07/2023

Dobrý den, vážení přátelé! Ještě před koncem první poloviny letošního roku jsme stihli přestěhovat do nového areálu v Sedleci balení modelů. To nám významně zjednodušilo logistiku, protože dosud jsme výlisky vozili z Obrnic do Mostu, kde jsme stavebnice zabalili a odvezli je do skladu obchodního oddělení v Sedleci. Ta místa od sebe nejsou daleko, je to v řádu jednotek kilometrů, ale i tak jsme se dost najezdili. Teď dělí balení modelů a sklad obchodního oddělení jedna stěna a dvoje dveře, sklad výlisků je přes dvůr.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 červenec 2023

  # 161

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2023

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 červenec 2023

  # 161

• Page 3

  eduardeduard

  ČERVENEC 2023

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APPROACH – srpen 2023

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  UDÁLOSTI

  STEP by STEP

  A6M2-N Rufe ProfiPACK 1/48

  MIGHTY EIGHTH: 66th Fighter Wing 1/48

  Fw 190A-5 Weekend 1/72

  Bf 110G-4 Weekend 1/48

  Bf 109G-2 ProfiPACK 1/48 reedice

  WUNDERSCHÖNE NEUE MASCHINE 1/72

  Fw 190F-4 1/48

  F-104G late 1/48

  Rufe 1/48

  Mi-24V 1/48

  LITTLE FRIENDS

  -

  66th Fighter Wing nad Evropou

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Patriot vs. Kinžal

  Mrazivé bojiště

  Zpátky v Rusku

  Když se zaseknou zbraně

  První zima

  Poháry v Mariánských Lázních

  IRON BUNNY 2023

  F4F-4 engine PRINT 1/48

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  6

  36

  29

  20

  40

  60

  74

  84

  98

  108

  128

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Ještě před koncem první poloviny letošního

  roku jsme stihli přestěhovat do nového areálu

  v Sedleci balení modelů. To nám významně zjed-

  nodušilo logistiku, protože dosud jsme výlisky

  vozili z Obrnic do Mostu, kde jsme stavebnice

  zabalili a odvezli je do skladu obchodního oddě-

  lení v Sedleci. Ta místa od sebe nejsou daleko,

  je to v řádu jednotek kilometrů, ale i tak jsme

  se dost najezdili. Teď dělí balení modelů a sklad

  obchodního oddělení jedna stěna a dvoje dveře,

  sklad výlisků je přes dvůr. Jasně, je to jen malý

  krok pro lidstvo, ale i tak to pomohlo. Mimo jiné

  máme připravený archiv dosud neobnovených

  stavebnic, kterých je stále kolem šedesáti, takže

  budeme pokračovat s jejich postupným vrace-

  ním na trh. S blokem červencových novinek se

  tak vrací Spitfire Mk.IXc v 1/72 spolu s Fw 190

  A-4 a Rolandem C.II ve čtvrtce. Od každé z těch-

  to stavebnic je k dispozici pár set kusů. Protože

  většinu komponent máme na skladě, prakticky

  nic kromě výlisků nemusíme doplňovat, může-

  me si dovolit prodávat tyto stavebnice za staré

  předinflační ceny. Nepředpokládám, že by to ně-

  komu vadilo.

  Pojďme si něco říct o červencových novin-

  kách. Ty jsou sice už týden v prodeji, já však my-

  slím, že to nevadí.

  Stavebnice

  Od prvního uvedení čtvrtkové stavebnice

  P-51D Mustang jsme přemýšleli, jak zpracovat

  to naprosto bezprecedentní množství barevných

  variací tohoto letadla a především středobod

  tohoto bohatství pestrých barevných schémat,

  kterým jsou Mustangy od 8. letecké armády

  USAAF. Já sám jsem dlouho držel v hlavě my-

  šlenku na postupné zpracování jednotlivých

  Fighter Group, ale stále tu byla pochybnost,

  nakolik bude takové pojetí zajímavé. Lze si ho

  samozřejmě představit u obtiskových aršíků,

  ale stavebnice je přece jen trochu jiná liga. Vy-

  dat takové množství stavebnic a udržet pro ně

  zájem modelářů by bylo patrně velmi těžké, až

  nemožné. Na druhou stranu, vydat jen jednu li-

  mitku věnovanou Mustangům 8. letecké armá-

  dy by znamenalo zůstat pouze na povrchu celé

  problematiky s předpokládaným zopakováním

  notoricky známých nejslavnějších letounů těch

  nejslavnějších pilotů. Po dlouhých diskusích

  jsme se nakonec rozhodli pro vydání tří samo-

  statných položek, věnovaných třem stíhacím

  křídlům 8. letecké armády. Po přebrání desítek

  nabízejících se letounů jsme dali dohromady mix

  deseti strojů, které dobře dokumentují nasazení

  Mustangů v posledním roce války. Ve stavebnici

  jsme zopakovali pouze jeden z již dříve vydaných

  strojů, známou Big Beautiful Doll podplukovníka

  Landerse, i ta je ovšem zařazena v pozměněné

  podobě, reprezentující pozdější vzhled letounu,

  než jaký jsme použili dříve. Výsledkem výběru

  zbarvení pro novou limitku Mustangů je mix de-

  seti strojů. Část z nich jsou ty nejslavnější le-

  touny nejslavnějších pilotů a zbytek, nutno dodat

  že vlastně většina, jsou méně známé a rozhodně

  méně profláknuté Mustangy. Předpokládáme, že

  z takto připravené nabídky si může vybrat kaž-

  dý, kdo se rozhodne, že bez téhle limitky nemůže

  být.

  Tím ovšem ještě ladění konceptu této staveb-

  nice nekončilo. Protože obsahuje jen jednu sadu

  výlisků, postavit z ní lze logicky jeden model.

  Nicméně obtiskový aršík je koncipován tak, aby

  umožnil postavit modely dva. Popisky a výsostné

  znaky jsou totiž zdvojené. Pokud se někdo roz-

  hodnete tuto možnost využít, stačí si k této sta-

  vebnici dokoupit Overtrees, případně Overlept,

  což není podmínkou. A kdo ji nevyužije, o nic

  nepřijde. Cena stavebnice zůstává i přes velký

  obtiskový aršík, lepty, masky, Brassinová kola

  a výfuky, což je vše také součást stavebnice, na

  úrovni, za jakou by byl nabízen ProfiPACK.

  Když už jsme u stavebnic ProfiPACK, nabízíme

  vám v této edici na červen Rufe, tedy plováko-

  vou verzi Zera v měřítku 1/48. Část vyrobených

  Rufe přitom skutečně vznikla konverzí ze Zer

  s klasickým podvozkem. Tato stavebnice nabí-

  zí pět verzí zbarvení z různých oblastí bojové-

  ho nasazení těchto zajímavých letounů. Druhý

  ProfiPACK pro tento měsíc je reedicí čtvrtkového

  Bf 109 F-2.

  V řadě Weekend se dočkali ti, kdo dlouho

  čekali na nové vydání Bf 110 G-4. Pokud by ně-

  komu nestačila dnes již obvyklá nabídka čtyř

  verzí zbarvení, může si ještě chvíli počkat. Ke

  znovuuvedení na trh je připravený i ProfiPACK

  Bf 110 G-4 (kat. č. 8208), původně vydaný v led-

  nu 2021. Pro tuto stavebnici ale v prosinci 2020

  shořely při velkém požáru skladu všechny ne-

  zabalené výlisky, takže se do prodeje dostala

  jen malá část připravených stavebnic. Zbytek je

  nyní připravený k druhému pokusu a do prodeje

  půjde v srpnu nebo v září. Zbývá necelých tisíc

  krabic, takže lze předpokládat, že budou rychle

  vyprodány. Druhým červencovým Weekendem je

  Fw 190 A-5 v měřítku 1/72, v tomto případě jsou

  ve výběru barevných variant vesměs stroje se

  čtyřmi kanóny v křídle.

  Doplňky

  V kolekci doplňků se věnujeme posledním no-

  vinkám na trhu stavebnic. Mezi lepty a maskami

  INFO Eduard4

  Červenec 2023

• Page 5

  tak najdete sady pro Mi-4A v měřítku 1/48 od

  Trumpeteru, MiG-17F od Ammo MiG, Hurricane

  Mk.I od Hobby Bosse, nebo Do 335A od Tamiyi či

  F-4E od Mengu. To vše samozřejmě v měřítku

  1/48. V nabídce je ale také Zoom sada pro náš

  Bf 110 G-4 1/48 nebo Fw 190 A-5 1/72, ve dvaa-

  sedmdesátině jsou v nabídce i sady na Mosquito

  PR Mk.XVI. Ve dvaatřicetině pak najdete sady pro

  F-35A od Trumpeteru a A-20G Havoc od HKM.

  Pokud jde o Brassinové sady, doporučuji vaší

  ctěné pozornosti kolekci pro naše stále ještě

  nové Bf 109 F v měřítku 1/72 či čtvrtkové sady

  pro Do 335 od Tamiyi nebo kouzelně vyhlížející

  motory pro neméně šarmantního Ansona Mk.I od

  Airfixu. Motor lze použít buď odkrytovaný, nebo

  zakrytovaný s použitím původních krytů ze sta-

  vebnice. Mezi čtvrtkovými sadami také vyniká

  chladič pro náš P-51D Mustang. Ano, provedení

  této pasáže ve stavebnici není nic moc, po prav-

  dě je to patrně její nejslabší část a slibuji, že

  u P-51B bude již v plastovém základu chladič

  významně lepší. Tedy ne že by ani pak nestál

  za náhradu Brassinem, na to je ta tištěná sada

  moc pěkná, ale kdo do ní nepůjde, nemusí mít

  pocit, že jsme ho připravili o dobrý pocit z dobře

  postaveného modelu. Také jsme překonstruovali

  a pro tisk upravili kokpit pro Bf 109 F-2, což je

  součást postupného redesignu starých odléva-

  ných kokpitů. Ve dvaatřicetině jsou tu zajímavé

  a užitečné sady pro F-35B od Italeri, dále tryska

  pro F-16 od Tamiye a několik drobnějších sad

  jsme vytvořili i pro Spitfire Mk.I od Kotare, jehož

  tvůrcům přejeme dobré obchody a dlouhou ka-

  riéru úspěšného výrobce plastikových modelů.

  Pak jsou tu jako obvykle sady řady LööK

  a Space, Big Edy a Big Siny, které také stojí za

  prozkoumání. Informace o nich najdete na násle-

  dujících stránkách dnešního Infa, jako obvykle.

  Články

  Mě jsem ambici napsat článek o tom, jak to

  bylo s Bf 109 F Wernera Mölderse, ale nedokázal

  jsem to. Podařilo se mi shromáždit celkem úcty-

  hodné množství fotografií, udělal jsem si jejich

  analýzu, ale stále mám pochybnosti a mezery ve

  vědomostech a informacích. Navíc se nám za-

  tím nepodařilo sehnat fotografie, které by bylo

  možné legálně publikovat a bez fotografické do-

  kumentace nemá podle mě takový článek smy-

  sl. Budu tedy dál pátrat po dalších informacích,

  konzultovat to s lidmi, kteří toho o problematice

  Luftwaffe vědí podstatně víc než já a doufat, že

  z toho vypadne něco publikovatelného. V tuto

  chvíli se ale omlouvám za svoji nedostatečnost!

  Na druhou stranu o mnoho nepřijdete, protože

  článků je tak jako tak v tomto čísle dost a jsou

  všechno, jen ne nudné. Je tu další pokračování

  seriálu o (nejen) leteckých bojích nad Ukrajinou

  od Mira Bariče, mapující události, ke kterým

  došlo v květnu. A děly se tam zajímavé věci,

  i když pokračování zaměřené na červen bude

  ještě zajímavější. Ono se toho popravdě řečeno

  na konci června dělo víc v Rusku než na Ukra-

  jině a mohlo by to tak vydržet! Ono je to Rusko

  opravdu země zázraků, děje se tam nevídané

  a nemožné se stává skutkem. Já už od dob své

  vojenské služby, kdy jsem mohl poměrně zblízka

  poznat tehdejší Sovětskou armádu v akci, pev-

  ně věřím v neschopnost Rusů v dohledné době

  několika desítek let vyhrát jakoukoli regulérní

  válku. A to, že zuby nehty ty svoje války okecá-

  vají a nazývají je různými obskurními opisy typu

  speciálních vojenských operací nebo bratrských

  pomocí, jim nepomůže. Takže přeji Ukrajincům,

  aby se jim jejich domácí půda, kterou Rusové

  momentálně považují za svoji domácí půdu, co

  nejrychleji vrátila. U nás to trvalo dvacet let,

  pevně věřím, že Ukrajinci to dají rychleji. Rusům

  přeji, aby se ze svého současného marastu co

  nejrychleji a hlavně natrvalo vyhrabali, protože

  to, co dnes předvádějí, tedy opravdu není kul-

  turního národa hodno a to, že něco podobného

  kdysi prováděli i Římani, není zrovna dobrý ar-

  gument. Kde je dneska Římanům konec, že…

  Dále tu máme článek od Jana Zdiarského je

  zde článek o 66th Fighter Wing, který se logic-

  ky váže k výše zmíněné novince, prvnímu dílu

  stavebnic ze série Mighty Eighth. V tomto vy-

  dání jsou ale i jiné než historické články. Něco

  o letošním ročníku čtyřiadvacetihodinovky Iron

  Bunny na Bublavě se dozvíte z reportáže čle-

  na vítězného týmu Lukáše Loučky, se stavbou

  Brassinového motoru pro Wildcata vás seznámí

  další účastník minulých ročníků Iron Bunny Jan

  Baranec a článkem o maskách pro stříkání vý-

  sostných znaků a kovových panelů na povrchu

  letadel v barvě kovu přispěl do tohoto vydání

  Jakub Nademlejnský.

  Přeji vám příjemné chvíle strávené někde

  v chládku u červencového vydání eduardího Infa.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Červenec 2023

• LITTLE FRIENDS

  Strategická bombardovací ofenzíva západních Spojenců, jejímž cílem bylo především oslabení německého průmyslu a zásobování, stála na několika pilířích. Britská Royal Air Force začala útočit na Německo již v době Bitvy o Británii (nepočítáme-li několik poměrně zoufalých pokusů sporadicky podnikaných od září 1939). Ještě před nástupem amerického letectva na evropské válčiště se operace Bomber Command RAF přesunuly na noční oblohu a až na výjimky tam zůstaly do konce války. Denní nebe nad Německem a okupovanou Evropou mělo patřit především USAAF. Tedy alespoň pokud se týče dálkových bombardovacích operací.

  HISTORIE

  Dosažení cílů, které si Američané v tomto

  ohledu vytkli, spočívalo především ve vybudo-

  vání silného bombardovacího letectva a pod-

  půrných složek, které měly společnými silami

  zajistit nadvládu na nebi nad kontinentální

  Evropou. Dalším pilířem byla válečná logis-

  tika, která měla do Evropy dopravovat nejen

  nová letadla a čerstvé osádky, ale také ná-

  hradní díly, výstroj, statisíce tun paliva, pum

  a další munice. Byla to tak komplikovaná

  a dnes zároveň opomíjená oblast válečného

  úsilí, že jen její stručný popis by byl nad mož-

  nosti tohoto pojednání. Třetím a neméně důle-

  žitým pilířem byla stíhací ochrana bombardérů.

  V Evropě ležely bombardovací operace americ-

  kého letectva na bedrech dvou samostatných

  leteckých armád – 8th Air Force, se základnami

  ve Velké Británii a 15th Air Force, operující nej-

  prve ze severní Afriky a poté z jihu Itálie.

  8th Air Force

  Hlavní silou amerického letectva na evrop-

  ském válčišti (ETO) byla bezesporu 8th AF,

  přezdívaná „Mighty Eight“. Jako letecká armá-

  da spadající pod letectvo Armády Spojených

  Států (Army Air Force) byla ustavena v lednu

  1942, jako VIII. Bomber Command. Pod hlavič-

  kou VIII. Bomber Command (což byla ostatně

  později pevná součást ve struktuře 8th AF)

  podnikla první operaci v ETO 4. července 1942,

  a to s letouny A-20 Havoc, vypůjčenými od RAF.

  Ve stejném období se na základy narychlo budo-

  vané po východní Anglii začaly přesouvat regu-

  lérní jednotky VIII. Bomber Command, vyzbro-

  jené letouny B-17E. První samostatnou operací

  byla mise na Rouen-Sotteville ve Francii dne

  17. srpna 1942. V únoru 1944 bylo velitelství VIII.

  Bomber Command přetvořeno do 8th Air Force

  a do ní byly v rámci „nového“ VIII. Bomber Com-

  mand zařazeny stávající bombardovací skupiny.

  Zároveň bylo vytvořeno velitelství VIII. Fighter

  Command, které mělo pod svá křídla pojmout

  Text: Jan Zdiarský

  Ani sevřené formace nedokázaly účinně ochránit bombardéry USAAF před útoky stíhačů Luftwaffe. Teprve nasazení P-51 změnilo situaci ve prospěch Spojenců.

  Foto: 487th BG

  Strategická bombardovací ofenzíva západních Spojenců, jejímž cílem

  bylo především oslabení německého průmyslu a zásobování, stála na

  několika pilířích. Britská Royal Air Force začala útočit na Německo již

  v době Bitvy o Británii (nepočítáme-li několik poměrně zoufalých pokusů

  sporadicky podnikaných od září 1939). Ještě před nástupem amerického

  letectva na evropské válčiště se operace Bomber Command RAF

  přesunuly na noční oblohu a až na výjimky tam zůstaly do konce války.

  Denní nebe nad Německem a okupovanou Evropou mělo patřit především

  USAAF. Tedy alespoň pokud se týče dálkových bombardovacích operací.

  INFO Eduard6

  Červenec 2023

• Page 7

  stíhací jednotky určené prioritně pro ochranu

  bombardérů.

  Do své vrcholné kondice se 8th AF dostala

  v létě 1944. Ke konci srpna toho roku sestáva-

  la ze tří bombardovacích divizí (Bomb Division,

  později Air Division) se 40 bombardovacími

  skupinami (Bombardment Group, zjednodušeně

  Bomb Group), začleněnými do 14 wingů (Bom-

  bardment Wing) a samostatného stíhacího veli-

  telství, disponujícího třemi stíhacími wingy (Fi-

  ghter Wing) se 16 stíhacími skupinami (Fighter

  Group), každá po třech perutích (Fighter Squad-

  ron). Kromě nich působilo v sestavě 8th AF

  několik průzkumných jednotek a jednotek pro

  speciální operace, výcvik a další podporu. To vše

  byla síla, která dokázala v jeden den vyslat nad

  Německo na 1200 čtyřmotorových bombardérů

  a okolo 500 doprovodných stíhačů. Od léta 1944

  se takovému náporu dokázala německá Luft-

  waffe jen zřídkakdy účinně postavit. V roce 1945

  byly s jednou výjimkou všechny stíhací skupiny

  8th AF vyzbrojeny letouny P-51D, popř. P-51K.

  Není bez zajímavosti, že poslední bojovou

  operací 8th AF byla mise na Plzeň v Českoslo-

  vensku dne 25. dubna 1945. O několik dní později

  se bombardéry 8th AF účastnily operace Mana

  s cílem zásobovat potravinami obyvatelstvo

  Nizozemí, strádající na pokraji hladomoru poté,

  co jej německá vojska odřízla od zásobování

  potravinami.

  15th Air Force

  Druhou strategickou leteckou armádou USA

  v Evropě byla 15th Air Force, zformovaná v lis-

  topadu 1943 v severní Africe z částí taktických

  12th AF a 9th AF. Teprve v prosinci 1943 dosta-

  ly nově vzniklé jednotky 15th AF čtyřmotorové

  bombardéry a mohla tak být započata úspěšná

  série bombardovacích misí, byť první větší nálet

  čtyřmotoráků 15th AF na západní pobřeží Itálie

  dne 22. ledna 1944 měl spíše charakter taktic-

  ké podpory. Velké mise měly přijít především po

  přesunutí jednotek 15th AF na půdu Itálie (le-

  den–březen 1944), kdy mohly jejich bombardéry

  dosáhnout hlouběji do okupovaného kontinentu

  i samotného Německa. Na konci války dispono-

  vala 15th AF čtyřmi bombardovacími wingy s le-

  touny B-24 Liberator a jedním wingem s letouny

  B-17 Flying Fortress. Stíhací podporu jim dělaly

  dva stíhací wingy s letouny P-38, P-47 a poz-

  ději P-51. Poslední mise 15th AF se uskutečnila

  1. května 1945, cílem byl rakouský Salzburg.

  66th Fighter Wing

  Jak bylo zmíněno, v srpnu 1944 disponovala

  8th AF šestnácti stíhacími skupinami. Ty byly

  začleněny do tří stíhacích wingů (Fighter Wing),

  jmenovitě 65th FW, 66th FW a 67th FW. Přísluš-

  nost konkrétních stíhacích skupin k danému

  wingu byla víceméně stabilní. Zároveň tyto Win-

  gy obvykle zajišťovaly doprovod bombardérům

  konkrétních divizí od 8th AF (65th FW Libera-

  torům od 2nd BD, 66th FW doprovázela B-17 od

  3rd BD a 67th FW pak B-17 od 1st BD). Základem

  66th FW bylo pět stíhacích skupin.

  55th FG

  Prvního půl roku své operační činnosti (9/43

  až 4/44) byla jednotka umístěna na základ-

  ně Nuthampstead severně od Londýna, kte-

  rou musela později opustit a přestěhovat se

  na základnu Wormingford, aby uvolnila místo

  nově příchozí 398th BG. Až do léta 1944 létala

  55th FG s P-38 Lightning, které byly poté nahra-

  zeny P-51D Mustang. Řada pilotů této jednotky

  tak bojově létala na obou typech. Identifikačním

  označením aplikovaným až na P-51 byl zprvu

  černý pruh na přední části motorových krytů

  a černý vrtulový kužel. Ten byl brzy nahrazen

  žluto-zelenou šachovnicí a pruhy stejných ba-

  HISTORIE

  Dobová mapa dosahu stíhačů RAF a USAAF během doprovodných misí nad kontinent.

  INFO Eduard

  7

  Červenec 2023

• Page 8

  HISTORIE

  rev na vrtulovém kuželu. Markantem jednotky

  bylo také barevné odlišení trupů Mustangů jed-

  notlivých perutí, které bylo zejména v pozděj-

  ších měsících války opouštěno. Zatímco 38th FS

  měla vodorovné i svislé ocasní plochy (včetně

  stabilizátorů) nastříkány olivově zelenou bar-

  vou, 338th FS měla povětšinou stroje bez jaké-

  hokoliv zbarvení ocasních ploch. Nejpůsobivější

  zbarvení této jednotky mívaly Mustangy 343rd

  FS, jejichž olivový pruh proti oslnění byl prota-

  žen obloukem až na boky trupu s tím, že celý

  trup za kokpitem byl nastříkán stejnou olivově

  zelenou barvou. Nešlo o zbytky zbarvení OD/NG

  (Olive Drab / Neutral Grey), protože vzhledem

  ke skutečnosti, že 55th FG byla přezbrojována

  na Mustangy později, jejich stroje byly dodávány

  v pozdější barevné konfiguraci, tedy barvě kovu

  a hliníkového nástřiku. Oblouk zelené barvy na

  trupech Mustangů 343rd FS byl často lemován

  tmavou červenou či žlutou barvou. Výjimečně se

  toto zbarvení objevovalo také u strojů 338th FS,

  naopak 343rd FS měla koncem války své stroje

  často v základním kovovém zbarvení, pouze se

  šachovnicí na přídích. Také 38th FS opouštěla

  v roce 1945 od plného zbarvení ocasních ploch.

  Místo toho byly aplikovány rozlišovací barvy

  směrovek – 38th FS je měla červené, 338th FS

  světle zelené a 343rd FS žluté.

  339th FG

  339th FG patřila v rámci 8th AF mezi novější

  jednotky a proto do Anglie dorazila již s letouny

  P-51. Její základnou se po celou dobu operační-

  ho nasazení v Evropě, tedy od dubna 1944, stalo

  Fowlmere nedaleko Duxfordu. Zprvu používané

  P-51B a C byly během léta 1944 nahrazovány

  modernějšími P-51D a K, některé starší B a C

  ovšem zůstávaly ve službě ještě poměrně dlou-

  ho, až do podzimu 1944. Identifikačním ozna-

  čením jednotky byla červeno-bílá šachovnice

  na přední části motorového krytu a stejnými

  barvami nastříkaný vrtulový kužel. Později byly

  aplikovány rozlišovací barvy perutí na směrové

  kormidlo – 503rd FS dostala červenou, 504th FS

  zelenou a 505th FS žlutou.

  Flight Mustangů od 503rd FS, 339th FG

  Foto: Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, via Russ Abbey

  INFO Eduard8

  Červenec 2023

• Page 9

  HISTORIE

  Výňatek z dobového dokumentu velení 8th AF s rozmístěním jejích základen ve východní Anglii. Letiště stíhacích skupin 66th FW jsou označeny bílou hvězdou,

  žlutá hvězda označuje základny, které byly těmito jednotkami používány, později však byly předány jiným uživatelům.

  P-51D 44-64051 od 362nd FS, 357th FG na základně v Leistonu.

  Foto: Public Domain

  INFO Eduard

  9

  Červenec 2023

• Page 10

  HISTORIE

  357th FG

  „Yoxford Boys“, jak byla 357th FG přezdívá-

  na, se do Anglie přesunuli v listopadu 1943.

  Jednotka krátce pobyla na základně Raydon

  (od listopadu 1943 do ledna 1944), načež byla

  přesunuta do Leistonu (nedaleko města Yox-

  fordu). Zbarvení letounů 357th FG patří k tomu

  nejpůsobivějšímu, co se v rámci 8th AF objevo-

  valo. Mnoho jejích raných P-51B a C bylo ještě

  opatřeno zbarvením OD/NG a to v kombinaci se

  žluto-červenou šachovnicí a v určitém období

  navíc s invazními pruhy Mustangům této jed-

  notky opravdu slušelo. Ovšem i letouny v kovo-

  vém zbarvení vyznívají ve spojení s markingem

  jednotky neobyčejně pestře. Ač nelze pestrost

  markingů upřít ani ostatním jednotkám v rámci

  66th FW, samotná 357th FG byla zajisté nejpes-

  třejší. V pozdějším období také u této jednotky

  přibylo identifikační označení jednotlivých pe-

  rutí barevným nástřikem směrovek – 363rd FS

  červeně, 364th FS žlutě a směrovky 362nd FS

  zůstávaly často bez zbarvení, pokud nebyl celý

  trup nastříkán olivovou barvou. 357th FG byla

  se svými 609 uznanými vzdušnými vítězstvími

  a 109 letouny zničenými na zemi nejúspěšnější

  jednotkou s P-51 a druhou nejúspěšnější jednot-

  kou v rámci USAAF. Nelze se tedy divit, že více

  než polovina stíhacích es, která si svou gloriolu

  získala u 66th FW, pocházela právě z 357th FG.

  353rd FG

  Více než rok jednotka operovala s letouny

  P-47, na P-51D byla přezbrojena až v říjnu 1944.

  Od června do srpna 1943 působila ze základny

  Goxhill, poté byla do dubna 1944 dislokována na

  základně Metfield a nakonec vzlétali její piloti ze

  základny Raydon. Markingem skupiny byla žlu-

  to-černá šachovnice na přídích. Někdy sestáva-

  la pouze ze tří řad, jindy byla aplikována na více

  než polovinu přídě letounu, a to i přes pruh proti

  oslnění. U P-47 byly šachovnice původně diago-

  nálně pootočeny, později byly stříkány souběžně

  s vodorovnou osou letounu. Stejně byly apliko-

  vány i na P-51. Také u této jednotky se později

  objevil barevný marking jednotlivých perutí:

  350th FS žlutá, 351st FS obvykle bez zbarvení,

  352nd FS černá. Barevné řešení směrovek Mus-

  tangů 353rd FG nebylo konzistentní a zmíněné

  barvy se objevovaly i u letounů jiných squadron.

  Nelze je proto považovat směrodatně za identi-

  fikaci squadron v rámci FG.

  78th FG

  Jedna z nejstarších stíhacích jednotek 8th

  AF prožila svůj křest bojem ve službách 12th

  AF v Africe. V tu dobu používala letouny P-38

  Lightning. Do Anglie se vrátila značně oslabená.

  Nejprve působila od prosince 1942 ze základ-

  ny Goxhill, v dubnu se přesunula do Duxfordu

  a přesedlala na P-47. Svou slávu si vydobyla

  právě na Thunderboltech. Na P-51 přezbrojila

  až v prosinci 1944. Markingem jednotky byla

  výrazná černobílá šachovnice přes téměř celou

  příď jejich P-51 (dříve byla malována na moto-

  rový kryt P-47). Jednotlivé perutě byly později

  rozlišeny barvou směrovky: 82nd FS červená,

  83rd FS bílá, 84th FS černá.

  3rd Scouting Force

  Speciální jednotka, vybudovaná s podporou

  55th FG, sídlila od února 1945 společně s tou-

  to stíhací skupinou na základně ve Worming-

  fordu. Byť byla samostatná, operačně spadala

  pod 66th FW a bývala určována k podpoře 3rd

  BD. Administrativně však spadala pod 493rd

  BG. Jejím úkolem byla těsná součinnost s bom-

  bardovacími svazy při průzkumu počasí během

  trasy k cíli a zejména nad cílem. Piloti Mustangů

  3rd SF byli zpočátku vyčleněni od 55th FG, poz-

  ději jejich roli přebírali především dobrovolní-

  ci – zkušení bývalí piloti těžkých bombardérů,

  kteří dokončili svou operační túru předepsaným

  počtem misí. Ti nejlépe věděli, jaké informace

  v kterém okamžiku jejich kolegové letící po tra-

  se za nimi potřebují. Kromě Mustangů jednotka

  používala rovněž P-47 a B-17F. Identifikačním

  zbarvením jejich P-51 byl červený lem na ná-

  běžné hraně kýlovky. Různé šachovnice na pří-

  dích souvisely s tím, ze které FG byl daný letoun

  vyčleněn. Prioritně to byly stroje od 55th FG.

  Mustang Lt. Jonese z 38th FS, 55th FG krátce po návratu z bojové operace.

  Foto: Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, via David Jewell

  INFO Eduard10

  Červenec 2023

• Page 11

  HISTORIE

  Velmi krátce se u 66th FW objevily také jiné

  skupiny, které byly po většinu své činnosti za-

  řazeny do sestavy jiných wingů – 4th FG (1945),

  56th FG (1945), 359th FG (1943), 361st FG (1943-

  44, 1945) a 479th FG (1945), popřípadě do 9th AF

  (358th FG). Jejich dočasné působení u 66th FW

  však bylo okrajové a zmiňujeme se o nich jen

  proto, že jsou některými zdroji chybně uváděny

  jako pevná součást 66th FW. Přesto stojí jedna

  z nich za zastavení – 361st FG. Tato jednotka byla

  tak trochu holkou pro všechno a byly s ní „ucpá-

  vány díry“ tam, kde to bylo potřeba. Postupně

  si prošla službou u všech tří FW a na přelomu

  let 1944/45 byla dokonce dočasně zařazena

  jako podpora pozemních vojsk u 9th Air Force.

  V plánech na reorganizaci 8th AF z března 1944

  bylo pro 66th FW počítáno také s variantou za-

  řazení 352nd FG, která však nakonec zůstala po

  celou dobu součástí 67th FW a také s 50th FG.

  Ta však po příchodu do ETO našla své uplatnění

  v 9th AF. Zároveň 353rd FG měla být zařazena

  do 67th FW. Tentýž dokument zároveň přiřazuje

  jednotlivé Fighter Wing do působnosti patřič-

  ných bombardovacích divizí, a to jinak, než byla

  pozdější realita. 66th FW měl být podporou 2nd

  BD, 67th FW pak 1st BD a 65 FW měla na mise

  doprovázet 3rd BD.

  BIG BROTHERS a LITTLE FRIENDS

  Již od prvních operací bombardovacího le-

  tectva USA v Evropě v roce 1942 bylo zřejmé, že

  vyvíjená taktika skupinové obrany bombardérů

  USAAF silně zaostává za možnostmi německé

  Luftwaffe. Formace bombardérů, vydané na-

  pospas smečkám německých jedno i dvoumo-

  torových stíhačů, zaznamenávaly velké ztráty.

  A to až takové, že bylo uvažováno o zastavení

  tohoto způsobu operací. Příkladem mohou být

  nálety 8th Air Force z léta 1942 a zejména pak

  v průběhu jara až podzimu 1943. Bylo zřejmé,

  že bez kvalitní stíhací ochrany bombardérů

  jsou tyto operace odsouzeny k nezdaru. Obec-

  ně známým problémem byl fakt, že ani RAF, ani

  USAAF nedisponovaly takovými stíhacími letou-

  ny, které by dokázaly své „velké bratry“ dopro-

  vázet až nad Německo. Letouny P-47 Thunder-

  bolt, vybavené přídavnými nádržemi, dokázaly

  v srpnu 1943 doprovázet bombardéry do vzdá-

  lenosti cca 700 km, což odpovídá zhruba oblasti

  Frankfurtu nad Mohanem, Hannoveru či Kasselu.

  To ovšem za předpokladu, že se nedostaly do boje

  s německými stíhači. Jakákoliv výrazná změna

  letového režimu, natož nutnost předčasného

  odhození přídavných nádrží samozřejmě jejich

  dolet výrazně zkracovala. Letouny P-38 dosa-

  hovaly většího doletu, v prosinci 1943 se do-

  kázaly dotknout oblasti Big B, tedy samotného

  Berlína (cca 960 km). Jejich bojové kvality však

  v tu dobu již výrazně zaostávaly za novějšími

  verzemi hlavních stíhacích typů Luftwaffe jako

  Bf 109 G-6 a Fw 190 A-5, případně novějších.

  Teprve P-51 verzí B a C, které se v Evropě obje-

  vily na přelomu let 1943 a 1944, dokázaly bom-

  bardéry doprovázet hlouběji nad samotnou Říši

  a střed Evropy. Výrazně dokonalejší ochranu

  bombardérů přinesly letouny P-51D, zařazované

  do služby v průběhu léta 1944. Ty dokázaly nejen

  doprovodit bombardéry nad převážnou většinu

  jejich cílů na kontinentu, ale v několika přípa-

  P-51D 44-15469 od 78th FG „Bucephalus“. Na tomto letounu dosáhl Lt. William E Hydorn dne 9. 2. 1945

  vzdušného vítězství nad Me 262.

  Foto: archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím

  Foto: Public Domain

  Fotografie z raného období doprovodů bombardérů 8th AF zachycuje P-38 Lightning of 338th FS, 55th FG.

  INFO Eduard

  11

  Červenec 2023

• Page 12

  HISTORIE

  dech speciálních operací typu Frantic chránily

  své „velké bratry“ startující z mateřských zá-

  kladen ve Velké Británii až do oblasti Poltavy

  a Mirgorodu na Ukrajině (cca 2400 km).

  Tak, jak slábla schopnost Luftwaffe reagovat

  na americké nálety, přesouvala se role dopro-

  vodných stíhačů částečně k pozemním útokům.

  Američtí letci ničili lokomotivy, trafostanice,

  německá letadla na zemi, říční čluny a další do-

  pravní prostředky. V podstatě muselo být před

  lačností lovců na pozoru vše, co se mohlo i jen

  vzdáleně jevit jako cíl vojenského významu.

  Chránit bombardéry před letouny Luftwaffe

  ale i tak zůstávalo prioritním úkolem, jakko-

  li leckdy už ani nebylo před kým. Avšak zdání,

  že německé letectvo již bylo zcela poraženo,

  mohlo být velmi klamné. Především v posled-

  ních válečných měsících se mezi protivníky

  začaly stále častěji objevovat proudové Me 262,

  které byly v klasickém boji i pro piloty Mustangů

  obtížným soupeřem. Ke smůle německé před-

  stavy o vedení války však přišly příliš pozdě.

  „Jets“ se staly prestižní loveckou trofejí nemála

  stíhačů USAAF. A to nemluvíme o protiletadlo-

  vém dělostřelectvu, které bývalo hlavním pro-

  tivníkem „straferů“, tedy stíhačů útočících na

  pozemní cíle.

  Patrně zůstane věčným tématem sporů his-

  toriků, která zbraň, vozidlo či letoun především

  zajistily Spojencům možnost ukončit válku v Ev-

  ropě „již“ na jaře 1945 a který prvek tak zajistil

  pro vítězství nutnou vzdušnou nadvládu. Mezi

  hlavními favority debat budou pochopitelně le-

  touny participující na strategickém bombardo-

  vání německého válečného průmyslu a dopravy.

  A i mezi zastánci této teorie se budou objevovat

  rozdíly v názoru, zda to byly čtyřmotorové B-17

  a B-24, nebo jejich „Little Friends“. I kdyby tou

  konečnou odpovědí měly být ony čtyřmotorá-

  ky, je zcela jisté, že bez svých „malých brášků“,

  mezi nimi především P-51D, by svou práci do-

  končit nedokázaly.

  Zdroje:

  - Maurer Maurer: Combat Squadrons of the Air Force

  – World War II, Office of Air Force History, HQ USAF,

  1982

  - Maurer Maurer: Air Force Combat Units of World

  War II, Office of Air Force History, HQ USAF, 1983

  - Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9.

  1944 v Kovářské

  - US National Archives and Records Administration,

  College Park, Maryland; Unit Histories, Reports and

  Mission Orders

  - Proposed plans for organization of the Eight Air

  Force, HQ EIGHT AIR FORCE, March 1944

  - Eight Air Force – Tactical development August 1943

  – May 1945, AAF Evaluation Board, 1945

  - Wikimedia Foundation, Inc.

  - Barevné bokorysy a emblém 8th AF

  –

  Jan Zdiarský

  P-51 od 339th FG doprovází poškozenou B-17 vracející se z nepřátelského území.

  Foto: Public Domain

  INFO Eduard12

  Červenec 2023

• Page 13

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Letecká vojna na Ukrajine - Patriot vs. Kinžal

  Tento diel, mapujúci obdobie mája, nadviaže presne tam, kde na konci apríla skončila predchádzajúca časť. Bez prestávky pokračovali ukrajinské útoky proti dôležitým cieľom v ruskom tyle a ruské bombardovanie ukrajinských miest. Do ich obrany sa intenzívne zapojili aj systémy protivzdušnej obrany Patriot, ktoré práve dorazili. Na scéne sa objavila aj ďalšia významná zbraň zo Západu a došlo aj na ďalší čierny deň ruského letectva.

  HISTORIE

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne

  siete a ďalšie verejné zdroje

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Patriot vs. Kinžal

  Ukrajinská obsluha pripravuje batériu Patriot na akciu.

  Tento diel, mapujúci obdobie mája, nadviaže presne tam, kde

  na konci apríla skončila predchádzajúca časť. Bez prestávky

  pokračovali ukrajinské útoky proti dôležitým cieľom v ruskom

  tyle a ruské bombardovanie ukrajinských miest. Do ich obrany sa

  intenzívne zapojili aj systémy protivzdušnej obrany Patriot, ktoré

  práve dorazili. Na scéne sa objavila aj ďalšia významná zbraň zo

  Západu a došlo aj na ďalší čierny deň ruského letectva.

  Ako sme už uviedli v závere predchádzajúcej

  časti, ukrajinské hlavné mesto Kyjev malo za

  sebou takmer dva mesiace relatívneho pokoja.

  Potom sa však obnovili ruské útoky, ktoré po-

  kračovali aj celý máj. Tentoraz však s veľkým

  rozdielom – proti ruským raketám stáli baté-

  rie Patriotov. Prvá dorazila 21. 4. a druhá 27. 4.

  Jedna bola dodaná z USA a druhá z Nemecka.

  Okrem toho Holandsko poskytlo dve dodatoč-

  né odpaľovacie zariadenia, ktoré tieto baté-

  rie posilnili. Ruské ozbrojené sily sa rozhodli

  tieto batérie za každú cenu zničiť. Po mesiaci

  nepretržitých útokov Putin oficiálne oznámil

  zničenie piatich batérií Patriotov – z dvoch do-

  daných... To asi nepotrebuje ďalší komentár.

