Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Vaše souhlasy a odmítnutí si ukládáme do vašeho zařízení, abychom se vás už příště znovu neptali. Můžete je kdykoli později upravit ve Správě cookies

Více informací

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

GAME CHANGER

Letecká základna v Debdenu byla domovem 4. stíhací skupiny. Byla to předválečná základna RAF a 4. stíhací skupina se sem dostala v roce 1942, kdy ještě patřila k Eagle Squadrons RAF. [foto: USAF Official]


Text: Thomas McKelvey Cleaver


Převzato z knihy „Clean Sweep: VIII Fighter Command Against the Luftwaffe 1942-45“.


Během září 1943 se mezi americkými stíhacími piloty začaly šířily zvěsti o věcech budoucích. Když se Chesley Peterson vrátil do Anglie, aby převzal velení 4. stíhací skupiny 8. letecké armády, řekl pilotům, že se pracuje na novém letounu. Steve Pisanos vzpomínal, jak mu Peterson řekl: „Pracují na nové stíhačce, která bude mnohem lepší než P-38 a P-47. Bude to mašinka, kterou bude možné použít k doprovodům na dlouhé vzdálenosti.“ Tato zvěst se stala skutečností 26. září 1943, kdy se Pisanos vrátil z doprovodu B-17 do Les Andeleys v severní Francii. „Pojížděl jsem k dispersalu a uviděl, že na trávě naproti mé stojánce stojí zaparkovaný P-51 Mustang se čtyřlistou vrtulí.“ Pisanos Mustang znal z RAF variantu poháněnou motorem Allison, protože na něm nalétal 40 hodin v rámci výcviku u OTU a poté dalších 40 operačních hodin u 268. peruti, než byl převelen k 71. „Eagle Squadron“. S Capt. Jackem Millerem ze štábu 8. stíhacího velitelství (VIII Fighter Command; součást 8. letecké armády USA zahrnující stíhací jednotky), který s novým Mustangem do Debdenu přiletěl, se setkal v operační kanceláři perutě. Pisanos na rozhovor s ním vzpomínal: „Řekl mi, že tenhle letoun je vybaven motorem Merlin a že je zapůjčen naší skupině proto, aby si s ním naši piloti mohli zalétat a ozkoušet ho.“

Blakeslee, velitel 4. stíhací skupiny, slíbil 8. stíhacímu velitelství, že dokáže skupinu převést z letounů P-47 na P-51 do 48 hodin. Jeho jednotka se později stala jedním z hlavních uživatelů Mustangů [foto: USAF Official]


Týden nato byl půjčený Mustang uvolněn do provozu. Pisanos vzpomínal: „S Mustangem jsem byl obeznámen lépe než kdokoli jiný ze skupiny. Když Capt. Miller viděl, že mám v palubním deníku na Mustangu 80 hodin, předal mi ho.“

Pisanos zjistil, že nový letoun splňuje všechny naděje, které do něj vkládal. Po 15 minutách letu „jsem se se spustil k zemi a rozhodl se provést průlet nad Debdenem, přičemž jsem měl nějakých 450 mil za hodinu. Po průletu jsem ho zvedl, udělal výkrut doleva, doprava, pak loping a znovu jsem několikrát přežehlil dráhu.“

Nová stíhačka zaujala každého. Během následujících dvou týdnů s ní několikrát letěl Don Blakeslee, stejně tak Don Gentile, Jim Goodson, Deacon Hively a Duane Beeson. Všichni si letové vlastnosti nového Mustangu náramně pochvalovali. Steve Pisanos vzpomínal: „Každý věnoval P-51 pozornost. Když jsem létal na Mustangách s motory Allison u 268. perutě, ti z nás, kteří měli zkušenosti se Spitfiry, mluvili o tom, jak úžasný by byl ten letoun byl, kdyby jen měl vpředu Merlin“. Piloti 4. stíhací skupiny se shodli na tom, že se jedná o nejlepší stíhací letoun, na kterém kdy létali.

