01/2026

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 25 leden 2026

  # 191

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2026

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 25 leden 2026

  # 191

• Strana 3

  eduard

  eduard

  LEDEN 2026

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – únor 2026

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  Spitfire Story: The Sweeps Limited 1/72

  Avia S-199 bubble canopy HYBRiD 1/48

  P-51B/C Mustang Birdcage canopy Weekend 1/48

  Fw 190A-8 ProfiPACK 1/48 Reedice

  15,000th 1/48

  Avia S-199 ERLA canopy 1/48

  EFKA 1/48

  Spitfire Mk.V

  Znovuzrození kanadského junkersu

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Smrť vzácnych vtákov

  Ve službách Bezpečnostního letectva

  Medaile cti

  4

  6

  36

  38

  60

  74

  76

  86

  92

  105

• Strana 4

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Vítejte v novém roce! K obvyklému přání mno-

  ha štěstí, zdraví a pohody vám přeji také hodně

  modelářských úspěchů, mnoho nových impulsů

  a dostatek nových stavebnic a doplňků. Mohu

  Vám slíbit, že uděláme všechno proto, abyste od

  nás měli jejich pravidelný přísun. Lednové Info

  bývá právě o tom, co pro vás v novém roce chys-

  táme. Já se teď trochu obávám, že ve skuteč-

  nosti pro vás dnes moc úplně nových informací

  mít nebudu, většinu novinek už znáte z E-daye,

  ale něco se snad i přesto najde. Tak pojďme na

  to.

  Hybrid

  Nová řada Hybrid kombinující plastové

  a 3D tištěné díly, měla v podobě čtvrtkové Avie

  S-199 a dvaasedmdesátinového Enstroma 490

  premiéru na E-dayi. Asi nikoho nepřekvapím,

  když přiznám, že jsme si tyto ve své podstatě

  okrajové typy vybrali proto, že jsme si na nich

  chtěli ověřit koncept nové řady, zjistit, co fungu-

  je a co nefunguje podle vstupních předpokladů

  a co bude třeba změnit. Troufnu si tvrdit, že

  většina prvků na tomto projektu je tak, jak

  jsme očekávali. Ukázalo se, že nemá velký

  smysl vyrábět vysloveně drobné díly 3D tiskem.

  To nedává modeláři příliš velkou výhodu, detaily

  nejsou zase o tolik lepší, zato je ale náročnější

  takové díly oddělit od tiskových podpěr. Právě

  oddělování od podpěr a začišťování dílů je pak

  především pro modeláře bez předchozích zku-

  šeností s 3D díly problematické. Daleko efektiv-

  nější jsou 3D tisky komplexních sestav kokpitů

  a podvozkových šachet. Tyto sestavy lze vytvořit

  tak, aby byly nadstandardně detailní, přičemž

  detaily jsou integrovány do jednoho nebo více

  základních velkých dílů. Není třeba je konstru-

  ovat ani vyrábět jako samostatné malé dolepo-

  vací díly, což šetří čas jak nám, tak modelářům.

  A toho času není úplně málo. Tady Hybrid přináší

  celkem jednoznačné výhody a technologický

  pokrok. Podobné je to s podvozkovými nohami

  a koly. Výroby podvozkových nohou se budeme

  držet, to se osvědčilo. A zároveň jejich nabídku

  rozšíříme i v rámci aftermarketové produkce.

  Co je zdrojem dilematu, jsou sedačky s inte-

  grovanými upínacími pásy. Ty byly částí mode-

  lářské veřejnosti přijaty pozitivně, a jak už to

  tak bývá, u druhé části zase negativně. Ta nega-

  tivní část je jako obvykle hlasitější, ale vypadá

  to, že poměr mezi nimi je padesát na padesát.

  Po pravdě řečeno, nechce se nám dlouze bojo-

  vat za prosazení této inovace, ale také se nám

  nechce z ní ustupovat. Protože si myslíme, že

  je to dobrá inovace. Ale hlavou zeď neprorazíš

  a zkušeností s odporem zákazníků proti novin-

  kám máme až až. Takže hledáme nějaké ro-

  zumné řešení, v jehož rámci se snažíme pokud

  možno vyhnout variantě se dvěma alternativní-

  mi sedačkami. Teď pracujeme na samostatných

  tištěných pásech, dolepovaných do sedačky. De-

  finitivní výsledek ale zatím nemáme.

  A jaké konkrétní stavebnice nás čekají v řadě

  Hybrid? Už lednovou novinkou je druhá produkč-

  ní verze Avie S-199 v měřítku 1/48, ta s odsouva-

  cí vypouklou kabinou. Ta navazuje na první verzi

  a liší se několika drobnostmi, samozřejmě tou

  kabinou a jejím příslušenstvím. Také jsme upra-

  vili některé u první verze problematické díly,

  některé jsme nasílili, přidali jsme ochranné prv-

  ky a upravili způsob balení. V únoru vydáváme

  první verzi S-199 Erla, už v druhé reedici. Ano,

  ta stavebnice se neprodává špatně, a to nám

  dává naději na dobrou budoucnost řady Hybrid.

  Ta bude v letošním roce především o sta-

  vebnicích v měřítku 1/32. Nejblíž realizaci je

  P-51B Mustang. Ten bude ve dvou základních

  provedeních, s rámovou kabinou typu Birdcage

  a s odsouvací kabinou Malcolm Hood. První vy-

  dání Mustanga bude ve stavebnici řady Limited.

  Na to, že touto cestou půjdeme i u řady Hybrid

  jsem upozorňoval už během představení této

  řady na loňském E-dayi. Tato úvodní Limitka

  bude vycházet ze čtvrtkové Limitky Overlord/

  D

  -

  Day Mustangs. Skladba markingů bude stej-

  ná jako u čtvrtkové limitky, obsah bude samo-

  zřejmě odpovídat standardu řady Hybrid. Další

  stavebnice pak budou Hybridy, u kterých bude

  skladba markingů víceméně odpovídat čtvrtko-

  vým Profipackům. První dvaatřicetinový Mus-

  tang by měl být vydaný jako květnová novinka.

  Další projekt v rámci řady Hybrid je Spitfire

  Mk.IX, také v měřítku 1/32. V rámci tohoto pro-

  jektu pracujeme už na více než dvou produkč-

  ních verzích. Postupně vydáme ranné Spitfiry

  F.Mk.IX, pak hlavní produkční verzi LF.Mk.IXc,

  samozřejmě i Mk.IXe a stejně jako u čtvrtek

  i Mk.VIII včetně výškové HF.Mk.VIII. I v tomto

  případě počítáme s Limitkami, opět vycháze-

  jícími ze čtvrtkových projektů. Takže počítejte

  s československými Spitfiry Mk.IX v Limitce Naši

  se vracejí, a australskými Spitfiry Mk.VIII v Li-

  mitce Aussie Eight. Pokud vše půjde dobře, bude

  první dvaatřicetinový Spitfire vydaný jako čer-

  vencová novinka a bude mít premiéru na E-dayi.

  No a když už jsme u Spitfirů, tak s konstrukč-

  ními pracemi neskončíme u osmiček a devítek,

  ale uděláme i Spitfiry Mk.XII a Mk.14. V tomto

  případě ale začneme s projekty v měřítku 1/48,

  abychom zase neměli jen samé dvaatřicetiny.

  Třetí projekt, na kterém v řadě Hybrid pra-

  cujeme, je Focke-Wulf Fw 190A. V rámci tohoto

  projektu vydáme všechny verze Fw 190 A od

  A-2 až po A-8 včetně Fw 190 A-8/R2 a bitevní

  Fw 190 F-8. Pokračovat budeme i s Fw 190 D-9.

  I s Focke-Wulfy už jsme konstrukčně poměrně

  daleko, a myslím si, že první z nich, Fw 190 A-8/R2,

  by mohl být na trhu někdy v posledním čtvrtletí

  tohoto roku.

  Klasika

  V řadě Hybrid máme v přípravě poměrně

  hodně projektů, které vycházejí ze starších

  čtvrtkových realizací. Nicméně klasické staveb-

  nice také nebudeme zanedbávat. Ve vysokých

  stadiích přípravy, což znamená, že už pracu-

  jeme na formách, máme dvaasedmdesátinové

  MiG-21R a Bf 109 K-4. Bf 109 K-4 by měl být

  březnovou novinkou v podobě Limitky Kurfürst,

  s MiGem-21R pak počítáme na květen nebo čer-

  ven. I Erko vydáme nejprve jako Limitku, v tomto

  případě s knihou od Martina Janouška, věnova-

  nou československým MiGům-21R.

  Pokračovat budeme s dvaasedmdesátinový-

  mi Spitfiry. Nejprve v dubnu nebo v květnu vy-

  dáme Spitfira Mk.Vc v Profipacku, pak budeme

  pokračovat s Limitkami postavenými na Mk.Vb

  různých verzí, a Mk.Vc. Budou to Eagle´s Call

  věnované americkým Spitfirům, po něm Spitfire

  Story: Southern Star věnovaný tropickým Mk.Vb

  a Mk.Vc. Na ně navážeme Spitfiry Mk.I a Mk.II jak

  v Profipacku, tak i v Limitkách, které budu opět

  navazovat na své čtvrtkové vzory.

  Pokud jde o čtvrtkové novinky, pracujeme na

  P-40K. To vydáme jak v krátké, tak v dlouhé

  verzi ve druhé polovině roku jak v Limitce, tak

  v Profipacku. Další připravovanou novinkou

  tohoto roku je rodina MiG-15. MiGa-15 máme

  připraveného jak v základní verzi MiG-15, tak

  ve verzi MiG-15bis. Součástí sestavy dílů jsou

  i díly pro československé bitevní verze MiG-15SB

  a MiG-15bis SB. První stavebnice čtvrtkového

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Leden 2026

• Strana 5

  MiGu-15 přijde na trh na samém konci roku,

  v listopadu nebo v prosinci. Do budoucna máme

  připravenou i konstrukci dvoumístné cvičné

  verze UTI MiG-15, tu ale patrně převedeme do

  řady Hybrid

  .

  Přebaly

  Přebalů stavebnic jiných výrobců v řadě Li-

  mited také připravujeme poměrně mnoho. Těs-

  ně před realizací je Alien, Mi-35 v měřítku 1/48.

  O tom jsme toho hodně publikovali v prosinci,

  takže předpokládám, že víte, o co jde. V předpro-

  deji jsme prodali 720 kusů, zbytek z celkového

  nákladu 1 000 kusů se dostane k vybraným ob-

  chodníků, u nichž si tuto stavebnici ještě mohou

  pořídit ti, kdo nemají v předprodeje důvěru nebo

  měli jiné důvody ke zdrženlivosti. Stavebnice

  budeme s největší pravděpodobností expedovat

  na začátku února. Přesný termín zatím neznám,

  protože dosud není jasné, jak rychle půjde tisk

  obtisků s integrovanými pozitivními nýty. Víme,

  že to je složitá technologie, která není zcela vy-

  zkoušená, a není proto jasné, kolik přesně výro-

  ba zabere času. Může se stát, že budeme Alieny

  expedovat už v lednu, ale to je zatím nejisté.

  V únoru bychom měli expedovat také Strafe-

  ry, čtvrtkové B-25J Mitchell v řadě HKM Eduard.

  Výlisky jsou na cestě, jedou vlakem a teď by už

  měly být někde v Turecku, možná i někde na

  Balkáně. A aby toho nebylo málo, tak na cestě

  máme i výlisky na čtvrtkového F/A-18C od Kine-

  ticu. Ten se tak dostane do programu už v rámci

  dubnových novinek.

  Další připravované projekty jsou čtvrtkové

  A-20G Havoc a B-25J Mitchell s proskleným

  čumákem, tato stavebnice bude odvozená

  s dvaasedmdesátinového projektu Angel of Merci,

  se stejnou skladbou markingů.

  Doplňky

  Očekávám, že naše produkce doplňků projde

  během letoška radikální proměnou. Je to re-

  akce na technologické změny a s nimi spojené

  změny v poptávce a v odbytu. Abych to neprota-

  hoval, tak leptů prodáváme stále méně a méně,

  stejné je to s odlévanými brassinovými sadami.

  Poptávka se přenesla na 3D tisky a sady Space.

  Takže jsme už v minulém roce přeškolili většinu

  našich leptových konstruktérů na 3D konstrukci,

  a jak víte, rozšiřujeme naši farmu 3D tiskáren,

  abychom navýšili kapacitu 3D tisku. Není to úpl-

  ně jednoduchá záležitost, obnáší to i stavební

  úpravy a změny v organizaci práce, ale pracu-

  jeme na tom usilovně a s jasným cílem. Nezna-

  mená to, že s lepty skončíme úplně. Jsou tu stále

  typy leptů, o které je zájem, například barevné

  ocelové pásy jsou stále dobře prodávané. Lepty

  necháme také ve stavebnicích, v Profipackách

  i v Limitkách. Zajímavé jsou i pro některé nové

  stavebnice, prodávají se i vztlakové klapky. Tak-

  že lepty ještě zdaleka nekončí, ale celkově je

  budeme cíleně utlumovat a budeme pečlivě vy-

  bírat, jaké leptané sady pustíme do výroby.

  E-day a další akce

  S E-dayem je to jasné. Jen zrekapituluji,

  že letošní E-day se bude konat již 26. až 28.

