09/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 září 2025

  # 187

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 září 2025

  # 187

• Strana 3

  eduard

  eduard

  ZÁŘÍ 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – říjen 2025

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  Ki-115 Tsurugi Heavy Retro 1/48

  SCHNELLBOMBER Limited 1/48

  Bf 108 Weekend 1/32

  P-40E 1/48

  P-51D-5 Mustang 1/48

  Lynx HMA.8 1/48

  Tarrifs!

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Prvá strata

  Mirage 2000

  Ukázka z knihy EFKA

  Ki-115 Curugi

  Na dohled od Malty

  4

  6

  22

  26

  40

  50

  54

  66

  74

  86

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé, vítejte u zářijového Infa. Protože o tom, co jsme v srpnu dělali v Americe píše Jakub v Tail End Charlie a o tom, čím Amerika třese světem, mám tím na mysli Velká Nádherná Cla, jsem napsal extra článeček, zbývá mi jen, abych vám dnes na tomto místě napsal pár dobrých a pádných důvodů, proč se máte letos vypravit na E-day. Tak jdeme na to.

  Dobrý den, vážení přátelé,

  vítejte u zářijového Infa. Protože o tom, co jsme

  v srpnu dělali v Americe píše Jakub v Tail End

  Charlie a o tom, čím Amerika třese světem, mám

  tím na mysli Velká Nádherná Cla, jsem napsal

  extra článeček, zbývá mi jen, abych vám dnes

  na tomto místě napsal pár dobrých a pádných

  důvodů, proč se máte letos vypravit na E-day.

  Tak jdeme na to.

  Letošní E-day se poprvé koná v Litoměřicích.

  Litoměřice jsou už samy o sobě dobrý důvod

  k návštěvě. Je to krásné město, jedno z nej-

  starších v Čechách, možná je to vůbec nej-

  starší české město. Sídlo arcibiskupa, s mnoha

  památkami, paláci, kostely, krásným náměs-

  tím, hospodami, hospůdkami, bary i kavárnami.

  A kavárny jsou důležité, pokud si chcete dobře

  pokecat s kamarády, k nezaplacení, zvlášť po-

  kud ještě dělají dobré kafe a k tomu něco dob-

  rého k zakousnutí. Takové jsou v Litoměřicích

  nejméně dvě. Pokud by vám to přišlo málo, tak

  věřte, že to málo není. Spousta měst může být

  rádo, že má jednu dobrou kavárnu, a některá

  nemají ani to. Z toho plyne, že v Litoměřicích se

  dá dobře strávit volný čas, což je mimochodem

  dobrý důvod opět protáhnout E-day do neděle,

  vrátit ho do podoby dvoudenní akce. Letos to

  tak nebude, letos končíme v sobotu večer, ale

  já osobně budu za dvoudenní E-day patrně silně

  lobovat. Můžete se ke mně přidat, pokud se vám

  bude v Litoměřicích líbit.

  I když E-day končí v sobotu, i tak je tu důvod

  protáhnout si výlet do neděle a obhlédnout okolí,

  které je stejně úchvatné jako město samo. Ko-

  lem jsou hrady i zámky, kraji dominují dvě věže

  Hazmburka, na který je krásný výhled z nedale-

  kého Košťálova, úchvatné jsou skryté pozůstat-

  ky hradu Kostomlaty pod Milešovkou. Milešovka

  také stojí za výšlap, stejně jako Lovoš, i když na

  nich nejsou hrady. Jeden hrad je skrytý v Opá-

  renském údolí, které stojí za procházku, kousek

  od Litoměřic se tyčí mohutný vrch Kalich s po-

  zůstatky unikátního hradu možná nejslavnějšího

  českého vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, který

  se po tom, co se k nelibosti Litoměřických měš-

  ťanů usídlil na Kalichu psal Jan Žižka z Kalicha.

  V Čechách máme ale i jiné slavné vojevůdce,

  jeden z nich, generál Laudon, ten co má bílou

  čepici a jede skrz vesnici a jsou tam kolem něj

  ty různé ženské, znáte tu písničku, že, tak ten

  za sedmileté války taky válčil v okolí Litoměřic,

  bydlel tehdy na zámku v Budyni nad Ohří a kou-

  sek od sjezdu z dálnice D8 na Most porazil Pru-

  sy. Tehdy tam s ním bojoval i jistý baron Trenck,

  to je ten, co ho mají v Brně v kryptě kapucín-

  ského kláštera jako mumii a pojmenovali tam

  po něm pivo. Bitevních polí české historie je

  kolem Litoměřic víc, ale abych nezapomněl na

  ty zámky, jsou tu krásné objekty, je tu už zmí-

  něný zámeček v Budyni nad Ohří, zajímavé jsou

  Libochovice, a naprosto úchvatné jsou Plosko-

  vice, tam mají v zámeckém parku taky dobrou

  kavárnu a spoustu pávů, na ty si dejte bacha,

  kradou a klovou do aut. Kousek dál je městečko

  Úštěk, tam se taky dobře jí a mají tam dobré

  kafe, a na druhou stranu směrem na Prahu je

  zase Terezín, neblaze proslulý jako židovské

  ghetto za druhé světové války a vězení praž-

  ského Gestapa v Malé pevnosti, ale také je to

  skvost barokní pevnostní architektury a za mě

  je procházka po hradbách nebo ve hradbách

  něco, co by cti dbalý modelář rozhodně neměl

  minout. Už vám to stačí? Není to zdaleka všech-

  no, napadá mě ještě třeba podzemní továrna Ri-

  chard nebo chemička v Lovosicích, která patří

  jednomu chlapíkovi, kterého možná nedej bože

  národ zvolí ve stejnou sobotu kdy bude E-day

  premiérem… tak já už toho místopisu nechám,

  doufám, že jsem vás trochu navnadil. Věřte mi,

  že pokud to v Litoměřicích jednou zkusíte, tak se

  sem budete rádi vracet a my budeme mít důvod

  tam s E-dayem zůstat. Přesnější představu mů-

  žete získat z videí průběžně publikovaných na

  našem Facebooku.

  Tak pojďme na program. Začínáme v pátek

  v podvečer prezentací novinek a našich plánů

  a jednou besedou. Tady ještě nevím, s kým tahle

  beseda bude, kandidátů je víc a musím z nich

  vybrat jen jednoho. V sobotu pokračujeme ví-

  ceméně tradičně, začínáme besedou s piloty

  MiGů-21F, kterou moderuje Honza Zíka. Pak

  budou Kotle, jeden s Fredym Riedelem ze Spe-

  ciál Hobby, moderovaný Zbyňkem Škopánem

  a Petrem Švihovcem, a druhý pak budou mo-

  derovat Jindra Štěrbáček společně s Kateřinou

  Boreckou. Jindra se po několikaleté pauze vrací

  k moderování Kotle, má vymyšlený nový for-

  mát, čímž by měl Kotel dostat nový modernější

  šmrnc, a bude se mnou, a abych vás nenudil, tak

  k tomu Jindra přibere ještě pana kolegu Muzi-

  kanta, bývalého arcinepřítele. Asi čeká, že tím

  debata dostane větší grády a já mu přeji, aby

  mu to vyšlo. Poslední diskusi pak povede Jarda

  Háječek s Kateřinou Boreckou. Honza bude mo-

  derátor, Katka bude host. Katka je nastupující

  hvězda našeho oboru i naší firmy a mám jisté

  podezření, že na téhle diskusi bude úplně narvá-

  no. Tyhle diskuse se budou konat v hale G, hned

  vedle haly D kde bude umístěný stánek Eduardu.

  Pokud by vám tyhle diskuse nestačily, nebo by

  vám přišly moc oficiální nebo byste prostě měli

  chuť na pivo nebo na kafe, tak se stavte v Ka-

  várně u jezírka, to je taková dřevěná boudička

  s jezírkem s rybičkami kolem, a tam se budeme

  střídat já, Katka Borecká a Petr Švihovec a po-

  vedeme tam takové kratší, neformální rozhovory

  se zajímavými lidmi z naší firmy i odjinud, napří-

  klad si tam budeme povídat s panem Burešem

  o jeho diorámatu bitvy u Chlumce. Ta se konala

  v roce 1813, válčili tam Rusové, Rakušani a Pru-

  sové proti Francouzům, které tam porazili, zajali

  tam francouzského generála Vandama a byla to

  dnes poněkud opomíjená bitva s celoevropským

  dosahem. Byla to vlastně největší vítězná bitva

  svedená naší armádou na českém území. Tehdy

  ta naše armáda byla armáda rakouská, ale to se

  všechno a spoustu jiného dozvíte právě v Kavár-

  ně u jezírka, když tam přijdete.

  Pokud vám tohle všechno jako nějaký dů-

  vod pro návštěvu E-daye a Litoměřic nestačilo,

  a chtěli jste dát třeba přednost parlamentním

  volbám, které se shodou náhod také konají v so-

  botu 4. října, tak na vás teď zkusím ještě hmotný

  prospěch. Kromě zářijových a říjnových novinek,

  které, jak jistě chápete, budou 4. října už notně

  okoukané a tak trochu nudné, představíme na

  E-dayi i nejméně dvě listopadové novinky.

  Tou první bude MiG-21F-13 ProfiPACK 1/48.

  Máme hotové všechny formy, lisujeme, krabi-

  ci, návod i obtisky máme v tiskárnách a další

  komponenty také vyrábíme. Stejně jsme na tom

  s limitkou Efka. Tyto stavebnice z předprodejové

  akce začneme balit příští týden, obchodníkům

  je budeme expedovat podle všeho společně

  se říjnovými novinkami ve druhé polovině září,

  a předplatitelům pak během třetího zářijové-

  ho týdne. Profipacky budeme balit týden před

  E-dayem a předpokládám, že jich tam vezme-

  me asi 500. Ne že bych očekával, že se všechny

  prodají, ale radši ať jich tam máme víc, než aby

  nám nějaké chyběly. MiG-21F umí překvapit, na

  limitku Efka jsme nakonec dostali předobjed-

  návky na 1850 kusů.

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Září 2025

• Strana 5

  Druhou listopadovou novinkou na E-dayi bude

  S-199 v měřítku 1/48. Kdo jste byli na mých

  přednáškách v Plzni nebo v Haptonu, anebo

  sledujete Modelfórum, tak už víte, že to nebu-

  de klasická stavebnice, ale že Mezka vydáme

  v nové řadě Eduard Brassin Hybrid. To je nová

  řada kompozitních stavebnic, kde drak letadla,

  křídla, trup, ocas, a další díly jako je vrtule nebo

  překryt kabiny budou klasicky lisované z plas-

  tu, a detaily jako celý kokpit, podvozek včetně

  šachet, budou 3D tisky. Toto řešení přinese růz-

  né výhody jak pro výrobce, tak pro modeláře.

  Ty modelářské výhody budou spočívat pře-

  devším ve vysoké kvalitě detailů, za které ale

  nebude modelář muset platit neúměrným množ-

  stvím práce, kterou by musel vložit do tak de-

  tailního modelu. Kupříkladu podvozková šachta,

  která vy se u klasické stavebnice lepila z pěti

  dílů, bude u Brassin Hybridu z jednoho dílu

  a bude na sobě mít detaily, které by z plastu

  nešly vyrobit. Obdobné to bude s kokpitem, kde

  bude vůbec největší úspora práce. O této řadě

  i o tom, co v ní chystáme dál, jsem mluvil právě

  v Hamptonu a také v Plzni, a budu o ní mluvit

  i na MR v Liberci. A pak samozřejmě na E-da-

  yi, kde si budete moct S-199 prohlédnout a pří-

  padně i koupit. Na Modelfóru se právě o S-199

  i o smyslu nebo nesmyslu řady Brassin Hybrid

  diskutuje. Jako u všeho nového, co se v Česku

  objeví, je tam řada negativních názorů, nicméně

  na české poměry ta diskuse probíhá v až ne-

  česky optimistickém duchu. A na E-dayi se to

  všechno rozštípne a všichni uvidí, co je ten nový

  výrobek vlastně zač.

  Už jsem vás přesvědčil? Pokud ještě stále ne,

  zkusím to přes jídlo. Láska prochází žaludkem

  a na letošek máme na E-day zajištěné asi nej-

  rozsáhlejší cateringové služby, jaké kdy na

  E-dayi byly, pokud ovšem nepočítám food court

  v Galerii Butovice. Ale ten náš letošní catering

  má potenciál porazit i ty Butovice.

  E-day jistě bude stát za to, abyste ho prožili

  beze zbytku. Ale ani o zmíněné volby nemusíte

  přijít. A neměli byste. Nezapomeňte, že existu-

  je něco jako je voličský průkaz, který si snadno

  zařídíte na vašem obecním či městském úřadě,

  a odvolit můžete v pátek nebo v sobotu i v Lito-

  měřicích. Rady k tomu, jak tím projít co nejsnad-

  něji, už brzy najdete na webových stránkách

  E-daye (

  www.eday.cz).

  Ještě jednu věc vám chci říct. Než jsem se

  pustil do úvodníku, napsal jsem boxart story

  o Ki-115 Curugi. To je právě teď zářijová novinka

  v edici Heavy Retro. S Curugi je ale problém, že

  o jejím obrázku není moc co napsat. Proč to tak

  je vysvětluji v tom článku, a abych tam měl co

  psát, tak jsem psal i o historii vzniku té staveb-

  nice a jejím významu pro vývoj výroby stavebnic

  v Eduardu. To souvisí s tím, že v posledním čísle

  EMD, vydaném minulý týden, jsme začali vydá-

  vat nový seriál Plastos o historii plastikového

  modelářství v Čechách a v okolí. Zatím jsme

  u začátků, někde v osmdesátkách, ale za dvě tři

  pokračování už se tam objeví i Eduard a s ním

  i stavebnice a mezi nimi bude i důkladněji po-

  psaný dnes jen tak trochu naznačený příběh

  Curugi a toho, co vše nám přinesla. Zajímá-li vás

  tedy, jak to bylo s vývojem a výrobou stavebnic

  v Eduardu i jinde, kdo a jak se na tom všem po-

  dílel a co všechno jsme přitom zažili, pak sle-

  dujte nový seriál Plastos v našem časopise EMD.

  Je to úžasný, dramatický, zábavný, a místy i kr-

  vavý příběh, který vás bude dozajista bavit!

  Těším se na vás v Liberci nebo v Šumperku,

  a pokud se tam nepotkáme, tak v Litoměřcích!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Září 2025

• Tariffs!

  V této stati bych vám chtěl, vážení modeláři, vysvětlit naši reakci na zavedení amerických cel. To je vpravdě historická záležitost, která hýbe světem už od dubna, kdy došlo k první vlně uvalování různých celních sazeb na různé státy světa. Že tato událost není zákazníkům lhostejná, ukázaly i naše dva posty na Facebooku, v nichž jsme ohlásili pozastavení posílání zásilek do USA z důvodu zrušení bezcelního režimu pro individuální zásilky (de minimis) a zastavení příjmu zásilek do USA ze strany evropských pošt, a vysvětlovali i náš budoucí postup. Reakce na ně byla bouřlivá, diskuse dlouhá a vypjatá. Něco takového se u nás na Facebooku strhne málokdy.

  V této stati bych vám chtěl, vážení modeláři,

  vysvětlit naši reakci na zavedení amerických

  cel. To je vpravdě historická záležitost, která

  hýbe světem už od dubna, kdy došlo k první vlně

  uvalování různých celních sazeb na různé stá-

  ty světa. Že tato událost není zákazníkům lho-

  stejná, ukázaly i naše dva posty na Facebooku,

  v nichž jsme ohlásili pozastavení posílání zási-

  lek do USA z důvodu zrušení bezcelního režimu

  pro individuální zásilky (de minimis) a zastavení

  příjmu zásilek do USA ze strany evropských pošt,

  a vysvětlovali i náš budoucí postup. Reakce na

  ně byla bouřlivá, diskuse dlouhá a vypjatá. Něco

  takového se u nás na Facebooku strhne málokdy.

  Ono tedy, po pravdě řečeno, je uvalování cel-

  ních sazeb na všechny státy světa pěkný chaos.

  V srpnu situace kolem cel gradovala jednak na-

  výšením americké celní sazby na evropské zboží,

  tím pádem i na naše výrobky na 15% z předchozí

  výše této sazby 10%, zavedené v dubnu krátce

  po nástupu Donalda Trumpa do funkce americ-

  kého prezidenta. Na konci srpna se pak situace

  vysloveně vyhrotila po tom, co evropské pošty

  zastavily příjem malých zásilek pro individuální

  zákazníky v USA v důsledku zrušení systému de

  minimis. Ten umožňoval zasílání malých zási-

  lek v hodnotě do 800 USD adresátům v USA bez

  toho, že by se za tyto zásilky vybíralo clo nebo

  jakákoli jiná forma daně. Během posledních mě-

  síců, zhruba od června, procházel tento systém

  poněkud chaotickým vývojem, takže po pravdě

  řečeno, v srpnu už bylo poměrně složité do-

  brat se toho, co vlastně platí a co bude platit od

  28. srpna. Nebudu vás zatěžovat vyprávěním

  o tom, jak se to celé vyvíjelo, ztratili byste se

  v tom, takže výsledek připomínající rozetnutí

  pověstného gordického uzlu je vlastně vysvobo-

  zením. Žádná výjimka nebude, na všechno bude

  15% clo a basta!

  Na to ovšem reagovaly evropské pošty výše

  zmíněným zastavením přijímání zásilek pro in-

  dividuální zákazníky, které dosud trvá. To byl

  od pošt i jiných dopravců celkem logický krok,

  protože lze očekávat, že by zákazníci, typicky

  zákazníci e-shopů, odmítli přijmout zásilky, za

  které by najednou museli zaplatit dalších 15%

  z deklarované hodnoty zásilky. Pošty se tedy

  evidentně obávaly, že uvíznou v patové situaci,

  kdy adresát balík odmítne a pošle ho zpět. Ta-

  kové jednání zákazníků by pro pošty znamena-

  lo značné ztráty, a pro odesilatele ovšem také.

  Celé by to bylo na hraně poštovní apokalypsy

  a celkového kolapsu služeb. Navíc z vyjádření

  pošt vyplynulo, že po obnovení služeb bude clo

  a náklady s proclením, platit odesílatel. Pošta

  pak zprostředkuje odvedení cla americké celní

  správě (USCBP), zaplacení poplatků, a následné

  bezproblémové doručení zásilky zákazníkovi.

  Ve chvíli, kdy toto píšu, není jasné, zda je tento

  postup explicitním požadavkem americké strany

  a součástí výnosu o zrušení systému de minimis,

  nebo zda jde o iniciativu evropských pošt a dal-

  ších dopravců, z nichž někteří tuto službu začali

  ve stejnou dobu nabízet jako standardní součást

  odbavení zásilky. To znamená přenesení povin-

  nosti zaplatit clo na exportéra, což je naprosto

  ofenzivní záležitost, která se netýká jen indivi-

  duálních odesílatelů, ale také e-shopů, jako je

  ten náš. Alespoň na první pohled, protože na

  to, aby jen tak z ničeho nic platil takové vysoké

  poplatky, nikdo nemá. Ani exportér, ani importér.

  Jen aby bylo jasno, normální stav je, že clo platí

  importér, tedy ten, kdo zboží do země, uplatňu-

  jící clo, dováží. Ten si pak ovšem zaplacené clo

  promítne do svých cen. Je to další náklad, musí

  se s ním počítat. Představa, že by někde kdokoli

  zaplatil dodatečnou daň ve výši 15 % a s koneč-

  nou cenou v obchodě by to nepohnulo, je zcela

  iluzorní.

  Clo zkrátka zvyšuje cenu dováženého produk-

  tu v cílové zemi. Pokud je clo nízké, v řádu řek-

  něme jednotek procent, zvedne se cena jen málo

  nebo vůbec. Vláda importujícího státu si vybere

  nějaké ty daně navíc, nicméně cenový systém

  zůstává stabilní a všichni mohou být spokojeni.

  Teoreticky, protože v minulosti tomu tak nebý-

  valo, a zavádění celních sazeb byť v řádu jedno-

  tek procent mívalo poměrně drastické následky

  v podobě inflačních tlaků a zpomalení hospodář-

  ského růstu. Zavedení cel vládou USA na konci

  dvacátých let dvacátého století je považováno

  za významný faktor, vedoucí k vypuknutí Velké

  hospodářské krize ve třicátých letech. Sou-

  časná cla, zavedená administrativou preziden-

  ta Trumpa, ale v řádu jednotek procent nejsou.

  Americká vláda pálí větším kalibrem. V dubnu

  vyhlásila cla na zboží z EU 10%, v srpnu je na-

  výšila na 15%. U jiných zemí jsou cla ještě vyšší.

  U tak vysokých cel už je pro koncového zákazní-

  ka v cílové zemi úplně jedno, kdo clo zaplatí. Clo

  se dříve nebo později propíše do maloobchodní

  ceny dováženého zboží, takže cla tak jako tak

  nakonec zaplatí zákazník.

  Při zavedení 10% celní sazby v dubnu jsme

  postupovali tak, abychom pokud možno udrže-

  li maloobchodní cenu (MSRP) v USA na stejné

  úrovni a nezdražili. Vzali jsme tedy značnou

  část zátěže na sebe a snížili jsme prodejní cenu

  našim distributorům. Zároveň jsme opustili

  americký systém stanovení obchodní ceny pro

  distributory a zavedli jsme evropský způsob.

  Abyste rozuměli, v čem je rozdíl. V Americe se

  z výrobcem doporučené maloobchodní ceny bez

  daně, která se oficiálně jmenuje MSRP (Manu-

  facturer´s Sugested Retail Price), stanoví sleva

  pro obchodníka a z výsledné ceny pak další sle-

  va pro distributora. Obecně to za starých časů

  bylo tak, že distributor dostal s MSRP slevu 55%

  a to byla jeho nákupní cena. Staré časy skonči-

  ly někdy na začátku století s příchodem Číňanů,

  kteří začali nabízet větší slevy, aby urvali větší

  podíl na trhu, a od těch dob distributoři chtějí víc.

  V Evropě je to většinou naopak, výrobce stanoví

  obchodní cenu, ze které si distributoři v různých

  zemích vytvoří podle podmínek na jejich trhu

  svoji Maloobchodní cenu. Rozdíl je také v tom, že

  v USA je maloobchodní cena na pultech obchodů

  nebo v e-shopech uváděna bez daně, zatímco

  Evropě je cena na pultě včetně daně, což je tady

  DPH (VAT).

  My jsme po uvalení 10% cla přešli na evrop-

  ský způsob stanovení ceny, a fakturujeme našim

  americkým distributorům fixní obchodní cenu.

  Zároveň jsme jim zvýšili jejich marši, to zna-

  mená, že jsme jim zlevnili, a tím jsme na sebe

  vzali část zátěže, kterou naši američtí distri-

  butoři nesou. Doporučenou maloobchodní cenu,

  MSRP, jsme nechali stejnou. Tato operace nám

  umožnila držet na americkém trhu stabilní cenu

  a nezdražit. Udělali jsme tedy alespoň z části

  to, co si Donald Trump a jeho příznivci předsta-

  vovali, že se po zavedení cel stane. Nejsem si

  jistý, co by se stalo, kdyby cla zůstala na úrovni

  10%. Možná bychom museli zdražit, protože jsme

  se pro udržení cenové hladiny z doby před cly

  museli vzdát části naší marše. No ale o tomu

  už nemusíme spekulovat, protože americká ad-

  ministrativa nám tento problém vyřešila, když

  cla zvedla na 15%. Po tomto kroku už nám tak

  jako tak nezbylo než zdražit. Zdražení je v prů-

  měru 11%, takže to stále není na úrovni celního

  zatížení 15%, ale nic jiného už nám bohužel ne-

  zbývalo. I tak s námi po zavedení 15% cla jeden

  z našich čtyřech amerických distributorů pře-

  stal obchodovat. Řekl, že se mu naše zboží za

  těchto podmínek kupovat nevyplatí.

  Když jsme odlétali z USA tak to vypadalo, že

  základní nastavení nového po tarifového systé-

  mu máme hotové a teď už jen můžeme čekat,

  jak v něm budeme schopni mi, naši distributoři

  i naši zákazníci fungovat. Nevěděli jsme, jak bu-

  dou vypadat změny v systému de minimis, ale

  věděli jsme, že přijdou a že bychom se s nimi

  v rámci nového nastavení, tedy s vyšší MSRP

  a fixní obchodní (exportní) cenou měli vypořádat.

  To, jak bylo nové nastavení systému doručování

  oznámeno, nás moc nepřekvapilo, stále věříme,

  že se s tím vypořádáme. Nejčerstvější zpráva

  z USA ale říká, že federální odvolací soud

  shledal většinu Trumpových cel nezákonnou.

  Upřímně řečeno, začínám propadat mírné skep-

  si. Dokážeme se vypořádat s lecčím, ale chaos,

  v němž nikdo pořádně neví, co platí a co ne, je

  to nejhorší, co může nějakou zemi a obchod s ní

  potkat. Bůh ochraňuj Ameriku, a jestli Ti, Bože,

  zbude nějaká volná kapacita, tak si prosím

  Tě vzpomeň i na nás. Amen!

  Vladimír Šulc

  Tariffs!

  INFO Eduard6

  Září 2025

• Strana 7

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Strana 8

  NOVÝ ONLINE

  MAGAZÍN!

  PLACENÁ PŘÍLOHA

  INFA EDUARD

  Se zakoupením každého čísla magazínu Eduard Modeller´s Den

  získáte 10% slevu na nákup v e-shopu Eduard!

  Z obsahu EMD 08/2025

  NULTÉ ČÍSLO ZDARMA

  Mosquito z Amiens

  Model & Story / Vladimír Šulc, David Formánek

  Útok na věznici v Amiensu, obecně známý jako Operace Jericho, patří k nejproslulejším, nejslavnějším, ale také nejtajemnějším leteckým

  akcím v historii 2. světové války. Obvykle se uvádělo, že akce byla provedena na žádost francouzského hnutí odporu, jehož členové byli

  v Amiensu vězněni a na 19. února měla být naplánovaná jejich hromadná poprava. Dnes se má všeobecně za to, že je to pouhá legenda.

  Francouzský odboj o operaci nežádal, jen s jistým překvapením předal požadované informace o cíli. Rovněž SOE ani jiná britská tajná služ-

  ba se k akci nehlásí, a nebyly ani nalezeny dokumenty, které by potvrzovaly naplánované popravy odbojářů. Těch byla ve věznici menšina,

  patrně 170 osob zadržených pro politické nebo hospodářské protiněmecké aktivity, a kromě nich tam bylo ještě 520 vězňů sedících za kri-

  minální činy nesouvisející s odbojem. Nicméně někdo o provedení akce požádal, a je možné, že se jednou, a možná brzy, skutečně dozvíme,

  kdo to byl, a možná i proč tuto operaci spustil.

