Nad mrazivými Alpami
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Text: Jan Zdiarský
Kat. č. 84215
Neděle 19. prosince 1943 znamenala pro německou Luftwaffe jeden z dnů, předznamenávajících její osud v blížících se měsících, předpeklí agonie diktované následnou nadvládou spojeneckého letectva nad Evropou. Zároveň ale byl i tento den znamením, že vybojovat si vzdušnou nadvládu nebude pro Spojence nikterak lehké.
Americká 15th Air Force, aktivovaná jen několik týdnů předtím, 1. listopadu 1943, začínala roztáčet svá kola naplno a proměňovat se v to, k čemu byla určena – ve strategickou leteckou armádu. Ačkoliv se její působení v prvních týdnech omezovalo především na cíle ve střední a severní Itálii, stále více pronikala nad území Rakouska a později i samotného Německa. Protože výjimky tvoří pravidla, je třeba uvést, že poprvé bombardovala cíle v Rakousku hned druhý den po svém bojovém křtu – 2. listopadu 1943, kdy ze základen v Tunisku napadla továrny Messerschmittu ve Wiener Neustadt. Intenzivnější tlak však přišel až později.
Klasickou ukázkou bylo právě období adventu 1943. Dne 19. prosince vyslala 15th AF více než 150 svých čtyřmotorových bombardérů zničit továrnu Messerschmittu v Augsburgu. Pro některé jednotky zapojené do obrany Říše to byla první příležitost setkat se s čtyřmotoráky útočícími nejen ze západu (8th Air Force), ale nyní již i od jihu. A právě to se stalo oním výše zmíněným znamením, že německá pevnost Evropa, které jak známo chyběla střecha, se začne postupně podobat spíše domečku z karet.
Ani pro letouny 15th AF nebyl tento daleký výlet nikterak snadnou záležitostí. Jedním z problémů byl nedostatečný doprovod. Ten sice zajišťovalo 123 Lightningů a 43 Thunderboltů, ty však nemohly velké bratry doprovázet až tam, kde by to především potřebovali.
První proud bombardérů, který tvořily čtyřmotorové B-24 Liberator od 98th a 376th BG dosáhl cíle krátce před polednem. Pumy z padesáti Liberatorů dopadly především do oblasti jižně od samotné továrny. V cílové oblasti byly bombardéry napadeny (podle amerických údajů) asi 60 jedno a dvoumotorovými letouny. Ač se v amerických hlášeních jako útočící dvoumotoráky objevují Bf 110 a Ju 88, půjde hlavně o Bf 110 od ZG 76. Její piloti nad touto částí americké síly nárokovali šest Liberatorů sestřelených, či jako Herrauschuss.
Další sestřelené Liberatory hlásili stíhači JG 51 a JG 3. Ztraceno bylo ve skutečnosti pět B-24. Nadhodnocené byly i nároky amerických palubních střelců. Souhrnně hlásili 13 zničených, 8 pravděpodobných a 1 poškozený letoun protivníka. Německé ztráty však byly výrazně nižší.
Doprovodné Lightningy se k bombardérům připojily na cestě zpět, v oblasti Chiusa.
Druhý proud bombardérů, tvořený více než stovkou B-17, dorazil do cílové oblasti o něco později, kdy byl Augsburg již zcela zahalen mraky. Formace proto stočily na jihozápad a bombardovaly sekundární cíl, kterým bylo vlakové nádraží v Innsbrucku. Tam dorazily mezi 12:10 a 12:15. Krátce po opuštění cíle byl proud B-17 rovněž napaden skupinami německých stíhačů. Podle amerických odhadů jich bylo také okolo 60. I zde šlo o kombinaci jedno a dvoumotorových Messerschmittů. V jejich složení tentokrát převažovaly Bf 109G od Jagdgeschwader 3. Její tři Gruppe startovaly ze základen Volkel, Bad Wörishofen a Neubiberg.
Nejúspěšnější jednotkou v rámci JG 3 toho dne byla její III. Gruppe pod velením Hptm. Waltera Dahla, který ve výšce 6 000 m nad Zillertalskými Alpami nárokoval ve 12:35 sestřel B-17. Mělo jít o jeho 56 vítězství.
Celkově němečtí stíhači požadovali přiznání sestřelu dvaceti B-17, oproti pěti v tomto boji skutečně ztraceným. Jedna další pevnost přistála na moři během návratu a jedna se vrátila na základnu s extrémním poškozením.
I v tomto boji byly americké nároky výrazně přeceněny – střelci z B-17 hlásili 24 stíhačů sestřelených, 4 pravděpodobné a 4 poškozené.
Také k B-17 se připojily doprovodné Lightningy až na cestě zpět. Kvůli špatnému načasování rendezvous se k formacím nepřipojily P-47 od 325th FG, jejichž piloti si tedy jako náhradní zábavu našli řadu pozemních cílů v oblasti Senigallia a Ancona na italském pobřeží Jadranského moře.
V tu dobu sedmadvacetiletý Walter Dahl, jehož Bf 109G-5 je předmětem aktuální ilustrace, byl spojen s JG 3 již od počátku své služby u Luftwaffe. Kariéru započal u její Ergänzungsgruppe v roce 1941. V řadách pilotů Stab II./JG 3 se zúčastnil tažení proti Sovětskému svazu a zde dosáhl prvního vítězství své Gruppe již v ranních hodinách 22. 6. 1941.
V červnu 1942 převzal velení III. Gruppe JG 3 a v této pozici se zúčastnil také bojů nad Alpami dne 19. 12. 1943. Na konci června 1944 převzal velení Jagdgeschwader 300, zařazené do obrany Říše. V rámci jejího působení se Obstlt. Dahl podílel na zdokonalování sestav Jagdverband (velkých stíhacích formací) a sturmových útoků proti formacím čtyřmotorových bombardérů.
Na konci ledna 1945 Dahl opustil JG 300 a stal se Inspektorem denních stíhačů. Neopustil však bojové létání a 28. února dosáhl 100. potvrzeného vítězství. Válku ukončil v řadách III./Ergänzungs-Jagdgeschwader 2 jako pilot Me 262.