  června na výstavišti Zahrada Čech v Litoměři-

  cích. A bude dvoudenní, respektive dvaapůlden-

  ní, otevíráme už v pátek odpoledne.

  Info a EMD

  Info bude pokračovat víceméně beze změn,

  jen do sebe přebere některé rubriky z EMD,

  které tento měsíc končí. Pokud mám stručně

  vysvětlit, proč EMD končí, tak je to proto, že

  se nám nevyplácí. Prodává se málo. Když jsme

  s EMD začínali, věřili jsme, že vzhledem k číslům

  čtenosti Infa může být EMD komerčně zajímavý

  projekt. To se ale nenaplnilo. Pravda je taková,

  že čtenáři nechtějí za internetový obsah platit,

  a to ani relativně malé částky. Tento blok se nám

  nepodařilo prorazit, a proto jsme se rozhodli

  projekt ukončit a na něj vynaložený čas věno-

  vat něčemu užitečnějšímu. Například knihám do

  stavebnic řady Limited. O ty zájem je.

  Výstavy a jiné akce

  V sobotu 10. ledna budeme v Prostějově na

  akci pořádané firmou MN Modelář. Budeme tam

  přednášet o mnohém z toho, co jste si právě

  přečetli, velká část bude věnována 3D tiskům

  a řadě Hybrid. Na konci ledna, od 27. do 31., jsme

  jako každý rok touto dobou v Norimberku na

  Spielenwaren Messe. Stále ještě to nevzdáváme,

  i když už jsme jedni z mála, kdo se na veletrhu

  drží. Pokud se do Norimberka chystáte, stavte

  se na kafe.

  A to je ode mě dnes všechno. Přejí vám pří-

  jemné chvíle strávené u lednového Infa!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Leden 2026

• Spitfire Mk.V - Technický vývoj část 2

  Shrnutí textu předchozího dílu: Na přelomu let 1940–1941 se RAF

  dostala pod tlak rychlého technického vývoje německých stíhaček.

  Příchod nové verze Bf 109, Bf 109 F a nových Fw 190 A, přinesl

  hrozbu vzniku technické a výkonnostní převahy Luftwae. Hlavní

  stíhací typ RAF, Spitre ve verzích Mk.I a Mk.II, začínal za německý-

  mi typy zaostávat a bylo patrné, že je nejvyšší čas na významnější

  modernizaci a zvýšení výkonů.

  Po vyzkoušení několika slepých vývojových uliček se praktickým

  řešením ukázala zástavba motoru Merlin 45, konstrukčně blízkého

  starším Merlinům, do draku Spitru Mk.I. Tato modernizace umož-

  nila rychlé zavedení nového typu do výroby i přestavbu existují-

  cích Spitrů Mk.I a Mk.II. Tak vznikla řada Spitre Mk.V, která se

  od počátku vyráběla i konvertovala v několika verzích a postupně

  se stala páteří stíhacího letectva RAF. Výroba probíhala souběžně

  u několika výrobců a v obrovském tempu, což vedlo k prolínání

  verzí, nestandardním kombinacím vybavení a značné variabilitě

  jednotlivých strojů.

  Během více než dvou let produkce procházely Spitry Mk.V nepře-

  tržitými úpravami – od zesílení pancéřování, změn výzbroje, chla-

  zení a radiovybavení až po modernizaci kabiny, podvozku a křídla.

  Zásadní význam měly i modikace motorů optimalizované pro růz-

  né výškové režimy, vývoj karburátorů a zavádění přídavných nádrží

  pro prodloužení doletu. V tropických oblastech se uplatnily speci-

  ální ltry, které sice mírně snižovaly výkon, ale výrazně zvyšovaly

  provozní spolehlivost v dané oblasti.

  Vývoj Spitru Mk.V nebyl přímočarý ani zcela systematický. Byl vý-

  sledkem válečného tlaku, improvizace, nedostatku času i materiálu

  a snahy dodat na frontu co nejrychleji dostatečný počet výkonných

  letounů. Zdánlivý technický chaos byl ve skutečnosti přirozeným

  důsledkem totální války, v níž kvantita, rychlost a schopnost reago-

  vat rozhodovaly stejně jako samotná technická kvalita.

  Vývoj Spitru Mk.V lze rozdělit do dvou základních etap. První eta-

  pa, zahrnující Spitre Mk.Va a Mk.Vb ve všech jeho výrobních vari-

  antách, představuje zástavbu motoru Merlin 45 (a jeho variant) do

  prakticky nezměněného draku Spitru Mk.I respektive Mk.II. Druhá

  etapa, představující Spitre Mk.Vc, přinesla zásadnější konstrukční

  úpravy, především křídla a podvozku, a také větší míru standardi-

  zace výrobních provedení letounu, vyráběného posléze ve velkých

  sériích v několika výrobních závodech. Spitre Mk.Vc byl pak také

  platformou pro zástavbu nového výkonného motoru Merlin 61, což

  vedlo ke vzniku Spitru Mk.IX, který začal ve svých prvních verzích

  přicházet k jednotkám RAF v polovině roku 1942.

  S celým textem, popisujícím vývoj Spitru Mk.V, a s charakteris-

  tikami variant Va a Vb, se můžete seznámit v prvním dílu článku

  (Info č. 190 – prosinec 2025). Dnešní druhý díl vás seznámí s vývo-

  jem a verzemi Spitru Mk.Vc.

  Předchozí díl článku o technickém vývoji Spitru Mk.V pojednával o variantách Mk.Va a Vb. Aktuální díl zakon-

  čuje variantou Mk.Vc a její speciální tropikalizovanou úpravou pro podmínky Středomoří a Dálného východu.

  Spitre Mk.Vc. Tento letoun byl vyroben

  v továrně Westland v září 1942.

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard6

  Leden 2026

• Strana 7

  Shrnutí textu předchozího dílu: Na přelomu let 1940–1941 se RAF

  dostala pod tlak rychlého technického vývoje německých stíhaček.

  Příchod nové verze Bf 109, Bf 109 F a nových Fw 190 A, přinesl

  hrozbu vzniku technické a výkonnostní převahy Luftwae. Hlavní

  stíhací typ RAF, Spitre ve verzích Mk.I a Mk.II, začínal za německý-

  mi typy zaostávat a bylo patrné, že je nejvyšší čas na významnější

  modernizaci a zvýšení výkonů.

  Po vyzkoušení několika slepých vývojových uliček se praktickým

  řešením ukázala zástavba motoru Merlin 45, konstrukčně blízkého

  starším Merlinům, do draku Spitru Mk.I. Tato modernizace umož-

  nila rychlé zavedení nového typu do výroby i přestavbu existují-

  cích Spitrů Mk.I a Mk.II. Tak vznikla řada Spitre Mk.V, která se

  od počátku vyráběla i konvertovala v několika verzích a postupně

  se stala páteří stíhacího letectva RAF. Výroba probíhala souběžně

  u několika výrobců a v obrovském tempu, což vedlo k prolínání

  verzí, nestandardním kombinacím vybavení a značné variabilitě

  jednotlivých strojů.

  Během více než dvou let produkce procházely Spitry Mk.V nepře-

  tržitými úpravami – od zesílení pancéřování, změn výzbroje, chla-

  zení a radiovybavení až po modernizaci kabiny, podvozku a křídla.

  Zásadní význam měly i modikace motorů optimalizované pro růz-

  né výškové režimy, vývoj karburátorů a zavádění přídavných nádrží

  pro prodloužení doletu. V tropických oblastech se uplatnily speci-

  ální ltry, které sice mírně snižovaly výkon, ale výrazně zvyšovaly

  provozní spolehlivost v dané oblasti.

  Vývoj Spitru Mk.V nebyl přímočarý ani zcela systematický. Byl vý-

  sledkem válečného tlaku, improvizace, nedostatku času i materiálu

  a snahy dodat na frontu co nejrychleji dostatečný počet výkonných

  letounů. Zdánlivý technický chaos byl ve skutečnosti přirozeným

  důsledkem totální války, v níž kvantita, rychlost a schopnost reago-

  vat rozhodovaly stejně jako samotná technická kvalita.

  Vývoj Spitru Mk.V lze rozdělit do dvou základních etap. První eta-

  pa, zahrnující Spitre Mk.Va a Mk.Vb ve všech jeho výrobních vari-

  antách, představuje zástavbu motoru Merlin 45 (a jeho variant) do

  prakticky nezměněného draku Spitru Mk.I respektive Mk.II. Druhá

  etapa, představující Spitre Mk.Vc, přinesla zásadnější konstrukční

  úpravy, především křídla a podvozku, a také větší míru standardi-

  zace výrobních provedení letounu, vyráběného posléze ve velkých

  sériích v několika výrobních závodech. Spitre Mk.Vc byl pak také

  platformou pro zástavbu nového výkonného motoru Merlin 61, což

  vedlo ke vzniku Spitru Mk.IX, který začal ve svých prvních verzích

  přicházet k jednotkám RAF v polovině roku 1942.

  S celým textem, popisujícím vývoj Spitru Mk.V, a s charakteris-

  tikami variant Va a Vb, se můžete seznámit v prvním dílu článku

  (Info č. 190 – prosinec 2025). Dnešní druhý díl vás seznámí s vývo-

  jem a verzemi Spitru Mk.Vc.

  Předchozí díl článku o technickém vývoji Spitru Mk.V pojednával o variantách Mk.Va a Vb. Aktuální díl zakon-

  čuje variantou Mk.Vc a její speciální tropikalizovanou úpravou pro podmínky Středomoří a Dálného východu.

  Spitre Mk.Vc. Tento letoun byl vyroben

  v továrně Westland v září 1942.

  (foto: Simon Erland)

  Figura 26:

  1. Nové křídlo typ C

  3. Kulomety Browning ráže 7,7 mm

  4. Příprava pro montáž kanónu ráže 20 mm, nebo kulometu ráže

  12,7 mm

  5. Kanóny Hispano Mk.2 ráže 20 mm s pásovým zásobníkem nábojů

  6. Dvoudílné kryty kanónové zbraňové šachty s úzkou boulí nad

  vnitřním dílem krytu zbraňové šachty

  7. Rovný potahový plech křídla bez boule nad podvozkovou šachtou

  Spitre Mk.Vc

  Figura 25

  1. Nové křídlo typ C

  2. Nový podvozek s větším úhlem sklonu podvozkové nohy vůči ose

  letounu

  11. Výfuky bez trubky přívodu teplého vzduchu do systému vytá-

  pění palubních zbraní. Vytápění palubních zbraní bylo u Mk.Vc

  elektrické

  Spitre Mk.Vc

  Spitfire Mk.Vc

  HISTORIE

  INFO Eduard

  7

  Leden 2026

• Strana 8

  Figura 27:

  8. Absence výdechů horkovzdušného vytápění palubních zbraní z

  důvodu instalace elektrického vytápění

  9. Spodní kryty kanónových šachet bez velké boule

  10. Nová podvozková šachta se šikmými bočními stěnami a eliptic-

  kým půdorysem

  Spitre Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard8

  Leden 2026

• Strana 9

  Figura 27:

  8. Absence výdechů horkovzdušného vytápění palubních zbraní z

  důvodu instalace elektrického vytápění

  9. Spodní kryty kanónových šachet bez velké boule

  10. Nová podvozková šachta se šikmými bočními stěnami a eliptic-

  kým půdorysem

  Spitre Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc

  (foto: Simon Erland)

  Porovnání podvozků a podvozkových šachet Spitfirů Mk.Vb a Mk.Vc

  Figura 28:

  1. Podvozek Spitru Mk.Vb

  2. Podvozek Spitru Mk.Vc. Změna úhlu podvozkové nohy vedla ke

  změně pozice kola vůči ose křídla o cca 5 cm kupředu oproti

  pozici kola u Spitru Mk.V a ke změně tvaru podvozkové šachty.

  Figura 29:

  1. Podvozková šachta Spitru Mk.Vb kruhového půdorysu

  2. Podvozková šachta Spitru Mk.Vc oválného půdorysu

  Spitre Mk.Vb

  Spitre Mk.Vc

  Spitre Mk.VcSpitre Mk.Vb

  HISTORIE

  INFO Eduard

  9

  Leden 2026

• Strana 10

  Spitfire Mk.Vc (Westland)

  Figura 30:

  11. Vrtule Rotol různých verzí

  Spitre Mk.Vc Westland

  12. Široká pětiúhelníková boule nad zbraňovou šachtou, charakte-

  ristická pro stroje licenčně vyráběné rmou Westland

  Spitre Mk.Vc s velkými boulemi typu Westland a ma-

  lými boulemi Maltského typu na horní ploše křídla.

  Povšimněte si trubek topení zbraní za výfuky

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard10

  Leden 2026

• Strana 11

  Spitfire Mk.Vc (Westland)

  Figura 30:

  11. Vrtule Rotol různých verzí

  Spitre Mk.Vc Westland

  12. Široká pětiúhelníková boule nad zbraňovou šachtou, charakte-

  ristická pro stroje licenčně vyráběné rmou Westland

  Spitre Mk.Vc s velkými boulemi typu Westland a ma-

  lými boulemi Maltského typu na horní ploše křídla.