  Nové M-346 pro Nigérii

  Ozbrojené síly světa / Petr Uzsák

  Současný inventář nigerijských vzdušných sil zahrnuje především bojové letouny

  Chengdu J-7 čínské produkce, dále několik kusů nových pákistánských CAC/PAC

  JF-17 Thunder Block 2 a letitou flotilu cvičně-bojových letadel Alpha Jet. Ani jeden

  z uvedených typů nedostačuje náročnějším potřebám, proto nigerijská vláda zvolila

  typ, který bude dostatečně modulární pro bojové i cvičné úkoly.

  Vybraným letadlem se tedy stalo Alenia Aermacchi M-346FA, které je schopno

  pokrýt širokou škálu misí. Celkem se má jednat o 24 kusů, přičemž předávání už

  mělo započít. Výrobce předpokládá naplnění kontraktu ve čtyřech dodávkách,

  každou se šesti letadly.

• Strana 9

  Plastos – Historie plastikového

  modelářství u nás i ve světě

  Díl první – Počátek / Vladimír Šulc

  Od dětství jsem patřil k těm mnoha tisícům nebo desetitisícům českých

  chlapů a chlapců, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech propadli plas-

  tikovému modelářství. Většina z nás ve svých začátcích nebyli žádní super-

  modeláři. Prostě jsme lepili. Z mého dnešního pohledu ředitele modelářské

  firmy byly sedmdesátky a osmdesátky pro výrobce stavebnic ráj. Výrobců

  bylo málo, konkurence malá, zato modelářů bylo spousta. Skoro každý kluk

  naší generace aspoň jednou nebo dvakrát něco slepil, a spousta z nás zůsta-

  la stavbě modelů věrná. Já také. Svoji první stavebnici jsem dostal od mojí

  maminky v šesté třídě za vysvědčení. Takže znám přesné datum, kdy jsem

  postavil svůj první plastikový model, bylo to 30. června 1973, a byl to Il-10

  od Kovozávodů Prostějov…

  Od válečných křídel k Shinkansenu

  Historická poznámka / Jan Bobek

  Druhá světová válka zanechala hluboké dědictví v oblasti leteckých inovací,

  mimo jiné díky německým a japonským inženýrům. Po skončení konfliktu na-

  šli němečtí odborníci jako bratři Hortenové, Willy Messerschmitt, Alexander

  Lippisch a Wernher von Braun nová působiště v zahraničí, kde pokračovali ve

  své práci, zejména ve Spojených státech a Argentině.

  Do značné míry tito konstruktéři a řada jejich kolegů s bývalými americkými

  nepřáteli spolupracovala dobrovolně. Bratři Hortenové, kteří ke konci války

  dokončili samokřídlo s dvěma proudovými motory se dokonce v posledních

  měsících války na přechod k Američanům aktivně připravovali. Velký počet

  německých konstruktérů byl deportován do Sovětského svazu, později však

  někteří z nich mohli pokračovat v práci i v SRN.

  Naproti tomu japonští konstruktéři jako Jirō Horikoshi, Tadanao Miki, Kiro

  Honjō a Takeo Doi zůstali v poválečném Japonsku, kde tiše přizpůsobili svůj

  talent podmínkám okupované země a podíleli se na jejím přerodu v budoucí

  technologickou velmoc.

  Poslední letecký souboj nad Chorvatskem

  Historie / Marko Jeras

  Dne 8. dubna 1945 se F/Lt Graham Hulse vrátil k 213. Peruti RAF v italském

  Bifernu, aby zde absolvoval svou druhou operační túru a zároveň převzal

  velení letky "A". Svůj první turnus absolvoval z Řecka a byl do jisté míry

  obeznámen se sestavou a typem operací nad Jugoslávií.

  Od počátku dubna 1945 piloti 213. perutě RAF prováděli bombardovací mise

  a pozemní útoky na železniční a silniční dopravu, a také stíhací doprovod

  bombardérů na cíle v Jugoslávii. Dne 12. dubna 1945 jednotka poprvé pou-

  žila přistávací plochu v Prkoši u Zadaru jako své předsunuté letiště. Dne 18.

  dubna 1945 byla peruť na vrcholu aktivity proti ustupujícím kolonám severně

  a západně od Záhřebu. Na podporu tohoto úsilí jednotka denně vysílala šest

  letounů na předsunuté letiště Prkos u Zadaru a bylo tam trvale umístěno

  šest pilotů, vždy na noc. Dne 22. dubna 1945 se objevily zprávy o přesunu do

  Prkosu. Předsunutá skupina perutě měla vyrazit 25. dubna do Zadaru

  a zbývající skupiny ji měly co nejdříve následovat…

• Strana 10

• Strana 11

  Mistrovství České republiky v

  plastikovém modelářství

  Mistrovství České republiky v

  plastikovém modelářství

  13. 9. 2025 v Krajské vědecké knihovně v Liberci

  13. 9. 2025 v Krajské vědecké knihovně v Liberci

  Bodovací soutěž dle pravidel

  SMČR

  Bodovací soutěž dle pravidel

  SMČR

• Letecká vojna na Ukrajine - Prvá strata Mirage 2000

  Na bojovom i politickom poli sa aj v tomto sledovanom období udialo veľa vecí, ale celková situácia sa od 1. 7. do 31. 7. 2025 veľmi nezmenila. Ukrajinské vzdušné sily zaznamenali ďalšiu citeľnú stratu, keď pri nehode prišli o prvú stíhačku Mirage 2000-5F, ktoré Francúzsko dodalo na prelome februára a marca tohto roku.

  Miro Barič

  Prvá strata Mirage 2000

  Na bojovom i politickom poli sa aj v tomto sledovanom období udialo veľa vecí, ale

  celková situácia sa od 1. 7. do 31. 7. 2025 veľmi nezmenila. Ukrajinské vzdušné sily

  zaznamenali ďalšiu citeľnú stratu, keď pri nehode prišli o prvú stíhačku Mirage

  2000-5F, ktoré Francúzsko dodalo na prelome februára a marca tohto roku.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Začneme najprv stručným opisom politické-

  ho vývoja. Ten je úzko prepojený aj so situáci-

  ou na bojisku, ako si neskôr viackrát ukážeme.

  Americký prezident Donald Trump na začiat-

  ku sledovaného obdobia potvrdil, že dodávky

  zbraní Ukrajine boli v júni skutočne zastave-

  né. Išlo však o rozhodnutie ministra obrany

  Peta Hesgetha. Zastavený bol prísun kľúčovej

  výzbroje, ako sú rakety pre protivzdušné sys-

  témy Patriot, strely Stinger, rakety pre systé-

  my HIMARS či delostrelecká munícia kalibru

  155 mm. Prezident Trump toto rozhodnutie

  zvrátil a dodávky zbraní obnovil – s jednou

  podmienkou. Zbrane majú kúpiť európske štá-

  ty a dodať ich Ukrajine. Nemecko už súhlasi-

  lo, že dodá Kyjevu ďalšie dva systémy Patriot

  a Nórsko neskôr oznámilo, že ich pomôže Ber-

  línu zaplatiť.

  Americký prezident tiež začal strácať trpez-

  livosť so svojím ruským náprotivkom Putinom.

  Po telefonáte s ním vyjadril sklamanie a ne-

  skôr dal Rusku 50 dní na to, aby súhlasilo s prí-

  merím, inak zavedie vysoké, až 100-percentné

  clá na štáty, ktoré od Moskvou stále kupujú

  ropu a plyn. Na konci sledovaného obdobia

  Trump toto ultimátum ešte viac skrátil na

  10 dní. Výsledkom tak bolo stretnutie na Aljaš-

  ke, kam Putin za Trumpom pricestoval. Tento

  summit sa uskutočnil až v nasledujúcom me-

  siaci, nadväzuje však na tieto udalosti, preto

  ho spomíname už teraz – a možno povedať,

  že žiadne hmatateľné výsledky nepriniesol

  a zo strany Kremľa išlo opäť iba o zdržiavaciu

  taktiku a hru o čas.

  Na bojisku sa situácia veľmi nezmenila.

  Rusko sa neustále snaží útočiť a darí sa mu

  postupovať, ale iba pomaly a za cenu veľkých

  strát. To platilo v sledovanom období najmä

  na Pokrovskom smere. Naopak, v ukrajinskej

  Sumskej oblasti sa ruský útočný potenciál vy-

  čerpal a ukrajinské ozbrojené sily postupovali

  pomaly naspäť smerom ku hranici.

  Smutné rekordy

  Na ukrajinskom nebi priniesol mesiac júl

  ďalší smutný rekord. Počet ruských drono-

  vých útokov na ukrajinské mestá bol najvyšší

  od začiatku invázie. Toto číslo rástlo už tretí

  mesiac po sebe. V sledovanom období Rusko

  vypustilo spolu 6297 dronov, čo je o 15 percent

  viac ako mesiac predtým. Zároveň v júli odpá-

  lilo Rusko 198 rakiet a striel s plochou dráhou

  letu, čo je v tomto roku druhý najvyšší počet

  po júni.

  V noci na piatok 4. 7. Rusi prvýkrát v sledo-

  vanom období prekonali rekord, keď na Ukra-

  jinu vypustili 539 kamikadze dronov Shahed

  a 11 rakiet a striel s plochou dráhou letu.

  Cieľom bol najmä Kyjev, kde bola poškodená aj

  budova poľského konzulátu. Bola to tiež prvá

  zo spomínaných súvislostí s politikou – ná-

  let prišiel len pár hodín po telefonáte Putina

  s Trumpom a bol zrejme ukážkou sily. Hneď

  nasledujúcu noc, v sobotu 5. 7., bola pri rus-

  kom nálete na Odesu poškodená aj budova čín-

  skeho konzulátu.

  Nový rekord vydržal iba pár dní a v noci na

  stredu 9. 7. ho Rusi opäť prekonali. Na Ukrajinu

  vyslali 728 dronov a 13 rakiet a striel s plo-

  chou dráhou letu. Mierili najmä na Luck a Žyto-

  myr. Ukrajinská obrana zostrelila 303 dronov

  a 7 striel s plochou dráhou letu. Ďalších

  415 dronov vyradili rušičky.

  Ďalší rozsiahly nálet prišiel v noci na sobo-

  tu 12. 7. a mieril na ciele na západnej Ukraji-

  ne, najmä na Ľvov, Luck a Černivci. Vyslaných

  bolo dokopy 623 dronov a ďalších projekti-

  lov. Naopak v noci na nedeľu 13. 7. bol pokoj.

  Vo vzduchu nebol žiadny dron ani raketa.

  Takúto noc Ukrajina naposledy zažila 8. 5.,

  cez deň to však Rusi dobehli a vyslali 60 dro-

  nov Shahed.

  Keď Trump pohrozil clami na štáty, kto-

  ré s Ruskom stále obchodujú, odpoveďou bol

  v noci na stredu 16. 7. útok 400 dronov na ciele

  po celej Ukrajine. Obrana zostrelila 198 dronov

  a ďalších 145 vyradili rušičky. Zvyšné zasiahli

  Charkov, Vinnyciu, Kryvyj Rih a ďalšie mestá.

  V utorok 29. 7. ruské nálety zabili 25 ľudí

  a vyše 50 ich zranili. Najhorší bol zásah väzni-

  ce Bilenke v Záporožskej oblasti, kde zomrelo

  16 väzňov. Zásah nemocnice v Dnepropetrov-

  skej oblasti pripravil o život troch ľudí vrátane

  Táto snímka zachytáva výcvik ukrajinských pilotov na Mirage 2000-5F ešte vo Francúzsku a zverejnili ju francúzske ozbrojené sily. Autorovi

  článku sú známe dve videá stíhačiek Mirage počas letu už na Ukrajine. Sú však veľmi nekvalitné a dá sa z nich rozoznať len to, že prídavné

  nádrže pod krídlami sú zospodu natreté na žlto.

  UKRAJINA

  INFO Eduard12

  Září 2025

• Strana 13

  tehotnej ženy a v Charkovskej oblasti zahynulo

  päť ľudí, keď Rusi zaútočili na civilistov čakaj-

  úcich v rade na humanitárnu pomoc.

  Najhorší útok, čo sa týka následkov, prišiel

  na samom konci sledovaného obdobia. V noci

  na štvrtok 31. 7. vyslali Rusi na Kyjev 309 ka-

  mikadze dronov a 8 rakiet Iskander. Ukrajin-

  ská protivzdušná obrana zničila 288 dronov

  a tri rakety. Výbuchy na zemi zabili 31 ľudí

  a 159 ich zranili. Medzi obeťami boli aj deti –

  dve prišli o život a 16 ich bolo zranených.

  Pri tomto poslednom útoku na Kyjev použili

  Rusi podľa ukrajinskej strany aj drony Shahed

  s prúdovými motormi. Tie majú vyššiu rýchlo-

  sť a unesú aj viac výbušniny. Je jasné, že tieto

  drony spôsobujú Ukrajine čoraz väčšie problé-

  my. Preto sa pri svojich vlastných útokoch na

  ruské územie v sledovanom období zameriava-

  la na dodávateľský reťazec pre Shahedy. Nejde

  len o závod na ich výrobu v Tatarstane, ale aj

  továrne, ktoré produkujú elektroniku či rôzne

  chemikálie potrebné na výrobu dronov či vý-

  bušnín pre ne. Dôležitým cieľom bola aj ruská

  ropná infraštruktúra. Útoky na ňu sa začali

  opäť stupňovať.

  Z útokov na ciele súvisiace priamo s bojo-

  vou činnosťou na fronte sú dobre zdokumen-

  tované dva. Vo štvrtok 3. 7. ukrajinské dro-

  ny zničili ruský sklad munície v Charcyzku

  v okupovanej časti Doneckej oblasti. Jeho vý-

  buch je zachytený na viacerých videách. Deň

  predtým, v stredu 2. 7., zlikvidovali ukrajinské

  rakety veliteľské stanovište ruskej 155. gardo-

  vej brigády námornej pechoty v obci Korenevo

  v Kurskej oblasti. Táto kedysi elitná jednotka

  bola v bojoch na Ukrajine viackrát prakticky

  zničená a musela byť opakovane vybudovaná

  odznova. Teraz bolo zlikvidované jej velenie.

  Pri ukrajinskom údere zomreli generálmajor

  Michail Gudkov, plukovníci Nariman Šichaliev,

  Leonid Bašchardin a Sergej Iljin, major Ša-

  mil Murtazalijev a kapitán Alexander Šipunov.

  Ide len o tých, ktorých mená sú známe. Podľa

  nekrológu, ktorý zverejnila ruská veteránska

  organizácia, bolo pri tomto útoku zabitých viac

  ako 10 dôstojníkov.

  Na druhej strane, v rovnakom čase sa aj

  Rusom podarilo niečo podobné. Pri nálete na

  mesto Huljajpole v Záporožskej oblasti bol za-

  bitý plukovník Serhij Zacharevič z ukrajinskej

  110. mechanizovanej brigády a najmenej jeden

  ďalší dôstojník, Dmitro Romaniuk.

  Starostlivosť o F-16

  V sledovanom období sa objavili aj dve sprá-

  vy súvisiace s ukrajinskými stíhačkami F-16.

  Organizácia Vráť sa živý s podporou štátnej

  spoločnosti Ukrnafta vyvinula pre ukrajinské

  vzdušné sily mobilný komplex, ktorý sprevá-

  dza lietadlá F-16. Tie sa musia často presúvať

  medzi letiskami, aby sa vyhli neželanej rus-

  kej pozornosti. Nie všade sú vybavení na ich

  servis a prípravu na let. Teraz môže F-16 pri

  presune čakať na novej základni takýto mobil-

  ný komplex. Jeho súčasťou je aj kamión s ná-

  vesom na plánovanie misií, v ktorom prebieha

  aj briefing pilotov. Do tohto ekosystému patria

  aj mobilné zariadenia na zavesenie zbraní pod

  krídla F-16. Predtým bolo na zavesenie jed-

  ného kusu munície potrebných 10 až 12 ľudí.

  S týmto vybavením na to stačia traja.

  Menej pozitívnou správou je, že v radoch

  ukrajinského letectva pôsobil zradca, kto-

  rý sa snažil poskytovať Rusku informácie

  a pomáhať im tak plánovať útoky na základ-

  ne lietadiel F-16 a Mirage 2000. Ukrajinská

  SBU ho však v závere sledovaného obdobia za-

  tkla. Hrozí mu doživotie.

  Ukrajinská stíhačka

  F-16 a mobilný kom

  -

  plex, ktorý pomáha

  s údržbou lietadiel

  pri presunoch medzi

  letiskami.

  Ukrajinské vzdušné sily zverejnili

  sériu fotiek zobrazujúcich prípra

  -

  vy stíhačiek Su-27 na bojový let.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  13

  Září 2025

• Strana 14

  UKRAJINA

  INFO Eduard14

  Září 2025

• Strana 15

  Ruský Su-34 zachytený 1. 7. pri leteckej

  základni Savalejka s nevysunutou jednou

  nohou podvozku.

  Ruské straty

  Rusko v sledovanom období preukázateľ-

  ne prišlo o tri lietadlá. Ani jedna strata však

  nenastala počas bojového letu a iba jedna

  mala priamu súvislosť s vojnou proti Ukrajine.

  K prvým dvom stratám došlo pri nehodách.

  Hneď v utorok 1. 7. sa pri leteckej základni

  Savaslejka v oblasti Nižného Novgorodu zrútil

  stíhací bombardér Su-34.

  Stroj mal byť na cvičnom lete, keď sa mu

  počas priblíženia na pristátie nevysunula ľavá

  podvozková noha. Posádka dostala príkaz na

  katapultovanie, ktorý aj splnila. Navigátor,

  major Alexander Pavlov, však pri tom utr-

  pel zranenia, ktorým podľahol. Nehoda môže

  súvisieť s vyšším opotrebením a horšou údrž-

  bou techniky počas bojového nasadenia proti

  Ukrajine.

  Len pripomenieme, že na konci predchád-

  zajúceho obdobia prišlo ruské letectvo o nie-

  koľko ďalších zničených a poškodených Su-34

  pri ukrajinskom útoku na leteckú základňu

  Marinivka pri Volgograde. V priebehu jedného

  týždňa tak stratilo šesť týchto strojov.

  K ďalšej nehode došlo v nedeľu 6.7. v hĺb-

  ke ruského územia – pri letisku Kaštak

  v okrese Čita v Zabajkalskom kraji. Pri tvrdom

  núdzovom pristátí tam bolo neopraviteľne

  poškodené vrtuľové dvojplošné lietadlo An-2.

  Na palube bol pilot a 10 parašutistov. Z týchto

  11 osôb sa deväť zranilo. A prečo o tom píšeme

  v súvislosti s vojnou na Ukrajine? Stroj pa-

  tril polovojenskej organizácii DOSAAF, ktorá

  vznikla ešte hlboko za čias Sovietskeho zväzu

  a jej cieľom je „výchova k obrane vlasti“.

  K tretej potvrdenej strate došlo v noci

  z piatka 25. 7. na sobotu 26. 7. na leteckej zá-

  kladni Armavir v ruskom Krasnodarskom kraji.

  Sabotéri tam podpálili lietadlo Su-27UB. Po-

  žiar poškodil jeho zadnú časť a zrejme aj mo-

  tory.

  Ukrajinská stíhačka F-16 a mobilný komplex, ktorý pomáha s údržbou lietadiel pri presunoch medzi letiskami.

  Major Alexander

  Pavlov 1. 7. pri

  havárii Su-34

  zahynul.

  Su-27UB.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  15

  Září 2025

• Strana 16

  Generálmajor Michail Gudkov zomrel 2. 7. pri ukra-

  jinskom údere na veliteľstvo ruskej 155. gardovej

  brigády námornej pechoty.

  Satelitná snímka od spoločnosti

  Maxar z 20. 8. 2023 zobrazuje

  An-72 odstavený v leteckom

  závode v Odese. Na tomto mieste

  bol zničený v noci z 18. na

  19. 7. 2025.

  An-2 organizácie DOSAAF, ktorý havaroval 6. 7. pri výcviku parašutistov.

  UKRAJINA

  INFO Eduard16

  Září 2025

• Strana 17

  Ukrajinské straty

  Ukrajina stratila v sledovanom období päť

  lietadiel. Dvakrát sa tak stalo pri ruských

  náletoch na ukrajinské letiská. V sobotu

  12. 7. na ploche Medzinárodného letiska Čer-

  nivci zhorel po ruskom útoku turbovrtuľový

  dopravný An-26 patriaci Štátnej službe Ukra-

  jiny pre mimoriadne situácie, ktorá riadi zá-

  chranné zložky v krajine. V noci z piatka 18. 7.

  na sobotu 19. 7. sa zas cieľom ruského náletu

  stal letecký závod v Odese. Zničených alebo

  poškodených bolo viacero budov a hangárov.

  Okrem toho bolo zasiahnuté aj lietadlo An-72,

  ktoré však stálo na jednom mieste od roku

  2021 a bolo teda zjavne neletuschopné.

  Oveľa horšia strata postihla ukrajinské

  letectvo v utorok 22. 7. vo Volynskej oblasti.

  Po štarte na bojový let ohlásil pilot stíhačky

  Mirage 2000-5F kritické zlyhanie palubných

  prístrojov a katapultoval sa. Lietadlo spadlo

  do močaristej oblasti a ostala po ňom len veľ-

  ká jama, ktorá sa rýchlo zaplnila vodou. Pilot

  pristál na padáku a vzápätí ho našla záchran-

  ná a pátracia skupina. Jeho stav bol hlásený

  ako stabilný. Nehodou sa začal zaoberať Štát-

  ny úrad pre vyšetrovanie.

  Na tomto mieste však spomenieme aj jed-

  nu dobrú správu pre Ukrajinu. Francúzsko jej

  pôvodne chcelo poskytnúť 10 stíhačiek Mirage

  2000-5F, no najnovšie tento počet zdvojnáso-

  bilo na 20 kusov. Zatiaľ nie je jasné, kedy všet-

  ky sľúbené lietadlá dodajú. Celkovo má Franc-

  úzsko 28 strojov vo verzii Mirage 2000-5F.

  Dve straty utrpelo aj ukrajinské armádne

  letectvo. Obe sa týkali nasadenia ľahkých li-

  etadiel proti dronom. Prvá bola zverejnená vo

  štvrtok 3. 7., ale s najväčšou pravdepodobnos-

  ťou k nej došlo už skôr. Taktická letecká skupi-

  na Civilnej leteckej hliadky prišla o jeden stroj

  v Charkovksej oblasti. Posádka vyviazla bez

  zranení. Typ lietadla nebol zverejnený.

  V Dnepropetrovskej oblasti zahynuli v pia-

  tok 18. 7. dvaja letci z Odeskej pobočky Civilnej

  leteckej hliadky, ktorá spadala pod 11. brigádu

  armádneho letectva. Typ lietadla opäť nebol

  zverejnený, ale nášivka spomínanej jednotky

  zobrazuje Jak-52. O život prišiel pilot a veliteľ

  celej jednotky, plukovník Konstantin Oborin

  a strelec, starší seržant Roman Kucenko. Stalo

  sa tak počas bojovej misie na odrazenie rus-

  kého leteckého útoku. Ich Jak-52 sa pravde-

  podobne stal obeťou blízkej explózie ruského

  dronu.

  Po dopade Mirage 2000-5F do močaristej pôdy zostal 22. 7. iba kráter, ktorý sa rýchlo zaplnil vodou.

  UKRAJINA

  Plukovník Konstantin Oborin, pilot, ktorý zahynul 18. 7. pri bojovej misii na

  lietadle Jak-52.

  Strelec Roman Kucenko, ktorý 18. 7.

  zahynul spolu s plukovníkom Oborinom.

  Nášivka 11. brigády armádneho letectva,

  v ktorej Oborin a Kucenko slúžili.

  INFO Eduard

  17

  Září 2025

• Strana 18

  UKRAJINA

  Posledné dva incidenty podčiarkujú, akou

  nebezpečnou prácou je lovenie ruských dro-

  nov. Jeden z pilotov ukrajinskej Civilnej le-

  teckej hliadky s volacím znakom „Stalker“

  prezradil, že za sedem mesiacov bolo jeho

  lietadlo poškodené až 43-krát! Zakaždým ale

  bolo opravené a vrátilo sa do akcie. Rozhodne

  to však nie je činnosť, z ktorej by mali poisťov-

  ne radosť...

  Ukrajina však musí hľadať a skúšať všetky

  spôsoby, ako proti hrozbe kamikadze dronov

  bojovať. Rusko totiž svoje Shahedy tiež neu-

  stále vylepšuje. V poslednom čase napríklad

  lietajú vyššie a nesú väčšiu výbušnú nálož –

  a najmä, útočí ich každý mesiac čoraz viac.

  Jednou z možností je dať ľahkým lietadlám

  možnosť zasahovať Shahedy z väčšej diaľky.

  Na ukrajinskom nebi sa tak objavilo poľno-

  hospodárske lietadlo českého (resp. českoslo-

  venského) pôvodu Z-137T. Ide o pokračovateľa

  slávnej rodiny, na ktorej počiatku stojí Z-37

  Čmeliak.

  Lietadlo bolo zachytené na krátkom videu.

  Nesie zeleno-šedú kamufláž a na zadnej časti

  trupu má dva biele pruhy, ktoré sú poznávacím

  znakom armádneho letectva. Pod centroplá-

  nom sú dve dodatočné nádrže a pod krídlami

  dve rakety R-73. Na mieste, kde sú závesníky

  rakiet, vidno okolo celého krídla dva tmavé

  pruhy – zrejme zosilnenie poťahu.

  Rakety R-73 majú infračervené navádzanie

  a dosah 30 až 40 km podľa verzie. Na lietadle

  Z-137T sú na závesníkoch AKU-73. Samotný

  stroj nemá žiadny radar ani iné prístroje na

  zameranie dronov. Do príslušného priestoru

  musí teda pilota naviesť pozemné riadiace

  stredisko. Potom už prácu preberie rake-

  ta, ktorá je plne autonómna a cieľ si nájde

  sama. Na to však potrebuje elektrickú energiu.

  Je teda pravdepodobné, že Z-137T dostal na

  tento účel dodatočný generátor.

  Objavili sa hlasy, ktoré pravosť videa spo-

  chybňujú na základe toho, že Z-137T nemá

  štandardnú kamufláž a modro-žlté identifi-

  kačné prvky používané na fronte. K tomu mož-

  no povedať len toľko, že ani na jednej z doteraz

  známych fotiek nemajú stroje Jak-52 rovnakú

  štandardnú kamufláž. Väčšinou nesú pôvodné

  civilné sfarbenie, no vyskytli sa aj poriadne

  divoké pokusy o maskovací náter. Modro-žl-

  té identifikačné prvky, ktoré sú potrebné na

  fronte, nosia aj Jak-y len striedmo – väčši-

  nou ich nesú len na smerovom kormidle. Tieto

  ľahké lietadlá sa totiž nepohybujú v blízkosti

  frontovej línie, ale s ruskými dronmi bojujú vo

  vnútrozemí.

