Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Rozhovor s Janem Bobkem

Jan Bobek a Vladimír Šulc na společné fotografii z Pražského hradu. Honza má na sobě tričko japonské společnosti Beaver Corporation, jejíhož maskota navrhl.


Jan Bobek ve firmě Eduard pracuje od roku 2020 a věnuje se obchodu, marketingu a sociálním sítím. Předtím dvacet let působil na manažerských pozicích v mezinárodní konzultační inženýrské firmě Tebodin a do roku 1998, po dobu pěti let, pracoval ve firmě MPM (dnešní Special Hobby). Jeho velkou zálibou je letecká historie. Je autorem více než stovky článků zaměřených především na německé a japonské letce a jejich jednotky z období druhé světové války. Od roku 2005 je členem Gemeinschaft der Flieger deutscher Streitkräfte e.V. a v roce 2018 se stal čestným členem L'Association des Amis du Musée de l'Ordre de la Libération (AAMOL). Díky svým znalostem v oblasti historie také pracuje v redakční radě magazínu INFO Eduard a konzultuje při přípravě některých stavebnic. Pro Eduard rovněž vytváří kresby králíků. Na téma Honzových kreseb vznikl tento rozhovor, který připravil Vladimír Šulc.

 

Honzo, kde se vzal králík, který doprovází různé eduardí akce, reklamy a texty?

To je dlouhá historie. V každém případě mám tu čest králíka pro Eduard kreslit od roku 2010, přestože jsem se zaměstnancem firmy stal až o deset let později. Čtenáři a zákazníci si kreslenou postavičku sami pojmenovali jako Eduard Bunny, zkráceně E-Bunny.

Na Tobě je vidět, že máš kreslení tak říkajíc v paži, jde to z Tebe samo, máš talent. Jak ses ke kreslení dostal?

Za leccos v našem mládí mohou rodiče. U mě je to s kreslením stejně. Vlohy pro kreslení a malbu jsem zdědil po mamince a jejích mužských předcích. Nikdy mě do kreslení nenutila, tvořil jsem již od útlého dětství, a to dost intenzivně. Během mládí mě hodně ovlivnily komiksy, které kupodivu v okupovaném Československu vycházely. Nebyly to jen domácí sci-fi komiksy, které vznikaly například díky otci mnoha československých plastikových modelářů Václavu Šorelovi, ale třeba i Asterix, který už za komunistů vycházel v týdeníku Sedmička pionýrů. Asterixe mám rád dodnes a gentleman Václav Šorel nám všem chybí.

Polikarpov I-153, olej na kartonu, 1993. Díky tomuto obrazu se Honza Bobek a Vladimír Šulc poprvé setkali. Vladimír Honzovi doporučil, ať v malbě obrazů raději nepokračuje.

 

A díky Asterixovi kreslíš králíky? On má na helmě také nějaké uši?

To nejsou uši, ale nějaká křídla. Během mládí byly mým hlavním tématem sci-fi kresby, letecké kresby a myši. Kupodivu ne králíci, ale myši. Až do svých 38 let se v mé tvorbě nevyskytl králík ani jeden. Králík totiž byla moje přezdívka již od útlého dětství díky televiznímu kreslenému seriálu s králíky Bobem a Bobkem. Bratr mé učitelky byl členem týmu, který tento skvělý večerníček tvořil. Nevěřili byste, jak mě jako prvňáka v kreslení povzbuzovalo, když jsem od něj dostal animační fólie s králíky nebo Maxipsem Fíkem. Mám je dodnes schované.

Takže to Tě navedlo na výtvarnou dráhu? Studoval jsi kresbu na nějaké odborné škole?

Ne. Když rodiče zvažovali, jakou střední školu budu studovat, tak mi maminka kategoricky zakázala podat přihlášku na výtvarnou školu, protože sama jednu vystudovala. Byla přesvědčená, že jako elektrotechnik mám větší šanci se uživit. Myslím, že to byl dobrý krok.

Vzducholoď Paula Haenleina, Brno, 1872. Akryl na kartonu, 1994. Malba pro žurnál LHS. 


Kdo jsou Tvé umělecké vzory?

