Ve službách Bezpečnostního letectva
Text: Jan Zdiarský
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 948012
Kořeny poválečného Bezpečnostního letectva v Československu sahají ještě do období Československé první republiky. Již ve 30. letech vznikly Četnické letecké hlídky (ČLH), které představovaly poměrně moderní nástroj státu pro dohled nad územím Československa, zejména v pohraničních oblastech. Tyto jednotky Ministerstva vnitra byly formálně založeny 1. 7. 1935 a vznikly na základě krátce před tím parlamentem ustanovené Československé letecké policie (12. června 1935). Hlavním úkolem ČLH byla pozorovací, pátrací a spojovací činnost, sledování státní hranice, pátrání po hledaných osobách, pomoc při přírodních katastrofách a podpora četnických jednotek v obtížně dostupném terénu. ČLH nepředstavovaly samostatnou zbraňovou složku, ale byly organizačně i personálně úzce provázány s armádním letectvem. Svou zvláštní úlohu ČLH sehrály také během květnové i zářijové mobilizace roku 1938, kdy jejich průzkumné lety okolo hranic nejen pomáhaly monitorovat situaci v příhraniční oblasti nacistického Německa, ale také přispěly ke snaze o zklidnění výbušné situace v oblasti československých Sudet. To, že tyto snahy následně zmařila zrada spojenců Československa a příhraniční oblasti byly od republiky odtrženy a připojeny především k Německu, nijak neubírá zásluhám příslušníků ČLH v tomto napjatém období. Po okupaci v březnu 1939 byly ČLH rozpuštěny. Někteří z jejich příslušníků následně odešli do zahraničí a zapojili se do západního leteckého odboje, zejména v RAF.
Po okupaci a druhé světové válce se Československo ocitlo v bezpečnostně i politicky zcela nové situaci. Obnova státní moci po roce 1945 vedla k vytvoření Sboru národní bezpečnosti (SNB) i s leteckou složkou. Na tradici ČLH navázalo v roce 1945 Letectvo SNB, v prosinci 1947 přejmenované na Bezpečnostní letectvo. Jeho úkolem byla, podobně jako u ČLH, především kontrola hranic a podpora bezpečnostních složek. Zatímco v meziválečném období šlo primárně o policejní a pozorovací využití letadel, poválečné úkoly byly spojeny s problémy na nohy se stavícího Československa ve zjitřených letech 1945 – 48. V tu dobu šlo především o ochranu československého vzdušného prostoru, kontrolu civilního leteckého provozu, pátrání po pachatelích trestné činnosti, pátrání po leteckých nehodách a záchranná činnost v případě přírodních katastrof.
Od roku 1946 do roku 1948 vzniklo na území Československa celkem deset leteckých hlídek Bezpečnostního letectva. Letecké hlídky byly rozmístěny opět s důrazem na pohraničí. Avšak vzhledem k předpokládaným úkolům nebylo vynecháno ani vnitrozemí. Byla jim v té době vyhrazena stanoviště Praha, Plzeň, Karlovy Vary, Jičín, Brno, Olomouc, Bratislava, Rimavská Sobota a Košice.
Zcela novou kapitolu začalo psát Letectvo SNB, respektive Bezpečnostní letectvo, po komunistickém převratu v únoru 1948. Jeho úkoly začaly být přizpůsobovány potřebám komunistické vlády, upevňující Československo v kleci východního bloku a v neposlední řadě potřebám vznikající železné opony.
Zřízením Ministerstva národní bezpečnosti v roce 1950 a přesunem kompetencí mezi Sborem národní bezpečnosti a armádou, respektive vojenským letectvem, došlo k výraznému útlumu Bezpečnostního letectva, až bylo den před Štědrým dnem roku 1950 zrušeno.
Sférický trojúhelník, specifická varianta výsostného označení československých letadel, používaný již předválečnými ČLH, však nezanikl. V lednu 1951 byla zřízena Bezpečnostní letka, později Letecký oddíl Ministerstva vnitra, jehož úkoly byly obdobné jako u Bezpečnostního letectva, avšak s větším důrazem na dopravní a kurýrní činnost, od sedmdesátých let pak také jako podpora dopravní policie. Širší uplatňování nacházely vrtulníky, které postupně ze služby vytlačovaly klasická letadla s pevným křídlem. Od konce osmdesátých let začaly být stroje Letecké správy Federálního ministerstva vnitra (jak byl tento útvar přejmenován v roce 1979) stále více využívány především k záchranné a pátrací činnosti. A to je také funkce a podoba, jak policejní vrtulníkové letectvo v České republice vnímáme dnes.
Zvláštní kapitolu v historii Bezpečnostního letectva představuje využití letounů Avia S-199 v letech 1947 - 1950. Tento typ, vzniklý z poválečné snahy obnovit výrobu stíhacích letadel v podmínkách nedostatku vhodných motorů, byl původně určen především pro armádní letectvo. Jeho zařazení do výzbroje bezpečnostních složek bylo do značné míry provizorním řešením, vyplývajícím z dostupnosti techniky a z napjaté situace konce 40. let, kdy se hranice mezi vojenskými a policejními úkoly často stíraly.
Bezpečnostní letectvo představovalo významnou kapitolu československých leteckých dějin. Spojovalo prvorepublikové zkušenosti s moderními poválečnými technologiemi a v podobě letounů Avia S-199 i s technickými kompromisy, které byly typické jak pro období poválečné obnovy státu, tak i pro nastupující desetiletí studené války.