  Použitie rakiet R-73 je tiež spochybňované,

  pretože ide údajne o príliš nákladnú výzbroj,

  ktorú je proti Shahedom zbytočné používať.

  Nuž, na predchádzajúcich riadkoch sme vide-

  li, k čomu vedie streľba zblízka na dron, ktorý

  nesie nálož výbušniny s hmotnosťou niekoľko

  desiatok kíl – ku stratám lietadiel a niekedy,

  žiaľ, aj k stratám na životoch ich posádok. A to

  sa netýka len Jak-52. Ukrajina je pre nedosta-

  tok munície pre pozemnú protivzdušnú obranu

  nútená používať proti dronom aj prúdové stí-

  hačky a v minulosti takto stratila viacero stro-

  jov MiG-29 a Su-27. Dokonca aj dve zo štyroch

  stratených F-16 boli zničené troskami zostre-

  lených dronov.

  Preto je použitie rakiet R-73 zasahujúcich

  z väčšej vzdialenosti logické z pohľadu bez-

  pečnosti. Navyše, R-73 nie sú pre Ukrajinu

  finančne nákladné. Ide o staršie rakety sovi-

  etskej výroby, ktorých má v skladoch pomerne

  veľa. Za posledné tri roky nedošlo k situácii,

  kedy by sa ruské a ukrajinské lietadlá k sebe

  priblížili natoľko, aby bolo možné R-73 použiť

  vo vzdušnom boji. Životnosť týchto rakiet nie

  je nekonečná, a tak je lepšie „minúť“ ich na

  boj proti dronom. Nejde o plytvanie – Shahed

  môže zasiahnuť cenný cieľ, preto je výhodnej-

  šie použiť takúto raketu, ako nechať si zničiť

  elektráreň alebo priemyselnú halu.

  Ozbrojené sily Ukrajiny rakety R-73 už dlho

  používajú z rôznych prispôsobených pozem-

  ných odpaľovacích zariadení. Lietadlo Z-137T

  je niečo podobné, len oveľa mobilnejšie. Navy-

  še môže štartovať z neupravených trávnatých

  plôch – je teda flexibilnejšie a ťažšie zničiteľ-

  né na zemi. Jeho použitie navyše môže v boji

  proti dronom odľahčiť prúdové stíhačky, kto-

  rých prevádzka je oveľa drahšia.

  Turbo Čmeliak s raketami proti dronom

  Z-137T s dvojicou rakiet R-73. Všimnite si tmavý

  pás na krídle – ide zrejme o zosilnenie poťahu.

  INFO Eduard18

  Září 2025

• Strana 19

  UKRAJINA

  Výbuch dronu vedľa krídla Jak-52. Z

  rozsahu explózie vidno, že lov Shahedov

  je nebezpečná záležitosť.

  Iné Jak-52 dostali rôzne divoké kamufláže.

  Niektoré stroje

  Jak-52 pri lovení

  dronov stále lietajú

  v civilnom sfarbení.

  Tento MiG-29UB sa nedávno mihol vo videu ukrajinských vzdušných

  síl. Na nose má symboly zostrelov troch dronov a jednej strely

  s plochou dráhou letu. Na videu má pod krídlami štyri rakety R-73.

  Lietadlá ako Z-137T by mohli prúdové stroje v tejto úlohe odľahčiť.

  INFO Eduard

  19

  Září 2025

• Strana 20

• Strana 21

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota

  £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie

  £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince and Sea Prince £17.00

  146 Grumman A-6 Intruder & EA-6B Prowler £19.00

  147 Nakajima Ki-43 Hayabusa/Oscar £17.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  The Curtiss SB2C Helldiver was one of those aircraft that was either loved or

  hated- there was no middle ground. Forged in a hurry for the forthcoming war the

  Helldiver was designed in a hurry, built by mostly by under skilled personnel while

  being bombarded by the customer with their extra changes and demands. Even under this

  pressure Curtiss managed to produce a prototype that flew, even though it would soon reveal

  strength and build problems. This is what prototypes are for, however, the first production

  model, the Dash-1, was beset by many problems that saw one carrier captain demanding

  that the Helldivers be removed and the off loaded Douglas Dauntless dive bombers be

  reinstated. From the SB2C-3 onwards, after undergoing a full modification programme, a

  competent combat aircraft would emerge. Used throughout 1944/45 the Helldiver

  squadrons, now operating from the fast carriers, took the war to the Japanese all the way

  to Tokyo. Post 1945 the Helldiver would stay on active service until replaced by the

  Douglas AD-1 Skyraider. Overseas usage would see later build models being operated

  by France, Greece, Italy ,Portugal and Thailand. The Royal Navy also formed a single

  squadron that would never deploy on active service. Undergoing flight testing in Britain, Eric

  ‘Winkle’ Brown would declare that the Helldiver was the worst aircraft he had ever flown. Wriiten by

  Kev Darling with artwork and scale drawings by Sam Pearson.

  Curtiss

  SSBB22CC

  HHEELLLLDDIIVVEERR

  Written by Kev Darling

  Artwork by Sam Pearson

  WARPAINT SPECIAL No.7

  qxp_Warpaint Master 07/07/2025 15:11 Page 114

  The Dassault MD.452 Mystère was a straightforward development of the successful Dassault

  Ouragan with a 30-degree swept wing and modified tail surfaces. The aircraft saw extensive

  service with the French air force, evolving first into the Mystère IVA, and the Super Mystère,

  which was the first Western European supersonic aircraft to enter mass production. Both

  the Mystère IVA, and the Super Mystère saw extensive combat use with the Israeli Air

  Force, while other operators of Mystère deriviatives included India and Honduras. While

  aimed at both the general aviation enthusiast and the scale modeller, this latest addition to

  the Warpaint range follows on the heels of newly-tooled kits from Czech manufacturer

  Special Hobby, and is designed to help add both detail and context to a modelling project.

  The book includes all the usual Warpaint features, with walkarounds of museum exhibits,

  and artwork and scale drawings by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £25.00

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  Previous Warpaint titles

  £15.00

  Warpaint series No.148

  Curtiss

  S

  S

  B

  B

  2

  2

  C

  C

  H

  H

  e

  e

  l

  l

  l

  l

  d

  d

  i

  i

  v

  v

  e

  e

  r

  r

  G

  G

  U

  U

  I

  I

  D

  D

  E

  E

  L

  L

  I

  I

  N

  N

  E

  E

  P

  P

  U

  U

  B

  B

  L

  L

  I

  I

  C

  C

  A

  A

  T

  T

  I

  I

  O

  O

  N

  N

  S

  S

  L

  L

  I

  I

  M

  M

  I

  I

  T

  T

  E

  E

  D

  D

  Dassault

  MMyyssttèèrree

  &&

  SSuuppeerr MMyyssttèèrree

  By Andy Evans

  Mystère IV in flight. This was an evolutionary

  development of the Mystère II, and although

  bearing an external resemblance to the earlier

  aircraft, the Mystère IV was in fact a new

  design with aerodynamic improvements for

  supersonic flight. (Dassault Archives)

  WARPAINT SERIES No.148

  48 Warpaint Mystère & Super Mystère.qxp_Warpaint Master 25/05/2025 12:22 Page 42

  Dassault M

  M

  y

  y

  s

  s

  t

  t

  è

  è

  r

  r

  e

  e

  &

  &

  S

  S

  u

  u

  p

  p

  e

  e

  r

  r

  M

  M

  y

  y

  s

  s

  t

  t

  è

  è

  r

  r

  e

  e

  Warpaint Special No.7

  New

  Warpaint

  Special

  Warpaint Sp 7 Helldiver & Mystere.qxp_Warpaint Advert 07/07/2025 15:27 Page 1

• Ki-115 Curugi

  Ki-115 Curugi je velmi specifické letadlo, zkonstruované pro sebevražedné mise. Šlo o technologicky jednoduchý letoun, který bylo možno stavět rychle a ve velkých sériích. Naštěstí válka skončila včas na to, aby k žádnému bojovému nasazení těchto letadel nedošlo. Většina ze 104 vyrobených strojů byla dodaná bez nátěru, jen s nastříkanými výsostnými znaky. Do služby se letouny nedostaly, po válce byly buldozerem shrnuty na okraj letiště a zahrnuty hlínou. A tam jsou dodnes. Jeden poměrně dobře zachovalý kus, převezený po válce do USA, je dnes vystaven v Pima Air and Space Muzeum v Arizoně, hned vedle B-29 Superfortress. Tedy letounu, který svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki ukončil druhou světovou válku a s ní spojené krveprolití, ke kterému by bez tohoto, dnes obvykle odsuzovaného činu, bezesporu došlo, a Curugi by se na něm jistě významnou měrou podílely.

  #11192BOXART STORY

  Ki-115 Curugi je velmi specifické letadlo, zkon-

  struované pro sebevražedné mise. Šlo o tech-

  nologicky jednoduchý letoun, který bylo možno

  stavět rychle a ve velkých sériích. Naštěstí vál-

  ka skončila včas na to, aby k žádnému bojové-

  mu nasazení těchto letadel nedošlo. Většina ze

  104 vyrobených strojů byla dodaná bez nátěru,

  jen s nastříkanými výsostnými znaky. Do služby

  se letouny nedostaly, po válce byly buldozerem

  shrnuty na okraj letiště a zahrnuty hlínou. A tam

  jsou dodnes. Jeden poměrně dobře zachovalý

  kus, převezený po válce do USA, je dnes vystaven

  v Pima Air and Space Muzeum v Arizoně, hned

  vedle B-29 Superfortress. Tedy letounu, který

  svržením atomových bomb na Hirošimu a Naga-

  saki ukončil druhou světovou válku a s ní spo-

  jené krveprolití, ke kterému by bez tohoto, dnes

  obvykle odsuzovaného činu, bezesporu došlo,

  a Curugi by se na něm jistě významnou měrou

  podílely.

  Z hlediska žánru, kterému se právě teď vě-

  nujeme, tedy popisu dění na titulním obrázku

  stavebnice, to není nic moc. Letadla nelétala,

  nebojovala, v podstatě není o čem psát. Naštěstí.

  O čem ale psát lze je historie vzniku stavebnice

  Ki-115. To je také zajímavý příběh a já vám ho teď

  povím.

  Historie výroby plastikových stavebnic v Edu-

  ardu je dlouhá. První dvě stavebnice, plovákové

  Sopwithy Baby a Schneider v měřítku 1/72, jsme

  představili na podzim roku 1992. Byly to typic-

  ké short-runy devadesátých let se všemi jejich

  neduhy, se spoustou zástřiků, bez sesazovacích

  prvků a s nic moc detaily. Formy a lisování pro

  nás nejprve zajišťovala firma MPM, dnes Special

  Hobby. Poměrně rychle jsme potom začali spo-

  lupracovat s Pavlem Vanďalíkem a jeho otcem,

  kteří také vyráběli, a dodnes vyrábějí epoxidové

  formy, ale protože oba jsou vyučení nástrojaři,

  měly jejich formy mnohem lepší technologic-

  kou úroveň a kvalitu výlisků. To byl velký pokrok,

  velký kvalitativní skok! Na konci devadesátých

  let jsme pak začali budovat vlastní nástrojárnu.

  Zavedli jsme galvanické, už byly kovové formy.

  Všechny předlohy pro stavebnice ale stále vzni-

  kaly ručně. Na vrcholu využívání této technologie

  je vyráběli dva předlohářští mistři, Zdeněk Se-

  kyrka a Jindřich Balon, kteří si postupně kolem

  sebe vybudovali tým odlévačů, obráběčů, nástro-

  jařů a lisařů. Nicméně devadesátky byly mimo

  jiné také dobou rychlého nástupu digitalizace

  a počítačů a tehdy ještě stále nové cadové pro-

  gramy pronikaly do všech oblastí průmyslu.

  My jsme s cadovou konstrukcí měli dlouhodobé

  zkušenosti, lepty jsme začali v počítačích konstru-

  ovat už v roce 1990 a stejně tomu bylo i s obtisky.

  Vždycky jsme věděli, že staré heslo „práci stro-

  jům“ stále platí. S příchodem nového tisíciletí

  jsme se proto pustili do projektu digitalizace ná-

  strojárny. Šli jsme na to velkoryse, sehnali jsme

  si financování, které nám umožnilo nakoupit na

  tehdejší dobu kvalitní stroje, programy i první

  CNC frézku. Netroškařili jsme, na konstrukci

  jsme vybrali program Unigrafix, dnes Siemens

  NX. Dokázali jsme postavit i základ konstrukční-

  ho a programátorského týmu, který tvořili jednak

  naši zaměstnanci, a jednak nově příchozí odbor-

  níci z tehdy rušených starých strojírenských pod-

  niků v okolí. Celá řada těchto zakladatelských

  osobností je v Eduardu dodnes a to, co od nás

  dostáváte je stále jejich práce. Začátky ovšem

  byly krušné. Hodně jsme se naučili na školeních

  a hodně jsme už uměli, ale dělali jsme nové věci,

  se kterými nikdo neměl zkušenosti, jejichž nabytí

  bylo draze zaplacené.

  První projekt, který jsme úspěšně dotáhli do

  konce, byl motor pro Bf 108 v 1/48. Další kus už

  byl ambicióznější, to byl čtvrtkový Sopwith Ca-

  mel. I tento projekt jsme dotáhli do konce, ale

  nebyli jsme moc spokojeni. Některé pasáže sta-

  vebnice nevypadaly tak, jak jsme si představova-

  li, bylo to celé takové hrubé a neforemné, a ani

  formy nefungovaly tak, jak jsme si představovali.

  Dalším projektem pak byla právě Curugi. Zvolili

  jsme ji ne proto, že bychom byli duší Kamikaze,

  byť to tak ze zpětného pohledu vlastně vypadá,

  ale protože jsme potřebovali nějaké jednoduché

  letadlo, do jehož konstrukce můžeme promítnout

  poznatky z konstrukce Camela a navíc si vyzkou-

  šet některé nové věci. Z nich to nejpodstatnější

  bylo nýtování. Celý povrch modelu jsme onýtova-

  li. Na trh jsme ji s velkým očekáváním poslali na

  trh na začátku roku 2004 a dostali jsme za ní od

  recenzentů co proto. Největší kritika byla na nýty.

  Psalo se o tom, že povrch vypadá jako prostříle-

  ný z kulometu a že tudy cesta rozhodně nevede.

  Bylo to tak intenzivní, že jsme se rozhodli nýty

  stáhnout. V té době jsme už intenzivně pracovali

  na Mirage IIIC, kterou už jsme nenýtovali a udě-

  lali ji klasicky, jen s nýty podél paneláže. K nýto-

  vání jsme se pak vrátili až po dalších osmi letech

  s příchodem další vlny inovací a zavedení pří-

  mo frézovaných a jiskřených forem vyráběných

  z Certalu, speciální hliníkové slitiny vyvinuté pro

  výrobu vstřikovacích forem.

  Text: Vladimír Šulc

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Ki-115 Curugi

  INFO Eduard22

  Září 2025

• Strana 23

  #11194

  BOXART STORY

  Středomořský ostrov Malta byl jedním z nejvý-

  znamnějších strategických bodů v oblasti mezi již-

  ní Evropou a Afrikou. Říkalo se, kdo ovládá Maltu,

  ten může kontrolovat zásobovací trasy mezi Itálií

  a Marokem, Alžírskem, Tuniskem a Lybyí či obsa-

  zenou částí Egypta. Proto byly o „britskou“ Maltu

  svedeny tvrdé boje. Italská Regia Aeronautica

  začala s bombardováním v červnu 1940, od roku

  1941 se do bojů zapojila rovněž Luftwaffe, operující

  z pevninské Itálie a později ze Sicílie.

  S příchodem Luftwaffe se boje zintenzivnily

  a svého vrcholu dosáhly v roce 1942. Sám ostrov

  byl však velmi vyčerpán nejen pokud šlo o civilní

  obyvatelstvo, ale také o vojenské zásoby, zbraně

  a techniku Spojenců. Britské zásobovací konvoje

  byly decimovány a britská obrana byla i přes vy-

  trvalost, vynalézavost a odvahu obránců téměř na

  pokraji zhroucení.

  Bod zvratu přišel s přelomem léta 1942, kdy za-

  čala bránící se RAF získávat převahu a neustáva-

  jící italské, a především německé útoky doprová-

  zely stále větší ztráty. S následným podzimem se

  situace pro německé a italské letce stala kritickou.

  Do tohoto období patří také příběh boxartu Antoni-

  se Karydise s pestře kamuflovaným Ju 88.

  Jednou z jednotek podílejících se na bombar-

  dování Malty byla KG 77. Velitelem její II. Gruppe

  byl Hptm. Heinrich Paepcke. Tento Watterscheid-

  ský rodák byl ve svých téměř dvaatřiceti letech

  zkušeným bombardovacím pilotem. Jeho vstu-

  pu do Luftwaffe v roce 1935 předcházela služba

  v obchodním loďstvu (Handelsmarine) a kratší

  mezizastávka u Wehrmachtu. V roce 1939 absolvo-

  val pilotní výcvik a od té doby se jeho denním chle-

  bem i osudem stal střemhlavý bombardér Ju 88A.

  Tento dvoumotorový letoun velmi dobře plnil Hit-

  lerovy tužby po Schnelbomberu (rychlém bom-

  bardéru), schopném bleskově zasáhnout pozice

  nepřítele a rychle se vrátit na vlastní území, a při

  tom mít šanci ubránit se nepřátelským stíhačům.

  Ač se role Junkersu Ju 88 během let 1939 – 45 vy-

  víjela a měnila, zejména proto, že charakter války

  v jejích posledních dvou letech použití útočných

  letounů Luftwaffe značně omezoval, předurčené

  použití Ju 88 jako bombardéru zůstalo dominantní

  takřka až do konce války.

  První Paepckeho bojovou jednotkou byla Kam-

  pfgeschwader 30, ke které nastoupil v prosinci

  1939. Již po několika měsících, v dubnu 1940, se

  stal velitelem její 7. Staffel a o pět měsíců později

  mu byl udělen Rytířský kříž.

  V říjnu 1941 byl Heinrich Paepcke povýšen do

  hodnosti Hauptmann a převzal velení II. Gruppe

  KG 77, se kterou se přesunul do Středomoří. Z ital-

  ské základny Comiso jeho jednotka od ledna 1942

  podnikala útoky na Maltu a její zásobovací cesty,

  převážně námořní konvoje. Luftwaffe, a spolu

  s ní i Regia Aeronautica nepolevovaly ani v útocích

  na infrastrukturu RAF, zejména ve snaze oslabit

  stoupající schopnost Spojenců uštědřovat útoční-

  kům stále těžší rány. Mezi bombardovacími cíli se

  tedy často objevovala maltská letiště.

  Tak tomu bylo i 17. října 1942, kdy KG 77 zaú-

  točila na letiště Luga v jižní části ostrova. Krátce

  po půl sedmé ráno se severovýchodně od Malty

  objevila skupina sedmi Ju 88, doprovázená při-

  bližně 25 stíhači. Proti útočníkům takřka okamžitě

  odstartovalo ze základny Ta Qali pět Spitfirů od

  249. squadrony RAF, ke kontaktu s nepřítelem však

  nedošlo. V 6:45 odstartovalo z Hal Far dalších osm

  Spitfirů 185. squadrony, ke kterým se brzy přidaly

  letouny ze základny Luga – osm od 126. squadro-

  ny a čtyři od 1435. squadrony. Jihovýchodně od

  hlavního města Valletta, přibližně 12 mil od nejvý-

  chodnějšího bodu Malty, u městečka Żonqor došlo

  k boji, při kterém bylo několik Ju 88 sestřeleno

  a většina ostatních byla donucena odhodit svůj

  pumový náklad do moře a otočit zpět.

  Pilotem jednoho z útočících Spitfirů byl americ-

  ký stíhač F/Lt Ripley O. Jones z Cooperstownu ve

  státě New York, sloužící ve Volunteer Reserve RAF.

  Během střetu se skupinou Ju 88 se čelně srazil

  s Junkersem Heinricha Paepckeho. Oba piloti při

  srážce zahynuli a jejich letouny se zřítily do moře.

  Z Paepckeho Junkersu se během pádu podařilo

  některým z členů osádky vyskočit, byli z moře vy-

  loveni a zajati (některé zdroje uvádějí, že osádka

  zahynula celá).

  Stíhači RAF v tomto boji mimo jiné nárokova-

  li čtyři zničené bombardéry, včetně Paepckeho

  Junkersu sraženého Jonesem, další dva pravdě-

  podobně zničené a jeden poškozený. F/Lt. Jones

  byl jedinou ztrátou tohoto boje mezi piloty Spitfirů.

  Jeden další Spitfire se vrátil domů s poškozením,

  jeho pilot byl nezraněn.

  Heinrich Paepcke byl posmrtně vyznamenán

  Dubovými ratolestmi (Eichenlaub) ke svému

  Rytířskému kříži a povýšen do hodnosti Majora.

  Spojencům se i přes tvrdé boje podařilo Maltu

  uchránit. Po vítězství u El Alameinu, a zejména

  po vylodění Spojenců v Severní Africe v listopadu

  1942, přestala být Malta pro Německo a Itálii na-

  tolik důležitou, aby si na ní dále lámaly zuby a in-

  tenzita útoků značně oslabila. Později, v létě 1943,

  se ostrov stal významným prvkem invaze na Sicílii.

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Na dohled od Malty

  Text: Jan Zdiarský

  INFO Eduard

  23

  Září 2025

• Strana 24

• Strana 25

• Strana 26

  #11192

  Ki-115 Tsurugi

  1/48

  Stavebnice japonského druhoválečného sebevražedného

  letounu Ki-115 Tsurugi, edice Limited Edition v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 3

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  STAVEBNICE 09/2025

  stránka produktu

  INFO Eduard26

  Září 2025

• Strana 27

  První fáze aplikace kamufláže

  Druhá fáze aplikace kamufláže

  Třetí fáze aplikace kamufláže

  Američané objevili v hangáru továrny v Óta

  řadu dokončených Ki-115. Jednotlivé stro-

  je ukazovaly postup při aplikaci kamufláže.

  Na dokončený letoun v barvě kovu byly nej-

  prve nastříkány japonské výsostné znaky

  a černý pruh proti oslnění na hřbetu přídě.

  Na dřevěné svislé ocasní plochy, výškovku

  a na křidélka potažená plátnem byla apliko-

  vána světle šedá barva.

  V dalším kroku byly na trup a na horní plochy

  křídla naneseny bílé široké lemy kolem Hino-

  maru a aplikována byla také část zeleného

  kamuflážního nátěru okolo bílého lemu.

  Poslední fází tvorby kamufláže byl nástřik

  horních ploch tmavě zelenou barvu, zatímco

  spodní plochy byly nastříkány světle šedou

  barvu.

  STAVEBNICE 09/2025

  INFO Eduard

  27

  Září 2025

• Strana 28

  #11194

  SCHNELLBOMBER

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného dvoumotorového

  víceúčelového bojového letounu Ju 88, edice Limited Edition

  v měřítku 1/48. Stavebnice nabízí variantu Ju 88A-4,

  střední bombardér.

  plastové díly: ICM

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola

  stránka produktu

  STAVEBNICE 09/2025

  INFO Eduard28

  Září 2025

• Strana 29

  1./KG 1, Charkov-Vojčenko, Sovětský svaz, leden 1943

  Hptm. Klaus Häberlen, Stab I./KG 51, Bagerovo, Sovětský svaz, duben 1943

  I. Gruppe Kampgeschwader 1 byla založena

  1. května 1939 přejmenováním IV. Gruppe 152.

  Původní KG 152 byla pojmenována po Paulu

  von Hindenburgovi, pojmenování Hindenburg

  převzala i nově vzniklá KG 1. Tato jednotka,

  zpočátku vyzbrojená bombardéry He 111, se

  s nimi zúčastnila bojů nad Polskem, Francií,

  Velkou Británií. Do bojů nad Sovětským sva-

  zem již zasáhla s novou výzbrojí, jíž byly bom-

  bardéry Ju 88A. V polovině roku 1943 byl Stab,

  I. A II. Gruppe po krátkém odpočinku v Němec-

  ku přesunuty na jižní frontu. Koncem roku 1943

  byla celá Geschwader vybavena bombardéry

  He 177 Greif. Během působení na východní frontě

  v zimních měsících byly letouny kvůli lepšímu

  maskování přetírány smytelnou bílou barvou.

  Její nanesení v polních podmínkách způsobovalo

  její odírání a loupání během provozu. Stroj nese

  rozpoznávací prvky používané na východní fron-

  tě v podobě žlutého pruhu na trupu před ocas-

  ními plochami a žlutě natřené spodní plochy

  konců křídla.

  Budoucí držitel Rytířského kříže, Klaus Häber-

  len, se narodil 14. dubna 1916 v Geislingenu.

  Jeho vojenská kariéra začala 1. dubna 1935

  u Wehrmachtu, leteckou kariéru začal studiem

  na Grosse Kampffliegerschule v Lechfeldu dne

  1. listopadu 1936. V srpnu 1940 byl jmenován

  velitelem 2. Staffel KG 51, vyzbrojené Junkersy

  Ju 88. S KG 51 létal po celou svou bojovou karié-

  ru, zúčastnil se cca 300 bojových misí, za což byl

  18. března 1943 dekorován Německým křížem ve

  zlatě a k 20. červnu 1943 obdržel Rytířský kříž.

  V říjnu 1943 po slovní rozmíšce s Göringem byl

  zbaven velení jednotky a nadále působil ve štáb-

  ních funkcích. Zemřel 7. dubna 2002 v Konstan-

  zi. Během působení ve funkci velitele I. Gruppe

  KG 51 používal tento Ju 88, nesoucí na přídi ne-

  jen znak KG 51 Edelweiss, ale také znak svého

  bydliště, erb města Memmingen. Je autorem

  knihy A Luftwaffe Bomber Pilot Remembers.

  STAVEBNICE 09/2025

  INFO Eduard

  29

  Září 2025

• Strana 30

  4./KG 54, Catania, Sicílie, jaro 1943

  W.Nr. 140206, Hptm. Heinrich Paepcke, Stab II./KG 77, Gerbini, Itálie, říjen 1942

  STAVEBNICE 09/2025

  Po předchozím působení v bojích nad Francií,

  Velkou Británií a nad širými pláněmi Sovětského

  svazu byla i II. Gruppe KG 54 na konci října 1943

  přesunuta k sesterským Gruppe KG 54, působí-

  cích již dříve se svými Ju 88 na jižní frontě pře-

  vážně proti Maltě, lodním konvojům zásobujícím

  tento ostrov či bojující vojska na africké půdě

  a také proti spojeneckým letištím a přístavům

  v Alžírsku, Libyi a Tunisku. KG 54 Totenkopf

  se také zúčastnila podpory německých vojsk

  v bojích v Africe. Během nasazení na jižní fron-

  tě byla kamufláž strojů změněna ze standardní

  kamufláže v podobě lomených polí na horních

  a bočních plochách barvami RLM 70/71 a spod-

  ních ploch v barvě RLM 65, na nástřik horních

  a bočních ploch barvou RLM 79, zatímco spodní

  plochy byly v barvě RLM 78. Horní RLM 79 byla

  doplněna o vlnky barvami RLM 70 a bílou barvou,

  spodní plochy obdržely vlnky barvou RLM 70.

