07/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 červenec 2025

  # 185

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 červenec 2025

  # 185

• Strana 3

  eduard

  eduard

  ČERVENEC 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – srpen 2025

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  Tales of Iwojima Limited 1/48

  A6M2-K ProfiPACK 1/48

  Bf 110D Weekend 1/48

  IJN Aircraft Carrier Deck WWII 1/48

  F-14B 1/48

  MiG-21bis 1/72

  Bf 109G-10 Erla 1/48

  Příběhy z Iwojimy

  Osud lietadla Gruppenkommandeura

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Námorný dron

  zničil ruskú stíhačku

  Tsukuba Kaigun Kōkūtai

  S Bf 110 na dálném severu

  4

  8

  28

  30

  48

  58

  64

  76

  82

  92

• Úvodník

  Dobrý večer, vážení modeláři! Doba je bouřlivá a jak známo, situace nejen na bojišti se mění každou minutou. Sotva jsem v minulém Infu oznámil vydání F-18C s výlisky od Kinetiku, přišla série Jobových zvěstí, z nichž vyplynulo, že výlisky nedorazí včas na to, abychom stavebnici mohli vydat jako zářijovou novinku. Protože náš vydávací plán je až do konce roku plný, budeme mít trochu problém najít nový termín vydání. Ještě jsme ho nenašli, takže vám ho dnes neprozradím. Co vám prozradím je náhradník za Horneta, kterým je čtvrtkový Ju 88 A-4 s výlisky ICM.

  Dobrý večer, vážení modeláři!

  Doba je bouřlivá a jak známo, situace nejen

  na bojišti se mění každou minutou. Sotva jsem

  v minulém Infu oznámil vydání F-18C s výlisky

  od Kinetiku, přišla série Jobových zvěstí, z nichž

  vyplynulo, že výlisky nedorazí včas na to, aby-

  chom stavebnici mohli vydat jako zářijovou no-

  vinku. Protože náš vydávací plán je až do konce

  roku plný, budeme mít trochu problém najít nový

  termín vydání. Ještě jsme ho nenašli, takže vám

  ho dnes neprozradím. Co vám prozradím je ná-

  hradník za Horneta, kterým je čtvrtkový Ju 88

  A-4 s výlisky ICM.

  Jinak jde vše víceméně podle plánu. Novinky

  na červenec jsou u obchodníků, jejich prodej

  jsme spustili i na našem e-shopu. Malý zádrhel

  máme s Bf 110 D, který je na e-shopu momen-

  tálně nedostupný, ale předpokládám, že bude

  zpět v prodeji do konce tohoto týdne. Důvodem

  je, že nám chybí tři plastové rámečky, které

  jsme nestihli nalisovat, protože naše lisovna

  je momentálně trochu přetížená požadavky na

  doplnění výlisků do stavebnic. Především mu-

  síme lisovat rámečky do nové čtvrtkové P-40N,

  které budeme balit tento týden, abychom mohli

  příští týden začít odesílat předobjednávky Royal

  Classů P-40N a zabalit zbytek těchto stavebnic

  pro obchodníky. Celkem na to potřebujeme něco

  přes 7 000 sad výlisků, a aby toho nebylo dost,

  potřebujeme ještě dalších 2 000 sad výlisků

  do Limitky s poněkud komplikovaným názvem

  15 000, která je o tom slavném P-40N se spous-

  tou výsostných znaků a emblémů jednotek pou-

  žívajících stíhačky firmy Curtiss všude po draku

  letounu. Tu máme připravenou jako jednu z po-

  ložek pro letošní IPMS USA, které musí do Ame-

  riky odletět nejpozději přespříští týden. Z toho

  vidíte, že máme stále co dělat a že se rozhodně

  nenudíme.

  Dále pracujeme i na formách pro podzimní

  novinky. Máme víceméně hotové všechny formy,

  celkem osm, na čtvrtkového MiGa-21F. Ještě

  nejsou všechny vyzkoušené, ale předpokládám,

  že to zvládneme do poloviny srpna. Ve výrobě

  jsou i formy pro S-199, které bychom měli mít

  připravené pro výrobu do začátku září. U MiGa-

  -21F je už jasné, jak to bude s úvodní Limitkou,

  věnovanou službě tohoto typu v českosloven-

  ském letectvu. Vyjde jako speciál s knihou od

  Martina Janouška, ta je napsaná, probíhají

  u ní jazykové a slohové úpravy a korektury, při-

  pravuje se sazba. Kniha bude vydaná v češtině,

  překlad do jiných jazyků dělat nebudeme. Začala

  i konstrukce obtisků. Předprodej začne v pátek

  18. 7., skončí 31. 7. Velikost edice určíme podle

  výsledku předprodeje, kde se budou sčítat stavy

  předobjednávek z předprodeje na

  našem e-shopu a objednávek od

  obchodníků. To je stejný princip,

  jaký používáme u stavebnic vydá-

  vaných v řadě Royal Class. Plyne

  z toho, že si tuto stavebnici ne-

  musíte nutně kupovat na našem

  e-shopu, ale můžete si ji později

  pořídit u svých obchodníků, po-

  kud si ji ovšem vaši obchodníci

  objednají. Zároveň si tuto staveb-

  nici nemusíte pořizovat jen pro-

  to, abyste měli MiGa-21F. Další

  stavebnice MiGu-21F se stejnými

  výlisky je naplánovaná jako listopadová novinka,

  která bude mít premiéru na E-dayi v Litoměři-

  cích 3. a 4. října.

  Dostali jsme dotazy, zda bude v rámci před-

  prodeje MiGu-21F možné objednat i S-199. Tato

  možnost se zdá logická, vzhledem k tomu, že

  S-199 by měl mít premiéru na E-dayi, což je jen

  nějaké dva týdny po odesílání předplacených

  MiGů. Přesto to možné nebude. Jde o to, že for-

  my na S-199 budou dokončené a odladěné právě

  až na začátku září, a stejné je to i s obtisky, ná-

  vodem a dalším příslušenstvím, které mohou být

  dokončené až po tom, co budeme mít k dispozici

  finální výlisky. A toto vše je prakticky nemožné

  stihnout do plánovaného termínu odesílání ob-

  jednaných MiGů-21F. Samotnou S-199 stihneme

  dostat do krabic až na konci září, a když říkám

  na konci, tak to bude opravdu až někdy 30. září,

  možná dokonce až 2. října, těsně před E-dayem.

  Bude to napínavé, abychom S-199 měli na E-da-

  yi, budeme se muset hodně, ale opravdu hodně

  snažit. O průběhu našeho snažení vás budeme

  samozřejmě průběžně informovat, a pokrok

  v našem snažení budeme i naživo ukazovat na

  různých akcích. Poprvé bychom chtěli S-199

  i Miga-21F představit v Plzni na výstavě Plzeň-

  ský Velbloud, na začátku září pak na již tradič-

  ním setkání v Prostějově, a těsně před E-dayem

  ještě v Praze. Takže pokud si pak pojedete pro

  Mezky a Migy na E-day, rozhodně nebudete ku-

  povat zajíce v pytli!

  V úvodníku minulého Infa jsem vám sliboval

  zahájení prodeje knihy o 100th Bomb Grpoup

  v červnu, a tento slib jsem bohužel nesplnil.

  Důvod je řekl bych administrativní. Ukázalo

  se, že nemáme v našem systému přenosu dat

  z e-shopu do účetního a fakturačního systému

  možnost nastavit DPH (VAT) pro knihy. Možná

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Červenec 2025

• Strana 5

  vám to přijde jako snadno řešitelná banalita,

  a asi to je i relativně snadno řešitelná banalita,

  ale právě takové banality dokáží způsobit znač-

  né škody. U nás v Česku to nějaký zásadní pro-

  blém není, DPH na knihy máme nulové. Aspoň

  zatím, obávám se, že dřív nebo později nějakého

  ministra financí napadne, že je třeba s tím něco

  udělat a něco na tom vydělat. Aktuální problém

  je v geniálním systému OSS, což je účtování DPH

  z prodeje na e-shopu do států EU. Znamená to,

  že musíme při prodeji do jednotlivých států Unie

  zákazníkům účtovat DPH dané země, a celkově

  zákazníkům naúčtované DPH do každé země

  Unie jednou za 3 měsíce odvést. Platí se přes

  zúčtovací centrum, posílá se k tomu výkaz, ko-

  lik se má do té které země poslat peněz. Aby to

  nebylo snadné a firmy si náležitě užily vykazo-

  vání, máme v Unii pro knihy 13 různých sazeb,

  nulovou českou sazbou počínaje a 18procentní

  maďarskou konče. Když tato šílenost, před lety

  vypukla, udělali jsme chybu a nechali jsme si do

  našich dvou propojených systémů doprogramo-

  vat možnost nastavit pro každou zemi jen jednu

  sazbu DPH. Možnost několika sazeb jsme tehdy

  tak nějak přehlédli, a teď jsme na to přehlédnutí

  dojeli. Úpravy jsme objednali, kolik to bude stát

  se raději neptejte, a kdy to bude hotové, odladě-

  né a nasazené nevím, doufám, že do srpna by to

  mohlo být hotové. Tímto se vám omlouvám za

  svůj omyl, a slibuji, že prodej zahájíme okamži-

  tě, jakmile bude tato prekérní situace vyřešena.

  To víte, předpisy, ty se musí dodržovat, pořádek

  musí bejt!

  To je jako s těmi hakenkrojcíčky. Ty v někte-

  rých zemích na obrázcích být smějí, a v někte-

  rých naopak být nesmějí. Jak to řešíme my už

  jsme vám vysvětlovali – k určité nelibosti zákaz-

  níků je na boxarty nedáváme vůbec. Teď se nám

  ale stala taková nemilá věc. Autor boxartu na

  Bf 110 D nám na ocasy obou letících Bf 110 D

  namaloval svastiky. Pěkné, dvojitě lemované,

  opravdu precizně provedené. Radost pohledět.

  Produktový manažer, který to měl zachytit, to

  nezachytil, dalších asi osm lidí, kteří si toho

  mohli všimnout, si nevšimli, což je poměrně ne-

  pravděpodobné, ale nepravděpodobné věci se

  zkrátka stávají, a tak máme krabice, na kterých

  je kolem dokola celkem osm hakenkrojců. Což je

  zralé na to ty krabice vyhodit a natisknout znovu.

  To je ovšem neekologické a neekonomické, pro-

  to se kolegové rozhodli ty hakenkrojce přelepit.

  Katka jim udělala lepíky, pěkné, kamuflované,

  a pánové krabice, u kterých se předpokládá prodej

  v EU, olepíkovali. Krabice, u kterých se předpo-

  kládá, že půjdou do zemí mimo Unii, respektive

  do zemí, kterým je nějaká svastika úplně ukrade-

  ná, olepíkované nejsou. Už se těším, až je někdo

  ve skladu přehodí, a olepíkované krabice pošle

  do Japonska, a neolepíkované do Německa. A vy,

  přátelé, hlavně ty lepíky nestrhávejte. Jednak

  tím porušíte zákon, a jednak se připravíte o bu-

  doucí vzácnost. Víte, jak je to se známkami, nebo

  mincemi. Nejcennější jsou ty, které kdysi někdo

  natiskl s chybou, a tu pak nejlépe ještě přetiskl.

  Je tu jistá pravděpodobnost, že něco podobného

  nastane i u stavebnic. Takže tyhle olepíkované

  Bf 110 D berte jako velkou a úžasnou investiční

  příležitost! Samozřejmě nebude lehké je získat,

  jak si jistě pamatujete z úvodu této stati, Bf 110

  D jsou momentálně vyprodané a nedostupné,

  a až zase budou dostupné, moc už jich k dispo-

  zici stejně nebude.

  Kdyby vám tohle přišlo podobné jako geniální

  tah s kryptoměnou Donalda Trumpa, tak ne, tak

  to opravdu není. Takové prachy jako na kryptu

  na hakenkrojcech nevyděláte, ani kdybyste jich

  na tu krabici narvali osmdesát osm.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  V ČERVNU JSME

  VÝZNAMNĚ DOPLNILI

  PARK NAŠICH

  3D TISKÁREN.

  INFO Eduard

  5

  Červenec 2025

• Strana 6

  NOVÝ ONLINE

  MAGAZÍN!

  PLACENÁ PŘÍLOHA

  INFA EDUARD

  Se zakoupením každého čísla magazínu Eduard Modeller´s Den

  získáte 10% slevu na nákup v e-shopu Eduard!

  Upoutávky EMD 06/2025

  NULTÉ ČÍSLO ZDARMA

  Operácia Pavučina

  Aktualita / Miro Barič

  Najväčšie jednorazové bojové straty strategických bombardérov od druhej svetovej vojny. To je výsledok ukrajinskej operácie Pavučina,

  pri ktorej bolo okrem iných strojov zničených aj osem Tu-95MS. To prekonalo aj najväčšie jednodňové straty amerických strategických

  bombardérov vo vojnách v Kórei a vo Vietname.

  Námořnictvo Švédského království

  Světové námořní síly / Petr Uzsák

  Po více než dvě století byla švédská politika založena na neutralitě, poslední

  vojenské vystoupení v zahraničí bylo v roce 1814, kdy švédská armáda na straně

  mezinárodní koalice pomohla porazit císaře Napoleona, a ještě v tom samém roce

  proběhla krátká válka s Norskem, tehdy francouzským spojencem. Od té doby

  švédští vojáci v zahraničí nebojovali, ale podíleli se například na operacích pod

  vlajkou Spojených národů. Jenže dlouhodobé verbální napadání švédské neutrality

  ze strany Sovětského svazu, hrozba invaze přes Baltské moře a rovněž i dosavadní

  politika putinovského Ruska vůči skandinávským zemím, se v minulých dekádách

  stupňovala a posledním impulzem byla ruská invaze na Ukrajinu. Tehdy si Finsko

  a Švédsko řekly „dost“ a požádaly o členství v Severoatlantické alianci, kam se

  vcelku záhy dostaly.

• Strana 7

  USS Block Island CVE-21, 3. díl

  Historie / Vladimír Šulc

  Po těžkých ztrátách v konvojových bitvách v květnu 1943 stáhlo velení U-

  -Bootwaffe německé ponorky ze severního Atlantiku a soustředilo se na

  napadání konvojů ve středním Atlantiku. Touto oblastí pluly konvoje mezi

  Spojenými státy a Středomořím, značené UG (United States to Gibraltar),

  respektive UGS (United States to Gibraltar Slow Conwoys) a UGF (United Sta-

  tes to Gibraltar Fast Conwoys). První konvoje byly vypraveny z New Yorku

  a Hampton Roads ve Virginii v listopadu 1942 jako invazní konvoje pro podpo-

  ru vylodění v Severní Africe (Operace Torch) a končily v Casablance.

  Pro USS Block Island nastal poslední rok jeho bojové služby…

  Zero z Leytského zálivu

  Model & Story / redakce, Paolo Portuesi

  K bitvě v Leytském zálivu došlo během 23. až 26. října 1944 a jednalo se

  o největší námořní bitvu druhé světové války. Někteří autoři ji považují za

  největší námořní bitvu v dějinách. Došlo k ní v souvislosti s americkým

  vyloděním na filipínském ostrovu Leyte poté, co se Američané rozhodli, který

  invazní směr bude mít prioritu, zda Taiwan nebo Filipíny. Jeden námořní letec

  se svým letounem Zero během tohoto střetnutí napsal novou kapitolu do

  historie válečnictví.

  Zajímavé spojení mistrovsky postaveného modelu a historie letounu, který se

  stal jeho vzorem, přináší další pokračování rubriky Model & Story.

  Kdo sestřelil Rolfa Pingela?

  Historie / Chris Goss

  Rolfovým prvním vítězstvím ve druhé světové válce bylo francouzské letadlo

  Mureaux 113 z GAO 1/506, sestřelené 10. září 1939 a následováné letounem

  Fairey Battle od 150. perutě RAF dne 30. září 1939. Dalšího sestřelu se dočkal

  až 14. května 1940, kdy zničil tři francouzská letadla a jedno britské letadlo

  během jednoho dne. Do konce bitvy o Francii sestřelil osm letadel (poslední

  dvě v době, kdy po sestřelení a zajetí svého dobrého přítele Wernera Möl-

  derse dne 5. června 1940 zastával funkci Gruppen Kommandeur III./JG 53).

  Během bitvy o Británii po návratu k 2./JG 53 sestřelil Hauptmann Pingel další

  dvě letadla RAF, načež byl 22. srpna 1940 povolán k velení I./JG 26. Tak se

  stalo poté, co velení celé JG 26 převzal major Adolf Galland. Bojové štěstí

  Rolfa Pingela vyprchalo v období bojů nad kanálem v červenci 1941. Dodnes

  se vedou spory o to, jak to vlastně s jeho nouzovým přistáním na pobřeží

  britských ostrovů bylo. Článek Chrise Gosse na to přináší odpověď.

• PŘÍBĚHY Z IWODŽIMY

  VLR (Very Long Range) Mustangy VII Fighter Command United States Army Air Forces operující ze tří letišť na Iwodžimě dokázaly využít prodloužený dolet P-51D k letům nad japonské mateřské ostrovy a zpět. Jejich úkolem byly doprovody strategických bombardérů B-29 při náletech na Japonsko a vlastní útoky na pozemní cíle. Tuto údernou sílu tvořily 15th, 21st a 506th Fighter Group, které často vysílaly nad japonské cíle více než stočlenné skupiny letounů. Nečelily pouze nepříteli, ale také problematickému počasí, rizikovému prostředí na ostrově, chybějícím informacím o nepříteli, nedostatkům v zásobování, přesto vytrvaly a významně se podílely na vítězství v Pacifiku. Kromě 51 VLR misí nad Japonsko jejich činnost zahrnovala také 171 operací proti pozemním cílům na Boninských ostrovech a více než 10 000 hodin odlétaných při hlídkových letech v okolí Iwodžimy.

  HISTORIE

  VERYVERY LONGLONG RANGERANGE Brian Walter

  VLR (Very Long Range) Mustangy VII Fighter

  Command United States Army Air Forces ope-

  rující ze tří letišť na Iwodžimě dokázaly využít

  prodloužený dolet P-51D k letům nad japonské

  mateřské ostrovy a zpět. Jejich úkolem byly

  doprovody strategických bombardérů B-29 při

  náletech na Japonsko a vlastní útoky na po-

  zemní cíle. Tuto údernou sílu tvořily 15th, 21st

  a 506th Fighter Group, které často vysílaly nad

  japonské cíle více než stočlenné skupiny le-

  tounů. Nečelily pouze nepříteli, ale také pro-

  blematickému počasí, rizikovému prostředí

  na ostrově, chybějícím informacím o nepříteli,

  nedostatkům v zásobování, přesto vytrvaly

  a významně se podílely na vítězství v Pacifiku.

  Kromě 51 VLR misí nad Japonsko jejich činnost

  zahrnovala také 171 operací proti pozemním

  cílům na Boninských ostrovech a více než

  10 000 hodin odlétaných při hlídkových letech

  v okolí Iwodžimy.

  15th FG byla ustavena před válkou a zapojila

  se do bojů při obraně Pearl Harboru během

  japonského útoku 7. prosince 1941. Původ-

  ně byla určena k obraně Havajských ostrovů,

  v dalším období války pak létala s P-39 a P-40

  v centrálním Pacifiku, včetně ostrovů Canton

  a Baker. Operační činnost v této části bojiště

  byla vcelku poklidná, intenzivnější bojovou

  činnost posléze jednotka absolvovala během

  operace Flintlock na Gilbertových a Marsha-

  llových ostrovech, v níž hrála jednu z hlavních

  rolí.

  Na Iwodžimu se 15th FG, nyní složená z 45th,

  47th a 78th Fighter Squadron, přesunula

  7. března 1945, ještě před definitivním obsaze-

  ním celého ostrova americkými silami. Prvním

  bojovým letem byla podpora pozemních jed-

  notek námořní pěchoty na ostrově. Z Jižního

  letiště (letiště č. 1) začala jednotka podnikat

  bojové lety nad Boninské ostrovy ležící asi

  150 mil severně od Iwodžimy. Tyto malé ostro-

  vy, součást japonského území, zahrnovaly Či-

  Tales of Iwojima, autor Piotr Forkasiewicz, stavebnice kat.č. 2152

  INFO Eduard8

  Červenec 2025

• Strana 9

  HISTORIE

  čidžimu, Hahadžimu, známé jsou i jako oblast,

  kde byl s TBF Avengerem sestřelen George

  H. W. Bush, pozdější prezident Spojených států

  amerických.

  K 15th FG se brzy připojila 21st FG, jejíž základ-

  nou bylo Centrální letiště (letiště č. 2). Usta-

  vena byla v dubnu 1944, začleněny do ní byly

  46th a 72nd FS (původně součásti 15th a 318th

  FG) a též nově zformovaná 531st FS. Po pří-

  chodu na Iwodžimu byla jednotka prohlášena

  za operační 24. března 1945. O pouhé dva dny

  později zažila 21st FG společně s 549th Night

  Fighter Squadron (NFS) pozemní útok zhru-

  ba 250 japonských vojáků na svoji základnu.

  21st FG tento útok stál 14 padlých a 50 zraně-

  ných. Celkové ztráty u všech zasažených ame-

  rických jednotek činily 44 padlých a 88 zraně-

  ných. Krátce poté dostala 21st FG šanci oplatit

  úder nepříteli při prvním bojovém letu, když

  vyslala 32 P-51D k útoku na radarovou stanici

  na Čičidžimě.

  Dne 7. dubna 1945 byla podniknuta první VLR

  mise. Tato mise si připsala několik historic-

  kých prvenství: šlo o nejdelší operační let

  nad vodní plochou k útoku na cíl, nejdelší misi

  podniknutou s P-51D Mustang a poprvé se na

  japonské obloze objevily stíhačky z pozemních

  základen. Operační let samotný byl doprovo-

  dem B-29 z 73rd Bomber Wingu, které bombar-

  dovaly tokijskou továrnu na motory Nakajima.

  Více než devadesát P-51D z 15th a 21st FG od-

  startovalo z Iwodžimy a připojilo se k navi-

  gačnímu B-29, který je dovedl k bombardovací

  formaci nacházející se nad pobřežím Japon-

  ska. Piloti Mustangů zůstávali s bombardéry,

  útočily pouze na japonské letouny, které ohro-

  žovaly B-29. I tak si nárokovaly 21 zničených

  nepřátelských letounů, šest pravděpodobných

  sestřelů a deset letounů poškozených. Ztrace-

  ny byly pouze tři B-29, dvě sestřelilo protileta-

  dlové dělostřelectvo, jednu pak puma shozená

  na formaci bombardérů. Jak XXI Bomber Com-

  mand, tak VII Fighter Command byly s výsledky

  operace velmi spokojeny.

  Po uskutečnění dalších VLR letů nad Japonsko

  a útoků na pozemní cíle na Boninských ostro-

  vech se do bojů zapojila 16. května 1945 také

  506th FG, která čekala na dokončení Severní-

  ho letiště (letiště č. 3). 506th FG byla ustavena

  v říjnu 1944 v Lakelandu na Floridě, speciálně

  pro VLR mise. Nová FG se skládala z 457th,

  458th a 462nd FS a ihned zahájila nácvik dál-

  kových letů. Jednotku tvořili bojem prověře-

  ní veteráni, ve Státech působící instruktoři

  a nově přidělení piloti, kteří všichni před zahá-

  jením operační činnosti nalétali na P-51 velkou

  porci hodin. Po příchodu na Iwodžimu začala

  506th FG okamžitě s prováděním hlídkových

  letů a 18. května vyslala 462nd FS dvanáct

  P-51D s podvěšenými 500 lb GP pumami k úto-

  ku na Čičidžimu. Kvůli počasí podnikla tato jed-

  notka svou první VLR misi až o více než týden

  později. Dne 28. května 1945 vzlétlo 53 Mus-

  tangů k útoku na letiště Kasumigaura ležící

  poblíž města Mito na ostrově Honšú.

  Krátce poté, 1. června 1945, došlo k jedné

  z největších nebojových ztrát v historii VII

  Fighter Command. Všechny tři FG měly dopro-

  vázet svaz čítající vice než 400 B-29 při bom-

  bardování Ósaky. Celkem 148 P-51D ze všech

  tří jednotek odstartovalo z Iwodžimy, aby se

  připojily ke “kvočně”, B-29 zajišťující navigaci.

  Po 350 mílích letu narazily na obrovskou bouř-

  kovou frontu. Kvůli nejisté navigaci, nezkuše-

  nému meteorologovi a také tlaku na pokračo-

  vání mise (několik předešlých misí bylo pro

  špatné počasí přerušeno) byly Mustangy nadá-

  le vedeny vstříc smrtící frontě. Výsledkem bylo,

  že pouze sedmadvacet P-51D dokázalo provést

  plánovaný bojový let. Čtyřiadvacet pilotů

  s Mustangy bylo ztraceno, ani jeden z nich

  kvůli nepřátelské aktivitě.

  Typická VLR mise se skládala ze společného

  úsilí několika částí ozbrojených sil. Každou

  zahájil let B-24 zaměřený na získání informací

  o počasí, podniknutý 6 až 10 hodin před plá-

  novaným startem. Před hlavní formací, zhruba

  100 mil, letěl B-29 monitorující aktuální mete-

  orologickou situaci. Jakmile vzlétly Mustangy,

  nad Japonsko a zpět je vedl B-29 zodpovědný

  za navigaci, protože správná navigace nad

  rozsáhlými vodními pláněmi v jednomíst-

  ném letounu byla prakticky nerealizovatelná.

  Několikrát tuto roli převzaly P-61 Black Widow,

  které Mustangy doprovázely z Iwodžimy zhru-

  ba hodinu, na místo setkání s bombardéry. P-61

  rovněž doprovázely vracející se stroje, které

  se nepodílely na provedení mise. Na těchto

  letech participovaly také B-24 v roli letounů

  zabezpečujících rádiové spojení. Všechny tyto

  stroje často zajištovaly záchranu letců, kteří

  museli nouzově přistát či opustit letoun na

  padáku nad mořem. Podél trasy z Iwodžimy

  do Japonska a zpět mělo US Navy a Army Air

  Dva stroje North American P-51 Mustangs „Tiny Gay Babe“ a „Three of a Kind“ zaparkované na Iwodžimě.

  Řada Mustangů zaparkovaných podél Centrálního letiště číslo 2 na Iwodžimě 25. března 1945.

  INFO Eduard

  9

  Červenec 2025

• Strana 10

  HISTORIE

  Sea Rescue nejméně pět záchranných stano-

  višť. Tato stanoviště byla tvořena na hladině

  plujícími ponorkami na dvou až třech sta-

  novištích nejblíž Japonsku, torpédoborci na

  zbylých stanovištích a ve vzduchu hlídkující-

  mi letouny typu Dumbo. Když pilot Mustangu

  zjistil, že nedokáže kvůli poškození stroje či

  mechanické závadě doletět na Iwodžimu, mohl

  být naveden k nejbližšímu záchrannému sta-

  novišti. Při každé misi byla vyčleněna čtveřice

  Mustangů, která poskytovala ochranu ponorce

  tvořící stanoviště úplně nejblíž k cíli, zhruba

  10 mil od japonského pobřeží. B-29 zodpověd-

  ná za navigaci kroužila u pobřeží, dokud se

  u ní neobjevilo 15 až 20 Mustangů a poté zahá-

  jila cestu zpět na Iwodžimu. Jakmile se Mus-

  tangy dostaly dostatečně blízko k Iwodžimě,

  mohly jim v navigaci pomáhat P-61. Armádní

  obojživelná vozidla pak čekala na iwodžim-

  ských plážích, aby byly po ruce pilotům, kteří

  museli nouzově přistát v moři u pobřeží.

  C o s e t ý k á s a m o t n ý c h l e to u n ů P - 5 1 D , v š e c hn y t ři

  jednotky létaly na standardních P-51D-20-NA

  a P-51D-25-NA s několika modifikacemi vy-

  lepšujícími stroje pro VLR mise. Nejviditelnější

  a pravděpodobně nejdůležitější úpravou byl

  systém navádění Uncle Dog. Zdvojený antén-

  ní sloupek krátkovlnného naváděcího systé-

  mu AN/ARA-8 byl montován na hřbetě tru-

  pu. Standardní anténní sloupek radiostanice

  AN-104-A se pak přesunul na spodek letounu,

  doprostřed před podvozkovou šachtu. “Kvoč-

  na”, B-29 zodpovědná za navigaci, vysílala pa-

  prsek směrem k Japonsku a od Japonska, sys-

  tém instalovaný v P-51D jej dokázal zachytit

  a transformovat do zvukového signálu v podo-

  bě písmena morseovky – buď U, nebo D. Veden

  tímto signálem tak pilot nasměroval svůj stroj

  tak, aby ve sluchátkách slyšel stabilní tón

  těchto písmen a měl tak jistotu, že letí správ-

  ným směrem. Signál pomáhající s navigací

  k ostrovu byl vysílán rovněž z Iwodžimy,

  z vrcholku hory Suribači. Zástavba systému

  Uncle Dog byla prováděna přímo u jednotek,

  poslední P-51D na Iwojimě jej dostal v půlce

  června 1945. S novým systémem se proto pi-

  loti museli seznámit až přímo u jednotek na

  Iwodžimě. Úpravou prošel také IFF vysílač

  SCR-695, který byl umístěn v kokpitu za stan-

  dardní radiostanicí SCR-522. Pokud se tak

  stalo, baterie byla ze svého obvyklého místa

  za SCR-522 přemístěna do motorového pro-

  storu. Na levou stranu motorového krytu před

  náběžnou hranu křídla pak byl přidán malý

  vstup vzduchu kvůli chlazení. P-51D byly vy-

  baveny též systémem hlídání zadní polosféry

  AN/APS-13, ale řada pilotů jej vypínala a ně-

  které ze squadron jej demontovaly. Tento sys-

  tém detekoval přítomnost letadla za vlastním

  letounem a pokud se tak stalo, rozsvítila se

  v kokpitu varovná kontrolka a zazněl zvonek.