Po roce 1989 jsem, bez výtvarného vzdělání, začal zkoušet malovat letecké obrazy, ať už štětcem, nebo stříkací pistolí, nebo kombinací obojího. Velkou inspirací pro mě byly legendy jako Shigeo Koike, Jaroslav Velc, Robert Taylor, Roy Grinnell a další. Také jsem začal malovat barevné bokorysy pro časopisy HPM a REVI. Díky jednomu z mých obrazů, Polikarpov I-153, jsem se seznámil s tebou. Bylo to podnětné seznámení, při němž jsi mi hned naznačil, že ten obraz za moc nestojí a ať se raději věnuji jinému oboru. I přes tvoji radu jsem později ilustroval několik knih. Nebyla to sice špička, ale tak hrozné to zase nebylo.

To ode mě bylo netaktní. Vlastně jsem se tě pokusil od kreslení odehnat. Naštěstí se mi to nepodařilo, nedal ses a pokračoval jsi dál!

V určitém momentu, v době ještě před skenery a e-maily, jsem se rozhodl, že si musím rozmyslet, zda budu ve svém volném čase ilustrátorem nebo autorem historických článků. Měl jsem pocit, že když budu dělat obojí, tak se z toho brzy zblázním. Rozhodl jsem se pro historický výzkum a publikační činnost, ale zkušenosti z mé skromné výtvarné tvorby mi dodnes usnadňují komunikaci s malíři, kterým pomáhám zadávat práci pro jejich bokorysy nebo malby.

Souboj Bohumila Fürsta z 310. peruti RAF a Wernera Goettinga z I.(J)/LG 2. Akryl na kartonu, 1994. Malba pro vydavatelství Naše Vojsko. 

Souboj mezi Me 262 z JV 44 a P-47D z 365th FG „Hell Hawks“. Akryl na kartonu, 1994. Malba pro vydavatelství Mustang.


Kde jsi publikoval?

Na konci 90. let jsem nejdřív publikoval články v časopisu HPM, pak jsem se stal autorem a později i externím redaktorem letecko-historického časopisu REVI. Články jsem v něm publikoval pod přezdívkou Jan „Králík“ Bobek a dokonce jsem v něm založil modelářskou rubriku, která v něm vychází dodnes. Tehdy se jmenovala Modelářská rubrika Bobka králíka. REVI je velmi profesionálně tvořený časopis, zaměřený spíše na zájemce o leteckou historii než na modeláře. Jeho vydavatel a můj kamarád Petr Stachura je milovník letecké historie, který se technologicky nesmířil s tím, že skončila 90. léta 20. století. Nějak jsem se po pár letech spolupráce nemohl vyrovnat s některými jeho názory, například mi vadila tehdejší absence externí komunikace na internetu. A tak jsem se rozhodl založit vzbouřenecký redaktorský blog s názvem Revi Illegal. Začal jsem na něm humorně komentovat průběh přípravy jednotlivých čísel REVI i jiná témata. Když se Petr po prvním zhlédnutí blogu vzpamatoval z bezvědomí, nejprve mě důrazně žádal, ať blog zruším. Postupně ale zjistil, že ta věc je přínosná a skončilo to tím, že mi na můj blog začal v REVI publikovat reklamu.

Japonský stíhací hydroplán Kawanishi N1K Kyōfū (Rex). Akryl na kartonu, 1994. 


Jako člen redakce jsi tedy vedl odboj v rámci zákona, řekněme. Měl jsi autorský pseudonym Králík, takže králík byl už tehdy tvé alter ego?

Ano, právě tehdy přišel na svět králík! Pro blog jsem vyvinul postavičku králíka jako maskota blogu Revi Illegal. Jsem poměrně přátelsky naladěný nekuřák, a tak jsem vzbouřeneckého králíka navrhl jako mé alter ego v podobě hlodavce s lupičskou páskou, který hulí cigarety ostošest. Grafiku mi tehdy navrhl kamarád Michal Skurovec, který pracoval pro HPM. Po pár letech jsem založil s mými králíky také galerii na Facebooku pod názvem Upset Rabbits. První verze králíků ještě neměla prsty na předních tlapkách, ale měla takové trochu ostré rysy, které se postupně zaoblily. Zkrátka s přibývajícím věkem králíci nabrali na váze. Na své facebookové stránce lupičské králíky tvořím stále.

