02/2021

• Page 1

  Ročník 20, únor 2021

  ČÍSLO 132

  cena 0,- Kč

  INFO

• Page 2

  INFO

  EDUARD

  ČÍSLO 132

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu, bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard MA.

• Page 3

  eduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  4

  ÚNOR 2021

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  únor 2021

  březen 2021

  58

  62

  32

  6

  48

  65

  66

  76

  Spitre Mk.IIa ProPACK 1/48

  Kampfstift Limited edition 1/48

  Nieuport Ni-17 Weekend edition 1/72

  Spitre Mk.IIa 1/48

  F-6D/K 1/48

  Bf 109G-10 1/48

  Du doch nicht!! 1/48

  F-6D/K 1/48

  IL Magnico 1/48

  OBSAH

  Létající živel: Willi Gabriel

  STARDUST

  Z DORNIERU NA PALUBU U-BOOTU

  93

  TAIL END CHARLIE

• Page 4

  Vážení přátelé, milí modeláři,

  za normálních okolnos bych vás dnes informoval

  o dění na norimberském veletrhu a o naší skové

  konferenci. O normálních okolnostech dnes ovšem

  není řeč ani náhodou a pěkně se rozvíjející tradice

  norimberských skových konferencí je přervána

  zrušením veletrhu. Přiznám se, že to v reálné sou-

  časné situaci není ani tak újma, jako úleva. Vlastně

  ani nevím, jak dopadl plán s přesunem veletrhu na

  léto, ale i to je jedno, protože případného letního

  veletrhu se účastnit také nebudeme. V létě bude-

  me mít jiných staros nad hlavu. Epidemická situa-

  ce stále vypadá dramacky, očkování zam trochu

  vázne, což je ale v začátcích takto rozsáhlé operace

  pochopitelné. Očekávám, že se celý proces postup-

  ně odladí a po pár týdnech už půjde hladce. A to

  možná dokonce i u nás v Čechách! Tím chci říct, že

  stále předpokládám rozsáhlé uvolnění restrikvních

  opatření v průběhu léta. A pak ta první modelářská

  akce, na níž se po epidemii sejdeme, tak ta, přátelé,

  ta vejde do dějin!

  Nikdo není dokonalý

  Svůj pravidelný výčet akcí a novinek začnu chy-

  bou, která nastala v lednu. Shodou okolnos do-

  šlo ke zrušení akce přidávání vzorků řady SPACE

  na P-51D-5 k zakoupeným stavebnicím. Nechci se

  vymlouvat na pože spojené s prosincovým požá-

  rem, ale samozřejmě to s ním úzce souvisí. Celé se

  to seběhlo takto: Po požáru nám ve skladě nezbyl

  žádný P-51D-5. Ani Weekend, lednová novinka, ani

  ProPack. Při znovuotevření obchodního oddělení

  11. ledna to tedy vypadalo, že je nebudeme schopni

  prodávat. Výroba si proto stáhla všechny sady SPA-

  CE, připravené k přidávání do balíků obsahujících

  P-51D-5, a zabalila je jako normální položky. Pak

  jsem ale rozhodl, že přebalíme zachovalé Overtre-

  es P-51D-5 a uděláme z nich Weekendy. Přebalení

  i naskladnění bleskově proběhlo a nějakých 82 kusů

  Weekendu P-51D-5 se začalo okamžitě prodávat.

  Bohužel si nikdo neuvědomil, že bychom měli při-

  dávat i sady Space, které ovšem v tu chvíli již ve

  skladu nebyly, a když nám to došlo, byla prodaná

  většina Mustangů. Což se stalo v podstatě během

  jednoho dne, abyste si nemysleli, že nám to myslí

  až tak pomalu. V této situaci se jevilo neúčelným

  podmínky prodeje měnit. Bohužel, v poměrně složi-

  té době obnovování činnos obchodního oddělení

  došlo také k informační „diskoordinaci“ a o tom, že

  Mustangy budou posílány bez sad SPACE, jsme zá-

  kazníky včas neinformovali, protože tato informace

  se dostala na markengové oddělení pozdě. Za tyto

  zmatky se omlouvám. Vznikly v situaci, kdy jsme se

  všichni věnovali řadě jiných činnos, a prodej jedné

  položky nebyl naším hlavním zájmem. Jak bude tato

  záležitost pokračovat? V polovině února by se měl

  Mustang vrát do prodeje. Nejen P-51D-5 Wee-

  kend, ale s největší pravděpodobnosi ostatní verze

  včetně F-6D. Až bude Weekend D-5 opět dostupný,

  spusme regulérně akci s přidáváním vzorků SPACE.

  Ti, kdo stavebnici obdrželi v lednu, už dostali infor-

  mační e-mail o dalším postupu. Bude takový, že kdo

  si udělá objednávku, dostane vzorek SPACE s touto

  objednávkou, kdo ne, dostane ho v separátním do-

  pise. Doufám, že m bude celá záležitost uzavřena.

  Výlisky, výlisky, výlisky…

  Obchodní oddělení jsme po požáru otevřeli 11.

  ledna a začali jsme prodávat. Nutno říct, že jsme

  prodej obnovovali v náročných podmínkách. Jen

  během prvního týdne nám do skladu třikrát natekla

  voda z asanovaných prostor nad skladem a celko-

  vé podmínky ve skladu nebyly a dosud nejsou nijak

  příjemné. Zároveň jsme nejen první týden, ale celý

  leden museli bojovat s různými překvapeními a ná-

  strahami prostoru vraceného postupně do provozu.

  Tím největším a po pravdě řečeno i očekávaným

  problémem, který bude během února čím dál m

  viditelnější, je nedostatek výlisků pro doplňová-

  ní skladových zásob stavebnic. Velká část položek

  byla vyprodána již v lednu a během února budou

  následovat další. Přece jen, když shoří skoro milión

  kusů výlisků, musí to být někde vidět! My jsme po-

  chopitelně hned se začátkem ledna rozjeli lisování.

  Přednost ale měly a nadále mít budou výlisky do

  novinek, takže v lednu jsme lisovali především do

  únorových novinek, a právě teď lisujeme do novinek

  březnových. Ty musí být kompletně zabaleny v po-

  lovině února. Spolu s obsahem novinek doplňujeme

  materiál pro příbuzné položky. Takže kupříkladu se

  Spiirem Mk.IIa pro únorový ProPack jsme dopl-

  nili i dobalili také Spiire Story: Tally Ho a Spiire

  Story: The Few, i Spiire Mk.Ia ProPack. Stejné to

  bude i nadále. Kupříkladu s březnovou novinkou

  Fw 190A-5 doplníme dalších šest verzí Fw 190A. Pro

  některé položky to může znamenat delší dobu mimo

  nabídku, ale jsem přesvědčen, že takto systemacké

  doplňování je nejefekvnějším postupem a že zhru-

  ba v polovině roku už bude nabídka stavebnic v na-

  šem sormentu více než uspokojivá. Na doplňování

  výlisků nejsme sami, již v lednu se do kooperace

  s námi zapojila lisovna Special Hobby, a právě teď se

  zapojuje další lisovna. Naše schopnost kooperovat

  s jinými rmami je přímo závislá na naší schopnos

  připravit formy po technické stránce tak, aby s nimi

  i rmy mimo náš obor dokázaly efekvně pracovat

  bez významnějšího rizika jejich poškození. Zam se

  mi to jeví tak, že se to daří, a doufám, že už během

  února bude mít lisování velmi slušné tempo. Dělá-

  me pro to, co můžeme. Co je v tuto chvíli bohužel

  narušeno, je dokončování nových forem na letošní

  novinky. Nástrojáři jsou pochopitelně enormně vy-

  ženi přípravou forem na lisování a na nové formy

  nezbývá tolik času, kolik bychom potřebovali. Nic-

  méně věřím, že i tuto nemilou organizační záležitost

  během února, nejvýše března zvládneme a tempo

  přípravy novinek udržíme. V lednu nám do slušně

  nastartovaného procesu ještě navíc hodila vidle

  epidemie. Covid nám vyřadil z pracovního procesu

  čtyři lisařky, což je u nás celá jedna směna. Abychom

  udrželi tempo lisování na co nejvyšší úrovni, lisovali

  i nástrojaři včetně jejich šéfa. Tak jako v jiných r-

  mách, i u nás pla, že když jde do tuhého, musí holt

  šéfové ke strojům.

  Únorové novinky: doplňky

  Pojďme se podívat na únorové novinky, a to mezi

  doplňky. Dovolím si vás upozornit na šest sad nové

  řady EDUARD SPACE. Tři jsou pro různé verze Spit-

  rů Mk.I a Mk.II v 1/48, dvě jsou pro MiGy-21, PF

  a PFM v 1/72, a jeden pro P-51D-5 Mustang v 1/48.

  To je ta sada, která se měla přidávat k Mustangům

  prodávaným v lednu a bude se k nim nakonec při-

  dávat v únoru. Protože v rámci procesu uvádění

  novinek už proběhla jako novinka na únor, bude

  gurovat i v normální nabídce. Pokud využijete

  možnos získat ji v rámci akce, tak ji jako novinku

  na e-shopu v klidu ignorujte. Upozorňuji, že tato

  akce proběhne pouze na našem vlastním e-sho-

  pu. U obchodníků mimo Eduard probíhat nebu-

  de a na stavebnice P-51D-5 zakoupené mimo náš

  e-shop se nevztahuje! Dále jsou tu tři sady LooK

  a LooKplus, včetně sady pro Mi-24V a Do 17Z v 1/48.

  V klasické čás řady Brassin najdete řadu menších

  sad, především různou podvěsnou výzbroj. Dovolím

  si zde upozornit na sadu 672253 Z-37A spraying bo-

  oms 1/72, což jsou v češně postřikovací ráhna pod

  Čmeláka. Tedy také podvěsná výzbroj. Tato sada je

  takové okno do budoucnos. Část sady, konkrétně

  vlastní ráhna, je vyrobena nikoli klasickým odlévá-

  ním, ale přímým 3D skem. To je cesta, kterou by-

  chom chtěli v budoucnu jít, a technologie, kterou

  chceme rozvíjet a intenzivně využívat. Naším cílem

  je, aby ve druhé polovině roku už tyto přímo štěné

  sady tvořily významnou část produkce resinových

  doplňků.Fotolepty a masky nabízejí několik kolekcí

  sad na zajímavé modely vydané v posledních týd-

  nech, kupříkladu na Tornado GR.4 (Italeri 1/32),

  F-104DJ (Kinec 1/48), Il-2 (Zvezda 1/48), F-4EJ Kai

  (Fine Molds 1/72) nebo na Merkavu Mk.2D (Takom

  1/35). Upozorňuji také na rozsáhlou nabídku masek

  a šest nových BigEdů. V únoru vydáváme také čtyři

  nové sady obsků. Jsou to dvě sady popisek na P-38

  a na Harrier GR.7/9, obě v měřítku 1/48. Další dvě

  sady jsou klasické markingové obsky pro Fokke-

  ra Dr.I v měřítku 1/32. To je stavebnice od Mengu,

  původně vyráběná pro WNW. První sada Die alten

  Kanonen se věnuje esům všeobecně, druhá sada

  pojmenovaná Flying circus / JG 1 je o Dreideckerech

  od Richthofenovy JG 1.

  Únorové novinky: stavebnice

  Požár a tlak na kapacitu lisování po požáru ovlivnil

  skladbu únorových novinek stavebnic. Naštěs lze

  také říct, že ovlivnil pouze vydávání nových staveb-

  nic. Počet novinek jsme zredukovali na tři, z plánu

  jsme vyřadili MiG-21bis v edici Weekend z důvodu

  potřeby lisovat větší množství rámečků. Miga vy-

  dáme s největší pravděpodobnos ve druhé polo-

  vině roku. Ze stejného důvodu jsme posunuli i re-

  edici dvaasedmdesánového ProPacku MiG-21MF

  Fighter Bomber. V řadě Weekend tak zůstala jen jed-

  na novinka, Nieuport 17 v měřítku 1/72. To je podle

  mého názoru jedna z našich nejhezčích stavebnic,

  která bohužel zůstává poněkud stranou zájmu.

  Vznikla kdysi za neobvyklých okolnos, připravili

  jsme ji do výroby za pro nás rekordních šest měsíců

  k termínu premiéry lmu Flyboys. Dnes je to celkem

  zapomenutá záležitost, upřímně řečeno, lm nebyl

  nic moc a my, kdo o letadlech, létání a válčení s nimi

  něco víme, jsme ho přijali se značnými rozpaky. Řek-

  něme si to na rovinu, byl to propadák, i když měl

  jistě také nějaké klady. Tedy, po pravdě, právě teď

  mě napadá jediná světlá stránka, a to, že po tom l-

  mu zbyla v našem sormentu jedna hezká stavebni-

  ce. A ta má nyní v novém weekendovém schématu

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 5

  a krabici opět šanci vyniknout. Prohlížel jsem si mi-

  nulý týden násk obskového aršíku, a i ten je sám

  o sobě velmi pěkný. Vybrali jsme čtyři Francouze, co

  jméno, to příběh: Charles Nungesser, Paul Tarascon,

  Georges Maon, Mathieu Tennant de la Tour. Za-

  hraniční uživatele, mezi nimiž se najde také nejedno

  slavné jméno a jejichž stroje jsou neméně pestré, si

  necháme zase na příště.

  V řadě ProPack máme v únoru celkem očekáva-

  ného Spiira Mk.IIa. S ním je spojena premiéra no-

  vého grackého provedení krabice. Ta okrová pole,

  ta prosím vás nemají imitovat dřevo, ale mosaz. To

  zam moc nezabírá, v reakcích respondentů hod-

  nocích novou krabici vede momentálně dřevo nad

  mosazí 72:0, ale ještě zabojujeme a budeme se sna-

  žit vizuální vjem překlopit do té mosazi. Tak jako tak

  se zdá, že i ProPacková krabice u zákazníků boduje

  podobně jako dříve představená krabice řady Wee-

  kend a líbí se, což nás samozřejmě těší.

  Na skladbu vybraných Spiirů Mk.IIa se podívejte

  v galerii. Já bych vás teď rád upozornil na jednu

  maličkost, na kterou byste bez nápovědy nepřišli.

  Jde o pozadí, o to pobřeží pod letadly. Piotr letadla

  namaloval nad normandským pobřežím u Étretatu.

  Kdybyste nevěděli, co to je za místo, tak si z toho

  nic nedělejte. Já to ještě předloni také nevěděl.

  V létě roku 2019, kdy ještě nikoho ani ve snu nena-

  padlo, že o rok později se cestování stane vzácnos

  a když už nás někam pus, tak budeme mít na obli-

  čeji masky jako banda bankovních lupičů, byla část

  naší rodiny s přáteli na dovolené v Normandii. První

  týden jsme bydleli v Ouistrehamu a já jsem tam byl

  naprosto spokojen. Hned v prvních dnech dovolené

  jsem se stal dočasným štamgastem bistra Le bistrot

  D-day (v Ouistrehamu se tak nějak všechno odkazu-

  je na invazi) a představa, že se místo popíjení piva

  a kávy potáhnu dvě hodiny tam a dvě zase zpát-

  ky někam do nějakého Étretatu očumovat jakési

  úchvatné útesy, mě vůbec nelákala. No ale nakonec

  zvítězila má loajalita k rodině a přátelům, a tak jsem

  jel. A jak už to tak bývá, ty nejlepší zážitky vždy čekají

  na místech, kam se nám nechce. Étretat mě uchvá-

  l nejen svou scenérií a atmosférou, ale především

  příběhem, který jsem tam na kopci nad městem ob-

  jevil. Nebo jsem si ho spíš připomněl. Je tam na úte-

  su pomník Nungessera a Coliho, protože je to mís-

  to, kde byl naposledy viděn jejich letoun L´Oiseau

  Blanc při jejich slavném, tragickém a tajemném letu

  z Paříže do New Yorku. Od té chvíle, kdy jsem tento

  pomník spatřil, mě osobnost Charlese Nungessera

  naprosto uhranula. Ne že bych o něm předm nic

  nevěděl, ale bral jsem ho jako jednoho z mnoha let-

  ců, jedno z mnoha leteckých es Velké války a až tak

  moc mě nevzrušoval. To neberte jako neúctu k hrdi-

  nům, to je takový inační jev. Hrdinů Velké války je

  zkrátka mnoho. Ale jak jsem se pusl do zkoumání

  jeho válečné i poválečné kariéry a postupně jsem

  narážel na další a další záhady a tajemnos, nejen

  ty, spojené s jeho zmizením, začalo mi být jasné, že

  tenhle chlap byl sakra zajímavou postavou. Už když

  jsme vydávali Nieuporta 17 ve čtvrtkovém ProPac-

  ku, tak jsem o něm chtěl napsat článek, ale vlivem

  jiných událos a vlastní lenos jsem to nedokázal.

  V polovině ledna, když už mi v hlavě cvakalo z roz-

  sahu tabulek pro lisování, jsem si řekl, že o víkendu

  na tabulky kašlu a jako relax napíšu krátkou svižnou

  esej o Nungesserovi. Nenapsal jsem nic, protože

  jsem okamžitě uvízl hned na jeho první válečné

  příhodě. Ta mi přišla tak podezřelá, že jsem se do

  ní zabral a zaobírám se jí dodnes. Zato už jsem zís-

  kal poměrně slušný přehled o historii automobilek

  Mors a Citroën a díky pomoci Honzy Bobka také

  o gardových jezdeckých plucích německé císařské

  armády. Což za to, jak jistě uznáte, stojí! Takže člá-

  nek nemám, a proč vám to tu tak obšírně povídám,

  je proto, abych vám ukázal, že i zdánlivě zcela od-

  lišné modely a letouny spolu mohou nějakou ma-

  ličkos souviset. V tomto případě je pojítkem mezi

  Spiirem a Nieuportem město Étretat.

  Tře únorovou novinkou mezi stavebnicemi je

  Kampfs, což je čtvrtkový Do 17Z původem od ICM

  v řadě Limited edion. Tato položka také souvisí se

  Spiirem, stejně jako předchozí Bf 109E a Bf 110C

  a D v položkách Adlerangri a Adlertag reprezentu-

  je provníky Spiirů. Opro Bf 109E a Bf 110 jsme

  Dorniery pojali šířeji a nabízené letouny pokrývají

  delší časové období, zhruba od konce roku 1939 do

  zimy 1942. Takže od začátku války, přepadení Pol-

  ska, přes bitvy o Francii i Británii a tažení na Balkán

  zavítáme i do Afriky a přes ruské pláně se dostane-

  me až do Finska. Taková Tour de Europe 1939-42.

  Historické články

  K Dornierům máme připraveny dva články. První

  je z pera Honzy Bobka a věnuje se osudům osádky

  Do 17Z 7T+HH od KGr.606. Najdete ho v tomto čísle

  Infa a věřte, že to je neuvěřitelný příběh, ve kterém

  se velitel Dornieru stane velitelem ponorky. Poprvé

  ho potopí Britové, podruhé ho chtějí poslat ke dnu

  Američané, po nich opět Britové. Nakonec ho do-

  stanou Francouzi. U Dakaru.

  Druhá, neméně zajímavá studie o Do 17Z od Mira

  Bariče vyjde v březnovém čísle a bude věnována

  stroji 5K+AR od 7./KG3. Článek se bude zabývat jak

  bojovou službou tohoto stroje a jeho poslední akcí,

  tak příběhem nalezení a záchrany vraku a jeho ná-

  sledné konzervace.

  Tato literární díla jsou kořením našeho jinak celkem

  nudného reklamního materiálu a jsou zajisté pod-

  statným důvodem, proč je pátá večerní v den vydání

  Infa mezi modeláři již delší dobu jedním z nejočeká-

  vanějších momentů každého měsíce. Tentokrát jsou

  v Infu články tři. Kromě již zmíněného je to stať Jana

  Zdiarského o pplk. Johnu C. Meyerovi a vypůjčeném

  Mustangu jménem Stardust, se kterým Meyer do-

  sáhl největšího denního úspěchu své bohaté kariéry

  shacího pilota. To, že se jedná o 11. září 1944, nás

  v případě tohoto autora příliš nepřekvapí a opět to

  ukazuje, že šlo o velmi zajímavý a rozmanitý válečný

  den, v němž historii tvořili neobyčejní muži. Kromě

  samotného pplk. Meyera a Stardustu se článek za-

  bývá celkovou činnos 352nd FG toho dne v souvis-

  lostech rozsáhlé mise 8th USAAF.

  Tře, tentokrát životopisný článek, napsal Richard

  Plos. Je také příběhem, který kdyby někdo dostal do

  lmového scénáře, hrozilo by mu odmítnu z důvo-

  du nevěrohodnos a možná doživotní ban na vstup

  do lmových studií. I když, vzpomenu-li si na výše

  zmíněný lm Flyboys, tak by to možná bylo naopak.

  Popisuje životní příběh německého shacího esa

  Williho Gabriela a má vztah nejen k nejméně dvě-

  ma našim stavebnicím, ale také ke kořenům bádání

  o historii německého shacího letectva v 1. světové

  válce. Těmi dvěma stavebnicemi jsou v tomto pří-

  padě dvaasedmdesánová limitka Fokker Fokker!

  vydaná letos v lednu a čtvrtkový ProPack Fokker

  D.VII(Fok). Fokker Fokker! je jednou ze stavebnic,

  které v lednu přečkaly požár a vydržely v sormentu

  až dodnes. I z toho by se dalo vyvodit, že Fokker je

  letadlo do nepohody!

  A to je ode mě tentokrát vše. Přeji vám inspiravní

  čtení všech dnešních historických článků a podnět-

  né studium ostatních materiálů!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  eduard

  5

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 6

  sbírka Bartłomiej Belcarz via Michal Ovčáčík

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  Willi Gabriel se sice neřadí mezi nejslavnější stíhací esa první světové války,

  přesto je zapsán v obecném povědomí, a to zejména díky svému atraktivně

  zbarvenému Fokkeru D.VII. Marking s oranžovými a azurovými pruhy na trupu

  a výškovce si oblíbili výrobci plastikových modelů či výtvarníci a také se dnes

  v těchto barvách prohání po nebi replika, kterou postavila v roce 2010 rma

  Engels Aeroplanbau pro novozélandskou společnost TVAL (založena Peterem

  Jacksonem). Tento stroj je dokonce poháněn původním typem motoru, nově

  vyrobeným Mercedesem D.III 180 hp. Ještě dříve, již v šedesátých letech, se

  návštěvníkům leteckých dnů předváděla na letišti Old Rhinebeck Aerodrome

  (USA) v Gabrielových barvách replika postavená Colem Palenem. Gabrielův

  stroj je prostě atraktivní. Životní peripetie samotného pilota jsou zmapovány

  o poznání méně, než je tomu u jeho slavnějších kolegů, to ale neznamená, že

  by nebyly zajímavé. Willi Gabriel si v životě prošel lecčím. Obdobími přízně

  osudu, stejně jako bolestnými ztrátami. A na sklonku života si pak připsal

  jednu významnou zásluhu.

  Létající bratři

  V dobách, kdy bylo území Polska součástí Pruska, se dnešní Bydhošť nazýva-

  la Bromberg. A v poměrně dobře situované rodině výrobce nábytku Eduarda

  Gabriela se tam 31. prosince 1893 narodila dvojčata Willi a Walter. Ti dva si

  byli prakticky po celý život velmi blízcí, mimo jiné i proto, že je pojily spo-

  lečné zájmy. Už jako středoškoláci se rádi vrtali v různých strojích, zvlášť ve

  spalovacích motorech, oba se taky naučili velmi brzy řídit a když se zmohli na

  vlastní automobil, pustili se s ním do závodění. Zájmu technicky i dobrodruž-

  ně založených mladíků samozřejmě nemohlo uniknout ani rodící se letectví.

  Po ruce měli díky tátově fabrice dostatek kvalitního dřeva, lepidla i nářadí,

  a tak se v roce 1911 coby osmnáctiletí pustili do výroby repliky Blériotu podle

  plánů v magazínu Flugsport. Letoun sice dokončili, ale ten nikdy neletěl. Ne-

  měli pro něj vhodný motor. Zkusili proto štěstí s vlastní konstrukcí, ale nedo-

  padli o nic lépe. Potřebovali víc informací, a tak se vypravili do Johannistha-

  lu, kde viděli na vlastní oči létat Fokkerův Spin. Po návratu zakoupili letecký

  motor Anzani s výkonem 30 koní a pustili se do stavby repliky této úspěšné

  konstrukce. Provedli přitom i několik vlastních vylepšení a 16. srpna 1912

  se Walter poprvé odlepil od země. Po prvních krátkých skocích pokračova-

  li v následujících dvou letech ve zdokonalování svých pilotních dovedností

  a postupně se z nich stali dobří piloti, i když bez ociální pilotní licence.

  K jejímu získání by museli na své vlastní náklady přizvat ke zkoušce zástupce

  LÉTAJÍCÍ ŽIVEL

  WILLI GABRIEL

  Autor: Richard Plos

  Mezi leteckými esy první světové války patří

  Willi Gabriel se svými jedenácti vítězstvími tak

  trochu do kategorie es „druhé kategorie“. Nic-

  méně je třeba vzít na vědomí, že jeho kariéra

  stíhacího letce byla velmi krátká. Trvala vlast-

  ně pouhé čtyři měsíce.

  První letuschopný letoun bratří Gabrielových byl upravenou kopií Fokkeru Spin.

  eduard

  6

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 7

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  německého Aeroklubu z Berlína. A ty podle všeho nebyly malé, takže létali dál

  jako samouci. Jak Willi později přiznával, jeho bratr byl zpočátku nadanějším

  pilotem než on. Neustále také opravovali a vylepšovali svůj letoun, přičemž

  největším problémem byl starý motor Anzani. Možná i z toho důvodu zkoušeli

  stavět i kluzáky. Moc informací se o nich nedochovalo, mělo se jednat o čtyři

  konstrukce označované Gabriel P-I až P-IV, které vznikly přibližně v roce 1913.

  Ze západu na východ a zpátky

  Vypuknutí první světové války zhatilo plány mnoha lidem a pro oba bratry

  Gabrielovy znamenalo povolání do armády. Jejich letecké aktivity nezůstaly

  příslušným úřadům utajeny, takže byli zařazeni k letectvu, k tehdy již té-

  měř dva roky fungující Fliegertruppen. Absolvovali základní vojenský pilotní

  výcvik, kterého se jim dostalo u leteckého výcvikového oddílu č. 1 (Flieger

  Ersatz Abteilung 1) v Döberitzu. Poté následoval pokračovací výcvik v Mün-

  chebergu, který pro armádu zajišťovala společnost Rumpler. Dvojčata měla

  štěstí, následná umístěnka byla pro oba bratry stejná: jednotka FFA (Feldie-

  ger-Abteilung) 34 operující v oblasti Verdunu z letiště Cunel. Jednotce velel

  Hauptmann Hugo Geyer a používala dvoumístné neozbrojené pozorovací stro-

  je Aviatik B.I a B.II. Teprve ve druhé polovině roku 1915 dostala typy Aviatik

  C.I a Albatros C.I s kulometem pro pozorovatele.