  Kromě těchto úprav se pozemní personál potý-

  kal s permanentní přítomností prachu a nečis-

  tot, zakrýval proto na P-51D co největší počet

  otvorů. Zakrývány byly ventilační otvory na

  přídi, hlavně kulometů, stejně jako otvory na

  vypadávání nábojnic na spodní straně křídla.

  Na VLR misích P-51D nosily vždy 110 či 165

  galonové přídavné nádrže. Preferovány byly

  110 galonové nádrže, 165 galonové nádrže

  byly používány hlavně v kombinaci s raketami

  a při výškovém krytí záchranných operací

  na moři. Kvůli jejich velkým rozměrům byly

  k jejich stabilizaci používány podpůrné desky.

  Ty byly vyráběny zejména na Iwodžimě, zpočát-

  ku na místě nalezené překližky. Dřevo se však

  vlnilo a kroutilo a nezaručovalo bezproblémo-

  vé odhazování nádrží. Proto byl následně ke

  konstrukci desek pro 110 galonové nádrže po-

  užit kovový šrot. Protože se létalo především

  nad vodní hladinou, vyrobili Capt. Jim Tapp

  a Capt. Vic Mollan ze 78th FS odhazovatelnou

  záchrannou sadu, která později dostala kó-

  dové označení “Josephine”. Sada obsahující

  záchranný člun A-3, radiostanici pro přežití,

  dávku potravin a pití a výbavu pro vizuální

  signalizaci byla vložena do upravené 110gal

  nádrže. Tato nádrž byla odhozena, otevřela se

  a její obsah se na padáku snesl k sestřelené-

  mu pilotovi. Společně s přídavnými nádržemi

  a Josephine byly během útoků na pozemní cíle

  na Boninských ostrovech a během raných misí

  na podporu pozemních jednotek neseny také

  500 lb GP pumy. V květnu 1945 několik squad-

  ron jako 78th a 531st začaly na své P-51D mon-

  tovat závěsníky pro rakety. Nicméně, kvůli

  nedostatku raket je do konce války ani u jed-

  né ze squadron nedostaly všechny Mustangy.

  P-51D mohly pod každou polovinou křídla nést

  trojici pětipalcových raket a 165gal nádrž, za

  cenu zvýšení aerodynamického odporu. Další

  překážkou, kterou museli piloti překonat, bylo

  Personál VII Fighter Command tlačící Mustang směrem k místu stání. Červenec 1945, Iwodžima, Boninské ostrovy.

  Mustangy vracejí se z mise na nepřátelským územím, při rozchodu na přistání na letišti na Iwodžimě.

  Nad obzorem je vidět další letka. Mustangy jsou zaparkovány podél ranveje.

  INFO Eduard10

  Červenec 2025

• Strana 11

  HISTORIE

  zavedení zaměřovačů K-14A. Piloti nepro-

  šli žádným výcvikem v jejich používání a díly

  k těmto zaměřovačům nebyly dodávány dříve

  než ve druhé polovině léta 1945.

  Mezi 7. dubnem a 14. srpnem 1945 bylo usku-

  tečněno celkem 51 Very Long Range misí,

  41 úspěšných. Devět bylo zrušeno kvůli nepří-

  znivému počasí a jednou se nepodařilo setkat

  s doprovázenými letouny. Počasí hrálo velkou

  roli, kromě devíti zrušených byla řada dalších

  misí odložena či změněna ještě než P-51D

  vůbec vzlétly. Ačkoliv průměrná doba trvá-

  ní úspěšné VLR mise byla 7,3 hodiny, hlášení

  pilotů, kteří byli ve vzduchu déle než 8 hodin

  a přistávali s posledními zbytky paliva v ná-

  držích, byla celkem obvyklá. Původním úko-

  lem VII Fighter Command byly doprovody B-29

  z Marian při náletech na Japonsko. Na prová-

  dění těchto misí byly jednotky VII FC vycvičeny

  a připraveny. Avšak po zahájení doprovodných

  VLR misí bylo jasné, že doprovody B-29 ne-

  budou potřeba. Japonci totiž v průběhu léta

  1945 nechávali své letouny na zemi, ukryté

  a v bezpečí, a na svazy B-29 obvykle japon-

  ské stíhačky neútočily. Japonci se tak patrně

  chovali proto, aby ušetřili své síly pro odražení

  předpokládané americké invaze na Japonské

  souostroví. Například 506th FG zaznamena-

  la jen v jednom případě během doprovodné

  mise ve vzduchu maximálně 40 nepřátelských

  strojů operujících ve stejném čase ve stejném

  prostoru. Stalo se tak na začátku června, při-

  čemž takto vysoká aktivita japonských stíha-

  ček byla naprostou výjimkou. Z 51 VLR misí tak

  byly v červenci a srpnu pouze tři zaměřeny na

  doprovod. VII Fighter Command poté začalo

  používat P-51D k útokům na náhodné pozemní

  cíle. P-51D sice nebyly nejvhodnější platfor-

  mou pro provádění takových útoků, ale se ctí

  odlétaly 39 VLR misí tohoto typu. Během své-

  ho poměrně krátkého válečného působení VII

  Fighter Command nastřádalo působivé skóre

  čítající 225 nepřátelských letounů zničených

  ve vzduchu, 56 sestřelů pravděpodobných

  a 119 poškozených strojů. Nárokovalo také dal-

  ších nepotvrzených 219 letounů zničených na

  zemi a 450 poškozených, stejně jako stovky

  plavidel, lokomotiv, železničních vagónů, bu-

  dov, hangárů a radiových a radarových stanic.

  Tato čísla si bohužel vyžádala oběť v podobě

  životů 107 pilotů.

  Jak díky výše uvedeným výsledkům, tak i pro

  výjimečný způsob operačního nasazení, patří

  historie VII Fighter Command, jeho personálu

  i nasazených letounů P-51D Mustang k nejza-

  jímavějším a nejpůsobivějším příběhům druhé

  světové války.

  North American P-51 Mustang přistávající na letišti na ostrově

  Iwodžima po misi nad nepřátelském území. Červenec 1945.

  V pozadí je vidět dominanta ostrova, hora Suribači.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  11

  Červenec 2025

• Strana 12

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Strana 13

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Osud lietadla Gruppenkommandeura

  Osudného 30. apríla 1940 stratila I./ZG 76 svojho prvého Gruppenkommandeura. Bol ním Hptm. Günther Reinecke, ktorý bol vo funkcii od 1. mája 1939 a viedol Gruppe v prvých bojoch druhej svetovej vojny. Počas bojového letu ho sprevádzal Oblt. Hans Jäger. O lete, ktorý absolvoval medzi 19:53 a 21:12, si Jäger do svojho denníka zapísal nasledujúcu poznámku: „Reinecke havaroval o 20:40, viditeľne zasiahnutý prenasledovaným bombardérom počas prízemného letu.“ Práve toto stretnutie s lietadlom Blenheimom RAF sa stalo pre Hptm. Reineckeho osudným. Krátko nato velenie I. Gruppe na desať dní prevzal Staffelkapitän 1. Staffel, Oblt. Werner Hansen. Hansena potom 11. mája 1940 nahradil Hptm. Werner Restemeyer .

  HISTORIE

  Fotografia 01 zobrazuje Wernera Restemeyera

  v hodnosti Oberleutnant, a teda bola vytvore-

  ná pred 1. augustom 1936, keď už bol povýšený

  na Hauptmanna, a samozrejme pred službou

  u I./ZG 76. Werner Heinrich August Restemey-

  er bol synom Wernera Restemeyera a jeho

  manželky Caroliny, ktorí žili v Höxteri. Mla-

  dý Werner ukončil gymnázium v marci 1925

  a v lete toho istého roku nastúpil do „Si-

  cherheitsdienst“ (bezpečnostnej služby). Dňa

  15. októbra 1928 sa zúčastnil praktického vý-

  cviku pre Lufthansu v Staakene. V januári 1931

  absolvoval Beobachterschule vo Warnemϋnde

  a v septembri toho istého roku už bol v hod-

  nosti Fähnricha. Od augusta 1936 zastával

  hodnosť Hauptmanna v rôznych funkciách

  Staffelkapitäna 2./Kü.Fl. JGr. 136, 2./JG 134,

  2./JG 142, 2./ZG 142, 2./ZG 26. Vypuknutie vojny

  ho zastihlo v Jagdfliegerschule Schleissheim,

  ale čoskoro bol prevelený k II.(J)/Tr.Gr. 186.

  V decembri sa vrátil k 2./ZG 26 a krátko

  pôsobil ako Gruppenkommandeur I./ZG 26.

  Dňa 14. decembra 1939 bol zranený v boji pri

  zrážke s jedným Blenheimom nad Borkumom.

  Po rekonvalescencii koncom januára 1940 sa

  pripojil k I./ZG 76.

  Ako Gruppenkommandeur I./ZG 76 dostal Hptm.

  Restemeyer lietadlo s príslušným označením.

  Jeho Messerschmitt Bf 110 W.Nr. 3156 verzie D

  mal nainštalovanú modifikáciu R1, ktorou bola

  podtrupová palivová nádrž nazývaná „Dackel-

  bauch“. Lietadlo nieslo kód „M8+AB“ v súlade

  so štandardmi Luftwaffe pre lietadlá Stabu

  a ako také malo pred kódom na trupe aj dvoji-

  Osudného 30. apríla 1940 stratila I./ZG 76 svojho prvého Gruppenkommandeura.

  Bol ním Hptm. Günther Reinecke, ktorý bol vo funkcii od 1. mája 1939 a viedol

  Gruppe v prvých bojoch druhej svetovej vojny. Počas bojového letu ho sprevádzal

  Oblt. Hans Jäger. O lete, ktorý absolvoval medzi 19:53 a 21:12, si Jäger do svojho

  denníka zapísal nasledujúcu poznámku: „Reinecke havaroval o 20:40, viditeľne

  zasiahnutý prenasledovaným bombardérom počas prízemného letu.“ Práve toto

  stretnutie s lietadlom Blenheimom RAF sa stalo pre Hptm. Reineckeho osudným.

  Krátko nato velenie I. Gruppe na desať dní prevzal

  Staffelkapitän 1. Staffel, Oblt. Werner Hansen. Hansena

  potom 11. mája 1940 nahradil Hptm. Werner Restemeyer.

  Peter Kaššák

  Osud lietadla Osud lietadla

  GruppenkommandeuraGruppenkommandeura

  INFO Eduard14

  Červenec 2025

• Strana 15

  HISTORIE

  tý klin („Doppelwinkel“). Fotografie 02 (kredit

  Marek Žatkovič), 03 a 04 zobrazujú toto lie-

  tadlo pred 29. májom 1940. Na trupe je mož-

  né rozpoznať individuálne písmeno lietadla

  „A“v zelenej farbe orámované bielou farbou.

  Dňa 29. mája 1940 sa I./ZG 76 opäť stretla so

  stíhačkami RAF. Pre nich to bolo prvýkrát, čo

  čelili moderným Hurricanom. Dvadsaťšesť

  bombardérov od II./KG 30, I./KG 26 a KGr. 100

  smerovalo skoro večer k anglickým lodiam

  pri Narviku. Eskorta pozostávala zo štyroch

  Bf 110 od I./ZG 76, ktoré vyštartovali o 18:00.

  Cestu im skrížilo deväť Hurricanov zo

  46. Perute, ktorých prioritou bola obrana lodí.

  Britským stíhačom sa podarilo zostreliť tri

  nemecké bombardéry. Ich ďalšou obeťou sa

  stal jeden z eskortujúcich Bf 110. F/S Shackley

  zostrelil Bf 110 zo štábneho roja I./ZG 76. Ne-

  mecká stíhačka sa zrútila v plameňoch západ-

  ne od Skaarlandu. Jej posádka unikla pomocou

  padákov. Pilot Oblt. Hans Jäger, ktorý pri in-

  cidente prišiel o oko, a jeho Bordfunker Uffz.

  Helmut Feick boli zajatí. O nejaký čas neskôr

  boli poslaní do zajateckého tábora v Kanade.

  Počas stretu sa pilotom Hurricanov podarilo

  zasiahnuť ďalší zo sprievodných Bf 110. Aj ten

  patril štábu I./ZG 76 a pilotoval ho nový Grupp-

  enkommandeur Hptm. Werner Restemeyer.

  Pilot núdzovo pristál v Trondheime so svojim

  poškodeným lietadlom Bf 110 D-0/R1 W.Nr 3156

  „M8+AB“. Zraneného Bordfunkera Uffz. Wer-

  nera Eicherta vytiahli z kabíny lietadla muži

  pozemného personálu. Prvé stretnutie s Hu-

  rricanami nebolo pre I./ZG 76 teda najlepšie.

  Fotografie 05a a 05b zobrazujú Bf 110 „M8+AB“

  veliteľa Wernera Restemeyera na opraváren-

  skej stanici leteckej základne Vaerlose v júni

  1940. Aby sme potvrdili, že táto fotografia bola

  urobená v júni 1940, musíme poukázať na ďal-

  šie lietadlo v pozadí. Je to Bf 110 D-0 W.Nr. 3135

  „M8+FH“ z 1./ZG 76, ktoré pristálo na bruchu

  2. júna 1940 v Ekne (fotografia 06 od M. Žat-

  koviča) a tiež čaká na opravu. Fotografia tohto

  lietadla po oprave je jednou z najznámejších

  fotografií ZG 76 z prvého obdobia existencie

  jednotky, ktorá pochádza Bundesarchívu (fo-

  tografia 07). Zobrazuje Bf 110 opäť na kolesách,

  pričom poškodená palivová nádrž „Dackel-

  bauch“ bola odstránená a lietadlo čaká na

  montáž novej nádrže.

  Ale aby sme sa vrátili k „M8+AB“, ďalšia do-

  stupná fotografia tohto lietadla, fotografia

  08, zachytáva „čiernych mužov“ pozemného

  personálu počas vyzdvihovania poškodeného

  „M8+AB“ W.Nr.3156, aby bol pripravený na opra-

  vu a inštaláciu novej palivovej nádrže „Dackel-

  bauch“ vo Vaerlose.

  Medzitým pokračovali veľmi ostré konfrontá-

  cie I./ZG 76 so stíhačkami RAF, ktoré vyvrcho-

  lili 15. augusta 1940. Adlertag bol nepochybne

  pre ZG 76 čiernym dňom. Plánovači Luftwaffe

  predpokladali, že jednotky RAF budú úplne vy-

  čerpané masívnymi útokmi na juhu a juhový-

  INFO Eduard

  15

  Červenec 2025

• Strana 16

  HISTORIE

  chode Anglicka. V ten istý deň bol plánovaný

  rozsiahly útok, ktorý mal byť namierený na

  severovýchodné pobrežie Anglicka. Útok mali

  vykonať sily Luftflotte 5, dislokované v Nórsku

  a Dánsku. Velenie Luftwaffe predpokladalo

  útok do nechránenej oblasti Anglicka. Šesťde-

  siattri He 111 od KG 26 malo zaútočiť na letiská

  Dishforth a Linton-on-Ouse. Dvadsaťjeden

  lietadiel Bf 110D-1/R-1 s dlhým doletom od

  I./ZG 76 vzlietlo z letiska Stavanger okolo 11:35

  s úlohou sprevádzať vyslané Heinkely. Rada-

  roví operátori RAF v správnom čase odhalili

  blížiace sa nebezpečenstvo. Nemecké velenie

  sa prepočítalo. V oblasti sa nachádzalo niekoľ-

  ko stíhacích letiek, ktoré dopĺňali sily po pred-

  chádzajúcich júlových bojoch. Konečný počet

  päťdesiatšesť Hurricanov a Spitfirov zo 41.,

  72., 79., 605. a 607. letky vzlietli proti nemecké-

  mu náletu. Obloha bola plná lietadiel.

  V takomto súboji si príslušníci 2. a 3. Staffel

  ZG 76 pripísali jedenásť víťazstiev. Poručík

  Helmut Woltersdorf si pripísal dvojitý úspech,

  keď ako svoje siedme a ôsme víťazstvo zostre-

  lil východne od Blythu dva Spitfiry. Dvojitý

  úspech hlásil aj poručík Reinhold Eckart nad

  Flamboroughom. Hoci posádky I. Gruppe skó-

  rovali, straty boli oveľa vyššie. Preživší z akcie,

  Bordfunker Otto Dombrowsky od 2./ZG 76, zhr-

  nul udalosti toho dňa takto:

  „Bol to čierny deň pre I./ZG 76. Utrpeli sme ťaž-

  ké straty. Naše rozkazy: misia proti Anglicku

  ako ochrana pre He 111. Gruppenstabschwarm

  s veliteľom Wernerom Restemeyerom letel

  v zadnej časti formácie, aby zasiahol tam, kde

  boli najväčšie problémy. Ale nedostali šancu.

  Ďaleko pred pobrežím nás prekvapili Spitfiry

  a Hurricany, ktoré na nás zaútočili v prevahe.

  Gruppenstabschwarm bol prvý, ktorý sa do-

  stal do boja. Videli sme, ako boli rozbití a Hptm.

  Restemeyer bol zostrelený. Museli sme zostať

  s bombardérmi a aj my sme sa následne za-

  pojili do boja. Náš ochranný kruh sa rozpadol

  a zhora a zľava na nás zaútočil Hurricane.

  Kričal som na svojho pilota Obrt. Gustava

  Uellenbecka, aby sa uhol doľava, a podarilo sa

  mi úspešne spustiť paľbu na Hurricane, ktorý

  sa prudko zrútil doľava s dymovým chvostom.

  Keď sme sa vrátili do Aalborgu, napočítali sme

  24 dier po guľkách. Kompas, vybavenie, antény

  – všetko bolo rozstrelené.“

  Dráma na oblohe pokračovala. Bf 110 Gruppen-

  kommandeura bol zostrelený v boji so Spitfi-

  rami 72. perute a zrútil sa do mora neďaleko

  Durhamu. Gruppenkommandeur Hptm. Werner

  Restemeyer a jeho Bordfunker Werner Eichert

  zahynuli takmer okamžite, ako uvádzajú niek-

  toré zdroje, pretože jeho podrtupová nádrž na

  Bf 110 „M8+AB“ explodovala po zásahu nepri-

  ateľských lietadiel. Zahynul aj tretí člen po-

  sádky ich Bf 110, Hptm. Ernst-August Hartwich

  (fotografia 09), člen Funkhorchkomp. X Flieger

  Korps, lietajúci ako špeciálny pozorovateľ.

  Najprv bol registrovaný ako zajatec, ale ne-

  skôr sa jeho stav zmenil na mŕtvy.

  Zobrazená fotografia č. 10 je jednou z po-

  sledných známych fotografií veliteľa Werne-

  ra Restemeyera. Zomrel 13 dní pred svojimi

  34. narodeninami, 15. augusta 1940. Dňa 1. júna

  1941 bol posmrtne povýšený na majora, ale až

  1. augusta 1944 bol oficiálne zaradený medzi

  nezvestných v akcii. Zrejme sa čakalo, či sa

  neozve zo zajatia…

  Príbeh lietadla „M8+AB“ W.Nr. 3156 sa však

  zdá byť trochu iný, ako by sa dalo predpokla-

  dať. Neautorizovaná fotografia 11 z aukcie na

  eBay zobrazuje Bf 110 D s W.Nr.3156 a čiastoč-

  ným kódom „M8+“. Pod krídlami tohto lietadla

  však môžeme rozpoznať písmeno „D“. Domnie-

  vame sa, že sa jedná o „M8+DB“. To by viedlo

  k záveru, že Hptm. Restemeyer sa v tomto lie-

  tadle W.Nr.3156 dňa 15. augusta 1940 nestratil.

  Je veľmi pravdepodobné, že po svojej májovej

  nehode dostal Gruppenkommandeur nové lie-

  tadlo s kódom „M8+AB“, ktoré môže byť to, kto-

  ré je zobrazené na fotografii 12, a jeho starý

  stroj W.Nr. 3156 bol premenovaný na „M8+DB“,

  nejaký čas používaný v rámci Stabu I./ZG 76

  a pravdepodobne prežil svojho pôvodného pi-

  lota.

  INFO Eduard16

  Červenec 2025

• Strana 17

  HISTORIE

  #8409

  Bf 110D

  1/48

  stránka produktu

  Nekreditovaná fotografie z online aukce.

  Nekreditovaná fotografie

  z online aukce.

  INFO Eduard

  17

  Červenec 2025

• Strana 18

• Strana 19

• Letecká vojna na Ukrajine - Námorný dron zničil ruskú stíhačku

  V dnešnom pokračovaní seriálu sa zameriame na obdobie od 1. 5. do 31. 5. Obe strany v ňom stupňovali dronovú vojnu, Rusko najmä v druhej časti sledovaného obdobia. Ukrajincom sa zas podarilo zase niečo prelomové. Ako prví na svete zostrelili raketou z námorného dronu nadzvukovú stíhačku – a hneď dve naraz.

  Miro Barič

  Námorný dron zničil ruskú stíhačku

  V dnešnom pokračovaní seriálu sa zameriame na obdobie od 1. 5. do 31. 5. Obe

  strany v ňom stupňovali dronovú vojnu, Rusko najmä v druhej časti sledovaného

  obdobia. Ukrajincom sa zas podarilo zase niečo prelomové. Ako prví na svete

  zostrelili raketou z námorného dronu nadzvukovú stíhačku – a hneď dve naraz.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  V predchádzajúcom období sa objavilo viace-

  ro videí, ktoré zachytávajú úspešné ukrajinské

  útoky na ruské radary a protivzdušné raketo-

  vé systémy. Ukrajinci z toho zrejme usúdili, že

  ruská protivzdušná obrana je oslabená a v noci

  zo štvrtka 1. 5. na piatok 2. 5. podnikli rozsiahly

  dronový útok na námorné i letecké základne

  na Kryme. Explózie sa ozývali zo Sevastopoľa,

  Džankoj, Saki, Novofedorivky a ďalších miest.

  Ukrajinské drony útočili aj opačným smerom.

  V ruskom Stavropoľskom kraji, 450 km od

  frontovej línie, zasiahli základňu č. 33443

  s názvom Zvezda, ktorú ruská vojenská tajná

  služba GRU používa na zachytávanie elektro-

  nickej komunikácie západných satelitov.

  Podobný útok pokračoval aj ďalšiu noc z 2. 5.

  na 3. 5. Ukrajinci vypustili vyše 170 dronov, tri

  strely s plochou dráhou Neptun a osem striel

  Storm Shadow. V akcii bolo aj 14 námorných

  dronov Magura. Zasiahnutý bol Krym a Ros-

  tovská, Krasnodarská, Brianská, Belgorodská

  a Krasnodarská oblasť v Rusku. Jedným

  z hlavných cieľov bola námorná základňa

  v Novorossijsku. A práve tam sa to stalo.

  Magura dostala AIM-9X

  Skupina 13 ukrajinskej vojenskej rozviedky

  GUR úspešne používa námorné drony Magura

  už nejaký čas. Spočiatku s nimi útočila len na

  lode, ale Rusko začalo proti námorným dro-

  nom nasadzovať vrtuľníky a neskôr i stíhačky.

  Magury tak dostali guľomety a neskôr aj pro-

  tivzdušné rakety. Skupina 13 tak má na konte

  17 zasiahnutých námorných i vzdušných cieľov,

  z ktorých bolo 15 zničených. Okrem lodí sú me-

  dzi zničenými aj dve helikoptéry Mi-8 a najno-

  všie aj dve stíhačky Su-30.

  Tento námorný dron existuje vo viacerých

  verziách. Magura V5 je určená na ničenie lodí,

  Magura V7 nesie guľomety a rakety. Verzia V7

  je výrazne väčšia, má dĺžku 7,2 metra a hmot-

  nosť 3 400 kg, čo je o dve tony viac ako model

  V5. Väčšie rozmery umožňujú zvládať aj väčšie

  vlny a väčšie nádrže nafty zas predĺžili dosah

  zo 450 na 800 námorných míľ, čo je okolo 1 500

  km. Maximálna rýchlosť člna je 39 uzlov.

  Kým predtým niesla Magura rakety R-73 so-

  vietskej výroby, pri spomínanej misii bola vy-

  bavená najnovšími raketami AIM-9X Sidewin-

  der americkej výroby. S touto raketou v noci

  2. 5. nad Čiernym morom pri Novorossijsku

  dron Magura V7 zasiahol lietadlo Su-30SM zo

  43. samostatného útočného pluku ruského ná-

  morného letectva. Obaja piloti sa katapultovali

  a z mora ich vylovila civilná nákladná loď, kto-

  rá práve plávala okolo. Na druhý deň ukrajin-

  ský prezident Volodymyr Zelenskyj informoval,

  že zostrelené boli dve ruské stíhačky Su-30.

  Jedna pri Novorossijsku a jedna nad Krymom.

  Námorné drony Magura. Vľavo verzia V7, vpravo menšia V5.

  UKRAJINA

  INFO Eduard20

  Červenec 2025

• Strana 21

  Ukrajinské drony v akcii

  Ďalší veľký ukrajinský útok prišiel v stre-

  du 7. 5. Zapojilo sa doň až 447 dronov a striel

  s plochou dráhou letu. Zasiahnuté boli dôle-

  žité vojensko-priemyselné ciele – továreň na

  výrobu raketometov v Tule či závod na optické

  vlákna v Saransku. Drony dopadli aj na letiská

  Kubinka a Šajkovka. Veľký ekonomický dopad

  malo aj uzavretie civilných letísk. Týkalo sa to

  nielen všetkých štyroch letísk v Moskve, ale aj

  tých v Samare, Volgograde, Nižnom Novgorode

  a v Perme. Cestujúci na nich čakali aj pol dňa

  a na dráhach sa tvorili dlhé rady lietadiel ča-

  kajúcich na povolenie k odletu.

  Úspešný útok sa podaril v nedeľu 11. 5., keď

  ukrajinské rakety zasiahli ruské veliteľské

  stanovište v Rylsku ´v Kurskej oblasti. Podľa

  svedectiev miestnych obyvateľov si úder vyži-

  adal veľký počet obetí z radov ruských voja-

  kov. Medzi zabitými bola aj zástupca veliteľa

  40. gardovej brigády námornej pechoty, plu-

  kovník Alexander Danilov. Tento veterán zo Sý-

  rie bojoval proti Ukrajine od začiatku invázie

  v roku 2022 a bol nositeľom titulu Hrdina Rus-

  kej federácie.

  V noci na piatok 16. 5. Ukrajinci útočili na via-

  ceré letiská a muničné sklady na Kryme. Sklad

  v Perevalne explodoval ešte dlho po útoku.

  V nedeľu 25. 5. ukrajinské drony zasiahli le-

  tisko Migalovo v Tverskej oblasti. Ruská proti-

  vzdušná obrana počas útoku takmer zostrelila

  civilné lietadlo.

  Veľký útok podnikli Ukrajinci v stredu 28. 5.,

  keď na Rusko vyslali okolo 300 dronov. Zasi-

  ahnutá bola továreň Kronštadt v meste Dub-

  na pri Moskve, ktorá produkuje viaceré typy

  dronov a tiež závod N. P. Fedorova v rovnakom

  meste, ktorý vyrába diely pre lietadlá a stre-

  ly s plochou dráhou letu. Do tretice dostala

  v meste Dubna zásah spoločnosť Raduga, kto-

  rá vyrába rakety a strely série Ch pre ruské

  letectvo. Cieľom bol aj podnik v Zelenograde,

  ktorý vyvíja a vyrába mikroelektroniku.

  Rusi zasiahli civilný minibus

  Rusi sa pri svojich útokoch spočiatku rozbie-

  hali pomalšie, no na konci sledovaného obdo-

  bia ich eskalovali na nebývalú úroveň. Naprí-

  klad v utorok 13. 5. podnikli jeden z najmenších

  Tento záber ukrajinského Su-25 s bombami AASM Hammer vznikol už začiatkom tohto roka. Ukrajina tieto bomby

  používa čoraz viac.

  Trosky ruského veliteľského stanovišťa v Rylsku

  v Kurskej oblasti.

  Detail na umiestnenie rakiet AIM-9X Sidewinder na drone Magura V7.

  Zostrel Su-30SM pri Novorossijsku očami kamery námorného dronu Magura V7.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  21

  Červenec 2025

• Strana 22

  Operátor ruského dronu Lancet zaútočil na civilný minibus v Sumskej oblasti a zabil deväť ľudí.

  útokov do začiatku vojny, keď na Ukrajinu vy-

  slali iba 10 dronov. Všetky zostrelila ukrajinská

  protivzdušná obrana. Padajúce trosky jedného

  dronu zranili staršieho muža.

  Už o pár dní, v sobotu 17. 5. však Rusi vy-

  konali ďalšie zverstvo. Dron Lancet v blízkosti

  mesta Sumy zasiahol civilný minibus. Ten eva-

  kuoval ľudí utekajúcich pred ruským útokom

  v pohraničnej oblasti. Deväť osôb zahynulo

  na mieste, väčšinou išlo o staršie ženy. Medzi

  mŕtvymi je však aj trojčlenná rodina – otec,

  matka a dcéra. Ďalších sedem osôb skončilo

  v nemocnici s popáleninami a fraktúrami.

  Všetky obete boli civilisti. Dron Lancet je navá-

  dzaný opticky prostredníctvom kamery, takže

  nešlo o žiadny omyl – operátor presne vedel,

  že útočí na civilné vozidlo a napriek tomu ho

  zámerne zasiahol.

  V stredu 21. 5. zasiahla ruská raketa ukra-

  jinské vojenské cvičisko v Sumskej oblasti.

  Ukrajina potvrdila úmrtie 6 vojakov a zranenie

  10 ďalších. Rusko tvrdí, že zabilo 70 vojakov,

  zničilo muničný sklad a 10 kusov techniky – čo

  ale nedokazujú ani ruské videá z útoku. Ka-

  ždopádne, pre Ukrajinu je to veľký problém.

  K útokom na cvičiská a zbytočným úmrtiam

  vojakov dochádza príliš často. Zdá sa, že ve-

  litelia sú nepoučiteľní a v dobe prudko sa vy-

  víjajúcej dronovej hrozby nedbajú na základnú

  bezpečnosť. To je však systémová chyba.