Vedoucím esem 334. stíhací perutě 4. stíhací skupiny byl Duane Beeson. Jeho P-51B byl pojmenován „Boise Bee“ na počest města Boise ve státě Idaho, odkud pocházel. Tmavé plochy na letounu jsou pozůstatkem ochranného obalu, kterým byl letoun potažen během přepravy přes Atlantik. [foto: USAF Official]


Když počátkem roku 1943 pracoval americký letecký atašé Thomas Hitchcock se společností Rolls-Royce na možném spojení Merlinu a Mustangu, ve stejnou dobu plánovali obdobnou modernizaci také Edgar Schmued a jeho tým ve společnosti North American. Hitchockova zpráva o výkonech zkušebního Mustangu X s motorem Merlin od Rolls-Royce, který dosáhl zvýšení rychlosti o 80 km/h a zdvojnásobení efektivní bojové výšky, poskytla společnosti North American všechny potřebné důkazy, aby přesvědčila letectvo k podpoře tohoto řešení. Zpráva o prvním letu P-51B v Los Angeles se šířila světem stíhacích pilotů amerického letectva jako blesk.

Poté, co dorazily do Anglie, byly Mustangy modifikovány specialisty 8. technického velitelství (VIII Technical Command). Letounům byla do těžiště, těsně za pilotní sedačkou, instalována další palivová nádrž o objemu 90 galonů. Po jejím naplnění piloti zjistili, že letoun je mírně těžký na ocas, což omezovalo jeho manévrovací schopnosti. Operační postupy byly upraveny tak, že pilot vzlétal s benzinem přiváděným z křídelních nádrží; po vzlétnutí přepnul na nádrž v trupu, aby toto palivo spálil před dosažením nepřátelského území; když byla tato nádrž prázdná, přepnul na přídavné nádrže, dokud nebyly prázdné nebo dokud nedošlo ke střetu s nepřítelem. Trupové nádrže u Mustangu byly nedocenitelné. Bez přídavných nádrží letoun dosáhl cílů v západním Německu, ke kterým P-47 mohl doletět až několik týdnů po srpnové misi Schweinfurt-Regensburg, když byly Thunderbolty konečně vybaveny 108galonovou přídavnou nádrží. Oproti tomu P-51B se dvěma přídavnými nádržemi mohl doletět až do Berlína.

Cpt. Don Gentile z 336. perutě, 4. stíhací skupiny, se svým hlavním mechanikem, T/Sgt Johnem Ferrou. [foto: USAF Official]


Dne 8. října 1943 byla za operační prohlášena 354. stíhací skupina (9. letecké armády) a její personál nastoupil do vlaku na pětidenní cestu z Kalifornie do New Jersey. Dne 20. října se muži nalodili na palubu vojenského transportu HMS Athlone Castle. O deset „naštěstí bezproblémových“ dnů později - a to 1. listopadu 1943 - dorazili do Liverpoolu. Po třech dnech čekání v Ancho, než se zvedne mlha, loď zakotvila a 354. stíhací skupina vystoupila na anglický břeh. Poté byli nákladními auty převezeni do Greenham Common. Ráno 11. listopadu 1943 přiletěly první čtyři P-51B Mustang. 354. stíhací skupina tak měla být první jednotkou, která bude létat na novém stíhacím letounu od společnosti North American.

Velitel 356. perutě, Maj. James O. Howard, později vzpomínal: „13. listopadu jsme se přemístili na naši novou základnu v Boxted u Colchesteru. Zpočátku to vypadalo, že se nám v tomto prostředí anglického venkova bude žít velmi dobře. Sotva jsme se však zabydleli, přišly deště a z celé základny se stala obrovská bažina. Podmínky byly tak zlé, že vážně ztěžovaly procesy nutné pro zavedení Mustangů.“

1st Lt. John T. Godfrey (vlevo) se svým psem Luckym a hlavním mechanikem T/Sgt. Edem Krantzem. Godfrey létal jako doprovod Dona Gentileho a příběhy obou byly využity 8. stíhacím velitelstvím na začátku roku 1944 jako „vedoucí“ a jeho „doprovod“ během propagačního snímku „Ace Race“. [foto: USAF Official]

Maj. James A. Goodson (v kokpitu), velitel 336. stíhací perutě, byl na jaře 1944 uznáván jako „král stíhačů“, když měl na svém kontě 15 vzdušných a 15 pozemních vítězství. [foto: USAF Official]


Piloti 354. stíhací skupiny byli nadšeni, že Mustangy dostali. Historik skupiny později napsal, že už po jednom dni zkušebního poskakování „si uvědomili, že mají k dispozici nejlepší letoun války“. Aby toto své štěstí nějak zdůraznili, provedli hlasování, ve kterém si vybrali čestné pojmenování své jednotky jako „Pioneer Mustang Group“.

