08/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 srpen 2025

  # 186

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 srpen 2025

  # 186

• Strana 3

  eduard

  eduard

  SRPEN 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – září 2025

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  15,000th Limited 1/48

  P-40N Warhawk Royal Class 1/48

  Eyes of the Fleet Limited 1/72

  Bf 109G-10 ERLA ProfiPACK 1/72

  P-40E 1/48

  P-40N 1/48

  Bf 109K-4 1/48

  S-2 Tracker 1/48

  Vystřelovací sedadlo KM – 1M

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Ruské letiská

  v plameňoch

  Z Atolu na Atol

  Z Greifů na Stodevítky

  4

  8

  36

  40

  68

  76

  78

  90

  96

  108

• Úvodník

  vítejte u srpnového Infa. Srpnové novinky jsou odedneška v prodeji, naopak včera na našem e-shopu skončil předprodej Efky, MiGu-21F-13 v československých službách. To je samozřejmě velmi specifická záležitost, výrazně orientovaná na náš domácí trh a české a slovenské zákazníky, přesto jsme se dostali na velmi slušná čísla předobjednaných stavebnic.

  Dobrý den, vážení přátelé,

  vítejte u srpnového Infa. Srpnové novinky jsou

  odedneška v prodeji, naopak včera na našem

  e-shopu skončil předprodej Efky, MiGu-21F-13

  v československých službách. To je samozřejmě

  velmi specifická záležitost, výrazně orientovaná

  na náš domácí trh a české a slovenské zákazní-

  ky, přesto jsme se dostali na velmi slušná čísla

  předobjednaných stavebnic. Nemáme sice ještě

  uzavřené objednávky od obchodníků, ale podle

  našich zkušeností jsou objednávky na e-shopu

  zhruba 20 % celkového počtu, takže to vypadá,

  že vyrobíme a prodáme zhruba 1 500 kusů této

  stavebnice. Abyste rozuměli smyslu našeho

  počínání, ten je v tom, abychom předprodejem

  zjistili přesnou aktuální poptávku a podle ní vy-

  robili tolik stavebnic, kolik jich opravdu prodáme

  a nic navíc. Tento způsob prodeje uplatňujeme

  u nových Royal Classů, a budeme ho uplatňovat

  i u takto specifických a úzce zaměřených pro-

  duktů. Celkem na rovinu, nechceme počty tako-

  výchto stavebnic, majících jen omezený počet

  zákazníků, přestřelit a pak je neprodat nebo je

  později vyprodávat s velkou slevou, ale zrovna

  tak je nechceme podstřelit a nevyužít špatně

  odhadnuté vyšší poptávky. Což je něco, co se

  dnes bohužel stává poměrně často. My stano-

  vujeme počty vyráběných novinek na základě

  předobjednávek od obchodníků. Velmi zjednodu-

  šeně řečeno, u všech novinek vyrobíme dvojná-

  sobek předobjednaných kusů. U doplňků, leptů,

  masek, Brassinů, Spaců a dalších aftermarketo-

  vých produktů, pak udržujeme stav skladových

  zásob podle aktuální poptávky a měsíčních pro-

  dejů. U stavebnic vyrobíme stanovené množství,

  které pak prodáváme tak dlouho, dokud se daná

  položka nevyprodá. To je obvykle několik mě-

  síců nebo i let. To je u Profipacků a Weeken-

  dů žádoucí, u stavebnic řady Limited už méně.

  U nich považujeme za ideální, pokud se udrží

  v sortimentu tři až šest měsíců. Pokud se pro-

  dají rychleji, pak se ptáme obchodníků, zda

  a o kolik těchto stavebnic mají ještě zájem

  a podle poptávky pak případně děláme reedi-

  ci. To se stalo například u Kamikaze Tokkōtai,

  kde jsme první vydání bleskově vyprodali té-

  měř okamžitě po vydání stavebnice. Modeláře

  takový postup mate, vedou pak na fórech a na

  Facebooku diskuse, proč vydáváme Limitku

  v reedici, zatímco jiné Limitky dáváme do výpro-

  deje se slevou. To je proto, že se slevou vypro-

  dáváme ty stavebnice, u kterých jsme vydané

  množství přestřelili a ony nám zůstaly na skladě.

  Stává se to především v časech, kdy se poměry

  na trhu mění a je pak těžké odhadnout, jak se ta

  která novinka bude prodávat. V době po covidu

  a v měsících po začátku ruské války proti Ukra-

  jině se stávalo, že odhady byly optimistické, ale

  trh už rychle zpomaloval, to vedlo ke zpomalení

  až zastavení prodeje některých položek. Dnes je

  na místě značná opatrnost, což ale v některých

  případech vede ke špatnému odhadu. Nicméně

  jak vidno, i v dnešních časech opatrného trhu

  lze vyrobit stavebnici překonávající očekávání.

  Jako byla Kamikaze Tokkōtai nebo Royal Class

  P-40N. Ty nám v červenci popravdě řečeno pěk-

  ně zamotaly hlavu. Obě jsou to složité stavebni-

  ce se spoustou komponent a především výlisků.

  Větší objednávky vedly k větším požadavkům na

  výrobu, která úplně nestíhala, chyběly nám vý-

  lisky, to zpomalilo balení a kompletaci stavebnic

  a následně zdrželo expedici. Bylo z toho nako-

  nec celkem drama, umocněné tím, že podobná

  situace nastala i u Brassinu, kde máme také

  velké objednávky na některé sady, nepřekvapi-

  vě především na sady pro P-40E a N. Situace se

  komplikovala i tím, že jsme stále v procesu vý-

  měny starých 3D tiskáren za nové. Těch nových

  už sice máme sedm, ale to stále nestačí. V srp-

  nu bychom měli instalovat další čtyři tiskárny,

  a to už by mělo výrobu stabilizovat.

  Lépe bychom měli být připraveni na expedici

  Efek. Máme hotové všechny formy, odzkouše-

  ných jich máme šest a pomalu z nich začínáme

  lisovat. Expedice předobjednávek je naplánova-

  ná na konec září a začátek října. Od 29. září do

  3. října, abych byl přesný, tedy týden před

  E-dayem, a to by mělo vyjít. Ostatně, požadavek

  na výrobu je o něco nižší, než v případě P-40,

  a máme i víc času. Alespoň prozatím.

  Srpnové novinky jsou na našem e-shopu ode-

  dneška k dispozici. Dvě, respektive tři z nich byly

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Srpen 2025

• Strana 5

  speciálně připraveny k národní soutěži IPMS

  USA v Hamptonu ve Virginii. Všechny tři jsou

  v řadě Limited, takže můžeme hrdě konstatovat,

  že srpen je významný Limitkový měsíc. Vzhle-

  dem k tomu, že Royal Class P-40N je v podstatě

  také Limitka, tak jde patrně o největší koncent-

  raci stavebnic této řady v jednom měsíci v ději-

  nách Eduardu.

  První z nich je stavebnice Eyes of the Fleet

  1/72, což je E-2C Hawkeye s výlisky Heller

  a čtyřmi markingy strojů, operujících ze zá-

  kladny v Norfolku a na lodích Atlantické flotily

  US Navy. Ke koupi je velmi omezené množství

  těchto stavebnic, pro prodej na našem e-shopu

  je k dnešku k dispozici jen posledních několik

  desítek kusů. Vzhledem k tomu, že výlisky dodá-

  vá jako subdodávku Heller, nebude možné ope-

  rativně navýšit počet kusů, prostě žádná reedice

  v tomto případě nebude. Proto raději neváhejte

  a pokud o stavebnici máte zájem, objednejte ji

  co nejdříve.

  Ono nebude dobré váhat u žádné z těchto srp-

  nových Limitek. Prakticky stejné, ale spíše ještě

  dramatičtější, je to s další „virginskou“ Limitkou,

  Hornetem F-18C v měřítku 1/48. To původně měla

  být klasická Limitka v nákladu 2 000 kusů. Výlis-

  ky k ní měl dodat Kinetic, ale nedodal. Nedoká-

  zal dodávku výlisků včas zkompletovat a odeslat,

  nějak se to kolem jejich výroby celé zamotalo.

  Dohodli jsme se tedy, že Kinetic dodá alespoň

  200 sad výlisků, pošle je letecky, my k nim vy-

  robíme zbytek komponent včetně plnohodnotné

  krabice a zkompletujeme stavebnice tak, aby

  mohly být v Hamptonu v prodeji. I tak z toho bylo

  drama, zásilka, byť letecká, k nám putovala tři

  týdny, a stavebnice jsme nakonec kompletovali

  a odesílali na poslední chvíli tak, aby do Států

  dorazila nejen před výstavou, ale i před navýše-

  ní sazby cla, o kterém se předpokládalo, že bude

  platné ode dneška. Sice si nejsem jist, zda to tak

  je a že slavná nádherná cla platí už dnes nebo

  začnou platit až někdy později, v každém přípa-

  dě Hornety dorazily do New Yorku předevčírem,

  takže včas. Důležitá informace je, že do Ameriky

  jich odletělo 120, zbylých 80 zůstalo doma a ty

  budou v prodeji v rámci Afterparty k IPMS USA.

  Vzhledem k nízkému počtu vydaných stavebnic

  je nebudeme dodávat obchodníkům.

  Třetí srpnová Limitka je opět v řadě Limi-

  ted, tentokrát ale v měřítku 1/48. Předlohou je

  slavný P-40N Warhawk vyzdobený u příležitosti

  15 000 vyrobeného letounu firmy Curtiss se zna-

  ky letectev, která měla letadla firmy Curtiss ve

  výzbroji. Kromě tohoto slavnostního zbarvení

  bude ve stavebnici ještě jedna možnost zbarvení,

  a to stroj Virginského občana, majora Philippa

  E. Colmana od 5. FG z Číny z roku 1944. Tato ver-

  ze zbarvení je provedena podle muzejního stroje

  a nese výsostné znaky Čínské republiky. A asi už

  tušíte, že ani v tomto případě není těchto sta-

  vebnic nazbyt. Vyrobili jsme jich celkem 2 000,

  kolik jsme jich dodali obchodníkům popravdě

  řečeno nevím a kolik jich zbývá také netuším,

  ale moc jich nebude.

  Poslední dnes ohlašovanou srpnovou sta-

  vebnicí je Bf 109 G-10 Erla v řadě Profipack

  1/72. Je to další z našich Stodevítek v měřítku

  1/72. Některé modeláře a odborníky na letou-

  ny Bf 109 možná potěší, že jsme upravili bouli

  na motorovém krytu na pravé straně přídě tak,

  aby odpovídala předpokládanému tvaru kapoty.

  Na pravou stranu přídě Bf 109 G-10 z výroby

  továrny Erla není k dispozici mnoho fotografií,

  nicméně nějaké jsme získali a rozhodli jsme

  se, že se pokusíme tvar přídě uvést do stavu

  přinejmenším blízkého těmto fotografiím. Snad

  se nám to podařilo. Obávám se ale, že v tomto

  případě se určitě najde někdo, kdo ten čumák

  bleskově zkritizuje.

  Se srpnovými novinkami jsme nakonec do-

  balili a obchodníkům dodali reedici stavebnice

  Kamikaze Tokkōtai. A abych udržel nedostatkový

  mód dnešního úvodníku, tak dodám, že ani těch-

  to stavebnic už nám na skladě moc nezbývá.

  EMD

  Určitě jste zachytili, že nevyšlo srpnové číslo

  EMD. Nebudu kličkovat a na rovinu vám řeknu,

  o co jde. Máme celkem významné technické

  problémy se zajištěním obsahu dvou časopisů,

  vydávaných jako měsíčníky. Část tohoto pro-

  blému je způsobena neukázněnými autory, jako

  jsem například já, kteří píší dlouhé články, kte-

  ré pak nestačí včas dokončit a komplikují tak

  práci grafikům a šéfredaktorovi. Rozhodl jsem

  proto, jaksi z titulu svého ředitelského úřadu,

  že EMD bude nadále vycházet jako dvouměsíčník.

  A abych toto své rozhodnutí, které, jak naprosto

  chápu, bude přinejmenším částí čtenářů přijato

  s nevolí, kompenzoval nějakým naopak pozitiv-

  ním rozhodnutím, začal jsem psát nový seriál

  o historii výroby plastikových stavebnic a doplň-

  ků v Česku. Tato sága, kterou jsem pojmenoval

  Plastos, bude samozřejmě zahrnovat i historii

  Eduardu, ale také dalších firem i životní příběhy

  významných osobností, které se na budování to-

  hoto našeho průmyslového odvětví podíleli. Věř-

  te mi, že se dozvíte hodně zajímavých a dosud

  neznámých informací. Bude to zajímavé, místy

  napínavé, někdy strhující, jindy zábavné a občas

  to bude i dramatické. Začneme s tím v srpnu,

  první dva díly už mám hotové. Ti z vás, kteří

  máte zaplaceno roční či půlroční předplatné, se

  nemusíte obávat, že byste o ně přišli. Předplatné

  technicky zařídíme tak, aby se časově prodlou-

  žilo a obsáhlo daný počet vydání.

  Afterpárty

  Afterpárty k IPMS USA začne v úterý 5. srp-

  na a skončí v pondělí 11. srpna. Pozor, sleva se

  v rámci akce nebude vztahovat na srpnové no-

  vinky!

  Pokud by se vám dnešní úvodník zdál poně-

  kud neučesaný, je to proto, že ho píši během teď

  už bezmála čtrnáctihodinového letu z Prahy do

  Phoenixu v Arizoně.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Srpen 2025

• Strana 6

  NOVÝ ONLINE

  MAGAZÍN!

  PLACENÁ PŘÍLOHA

  INFA EDUARD

  Se zakoupením každého čísla magazínu Eduard Modeller´s Den

  získáte 10% slevu na nákup v e-shopu Eduard!

  Upoutávky EMD 08/2025

  NULTÉ ČÍSLO ZDARMA

  Mosquito z Amiens

  Model & Story / Vladimír Šulc, David Formánek

  Nové M-346 pro Nigérii

  Ozbrojené síly světa / Petr Uzsák

  Současný inventář nigerijských vzdušných sil zahrnuje především bojové letouny

  Chengdu J-7 čínské produkce, dále několik kusů nových pákistánských CAC/PAC

  JF-17 Thunder Block 2 a letitou flotilu cvičně-bojových letadel Alpha Jet. Ani jeden

  z uvedených typů nedostačuje náročnějším potřebám, proto nigerijská vláda zvolila

  typ, který bude dostatečně modulární pro bojové i cvičné úkoly.

  Vybraným letadlem se tedy stalo Alenia Aermacchi M-346FA, které je schopno

  pokrýt širokou škálu misí. Celkem se má jednat o 24 kusů, přičemž předávání už

  mělo započít. Výrobce předpokládá naplnění kontraktu ve čtyřech dodávkách,

  každou se šesti letadly.

  Srpnové číslo vyjde

  22. 8. 2025 !!!

• Strana 7

  Plastos – Historie plastikového

  modelářství u nás i ve světě

  Díl první – Počátek / Vladimír Šulc

  Od dětství jsem patřil k těm mnoha tisícům nebo desetitisícům českých

  chlapů a chlapců, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech propadli plas-

  tikovému modelářství. Většina z nás ve svých začátcích nebyli žádní super-

  modeláři. Prostě jsme lepili. Z mého dnešního pohledu ředitele modelářské

  firmy byly sedmdesátky a osmdesátky pro výrobce stavebnic ráj. Výrobců

  bylo málo, konkurence malá, zato modelářů bylo spousta. Skoro každý kluk

  naší generace aspoň jednou nebo dvakrát něco slepil, a spousta z nás zůsta-

  la stavbě modelů věrná. Já také. Svoji první stavebnici jsem dostal od mojí

  maminky v šesté třídě za vysvědčení. Takže znám přesné datum, kdy jsem

  postavil svůj první plastikový model, bylo to 30. června 1973, a byl to Il-10

  od Kovozávodů Prostějov…

  Od válečných křídel k Shinkansenu

  Historická poznámka / Jan Bobek

  Druhá světová válka zanechala hluboké dědictví v oblasti leteckých inovací,

  mimo jiné díky německým a japonským inženýrům. Po skončení konfliktu na-

  šli němečtí odborníci jako bratři Hortenové, Willy Messerschmitt, Alexander

  Lippisch a Wernher von Braun nová působiště v zahraničí, kde pokračovali ve

  své práci, zejména ve Spojených státech a Argentině.

  Do značné míry tito konstruktéři a řada jejich kolegů s bývalými americkými

  nepřáteli spolupracovala dobrovolně. Bratři Hortenové, kteří ke konci války

  dokončili samokřídlo s dvěma proudovými motory se dokonce v posledních

  měsících války na přechod k Američanům aktivně připravovali. Velký počet

  německých konstruktérů byl deportován do Sovětského svazu, později však

  někteří z nich mohli pokračovat v práci i v SRN.

  Naproti tomu japonští konstruktéři jako Jirō Horikoshi, Tadanao Miki, Kiro

  Honjō a Takeo Doi zůstali v poválečném Japonsku, kde tiše přizpůsobili svůj

  talent podmínkám okupované země a podíleli se na jejím přerodu v budoucí

  technologickou velmoc.

  Poslední letecký souboj nad Chorvatskem

  Historie / Marko Jeras

  Dne 8. dubna 1945 se F/Lt Graham Hulse vrátil k 213. Peruti RAF v italském

  Bifernu, aby zde absolvoval svou druhou operační túru a zároveň převzal

  velení letky "A". Svůj první turnus absolvoval z Řecka a byl do jisté míry

  obeznámen se sestavou a typem operací nad Jugoslávií.

  Od počátku dubna 1945 piloti 213. perutě RAF prováděli bombardovací mise

  a pozemní útoky na železniční a silniční dopravu, a také stíhací doprovod

  bombardérů na cíle v Jugoslávii. Dne 12. dubna 1945 jednotka poprvé pou-

  žila přistávací plochu v Prkoši u Zadaru jako své předsunuté letiště. Dne 18.

  dubna 1945 byla peruť na vrcholu aktivity proti ustupujícím kolonám severně

  a západně od Záhřebu. Na podporu tohoto úsilí jednotka denně vysílala šest

  letounů na předsunuté letiště Prkos u Zadaru a bylo tam trvale umístěno

  šest pilotů, vždy na noc. Dne 22. dubna 1945 se objevily zprávy o přesunu do

  Prkosu. Předsunutá skupina perutě měla vyrazit 25. dubna do Zadaru

  a zbývající skupiny ji měly co nejdříve následovat…

• Vystřelovací sedadlo KM – 1M

  Vystřelovací sedadlo KM – 1M (zkratka Kreslo Mikojan – sedačka konstrukce Mikojan, typ – 1, druhé písmeno „M“ znamená modernizovaná) a jeho modifikace pro dvoumístné, cvičně – bojové letouny provedení IM, UM je pracovním prostorem pilota, sloužícím v nouzových a havarijních situacích k opuštění letadel řady MiG – 21MF, bis, MiG – 23MF, ML, MLD, BN a jejich spárek (letounů dvojího řízení) typů MiG – 21UM a MiG – 23U.

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Vystřelovací sedadlo KM – 1M (zkratka Kreslo Mikojan – sedačka konstrukce

  Mikojan, typ – 1, druhé písmeno „M“ znamená modernizovaná) a jeho modifikace pro

  dvoumístné, cvičně – bojové letouny provedení IM, UM je pracovním prostorem pilota,

  sloužícím v nouzových a havarijních situacích k opuštění letadel řady MiG – 21MF,

  bis, MiG – 23MF, ML, MLD, BN a jejich spárek (letounů dvojího řízení)

  typů MiG – 21UM a MiG – 23U.

  Tomáš Dedera

  Vystrelovací sedadlo KM – 1MVystrelovací sedadlo KM – 1M

  Celkový pohled na vystřelovací

  sedadlo KM – 1M demontované

  z letounu kvůli údržbě

  – výstražná cedulka varuje

  před dosud nabitými

  pyrotechnickými prostředky.

  INFO Eduard8

  Srpen 2025

• Strana 9

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Pohled na levou stranu vystřelovacího sedadla

  KM – 1M s vyznačením některých funkčních částí.

  Bezpečné opuštění letadla při vystřelení se

  provádí pomocí kombinovaného vystřelova-

  cího mechanismu KSM při vzletu a přistání,

  při rychlosti vyšší než 130 km/hod., v nulové

  výšce až do výšky 20 km vodorovného letu,

  při dosažení maximální přístrojové rychlosti

  1 200 km/hod.

  Na sedadlo je použit hluboký záhlavník, dvojitá

  rukojeť odpalu DOR na vaně sedadla, omezo-

  vač rozhození rukou a záchytky nohou, poutací

  systém pilota s oblekem KKO – 5 chrání pilota

  proti náporu vzduchu v uvedeném rozsahu vý-

  šek a rychlostí.

  Základní takticko – technická data KM – 1M:

  • Rozměrsedadlašířkaxdélkaxvýška–606x875x1182mm

  • Hmotnostplněvybavenéhosedadla–135kg

  • Maximálníbezpečnárychlostpřikatapultáživevodorovnémletu–1200km/hod.

  • Maximálníbezpečnávýškapřikatapultáži–20000m

  • Výškavystřelenísedadlapřikatapultáživnulovévýšce–max.45m

  • Maximálnípřetíženípřivystřelenísedadla(vesměruhlava–pánev)–max.20g

  • Zdvihvanysedadla(seřízenívýškyvanypodlevýškypilota)–100mm

  • Plochavrchlíkukruhovéhozáchrannéhopadáku–54m²

  • PlochavrchlíkuI.stabilizačníhopadáku–0,1m²

  • PlochavrchlíkuII.stabilizačníhopadáku–2m²

  • Rychlostklesánízáchrannéhopadáku–6m/s

  Hluboký záhlavník

  Poutací systém pilota

  Omezovač rozhození

  rukou

  DOR

  Záchytky nohou

  INFO Eduard

  9

  Srpen 2025

• Strana 10

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Slouží k zahájení procesů vlastní katapultáže. Vystřelení (odpal) sedadla

  provede pilot stlačením a zatažením za dvojitou odpalovací rukojeť (DOR).

  Všechny následující procesy v systému nouzového opuštění sedadla poté

  mají synchronizovanou automatickou činnost až do otevření záchranného

  padáku.

  Hlavní konstrukční části, bloky a systémy KM – 1M:

  1 – Kostra sedadla

  – integruje funkční systémy

  sedadla v jeden celek

  2 – DOR

  1–kostrasedadla

  2–dvojitáodpalovacírukojeť(DOR)

  3–kombinovanývystřelovacímechanismussedadlaKSM,

  4–záhlavník

  5–záchrannýpadákovýsystémPS

  -

  M,série3,4,5

  6–nouzovádávkaNAZ–7(M)

  7–systémprovýškovénastavenívanysedadlapodlevýškysedupilota

  8–ovládacísystémvystřelenísedadla

  9–systémpřípravnýchoperacíprovozníhoanucenéhopřitažení(fixace)pilotaksedadlu

  10–pyrotechnickýsystémnouzovéhoodhozupřekrytukabiny

  11–systémstabilizacesedadla

  12–kyslíkovýsystémsedadla

  13–systémelektrickéhovybavenísedadla

  1 – těleso kombinovaného vystřelovacího mechanismu KSM

  2 – zádová opěra

  3 – vana sedadla

  DOR

  Umístění DOR na vaně sedadla

  Schématická kresba kostry sedadla KM – 1M

  INFO Eduard10

  Srpen 2025

• Strana 11

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  KSM je základním energetickým zdrojem, zabezpečujícím katapultáž pilota

  Skládá se z:

  - vystřelovací mechanismus s pyropatronou PK – 16M

  - raketový motor se zažehovačem PV – 50

  - mechanismus padáků s pyromechanismem s pyropatronou PK – 3 M1

  - mechanismus ramenního přitažení s pyropatronou PK – 3 M1

  KSM je ovládán (spouštěn) pomocí DOR. Předává sedadlu počáteční impuls, v jehož důsledku se sedadlo začne pohybovat po kolejnicích kabiny.

  3 – KSM

  1 – vystřelovací mechanismus

  2 – kladičky pro upevnění sedadla ke kabině

  3 – posuvné táhlo

  4 – prachový urychlovač

  5 – zažehovač

  6 – pyromechanismus odstřelu tyče I. stabilizačního padáku

  7 – trubka

  8 – padákový mechanismus

  9 – nosník

  10 – pyromechanismus ramenního přitažení

  11 – mechanismus ramenního přitažení

  Zadní pohled na KM – 1M – černě zbarvený je mechanismus KSM

  Schéma kombinovaného vystřelovacího mechanismu KSM a jeho hlavních částí

  Padákový automat KPA-4

  KSM

  Elektromechanismus MP-150D

  – pro seřízení výšky sedu pilota

  INFO Eduard

  11

  Srpen 2025

• Strana 12

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Slouží jako opora hlavy pilota při katapultáži a je v něm umístěn II. stabilizační padák.

  Složený ze 3 padáků s poutacím systémem a nouzovou dávkou NAZ – 7.

  Zabezpečuje:

  - stabilizaci a zbrždění sedadla po jeho oddělení od letounu

  - stabilizované klesání sedadla s pilotem do stanovené výšky

  - bezpečné klesání pilota s nouzovou dávkou NAZ – 7

  Skládá se z:

  - první stabilizační padák (I. st. padák) s plochou 0,1 m², určený k natočení sedadla do proudu vzduchu po katapultáži a ke snížení rychlosti pádu

  na rychlost vhodnou pro vypuštění druhého (II.) stabilizačního padáku. I. stabilizační padák je uložen v plátěném pouzdře nad sedadlem nahoře.

  - II. stabilizační padák, s plochou 2 m², určený ke stabilizaci sedadla s pilotem při klesání z velkých výšek, ke snížení rychlosti pádu sedadla na

  rychlost vhodnou pro vypuštění záchranného padáku. Obal s II. stabilizačním padákem je uložen v dutém záhlavníku.

  - hlavní záchranný padák, plocha 54 m², určen k bezpečnému klesání pilota s nouzovou dávkou NAZ – 7 k zemi. Rychlost klesání padáku s pilotem

  je 6 m/s. Padák je uložen v kovovém obalu za zády pilota.

  4 – Záhlavník

  5 – Záchranný padákový systém

  Pohled shora na záhlavník s I. a II. stabilizačním padákem

  Levá strana záhlavníku s I. a II. stabilizačním padákem a hlavním záchranným padákem

  záhlavník

  I. stabilizační padák

  I. stabilizační padák

  II. stabilizační padák

  Hlavní záchranný

  padák

  INFO Eduard12

  Srpen 2025

• Strana 13

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Slouží k zabezpečení zachování základních životních funkcí a bojeschopnosti pilota po katapultáži nebo nouzovém přistání po dobu 3 dnů

  a v případě přistání na vodní hladinu záchranu života pilota s pomocí nafukovacího člunu.

  Existují 3 varianty provedení NAZ – 7, v letectvu ČSLA a později ve Vzdušných silách AČR se používala pouze námořní varianta.

  - námořní varianta: obsahuje základní vybavení, záchranný nafukovací člun pro 1 osobu, světelný značkovač,

  - polární varianta: obsahuje základní vybavení, sněžnice, světelný značkovač,

  - pouštní varianta: obsahuje základní vybavení, 2 vaky s pitnou vodou.

  Základní vybavení:

  - dávka potravin – masové konzervy, konzervovaný sýr, suchary, čokoláda, cukr, sůl s kalorickou hodnotou 3 900 kcal,

  - zásoba prostředků nezbytné potřeby – suché palivo, svítilna, rybolovné nářadí, drátová pila, nůž, náboje do pistole, vak s pitnou vodou, kompas

  s řemínkem, větruvzdorné zápalky, světelný filtr pro ochranu očí.

  - prostředky signalizace a spojení – kombinovaný signální náboj PSND – 30, signalizační zrcátko, píšťalka, rádiová stanice R-855 s baterií

  a 2 propojovacími kabely.

  - lékárničku – seznam uložených léků a způsob jejich použití byl uveden na vnitřní straně víka lékárničky.

  Záchranný člun typu MLAS-1 „OB“, sloužil pro usnadnění přežití a záchranu pilota po dopadu na vodní plochu.

  Člun se aktivuje – nafukuje – automaticky z malé tlakové láhve se stlačeným kysličníkem uhličitým. K jeho úplnému nafouknutí

  dojde za 1–3 minuty.

  6 – Nouzová dávka (zásobník) NAZ – 7 (M)

  Obsah nouzové dávky NAZ – 7(M)

  Záchranný člun typu MLAS-1 „OB“ – schématický obrázek

  1 – boky člunu

  2 – dno člunu

  3 – láhev s kysličníkem uhličitým

  4 – ruční čerpadlo

  5 – kapsa pro ruční čerpadlo

  6 – výpustný ventil

  7 – držadlo

  8 – plovoucí kotva

  9 – nádoba na vybírání vody

  10 – kuželové zátky v sáčku

  11 – kapsa láhve

  NAZ – 7 je spojen se záchranným padákem

  a je uložen v pouzdře ve vaně sedadla.

  S pilotem je spojena pomocí lanka

  s karabinou k jeho oděvu.

  INFO Eduard

  13

  Srpen 2025

• Strana 14

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Zabezpečuje správnou polohu pilota v sedadle v závislosti na individuální rovině výhledu z kabiny. Systém seřizování je řízen elektromechanismem

  MP-150D, připevněným na KSM, jehož hlavním prvkem je elektromotor.

  D-22TF, pomocí kterého je řízen vertikální pohyb vany sedadla, rozsahu 100 mm. Obě krajní polohy jsou vymezeny koncovými spínači. Systém

  ovládá pilot pomocí přepínače, na levé straně kabiny letadla.

  Součástí je DOR se zajišťovacími pákami a kuličkovým zámkem, která je pomocí lanka spojena se systémem vystřelení sedadla. Pokud je systém

  v napnutém stavu, je DOR uzamčena tímto kuličkovým zámkem v konzole sedadla. Při stlačení zajišťovacích pák (madel) a vytažením DOR směrem

  vzhůru se tento pohyb převádí přes převod na mechanismus ramenních popruhů a současně dojde k vysunutí omezovačů rukou a přes táhlový

  systém se uvádí v činnost pyromechanismus odhozu překrytu kabiny. Po odhození překrytu kabiny dojde ke zrušení blokování vystřelení sedačky.

  Při dalším pohybu DOR je odjištěn vystřelovací mechanismus a dojde ke katapultáži vlastní sedačky.

  Systém poutání pilota v sedadle se skládá z břišního přitažení a provozního a nouzového přitažení ramenních popruhů a fixace nohou.

  Systém břišního přitažení je ovládán rukojetí páky, umístěné před poloautomaty PPK, na pravé straně vany sedadla z boku. Pomocí západkovo –

  rohatkového systému lze ovládat (zkracovat či prodlužovat) dvě lana připojená k padákovým popruhům.

  7 – Systém pro výškové nastavení vany sedadla podle výšky sedu pilota

  8 – Ovládací systém vystřelení sedadla

  9 – Systém přípravných operací provozního a nuceného přitažení

  (fixace) pilota k sedadlu

  Schéma mechanismu výškového přestavení vany sedadla KM – 1M

  Detail pravé strany sedadla s pákou systému břišního přitažení a padákovými poloautomaty

  1 – konzola na vaně sedadla,

  2 – elektromechanismus výškového přestavení vany sedadla,

  3 – zástrčkový spoj pro připojení na palubní síť,

  4 – konzola na tělese KSM,

  5 – přepínač pohybu směr „nahoru – dolů“.