Německý stíhací letec Josef Mai. Tužkokresba dle historické fotografie, 2015. Oproti původní fotografii je do kresby přidán plyšový medvídek Ulricha Neckela a láhev Chateu Margaux. 


REVI a Petr Stachura tedy pomohli králíkovi na svět.

Nepochybně! Však jedním z mých úplně prvních králíků byl právě šéfredaktor REVI Petr Stachura. Na kresbě jsem ztvárnil jeho kancelář, židli a jeho samotného jako králíka, který v ostravském dialektu říká, že „vydávat časopis je velmi obtížná práce“. Naštěstí ji dělá dodnes, za pomoci kamarádů redaktorů a autorů. I když jeho žena takřka po 20 letech říká, že ta kresba je pořád velmi výstižná.

A jak a proč se králík dostal do Eduardu?

V roce 2010 jsem na můj blog přestal dávat příspěvky, protože česká platforma, na které blog běžel, měla být ukončena. Některé příspěvky, především mé fejetony psané v pražáčtině, jsem ale obnovil na mém novém blogu Czech Flying Rabbit. 

V roce 2010 došlo také k významnému milníku v životě mých králíků. Když jsme my dva spolu byli na kolech na dovolené, tak jsi mi říkal, že bys chtěl nějakého nového přívětivého maskota pro firemní časopis. Eduardí rytíř v brnění se ti zdál poněkud neohebný, proto jsi hledal alternativu. Slovo dalo slovo a můj králík přešel do služeb Eduardu. Bylo to v polovině roku 2010. Tehdy se zmodernizoval časopis INFO Eduard a začaly se v něm objevovat i historické články. Některé jsem již tehdy psal i já.

Ty a Honza Zdiarský jste mi začali posílat zadání pro kresby králíků, které se objevovaly v různých částech INFA u produktů nebo článků. Brzy se také objevily na Facebooku, se kterým tehdy Eduard začínal. Postupně se kresby králíků ustálily na jedné kresbě v úvodníku a občas ještě jedna kresba byla na další stránce INFA. Králík už neměl lupičskou pásku ani cigarety. Pouze když je to ředitelský králík, který představuje tebe, tak má doutník, přesto, že jsi militantní nekuřák. Pro Eduard jsem zkusil vytvořit také čtyři komiksy. Jeden ze scénářů připravil Martin Ferkl, ale je to natolik časově náročná tvorba, že od dalších pokusů o komiksové příběhy jsem zatím upustil. Není to snadná disciplína a tvůrci komiksů mají můj hluboký obdiv.

Albatros Manfreda von Richthofena po jeho zranění a nouzovém přistání v červenci 1917. Tužkokresba, 2020. Okolí bez pózujících vojáků Honza zrekonstruoval podle dalších historických fotografií a Google Street View. 


Tehdy také vznikla slavná reklama na MiG-21MF s průvodem králičích autíček.

Ano. Velkým milníkem v životě králíků bylo uvedení stavebnice MiG-21MF v měřítku 1/48 na jaře 2011 a propagační video Miguary Song. Melodie vycházela z Long Way to Tipperary, ale složil jsem k ní nový text. O ostatní se postarali kolegové z Eduardu. Můžete si ho připomenout zde. Podle zadání kolegů jsem nakreslil králíky, kteří parafrázovali MiGy z jednotlivých letectev, jejichž stroje byly ztvárněny ve stavebnici. Vietnamská paní, která prodávala v obchůdku u nás v domě se mohla strhat smíchy, když viděla na konci videa vietnamského králíka. Poznala ten skútr, na kterém králík jede, a podotkla, že je to Piaggio a je pěkně drahý.

Záchranář-plavec a boční střelec na palubě hydroplánu PBY Catalina pod japonskou palbou po vylovení zraněného pilota z vody. Bílý pastel na černém papíru, 2016.


Králík se pak dostal i do názvu eduardího klubu a na klubová trička.