Dne 1. prosince už byli piloti považováni za natolik zkušené, aby se mohli vydat na svou první misi na evropském válčišti - stíhací přelet typu „Rodeo“ nad Belgií a Pas de Calais, který provedlo 24 P-51B pod vedením Dona Blakesleeho, přičemž velitel skupiny Lt.Col. Harold Martin letěl jako Blakesleeho wingman. Vzlétli ve 14:29 hodin a vrátili se o 70 minut později v 15:59, přičemž jediným vzrušením této mise byl jeden zásah flaku do letounu pilotovaného poručíkem Laneem z 356. stíhací perutě. 354. peruť vytvořila nový rekord tím, že svou první bojovou misi uskutečnila pouhých 20 dní poté, co jí byl přidělen první bojový letoun, a 27 dní po svém přesunu do Anglie.

1st Lt. Ralph „Kidd“ Hover (v kokpitu) byl vyhlášeným „excentrikem“ 4. stíhací skupiny. Po jednom večírku s přáteli v Detroitu, kde působil jako profesionální boxer, se z hecu přidal k RCAF. Po výcviku přešel k USAAF a byl přidělen k 334. stíhací peruti, kde hned při své první misi zaznamenal vítězství. [foto: USAF Official]


Stíhací velitelé 8. letecké armády byly šokováni sdělením, že se 354. stíhací skupina, jako jedna ze stíhacích skupin nově zřízené 9. letecké armády, která se nedávno přesunula ze severní Afriky do Anglie, má stát s P-51 součástí taktického letectva USA při nadcházející invazi. Generál Kepner z 8. stíhacího velitelství okamžitě protestoval argumenty s tím, že stíhačka jako Mustang se zranitelným kapalinou chlazeným motorem a chladičem, kterému stačí jeden zásah menší ráže, aby byl vyřazen z provozu, je přesně tím, co mise pozemní podpory nepotřebují. Pro 8. stíhací velitelství byl P-51B řešením problému, s nímž se potýkalo od doby, kdy začalo létat na doprovodné mise. Testy prováděné mezi P-51B a ukořistěnými stíhačkami Bf 109 a Fw 190 ukázaly, že Mustang je konkurenceschopný v míře, jak by P-47 nikdy nebyl. Ve výšce nad 25 000 stop byl Mustang ve všech letových režimech lepší než Fw 190. Překonávaly ho pouze rané verze Fw 190; byl ve všech výškách obratnější než Bf 109 a vyrovnal se mu ve všech ostatních aspektech výškových výkonů. Don Blakeslee řekl Kepnerovi: „Mustang je Spitfire s dlouhým doletem!“. Blakeslee i Chesley Peterson prosili nadřízené, aby to byla 4. stíhací skupina, která jako první z 8. stíhacího velitelství poletí s Mustangy do boje.

Nikdo v Anglii nemohl pochopit rozhodnutí neposlat stíhačku k Osmé letecké armádě; rozhodnutí bylo učiněno v Pentagonu důstojníky z materiálního velitelství (Materiel Command), kteří neměli žádné znalosti o operační realitě, ani s ní neměli co do činění. Mustang s motorem Merlin byl prohlášen za „taktickou stíhačku“, protože RAF i USAAF dříve rozhodly, že Mustangy s motorem Allison budou používány v taktických rolích průzkumu bojiště, pozemního bombardování a střemhlavého bombardování. Rozhodnutí poslat Mustang k 9. letecké armádě bylo založeno na byrokratickém precedentu, pokud tedy byl vůbec nějaký logický úsudek učiněn.