  Na jaře roku 1916 si oba bratři sbalili kufry a vydali se na dlouhou cestu. Byli

  převeleni k FFA 21, která v té době operovala na východní frontě v oblasti

  Bělostoku. Tamní charakter bojové činnosti byl odlišný od toho, co doposud

  znali ze zákopové západní fronty. S Albatrosy C.I se tam létaly mnohem delší

  pozorovací lety a pronikalo se také hlouběji za frontovou linii, protože nebez-

  pečí střetu s ruskými stíhači bylo minimální. Běžně se prováděly lety až 100

  km do hloubi nepřátelského území s cílem mapovat situaci a provoz na hlavní

  železniční trati. V rámci každého letu se mapoval úsek dlouhý zhruba 150 km,

  takže celková délka mise činila okolo 350 km. Během služby u této jednotky

  se cesty bratrů rozdělily, protože Willi byl převelen k FFA 44 operující na zá-

  padní frontě v oblasti Verdunu.

  Nové působiště: Schutzstael 15

  Ještě když sloužili Walter a Willi u FFA 34, objevily se u jednotky první Fokke-

  rovy „Eindeckery“. Waltera tyto stroje od začátku lákaly, a tak opakovaně žá-

  dal o zařazení k některé jednotce KEK (Kampfseinsitzer Komando). Vyšlo mu

  to až na jaře 1917, kdy byl po návratu z východní fronty zařazen k Jasta 19.

  Jeho pobyt u stíhačů byl ale krátký (důvody nejsou známy) a už o několik týd-

  nů později byl zpět u dvousedadlovek, konkrétně u dělostřelecké pozorovací

  jednotky FA(A) 250, kde létal dálkové průzkumné lety s Rumplerem C.IV. Willi

  na tom byl podobně, v té době létal u FA(A) 207. Z obou bratrů byl energič-

  tější a impulsivnější, takže ho monotónní pozorovací lety pomalu začínaly nu-

  dit. Když začaly být v roce 1917 formovány jednotky Schutzstael (ochranná

  letka), určené k ochraně pozorovacích letounů, využil možnosti a zažádal si

  o přeřazení. Bylo mu vyhověno a dočkal se převelení k Schusta 15, vyzbrojené

  Halberstadty CL.II. Tyto stroje byly vyzbrojeny dvěma kulomety (pohyblivým

  a vpřed střílejícím synchronizovaným) a plnily úkoly zaměřené primárně na

  ochranu pozorovacích strojů. I když se nejednalo o stíhací letouny, nabízely

  Willimu tyto stroje podstatně větší možnosti v boji. Willimu se ale navzdory

  řadě vzdušných střetů nedařilo dosáhnout sestřelu. Namísto toho se v srpnu

  1917 dozvěděl, že se jeho bratr nevrátil z letu nad Anglii. Britské hlášení uvá-

  dělo toho dne sestřel Rumpleru C.VII letícího ve výšce asi 6000 m. Podle něj

  ustřelila protiletadlová palba ocasní plochy letounu, a ten se zřítil. Možnost,

  že bratr přežil, považoval Willi za nepravděpodobnou, nicméně zhruba měsíc

  nato shodil britský letoun nad německým územím poštovní pytel s aktuálním

  seznamem válečných zajatců. A bylo v něm i jméno Walter Gabriel!

  Stíhačem „snadno“ a rychle

  Na začátku roku 1918 už ochranu pozorovacích letounů plně zajišťovaly stíha-

  cí letky, Jagdstaeln (Jasta), zatímco Schutzstaeln byly stále více používány

  k útokům na pozemní cíle. Proto se jejich označení změnilo na Schlachtsta-

  eln (Schlasta). Willi měl již tou dobou pověst mimořádně „divokého“ pilota,

  který dokázal svými ostrými manévry vyděsit nejen nepřítele, ale i vlastního

  střelce. Stále více se v něm probouzely stíhací pudy. Navzdory nesporným

  pilotním dovednostem a odvaze však byla na jeho kontě sestřelů stále nula.

  Dočkal se až 22. března 1918, kdy „sundal“ francouzský SPAD. Jeho přání stát

  se stíhačem tím ještě vzrostlo. Odeslání žádosti o zařazení ke stíhačům už

  nějaký čas zvažoval, ale váhal. V případě schválení by totiž musel absolvovat

  zhruba měsíční stíhací výcvik u výcvikové jednotky s tuhou disciplínou. A to

  se mu moc nelíbilo… Byl jedním z nejzkušenějších pilotů dvousedadlových

  strojů, měl za sebou řadu soubojů a také měl problémy sehnat k sobě stá-

  lého střelce. Využil proto situace, kdy Schlasta 15 bázovala na letišti Cappy

  společně s celou JG I. Vydal se na vlastní pěst ke stanům stíhačů a požádal

  o slyšení přímo u Manfreda von Richthofena. Ten ho skutečně přijal, a protože

  už o něm leccos zaslechl, slíbil, že zažádá o jeho přeložení ke své jednotce.

  Gabriel ale následně o své návštěvě řekl svému veliteli a ten, protože neměl

  zkušených pilotů zrovna nadbytek, poslal na velitelství „protižádost“, aby

  byl Gabriel ponechán u jeho letky. A tak první Williho pokus o přestup ke

  stíhačům nevyšel. Místo toho si v řadách Schlasta 15 vysloužil železný kříž

  I. stupně, který obdržel v březnu 1918.

  Po von Richthofenově smrti se velení JG I ujal Wilhelm Reinhard a Gabriel se

  rozhodl svou akci zopakovat. Také Reinhard s jeho přestupem souhlasil a Gab-

  rielův velitel další snahy o jeho udržení vzdal. Pár dní nato, 19. května 1918,

  už byl Gabriel členem elitní formace JG I se zařazením k Jasta 11. Vyhráno

  však ještě neměl.

  Reinhardova lhůta

  Reinhard dal Gabrielovi hned při prvním „raportu“ jasně najevo, že sice ví

  o jeho pilotních schopnostech, nicméně jeho jednotka není vhodným místem

  k výcviku nováčků nebo k lenošení, takže musí dosáhnout v průběhu následu-

  jících čtyř týdnů alespoň jednoho sestřelu. Pokud se mu to nepovede, vrátí

  se tam, odkud přišel. Jednalo se o poměrně tvrdý požadavek, když se vezme

  v úvahu, že Gabriel do té doby s jednosedadlovými stíhacími letouny nelétal

  a neprošel stíhacím výcvikem. Hodlal se proto co nejdřív zapojit do akce

  a po dvou seznamovacích letech s Dr. I požádal ještě téhož dne, kdy se k Jasta

  11 připojil, o místo ve večerní patrole. Reinhard mu vyhověl, ale s podmín-

  kou, že se jej bude držet a v případě, že dojde na střet s nepřítelem, zamíří

  rovnou domů. To určitě! Když patrola narazila před osmou hodinou večerní

  na formaci bombardovacích DH-9 a Reinhard začal manévrovat do co nejvý-

  hodnější pozice pro útok, Gabriel propadl „lovecké vášni“, oddělil se od for-

  mace, zaútočil na poslední DH-9 a sestřelil jej. V radosti nad svým úspěchem

  následoval ve spirále svou kořist až k zemi a když se ohlédl, spatřil zbytek

  letky kroužící nad ním… Po návratu se od dopáleného Reinharda dozvěděl, že

  v prostoru nad Fokkery se nacházela ještě formace Spadů určená k ochraně

  bombardérů a kdyby jej zbytek letky nebránil, skončil by vedle své oběti taky.

  Bratři Gabrielovi už jako váleční piloti. Willi je vlevo.

  Willi Gabriel před Halberstadtem CL.II se svým pozorovatelem a střelcem

  Vzfw. Hilsbeinem u Schusta 15.

  eduard

  7

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 8

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  Svého povinného sestřelu nicméně dosáhl hned prvního dne u jednotky, a tak

  si mohl denitivně vybalit…

  1)

  Dvě esa najednou

  S Triplanem toho Willi moc nenalétal. Jasta 11 je ve druhé polovině května

  vyměnila za nové Fokkery D.VII a jeden ze strojů rané výrobní série dostal při-

  dělen i Gabriel. Byl to dnes dobře známý 286/18 s motorem Mercedes D.IIIa,

  který postupně dostal marking jednotky (červená příď) a poté osobní marking

  v podobě oranžové zádě a oranžových a světle modrých pruhů.

  Jagdgeschwader I byla elitní jednotka, která nesla i po smrti Manfreda von

  Richthofena jeho odkaz. Reinhard ji vedl podobně jako on, svým pilotům do-

  přával poměrně značnou míru volnosti, a to včetně možnosti vzlétat k indivi-

  duálním „volným lovům“. Pro nezkrotného Gabriela to bylo přímo požehnání,

  samostatné lety mu svědčily víc než ukázněná činnost ve skupině. Při jednom

  z nich měl ovšem namále.

  Vzlétl 13. června a doufal, že se dočká svého pátého sestřelu, který by mu

  zajistil status esa. Narazil na formaci Spadů, přiblížil se k nim zezadu a zadní

  stroj ve formaci poslal k zemi. Jenže zbývajících osm strojů se na něj okamži-

  tě vrhlo a on musel nejen napnout všechny své síly a um, ale taky doufat ve

  štěstí. Kličkoval ve výšce korun stromů, ale zásahy přibývaly, byť zatím žádná

  kulka netrela ani jeho, ani nic důležitého na letounu. Už ho opouštěla nadě-

  je, že z té šlamastyky vyvázne, když si jeho zoufalého kličkování všiml jeden

  z pilotů formace Albatrosů z Jasta 41, které prolétávaly nad ním. Zaútočil ze-

  zadu na Spady a sedm se jich rozhodlo boj vzdát. Osmý pokračoval v honičce,

  ale dostal se před Williho „laufy“, a ten ho pokropil dlouhou dávkou. Musel

  zasáhnout motor nebo přívod paliva, protože pilot Spadu nouzově přistál na

  německém území. Zachránce pak odletěl s Gabrielem na jeho základnu. Vy-

  klubal se z něj Josef Schwendemann, který měl před svým vzletem stejně

  jako Gabriel čtyři vítězství. Willi, vděčný za svou záchranu, mu jeden ze dvou

  sestřelených Spadů přenechal a upravil příslušným způsobem i své hlášení.

  A tak se oba stali toho dne esy…

  2)

  Nedobrovolné odříkání

  Nebylo to poprvé, co se Gabriel vzdal sestřelu, ale poprvé, kdy to udělal

  dobrovolně. Den předtím si totiž nárokoval podobně jako Reinhard stejnou

  oběť. Pro jeho velitele by se jednalo o dvacáté vítězství v pořadí, a tedy

  o dosažení hranice pro udělení Pour le Mérite. Adjutant JG I, nadporučík

  Bodenschatz, tedy Gabriela požádal, aby se svého nároku vzdal. Willimu se

  nechtělo, protože ještě o několik dní dříve řešil stejnou situaci s jiným pilo-

  tem a ustoupil až za podmínky, že mu bude přiznán příští sporný sestřel.

  3)

  V případě sporu s Reinhardem se mu ovšem jednalo o pátý sestřel, a tedy

  o dosažení statusu esa. Nebylo divu, že tentokrát už na svém vítězství trval.

  Reinhard se měl ale za pár dní dostavit ke zkouškám nového stíhacího stroje

  Zeppelin-Lindau D.I na letiště Adlershof u Berlína a rád by odjížděl s tím,

  že má cenné vyznamenání „v kapse“. Bodenschatz proto u Gabriela znovu

  orodoval a k žádosti přidal nabídku, že ne jeden, ale hned dva následující

  sporné sestřely budou automaticky vyřízeny v Gabrielův prospěch. Willi tedy

  nakonec souhlasil. Nikdo nemohl tušit, že k žádnému sporu s Reinhardem

  už nedojde. Při zkouškách v Adlershofu si 3. července nový typ vyzkoušel

  nejprve Hermann Göring, po něm vzlétl velitel JG I. Při střemhlavém letu ale

  nevydržela namáhání jedna ze vzpěr horního křídla, to se odtrhlo a Reinhard

  následný pád stroje nepřežil.

  4)

  Gabriel tři dny před touto událostí zaznamenal svůj sedmý sestřel. Obětí se

  mu stal 30. června Sopwith Dolphin a jednalo se o zvláštní událost, protože

  to byl zároveň jubilejní 300. sestřel, kterého Jasta 11 dosáhla. Willi se proto

  vydal na oslavu za svými starými spolubojovníky ze Schlasta 15 a na tento vý-

  let si vzal svůj nový D.VII F, tedy stroj s motorem BMW IIIa. „Efka“ byla velmi

  ceněná a Gabriel měl k dispozici podobně jako ostatní piloti elitní jednotky

  dva D.VII.

  Oslava u bitevníků se poněkud protáhla, ale protože byla jasná letní noc, Ga-

  briel se rozhodl krátce po půlnoci pro odlet. Ze vzduchu však země vypadala

  Walter Gabriel ještě z dob, kdy sloužil na východní frontě u FFA 21.

  Fokker D.VII Early, 286/18, Vzfw. Willi Gabriel,

  Jasta 11, Cappy, Francie, květen 1918

  eduard

  8

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 9

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  o poznání temněji a on po více než hodině bloudění nenašel žádné letiště.

  Nakonec přistál na pastvině nedaleko Valenciennes. Podvozek si přitom urazil

  o plot, následně přišel o jedno spodní křídlo a skončil s ocasem bezmocně tr-

  čícím k nebi… Hlavního mechanika jednotky při telefonickém hlášení o havárii

  ani tak nezajímalo, jestli se Gabrielovi něco nestalo, jako spíš stav cenného

  motoru BMW…

  Varování

  Po Reinhardově smrti se JG I opět ocitla bez velitele a ten, kdo měl na

  uprázdněné místo nastoupit, byl z Gabrielova pohledu asi tou nejhorší mož-

  nou volbou. K velkému zklamání pilotů JG I nebyl vybrán na velitelský post

  nikdo z jejích řad. Zkušení piloti v důstojnických hodnostech, jako Udet nebo

  Loewenhardt, byli záložáky, nikdo nebyl profesionálním vojákem, a k velení

  tak velké jednotky, jako byla Jagdgeschwader, štáb profesionální důstojníky

  vyžadoval. Do čela nejprestižnější letecké jednotky německého letectva tak

  byl ustanoven Hermann Göring, do té doby velitel Jasta 27 a eso s 21 sestřely.

  Hned po svém příletu 14. července si svolal všechny piloty a seznámil je se

  změnami, ke kterým pod jeho vedením dojde. Velitelé formací budou dá-

  vat povel k útoku signální pistolí, morálka ve vzduchu se zvýší, a hlavně se

  s okamžitou platností zakazuje provádět samostatné lety. Většině členů JG I

  se nové pořádky nelíbily, většina také doufala, že se jedná jen o jakési povin-

  né prokázání toho, že „nové koště dobře mete“, a brzy se vše vrátí do starých

  kolejí. Jenže to se přepočítali a měli se o tom brzy přesvědčit…

  Dne 18. července byl Willi členem formace vedené Göringem. Let netrval

  dlouho, a i když při něm došlo k souboji s francouzskými Spady, žádný z pilotů

  podle Gabriela nedosáhl sestřelu.

  Když se formace Fokkerů blížila na přistání, rozhodl se Gabriel, že se ještě

  trochu porozhlédne, odčlenil se od skupiny a vydal se směr linie fronty. Zane-

  dlouho spatřil další formaci Spadů. Přiblížil se k ní zezadu, zaútočil zespodu

  a jeden stroj sestřelil. Již jednou popsaná situace se opakovala: osm nepřá-

  tel se na něj vrhlo a Willi musel zběsile manévrovat, aby si zachránil život.

  Podařilo se mu ale sestřelit druhého oponenta. Spady nakonec boj vzdaly

  a zamířily domů, což Gabriela rozhodně potěšilo. Vrátil se na letiště, už byl

  na nále přistání, když si všiml trojice bombardovacích Breguetů, letících ve

  výšce okolo 3050 m směrem na Neuilly. Neváhal, dal svému BMW plný plyn

  a rychle stoupal. Všiml si přitom druhého D.VII, který k bombardérům mířil.

  Seděl v něm Richard Wenzl z Jasta 6, ale protože letěl na stroji poháněném

  motorem Daimler, Willi ho rychle prostoupal a zaútočil. Po třech útocích na

  pravý stroj si všiml, že pilot je zhroucený v kokpitu, stejně tak střelec a ztichl

  i motor. Už neměl munici, ale Breguet přešel do vývrtky a dopadl asi kilome-

  tr od letiště. Po přistání přijímal gratulace, jenže situaci s Breguetem viděl

  Wenzl jinak: „Oddělil jsem jeden z Breguetů od skupiny a následně jsem ho

  palbou pořádně zpracoval. Nejprve ztichl střelec, potom se z motoru vyvalil

  dým. Byl na kusy a já jsem si byl jistý, že je hotovo. Jen jsem ho pozoroval,

  ale pak se Gabriel rozhodl, že by měl provést intervenci a nasypal do něj dal-

  ší dávku, i když už bylo jasné, že je po všem. Narazil do země nedaleko Igny

  a shořel. Když jsme se vrátili, vyjádřil jsem se k tomu trochu nediplomaticky,

  a nakonec jsem ve sporu o sestřel prohrál.“

  5)

  Na Gabriela ale čekal větší problém než spor s Wenzlem. Musel si vyslechnout

  kázání od Göringa, který mu promluvil do duše s tím, že se něco takového

  nesmí opakovat. Poté jej požádal, aby mu dosvědčil jeho sestřel z předchozí

  patroly, což Gabriel odmítl, protože žádný sestřelený Spad neviděl. Tím svou

  situaci rozhodně nevylepšil…

  Příliš drahý výlet

  Toho dne následovala ještě odpolední hlídka a Willi, který chtěl Göringovi

  dokázat, že zakazovat pilotům samostatný lov je chyba, opět vyrazil na vlast-

  ní pěst. Odpoutal se od formace a v nízkém letu, aby unikl britským pro-

  tiletadlovým „Archie“, přeletěl frontu. Narazil přitom na dvoumístný Spad

  (pravděpodobně typ XVI) doprovázený dvěma stíhači. Zaútočil na dvoumístný

  stroj, jehož pozorovatel ostřeloval z kulometu zákopy a příliš nesledoval oko-

  lí. Už první dávka poslala stroj k zemi a stíhači, snad překvapení nečekaným

  útokem, vzali „roha“.

  Po přistání narazil Gabriel na rozlíceného Göringa, pro kterého nebyly čtyři

  sestřely, kterých ten den Willi dosáhl, žádnou omluvou. Nařídil mu čtyřtýden-

  ní volno, aby se ho aspoň na chvíli zbavil. Ještě než Willi vyrazil na cestu,

  dostal za úkol přeletět jeden Albartos D.Va na letiště v Métách, kde se nachá-

  Gabrielovým prvním Fokkerem D.VII byl stroj voj. čísla 286/18. Na snímku mu ještě

  chybí oranžové pruhy na trupu.

  Výhružná póza i grimasa. Gabriel se snažil působit na fotograích rozhodně…

  Atmosféra před vzletem. Willi Gabriel (ve skupince vlevo stojící uprostřed) si navléká letecký overal. Jeho D.VII je první stroj zleva a už má kompletní zbarvení.

  eduard

  9

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 10

  archiv autora Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  zelo letecké shromaždiště (Flugpark). Během letu se ale rozhodl, že když už

  má dovolenou, tak si zaletí domů. Domů, tedy do Brombergu! Méty a Bydhošť

  jsou vzdáleny vzdušnou čarou téměř tisíc kilometrů a Willi musel provést ně-

  kolik mezipřistání, aby doplnil palivo. Nikdo si od něj kupodivu nevyžádal

  pověření k letu. Jeho příslušnost ke slavné JG I byla pro všechny dostatečným

  „pověřením“. Tedy až na velitele základny v tehdejším Brombergu, který se

  přechytračit nenechal.

  A byl z toho průšvih, který se řešil ociálními cestami, přičemž si své „schy-

  tal“ i samotný Göring. Jakmile se Gabriel vrátil k jednotce, oznámil mu jeho

  velitel, že pro takové lidi nemá u jednotky místo a poslal ho k Armee Flug Park

  II v Montmédách. Tam měl Gabriel za úkol zalétávat stroje zkompletované po

  železničním transportu, a jak sám uvedl, poté, co sloužil u elitní Jasta 11, už

  neměl chuť se přidat k žádné jiné jednotce. Konce války se tak dočkal zalé-

  táváním zkompletovaných strojů a okamžitě po demobilizaci se vrátil domů.

  Domů

  Jeho rodné město se přejmenovalo. Už to nebyl Bromberg, ale Bydgoszcz,

  tedy Bydhošť. Gabrielovo rodiště se stalo součástí nového Polska a němečtí

  občané mohli zůstat za podmínky, že přijmou polská křestní jména. A tak se

  z Williho stal alespoň úředně Jan a z Waltera, který se vrátil ze zajetí, Pawel…

  Výhodou bylo, že v Polsku neplatil zákaz výroby letadel, jak tomu bylo v po-

  válečném Německu. Oba bratři se sice zapojili do rodinného nábytkářského

  podniku (později jej zcela převzali), ale založili také vlastní rmu s názvem

  Aeroplan Gebrüder Gabriel a pustili se do konstrukce vlastního sportovního

  letounu. Výsledkem jejich snažení byl v roce 1920 parasol Gabriel P-V

  6)

  ,

  který se stal první polskou leteckou konstrukcí vůbec. K pohonu sloužil motor

  Haacke HFM-2 o výkonu 22 kW a letoun vážil pouze 135 kg (prázdná hmot-

  nost). Malý letounek tak trochu připomínal zmenšený Fokker D.VIII, jeho

  zajímavostí bylo otočné křídlo pro snadnější transport. Létal dobře a po sérii

  různých vylepšení se jej bratři rozhodli představit na průmyslovém veletrhu

  v Poznani v roce 1924. Willi měl jednomístný P-V přelétnout, Walter jel vla-

  kem. Aprílové počasí však přineslo v den odletu velmi nízkou oblačnost, déšť

  a mlhu. Každý jiný by asi let vzdal, zvlášť když letoun neměl ani kompas, ale

  Willi odstartoval! Věřil, že když se bude držet kolejí, trefí. Jenže nakonec

  ztratil orientaci a přistál na louce, aby se zeptal, kde se vlastně nachází.

  Ke svému úžasu zjistil, že je v Německu. Raději rychle znovu odstartoval, než

  přijede policie, ale krátce nato u jeho motoru praskla kliková hřídel, motor se

  zastavil, vrtule se rozlétla a jeden její kus prosekl křídlo. Willi rychle přistál

  a zjistil, že je stále v Německu, nedaleko Woldenbergu...

  Letoun byl zabaven, Willi uvězněn a celá událost se dočkala značné publicity,

  která se rozhodně polské vládě nezamlouvala. V rámci soudního procesu pak

  bylo v roce 1926 oběma bratrům v Polsku zakázáno létat. Další ranou bylo

  zrušení objednávky na 50 licenčních Farmanů pro polské letectvo. To bylo

  na oba bratry příliš. Klidnější Willi se rozhodl s létáním skončit a pokračovat

  v rodinné tradici výrobců nábytku.

  7)

  Willi si ale život bez létání představit

  nedokázal a rozhodl se proto přesídlit do Německa.

  Letcem na dva úvazky

  V Johannisthalu si Willi Gabriel krátce po přesídlení založil malou rmu Gabri-

  el-Flugzeugbau a pokračoval ve svém snažení stát se leteckým konstruktérem

  a výrobcem. Zároveň působil jako letecký instruktor a nechal se najímat pro

  různé předváděcí nebo reklamní lety. S pověstí leteckého esa, člena výjimeč-

  né JG I, měl situaci aspoň trochu usnadněnou. Na konci dvacátých let před-

  stavil svou poslední konstrukci, dvoumístný dvouplošník se skládacími křídly,

  označený Wespe (vosa). Jednalo se o jeho nejvydařenější letoun. Byl plně

  akrobatický a Willi se s ním účastnil leteckých akrobatických soutěží, kde sou-

  peřil i se samotným Ernstem Udetem, někdejším slavnějším kolegou z JG I.

  Při jednom reklamním letu pro lmovou společnost se rozhodl zvýšit atrak-

  tivitu svého předvádění letem na zádech, ale uvolněné pásy a polstrování

  přední neobsazené sedačky mu zablokovaly při otočení zpět knipl v poloze

  „přitaženo“. Stroj zvedl příď, ztratil rychlost a přešel do vývrtky. Dopadl na

  střechu továrny a prorazil ji. Škody na majetku nebyly zrovna malé, horší ale

  bylo, že došlo ke smrtelnému zranění jedné dělnice. Sám Willi zůstal jako

  zázrakem nezraněn, ale dostal dočasný zákaz létání, než ho soud zprostil

  obžaloby.

  Na začátku třicátých let začalo být, zatím potajmu, opět budováno německé

  letectvo a když se v roce 1935 nová Luftwae ociálně představila světu, byla

  povolána i řada starých „mazáků“ k leteckému záložnímu výcviku. Willi se

  dostavil na letiště v Döberitzu, kde prošel výcvikem na He-51. V průběhu kur-

  su, který zahrnoval i ostré střelby, však dostal zajímavou nabídku. Ernst Udet

  v té době prováděl letecká vystoupení nazvaná „Létající profesor“, ale jeho

  nové povinnosti u Luftwae mu neumožňovaly v této zábavě pokračovat.

  Vzpomněl si tedy na Williho, který toto vystoupení rád převzal. Když jej Udet

  poprvé v této roli viděl, tak prý prohlásil: „Willi, ty jsi ještě větší blázen, než

  já!“ Gabriel pak létal tato vystoupení až do začátku války. Vysloužil si jimi

  také pozornost lmařů, kteří potřebovali pilota pro letecký lm s všeříkajícím

  názvem „Pour le Mérite“. Za tím účelem byl zrestaurován jeden Dr.I (dostal

  motor Clerget, jaký za války poháněl i Jacobsův Dr.I) a jeden D.VII. Willi se

  ujal Triplanu, zatímco s D.VII létal jeho kolega z Jasta 11 Alfred Niemz. Jenže

  Clerget měl za sebou dvacet let v nečinnosti a když Willi přelétával letoun

  na místo natáčení v Rechlinu, vybouchl mu nad olympijským stadionem jeden

  válec. Bez motoru a se zdemolovaným čelním krytem se Gabrielovi podařilo

  stroj zachránit nouzovým přistáním na letišti Berlin-Staaken, kde způsobil

  značné pozdvižení. Po opravě s ním pak odlétal všechny natáčecí sekvence

  lmu, který je mimochodem celý k dispozici na Youtube, byť ve velmi špatné

  kvalitě.

  Podruhé působil Gabriel jako lmový pilot v roce 1941, tedy již za války,

  kdy byl uvolněn ze svých povinností instruktora, aby létal ve dvou dalších

  lmech. V propagandisticky laděném snímku „D.III 88“ (číslo 88 asi netřeba

  příliš vysvětlovat) létal se starým známým Dr.I z Pour le Mérite (pro tento lm

  byl opraven ještě druhý Triplane, se kterým létal testovací pilot z Rechlinu)

  a i když byl tentokrát jeho stroj poháněn původním Oberurselem, problémů

  s motorem rozhodně neubylo. Navíc, jak později vzpomínal, kvůli náročným

  požadavkům lmařů bylo toto létání možná nebezpečnější než za války!

