Monoplan de chasse allemand
Fokker E.III 196/16 (v.č. 488) se stal prvním strojem tohoto typu, který padl v téměř nepoškozeném stavu do rukou Francouzů. Stroj byl ukořistěn 10. dubna 1916 u Courmelois. Foto: Reinhard Zankl
Text: Jan Bobek
Fokkerovy Eindeckery, neboli jednoplošníky, nebyly revoluční svou konstrukcí, ale od poloviny roku 1915 předčily své protivníky instalací kulometu se synchronizací střelby okruhem vrtule. Je pochopitelné, že ozbrojené síly Dohody měly velký zájem o to, aby se dostaly k nepoškozenému Fokkeru a mohly ho prozkoumat.
Když padl 18. dubna 1915 do zajetí legendární francouzský letec Roland Garros z Escadrille MS 26, Němci na jeho stíhacím aparátu Morane Saulnier G nalezli kulomet nainstalovaný pro střelbu okruhem vrtule a kovové klíny na vrtulových listech, které (obvykle) odrážely projektily do stran, pokud byly listy palbou zasaženy. Německý Idflieg ihned došel k rozhodnutí, že je obdobným zařízením nutné vybavit vlastní letouny, ale ke svému překvapení zjistil, že Anthony Fokker má v poměrně pokročilém stavu lepší technické řešení. Jeho tým, v rozporu s legendou, že synchronizační zařízení bylo navrženo během 48 hodin, na tomto řešení pracoval přibližně šest měsíců. Fokker vycházel z patentu švýcarského inženýra Franze Schneidera, který byl kompletně zveřejněn v časopisu Flugsport v září 1914!
Britové se k nepoškozenému stroji Fokker E.III dostali o dva dny dříve než Francouzi. Stroj 210/16 (v. č. 509) přistál 8. dubna 1916 na letišti u Renescure. Na tomto snímku je již s britskými výsostnými znaky. Na všech ostatních fotografiích v tomto článku je zachycen stroj 196/16 (v. č. 488). Foto: L´Argonnaute
Fokkerovy stíhací jednoplošníky vstoupily do služby v kategorii E, přičemž celý název zněl Eindecker mit MG, tedy jednoplošník s kulometem. Fokkery A.III a E.I byly bojově nasazeny od léta 1915. Jejich úkolem bylo napadat nepřátelské letouny pronikající nad německé území a doprovázet vlastní vícemístné stroje. Ojediněle se cílem „Fokkerpilotů“, jak byli jejich letci označováni, staly i pozorovací balony. Ale museli dbát na to, aby nebyli nuceni přistát na nepřátelském území. Fokkerův Eindecker, který byl inspirován Morane Saulnierem G, neměl nijak převratné vlastnosti z hlediska obratnosti, stoupání nebo rychlosti. Jeho hlavním plusem bylo synchronizační zařízení, a to nesmělo nepřátelům padnout do rukou.
Útočná taktika a efektivita Eindeckerů byla pro jejich nepřátele nepříjemným překvapením. Ztráty letounů na straně Dohody výrazně narůstaly, a navíc se postupně modifikovala taktika, kterou používali piloti Fokkerů. Toto období dostalo název „Fokkerova pohroma“ neboli Fokker Scourge. V lednu 1916 muselo velení RFC vydat rozkaz, který nařizoval, aby průzkumné stroje byly nadále doprovázeny dalšími třemi letouny v těsné formaci, která umožní lepší obranu. V rozkazu se doslova uvádělo, že důvodem pro toto opatření jsou Fokkery, jež operují ve skupinách třech a čtyř letounů.
Ihned po nouzovém přistání vzbudil stroj 196/16 (v. č. 488) značný zájem francouzských vojáků. Foto: L´Argonnaute
Foto: L´Argonnaute
Na této fotografii stojí za pozornost technické řešení uchycení zpětného zrcátka. Foto: L´Argonnaute
Britové měli k dispozici synchronizační systémy Vickers-Challenger, Scarff-Dibrovski, Sopwith-Kauper, Ross a Arsaid, Francouzi mohli použít systém Alkan. Problémem však bylo, že tato zařízení byla zkonstruována pro poměrně těžké kulomety typu Vickers-Maxim s pásovým zásobníkem. Ale Royal Flying Corps i francouzské letectvo preferovalo lehčí kulomety Lewis s bubnovým zásobníkem.