  Naopak, o svoju auru neporaziteľnosti pri-

  šli ruské rakety Ch-47M2 Kinžal. Tie zaradili

  Rusi do služby na prelome rokov 2017/18. Ofi-

  ciálne majú dolet 2000 km, dosahujú rýchlosť

  10 Machov a môžu niesť konvenčnú alebo ja-

  drovú hlavicu. Podľa ruskej propagandy sú

  to hypersonické zbrane. V skutočnosti sú to

  balistické rakety vyvinuté z rakiet zem-zem

  Iskander a upravené na vypúšťanie z lietadiel

  – konkrétne z typov Tu-22M3 a MiG-31. Pri ba-

  listických raketách stačí vypočítať ich dráhu

  a poslať im raketu takpovediac do cesty. Sku-

  točné hypersonické zbrane sú schopné mané-

  vrovať tak, že na zmenu trajektórie už obrana

  nestihne zareagovať.

  Moskva tvrdila, že Kinžaly nasadila proti

  Ukrajine od samého začiatku vojny. Používali

  ich však iba v malom počte. Dôvodom je ich

  vysoká cena (udáva sa 10 miliónov dolárov)

  a malý počet vyrobených kusov. Najväčší útok

  sa udial 9. 3. tohto roku, keď Rusi vystrelili na

  Ukrajinu šesť rakiet tohto typu. Najmenej dve

  rakety boli vlani stratené. Jeden Kinžal sa

  zrejme pre poruchu zrútil ešte na ruskom úze-

  INFO Eduard14

  Červenec 2023

• Page 15

  Ukrajinská obsluha pripravuje batériu Patriot na akciu.

  Dlhý zoznam úspechov ukrajinskej batérie protivzdušnej obrany.

  Ilustračná fotka MiG-31 s podvesenou raketou Kinžal. Trosky Kinžalu vystavené v Kyjeve.

  HISTORIE

  mí, ďalší bol zničený, keď jeho nosič, MiG-31,

  havaroval vlani v októbri pri štarte z letiska

  Belbek na okupovanom Kryme.

  Prvý zárez

  Teraz prvýkrát zničila Kinžal aj ukrajinská

  protivzdušná obrana. Stalo sa tak 4. 5. skoro

  ráno nad Kyjevom. Magazín The Economist sa

  o tom rozprával s 30ročným ukrajinským ope-

  rátorom Patriotov Vjačeslavom. Ten povedal,

  že podľa manuálu bol Kinžal zostreliteľný, no

  presvedčilo ho až to, keď bol vydaný rozkaz

  na vystrelenie rakety a potvrdený zostrel.

  Nasledoval potlesk, radosť a veľa nadávok.

  Vjačeslav si tiež všimol, že Kinžal letí asi tri-

  krát pomalšie, ako udávala ruská propaganda.

  „Pochopili sme, že Patriot funguje. Nabudúce,

  keď sme videli nie jeden, ale šesť Kinžalov na

  našich monitoroch, bola to už len záležitosť

  rutiny,“ povedal pre The Economist.

  Vjačeslav prešiel skráteným výcvikom,

  ktorý trval tri a pol mesiaca. Najprv sa cvičil

  v Oklahome v USA a potom v Poľsku. Podľa

  Ukrajincov bol však aj tento výcvik príliš dlhý.

  Západné systémy sú totiž viac automatizované

  a na ich ovládaní nie je nič výnimočne zloži-

  tého. „Systém IRIS

  -

  T je omnoho menej kompli-

  kovaný ako Buk, ktorý som ovládal predtým.

  Je to ako prejsť z kalkulačky na MacBook Pro.

  Západné batérie v podstate urobia prácu za

  vás,“ citoval The Economist Denisa Smažného,

  kooridnátora výcviku pre IRIS

  -

  T a NASAMS.

  Trosky Kinžalu, ktorého zostrelenie 4. 5.

  spomínal Vjačeslav, dopadli na ihrisko. Ich

  fotky sa vzápätí objavili na sociálnych sieťach.

  Kyjev najskôr zostrelenie poprel, pretože ne-

  chcel prezrádzať nepriateľovi svoje schopnos-

  ti. Napokon to však potvrdil. Trosky Kinžalu

  boli vystavené v Kyjeve. Podľa niektorých po-

  chybovačov nezodpovedajú vonkajšiemu tvaru

  rakety, no podľa iných zas ide o súčasť vnútor-

  nej konštrukcie Kinžalu a preto nemá s vonka-

  jším tvarom nič spoločné.

  Zaujímavá je diera v tele zostrelenej rakety.

  To zodpovedá zásahu, ktorý spôsobuje systém

  Patriot. Rakety verzie PAC-3 totiž nepoužívajú

  primárne výbušnú hlavicu s črepinami, ktoré

  by po explózii v blízkosti nepriateľskej strely

  nemuseli túto zničiť. Pri nasadení prvých verzií

  Patriotov sa stalo, že nepriateľská raketa bola

  INFO Eduard

  15

  Červenec 2023

• Page 16

  HISTORIE

  Ukrajinská protilietadlová jednotka s vozidlami Humvee a raketami Stinger.

  Ukrajinskí vojaci na fronte s prenosnými raketami.

  Aj táto jednotka si svoje úspechy starostlivo značí na svoje Humvee.

  INFO Eduard16

  Červenec 2023

• Page 17

  HISTORIE

  iba poškodená a po balistickej krivke padala

  ďalej. PAC-3 preto vyvinuli špeciálne na ni-

  čenie balistických rakiet. Na tele strely PAC-3

  je 180 malých trysiek, ktoré slúžia na jem-

  né manévrovanie. Má tiež vylepšený aktívny

  radar, takže sa sama navádza na cieľ. Vďaka

  tomu dokáže rýchlo reagovať na pohyb nepria-

  teľskej rakety a ničiť ju priamym zásahom svo-

  jou kinetickou energiou.

  Ďalších šesť zárezov

  Rusko sa po tomto neúspechu snažilo baté-

  rie Patriotov za každú cenu zničiť, alebo aspoň

  vyčerpať ich zásoby munície. V priebehu mája

  čelil Kyjev až dvadsiatim útokom. Nenarástol

  len ich počet, ale aj intenzita. V sledovanom ob-

  dobí vystrelilo Rusko 16 % z počtu rakiet, ktoré

  vypálilo v predchádzajúcich 15 mesiacoch. To

  je trikrát viac oproti priemeru. Útoky tiež boli

  zhustené. Cieľom bolo nepretržitým ostreľova-

  ním udržať batérie Patriotov na mieste, odhaliť

  ich polohu a následne zničiť. Preto sa útoky

  väčšinou začínali samovražednými dronmi,

  pokračovali strelami s plochou dráhou letu

  a končili Kinžalmi. Jeden z najsilnejších útokov

  prišiel v utorok 16. 5. – to je ten, pri ktorom Vja-

  česlav spomína zostrelenie šiestich Kinžalov.

  Ruským cieľom v tú noc bolo zjavne Patri-

  ot zahltiť. Vystrelili veľké množstvo rôznych

  striel zo severu, juhu aj východu naraz. Lie-

  tadlá vypustili strely Kinžal, lode z Čierneho

  mora zas strely Kalibr a zo zeme odpálili ra-

  kety Iskander. Ukrajinská strana vyhlásila, že

  napriek mimoriadne intenzívnemu útoku všet-

  ky strely zničila. Rusi sa naopak chválili tým,

  že jedna z ich striel zničila systém Patriot.

  Ten však nie je možné zničiť jedným zásahom,

  pretože ho tvoria jednotlivé prvky rozostave-

  né ďaleko od seba. Okrem samotných odpa-

  ľovacích zariadení sú to riadiace a veliteľské

  moduly s radarmi, ktoré môžu byť aj niekoľko

  kilometrov ďaleko. Ruské tvrdenie tak možno

  označiť skôr za zbožné prianie. Americké mi-

  nisterstvo obrany neskôr uviedlo, že systém

  Patriot utrpel ľahké poškodenie, bol opravený

  a za pár dní už bol opäť plne funkčný.

  Prácu systému Patriot v noci 16. 5. zachytili

  aj videá, ktoré boli zverejnené v priamom pre-

  nose na sociálnych sieťach. Ukrajina si uvedo-

  muje dôležitosť Patriotov pre ochranu svojich

  miest a preto jej tajná služba proti blogerom,

  ktorí videá zverejňovali, vzápätí zasiahla. Ru-

  som totiž poskytujú informácie o aktuálnej po-

  lohe batérií, ktoré sú veľmi citlivé.

  Rusi sa nevzdávali celý mesiac. Koncom

  mája prišla séria útokov, ktorá prebiehala

  v noci, cez deň a potom opäť v noci – teda prak-

  ticky nepretržite. Počas dňa pritom dovtedy

  takmer neútočili. Skúšali tiež rôznu taktiku.

  Okrem rôznych smerov a výšky útokov naprí-

  klad strely s plochou dráhou letu a samovra-

  žedné drony krúžili na mieste pri Kyjeve, len

  aby vylákali PVO k činnosti. Nič z toho však

  neviedlo k úspechu. Iné mestá však nie sú tak

  dobre chránené, a to v nich spôsobuje škody

  a straty na životoch.

  Čierny deň ruského letectva

  Napriek všetkej vyťaženosti však Ukrajina

  dokázala využiť svoje systémy protivzdušnej

  obrany aj k útoku, respektive k nastaveniu

  pasce pre ruské letectvo. To si zvyklo bez-

  trestne útočiť kĺzavými bombami zo svojho

  územia na sever Ukrajiny. To sa však zmenilo

  v sobotu 13. 5., ktorá sa stala skutočne čiernym

  dňom. V Brjanskej oblasti bola totiž zostrelená

  celá útočná skupina pripravujúca sa vypustiť

  svoj smrtonosný náklad na ukrajinské ciele.

  Na zem sa postupne zrútili dva vrtuľníky Mi-

  8, bombardér Su-34 a stíhačka Su-35. Všetky

  padali zahalené plameňmi a dymom. Fotogra-

  fie vrakov ukazovali diery po črepinách. O život

  prišlo všetkých deväť členov osádok týchto

  strojov.

  Dodnes nie je jasné, čo sa presne stalo. Prvé

  správy hovorili o chybe vlastnej protivzdušnej

  obrany, oficiálne ruské miesta vzápätí uvied-

  li, že zničenie strojov ruského letectva je di-

  elom sabotérov a rozbehli rozsiahlu pozemnú

  operáciu na ich dolapenie. Neoficiálni ruskí

  vojenskí blogeri však od začiatku písali o pas-

  ci, ktorú nachystala ukrajinská protivzdušná

  obrana. Ruské letectvo totiž stratilo ostraži-

  tosť a operácie zo svojho územia vykonávalo

  vždy rovnakým spôsobom. Ukrajinská strana

  ruské postupy dôkladne študovala a k hranici

  Černihivskej oblasti prisunula rakety proti-

  vzdušnej obrany. Pri ďalšom ruskom pokuse

  ruského letectva o útok zostrelila celú skupi-

  nu, ktorá sa na tom podieľala. Oficiálne však

  ukrajinská strana o celom incidente mlčí. Je

  jasné, že nechce poskytovať žiadne informácie

  nepriateľovi.

  Padajúci ruský Mi-8MTPR-1 z 15. brigády armádneho

  letectva zostrelený 13. 5. v Brjanskej oblasti.

  Horiace trosky ruského Mi-8MTPR-1 na zemi pri obci

  Klincy.

  V priebehu mája sa objavila aj fotka tohto ruského Mi-8, ktorý havaroval niekedy predtým za neznámych

  okolností.

  INFO Eduard

  17

  Červenec 2023

• Page 18

  HISTORIE

  Ruskú skupinu tvoril bombardér Su-34,

  ktorý sa pripravoval vypustiť na Černihivskú

  oblasť tesne pri hraniciach navádzané kĺzavé

  bomby. Minimálne jeden z vrtuľníkov Mi-8 bol

  vo verzii pre elektronický boj a mal za úlohu

  oslepiť na moment ukrajinské radary a vytvo-

  riť tak krátke okno, ktoré by umožnilo Su-34

  nerušene vykonať jeho smrtonosnú misiu.

  Su-35 poskytoval celej skupine stíhacie kry-

  tie. Je možné, že aj druhý Mi-8 bol vo verzii pre

  elektronický boj, alebo bol pripravený na zá-

  chrannú akciu pre prípad zostrelenia útočného

  lietadla.

  Prvý Mi-8 sa po zásahu zrútil v plameňoch

  pri meste Klincy približne 50 km od ukrajin-

  ských hraníc. Zahynuli pri tom traja členovia

  osádky. Jedna žena na zemi utrpela pri páde

  horiacich trosiek popáleniny. Ďalší Mi-8 sa

  zrútil v Unečskom okrese východne od mesta

  Klincy. Aj v tomto prípade zahynula celá troj-

  členná osádka. Su-34 dopadol pri obci Nižneje

  južne od Klincy blízko pri ukrajinských hrani-

  ciach. O život prišli obaja letci. Pilot stíhačky

  Su-35 zahynul pri dedine Sureckij.

  Išlo o najhorší deň ruského letectva od 5. 3.

  2022, kedy boli na Ukrajine vizuálne potvrdené

  zostrely dvoch Su-34, dvoch Su-30, dvoch vr-

  tuľníkov typu Mi-24/35 a jednej helikoptéry Mi-

  8. Známe sú tiež ťažké straty pri opakovanom

  ukrajinskom ostreľovaní Rusmi okupovaného

  letiska Čornobaivka v Chersonskej oblasti.

  Pre okupantov tam bol najhorší deň 16. 3. 2022,

  kedy tam bolo podľa satelitných záberov zni-

  čených najmenej sedem ruských helikoptér.

  Ďalšie ruské straty

  Okrem toho veľkého incidentu však ruské le-

  tectvo stratilo v sledovanom období aj niekoľko

  ďalších strojov. V stredu 10. 5. bol v priestore

  Avdiivky v Doneckej oblasti zostrelený Kamov

  Ka-52. Zahynuli obaja členovia osádky. V tom

  čase hlásila v tejto oblasti zostrel vrtuľníka

  ukrajinská 110. brigáda, ide zrejme o ten istý

  incident.

  V piatok 12. 5. sa v rajóne Džankoj na Kry-

  me zrútil vrtuľník Mi-28. Ani v tomto prípade

  neprežil žiaden člen osádky. Príčinou havá-

  rie bola zrejme technická porucha. Najmenej

  informácií je o strate Ka-52, ku ktorej došlo

  v pondelok 22. 5. v ruskej Belgorodskej oblasti

  pri hraniciach s Ukrajinou. Okolnosti jeho pádu

  nie sú známe, vie sa len, že aj tentoraz zahynuli

  obaja letci na palube.

  Medzi straty súvisiace s vojnou na Ukrajine

  možno zarátať aj jeden Su-24, ktorý bol poško-

  dený v areáli leteckého závodu v Novosibirsku,

  teda ďaleko od frontu. Pri partizánskom úto-

  ku bol v pondelok 8. 5. zapálený a poškodený

  podvozok tohto lietadla. To tam však bolo dlho-

  dobo odstavené a nepoužívané. Išlo teda skôr

  o symbolický útok.

  Storm Shadow v akcii

  Na ukrajinskej strane došlo v máji pri bo-

  jových misiách len k poškodeniu jednej heli-

  koptéry. Stroj Mi-24 sa v stredu 17. 5. vrátil na

  základňu s veľkou dierou v nosníku vyrovná-

  vacieho rotora.

  Ďalšie ukrajinské straty súvisia s dodaním

  nových západných zbraní. Ide o trochu záhad-

  ný príbeh, tak sa naň pozrieme bližšie. Britský

  minister obrany Ben Wallace vo štvrtok 11. 5.

  potvrdil, že Ukrajina dostala strely s plochou

  dráhou letu Storm Shadow, schopné zasiahnuť

  ciele vo vzdialenosti viac ako 250 km. Ten-

  to dolet stačí na zasiahnutie prakticky všet-

  Ruský Su-24, ktorý bol dlhodobo odstavený v Novosibirsku. Odstavený Su-24 bol 8. 5. poškodený zapálením podvozku.

  Ukrajinský Mi-24 poškodený 17. 5. zásahom do nosníka

  vyrovnávacieho rotoru.

  INFO Eduard18

  Červenec 2023

• Page 19

  HISTORIE

  kých Ruskom okupovaných území na Ukrajine.

  Wallace pochválil vedcov a technikov, ktorí

  umožnili ich integráciu na staršie sovietske

  lietadlá, ktoré ukrajinské letectvo používa –

  v tomto prípade na Su-24.

  Strely Storm Shadow vyvinuli v 90. rokoch

  spoločne Francúzsko a Veľká Británia, do služ-

  by vstúpili v roku 2002. Francúzi používajú ná-

  zov SCALP

  -

  EG. Strela má dĺžku 5,1 m, rozpätie

  3 m a hmotnosť 1300 kg. Po vypustení klesne

  a kopíruje terén. Poháňa ju prúdový motor,

  s ktorým dosahuje rýchlosť 0,8-0,9 Machov.

  Navádza sa pomocou GPS a informácie o cieli

  sa zadávajú na zemi pred vypustením. Po od-

  pálení ich nie je možné zmeniť. Tesne pred ci-

  eľom strela začne stúpať do výšky, odhodí kryt

  hlavice a navádza sa infračervenou kamerou,

  ktorá je pod týmto krytom. Vďaka nej rozozná

  cieľ, ktorý má zadaný. Ak ho nevie nájsť, za-

  mieri na voľnú plochu, aby obmedzila vedľaj-

  šie škody. Storm Shadow je určený na ničenie

  opevnených cieľov – veliteľských stanovíšť,

  krytov na letiskách, muničných skladov, ale aj

  lodí a mostov. Má dvojitú hlavicu – prvá prerazí

  dieru do cieľa, druhá vybuchne s oneskorením

  až vnútri.

  Strely nasadila Ukrajina úspešne do akcie

  už nasledujúci deň. V piatok 12. mája ich pou-

  žili na zničenie skladu paliva v meste Luhansk,

  ktoré dovtedy ležalo mimo dosah ukrajinských

  zbraní. Navyše, sklad nebol zničený priamym

  útokom – strely leteli oblúkom, za Luhanskom

  sa otočili a udreli nečakane zozadu, z výcho-

  du. Pri útoku boli použité aj ďalšie zaujímavé

  prostriedky dodané zo Západu, klamné ciele

  ADM-160 MALD. Tieto lietajúce návnady zo-

  silňujú svoj obraz na radaroch a môžu pred-

  stierať, že sú útočiace lietadlá rôznych typov,

  alebo strely s plochou dráhou letu. Upútajú

  tak na seba pozornosť protivzdušnej obrany

  a umožnia tak nenápadne preniknúť skutočné-

  mu útočnému prostriedku.

  Ben Wallace mal nepochybne zásluhu na do-

  daní týchto účinných zbraní Ukrajine. Jeho ko-

  lega Oleksij Reznikov mu preto na spoločnom

  stretnutí dal pohľadnicu, na ktorej je Su-24 so

  strelami Storm Shadow. Reznikov ju zverejnil

  vo štvrtok 25. 5. v nevyretušovanej podobe.

  To je zvláštne, pretože ukrajinské letectvo sa

  snaží odstrániť na všetkých zverejnených zá-

  beroch identifikačné znaky lietadiel. V tom-

  to prípade bolo ponechané aj číslo lietadla aj

  znaky jednotky. Pohľadnicu zdobí aj veľký znak

  7. brigády taktického letectva. Rusom netrvalo

  dlho a v nedeľu 28. 5. podnikli veľký raketový

  útok na leteckú základňu Starokostiantyniv

  v Chmeľnyckej oblasti, ktorá je domovom tejto

  jednotky. A čo je ešte čudnejšie, Ukrajinci, ktorí

  takmer nikdy o svojich stratách neinformujú,

  okamžite potvrdili zničenie piatich Su-24.

  Aj vďaka týmto zvláštnostiam sa objavili špe-

  kulácie, že zničené lietadlá boli v skutočnosti

  odstavené neletuschopné vraky a celá akcia

  bola len návnadou pre ruské rakety.

  Drony nad Kremľom

  Podobné útoky ako na Luhansk prebieha-

  li celý mesiac na celom okupovanom území

  v rámci príprav na ukrajinskú ofenzívu. Okrem

  toho však pozornosť Rusov pútali aj nálety

  dronov hlboko na ich území. V stredu 3. mája

  dokonca dva drony zaútočili priamo na Kre-

  meľ. Oba vraj boli zostrelené protivzdušnou

  obranou, no jeden narazil do kupoly jednej

  z budov a spôsobil malý požiar. Moskva sa sta-

  la terčom útokov aj na konci mesiaca, v stredu

  31. 5. Podľa oficiálneho ruského vyjadrenia

  útočilo osem dronov, päť z nich bolo zostrele-

  ných a tri boli vyradené rušičkami. Isté je, že

  niektoré z „vyradených“ alebo „zostrelených“

  dronov sa zrútili na domy v luxusnej štvrti na

  juhu ruského hlavného mesta.

  Na odlákanie pozornosti spustili na konci

  mája útoky cez hranice aj ruské légie, ktoré

  pôsobia na Ukrajine. Ich cieľom je zvrhnutie

  Putina, no ide o podivné spolky, ktoré majú

  blízko k neonacistom. Úlohu rozpútať chaos

  v pohraničí však zvládli na jednotku. Ruskí

  pohraničiari ich neboli schopní zastaviť, a tak

  obsadili niekoľko obcí pri hraniciach. Na ich

  vytlačenie museli stiahnuť jednotky z ukrajin-

  ského územia a nasadiť aj letectvo. To sa však

  veľmi nepredviedlo. Útok dvojice Su-34 na ob-

  sadenú budovu pohraničnej stráže zachytila

  bezpečnostná kamera a ruskí piloti si túto mi-

  siu rozhodne za rámček nedajú. Lietadlá útočili

  prízemným letom hlúpymi bombami a namiesto

  zásahu budovy poriadne zorali pole ďaleko od

  nej.

  Napriek intenzívnym bojovým akciám obe

  strany pokračovali aj v pravidelných výmenách

  zajatcov. Niektoré z nich boli zaujímavé aj z po-

  hľadu leteckej vojny nad Ukrajinou. Napríklad

  v sobotu 6. 5. bolo oznámené, že na Ukrajinu sa

  vrátilo 45 vojakov, z toho 42 obrancov oceliar-

  ní Azovstaľ v Mariupole. Vymenili ich za troch

  ruských pilotov. V tomto prípade bol teda po-

  mer pri výmene zajatcov jeden ku 15.

  Ukrajinský Su-24 so strelami Storm Shadow na pohľadnici, ktorú podpísal britský minister obrany Ben Wallace.

  Klamný cieľ ADM-160 MALD použitý 12. 5. pri útoku na

  Luhansk.

  INFO Eduard

  19

  Červenec 2023

• STEP BY STEP

  F4F-4 engine kat. č. 648828 Obsah motorového setu pro Wildcat verze F4F-4 z přímého 3D tisku. Jednotlivé díly lze oddělit z podpor pomocí žiletkové pilky. Menší díly uchycené nižším počtem podpor odděluji kvalitními modelářskými štípacími kleštěmi. Zbytky podpor lze nejjednodušeji začistit modelářskými pilníky či brusnými houbičkami. Pokud je na některých dílech vidět nepatrný rastr, lze ho zabrousit brusnými houbičkami zrnitosti 1500 či jemnějšími.

  STEP BY STEP

  STEP STEP

  BY

  F4F-4 engine PRINT 1/48 postavil Jan Baranec

  #648828

  Obsah motorového setu pro Wildcat verze F4F-4 přímého 3D tisku.

  Jednotlivé díly lze oddělit z podpor pomocí žiletkové pilky. Menší díly uchycené nižším počtem podpor odděluji kvalitními

  modelářskými štípacími kleštěmi.

  INFO Eduard20

  Červenec 2023

• Page 21

  STEP BY STEP

  Některé křehčí díly začisťuji částečně připevněné k podporám kvůli lepší

  manipulaci. Díly se tolik nekroutí a eliminujeme tím jejich poškození

  během začišťování.

  Díky vysoké přesnosti dílů z přímého 3D tisku lze jednotlivé

  části nejprve sestavit na sucho a poté zakápnout řídkým

  vteřinovým lepidlem.

  Přebytečné lepidlo následně umyji debonderem.

  Jednotlivé díly a podsestavy připravené na první nástřik – Mr. Finishing Surfacer

  1500 Gray.

  Drobné díly lepím na místo středním či hustým vteřinovým lepidlem.

  Zbytky podpor lze nejjednodušeji začistit

  modelářskými pilníky či brusnými houbičkami.

  Pokud je na některých dílech vidět nepatrný

  rastr, lze ho zabrousit brusnými houbičkami

  zrnitosti 1500 či jemnějšími.

  U složitějších dílů, kde nelze použít broušení,

  lze „rastr“ potlačit vydrhnutím hrubým štět-

  cem namočeným v čistém isopropylalkoholu.

  INFO Eduard

  21

  Červenec 2023

• Page 22

  STEP BY STEP

  Před aplikací surfaceru jsem všechny leptané díly nastříkal přípravkem

  Mr. Metal Primer pro zlepšení přilnavosti nástřiku.

  Jako základovou barvu jsem zvolil černý stříkací tmel Mr. Finishing

  Surfacer 1500 Black.

  Jednolitost základního nástřiku lze rozbít zesvětlením šedivé barvy přidáním několika kapek špinavé bílé C069 a vytvořit tzv. „plesnivici“.

  Tělo motoru s jeho válci jsem nastříkal stříbrnou

  barvou Gunze řady Super Metallic odstínem

  Super Fine Silver SM01.

  Výfuky jsem nastříkal kombinací vysoce naředě-

  ných kovových barev AK Interactive Bronze

  a Brass. Barvy jsem aplikoval v různých hadech

  či flíčcích. Pokud tento efekt přeženete, je možno

  ho potlačit silně naředěnou černou barvou.

  Finálním krokem bylo nastříkání výfukového

  potrubí matným lakem Gunze GX114.

  Vnitřní části dílů jsem dle návodu nabarvil

  světle šedivou Gunze C325.

  INFO Eduard22

  Červenec 2023

• Page 23

  STEP BY STEP

  Vnější stranu dílu jsem nabarvil modrošedou barvou Gunze C367 zmíněnou

  v návodu.

  Opět jsem tyto modrošedé povrchy zesvětlil nástřikem „plesnivice“

  barvou C367 s přidáním několika kapek špinavé bílé C069.

  Dle návodu jsem nabarvil reduktor pohonné jednotky šedivou

  barvou Gunze C306.

  Středy větších ploch na reduktoru jsem zesvětlil

  nástřikem směsí barev Gunze C306 a špinavé

  bílé C069.

  Rozdělovač zapalovací soustavy se lepí k tělu motoru a má

  se nabarvit barvou Gunze C306. Já sem jsem si podobný

  odstín namíchal z barev černé (AK Interactive) a špinavé bílé

  (Vallejo) určených na štětec.

  Ochranný plášť kabelů zapalovací soustavy jsem nabarvil

  štětcem směsí červené barvy (Mr. Paint) a zemitě hnědé (AK

  interactive 3. generace).

  Záhyby, rohy či linky paneláže nebo díry

  znázorňující spojovací prvky jsem obtáhl velmi

  naředěnou průhlednou barvou kouře firmy

  Gunze C101.

  Rozvody k ventilům jednotlivých pístů moto-

  ru jsem nabarvil štětcem černou barvou AK

  Interactive 3. generace.

  INFO Eduard

  23

  Červenec 2023

• Page 24

  STEP BY STEP

  Sací kanály pro odběr vzduchu jsem nabarvil štětcem stříbrnou

  barvou (chrom) od Mr. Paint.

  Všechny díly jsem zalakoval lesklým lakem Gunze GX100 Super Clear III

  jako ochranu před následnou patinou olejovými barvami.

  Výrobní štítek ve formě obtisku je součástí plastikové stavebnice

  a nikoliv motorového setu. Pro lepší přilnavost jsem ho nanesl

  pomocí obtiskové vodičky Gunze Mr. Mark Setter.

  Stříbrné části motoru jsem napustil naředěnou černou olejovou barvou firmy Stříbrné části motoru jsem napustil naředěnou černou olejovou barvou firmy

  Ammo.Ammo.

  Pro ostatní díly jsem si namíchal wash z olejových

  barev (Ammo Oilbrusher) černé a tmavě hnědé.

  INFO Eduard24

  Červenec 2023

• Page 25

  STEP BY STEP

  Přebytečnou olejovou barvu lze setřít pomocí různých vatových tyčinek

  nebo ji lze rozmýt štětcem namočeným v ředidle pro olejové barvy.

  Matným lakem jsem zafixoval patinu před finální kompletací. Matný

  lak jsem nepoužil na kovové části motoru, abych nezničil efekt stříbrné

  barvy.

  Hotové jednotlivé

  podsestavy a díly

  před slepením.

  Pomocí cákanců štětce namočeného v hustější směsi olejových barev

  černé a tmavě hnědé jsem vytvořil patinu ve spodní části motorového

  prstence.

  Posledním krokem před finální kompletací bylo nabarvení hran dílů

  reduktoru světle šedou barvou.

  INFO Eduard

  25

  Červenec 2023

• Page 26

  STEP BY STEP

  Dosedací plochy pro kryty jsem napatinoval tupováním molitanem, lehce

  namočeným ve směsi černé a tmavě hnědé olejové barvy. Pokud tento

  efekt přeženete, lze ho utlumit pomocí tupování suchého, nebo lehce

  navlhčeného štětce v ředidle pro olejové barvy.

  Posledním krokem bylo vytvoření odřenin tenkým štětcem stříbrnou

  barvou.

  Dle návodu jsem z měděných drátků naohýbal,

  přilepil a následně nabarvil zbývající kabeláž či

  potrubí stříbrnou barvou.

  Po slepení hlavních částí zbývalo dolepit táhla

  chladicích klapek motoru.

  Chladicí klapky jsem na příslušná místa dle

  návodu přilepil pomocí vteřinového lepidla.

  INFO Eduard26

  Červenec 2023

• Page 27

  STEP BY STEP

  INFO Eduard

  27

  Červenec 2023

• Page 28

  STEP BY STEP

  stránka produktu

  INFO Eduard28

  Červenec 2023

• Page 29

  Poháry v Mariánských Lázních

  UDÁLOST

  Soutěže se zúčastnili modeláři z celé

  republiky, její rozdělení bylo provedeno

  v souladu s řády SMČR na seniorskou ka-

  tegorii, kategorii žáků do 12 let a kadetů od

  12–18 let. Účast byla velice dobrá a všech-

  ny kategorie byly obsazeny.

  Soutěž byla zahájena v 10:00 hod a ná-

  sledně se rozhodčí ujali bodování soutěž-

  ních modelů. Modeláři tak měli do doby

  vyhlášení výsledků čas na prohlídku Ma-

  riánských Lázní a okolí. Modelů bylo na

  výstavních plochách kolem čtyř set a při-

  vezly je zhruba dvě stovky modelářů. Vy-

  hlášení výsledků proběhlo v 15:00, mladí

  modeláři do 18 let dostali diplomy a mo-

  dely od různých firem, senioři pak dostali

  kromě diplomů ještě populární keramické

  lázeňské kelímky, které pro nás vyrábí

  pan V. Mertl. Speciálních cen bylo vyhlá-

  šeno osmnáct, mezi nimi i cena firmy Edu-

  ard, kterou vybral zástupce společnosti

  a získal ji David Čech. Hlavní ceny, poháry

  byly rozděleny následovně: Pohár staros-

  ty Velké Hleďsebe získal opět David Čech

  za model P-47D Thunderbolt, zatímco po-

  hár Mar. Lázní byl udělen Petru Polankovi

  za model PT 106.

  Celá soutěž proběhla jak se sluší a patří

  v přátelském duchu a dobré náladě zú-

  častněných, a tak se příští rok pokusíme

  připravit její již 17. ročník tak, aby se pove-

  dl minimálně, jako ten letošní.

  Soutěž jsme uspořádali s podporou

  řady sponzorů, kterým patří náš dík. Bez

  nich bychom ji nemohli uspořádat v tako-

  vém rozsahu. Naše díky si tedy zaslouží

  Úřad Velké Hleďsebe který, nám propůjčil

  prostory, kde se soutěž konala, dále firma

  Eduard která, nám ostatně vychází vstříc

  vždy, a také město Mariánské Lázně které

  nám vypomáhá finančně.

  Text: Michael Kaplan

  Klub KPM Mariánské Lázně uspořádal pořádal ve dnech 26. – 27. května

  2023 v kulturním domě ve Velké Hleďsebi soutěž O pohár Marianských Lázní

  a Pohár starosty Velké Hleďsebe.

  INFO Eduard

  29

  Červenec 2023

• IRON BUNNY 2023

  Soutěž Iron Bunny jsem registroval již od prvního ročníku a s nadšením sledoval výkony jednotlivých týmů, které měly za úkol postavit během 24 hodin soutěžní model na bodovačku. Přestávka způsobená covidovými omezeními mě tedy mrzela a o to víc mě potěšilo, když mě oslovili Honza Novotný s Robem Szwarcem, jestli bych je s Milošem Völklem nechtěl doplnit v novém týmu. Bez váhání jsem souhlasil. Jméno týmu jsme si museli zvolit samozřejmě co nejvýstižnější a název Plastic Killers jednohlasně uspěl.

  UDÁLOSTI

  Soutěž Iron Bunny jsem registroval již od prvního

  ročníku a s nadšením sledoval výkony jednotlivých

  týmů, které měly za úkol postavit během 24 hodin

  soutěžní model na bodovačku. Přestávka způsobená

  covidovými omezeními mě tedy mrzela a o to víc mě

  potěšilo, když mě oslovili Honza Novotný s Robem

  Szwarcem, jestli bych je s Milošem Völklem nechtěl

  doplnit v novém týmu. Bez váhání jsem souhlasil.

  Jméno týmu jsme si museli zvolit samozřejmě co

  nejvýstižnější a název Plastic Killers jednohlasně

  uspěl.

  Text: Lukáš Loučka

  Oproti předešlým ročníkům nadšení pro tuto soutěž mezi modeláři trochu pole-

  vilo, proto se nám podařilo náš tým přihlásit bez problémů. Startovní pole bylo

  dokonce neúplné, místa pro dva týmy zůstala neobsazena. Vzhledem k tomu, ros-

  toucím cenám nájmu, služeb, ubytování a s přihlédnutím k dalším střípkům do

  mozaiky nákladů a starostí se pořadatel soutěže, kterým je Luboš Kuna, rozhodl,

  že ročník 2023 bude rekviem za Iron Bunnym, neboť tímto ročníkem soutěž skon-

  čí. Proto jsme byli rádi, že se nám na vlastní kůži podaří zažít tento modelářský

  ekvivalent 24 hodin Le Mans. Honza, který v minulosti už na Iron Bunny startoval,

  se nám třem novicům snažil přiblížit, jakou přípravu bychom měli pro soutěž mít

  a co si natrénovat. Protože, jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

  Samotná soutěž se koná v nejzápadnější části republiky a cesta samotná pro

  kluky z Karviné a Ostravy byla opravdu náročná – 600 km napříč Českem.

  Bublava v tomto ročním období láká spíše k turistice nežli k modelařině,

  ale krásné počasí a příroda, to byl jen bonus k celkově skvělému dojmu ze soutě-

  že. Páteční večer byl vyhrazen pro seznamování se, brífink, večeři a kvíz. Během

  brífinku nám Luboš Kuna oznámil, že model, který budeme stavět, dostaneme na

  Foto: Ján Hitka

  INFO Eduard30

  Červenec 2023

• Page 31

  UDÁLOSTI

  stůl opravdu až v sobotu ráno. Do té doby byl tajný. Naše plánovaná příprava se

  tedy nekonala a ranní start byl opravdu naostro! Dále nám Luboš vyložil systém

  střídání členů týmu a využívání přestávek či porad. Každý člen týmu měl vyhra-

  zen celkový čas 12 hodin, který si mohl rozvrhnout do jednotlivých pracovních

  bloků. Hlídání, kolik má který člen „odlepeno“, hlídaly čipy, takže se nemohlo stát,

  že by někdo přetáhl.

  Sobotním ránem vládla zdravá nervozita a očekávání, co tedy dostaneme do ruky.

  Po odstartování v 8:30 bylo jasné, že modelem pro rok 2023 je Wildcat od Eduar-

  du. Jelikož cílem bylo postavit model na bodovačku, bylo na místě jej co nejvíce

  vyšperkovat. Proto jsme zvolili řadu doplňků, které byly k dispozici. Z brassinů to

  byly sady pro kokpit, motor, podvozkovou šachtu i zbraňové šachty, kola podvozku

  a hlavně kulometů. Z leptů byly klapky a navrch ještě bronzové podvozkové nohy.

  Naší strategií bylo zaúkolovat schopnější členy týmu přípravou doplňkových sad

  pro zástavbu a předání ve fázi „před slepením trupu“. Na toto měli čtyři až pět

  hodin a já s Milošem jsme vyrazili na Bahňáka.

  Povinnou součástí Iron Bunnyho je totiž i takzvaný „Bublavský bahňák“, který

  svým názvem odkazuje k ročníkům konaným na podzim. Jedná se o orientační

  „běh“ se čtyřmi kontrolními stanovišti. Zdoláním každého stanoviště získají účast-

  níci chybějící díl nebo rámeček ze soutěžní stavebnice. Celkově se jednalo asi

  o 11 km příjemné procházky a zbyl i čas na jedno vychlazené pivo v hospůdce,

  která byla příhodně na trase.

  Po absolvování této vsuvky a získání chybějících dílů byl ještě čas na krátký

  odpočinek před výměnou členů týmu. Musím Roberta s Honzou pochválit za to,

  co zvládli během svého prvního úseku. I když jsme pracovali pořád s pocitem,

  že nestíháme, museli jsme se věnovat každému detailu a také čistotě a geome-

  trii, které jsou pro každou bodovačku zásadní. Čas utíkal zběsilým tempem a při

  pohledu na okolní stoly jsem občas znejistěl, zda příliš nezaostáváme. V průbě-

  hu noci nám pořadatelé připravili i blackout, neboli simulovaný výpadek proudu

  a nám nezbylo než stříkat kamufláž pod čelovkou. Naštěstí to netrvalo příliš dlou-

  ho a světla lamp se brzy opět rozsvítila. Po ukončení mého posledního úseku o půl

  čtvrté ráno, jsem se stěží došoural do postele s předsevzetím, že se k dokončení

  modelu vzbudím a půjdu klukům držet palce. Bohužel jsem se probudil asi o půl

  jedenácté, takže jediné, co jsem si telefonem ověřil, bylo, zda jsme stihli hotový

  model odevzdat. Po ujištění, že ano, jsem se otočil na druhý bok a probudil se až

  na oběd... Po něm byla zpřístupněna místnost s modely a jejich bodovacími listy.

  K naší veliké radosti se náš Wildcat umístil na prvním místě se ziskem 81,5 bodu,

  což je na 24hodinovou stavbu skvělý výsledek. Podle pořadatelů jsme dokonce

  získali nejvíc bodů ze všech ročníků a euforie tedy byla na místě. Při vyhlašování

  jsme měli k radosti ještě o důvod víc, protože vyšlo najevo, že se Luboš Kuna roz-

  hodl dát železnému ušákovi ještě jednu šanci a soutěž tedy proběhne i příští rok.

  Už teď říkám, že s účastí na příštím ročníku počítáme a budeme si ji chtít užít tak

  jako letos, protože celá organizace byla na špičkové úrovni. Tým Iron Bunnyho,

  který se o nás staral, vařil nám, bavil nás a byl s námi po celou dobu si zaslou-

  ží opravdové uznaní! Vše bylo perfektní a tímto bych jim všem chtěl poděkovat.

  Stejně tak i kolegům z ostatních týmů a také Vláďovi Šulcovi, celému Eduardu

  a rozhodčím, bez kterých by tato soutěž nebyla touto exkluzivní adrenalinovou

  zábavou. A to je něco, co je pravým opakem naší plastikové modelařiny. Takže

  ještě jednou díky všem a zase za rok.