Johnny Godfrey (vlevo) a Don Gentile po misi do Berlína 4. března 1944, která selhala kvůli nepříznivému počasí. 4. stíhací skupina začala používat červené označení přídě, ale Gentile a Godfrey nechali přední část svých vrtulových kuželů bílou jako identifikaci. Velitel Blakeslee jim nařídil, aby si do příští mise, která se konala druhý den, nechali i zbytek kuželů natřít také na červeno. [foto: USAF Official]


Když 8. stíhací velitelství zjistilo, že Mustang byl přidělen k 9. letecké armádě, první, co jeho představitelé udělali, bylo, že se „obrátili výše“ a dosáhli dohody, že 354. stíhací skupina sice zůstane administrativně součástí 9. letecké armády, ale až do invaze bude působit pod 8. stíhacím velitelstvím. Když se však dozvěděli, že také 363. stíhací skupina, rovněž přidělená k 9. letecké armádě, je hned druhou v pořadníku na Mustangy, uvedlo 8. stíhací velitelství motory vojenské byrokracie do chodu na plné obrátky, aby zajistilo, že zbytek Mustangů, jakmile budou k dispozici, připadne 8. letecké armádě. Kromě toho také RAF obdržela letouny P-51B, které zde byly označovány jako Mustang III, a právě probíhal proces vybavování čtyř perutí Fighter Command RAF novými stíhačkami. Náčelník RAF, sir Charles Portal, souhlasil s přidělením těchto jednotek k podpoře 8. stíhacího velitelství, jakmile budou britské perutě operačně způsobilé.

Potřeba Mustangů pro doprovody bombardérů nad cíle byla tak velká, že se 354. skupina zúčastnila své první eskortní mise nad nepřátelským územím již 5. prosince, přičemž vytvořila u 8. stíhacího velitelství rekord v minimalizaci času od příchodu do Anglie k první misi. Skupina vyslala 36 P-51, opět pod vedením Dona Blakesleeho s velitelem skupiny Col. Kennethem R. Martinem létajícím na křídle, které doprovázely bombardéry útočící na letiště v okolí Bordeaux. Krytí nad cílem zajišťovala také 55. stíhací skupina s 34 P-38. Ovšem Luftwaffe se neobjevila. Dne 11. prosince utrpěla 354. stíhací skupina první ztrátu, a to během mise na Brémy, přestože se s žádnými nepřátelskými stíhači nesetkala.

Dne 8. dubna 1944 se Don Gentile stal nejúspěšnějším americkým esem v Evropě. Následně, 13. dubna 1944, po své poslední misi, se Gentile ve svém Mustangu „Shangri-La“ několikrát prohnal rychlými a nízkými průlety nad dráhou, jako objekt pro objektivy novinových a filmových reportérů. Při tom však zachytil o povrch dráhy u jejího středu, který byl výše než oba okraje, a Mustang přitom zničil. Poté se Gentile vrátil do USA na turné pro podporu válečných dluhopisů. [foto: USAF Official]


Výročí svého prvního měsíce s P-51 oslavila 354. stíhací skupina 13. prosince 1943 vysláním 36 Mustangů na první let nad Německo, kterým byl doprovod nad Kiel. S nepřítelem se skupina v boji poprvé setkala během doprovodné mise nad Brémy 16. prosince a nárokovala si jeden Bf 110, sestřelený 2nd Lt. Charlesem F. Gummem z 355. perutě. Tuto misi vedl velitel jednotky, Col. Martin. Cestou domů se 2nd Lt. Glenn T. Eagleston z 353. perutě stal prvním pilotem jednotky, který se zachránil na padáku. Poté, co se s letounem poškozeným obrannou střelbou Bf 110 G, na který útočil a dostal potvrzen jako pravděpodobný sestřel, dostal přes kanál La Manche až téměř k anglickému pobřeží. Štěstí měl i poté, co opustil letoun na padáku. Všimla si ho posádka záchranného člunu RAF právě ve chvíli, kdy přistál v ledových vodách, a vytáhla ho na palubu po pouhých pěti minutách, o nichž později řekl: „Byla to největší zima, jakou jsem kdy zažil.“

Při třetí misi do Brém 20. prosince se skupina pod vedením Col. Martina svými 47 Mustangy, spolu s 26 letouny P-38 a 418 letouny P-47 podílela na doprovodu bombardérů. Pro 546 letounů B-17 a B-24 to byla dosud největší mise v historii 8. letecké armády.