  Následné ruské útoky už mali jediný cieľ –

  šíriť teror medzi civilným obyvateľstvom.

  V noci na sobotu 24. 5. sa Kyjev stal cieľom

  jedného z najväčších náletov od začiatku vojny.

  Rusi vyslali 14 balistických rakiet a 250 dro-

  nov. Ukrajinská obrana zostrelila 6 rakiet a 128

  dronov. Ďalších 117 dronov sa zrútilo – buď boli

  rušené elektronicky, alebo išlo o klamné ciele

  na zahltenie PVO. Zasiahnuté boli okrem iného

  bytové domy a obchodné centrum. O život pri-

  šlo 13 ľudí a viac ako 50 bolo zranených.

  Hneď ďalšia noc na nedeľu 25. 5. bola ešte

  horšia. Rusi vyslali na Ukrajinu 298 dronov

  a 68 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Ukra-

  jinská PVO zničila 45 striel a rakiet a 139 kami-

  kadze dronov. Ďalších 127 dronov sa zrútilo bez

  zásahu obrancov. Tie projektily, ktoré dopad-

  li na ukrajinské mestá, zabili 12 ľudí vrátane

  troch detí. Ďalších 70 bolo zranených.

  Masívne nočné nálety pokračovali aj tretiu

  noc po sebe. V pondelok 26. 5. Rusi zaútočili

  až 355 kamikadze dronmi a deviatimi strelami

  s plochou dráhou letu. Cieľom bolo až 13 ukra-

  jinských oblastí. Ukrajinská PVO zostrelila

  všetky strely a 288 dronov. Čoraz častejšie sa

  však objavujú správy, že Ukrajine sa míňajú

  rakety zem-vzduch. Aj to môže byť jedným

  z cieľov stupňujúcich sa ruských náletov. Hlav-

  ným cieľom je však vyvíjanie nátlaku na Kyjev

  a jeho západných spojencov. V sledovanom ob-

  dobí sa totiž v tureckom Istanbule uskutočnilo

  prvé kolo priamych rokovaní medzi Ruskom

  a Ukrajinou. Moskva tam však vyslala len bez-

  významných úradníkov, ktorí namiesto prí-

  meria žiadali v podstate kapituláciu Ukrajiny,

  a keď s tým nesúhlasila, tak sa jej vyhrážali

  stupňovaním útokov. Jediným cieľom Ruska

  tak nie je mier, ale naťahovanie času, aby moh-

  lo pokračovať v dobyvačnej vojne.

  Dodávky F-16 a AASM Hammer

  Na pozemnom fronte podniklo Rusko útok

  na Sumskú oblasť. Napriek intenzívnym bojom

  sa však ďaleko od hraníc nedostalo a ukrajin-

  skí vojaci navyše stále podnikajú výpady do

  susednej ruskej Kurskej oblasti. Ukrajinským

  obrancom v Sumskej oblasti účinne pomáha

  letectvo s francúzskymi navádzanými bomba-

  UKRAJINA

  INFO Eduard22

  Červenec 2025

• Strana 23

  Toto je len zlomok následkov ruských útokov na ukrajinské mestá v sledovanom období. Fotografie zverejnila ukrajinská záchranná služba. Jej príslušníci sa často stávajú

  terčom tzv. dvojitých útokov. Ide o úmyselný úder na to isté miesto v civilnej zástavbe s cieľom zabiť záchranárov..

  mi AASM Hammer, ktoré sa ukazujú ako veľmi

  efektívne. Aspoň v tomto smere sa objavilo vi-

  acero pozitívnych správ pre Ukrajinu. Francúz-

  sko oznámilo, že tento rok vyrobí a dodá Ukra-

  jine 1 200 kusov týchto bômb. Pre porovnanie,

  vlani bolo vyrobených 830 kusov. Francúzsko

  aktuálne dodáva Ukrajine okolo 50 bômb AASM

  Hammer mesačne. Dosah tejto zbrane je vďaka

  prídavnému raketovému pohonu okolo 70 km

  a je odolná proti ruským pokusom o rušenie jej

  navádzania.

  Zároveň Holandsko v sledovanom období do-

  dalo ukrajinskému letectvu posledné z 24 sľ-

  úbených stíhačiek F-16. Nórsko, ktoré pôvodne

  sľúbilo len šesť kusov, oznámilo, že Ukrajine

  poskytne dokopy 14 lietadiel F-16. Časť z nich

  už bola dodaná, zvyšok príde do konca tohto

  roka. Dánsko sľúbilo 19 lietadiel a aj ich dodalo

  ako prvé. Mešká len 30 kusov, ktoré má dodať

  Belgicko. To totiž čaká na zaradenie nových

  amerických stíhačiek F-35 do služby. Belgicko

  však v máji potvrdilo, že ešte tento rok dodá

  niekoľko vyradených F-16 na náhradné diely

  a budúci rok začne dodávať aj bojové stroje.

  Stíhačky F-16 majú pre Ukrajinu cenu zla-

  ta. Pri nedostatku rakiet protivzdušnej obra-

  ny musí nasadzovať na obranu svojich miest

  v čoraz väčšej miere aj lietadlá. Rakúsky vo-

  jenský odborník Tom Cooper uvádza, že ukra-

  jinskí piloti musia často štartovať aj dvakrát za

  noc. Stíhačky sú schopné zostreliť kamikadze

  drony i strely s plochou dráhou letu, nejde

  však o misie bez rizika. Pri jednej takej prišlo

  ukrajinské letectvo v sledovanom období už

  o tretiu stíhačku F-16. Prvá bola stratená ešte

  minulý rok krátko po dodaní a zrejme sa stala

  obeťou vlastnej protivzdušnej obrany. Druhá

  bola zostrelená tento rok v apríli a tentoraz ju

  mal na svedomí ruský systém, zrejme S-400.

  V oboch prípadoch piloti zahynuli.

  Straty lietadiel

  Tentoraz došlo ku strate spojenia s F-16

  v piatok 16. 5. o 03.30 ráno. Pilot zasahoval

  proti ruským strelám s plochou dráhou letu.

  Tri vzdušné ciele zničil a na štvrtom pracoval

  s palubným kanónom, keď ohlásil núdzovú

  situáciu. Lietadlo nasmeroval mimo obývanej

  oblasti a úspešne sa katapultoval. Na zemi ho

  veľmi rýchlo našiel pátrací a záchranný tím

  a bezpečne ho evakuoval. Príčinu havárie vy-

  šetrujú, niečo však napovedá zmienka o tom,

  že pilot na štvrtý cieľ útočil kanónom. To zna-

  mená, že bol veľmi blízko a jeho stroj mohli

  zasiahnuť úlomky zničenej strely s plochou

  dráhou letu. Nebolo by to prvýkrát, ukrajinské

  letectvo už takto prišlo o viacero stíhačiek

  MiG-29 a Su-27.

  Okrem tejto F-16 prišla Ukrajina v sledo-

  vanom období len o civilné stroje. Okolo 23. 5.

  Rusi napadli balistickou raketou poľnohospo-

  dárske letisko Kyslyčuvata v Dnipropetrovskej

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  23

  Červenec 2025

• Strana 24

  Pri nedostatku systémov protivzdušnej obrany sa proti ruským dronom

  a strelám osvedčili aj staršie rakety MIM-23 Hawk.

  Následky útoku ruských dronov na hangár civilného aeroklubu

  na letisku Žytomyr, ku ktorému došlo ešte 27. 4. 2025.

  oblasti. Zničili na ňom tri dvojplošníky An-2.

  Z ruskej strany išlo o totálne zbytočný útok.

  Podľa satelitných snímok sa tieto vojensky

  bezvýznamné lietadlá nepohli zo svojho mies-

  ta od začiatku vojny a pravdepodobne neboli

  schopné letu.

  Stránka The Military Watch v sledovanom

  období zverejnila aj zábery následkov útoku

  ruských dronov na hangár civilného aero-

  klubu na letisku Žytomyr. 120 km západne od

  Kyjeva. K nemu došlo už v predchádzajúcom

  mesiaci, 27. 4. 2025. Tri alebo štyri vrtuľové

  lietadlá boli pri tom zničené a ďalších päť-šesť

  bolo poškodených. Zničené boli Pipistrel Virus

  SW 100 s registráciou UR

  -

  HUNT, Flight Design

  CTSW s registráciou UR

  -

  GIK a PZL-110 Koliber

  150A s americkou registráciou N150AQ. Ďalšie

  lietadlo s americkou registráciou N56131, Piper

  PA-32-260 Cherokee Six, bol zrejme neopra-

  viteľne poškodený. Oba posledne menované

  stroje patrili nemeckej spoločnosti QualitAir

  a na Ukrajine zrejme uviazli. Až doteraz.

  Aj Rusko utrpelo aj ďalšie straty okrem už

  spomínaných Su-30 zostrelených námornými

  dronmi Magura. V piatok 23. 5. okolo 14.00 sa

  pri Naryškine v ruskej Oriolskej oblasti zrútil

  vrtuľník Mi-8. Helikoptéra bola na misii, po-

  čas ktorej mala loviť ukrajinské drony. Celá

  trojčlenná posádka zahynula. Tvorili ju major

  Andrej Silantjev, kapitán Ruslan Žvanko a po-

  ručík Jegor Bučnev.

  Medzi straty možno zarátať aj helikoptéru

  Ka-52, ktorú v utorok 20. 5. nainštalovali pri

  bráne Vyššej leteckej školy v Syzrani v rus-

  kej Samarskej oblasti. Vrtuľník bol poškodený

  v bojoch na Ukrajine a tak ho poslali do Ruska

  do opravy. Poškodenia však boli príliš rozsia-

  hle a tak ho vyradili. Dostal číslo 85 a v Syzrani

  má pripomínať 85. výročie založenia školy.

  UKRAJINA

  INFO Eduard24

  Červenec 2025

• Strana 25

  Mirage 2000 Záber z videa na pôvodne český

  vrtuľník Mi-24.

  Ukrajinský

  Black Hawk

  v akcii.

  Tento ruský vrtuľník Ka-52 bol neopraviteľne poškodený na Ukrajine a tak skončil

  ako pomník pri bráne Vyššej leteckej školy v Syzrani v ruskej Samarskej oblasti.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  25

  Červenec 2025

• Strana 26

• Strana 27

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota

  £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie

  £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince and Sea Prince £17.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  One of the great unsung fighters of the Imperial Japanese Army Air Force was

  Nakajima’s Ki-43 Hayabusa (Peregrine Falcon). Codenamed ‘Oscar’ by the Allies, the

  aircraft was frequently mistaken for the Navy’s A6M2 Zero by those encountering it in

  combat, to the extent that it was widely referred to by its adversaries as the ‘Army 0’.

  Highly regarded in Japan, where it was much more widely recognised than the Zero, the

  Ki-43 was the only Japanese fighter from the Pacific War to see active service with other

  air forces, being supplied to both Thailand and Manchukuo by the Japanese, but also

  seeing use by France in Indochina, and by the air forces of Indonesia, the Republic of

  China, and North Korea, who pressed abandoned but airworthy airframes into service,

  some of which survived into the early 1950s. Author Daniel Kowalczuk has compiled a

  compelling narrative that puts the aircraft in context, describes its development and

  active service history in detail, and explains how it came to be so widely regarded by the

  Japanese – so much so that it is the aircraft of choice for producers of Anime rather than

  its better-known contemporary. With colour artwork by Sam Pearson.

  Nakajima

  KKii--4433

  HHaayyaabbuussaa//OOssccaarr

  By Daniel Kowalczuk

  Republic of China Air Force Ki-43-I P-5017,

  one of the Oscars that found its way into

  the Nationalist Air Force.

  WARPAINT SERIES No.147

  Master 12/03/2025 16:10 Page 50

  The US Navy’s experience in the Korean War showed the need for a new long-range strike

  aircraft with high subsonic performance at very low altitude that could penetrate enemy

  defences and find and destroy small targets in any weather. The Grumman A-6 Intruder was

  designed with these needs in mind and was a true bomb truck. From the jungles of Vietnam

  to the deserts of Iraq the Intruder proved its worth, able to catty a plethora of weaponry and

  pack a mighty punch. From the Intruder airframe the KA-6D tanker variant was derived, along

  with the specialised EA-6A Intruder and then the EA-6B Prowler, a sophisticated four-seat

  electronic warfare variant, packed with jamming equipment and electronics. Like the A-6, the

  Prowler was used by both the Navy and Marine Corps. After nearly thirty-seven years and

  with 693 airframes constructed, on February 28, 1997, VA-34 the Blue Blasters, retired the

  Navy’s last operational A-6E Intruders. The Navy retired its Prowlers in 2015, however, the

  Marines Corps carried on flying the EA-6B into the early months of 2019. Warpaint 146 is

  packed full of all the usual historical and reference material, with walkarounds of both

  Prowler and Intruder, colour artwork by Sam Pearson, and a well-paced narrative that places

  this essential aircraft in context and showcases its role in US naval operations over nearly sixty years.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £17.00

  Warpaint series No.147

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  Previous Warpaint titles

  £19.00

  Warpaint series No.146

  Nakajima KKii--4433 HHaayyaabbuussaa//OOssccaarr

  Grumman

  AA--66

  IInntt

  rr

  uu

  dd

  eerr

  &&

  EEAA

  --

  66

  BB

  PPrr

  ooww

  lleerr

  GGUUIIDDEELLIINNEE PPUUBBLLIICCAATTIIOONNSS LLIIMMIITTEEDD

  Grumman

  AA--66

  IInnttrruuddeerr

  &&

  EEAA--66BB

  PPrroowwlleerr

  By Andy Evans

  Grumman A-6E Intruder Buno 155678 of VA-85

  Black Falcons based at NAS Oceana, seen

  onboard USS Am erica w hile a nchored in

  Stokes Bay, 25 September

  WARPAINT SERIES No.146

  46 Warpaint A-6 Intruder & EA-6 Prowler.qxp_Warpaint Master 22/12/2024 11:32 Page 58

  New

  release

  Warpaint 147 Ki-43 Hayabusa & 146 A-6 Intruder.qxp_Warpaint Advert 17/03/2025 15:35 Page 1

• Tsukuba Kaigun Kōkūtai

  Letouny japonské námořní letecké skupiny Tsukuba (Tsukuba Kaigun Kōkūtai) patrně řada modelářů zná díky charakteristickému znaku „Tsu“ na svislých ocasních plochách. Tato výcviková Kōkūtai prošla během své služby řadou organizačních změn. V závěru války ze svých řad vyčlenila stíhací jednotku pro obranu mateřských ostrovů a také několik jednotek kamikaze.

  #82218BOXART STORY

  Letouny japonské námořní letecké skupiny

  Tsukuba (Tsukuba Kaigun Kōkūtai) patrně řada

  modelářů zná díky charakteristickému znaku „Tsu“

  na svislých ocasních plochách. Tato výcviková Kō-

  kūtai prošla během své služby řadou organizač-

  ních změn. V závěru války ze svých řad vyčlenila

  stíhací jednotku pro obranu mateřských ostrovů

  a také několik jednotek kamikaze.

  Její historie započala na letišti Tomobe severo-

  západně od jezera Kasumigaura v prefektuře Iba-

  raki. Na počátku 30. let byla základna vybudována

  na území zaniklé ovčí farmy. Dříve z této plochy

  operovaly různé armádní a námořní jednotky.

  Z nové základny začal v létě 1934 operovat de-

  tašmán výcvikové jednotky Kasumigaura Kōkūtai.

  Detašmán prováděl základní úroveň leteckých

  zkoušek, po nichž byli úspěšní letečtí žáci z řad

  absolventů námořní akademie i poddůstojníci za-

  řazeni k pokračovacímu výcviku.

  V prosinci 1938 byla z detašmánu v Tomobe za-

  ložena nová výcviková námořní jednotka, Tsukuba

  Kōkūtai. Z jejího detašmánu na letišti Hyakurihara

  o rok později vznikla Hyakurihara Kōkūtai.

  V březnu 1944 došlo v souvislosti s Tsukuba Kō-

  kūtai k významné reorganizaci. Její zaměření se

  změnilo na operační výcvik na bojových letounech,

  a proto převzala výzbroj od zrušené Ôita Kōkūtai.

  Současně své dosavadní cvičné letouny odevzdala

  jiné námořní jednotce, Tsuiki Kōkūtai (II).

  Jedním z mnoha velitelů Tsukuba Kōkūtai byl od

  července 1944 nám. kpt. Chujirō Nakano, který dří-

  ve velel Kōkūtai 201 při obranných bojích v oblasti

  Rabaulu. V přechodu na výcvik na bojových strojích

  měl klíčovou roli také korv. kpt. Yasushi Yokoyama.

  V červenci 1944 převzal v Tsukuba Kōkūtai funkci

  vedoucího výcviku. S přechodem na jednomístné

  a dvoumístné letouny Zero již nárokům nové tech-

  niky nestačila travnatá plocha letiště Tomobe,

  a proto se jednotka přesunula na základnu Misa-

  wa. V druhé polovině roku 1944 obdržela Tsukuba

  Kōkūtai také stíhací letouny Shiden (George 11)

  a v listopadu vytvořila stíhací jednotku, jejíž pi-

  loti byli vybráni z řad instruktorů. Tato jednotka

  poprvé proti nepříteli zasáhla 9. ledna při náletu

  bombardérů B-29 na Tokio, ale nepodařilo se žád-

  ný sestřelit.

  V polovině února jednotka obdržela další stíhací

  letouny Zero, celkem 24 a v té době měla provozu-

  schopných devět letounů Shiden. Ve stejném období

  se letci z Tsukuba Kōkūtai střetli s letouny US Navy

  během náletů na Kantō 16. a 17. února. Při ztrátě

  čtrnácti vlastních strojů japonští letci během dvou

  dnů nárokovali jedenáct sestřelených amerických

  letounů. Během obdobného střetnutí, 25. února,

  v souboji s letci US Navy ztratila Tsukuba Kōkūtai

  osm letounů a ohlásila pět vítězství. Po boji jí zbylo

  jen devět provozuschopných stíhacích letounů.

  Ve stejném období dostala Tsukuba Kōkūtai roz-

  kaz vytvořit speciální útočnou jednotku letců kami-

  kaze. Výcvik nejdříve probíhal u Kashima Kōkūtai

  a na konci března bylo zformováno osm speciál-

  ních útočných jednotek.

  Z řad Tsukuba Kōkūtai bylo 30. března vyčleně-

  no také 12 letounů, které se přesunuly na základ-

  nu Izumi. Jejich úkolem bylo poskytnout letecké

  krytí bitevní lodi Yamato během operace Ten-Ichi

  go, jednosměrné plavbě k Okinawě ve dnech

  6. a 7. dubna 1945. Během ní byly nasazeny japon-

  ské letouny ke klasickým i kamikaze útokům proti

  spojeneckým plavidlům, která bitevní loď Yama-

  to pronásledovala. Zasaženy byly letadlová loď

  USS Hancock, bitevní loď USS Maryland a těžce byl

  poškozen torpédoborec USS Bennett.

  Současně byla zahájena kamikaze kampaň

  Kikusui I proti plavidlům v okolí Okinawy. Již v její

  první den, 6. dubna, se na kamikaze útocích podí-

  lela speciální útočná jednotka z Tsukuba Kōkūtai.

  Celkem bylo do června 1945 nasazeno do kami-

  kaze útoků dalších sedm jednotek vyčleněných

  z Tsukuba Kōkūtai. Na počátku května se dopro-

  vodů těchto misí začaly účastnit letouny Shiden

  a počet letounů Tsukuba Kōkūtai stoupl na 96.

  Na konci května se letcům se stroji Shiden

  podařilo sestřelit dva bombardéry B-29. Během

  června se nad oblastí Kantō dostali do bojů i s dál-

  kovými stíhacími letouny Mustang.

  V posledních týdnech války byla Tsukuba Kō-

  kūtai relokována na základnu Katori v rámci pří-

  prav na nepřátelskou invazi.

  Po válce byla na zrušené základně Tomobe vy-

  užívána třípatrová betonová budova bývalého ve-

  litelství Tsukuba Kōkūtai jako škola a později jako

  administrativní budova nemocnice. V roce 2011 se

  v rámci rozšíření nemocnice a její transforma-

  ce na psychiatrickou léčebnu uvolnil prostor pro

  místnost, jež se věnovala historii Tsukuba Kōkūtai.

  V roce 2013 mělo dojít k demolici původní budovy

  velitelství, ale v témže roce se v ní podařilo za-

  ložit muzeum jednotky. V roce 2018 se muzeum

  přestěhovalo do vedlejšího objektu a původní

  budova velitelství byla vyhlášena za chráněnou

  památku města Kasama. Součástí expozice, která

  připomíná historii této základny a Tsukuba Kōkūtai,

  je i replika stíhacího letounu Zero.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Tsukuba Kaigun Kōkūtai

  INFO Eduard28

  Červenec 2025

• Strana 29

  #8409

  BOXART STORY

  Když 1. září 1941 v neutrálním Švédsku přistá-

  ly dva Messerschmitty Bf 110, byla to pro Švédy

  vítaná příležitost si oba stroje důkladně prostu-

  dovat. V té době totiž uvažovali o licenční výrobě

  tohoto letounu. Jeden ze strojů se při nouzovém

  přistání převrátil na záda, ale druhý hladce přistál

  u Tärendö. Na směrovce Messerschmittu bylo vy-

  značeno osm vítězství dosaženým proti britským

  a sovětským protivníkům a pilotem letounu byl

  Lt. Felix Maria Brandis. Švédové pořídili nejméně

  osmdesát negativů Brandisova stroje a jeho de-

  tailů.

  Felix Maria Brandis na počátku roku 1941 slou-

  žil u jednotky dvoumotorových Bf 110, která byla

  organizačně podřízena JG 77, jež byla vyzbroje-

  na Messerschmitty Bf 109. Označení Brandisovy

  jednotky se po počátečních změnách ustálilo na

  1.(Z)/JG77, přičemž písmeno Z bylo zkratkou pro

  Zerstörer (těžký stíhací letoun). Jednotka měla

  základny v Norsku a jejím úkolem bylo zasahovat

  proti britským bombardérům.

  Již na počátku roku 1941 se na Brandise usmá-

  lo štěstí, když se mu 27. ledna podařilo společně

  s palubním střelcem Gefr. Matthiasem Gansem

  vyváznout ve zdraví po přistání na hladině moře

  po požáru motoru. V následujících měsících Bran-

  dis sestřelil tři britské dvoumotorové bombardéry.

  Po zahájení útoku na Sovětský svaz si při opera-

  cích směřujících nad Murmansk během července

  na konto nejdříve připsal jeden sovětský bombar-

  dovací letoun a dva stíhací stroje. Jednotka proti

  Sovětům operovala z norské základny Kirkenes

  nedaleko finské a sovětské hranice.

  Německé letce však jejich zpravodajci nevaro-

  vali před intenzitou a přesností sovětské protile-

  tadlové obrany. Osádky Bf 110 později přiznávaly,

  že pokud by s touto situací byly seznámeny, v řadě

  případů by pro určitou část bojového letu volily

  jinou výšku. Nepřátelský flak zasáhl Brandisův

  stroj 17. července 1941 při doprovodu Stuk během

  náletu na Varlamovo. Brandis musel s poškoze-

  ným strojem přistát v zálivu u Petsamo, a tento-

  krát se jeho střelec Gefr. Gans z letounu nedostal

  ven.

  Nečekaným protivníkem se pro německé letce

  30. července staly letouny Royal Navy z letadlo-

  vých lodí HMS Furious a HMS Victorious. Britové

  podnikli nálet na přístavy Kirkenes a Petsamo.

  Přišli při tom o dvanáct letounů Albacore a čty-

  ři Fulmary. Němci do stíhací obrany proti náletu

  nasadili devět Bf 109, čtyři Bf 110 a dokonce devět

  bombardérů Ju 87. Německá strana včetně pro-

  tiletadlových dělostřelců nárokovala 28 sestřele-

  ných letounů. Felix Brandis si na konto přidal dva

  bombardéry Albacore.

  Dalšího vítězství, tentokrát nad sovětským stí-

  hacím letounem, Brandis dosáhl 15. srpna. A přes-

  tože se jednalo o jeho deváté vítězství, na směrov-

  ce jeho letounu jich bylo vyznačeno jen osm.

  Během 1. září, které bylo zmíněno v úvodu, vedl

  v odpoledních hodinách Lt. Brandis formaci čtyř

  Bf 110 k útoku na murmanskou železnici. Během

  návratu dva stroje kvůli nedostatku paliva nouzo-

  vě přistály u Alakurtti, ale byly jen lehce poškoze-

  ny. Felix Brandis a pilot zbývajícího letounu ztratili

  orientaci kvůli výrazně zhoršené viditelnosti.

  Osádka Uffz. Rudolf Reitz a Uffz. Guntram Weigl

  se při přistání na podvozek na malém ostrově pře-

  vrátila na záda a Švédům trvalo poměrně dlouho,

  než oba letce ze stroje dostali ven. Jejich letoun

  byl verze Bf 110 E-1 (WNr. 4113) s označením LN+KR.

  Brandisovi, jehož střelcem byl Uffz. Alfred

  Harnach, se podařilo přistát hladce. Jejich stroj

  byl rovněž verze E-1. Jeho výrobní číslo bylo 4114

  a jako trupové označení nesl písmena LN+FR.

  Všichni letci později vzpomínali, že internace byla

  velmi komfortní, včetně vyjížděk na loďkách.

  Po návratu letounů i pilotů k jednotce se

  Lt. Brandisovi podařilo dosáhnout dalšího vítěz-

  ství, 15. září sestřelil Polikarpov I-16. Ale již bě-

  hem následujícího dne šel Brandis se svým stro-

  jem opět k zemi. Tentokrát byl jeho střelcem Uffz.

  Weigl, který byl při havárii ve Švédsku v druhé

  osádce. Letěli se strojem Bf 110 D-0 (WNr. 3170)

  s označením LN+HR. Navíc si na palubu vzali vá-

  lečného korespondenta. Letoun měl na směrovce

  vyznačena dvě vítězství, neboť jej obvykle jako

  osobní stroj používal Ofw. Mundig. Právě tento

  letoun je zachycen na boxartu Antonise Karydise.

  Během bojového letu nad poloostrovem Kola byl

  Brandisův Messerschmitt zasažen do levého mo-

  toru. Podařilo se mu poškozený stroj dotáhnout za

  vlastní linie, ale musel nouzově přistát v tundře.

  Naštěstí závěrečnou fázi letu zpozorovali němečtí

  horští myslivci, osádku lokalizovali a odvedli ji na

  své velitelské stanoviště.

  Do konce roku 1941 Lt. Brandis dosáhl dal-

  ších čtyř vítězství proti sovětským stíhačům, ale

  2. února 1942 zahynul při havárii na ledové ploše

  při špatné viditelnosti. Jeho střelec, Fw. Herbert

  Baus, se zraněním přežil. V té době již měl Felix

  Maria Brandis hodnost Oberleutnant a byl velite-

  lem své Zerstörerstaffel, jež byla mezitím přezna-

  čena na 6.(Z)/JG 5.

  Ilustrace: Antonis Karydis

  S Bf 110 na dálném severu

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  29

  Červenec 2025

• Strana 30

  #2152

  Tales of Iwojima

  1/72

  Stavebnice americké druhoválečné stíhačky P-51D

  edice Limited Edition v měřítku 1/72. Stavebnice představuje

  stroje z jednotek 15th FG, 506th FG a 21th FG používané

  k dálkovým misím. Stavebnice obsahuje plastové rámečky

  pro dva modely P-51D Mustang.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  STAVEBNICE 07/2025

  Dual Combo

  stránka produktu

  INFO Eduard30

  Červenec 2025

• Strana 31

  P-51D-25, 44-73382, Lt. Col. John W. Mitchell, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

  P-51D-20 s/n 44-63483, Maj. Gilmer L. Snipes, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Saipan, únor 1945

  Lt. Col. John W. Mitchell převzal velení 15th FG

  jen pár dní poté, co předchozí velitel jednotky,

  Lt. Col. Jack Thomas padl 19. července při útoku

  na letiště Kagamigahara. John Mitchell si nad

  Guadalcanalem připsal osm sestřelů v kok-

  pitu letounů P-39 Airacobra a P-38 Lightning.

  V roli velitele 339th FS velel 18. dubna 1943 akci,

  jejímž výsledkem bylo sestřelení Betty s admi-

  rálem Isoroku Jamamotem na palubě. Během

  akcí typu VLR dosáhl tří sestřelů. Annie Lee

  patřila do stavu 78th FS a nesla velmi jednodu-

  chý marking jednotky tvořený lesklým černým

  vrtulovým kuželem a koncovými oblouky křídla

  a ocasních ploch. Neobvyklé je dvouciferné tru-

  pové číslo letounu.

  Gilmer L. Snipes dosáhl 23. října 1943 prvního

  sestřelu 45th FS, když nad Gilbertovými ostrovy

  v kokpitu P-40N sestřelil létající člun H8K Emily.

  Dne 4. dubna se stal velitelem jednotky. Na Iwo-

  džimu se 45th FS přesunula 7. března 1945 a po-

  skytovala odtud podporu pozemním jednotkám.

  Zároveň také podnikala nálety na pozemní cíle

  na Čičidžimě a Hahadžimě. Snipesovi je přiznán

  sestřel Ki-44 Tojo během první VLR mise ze dne

  7. dubna 1945. Jednotku opustil 16. dubna 1945

  a vrátil se do Států. Tom-Cat nese ranou podobu

  identifikačních prvků jednotky – šikmé zelené,

  černě lemované pruhy na křídle a ocasních plo-

  chách a zeleno-černo-zeleně pruhovaný vrtulo-

  vý kužel. Zajímavé je, že indián ve znaku squad-

  rony jede na P-51 a nikoliv na P-40, jak je často

  zobrazováno. Z fotky stroje pořízené na Saipanu

  je vidět, že stroj má na trupu pouze jednu anté-

  nu. Nahrazena dvěma byla až na Iwodžimě.