  Povšimněte si trubek topení zbraní za výfuky

  (foto: Simon Erland)

  Spitfire Mk.Vc se čtyřmi kanóny Hispano Mk.2 ráže 20 mm

  Figura 31:

  1. Kulomety Browning ráže 7,7 mm nebyly instalovány

  Spitre Mk.Vc, 4 kanóny

  2. Čtyři kanóny Hispano Mk.2 v kanónových zbraňových šachtách

  3. Horní kryty kanónových šachet s velkou oválnou boulí

  Spitre Mk.Vc se čtyřmi

  kanóny Hispano Mk.II

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  11

  Leden 2026

• Strana 12

  Figura 32:

  4. Spodní kryty kulometných zbraňových šachet hladké, bez bouli-

  ček a otvorů pro vyhazování nábojnic

  Spitre Mk.Vc, 4 kanóny

  Spitre Mk.Vc se čtyřmi

  kanóny Hispano Mk.II

  (foto: Simon Erland)

  5. Spodní kryty kanónových zbraňových šachet se dvěma otvory pro

  vyhazování nábojnic

  HISTORIE

  INFO Eduard12

  Leden 2026

• Strana 13

  Figura 32:

  4. Spodní kryty kulometných zbraňových šachet hladké, bez bouli-

  ček a otvorů pro vyhazování nábojnic

  Spitre Mk.Vc, 4 kanóny

  Spitre Mk.Vc se čtyřmi

  kanóny Hispano Mk.II

  (foto: Simon Erland)

  5. Spodní kryty kanónových zbraňových šachet se dvěma otvory pro

  vyhazování nábojnic

  Spitfire LF Mk.Vc

  Figura 33:

  1. Zkrácené koncové oblouky křídla s pozičními světly

  Přídavné nádrže

  Figura 34:

  1. Přídavná nádrž o objemu 30 galonů. Těmito nádržemi byly vyba-

  vovány všechny pozdější verze Spitrů Mk.V. Na tomto obrázku

  je Spitre Mk.Vc s protiprachovým ltrem Vokes a výzbrojí čtyř

  kanónů Hispano Mk.2 ráže 20 mm.

  Spitre LF Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes) s přídavnou nádrží 30 gal.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  13

  Leden 2026

• Strana 14

  Figura 35:

  1. Přídavná nádrž o objemu o objemu 90 galonů

  Figura 36

  1. Přídavná nádrž o objemu 90 galonů

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes) s přídavnou nádrží 90 gal.

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes)

  s přídavnou nádrží 90 gal.

  HISTORIE

  INFO Eduard14

  Leden 2026

• Strana 15

  Figura 35:

  1. Přídavná nádrž o objemu o objemu 90 galonů

  Figura 36

  1. Přídavná nádrž o objemu 90 galonů

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes) s přídavnou nádrží 90 gal.

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes)

  s přídavnou nádrží 90 gal.

  Spitfire Mk.Vc Malta

  Figura 37:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes

  2. Čtyři kanóny Hispano Mk.2. Mnoho Spitrů Mk.Vc dodaných na

  Maltu bylo vyzbrojeno čtyřmi kanóny. V průběhu bojového na-

  sazení byla dvojice kanónů obvykle poměrně rychle vymon-

  tována a stroje operovaly pouze se dvěma kanóny. Zda byly

  zároveň doplněny i kulomety Browning ráže 7,7 mm není z do-

  stupné dokumentace jasné.

  4. Velký tropický olejový chladič (nebyl u všech letounů)

  Figura 38:

  4. Boule na potahu horní plochy křídla. Vyskytuje se na několika

  strojích sloužících na Maltě. Účel boule není znám.

  Spitre Mk.Vc Malta

  Spitre Mk.Vc Malta

  HISTORIE

  INFO Eduard

  15

  Leden 2026

• Strana 16

  Spitfire Mk.Vc, pozdní verze (late)

  Figura 39:

  1. Nové výfuky se samostatnými výfukovými rourami, známé z poz-

  dějších Spitrů Mk.IXc

  2. Část strojů z pozdější výroby rmy Westland měla zadní část

  trupu spojovanou nýty se zapuštěnými hlavami, na rozdíl od

  řadových letounů, u kterých byly použity nýty s vystouplými

  půlkulatými hlavami.

  Figura 40:

  1. Výztuha potahového plechu nad podvozkovou šachtou. Tyto vý-

  ztuhy dostávaly nejen Spitry Mk.V, ale i jiné verze Spitrů

  během generální opravy po větším množství odlétaných hodin.

  Zpevnění se instalovalo kvůli extrémnímu namáhání potahu v

  oblasti podvozkové šachty během startů a přistání. Z důvodu

  únavy materiálu hrozila destrukce povrchu křídla, které měly

  tyto výztuhy zabránit.

  Spitre Mk.Vc, pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb s výztuhou

  potahového plechu nad

  podvozkovou šachtou

  HISTORIE

  INFO Eduard16

  Leden 2026

• Strana 17

  Spitfire Mk.Vc, pozdní verze (late)

  Figura 39:

  1. Nové výfuky se samostatnými výfukovými rourami, známé z poz-

  dějších Spitrů Mk.IXc

  2. Část strojů z pozdější výroby rmy Westland měla zadní část

  trupu spojovanou nýty se zapuštěnými hlavami, na rozdíl od

  řadových letounů, u kterých byly použity nýty s vystouplými

  půlkulatými hlavami.

  Figura 40:

  1. Výztuha potahového plechu nad podvozkovou šachtou. Tyto vý-

  ztuhy dostávaly nejen Spitry Mk.V, ale i jiné verze Spitrů

  během generální opravy po větším množství odlétaných hodin.

  Zpevnění se instalovalo kvůli extrémnímu namáhání potahu v

  oblasti podvozkové šachty během startů a přistání. Z důvodu

  únavy materiálu hrozila destrukce povrchu křídla, které měly

  tyto výztuhy zabránit.

  Spitre Mk.Vc, pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb s výztuhou

  potahového plechu nad

  podvozkovou šachtou

  Spitfire Mk.Vc s pumovými závěsníky

  Figura 41:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg. Používaly se také

  podtrupové závěsníky s pumou 226 kg.

  Figura 42:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg.

  Spitre Mk.Vc s pumovými

  závěsníky (FB Mk.Vc)

  Spitre Mk.Vc s pumovými

  závěsníky (FB Mk.Vc)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  17

  Leden 2026

• Strana 18

  Spitfire Mk.Vc, pozdní verze (late) s pumovými závěsníky

  Figura 43:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg

  Spitfire Mk.Vc Trop s protiprachovým filtrem Aboukir 2. typu

  Figura 44

  1. Vrtule Rotol

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších letových

  hladinách. Tyto zkrácené koncové oblouky jsou typické pro

  tropikalizované Spitry Mk.V upravované v Aboukiru, a mají

  jiný tvar, než standardní zkrácené koncové oblouky Spiftirů

  LF.Mk.Vb a LF.Mk.Vc z tovární výroby.

  4. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  5. Velký tropický olejový chladič

  Spitre FB Mk.Vc (late)

  s pumovými závěsníky

  Spitre Mk.Vc Trop

  s protiprachovým

  ltrem Aboukir 2. typu

  HISTORIE

  INFO Eduard18

  Leden 2026

• Strana 19

  Spitfire Mk.Vc, pozdní verze (late) s pumovými závěsníky

  Figura 43:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg

  Spitfire Mk.Vc Trop s protiprachovým filtrem Aboukir 2. typu

  Figura 44

  1. Vrtule Rotol

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších letových

  hladinách. Tyto zkrácené koncové oblouky jsou typické pro

  tropikalizované Spitry Mk.V upravované v Aboukiru, a mají

  jiný tvar, než standardní zkrácené koncové oblouky Spiftirů

  LF.Mk.Vb a LF.Mk.Vc z tovární výroby.

  4. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  5. Velký tropický olejový chladič

  Spitre FB Mk.Vc (late)

  s pumovými závěsníky

  Spitre Mk.Vc Trop

  s protiprachovým

  ltrem Aboukir 2. typu

  Figura 45:

  1. Vrtule Rotol

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších letových

  hladinách. Tyto zkrácené koncové oblouky jsou typické pro

  tropikalizované Spitry Mk.V upravované v Aboukiru, a mají

  jiný tvar, než standardní zkrácené koncové oblouky Spiftirů

  LF.Mk.Vb a LF.Mk.Vc z tovární výroby.

  4. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  5. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vc Trop

  s protiprachovým

  ltrem Aboukir 2. typu

  Spitre Mk.Vb ER622 od No. 40 Squadron SAAF byl vyroben v továrně CBAF

  v září 1942. V Severní Africe sloužil s křídlem se zkráceným rozpětím, vyba-

  ven koncovými oblouky a tropickým ltrem typu Aboukir. Ze stavu RAF byl

  vyřazen 30. dubna 1943, v únoru 1945 byl odprodán do Turecka. Povšimněte

  si trubky vytápění palubních zbraní za poslední výfukovou rourou, typickou

  pro Spitry Mk.Vb. (foto: IWM via Wikimedia Commons)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  19

  Leden 2026

• Strana 20

• Strana 21

• Znovuzrození kanadského junkersu

  Společnost profesora Huga Junkerse byla velmi progresivním výrobcem letadel. Například už během první světové války sériově vyráběla celokovové bojové letouny a nutno pamatovat, že šlo o dobu, kdy v ostatních leteckých konstrukcích suverénně vládlo dřevo a plátno.

  Společnost profesora Huga Junkerse byla

  velmi progresivním výrobcem letadel. Napří-

  klad už během první světové války sériově

  vyráběla celokovové bojové letouny a nutno

  pamatovat, že šlo o dobu, kdy v ostatních le-

  teckých konstrukcích suverénně vládlo dřevo

  a plátno.

  Tento text se však týká poválečného letectví,

  přesněji jednomotorového dopravního stro-

  je, který byl používán v drsné a nehostinné

  kanadské tundře. Jeho tovární označení bylo

  Junkers F 13gle, výrobní číslo 2050 a nesl re-

  gistrační značku CF

  -

  ALX. Vyroben byl na po-

  čátku roku 1930, v k větnu pak prodán do Kanady

  a v tomtéž měsíci zde byl registrován. Jeho

  majitelem se stala společnost Air Land Manu-

  facturing Company, která jej, spolu se sester-

  ským letadlem CF

  -

  AMX, používala pro pracov-

  ní úkoly během zabezpečování důlních činností.

  S ohledem na tehdejší slabě rozvinutou infra-

  strukturu kanadského venkova asi nepřekvapí,

  že letoun byl vybaven plováky a mohl tak při-

  stávat na mnoha tamějších jezerech i dalších

  vodních tocích. Od června 1930 stroj také nesl

  jméno City of Prince George.

  Společnost letadlo používala plné tři roky,

  než bylo dne 17. května 1930 prodáno obchod-

  níkovi a farmáři Victoru Spencerovi z kanad-

  ského Vancouveru, který rovněž podnikal

  v nerostném průmyslu. Také on jej používal

  k obdobné škále činností jako předchozí vlast-

  ník. Ale nikoli dlouho.

  Jeho náhlý konec nastal v neděli 23. červen-

  ce 1933 asi 120 kilometrů severně od jezera

  Takla, u jezera McConnell v provincii Britská

  Kolumbie, kdy stroj po vzletu vlivem klesavého

  vzdušného proudu ztratil výšku, zavadil o stro-

  my a následně nouzově přistál do kamenitého

  terénu. Pilotem byl William McCluskey a palub-

  ním mechanikem Fred Staines, na palubě měli

  ještě dva cestující. Popsaná havárie si naštěstí

  nevyžádala žádné oběti, všichni čtyři byli pou-

  ze lehce zraněni, ale stroj byl zralý do šrotu.

  Přestože se jednalo o odlehlou lokalitu, nějaké

  části letadla byly následně zachráněny.

  Po havárii zde vrak ležel po řadu desetiletí

  v prakticky nedotčeném stavu, aby byl v létě

  roku 1981 několika nadšenci vyzdvižen a pře-

  vezen do depozitáře Royal Aviation Museum

  of Western Canada (RAMWC) ve Winnipegu,

  Britská Kolumbie.

  Po dlouhých letech pobytu stroje v depo-

  zitáři byla v roce 2006 uskutečněna domluva

  s Berlínským technickým muzeem o zápůjčce

  a opravě, takže následovala jeho přeprava le-

  tounu nákladním MD-11 společnosti Lufthansa

  z Chicaga do Frankfurtu nad Mohanem. Odtud

  byl po zemi přepraven do Berlína. Nákladní le-

  tadlo pilotoval kapitán Claus Cordes, který je

  mimochodem i pilotem historických junkersů,

  Znovuzrození

  kanadského junkersu

  Petr Uzsák

  Fotografie: Royal Aviation Museum of Western Canada

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard22

  Leden 2026

• Strana 23

  například sportovního A 50 nebo dopravního

  Ju 52. Létal však i dopravní Lockheed Super

  Constellation, to jen na okraj.

  Po několika letech strávených v berlínské

  expozici ještě následoval převoz vraku junker-

  su do Maďarska, kde se stroj podrobil dlouhé

  a náročné rekonstrukci do originálního stavu.

  Ta byla prováděna v Héregu nedaleko Buda-

  pešti, kde je známá restaurátorská dílna histo-

  rických letounů, které můžeme vidět v mnoha

  muzeích.