Letouny P-51B od 354. skupiny, přezdívané „Pioneer Mustang“, startují ze základny v anglickém Boxtedu; jaro 1944. [foto: USAF Official]


James Howard zpozoroval nad cílem tři Bf 109. Pilot jedné z nich udělal chybu, když po svém útoku začal znovu stoupat pod B-17, a dal tak Howardovi šanci přiblížit se k němu z pozice čtyř hodin. Ještě když byl mimo dostřel, vypálil Howard dávku, aby protivníka od bombardérů odehnal, protože se pilot připravoval k dalšímu útoku. Poté se Howard k Bf 109 rychle přiblížil přímo zezadu. Když letoun zaplnil Howardův zaměřovač, ten vypálil dvouvteřinovou dávku, načež Bf 109 vypustila těžký černý dým. Po návratu do Boxtedu hlásil Howardův wingman, Lt. H. B. Smith, že viděl, jak z Bf 109 odlétávají části předtím, než explodoval motor, a letoun přešel do nekontrolovatelného vertikálního střemhlavého letu. 354. peruť si připsala tři vítězství, ale utrpěla také první bojové ztráty, když se nevrátili piloti tří Mustangů, včetně Maj. Owena Seamana, velitele 353. perutě, který šel dolů nad Severním mořem; jeho stíhačka byla poškozena nad cílem.

22. prosince skupina doprovázela bombardéry nad Osnabrück a Münster. P-51 se tehdy však ukázal být nespolehlivým. Během této mise bylo 20 Mustangů nuceno přerušit kvůli špatně fungujícím motorům. Později byl objeven důvod, spočívající ve špatné kombinaci britského leteckého benzínu a amerických zapalovacích svíček.

Major James H. Howard (vlevo), velitel 356. stíhací perutě, 354. stíhací skupiny, byl vyznamenán Medailí cti (Medal of Honor) za to, že 11. února 1944 nad Ocherslebenem v Německu sám ubránil B-17 401. bombardovací skupiny před útokem Luftwaffe. Stal se jediným stíhacím pilotem na evropském válčišti, který byl takto vyznamenán. [foto: USAF Official]


Dne 23 října 1943 se v newyorském přístavu nalodili na palubu lodi RMS Queen Mary příslušníci 357. stíhací skupiny. Spolu s dalšími 11 000 spojeneckými vojáky mířili do Anglie. 29. října zakotvila loď v Clyde a muži 357. stíhací skupiny měli možnost seznámit se se systémem anglických drah, když byli vlakem přepraveni na svou základnu v Raydon Wood v Suffolku. Dne 19. prosince k nim dorazily opotřebované Mustangy II, poháněné motory Allison, které měly být použity pro přeškolování. Během následujících deseti dnů dorazilo 14 letounů P-51B. Důstojník 363. perutě Chuck Yeager vzpomínal: „Stačila mi hodina v jednom z nich, abych se přesvědčil, že patřím mezi nejšťastnější piloty na světě, když se mi dostalo cti létat na tomto letounu.“

Administrativa armádního letectva opět přidělila 357. stíhací skupinu a její Mustangy k 9. letecké armádě. To však změnilo jedno z prvních rozhodnutí generála Dwighta Eisenhowera ve funkci vrchního velitele spojeneckých expedičních sil (SHEAF), po jeho příjezdu do Anglie. 357. stíhací skupina tak byla převelena k 8. stíhacímu velitelství, přičemž 9. velitelství taktického letectva (IX Tactical Air Command) dostalo nově zřízenou 358. stíhací skupinu, vybavenou P-47.

Mise v prosinci 1943 ukázaly, že 8. stíhací velitelství nyní bombardérům dokázalo poskytovat účinné krytí. Parafrázujeme-li Winstona Churchilla, nebyl to začátek konce, ale konec začátku.

1st Lt. Willian T. Whisner z 352. stíhací skupiny se svým letounem P-51B „Princess Elizabeth“, v červnu 1944. [foto: USAF Official]


Jedním ze symbolů velkých změn, které nastaly u 8. stíhacího velitelství, bylo, že na Nový rok 1944 převzal velení 4. stíhací skupiny Don Blakeslee. Řekl svým pilotům, co od nich očekává: „Čtvrtá stíhací skupina bude nejlepší stíhací jednotkou v Osmé letecké armádě. Jsme tu, abychom bojovali. Těm, kteří mi nevěří, bych doporučil přestup k jiné skupině. Pro ty, kteří se mnou budou držet krok, jedině dobře. Ti, kteří ne, o ty stejně nestojím.“ Steve Pisanos později vzpomínal: „Pokud někdo dosud měl nějaké pochybnosti, z prohlášení plukovníka Dona bylo jasné, že v roce 1944 jdou rukavice dolů.“