  Páka systému břišního přitažení

  Kombinovaný padákový

  poloautomat PPK – 1M pro

  odemykání zajišťovacích zámků

  pilota v sedadle

  Kombinovaný padákový

  poloautomat PPK

  –

  U

  –

  T – 277

  pro odemykání zajišťovacích

  zámků pilota v sedadle

  INFO Eduard14

  Srpen 2025

• Strana 15

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  9 – Systém přípravných operací provozního a nuceného přitažení

  (fixace) pilota k sedadlu

  Detail levé strany sedadla s pákou systému ramenního přitažení a rychlospojem ORK – 11A

  Schéma poutacího systému pilota a padákových popruhů v KM – 1M

  Pohled na vanu sedadla KM – 1M ze spodní strany – mechanismus

  nožního poutání

  Rychlospoj

  ORK – 11A

  Spojovací padákový zámek

  Zámek spoje

  Provozní

  páka systému

  ramenního

  přitažení

  Provozní systém přitažení ramenních popruhů – mechanicky na zemi s pomocí páky na levé straně vany sedadla, umožňující uvolnění nebo naopak

  přitažení ramen pilota o 230 mm.

  Systém nouzového přitažení – systém se uvádí do činnosti s pomocí DOR, při jejíž počátečním pohybu se uvádí do činnosti pyropatrona typu

  PK – 3M1 s pomocí které dojde k nucenému přitažení ramen pilota k opěradlu sedadla a vysouvají se omezovače rukou před samotnou katapultáží.

  V této vysunuté poloze zůstávají až do okamžiku vystřelení tyče I. stabilizačního padáku za 0 až 1,6 s.

  Systém nožního poutání – pomocí příchytek v přední části pod vanou sedadla.

  INFO Eduard

  15

  Srpen 2025

• Strana 16

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Jeho funkce je zjednodušeně popsána v bodu 8, k jeho činnosti je opět použita pyropatrona typu PK – 3 M1.

  K zabezpečení životních funkcí pilota po katapultáži ve velkých výškách, pro sklesání do bezpečné výšky nebo při poruše palubního systému,

  zabezpečujícího dodávku kyslíku pilotovi je určen padákový kyslíkový přístroj KP – 27M. Přístroj je uložen v rámu sedadla, skládá se ze 13 lahví

  o celkovém objemu 0,825 l, plněných na tlak 15 MPa.

  Jeho hlavní součástí je rychlospoj ORK – 11A,

  který je umístěn na konzole rámu sedadla.

  Jeho funkcí je současně automaticky rozpo-

  jit všechny spoje palubního vybavení, které

  jsou přiváděny pilotovi a k automatickému

  přepnutí napájení z palubního kyslíkového

  systému na padákový kyslíkový přístroj KP

  – 27M. Při katapultáži sedadla zůstává spod-

  ní hlavice ORK – 11A s hadicemi a kabelem

  rádiového a elektrického vybavení na palubě

  letounu. Horní část s uzly hadic a KP – 27M

  je vystřelena dohromady se sedadlem a pi-

  lotem. V nátrubcích horní hlavice jsou insta-

  lovány zpětné ventily, které uzavřou okruh

  kyslíkové instalace z KP – 27M, aby nedošlo

  k úniku kyslíku z instalace sedadla ven, do

  volné atmosféry.

  Je složen z následujících podsystémů:

  - padákového teleskopického mechanismu – součást konstrukce KSM a jeho funkce je vysunout I. stabilizační padák do proudu vzduchu. Při uvedení

  KSM do činnosti se část plynů z pyropatrony PK – 16M odvádí k padákovému mechanismu, jehož trubky se vysunou a vytvoří tyč, která je spojená

  s KSM pomocí trubičkového zámku.

  - I. stabilizační padák – je spojený na volně otočném spoji s padákovým teleskopickým mechanismem a slouží ke stabilizaci sedadla na počátečním

  úseku dráhy jeho pohybu po vystřelení a také ke snížení rychlosti sedadla. Do funkce se současně dostává i II. stabilizační padák.

  - II. stabilizační padák – určený ke stabilizaci sedačky při katapultáži na výškách větších jak 3 000 m, dále brzdí sedačku na rychlost vhodnou pro

  vysunutí a vytažení hlavního záchranného padáku pilota.

  - mechanismus vystřelení tyče I. stabilizačního padáku – vysunutím teleskopických trubek z mechanismu KSM se vytvoří tyč s 3 m lanem, které

  zabezpečí, aby se vrchlík I. stabilizačního padáku nedostal do prostoru, který by byl stíněn sedadlem.

  - automat KPA – 4 – zabezpečuje odstřel I. stabilizačního padáku s teleskopickými válci vystřelovací tyče pomocí pyropatrony PK – 3 M1. Automat

  KPA – 4 je odjištěn pohybem sedačky při katapultáži, protože jeho odjišťovací mechanismus je připevněn na konzolu vnitřního válce. V okamži-

  ku katapultáže sedačky zaznamená a vyhodnotí rychlost letadla v

  1

  v rozsahu 130 – 1 200 km/hod. a v závislosti na této rychlosti se zpožděním

  0 – 1,6 s odstřeluje I. stabilizační padák a současně s tím dochází k otevření II. stabilizačního padáku.

  10 – Pyrotechnický systém nouzového odhozu překrytu kabiny

  12 – Kyslíkový systém sedadla

  13 – Systém elektrického vybavení sedadla

  11 – Systém stabilizace sedadla

  Detail rychlospoje ORK – 11A

  Přípojka pro padákový kyslíkový přístroj KP – 27M s kabelem pro připojení rádiového vybavení

  INFO Eduard16

  Srpen 2025

• Strana 17

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  1. Stlačením madel a zatažením za DOR pilotem směrem vzhůru dochází k:

  - iniciaci pyropatrony PK – 3M1 v systému přípravných operací a tím dochází k:

  - nucenému přitažení ramenních popruhů pilota směrem k rámu (kostře) sedadla,

  - vysunutí omezovačů rukou,

  - iniciaci pyropatrony PK – 3M1 systému nouzového odhozu překrytu kabiny a nucenému odhozu vlastního překrytu kabiny letounu,

  - odjištění kombinovaného vystřelovacího mechanismu sedadla KSM,

  - vytržení bojového klínu ze závěru KSM i iniciace pyropatrony PK – 16 M u I. stupně KSM,

  Tlak plynů pyropatrony PK – 16M u I. stupně KSM zabezpečuje:

  - otevření kuličkového zámku uzamykajícího sedadlo na vnitřním válci, který je spojen s podlahou kabiny letounu,

  - pohyb sedadla s pilotem ve vodicích kolejnicích kabiny,

  - vysunutí teleskopického padákového mechanismu s I. stabilizačním padákem do proudu vzduchu a jeho otevření.

  2. Pohyb sedadla ve vodicích kolejnicích

  Při jeho pohybu směrem vzhůru dochází k:

  - rozpojení spoje ORK – 11A a přepnutí napájení kyslíku z palubní sítě letounu na padákový kyslíkový

  přístroj,

  - spuštění časového mechanismu automatu KPA – 4 ovládání odstřelu tyče I. stabilizačního padáku,

  - rozpojení elektrického spoje mechanismu MP – 150D,

  - vytržení pružného kolíku a spuštění časového mechanismu automatu PPK

  –

  U

  –

  T – 227 (umístění na

  sedadle viz. Obr. 12),

  - po 570 mm zajišťování nohou pilota pomocí systému nožního poutání,

  - odjištění závěru pyromechanismu zažehovače prachové náplně a vlastní zážeh raketového motoru

  KSM po 820 mm chodu sedadla.

  3. Úsek stabilizovaného klesání

  Automat KPA – 4 je uveden do činnosti v závislosti na rychlosti letu podle tabulky níže:

  KPA – 4 zabezpečuje:

  - vytržení bojového klínu a iniciaci pyropatrony PK – 3M1 pyromechanismu odstřelení tyče I. stabilizačního padáku,

  - otevření kuličkového zámku spojujícího tyč s tělem KSM a odpojení tyče od sedadla,

  - vrácení omezovačů rozhození rukou do výchozí polohy,

  - vytržení pružného kolíku a spuštění časového automatu PPK – 1M,

  - odjištění chlopní záhlavníku a otevření II. stabilizačního padáku pomocí pyropatrony PZ

  -

  M, na kterém dochází k stabilizovanému klesání sedadla

  s pilotem do výšky, která je nastavena na časovacích automatech PPK – 1M (PPK – 1P) a PPK

  –

  U

  –

  T – 227.

  Při sepnutí jednoho z časovacích automatů PPK – 1M nebo PPK

  –

  U

  –

  T – 227 se pootočí dvouramenná páka systému uvolnění zajišťovacích zámků

  pilota v sedadle a dochází k:

  - uvolnění upoutání nohou pilota,

  - otevření horního zámku, po němž následuje:

  - sklopení záhlavníku,

  - oddělení II. stabilizačního padáku, který stahuje povlak z hlavního padáku pilota,

  - oddělení opěradla s hlavním padákem pilota,

  - odemčení bočních zámků rámu sedadla s nouzovou dávkou NAZ – 7 (M) a pilotem,

  - odpojení DOR od sedadla, DOR poté zůstává v rukou pilota

  Popis činností vystřelovacího sedadla KM-1M při katapultáži

  INFO Eduard

  17

  Srpen 2025

• Strana 18

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Pořadí sepnutí systémů a agregátů v závislosti na rychlosti a výšce letu při katapultáži.

  1. Katapultáž při vzletu nebo přistání a rychlosti ≥ 130 km/h a katapultáži při letu rychlostí <500 km/h a ve výšce letu <3 000 m.

  a) Stlačením madel a zatažením za DOR pilotem směrem vzhůru zabezpečuje:

  - nucené přitažení pilota k opěradlu sedadla,

  - vysunutí omezovačů rozhození rukou,

  - odhoz překrytu kabiny,

  - odjištění I. stupně KSM sedadla,

  - vlastní činnost I. stupně KSM sedadla,

  - vysunutí tyče I. stabilizačního padáku do proudu vzduchu.

  b) Pohyb sedadla ve vodicích kolejnicích.

  Při pohybu sedadla ve vodicích kolejnicích dochází k:

  - spuštění KPA – 4 a vytržení pružného kolíku z přístroje PPK

  –

  U

  –

  T – 227 a jeho spuštění,

  - rozpojení spoje ORK – 11A,

  - odstřelení tyče I. stabilizačního padáku (okamžitě, KPA – 4 spíná bez zpoždění, neboť v ≤ 500 km/h)

  - zasunutí omezovačů rozhození rukou,

  - vytržení pružného kolíku a spuštění časového automatu PPK – 1M (zpoždění 1,5 s),

  - vytažení II. stabilizačního padáku do proudu vzduchu,

  - zajištění nohou pilota systémem nožního poutání,

  - iniciaci pyropatrona PV – 50 a zážehu prachové náplně PZ

  –

  M u II. stupně KSM,

  - rozpojení vystřelovacího mechanismu a přechod sedadla na úsek stabilizovaného klesání.

  c) Úsek stabilizovaného klesání sedadla

  Na úseku stabilizovaného klesání dochází k zapracování časového zpoždění automatu PPK – 1M a k:

  - uvolnění upoutání nohou pilota,

  - uvolnění DOR od sedadla,

  - odemčení zajišťovacích zámků fixace pilota,

  - sklopení záhlavníku,

  - oddělení II. stabilizačního padáku, který stahuje povlak z hlavního padáku pilota,

  - oddělení pilota od sedadla, uvolnění nouzové dávka NAZ – 7(M) a naplnění hlavního padáku pilota,

  - klesání pilota na hlavním padáku, sedadlo přitom padá odděleně.

  2. Katapultáž během letu při rychlosti 500 – 1 200 km/h a výšce letu <3 000 m.

  a) Stlačením madel a zatažením za DOR pilotem směrem vzhůru zabezpečuje:

  - nucené přitažení pilota k opěradlu sedadla,

  - vysunutí omezovačů rozhození rukou,

  - odhoz překrytu kabiny,

  - odjištění I. stupně KSM sedadla,

  - vlastní činnost I. stupně KSM sedadla,

  - vysunutí tyče I. stabilizačního padáku do proudu vzduchu.

  b) Pohyb sedadla ve vodicích kolejnicích

  Při pohybu sedadla ve vodicích kolejnicích dochází k:

  - spuštění KPA – 4 a vytržení pružného kolíku z přístroje PPK

  –

  U

  –

  T – 227 a jeho spuštění,

  - rozpojení spoje ORK – 11A a MP – 150D,

  - zajištění nohou pilota systémem nožního poutání,

  - iniciaci pyropatrony PV – 50 a zážehu prachové náplně PZ

  –

  M u II. stupně KSM,

  - rozpojení vystřelovacího mechanismu a přechod sedadla na úsek stabilizovaného klesání.

  c) Úsek stabilizovaného klesání sedadla

  Na úseku stabilizovaného klesání dochází k:

  - odpracování časového zpoždění automatu KPA – 4 za 0 – 1,6 s

  - uvolnění upoutání nohou pilota,

  - zasunutí omezovačů rozhození rukou,

  - odstřelení tyče I. stabilizačního padáku,

  - spuštění časového automatu PPK – 1M,

  - vytažení II. stabilizačního padáku do proudu vzduchu,

  - uvolnění upoutání nohou pilota,

  - uvolnění DOR od sedadla,

  - odemčení zajišťovacích zámků fixace pilota,

  - sklopení záhlavníku,

  - oddělení II. stabilizačního padáku, který stahuje povlak z hlavního padáku pilota,

  - oddělení pilota od sedadla, uvolnění nouzové dávka NAZ – 7(M) a naplnění hlavního padáku pilota,

  - klesání pilota na hlavním padáku, sedadlo přitom padá odděleně.

  INFO Eduard18

  Srpen 2025

• Strana 19

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  3. Katapultáž během letu při rychlosti 500 – 1 200 km/h a výšce letu >3 000 m.

  a) a b) Činnost záchranného systému je shodná jako v bodech 2a), 2b),

  c) Úsek stabilizovaného klesání sedadla

  Na úseku stabilizovaného klesání dochází k:

  - odpracování časového zpoždění automatu KPA – 4 za 0 – 1,6 s

  - zasunutí omezovačů rozhození rukou,

  - odstřelení tyče I. stabilizačního padáku,

  - spuštění časového automatu PPK – 1M,

  - vytažení II. stabilizačního padáku do proudu vzduchu,

  - klesání sedadla s pilotem na II. stabilizačním padáku do výšky nastavené na časových automatech PPK – 1M a PPK

  –

  U

  –

  T – 227,

  - sepnutí časového automatu PPK – 1M nebo PPK

  –

  U

  –

  T – 227,

  - uvolnění upoutání nohou pilota,

  - uvolnění DOR od sedadla,

  - odemčení zajišťovacích zámků fixace pilota,

  - sklopení záhlavníku,

  - oddělení II. stabilizačního padáku, který stahuje povlak z hlavního padáku pilota,

  - oddělení pilota od sedadla, uvolnění nouzové dávky NAZ – 7(M) a naplnění hlavního padáku pilota,

  - klesání pilota na hlavním padáku, sedadlo přitom padá odděleně.

  Nouzový odhoz překrytu kabiny

  V případech, kdy není nutné přímo provést katapultáž pilota se sedačkou a k efektivnímu vyřešení problému na palubě letounu postačí i nouzový

  odhoz překrytu je třeba provést níže popsané úkony. Při vyklopení páky nouzového odhozu překrytu kabiny, která je umístěna na pravé straně

  rámu kabiny, v horizontální rovině směrem dopředu a po jejím vertikálním sklopení směrem dolů a zatažení dozadu, dojde k vytržení bojového

  klínu a iniciaci pyropatrony PK – 3M1. Tlak plynů z ní je současně přiveden na 4 teleskopické písty odhozu překrytu kabiny. Pomocí systému táhel

  a pák jsou otevřeny 4 zámky překrytu kabiny. Současně je do činnosti uveden s pomocí táhel a pák také pružinový zesilovač, který napomáhá

  s odemčením zámků překrytu kabiny. Po odemčení zámků dochází k vysunutí pístnic teleskopických pístů a překryt kabiny je nadhozen do proudu

  vzduchu. Pomocí popruhu překrytu kabiny je také odblokován I. stupeň KSM vystřelovacího sedadla.

  Provozní zajišťovadla u záchranného systému letounů

  řady MiG-21MF

  č. 1 – DOR

  č. 2 – páka nouzového odpoutání od sedadla

  č. 3 – mechanismus ramenního přitažení

  č. 4 – mechanismus odstřelu tyče I. stabilizačního padáku

  č. 5 – pyromechanismus odhozu překrytu kabiny

  č. 7 – páka nouzového odhozu překrytu kabiny

  č. 8 – pružinový zesilovač odhozu překrytu kabiny

  Umístění zajišťovadel čísel 1 a 2 na sedadle KM – 1M Umístění zajišťovadla číslo 3 na sedadle KM – 1M

  č. 2 č. 1

  č. 3

  INFO Eduard

  19

  Srpen 2025

• Strana 20

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  Postup vkládání zajišťovadel do záchranného systému letounů řady MiG-21MF

  Před vystoupením pilota z kabiny:

  č. 4 – mechanismus odstřelu tyče I. stabilizačního padáku

  č. 3 – mechanismus ramenního přitažení

  č. 2 – páka nouzového odpoutání od sedadla

  č. 7 – páka nouzového odhozu překrytu kabiny

  č. 8 – pružinový zesilovač odhozu překrytu kabiny

  Po vystoupení pilota z kabiny:

  č. 1 – DOR

  č. 5 – pyromechanismus odhozu překrytu kabiny

  Postup vyjímání zajišťovadel se provádí v opačném pořadí.

  Celkový počet a určení pyroprostředků v záchranném systému letounů MiG-21MF

  • 1ks pyropatrony PK – 16M v systému pohonu I. stupně KSM

  • 1 ks pyropatrony PV – 50 pro iniciaci II. stupně KSM

  Umístění zajišťovadla číslo 4 na sedadle KM – 1M Umístění zajišťovadel číslo 7 na pravé straně kabiny a číslo 8 na překrytu kabiny letounu

  č. 4

  č. 7

  č. 8

  21

  22

  23

  24

  24

  25

  21

  22

  23

  24

  24

  25

  PK – 16M – zleva pohled na dno se 2 zápalkami, boční pohled a víko se šablonací

  INFO Eduard20

  Srpen 2025

• Strana 21

  TECHNIKA / VÝZBROJ

  • 3 ks pyropatron PK – 3M1, z toho:

  - 1 ks v pyrotechnickém systému odhozu překrytu kabiny

  - 1 ks v pyromechanismu nouzového přitažení ramen pilota

  - 1 ks v systému odstřelu I. stabilizačního padáku

  • 1 ks soupravy tuhé pohonné hmoty (prachová náplň do raketového motoru) typu PZ

  –

  M pro pohon II. stupně KSM

  • 2 ks pyrořezáků R – 4 v systému nouzové dávky NAZ-7 (M), použitý u 4. série záchranného padáku, které mají za úkol ustřihnout zajišťo

  vací šňůry chlopní schránky NAZ a vlastní obsah NAZ vypadává na 13 m tkalounu a postupně se uvádí do činnosti rádiový maják

  a nafukuje se záchranný člun pilota

  21

  22

  23

  24

  24

  25

  21

  22

  23

  24

  24

  25

  21

  22

  23

  24

  24

  25

  672418

  MiG-21 seat w/

  integral belts PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  21

  Srpen 2025

• Strana 22

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Strana 23

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Letecká vojna na Ukrajine - Ruské letiská v plameňoch

  Hneď prvý deň sledovaného obdobia sa začal najväčším ukrajinským útokom na ruské vojenské letiská od začiatku vojny. Od 1. 6. do 30. 6. však došlo aj k ďalším menším úspešným útokom. Dokopy boli zničené desiatky strojov vrátane strategických bombardérov a jún 2025 možno označiť za najčernejší mesiac ruského letectva od konca druhej svetovej vojny. Ukrajinské letectvo prišlo v tomto období len o jeden stroj. Strata je o to citeľnejšia, že išlo o stíhačku F-16 aj s pilotom.

  Miro Barič

  Ruské letiská v plameňoch

  Hneď prvý deň sledovaného obdobia sa začal najväčším ukrajinským útokom

  na ruské vojenské letiská od začiatku vojny. Od 1. 6. do 30. 6. však došlo aj

  k ďalším menším úspešným útokom. Dokopy boli zničené desiatky strojov vrátane

  strategických bombardérov a jún 2025 možno označiť za najčernejší mesiac

  ruského letectva od konca druhej svetovej vojny. Ukrajinské letectvo prišlo

  v tomto období len o jeden stroj. Strata je o to citeľnejšia, že išlo o stíhačku

  F-16 aj s pilotom.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Na začiatok sa vráťme o pár mesiacov späť.

  V Bielom dome sa 28. 2. odohrala neslávna

  hádka, pri ktorej sa americký prezident Donald

  Trump a najmä jeho viceprezident JD Vance ve-

  rejne pustili do Volodymyra Zelenského. Okrem

  iného mu chrstli do tváre, že v prebiehajúcej

  vojne nemá žiadne karty. Ukrajinský prezident

  sa musel veľmi dobre ovládať. Minimálne jedno

  eso totiž v rukáve mal.

  Operácia Pavučina, teda útok na základne

  ruských strategických bombardérov ďaleko

  od frontovej línie, sa pripravovala viac ako

  18 mesiacov a Zelenskyj bol jedným z 5-7 ľudí,

  ktorí o nej vedeli. Z dôvodu únikov informácií

  v minulosti o nej netušili ani USA a ďalší západ-

  ní spojenci. Operáciu riadil osobne šéf tajnej

  služby SBU Vasyl Maljuk. Na ruské územie naj-

  prv prepašovali súčiastky dronov, ktoré neskôr

  zmontovali v sklade v Čeľabinsku, 150 km se-

  verne od hranice Ruska s Kazachstanom. Išlo

  o jednoduché kvadrokoptéry Osa ukrajinskej

  výroby. Vo vzduchu vydržia 15 minút, dosahujú

  rýchlosť 150 km/h a unesú 3,3 kg výbušniny.

  V spomínanom sklade v Čeľabinsku drony

  ukryli do falošnej dvojitej strechy drevených

  ubytovacích kontajnerov (obdoba našich uni-

  mobuniek), aké sa v Rusku bežne používajú na

  Satelitný záber spoločnosti Planet Labs zachytáva zničené bombardéry na základni Belaja.

  UKRAJINA

  INFO Eduard24

  Srpen 2025

• Strana 25

  stavbách aj inde, a ich preprava nevzbudzuje

  žiadnu pozornosť. Následne najali nič netuši-

  acich ruských kamionistov a objednali si pre-

  pravu týchto kontajnerov na určené miesto.

  Keď sa ocitli v blízkosti vojenských letísk, vo-

  diči dostali telefonický príkaz zastaviť. Na kon-

  tajneroch sa potom otvorili strechy a začali

  z nich štartovať drony.

  Cieľom bolo päť leteckých základní - Belaja

  v Irkutskej oblasti, ktoré je 4 300 km od Ukraji-

  ny, Olenja pri Murmansku, ktoré je 1 800 km od

  frontovej línie, Djagilevo v Rjazanskej oblasti,

  Ivanovo Severnyj v Ivanovskej oblasti 200 km

  od Moskvy a Ukrajinka v Amurskej oblasti na

  Ďalekom východe. Napadnúť sa však podarilo

  len prvé štyri základne. Útok na Ukrajinku ne-

  vyšiel. Kontajnery totiž mali samodeštrukčný

  mechanizmus, ktorý ich po vypustení dronov

  zapálil. V prípade Ukrajinky začal kontajner

  horieť predčasne.

  Bombardéry v zameriavači

  Útok Rusov dokonale zaskočil. Ich proti-

  vzdušná obrana sa pripravovala na nočné

  nálety veľkých dronov s dlhým doletom, ktoré

  Ukrajinci vysielali dovtedy. Malé kvadrokop-

  téry uprostred dňa vôbec nečakali. Lietadlá

  odstavené pozdĺž dráh tak vybuchovali jedno

  za druhým a z letísk stúpali obrovské kúdoly

  dymu. SBU oznámila, že zničila 41 lietadiel, to

  je však zrejme prehnaný počet. Na základe vi-

  deí z dronov a satelitných záberov sa podarilo

  spočítať, že zasiahnutých bolo najmenej 21-23

  ruských strojov. To môže byť, na druhej strane,

  príliš nízky údaj - ide však o jediné potvrdené

  číslo.

  Na základni Olenja boli zasiahnuté štyri

  Tu-95MS a jeden transportný An-12, ktoré zho-

  reli úplne do tla. Zasiahnuté tam boli aj jeden

  alebo dva Tu-22M3.

  Na letisku Belaja boli zničené štyri Tu-95MS

  a šesť alebo sedem Tu-22M3. Na základni Dja-

  gilevo boli podľa satelitných záberov zrejme

  zničené ďalšie tri Tu-22M3. Na letisku Ivanovo

  drony zasiahli dva stroje včasnej výstrahy a ri-

  adenia A-50. V tomto prípade však išlo o dávno

  vyradené stroje, ktoré už doslúžili aj ako zdroj

  náhradných dielov. Na záberoch z útočiacich

  dronov je totiž vidno, že im chýbajú motory

  a časti krídel.

  Celkovo tak bolo zničených osem strategic-

  kých bombardérov Tu-95MS, jeden transportný

  An-12 a zasiahnuté boli aj dva A-50 a 7 až 12

  stredných bombardérov Tu-22M3. Popri vyra-

  dených A-50 aj Tu-22M3 patria k menej hod-

  notným cieľom. Rusi ich totiž už viac ako rok

  pri náletoch na Ukrajinu nevyužívajú.

  To však neplatí o ôsmich zničených stra-

  tegických bombardéroch Tu-95MS. Rakúsky

  vojenský odborník Tom Cooper konkrétne

  identifikoval časť z nich. V Olenji boli zniče-

  né RF-94132 s trupovým číslom 14 a menom

  Útok na letisko Belaja z pohľadu ukrajinského dronu.

  Tu-95MS s označením RF-94120 na základni Belaja tesne pred zásahom.

  Stĺpy dymu stúpajúce z letiska Belaja.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  25

  Srpen 2025

• Strana 26

  UKRAJINA

  Ukrajinské drony boli ukryté v dvojitej streche drevených kontajnerov.

  Štart dronu z kontajnera. V pozadí už horia zasiahnuté lietadlá

  na základni Belaja.

  Zmičený Tu-22M3 na letisku Belaja na satelitnom zábere spoločnosti Maxar.

  Horiace Tu-95MS na letisku Olenja.

  Tu-95MS s označením RF-94257 na základni Olenja tesne pred zásahom.

  Na základni Olenja bol zničený aj transportný An-12BK s označením RF-94211 a trupovým číslom

  „červená 11“.

  INFO Eduard26

  Srpen 2025

• Strana 27

  Voronež, RF-94127 s trupovým číslom 11 a me-

  nom Vorkuta a RF-94257 s trupovým číslom 22

  a menom Čeľabinsk. Štrvtý zničený stroj je

  buď RF-94121 s trupovým číslom 21 a menom

  Samara alebo RF-94131 s trupovým číslom 18.

  Jeden zo štvorice zničených Tu-95MS sa po-

  darilo identifikovať aj na základni Belaja. Išlo

  o R F - 9 4 1 2 0 s t r u p o v ý m č í s l o m 2 2 a m e n o m K o z a k .

  Čo je dôležitejšie, Tu-95MS po zásahu vy-

  buchli a zhoreli. Veľká časť Tu-22M3 bola dron-

  mi opakovane zasiahnutá, tie im urobili diery

  do trupu, lietadlá však nezhoreli, pretože boli

  prázdne. Tu-95MS však boli nielen plne na-

  tankované, ale aj naložené strelami s plochou

  dráhou letu Ch-101. Večer sa zjavne chystali na

  ďalší útok na ukrajinské mestá. Lenže Ukrajin-

  ci ich tentoraz predbehli.

  Sekundárne dôsledky

  V nasledujúcich dňoch SBU zverejnila nielen

  videá, ale aj viacero podrobností o spôsobe,

  akým operáciu Pavučina uskutočnila. Na to

  by Rusko pri vyšetrovaní prišlo samo, a takto

  to malo aspoň dodatočný psychologický efekt.

  Ruské úrady totiž začali po útoku zastavovať

  a kontrolovať všetky kamióny, či nevezú drony.

  To spôsobovalo veľké kolóny, spomalenie do-

  pravy a tým pádom aj sekundárne ekonomické

  škody.

  Ďalším dôsledkom bol presun zostávajúcich

  bombardérov čo najďalej od frontovej línie.

  Tu-160 sa tak po novom objavili aj na základni

  Anadyr v Čukotke, 6 770 km od Ukrajiny. Na Ďa-

  leký východ, v niektorých prípadoch dokonca

  až na Kamčatku, premiestnili aj zostávajúce

  Tu-95MS a Tu-22M3. Znamená to, že v prípade

  snahy použiť ich pri útoku na Ukrajinu, by mu-

  seli byť vo vzduchu až 23 hodín, aby mohli vy-

  pustiť strely a vrátiť sa späť na nové základne.

  Na desiatkach základní, ktoré sú bližšie pri

  Ukrajine, začali budovať nové ochranné prvky

  proti malým dronom, najčastejšie vo forme

  klietok z drôteného pletiva. Urobili to však ty-

  picky ruským spôsobom. Personál viacerých

  základní sa pre ruské telegramové kanály

  posťažoval, že dostali príkaz postaviť tieto

  ochranné prvky vlastnými silami – a za vlast-

  né peniaze.

  Letiská pod paľbou

  Ukrajinci následne podnikali útoky na

  ruské letiská aj „tradičnými“ prostriedkami.

  UKRAJINA

  Zničené Tu-95MS na letisku Olenja na satelitných záberoch spoločnosti Maxar.

  INFO Eduard

  27

  Srpen 2025

• Strana 28

  Už v pondelok 2. 6. napadli dronmi letisko Ti-

  choreck pri Krasnodare a tiež základňu Bori-

  soglebsk. Ruské kanály následne uviedli, že

  tam nebola zasiahnutá žiadna technika, ale

  priznali smrť niekoľkých príslušníkov perso-

  nálu.

  Vo štvrtok 5. 6, sa cieľom kamikadze dronov

  stalo letisko v Briansku. V noci na ňom došlo

  ku veľkej explózii. Následne sa na sociálnych

  sieťach objavilo tvrdenie o zničená helikoptéry

  Mi-8. To nebolo možné overiť, satelitný záber

  zo 7. 6. však na betónovej odstavnej ploche le-

  tiska zaznamenal veľkú čiernu spálenú škvrnu.

  Cieľom roja ukrajinských dronov sa v tú istú

  noc stalo aj letisko Millerovo, ktoré sa takis-

  to nachádza neďaleko ukrajinských hraníc. V

  piatok 6. 6. bol zasiahnutý sklad leteckého pa-

  liva pri základni Engels-2, ktorý začal horieť.

  Opätovným cieľom útoku sa stala základňa

  Djagilevo, ktorá už bola zasiahnutá pri Operá-

  cii Pavučina.

  V pondelok 9. 6. útočili ukrajinské drony na

  ruské letisko Savaslejka pri Nižnom Novgo-

  rode. V stredu 11. 6. došlo k ďalšej explózii na

  základni Engels-2. Do tretice bola táto základ-

  ňa cieľom v piatok 13. 6., kedy začala horieť

  ďalšia nádrž s leteckým palivom. V noci na

  nedeľu zas ukrajinské drony zaútočili na vo-

  jenské letisko Buturlynovka pri Voroneži.

  Výsledky týchto útokov väčšinou nie sú

  známe, pokiaľ nedôjde k veľkému viditeľnému

  požiaru ako na letisku Engels-2. Pokiaľ sa aj

  v noci ozvú na základniach výbuchy, nie je jas-

  né, čo ich spôsobilo a kde presne k nim došlo.

  Môže ísť napríklad len o dopad zostreleného

  dronu na prázdnu plochu. V závere sledova-

  ného obdobia však došlo ku dvom útokom na

  základne, pri ktorých ruské letectvo utrpelo

  ďalšie potvrdené straty. Prvú akciu vykonali

  ukrajinské špeciálne jednotky v spolupráci

  s tajnou službou SBU v piatok 27. 6. na základ-

  ni Marinovka v ruskej Volgogradskej oblasti.