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard

  31

  Červenec 2025

• Strana 32

  STAVEBNICE 07/2025

  P-51D-20, 44-63483, Maj. Robert W. Moore, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, srpen 1945

  P-51D-20, 44-63420, Capt. Eurich L. Bright, 47th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

  Major Roger Moore byl nejúspěšnějším stíhacím

  esem VII Fighter Command s dvanácti potvrze-

  nými sestřely. Jeho první obětí bylo Mitsubishi

  Zero, které sestřelil 26. ledna 1944 nad Gilber-

  tovými ostrovy, většinu vítězství si ale připsal

  až když létal u 78th FS. Od 19. července 1944

  velel 45th FS a poté převzal Mustang sériové-

  ho čísla 44-63483, který pojmenoval Stinger VII.

  Stinger VII nesl zjednodušený marking jednotky

  v podobě zelených konců křídla a ocasních ploch

  a celozeleného vrtulového kužele. Kryty podvoz-

  ku byly také natřeny zelenou barvou.

  Pilotům 47th Pursuit Squadron bylo během úto-

  ku na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941 uznáno

  sedm sestřelů. V té době byla ještě jednotka

  součástí Hawaiian Air Force. O tři a půl roku

  později to byla 47th FS, která se jako první jed-

  notka VII Fighter Command přesunula na Iwo-

  džimu. Eurich L. Bright si připsal tři vítězství

  během první VLR mise nad Japonsko 7. dubna

  1945, když nahlásil tři sestřely letounů Ki-61,

  Ki-45 a A6M5 Zero. Později, 25. května 1945,

  si napůl s Georgem Petrouleasem rozdělil se-

  střel dalšího Zera. Označení jednotky bylo pro-

  vedeno tmavě modrou, nikoli černou barvou, jak

  je často uváděno.

  INFO Eduard32

  Červenec 2025

• Strana 33

  STAVEBNICE 07/2025

  P-51D-20, 44-63984, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, květen 1945

  P-51D-25, 44-73407, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

  Při útocích na letiště v okolí Tokia dne 25. května

  1945 použili piloti Mustangů ze 7th AF poprvé ne-

  řízené rakety HVAR. Čtveřice takto vyzbrojených

  Mustangů byla součástí formace, která původ-

  ně čítala 128 stíhaček. Nad cíle se jich nakonec

  dostalo jen 67. Tuto čtveřici Mustangů vedl Maj.

  James Buckley Tapp, který raketami zasáhl han-

  gár na základně Macudo a následně sestřelil

  Ki-44 Tojo. Šlo o jeho sedmý sestřel, první čtyři

  si připsal během prvního doprovodu bombardé-

  rů B-29 Superfortress nad Japonsko dne 7. dub-

  na 1945. Margaret IV nesla první verzi označení

  letounů této jednotky, tedy žluto-černý vrtulový

  kužel, černý pruh okolo přídě o šíři šesti pal-

  ců, žluto-černé pruhy na ocasních plochách

  a černě lemované žluté koncové oblouky křídla.

  Znak jednotky „The Bushmasters“ se nacházel

  na obou stranách trupu.

  Maj. Tapp se stal prvním stíhacím esem výhrad-

  ně díky sestřelům dosaženým během VLR misí.

  Jeho pátou obětí se stal 12. dubna 1945 japonský

  Ki-61. Tapp však bohužel palbou poškodil též

  Mustang svého wingmana, Lt. Freda W. Whitte-

  ho. Ten ze svého stroje vyskočil, ale neotevřel

  se mu padák a pilot zahynul. S osmi potvrze-

  nými sestřely a dvěma poškozenými letouny

  nepřítele patří Tappovi druhé místo na žebříčku

  es VII FC. Margaret V, letoun, který nahradil před-

  chozí Tappův stroj Margaret IV, nesl pozdní podo-

  bu označení jednotky, tedy žluté koncové oblou-

  ky křídla a ocasních ploch a žlutý vrtulový kužel.

  Znak jednotky již nebyl na stroji namalován.

  Na kýlovce zůstala černá část staršího markin-

  gu.

  INFO Eduard

  33

  Červenec 2025

• Strana 34

  STAVEBNICE 07/2025

  P-51D-20, 44-63451, Lt. Robert J. Louwers/Lt. John E. Montgomery III,

  46th FS, 21th FG, 7th AF, Iwodžima, červenec 1945

  P-51D-20, 44-63733, Maj. Paul W. Imig, 72nd FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, březen 1945

  O tento stroj se dělili dva piloti a dostal tedy dvě

  jména. Mary Alice na levé a My Miss Moe na pra-

  vé straně. Mary Alice bylo jméno manželky Ro-

  berta Louwerse a kresba dívky byla zhotovena

  podle obrázku z časopisu Esquire. Kresba tohoto

  typu byla na letounech 46th FS poměrně vzácná,

  většina strojů této jednotky byla označena pou-

  ze modrými, černě lemovanými koncovými ob-

  louky křídla a VOP, modrým, černě lemovaným

  pruhem na SOP a modrým vrtulovým kuželem

  s černým lemem na přídi letounu. Tedy podobně

  jako stroje dalších squadron 21st FG, které ov-

  šem používaly jiné barvy: 531st FS bílou a 72nd

  FS žlutou. Zajímavou informací je, že Louwers

  kromě toho, že odlétal devět VLR misí nad Ja-

  ponsko a jednu nad Čičidžimu, sloužil jako foto-

  graf 46th FS.

  Major Imig, veterán VII FC, pojmenoval přiděle-

  ný P-51D Mustang po své přítelkyni a pozdější

  manželce. Dede Lou nakonec odlétala s různými

  piloty celkem 26 bojových misí z letiště č. 2. Paul

  Imig opustil jednotku uprostřed května, kdy se

  vrátil do Států. Mimo domov strávil tři roky, na

  konci roku 1942 létal s P-39 Airacobra u 333rd

  FS na ostrově Canton. 72nd FS, stejně jako celá

  21st FG létala v porovnání s dalšími jednotkami

  s nepříliš pestrými Mustangy. Měly černě lemo-

  vané žluté pruhy na SOP, žluté koncové oblouky

  křídla a VOP s černým lemem, žlutý vrtulový

  kužel, černě lemovaná příď se jménem letounu

  pod výfuky.

  INFO Eduard34

  Červenec 2025

• Strana 35

  STAVEBNICE 07/2025

  P-51D-25, 44-73623, Maj. Harry C. Crim (později Flt. Off. Theo Gruici), 531st FS, 21st FG,

  7th AF, Iwodžima, červenec/srpen 1945

  P-51D-25, 44-73379, 2nd Lt. William G. Hetland/ Lt. Hinkle, 457th FS, 506th FG,

  7th AF, Iwodžima, June 1945

  My Ach’in byl na Guam dodán na konci květ-

  na 1945 jako náhrada za zničený letoun. Létal

  s ním jako se svým druhým letounem používaným

  u 531st FS Maj. Harry Crim. Velitel 531st FS Harry

  Crim byl zkušeným pilotem, létal již v roce 1943

  s P-38 v Tunisu. Jako nejúspěšnější pilot squad-

  rony a eso 21st FG měl přiznáno šest vítězství.

  První dva sestřely, Ki-45 a Ki-61, nárokoval

  7. dubna 1945 během VLR mise nad Tokio. Později,

  v srpnu, létal s My Ach’in Theo Gruici, který na-

  hradil symboly odlétaných misí na levém boku

  trupu další kresbou dívky. Poté, co se letoun po

  skončení války přesunul na Guam, bylo trupové

  číslo 300 změněno na 3623.

  Když byla 21. října 1944 aktivována 457th Fighter

  Squadron, spojenecká ofenzíva v Pacifiku při-

  vedla americké bombardéry na dostřel japon-

  ské domoviny. Dobytím Iwodžimy v březnu 1945

  získalo americké armádní letectvo předsunutou

  základnu pro poskytování stíhacího doprovodu

  dálkovým bombardérům B-29. Koncem násle-

  dujícího měsíce dorazila 506th Fighter Group,

  která se skládala z 457th, 458th a 462nd Fighter

  Squadron. Na Iwodžimě se 506th Fighter Group

  kromě pomoci při obraně ostrova podílela na

  útocích VII Fighter Command na sousední ost-

  rovy držené nepřítelem. Jedním z Mustangů po-

  užívaných u 457th Fighter Squadron byl i letoun

  pojmenovaný „Lil Ole Meanie II“, se kterým pra-

  videlně létali Lt. Hetland a Lt. Hinkle.

  INFO Eduard

  35

  Červenec 2025

• Strana 36

  STAVEBNICE 07/2025

  P-51D-20, 44-72579, Capt. J. B. Baker Jr., 458th FS, 506th FG, 20th AF,

  Iwodžima, červenec 1945

  P-51D-20, 44-72587, 2nd Lt. William G. Ebersole/2nd Lt. James R. Bercaw,

  462nd FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945

  Během doprovodné mise nad Nagoju a Kóbe

  dne 23. června 1945 sestřelil Capt. J. B. Baker Jr

  Ki-44. Během jiné mise nad Tokio mu bylo při-

  znáno pravděpodobné zničení J2M Raiden při

  postřelování letišť ležících východně a severo-

  východně od japonského hlavního města. Během

  akce 506th FG udeřila na Katori a postřelovala

  Jačimatu a Mijakawu. Marking Mustangů 458th

  FS, dislokovaných na letišti č. 3, sestával ze čty-

  ři palce širokých tmavě modrých pruhů. Letouny,

  které přišly jako náhrada za zničené, již dostaly

  jednolitý modrý nátěr ocasních ploch (s výjim-

  kou směrovky). Za povšimnutí stojí spirála na

  vrtulovém kuželu a atraktivní motiv lučištnice

  na pravé straně trupu.

  Tento Mustang sdíleli 2ndLt. Bill Ebersole

  a 2ndLt. James Bercaw. Bill Ebersole, nejmlad-

  ší z pilotů 462nd FS, přibyl na Iwodžimu, kon-

  krétně na východní letiště č. 3, již v květnu 1945,

  v době posledních nočních útoků, které podnika-

  ly zbytky japonských pozemních sil na ostrově.

  Jeho prvním bojovým letem se stala mise nad

  Čičidžimu dne 15. května a svou první z celkem

  deseti VLR misí podnikl 7. června 1945, což byl

  osmihodinový doprovod nad Ósaku. Ebersolemu

  bylo přiznáno zničení jednoho Zera na zemi při

  útoku na základnu Hjakurigahara dne 26. červ-

  na 1945, přiznané má též zničení plavidla typu

  Sugar Dog na počátku srpna. Svou poslední misi,

  při které šlo o postřelování Tačikawy, podnikl

  5. srpna 1945, pouhý den před svržením atomové

  pumy na Hirošimu.

  INFO Eduard36

  Červenec 2025

• Strana 37

  STAVEBNICE 07/2025

  674014 P-51D-15+ LööK (Brassin)

  674017 P-51D-15+ LööKplus (Brassin)

  672359 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT (Brassin)

  672360 P-51D wheel bay PRINT (Brassin)

  672361 P-51D Hamilton Standard propeller PRINT (Brassin)

  672365 P-51D-15+ cockpit PRINT (Brassin)

  672366 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  672367 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  672368 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  672369 P-51D wheels block tread (Brassin)

  672370 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  672371 P-51D wheels block tread 2 (Brassin)

  672372 P-51D seat PRINT (Brassin)

  672375 P-51D 110gal fuel tanks PRINT (Brassin)

  672376 P-51D 165gal fuel tanks PRINT (Brassin)

  672377 P-51D gun sights PRINT (Brassin)

  672379 P-51D gun bays PRINT (Brassin)

  672384 P-51D undercarriage legs PRINT (Brassin)

  672389 P-51D engine PRINT (Brassin)

  672413 P-51D seat w/ integral belts PRINT (Brassin)

  3DL72037 P-51D-15+ SPACE (3D Obtisk)

  CX664 P-51D US national insignia (maska)

  CX665 P-51D surface panels (maska)

  Pro Tales of Iwojima 1/72

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #70172X

  P-51D

  1/72

  OVERLEPT

  #2152-LEPT1

  Tales of Iwojima

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  #674017

  #672365

  #672361

  #672389

  INFO Eduard

  37

  Červenec 2025

• Strana 38

  #82218

  A6M2-K

  1/48

  Stavebnice dvoumístné verze japonského námořního

  druhoválečného stíhacího letounu A6M2-K v měřítku 1/48;

  edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard38

  Červenec 2025

• Strana 39

  A6M2-K, Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

  A6M2-K, pravděpodobně Kōkūtai 332, Japonsko, 1945

  Výcviková jednotka Tsukuba Kōkūtai byla v pro-

  sinci 1938 vyčleněna z Kasumigaura Kōkūtai

  a postupně se měnila úroveň výcviku, který

  jednotka zajištovala. V listopadu 1944 Tsukuba

  Kōkūtai vyčlenila zkušené instruktory a vytvo-

  řila z nich stíhací peruť s letouny Zero a Shiden.

  Do střetů s letouny B-29 a americkými palub-

  ními letouny se dostala již v lednu a únoru 1945.

  Na konci března dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz

  zformovat vlastní jednotky Kamikaze, které do-

  staly označení Tsukuba č. 1 až 6. Poslední dvě

  Kamikaze jednotky však již byly zajištěny kádry

  pilotů Zer z Kōkūtai 721. V červenci 1943 byl vy-

  dán předpis, který mimo jiné nařizoval, že cvič-

  né letouny, které jsou nasazeny do bojových akcí,

  nebo mají základny v oblasti, kde operuje ne-

  přítel, mají být kamuflovány jako bojové stroje.

  V praxi to vedlo ke změně zbarvení již vyro-

  bených cvičných A6M2-K. Jedním z takových

  letounů je Tsu-415, který je znám z fotografie

  se žluto-oranžovým nátěrem na všech plo-

  chách, ovšem na fotografii pořízené později je

  již kamuflován tmavě zelenou barvou na horních

  plochách, zatímco původní nátěr a označení na

  SOP zůstal beze změny.

  Tento cvičný letoun, nalezený v Japonsku na

  konci války, byl zachycen na barevném diapo-

  zitivu. Stroj byl pravděpodobně zkompletován

  ze dvou, nebo i více jiných letounů. Na fotografii

  je jasně patrné, že spodní plochy křídla jsou z

  větší části ponechány bez nátěru, ale část křídla

  a trupu zespodu nese nátěr žluto-oranžovou

  barvou. Zbarvení spodních ploch vodorovných

  ocasních ploch není na fotografii příliš zřetel-

  né, takže je možné, že byly ponechány bez ná-

  těru, nebo byly zbarveny šedou barvou a nedá

  se vyloučit, že jejich část byla také zbarvena

  žluto-oranžovou barvou. Z fotografie není zcela

  patrné, jaká část sestavy vrtule byla na letounu

  ponechána. Je možné, že se jedná o část vrtu-

  lového kuželu, který je zbarven tmavě zelenou

  barvou. Letoun pravděpodobně náleží výcviko-

  vé jednotce, jež byla součástí Kōkūtai 332. Když

  byla založena v srpnu 1944, měla ve výzbroji stí-

  hací letouny a plovákové dvoumístné průzkumné

  stroje. Později byla vyzbrojena letouny Zero, J2M

  Raiden a nočními stíhacími letouny J1N1 Gekkō.

  Podílela se na obraně Filipín a bránila Japonsko

  před nálety bombardérů B-29.

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard

  39

  Červenec 2025

• Strana 40

  STAVEBNICE 07/2025

  A6M2-K, Kōkūtai 205, Taiwan, 1945

  A6M2-K, nám. prap. Daiji Matsufuji, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1st Shichisei-tai,

  základna Kanoya, Japonsko, duben 1945

  Tento letoun byl na konci druhé světové války

  ukořistěn čínskými silami na Taiwanu. Jedná se

  o cvičný letoun, který původně patřil do výzbroje

  Kōkūtai 205. Tato jednotka vznikla na počátku

  února 1945 z příslušníků různých jednotek, kteří

  byli evakuováni z Filipín. Tabulkový stav jednot-

  ky byl 144 stíhacích letounů Zero, rozdělených

  mezi Hikōtai 302 (základna Taichū/Taichung),

  Hikōtai 315 (Tainan/T´ai-nan) a Hikōtai 317

  (Shinchiku/Hsinchu). Po americkém vylodění

  na Okinawě se japonské velení rozhodlo použít

  všechny letecké útvary na Taiwanu pro speciální

  útočné operace letců kamikaze. Pro tento účel

  byla u Kōkūtai 205 vytvořena dvě předsunutá

  velitelská stanoviště na ostrovech Ishigaki-jima

  a Miyako-jima. Kamikaze jednotka vyčleněná

  z Kōkūtai 205 nesla název Taigi-tai (Vznešený

  cíl). Byla nasazena od dubna do června 1945

  a jejími protivníky byla především plavidla Royal

  Navy. Taigi-tai si připsala poškození letadlových

  lodí HMS Formidable a HMS Indomitable.

  Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai

  306 (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sesta-

  veno celkem osm speciálních útočných jednotek

  s bojovým názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake,

  jemuž bylo v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-

  -tai při útoku na konvoj u Okinawy 6. dubna 1945.

  Během tohoto dne se společně s ním obětova-

  lo dalších jedenáct letců z Genzan Kōkūtai (II).

  Odstartovali postupně ve čtyřech formacích.

  Byli součástí sil námořního a armádního letec-

  tva, které v rámci operace Kikusui I nasadily

  proti nepřátelským plavidlům u Okinawy 524

  letounů speciálních útočných jednotek a do-

  provodných stíhaček. US Navy ztratila 6. dubna

  torpédoborce USS Bush a Colhoun, další plavidla

  byla těžce poškozena. Osm jednotek „Shichisei“

  bylo do 14. května vysláno proti lodím u ostrovů

  Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima. Jen

  jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na

  základnu. Zobrazený letoun Ke-427 byl zřejmě

  sestaven ze dvou strojů s různě provedeným

  nátěrem. Při speciální útočné misi 6. dubna jej

  pravděpodobně pilotoval nám. praporčík Daiji

  Matsufuji.

  INFO Eduard40

  Červenec 2025

• Strana 41

  STAVEBNICE 07/2025

  A6M2-K, Tainan Kōkūtai (II), základna Tainan, Taiwan, léto 1944

  A6M2-K, Kōnoike Kōkūtai, základna Kōnoike, Japonsko, 1944

  Označením této výcvikové jednotky jsou znaky

  Katakany „Ta“ a „I“. Stroj byl pořízen z finanční

  sbírky tokijské ovocnářské a zelinářské asocia-

  ce a provedení tmavě zeleného nátěru na horních

  plochách naznačuje, že letoun prošel generální

  opravou. Druhá Tainan Kōkūtai byla založena

  v dubnu 1943 jako operačně výcviková jednotka.

  Její domovskou základnou byl opět Tainan, tak

  jako u předchozí jednotky s tímto jménem, z níž

  se na konci roku 1942 stala Kōkūtai 251. Když

  začaly v druhé polovině války spojenecké nálety

  na Taiwan, letci z Tainan Kōkūtai (II) se zapojili

  do jeho obrany. Dostávali se do boje jak se čtyř-

  motorovými bombardéry se základnami v Čině,

  tak i s letouny US Navy. Prvním velitelem jed-

  notky byl nám. kpt. Shigematsu Ichimura, který

  zastával v roce 1940 funkci velitele 14. Kōkūtai

  v Číně. Nejznámějším instruktorem, který u jed-

  notky sloužil, byl vrch. podd. Takeo Tanimizu, eso

  s 18 sestřely na kontě. V lednu 1945 byla z části

  jednotky zorganizována speciální útočná skupi-

  na a zúčastnila se Kamikaze misí

  Kōnoike Kōkūtai byla založena v polovině února

  1944 a prováděla výcvikovou činnost až do polo-

  viny prosince 1944. Mezi její instruktory patřili

  například podpor. Shigeo Sugi-o, který měl na

  kontě více než 20 vítězství, praporčík Momoto

  Matsumura (13 vítězství) nebo poručík Sumio

  Fukuda (11 vítězství). Oba posledně jmenovaní

  zahynuli v říjnu 1944 během bitvy v zálivu Leyte

  jako příslušníci palubních stíhacích jednotek. Již

  během bojů o Filipíny vyčlenila Kōnoike Kōkūtai

  ze svých řad dobrovolníky pro speciální útočné

  mise. Konečná fáze výcviku těchto letců Kami-

  kaze byla dokončována na Taiwanu. Základna

  Kōnoike měla dvě hlavní vzletové a přistávací

  dráhy o délce 1800 a 1400 metrů, disponovala ale

  i řadou menších VPD. Během podzimu 1944 se

  letiště Kōnoike stalo první z několika základen

  pro Kōkūtai 721, jež se připravovala na nasazení

  raketových letounů MXY-7 Ōka. V polovině února

  1945 se letiště stalo terčem devastujícího náletu

  letounů US Navy. V okolí této základny jsou do-

  dnes zachovány některé betonové hangáry.

  INFO Eduard

  41

  Červenec 2025

• Strana 42

  OVERTREES

  #82218X

  A6M2-K

  1/48

  OVERLEPT

  #82218-LEPT1

  A6M2-K

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  481162 A6M2-K landing flaps (fotolept)

  491522 A6M2-K upgrade set (fotolept)

  FE1526 A6M2-K seatbelts STEEL (fotolept)

  648694 A6M2 engine PRINT (Brassin)

  648722 A6M2 exhausts PRINT (Brassin)

  648763 A6M2 engine complete PRINT (Brassin)

  3DL48219 A6M2-K SPACE (3D Obtisk)

  3DL48232 A6M-2K seatbelts SPACE (3D Obtisk)

  EX1112 A6M2-K TFace (maska)

  Pro A6M2-K 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #648763

  #3DL48232

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard42

  Červenec 2025

• Strana 43

• Strana 44

  #8409

  Bf 110D

  1/48

  Stavebnice německého dvoumotorového těžkého stíhacího

  letounu Bf 110D z období 2.světové války v měřítku 1/48,

  edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard44

  Červenec 2025

• Strana 45

  Bf 110D-0, W.Nr. 3170, Lt. Felix-Maria Brandis a Uffz. Guntram Weigl, 1.(Z)/JG 77, Petsamo, Finsko, září 1941

  Bf 110D-0, W.Nr. 3181, 4./ZG 2, Gyancourt, Francie, červenec 1940

  Felix-Maria Brandis se narodil 9. září 1919

  v Ahausu. Do Luftwaffe vstoupil 14. září 1939.

  Dne 1. září 1941 byl donucen přistát ve Švédsku

  s Bf 110E-1 (WNr. 4114), když se ztratil při ná-

  vratu na svou základnu a došlo mu palivo. Dne

  7. září 1941 se vrátil z internace ve Švédsku

  a 16. září letěl s Uffz. Guntramem Weiglem se

  strojem LN+HR (který obvykle používal Ofw. Karl

  Munding, kterému náležely dva symboly sestře-

  lů na směrovce) do bojové akce nad Murman-

  skem. Při návratu na základnu Petsamo byli nad

  poloostrovem Kola zasaženi protileteckou pal-

  bou do levého motoru a při následném nouzo-

  vém přistání došlo ke zničení letounu, zatímco

  osádka vyvázla bez zranění. Na přídi nesl stroj

  znak této Zerstörerstaffel, kterým byla kresba

  jezevčíka s Polikarpovem I-16 v tlamě. Felix-Ma-

  ria Brandis během svého působení na východní

  frontě dosáhl celkem čtrnácti sestřelů, z toho

  bylo pět britských letounů (včetně dvou Fairey

  Albacore) a devět sovětských. Jednotka byla na

  severu Evropy nasazena do boje jak proti brit-

  ským, tak sovětským silám. Lt. Brandis zahynul

  2. února 1942 se strojem Bf 110E-2 (WNr. 2546)

  LN+AR u Olangy, když jeho letoun při návratu

  z bojového letu narazil ve špatném počasí do

  terénu.

  Toto je dosud jediný Bf 110D z II./ZG 2 u kterého

  je doloženo použití přídavné nádrže pod trupem,

  tzv. Dackelbauch (jezevčí břicho). Jednotka

  II./ZG 2 byla v červenci 1940 přejmenována

  z I./ZG 52, ale nechala si svůj původní emblém

  – bílého draka na černém štítu. II./ZG 2 také

  nadále používala dosavadní trupová označení

  I./ZG 52. Kamufláž byla provedena barvami RLM

  71, 02 a 65. Gruppe přišla 16. srpna o svého ve-

  litele Majora Harryho Carla po boji se stíhači

  RAF nad Kanálem. Zahynul společně se svým

  střelcem Uffz. W. Maierem při nouzovém přistání

  u Beauzeville ve Francii. Velitelem 4. Staffel

  byl Hptm. Hans Peter Külbel, původně policista

  a předválečný velitel vojenské letecké školy.

  Do funkce zastupujícího velitele I./ZG 2 byl jme-

  nován 11. srpna. Avšak již během následujícího

  dne byl společně se svým střelcem Uffz. F. Bu-

  digem zabit stíhači RAF nad mořem u Portsmou-

  thu. Moře vyplavilo jeho tělo 18. září u Boulogne.

  Celá II./ZG 2, včetně 4./ZG 2, byla kvůli vysokým

  ztrátám rozpuštěna v září 1940.

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard

  45

  Červenec 2025

• Strana 46

  STAVEBNICE 07/2025

  Bf 110D-2, W.Nr. 3406, 9./ZG 26, Trapani, Sicílie, jaro 1941

  Bf 110D-0, W.Nr. 3156, Hptm. Werner Restemeyer, Stab/ZG 76, Stavanger-Sola, Norsko, květen-červen 1940

  Stroje Luftwaffe operující ve Středomoří dostaly

  během léta 1941 jako rozpoznávací marking bílé

  pruhy na trup a v některých případech i bílé

  zádě. Emblém kohouta na přídi označoval stro-

  je 9./ZG 26. Kromě něj nosily letouny i emblém

  III. Gruppe, berušku v bílém čtverci. Z předcho-

  zího nasazení byla ponechána žlutá příď a žlu-

  tý pruh na směrových kormidlech. Stroje této

  Gruppe byly prvními stíhacími letouny Luftwaffe

  nasazenými nad Afrikou. V oblasti Středozem-

  ního moře vydržely nejdéle, až do poloviny roku

  1943.

  První jednotkou vybavenou letouny Bf 110D byla

  během norské kampaně I./ZG 76. Stroje nes-

  ly starší variantu kamufláže s ostře lomenými

  plochami barev RLM 70/71 na horních a RLM 65

  na spodních plochách. Zobrazený letoun použí-

  val podtrupovou nádrž, podle které byly letouny

  přezdívané Dackelbauch (jezevčíkovo břicho).

  Dne 15. srpna 1940 letoun M8+AB, s posádkou

  Hptm. Werner Restemeyer, Uffz. Werner Eichert

  a specialista na rádiový odposlech Hptm. Har-

  twich, doprovázel He 111 při náletu na Dishforth

  a Linton-Upon-Ouse. Ve 12,30 hodin byl zachy-

  cen a sestřelen Spitfiry od No. 72 Squadron.

  Bf 110D M8+AB se zřítil v plamenech do moře

  u pobřeží Durhamu a osádka zahynula.