Němcům se dařilo chránit tajemství svých Fokkerů poměrně dlouho, až do dubna 1916. Pak se ale během několika dnů vše změnilo. Nejdříve jeden nepoškozený stroj padl do rukou RFC. Došlo k tomu 8. dubna díky nezkušenému pilotovi, který letěl se zbrusu novým strojem E.III 210/16 (v.č. 509) ke své jednotce. Omylem však přeletěl na nepřátelskou stranu fronty nad hlavami překvapených australských vojáků a bezvadně přistál na britském letišti. Následné srovnávací zkoušky s letounem Morane Bullet ukázaly, že Fokker za svým protivníkem zaostává ve všech parametrech a mýtus tohoto německého postrachu se začal rozplývat. Dnes je tento letoun vystaven ve Science Museum v Londýně.
Bezprostředně po přistání a zajetí pilota zamaskovali francouzští vojáci výsostné označení na horních plochách Fokkeru větvemi. Na této fotografii je to patrné na levé polovině křídla. Foto: L´Argonnaute
Na tomto snímku je patrné označení 196/16 (v. č. 488) na levé straně trupu. Přestože se jednalo o nový stroj, když padl do rukou Francouzů, bylo označení na pravé straně trupu částečně odstraněné. Foto: L´Argonnaute
Německým letcem měl být podle některých autorů Gefr. Johann (Hans) Hvüres z FFA 5 nebo z bavorské letecké jednotky FFA 5b, ale žádný letec tohoto jména není uveden v přehledu ztrát v dobovém tisku. Patrně se jedná o omyl, neboť pilot podobného jména, Uffz. Hans Hviires, zahynul 26. dubna 1916 se svým pozorovatelem, jímž byl Lt. Georg Jesko von Puttkamer. Jejich letoun LVG C z FA 5 byl napaden Nieuportem 16, za jehož řízením seděl zkušební pilot a budoucí stíhací eso Lt. W. J. C. Kennedy-Cochran-Patrick z No. 1 Aeroplane Depot v Saint-Omer. Na německou osádku zaútočil celkem třikrát a poté, co stroj havaroval u Flêtre, již letci na palubě nejevili známky života. Identita pilota Fokkeru, jenž přeletěl frontu a hladce přistál na nepřátelském letišti 8. dubna 1916 se strojem 210/16, tedy zůstává nejasná.
Druhý téměř nepoškozený Fokker E.III padl do rukou nepřátel jen o dva dny později, 10. dubna 1916, za neméně podivných okolností. Událost měla také řadu očitých svědků, a dokonce se na místě incidentu nacházeli dva fotografové. Jedním z nich byl Jacques Tournadour d'Albay z 11e régiment du génie (ženijní pluk). Toho dne při stavbě plovoucího dřevěného mostu v kanálu mezi Marne a Maisne byl svědkem souboje mezi francouzským dvouplošníkem a německým Fokkerem a později pořídil jeho fotografie. Takto na tuto událost vzpomínal:
„Jdeme pracovat. Během oběda (na břehu) nad námi proletěl francouzský dvouplošník, který pronásledoval „bošácké“ letadlo. O několik minut později se „Boš“ vrátil, začal mu zadrhávat motor a přistál u Courmelois. Francouz rychle klesal a při dosednutí se převrátil. Pilot Fokkeru a jeho letoun jsou bez újmy. Je to Fokker E.III N° 196/16, vrtule Gnome s průměrem 2,46 m a náběhem 0,25. Pořizuji několik snímků.“ Dodejme, že vrtule byla ve skutečnosti značky Garuda, což vyplývá jak z technické zprávy, tak z fotografií.
Doprava částečně demontovaného letounu z místa nouzového přistání. Pravděpodobně se jedná o stroj 196/16 (v. č. 488). Foto: Greg VanWyngarden
Fokker E.III 196/16 (v. č. 488) patrně 10. dubna 1916 během přepravy z Courmelois do Châlons, kde byl během následujícího dne vystaven pro veřejnost. Foto: L´Argonnaute
Gustave Douchy z Esc. N 38 před stíhacím letounem Spad XIII. Své první vítězství nárokoval 10. dubna 1916 během souboje s pilotem Fokkeru E.III 196/16 (v. č. 488), ale sestřel mu nebyl potvrzen. Tento vyučený kovář a bývalý letecký mechanik dosáhl prvního potvrzeného vítězství 5. května 1916 a do června 1918 na jeho konto přibylo osm potvrzených vítězství a dalších osm mu nebylo uznáno. Foto: Gallica
Poznámky tohoto fotografa objasňují dosud nevyřešenou otázku, kde se v blízkosti Fokkeru na fotografiích vzal převrácený Nieuport. Pilotem Fokkeru byl Uffz. Anton Rösler (Rössler) z FFA 22. Na frontě byl krátce, k jednotce byl přidělen 15. března 1916, ale stačil již prodělat tři letecké boje a přinutil k přistání jeden francouzský letoun. Jeho Fokker E.III 196/16 (v.č. 488) byl úplně nový a brány továrny ve Schwerinu opustil 26. března. Osudného 10. dubna se před jedenáctou hodinou dopoledne dostal do boje s Caudronem z Esc. C 28, a pak na něj zaměřili palbu protiletadloví dělostřelci z 7e section d’autos-canons de DCA. Poté jej pronásledoval Nieuport 10 z Esc. N 38 s osádkou Sgt. Gustave Douchy (pilot) a S/Lt. Francois Roederer (pozorovatel). Když viděli, že Fokker přistává na francouzském území, chtěli vedle nepřítele přistát a zabránit mu cenný letoun zapálit. Ale po dosednutí se převrátili. Vítězství jim nebylo uznáno, Douchy se však později i tak stal stíhacím esem s devíti potvrzenými sestřely.