  INFO Eduard

  31

  Červenec 2023

• Page 32

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard32

  Červenec 2023

• Page 33

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  33

  Červenec 2023

• Page 34

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard34

  Červenec 2023

• Page 35

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  35

  Červenec 2023

• Page 36

  BOXART STORY

  Americký generál Billy Mitchell v roce 1935

  v Kongresu prohlásil: „Věřím, že v budoucnu,

  kdokoli bude mít v rukou Aljašku, bude mít

  pod kontrolou svět. Myslím, že to je nejstra-

  tegičtější část světa.“ Japonské velení chtělo

  ztížit spolupráci mezi USA a SSSR, pokud by

  Stalin vstoupil do války proti Japonsku a hod-

  lal s americkou podporou napadnout Kurilské

  ostrovy. Proto se Japonci zaměřili na Aleut-

  ské ostrovy, z nichž některé chtěli dobýt, vy-

  budovat na nich základny a následně napadat

  americká zásobovací a vojenská plavidla.

  Útok na Aleuty a vylodění na ostrovech Attu

  a Kiska v červnu 1942 nebyly diverzní akcí,

  která měla odvést pozornost od útoku na

  Midway, jak se někdy uvádí. Byla to strate-

  gicky rovnocenná část invazní operace, která

  měla severní a jižní cíl se záložními silami

  operujícími zhruba v polovině vzdálenosti

  mezi Aleutami a Midway.

  Poté, co od Aleut odplul svaz japonských

  letadlových lodí, byla pověřena stíhacím kry-

  tím invazních sil Tōkō Kōkūtai, která měla ve

  své výzbroji mimo jiných hydroplánů také

  hydroplány Rufe. Její stíhací jednotka na Ale-

  utách zahájila činnost na počátku července

  1942, později byla vyčleněna a vznikla z ní

  5. Kōkūtai, ke konci roku přeznačená na Kō-

  kūtai 452.

  Na Aleutách vládne i v létě chladné a velmi

  proměnlivé počasí, charakterizované nízkou

  oblačností, která značně omezuje prová-

  dění bojových letů. Na japonské síly začaly

  brzy útočit americké létající čluny a dvou

  i čtyřmotorové bombardéry. Vzhledem k malé

  výšce byly jejich nálety kryty nejen stíhacím

  doprovodem, ale v řádu několika minut jim

  předcházely útoky stíhačů proti stanovištím

  protiletadlové obrany. Do těchto operací se

  zapojovali piloti Lightningů, Airacober a také

  Curtissů P-40 jak amerického, tak kanadské-

  ho letectva.

  Rufe nejdříve kotvily na mělčině a údrž-

  ba se prováděla ve značně improvizovaných

  podmínkách na břehu. Na ostrově Kiska se

  později podařilo vybudovat hangár, Spojenci

  však mezitím na Aleutách rychle vybudovali

  nová letiště. Piloti Rufe při obraně svých zá-

  kladen často bojovali proti přesile, létali však

  i na protiponorkové hlídky a prováděli útoky

  na spojenecká letiště. Piloti s Rufe sestřelili

  od léta 1942 do března 1943 patnáct letounů

  jistě a pět pravděpodobně. Z necelých osmi

  měsíců svého bojového nasazení prováděli

  operace proti nepříteli šedesát dnů, přičemž

  v řadě případů provedli více akcí během jed-

  noho dne. V leteckých bojích jednotka ztra-

  tila dvanáct Rufe a deset pilotů. Zbývajících

  23 strojů na Aleutách odepsala kvůli závadám

  a vlivu počasí.

  Mezi její protivníky patřili i piloti Curtis-

  sů P-40 z 11th FS, 343th FG. Ta v roce 1942

  operovala ze základny Fort Glenn na ostrově

  Umnak a patřila mezi jednotky, které čeli-

  ly náletu japonských palubních letounů při

  útoku na Dutch Harbour. Zpočátku měla ve

  výzbroji Curtissy P-40E, které jsou v jejích

  hlášeních uváděny až do srpna 1943. Od září

  1942 používala také P-40K a po srpnu 1943

  její letci sedlali P-40N. Během své činnosti

  v extrémně obtížných podmínkách si její stí-

  hači připsali šest vítězství a jedenáct z nich

  se z boje nevrátilo. Během druhé světové

  války bylo poškozeno nebo zničeno dalších

  téměř 100 letounů 11th FS kvůli haváriím.

  V roce 1942 stál v jejím čele Lt/Col John Ste-

  phen Chennault, syn legendárního velitele

  Létajících tygrů. A protože jablko nepadlo

  daleko od stromu, na přídích Curtissů 11th PS

  se rovněž objevily malby inspirované tygrem.

  Byly však výraznější než v případě American

  Volunteer Group. Dva P-40E jsou zachyceny

  na boxartu Marka Ryśe při fiktivním náhod-

  ném střetnutí s jedním Rufe.

  John S. Chennault, stejně jako jeho protiv-

  níci, čelil extrémně nepříznivým podmínkám

  a na své konto si 25. září 1942 připsal jedno

  Rufe. Obě strany byly hrdé na to, jak dokázaly

  v oblasti Aleut plnit bojové úkoly a po válce

  k tomu Chennault v historii jednotky uvedl:

  „Co budu živ, nenajde se squadrona, která by

  lépe symbolizovala odhodlání být tam, kde je

  jí zapotřebí. Prošli jsme si takovými těžkost-

  mi a byli jsme tak málo připraveni, že nám

  kromě morálky chybělo snad všechno. Ale

  dokázali jsme to. Útrapy, se kterými se mu-

  seli muži vyrovnat a způsob, jakým je přijali,

  nás naplnilo hrdostí, že jsme Američané.“

  John S. Chennault, který později prošel

  službou v Korejské válce, je pohřben vedle

  svého otce na Arlingtonském hřbitově.

  Další podrobnosti k letounu Rufe a jeho na-

  sazení v oblasti Aleut najdete ve vydání ma-

  gazínu INFO Eduard z dubna 2023.

  Ilustrace: Marek Ryś

  Mrazivé bojiště

  Text: Jan Bobek

  #82219

  INFO Eduard36

  Červenec 2023

• Page 37

  #7470

  BOXART STORY

  Jagdgeschwader 26 „Schlageter“ je známa

  především díky svému nasazení v západní

  Evropě, které trvalo nepřetržitě od září 1939

  do konce války. V její historii však byly i úse-

  ky, během nichž se její části zapojily do bojo-

  vých operací na jiných bojištích. V roce 1941

  byla její 7. Staffel několik měsíců nasazena

  na Balkáně, na Sicílii a v Africe. V srpnu 1942

  byla ve Francii založena specializovaná výš-

  ková stíhací 11./JG 26, v listopadu však byla

  převelena do Itálie, poté na Sicílii a následně

  se zapojila do bojů v severní Africe. Na počát-

  ku roku 1943 byla začleněna do II./JG 51.

  Největší částí JG 26, která se od své ma-

  teřské jednotky oddělila, byl kontingent, kte-

  rý na počátku roku 1943 dorazil do Ruska.

  Jednalo se opět o 7./JG 26 pod vedením Hptm.

  Klause Mietusche a I./JG 26 tvořenou štábem

  a třemi Staffel, jimž velel Maj. Johannes Sei-

  fert. Byly vyzbrojeny Focke-Wulfy Fw 190 A,

  které tehdy byly na východní frontě novinkou.

  Zázemí jim poskytla JG 54 „Grünherz“, která

  se v tomto období s Focke-Wulfy seznamova-

  la. Mietusch se svou 7./JG 54 doplnil I./JG 54

  na leningradské frontě. Jako náhrada za

  Mietuschovu Staffel se do Francie přesunu-

  la 4./JG 54 a pokračovala na typu Bf 109 G.

  Seifertova I./JG 26 začala na počátku února

  1943 operovat ze základny Relbitsy západně

  od Ilmeňského jezera a technickou podporu

  jí poskytoval pozemní personál III./JG 54, je-

  jíž piloti se bez svých Bf 109 G přesunuli do

  západní Evropy v rámci výměny obou jedno-

  tek mezi západním a východním bojištěm.

  V polovině února 1943 dostala I./JG 26 za

  úkol podnikat intenzivní útoky proti sovět-

  ské pěchotě, která se shromažďovala v okolí

  Ilmeňského jezera. Piloti během několika dnů

  absolvovali až deset bitevních útoků denně

  a nepřátelské jednotky se nakonec stáh-

  ly. Poprvé se I./JG 26 se sovětskými letouny

  střetla 16. února západně od Demjansku. Let-

  ci ze Stab a 1./JG 26 nárokovali bez vlastní

  ztráty sestřelení jedenácti bitevních Il-2.

  První střetnutí se sovětskými stíhači uká-

  zalo, že se po dvou letech bojů hodně naučili

  a dobře zvládali jak nové letouny domácí vý-

  roby, tak i stroje dodané v rámci Lend-Lease.

  K boji došlo 17. února jižně od Ilmeňského

  jezera, kde se části všech tří Staffel I./JG 26

  střetly s formací šturmoviků, které doprová-

  zely stíhačky identifikované jako jakovlevy

  a P-40. Stíhací doprovod zabránil ztrátám

  bombardérů, jeden z německých letců při

  souboji vrazil do země, další byl sestřelen

  stíhačem a třetího pilota sestřelil flak. Další

  čtyři Fw 190 utrpěly poškození, z toho u jed-

  noho byly zásahy tak vážné, že stroj musel

  být odepsán. Stíhači z I./JG 26 ohlásili tři se-

  střelené Curtissy P-40.

  Klimatické i bojové podmínky se na tomto

  bojišti hodně lišily od toho, co znali stíhači

  od Schlagetergeschwader ze svého půso-

  bení ve Francii. Souboje obvykle probíhaly

  v menších výškách a menších formacích.

  K bojům často docházelo nad frontovou ob-

  lastí, kde bylo tvrdým protivníkem rovněž so-

  větské protiletadlové dělostřelectvo. Jedním

  z letců, kteří měli s tímto bojištěm zkušenosti

  byl velitel 3./JG 26 Hptm. Rolf Hermichen. Na

  počátku války sloužil jako pilot dvoumotoro-

  vého Messerschmittu Bf 110 u 6./ZG 1, která

  byla později přeznačena na 9./ZG 76 a poté na

  6./SKG 210. V bitvě o Francii dosáhl čtyř vítězství

  a další tři přidal během bitvy o Británii. Před

  útokem na sovětský svaz získal ještě jedno

  vítězství v Norsku. V bojích na východě absol-

  voval řadu bitevních útoků a také dosáhl po-

  sledních tří vítězství na Bf 110, když sestřelil

  bombardér Pe-2 a dva Jaky-1. V listopadu 1941

  nebo v březnu 1942 byl převelen k III./JG 26

  v západní Evropě a v srpnu 1942 byl jmeno-

  ván velitelem 3./JG 26.

  Fotografie z nasazení JG 26 na východ-

  ní frontě jsou velmi vzácné a řadu z nich

  v souvislosti s Hermichenem zveřejnil ze-

  snulý publicista a výtvarník Jerry Crandall

  v knize Fighters of the Iron Cross. Hermichen

  svého 22. vítězství po návratu na východní

  frontu dosáhl 18. února 1943 v souboji s pilo-

  tem stíhačky LaGG-3, během boje s formací

  bitevníků Il-2. Pro ilustraci, kterou na boxartu

  ztvárnil Antonis Karydis, jsme vybrali Hermi-

  chenův souboj s bombardéry Pe-2, k němuž

  došlo 7. března jižně od Ilmeňského jezera.

  Nárokoval v něm dvě vítězství. Patrně se

  střetl s několika osádkami z 46. BAP, které

  během dne prováděly volné vyhledávání cílů

  na území okupovaném Němci. Jedinou ztrá-

  tou byla osádka lt. Georgije G. Rešetnikova.

  Zůstal nezvěstný společně s navigátorem, ml.

  lt. Michailem I. Nakonečňukem a střelcem,

  kterým byl serž. Grigorij F. Silenok.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Zpátky v Rusku

  INFO Eduard

  37

  Červenec 2023

• Page 38

  BOXART STORY #8405

  Mezi deset nejúspěšnějších německých

  nočních stíhačů se s 58 sestřely zařadil

  Martin Becker. Původně sloužil jako

  průzkumný pilot, ale na jaře 1943 přešel

  k nočním stíhačům, konkrétně k 11./NJG 4.

  Ta byla v srpnu téhož roku přeznačena na

  2./NJG 6 a v říjnu se stal Becker jejím

  velitelem. Brzy začal dosahovat úspěchů proti

  letounům RAF a během jedné noci nárokoval

  šest vítězství, následně dokonce při další

  akci sedm. Na boxartu stavebnice 8405

  zachytil Adam Tooby jeden z Beckerových

  bojů z léta 1944 s jeho častým protivníkem,

  Avrem Lancaster.

  Po dosažení 43. vítězství byl Becker

  na konci října 1944 jmenován do funkce

  velitele IV./NJG 6, která měla základnu

  v Německu. Její části však byly v té době

  detašovány i v Rumunsku a Bulharsku. Mimo

  Messerschmittů Bf 110 G-4 tvořily výzbroj

  IV. Gruppe také Junkersy Ju 88 G-6, což

  ostatně v té době platilo pro většinu částí

  NJG 6.

  Nejvýraznějšího úspěchu dosáhl Becker se

  svou osádkou v noci ze 14. na 15. března 1945.

  Boj podrobně popsal Theo Boiten v publikaci

  Nachtjagd War Diaries. Britské bombardéry,

  mezi nimiž byly i B-17 v barvách RAF, se

  zaměřily na několik cílů a nepřátelským

  stíhačům Britové značně komplikovali

  činnost rušením rádiové komunikace.

  Kolem desáté hodiny večer nasměrovali

  němečtí pozemní návodčí do prostoru kolem

  Lützkendorfu stíhače z II., III. a IV./NJG 6

  a také z části NJG 5. Mezi nimi byl i Ju 88

  G-6 „2Z+MF“ pod Beckerovým velením. Jeho

  osádku tvořili radaroví operátoři/střelci

  Lt. Johanssen a Ofw. Rauch a jako palubní

  technik s nimi letěl Ogefr. Welzenbach.

  Jejich stroj byl vybaven radarem FuG 220

  Lichtenstein SN-2 a také systémem Naxos

  pro detekci britských palubních radarů.

  Beckerově osádce se kombinací obou

  systémů postupně podařilo identifikovat šest

  Lancasterů a zasáhnout je, u části z nich

  pozorovali dopad na zem. Poté však Junkersu

  vysadily zbraně v přídi a Becker se chtěl

  vrátit na základnu. Johanssen však navrhl,

  že když se jim podaří dostat dopředu pod

  nepřátelský bombardér, může na něj zahájit

  palbu ze zadního střeliště, kde měl k dispozici

  dvojici kulometů MG 131. Osádka postupně

  Beckera navedla pod dva Lancastery a jednu

  britskou B-17. Johanssenovi se podařilo

  všechny zasáhnout. U B-17 pozoroval i výskok

  některých členů osádky a dopad letounu na

  zem. Tím Becker se svými kolegy docílil devíti

  vítězství v jednom bojovém letu.

  Osádky z NJG 6 v oblasti kolem

  Lützkendorfu nárokovaly celkem šestnáct

  sestřelených bombardérů. RAF v tomto

  prostoru ztratila osm Lancasterů a tři další

  byly poškozeny, přinejmenším jeden z nich

  byl zasažen Johanssenem. Palba tohoto

  radarového operátora poslala k zemi i jeden

  Boeing B-17. Jednalo se o stroj BU

  -

  O (HB 802)

  z No. 214 Sqn. RAF, jemuž velel Flt/Lt

  Norman Rix DFC. Jeho osádku tvořili Britové,

  Australané a Novozélanďané a všem se

  podařilo přežít. Jejich kolegové z dalšího

  Fortressu již tolik štěstí neměli. Všichni sice

  padli do zajetí, ale po několika dnech bylo pět

  z nich zavražděno.

  Rixův Boeing byl zasažen ve výšce

  3000 ft při návratu od cíle. Letci na palubě

  létající pevnosti se domnívali, že je zasáhl

  lehký flak, ale Johanssen svůj cíl jasně

  identifikoval, bylo to poprvé, kdy viděl B-17

  s charakteristickou siluetou ocasních ploch.

  Rix z letounu vyskočil až velmi nízko nad zemí

  a po otevření padáku téměř okamžitě skončil

  v koruně stromu. Poté, co padl do zajetí, se

  mu podařilo svou eskortu přesvědčit, aby

  v bavorském městečku Ettringen společně

  s posádkou složila zbraně. Kontaktoval

  americkou tankovou hlídku a oznámil jim, že

  Ettringen je již v britských rukou. Díky tomu

  spojenecké jednotky lokalitu obsadily bez

  boje.

  Karl-Ludwig Johanssen absolvoval jako

  radista a radarový operátor 68 bojových

  letů a připsal si spolupráci na 59 nočních

  sestřelech. Jeho šéf, „Tino“ Becker, během

  druhé světové války absolvoval jen 110

  bojových letů, z toho 27 jako průzkumný

  pilot. Společně byli vyznamenáni 20. března

  1945. Leutnant Johanssen obdržel Rytířský

  kříž a Becker, jenž toto vyznamenání již měl,

  k němu získal Dubovou ratolest.

  Ilustrace: Adam Tooby

  Když se zaseknou zbraně

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard38

  Červenec 2023

• Page 39

  #82115

  BOXART STORY

  Když Adolf Hitler porušil smlouvu Molotov-

  -Ribbentrop a 22. června 1941 zaútočil se svý-

  mi spojenci na Stalinův Sovětský svaz, došlo

  k dosud největším pozemním i leteckým bo-

  jům ve světové historii. Síly Německa a jeho

  satelitů však útok zahájily později, než bylo

  původně plánováno. A představy velení, že se

  Sověty podaří porazit do zimy, byly z mnoha

  důvodů mylné. Sovětskému svazu navíc za

  -

  čala přicházet pomoc v rámci smlouvy Lend-

  -Lease. Německé pozemní i letecké jednotky

  se v zimě 1941/1942 dostaly do situace na níž

  často nebyly vybaveny – na rozdíl od svých

  protivníků, kteří terén i ruskou zimu dobře

  znali.

  Mezi jednotami, které v té době v Rusku bo

  -

  jovaly, byla i Jagdgeschwader 54 „Grünherz“

  pod velením Kommodora Hannese Trautlofta.

  Jedné z jeho Gruppe, I./JG 54, velel od úno

  -

  ra 1942 Hptm. Hans Philipp, jehož souboj je

  zachycen na boxartu Adama Toobyho. Traut-

  loft nechal po skončení zimní kampaně na

  jaře 1942 připravit zprávu, která shrnovala

  zkušenosti z období 1. 11. 1941 až 30. 4. 1942.

  Je dostupná v Bundesarchivu pod signaturou

  RL 10/477. Dokument má 80 stran a v několi

  -

  ka odstavcích se pokusím vybrat některé za-

  jímavé body z prvních sedmi kapitol.

  JG 54 byla nasazena na frontovém úseku

  dlouhém 330 km v oblasti skupiny armád Nord

  mezi Ilmeňským jezerem a Leningradem. Byla

  podřízena Luftflotte 1 v rámci I. Fliegerkorpsu.

  Její výzbroj tvořily Bf 109 F-2 a první stroje

  verze F-4 obdržela její III. Gruppe v březnu

  1942. V prosinci teplota klesla na 10 stupňů

  pod nulou, ale v lednu dosáhla až minus 42.

  V tomto období provedla JG 54 celkem 8946

  bojových letů a 1258 bitevních útoků. Nároko

  -

  vala při tom sestřelení 51 průzkumných, ku-

  rýrních a dopravních letadel, 107 bombardé-

  rů, z nichž většinu tvořily moderní Pe-2 a Il-2

  a v soubojích zničila 518 stíhacích letounů,

  z nichž více než 80 % představovaly moderní

  letouny.

  Během zimy sovětští letci upravili své for

  -

  mace obdobným způsobem, jaký používali

  Němci. Vzhledem k technické převaze Bf 109 F

  začali používat obranný kruh, proti kterému

  museli Němci vypracovat útočnou taktiku.

  JG 54 se na tomto bojišti poprvé setkala s Cur-

  tissy P-40, u nichž dobře hodnotila stoupavost

  a schopnost manévrovat v zatáčkách.

  V nepřátelských formacích obvykle letěly

  stroje s bílým kamuflážním nátěrem i s pů

  -

  vodní tmavou kamufláží, což Němcům kom-

  plikovalo získávání přehledu o počtu a pozici

  nepřátel. Pilotům Bf 109 F se nejlépe osvěd

  -

  čila formace čtyř letounů (Schwarm), který

  byl rozdělen na dvě dvojice (Rotte). Na jednu,

  která útočila a na druhou, která ji shora kryla.

  Doporučený způsob útoku byl z bezprostřední

  blízkosti zezadu, a to kvůli kvalitnímu pancé

  -

  řování sovětských strojů. Po ukončení palby

  se doporučovalo přitáhnout a proletět nad

  protivníkem, aby německý stroj nemohl být

  zasažen jeho troskami.

  Sovětské bombardovací formace obvykle

  létaly v počtu tří až dvanácti strojů se silným

  stíhacím doprovodem. Proti takové přesile

  bylo nezbytné přivolat z jiných úseků fron

  -

  ty další Rotte a Schwarmy, aby bylo možné

  upoutat bojem stíhací doprovod a napadnout

  bombardéry. Formace Pe-2 byly velmi disci

  -

  plinované a nedoporučoval se proti nim útok

  přímo zezadu. Pokud došlo k zasažení bom

  -

  bardéru, ostatní osádky Pe-2 se ho pokusily

  zařadit do středu formace, aby jej ochránily.

  Bitevní Il-2 měly podle letců z JG 54 vyni

  -

  kající pancéřování a doporučovala se palba

  na ocasní plochy, ideálně shora nebo z boku.

  Ze zprávy JG 54 je patrný respekt k palub

  -

  ním střelcům nepřátelských bombardérů.

  Zmiňována je rovněž problematika doškolení

  nováčků, kteří měli velkou chuť do boje, sou

  -

  časně však podceňovali protivníka.

  Doprovod vlastních bombardérů Něm-

  ci hodnotili jako obtížnější než v létě 1941,

  především kvůli časové koordinaci setkání s

  bombardéry a také kvůli tomu, že osádky Ju

  88 měly tendenci používat volnější formace.

  Jako dobrou hodnotila JG 54 spolupráci s

  osádkami Stuk, které disciplinovaně udržova

  -

  ly těsné formace.

  Jako vysoce účinnou pak hodnotila JG 54

  nepřátelskou protiletadlovou obranu, která

  byla velmi nebezpečná především při bitev

  -

  ních útocích. Zásadně se nedoporučovalo na

  jeden cíl útočit dvakrát a při odletu bylo ne

  -

  zbytné udržovat co nejmenší výšku nad teré-

  nem.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  První zima

  INFO Eduard

  39

  Červenec 2023

• Page 40

  #82219

  A6M2-N Rufe

  1/48

  Stavebnice japonského plovákového stíhacího letounu A6M2-N

  (ve spojeneckém kódu Rufe); edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  Stavebnice představuje stroje působící u japonského císařského

  námořnictva během 2. světové války.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2023

  INFO Eduard40

  Červenec 2023

• Page 41

  Kōkūtai 452, ostrov Kiska, Aleuty, počátek roku 1943

  Námořník 1. třídy, Takio Maruyama, letecká jednotka nosiče hydroplánů Kamikawa Maru, Shortland, září 1942

  Tento letoun dostal u jednotky nátěr tmavě ze-

  lenou barvou, která později jevila známky opo-

  třebení, zejména na křídle a na vodorovných

  ocasních plochách u trupu. Letouny této stíhací

  jednotky postupně nesly nejméně čtyři různá

  označení na ocasních plochách podle toho, jak

  byla přeznačována a podřízena různým veli-

  telstvím. Jejím nejúspěšnějším stíhačem byl

  vrch. podd. Gi-ichi Sasaki. Pocházel z prefektury

  Miyagi a do námořnictva vstoupil v roce 1937. Stal

  se pilotem dvoumístných plovákových letounů

  a zúčastnil se bojů v Číně. Během dobývání Fili-

  pín a Holandské východní Indie sloužil v letecké

  jednotce nosiče hydroplánů Mizuho a po jeho po-

  topení byl přidělen k Tōkō Kōkūtai na Aleutách.

  Ta byla postupně přejmenována na 5. Kōkūtai

  a poté na Kōkūtai 452. Celkem docílil Sasaki čtyř

  samostatných vítězství, pět letounů sestřelil ve

  spolupráci a jeden letoun mu byl ve spoluprá-

  ci uznán jako pravděpodobně zničený. Zahynul

  19. února 1943 nad ostrovem Amchitka v souboji

  s pilotem Curtissu P-40.

  Jedná se o jeden z prvních vyrobených letounů

  Rufe, který měl shora na hlavním plováku vy-

  stouplý kryt a jehož křídlo mělo sklápěcí koncové

  oblouky. Kamikawa Maru byla dokončena v roce

  1936 jako zaoceánský parník, ale o rok později

  byla přestavěna na nosič hydroplánů a až do jara

  1941 byla bojově nasazena v agresi proti Číně. Na

  počátku bojů v Pacifiku byla její letecká jednotka

  vybavena hydroplány E13A1 Jake a F1M2 Pete, ale

  od září 1942 byla nasazena v oblasti Šalamouno-

  vých ostrovů s jedenácti letouny A6M2-N a dvě-

  ma F1M2. Hlavními úkoly jejích letců byla ochrana

  základen, doprovody konvojů a také útoky na po-

  zemní jednotky na Guadalcanalu. Mimo střetnutí

  s letouny B-17 a letci z Cactus Air Force se letci

  z Kamikawa Maru dostali také do boje s letouny

  z USS Hornet (CV-8). Jedním z nich byl Takio Ma-

  ruyama, který si připsal na konto jedno vítězství

  nad bombardérem B-17. Kamikawa Maru a vý-

  kony Maruyamy se strojem č. 107 byly v září 1942

  citovány v pochvalném uznání velitele Spojeného

  loďstva. Maruyama se strojem YII-107 zahynul

  10. října 1942 v souboji s Wildcaty VMF-223 při do-

  provodu japonských plavidel z tzv. Tokyo Expre-

  ssu, který směřoval ke Guadalcanalu. Na palubě

  lehkého křižníku Tatsuta byl gen. por. Hyakutake.

  STAVEBNICE 07/2023

  INFO Eduard

  41

  Červenec 2023

• Page 42

  Kōkūtai 802, základna Faisi-Poporang, Shortlandské ostrovy, únor 1943

  Takuma Kōkūtai, základna Takuma, Japonsko, 1944

  Tento letoun patřil mezi nové stroje, které Kōkūtai

  802 převzala v Japonsku počátkem roku 1943.

  U jednotky letoun dostal nátěr tmavě zelenou

  barvou a měl pravděpodobně pozdní provedení

  výrobní tabulky na trupu. Ocasní plochy nesly

  vodorovný červený pruh, který byl zřejmě identi-

  fikačním prvkem jednotky. Je pravděpodobné, že

  se letoun zúčastnil leteckých bojů 13. a 14. února

  1943 při obraně Shortlandských ostrovů a Buinu,

  při nichž americké letecké jednotky utrpěly po-

  měrně výrazné ztráty. Po přesunu do oblasti Mar-

  shallových ostrovů v březnu 1943 se Kōkūtai 802

  pod vedením podporučíka Yamazakiho zabývala

  především hlídkovou činností, protiponorkovými

  patrolami a stíháním čtyřmotorových bombar-

  dérů. Dálkový průzkum prováděla další část této

  jednotky, která byla vyzbrojena stroji H8K Emily.

  V září 1943 se označení jejích letounů změnilo

  na Y4 v souvislosti s přechodem do podřízenosti

  22. Kōkū Sentai. Identifikační označení na ocas-

  ních plochách hydroplánů Rufe se u této jednotky

  během služby na Marshallových ostrovech změ-

  nilo z červené barvy na bílou. V říjnu byla stíhací

  jednotka Kōkūtai 802 začleněna do Kōkūtai 902

  a v listopadu se dostala do střetu s letouny US

  Navy při náletu na Truk.

  Tento letoun byl původně dokončen s šedým

  nátěrem na všech plochách, ale později dostal

  u jednotky nátěr tmavě zelenou barvou na hor-

  ních plochách. V době, kdy sloužil u Takuma Kō-

  kūtai, byl zelený nátěr značně opotřebován, na

  některých místech byl vidět červenohnědý zá-

  kladový nátěr i kovový povrch. Pruh na trupu je

  pravděpodobně označením letounu velitele stíha-

  cí jednotky. Takuma Kōkūtai byla založena v polo-

  vině roku 1943 a jejím úkolem byl výcvik osádek

  hydroplánů. Její součástí byla i jednotka s letouny

  Rufe. Také jejím úkolem byl výcvik, včetně nácvi-

  ku stíhacích soubojů ve dvojicích. Velení však po-

  čítalo s případným nasazením letounů Rufe této

  jednotky pro leteckou obranu Japonska. Existu-

  je fotografie hydroplánu Rufe nám. praporčíka

  Kyoshi Sugy z Takuma Kōkūtai, na které je letoun

  vyzbrojen 30kg pumami pro případ útoku proti

  bombardérům B-29. Není však doloženo, že by

  k takovému bojovému nasazení došlo. V roce

  1945 byla část Takuma Kōkūtai nasazena při Ka-

  mikaze misích a na konci války byla zrušena.

  STAVEBNICE 07/2023

  INFO Eduard42

  Červenec 2023

• Page 43

  STAVEBNICE 07/2023

  Kashima Kōkūtai, základna Kashima, Japonsko, 1944

  Tento letoun byl dokončen v pozdním provedení

  s továrním nátěrem tmavě zelenou barvou. Ka-

  shima Kōkūtai byla založena v roce 1938 jako

  výcviková jednotka pro osádky hydroplánů a její

  jednotka vyzbrojená stíhacími hydroplány Rufe

  byla v rámci obrany mateřských ostrovů několi-

  krát nasazena do boje společně s letci z Katori

  Kōkūtai. Dosáhla při tom několika sestřelů stíha-

  cích a bombardovacích letounů. Pravděpodobně

  s touto jednotkou se v okolí Kashimy dostaly do

  střetu 16. února 1945 Hellcaty od VBF-12 z USS

  Saratoga (CV-3) a 18. března Hellcaty od VF-29

  z USS Cabot (CVL-28). V prvním případě ohlásili

  američtí stíhači pět sestřelených Rufe a při dru-

  hém střetnutí nárokovali čtyři vítězství. V květnu

  1945 byla výcviková část Kashima Kōkūtai zru-

  šena a řada letounů a osádek byla nasazena při

  kamikaze misích. Kashima Kōkūtai byla zrušena

  na konci války.

  Pro A6M2-N Rufe 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481109 A6M2-N Rufe landing flaps (fotolepty)

  644205 A6M2-N Rufe LööK (Brassin)

  644208 A6M2-N Rufe LööKplus (Brassin)

  648845 A6M2-N Rufe seat PRINT (Brassin)

  648846 A6M2-N Rufe exhaust PRINT (Brassin)

  648847 A6M2-N Rufe cannon barrels & cockpit guns PRINT (Brassin)

  648848 A6M2-N Rufe folding wingtips PRINT (Brassin)

  648849 A6M2-N Rufe gun bays PRINT (Brassin)

  648850 A6M2-N Rufe cockpit PRINT (Brassin)

  648851 A6M2-N Rufe landing flaps PRINT (Brassin)

  648852 A6M2-N Rufe engine complete PRINT (Brassin)

  3DL48114 A6M2-N Rufe SPACE (3D Obtisk)

  EX934 A6M2-N Rufe TFace (maska)

  # 648851

  OVERTREES

  #82219X

  A6M2-N Rufe

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82219-LEPT

  A6M2-N Rufe PE

  -

  Set

  1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard

  43

  Červenec 2023

• Page 44

  STAVEBNICE 07/2023

  MIGHTY EIGHTH:

  66

  th

  Fighter Wing

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51D

  Mustang v měřítku 1/48; edice Limited Edition. Stavebnice nabízí

  Mustangy létající u 55th FG, 78th FG, 339th FG, 353rd FG a 357th FG.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola a výfuky

  #11174

  1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard44

  Červenec 2023

• Page 45

  STAVEBNICE 07/2023

  P-51D-15, 44-15492, Lt. Billy Clemmons, 38th FS, 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, duben 1945

  P-51D-15, 44-14985, Maj. Edward B. Giller, 343rd FS, 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, září 1944

  Billy Clemmons zahájil letecký výcvik v led-

  nu 1943 a pilotní odznak získal v únoru 1944.

  Po dokončení výcviku byl v srpnu 1944 přidělen

  k 38th FS, 55th FG. Během válečné kariéry prove-

  dl 62 bojových misí a dosáhl čtyř a půl vítězství ve

  vzduchu, včetně jednoho samostatného a jedno-

  ho sdíleného sestřelu proudového Me 262. Dalších

  pět letadel zničil na zemi. Svůj osobní Mustang si

  vyzdobil na levé straně motorového krytu hlavou

  indiána s nápisem „Huacoar", pravá strana pak

  nesla nápis „My Gal Sal“. Během Korejské vál-

  ky byl Clemmons povolán zpět do aktivní služby

  a přidělen k 75th Fighter Interceptor Squadron,

  která létala na proudových F-86 Sabre. Poté byl

  převelen k 513th FIS v Anglii a Francii. Po návratu

  do Spojených Států byl přidělen k velitelství le-

  teckého výcviku jako instruktor na T-37 a T-38.

  Navštěvoval mnoho vojenských škol, včetně Air

  War College v Montgomery v Alabamě. Následně

  byl přidělen ke sboru náčelníků štábů v Penta-

  gonu ve Washingtonu, D.C. a později se podílel

  na zavedení celosvětového vojenského systému

  velení a řízení, což byl de facto předchůdce in-

  ternetu. Po ukončení vojenské kariéry pracoval

  několik let pro Waco Hotel Supply, nakonec si

  otevřel vlastní společnost na vybavení restaurací,

  Clemco Restaurant Equipment Co.

  Edward Giller se narodil v Jacksonville, Illinois,

  v roce 1918. Vystudoval Kemper Military School

  v Boonville, Missouri a University of Illinois

  s bakalářským titulem v oboru chemického in-

  ženýrství v roce 1940. V září 1941 nastoupil do

  aktivní vojenské služby a zároveň do letecké

  školy, kde získal pilotní odznak v dubnu 1942.

  Během 2. světové války velel 343rd FS a později

  byl zástupcem velitele 55th FG. Jako stíhací pilot

  absolvoval 115 bojových misí a nalétal 465 hodin

  v letounech P-38 a P-51. Ve vzdušných soubojích

  zničil tři nepřátelské letouny, včetně proudového

  Me 262, dalších šest zničil na zemi. Giller létal dva

  Mustangy, s/n 44-14985 a s/n 44-15701. Oba jeho

  Mustangy byly pojmenovány „Millie G“ po jeho

  manželce Mildred, která byla letuškou. Gillerovy

  Mustangy nesly standardní zbarvení 343rd FS,

  tedy směrové kormidlo ve žluté barvě s červenou

  siluetou vzpínajícího se koně. Po druhé světové

  válce získal v roce 1948 magisterský titul v obo-

  ru chemického inženýrství a v roce 1950 doktorát

  z chemického inženýrství. Sloužil jako výkonný

  ředitel střediska Weapons Effect Division, násled-

  ně byl asistentem ředitele a poté vedl ředitelství

  výzkumu Air Force Special Weapons Center na

  letecké základně Kirtland a také působil jako

  styčný důstojník USAF v rámci projektu jaderné

  kosmické lodi Orion. Zemřel v říjnu 2017 ve věku

  99 let.

  INFO Eduard

  45

  Červenec 2023

• Page 46

  STAVEBNICE 07/2023

  P-51D-20, 44-64147, Capt. Richard A. Hewitt, 82nd FS, 78th FG, 8th AF, Duxford, Velká Británie, duben 1945

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers, 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

  Richard A. „Dick" Hewitt přišel k 78th FG umístěné

  v Duxfordu v září 1943 a sloužil u ní až do konce

  války. Jednotka létala s P-47, na P-51D Mustang

  byla přezbrojena v prosinci 1944 a již koncem mě-

  síce letěla s těmito letouny na svou první misi.

  Na tomto typu si Hewitt připsal 20 bojových letů

  z celkových sta a 21. března 1945 se stal velite-

  lem 82nd FS, poté, co o dva dny dříve sestřelil

  tři Bf 109. Dne 17. dubna zničil na zemi Me 262,

  když předtím jinou Schwalbe sestřelil těsně před

  přistáním na letišti Lechfeld. Tento sestřel ale

  zůstal oficiálně nepotvrzený, protože jeho wing-

  man, jediný svědek tohoto sestřelu, byl následně

  sestřelen a zajat. Hewitt dokončil válku po dvou

  turnusech, při kterých nalétal 426 hodin. Oficiálně

  byla Hewittovi potvrzena čtyři vzdušná vítězství

  a čtyři plus jedno sdílené vítězství nepřátelských

  letadel zničených na zemi. Během svého druhé-

  ho působení byl Dick povýšen na velitele 82th

  FS. Mezi jeho ocenění patří Stříbrná hvězda,

  4 Záslužné letecké kříže a 13 leteckých medailí.

  Nápis „Big Dick" na jeho Mustangu odkazuje na

  Hevittovu přezdívku. Po válce napsal knihu "Tar-

  get of Opportunity".

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920

  v obci Joshua v Texasu a do vojenského letectva

  byl přijat v dubnu 1941. Po absolvování letecké-

  ho výcviku byl v lednu 1942 odeslán do Austrálie

  k 9th FS létající na strojích P-40. Na pacifickém

  bojišti dosáhl šesti sestřelů a v lednu 1943 byl

  odeslán zpět do USA. Zde působil v roli instrukto-

  ra, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen

  k bojové jednotce. Tou byla 38th FS na základně

  Wormingford, létající na strojích P-38, ale od čer-

  vence 1944 přezbrojená na Mustangy. Po povýšení

  na podplukovníka (Lt Col.) převzal Landers velení

  357th FG, kterou vedl od října do prosince 1944. Po

  odpočinku v USA se v únoru vrátil zpět do Velké

  Británie, byl jmenován velitelem 78th FG a v této

  funkci působil do konce 2. světové války. Je jed-

  ním z mála amerických pilotů, kteří získali status

  esa jak v Tichomoří, tak v Evropě. Ve vzdušných

  soubojích dosáhl celkem 14,5 sestřelů, z toho šest

  na P-40E v Tichomoří, v Evropě přidal čtyři na

  P-38J a čtyři a půl na P-51D. Při pozemních

  útocích zničil dalších 20 nepřátelských letadel.

  V prosinci 1945 z armády odešel a pracoval ve

  stavebnictví. Zemřel 12. září 1989.

  INFO Eduard46

  Červenec 2023

• Page 47

  STAVEBNICE 07/2023

  P-51D-10, 44-14372, Capt. Kirke B. Everson, 504th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere, Velká Británie, duben 1945

  P-51D-10, 44-14419, Capt. William B. Price, 350th FS, 353rd FG, 8th AF, Raydon, Velká Británie, prosinec 1944

  Everson zahájil svou válečnou leteckou kariéru

  až v roce 1945, přesto dosáhl velkých úspěchů při

  četných hloubkových náletech na Němci obsaze-

  ná letiště. Mustang, na němž v dubnu pravidelně

  létal, zdědil po Richardu C. Penrosovi, který jej po-

  jmenoval „Beaver Chant“. Everson jej překřtil na

  „Mery Belt“. Dne 4. dubna 1945 se s ním podílel na

  zničení Me 262 nad Parchimem, o tři dny později

  sestřelil Bf 109 poblíž Celle. Dne 10. dubna zničil

  během útoku na letiště Neuruppin při ostřelování

  letiště tři letouny a 16. dubna mu padly za oběť

  tři Fw 190 na letišti Klatovy. Následujícího dne se

  Everson nad klatovským letištěm objevil znovu

  a tentokrát si připsal zničení sedmi letounů.

  Bill Price byl příslušníkem 350th FS, 353rd FG od

  listopadu 1942 do prosince 1944 a absolvoval s ní

  108 misí ve dvou turnusech. Na letounech P-47

  dosáhl dvou sestřelů ve vzduchu a čtyř vítězství

  na zemi. Po přezbrojení jednotky na nové P-51D

  Mustang dosáhl svého posledního sestřelu na

  letounu pojmenovaném „Janie“. Priceův Mustang

  byl na horních plochách kamuflován zeleným

  odstínem, pravděpodobně britskou Dark Green.