  Po přepravě zpět do Kanady v září 2024

  proběhly poslední dokončovací práce. S ohle-

  dem na historickou věrnost byl letos v květ-

  nu opětovně osazen plovákovým podvozkem

  a v této podobě je junkers vystavován v expo-

  zici muzea RAMWC ve Winnipegu. Bohužel le-

  tadlo zatím postrádá motor, ale i tak vzbuzuje

  v expozici mimořádný dojem.

  Junkers F 13 zanechal nesmazatelnou stopu

  ve světovém letectví a možno přímo říci, že

  je jedním ze strojů, které změnily komerční

  leteckou dopravu. Bylo to hlavně kvůli jeho

  pokrokové celokovové konstrukci, provozní

  spolehlivosti a odolnosti, což přispělo k i k po-

  pularizaci letectví vůbec. Jeho následovníky

  byly například jednomotorový W 34 nebo tří-

  motorové G 23/24 a samozřejmě nejznámější

  Ju 52. Třináctek bylo celkem vyrobeno okolo

  320 kusů, a to v letech 1919 až 1930. Další do-

  chované originální stroje se nachází například

  v pařížském leteckém muzeu Le Bourget, v Ně-

  meckém muzeu v Mnichově nebo v budapešť-

  ském Dopravním muzeu.

  V předválečné ČSR byly používány dva kusy

  „třináctky“, jeden s československou registrací

  a jeden s německou. Právě na palubě tohoto

  stroje v roce 1932 zahynul obuvnický génius

  Tomáš Baťa.

  Modelářský dodatek - A nabízí se i příleži-

  tost pro postavení modelu z produkce společ-

  nosti MiniArt v měřítku 1/48.

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  23

  Leden 2026

• Strana 24

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard24

  Leden 2026

• Strana 25

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Strana 26

• Strana 27

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince and Sea Prince £17.00

  146 Grumman A-6 Intruder & EA-6B Prowler £19.00

  147 Nakajima Ki-43 Hayabusa/Oscar £17.00

  148 Dassault Mystère & Super Mystère £15.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  This latest Warpaint title covers the Aero L-39 Albatros, a a Czech-designed jet

  trainer and light attack aircraft developed by Aero Vodochody during the 1960s as a

  successor to the L-29 Delfín. It first flew in 1968 and entered service in 1972, becoming

  the standard jet trainer for Warsaw Pact nations. With over 2,900 units built, the L-39

  became one of the most widely used jet trainers globally, praised for its reliability, ease

  of maintenance, and versatility. Building on this legacy, the L-159 ALCA (Advanced Light

  Combat Aircraft) was introduced in the late 1990s, developed to replace aging Soviet-era

  fighters in the Czech Air Force, first flying in 1997 and entering service in 2000. This

  authoritative and highly relevant title includes all the regular Warpaint features with

  historical text and images, a full breakdown of the aircraft’s widespread global service,

  and artwork an scale drawings by Petr Kolmann.

  Aero

  LL--3399,, LL--5599,, LL--113399

  &&

  LL--115599 AAllbbaattrrooss

  By Jakub Fojtík

  Ph.D.

  Due to the withdrawal of the type from Czech and Slovak air forces and

  problems with delivery to Egypt, Tunisia became the sole operator of

  the L-59 worldwide. A more advanced variant of the L-39 Albatros,

  designed for the training and light attack roles, Tunisia operated a

  small fleet of L-59Ts, often used for pilot training and tactical missions.

  In January 2023, the very last L-59T flight took place, and the type was

  decommissioned after nearly thirty years of service.

  WARPAINT SERIES No.149

  _Warpaint Master 27/08/2025 10:54 Page 82

  The Curtiss SB2C Helldiver was one of those aircraft that was either loved or hated- there

  was no middle ground. Forged in a hurry for the forthcoming war the Helldiver was designed

  in a hurry, built by mostly by under skilled personnel while being bombarded by the customer

  with their extra changes and demands. Even under this pressure Curtiss managed to

  produce a prototype that flew, even though it would soon reveal strength and build

  problems. This is what prototypes are for, however, the first production model, the Dash-1,

  was beset by many problems that saw one carrier captain demanding that the Helldivers

  be removed and the off loaded Douglas Dauntless dive bombers be reinstated. From the

  SB2C-3 onwards, after undergoing a full modification programme, a competent combat

  aircraft would emerge. Used throughout 1944/45 the Helldiver squadrons, now operating

  from the fast carriers, took the war to the Japanese all the way to Tokyo. Post 1945 the

  Helldiver would stay on active service until replaced by the Douglas AD-1 Skyraider.

  Overseas usage would see later build models being operated by France, Greece, Italy

  ,Portugal and Thailand. The Royal Navy also formed a single squadron that would

  never deploy on active service. Undergoing flight testing in Britain, Eric ‘Winkle’ Brown

  would declare that the Helldiver was the worst aircraft he had ever flown. Wriiten by

  Kev Darling with artwork and scale drawings by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £20.00

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  Previous Warpaint titles

  £25.00

  Warpaint Special No.7

  Curtiss

  S

  S

  B

  B

  2

  2

  C

  C

  H

  H

  e

  e

  l

  l

  l

  l

  d

  d

  i

  i

  v

  v

  e

  e

  r

  r

  G

  G

  U

  U

  I

  I

  D

  D

  E

  E

  L

  L

  I

  I

  N

  N

  E

  E

  P

  P

  U

  U

  B

  B

  L

  L

  I

  I

  C

  C

  A

  A

  T

  T

  I

  I

  O

  O

  N

  N

  S

  S

  L

  L

  I

  I

  M

  M

  I

  I

  T

  T

  E

  E

  D

  D

  Curtiss

  SSBB22CC

  HHEELLLLDDIIVVEERR

  Written by Kev Darling

  Artwork by Sam Pearson

  WARPAINT SPECIAL No.7

  arpaint Special No7 Helldiver.qxp_Warpaint Master 07/07/2025 15:11 Page 114

  New

  release

  Aero L

  L

  -

  -

  3

  3

  9

  9

  ,

  ,

  L

  L

  -

  -

  5

  5

  9

  9

  ,

  ,

  L

  L

  -

  -

  1

  1

  3

  3

  9

  9

  &

  &

  L

  L

  -

  -

  1

  1

  3

  3

  9

  9

  A

  A

  l

  l

  b

  b

  a

  a

  t

  t

  r

  r

  o

  o

  s

  s

  Warpaint series No.149

  Warpaint 149 L-39 + Sp 7 Helldiver.qxp_Warpaint Advert 27/08/2025 13:32 Page 1

• Letecká vojna na Ukrajine - Smrť vzácnych vtákov

  V dnešnej časti seriálu sa pozrieme na obdobie od 1. 11. 2025 do 30. 11. 2025. Pri útoku na závod Beriev v Taganrogu prišlo Ruskov v sledovanom mesiaci o dve unikátne testovacie lietadlá Beriev A-60 a Beriev A-100LL.

  Miro Barič

  Smrť vzácnych vtákov

  V dnešnej časti seriálu sa pozrieme na obdobie od 1. 11. 2025 do 30. 11.

  2025. Pri útoku na závod Beriev v Taganrogu prišlo Ruskov v sledovanom

  mesiaci o dve unikátne testovacie lietadlá Beriev A-60 a Beriev A-100LL.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Na pozemnej fronte pokračoval ruský tlak

  na viacerých miestach. Najhoršia situácia

  boli pri Pokrovsku a Myrnohrade v Doneckej

  oblasti, Huljajpole v Záporožskej oblasti a pri

  Kupiansku v Charkovskej oblasti. V prípade

  posledne menovaného dokonca vo štvrtok

  20. 11. ruský generál Sergej Kuzovlev v pria-

  mom televíznom prenose oznámil Putinovi

  úplné obsadenie mesta, ku ktorému malo dôjsť

  už 4. 11., a dostal za to vyznamenanie. Lenže

  to nebola pravda. V Kupiansku boli infiltrované

  len menšie ruské jednotky (udáva sa okolo 200

  vojakov) a väčšinu mesta získali Ukrajinci späť.

  Keď sa to prevalilo, po generálovi Kuzovlevovi

  sa zľahla zem a neskôr ho našli mŕtveho.

  Pri ostatných menovaných mestách však

  bola situácia pre ukrajinských obrancov omno-

  ho horšia. Dôvodom nebol len ruský tlak, ktorý

  spočíval najmä v infiltrácii malých skupín vo-

  jakov a narúšaní ukrajinského tylu. Frontové

  línie boli zaplátané rôznymi jednotkami, medzi

  ktorými viazla koordinácia. V prípade, že ich

  nepriateľ obišiel po krídlach, nedostali včas

  rozkaz k ústupu a niektoré útvary boli tak-

  to stratené. Ultimátnu zodpovednosť za tento

  stav, ktorý sa dlhodobo nerieši, nesie veliteľ

  Ozbrojených síl Ukrajiny Oleksandr Syrskyj.

  Hneď v prvý deň sledovaného obdobia, v so-

  botu 1. 11. sa nepriaznivú situáciu v Pokrovsku

  pokúsili zvrátiť špeciálne jednotky ukrajin-

  skej vojenskej rozviedky GUR. Počas operácie

  sa priamo v meste objavil aj veliteľ GUR Ky-

  rylo Budanov. Z pohľadu leteckej vojny je za-

  ujímavejšie, že pri operácii použili aj výsadok

  z vrtuľníka. GUR má k dispozícii niekoľko stro-

  jov UH-60 Black Hawk vrátane jedného, ktorý

  bol zakúpený zo zbierky v Česku a pomenova-

  ný Čestmír. Nie je jasné, koľko helikoptér bolo

  pri akcii použitých, video z prieskumného dro-

  nu zachytáva iba jednu. Úlohou tohto výsadku

  špeciálnych jednotiek bolo vyčistiť zásobova-

  cie trasy v meste, ku ktorým sa infiltrovali rus-

  kí vojaci. Priebeh akcie ani jej výsledok nie je

  známy. Rusi tvrdia, že všetkých ukrajinských

  vojakov krátko po výsadku z helikoptéry zabili.

  Ukrajinci to, samozrejme, popierajú. Je pravda,

  že úloha to bola takmer samovražedná, ale istý

  úspech Ukrajinci zrejme dosiahli, pretože situ-

  ácia sa zlepšila – hoci len nakrátko.

  V tejto súvislosti je zaujímavé aj to, že českí

  proruskí dezinformátori začali o pár dní neskôr

  šíriť, že na akcii v Pokrovsku sa podieľala prá-

  ve helikoptéra Čestmír a bola pri tom zostre-

  lená so všetkými osobami na palube. Nič také

  však netvrdí ani ruská strana – a to by si kre-

  meľská propaganda na zostrelení Black Hawku

  zgustla. Rusi tvrdili len to, že ukrajinské špeci-

  álne jednotky zlikvidovali po vysadení v boji na

  zemi. O zničení helikoptéry nepadlo ani slovo.

  Navyše, vrtuľník na videu má odlišné detaily

  sfarbenia a pravdepodobne to ani nebol Čest-

  mír.

  Ruské straty

  Čo sa čisto leteckej techniky týka, bol no-

  vember pre Ukrajinu úspešný mesiac. Neutr-

  pela žiadne známe straty, kým ruské letectvo

  prišlo o niekoľko strojov. Vo štvrtok 13. 11. bola

  zničená stíhačka Suchoj Su-30SM2. Táto stra-

  ta nesúvisela priamo s bojmi na Ukrajine, hoci

  roky vojny sa nepochybne podpisujú na tech-

  nickom stave lietadiel a únave posádok. Stroj

  havaroval na základni Besovec v Karélii pri

  hraniciach s Fínskom. Lietadlo sa zrútilo len

  niekoľko stoviek metrov od dráhy. Obaja letci

  pri tom zahynuli. Jeden z nich bol identifikova-

  ný ako podplukovník Kirill Karcev.

  Ďalšie ruské straty už majú na svedomí pri-

  amo Ukrajinci. V piatok 21. 11. ukrajinská vo-

  jenská rozviedka GUR zverejnila video z útoku

  dronu na helikoptéru Kamov Ka-27 na základni

  Prymorskyj na Kryme. K samotnému útoku

  došlo niekedy predtým, pravdepodobne už

  začiatkom mesiaca. Zverejnené bolo iba video

  z dronu, následky útoku neboli zdokumento-

  vané iným spôsobom, napríklad satelitnými

  snímkami.

  Naopak, útok z utorka 25. 11. je zdokumento-

  vaný veľmi dobre aj videami zo zeme aj záber-

  mi zo satelitu. Ukrajinské drony vtedy zaútočili

  na letisko Taganrog-Juh na pobreží Azovského

  mora v ruskej Rostovskej oblasti. Ide o Taga-

  nrogský letecký vedecko-technický komplex

  menom G. M. Berieva, inými slovami závod

  firmy Beriev. Satelitné snímky ukázali viace-

  ro zásahov montážnej haly (diery v streche)

  a tiež dve lietadlá zničené na odstavnej ploche.

  Išlo o Beriev A-60 a Beriev A-100LL. V oboch

  prípadoch to boli experimentálne testovacie

  stroje postavené na platforme transportného

  lietadla Iliušin Il-76.

