalovače ostré letecké pumy po dopadu. Následovalo připoutání pilota technikem letounu do vystřelovacího sedadla VS-1 BRI, ustrojení do padákového postroje, vyjmutí zajišťovadel z vystřelovacího sedadla a mohlo se spouštět. Nejprve pomocný proudový motor SAFÍR a poté vlastní motor AI-25 TL. Po provedení krátké kontrolní motorové zkoušky a prověrce činnosti vztlakových klapek a brzdících štítů následovalo již vyjetí letounu na tzv. ČPS – Čáru Předběžného Startu, lidově „čáru“. Zde provedli specialisté poslední vizuální kontrolu letounu před vjetím na VPD (vzletovou a přistávací dráhu). Zaměřovali se především na dokonalé uzavření všech krytek a otvorů, případně na nestandardní únik provozních kapalin - leteckého paliva, oleje nebo hydrauliky, který mohl indikovat nějakou netěsnost či závadu těchto systémů, která by v pozdější fázi letu mohla mít fatální následky. Po této kontrole, pokud bylo vše v pořádku, následoval jen vztyčený palec nahoru kontrolujících – vše je OK a s povolením řídící věže již následovalo narolování na VPD a vzlet. Lety na střelnici trvaly obvykle okolo 1,5 hod.

Zbrojíři nabíjejí neřízené rakety typu S-5 K do raketových bloků UB-16-57 UMP. Před a za letounem jsou umístěny červené praporky, vnější zdroj el. energie je odpojen z letounu a překryty kabin jsou z bezpečnostních důvodů uzavřeny.  


Po přistání letoun zaroloval na speciální stání, tzv. zádržkovou stojánku. Tam zbrojíři po navedení letounu do bezpečného směru provedli kontrolu výzbroje po letu. Pokud bylo vše v pořádku, tj. vystřílená munice z kanónu, prázdné raketové bloky a odhozené pumy, pokračoval letoun až na svou vlastní stojánku. Pokud se občas vyskytnul nějaký problém, osádka vypnula motor, zbrojíři zneschopnili zbraně proti nežádoucímu výstřelu, technik zajistil sedačku, pilot vystoupil a poté zbrojíři dokončili bezpečné vybití zbraní. Pak se celý kolotoč příprav zopakoval, obvykle ještě nejméně 2-3 x. Po posledním letu se na letounech provedla poletová příprava a za pomoci tahačů a traktorů byly letouny odtaženy do svých zodolněných ÚLů (úkrytů letadel) v rozptylových prostorech letky. Celé létání od začátku do konce pracovní doby trvalo obvykle 12 až 13 hodin za jakéhokoliv počasí, v třeskutých mrazech či úmorném letním vedru, ve větru a dešti. Pátek, již neletový den, byl určen k odstraňování případných závad na letounech a především čištění leteckých zbraní po střelbách.

Standardně se létal zbrojířský trojboj – B, R, K (bomby, rakety, kanón) - 4 letouny s kanónem GŠ-23 se zásobou obvykle 50, výjimečně 100 ks nábojů, 2 ks Přídavných Palivových Nádrží PPN 150 l na vnitřních závěsnících a buď 2 raketové bloky UB-16-57UMP, každý s max. zásobou 16 neřízených raket typu S-5 různých typů nebo 2 ks cvičných pum „cementů“ CP-100-70M na vnějších závěsnících. Později jsme doplnili sortiment výzbroje o ostré tříštivo-trhavé letecké pumy typu OFAB-100-110TU ráže 100 kg. To byly pumy čs. provenience, produkované ve Vlárských strojírnách Slavičín od 80. do 90. let 20. století. Jednalo se o speciální pumu, kterou bylo možné použít při vysoké rychlosti v přízemním letu jako bržděnou, a to díky integrovanému brzdícímu zařízení BZ-5. Elektrický hlavový zapalovač, též domácí progresivní provenience, typu LZEH-3, umožňoval nastavit až pět druhů zpoždění, podle charakteru cíle, od okamžité činnosti po dopadu, 2 krátkodobá v řádu milisekund (proti bunkrům a jiným zodolněným cílům) a 2 dlouhodobá (z cvičných a bezpečnostních důvodů). Výjimečně bylo možné spatřit i Albatrosy podvěšeny čtveřicí cvičných „cementů“ nebo i ostrých OFABů. Skupinové závěsníky L-39M559 jsme na rozdíl od slovenského letectva prakticky nepoužívaly (pouze na ukázky). Občas, když to bylo nezbytně nutné z hlediska doletu, obzvláště při součinnosti s jinými útvary a většími cvičeními, byly podvěsné nádrže 150 l nahrazeny jejich většími bratry - 350 litrovými PPN (přídavnými palivovými nádržemi).