  Ve druhém lmu, komedii „Quax, Der Bruch Pilot“ (Quax, pilot bez bázně

  a hany) používal údajně svůj vlastní letoun (imatrikulace D-EMAZ). Podle

  Williho vzpomínek to měl být Klemm, ale ve lmu létá Udet Flamingo s ima-

  trikulací D-EMMA…

  Válečná léta podruhé

  V říjnu 1937 byl Willi Gabriel povýšen na kapitána v záloze. O rok pozdě-

  ji prošel ve svých 45 letech kursem záložních stíhacích pilotů v Döberitzu

  a stal se instruktorem. Od roku 1939 zajišťoval na základně Jüterborg-Damm

  přeškolování pilotů, v roce 1943 působil jako instruktor u výcvikové JG 104 na

  základně Kiel-Holtenau. Zde školil nové piloty na dvoumístných Bf 109G-12.

  Za své instruktorské kariéry vyškolil podle neověřených údajů na 800 pilotů

  a na sklonku války se v té době již dvaapadesátiletý Willi dokonce posadil za

  knipl nočních stíhacích Ju 88 a Me 210.

  Následek nočního letu z oslavy. Drak byl zničený, ale cenný motor BMW

  zůstal nepoškozen.

  Bratři Gabrielové před letounem G-V, se kterým skončil Willi namísto v Poznani

  v Německu.

  eduard

  10

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 11

  Alex Imrie via Greg VanWyngardenAlex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  Zajímavostí je, že se Gabriel ve válečných letech několikrát dostal do kon-

  iktu s úřady a také s SS. Důvod nebyl ideologický, ale ryze materialistický,

  neboť činorodý Gabriel prý poslal do Německa několik Ju-52 s blíže nespeci-

  kovaným kontrabandem. Několikrát ho musel dokonce tahat z bryndy samot-

  ný Göring. Ano, ten Göring, který ho vyhodil od JG I, a který ho ani později

  neměl zrovna v oblibě. Jenže nepsané pravidlo, že stará garda z JG I drží vždy

  pospolu, bylo nadřazeno všemu ostatnímu. Göring možná zasáhl i v roce 1936,

  kdy byl Willi obviněn z útoku na stát a stranu na základě udání čtyř kolegů.

  Důvodem měl být blíže nespecikovaný rozhovor o Leni Riefenstahlové a je-

  jím vztahu k Adolfu Hitlerovi.

  Po kapitulaci padl Gabriel do britského zajetí a Britové jej požádali, zda by

  nebyl nápomocen se zacvičením pilotů RAF na kořistní německé stroje. Tuto

  „poctu“ Willi odmítl a byl tedy 25. srpna 1945 propuštěn. Vrátil se do Ber-

  lína, ale jen proto, aby truchlil. Jeho bratr Walter zahynul během ruského

  ostřelování Genthinu, kam před Rudou armádou utekl z rodného a již opět

  německého Brombergu. Ještě horší byla pro Williho smrt syna Manfreda.

  8)

  Ten se v Berlíně před blížícími se ruskými vojáky sám 1. května 1945 zastřelil.

  Jeho tělo bylo nalezeno na ulici Gasteiner straße. Dva týdny nato by mu bylo

  19 let. Pilotovat letadlo uměl už jako dvanáctiletý…

  Cenná pomoc

  Willi se krátce po návratu domů nabídl jako pilot pro letecký most zásobují-

  cí západní Berlín, ale byl odmítnut. Piloti Luftwae nebyli žádáni… Shodou

  okolností se ale seznámil s někým, kdo v rámci leteckého mostu létal. Byl

  to britský pilot Alex Imrie, který se stal jedním ze zakladatelů poválečného

  leteckého bádání zaměřeného na období první světové války, autor mnoha

  publikací a nesčetných článků. Willi a Alex se spřátelili, a jak píše ve své knize

  Jasta Colors Bruno Schmäling, Willi byl dokonce pozván na Alexovu svatbu.

  V roce 1962 zveřejnil magazín Cross & Cockade rozsáhlý článek, který Alex

  sepsal na základě Williho vyprávění. Čerpá z něj i tento článek.

  Willi Gabriel otevřel Alexovi nejedny dveře při snahách o kontaktování býva-

  lých německých prvoválečných pilotů, čímž napomohl zachování řady cen-

  ných informací, fotograí a písemností. Po zničení říšského archivu při bom-

  bardování Postupimi za druhé světové války byla soukromá alba a vzpomínky

  prakticky to jediné, co zbylo… Alex Imrie

  9)

  následně předával své poznatky

  …a při natáčení D.III 88. V obou případech se jedná o stejný Fokker Dr.I.

  Výhružná póza i grimasa. Gabriel se snažil působit na fotograích nebezpečně…

  Chvíle oddechu během natáčení lmu Pour le Mérite…

  eduard

  11

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 12

  První díl ze série přelomových titulů zaměřených

  na zbarvení německých stíhacích letounů z první

  světové války právě vychází!

  První díl série knih zaměřených na zbarvení němec-

  kých stíhacích letounů první světové války nabízí po-

  hled na způsob, jakým byl veden výzkum o barvách

  stíhačů Fliegertruppe.

  Detailní představení autorova dlouholetého vý-

  zkumu, který prováděl zejména v sedmdesátých a

  osmdesátých letech, osvětluje proces hledání dávno

  ztracené dokumentace o tom, jak byly jednotlivé

  stroje zbarveny, a také nové informace o jejich pilo-

  tech. Kniha obsahuje 58 barevných prolů. Mnohé

  z nich nebyly dosud nikde publikovány, zatímco jiné

  opravují dosavadní misinterpretace jednotlivých

  markingů. Vše doprovází také 223 fotograí a 61

  reprodukcí dobových dokumentů.

  Renomovaný historik a autor Bruno Schmäling

  připravil knihu v úzké kooperaci s kolegou Jörnem

  Leckscheidem, který je také dlouholetým spolupra-

  covníkem rmy Eduard.

  Knihu vydalo nakladatelství

  Aeronaut Boooks (USA) a je

  k dostání prostřednictvím

  Amazon.com a jeho lokálních

  zastoupení.

  Více o vydavatelství

  a jeho dalších titulech na:

  www.aeronautbooks.com

  Alex Imrie via Greg VanWyngarden

  HISTORIE

  a kontakty nové generaci badatelů, do které dnes patří vedle zmíněného

  Bruno Schmälinga také slavný autor mnoha knih Greg VanWyngarden či spolu-

  pracovník Eduardu Jörn Leckscheid.

  Na stará kolena Willi rád přijímal pozvání na různé vzpomínkové akce. Dokud

  to ještě šlo, byla organizována občasná setkání bývalých členů JG I, častěji

  se ale scházeli členové Alte Adler (Starý orel), což je organizace založená

  v roce 1927. Po druhé světové válce sdružovala pouze osobnosti, které půso-

  bily v letectví před rokem 1919, nyní je již toto pravidlo samozřejmě pasé

  a o členství rozhoduje výkonný výbor.

  Na setkání členů JG I v roce 1960 v Braunschwigu se Willimu podařilo vnutit se

  na sedadlo druhého pilota Beechcraftu Twin Bonanza a mohl si „půjčit“ říze-

  ní. Podle pamětníků prováděl s letounem takové kousky, že se jeho bývalým

  kolegům, kteří se vezli jako pasažéři, udělalo špatně!

  Willi Gabriel byl impulsivní, nezkrotný „živel“, který neměl mnoho smyslu pro

  disciplínu. Byl individualistou a podle svědectví pamětníků také zábavným

  společníkem. Zemřel 1. července 1968 ve věku nedožitých 75 let. Kdo ví,

  kolika sestřelů by nakonec dosáhl, kdyby mohl dál létat své sólové mise, kdo

  ví, jestli by přežil další boj jednoho proti osmi, do kterého by se možná kvůli

  své horkokrevnosti opět dostal. Možná mu Göring svým vyhazovem od JG I

  nakonec zachránil život…

  Na fotograi z druhé světové války působí Willi velmi unaveně…

  Matriční zápis o úmrtí Williho syna Manfreda.

  Poznámky

  1) V mnoha pramenech se uvádí, že svého prvního sestřelu dosáhl Gabriel až měsíc po svém

  příchodu k Jasta 11, a tak nesplnil původní Reinhardovu lhůtu. K tomuto omylu dochází z důvodu

  mylného datování Gabrielova příchodu k Jasta 11 na 15. duben. „Rudý baron“ ovšem zahynul až

  21. dubna a Reinhard se ujal u JG I velení 25. dubna.

  2) Josef Schwendemann dosáhl celkem sedmnácti vítězství.

  3) Spory o dosažení sestřelu nebyly ničím výjimečným. K souběžným nárokům docházelo poměrně

  často. V lítých vzdušných bojích vedených v relativně malém prostoru pálilo mnohdy na jeden

  cíl hned několik pilotů a nebylo snadné určit, čí výstřel byl nakonec ten osudný. Rozhodovalo

  většinou to, kdo si zajistil lepší svědectví.

  4) Motiv Reinhardovy smrtelné havárie při zkouškách nového typu se v upravené podobě objevil

  ve lmech Pour le Mérite z roku 1938 a také ve známějším The Blue Max (Modrý Max, 1966).

  5) Richthofen´s Circus; Jagdgeschwader I; Greg VanWyngarden, Osprey Publishing Limited 2004

  6) Bratři Gabrielovi zkonstruovali ještě stroje P-VI (dvousedadlový dvouplošný cvičný stroj), P-VII

  (sportovní dvousedadlovka koncepce parasol) a sportovní dolnoplošník P-VIII. Projekt P-IX už

  zůstal jen na papíře a ani jedna konstrukce se nevyráběla sériově.

  7) Továrna Mebli Gabriel byla 16. srpna 1950 na základě nařízení Rady ministrů znárodněna.

  Nacházela se na adrese Aleja 1 Maja 138, Bydgoszcz.

  8) Bratři Gabrielovi pojmenovali své syny po bratrech Richthofenových, Walterův syn byl tedy

  Lothar, Williho syn Manfred.

  9) Alex Imrie; 29. dubna 1926 - 4. června 1911

  Prameny

  Cross & Cockade 1962; Alex Imrie; Die Gebrüder Gabriel

  Richthofen´s Circus, Jagdgeschwader I; Greg VanWyngarden, Osprey Publishing Limited 2004

  Above the Lines, Norman L. R. Franks, Frank W. Bailey, Russel Guest, Grub Street London, 1993

  www.theaerodrome.com; www.lexikon-der-wehrmacht.de; www.bwfsg.de

  Matriky měst Berlín a Bydhošť

  Autor děkuje Gregu VanWyngardenovi za poskytnutí fotograí

  i doplňujících informací.

  eduard

  12

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 13

  První díl ze série přelomových titulů zaměřených

  na zbarvení německých stíhacích letounů z první

  světové války právě vychází!

  První díl série knih zaměřených na zbarvení němec-

  kých stíhacích letounů první světové války nabízí po-

  hled na způsob, jakým byl veden výzkum o barvách

  stíhačů Fliegertruppe.

  Detailní představení autorova dlouholetého vý-

  zkumu, který prováděl zejména v sedmdesátých a

  osmdesátých letech, osvětluje proces hledání dávno

  ztracené dokumentace o tom, jak byly jednotlivé

  stroje zbarveny, a také nové informace o jejich pilo-

  tech. Kniha obsahuje 58 barevných prolů. Mnohé

  z nich nebyly dosud nikde publikovány, zatímco jiné

  opravují dosavadní misinterpretace jednotlivých

  markingů. Vše doprovází také 223 fotograí a 61

  reprodukcí dobových dokumentů.

  Renomovaný historik a autor Bruno Schmäling

  připravil knihu v úzké kooperaci s kolegou Jörnem

  Leckscheidem, který je také dlouholetým spolupra-

  covníkem rmy Eduard.

  Knihu vydalo nakladatelství

  Aeronaut Boooks (USA) a je

  k dostání prostřednictvím

  Amazon.com a jeho lokálních

  zastoupení.

  Více o vydavatelství

  a jeho dalších titulech na:

  www.aeronautbooks.com

• Page 14

  S datem 11. září 1944 jsme se na stránkách magazínu Info Eduard setkali již několikrát. Není to jen posedlostí autora článku

  tímto konkrétním válečným dnem, ale také skutečností, že šlo o den z mnoha důvodů neobyčejně zajímavý a rozmanitý.

  Dosud představené příběhy byly vázány na jeden separátní konikt mezi 13th Combat Wing, především 100th Bomb Group,

  a Jagdgeschwader 4, který vešel ve známost jako letecká bitva nad Krušnohořím.

  Tentokrát se podíváme do stejného časového okna –

  cca 11:45 – 12:15, avšak o nějakých 250 kilometrů západ-

  něji. Předmětem zájmu zůstane proud bombardérů 3rd

  Bomb Division, ovšem od jeho čela, konkrétně prvních

  tří combat boxů, směřujících na Hydrierwerke Brabag

  u Ruhlandu, se posuneme až takřka na samotný konec

  seskupení bombardérů, lépe řečeno, k jejich stíhacímu

  doprovodu. Předposlední složku proudu 3rd Bomb Divi-

  sion tvořila dvojice combat boxů 490th a 493rd Bomb

  Group, směřující k Sudetenländische Treibstowerke AG

  Brüx (ani tato část informace nezůstává nezajímavou,

  neboť jde o dnešní ranerii v Záluží u Mostu v sever-

  ních Čechách, která nejen že je na dohled od obrnic-

  kého sídla Eduardu, ale zároveň je bytostně spjata se

  vznikem této společnosti). Dva boxy označené jako 93A

  a 93B Combat Wing, na pozicích 7 a 8 celé sestavy bom-

  bardérů 3rd Bomb Division, měla chránit 352nd Fighter

  Group, vedená Lt.Col. Jamesem D. Maydenem. Její po-

  díl na ochraně bombardérů spočíval nejen v přímém do-

  provodu (close support), ale také v cíleném pročesávání

  oblasti okolo trasy bombardérů (withdrawal support).

  352th Fighter Group (stíhací skupina) sestávala ze

  tří squadron – 328th (v ten den vedené velitelem mise

  Lt.Col. Maydenem), 486th (Capt. Franklyn N. Greene)

  a 487th (Lt.Col. John C. Meyer). Každá squadrona (pe-

  ruť) pro danou misi čítala 16 až 18 letounů a byla rozdě-

  lena na bílý, modrý, červený a žlutý ight (Flight = letka

  v základu čítající 4 letouny).

  Když se krátce po 10 hodině dopolední všechny tři

  squadrony 352nd FG v celkovém počtu 53 Mustangů

  zformovaly a otočily na východ, jejich chráněnci byli

  Velitel 487th FS Lt.Col. John C. Meyer v kokpitu

  P-51D „Petie 2nd“ s/n 44-14151,

  základna Bodney, Velká Británie.

  eduard

  14

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 15

  S datem 11. září 1944 jsme se na stránkách magazínu Info Eduard setkali již několikrát. Není to jen posedlostí autora článku

  tímto konkrétním válečným dnem, ale také skutečností, že šlo o den z mnoha důvodů neobyčejně zajímavý a rozmanitý.

  Dosud představené příběhy byly vázány na jeden separátní konikt mezi 13th Combat Wing, především 100th Bomb Group,

  a Jagdgeschwader 4, který vešel ve známost jako letecká bitva nad Krušnohořím.

  Tentokrát se podíváme do stejného časového okna –

  cca 11:45 – 12:15, avšak o nějakých 250 kilometrů západ-

  něji. Předmětem zájmu zůstane proud bombardérů 3rd

  Bomb Division, ovšem od jeho čela, konkrétně prvních

  tří combat boxů, směřujících na Hydrierwerke Brabag

  u Ruhlandu, se posuneme až takřka na samotný konec

  seskupení bombardérů, lépe řečeno, k jejich stíhacímu

  doprovodu. Předposlední složku proudu 3rd Bomb Divi-

  sion tvořila dvojice combat boxů 490th a 493rd Bomb

  Group, směřující k Sudetenländische Treibstowerke AG

  Brüx (ani tato část informace nezůstává nezajímavou,

  neboť jde o dnešní ranerii v Záluží u Mostu v sever-

  ních Čechách, která nejen že je na dohled od obrnic-

  kého sídla Eduardu, ale zároveň je bytostně spjata se

  vznikem této společnosti). Dva boxy označené jako 93A

  a 93B Combat Wing, na pozicích 7 a 8 celé sestavy bom-

  bardérů 3rd Bomb Division, měla chránit 352nd Fighter

  Group, vedená Lt.Col. Jamesem D. Maydenem. Její po-

  díl na ochraně bombardérů spočíval nejen v přímém do-

  provodu (close support), ale také v cíleném pročesávání

  oblasti okolo trasy bombardérů (withdrawal support).

  352th Fighter Group (stíhací skupina) sestávala ze

  tří squadron – 328th (v ten den vedené velitelem mise

  Lt.Col. Maydenem), 486th (Capt. Franklyn N. Greene)

  a 487th (Lt.Col. John C. Meyer). Každá squadrona (pe-

  ruť) pro danou misi čítala 16 až 18 letounů a byla rozdě-

  lena na bílý, modrý, červený a žlutý ight (Flight = letka

  v základu čítající 4 letouny).

  Když se krátce po 10 hodině dopolední všechny tři

  squadrony 352nd FG v celkovém počtu 53 Mustangů

  zformovaly a otočily na východ, jejich chráněnci byli

  Velitel 487th FS Lt.Col. John C. Meyer v kokpitu

  P-51D „Petie 2nd“ s/n 44-14151,

  základna Bodney, Velká Británie.

  eduard

  15

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 16

  už delší dobu nad nepřátelským územím. Přestože každá ze

  squadron operovala samostatně, cesta k místu setkání s bom-

  bardéry byla pro všechny tři obdobná. Skupina s volacím znakem

  „Balance One Four“ se měla přes Severní moře, Nizozemí a Porůří

  dostat do oblasti jižně od Hannoveru a odtud pokračovat jihový-

  chodním směrem k Plauen, kde mělo dojít k rendez-vous s „vel-

  kými bratry“. Ačkoliv panoval předpoklad, že k setkání s Luft-

  wae pravděpodobně nedojde, realita značně předčila očekávání

  a naplánovaná cesta k cíli byla na několika místech narušena.

  Jako první se s nepřítelem setkala 328th Fighter Squadron, když

  v 11:30 narazila na již probíhající boj mezi 4th FG a německými

  stíhači. Ačkoliv byla oblast tohoto boje v hlášení identikována

  jako 20 mil východně od Meiningenu, zcela jistě šlo o okolí Ei-

  senachu, vzdálené od udaného prostoru více než 50 kilometrů.

  Do boje se s úspěchem vložil především Blue Flight této squad-

  rony, přičemž jeho velitel Capt. William E. Hendrian a číslo 2,

  Lt. Richard F. Semon, dostali každý po jednom Fw 190. V boji však

  tento Flight přišel o své číslo 3, Lt. Garlanda Rayborna, který byl

  sestřelen a zajat. Protivníky tohoto rozsáhlého boje, trvajícího

  více než půl hodiny, byly Bf 109 a Fw 190 z I./JG 76, JGr. 10,

  II./JG 27 a II.(Sturm)/JG 300. Za americkou stranu do něj kromě

  zmíněné 352nd a 4th FG zasáhla také 359th a 364th FG.

  Nedlouho poté, okolo 11:50, ovšem o něco severněji, v oblas-

  ti Göttingen – Nordhausen – Mulhausen, spatřili piloti 328th FS,

  přezdívané Meyer´s Maulers, formující se skupinu asi 30 němec-

  kých stíhačů (bezesporu související s jednotkami, kterých se týkal

  předchozí popisovaný boj), nacházející se v poloviční vzdálenos-

  ti mezi nimi a blíže neurčenou formací amerických bombardérů

  (velmi pravděpodobně šlo o B-17 z 1st Bomb Division, směřující do

  oblasti Merseburg/Lützkendorf). Velitel squadrony, Lt.Col John C.

  Meyer ve svém bojovém hlášení uvedl: „… táhli za sebou konden-

  zační pruhy a bylo zřejmé, že se formují dohromady. Otočili jsme

  k nim a když jsme se přiblížili, střemhlav se spustili po jednot-

  livcích a dvojicích dolů. Ve 29 000 stopách jsem je identikoval

  jako Me 109 a zaútočil jsem na jednoho z nich, který směřoval

  k zemi pod úhlem 60°. Poté, co se původní hejno nepřátelských

  letounů rozpadlo na jednotlivce a dvojice, zaútočila celá peruť

  na tyto menší skupinky. Letoun, který jsem pronásledoval, v asi

  17 000 stopách vyrovnal a já jsem se k němu rychle přiblížil. Spat-

  řil mě a přešel do utažené stoupavé zatáčky. Má první dávka byla

  s vychýlením asi 20° stupňů na vzdálenost 300 yardů. Zaznamenal

  jsem pár zásahů. Ve stoupavé zatáčce jsem se k němu přiblížil

  a z 200 yardů s 30° výchylkou jsem ho zasáhl do zadní části tru-

  pu, ze které odlétávaly kousky. Udělal esíčko, vyrovnal a zatáčel

  proti mně. Měl jsem potíže s tím, abych ho udržel uvnitř zatáčky.

  Ze 300 yardů, s výchylkou 20° jsem dosáhl dobrých zásahů u koře-

  ne křídla a nepřátelský letoun začal kouřit. Přetočil se a z 8 000

  stop přešel do prudkého pádu, ve kterém vrazil do země. Pilot

  se nezdál být příliš zkušeným, jeho úhybné obraty byly předví-

  datelné a nebyla v nich žádná prudkost. Se všemi svými manévry

  váhal…“

  John C. Meyer popisovaného sestřelu tentokrát nedosáhl v ka-

  bině svého ikonického Mustangu s/n 44-14151 HO-M „Petie 2nd“;

  ten zůstal na zemi. Štěstí Meyerovi přinesl vypůjčený, a tak tro-

  chu osiřelý „Stardust“, tedy Mustang s/n 44-13597 s imatrikulací

  HO-F, jehož pilot, Lt. William E. Fowler, krátce předtím dokončil

  svou operační túru.

  Sudetenländische Treibstowerke AG Brüx – 11. září 1944 cíl pro 93rd Combat Wing

  (490th a 493rd Bomb Group) se stíhacím doprovodem 352nd Fighter Group.

  eduard

  16

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 17

  už delší dobu nad nepřátelským územím. Přestože každá ze

  squadron operovala samostatně, cesta k místu setkání s bom-

  bardéry byla pro všechny tři obdobná. Skupina s volacím znakem

  „Balance One Four“ se měla přes Severní moře, Nizozemí a Porůří

  dostat do oblasti jižně od Hannoveru a odtud pokračovat jihový-

  chodním směrem k Plauen, kde mělo dojít k rendez-vous s „vel-

  kými bratry“. Ačkoliv panoval předpoklad, že k setkání s Luft-

  wae pravděpodobně nedojde, realita značně předčila očekávání

  a naplánovaná cesta k cíli byla na několika místech narušena.

  Jako první se s nepřítelem setkala 328th Fighter Squadron, když

  v 11:30 narazila na již probíhající boj mezi 4th FG a německými

  stíhači. Ačkoliv byla oblast tohoto boje v hlášení identikována

  jako 20 mil východně od Meiningenu, zcela jistě šlo o okolí Ei-

  senachu, vzdálené od udaného prostoru více než 50 kilometrů.

  Do boje se s úspěchem vložil především Blue Flight této squad-

  rony, přičemž jeho velitel Capt. William E. Hendrian a číslo 2,

  Lt. Richard F. Semon, dostali každý po jednom Fw 190. V boji však

  tento Flight přišel o své číslo 3, Lt. Garlanda Rayborna, který byl

  sestřelen a zajat. Protivníky tohoto rozsáhlého boje, trvajícího

  více než půl hodiny, byly Bf 109 a Fw 190 z I./JG 76, JGr. 10,

  II./JG 27 a II.(Sturm)/JG 300. Za americkou stranu do něj kromě

  zmíněné 352nd a 4th FG zasáhla také 359th a 364th FG.

  Nedlouho poté, okolo 11:50, ovšem o něco severněji, v oblas-

  ti Göttingen – Nordhausen – Mulhausen, spatřili piloti 328th FS,

  přezdívané Meyer´s Maulers, formující se skupinu asi 30 němec-

  kých stíhačů (bezesporu související s jednotkami, kterých se týkal

  předchozí popisovaný boj), nacházející se v poloviční vzdálenos-

  ti mezi nimi a blíže neurčenou formací amerických bombardérů

  (velmi pravděpodobně šlo o B-17 z 1st Bomb Division, směřující do

  oblasti Merseburg/Lützkendorf). Velitel squadrony, Lt.Col John C.

  Meyer ve svém bojovém hlášení uvedl: „… táhli za sebou konden-

  zační pruhy a bylo zřejmé, že se formují dohromady. Otočili jsme

  k nim a když jsme se přiblížili, střemhlav se spustili po jednot-

  livcích a dvojicích dolů. Ve 29 000 stopách jsem je identikoval

  jako Me 109 a zaútočil jsem na jednoho z nich, který směřoval

  k zemi pod úhlem 60°. Poté, co se původní hejno nepřátelských

  letounů rozpadlo na jednotlivce a dvojice, zaútočila celá peruť

  na tyto menší skupinky. Letoun, který jsem pronásledoval, v asi

  17 000 stopách vyrovnal a já jsem se k němu rychle přiblížil. Spat-

  řil mě a přešel do utažené stoupavé zatáčky. Má první dávka byla

  s vychýlením asi 20° stupňů na vzdálenost 300 yardů. Zaznamenal

  jsem pár zásahů. Ve stoupavé zatáčce jsem se k němu přiblížil

  a z 200 yardů s 30° výchylkou jsem ho zasáhl do zadní části tru-

  pu, ze které odlétávaly kousky. Udělal esíčko, vyrovnal a zatáčel

  proti mně. Měl jsem potíže s tím, abych ho udržel uvnitř zatáčky.

  Ze 300 yardů, s výchylkou 20° jsem dosáhl dobrých zásahů u koře-

  ne křídla a nepřátelský letoun začal kouřit. Přetočil se a z 8 000

  stop přešel do prudkého pádu, ve kterém vrazil do země. Pilot

  se nezdál být příliš zkušeným, jeho úhybné obraty byly předví-

  datelné a nebyla v nich žádná prudkost. Se všemi svými manévry

  váhal…“

  John C. Meyer popisovaného sestřelu tentokrát nedosáhl v ka-

  bině svého ikonického Mustangu s/n 44-14151 HO-M „Petie 2nd“;

  ten zůstal na zemi. Štěstí Meyerovi přinesl vypůjčený, a tak tro-

  chu osiřelý „Stardust“, tedy Mustang s/n 44-13597 s imatrikulací

  HO-F, jehož pilot, Lt. William E. Fowler, krátce předtím dokončil

  svou operační túru.

  Sudetenländische Treibstowerke AG Brüx – 11. září 1944 cíl pro 93rd Combat Wing

  (490th a 493rd Bomb Group) se stíhacím doprovodem 352nd Fighter Group.

  P-51D-5 Mustang s/n 44-13597 „STARDUST“ se kterým se Lt.Col. John C. Meyer zúčastnil doprovodné mise 11. 9. 1944.