  A-60 vznikol ešte na prelome 70. a 80. ro-

  kov minulého storočia a slúžil na testovanie

  laserových zbraní. Postavili dva exempláre,

  v Taganrogu bol zničený stroj s registráciou

  RA-86879. Jeho výbuch bol zachytený aj na

  videu. Oficiálne tento A-60 dolietal v roku 2016,

  no v roku 2020 sa hovorilo o vývoji a testovaní

  nových laserových zbraní a v tom čase sa obja-

  vil aj nový letový záber tohto stroja. V júli 2021

  však bol definitívne odstavený na mieste, kde

  Výsadok ukrajinských špeciálnych jednotiek z vrtuľníka UH-60 Black Hawk pri Pokrovsku.

  UKRAJINA

  INFO Eduard28

  Leden 2026

• Strana 29

  bol teraz zničený. Len o pár metrov ďalej bol od

  decembra 2023 odstavený A-100LL s registrá-

  ciou RF-93953 a trupovým číslom „červená 52“.

  Písmená LL v označení znamenajú Lietajúce

  laboratórium. Išlo o stroj, ktorý mal otestovať

  elektronické systémy pre program nástupcu

  lietadla včasnej výstrahy a kontroly A-50. Ne-

  skôr aj vznikol skutočný prototyp A-100 a stroj

  A-100LL bol odstavený, hoci je pravdepodobné,

  že na ňom ďalej prebiehali pozemné skúšky.

  Ide teda v oboch prípadoch o unikátne lie-

  tadlá, ktoré však už svojmu účelu z väčšej čas-

  ti poslúžili a teraz boli dlhodobo odstavené. Ich

  zničenie teda malo zmysel len pre propagandi-

  stické účely na zvýšenie prestíže ukrajinských

  dronových jednotiek. Z vojenského hľadiska

  veľký význam nemalo. Je pravdepodobné,

  že hlavným cieľom bola výrobná hala firmy

  Beriev a lietadlá boli zničené len preto, lebo sa

  dlhodobo nehýbali z miesta. Na ich súradnice

  mohli teda byť vyslané diaľkové drony s isto-

  tou, že cieľ sa medzitým nepohne. Pri takýchto

  útokoch v hĺbke ruského územia totiž Ukrajinci

  nevedia drony ovládať na diaľku a vysielajú ich

  iba na vopred zadané súradnice.

  Útok na Ternopiľ

  Rusi pokračovali vo svojich systematických

  útokoch na ukrajinskú energetickú infraštruk-

  túru. Z množstva náletov, ktoré prebiehali

  prakticky každú noc, sa vymyká ten, ku kto-

  rému došlo v stredu 19. 11. skoro ráno. Rusko

  vyslalo 476 dronov a 48 striel s plochou drá-

  hou letu na ciele najmä na západnej Ukraji-

  ne. Na útoku sa podieľalo šesť bombardérov

  Tu-95MS a štyri Tu-160MS, ktoré vypustili stre-

  ly Ch-101. Ukrajinská obrana zničila 442 dronov

  a 41 striel.

  Boli to práve strely Ch-101 z ruských strate-

  gických bombardérov, ktoré prenikli do mes-

  ta Ternopiľ. V poslednej fáze letu vypúšťali

  infračervené klamné ciele, aby znížili šance

  ukrajinskej obrany na ich zachytenie. Zasi-

  ahnuté boli priemyselné objekty a energetic-

  ká infraštruktúra. Priamy zásah však dostali

  aj dva deväťposchodové obytné domy, ktoré

  boli z veľkej časti zničené. V ich troskách za-

  Beriev A-100LL, ako ho pred rokmi na ruskej spotterskej stránke zachytil užívateľ s menom bonsai.

  Záber z ukrajinského FPV dronu pri útoku na vrtuľník

  Ka-27 na Kryme.

  Satelitný záber letiska Taganrog-Juh z roku 2024. Stroje Beriev A-60

  (vo výreze vľavo) a Beriev A-100LL (vo výreze vpravo) boli už vtedy odstavené.

  Satelitný záber na zničené stroje po útoku.

  Výbuch lietadla Beriev A-60 zachytilo video.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  29

  Leden 2026

• Strana 30

  hynulo 38 ľudí, z toho sedem detí. Ďalších

  vyše sto osôb utrpelo zranenia. Išlo o jeden

  z najhorších ruských náletov od začiatku vojny.

  Ruská propaganda pritom opakovane tvrdí,

  že s chirurgickou presnosťou zasahuje výhrad-

  ne vojenské objekty a ukrajinskému civilnému

  obyvateľstvu nijak neubližuje. V Kremli majú

  zjavne dobrého učiteľa v boji proti „nacizmu“.

  Kto to hovoril, že stokrát opakovaná lož sa sta-

  ne pravdou? Žeby nacista Goebbels?

  UKRAJINA

  Ruský útok strelami Ch-101 na paneláky

  v meste Ternopiľ si vyžiadal 38 mŕtvych

  civilistov, z toho sedem detí.

  INFO Eduard30

  Leden 2026

• Strana 31

  Výbuchy tankerov

  Na ukrajinskej strane v sledovanom období

  pribudol do repertoára ďalší typ útokov – ná-

  morné drony proti tankerom ruskej tieňovej

  flotily. Ide o plavidlá poskupované po celom

  svete, často v pochybnom technickom stave,

  ktoré Moskva používa na export ropy, a na

  ktoré sa vzťahujú medzinárodné sankcie. Lode

  teda nie je možné poistiť, ani im poskytovať

  služby v prístavoch.

  V Čiernom mori boli v sobotu 29. 11. dron-

  mi Sea Baby zasiahnuté dva tankery Kairos

  a Virat. Oba boli prázdne a smerovali do prísta-

  vu Novorossijsk, aby naložili ropu. Obe plavi-

  dlá boli zasiahnuté v zadnej časti, kde majú

  motory a nádrže vlastného paliva pre svoj po-

  honný systém. Na oboch vypukli požiare, ktoré

  sa neskôr podarilo uhasiť a poškodené tankery

  sa udržali na hladine.

  Ďalší útok sa odohral na nečakanom mieste

  - tanker Mersin zasiahli štyri „vonkajšie expló-

  zie“, keď kotvil pri pobreží Senegalu na západe

  Afriky. V dôsledku útoku námorných dronov

  bola na lodi zaplavená strojovňa.

  Ex-slovenské MiGy v akcii

  V sledovanom období sa objavilo aj niekoľ-

  ko nových záberov ex-slovenských stíhačiek

  MiG-29AS, ktoré Ukrajina dostala na jar 2023.

  Slúžia teda aj po viac ako dva a pol roku. Zve-

  rejnené boli dve fotografie dvoch rôznych lie-

  tadiel so závesníkmi pre navádzané bomby. Zdá

  sa, že jeden stroj môže nosiť bomby GBU-39

  SDB (Small Diameter Bomb) a druhý má záves-

  níky pre GBU-39 JDAM

  -

  ER (Joint Direct Attack

  Munition Extended Range). Pôvodne slovenské

  lietadlá tak v ukrajinských službách získali

  schopnosť, ktorú doma nemali. MiG-29AS vo

  výzbroji slovenských vzdušných síl totiž nebol

  vybavený pre presné útoky na pozemné ciele.

  Zároveň bolo zverejnené video z kokpitu,

  ktoré zachytávalo ex-slovenský MiG-29AS

  v akcii. Stroj bol na misii vo frontovej oblas-

  ti (zrejme išlo práve o bombardovací útok),

  keď ho zamerali rakety ruskej protivzdušnej

  obrany. Následne musel pilot unikať sériou

  divokých manévrov tesne nad zemou. Že išlo

  o pôvodne slovenskú stíhačku, ukazovali an-

  ténky systému „vlastný-cudzí“ typu BAE Sys-

  UKRAJINA

  Ukrajinské námorné drony útočia na ruské tankery v Čiernom mori.

  Poškodený tanker na druhý deň po uhasení požiaru.

  Ukrajinský Mirage 2000.

  Nové zábery ex-slovenských stíhačiek MiG-29AS. Je vidieť typickú anténu za kabínou pilota, pretreté pôvodné označenie

  i značne olietaný náter.

  Záber z videa z kokpitu divoko ma

  -

  névrujúceho ex-slovenského MiGu.

  INFO Eduard

  31

  Leden 2026

• Strana 32

  tems AN/APX-113(V), ktoré bolo vidno pred

  čelným štítkom kokpitu na hornej časti trupu.

  Slovenské stroje MiG-29AS ich dostali počas

  modernizácie v rokoch 2005-2006.

  Pozemné vybavenie pre Mirage

  2000

  Ukrajina sa stará ak o posilnenie svojho

  letectva do budúcna. Už dávnejšie dostalo

  ukrajinské letectvo mobilné komplexy pre prí-

  pravu misií svojich stíhačiek F-16. Tie sa totiž

  neustále presúvajú zo základne na základňu,

  aby ich nevyňuchali ruské rakety. Nie všetky

  letiská sú však dostatočne vybavené pre ope-

  rácie západných stíhačiek. Preto sa potreb-

  né vybavenie presúva po zemi na kamiónoch.

  Po stíhačkách F-16 teraz získalo ukrajinské

  letectvo podobné mobilné komplexy aj pre li-

  etadlá Mirage 2000-5F dodané z Francúzska.

  A okrem toho získalo aj mobilné meteorologic-

  ké stanice, ktoré ešte viac pomôžu s plánova-

  ním a prípravou misií.

  Vo Francúzsku zas ukrajinský prezident Vo-

  lodymyr Zelenskyj a tamojší prezident Emma-

  nuel Macron podpísali v pondelok 17. 11. rámco-

  vú zmluvu o nových protivzdušných systémoch

  a stíhačkách Rafale. Minimálne v prípade stí-

  hačiek ide o podobnú zmluvu, akú podpísal Ze-

  lenskyj mesiac predtým vo Švédsku o stíhač-

  kách Gripen – teda o ich možných dodávkach

  v budúcnosti. Ak k nákupu týchto lietadiel na-

  ozaj dôjde, pôjde o povojnovú obnovu ukrajin-

  ského letectva. Na to je ale najprv potrebné

  dosiahnuť trvalo udržateľný mier a nie ukra-

  jinskú kapituláciu podľa novembrového návrhu

  USA, ktorý podľa všetkých dostupných infor-

  mácií nadiktovali z Kremľa.

  UKRAJINA

  Ukrajinské Mirage 2000-5F dostali mobilné pozemné vybavenie a meteorologické stanice.

  INFO Eduard32

  Leden 2026

• Strana 33

  UKRAJINA

  Séria záberov ukrajinských stíhačiek MiG-29 od 40. brigády taktického letectva.

  Tento ukrajinský dron nedoletel do cieľa. Zábery zničeného stroja

  zverejnili ruské kanály.

  INFO Eduard

  33

  Leden 2026

• Strana 34

• Strana 35

• Strana 36

  #948012BOXART STORY

  Kořeny poválečného Bezpečnostního letectva

  v Československu sahají ještě do období Česko-

  slovenské první republiky. Již ve 30. letech vznikly

  Četnické letecké hlídky (ČLH), které představova-

  ly poměrně moderní nástroj státu pro dohled nad

  územím Československa, zejména v pohraničních

  oblastech. Tyto jednotky Ministerstva vnitra byly

  formálně založeny 1. 7. 1935 a vznikly na základě

  krátce před tím parlamentem ustanovené Česko-

  slovenské letecké policie (12. června 1935). Hlavním

  úkolem ČLH byla pozorovací, pátrací a spojovací

  činnost, sledování státní hranice, pátrání po hleda-

  ných osobách, pomoc při přírodních katastrofách

  a podpora četnických jednotek v obtížně dostup-

  ném terénu. ČLH nepředstavovaly samostatnou

  zbraňovou složku, ale byly organizačně i perso-

  nálně úzce provázány s armádním letectvem. Svou

  zvláštní úlohu ČLH sehrály také během květnové

  i zářijové mobilizace roku 1938, kdy jejich prů-

  zkumné lety okolo hranic nejen pomáhaly moni-

  torovat situaci v příhraniční oblasti nacistického

  Německa, ale také přispěly ke snaze o zklidnění

  výbušné situace v oblasti československých Sudet.

  To, že tyto snahy následně zmařila zrada spojen-

  ců Československa a příhraniční oblasti byly od

  republiky odtrženy a připojeny především k Ně-

  mecku, nijak neubírá zásluhám příslušníků ČLH

  v tomto napjatém období. Po okupaci v březnu 1939

  byly ČLH rozpuštěny. Někteří z jejich příslušníků

  následně odešli do zahraničí a zapojili se do zá-

  padního leteckého odboje, zejména v RAF.

  Po okupaci a druhé světové válce se Českoslo-

  vensko ocitlo v bezpečnostně i politicky zcela nové

  situaci. Obnova státní moci po roce 1945 vedla

  k vytvoření Sboru národní bezpečnosti (SNB)

  i s leteckou složkou. Na tradici ČLH navázalo

  v roce 1945 Letectvo SNB, v prosinci 1947 přejme-

  nované na Bezpečnostní letectvo. Jeho úkolem

  byla, podobně jako u ČLH, především kontrola

  hranic a podpora bezpečnostních složek. Zatímco

  v meziválečném období šlo primárně o policejní

  a pozorovací využití letadel, poválečné úkoly byly

  spojeny s problémy na nohy se stavícího Českoslo-

  venska ve zjitřených letech 1945 – 48. V tu dobu šlo

  především o ochranu československého vzdušné-

  ho prostoru, kontrolu civilního leteckého provozu,

  pátrání po pachatelích trestné činnosti, pátrání po

  leteckých nehodách a záchranná činnost v případě

  přírodních katastrof.