  Pri útoku boli zničené dva Su-34 a ďalšie dva

  poškodené. Na satelitných záberoch po útoku

  bolo vidno spálenú plochu s krátermi po dopa-

  de munície a tiež po výbuchoch zbraní zavese-

  ných na dvoch odstavených Su-34. Tie boli pri

  tom úplne rozmetané. Ďalšie dva, ktoré stáli

  vedľa nich, museli byť prinajmenšom vážne

  poškodené.

  Ďalší útok podnikla SBU o deň neskôr na

  základňu Kirovskoje na okupovanom Kryme.

  SBU tvrdila, že tam v sobotu 28. 6. zničila tri

  ruské helikoptéry a tiež protivzdušný systém

  Pancir. Satelitné zábery potvrdili zničenie jed-

  ného vrtuľníka a vážne poškodenie (zrejme ne-

  opraviteľné) ďalšieho stroja. V tomto druhom

  prípade ide o typ Mi-26. Je to prvá potvrdená

  strata tejto helikoptéry vo vojne na Ukrajine.

  Dve straty vo vzduchu

  Okrem strát na zemi prišlo ruské letectvo

  o dva stroje aj vo vzduchu. V sobotu 7. 6. bol pri

  Jurasove v ruskej Kurskej oblasti zostrelený

  stíhací stroj Su-35S. Pilot sa katapultoval a bol

  zachránený. Okamžite sa objavili špekulácie,

  že ruskú stíhačku mohla zostreliť ukrajinská

  F-16, tie však patria do ríše bájí. S najväčšou

  pravdepodobnosťou má Su-35S na svedomí

  ukrajinský protivzdušný systém, zrejme Pat-

  riot.

  Ďalšiu stratu má na svedomí opotrebovanie

  a nedostatočná údržba počas vojny. V piatok

  13. 6. dvojica ruských Su-25SM pri Soledare

  neďaleko Bachmutu vypúšťala po balistickej

  krivke neriadené rakety na ukrajinské pozície.

  V okamihu, keď lietadlá prešli do zatáčky, aby

  sa po vypustení rakiet vrátili späť, sa jednému

  z nich odtrhlo krídlo. Pilot sa napriek nízkej

  letovej výške stihol katapultovať a bol zachrá-

  nený.

  Celkovo tak Rusko v sledovanom období pri-

  šlo o 29 až 33 lietadiel a vrtuľníkov. Najciteľ-

  nejšia je strata ôsmich strategických bombar-

  dérov Tu-95MS, pretože tieto stroje nedokáže

  nahradiť.

  Ďalšie ciele

  Ukrajinci sa okrem vojenských letísk sna-

  žili zasahovať najmä ruské zbrojovky, ropnú

  a dopravnú infraštruktúru. V utorok 3. 6. došlo

  k veľkému výbuchu pri pilieroch Krymského

  mostu, ktoré podmínovala SBU. Rusko vyhlá-

  silo, že nedošlo ku žiadnym škodám, zakázalo

  však prejazd vlakov i nákladných áut a obme-

  dzilo aj množstvo prechádzajúcich osobných

  áut.

  Vo štvrtok 5. 6. sa Ukrajincom podarilo za-

  siahnuť stanovište ruského raketového de-

  lostrelectva pri Briansku. Boli pri tom zničené

  tri odpaľovacie zariadenia rakiet Iskander-

  -M, ktoré robia Ukrajincom veľké problémy

  a zabitých osem ruských dôstojníkov vrá-

  tane podplukovníka Olega Podozerova z 26.

  UKRAJINA

  Výbuch na letisku v Briansku 5. 6., pri ktorom mal byť zničený vrtuľník Mi-8.

  Ilustračná fotografia lietadiel Su-34, ktorú zverejnilo ruské ministerstvo obrany.

  INFO Eduard28

  Srpen 2025

• Strana 29

  brigády raketového delostrelectva. V nedeľu

  8. 6. Ukrajinci zasiahli továreň na výbušniny

  v Tulskej oblasti a tiež zapálili petrochemický

  závod pri rafinérii Lukoilu pri meste Kstovo.

  V pondelok 9. 6. zasiahli Ukrajinci dve továr-

  ne na komponenty pre systémy rádioelektro-

  nického boja v Čuvašsku a továreň na pušný

  prach v Kazani. Zničená bola tiež základňa

  ruskej pechoty v Rylsku v Kurskej oblasti.

  Medzi mŕtvymi bolo podľa ruských zdrojov

  niekoľko dôstojníkov 155. brigády námornej

  pechoty. Tá sa dopustila viacerých vojnových

  zločinov a je preto vyhľadávaným cieľom

  ukrajinských útokov.

  V stredu 11. 6. bola zasiahnutá továreň na

  pušný prach pri Tambove. V piatok 13. 6. rakety

  zo systému HIMARS zasiahli ruské zhromaž-

  disko, z ktorého sa práve chystali odísť ruskí

  vojaci autobusmi a nákladnými autami. Nie-

  koľko vozidiel bolo zničených a o život prišlo

  najmenej 20 vojakov. Ďalší boli zranení.

  V nedeľu 22. 6. bol zasiahnutý vlak s palivom

  pri Tokmaku v okupovanej Záporožskej oblasti.

  Zhorelo pri tom najmenej 12 cisterien. Ukrajin-

  ci sa tiež opakovane snažili zasiahnuť závod

  na výrobu dronov Shahed v meste Jelabuga

  v Tatarstane. Problémom je veľká vzdialenosť,

  vyše 1000 km. Ukrajinské drony sú tak po ces-

  te zraniteľné a na takúto vzdialenosť neunesú

  dostatočne veľkú nálož.

  Vylepšené Shahedy

  Jelabuga však bude cieľom útokov aj naďalej.

  Drony Shahed totiž spôsobujú Ukrajine čoraz

  väčšie problémy. Už pred Operáciou Pavučina

  Rusi obmedzovali používanie strategických

  bombardérov nasadzovali stále viac dronov

  Shahed. Tie navyše priebežne zdokonaľujú. Li-

  etajú vo väčšej výške, viac ako 2 km, čím sa

  mobilné protivzdušné tímy s guľometmi stá-

  vajú menej účinnými. Rusi tiež používajú novú

  elektroniku z Číny, ktorá je odolnejšia proti

  rušeniu a drony sú tak presnejšie. Používajú

  v nich aj nové nálože s väčším ničivým účinkom.

  Ruské nálety

  Prvý veľký útok v sledovanom období pod-

  nikli Rusi už v noci na 1. 6. Vyslali pri ňom se-

  dem rakiet a striel s plochou dráhou letu a 472

  dronov Shahed, čo bol dovtedajší rekord od

  začiatku vojny. Ukrajinská obrana zostrelila

  tri rakety a 213 dronov. Ďalších 172 dronov sa

  zrútilo z iných príčin (boli rušené elektronicky

  alebo išlo o klamné ciele na zahltenie PVO).

  Ráno v nedeľu 1. 6. Rusi zasiahli raketami

  ukrajinské cvičisko, zabili 12 vojakov a ďalších

  60 zranili. Ku takýmto útokom dochádza veľmi

  často, ide o systémovú chybu na ukrajinskej

  UKRAJINA

  Krátery a spálené škvrny na letisku Marinovka na mieste,

  kde boli 27. 6. odstavené Su-34.

  Ruský Su-35S zostrelený 7. 6. v Kurskej oblasti.

  Následky ruských útokov na Odesu.

  V Doneckej oblasti sa 13. 6. zrútil jeden z dvojice ruských Su-25SM po tom, čo sa mu pri pokuse

  o zatáčku odtrhlo krídlo.

  Na letisku Kirovskoje bol 28. 6. vážne poškodený (zrejme neopraviteľne)

  ruský vrtuľník Mi-26.

  INFO Eduard

  29

  Srpen 2025

• Strana 30

  strane. Veliteľ ukrajinských pozemných síl

  Mychajlo Vasylovyč Drapatyj po tomto posled-

  nom útoku podal rezignáciu na svoju funkciu.

  Ako sme už uviedli, v noci na 2. 6. chystali

  ďalší veľký útok, ten však prekazila operácia

  Pavučina. V Turecku sa totiž chystalo ďalšie

  kolo rokovaní o prímerí a Rusi naň chceli prísť

  s čo najsilnejšou pozíciou. V pondelok 2. 6. tak

  Rusko vyslalo na Ukrajinu „len“ 80 dronov

  a štyri rakety.

  Ďalší veľký útok prišiel v piatok 6. 6., kedy

  Rusi vyslali 407 dronov a 44 rakiet a striel

  s plochou dráhou letu. Ukrajinská obrana zne-

  škodnila 368 dronov a 38 striel. Cieľom Rusov

  bolo už tradične okrem niekoľkých strategicky

  významných bodov najmä terorizovanie civil-

  ného obyvateľstva. Zasiahnutý tak bol závod

  na výrobu motorov v Lucku a potom také vo-

  jenské ciele ako paneláky, klinika, gymná-

  zium, čo knižnica a vchod do metra v Kyjeve.

  V ukrajinskom hlavnom meste pri tom prišli

  o život traja hasiči, ktorí počas náletu bojovali

  s požiarmi.

  V sobotu 7. 6. bol cieľom veľkého útoku Char-

  kov. Mesto bolo štyri hodiny ostreľované rake-

  tami, dronmi, kĺzavými bombami i delostrelec-

  kými granátmi. O život prišlo najmenej šesť

  ľudí a ďalších 17 bolo zranených.

  V pondelok 9. 6. bola ukrajinská PVO pri ďal-

  šom veľkom ruskom útoku po dlhšom čase

  veľmi úspešná. Zo 499 ruských kamikadze dro-

  nov, čo bol nový rekord, sa podarilo neutralizo-

  vať 464 (277 bolo zostrelených a 187 rušených

  prostriedkami elektronického boja). Z 20 rakiet

  a striel s plochou dráhou letu bolo zničených

  19, vrátane štyroch zo štyroch vyslaných rakiet

  Kinžal. Jedným z cieľov bola letecká základ-

  ňa v meste Dubno, kde sa Rusi zrejme snažili

  UKRAJINA

  Následky ruských útokov na Odesu.

  INFO Eduard30

  Srpen 2025

• Strana 31

  zastihnúť ukrajinské stíhačky F-16. Výsledok

  ich snaženia nie je známy, ruskej propagande

  to však nijak nebránilo šíriť obrázok letiska

  s desiatkami zničených F-16. Obrázok ochot-

  ne a bezmyšlienkovito preberali propagan-

  distické kanály aj v našich končinách. Pritom

  bolo na prvý pohľad jasné, že ide o podvrh

  vytvorený pomocou umelej inteligencie, ktorá

  okrem iného niektorým F-16 veľmi neumelo

  umiestnila chvostové plochy na kryt kokpitu...

  V nedeľu 15. 6. sa cieľom ruského útoku stal

  najmä Kremenčuk. Celkovo Rusko v noci vy-

  slalo 183 dronov (159 zneškodnených) a 11 ra-

  kiet a striel s plochou dráhou letu (8 zničených

  vrátane dvoch Kinžalov). Z tohto počtu 80 rus-

  kých projektilov mierilo práve na Kremenčuk.

  Ničivý nálet smeroval v utorok 17. 6. na Ky-

  jev a Odesu. Zo 440 dronov Shahed bolo 402

  zneškodnených a z 32 rakiet a striel s plochou

  dráhou letu bolo zničených 26. Ukrajinská

  obrana zostrelila napríklad dve z dvoch rakiet

  Kinžal, ale zo štyroch striel Kalibr sa nepoda-

  rilo zachytiť ani jednu. Zasiahnuté boli okrem

  energetickej infraštruktúry napríklad aj dve

  pobočky pošty, vlaky s obilím či vysokoškolský

  internát. Drony a strely s kazetovou hlavicou

  dopadali aj na obytné paneláky. Obete hľada-

  UKRAJINA

  Útok na Kyjev si 17. 6. vyžiadal 30 civilných obetí.

  INFO Eduard

  31

  Srpen 2025

• Strana 32

  li v troskách niekoľko dní. Napokon sa počet

  mŕtvych v Kyjeve vyšplhal na 30. Zranených

  bolo ďalších 172 civilistov.

  V pondelok 23. 6. Rusi zopakovali veľký útok

  na Kyjev. Opäť zasiahli vysokú školu a bytovky.

  O život prišlo najmenej deväť ľudí. V ten istý

  deň dron Lancet zasiahol skupinu tínedžerov,

  ktorí hrali volejbal v mestečku Novi Borovyči

  pri Černihive. Ruský operátor musel vidieť, na

  koho útočí a úplne úmyselne tak zabil dve deti

  a 11 ďalších zranil.

  Pri ďalšom útoku v utorok 24. 6. bol zasi-

  ahnutý civilný osobný vlak medzi Záporožím

  a Odesou, školy, bytovky a nemocnica v Dnipre.

  Zomrelo najmenej 17 ľudí a 280 bolo zranených

  vrátane 27 detí.

  Strata F-16

  V piatok 27. 6. smerovalo na Ukrajinu 363

  dronov a 8 rakiet. Cieľom bolo najmä Dni-

  pro. Z 371 projektilov sa podarilo zneškodniť

  365. Tých zvyšných šesť zabilo štyroch ľudí

  a 17 zranilo.

  Obrovský útok prišiel v nedeľu 29. 6., kedy

  Rusi vyslali 477 dronov Shahed a 60 rakiet

  a striel s plochou dráhou letu. Obrana zne-

  škodnila 475 projektilov, zvyšných 62 však

  našlo svoje ciele. Zasiahnutých bolo viacero

  miest od Ľvova po Mykolajiv.

  Pri odvracaní tohto útoku utrpelo ukrajinské

  letectvo jedinú potvrdenú stratu v sledovanom

  období. Podplukovník Maksym Ustymenko so

  svojou stíhačkou F-16 zničil sedem ruských

  dronov a striel. Potom však bol zasiahnutý

  – buď sa zrazil s ďalším cieľom, alebo s jeho

  troskami. Stačil ešte namieriť F-16 mimo obý-

  vanú oblasť, ale nestihol sa katapultovať a pri

  páde stroja zahynul.

  Je to už štvrtá strata ukrajinskej F-16, pri-

  čom ku dvom došlo za rovnakých okolnos-

  tí – pri odvracaní masového ruského útoku.

  Je to daň, ktorú musí Ukrajina platiť za nedo-

  statočnú protivzdušnú obranu, ktorú jej západ-

  ní spojenci nedokážu poskytnúť v potrebnom

  počte ani po tri a pol roku od začiatku vojny.

  Na konci sledovaného obdobia navyše americ-

  ký minister obrany Pete Hesgeth opäť zastavil

  dodávky vojenskej pomoci vrátane rakiet pre

  systémy Patriot. Urobil tak svojvoľne a napriek

  analýze, podľa ktorej dodávky pomoci Ukra-

  jine neohrozujú americký arzenál. Práve tým

  totiž Hesgeth argumentoval... USA už pred-

  tým presmerovali na Blízky východ dodávky

  laserom navádzaných rakiet APKWS kalibru

  70 mm, ktoré boli pôvodne sľúbené Ukraji-

  ne. Tieto strely sa ukazujú ako veľmi účinné

  (a lacné) pri ničení dronov. Jedna F-16 s nimi

  dokáže počas jednej misie zlikvidovať desiat-

  ky dronov. V jednej raketnici ich je totiž sedem.

  F-16 unesie na jednom závesníku tri raketnice

  a teoreticky ich môže niesť na štyroch závesní-

  koch – to je dokopy 84 rakiet APKWS. Izraelské

  dobrodružstvo v Iráne však dostalo prednosť

  pred ochranou ukrajinských civilistov, ktorí už

  tri a pol roka zomierajú prakticky každú noc.

  Maďar vo velení

  Na záver spomenieme ešte jednu udalosť.

  V júni 2024 vznikli Sily bezpilotných systémov

  ako samostatná zložka Ozbrojených síl Ukraji-

  ny. Tie majú celkovo deväť zložiek – pozemné

  sily, námornú pechotu, námorníctvo, vzdušné

  sily, vzdušné výsadkové sily, sily špeciálnych

  operácií, teritoriálnu obranu, zdravotnícke sily

  a od minulého leta aj túto samostatnú zložku

  pre drony. V sledovanom období, konkrétne

  3. 6., sa veliteľom tejto zložky stal major

  Robert Brovdi, známy pod prezývkou Maďar.

  Pochádza totiž z Užhorodu v Zakarpatskej

  oblasti a je maďarskej národnosti. Tesne pred

  ruským útokom sa vo februári 2022 pripo-

  jil k Teritoriálnej obrane a zúčastnil sa bojov

  o Kyjev, Irpiň a Buču. Po nejakom čase využil

  svoje podnikateľské skúsenosti, urobil zbierku

  a zakúpil pre svoju jednotku prvé drony. Ope-

  rátori dronov pod jeho vedením sa stali známi

  ako Maďarovi vtáci a postupne ich nasadzovali

  UKRAJINA

  Ruský „dôkaz“ zničených F-16 na letisku. Schválne, koľko nezmyslov na obrázku nájdete?

  Podplukovník Maksym Ustymenko zahynul 29. 6.

  v kokpite F-16 pri odvracaní masívneho ruského

  náletu.

  INFO Eduard32

  Srpen 2025

• Strana 33

  na najdôležitejších úsekoch frontu. V máji 2025

  dostal Brovdi najvyššie vyznamenanie Hrdina

  Ukrajiny a následne sa stal veliteľom Síl bezpi-

  lotných systémov, kde chce do troch mesiacov

  pripraviť zásadné reformy s cieľom zlepšiť lo-

  gistiku a efektívnosť dronových jednotiek.

  UKRAJINA

  Ukrajinské stíhačky Su-27 z 39. brigády taktického letectva.

  V popredí Robert Brovdi známy ako

  Maďar. Za ním sú velitelia úspešných

  dronových jednotiek. Brovdi sa stal

  veliteľom ukrajinských Síl bezpilotných

  prostriedkov.

  Raven je lacný mobilný

  protivzdušný systém

  krátkeho dosahu, ktorý pre

  Ukrajinu vyvinula Británia.

  Používa rakety ASRAAM

  na odpaľovacích lištách

  z vyradených lietadiel

  ako Jaguar či Tornado.

  Podvozok je Supacat HMT

  600. Ako ukazuje fotogra

  -

  fia, Raven sa na Ukrajine

  veľmi osvedčil.

  INFO Eduard

  33

  Srpen 2025

• Strana 34

• Strana 35

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota

  £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie

  £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince and Sea Prince £17.00

  146 Grumman A-6 Intruder & EA-6B Prowler £19.00

  147 Nakajima Ki-43 Hayabusa/Oscar £17.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  The Curtiss SB2C Helldiver was one of those aircraft that was either loved or

  hated- there was no middle ground. Forged in a hurry for the forthcoming war the

  Helldiver was designed in a hurry, built by mostly by under skilled personnel while

  being bombarded by the customer with their extra changes and demands. Even under this

  pressure Curtiss managed to produce a prototype that flew, even though it would soon reveal

  strength and build problems. This is what prototypes are for, however, the first production

  model, the Dash-1, was beset by many problems that saw one carrier captain demanding

  that the Helldivers be removed and the off loaded Douglas Dauntless dive bombers be

  reinstated. From the SB2C-3 onwards, after undergoing a full modification programme, a

  competent combat aircraft would emerge. Used throughout 1944/45 the Helldiver

  squadrons, now operating from the fast carriers, took the war to the Japanese all the way

  to Tokyo. Post 1945 the Helldiver would stay on active service until replaced by the

  Douglas AD-1 Skyraider. Overseas usage would see later build models being operated

  by France, Greece, Italy ,Portugal and Thailand. The Royal Navy also formed a single

  squadron that would never deploy on active service. Undergoing flight testing in Britain, Eric

  ‘Winkle’ Brown would declare that the Helldiver was the worst aircraft he had ever flown. Wriiten by

  Kev Darling with artwork and scale drawings by Sam Pearson.

  Curtiss

  SSBB22CC

  HHEELLLLDDIIVVEERR

  Written by Kev Darling

  Artwork by Sam Pearson

  WARPAINT SPECIAL No.7

  qxp_Warpaint Master 07/07/2025 15:11 Page 114

  The Dassault MD.452 Mystère was a straightforward development of the successful Dassault

  Ouragan with a 30-degree swept wing and modified tail surfaces. The aircraft saw extensive

  service with the French air force, evolving first into the Mystère IVA, and the Super Mystère,

  which was the first Western European supersonic aircraft to enter mass production. Both

  the Mystère IVA, and the Super Mystère saw extensive combat use with the Israeli Air

  Force, while other operators of Mystère deriviatives included India and Honduras. While

  aimed at both the general aviation enthusiast and the scale modeller, this latest addition to

  the Warpaint range follows on the heels of newly-tooled kits from Czech manufacturer

  Special Hobby, and is designed to help add both detail and context to a modelling project.

  The book includes all the usual Warpaint features, with walkarounds of museum exhibits,

  and artwork and scale drawings by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £25.00

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  Previous Warpaint titles

  £15.00

  Warpaint series No.148

  Curtiss

  S

  S

  B

  B

  2

  2

  C

  C

  H

  H

  e

  e

  l

  l

  l

  l

  d

  d

  i

  i

  v

  v

  e

  e

  r

  r

  G

  G

  U

  U

  I

  I

  D

  D

  E

  E

  L

  L

  I

  I

  N

  N

  E

  E

  P

  P

  U

  U

  B

  B

  L

  L

  I

  I

  C

  C

  A

  A

  T

  T

  I

  I

  O

  O

  N

  N

  S

  S

  L

  L

  I

  I

  M

  M

  I

  I

  T

  T

  E

  E

  D

  D

  Dassault

  MMyyssttèèrree

  &&

  SSuuppeerr MMyyssttèèrree

  By Andy Evans

  Mystère IV in flight. This was an evolutionary

  development of the Mystère II, and although

  bearing an external resemblance to the earlier

  aircraft, the Mystère IV was in fact a new

  design with aerodynamic improvements for

  supersonic flight. (Dassault Archives)

  WARPAINT SERIES No.148

  48 Warpaint Mystère & Super Mystère.qxp_Warpaint Master 25/05/2025 12:22 Page 42

  Dassault M

  M

  y

  y

  s

  s

  t

  t

  è

  è

  r

  r

  e

  e

  &

  &

  S

  S

  u

  u

  p

  p

  e

  e

  r

  r

  M

  M

  y

  y

  s

  s

  t

  t

  è

  è

  r

  r

  e

  e

  Warpaint Special No.7

  New

  Warpaint

  Special

  Warpaint Sp 7 Helldiver & Mystere.qxp_Warpaint Advert 07/07/2025 15:27 Page 1

• Z Atolu na Atol

  Nasazení některých leteckých jednotek v Pacifiku bylo provázeno dlouhými obdobími bez střetů s nepřítelem. Mezi takové příklady patří bojová kariéra 15th Fighter Group. Tato jednotka, ještě pod označením 15th Pursuit Group, byla součástí obrany havajských ostrovů v době útoku na Pearl Harbor.

  #R0025BOXART STORY

  Nasazení některých leteckých jednotek v Paci-

  fiku bylo provázeno dlouhými obdobími bez střetů

  s nepřítelem. Mezi takové příklady patří bojová

  kariéra 15th Fighter Group. Tato jednotka, ještě

  pod označením 15th Pursuit Group, byla součástí

  obrany havajských ostrovů v době útoku na Pearl

  Harbor. Disponovala směsicí strojů P-36 a P-40B

  a skládala se z 45th, 46th a 47th Pursuit Squadron.

  Během překvapivého japonského útoku v neděli

  7. prosince 1941 se části pilotů 15th PG podařilo

  vzlétnout a zasáhnout proti nepříteli. Letci z 46th

  a 47th PS si připsali deset potvrzených sestřelů,

  jeden japonský letoun pravděpodobně sestřelený

  a dva poškozené. Mezi několik letců z 45th PS, kte-

  rým se podařilo dostat do vzduchu, byl i budoucí

  nejúspěšnější stíhač na evropském bojišti, Francis

  „Gabby“ Gabreski. Více se k tomuto tragickému dni

  můžete dozvědět v magazínu INFO Eduard 12/2021

  v článku Carla Moleswortha.

  Na dlouhou dobu to byly jediné úspěchy, které si

  jednotka, mezitím přeznačená na 15th FG, připsala.

  V březnu 1943 k ní byla připojena 78th FS na Havaji

  a také 6th NFS s nočními stíhacími letouny P-70 se

  základnou v Port Moresby na Nové Guinei.

  Výcvik a rutinní hlídky kolem Havaje pro piloty

  Curtissů P-40 z 45th FS skončily na podzim 1943.

  V září se jednotka přesunula na Bakerův ostrov,

  anglicky Baker Island, což je neobydlený atol ne-

  daleko rovníku uprostřed Tichého oceánu, ležící

  asi na polovině trasy mezi Havají a Austrálií.

  Na konci listopadu následoval přesun na atol

  Nanumea ležící jižně od Gilbertových ostrovů.

  V polovině ledna 1944 se jednotka přesunula na

  atol Makin a operovala z něj až do konce března.

  V dosahu tohoto letiště byly základny japonského

  námořního letectva v západním Pacifiku, napří-

  klad atoly Mili nebo Maloleap.

  Tyto a další základny se od listopadu 1943 staly

  terčem náletů, které podnikaly čtyřmotorové bom-

  bardéry B-24, dvoumotorové B-25 a střemhlavé

  bombardovací A-24. Stíhací krytí, především pro

  střední a střemhlavé bombardéry poskytovaly le-

  touny P-39 a P-40. Japonské základny neunikly ani

  pozornosti letounů US Navy.

  Při jednom z těchto útoků je zobrazen stroj, za

  jehož řízením sedí 1/Lt. Arthur A. Bridge z 45th FS.

  Na obrazu zachytil výtvarník Gareth Hector situaci

  z náletu na atol Mili při útoku na Zera z Kōkūtai 281,

  která se na obraně tohoto atolu podílela.

  Příležitostí k leteckým soubojům v této oblasti

  nebylo mnoho. Japonské námořní letecké jednotky

  byly rozptýlené na řadě základen a ty byly těžce

  decimovány opakovanými nálety. Například atol

  Mili se od listopadu 1943 do dubna 1944 stal ter-

  čem téměř stovky náletů. Ojedinělá příležitost ke

  změření sil s japonskými letci pro 45th FS přišla

  26. ledna 1944 při náletu na atol Maloleap. Ameri-

  čané do útoku vyslali devět bombardérů Mitchell

  s doprovodem P-40N z 45th FS.

  Na japonské straně byla na útočníky připrave-

  na nečekaně velká skupina obránců, jednalo se

  o 25 Zer z Kōkūtai 252 (dřívější stíhací jednotka

  Genzan Kōkūtai). Formaci velel podpor. Sumio

  Fukuda. Většina jeho formace již používala sek-

  ce po čtyřech letounech. Fukuda byl zkušeným

  veteránem s jedenácti sestřely na kontě. Prošel

  službou ve stíhací jednotce letadlové lodi Junyō

  během bojů o Guadalcanal, později byl přeložen ke

  Kōkūtai 204 zapojené do obrany Rabaulu, dočasně

  byl dokonce jejím zastupujícím velitelem. V listo-

  padu 1943 byl přeložen ke Kōkūtai 252 a během

  bojů v oblasti Gilbertových ostrovů si letci pod jeho

  velením připsali asi padesát vítězství.

  Při americkém náletu na Maloleap japonští let-

  ci korektně hlásili střetnutí s devíti letouny B-25

  a třinácti stroji P-40, na které zaútočili v letové

  hladině 3 000 metrů. Po boji ohlásili čtyři P-40 se-

  střelené jistě a jeden B-25 pravděpodobně. Sami

  přišli o čtyři letouny a jejich piloty.

  Americký doprovod pravděpodobně vedl maj.

  Harry M. Thompson, který si připsal jeden se-

  střelený Zeke. Jeho kolegové po evidentně hodně

  hektickém boji nárokovali dalších osm Zeke jako

  sestřelených a jeden zničený pravděpodobně.

  Připsali si i jeden jistý a jeden pravděpodobný se-

  střel bombardéru Kate. Na americké straně zřejmě

  k žádným ztrátám nedošlo.

  Na dlouhou dobu se jednalo o jediný úspěch

  15th FG v leteckém boji. Během roku 1944 jednotku

  čekalo na Havaji přezbrojení na typ P-51D Mustang

  a výcvik pro dálkové doprovodné mise. Od dubna

  1945 byla nasazena na Okinawě k obraně ostrova

  i v rámci náletů na Japonsko. Během nich si výše

  zmíněný 1/Lt. Arthur A. Bridge připsal dva polo-

  viční podíly na sestřelu japonského stíhacího le-

  tounu. Celkem 15th FG během druhé světové války

  dosáhla 128 jistých vítězství, 23 pravděpodobných

  a 43 japonských strojů v soubojích poškodila.

  Šest jejích pilotů se stalo esy.

  Sumio Fukuda zahynul 24. října 1944 během bi-

  tvy v zálivu Leyte jako velitel Hikōtai 163 v rámci

  Kōkūtai 634. Posmrtně byl povýšen do hodnosti

  korvetního kapitána

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Gareth Hector

  Z Atolu na Atol

  INFO Eduard36

  Srpen 2025

• Strana 37

  #70162

  BOXART STORY

  Rok 1944 vystavil Luftwaffe řadě výzev, které

  dostaly dosud silnou leteckou složku pod značný

  tlak. Především v západní Evropě čelila v denních

  obranných operacích jedné porážce za druhou

  a negativní vývoj pro Luftwaffe nabral ještě vět-

  ší dynamiku během bojů nad Francií po invazi

  v Normandii. Němci se v leteckých bojích dostali

  do plné defenzívy a jejich schopnosti napadnout

  cíle v hlubokém týlu protivníka byly velmi ome-

  zené, ať už na východní frontě, v západní Evropě

  či ve Středomoří.

  Během roku 1944 velení Luftwaffe došlo

  k rozhodnutí přeorganizovat řadu bombardo-

  vacích útvarů nebo jednotek těžkých stíhacích

  letounů (Zerstörer) na stíhací jednotky s jedno-

  motorovými letouny. Jednou z Kampfgeschwader,

  která tímto přechodem na jednomístné stroje

  prošla, byla KG 1 „Hindenburg“.

  Od roku 1941 působila KG 1 převážně na vý-

  chodní frontě a její výzbrojí byly po několik let

  dvoumotorové Junkersy Ju 88 A. Od roku 1943

  však její čtyři Gruppe začaly postupně přezbrojo-

  vat na čtyřmotorové bombardéry Heinkel He 177

  „Greif“. Úspěšné nasazení tohoto neobvyklého

  letounu však bylo komplikováno řadou technic-

  kých potíží i nedostatkem pozemního a leteckého

  personálu.

  Pokud se podařilo na východní frontě bom-

  bardéry He 177 nasadit, díky jejich vysoké letové

  hladině je Sověti nemohli příliš ohrozit. Při jed-

  nom z náletů se KG 1 podařilo v bombardovacím

  svazu vyslat téměř devadesát strojů, ale jednalo

  se o ojedinělý úspěch. Luftwaffe zkrátka díky

  koncepčním chybám v předválečných letech

  nedisponovala dostatečným počtem strategic-

  kých bombardérů a jejich stíhacím doprovodem.

  V srpnu 1944 ze Stab KG 1 vznikl Stab JG 7,

  z II./KG 1 vznikla I./JG 7 a III./KG 1 byla přeznačena

  na II./JG 7. Rozpuštěny byly I. a IV./KG 1. Stíhací

  jednotku JG 7 si čtenáři jistě spojují s proudo-

  vými letouny Me 262. V době vzniku JG 7 však

  její plánovanou výzbroj tvořily Bf 109 a v případě

  II./JG 7 to měly být letouny Fw 190.