  (foto: 352nd Fighter Group Association, Peter Randall)

  eduard

  17

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 18

  Po dosažení prvního sestřelu toho dne se Lt.Col. Meyer ocitl

  osamocen. Vzápětí zpozoroval o něco výše, severozápadně od

  sebe, další skupinu asi 15 německých stíhačů, sestávající z Bf 109

  a Fw 190. Vystoupal o 2000 stop (ca 600 m) nad úroveň nepřátel

  a zaútočil na smíšenou dvojici Bf 109 a Fw 190: „měli zavěše-

  ny přídavné nádrže a zdálo se, že se seskupují. Přiblížil jsem se

  k nim ze slunce a zaútočil na číslo 2 z dvojice nepřátelských le-

  tounů, která byla od skupiny nejdále. Vystřelil jsem ze 300 yar-

  dů s výchylkou od 15° a pokračoval až do pozice přímo za ním.

  Nepřátelský letoun vybuchl v plamenech. Uhnul jsem do slunce,

  zkontroloval prostor za sebou a zaútočil na vedoucího. Ze 300 yar-

  dů jsem dosáhl zásahů pravého konce křídla a on uhnul stranou.

  Jakmile svůj let vychýlil, dosáhl jsem dobrých zásahů v oblasti

  kokpitu a u kořene křídla. Letoun se převrátil a ve spirále padal

  k zemi, kde havaroval.”

  Nedlouho poté Meyer zpozoroval svou poslední oběť tohoto

  boje: „… v oblasti velkého uskupení nepřátelských letounů se

  z mraku vynořil osamocený Me 109. Protože mě samotného v tu

  dobu nikdo neohrožoval, zaútočil jsem na něj. V tu chvíli mi fun-

  govaly zbraně pouze na pravé straně, a proto jsem zahájil palbu

  z 200 yardů bez předsazení až do osy jeho letu a 10° výchylkou.

  Pozoroval jsem zásahy po celém letounu, kterému z trupu a ocas-

  ních ploch odlétávaly části. Z levého kořene křídla vyrazily pla-

  meny, načež jsem ukončil útok a otočil domů.“

  Boj trvající pouze několik minut přinesl Lt.Col. Meyerovi neob-

  vyklý triumf v podobě čtyř vzdušných vítězství. Napětí však neměl

  být konec. Po posledním sestřelu, takřka bez munice a se stavem

  paliva, který nemohl brát na lehkou váhu, otočil k domovu a začal

  klesat, aby hledal bezpečí v nižší výšce. V tom však zpozoroval

  Lt. William „Flaps“ Fowler dokončil svou operační túru 8. 9. 1944 se 3,5 zničenými letouny nepřítele při 69 bojových

  letech. (foto: 352nd Fighter Group Association, Peter Randall)

  P-51D-5 Mustang s/n 44-13597 HO-F

  „STARDUST“, Lt. William E. „Flaps“ Fowler,

  Bodney, Anglie, začátek září 1944

  (c) Jan Zdiarský, 2021

  eduard

  18

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 19

  Po dosažení prvního sestřelu toho dne se Lt.Col. Meyer ocitl

  osamocen. Vzápětí zpozoroval o něco výše, severozápadně od

  sebe, další skupinu asi 15 německých stíhačů, sestávající z Bf 109

  a Fw 190. Vystoupal o 2000 stop (ca 600 m) nad úroveň nepřátel

  a zaútočil na smíšenou dvojici Bf 109 a Fw 190: „měli zavěše-

  ny přídavné nádrže a zdálo se, že se seskupují. Přiblížil jsem se

  k nim ze slunce a zaútočil na číslo 2 z dvojice nepřátelských le-

  tounů, která byla od skupiny nejdále. Vystřelil jsem ze 300 yar-

  dů s výchylkou od 15° a pokračoval až do pozice přímo za ním.

  Nepřátelský letoun vybuchl v plamenech. Uhnul jsem do slunce,

  zkontroloval prostor za sebou a zaútočil na vedoucího. Ze 300 yar-

  dů jsem dosáhl zásahů pravého konce křídla a on uhnul stranou.

  Jakmile svůj let vychýlil, dosáhl jsem dobrých zásahů v oblasti

  kokpitu a u kořene křídla. Letoun se převrátil a ve spirále padal

  k zemi, kde havaroval.”

  Nedlouho poté Meyer zpozoroval svou poslední oběť tohoto

  boje: „… v oblasti velkého uskupení nepřátelských letounů se

  z mraku vynořil osamocený Me 109. Protože mě samotného v tu

  dobu nikdo neohrožoval, zaútočil jsem na něj. V tu chvíli mi fun-

  govaly zbraně pouze na pravé straně, a proto jsem zahájil palbu

  z 200 yardů bez předsazení až do osy jeho letu a 10° výchylkou.

  Pozoroval jsem zásahy po celém letounu, kterému z trupu a ocas-

  ních ploch odlétávaly části. Z levého kořene křídla vyrazily pla-

  meny, načež jsem ukončil útok a otočil domů.“

  Boj trvající pouze několik minut přinesl Lt.Col. Meyerovi neob-

  vyklý triumf v podobě čtyř vzdušných vítězství. Napětí však neměl

  být konec. Po posledním sestřelu, takřka bez munice a se stavem

  paliva, který nemohl brát na lehkou váhu, otočil k domovu a začal

  klesat, aby hledal bezpečí v nižší výšce. V tom však zpozoroval

  Lt. William „Flaps“ Fowler dokončil svou operační túru 8. 9. 1944 se 3,5 zničenými letouny nepřítele při 69 bojových

  letech. (foto: 352nd Fighter Group Association, Peter Randall)

  P-51D-5 Mustang s/n 44-13597 HO-F

  „STARDUST“, Lt. William E. „Flaps“ Fowler,

  Bodney, Anglie, začátek září 1944

  (c) Jan Zdiarský, 2021

  John C. Meyer

  John C. Meyer se narodil 3. dubna 1919 v Brooklynu. Do armád-

  ního letectva vstoupil s cílem stát se pilotem v listopadu 1939.

  Pilotní křídla získal v hodnosti 2nd Lieutenant v červenci 1940

  a krátce působil jako letecký instruktor na Randolph Field v Texasu

  a Gunter Field v Alabamě. Ještě před vstupem USA do války byl

  převelen k 33rd Pursuit Squadron, kde létal na P-40, mimo jiné

  jako ochrana konvojů u Islandu. V září 1942 byl John C. Meyer

  převelen k nově se formující 352nd Fighter Group, kde převzal

  velení její 34th Pursuit Squadron, v květnu 1943 přeznačené na

  487th Fighter Squadron. Jednotka byla přezbrojena na P-47 Thun-

  derbolt a v této podobě se s celou 352nd FG přesunula do Evropy.

  Evropským domovem se pro jednotku až do konce války stalo RAF

  Bodney, USAAF Station No. 141. Svého prvního vítězství – a zároveň

  prvního vítězství své squadrony - dosáhl John C. Meyer v listopadu

  1943. Velitelem 487th FS byl John C. Meyer přes všechna důležitá

  období vývoje strategických operací v Evropě, během kterých byla

  jednotka rovněž přezbrojena z P-47 na P-51. Velení squadrony pře-

  dal John C. Meyer v listopadu 1944, kdy se stal zástupcem velitele

  352nd FG. Pod Meyerovým vedením se u squadrony zrodila taková

  esa, jako byli Raymond H. Littge, William T. Whisner a především

  George H. Preddy, vedoucí eso na P-51, Meyerův přítel a souput-

  ník, kterého John C. Meyer nedokázal ani přes Preddyovu tragickou

  smrt o Vánocích 1944 překonat. I přes štěstí v neštěstí mu k tomu

  osud nedopřál mnoho příležitosti. Dne 31. prosince 1944 se Johnu

  Meyerovi podařilo sestřelit proudové Ar 234. Hned následující den

  ráno nastala poslední velká show Lt.Col. Meyera ve 2. světové vál-

  ce. Během operace Bodenplatte, kdy jedním z cílú Luftwae byla

  také dočasná základna 352nd FG Y-29 Ash v Belgii, dokázal John C.

  Meyer sestřelit jeden Fw 190 ještě dříve, než mohl sám po startu

  zasunou podvozek. Následně přidal další Fw 190 a uzavřel své dru-

  hoválečné skóre vzdušných vítězství na čísle 24. Za tento neobvyk-

  lý kousek byl vyznamenán Distinguished Service Cross. O osm dní

  později byl účastníkem vážné dopravní nehody, a ačkoliv se léka-

  řům podařilo zachránit mu život, zranění pro něj znamenala konec

  leteckým operacím až do konce války. Do té doby se zúčastnil na

  200 bojových misí v trvání 462 hodin a kromě 24 vzdušných vítěz-

  ství měl potvrzeno i 13 nepřátelských letounů zničených na zemi.

  Po válce John C. Meyer dokončil svá studia

  absolvováním Darmouth College s bakalářským

  titulem v politické geograi. Poválečná služba

  v US Army, později USAF, sestávala z různých

  štábních a administrativních funkcí až do srp-

  na 1950, kdy byl jmenován velitelem 4th Figh-

  ter Wing s letouny F-86 Sabre. Jednotka byla

  následně přesunuta do Koreje, kde John C.

  Meyer ke svým vzdušným vítězstvím z let 1943

  – 1945 přidal další dva sestřely. Jednoho dosáhl

  22. prosince 1950 a druhého pak 12. dubna

  1951. V obou případech šlo o MiG-15. Po ná-

  vratu z Koreje nastoupil na Air War College

  v Maxwell, kde později zůstal jako instruk-

  tor. V roce 1963 byl povýšen do hodnosti Ma-

  jor General a následně jmenován velitelem

  12th USAF. V roce 1967 následovalo další pový-

  šení na Lieutenant General a funkce na Stra-

  tegic Air Command. V červenci 1974 odešel do

  výslužby.

  Mezi jeho vojenská vyznamenání patří pře-

  devším Distinguished Service Cross se dvěma

  OLC, Distinguished Service Medal s pěti OLC,

  Silver Star s jedním OLC, Legion of Merit,

  Distinguished Flying Cross se šesti OLC, Purple

  Heart, Air Medal se čtrnácti OLC a francouzský

  i belgický Croix de Guerre s palmami.

  John C. Meyer zemřel 2. prosince 1975 v Los

  Angeles ve věku 56 let.

  John C. Meyer během bojové služby ve

  funkci velitele 4th Fighter Wing v Ko-

  reji během let 1950 – 1951. Jako pilot

  F-86 Sabre zde sestřelil dva MiGy-15.

  eduard

  19

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 20

  za sebou a o něco níže dvě Bf 109, které se mu přilepily na

  paty. Na krátkou dobu nastavil chod motoru na nouzový vý-

  kon a začal opět stoupat, rychlostí 300 m za minutu. Nepřá-

  telské letouny ho pronásledovaly ve vzdálenosti necelých

  300 m a stále o 100 – 120 m níže. Čas od času dokázali jejich

  piloti zvednout příď a vystřelit, naštěstí pro Johna Meye-

  ra, bez úspěchu. Neobvyklá skupina tak proletěla bezmála

  180 kilometrů mezi oblastí Kasselu a Bonnem. Když dosáhli

  Rýna, otočili němečtí piloti zpět.

  Kromě Johna C. Meyera si v tomto boji sáhli na vavříny

  i další piloti jeho squadrony. 2Lt. Phanor B. Waters sestřelil

  jeden Fw 190, 1Lt. Duerr H. Schuh jednu Bf 109, Capt. John

  R. Bennett nárokoval jeden sestřelený Fw 190 a k němu

  jednu Bf 109 pravděpodobně sestřelenou a další poškozenou

  (obě Bf 109 mu byly uznány jako poškozené), Lt. Jamesi

  H. Forgovi byly přiznány tři sestřely – dva Fw 190 a jedna

  Bf 109. Další příslušníci squadrony zničili čtyři letouny

  na zemi a dalších pět poškodili – byli to 1Lt. Alex Sears,

  1Lt. Ray H. Littge a Lt. H. M. Stewart. Podle jejich bojových

  hlášení se tak stalo v čase 11:55 – 12:30 na letištích Gotha

  a Göttingen.

  Poslední ze squadron 352nd FG, ta s číslem 486, pod ve-

  lením Capt. Franklyna N. Greeneho, se stejně jako 487th

  FS zapojila v 11:45 do boje se skupinou formujících se ně-

  meckých stíhačů. Během manévrování se jim však nepřítel

  ztratil ve slunci a Capt. Greene vedl svou squadronu dolů,

  do výšky tří kilometrů, kde byly hlášeny probíhající boje.

  Na žádného nepřítele však už nenarazili a začali se proto

  rozhlížet po možných cílech na zemi. Po krátké době nara-

  zil White Flight vedený Greenem na nádraží v Herzberg am

  Harz a východně od něj na trati Herzberg – Ostenrode na

  několik lokomotiv s nákladními vagony. Po krátkém útoku

  Greene a jeho číslo 2 - Lt. Cameron společně zničili 2 lo-

  komotivy. White 3 - Lt. Howard R. Combs, zaútočil na třetí

  lokomotivu. Zda byl během útoku zasažen, nebo zda šlo

  o chybu během manévru, už nikdo nezjistí. Jistotou je,

  že Combsův Mustang pokračoval v útoku na vagony a lo-

  komotivu až do okamžiku, kdy se oba stroje promísily

  v jedinou mohutnou explozi. Lt. Kenneth S. Williams, který

  letěl jako Yellow 3 popsal: „… viděl jsem osamocený modro-

  nosý P-51 útočit na nádraží. Okamžitě jsem se napojil na

  jeho trasu a následoval ho v útoku na osm nebo deset ná-

  kladních vagonů. Jeho útok byl velmi strmý a letoun byl

  v asi 60stupňové zatáčce. Pozoroval jsem mnoho zásahů na

  všech vozech, načež letoun narazil do tří posledních vozů

  a explodoval…“. Combsův velitel, Capt. Greene dodal

  „… byl spatřen, jak vrazil přímo do lokomotivy a explodoval.

  Jeho náraz způsobil zničení lokomotivy a tří nákladních va-

  gonů. Pět dalších vozů bylo vykolejeno.“. Lt. Combs, který

  podle německých záznamů havaroval ve 12:18, byl násled-

  ně pohřben v Herzbergu. Další lokomotivy a vagony zničili

  příslušníci Yellow Flight, Capt. Miklajcyk, Lt. Grabowski,

  Lt. Smigalski a Lt. Williams.

  Většina pilotů 352nd Fighter Group se tedy zapojila do

  bojů dříve, než se mohli připojit k bombardérům, které

  měli doprovodit nad cíl u města Brüx v Sudetech, pohra-

  ničí bývalého Československa. Toho nakonec dosáhl pouze

  jediný Flight 328th FS o síle čtyř Mustangů. Ke dvojici Com-

  bat Boxů 490th a 493rd Bomb Group se připojili ve 12:01

  v oblasti Plauen, kde se proud 3rd Bomb Division rozděloval.

  Na Brüx mířící bombardéry odsud pokračovaly na jihový-

  chod ke Klášterci nad Ohří a odsud přímou cestou podél hře-

  bene Krušných hor až ke svému cíli. Ačkoliv přitom prolétali

  přímo oblastí, kde jen několik minut před tím probíhala le-

  tecká bitva gigantických rozměrů s více než 60 sestřelenými

  letouny, i ony pouhé 4 Mustangy od 352nd FG na doprovod

  stačily. Nad Krušnými horami v tu chvíli už bylo po všem…

  Svůj doprovod tento osamocený Flight od 352nd FG ukon-

  čil na zpáteční cestě po překročení Rýna ve 13:45 u Sankt

  Goar. Ačkoliv se většina příslušníků skupiny vracela jednotli-

  vě, po dvojicích či Flightech, za ociální čas ukončení mise

  a návrat do Bodney je považován 14:30. Operace tak trvala

  4 hodiny, 30 minut.

  Faksimile originálu bojového hlášení

  Lt.Col. Johna C. Meyera z 11. 9. 1944 (NARA)

  eduard

  20

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 21

  za sebou a o něco níže dvě Bf 109, které se mu přilepily na

  paty. Na krátkou dobu nastavil chod motoru na nouzový vý-

  kon a začal opět stoupat, rychlostí 300 m za minutu. Nepřá-

  telské letouny ho pronásledovaly ve vzdálenosti necelých

  300 m a stále o 100 – 120 m níže. Čas od času dokázali jejich

  piloti zvednout příď a vystřelit, naštěstí pro Johna Meye-

  ra, bez úspěchu. Neobvyklá skupina tak proletěla bezmála

  180 kilometrů mezi oblastí Kasselu a Bonnem. Když dosáhli

  Rýna, otočili němečtí piloti zpět.

  Kromě Johna C. Meyera si v tomto boji sáhli na vavříny

  i další piloti jeho squadrony. 2Lt. Phanor B. Waters sestřelil

  jeden Fw 190, 1Lt. Duerr H. Schuh jednu Bf 109, Capt. John

  R. Bennett nárokoval jeden sestřelený Fw 190 a k němu

  jednu Bf 109 pravděpodobně sestřelenou a další poškozenou

  (obě Bf 109 mu byly uznány jako poškozené), Lt. Jamesi

  H. Forgovi byly přiznány tři sestřely – dva Fw 190 a jedna

  Bf 109. Další příslušníci squadrony zničili čtyři letouny

  na zemi a dalších pět poškodili – byli to 1Lt. Alex Sears,

  1Lt. Ray H. Littge a Lt. H. M. Stewart. Podle jejich bojových

  hlášení se tak stalo v čase 11:55 – 12:30 na letištích Gotha

  a Göttingen.

  Poslední ze squadron 352nd FG, ta s číslem 486, pod ve-

  lením Capt. Franklyna N. Greeneho, se stejně jako 487th

  FS zapojila v 11:45 do boje se skupinou formujících se ně-

  meckých stíhačů. Během manévrování se jim však nepřítel

  ztratil ve slunci a Capt. Greene vedl svou squadronu dolů,

  do výšky tří kilometrů, kde byly hlášeny probíhající boje.

  Na žádného nepřítele však už nenarazili a začali se proto

  rozhlížet po možných cílech na zemi. Po krátké době nara-

  zil White Flight vedený Greenem na nádraží v Herzberg am

  Harz a východně od něj na trati Herzberg – Ostenrode na

  několik lokomotiv s nákladními vagony. Po krátkém útoku

  Greene a jeho číslo 2 - Lt. Cameron společně zničili 2 lo-

  komotivy. White 3 - Lt. Howard R. Combs, zaútočil na třetí

  lokomotivu. Zda byl během útoku zasažen, nebo zda šlo

  o chybu během manévru, už nikdo nezjistí. Jistotou je,

  že Combsův Mustang pokračoval v útoku na vagony a lo-

  komotivu až do okamžiku, kdy se oba stroje promísily

  v jedinou mohutnou explozi. Lt. Kenneth S. Williams, který

  letěl jako Yellow 3 popsal: „… viděl jsem osamocený modro-

  nosý P-51 útočit na nádraží. Okamžitě jsem se napojil na

  jeho trasu a následoval ho v útoku na osm nebo deset ná-

  kladních vagonů. Jeho útok byl velmi strmý a letoun byl

  v asi 60stupňové zatáčce. Pozoroval jsem mnoho zásahů na

  všech vozech, načež letoun narazil do tří posledních vozů

  a explodoval…“. Combsův velitel, Capt. Greene dodal

  „… byl spatřen, jak vrazil přímo do lokomotivy a explodoval.

  Jeho náraz způsobil zničení lokomotivy a tří nákladních va-

  gonů. Pět dalších vozů bylo vykolejeno.“. Lt. Combs, který

  podle německých záznamů havaroval ve 12:18, byl násled-

  ně pohřben v Herzbergu. Další lokomotivy a vagony zničili

  příslušníci Yellow Flight, Capt. Miklajcyk, Lt. Grabowski,

  Lt. Smigalski a Lt. Williams.

  Většina pilotů 352nd Fighter Group se tedy zapojila do

  bojů dříve, než se mohli připojit k bombardérům, které

  měli doprovodit nad cíl u města Brüx v Sudetech, pohra-

  ničí bývalého Československa. Toho nakonec dosáhl pouze

  jediný Flight 328th FS o síle čtyř Mustangů. Ke dvojici Com-

  bat Boxů 490th a 493rd Bomb Group se připojili ve 12:01

  v oblasti Plauen, kde se proud 3rd Bomb Division rozděloval.

  Na Brüx mířící bombardéry odsud pokračovaly na jihový-

  chod ke Klášterci nad Ohří a odsud přímou cestou podél hře-

  bene Krušných hor až ke svému cíli. Ačkoliv přitom prolétali

  přímo oblastí, kde jen několik minut před tím probíhala le-

  tecká bitva gigantických rozměrů s více než 60 sestřelenými

  letouny, i ony pouhé 4 Mustangy od 352nd FG na doprovod

  stačily. Nad Krušnými horami v tu chvíli už bylo po všem…

  Svůj doprovod tento osamocený Flight od 352nd FG ukon-

  čil na zpáteční cestě po překročení Rýna ve 13:45 u Sankt

  Goar. Ačkoliv se většina příslušníků skupiny vracela jednotli-

  vě, po dvojicích či Flightech, za ociální čas ukončení mise

  a návrat do Bodney je považován 14:30. Operace tak trvala

  4 hodiny, 30 minut.

  Faksimile originálu bojového hlášení

  Lt.Col. Johna C. Meyera z 11. 9. 1944 (NARA)

  Přestože Fowlerův Stardust přinesl Johnu C. Meyerovi štěs-

  tí, rád se vrátil ke svému vlastnímu letounu. Na „Petie 2nd“,

  už však dalších sestřelů nedosáhl. Jeho následující velký úspěch

  se dostavil 21. 11. 1944, kdy v boji u Merseburgu dostal tři

  Fw 190. To však již bylo s Petie 3rd, s/n 44-15041. Do konce

  války dosáhl John C. Meyer 24 vzdušných vítězství a stal se tak

  čtvrtým nejúspěšnějším stíhačem USAAF v Evropě.

  Fowlerův „Stardust“ dostal přidělen Lt. Jack C. Landrum

  a přejmenoval ho na „Moose“. Dne 24. října 1944 s ním byl

  během pozemního útoku u Wildeshausen sestřelen akem a za-

  hynul.

  Den stíhacích es

  Na dané období neobvyklá četnost střetů Američanů s Luft-

  wae dne 11. 9. 1944 zavdala mimo jiné vzniku či rozkvětu

  několika amerických stíhacích es. Řada pilotů v tento den

  dosáhla dvou i více sestřelů. Tři potvrzená vzdušná vítězství

  si odnesli Lt. James H. Forga (352nd FG), Lt. Earl R. Fryer

  (55th FG), Lt. Donald E. McClish a Lt. Ethelbert M. Graham

  (oba 339th FG), Lt. Henry W. Brown (355th FG), Capt. Benja-

  min H. King a Lt. Cyril W. Jones (oba 359th FG) a Lt. William

  F. Rilson (364th FG). Ještě nad nimi se ocitá dvojice pilotů,

  kteří 11. září 1944 dosáhli čtyř potvrzených sestřelů. Byli to

  Lt. Frank R. Gerard (339th FG) a Lt.Col. John C. Meyer

  z 352nd FG.

  Letouny B-17G Flying Fortress 490th Bomb Group. Identikačním označením jednotky bylo červené zbarvení svislých

  ocasních ploch a podélné pruhy na křídle.

  Použité zdroje:

  US National Archives and Record Admistration

  Air Force Historical Research Agency, Maxwell, Alabama

  Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944,

  Kovářská

  352nd Fighter Group Association

  Peter Randall Archive, Little Friends project

  Fold3 Archives; www.fold3.com

  en.wikipedia.org/wiki/John_C._Meyer

  airforce.togetherweserved.com/usaf

  www.airforcemag.com/article/valor-four-star-ace/

  www.valka.cz/Meyer-John-Charles-t66982

  www.starduststudios.com/bill-fowler.html

  American Air Museum in Britain; Roger Freeman collection

  Titulní kresba: Piotr Forkasiewicz

  eduard

  21

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 22

  Jednou z našich novinek plánovaných na únor 2021 je Dorni-

  er Do 17 Z-5 „7T+HH“ z Küsteniegergruppe 606. Verze Z-5

  byla vybavena pro lety nad mořem a většinou ji používala prá-

  vě tato jednotka. Osádka stroje „7T-HH“ prožila při náletu na

  Liverpool dramatické okamžiky a válka se většině jejích členů

  stala osudnou. V článku připomínám i obyvatele Velké Británie

  a Malty. Ti během bombardování umírali a někteří, jak uvidíte,

  se i narodili.

  Námořníci u Luftwaffe

  Küsteniegergruppe 606 byla jednotkou německého pobřežního

  letectva. Od konce roku 1939 se specializovala na hlídkovou čin-

  nost a protilodní útoky. Byla vyzbrojena Dorniery Do 17 a základnu

  měla v Kielu-Holtenau. Po bojovém nasazení proti Dánsku se Kü.Fl.

  Gr. 606 v červenci 1940 přesunula do oblasti Brestu a od září ji

  námořnictvo předalo pod velení Luftotte 3. Gruppe vedl bývalý

  námořní důstojníkMajor Joachim Hahn, který se stal námořním

  kadetem již v roce 1923. U jednotky bylo pravidlem, že funkci

  pozorovatele a velitele osádky vykonával námořní důstojník. Pro

  navigaci nad mořem, taktiku boje i rozpoznávání cílů to bylo nej-

  lepším řešením. Během bitvy o Británii se však hlavní činností jed-

  notky staly nálety na britská města, útoky na přístavy, nálety na

  vojenské cíle ve výšce několika desítek metrů a také označování

  cílů pro jiné bombardéry. Bojové lety jejích osádek většinou smě-

  řovaly nad západní část Velké Británie. Kü.Fl.Gr. 606 byla v tomto

  směru velmi úspěšná a Hahn byl za její činnost v říjnu 1940 vy-

  znamenán Ritterkreuzem. V roce 1942 se stal Kommodorem Kam-

  pfgeschwader 6 a osudnou se mu stala 3. června inspekční cesta

  v Messerschmittu Bf 108. U LeTrépot jej nad mořem sestřelili pilo-

  ti Spitrů z No. 401 Sq. RAF F/Sgt S. C. Cosburn a F/Lt E. L. Neal.

  Společně s ním zahynuli dva další letci.

  Nálety na Liverpool

  Během druhé světové války byl druhým nejhůře zasaženým

  městem na britských ostrovech Liverpool. Primárním cílem Luft-

  wae byl městský přístav, který patřil mezi největší na západním

  pobřeží Velké Británie. V Liverpoolu a okolí od léta 1940 do za-

  čátku roku 1942 přišly o život přibližně 4000 obyvatel. Z jednoho

  zničeného domu paradoxně pocházel Hitlerův synovec William

  Patrick Hitler, který během druhé

  světové války sloužil v US Navy.