  648161 SC 250 German bombs (Brassin)

  648264 SC 50 German WWII bombs (Brassin)

  648602 Bf 110C/D radio equipment (Brassin)

  648607 Bf 110C/D/E exhaust stacks (Brassin)

  EX753 Bf 110D TFace (maska)

  Pro Bf 110D 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #648607

  #648602#648161

  INFO Eduard46

  Červenec 2025

• Strana 47

  #8803

  IJN Aircraft Carrier Deck WWII

  Velikost displeje 397x257 mm.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: žádné

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2025

  INFO Eduard

  47

  Červenec 2025

• Strana 48

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-24D v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro UH-60A v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644310

  B-24D LööK

  1/48 Hobby Boss

  644311

  UH-60A LööK

  1/48 ICM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard48

  Červenec 2025

• Strana 49

  674034

  Fw 190A-3 LööK

  1/72 Tamiya

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Fw 190A-3 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro B-26G v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  644312

  B-26G LööKplus

  1/48 ICM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  49

  Červenec 2025

• Strana 50

  BRASSIN

  674039

  P-51D exhaust stacks w/ fairing LööKplus

  1/72 Tamiya

  Soubor 4 sad pro P-51D v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro Fw 190A-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - sedačka pilota

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  644313

  Fw 109A-4 LööKplus

  1/48 Eduard

  INFO Eduard50

  Červenec 2025

• Strana 51

  BRASSIN

  635039

  Sd.Kfz. 251/6 Ausf. C radio equipment PRINT

  1/35 Dragon

  Brassinová sada - radiovybavení pro Sd.Kfz. 251/6

  v měřítku 1/35. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Dragon

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 31 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - pumové zvěsníky pro

  B-26B v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481012

  B-26B bomb racks PRINT

  1/48 ICM

  stránka produktu

  INFO Eduard

  51

  Červenec 2025

• Strana 52

  BRASSIN

  6481104

  Fw 190A-4 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro Fw 190A-4 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-40E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje nohy hlavního podvozku

  a ostruhévého kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481074

  P-40E undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard52

  Červenec 2025

• Strana 53

  BRASSIN

  6481115

  Lysander wheels

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - kola podvozku pro LysanderC

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - výfuky pro A6M5 Zero

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481118

  A6M5 exhausts PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  53

  Červenec 2025

• Strana 54

  BRASSIN

  Brassinová sada - výmetnice klamných cílů pro UH-60

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 6 výmetnic. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481119

  UH-60 flare dispensers PRINT

  1/48 ICM

  6481120

  Lysander Mk.I ammo magazines PRINT

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - bubnové zásobníky munice pro

  Lysander Mk.I v měřítku 1/48. Sada obsahuje 8 zásobníků.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard54

  Červenec 2025

• Strana 55

  6481121

  Japanese 800kg bomb PRINT

  1/48

  Brassinová sada - japonská 800kg puma pro letouny

  z 2. světové války v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Sada obsahuje jednu pumu. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro P-40E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 21 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481124

  P-40E cockpit w/ late seat PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  55

  Červenec 2025

• Strana 56

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro

  MiG-21 v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  672417

  MiG-21 seat PRINT

  1/72 Eduard

  672418

  MiG-21 seat w/ integral belts PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka

  pro MiG-21 v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard56

  Červenec 2025

• Strana 57

  BRASSIN

  Soubor 5 sad pro Fw 190A-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor a trupvé zbraně

  - kokpit

  - zbraňovíé šachty v kořeni křídla

  - přistávací klapky

  - vrtule

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %

  SIN648140

  Fw 190A-6

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  57

  Červenec 2025

• Strana 58

  FOTOLEPTY

  ČERVENEC 2025

  H39 French Light Tank

  1/35 Tamiya

  #36536

  INFO Eduard58

  Červenec 2025

• Strana 59

  DB-7 Boston III

  1/48 HKM

  #491534

  #FE1534

  #FE1535

  #FE1536

  FOTOLEPTY

  DB-7 Boston III bomb bay

  1/48 HKM

  #481166

  INFO Eduard

  59

  Červenec 2025

• Strana 60

  FOTOLEPTY

  Jaguar GR.1/GR.1A

  Barracuda

  1/48 Airfix

  1/48 Trumpeter

  #FE1537

  #FE1539

  #FE1538

  #FE1540

  INFO Eduard60

  Červenec 2025

• Strana 61

  FOTOLEPTY

  A-10C

  1/72 Great Wall Hobby

  #73851

  #SS851

  INFO Eduard

  61

  Červenec 2025

• Strana 62

  FOTOLEPTY

  F-35A

  1/72 Revell

  #73852

  #SS852

  INFO Eduard62

  Červenec 2025

• Strana 63

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Strana 64

  snadná

  aplikace

  3DL32033 A6M5 Zero SPACE 1/32 Tamiya

  3DL32034

  A6M5 Zero seatbelts SPACE 1/32 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Červenec 2025

• Strana 65

  SPACE

  3DL48230 DB-7 Boston III w/ US seatbelts SPACE 1/48 HKM

  3DL48231

  DB-7 Boston III w/ British seatbelts SPACE 1/48 HKM

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Červenec 2025

• Strana 66

  SPACE

  3DL48232 A6M-2K seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48233

  Jaguar GR.1 / GR.1A SPACE 1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Červenec 2025

• Strana 67

  SPACESPACE

  3DL48234 Jaguar GR.1 / GR.1A seatbelts SPACE 1/48 Airfix

  3DL48235

  Barracuda SPACE 1/48 Trumpeter

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Červenec 2025

• Strana 68

  SPACE

  3DL72066 A-10C SPACE 1/72 Great Wall Hobby

  stránka produktu

  3DL72067 F-35A SPACE 1/72 Revell

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Červenec 2025

• Strana 69

  https://www.youtube.com/watch?v=iL-

  zhmfkcVj8&t=118s

• Strana 70

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG5377 USS Wasp LHD-1 PART 2 1/350 Trumpeter

  BIG49449

  B-24D part I 1/48 Hobby Boss

  53321 USS Wasp LHD-1 part 4

  53322 USS Wasp LHD-1 part 5

  3DL53002 US ensign flag modern SPACE

  491509 B-24D cockpit & engines

  491510 B-24D nose interior

  FE1510 B-24D seatbelts STEEL

  EX1101 B-24D

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Červenec 2025

• Strana 71

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49451 MH-60L 1/48 ICM

  BIG49452

  Lysander Mk.I/III 1/48 Airfix

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491517 MH-60L

  491518 MH-60L cargo seatbelts STEEL

  FE1518 MH-60L seatbelts STEEL

  EX1106 MH-60L

  491515 Lysander Mk.I/III

  FE1516 Lysander Mk.I/III seatbelts STEEL

  EX1108 Lysander Mk.I/III

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Červenec 2025

• Strana 72

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX336 A6M5 Zero TFace

  1/32 Tamiya

  JX337 A6M5 Zero national marking

  1/32 Tamiya

  EX1125 DB-7 Boston III

  1/48 HKM

  EX1126 DB-7 Boston III TFace

  1/48 HKM

  EX1127 Barracuda TFace

  1/48 Trumpeter

  EX1128 Jaguar GR.1 / GR.1A

  1/48 Airfix

  EX1129 Jaguar GR.1 / GR.1A TFace

  1/48 Airfix

  CX692 F-35A

  1/72 Revell

  CX693 F-35A RAM coating early

  1/72 Revell

  CX694 F-35A RAM coating late

  1/72 Revell

  CX695 A-10C

  1/72 Great Wall Hobby

  JX336 A6M5 Zero TFace

  JX336 A6M5 Zero TFace

  EX1126 DB-7 Boston III TFace

  EX1126 DB-7 Boston III TFace

  EX1126 DB-7 Boston III TFace

  EX1126 DB-7 Boston III TFace

  JX336 A6M5 Zero TFace

  JX336 A6M5 Zero TFace

  EX1125 DB-7 Boston III

  EX1125 DB-7 Boston III

  INFO Eduard72

  Červenec 2025

• Strana 73

  MASKY

  EX1127 Barracuda TFace

  EX1129 Jaguar GR.1 / GR.1A TFace

  CX695 A-10C

  EX1127 Barracuda TFace

  EX1129 Jaguar GR.1 / GR.1A TFace

  CX695 A-10C

  EX1128 Jaguar GR.1 / GR.1A

  INFO Eduard

  73

  Červenec 2025

• Strana 74

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  ČERVENEC 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2152 Tales of Iwojima DUAL COMBO 1/72 Limited

  82218 A6M2-K 1/48 ProfiPACK

  8409 Bf 110D 1/48 Weekend

  8803 IJN aircraft Carrier Deck WWII 1/48

  53324 USS Gambier Bay CVE-73 part 2 1/350 Hasegawa

  36536 H39 French Light Tank 1/35 Tamiya

  32495 A6M5 Zero landing flaps 1/32 Tamiya

  321025 A6M5 Zero interior 1/32 Tamiya

  481166 DB-7 Boston III bomb bay 1/48 HKM

  491534 DB-7 Boston III 1/48 HKM

  73851 A-10C 1/72 Great Wall Hobby

  73852 F-35A 1/72 Revell

  33380 A6M5 Zero seatbelts STEEL 1/32 Tamiya

  33381 A6M5 Zero 1/32 Tamiya

  FE1534 DB-7 Boston III 1/48 HKM

  FE1535 DB-7 Boston III US seatbelts STEEL 1/48 HKM

  FE1536 DB-7 Boston III British seatbelts STEEL 1/48 HKM

  FE1537 Jaguar GR.1 / GR.1A 1/48 Airfix

  FE1538 Jaguar GR.1 / GR.1A seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1539 Barracuda 1/48 Trumpeter

  FE1540 Barracuda seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  SS851 A-10C 1/72 Great Wall Hobby

  SS852 F-35A 1/72 Revell

  JX336 A6M5 Zero TFace 1/32 Tamiya

  JX337 A6M5 Zero national marking 1/32 Tamiya

  EX1125 DB-7 Boston III 1/48 HKM

  EX1126 DB-7 Boston III TFace 1/48 HKM

  EX1127 Barracuda TFace 1/48 Trumpeter

  EX1128 Jaguar GR.1 / GR.1A 1/48 Airfix

  EX1129 Jaguar GR.1 / GR.1A TFace 1/48 Airfix

  CX692 F-35A 1/72 Revell

  CX693 F-35A RAM coating early 1/72 Revell

  CX694 F-35A RAM coating late 1/72 Revell

  CX695 A-10C 1/72 Great Wall Hobby

  BIG ED

  BIG5377 USS Wasp LHD-1 PART 2 1/350 Trumpeter

  BIG49449 B-24D part I 1/48 Hobby Boss

  BIG49451 MH-60L 1/48 ICM

  BIG49452 Lysander Mk.I/III 1/48 Airfix

  INFO Eduard74

  Červenec 2025

• Strana 75

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644310 B-24D LööK 1/48 Hobby Boss

  644311 UH-60A LööK 1/48 ICM

  674034 Fw 190A-3 LööK 1/72 Tamiya

  635039 Sd.Kfz. 251/6 Ausf. C

  radio equipment PRINT 1/35 Dragon

  6481012 B-26B bomb racks PRINT 1/48 ICM

  6481074 P-40E undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  6481104 Fw 190A-4 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  6481115 Lysander wheels 1/48 Airfix

  6481118 A6M5 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  6481119 UH-60 flare dispensers PRINT 1/48 ICM

  6481120 Lysander Mk.I ammo magazines PRINT 1/48 Airfix

  6481121 Japanese 800kg bomb PRINT 1/48

  6481124 P-40E cockpit w/ late seat PRINT 1/48 Eduard

  672417 MiG-21 seat PRINT 1/72 Eduard

  672418 MiG-21 seat w/ integral belts PRINT 1/72 Eduard

  644312 B-26G LööKplus 1/48 ICM

  644313 Fw 190A-4 LööKplus 1/48 Eduard

  674039 P-51D exhaust stacks w/ fairing LööKplus 1/72 Tamiya

  SIN648140 Fw 190A-6 1/48 Eduard

  3DL32033 A6M5 Zero SPACE 1/32 Tamiya

  3DL32034 A6M5 Zero seatbelts SPACE 1/32 Tamiya

  3DL48230 DB-7 Boston III w/ US seatbelts SPACE 1/48 HKM

  3DL48231 DB-7 Boston III w/ British seatbelts SPACE 1/48 HKM

  3DL48232 A6M-2K seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48233 Jaguar GR.1 / GR.1A SPACE 1/48 Airfix

  3DL48234 Jaguar GR.1 / GR.1A seatbelts SPACE 1/48 Airfix

  3DL48235 Barracuda SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL72066 A-10C SPACE 1/72 Great Wall Hobby

  3DL72067 F-35A SPACE 1/72 Revell

  ČERVENEC 2025

  INFO Eduard

  75

  Červenec 2025

• Strana 76

  POSTAVENO

  postavil Jan Novotný

  Použité doplňky:

  491392 F-14B (PE

  -

  Set)

  FE1393 F-14B seatbelts STEEL (PE

  -

  Set)

  648069 AIM-7M Sparrow (Brassin)

  648237 AN/AAQ-28(V) Litening pod (Brassin)

  648293 F-14A ejection seat (Brassin)

  648530 F-14D wheels (Brassin)

  648915 F-16 exhaust nozzle GE F110 PRINT (Brassin)

  F-14B 1/48 Great Wall Hobby

  INFO Eduard76

  Červenec 2025

• Strana 77

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  77

  Červenec 2025

• Strana 78

  POSTAVENO

  1/72

  postavil Robert Szwarc

  #2151

  MARKING A + E

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Červenec 2025

• Strana 79

  POSTAVENO

  MiG-21bis, 2. század, letecká základna Taszár, Maďarsko, 1993

  MiG-21bis, Free Lybian Air Force, Tobruk, Libye, listopad 2011

  V roce 1992 nastříkali technici z letecké zá-

  kladny Taszár speciální barevné schéma na

  MiG-21bis, který měl v cvičných soubojích

  představovat nepřátelský stroj. Barevné sché-

  ma představuje podobu stroje vystupujícího

  v roce 1993 na International Air Tattoo ve

  Fairfordu. Stroj, pojmenovaný Capeti (žralok)

  1904 je v současné době umístěn v leteckém

  muzeu v Szolnoku, v podobném barevném

  schématu, v jakém létal v roce 1992.

  Libyjská národní armáda v čele s generálem

  Chalífou Haftarem obsadila po svém vzniku ně-

  kolik vojenských letišť, na kterých zůstalo po

  opuštění vojsky věrnými Kaddáfímu několik le-

  tuschopných vojenských strojů. Mezi nimi i ten-

  to letoun, který byl následně označen číslem

  800 a používán piloty Libyjské národní armá-

  dy, jejíž letový park byl následně pod velením

  generála Haftara doplněn o stroje nalezené na

  letištích v Libyi (MiGy-21, MiGy-23, Mirage F.1,

  Su-22) a stroje nakoupené v zahraničí (opět

  MiGy-21, MiGy-23 a vrtulníky Mi-24/35). Ka-

  mufláž tohoto stroje pochází ještě z dob vlády

  Muammara Kaddáfího a poprvé byla k vidění na

  výstavě Lavex 2007 v Tripolisu. Horní a boční

  plochy byly nastříkány pískovou, hnědou a ze-

  lenou barvou, spodní plochy světle šedomodrou

  barvou. Označení na horních plochách křídla

  zůstalo předrevoluční libyjské.

  INFO Eduard

  79

  Červenec 2025

• Strana 80

  POSTAVENO

  Bf 109G-10 Erla

  postavil Paolo Portuesi

  #82164

  MARKING C

  1/48

  INFO Eduard80

  Červenec 2025

• Strana 81

  POSTAVENO

  Lt. Friedrich-Wilhelm Schenk, 2./JG 300, Borkheide, Německo, únor 1945

  Schenkovi přátelé z řad leteckého personá-

  lu vymysleli tomuto pilotovi přezdívku Timo-

  -Schenko. Měl to být žert využívající jméno

  sovětského maršála Semjona Konstantinoviče

  Timošenka, který se však rychle ujal a mecha-

  nici tuto přezdívku namalovali i na trup Schen-

  kova stroje. Friedrich-Wilhelm Schenk létal

  u JG 300 od července 1944 až do března 1945,

  kdy byl převelen k JG 7, u níž pilotoval proudové

  stíhačky Me 262. Během bojů 2. světové války

  dosáhl celkem sedmi sestřelů protivníkových

  letadel. Po válce létal u společnosti Lufthansa.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Červenec 2025

• Strana 82

  ON APPROACH

  SRPEN 2025

  644314

  DB-7B Boston III LööK

  1/48 HKM

  644315

  Fi 156C LööK

  1/48 Tamiya

  BIG49450 B-24D part II 1/48 Hobby Boss

  BIG49453 Sea King HC.4 1/48 Airfix

  BIG49454 Mi-24A 1/48 Trumpeter

  BIG49455 A6M5 Zero 1/48 Fine Molds

  644314 DB-7B Boston III LööK 1/48 HKM

  644315 Fi 156C LööK 1/48 Tamiya

  644316 P-40N LööK 1/48 Eduard

  6481127 DB-7B Boston III wheels 1/48 HKM

  6481130 P-40N engine PRINT 1/48 Eduard

  6481131 P-40N gun bays (6 guns) PRINT 1/48 Eduard

  6481132 P-40N cockpit PRINT 1/48 Eduard

  6481133 P-40N radio compartment PRINT 1/48 Eduard

  6481134 P-40N wheels diamond tread 1/48 Eduard

  6481135 P-40N wheels cross tread 1/48 Eduard

  672416 E-2C wheels 1/72 Heller

  672419 Fw 190A wheels early 1/72 Tamiya

  644318 B-24D LööKplus 1/48 Hobby Boss

  644319 Lysander Mk.I/Mk.III LööKplus 1/48 Airfix

  644320 UH-60A LööKplus 1/48 ICM

  BIG ED (srpen)

  BRASSIN (srpen)

  LöökPlus (srpen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Fi 156C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro DB-7B Boston III v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644316

  P-40N LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-40N v měřítku 1/48.

  Vhodné pro výrobní bloky N-1 až N-20. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGE

  INFO Eduard82

  Červenec 2025

• Strana 83

  ON APPROACHSRPEN 2025

  6481127

  DB-7B Boston III wheels

  1/48 HKM

  6481130

  P-40N engine PRINT

  1/48 Eduard

  6481131

  P-40N gun bays (6 guns) PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro DB-7B Bostin III

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - motor pro P-40N v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 41 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - zbraňové šachty se 6 kulomety

  (3 v každé polovině křídla) pro P-40N v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje nohy hlavního podvozku a ostruhévého

  kola. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 30 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  83

  Červenec 2025

• Strana 84

  ON APPROACH

  SRPEN 2025

  6481132

  P-40N cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  6481133

  P-40N radio compartment PRINT

  1/48 Eduard

  6481134

  P-40N wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro P-40N v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 23 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - rádiové vybavení pro P-40N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo (2 druhy). Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  INFO Eduard84

  Červenec 2025

• Strana 85

  6481135

  P-40N wheels cross tread

  1/48 Eduard

  672416

  E-2C wheels

  1/72 Heller

  672419

  Fw 190A wheels early

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40N v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo

  (2 druhy). Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro E-2C

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Heller

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro Fw 190A

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamyia

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  ON APPROACHSRPEN 2025

  INFO Eduard

  85

  Červenec 2025

• Strana 86

  ON APPROACH

  644319

  Lysander Mk.I/Mk.III LööKplus

  1/48 Airfix

  644320

  UH-60A LööKplus

  1/48 ICM

  Soubor 3 sad pro Lysander Mk.I/Mk.III v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  Soubor 4 sad pro UH-60A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výmetnice klamných cílů

  - maska pro barvení

  644318

  B-24D LööKplus

  1/48 Hobby Boss

  Soubor 4 sad pro B-24D v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - turbokompresory

  - maska pro barvení

  SRPEN 2025

  INFO Eduard86

  Červenec 2025

• Strana 87

  Prague

  62 km

  Litoměřice

• Strana 88

  FOTOLEPTY

  481167 P-40N landing flap 1/48 Eduard

  481168 Do 217K landing flaps 1/48 ICM

  481169 Do 217K undercarriage 1/48 ICM

  481170 Buffalo landing flaps 1/48 Tamiya

  491542 Do 217K 1/48 ICM

  491544 Buffalo US version 1/48 Tamiya

  491545 Buffalo British version 1/48 Tamiya

  72749 B-24J undercarriage & engines 1/72 Hasegawa

  73853 Hawk H-75A1/2 1/72 Arma Hobby

  73854 B-24J 1/72 Hasegawa

  ZOOMY

  FE1541 P-40N seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1542 Do 217K 1/48 ICM

  FE1543 Do 217K seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1544 Buffalo US version 1/48 Tamiya

  FE1545 Buffalo British version 1/48 Tamiya

  FE1546 Buffalo US seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1547 Buffalo British seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  SS854 B-24J 1/72 Hasegawa

  MASKY

  EX1130 P-40N TFace 1/48 Eduard

  EX1131 Do 217K 1/48 ICM

  EX1132 Do 217K TFace 1/48 ICM

  EX1133 Buffalo TFace 1/48 Tamiya

  EX1134 P-40N US national insignia 1/48 Eduard

  CX696 B-24J US national insignia 1/72 Hasegawa

  SPACE

  3DL48236 DB-7 Boston III cockpit insulation SPACE 1/48 HKM

  3DL48237 Jaguar GR.1 / GR.1A Remove Before Flighth tags SPACE 1/48 Airfix

  3DL48238 P-40N SPACE 1/48 Eduard

  3DL48239 P-40N seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48240 Do 217K SPACE 1/48 ICM

  3DL48241 Buffalo US version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48242 Buffalo British version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72068 Hawk H-75A 1/2 SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72069 B-24J SPACE 1/72 Hasegawa

  ON APPROACH

  SRPEN 2025

  INFO Eduard88

  Červenec 2025

• Strana 89

  FOTOLEPTY

  481167 P-40N landing flap 1/48 Eduard

  481168 Do 217K landing flaps 1/48 ICM

  481169 Do 217K undercarriage 1/48 ICM

  481170 Buffalo landing flaps 1/48 Tamiya

  491542 Do 217K 1/48 ICM

  491544 Buffalo US version 1/48 Tamiya

  491545 Buffalo British version 1/48 Tamiya

  72749 B-24J undercarriage & engines 1/72 Hasegawa

  73853 Hawk H-75A1/2 1/72 Arma Hobby

  73854 B-24J 1/72 Hasegawa

  ZOOMY

  FE1541 P-40N seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1542 Do 217K 1/48 ICM

  FE1543 Do 217K seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1544 Buffalo US version 1/48 Tamiya

  FE1545 Buffalo British version 1/48 Tamiya

  FE1546 Buffalo US seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1547 Buffalo British seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  SS854 B-24J 1/72 Hasegawa

  MASKY

  EX1130 P-40N TFace 1/48 Eduard

  EX1131 Do 217K 1/48 ICM

  EX1132 Do 217K TFace 1/48 ICM

  EX1133 Buffalo TFace 1/48 Tamiya

  EX1134 P-40N US national insignia 1/48 Eduard

  CX696 B-24J US national insignia 1/72 Hasegawa

  SPACE

  3DL48236 DB-7 Boston III cockpit insulation SPACE 1/48 HKM

  3DL48237 Jaguar GR.1 / GR.1A Remove Before Flighth tags SPACE 1/48 Airfix

  3DL48238 P-40N SPACE 1/48 Eduard

  3DL48239 P-40N seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48240 Do 217K SPACE 1/48 ICM

  3DL48241 Buffalo US version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48242 Buffalo British version SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72068 Hawk H-75A 1/2 SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72069 B-24J SPACE 1/72 Hasegawa

  ON APPROACH

  15,000th 1/48

  #11193

  SRPEN 2025

  INFO Eduard

  89

  Červenec 2025

• Strana 90

  ON APPROACH

  SRPEN 2025

  Eyes of the Fleet

  1/72

  #2153

  BuNo. 163693, VAW-123 Screwtops,

  USS Enterprise (CVN-65), říjen 2005

  BuNo. 161346, VAW-121 Bluetails,

  USS George Washington (CVN-73), únor 2004

  BuNo. 166503, VAW-120 Greyhawks, NAS Norfolk, Spojené státy, květen 2010

  BuNo. 164483, VAW-124 Bear Aces, USS George H. W. Bush (CVN-77), květen 2018

  INFO Eduard90

  Červenec 2025

• Strana 91

  ON APPROACH

  Bf 109G-10 Erla 1/72

  #70162

  W.Nr. 151556, 13./JG 301, Stendal, Německo, únor 1945

  W.Nr. 490617, Uffz. Gerhard Reiher, 8./JG 3,

  Alperstedt, Německo, listopad 1944

  I./KG(J) 6, Bad Aibling, Německo, květen 1945

  W.Nr. 491353, Cap. Ugo Drago, 4

  a

  Squadriglia, 2

  o

  Gruppo, ANR, Aviano, Itálie, únor 1945

  2./JG 27, Grossenhain, Německo, duben 1945

  Lt. Friedrich-Wilhelm Schenk, 2./JG 300, Borkheide,

  Německo, únor 1945

  SRPEN 2025

  INFO Eduard

  91

  Červenec 2025

• Tail End Charlie - Nové české warbirdy

  Nemohu o sobě konstatovat, že bych byl častý návštěvník leteckých dnů, nebo že bych měl přehled, jaké historické letouny jsou v kterých zemích v letuschopném stavu. Jedním z mých největších zážitků v tomto směru byla návštěva v Military Aviation Museum ve Virginii a let dvouplošníkem Stearman nad mořským pobřežím. Pochopitelně v roli pasažéra.

  Nemohu o sobě konstatovat, že bych byl

  častý návštěvník leteckých dnů, nebo že bych

  měl přehled, jaké historické letouny jsou

  v k ter ýc h zemíc h v letus c hopné m s t av u. Jedním

  z mých největších zážitků v tomto směru byla

  návštěva v Military Aviation Museum ve Virginii

  a let dvouplošníkem Stearman nad mořským

  pobřežím. Pochopitelně v roli pasažéra.

  Ve srovnání s množstvím letuschopných

  historických letadel v USA nebo například ve

  Velké Británii, je počet druhoválečných letu-

  schopných letounů v České republice mnohem

  skromnější. U nás doma jich máme asi tucet

  a dobře dokumentují o jakou část historie mají

  jejich provozovatelé a mecenáši zájem. Jsou

  to spojenecké stroje. Máme zde dokonce dva

  Mustangy. A během první poloviny roku do to-

  hoto pomyslného letectva přibyly dva unikátní

  exempláře.

  Na počátku dubna 2025 přiletěl z Velké Bri-

  tánie do Prahy letoun Hawker Hurricane Mk.I.

  Jedná se o letoun P3351, který prošel bitvou

  o Francii, bitvou o Británii. Mimo jiné s ním

  létali američtí dobrovolníci v řadách 71. pe-

  ruti RAF. Poté jej obdrželo sovětské letectvo,

  v jehož službách byl tento Hurricane sestřelen,

  nouzově přistál a po mnoha desítkách let byl

  opět nalezen.

  Tým Prague Točná Airport se o letoun začal

  zajímat právě v době, kdy se v Británii připra-

  vovala jeho přestavba na dvoumístný stroj.

  K tomu naštěstí nedošlo a tento unikátní Hurri-

  cane byl pečlivě zrenovován do podoby legen-

  dárního stroje P3143 „NN

  -

  D“ 310. českosloven-

  ské stíhací peruti RAF z období bitvy o Británii.

  Veřejnosti byl představen na konci dubna, jak

  jinak než na letišti Točná. A za sebe musím

  konstatovat, že lepší novou identitu Hurricanu

  Mk. I naší jednotky bych nevybral. Velmi do-

  poručuji se seznámit s podrobnostmi o tomto

  projektu na stránce Prague Točná Airport.

  Druhým unikátem, který letos dorazil do

  Česka je Avro Anson Mk.I výrobního čísla

  MH120. Veřejnosti se představil na aviatické

  pouti v Pardubicích 1. června. Nese označení

  stroje K6183 náležícího do stavu 206. peruti

  RAF na počest osádky P/O L. H. Edwardse, kte-

  rá byla na počátku září 1939 sestřelena v boji

  s německým Heinkelem He 115. Pro českoslo-

  venskou leteckou historii má velký symbolic-

  ký význam, neboť na palubách Ansonů prošla

  výcvikem řada členů osádek bombardovacích

  strojů. Podrobnosti k tomu letounu najdete na

  stránce RAF Station Czechoslovakia včetně

  velmi poutavého videa s prohlídkou interiéru

  stroje. Je zrekonstruován s maximální mírou

  autentičnosti s ohledem na požadavky součas-

  ného letového provozu a komunikace.

  Velké díky směřují všem, kdo umožnili těmto

  dvěma strojům nalézt cestu do Česka. Doufám,

  že po mnoho let budou leteckém nadšencům

  i laické veřejnosti dělat radost a věřím, že do

  budoucna se řady českých warbirdů ještě roz-

  šíří.

  NOVÉ ČESKÉ WARBIRDY

  Foto: Petr Kolmann

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard92

  Červenec 2025

• Strana 93

  INFO Eduard

  93

  Červenec 2025

• Strana 94

  MODELARSKA VYSTAVA

  KDE: SPORTOVNÍ HALA,

  ŠKOLNÍ 36, DOBŘÍŠ

  PŘEJÍMKA MODELŮ: 8:00–10:00

  VSTUPNÉ: DOBROVOLNÉ

  BONUS: DOPOLEDNÍ VÝSTAVA VETERÁNŮ

  PŘIHLÁŠENÍ: CONTESTS.IPMSCZ.EU

  16. srpna 2025

  10.00– 15.00

  VÍCE INFORMACÍ:

  • WWW.FACEBOOK.COM/DOBRISMODEL • WWW.DOBRISMODEL.CZ

  • MODELARI.DOBRIS@GMAIL.COM • TEL. 728 074 851

• Úvodník

  Dobrý večer, vážení modeláři!

  Doba je bouřlivá a jak známo, situace nejen na bojišti se mění každou minutou. Sotva jsem v minulém Infu oznámil vydání F-18C s výlisky od Kinetiku, přišla série Jobových zvěstí, z nichž vyplynulo, že výlisky nedorazí včas na to, abychom stavebnici mohli vydat jako zářijovou novinku. Protože náš vydávací plán je až do konce roku plný, budeme mít trochu problém najít nový termín vydání. Ještě jsme ho nenašli, takže vám ho dnes neprozradím. Co vám prozradím je náhradník za Horneta, kterým je čtvrtkový Ju 88 A-4 s výlisky ICM. 

  Jinak jde vše víceméně podle plánu. Novinky na červenec jsou u obchodníků, jejich prodej jsme spustili i na našem e-shopu. Malý zádrhel máme s Bf 110 D, který je na e-shopu momentálně nedostupný, ale předpokládám, že bude zpět v prodeji do konce tohoto týdne. Důvodem je, že nám chybí tři plastové rámečky, které jsme nestihli nalisovat, protože naše lisovna je momentálně trochu přetížená požadavky na doplnění výlisků do stavebnic. Především musíme lisovat rámečky do nové čtvrtkové P-40N, které budeme balit tento týden, abychom mohli příští týden začít odesílat předobjednávky Royal Classů P-40N a zabalit zbytek těchto stavebnic pro obchodníky. Celkem na to potřebujeme něco přes 7 000 sad výlisků, a aby toho nebylo dost, potřebujeme ještě dalších 2 000 sad výlisků do Limitky s poněkud komplikovaným názvem 15 000, která je o tom slavném P-40N se spoustou výsostných znaků a emblémů jednotek používajících stíhačky firmy Curtiss všude po draku letounu. Tu máme připravenou jako jednu z položek pro letošní IPMS USA, které musí do Ameriky odletět nejpozději přespříští týden. Z toho vidíte, že máme stále co dělat a že se rozhodně nenudíme.

  Dále pracujeme i na formách pro podzimní novinky. Máme víceméně hotové všechny formy, celkem osm, na čtvrtkového MiGa-21F. Ještě nejsou všechny vyzkoušené, ale předpokládám, že to zvládneme do poloviny srpna. Ve výrobě jsou i formy pro S-199, které bychom měli mít připravené pro výrobu do začátku září. U MiGa-21F je už jasné, jak to bude s úvodní Limitkou, věnovanou službě tohoto typu v československém letectvu. Vyjde jako speciál s knihou od Martina Janouška, ta je napsaná, probíhají u ní jazykové a slohové úpravy a korektury, připravuje se sazba. Kniha bude vydaná v češtině, překlad do jiných jazyků dělat nebudeme. Začala i konstrukce obtisků. Předprodej začne v pátek 18. 7., skončí 31. 7. Velikost edice určíme podle výsledku předprodeje, kde se budou sčítat stavy předobjednávek z předprodeje na našem e-shopu a objednávek od obchodníků. To je stejný princip, jaký používáme u stavebnic vydávaných v řadě Royal Class. Plyne z toho, že si tuto stavebnici nemusíte nutně kupovat na našem e-shopu, ale můžete si ji později pořídit u svých obchodníků, pokud si ji ovšem vaši obchodníci objednají. Zároveň si tuto stavebnici nemusíte pořizovat jen proto, abyste měli MiGa-21F. Další stavebnice MiGu-21F se stejnými výlisky je naplánovaná jako listopadová novinka, která bude mít premiéru na E-dayi v Litoměřicích 3. a 4. října.