  Prvním velitelem II./JG 7 byl Maj. Manfred von

  Cossart, který u KG 1 bojově létal od roku 1940

  a od února 1944 byl velitelem I./KG 1. V září 1944

  byl přeložen z operačně výcvikové Erg. JGr. Ost

  a v listopadu se vrátil k JG 7, v té době se již plá-

  noval její přechod na Me 262.

  Kdo byl následujícím velitelem II./JG 7 není

  známo, ale jednotka nebyla v operačním stavu,

  neboť nedostala žádné stroje Fw 190 a nemohla

  tedy zahájit operační výcvik. Dalším velitelem

  II./JG 7 se na konci listopadu stal Hptm. Wilf-

  ried Schmitz. Až do podzimu roku 1943 sloužil

  u I./KG 4 na východní frontě. Za svou službu ob-

  držel Ritterkreuz a v říjnu 1943 se stal velitelem

  2./KG 100 v západní Evropě s letouny He 177.

  Od května 1944 se Hptm. Schmitz přeškoloval

  na jednomístné stíhací letouny a když se v listo-

  padu 1944 ujal velení nad II./JG 7, došlo současně

  ke dvěma změnám. Jednotka byla přeznačena na

  IV./JG 301 a místo letounů Fw 190 A se měly její

  výzbrojí stát Messerschmitty Bf 109 G-14 a G-10.

  Prvních deset strojů verze G-14 však dostala až

  v prosinci, takže během roku 1944 tato Jagdgruppe

  vůbec nebyla bojově nasazena. Dříve již částeč-

  ně zformovaná jednotka s označením IV./JG 301

  existovala, byla krátce nasazena v Rumunsku

  v síle jedné Staffel, ale v létě 1944 byla rozpuštěna.

  Schmitzova jednotka se stala součástí JG 301, jež

  byla dříve nasazena při operacích Wilde Sau. Bě-

  hem roku 1944 ale již bojovala jako denní stíhací

  Geschwader a kvůli neuspokojivým výsledkům

  v boji proti přesile amerických bombardérů a stí-

  hačů se stala společně s JG 300 terčem kritiky

  ze strany Hitlera. Proto byly obě Geschwader na

  konci ledna nasazeny do boje na východní frontě.

  První dva stroje IV./JG 301 padly za oběť so-

  větskému flaku 4. února 1945 a jedním z pilotů,

  kteří zahynuli byl Hptm. Schmitz, na jehož kontě

  bylo přes 350 bojových letů. Po dobu nasazení na

  východní frontě přišla IV./JG 301 ještě o několik

  letounů a všechny padly za oběť flaku.

  Během nasazení proti Sovětům, jež trvalo při-

  bližně měsíc, ale IV./JG 301 v rámci Luftflotte Re-

  ich poprvé startovala také proti americkým bom-

  bardérům. Došlo k tomu 14. února 1945 a přišla

  při tom o jeden stroj a jednoho zraněného pilota.

  Podruhé se do střetu s Američany dostala

  IV./JG 301 dne 2. března 1945 při obraně proti ná-

  letu na německé rafinerie. JG 300 a JG 301 při

  této akci čelily pěti stíhacím skupinám s letouny

  P-51 Mustang a utrpěly těžké ztráty. Nejen že se

  IV./JG 301 nepodařilo získat ani jedno vítězství,

  ale přišla o 15 letounů, dalších 5 bylo poškozeno,

  osm letců padlo a dalších pět bylo zraněno. Mezi

  piloty, kteří v této akci přišli o život, byl i velitel

  13. Staffel Oblt. Johann Patek. A právě letouny

  z jeho Staffel jsou vyobrazeny na boxartu Piotra

  Forkasiewicze.

  Po tomto debaklu byla IV./JG 301 rozpuštěna

  19. března 1945. Ostatní části JG 301 pokračovaly

  v bojové činnosti až do konce války.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Z Greifů na Stodevítky

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  37

  Srpen 2025

• Strana 38

• Strana 39

• Strana 40

  #11193

  15,000th

  1/48

  Stavebnice americké druhoválečné stíhačky P-40N Warhawk

  edice Limited Edition v měřítku 1/48. Stavebnice představuje

  patnáctitisící letoun vyzdobený označením dvaceti osmi zemí,

  které používali letadla vyrobená u Curtissu. Bonusem je stroj

  stíhacího esa z Virginie létajícího na P-40N.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 2

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  STAVEBNICE 08/2025

  stránka produktu

  INFO Eduard40

  Srpen 2025

• Strana 41

  15 000. letoun Curtiss dodaný zákazníkům po celém světě, Buffalo, NY, USA, listopad 1944

  Kapitán Philip E. Colman, 26. FS, 5. FG, Ankang, Čína, 1944

  Společnost Curtiss oslavila dodání patnáctiti-

  sícího bojového letounu svým zákazníkům po

  celém světě speciálním zbarvením, které zahr-

  novalo všechny výsostné znaky zemí jejích zá-

  kazníků rozmístěné po celém povrchu. Sériové

  číslo letounu, který byl použit pro tento účel,

  není známo.

  Philipp Eddy Colman vstoupil do USAAC v roce

  1941 po absolvování Jefferson Senior High School

  a byl přijat do leteckého výcviku. Absolvoval

  jej v hodnosti Flying Sergeant na Spence Field

  a jeho prvním úkolem bylo vlečení cílů pro stře-

  leckou školu na Eglin Field na Floridě. Později

  sloužil jako zkušební pilot a létal nejen s ame-

  rickými typy, ale také s kořistními německými

  Bf 109 nebo japonskými Oscary. Přežil potopení

  lodi HMT Rohna, která ho vezla vstříc jeho prv-

  nímu bojovému nasazení. Úder německé řízené

  letecké bomby tehdy zabil 1149 z 2000 lidí na

  palubě. Následně byl Colman odvelen k CACW

  (Chinese-American Composite Wing), kde absol-

  voval 86 bojových misí s P-40 a sestřelil během

  nich pět japonských Zer, přičemž pravděpo-

  dobně dosáhl dalších dvou vítězství a poškodil

  pět nepřátelských letadel. Po válce se připojil

  k 158th FS, 116th FG Georgia Air National Guard.

  V roce 1952 byl přidělen k 335th FIS a během

  korejské války přidal na své konto stíhače čtyři

  MiGy-15. V roce 1983 odešel do výslužby v hod-

  nosti podplukovníka. Jelikož neexistují žádné

  známé fotografie jeho P-40N, barevné schéma

  zobrazuje letadlo, vystavené v Museum of Flight

  v Seattlu ve státě Washington.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard

  41

  Srpen 2025

• Strana 42

  STAVEBNICE 08/2025

  OVERTREES

  #82242X

  P-40N Warhawk

  1/48

  stránka produktu

  481167 P-40N landing flaps (fotolept)

  FE1541 P-40N seatbelts STEEL (fotolept)

  644316 P-40N LööK (Brassin)

  6481130 P-40N engine PRINT (Brassin)

  6481131 P-40N gun bays (6 guns) PRINT (Brassin)

  6481132 P-40N cockpit PRINT (Brassin)

  6481134 P-40N wheels diamond tread (Brassin)

  6481135 P-40N wheels cross tread (Brassin)

  3DL48238 P-40N SPACE (3D obtisk)

  3DL48239 P-40N seatbelts SPACE (3D obtisk)

  EX1130 P-40N TFace (maska)

  Pro P-40N Warkhawk 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #6481130

  #6481131

  INFO Eduard42

  Srpen 2025

• Strana 43

  STAVEBNICE 08/2025

  #R0025

  P-40N WARHAWK

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-40N Warhawk

  v měřítku 1/48; edice Royal Class. Stavebnice nabízí 12 markingů. Stavebnice

  obsahuje plastové rámečky pro dvě P-40N, z nichž je možné postavit stíhačky

  sloužící u USAAF, RAF, RAAF, RNZAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano (výfuky; kola hlavního

  podvozku - dva typy, sedačky s upínacími pásy)

  záslepka do podvozkových šachet (Omask)

  bonus - plakát

  P-40N WARHAWK 1/48 Royal Class

  k dostání u distributorů a prodejců

  pod katalogovým číslem R0025.

  Dual Combo

  1/48

  INFO Eduard

  43

  Srpen 2025

• Strana 44

  82nd TRS, 71st TRG, Borokoe Airfield, Biak, léto 1944

  1/Lt. Arthur A Bridge, 45th FS, 15th FG, Makin Atoll, Gilbert Islands, prosinec 1943

  Letoun s atraktivními pin-up kresbami po

  obou stranách přídě patřil původně do stavu

  49th FG, kde létal s číslem 10. V červnu 1944

  sloužil pravděpodobně jako osobní stroj velite-

  le 49th FG, kterým byl Lt.Col. Furlo Wagner. V té

  době nesl číslo 00. Wagner sloužil v letech 1942

  až 44 na velitelských postech v rámci 35th FG

  a 22. listopadu 1942 si připsal na P-39 svůj je-

  diný sestřel (Zero). U 49th FG sloužil jen krát-

  ce od 3. června do 19. července 1944. Poté se

  vrátil k 35th FG. Zobrazená podoba znázorňuje

  letoun krátce poté, co byla 49th FG na podzim

  1944 přezbrojena na P-38 a své původní P-40

  ponechala na Biaku. Do svého stavu jej převzala

  82nd Tactical Reconnaissance Squadron,

  71st Tactical Reconaisance Group a následně došlo

  k určitým změnám jeho zbarvení, zejména vrtu-

  lového kuželu, který dostal žlutou barvu namísto

  modro-bílého provedení. Není zcela jisté, zda zů-

  stal vrchol SOP modrý s černou linkou. Je možné,

  že bylo toto označení, vztahující se k předchozí-

  mu uživateli, rovněž zatřeno. U 71st TRG letoun

  sloužil nejprve s původním kódem 00, později

  dostal číslo 15 a žlutý kužel byl opět přetřen,

  nejspíše olivovou barvou. Na Biaku již měly

  Warhawky natřeny bílou barvou i horní plochy

  VOP.

  Tradičním působištěm 15th FG byly havajské

  ostrovy, kde byla 1. prosince 1940 aktivována

  a sloužila jako součást systému obrany Havaj-

  ských ostrovů. Během války nicméně odesílala

  své jednotlivé squadrony na různá místa v cen-

  trálním a jižním Pacifiku. K bojovým akcím star-

  tovaly Warhawky 45th FS z atolu Makin, na který

  se jednotka dostala oklikou. Peruť byla nejdříve

  odeslána na ostrov Baker, kde působila do říj-

  na 1943, poté se přesunula na ostrov Abemama.

  Na opakované žádosti velitele byl nejprve odve-

  len detašmán a poté celá jednotka na atol Makin,

  kde již několik týdnů operovaly Airacobry 46th

  a 72nd FS. Protože standardní zbarvení nepl-

  nilo na korálových atolech svůj účel, namíchal

  technický personál na atolu Canton barvu, která

  odpovídala tamním podmínkám. Na černobílých

  fotkách působí někdy nátěr tak, že pískovou byly

  natřeny i spodní plochy, ale při bližším zkoumá-

  ní je na letounech vidět rozhraní barev a spodní

  plochy tak nejspíše byly přetřeny světle mod-

  rou barvou, kterou namíchal pozemní personál

  z modré na výsostné znaky a bílé. Popisky na

  horních plochách byly při přetírání zamasková-

  ny a mají tedy olivový podklad. Warhawk pojme-

  novaný Miss Cappy měl přidělen Art Bridge, ale

  k bojovým letům jej používalo více pilotů a počet

  bomb pod kabinou znázorňuje všechny mise,

  kterých se Miss Cappy účastnila. Lt. Art Bridge

  odlétal během nasazení na atolu Makin 20 bojo-

  vých misí, nejvíce ze všech pilotů. Na jaře 1945

  se už v kabině Mustangu účastnil několika VLR

  misí z Iwo Jimmy.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard44

  Srpen 2025

• Strana 45

  8th FS, 49th FG, Biak, Papua/New Guinea, jaro 1944

  Lt. Otto Miller, 26th FS, 51st FG, Yunnanyi, Čína, 1944

  V době, kdy už mělo americké letectvo v oblasti

  Nové Guinei vzdušnou nadvládu, byly některé

  letouny zbaveny kamuflážního nátěru a slou-

  žily v barvě kovu. Warhawk číslo 69 byl navíc

  ozdoben kresbou spoře oděné slečny a nápisem

  „Nita“. V září 1944 se tento letoun nacházel ve

  stavu 82nd TRS / 71st TRG, kde s ním létal člen

  „A“ Flightu Lt. Moffitt. V té době peruť používala

  až 18 P-40, které postupně nahradily původně

  používané P-39 Airacobra. Lt. Mike Moffitt si na

  přídi svého Warhawku ponechal kresbu slečny,

  ale nápis „Nita“ nechal odstranit, protože se jeho

  žena jmenovala Reba. Je pravděpodobné, že si

  Moffitt jméno manželky později nechal namalo-

  vat na příď stejně, jako učinil u své Airacobry, se

  kterou létal původně. Taková podoba jeho P-40N

  ale není fotograficky doložena.

  Ještě jako 51st Pursuit Group byla tato jednot-

  ka aktivována 15. ledna 1941 a v průběhu výcvi-

  ku sloužila jako součást sil, střežících západní

  pobřeží USA. V lednu 1942 se přesunula přes

  Austrálii a Ceylon do Indie, kde se stala součástí

  10th AF. Úkolem jednotky byla ochrana letecké

  zásobovací trasy, vedoucí z Indie přes Himaláje

  do Yunnanyi, Kunmingu a dalších oblastí v Číně.

  Dostala název „the Hump“ (hrb) a je dodnes po-

  važována za nejnebezpečnější trasu pro letecké

  zásobování, jaká kdy byla provozována. V říjnu

  1943 se skupina přesunula do Číny, kde byly pře-

  velena pod 14th AF. Odtud bránila východní část

  zmíněné zásobovací trasy, útočila na japonská

  plavidla v deltě Rudé řeky a podporovala čínské

  pozemní síly v jejich postupu k řece Salween. Na

  podzim 1945 se 51st FG vrátila do Indie a 13. pro-

  since byla deaktivována. K reaktivaci došlo o 10

  měsíců později na Okinawě. S letounem The Se-

  ducer (svůdník) létal Lt. Otto Miller, který dosáhl

  svého jediného vzdušného vítězství 11. listopadu

  1944. Podle některých pramenů mohl se strojem

  létat i Lt. J. A. Robbins, obtisky proto nabízejí obě

  jmenovky.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard

  45

  Srpen 2025

• Strana 46

  Col. Ivan W. McElroy, CO of 80th FG, Tingkawk Sakan, Burma, 1944

  Capt. Xu Hua-jiang, 7th FS, 3rd FG, Laohokow, Čína, leden 1945

  Ivan McElroy velel „Burma Banshees“ neboli

  80th FG v letech 1943 a 1944. Jednotka naru-

  šovala japonské aktivity podél proslulé Barm-

  ské cesty a po celé severní Barmě. 27. března

  1944 zachytil 80th FG nálet 15 bombardérů

  a 25 stíhaček a sestřelila všechny nepřátele

  kromě jednoho bombardéru bez vlastních ztrát.

  Po válce zůstal McElroy ve službě a vystřídal

  řadu štábních a velitelských funkcí, včetně zá-

  stupce náčelníka štábu operací velitelství ame-

  rického letectva. Na jeho pestře zbarveném

  letounu je určitou záhadou flek pod plnicím hr-

  dlem nádrže, který svou siluetou trochu připo-

  míná nějakého ducha, držícího v natažené ruce

  bombu. Na různých fotografiích se jeví různě.

  V některých případech to vypadá, jako by byla

  barva narušena a setřena až na plech, na jiných

  se zdá, že to je jen mokrý nebo mastný flek, jen-

  že je vidět, že je očouzený od výfuků, musel by

  tedy být na letounu delší dobu.

  Po rozpuštění AVG na začátku června 1942 pře-

  vzala její úkoly China Air Task Force (CATF) pod

  velením dosavadního velitele AVG, brigádního

  generála Claire Chennaulta. CATF sestávala

  ze čtyř stíhacích squadron s P-40 od 23rd FG

  a jedné bombardovací s B-25 od 11th BG. Po zfor-

  mování 14th AF v březnu 1943 navrhl Chennault

  zformování Chinese-American Composite Wing

  (CACW). Vzhledem k nízké úrovni vycvičenosti

  čínských pilotů bylo rozhodnuto ponechat velení

  a část stavu pilotů v americké režii. Svou bojo-

  vou činnost zahájila CACW v říjnu 1943 a na kon-

  ci války měla na svém kontě 190 sestřelených

  japonských letounů, 301 zničenýcch na zemi

  a k tomu přes 2500 zničených kusů pozemní

  techniky nebo různých zařízení, mnoho poškoze-

  ných mostů, silnic nebo železničních tratí. Tento

  letoun patřil jednomu z čínských pilotů a znaky

  na přídi lze číst jako Tai-Gong Ling, což zname-

  ná „pod velením Tai-Gonga“. Jiang Tai-Gong byl

  generál a stratég ve starověké Číně (1100 let

  před Kristem) a Číňané jej považují za jednoho

  z bohů. U letounu je v řadě zdrojů udáván jako

  jeho pilot Capt. Wang Guang-Fu, nicméně podle

  vyprávění synovce Xu Hua-jianga se jednalo

  o letoun jeho strýce. Prý mu tehdejší velitel

  7th FS, Maj. Reed řekl, že je zvykem ozdobit si

  letoun nějakým osobním symbolem a případně

  mu dát jméno. Xu si vybavil román, který četl

  v dětství, ve kterém figuroval zmíněný bájný

  generál a vybral si pro svůj letoun jeho jméno.

  Není ale zcela jasné, zda byl nápis na přídi čer-

  vený, nebo žlutý. My jsme se přiklonili ke žluté

  verzi.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard46

  Srpen 2025

• Strana 47

  P-40N, Lt. Roger Farrell, 7th FS, 49th FG, Dobadura, New Guinea, jaro 1944

  Maj. Arthur W. Cruikshank, 74th FS, 23rd FG, Hengyeng, Čína, červen 1944

  Nejvýznamnějším provozovatelem Warhawků

  byla v rámci USAAF 49th FG, která s nimi vstou-

  pila do bojů již na jaře 1942, kdy bránila sever-

  ní oblasti Austrálie proti japonským náletům.

  V říjnu téhož roku se přesunula na Novou Gui-

  neu, kde pomáhala zastavit japonský postup od

  severu směrem na Port Moresby. V březnu 1943

  se pak zapojila do bitvy o Bismarckovo moře.

  V červenci 1944 byla 49th FS přezbrojena na P-38

  a její P-40 převzaly jiné jednotky. Lt. Farrell

  dosáhl za války tří sestřelů, a to v období mezi

  říjnem 1943 a únorem 1944. Jeho letoun s výraz-

  ným nose-artem a názvem Island Dream nesl

  obvyklé zbarvení té doby včetně bílé zádě, kde

  byla v období bojů nad Novou Guineou pone-

  chána horní strana vodorovných ocasních ploch

  v barvě Olive Drab. Nelze vyloučit, že stíhačka

  měla také modře zbarvenou špičku směrové

  ocasní plochy.

  Arthur Waur Cruikshank byl za války nejprve

  přidělen k 157th Project Task Force a v březnu

  1942 byl jedním z prvních pilotů USAAF, který

  vzlétl z paluby letadlové lodi Ranger s P-40

  během operací v severní Africe. V červnu se

  přemístil do oblasti CBI a byl přidělen k 23rd FG,

  která byla zformována po zániku AVG. V září 1943

  Cruikshank převzal velení 74th FS a postupně

  dosáhl osmi sestřelů jistých a šesti pravděpo-

  dobných. Sám byl dvakrát sestřelen nad nepřá-

  telským územím a dostal se zpět ke svým díky

  pomoci čínského odboje. Do USA se Cruikshank

  vrátil v srpnu 1944 a stal se testovacím pilotem.

  V prosinci 1945 pak převzal velení letecké zá-

  kladny Eglin Field na Floridě a postupně zastá-

  val řadu významných funkcí a byl povyšován až

  do generálské hodnosti. Zemřel 5. května 1999.

  Během své druhé operační túry od května 1944

  létal Arthur Cruikshank s letounem pojmenova-

  ným Hells Belle. S ním byl také 15. června 1944

  sestřelen protileteckou palbou.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard

  47

  Srpen 2025

• Strana 48

  F/Sgt. D. A. Smyth, No. 78 Squadron RAAF, Noemfoor Island, září 1944

  No. 3 Squadron RAAF, Foiano, Jesi, říjen 1944

  Australská No. 78 Sqn byla zformována 20. čer-

  vence 1943 a se svými Kittyhawky se v říjnu

  toho roku přesunula na ostrov Kiriwina jako

  součást No. 73 Wing. Její piloti útočili na cíle

  v Nové Británii nebo doprovázeli bombardéry.

  V lednu 1944 se jednotka přesunula na Nazdab

  a v březnu na Cape Gloucester v Nové Británii.

  I zde tvořily útoky na pozemní cíle hlavní bojové

  vytížení, přidaly se k nim také průzkumné lety.

  Svou chvíli slávy zažila squadrona 3. června

  1944, když nad Biakem zaútočila na formaci ja-

  ponských letounů a sestřelila šest Ki-43 Oscar

  a dva torpédové bombardéry B5N Kate při ztrá-

  tě jednoho vlastního stroje. Následoval přesun

  na sever Nové Guinei, po určitou dobu vzlétali

  piloti No. 78 Sqn z ostrova Noemfoor. V prosinci

  1944 se squadrona přesunula na Morotai. Letoun

  F/Sgt Smythe nesl standardní zbarvení s dopl-

  něným nástřikem ocasních plocha a náběžných

  hran křídel bílou barvou. Nestandardně byl bíle

  zbarven i spodní díl kapotáže přídě. Na zádi bylo

  patrné přestříknutí bílé barvy mimo maskova-

  cí pásku směrem dopředu. Kresbu nahé dívky

  s nápisem „Watch my form!“ (Koukej na moji fi-

  guru!) doplněné o další nápis Lucky 13 (Šťastná

  13).

  Na počátku války byla No. 3 Sqn jednou

  z 12 stálých Squadron australského letectva

  a 24. července 1940 se 21 jejích důstojníků

  a 271 dalších příslušníků vydalo na palubě lodi

  Orontes vstříc bojům v Evropě pod velením

  S/Ldr. Iana D. McLachlana. Na Střední východ

  dorazili 23. srpna a poté se přesunuli do Egyp-

  ta, kde vyměnili své Gladiatory a Lysandery za

  Tomahawky, tedy P-40B/C a později za novější

  Kittyhawky. Tento letoun setrval u No.3 Sqn jen

  krátce, protože krátce po jeho převzetí zaháji-

  la jednotky přeškolování na Mustangy. Byl také

  jedním z mála, který měl na směrovce namalo-

  váno stylizované souhvězdí Jižní kříž na mod-

  rém pozadí.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard48

  Srpen 2025

• Strana 49

  F/O Stanley Broadbent, No. 18 Sqn RNZAF, Torokina, Bougainville, jaro 1944

  Sgt/Plt G. F. Davis, No 112 Sqn RAF, Cutella/Sant Angelo, Itálie, březen 1944

  Tento letoun byl třetím v pořadí, který nesl jmé-

  no Gloria Lyons, což byla mladá pacientka, léčící

  se v nemocnici v Christchurch s tuberkulózou.

  Dopisovali si s ní dva mechanici od No. 4 Servi-

  cing Unit RNZAF dislokované na Šalamounských

  ostrovech, kteří také po nechali pojmenovat

  letoun s kódovým písmenem G. První Glorií byl

  letoun NZ3148, verze P-40N-1, který byl 9. úno-

  ra 1944 zničen při přistání. Jeho úkol převzal

  stroj NZ3167, což už byla verze P-40N-5. Ten byl

  17. května zasažen nepřátelskou palbou při úto-

  cích v severní oblasti Bougainville a pilot z něj

  musel vyskočit. Třetím strojem byl tento NZ3220

  a ten se již dočkal konce války. Zde je znázor-

  něn v podobě, která odpovídá konci jeho bojové

  služby před návratem z Torokiny na Nový Zéland.

  Namalované bomby na trupu znázorňují počet

  misí všech Glorií. Na Novém Zélandu čekala

  letoun další služba u výcvikové jednotky a také

  několik změn markingu i nápisu.

  Slavná „žraločí“ squadrona RAF byla založena

  30. července 1917 a jejím úkolem byla ochrana

  vzdušného prostoru nad Londýnem. Jednotka

  byla 13. června 1919 deaktivována a k její reak-

  tivaci došlo 16. května 1939 na palubě letadlové

  lodi HMS Argus, která mířila do Egypta. V červnu

  obdrželi její piloti zastaralé Glostery Gladiator,

  se kterými se krátce po vstupu Itálie do války

  zapojili do bojů. V průběhu července 1941 se

  squadrona stala jednou z prvních, které byly

  vyzbrojeny Tomahawky. Příď letounu s velkým

  vstupem chladiče inspirovala příslušníky jed-

  notky k namalování žraločích tlam po vzoru ně-

  meckých Bf 110 od ZG 76. V prosinci toho roku

  vyměnila squadrona Tomahawky za Kittyhawky

  Mk. I a postupně přebírala modernější verze až

  po Mk. IV. V rámci jednotky působili příslušníci

  různých národností. Vedle Britů to byli zejména

  Australané, Poláci, Kanaďané a Novozélanďané.

  Později se v řadách příslušníků „žraločí“ squad-

  rony objevovalo také stále více Jihoafričanů.

  Po invazi na Sicílii se No. 112 Sqn přesunula v září

  1943 do Itálie a v prosinci toho roku přezbrojila

  na Mustangy Mk. III. Na konci války hlásila jed-

  notka 206 zničených letounů protivníka ve vzdu-

  chu a 62 na zemi. Zobrazený letoun byl dodán

  v americkém zbarvení, které bylo modifikováno

  tak, že olivová barva byla doplněna barvou Mid-

  dle Stone, zatímco Neutral Grey spodních ploch

  byla přetřena Azure Blue. Na horních plochách

  přitom došlo k prohození barevných polí oproti

  běžným zvyklostem pouštního schématu.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard

  49

  Srpen 2025

• Strana 50

  STAVEBNICE 08/2025

  OVERTREES

  #82242X

  P-40N Warhawk

  1/48

  OVERLEPT

  #R0025-LEPT1

  P-40N Warhawk

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  481167 P-40N landing flaps (fotolept)

  FE1541 P-40N seatbelts STEEL (fotolept)

  644316 P-40N LööK (Brassin)

  6481130 P-40N engine PRINT (Brassin)

  6481131 P-40N gun bays (6 guns) PRINT (Brassin)

  6481132 P-40N cockpit PRINT (Brassin)

  6481134 P-40N wheels diamond tread (Brassin)

  6481135 P-40N wheels cross tread (Brassin)

  3DL48238 P-40N SPACE (3D obtisk)

  3DL48239 P-40N seatbelts SPACE (3D obtisk)

  EX1130 P-40N TFace (maska)

  Pro P-40N Warkhawk 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #644316

  #6481134

  #6481132

  #6481131

  INFO Eduard50

  Srpen 2025

• Srovnání stavebnic P-40N a P-40E, Eduard 1/48

  Royal Class edice stavebnice P-40N v měřítku 1/48 se v našem skladu dlouho neohřála. Tato verze patří mezi nejžádanější ze všech P-40, zejména díky pestrým zbarvením a atraktivním předlohám. P-40N také vychází jako srpnová novinka v limitované stavebnici s názvem „15 000th“ a zájem o ní je rovněž enormní. Níže bych tedy čtenářům rád tuto žádanou novinku představil. Společně se podíváme na konstrukční řešení nových dílů, které byly pro verzi N vyrobeny a porovnáme je s již vydanou a modelářům dobře známou verzí P-40E.

  STAVEBNICE 08/2025

  Srovnání stavebnic eduardích

  P-40N a P-40E 1/48

  #R0025

  Royal Class edice stavebnice P-40N v měřítku 1/48

  se v našem skladu dlouho neohřála. Tato verze patří

  mezi nejžádanější ze všech P-40, zejména díky

  pestrým zbarvením a atraktivním předlohám. P-40N

  také vychází jako srpnová novinka v limitované

  stavebnici s názvem „15 000th“ a zájem o ní je rovněž

  enormní. Níže bych tedy čtenářům rád tuto žádanou

  novinku představil. Společně se podíváme na

  konstrukční řešení nových dílů, které byly pro verzi N

  vyrobeny a porovnáme je s již vydanou a modelářům

  dobře známou verzí P-40E.

  Jakub Nademlejnský

  INFO Eduard

  51

  Srpen 2025

• Strana 52

  STAVEBNICE 08/2025

  Rámeček s průhlednými díly je zcela nový. Obsahuje všechny potřebné díly pro korektní ztvárnění verze N, u níž je řešení překrytu kabiny

  nejmarkantnějším rozdílem oproti předchozím verzím.

  Detail velké zadní části proskleného pilotního prostoru.

  Ten je pro verzi N typický.

  Oproti tomu rámeček verze E obsahuje vícedílné řešení prosklení,

  s bočními okénky na trupu, a také několik verzí čelního štítku.

  INFO Eduard52

  Srpen 2025

• Strana 53

  STAVEBNICE 08/2025

  U všech nově vydaných stavebnic jsou již standardem spodní

  vtoky tam, kde jejich umístění dává smysl. Spodní vtoky

  zjednodušují vyštípávání dílů z rámečků i jejich následné

  začišťování.

  Díly trupů se mezi verzemi N a E

  zásadně liší ve všech částech.

  Další rozdíly vidíme v ocasní části. Varianta P-40N má

  prodloužený trup, tudíž je tato partie na modelu zcela jiná.

  Za povšimnutí stojí také detaily pozitivních nýtů

  a přeplátování.

  První rozdíly můžeme

  vidět na přední části

  krytů motoru – mimo

  jiné přidaná mřížka

  pro vstup vzduchu.

  INFO Eduard

  53

  Srpen 2025

• Strana 54

  STAVEBNICE 08/2025

  Změna konstrukce kabiny vedla i ke

  změně odpovídající část trupu. V tomto

  případě velmi radikálně, místo původních

  nalisovaných reliéfů na trupu verze P-40E

  dolepujeme nyní u verze N díl, který řeší

  prostor za kabinou.

  Při pohledu na pravou stranu zadní část

  trupu je prodloužení ještě patrnější.

  INFO Eduard54

  Srpen 2025

• Strana 55

  STAVEBNICE 08/2025

  Při konstrukci dílů trupu a křídla konstruktéři mysleli i na budoucí

  zástavbu Brassin doplňků a připravili ztenčení plastů v místech povedení

  řezů pro zabudovávání těchto sad. V tomto případě jde o prostor,

  kam se bude lepit zástavba motoru...

  Rámeček dílů verze N obsahuje i díly pro ztvárnění velmi raných

  verzí, u kterých byly prováděny testy s pouze 2 kulomety v každé

  polovině křídla.

  ...nebo také sestava rádia.

  Verze P-40N procházela častými úpravami palubních desek, což jsme

  se snažili zachytit i v modelu. Ztvárnili jsme je proto v několika typech.

  Navíc se u nich objevuje zastínění shora, což je další odlišnost od verze

  P-40E.

  Podobně to bylo i s rádii v kokpitu, jejichž ovladačů bylo

  u P-40N více typů. I zde jsme se rozhodli modelářům

  nabídnout několik variant zpracování.

  Kromě dalších rozdílů vyzdvihnu ještě

  sedačku, ta je v edici Royal Class vyrobena

  přímým tiskem i s upínacími pásy. Díl stačí

  odstranit z podpor a nabarvit.

  INFO Eduard

  55

  Srpen 2025

• Strana 56

  STAVEBNICE 08/2025

  #11189

  HORNET

  1/48

  Stavebnice amerického víceúčelového nadzvukového

  dvoumotorového palubního letounu F/A-18C Hornet,

  edice Limited Edition v měřítku 1/48.

  plastové díly: Kinetic

  počet kamuflážních schémat: 2

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola,

  sedačka s poutacími pásy

  Stavebnice kat. č. 11189 bude

  dostupná pouze v rámci Afterparty k IPMS .