  Mezi obránce Liverpoolu patřila

  od počátku října 1940 československá No. 312 Squadron RAF na

  základně Speke, což je dnešní Liverpool John Lennon Airport. Prv-

  ní sestřel peruti je pravděpodobně nejrychleji dosaženým vítěz-

  stvím v historii RAF. Zkušení veteráni F/Lt D. E. Gillam se svými

  wingmany Aloisem Vašátkem a Josefem Stehlíkem během několika

  minut po startu sestřelili Junkers Ju 88 A-1 „M7+DK“ z Küstenie-

  gergruppe 806, který měl za úkol bombardovat leteckou továrnu

  Rootes ve Speke. Všechny tři Hurricany byly poškozeny obrannou

  palbou bombardéru. Německá osádka nouzově přistála v docích

  jižně od Liverpoolu. Jejího velitele Lt. z. S. Herberta Schlegela

  zabila palba Hurricanů, další tři letci - Oblt. Helmuth Brückmann,

  Uz. Helmuth Weth a Obfhr. Horst Lehmann skončili v zajetí.

  Úspěšný letecký boj nad městem vzbudil nadšení obyvatel a zá-

  kladna Speke musela uzavřít bránu, protože velké množství lidí

  chtělo osobně poděkovat letcům československé jednotky.

  V noci 10. října zaútočilo na britské cíle osmnáct osádek Kü.Fl.

  Gr. 606, z nichž třináct mělo za cíl továrnu ve Speke a výrobní

  závod rmy Rolls Royce v Crewe. Všechny bombardéry se vrátily

  na základnu. Ale následující akce proběhla zcela jinak.

  Ve večerních hodinách 11. října 1940 se do oblasti Liverpoolu

  blížilo šest Dornierů Hahnovy jednotky. Jeden mířil k Birkenhead

  a zbývajících pět opět dostalo za úkol zasáhnout továrny ve Speke

  a Crewe. Tři letouny patřily k 1. Stael a tři náležely k 2. Stael

  Kü.Fl.Gr. 606.

  Tentokrát však byla RAF připravena a nad předpokládanou

  příletovou trasu byly po půl šesté vyslány Spitry No. 611 (West

  Lancashire) Squadron ze základny Ternhill. Barrie Heath a Tommy

  Titulní foto: Do 17 Z-5 (W. Nr. 2787) „7T+HH“ z 1. Stael Küs-

  teniegergruppe 606 na základně Lanvéoc-Poulmic ještě před

  náletem 11. října 1940. Na trupu je již přetřená bílá barva

  v kříži, ale stále je vidět svastika, znak jednotky a bílá špička

  vrtulového kuželu. Při akci 11. října již bylo vše přetřeno

  černou barvou kvůli snížení viditelnosti. Znakem jednotky

  byl orel trhající siluetu Velké Británie. Foto: Chris Goss

  Portrétová fotograe: Karl-Franz Heine. Kredit: uboat.net

  eduard

  22

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 23

  Jednou z našich novinek plánovaných na únor 2021 je Dorni-

  er Do 17 Z-5 „7T+HH“ z Küsteniegergruppe 606. Verze Z-5

  byla vybavena pro lety nad mořem a většinou ji používala prá-

  vě tato jednotka. Osádka stroje „7T-HH“ prožila při náletu na

  Liverpool dramatické okamžiky a válka se většině jejích členů

  stala osudnou. V článku připomínám i obyvatele Velké Británie

  a Malty. Ti během bombardování umírali a někteří, jak uvidíte,

  se i narodili.

  Námořníci u Luftwaffe

  Küsteniegergruppe 606 byla jednotkou německého pobřežního

  letectva. Od konce roku 1939 se specializovala na hlídkovou čin-

  nost a protilodní útoky. Byla vyzbrojena Dorniery Do 17 a základnu

  měla v Kielu-Holtenau. Po bojovém nasazení proti Dánsku se Kü.Fl.

  Gr. 606 v červenci 1940 přesunula do oblasti Brestu a od září ji

  námořnictvo předalo pod velení Luftotte 3. Gruppe vedl bývalý

  námořní důstojníkMajor Joachim Hahn, který se stal námořním

  kadetem již v roce 1923. U jednotky bylo pravidlem, že funkci

  pozorovatele a velitele osádky vykonával námořní důstojník. Pro

  navigaci nad mořem, taktiku boje i rozpoznávání cílů to bylo nej-

  lepším řešením. Během bitvy o Británii se však hlavní činností jed-

  notky staly nálety na britská města, útoky na přístavy, nálety na

  vojenské cíle ve výšce několika desítek metrů a také označování

  cílů pro jiné bombardéry. Bojové lety jejích osádek většinou smě-

  řovaly nad západní část Velké Británie. Kü.Fl.Gr. 606 byla v tomto

  směru velmi úspěšná a Hahn byl za její činnost v říjnu 1940 vy-

  znamenán Ritterkreuzem. V roce 1942 se stal Kommodorem Kam-

  pfgeschwader 6 a osudnou se mu stala 3. června inspekční cesta

  v Messerschmittu Bf 108. U LeTrépot jej nad mořem sestřelili pilo-

  ti Spitrů z No. 401 Sq. RAF F/Sgt S. C. Cosburn a F/Lt E. L. Neal.

  Společně s ním zahynuli dva další letci.

  Nálety na Liverpool

  Během druhé světové války byl druhým nejhůře zasaženým

  městem na britských ostrovech Liverpool. Primárním cílem Luft-

  wae byl městský přístav, který patřil mezi největší na západním

  pobřeží Velké Británie. V Liverpoolu a okolí od léta 1940 do za-

  čátku roku 1942 přišly o život přibližně 4000 obyvatel. Z jednoho

  zničeného domu paradoxně pocházel Hitlerův synovec William

  Patrick Hitler, který během druhé

  světové války sloužil v US Navy.

  Mezi obránce Liverpoolu patřila

  od počátku října 1940 československá No. 312 Squadron RAF na

  základně Speke, což je dnešní Liverpool John Lennon Airport. Prv-

  ní sestřel peruti je pravděpodobně nejrychleji dosaženým vítěz-

  stvím v historii RAF. Zkušení veteráni F/Lt D. E. Gillam se svými

  wingmany Aloisem Vašátkem a Josefem Stehlíkem během několika

  minut po startu sestřelili Junkers Ju 88 A-1 „M7+DK“ z Küstenie-

  gergruppe 806, který měl za úkol bombardovat leteckou továrnu

  Rootes ve Speke. Všechny tři Hurricany byly poškozeny obrannou

  palbou bombardéru. Německá osádka nouzově přistála v docích

  jižně od Liverpoolu. Jejího velitele Lt. z. S. Herberta Schlegela

  zabila palba Hurricanů, další tři letci - Oblt. Helmuth Brückmann,

  Uz. Helmuth Weth a Obfhr. Horst Lehmann skončili v zajetí.

  Úspěšný letecký boj nad městem vzbudil nadšení obyvatel a zá-

  kladna Speke musela uzavřít bránu, protože velké množství lidí

  chtělo osobně poděkovat letcům československé jednotky.

  V noci 10. října zaútočilo na britské cíle osmnáct osádek Kü.Fl.

  Gr. 606, z nichž třináct mělo za cíl továrnu ve Speke a výrobní

  závod rmy Rolls Royce v Crewe. Všechny bombardéry se vrátily

  na základnu. Ale následující akce proběhla zcela jinak.

  Ve večerních hodinách 11. října 1940 se do oblasti Liverpoolu

  blížilo šest Dornierů Hahnovy jednotky. Jeden mířil k Birkenhead

  a zbývajících pět opět dostalo za úkol zasáhnout továrny ve Speke

  a Crewe. Tři letouny patřily k 1. Stael a tři náležely k 2. Stael

  Kü.Fl.Gr. 606.

  Tentokrát však byla RAF připravena a nad předpokládanou

  příletovou trasu byly po půl šesté vyslány Spitry No. 611 (West

  Lancashire) Squadron ze základny Ternhill. Barrie Heath a Tommy

  Titulní foto: Do 17 Z-5 (W. Nr. 2787) „7T+HH“ z 1. Stael Küs-

  teniegergruppe 606 na základně Lanvéoc-Poulmic ještě před

  náletem 11. října 1940. Na trupu je již přetřená bílá barva

  v kříži, ale stále je vidět svastika, znak jednotky a bílá špička

  vrtulového kuželu. Při akci 11. října již bylo vše přetřeno

  černou barvou kvůli snížení viditelnosti. Znakem jednotky

  byl orel trhající siluetu Velké Británie. Foto: Chris Goss

  Portrétová fotograe: Karl-Franz Heine. Kredit: uboat.net

  Dorniery nad britským městem,

  na tomto snímku je to Londýn.

  Foto: IWM

  Letci No. 611 Squadron RAF zatěžují

  ocasní plochy Spitru Mk. I, N3072

  při zkoušce zbraní na základně Digby

  v hrabství Lincolnshire. Foto: IWM

  Velicí důstojníci No. 312 Squadron

  v září 1940 v Duxfordu.

  Zleva: F/Lt Alois Hlobil, čs. velitel peruti

  S/Ldr Ján Ambruš, britský velitel peruti

  S/Ldr Frank H. Tyson a velitelé letek

  F/Lt Dennys E. Gillam, DFC a F/Lt Josef

  Duda. Foto: IWM

  eduard

  23

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 24

  Williams z Yellow Section zřejmě sestřelili Dornier Do 17 Z-5

  (W. Nr. 2772) „7T+EH“ z 1. Stael, s osádkou Lt. zur See Jürgena

  von Krause, který přistál na hladinu moře. Těsně před tím se ně-

  mecké osádce podařilo zasáhnout Williamsův Spitre. Poškození

  vypadalo tak zle, že Williams nejdříve zvažoval seskočit na padá-

  ku, ale nakonec doletěl na základnu. Jeden člen německé osádky

  zůstal nezvěstný, ostatní byli zajati.

  Letci z Red Section F/Lt W. J. Leather, P/O P. S. C. Pollard

  a P/O J. R. G. Sutton ohlásili zničení dvou bombardérů, přičemž

  u druhého z nich pozorovali požár obou motorů a výskok dvou

  členů osádky na padácích. Prvním byl zřejmě Dornier Do 17 Z-5

  (W. Nr. 3475) „7T+FK“ Oblt. Friedricha-Wilhelma Richtera z 2. Staf-

  fel. Nikdo z jeho osádky nepřežil. Strojem s hořícími motory byl

  nepochybně Do 17 Z-5 (W. Nr. 2787) „7T+HH“ z 1. Stael pod ve-

  lením Oblt. z. S. Karla-Franze Heineho.

  F/O Heath, F/Sgt Angos a F/Sgt Pattison z Blue Section zaútočili

  na dva další Dorniery a nárokovali jeden pravděpodobně sestřele-

  ný a jeden poškozený bombardér. Během boje se k nim přidal osa-

  mocený Hurricane z No. 312 Squadron. Kenneth Clifton Pattison

  se svým Spitrem pronásledoval jednoho vetřelce asi sto mil až

  nad Kidderminster v hrabství Worcestershire. Nakonec jej zasáhla

  obranná palba a při havárii v Cooksey Green utrpěl vážná zranění,

  na jejichž následky záhy zemřel.

  Československá jednotka proti vetřelcům vyslala před šestou

  hodinou dvě trojice Hurricanů. P/O Alois Vašátko a Sgt Josef Ke-

  prt z Yellow Section ztratili kontakt se svým britským vedoucím

  F/Lt Harry A. G. Comefordem. Připojili se tedy k Red Section v níž

  letěli oba velitelé peruti - S/L Frank H. Tyson a S/L Ján Ambruš

  společně s P/O Josefem Jaškem. Pětice Hurricanů pak zaútočila

  na osamělý Dornier letící na jih. Po zásazích začal unikat kouř

  z jeho levého motoru, ale pak se nepřítel pronásledovatelům ztra-

  til v mracích. Jaškeho Hurricane byl vážně poškozen odvetnou

  palbou. Pětice letců spotřebovala veškerou munici a někteří na

  nepřítele stříleli z bezprostřední blízkosti.

  Harry Comeford, jehož Hurricane zřejmě zpozorovali kolegové

  ve Spitrech, také napadl jeden Dornier, ale mimo toho, že jeho

  zadní střelec zastavil palbu, jiný výsledek nepozoroval. Bohužel

  zpravodajský důstojník československé jednotky P/O F. S. Lam-

  ping nevznesl včas nároky na dosažená vítězství, které lze z dneš-

  ního pohledu odhadnout jako dva poškozené Do 17.

  Nazítří, v sobotu 12. října, uveřejnil deník Liverpool Echo na

  své třetí straně obsáhlý popis náletu, jeho následků i leteckých

  bojů. Na stejné straně byla zveřejněna zpráva, že manželům Len-

  nonovým se o tři dny dříve narodil syn John.

  Dornier Do 17 v zaměřovači stíhače RAF během Bitvy o Británii. Foto: IWM

  Přístav v Liverpoolu po bombardování na snímku RAF pořízeném z výšky 1800 fítů. Foto: IWM

  eduard

  24

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 25

  Williams z Yellow Section zřejmě sestřelili Dornier Do 17 Z-5

  (W. Nr. 2772) „7T+EH“ z 1. Stael, s osádkou Lt. zur See Jürgena

  von Krause, který přistál na hladinu moře. Těsně před tím se ně-

  mecké osádce podařilo zasáhnout Williamsův Spitre. Poškození

  vypadalo tak zle, že Williams nejdříve zvažoval seskočit na padá-

  ku, ale nakonec doletěl na základnu. Jeden člen německé osádky

  zůstal nezvěstný, ostatní byli zajati.

  Letci z Red Section F/Lt W. J. Leather, P/O P. S. C. Pollard

  a P/O J. R. G. Sutton ohlásili zničení dvou bombardérů, přičemž

  u druhého z nich pozorovali požár obou motorů a výskok dvou

  členů osádky na padácích. Prvním byl zřejmě Dornier Do 17 Z-5

  (W. Nr. 3475) „7T+FK“ Oblt. Friedricha-Wilhelma Richtera z 2. Staf-

  fel. Nikdo z jeho osádky nepřežil. Strojem s hořícími motory byl

  nepochybně Do 17 Z-5 (W. Nr. 2787) „7T+HH“ z 1. Stael pod ve-

  lením Oblt. z. S. Karla-Franze Heineho.

  F/O Heath, F/Sgt Angos a F/Sgt Pattison z Blue Section zaútočili

  na dva další Dorniery a nárokovali jeden pravděpodobně sestřele-

  ný a jeden poškozený bombardér. Během boje se k nim přidal osa-

  mocený Hurricane z No. 312 Squadron. Kenneth Clifton Pattison

  se svým Spitrem pronásledoval jednoho vetřelce asi sto mil až

  nad Kidderminster v hrabství Worcestershire. Nakonec jej zasáhla

  obranná palba a při havárii v Cooksey Green utrpěl vážná zranění,

  na jejichž následky záhy zemřel.

  Československá jednotka proti vetřelcům vyslala před šestou

  hodinou dvě trojice Hurricanů. P/O Alois Vašátko a Sgt Josef Ke-

  prt z Yellow Section ztratili kontakt se svým britským vedoucím

  F/Lt Harry A. G. Comefordem. Připojili se tedy k Red Section v níž

  letěli oba velitelé peruti - S/L Frank H. Tyson a S/L Ján Ambruš

  společně s P/O Josefem Jaškem. Pětice Hurricanů pak zaútočila

  na osamělý Dornier letící na jih. Po zásazích začal unikat kouř

  z jeho levého motoru, ale pak se nepřítel pronásledovatelům ztra-

  til v mracích. Jaškeho Hurricane byl vážně poškozen odvetnou

  palbou. Pětice letců spotřebovala veškerou munici a někteří na

  nepřítele stříleli z bezprostřední blízkosti.

  Harry Comeford, jehož Hurricane zřejmě zpozorovali kolegové

  ve Spitrech, také napadl jeden Dornier, ale mimo toho, že jeho

  zadní střelec zastavil palbu, jiný výsledek nepozoroval. Bohužel

  zpravodajský důstojník československé jednotky P/O F. S. Lam-

  ping nevznesl včas nároky na dosažená vítězství, které lze z dneš-

  ního pohledu odhadnout jako dva poškozené Do 17.

  Nazítří, v sobotu 12. října, uveřejnil deník Liverpool Echo na

  své třetí straně obsáhlý popis náletu, jeho následků i leteckých

  bojů. Na stejné straně byla zveřejněna zpráva, že manželům Len-

  nonovým se o tři dny dříve narodil syn John.

  Dornier Do 17 v zaměřovači stíhače RAF během Bitvy o Británii. Foto: IWM

  Přístav v Liverpoolu po bombardování na snímku RAF pořízeném z výšky 1800 fítů. Foto: IWM

  Panoramatický snímek z roku 1942 zachytil škody v centru Liverpoolu, které způsobila bombardovací kampaň Luftwae.

  Foto: IWM

  eduard

  25

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 26

  Dům Lennonových na dnešní Menlove Avenue č. 251.

  Foto: Wikimedia Commons

  Na stejné straně deníku Liverpool Echo byla zveřejněna

  zpráva o narození Johna Lennona!

  Novinový článek na předchozí straně:

  Popis náletu s pozorováním požáru motorů Heineho

  bombardéru v deníku Liverpool Echo z 12. října 1940.

  Noční návrat bombardéru „7T+HH“

  Říjen 1940 se pro Küsteniegergruppe 606 stal tragickým mě-

  sícem. Přišla během něj o více než dvacet letců, což bylo více

  než za všechny zbývající měsíce tohoto roku. Dva muže také při

  náletu 11. října ztratila již zmíněná Heineho osádka. Nad cílem

  ji naposledy pozorovali stíhači z Yellow Section No. 611 Squadron.

  Z bombardéru seskočili dva letci a oba motory hořely. Předpoklá-

  dalo se, že stroj havaroval někde v lesích Walesu.

  Radista Fw. Hans Staas byl po seskoku rychle zajat u Martha-

  lyn (Mart of Llyn?). Jeho kolega, palubní mechanik Uz. Heinz

  Johannsen, již tolik štěstí neměl. Při výskoku z Dornieru nara-

  zil do levé části vodorovné ocasní plochy a na zem dopadl mrtvý

  u Deiniolen.

  Heinz August Johannsen pocházel z Gettdorfu (patrně Gettorf)

  u Eckernförde, kde se narodil 1. října 1914. Krátce před tragic-

  kým letem tedy oslavil své šestadvacáté narozeniny. Ze záznamu

  o jeho smrti vyplývá, že cílem jeho osádky bylo Speke. Britové jej

  pohřbili 15. října v Prollheli v severním Walesu a prostřednictvím

  Červeného kříže informovali německou stranu, ta kontaktovala

  jeho manželku Elly.

  Na palubě zůstal pilot Ofw. Wilhelm Hagen s pozorovatelem

  a současně velitelem osádky Oblt. zur See Heinem. Zní to neuvě-

  řitelně, ale oba motory se jim podařilo uhasit a těžce poškozený

  stroj na prostřílených pneumatikách posadili zpět na základně

  v Brestu! Poškození Dornieru bylo ohodnoceno na 45%, což obvyk-

  le indikovalo, že je v opravitelném stavu.

  „7T+HH“ po návratu z náletu na Liverpool 11. října 1940. Dobře patrná je přetřená svastika, zásahy od Spitrů No. 611

  Squadron i poškození VOP po nárazu Johannsenova těla. Foto: Chris Goss

  eduard

  26

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 27

  Dům Lennonových na dnešní Menlove Avenue č. 251.

  Foto: Wikimedia Commons

  Na stejné straně deníku Liverpool Echo byla zveřejněna

  zpráva o narození Johna Lennona!

  Novinový článek na předchozí straně:

  Popis náletu s pozorováním požáru motorů Heineho

  bombardéru v deníku Liverpool Echo z 12. října 1940.

  Noční návrat bombardéru „7T+HH“

  Říjen 1940 se pro Küsteniegergruppe 606 stal tragickým mě-

  sícem. Přišla během něj o více než dvacet letců, což bylo více

  než za všechny zbývající měsíce tohoto roku. Dva muže také při

  náletu 11. října ztratila již zmíněná Heineho osádka. Nad cílem

  ji naposledy pozorovali stíhači z Yellow Section No. 611 Squadron.

  Z bombardéru seskočili dva letci a oba motory hořely. Předpoklá-

  dalo se, že stroj havaroval někde v lesích Walesu.

  Radista Fw. Hans Staas byl po seskoku rychle zajat u Martha-

  lyn (Mart of Llyn?). Jeho kolega, palubní mechanik Uz. Heinz

  Johannsen, již tolik štěstí neměl. Při výskoku z Dornieru nara-

  zil do levé části vodorovné ocasní plochy a na zem dopadl mrtvý

  u Deiniolen.

  Heinz August Johannsen pocházel z Gettdorfu (patrně Gettorf)

  u Eckernförde, kde se narodil 1. října 1914. Krátce před tragic-

  kým letem tedy oslavil své šestadvacáté narozeniny. Ze záznamu

  o jeho smrti vyplývá, že cílem jeho osádky bylo Speke. Britové jej

  pohřbili 15. října v Prollheli v severním Walesu a prostřednictvím

  Červeného kříže informovali německou stranu, ta kontaktovala

  jeho manželku Elly.

  Na palubě zůstal pilot Ofw. Wilhelm Hagen s pozorovatelem

  a současně velitelem osádky Oblt. zur See Heinem. Zní to neuvě-

  řitelně, ale oba motory se jim podařilo uhasit a těžce poškozený

  stroj na prostřílených pneumatikách posadili zpět na základně

  v Brestu! Poškození Dornieru bylo ohodnoceno na 45%, což obvyk-

  le indikovalo, že je v opravitelném stavu.

  „7T+HH“ po návratu z náletu na Liverpool 11. října 1940. Dobře patrná je přetřená svastika, zásahy od Spitrů No. 611

  Squadron i poškození VOP po nárazu Johannsenova těla. Foto: Chris Goss

  Do 17Z-5, WNr. 2787, 1./KGr. 606, Lannion, Francie, říjen 1940

  Záznam o smrti Heinze Johannsena. Vpravo: Hrob Heinze Johannsena v Cannock Chase. Společně s ním je pohřben Uz. Pelzer

  z průzkumné jednotky velitelství Luftwae - 2./Aufkl. Gr. Ob. D. L. Patřil k osádce Dornieru Do 215 Lt. Booka, kterou také

  sestřelil Spitre No. 611 Squadron nad Liverpoolem. Foto: Melvin Brownless

  eduard

  27

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 28

  Wilhelm Hagen

  O detailech působení Wilhelma Hagenau Küsteniegergruppe

  606 zatím není mnoho známo, ale za svou činnost dostal nejen

  Ehrenpokal „za mimořádný výkon v leteckém boji“, ale i Deuts-

  ches Kreuz in Gold (30. ledna 1942). Patří mezi pět letců této jed-

  notky, o nichž je známo, že toto vyznamenání obdrželi. Jednalo

  se tedy o vynikajícího pilota, což ostatně prokázal i při návratu

  z náletu na Liverpool.

  Ke konci roku 1940 ve velení německých ozbrojených sil pro-

  bíhala diskuse, zda jednotku Majora Hahna převézt zpět pod

  Kriegsmarine, nebo ji ponechat u Luftwae. Nakonec převážila

  druhá varianta. Velení Luftwae také zvažovalo, že Küstenie-

  gergruppe 606 přezbrojí na Heinkely He 111. Proti tomu se ale

  rázně postavil Hahn a podpořilo jej i velení námořnictva. V únoru

  1941 jeho útvar začal přezbrojovat na Ju 88. Došlo také na pře-

  jmenování na Kampfgruppe (bombardovací skupina) 606, ale ve

  ztrátových hlášeních se uváděl nadále původní název.

  Hahnova jednotka se od října 1940 začala znovu zapojovat do

  hlídkových letů nad mořem a do útoků na plavidla. Například

  17. října při střetnutí britských a německých válečných lodí ná-

  rokovala zásah na nepřátelském torpédoborci. Stejnou náplň čin-

  nosti měla i po většinu roku 1941, to už na jejím kontě bylo něko-

  lik desítek tisíc tunpotopené tonáže nákladních plavidel.

  Na konci listopadu 1941 byla KGr. 606 převelena do Catanie na

  Sicílii a vyznamenala se 7. prosince dvěma nárokovanými zásahy

  nepřátelského křižníku a potopením nákladní lodi severozápadně

  od Benghází.

  Od počátku roku 1942 bojové lety KGr. 606 často směřovaly nad

  Maltu a několik jejích osádek sestřelili piloti Hurricanů a Beau-

  ghterů nebo protiletadloví dělostřelci. Mezi úkoly německých osá-

  dek patřilo i shazování „motýlích“ bomb SD-2 na městskou zástav-

  bu Malty. To mělo hrozivé následky pro civilisty.

  Z jednoho náletu proti „nepotopitelné letadlové lodi“ se nevrá-

  til Stfw. Hagen. Došlo k tomu 19. dubna 1942, paradoxně v den,

  kdy RAF nemohla proti bombardérům nasadit ani jednu stíhačku.

  Přes 270 bombardérů v asi deseti vlnách na Maltu svrhlo přes 430

  tun bomb. Hlavním cílem byly baterie protiletadlového dělostře-

  lectva, které ztratily desítky mužů, ale zabito bylo i mnoho oby-

  vatel a počet obětí přesáhl sedm desítek.

  Obránci sestřelili dva Junkersy Ju 88. Prvním byl Ju 88 A-4

  (W. Nr. 3641) „3Z+KN“ z 5./KG 77 Lt. Horsta Rosenfeldta. Ze za-

  saženého stroje se mu podařilo vyskočit společně s radistou Obgfr.

  Rudolfem Krizekem. Dva další členové osádky nepřežili.

  Druhým sestřeleným Junkersem byl Ju 88 A-4 (W. Nr. 1526)

  „7T+BH“ z 1./Kü.Fl.Gr. 606. Celá Hagenova osádka zůstala ne-

  zvěstná, včetně pozorovatele Fw. Heinze Ueckera, radisty

  Ofw. Ludwiga Bachmanna a palubního technika Ofw. Ernsta Al-

  thammera. Obránci viděli, že jeden z Junkersů dostal přímý zásah

  a rozpadl se ve vzduchu nad Grand Harbour. Willi Hagen byl po-

  smrtně povýšen do hodnosti Oberleutnant.

  Karl-Franz Heine

  Budoucí letec a ponorkový velitel Heine se narodil 30. října

  1915 v Kielu. Do ozbrojených sil vstoupil v dubnu 1934. O pět let

  později již dosáhl hodnosti Oberleutnant zur See a byl přidělen

  jako pozorovatel k letectvu. Poté, co opustil Küsteniegergruppe

  606, byl vycvičen u ponorkového loďstva, v březnu 1942 se dočkal

  povýšení do hodnosti Kapitänleutnant a v červenci se stal veli-

  telem ponorky U-303 (typ VIIC). Do konce roku 1942 s posádkou

  prováděl výcvik a v první polovině roku 1943 s ní absolvoval dvě

  patroly. Dne 23. února 1943 se mu podařilo potopit americkou

  nákladní loď Expositor (konvoj ON-166), ale šlo o ránu z milosti.

  Původně ji zasáhla U-606 a většinu posádky zachránila korveta

  HMCS Trillium (K 172), která se poté neúspěšně pokusila opuštěné

  plavidlo potopit.

  Na rozdíl od řady jiných ponorek, nezaznamenala Heineho po-

  sádka žádné ztráty členů posádkyběhem plaveb mimo střet s ne-

  přítelem. To se však změnilo 21. května 1943, když byla U-303 na

  cvičné plavbě jižně od Toulonu. Dostala se do zaměřovače britské

  ponorky HMSM Sickle jíž velel Lt J.R. Drummond, DSC, RN. Násled-

  nou explozi a potopení, které trvalo půl minuty, nepřežilo 20 ná-

  mořníků, dalších 28 včetně Heineho se jako zázrakem zachránilo.