  Od malování znaku jednotky, umrlčí lebka se

  zkříženými hnáty, viditelná na Ju 88 v předcho-

  zích bojích, se v roce 1943 pomalu opouštělo,

  o jeho umístění na přidi nechť modelář rozhod-

  ne sám, z fotografií tohoto stroje není jasné, zda

  zde byl či ne.

  Heinrich Paepcke se narodil 11. prosince 1910 ve

  vestfálském Wattescheidu. V květnu 1929 zapo-

  čala jeho kariéra u obchodního loďstva, v čer-

  venci 1934 vstoupil do řad armády, v roce 1935 se

  přihlásil k Luftwaffe, jíž zůstal věrný až do své

  smrti. Po leteckém výcviku byl v prosinci 1939

  zařazen ke KG 30, vyzbrojené Junkersy Ju 88.

  V dubnu 1940 byl jmenován velitelem 7. Staffel,

  v září 1940 byl dekorován Rytířským křížem.

  K 1. říjnu 1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann

  a jmenován velitelem II. Gruppe KG 77, v té době

  na odpočinku a přezbrojení na letišti Ansbach

  a připravující se na nasazení na jižní frontě.

  Na sicilské letiště Comiso byla Paepckeho jed-

  notka přesunuta v lednu 1942, odtud podnikala

  útoky na Maltu a proti dopravě zásob na tento

  ostrov. Dne 17. října 1942 byl v zobrazeném stroji

  Hptm. Paepcke spolu se svou osádkou zabit bě-

  hem čelní srážky se Spitfirem přibližně 15 km

  od pobřeží Malty během náletu na letiště Luqa.

  Heinrich Paepcke byl posmrtně dekorován

  Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži a povýšen

  do hodnosti Major. Kamufláže jeho stroje, tvoře-

  ná lomenými poli v barvách RLM 70 a 71 na boč-

  ních a horních plochách, byla doplněna o skvrny

  barvami RLM 65 a RLM 79.

  481171 Ju 88A-4 upgrade set (fotolept)

  49783 Ju 88A-4 seatbelts STEEL (fotolept)

  3DL48243 Ju 88A-4 SPACE (3D obtisk)

  EX1135 Ju 88A-4 TFace (maska)

  Pro Ju 88A-4 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #3DL48243

  INFO Eduard30

  Září 2025

• Strana 31

  W.Nr. 1016, Lt. Johannes Geismann, 1./KG 77, Catania, Sicílie, září 1942

  Lt. Gerhard Brenner, 1./LG 1, Eleusis, Řecko, březen 1942

  Johannes Geismann se narodil 20. června 1920

  v Hattingenu v Porúří a k Luftwaffe se dobro-

  volně přihlásil 15. listopadu 1939. Po leteckém

  výcviku byl v létě roku 1941 zařazen k 1. Staffel

  KGr. 606, specializující se na útoky proti lodní

  dopravě. Geismann svůj první úspěch proti lo-

  dím dosáhl 29. srpna 1941 a jeho skóre začalo

  narůstat i po přesunu jednotky v prosinci 1941

  na letiště Catania na Sicílii. V září 1942 byla jed-

  notka přejmenována na 1./KG 77, v prosinci 1942

  obdržel Lt. Geismann Rytířský kříž za potopení

  98.000 BRT nepřátelských lodí. V potápění lodí

  pokračoval až do srpna 1944, kdy absolvoval

  stíhací výcvik a následně přešel k noční stíhací

  IV./NJG 1. Dožil se konce války, po válce vstoupil

  do obnovené Bundesluftwaffe, z níž odešel do

  důchodu dne 30. září 1979 v hodnosti Oberst im

  Generalstab. Zemřel 15. srpna 1994 v Aurichu.

  Gerhard Brenner, rodák z württemberské-

  ho Ludwigsburgu, se narodil 29. srpna 1918.

  Dne 3. listopadu 1937 vstoupil do Luftwaffe a po

  výcviku byl 28. listopadu 1939 zařazen k 2./LG 1,

  v té cobě vyzbrojené Heinkely He 111. Na počát-

  ku roku 1940 obdržela jednotka nové Junkersy

  Ju 88A, s nimiž se zúčastnila tažení proti Francii,

  Velké Británii, Jugoslávii a Řecku. V květnu 1941

  během bojů proti lodní dopravě ve Středomoří

  zasáhl britský křižník, v červenci 1941 byl vyzna-

  menán Rytířským křížem. Dne 14. června 1942

  opustilo posádku Oblt. Gerharda Brennera štěstí

  a po zásahu protiletadlovou palbou během útoku

  na lodní konvoj a jeho doprovod dopravující zá-

  soby na těžce zkoušenou Maltu, byla donucena

  opustit svůj stroj sto kilometrů jižně od Kréty.

  Část posádky se dostala do záchranného čluny,

  ale pravděpodobně se utopila v bouři jižně od

  ostrova Gavdos. Posádka se nikdy nenašla…

  STAVEBNICE 09/2025

  OVERTREES

  #11194X

  Ju 88A-4

  1/48

  OVERLEPT

  #11194-LEPT1

  SCHNELLBOMBER

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  INFO Eduard

  31

  Září 2025

• Strana 32

  #3405

  Bf 108

  1/32

  Stavebnice německého druhoválečného spojovacího

  letounu Bf 108 v měřítku 1/32, edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 09/2025

  INFO Eduard32

  Září 2025

• Strana 33

  Stab J/88, Legie Condor, Španělsko, 1938

  Německo, září 1939

  I./JG 27, Innsbruck, Rakousko, 1941

  Legie Condor byla leteckou bojovou jednotkou,

  vyslanou na pomoc španělským nacionalistům

  během tamní občanské války. Letouny Bf 108

  Taifun bylo vybaveno štábní velení J/88 a pou-

  žívalo je pro kurýrní, pozorovací a spojovací lety.

  Bf 108 dodané k Legii Condor létaly na španěl-

  ském nebi od července 1937 do května 1939, na-

  sazeno tam bylo 10 až 15 strojů. Zbarvení všech

  ploch tvořila barva RLM 63. Bílé konce křídla,

  bílá směrovka s černým křížem, černé kruhy

  na trupu a černé kruhy s bílým křížem na křídle

  byly označením nacionalistických letounů.

  Tento Taifun dostal kamufláž složenou z němec-

  kých předválečných barev RLM 61, RLM 62 a RLM

  63 na horních a RLM 65 na spodních plochách.

  Nátěr byl zřejmě aplikován přes tovární zbar-

  vení, protože na letounu nejsou patrné žádné

  popisky.

  Tento Taifun byl kurýrním letounem I./JG 27

  a je zobrazen tak, jak byl zdokumentován na

  základně v Innsbrucku v roce 1941. Stíhací jed-

  notky běžně používaly tento typ pro své kurýrní,

  spojovací a kondiční lety. Letoun měl standard-

  ní kamuflážní schéma tvořené poli barev RLM

  70/71 na horních plochách a barvou RLM 65 na

  spodku křídla. Imatrikulace TI+EY byla doplněna

  znakem I. Gruppe / Jagdgeschwader 27 na obou

  stranách přídě.

  STAVEBNICE 09/2025

  INFO Eduard

  33

  Září 2025

• Strana 34

  Sonderkommando Blaich, Tripolis, Libye, leden 1942

  STAVEBNICE 09/2025

  Sonderkommando (speciální oddíl) Blaich, po-

  jmenované po svém veliteli Hptm. Theo Blaicho-

  vi, bylo v roce 1942 vybaveno v Lybii letouny

  He 111, nicméně do stavu jednotky náležel také

  tento spojovací stroj. Taifun KG+EM byl upraven

  pro službu v tropických podmínkách a obdržel

  pouštní kamufláž sestávající z pískové základní

  barvy se zelenými skvrnami na horních a boč-

  ních plochách. Nejzajímavějším bojovým poči-

  nem této jednotky byl úspěšný bombardovací

  nálet na spojenecký sklad paliva ve Fort Lany 22.

  ledna 1942, ve kterém hrál vedlejší úlohu také

  zobrazený stroj.

  32971 Bf 108 Weekend (fotolept)

  33260 Bf 108 seatbelts STEEL (fotolept)

  634017 Bf 108 LööK (Brassin)

  632150 Bf 108 wheels (Brassin)

  632151 Bf 108 wooden propeller (Brassin)

  632155 Bf 108 wheels spoked (Brassin)

  632157 Bf 108 oil cooler (Brassin)

  3DL32007 Bf 108 SPACE (3D obtisk)

  JX253 Bf 108 TFace (maska)

  JX258 Bf 108 (maska)

  Pro Bf 108 1/32

  DOPORUČUJEME:

  #632150

  #632155

  #632151

  #632157

  #3DL32007

  #634017

  INFO Eduard34

  Září 2025

• Strana 35

• Ukázka z knihy EFKA

  INFO Eduard36

  Září 2025

  Po přeškolení na mne MiG-21F udělal velice příznivý do-

  jem. Proti MiGu-19 byla jednadvacítka svižnější v příčném

  řízení. Díky menšímu rozpětí byl na ní výkrut daleko

  rychlejší než na devatenáctce nebo patnáctce. Ale zase

  poloměry zatáček, jak v horizontále tak vertikále, byly

  na devatenáctce menší. Celkově byla obratnější. MiG-19

  vydržel vyšší násobky při nižších rychlostech díky šípovému

  křídlu.

  Od začátku jsme na přeškolení na 21 měli k dispozici

  spárku, napřed MiG-21U bez periskopu, pak už US a UM

  s periskopem. Velkým benetem pro instruktora byl právě

  periskop, kdy byl výhled jako ze sóla.

  Každý typ měl nějaké svoje charakteristiky. První modi-

  kace bývá nejzdařilejší a každý další konstrukční zásah

  letové vlastnosti zhoršoval. EFka ještě neměla autopilo-

  ta, ostatní verze už ano. Na techniku pilotáže byla eFka

  nejlepší. Vším, co se dál na ten aeroplán přidávalo, se

  horšila aerodynamika. Bylo to něco za něco. I když na druhou

  stranu ty motory R-11F2S v PF byly o 600 kg silnější než

  v eFce. Ty stejné R-11F2S už byly i na spárkách. Po F tady

  byla PF, ta měla o 350 litrů více paliva a měla z celé řady

  jednadvacítek nejvíce paliva v nádržích, ale zase na ry-

  chlost na přistání byla nejrychlejší. U ní se drželo zhruba

  340 km/h, samozřejmě podle paliva. S eFkou to bylo

  300-320 km/h. Při průletu dálné se doporučovala rychlost

  kolem 400 km/h s postupnou ztrátou rychlosti. MF měla na

  podrovnání 290 - 300 km/h s SPS a s cca 500 l paliva. Sym-

  patická byla taky PFM. Po přistání se vyžadovalo natažení

  aeroplánu pro aerodynamické odbrzdění. A to jsme drželi

  až do poloviny dráhy, kdy jsme míjeli věž, pak se příďák

  sám položil. Kdo spěchal s jeho položením, tak si akorát

  komplikoval další brždění.

  Co se týká stability verzí s lokátorem a bez, tak se to

  trochu lišilo, ale ne tak výrazně jako u MiGů-19. Vstupy

  rychlostí do jednotlivých akrobatických prvků byly prak-

  ticky stejné, jak na MF, tak F. Samozřejmě se musel brát

  Nouzáky

  Jaroslav Krýda

  Rok narození: 1938

  Nástup k letectvu: 1957 VLU Prostějov,

  1959 2. šlp Hradec Králové

  Letecké útvary, u kterých sloužil: 1959 5. slp Líně,

  od roku 1969 zalétávací a zkušební pilot

  Letouny na kterých létal: C-105, C-11, MiG-15,

  MiG-19S a PM, MiG-21 všech verzí, L-29, L-39

  Celkový nálet: Celkově 3 500 hodin,

  z toho na MiG-21 všech verzí 2 100 hodin

  ohled na množství paliva. EFka byla rozhodně „čipernější“

  než ostatní verze, byť měla na forsáž menší tah. Neměla

  nějaké záludné vlastnosti při letech ve vysokých výškách a ry-

  chlostech. To bylo dáno přestavováním ramene stabilizátoru

  ARU. Proto taky nebylo možné dosáhnout vyššího přetížení

  jak 3 - 3,5G při rychlostech M=1,5 - 1,8. Když se létaly nác-

  viky manévrového vzdušného boje, tak to byla „raubírna“.

  Létalo se v 50-100 m a kritérium bylo, aby 40 % letu bylo

  nad 5G. Ale to se lítalo s MF, která měla SARPP a dalo se

  to vyhodnocovat. Od roku 1974 byly i na eFkách montovány

  barospirografy (uměly zaznamenávat jen rychlost a výšku)

  a po každém letu se vyhodnocoval průběh letu. Záludností

  bylo, když někdo dostal křídlo do tzv. druhého režimu, kdy

  se odtrhly proudnice a proudění přešlo do turbulentního.

  To se nijak neprojevilo na silách v řízení, ale ten letoun

  přestal poslouchat a jediné, co se dalo dělat, bylo změnit

  úhel náběhu, aby se obnovilo laminární obtékání. U jednad-

  vacítky se muselo počítat, že pod 700 km/h se s ní muselo

  zacházet šetrněji, řízení měklo. To člověk cítil, tak musel tro-

  chu povolit. A ona nezklamala, to bylo výborné éro. Limitem

  bylo nechodit pod 400 km/h, ale pokud se nepřešlo na velké

  úhly náběhu, tak se to chovalo jako Trenér. Ale přejít na velké

  úhly náběhu, tak to skončilo katastrofou. Tam zbývalo jediné

  – nadoraz potlačit knipl. Proudnice se pak přimknou ke křídlu.

  Ale na druhou stranu se s ní daly dělat různé věci. Jednou

  jsem měl letět na rozhon M = 2,05 - 2,1. Odstartuji a dispečer

  mi říká, že nemá volný prostor a že se mám vrátit na základ-

  nu. Nechtěl jsem, abych jen tak nevylítával palivo, tak jsem

  zkusil na forsáži natáhnout éro do svíčky, vypnout forsáž. Jed-

  nadvacítka jela pořád nahoru až do nulové rychlosti a pak

  začala padat dolů a převracet se. Z pěti pokusů o vybrání se

  mi to dvakrát převrátilo do lopingu a dvakrát na pravé křídlo,

  ale knipl jsem musel nechat volný, aby se éro samo chytlo.

  Takto padalo zhruba z těch 9000 do 5000 m, kde se chytlo

  a nechal jsem ho do 4000 m rozběhnout na 900 km/h a to

  éro se chovalo krásně jako Trenér. To letadlo umělo spadnout

  po ocase a nic se nedělo. Motor byl stabilní, nic se nedělo.

  Já jsem se bavil, to byla nádhera. S jednadvacítkou se to

  chtělo skamarádit a prubovat rozumným způsobem, co si

  člověk může dovolit a co ne. Nelze s ní např. v rychlosti 550

  - 600 za ní vzít a snažit se 6G, to prostě nešlo. Velká škoda,

  že jsme u nás neměli MiGy-21bis. Já měl velké štěstí, že

  jsem létal jako zalétávací pilot pluku. Při krátkých záletech

  (výměna křidélka, umělého horizontu atd.) jsem měl zbytek

  paliva a letu pro sebe a mohl jsem si zkoušet, co jsem

  potřeboval. Ale především jsem díky této funkci nalétal i přes

  160 hodin ročně, což bylo s ostatními nesrovnatelné.

  Když jsem přelétával v roce 1983 MiG-21F 0514 do Kunovic

  a zbylo mi palivo, tak jsem jim tam zalétal celou ukázkovou

  sestavu. Je fakt, že jsem přitom vyhnal celou fabriku ven, aby

  se podívali. A na závěr na přistání jsem zkusil udělat zvrat ze

  svíčky a z toho sednout, ale to se mi nepovedlo, nepodařilo

  se mi ji odbrzdit tuhle eFku. No nic, tak jsem dotočil třetí

  zatáčku a sednul jsem. Pak jsem stejné pokoušel doma

  v Líních s MF a to byl úžasný rozdíl obou typů. U MF ve svíčce

  s vytaženým podvozkem jsem honil knipl po celé kabině. EFka

  byla jiná, jemnější. Ale ani s tou MF se mi nepodařilo takto

  přistát, to se se povedlo až Mírovi Lančimu, ten z toho sednul.

  Tak takhle jsme si hráli.

  S MiGy-21F jsme také létali na střelby na Balt. Létali jsme se

  490 l nádržemi. Tam to bylo asi 40 min letu, otočilo se a vra-

  celo se kolem Berlína, kde jsme začali klesat. Od toho Berlína

  už to moc nezbaštilo – asi tak 300-400 litrů. To nebralo skoro

  nic. Člověk byl nervózní, když tam měl 1 200l paliva, ale z té

  výšky 8 000 m to byla legrace doklouzat.

  MiGy-21F sloužily u nás v Líních v hotovosti až někdy

  do roku 1986 nebo 1988 nebo tak nějak. Pak už byly jen

  MiGy-21MF. Do té doby sloužily MiGy-21F za všech podmínek.

  36

  UKÁZKA Z KNIHY

  MiG-21F v Československu

  autora Martina Janouška,

  součást stavebnice MiG-21F kat. č. 11190

  Žádejte u svého lokálního nebo internetového prodejce

• Strana 37

  INFO Eduard

  37

  Září 2025

  Do hotovosti se stavěly dvě F a dvě MF. Podle potřeby

  Velitelského stanoviště se zvedaly buď s lokátorem nebo

  ne.

  V září 1975 jsem byl poprvé nucen přistát s MiGem-21F bez

  motoru na záložním letišti v Hořovicích. Tento postup jsme

  si nacvičovali. Tomu předcházelo to, že když jsem chodil

  zalétávat do Kbel, tak jsem s kolegou Emilem Přádným,

  který již působil ve výzkumáku, probírali různé varianty

  řešení závad. On absolvoval na letišti Pardubice v době,

  kdy zde byl na návštěvě pilot od Mikojanu Alexadr Fedo-

  tov. Emil ho vyzpovídal ze všech možných variant a způsobu

  řešení závad na tom typu. Kromě jiného i řešení přistání

  s nepracujícím motorem. A Fedotov se ho zeptal, jak je v

  Pardubicích dlouhá dráha. Emil říkal 2,5 km a Fedotov pot-

  vrdil, že na takové dráze je přistání možné. To bylo řešeno

  i v letové instrukci pro MiG-21. Tak jsme to probírali i s

  kolegou zalétávačem Frantou Včelákem, který zalétával v

  POL-4 v Líních a začali jsme si sem tam dělat nácviky. Když

  jsem řídil zálet já jemu nebo on mě, tak jsme na závěr

  zkoušeli, jak to vychází nebo ne. Nad prahem dráhy 5 000

  nebo 5 500 m, stažený plyn, vysunuté vzdušné brzdy a točit

  zatáčku 40 - 45° rychlostí 450 km/h a sledovali jsme, jak

  se letoun chová. Vertikální rychlost klesání byla kolem 30

  m/s. Po dotočení do osy jsme zjistili, že upravit rozpočet na

  přistání je možné upravit bodem vysunutí podvozku. Když

  jsme byli dlouzí, tak jsme dali podvozek dřív a když to vy-

  cházelo, že budeme krátký, tak počkat a ve 1 200 m se už

  vědělo, jestli to vychází na dráhu na bod přistání nebo ne.

  Dali jsme plný plyn, zasunuli jsme podvozek a zařadili jsme

  se do třetí zatáčky a následně normálně sedli. Na zemi

  jsme pak probírali, jestli by to vyšlo nebo ne.

  No a já jsem měl to štěstí nebo smůlu, že při letu na

  rozhonové trati mezi Vodňany a Podhořany na MiGu-21F

  0611 po dostupu ještě v programu záletu, byla zkouška

  akcelerace na výšce 12 000 m, už v podzvuku. A mě po

  dání plynu na maximál motor vysadil. Říkal jsem si, nic se

  neděje, sklesám do 10 000 a motor nahodím. Zkoušel jsem

  a nic se nedělo, tak jsem proklesával dál. Kolega Franta

  Včelák mi dal rozkaz Brdy a provést katapultáž. Já jsme mu

  to potvrdil, ale to už jsem před sebou viděl letiště Hořovice.

  A ono to proklesávání vycházelo na přistání od západu.

  A vycházelo to stále, tak jsem někdy ve 1200 m dal

  nouzově vysunutí podvozku, abych šetřil tlak v hydraulice.

  Otáčky motoru klesaly z 55 - 60 na 35 – 40 %, ale stačily

  na dobíjení hydraulických akumulátorů. Neklesal tak tlak

  na ovládání křidélek a stabilizátoru. Jevilo se mi, že mám

  větší výšku, tak jsem rychlými mírnými náklony snižoval ry-

  chlost. Pořád to vycházelo i při nezvykle rychlém klesání

  40 m/s. Od těch 200 - 250 m to už byl boj o holý život.

  Uvědomoval jsem si, že minimální výška pro vystřelení je

  500 m. Ale vycházelo to, a tak jsem s tím sednul větší

  rychlostí, nějakých 380 km/h s přetaženou mašinou

  s odskokem, nějakých 80 m za prahem dráhy. Brzdící

  padák se utrhl. Jeho vypuštění bylo limitováno rychlostí

  260 km/h, ale brzdy byly v pořádku a ukončil jsem

  výběh na druhé straně letiště. Nějaký pán mi pak přivezl

  odtržený padák. Co mě překvapilo, že už za 10 minut

  tam byli policajti. Asi za 45 minut přiletěl vrtulník s plk.

  Diblíkem, velitelem divize. A první, co ho zajímalo bylo,

  kolik mám paliva. Měl jsem ještě asi 600 litrů. Neříkal

  nic. Myslím, že jsem to zvládl jen dobrým nácvikem a

  probíráním všech možných a nemožných variant. Závada

  byla na utrženém regulátoru akceleračního automatu na

  čerpadle.

  V druhém případě nouzového přistání bez motoru to

  byla závada na rozpojení kompresoru od turbíny. Ta se

  přetočila a velkým štěstím bylo, že se při tom odstředivou

  silou neroztrhla. Lopatky se prodloužily o 7 mm

  a brousily se po obvodě. Aeroplán mírně vibroval. Otáčky

  motoru byly podobné jako u předchozího přistání, takže

  tlak hydrauliky se opět udržel. Kdyby klesl na nulu,

  tak by nezbývalo nic jiného než katapultáž. Stejně tak

  generátor stále napájel elektrickou energií. Major Beneš,

  jako řídící létání, mi dal rozkaz ke katapultáži na Brdech.

  Kola jsem vysunoval opět nouzově vzduchem, abych

  maximálně šetřil tlak v hydraulice. Klapky jsem nevysou-

  val. Při přistání praskly obě gumy a skončil jsem výběh v

  trávě v půli letiště. Ale aeroplán 1002 lítal dál.

  MiG-21FR, v.č. 061002, 1002,

  3. letka, 5. stíhací letecký pluk,

  letiště Plzeň-Líně, Československo,

  1972 - 1987

• Strana 38

  INFO Eduard38

  Září 2025

  MiG-21FR, v.č. 061002, 1002, 3. letka, 5. stíhací letecký pluk,

  letiště Plzeň-Líně, Československo, 1972 - 1987

• Strana 39

  INFO Eduard

  39

  Září 2025

  Po úvodním čtyřletém působení u 4. slp létal MiG-21F č. 0513 po zbývající dobu své služby u 5. slp v Líních.

  Červeně natřený vrchol SOP prozrazuje příslušnost ke 3. letce.

  Poměrně vzácný snímek pozemního elektrického zdroje na podvozku ZiL-164. Na zařízení je napojen MiG-21F č. 1014.

  Pro provoz letounů MiG-21F byly běžně používány elektrické zdroje APA-7 na podvozcích T805, později nahrazené

  zařízením SUEZ na podvozku Praga V3S.

  Znak líňského útvaru měl hodně tuhý kořínek a úspěšně odolával snahám o uniformitu letadel. A nejen to, byl opětovně

  aplikován také na letouny vracející se ze středních oprav. Příkladem je tento MiG-21F č. 0711 s děleným stylem písma

  trupového čísla. Útvarové znaky byly plně odstraněny až začátkem osmdesátých let, pravděpodobně v roce 1982. MiG-

  21F č. 0711 byl po neprovedené generální opravě v roce 1985 předán památníku Ostravské operace v Hrabyni. Odtud

  se dostal do muzea ve Zruči u Plzně.

  UKÁZKA Z KNIHY

  MiG-21F v Československu

  autora Martina Janouška,

  součást stavebnice MiG-21F kat. č. 11190

  Žádejte u svého lokálního nebo internetového prodejce

• Strana 40

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-40N v měřítku 1/48.