  INFO Eduard56

  Srpen 2025

• Strana 57

  STAVEBNICE 08/2025

  LtCol W. T. Paxton, CAG, VMFA-112 Cowboys, USS Nimitz (CVN-68), říjen 2020

  CONA, VFC-12 Fighting Omars, Naval Station Oceana, únor 2011

  INFO Eduard

  57

  Srpen 2025

• Strana 58

  #2153

  Eyes of the Fleet

  1/72

  Stavebnice amerického dvoumotorového turbovrtulového námořního

  palubního letounu včasné výstrahy E-2C Hawkeye edice Limited Edition

  v měřítku 1/72. Stavebnice představuje stroje z jednotek používající

  Hawkeye na palubách amerických letadlových lodí Atlantické flotily

  a z pozemní základny v Norfolku.

  plastové díly: Heller

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard58

  Srpen 2025

• Strana 59

  BuNo. 163693, VAW-123 Screwtops, USS Enterprise (CVN-65), říjen 2005

  BuNo. 166503, VAW-120 Greyhawks, NAS Norfolk, Spojené státy, květen 2010

  Stejně jako sesterské jednotky byla i Airborne

  Command and Control Squadron 123 (VAW-123)

  založena 1. dubna 1967 a již od počátku byla vy-

  bavena Grummany E-2 Hawkeye. Nejprve se jed-

  nalo o verzi E-2A, kterou v roce 1969 nahradila

  verze E-2B. V roce 1973 byla do výzbroje přijata

  verze E-2C, na níž posádky VAW-123 létají do-

  dnes. Domovskou pozemní základnou jednotky,

  nazývané Screwtops, je NAS Norfolk, během po-

  bytu letadlových lodí Atlantické flotily na moři

  pak startují z jejich palub.

  Historie jednotky sahá do 6. července 1948,

  kdy byla na základně NAS Norfolk založena Ca-

  rrier Airborne Early Warning Squadron 2 (VAW-

  2), v roce 1956 přeznačena na VAW-12. V červen-

  ci 1966 obdržela jednotka první Hawkeye, verze

  E-2A. VAW-12, v jejímž stavu bylo 200 důstojníků

  a 800 poddůstojníků, byla k 1. dubnu 1967 reorga-

  nizována na Air Wing se šesti operačními squad-

  ronami, jedna z nich byla RVAW-120 (Replace-

  ment Airborne Early Warning Squadron), určená

  k výcviku osádek. Jednotka v roce 1970 obdržela

  Hawkeye verze E-2B, verze E-2C byla dodána

  v roce 1973. V roce 1983 byla jednotka přeznače-

  na na VAW-120. V současnosti používá jednotka

  k výcviku stroje E-2D a C-2A.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard

  59

  Srpen 2025

• Strana 60

  STAVEBNICE 08/2025

  BuNo. 161346, VAW-121 Bluetails, USS George Washington (CVN-73), únor 2004

  BuNo. 161346, VAW-121 Bluetails, USS George Washington (CVN-73), únor 2004

  Airborne Command and Control Squadron 124

  (VAW-124) známá též pod svou přezdívkou Bear

  Aces, byla založena 1. září 1967 na základně NAS

  Norfolk, kterou během svého pobytu mimo pa-

  lub letadlových lodí Atlantické flotily používá

  dodnes. Již od počátku své existence byla vy-

  zbrojena Grummany E-2 Hawkeye, od verzí A až

  po nejmodernější D, které má ve své výzbroji od

  léta roku 2021.

  Airborne Command and Control Squadron 121

  (VAW-121) byla založena 1. dubna 1967 a na po-

  čátku své existence byla vyzbrojena Grummany

  E-1B Tracer. Důvodem jejich používání i v době,

  kdy již měla US NAVY ve výzbroji Hawkeye, byla

  nemožnost používání E-2 na starších letadlo-

  vých lodích třídy Essex a na lodi USS Franklin

  D. Roosevelt (CV-42). Na moderní E-2C byla

  jednotka přezbrojena v červenci 1975. Bluetails,

  jak je jednotka přezdívána, používají jako svou

  domovskou základnu NAS Norfolk, přičemž jsou

  využívány na letadlových lodích Atlantické flo-

  tily. V roce 2014 byla jednotka přezbrojena na

  modernější E-2D Advanced Hawkeye.

  INFO Eduard60

  Srpen 2025

• Strana 61

  STAVEBNICE 08/2025

  OVERTREES

  #2153X

  E-2C

  Hawkeye

  1/72

  72743 E-2C/C+ undercarriage (fotolept)

  73847 E-2C (fotolept)

  73848 E-2C+ (fotolept)

  SS847 E-2C (fotolept)

  SS848 E-2C+ (fotolept)

  672416 E-2C wheels (Brassin)

  3DL72059 E-2C SPACE (3D obtisk)

  3DL72060 E-2C+ SPACE (3D obtisk)

  CX688 E-2C (maska)

  Pro E-2C Hawkeye 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672416

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Srpen 2025

• Strana 62

  #70162

  Bf 109G-10 ERLA

  1/72

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu

  Bf 109G-10 v měřítku 1/72; edice ProfiPACK. Stavebnice je

  zaměřena na stroje vyrobené v továrně firmy Erla v Lipsku.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard62

  Srpen 2025

• Strana 63

  W.Nr. 151556, 13./JG 301, Stendal, Německo, únor 1945

  W.Nr. 490617, Uffz. Gerhard Reiher, 8./JG 3, Alperstedt, Německo, listopad 1944

  IV. Gruppe byla založena 24. listopadu 1944

  v Gardelegenu. Odsud ihned začala podnikat

  svoje letecké protiútoky proti sovětským si-

  lám, které se snažily o přechod řeky Odry. Poté,

  co se jim to podařilo, byla IV. Gruppe zapojena

  do letecké obrany Berlína, ale po velkých ztrá-

  tách pilotů a techniky byla jednotka 19. března

  1945 rozpuštěna. Došlo k tomu opět v Gardele-

  genu. V důsledku intenzivních bojů se piloti na

  letounech střídali a bílá 44 tak patřila k těm

  strojům, které byly využívány více piloty. W.Nr

  151556 je příkladem Bf 109G-10 série 151, vyro-

  beného továrnou Erla v Lipsku. Tyto stroje byly

  charakteristické křídlem s velkými boulemi nad

  podvozkovou šachtou. Další podrobnosti o tomto

  stroji nejsou známy.

  Dne 2. listopadu 1944 utrpěla celá JG 3 těžké

  ztráty během útoku Sturmjägerů od IV.(Sturm)/

  JG 3 na formaci B-17 od 91st BG severozápad-

  ně od Halle. Nejhůře dopadla II. Gruppe, která

  během chvíle přišla o patnáct stodevítek a dal-

  ších jedenáct jich bylo poškozeno. Během útoku

  amerických stíhačů zahynulo 12 pilotů. Jedním

  ze strojů, které měly tyto rány zacelit, byl i tento

  Messerschmitt Bf 109G-10, vyrobený v továrně

  Erla v Lipsku, který byl přidělen Uffz. Reiherovi

  a obdržel označení modrá 2. Marking stroje dále

  doplnil i znak jednotky na obou stranách přídě

  a bílý pás, obepínající záď trupu, což bylo ozna-

  čení strojů JG 3 v rámci Obrany říše.

  STAVEBNICE 08/2025

  INFO Eduard

  63

  Srpen 2025

• Strana 64

  STAVEBNICE 08/2025

  2./JG 27, Grossenhain, Německo, duben 1945

  I./KG(J) 6, Bad Aibling, Německo, květen 1945

  Piloti a pozemní personál od 2./JG 27 se i se

  svou technikou tak jako mnoho dalších jednotek

  Luftwaffe od počátku roku 1945 neustále stě-

  hovali podle situace a intenzity bojů na frontě.

  Postupně ustupovali od Rýna přes celou němec-

  kou Říši a v dubnu 1945 se objevili i v Praze-Kbe-

  ly. V květnu zakončili boje druhé světové války

  v Salzburku odchodem do amerického zaje-

  tí. Černá 13 byla letounem z produkce 151XXX

  s kamufláží v barvách RLM 81 a RLM 82. Spod-

  ní plochy křídla měly mnohé části v barvě kovu.

  Řada autorů uvádí číslo 13 jako červené, na ob-

  tiskovém aršíku naleznete obě varianty, tedy jak

  červené, tak černé.

  Rozhodnutí o rozpuštění bombardovacích jed-

  notek Luftwaffe, které bylo přijato v září 1944,

  a s tím související přesun pilotů bombardérů

  ke stíhacím úkolům, si vynutily vznik přeškolo-

  vacích útvarů. V listopadu 1944 vznikla v Ger-

  stungenu I./KG(J) 6 z KG 77. Ta zde odevzdala

  své bombardovací stroje a přesunula se spolu

  se štábem do Protektorátu Čechy a Morava na

  letiště Praha-Kbely. Spolu s ní došlo k přesu-

  nu zbývajících jednotek KG(J) 6, a to Gruppe

  II./KG(J) 6 na letiště Praha-Klecany a III./KG(J) 6

  na letiště Praha-Ruzyně. Zde se piloti seznamo-

  vali s Bf 109G nebo Bf 109K a proudovými Me262.

  Přestože se německý průmysl na začátku roku

  1945 potýkal s mnoha problémy v důsledku spo-

  jeneckých náletů a nepříznivého vývoje na bojiš-

  tích, obdržela I./KG(J) 6 ještě v březnu 1945 nové

  stroje Bf 109G/K a III. /KG(J) 6 převzala dokonce

  i Me 262. Od počátku března 1945 američtí stí-

  hači, kteří doprovázeli bombardovací svazy, vy-

  užili všechny příležitosti k útokům na pražská

  letiště. Výcvik u KG(J) 6 tím byl značně omezen

  a němečtí piloti byli nuceni podstoupit ostré bo-

  jové akce při ochraně vlastních letišť. Na konci

  dubna a počátkem května 1945 pak začal přesun

  letuschopných strojů do Bad Aiblingu. Stroje

  KG(J) 6 měly na trupu červeno černý kostkovaný

  pruh a velké bílé číslice.

  INFO Eduard64

  Srpen 2025

• Strana 65

  STAVEBNICE 08/2025

  Lt. Friedrich-Wilhelm Schenk, 2./JG 300, Borkheide, Německo, únor 1945

  W.Nr. 491353, Cap. Ugo Drago, 4

  a

  Squadriglia, 2

  o

  Gruppo, ANR, Aviano, Itálie, únor 1945

  Schenkovi přátelé z řad leteckého personálu vy-

  mysleli tomuto pilotovi přezdívku Timo-Schenko.

  Měl to být žert využívající jméno sovětského

  maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka,

  který se však rychle ujal a mechanici tuto pře-

  zdívku namalovali i na trup Schenkova stroje.

  Friedrich-Wilhelm Schenk létal u JG 300 od

  července 1944 až do března 1945, kdy byl pře-

  velen k JG 7, u níž pilotoval proudové stíhačky

  Me 262. Během bojů 2. světové války dosáhl

  celkem sedmi sestřelů a po jejím skončení létal

  u společnosti Lufthansa.

  Italská sociální republika byla loutkovým státem

  pod vedením Benita Mussoliniho. Byla vytvořena

  na území Itálie, obsazeném německou bran-

  nou mocí dne 18. září 1943 a mohla si vytvořit

  i vlastní armádu o síle čtyř divizí. Její letecká

  složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale

  Repubblicana, sestávala ze dvou stíhacích sku-

  pin (Gruppo Caccia), torpédové skupiny (Gruppo

  Aerosiluranti Buscaglia) a několika transport-

  ních letek. Obě stíhací skupiny létaly v roce 1945

  s Messerschmitty Bf 109G-6/G-10/G-14. Veli-

  telem 4a squadriglia, nesoucí název Gigi Tre

  Osei, byl v té době Capitano Ugo Drago, který

  dosáhl sedmnácti sestřelů a v dubnu 1945 ob-

  držel německý Rytířský kříž. Po válce emigroval

  do Argentiny, kde se živil jako instruktor létá-

  ní, ale v roce 1953 se vrátil zpět do Itálie a byl

  přijat k letecké společnosti Alitalia, u níž létal

  až do roku 1973. Zemřel v Římě 22. dubna 2007.

  Ke konci války už nebylo ze strojů používaných

  ANR většinou odstraňováno označení v podobě

  křížů na trupu a na křídle, pouze svastika na

  kýlovce byla zastříkána a nahrazena označením

  v podobě italské vlajky olemované žlutými troj-

  úhelníky, které bylo doplněno i na boky trupu.

  INFO Eduard

  65

  Srpen 2025

• Strana 66

  #648161

  STAVEBNICE 08/2025

  OVERTREES

  #70162X

  Bf 109G-10 ERLA

  1/72

  OVERLEPT

  #70162-LEPT1

  Bf 109G-10 ERLA

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  674018 Bf 109G-10 LööK (Brassin)

  674020 Bf 109G-10 LööKplus (Brassin)

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT (Brassin)

  672383 Bf 109G-10/K-4 propeller (Brassin)

  672385 Bf 109G-10 wheels (Brassin)

  672388 Bf 109G-10 cockpit PRINT (Brassin)

  672402 Bf 109G-10 Erla engine PRINT (Brassin)

  CX678 Bf 109G-10 (maska)

  Pro Bf 109G-10 ERLA 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672388

  #672383

  #672344

  #672338

  #672402

  INFO Eduard66

  Srpen 2025

• Strana 67

• Strana 68

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro DB-7B Boston III

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Fi 156C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644314

  DB-7B Boston III LööK

  1/48 HKM

  644315

  Fi 156C LööK

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Srpen 2025

• Strana 69

  644316

  P-40N LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-40N v měřítku 1/48.

  Vhodné pro výrobní bloky N-1 až N-20.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro B-24D v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - turbokompresory

  - maska pro barvení

  644318

  B-24D LööKplus

  1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Srpen 2025

• Strana 70

  BRASSIN

  644320

  UH-60A LööKplus

  1/48 ICM

  Soubor 4 sad pro UH-60A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výmetnice klamných cílů

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  Soubor 3 sad pro Lysander Mk.I/Mk.III v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  644319

  Lysander Mk.I/Mk.III LööKplus

  1/48 Airfix

  INFO Eduard70

  Srpen 2025

• Strana 71

  BRASSIN

  6481127

  DB-7B Boston III wheels

  1/48 HKM

  Brassinová sada - kola podvozku pro DB-7B Bostin III

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - motor pro P-40N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 41 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481130

  P-40N engine PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Srpen 2025

• Strana 72

  BRASSIN

  6481132

  P-40N cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro P-40N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 23 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - zbraňové šachty

  se 6 kulomety (3 v každé polovině křídla)

  pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 30 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481131

  P-40N gun bays (6 guns) PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard72

  Srpen 2025

• Strana 73

  BRASSIN

  6481133

  P-40N radio compartment PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - rádiové vybavení pro P-40N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo (2 druhy).

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  6481134

  P-40N wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Srpen 2025

• Strana 74

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo (2 druhy). Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  6481135

  P-40N wheels cross tread

  1/48 Eduard

  672416

  E-2C wheels

  1/48 Heller

  Brassinová sada - kola podvozku pro E-2C

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Heller

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  INFO Eduard74

  Srpen 2025

• Strana 75

  672419

  Fw 190A wheels early

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro Fw 190A

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamyia

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard

  75

  Srpen 2025

• Strana 76

  FOTOLEPTY

  SRPEN 2025

  Buffalo US version

  1/48 Tamiya

  #481170

  #491544

  #FE1544

  #FE1546

  INFO Eduard76

  Srpen 2025

• Strana 77

  FOTOLEPTY

  Hawk H-75A 1/2

  1/72 Arma Hobby

  #73853

  INFO Eduard

  77

  Srpen 2025

• Strana 78

  snadná

  aplikace

  3DL48236 DB-7 Boston III cockpit insulation SPACE 1/48 HKM

  3DL48237

  Jaguar GR.1 / GR.1A Remove Before Flighth tags SPACE

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Srpen 2025

• Strana 79

  SPACE

  3DL48238 P-40N SPACE 1/48 Eduard

  3DL48239

  P-40N seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Srpen 2025

• Strana 80

  SPACE

  3DL48240 Do 217K SPACE 1/48 ICM

  3DL48241

  Buffalo US version SPACE 1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Srpen 2025

• Strana 81

  SPACESPACE

  3DL48242 Buffalo British version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72068

  Hawk H-75A 1/2 SPACE 1/72 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Srpen 2025

• Strana 82

  Mistrovství České republiky v

  plastikovém modelářství

  Mistrovství České republiky v

  plastikovém modelářství

  13. 9. 2025 v Krajské vědecké knihovně v Liberci

  13. 9. 2025 v Krajské vědecké knihovně v Liberci

  Bodovací soutěž dle pravidel

  SMČR

  Bodovací soutěž dle pravidel

  SMČR

  SPACE

  3DL72069 B-24J SPACE 1/72 Hasegawa

  stránka produktu

• Strana 83

• Strana 84

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49450 B-24D part II 1/48 Hobby Boss

  BIG49453

  Sea King HC.4 1/48 Airfix

  481156 B-24D undercarriage 1/48

  481158 B-24D bomb racks 1/48

  481159 B-24D bomb bay 1/48

  491510 B-24D nose interior 1/48

  491523 Sea King HC.4 1/48

  491524 Sea King HC.4 cargo seatbelts STEEL 1/48

  FE1397 Sea King seatbelts STEEL 1/48

  EX989 Sea King 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Srpen 2025

• Strana 85

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49454 Mi-24A 1/48 Trumpeter

  BIG49455

  A6M5 Zero 1/48 Fine Molds

  491527 Mi-24A 1/48

  FE1528 Mi-24A seatbelts STEEL 1/48

  EX1114 Mi-24A 1/48

  481160 A6M5 Zero landing flaps 1/48

  491513 A6M5 Zero 1/48

  FE1514 A6M5 Zero seatbelts STEEL 1/48

  EX1104 A6M5 Zero 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  85

  Srpen 2025

• Strana 86

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1130 P-40N TFace

  1/48 Eduard

  EX1131 Do 217K

  1/48 ICM

  EX1132 Do 217K TFace

  1/48 ICM

  EX1133 Buffalo TFace

  1/48 Tamiya

  EX1134 P-40N US national insignia

  1/48 Eduard

  CX696 B-24J US national insignia

  1/72 Hasegawa

  EX1133 Buffalo TFace

  EX1132 Do 217K TFace

  EX1132 Do 217K TFace

  EX1133 Buffalo TFace

  EX1131 Do 217K

• Strana 87

  Prague

  62 km

  Litoměřice

  INFO Eduard

  87

  Srpen 2025

• Strana 88

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  SRPEN 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  11192 15,000th 1/48 Limited

  R0025 P-40N Warhawk

  DUAL COMBO 1/48 Royal Class

  2153 Eyes of the Fleet 1/72 Limited

  70162 Bf 109G-10 ERLA 1/72 ProfiPACK

  481167 P-40N landing flap 1/48 Eduard

  481168 Do 217K landing flaps 1/48 ICM

  481169 Do 217K undercarriage 1/48 ICM

  481170 Buffalo landing flaps 1/48 Tamiya

  491542 Do 217K 1/48 ICM

  491544 Buffalo US version 1/48 Tamiya

  491545 Buffalo British version 1/48 Tamiya

  72749 B-24J undercarriage & engines 1/72 Hasegawa

  73853 Hawk H-75A1/2 1/72 Arma Hobby

  73854 B-24J 1/72 Hasegawa

  FE1541 P-40N seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1542 Do 217K 1/48 ICM

  FE1543 Do 217K seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1544 Buffalo US version 1/48 Tamiya

  FE1545 Buffalo British version 1/48 Tamiya

  FE1546 Buffalo US seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1547 Buffalo British seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  SS854 B-24J 1/72 Hasegawa

  EX1130 P-40N TFace 1/48 Eduard

  EX1131 Do 217K 1/48 ICM

  EX1132 Do 217K TFace 1/48 ICM

  EX1133 Buffalo TFace 1/48 Tamiya

  EX1134 P-40N US national insignia 1/48 Eduard

  CX696 B-24J US national insignia 1/72 Hasegawa

  BIG ED

  BIG49450 B-24D part II 1/48 Hobby Boss

  BIG49453 Sea King HC.4 1/48 Airfix

  BIG49454 Mi-24A 1/48 Trumpeter

  BIG49455 A6M5 Zero 1/48 Fine Molds

  INFO Eduard88

  Srpen 2025

• Strana 89

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  SPACE

  644314 DB-7B Boston III LööK 1/48 HKM

  644315 Fi 156C LööK 1/48 Tamiya

  644316 P-40N LööK 1/48 Eduard

  6481127 DB-7B Boston III wheels 1/48 HKM

  6481130 P-40N engine PRINT 1/48 Eduard

  6481131 P-40N gun bays (6 guns) PRINT 1/48 Eduard

  6481132 P-40N cockpit PRINT 1/48 Eduard

  6481133 P-40N radio compartment PRINT 1/48 Eduard

  6481134 P-40N wheels diamond tread 1/48 Eduard

  6481135 P-40N wheels cross tread 1/48 Eduard

  672416 E-2C wheels 1/72 Heller

  672419 Fw 190A wheels early 1/72 Tamiya

  644318 B-24D LööKplus 1/48 Hobby Boss

  644319 Lysander Mk.I/Mk.III LööKplus 1/48 Airfix

  644320 UH-60A LööKplus 1/48 ICM

  3DL48236 DB-7 Boston III

  cockpit insulation SPACE 1/48 HKM

  3DL48237 Jaguar GR.1 / GR.1A

  Remove Before Flighth tags SPACE 1/48 Airfix

  3DL48238 P-40N SPACE 1/48 Eduard

  3DL48239 P-40N seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48240 Do 217K SPACE 1/48 ICM

  3DL48241 Buffalo US version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48242 Buffalo British version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72068 Hawk H-75A 1/2 SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72069 B-24J SPACE 1/72 Hasegawa

  SRPEN 2025

  INFO Eduard

  89

  Srpen 2025

• Strana 90

  POSTAVENO

  postavil Matthias Becker

  #11185

  MARKING E

  1/48

  INFO Eduard90

  Srpen 2025

• Strana 91

  POSTAVENO

  41-36396, P-40E-1, Lt. Robert E. Smith, 16th FS, 23rd FG, Čína, podzim 1942

  Robert Eugene Smith, přezdívaný „Gene“,

  vstoupil do armádního letectva před druhou

  světovou válkou. Byl to spíše účelový krok, ne-

  boť měl v úmyslu tím splatit svá předchozí stu-

  dia, ale rychle se stal jedním z nejúspěšnějších

  pilotů v počátcích bojové činnosti 16th FS/23rd

  FG, když sestřelil čtyři nepřátele. Během jedné

  z misí musel nouzově přistát poblíž malé ves-

  nice. Vesničané, kteří nevěděli, kdo nebo co je

  zač, se jej chystali napadnout, ale naštěstí měl

  s sebou malou americkou vlajku, kterou má-

  val a dával tak najevo, že je Američan a stojí

  na jejich straně. Na jaře 1944 již působil Smith

  u 394th FS/367th FG v Anglii. Dne 17. června

  1944 si nárokoval poškození Bf 109, ale o pět

  dní později zahynul, když byl jeho P-38 sestře-

  len flakem poblíž Cherbourgu ve Francii bě-

  hem útočné mise. Jeho letoun se zřítil na pláži

  v Normandii, Smith zůstal v kokpitu. Během

  svého pobytu u 23rd FG létal na P-40E-1,

  který nesl obligátní žraločí tlamu a také jméno

  KatyDid na přídi.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  91

  Srpen 2025

• Strana 92

  POSTAVENO

  postavil Paolo Portuesi

  #R0025

  MARKING E

  P-40N WARHAWK

  1/48

  INFO Eduard92

  Srpen 2025

• Strana 93

  POSTAVENO

  Col. Ivan W. McElroy, CO of 80th FG, Tingkawk Sakan, Burma, 1944

  Ivan McElroy velel „Burma Banshees“ neboli

  80th FG v letech 1943 a 1944. Jednotka naru-

  šovala japonské aktivity podél proslulé Barm-

  ské cesty a po celé severní Barmě. 27. břez-

  na 1944 zachytil 80th FG nálet 15 bombardérů

  a 25 stíhaček a sestřelila všechny nepřátele

  kromě jednoho bombardéru bez vlastních ztrát.

  Po válce zůstal McElroy ve službě a vystřídal

  řadu štábních a velitelských funkcí, včetně zá-

  stupce náčelníka štábu operací velitelství ame-

  rického letectva. Na jeho pestře zbarveném

  letounu je určitou záhadou flek pod plnicím hr-

  dlem nádrže, který svou siluetou trochu připo-

  míná nějakého ducha, držícího v natažené ruce

  bombu. Na různých fotografiích se jeví různě.

  V některých případech to vypadá, jako by byla

  barva narušena a setřena až na plech, na ji-

  ných se zdá, že to je jen mokrý nebo mastný

  flek, jenže je vidět, že je očouzený od výfuků,

  musel by tedy být na letounu delší dobu.

  INFO Eduard

  93

  Srpen 2025

• Strana 94

  POSTAVENO

  Bf 109K-4

  postavil Oliver Peissl

  #82166

  MARKING C

  1/48

  WNr. 334xxx, 11./JG 27, Goslar, Německo, duben 1945

  Použité doplňky:

  648903 Bf 109K-4 propeller PRINT (Brassin)

  648904 Bf 109K-4 cockpit PRINT (Brassin)

  648913 Bf 109K-4 exhaust stacks PRINT (Brassin)

  648954 Bf 109K-4 wheel bays PRINT) (Brassin)

  www.instagram.com/erlawerke

  www.facebook.com/erlawerke

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Srpen 2025

• Strana 95

  POSTAVENO

  Kinetic 1/48

  postavil Rene Van Der Hart

  Použité doplňky:

  48701 exterior (fotolept)

  S-2 TrackerS-2 Tracker

  INFO Eduard

  95

  Srpen 2025

• Strana 96

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2025

  644317

  P-40N-25+ LööK

  1/48 Eduard

  674041

  A-10C LööK

  1/72 Great Wall Hobby

  BIG49456 B-26G Marauder part I 1/48 ICM

  BIG49457 B-26G Marauder part II 1/48 ICM

  BIG49458 UH-60A 1/48 ICM

  BIG72186 TBM-3 1/72 Hobby Boss

  644317 P-40N-25+ LööK 1/48 Eduard

  674041 A-10C LööK 1/72 Great Wall Hobby

  674042 H-75 LööK 1/72 Arma Hobby

  635040 WWII German Jerry Cans PRINT 1/35

  6481070 P-40 seat Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  6481071 P-40 seat Type 2 PRINT 1/48 Eduard

  6481117 Fi 156C wheels 1/48 Tamiya

  6481125 UH-60 miniguns M134 PRINT 1/48 ICM

  6481128 DB-7B Boston III porcupine flame dampers PRINT 1/48 HKM

  6481129 DB-7B Boston III exhausts PRINT 1/48 HKM

  6481136 P-40N wheels block tread 1/48 Eduard

  6481138 Jaguar GR.1 / GR.1A wheels 1/48 Airfix

  6481141 Jaguar GR.1 exhaust nozzles PRINT 1/48 Airfix

  672420 A-10C wheels 1/72 Great Wall Hobby

  672421 A-10C rotary gun flash suppressor PRINT 1/72 Great Wall Hobby

  672422 H-75 / P-36 upgrade set PRINT 1/72 Arma Hobby

  644321 DB-7B Boston III LööKplus 1/48 HKM

  644322 P-40N LööKplus 1/48 Eduard

  674043 Fw 190A-3 LööKplus 1/72 Tamiya

  SIN648141 P-40E ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (zaří)

  BRASSIN (zaří)

  LöökPlus (zaří)

  BIGSIN (zaří)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-10C v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-40N v měřítku 1/48.