  Heine převzal v polovině června 1943 v Brestu ponorku U-403

  (typ VIIC) od Kptlt. Heinze-Ehlerta Clausena a o měsíc později

  s ní vyplul jihozápadním směrem do Atlantiku. Uprostřed oceánu

  se 30. července setkal s ponorkou U-43 (typ X), aby od kolegů

  doplnil palivo. Naneštěstí se v oblasti pohyboval konvoj GUS 10

  v doprovodu letadlové lodi USS Santee a dalších plavidel. Na obě

  ponorky zaútočil nejdříve LTJG Edward VanVranken s Wildcatem

  a poté osádka LTJG Roberta F. Richmonda v Avengeru. U-43 byla

  zasažena torpédem Mark 24 FIDO a celá posádka Oblt. Hanse-Joa-

  chima Schwantkeho zahynula. U-403 unikla jak hlubinným nálo-

  žím, tak i druhému torpédu.

  Heineho ponorka poté zamířila jihovýchodním kurzem k západ-

  nímu pobřeží Afriky. Její plavba ale skončila u Dakaru. Nejdří-

  ve na ni 17. srpna ráno zaútočila osádka F/O Philipa Horbata na

  bombardéru Hudson z No. 200 Squadron RAF, která doprovázela

  konvoj SL135. Dvanáct sekund po ponoření na ni Britové svrhli

  čtyři hlubinné nálože a poté na hladině pozorovali olejovou skvr-

  nu. Doprovod konvoje převzala osádka Sunderlandu jiné jednot-

  ky a v pátrání po U-403 pokračovaly další dva Hudsony z No 200

  Squadron. Na hladině byly zpozorovány další olejové skvrny.

  O den později poškozenou U-403 potopil Wellington Mk.XIII

  (HZ697) z 2. Flottille de Bombardement francouzského námořní-

  ho letectva. Osádka, jíž velel Lieutenant de vaisseau Ernest Bigo

  s pilotem Premier-maître Pierrem Chevantonem na německé pla-

  vidlo svrhla šest hlubinných náloží. Zahynulo všech 49 námořníků

  včetně velitele Karl-Franz Heineho.

  Udělení Victoria Cross veliteli ponorky na Maltě 13. ledna

  1942. Zleva: Lieut F Ruck-Keene; Lieut Cdr Wanklyn, VC,

  DSO, RN; Lieut J R Drummond, RN a Sub Lieut J H Norman,

  RNVR. Heineho U-303 poslal ke dnu Drummond. Foto: IWM

  Drummondova ponorka HMSM Sickle. Foto: IWM

  eduard

  28

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 29

  Wilhelm Hagen

  O detailech působení Wilhelma Hagenau Küsteniegergruppe

  606 zatím není mnoho známo, ale za svou činnost dostal nejen

  Ehrenpokal „za mimořádný výkon v leteckém boji“, ale i Deuts-

  ches Kreuz in Gold (30. ledna 1942). Patří mezi pět letců této jed-

  notky, o nichž je známo, že toto vyznamenání obdrželi. Jednalo

  se tedy o vynikajícího pilota, což ostatně prokázal i při návratu

  z náletu na Liverpool.

  Ke konci roku 1940 ve velení německých ozbrojených sil pro-

  bíhala diskuse, zda jednotku Majora Hahna převézt zpět pod

  Kriegsmarine, nebo ji ponechat u Luftwae. Nakonec převážila

  druhá varianta. Velení Luftwae také zvažovalo, že Küstenie-

  gergruppe 606 přezbrojí na Heinkely He 111. Proti tomu se ale

  rázně postavil Hahn a podpořilo jej i velení námořnictva. V únoru

  1941 jeho útvar začal přezbrojovat na Ju 88. Došlo také na pře-

  jmenování na Kampfgruppe (bombardovací skupina) 606, ale ve

  ztrátových hlášeních se uváděl nadále původní název.

  Hahnova jednotka se od října 1940 začala znovu zapojovat do

  hlídkových letů nad mořem a do útoků na plavidla. Například

  17. října při střetnutí britských a německých válečných lodí ná-

  rokovala zásah na nepřátelském torpédoborci. Stejnou náplň čin-

  nosti měla i po většinu roku 1941, to už na jejím kontě bylo něko-

  lik desítek tisíc tunpotopené tonáže nákladních plavidel.

  Na konci listopadu 1941 byla KGr. 606 převelena do Catanie na

  Sicílii a vyznamenala se 7. prosince dvěma nárokovanými zásahy

  nepřátelského křižníku a potopením nákladní lodi severozápadně

  od Benghází.

  Od počátku roku 1942 bojové lety KGr. 606 často směřovaly nad

  Maltu a několik jejích osádek sestřelili piloti Hurricanů a Beau-

  ghterů nebo protiletadloví dělostřelci. Mezi úkoly německých osá-

  dek patřilo i shazování „motýlích“ bomb SD-2 na městskou zástav-

  bu Malty. To mělo hrozivé následky pro civilisty.

  Z jednoho náletu proti „nepotopitelné letadlové lodi“ se nevrá-

  til Stfw. Hagen. Došlo k tomu 19. dubna 1942, paradoxně v den,

  kdy RAF nemohla proti bombardérům nasadit ani jednu stíhačku.

  Přes 270 bombardérů v asi deseti vlnách na Maltu svrhlo přes 430

  tun bomb. Hlavním cílem byly baterie protiletadlového dělostře-

  lectva, které ztratily desítky mužů, ale zabito bylo i mnoho oby-

  vatel a počet obětí přesáhl sedm desítek.

  Obránci sestřelili dva Junkersy Ju 88. Prvním byl Ju 88 A-4

  (W. Nr. 3641) „3Z+KN“ z 5./KG 77 Lt. Horsta Rosenfeldta. Ze za-

  saženého stroje se mu podařilo vyskočit společně s radistou Obgfr.

  Rudolfem Krizekem. Dva další členové osádky nepřežili.

  Druhým sestřeleným Junkersem byl Ju 88 A-4 (W. Nr. 1526)

  „7T+BH“ z 1./Kü.Fl.Gr. 606. Celá Hagenova osádka zůstala ne-

  zvěstná, včetně pozorovatele Fw. Heinze Ueckera, radisty

  Ofw. Ludwiga Bachmanna a palubního technika Ofw. Ernsta Al-

  thammera. Obránci viděli, že jeden z Junkersů dostal přímý zásah

  a rozpadl se ve vzduchu nad Grand Harbour. Willi Hagen byl po-

  smrtně povýšen do hodnosti Oberleutnant.

  Karl-Franz Heine

  Budoucí letec a ponorkový velitel Heine se narodil 30. října

  1915 v Kielu. Do ozbrojených sil vstoupil v dubnu 1934. O pět let

  později již dosáhl hodnosti Oberleutnant zur See a byl přidělen

  jako pozorovatel k letectvu. Poté, co opustil Küsteniegergruppe

  606, byl vycvičen u ponorkového loďstva, v březnu 1942 se dočkal

  povýšení do hodnosti Kapitänleutnant a v červenci se stal veli-

  telem ponorky U-303 (typ VIIC). Do konce roku 1942 s posádkou

  prováděl výcvik a v první polovině roku 1943 s ní absolvoval dvě

  patroly. Dne 23. února 1943 se mu podařilo potopit americkou

  nákladní loď Expositor (konvoj ON-166), ale šlo o ránu z milosti.

  Původně ji zasáhla U-606 a většinu posádky zachránila korveta

  HMCS Trillium (K 172), která se poté neúspěšně pokusila opuštěné

  plavidlo potopit.

  Na rozdíl od řady jiných ponorek, nezaznamenala Heineho po-

  sádka žádné ztráty členů posádkyběhem plaveb mimo střet s ne-

  přítelem. To se však změnilo 21. května 1943, když byla U-303 na

  cvičné plavbě jižně od Toulonu. Dostala se do zaměřovače britské

  ponorky HMSM Sickle jíž velel Lt J.R. Drummond, DSC, RN. Násled-

  nou explozi a potopení, které trvalo půl minuty, nepřežilo 20 ná-

  mořníků, dalších 28 včetně Heineho se jako zázrakem zachránilo.

  Heine převzal v polovině června 1943 v Brestu ponorku U-403

  (typ VIIC) od Kptlt. Heinze-Ehlerta Clausena a o měsíc později

  s ní vyplul jihozápadním směrem do Atlantiku. Uprostřed oceánu

  se 30. července setkal s ponorkou U-43 (typ X), aby od kolegů

  doplnil palivo. Naneštěstí se v oblasti pohyboval konvoj GUS 10

  v doprovodu letadlové lodi USS Santee a dalších plavidel. Na obě

  ponorky zaútočil nejdříve LTJG Edward VanVranken s Wildcatem

  a poté osádka LTJG Roberta F. Richmonda v Avengeru. U-43 byla

  zasažena torpédem Mark 24 FIDO a celá posádka Oblt. Hanse-Joa-

  chima Schwantkeho zahynula. U-403 unikla jak hlubinným nálo-

  žím, tak i druhému torpédu.

  Heineho ponorka poté zamířila jihovýchodním kurzem k západ-

  nímu pobřeží Afriky. Její plavba ale skončila u Dakaru. Nejdří-

  ve na ni 17. srpna ráno zaútočila osádka F/O Philipa Horbata na

  bombardéru Hudson z No. 200 Squadron RAF, která doprovázela

  konvoj SL135. Dvanáct sekund po ponoření na ni Britové svrhli

  čtyři hlubinné nálože a poté na hladině pozorovali olejovou skvr-

  nu. Doprovod konvoje převzala osádka Sunderlandu jiné jednot-

  ky a v pátrání po U-403 pokračovaly další dva Hudsony z No 200

  Squadron. Na hladině byly zpozorovány další olejové skvrny.

  O den později poškozenou U-403 potopil Wellington Mk.XIII

  (HZ697) z 2. Flottille de Bombardement francouzského námořní-

  ho letectva. Osádka, jíž velel Lieutenant de vaisseau Ernest Bigo

  s pilotem Premier-maître Pierrem Chevantonem na německé pla-

  vidlo svrhla šest hlubinných náloží. Zahynulo všech 49 námořníků

  včetně velitele Karl-Franz Heineho.

  Udělení Victoria Cross veliteli ponorky na Maltě 13. ledna

  1942. Zleva: Lieut F Ruck-Keene; Lieut Cdr Wanklyn, VC,

  DSO, RN; Lieut J R Drummond, RN a Sub Lieut J H Norman,

  RNVR. Heineho U-303 poslal ke dnu Drummond. Foto: IWM

  Drummondova ponorka HMSM Sickle. Foto: IWM

  Část deníku USS Santee popisující útok jejích letadel na U-403 a U-43. Foto: Fold3

  Útok Avengeru na U-Boot z roku 1944 ukazuje podobnou situaci v jaké byla Heineho ponorka. Foto: IWM

  Obsluha katapultu na palubě USS Santee běží za startu-

  jící Grumman TBF aby zachytila „uzdu“ od níž se oddělil

  podvozek, listopad 1943. Fotograi ve sbírce National

  Archives pořídil Lieutenant Charles Fenno Jacobs, USNR.

  Člen posádky pomáhá důstojníkovi při nastavení pojistky

  325lb hlubinné nálože Mk. XVII na hangárové palubě USS San-

  tee. Snímek ve sbírce National Archives pořídil Lieutenant Ho-

  race Bristol během vylodění v Severní Africe v listopadu 1942.

  eduard

  29

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 30

  USS Santee (ACV-29, později CVE-29) vyfotografovaná asi

  v polovině října 1942, krátce před její účastí na invazi

  v Maroku. Letadla na její palubě jsou (od zádě) SBD

  Dauntlessy, F4F Wildcaty a TBF Avengery. Loď je natřena

  dle Camouage Measure 17. Photo: National Archives.

  Mechanici kontrolují 325lb hlubinné nálože Mk. XVII na

  hangárové palubě USS Santee. Snímek ve sbírce Natio-

  nal Archives pořídil Lieutenant Horace Bristol během vy-

  lodění v Severní Africe v listopadu 1942. Povšimněte si

  manipulačních vozíků a Wildcatů a Avengerů v pozadí.

  Původní barevná fotograe Lockheed Hudsonu „J“ z No. 200

  Squadron, Royal Air Force, během letu nad africkým pobřežím.

  Tato jednotka poškodila 17. srpna 1943 Heineho ponorku U-403.

  Foto: IWM

  eduard

  30

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 31

  USS Santee (ACV-29, později CVE-29) vyfotografovaná asi

  v polovině října 1942, krátce před její účastí na invazi

  v Maroku. Letadla na její palubě jsou (od zádě) SBD

  Dauntlessy, F4F Wildcaty a TBF Avengery. Loď je natřena

  dle Camouage Measure 17. Photo: National Archives.

  Mechanici kontrolují 325lb hlubinné nálože Mk. XVII na

  hangárové palubě USS Santee. Snímek ve sbírce Natio-

  nal Archives pořídil Lieutenant Horace Bristol během vy-

  lodění v Severní Africe v listopadu 1942. Povšimněte si

  manipulačních vozíků a Wildcatů a Avengerů v pozadí.

  Původní barevná fotograe Lockheed Hudsonu „J“ z No. 200

  Squadron, Royal Air Force, během letu nad africkým pobřežím.

  Tato jednotka poškodila 17. srpna 1943 Heineho ponorku U-403.

  Foto: IWM

  Wellington Mk.XIII (HZ704) z 2. Flottille de Bombardement francouzského námořního letectva. Tato jednotka 18. srpna 1943

  potopila Heineho ponorku U-403. Foto: Chris Goss

  Za pomoc s přípravou článku děkuji pánům Melvinu Brownlesso-

  vi, Chrisu Gossovi a Matti Salonenovi.

  Pro podrobnější informace vřele doporučuji publikace Chrise

  Gosse a U-Boot im Focus Nr. 5 a 9 od Axela Urbankeho.

  Zdroje:

  Publikace:

  BLAIR C.: Hitler’s U-boat War (TheHunted, 1942-1945)

  CULL B.: GALEA F.: Hurricanes over Malta, June 1940 - April 1942

  GOSS C.: Dornier Do 17: The ‚Flying Pencil‘ in Luftwae

  Service - 1936-1945

  GOSS C.: Dornier Do 17: The Luftwae‘s ‚Flying Pencil‘

  GOSS C.: Sea Aegles, Luftwae Anti-Shipping Units 1939-1941,

  Volume 1

  HORN J.: Über allen Fronten, Chronik des Kapfgeschwaders 6,

  1941 bis 1945

  HURT Z.: Czechs in the RAF, A photographic album of the

  Czechoslovakians that went to war in the RAF during WWII

  PATERSON L.: Eagles Over the Sea: Luftwae Maritime

  Operations 1935–1942

  PATZWALL K.: SCHERZER V.: Das Deutsche Kreuz 1941-1945

  RAJLICH J.: Na nebi hrdého Albionu, 1. část, 1940

  THOMPSON A.: Kustenieger: The Operational History

  of the German Naval Air Service 1935-1944

  Kriegstagebuch der Seekriegsleitung, 1939 - 1945, Teil A

  National Archives, UK:

  Combat reports Leather, Pollard, Sutton; AIR-50-173

  ORB No. 611 Sq.; AIR 27-2109-27, 28

  ORB No. 200 Sq.; AIR 27-1174-16

  Bundesarchiv

  Kartei der Verlust- und Grabmeldungen gefallener

  deutscher Soldaten 1939-1945 (-1948)

  Internet:

  Fold3.com

  uboat.net

  www.ww2.dk

  eduard

  31

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 32

  1/48 kat. č. 82153

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  STAVEBNICE 02/2021

  Spitfire Mk.IIa 1/48

  Stránka produktu

  eduard

  32

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 33

  STAVEBNICE 02/2021

  P7881, S/Ldr. Michael L. Robinson, 609. squadrona, RAF Biggin Hill, Velká Británie, duben 1941

  P8387, Sgt. Stanislaw Blok, 315. (Polish) squadrona, RAF Northolt, Velká Británie, srpen 1941

  Spiire Mk.IIa P7881 má kamuáž typu B, přestože má liché sériové číslo. Vrtulový kužel Rotol je v barvě Sky s červeným proužkem.

  Na spodním krytu motoru je černé B a z obou stran trupu je pod překrytem kabiny velitelský praporek velitele 609. squadrony. Kódová pís-

  mena jsou provedena v barvě Medium Sea Grey a PR-B jsou iniciálami velitele základny, jímž byl Group Captain Philip Reginald Barwell, který

  občas létal jako číslo „Sailora“ Malana. Barwell byl omylem sestřelen pilotem Spiiru 1. července 1942 nad mořem a jeho tělo bylo nalezeno

  na francouzském pobřeží. Se strojem P7881 zaznamenal v květnu a červnu 1941 několik vítězství velitel 609. squadrony Michael Lister

  Robinson. Celkem mu bylo přiznáno 16 vítězství, z toho 6 v Bitvě o Británii. Později vedl Wing z Biggin Hillu a z Tangmere. Padl 10. dubna

  1942 v boji s Focke-Wulfy z II./JG 26. Společně s ním zahynul i jeho francouzský přítel a wingman Maurice P. C. Choron.

  Spiire Mk.IIa P8387 nese kamuáž typ A. Vrtulový kužel De Havilland je v barvě Sky. Na trupu je pod kabinou z obou stran namalován nápis

  BARTY a kódové písmeno H je využito pro nápis ženského jména Halina. Tento Spiire sloužil od května 1941 u 611. squadrony, ale v témže

  měsíci s ním sestřelilo jednu stodevítku kanadské eso Alfred Keith Ogilvie, DFC z 609. squadrony. V červenci 1941 stroj převzala polská 308.

  squadrona, u níž dostal polský výsostný znak na obou stranách přídě. V červenci 1941 byl přidělen polským kolegům z 315. squadrony. Poté

  byl stroj konvertován na verzi Mk.V a používala jej 266. a 123. squadrona a 58. OTU. V červenci 1942 byl vyřazen z provozu po srážce s jiným

  Spiirem. Za několik let svého „života“ tento stroj nalétal 872 hodin a 30 minut. U 315. squadrony s ním létal mimo jiné Sgt. Stanislaw „Char-

  lie“ Blok. Během 2. světové války zaznamenal 5 vzdušných vítězství.

  eduard

  33

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 34

  P8038, Fl/Lt. Brendan E. F. Finucane DFC, 452. squadrona RAAF, RAF Kenley, Velká Británie, srpen 1941

  P8081, Fl/Lt. Tomáš Vybíral, 312. (Czechoslovak) squadrona, RAF Ayr, Velká Británie, listopad 1941

  P7840, 340. (Free French) squadrona, RAF Ayr, Velká Británie, leden 1942

  Spiire Mk.IIa P8038 má kamuáž typu A, přestože nese sudé výrobní číslo. Vrtulový kužel Rotol je v barvě Sky. Pod kabinou je z obou stran

  trupu zelený trojlístek s písmeny BF. Jedná se o osobní emblém irského shacího esa „Paddy“ Finucana, jenž nárokoval celkem 26 samostat-

  ných vítězství. K australské 452. squadroně byl přidělen v dubnu 1941 po službě u 65. squadrony. Se strojem P8038 nárokoval 4 vítězství

  a 1 pravděpodobné. V lednu 1942 se stal velitelem 602. squadrony a na konci června převzal velení Hornchurch Wingu. Zahynul 15. července

  1942 při nouzovém přistáni na moři, poté co jeho letoun zasáhl ak. S letounem P8038 u 452. squadrony létali i Australané Sgt. Ian Milne

  a Sgt. Richard Gazzard. Stroj původně sloužil u polské 303. squadrony a po Australanech jej krátce používali Čechoslováci u 313. squadrony.

  Po přestavbě na verzi Mk.Vb jej používala norská 332. a později 611. squadrona.

  Spiire Mk.IIa P8081 je zbarven ve schématu typu A. Z obou stran trupu je světle šedý nápis (možná žlutý) GARFIELD WESTON IV. Je jedním

  z šestnác letounů nancovaných kanadským poslancem Dolní sněmovny Spojeného království Willardem Gareldem Westonem. Tento

  lantrop byl majitelem mezinárodního koncernu Allied Bakeries. Stál i za vytvořením systému kantýn v londýnském metru během bom-

  bardovací ofenzívy Blitz. P8081 nejprve sloužil u 222. squadrony, u níž s ním Sgt. Burgess v dubnu 1941 poškodil Ju 88. Poté asi měsíc létal

  u australské 452. squadrony. V říjnu 1941 jej obdržela československá 312. squadrona a sloužil u ní až do prosince. Létala s ním řada pilotů,

  včetně F/Sgt Václava Šloufa. Při přistání za špatné viditelnos jej 17. listopadu poškodil Fl/Lt. Tomáš Vybíral. Tento pilot dosáhl sedmi vítězství

  ve francouzském letectvu a v RAF dosáhl hodnos Wing Commander. Po válce emigroval z Československa a zapojil se do prokomuniscké-

  ho odboje.

  Spiire Mk.IIa P7840 je zbarven ve schématu typu B. Vrtulový kužel Rotol je v barvě Sky. Z obou stran na přídi je modrý (nebo tmavě červený)

  Lotrinský kříž v bílém erbu. Pod kabinou je světle šedý nápis MOUNTAINS O´MOURNE BELFAST TELEGRAPH READERS. Severoirský deník Bel-

  fast Telegraph během Bitvy o Británii založil Spiire Fund, v němž jeho čtenáři vybrali dostatek nančních prostředků pro pořízení 17 Spiirů.

  Celkem 12 letců v nich padlo v boji. P7840 byl třináctým pořízeným strojem v této sbírce. Horní část nápisu odkazuje na stejnojmennou píseň

  irského skladatele Percyho Frenche. Tento Spiire od února 1941 sloužil u 64. squadrony a v prosinci jej převzala 340. squadrona Svobodných

  Francouzů. Používali jej do února 1942, poté byla přezbrojena na Spiiry Mk.V. Tato jednotka provedla 7845 bojových letů, sestřelila 37 letou-

  nů a zničila více než 500 pozemních cílů. Celkem 30 jejích letců padlo a 6 bylo zajato. Po válce za svou činnost obdržela Ordre de la Libéraon.

  STAVEBNICE 02/2021

  eduard

  34

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 35

  STAVEBNICE 02/2021

  481026 Spitre Mk.I landing aps 1/48 (fotolept)

  FE1112 Spitre Mk.I seatbelts STEEL 1/48 (fotolept)

  644080 Spitre Mk.II LööK 1/48 (Brassin)

  648579 Spitre Mk.I wheels 1/48 (Brassin)

  648580 Spitre Mk.I exhaust stacks 1/48 (Brassin)

  648589 Spitre Mk.I undercarriage legs BRONZE 1/48 (Brassin)

  648610 Spitre Mk.IIa gun bays 1/48 (Brassin)

  EX709 Spitre Mk.I TFace 1/48 (maska)

  3DL48007 Spitre Mk.II SPACE 1/48 (obtisky)

  Ke Spitfiru Mk.IIa doporučujeme

  OVERTREES

  Spitre Mk.IIa

  Kat. č. 82153X

  1/48

  Kat. č. 644080

  Kat. č. 648610

  Kat. č. 648580

  Kat. č. 648589

  Kat. Č. 82153-LEPT

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  35

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 36

  STAVEBNICE 02/2021

  1/72 kat. č. 7404

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Nieuport Ni-17 1/72

  Stránka produktu

  eduard

  36

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 37

  STAVEBNICE 02/2021

  Nieuport Ni-17; N.1662; Paul Tarascon, Escadrille N.62, Chipilly, Francie, listopad 1916

  Nieuport Ni-17; N.1490; Charles Nungesser, Escadrille N.124, Bar-le-duc - Béhonne,

  Francie, červenec 1916

  Paul Albert Pierre Tarascon byl působivou osobnos nejen pro svých dvanáct sestřelů (plus deset pravděpodobných), ale také díky své

  nezlomnos. Ještě před válkou přišel během civilního leteckého výcviku o nohu při havárii s Blériotem XI v roce 1911. I přes toto zranění se

  nakonec stal pilotem a navzdory svému handicapu byl na začátku války přijat do řad francouzského letectva. Jeho kolegové mu později říkali

  “l'as la jambe de bois“ (eso s dřevěnou nohou). Nejprve ovšem sloužil jako instruktor v letecké škole. V této roli působil během roku 1915, ale

  6. října byl na vlastní žádost poslán k bojové jednotce. Začínal u Escadrille N.31, poté krátce působil u N.3, aby zakotvil u N.62, kam byl pře-

  velen v květnu 1916 spolu s několika dalšími piloty na vlastní žádost. Po necelých dvou měsících byl jmenován dočasným velitelem jednotky

  a v této roli působil od 11. července do konce měsíce. V tomto období také zaznamenal svůj první sestřel (15. července 1916). Krátce poté

  začal Tarascon pojmenovávat své stroje a zvolil jméno Zigomar. Jednalo se o kvní románovou postavu zločince, který terorizoval se svými

  kumpány Francii i celou Evropu (jakási obdoba pozdějšího Fantomase). S mto Nieuportem 17 létal Tarascon na podzim roku 1916. Stroj nesl

  tovární stříbřitý nátěr, červeně natřený kryt motoru měl v době, kdy byl letoun vyfocen, již značně oprýskanou barvu. Nezlomný Tarascon

  působil za druhé světové války ve francouzském hnu odporu (Marquis). Zemřel ve věku 94 let 11. června 1977.