  Přední část trupu byla vyvedena v kombinaci čer-

  nožluté šachovnice, což bylo identifikační zbar-

  vení 353rd FG.

  INFO Eduard

  47

  Červenec 2023

• Page 48

  P-51D-20, 44-63684, Lt. William B. Bailey, 352nd FS, 353rd FG, 8th AF, Raydon, Velká Británie, květen 1945

  P-51D-10, 44-14896, Maj. Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, září 1944

  Lt. William Bradford Bailey byl velitelem 352nd

  FS od jejího zformování v říjnu 1942 do 7. čer-

  vence 1944 a na konci války byl jedením z nej-

  zkušenějších pilotů jednotky. Po svém dlouhém

  působení u 352nd FS, byl převelen na velitelství

  353rd FG a do konce války odlétal celkem 186 misí

  (454,05 hodin). Ve svém Mustangu pojmenovaném

  „Double Trouble two“ si 2. března 1945 připsal dva

  Fw 190, zničené jižně od Wittenbergu. Byly to

  Baileyho poslední sestřely za války. Baileyho

  konečná válečná bilance činila tři vzdušná a tři

  pozemní vítězství.

  Kapitán Leonard „Kit“ Carson byl jedním z nejú-

  spěšnějších příslušníků 357th FG. Válku ukončil

  jako velitel 362nd FS s 18,5 sestřely, ke kterým

  přidal tři letouny zničené na zemi. Létal postup-

  ně na čtyřech P-51 Mustang, u všech si nechal

  na motorový kryt nakreslit nápis „Nooky Booky“.

  Letoun 44-14896 byl třetím v pořadí. Na boku měl

  vyznačených sedm sestřelů dosažených Carso-

  nem k počátku listopadu 1944 a nesl standardní

  identifikační pruhy, včetně částečných invazních

  pruhů na trupu. Carsonův Mustang byl opatřen

  tmavě zeleným kamuflážním nátěrem, pravdě-

  podobně v odstínech RAF Dark Green pro horní

  plochy, a to včetně vnitřních ploch vztlakových

  klapek. Spodní plochy byly zbarveny odstínem

  Medium Sea Grey.

  STAVEBNICE 07/2023

  INFO Eduard48

  Červenec 2023

• Page 49

  STAVEBNICE 07/2023

  P-51D-10, 44-14450, Capt. Clarence E. Anderson, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, říjen 1944

  P-51D-15, 44-14888, Cpt. Charles E. Yeager, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie,

  říjen 1944–leden 1945

  „Bud“ Anderson se narodil 13. ledna 1922 v Oak-

  landu, stát Kalifornie. V lednu 1942 se přihlásil do

  armády a do 28. září 1942 sloužil jako Air Cadet.

  V listopadu 1943 byl přidělen k 363rd FS, 357th FG.

  První operační turnus dokončil v červenci 1944

  a vrátil se na dva měsíce do Spojených států.

  Zpět k jednotce se vrátil v září 1944. Počátkem

  prosince 1944 byl povýšen do hodnosti Major

  a v lednu 1945 dokončil druhou operační tour.

  Celkem absolvoval 116 bojových misí a nalétal

  1423 letových hodin. Získal 17 potvrzených vítěz-

  ství ve vzdušném boji. Většinu své letecké kari-

  éry po válce sloužil jako zkušební pilot a letec-

  tvo opustil 31. března 1972. Mustang, se kterým

  Clarence „Bud“ Anderson létal během své druhé

  operační tour, byl zpočátku natřený tmavě zele-

  ným kamuflážním schématem, pravděpodobně

  v odstínech RAF Dark Green pro horní plochy

  včetně vnitřních ploch vztlakových klapek a od-

  stínem Medium Sea Grey pro spodní plochy. Kon-

  cem roku 1944 nechal Bud ze svého Mustangu

  kamuflážní barvy odstranit a letoun tak zůstal

  v barvě kovu. „Bud“ Anderson si svůj nový Mus-

  tang pojmenoval stejně jako svůj předchozí, tedy

  „Old Crow“ a sestřelil s ním další čtyři německá

  letadla. Poté, co dokončil svůj druhý operační

  turnus, byla jeho „Old Crow“ předána Lt Jamesi

  Taylorovi z 363rd FS a dostala nový název „Pretty

  Pix“. Po válce byla převezena na leteckou základ-

  nu Neubiberg v Německu, kde byla sešrotována.

  Charles Elwood „Chuck“ Yeager patří mezi nej-

  slavnější piloty všech dob díky tomu, že jako první

  člověk překročil 14. října 1947 v experimentálním

  letounu Bell X-1 s raketovým motorem rychlost

  zvuku. Ještě předtím se stal za druhé světové

  války stíhacím esem. „Chuck“ Yeager se narodil

  13. února 1923 v malém městě Hamlin v Západní

  Virginii. Do armády vstoupil krátce po absolvová-

  ní střední školy v září 1941 a v prosinci 1942 se

  přihlásil k leteckému výcviku. V březnu násle-

  dujícího roku získal pilotní odznak a připojil se

  k 363rd FS, 357th FG, která byla vyzbrojena le-

  touny Bell P-39 Airacobra. V Anglii se 357th FG

  s podřízenou 363rd FS připojila k 8. letecké ar-

  mádě a přezbrojila na P-51 Mustang. Yeager létal

  postupně tři Mustangy, které pojmenoval po své

  snoubence Glennis Dickhouse „Glamorous Glen“.

  Na svou první bojovou misi letěl v únoru 1944. Dne

  4. března zaznamenal své první vítězství proti

  Bf 109, ale hned druhý den se k němu štěstí obrá-

  tilo zády, když byl sestřelen poblíž francouzského

  Bordeaux. Po úspěšném seskoku na okupovaném

  území se Yeagerovi podařilo s pomocí francouz-

  ského odboje vyhnout zajetí a vrátit se přes Špa-

  nělsko zpět do Anglie. Válku ukončil s 12 sestřely

  včetně jedné Me 262. V bohaté letecké kariéře po-

  kračoval i po válce, ve Vietnamu velel 405th Figh-

  ter Wing a v 70. letech působil jako ředitel letové

  bezpečnosti USAF. Do důchodu odešel 25. února

  1975. Na svém kontě měl 10 131,6 letových hodin

  na 361 (!) různých typech. Zemřel 8. prosince 2020

  ve věku 97 let.

  INFO Eduard

  49

  Červenec 2023

• Page 50

  STAVEBNICE 07/2023

  Pro P-51D 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481000 P-51D (fotolept)

  644030 P-51D-10 LööK (Brassin)

  644031 P-51D-15+ LööK (Brassin)

  644052 P-51D-10 LööKplus (Brassin)

  648486 P-51D exhaust stacks w/ fairing (Brassin)

  648487 P-51D Hamilton Standard propeller (Brassin)

  648494 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  648495 P-51D undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648503 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  648504 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  648505 P-51D wheels block tread (Brassin)

  648511 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648512 P-51D wheels rhomboid treat (Brassin)

  648514 P-51D wheels grooved (Brassin)

  648517 P-51D gun bays (Brassin)

  648522 P-51D cockpit (Brassin)

  648555 P-51D engine (Brassin)

  648570 P-51D gun sights (Brassin)

  648571 P-51D 75gal drop tanks (Brassin)

  648572 P-51D 108gal drop tanks (Brassin)

  648647 P-51D wheels block tread 2 (Brassin)

  648742 P-51D wheel bay PRINT (Brassin)

  3DL48003 P-51D-10 SPACE (3D Obtisk)

  3DL48004 P-51D-15+ SPACE (3D Obtisk)

  OVERTREES

  #82102X

  P-51D

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #11174-LEPT

  MIGHTY EIGHTH:

  66th Fighter Wing

  PE

  -

  Set

  1/48

  stránka produktu

  # 648742

  # 648555

  # 648522

  INFO Eduard50

  Červenec 2023

• Page 51

  Fw 190A-5

  Stavebnice německé druhoválečné stíhačky Fw 190A-5;

  edice Weekend v měřítku 1/72.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7470

  1/72

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2023

  INFO Eduard

  51

  Červenec 2023

• Page 52

  STAVEBNICE 07/2023

  Oblt. Rolf Hermichen, 3./JG 26, polní letiště Dno, SSSR, březen 1943

  Maj. Fritz Losigkeit, StabI./JG 1, Deelen, Nizozemí, duben 1943

  Fw 190A-5, Lt. E. Lang, 5./JG 54, Orel, Sovětský svaz, léto 1943

  Rolf Hermichen dosáhl během války 66 sestřelů,

  prvních jedenácti jako pilot Bf 110 během bitev

  o Francii a Británii. V listopadu 1941 byl převelen

  k III./JG 26 a stal se adjutantem Josefa Prille-

  ra, který III. Gruppe velel. Již 1. května 1942 se

  Hermichen přesunul na pozici velitele 3. Staffel.

  V té době měl na kontě 13 sestřelů a v bojích nad

  Francií a Británií přidával další. Když byla v lednu

  1943 přesunuta I./JG 26 na východní frontu, při-

  dal tam ke svým stávajícím 21 sestřelům dalších

  osm. Již jako Hauptmann byl po návratu na zá-

  padní frontu 15. června 1943 jmenován dočasným

  velitelem III. Gruppe (do 4. července) a 16. října

  se stal velitelem I./JG 11. V rámci obrany Říše pak

  byl velmi úspěšný v bojích proti spojeneckým

  bombardérům. Celkem jich měl na svém kontě 25

  (nebo 26). Posledního úspěchu dosáhl 24. dubna

  1944, kdy sestřelil P-51D. Sám byl 12. května se-

  střelen a poté byl z operační služby stažen a pře-

  velen ke štábu 2. Jagd-Division. Následně od října

  1944 do ledna 1945 působil jako velitel II./JG 104.

  Jeho Fw 190A-5 z jara 1943 měl původní kamufláž

  barvami RLM 74/75 přestříkanou tmavšími odstí-

  ny, pravděpodobně RLM 70/71 a pro zimní období

  byl nanesen částečný nástřik bílou smytelnou

  barvou. Ta již byla v březnu značně opotřebená.

  Původní kamufláž pravděpodobně zůstala uvnitř

  trámových křížů na horní straně křídla. Tvary

  a velikost barevných polí na křídle a pravé straně

  trupu jsou částečnou rekonstrukcí.

  Kamufláž tvoří barvy RLM 74, 75 a 76, vrtulový ku-

  žel v odstínu RLM 70. Fritz Losigkeit (1913-1994) se

  narodil v Berlíně a od října 1936 sloužil u JG "Rich-

  thofen". V březnu 1938 vstoupil do Legie Condor

  ve Španělsku, ale byl sestřelen a zajat. V dubnu

  1939 přešel k 2./JG 26 a později se stal jejím veli-

  telem. Od června 1941 byl členem diplomatického

  zastoupení v Tokiu. Po návratu se v březnu 1942

  ujal vedení IV./JG 1 (později přeznačené na I./JG 1)

  v Nizozemí. V červnu 1943 převzal velení I./JG 26,

  ale v témže měsíci byl převelen na východní

  frontu do čela III./JG 51. V dubnu 1944 se stal Ko-

  mmodorem JG 51 a o rok později převzal JG 77.

  Docílil 68 vítězství v přibližně 750 bojových letech

  a obdržel Rytířský kříž. Fw 190 má pod kabinou

  vlaječky znázorňující kampaně a zahraniční mise,

  jichž se Losigkeit účastnil. Znak čerta IV./JG 1

  a symboly vítězství na směrovce nejsou fotogra-

  ficky potvrzeny. Po válce Losigkeit pracoval pro

  organizaci Gehlen, kterou kontrolovala CIA, poz-

  ději se stal sekretářem politické strany FDP.

  Během více než 400 bojových letů dosáhl Lt. Emil

  „Bully“ Lang 173 sestřelů, z toho 144 na východní

  frontě. Bývalý atlet a pilot Lufthansy se ukázal

  být skutečným expertem leteckých soubojů, když

  například v prosinci 1943 poslal během tří týdnů

  k zemi 72 protivníků. Přitom mu bylo již 34 let

  a patřil mezi nejstarší stíhací piloty Luftwaffe.

  Štěstí ho opustilo 3. září 1944, kdy již velel II./JG 26.

  V kokpitu Fw 190A-8 byl v souboji se Spitfiry

  Mk.XII od No. 41 Squadron RAF nad Belgií sestře-

  len. Jeho přemožitelem se stal F/Lt. Terry Spen-

  cer. Se zobrazeným Fw 190A-5 létal Lt. Lang jako

  velitel 5./JG 54. Kamufláž stroje tvořily tři barvy,

  dva odstíny zelené a písková, stejně jako u dal-

  ších strojů Jagdgeschwader 54.

  INFO Eduard52

  Červenec 2023

• Page 53

  WNr. 1230, Obstlt. Walter Oesau, Stab/JG 2, Beaumont le Roger,

  Francie, červen 1943

  Walter „Gulle“ Oesau vstoupil do JG 2 „Richthofen“

  před válkou a v dubnu 1938 byl zařazen k Legion

  Condor ve Španělsku. V dubnu 1940 se stal veli-

  telem 7./JG 51 a po dosažení dvaceti vítězství byl

  vyznamenán Rytířským křížem. Poté krátce ve-

  lel celé III./JG 51 a v listopadu se stal velitelem

  III./JG 3. Během bojů na východě dosáhl 15. čer-

  vence 1941 osmdesátého vítězství. Na konci čer-

  vence se stal velitelem JG 2 ve Francii a stého

  vítězství dosáhl 26. října 1941. V listopadu 1943 byl

  po smrti Hanse Philippa jmenován Kommodorem

  JG 1. Oesau padl v boji s P-38 u St. Vith 11. květ-

  na 1944, kdy pilotoval Bf 109G-6/AS (WNr. 20601)

  „zelená 13“. Celkem dosáhl Oesau 127 vítězství při

  300 bojových letech. Ve Španělsku jich zazname-

  nal devět, na západní frontě 74 a na východní 44.

  Tento Fw 190A-5 byl vyroben v továrnou Focke-

  -Wulf v Marienburgu v první polovině roku 1943.

  Kamufláž tvořily barvy RLM 74, 75 a 76, vrtulový

  kužel byl natřen barvou RLM 70. Na směrovce

  bylo znázorněno pět vítězství (101. až 105. v pořa-

  dí), jichž Oesau dosáhl v bojích proti čtyřmotoro-

  vým bombardérům.

  STAVEBNICE 07/2023

  Pro Fw 190A-5 1/72

  DOPORUČUJEME:

  SS804 Fw 190A-5 Weekend (fotolept)

  672085 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  672086 Fw 190A propeller (Brassin)

  672118 Fw 190A-5 engine & fuselage guns (Brassin)

  672196 Fw 190A-5/U12 gun pods (Brassin)

  CX456 Fw 190A-5 (maska)

  # 672085

  # 672086

  # 672196

  INFO Eduard

  53

  Červenec 2023

• Page 54

  STAVEBNICE 07/2023

  Bf 110G-4

  Stavebnice německého dvoumotorového těžkého stíhacího letounu

  Bf 110G-4 z období 2. světové války v měřítku 1/48; edice Weekend.

  Verze G-4 byla používána v roli nočního stíhače s tříčlennou osádkou.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #8405

  1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard54

  Červenec 2023

• Page 55

  STAVEBNICE 07/2023

  Oblt. Martin Becker, 2./NJG 6, Florennes, Belgie, květen 1944

  WNr. 720260, Oblt. Heinz-Wolfgang Schnaufer, Stab IV./NJG 1, Sint Truiden, Belgie, duben 1944

  WNr. 110 087, 4./NJG 3, Kjevik, Norsko, 1945

  S 85 sestřely byl Martin Becker desátým nej-

  úspěšnějším nočním stíhačem Luftwaffe. Jeho

  specialitou byly vícenásobné sestřely britských

  čtyřmotorových bombardérů v průběhu jedné

  mise. Během noci 14. března 1945 si připsal do-

  konce devět (!) Lancasterů, i když tří z nich dosáhl

  jeho radio operátor Ofw. Karl-Ludwig Johanssen

  poté, co se Beckerovy kanóny buď zasekly, nebo

  jim došla munice. Rodák z Wiesbadenu, kde při-

  šel na svět 12. dubna 1916, vstoupil do armády

  v roce 1936 a byl vycvičen jako letecký pozorova-

  tel. V této funkci absolvoval bitvu o Francii, poté

  zahájil pilotní výcvik v letecké škole v Mersebur-

  gu. Beckerovi se dostalo základního a pokračo-

  vacího výcviku pro noční stíhače a byl zařazen

  k 11./ NJG 4, která se 1. dubna 1943 transformovala

  na 2./NJG 6. Johanssen byl Beckerovým operá-

  torem od března 1944 a stal se jedním z nemno-

  ha RO, kteří byli vyznamenáni Rytířským křížem.

  Becker zaznamenal své první vítězství 23. září

  1943, následující měsíc z něj již byl Staffelkapitän

  2./NJG 6 a 21. prosince dosáhl statusu esa. Jeho

  Bf 109G-4 neznámého sériového čísla nesl nástřik

  barvou RLM 76, silueta letounu byla ztmavena

  nepravidelnými skvrnami barvy RLM 75. Antény

  radaru Lichtenstein měly uchycení staršího typu.

  Na dostupné fotografii jsou jasně zřetelné kanóny

  Schräge Musik. Beckerův stroj měl výzbroj čtyř

  kanónů MG 151/20.

  Heinz-Wolfgang Schnaufer, nejúspěšnější noční stí-

  hací eso všech dob, nositel Rytířského kříže s dubo-

  vou ratolestí, meči a brilianty, sloužil od počátku své

  kariéry vojenského letce v řadách nočních stíhacích

  jednotek. Sestřelil celkem 121 nepřátelských letadel,

  v převážné většině čtyřmotorových britských bom-

  bardérů. Sám byl během války pouze jednou zraněn,

  z členů jeho osádky ale nikdy nikdo. Válku ve zdra-

  ví přežil a po jejím skončení se věnoval rodinnému

  vinařství. Zemřel 15. června 1950, dva dny po sráž-

  ce svého vozu s nákladním automobilem v Cestas

  poblíž Bordeaux ve Francii. Schnaufer, kterému

  se přezdívalo „Strašidlo ze St. Trond“, létal s tímto

  Bf 110G-4 v jarních měsících roku 1944, kdy převzal

  velení IV. Gruppe Nachtjagdgeschwader 1. Stroj byl

  přes původní kamufláž, tvořenou shora barvami

  RLM 74 a RLM 75, přestříkán barvou RLM 76, jíž mís-

  ty prosvítala původní kamuflážní pole. Spodní a boč-

  ní plochy zůstaly v původním nátěru RLM 76, pravá

  spodní polovina křídla měla nátěr černou barvou.

  Zbraně na spodní části přídě byly odstraněny.

  Jednotka 4./NJG 3 vznikla v březnu 1945 pře-

  jmenováním Nachtjagdstaffel Norwegen, útvaru,

  který působil samostatně v oblasti Norska. Jejím

  úkolem bylo zasahovat proti spojeneckým stro-

  jům v oblasti Skandinávie. Kromě typu Bf 110G

  měla ve stavu i letouny typu Ju 88G a He 219. Je-

  jím posledním bojovým úkolem byla dne 8. května

  1945 evakuace příslušníků německých jednotek

  z obklíčeného Kurlanského poloostrova. Letoun

  B4+KA se poslední akce pravděpodobně nezú-

  častnil, protože ho konec války zastihl na leti-

  šti Kjevik v Norsku. Stroj byl vybaven anténním

  systémem FuG 220 SN-2b se svisle montovanými

  dipóly a se starším typem držáků antén. Původ-

  ně nesl kamufláž tvořenou lomenými poli barev

  RLM 74 a RLM 75 na horních plochách a barvou

  RLM 76 na spodních plochách. Horní plochy byly

  s výjimkou přídě následně přestříkány RLM 76

  a ztmaveny „hadovitou“ kamufláží barvou RLM 71.

  Pravá polovina křídla byla zespod nastříkána čer-

  nou barvou, stejně tak i kryt motoru. Tento stroj

  bývá připisován posádce pilota Fw. Kurt Keiliga

  s radiooperátorem Fw. Kurtem Schroterem a me-

  chanikem Uffz. Karlem Stammingerem.

  INFO Eduard

  55

  Červenec 2023

• Page 56

  Hptm. Wilhelm Johnen, III./NJG 6, Neubiberg, Německo, 1945

  Messerschmitt Bf 110G-4 s označením 2Z+FR od

  7./NJG 6 byl jedním ze strojů, jež našli Spojen-

  ci na jaře 1945 na letišti v Neubibergu. Přestože

  stroj náležel podle kódového označení k 7. Sta-

  ffel, jednalo se o osobní letoun velitele III./NJG 6

  Hauptmanna Wilhelma Johnena. Tento Bf 110G-4

  ale není tak známý jako jiný Johnenův stroj to-

  hoto typu s označením C9+EN, s nímž byl pro po-

  škození jednoho motoru nucen nouzově přistát ve

  Švýcarsku v noci z 27. na 28. dubna 1944. V tomto

  případě se jedná o jeho poslední stodesítku, po-

  cházející z pozdější produkce a vybavenou an-

  ténním systémem FuG 220 SN-2d s dipóly antén

  natočenými v úhlu 45°, výfuky typu Eberspächer

  a kanóny Schräge Musik. Celý letoun byl nastří-

  kán barvou RLM 76, horní plochy byly ztmaveny

  doplněním nepravidelných skvrn barvy RLM 75.

  Letoun podle fotografií nenesl zbraně ve spodní

  části přídě.

  STAVEBNICE 07/2023

  Pro Bf 110G-4 1/48

  DOPORUČUJEME:

  FE1368 Bf 110G-4 Weekend (fotolept)

  644081 Bf 110G-4 LööK (Brassin)

  644092 Bf 110G-4 LööKplus (Brassin)

  648603 Bf 110G wheels (Brassin)

  648604 Bf 110G-4 gun muzzles (Brassin)

  648605 Bf 110G-4 Schräge Musik (Brassin)

  648606 Bf 110G-4 exhaust stacks (Brassin)

  648778 Luftwaffe rudder pedals PRINT (Brassin)

  648862 Bf 110G radio equipment (Brassin)

  EX754 Bf 110G-4 TFace (maska)

  EX963 Bf 110G-4 Weekend (maska)

  # 648862

  # 648862

  # 648081

  # 648603

  # 648605

  # 648604

  INFO Eduard56

  Červenec 2023

• Page 57

  Bf 109F-2

  Stavebnice německého stíhacího letounu Bf 109F-2

  v měřítku 1/48; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #82115

  1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2023

  Reedice

  INFO Eduard

  57

  Červenec 2023

• Page 58

  Bf 109F-2, Hptm. Hans Philipp, I./ JG 54, Krasnogvardějsk, SSSR, březen 1942

  Bf 109F-2, WNr. 9553, Oblt. Siegfried Schnell, 9./JG 2, Théville, Francie, listopad 1941

  Bf 109F-2, Lt. Horst Buddenhagen, 5./JG 3, Darmstadt, Německo, duben 1941

  Hans „Fips“ Philipp, eso s 206 sestřely, jichž do-

  sáhl během přibližně 500 bojových letů, se naro-

  dil 17. března 1917 v Míšni. Do Luftwaffe vstoupil

  v roce 1936 a na počátku 2. světové války slou-

  žil u I./JG 76, v červenci 1940 přejmenované na

  II./JG 54. S touto jednotkou se zúčastnil bojů nad

  Británií, Balkánem i operace Barbarossa. V dubnu

  1943 byl jmenován velitelem JG 1, v jejíž řadách

  byl 8. října 1943 sestřelen a zahynul při nezdaře-

  ném pokusu o záchranu pomocí padáku. Za svoje

  úspěchy v boji byl dekorován Rytířským křížem

  s dubovou ratolestí a meči. Stroj používaný Han-

  sem Philippem v zimě roku 1943 v bojích v oko-

  lí Leningradu byl pro lepší maskování přetřen

  na horních a bočních plochách bílou barvou. Na

  trupu nesl označení velitele Gruppe a emblémy

  značící příslušnost ke II. Gruppe a k JG 54 (zele-

  né srdce). Na obou stranách směrovky byla za-

  znamenána Philippova vítězství v podobě značek

  sestřelů (Abschussbalken). Kryty podvozku byly

  kvůli zanášení sněhem demontovány.

  Siegfried „Wumm“ Schnell, rodák z nynějšího pol-

  ského města Sulęcin (tehdy Zielenzig v Branibor-

  sku) vstoupil do řad Luftwaffe v roce 1936 a na

  počátku 2. světové války sloužil v řadách 4./JG 2.

  Prvního vítězství dosáhl v bojích nad Francií 14.

  května 1940, dalších dosáhl nad Británií a v bojích

  s britskými a americkými letci nad západní Evro-

  pou. Po převelení k JG 54 byl zařazen k III. Gruppe,

  ale dne 1. února 1944 byl jmenován velitelem

  IV. Gruppe. V této funkci byl 25. února 1944 nad

  Narvou sestřelen sovětským stíhačem a zahynul.

  Za svou bojovou činnost byl 9. července 1941 vy-

  znamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí,

  přičemž sestřelil celkem 93 nepřátelských leta-

  del. Letoun Siegfrieda Schnella byl kamuflován

  standardními barvami Luftwaffe pro stíhací le-

  touny, tedy RLM 74/75/76. Na směrovce byl z obou

  stran zobrazen Rytířský kříž s dubovými ratolest-

  mi a vyznačen počet sestřelů.

  V polovině února 1941 byla celá II./JG 3 odeslá-

  na z francouzského pobřeží zpět do Říše k od-

  počinku a přezbrojení na modernější Bf 109F.

  V dubnu obdržela na základně Darmstadt nové

  Bf 109F-2, kamuflované standardními barvami

  RLM 74/75/76. Mechanici pak tyto letouny opat-

  řili žlutým nátěrem kormidel a motorových krytů.

  Na letoun Lt. Buddenhagena navíc přibyl ozdob-

  ný nápis Schluck=Specht 3. Koncem dubna 1941

  byla II. Gruppe přesunuta do Francie, po měsíci

  v Monchy-Bretonu však byla zařazena mezi útva-

  ry, které se měly podílet na operaci Barbarossa,

  tedy útoku na SSSR. Stroje 5. Staffel dostaly při

  této příležitosti pumové závěsníky. Lt. Budden-

  hagen byl sestřelen a zabit 25. června 1941 palbou

  ze země při jedné z bombardovacích akcí.

  STAVEBNICE 07/2023

  INFO Eduard58

  Červenec 2023

• Page 59

  STAVEBNICE 07/2023

  Bf 109F-2/b, Oblt. Wilhelm Hachfeld, 2./ JG 51, Kyjev, SSSR, léto 1941

  Bf 109F-2, WNr. 9538, Lt. Hans Beißwenger, 6./JG 54, Ostrov, SSSR, červenec 1941

  V bojích nad pláněmi Sovětského svazu pláno-

  valo velení Luftwaffe využití stíhacích Bf 109F-2

  také pro stíhací-bombardovací mise. Celá Jagd-

  geschwader 51 tak byla pod vedením Wernera

  Mölderse určena od začátku operace Barbaros-

  sa k podpoře Panzergruppe 2 ve středním úseku

  fronty. Pozdější nositel Rytířského kříže Wilhelm

  Hachfeld, narozený 20. září 1914 v Dessau, byl do

  čela 2. Staffel jmenován 8. října 1940. Tuto jed-

  notku vedl Bomben Willi, jak zněla Hachfeldova

  přezdívka, až do 25. srpna 1941, kdy převzal velení

  nad celou I. Gruppe JG 51 a vedl ji až do konce

  dubna 1942. V květnu 1942 převzal velení nad

  III./ZG 2, v jejíž řadách padl 2. prosince 1942

  v Tunisu. Letoun vybavený pumovým závěsní-

  kem ETC50/VIIId byl kamuflován barvami RLM

  74/75/76, přičemž jako stroj určený k bojům nad

  východní frontou nesl žluté doplňky, tedy konce

  křídla a žlutý pruh na trupu.

  Hans „Beißer“ Beißwenger byl po vstupu do Wehr-

  machtu v roce 1937 nejprve zařazen k protiletadlo-

  vému dělostřelectvu, pilotní výcvik zahájil v roce

  1938. Po jeho dokončení nejprve učil další adepty

  létání, ale v zimě 1940 byl převelen k 6./JG 54, v jejíž

  řadách sestřelil 7. dubna 1941 Hurricane jugosláv-

  ského letectva. Další sestřely zaznamenal v bojích

  proti sovětským pilotům, celkový počet se nakonec

  zastavil na čísle 152. Dne 6. března 1943 byl jeho Bf

  109G-2 taranován starším lejtěnantem Ivanem Cho-

  lodovem z 32. GIAP, který se zachránil na padáku,

  zatímco Hans Beißwenger nalezl v troskách svého

  letounu smrt. Horní a spodní plochy „žluté 4“ byly

  kamuflovány standardními barvami stíhaček Luft-

  waffe, tedy barvami RLM 74/75/76. Na bocích trupu

  byly nastříkány skvrny RLM 75, ohraničené nepra-

  videlnými čarami RLM 74. V některých pramenech

  se uvádí, že tuto síť tvoří barva RLM 71 a skvrny jsou

  barvou RLM 02. Žluté konce křídla a pruh na tru-

  pu jsou označením strojů nasazených na východní

  frontě.

  Pro Bf 109F-2 1/48

  DOPORUČUJEME:

  644010 Bf 109F LööK (Brassin)

  648282 Bf 109F wheels (Brassin)

  648288 Bf 109F propeller LATE (Brassin)

  648289 Bf 109F propeller EARLY (Brassin)

  648291 Bf 109F landing flaps (Brassin)

  648300 Bf 109F engine & fuselage guns (Brassin)

  648308 Bf 109F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  D48026 Bf 109F stencils (Obtisk)

  D48043 Bf 109F-2 national insignia (Obtisk)

  EX588 Bf 109F TFace (maska)

  OVERTREES

  #82115X

  Bf 109F-2

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82115-LEPT

  Bf 109F-2

  PE

  -

  Set 1/48

  # 648308

  INFO Eduard

  59

  Červenec 2023

• Page 60

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Spitfire Mk.Ia

  v měřítku 1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Do 335A v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634038

  Spitfire Mk.Ia LööK

  1/32 Kotare

  644217

  Do 335A LööK

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Červenec 2023

• Page 61

  634036

  Spitfire Mk.IXc LööKplus

  1/24 Airfix

  Soubor 4 sad pro Spitfire Mk.IXc v měřítku 1/24.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro Mi-8MT v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644218

  Mi-8MT LööKplus

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Červenec 2023

• Page 62

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro PV-1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy / Revell

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru

  pro motorem P&W F100 poháněné F-16

  v měřítku 1/32. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  644219

  PV-1 LööKplus

  1/48 Academy/Revell

  632194

  F-16 exhaust nozzle P&W F100 PRINT

  1/32 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Červenec 2023

• Page 63

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.Ia v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  632196

  Spitfire Mk.Ia exhaust stacks PRINT

  1/32 Kotare

  Brassinová sada - kola podvozku

  pro Spitfire Mk.Ia v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje kola hlavního pod-

  vozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  632195

  Spitfire Mk.Ia wheels

  1/32 Kotare

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Červenec 2023

• Page 64

  648866

  Anson Mk.I engines PRINT

  1/48 Airfix

  648868

  Mi-8MT wheels

  1/48 Trumpeter

  BRASSIN

  Brassinová sada - dva motory pro Anson Mk.I

  v měřítku 1/48. Sada neobsahuje kryty motoru.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Mi-8MT

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Trumpeter

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Červenec 2023

• Page 65

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109F v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  648876

  Bf 109F cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - trupový chladič pro P-51D/K

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648872

  P-51D/K radiator PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Červenec 2023

• Page 66

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35B

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Do 335A

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648878

  Do 335A exhaust stacks PRINT

  1/48 Tamiya

  648877

  F-35B ejection seat PRINT

  1/48 Italeri

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Červenec 2023

• Page 67

  BRASSIN

  Brassinová sada - prostor radiostanice pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672318

  Bf 109F radio compartment PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro Do 335A

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648879

  Do 335A wheels

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Červenec 2023

• Page 68

  BRASSIN

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro Bf 109F

  či Bf 109G v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 různé nádrže.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kruhové podvozkové

  šachty pro Bf 109F v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672322

  Bf 109F wheel bays rounded PRINT

  1/72 Eduard

  672321

  Bf 109F/G external fuel tanks

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Červenec 2023

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - 250kg puma SC 250 pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 1 pumu. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  672324

  Bf 109 SC250 bomb

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - hranaté podvozkové šachty

  pro Bf 109F v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672323

  Bf 109F/G wheels bays angular PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Červenec 2023

• Page 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 109F v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672325

  Bf 109F/G exhaust stacks PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

• Page 71

• Page 72

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro A6M2-N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - zbraňové šachty

  - přistávací klapky

  - kokpit

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně, ovšem

  jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN648107

  A6M2-N Rufe

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Červenec 2023

• Page 73

  BRASSIN

  Soubor 5 sad pro Bf 110E v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - zbraně v přídi trupu

  - kola podvozku

  - pumy SC 50

  - pumy SC 250

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN67220

  Bf 110E

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Červenec 2023

• Page 74

  FOTOLEPTY

  ČERVENEC 2023

  A-20

  1/32 HKM

  A-20

  33355

  INFO Eduard74

  Červenec 2023

• Page 75

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  75

  Červenec 2023

• Page 76

  FOTOLEPTY

  Hurricane Mk.I landing flaps

  1/48 Hobby Boss

  481113

  INFO Eduard76

  Červenec 2023

• Page 77

  FOTOLEPTY

  481114

  491364

  Hurricane Mk.I gun bays

  Hurricane Mk.I

  1/48 Hobby Boss

  1/48 Hobby Boss

  Hurricane Mk.I

  Hurricane Mk.I

  seatbelts STEEL

  FE1364

  FE1367

  INFO Eduard

  77

  Červenec 2023

• Page 78

  FOTOLEPTY

  481115

  Do 335A bomb bay

  1/48 Tamiya

  INFO Eduard78

  Červenec 2023

• Page 79

  FOTOLEPTY

  491366

  MiG-17F

  1/48 Ammo

  INFO Eduard

  79

  Červenec 2023

• Page 80

  FOTOLEPTY

  73803

  Mosquito PR.XVI

  1/72 Airfix

  INFO Eduard80

  Červenec 2023

• Page 81

  snadná

  aplikace

  3DL32018 F-35A SPACE 1/32 Trumpeter

  3DL32019

  A-20G SPACE 1/32 HKM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Červenec 2023

• Page 82

  3DL48124 MiG-17F SPACE 1/48 AMMO

  3DL48125

  Hurricane Mk.I SPACE 1/48 Hobby Boss

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Červenec 2023

• Page 83

  3DL48126 Mi-4A SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL72019

  Mosquito PR.XVI SPACE 1/72 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  83

  Červenec 2023

• Page 84

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG2405 Spitfire Mk.IXc 1/24 Airfix

  BIG49370

  Mi-8MT 1/48 Zvezda

  BIG49371

  A6M2b 1/48 Academy

  23036 Spitfire Mk.IXc

  23037 Spitfire Mk.IXc seatbelts STEEL

  23038 Spitfire Mk.IXc landing flaps

  23039 Spitfire Mk.IXc engine & undercarriage

  LX007 Spitfire Mk.IXc

  491340 Mi-8MT 1/48

  FE1341 Mi-8MT seatbelts STEEL 1/48

  EX932 Mi-8MT 1/48

  481105 A6M2b landing flaps 1/48

  491344 A6M2b 1/48

  FE1345 A6M2b seatbelts STEEL 1/48

  EX937 A6M2b TFace 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Červenec 2023

• Page 85

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49372 B-24D PART I 1/48 Revell

  BIG72174

  C-130J PART II 1/72 Zvezda

  BIG72175

  F-14B 1/72 Academy

  491338 B-24D cockpit 1/48

  FE1339 B-24D seatbelts STEEL 1/48

  EX293 B-24D 1/48

  73795 C-130J cargo floor 1/72

  73796 C-130J cargo seatbelts 1/72

  73797 C-130J cargo interior 1/72

  73044 Remove Before Flight STEEL

  72730 F-14B exterior 1/72

  73800 F-14B 1/72

  CX647 F-14B 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  85

  Červenec 2023

• Page 86

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX313 F-35A

  1/32 Trumpeter

  JX314 F-35A TFace

  1/32 Trumpeter

  JX315 A-20G

  1/32 HKM

  JX316 A-20G TFace

  1/32 HKM

  EX953 P-51D surface panels

  1/48 Eduard

  EX954 P-51D national insignia

  1/48 Eduard

  EX955 A6M2 Model 21

  national insignia

  1/48 Eduard

  EX956 F-4E surface panels

  1/48 Meng

  EX957 MiG-17F

  1/48 Ammo

  EX958 MiG-17F TFace

  1/48 Ammo

  EX959 Hurricane Mk.I TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX960 Mi-4A

  1/48 Trumpeter

  EX961 Mi-4A TFace

  1/48 Trumpeter

  EX962 F-4E wheel bays

  1/48 Meng

  EX963 Bf 110G-4 Weekend

  1/48 Eduard

  CX649 Mosquito PR.XVI

  1/72 Airfix

  JX313 F-35A

  EX957 MiG-17F

  JX315 A-20G

  JX315 A-20G TFaceJX315 A-20G TFace

  JX313 F-35A

  EX957 MiG-17F

  JX314 F-35A TFace

  EX958 MiG-17F TFace

  JX314 F-35A TFace

  EX958 MiG-17F TFace

  JX314 F-35A TFace

  EX958 MiG-17F TFace

  JX314 F-35A TFace

  EX958 MiG-17F TFace

  INFO Eduard86

  Červenec 2023

• Page 87

  EX960 Mi-4A

  EX960 Mi-4A

  EX950 Hurricane Mk.I TFace EX950 Hurricane Mk.I TFace

  CX649 Mosquito PR.XVICX649 Mosquito PR.XVI

  EX961 Mi-4A TFace EX961 Mi-4A TFace

  EX961 Mi-4A TFaceEX961 Mi-4A TFace

  MASKY

  INFO Eduard

  87

  Červenec 2023

• Nové masky od Eduardu

  Počínaje červencem zařazujeme do prodeje nové typy maskovacích sad, které jsou určeny pro usnadnění nástřiku některých náročnějších či specifických partií modelů. Budou vycházet ve dvojím provedení, přičemž to první bude určeno pro nástřik odlišení povrchových panelů, jako je nyní vydaná sada určená k vymaskování odlišných odstínů kovových panelů na Mustangu. Druhé provedení nových masek je určeno k nástřiku výsostných znaků, případně i dalšího označení vhodného pro nástřik přes masku. V tomto případě budiž příkladem právě vydané sady výsostných znaků na Zero a P-51 Mustang. V srpnu 2023 budou následovat například masky pro usnadnění nástřiku šachet podvozků a brzdicích štítů F-4E Phantom od Mengu. Věříme, že nové masky ušetří nejednomu modeláři čas při přípravě modelu k nástřiku. Jejich použití je snadné, jak ostatně znázorňuje i následující fotoreportáž.

  MASKY

  Nové masky od Eduardu

  Sady masek a vybavení potřebné pro nástřik.

  Aplikace prvního

  kovového odstínu

  barvou Gunze SM201.

  Počínaje červencem zařazujeme do prodeje

  nové typy maskovacích sad, které jsou určeny

  pro usnadnění nástřiku některých náročnějších

  či specifických partií modelů. Budou vycházet

  ve dvojím provedení, přičemž to první bude ur-

  čeno pro nástřik odlišení povrchových panelů,

  jako je nyní vydaná sada určená k vymaskování

  odlišných odstínů kovových panelů na Mustan-

  gu. Druhé provedení nových masek je určeno

  k nástřiku výsostných znaků, případně i další-

  ho označení vhodného pro nástřik přes masku.

  V tomto případě budiž příkladem právě vydané

  sady výsostných znaků na Zero a P-51 Mus-

  tang. V srpnu 2023 budou následovat například

  masky pro usnadnění nástřiku šachet podvozků

  a brzdicích štítů F-4E Phantom od Mengu. Věří-

  me, že nové masky ušetří nejednomu modeláři

  čas při přípravě modelu k nástřiku. Jejich použi-

  tí je snadné, jak ostatně znázorňuje i následující

  fotoreportáž.