  Vhodné pro výrobní bloky N-25 až N-40.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674042

  H-75 LööK

  1/72 Arma Hobby

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro H-75 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGE

  INFO Eduard96

  Srpen 2025

• Strana 97

  ON APPROACHZÁŘÍ 2025

  635040

  WWII German Jerry Cans PRINT

  1/35

  6481070

  P-40 seat Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  6481071

  P-40 seat Type 2 PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kanystry na benzín pro německou

  druhoválečnou techniku v měřítku 1/35. Sada obsahuje

  10 kanystrů (5 růszných typů, po 2 kusech) a 2 držáky

  kanystrů. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-40

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, Barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-40

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, Barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  97

  Srpen 2025

• Strana 98

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2025

  6481117

  Fi-156C wheels

  1/48 Tamiya

  6481125

  UH-60 miniguns M134 PRINT

  1/48 ICM

  6481128

  DB-7B Boston III porcupine flame dampers PRINT

  1/48 HKM

  Brassinová sada - kola podvozku pro Fi 156C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kulomety M134 pro UH-60

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 kulomety (pro pravou

  a levou stranu vrtulníku). Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 15 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - tlumiče zášlehů z výfuků

  pro DB-7B Boston III v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard98

  Srpen 2025

• Strana 99

  6481129

  DB-7B Boston III exhausts PRINT

  1/48 HKM

  6481136

  P-40N wheels block tread

  1/48 Eduard

  6481138

  Jaguar GR.1 / GR.1A wheels

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - výfuky pro DB-7B Boston III

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo (2 druhy). Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro Jaguar GR.1 / GR.1A

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  ON APPROACHZÁŘÍ 2025

  INFO Eduard

  99

  Srpen 2025

• Strana 100

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2025

  6481141

  Jaguar GR.1 exhaust nozzles PRINT

  1/48 Airfix

  672420

  A-10C wheels

  1/72 Great Wall Hobby

  672421

  A-10C rotary gun flash suppressor PRINT

  1/72 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - výtokové trysky motorů pro Jaguar

  GR.1 / GR.1A v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-10C

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - tlumič zášlehů plamenů kanonu

  pro A-10C v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard100

  Srpen 2025

• Strana 101

  672422

  H-75 / P-36 upgrade set PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - doplňková sada pro H-75 / P-36

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje sedačku pilota, kola hlavního

  podvozku a hlavně zbraní. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  ON APPROACHZÁŘÍ 2025

• Strana 102

  ON APPROACH

  644322

  P-40N LööKplus

  1/48 Eduard

  674043

  Fw 190A-3 LööKplus

  1/72 Tamiya

  Soubor 4 sad pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  Soubor 3 sad pro Fw 190A-3 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  644321

  DB-7B Boston III LööKplus

  1/48 HKM

  Soubor 3 sad pro DB-7B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: HKM

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  ZÁŘÍ 2025

  INFO Eduard102

  Srpen 2025

• Strana 103

  ON APPROACHZÁŘÍ 2025

  SIN648141

  P-40E ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  Soubor 5 sad pro P-40E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - prostor radiostanice

  - kola podvozku

  - povozkové nohy

  - kokpit

  - 75gal přídavná palivová nádrž

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  INFO Eduard

  103

  Srpen 2025

• Strana 104

  FOTOLEPTY

  481171 Ju 88A-4 upgrade set 1/48 Eduard

  481172 B-26F Marauder exterior 1/48 ICM

  481173 B-26F Marauder bomb bay 1/48 ICM

  481174 Spitfire Tr.9 landing flaps 1/48 Airfix

  491548 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  491550 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  491552 B-26F Marauder 1/48 ICM

  491553 B-26F Marauder rear interior 1/48 ICM

  491554 Bf 110D 1/48 Eduard

  72750 B-24J bomb bay 1/72 Hasega

  -

  wa

  ZOOMY

  FE1548 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  FE1549 Bf 109E-4/7 seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1550 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  FE1551 Spitfire Tr.9 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1552 B-26F Marauder 1/48 ICM

  FE1553 B-26F Marauder seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1554 Bf 110D Weekend 1/48 Eduard

  FE1555 Bf 110D seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  MASKY

  EX1135 Ju 88A-4 TFace 1/48 Eduard

  EX1136 B-26F Marauder 1/48 ICM

  EX1137 B-26F Marauder TFace 1/48 ICM

  EX1138 B-26F Marauder US national insignia 1/48 ICM

  EX1139 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace 1/48 Airfix

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace 1/48 Tamiya

  SPACE

  3DL48243 Ju 88A-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48244 Bf 110D SPACE 1/48 Eduard

  3DL48245 Bf 109E-4/7 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48246 Spitfire Tr.9 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48247 B-26F Marauder cockpit & nose SPACE 1/48 ICM

  3DL48248 B-26F Marauder

  cockpit insulation & armour plates SPACE 1/48 ICM

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2025

  INFO Eduard104

  Srpen 2025

• Strana 105

  FOTOLEPTY

  481171 Ju 88A-4 upgrade set 1/48 Eduard

  481172 B-26F Marauder exterior 1/48 ICM

  481173 B-26F Marauder bomb bay 1/48 ICM

  481174 Spitfire Tr.9 landing flaps 1/48 Airfix

  491548 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  491550 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  491552 B-26F Marauder 1/48 ICM

  491553 B-26F Marauder rear interior 1/48 ICM

  491554 Bf 110D 1/48 Eduard

  72750 B-24J bomb bay 1/72 Hasega

  -

  wa

  ZOOMY

  FE1548 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  FE1549 Bf 109E-4/7 seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1550 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  FE1551 Spitfire Tr.9 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1552 B-26F Marauder 1/48 ICM

  FE1553 B-26F Marauder seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1554 Bf 110D Weekend 1/48 Eduard

  FE1555 Bf 110D seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  MASKY

  EX1135 Ju 88A-4 TFace 1/48 Eduard

  EX1136 B-26F Marauder 1/48 ICM

  EX1137 B-26F Marauder TFace 1/48 ICM

  EX1138 B-26F Marauder US national insignia 1/48 ICM

  EX1139 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  EX1140 Spitfire Tr.9 TFace 1/48 Airfix

  EX1141 Bf 109E-4/7 TFace 1/48 Tamiya

  SPACE

  3DL48243 Ju 88A-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48244 Bf 110D SPACE 1/48 Eduard

  3DL48245 Bf 109E-4/7 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48246 Spitfire Tr.9 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48247 B-26F Marauder cockpit & nose SPACE 1/48 ICM

  3DL48248 B-26F Marauder

  cockpit insulation & armour plates SPACE 1/48 ICM

  ON APPROACH

  Ki-115 Tsurugi 1/48

  #11192

  ZÁŘÍ 2025

  První fáze aplikace kamufláže

  Druhá fáze aplikace kamufláže

  Třetí fáze aplikace kamufláže

  INFO Eduard

  105

  Srpen 2025

• Strana 106

  ON APPROACH

  SCHNELLBOMBER

  1/48

  #11194

  ZÁŘÍ 2025

  1./KG 1, Charkov-Vojčenko, Sovětský svaz, leden 1943

  4./KG 54, Catania, Sicílie, jaro 1943

  W.Nr. 1016, Lt. Johannes Geismann, 1./KG 77,

  Catania, Sicílie, září 1942

  Hptm. Klaus Häberlen, Stab I./KG 51, Bagerovo,

  Sovětský svaz, duben 1943

  W.Nr. 140206, Hptm. Heinrich Paepcke,

  Stab II./KG 77, Gerbini, Itálie, říjen 1942

  Lt. Gerhard Brenner, 1./LG 1, Eleusis, Řecko, březen 1942

  INFO Eduard106

  Srpen 2025

• Strana 107

  ON APPROACH

  Bf 108 1/32

  #3405

  ZÁŘÍ 2025

  Stab J/88, Legie Condor, Španělsko, 1938

  I./JG 27, Innsbruck, Rakousko, 1941

  Sonderkommando Blaich, Tripolis, Libye, leden 1942

  Německo, září 1939

  INFO Eduard

  107

  Srpen 2025

• Tail End Charlie

  V červenci roku 1940, kdy nacistické Německo zahájilo leteckou ofenzivu proti Británii, stálo mezi svobodou a tyranií pouze několik tisícovek pilotů a pozemního personálu RAF. Do konce října 1940 jich přes 1 500 zaplatilo cenu nejvyšší a více než 50 000 civilistů během bitvy přišlo o život nebo bylo zraněno. O osmdesát pět let později příběh „The Few“ (hrstky letců) a jejich mimořádné odvahy stále rezonuje – nejen v učebnicích dějepisu, ale i na nebi nad Británií.

  V červenci roku 1940, kdy nacistické

  Německo zahájilo leteckou ofenzivu pro-

  ti Británii, stálo mezi svobodou a tyranií

  pouze několik tisícovek pilotů a pozem-

  ního personálu RAF. Do konce října 1940

  jich přes 1 500 zaplatilo cenu nejvyšší

  a více než 50 000 civilistů během bitvy

  přišlo o život nebo bylo zraněno. O osm-

  desát pět let později příběh „The Few“

  (hrstky letců) a jejich mimořádné odvahy

  stále rezonuje – nejen v učebnicích děje-

  pisu, ale i na nebi nad Británií.

  Na připomínku tohoto významného výročí

  nabízí rok 2025 nabitý kalendář vzpomínko-

  vých událostí. Také letos nejde jen o hold mi-

  nulosti, ale také o živou přehlídku historických

  letounů a jejich trvalého významu. Ačkoli

  vzpomínkovému kalendáři dominuje Duxford,

  odkaz bitvy o Británii bude viditelný po celém

  Spojeném království. Od pobřeží Devonu po

  nebe nad Walesem nesou štafetu velké i malé

  letecké přehlídky.

  Srdcem živého britského odkazu na válečné

  letectvo zůstává Battle of Britain Memorial Fli-

  ght (BBMF) při RAF. Sídlo má na RAF Coningsby

  a provozuje mimořádnou sbírku historických

  letounů, mezi nimiž jsou Spitfiry, Hurricany,

  Lancaster, Dakota a další stroje.

  Letošní program, oficiálně potvrzený udě-

  lením Public Display Authority dne 27. května,

  je jedním z nejrozsáhlejších za poslední roky.

  Během června a července se letouny BBMF

  účastní jak velkých, tak regionálních letec-

  kých dnů, oslav Armed Forces Day a pamětních

  průletů.

  Pro letecké nadšence zůstává Duxford Ba-

  ttle of Britain Air Show (6. – 7. září 2025) hlavní

  vzpomínkovou událostí. Koná se v historickém

  areálu Imperial War Museum Duxford u Cam-

  bridge – v někdejší aktivní základně z doby

  Bitvy o Británii (odkud v tu dobu mimo jiné

  působila i československá 310. stíhací peruť) –

  a je stejnou měrou show i poctou.

  Program nabídne formace Spitfirů a Hurri-

  canů, simulované souboje, vystoupení bombar-

  déru Lancaster z BBMF (pouze v neděli), ukáz-

  ky dalších warbirdů a historických cvičných

  letadel.

  Nabízený zážitek z Duxfordu přesahuje sa-

  motnou leteckou show. Celý areál se promění

  v leteckou základnu ze 40. let – s reenactory,

  živou swingovou hudbou, dobovým občerstve-

  ním, historickými vozidly, a dokonce i simulo-

  vanými hlášeními "scramble" a dalšími prvky

  navozujícími patřičnou atmosféru. Návštěvní-

  ci si mohou prohlédnout letadla zblízka nebo

  projít rozsáhlé hangáry a expozice Duxfordu.

  IWM (Imperial War Museum) navíc připravi-

  lo k 85. výročí bitvy o Británii pamětní minci,

  rozšířená místa pro sezení a nové služby, které

  zpřístupní akci širší veřejnosti. Děti do 16 let

  mají vstup zdarma, členové IWM získávají sle-

  vy.

  Zvláštní výstavy se plánují i na dalších mís-

  tech – například v Kent Battle of Britain Muse-

  um v Hawkinge nebo v Bentley Priory Museum,

  někdejším velitelství RAF Fighter Command.

  Tyto expozice připomenou méně známé příběhy,

  jako roli radaru, službu WAAFs (Women's Auxi-

  liary Air Force) nebo piloty z Commonwealthu,

  kteří přišli na pomoc Británii.

  Ať už jste fanoušek letecké historie nebo

  se chystáte na tyto akce poprvé, toto výročí

  je ideální příležitostí spatřit oživlou leteckou

  historii a připomenout si, že svoboda kdysi

  spočívala na křídlech hrstky odvážných.

  Užitečné odkazy a termíny:

  BBMF Display Listings:

  vintageaviationnews.com

  Duxford Tickets & Info:

  iwm.org.uk/duxford

  Full UK Airshow Calendar:

  britishairshows.com

  Formace BBMF během Royal International

  Air Tattoo 2018, RAF Fairford, Gloucestershire.

  Foto: Jonathan Webb

  ODKAZ „THE FEW"

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard108

  Srpen 2025

• Strana 109

  P7350 je Supermarine Spitfire Mk IIa z druhé světové války,

  provozovaný Battle of Britain Memorial Flight. Je to nejstarší

  Spitfire v letuschopném stavu a zároveň jediný létající Spitfire,

  který se skutečně zúčastnil bitvy o Británii.

  Foto: Ronnie Macdonald

  Hawker Hurricane Mk.IIc (PZ865) byl poslední ze 14 533 vyrobených Hurricanů.

  Původně si ho ponechala firma Hawker a později byl zaregistrován civilně jako

  G

  -

  AMAU. Nyní ho provozuje RAF Battle of Britain Memorial Flight a každých

  několik let dostává nový barevný nátěr.

  Foto: Alan Wilson

  Douglas Dakota, ZA947, byla postavena v Long Beach v Kalifornii v březnu 1942

  a nejprve sloužila u US Army Air Forces, poté byla převedena k Royal Canadian

  Air Force, kde sloužila až do roku 1971. Letoun byl následně zakoupen Royal Air

  -

  craft Establishment a v březnu 1993 byl předán Battle of Britain Memorial Flight.

  Je vybaven autentickými dobovými „para seats“ a používá se při památečních

  seskocích s padákem.

  Foto: Ronnie Macdonald

  Letouny Battle of Britain Memorial Flight (BBMF) na obloze nad Lincolnshire.

  Hurricane LF363 je natřen tak, aby představoval letoun jednotky 249. peruti

  RAF

  –

  Hurricane „GN

  -

  F“ z bitvy o Británii na levé straně trupu. GN

  -

  F piloto

  -

  valo během bitvy o Británii stíhací eso Wing Commander Tom Neil DFC and

  Bar AFC AE LdH. Kódová písmena „SD

  -

  A“ na pravé straně LF363 odpovídají

  Hurricanu 501. peruti RAF, který pilotoval Paul Farnes DFM, rovněž během

  bitvy o Británii. Lancaster PA474 nese označení 460. peruti RAAF „AR

  -

  L“ na

  levé straně a označení „VN

  -

  T“ 50. peruti RAF na pravé straně.

  Foto: Cpl Phil Major ABIPP

  INFO Eduard

  109

  Srpen 2025

• Strana 1

  MODELARSKA VYSTAVA

  KDE: SPORTOVNÍ HALA,

  ŠKOLNÍ 36, DOBŘÍŠ

  PŘEJÍMKA MODELŮ: 8:00–10:00

  VSTUPNÉ: DOBROVOLNÉ

  BONUS: DOPOLEDNÍ VÝSTAVA VETERÁNŮ

  PŘIHLÁŠENÍ: CONTESTS.IPMSCZ.EU

  16. srpna 2025

  10.00– 15.00

  VÍCE INFORMACÍ:

  • WWW.FACEBOOK.COM/DOBRISMODEL • WWW.DOBRISMODEL.CZ

  • MODELARI.DOBRIS@GMAIL.COM • TEL. 728 074 851

• Strana 2

  Obec

  BORSKÝ MIKULÁŠ

  Hlavné kolo na Slovensku

• Strana 3

  P

  P

  l

  l

  Z

  Z

  e

  e

  n

  n

  S

  S

  K

  K

  Y

  Y

  V

  V

  e

  e

  l

  l

  B

  B

  L

  L

  O

  O

  U

  U

  D

  D

  2

  2

  0

  0

  2

  2

  5

  5

  Mezinárodní

  setkání modelářů

  PLZEŇ

  HALA TJ LOKOMOTIVA

  30.8.2025

• Strana 4

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé,

  vítejte u srpnového Infa. Srpnové novinky jsou odedneška v prodeji, naopak včera na našem e-shopu skončil předprodej Efky, MiGu-21F-13 v československých službách. To je samozřejmě velmi specifická záležitost, výrazně orientovaná na náš domácí trh a české a slovenské zákazníky, přesto jsme se dostali na velmi slušná čísla předobjednaných stavebnic. Nemáme sice ještě uzavřené objednávky od obchodníků, ale podle našich zkušeností jsou objednávky na e-shopu zhruba 20 % celkového počtu, takže to vypadá, že vyrobíme a prodáme zhruba 1 500 kusů této stavebnice. Abyste rozuměli smyslu našeho počínání, ten je v tom, abychom předprodejem zjistili přesnou aktuální poptávku a podle ní vyrobili tolik stavebnic, kolik jich opravdu prodáme a nic navíc. Tento způsob prodeje uplatňujeme u nových Royal Classů, a budeme ho uplatňovat i u takto specifických a úzce zaměřených produktů. Celkem na rovinu, nechceme počty takovýchto stavebnic, majících jen omezený počet zákazníků, přestřelit a pak je neprodat nebo je později vyprodávat s velkou slevou, ale zrovna tak je nechceme podstřelit a nevyužít špatně odhadnuté vyšší poptávky. Což je něco, co se dnes bohužel stává poměrně často. My stanovujeme počty vyráběných novinek na základě předobjednávek od obchodníků. Velmi zjednodušeně řečeno, u všech novinek vyrobíme dvojnásobek předobjednaných kusů. U doplňků, leptů, masek, Brassinů, Spaců a dalších aftermarketových produktů, pak udržujeme stav skladových zásob podle aktuální poptávky a měsíčních prodejů. U stavebnic vyrobíme stanovené množství, které pak prodáváme tak dlouho, dokud se daná položka nevyprodá. To je obvykle několik měsíců nebo i let. To je u Profipacků a Weekendů žádoucí, u stavebnic řady Limited už méně. U nich považujeme za ideální, pokud se udrží v sortimentu tři až šest měsíců. Pokud se prodají rychleji, pak se ptáme obchodníků, zda a o kolik těchto stavebnic mají ještě zájem a podle poptávky pak případně děláme reedici. To se stalo například u Kamikaze Tokkōtai, kde jsme první vydání bleskově vyprodali téměř okamžitě po vydání stavebnice. Modeláře takový postup mate, vedou pak na fórech a na Facebooku diskuse, proč vydáváme Limitku v reedici, zatímco jiné Limitky dáváme do výprodeje se slevou. To je proto, že se slevou vyprodáváme ty stavebnice, u kterých jsme vydané množství přestřelili a ony nám zůstaly na skladě. Stává se to především v časech, kdy se poměry na trhu mění a je pak těžké odhadnout, jak se ta která novinka bude prodávat. V době po covidu a v měsících po začátku ruské války proti Ukrajině se stávalo, že odhady byly optimistické, ale trh už rychle zpomaloval, to vedlo ke zpomalení až zastavení prodeje některých položek. Dnes je na místě značná opatrnost, což ale v některých případech vede ke špatnému odhadu. Nicméně jak vidno, i v dnešních časech opatrného trhu lze vyrobit stavebnici překonávající očekávání. Jako byla Kamikaze Tokkōtai nebo Royal Class P-40N. Ty nám v červenci popravdě řečeno pěkně zamotaly hlavu. Obě jsou to složité stavebnice se spoustou komponent a především výlisků. Větší objednávky vedly k větším požadavkům na výrobu, která úplně nestíhala, chyběly nám výlisky, to zpomalilo balení a kompletaci stavebnic a následně zdrželo expedici. Bylo z toho nakonec celkem drama, umocněné tím, že podobná situace nastala i u Brassinu, kde máme také velké objednávky na některé sady, nepřekvapivě především na sady pro P-40E a N. Situace se komplikovala i tím, že jsme stále v procesu výměny starých 3D tiskáren za nové. Těch nových už sice máme sedm, ale to stále nestačí. V srpnu bychom měli instalovat další čtyři tiskárny, a to už by mělo výrobu stabilizovat.

  Lépe bychom měli být připraveni na expedici Efek. Máme hotové všechny formy, odzkoušených jich máme šest a pomalu z nich začínáme lisovat. Expedice předobjednávek je naplánovaná na konec září a začátek října. Od 29. září do 3. října, abych byl přesný, tedy týden před E-dayem, a to by mělo vyjít. Ostatně, požadavek na výrobu je o něco nižší, než v případě P-40, a máme i víc času. Alespoň prozatím.

  Srpnové novinky jsou na našem e-shopu odedneška k dispozici. Dvě, respektive tři z nich byly speciálně připraveny k národní soutěži IPMS USA v Hamptonu ve Virginii. Všechny tři jsou v řadě Limited, takže můžeme hrdě konstatovat, že srpen je významný Limitkový měsíc. Vzhledem k tomu, že Royal Class P-40N je v podstatě také Limitka, tak jde patrně o největší koncentraci stavebnic této řady v jednom měsíci v dějinách Eduardu.

  První z nich je stavebnice Eyes of the Fleet 1/72, což je E-2C Hawkeye s výlisky Heller a čtyřmi markingy strojů, operujících ze základny v Norfolku a na lodích Atlantické flotily US Navy. Ke koupi je velmi omezené množství těchto stavebnic, pro prodej na našem e-shopu je k dnešku k dispozici jen posledních několik desítek kusů. Vzhledem k tomu, že výlisky dodává jako subdodávku Heller, nebude možné operativně navýšit počet kusů, prostě žádná reedice v tomto případě nebude. Proto raději neváhejte a pokud o stavebnici máte zájem, objednejte ji co nejdříve.

  Ono nebude dobré váhat u žádné z těchto srpnových Limitek. Prakticky stejné, ale spíše ještě dramatičtější, je to s další „virginskou“ Limitkou, Hornetem F-18C v měřítku 1/48. To původně měla být klasická Limitka v nákladu 2 000 kusů. Výlisky k ní měl dodat Kinetic, ale nedodal. Nedokázal dodávku výlisků včas zkompletovat a odeslat, nějak se to kolem jejich výroby celé zamotalo. Dohodli jsme se tedy, že Kinetic dodá alespoň 200 sad výlisků, pošle je letecky, my k nim vyrobíme zbytek komponent včetně plnohodnotné krabice a zkompletujeme stavebnice tak, aby mohly být v Hamptonu v prodeji. I tak z toho bylo drama, zásilka, byť letecká, k nám putovala tři týdny, a stavebnice jsme nakonec kompletovali a odesílali na poslední chvíli tak, aby do Států dorazila nejen před výstavou, ale i před navýšení sazby cla, o kterém se předpokládalo, že bude platné ode dneška. Sice si nejsem jist, zda to tak je a že slavná nádherná cla platí už dnes nebo začnou platit až někdy později, v každém případě Hornety dorazily do New Yorku předevčírem, takže včas. Důležitá informace je, že do Ameriky jich odletělo 120, zbylých 80 zůstalo doma a ty budou v prodeji v rámci Afterparty k IPMS USA. Vzhledem k nízkému počtu vydaných stavebnic je nebudeme dodávat obchodníkům.

  Třetí srpnová Limitka je opět v řadě Limited, tentokrát ale v měřítku 1/48. Předlohou je slavný P-40N Warhawk vyzdobený u příležitosti 15 000 vyrobeného letounu firmy Curtiss se znaky letectev, která měla letadla firmy Curtiss ve výzbroji. Kromě tohoto slavnostního zbarvení bude ve stavebnici ještě jedna možnost zbarvení, a to stroj Virginského občana, majora Philippa E. Colmana od 5. FG z Číny z roku 1944. Tato verze zbarvení je provedena podle muzejního stroje a nese výsostné znaky Čínské republiky. A asi už tušíte, že ani v tomto případě není těchto stavebnic nazbyt. Vyrobili jsme jich celkem 2 000, kolik jsme jich dodali obchodníkům popravdě řečeno nevím a kolik jich zbývá také netuším, ale moc jich nebude.

  Poslední dnes ohlašovanou srpnovou stavebnicí je Bf 109 G-10 Erla v řadě Profipack 1/72. Je to další z našich Stodevítek v měřítku 1/72. Některé modeláře a odborníky na letouny Bf 109 možná potěší, že jsme upravili bouli na motorovém krytu na pravé straně přídě tak, aby odpovídala předpokládanému tvaru kapoty. Na pravou stranu přídě Bf 109 G-10 z výroby továrny Erla není k dispozici mnoho fotografií, nicméně nějaké jsme získali a rozhodli jsme se, že se pokusíme tvar přídě uvést do stavu přinejmenším blízkého těmto fotografiím. Snad se nám to podařilo. Obávám se ale, že v tomto případě se určitě najde někdo, kdo ten čumák bleskově zkritizuje.

  Se srpnovými novinkami jsme nakonec dobalili a obchodníkům dodali reedici stavebnice Kamikaze Tokkōtai. A abych udržel nedostatkový mód dnešního úvodníku, tak dodám, že ani těchto stavebnic už nám na skladě moc nezbývá.

   

  EMD

  Určitě jste zachytili, že nevyšlo srpnové číslo EMD. Nebudu kličkovat a na rovinu vám řeknu, o co jde. Máme celkem významné technické problémy se zajištěním obsahu dvou časopisů, vydávaných jako měsíčníky. Část tohoto problému je způsobena neukázněnými autory, jako jsem například já, kteří píší dlouhé články, které pak nestačí včas dokončit a komplikují tak práci grafikům a šéfredaktorovi. Rozhodl jsem proto, jaksi z titulu svého ředitelského úřadu, že EMD bude nadále vycházet jako dvouměsíčník. A abych toto své rozhodnutí, které, jak naprosto chápu, bude přinejmenším částí čtenářů přijato s nevolí, kompenzoval nějakým naopak pozitivním rozhodnutím, začal jsem psát nový seriál o historii výroby plastikových stavebnic a doplňků v Česku. Tato sága, kterou jsem pojmenoval Plastos, bude samozřejmě zahrnovat i historii Eduardu, ale také dalších firem i životní příběhy významných osobností, které se na budování tohoto našeho průmyslového odvětví podíleli. Věřte mi, že se dozvíte hodně zajímavých a dosud neznámých informací. Bude to zajímavé, místy napínavé, někdy strhující, jindy zábavné a občas to bude i dramatické. Začneme s tím v srpnu, první dva díly už mám hotové. Ti z vás, kteří máte zaplaceno roční či půlroční předplatné, se nemusíte obávat, že byste o ně přišli. Předplatné technicky zařídíme tak, aby se časově prodloužilo a obsáhlo daný počet vydání.

   

  Afterpárty

  Afterpárty k IPMS USA začne v úterý 5. srpna a skončí v pondělí 11. srpna. Pozor, sleva se v rámci akce nebude vztahovat na srpnové novinky!

  Pokud by se vám dnešní úvodník zdál poněkud neučesaný, je to proto, že ho píši během teď už bezmála čtrnáctihodinového letu z Prahy do Phoenixu v Arizoně.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ruské letiská v plameňoch

   

  Text: Miro Barič

  
  

  Hneď prvý deň sledovaného obdobia sa začal najväčším ukrajinským útokom na ruské vojenské letiská od začiatku vojny. Od 1. 6. do 30. 6. však došlo aj k ďalším menším úspešným útokom. Dokopy boli zničené desiatky strojov vrátane strategických bombardérov a jún 2025 možno označiť za najčernejší mesiac ruského letectva od konca druhej svetovej vojny. Ukrajinské letectvo prišlo v tomto období len o jeden stroj. Strata je o to citeľnejšia, že išlo o stíhačku F-16 aj s pilotom.

   

  Na začiatok sa vráťme o pár mesiacov späť. V Bielom dome sa 28. 2. odohrala neslávna hádka, pri ktorej sa americký prezident Donald Trump a najmä jeho viceprezident JD Vance verejne pustili do Volodymyra Zelenského. Okrem iného mu chrstli do tváre, že v prebiehajúcej vojne nemá žiadne karty. Ukrajinský prezident sa musel veľmi dobre ovládať. Minimálne jedno eso totiž v rukáve mal.

  Operácia Pavučina, teda útok na základne ruských strategických bombardérov ďaleko od frontovej línie, sa pripravovala viac ako 18 mesiacov a Zelenskyj bol jedným z 5-7 ľudí, ktorí o nej vedeli. Z dôvodu únikov informácií v minulosti o nej netušili ani USA a ďalší západní spojenci. Operáciu riadil osobne šéf tajnej služby SBU Vasyl Maljuk. Na ruské územie najprv prepašovali súčiastky dronov, ktoré neskôr zmontovali v sklade v Čeľabinsku, 150 km severne od hranice Ruska s Kazachstanom. Išlo o jednoduché kvadrokoptéry Osa ukrajinskej výroby. Vo vzduchu vydržia 15 minút, dosahujú rýchlosť 150 km/h a unesú 3,3 kg výbušniny.

  V spomínanom sklade v Čeľabinsku drony ukryli do falošnej dvojitej strechy drevených ubytovacích kontajnerov (obdoba našich unimobuniek), aké sa v Rusku bežne používajú na stavbách aj inde, a ich preprava nevzbudzuje žiadnu pozornosť. Následne najali nič netušiacich ruských kamionistov a objednali si prepravu týchto kontajnerov na určené miesto. Keď sa ocitli v blízkosti vojenských letísk, vodiči dostali telefonický príkaz zastaviť. Na kontajneroch sa potom otvorili strechy a začali z nich štartovať drony.

  Cieľom bolo päť leteckých základní - Belaja v Irkutskej oblasti, ktoré je 4 300 km od Ukrajiny, Olenja pri Murmansku, ktoré je 1 800 km od frontovej línie, Djagilevo v Rjazanskej oblasti, Ivanovo Severnyj v Ivanovskej oblasti 200 km od Moskvy a Ukrajinka v Amurskej oblasti na Ďalekom východe. Napadnúť sa však podarilo len prvé štyri základne. Útok na Ukrajinku nevyšiel. Kontajnery totiž mali samodeštrukčný mechanizmus, ktorý ich po vypustení dronov zapálil. V prípade Ukrajinky začal kontajner horieť predčasne.

  Útok na letisko Belaja z pohľadu ukrajinského dronu.

  Stĺpy dymu stúpajúce z letiska Belaja.

  Tu-95MS s označením RF-94120 na základni Belaja tesne pred zásahom.

  Satelitný záber spoločnosti Planet Labs zachytáva zničené bombardéry na základni Belaja.

  Zmičený Tu-22M3 na letisku Belaja na satelitnom zábere spoločnosti Maxar.

  
  

  Štart dronu z kontajnera. V pozadí už horia zasiahnuté lietadlá na základni Belaja.

  
  

  Bombardéry v zameriavači

  Útok Rusov dokonale zaskočil. Ich protivzdušná obrana sa pripravovala na nočné nálety veľkých dronov s dlhým doletom, ktoré Ukrajinci vysielali dovtedy. Malé kvadrokoptéry uprostred dňa vôbec nečakali. Lietadlá odstavené pozdĺž dráh tak vybuchovali jedno za druhým a z letísk stúpali obrovské kúdoly dymu. SBU oznámila, že zničila 41 lietadiel, to je však zrejme prehnaný počet. Na základe videí z dronov a satelitných záberov sa podarilo spočítať, že zasiahnutých bolo najmenej 21-23 ruských strojov. To môže byť, na druhej strane, príliš nízky údaj - ide však o jediné potvrdené číslo.

  Na základni Olenja boli zasiahnuté štyri Tu-95MS a jeden transportný An-12, ktoré zhoreli úplne do tla. Zasiahnuté tam boli aj jeden alebo dva Tu-22M3.

  Na letisku Belaja boli zničené štyri Tu-95MS a šesť alebo sedem Tu-22M3. Na základni Djagilevo boli podľa satelitných záberov zrejme zničené ďalšie tri Tu-22M3. Na letisku Ivanovo drony zasiahli dva stroje včasnej výstrahy a riadenia A-50. V tomto prípade však išlo o dávno vyradené stroje, ktoré už doslúžili aj ako zdroj náhradných dielov. Na záberoch z útočiacich dronov je totiž vidno, že im chýbajú motory a časti krídel.

  Celkovo tak bolo zničených osem strategických bombardérov Tu-95MS, jeden transportný An-12 a zasiahnuté boli aj dva A-50 a 7 až 12 stredných bombardérov Tu-22M3. Popri vyradených A-50 aj Tu-22M3 patria k menej hodnotným cieľom. Rusi ich totiž už viac ako rok pri náletoch na Ukrajinu nevyužívajú.

  To však neplatí o ôsmich zničených strategických bombardéroch Tu-95MS. Rakúsky vojenský odborník Tom Cooper konkrétne identifikoval časť z nich. V Olenji boli zničené RF-94132 s trupovým číslom 14 a menom Voronež, RF-94127 s trupovým číslom 11 a menom Vorkuta a RF-94257 s trupovým číslom 22 a menom Čeľabinsk. Štrvtý zničený stroj je buď RF-94121 s trupovým číslom 21 a menom Samara alebo RF-94131 s trupovým číslom 18. Jeden zo štvorice zničených Tu-95MS sa podarilo identifikovať aj na základni Belaja. Išlo o RF-94120 s trupovým číslom 22 a menom Kozak.

  Čo je dôležitejšie, Tu-95MS po zásahu vybuchli a zhoreli. Veľká časť Tu-22M3 bola dronmi opakovane zasiahnutá, tie im urobili diery do trupu, lietadlá však nezhoreli, pretože boli prázdne. Tu-95MS však boli nielen plne natankované, ale aj naložené strelami s plochou dráhou letu Ch-101. Večer sa zjavne chystali na ďalší útok na ukrajinské mestá. Lenže Ukrajinci ich tentoraz predbehli.

   Horiace Tu-95MS na letisku Olenja.

  Tu-95MS s označením RF-94257 na základni Olenja tesne pred zásahom.

  Na základni Olenja bol zničený aj transportný An-12BK s označením RF-94211 a trupovým číslom „červená 11“.

  Zničené Tu-95MS na letisku Olenja na satelitných záberoch spoločnosti Maxar.

  
  

  Sekundárne dôsledky

  V nasledujúcich dňoch SBU zverejnila nielen videá, ale aj viacero podrobností o spôsobe, akým operáciu Pavučina uskutočnila. Na to by Rusko pri vyšetrovaní prišlo samo, a takto to malo aspoň dodatočný psychologický efekt. Ruské úrady totiž začali po útoku zastavovať a kontrolovať všetky kamióny, či nevezú drony. To spôsobovalo veľké kolóny, spomalenie dopravy a tým pádom aj sekundárne ekonomické škody.

  Ďalším dôsledkom bol presun zostávajúcich bombardérov čo najďalej od frontovej línie. Tu-160 sa tak po novom objavili aj na základni Anadyr v Čukotke, 6 770 km od Ukrajiny. Na Ďaleký východ, v niektorých prípadoch dokonca až na Kamčatku, premiestnili aj zostávajúce Tu-95MS a Tu-22M3. Znamená to, že v prípade snahy použiť ich pri útoku na Ukrajinu, by museli byť vo vzduchu až 23 hodín, aby mohli vypustiť strely a vrátiť sa späť na nové základne.

  Na desiatkach základní, ktoré sú bližšie pri Ukrajine, začali budovať nové ochranné prvky proti malým dronom, najčastejšie vo forme klietok z drôteného pletiva. Urobili to však typicky ruským spôsobom. Personál viacerých základní sa pre ruské telegramové kanály posťažoval, že dostali príkaz postaviť tieto ochranné prvky vlastnými silami – a za vlastné peniaze.