  Charles Nungesser byl jedním z nejvýraznějších francouzských shacích es první světové války. Společně se svým přítelem Jeanem Navarrem

  byli postrachem pařížských klubů, barů i nočních podniků. Jeho záliba ve víně, krásných ženách a všemožných dobrodružstvích z něj udělala

  veřejně populární osobnost (s výjimkou nadřízených důstojníků), zamco jeho pilotní schopnos, odvaha a insnkt mu umožnily dosáhnout

  43 sestřelů a stát se tak třem nejúspěšnějším francouzským esem první světové války. Do armády se Nungesser přihlásil dobrovolně a

  narukoval 18. května 1914. Byl přidělen k letectvu, absolvoval letecký výcvik a od dubna 1915 odlétal 53 bombardovacích misí u Escadrille

  VB.106. Po výcviku na shacích Nieuportech byl zařazen k N.65 a po jednom z mnoha zranění, které během války utržil, byl dočasně přeřazen

  k N.124 Escadrille La Fayee (od 2. července do 12. srpna 1916). Důvodem byla nedaleká nemocnice, ve které si mohl nedočkavý Nungesser,

  který chtěl létat co nejdříve, doléčovat svá zranění. Nungesserovy stroje nesly znak, sestávající z černého srdce, ve kterém se nacházely mor-

  bidní movy (lebka se zkříženými hnáty mezi dvěma pohřebními svícemi a rakví). Nesl jej i tento kamuovaný Ni-17 z období služby

  u La Fayee. Nungesser zůstal u létání a dobrodružných akvit i po válce, jeho snaha o první přelet Atlanku ale skončila tragicky. Během letu

  s dvojplošníkem Levasseur PL 8 zmizel 8. května 1927 společně se svým druhým pilotem Francoisem Colim neznámo kde.

  eduard

  37

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 38

  STAVEBNICE 02/2021

  Nieuport Ni-17; číslo neznámé, Jean Maon, Escadrille N.48, Lunéville, Francie, červenec 1916

  Jean Maon sloužil na začátku první světové války u jízdy, ale na sklonku roku 1915 se přihlásil k letectvu a absolvoval výcvik v letecké škole

  v Pau. Výcvik úspěšně završil 14. ledna 1916, byl odeslán k Escadrille N.57, ale zároveň dočasně převelen k MF20 (jako MF byly označeny

  jednotky používající letouny Mauriceho Farmana) kde zůstal do 23. července 1916. Své první vítězství zaznamenal pět dní po návratu k N.57,

  ale musel se o něj podělit s Georgesem Lachmannem a Georgesem Flachairem. Jejich společnou obě byl Albatros C.I. Maon se ujal 8. října

  1916 velení N.57 a vedl ji až do své smr 10. září 1917. Během tohoto období pokračoval v navyšování svého konta. Osmé a deváté (a posled-

  ní) vítězství zaznamenal 6. července 1917 a sdílel je obě s Armandem de Turennem. V pozdním odpoledni 10. září 1917 vedl patrolu Spadů

  (sám letěl na stroji SPAD VII N.2416) a nedaleko Couckelaere (Belgie) došlo k boji s piloty Jasta 7. Jean Maon byl v jeho průběhu sestřelen

  v 19:05 a je pravděpodobné, že se stal obě německého esa Carla Jacobse, pro kterého se jednalo o sedmé z celkových 48 vítězství.

  Maonův Nieuport 17 z léta 1916 byl opatřen dvoutónovou kamuáží, sestávající ze zelené a hnědé barvy. Spodní plochy byly buď po-

  nechány v tovární stříbřité barvě, nebo mohly dostat světle modrý nátěr. Hlava kohouta, symbol jednotky, byla nakreslena bez obvyklého

  kruhového lemu.

  eduard

  38

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 39

  STAVEBNICE 02/2021

  Nieuport Ni-17; N.1560; Mathieu Tenant de la Tour, Escadrille N.3, Cachy, Francie, srpen 1916

  Shač s deví sestřely, Mathieu Tenant de la Tour, byl členem slavné „černé bandy“ (Bande noire), kterou založili v červnu 1916 čtyři přátelé.

  Kromě něj to byli Alfred Hertaux (21 sestřelů), Albert Deullin (20 sestřelů) a nejslavnější z nich – Georges Guynemer (53 sestřelů). Stroje

  všech členů tohoto neociálního „bratrstva“ nesly na hřbetu úzký černý trojúhelník. I když de la Tour zahájil svou vojenskou kariéru u jez-

  dectva, nechal se přeřadit k letectvu a 6. května 1915 získal pilotní licenci. Pokračoval shacím výcvikem, během něhož měl 30. srpna 1915

  havárii. Od 29. prosince byl přidělen k Escadrille N.57 a jako svůj první sestřel si připsal 25. ledna 1916 pozorovací balón. Po zranění z 25.

  dubna byl převelen k N.3, slavným „čápům“ („Les Cigognes“), kde začal létat s Nieuporty. Mezi červencem a zářím 1916 sestřelil pět nepřátel

  a další balón. Poté, co byl povýšen na poručíka, opět změnil jednotku, neboť byl jmenován do funkce velitele N.26, kde také zaznamenal své

  poslední vítězství. Když předváděl 17. prosince 1917 akrobacii v Auchel (Pas-de-Calais), ztral nad svým Spadem XIII kontrolu a zahynul při

  havárii. Jeho Ni-17 z léta 1916 nesl známou kresbu čápa na trupu. Ten mohl být buď celý červený, další možnos je červené provedení

  s černými letkami.

  eduard

  39

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 40

  STAVEBNICE 02/2021

  1/48 kat. č. 11147

  plastové díly ICM

  fotoleptané díly

  krycí maska

  8 markingů

  Extra: resinová kola včetně ostruhy,

  p l o v á k y i n s t a l o v a n é n a p ř í d i v e r z e Z - 5

  Stránka produktu

  eduard

  40

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 41

  Do 17Z-1, 5./KG 3, Heiligenbeil, Německo, 1939

  Do 17Z-2, WNr. 1160, 7./KG 3, St. Trond, Belgie, srpen 1940

  Kampfgeschwader 3 byla založena 1. května 1939 ve Fürstenwalde v Braniborsku, její II. Gruppe v téže době na leš poblíž Magdeburgu.

  Stab i všechny podřízené Gruppe byly vyzbrojeny stroji Do 17Z, na konci května byly Stab, II. a III. Gruppe přesunuty na leště Heiligenbeil,

  ležící ve Východním Prusku, kde výcvik osádek pokračoval až do přepadení Polska. Útoku se zúčastnily obě Gruppe, s Dorniery Do 17Z se

  II. Gruppe zúčastnila nejen polské kampaně, ale i útoku na Francii a nakonec i bitvy o Británii. Na modernější Junkersy Ju 88 byla jednotka

  přezbrojena na jaře roku 1941. Bombardéry Do 17Z byly z výroby kamuovány na horních a bočních plochách barvami RLM 70 a 71, spodní

  plochy byly nastříkány barvou RLM 65. Stroje II. Gruppe nosily pod kabinou znak jednotky – kosu v bílém kruhu. Stroje 5. Stael měly na

  motorových krytech znak jednotky – stylizovaného ptáka nesoucího bombu.

  Poslední akcí, v níž se osádka Fw. Williho Emerta (pilot Fw. Emert, bombometčík Uz. Ritzel, radista Uz. Reinhardt a pozorovatel Gefr.

  Huhn) zúčastnila bitvy o Británii, byl útok na leště Debden a Hornchurch, naplánovaný na 26. srpna. Během útoku byl bombardér sestřelen

  Deanty z 264. perutě RAF, zachránil se pouze pilot a bombometčík. V roce 2008 se podařilo objevit vrak tohoto Dornieru nedaleko od po-

  břeží hrabství Kent. V roce 2013 byl vyzvednut a v současnos se nachází v muzeu RAF v Cosfordu. Znakem strojů III. Gruppe, namalovanými

  pod kokpitem, byly barvy karet, stroje Stabu měly namalovány barvy všechny, stroje 7. Stael nosily trefy.

  STAVEBNICE 02/2021

  eduard

  41

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 42

  Do 17Z-2, WNr. 2555, 8./KG 76, Cormeilles-en-Vixen, Francie, září 1940

  Do 17Z-5, WNr. 2787, 1./KGr. 606, Lannion, Francie, říjen 1940

  Dne 15. srpna 1940 deset minut po dvanácté hodině byl tento stroj nad Londýnem sestřelen piloty Spiirů 609. squadrony F/O Dundasem

  a P/O Tobinem. Pilot Fw. Heitsch nouzově přistál poblíž Castle Farm u Shorehamu. Kromě pozorovatele Fw. Schmida, který byl během sou-

  boje smrtelně zraněn, upadl zbytek osádky do zaje. Do 17Z 8. Stael KG 76 nosily pod kokpitem znak jednotky – červený št s třemi bílými

  bombardéry a bombou v pozadí. Dalšími rozlišovacími znaky byl červený pruh obepínající trup za křídlem a červené přední čás vrtulových

  kuželů. Písmeno F, označující stroj v rámci 8. Stael v červené barvě (barva písmen 8. Stael v rámci III. Gruppe), bylo lemováno bílou barvou.

  Bílé či v případě KG 76 růžové pruhy, používané během bitvy o Británii k lepší orientaci při letech ve formaci, byly namalovány na horní ploše

  levé poloviny křídla a na vnějších stranách směrového kormidla a kýlovky.

  Stroje Do 17Z-5 byly na přídích vybaveny plováky, aby v případě nouzového přistání na hladině měla osádka více času k opuštění stroje. Těmito

  letouny byla přednostně vybavována jednotka Küsteniegergruppe 606, specializovaná na útoky na plavidla. Tento stroj byl těžce poškozen 11.

  října 1940 během útoku na Liverpool, kdy mu Spiiry 611. squadrony zapálily oba motory. Dva členové osádky (radista a mechanik) vyskočili,

  zamco pilotovi a pozorovateli se podařilo doletět do Francie a nouzově přistát poblíž Brestu. Mechanik Uz. Johansen po opuštění stroje nad

  Anglií narazil do ocasních ploch a dopadl na zem již mrtev. Radista Fw. Staas přistál v pořádku poblíž Mart of Llyn a byl zajat. Po změně takky

  a přechodu na bombardování anglických měst v noci byly spodní plochy včetně bílých čás křížů a svask na trupu, křídle a ocasních plochách

  přerány černou barvou, jako je tomu i v případě tohoto stroje. Pod kokpitem je namalován znak jednotky.

  STAVEBNICE 02/2021

  eduard

  42

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 43

  Do 17Z-2, 3./KG 2, Athény-Tatoi, Řecko, květen 1941

  Do 17Z, 7./KG 3, Vjazma, Sovětský svaz, zima 1941

  Jednou z bombardovacích jednotek účastnících se balkánského tažení a operace Marita (útok na Řecko), byla i Kampfgeschwader 2. Její Stab,

  I. a III. Gruppe (účast II. Gruppe byla pouze symbolická v podobě 6. Stael) útočily z bulharského leště Plovdiv-Krumovo, po obsazení Make-

  donie se KG 2 přesunula na leště v Soluni, v úplném závěru tažení Řeckem následoval její přesun na leště Tatoi v Aténách. Stroje účastnící

  se operace Marita měly kvůli lepšímu rozpoznávání pohyblivé čás ocasních ploch a motorové kryty natřeny barvou RLM 04. Pod kokpitem

  byl namalován znak jednotky.

  Během zimního tažení Sovětským svazem byly stejně jako u shacích jednotek stroje pro lepší maskování při stání na zemi i během letu na

  horních a bočních plochách narány smytelnou bílou barvou. Barva byla v polních podmínkách nanášena ledabyle, bez důkladné přípravy,

  a proto během pohybu pozemního personálu na letounu docházelo k jejímu loupání. Svou roli hrály i náročné podmínky během třeskutých

  zim. Stejné to bylo i u bombardérů 7. Stael KG 3, poslední jednotky podnikající operační lety s tehdy již zastaralými stroji Dornier Do 17Z.

  Pod bílou smytelnou barvou prosvítá původní kamuážní schéma, sestávající ze segmentů barev RLM 70/71 na horních a bočních plochách,

  spodní plochy jsou nastříkané barvou RLM 65. Příslušnost k východní frontě dokládá žlutý pruh obepínající trup před ocasními plochami

  a konce spodních ploch křídla natřené také žlutou barvou.

  STAVEBNICE 02/2021

  eduard

  43

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 44

  Do 17Z-2, 10./ZG 26, Castel Benito, Libye, 1941

  Do 17Z-3, vänr. Olli Kepsu, 2/LeLv 46, přistávací plocha Linnunniemi, Finsko, únor 1942

  Stroje Do 17Z, používané několika bombardovacími eskadrami Luwae v počátečním období 2. světové války, se zúčastnily všech tažení,

  které naciscké Německo podniklo. Výjimkou nebylo ani africké tažení, i když zde bylo používání strojů Do 17Z pouze symbolické, neboť pár

  těchto strojů měla ve stavu pouze 10. Stael Zerstörergeschwader 26, tedy jednotka létající na dvoumotorových shacích Bf 110. Tento stroj

  byl nalezen postupujícími britskými jednotkami na leš Catel Benito v Libyi. Letadla, používaná v Africe, byla kamuována barvami používa-

  nými na tomto bojiš, horní a boční plochy letadel byly nastříkány barvou RLM 79 se skvrnami barvou RLM 80, spodní plochy byly kamuo-

  vány barvou RLM 78. Z fotograe není úplně patrné, zda i tento stroj měl nastříkané skvrny barvou RLM 80. Stejně jako jiné stroje používané

  na jižní frontě, i tomuto obepíná trup před ocasními plochami bílý pruh a spodní plochy koncových oblouků křídla mají bílou barvu.

  Finské bombardovací jednotky utrpěly během bojů v létě a na podzim roku 1941 ztráty na technice, které nebylo možné nahradit z vlastních

  zdrojů. Pomoc přišla v podobě patnác darovaných Dornierů Do 17Z, které v té době Luwae již vyřazovala ze služby. Tyto stroje přicházely

  do služby u nského letectva během ledna a února 1942 a již od dubna s nimi letci LLv 46 podnikali operační lety. Boje 2. světové války přežilo

  pět nských Dornierů Do 17Z, poslední byly vyřazeny k 1. říjnu 1952. Jedním z nich byl i stroj označený DN-55, který zároveň podnikl také po-

  slední let nského letectva během 2. světové války, když 4. dubna 1945 fotografoval německé jednotky v okolí Kilpisjärvi. Dorniery přicházely

  na začátku roku 1942 k nskému letectvu kamuovány barvami RLM 70/71/65, tedy ve stejné kamuáži, v níž létaly u jednotek Luwae.

  Také nské letectvo v zimním období používalo bílou smytelnou barvu k lepšímu maskování, u stroje DN-55 tato barva zakryla pole nastříka-

  ná barvou RLM 71.

  STAVEBNICE 02/2021

  eduard

  44

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 45

  K Do 17Z doporučujeme

  48896 Do 17Z-2 exterior & bomb bay (fotolept)

  48897 Do 17Z-2 landing aps 1/48 (fotolept)

  49789 Do 17Z-2 seatbelts STEEL 1/48 (fotolept)

  644082 Do 17Z bomber LööK 1/48 (Brassin)

  648161 SC 250 German bombs 1/48 (Brassin)

  648162 SC 500 German bombs 1/48 (Brassin)

  648264 SC 50 German WWII bombs 1/48 (Brassin)

  648609 Do 17Z bomber guns 1/48 (Brassin)

  STAVEBNICE 02/2021

  OVERTREES

  Do 17Z

  Kat. č. 11147X

  1/48

  Kat. č. 11147-LEPT

  Kat. č. 644082

  Kat. č. 648609

  Kat. č. 648264

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  45

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 46

  BFC

  POUZE PRO ČLENY BFC

  Kat. č. BFC108

  Kat. č. BFC109

  Kat. č. BFC110

  Tempest Mk.V Book

  MiG-23BN Book

  Riders in the Sky 1945 Book

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  46

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 47

  BFC107

  Kampfstift: der Bleistift iegt weiter

  1/48

  1/48, kat. č. BFC107

  Kompletní stavebnice Kampfstift

  (Limited edition kat. č. 11147)

  Obtiskový aršík dalších strojů

  z východní a západní fronty

  a z nského letectva.

  BFC

  POUZE PRO ČLENY BFC

  Do 17Z-5, WNr. 1210, Flugbereitscha Luoe 2, 1940 – 1941

  Do 17Z-3, WNr. 1218, lun. Kalervo Kuula, 1./LeLv 46,

  přistávací plocha Noljakka, Finsko, červen 1942

  Do 17Z-2, 15.(Kroat)/KG 53, Sovětský svaz, 1942

  Objednávky obsahující tuto stavebnici budou odeslány po 5. 2. 2021.

  Děkujeme za pochopení.

  Stránka produktu

  eduard

  47

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 48

  02/2021

  Brassinová sada - řízené střely AIM-132

  ASRAAM v měřítku 1/32. Sada obsahuje 2

  střely. Používáno na F/A-18, Tornado ADV,

  Euroghter Typhoon.

  Sada obsahuje:

  - resin: 12 součástek,

  - obsk: ano,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro bom-

  bardér Do 17Z v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne.

  632165

  AIM-132 ASRAAM

  1/32

  644082

  Do 17Z bomber LööK

  1/48 ICM/Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  48

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 49

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro

  Bf 110G-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - německý druhoválečný

  kulomet MG 81Z v měřítku 1/32. Sada

  obsahuje 1 kulomet.

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne.

  648604

  Bf 110G-4 gun muzzles

  1/48 Eduard

  632167

  MG 81Z gun

  1/32

  BRASSIN 02/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  49

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 50

  BRASSIN 02/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro Do

  17Z v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a ostruhové kolo. Při-

  praveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ano.

  Brassinová sada - šikmo montované

  kanony pro Bf 110G-4 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje též zásobníky munice.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ne.

  648608

  Do 17Z wheels

  1/48 Eduard/ICM

  648605

  Bf 110G-4 Schräge Musik

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  50

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 51

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro

  Spiire Mk.IIb v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje šachty pro obě poloviny křídla.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 28 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - kulomety pro bombardér

  Do 17Z v měřítku 1/48. Sada obsahuje 6

  kulometů. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 32 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept:ano,

  - maska: ne.

  648611

  Spitre Mk.IIb gun bays

  1/48 Eduard

  648609

  Do 17Z bomber guns

  1/48 Eduard/ICM

  BRASSIN 02/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  51

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 52

  BRASSIN 02/2021

  Brassinová sada - postřikovací ráhna pro

  Z-37 / Z-37A Čmelák v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - zbraňový kontejner

  SUU-23 v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  2 kontejnery.

  Sada obsahuje:

  - resin: 16 součástek,

  - obsk: ano,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  672253

  Z-37A spraying booms

  1/72 Eduard

  648612

  SUU-23 gun pod

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  52

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 53

  Brassinová sada - ruské / sovětské řízené

  střely R-27R/R1 v měřítku 1/72. Sada

  obsahuje 4 střely. Používáno na MiG-29,

  Su-27.

  Sada obsahuje:

  - resin: 32 součástky,

  - obsk: ano,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - naváděné pumy

  GBU-31(V)1/B JDAM v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje 4 pumy. Používáno

  na F-15E, F/A-18E/F, F-22, F-35 atd.

  Sada obsahuje:

  - resin: 20 součástek,

  - obsk: ano,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  672256

  R-27R/R1 / AA-10 Alamo-A

  1/72

  672254

  GBU-31(V)1/B JDAM

  1/72

  BRASSIN 02/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  53

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 54

  BRASSIN 02/2021

  Soubor 3 sad pro A-26B Invader v měřítku 1/32 pro stavebnici Hobby Boss.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - kola podvozku,

  - hlavně zbraní.

  634023

  A-26B Invader LööKplus

  1/32 Hobby Boss

  Stránka produktu

  eduard

  54

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 55

  Soubor 4 sad pro Mi-24V v měřítku 1/48 pro stavebnici Zvezda.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - kola podvozku,

  - pitotovy trubice.

  644085

  Mi-24V LööKplus

  1/48 Zvezda

  BRASSIN 02/2021

  Stránka produktu

  eduard

  55

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 56

  SPACE 02/2021

  #3DL48002

  #3DL48005

  #3DL48006

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  P-51D-5 SPACE

  Spitfire Mk.I early SPACE

  Spitfire

  Mk.I late SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  56

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 57

  SPACE 02/2021

  #3DL48007

  #3DL72004

  #3DL72003

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/72 stavebnici Eduard

  pro 1/72 stavebnici Eduard

  Spitfire Mk.II SPACE

  MiG-21PFM

  SPACE

  MiG-21PF

  SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  57

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 58

  FOTOLEPTY A MASKY / ÚNOR 2021

  F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds (73733)

  F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds (SS733) (Zoom)

  F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds (CX593) (Mask)

  F-4EJ Kai

  1/72 Fine Molds

  eduard

  58

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 59

  Kat. č. D32007

  Die alten Kanonen

  1/32 Meng

  OBTISKOVÉ SADY 02/2021

  479/17, Lt. August Raben, Jasta 18, Monngen,

  Francie, říjen 1918

  503/17, Lt. Hans Körner, Jasta 19, Balatre,

  Belgie, duben 1918

  450/17, Lt. Josef Jacobs, Jasta 7, Rumbeke,

  Belgie, březen 1918

  557/17, Lt. Rudolf Klimke, Jasta 27,

  Halluin-Ost, Francie, květen 1918

  Stránka produktu

  eduard

  59

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 60

  OBTISKOVÉ SADY 02/2021

  Kat. č. D32008

  Flying circus / JG I

  1/32 Meng

  564/17, Ltn. Werner Steinhäuser, Jasta 11, Cappy,

  Francie, prosinec 1917

  586/17, Ltn. Ernst Udet, Jasta 4, leště „La Ferme

  Puisieux” poblíž Laonu, Francie, květen 1918

  Ltn. Hans Körner, Jasta 2, Halluin-Ost,

  Francie, květen 1918

  545/17, Ltn. Hans Weiss, Jasta 11,

  Cappy, Francie, duben 1918

  Stránka produktu

  eduard

  60

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 61

  Kat. č. D48072

  Harrier Gr.7/9 stencils

  1/48 Revell/Hasegawa

  Kat. č. D48071

  P-38 stencils

  1/48

  Tamiya/Academy/Hasegawa

  OBTISKOVÉ SADY 02/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  61

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 62

  53262 SMS Viribus Unitis 1/350

  53263 SMS Viribus Unitis ags STEEL 1/350

  53264 SMS Viribus Unitis railings 1/350

  32976 Mirage 2000D 1/32

  33269 Mirage 2000D/N seatbelts STEEL 1/32

  JX263 Mirage 2000D/N 1/32

  32977 Mirage 2000N 1/32

  33269 Mirage 2000D/N seatbelts STEEL 1/32

  JX263 Mirage 2000D/N 1/32

  BIG5358 SMS Viribus Unitis 1/350 Trumpeter

  BIG33125 Mirage 2000D 1/32 Kitty Hawk

  BIG33126 Mirage 2000N 1/32 Kitty Hawk

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  62

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 63

  481038 HH-34J cargo interior 1/48

  491132 HH-34J 1/48

  FE1133 HH-34J seatbelts STEEL 1/48

  FE1134 HH-34J cargo seatbelts STEEL 1/48

  EX736 HH-34J 1/48

  48699 S-2E bomb bay

  48700 S-2E undercarriage

  481039 S-2E exterior 1/48

  491135 S-2E interior 1/48

  FE1136 S-2E seatbelts STEEL 1/48

  EX326 S-2E/F 1/48

  72711 Beaufort Mk.I bomb bay 1/72

  72712 Beaufort Mk.I landing aps 1/72

  73725 Beaufort Mk.I 1/72

  CX588 Beaufort Mk.I 1/72

  BIG49276 HH-34J 1/48 Trumpeter

  BIG49277 S-2E 1/48 Kinetic

  BIG72163 Beaufort Mk.I 1/72 Airx

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  63

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 64

  FOTOLEPTY A MASKY 02/2021

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX269 Tornado GR.4 1/32 Italeri

  JX270 Tornado GR.4 TFace 1/32 Italeri

  EX745 Ju 188 1/48 Revell

  EX746 Ju 188 TFace 1/48 Revell

  EX747 F-104DJ 1/48 Kinec

  EX748 F-104DJ TFace 1/48 Kinec

  EX749 Il-2 1/48 Zvezda

  EX750 Il-2 TFace 1/48 Zvezda

  EX751 MiG-21bis Weekend 1/48 Eduard

  EX752 Bf 110C TFace 1/48 Eduard

  EX753 Bf 110D TFace 1/48 Eduard

  EX754 Bf 110G-4 TFace 1/48 Eduard

  CX593 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  CX594 Nieuport Ni-17 Weekend 1/72 Eduard

  EX745

  JX269

  EX746

  CX593

  EX749 EX750

  EX750

  EX754EX754

  EX746

  JX270

  JX270

  eduard

  64

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 65

  STAVEBNICE

  82153 Spitre Mk.IIa 1/48 ProPACK

  11147 Kampfstift 1/48 Limited edition

  7404 Nieuport Ni-17 1/72 Weekend edition

  FOTOLEPTY

  32462 Tornado GR.4 exterior 1/32 Italeri

  32981 Tornado GR.4 interior 1/32 Italeri

  36458 Merkava MK.2D 1/35 Takom

  481041 Ju 188 exterior 1/48 Revell

  481042 Il-2 landing aps 1/48 Zvezda

  491143 Ju 188 interior 1/48 Revell

  491145 Il-2 1/48 Zvezda

  491147 F-104DJ 1/48 Kinetic

  73733 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  144016 P-47D Razorback 1/144 Eduard/Platz

  ZOOMY

  33274 Tornado GR.4 1/32 Italeri

  33275 Tornado GR.4 seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1143 Ju 188 1/48 Revell

  FE1144 Ju 188 seatbelts STEEL 1/48 Revell

  FE1145 Il-2 1/48 Zvezda

  FE1146 Il-2 seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1147 F-104DJ 1/48 Kinetic

  FE1148 F-104DJ seatbelts early STEEL 1/48 Kinetic

  FE1149 MiG-21bis Weekend 1/48 Eduard

  SS733 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  SS734 Nieuport Ni-17 Weekend 1/72 Eduard

  MASKY

  JX269 Tornado GR.4 1/32 Italeri

  JX270 Tornado GR.4 TFace 1/32 Italeri

  EX745 Ju 188 1/48 Revell

  EX746 Ju 188 TFace 1/48 Revell

  EX747 F-104DJ 1/48 Kinetic

  EX748 F-104DJ TFace 1/48 Kinetic

  EX749 Il-2 1/48 Zvezda

  EX750 Il-2 TFace 1/48 Zvezda

  EX751 MiG-21bis Weekend 1/48 Eduard

  EX752 Bf 110C TFace 1/48 Eduard

  EX753 Bf 110D TFace 1/48 Eduard

  EX754 Bf 110G-4 TFace 1/48 Eduard

  CX593 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  CX594 Nieuport Ni-17 Weekend 1/72 Eduard

  BIGED

  BIG5358 SMS Viribus Unitis 1/350 Trumpeter

  BIG33125 Mirage 2000D 1/32 Kitty Hawk

  BIG33126 Mirage 2000N 1/32 Kitty Hawk

  BIG49276 HH-34J 1/48 Trumpeter

  BIG49277 S-2E 1/48 Kinetic

  BIG72163 Beaufort Mk.I 1/72 Airx

  BRASSIN

  632165 AIM-132 ASRAAM 1/32

  632167 MG 81Z gun 1/32

  644082 Do 17Z bomber LööK 1/48 Eduard/ICM

  648604 Bf 110G-4 gun muzzles 1/48 Eduard

  648605 Bf 110G-4 Schräge Musik 1/48 Eduard

  648608 Do 17Z wheels 1/48 Eduard/ICM

  648609 Do 17Z bomber guns 1/48 Eduard/ICM

  648611 Spitre Mk.IIb gun bays 1/48 Eduard

  648612 SUU-23 gun pod 1/48

  672253 Z-37A spraying booms 1/72 Eduard

  672254 GBU-31(V)1/B JDAM 1/72

  672256 R-27R/R1 / AA-10 Alamo-A 1/72

  LookPLUS

  634023 A-26B Invader LööKplus 1/32 Hobby Boss

  644085 Mi-24V LööKplus 1/48 Zvezda

  OBTISKOVÉ SADY

  D32007 Die alten Kanonen 1/32 Meng

  D32008 Flying circus / JG I 1/32 Meng

  D48071 P-38 stencils 1/48 Tamiya/Academy/Hasegawa

  D48072 Harrier Gr.7/9 stencils 1/48 Revell/Hasegawa

  SPACE

  3DL48002 P-51D-5 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48005 Spitre Mk.I early SPACE 1/48 Eduard

  3DL48006 Spitre Mk.I late SPACE 1/48 Eduard

  3DL48007 Spitre Mk.II SPACE 1/48 Eduard

  3DL72003 MiG-21PF SPACE 1/72 Eduard

  3DL72004 MiG-21PFM SPACE 1/72 Eduard

  únor 2021

  Novinky

• Page 66

  POSTAVENO

  Spitfire Mk.IIa

  1/48

  postavil Jan Novotný

  CAMO D

  Kat. č. 82153

  #3DL48007 Spitre Mk.II SPACE (3D obtisk)

  Stránka produktu

• Page 67

  POSTAVENO

  P8081, Fl/Lt. Tomáš Vybíral, 312. (Czechoslovak) quadrona, RAF Ayr, Velká Británie, listopad 1941

  Spiire Mk.IIa P8081 je zbarven ve schématu typu A. Z obou stran trupu je světle šedý nápis (možná žlutý) GARFIELD WESTON IV. Je jedním

  z šestnác letounů nancovaných kanadským poslancem Dolní sněmovny Spojeného království Willardem Gareldem Westonem. Tento

  lantrop byl majitelem mezinárodního koncernu Allied Bakeries. Stál i za vytvořením systému kantýn v londýnském metru během bom-

  bardovací ofenzívy Blitz. P8081 nejprve sloužil u 222. squadrony, u níž s ním Sgt. Burgess v dubnu 1941 poškodil Ju 88. Poté asi měsíc létal

  u australské 452. squadrony. V říjnu 1941 jej obdržela československá 312. squadrona a sloužil u ní až do prosince. Létala s ním řada pilotů,

  včetně F/Sgt Václava Šloufa. Při přistání za špatné viditelnos jej 17. listopadu poškodil Fl/Lt. Tomáš Vybíral. Tento pilot dosáhl sedmi vítězství

  ve francouzském letectvu a v RAF dosáhl hodnos Wing Commander. Po válce emigroval z Československa a zapojil se do prokomuniscké-

  ho odboje.