  INFO Eduard88

  Červenec 2023

• Page 89

  MASKY

  Tyto sady masek jsou vyřezány do černé maskovací fólie. Jednotlivé

  segmenty doporučuji vyjímat pomocí ostré pinzety. Před nanesením masek

  pak doporučuji stažené segmenty několikrát nalepit na čistou dlaň, sníží

  se tak přilnavost masky a riziko stržení barvy.

  Jednotlivé panely na modelu vymaskujeme dle návodu. Panely určené k odlišení je možno buď přímo zamaskovat, nebo naopak zakrýt jejich okolí a odlišovací nástřik

  provést na okolní povrch.

  Aplikace druhého kovového odstínu

  barvou Gunze SM203 s kapkou černé

  lesklé Gunze GX02.

  INFO Eduard

  89

  Červenec 2023

• Page 90

  MASKY

  Vzhled odlišených

  panelů.

  Výsledek po

  odmaskování.

  Masky je zapotřebí

  opatrně stahovat

  pomocí špičaté pinzety,

  aby nedošlo

  k poškození barvy.

  INFO Eduard90

  Červenec 2023

• Page 91

  MASKY

  Nástřik červenou

  barvou Gunze C385 ze

  sady CS668.

  Umístění masky pro

  nástřik Hinomaru dle

  návodu.

  Výsledek po

  odmaskování.

  INFO Eduard

  91

  Červenec 2023

• Page 92

  NOVINKY

  ČERVENEC 2023

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82219 A6M2-N Rufe 1/48 ProfiPACK

  11174 MIGHTY EIGHTH: 66th Fighter Wing 1/48 Limited

  7470 Fw 190A-5 1/72 Weekend

  8405 Bf 110G-4 1/48 Weekend

  82115 Bf 109F-2 reedice 1/48 ProfiPACK

  321011 F-35A 1/32 Trumpeter

  321012 A-20G 1/32 HKM

  481113 Hurricane Mk.I landing flaps 1/48 Hobby Boss

  481114 Hurricane Mk.I gun bays 1/48 Hobby Boss

  481115 Do 335A bomb bay 1/48 Tamiya

  481116 Mi-4A cargo floor 1/48 Trumpeter

  481117 F-4E reinforcement

  straps & formation lights 1/48 Meng

  491362 Mi-4A 1/48 Trumpeter

  491364 Hurricane Mk.I 1/48 Hobby Boss

  491366 MiG-17F 1/48 Ammo

  73803 Mosquito PR.XVI 1/72 Airfix

  33353 F-35A 1/32 Trumpeter

  33354 F-35A seatbelts STEEL 1/32 Trumpeter

  33355 A-20G 1/32 HKM

  33356 A-20G seatbelts STEEL 1/32 HKM

  FE1362 Mi-4A 1/48 Trumpeter

  FE1363 Mi-4A seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1364 Hurricane Mk.I 1/48 Hobby Boss

  FE1365 Hurricane Mk.I seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1366 MiG-17F 1/48 Ammo

  FE1367 MiG-17F seatbelts STEEL 1/48 Ammo

  FE1368 Bf 110G-4 Weekend 1/48 Eduard

  SS803 Mosquito PR.XVI 1/72 Airfix

  SS804 Fw 190A-5 Weekend 1/72 Eduard

  JX313 F-35A 1/32 Trumpeter

  JX314 F-35A TFace 1/32 Trumpeter

  JX315 A-20G 1/32 HKM

  JX316 A-20G TFace 1/32 HKM

  EX953 P-51D surface panels 1/48 Eduard

  EX954 P-51D national insignia 1/48 Eduard

  EX955 A6M2 Model 21 national insignia 1/48 Eduard

  EX956 F-4E surface panels 1/48 Meng

  EX957 MiG-17F 1/48 Ammo

  EX958 MiG-17F TFace 1/48 Ammo

  EX959 Hurricane Mk.I TFace 1/48 Hobby Boss

  EX960 Mi-4A 1/48 Trumpeter

  EX961 Mi-4A TFace 1/48 Trumpeter

  EX962 F-4E wheel bays 1/48 Meng

  EX963 Bf 110G-4 Weekend 1/48 Eduard

  CX649 Mosquito PR.XVI 1/72 Airfix

  INFO Eduard92

  Červenec 2023

• Page 93

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG2405 Spitfire Mk.IXc 1/24 Airfix

  BIG49370 Mi-8MT 1/48 Zvezda

  BIG49371 A6M2b 1/48 Academy

  BIG49372 B-24D PART I 1/48 Revell

  BIG72174 C-130J PART II 1/72 Zvezda

  BIG72175 F-14B 1/72 Academy

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  634038 Spitfire Mk.Ia LööK 1/32 Kotare

  644217 Do 335A LööK 1/48 Tamiya

  632194 F-16 exhaust nozzle P&W F100 PRINT 1/32 Tamiya

  632195 Spitfire Mk.Ia wheels 1/32 Kotare

  632196 Spitfire Mk.Ia ehaust stacks PRINT 1/32 Kotare

  648866 Anson Mk.I engines PRINT 1/48 Airfix

  648868 Mi-8MT wheels 1/48 Trumpeter

  648872 P-51D/K radiator PRINT 1/48 Eduard

  648876 Bf 109F cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648877 F-35B ejection seat PRINT 1/48 Italeri

  648878 Do 335A exhaust stacks PRINT 1/48 Tamiya

  648879 Do 335A wheels 1/48 Tamiya

  672318 Bf 109F radio compartment PRINT 1/72 Eduard

  672321 Bf 109F/G external fuel tanks 1/72 Eduard

  672322 Bf 109F wheel bays rounded PRINT 1/72 Eduard

  672323 Bf 109F/G wheel bays angular PRINT 1/72 Eduard

  672324 Bf 109 SC250 bomb 1/72 Eduard

  672325 Bf 109F/G exhaust stacks PRINT 1/72 Eduard

  634036 Spitfire Mk.IXc LööKplus 1/24 Airfix

  644218 Mi-8MT LööKplus 1/48 Zvezda

  644219 PV-1 LööKplus 1/48 Academy/Revell

  SIN648107 A6M2-N Rufe 1/48 Eduard

  SIN67220 Bf 110E 1/72 Eduard

  3DL32018 F-35A SPACE 1/32 Trumpeter

  3DL32019 A-20G SPACE 1/32 HKM

  3DL48124 MiG-17F SPACE 1/48 Ammo

  3DL48125 Hurricane Mk.I SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48126 Mi-4A SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL72019 Mosquito PR.XVI SPACE 1/72 Airfix

  ČERVENEC 2023

  INFO Eduard

  93

  Červenec 2023

• Page 94

  PRODUKTY GUNZE

  -

  WEATHERING

  PATINOVACÍ SADY

  YAKUMO

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA ZÁPADNÍ FRONTA

  KAT.Č.: WY01

  Patinovací sady Yakumo jsou vyvinuty ve spolupráci se světoznámým modelářem MiGem Jimenezem.

  Tyto sady obsahují pigmenty, patinovací pasty, washe a filtry určené pro patinování modelů z určitého

  bojiště.

  Sada WY01 je zaměřena na podmínky panující na západoevrop-

  ském bojišti. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  -

  Mr. Weathering

  Colour Thinner (WCT101/102).

  Z modelářského hlediska byla Evropa dějištěm mnoha zajíma-

  vých bitev 2. světové války, včetně kampaní v Normandii, Arden-

  ách, operací v Maďarsku, Varšavského povstání, či pádu Berlína.

  Na západní frontě používalo Německo několik standardizovaných

  kamuflážních vzorů. Společný základ měly v zelené a hnědé barvě

  na tmavě žlutém podkladu (C039 tmavě žlutá, C041 červenohnědá

  a C070 tmavě zelená). Během letních měsíců byla německá vozidla

  často pokryta prachem a suchým blátem. Dva produkty, umožňující

  vytvoření popsaných efektů, jsou doplněny odpovídajícím odstínem

  washe a produktem pro znázornění stop po stékajících nečisto-

  tách. Pro co nejkomplexnější povrchovou úpravu tuto sadu kombi-

  nujte se sadou D

  -

  BASICS.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  001

  003

  002

  002

  004

  DARK WASH (TMAVÝ WASH)

  Jemným štětcem naneste wash na detaily, v liniích pa-

  nelů a kolem poklopů pro zvýšení kontrastu. Přebytek

  odstraňte čistým štětcem navlhčeným ředidlem YAKUMO.

  Nechte zaschnout 24 hodin.

  DRY MUD (USCHLÉ BLÁTO)

  Bláto můžete nanášet hustým štětcem na spodní část

  vozidla, pásy a blatníky. Pomocí tohoto produktu můžete

  vytvořit také efekt rozstříkané hlíny, a to tak, že hustým

  štětcem namočeným v tomto produktu přejedete pes pá-

  rátko a rozstříknete malé kapičky bláta. Před použitím

  vyzkoušením na modelu proveďte několik testů na sta-

  rém modelu nebo na kousku papíru. Nechte zaschnout 24

  hodin.

  DARK STREAKING GRIME (TMAVÁ STÉKAJÍCÍ NEČISTOTA)

  Na vertikální a šikmé plochy naneste různou intenzitou

  nepravidelné tvary svislých šmouh. Poté je rozetřete plo-

  chým štětcem, s ředidlem YAKUMO pro zjemnění. Nechte

  zaschnout 24 hodin.

  EUROPE DUST (PRACH EVROPSKÉHO STYLU)

  Pigmentová barva pro znázornění efektů prachu, zejména

  na vodorovných plochách a kolem povrchových detailů.

  Pigment nanášejte za sucha štětcem a poté povrch na-

  vlhčete ředidlem. Po zaschnutí jej můžete znovu navlhčit

  a dotáhnout, abyste dosáhli požadovaného efektu.

  stránka produktu

• Page 95

  PRODUKTY GUNZE

  -

  WEATHERING

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA VÝCHODNÍ FRONTA

  KAT.Č.: WY02

  Sada WY02 je zaměřena na zimní podmínky panující na východní

  frontě. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  -

  Mr. Weathering Colour

  Thinner (WCT101/102).

  V drsných podmínkách ruských zim kamuflovali Němci svá vozidla

  bílou barvou, která mohla lépe splynout se zasněženou krajinou.

  Bílé vozidlo potřebuje velmi speciální modelářské úpravy znázor-

  ňující opotřebení a špínu, aby působily věrohodně. Tato speciální

  sada pro německá zimní vozidla obsahuje produkty potřebné k do-

  sažení realistického vzhledu v zimním prostředí. Sada je navržena

  pro bílou kamufláž nanášenou na německá obrněná vozidla s pod-

  kladem šedé barvy Panzer Grey (C040 German Grey, C513 „Dun-

  kelgrau“, C514 „Grau“ atd). Pro co nejúplnější povrchovou úpravu

  kombinujte se sadou D

  -

  BASICS.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  005

  007

  006

  008

  WINTER WASH (ZIMNÍ WASH)

  popis viz MIG 001

  MIG-007 - FRESH DARK MUD (TMAVÉ ČERSTVÉ BLÁTO)

  popis viz MIG 003

  WINTER STREAKING GRIME (ZIMNÍ ŠMOUHY)

  popis viz MIG 002

  MIG-008 - DRY EARTH (SUCHÁ HLÍNA)

  popis viz MIG 004

  stránka produktu

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA AFRIKA KORPS

  KAT.Č.: WY03

  Sada WY03 je zaměřena na zimní podmínky panující na východní

  frontě. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  -

  Mr. Weathering Colour

  Thinner (WCT101/102).

  Tunisko a Libye představovaly pro vozidla německého Afrika Korp-

  su (DAK) velmi drsné a nehostinné prostředí. Na spalujícím slunci

  a v horku rychle bledly kamuflážní barvy barvy, čemuž pomáhal

  i všudypřítomný prach. Němci svá šedá vozidla přebarvovali růz-

  nými odstíny pískové barvy (např. C039 Dark Yellow), aby byla na

  otevřených pouštních pláních méně viditelná. Výrobky obsažené

  v této sadě umožňují nanášet wash, efekt stékajících nečistot

  a velké nánosy prachu pro větší realističnost vašeho modelu.

  Pro dokonalejší povrchovou úpravu kombinujte se sadou D

  -

  BASICS.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  011

  010

  009

  012

  SAND FILTER (PÍSKOVÝ FILTR)

  Pro dosažení transparentního a jemného efektu naneste filtr rovno-

  měrně na celý povrch modelu tak, aby se nahromadil v prohlubních

  a panelážích. Nechte filtr zaschnout po dobu 24 hodin.

  GRAY STREAKING GRIME (TMAVÁ STÉKAJÍCÍ NEČISTOTA)

  popis viz MIG 003

  DESERT WASH (POUŠTNÍ WASH)

  Naneste wash jemným štětcem na detaily, v liniích panelů a kolem

  poklopů pro zvýšení kontrastu a objemu. Přebytek odstraňte čistým

  štětcem navlhčeným ředidlem YAKUMO. Nechte zaschnout 24 hodin.

  MIG-008 - DRY EARTH (SUCHÁ HLÍNA)

  popis viz MIG 004

  stránka produktu

• Page 96

  PRODUKTY GUNZE

  -

  WEATHERING

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA ZÁKLADNÍ

  KAT.Č.: WY04

  Sada WY04 je určena pro všeobecný weathering, nezávislý na roč-

  ním období či konkrétní oblasti. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  - Mr. Weathering Colour Thinner (WCT101/102).

  Na většin německých vojenských vozidel se projevovaly povětr-

  nostní vlivy a druhy opotřebení bez ohledu na prostředí nebo roční

  období. Tanky nebo polopásy obvykle mívaly oprýskaný lak, rez

  nebo velké plochy skvrn od paliva nasáklého do prachu či špíny na

  povrchu. Právě tyto efekty povětrnostních vlivů vnášejí do modelu

  více života a realističnosti, a proto jim je třeba věnovat zvláštní

  pozornost. Tato univerzální sada vám umožní vytvářet na mode-

  lech mimořádně realistické efekty bez ohledu na místo nebo roční

  období, ke kterému se daný model vztahuje. Barvy a efekty těchto

  prostředků odpovídají jak chladné ruské zimě, kampani v Nor-

  mandii nebo vyprahlé krajině severní Afriky. Tuto sadu používejte

  v kombinaci s ostatními sadami YAKUMO vztaženými ke konkrét-

  nímu prostředí.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  015

  014

  013

  016

  FUEL & OIL (PALIVO A OLEJ)

  Tento produkt naneste na boky modelu ve tvaru svislých čar nebo

  přidejte malé kapky na povrch ošetřený pigmentem MIG014. Tento

  nános lze upravit ředidlem YAKUMO a vytvořit tak jemnější a přiro-

  zenější efekt. Používejte jej střídmě a nanášejte v měřítku. Nechte

  12 hodin zaschnout.

  CHIPPING (ODLUPOVÁNÍ)

  Ideální barva pro znázornění efektu oprýskaného laku na vašich

  modelech, byl-li povrch na skutečném vozidle vyroben ze železa

  nebo oceli. Štětcem s jemnou špičkou namalujte prýskance barvy

  na oblasti nejvíce vystavené opotřebení. Barvu představující pod-

  klad pod svrchní barvou můžete také nanášet kouskem houbičky.

  Nechte 10 minut zaschnout. Lze očistit vodou.

  EARTH & GRIME (HLÍNA A NEČISTOTY)

  Pigmentový odstín pro znázornění nahromaděných nečistot nebo

  pro vytvoření podkladu, na který můžete nanést palivové skvrny

  (MIG-013). Pigment nanášejte za sucha štětcem na požadované

  místa. Lze jej také použít ke zvýraznění stínů nebo efektu nečistot

  v zákoutích.

  MIG-008 - DRY EARTH (SUCHÁ HLÍNA)

  Všechna vozidla na určitých místech v důsledku deště, sněhu a

  rosy, reziví. Přípravek aplikujte v malém množství kolem drobných

  detailů, jako jsou hlavy šroubů, držáky nebo jiné úchytky, a také na

  svislé nebo šikmé plochy v podobě vybledlých linií. Efekt používejte

  střídmě a nanášejte jej v měřítku.

  stránka produktu

• Page 97

  DOBŘÍŠSKÁ ŠELMA

  Více informací: www.facebook.com/dobrismodel/ • www.dobrismodel.cz • modelari.dobris@gmail.com • tel. 728 074 851

  PLASTIKOVÉ A PAPÍROVÉ MODELY OD MODELÁŘŮ Z CELÉ ČR • PRODEJCI MODELŮ A MODELÁŘSKÝCH POTŘEB

  DOPOLEDNE DOPROVODNÁ VÝSTAVA AUTO A MOTO VETERÁNŮ • OBČERSTVENÍ • VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

  SOBOTA 19. SRPNA 2023 OD 10:00 DO 15:00

  MODELÁŘSKÁ SOUTĚŽNÍ VÝSTAVA

  • Online přihlašování modelů:

  dobris.ipmscz.eu

  • Přejímka modelů:

  19. srpna od 8:00 do 10:00

  • Startovné: děti zdarma, dospělí 100 Kč

  • Otevřeno pro veřejnost: 10:00 – 15:00

  SPORTOVNÍ HALA, ŠKOLNÍ 36, DOBŘÍŠ – BOČNÍ VCHOD

• Page 98

  postavil Robert Szwarc

  #2142

  KAMO B

  POSTAVENO

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Červenec 2023

• Page 99

  Bf 109F-2, WNr. 8085, Lt. Jürgen Harder, Stab III./JG 53, Sobolewo, Německo, červen 1941

  Jürgen Harder, bratr známějšího Harro Hardera,

  dosáhl 22. června 1941, v den zahájení operace

  Barbarossa, svého prvního sestřelu. Do Luftwaffe

  vstoupil v roce 1939 a od počátku roku 1941 slou-

  žil u 7./JG 53, poté se stal důstojníkem štábu III.

  Gruppe. V dubnu 1942 převzal velení nad 7./JG 53

  v Africe a v únoru 1944 se stal velitelem I./JG 53

  v Itálii. Do konce války zaznamenal dalších 63 ví-

  tězství, jak na východní, tak i na západní frontě.

  V lednu 1945 převzal velení nad JG 11. Dne 1. úno-

  ra 1945 mu byl propůjčen Rytířský kříž s dubovou

  ratolestí. Osudným se mu stal let dne 17. února

  1945, kdy se díky poruše motoru Messerschmittu

  Bf 109G-14 zřítil nedaleko od města Strausberg.

  Harderův letoun WNr. 8085 později sloužil

  u 4./JG 51, Jagdgruppe West, prošel generální

  opravou a označení jeho verze se změnilo na F-4.

  K jeho zničení došlo 2. prosince 1943 v jižní Francii

  u Jagdruppe Süd, jejímž velitelem byl Heinz Bär.

  V jeho kokpitu v boji s americkými letci zahynul

  Uffz. Alexis Prinz zu Bentheim und Steinfurt.

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  99

  Červenec 2023

• Page 100

  postavil Jan Baranec

  #82139

  Fw 190F-8

  1/48

  POSTAVENO

  Použité doplňky

  648714 Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT (Brassin)

  648736 Fw 190A landing flaps PRINT (Brassin)

  648824 Fw 190F-8 cockpit PRINT (Brassin)

  Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT

  #648714

  stránka produktu

  INFO Eduard100

  Červenec 2023

• Page 101

  POSTAVENO

  Fw 190A landing flaps PRINT

  #648736

  stránka produktu

  INFO Eduard

  101

  Červenec 2023

• Page 102

  5./SG 77, Cottbus, Německo, začátek března 1945

  Tento letoun byl na počátku roku 1945 vyfotogra-

  fován na letišti Cottbus. Nese standardní kamuf-

  lážní schéma složené z barev RLM 74 a 75 na

  horních plochách. Spodní plochy byly v barvě RLM

  76, která byla na trupu doplněna zelenomodrým

  odstínem barvy stejného označení. Černé prove-

  dení vodorovného pruhu řadí tento stroj do sta-

  vu 5. Staffel SG 77. Význam červeného blesku na

  motorovém krytu není znám.

  POSTAVENO

  INFO Eduard102

  Červenec 2023

• Page 103

  POSTAVENO

  Fw 190F-8 cockpit PRINT #648824

  stránka produktu

  INFO Eduard

  103

  Červenec 2023

• Page 104

  POSTAVENO

  BIG ED

  F-104G late KINETIC 1/48

  postavil Ugur Kenel

  #BIG49238

  INFO Eduard104

  Červenec 2023

• Page 105

  POSTAVENO

  postavil Paolo Portuesi

  #11171

  KAMO F

  Kōkūtai 802, ostrov Emidj, atol Jaluit, Marshallovy ostrovy, říjen 1943

  Tento letoun byl dokončen v pozdním provedení

  s továrním nátěrem tmavě zelenou barvou.

  Po přesunu do oblasti Marshallových ostrovů

  v březnu 1943 se Kōkūtai 802 pod vedením podpo-

  ručíka Yamazakiho zabývala především hlídkovou

  činností, protiponorkovými patrolami a stíháním

  čtyřmotorových bombardérů. Dálkový průzkum

  prováděla další část této jednotky, která byla vy-

  zbrojena stroji H8K Emily. V září 1943 se označení

  jejích letounů změnilo na Y4 v souvislosti s pře-

  chodem do podřízenosti 22. Kōkū Sentai. Identifi-

  kační označení na ocasních plochách hydroplánů

  Rufe se u této jednotky během služby na Mar-

  shallových ostrovech změnilo z červené barvy

  na bílou. V říjnu byla stíhací jednotka Kōkūtai 802

  začleněna do Kōkūtai 902 a v listopadu se dostala

  do střetu s letouny US Navy při náletu na Truk.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  105

  Červenec 2023

• Page 106

  POSTAVENO

  Mi-24VMi-24V

  1/48 zvezda

  postavil Christian Gerard

  Použité doplňky:

  ER48001 Mi-24V positive rivets & surface details (3D Obtisk)

  481019 Mi-24 exterior (fotolept)

  648575 B8V20 rocket launcher (Brassin)

  D48054 Mi-24V/Mi-35 in Czech AF service (Obtisk)

  D48060 Mi-24V stencils Czech (Obtisk)

  ER48001 Mi-24V positive rivets & surface details (3D Obtisk)

  D48054 Mi-24V/Mi-35 in Czech AF service (Obtisk)

  INFO Eduard106

  Červenec 2023

• Page 107

  Mi-24V 0834, 2. letka, 11.vpr, CIAF Hradec Králové July 17th, 1993

  POSTAVENO

  ER48001 Mi-24V positive rivets & surface details (3D Obtisk)

  481019 Mi-24 exterior (fotolept)

  648575 B8V20 rocket launcher (Brassin)

  D48060 Mi-24V stencils Czech (Obtisk)

  INFO Eduard

  107

  Červenec 2023

• Page 108

  ON APPROACH

  SRPEN 2023

  634039

  A-20G LööK

  1/32 HKM

  644220

  Hurricane Mk.I LööK

  1/48 Hobby Boss

  644222

  FM-2 LööK

  1/48 Eduard

  BIG33152 CH-54A 1/35 ICM

  BIG49373 B-24D PART II 1/48 Revell

  BIG49374 Mi-17 1/48 AMK

  BIG49375 F-86D 1/48 Revell

  BIG49376 PV-1 PART I 1/48 Academy

  634039 A-20G LööK 1/32 HKM

  644220 Hurricane Mk.I LööK 1/48 Hobby Boss

  644222 FM-2 LööK 1/48 Eduard

  644223 MiG-17F LööK 1/48 AMMO

  632197 A-20G wheels 1/32 HKM

  635033 Sd.Kfz. 251/1 Ausf. C radio equipment PRINT 1/35 Academy

  635034 WWII German fire extinguishers PRINT 1/35

  648875 Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT 1/48 Eduard

  648880 Bf 109F wheel bays rounded PRINT 1/48 Eduard

  648881 Bf 109F wheel bays angular PRINT 1/48 Eduard

  648882 F-4E wheels 1/48 Meng

  648883 A6M3 gun bays short barrel PRINT 1/48 Eduard

  648886 FM-2 undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648887 FM-2 wheels 1/48 Eduard

  648888 FM-2 seat PRINT 1/48 Eduard

  648889 FM-2 folding wings PRINT 1/48 Eduard

  648890 FM-2 gun barrels PRINT 1/48 Eduard

  648891 F-104A/C airbrakes PRINT 1/48 Kinetic/Eduard

  648892 F-104A/C exhaust nozzle PRINT 1/48 Kinetic/Eduard

  648895 FM-2 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  672317 Bf 109F undercarriage legs BRONZE 1/72 Eduard

  672326 Bf 109F/G/K gun pods PRINT 1/72 Eduard

  672329 Bf 109 balance weights PRINT 1/72 Eduard

  672330 MiG-29 wheels 1/72 Great Wall Hobby

  634040 Spitfire Mk.Ia LööKplus 1/32 Kotare

  644221 Do 335A LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN648108 F-35A 1/48 Tamiya

  SIN648109 F-4E armament 1/48 Meng

  BIG ED (srpen)

  BRASSIN (srpen)

  LöökPlus (srpen)

  BIGSIN (srpen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro A-20G v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Hurricane Mk.I v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  -3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard108

  Červenec 2023

• Page 109

  644223

  MiG-17F LööK

  1/48 AMMO

  ON APPROACH

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro MiG-17F v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: AMMO

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  632197

  A-20G wheels

  1/32 HKM

  635033

  Sd.Kfz. 251/1 Ausf. C radio equipment PRINT

  1/35 Academy

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-20G

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - radiostanice pro Sd.Kfz. 251/1

  Ausf.C v měřítku 1/35. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  109

  Červenec 2023

• Page 110

  ON APPROACH

  SRPEN 2023

  635034

  WWII German fire extinguishers PRINT

  1/35

  648875

  Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT

  1/48 Eduard

  648880

  Bf 109F wheel bays rounded PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - hasicí přístroje pro německá

  druhoválečná bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada

  obsahuje 4 přístroje. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109F

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 17 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  Brassinová sada - kruhové podvozkové šachty pro

  Bf 109F v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard110

  Červenec 2023

• Page 111

  ON APPROACHSRPEN 2023

  648881

  Bf 109F wheel bays angular PRINT

  1/48 Eduard

  648882

  F-4E wheels

  1/48 Meng

  648883

  A6M3 gun bays short barrel PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - hranaté podvozkové šachty pro

  Bf 109F v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-4E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďová kola.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro A6M3 v měřítku

  1/48. Určeno pro Zera Model 32 a 22 s kanony s krátkými

  hlavněmi nepřesahujícími náběžnou hranu křídla. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 22 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  111

  Červenec 2023

• Page 112

  ON APPROACH

  648886

  FM-2 undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  648887

  FM-2 wheels

  1/48 Eduard

  648888

  FM-2 seat PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro FM-2

  v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro FM-2

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ano

  SRPEN 2023

  INFO Eduard112

  Červenec 2023

• Page 113

  6488890

  FM-2 gun barrels PRINT

  1/48 Eduard

  648889

  FM-2 folding wings PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACH

  Brassinová sada - sklopná křídla pro FM-2

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje díly pro sklopení

  obou polovin křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástky

  - plast: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648891

  F-104A/C airbrakes PRINT

  1/48 Kinetic/Eduard

  Brassinová sada - aerodynamické brzdy pro F-104A/C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic/Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  SRPEN 2023

  INFO Eduard

  113

  Červenec 2023

• Page 114

  ON APPROACH

  648892

  F-104A/C exhaust nozzle PRINT

  1/48 Kinetic/Eduard

  648895

  FM-2 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  672317

  Bf 109F undercarriage legs BRONZE

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru pro F-104A/C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic/Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  SRPEN 2023

  INFO Eduard114

  Červenec 2023

• Page 115

  672329

  Bf 109 balance weights PRINT

  1/72 Eduard

  672326

  Bf 109F/G/K gun pods PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - křídelní hmotnostní vyvážení pro

  Bf 109F v měřítku 1/72. Sada obsahuje 10 závaží.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACH

  Brassinová sada - podkřídelní zbraňové gondoly

  pro Bf 109F/G/K v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D

  tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672330

  MiG-29 wheels

  1/72 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - kola podvozku pro MiG-29

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  SRPEN 2023

  INFO Eduard

  115

  Červenec 2023

• Page 116

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro Spitfire Mk.Ia v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  634040

  Spitfire Mk.Ia LööKplus

  1/32 Kotare

  SRPEN 2023

  INFO Eduard116

  Červenec 2023

• Page 117

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro Do 335A v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  644221

  Do 335A LööKplus

  1/48 Tamiya

  SRPEN 2023

  INFO Eduard

  117

  Červenec 2023

• Page 118

  SIN648108

  F-35A

  1/48 Tamiya

  Soubor 4 sad pro F-35A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kokpit

  - výtoková tryska motoru

  - kola podvozku

  - výstražné pásky Remove Before Flight SPACE

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  ON APPROACH

  SRPEN 2023

  INFO Eduard118

  Červenec 2023

• Page 119

  SIN648109

  F-4E armament

  1/48 Meng

  Soubor 7 sad pro F-4E v měřítku 1/48. Doporučená staveb-

  nice: Meng

  - AGM-65 Maverick (3 sady)

  - AIM-7M Sparrow

  - kontejner AN/ALQ-131 (shallow) ECM

  - GBU-10 Paveway I

  - AIM-9M/L Sidewinder

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHSRPEN 2023

  INFO Eduard

  119

  Červenec 2023

• Page 120

  FOTOLEPTY

  53295 USS Nimitz CVN-68 part 1 1/350 Trumpeter

  32484 A-20G bomb bay 1/32 HKM

  32485 A-20G main wheel wells 1/32 HKM

  481118 F-16 reinforcement straps STEEL 1/48 Kinetic

  481119 FM-2 landing flaps 1/48 Eduard

  481120 A-10C formation lights 1/48 Academy

  491369 F-16D Block 30 1/48 Kinetic

  491370 F-16D Block 40 1/48 Kinetic

  491371 F-16D Block 50 1/48 Kinetic

  491373 A-10C 1/48 Academy

  73805 OV-10A 1/72 ICM

  ZOOMY

  FE1369 F-16D Block 30 1/48 Kinetic

  FE1370 F-16D Block 40 1/48 Kinetic

  FE1371 F-16D Block 50 1/48 Kinetic

  FE1372 F-16D Block 30/40/50 seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1373 A-10C 1/48 Academy

  FE1374 A-10C seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1375 A6M3 Zero Type 32 Weekend 1/48 Eduard

  SS805 OV-10A 1/72 ICM

  MASKY

  EX964 A-10C TFace 1/48 Academy

  EX965 FM-2 TFace 1/48 Eduard

  EX966 F-16D Block 30/40/50 1/48 Kinetic

  EX967 F-16D Block 30/40/50 TFace 1/48 Kinetic

  EX968 F-35B RAM coating 1/48 Italeri

  EX969 A6M2-N Rufe national insignia 1/48 Eduard

  EX970 A6M3 Zero Type 32 Weekend 1/48 Eduard

  CX650 OV-10A 1/72 ICM

  SPACE

  3DL48127 Bf 110G-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48128 FM-2 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48129 F-16D Block 30 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48130 F-16D Block 40 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48131 F-16D Block 50 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48132 A-10C SPACE 1/48 Academy

  3DL72020 OV-10A SPACE 1/72 ICM

  OBTISKY

  D72045 Bf 109F stencils 1/72 Eduard

  EDDIE THE RIVETER

  ER32001 Single riveting rows 1/32

  ER48006 Single riveting rows 1/48

  ER72001 Single riveting rows 1/72

  ON APPROACH

  SRPEN 2023

  INFO Eduard120

  Červenec 2023

• Page 121

  ON APPROACH

  BF 109F-4 #70155 1/72

  Bf 109F-4/Trop, WNr. 10137, Oblt. Hans-Joachim Marseille,

  3./JG 27, Ain-el-Gazala, Libye, červen 1942

  Bf 109F-4, Maj. Hannes Trautloft, JG 54, Relbicy,

  Sovětský svaz, březen 1942

  Bf 109F-4/B, WNr. 7629, Oblt. Frank Liesendahl,

  10.(Jabo)/JG 2, Francie, červen 1942

  Bf 109F-4, WNr. 7183, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2,

  St. Pol, Francie, říjen 1941

  Bf 109F-4/Z, WNr. 13325, Oblt. Viktor Bauer, 9./JG 3,

  Ščigry, Sovětský svaz, červen 1942

  Bf 109F-4, WNr. 13169, Fw. Heinrich Bartels, 8./JG 5,

  Petsamo, Finsko, září 1942

  SRPEN 2023

  INFO Eduard

  121

  Červenec 2023

• Page 122

  ON APPROACH

  THE ZIPPER 1/48#11169

  F-104C-5-LO, Maj. Charles H. Drisko, 56-0891, 435th TFS, 479th TFW,

  základna Udorn, Thajsko, 1967

  F-104C-5-LO, 56-0891, Col. George Laven Jr., 479th TFW, základna George,

  Kalifornie, Spojené státy americké, 1959

  SRPEN 2023

  INFO Eduard122

  Červenec 2023

• Page 123

  F-104C-10-LO, 57-0923, Lt. Col. Robert A. Preciado, 435th TFS,

  479th TFW, základna Udorn, Thajsko, červenec 1967

  F-104C-5-LO, 56-0886, 476th TFS, 479th TFW, základna Da Nang,

  Vietnamská republika, duben 1965

  F-104C-5-LO, 56-0910, Capt. James B. Trice, 435th TFS,

  479th TFW, základna Udorn, Thajsko, 1967

  F-104C-5-LO, 56-0938, Maj. Bobby D. Betsworth, 435th TFS,

  479th TFW, základna Udorn, Thajsko, červen-srpen 1967

  F-104C-5-LO, 56-0898, Maj. Hugh B. Spencer, 435th TFS,

  479th TFW, základna Udorn, Thajsko, 1967

  ON APPROACHSRPEN 2023

  INFO Eduard

  123

  Červenec 2023

• Page 124

  ON APPROACH

  SRPEN 2023

  WILDER CAT 1/48#11175

  Ens. Darrell C. Bennett, VC-10,

  USS Gambier Bay, srpen 1944

  Lt. Leopold M. Ferko, VC-4,

  USS White Plains, listopad 1944

  BuNo. 74626, VC-8, Lt(jg) Harry N. O’Connor,

  USS Nehenta Bay, srpen 1945

  BuNo. 55643, VC-69, USS Guadalcanal,

  jaro/léto 1944

  INFO Eduard124

  Červenec 2023

• Page 125

  ON APPROACHSRPEN 2023

  VC-80, USS Manila Bay, podzim 1944

  VC-93, Lt(jg) Robert Sullivan,

  USS Petrof Bay, Okinawa, duben–květen 1945

  Lt. O’Neill, VC-13, USS Tripoli, březen 1944

  VC-14, USS Hogatt Bay, listopad 1944

  JV640, Sub-Lt W. Park, No. 881 Squadron FAA,

  HMS Pursuer, srpen 1944

  VC-27, Lt. Ralph Elliot, Jr.,

  USS Savo Island, leden 1945

  INFO Eduard

  125

  Červenec 2023

• Page 126

  ON APPROACH

  A6M3 Zero Type 32 1/48#84191

  c/n 3028, Tainan Kōkūtai, letiště Buna,

  Nová Guinea, srpen 1942

  praporčík Matsuo Hagiri, Kōkūtai 204,

  Rabaul, Nová Británie, červenec 1943

  c/n 3305, Kōkūtai 204, Buin,

  ostrov Bougainville, leden 1943

  c/n 3285, Rabauru Kōkūbuntai, Rabaul,

  Nová Británie, srpen 1943

  c/n 3285, Rabauru Kōkūbuntai, základna Ballale,

  Ballale, Šalamounovy ostrovy, říjen 1943

  SRPEN 2023

  INFO Eduard126

  Červenec 2023

• Page 127

  5121, Phạm Tuân, 921. stíhací pluk,

  základna Noi Bai, Vietnamská demokratická

  republika, prosinec 1972

  127, 812. UAP, Charkovské vyšší vojenské

  letecké učiliště, Kupjansk, Sovětský svaz,

  srpen 1991

  9111, 3. Eskadrą Lotnictwa Taktycznego, Poznań

  Krzesiny, Polsko, 2002

  9712, 9. slp, Bechyně,

  Československo, 1989–1993

  8447, No. 46 Squadron, Egypt, 1973

  ON APPROACH

  MiG-21MF Fighter Bomber

  1/72

  #70142Reedice

  SRPEN 2023

  INFO Eduard

  127

  Červenec 2023

• Tail End Charlie - Dvě věci na jazyku

  Jak už název článku napovídá, chtěl bych se v tomto Tail End Charlie věnovat dvěma tématům. Tím prvním jsou motory. Myslím tím naše brassinové motory. Přímo navážu na stavěcí článek Honzy Barance, který dle mého názoru naprosto fantasticky sestavil a nabarvil motor pro Wildcata F4F-4. Oslovil jsem ho tedy se zpracováním článku o stavbě samostatného motoru hned potom, co jsem viděl výsledek jeho práce. To jsem ještě netušil, že na letošním ročníku Iron Bunny budou soutěžící stavět brassinové motory Wildcatů doslova jako o závod. Při té příležitosti se soutěžícím omlouvám za to, že v tištěném návodu není zmínka o nutnosti říznout do plastových dílů a všem modelářům doporučuji se v případě nejasností mrknout i do návodů, které visí na stránce produktu na e-shopu, protože tam jsou vždy jejich nejaktuálnější verze. V případě, že na nějakou nesrovnalost nebo chybu přijdeme, případně dostaneme od zákazníků zpětnou vazbu, že jim některé kroky při stavbě nejsou jasné, návody upravujeme. A jelikož není možné je následně všem zákazníkům poslat, aktualizujeme je na stránce produktu na e-shopu.

  Jak už název článku napovídá, chtěl bych se

  v tomto Tail End Charlie věnovat dvěma téma-

  tům. Tím prvním jsou motory. Myslím tím naše

  brassinové motory. Přímo navážu na stavěcí

  článek Honzy Barance, který dle mého názoru

  naprosto fantasticky sestavil a nabarvil mo-

  tor pro Wildcata F4F-4. Oslovil jsem ho tedy

  se zpracováním článku o stavbě samostatné-

  ho motoru hned potom, co jsem viděl výsledek

  jeho práce. To jsem ještě netušil, že na letoš-

  ním ročníku Iron Bunny budou soutěžící sta-

  vět brassinové motory Wildcatů doslova jako

  o závod. Při té příležitosti se soutěžícím omlou-

  vám za to, že v tištěném návodu není zmínka

  o nutnosti říznout do plastových dílů a všem

  modelářům doporučuji se v případě nejasností

  mrknout i do návodů, které visí na stránce pro-

  duktu na e-shopu, protože tam jsou vždy jejich

  nejaktuálnější verze. V případě, že na nějakou

  nesrovnalost nebo chybu přijdeme, případně

  dostaneme od zákazníků zpětnou vazbu, že jim

  některé kroky při stavbě nejsou jasné, návody

  upravujeme. A jelikož není možné je následně

  všem zákazníkům poslat, aktualizujeme je na

  stránce produktu na e-shopu.

  Jenže od zákazníků nám ohledně motorů na

  Wildcata chodí ještě jeden typ dotazů. Tím se

  jakýmsi oslím můstkem dostávám ke druhému

  tématu, kterým je určitá modelářská lenost,

  možná bych se nebál napsat až zhýčkanost. A za

  tu si můžeme nejspíš my sami v Eduardu. Množí

  se nám totiž od modelářů dotazy, kterou verzi

  brassinového motoru pro F4F-3 si vlastně mají

  koupit, protože v nabídce jsou čtyři – pro prove-

  dení early, mid, late a také pro F4F-3A. To odpo-

  vídá i koncepci plastikové stavebnice, ve které

  také řešíme několik typů cowlingů a chlazení

  motoru i dvě verze motoru. Tuto partii zkrátka

  u Grummanu měnili a vylepšovali na F4F-3 za

  války několikrát. A to ještě neřešíme cowling

  prvních 19 sériově vyrobených strojů, které ho

  měly složený ze dvou polovin!