Dva roky poté, co králíci vtrhli do eduardích médií, jste se v Eduardu rozhodli, že založíte věrnostní zákaznický klub pod názvem Bunny Fighter Club, neboli BFC. Název klubu byl spojen s MiGem-21 „Bunny Fighter“, jehož fiktivní marking byl součástí aktivační stavebnice, jejímž zakoupením bylo možné se stát členem klubu. S aktivační stavebnicí zákazník dostal také tričko BFC s králíkem. A musím přiznat, že je to pro mě úžasný pohled vidět na výstavách modeláře v našem tričku. Všechny, kdo naše trička na výstavách nosí, srdečně zdravím. Onehdy jsem při návštěvě jednoho českého hradu zahlédl člena klubu v BFC tričku, ale než jsem ho stačil pozdravit, musel jsem se svou výpravou jít do rytířského sálu a ten opravdu velký modelář zamířil se svou skupinou do hladomorny.

Bokorys letounu Bf 109 G-2 velitele II./JG 52 Maj. Johannes Steinhoffa, Rusko, jaro 1943. Akryl a tempera na papíru, 1995. 


Tehdy jsme také vytvořili video se skutečným Migem-21MF, kterého jsme v Maďarsku natřeli na modro a na ocas jsme mu nalepili samolepku s králíkem.

Nejen na ocas! Současně s vydáním prvního aktivačního modelu jsi publikoval v INFU 11/2012 článek o fiktivním českém králičím letci Eduardu Kleinkönnigovi, který s „Bunny Fighterem“ bojoval ve Válce o mrkev.  Design MiGu s králíky navrhl Jan Zdiarský a o necelý rok později jsme v Maďarsku s velkým přispěním tvého společníka Karla Pádára a maďarského badatele a kamaráda Gábora Szekerese natřeli skutečný MiG-21 do zbarvení Bunny Fighteru. Pro mne to byl neskutečný zážitek. Na to, jaká s tím byla po dobu dvou dnů dřina pro všechny zúčastněné, mě o to víc zaskočili někteří vševědoucí internetoví diskutující, kteří si byli jisti, že to nejsou reálné fotografie, ale fikce z photoshopu. Nebyla! Ale photoshop přišel na řadu později.

Honza při vytváření rychlokreseb během akce Novemberfest ve firmě Eduard v roce 2015.


Tu akci si pamatuji, myslím, že bychom měli něco takového zopakovat. Ale po pravdě, žiji v přesvědčení, že postavu pilota Kleinkönniga jsi vymyslel ty, ne já.

Ne ne, já ji nevymyslel. Tu postavu jsi vymyslel ty, i to že pochází z Žatce. Také jsi vymyslel jeho jméno. Příběhy o králičím pilotovi Eduardu Kleinkönnigovi postupně provázely většinu edicí aktivačních stavebnic. Pokud příběhy seřadím chronologicky, tak to byl Bf 109 G-6 z bojů JG 9 proti obřím tučňákům za Polárním kruhem, Hawker Tempest „Bunny Lady“ z bojů proti nacistickým létajícím talířům nad Antarktidou a MiG-15 „Bunny Racer“ ze závodů okolo Afriky. Při sazbě těchto článků jsme občas využili již zmíněný photoshop, například na záběry dinosaura v zaměřovači MiGu-15, Tempest „Bunny Lady“ z ledovcové letadlové lodi HMS Habbakuk, nebo na záběry na německé létající talíře ve fotokulometu Tempestu.

Nesmím zapomenout ani na Curtiss P-40 Eduarda Kleinkönniga v měřítku 1/32, k němuž napsal popisku Libor Špůrek, který se také zabývá službou tohoto králičího pilota v Korejské válce na MiGu-15 a připouští možnost, že Kleinkönnig se dostal do kosmu o rok dříve než Jurij Gagarin. Všechny příběhy jsou psány trochu složitým českým humorem s mnoha odkazy na historické události a postavy. Pro některé čtenáře, hlavně zahraniční, to může být poněkud nudné čtení. Myslím si, že u nás v Česku děláme spoustu věcí složitě, protože máme složitý jazyk a ovlivňuje to naše myšlenkové pochody.

Honza se svou kamarádkou a výtvarnou lektorkou Pavlínou Pavliš.

Předlohou pro jednoho z úplně prvních králíků Honzy Bobka se v roce 2005 stal jeho kamarád a šéfredaktor časopisu REVI Petr Stachura. 