  Od roku 1946 do roku 1948 vzniklo na území Čes-

  koslovenska celkem deset leteckých hlídek Bez-

  pečnostního letectva. Letecké hlídky byly rozmís-

  těny opět s důrazem na pohraničí. Avšak vzhledem

  k předpokládaným úkolům nebylo vynecháno ani

  vnitrozemí. Byla jim v té době vyhrazena stanoviš-

  tě Praha, Plzeň, Karlovy Vary, Jičín, Brno, Olomouc,

  Bratislava, Rimavská Sobota a Košice.

  Zcela novou kapitolu začalo psát Letectvo SNB,

  respektive Bezpečnostní letectvo, po komunis-

  tickém převratu v únoru 1948. Jeho úkoly začaly

  být přizpůsobovány potřebám komunistické vlády,

  upevňující Československo v kleci východního blo-

  ku a v neposlední řadě potřebám vznikající želez-

  né opony.

  Zřízením Ministerstva národní bezpečnosti

  v roce 1950 a přesunem kompetencí mezi Sborem

  národní bezpečnosti a armádou, respektive vojen-

  ským letectvem, došlo k výraznému útlumu Bez-

  pečnostního letectva, až bylo den před Štědrým

  dnem roku 1950 zrušeno.

  Sférický trojúhelník, specifická varianta výsost-

  ného označení československých letadel, používa-

  ný již předválečnými ČLH, však nezanikl. V lednu

  1951 byla zřízena Bezpečnostní letka, později Le-

  tecký oddíl Ministerstva vnitra, jehož úkoly byly

  obdobné jako u Bezpečnostního letectva, avšak

  s větším důrazem na dopravní a kurýrní činnost,

  od sedmdesátých let pak také jako podpora do-

  pravní policie. Širší uplatňování nacházely vrtulní-

  ky, které postupně ze služby vytlačovaly klasická

  letadla s pevným křídlem. Od konce osmdesátých

  let začaly být stroje Letecké správy Federálního

  ministerstva vnitra (jak byl tento útvar přejmeno-

  ván v roce 1979) stále více využívány především

  k záchranné a pátrací činnosti. A to je také funkce

  a podoba, jak policejní vrtulníkové letectvo v Čes-

  ké republice vnímáme dnes.

  Zvláštní kapitolu v historii Bezpečnostního

  letectva představuje využití letounů Avia S-199

  v letech 1947 - 1950. Tento typ, vzniklý z poválečné

  snahy obnovit výrobu stíhacích letadel v podmín-

  kách nedostatku vhodných motorů, byl původně

  určen především pro armádní letectvo. Jeho za-

  řazení do výzbroje bezpečnostních složek bylo do

  značné míry provizorním řešením, vyplývajícím

  z dostupnosti techniky a z napjaté situace konce

  40. let, kdy se hranice mezi vojenskými a policej-

  ními úkoly často stíraly.

  Bezpečnostní letectvo představovalo význam-

  nou kapitolu československých leteckých dějin.

  Spojovalo prvorepublikové zkušenosti s moderní-

  mi poválečnými technologiemi a v podobě letounů

  Avia S-199 i s technickými kompromisy, které byly

  typické jak pro období poválečné obnovy státu, tak

  i pro nastupující desetiletí studené války.

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Ve službách Bezpečnostního letectva

  INFO Eduard36

  Leden 2026

• Strana 37

  #84209

  BOXART STORY

  Boxart lednové edice Mustangu je v mnoha ohle-

  dech symbolický pro nasazení tohoto typu nad ev-

  ropským bojištěm i pro jeho pilota, jímž byl Major

  James Howell Howard. Malba zobrazuje Howardovo

  vítězství nad Bf 110 z 30. ledna 1944, díky kterému

  se stal prvním esem 354th FG.

  „Jimmy“ Howard se narodil v dubnu 1913 americ-

  kým rodičům, kteří žili v Kantonu v Číně. Otec pra-

  coval jako oční lékař. Když bylo „Jimmymu“ čtrnáct

  let, rodina se vrátila do USA a usadila se v St. Louis,

  Missouri.

  V roce 1937 James Howard absolvoval vysokou

  školu a chtěl dále pokračovat ve studiu medicíny,

  ale nakonec se rozhodl vstoupit do US Navy. V srp-

  nu 1939 se v hodnosti Ensign stal námořním letcem

  a postupně prošel službou u tří různých stíhacích

  jednotek, včetně VF-6 na palubě USS Saratoga.

  V červnu 1941 ale řady US Navy opustil a přidal se

  k American Volunteer Group (AVG), jež nesla bojové

  jméno Flying Tigers. Během bojů v Číně jako velitel

  Flightu v rámci 2nd Squadron AVG zničil čtyři ja-

  ponské stroje na zemi, sestřelil dva stíhací letouny

  a připsal si třetinový podíl na sestřelení jednoho

  průzkumného letadla.

  Další Howardovy kroky vedly zpět do USA. Na-

  místo návratu na palubu letadlové lodi jeho cesta

  vedla do řad USAAF. V lednu 1943 byl v hodnosti

  Captain zařazen k 332nd FS v rámci 329th FG.

  Jednalo se o operačně výcvikovou jednotku, která

  byla vyzbrojena dvoumotorovými stroji P-38 Li-

  ghtning. Operovala z několika základen v Kalifornii

  a Howard u ní sloužil do května 1943. Jeho dalším

  působištěm se stala 354th Fighter Group, která se

  v Kalifornii připravovala s letouny P-39 Airacobra

  na bojové nasazení. James Howard se ujal velení

  nad 356th Fighter Squadron a vystřídal na této po-

  zici Capt. Charlese Johnsona, veterána z bojů nad

  Novou Guineou. Howard od Johnsona převzal své

  piloty značně motivované, ale byl to právě Howard,

  který svým důsledným vedením a výcvikovým

  programem založeným na zkušenostech z AVG ze

  svých letců vytvořil perfektně připravený, spolu-

  pracující a agresivní tým.

  Na přelomu října a listopadu 1943 se 354th FG

  přesunula do Velké Británie. Velení amerického le-

  tectva v Evropě se v té době rozhodlo, že jednotky

  s letouny P-51B Mustang vybavené motory Merlin

  budou administrativně zařazeny k 9th AF, ale ope-

  račně budou spadat pod 8th AF. Mustangy totiž byly

  klíčovou posilou pro doprovody amerických bom-

  bardérů nad evropský kontinent.

  První jednotkou, která Mustangy s Merliny obdr-

  žela byla právě 354th FG, proto dostala přezdívku

  „Pioneer Mustang Group“, nejednalo se však o ofici-

  ální bojové jméno. Její nadšení letci dostali pouhé

  dva týdny na přechod na nový typ a měli být připra-

  veni k boji 1. prosince 1943!

  Poprvé do boje její letci skutečně odstartovali

  1. prosince, ale své první potvrzené letecké vítěz-

  ství 354th FG zaznamenala až při páté misi, 16. pro-

  since, když si Lt. Charles F. Gumm připsal Bf 109

  během náletu na Brémy.

  Před koncem roku 1943 k prvním úspěchům při-

  spěl i James Howard, když 20. prosince sestřelil Bf

  109. Není však jasné, zda tohoto úspěchu dosáhl na

  svém osobním stroji s označením AJ

  -

  A.

  Howardův velký den přišel 11. ledna 1944 při ná-

  letu na Halberstadt a Oschersleben. Při této misi

  letěl na stroji AJ

  -

  X a vedl formaci celé 354th FG.

  Jeho úkolem bylo krýt bombardéry nad cílem.

  Jednu peruť poslal dopředu, aby kryla přední box

  a se dvěma perutěmi kryl zadní boxy. Po prvním

  střetnutí s nepřátelskými stíhači se Howard ocitl

  sám, bez svého flightu. I přes tuto nevýhodu se roz-

  hodl zůstat u bombardérů ve střední části Combat

  Wingu a po dobu třiceti minut celkem pětkrát zaú-

  točil na německé letouny, které byly v jeho dosahu.

  Postupně přestaly střílet tři kulomety jeho Mustan-

  gu, ale dokázal si připsat dva Bf 110 a jeden Fw 190

  jako sestřelené jistě, jeden Bf 109 sestřelil pravdě-

  podobně a další poškodil.

  Pioneer Mustang Group si během hodinového

  boje připsala 16 jistých vítězství, 7 pravděpodob-

  ných a 19 poškozených letounů.

  Po návratu do Anglie se přihlásila 401st BG, kte-

  rá pátrala po osamělém Mustangu, který je po dobu

  třiceti minut bránil před 30 až 40 německými le-

  touny. Jednalo se o Howarda a letci na palubách

  bombardérů B-17 dosvědčili, že Howard dosáhl

  šesti jistých sestřelů. Howard však změnu svého

  skóre odmítl.

  Skromný Howard byl poněkud zaskočen zájmem

  tisku a nelibě nesl, že jej tiskové oddělení přinuti-

  lo dát si pod kabinu i symboly japonských letounů,

  které zničil na zemi.

  Za svůj výkon z 11. ledna 1944 obdržel James

  Howard 5. června Medaili cti. Byl jediným stíhacím

  letcem na západoevropském bojišti, který nejvyš-

  ší americké vyznamenání obdržel. Když mu jej

  předával Lieutenant General Carl Spaatz, Howard

  v rozhovoru pro tisk skromně řekl: „Viděl jsem, co

  je potřeba udělat a udělal jsem to“.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Medaile cti

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  37

  Leden 2026

• Strana 38

  #2154

  SPITFIRE STORY: The Sweeps

  DUAL COMBO

  1/72

  Stavebnice britské druhoválečné stíhačky Spitfire Mk.Vb edice Limited Edition

  v měřítku 1/72.Ze stavebnice je možné postavit Spitfiry pilotů různých

  národností létajících u RAF bojujících nad okupovanou částí Evropy.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 11

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  STAVEBNICE 01/2026

  stránka produktu

  INFO Eduard38

  Leden 2026

• Strana 39

  W3457, F/O James E. Johnson, No. 616 Squadron, RAF Tangmere, Velká Británie, srpen 1941

  W3817, S/Ldr Richard M. Milne, No. 92 Squadron, RAF Gravessend, Velká Británie, srpen-prosinec 1941

  „Johnnie“ Johnson byl nejúspěšnějším stíhacím

  esem Commonwealthu s 41 potvrzenými sestře-

  ly. Po výcviku v srpnu 1940 byl na krátkou dobu

  přidělen k No. 19 Squadron a počátkem září pře-

  velen k No. 616 Squadron. Na jaře 1941 si jej ve-

  litel Tangmere Wingu Douglas Bader vybral jako

  svého wingmana do své čtyřčlenné formace.

  Poté, co byl Bader 9. srpna 1941 sestřelen a zajat,

  nechal Johnson na svůj Spitfire W3457 napsat

  na levou stranu krytu nádrže nápis „BADER’S

  BUS Co. STILL RUNNING“ (Baderův autobus

  stále jezdí). Na pravém boku trupu nesl W3457

  prezentační nápis CYNON VALLEY odkazující na

  městské oblasti Aberdare a Mountain Ash Gla-

  morgan, které sbírkou finančních prostředků

  tento Spitfire zaplatily. Dochované fotografie

  potvrzují aplikování nové kamufláže Fighter

  Command platné od 15. srpna 1941 v odstínech

  Dark Green, Mixed Grey, Medium Sea Grey.

  Předválečný pilot „Dickie“ Milne se stal esem

  v řadách No. 151 Squadron během bitvy o Bri-

  táni. V polovině roku 1941 byl Milne přeřazen

  k No. 92 Squadron v Biggin Hillu, nejprve jako

  velitel letky A, od září pak velel celé peruti. Dne

  19. ledna 1942 převzal velení No. 222 Squad-

  ron v North Weald a vedl ji až do května, kdy

  ukončil operační túru. Počátkem ledna 1943 byl

  jmenován velitelem elitního křídla v Biggin Hill.

  Dne 14. března 1943 po sestřelu Fw 190 byl Dic-

  kie po souboji nad „Berck-Sur-Mer“ sestřelen

  Fw-190A-4 od II/JG 26 a zajat. Po osvobození

  v květnu 1945, byl v roce 1946 propuštěn z RAF

  jako Wing Commander. Za svou válečnou kariéru

  sestřelil celkem 15 nepřátelských letadel, jedno

  pravděpodobně a 11 poškodil. Spitfire W3817 se

  kterým Milne létal jako velitel No. 92 Squadron,

  byl prezentačním letounem Wellinborough zís-

  kaný z finančních prostředků prostřednictvím

  Northamptonshire Evening Telegraph. Nesl již

  novou kamufláž Fighter Command v odstínech

  Dark Green, Ocean Grey (Mixed Grey), Medium

  Sea Grey. Na levé straně krytu nádrže nesl nápis

  New Yorklin a pod kokpitem 11 černobílých křížů

  jako symbolů sestřelů.