Dne 11. ledna 1944 předvedlo bývalé eso od létajících tygrů James O. Howard, čeho je P-51B schopen. Toho dne se počasí nad středním Německem vyjasnilo, což umožnilo 8. bombardovacímu velitelství (VIII Bomber Command) vyslat 663 B-17 a B-24 bombardovat A.G.O. Fleugzeugwerke A.G. v Oscherslebenu, hlavní centrum výroby Fw 190; Junkers Fleugzeug und Moterenwerke v Halberstadtu, která vyráběla křídla pro Ju 88; a tři továrny v Braunschweigu, provozované Muhlenbau Industrie A.G. zabývající se výrobou Bf 110. A pouze formace, která měla zasáhnout továrnu Focke-Wulf v Oscherslebenu, měla mít i v cílové oblasti stíhací doprovod. To bylo úkolem 354. stíhací skupiny.

Počasí nad Anglií ztěžovalo starty a sestavení do formací. Na trase se počasí už zhoršilo natolik, že byly odvolány letouny B-17 3. bombardovací divize (3rd Bomb Division ) a B-24 2. bombardovací divize (2nd Bomb Division). V době, kdy byla mise odvolána, byly B-17 od 1. bombardovací divize (1st Bomb Division) vzdáleny 50 mil od cíle. Vedoucí bojové křídlo 3. letecké divize bylo v době odvolání tak hluboko v nepřátelském území, že se jeho velitel rozhodl pokračovat k primárnímu cíli. Vzhledem k tomu, že cíle byly vzdáleny pouhých 60 vzdušných mil od Berlína, obávali se dispečeři Luftwaffe, že cílem amerických sil je konečně hlavní město. Reakce Luftwaffe ukázala, že Jagdwaffe neztratila nic ze své schopnosti způsobit těžké ztráty při hlubokém průniku bombardérů do nitra Německa i za denního světla. Dokonce se zdálo, že svou taktiku ještě vylepšila.

Mustangy 354. stíhací skupiny se setkaly s jednotkami, které měly doprovázet u Oscherslebenu a ocitly se uprostřed útoků Luftwaffe na bombardéry. Howard, nejzkušenější pilot ve skupině, ji vedl. Později vzpomínal: „Vystoupali jsme skrz několik vrstev mraků do výšky 25 000 stop a nabrali kurz přímo k místu našeho setkání. Když jsme přeletěli pobřeží Holandska, byl jasný den a slunce svítilo. Dole pokrýval zemi sníh. Venkovní teplota vzduchu v mé výšce byla minus 60 stupňů Fahrenheita... Když jsme dosáhli proud bombardérů, uvědomil jsem si, že je pod intenzivním útokem nepřátelských stíhaček. Žádné vlastní stíhače jsem neviděl.“

Po sestřelení jedné Bf 110G Howard spatřil několik Bf 109. „Přidal jsem plyn a vypálil zbraněmi jeho směrem asi ze 150 yardů. Viděl jsem záblesky mých střel, které zasáhly trup. Letoun vychrlil kouř a oheň a neovladatelný se stočil dolů.“ O okamžik později před Howardem prolétl Fw 190. „Vytáhl jsem prudce nahoru a byl necelých sto metrů za ním a připraven mu to dát sežrat, když pilot náhle odhodil překryt kabiny a vyskočil.“ Bitva ale zdaleka ještě neskončila, Howard bránil 401. bombardovací skupinu v boji, který je považován za jeden z nejepičtějších, jakého se kdy americký stíhací pilot zúčastnil.

Podle oficiální zprávy stál Howard proti 36 nepřátelským stíhačům a byl jediným americkým stíhačem, který se jim mohl v tu chvíli postavit. Letěl přímo na ně a útočil na jednoho za druhým, až se několik minut kroutil a otáčel v jejich středu. Útok „vzdušné síly jednoho muže“ donutil nepřátelské stíhače, aby své útoky přerušili a on tak zachránil formaci B-17.