Myšlenkové pochody jsou důležité i pro vznik motivů pro kresby. Jak je pro Tebe těžké nacházení témat pro kresby? Zvenčí to vypadá tak, že Ti naskakují bez nějakého většího úsilí!

Často to tak je. Ale v řadě případů jste mi scénář a texty pro kresby zadali Ty a Honza Zdiarský. Ale většinou mě prostě napadne králík v nějaké situaci, skicu si připravím tužkou a finální kresbu dokončím japonskými pery Sakura. S Eduardem a s králíkem jsem absolvoval několik akcí, které byly pro mě jako výtvarníka opravdu náročné. Jsem ale moc rád, že jsme je připravili. Jednalo se o kreslení králičích rychlokreseb na přání. Absolvoval jsem ho při dnu otevřených dveří v Eduardu, který jsme v minulosti organizovali pod názvem Novemberfest. Jednou jsme také během výstavy E-Day zorganizovali benefiční akci malování rychlokreseb na přání s dobrovolným příspěvkem ve prospěch fondu pro veterány pod patronátem Československé obce legionářské. Na konci těchto kreslících maratonů jsem skoro neviděl a třásly se mi ruce, ale bylo to pro dobrou věc. Rychlokresby stále dělám, naposledy například v Den válečných veteránů na Náměstí míru v Praze. Výtěžek z prodeje stavebnic a veteránských upomínkových předmětů jde ve prospěch Vojenského fondu solidarity Armády ČR. Rád bych ještě poděkoval organizátorům a všem návštěvníkům Dne veteránů jak z letošního roku, tak z let minulých.     

INFO Eduard a eduardí sociální sítě ale nejsou jedinou platformou, kde se Tvůj králík objevuje. Jak se dostal do Velké Británie?

Velkým potěšením pro mě bylo zahájení spolupráce s britským časopisem Scale Aircraft Modelling (Guideline Publications Ltd). Na konci roku 2012 mě kolega Jan Zdiarský seznámil s Gary Hatcherem . Dohodli jsme se spolu, že v tomto britském měsíčníku s mezinárodním přesahem budeme pravidelně vydávat jednu králičí kresbu, která se bude věnovat buď výrobkům Eduardu nebo tématům, která jsou relevantní pro čtenáře SAM. Většinu scénářů a textů pro moje kresby připravil Gary. Dosud jsem si neuvědomil, že králíky pro magazín SAM kreslím už deset let. Garymu se tímto omlouvám za všechna má zpoždění a jiné králičí potíže!

Někdy pro Garyho a tým v SAM kreslím opravdu natolik specifická britská témata, že moc nerozumím tomu, co ti králíci vlastně vyvádějí. Ale Gary byl vždy spokojen a žádný britský modelářský klub na mě dosud nevyhlásil odměnu „Wanted Dead or Alive“, a ani ze zemí Commonwealthu nedorazily stížnosti. Jen si nejsem jistý, zda jsem před brexitovým referendem svými karikaturami na téma výstřelků EU v podobě normy na zakřivení banánů a dalších nesmyslů trochu nepomohl k vítězství Brexitu.

Takže kromě odboje proti REVI máš na triku i podporu odboje proti EU! No potěš koště! Při této aktivitě si stále ještě vystačíš jen s talentem a zkušenostmi, nebo jsi v mezidobí absolvoval nějaké odborné školení?

Když jsem si jednou zkusil pro radost nakreslit tužkokresbu Albatrosu Manfreda von Richthofena po nouzovém přistání v červenci 1917, ukázal jsem ji kamarádovi, leteckému malíři, Pavlu Rampírovi. Pozorně se na kresbu zadíval a pak mi řekl: „Víš, Jeníku, na té kresbě je vidět, že máš dar od Pánaboha, ale také je z ní vidět, že vůbec nevíš, co s tou tužkou děláš!“. To mě inspirovalo, a tak jsem si v Praze v roce 2014, nedaleko mé kanceláře, našel výtvarné studio, kde jako lektorka působila má dnešní kamarádka Pavlína Pavliš. Pod jejím vedením jsem si začal doplňovat vzdělání. Její rady mi moc pomohly, stejně tak rady mých spolužaček, které jsou většinou architektky, stavební nebo chemické inženýrky. Zkušenosti z lekcí u Pavlíny mi pomohly moje králíky posunout o kus dál, ale také jsem si pod jejím vedením s chutí vytvořil několik prací na klasická letecká témata. To mě baví a hodlám v tom pokračovat.