Technik letounu provádí vyjmutí zajišťovadel z vystřelovacího sedadla VS-1 BRI těsně před spouštěním motoru. Za několik minut se letoun vydá na let, jeho úkolem bude provést střelbu na pozemní cíle z palubního kanónu GŠ-23 a neřízenými raketami S-5.  

Specialisté provedli závěrečnou kontrolu letounu na ČPS. Palce vzhůru znamenají, že je vše v pořádku a nic nebrání dalšímu pojíždění na vzlet.  

Na ukázku podvěšená výzbroj – raketový blok UB-16-57UMP a skupinový nosič L-39 M559 s dvojicí cvičných pum CP-100-70 M. 

Letoun 2415 těsně před vyjetím ze stojánky na ČPS. Podvěšen je 2xPPN 150 l a dvěma ostrými tříštivo-trhavými leteckými pumami OFAB-100-110TU. 

Pilot právě přebírá od technika letounu stroj 5019. Podvěšen je dvojicí PPN 150 l a dvěma plnými raketovými bloky UB-16-57UMP se 32 neřízenými raketami S-5KP. Mezi letouny je zaparkován speciální automobil Praga V-3S SUEZ (spouštěcí univerzální elektrický zdroj), sloužící jako zdroj elektrické energie při pozemní přípravě i vlastním spouštění motoru.  

Čelní pohled na letoun vyzbrojen čtveřicí cvičných leteckých pum CP-100-70M.  


Jen v případě létání z bývalé přerovské letecké základny při letních výlukách byly stroje vyzbrojeny pouze podvěsnou výzbrojí, bez nutnosti podvěšovat PPN. Toto umožnila skutečnost velmi blízkého VVP (Vojenského Výcvikového Prostoru) Libavá s jeho rozsáhlými střelnicemi. Bylo možné provádět i 6 letů (zaprávek) denně. Tehdy jste mohli spatřit Albatrosy plně podvěšené - na vnitřních závěsnících raketové bloky UB-16-57 UMP a na vnějších závěsnících ostré pumy OFAB-100-110TU s kódovým označením JUPITER, jako v nějakém válečném konfliktu. V této době se opět začaly prakticky používat i výmetnice signálních nábojů EKSR-46, umístěné v pravé zadní části letounů, se žlutou, červenou, bílou a zelenou barvou, které měly imitovat vypouštění klamných cílů.

Prvních 5 let existence letky byly vyšší předepsané práce a revize letounů prováděny ve spolupráci s 217.LOLNT (Letkou Oprav Letecké Nadzvukové Techniky) v Čáslavi. Protože součástí těchto prací je samozřejmě i podvěsná výzbroj, bylo tu a tam možné naše Albíky spatřit plně podvěšené 4 kusy raketových bloků UB-16-57UMP, ovšem pouze nenabitými.

Dvojice cvičných pum CP-100-70M na závěsnících pod levým křídlem. Letoun je zachycen na snímku krátce poté, co se musel vynuceně vrátit a přistát na mateřském letišti po střetu s ptákem za letu. Poškození, viditelné na náběžné hraně křídla mezi závěsníky, bylo opraveno silami útvaru.  

Na rozpálené stojánce v letním žáru čeká letoun 5019, plně vyzbrojen čtveřicí ostrých tříštivo-trhavých pum OFAB-100-110TU, na příchod osádky.  

Lidová tvořivost se občas nevyhnula ani pumám OFAB-100-110TU. Časový údaj na bocích pum dává pilotovi na vědomí, na jaké zpoždění po dopadu je nastaven hlavový zapalovač LZEH-3.  

Před zodolněným úkrytem letadel na bývalé přerovské letecké základně stojí k letu připravený letoun 3903. Je zajímavě podvěšen dvěma plnými raketovými bloky UB-16-57UMP se 32 raketami S-5KP a dvěma ostrými pumami OFAB-100-110TU. Pod čelním štítkem kabiny je červený deník přípravy letounu.  