  Naše doporučení je vcelku jednoduché. Každý

  modelář si musí nejprve ujasnit, jakou kamuf-

  láž a tedy jaký konkrétní letoun bude stavět.

  Následně si podle vybrané kamufláže v návodu

  vybere verzi motoru, chlazení a kryty moto-

  ru, které k dané kamufláži patří. To vše máme

  v návodech u modelů řádně poznačené a je to

  tedy i spolehlivé vodítko pro výběr brassino-

  vé sady. Na obecný dotaz ve stylu „Jakou sadu

  si mám koupit pro tu a tu stavebnici“ nelze

  mnohdy odpovědět, protože obsahuje více va-

  riant provedení motorové sekce. Pokud ná-

  vod ke stavebnici zrovna nemáte u sebe, dá se

  k němu opět dopracovat na e-shopu v elektro-

  nické podobě. Porovnáním návodem určených

  plastových dílů s resinovými sadami se dobe-

  rete odpovědi na otázku, kterou sadu koupit.

  Pro představu přikládám rendery z konstrukce

  DVĚ VĚCI NA JAZYKU Text: Jakub Nademlejnský

  Motor s dvěma magnety na reduktoru.

  Subtyp motoru bez dvou magnet na reduktoru.

  Motor pro verzi F4F-3 early. Reduktor bez dvou magnet, boční sání k chlazení vzduchu na předním prstenci cow-

  lingu a jedny chladicí klapky na bočních krytech.

  INFO Eduard128

  Červenec 2023

• Page 129

  motorů, aby byly všem čtenářům rozdíly patrné.

  Ano, někomu se to může zdát složité. Kdyby-

  chom si při konstrukci modelu F4F-3 nedali

  záležet a udělali kryt jenom jeden (tak, jak by

  to asi udělala většina modelářských firem)

  a potom k tomu nabídli jeden brassinový motor,

  zjednodušili bychom si výrazně práci. Jenže to

  bychom pak nebyli my! Naší filozofií je pokrýt

  s co nejvyšší přesností a historickou věrností

  danou předlohu. Vyžaduje to studování všech

  dostupných a co nejaktuálnějších podkladů,

  řadu diskuzí s odborníky na dané téma. A my-

  slíme si, že i modeláři by mohli při přípravě na

  stavbu modelu věnovat nějaký čas studiu pod-

  kladů a také textů, které v návodech uveřejňuje-

  me. Tyto informace modelářům předáváme prá-

  vě proto, aby jim pomohly při výběru kamufláže

  a objasnily leccos ohledně technických nebo

  kamuflážních specifik každého ve stavebnici

  nabízeného letounu. Zkrátka a dobře: Věnujeme

  přípravě hodně úsilí a od modelářů očekáváme,

  že určité úsilí vyvinou také. Tímto společným

  úsilím pak mohou vznikat věrné modely odpo-

  vídající předloze podle všech dostupných pod-

  kladů. My pak nakonec nebudeme muset přes

  zákaznickou podporu věnovat čas odpovídání

  na dotazy, k jejichž odpovědi se modelář může

  dopracovat poměrně snadno sám. Doby, kdy si

  modelář musel takový motor doma sám vyro-

  bit, nejsou až tak vzdálené a úsilí k takovému

  scratchbuildingu potřebné bylo poměrně znač-

  né. Dnes si stačí jen ujasnit, který z naší nabídky

  vybrat. A to je myslím slušný pokrok…

  Motor pro verzi F4F-3 mid. Reduktor se dvěma magnety, boční sání k chlazení vzduchu a dva typy horního sání na

  předním prstenci cowlingu; varianta jedné nebo dvou oddělených chladicích klapek na bočních krytech.

  Motor pro verzi F4F-3 late. Reduktor se dvěma magnety, boční sání k chlazení vzduchu a dva typy horního sání na

  předním prstenci cowlingu; tři chladicí klapky v řadě nad sebou na bočních krytech.

  Motor pro verzi F4F-3A. Reduktor bez dvou magnet, boční sání k chlazení vzduchu chybí; jedny chladicí klapky na bočních krytech.

  INFO Eduard

  129

  Červenec 2023

• Page 130

• Zpátky v Rusku

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 7470

  
  

  Jagdgeschwader 26 „Schlageter“ je známa především díky svému nasazení v západní Evropě, které trvalo nepřetržitě od září 1939 do konce války. V její historii však byly i úseky, během nichž se její části zapojily do bojových operací na jiných bojištích. V roce 1941 byla její 7. Staffel několik měsíců nasazena na Balkáně, na Sicílii a v Africe. V srpnu 1942 byla ve Francii založena specializovaná výšková stíhací 11./JG 26, v listopadu však byla převelena do Itálie, poté na Sicílii a následně se zapojila do bojů v severní Africe. Na počátku roku 1943 byla začleněna do II./JG 51.

  Největší částí JG 26, která se od své mateřské jednotky oddělila, byl kontingent, který na počátku roku 1943 dorazil do Ruska. Jednalo se opět o 7./JG 26 pod vedením Hptm. Klause Mietusche a I./JG 26 tvořenou štábem a třemi Staffel, jimž velel Maj. Johannes Seifert. Byly vyzbrojeny Focke-Wulfy Fw 190 A, které tehdy byly na východní frontě novinkou. Zázemí jim poskytla JG 54 „Grünherz“, která se v tomto období s Focke-Wulfy seznamovala. Mietusch se svou 7./JG 26 doplnil I./JG 54 na leningradské frontě. Jako náhrada za Mietuschovu Staffel se do Francie přesunula 4./JG 54 a pokračovala na typu Bf 109 G. Seifertova I./JG 26 začala na počátku února 1943 operovat ze základny Relbitsy západně od Ilmeňského jezera a technickou podporu jí poskytoval pozemní personál III./JG 54, jejíž piloti se bez svých Bf 109 G přesunuli do západní Evropy v rámci výměny obou jednotek mezi západním a východním bojištěm.

  V polovině února 1943 dostala I./JG 26 za úkol podnikat intenzivní útoky proti sovětské pěchotě, která se shromažďovala v okolí Ilmeňského jezera. Piloti během několika dnů absolvovali až deset bitevních útoků denně a nepřátelské jednotky se nakonec stáhly. Poprvé se I./JG 26 se sovětskými letouny střetla 16. února západně od Demjansku. Letci ze Stab a 1./JG 26 nárokovali bez vlastní ztráty sestřelení jedenácti bitevních Il-2.

  První střetnutí se sovětskými stíhači ukázalo, že se po dvou letech bojů hodně naučili a dobře zvládali jak nové letouny domácí výroby, tak i stroje dodané v rámci Lend-Lease. K boji došlo 17. února jižně od Ilmeňského jezera, kde se části všech tří Staffel I./JG 26 střetly s formací šturmoviků, které doprovázely stíhačky identifikované jako jakovlevy a P-40. Stíhací doprovod zabránil ztrátám bombardérů, jeden z německých letců při souboji vrazil do země, další byl sestřelen stíhačem a třetího pilota sestřelil flak. Další čtyři Fw 190 utrpěly poškození, z toho u jednoho byly zásahy tak vážné, že stroj musel být odepsán. Stíhači z I./JG 26 ohlásili tři sestřelené Curtissy P-40.

  Klimatické i bojové podmínky se na tomto bojišti hodně lišily od toho, co znali stíhači od Schlagetergeschwader ze svého působení ve Francii. Souboje obvykle probíhaly v menších výškách a menších formacích. K bojům často docházelo nad frontovou oblastí, kde bylo tvrdým protivníkem rovněž sovětské protiletadlové dělostřelectvo. Jedním z letců, kteří měli s tímto bojištěm zkušenosti byl velitel 3./JG 26 Hptm. Rolf Hermichen. Na počátku války sloužil jako pilot dvoumotorového Messerschmittu Bf 110 u 6./ZG 1, která byla později přeznačena na 9./ZG 76 a poté na 6./SKG 210. V bitvě o Francii dosáhl čtyř vítězství a další tři přidal během bitvy o Británii. Před útokem na sovětský svaz získal ještě jedno vítězství v Norsku. V bojích na východě absolvoval řadu bitevních útoků a také dosáhl posledních tří vítězství na Bf 110, když sestřelil bombardér Pe-2 a dva Jaky-1. V roce 1942 byl jmenován velitelem 3./JG 26.

  Fotografie z nasazení JG 26 na východní frontě jsou velmi vzácné a řadu z nich v souvislosti s Hermichenem zveřejnil zesnulý publicista a výtvarník Jerry Crandall v knize Fighters of the Iron Cross. Hermichen svého 22. vítězství po návratu na východní frontu dosáhl 18. února 1943 v souboji s pilotem stíhačky LaGG-3, během boje s formací bitevníků Il-2. Pro ilustraci, kterou na boxartu ztvárnil Antonis Karydis, jsme vybrali Hermichenův souboj s bombardéry Pe-2, k němuž došlo 7. března jižně od Ilmeňského jezera. Nárokoval v něm dvě vítězství. Patrně se střetl s několika osádkami z 46. BAP, které během dne prováděly volné vyhledávání cílů na území okupovaném Němci. Jedinou ztrátou byla osádka lt. Georgije G. Rešetnikova. Zůstal nezvěstný společně s navigátorem, ml. lt. Michailem I. Nakonečňukem a střelcem, kterým byl serž. Grigorij F. Silenok. 

• Když se zaseknou zbraně

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 8405

  
  

  Mezi deset nejúspěšnějších německých nočních stíhačů se s 58 sestřely zařadil Martin Becker. Původně sloužil jako průzkumný pilot, ale na jaře 1943 přešel k nočním stíhačům, konkrétně k 11./NJG 4. Ta byla v srpnu téhož roku přeznačena na 2./NJG 6 a v říjnu se stal Becker jejím velitelem. Brzy začal dosahovat úspěchů proti letounům RAF a během jedné noci nárokoval šest vítězství, následně dokonce při další akci sedm. Na boxartu stavebnice 8405 zachytil Adam Tooby jeden z Beckerových bojů z léta 1944 s jeho častým protivníkem, Avrem Lancaster.

  Po dosažení 43. vítězství byl Becker na konci října 1944 jmenován do funkce velitele IV./NJG 6, která měla základnu v Německu. Její části však byly v té době detašovány i v Rumunsku a Bulharsku. Mimo Messerschmittů Bf 110 G-4 tvořily výzbroj IV. Gruppe také Junkersy Ju 88 G-6, což ostatně v té době platilo pro většinu částí NJG 6.

  Nejvýraznějšího úspěchu dosáhl Becker se svou osádkou v noci ze 14. na 15. března 1945. Boj podrobně popsal Theo Boiten v publikaci Nachtjagd War Diaries. Britské bombardéry, mezi nimiž byly i B-17 v barvách RAF, se zaměřily na několik cílů a nepřátelským stíhačům Britové značně komplikovali činnost rušením rádiové komunikace.

  Kolem desáté hodiny večer nasměrovali pozemní návodčí do prostoru kolem Lützkendorfu stíhače z II., III. a IV./NJG 6 a také z části NJG 5. Mezi nimi byl i Ju 88 G-6 „2Z+MF“ pod Beckerovým velením. Jeho osádku tvořili radaroví operátoři/střelci Lt. Johanssen a Ofw. Rauch a jako palubní technik s nimi letěl Ogefr. Welzenbach. Jejich stroj byl vybaven radarem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a také systémem Naxos pro detekci britských palubních radarů.

  Beckerově osádce se kombinací obou systémů postupně podařilo identifikovat šest Lancasterů a zasáhnout je, u části z nich pozorovali dopad na zem. Poté však Junkersu vysadily zbraně v přídi a Becker se chtěl vrátit na základnu. Johanssen však navrhl, že když se jim podaří dostat dopředu pod nepřátelský bombardér, může na něj zahájit palbu ze zadního střeliště, kde měl k dispozici dvojici kulometů MG 131. Osádka postupně Beckera navedla pod dva Lancastery a jednu britskou B-17. Johanssenovi se podařilo všechny zasáhnout. U B-17 pozoroval i výskok některých členů osádky a dopad letounu na zem. Tím Becker se svými kolegy docílil devíti vítězství v jednom bojovém letu.

  Osádky z NJG 6 v oblasti kolem Lützkendorfu nárokovaly celkem šestnáct sestřelených bombardérů. RAF v tomto prostoru ztratila osm Lancasterů a tři další byly poškozeny, přinejmenším jeden z nich byl zasažen Johanssenem. Palba tohoto radarového operátora poslala k zemi i jeden Boeing B-17. Jednalo se o stroj BU-O (HB 802) z No. 214 Sqn. RAF, jemuž velel Flt/Lt Norman Rix DFC. Jeho osádku tvořili Britové, Australané a Novozélanďané a všem se podařilo přežít. Jejich kolegové z dalšího Fortressu již tolik štěstí neměli. Všichni sice padli do zajetí, ale po několika dnech bylo pět z nich zavražděno.

  Rixův Boeing byl zasažen ve výšce 3000 ft při návratu od cíle. Letci na palubě létající pevnosti se domnívali, že je zasáhl lehký flak, ale Johanssen svůj cíl jasně identifikoval, bylo to poprvé, kdy viděl B-17 s charakteristickou siluetou ocasních ploch. Rix z letounu vyskočil až velmi nízko nad zemí a po otevření padáku téměř okamžitě skončil v koruně stromu. Poté, co padl do zajetí, se mu podařilo svou eskortu přesvědčit, aby v bavorském městečku Ettringen společně s posádkou složila zbraně. Kontaktoval americkou tankovou hlídku a oznámil jim, že Ettringen je již v britských rukou. Díky tomu spojenecké jednotky lokalitu obsadily bez boje.  

  Karl-Ludwig Johanssen absolvoval jako radista a radarový operátor 68 bojových letů a připsal si spolupráci na 59 nočních sestřelech. Jeho šéf, „Tino“ Becker, během druhé světové války absolvoval jen 110 bojových letů, z toho 27 jako průzkumný pilot. Společně byli vyznamenáni 20. března 1945. Leutnant Johanssen obdržel Rytířský kříž a Becker, jenž toto vyznamenání již měl, k němu získal Dubovou ratolest. 

• Markingy pro A6M2-N Rufe 1/48

  Kōkūtai 452, ostrov Kiska, Aleuty, počátek roku 1943

   Tento letoun dostal u jednotky nátěr tmavě zelenou barvou, která později jevila známky opotřebení, zejména na křídle a na vodorovných ocasních plochách u trupu. Letouny této stíhací jednotky postupně nesly nejméně čtyři různá označení na ocasních plochách podle toho, jak byla přeznačována a podřízena různým velitelstvím. Jejím nejúspěšnějším stíhačem byl vrch. podd. Gi-ichi Sasaki. Pocházel z prefektury Miyagi a do námořnictva vstoupil v roce 1937. Stal se pilotem dvoumístných plovákových letounů a zúčastnil se bojů v Číně. Během dobývání Filipín a Holandské východní Indie sloužil v letecké jednotce nosiče hydroplánů Mizuho a po jeho potopení byl přidělen k Tōkō Kōkūtai na Aleutách. Ta byla postupně přejmenována na 5. Kōkūtai a poté na Kōkūtai 452. Celkem docílil Sasaki čtyř samostatných vítězství, pět letounů sestřelil ve spolupráci a jeden letoun mu byl ve spolupráci uznán jako pravděpodobně zničený. Zahynul 19. února 1943 nad ostrovem Amchitka v souboji s pilotem Curtissu P-40.

   

  Námořník 1. třídy, Takio Maruyama, letecká jednotka nosiče hydroplánů Kamikawa Maru, Shortland, září 1942

  Jedná se o jeden z prvních vyrobených letounů Rufe, který měl shora na hlavním plováku vystouplý kryt a jehož křídlo mělo sklápěcí koncové oblouky. Kamikawa Maru byla dokončena v roce 1936 jako zaoceánský parník, ale o rok později byla přestavěna na nosič hydroplánů a až do jara 1941 byla bojově nasazena v agresi proti Číně. Na počátku bojů v Pacifiku byla její letecká jednotka vybavena hydroplány E13A1 Jake a F1M2 Pete, ale od září 1942 byla nasazena v oblasti Šalamounových ostrovů s jedenácti letouny A6M2-N a dvěma F1M2. Hlavními úkoly jejích letců byla ochrana základen, doprovody konvojů a také útoky na pozemní jednotky na Guadalcanalu. Mimo střetnutí s letouny B-17 a letci z Cactus Air Force se letci z Kamikawa Maru dostali také do boje s letouny z USS Hornet (CV-8). Jedním z nich byl Takio Maruyama, který si připsal na konto jedno vítězství nad bombardérem B-17.  Kamikawa Maru a výkony Maruyamy se strojem č. 107 byly v září 1942 citovány v pochvalném uznání velitele Spojeného loďstva. Maruyama se strojem YII-107 zahynul 10. října 1942 v souboji s Wildcaty VMF-223 při doprovodu japonských plavidel z tzv. Tokyo Expressu, který směřoval ke Guadalcanalu. Na palubě lehkého křižníku Tatsuta byl gen. por. Hyakutake.

   

  Kōkūtai 802, základna Faisi-Poporang, Shortlandské ostrovy, únor 1943
  

  Tento letoun patřil mezi nové stroje, které Kōkūtai 802 převzala v Japonsku počátkem roku 1943. U jednotky letoun dostal nátěr tmavě zelenou barvou a měl pravděpodobně pozdní provedení výrobní tabulky na trupu. Ocasní plochy nesly vodorovný červený pruh, který byl zřejmě identifikačním prvkem jednotky. Je pravděpodobné, že se letoun zúčastnil leteckých bojů 13. a 14. února 1943 při obraně Shortlandských ostrovů a Buinu, při nichž americké letecké jednotky utrpěly poměrně výrazné ztráty. Po přesunu do oblasti Marshallových ostrovů v březnu 1943 se Kōkūtai 802 pod vedením podporučíka Yamazakiho zabývala především hlídkovou činností, protiponorkovými patrolami a stíháním čtyřmotorových bombardérů. Dálkový průzkum prováděla další část této jednotky, která byla vyzbrojena stroji H8K Emily. V září 1943 se označení jejích letounů změnilo na Y4 v souvislosti s přechodem do podřízenosti 22. Kōkū Sentai. Identifikační označení na ocasních plochách hydroplánů Rufe se u této jednotky během služby na Marshallových ostrovech změnilo z červené barvy na bílou. V říjnu byla stíhací jednotka Kōkūtai 802 začleněna do Kōkūtai 902 a v listopadu se dostala do střetu s letouny US Navy při náletu na Truk.

   

  Takuma Kōkūtai, základna Takuma, Japonsko, 1944
  

  Tento letoun byl původně dokončen s šedým nátěrem na všech plochách, ale později dostal u jednotky nátěr tmavě zelenou barvou na horních plochách. V době, kdy sloužil u Takuma Kōkūtai, byl zelený nátěr značně opotřebován, na některých místech byl vidět červenohnědý základový nátěr i kovový povrch. Pruh na trupu je pravděpodobně označením letounu velitele stíhací jednotky. Takuma Kōkūtai byla založena v polovině roku 1943 a jejím úkolem byl výcvik osádek hydroplánů. Její součástí byla i jednotka s letouny Rufe. Také jejím úkolem byl výcvik, včetně nácviku stíhacích soubojů ve dvojicích. Velení však počítalo s případným nasazením letounů Rufe této jednotky pro leteckou obranu Japonska. Existuje fotografie hydroplánu Rufe nám. praporčíka Kyoshi Sugy z Takuma Kōkūtai, na které je letoun vyzbrojen 30kg pumami pro případ útoku proti bombardérům B-29. Není však doloženo, že by k takovému bojovému nasazení došlo. V roce 1945 byla část Takuma Kōkūtai nasazena při Kamikaze misích a na konci války byla zrušena.

   

  Kashima Kōkūtai, základna Kashima, Japonsko, 1944
  

  Tento letoun byl dokončen v pozdním provedení s továrním nátěrem tmavě zelenou barvou. Kashima Kōkūtai byla založena v roce 1938 jako výcviková jednotka pro osádky hydroplánů a její jednotka vyzbrojená stíhacími hydroplány Rufe byla v rámci obrany mateřských ostrovů několikrát nasazena do boje společně s letci z Katori Kōkūtai. Dosáhla při tom několika sestřelů stíhacích a bombardovacích letounů. Pravděpodobně s touto jednotkou se v okolí Kashimy dostaly do střetu 16. února 1945 Hellcaty od VBF-12 z USS Saratoga (CV-3) a 18. března Hellcaty od VF-29 z USS Cabot (CVL-28). V prvním případě ohlásili američtí stíhači pět sestřelených Rufe a při druhém střetnutí nárokovali čtyři vítězství. V květnu 1945 byla výcviková část Kashima Kōkūtai zrušena a řada letounů a osádek byla nasazena při kamikaze misích. Kashima Kōkūtai byla zrušena na konci války. 

• Markingy pro MIGHTY EIGHTH 1/48

  P-51D-15, 44-15492, Lt. Billy Clemmons, 38th FS, 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, duben 1945

  Billy Clemmons zahájil letecký výcvik v lednu 1943 a pilotní odznak získal v únoru 1944. Po dokončení výcviku byl v srpnu 1944 přidělen k 38th FS, 55th FG. Během válečné kariéry provedl 62 bojových misí a dosáhl čtyř a půl vítězství ve vzduchu, včetně jednoho samostatného a jednoho sdíleného sestřelu proudového Me 262. Dalších pět letadel zničil na zemi. Svůj osobní Mustang si vyzdobil na levé straně motorového krytu hlavou indiána s nápisem „Huacoar", pravá strana pak nesla nápis „My Gal Sal“. Během Korejské války byl Clemmons povolán zpět do aktivní služby a přidělen k 75th Fighter Interceptor Squadron, která létala na proudových F-86 Sabre. Poté byl převelen k 513th FIS v Anglii a Francii. Po návratu do Spojených Států byl přidělen k velitelství leteckého výcviku jako instruktor na T-37 a T-38. Navštěvoval mnoho vojenských škol, včetně Air War College v Montgomery v Alabamě. Následně byl přidělen ke sboru náčelníků štábů v Pentagonu ve Washingtonu, D.C. a později se podílel na zavedení celosvětového vojenského systému velení a řízení, což byl de facto předchůdce internetu. Po ukončení vojenské kariéry pracoval několik let pro Waco Hotel Supply, nakonec si otevřel vlastní společnost na vybavení restaurací, Clemco Restaurant Equipment Co.
  

   

  P-51D-15, 44-14985, Maj. Edward B. Giller, 343rd FS, 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, září 1944
  

  Edward Giller se narodil v Jacksonville, Illinois, v roce 1918. Vystudoval Kemper Military School v Boonville, Missouri a University of Illinois s bakalářským titulem v oboru chemického inženýrství v roce 1940. V září 1941 nastoupil do aktivní vojenské služby a zároveň do letecké školy, kde získal pilotní odznak v dubnu 1942. Během 2. světové války velel 343rd FS a později byl zástupcem velitele 55th FG. Jako stíhací pilot absolvoval 115 bojových misí a nalétal 465 hodin v letounech P-38 a P-51. Ve vzdušných soubojích zničil tři nepřátelské letouny, včetně proudového Me 262, dalších šest zničil na zemi. Giller létal dva Mustangy, s/n 44-14985 a s/n 44-15701. Oba jeho Mustangy byly pojmenovány „Millie G“ po jeho manželce Mildred, která byla letuškou. Gillerovy Mustangy nesly standardní zbarvení 343rd FS, tedy směrové kormidlo ve žluté barvě s červenou siluetou vzpínajícího se koně. Po druhé světové válce získal v roce 1948 magisterský titul v oboru chemického inženýrství a v roce 1950 doktorát z chemického inženýrství. Sloužil jako výkonný ředitel střediska Weapons Effect Division, následně byl asistentem ředitele a poté vedl ředitelství výzkumu Air Force Special Weapons Center na letecké základně Kirtland a také působil jako styčný důstojník USAF v rámci projektu jaderné kosmické lodi Orion. Zemřel v říjnu 2017 ve věku 99 let.

   

  P-51D-20, 44-64147, Capt. Richard A. Hewitt, 82nd FS, 78th FG, 8th AF, Duxford, Velká Británie, duben 1945
  

  Richard A. „Dick" Hewitt přišel k 78th FG umístěné v Duxfordu v září 1943 a sloužil u ní až do konce války. Jednotka létala s P-47, na P-51D Mustang byla přezbrojena v prosinci 1944 a již koncem měsíce letěla s těmito letouny na svou první misi. Na tomto typu si Hewitt připsal 20 bojových letů z celkových sta a 21. března 1945 se stal velitelem 82nd FS, poté, co o dva dny dříve sestřelil tři Bf 109. Dne 17. dubna zničil na zemi Me 262, když předtím jinou Schwalbe sestřelil těsně před přistáním na letišti Lechfeld. Tento sestřel ale zůstal oficiálně nepotvrzený, protože jeho wingman, jediný svědek tohoto sestřelu, byl následně sestřelen a zajat. Hewitt dokončil válku po dvou turnusech, při kterých nalétal 426 hodin. Oficiálně byla Hewittovi potvrzena čtyři vzdušná vítězství a čtyři plus jedno sdílené vítězství nepřátelských letadel zničených na zemi. Během svého druhého působení byl Dick povýšen na velitele 82th FS.  Mezi jeho ocenění patří Stříbrná hvězda, 4 Záslužné letecké kříže a 13 leteckých medailí. Nápis „Big Dick" na jeho Mustangu odkazuje na Hevittovu přezdívku. Po válce napsal knihu "Target of Opportunity". [if !supportLineBreakNewLine] [endif]

  
  

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers, 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920 v obci Joshua v Texasu a do vojenského letectva byl přijat v dubnu 1941. Po absolvování leteckého výcviku byl v lednu 1942 odeslán do Austrálie k 9th FS létající na strojích P-40. Na pacifickém bojišti dosáhl šesti sestřelů a v lednu 1943 byl odeslán zpět do USA. Zde působil v roli instruktora, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen k bojové jednotce. Tou byla 38th FS na základně Wormingford, létající na strojích P-38, ale od července 1944 přezbrojená na Mustangy. Po povýšení na podplukovníka (Lt Col.) převzal Landers velení 357th FG, kterou vedl od října do prosince 1944. Po odpočinku v USA se v únoru vrátil zpět do Velké Británie, byl jmenován velitelem 78th FG a v této funkci působil do konce 2. světové války. Je jedním z mála amerických pilotů, kteří získali status esa jak v Tichomoří, tak v Evropě. Ve vzdušných soubojích dosáhl celkem 14,5 sestřelů, z toho šest na P-40E v Tichomoří, v Evropě přidal čtyři na P-38J a čtyři a půl na P-51D. Při pozemních útocích zničil dalších 20 nepřátelských letadel. V prosinci 1945 z armády odešel a pracoval ve stavebnictví. Zemřel 12. září 1989.

   

  P-51D-10, 44-14372, Capt. Kirke B. Everson, 504th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere, Velká Británie, duben 1945
  

  Everson zahájil svou válečnou leteckou kariéru až v roce 1945, přesto dosáhl velkých úspěchů při četných hloubkových náletech na Němci obsazená letiště. Mustang, na němž v dubnu pravidelně létal, zdědil po Richardu C. Penrosovi, který jej pojmenoval „Beaver Chant“. Everson jej překřtil na „Mery Belt“. Dne 4. dubna 1945 se s ním podílel na zničení Me 262 nad Parchimem, o tři dny později sestřelil Bf 109 poblíž Celle. Dne 10. dubna zničil během útoku na letiště Neuruppin při ostřelování letiště tři letouny a 16. dubna mu padly za oběť tři Fw 190 na letišti Klatovy. Následujícího dne se Everson nad klatovským letištěm objevil znovu a tentokrát si připsal zničení sedmi letounů.  

   

  P-51D-10, 44-14419, Capt. William B. Price, 350th FS, 353rd FG, 8th AF, Raydon, Velká Británie, prosinec 1944
  

  Bill Price byl příslušníkem 350th FS, 353rd FG od listopadu 1942 do prosince 1944 a absolvoval s ní 108 misí ve dvou turnusech. Na letounech P-47 dosáhl dvou sestřelů ve vzduchu a čtyř vítězství na zemi. Po přezbrojení jednotky na nové P-51D Mustang dosáhl svého posledního sestřelu na letounu pojmenovaném „Janie“. Priceův Mustang byl na horních plochách kamuflován zeleným odstínem, pravděpodobně britskou Dark Green. Přední část trupu byla vyvedena v kombinaci černožluté šachovnice, což bylo identifikační zbarvení 353rd FG.  

   

  P-51D-20, 44-63684, Lt. William B. Bailey, 352nd FS, 353rd FG, 8th AF, Raydon, Velká Británie, květen 1945
  

  Lt. William Bradford Bailey byl velitelem 352nd FS od jejího zformování v říjnu 1942 do 7. července 1944 a na konci války byl jedením z nejzkušenějších pilotů jednotky. Po svém dlouhém působení u 352nd FS, byl převelen na velitelství 353rd FG a do konce války odlétal celkem 186 misí (454,05 hodin). Ve svém Mustangu pojmenovaném „Double Trouble two“ si 2. března 1945 připsal dva Fw 190, zničené jižně od Wittenbergu. Byly to Baileyho poslední sestřely za války. Baileyho konečná válečná bilance činila tři vzdušná a tři pozemní vítězství.

  
  

  P-51D-10, 44-14896, Maj. Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, září 1944

  Kapitán Leonard „Kit“ Carson byl jedním z nejúspěšnějších příslušníků 357th FG. Válku ukončil jako velitel 362nd FS s 18,5 sestřely, ke kterým přidal tři letouny zničené na zemi. Létal postupně na čtyřech P-51 Mustang, u všech si nechal na motorový kryt nakreslit nápis „Nooky Booky“. Letoun 44-14896 byl třetím v pořadí. Na boku měl vyznačených sedm sestřelů dosažených Carsonem k počátku listopadu 1944 a nesl standardní identifikační pruhy, včetně částečných invazních pruhů na trupu. Carsonův Mustang byl opatřen tmavě zeleným kamuflážním nátěrem, pravděpodobně v odstínech RAF Dark Green pro horní plochy, a to včetně vnitřních ploch vztlakových klapek. Spodní plochy byly zbarveny odstínem Medium Sea Grey.

   

  P-51D-10, 44-14450, Capt. Clarence E. Anderson, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, říjen 1944
  

   „Bud“ Anderson se narodil 13. ledna 1922 v Oaklandu, stát Kalifornie. V lednu 1942 se přihlásil do armády a do 28. září 1942 sloužil jako Air Cadet. V listopadu 1943 byl přidělen k 363rd FS, 357th FG. První operační turnus dokončil v červenci 1944 a vrátil se na dva měsíce do Spojených států. Zpět k jednotce se vrátil v září 1944. Počátkem prosince 1944 byl povýšen do hodnosti Major a v lednu 1945 dokončil druhou operační tour. Celkem absolvoval 116 bojových misí a nalétal 1423 letových hodin. Získal 17 potvrzených vítězství ve vzdušném boji. Většinu své letecké kariéry po válce sloužil jako zkušební pilot a letectvo opustil 31. března 1972. Mustang, se kterým Clarence „Bud“ Anderson létal během své druhé operační tour, byl zpočátku natřený tmavě zeleným kamuflážním schématem, pravděpodobně v odstínech RAF Dark Green pro horní plochy včetně vnitřních ploch vztlakových klapek a odstínem Medium Sea Grey pro spodní plochy. Koncem roku 1944 nechal Bud ze svého Mustangu kamuflážní barvy odstranit a letoun tak zůstal v barvě kovu. „Bud“ Anderson si svůj nový Mustang pojmenoval stejně jako svůj předchozí, tedy „Old Crow“ a sestřelil s ním další čtyři německá letadla. Poté, co dokončil svůj druhý operační turnus, byla jeho „Old Crow“ předána Lt Jamesi Taylorovi z 363rd FS a dostala nový název „Pretty Pix“. Po válce byla převezena na leteckou základnu Neubiberg v Německu, kde byla sešrotována.

   

  P-51D-15, 44-14888, Cpt. Charles E. Yeager, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, říjen 1944–leden 1945
  

  Charles Elwood „Chuck“ Yeager patří mezi nejslavnější piloty všech dob díky tomu, že jako první člověk překročil 14. října 1947 v experimentálním letounu Bell X-1 s raketovým motorem rychlost zvuku. Ještě předtím se stal za druhé světové války stíhacím esem. „Chuck“ Yeager se narodil 13. února 1923 v malém městě Hamlin v Západní Virginii. Do armády vstoupil krátce po absolvování střední školy v září 1941 a v prosinci 1942 se přihlásil k leteckému výcviku. V březnu následujícího roku získal pilotní odznak a připojil se k 363rd FS, 357th FG, která byla vyzbrojena letouny Bell P-39 Airacobra. V Anglii se 357th FG s podřízenou 363rd FS připojila k 8. letecké armádě a přezbrojila na P-51 Mustang. Yeager létal postupně tři Mustangy, které pojmenoval po své snoubence Glennis Dickhouse „Glamorous Glen“. Na svou první bojovou misi letěl v únoru 1944. Dne 4. března zaznamenal své první vítězství proti Bf 109, ale hned druhý den se k němu štěstí obrátilo zády, když byl sestřelen poblíž francouzského Bordeaux. Po úspěšném seskoku na okupovaném území se Yeagerovi podařilo s pomocí francouzského odboje vyhnout zajetí a vrátit se přes Španělsko zpět do Anglie. Válku ukončil s 12 sestřely včetně jedné Me 262. V bohaté letecké kariéře pokračoval i po válce, ve Vietnamu velel 405th Fighter Wing a v 70. letech působil jako ředitel letové bezpečnosti USAF. Do důchodu odešel 25. února 1975. Na svém kontě měl 10 131,6 letových hodin na 361 (!) různých typech. Zemřel 8. prosince 2020 ve věku 97 let.    

• Markingy pro Fw 190A-5 1/72

  Oblt. Rolf Hermichen, 3./JG 26, polní letiště Dno, SSSR, březen 1943

  Rolf Hermichen dosáhl během války 66 sestřelů, prvních jedenácti jako pilot Bf 110 během bitev o Francii a Británii. V listopadu 1941 byl převelen k III./JG 26 a stal se adjutantem Josefa Prillera, který III. Gruppe velel. Již 1. května 1942 se Hermichen přesunul na pozici velitele 3. Staffel. V té době měl na kontě 13 sestřelů a v bojích nad Francií a Británií přidával další. Když byla v lednu 1943 přesunuta I./JG 26 na východní frontu, přidal tam ke svým stávajícím 21 sestřelům dalších osm. Již jako Hauptmann byl po návratu na západní frontu 15. června 1943 jmenován dočasným velitelem III. Gruppe (do 4. července) a 16. října se stal velitelem I./JG 11. V rámci obrany Říše pak byl velmi úspěšný v bojích proti spojeneckým bombardérům. Celkem jich měl na svém kontě 25 (nebo 26). Posledního úspěchu dosáhl 24. dubna 1944, kdy sestřelil P-51D. Sám byl 12. května sestřelen a poté byl z operační služby stažen a převelen ke štábu 2. Jagd-Division. Následně od října 1944 do ledna 1945 působil jako velitel II./JG 104. Jeho Fw 190A-5 z jara 1943 měl původní kamufláž barvami RLM 74/75 přestříkanou tmavšími odstíny, pravděpodobně RLM 70/71 a pro zimní období byl nanesen částečný nástřik bílou smytelnou barvou. Ta již byla v březnu značně opotřebená. Původní kamufláž pravděpodobně zůstala uvnitř trámových křížů na horní straně křídla. Tvary a velikost barevných polí na křídle a pravé straně trupu jsou částečnou rekonstrukcí.      

      

  Maj. Fritz Losigkeit, StabI./JG 1, Deelen, Nizozemí, duben 1943
  

  Kamufláž tvoří barvy RLM 74, 75 a 76, vrtulový kužel v odstínu RLM 70. Fritz Losigkeit (1913-1994) se narodil v Berlíně a od října 1936 sloužil u JG "Richthofen". V březnu 1938 vstoupil do Legie Condor ve Španělsku, ale byl sestřelen a zajat. V dubnu 1939 přešel k 2./JG 26 a později se stal jejím velitelem. Od června 1941 byl členem diplomatického zastoupení v Tokiu. Po návratu se v březnu 1942 ujal vedení IV./JG 1 (později přeznačené na I./JG 1) v Nizozemí. V červnu 1943 převzal velení I./JG 26, ale v témže měsíci byl převelen na východní frontu do čela III./JG 51. V dubnu 1944 se stal Kommodorem JG 51 a o rok později převzal JG 77. Docílil 68 vítězství v přibližně 750 bojových letech a obdržel Rytířský kříž. Fw 190 má pod kabinou vlaječky znázorňující kampaně a zahraniční mise, jichž se Losigkeit účastnil. Znak čerta IV./JG 1 a symboly vítězství na směrovce nejsou fotograficky potvrzeny. Po válce Losigkeit pracoval pro organizaci Gehlen, kterou kontrolovala CIA, později se stal sekretářem politické strany FDP.

   

  Fw 190A-5, Lt. E. Lang, 5./JG 54, Orel, Sovětský svaz, léto 1943
  

  Během více než 400 bojových letů dosáhl Lt. Emil „Bully“ Lang 173 sestřelů, z toho 144 na východní frontě. Bývalý atlet a pilot Lufthansy se ukázal být skutečným expertem leteckých soubojů, když například v prosinci 1943 poslal během tří týdnů k zemi 72 protivníků. Přitom mu bylo již 34 let a patřil mezi nejstarší stíhací piloty Luftwaffe. Štěstí ho opustilo 3. září 1944, kdy již velel II./JG 26. V kokpitu Fw 190A-8 byl v souboji se Spitfiry Mk.XII od No. 41 Squadron RAF nad Belgií sestřelen. Jeho přemožitelem se stal F/Lt. Terry Spencer. Se zobrazeným Fw 190A-5 létal Lt. Lang jako velitel 5./JG 54. Kamufláž stroje tvořily tři barvy, dva odstíny zelené a písková, stejně jako u dalších strojů Jagdgeschwader 54.

   

  WNr. 1230, Obstlt. Walter Oesau, Stab/JG 2, Beaumont le Roger, Francie, červen 1943
  

  Walter „Gulle“ Oesau vstoupil do JG 2 „Richthofen“ před válkou a v dubnu 1938 byl zařazen k Legion Condor ve Španělsku. V dubnu 1940 se stal velitelem 7./JG 51 a po dosažení dvaceti vítězství byl vyznamenán Rytířským křížem. Poté krátce velel celé III./JG 51 a v listopadu se stal velitelem III./JG 3. Během bojů na východě dosáhl 15. července 1941 osmdesátého vítězství. Na konci července se stal velitelem JG 2 ve Francii a stého vítězství dosáhl 26. října 1941. V listopadu 1943 byl po smrti Hanse Philippa jmenován Kommodorem JG 1. Oesau padl v boji s P-38 u St. Vith 11. května 1944, kdy pilotoval Bf 109G-6/AS (WNr. 20601) „zelená 13“. Celkem dosáhl Oesau 127 vítězství při 300 bojových letech. Ve Španělsku jich zaznamenal devět, na západní frontě 74 a na východní 44. Tento Fw 190A-5  byl vyroben v továrnou Focke-Wulf v Marienburgu v první polovině roku 1943. Kamufláž tvořily barvy RLM 74, 75 a 76, vrtulový kužel byl natřen barvou RLM 70. Na směrovce bylo znázorněno pět vítězství (101. až 105. v pořadí), jichž Oesau dosáhl v bojích proti čtyřmotorovým bombardérům.                                                                                                    

• Marking pro Bf 109G-4 1/48

  Oblt. Martin Becker, 2./NJG 6, Florennes, Belgie, květen 1944

  S 85 sestřely byl Martin Becker desátým nejúspěšnějším nočním stíhačem Luftwaffe. Jeho specialitou byly vícenásobné sestřely britských čtyřmotorových bombardérů v průběhu jedné mise. Během noci  14. března 1945 si připsal dokonce devět (!) Lancasterů, i když tří z nich dosáhl jeho radio operátor Ofw. Karl-Ludwig Johanssen poté, co se Beckerovy kanóny buď zasekly, nebo jim došla munice. Rodák z Wiesbadenu, kde přišel na svět 12. dubna 1916, vstoupil do armády v roce 1936 a byl vycvičen jako letecký pozorovatel. V této funkci absolvoval bitvu o Francii, poté zahájil pilotní výcvik v letecké škole v Merseburgu. Beckerovi se dostalo základního a pokračovacího výcviku pro noční stíhače a byl zařazen k 11./ NJG 4, která se 1. dubna 1943 transformovala na 2./NJG 6. Johanssen byl Beckerovým operátorem od března 1944 a stal se jedním z nemnoha RO, kteří byli vyznamenáni Rytířským křížem. Becker zaznamenal své první vítězství 23. září 1943, následující měsíc z něj již byl Staffelkapitän 2./NJG 6 a 21. prosince dosáhl statusu esa. Jeho Bf 109G-4 neznámého sériového čísla nesl nástřik barvou RLM 76, silueta letounu byla ztmavena nepravidelnými skvrnami barvy RLM 75. Antény radaru Lichtenstein měly uchycení staršího typu. Na dostupné fotografii jsou jasně zřetelné kanóny Schräge Musik. Beckerův stropj měl výzbroj čtyř kanónů MG 151/20.  