Honza během benefiční akce, která se konala na výstavě E-Day v Praze v roce 2014. Výtěžek dobrovolných honorářů za kresby králíků šel ve prospěch Československé obce legionářské. 


Je vidět, že králík odvádí kus dobré práce, včetně socializace svého autora! Jak Ty sám bys hodnotil přínos králíka modelářské komunitě?

Do médií Eduardu jsme králíka před čtrnácti lety uvedli kvůli pocitu, že modelářská komunita potřebuje trochu humoru, nadhledu a relaxu. Pokud toto naši králíci přináší, tak to je přesně to, proč je kreslím. Třeba někdy v budoucnu vytvoříme i tištěného králíka ve 3D, na kterého se modeláři občas ptají. S kuklou, leteckými brýlemi a šálou v měřítku 1/48 by mohl být hezký. Možná i ta mrkev bude.

Tvoji/naši králíci za sebou mají obrovské pozadí Tvých historických znalostí i Tvého jazykového vybavení. Tvé historické znalosti jdou přes první světovou válku po jednotlivá letectva druhé světové války. Tvé znalosti jsou všechno, jen ne povrchní. Kde se tohle všechno vzalo? Historii jsi nestudoval, nebo se mýlím?

Historii jsem skutečně, zatím a bohužel, nestudoval. K zájmu o historii, ve velmi širokém pojetí, mě důkladně vedl můj táta. Když jsem byl malý, tak pro mě stavěl plastikové modely letadel, později jsem je začal stavět sám a stále víc jsem se zaměřoval na vojenská letadla a druhou světovou válku. Od nich už byla poměrně rychlá cesta k publikacím o této problematice i memoárům slavných letců, i když za komunistů nebylo snadné se k nim dostat. Ruština byla tehdy povinná, ale anglicky a polsky jsem se kvůli časopisům a knihám s leteckou tématikou učil dobrovolně. Když spadla železná opona, bylo už možné dostat se prakticky k jakékoli zahraniční literatuře, když jsi věděl jak a kde ji v Evropě či doma sehnat. Já jsem ji sháněl jako divý, nejvíce mě zajímaly stíhací jednotky a letecká esa. Stále víc mě zajímala letectva Německa a Japonska, dařilo se mi sehnat literaturu z těchto zemí a abych té problematice lépe porozuměl, tak jsem se začal učit německy a japonsky. Pár let po Sametové revoluci již začaly v Česku vycházet různé časopisy s touto tématikou. Ovšem když jsem se na ty články díval, tak jsem občas kroutil hlavou a říkal jsem si, že bych je dokázal napsat líp. Tak jsem to zkusil, začal jsem nejdříve psát do HPM a pak do REVI.

Jsi členem Svazu německých letců. Jak se Pražák, Čech jako poleno, stane členem takové ctěné organizace?

Ke komunikaci s německými letci mě kvůli mým článkům přivedl kamarád Jarda Hradec, přes něj jsem se seznámil s Heribertem Kollerem z JG 54 „Grünherz“ a s dalšími veterány. Ale nejvíce jsem byl v kontaktu s panem Kollerem. Ten také přišel s nápadem, abych se stal členem svazu. Heribertovi jsem společně s Jardou také pomohl jako řidič s několika delšími cestami v Německu a v zahraničí. Při tom se mi podařilo pana Kollera seznámit s panem Hansem E. Bobem. Neznali se, přestože oba sloužili u JG 54 a byli dlouholetými členy svazu. Takových příležitostí jsem měl v životě víc, jako řidič jsem kupříkladu měl tu čest asistovat gen. Šiškovi z československé 311. peruti RAF. Toho si nesmírně vážím.

Honza Bobek vedle skutečného MiGu-21 Bunnyfighter v Maďarsku v roce 2013. Během natáčení se staral také o králíka, který v promo videu účinkoval. 