  Dostali jsme dotazy, zda bude v rámci předprodeje MiGu-21F možné objednat i S-199. Tato možnost se zdá logická, vzhledem k tomu, že S-199 by měl mít premiéru na E-dayi, což je jen nějaké dva týdny po odesílání předplacených MiGů. Přesto to možné nebude. Jde o to, že formy na S-199 budou dokončené a odladěné právě až na začátku září, a stejné je to i s obtisky, návodem a dalším příslušenstvím, které mohou být dokončené až po tom, co budeme mít k dispozici finální výlisky. A toto vše je prakticky nemožné stihnout do plánovaného termínu odesílání objednaných MiGů-21F. Samotnou S-199 stihneme dostat do krabic až na konci září, a když říkám na konci, tak to bude opravdu až někdy 30. září, možná dokonce až 2. října, těsně před E-dayem. Bude to napínavé, abychom S-199 měli na E-dayi, budeme se muset hodně, ale opravdu hodně snažit. O průběhu našeho snažení vás budeme samozřejmě průběžně informovat, a pokrok v našem snažení budeme i naživo ukazovat na různých akcích. Poprvé bychom chtěli S-199 i Miga-21F představit v Plzni na výstavě Plzeňský Velbloud, na začátku září pak na již tradičním setkání v Prostějově, a těsně před E-dayem ještě v Praze. Takže pokud si pak pojedete pro Mezky a Migy na E-day, rozhodně nebudete kupovat zajíce v pytli!

  V úvodníku minulého Infa jsem vám sliboval zahájení prodeje knihy o 100th Bomb Grpoup v červnu, a tento slib jsem bohužel nesplnil. Důvod je řekl bych administrativní. Ukázalo se, že nemáme v našem systému přenosu dat z e-shopu do účetního a fakturačního systému možnost nastavit DPH (VAT) pro knihy. Možná vám to přijde jako snadno řešitelná banalita, a asi to je i relativně snadno řešitelná banalita, ale právě takové banality dokáží způsobit značné škody. U nás v Česku to nějaký zásadní problém není, DPH na knihy máme nulové. Aspoň zatím, obávám se, že dřív nebo později nějakého ministra financí napadne, že je třeba s tím něco udělat a něco na tom vydělat. Aktuální problém je v geniálním systému OSS, což je účtování DPH z prodeje na e-shopu do států EU. Znamená to, že musíme při prodeji do jednotlivých států Unie zákazníkům účtovat DPH dané země, a celkově zákazníkům naúčtované DPH do každé země Unie jednou za 3 měsíce odvést. Platí se přes zúčtovací centrum, posílá se k tomu výkaz, kolik se má do té které země poslat peněz. Aby to nebylo snadné a firmy si náležitě užily vykazování, máme v Unii pro knihy 13 různých sazeb, nulovou českou sazbou počínaje a 18procentní maďarskou konče. Když tato šílenost, před lety vypukla, udělali jsme chybu a nechali jsme si do našich dvou propojených systémů doprogramovat možnost nastavit pro každou zemi jen jednu sazbu DPH. Možnost několika sazeb jsme tehdy tak nějak přehlédli, a teď jsme na to přehlédnutí dojeli. Úpravy jsme objednali, kolik to bude stát se raději neptejte, a kdy to bude hotové, odladěné a nasazené nevím, doufám, že do srpna by to mohlo být hotové. Tímto se vám omlouvám za svůj omyl, a slibuji, že prodej zahájíme okamžitě, jakmile bude tato prekérní situace vyřešena. To víte, předpisy, ty se musí dodržovat, pořádek musí bejt!

  To je jako s těmi hakenkrojcíčky. Ty v některých zemích na obrázcích být smějí, a v některých naopak být nesmějí. Jak to řešíme my už jsme vám vysvětlovali – k určité nelibosti zákazníků je na boxarty nedáváme vůbec. Teď se nám ale stala taková nemilá věc. Autor boxartu na Bf 110 D nám na ocasy obou letících Bf 110 D namaloval svastiky. Pěkné, dvojitě lemované, opravdu precizně provedené. Radost pohledět. Produktový manažer, který to měl zachytit, to nezachytil, dalších asi osm lidí, kteří si toho mohli všimnout, si nevšimli, což je poměrně nepravděpodobné, ale nepravděpodobné věci se zkrátka stávají, a tak máme krabice, na kterých je kolem dokola celkem osm hakenkrojců. Což je zralé na to ty krabice vyhodit a natisknout znovu. To je ovšem neekologické a neekonomické, proto se kolegové rozhodli ty hakenkrojce přelepit. Katka jim udělala lepíky, pěkné, kamuflované, a pánové krabice, u kterých se předpokládá prodej v EU, olepíkovali. Krabice, u kterých se předpokládá, že půjdou do zemí mimo Unii, respektive do zemí, kterým je nějaká svastika úplně ukradená, olepíkované nejsou. Už se těším, až je někdo ve skladu přehodí, a olepíkované krabice pošle do Japonska, a neolepíkované do Německa. A vy, přátelé, hlavně ty lepíky nestrhávejte. Jednak tím porušíte zákon, a jednak se připravíte o budoucí vzácnost. Víte, jak je to se známkami, nebo mincemi. Nejcennější jsou ty, které kdysi někdo natiskl s chybou, a tu pak nejlépe ještě přetiskl. Je tu jistá pravděpodobnost, že něco podobného nastane i u stavebnic. Takže tyhle olepíkované Bf 110 D berte jako velkou a úžasnou investiční příležitost! Samozřejmě nebude lehké je získat, jak si jistě pamatujete z úvodu této stati, Bf 110 D jsou momentálně vyprodané a nedostupné, a až zase budou dostupné, moc už jich k dispozici stejně nebude.

  Kdyby vám tohle přišlo podobné jako geniální tah s kryptoměnou Donalda Trumpa, tak ne, tak to opravdu není. Takové prachy jako na kryptu na hakenkrojcech nevyděláte, ani kdybyste jich na tu krabici narvali osmdesát osm.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc 

  
  

• PŘÍBĚHY Z IWODŽIMY:

  Tales of Iwojima, autor Piotr Forkasiewicz, stavebnice kat.č. 2152

  
  

  VERY LONG RANGE

   

  Text: Brian Walter

   

  VLR (Very Long Range) Mustangy VII Fighter Command United States Army Air Forces operující ze tří letišť na Iwodžimě dokázaly využít prodloužený dolet P-51D k letům nad japonské mateřské ostrovy a zpět. Jejich úkolem byly doprovody strategických bombardérů B-29 při náletech na Japonsko a vlastní útoky na pozemní cíle. Tuto údernou sílu tvořily 15th, 21st a 506th Fighter Group, které často vysílaly nad japonské cíle více než stočlenné skupiny letounů. Nečelily pouze nepříteli, ale také problematickému počasí, rizikovému prostředí na ostrově, chybějícím informacím o nepříteli, nedostatkům v zásobování, přesto vytrvaly a významně se podílely na vítězství v Pacifiku. Kromě 51 VLR misí nad Japonsko jejich činnost zahrnovala také 171 operací proti pozemním cílům na Boninských ostrovech a více než 10 000 hodin odlétaných při hlídkových letech v okolí Iwodžimy.

  15th FG byla ustavena před válkou a zapojila se do bojů při obraně Pearl Harboru během japonského útoku 7. prosince 1941. Původně byla určena k obraně Havajských ostrovů, v dalším období války pak létala s P-39 a P-40 v centrálním Pacifiku, včetně ostrovů Canton a Baker. Operační činnost v této části bojiště byla vcelku poklidná, intenzivnější bojovou činnost posléze jednotka absolvovala během operace Flintlock na Gilbertových a Marshallových ostrovech, v níž hrála jednu z hlavních rolí.

  Dva stroje North American P-51 Mustangs „Tiny Gay Babe“ a „Three of a Kind“ zaparkované na Iwodžimě.

  
  

  Na Iwodžimu se 15th FG, nyní složená z 45th, 47th a 78th Fighter Squadron, přesunula 7. března 1945, ještě před definitivním obsazením celého ostrova americkými silami. Prvním bojovým letem byla podpora pozemních jednotek námořní pěchoty na ostrově. Z Jižního letiště (letiště č. 1) začala jednotka podnikat bojové lety nad Boninské ostrovy ležící asi 150 mil severně od Iwodžimy. Tyto malé ostrovy, součást japonského území, zahrnovaly Čičidžimu, Hahadžimu, známé jsou i jako oblast, kde byl s TBF Avengerem sestřelen George H. W. Bush, pozdější prezident Spojených států amerických.

  K 15th FG se brzy připojila 21st FG, jejíž základnou bylo Centrální letiště (letiště č. 2). Ustavena byla v dubnu 1944, začleněny do ní byly 46th a 72nd FS (původně součásti 15th a 318th FG) a též nově zformovaná 531st FS. Po příchodu na Iwodžimu byla jednotka prohlášena za operační 24. března 1945. O pouhé dva dny později zažila 21st FG společně s 549th Night Fighter Squadron (NFS) pozemní útok zhruba 250 japonských vojáků na svoji základnu. 21st FG tento útok stál 14 padlých a 50 zraněných. Celkové ztráty u všech zasažených amerických jednotek činily 44 padlých a 88 zraněných. Krátce poté dostala 21st FG šanci oplatit úder nepříteli při prvním bojovém letu, když vyslala 32 P-51D k útoku na radarovou stanici na Čičidžimě.

  Dne 7. dubna 1945 byla podniknuta první VLR mise. Tato mise si připsala několik historických prvenství: šlo o nejdelší operační let nad vodní plochou k útoku na cíl, nejdelší misi podniknutou s P-51D Mustang a poprvé se na japonské obloze objevily stíhačky z pozemních základen. Operační let samotný byl doprovodem B-29 z 73rd Bomber Wingu, které bombardovaly tokijskou továrnu na motory Nakajima. Více než devadesát P-51D z 15th a 21st FG odstartovalo z Iwodžimy a připojilo se k navigačnímu B-29, který je dovedl k bombardovací formaci nacházející se nad pobřežím Japonska. Piloti Mustangů zůstávali s bombardéry, útočily pouze na japonské letouny, které ohrožovaly B-29. I tak si nárokovaly 21 zničených nepřátelských letounů, šest pravděpodobných sestřelů a deset letounů poškozených. Ztraceny byly pouze tři B-29, dvě sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo, jednu pak puma shozená na formaci bombardérů. Jak XXI Bomber Command, tak VII Fighter Command byly s výsledky operace velmi spokojeny.

  Řada Mustangů zaparkovaných podél Centrálního letiště číslo 2 na Iwodžimě 25. března 1945.

  
  

  Po uskutečnění dalších VLR letů nad Japonsko a útoků na pozemní cíle na Boninských ostrovech se do bojů zapojila 16. května 1945 také 506th FG, která čekala na dokončení Severního letiště (letiště č. 3). 506th FG byla ustavena v říjnu 1944 v Lakelandu na Floridě, speciálně pro VLR mise. Nová FG se skládala z 457th, 458th a 462nd FS a ihned zahájila nácvik dálkových letů. Jednotku tvořili bojem prověření veteráni, ve Státech působící instruktoři a nově přidělení piloti, kteří všichni před zahájením operační činnosti nalétali na P-51 velkou porci hodin. Po příchodu na Iwodžimu začala 506th FG okamžitě s prováděním hlídkových letů a 18. května vyslala 462nd FS dvanáct P-51D s podvěšenými 500 lb GP pumami k útoku na Čičidžimu. Kvůli počasí podnikla tato jednotka svou první VLR misi až o více než týden později. Dne 28. května 1945 vzlétlo 53 Mustangů k útoku na letiště Kasumigaura ležící poblíž města Mito na ostrově Honšú.

  Krátce poté, 1. června 1945, došlo k jedné z největších nebojových ztrát v historii VII Fighter Command. Všechny tři FG měly doprovázet svaz čítající vice než 400 B-29 při bombardování Ósaky. Celkem 148 P-51D ze všech tří jednotek odstartovalo z Iwodžimy, aby se připojily ke “kvočně”, B-29 zajišťující navigaci. Po 350 mílích letu narazily na obrovskou bouřkovou frontu. Kvůli nejisté navigaci, nezkušenému meteorologovi a také tlaku na pokračování mise (několik předešlých misí bylo pro špatné počasí přerušeno) byly Mustangy nadále vedeny vstříc smrtící frontě. Výsledkem bylo, že pouze sedmadvacet P-51D dokázalo provést plánovaný bojový let. Čtyřiadvacet pilotů s Mustangy bylo ztraceno, ani jeden z nich kvůli nepřátelské aktivitě.

  Personál VII Fighter Command tlačící Mustang směrem k místu stání. Červenec 1945, Iwodžima, Boninské ostrovy.

  
  

  Typická VLR mise se skládala ze společného úsilí několika částí ozbrojených sil. Každou zahájil let B-24 zaměřený na získání informací o počasí, podniknutý 6 až 10 hodin před plánovaným startem. Před hlavní formací, zhruba 100 mil, letěl B-29 monitorující aktuální meteorologickou situaci. Jakmile vzlétly Mustangy, nad Japonsko a zpět je vedl B-29 zodpovědný za navigaci, protože správná navigace nad rozsáhlými vodními pláněmi v jednomístném letounu byla prakticky nerealizovatelná. Několikrát tuto roli převzaly P-61 Black Widow, které Mustangy doprovázely z Iwodžimy zhruba hodinu, na místo setkání s bombardéry. P-61 rovněž doprovázely vracející se stroje, které se nepodílely na provedení mise. Na těchto letech participovaly také B-24 v roli letounů zabezpečujících rádiové spojení. Všechny tyto stroje často zajištovaly záchranu letců, kteří museli nouzově přistát či opustit letoun na padáku nad mořem. Podél trasy z Iwodžimy do Japonska a zpět mělo US Navy a Army Air Sea Rescue nejméně pět záchranných stanovišť. Tato stanoviště byla tvořena na hladině plujícími ponorkami na dvou až třech stanovištích nejblíž Japonsku, torpédoborci na zbylých stanovištích a ve vzduchu hlídkujícími letouny typu Dumbo. Když pilot Mustangu zjistil, že nedokáže kvůli poškození stroje či mechanické závadě doletět na Iwodžimu, mohl být naveden k nejbližšímu záchrannému stanovišti. Při každé misi byla vyčleněna čtveřice Mustangů, která poskytovala ochranu ponorce tvořící stanoviště úplně nejblíž k cíli, zhruba 10 mil od japonského pobřeží. B-29 zodpovědná za navigaci kroužila u pobřeží, dokud se u ní neobjevilo 15 až 20 Mustangů a poté zahájila cestu zpět na Iwodžimu. Jakmile se Mustangy dostaly dostatečně blízko k Iwodžimě, mohly jim v navigaci pomáhat P-61. Armádní obojživelná vozidla pak čekala na iwodžimských plážích, aby byly po ruce pilotům, kteří museli nouzově přistát v moři u pobřeží.

  Co se týká samotných letounů P-51D, všechny tři jednotky létaly na standardních P-51D-20-NA a P-51D-25-NA s několika modifikacemi vylepšujícími stroje pro VLR mise. Nejviditelnější a pravděpodobně nejdůležitější úpravou byl systém navádění Uncle Dog. Zdvojený anténní sloupek krátkovlnného naváděcího systému AN/ARA-8 byl montován na hřbetě trupu. Standardní anténní sloupek radiostanice AN-104-A se pak přesunul na spodek letounu, doprostřed před podvozkovou šachtu. “Kvočna”, B-29 zodpovědná za navigaci, vysílala paprsek směrem k Japonsku a od Japonska, systém instalovaný v P-51D jej dokázal zachytit a transformovat do zvukového signálu v podobě písmena morseovky – buď U, nebo D. Veden tímto signálem tak pilot nasměroval svůj stroj tak, aby ve sluchátkách slyšel stabilní tón těchto písmen a měl tak jistotu, že letí správným směrem. Signál pomáhající s navigací k ostrovu byl vysílán rovněž z Iwodžimy, z vrcholku hory Suribači. Zástavba systému Uncle Dog byla prováděna přímo u jednotek, poslední P-51D na Iwojimě jej dostal v půlce června 1945. S novým systémem se proto piloti museli seznámit až přímo u jednotek na Iwodžimě. Úpravou prošel také IFF vysílač SCR-695, který byl umístěn v kokpitu za standardní radiostanicí SCR-522. Pokud se tak stalo, baterie byla ze svého obvyklého místa za SCR-522 přemístěna do motorového prostoru. Na levou stranu motorového krytu před náběžnou hranu křídla pak byl přidán malý vstup vzduchu kvůli chlazení. P-51D byly vybaveny též systémem hlídání zadní polosféry AN/APS-13, ale řada pilotů jej vypínala a některé ze squadron jej demontovaly. Tento systém detekoval přítomnost letadla za vlastním letounem a pokud se tak stalo, rozsvítila se v kokpitu varovná kontrolka a zazněl zvonek. Kromě těchto úprav se pozemní personál potýkal s permanentní přítomností prachu a nečistot, zakrýval proto na P-51D co největší počet otvorů. Zakrývány byly ventilační otvory na přídi, hlavně kulometů, stejně jako otvory na vypadávání nábojnic na spodní straně křídla.

  Mustangy vracejí se z mise na nepřátelským územím, při rozchodu na přistání na letišti na Iwodžimě. Nad obzorem je vidět další letka. Mustangy jsou zaparkovány podél ranveje.

  
  

  Na VLR misích P-51D nosily vždy 110 či 165 galonové přídavné nádrže. Preferovány byly 110 galonové nádrže, 165 galonové nádrže byly používány hlavně v kombinaci s raketami a při výškovém krytí záchranných operací na moři. Kvůli jejich velkým rozměrům byly k jejich stabilizaci používány podpůrné desky. Ty byly vyráběny zejména na Iwodžimě, zpočátku na místě nalezené překližky. Dřevo se však vlnilo a kroutilo a nezaručovalo bezproblémové odhazování nádrží. Proto byl následně ke konstrukci desek pro 110 galonové nádrže použit kovový šrot. Protože se létalo především nad vodní hladinou, vyrobili Capt. Jim Tapp a Capt. Vic Mollan ze 78th FS odhazovatelnou záchrannou sadu, která později dostala kódové označení “Josephine”. Sada obsahující záchranný člun A-3, radiostanici pro přežití, dávku potravin a pití a výbavu pro vizuální signalizaci byla vložena do upravené 110gal nádrže. Tato nádrž byla odhozena, otevřela se a její obsah se na padáku snesl k sestřelenému pilotovi. Společně s přídavnými nádržemi a Josephine byly během útoků na pozemní cíle na Boninských ostrovech a během raných misí na podporu pozemních jednotek neseny také 500 lb GP pumy. V květnu 1945 několik squadron jako 78th a 531st začaly na své P-51D montovat závěsníky pro rakety. Nicméně, kvůli nedostatku raket je do konce války ani u jedné ze squadron nedostaly všechny Mustangy. P-51D mohly pod každou polovinou křídla nést trojici pětipalcových raket a 165gal nádrž, za cenu zvýšení aerodynamického odporu. Další překážkou, kterou museli piloti překonat, bylo zavedení zaměřovačů K-14A. Piloti neprošli žádným výcvikem v jejich používání a díly k těmto zaměřovačům nebyly dodávány dříve než ve druhé polovině léta 1945.

  Mezi 7. dubnem a 14. srpnem 1945 bylo uskutečněno celkem 51 Very Long Range misí, 41 úspěšných. Devět bylo zrušeno kvůli nepříznivému počasí a jednou se nepodařilo setkat s doprovázenými letouny. Počasí hrálo velkou roli, kromě devíti zrušených byla řada dalších misí odložena či změněna ještě než P-51D vůbec vzlétly. Ačkoliv průměrná doba trvání úspěšné VLR mise byla 7,3 hodiny, hlášení pilotů, kteří byli ve vzduchu déle než 8 hodin a přistávali s posledními zbytky paliva v nádržích, byla celkem obvyklá. Původním úkolem VII Fighter Command byly doprovody B-29 z Marian při náletech na Japonsko. Na provádění těchto misí byly jednotky VII FC vycvičeny a připraveny. Avšak po zahájení doprovodných VLR misí bylo jasné, že doprovody B-29 nebudou potřeba. Japonci totiž v průběhu léta 1945 nechávali své letouny na zemi, ukryté a v bezpečí, a na svazy B-29 obvykle japonské stíhačky neútočily. Japonci se tak patrně chovali proto, aby ušetřili své síly pro odražení předpokládané americké invaze na Japonské souostroví. Například 506th FG zaznamenala jen v jednom případě během doprovodné mise ve vzduchu maximálně 40 nepřátelských strojů operujících ve stejném čase ve stejném prostoru. Stalo se tak na začátku června, přičemž takto vysoká aktivita japonských stíhaček byla naprostou výjimkou. Z 51 VLR misí tak byly v červenci a srpnu pouze tři zaměřeny na doprovod. VII Fighter Command poté začalo používat P-51D k útokům na náhodné pozemní cíle. P-51D sice nebyly nejvhodnější platformou pro provádění takových útoků, ale se ctí odlétaly 39 VLR misí tohoto typu. Během svého poměrně krátkého válečného působení VII Fighter Command nastřádalo působivé skóre čítající 225 nepřátelských letounů zničených ve vzduchu, 56 sestřelů pravděpodobných a 119 poškozených strojů. Nárokovalo také dalších nepotvrzených 219 letounů zničených na zemi a 450 poškozených, stejně jako stovky plavidel, lokomotiv, železničních vagónů, budov, hangárů a radiových a radarových stanic. Tato čísla si bohužel vyžádala oběť v podobě životů 107 pilotů.

  Jak díky výše uvedeným výsledkům, tak i pro výjimečný způsob operačního nasazení, patří historie VII Fighter Command, jeho personálu i nasazených letounů P-51D Mustang k nejzajímavějším a nejpůsobivějším příběhům druhé světové války. 

  North American P-51 Mustang přistávající na letišti na ostrově Iwodžima po misi nad nepřátelském území. Červenec 1945. V pozadí je vidět dominanta ostrova, hora Suribači.

  
  

• Osud lietadla Gruppenkommandeura

  
  

  Text: Peter Kaššák

   

  Osudného 30. apríla 1940 stratila I./ZG 76 svojho prvého Gruppenkommandeura. Bol ním Hptm. Günther Reinecke, ktorý bol vo funkcii od 1. mája 1939 a viedol Gruppe v prvých bojoch druhej svetovej vojny. Počas bojového letu ho sprevádzal Oblt. Hans Jäger. O lete, ktorý absolvoval medzi 19:53 a 21:12, si Jäger do svojho denníka zapísal nasledujúcu poznámku: „Reinecke havaroval o 20:40, viditeľne zasiahnutý prenasledovaným bombardérom počas prízemného letu.“ Práve toto stretnutie s lietadlom Blenheimom RAF sa stalo pre Hptm. Reineckeho osudným. Krátko nato velenie I. Gruppe na desať dní prevzal Staffelkapitän 1. Staffel, Oblt. Werner Hansen. Hansena potom 11. mája 1940 nahradil Hptm. Werner Restemeyer.

   

  Fotografia 01 zobrazuje Wernera Restemeyera v hodnosti Oberleutnant, a teda bola vytvorená pred 1. augustom 1936, keď už bol povýšený na Hauptmanna, a samozrejme pred službou u I./ZG 76. Werner Heinrich August Restemeyer bol synom Wernera Restemeyera a jeho manželky Caroliny, ktorí žili v Höxteri. Mladý Werner ukončil gymnázium v ​​marci 1925 a v lete toho istého roku nastúpil do „Sicherheitsdienst“ (bezpečnostnej služby). Dňa 15. októbra 1928 sa zúčastnil praktického výcviku pre Lufthansu v Staakene. V januári 1931 absolvoval Beobachterschule vo Warnemϋnde a v septembri toho istého roku už bol v hodnosti Fähnricha. Od augusta 1936 zastával hodnosť Hauptmanna v rôznych funkciách Staffelkapitäna 2./Kü.Fl. JGr. 136, 2./JG 134, 2./JG 142, 2./ZG 142, 2./ZG 26. Vypuknutie vojny ho zastihlo v Jagdfliegerschule Schleissheim, ale čoskoro bol prevelený k II.(J)/Tr.Gr. 186. V decembri sa vrátil k 2./ZG 26 a krátko pôsobil ako Gruppenkommandeur I./ZG 26. Dňa 14. decembra 1939 bol zranený v boji pri zrážke s jedným Blenheimom nad Borkumom. Po rekonvalescencii koncom januára 1940 sa pripojil k I./ZG 76.

  Ako Gruppenkommandeur I./ZG 76 dostal Hptm. Restemeyer lietadlo s príslušným označením. Jeho Messerschmitt Bf 110 W.Nr. 3156 verzie D mal nainštalovanú modifikáciu R1, ktorou bola podtrupová palivová nádrž nazývaná „Dackelbauch“. Lietadlo nieslo kód „M8+AB“ v súlade so štandardmi Luftwaffe pre lietadlá Stabu a ako také malo pred kódom na trupe aj dvojitý klin („Doppelwinkel“). Fotografie 02 (kredit Marek Žatkovič), 03 a 04 zobrazujú toto lietadlo pred 29. májom 1940. Na trupe je možné rozpoznať individuálne písmeno lietadla „A“ v zelenej farbe orámované bielou farbou.

  Dňa 29. mája 1940 sa I./ZG 76 opäť stretla so stíhačkami RAF. Pre nich to bolo prvýkrát, čo čelili moderným Hurricanom. Dvadsaťšesť bombardérov od II./KG 30, I./KG 26 a KGr. 100 smerovalo skoro večer k anglickým lodiam pri Narviku. Eskorta pozostávala zo štyroch Bf 110 od I./ZG 76, ktoré vyštartovali o 18:00. Cestu im skrížilo deväť Hurricanov zo 46. Perute, ktorých prioritou bola obrana lodí. Britským stíhačom sa podarilo zostreliť tri nemecké bombardéry. Ich ďalšou obeťou sa stal jeden z eskortujúcich Bf 110. F/S Shackley zostrelil Bf 110 zo štábneho roja I./ZG 76. Nemecká stíhačka sa zrútila v plameňoch západne od Skaarlandu. Jej posádka unikla pomocou padákov. Pilot Oblt. Hans Jäger, ktorý pri incidente prišiel o oko, a jeho Bordfunker Uffz. Helmut Feick boli zajatí. O nejaký čas neskôr boli poslaní do zajateckého tábora v Kanade.

  Počas stretu sa pilotom Hurricanov podarilo zasiahnuť ďalší zo sprievodných Bf 110. Aj ten patril štábu I./ZG 76 a pilotoval ho nový Gruppenkommandeur Hptm. Werner Restemeyer. Pilot núdzovo pristál v Trondheime so svojim poškodeným lietadlom Bf 110 D-0/R1 W.Nr 3156 „M8+AB“. Zraneného Bordfunkera Uffz. Wernera Eicherta vytiahli z kabíny lietadla muži pozemného personálu. Prvé stretnutie s Hurricanami nebolo pre I./ZG 76 teda najlepšie.

  Fotografie 05a a 05b zobrazujú Bf 110 „M8+AB“ veliteľa Wernera Restemeyera na opravárenskej stanici leteckej základne Vaerlose v júni 1940. Aby sme potvrdili, že táto fotografia bola urobená v júni 1940, musíme poukázať na ďalšie lietadlo v pozadí. Je to Bf 110 D-0 W.Nr. 3135 „M8+FH“ z 1./ZG 76, ktoré pristálo na bruchu 2. júna 1940 v Ekne (fotografia 06 od M. Žatkoviča) a tiež čaká na opravu. Fotografia tohto lietadla po oprave je jednou z najznámejších fotografií ZG 76 z prvého obdobia existencie jednotky, ktorá pochádza Bundesarchívu (fotografia 07). Zobrazuje Bf 110 opäť na kolesách, pričom poškodená palivová nádrž „Dackelbauch“ bola odstránená a lietadlo čaká na montáž novej nádrže.

  Ale aby sme sa vrátili k „M8+AB“, ďalšia dostupná fotografia tohto lietadla, fotografia 08, zachytáva „čiernych mužov“ pozemného personálu počas vyzdvihovania poškodeného „M8+AB“ W.Nr.3156, aby bol pripravený na opravu a inštaláciu novej palivovej nádrže „Dackelbauch“ vo Vaerlose.

  Medzitým pokračovali veľmi ostré konfrontácie I./ZG 76 so stíhačkami RAF, ktoré vyvrcholili 15. augusta 1940. Adlertag bol nepochybne pre ZG 76 čiernym dňom. Plánovači Luftwaffe predpokladali, že jednotky RAF budú úplne vyčerpané masívnymi útokmi na juhu a juhovýchode Anglicka. V ten istý deň bol plánovaný rozsiahly útok, ktorý mal byť namierený na severovýchodné pobrežie Anglicka. Útok mali vykonať sily Luftflotte 5, dislokované v Nórsku a Dánsku. Velenie Luftwaffe predpokladalo útok do nechránenej oblasti Anglicka. Šesťdesiattri He 111 od KG 26 malo zaútočiť na letiská Dishforth a Linton-on-Ouse. Dvadsaťjeden lietadiel Bf 110D-1/R-1 s dlhým doletom od I./ZG 76 vzlietlo z letiska Stavanger okolo 11:35 s úlohou sprevádzať vyslané Heinkely. Radaroví operátori RAF v správnom čase odhalili blížiace sa nebezpečenstvo. Nemecké velenie sa prepočítalo. V oblasti sa nachádzalo niekoľko stíhacích letiek, ktoré dopĺňali sily po predchádzajúcich júlových bojoch. Konečný počet päťdesiatšesť Hurricanov a Spitfirov zo 41., 72., 79., 605. a 607. letky vzlietli proti nemeckému náletu. Obloha bola plná lietadiel.