  Vhodné pro výrobní bloky N-25 až N-40.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-10C v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644317

  P-40N-25+ LööK

  1/48 Eduard

  674041

  A-10C LööK

  1/72 Great Wall Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard40

  Září 2025

• Strana 41

  674042

  H-75 LööK

  1/48 Arma Hobby

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro H-75 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro DB-7B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: HKM

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  644321

  DB-7B Boston III LööKplus

  1/48 HKM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  41

  Září 2025

• Strana 42

  BRASSIN

  674043

  Fw 190A-3 LööKplus

  1/48 Tamiya

  Soubor 3 sad pro Fw 190A-3 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  644322

  P-40N LööKplus

  1/48 Eduard

  INFO Eduard42

  Září 2025

• Strana 43

  BRASSIN

  635040

  WWII German Jerry Cans PRINT

  1/35

  Brassinová sada - kanystry na benzín pro německou

  druhoválečnou techniku v měřítku 1/35. Sada obsahuje

  10 kanystrů (5 růszných typů, po 2 kusech) a 2 držáky

  kanystrů. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-40

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, Barvený

  - maska: ne

  6481070

  P-40 seat Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  43

  Září 2025

• Strana 44

  BRASSIN

  6481117

  Fi-156C wheels

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro Fi 156C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-40

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481071

  P-40 seat Type 2 PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard44

  Září 2025

• Strana 45

  BRASSIN

  6481125

  UH-60 miniguns M134 PRINT

  1/48 ICM

  Brassinová sada - kulomety M134 pro UH-60

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 kulomety

  (pro pravou a levou stranu vrtulníku). Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 15 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - tlumiče zášlehů z výfuků

  pro DB-7B Boston III v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zá-

  stavbu do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481128

  DB-7B Boston III porcupine flame dampers PRINT

  1/48 HKM

  stránka produktu

  INFO Eduard

  45

  Září 2025

• Strana 46

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro DB-7B Boston III

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481129

  DB-7B Boston III exhausts PRINT

  1/48 HKM

  6481136

  P-40N wheels block tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo (2 druhy). Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  INFO Eduard46

  Září 2025

• Strana 47

  BRASSIN

  6481138

  Jaguar GR.1 / GR.1A wheels

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - kola podvozku pro Jaguar GR.1 / GR.1A

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - výtokové trysky motorů

  pro Jaguar GR.1 / GR.1A v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481141

  Jaguar GR.1 exhaust nozzles PRINT

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  INFO Eduard

  47

  Září 2025

• Strana 48

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-10C

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  672420

  A-10C wheels

  1/72 Great Wall Hobby

  672421

  A-10C rotary gun flash suppressor PRINT

  1/72 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - tlumič zášlehů plamenů kanonu

  pro A-10C v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard48

  Září 2025

• Strana 49

  stránka produktu

  BRASSIN

  672422

  H-75 / P-36 upgrade set PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - doplňková sada pro H-75 / P-36

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje sedačku pilota,

  kola hlavního podvozku a hlavně zbraní. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Soubor 5 sad pro P-40E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - prostor radiostanice

  - kola podvozku

  - povozkové nohy

  - kokpit

  - 75gal přídavná palivová nádrž

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648141

  P-40E ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  INFO Eduard

  49

  Září 2025

• Strana 50

  FOTOLEPTY

  ZÁŘÍ 2025

  Bf 109E-4/7

  1/48 Tamiya

  #491548

  #FE1548

  #FE1549

  INFO Eduard50

  Září 2025

• Strana 51

  #FE1550

  #FE1551

  FOTOLEPTY

  Spitfire Tr.9

  1/72 Airfix

  #491550

  INFO Eduard

  51

  Září 2025

• Strana 52

  FOTOLEPTY

  B-24J bomb bay

  1/72 Hasegawa

  #72750

  INFO Eduard52

  Září 2025

• Strana 53

• Strana 54

  snadná

  aplikace

  3DL48243 Ju 88A-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48244

  Bf 110D SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard54

  Září 2025

• Strana 55

  SPACE

  3DL48245 Bf 109E-4/7 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48246

  Spitfire Tr.9 SPACE 1/48 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  55

  Září 2025

• Strana 56

  SPACE

  3DL48247 B-26F Marauder cockpit & nose SPACE 1/48 ICM

  3DL48248

  B-26F Marauder cockpit insulation & armour plates SPACE

  1/48 ICM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard56

  Září 2025

• Strana 57

• Strana 58

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49456 B-26G Marauder part I 1/48 ICM

  BIG49457

  B-26G Marauder part II 1/48 ICM

  491529 B-26G Marauder 1/48

  FE1530 B-26G Marauder seatbelts STEEL 1/48

  EX1116 B-26G Marauder 1/48

  481164 B-26G Marauder exterior 1/48

  481165 B-26G Marauder bomb bay 1/48

  491530 B-26G Marauder rear interior 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Září 2025

• Strana 59

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49458 UH-60A 1/48 ICM

  BIG72186

  TBM-3 1/72 Hobby Boss

  491532 UH-60A 1/48

  491533 UH-60A cargo seatbelts STEEL 1/48

  FE1533 UH-60A seatbelts STEEL 1/48

  EX1121 UH-60A 1/48

  72745 TBM-3 landing flaps 1/72

  72746 TBM-3 exterior 1/72

  72748 TBM-3 bomb bay 1/72

  73850 TBM-3 1/72

  CX691 TBM-3 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  59

  Září 2025

• Strana 60

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1135 Ju 88A-4 TFace

  1/48 Eduard

  EX1136 B-26F Marauder

  1/48 ICM

  EX1137 B-26F Marauder TFace

  1/48 ICM

  EX1138 B-26F Marauder

  US national insignia

  1/48 ICM

  EX1139 Spitfire Tr.9

  1/48 Airfix

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace

  1/48 Airfix

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace

  1/48 Tamiya

  EX1135 Ju 88A-4 TFace

  EX1135 Ju 88A-4 TFace

  EX1137 B-26F Marauder TFace

  EX1137 B-26F Marauder TFace

  EX1137 B-26F Marauder TFace

  EX1137 B-26F Marauder TFace

  EX1135 Ju 88A-4 TFace

  EX1135 Ju 88A-4 TFace

  EX1136 B-26F Marauder

  EX1136 B-26F Marauder

  INFO Eduard60

  Září 2025

• Strana 61

  MASKY

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace

  EX1139 Spitfire Tr.9

  EX1139 Spitfire Tr.9

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace

  INFO Eduard

  61

  Září 2025

• Strana 62

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  ZÁŘÍ 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  11192 Ki-115 Tsurugi 1/48 Limited

  11194 SCHNELLBOMBER 1/48 Limited

  3405 Bf 108 1/32 Weekend

  481171 Ju 88A-4 upgrade set 1/48 Eduard

  481172 B-26F Marauder exterior 1/48 ICM

  481173 B-26F Marauder bomb bay 1/48 ICM

  481174 Spitfire Tr.9 landing flaps 1/48 Airfix

  491548 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  491550 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  491552 B-26F Marauder 1/48 ICM

  491553 B-26F Marauder rear interior 1/48 ICM

  491554 Bf 110D 1/48 Eduard

  72750 B-24J bomb bay 1/72 Hasegawa

  FE1548 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  FE1549 Bf 109E-4/7 seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1550 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  FE1551 Spitfire Tr.9 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1552 B-26F Marauder 1/48 ICM

  FE1553 B-26F Marauder seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1554 Bf 110D Weekend 1/48 Eduard

  FE1555 Bf 110D seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  EX1135 Ju 88A-4 TFace 1/48 Eduard

  EX1136 B-26F Marauder 1/48 ICM

  EX1137 B-26F Marauder TFace 1/48 ICM

  EX1138 B-26F Marauder US national insignia 1/48 ICM

  EX1139 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace 1/48 Airfix

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace 1/48 Tamiya

  BIG ED

  BIG49456 B-26G Marauder part I 1/48 ICM

  BIG49457 B-26G Marauder part II 1/48 ICM

  BIG49458 UH-60A 1/48 ICM

  BIG72186 TBM-3 1/72 Hobby Boss

  INFO Eduard62

  Září 2025

• Strana 63

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIGSIN

  SPACE

  644317 P-40N-25+ LööK 1/48 Eduard

  674041 A-10C LööK 1/72 Great Wall Hobby

  674042 H-75 LööK 1/72 Arma Hobby

  635040 WWII German Jerry Cans PRINT 1/35

  6481070 P-40 seat Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  6481071 P-40 seat Type 2 PRINT 1/48 Eduard

  6481117 Fi 156C wheels 1/48 Tamiya

  6481125 UH-60 miniguns M134 PRINT 1/48 ICM

  6481128 DB-7B Boston III

  porcupine flame dampers PRINT 1/48 HKM

  6481129 DB-7B Boston III exhausts PRINT 1/48 HKM

  6481136 P-40N wheels block tread 1/48 Eduard

  6481138 Jaguar GR.1 / GR.1A wheels 1/48 Airfix

  6481141 Jaguar GR.1 exhaust nozzles PRINT 1/48 Airfix

  672420 A-10C wheels 1/72 Great Wall Hobby

  672421 A-10C rotary gun flash suppressor PRINT 1/72 Great Wall Hobby

  672422 H-75 / P-36 upgrade set PRINT 1/72 Arma Hobby

  644321 DB-7B Boston III LööKplus 1/48 HKM

  644322 P-40N LööKplus 1/48 Eduard

  674043 Fw 190A-3 LööKplus 1/72 Tamiya

  SIN648141 P-40E ESSENTIAL 1/48 Eduard

  3DL48243 Ju 88A-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48244 Bf 110D SPACE 1/48 Eduard

  3DL48245 Bf 109E-4/7 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48246 Spitfire Tr.9 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48247 B-26F Marauder cockpit & nose SPACE 1/48 ICM

  3DL48248 B-26F Marauder cockpit insulation

  & armour plates SPACE 1/48 ICM

  ZÁŘÍ 2025

  INFO Eduard

  63

  Září 2025

• Strana 64

• Strana 65

• Strana 66

  POSTAVENO

  postavil Jeremy Moore

  #R0023

  MARKING K

  1/48P-40E WARHAWK

  INFO Eduard66

  Září 2025

• Strana 67

  POSTAVENO

  ET953, Sqn. Ldr. Robert H. M. Gibbes, No. 3 Squadron (RAAF), LG91, Egypt, srpen-září 1942

  Robert Henry Maxwell Gibbes se narodil

  6. května 1916 a do řad RAAF vstoupil v únoru

  1940. Po završení výcviku byl 28. června 1940

  zařazen do služby a přidělen k No. 23 Sqn., léta-

  jící s dvoumístnými CAC Wirraway a s Lockhee-

  dy Hudson. V dubnu 1941 byl převelen k No. 450

  Sqn. na Středním východě, ale již měsíc nato se

  přesunul k No. 3 Sqn. O další měsíc později jed-

  notka přezbrojila z Hurricanů na Tomahawky

  a zahájila operace v Sýrii a Libanonu. Gibbeso-

  vi byl 13. června přiznán jeden pravděpodobný

  sestřel Ju 88 nedaleko Bejrůtu a 11. července

  dosáhl svého prvního potvrzeného sestřelu.

  Obětí mu byla vichystická D.520. V září byla

  No. 3 Sqn. přesunuta do Afriky. Gibbes sestřelil

  25. listopadu dva Fiaty G.50 a tři další plus je-

  den Bf 109 poškodil. Celkem si připsal za války

  12 sestřelů potvrzených, pět pravděpodobných

  a k tomu 16 poškození. Poté působil v Darwinu

  ve velení No. 80 Wing jako Caldwellův zástupce.

  Po válce vybudoval síť hotelů a kávových plan-

  táží a létal až do věku 85 let, zemřel v dubnu

  2007 (90 let) na infarkt. Jeho P-40E nesla na

  přídi kresbu Jezevčíka, symbolizujícího Němce,

  některého kope klokan do zadnice. Kresba je na

  tomto letounu fotograficky doložena jak v nevy-

  barveném, tak vybarveném provedení, přičemž

  se tyto kresby liší. Je možné, že byla provedena

  opakovaně po výměně kapotáže přídě.

  INFO Eduard

  67

  Září 2025

• Strana 68

  POSTAVENO

  postavil Paolo Portuesi

  #82101

  MARKING z D48077

  P-51D-5 MUSTANG 1/48

  INFO Eduard68

  Září 2025

• Strana 69

  POSTAVENO

  44-13897, Capt. Charles Peters, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Great Britain, July 1944

  INFO Eduard

  69

  Září 2025

• Strana 70

  POSTAVENO

  Použité doplňky:

  BIG4985 Lynx HMA.8 (Fotolept)

  Airfix 1/48

  postavil Rene Van Der Hart

  Lynx HMA.8Lynx HMA.8

  INFO Eduard70

  Září 2025

• Strana 71

• Strana 72

• Strana 73

  Svět plastikového modelářství

  17. 9. 2025 – 22. 3. 2026

  Technické muzeum v Brně připravuje ve spolupráci s Klubem plastikových modelářů

  Brno výstavu s názvem Svět plastikového modelářství. Jedná se o vůbec největší

  výstavu tohoto hobby v Evropě. Výstava návštěvníky zavede do světa zmenšené his-

  torie v maximální detailnosti.

  Plastikové modelářství je mezi mužskou populací poměrně rozšířeným koníčkem.

  V ideálním případě spojuje manuální zručnost, výtvarné cítění, trpělivost a zájem

  o historii a zejména historii techniky. Česká republika patří mezi velmoci, co se týče

  počtu firem vyrábějících plastikové modely i nejrůznější doplňky k nim.

  Na výstavě se dozvíte, co vlastně plastikový model je, co toto hobby obnáší a kam nás

  zavede studium předloh modelů. Uvidíte vývoj stavebnic, ale zejména velké množ-

  ství modelů letadel, vojenské i civilní techniky, aut, lodí, ponorek, figurek a diorámat,

  a to v měřítku 1 : 350, 1 : 144, 1 : 72, 1 : 48, 1 : 35, 1 : 32, 1 : 24, 1 : 20 a dalších, vše ve

  špičkovém zpracování od předních česko-slovenských modelářů. Spatříte detailní

  zpracování interiérů a provedení realistických povrchů skutečné techniky přenese-

  né do zmenšených měřítek. Stavební postupy představí, jak finální model vzniká.

  Mimo jiné bude k vidění například válečná ponorka 1 : 72 – model o délce 1,3 m –

  a ukázka jednoho typu letadla v měřítcích 1 : 144 – 1 : 24. Budete moci porovnat, jak se

  technika v jednotlivých obdobích měnila. Výstava zmíní i počátky výroby plastikových

  modelů v ČSSR, postup přípravy a výroby plastikové stavebnice. Ukážeme vám po-

  stupný vznik modelu od otevření krabice až po jeho umístění do vitríny. Nahlédnete

  i do problematiky modelářských soutěží, protože i ty jsou nedílnou součástí světa

  plastikového modelářství.

  Modelářská populace stárne, neboť mladá generace je zaujata zejména virtuálním

  světem. Věříme, že uspořádání výstavy s tématem plastikového modelářství by moh-

  lo pro tento koníček získat další mladé zájemce. V muzejním obchodě bude možné

  zakoupit výběr základních pomůcek a modelů, vybraných dle našeho nejlepšího svě-

  domí pro svou jednoduchost a přívětivost k začínajícím modelářům.

  Připravujeme i víkendové komentované prohlídky s autory vystavených modelů,

  živé ukázky tvorby a přednášky k danému tématu.

  Srdečně zveme všechny modeláře i širokou veřejnost k návštěvě

  této akce. Přijďte se podívat na naše stavebnice a doplňky a užijte si

  jedinečnou atmosféru modelářské výstavy!

• Strana 74

  ON APPROACH

  ŘÍJEN 2025

  644323

  Jaguar GR.1 / GR.1A LööK

  1/48 Airfix

  644326

  Ju 88A-4 LööK

  1/48 Eduard/ICM

  BIG5378 USS Gambier Bay CVE-73 1/350 Hasegawa

  BIG33168 A6M5 Zero 1/32 Tamiya

  BIG49459 DB-7 Boston III US version 1/48 HKM

  BIG49460 DB-7 Boston III British version 1/48 HKM

  644323 Jaguar GR.1 / GR.1A LööK 1/48 Airfix

  644326 Ju 88A-4 LööK 1/48 Eduard/ICM

  674044 P-51B/C LööK 1/72 Arma Hobby

  6481107 AGM-130 1/48

  6481139 Jaguar GR.1 seat PRINT 1/48 Airfix

  6481140 Jaguar GR.1A seat PRINT 1/48 Airfix

  6481142 P-40N undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  6481143 P-40N tail wheel bay PRINT 1/48 Eduard

  6481144 P-40N radiators upgrade set PRINT 1/48 Eduard

  6481145 Jaguar GR.1 cockpit PRINT 1/48 Airfix

  6481146 Jaguar GR.1A cockpit PRINT 1/48 Airfix

  6481147 Ju 88A exhaust stacks PRINT 1/48 Eduard/ICM

  6481148 Ju 88A-4 radio section 1/48 Eduard/ICM

  644324 P-40N-25+ LööKplus 1/48 Eduard

  644325 Fi 156C LööKplus 1/48 Tamiya

  674048 A-10C LööKplus 1/72 Great Wall Hobby

  SIN648142 A6M3 Zero ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (říjen)

  BRASSIN (říjen)

  LöökPlus (říjen)

  BIGSIN (říjen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Ju 88A-4 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Jaguar GR.1 / GR.1A

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674044

  P-51B/C LööK

  1/72 Arma Hobby

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51B/C v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard74

  Září 2025

• Strana 75

  ON APPROACHŘÍJEN 2025

  6481107

  AGM-130

  1/48

  6481139

  Jaguar GR.1 seat PRINT

  1/48 Airfix

  6481140

  Jaguar GR.1A seat PRINT

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - řízená střela AGM-130

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 střely.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - resin: 16 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka

  pro Jaguar GR.1 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka

  pro Jaguar GR.1A v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  75

  Září 2025

• Strana 76

  ON APPROACH

  ŘÍJEN 2025

  6481142

  P-40N undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  6481143

  P-40N tail wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  6481144

  P-40N radiators upgrade set PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-40N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje hlavní podvozkové

  nohy s jejich kryty. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - šachta ostruhy pro P-40N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - chladiče oleje a chladící

  kapaliny s regulačními klapkami pro P-40N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard76

  Září 2025

• Strana 77

  6481145

  Jaguar GR.1 cockpit PRINT

  1/48 Airfix

  6481146

  Jaguar GR.1A cockpit PRINT

  1/48 Airfix

  6481147

  Ju 88A exhaust stacks PRINT

  1/48 Eduard/ICM

  Brassinová sada - kokpit pro Jaguar GR.1 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Jaguar GR.1A

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Ju 88A v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACHŘÍJEN 2025

  INFO Eduard

  77

  Září 2025

• Strana 78

  ON APPROACH

  6481148

  Ju 88A-4 radio section

  1/48 Eduard/ICM

  Brassinová sada - barvená sada rádií pro Ju 88A

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ŘÍJEN 2025

  SIN648142

  A6M3 Zero ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro A6M3 Zero v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kola podvozku

  - kokpit

  - výfuky

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  INFO Eduard78

  Září 2025

• Strana 79

  ON APPROACHŘÍJEN 2025

  644325

  Fi 156C LööKplus

  1/48 Tamiya

  674048

  A-10C LööKplus

  1/72 Great Wall Hobby

  Soubor 3 sad pro Fi 156C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  Soubor 4 sad pro A-10C v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - tlumič zášlehů rotačního kulometu

  - maska pro barvení

  644324

  P-40N-25+ LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  INFO Eduard

  79

  Září 2025

• Strana 80

  FOTOLEPTY

  321026 Hs 123A 1/32 ICM

  321027 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  481175 MiG-21F-13 upgrade set 1/48 Eduard

  73855 F-35C 1/72 Tamiya

  73856 Mosquito PR Mk.XVI 1/72 Special Hobby

  73857 Mosquito NF Mk.XXX 1/72 Special Hobby

  ZOOMY

  33382 Hs 123A seatbelts STEEL 1/32 ICM

  33383 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  33384 Bf 109K-4 seatbelts STEEL 1/32 Kotare

  FE1556 MiG-21F-13 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1557 P-40E Weekend 1/48 Eduard

  SS855 F-35C 1/72 Tamiya

  SS856 Mosquito PR Mk.XVI 1/72 Special Hobby

  SS857 Mosquito NF Mk.XXX 1/72 Special Hobby

  MASKY

  JX338 Hs 123A 1/32 ICM

  JX339 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  JX340 Bf 109K-4 TFace 1/32 Kotare

  EX1142 MiG-21F-13 TFace 1/48 Eduard

  EX1143 P-47D Razorback 1/48 MiniArt

  EX1144 P-47D Razorback TFace 1/48 MiniArt

  CX697 F-35C 1/72 Tamiya

  CX698 F-35C RAM coating 1/72 Tamiya

  CX699 Bf 109F Weekend 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL32035 Hs 123A SPACE 1/32 ICM

  3DL32036 Bf 109K-4 SPACE 1/32 Kotare

  3DL48249 MiG-21F-13 black SPACE 1/48 Eduard

  3DL48250 MiG-21F-13 turquoise SPACE 1/48 Eduard

  3DL48251 MiG-21F-13 seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48252 F4F seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48253 P-51D seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL72070 Mosquito PR Mk.XVI SPACE 1/72 Special Hobby

  3DL72071 Mosquito NF Mk.XXX SPACE 1/72 Special Hobby

  3DL72072 F-35C SPACE 1/72 Tamiya

  ON APPROACH

  ŘÍJEN 2025

  INFO Eduard80

  Září 2025

• Strana 81

  FOTOLEPTY

  321026 Hs 123A 1/32 ICM

  321027 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  481175 MiG-21F-13 upgrade set 1/48 Eduard

  73855 F-35C 1/72 Tamiya

  73856 Mosquito PR Mk.XVI 1/72 Special Hobby

  73857 Mosquito NF Mk.XXX 1/72 Special Hobby

  ZOOMY

  33382 Hs 123A seatbelts STEEL 1/32 ICM

  33383 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  33384 Bf 109K-4 seatbelts STEEL 1/32 Kotare

  FE1556 MiG-21F-13 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1557 P-40E Weekend 1/48 Eduard

  SS855 F-35C 1/72 Tamiya

  SS856 Mosquito PR Mk.XVI 1/72 Special Hobby

  SS857 Mosquito NF Mk.XXX 1/72 Special Hobby

  MASKY

  JX338 Hs 123A 1/32 ICM

  JX339 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  JX340 Bf 109K-4 TFace 1/32 Kotare

  EX1142 MiG-21F-13 TFace 1/48 Eduard

  EX1143 P-47D Razorback 1/48 MiniArt

  EX1144 P-47D Razorback TFace 1/48 MiniArt

  CX697 F-35C 1/72 Tamiya

  CX698 F-35C RAM coating 1/72 Tamiya

  CX699 Bf 109F Weekend 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL32035 Hs 123A SPACE 1/32 ICM

  3DL32036 Bf 109K-4 SPACE 1/32 Kotare

  3DL48249 MiG-21F-13 black SPACE 1/48 Eduard

  3DL48250 MiG-21F-13 turquoise SPACE 1/48 Eduard

  3DL48251 MiG-21F-13 seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48252 F4F seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48253 P-51D seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL72070 Mosquito PR Mk.XVI SPACE 1/72 Special Hobby

  3DL72071 Mosquito NF Mk.XXX SPACE 1/72 Special Hobby

  3DL72072 F-35C SPACE 1/72 Tamiya

  ON APPROACH

  EFKA 1/48

  #11190

  ŘÍJEN 2025

  MiG-21F-13, v. č. 269903, Výcvikové středisko letectva,

  letiště Milovice-Mladá, Československo, 1962-1966

  MiG-21FR, v. č. 061002, 3. letka, 5. stíhací letecký pluk,

  letiště Plzeň-Líně, Československo, 1972-1987

  MiG-21F-13, v. č. 560316, 2. letka, 9. stíhací letecký pluk,

  letiště Bechyně, Československo, 1970

  MiG-21FR, v. č. 161105, 3. letka, 4. stíhací letecký pluk, letiště Pardubice,

  Československo, květen 1975

  MiG-21F-13, v. č. 660416, 1. stíhací letecký pluk,

  letiště České Budějovice, Československo, 1968-1970

  MiG-21FR, v. č. 061013, 5. stíhací letecký pluk,

  letiště Plzeň-Líně, Československo, 1979-1989

  MiG-21F-13, v. č. 460110, pplk. Rostislav Luska, Výcvikové středisko

  letectva, letiště Milovice-Mladá, Československo, 1964-1965

  MiG-21F-13, v. č. 760609, 1. letecký školní pluk, letiště Přerov,

  Československo, 1989-1991

  INFO Eduard

  81

  Září 2025

• Strana 82

  ON APPROACH

  A6M5 Zero Type 52a

  1/48

  #82216

  ŘÍJEN 2025

  c/n 4685, poručík Shinya Ozaki, Kōkūtai 343,

  Agana, Guam, červen 1944

  Kōkūtai 221, Hikōtai 407, Filipíny, únor 1945

  nám. praporčík Sada-aki Akamatsu,

  Kōkūtai 302, Atsugi, Japonsko, únor 1945

  vrch. poddůstojník Takanobu Obata, Tsukuba Kōkūtai, Japonsko, únor 1945

  Kōkūtai 653, Hikōtai 166, základna Ōita,

  Japonsko, září 1944

  INFO Eduard82

  Září 2025

• Strana 83

  ON APPROACH

  MiG-21bis 1/72

  #70146

  MiG-21bis, c/n 75012400, 234 GvlAP,

  VVS SSSR, letecká základna Kubinka,

  SSSR, 1974

  MiG-21bis, 1. Pucki DLMW,

  Lotnictwo Marynarki Wojennej,

  základna Gdynia - Babie Doły, Polsko, 2003

  MiG-21BIS, c/n 75084608, HävLLv 31,

  základna Kuopio, Finsko, 1998

  MiG-21bis, 21. Eskadrila lovackich zrakoplova, Hrvatsko ratno zrakoplovstvo

  i protuzračna obrana, Záhřeb-Pleso, Chorvatsko, prosinec 2016

  MiG-21bis, 204. vazduhoplavna brigada,

  101. lovacka avijacijcka eskadrila,

  srbské vojenské letectvo, základna Batajnica,

  Srbsko, 2015

  MiG-21bis, 2nd lieutenant Adnān Saeed al-Fadhli,

  No. 11 squadron, irácké letectvo,

  letecká základna Tammuz, Irák, 1980-1984

  ŘÍJEN 2025

  INFO Eduard

  83

  Září 2025

• Strana 84

  ON APPROACH

  P-40E Warhawk

  1/48

  #84207

  ŘÍJEN 2025

  INFO Eduard84

  Září 2025

• Strana 85

  Bf 109F-4, WNr. 7183, Hptm. Hans Hahn,

  III./JG 2, St. Pol, Francie, 13. října 1941

  Bf 109F-4, Uffz. Hans Döbrich, 6./JG 5,

  Petsamo, Finsko, 2. září 1942

  Bf 109F-4, WNr. 13325, Oblt. Viktor Bauer, 9./JG 3,

  Ščigry, Sovětský svaz, červen 1942

  Bf 109F-4/B, W. Nr. 7629, Oblt. Frank Liesendahl,

  10. (Jabo)/JG 2, Francie, červen 1942

  Bf 109F-4, WNr. 7243, Oblt. Otto Kath, Stab/JG 54,

  Staraja Russa, Sovětský svaz, začátek prosince 1941

  Bf 109F-4/trop, WNr. 8693, Lt. Hans-Joachim Marseille,

  3./JG 27, severní Afrika, únor 1942

  ON APPROACH

  Bf 109F-4 1/48

  #82114

  ŘÍJEN 2025

  INFO Eduard

  85

  Září 2025

• Tail End Charlie

  IPMS USA Nationals 2025 This year's IPMS USA Nationals took place on the first weekend of August in Virginia, specifically at the Convention Center in Hampton. I would like to give readers, especially those from Europe, an idea of how such an American exhibition works, as probably no event organized in Europe lasts as long and offers such a rich program.

  Letošní IPMS USA Nationals se konala první

  víkend v srpnu ve státě Virginia, konkrétně

  v hale Convention Center ve městě Hampton.