Nieport 10 (833) z Esc. N 38 osádky Sgt. Gustave Douchy (pilot) a S/Lt. Francois Roederer (pozorovatel) po nevydařeném přistání v poli u Courmelois 10. dubna 1916. Foto: L´Argonnaute
U originální archivní fotografie je připsána poznámka, že Nieuport havaroval nedaleko Fokkeru E.III v. č. 488. Foto: L´Argonnaute
Na místě bylo dost jiných vojáků, kteří Röslerovi zabránili Fokker poškodit nebo dokonce zničit. Zajatý pilot nechtěl vypovídat, ale po 30 kilometrech pochodu a 48 hodinách bez jídla ve vězení v Châlons začal na velitelství 2. armády na otázky odpovídat. Patrně z této výpovědi pochází informace, že jeho jednotkou byla Fokker Kampfstaffel A a na bojový let odstartoval z letiště západně od Rethel. Zdá se, že záměrně uvedl chybné informace, protože jeho útvarem byl ve skutečnosti Feldflieger Abteilung 22 ve Vouziers. Uvedl, že nebyl sestřelen, ale musel přistát kvůli poruše zapalování. Při prohlídce letounu bylo zjištěno, že má několik zásahů v křídle, jeden zásah ve vrtuli a palivová nádrž inkasovala také jeden projektil. Fokker byl vybaven motorem Oberursel U.I o výkonu 100 koňských sil.
Na sérii fotografií z Courmelois je vyfotografován Uffz. Anton Rösler z FFA 22, patrně před pochodem do zajetí v Châlons. Foto: L´Argonnaute
Ukořistěný letoun 196/16 byl 11. dubna 1916 vystaven v Saint-Mémmie a poté jej Francouzi převezli do leteckého parku v Saint-Cyr. V létě 1916 se nacházel v letecké škole v Pau. Obdržel francouzské výsostné znaky a během zkoušek ve výzkumném pracovišti došlo k jeho poškození při střelbě kvůli poruše synchronizačního zařízení. Další osudy tohoto letounu mi nejsou známy.
O Antonu Röslerovi další informace chybí, a i v případě tohoto pilota jeho jméno není možné dohledat v dobovém seznamu ztrát, který byl veden velmi pečlivě. Vzhledem k tomu, že je takový nedostatek informací spojen s letci a se dvěma exempláři přísně střeženého vojenského letounu ztracenými během dvou dnů, je to přinejmenším zvláštní shoda okolností.
Na snímku z 30. května 1916 si delegace ruského parlamentu prohlíží Fokker E.III 196/16 (v. č. 488) v leteckém parku ve Villacoublay. Foto: L´Argonnaute
S přípravou tohoto článku mi laskavě pomohli pánové Ian Boudoulec, Gregory VanWyngarden a Reinhard Zankl. Všem touto cestou velmi děkuji.
Zdroje:
CONY, Christophe. Mission sans retour - Le « fléau Fokker » enfin démasqué! Avions N.237
BAILEY, Frank W.; CONY, Christophe. The French Air Service War Chronology 1914-1918. Grub Street: 2001
FRANKS, Norman; BAILEY, Frank; DUIVEN Rick. Casulties of the German Air Service 1914-1920. Grub Street: 1999
GRAY, Barry; HENSHAW, Trevor; DAVIS, Mick; KELSEY, Mike. De Havilland DH2 and the men who flew them. The Great War Aviation Society: 2022
HERRIS, Jack; SCOTT, Josef. Fokker Aircraft of WWI Volume 2 Eindeckers. Aeronaut Books: 2021
MÉCHIN, David. The WWI French Aces Encyclopedia Volume 3 Coudouret to Fonck. Aeronaut Books: 2021
RACINE, Olivier. Jacques Tournadour d’Albay (1885-1963) - Médecin militaire et photographe dans la Grande Guerre. ECPAD: 2012
RYHEUL, Johan. KEKs and Fokkerstaffels; Fonthill Media Limited: 2014
VAN WYNGARDEN, Greg. Early German Aces of World War 1. Osprey Publishing: 2008