  V takomto súboji si príslušníci 2. a 3. Staffel ZG 76 pripísali jedenásť víťazstiev. Poručík Helmut Woltersdorf si pripísal dvojitý úspech, keď ako svoje siedme a ôsme víťazstvo zostrelil východne od Blythu dva Spitfiry. Dvojitý úspech hlásil aj poručík Reinhold Eckart nad Flamboroughom. Hoci posádky I. Gruppe skórovali, straty boli oveľa vyššie. Preživší z akcie, Bordfunker Otto Dombrowsky od 2./ZG 76, zhrnul udalosti toho dňa takto:

  „Bol to čierny deň pre I./ZG 76. Utrpeli sme ťažké straty. Naše rozkazy: misia proti Anglicku ako ochrana pre He 111. Gruppenstabschwarm s veliteľom Wernerom Restemeyerom letel v zadnej časti formácie, aby zasiahol tam, kde boli najväčšie problémy. Ale nedostali šancu. Ďaleko pred pobrežím nás prekvapili Spitfiry a Hurricany, ktoré na nás zaútočili v prevahe.

  Gruppenstabschwarm bol prvý, ktorý sa dostal do boja. Videli sme, ako boli rozbití a Hptm. Restemeyer bol zostrelený. Museli sme zostať s bombardérmi a aj my sme sa následne zapojili do boja. Náš ochranný kruh sa rozpadol a zhora a zľava na nás zaútočil Hurricane. Kričal som na svojho pilota Obrt. Gustava Uellenbecka, aby sa uhol doľava, a podarilo sa mi úspešne spustiť paľbu na Hurricane, ktorý sa prudko zrútil doľava s dymovým chvostom. Keď sme sa vrátili do Aalborgu, napočítali sme 24 dier po guľkách. Kompas, vybavenie, antény – všetko bolo rozstrelené.“

  Dráma na oblohe pokračovala. Bf 110 Gruppenkommandeura bol zostrelený v boji so Spitfirami 72. perute a zrútil sa do mora neďaleko Durhamu. Gruppenkommandeur Hptm. Werner Restemeyer a jeho Bordfunker Werner Eichert zahynuli takmer okamžite, ako uvádzajú niektoré zdroje, pretože jeho podrtupová nádrž na Bf 110 „M8+AB“ explodovala po zásahu nepriateľských lietadiel. Zahynul aj tretí člen posádky ich Bf 110, Hptm. Ernst-August Hartwich (fotografia 09), člen Funkhorchkomp. X Flieger Korps, lietajúci ako špeciálny pozorovateľ. Najprv bol registrovaný ako zajatec, ale neskôr sa jeho stav zmenil na mŕtvy.

  Zobrazená fotografia č. 10 je jednou z posledných známych fotografií veliteľa Wernera Restemeyera. Zomrel 13 dní pred svojimi 34. narodeninami, 15. augusta 1940. Dňa 1. júna 1941 bol posmrtne povýšený na majora, ale až 1. augusta 1944 bol oficiálne zaradený medzi nezvestných v akcii. Zrejme sa čakalo, či sa neozve zo zajatia…

   Príbeh lietadla „M8+AB“ W.Nr. 3156 sa však zdá byť trochu iný, ako by sa dalo predpokladať. Neautorizovaná fotografia 11 z aukcie na eBay zobrazuje Bf 110 D s W.Nr.3156 a čiastočným kódom „M8+“. Pod krídlami tohto lietadla však môžeme rozpoznať písmeno „D“. Domnievame sa, že sa jedná o „M8+DB“. To by viedlo k záveru, že Hptm. Restemeyer sa v tomto lietadle W.Nr.3156 dňa 15. augusta 1940 nestratil. Je veľmi pravdepodobné, že po svojej májovej nehode dostal Gruppenkommandeur nové lietadlo s kódom „M8+AB“, ktoré môže byť to, ktoré je zobrazené na fotografii 12, a jeho starý stroj W.Nr. 3156 bol premenovaný na „M8+DB“, nejaký čas používaný v rámci Stabu I./ZG 76 a pravdepodobne prežil svojho pôvodného pilota.

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Námorný dron zničil ruskú stíhačku

  
  

  Text: Miro Barič

   

  V dnešnom pokračovaní seriálu sa zameriame na obdobie od 1. 5. do 31. 5. Obe strany v ňom stupňovali dronovú vojnu, Rusko najmä v druhej časti sledovaného obdobia. Ukrajincom sa zas podarilo zase niečo prelomové. Ako prví na svete zostrelili raketou z námorného dronu nadzvukovú stíhačku – a hneď dve naraz.

   

  V predchádzajúcom období sa objavilo viacero videí, ktoré zachytávajú úspešné ukrajinské útoky na ruské radary a protivzdušné raketové systémy. Ukrajinci z toho zrejme usúdili, že ruská protivzdušná obrana je oslabená a v noci zo štvrtka 1. 5. na piatok 2. 5. podnikli rozsiahly dronový útok na námorné i letecké základne na Kryme. Explózie sa ozývali zo Sevastopoľa, Džankoj, Saki, Novofedorivky a ďalších miest. Ukrajinské drony útočili aj opačným smerom. V ruskom Stavropoľskom kraji, 450 km od frontovej línie, zasiahli základňu č. 33443 s názvom Zvezda, ktorú ruská vojenská tajná služba GRU používa na zachytávanie elektronickej komunikácie západných satelitov.

  Podobný útok pokračoval aj ďalšiu noc z 2. 5. na 3. 5. Ukrajinci vypustili vyše 170 dronov, tri strely s plochou dráhou Neptun a osem striel Storm Shadow. V akcii bolo aj 14 námorných dronov Magura. Zasiahnutý bol Krym a Rostovská, Krasnodarská, Brianská, Belgorodská a Krasnodarská oblasť v Rusku. Jedným z hlavných cieľov bola námorná základňa v Novorossijsku. A práve tam sa to stalo.

   

  Magura dostala AIM-9X

  Skupina 13 ukrajinskej vojenskej rozviedky GUR úspešne používa námorné drony Magura už nejaký čas. Spočiatku s nimi útočila len na lode, ale Rusko začalo proti námorným dronom nasadzovať vrtuľníky a neskôr i stíhačky. Magury tak dostali guľomety a neskôr aj protivzdušné rakety. Skupina 13 tak má na konte 17 zasiahnutých námorných i vzdušných cieľov, z ktorých bolo 15 zničených. Okrem lodí sú medzi zničenými aj dve helikoptéry Mi-8 a najnovšie aj dve stíhačky Su-30.

  Tento námorný dron existuje vo viacerých verziách. Magura V5 je určená na ničenie lodí, Magura V7 nesie guľomety a rakety. Verzia V7 je výrazne väčšia, má dĺžku 7,2 metra a hmotnosť 3 400 kg, čo je o dve tony viac ako model V5. Väčšie rozmery umožňujú zvládať aj väčšie vlny a väčšie nádrže nafty zas predĺžili dosah zo 450 na 800 námorných míľ, čo je okolo 1 500 km. Maximálna rýchlosť člna je 39 uzlov.

  Kým predtým niesla Magura rakety R-73 sovietskej výroby, pri spomínanej misii bola vybavená najnovšími raketami AIM-9X Sidewinder americkej výroby. S touto raketou v noci 2. 5. nad Čiernym morom pri Novorossijsku dron Magura V7 zasiahol lietadlo Su-30SM zo 43. samostatného útočného pluku ruského námorného letectva. Obaja piloti sa katapultovali a z mora ich vylovila civilná nákladná loď, ktorá práve plávala okolo. Na druhý deň ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj informoval, že zostrelené boli dve ruské stíhačky Su-30. Jedna pri Novorossijsku a jedna nad Krymom.

   Námorné drony Magura. Vľavo verzia V7, vpravo menšia V5.

  Detail na umiestnenie rakiet AIM-9X Sidewinder na drone Magura V7.

  Zostrel Su-30SM pri Novorossijsku očami kamery námorného dronu Magura V7.

  
  

  Ukrajinské drony v akcii

  Ďalší veľký ukrajinský útok prišiel v stredu 7. 5. Zapojilo sa doň až 447 dronov a striel s plochou dráhou letu. Zasiahnuté boli dôležité vojensko-priemyselné ciele – továreň na výrobu raketometov v Tule či závod na optické vlákna v Saransku. Drony dopadli aj na letiská Kubinka a Šajkovka. Veľký ekonomický dopad malo aj uzavretie civilných letísk. Týkalo sa to nielen všetkých štyroch letísk v Moskve, ale aj tých v Samare, Volgograde, Nižnom Novgorode a v Perme. Cestujúci na nich čakali aj pol dňa a na dráhach sa tvorili dlhé rady lietadiel čakajúcich na povolenie k odletu.

  Úspešný útok sa podaril v nedeľu 11. 5., keď ukrajinské rakety zasiahli ruské veliteľské stanovište v Rylsku ´v Kurskej oblasti. Podľa svedectiev miestnych obyvateľov si úder vyžiadal veľký počet obetí z radov ruských vojakov. Medzi zabitými bola aj zástupca veliteľa 40. gardovej brigády námornej pechoty, plukovník Alexander Danilov. Tento veterán zo Sýrie bojoval proti Ukrajine od začiatku invázie v roku 2022 a bol nositeľom titulu Hrdina Ruskej federácie.

  V noci na piatok 16. 5. Ukrajinci útočili na viaceré letiská a muničné sklady na Kryme. Sklad v Perevalne explodoval ešte dlho po útoku. V nedeľu 25. 5. ukrajinské drony zasiahli letisko Migalovo v Tverskej oblasti. Ruská protivzdušná obrana počas útoku takmer zostrelila civilné lietadlo.

  Veľký útok podnikli Ukrajinci v stredu 28. 5., keď na Rusko vyslali okolo 300 dronov. Zasiahnutá bola továreň Kronštadt v meste Dubna pri Moskve, ktorá produkuje viaceré typy dronov a tiež závod N. P. Fedorova v rovnakom meste, ktorý vyrába diely pre lietadlá a strely s plochou dráhou letu. Do tretice dostala v meste Dubna zásah spoločnosť Raduga, ktorá vyrába rakety a strely série Ch pre ruské letectvo. Cieľom bol aj podnik v Zelenograde, ktorý vyvíja a vyrába mikroelektroniku.

   Tento záber ukrajinského Su-25 s bombami AASM Hammer vznikol už začiatkom tohto roka. Ukrajina tieto bomby používa čoraz viac.

  Trosky ruského veliteľského stanovišťa v Rylsku v Kurskej oblasti.

  
  

  Rusi zasiahli civilný minibus

  Rusi sa pri svojich útokoch spočiatku rozbiehali pomalšie, no na konci sledovaného obdobia ich eskalovali na nebývalú úroveň. Napríklad v utorok 13. 5. podnikli jeden z najmenších útokov do začiatku vojny, keď na Ukrajinu vyslali iba 10 dronov. Všetky zostrelila ukrajinská protivzdušná obrana. Padajúce trosky jedného dronu zranili staršieho muža.

  Už o pár dní, v sobotu 17. 5. však Rusi vykonali ďalšie zverstvo. Dron Lancet v blízkosti mesta Sumy zasiahol civilný minibus. Ten evakuoval ľudí utekajúcich pred ruským útokom v pohraničnej oblasti. Deväť osôb zahynulo na mieste, väčšinou išlo o staršie ženy. Medzi mŕtvymi je však aj trojčlenná rodina – otec, matka a dcéra. Ďalších sedem osôb skončilo v nemocnici s popáleninami a fraktúrami. Všetky obete boli civilisti. Dron Lancet je navádzaný opticky prostredníctvom kamery, takže nešlo o žiadny omyl – operátor presne vedel, že útočí na civilné vozidlo a napriek tomu ho zámerne zasiahol.

  Operátor ruského dronu Lancet zaútočil na civilný minibus v Sumskej oblasti a zabil deväť ľudí.

  
  

  V stredu 21. 5. zasiahla ruská raketa ukrajinské vojenské cvičisko v Sumskej oblasti. Ukrajina potvrdila úmrtie 6 vojakov a zranenie 10 ďalších. Rusko tvrdí, že zabilo 70 vojakov, zničilo muničný sklad a 10 kusov techniky – čo ale nedokazujú ani ruské videá z útoku. Každopádne, pre Ukrajinu je to veľký problém. K útokom na cvičiská a zbytočným úmrtiam vojakov dochádza príliš často. Zdá sa, že velitelia sú nepoučiteľní a v dobe prudko sa vyvíjajúcej dronovej hrozby nedbajú na základnú bezpečnosť. To je však systémová chyba.

  Následné ruské útoky už mali jediný cieľ – šíriť teror medzi civilným obyvateľstvom. V noci na sobotu 24. 5. sa Kyjev stal cieľom jedného z najväčších náletov od začiatku vojny. Rusi vyslali 14 balistických rakiet a 250 dronov. Ukrajinská obrana zostrelila 6 rakiet a 128 dronov. Ďalších 117 dronov sa zrútilo – buď boli rušené elektronicky, alebo išlo o klamné ciele na zahltenie PVO. Zasiahnuté boli okrem iného bytové domy a obchodné centrum. O život prišlo 13 ľudí a viac ako 50 bolo zranených.

  Hneď ďalšia noc na nedeľu 25. 5. bola ešte horšia. Rusi vyslali na Ukrajinu 298 dronov a 68 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Ukrajinská PVO zničila 45 striel a rakiet a 139 kamikadze dronov. Ďalších 127 dronov sa zrútilo bez zásahu obrancov. Tie projektily, ktoré dopadli na ukrajinské mestá, zabili 12 ľudí vrátane troch detí. Ďalších 70 bolo zranených.

  Masívne nočné nálety pokračovali aj tretiu noc po sebe. V pondelok 26. 5. Rusi zaútočili až 355 kamikadze dronmi a deviatimi strelami s plochou dráhou letu. Cieľom bolo až 13 ukrajinských oblastí. Ukrajinská PVO zostrelila všetky strely a 288 dronov. Čoraz častejšie sa však objavujú správy, že Ukrajine sa míňajú rakety zem-vzduch. Aj to môže byť jedným z cieľov stupňujúcich sa ruských náletov. Hlavným cieľom je však vyvíjanie nátlaku na Kyjev a jeho západných spojencov. V sledovanom období sa totiž v tureckom Istanbule uskutočnilo prvé kolo priamych rokovaní medzi Ruskom a Ukrajinou. Moskva tam však vyslala len bezvýznamných úradníkov, ktorí namiesto prímeria žiadali v podstate kapituláciu Ukrajiny, a keď s tým nesúhlasila, tak sa jej vyhrážali stupňovaním útokov. Jediným cieľom Ruska tak nie je mier, ale naťahovanie času, aby mohlo pokračovať v dobyvačnej vojne.

   Toto je len zlomok následkov ruských útokov na ukrajinské mestá v sledovanom období. Fotografie zverejnila ukrajinská záchranná služba. Jej príslušníci sa často stávajú terčom tzv. dvojitých útokov. Ide o úmyselný úder na to isté miesto v civilnej zástavbe s cieľom zabiť záchranárov..

  
  

  Dodávky F-16 a AASM Hammer

  Na pozemnom fronte podniklo Rusko útok na Sumskú oblasť. Napriek intenzívnym bojom sa však ďaleko od hraníc nedostalo a ukrajinskí vojaci navyše stále podnikajú výpady do susednej ruskej Kurskej oblasti. Ukrajinským obrancom v Sumskej oblasti účinne pomáha letectvo s francúzskymi navádzanými bombami AASM Hammer, ktoré sa ukazujú ako veľmi efektívne. Aspoň v tomto smere sa objavilo viacero pozitívnych správ pre Ukrajinu. Francúzsko oznámilo, že tento rok vyrobí a dodá Ukrajine 1 200 kusov týchto bômb. Pre porovnanie, vlani bolo vyrobených 830 kusov. Francúzsko aktuálne dodáva Ukrajine okolo 50 bômb AASM Hammer mesačne. Dosah tejto zbrane je vďaka prídavnému raketovému pohonu okolo 70 km a je odolná proti ruským pokusom o rušenie jej navádzania.

  Zároveň Holandsko v sledovanom období dodalo ukrajinskému letectvu posledné z 24 sľúbených stíhačiek F-16. Nórsko, ktoré pôvodne sľúbilo len šesť kusov, oznámilo, že Ukrajine poskytne dokopy 14 lietadiel F-16. Časť z nich už bola dodaná, zvyšok príde do konca tohto roka. Dánsko sľúbilo 19 lietadiel a aj ich dodalo ako prvé. Mešká len 30 kusov, ktoré má dodať Belgicko. To totiž čaká na zaradenie nových amerických stíhačiek F-35 do služby. Belgicko však v máji potvrdilo, že ešte tento rok dodá niekoľko vyradených F-16 na náhradné diely a budúci rok začne dodávať aj bojové stroje.

  Stíhačky F-16 majú pre Ukrajinu cenu zlata. Pri nedostatku rakiet protivzdušnej obrany musí nasadzovať na obranu svojich miest v čoraz väčšej miere aj lietadlá. Rakúsky vojenský odborník Tom Cooper uvádza, že ukrajinskí piloti musia často štartovať aj dvakrát za noc. Stíhačky sú schopné zostreliť kamikadze drony i strely s plochou dráhou letu, nejde však o misie bez rizika. Pri jednej takej prišlo ukrajinské letectvo v sledovanom období už o tretiu stíhačku F-16. Prvá bola stratená ešte minulý rok krátko po dodaní a zrejme sa stala obeťou vlastnej protivzdušnej obrany. Druhá bola zostrelená tento rok v apríli a tentoraz ju mal na svedomí ruský systém, zrejme S-400. V oboch prípadoch piloti zahynuli.

   Pri nedostatku systémov protivzdušnej obrany sa proti ruským dronom a strelám osvedčili aj staršie rakety MIM-23 Hawk.

  
  

  Straty lietadiel

  Tentoraz došlo ku strate spojenia s F-16 v piatok 16. 5. o 03.30 ráno. Pilot zasahoval proti ruským strelám s plochou dráhou letu. Tri vzdušné ciele zničil a na štvrtom pracoval s palubným kanónom, keď ohlásil núdzovú situáciu. Lietadlo nasmeroval mimo obývanej oblasti a úspešne sa katapultoval. Na zemi ho veľmi rýchlo našiel pátrací a záchranný tím a bezpečne ho evakuoval. Príčinu havárie vyšetrujú, niečo však napovedá zmienka o tom, že pilot na štvrtý cieľ útočil kanónom. To znamená, že bol veľmi blízko a jeho stroj mohli zasiahnuť úlomky zničenej strely s plochou dráhou letu. Nebolo by to prvýkrát, ukrajinské letectvo už takto prišlo o viacero stíhačiek MiG-29 a Su-27.

  Okrem tejto F-16 prišla Ukrajina v sledovanom období len o civilné stroje. Okolo 23. 5. Rusi napadli balistickou raketou poľnohospodárske letisko Kyslyčuvata v Dnipropetrovskej oblasti. Zničili na ňom tri dvojplošníky An-2. Z ruskej strany išlo o totálne zbytočný útok. Podľa satelitných snímok sa tieto vojensky bezvýznamné lietadlá nepohli zo svojho miesta od začiatku vojny a pravdepodobne neboli schopné letu.

  Stránka The Military Watch v sledovanom období zverejnila aj zábery následkov útoku ruských dronov na hangár civilného aeroklubu na letisku Žytomyr. 120 km západne od Kyjeva. K nemu došlo už v predchádzajúcom mesiaci, 27. 4. 2025. Tri alebo štyri vrtuľové lietadlá boli pri tom zničené a ďalších päť-šesť bolo poškodených. Zničené boli Pipistrel Virus SW 100 s registráciou UR-HUNT, Flight Design CTSW s registráciou UR-GIK a PZL-110 Koliber 150A s americkou registráciou N150AQ. Ďalšie lietadlo s americkou registráciou N56131, Piper PA-32-260 Cherokee Six, bol zrejme neopraviteľne poškodený. Oba posledne menované stroje patrili nemeckej spoločnosti QualitAir a na Ukrajine zrejme uviazli. Až doteraz.

  Aj Rusko utrpelo aj ďalšie straty okrem už spomínaných Su-30 zostrelených námornými dronmi Magura. V piatok 23. 5. okolo 14.00 sa pri Naryškine v ruskej Oriolskej oblasti zrútil vrtuľník Mi-8. Helikoptéra bola na misii, počas ktorej mala loviť ukrajinské drony. Celá trojčlenná posádka zahynula. Tvorili ju major Andrej Silantjev, kapitán Ruslan Žvanko a poručík Jegor Bučnev.

  Medzi straty možno zarátať aj helikoptéru Ka-52, ktorú v utorok 20. 5. nainštalovali pri bráne Vyššej leteckej školy v Syzrani v ruskej Samarskej oblasti. Vrtuľník bol poškodený v bojoch na Ukrajine a tak ho poslali do Ruska do opravy. Poškodenia však boli príliš rozsiahle a tak ho vyradili. Dostal číslo 85 a v Syzrani má pripomínať 85. výročie založenia školy. 

  Následky útoku ruských dronov na hangár civilného aeroklubu na letisku Žytomyr, ku ktorému došlo ešte 27. 4. 2025.

  Tento ruský vrtuľník Ka-52 bol neopraviteľne poškodený na Ukrajine a tak skončil ako pomník pri bráne Vyššej leteckej školy v Syzrani v ruskej Samarskej oblasti. 

  Mirage 2000

  Ukrajinský Black Hawk v akcii.

  Záber z videa na pôvodne český vrtuľník Mi-24.

• Tsukuba Kaigun Kōkūtai

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 82218

   

  Letouny japonské námořní letecké skupiny Tsukuba (Tsukuba Kaigun Kōkūtai) patrně řada modelářů zná díky charakteristickému znaku „Tsu“ na svislých ocasních plochách. Tato výcviková Kōkūtai prošla během své služby řadou organizačních změn. V závěru války ze svých řad vyčlenila stíhací jednotku pro obranu mateřských ostrovů a také několik jednotek kamikaze.

  Její historie započala na letišti Tomobe severozápadně od jezera Kasumigaura v prefektuře Ibaraki. Na počátku 30. let byla základna vybudována na území zaniklé ovčí farmy. Dříve z této plochy operovaly různé armádní a námořní jednotky. Z nové základny začal v létě 1934 operovat detašmán výcvikové jednotky Kasumigaura Kōkūtai. Detašmán prováděl základní úroveň leteckých zkoušek, po nichž byli úspěšní letečtí žáci z řad absolventů námořní akademie i poddůstojníci zařazeni k pokračovacímu výcviku.

  V prosinci 1938 byla z detašmánu v Tomobe založena nová výcviková námořní jednotka, Tsukuba Kōkūtai. Z jejího detašmánu na letišti Hyakurihara o rok později vznikla Hyakurihara Kōkūtai.

  V březnu 1944 došlo v souvislosti s Tsukuba Kōkūtai k významné reorganizaci. Její zaměření se změnilo na operační výcvik na bojových letounech, a proto převzala výzbroj od zrušené Ôita Kōkūtai. Současně své dosavadní cvičné letouny odevzdala jiné námořní jednotce, Tsukijō Kōkūtai.

  Jedním z mnoha velitelů Tsukuba Kōkūtai byl od července 1944 nám. kpt. Chujirō Nakano, který dříve velel Kōkūtai 201 při obranných bojích v oblasti Rabaulu. V přechodu na výcvik na bojových strojích měl klíčovou roli také korv. kpt. Yasushi Yokoyama. V červenci 1944 převzal v Tsukuba Kōkūtai funkci vedoucího výcviku.

  S přechodem na jednomístné a dvoumístné letouny Zero již nárokům nové techniky nestačila travnatá plocha letiště Tomobe, a proto se jednotka přesunula na základnu Misawa. V druhé polovině roku 1944 obdržela Tsukuba Kōkūtai také stíhací letouny Shiden (George 11) a v listopadu vytvořila stíhací jednotku, jejíž piloti byli vybráni z řad instruktorů. Tato jednotka poprvé proti nepříteli zasáhla 9. ledna při náletu bombardérů B-29 na Tokio, ale nepodařilo se žádný sestřelit.

  V polovině února jednotka obdržela další stíhací letouny Zero, celkem 24 a v té době měla provozuschopných devět letounů Shiden. Ve stejném období se letci z Tsukuba Kōkūtai střetli s letouny US Navy během náletů na Kantō 16. a 17. února. Při ztrátě čtrnácti vlastních strojů japonští letci během dvou dnů nárokovali jedenáct sestřelených amerických letounů. Během obdobného střetnutí, 25. února, v souboji s letci US Navy ztratila Tsukuba Kōkūtai osm letounů a ohlásila pět vítězství. Po boji jí zbylo jen devět provozuschopných stíhacích letounů.

  Ve stejném období dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz vytvořit speciální útočnou jednotku letců kamikaze. Výcvik nejdříve probíhal u Kashima Kōkūtai a na konci března bylo zformováno osm speciálních útočných jednotek.

  Z řad Tsukuba Kōkūtai bylo 30. března vyčleněno také 12 letounů, které se přesunuly na základnu Izumi. Jejich úkolem bylo poskytnout letecké krytí bitevní lodi Yamato během operace Ten-Ichi go, jednosměrné plavbě k Okinawě ve dnech 6. a 7. dubna 1945. Během ní byly nasazeny japonské letouny ke klasickým i kamikaze útokům proti spojeneckým plavidlům, která bitevní loď Yamato pronásledovala. Zasaženy byly letadlová loď USS Hancock, bitevní loď USS Maryland a těžce byl poškozen torpédoborec USS Bennett.

  Současně byla zahájena kamikaze kampaň Kikusui I proti plavidlům v okolí Okinawy. Již v její první den, 6. dubna, se na kamikaze útocích podílela speciální útočná jednotka z Tsukuba Kōkūtai. Celkem bylo do června 1945 nasazeno do kamikaze útoků dalších sedm jednotek vyčleněných z Tsukuba Kōkūtai. Na počátku května se doprovodů těchto misí začaly účastnit letouny Shiden a počet letounů Tsukuba Kōkūtai stoupl na 96.

  Na konci května se letcům se stroji Shiden podařilo sestřelit dva bombardéry B-29. Během června se nad oblastí Kantō dostali do bojů i s dálkovými stíhacími letouny Mustang.

  V posledních týdnech války byla Tsukuba Kōkūtai relokována na základnu Katori v rámci příprav na nepřátelskou invazi.

  Po válce byla na zrušené základně Tomobe využívána třípatrová betonová budova bývalého velitelství Tsukuba Kōkūtai jako škola a později jako administrativní budova nemocnice. V roce 2011 se v rámci rozšíření nemocnice a její transformace na psychiatrickou léčebnu uvolnil prostor pro místnost, jež se věnovala historii Tsukuba Kōkūtai. V roce 2013 mělo dojít k demolici původní budovy velitelství, ale v témže roce se v ní podařilo založit muzeum jednotky. V roce 2018 se muzeum přestěhovalo do vedlejšího objektu a původní budova velitelství byla vyhlášena za chráněnou památku města Kasama. Součástí expozice, která připomíná historii této základny a Tsukuba Kōkūtai, je i replika stíhacího letounu Zero. 

• S Bf 110 na dálném severu

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 8409

   

  Když 1. září 1941 v neutrálním Švédsku přistály dva Messerschmitty Bf 110, byla to pro Švédy vítaná příležitost si oba stroje důkladně prostudovat. V té době totiž uvažovali o licenční výrobě tohoto letounu. Jeden ze strojů se při nouzovém přistání převrátil na záda, ale druhý hladce přistál u Tärendö. Na směrovce Messerschmittu bylo vyznačeno osm vítězství dosaženým proti britským a sovětským protivníkům a pilotem letounu byl Lt. Felix Maria Brandis. Švédové pořídili nejméně osmdesát negativů Brandisova stroje a jeho detailů.

  Felix Maria Brandis na počátku roku 1941 sloužil u jednotky dvoumotorových Bf 110, která byla organizačně podřízena JG 77, jež byla vyzbrojena Messerschmitty Bf 109. Označení Brandisovy jednotky se po počátečních změnách ustálilo na 1.(Z)/JG77, přičemž písmeno Z bylo zkratkou pro Zerstörer (těžký stíhací letoun). Jednotka měla základny v Norsku a jejím úkolem bylo zasahovat proti britským bombardérům.

  Již na počátku roku 1941 se na Brandise usmálo štěstí, když se mu 27. ledna podařilo společně s palubním střelcem Gefr. Matthiasem Gansem vyváznout ve zdraví po přistání na hladině moře po požáru motoru. V následujících měsících Brandis sestřelil tři britské dvoumotorové bombardéry. Po zahájení útoku na Sovětský svaz si při operacích směřujících nad Murmansk během července na konto nejdříve připsal jeden sovětský bombardovací letoun a dva stíhací stroje. Jednotka proti Sovětům operovala z norské základny Kirkenes nedaleko finské a sovětské hranice.

  Německé letce však jejich zpravodajci nevarovali před intenzitou a přesností sovětské protiletadlové obrany. Osádky Bf 110 později přiznávaly, že pokud by s touto situací byly seznámeny, v řadě případů by pro určitou část bojového letu volily jinou výšku. Nepřátelský flak zasáhl Brandisův stroj 17. července 1941 při doprovodu Stuk během náletu na Varlamovo. Brandis musel s poškozeným strojem přistát v zálivu u Petsamo, a tentokrát se jeho střelec Gefr. Gans z letounu nedostal ven.