  Rád bych čtenářům, především těm z Evropy

  přiblížil, jak taková americká výstava probíhá,

  protože pravděpodobně žádná akce pořádaná

  v Evropě neprobíhá tak dlouho a nenabízí tak

  bohatý program.

  Celá akce začíná vlastně už v úterý přípra-

  vami prostor a stavěním prodejních stánků

  v hale prodejců. My jsme však stánek postavili

  až ve středu dopoledne, což byla lepší situace

  než minulý rok, kdy nám zboží dorazilo až ve

  středu večer. To byl celkem problém vzhledem

  k tomu, že brány pro návštěvníky se otevírají

  již ve středu po obědě. Velká část především

  oněch nejvášnivějších modelářů pojímá tuto

  akci jako prakticky celotýdenní záležitost.

  Zkrátka se z celých Států sletí do předem

  zajištěných hotelů, které jsou v těsném okolí

  výstavní haly a příjemně tam se stejně zauja-

  tými přáteli stráví celý týden. Celá akce končí

  v sobotu večer vyhlášením výsledků soutěže.

  Během týdne se letos konalo okolo 50 seminá-

  řů a workshopů v krásně zařízených přednáš-

  kových místnostech. Dále jsou organizátory

  zajištěny výlety autobusem po okolních zají-

  mavých místech. Mezi ty letošní patřilo napří-

  klad Mariners Museum, Hampton Roads Naval

  Museum, Military Aviation Museum, muzeum

  Nauticus, jehož součástí je také bitevní loď

  třídy Iowa, USS Wisconsin. A myslím si, že není

  ani zapotřebí psát o desítkách prodejců, kteří

  měli prodejní stánky v největší hale, kterou od

  covidu pamatuji.

  Letos se na stolech s vystavenými mode-

  ly sešlo téměř 3 000 modelů, což dělá z této

  akce jednu z největších na světě. Sečteno

  a podtrženo, na IPMS Nats je zkrátka co vidět

  i zažít a rád bych navnadil čtenáře jak z USA,

  tak i z Evropy nebo jiných koutů světa na další

  ročník, protože rozhodně je o co stát.

  A v tom, kde se bude příští rok IPMS konat, je

  právě další zvláštnost oproti akcím v Evropě.

  Nats se totiž koná každý rok na jiném místě.

  Členské kluby mají možnost odprezentovat

  svůj návrh pořadatelství pro období za dva

  roky. Členové IPMS USA pak během akce hla-

  sují a vybírají vítězný návrh. Nyní tedy již víme

  tedy, že Nats se bude příští rok konat ve dnech

  5. - 8. srpna ve státě Indiana ve městě Fort

  Wayne a za dva roky to bude 14. - 17. července

  ve státě Alabama, ve městě Huntsville.

  Za náš eduardí tým mohu s klidným svědomím

  říct, že na tuto akci jezdíme nesmírně rádi.

  Je to jedinečná možnost setkat se tváří v tvář

  s našimi zákazníky, slyšet jejich zpětnou vaz-

  bu na naše produkty, která je většinou velice

  pozitivní a cítíme, že jsme tam upřímně a vře-

  le vítáni. Minulý rok nám například skupinka

  modelářů pomáhala stavět stánek, letos nám

  jeden náš zákazník, a nyní již i přítel, pomohl

  včas zavézt zboží. Zkrátka Amerika je plná mi-

  lých a přívětivých lidí. Letos jsme také uspo-

  řádali na našem stánku první tombolu. Díky

  přihlížejícím účastníkům a jejich bouřlivým

  reakcím jsme se u ní velice nasmáli a jistě ji

  zopakujeme i příští rok, dokonce uvažujeme

  o jejím zařazení na dalších výstavách.

  Na závěr bych chtěl zmínit, že jsme letos také

  měli jedno poprvé, a to dlouhý přednáškový

  blok, který jsme si s panem Šulcem rozděli-

  li. On mluvil o připravovaných novinkách na

  následující měsíce, já o 3D tiskárnách, bu-

  doucnosti 3D tisku v Eduardu a také nové

  řadě modelů, která se v Eduardu chystá. Je-

  den modelář si vše důsledně zapisoval a poté

  z našich přednášek napsal rozsáhlou reportáž.

  Pokud jste na ni na internetu nenarazili, tak

  nezoufejte. Plány do budoucna, které jsme na

  Nats prezentovali, vám budeme představovat

  i nadále během konce léta a podzimu. Vladimír

  Šulc už s tím začal, o víkendu přednášel na pl-

  zeňském Velbloudu. Vrchol těchto prezentací

  pak proběhne na E-dayi, kde si modeláři již

  budou moci zakoupit i první z této nové řady

  modelů. A to je pro dnešek vše, více prozrazo-

  vat nebudu, pusťte si třeba náš nový podcast

  s Kateřinou Boreckou, kde se zase dozvíte

  o něco více. Hezký zbytek léta!

  Šťastný výherce plachty s boxartem E-2C Hawkeye z tomboly.

  IPMS USA NATIONALS 2025

  Text: Jakub Nademlejnský

• Strana 87

  USS Wisconsin, jedna z atrakcí na tour, které byly součástí letošní IPMS.

  Kotvící Atlantická flotila v Norfolk Naval Station. Třetí loď zleva je letadlová loď třídy Nimitz USS George H. W. Bush (CVN-77).

  INFO Eduard

  87

  Září 2025

• Strana 88

  1. 11. 2025

  Klub plastikových modelářů České Budějovice

  a Dům dětí a mládeže České Budějovice

  ve spolupráci s Jihočeským muzeem

  Vás zvou na

  Jihočeské muzeum v Č. Budějovicích, Dukelská 1, Č. Budějovice

  Doba konání pro veřejnost: 9:00 – 16:00 hodin

  Vstupné: 70 Kč, děti do 12 let vstup zdarma

  1. 11. 2025

  VÝSTAVU A SOUTĚŽ

  PLASTIKOVÝCH MODELŮ

  JIHOČESKÝ KAPR

  V rámci zakoupení vstupného na výstavu a soutěž Jihočeský kapr, opravňuje vstupenka i návštěvu

  Jihočeského muzea (všechny expozice a výstavy).

  V místě konání soutěže je možnost zakoupení jídla a pití.

  Pořadatelé nezajišťují místa k parkování.

  Pro soutěžící je zajištěna komentovaná prohlídka archeoskanzenu Trocnov,

  rodiště J. Žižky z Trocnova. Doprava zajištěna.

  Bližší informace viz propozice.

  (modelforum.cz/soutěže/rok 2025/Jihočeský kapr nebo www.muzeumcb.cz)

  

  bodovací soutěž

  

  soutěž líbí-nelíbí

  

  tradiční akce „Slep si svůj model“

  

  prohlídka prostor muzea

  

  občerstvení zajištěno

  Soutěž je pořádána ve spolupráci s kulturním

  centrem VONWILLERKA - www.vonwillerka.eu

  50. výročí

  V rámci soutěže oslaví klub

  založení.

  

  v prostoru před muzeem bude připravena

  prezentace současné i historické výzbroje

  a výstroje armády České republiky

  a klubů vojenské historie

  

  vzpomínka na Františka Trejtnara

  (310. a 313. peruť RAF)

  40.

  11. října 2025 9:00-16:00

  Muzeum starých strojů a technologií Žamberk

  Žamberecký

  Žamberecký

  divočák

  divočák

  Klub plastikových modelářů Žamberk

  zve všechny příznivce

  plastikového modelářství na

  ročník soutěže

  Akce se koná za  nanční podpory města Žamberka a  rmy Teddies.

  Materiální podporu zajišťuje Ministerstvo obrany ČR

  a Čs. obec legionářská.

  Sponzorům děkujeme za ceny pro soutěžící modeláře

  INFO Eduard88

  Září 2025

• Strana 1

  1. 11. 2025

  Klub plastikových modelářů České Budějovice

  a Dům dětí a mládeže České Budějovice

  ve spolupráci s Jihočeským muzeem

  Vás zvou na

  Jihočeské muzeum v Č. Budějovicích, Dukelská 1, Č. Budějovice

  Doba konání pro veřejnost: 9:00 – 16:00 hodin

  Vstupné: 70 Kč, děti do 12 let vstup zdarma

  1. 11. 2025

  VÝSTAVU A SOUTĚŽ

  PLASTIKOVÝCH MODELŮ

  JIHOČESKÝ KAPR

  V rámci zakoupení vstupného na výstavu a soutěž Jihočeský kapr, opravňuje vstupenka i návštěvu

  Jihočeského muzea (všechny expozice a výstavy).

  V místě konání soutěže je možnost zakoupení jídla a pití.

  Pořadatelé nezajišťují místa k parkování.

  Pro soutěžící je zajištěna komentovaná prohlídka archeoskanzenu Trocnov,

  rodiště J. Žižky z Trocnova. Doprava zajištěna.

  Bližší informace viz propozice.

  (modelforum.cz/soutěže/rok 2025/Jihočeský kapr nebo www.muzeumcb.cz)

  

  bodovací soutěž

  

  soutěž líbí-nelíbí

  

  tradiční akce „Slep si svůj model“

  

  prohlídka prostor muzea

  

  občerstvení zajištěno

  Soutěž je pořádána ve spolupráci s kulturním

  centrem VONWILLERKA - www.vonwillerka.eu

  50. výročí

  V rámci soutěže oslaví klub

  založení.

  

  v prostoru před muzeem bude připravena

  prezentace současné i historické výzbroje

  a výstroje armády České republiky

  a klubů vojenské historie

  

  vzpomínka na Františka Trejtnara

  (310. a 313. peruť RAF)

  40.

  11. října 2025 9:00-16:00

  Muzeum starých strojů a technologií Žamberk

  ŽambereckýŽamberecký

  divočákdivočák

  Klub plastikových modelářů Žamberk

  zve všechny příznivce

  plastikového modelářství na

  ročník soutěže

  Akce se koná za  nanční podpory města Žamberka a  rmy Teddies.

  Materiální podporu zajišťuje Ministerstvo obrany ČR

  a Čs. obec legionářská.

  Sponzorům děkujeme za ceny pro soutěžící modeláře

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé,

  vítejte u zářijového Infa. Protože o tom, co jsme v srpnu dělali v Americe píše Jakub v Tail End Charlie a o tom, čím Amerika třese světem, mám tím na mysli Velká Nádherná Cla, jsem napsal extra článeček, zbývá mi jen, abych vám dnes na tomto místě napsal pár dobrých a pádných důvodů, proč se máte letos vypravit na E-day. Tak jdeme na to.

  Letošní E-day se poprvé koná v Litoměřicích. Litoměřice jsou už samy o sobě dobrý důvod k návštěvě. Je to krásné město, jedno z nejstarších v Čechách, možná je to vůbec nejstarší české město. Sídlo arcibiskupa, s mnoha památkami, paláci, kostely, krásným náměstím, hospodami, hospůdkami, bary i kavárnami. A kavárny jsou důležité, pokud si chcete dobře pokecat s kamarády, k nezaplacení, zvlášť pokud ještě dělají dobré kafe a k tomu něco dobrého k zakousnutí. Takové jsou v Litoměřicích nejméně dvě. Pokud by vám to přišlo málo, tak věřte, že to málo není. Spousta měst může být rádo, že má jednu dobrou kavárnu, a některá nemají ani to. Z toho plyne, že v Litoměřicích se dá dobře strávit volný čas, což je mimochodem dobrý důvod opět protáhnout E-day do neděle, vrátit ho do podoby dvoudenní akce. Letos to tak nebude, letos končíme v sobotu večer, ale já osobně budu za dvoudenní E-day patrně silně lobovat. Můžete se ke mně přidat, pokud se vám bude v Litoměřicích líbit.

  I když E-day končí v sobotu, i tak je tu důvod protáhnout si výlet do neděle a obhlédnout okolí, které je stejně úchvatné jako město samo. Kolem jsou hrady i zámky, kraji dominují dvě věže Hazmburka, na který je krásný výhled z nedalekého Košťálova, úchvatné jsou skryté pozůstatky hradu Kostomlaty pod Milešovkou. Milešovka také stojí za výšlap, stejně jako Lovoš, i když na nich nejsou hrady. Jeden hrad je skrytý v Opárenském údolí, které stojí za procházku, kousek od Litoměřic se tyčí mohutný vrch Kalich s pozůstatky unikátního hradu možná nejslavnějšího českého vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, který se po tom, co se k nelibosti Litoměřických měšťanů usídlil na Kalichu psal Jan Žižka z Kalicha. V Čechách máme ale i jiné slavné vojevůdce, jeden z nich, generál Laudon, ten co má bílou čepici a jede skrz vesnici a jsou tam kolem něj ty různé ženské, znáte tu písničku, že, tak ten za sedmileté války taky válčil v okolí Litoměřic, bydlel tehdy na zámku v Budyni nad Ohří a kousek od sjezdu z dálnice D8 na Most porazil Prusy. Tehdy tam s ním bojoval i jistý baron Trenck, to je ten, co ho mají v Brně v kryptě kapucínského kláštera jako mumii a pojmenovali tam po něm pivo. Bitevních polí české historie je kolem Litoměřic víc, ale abych nezapomněl na ty zámky, jsou tu krásné objekty, je tu už zmíněný zámeček v Budyni nad Ohří, zajímavé jsou Libochovice, a naprosto úchvatné jsou Ploskovice, tam mají v zámeckém parku taky dobrou kavárnu a spoustu pávů, na ty si dejte bacha, kradou a klovou do aut. Kousek dál je městečko Úštěk, tam se taky dobře jí a mají tam dobré kafe, a na druhou stranu směrem na Prhu je zase Terezín, neblaze proslulý jako židovské ghetto za druhé světové války a vězení pražského Gestapa v Malé pevnosti, ale také je to skvost barokní pevnostní architektury a za mě je procházka po hradbách nebo ve hradbách něco, co by cti dbalý modelář rozhodně neměl minout. Už vám to stačí? Není to zdaleka všechno, napadá mě ještě třeba podzemní továrna Richard nebo chemička v Lovosicích, která patří jednomu chlapíkovi, kterého možná nedej bože národ zvolí ve stejnou sobotu kdy bude E-day premiérem… tak já už toho místopisu nechám, doufám, že jsem vás trochu navnadil. Věřte mi, že pokud to v Litoměřicích jednou zkusíte, tak se sem budete rádi vracet a my budeme mít důvod tam s E-dayem zůstat. Přesnější představu můžete získat z videí průběžně publikovaných na našem Facebooku.

  Tak pojďme na program. Začínáme v pátek v podvečer prezentací novinek a našich plánů a jednou besedou. Tady ještě nevím, s kým tahle beseda bude, kandidátů je víc a musím z nich vybrat jen jednoho. V sobotu pokračujeme víceméně tradičně, začínáme besedou s piloty MiGů-21F, kterou moderuje Honza Zíka. Pak budou Kotle, jeden s Fredym Riedelem ze Speciál Hobby, moderovaný Zbyňkem Škopánem a Petrem Švihovcem, a druhý pak budou moderovat Jindra Štěrbáček společně s Kateřinou Boreckou. Jindra se po několikaleté pauze vrací k moderování Kotle, má vymyšlený nový formát, čímž by měl Kotel dostat nový modernější šmrnc, a bude se mnou, a abych vás nenudil, tak k tomu Jindra přibere ještě pana kolegu Muzikanta, bývalého arcinepřítele. Asi čeká, že tím debata dostane větší grády a já mu přeji, aby mu to vyšlo. Poslední diskusi pak povede Jarda Háječek s Kateřinou Boreckou. Honza bude moderátor, Katka bude host. Katka je nastupující hvězda našeho oboru i naší firmy a mám jisté podezření, že na téhle diskusi bude úplně narváno. Tyhle diskuse se budou konat v hale G, hned vedle haly D kde bude umístěný stánek Eduardu. Pokud by vám tyhle diskuse nestačily, nebo by vám přišly moc oficiální nebo byste prostě měli chuť na pivo nebo na kafe, tak se stavte v Kavárně u jezírka, to je taková dřevěná boudička s jezírkem s rybičkami kolem, a tam se budeme střídat já, Katka Borecká a Petr Švihovec a povedeme tam takové kratší, neformální rozhovory se zajímavými lidmi z naší firmy i odjinud, například si tam budeme povídat s panem Burešem o jeho diorámatu bitvy u Chlumce. Ta se konala v roce 1813, válčili tam Rusové, Rakušani a Prusové proti Francouzům, které tam porazili, zajali tam francouzského generála Vandama a byla to dnes poněkud opomíjená bitva s celoevropským dosahem. Byla to vlastně největší vítězná bitva svedená naší armádou na českém území. Tehdy ta naše armáda byla armáda rakouská, ale to se všechno a spoustu jiného dozvíte právě v Kavárně u jezírka, když tam přijdete.  

  Pokud vám tohle všechno jako nějaký důvod pro návštěvu E-daye a Litoměřic nestačilo, a chtěli jste dát třeba přednost parlamentním volbám, které se shodou náhod také konají v sobotu 4. října, tak na vás teď zkusím ještě hmotný prospěch. Kromě zářijových a říjnových novinek, které, jak jistě chápete, budou 4. října už notně okoukané a tak trochu nudné, představíme na E-dayi i nejméně dvě listopadové novinky. 

  Tou první bude MiG-21F-13 Profipack 1/48. Máme hotové všechny formy, lisujeme, krabici, návod i obtisky máme v tiskárnách a další komponenty také vyrábíme. Stejně jsme na tom s limitkou Efka. Tyto stavebnice z předprodejové akce začneme balit příští týden, obchodníkům je budeme expedovat podle všeho společně se říjnovými novinkami ve druhé polovině září, a předplatitelům pak během třetího zářijového týdne. Profipacky budeme balit týden před E-dayem a předpokládám, že jich tam vezmeme asi 500. Ne že bych očekával, že se všechny prodají, ale radši ať jich tam máme víc, než aby nám nějaké chyběly. MiG-21F umí překvapit, na limitku Efka jsme nakonec dostali předobjednávky na 1850 kusů.

  Druhou listopadovou novinkou na E-dayi bude S-199 v měřítku 1/48. Kdo jste byli na mých přednáškách v Plzni nebo v Haptonu, anebo sledujete Modelfórum, tak už víte, že to nebude klasická stavebnice, ale že Mezka vydáme v nové řadě Eduard Brassin Hybrid. To je nová řada kompozitních stavebnic, kde drak letadla, křídla, trup, ocas, a další díly jako je vrtule nebo překryt kabiny budou klasicky lisované z plastu, a detaily jako celý kokpit, podvozek včetně šachet, budou 3D tisky. Toto řešení přinese různé výhody jak pro výrobce, tak pro modeláře. Ty modelářské výhody budou spočívat především ve vysoké kvalitě detailů, za které ale nebude modelář muset platit neúměrným množstvím práce, kterou by musel vložit do tak detailního modelu. Kupříkladu podvozková šachta, která vy se u klasické stavebnice lepila z pěti dílů, bude u Brassin Hybridu z jednoho dílu a bude na sobě mít detaily, které by z plastu nešly vyrobit. Obdobné to bude s kokpitem, kde bude vůbec největší úspora práce. O této řadě i o tom, co v ní chystáme dál, jsem mluvil právě v Hamptonu a také v Plzni, a budu o ní mluvit i na MR v Liberci. A pak samozřejmě na E-dayi, kde si budete moct S-199 prohlédnout a případně i koupit. Na Modelfóru se právě o S-199 i o smyslu nebo nesmyslu řady Brassin Hybrid diskutuje. Jako u všeho nového, co se v Česku objeví, je tam řada negativních názorů, nicméně na české poměry ta diskuse probíhá v až nečesky optimistickém duchu. A na E-dayi se to všechno rozštípne a všichni uvidí, co je ten nový výrobek vlastně zač.

  Už jsem vás přesvědčil? Pokud ještě stále ne, zkusím to přes jídlo. Láska prochází žaludkem a na letošek máme na E-day zajištěné asi nejrozsáhlejší cateringové služby, jaké kdy na E-dayi byly, pokud ovšem nepočítám food court v Galerii Butovice. Ale ten náš letošní catering má potenciál porazit i ty Butovice.

  E-day jistě bude stát za to, abyste ho prožili beze zbytku. Ale ani o zmíněné volby nemusíte přijít. A neměli byste. Nezapomeňte, že existuje něco jako je voličský průkaz, který si snadno zařídíte na vašem obecním či městském úřadě, a odvolit můžete v pátek nebo v sobotu i v Litoměřicích. Rady k tomu, jak tím projít co nejsnadněji, už brzy najdete na webových stránkách e-daye (www.eday.cz).

  Ještě jednu věc vám chci říct. Než jsem se pustil do úvodníku, napsal jsem boxart story o Ki-115 Curugi. To je právě teď zářijová novinka v edici Heavy Retro. S Curugi je ale problém, že o jejím obrázku není moc co napsat. Proč to tak je vysvětluji v tom článku, a abych tam měl co psát, tak jsem psal i o historii vzniku té stavebnice a jejím významu pro vývoj výroby stavebnic v Eduardu. To souvisí s tím, že v posledním čísle EMD, vydaném minulý týden, jsme začali vydávat nový seriál Plastos o historii plastikového modelářství v Čechách a v okolí. Zatím jsme u začátků, někde v osmdesátkách, ale za dvě tři pokračování už se tam objeví i Eduard a s ním i stavebnice a mezi nimi bude i důkladněji popsaný dnes jen tak trochu naznačený příběh Curugi a toho, co vše nám přinesla. Zajímá-li vás tedy, jak to bylo s vývojem a výrobou stavebnic v Eduardu i jinde, kdo a jak se na tom všem podílel a co všechno jsme přitom zažili, pak sledujte nový seriál Plastos v našem časopise EMD. Je to úžasný, dramatický, zábavný, a místy i krvavý příběh, který vás bude dozajista bavit!

  Těším se na vás v Liberci nebo v Šumperku, a pokud se tam nepotkáme, tak v Litoměřcích!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Tariffs!

  V této stati bych vám chtěl, vážení modeláři, vysvětlit naši reakci na zavedení amerických cel. To je vpravdě historická záležitost, která hýbe světem už od dubna, kdy došlo k první vlně uvalování různých celních sazeb na různé státy světa. Že tato událost není zákazníkům lhostejná, ukázaly i naše dva posty na Facebooku, v nichž jsme ohlásili pozastavení posílání zásilek do USA z důvodu zrušení bezcelního režimu pro individuální zásilky (de minimis) a zastavení příjmu zásilek do USA ze strany evropských pošt, a vysvětlovali i náš budoucí postup. Reakce na ně byla bouřlivá, diskuse dlouhá a vypjatá. Něco takového se u nás na Facebooku strhne málokdy.

  Ono tedy, po pravdě řečeno, je uvalování celních sazeb na všechny státy světa pěkný chaos. V srpnu situace kolem cel gradovala jednak navýšením americké celní sazby na evropské zboží, tím pádem i na naše výrobky na 15% z předchozí výše této sazby 10%, zavedené v dubnu krátce po nástupu Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. Na konci srpna se pak situace vysloveně vyhrotila po tom, co evropské pošty zastavily příjem malých zásilek pro individuální zákazníky v USA v důsledku zrušení systému de minimis. Ten umožňoval zasílání malých zásilek v hodnotě do 800 USD adresátům v USA bez toho, že by se za tyto zásilky vybíralo clo nebo jakákoli jiná forma daně. Během posledních měsíců, zhruba od června, procházel tento systém poněkud chaotickým vývojem, takže po pravdě řečeno, v srpnu už bylo poměrně složité dobrat se toho, co vlastně platí a co bude platit od 28. srpna. Nebudu vás zatěžovat vyprávěním o tom, jak se to celé vyvíjelo, ztratili byste se v tom, takže výsledek připomínající rozetnutí pověstného gordického uzlu je vlastně vysvobozením. Žádná výjimka nebude, na všechno bude 15% clo a basta!

  Na to ovšem reagovaly evropské pošty výše zmíněným zastavením přijímání zásilek pro individuální zákazníky, které dosud trvá. To byl od pošt i jiných dopravců celkem logický krok, protože lze očekávat, že by zákazníci, typicky zákazníci e-shopů, odmítli přijmout zásilky, za které by najednou museli zaplatit dalších 15% z deklarované hodnoty zásilky. Pošty se tedy evidentně obávaly, že uvíznou v patové situaci, kdy adresát balík odmítne a pošle ho zpět. Takové jednání zákazníků by pro pošty znamenalo značné ztráty, a pro odesilatele ovšem také. Celé by to bylo na hraně poštovní apokalypsy a celkového kolapsu služeb. Navíc z vyjádření pošt vyplynulo, že po obnovení služeb bude clo a náklady s proclením, platit odesílatel. Pošta pak zprostředkuje odvedení cla americké celní správě (USCBP), zaplacení poplatků, a následné bezproblémové doručení zásilky zákazníkovi. Ve chvíli, kdy toto píšu, není jasné, zda je tento postup explicitním požadavkem americké strany a součástí výnosu o zrušení systému de minimis, nebo zda jde o iniciativu evropských pošt a dalších dopravců, z nichž někteří tuto službu začali ve stejnou dobu nabízet jako standardní součást odbavení zásilky. To znamená přenesení povinnosti zaplatit clo na exportéra, což je naprosto ofenzivní záležitost, která se netýká jen individuálních odesílatelů, ale také e-shopů, jako je ten náš. Alespoň na první pohled, protože na to, aby jen tak z ničeho nic platil takové vysoké poplatky, nikdo nemá. Ani exportér, ani importér. Jen aby bylo jasno, normální stav je, že clo platí importér, tedy ten, kdo zboží do země, uplatňující clo, dováží. Ten si pak ovšem zaplacené clo promítne do svých cen. Je to další náklad, musí se s ním počítat. Představa, že by někde kdokoli zaplatil dodatečnou daň ve výši 15 % a s konečnou cenou v obchodě by to nepohnulo, je zcela iluzorní.  

  Clo zkrátka zvyšuje cenu dováženého produktu v cílové zemi. Pokud je clo nízké, v řádu řekněme jednotek procent, zvedne se cena jen málo nebo vůbec. Vláda importujícího státu si vybere nějaké ty daně navíc, nicméně cenový systém zůstává stabilní a všichni mohou být spokojeni. Teoreticky, protože v minulosti tomu tak nebývalo, a zavádění celních sazeb byť v řádu jednotek procent mívalo poměrně drastické následky v podobě inflačních tlaků a zpomalení hospodářského růstu. Zavedení cel vládou USA na konci dvacátých let dvacátého století je považováno za významný faktor, vedoucí k vypuknutí Velké hospodářské krize ve třicátých letech. Současná cla, zavedená administrativou prezidenta Trumpa, ale v řádu jednotek procent nejsou. Americká vláda pálí větším kalibrem. V dubnu vyhlásila cla na zboží z EU 10%, v srpnu je navýšila na 15%. U jiných zemí jsou cla ještě vyšší. U tak vysokých cel už je pro koncového zákazníka v cílové zemi úplně jedno, kdo clo zaplatí. Clo se dříve nebo později propíše do maloobchodní ceny dováženého zboží, takže cla tak jako tak nakonec zaplatí zákazník.