  #648580 Spitre Mk.I exhaust stacks (Brassin)

  #648579 Spitre Mk.I wheels (Brassin)

• Page 68

  POSTAVENO

  #648336 P-51D exhaust stacks (Brassin)

  postavil Matthias Becker

  CAMO B

  Kat. č. 82103

  Stránka produktu

  eduard

  68

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 69

  POSTAVENO

  F-6D-10, 44-14699, Lt. Cliord S. Slonneger, 109th TRS, 67th TRG, 9th AF, Gosselies, Belgie, 1945

  Historie 67th TRG se začíná psát v září 1941, kdy byla založena v Louisianě jako pozorovací skupina (Observation Group) a jejím prvním úkolem

  byly protiponorkové hlídky podél východního pobřeží Spojených států, které vykonávala až do března 1942. V srpnu 1942 následoval přesun do

  Velké Británie, kde pokračoval výcvik, v říjnu 1943 byla organizačně podřízena 9. letecké armádě (9th AF), přejmenována na 67th Tactical Recon

  -

  naissance Group a její podřízené 107th a 109th TRS vyzbrojeny stroji F-6 Mustang. S nimi podnikala 109th TRS, v jejíž řadách odlétal Lt. Slonneger

  54 misí, fotoprůzkumné lety až do konce války. Po jejím ukončení byla v srpnu 1945 přesunuta zpět do USA a rozpuštěna v březnu následujícího

  roku. F-6D této jednotky měly oválné okénko na boku trupu často zaslepené. Je velmi pravděpodobné, že tomu tak bylo i u stroje pojmenovaném

  Shady Lady.

  #648572 P-51D 108gal drop tanks (Brassin)

  #648512 P-51D wheels rhomboid treat (Brassin)

  #648495 P-51D undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  eduard

  69

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 70

  POSTAVENO

  Bf 109G-10 WNF/Diana

  1/ 48

  postavil Oliver Peissl

  Kat. č. 82161 + BFC099

  #648422 Bf 109G-10 cockpit (Brassin)

  #648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  #644046 Bf 109G-10 w/ late wheels LööKplus (Brassin)

  #49061 Seatbelts Luftwaffe WWII Fighters FABRIC (fotolept)

  #648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  eduard

  70

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 71

  POSTAVENO

  Ernst Udet´s aircraft 1/48

  postavil Robert Szwarc

  CAMO F

  Kat. č. 11137

  Fokker D.VII (OAW), 20xx/18, Jasta 4,

  leště Beugneux-Cramoiselles, Francie, červen 1918

  eduard

  71

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 72

  POSTAVENO

  postavil Luboš Zach

  CAMO A

  Kat. č. 82103

  Použity barvy

  CHANGE

  THE

  WAY

  YOU

  PAINT

  ZKUSTE

  BARVIT

  JINAK

  WWW.MISSIONMODELSUS.COM

  WWW.EDUARD.COM

  MISSION

  PREMIUM HOBBY PAINTS, PRIMERS & ADDITIVES

  MODELS

  NOW @ EDUARD.COM

  Stránka produktu

  eduard

  72

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 73

  POSTAVENO

  F-6D-15, 44-14874, Lt. John E. Jacoby, 82nd TRS, 71st TRG, 5th AF, základna Johnson, Japonsko, září 1945

  82nd Tactical Reconnaissance Squadron se jako součást 71st TRG zúčastnila od listopadu 1944 průzkumných misí nad

  lipínským ostrovem Luzon, podpory pozemních jednotek, fotografování a bombardování letišť na Formose a v Číně.

  Jejími dalšími působišti byl ostrov Ieshima, odkud její stroje startovaly nad japonský ostrov Kjúšú. V době od nasazení

  nad Filipínami až do poloviny června 1945 velel jednotce Capt. William Shomo, pravděpodobně nejznámější pilot

  průzkumných strojů F-6D. Po ukončení 2. světové války se jednotka přesunula na základnu Irumagawa na okraji Tokia.

  Stroj č. 54 byl v rámci perutě nasazován od samotného počátku bojů na Filipínách a zůstal ve výzbroji jednotky i po

  skončení války a sloužil jako součást okupačních sil na japonském území. Podoba stroje se během služby výrazně

  měnila. Na počátku služby nesl stroj pouze označení v podobě čísla 54 na svislé ocasní ploše, později přibyly černé

  pruhy na trupu a křídle, pás proti oslnění byl přebarven na černo a několik variant zbarvení nesl i vrtulový kužel.

  Rovněž ozdobné nápisy na přídi jsou zdokumentovány ve dvou podobách.

  Na levém boku pod kabinou je emblém 82nd TRS, aplikovaný

  pravděpodobně až po skončení 2. světové války.

  eduard

  73

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 74

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Zdeněk Müller

  CAMO B

  Kat. č. 11139

  Stránka produktu

  eduard

  74

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 75

  POSTAVENO

  85a Squadriglia, Albánie, 1918

  25. září 1917 založená 85a Squadriglia bojovala až do konce 1. světové války na albánské frontě. Původní výzbrojí byly francouzské stíhací

  Nieuporty, které v květnu následujícího roku vystřídaly Hanrioty HD.I. Jednotka byla rozpuštěna v říjnu 1919. Stejně jako piloti jiných

  národností, i italští si své stroje zdobili. Symboly hracích karet nebyly použity pouze u stroje z 85a Squadriglie, ale jsou známé také ze stroje

  Tenente Baracchiniho ze 76a Squadriglie.

  eduard

  75

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 76

  BIG33127 F-100F PART I 1/32 Trumpeter

  BIG33128 F-100F PART II 1/32 Trumpeter

  BIG49278 TF-104G 1/48 Kinec

  BIG49279 Tornado ASSTA 3.1 1/48 Revell

  BIG72164 C-130H PART I 1/72 Zvezda

  BIG72165 C-130H PART II 1/72 Zvezda

  632166 MG 15 guns 1/32

  632169 GBU-10 Paveway II 1/32

  644086 Il-2 LööK 1/48 Zvezda

  644089 MiG-21PF LööK 1/48 Eduard

  648613 Spiire Mk.II engine 1/48 Eduard

  648614 AGM-62 Walleye I Mk.I 1/48

  648617 Il-2 wheels 1/48 Zvezda

  648618 Il-2 exhaust stacks 1/48 Zvezda

  672255 GBU-31(V)3/B JDAM 1/72

  672257 R-27T/T1 / AA-10 Alamo-B 1/72

  672262 Z-37A aerial applicator M72 1/72 Eduard

  SIN64869 P-51D ADVANCED 1/48 Eduard

  634023 A-26B Invader LööKplus 1/32 Hobby Boss

  644085 Mi-24V LööKplus 1/48 Zvezda

  BIG ED (březen)

  BRASSIN (březen)

  BRASSIN (březen)

  LöökPlus (březen)

  BIG49279

  BIG33128

  BIG72164

  ON APPROACHON APPROACH

  BŘEZEN 2021

  BRASSIN

  644086 Il-2 LööK 1/48 Zvezda

  eduard

  76

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 77

  644089 MiG-21PF LööK 1/48 Eduard

  632166 MG 15 guns 1/32

  BRASSIN

  BŘEZEN 2021

  ON APPROACHON APPROACH

  eduard

  77

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 78

  632169 GBU-10 Paveway II 1/32

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  648613 Spitre Mk.II engine 1/48 Eduard

  BŘEZEN 2021

  eduard

  78

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 79

  648614 AGM-62 Walleye I Mk.I 1/48

  648617 Il-2 wheels 1/48 Zvezda

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  BŘEZEN 2021

  eduard

  79

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 80

  648618 Il-2 exhaust stacks 1/48 Zvezda

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  672255 GBU-31(V)3/B JDAM 1/72

  BŘEZEN 2021

  eduard

  80

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 81

  672262 Z-37A aerial applicator M72 1/72 Eduard

  BRASSIN

  672257 R-27T/T1 / AA-10 Alamo-B 1/72

  ON APPROACHON APPROACH

  BŘEZEN 2021

  eduard

  81

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 82

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  BŘEZEN 2021

  644087 MiG-21MF early LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro MiG-21 v měřítku 1/48 pro stavebnici Eduard.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - brzdící štíty,

  - kola podvozku.

• Page 83

  BRASSIN

  644088 MiG-21MF LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro MiG-21 v měřítku 1/48 pro stavebnici Eduard.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - brzdící štíty,

  - kola podvozku.

  ON APPROACHON APPROACH

  BŘEZEN 2021

  eduard

  83

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 84

  SIN64869 P-51D ADVANCED 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-51D v měřítku 1/48 pro stavebnici Eduard.

  - vrtule Hamilton Standard,

  - motor,

  - zbraňové šachty,

  - 75galonové palivové nádrže.

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  BŘEZEN 2021

  eduard

  84

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 85

  FOTOLEPTY

  53265 HMS York 1/350 Trumpeter

  32463 A-26C Invader bomb bay 1/32 Hobby Boss

  32464 A-26C Invader undercarriage 1/32 Hobby Boss

  32982 Tornado GR.4 undercarriage 1/32 Italeri

  32983 A-26C Invader cockpit interior 1/32 Hobby Boss

  32984 A-26C Invader rear interior 1/32 Hobby Boss

  36459 Panzerkampfwagen IV Ausf.F 1/35 Tamiya

  36460 ZSU-23-4M Shilka 1/35 Zvezda

  481043 Ju 88C-6 exterior 1/48 ICM

  491150 Su-30SM 1/48 Kiy Hawk

  491152 Su-57 1/48 Zvezda

  491154 Su-27UB 1/48 Great Wall Hobby

  491156 F-16I SUFA 1/48 Kinec

  491159 Ju 88C-6 interior 1/48 ICM

  73735 F-4EJ 1/72 Fine Molds

  73736 Bf 109E-4 1/72 Special Hobby

  73737 Z-37A Weekend 1/72 Eduard

  ZOOMY

  33276 A-26C Invader 1/32 Hobby Boss

  33277 A-26C Invader seatbelts STEEL 1/32 Hobby Boss

  FE1150 Su-30SM 1/48 Kiy Hawk

  FE1151 Su-30SM seatbelts STEEL 1/48 Kiy Hawk

  FE1152 Su-57 1/48 Zvezda

  FE1153 Su-57 seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1154 Su-27UB 1/48 Great Wall Hobby

  FE1155 Su-27UB seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1156 F-16I SUFA 1/48 Kinec

  FE1157 F-16I SUFA seatbelts STEEL 1/48 Kinec

  FE1158 P-39Q Weekend 1/48 Eduard

  FE1159 Ju 88C-6 1/48 ICM

  FE1160 Ju 88C-6 seatbelts STEEL 1/48 ICM

  SS735 F-4EJ 1/72 Fine Molds

  SS737 Z-37A seatbelts STEEL 1/72 Eduard

  MASKY

  JX271 A-26C Invader 1/32 Hobby Boss

  JX272 A-26C Invader TFace 1/32 Hobby Boss

  EX743 Su-30SM 1/48 Kiy Hawk

  EX744 Su-30SM TFace 1/48 Kiy Hawk

  EX755 Su-27UB 1/48 Great Wall Hobby

  EX756 Su-27UB TFace 1/48 Great Wall Hobby

  EX757 Su-57 1/48 Zvezda

  EX758 Su-57 TFace 1/48 Zvezda

  EX759 Ju 88C-6 1/48 ICM

  EX760 Ju 88C-6 TFace 1/48 ICM

  EX761 F-16I SUFA 1/48 Kinec

  CX592 Lysander Mk.III 1/72 Dora Wings

  CX595 F-4EJ 1/72 Fine Molds

  CX596 Z-37A Weekend 1/72 Eduard

  OBTISKOVÉ SADY

  D48073 Do 17 stencils 1/48 ICM

  D72030 Bf 109E stencils 1/72 Special Hobby

  D72031 Z-37A Čmelák 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL32001 Tornado GR.4 SPACE 1/32 Italeri

  3DL48008 Il-2 SPACE 1/48 Zvezda

  3DL48009 P-38F SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48010 P-38G SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48011 P-38H SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48012 P-39Q SPACE 1/48 Eduard

  FOTOLEPTY, MASKY a OBTISKOVÉ SADY

  BŘEZEN 2021

  eduard

  85

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 86

  STAVEBNICE

  Fw 190A-5

  ON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 82149

  1/48

  BŘEZEN 2021

  Maj. Fritz Losigkeit, Stab I./JG 1, Deelen,

  Nizozemí, duben 1943

  Maj. Hans Philipp, Stab/JG 1, Deelen, Nizozemí,

  červenec 1943

  WNr. 1197, Oblt. Oo Stammberger, 4./JG 26,

  Abbéville-Drucat, Francie, květen 1943

  Lt. Rüdiger von Kirchmayr, II./JG 1, Woensdrecht,

  Nizozemí, jaro 1943

  WNr. 1230, Obstlt. Walter Oesau, Stab/JG 2,

  Beaumont le Roger, Francie, červen 1943

  WNr. 5888, Oblt. Maximilian Stotz, 5./JG 54,

  Siverskaja, Sovětský Svaz, květen 1943

  eduard

  86

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 87

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACH

  Du doch nicht!!

  Kat. č. 2135

  1/72

  BŘEZEN 2021

  Albatros D.V, Jasta 37, leště Wasquehal,

  Francie, červenec 1917

  Fokker Dr.I 593/17, Jasta 4, leště Beugneux-Cra-

  moiselles, Francie, začátek června 1918

  Fokker D.VII (OAW), 20xx/18, Jasta 4, leště

  Beugneux-Cramoiselles, Francie, červen 1918

  Fokker D.VII (OAW), 20xx/18, Jasta 4,

  leště “La Ferme Puisieux” u Laonu,

  Francie, srpen 1918

  Fokker D.VIIF, 4253/18, Oblt. Ernst Udet, Jasta 4,

  Beugneux, Francie, červenec 1918

  Albatros D.V, 4476/17, Jasta 37, leště Phalempin,

  Francie, září 1917

  Albatros D.Va, Jasta 37, leště Wynghenge, Francie,

  přelom let let 1917/1918

  Fokker Dr.I, 586/17, Jasta 4, leště “La Ferme

  Puisieux” u Laonu, Francie, květen 1918

  eduard

  87

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 88

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACH

  Z-37A Čmelák

  1/ 72

  Kat. č. 7456

  BŘEZEN 2021

  OK-AKP

  Z-37A výrobního čísla 12-18 byl vyroben 1971, zapsán do

  slovenského rejstříku pro Slov-Air. Stroj má pestrou historii,

  po mnoha změnách majitelů je od roku 2018 vlastněn rmou

  Air Jihlava service. Znak 310. perutě RAF na motorovém krytu

  a sestřely pod kabinou jsou idencké se symboly na Spiiru

  Mk.XVI TE184 v době, kdy létal jako DU-N. OK-AKP létal také s

  tygrovanými přídavnými nádržemi. Od roku 2018 je uzemněn a

  slouží jako zdroj náhradních dílů.

  OK-NJB

  Z-37A výrobního čísla 25-02 byl zapsán do rejstříku 2. srpna

  1983 pro Slov-Air závod 05 Brno, od 28. ledna 1993 vlastněn r-

  mou Reas a.s. Brno, od 28. listopadu 2000 byl majitelem Radek

  Jež, stroj provozoval Bedřich Vávra, od 22. srpna 2001 vlastněn

  rmou DARA Air s.r.o., od 22. března 2006 Air Jihlava service

  s.r.o. Do generální opravy v roce 2012 měl tygrovaný ocas, po ní

  dostal tygří pruhy na motorový kryt.

  RA-1349G

  Tento stroj byl vyroben v roce 1975 a dodán do tehdejší NDR s

  registrací DDR-SVW. V roce 1990 byl přeznačen na D-SEVW. Do

  provozu v Rusku byl uveden v roce 2010, registrační značku RA-

  -1349G obdržel v roce 2015. Dne 12. září 2018 během aplikace

  postřiku havaroval s mto Čmelákem poblíž vesnice Tagaj v

  Uljanovské oblas dvaapadesáletý pilot Vladimir Zelenov,

  havárii bohužel nepřežil.

  OK-HJH

  Z-37A výrobního čísla 23-11 byl vyroben v roce 1977, v květnu

  téhož roku byl zapsán do rejstříku pro Slov-Air závod Praha,

  kde sloužil s červenými doplňky na křídle. Malůvka tlamy s

  housenkou je doložena v roce 1990 na leš v Rakovníku. V

  současnos je v celožlutém zbarvení provozován u společnos

  AgroAirVa s.r.o.

  eduard

  88

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 89

  STAVEBNICE

  P-39Q Airacobra

  ON APPROACHON APPROACH

  1/48

  Kat. č. 8470

  BŘEZEN 2021

  P-39Q-5, 42-20351, Lt. William A. Shomo,

  82nd TRS, 71st TRG, 5th AF, Dobodura, Nová Guinea,

  březen 1944

  P-39Q-1, 42-19467, 46th FS, 15th FG, 7th AF,

  atol Kanton, Phoenixské ostrovy, srpen 1943

  P-39Q-5, 42-20043, 70th FS, 347th FG, 13th AF,

  leště Torokina, ostrov Bougainville, Šalamounovy

  ostrovy, podzim 1943

  P-39Q-5, 42-19896, William W. Gambill,

  363rd FS, 357th FG, 8th AF, Oroville,

  Spojené státy americké, podzim 1943

  eduard

  89

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 90

• Page 91

  eduard

  91

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 92

  KPM BRNĚNEC POŘÁDÁ

  KPM BRNĚNEC POŘÁDÁ

  44. ročník bodovací soutěže a výstavy

  44. ročník bodovací soutěže a výstavy

  plastikových modelů

  plastikových modelů

  13.3.2021

  13.3.2021

  Bližší info na

  Bližší info na

  https://www.modelforum.cz

  https://www.modelforum.cz

  sekce soutěže

  sekce soutěže

  Moravská Chrastová – Lidový dům

  Moravská Chrastová – Lidový dům

  eduard

  92

  INFO Eduard - únor 2021

• Page 93

  Čas od času si říkám, jak by asi bylo zají-

  mavé přečíst si solidní psychologickou studii

  živočišného druhu nazývajícího se plastiko-

  vý modelář. Nikdy jsem na nic podobného

  nenarazil, sám zdaleka nemám na to, abych

  se něčím takovým zabýval, a tak mi nezbývá,

  než si vystačit se spojováním jednoduchých

  denic a hledáním prvků, které jsou pro

  plastikové modeláře společné či obvyklé.

  Když občas čtu modelářská fóra, recenze

  a kritiky… anebo pokud naslouchám nějaké

  modelářské debatě… mívám pocit, jako by

  jednou z nepřehlédnutelných vlastností mo-

  deláře byla jakási všeznalost, nutnost pro-

  sadit svůj názor a úhel pohledu za každou

  cenu. Občas se zdá, že správným a vyspě-

  lým modelářem je ten, kdo zná vše nejlépe,

  nejpřesněji ví, jaké kdo udělal chyby. Ať už

  hodnotí práci jiných kolegů nebo výrobce

  stavebnic či doplňků (všichni výrobci jsou

  přeci největšími škůdci a parazity toho-

  to hobby). Myslím ale, že pokud bych tuto

  nálepku modelářům přisoudil, byl bych ne-

  spravedlivý. Spíš asi půjde o obecnou lid-

  skou vlastnost a takoví chytráci se najdou

  v každém oboru. Jen si jí v tom našem hob-

  by možná více všímáme. Nevím s jistotou.

  Zajímavým a leckdy úsměvným (pro něko-

  ho jistě i pobuřujícím) úhlem pohledu je to,

  jak vidí modeláře jeho okolí. Většina sou-

  visejících denic, vzešlých z vnějšího světa,

  v sobě obsahuje jakési shovívavé přimhou-

  ření oka nad podivínstvím daného jedince.

  V daném případě tímto „vnějším světem“,

  okolím, nemám na mysli manželky či pří-

  telkyně modelářů. O jejich oku bych musel

  psát, spíš než o shovívavě přimhouřeném,

  jako o přivřeném do bojovně a pomstych-

  tivě protáhlé štěrbiny. Zdánlivě malý rozdíl,

  ovšem vy jistě víte své…

  Myslím, že převažujícím obrazem mode-

  láře pro většinu lidí je postava introvert-

  ního, do svých nástrojů a smrdících barev

  zahloubaného hračičky. Snažím se na tyto

  věci koukat tolerantně a chápat nechápající

  okolí. Přesto se pokaždé oklepu, když sly-

  ším někoho vyjadřovat se o modeláři v tom

  smyslu, že dotyčný „lepí letadýlka“ … a k

  tomu pak patří ještě to, že k onomu použí-

  vá lepidýlka a barvičky. Určitá infantilnost

  a přetavování svého času a síly do „zbytných

  věcí“ hobby, zábavy a sběratelství je vlastní

  každému tvořivému člověku. Většina lidí ale

  nechce vidět svět očima těch druhých. Tedy

  i modelář tak může na své okolí působit jako

  podivín.

  Nemyslím si však, že by to byla správná

  charakteristika modelářství – ať už plasti-

  kového, lodního, železničního, leteckého...

  Odhaduji, že za tímto koníčkem bude od-

  věká mužská touha něco budovat. Nechci se

  dotknout kolegyň modelářek, to není účelem

  této úvahy, jen si myslím, že to, co popisu-

  ji, je vlastnost historicky daná spíše mužům.

  I v dnešní době digitálních technologií, kte-

  ré mnohé naše touhy dokážou vyplnit vir-

  tuální vatou spokojenosti, zůstává potřeba

  něco vytvářet, v něco hmatatelného se pro-

  měňovat. Ne každý z nás může stavět chrá-

  my, tesat námořní koráby. V malých podmín-

  kách se ta touha proměňuje do malých věcí.

  Nebo zmenšených, chceme-li. Ovšem touha

  po tom, vytvořit vlastníma rukama předmět,

  který v sobě bude mít něco z nás, kterým

  se budeme moci pochlubit, kterým budeme

  moci měřit své umění s podobně postižený-

  mi přáteli, ta zůstává nezmenšená. Stejně

  jako touha proměňovat do svého výtvoru

  plody našeho nekončícího učení se, objevo-

  vání.

  Plastikové modelářství vidím jako esenci

  výše popsané potřeby tvořit, zvládat vel-

  ké množství rozmanitých technologických

  postupů, znalosti techniky a jejího vývoje,

  znalosti a úcty k historii a v neposlední řadě

  smyslu pro detail. Je to moderně řečeno

  multitechnologické hobby, které – pokud

  má být výsledek prvotřídní – vyžaduje vel-

  ké schopnosti, manuální zručnost, rozsáhlé

  znalosti a schopnost neustále se učit. Také

  to je možná důvod,

  proč se k tomuto ko-

  níčku poměrně velké

  procento modelářů

  vrací v pozdějším věku

  poté, co ho obvykle

  s příchodem puberty

  nebo starostí dospělos-

  ti a vstupu do kariéry

  a budování rodiny, kdy-

  si opustili.

  Já sám jsem se k plas-

  tikovému modelářství

  před časem vrátil prá-

  vě takovým způsobem.

  Můj návrat však nebyl

  tak přímočarý. Vždy

  jsem totiž zůstával vel-

  mi těsně spjatý s letec-

  tvím a zejména letec-

  kou historií. Samotné

  modelářství jsem při tom pozoroval jaksi

  paralelně, z povzdálí a s respektem. Když

  jsem se navíc před více než 13 lety stal sou-

  částí týmu Eduardu, spadl jsem do toho rov-

  nýma nohama. Ovšem, ocitl jsem se takříka-

  jíc na druhé straně barikády. Začal jsem se

  plastikovým modelářstvím zabývat profesně,

  ovšem nikoliv jako modelář. Nenechte se

  mýlit, to platí pro většinu i tvůrčích osob-

  ností Eduardu. Skuteční „praktikující mode-

  láři“ jsou mezi zaměstnanci modelářské r-

  my obvykle v utlačované menšině. K návratu

  k tomuto koníčku mi kromě nedostatku času

  bránila i taková prostá věc, jako je respekt.

  Rukama mi totiž procházejí od našich sta-

  vitelů prezentačních modelů takové skvosty,

  jakých nikdy dosáhnout nemohu. Jenže co

  naplat, důležitá je vlastně radost. Radost

  z toho, co vytvoříme. Nečekal jsem to, ale

  k tomu, abych výše popisovanou barikádu

  občas nesměle přelézal i na druhou stranu

  a „kuchal do plastu“, mě přivedli mí dva

  synové, kteří se pod vlivem nemodelařícího

  táty do modelařiny a letadel zamilovali.

  Při tom si připomínám slogan jakéhosi

  britského modelářského klubu, který mě

  kdysi zaujal v Telfordu a který je nejen

  odpovědí těm šťouravým a přechytralým

  modelářům, o kterých jsem zde také psal,

  ale zároveň je vyjádřením toho, že správný

  modelář je navíc tvor, kterému nechybí hu-

  mor a schopnost podívat se na sebe shora.

  A myslím, že to poví víc než všechno moje

  předešlé tlachání, byť máte mou úctu za to,

  že jste jej dočetli až sem:

  WE GLUE WHAT WE LIKE.

  WE LIKE WHAT WE GLUE!

  (Lepíme to, co máme rádi;

  líbí se nám to, co lepíme!)

  Jan Zdiarský

  Psychologie modeláře naruby

  eduard

  93

  INFO Eduard - únor 2021