„Snoot's Sniper“, letoun P-51B od 352. stíhací skupiny, známé jako „Blue Nosed Bastards of Bodney“ (Modonosí bastardi z Bodney). Přezdívku si jednotka vysloužila díky modrému zbarvení přídí jejích letounů. [foto: USAF Official]


Poté, co donutil několik nepřátelských stíhačů jejich útoky vzdát, přiblížil se Howard k jedné z vedoucích B-17 401. bombardovací skupiny. Nyní mu zbýval už jen jeden funkční kulomet. „Byl jsem s bombardéry už téměř třicet minut a kolem stále ještě byly nepřátelské letouny. Rozhodl jsem se tedy blafovat tím, že budu dělat fígle jejich směrem, abych je vyplašil. Však jsem stále ještě měl jeden funkční kulomet.“ Howard třikrát zahnal neodbytný Ju 88, než se nepřítel nadobro stočil dolů. „Poté, co Ju 88 konečně odletěl, jsem už neviděl žádná nepřátelská letadla, a tak jsem nabral kurz na Anglii a posbíral přitom s sebou pár P-51 ztracených stejně, jako jsem byl já.“

354. stíhací skupina si nárokovala 18 zničených, 8 pravděpodobně zničených a 16 poškozených letounů, přičemž američtí stíhači neměli ztráty žádné. Ztráty tří formací bombardujících cíle, činily 60 nezvěstných letounů, pravděpodobně sestřelených stíhači nebo flakem. Howard sám nárokoval dva německé stíhače zničené, dva pravděpodobné a dva poškozené.

Dne 14. února 1944, kdy byly stíhačky dodány do Debdenu, obdržela každá ze tří perutí 4. stíhací skupiny po jednom P-51B. Blakeslee piloty informoval, že očekává, že si všichni mezi létáním na bojové mise novou stíhačku vyzkouší. Nebudou tak žádné prostoje, které by pilotům komplikovaly přechod na nový typ.

Mustang byl tak snadno ovladatelný, že se před jeho nasazením do boje příliš neuvažovalo o rozsáhlém přeškolování zkušených pilotů. Když 352. stíhací skupina 7. dubna 1944 obdržela své nové Mustangy, pilot Robert „Punchy“ Powell vzpomínal: „Vraceli jsme se z mise, a když jsme se přiblížili k letišti, viděli jsme tam stát všechny ty P-51.“ Po přistání byl Powell informován svým hlavním mechanikem, že si má za 30 minut převzít jeden z Mustangů k prvnímu letu. Powell byl překvapen a zpočátku se bránil, že si ani nestihne prostudovat letový manuál. „Ale i tak to bylo právě to, co jsme dělali. Náš technický důstojník mi ukázal, jak ho nastartovat, a vzápětí jsem byl ve výšce 15 000 stop. Abych ho poznal, udělal jsem několik utažených zatáček, stoupavé zatáčky v obou směrech a výkrut. Pádovou rychlost jsem si vyzkoušel tak, že jsem vysunul podvozek, snížil výkon a zvedl příď, dokud letoun nepřešel do pádu. Překvapilo mě, jak je stabilní. Vrátil jsem se, přistál a druhý den jsme na misi letěli v nových letadlech.“

V původním rozdělení priorit USSTAF (United States Strategic Air Forces – Strategické vzdušné síly USA v Evropě) z ledna 1944 byl Berlín uveden jako obzvláště vhodný cíl. Cílem útoku na Berlín nebylo jen zničit několik důležitých průmyslových podniků, nacházejících se ve městě, nebo otřást morálkou nepřítele. Snahou bylo především přimět Luftwaffe k obraně cíle, aby se němečtí stíhači mohli stát terčem amerických doprovodných stíhačů, a ti jim způsobili ztráty pilotů i letadel. Jestli existoval cíl, jehož napadení Němci nemohli ignorovat, spojenečtí plánovači věřili, že je to právě Berlín.

Od ledna 1944 se dolet letounů P-51B prodloužil - se dvěma 75galonovými nádržemi měl Mustang dolet 650 mil a se dvěma 108galonovými nádržemi byl tento dolet dokonce 850 mil; žádný cíl v Německu nebyl mimo dosah. Jedinou komplikací bylo zásobování novými letouny P-51.