Jsi také členem Svazu japonských letců? Tvé historické znalosti jsem si asi poprvé uvědomil na tvé přednášce o leteckých bojích nad Guadalcanalem v Ostrově nad Ohří někdy na přelomu tisíciletí. Ta přednáška na mě udělala velký dojem. Jak jsi se dostal k Japoncům?

Členem Zero Fighter Pilots Association jsem nebyl a bez osobního dlouhodobého kontaktu s japonskými veterány se jím ani nemohu stát. Na tu přednášku, o které mluvíš si pamatuji, používal jsem při ní slidy na projektoru a také mám pocit, že jsi při ní na chvíli usnul. K zájmu o japonské námořní a armádní letectvo jsem se dostal ještě na střední škole, když jsem si četl knihy od pana Hubáčka o bojích v Pacifiku, a také když jsem sehnal okopírovaný memoár Saburo Sakaie, který vyšel v češtině v letech 1968 a 1969 v časopisu L+K. Od konce devadesátých let jsem články na toto téma publikoval v Česku a před pár lety jsem vydal článek o Sakaiovi i ve francouzském časopisu ACES, později vyšel i v magazínu INFO Eduard.

Usnul jsem, to je pravda. Když jsem se probudil, tak jsem se praštil hlavou o trám. I tak mi ta přednáška rozšířila obzory, byla to pro mě ve skutečnosti významná událost. Od té doby mám v hlavě myšlenku, že bychom podobné přednášky měli v Eduardu pořádat v rámci akcí pro modeláře. Ale vraťme se ke vzdělání. Neuvažuješ o studiu historie?

K historické přednášce tak trochu sklouzla i naše nedávná společná prezentace nové stavebnice FM-1 v Prostějově. Mám pocit, že se to publiku líbilo. Takže s tebou souhlasím, přednášky by asi byly atraktivní téma. Historii bych moc rád studoval, ale kvůli množství práce v Eduardu, která narostla během krize od jara 2022 a kvůli vážné zdravotní situaci jednoho člena rodiny si to teď neumím časově představit. Studovat vysokou školu při práci není legrace, už jsem si to jednou vyzkoušel.


Práce máme za sebou hodně, letos to nebude o nic lepší, jsou před námi další velké projekty. Však jsme si je tak nějak spolu vymysleli. Ale až to všechno skončí a bude líp, tak bychom mohli do školy. Mě třeba už nějakou dobu láká myšlenka, že bych mohl nastoupit na filozofickou fakultu a při troše snahy bych mohl zároveň pobírat prospěchové stipendium a starobní důchod. Co ty na to?

Nové projekty s tebou vymýšlí i další kolegové, ne jenom já. Už loni jsem se zajímal o to, kde je v Česku možné dálkově studovat historii. Nejraději bych ji studoval v Praze, tam ale kombinovaný, lidově řečeno „dálkový“ program, který by mi vyhovoval, není už několik let otevřen. Tak budeme muset trochu počkat, možná až i já budu v důchodu!

Já bych šel do Plzně! Ale na rozhodnutí máme ještě dost času, zatím můžeme napsat ještě pár článků a pocvičit se v redakční práci. Co teď píšeš a kdy to vyjde?  

Plzeň by pro mě byla komplikovaná. Pro březnové vydání magazínu INFO Eduard připravuji boxart story o jednom ze soubojů Hannese Trautlofta na východní frontě v roce 1942. Pro časopis REVI mám rozepsaný článek o německém stíhači z první světové války, jmenoval se Marwede. Myslím, že když v roce 1993 zemřel jako britský občan, byl posledním žijícím německým stíhacím pilotem z první světové války. Pro REVI bych také rád dokončil knihu o Heinzu Bärovi, na které s kolegou Martinem Šílou už dlouho pracujeme. Tak snad se jí v roce 2024 podaří dokončit.

Držím ti palce a děkuji za rozhovor!

Já také děkuji! Bunny Ho! 