  Při zavedení 10% celní sazby v dubnu jsme postupovali tak, abychom pokud možno udrželi maloobchodní cenu (MSRP) v USA na stejné úrovni a nezdražili. Vzali jsme tedy značnou část zátěže na sebe a snížili jsme prodejní cenu našim distributorům. Zároveň jsme opustili americký systém stanovení obchodní ceny pro distributory a zavedli jsme evropský způsob. Abyste rozuměli, v čem je rozdíl. V Americe se z výrobcem doporučené maloobchodní ceny bez daně, která se oficiálně jmenuje MSRP (Manufacturer´s Sugested Retail Price), stanoví sleva pro obchodníka a z výsledné ceny pak další sleva pro distributora. Obecně to za starých časů bylo tak, že distributor dostal s MSRP slevu 55% a to byla jeho nákupní cena. Staré časy skončily někdy na začátku století s příchodem Číňanů, kteří začali nabízet větší slevy, aby urvali větší podíl na trhu, a od těch dob distributoři chtějí víc. V Evropě je to většinou naopak, výrobce stanoví obchodní cenu, ze které si distributoři v různých zemích vytvoří podle podmínek na jejich trhu svoji Maloobchodní cenu. Rozdíl je také v tom, že v USA je maloobchodní cena na pultech obchodů nebo v e-shopech uváděna bez daně, zatímco Evropě je cena na pultě včetně daně, což je tady DPH (VAT).

  My jsme po uvalení 10% cla přešli na evropský způsob stanovení ceny, a fakturujeme našim americkým distributorům fixní obchodní cenu. Zároveň jsme jim zvýšili jejich marši, to znamená, že jsme jim zlevnili, a tím jsme na sebe vzali část zátěže, kterou naši američtí distributoři nesou. Doporučenou maloobchodní cenu, MSRP, jsme nechali stejnou. Tato operace nám umožnila držet na americkém trhu stabilní cenu a nezdražit. Udělali jsme tedy alespoň z části to, co si Donald Trump a jeho příznivci představovali, že se po zavedení cel stane. Nejsem si jistý, co by se stalo, kdyby cla zůstala na úrovni 10%. Možná bychom museli zdražit, protože jsme se pro udržení cenové hladiny z doby před cly museli vzdát části naší marše. No ale o tomu už nemusíme spekulovat, protože americká administrativa nám tento problém vyřešila, když cla zvedla na 15%. Po tomto kroku už nám tak jako tak nezbylo než zdražit. Zdražení je v průměru 11%, takže to stále není na úrovni celního zatížení 15%, ale nic jiného už nám bohužel nezbývalo. I tak s námi po zavedení 15% cla jeden z našich čtyřech amerických distributorů přestal obchodovat. Řekl, že se mu naše zboží za těchto podmínek kupovat nevyplatí.

  Když jsme odlétali z USA tak to vypadalo, že základní nastavení nového po tarifového systému máme hotové a teď už jen můžeme čekat, jak v něm budeme schopni mi, naši distributoři i naši zákazníci fungovat. Nevěděli jsme, jak budou vypadat změny v systému de minimis, ale věděli jsme, že přijdou a že bychom se s nimi v rámci nového nastavení, tedy s vyšší MSRP a fixní obchodní (exportní) cenou měli vypořádat. To, jak bylo nové nastavení systému doručování oznámeno, nás moc nepřekvapilo, stále věříme, že se s tím vypořádáme. Nejčerstvější zpráva z USA ale říká, že federální odvolací soud shledal většinu Trumpových cel nezákonnou. Upřímně řečeno, začínám propadat mírné skepsi. Dokážeme se vypořádat s lecčím, ale chaos, v němž nikdo pořádně neví, co platí a co ne, je to nejhorší, co může nějakou zemi a obchod s ní potkat. Bůh ochraňuj Ameriku, a jestli Ti, Bože, zbude nějaká volná kapacita, tak si prosím Tě vzpomeň i na nás. Amen!

   Vladimír Šulc

• Letecká vojna na Ukrajine

  Táto snímka zachytáva výcvik ukrajinských pilotov na Mirage 2000-5F ešte vo Francúzsku a zverejnili ju francúzske ozbrojené sily. Autorovi článku sú známe dve videá stíhačiek Mirage počas letu už na Ukrajine. Sú však veľmi nekvalitné a dá sa z nich rozoznať len to, že prídavné nádrže pod krídlami sú zospodu natreté na žlto.

  
  

  Prvá strata Mirage 2000

  
  

  Text: Miro Barič 

  
  

  Na bojovom i politickom poli sa aj v tomto sledovanom období udialo veľa vecí, ale celková situácia sa od 1. 7. do 31. 7. 2025 veľmi nezmenila. Ukrajinské vzdušné sily zaznamenali ďalšiu citeľnú stratu, keď pri nehode prišli o prvú stíhačku Mirage 2000-5F, ktoré Francúzsko dodalo na prelome februára a marca tohto roku.

   

   

  Začneme najprv stručným opisom politického vývoja. Ten je úzko prepojený aj so situáciou na bojisku, ako si neskôr viackrát ukážeme. Americký prezident Donald Trump na začiatku sledovaného obdobia potvrdil, že dodávky zbraní Ukrajine boli v júni skutočne zastavené. Išlo však o rozhodnutie ministra obrany Peta Hesgetha. Zastavený bol prísun kľúčovej výzbroje, ako sú rakety pre protivzdušné systémy Patriot, strely Stinger, rakety pre systémy HIMARS či delostrelecká munícia kalibru 155 mm. Prezident Trump toto rozhodnutie zvrátil a dodávky zbraní obnovil – s jednou podmienkou. Zbrane majú kúpiť európske štáty a dodať ich Ukrajine. Nemecko už súhlasilo, že dodá Kyjevu ďalšie dva systémy Patriot a Nórsko neskôr oznámilo, že ich pomôže Berlínu zaplatiť.

  Americký prezident tiež začal strácať trpezlivosť so svojím ruským náprotivkom Putinom. Po telefonáte s ním vyjadril sklamanie a neskôr dal Rusku 50 dní na to, aby súhlasilo s prímerím, inak zavedie vysoké, až 100-percentné clá na štáty, ktoré od Moskvou stále kupujú ropu a plyn. Na konci sledovaného obdobia Trump toto ultimátum ešte viac skrátil na 10 dní. Výsledkom tak bolo stretnutie na Aljaške, kam Putin za Trumpom pricestoval. Tento summit sa uskutočnil až v nasledujúcom mesiaci, nadväzuje však na tieto udalosti, preto ho spomíname už teraz – a možno povedať, že žiadne hmatateľné výsledky nepriniesol a zo strany Kremľa išlo opäť iba o zdržiavaciu taktiku a hru o čas.

  Na bojisku sa situácia veľmi nezmenila. Rusko sa neustále snaží útočiť a darí sa mu postupovať, ale iba pomaly a za cenu veľkých strát. To platilo v sledovanom období najmä na Pokrovskom smere. Naopak, v ukrajinskej Sumskej oblasti sa ruský útočný potenciál vyčerpal a ukrajinské ozbrojené sily postupovali pomaly naspäť smerom ku hranici.

   Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu fotiek zobrazujúcich prípravy stíhačiek Su-27 na bojový let.

  
  

  Smutné rekordy

  Na ukrajinskom nebi priniesol mesiac júl ďalší smutný rekord. Počet ruských dronových útokov na ukrajinské mestá bol najvyšší od začiatku invázie. Toto číslo rástlo už tretí mesiac po sebe. V sledovanom období Rusko vypustilo spolu 6297 dronov, čo je o 15 percent viac ako mesiac predtým. Zároveň v júli odpálilo Rusko 198 rakiet a striel s plochou dráhou letu, čo je v tomto roku druhý najvyšší počet po júni.

  V noci na piatok 4. 7. Rusi prvýkrát v sledovanom období prekonali rekord, keď na Ukrajinu vypustili 539 kamikadze dronov Shahed a 11 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Cieľom bol najmä Kyjev, kde bola poškodená aj budova poľského konzulátu. Bola to tiež prvá zo spomínaných súvislostí s politikou – nálet prišiel len pár hodín po telefonáte Putina s Trumpom a bol zrejme ukážkou sily. Hneď nasledujúcu noc, v sobotu 5. 7., bola pri ruskom nálete na Odesu poškodená aj budova čínskeho konzulátu.

  Nový rekord vydržal iba pár dní a v noci na stredu 9. 7. ho Rusi opäť prekonali. Na Ukrajinu vyslali 728 dronov a 13 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Mierili najmä na Luck a Žytomyr. Ukrajinská obrana zostrelila 303 dronov a 7 striel s plochou dráhou letu. Ďalších 415 dronov vyradili rušičky.

  Ďalší rozsiahly nálet prišiel v noci na sobotu 12. 7. a mieril na ciele na západnej Ukrajine, najmä na Ľvov, Luck a Černivci. Vyslaných bolo dokopy 623 dronov a ďalších projektilov. Naopak v noci na nedeľu 13. 7. bol pokoj. Vo vzduchu nebol žiadny dron ani raketa. Takúto noc Ukrajina naposledy zažila 8. 5., cez deň to však Rusi dobehli a vyslali 60 dronov Shahed.

  Keď Trump pohrozil clami na štáty, ktoré s Ruskom stále obchodujú, odpoveďou bol v noci na stredu 16. 7. útok 400 dronov na ciele po celej Ukrajine. Obrana zostrelila 198 dronov a ďalších 145 vyradili rušičky. Zvyšné zasiahli Charkov, Vinnyciu, Kryvyj Rih a ďalšie mestá.

  V utorok 29. 7. ruské nálety zabili 25 ľudí a vyše 50 ich zranili. Najhorší bol zásah väznice Bilenke v Záporožskej oblasti, kde zomrelo 16 väzňov. Zásah nemocnice v Dnepropetrovskej oblasti pripravil o život troch ľudí vrátane tehotnej ženy a v Charkovskej oblasti zahynulo päť ľudí, keď Rusi zaútočili na civilistov čakajúcich v rade na humanitárnu pomoc.

  Najhorší útok, čo sa týka následkov, prišiel na samom konci sledovaného obdobia. V noci na štvrtok 31. 7. vyslali Rusi na Kyjev 309 kamikadze dronov a 8 rakiet Iskander. Ukrajinská protivzdušná obrana zničila 288 dronov a tri rakety. Výbuchy na zemi zabili 31 ľudí a 159 ich zranili. Medzi obeťami boli aj deti – dve prišli o život a 16 ich bolo zranených.

  Pri tomto poslednom útoku na Kyjev použili Rusi podľa ukrajinskej strany aj drony Shahed s prúdovými motormi. Tie majú vyššiu rýchlosť a unesú aj viac výbušniny. Je jasné, že tieto drony spôsobujú Ukrajine čoraz väčšie problémy. Preto sa pri svojich vlastných útokoch na ruské územie v sledovanom období zameriavala na dodávateľský reťazec pre Shahedy. Nejde len o závod na ich výrobu v Tatarstane, ale aj továrne, ktoré produkujú elektroniku či rôzne chemikálie potrebné na výrobu dronov či výbušnín pre ne. Dôležitým cieľom bola aj ruská ropná infraštruktúra. Útoky na ňu sa začali opäť stupňovať.

  Z útokov na ciele súvisiace priamo s bojovou činnosťou na fronte sú dobre zdokumentované dva. Vo štvrtok 3. 7. ukrajinské drony zničili ruský sklad munície v Charcyzku v okupovanej časti Doneckej oblasti. Jeho výbuch je zachytený na viacerých videách. Deň predtým, v stredu 2. 7., zlikvidovali ukrajinské rakety veliteľské stanovište ruskej 155. gardovej brigády námornej pechoty v obci Korenevo v Kurskej oblasti. Táto kedysi elitná jednotka bola v bojoch na Ukrajine viackrát prakticky zničená a musela byť opakovane vybudovaná odznova. Teraz bolo zlikvidované jej velenie. Pri ukrajinskom údere zomreli generálmajor Michail Gudkov, plukovníci Nariman Šichaliev, Leonid Bašchardin a Sergej Iljin, major Šamil Murtazalijev a kapitán Alexander Šipunov. Ide len o tých, ktorých mená sú známe. Podľa nekrológu, ktorý zverejnila ruská veteránska organizácia, bolo pri tomto útoku zabitých viac ako 10 dôstojníkov.

  Na druhej strane, v rovnakom čase sa aj Rusom podarilo niečo podobné. Pri nálete na mesto Huljajpole v Záporožskej oblasti bol zabitý plukovník Serhij Zacharevič z ukrajinskej 110. mechanizovanej brigády a najmenej jeden ďalší dôstojník, Dmitro Romaniuk.

   

  Starostlivosť o F-16

  V sledovanom období sa objavili aj dve správy súvisiace s ukrajinskými stíhačkami F-16. Organizácia Vráť sa živý s podporou štátnej spoločnosti Ukrnafta vyvinula pre ukrajinské vzdušné sily mobilný komplex, ktorý sprevádza lietadlá F-16. Tie sa musia často presúvať medzi letiskami, aby sa vyhli neželanej ruskej pozornosti. Nie všade sú vybavení na ich servis a prípravu na let. Teraz môže F-16 pri presune čakať na novej základni takýto mobilný komplex. Jeho súčasťou je aj kamión s návesom na plánovanie misií, v ktorom prebieha aj briefing pilotov. Do tohto ekosystému patria aj mobilné zariadenia na zavesenie zbraní pod krídla F-16. Predtým bolo na zavesenie jedného kusu munície potrebných 10 až 12 ľudí. S týmto vybavením na to stačia traja.

  Menej pozitívnou správou je, že v radoch ukrajinského letectva pôsobil zradca, ktorý sa snažil poskytovať Rusku informácie a pomáhať im tak plánovať útoky na základne lietadiel F-16 a Mirage 2000. Ukrajinská SBU ho však v závere sledovaného obdobia zatkla. Hrozí mu doživotie.

   Ukrajinská stíhačka F-16 a mobilný komplex, ktorý pomáha s údržbou lietadiel pri presunoch medzi letiskami.

  
  

  Ruské straty

  Rusko v sledovanom období preukázateľne prišlo o tri lietadlá. Ani jedna strata však nenastala počas bojového letu a iba jedna mala priamu súvislosť s vojnou proti Ukrajine. K prvým dvom stratám došlo pri nehodách. Hneď v utorok 1. 7. sa pri leteckej základni Savaslejka v oblasti Nižného Novgorodu zrútil stíhací bombardér Su-34.

  Stroj mal byť na cvičnom lete, keď sa mu počas priblíženia na pristátie nevysunula ľavá podvozková noha. Posádka dostala príkaz na katapultovanie, ktorý aj splnila. Navigátor, major Alexander Pavlov, však pri tom utrpel zranenia, ktorým podľahol. Nehoda môže súvisieť s vyšším opotrebením a horšou údržbou techniky počas bojového nasadenia proti Ukrajine.

  Len pripomenieme, že na konci predchádzajúceho obdobia prišlo ruské letectvo o niekoľko ďalších zničených a poškodených Su-34 pri ukrajinskom útoku na leteckú základňu Marinivka pri Volgograde. V priebehu jedného týždňa tak stratilo šesť týchto strojov.

  K ďalšej nehode došlo v nedeľu 6.7. v hĺbke ruského územia – pri letisku Kaštak v okrese Čita v Zabajkalskom kraji. Pri tvrdom núdzovom pristátí tam bolo neopraviteľne poškodené vrtuľové dvojplošné lietadlo An-2. Na palube bol pilot a 10 parašutistov. Z týchto 11 osôb sa deväť zranilo. A prečo o tom píšeme v súvislosti s vojnou na Ukrajine? Stroj patril polovojenskej organizácii DOSAAF, ktorá vznikla ešte hlboko za čias Sovietskeho zväzu a jej cieľom je „výchova k obrane vlasti“.

  K tretej potvrdenej strate došlo v noci z piatka 25. 7. na sobotu 26. 7. na leteckej základni Armavir v ruskom Krasnodarskom kraji. Sabotéri tam podpálili lietadlo Su-27UB. Požiar poškodil jeho zadnú časť a zrejme aj motory.

   Ruský Su-34 zachytený 1. 7. pri leteckej základni Savalejka s nevysunutou jednou nohou podvozku.

  Major Alexander Pavlov 1. 7. pri havárii Su-34 zahynul.

  Generálmajor Michail Gudkov zomrel 2. 7. pri ukrajinskom údere na veliteľstvo ruskej 155. gardovej brigády námornej pechoty.

  An-2 organizácie DOSAAF, ktorý havaroval 6. 7. pri výcviku parašutistov.

  Satelitná snímka od spoločnosti Maxar z 20. 8. 2023 zobrazuje An-72 odstavený v leteckom závode v Odese. Na tomto mieste bol zničený v noci z 18. na 19. 7. 2025.

  
  

  Ukrajinské straty

  Ukrajina stratila v sledovanom období päť lietadiel. Dvakrát sa tak stalo pri ruských náletoch na ukrajinské letiská. V sobotu 12. 7. na ploche Medzinárodného letiska Černivci zhorel po ruskom útoku turbovrtuľový dopravný An-26 patriaci Štátnej službe Ukrajiny pre mimoriadne situácie, ktorá riadi záchranné zložky v krajine. V noci z piatka 18. 7. na sobotu 19. 7. sa zas cieľom ruského náletu stal letecký závod v Odese. Zničených alebo poškodených bolo viacero budov a hangárov. Okrem toho bolo zasiahnuté aj lietadlo An-72, ktoré však stálo na jednom mieste od roku 2021 a bolo teda zjavne neletuschopné.

  Oveľa horšia strata postihla ukrajinské letectvo v utorok 22. 7. vo Volynskej oblasti. Po štarte na bojový let ohlásil pilot stíhačky Mirage 2000-5F kritické zlyhanie palubných prístrojov a katapultoval sa. Lietadlo spadlo do močaristej oblasti a ostala po ňom len veľká jama, ktorá sa rýchlo zaplnila vodou. Pilot pristál na padáku a vzápätí ho našla záchranná a pátracia skupina. Jeho stav bol hlásený ako stabilný. Nehodou sa začal zaoberať Štátny úrad pre vyšetrovanie.

  Na tomto mieste však spomenieme aj jednu dobrú správu pre Ukrajinu. Francúzsko jej pôvodne chcelo poskytnúť 10 stíhačiek Mirage 2000-5F, no najnovšie tento počet zdvojnásobilo na 20 kusov. Zatiaľ nie je jasné, kedy všetky sľúbené lietadlá dodajú. Celkovo má Francúzsko 28 strojov vo verzii Mirage 2000-5F.

  Dve straty utrpelo aj ukrajinské armádne letectvo. Obe sa týkali nasadenia ľahkých lietadiel proti dronom. Prvá bola zverejnená vo štvrtok 3. 7., ale s najväčšou pravdepodobnosťou k nej došlo už skôr. Taktická letecká skupina Civilnej leteckej hliadky prišla o jeden stroj v Charkovksej oblasti. Posádka vyviazla bez zranení. Typ lietadla nebol zverejnený.

  V Dnepropetrovskej oblasti zahynuli v piatok 18. 7. dvaja letci z Odeskej pobočky Civilnej leteckej hliadky, ktorá spadala pod 11. brigádu armádneho letectva. Typ lietadla opäť nebol zverejnený, ale nášivka spomínanej jednotky zobrazuje Jak-52. O život prišiel pilot a veliteľ celej jednotky, plukovník Konstantin Oborin a strelec, starší seržant Roman Kucenko. Stalo sa tak počas bojovej misie na odrazenie ruského leteckého útoku. Ich Jak-52 sa pravdepodobne stal obeťou blízkej explózie ruského dronu.

  Po dopade Mirage 2000-5F do močaristej pôdy zostal 22. 7. iba kráter, ktorý sa rýchlo zaplnil vodou.

  Plukovník Konstantin Oborin, pilot, ktorý zahynul 18. 7. pri bojovej misii na lietadle Jak-52.

  Strelec Roman Kucenko, ktorý 18. 7. zahynul spolu s plukovníkom Oborinom.

  Nášivka 11. brigády armádneho letectva, v ktorej Oborin a Kucenko slúžili.

  
  

  Turbo Čmeliak s raketami proti dronom

  Posledné dva incidenty podčiarkujú, akou nebezpečnou prácou je lovenie ruských dronov. Jeden z pilotov ukrajinskej Civilnej leteckej hliadky s volacím znakom „Stalker“ prezradil, že za sedem mesiacov bolo jeho lietadlo poškodené až 43-krát! Zakaždým ale bolo opravené a vrátilo sa do akcie. Rozhodne to však nie je činnosť, z ktorej by mali poisťovne radosť...

  Ukrajina však musí hľadať a skúšať všetky spôsoby, ako proti hrozbe kamikadze dronov bojovať. Rusko totiž svoje Shahedy tiež neustále vylepšuje. V poslednom čase napríklad lietajú vyššie a nesú väčšiu výbušnú nálož – a najmä, útočí ich každý mesiac čoraz viac.

  Jednou z možností je dať ľahkým lietadlám možnosť zasahovať Shahedy z väčšej diaľky. Na ukrajinskom nebi sa tak objavilo poľnohospodárske lietadlo českého (resp. československého) pôvodu Z-137T. Ide o pokračovateľa slávnej rodiny, na ktorej počiatku stojí Z-37 Čmeliak.

  Lietadlo bolo zachytené na krátkom videu. Nesie zeleno-šedú kamufláž a na zadnej časti trupu má dva biele pruhy, ktoré sú poznávacím znakom armádneho letectva. Pod centroplánom sú dve dodatočné nádrže a pod krídlami dve rakety R-73. Na mieste, kde sú závesníky rakiet, vidno okolo celého krídla dva tmavé pruhy – zrejme zosilnenie poťahu.

  Rakety R-73 majú infračervené navádzanie a dosah 30 až 40 km podľa verzie. Na lietadle Z-137T sú na závesníkoch AKU-73. Samotný stroj nemá žiadny radar ani iné prístroje na zameranie dronov. Do príslušného priestoru musí teda pilota naviesť pozemné riadiace stredisko. Potom už prácu preberie raketa, ktorá je plne autonómna a cieľ si nájde sama. Na to však potrebuje elektrickú energiu. Je teda pravdepodobné, že Z-137T dostal na tento účel dodatočný generátor.

  Objavili sa hlasy, ktoré pravosť videa spochybňujú na základe toho, že Z-137T nemá štandardnú kamufláž a modro-žlté identifikačné prvky používané na fronte. K tomu možno povedať len toľko, že ani na jednej z doteraz známych fotiek nemajú stroje Jak-52 rovnakú štandardnú kamufláž. Väčšinou nesú pôvodné civilné sfarbenie, no vyskytli sa aj poriadne divoké pokusy o maskovací náter. Modro-žlté identifikačné prvky, ktoré sú potrebné na fronte, nosia aj Jak-y len striedmo – väčšinou ich nesú len na smerovom kormidle. Tieto ľahké lietadlá sa totiž nepohybujú v blízkosti frontovej línie, ale s ruskými dronmi bojujú vo vnútrozemí.

  Použitie rakiet R-73 je tiež spochybňované, pretože ide údajne o príliš nákladnú výzbroj, ktorú je proti Shahedom zbytočné používať. Nuž, na predchádzajúcich riadkoch sme videli, k čomu vedie streľba zblízka na dron, ktorý nesie nálož výbušniny s hmotnosťou niekoľko desiatok kíl – ku stratám lietadiel a niekedy, žiaľ, aj k stratám na životoch ich posádok. A to sa netýka len Jak-52. Ukrajina je pre nedostatok munície pre pozemnú protivzdušnú obranu nútená používať proti dronom aj prúdové stíhačky a v minulosti takto stratila viacero strojov MiG-29 a Su-27. Dokonca aj dve zo štyroch stratených F-16 boli zničené troskami zostrelených dronov.

  Preto je použitie rakiet R-73 zasahujúcich z väčšej vzdialenosti logické z pohľadu bezpečnosti. Navyše, R-73 nie sú pre Ukrajinu finančne nákladné. Ide o staršie rakety sovietskej výroby, ktorých má v skladoch pomerne veľa. Za posledné tri roky nedošlo k situácii, kedy by sa ruské a ukrajinské lietadlá k sebe priblížili natoľko, aby bolo možné R-73 použiť vo vzdušnom boji. Životnosť týchto rakiet nie je nekonečná, a tak je lepšie „minúť“ ich na boj proti dronom. Nejde o plytvanie – Shahed môže zasiahnuť cenný cieľ, preto je výhodnejšie použiť takúto raketu, ako nechať si zničiť elektráreň alebo priemyselnú halu.

  Ozbrojené sily Ukrajiny rakety R-73 už dlho používajú z rôznych prispôsobených pozemných odpaľovacích zariadení. Lietadlo Z-137T je niečo podobné, len oveľa mobilnejšie. Navyše môže štartovať z neupravených trávnatých plôch – je teda flexibilnejšie a ťažšie zničiteľné na zemi. Jeho použitie navyše môže v boji proti dronom odľahčiť prúdové stíhačky, ktorých prevádzka je oveľa drahšia.

  Z-137T s dvojicou rakiet R-73. Všimnite si tmavý pás na krídle – ide zrejme o zosilnenie poťahu.

  Výbuch dronu vedľa krídla Jak-52. Z rozsahu explózie vidno, že lov Shahedov je nebezpečná záležitosť.

  Niektoré stroje Jak-52 pri lovení dronov stále lietajú v civilnom sfarbení.

  Iné Jak-52 dostali rôzne divoké kamufláže.

  Tento MiG-29UB sa nedávno mihol vo videu ukrajinských vzdušných síl. Na nose má symboly zostrelov troch dronov a jednej strely s plochou dráhou letu. Na videu má pod krídlami štyri rakety R-73. Lietadlá ako Z-137T by mohli prúdové stroje v tejto úlohe odľahčiť.

• Ki-115 Curugi

  Text: Vladimír Šulc

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 11192

  
  

  Ki-115 Curugi je velmi specifické letadlo, zkonstruované pro sebevražedné mise. Šlo o technologicky jednoduchý letoun, který bylo možno stavět rychle a ve velkých sériích. Naštěstí válka skončila včas na to, aby k žádnému bojovému nasazení těchto letadel nedošlo. Většina ze 104 vyrobených strojů byla dodaná bez nátěru, jen s nastříkanými výsostnými znaky. Do služby se letouny nedostaly, po válce byly buldozerem shrnuty na okraj letiště a zahrnuty hlínou. A tam jsou dodnes. Jeden poměrně dobře zachovalý kus, převezený po válce do USA, je dnes vystaven v Pima Air and Space Muzeum v Arizoně, hned vedle B-29 Superfortress. Tedy letounu, který svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki ukončil druhou světovou válku a s ní spojené krveprolití, ke kterému by bez tohoto, dnes obvykle odsuzovaného činu, bezesporu došlo, a Curugi by se na něm jistě významnou měrou podílely.

