Medaile cti
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 84209
Boxart lednové edice Mustangu je v mnoha ohledech symbolický pro nasazení tohoto typu nad evropským bojištěm i pro jeho pilota, jímž byl Major James Howell Howard. Malba zobrazuje Howardovo vítězství nad Bf 110 z 30. ledna 1944, díky kterému se stal prvním esem 354th FG.
„Jimmy“ Howard se narodil v dubnu 1913 americkým rodičům, kteří žili v Kantonu v Číně. Otec pracoval jako oční lékař. Když bylo „Jimmymu“ čtrnáct let, rodina se vrátila do USA a usadila se v St. Louis, Missouri.
V roce 1937 James Howard absolvoval vysokou školu a chtěl dále pokračovat ve studiu medicíny, ale nakonec se rozhodl vstoupit do US Navy. V srpnu 1939 se v hodnosti Ensign stal námořním letcem a postupně prošel službou u tří různých stíhacích jednotek, včetně VF-6 na palubě USS Saratoga.
V červnu 1941 ale řady US Navy opustil a přidal se k American Volunteer Group (AVG), jež nesla bojové jméno Flying Tigers. Během bojů v Číně jako velitel Flightu v rámci 2nd Squadron AVG zničil čtyři japonské stroje na zemi, sestřelil dva stíhací letouny a připsal si třetinový podíl na sestřelení jednoho průzkumného letadla.
Další Howardovy kroky vedly zpět do USA. Namísto návratu na palubu letadlové lodi jeho cesta vedla do řad USAAF. V lednu 1943 byl v hodnosti Captain zařazen k 332nd FS v rámci 329th FG. Jednalo se o operačně výcvikovou jednotku, která byla vyzbrojena dvoumotorovými stroji P-38 Lightning. Operovala z několika základen v Kalifornii a Howard u ní sloužil do května 1943. Jeho dalším působištěm se stala 354th Fighter Group, která se v Kalifornii připravovala s letouny P-39 Airacobra na bojové nasazení.
James Howard se ujal velení nad 356th Fighter Squadron a vystřídal na této pozici Capt. Charlese Johnsona, veterána z bojů nad Novou Guineou. Howard od Johnsona převzal své piloty značně motivované, ale byl to právě Howard, který svým důsledným vedením a výcvikovým programem založeným na zkušenostech z AVG ze svých letců vytvořil perfektně připravený, spolupracující a agresivní tým.
Na přelomu října a listopadu 1943 se 354th FG přesunula do Velké Británie. Velení amerického letectva v Evropě se v té době rozhodlo, že jednotky s letouny P-51B Mustang vybavené motory Merlin budou administrativně zařazeny k 9th AF, ale operačně budou spadat pod 8th AF. Mustangy totiž byly klíčovou posilou pro doprovody amerických bombardérů nad evropský kontinent.
První jednotkou, která Mustangy s Merliny obdržela byla právě 354th FG, proto dostala přezdívku „Pioneer Mustang Group“, nejednalo se však o oficiální bojové jméno. Její nadšení letci dostali pouhé dva týdny na přechod na nový typ a měli být připraveni k boji 1. prosince 1943!
Poprvé do boje její letci skutečně odstartovali 1. prosince, ale své první potvrzené letecké vítězství 354th FG zaznamenala až při páté misi, 16. prosince, když si Lt. Charles F. Gumm připsal Bf 109 během náletu na Brémy.
Před koncem roku 1943 k prvním úspěchům přispěl i James Howard, když 20. prosince sestřelil Bf 109. Není však jasné, zda tohoto úspěchu dosáhl na svém osobním stroji s označením AJ-A.
Howardův velký den přišel 11. ledna 1944 při náletu na Halberstadt a Oschersleben. Při této misi letěl na stroji AJ-X a vedl formaci celé 354th FG.
Jeho úkolem bylo krýt bombardéry nad cílem. Jednu peruť poslal dopředu, aby kryla přední box a se dvěma perutěmi kryl zadní boxy. Po prvním střetnutí s nepřátelskými stíhači se Howard ocitl sám, bez svého flightu. I přes tuto nevýhodu se rozhodl zůstat u bombardérů ve střední části Combat Wingu a po dobu třiceti minut celkem pětkrát zaútočil na německé letouny, které byly v jeho dosahu. Postupně přestaly střílet tři kulomety jeho Mustangu, ale dokázal si připsat dva Bf 110 a jeden Fw 190 jako sestřelené jistě, jeden Bf 109 sestřelil pravděpodobně a další poškodil.
Pioneer Mustang Group si během hodinového boje připsala 16 jistých vítězství, 7 pravděpodobných a 19 poškozených letounů.
Po návratu do Anglie se přihlásila 401st BG, která pátrala po osamělém Mustangu, který je po dobu třiceti minut bránil před 30 až 40 německými letouny. Jednalo se o Howarda a letci na palubách bombardérů B-17 dosvědčili, že Howard dosáhl šesti jistých sestřelů. Howard však změnu svého skóre odmítl.
Skromný Howard byl poněkud zaskočen zájmem tisku a nelibě nesl, že jej tiskové oddělení přinutilo dát si pod kabinu i symboly japonských letounů, které zničil na zemi.
Za svůj výkon z 1. ledna 1944 obdržel James Howard 5. června Medaili cti. Byl jediným stíhacím letcem na západoevropském bojišti, který nejvyšší americké vyznamenání obdržel. Když mu jej předával Lieutenant General Carl Spaatz, Howard v rozhovoru pro tisk skromně řekl: „Viděl jsem, co je potřeba udělat a udělal jsem to“.