  STAVEBNICE 01/2026

  INFO Eduard

  39

  Leden 2026

• Strana 40

  STAVEBNICE 01/2026

  BL973, F/Lt Stanislav Fejfar, No. 313 (Czechoslovak) Squadron,

  RAF Hornchurch, Velká Británie, březen-květen 1942

  BM124, S/Ldr Brendan E. F. Finucane, No. 602 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, duben 1942

  Předválečný příslušník československého

  vojenského letectva Stanislav Fejfar působil

  v době Mnichovské krize jako velitel 45. stíha-

  cí letky na Slovensku. Své první tři sestřely za

  2. světové války získal v době Bitvy o Francii

  jako příslušník Armé de l’Air v kabině MS.406

  v řadách GC I/6. Do Velké Británie připlul

  12. července 1940 na palubě lodi Neuralia,

  9. září zahájil v hodnosti Pilot Officer operační

  činnost u No. 310 (Czechoslovak) Squadron RAF

  prvním ze svých tří sestřelů v Bitvě o Britá-

  nii. Dne 21. července 1941 nastoupil v hodnosti

  F/Lt jako velitel B Flightu u No. 313 (Czechoslo-

  vak) Squadron a 17. května 1942 padl v kokpitu

  Spitfiru Mk.Vb BL973 během operace Ramrod

  33. Ssetřelil jej Hptm. Josef Priller mezi Guine-

  sem a Audebertem na severu Francie. O několik

  dní dříve sestřelil Priller také autora kresby psa

  Pluta na Fejfarově Spitfiru, Sgt. Karla Pavlíka.

  Spitfire s/n BM124 byl prezentační letoun daro-

  vaný Británii královnou Salote z Tongy a přidě-

  lený speciálně S/Ldr Brendonu Finucaneovi. Byl

  dodán 14. března 1942 a Finucane s ním nepře-

  tržitě létal až do 18. června 1942, kdy při přistání

  v Redhillu narazil koncem křídla do země a le-

  toun těžce poškodil. V jeho kokpitu získal své

  poslední úspěchy, tedy dva samostatné sestře-

  ly, dva sdílené, čtyři pravděpodobné a čtyři po-

  škození. Po rozsáhlé opravě byl letoun vrácen

  jednotce, Finucane jej už ale nepoužíval. Spitfire

  BM124 byl nesl na horních plochách kamufláž

  námořními odstíny Dark Slate Grey/Extra Dark

  Sea Grey, spodní plochy zůstaly v odstínu Me-

  dium Sea Grey. Náběžná hrana měla vlnkovaný

  přechod mezi horní a spodní kamufláží. Pod

  čelním štítkem měl Finucane nakreslen osobní

  emblém Shamrock a letoun nesl trupové písme-

  no W. Pro propagandistické účely byl v květnu

  1942 na kryt nádrže namalován nápis QUEEN of

  SALOTE. Jak se později ukázalo, nápis nebyl na-

  psán správně a ministerstvo letectví zadalo po-

  změňovací návrh požadující úpravu pořízených

  fotografií z „QUEEN of SALOTE“ na „QUEEN SA-

  LOTE“. Předložka „of“ tak byla z negativů hrubě

  seškrábána. S respektem k původu a tradicím

  No. 602 Squadron nechal Finucane umístit na

  kryty motorů u Spitfirů No. 602 Squadron znak

  perutě – vztyčeného červeného skotského lva

  ve žlutém erbu. Za svou válečnou kariéru dosáhl

  Finucane 32 sestřelů a stal se tak třetím nej-

  úspěšnějším pilotem Spitfirů během 2. světové

  války.

  INFO Eduard40

  Leden 2026

• Strana 41

  STAVEBNICE 01/2026

  BM324, F/Lt Bernard Dupérier (baron Léon Sternberg de Armella),

  No. 340 (Free French) Squadron, RAF Westhampnett,

  West Sussex, Velká Británie, červenec 1942

  BM564, P/O André M. A. F. Plisnier, No. 350 (Belgium) Squadron, RAF Redhill,

  Surrey, Velká Británie, léto-podzim 1942

  Bernard Dupérier, vlastním jménem Léon Stern-

  berg de Armella, vstoupil 15. ledna 1941 v New

  Yorku do Svobodného francouzského letectva

  pod dívčím příjmením své matky. Po službě

  u No. 242 a No. 615 Squadron RAF nastoupil

  v říjnu 1941 jako velitel letky B (Versailles)

  k No. 340 (Free French) Squadron (GC II/4 Île-

  -de-France). Od 1. května 1942 velel celé jed-

  notce. Od prosince 1942 sloužil na štábu FAFL,

  od 30. srpna 1943 byl velitelem No. 341 (Free

  French) Squadron (GC III/2 Alsace) a od září

  1943 velel Biggin Hill Wingu. Dne 25. června

  1944 byl jako parašutista vysazen v Bretani, kde

  působil jako velitel 3. velitelství FFI. Při osvo-

  bozování města Saint-Brieuc 6. srpna 1944 byl

  těžce raněn. Do služby se vrátil v dubnu 1945. Po

  válce pracoval mimo jiné jako ředitel Air France,

  v roce 1958 vstoupil do politiky a v roce 1962 se

  stal poslancem parlamentu. Bílé pruhy na pří-

  di a VOP BM324, na němž Dupérier dosáhl dvou

  sestřelů, souvisejí se zrušenou invazní operací

  Rutter, plánovanou na 7. července 1942. Často

  jsou mylně přiřazovány operaci Jubilee, které se

  No. 340 (Free French) Squadron také účastnila.

  Spitfire Mk.Vb BM564 sloužil u No. 350 (Belgian)

  Squadron od 30. dubna 1942 do 27. prosince 1942.

  V tomto období byly na všech šestnácti Spitfi-

  rech jednotky aplikovány darovací nápisy. Podle

  jejich seznamu náleželo jméno Léopoldville

  právě BM564. V té době pilotoval tento letoun

  téměř výhradně P/O André Marie Alfred Frede-

  rick Plisnier, známé belgické stíhací eso. Plisnier

  dosáhl v jeho kokpitu čtyř sestřelů, z toho dvou

  během vylodění u Dieppe 19. srpna 1942 (opera-

  ce Jubilee) a dvou později v listopadu. Celkem

  během války dosáhl šesti sestřelů. Dedikační

  nápis Léopoldville je ale také v pozdějším se-

  znamu belgických Spitfirů s darovacími nápisy

  přiřazen ke stroji AA720. Ten u jednotky sloužil

  krátce od 6. června 1944 do 10. června 1944, kdy

  v něm zahynul jeho pilot F/Lt Alec Alexandre.

  Tento letoun by v tomto období nesl s jistotou

  invazní pruhy a měl by pravděpodobně čelní ští-

  tek s integrovaným pancéřovým sklem. Patrně

  by ale nenesl kresbu pod kabinou.

  INFO Eduard

  41

  Leden 2026

• Strana 42

  STAVEBNICE 01/2026

  EN951, S/Ldr Jan Zumbach, No. 303 (Polish) Squadron, RAF Kirton in Lindsey,

  Lincolnshire, Velká Británie, září 1942

  EN824, F/Lt John Yarra, No. 453 Squadron RAAF, RAF Ipswich, Suffolk, Velká Británie, prosinec 1942

  Slavný polský stíhač Jan Zumbach byl vnu-

  kem švýcarského emigranta a sám měl také

  švýcarské občanství. Od roku 1938 sloužil

  u 111. stíhací perutě polského letectva a po po-

  rážce Polska bojoval v řadách francouzské GCD

  I/55. Dne 2. srpna 1940 byl zařazen k No. 303

  (Polish) Squadron, u níž během Bitvy o Británii

  dosáhl osmi sestřelů. Dne 17. května 1942 byl

  jmenován velitelem celé jednotky. Od konce září

  do prosince 1942 létal se Spitfirem EN951, dří-

  ve osobním strojem Dona Blakesleeho u 336th

  FS 4th FG USAAF. Stroj nesl Zumbachův osobní

  emblém, kresbu kačera Donalda, známou v ně-

  kolika variantách z řady Zumbachových Spitfirů.

  Jan Zumbach dosáhl během války, na jejímž sa-

  mém konci byl sestřelen a krátce zajat, třinácti

  potvrzených a pěti pravděpodobných sestřelů.

  Jeho poválečné osudy jsou neméně pestré jako

  válečné, podílel se na mezinárodním obchodu

  se zbraněmi, mnohdy ilegálním, a bojoval jako

  žoldák v Africe ve službách povstaleckých sil

  v Katanze a později v Biafře. Zemřel za nevyjas-

  něných okolností 3. ledna 1986 v Paříži.

  „Slim“, jak byl Yarra přezdíván, byl jedním z nejú-

  spěšnějších pilotů bránících v horkém létě 1942

  ostrov Malta. Běhen tuhých bojů o tuto „nepo-

  topitelnou letadlovou loď“ dosáhl 12 sestřelů.

  V září 1942 byl povýšen do hodnosti Flight Lieu-

  tenant a převelen k australské No. 453 Squad-

  ron, působící v rámci Hornchurchského wingu,

  který podnikal ofenzivní výpady nad Francii.

  Osudným se pro F/Lt Yarru stal 10. prosinec

  1942, kdy byl v kokpitu EN824 při útoku na lodě

  u holandského pobřeží zasažen protiletadlovou

  palbou a zřítil se do moře. Pilot se pokusil z po-

  škozeného stroje vyskočit, ale střetl se s ocas-

  ními plochami, které poškodily padák. Ten se

  následně plně neotevřel a pilotovo tělo dopadlo

  z výšky 300 metrů na hladinu moře. Jeho bratr

  Robert Ernest, rovněž stíhací pilot, byl také se-

  střelen protiletadlovou palbou a zabit 14. dubna

  1944 během útoku na odpalovací rampy střel V-1

  u Ligescourtu (operace Ramrod 735).

  INFO Eduard42

  Leden 2026

• Strana 43

  STAVEBNICE 01/2026

  W3518, S/Ldr hrabě Franz F. Colloredo-Mansfeld, No. 132 Squadron,

  RAF Newchurch, Kent, Velká Británie, září 1943

  EN921, F/O Jackson E. Sheppard, No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin Hill, Velká Británie, říjen 1943

  Americký občan a absolvent Harvardské

  univerzity Franz Ferdinand hrabě von Co-

  lloredo-Mansfeld se narodil v Římě jako syn

  rakouského diplomata, hraběte Ferdinanda Co-

  lloredo-Mansfelda (1878-1967) a jeho americké

  manželky Eleonory, rozené Iselin. Rodina se po

  roce 1918 usadila v USA. Franz Ferdinand vstou-

  pil ještě před zapojením USA do války do řad

  RAF a dosáhl hodnosti Squadron Leader, když

  15. srpna 1943 převzal velení No. 132 Squadron.

  Na Spitfiru Mk.Vb W3518 se 9. září 1943 účastnil

  klamné invazní operace Starkey, jejímž účelem

  bylo vyvolání obav z invaze u německého velení

  a vylákání německých vojsk z Itálie a východní

  fronty na západ. Pro tuto příležitost byly kon-

  ce křídel opatřeny černo-bílými identifikačními

  pruhy, předchůdci pozdějších známých invaz-

  ních pruhů, použitých během operace Over-

  lord. S/Ldr Franz F. Colloredo-Masfeld zahynul

  14. ledna 1944 ve Spitfiru Mk.IX nedaleko Berck-

  -sur-Mer.

  „Jack“ Sheppard, původně přístavní dělník,

  vstoupil v roce 1939 do RCAF a sloužil do srpna

  1940 u No. 120 Squadron. V srpnu 1941 prošel pi-

  lotním výcvikem u No. 53 OTU a v listopadu 1941

  byl přidělen k No. 43 Squadron. V prosinci se

  přihlásil k doprovodu konvojů a 10. února 1942

  spadl s Hurricanem Z4569 do moře poté, co byl

  katapultován z paluby transportní lodi (tzv. CAM

  ship). V červenci 1943 se stal velitelem A Flightu

  No. 401 Squadron. V dubnu 1944 převzal velení

  No. 412 Squadron a vedl ji až do 2. srpna, kdy byl

  sestřelen německými stíhači v Normandii. Poda-

  řilo se mu uniknout zajetí a vrátit se k jednotce.

  Dne 22. srpna obdržel DFC a v říjnu se vrátil do

  Kanady. V únoru 1946 nakonec vojenskou službu

  opustil. Se Spitfirem sériového čísla EN921 lé-

  tal Jackson Sheppard pravidelně od července

  do října 1943. Ačkoliv v jeho kokpitu nedosáhl

  žádného ze svých pěti sestřelů, účastnil se s ním

  mnoha ofenzivních Sweepů, včetně klamné ope-

  race Starkey 9. září 1943.