  Z hlediska žánru, kterému se právě teď věnujeme, tedy popisu dění na titulním obrázku stavebnice, to není nic moc. Letadla nelétala, nebojovala, v podstatě není o čem psát. Naštěstí. O čem ale psát lze je historie vzniku stavebnice Ki-115. To je také zajímavý příběh a já vám ho teď povím.

  Historie výroby plastikových stavebnic v Eduardu je dlouhá. První dvě stavebnice, plovákové Sopwithy Baby a Schneider v měřítku 1/72, jsme představili na podzim roku 1992. Byly to typické short-runy devadesátých let se všemi jejich neduhy, se spoustou zástřiků, bez sesazovacích prvků a s nic moc detaily. Formy a lisování pro nás nejprve zajišťovala firma MPM, dnes Special Hobby. Poměrně rychle jsme potom začali spolupracovat s Pavlem Vanďalíkem a jeho otcem, kteří také vyráběli, a dodnes vyrábějí epoxidové formy, ale protože oba jsou vyučení nástrojaři, měly jejich formy mnohem lepší technologickou úroveň a kvalitu výlisků. To byl velký pokrok, velký kvalitativní skok! Na konci devadesátých let jsme pak začali budovat vlastní nástrojárnu. Zavedli jsme galvanické, už byly kovové formy. Všechny předlohy pro stavebnice ale stále vznikaly ručně. Na vrcholu využívání této technologie je vyráběli dva předlohářští mistři, Zdeněk Sekyrka a Jindřich Balon, kteří si postupně kolem sebe vybudovali tým odlévačů, obráběčů, nástrojařů a lisařů. Nicméně devadesátky byly mimo jiné také dobou rychlého nástupu digitalizace a počítačů a tehdy ještě stále nové cadové programy pronikaly do všech oblastí průmyslu. My jsme s cadovou konstrukcí měli dlouhodobé zkušenosti, lepty jsme začali v počítačích konstruovat už v roce 1990 a stejně tomu bylo i s obtisky.

  Vždycky jsme věděli, že staré heslo „práci strojům“ stále platí. S příchodem nového tisíciletí jsme se proto pustili do projektu digitalizace nástrojárny. Šli jsme na to velkoryse, sehnali jsme si financování, které nám umožnilo nakoupit na tehdejší dobu kvalitní stroje, programy i první CNC frézku. Netroškařili jsme, na konstrukci jsme vybrali program Unigrafix, dnes Siemens NX. Dokázali jsme postavit i základ konstrukčního a programátorského týmu, který tvořili jednak naši zaměstnanci, a jednak nově příchozí odborníci z tehdy rušených starých strojírenských podniků v okolí. Celá řada těchto zakladatelských osobností je v Eduardu dodnes a to, co od nás dostáváte je stále jejich práce. Začátky ovšem byly krušné. Hodně jsme se naučili na školeních a hodně jsme už uměli, ale dělali jsme nové věci, se kterými nikdo neměl zkušenosti, jejichž nabytí bylo draze zaplacené.

  První projekt, který jsme úspěšně dotáhli do konce, byl motor pro Bf 108 v 1/48. Další kus už byl ambicióznější, to byl čtvrtkový Sopwith Camel. I tento projekt jsme dotáhli do konce, ale nebyli jsme moc spokojeni. Některé pasáže stavebnice nevypadaly tak, jak jsme si představovali, bylo to celé takové hrubé a neforemné, a ani formy nefungovaly tak, jak jsme si představovali. Dalším projektem pak byla právě Curugi. Zvolili jsme ji ne proto, že bychom byli duší Kamikaze, byť to tak ze zpětného pohledu vlastně vypadá, ale protože jsme potřebovali nějaké jednoduché letadlo, do jehož konstrukce můžeme promítnout poznatky z konstrukce Camela a navíc si vyzkoušet některé nové věci. Z nich to nejpodstatnější bylo nýtování. Celý povrch modelu jsme onýtovali. Na trh jsme ji s velkým očekáváním poslali na trh na začátku roku 2004 a dostali jsme za ní od recenzentů co proto. Největší kritika byla na nýty. Psalo se o tom, že povrch vypadá jako prostřílený z kulometu a že tudy cesta rozhodně nevede. Bylo to tak intenzivní, že jsme se rozhodli nýty stáhnout. V té době jsme už intenzivně pracovali na Mirage IIIC, kterou už jsme nenýtovali a udělali ji klasicky, jen s nýty podél paneláže. K nýtování jsme se pak vrátili až po dalších osmi letech s příchodem další vlny inovací a zavedení přímo frézovaných a jiskřených forem vyráběných z Certalu, speciální hliníkové slitiny vyvinuté pro výrobu vstřikovacích forem. 

• Na dohled od Malty

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 11194

   

  Středomořský ostrov Malta byl jedním z nejvýznamnějších strategických bodů v oblasti mezi jižní Evropou a Afrikou. Říkalo se, kdo ovládá Maltu, ten může kontrolovat zásobovací trasy mezi Itálií a Marokem, Alžírskem, Tuniskem a Lybyí či obsazenou částí Egypta. Proto byly o „britskou“ Maltu svedeny tvrdé boje. Italská Regia Aeronautica začala s bombardováním v červnu 1940, od roku 1941 se do bojů zapojila rovněž Luftwaffe, operující z pevninské Itálie a později ze Sicílie.

  S příchodem Luftwaffe se boje zintenzivnily a svého vrcholu dosáhly v roce 1942. Sám ostrov byl však velmi vyčerpán nejen pokud šlo o civilní obyvatelstvo, ale také o vojenské zásoby, zbraně a techniku Spojenců. Britské zásobovací konvoje byly decimovány a britská obrana byla i přes vytrvalost, vynalézavost a odvahu obránců téměř na pokraji zhroucení.

  Bod zvratu přišel s přelomem léta 1942, kdy začala bránící se RAF získávat převahu a neustávající italské, a především německé útoky doprovázely stále větší ztráty. S následným podzimem se situace pro německé a italské letce stala kritickou. Do tohoto období patří také příběh boxartu Antonise Karydise s pestře kamuflovaným Ju 88.

  Jednou z jednotek podílejících se na bombardování Malty byla KG 77. Velitelem její II. Gruppe byl Hptm. Heinrich Paepcke. Tento Watterscheidský rodák byl ve svých téměř dvaatřiceti letech zkušeným bombardovacím pilotem. Jeho vstupu do Luftwaffe v roce 1935 předcházela služba v obchodním loďstvu (Handelsmarine) a kratší mezizastávka u Wehrmachtu. V roce 1939 absolvoval pilotní výcvik a od té doby se jeho denním chlebem i osudem stal střemhlavý bombardér Ju 88A.

  Tento dvoumotorový letoun velmi dobře plnil Hitlerovy tužby po Schnelbomberu (rychlém bombardéru), schopném bleskově zasáhnout pozice nepřítele a rychle se vrátit na vlastní území, a při tom mít šanci ubránit se nepřátelským stíhačům. Ač se role Junkersu Ju 88 během let 1939 – 45 vyvíjela a měnila, zejména proto, že charakter války v jejích posledních dvou letech použití útočných letounů Luftwaffe značně omezoval, předurčené použití Ju 88 jako bombardéru zůstalo dominantní takřka až do konce války.

  První Paepckeho bojovou jednotkou byla Kampfgeschwader 30, ke které nastoupil v prosinci 1939.  Již po několika měsících, v dubnu 1940, se stal velitelem její 7. Staffel a o pět měsíců později mu byl udělen Rytířský kříž.

  V říjnu 1941 byl Heinrich Paepcke povýšen do hodnosti Hauptmann a převzal velení II. Gruppe KG 77, se kterou se přesunul do Středomoří. Z italské základny Comiso jeho jednotka od ledna 1942 podnikala útoky na Maltu a její zásobovací cesty, převážně námořní konvoje. Luftwaffe, a spolu s ní i Regia Aeronautica nepolevovaly ani v útocích na infrastrukturu RAF, zejména ve snaze oslabit stoupající schopnost Spojenců uštědřovat útočníkům stále těžší rány. Mezi bombardovacími cíli se tedy často objevovala maltská letiště.

  Tak tomu bylo i 17. října 1942, kdy KG 77 zaútočila na letiště Luga v jižní části ostrova. Krátce po půl sedmé ráno se severovýchodně od Malty objevila skupina sedmi Ju 88, doprovázená přibližně 25 stíhači. Proti útočníkům takřka okamžitě odstartovalo ze základny Ta Qali pět Spitfirů od 249. squadrony RAF, ke kontaktu s nepřítelem však nedošlo. V 6:45 odstartovalo z Hal Far dalších osm Spitfirů 185. squadrony, ke kterým se brzy přidaly letouny ze základny Luga – osm od 126. squadrony a čtyři od 1435. squadrony. Jihovýchodně od hlavního města Valletta, přibližně 12 mil od nejvýchodnějšího bodu Malty, u městečka Żonqor došlo k boji, při kterém bylo několik Ju 88 sestřeleno a většina ostatních byla donucena odhodit svůj pumový náklad do moře a otočit zpět.

  Pilotem jednoho z útočících Spitfirů byl americký stíhač F/Lt Ripley O. Jones z Cooperstownu ve státě New York, sloužící ve Volunteer Reserve RAF.  Během střetu se skupinou Ju 88 se čelně srazil s Junkersem Heinricha Paepckeho. Oba piloti při srážce zahynuli a jejich letouny se zřítily do moře. Z Paepckeho Junkersu se během pádu podařilo některým z členů osádky vyskočit, byli z moře vyloveni a zajati (některé zdroje uvádějí, že osádka zahynula celá).

  Stíhači RAF v tomto boji mimo jiné nárokovali čtyři zničené bombardéry, včetně Paepckeho Junkersu sraženého Jonesem, další dva pravděpodobně zničené a jeden poškozený.  F/Lt. Jones byl jedinou ztrátou tohoto boje mezi piloty Spitfirů. Jeden další Spitfire se vrátil domů s poškozením, jeho pilot byl nezraněn.

  Heinrich Paepcke byl posmrtně vyznamenán Dubovými ratolestmi (Eichenlaub) ke svému Rytířskému kříži a povýšen do hodnosti Majora.

  Spojencům se i přes tvrdé boje podařilo Maltu uchránit. Po vítězství u El Alameinu, a zejména po vylodění Spojenců v Severní Africe v listopadu 1942, přestala být Malta pro Německo a Itálii natolik důležitou, aby si na ní dále lámaly zuby a intenzita útoků značně oslabila. Později, v létě 1943, se ostrov stal významným prvkem invaze na Sicílii. 

• Markingy pro Ki-115 Tsurugi 1/48

  COL A

  První fáze aplikace kamufláže

  Američané objevili v hangáru továrny v Óta řadu dokončených Ki-115. Jednotlivé stroje ukazovaly postup při aplikaci kamufláže. Na dokončený letoun v barvě kovu byly nejprve nastříkány japonské výsostné znaky a černý pruh proti oslnění na hřbetu přídě. Na dřevěné svislé ocasní plochy, výškovku a na křidélka potažená plátnem byla aplikována světle šedá barva.

   

  COL B

  Druhá fáze aplikace kamufláže

  V dalším kroku byly na trup a na horní plochy křídla naneseny bílé široké lemy kolem Hinomaru a aplikována byla také část zeleného kamuflážního nátěru okolo bílého lemu.

   

  COL C

  Třetí fáze aplikace kamufláže

  Poslední fází tvorby kamufláže byl nástřik horních ploch tmavě zelenou barvu, zatímco spodní plochy byly nastříkány světle šedou barvu.

• Markingy pro Ju 88A-4 1/48

   COL A

  1./KG 1, Charkov-Vojčenko, Sovětský svaz, leden 1943

  I. Gruppe Kampgeschwader 1 byla založena 1. května 1939 přejmenováním IV. Gruppe 152. Původní KG 152 byla pojmenována po Paulu von Hindenburgovi, pojmenování Hindenburg převzala i nově vzniklá KG 1. Tato jednotka, zpočátku vyzbrojená bombardéry He 111, se s nimi zúčastnila bojů nad Polskem, Francií, Velkou Británií. Do bojů nad Sovětským svazem již zasáhla s novou výzbrojí, jíž byly bombardéry Ju 88A. V polovině roku 1943 byl Stab, I. A II. Gruppe po krátkém odpočinku v Německu přesunuty na jižní frontu. Koncem roku 1943 byla celá Geschwader vybavena bombardéry He 177 Greif. Během působení na východní frontě v zimních měsících byly letouny kvůli lepšímu maskování přetírány smytelnou bílou barvou. Její nanesení v polních podmínkách způsobovalo její odírání a loupání během provozu. Stroj nese rozpoznávací prvky používané na východní frontě v podobě žlutého pruhu na trupu před ocasními plochami a žlutě natřené spodní plochy konců křídla.

  
  

  COL B

  Hptm. Klaus Häberlen, Stab I./KG 51, Bagerovo, Sovětský svaz, duben 1943

  Budoucí držitel Rytířského kříže, Klaus Häberlen, se narodil 14. dubna 1916 v Geislingenu. Jeho vojenská kariéra začala 1. dubna 1935 u Wehrmachtu, leteckou kariéru začal studiem na Grosse Kampffliegerschule v Lechfeldu dne 1. listopadu 1936. V srpnu 1940 byl jmenován velitelem 2. Staffel KG 51, vyzbrojené Junkersy Ju 88. S KG 51 létal po celou svou bojovou kariéru, zúčastnil se cca 300 bojových misí, za což byl 18. března 1943 dekorován Německým křížem ve zlatě a k 20. červnu 1943 obdržel Rytířský kříž. V říjnu 1943 po slovní rozmíšce s Göringem byl zbaven velení jednotky a nadále působil ve štábních funkcích. Zemřel 7. dubna 2002 v Konstanzi. Během působení ve funkci velitele I. Gruppe KG 51 používal tento Ju 88, nesoucí na přídi nejen znak KG 51 Edelweiss, ale také znak svého bydliště, erb města Memmingen.  Je autorem knihy A Luftwaffe Bomber Pilot Remembers.

  
  

  COL C

  4./KG 54, Catania, Sicílie, jaro 1943

  Po předchozím působení v bojích nad Francií, Velkou Británií a nad širými pláněmi Sovětského svazu byla i II. Gruppe KG 54 na konci října 1943 přesunuta k sesterským Gruppe KG 54, působících již dříve se svými Ju 88 na jižní frontě převážně proti Maltě, lodním konvojům zásobujícím tento ostrov či bojující vojska na africké půdě a také proti spojeneckým letištím a přístavům v Alžírsku, Libyi a Tunisku. KG 54 Totenkopf se také zúčastnila podpory německých vojsk v bojích v Africe. Během nasazení na jižní frontě byla kamufláž strojů změněna ze standardní kamufláže v podobě lomených polí na horních a bočních plochách barvami RLM 70/71 a spodních ploch v barvě RLM 65, na nástřik horních a bočních ploch barvou RLM 79, zatímco spodní plochy byly v barvě RLM 78. Horní RLM 79 byla doplněna o vlnky barvami RLM 70 a bílou barvou, spodní plochy obdržely vlnky barvou RLM 70. Od malování znaku jednotky, umrlčí lebka se zkříženými hnáty, viditelná na Ju 88 v předchozích bojích, se v roce 1943 pomalu opouštělo, o jeho umístění na přidi nechť modelář rozhodne sám, z fotografií tohoto stroje není jasné, zda zde byl či ne. 

  
  

  COL D

  W.Nr. 140206, Hptm. Heinrich Paepcke, Stab II./KG 77, Gerbini, Itálie, říjen 1942

  Heinrich Paepcke se narodil 11. prosince 1910 ve vestfálském Wattescheidu. V květnu 1929 započala jeho kariéra u obchodního loďstva, v červenci 1934 vstoupil do řad armády, v roce 1935 se přihlásil k Luftwaffe, jíž zůstal věrný až do své smrti. Po leteckém výcviku byl v prosinci 1939 zařazen ke KG 30, vyzbrojené Junkersy Ju 88. V dubnu 1940 byl jmenován velitelem 7. Staffel, v září 1940 byl dekorován Rytířským křížem. K 1. říjnu 1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a jmenován velitelem II. Gruppe KG 77, v té době na odpočinku a přezbrojení na letišti Ansbach a připravující se na nasazení na jižní frontě. Na sicilské letiště Comiso byla Paepckeho jednotka přesunuta v lednu 1942, odtud podnikala útoky na Maltu a proti dopravě zásob na tento ostrov. Dne 17. října 1942 byl v zobrazeném stroji Hptm. Paepcke spolu se svou osádkou zabit během čelní srážky se Spitfirem přibližně 15 km od pobřeží Malty během náletu na letiště Luqa. Heinrich Paepcke byl posmrtně dekorován Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži a povýšen do hodnosti Major. Kamufláže jeho stroje, tvořená lomenými poli v barvách RLM 70 a 71 na bočních a horních plochách, byla doplněna o skvrny barvami RLM 65 a RLM 79.

  
  

  COL E

  W.Nr. 1016, Lt. Johannes Geismann, 1./KG 77, Catania, Sicílie, září 1942

  Johannes Geismann se narodil 20. června 1920 v Hattingenu v Porúří a k Luftwaffe se dobrovolně přihlásil 15. listopadu 1939. Po leteckém výcviku byl v létě roku 1941 zařazen k 1. Staffel KGr. 606, specializující se na útoky proti lodní dopravě. Geismann svůj první úspěch proti lodím dosáhl 29. srpna 1941 a jeho skóre začalo narůstat i po přesunu jednotky v prosinci 1941 na letiště Catania na Sicílii. V září 1942 byla jednotka přejmenována na 1./KG 77, v prosinci 1942 obdržel Lt. Geismann Rytířský kříž za potopení 98.000 BRT nepřátelských lodí. V potápění lodí pokračoval až do srpna 1944, kdy absolvoval stíhací výcvik a následně přešel k noční stíhací IV./NJG 1. Dožil se konce války, po válce vstoupil do obnovené Bundesluftwaffe, z níž odešel do důchodu dne 30. září 1979 v hodnosti Oberst im Generalstab. Zemřel 15. srpna 1994 v Aurichu. 

  
  

  COL F

  Lt. Gerhard Brenner, 1./LG 1, Eleusis, Řecko, březen 1942

  Gerhard Brenner, rodák z württemberského Ludwigsburgu, se narodil 29. srpna 1918. Dne 3. listopadu 1937 vstoupil do Luftwaffe a po výcviku byl 28. listopadu 1939 zařazen k 2./LG 1, v té cobě vyzbrojené Heinkely He 111. Na počátku roku 1940 obdržela jednotka nové Junkersy Ju 88A, s nimiž se zúčastnila tažení proti Francii, Velké Británii, Jugoslávii a Řecku. V květnu 1941 během bojů proti lodní dopravě ve Středomoří zasáhl britský křižník, v červenci 1941 byl vyznamenán Rytířským křížem. Dne 14. června 1942 opustilo posádku Oblt. Gerharda Brennera štěstí a po zásahu protiletadlovou palbou během útoku na lodní konvoj a jeho doprovod dopravující zásoby na těžce zkoušenou Maltu, byla donucena opustit svůj stroj sto kilometrů jižně od Kréty. Část posádky se dostala do záchranného čluny, ale pravděpodobně se utopila v bouři jižně od ostrova Gavdos. Posádka se nikdy nenašla…

• Markingy pro Bf 108 1/32

  COL A

  Stab J/88, Legie Condor, Španělsko, 1938

  Legie Condor byla leteckou bojovou jednotkou, vyslanou na pomoc španělským nacionalistům během tamní občanské války. Letouny Bf 108 Taifun bylo vybaveno štábní velení J/88 a používalo je pro kurýrní, pozorovací a spojovací lety. Bf 108 dodané k Legii Condor létaly na španělském nebi od července 1937 do května 1939, nasazeno tam bylo 10 až 15 strojů. Zbarvení všech ploch tvořila barva RLM 63. Bílé konce křídla, bílá směrovka s černým křížem, černé kruhy na trupu a černé kruhy s bílým křížem na křídle byly označením nacionalistických letounů.

   

  COL B

  Německo, září 1939

  Tento Taifun dostal kamufláž složenou z německých předválečných barev RLM 61, RLM 62 a RLM 63 na horních a RLM 65 na spodních plochách. Nátěr byl zřejmě aplikován přes tovární zbarvení, protože na letounu nejsou patrné žádné popisky.

   

  COL C

  I./JG 27, Innsbruck, Rakousko, 1941                      

  Tento Taifun byl kurýrním letounem I./JG 27 a je zobrazen tak, jak byl zdokumentován na základně v Innsbrucku v roce 1941. Stíhací jednotky běžně používaly tento typ pro své kurýrní, spojovací a kondiční lety. Letoun měl standardní kamuflážní schéma tvořené poli barev RLM 70/71 na horních plochách a barvou RLM 65 na spodku křídla. Imatrikulace TI+EY byla doplněna znakem I. Gruppe / Jagdgeschwader 27 na obou stranách přídě.

   

  COL D

  Sonderkommando Blaich, Tripolis, Libye, leden 1942                     

  Sonderkommando (speciální oddíl) Blaich, pojmenované po svém veliteli Hptm. Theo Blaichovi, bylo    v roce 1942 vybaveno v Lybii letouny He 111, nicméně do stavu jednotky náležel také tento spojovací stroj. Taifun KG+EM byl upraven pro službu v tropických podmínkách a obdržel pouštní kamufláž sestávající z pískové základní barvy se zelenými skvrnami na horních a bočních plochách. Nejzajímavějším bojovým počinem této jednotky byl úspěšný bombardovací nálet na spojenecký sklad paliva ve Fort Lany 22. ledna 1942, ve kterém hrál vedlejší úlohu také zobrazený stroj.

• Tail End Charlie

  IPMS USA Nationals 2025

   

  Text: Jakub Nademlejnský

   

  Letošní IPMS USA Nationals se konala první víkend v srpnu ve státě Virginia, konkrétně v hale Convention Center ve městě Hampton. Rád bych čtenářům, především těm z Evropy přiblížil, jak taková americká výstava probíhá, protože pravděpodobně žádná akce pořádaná v Evropě neprobíhá tak dlouho a nenabízí tak bohatý program.

  Celá akce začíná vlastně už v úterý přípravami prostor a stavěním prodejních stánků v hale prodejců. My jsme však stánek postavili až ve středu dopoledne, což byla lepší situace než minulý rok, kdy nám zboží dorazilo až ve středu večer. To byl celkem problém vzhledem k tomu, že brány pro návštěvníky se otevírají již ve středu po obědě. Velká část především oněch nejvášnivějších modelářů pojímá tuto akci jako prakticky celotýdenní záležitost. Zkrátka se z celých Států sletí do předem zajištěných hotelů, které jsou v těsném okolí výstavní haly a příjemně tam se stejně zaujatými přáteli stráví celý týden. Celá akce končí v sobotu večer vyhlášením výsledků soutěže.

  Během týdne se letos konalo okolo 50 seminářů a workshopů v krásně zařízených přednáškových místnostech. Dále jsou organizátory zajištěny výlety autobusem po okolních zajímavých místech. Mezi ty letošní patřilo například Mariners Museum, Hampton Roads Naval Museum, Military Aviation Museum, muzeum Nauticus, jehož součástí je také bitevní loď třídy Iowa, USS Wisconsin. A myslím si, že není ani zapotřebí psát o desítkách prodejců, kteří měli prodejní stánky v největší hale, kterou od covidu pamatuji.

  Letos se na stolech s vystavenými modely sešlo téměř 3 000 modelů, což dělá z této akce jednu z největších na světě. Sečteno a podtrženo, na IPMS Nats je zkrátka co vidět i zažít a rád bych navnadil čtenáře jak z USA, tak i z Evropy nebo jiných koutů světa na další ročník, protože rozhodně je o co stát.

  A v tom, kde se bude příští rok IPMS konat, je právě další zvláštnost oproti akcím v Evropě. Nats se totiž koná každý rok na jiném místě. Členské kluby mají možnost odprezentovat svůj návrh pořadatelství pro období za dva roky. Členové IPMS USA pak během akce hlasují a vybírají vítězný návrh. Nyní tedy již víme tedy, že Nats se bude příští rok konat ve dnech 5. - 8. srpna ve státě Indiana ve městě Fort Wayne a za dva roky to bude 14. - 17. července ve státě Alabama, ve městě Huntsville.

  Za náš eduardí tým mohu s klidným svědomím říct, že na tuto akci jezdíme nesmírně rádi. Je to jedinečná možnost setkat se tváří v tvář s našimi zákazníky, slyšet jejich zpětnou vazbu na naše produkty, která je většinou velice pozitivní a cítíme, že jsme tam upřímně a vřele vítáni. Minulý rok nám například skupinka modelářů pomáhala stavět stánek, letos nám jeden náš zákazník, a nyní již i přítel, pomohl včas zavézt zboží. Zkrátka Amerika je plná milých a přívětivých lidí. Letos jsme také uspořádali na našem stánku první tombolu. Díky přihlížejícím účastníkům a jejich bouřlivým reakcím jsme se u ní velice nasmáli a jistě ji zopakujeme i příští rok, dokonce uvažujeme o jejím zařazení na dalších výstavách.

  Na závěr bych chtěl zmínit, že jsme letos také měli jedno poprvé, a to dlouhý přednáškový blok, který jsme si s panem Šulcem rozdělili. On mluvil o připravovaných novinkách na následující měsíce, já o 3D tiskárnách, budoucnosti 3D tisku v Eduardu a také nové řadě modelů, která se v Eduardu chystá. Jeden modelář si vše důsledně zapisoval a poté z našich přednášek napsal rozsáhlou reportáž. Pokud jste na ni na internetu nenarazili, tak nezoufejte. Plány do budoucna, které jsme na Nats prezentovali, vám budeme představovat i nadále během konce léta a podzimu. Vladimír Šulc už s tím začal, o víkendu přednášel na plzeňském Velbloudu. Vrchol těchto prezentací pak proběhne na E-dayi, kde si modeláři již budou moci zakoupit i první z této nové řady modelů. A to je pro dnešek vše, více prozrazovat nebudu, pusťte si třeba náš nový podcast s Kateřinou Boreckou, kde se zase dozvíte o něco více. Hezký zbytek léta!

  Šťastný výherce plachty s boxartem E-2C Hawkeye z tomboly.

  USS Wisconsin, jedna z atrakcí na tour, které byly součástí letošní IPMS.

  Kotvící Atlantická flotila v Norfolk Naval Station. Třetí loď zleva je letadlová loď třídy Nimitz USS George H. W. Bush (CVN-77).