  Nečekaným protivníkem se pro německé letce 30. července staly letouny Royal Navy z letadlových lodí HMS Furious a HMS Victorious. Britové podnikli nálet na přístavy Kirkenes a Petsamo. Přišli při tom o dvanáct letounů Albacore a čtyři Fulmary. Němci do stíhací obrany proti náletu nasadili devět Bf 109, čtyři Bf 110 a dokonce devět bombardérů Ju 87. Německá strana včetně protiletadlových dělostřelců nárokovala 28 sestřelených letounů. Felix Brandis si na konto přidal dva bombardéry Albacore.

  Dalšího vítězství, tentokrát nad sovětským stíhacím letounem, Brandis dosáhl 15. srpna. A přestože se jednalo o jeho deváté vítězství, na směrovce jeho letounu jich bylo vyznačeno jen osm.

  Během 1. září, které bylo zmíněno v úvodu, vedl v odpoledních hodinách Lt. Brandis formaci čtyř Bf 110 k útoku na murmanskou železnici. Během návratu dva stroje kvůli nedostatku paliva nouzově přistály u Alakurtti, ale byly jen lehce poškozeny. Felix Brandis a pilot zbývajícího letounu ztratili orientaci kvůli výrazně zhoršené viditelnosti.

  Osádka Uffz. Rudolf Reitz a Uffz. Guntram Weigl se při přistání na podvozek na malém ostrově převrátila na záda a Švédům trvalo poměrně dlouho, než oba letce ze stroje dostali ven. Jejich letoun byl verze Bf 110 E-1 (WNr. 4113) s označením LN+KR.

  Brandisovi, jehož střelcem byl Uffz. Alfred Harnach, se podařilo přistát hladce. Jejich stroj byl rovněž verze E-1. Jeho výrobní číslo bylo 4114 a jako trupové označení nesl písmena LN+FR. Všichni letci později vzpomínali, že internace byla velmi komfortní, včetně vyjížděk na loďkách.

  Po návratu letounů i pilotů k jednotce se Lt. Brandisovi podařilo dosáhnout dalšího vítězství, 15. září sestřelil Polikarpov I-16. Ale již během následujícího dne šel Brandis se svým strojem opět k zemi. Tentokrát byl jeho střelcem Uffz. Weigl, který byl při havárii ve Švédsku v druhé osádce. Letěli se strojem Bf 110 D-0 (WNr. 3170) s označením LN+HR. Navíc si na palubu vzali válečného korespondenta. Letoun měl na směrovce vyznačena dvě vítězství, neboť jej obvykle jako osobní stroj používal Ofw. Mundig. Právě tento letoun je zachycen na boxartu Antonise Karydise. Během bojového letu nad poloostrovem Kola byl Brandisův Messerschmitt zasažen do levého motoru. Podařilo se mu poškozený stroj dotáhnout za vlastní linie, ale musel nouzově přistát v tundře. Naštěstí závěrečnou fázi letu zpozorovali němečtí horští myslivci, osádku lokalizovali a odvedli ji na své velitelské stanoviště.

  Do konce roku 1941 Lt. Brandis dosáhl dalších čtyř vítězství proti sovětským stíhačům, ale 2. února 1942 zahynul při havárii na ledové ploše při špatné viditelnosti. Jeho střelec, Fw. Herbert Baus, se zraněním přežil. V té době již měl Felix Maria Brandis hodnost Oberleutnant a byl velitelem své Zerstörerstaffel, jež byla mezitím přeznačena na 6.(Z)/JG 5.

• Markingy pro Tales of Iwojima 1/72

  COL A

  P-51D-25, 44-73382, Lt. Col. John W. Mitchell, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

  Lt. Col. John W. Mitchell převzal velení 15th FG jen pár dní poté, co předchozí velitel jednotky, Lt. Col. Jack Thomas padl 19. července při útoku na letiště Kagamigahara. John Mitchell si nad Guadalcanalem připsal osm sestřelů v kokpitu letounů P-39 Airacobra a P-38 Lightning. V roli velitele 339th FS velel 18. dubna 1943 akci, jejímž výsledkem bylo sestřelení Betty s admirálem Isoroku Jamamotem na palubě. Během akcí typu VLR dosáhl tří sestřelů. Annie Lee patřila do stavu 78th FS a nesla velmi jednoduchý marking jednotky tvořený lesklým černým vrtulovým kuželem a koncovými oblouky křídla a ocasních ploch. Neobvyklé je dvouciferné trupové číslo letounu.

   

  COL B

  P-51D-20 s/n 44-63483, Maj. Gilmer L. Snipes, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Saipan, únor 1945

  Gilmer L. Snipes dosáhl 23. října 1943 prvního sestřelu 45th FS, když nad Gilbertovými ostrovy v kokpitu P-40N sestřelil létající člun H8K Emily. Dne 4. dubna se stal velitelem jednotky. Na Iwodžimu se 45th FS přesunula 7. března 1945 a poskytovala odtud podporu pozemním jednotkám. Zároveň také podnikala nálety na pozemní cíle na Čičidžimě a Hahadžimě. Snipesovi je přiznán sestřel Ki-44 Tojo během první VLR mise ze dne 7. dubna 1945. Jednotku opustil 16. dubna 1945 a vrátil se do Států. Tom-Cat nese ranou podobu identifikačních prvků jednotky – šikmé zelené, černě lemované pruhy na křídle a ocasních plochách a zeleno-černo-zeleně pruhovaný vrtulový kužel. Zajímavé je, že indián ve znaku squadrony jede na P-51 a nikoliv na P-40, jak je často zobrazováno. Z fotky stroje pořízené na Saipanu je vidět, že stroj má na trupu pouze jednu anténu. Nahrazena dvěma byla až na Iwodžimě.

   

  COL C

  P-51D-20, 44-63483, Maj. Robert W. Moore, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, srpen 1945

  Major Roger Moore byl nejúspěšnějším stíhacím esem VII Fighter Command s dvanácti potvrzenými sestřely. Jeho první obětí bylo Mitsubishi Zero, které sestřelil 26. ledna 1944 nad Gilbertovými ostrovy, většinu vítězství si ale připsal až když létal u 78th FS. Od 19. července 1944 velel 45th FS a poté převzal Mustang sériového čísla 44-63483, který pojmenoval Stinger VII. Stinger VII nesl zjednodušený marking jednotky v podobě zelených konců křídla a ocasních ploch a celozeleného vrtulového kužele. Kryty podvozku byly také natřeny zelenou barvou.

   

  COL D

  P-51D-20, 44-63420, Capt. Eurich L. Bright, 47th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

  Pilotům 47th Pursuit Squadron bylo během útoku na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941 uznáno sedm sestřelů. V té době byla ještě jednotka součástí Hawaiian Air Force. O tři a půl roku později to byla 47th FS, která se jako první jednotka VII Fighter Command přesunula na Iwodžimu. Eurich L. Bright si připsal tři vítězství během první VLR mise nad Japonsko 7. dubna 1945, když nahlásil tři sestřely letounů Ki-61, Ki-45 a A6M5 Zero. Později, 25. května 1945, si napůl s Georgem Petrouleasem rozdělil sestřel dalšího Zera. Označení jednotky bylo provedeno tmavě modrou, nikoli černou barvou, jak je často uváděno.

   

  COL E

  P-51D-20, 44-63984, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, květen 1945

  Při útocích na letiště v okolí Tokia dne 25. května 1945 použili piloti Mustangů ze 7th AF poprvé neřízené rakety HVAR. Čtveřice takto vyzbrojených Mustangů byla součástí formace, která původně čítala 128 stíhaček. Nad cíle se jich nakonec dostalo jen 67. Tuto čtveřici Mustangů vedl Maj. James Buckley Tapp, který raketami zasáhl hangár na základně Macudo a následně sestřelil Ki-44 Tojo. Šlo o jeho sedmý sestřel, první čtyři si připsal během prvního doprovodu bombardérů B-29 Superfortress nad Japonsko dne 7. dubna 1945. Margaret IV nesla první verzi označení letounů této jednotky, tedy žluto-černý vrtulový kužel, černý pruh okolo přídě o šíři šesti palců, žluto-černé pruhy na ocasních plochách a černě lemované žluté koncové oblouky křídla. Znak jednotky „The Bushmasters“ se nacházel na obou stranách trupu.

   

  COL F

  P-51D-25, 44-73407, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

  Maj. Tapp se stal prvním stíhacím esem výhradně díky sestřelům dosaženým během VLR misí. Jeho pátou obětí se stal 12. dubna 1945 japonský Ki-61. Tapp však bohužel palbou poškodil též Mustang svého wingmana, Lt. Freda W. Whitteho. Ten ze svého stroje vyskočil, ale neotevřel se mu padák a pilot zahynul. S osmi potvrzenými sestřely a dvěma poškozenými letouny nepřítele patří Tappovi druhé místo na žebříčku es VII FC. Margaret V, letoun, který nahradil předchozí Tappův stroj Margaret IV, nesl pozdní podobu označení jednotky, tedy žluté koncové oblouky křídla a ocasních ploch a žlutý vrtulový kužel. Znak jednotky již nebyl na stroji namalován. Na kýlovce zůstala černá část staršího markingu.

   

  COL G

  P-51D-20, 44-63451, Lt. Robert J. Louwers/Lt. John E. Montgomery III, 46th FS, 21th FG, 7th AF, Iwodžima, červenec 1945

  O tento stroj se dělili dva piloti a dostal tedy dvě jména. Mary Alice na levé a My Miss Moe na pravé straně. Mary Alice bylo jméno manželky Roberta Louwerse a kresba dívky byla zhotovena podle obrázku z časopisu Esquire. Kresba tohoto typu byla na letounech 46th FS poměrně vzácná, většina strojů této jednotky byla označena pouze modrými, černě lemovanými koncovými oblouky křídla a VOP, modrým, černě lemovaným pruhem na SOP a modrým vrtulovým kuželem s černým lemem na přídi letounu. Tedy podobně jako stroje dalších squadron 21st FG, které ovšem používaly jiné barvy: 531st FS bílou a 72nd FS žlutou. Zajímavou informací je, že Louwers kromě toho, že odlétal devět VLR misí nad Japonsko a jednu nad Čičidžimu, sloužil jako fotograf 46th FS.

   

   COL H

  P-51D-20, 44-63733, Maj. Paul W. Imig, 72nd FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, březen 1945

  Major Imig, veterán VII FC, pojmenoval přidělený P-51D Mustang po své přítelkyni a pozdější manželce. Dede Lou nakonec odlétala s různými piloty celkem 26 bojových misí z letiště č. 2. Paul Imig opustil jednotku uprostřed května, kdy se vrátil do Států. Mimo domov strávil tři roky, na konci roku 1942 létal s P-39 Airacobra u 333rd FS na ostrově Canton. 72nd FS, stejně jako celá 21st FG létala v porovnání s dalšími jednotkami s nepříliš pestrými Mustangy. Měly černě lemované žluté pruhy na SOP, žluté koncové oblouky křídla a VOP s černým lemem, žlutý vrtulový kužel, černě lemovaná příď se jménem letounu pod výfuky.

   

  COL I

  P-51D-25, 44-73623, Maj. Harry C. Crim (později Flt. Off. Theo Gruici), 531st FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, červenec/srpen 1945

  My Ach’in byl na Guam dodán na konci května 1945 jako náhrada za zničený letoun. Létal s ním jako se svým druhým letounem používaným u 531st FS Maj. Harry Crim. Velitel 531st FS Harry Crim byl zkušeným pilotem, létal již v roce 1943 s P-38 v Tunisu. Jako nejúspěšnější pilot squadrony a eso 21st FG měl přiznáno šest vítězství. První dva sestřely, Ki-45 a Ki-61, nárokoval 7. dubna 1945 během VLR mise nad Tokio. Později, v srpnu, létal s My Ach’in Theo Gruici, který nahradil symboly odlétaných misí na levém boku trupu další kresbou dívky. Poté, co se letoun po skončení války přesunul na Guam, bylo trupové číslo 300 změněno na 3623.

   

  COL J

  P-51D-25, 44-73379, 2nd Lt. William G. Hetland/ Lt. Hinkle, 457th FS, 506th FG, 7th AF, Iwodžima, June 1945

  Když byla 21. října 1944 aktivována 457th Fighter Squadron, spojenecká ofenzíva v Pacifiku přivedla americké bombardéry na dostřel japonské domoviny. Dobytím Iwodžimy v březnu 1945 získalo americké armádní letectvo předsunutou základnu pro poskytování stíhacího doprovodu dálkovým bombardérům B-29. Koncem následujícího měsíce dorazila 506th Fighter Group, která se skládala z 457th, 458th a 462nd Fighter Squadron. Na Iwodžimě se 506th Fighter Group kromě pomoci při obraně ostrova podílela na útocích VII Fighter Command na sousední ostrovy držené nepřítelem. Jedním z Mustangů používaných u 457th Fighter Squadron byl i letoun pojmenovaný „Lil Ole Meanie II“, se kterým pravidelně létali Lt. Hetland a Lt. Hinkle.

   

  COL K

  P-51D-20, 44-72579, Capt. J. B. Baker Jr., 458th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945

  Během doprovodné mise nad Nagoju a Kóbe dne 23. června 1945 sestřelil Capt. J. B. Baker Jr Ki-44. Během jiné mise nad Tokio mu bylo přiznáno pravděpodobné zničení J2M Raiden při postřelování letišť ležících východně a severovýchodně od japonského hlavního města. Během akce 506th FG udeřila na Katori a postřelovala Jačimatu a Mijakawu. Marking Mustangů 458th FS, dislokovaných na letišti č. 3, sestával ze čtyři palce širokých tmavě modrých pruhů. Letouny, které přišly jako náhrada za zničené, již dostaly jednolitý modrý nátěr ocasních ploch (s výjimkou směrovky). Za povšimnutí stojí spirála na vrtulovém kuželu a atraktivní motiv lučištnice na pravé straně trupu.

    

  COL L

  P-51D-20, 44-72587, 2nd Lt. William G. Ebersole/2nd Lt. James R. Bercaw, 462nd FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945

  Tento Mustang sdíleli 2ndLt. Bill Ebersole a 2ndLt. James Bercaw. Bill Ebersole, nejmladší z pilotů 462nd FS, přibyl na Iwodžimu, konkrétně na východní letiště č. 3, již v květnu 1945, v době posledních nočních útoků, které podnikaly zbytky japonských pozemních sil na ostrově. Jeho prvním bojovým letem se stala mise nad Čičidžimu dne 15. května a svou první z celkem deseti VLR misí podnikl 7. června 1945, což byl osmihodinový doprovod nad Ósaku. Ebersolemu bylo přiznáno zničení jednoho Zera na zemi při útoku na základnu Hjakurigahara dne 26. června 1945, přiznané má též zničení plavidla typu Sugar Dog na počátku srpna. Svou poslední misi, při které šlo o postřelování Tačikawy, podnikl 5. srpna 1945, pouhý den před svržením atomové pumy na Hirošimu.

• Markingy pro A6M2-K 1/48

  COL A

  A6M2-K, Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

  Výcviková jednotka Tsukuba Kōkūtai byla v prosinci 1938 vyčleněna z Kasumigaura Kōkūtai a postupně se měnila úroveň výcviku, který jednotka zajištovala. V listopadu 1944 Tsukuba Kōkūtai vyčlenila zkušené instruktory a vytvořila z nich stíhací peruť s letouny Zero a Shiden. Do střetů s letouny B-29 a americkými palubními letouny se dostala již v lednu a únoru 1945. Na konci března dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat vlastní jednotky Kamikaze, které dostaly označení Tsukuba č. 1 až 6. Poslední dvě Kamikaze jednotky však již byly zajištěny kádry pilotů Zer z Kōkūtai 721. V červenci 1943 byl vydán předpis, který mimo jiné nařizoval, že cvičné letouny, které jsou nasazeny do bojových akcí, nebo mají základny v oblasti, kde operuje nepřítel, mají být kamuflovány jako bojové stroje. V praxi to vedlo ke změně zbarvení již vyrobených cvičných A6M2-K. Jedním z takových letounů je Tsu-415, který je znám z fotografie se žluto-oranžovým nátěrem na všech plochách, ovšem na fotografii pořízené později je již kamuflován tmavě zelenou barvou na horních plochách, zatímco původní nátěr a označení na SOP zůstal beze změny.

   

  COLB

  A6M2-K, pravděpodobně Kōkūtai 332, Japonsko, 1945

  Tento cvičný letoun, nalezený v Japonsku na konci války, byl zachycen na barevném diapozitivu. Stroj byl pravděpodobně zkompletován ze dvou, nebo i více jiných letounů. Na fotografii je jasně patrné, že spodní plochy křídla jsou z větší části ponechány bez nátěru, ale část křídla a trupu zespodu nese nátěr žluto-oranžovou barvou. Zbarvení spodních ploch vodorovných ocasních ploch není na fotografii příliš zřetelné, takže je možné, že byly ponechány bez nátěru, nebo byly zbarveny šedou barvou a nedá se vyloučit, že jejich část byla také zbarvena žluto-oranžovou barvou. Z fotografie není zcela patrné, jaká část sestavy vrtule byla na letounu ponechána. Je možné, že se jedná o část vrtulového kuželu, který je zbarven tmavě zelenou barvou. Letoun pravděpodobně náleží výcvikové jednotce, jež byla součástí Kōkūtai 332. Když byla založena v srpnu 1944, měla ve výzbroji stíhací letouny a plovákové dvoumístné průzkumné stroje. Později byla vyzbrojena letouny Zero, J2M Raiden a nočními stíhacími letouny J1N1 Gekkō. Podílela se na obraně Filipín a bránila Japonsko před nálety bombardérů B-29.

   

  COL C

  A6M2-K, Kōkūtai 205, Taiwan, 1945

  Tento letoun byl na konci druhé světové války ukořistěn čínskými silami na Taiwanu. Jedná se o cvičný letoun, který původně patřil do výzbroje Kōkūtai 205. Tato jednotka vznikla na počátku února 1945 z příslušníků různých jednotek, kteří byli evakuováni z Filipín. Tabulkový stav jednotky byl 144 stíhacích letounů Zero, rozdělených mezi Hikōtai 302 (základna Taichū/Taichung), Hikōtai 315 (Tainan/T´ai-nan) a Hikōtai 317 (Shinchiku/Hsinchu). Po americkém vylodění na Okinawě se japonské velení rozhodlo použít všechny letecké útvary na Taiwanu pro speciální útočné operace letců kamikaze. Pro tento účel byla u Kōkūtai 205 vytvořena dvě předsunutá velitelská stanoviště na ostrovech Ishigaki-jima a Miyako-jima. Kamikaze jednotka vyčleněná z Kōkūtai 205 nesla název Taigi-tai (Vznešený cíl). Byla nasazena od dubna do června 1945 a jejími protivníky byla především plavidla Royal Navy. Taigi-tai si připsala poškození letadlových lodí HMS Formidable a HMS Indomitable.

   

  COL D

  A6M2-K, nám. prap. Daiji Matsufuji, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1st Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1945

  Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306 (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno celkem osm speciálních útočných jednotek s bojovým názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na konvoj u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne se společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců z Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali postupně ve čtyřech formacích. Byli součástí sil námořního a armádního letectva, které v rámci operace Kikusui I nasadily proti nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů speciálních útočných jednotek a doprovodných stíhaček. US Navy ztratila 6. dubna torpédoborce USS Bush a Colhoun, další plavidla byla těžce poškozena. Osm jednotek „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím u ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima. Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na základnu. Zobrazený letoun Ke-427 byl zřejmě sestaven ze dvou strojů s různě provedeným nátěrem. Při speciální útočné misi 6. dubna jej pravděpodobně pilotoval nám. praporčík Daiji Matsufuji.

    

  COL E

  A6M2-K, Tainan Kōkūtai (II), základna Tainan, Taiwan, léto 1944

  Označením této výcvikové jednotky jsou znaky Katakany „Ta“ a „I“. Stroj byl pořízen z finanční sbírky tokijské ovocnářské a zelinářské asociace a provedení tmavě zeleného nátěru na horních plochách naznačuje, že letoun prošel generální opravou. Druhá Tainan Kōkūtai byla založena v dubnu 1943 jako operačně výcviková jednotka. Její domovskou základnou byl opět Tainan, tak jako u předchozí jednotky s tímto jménem, z níž se na konci roku 1942 stala Kōkūtai 251. Když začaly v druhé polovině války spojenecké nálety na Taiwan, letci z Tainan Kōkūtai (II) se zapojili do jeho obrany. Dostávali se do boje jak se čtyřmotorovými bombardéry se základnami v Čině, tak i s letouny US Navy. Prvním velitelem jednotky byl nám. kpt. Shigematsu Ichimura, který zastával v roce 1940 funkci velitele 14. Kōkūtai v Číně. Nejznámějším instruktorem, který u jednotky sloužil, byl vrch. podd. Takeo Tanimizu, eso s 18 sestřely na kontě. V lednu 1945 byla z části jednotky zorganizována speciální útočná skupina a zúčastnila se Kamikaze misí

   

  COL F

  A6M2-K, Kōnoike Kōkūtai, základna Kōnoike, Japonsko, 1944

  Kōnoike Kōkūtai byla založena v polovině února 1944 a prováděla výcvikovou činnost až do poloviny prosince 1944. Mezi její instruktory patřili například podpor. Shigeo Sugi-o, který měl na kontě více než 20 vítězství, praporčík Momoto Matsumura (13 vítězství) nebo poručík Sumio Fukuda (11 vítězství). Oba posledně jmenovaní zahynuli v říjnu 1944 během bitvy v zálivu Leyte jako příslušníci palubních stíhacích jednotek. Již během bojů o Filipíny vyčlenila Kōnoike Kōkūtai ze svých řad dobrovolníky pro speciální útočné mise. Konečná fáze výcviku těchto letců Kamikaze byla dokončována na Taiwanu. Základna Kōnoike měla dvě hlavní vzletové a přistávací dráhy o délce 1800 a 1400 metrů, disponovala ale i řadou menších VPD. Během podzimu 1944 se letiště Kōnoike stalo první z několika základen pro Kōkūtai 721, jež se připravovala na nasazení raketových letounů MXY-7 Ōka. V polovině února 1945 se letiště stalo terčem devastujícího náletu letounů US Navy. V okolí této základny jsou dodnes zachovány některé betonové hangáry.

• Markingy pro Bf 110D 1/48

  COL A

  Bf 110D-0, W.Nr. 3170, Lt. Felix-Maria Brandis a Uffz. Guntram Weigl, 1.(Z)/JG 77, Petsamo, Finsko, září 1941

  Felix-Maria Brandis se narodil 9. září 1919 v Ahausu. Do Luftwaffe vstoupil 14. září 1939. Dne 1. září 1941 byl donucen přistát ve Švédsku s Bf 110E-1 (WNr. 4114), když se ztratil při návratu na svou základnu a došlo mu palivo. Dne 7. září 1941 se vrátil z internace ve Švédsku a 16. září letěl s Uffz. Guntramem Weiglem se strojem LN+HR (který obvykle používal Ofw. Karl Munding, kterému náležely dva symboly sestřelů na směrovce) do bojové akce nad Murmanskem. Při návratu na základnu Petsamo byli nad poloostrovem Kola zasaženi protileteckou palbou do levého motoru a při následném nouzovém přistání došlo ke zničení letounu, zatímco osádka vyvázla bez zranění. Na přídi nesl stroj znak této Zerstörerstaffel, kterým byla kresba jezevčíka s Polikarpovem I-16 v tlamě. Felix-Maria Brandis během svého působení na východní frontě dosáhl celkem čtrnácti sestřelů, z toho bylo pět britských letounů (včetně dvou Fairey Albacore) a devět sovětských. Jednotka byla na severu Evropy nasazena do boje jak proti britským, tak sovětským silám. Lt. Brandis zahynul 2. února 1942 se strojem Bf 110E-2 (WNr. 2546) LN+AR u Olangy, když jeho letoun při návratu z bojového letu narazil ve špatném počasí do terénu.

   

  COL B

  Bf 110D-0, W.Nr. 3181, 4./ZG 2, Gyancourt, Francie, červenec 1940  

  Toto je dosud jediný Bf 110D z II./ZG 2 u kterého je doloženo použití přídavné nádrže pod trupem, tzv. Dackelbauch (jezevčí břicho). Jednotka II./ZG 2 byla v červenci 1940 přejmenována z I./ZG 52, ale nechala si svůj původní emblém – bílého draka na černém štítu. II./ZG 2 také nadále používala dosavadní trupová označení I./ZG 52. Kamufláž byla provedena barvami RLM 71, 02 a 65. Gruppe přišla 16. srpna o svého velitele Majora Harryho Carla po boji se stíhači RAF nad Kanálem. Zahynul společně se svým střelcem Uffz. W. Maierem při nouzovém přistání u Beauzeville ve Francii. Velitelem 4. Staffel byl Hptm. Hans Peter Külbel, původně policista a předválečný velitel vojenské letecké školy. Do funkce zastupujícího velitele I./ZG 2 byl jmenován 11. srpna. Avšak již během následujícího dne byl společně se svým střelcem Uffz. F. Budigem zabit stíhači RAF nad mořem u Portsmouthu. Moře vyplavilo jeho tělo 18. září u Boulogne. Celá II./ZG 2, včetně 4./ZG 2, byla kvůli vysokým ztrátám rozpuštěna v září 1940.

   

  COL C

  Bf 110D-2, W.Nr. 3406, 9./ZG 26, Trapani, Sicílie, jaro 1941          

  Stroje Luftwaffe operující ve Středomoří dostaly během léta 1941 jako rozpoznávací marking bílé pruhy na trup a v některých případech i bílé zádě. Emblém kohouta na přídi označoval stroje 9./ZG 26. Kromě něj nosily letouny i emblém III. Gruppe, berušku v bílém čtverci. Z předchozího nasazení byla ponechána žlutá příď a žlutý pruh na směrových kormidlech. Stroje této Gruppe byly prvními stíhacími letouny Luftwaffe nasazenými nad Afrikou. V oblasti Středozemního moře vydržely nejdéle, až do poloviny roku 1943.

   

  COL D

  Bf 110D-0, W.Nr. 3156, Hptm. Werner Restemeyer, Stab/ZG 76, Stavanger-Sola, Norsko, květen-červen 1940             

  První jednotkou vybavenou letouny Bf 110D byla během norské kampaně I./ZG 76. Stroje nesly starší variantu kamufláže s ostře lomenými plochami barev RLM 70/71 na horních a RLM 65 na spodních plochách. Zobrazený letoun používal podtrupovou nádrž, podle které byly letouny přezdívané Dackelbauch (jezevčíkovo břicho). Dne 15. srpna 1940 letoun M8+AB, s posádkou Hptm. Werner Restemeyer, Uffz. Werner Eichert a specialista na rádiový odposlech Hptm. Hartwich, doprovázel He 111 při náletu na Dishforth a Linton-Upon-Ouse. Ve 12,30 hodin byl zachycen a sestřelen Spitfiry od No. 72 Squadron. Bf 110D M8+AB se zřítil v plamenech do moře u pobřeží Durhamu a osádka zahynula.

• Tail End Charlie

  Nové české warbirdy

   

  Text: Jan Bobek

  Foto: Petr Kolmann

   

  Nemohu o sobě konstatovat, že bych byl častý návštěvník leteckých dnů, nebo že bych měl přehled, jaké historické letouny jsou v kterých zemích v letuschopném stavu. Jedním z mých největších zážitků v tomto směru byla návštěva v Military Aviation Museum ve Virginii a let dvouplošníkem Stearman nad mořským pobřežím. Pochopitelně v roli pasažéra.

  Ve srovnání s množstvím letuschopných historických letadel v USA nebo například ve Velké Británii, je počet druhoválečných letuschopných letounů v České republice mnohem skromnější. U nás doma jich máme asi tucet a dobře dokumentují o jakou část historie mají jejich provozovatelé a mecenáši zájem. Jsou to spojenecké stroje. Máme zde dokonce dva Mustangy. A během první poloviny roku do tohoto pomyslného letectva přibyly dva unikátní exempláře.

  Na počátku dubna 2025 přiletěl z Velké Británie do Prahy letoun Hawker Hurricane Mk.I. Jedná se o letoun P3351, který prošel bitvou o Francii, bitvou o Británii. Mimo jiné s ním létali američtí dobrovolníci v řadách 71. peruti RAF. Poté jej obdrželo sovětské letectvo, v jehož službách byl tento Hurricane sestřelen, nouzově přistál a po mnoha desítkách let byl opět nalezen.

  Tým Prague Točná Airport se o letoun začal zajímat právě v době, kdy se v Británii připravovala jeho přestavba na dvoumístný stroj. K tomu naštěstí nedošlo a tento unikátní Hurricane byl pečlivě zrenovován do podoby legendárního stroje P3143 „NN-D“ 310. československé stíhací peruti RAF z období bitvy o Británii. Veřejnosti byl představen na konci dubna, jak jinak než na letišti Točná. A za sebe musím konstatovat, že lepší novou identitu Hurricanu Mk. I naší jednotky bych nevybral. Velmi doporučuji se seznámit s podrobnostmi o tomto projektu na stránce Prague Točná Airport. 

  Druhým unikátem, který letos dorazil do Česka je Avro Anson Mk.I výrobního čísla MH120. Veřejnosti se představil na aviatické pouti v Pardubicích 1. června. Nese označení stroje K6183 náležícího do stavu 206. peruti RAF na počest osádky P/O L. H. Edwardse, která byla na počátku září 1939 sestřelena v boji s německým Heinkelem He 115. Pro československou leteckou historii má velký symbolický význam, neboť na palubách Ansonů prošla výcvikem řada členů osádek bombardovacích strojů. Podrobnosti k tomu letounu najdete na stránce RAF Station Czechoslovakia včetně velmi poutavého videa s prohlídkou interiéru stroje. Je zrekonstruován s maximální mírou autentičnosti s ohledem na požadavky současného letového provozu a komunikace.

  Velké díky směřují všem, kdo umožnili těmto dvěma strojům nalézt cestu do Česka. Doufám, že po mnoho let budou leteckém nadšencům i laické veřejnosti dělat radost a věřím, že do budoucna se řady českých warbirdů ještě rozšíří.