„Li'l Kitten“, P-51B přidělený k 357. stíhací skupině, první skupině vybavené Mustangy, která byla přidělena k 8. stíhacímu velitelství. „Malcolm hood“, vypouklá varianta překrytu kabiny, kterou je stíhačka vybavena, výrazně zlepšila výhled pilota z kokpitu. [foto: USAF Official]


K 1. březnu disponovalo 8. stíhací velitelství také další jednotkou Mustangů, 4. stíhací skupinou, která s P-51 provedla svůj první let 28. února 1944. Nyní měly 354., 357. a 4. skupina dohromady k dispozici přibližně 150 letounů P-51. Letouny stále nebyly plně spolehlivé, protože byly v provozu odchytávány různé „chyby“ a prováděny změny na výrobní lince. Společnost North American, s výrobou v Los Angeles, otevřela ještě druhou výrobní linku pro Mustangy ve své továrně v texaském Dallasu.

Počasí, které zrušilo operace na závěr Big Week, se během března příliš nezlepšilo. Bylo zapotřebí tří pokusů, aby se nad Berlín dostala maximální síla.

Dne 3. března byla na Berlín odstartována první mise, ale bombardéry narazily nad Severním mořem na stále se zhoršující počasí. Dne 4. března se přes počasí dostalo dvacet devět B-17 a bombardovalo berlínské předměstí Klein Machnow, ovšem zbytek sil se musel vrátit nebo bombardovat příležitostné cíle v Porúří. Steve Pianos později vzpomínal: „Osm Mustangů z naší perutě, a téměř stejný počet z dalších dvou perutí, muselo misi přerušit pro různé technické problémy.“ Konečně se 8. letecká armáda nad Berlín dostala 6. března. 354. peruti se podařilo dorazit s třiatřiceti P-51 poté, co patnáct pilotů muselo misi přerušit. Peruť, vedená Jamesem Howardem, si nárokovala osm nepřátel. 357. stíhací skupina si připsala dvacet vítězství, což byl pro tuto skupinu její první „velký den“. 4. stíhací skupina si nárokovala 15 sestřelů. Z více než 600 bombardérů, které zasáhly město, jich bylo přes 60 sestřeleno. 8. letecká armáda se s 623 bombardéry doprovázenými 725 stíhači nad Berlín vrátila 8. března, 37 bombardérů a 18 stíhačů bylo ztraceno. Během třetí mise, 11. března, se obránci neukázali. „The Mighty Eight“ nahradila své ztráty do poloviny měsíce. Luftwaffe však své ztráty zkušených pilotů nenahradila nikdy.

Když byl po válce americkými vyšetřovateli v Norimberském procesu s válečnými zločinci vyslýchán říšský maršál Hermann Göring, údajně řekl: „Když jsem nad Berlínem uviděl Mustangy, věděl jsem, že se pohár naplnil.“ Je otázkou, zda to řekl svým vyšetřovatelům nebo někomu jinému, ale skutečnost, že se americké stíhačky skutečně nad Berlínem, hlavním městem nacistického Německa, 6. března 1944 objevily, přičemž Luftwaffe se později 11. března neobjevila vůbec, bylo důkazem, že zbývá jediná otázka - jak dlouho ještě bude druhá světová válka trvat. Vítězové totiž už byli známi.

předchozí článek

Tail End Charlie

následující článek

Monoplan de chasse allemand

Článek pochází z vydání 05/2024

Info EDUARD 05/2024, GAME CHANGER
Info EDUARD 05/2024, Page 7
Prolistovat PDF
05/2024
Info EDUARD 05/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

5/1/2024

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article GAME CHANGER waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (638 ms)

Rendering GAME CHANGER (349214): (14/14) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i8992/item1112996-small.jpg

 i8992/item1112988-small.jpg

 i8992/item1112989-small.jpg

 i8992/item1112990-small.jpg

 i8992/item1112991-small.jpg

 i8992/item1112992-small.jpg

 i8992/item1112993-small.jpg

 i8992/item1112994-small.jpg

 i8992/item1112995-small.jpg

 i8992/item1112997-small.jpg

 i8992/item1112998-small.jpg[p2]

 i8992/item1112999-small.jpg[p2]

 i8992/item1113000-small.jpg[p2]

 i8992/item1113001-small.jpg[p2]

 p156/vth451007-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i8992/vth451174-1.jpg

 i8992/vth451175-1.jpg