   

  WNr. 720260, Oblt. Heinz-Wolfgang Schnaufer, Stab IV./NJG 1, Sint Truiden, Belgie, duben 1944

  Heinz-Wolfgang Schnaufer, nejúspěšnější noční stíhací eso všech dob, nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty, sloužil od počátku své kariéry vojenského letce v řadách nočních stíhacích jednotek. Sestřelil celkem 121 nepřátelských letadel, v převážné většině čtyřmotorových britských bombardérů. Sám byl během války pouze jednou zraněn, z členů jeho osádky ale nikdy nikdo. Válku ve zdraví přežil a po jejím skončení se věnoval rodinnému vinařství. Zemřel 15. června 1950, dva dny po srážce svého vozu s nákladním automobilem v Cestas poblíž Bordeaux ve Francii. Schnaufer, kterému se přezdívalo „Strašidlo ze St. Trond“, létal s tímto Bf 110G-4 v jarních měsících roku 1944, kdy převzal velení IV. Gruppe Nachtjagdgeschwader 1. Stroj byl přes původní kamufláž, tvořenou shora barvami RLM 74 a RLM 75, přestříkán barvou RLM 76, jíž místy prosvítala původní kamuflážní pole. Spodní a boční plochy zůstaly v původním nátěru RLM 76, pravá spodní polovina křídla měla nátěr černou barvou. Zbraně na spodní části přídě byly odstraněny.

   

  WNr. 110 087, 4./NJG 3, Kjevik, Norsko, 1945

  Jednotka 4./NJG 3 vznikla v březnu 1945 přejmenováním Nachtjagdstaffel Norwegen, útvaru, který působil samostatně v oblasti Norska. Jejím úkolem bylo zasahovat proti spojeneckým strojům v oblasti Skandinávie. Kromě typu Bf 110G měla ve stavu i letouny typu Ju 88G a He 219. Jejím posledním bojovým úkolem byla dne 8. května 1945 evakuace příslušníků německých jednotek z obklíčeného Kurlanského poloostrova. Letoun B4+KA se poslední akce pravděpodobně nezúčastnil, protože ho konec války zastihl na letišti Kjevik v Norsku. Stroj byl vybaven anténním systémem FuG 220 SN-2b se svisle montovanými dipóly a se starším typem držáků antén. Původně nesl kamufláž tvořenou lomenými poli barev RLM 74 a RLM 75 na horních plochách a barvou RLM 76 na spodních plochách. Horní plochy byly s výjimkou přídě následně přestříkány RLM 76 a ztmaveny „hadovitou“ kamufláží barvou RLM 71. Pravá polovina křídla byla zespod nastříkána černou barvou, stejně tak i kryt motoru. Tento stroj bývá připisován posádce pilota Fw. Kurt Keiliga s radiooperátorem Fw. Kurtem Schroterem a mechanikem Uffz. Karlem Stammingerem.

   

  Hptm. Wilhelm Johnen, III./NJG 6, Neubiberg, Německo, 1945

  Messerschmitt Bf 110G-4 s označením 2Z+FR od 7./NJG 6 byl jedním ze strojů, jež našli Spojenci na jaře 1945 na letišti v Neubibergu. Přestože stroj náležel podle kódového označení k 7. Staffel, jednalo se o osobní letoun velitele III./NJG 6 Hauptmanna Wilhelma Johnena. Tento Bf 110G-4 ale není tak známý jako jiný Johnenův stroj tohoto typu s označením C9+EN, s nímž byl pro poškození jednoho motoru nucen nouzově přistát ve Švýcarsku v noci z 27. na 28. dubna 1944. V tomto případě se jedná o jeho poslední stodesítku, pocházející z pozdější produkce a vybavenou anténním systémem FuG 220 SN-2d s dipóly antén natočenými v úhlu 45°, výfuky typu Eberspächer a kanóny Schräge Musik. Celý letoun byl nastříkán barvou RLM 76, horní plochy byly ztmaveny doplněním nepravidelných skvrn barvy RLM 75. Letoun podle fotografií nenesl zbraně ve spodní části přídě.

• Markingy pro Bf 109F-2 1/48

  Bf 109F-2, Hptm. Hans Philipp, I./ JG 54, Krasnogvardějsk, SSSR, březen 1942

  Hans „Fips“ Philipp, eso s 206 sestřely, jichž dosáhl během přibližně 500 bojových letů, se narodil 17. března 1917 v Míšni. Do Luftwaffe vstoupil v roce 1936 a na počátku 2. světové války sloužil u I./JG 76, v červenci 1940 přejmenované na II./JG 54. S touto jednotkou se zúčastnil bojů nad Británií, Balkánem i operace Barbarossa. V dubnu 1943 byl jmenován velitelem JG 1, v jejíž řadách byl 8. října 1943 sestřelen a zahynul při nezdařeném pokusu o záchranu pomocí padáku. Za svoje úspěchy v boji byl dekorován Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Stroj používaný Hansem Philippem v zimě roku 1943 v bojích v okolí Leningradu byl pro lepší maskování přetřen na horních a bočních plochách bílou barvou. Na trupu nesl označení velitele Gruppe a emblémy značící příslušnost ke II. Gruppe a k JG 54 (zelené srdce). Na obou stranách směrovky byla zaznamenána Philippova vítězství v podobě značek sestřelů (Abschussbalken). Kryty podvozku byly kvůli zanášení sněhem demontovány.

   

  Bf 109F-2, WNr. 9553, Oblt. Siegfried Schnell, 9./JG 2, Théville, Francie, listopad 1941
  

  Siegfried „Wumm“ Schnell, rodák z nynějšího polského města Sulęcin (tehdy Zielenzig v Braniborsku) vstoupil do řad Luftwaffe v roce 1936 a na počátku 2. světové války sloužil v řadách 4./JG 2. Prvního vítězství dosáhl v bojích nad Francií 14. května 1940, dalších dosáhl nad Británií a v bojích s britskými a americkými letci nad západní Evropou. Po převelení k JG 54 byl zařazen k III. Gruppe, ale dne 1. února 1944 byl jmenován velitelem IV. Gruppe. V této funkci byl 25. února 1944 nad Narvou sestřelen sovětským stíhačem a zahynul. Za svou bojovou činnost byl 9. července 1941 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, přičemž sestřelil celkem 93 nepřátelských letadel. Letoun Siegfrieda Schnella byl kamuflován standardními barvami Luftwaffe pro stíhací letouny, tedy RLM 74/75/76. Na směrovce byl z obou stran zobrazen Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a vyznačen počet sestřelů.

   

  Bf 109F-2, Lt. Horst Buddenhagen, 5./JG 3, Darmstadt, Německo, duben 1941
  

  V polovině února 1941 byla celá II./JG 3 odeslána z francouzského pobřeží zpět do Říše k odpočinku a přezbrojení na modernější Bf 109F. V dubnu obdržela na základně Darmstadt nové Bf 109F-2, kamuflované standardními barvami RLM 74/75/76. Mechanici pak tyto letouny opatřili žlutým nátěrem kormidel a motorových krytů. Na letoun Lt. Buddenhagena navíc přibyl ozdobný nápis Schluck=Specht 3. Koncem dubna 1941 byla II. Gruppe přesunuta do Francie, po měsíci v Monchy-Bretonu však byla zařazena mezi útvary, které se měly podílet na operaci Barbarossa, tedy útoku na SSSR. Stroje 5. Staffel dostaly při této příležitosti pumové závěsníky. Lt. Buddenhagen byl sestřelen a zabit 25. června 1941 palbou ze země při jedné z bombardovacích akcí.

   

  Bf 109F-2/b, Oblt. Wilhelm Hachfeld, 2./ JG 51, Kyjev, SSSR, léto 1941
  

  V bojích nad pláněmi Sovětského svazu plánovalo velení Luftwaffe využití stíhacích Bf 109F-2 také pro stíhací-bombardovací mise. Celá Jagdgeschwader 51 tak byla pod vedením Wernera Mölderse určena od začátku operace Barbarossa k podpoře Panzergruppe 2 ve středním úseku fronty. Pozdější nositel Rytířského kříže Wilhelm Hachfeld, narozený 20. září 1914 v Dessau, byl do čela 2. Staffel jmenován 8. října 1940. Tuto jednotku vedl Bomben Willi, jak zněla Hachfeldova přezdívka, až do 25. srpna 1941, kdy převzal velení nad celou I. Gruppe JG 51 a vedl ji až do konce dubna 1942. V květnu 1942 převzal velení nad III./ZG 2, v jejíž řadách padl 2. prosince 1942 v Tunisu. Letoun vybavený pumovým závěsníkem ETC50/VIIId byl kamuflován barvami RLM 74/75/76, přičemž jako stroj určený k bojům nad východní frontou nesl žluté doplňky, tedy konce křídla a žlutý pruh na trupu.

   

  Bf 109F-2, WNr. 9538, Lt. Hans Beißwenger, 6./JG 54, Ostrov, SSSR, červenec 1941
  

  Hans „Beißer“ Beißwenger byl po vstupu do Wehrmachtu v roce 1937 nejprve zařazen k protiletadlovému dělostřelectvu, pilotní výcvik zahájil v roce 1938. Po jeho dokončení nejprve učil další adepty létání, ale v zimě 1940 byl převelen k 6./JG 54, v jejíž řadách sestřelil 7. dubna 1941 Hurricane jugoslávského letectva. Další sestřely zaznamenal v bojích proti sovětským pilotům, celkový počet se nakonec zastavil na čísle 152. Dne 6. března 1943 byl jeho Bf 109G-2 taranován starším lejtěnantem Ivanem Cholodovem z 32. GIAP, který se zachránil na padáku, zatímco Hans Beißwenger nalezl v troskách svého letounu smrt. Horní a spodní plochy „žluté 4“ byly kamuflovány standardními barvami stíhaček Luftwaffe, tedy barvami RLM 74/75/76. Na bocích trupu byly nastříkány skvrny RLM 75, ohraničené nepravidelnými čarami RLM 74. V některých pramenech se uvádí, že tuto síť tvoří barva RLM 71 a skvrny jsou barvou RLM 02. Žluté konce křídla a pruh na trupu jsou označením strojů nasazených na východní frontě.

• Tail End Charlie

  Dvě věci na jazyku

  
  

  Text: Jakub Nademlejnský

  
  

  Jak už název článku napovídá, chtěl bych se v tomto Tail End Charlie věnovat dvěma tématům. Tím prvním jsou motory. Myslím tím naše brassinové motory. Přímo navážu na stavěcí článek Honzy Barance, který dle mého názoru naprosto fantasticky sestavil a nabarvil motor pro Wildcata F4F-4. Oslovil jsem ho tedy se zpracováním článku o stavbě samostatného motoru hned potom, co jsem viděl výsledek jeho práce. To jsem ještě netušil, že na letošním ročníku Iron Bunny budou soutěžící stavět brassinové motory Wildcatů doslova jako o závod. Při té příležitosti se soutěžícím omlouvám za to, že v tištěném návodu není zmínka o nutnosti říznout do plastových dílů a všem modelářům doporučuji se v případě nejasností mrknout i do návodů, které visí na stránce produktu na e-shopu, protože tam jsou vždy jejich nejaktuálnější verze. V případě, že na nějakou nesrovnalost nebo chybu přijdeme, případně dostaneme od zákazníků zpětnou vazbu, že jim některé kroky při stavbě nejsou jasné, návody upravujeme. A jelikož není možné je následně všem zákazníkům poslat, aktualizujeme je na stránce produktu na e-shopu.

  Motor s dvěma magnety na reduktoru.

  
  

  Jenže od zákazníků nám ohledně motorů na Wildcata chodí ještě jeden typ dotazů. Tím se jakýmsi oslím můstkem dostávám ke druhému tématu, kterým je určitá modelářská lenost, možná bych se nebál napsat až zhýčkanost. A za tu si můžeme nejspíš my sami v Eduardu. Množí se nám totiž od modelářů dotazy, kterou verzi brassinového motoru pro F4F-3 si vlastně mají koupit, protože v nabídce jsou čtyři – pro provedení early, mid, late a také pro F4F-3A. To odpovídá i koncepci plastikové stavebnice, ve které také řešíme několik typů cowlingů a chlazení motoru i dvě verze motoru. Tuto partii zkrátka u Grummanu měnili a vylepšovali na F4F-3 za války několikrát. A to ještě neřešíme cowling prvních 19 sériově vyrobených strojů, které ho měly složený ze dvou polovin!

  Subtyp motoru bez dvou magnet na reduktoru.

  
  

  Naše doporučení je vcelku jednoduché. Každý modelář si musí nejprve ujasnit, jakou kamufláž a tedy jaký konkrétní letoun bude stavět. Následně si podle vybrané kamufláže v návodu vybere verzi motoru, chlazení a kryty motoru, které k dané kamufláži patří. To vše máme v návodech u modelů řádně poznačené a je to tedy i spolehlivé vodítko pro výběr brassinové sady. Na obecný dotaz ve stylu „Jakou sadu si mám koupit pro tu a tu stavebnici“ nelze mnohdy odpovědět, protože obsahuje více variant provedení motorové sekce. Pokud návod ke stavebnici zrovna nemáte u sebe, dá se k němu opět dopracovat na e-shopu v elektronické podobě. Porovnáním návodem určených plastových dílů s resinovými sadami se doberete odpovědi na otázku, kterou sadu koupit. Pro představu přikládám rendery z konstrukce motorů, aby byly všem čtenářům rozdíly patrné.

  Motor pro verzi F4F-3 early. Reduktor bez dvou magnet, boční sání k chlazení vzduchu na předním prstenci cowlingu a jedny chladicí klapky na bočních krytech.

  
  

  Ano, někomu se to může zdát složité. Kdybychom si při konstrukci modelu F4F-3 nedali záležet a udělali kryt jenom jeden (tak, jak by to asi udělala většina modelářských firem) a potom k tomu nabídli jeden brassinový motor, zjednodušili bychom si výrazně práci. Jenže to bychom pak nebyli my! Naší filozofií je pokrýt s co nejvyšší přesností a historickou věrností danou předlohu. Vyžaduje to studování všech dostupných a co nejaktuálnějších podkladů, řadu diskuzí s odborníky na dané téma. A myslíme si, že i modeláři by mohli při přípravě na stavbu modelu věnovat nějaký čas studiu podkladů a také textů, které v návodech uveřejňujeme. Tyto informace modelářům předáváme právě proto, aby jim pomohly při výběru kamufláže a objasnily leccos ohledně technických nebo kamuflážních specifik každého ve stavebnici nabízeného letounu. Zkrátka a dobře: Věnujeme přípravě hodně úsilí a od modelářů očekáváme, že určité úsilí vyvinou také. Tímto společným úsilím pak mohou vznikat věrné modely odpovídající předloze podle všech dostupných podkladů. My pak nakonec nebudeme muset přes zákaznickou podporu věnovat čas odpovídání na dotazy, k jejichž odpovědi se modelář může dopracovat poměrně snadno sám. Doby, kdy si modelář musel takový motor doma sám vyrobit, nejsou až tak vzdálené a úsilí k takovému scratchbuildingu potřebné bylo poměrně značné. Dnes si stačí jen ujasnit, který z naší nabídky vybrat. A to je myslím slušný pokrok… 

  Motor pro verzi F4F-3 mid. Reduktor se dvěma magnety, boční sání k chlazení vzduchu a dva typy horního sání na předním prstenci cowlingu; varianta jedné nebo dvou oddělených chladicích klapek na bočních krytech.

  Motor pro verzi F4F-3 late. Reduktor se dvěma magnety, boční sání k chlazení vzduchu a dva typy horního sání na předním prstenci cowlingu; tři chladicí klapky v řadě nad sebou na bočních krytech.

  Motor pro verzi F4F-3A. Reduktor bez dvou magnet, boční sání k chlazení vzduchu chybí; jedny chladicí klapky na bočních krytech.

• LITTLE FRIENDS

  Ani sevřené formace nedokázaly účinně ochránit bombardéry USAAF před útoky stíhačů Luftwaffe. Teprve nasazení P-51 změnilo situaci ve prospěch Spojenců. [foto: 487th BG]

  
  

  66th Fighter Wing nad Evropou

  
  

  Text: Jan Zdiarský

  
  

  Strategická bombardovací ofenzíva západních Spojenců, jejímž cílem bylo především oslabení německého průmyslu a zásobování, stála na několika pilířích. Britská Royal Air Force začala útočit na Německo již v době Bitvy o Británii (nepočítáme-li několik poměrně zoufalých pokusů sporadicky podnikaných od září 1939). Ještě před nástupem amerického letectva na evropské válčiště se operace Bomber Command RAF přesunuly na noční oblohu a až na výjimky tam zůstaly do konce války. Denní nebe nad Německem a okupovanou Evropou mělo patřit především USAAF. Tedy alespoň pokud se týče dálkových bombardovacích operací.

   

  Dosažení cílů, které si Američané v tomto ohledu vytkli, spočívalo především ve vybudování silného bombardovacího letectva a podpůrných složek, které měly společnými silami zajistit nadvládu na nebi nad kontinentální Evropou. Dalším pilířem byla válečná logistika, která měla do Evropy dopravovat nejen nová letadla a čerstvé osádky, ale také náhradní díly, výstroj, statisíce tun paliva, pum a další munice. Byla to tak komplikovaná a dnes zároveň opomíjená oblast válečného úsilí, že jen její stručný popis by byl nad možnosti tohoto pojednání. Třetím a neméně důležitým pilířem byla stíhací ochrana bombardérů.

  V Evropě ležely bombardovací operace amerického letectva na bedrech dvou samostatných leteckých armád – 8th Air Force, se základnami ve Velké Británii a 15th Air Force, operující nejprve ze severní Afriky a poté z jihu Itálie.

   

  8th Air Force

  Hlavní silou amerického letectva na evropském válčišti (ETO) byla bezesporu 8th AF, přezdívaná „Mighty Eight“. Jako letecká armáda spadající pod letectvo Armády Spojených Států (Army Air Force) byla ustavena v lednu 1942, jako VIII. Bomber Command. Pod hlavičkou VIII. Bomber Command (což byla ostatně později pevná součást ve struktuře 8th AF) podnikla první operaci v ETO 4. července 1942, a to s letouny A-20 Havoc, vypůjčenými od RAF. Ve stejném období se na základy narychlo budované po východní Anglii začaly přesouvat regulérní jednotky VIII. Bomber Command, vyzbrojené letouny B-17E. První samostatnou operací byla mise na Rouen-Sotteville ve Francii dne 17. srpna 1942.  V únoru 1944 bylo velitelství VIII. Bomber Command přetvořeno do 8th Air Force a do ní byly v rámci „nového“ VIII. Bomber Command zařazeny stávající bombardovací skupiny. Zároveň bylo vytvořeno velitelství VIII. Fighter Command, které mělo pod svá křídla pojmout stíhací jednotky určené prioritně pro ochranu bombardérů.

  Do své vrcholné kondice se 8th AF dostala v létě 1944. Ke konci srpna toho roku sestávala ze tří bombardovacích divizí (Bomb Division, později Air Division) se 40 bombardovacími skupinami (Bombardment Group, zjednodušeně Bomb Group), začleněnými do 14 wingů (Bombardment Wing) a samostatného stíhacího velitelství, disponujícího třemi stíhacími wingy (Fighter Wing) se 16 stíhacími skupinami (Fighter Group), každá po třech perutích (Fighter Squadron). Kromě nich působilo v sestavě 8th AF několik průzkumných jednotek a jednotek pro speciální operace, výcvik a další podporu. To vše byla síla, která dokázala v jeden den vyslat nad Německo na 1200 čtyřmotorových bombardérů a okolo 500 doprovodných stíhačů. Od léta 1944 se takovému náporu dokázala německá Luftwaffe jen zřídkakdy účinně postavit. V roce 1945 byly s jednou výjimkou všechny stíhací skupiny 8th AF vyzbrojeny letouny P-51D, popř. P-51K.

  Není bez zajímavosti, že poslední bojovou operací 8th AF byla mise na Plzeň v Československu dne 25. dubna 1945. O několik dní později se bombardéry 8th AF účastnily operace Mana s cílem zásobovat potravinami obyvatelstvo Nizozemí, strádající na pokraji hladomoru poté, co jej německá vojska odřízla od zásobování potravinami.

  Dobová mapa dosahu stíhačů RAF a USAAF během doprovodných misí nad kontinent.

  15th Air Force

  Druhou strategickou leteckou armádou USA v Evropě byla 15th Air Force, zformovaná v listopadu 1943 v severní Africe z částí taktických 12th AF a 9th AF. Teprve v prosinci 1943 dostaly nově vzniklé jednotky 15th AF čtyřmotorové bombardéry a mohla tak být započata úspěšná série bombardovacích misí, byť první větší nálet čtyřmotoráků 15th AF na západní pobřeží Itálie dne 22. ledna 1944 měl spíše charakter taktické podpory. Velké mise měly přijít především po přesunutí jednotek 15th AF na půdu Itálie (leden–březen 1944), kdy mohly jejich bombardéry dosáhnout hlouběji do okupovaného kontinentu i samotného Německa. Na konci války disponovala 15th AF čtyřmi bombardovacími wingy s letouny B-24 Liberator a jedním wingem s letouny B-17 Flying Fortress. Stíhací podporu jim dělaly dva stíhací wingy s letouny P-38, P-47 a později P-51. Poslední mise 15th AF se uskutečnila 1. května 1945, cílem byl rakouský Salzburg.

   

  66th Fighter Wing

  Jak bylo zmíněno, v srpnu 1944 disponovala 8th AF šestnácti stíhacími skupinami. Ty byly začleněny do tří stíhacích wingů (Fighter Wing), jmenovitě 65th FW, 66th FW a 67th FW. Příslušnost konkrétních stíhacích skupin k danému wingu byla víceméně stabilní. Zároveň tyto Wingy obvykle zajišťovaly doprovod bombardérům konkrétních divizí od 8th AF (65th FW Liberatorům od 2nd BD, 66th FW doprovázela B-17 od 3rd BD a 67th FW pak B-17 od 1st BD). Základem 66th FW bylo pět stíhacích skupin.

  Flight Mustangů od 503rd FS, 339th FG [foto: Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, via Russ Abbey]

  55th FG

  Prvního půl roku své operační činnosti (9/43 až 4/44) byla jednotka umístěna na základně Nuthampstead severně od Londýna, kterou musela později opustit a přestěhovat se na základnu Wormingford, aby uvolnila místo nově příchozí 398th BG. Až do léta 1944 létala 55th FG s P-38 Lightning, které byly poté nahrazeny P-51D Mustang. Řada pilotů této jednotky tak bojově létala na obou typech. Identifikačním označením aplikovaným až na P-51 byl zprvu černý pruh na přední části motorových krytů a černý vrtulový kužel. Ten byl brzy nahrazen žluto-zelenou šachovnicí a pruhy stejných barev na vrtulovém kuželu. Markantem jednotky bylo také barevné odlišení trupů Mustangů jednotlivých perutí, které bylo zejména v pozdějších měsících války opouštěno. Zatímco 38th FS měla vodorovné i svislé ocasní plochy (včetně stabilizátorů) nastříkány olivově zelenou barvou, 338th FS měla povětšinou stroje bez jakéhokoliv zbarvení ocasních ploch. Nejpůsobivější zbarvení této jednotky mívaly Mustangy 343rd FS, jejichž olivový pruh proti oslnění byl protažen obloukem až na boky trupu s tím, že celý trup za kokpitem byl nastříkán stejnou olivově zelenou barvou. Nešlo o zbytky zbarvení OD/NG (Olive Drab / Neutral Grey), protože vzhledem ke skutečnosti, že 55th FG byla přezbrojována na Mustangy později, jejich stroje byly dodávány v pozdější barevné konfiguraci, tedy barvě kovu a hliníkového nástřiku. Oblouk zelené barvy na trupech Mustangů 343rd FS byl často lemován tmavou červenou či žlutou barvou. Výjimečně se toto zbarvení objevovalo také u strojů 338th FS, naopak 343rd FS měla koncem války své stroje často v základním kovovém zbarvení, pouze se šachovnicí na přídích. Také 38th FS opouštěla v roce 1945 od plného zbarvení ocasních ploch. Místo toho byly aplikovány rozlišovací barvy směrovek – 38th FS je měla červené, 338th FS světle zelené a 343rd FS žluté.

  Mustang Lt. Jonese z 38th FS, 55th FG krátce po návratu z bojové operace. [foto: Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, via David Jewell]

  
  

  339th FG

  339th FG patřila v rámci 8th AF mezi novější jednotky a proto do Anglie dorazila již s letouny P-51. Její základnou se po celou dobu operačního nasazení v Evropě, tedy od dubna 1944, stalo Fowlmere nedaleko Duxfordu. Zprvu používané P-51B a C byly během léta 1944 nahrazovány modernějšími P-51D a K, některé starší B a C ovšem zůstávaly ve službě ještě poměrně dlouho, až do podzimu 1944. Identifikačním označením jednotky byla červeno-bílá šachovnice na přední části motorového krytu a stejnými barvami nastříkaný vrtulový kužel. Později byly aplikovány rozlišovací barvy perutí na směrové kormidlo – 503rd FS dostala červenou, 504th FS zelenou a 505th FS žlutou.

  P-51 od 339th FG doprovází poškozenou B-17 vracející se z nepřátelského území [foto: Public Domain]

  
  

  357th FG                            

  „Yoxford Boys“, jak byla 357th FG přezdívána, se do Anglie přesunuli v listopadu 1943. Jednotka krátce pobyla na základně Raydon (od listopadu 1943 do ledna 1944), načež byla přesunuta do Leistonu (nedaleko města Yoxfordu). Zbarvení letounů 357th FG patří k tomu nejpůsobivějšímu, co se v rámci 8th AF objevovalo. Mnoho jejích raných P-51B a C bylo ještě opatřeno zbarvením OD/NG a to v kombinaci se žluto-červenou šachovnicí a v určitém období navíc s invazními pruhy Mustangům této jednotky opravdu slušelo. Ovšem i letouny v kovovém zbarvení vyznívají ve spojení s markingem jednotky neobyčejně pestře. Ač nelze pestrost markingů upřít ani ostatním jednotkám v rámci 66th FW, samotná 357th FG byla zajisté nejpestřejší. V pozdějším období také u této jednotky přibylo identifikační označení jednotlivých perutí barevným nástřikem směrovek – 363rd FS červeně, 364th FS žlutě a směrovky 362nd FS zůstávaly často bez zbarvení, pokud nebyl celý trup nastříkán olivovou barvou. 357th FG byla se svými 609 uznanými vzdušnými vítězstvími a 109 letouny zničenými na zemi nejúspěšnější jednotkou s P-51 a druhou nejúspěšnější jednotkou v rámci USAAF. Nelze se tedy divit, že více než polovina stíhacích es, která si svou gloriolu získala u 66th FW, pocházela právě z 357th FG.

  P-51D 44-64051 od 362nd FS, 357th FG na základně v Leistonu. [foto: Public Domain]

  
  

  353rd FG

  Více než rok jednotka operovala s letouny P-47, na P-51D byla přezbrojena až v říjnu 1944. Od června do srpna 1943 působila ze základny Goxhill, poté byla do dubna 1944 dislokována na základně Metfield a nakonec vzlétali její piloti ze základny Raydon. Markingem skupiny byla žluto-černá šachovnice na přídích. Někdy sestávala pouze ze tří řad, jindy byla aplikována na více než polovinu přídě letounu, a to i přes pruh proti oslnění. U P-47 byly šachovnice původně diagonálně pootočeny, později byly stříkány souběžně s vodorovnou osou letounu. Stejně byly aplikovány i na P-51. Také u této jednotky se později objevil barevný marking jednotlivých perutí: 350th FS žlutá, 351st FS obvykle bez zbarvení, 352nd FS černá. Barevné řešení směrovek Mustangů 353rd FG nebylo konzistentní a zmíněné barvy se objevovaly i u letounů jiných squadron. Nelze je proto považovat směrodatně za identifikaci squadron v rámci FG.

   

  78th FG                              

  Jedna z nejstarších stíhacích jednotek 8th AF prožila svůj křest bojem ve službách 12th AF v Africe. V tu dobu používala letouny P-38 Lightning. Do Anglie se vrátila značně oslabená. Nejprve působila od prosince 1942 ze základny Goxhill, v dubnu se přesunula do Duxfordu a přesedlala na P-47. Svou slávu si vydobyla právě na Thunderboltech. Na P-51 přezbrojila až v prosinci 1944. Markingem jednotky byla výrazná černobílá šachovnice přes téměř celou příď jejich P-51 (dříve byla malována na motorový kryt P-47). Jednotlivé perutě byly později rozlišeny barvou směrovky: 82nd FS červená, 83rd FS bílá, 84th FS černá.

  P-51D 44-15469 od 78th FG „Bucephalus“. Na tomto letounu dosáhl Lt. William E Hydorn dne 9. 2. 1945 vzdušného vítězství nad Me 262. [foto: Public Domain]

  
  

  3rd Scouting Force

  Speciální jednotka, vybudovaná s podporou 55th FG, sídlila od února 1945 společně s touto stíhací skupinou na základně ve Wormingfordu. Byť byla samostatná, operačně spadala pod 66th FW a bývala určována k podpoře 3rd BD. Administrativně však spadala pod 493rd BG. Jejím úkolem byla těsná součinnost s bombardovacími svazy při průzkumu počasí během trasy k cíli a zejména nad cílem. Piloti Mustangů 3rd SF byli zpočátku vyčleněni od 55th FG, později jejich roli přebírali především dobrovolníci – zkušení bývalí piloti těžkých bombardérů, kteří dokončili svou operační túru předepsaným počtem misí. Ti nejlépe věděli, jaké informace v kterém okamžiku jejich kolegové letící po trase za nimi potřebují. Kromě Mustangů jednotka používala rovněž P-47 a B-17F. Identifikačním zbarvením jejich P-51 byl červený lem na náběžné hraně kýlovky. Různé šachovnice na přídích souvisely s tím, ze které FG byl daný letoun vyčleněn. Prioritně to byly stroje od 55th FG.

  Velmi krátce se u 66th FW objevily také jiné skupiny, které byly po většinu své činnosti zařazeny do sestavy jiných wingů – 4th FG (1945), 56th FG (1945), 359th FG (1943), 361st FG (1943-44, 1945) a 479th FG (1945), popřípadě do 9th AF (358th FG). Jejich dočasné působení u 66th FW však bylo okrajové a zmiňujeme se o nich jen proto, že jsou některými zdroji chybně uváděny jako pevná součást 66th FW. Přesto stojí jedna z nich za zastavení – 361st FG. Tato jednotka byla tak trochu holkou pro všechno a byly s ní „ucpávány díry“ tam, kde to bylo potřeba. Postupně si prošla službou u všech tří FW a na přelomu let 1944/45 byla dokonce dočasně zařazena jako podpora pozemních vojsk u 9th Air Force.

  V plánech na reorganizaci 8th AF z března 1944 bylo pro 66th FW počítáno také s variantou zařazení 352nd FG, která však nakonec zůstala po celou dobu součástí 67th FW a také s 50th FG. Ta však po příchodu do ETO našla své uplatnění v 9th AF. Zároveň 353rd FG měla být zařazena do 67th FW. Tentýž dokument zároveň přiřazuje jednotlivé Fighter Wing do působnosti patřičných bombardovacích divizí, a to jinak, než byla pozdější realita. 66th FW měl být podporou 2nd BD, 67th FW pak 1st BD a 65 FW měla na mise doprovázet 3rd BD. 

  Výňatek z dobového dokumentu velení 8th AF s rozmístěním jejích základen ve východní Anglii. Letiště stíhacích skupin 66th FW jsou označeny bílou hvězdou, žlutá hvězda označuje základny, které byly těmito jednotkami používány, později však byly předány jiným uživatelům.

   

  BIG BROTHERS a LITTLE FRIENDS

  Již od prvních operací bombardovacího letectva USA v Evropě v roce 1942 bylo zřejmé, že vyvíjená taktika skupinové obrany bombardérů USAAF silně zaostává za možnostmi německé Luftwaffe. Formace bombardérů, vydané napospas smečkám německých jedno i dvoumotorových stíhačů, zaznamenávaly velké ztráty. A to až takové, že bylo uvažováno o zastavení tohoto způsobu operací. Příkladem mohou být nálety 8th Air Force z léta 1942 a zejména pak v průběhu jara až podzimu 1943. Bylo zřejmé, že bez kvalitní stíhací ochrany bombardérů jsou tyto operace odsouzeny k nezdaru. Obecně známým problémem byl fakt, že ani RAF, ani USAAF nedisponovaly takovými stíhacími letouny, které by dokázaly své „velké bratry“ doprovázet až nad Německo. Letouny P-47 Thunderbolt, vybavené přídavnými nádržemi, dokázaly v srpnu 1943 doprovázet bombardéry do vzdálenosti cca 700 km, což odpovídá zhruba oblasti Frankfurtu nad Mohanem, Hannoveru či Kasselu. To ovšem za předpokladu, že se nedostaly do boje s německými stíhači. Jakákoliv výrazná změna letového režimu, natož nutnost předčasného odhození přídavných nádrží samozřejmě jejich dolet výrazně zkracovala. Letouny P-38 dosahovaly většího doletu, v prosinci 1943 se dokázaly dotknout oblasti Big B, tedy samotného Berlína (cca 960 km). Jejich bojové kvality však v tu dobu již výrazně zaostávaly za novějšími verzemi hlavních stíhacích typů Luftwaffe jako Bf 109 G-6 a Fw 190 A-5, případně novějších. Teprve P-51 verzí B a C, které se v Evropě objevily na přelomu let 1943 a 1944, dokázaly bombardéry doprovázet hlouběji nad samotnou Říši a střed Evropy. Výrazně dokonalejší ochranu bombardérů přinesly letouny P-51D, zařazované do služby v průběhu léta 1944. Ty dokázaly nejen doprovodit bombardéry nad převážnou většinu jejich cílů na kontinentu, ale v několika případech speciálních operací typu Frantic chránily své „velké bratry“ startující z mateřských základen ve Velké Británii až do oblasti Poltavy a Mirgorodu na Ukrajině (cca 2400 km).

  Fotografie z raného období doprovodů bombardérů 8th AF zachycuje P-38 Lightning of 338th FS, 55th FG. [foto: archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím]

  
  

  Tak, jak slábla schopnost Luftwaffe reagovat na americké nálety, přesouvala se role doprovodných stíhačů částečně k pozemním útokům. Američtí letci ničili lokomotivy, trafostanice, německá letadla na zemi, říční čluny a další dopravní prostředky. V podstatě muselo být před lačností lovců na pozoru vše, co se mohlo i jen vzdáleně jevit jako cíl vojenského významu.

  Chránit bombardéry před letouny Luftwaffe ale i tak zůstávalo prioritním úkolem, jakkoli leckdy už ani nebylo před kým. Avšak zdání, že německé letectvo již bylo zcela poraženo, mohlo být velmi klamné. Především v posledních válečných měsících se mezi protivníky začaly stále častěji objevovat proudové Me 262, které byly v klasickém boji i pro piloty Mustangů obtížným soupeřem. Ke smůle německé představy o vedení války však přišly příliš pozdě. „Jets“ se staly prestižní loveckou trofejí nemála stíhačů USAAF. A to nemluvíme o protiletadlovém dělostřelectvu, které bývalo hlavním protivníkem „straferů“, tedy stíhačů útočících na pozemní cíle.

   Patrně zůstane věčným tématem sporů historiků, která zbraň, vozidlo či letoun především zajistily Spojencům možnost ukončit válku v Evropě „již“ na jaře 1945 a který prvek tak zajistil pro vítězství nutnou vzdušnou nadvládu. Mezi hlavními favority debat budou pochopitelně letouny participující na strategickém bombardování německého válečného průmyslu a dopravy. A i mezi zastánci této teorie se budou objevovat rozdíly v názoru, zda to byly čtyřmotorové B-17 a B-24, nebo jejich „Little Friends“. I kdyby tou konečnou odpovědí měly být ony čtyřmotoráky, je zcela jisté, že bez svých „malých brášků“, mezi nimi především P-51D, by svou práci dokončit nedokázaly.

   

   

  Zdroje:

  - Maurer Maurer: Combat Squadrons of the Air Force – World War II, Office of Air Force History, HQ USAF, 1982

  - Maurer Maurer: Air Force Combat Units of World War II, Office of Air Force History, HQ USAF, 1983

  - Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské

  - US National Archives and Records Administration, College Park, Maryland; Unit Histories, Reports and Mission Orders

  - Proposed plans for organization of the Eight Air Force, HQ EIGHT AIR FORCE, March 1944

  - Eight Air Force – Tactical development August 1943 – May 1945, AAF Evaluation Board, 1945

  - Wikimedia Foundation, Inc. - Barevné bokorysy a emblém 8th Air Force – Jan Zdiarský

• První zima

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 82115 

  
  

  Když Adolf Hitler porušil smlouvu Molotov-Ribbentrop a 22. června 1941 zaútočil se svými spojenci na Stalinův Sovětský svaz, došlo k dosud největším pozemním i leteckým bojům ve světové historii. Síly Německa a jeho satelitů však útok zahájily později, než bylo původně plánováno. A představy velení, že se Sověty podaří porazit do zimy, byly z mnoha důvodů mylné. Sovětskému svazu navíc začala přicházet pomoc v rámci smlouvy Lend-Lease. Německé pozemní i letecké jednotky se v zimě 1941/1942 dostaly do situace na níž často nebyly vybaveny – na rozdíl od svých protivníků, kteří terén i ruskou zimu dobře znali.

  Mezi jednotami, které v té době v Rusku bojovaly, byla i Jagdgeschwader 54 „Grünherz“ pod velením Kommodora Hannese Trautlofta. Jedné z jeho Gruppe, I./JG 54, velel od února 1942 Hptm. Hans Philipp, jehož souboj je zachycen na boxartu Adama Toobyho. Trautloft nechal po skončení zimní kampaně na jaře 1942 připravit zprávu, která shrnovala zkušenosti z období 1. 11. 1941 až 30. 4. 1942. Je dostupná v Bundesarchivu pod signaturou RL 10/477. Dokument má 80 stran a v několika odstavcích se pokusím vybrat některé zajímavé body z prvních sedmi kapitol.

  JG 54 byla nasazena na frontovém úseku dlouhém 330 km v oblasti skupiny armád Nord mezi Ilmeňským jezerem a Leningradem. Byla podřízena Luftflotte 1 v rámci I. Fliegerkorpsu. Její výzbroj tvořily Bf 109 F-2 a první stroje verze F-4 obdržela její III. Gruppe v březnu 1942. V prosinci teplota klesla na 10 stupňů pod nulou, ale v lednu dosáhla až minus 42. V tomto období provedla JG 54 celkem 8946 bojových letů a 1258 bitevních útoků. Nárokovala při tom sestřelení 51 průzkumných, kurýrních a dopravních letadel, 107 bombardérů, z nichž většinu tvořily moderní Pe-2 a Il-2 a v soubojích zničila 518 stíhacích letounů, z nichž více než 80 % představovaly moderní letouny.

  Během zimy sovětští letci upravili své formace obdobným způsobem, jaký používali Němci. Vzhledem k technické převaze Bf 109 F začali používat obranný kruh, proti kterému museli Němci vypracovat útočnou taktiku. JG 54 se na tomto bojišti poprvé setkala s Curtissy P-40, u nichž dobře hodnotila stoupavost a schopnost manévrovat v zatáčkách.