01/2024
Info EDUARD 01/2024

Vítejte v novém roce, vážení přátelé, vítejte u tříkrálového Infa! Lednové novinky jsou již bezmála tři týdny v prodeji, předpokládám tedy, že jste s nimi již zevrubně seznámeni a mnozí je již máte doma. Přesto musím zmínit, že z mého pohledu začínáme letošní rok pěkně zostra. Při prvním pohledu na čtvrtkového Albatrosa D.III to tak možná nevypadá, ale i on byl svého času vrcholovým predátorem válečného nebe a stavebnice přináší vrcholný mix příběhů a osudů jeho pilotů i jejich soupeřů tak, jak je u nás dobrým zvykem. Měli jsme také více než dobrý důvod si toto téma oživit, jak se za chvíli dočtete.

1/1/2024

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

03/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

Bf 109 G-10/U4 WNr. 611943 s motorem DB 605 D, který se v současné době nachází ve sbírce Planes of Fame Air Museum v Arizoně. Stroj nese charakteristické prvky výrobní série závodu WNF. Letoun byl ukořistěn v květnu 1945 po skupinovém přeletu a kapitulaci II./JG 52 z Rakouska do Neubibergu v Bavorsku. Tento Bf 109 patrně původně nesl označení „žlutá 13“ a díky jeho výrobnímu číslu je doloženo, že patřil maďarské jednotce 101. vadászezred.

03/2025

Válka na Ukrajině

Válka na Ukrajině

A je tu ďalší rok. V tomto pokračovaní seriálu sa pozrieme na udalosti, ktoré sa odohrali od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025. Vo vzduchu sa žiadne zásadné veci neodohrali, no na politickej scéne sa schyľovalo k zemetraseniu.

03/2025

Souboj nad Rennes

Souboj nad Rennes

Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situaci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte 3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba přicházející ze západu) a tak měly být do večera 6. června přesunuty z Německa do Francie dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Nachtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stíhací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe a útvary "Wilde Sau".

03/2025

Ze Středomoří do Německa

Ze Středomoří do Německa

Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozici Kommodora Jagdgeschwader 27, žádná část této letecké jednotky se již nenacházela v Africe. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací letec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu 1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholících leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77 a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně verze G-6.

03/2025

TEC - Nefňukat a tisknout!

TEC - Nefňukat a tisknout!

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Rozhovor s Janem Bobkem waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1042 ms)

Rendering Rozhovor s Janem Bobkem (330674): (35/35) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i8083/item1079572-small.jpg

 i8083/item1079573-small.jpg

 i8083/item1079574-small.jpg

 i8083/item1079575-small.jpg

 i8083/item1079576-small.jpg

 i8083/item1079577-small.jpg

 i8083/item1079578-small.jpg

 i8083/item1079579-small.jpg

 i8083/item1079580-small.jpg

 i8083/item1079581-small.jpg

 i8083/item1079582-small.jpg[p2]

 i8083/item1079583-small.jpg[p2]

 i8083/item1079584-small.jpg[p2]

 i8083/item1079585-small.jpg[p2]

 i8083/item1079586-small.jpg[p2]

 i8083/item1079587-small.jpg[p2]

 i8083/item1079588-small.jpg[p2]

 i8083/item1079589-small.jpg[p2]

 i8083/item1079590-small.jpg[p2]

 i8083/item1079591-small.jpg[p2]

 i8083/item1079592-small.jpg[p2]

 i8083/item1079593-small.jpg[p2]

 i8083/item1079594-small.jpg[p2]

 i8083/item1079595-small.png[p2]

 i8083/item1079596-small.jpg[p2]

 i8083/item1079597-small.jpg[p2]

 i8083/item1079598-small.jpg[p2]

 i8083/item1079599-small.jpg[p2]

 i8083/item1079600-small.jpg[p2]

 i8083/item1079601-small.jpg[p2]

 i8083/item1079602-small.jpg[p2]

 i8083/item1079603-small.jpg[p2]

 i8083/item1079604-small.jpg[p2]

 i8083/item1079605-small.jpg[p2]

 i8083/item1079606-small.jpg[p2]

 p156/vth428698-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth507691-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth507265-0.jpg[p1]

 r85/vth507702-0.jpg[p1]

 r85/vth507949-0.jpg[p1]

 r85/vth507950-0.jpg[p1]

 r85/vth507961-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth507252-1.jpg[p1]

 i8083/vth428897-1.jpg

 i8083/vth428898-1.jpg