Samostatnou kapitolou je použití řízené raketové výzbroje – v našem případě pouze cvičných verzí PLŘS (protiletadlových řízených střel) typu R-60, konkrétně registry UZR-60. To byly infračerveně (tepelně) naváděné střely, které ovšem nebyly vybaveny vlastním raketovým motorem, byly zbaveny křídel na zádi i kormidel na přídi střely. Zachovány zůstaly pouze IČ naváděná hlavice a čtveřice destabilizátorů na přídi (u reálné střely měly pomoci zvyšovat účinek kormidel, vířením vzduchu, při velkých úhlech náběhu). Naopak cvičná verze byla oproti své ostré verzi vybavena zapisovacím zařízením, které zaznamenávalo některé důležité parametry při odpalu střely např. přetížení letounu. Tyto parametry po letu instruktor vyhodnotil a reálně mohly napovědět, zda byla taktika odpalu zvolena správně. Registr byl zbarven bílou barvou a jako výrazné označení měl na svém těle 3 pruhy černé barvy značící u sovětských/ruských řízených střel právě cvičné verze. Registry byly podvěšeny na vypouštěcích adaptérech P-62-1M-ZA, které se zavěšovaly na vnější závěsníky. Standardně byl registr podvěšen pod levým křídlem, adaptér ovšem musel být podvěšen i pod pravým (z důvodu ochrany symetrie letounu). Původně neměly Albatrosy verze ZA možnost nosit tyto střely, ale pouze starší typ IČ PLŘS typu R-3S. Zástavba umožňující podvěšení a použití R-60 byla provedena přibližně v polovině 80. let pracovníky LOZ (Letecké opravárenské základny) v Českých Budějovicích.

Specialitou, viděnou na verzi ZA v Náměšti, je použití speciálních kontejnerů umístěných na vnějších závěsnících. Tyto kontejnery, obsluhované pracovníky Vojenského Technického Ústavu Letectva a PVO – VTÚL a PVO Praha, sloužily jako nosiče pro nově vyvíjené typy záchranných pilotních padáků. Ty byly zkoušeny společně se speciálním závažím imitujícím lidské tělo.

Detail výše zmíněné výzbroje. Za pozornost stojí provozní opotřebení (opálení) raketového bloku UB-16-57UMP a doba nastavení zpoždění zapalovače pumy 0,03 s napsané obyčejnou křídou.  

Nabitá výmetnice signálních nábojů EKSR-46 umístěná na pravé straně v zadní části trupu.  

Letoun 3903 je připraven v zimních podmínkách k přeletu na předepsané práce do Čáslavi. Podvěšen je čtveřicí prázdných raketových bloků UB-16-57UMP.  

Stejný letoun v čelním pohledu.  

Po jarní dešťové přeháňce se na betonové stojánce zrcadlí stroj 2421 podvěšený velkými nádržemi o obsahu 350 l a cvičným registrem UZR-60 pod levým vnějším závěsníkem.  


Na následujícím snímku je nábojová schránka pro max. 150 ks nábojů ráže 23 mm s 50 ks nábojů typu OFZ (tříštivo – trhavo - zápalný) a BZT (průbojně - zápalný - svítící), v poměru 4:2. V zimním období, kdy nebylo možné provést sanaci dopadové plochy pyrotechniky, byly namísto nábojů OFZ použity BZA (průbojně – zápalné). Vizuálně jsou střely barevně rozlišeny takto: BZA – černé tělo střely, s červeným a bílým pruhem na balistické kukle, pod níž je skryta zápalná slož, BZT - opět černé, někdy šedé (podle výrobce a série) tělo střely se žlutou špičkou, OFZ - černé (šedé) tělo střely (granátu) v němž je zalaborovaná účinná trhavina Hexogen, zapalovač má stříbrnou barvu s fialovou špičkou. Je odjišťován teprve po určité vzdálenosti od ústí zbraně (tzv. masková jistota), aby nebyl ohrožen vlastní letoun působením axiálních i radiálních sil (rotace střely, zabezpečená drážkovým vývrtem hlavně) vzniklých při výstřelu. Specifickým druhem střel, které jsou vkládány na konec nábojového pásu, jsou střely OFZ s odměďovačem značené navíc žlutým pruhem na těle granátu. Ty mají na dně střely připevněn olověný drát, který při výstřelu vytvoří směs se zbytky mědi z vodících obrouček a takto vzniklá směs je následující střelou doslova vyfouknuta z hlavně. Tyto čistící účinky na hlaveň mají výrazný vliv na její menší opotřebení, přesnost a celkovou životnost.

