Znovuzrození kanadského junkersu
Text: Petr Uzsák
(fotografie: Royal Aviation Museum of Western Canada)
Společnost profesora Huga Junkerse byla velmi progresivním výrobcem letadel. Například už během první světové války sériově vyráběla celokovové bojové letouny a nutno pamatovat, že šlo o dobu, kdy v ostatních leteckých konstrukcích suverénně vládlo dřevo a plátno.
Tento text se však týká poválečného letectví, přesněji jednomotorového dopravního stroje, který byl používán v drsné a nehostinné kanadské tundře. Jeho tovární označení bylo Junkers F 13gle, výrobní číslo 2050 a nesl registrační značku CF-ALX. Vyroben byl na počátku roku 1930, v květnu pak prodán do Kanady a v tomtéž měsíci zde byl registrován. Jeho majitelem se stala společnost Air Land Manufacturing Company, která jej, spolu se sesterským letadlem CF-AMX, používala pro pracovní úkoly během zabezpečování důlních činností. S ohledem na tehdejší slabě rozvinutou infrastrukturu kanadského venkova asi nepřekvapí, že letoun byl vybaven plováky a mohl tak přistávat na mnoha tamějších jezerech i dalších vodních tocích. Od června 1930 stroj také nesl jméno City of Prince George.
Společnost letadlo používala plné tři roky, než bylo dne 17. května 1930 prodáno obchodníkovi a farmáři Victoru Spencerovi z kanadského Vancouveru, který rovněž podnikal v nerostném průmyslu. Také on jej používal k obdobné škále činností jako předchozí vlastník. Ale nikoli dlouho.
Jeho náhlý konec nastal v neděli 23. července 1933 asi 120 kilometrů severně od jezera Takla, u jezera McConnell v provincii Britská Kolumbie, kdy stroj po vzletu vlivem klesavého vzdušného proudu ztratil výšku, zavadil o stromy a následně nouzově přistál do kamenitého terénu. Pilotem byl William McCluskey a palubním mechanikem Fred Staines, na palubě měli ještě dva cestující. Popsaná havárie si naštěstí nevyžádala žádné oběti, všichni čtyři byli pouze lehce zraněni, ale stroj byl zralý do šrotu. Přestože se jednalo o odlehlou lokalitu, nějaké části letadla byly následně zachráněny.
Po havárii zde vrak ležel po řadu desetiletí v prakticky nedotčeném stavu, aby byl v létě roku 1981 několika nadšenci vyzdvižen a převezen do depozitáře Royal Aviation Museum of Western Canada (RAMWC) ve Winnipegu, Britská Kolumbie.
Po dlouhých letech pobytu stroje v depozitáři byla v roce 2006 uskutečněna domluva s Berlínským technickým muzeem o zápůjčce a opravě, takže následovala jeho přeprava letounu nákladním MD-11 společnosti Lufthansa z Chicaga do Frankfurtu nad Mohanem. Odtud byl po zemi přepraven do Berlína. Nákladní letadlo pilotoval kapitán Claus Cordes, který je mimochodem i pilotem historických junkersů, například sportovního A 50 nebo dopravního Ju 52. Létal však i dopravní Lockheed Super Constellation, to jen na okraj.
Po několika letech strávených v berlínské expozici ještě následoval převoz vraku junkersu do Maďarska, kde se stroj podrobil dlouhé a náročné rekonstrukci do originálního stavu. Ta byla prováděna v Héregu nedaleko Budapešti, kde je známá restaurátorská dílna historických letounů, které můžeme vidět v mnoha muzeích.
Po přepravě zpět do Kanady v září 2024 proběhly poslední dokončovací práce. S ohledem na historickou věrnost byl letos v květnu opětovně osazen plovákovým podvozkem a v této podobě je junkers vystavován v expozici muzea RAMWC ve Winnipegu. Bohužel letadlo zatím postrádá motor, ale i tak vzbuzuje v expozici mimořádný dojem.
Junkers F 13 zanechal nesmazatelnou stopu ve světovém letectví a možno přímo říci, že je jedním ze strojů, které změnily komerční leteckou dopravu. Bylo to hlavně kvůli jeho pokrokové celokovové konstrukci, provozní spolehlivosti a odolnosti, což přispělo k i k popularizaci letectví vůbec. Jeho následovníky byly například jednomotorový W 34 nebo třímotorové G 23/24 a samozřejmě nejznámější Ju 52. Třináctek bylo celkem vyrobeno okolo 320 kusů, a to v letech 1919 až 1930. Další dochované originální stroje se nachází například v pařížském leteckém muzeu Le Bourget, v Německém muzeu v Mnichově nebo v budapešťském Dopravním muzeu.
V předválečné ČSR byly používány dva kusy „třináctky“, jeden s československou registrací a jeden s německou. Právě na palubě tohoto stroje v roce 1932 zahynul obuvnický génius Tomáš Baťa.
Modelářský dodatek - A nabízí se i příležitost pro postavení modelu z produkce společnosti MiniArt v měřítku 1/48.