   

  Letiská pod paľbou

  Ukrajinci následne podnikali útoky na ruské letiská aj „tradičnými“ prostriedkami. Už v pondelok 2. 6. napadli dronmi letisko Tichoreck pri Krasnodare a tiež základňu Borisoglebsk. Ruské kanály následne uviedli, že tam nebola zasiahnutá žiadna technika, ale priznali smrť niekoľkých príslušníkov personálu.

  Vo štvrtok 5. 6, sa cieľom kamikadze dronov stalo letisko v Briansku. V noci na ňom došlo ku veľkej explózii. Následne sa na sociálnych sieťach objavilo tvrdenie o zničená helikoptéry Mi-8. To nebolo možné overiť, satelitný záber zo 7. 6. však na betónovej odstavnej ploche letiska zaznamenal veľkú čiernu spálenú škvrnu.

  Cieľom roja ukrajinských dronov sa v tú istú noc stalo aj letisko Millerovo, ktoré sa takisto nachádza neďaleko ukrajinských hraníc. V piatok 6. 6. bol zasiahnutý sklad leteckého paliva pri základni Engels-2, ktorý začal horieť. Opätovným cieľom útoku sa stala základňa Djagilevo, ktorá už bola zasiahnutá pri Operácii Pavučina.

  V pondelok 9. 6. útočili ukrajinské drony na ruské letisko Savaslejka pri Nižnom Novgorode. V stredu 11. 6. došlo k ďalšej explózii na základni Engels-2. Do tretice bola táto základňa cieľom v piatok 13. 6., kedy začala horieť ďalšia nádrž s leteckým palivom. V noci na nedeľu zas ukrajinské drony zaútočili na vojenské letisko Buturlynovka pri Voroneži.

  Výsledky týchto útokov väčšinou nie sú známe, pokiaľ nedôjde k veľkému viditeľnému požiaru ako na letisku Engels-2. Pokiaľ sa aj v noci ozvú na základniach výbuchy, nie je jasné, čo ich spôsobilo a kde presne k nim došlo. Môže ísť napríklad len o dopad zostreleného dronu na prázdnu plochu. V závere sledovaného obdobia však došlo ku dvom útokom na základne, pri ktorých ruské letectvo utrpelo ďalšie potvrdené straty. Prvú akciu vykonali ukrajinské špeciálne jednotky v spolupráci s tajnou službou SBU v piatok 27. 6. na základni Marinovka v ruskej Volgogradskej oblasti. Pri útoku boli zničené dva Su-34 a ďalšie dva poškodené. Na satelitných záberoch po útoku bolo vidno spálenú plochu s krátermi po dopade munície a tiež po výbuchoch zbraní zavesených na dvoch odstavených Su-34. Tie boli pri tom úplne rozmetané. Ďalšie dva, ktoré stáli vedľa nich, museli byť prinajmenšom vážne poškodené.

  Ďalší útok podnikla SBU o deň neskôr na základňu Kirovskoje na okupovanom Kryme. SBU tvrdila, že tam v sobotu 28. 6. zničila tri ruské helikoptéry a tiež protivzdušný systém Pancir. Satelitné zábery potvrdili zničenie jedného vrtuľníka a vážne poškodenie (zrejme neopraviteľné) ďalšieho stroja. V tomto druhom prípade ide o typ Mi-26. Je to prvá potvrdená strata tejto helikoptéry vo vojne na Ukrajine.

   Výbuch na letisku v Briansku 5. 6., pri ktorom mal byť zničený vrtuľník Mi-8.

  
  

  Dve straty vo vzduchu

  Okrem strát na zemi prišlo ruské letectvo o dva stroje aj vo vzduchu. V sobotu 7. 6. bol pri Jurasove v ruskej Kurskej oblasti zostrelený stíhací stroj Su-35S. Pilot sa katapultoval a bol zachránený. Okamžite sa objavili špekulácie, že ruskú stíhačku mohla zostreliť ukrajinská F-16, tie však patria do ríše bájí. S najväčšou pravdepodobnosťou má Su-35S na svedomí ukrajinský protivzdušný systém, zrejme Patriot.

  Ďalšiu stratu má na svedomí opotrebovanie a nedostatočná údržba počas vojny. V piatok 13. 6. dvojica ruských Su-25SM pri Soledare neďaleko Bachmutu vypúšťala po balistickej krivke neriadené rakety na ukrajinské pozície. V okamihu, keď lietadlá prešli do zatáčky, aby sa po vypustení rakiet vrátili späť, sa jednému z nich odtrhlo krídlo. Pilot sa napriek nízkej letovej výške stihol katapultovať a bol zachránený.

  Celkovo tak Rusko v sledovanom období prišlo o 29 až 33 lietadiel a vrtuľníkov. Najciteľnejšia je strata ôsmich strategických bombardérov Tu-95MS, pretože tieto stroje nedokáže nahradiť.

   Ilustračná fotografia lietadiel Su-34, ktorú zverejnilo ruské ministerstvo obrany.

  Krátery a spálené škvrny na letisku Marinovka na mieste, kde boli 27. 6. odstavené Su-34.

  Na letisku Kirovskoje bol 28. 6. vážne poškodený (zrejme neopraviteľne) ruský vrtuľník Mi-26.

  Ruský Su-35S zostrelený 7. 6. v Kurskej oblasti.

  V Doneckej oblasti sa 13. 6. zrútil jeden z dvojice ruských Su-25SM po tom, čo sa mu pri pokuse o zatáčku odtrhlo krídlo.

  
  

  Ďalšie ciele

  Ukrajinci sa okrem vojenských letísk snažili zasahovať najmä ruské zbrojovky, ropnú a dopravnú infraštruktúru. V utorok 3. 6. došlo k veľkému výbuchu pri pilieroch Krymského mostu, ktoré podmínovala SBU. Rusko vyhlásilo, že nedošlo ku žiadnym škodám, zakázalo však prejazd vlakov i nákladných áut a obmedzilo aj množstvo prechádzajúcich osobných áut.

  Vo štvrtok 5. 6. sa Ukrajincom podarilo zasiahnuť stanovište ruského raketového delostrelectva pri Briansku. Boli pri tom zničené tri odpaľovacie zariadenia rakiet Iskander-M, ktoré robia Ukrajincom veľké problémy a zabitých osem ruských dôstojníkov vrátane podplukovníka Olega Podozerova z 26. brigády raketového delostrelectva.

  V nedeľu 8. 6. Ukrajinci zasiahli továreň na výbušniny v Tulskej oblasti a tiež zapálili petrochemický závod pri rafinérii Lukoilu pri meste Kstovo. V pondelok 9. 6. zasiahli Ukrajinci dve továrne na komponenty pre systémy rádioelektronického boja v Čuvašsku a továreň na pušný prach v Kazani. Zničená bola tiež základňa ruskej pechoty v Rylsku v Kurskej oblasti. Medzi mŕtvymi bolo podľa ruských zdrojov niekoľko dôstojníkov 155. brigády námornej pechoty. Tá sa dopustila viacerých vojnových zločinov a je preto vyhľadávaným cieľom ukrajinských útokov.

  V stredu 11. 6. bola zasiahnutá továreň na pušný prach pri Tambove. V piatok 13. 6. rakety zo systému HIMARS zasiahli ruské zhromaždisko, z ktorého sa práve chystali odísť ruskí vojaci autobusmi a nákladnými autami. Niekoľko vozidiel bolo zničených a o život prišlo najmenej 20 vojakov. Ďalší boli zranení.

  V nedeľu 22. 6. bol zasiahnutý vlak s palivom pri Tokmaku v okupovanej Záporožskej oblasti. Zhorelo pri tom najmenej 12 cisterien. Ukrajinci sa tiež opakovane snažili zasiahnuť závod na výrobu dronov Shahed v meste Jelabuga v Tatarstane. Problémom je veľká vzdialenosť, vyše 1000 km. Ukrajinské drony sú tak po ceste zraniteľné a na takúto vzdialenosť neunesú dostatočne veľkú nálož.

   

  Vylepšené Shahedy

  Jelabuga však bude cieľom útokov aj naďalej. Drony Shahed totiž spôsobujú Ukrajine čoraz väčšie problémy. Už pred Operáciou Pavučina Rusi obmedzovali používanie strategických bombardérov nasadzovali stále viac dronov Shahed. Tie navyše priebežne zdokonaľujú. Lietajú vo väčšej výške, viac ako 2 km, čím sa mobilné protivzdušné tímy s guľometmi stávajú menej účinnými. Rusi tiež používajú novú elektroniku z Číny, ktorá je odolnejšia proti rušeniu a drony sú tak presnejšie. Používajú v nich aj nové nálože s väčším ničivým účinkom.

   

  Ruské nálety

  Prvý veľký útok v sledovanom období podnikli Rusi už v noci na 1. 6. Vyslali pri ňom sedem rakiet a striel s plochou dráhou letu a 472 dronov Shahed, čo bol dovtedajší rekord od začiatku vojny. Ukrajinská obrana zostrelila tri rakety a 213 dronov. Ďalších 172 dronov sa zrútilo z iných príčin (boli rušené elektronicky alebo išlo o klamné ciele na zahltenie PVO).

  Ráno v nedeľu 1. 6. Rusi zasiahli raketami ukrajinské cvičisko, zabili 12 vojakov a ďalších 60 zranili. Ku takýmto útokom dochádza veľmi často, ide o systémovú chybu na ukrajinskej strane. Veliteľ ukrajinských pozemných síl Mychajlo Vasylovyč Drapatyj po tomto poslednom útoku podal rezignáciu na svoju funkciu.

  Ako sme už uviedli, v noci na 2. 6. chystali ďalší veľký útok, ten však prekazila operácia Pavučina. V Turecku sa totiž chystalo ďalšie kolo rokovaní o prímerí a Rusi naň chceli prísť s čo najsilnejšou pozíciou. V pondelok 2. 6. tak Rusko vyslalo na Ukrajinu „len“ 80 dronov a štyri rakety.

  Ďalší veľký útok prišiel v piatok 6. 6., kedy Rusi vyslali 407 dronov a 44 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Ukrajinská obrana zneškodnila 368 dronov a 38 striel. Cieľom Rusov bolo už tradične okrem niekoľkých strategicky významných bodov najmä terorizovanie civilného obyvateľstva. Zasiahnutý tak bol závod na výrobu motorov v Lucku a potom také vojenské ciele ako paneláky, klinika, gymnázium, čo knižnica a vchod do metra v Kyjeve. V ukrajinskom hlavnom meste pri tom prišli o život traja hasiči, ktorí počas náletu bojovali s požiarmi.

  V sobotu 7. 6. bol cieľom veľkého útoku Charkov. Mesto bolo štyri hodiny ostreľované raketami, dronmi, kĺzavými bombami i delostreleckými granátmi. O život prišlo najmenej šesť ľudí a ďalších 17 bolo zranených.

  V pondelok 9. 6. bola ukrajinská PVO pri ďalšom veľkom ruskom útoku po dlhšom čase veľmi úspešná. Zo 499 ruských kamikadze dronov, čo bol nový rekord, sa podarilo neutralizovať 464 (277 bolo zostrelených a 187 rušených prostriedkami elektronického boja). Z 20 rakiet a striel s plochou dráhou letu bolo zničených 19, vrátane štyroch zo štyroch vyslaných rakiet Kinžal. Jedným z cieľov bola letecká základňa v meste Dubno, kde sa Rusi zrejme snažili zastihnúť ukrajinské stíhačky F-16. Výsledok ich snaženia nie je známy, ruskej propagande to však nijak nebránilo šíriť obrázok letiska s desiatkami zničených F-16. Obrázok ochotne a bezmyšlienkovito preberali propagandistické kanály aj v našich končinách. Pritom bolo na prvý pohľad jasné, že ide o podvrh vytvorený pomocou umelej inteligencie, ktorá okrem iného niektorým F-16 veľmi neumelo umiestnila chvostové plochy na kryt kokpitu...

  V nedeľu 15. 6. sa cieľom ruského útoku stal najmä Kremenčuk. Celkovo Rusko v noci vyslalo 183 dronov (159 zneškodnených) a 11 rakiet a striel s plochou dráhou letu (8 zničených vrátane dvoch Kinžalov). Z tohto počtu 80 ruských projektilov mierilo práve na Kremenčuk.

  Ničivý nálet smeroval v utorok 17. 6. na Kyjev a Odesu. Zo 440 dronov Shahed bolo 402 zneškodnených a z 32 rakiet a striel s plochou dráhou letu bolo zničených 26. Ukrajinská obrana zostrelila napríklad dve z dvoch rakiet Kinžal, ale zo štyroch striel Kalibr sa nepodarilo zachytiť ani jednu. Zasiahnuté boli okrem energetickej infraštruktúry napríklad aj dve pobočky pošty, vlaky s obilím či vysokoškolský internát. Drony a strely s kazetovou hlavicou dopadali aj na obytné paneláky. Obete hľadali v troskách niekoľko dní. Napokon sa počet mŕtvych v Kyjeve vyšplhal na 30. Zranených bolo ďalších 172 civilistov.

  V pondelok 23. 6. Rusi zopakovali veľký útok na Kyjev. Opäť zasiahli vysokú školu a bytovky. O život prišlo najmenej deväť ľudí. V ten istý deň dron Lancet zasiahol skupinu tínedžerov, ktorí hrali volejbal v mestečku Novi Borovyči pri Černihive. Ruský operátor musel vidieť, na koho útočí a úplne úmyselne tak zabil dve deti a 11 ďalších zranil.

  Pri ďalšom útoku v utorok 24. 6. bol zasiahnutý civilný osobný vlak medzi Záporožím a Odesou, školy, bytovky a nemocnica v Dnipre. Zomrelo najmenej 17 ľudí a 280 bolo zranených vrátane 27 detí.

   Následky ruských útokov na Odesu.

  Útok na Kyjev si 17. 6. vyžiadal 30 civilných obetí.

  
  

  Strata F-16

  V piatok 27. 6. smerovalo na Ukrajinu 363 dronov a 8 rakiet. Cieľom bolo najmä Dnipro. Z 371 projektilov sa podarilo zneškodniť 365. Tých zvyšných šesť zabilo štyroch ľudí a 17 zranilo.

  Obrovský útok prišiel v nedeľu 29. 6., kedy Rusi vyslali 477 dronov Shahed a 60 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Obrana zneškodnila 475 projektilov, zvyšných 62 však našlo svoje ciele. Zasiahnutých bolo viacero miest od Ľvova po Mykolajiv.

  Pri odvracaní tohto útoku utrpelo ukrajinské letectvo jedinú potvrdenú stratu v sledovanom období. Podplukovník Maksym Ustymenko so svojou stíhačkou F-16 zničil sedem ruských dronov a striel. Potom však bol zasiahnutý – buď sa zrazil s ďalším cieľom, alebo s jeho troskami. Stačil ešte namieriť F-16 mimo obývanú oblasť, ale nestihol sa katapultovať a pri páde stroja zahynul.

  Je to už štvrtá strata ukrajinskej F-16, pričom ku dvom došlo za rovnakých okolností – pri odvracaní masového ruského útoku. Je to daň, ktorú musí Ukrajina platiť za nedostatočnú protivzdušnú obranu, ktorú jej západní spojenci nedokážu poskytnúť v potrebnom počte ani po tri a pol roku od začiatku vojny. Na konci sledovaného obdobia navyše americký minister obrany Pete Hesgeth opäť zastavil dodávky vojenskej pomoci vrátane rakiet pre systémy Patriot. Urobil tak svojvoľne a napriek analýze, podľa ktorej dodávky pomoci Ukrajine neohrozujú americký arzenál. Práve tým totiž Hesgeth argumentoval... USA už predtým presmerovali na Blízky východ dodávky laserom navádzaných rakiet APKWS kalibru 70 mm, ktoré boli pôvodne sľúbené Ukrajine. Tieto strely sa ukazujú ako veľmi účinné (a lacné) pri ničení dronov. Jedna F-16 s nimi dokáže počas jednej misie zlikvidovať desiatky dronov. V jednej raketnici ich je totiž sedem. F-16 unesie na jednom závesníku tri raketnice a teoreticky ich môže niesť na štyroch závesníkoch – to je dokopy 84 rakiet APKWS. Izraelské dobrodružstvo v Iráne však dostalo prednosť pred ochranou ukrajinských civilistov, ktorí už tri a pol roka zomierajú prakticky každú noc.

   Ruský „dôkaz“ zničených F-16 na letisku. Schválne, koľko nezmyslov na obrázku nájdete?

  Podplukovník Maksym Ustymenko zahynul 29. 6. v kokpite F-16 pri odvracaní masívneho ruského náletu.

  
  

  Maďar vo velení

  Na záver spomenieme ešte jednu udalosť. V júni 2024 vznikli Sily bezpilotných systémov ako samostatná zložka Ozbrojených síl Ukrajiny. Tie majú celkovo deväť zložiek – pozemné sily, námornú pechotu, námorníctvo, vzdušné sily, vzdušné výsadkové sily, sily špeciálnych operácií, teritoriálnu obranu, zdravotnícke sily a od minulého leta aj túto samostatnú zložku pre drony. V sledovanom období, konkrétne 3. 6., sa veliteľom tejto zložky stal major Robert Brovdi, známy pod prezývkou Maďar. Pochádza totiž z Užhorodu v Zakarpatskej oblasti a je maďarskej národnosti. Tesne pred ruským útokom sa vo februári 2022 pripojil k Teritoriálnej obrane a zúčastnil sa bojov o Kyjev, Irpiň a Buču. Po nejakom čase využil svoje podnikateľské skúsenosti, urobil zbierku a zakúpil pre svoju jednotku prvé drony. Operátori dronov pod jeho vedením sa stali známi ako Maďarovi vtáci a postupne ich nasadzovali na najdôležitejších úsekoch frontu. V máji 2025 dostal Brovdi najvyššie vyznamenanie Hrdina Ukrajiny a následne sa stal veliteľom Síl bezpilotných systémov, kde chce do troch mesiacov pripraviť zásadné reformy s cieľom zlepšiť logistiku a efektívnosť dronových jednotiek. 

  V popredí Robert Brovdi známy ako Maďar. Za ním sú velitelia úspešných dronových jednotiek. Brovdi sa stal veliteľom ukrajinských Síl bezpilotných prostriedkov.

  Raven je lacný mobilný protivzdušný systém krátkeho dosahu, ktorý pre Ukrajinu vyvinula Británia. Používa rakety ASRAAM na odpaľovacích lištách z vyradených lietadiel ako Jaguar či Tornado. Podvozok je Supacat HMT 600. Ako ukazuje fotografia, Raven sa na Ukrajine veľmi osvedčil.

  
  

• Z Atolu na Atol

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Gareth Hector

  Kat. č. R0025

  
  

  Nasazení některých leteckých jednotek v Pacifiku bylo provázeno dlouhými obdobími bez střetů s nepřítelem. Mezi takové příklady patří bojová kariéra 15th Fighter Group. Tato jednotka, ještě pod označením 15th Pursuit Group, byla součástí obrany havajských ostrovů v době útoku na Pearl Harbor. Disponovala směsicí strojů P-36 a P-40B a skládala se z 45th, 46th a 47th Pursuit Squadron. Během překvapivého japonského útoku v neděli 7. prosince 1941 se části pilotů 15th PG podařilo vzlétnout a zasáhnout proti nepříteli. Letci z 46th a 47th PS si připsali deset potvrzených sestřelů, jeden japonský letoun pravděpodobně sestřelený a dva poškozené. Mezi několik letců z 45th PS, kterým se podařilo dostat do vzduchu, byl i budoucí nejúspěšnější stíhač na evropském bojišti, Francis „Gabby“ Gabreski. Více se k tomuto tragickému dni můžete dozvědět v magazínu INFO Eduard 12/2021 v článku Carla Moleswortha. 

  Na dlouhou dobu to byly jediné úspěchy, které si jednotka, mezitím přeznačená na 15th FG, připsala. V březnu 1943 k ní byla připojena 78th FS na Havaji a také 6th NFS s nočními stíhacími letouny P-70 se základnou v Port Moresby na Nové Guinei.

  Výcvik a rutinní hlídky kolem Havaje pro piloty Curtissů P-40 z 45th FS skončily na podzim 1943. V září se jednotka přesunula na Bakerův ostrov, anglicky Baker Island, což je neobydlený atol nedaleko rovníku uprostřed Tichého oceánu, ležící asi na polovině trasy mezi Havají a Austrálií.

  Na konci listopadu následoval přesun na atol Nanumea ležící jižně od Gilbertových ostrovů. V polovině ledna 1944 se jednotka přesunula na atol Makin a operovala z něj až do konce března. V dosahu tohoto letiště byly základny japonského námořního letectva v západním Pacifiku, například atoly Mili nebo Maloleap.

  Tyto a další základny se od listopadu 1943 staly terčem náletů, které podnikaly čtyřmotorové bombardéry B-24, dvoumotorové B-25 a střemhlavé bombardovací A-24. Stíhací krytí, především pro střední a střemhlavé bombardéry poskytovaly letouny P-39 a P-40. Japonské základny neunikly ani pozornosti letounů US Navy.

  Při jednom z těchto útoků je zobrazen stroj, za jehož řízením sedí 1/Lt. Arthur A. Bridge z 45th FS. Na obrazu zachytil výtvarník Gareth Hector situaci z náletu na atol Mili při útoku na Zera z Kōkūtai 281, která se na obraně tohoto atolu podílela.

  Příležitostí k leteckým soubojům v této oblasti nebylo mnoho. Japonské námořní letecké jednotky byly rozptýlené na řadě základen a ty byly těžce decimovány opakovanými nálety. Například atol Mili se od listopadu 1943 do dubna 1944 stal terčem téměř stovky náletů. Ojedinělá příležitost ke změření sil s japonskými letci pro 45th FS přišla 26. ledna 1944 při náletu na atol Maloleap. Američané do útoku vyslali devět bombardérů Mitchell s doprovodem P-40N z 45th FS.

  Na japonské straně byla na útočníky připravena nečekaně velká skupina obránců, jednalo se o 25 Zer z Kōkūtai 252 (dřívější stíhací jednotka Genzan Kōkūtai). Formaci velel podpor. Sumio Fukuda. Většina jeho formace již používala sekce po čtyřech letounech. Fukuda byl zkušeným veteránem s jedenácti sestřely na kontě. Prošel službou ve stíhací jednotce letadlové lodi Junyō během bojů o Guadalcanal, později byl přeložen ke Kōkūtai 204 zapojené do obrany Rabaulu, dočasně byl dokonce jejím zastupujícím velitelem. V listopadu 1943 byl přeložen ke Kōkūtai 252 a během bojů v oblasti Gilbertových ostrovů si letci pod jeho velením připsali asi padesát vítězství.

  Při americkém náletu na Maloleap japonští letci korektně hlásili střetnutí s devíti letouny B-25 a třinácti stroji P-40, na které zaútočili v letové hladině 3 000 metrů. Po boji ohlásili čtyři P-40 sestřelené jistě a jeden B-25 pravděpodobně. Sami přišli o čtyři letouny a jejich piloty.

  Americký doprovod pravděpodobně vedl maj. Harry M. Thompson, který si připsal jeden sestřelený Zeke. Jeho kolegové po evidentně hodně hektickém boji nárokovali dalších osm Zeke jako sestřelených a jeden zničený pravděpodobně. Připsali si i jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel bombardéru Kate. Na americké straně zřejmě k žádným ztrátám nedošlo.

  Na dlouhou dobu se jednalo o jediný úspěch 15th FG v leteckém boji. Během roku 1944 jednotku čekalo na Havaji přezbrojení na typ P-51D Mustang a výcvik pro dálkové doprovodné mise. Od dubna 1945 byla nasazena na Okinawě k obraně ostrova i v rámci náletů na Japonsko. Během nich si výše zmíněný 1/Lt. Arthur A. Bridge připsal dva poloviční podíly na sestřelu japonského stíhacího letounu. Celkem 15th FG během druhé světové války dosáhla 128 jistých vítězství, 23 pravděpodobných a 43 japonských strojů v soubojích poškodila. Šest jejích pilotů se stalo esy.

  Sumio Fukuda zahynul 24. října 1944 během bitvy v zálivu Leyte jako velitel Hikōtai 163 v rámci Kōkūtai 634. Posmrtně byl povýšen do hodnosti korvetního kapitána. 

• Z Greifů na Stodevítky

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 70162 

  
  

  Rok 1944 vystavil Luftwaffe řadě výzev, které dostaly dosud silnou leteckou složku pod značný tlak. Především v západní Evropě čelila v denních obranných operacích jedné porážce za druhou a negativní vývoj pro Luftwaffe nabral ještě větší dynamiku během bojů nad Francií po invazi v Normandii. Němci se v leteckých bojích dostali do plné defenzívy a jejich schopnosti napadnout cíle v hlubokém týlu protivníka byly velmi omezené, ať už na východní frontě, v západní Evropě či ve Středomoří.

  Během roku 1944 velení Luftwaffe došlo k rozhodnutí přeorganizovat řadu bombardovacích útvarů nebo jednotek těžkých stíhacích letounů (Zerstörer) na stíhací jednotky s jednomotorovými letouny. Jednou z Kampfgeschwader, která tímto přechodem na jednomístné stroje prošla, byla KG 1 „Hindenburg“.

  Od roku 1941 působila KG 1 převážně na východní frontě a její výzbrojí byly po několik let dvoumotorové Junkersy Ju 88 A. Od roku 1943 však její čtyři Gruppe začaly postupně přezbrojovat na čtyřmotorové bombardéry Heinkel He 177 „Greif“. Úspěšné nasazení tohoto neobvyklého letounu však bylo komplikováno řadou technických potíží i nedostatkem pozemního a leteckého personálu.

  Pokud se podařilo na východní frontě bombardéry He 177 nasadit, díky jejich vysoké letové hladině je Sověti nemohli příliš ohrozit. Při jednom z náletů se KG 1 podařilo v bombardovacím svazu vyslat téměř devadesát strojů, ale jednalo se o ojedinělý úspěch. Luftwaffe zkrátka díky koncepčním chybám v předválečných letech nedisponovala dostatečným počtem strategických bombardérů a jejich stíhacím doprovodem.

  V srpnu 1944 ze Stab KG 1 vznikl Stab JG 7, z II./KG 1 vznikla I./JG 7 a III./KG 1 byla přeznačena na II./JG 7. Rozpuštěny byly I. a IV./KG 1. Stíhací jednotku JG 7 si čtenáři jistě spojují s proudovými letouny Me 262. V době vzniku JG 7 však její plánovanou výzbroj tvořily Bf 109 a v případě II./JG 7 to měly být letouny Fw 190.

  Prvním velitelem II./JG 7 byl Maj. Manfred von Cossart, který u KG 1 bojově létal od roku 1940 a od února 1944 byl velitelem I./KG 1. V září 1944 byl přeložen z operačně výcvikové Erg. JGr. Ost a v listopadu se vrátil k JG 7, v té době se již plánoval její přechod na Me 262.

  Kdo byl následujícím velitelem II./JG 7 není známo, ale jednotka nebyla v operačním stavu, neboť nedostala žádné stroje Fw 190 a nemohla tedy zahájit operační výcvik. Dalším velitelem II./JG 7 se na konci listopadu stal Hptm. Wilfried Schmitz. Až do podzimu roku 1943 sloužil u I./KG 4 na východní frontě. Za svou službu obdržel Ritterkreuz a v říjnu 1943 se stal velitelem 2./KG 100 v západní Evropě s letouny He 177.

  Od května 1944 se Hptm. Schmitz přeškoloval na jednomístné stíhací letouny a když se v listopadu 1944 ujal velení nad II./JG 7, došlo současně ke dvěma změnám. Jednotka byla přeznačena na IV./JG 301 a místo letounů Fw 190 A se měly její výzbrojí stát Messerschmitty Bf 109 G-14 a G-10. Prvních deset strojů verze G-14 však dostala až v prosinci, takže během roku 1944 tato Jagdgruppe vůbec nebyla bojově nasazena. Dříve již částečně zformovaná jednotka s označením IV./JG 301 existovala, byla krátce nasazena v Rumunsku v síle jedné Staffel, ale v létě 1944 byla rozpuštěna.

  Schmitzova jednotka se stala součástí JG 301, jež byla dříve nasazena při operacích Wilde Sau. Během roku 1944 ale již bojovala jako denní stíhací Geschwader a kvůli neuspokojivým výsledkům v boji proti přesile amerických bombardérů a stíhačů se stala společně s JG 300 terčem kritiky ze strany Hitlera. Proto byly obě Geschwader na konci ledna nasazeny do boje na východní frontě.

  První dva stroje IV./JG 301 padly za oběť sovětskému flaku 4. února 1945 a jedním z pilotů, kteří zahynuli byl Hptm. Schmitz, na jehož kontě bylo přes 350 bojových letů. Po dobu nasazení na východní frontě přišla IV./JG 301 ještě o několik letounů a všechny padly za oběť flaku.

  Během nasazení proti Sovětům, jež trvalo přibližně měsíc, ale IV./JG 301 v rámci Luftflotte Reich poprvé startovala také proti americkým bombardérům. Došlo k tomu 14. února 1945 a přišla při tom o jeden stroj a jednoho zraněného pilota.

  Podruhé se do střetu s Američany dostala IV./JG 301 dne 2. března 1945 při obraně proti náletu na německé rafinerie. JG 300 a JG 301 při této akci čelily pěti stíhacím skupinám s letouny P-51 Mustang a utrpěly těžké ztráty. Nejen že se IV./JG 301 nepodařilo získat ani jedno vítězství, ale přišla o 15 letounů, dalších 5 bylo poškozeno, osm letců padlo a dalších pět bylo zraněno. Mezi piloty, kteří v této akci přišli o život, byl i velitel 13. Staffel Oblt. Johann Patek. A právě letouny z jeho Staffel jsou vyobrazeny na boxartu Piotra Forkasiewicze.

  Po tomto debaklu byla IV./JG 301 rozpuštěna 19. března 1945. Ostatní části JG 301 pokračovaly v bojové činnosti až do konce války. 

• Markingy pro P-40N 1/48

  COL A

  15 000. letoun Curtiss dodaný zákazníkům po celém světě, Buffalo, NY, USA, listopad 1944

  Společnost Curtiss oslavila dodání patnáctitisícího bojového letounu svým zákazníkům po celém světě speciálním zbarvením, které zahrnovalo všechny výsostné znaky zemí jejích zákazníků rozmístěné po celém povrchu. Sériové číslo letounu, který byl použit pro tento účel, není známo. 

   

  COL B

  Kapitán Philip E. Colman, 26. FS, 5. FG, Ankang, Čína, 1944

  Philipp Eddy Colman vstoupil do USAAC v roce 1941 po absolvování Jefferson Senior High School a byl přijat do leteckého výcviku. Absolvoval jej v hodnosti Flying Sergeant na Spence Field a jeho prvním úkolem bylo vlečení cílů pro střeleckou školu na Eglin Field na Floridě. Později sloužil jako zkušební pilot a létal nejen s americkými typy, ale také s kořistními německými Bf 109 nebo japonskými Oscary. Přežil potopení lodi HMT Rohna, která ho vezla vstříc jeho prvnímu bojovému nasazení. Úder německé řízené letecké bomby tehdy zabil 1149 z 2000 lidí na palubě. Následně byl Colman odvelen k CACW (Chinese-American Composite Wing), kde absolvoval 86 bojových misí s P-40 a sestřelil během nich pět japonských Zer, přičemž pravděpodobně dosáhl dalších dvou vítězství a poškodil pět nepřátelských letadel. Po válce se připojil k 158th FS, 116th FG Georgia Air National Guard. V roce 1952 byl přidělen k 335th FIS a během korejské války přidal na své konto stíhače čtyři MiGy-15. V roce 1983 odešel do výslužby v hodnosti podplukovníka. Jelikož neexistují žádné známé fotografie jeho P-40N, barevné schéma zobrazuje letadlo, vystavené v Museum of Flight v Seattlu ve státě Washington. 