Vlastní zbraň GŠ-23 je rozšířená verze sovětského (ruského) leteckého kanónu se sdruženými hlavněmi a závěry. Takto se podařilo konstruktérům zbraně, pánům Grjazevovi a Šipunovovi, dosáhnout poměrně vysoké kadence zbraně - 3200–3400 ran/min. Zbraní, která je rozšířena i do současnosti, byla vybavena celá řada letounů a vrtulníků sovětské (ruské) provenience, ať již jako integrální součást nebo v podvěsných zbraňových kontejnerech. Jedná se o zbraň velice účinnou, ať již proti vzdušným nebo pozemním cílům, přesnou a nenáročnou na provoz a údržbu, s minimálním množstvím závad, slangově „zádržek“.

Detail podvěsů letounu 2436 - PPN 150 l a registr UZR-60 umístěný na odpalovacím zařízení P-62-1M-ZA. 

Letoun 5017, podvěšen speciálními kontejnery s nově vyvíjenými padáky, je připraven ke zkušebnímu letu.  

Detail kontejneru s padákem a speciálním závažím imitujícím lidské tělo.

Nábojová schránka letounu L-39 ZA s palebným průměrem 50 ks nábojů.  Foto Petr Soukop

Zleva doprava – náboje do palubního kanónu GŠ-23, typů OFZ, BZA a BZT.

Letecký kanón GŠ-23 s plným palebným průměrem 150 ks nábojů.


Používaných neřízených protizemních raket S-5 bylo několik druhů. V první řadě se jednalo o starší typy S-5 K a S-5 M. Obě měly shodný druh iniciace raketového motoru, pomocí elektrických vodičů ukončených zástrčkou. Navzájem se obě lišily svým určením. První z nich „K“ - kumulativní, byla určena proti pozemním, pancéřovaným cílům (tanky, obrněné transportéry atd.), zatímco „M“ - trhavá, měla všeobecné určení proti nepancéřovaným cílům a ničila své cíle tlakovou vlnou vzniklou při explozi. Druhou, modernější větev těchto raket reprezentovaly 3 typy: S-5 KO, S-5 MO a S-5 KP. Všechny měly inovovaný způsob iniciace raketového motoru pomocí kontaktních kroužků (rychlejší a bezpečnější obsluha). Rovněž bojové části raket byly vylepšeny: „KO“ - kumulativně – tříštivá, obsahovala větší množství trhaviny, a navíc pro zvýšení střepinového účinku i 10 kroužků navíc na bojové části. Tyto byly z vnitřní části předfragmentovány a po výbuchu vytvářely přibližně dvougramové „kostičky“. Verze „MO“ - trhavě – tříštivá měla těchto přídavných kroužků dokonce 20 kusů. Poslední používaná „KP“- kumulativně – tříštivá byla shodná s „KO“, rozdíl byl v použití piezoelektrického zapalovače, který měl bezpečně iniciovat raketu i při malých úhlech dopadu na cíl.