  V nepřátelských formacích obvykle letěly stroje s bílým kamuflážním nátěrem i s původní tmavou kamufláží, což Němcům komplikovalo získávání přehledu o počtu a pozici nepřátel. Pilotům Bf 109 F se nejlépe osvědčila formace čtyř letounů (Schwarm), který byl rozdělen na dvě dvojice (Rotte). Na jednu, která útočila a na druhou, která ji shora kryla. Doporučený způsob útoku byl z bezprostřední blízkosti zezadu, a to kvůli kvalitnímu pancéřování sovětských strojů. Po ukončení palby se doporučovalo přitáhnout a proletět nad protivníkem, aby německý stroj nemohl být zasažen jeho troskami.

  Sovětské bombardovací formace obvykle létaly v počtu tří až dvanácti strojů se silným stíhacím doprovodem. Proti takové přesile bylo nezbytné přivolat z jiných úseků fronty další Rotte a Schwarmy, aby bylo možné upoutat bojem stíhací doprovod a napadnout bombardéry. Formace Pe-2 byly velmi disciplinované a nedoporučoval se proti nim útok přímo zezadu. Pokud došlo k zasažení bombardéru, ostatní osádky Pe-2 se ho pokusily zařadit do středu formace, aby jej ochránily.

  Bitevní Il-2 měly podle letců z JG 54 vynikající pancéřování a doporučovala se palba na ocasní plochy, ideálně shora nebo z boku. Ze zprávy JG 54 je patrný respekt k palubním střelcům nepřátelských bombardérů. Zmiňována je rovněž problematika doškolení nováčků, kteří měli velkou chuť do boje, současně však podceňovali protivníka.

  Doprovod vlastních bombardérů Němci hodnotili jako obtížnější než v létě 1941, především kvůli časové koordinaci setkání s bombardéry a také kvůli tomu, že osádky Ju 88 měly tendenci používat volnější formace. Jako dobrou hodnotila JG 54 spolupráci s osádkami Stuk, které disciplinovaně udržovaly těsné formace. 

  Jako vysoce účinnou pak hodnotila JG 54 nepřátelskou protiletadlovou obranu, která byla velmi nebezpečná především při bitevních útocích. Zásadně se nedoporučovalo na jeden cíl útočit dvakrát a při odletu bylo nezbytné udržovat co nejmenší výšku nad terénem. 

• ÚVODNÍK

  
  

  Dobrý den, vážení přátelé!

   Ještě před koncem první poloviny letošního roku jsme stihli přestěhovat do nového areálu v Sedleci balení modelů. To nám významně zjednodušilo logistiku, protože dosud jsme výlisky vozili z Obrnic do Mostu, kde jsme stavebnice zabalili a odvezli je do skladu obchodního oddělení v Sedleci. Ta místa od sebe nejsou daleko, je to v řádu jednotek kilometrů, ale i tak jsme se dost najezdili. Teď dělí balení modelů a sklad obchodního oddělení jedna stěna a dvoje dveře, sklad výlisků je přes dvůr. Jasně, je to jen malý krok pro lidstvo, ale i tak to pomohlo. Mimo jiné máme připravený archiv dosud neobnovených stavebnic, kterých je stále kolem šedesáti, takže budeme pokračovat s jejich postupným vracením na trh. S blokem červencových novinek se tak vrací Spitfire Mk.IXc v 1/72 spolu s Fw 190 A-4 a Rolandem C.II ve čtvrtce. Od každé z těchto stavebnic je k dispozici pár set kusů. Protože většinu komponent máme na skladě, prakticky nic kromě výlisků nemusíme doplňovat, můžeme si dovolit prodávat tyto stavebnice za staré předinflační ceny. Nepředpokládám, že by to někomu vadilo.

  Pojďme si něco říct o červencových novinkách. Ty jsou sice už týden v prodeji, já však myslím, že to nevadí.

   

  Stavebnice

  Od prvního uvedení čtvrtkové stavebnice P-51D Mustang jsme přemýšleli, jak zpracovat to naprosto bezprecedentní množství barevných variací tohoto letadla a především středobod tohoto bohatství pestrých barevných schémat, kterým jsou Mustangy od 8. letecké armády USAAF. Já sám jsem dlouho držel v hlavě myšlenku na postupné zpracování jednotlivých Fighter Group, ale stále tu byla pochybnost, nakolik bude takové pojetí zajímavé. Lze si ho samozřejmě představit u obtiskových aršíků, ale stavebnice je přece jen trochu jiná liga. Vydat takové množství stavebnic a udržet pro ně zájem modelářů by bylo patrně velmi těžké, až nemožné. Na druhou stranu, vydat jen jednu limitku věnovanou Mustangům 8. letecké armády by znamenalo zůstat pouze na povrchu celé problematiky s předpokládaným zopakováním notoricky známých nejslavnějších letounů těch nejslavnějších pilotů. Po dlouhých diskusích jsme se nakonec rozhodli pro vydání tří samostatných položek, věnovaných třem stíhacím křídlům 8. letecké armády. Po přebrání desítek nabízejících se letounů jsme dali dohromady mix deseti strojů, které dobře dokumentují nasazení Mustangů v posledním roce války. Ve stavebnici jsme zopakovali pouze jeden z již dříve vydaných strojů, známou Big Beautiful Doll podplukovníka Landerse, i ta je ovšem zařazena v pozměněné podobě, reprezentující pozdější vzhled letounu, než jaký jsme použili dříve. Výsledkem výběru zbarvení pro novou limitku Mustangů je mix deseti strojů. Část z nich jsou ty nejslavnější letouny nejslavnějších pilotů a zbytek, nutno dodat že vlastně většina, jsou méně známé a rozhodně méně profláknuté Mustangy. Předpokládáme, že z takto připravené nabídky si může vybrat každý, kdo se rozhodne, že bez téhle limitky nemůže být.

  Tím ovšem ještě ladění konceptu této stavebnice nekončilo. Protože obsahuje jen jednu sadu výlisků, postavit z ní lze logicky jeden model. Nicméně obtiskový aršík je koncipován tak, aby umožnil postavit modely dva. Popisky a výsostné znaky jsou totiž zdvojené. Pokud se někdo rozhodnete tuto možnost využít, stačí si k této stavebnici dokoupit Overtrees, případně Overlept, což není podmínkou. A kdo ji nevyužije, o nic nepřijde. Cena stavebnice zůstává i přes velký obtiskový aršík, lepty, masky, Brassinová kola a výfuky, což je vše také součást stavebnice, na úrovni, za jakou by byl nabízen ProfiPACK.

  Když už jsme u stavebnic ProfiPACK, nabízíme vám v této edici na červen Rufe, tedy plovákovou verzi Zera v měřítku 1/48. Část vyrobených Rufe přitom skutečně vznikla konverzí ze Zer s klasickým podvozkem. Tato stavebnice nabízí pět verzí zbarvení z různých oblastí bojového nasazení těchto zajímavých letounů. Druhý ProfiPACK pro tento měsíc je reedicí čtvrtkového Bf 109 F-2.

  V řadě Weekend se dočkali ti, kdo dlouho čekali na nové vydání Bf 110 G-4. Pokud by někomu nestačila dnes již obvyklá nabídka čtyř verzí zbarvení, může si ještě chvíli počkat. Ke znovuuvedení na trh je připravený i ProfiPACK Bf 110 G-4 (kat. č. 8208), původně vydaný v lednu 2021. Pro tuto stavebnici ale v prosinci 2020 shořely při velkém požáru skladu všechny nezabalené výlisky, takže se do prodeje dostala jen malá část připravených stavebnic. Zbytek je nyní připravený k druhému pokusu a do prodeje půjde v srpnu nebo v září. Zbývá necelých tisíc krabic, takže lze předpokládat, že budou rychle vyprodány. Druhým červencovým Weekendem je Fw 190 A-5 v měřítku 1/72, v tomto případě jsou ve výběru barevných variant vesměs stroje se čtyřmi kanóny v křídle.

   

  Doplňky

  V kolekci doplňků se věnujeme posledním novinkám na trhu stavebnic. Mezi lepty a maskami tak najdete sady pro Mi-4A v měřítku 1/48 od Trumpeteru, MiG-17F od Ammo MiG, Hurricane Mk.I od Hobby Bosse, nebo Do 335A od Tamiyi či F-4E od Mengu. To vše samozřejmě v měřítku 1/48. V nabídce je ale také Zoom sada pro náš Bf 110 G-4 1/48 nebo Fw 190 A-5 1/72, ve dvaasedmdesátině jsou v nabídce i sady na Mosquito PR Mk.XVI. Ve dvaatřicetině pak najdete sady pro F-35A od Trumpeteru a A-20G Havoc od HKM.

  Pokud jde o Brassinové sady, doporučuji vaší ctěné pozornosti kolekci pro naše stále ještě nové Bf 109 F v měřítku 1/72 či čtvrtkové sady pro Do 335 od Tamiyi nebo kouzelně vyhlížející motory pro neméně šarmantního Ansona Mk.I od Airfixu. Motor lze použít buď odkrytovaný, nebo zakrytovaný s použitím původních krytů ze stavebnice. Mezi čtvrtkovými sadami také vyniká chladič pro náš P-51D Mustang. Ano, provedení této pasáže ve stavebnici není nic moc, po pravdě je to patrně její nejslabší část a slibuji, že u P-51B bude již v plastovém základu chladič významně lepší. Tedy ne že by ani pak nestál za náhradu Brassinem, na to je ta tištěná sada moc pěkná, ale kdo do ní nepůjde, nemusí mít pocit, že jsme ho připravili o dobrý pocit z dobře postaveného modelu. Také jsme překonstruovali a pro tisk upravili kokpit pro Bf 109 F-2, což je součást postupného redesignu starých odlévaných kokpitů. Ve dvaatřicetině jsou tu zajímavé a užitečné sady pro F-35B od Italeri, dále tryska pro F-16 od Tamiye a několik drobnějších sad jsme vytvořili i pro Spitfire Mk.I od Kotare, jehož tvůrcům přejeme dobré obchody a dlouhou kariéru úspěšného výrobce plastikových modelů.

  Pak jsou tu jako obvykle sady řady LööK a Space, Big Edy a Big Siny, které také stojí za prozkoumání. Informace o nich najdete na následujících stránkách dnešního Infa, jako obvykle.

   

  Články

  Mě jsem ambici napsat článek o tom, jak to bylo s Bf 109 F Wernera Mölderse, ale nedokázal jsem to. Podařilo se mi shromáždit celkem úctyhodné množství fotografií, udělal jsem si jejich analýzu, ale stále mám pochybnosti a mezery ve vědomostech a informacích. Navíc se nám zatím nepodařilo sehnat fotografie, které by bylo možné legálně publikovat a bez fotografické dokumentace nemá podle mě takový článek smysl. Budu tedy dál pátrat po dalších informacích, konzultovat to s lidmi, kteří toho o problematice Luftwaffe vědí podstatně víc než já a doufat, že z toho vypadne něco publikovatelného. V tuto chvíli se ale omlouvám za svoji nedostatečnost!

  Na druhou stranu o mnoho nepřijdete, protože článků je tak jako tak v tomto čísle dost a jsou všechno, jen ne nudné. Je tu další pokračování seriálu o (nejen) leteckých bojích nad Ukrajinou od Mira Bariče, mapující události, ke kterým došlo v květnu. A děly se tam zajímavé věci, i když pokračování zaměřené na červen bude ještě zajímavější. Ono se toho popravdě řečeno na konci června dělo víc v Rusku než na Ukrajině a mohlo by to tak vydržet! Ono je to Rusko opravdu země zázraků, děje se tam nevídané a nemožné se stává skutkem. Já už od dob své vojenské služby, kdy jsem mohl poměrně zblízka poznat tehdejší Sovětskou armádu v akci, pevně věřím v neschopnost Rusů v dohledné době několika desítek let vyhrát jakoukoli regulérní válku. A to, že zuby nehty ty svoje války okecávají a nazývají je různými obskurními opisy typu speciálních vojenských operací nebo bratrských pomocí, jim nepomůže. Takže přeji Ukrajincům, aby se jim jejich domácí půda, kterou Rusové momentálně považují za svoji domácí půdu, co nejrychleji vrátila. U nás to trvalo dvacet let, pevně věřím, že Ukrajinci to dají rychleji. Rusům přeji, aby se ze svého současného marastu co nejrychleji a hlavně natrvalo vyhrabali, protože to, co dnes předvádějí, tedy opravdu není kulturního národa hodno a to, že něco podobného kdysi prováděli i Římani, není zrovna dobrý argument. Kde je dneska Římanům konec, že…

  Dále tu máme článek od Jana Zdiarského je zde článek o 66th Fighter Wing, který se logicky váže k výše zmíněné novince, prvnímu dílu stavebnic ze série Mighty Eighth. V tomto vydání jsou ale i jiné než historické články. Něco o letošním ročníku čtyřiadvacetihodinovky Iron Bunny na Bublavě se dozvíte z reportáže člena vítězného týmu Lukáše Loučky, se stavbou Brassinového motoru pro Wildcata vás seznámí další účastník minulých ročníků Iron Bunny Jan Baranec a článkem o maskách pro stříkání výsostných znaků a kovových panelů na povrchu letadel v barvě kovu přispěl do tohoto vydání Jakub Nademlejnský.

  Přeji vám příjemné chvíle strávené někde v chládku u červencového vydání eduardího Infa.

   

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Mrazivé bojiště

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  Kat. č. 82219

  
  

  Americký generál Billy Mitchell v roce 1935 v Kongresu prohlásil: „Věřím, že v budoucnu, kdokoli bude mít v rukou Aljašku, bude mít pod kontrolou svět. Myslím, že to je nejstrategičtější část světa.“ Japonské velení chtělo ztížit spolupráci mezi USA a SSSR, pokud by Stalin vstoupil do války proti Japonsku a hodlal s americkou podporou napadnout Kurilské ostrovy. Proto se Japonci zaměřili na Aleutské ostrovy, z nichž některé chtěli dobýt, vybudovat na nich základny a následně napadat americká zásobovací a vojenská plavidla. Útok na Aleuty a vylodění na ostrovech Attu a Kiska v červnu 1942 nebyly diverzní akcí, která měla odvést pozornost od útoku na Midway, jak se někdy uvádí. Byla to strategicky rovnocenná část invazní operace, která měla severní a jižní cíl se záložními silami operujícími zhruba v polovině vzdálenosti mezi Aleutami a Midway.

  Poté, co od Aleut odplul svaz japonských letadlových lodí, byla pověřena stíhacím krytím invazních sil Tōkō Kōkūtai, která měla ve své výzbroji mimo jiných hydroplánů také hydroplány Rufe. Její stíhací jednotka na Aleutách zahájila činnost na počátku července 1942, později byla vyčleněna a vznikla z ní 5. Kōkūtai, ke konci roku přeznačená na Kōkūtai 452.

  Na Aleutách vládne i v létě chladné a velmi proměnlivé počasí, charakterizované nízkou oblačností, která značně omezuje provádění bojových letů. Na japonské síly začaly brzy útočit americké létající čluny a dvou i čtyřmotorové bombardéry. Vzhledem k malé výšce byly jejich nálety kryty nejen stíhacím doprovodem, ale v řádu několika minut jim předcházely útoky stíhačů proti stanovištím protiletadlové obrany. Do těchto operací se zapojovali piloti Lightningů, Airacober a také Curtissů P-40 jak amerického, tak kanadského letectva.

  Rufe nejdříve kotvily na mělčině a údržba se prováděla ve značně improvizovaných podmínkách na břehu. Na ostrově Kiska se později podařilo vybudovat hangár, Spojenci však mezitím na Aleutách rychle vybudovali nová letiště. Piloti Rufe při obraně svých základen často bojovali proti přesile, létali však i na protiponorkové hlídky a prováděli útoky na spojenecká letiště. Piloti s Rufe sestřelili od léta 1942 do března 1943 patnáct letounů jistě a pět pravděpodobně. Z necelých osmi měsíců svého bojového nasazení prováděli operace proti nepříteli šedesát dnů, přičemž v řadě případů provedli více akcí během jednoho dne. V leteckých bojích jednotka ztratila dvanáct Rufe a deset pilotů. Zbývajících 23 strojů na Aleutách odepsala kvůli závadám a vlivu počasí.

  Mezi její protivníky patřili i piloti Curtissů P-40 z 11th FS, 343th FG. Ta v roce 1942 operovala ze základny Fort Glenn na ostrově Umnak a patřila mezi jednotky, které čelily náletu japonských palubních letounů při útoku na Dutch Harbour. Zpočátku měla ve výzbroji Curtissy P-40E, které jsou v jejích hlášeních uváděny až do srpna 1943. Od září 1942 používala také P-40K a po srpnu 1943 její letci sedlali P-40N. Během své činnosti v extrémně obtížných podmínkách si její stíhači připsali šest vítězství a jedenáct z nich se z boje nevrátilo. Během druhé světové války bylo poškozeno nebo zničeno dalších téměř 100 letounů 11th FS kvůli haváriím. V roce 1942 stál v jejím čele Lt/Col John Stephen Chennault, syn legendárního velitele Létajících tygrů. A protože jablko nepadlo daleko od stromu, na přídích Curtissů 11th PS se rovněž objevily malby inspirované tygrem. Byly však výraznější než v případě American Volunteer Group. Dva P-40E jsou zachyceny na boxartu Marka Ryśe při fiktivním náhodném střetnutí s jedním Rufe.

  John S. Chennault, stejně jako jeho protivníci, čelil extrémně nepříznivým podmínkám a na své konto si 25. září 1942 připsal jedno Rufe. Obě strany byly hrdé na to, jak dokázaly v oblasti Aleut plnit bojové úkoly a po válce k tomu Chennault v historii jednotky uvedl: „Co budu živ, nenajde se squadrona, která by lépe symbolizovala odhodlání být tam, kde je jí zapotřebí. Prošli jsme si takovými těžkostmi a byli jsme tak málo připraveni, že nám kromě morálky chybělo snad všechno. Ale dokázali jsme to. Útrapy, se kterými se museli muži vyrovnat a způsob, jakým je přijali, nás naplnilo hrdostí, že jsme Američané.“

  John S. Chennault, který později prošel službou v Korejské válce, je pohřben vedle svého otce na Arlingtonském hřbitově.

  Další podrobnosti k letounu Rufe a jeho nasazení v oblasti Aleut najdete ve vydání magazínu INFO Eduard z dubna 2023. 

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ukrajinská obsluha pripravuje batériu Patriot na akciu.

  
  

  Patriot vs. Kinžal

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne siete a ďalšie verejné zdroje

  
  

  Tento diel, mapujúci obdobie mája, nadviaže presne tam, kde na konci apríla skončila predchádzajúca časť. Bez prestávky pokračovali ukrajinské útoky proti dôležitým cieľom v ruskom tyle a ruské bombardovanie ukrajinských miest. Do ich obrany sa intenzívne zapojili aj systémy protivzdušnej obrany Patriot, ktoré práve dorazili. Na scéne sa objavila aj ďalšia významná zbraň zo Západu a došlo aj na ďalší čierny deň ruského letectva.

   

  Ako sme už uviedli v závere predchádzajúcej časti, ukrajinské hlavné mesto Kyjev malo za sebou takmer dva mesiace relatívneho pokoja. Potom sa však obnovili ruské útoky, ktoré pokračovali aj celý máj. Tentoraz však s veľkým rozdielom – proti ruským raketám stáli batérie Patriotov. Prvá dorazila 21. 4. a druhá 27. 4. Jedna bola dodaná z USA a druhá z Nemecka. Okrem toho Holandsko poskytlo dve dodatočné odpaľovacie zariadenia, ktoré tieto batérie posilnili. Ruské ozbrojené sily sa rozhodli tieto batérie za každú cenu zničiť. Po mesiaci nepretržitých útokov Putin oficiálne oznámil zničenie piatich batérií Patriotov – z dvoch dodaných... To asi nepotrebuje ďalší komentár.

  Dlhý zoznam úspechov ukrajinskej batérie protivzdušnej obrany.

  
  

  Naopak, o svoju auru neporaziteľnosti prišli ruské rakety Ch-47M2 Kinžal. Tie zaradili Rusi do služby na prelome rokov 2017/18. Oficiálne majú dolet 2000 km, dosahujú rýchlosť 10 Machov a môžu niesť konvenčnú alebo jadrovú hlavicu. Podľa ruskej propagandy sú to hypersonické zbrane. V skutočnosti sú to balistické rakety vyvinuté z rakiet zem-zem Iskander a upravené na vypúšťanie z lietadiel – konkrétne z typov Tu-22M3 a MiG-31. Pri balistických raketách stačí vypočítať ich dráhu a poslať im raketu takpovediac do cesty. Skutočné hypersonické zbrane sú schopné manévrovať tak, že na zmenu trajektórie už obrana nestihne zareagovať.

  Ukrajinská obsluha pripravuje batériu Patriot na akciu.

  
  

  Moskva tvrdila, že Kinžaly nasadila proti Ukrajine od samého začiatku vojny. Používali ich však iba v malom počte. Dôvodom je ich vysoká cena (udáva sa 10 miliónov dolárov) a malý počet vyrobených kusov. Najväčší útok sa udial 9. 3. tohto roku, keď Rusi vystrelili na Ukrajinu šesť rakiet tohto typu. Najmenej dve rakety boli vlani stratené. Jeden Kinžal sa zrejme pre poruchu zrútil ešte na ruskom území, ďalší bol zničený, keď jeho nosič, MiG-31, havaroval vlani v októbri pri štarte z letiska Belbek na okupovanom Kryme.

  Ilustračná fotka MiG-31 s podvesenou raketou Kinžal.

  Trosky Kinžalu vystavené v Kyjeve.

  Prvý zárez

  Teraz prvýkrát zničila Kinžal aj ukrajinská protivzdušná obrana. Stalo sa tak 4. 5. skoro ráno nad Kyjevom. Magazín The Economist sa o tom rozprával s 30ročným ukrajinským operátorom Patriotov Vjačeslavom. Ten povedal, že podľa manuálu bol Kinžal zostreliteľný, no presvedčilo ho až to, keď bol vydaný rozkaz na vystrelenie rakety a potvrdený zostrel. Nasledoval potlesk, radosť a veľa nadávok. Vjačeslav si tiež všimol, že Kinžal letí asi trikrát pomalšie, ako udávala ruská propaganda. „Pochopili sme, že Patriot funguje. Nabudúce, keď sme videli nie jeden, ale šesť Kinžalov na našich monitoroch, bola to už len záležitosť rutiny,“ povedal pre The Economist.

  Vjačeslav prešiel skráteným výcvikom, ktorý trval tri a pol mesiaca. Najprv sa cvičil v Oklahome v USA a potom v Poľsku. Podľa Ukrajincov bol však aj tento výcvik príliš dlhý. Západné systémy sú totiž viac automatizované a na ich ovládaní nie je nič výnimočne zložitého. „Systém IRIS-T je omnoho menej komplikovaný ako Buk, ktorý som ovládal predtým. Je to ako prejsť z kalkulačky na MacBook Pro. Západné batérie v podstate urobia prácu za vás,“ citoval The Economist Denisa Smažného, kooridnátora výcviku pre IRIS-T a NASAMS.

  Ukrajinská protilietadlová jednotka s vozidlami Humvee a raketami Stinger.
  

  Aj táto jednotka si svoje úspechy starostlivo značí na svoje Humvee.

  
  

  Trosky Kinžalu, ktorého zostrelenie 4. 5. spomínal  Vjačeslav, dopadli na ihrisko. Ich fotky sa vzápätí objavili na sociálnych sieťach. Kyjev najskôr zostrelenie poprel, pretože nechcel prezrádzať nepriateľovi svoje schopnosti. Napokon to však potvrdil. Trosky Kinžalu boli vystavené v Kyjeve. Podľa niektorých pochybovačov nezodpovedajú vonkajšiemu tvaru rakety, no podľa iných zas ide o súčasť vnútornej konštrukcie Kinžalu a preto nemá s vonkajším tvarom nič spoločné.

  Zaujímavá je diera v tele zostrelenej rakety. To zodpovedá zásahu, ktorý spôsobuje systém Patriot. Rakety verzie PAC-3 totiž nepoužívajú primárne výbušnú hlavicu s črepinami, ktoré by po explózii v blízkosti nepriateľskej strely nemuseli túto zničiť. Pri nasadení prvých verzií Patriotov sa stalo, že nepriateľská raketa bola iba poškodená a po balistickej krivke padala ďalej. PAC-3 preto vyvinuli špeciálne na ničenie balistických rakiet. Na tele strely PAC-3 je 180 malých trysiek, ktoré slúžia na jemné manévrovanie. Má tiež vylepšený aktívny radar, takže sa sama navádza na cieľ. Vďaka tomu dokáže rýchlo reagovať na pohyb nepriateľskej rakety a ničiť ju priamym zásahom svojou kinetickou energiou.

   

  Ďalších šesť zárezov

  Rusko sa po tomto neúspechu snažilo batérie Patriotov za každú cenu zničiť, alebo aspoň vyčerpať ich zásoby munície. V priebehu mája čelil Kyjev až dvadsiatim útokom. Nenarástol len ich počet, ale aj intenzita. V sledovanom období vystrelilo Rusko 16 % z počtu rakiet, ktoré vypálilo v predchádzajúcich 15 mesiacoch. To je trikrát viac oproti priemeru. Útoky tiež boli zhustené. Cieľom bolo nepretržitým ostreľovaním udržať batérie Patriotov na mieste, odhaliť ich polohu a následne zničiť. Preto sa útoky väčšinou začínali samovražednými dronmi, pokračovali strelami s plochou dráhou letu a končili Kinžalmi. Jeden z najsilnejších útokov prišiel v utorok 16. 5. – to je ten, pri ktorom Vjačeslav spomína zostrelenie šiestich Kinžalov.

  Ruským cieľom v tú noc bolo zjavne Patriot zahltiť. Vystrelili veľké množstvo rôznych striel zo severu, juhu aj východu naraz. Lietadlá vypustili strely Kinžal, lode z Čierneho mora zas strely Kalibr a zo zeme odpálili rakety Iskander. Ukrajinská strana vyhlásila, že napriek mimoriadne intenzívnemu útoku všetky strely zničila. Rusi sa naopak chválili tým, že jedna z ich striel zničila systém Patriot. Ten však nie je možné zničiť jedným zásahom, pretože ho tvoria jednotlivé prvky rozostavené ďaleko od seba. Okrem samotných odpaľovacích zariadení sú to riadiace a veliteľské moduly s radarmi, ktoré môžu byť aj niekoľko kilometrov ďaleko. Ruské tvrdenie tak možno označiť skôr za zbožné prianie. Americké ministerstvo obrany neskôr uviedlo, že systém Patriot utrpel ľahké poškodenie, bol opravený a za pár dní už bol opäť plne funkčný.

  Prácu systému Patriot v noci 16. 5. zachytili aj videá, ktoré boli zverejnené v priamom prenose na sociálnych sieťach. Ukrajina si uvedomuje dôležitosť Patriotov pre ochranu svojich miest a preto jej tajná služba proti blogerom, ktorí videá zverejňovali, vzápätí zasiahla. Rusom totiž poskytujú informácie o aktuálnej polohe batérií, ktoré sú veľmi citlivé.

  Rusi sa nevzdávali celý mesiac. Koncom mája prišla séria útokov, ktorá prebiehala v noci, cez deň a potom opäť v noci – teda prakticky nepretržite. Počas dňa pritom dovtedy takmer neútočili. Skúšali tiež rôznu taktiku. Okrem rôznych smerov a výšky útokov napríklad strely s plochou dráhou letu a samovražedné drony krúžili na mieste pri Kyjeve, len aby vylákali PVO k činnosti. Nič z toho však neviedlo k úspechu. Iné mestá však nie sú tak dobre chránené, a to v nich spôsobuje škody a straty na životoch.

   Ukrajinskí vojaci na fronte s prenosnými raketami.

  
  

  Čierny deň ruského letectva

  Napriek všetkej vyťaženosti však Ukrajina dokázala využiť svoje systémy protivzdušnej obrany aj k útoku, respektive k nastaveniu pasce pre ruské letectvo. To si zvyklo beztrestne útočiť kĺzavými bombami zo svojho územia na sever Ukrajiny. To sa však zmenilo v sobotu 13. 5., ktorá sa stala skutočne čiernym dňom. V Brjanskej oblasti bola totiž zostrelená celá útočná skupina pripravujúca sa vypustiť svoj smrtonosný náklad na ukrajinské ciele.

  Na zem sa postupne zrútili dva vrtuľníky Mi-8, bombardér Su-34 a stíhačka Su-35. Všetky padali zahalené plameňmi a dymom. Fotografie vrakov ukazovali diery po črepinách. O život prišlo všetkých deväť členov osádok týchto strojov.

  Dodnes nie je jasné, čo sa presne stalo. Prvé správy hovorili o chybe vlastnej protivzdušnej obrany, oficiálne ruské miesta vzápätí uviedli, že zničenie strojov ruského letectva je dielom sabotérov a rozbehli rozsiahlu pozemnú operáciu na ich dolapenie. Neoficiálni ruskí vojenskí blogeri však od začiatku písali o pasci, ktorú nachystala ukrajinská protivzdušná obrana. Ruské letectvo totiž stratilo ostražitosť a operácie zo svojho územia vykonávalo vždy rovnakým spôsobom. Ukrajinská strana ruské postupy dôkladne študovala a k hranici Černihivskej oblasti prisunula rakety protivzdušnej obrany. Pri ďalšom ruskom pokuse ruského letectva o útok zostrelila celú skupinu, ktorá sa na tom podieľala. Oficiálne však ukrajinská strana o celom incidente mlčí. Je jasné, že nechce poskytovať žiadne informácie nepriateľovi.

  Ruskú skupinu tvoril bombardér Su-34, ktorý sa pripravoval vypustiť na Černihivskú oblasť tesne pri hraniciach navádzané kĺzavé bomby. Minimálne jeden z vrtuľníkov Mi-8 bol vo verzii pre elektronický boj a mal za úlohu oslepiť na moment ukrajinské radary a vytvoriť tak krátke okno, ktoré by umožnilo Su-34 nerušene vykonať jeho smrtonosnú misiu. Su-35 poskytoval celej skupine stíhacie krytie. Je možné, že aj druhý Mi-8 bol vo verzii pre elektronický boj, alebo bol pripravený na záchrannú akciu pre prípad zostrelenia útočného lietadla.

  Prvý Mi-8 sa po zásahu zrútil v plameňoch pri meste Klincy približne 50 km od ukrajinských hraníc. Zahynuli pri tom traja členovia osádky. Jedna žena na zemi utrpela pri páde horiacich trosiek popáleniny. Ďalší Mi-8 sa zrútil v Unečskom okrese východne od mesta Klincy. Aj v tomto prípade zahynula celá trojčlenná osádka. Su-34 dopadol pri obci Nižneje južne od Klincy blízko pri ukrajinských hraniciach. O život prišli obaja letci. Pilot stíhačky Su-35 zahynul pri dedine Sureckij.

  Išlo o najhorší deň ruského letectva od 5. 3. 2022, kedy boli na Ukrajine vizuálne potvrdené zostrely dvoch Su-34, dvoch Su-30, dvoch vrtuľníkov typu Mi-24/35 a jednej helikoptéry Mi-8. Známe sú tiež ťažké straty pri opakovanom ukrajinskom ostreľovaní Rusmi okupovaného letiska Čornobaivka v Chersonskej oblasti. Pre okupantov tam bol najhorší deň 16. 3. 2022, kedy tam bolo podľa satelitných záberov zničených najmenej sedem ruských helikoptér.

   Padajúci ruský Mi-8MTPR-1 z 15. brigády armádneho letectva zostrelený 13. 5. v Brjanskej oblasti.

  Horiace trosky ruského Mi-8MTPR-1 na zemi pri obci Klincy.

  V priebehu mája sa objavila aj fotka tohto ruského Mi-8, ktorý havaroval niekedy predtým za neznámych okolností.

  
  

  Ďalšie ruské straty

  Okrem toho veľkého incidentu však ruské letectvo stratilo v sledovanom období aj niekoľko ďalších strojov. V stredu 10. 5. bol v priestore Avdiivky v Doneckej oblasti zostrelený Kamov Ka-52. Zahynuli obaja členovia osádky. V tom čase hlásila v tejto oblasti zostrel vrtuľníka ukrajinská 110. brigáda, ide zrejme o ten istý incident.

  V piatok 12. 5. sa v rajóne Džankoj na Kryme zrútil vrtuľník Mi-28. Ani v tomto prípade neprežil žiaden člen osádky. Príčinou havárie bola zrejme technická porucha. Najmenej informácií je o strate Ka-52, ku ktorej došlo v pondelok 22. 5. v ruskej Belgorodskej oblasti pri hraniciach s Ukrajinou. Okolnosti jeho pádu nie sú známe, vie sa len, že aj tentoraz zahynuli obaja letci na palube.

  Medzi straty súvisiace s vojnou na Ukrajine možno zarátať aj jeden Su-24, ktorý bol poškodený v areáli leteckého závodu v Novosibirsku, teda ďaleko od frontu. Pri partizánskom útoku bol v pondelok 8. 5. zapálený a poškodený podvozok tohto lietadla. To tam však bolo dlhodobo odstavené a nepoužívané. Išlo teda skôr o symbolický útok.

  Ruský Su-24, ktorý bol dlhodobo odstavený v Novosibirsku.

  Odstavený Su-24 bol 8. 5. poškodený zapálením podvozku.

  
  

  Storm Shadow v akcii

  Na ukrajinskej strane došlo v máji pri bojových misiách len k poškodeniu jednej helikoptéry. Stroj Mi-24 sa v stredu 17. 5. vrátil na základňu s veľkou dierou v nosníku vyrovnávacieho rotora.

  Ukrajinský Mi-24 poškodený 17. 5. zásahom do nosníka vyrovnávacieho rotoru.

  
  

  Ďalšie ukrajinské straty súvisia s dodaním nových západných zbraní. Ide o trochu záhadný príbeh, tak sa naň pozrieme bližšie. Britský minister obrany Ben Wallace vo štvrtok 11. 5. potvrdil, že Ukrajina dostala strely s plochou dráhou letu Storm Shadow, schopné zasiahnuť ciele vo vzdialenosti viac ako 250 km. Tento dolet stačí na zasiahnutie prakticky všetkých Ruskom okupovaných území na Ukrajine. Wallace pochválil vedcov a technikov, ktorí umožnili ich integráciu na staršie sovietske lietadlá, ktoré ukrajinské letectvo používa – v tomto prípade na Su-24.

  Strely Storm Shadow vyvinuli v 90. rokoch spoločne Francúzsko a Veľká Británia, do služby vstúpili v roku 2002. Francúzi používajú názov SCALP-EG. Strela má dĺžku 5,1 m, rozpätie 3 m a hmotnosť 1300 kg. Po vypustení klesne a kopíruje terén. Poháňa ju prúdový motor, s ktorým dosahuje rýchlosť 0,8-0,9 Machov. Navádza sa pomocou GPS a informácie o cieli sa zadávajú na zemi pred vypustením. Po odpálení ich nie je možné zmeniť. Tesne pred cieľom strela začne stúpať do výšky, odhodí kryt hlavice a navádza sa infračervenou kamerou, ktorá je pod týmto krytom. Vďaka nej rozozná cieľ, ktorý má zadaný. Ak ho nevie nájsť, zamieri na voľnú plochu, aby obmedzila vedľajšie škody. Storm Shadow je určený na ničenie opevnených cieľov – veliteľských stanovíšť, krytov na letiskách, muničných skladov, ale aj lodí a mostov. Má dvojitú hlavicu – prvá prerazí dieru do cieľa, druhá vybuchne s oneskorením až vnútri.

  Strely nasadila Ukrajina úspešne do akcie už nasledujúci deň. V piatok 12. mája ich použili na zničenie skladu paliva v meste Luhansk, ktoré dovtedy ležalo mimo dosah ukrajinských zbraní. Navyše, sklad nebol zničený priamym útokom – strely leteli oblúkom, za Luhanskom sa otočili a udreli nečakane zozadu, z východu. Pri útoku boli použité aj ďalšie zaujímavé prostriedky dodané zo Západu, klamné ciele ADM-160 MALD. Tieto lietajúce návnady zosilňujú svoj obraz na radaroch a môžu predstierať, že sú útočiace lietadlá rôznych typov, alebo strely s plochou dráhou letu. Upútajú tak na seba pozornosť protivzdušnej obrany a umožnia tak nenápadne preniknúť skutočnému útočnému prostriedku.

  Ben Wallace mal nepochybne zásluhu na dodaní týchto účinných zbraní Ukrajine. Jeho kolega Oleksij Reznikov mu preto na spoločnom stretnutí dal pohľadnicu, na ktorej je Su-24 so strelami Storm Shadow. Reznikov ju zverejnil vo štvrtok 25. 5. v nevyretušovanej podobe. To je zvláštne, pretože ukrajinské letectvo sa snaží odstrániť na všetkých zverejnených záberoch identifikačné znaky lietadiel. V tomto prípade bolo ponechané aj číslo lietadla aj znaky jednotky. Pohľadnicu zdobí aj veľký znak 7. brigády taktického letectva. Rusom netrvalo dlho a v nedeľu 28. 5. podnikli veľký raketový útok na leteckú základňu Starokostiantyniv v Chmeľnyckej oblasti, ktorá je domovom tejto jednotky. A čo je ešte čudnejšie, Ukrajinci, ktorí takmer nikdy o svojich stratách neinformujú, okamžite potvrdili zničenie piatich Su-24. Aj vďaka týmto zvláštnostiam sa objavili špekulácie, že zničené lietadlá boli v skutočnosti odstavené neletuschopné vraky a celá akcia bola len návnadou pre ruské rakety.

  Ukrajinský Su-24 so strelami Storm Shadow na pohľadnici, ktorú podpísal britský minister obrany Ben Wallace.

  
  

  Drony nad Kremľom

  Podobné útoky ako na Luhansk prebiehali celý mesiac na celom okupovanom území v rámci príprav na ukrajinskú ofenzívu. Okrem toho však pozornosť Rusov pútali aj nálety dronov hlboko na ich území. V stredu 3. mája dokonca dva drony zaútočili priamo na Kremeľ. Oba vraj boli zostrelené protivzdušnou obranou, no jeden narazil do kupoly jednej z budov a spôsobil malý požiar. Moskva sa stala terčom útokov aj na konci mesiaca, v stredu 31. 5. Podľa oficiálneho ruského vyjadrenia útočilo osem dronov, päť z nich bolo zostrelených a tri boli vyradené rušičkami. Isté je, že niektoré z „vyradených“ alebo „zostrelených“ dronov sa zrútili na domy v luxusnej štvrti na juhu ruského hlavného mesta.

  Na odlákanie pozornosti spustili na konci mája útoky cez hranice aj ruské légie, ktoré pôsobia na Ukrajine. Ich cieľom je zvrhnutie Putina, no ide o podivné spolky, ktoré majú blízko k neonacistom. Úlohu rozpútať chaos v pohraničí však zvládli na jednotku. Ruskí pohraničiari ich neboli schopní zastaviť, a tak obsadili niekoľko obcí pri hraniciach. Na ich vytlačenie museli stiahnuť jednotky z ukrajinského územia a nasadiť aj letectvo. To sa však veľmi nepredviedlo. Útok dvojice Su-34 na obsadenú budovu pohraničnej stráže zachytila bezpečnostná kamera a ruskí piloti si túto misiu rozhodne za rámček nedajú. Lietadlá útočili prízemným letom hlúpymi bombami a namiesto zásahu budovy poriadne zorali pole ďaleko od nej.

  Napriek intenzívnym bojovým akciám obe strany pokračovali aj v pravidelných výmenách zajatcov. Niektoré z nich boli zaujímavé aj z pohľadu leteckej vojny nad Ukrajinou. Napríklad v sobotu 6. 5. bolo oznámené, že na Ukrajinu sa vrátilo 45 vojakov, z toho 42 obrancov oceliarní Azovstaľ v Mariupole. Vymenili ich za troch ruských pilotov. V tomto prípade bol teda pomer pri výmene zajatcov jeden ku 15.

  Klamný cieľ ADM-160 MALD použitý 12. 5. pri útoku na Luhansk.