• Markingy pro P-40N 1/48

  COL A

  82nd TRS, 71st TRG, Borokoe Airfield, Biak, summer 1944

  Letoun s atraktivními pin-up kresbami po obou stranách přídě patřil původně do stavu 49th FG, kde létal s číslem 10. V červnu 1944 sloužil pravděpodobně jako osobní stroj velitele 49th FG, kterým byl Lt.Col. Furlo Wagner. V té době nesl číslo 00. Wagner sloužil v letech 1942 až 44 na velitelských postech v rámci 35th FG a 22. listopadu 1942 si připsal na P-39 svůj jediný sestřel (Zero). U 49th FG sloužil jen krátce od 3. června do 19. července 1944. Poté se vrátil k 35th FG. Zobrazená podoba znázorňuje letoun krátce poté, co byla 49th FG na podzim 1944 přezbrojena na P-38 a své původní P-40 ponechala na Biaku. Do svého stavu jej převzala 82nd Tactical Reconnaissance Squadron, 71st Tactical Reconaisance Group a následně došlo k určitým změnám jeho zbarvení, zejména vrtulového kuželu, který dostal žlutou barvu namísto modro-bílého provedení. Není zcela jisté, zda zůstal vrchol SOP modrý s černou linkou. Je možné, že bylo toto označení, vztahující se k předchozímu uživateli, rovněž zatřeno. U 71st TRG letoun sloužil nejprve s původním kódem 00, později dostal číslo 15 a žlutý kužel byl opět přetřen, nejspíše olivovou barvou. Na Biaku již měly Warhawky natřeny bílou barvou i horní plochy VOP. 

   

  COL B

  1/Lt. Arthur A Bridge, 45th FS, 15th FG, Makin Atoll, Gilbert Islands, December 1943

  Tradičním působištěm 15th FG byly havajské ostrovy, kde byla 1. prosince 1940 aktivována a sloužila jako součást systému obrany Havajských ostrovů. Během války nicméně odesílala své jednotlivé squadrony na různá místa v centrálním a jižním Pacifiku. K bojovým akcím startovaly Warhawky 45th FS z atolu Makin, na který se jednotka dostala oklikou. Peruť byla nejdříve odeslána na ostrov Baker, kde působila do října 1943, poté se přesunula na ostrov Abemama. Na opakované žádosti velitele byl nejprve odvelen detašmán a poté celá jednotka na atol Makin, kde již několik týdnů operovaly Airacobry 46th a 72nd FS. Protože standardní zbarvení neplnilo na korálových atolech svůj účel, namíchal technický personál na atolu Canton barvu, která odpovídala tamním podmínkám. Na černobílých fotkách působí někdy nátěr tak, že pískovou byly natřeny i spodní plochy, ale při bližším zkoumání je na letounech vidět rozhraní barev a spodní plochy tak nejspíše byly přetřeny světle modrou barvou, kterou namíchal pozemní personál z modré na výsostné znaky a bílé. Popisky na horních plochách byly při přetírání zamaskovány a mají tedy olivový podklad. Warhawk pojmenovaný Miss Cappy měl přidělen Art Bridge, ale k bojovým letům jej používalo více pilotů a počet bomb pod kabinou znázorňuje všechny mise, kterých se Miss Cappy účastnila. Lt. Art Bridge odlétal během nasazení na atolu Makin 20 bojových misí, nejvíce ze všech pilotů. Na jaře 1945 se už v kabině Mustangu účastnil několika VLR misí z Iwo Jimmy.

   

  COL C

  8th FS, 49th FG, Biak, Papua/New Guinea, jaro 1944

  V době, kdy už mělo americké letectvo v oblasti Nové Guinei vzdušnou nadvládu, byly některé letouny zbaveny kamuflážního nátěru a sloužily v barvě kovu. Warhawk číslo 69 byl navíc ozdoben kresbou spoře oděné slečny a nápisem „Nita“. V září 1944 se tento letoun nacházel ve stavu 82nd TRS / 71st TRG, kde s ním létal člen „A“ Flightu Lt. Moffitt. V té době peruť používala až 18 P-40, které postupně nahradily původně používané P-39 Airacobra. Lt. Mike Moffitt si na přídi svého Warhawku ponechal kresbu slečny, ale nápis „Nita“ nechal odstranit, protože se jeho žena jmenovala Reba. Je pravděpodobné, že si Moffitt jméno manželky později nechal namalovat na příď stejně, jako učinil u své Airacobry, se kterou létal původně. Taková podoba jeho P-40N ale není fotograficky doložena.

   

  COL D

  Lt. Otto Miller, 26th FS, 51st FG, Yunnanyi, China, 1944

  Ještě jako 51st Pursuit Group byla tato jednotka aktivována 15. ledna 1941 a v průběhu výcviku sloužila jako součást sil, střežících západní pobřeží USA. V lednu 1942 se přesunula přes Austrálii a Ceylon do Indie, kde se stala součástí 10th AF. Úkolem jednotky byla ochrana letecké zásobovací trasy, vedoucí z Indie přes Himaláje do Yunnanyi, Kunmingu a dalších oblastí v Číně. Dostala název „the Hump“ (hrb) a je dodnes považována za nejnebezpečnější trasu pro letecké zásobování, jaká kdy byla provozována. V říjnu 1943 se skupina přesunula do Číny, kde byly převelena pod 14th AF. Odtud bránila východní část zmíněné zásobovací trasy, útočila na japonská plavidla v deltě Rudé řeky a podporovala čínské pozemní síly v jejich postupu k řece Salween. Na podzim 1945 se 51st FG vrátila do Indie a 13. prosince byla deaktivována. K reaktivaci došlo o 10 měsíců později na Okinawě. S letounem The Seducer (svůdník) létal Lt. Otto Miller, který dosáhl svého jediného vzdušného vítězství 11. listopadu 1944. Podle některých pramenů mohl se strojem létat i Lt. J. A. Robbins, obtisky proto nabízejí obě jmenovky.   

   

  COL E

  Col. Ivan W. McElroy, CO of 80th FG, Tingkawk Sakan, Burma, 1944

  Ivan McElroy velel „Burma Banshees“ neboli 80th FG v letech 1943 a 1944. Jednotka narušovala japonské aktivity podél proslulé Barmské cesty a po celé severní Barmě. 27. března 1944 zachytil 80th FG nálet 15 bombardérů a 25 stíhaček a sestřelila všechny nepřátele kromě jednoho bombardéru bez vlastních ztrát. Po válce zůstal McElroy ve službě a vystřídal řadu štábních a velitelských funkcí, včetně zástupce náčelníka štábu operací velitelství amerického letectva. Na jeho pestře zbarveném letounu je určitou záhadou flek pod plnicím hrdlem nádrže, který svou siluetou trochu připomíná nějakého ducha, držícího v natažené ruce bombu. Na různých fotografiích se jeví různě. V některých případech to vypadá, jako by byla barva narušena a setřena až na plech, na jiných se zdá, že to je jen mokrý nebo mastný flek, jenže je vidět, že je očouzený od výfuků, musel by tedy být na letounu delší dobu. 

   

  COL F

  Capt. Xu Hua-jiang, 7th FS, 3rd FG, Laohokow, China, January 1945

  Po rozpuštění AVG na začátku června 1942 převzala její úkoly China Air Task Force (CATF) pod velením dosavadního velitele AVG, brigádního generála Claire Chennaulta. CATF sestávala ze čtyř stíhacích squadron s P-40 od 23rd FG a jedné bombardovací s B-25 od 11th BG. Po zformování 14th AF v březnu 1943 navrhl Chennault zformování Chinese-American Composite Wing (CACW). Vzhledem k nízké úrovni vycvičenosti čínských pilotů bylo rozhodnuto ponechat velení a část stavu pilotů v americké režii. Svou bojovou činnost zahájila CACW v říjnu 1943 a na konci války měla na svém kontě 190 sestřelených japonských letounů, 301 zničenýcch na zemi a k tomu přes 2500 zničených kusů pozemní techniky nebo různých zařízení, mnoho poškozených mostů, silnic nebo železničních tratí. Tento  letoun patřil jednomu z čínských pilotů a znaky na přídi lze číst jako Tai-Gong Ling, což znamená „pod velením Tai-Gonga“. Jiang Tai-Gong byl generál a stratég ve starověké Číně (1100 let před Kristem) a Číňané jej považují za jednoho z bohů. U letounu je v řadě zdrojů udáván jako jeho pilot Capt. Wang Guang-Fu, nicméně podle vyprávění synovce Xu Hua-jianga se jednalo o letoun jeho strýce. Prý mu tehdejší velitel 7th FS, Maj. Reed řekl, že je zvykem ozdobit si letoun nějakým osobním symbolem a případně mu dát jméno. Xu si vybavil román, který četl v dětství, ve kterém figuroval zmíněný bájný generál a vybral si pro svůj letoun jeho jméno. Není ale zcela jasné, zda byl nápis na přídi červený, nebo žlutý. My jsme se přiklonili ke žluté verzi.

   

  COL G

  P-40N, Lt. Roger Farrell, 7th FS, 49th FG, Dobadura, New Guinea, spring 1944

  Nejvýznamnějším provozovatelem Warhawků byla v rámci USAAF 49th FG, která s nimi vstoupila do bojů již na jaře 1942, kdy bránila severní oblasti Austrálie proti japonským náletům. V říjnu téhož roku se přesunula na Novou Guineu, kde pomáhala zastavit japonský postup od severu směrem na Port Moresby. V březnu 1943 se pak zapojila do bitvy o Bismarckovo moře. V červenci 1944 byla 49th FS přezbrojena na P-38 a její P-40 převzaly jiné jednotky. Lt. Farrell dosáhl za války tří sestřelů, a to v období mezi říjnem 1943 a únorem 1944. Jeho letoun s výrazným nose-artem a názvem Island Dream nesl obvyklé zbarvení té doby včetně bílé zádě, kde byla v období bojů nad Novou Guineou ponechána horní strana vodorovných ocasních ploch v barvě Olive Drab. Nelze vyloučit, že stíhačka měla také modře zbarvenou špičku směrové ocasní plochy.

   

  COL H

  Maj. Arthur W. Cruikshank, 74th FS, 23rd FG, Hengyeng, China, June 1944

  Arthur Waur Cruikshank byl za války nejprve přidělen k 157th Project Task Force a v březnu 1942 byl jedním z prvních pilotů USAAF, který vzlétl z paluby letadlové lodi Ranger s P-40 během operací v severní Africe. V červnu se přemístil do oblasti CBI a byl přidělen k 23rd FG, která byla zformována po zániku AVG. V září 1943 Cruikshank převzal velení 74th FS a postupně dosáhl osmi sestřelů jistých a šesti pravděpodobných. Sám byl dvakrát sestřelen nad nepřátelským územím a dostal se zpět ke svým díky pomoci čínského odboje. Do USA se Cruikshank vrátil v srpnu 1944 a stal se testovacím pilotem. V prosinci 1945 pak převzal velení letecké základny Eglin Field na Floridě a postupně zastával řadu významných funkcí a byl povyšován až do generálské hodnosti. Zemřel 5. května 1999. Během své druhé operační túry od května 1944 létal Arthur Cruikshank s letounem pojmenovaným Hells Belle. S ním byl také 15. června 1944 sestřelen protileteckou palbou.    

   

  COL I

  F/Sgt. D. A. Smyth, No. 78 Squadron RAAF, Noemfoor Island, August 1944

  Australská No. 78 Sqn byla zformována 20. července 1943 a se svými Kittyhawky se v říjnu toho roku přesunula na ostrov Kiriwina jako součást No. 73 Wing. Její piloti útočili na cíle v Nové Británii nebo doprovázeli bombardéry. V lednu 1944 se jednotka přesunula na Nazdab a v březnu na Cape Gloucester v Nové Británii. I zde tvořily útoky na pozemní cíle hlavní bojové vytížení, přidaly se k nim také průzkumné lety. Svou chvíli slávy zažila squadrona 3. června 1944, když nad Biakem zaútočila na formaci japonských letounů a sestřelila šest Ki-43 Oscar a dva torpédové bombardéry B5N Kate při ztrátě jednoho vlastního stroje. Následoval přesun na sever Nové Guinei, po určitou dobu vzlétali piloti No. 78 Sqn z ostrova Noemfoor. V prosinci 1944 se squadrona přesunula na Morotai. Letoun F/Sgt Smythe nesl standardní zbarvení s doplněným nástřikem ocasních plocha a náběžných hran křídel bílou barvou. Nestandardně byl bíle zbarven i spodní díl kapotáže přídě. Na zádi bylo patrné přestříknutí bílé barvy mimo maskovací pásku směrem dopředu. Kresbu nahé dívky s nápisem „Watch my form!“ (Koukej na moji figuru!) doplněné o další nápis Lucky 13 (Šťastná 13). 

   

  COL J

  No. 3 Squadron RAAF, Foiano, Jesi, October 1944

  Na počátku války byla No. 3 Sqn jednou z 12 stálých Squadron australského letectva a 24. července 1940 se 21 jejích důstojníků a 271 dalších příslušníků vydalo na palubě lodi Orontes vstříc bojům v Evropě pod velením S/Ldr. Iana D. McLachlana. Na Střední východ dorazili 23. srpna a poté se přesunuli do Egypta, kde vyměnili své Gladiatory a Lysandery za Tomahawky, tedy P-40B/C a později za novější Kittyhawky. Tento letoun setrval u No.3 Sqn jen krátce, protože krátce po jeho převzetí zahájila jednotky přeškolování na Mustangy. Byl také jedním z mála, který měl na směrovce namalováno stylizované souhvězdí Jižní kříž na modrém pozadí.

   

  COL K

  F/O Stanley Broadbent, No. 18 Sqn RNZAF, Torokina, Bougainville, spring 1944 

  Tento letoun byl třetím v pořadí, který nesl jméno Gloria Lyons, což byla mladá pacientka, léčící se v nemocnici v Christchurch s tuberkulózou. Dopisovali si s ní dva mechanici od No. 4 Servicing Unit RNZAF dislokované na Šalamounských ostrovech, kteří také po nechali pojmenovat letoun s kódovým písmenem G. První Glorií byl letoun NZ3148, verze P-40N-1, který byl 9. února 1944 zničen při přistání. Jeho úkol převzal stroj NZ3167, což už byla verze P-40N-5. Ten byl 17. května zasažen nepřátelskou palbou při útocích v severní oblasti Bougainville a pilot z něj musel vyskočit. Třetím strojem byl tento NZ3220 a ten se již dočkal konce války. Zde je znázorněn v podobě, která odpovídá konci jeho bojové služby před návratem z Torokiny na Nový Zéland. Namalované bomby na trupu znázorňují počet misí všech Glorií. Na Novém Zélandu čekala letoun další služba u výcvikové jednotky a také několik změn markingu i nápisu.   

   

  COL L

  Sgt/Plt G. F. Davis, No 112 Sqn RAF, Cutella/Sant Angelo, Italy, March 1944

  Slavná „žraločí“ squadrona RAF byla založena 30. července 1917 a jejím úkolem byla ochrana vzdušného prostoru nad Londýnem. Jednotka byla 13. června 1919 deaktivována a k její reaktivaci došlo 16. května 1939 na palubě letadlové lodi HMS Argus, která mířila do Egypta. V červnu obdrželi její piloti zastaralé Glostery Gladiator, se kterými se krátce po vstupu Itálie do války zapojili do bojů. V průběhu července 1941 se squadrona stala jednou z prvních, které byly vyzbrojeny Tomahawky. Příď letounu s velkým vstupem chladiče inspirovala příslušníky jednotky k namalování žraločích tlam po vzoru německých Bf 110 od ZG 76. V prosinci toho roku vyměnila squadrona Tomahawky za Kittyhawky Mk. I a postupně přebírala modernější verze až po Mk. IV. V rámci jednotky působili příslušníci různých národností. Vedle Britů to byli zejména Australané, Poláci, Kanaďané a Novozélanďané. Později se v řadách příslušníků „žraločí“ squadrony objevovalo také stále více Jihoafričanů. Po invazi na Sicílii se No. 112 Sqn přesunula v září 1943 do Itálie a v prosinci toho roku přezbrojila na Mustangy Mk. III. Na konci války hlásila jednotka 206 zničených letounů protivníka ve vzduchu a 62 na zemi. Zobrazený letoun byl dodán v americkém zbarvení, které bylo modifikováno tak, že olivová barva byla doplněna barvou Middle Stone, zatímco Neutral Grey spodních ploch byla přetřena Azure Blue. Na horních plochách přitom došlo k prohození barevných polí oproti běžným zvyklostem pouštního schématu.

• Markingy pro E-2C Hawkeye 1/72

  COL A

  BuNo. 163693, VAW-123 Screwtops, USS Enterprise (CVN-65), říjen 2005

  Stejně jako sesterské jednotky byla i Airborne Command and Control Squadron 123 (VAW-123) založena 1. dubna 1967 a již od počátku byla vybavena Grummany E-2 Hawkeye. Nejprve se jednalo o verzi E-2A, kterou v roce 1969 nahradila verze E-2B. V roce 1973 byla do výzbroje přijata verze E-2C, na níž posádky VAW-123 létají dodnes. Domovskou pozemní základnou jednotky, nazývané Screwtops, je NAS Norfolk, během pobytu letadlových lodí Atlantické flotily na moři pak startují z jejich palub.

   

  COL B

  BuNo. 166503, VAW-120 Greyhawks, NAS Norfolk, Spojené státy, květen 2010

  Historie jednotky sahá do 6. července 1948, kdy byla na základně NAS Norfolk založena Carrier Airborne Early Warning Squadron 2 (VAW-2), v roce 1956 přeznačena na VAW-12. V červenci 1966 obdržela jednotka první Hawkeye, verze E-2A. VAW-12, v jejímž stavu bylo 200 důstojníků a 800 poddůstojníků, byla k 1. dubnu 1967 reorganizována na Air Wing se šesti operačními squadronami, jedna z nich byla RVAW-120 (Replacement Airborne Early Warning Squadron), určená k výcviku osádek. Jednotka v roce 1970 obdržela Hawkeye verze E-2B, verze E-2C byla dodána v roce 1973. V roce 1983 byla jednotka přeznačena na VAW-120. V současnosti používá jednotka k výcviku stroje E-2D a C-2A.

   

  COL C

  BuNo. 164483, VAW-124 Bear Aces, USS George H. W. Bush (CVN-77), květen 2018

  Airborne Command and Control Squadron 124 (VAW-124) známá též pod svou přezdívkou Bear Aces, byla založena 1. září 1967 na základně NAS Norfolk, kterou během svého pobytu mimo palub letadlových lodí Atlantické flotily používá dodnes. Již od počátku své existence byla vyzbrojena Grummany E-2 Hawkeye, od verzí A až po nejmodernější D, které má ve své výzbroji od léta roku 2021.

   

  COL D

  BuNo. 161346, VAW-121 Bluetails, USS George Washington (CVN-73), únor 2004

  Airborne Command and Control Squadron 121 (VAW-121) byla založena 1. dubna 1967 a na počátku své existence byla vyzbrojena Grummany E-1B Tracer. Důvodem jejich používání i v době, kdy již měla US NAVY ve výzbroji Hawkeye, byla nemožnost používání E-2 na starších letadlových lodích třídy Essex a na lodi USS Franklin D. Roosevelt (CV-42). Na moderní E-2C byla jednotka přezbrojena v červenci 1975. Bluetails, jak je jednotka přezdívána, používají jako svou domovskou základnu NAS Norfolk, přičemž jsou využívány na letadlových lodích Atlantické flotily. V roce 2014 byla jednotka přezbrojena na modernější E-2D Advanced Hawkeye. 

• Markingy pro Bf 109G-10 ELRA 1/72

  COL A

  W.Nr. 151556, 13./JG 301, Stendal, Německo, únor 1945

  IV. Gruppe byla založena 24. listopadu 1944 v Gardelegenu. Odsud ihned začala podnikat svoje letecké protiútoky proti sovětským silám, které se snažily o přechod řeky Odry. Poté, co se jim to podařilo, byla IV. Gruppe zapojena do letecké obrany Berlína, ale po velkých ztrátách pilotů a techniky byla jednotka 19. března 1945 rozpuštěna. Došlo k tomu opět v Gardelegenu. V důsledku intenzivních bojů se piloti na letounech střídali a bílá 44 tak patřila k těm strojům, které byly využívány více piloty. W.Nr 151556 je příkladem Bf 109G-10 série 151, vyrobeného továrnou Erla v Lipsku. Tyto stroje byly charakteristické křídlem s velkými boulemi nad podvozkovou šachtou. Další podrobnosti o tomto stroji nejsou známy.

   

  COL B

  W.Nr. 490617, Uffz. Gerhard Reiher, 8./JG 3, Alperstedt, Německo, listopad 1944

  Dne 2. listopadu 1944 utrpěla celá JG 3 těžké ztráty během útoku Sturmjägerů od IV.(Sturm)/JG 3 na formaci B-17 od 91st BG severozápadně od Halle. Nejhůře dopadla II. Gruppe, která během chvíle přišla o patnáct stodevítek a dalších jedenáct jich bylo poškozeno. Během útoku amerických stíhačů zahynulo 12 pilotů. Jedním ze strojů, které měly tyto rány zacelit, byl i tento Messerschmitt Bf 109G-10, vyrobený v továrně Erla v Lipsku, který byl přidělen Uffz. Reiherovi a obdržel označení modrá 2. Marking stroje dále doplnil i znak jednotky na obou stranách přídě a bílý pás, obepínající záď trupu, což bylo označení strojů JG 3 v rámci Obrany říše.

   

  COL C

  2./JG 27, Grossenhain, Německo, duben 1945

  Piloti a pozemní personál od 2./JG 27 se i se svou technikou tak jako mnoho dalších jednotek Luftwaffe od počátku roku 1945 neustále stěhovali podle situace a intenzity bojů na frontě. Postupně ustupovali od Rýna přes celou německou Říši a v dubnu 1945 se objevili i v Praze-Kbely. V květnu zakončili boje druhé světové války v Salzburku odchodem do amerického zajetí. Černá 13 byla letounem z produkce 151XXX s kamufláží v barvách RLM 81 a RLM 82. Spodní plochy křídla měly mnohé části v barvě kovu. Řada autorů uvádí číslo 13 jako červené, na obtiskovém aršíku naleznete obě varianty, tedy jak červené, tak černé.

   

  COL D

  I./KG(J) 6, Bad Aibling, Německo, květen 1945

  Rozhodnutí o rozpuštění bombardovacích jednotek Luftwaffe, které bylo přijato v září 1944, a s tím související přesun pilotů bombardérů ke stíhacím úkolům, si vynutily vznik přeškolovacích útvarů. V listopadu 1944 vznikla v Gerstungenu I./KG(J) 6 z KG 77. Ta zde odevzdala své bombardovací stroje a přesunula se spolu se štábem do Protektorátu Čechy a Morava na letiště Praha-Kbely. Spolu s ní došlo k přesunu zbývajících jednotek KG(J) 6, a to Gruppe II./KG(J) 6 na letiště Praha-Klecany a III./KG(J) 6 na letiště Praha-Ruzyně. Zde se piloti seznamovali s Bf 109G nebo Bf 109K a proudovými Me262. Přestože se německý průmysl na začátku roku 1945 potýkal s mnoha problémy v důsledku spojeneckých náletů a nepříznivého vývoje na bojištích, obdržela I./KG(J) 6 ještě v březnu 1945 nové stroje Bf 109G/K a III. /KG(J) 6 převzala dokonce i Me 262. Od počátku března 1945 američtí stíhači, kteří doprovázeli bombardovací svazy, využili všechny příležitosti k útokům na pražská letiště. Výcvik u KG(J) 6 tím byl značně omezen a němečtí piloti byli nuceni podstoupit ostré bojové akce při ochraně vlastních letišť. Na konci dubna a počátkem května 1945 pak začal přesun letuschopných strojů do Bad Aiblingu. Stroje KG(J) 6 měly na trupu červeno černý kostkovaný pruh a velké bílé číslice.

   

  COL E

  Lt. Friedrich-Wilhelm Schenk, 2./JG 300, Borkheide, Německo, únor 1945

  Schenkovi přátelé z řad leteckého personálu vymysleli tomuto pilotovi přezdívku Timo-Schenko. Měl to být žert využívající jméno sovětského maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka, který se však rychle ujal a mechanici tuto přezdívku namalovali i na trup Schenkova stroje. Friedrich-Wilhelm Schenk létal u JG 300 od července 1944 až do března 1945, kdy byl převelen k JG 7, u níž pilotoval proudové stíhačky Me 262. Během bojů 2. světové války dosáhl celkem sedmi sestřelů a po jejím skončení létal u společnosti Lufthansa.

   

  COL F

  W.Nr. 491353, Cap. Ugo Drago, 4a Squadriglia, 2o Gruppo, ANR, Aviano, Itálie, únor 1945

  Italská sociální republika byla loutkovým státem pod vedením Benita Mussoliniho. Byla vytvořena na území Itálie, obsazeném německou brannou mocí dne 18. září 1943 a mohla si vytvořit i vlastní armádu o síle čtyř divizí. Její letecká složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale Repubblicana, sestávala ze dvou stíhacích skupin (Gruppo Caccia), torpédové skupiny (Gruppo Aerosiluranti Buscaglia) a několika transportních letek. Obě stíhací skupiny létaly v roce 1945 s Messerschmitty Bf 109G-6/G-10/G-14. Velitelem 4a squadriglia, nesoucí název Gigi Tre Osei, byl v té době Capitano Ugo Drago, který dosáhl sedmnácti sestřelů a v dubnu 1945 obdržel německý Rytířský kříž. Po válce emigroval do Argentiny, kde se živil jako instruktor létání, ale v roce 1953 se vrátil zpět do Itálie a byl přijat k letecké společnosti Alitalia, u níž létal až do roku 1973. Zemřel v Římě 22. dubna 2007.

  Ke konci války už nebylo ze strojů používaných ANR většinou odstraňováno označení v podobě křížů na trupu a na křídle, pouze svastika na kýlovce byla zastříkána a nahrazena označením v podobě italské vlajky olemované žlutými trojúhelníky, které bylo doplněno i na boky trupu.

• Tail End Charlie

  Odkaz „The Few"

   

  Text: Jan Bobek

   

  V červenci roku 1940, kdy nacistické Německo zahájilo leteckou ofenzivu proti Británii, stálo mezi svobodou a tyranií pouze několik tisícovek pilotů a pozemního personálu RAF. Do konce října 1940 jich přes 1 500 zaplatilo cenu nejvyšší a více než 50 000 civilistů během bitvy přišlo o život nebo bylo zraněno. O osmdesát pět let později příběh „The Few“ (hrstky letců) a jejich mimořádné odvahy stále rezonuje – nejen v učebnicích dějepisu, ale i na nebi nad Británií.

   

  Na připomínku tohoto významného výročí nabízí rok 2025 nabitý kalendář vzpomínkových událostí. Také letos nejde jen o hold minulosti, ale také o živou přehlídku historických letounů a jejich trvalého významu. Ačkoli vzpomínkovému kalendáři dominuje Duxford, odkaz bitvy o Británii bude viditelný po celém Spojeném království. Od pobřeží Devonu po nebe nad Walesem nesou štafetu velké i malé letecké přehlídky.

  Srdcem živého britského odkazu na válečné letectvo zůstává Battle of Britain Memorial Flight (BBMF) při RAF. Sídlo má na RAF Coningsby a provozuje mimořádnou sbírku historických letounů, mezi nimiž jsou Spitfiry, Hurricany, Lancaster, Dakota a další stroje.

  Letošní program, oficiálně potvrzený udělením Public Display Authority dne 27. května, je jedním z nejrozsáhlejších za poslední roky. Během června a července se letouny BBMF účastní jak velkých, tak regionálních leteckých dnů, oslav Armed Forces Day a pamětních průletů.

  Pro letecké nadšence zůstává Duxford Battle of Britain Air Show (6. – 7. září 2025) hlavní vzpomínkovou událostí. Koná se v historickém areálu Imperial War Museum Duxford u Cambridge – v někdejší aktivní základně z doby Bitvy o Británii (odkud v tu dobu mimo jiné působila i československá 310. stíhací peruť) – a je stejnou měrou show i poctou.

  Program nabídne formace Spitfirů a Hurricanů, simulované souboje, vystoupení bombardéru Lancaster z BBMF (pouze v neděli), ukázky dalších warbirdů a historických cvičných letadel.

  Nabízený zážitek z Duxfordu přesahuje samotnou leteckou show. Celý areál se promění v leteckou základnu ze 40. let – s reenactory, živou swingovou hudbou, dobovým občerstvením, historickými vozidly, a dokonce i simulovanými hlášeními "scramble" a dalšími prvky navozujícími patřičnou atmosféru. Návštěvníci si mohou prohlédnout letadla zblízka nebo projít rozsáhlé hangáry a expozice Duxfordu.

  IWM (Imperial War Museum) navíc připravilo k 85. výročí bitvy o Británii pamětní minci, rozšířená místa pro sezení a nové služby, které zpřístupní akci širší veřejnosti. Děti do 16 let mají vstup zdarma, členové IWM získávají slevy.

  Zvláštní výstavy se plánují i na dalších místech – například v Kent Battle of Britain Museum v Hawkinge nebo v Bentley Priory Museum, někdejším velitelství RAF Fighter Command. Tyto expozice připomenou méně známé příběhy, jako roli radaru, službu WAAFs (Women's Auxiliary Air Force) nebo piloty z Commonwealthu, kteří přišli na pomoc Británii.

  Ať už jste fanoušek letecké historie nebo se chystáte na tyto akce poprvé, toto výročí je ideální příležitostí spatřit oživlou leteckou historii a připomenout si, že svoboda kdysi spočívala na křídlech hrstky odvážných.

   

  Užitečné odkazy a termíny:

  BBMF Display Listings:      vintageaviationnews.com

  Duxford Tickets & Info:       iwm.org.uk/duxford

  Full UK Airshow Calendar:            britishairshows.com

  
  

  Letouny Battle of Britain Memorial Flight (BBMF) na obloze nad Lincolnshire. Hurricane LF363 je natřen tak, aby představoval letoun jednotky 249. peruti RAF – Hurricane „GN-F“ z bitvy o Británii na levé straně trupu. GN-F pilotovalo během bitvy o Británii stíhací eso Wing Commander Tom Neil DFC and Bar AFC AE LdH. Kódová písmena „SD-A“ na pravé straně LF363 odpovídají Hurricanu 501. peruti RAF, který pilotoval Paul Farnes DFM, rovněž během bitvy o Británii. Lancaster PA474 nese označení 460. peruti RAAF „AR-L“ na levé straně a označení „VN-T“ 50. peruti RAF na pravé straně. Foto: Cpl Phil Major ABIPP

  Formace BBMF během Royal International Air Tattoo 2018, RAF Fairford, Gloucestershire. Foto: Jonathan Webb

  Hawker Hurricane Mk.IIc (PZ865) byl poslední ze 14 533 vyrobených Hurricanů. Původně si ho ponechala firma Hawker a později byl zaregistrován civilně jako G-AMAU. Nyní ho provozuje RAF Battle of Britain Memorial Flight a každých několik let dostává nový barevný nátěr. Foto: Alan Wilson

  Douglas Dakota, ZA947, byla postavena v Long Beach v Kalifornii v březnu 1942 a nejprve sloužila u US Army Air Forces, poté byla převedena k Royal Canadian Air Force, kde sloužila až do roku 1971. Letoun byl následně zakoupen Royal Aircraft Establishment a v březnu 1993 byl předán Battle of Britain Memorial Flight. Je vybaven autentickými dobovými „para seats“ a používá se při památečních seskocích s padákem. Foto: Ronnie Macdonald

  P7350 je Supermarine Spitfire Mk IIa z druhé světové války, provozovaný Battle of Britain Memorial Flight. Je to nejstarší Spitfire v letuschopném stavu a zároveň jediný létající Spitfire, který se skutečně zúčastnil bitvy o Británii. Foto: Ronnie Macdonald