 Rok 2008 přinesl první velkou změnu. KE DNI 1. 10. byly na 22. základnu do Náměště přesunuty bitevní vrtulníky Mi-24V/35, které byly provozovány nově vzniklou 221.Vrl. Tím pádem došlo i k přeznačení letky provozující Albatrosy na 222. Výcvikovou letku. Charakter úkolů se ovšem nezměnil. Letka pokračovala v úspěšném plnění stanovených úkolů, až do osudného 16. 12. 2010, kdy při záletu stroje trupového čísla 2341, po provedené předepsané práci a výměně motoru, došlo v závěru letu k titanovému požáru vysokotlakového kompresoru motoru s jeho následným vysazením. Zkušená dvoučlenná osádka (kpt. Ing. M. K. a kpt. Ing. S. S.) se několikrát marně snažila znovu spustit motor, ovšem bez úspěchu, až nakonec byli nuceni oba dva ztichlý Albatros v blízkosti mateřského letiště opustit nouzově katapultáží. Tato nehoda měla zásadní vliv na další fungování letky. Následoval samozřejmě zákaz létání, jak už to v takových případech chodí, ale potíže s motory se podařilo vyřešit, až po více než roce! Pak už pomalu, ale jistě přišla další „pětiletka“. Ke dni 1. 11. 2013 byl definitivně ukončen provoz přerovské letecké základny a došlo přemístění transportních vrtulníků Mi-171 Š. Zároveň byly zbylé Albatrosy přemístěny na leteckou základnu do Čáslavi, jako součást nově vzniklé 213.VL (výcvikové letky), provozující společně typy L-39 ZA a L-159T, ale to už je jiná kapitola. Když se ohlédnu zpět, tak se domnívám, že letka plnila celých 10 let své úkoly poctivě a se ctí a odchovala mnoho mladých pilotů, kteří pak úspěšně pokračovali v létání na typech L-159 A Alca a JAS-39 Gripen v Čáslavi. Dík patří i příslušníkům pozemního personálu ILS, nejen 221.TL (222.VL), ale i 217.LOLNT v Čáslavi a později 223.LOLT v Náměšti, kteří se o tyto stroje poctivě starali a ošetřovali je po celou dobu jejich provozu na letecké základně v Náměšti nad Oslavou.

 Detail leteckého kanónu GŠ-23, umístěného pod trupem letounu. Foto Petr Soukop

Nahoře raketa typu S-5 KP, dole S-5 K. Zřetelně je vidět prodloužení raketového motoru i bojové části u modernější rakety S-5 KP. Odlišné jsou i použité zapalovače.

Porovnání raket S-5 K a S-5 KO (nahoře). Opět došlo ke zvětšení raketového motoru a bojové části u S-5 KO, mechanické nárazové zapalovače V-5 K naopak zůstaly stejné.

Přepravní bedna s 8 kusy raket S-5 KP. Jedna má rozevřená křídla v letové konfiguraci, ostatní jsou složena a uzavřena v plastových pouzdrech.

V polské licenci vyrobené trhavé rakety S-5 M byly dodávány v bednách po 16 kusech.  

11/2023
Info EDUARD 11/2023

Dobrý den, vážení přátelé! S listopadovými novinkami jsme na tom stejně jako s říjnovými, také už jsou druhý týden v prodeji, a tak už je přinejmenším velká část čtenářů Infa zná, pokud už je rovnou nemá doma. Někteří už je dokonce lepí, a ano, jsou i tací, kteří už je mají dokonce postavené. To ovšem není v případě Bf 109 G-2 nebo G-4, obsahu té nej nej nej dvaasedmdesátinové novinky, nic složitého.

11/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article 221. Taktická letka aneb válčili jsme s Albatrosy … waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (2461 ms)

Rendering 221. Taktická letka aneb válčili jsme s Albatrosy … (324480): (30/30) (11 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7864/item1065137-small.jpg

 i7864/item1065131-small.jpg

 i7864/item1065132-small.jpg

 i7864/item1065133-small.jpg

 i7864/item1065134-small.jpg

 i7864/item1065135-small.jpg

 i7864/item1065136-small.jpg

 i7864/item1065138-small.jpg

 i7864/item1065139-small.jpg

 i7864/item1065140-small.jpg

 i7864/item1065141-small.jpg[p2]

 i7864/item1065142-small.jpg[p2]

 i7864/item1065143-small.jpg[p2]

 i7864/item1065144-small.jpg[p2]

 i7864/item1065145-small.jpg[p2]

 i7864/item1065146-small.jpg[p2]

 i7864/item1065147-small.jpg[p2]

 i7864/item1065148-small.jpg[p2]

 i7864/item1065149-small.jpg[p2]

 i7864/item1065150-small.jpg[p2]

 i7864/item1065151-small.jpg[p2]

 i7864/item1065152-small.jpg[p2]

 i7864/item1065153-small.jpg[p2]

 i7864/item1065154-small.jpg[p2]

 i7864/item1065155-small.jpg[p2]

 i7864/item1065156-small.jpg[p2]

 i7864/item1065157-small.jpg[p2]

 i7864/item1065158-small.jpg[p2]

 i7864/item1065159-small.jpg[p2]

 i7864/item1065160-small.jpg[p2]

 p156/vth420540-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7864/vth420742-1.jpg

 i7864/vth420743-1.jpg