  INFO Eduard

  43

  Leden 2026

• Strana 44

  674057 Spitfire Mk.Vb LööK (Brassin)

  672434 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  672435 Spitfire Mk.V six-stacks exhaust fishtail PRINT (Brassin)

  672440 Spitfire Mk.V three-stacks exhaust fishtail PRINT (Brassin)

  672441 Spitfire Mk.V three-stacks exhaust rounded PRINT (Brassin)

  3DL72078 Spitfire Mk.Vb SPACE (3D Decal Set)

  Pro Spitfire Mk.Vb 1/72

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  OVERTREES

  #70206X

  Spitfire Mk.Vb

  mid 1/72

  #70207X

  Spitfire Mk.Vb

  late 1/72

  OVERLEPT

  #2154-LEPT1

  Spitfire Story

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  #672440

  STAVEBNICE 01/2026

  EP829, S/Ldr John J. Lynch, No. 249 Squadron, Krendi, Malta, květen 1943

  John Joseph Lynch se narodil 3. února 1918

  v Alhambře v Kalifornii. V roce 1941 vstoupil do

  RAF a jeho první jednotkou byla No. 232 Squad-

  ron. Následující měsíc se připojil k No. 121 Eagle

  Squadron. Následovala služba u No. 71 Eagle

  Squadron, u které se 17. dubna 1942 podílel na

  zničení Ju 88. V listopadu 1942 byl převelen na

  Maltu a přidělen k No. 249 Squadron, se kterou

  se aktivně účastnil bojů v této oblasti. Na za-

  čátku roku 1943 byl povýšen na velitele squad-

  rony a zaznamenal řadu úspěchů v bojích proti

  transportním letounům Osy, zásobujícím Tunis-

  ko. Sestřelem Ju 52 dosáhl 28. dubna tisícího

  vítězství obránců ostrova Malta. V červenci 1943

  byl převelen k USAAF, ale bojů se již neúčast-

  nil. V roce 1956 byl jmenován operačním dů-

  stojníkem 49th FBW na Okinawě, krátce nato,

  9. března, zahynul při nehodě s F-84G. Spitfire

  EP829 se kterým Lynch létal od února do května

  u No. 249 Squadron byl součástí operace „Train“

  která představovala poslední dodávku Spit-

  firů obráncům Malty, zajištěnou letadlovou

  lodí. EP829 měl zpočátku zkrácené rozpě-

  tí křídel, později létal opět s plným rozpětím.

  Na trupu nádrže bylo nakresleno označení ve-

  litele squadrony a sedm sestřelů dosažených

  k 28. dubnu 1943. Pod čelním štítkem byl bílý

  nápis Malta’s 1000 coby památka na dosažení

  jubilejního sestřelu nad Maltou. Během své vá-

  lečné služby si Lynch připsal celkem 17 sestřelů

  (10 samostatně a sedm ve spolupráci), k tomu

  jeden pravděpodobný sestřel a dva poškozené

  nepřátelské letouny.

  INFO Eduard44

  Leden 2026

• Strana 45

  #948012

  Avia S-199 bubble canopy

  1/48

  Stavebnice československého jednomotorového stíhacího

  letounu Avia S-199 s novějším odsuvným překrytem kokpitu

  edice HYBRID v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ano, kokpit, šachty, výfuky,

  hlavně, antény, sání vzduchu, podvozek

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2026

  INFO Eduard

  45

  Leden 2026

• Strana 46

  S-199.???, Bezpečnostní letectvo, Brno nebo Olomouc, Československo 1949

  S-199.210, Letecký pluk 5, Plzeň-Bory, Československo, 1950

  Letecká hlídka Bezpečnostního letectva (do

  poloviny prosince 1947 nazývaného Letectvem

  SNB) využívala tento letoun na letišti Brno nebo

  Olomouc. V době své služby u BL nesl standard-

  ní zbarvení této letecké složky, tedy světle šedý

  nátěr horních ploch a tmavě šedý na spodních

  plochách, doplněný šarlatovou barvou na přídi

  a náběžné hraně křídla a vodorovnými ocasními

  plochami v téže barvě. Rekonstrukce barevné-

  ho schématu vznikla podle fotografií podobných

  strojů. Na OK

  -

  BXK se bohužel žádné fotografie

  nedochovaly. Výrobní číslo je neznámé, pravdě-

  podobně však mohlo být 201, 410 či v rozmezí

  414 až 416. V obtisku proto nabízíme číselnou

  řadu k sestavení výrobního čísla dle uvážení.

  Zdobení letounů československého letectva ma-

  lůvkami bylo v padesátých a šedesátých letech

  zřídkavé. Tuhá disciplína a předpisy podobným

  aktivitám nepřály, čas od času ale velitelé zřej-

  mě přivřeli oko. K něčemu takovému mohlo do-

  jít někdy v období 1949-50 u Leteckého pluku 5.

  Na letounu se totiž objevila pečlivě vyvedená

  heraldická silueta v bílé barvě. Jaký znak na ni

  měl být následně doplněn, se dnes již asi ne-

  dozvíme, protože ještě před dokončením letoun

  absolvoval nouzové přistání a během následné

  opravy dostal buď nový kryt motoru, nebo byla

  započatá kresba odstraněna. Jednou z prav-

  děpodobných možností je znak místního fotba-

  lového klubu Baník Líně. Můžete si tedy tento

  stroj postavit jak v reálné podobě, tedy pouze

  s bílým erbem, tak v podobě, jakou by zřejmě

  dostal, kdyby nezasáhla „vyšší moc“. Zda měl být

  znak namalován i na pravé straně přídě nevíme,

  zdokumentována je pouze levá. Obtisky jsou ale

  k dispozici pro jakoukoli variantu. Také se již

  zřejmě nedozvíme, jakou barvu měl vrtulový ku-

  žel. Příslušnost k Letecké divizi 2 by znamenala

  modrou barvu, ale v tomto případě by musela

  být modrá velmi světlá, neboť na dochované fo-

  tografii havarovaného stroje se kužel jeví jako

  bílý. Letoun byl později využíván u výcvikových

  jednotek. Nejprve byl od LP 5 předán 8. červen-

  ce 1950 Leteckému učilišti, od dubna 1953 sloužil

  u 4. lšp, poté byl předán 2. lšp a na konci roku

  1954 byl předán 1. lšp, kde dosloužil.

  STAVEBNICE 01/2026

  INFO Eduard46

  Leden 2026

• Strana 47

  S-199.165, npor. Vladislav Petráš, 1. letka, 18. lp, Plzeň-Skvrňany,

  Československo, červenec 1952

  S-199.310, svob. Josef Mucha, 5. letecký školní pluk, Zvolen (Sliač),

  Československo, srpen 1952

  Tento stroj zalétal koncem října 1948 tovární

  pilot Petr Široký a 23. listopadu byl přelétnut

  k určenému plzeňskému Leteckému pluku 4.

  Dne 19. března 1950 byl letoun poškozen, ná-

  sledně opraven a zpět k útvaru přidělen v po-

  lovině července téhož roku. Od dubna 1952 jej

  používala 1. letka 18. leteckého pluku na letišti

  v Plzni-Skvrňanech. Dne 23. července 1952

  prováděl s touto Avií kódového označení PS-15

  npor. Vladislav Petráš výcvikový let. Během něj

  došlo k technické závadě a pilot musel nouzo-

  vě přistát na břicho u Trhových Dušníků, okres

  Příbram. Při přistání došlo k drobným poškoze-

  ním, zejména vrtulových listů. Stroj byl následně

  opraven.

  Tento „Mezek“ byl 4. srpna 1948 přidělen k LP 7

  a létal nejprve u velitelského roje s trupovým

  kódem JP-1 a později u 3. letky jako KT-3. Dne

  9. března 1949 byl poškozen při nouzovém při-

  stání u Boskovic a putoval k tovární opravě.

  Štábní kapitán Truhlář provedl 14. července

  1949 v Kunovicích přejímací let a 17. srpna 1950

  byl letoun od LP 1 předán do Leteckého učiliště.

  Později byl po opravě v Avii předán 5. lšp, kde

  dostal označení UL-51. Dne 26. srpna 1952 se ne-

  povedl vzlet svob. Josefu Muchovi, letoun byl po-

  škozen a další záznamy o něm nejsou k dispozici.

  Tento „Mezek“ je uváděn mezi stroji dodanými

  do Izraele, jakkoli tomu záznamy o jeho službě

  u nás odporují. Totéž lze prohlásit o strojích výr.

  č. 302, 307 a 311. Z celé pětice „Mezků“ z Aera,

  které byly dodány do Izraele v rámci druhé do-

  dávky 15 strojů (10 kusů dodala Avia), je tedy

  jasno pouze u stroje č. 287. V rámci své služby

  u školního pluku dostal letoun žluté označení

  cvičných strojů, sestávající z pruhu na hřbetu

  zadní části trupu a pruhů na obou polovinách

  křídla shora. Ty mírně přesahovaly přes náběž-

  nou hranu na spodní plochu. Zajímavostí je, že

  letoun má na dostupných fotografiích vymonto-

  vány křídelní kulomety, lapače nábojových člán-

  ků však zespod na křídle zůstaly.

  STAVEBNICE 01/2026

  INFO Eduard

  47

  Leden 2026

• Strana 48

  STAVEBNICE 01/2026

  S-199.340, ppor. František Kratochvíla, 3. letka, 51. letecký pluk, Mladá,

  Československo, červenec 1952

  S-199.531, por. Václav Dvořák, 2. letka, 3. letecký stíhací pluk, Brno-Černovice,

  Československo, duben 1953

  O počátcích služby tohoto stroje není mnoho

  známo. Vyroben byl v létě 1948, od 5. června do

  20. listopadu 1950 prošel generální revizí v Ku-

  novicích a na krátkou dobu byl zařazen k Bez-

  pečnostnímu letectvu (to bylo zrušeno k 23. pro-

  sinci 1950). V květnu 1952 byl od leteckého týlu

  přidělen k 51. lp, kde spadal nejprve do stavu

  4. letky a posléze sloužil po reorganizaci

  u 3. letky, která si ponechala na svých letounech

  „bezpečnostní“ označení (B-0311 a výše). Dne

  30. července 1952 s letounem nouzově přistál ve

  Zvolenu ppor. František Kratochvíla. Ze služby

  u BL si tento stroj ponechal zjednodušené poli-

  cejní zbarvení včetně trupového kódu, šarlatové

  přídě a dalších předepsaných doplňků. Armád-

  ní výsostné znaky byly zatřeny tmavší barvou,

  stejná barva posloužila k adaptaci znaku na

  směrovce z kruhového na tvar sférického troj-

  úhelníku. O jakou barvu se jednalo, není známo,

  mohlo se jednat o tmavší odstín zelené, použí-

  vané v pozdější době pro S-199.

  Tento „Mezek“ byl zalétán 19. dubna 1950 a pa-

  tří mezi poslední vyrobené kusy tohoto typu.

  Od 12. června 1950 byl přidělen do zálohy ke

  zvolenské letecké základně 8 (LZ 8) s určením

  pro velitelství leteckého týlu (VLT) v Prešo-

  vě. Poté byl přesunut k 3. lp, spadajícímu pod

  22. leteckou stíhací divizi, která sdružovala

  útvary s pístovými stíhacími letouny. Tam sloužil

  s trupovým označením GY-35. Dne 5. dubna 1953

  s ním nouzově přistál kvůli závadě na vstřiko-

  vacím čerpadle por. Václav Dvořák a drak le-

  tounu byl zrušen. Stroj v té době nesl viditelné

  a četné známky oprav původní barvy, které byly

  provedeny tmavším odstínem zelené. Motorový

  kryt byl zřejmě celý převzat ze stroje zbarvené-

  ho tmavší zelenou barvou, i na něm byly ovšem

  patrné tmavší skvrny, zřejmě kontrast čerstvé

  a zašlé barvy stejného odstínu. Podobné známky

  oprav neslo u jednotky více dosluhujících S-199.

  481177 S-199 upgrade set (fotolept)

  644337 Avia S-199 LööK (Brassin)

  6481152 S-199 4xETC 50 rack w/ bombs PRINT (Brassin)

  EX1158 S-199 bubble canopy TFace (maska)

  Pro Avia S-199 bubble canopy 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #6481152

  #644337

  INFO Eduard48

  Leden 2026

• Strana 49

  #84209

  P-51B/C Mustang Birdcage canopy 1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51B Mustang

  v měřítku 1/48; edice Weekend.Ze stavebnice je možné postavit letouny

  se standardním překrytem kabiny typu „Birdcage“ ve zbarvení jednotek USAAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2026

  INFO Eduard

  49

  Leden 2026

• Strana 50

  P-51B-5-NA, s/n 43-6315, Lt. Col. James H. Howard, CO 354

  th

  FG, 9

  th

  AF,

  Lashenden, Velká Británie, duben 1944

  P51B-5-NA, s/n 42-106471, Lt. Col. John C. Meyer, CO 487

  th

  FS,

  352

  nd

  FG, 8

  th

  AF, Bodney, Velká Británie, květen 1944

  Přezdívka „Ding Hao“ byla čínským výrazem pro

  štěstí, který si Jim Howard přivezl do Evropy ze

  své služby na Dálném východě, kde létal s AVG.

  Symboly sestřelů na jeho letounu jsou zavádě-

  jící, protože Howard ve skutečnosti nezničil bě-

  hem svého působení u „Flying Tigers“ v letech

  1941–1942 šest japonských letadel. Oficiální

  počet sestřelů u AVG činil dva samostatné a je-

  den ve spolupráci, k tomu přidal čtyři zničené

  letouny nepřítele na zemi. Dne 11. ledna 1944

  čelil sám skupině asi 30 stíhačů Luftwaffe při

  ochraně skupiny bombardérů. Během akce čtyři

  letopuny sestřelil a několik poškodil, následně

  přidal dlší dva sestřely. Pod tlakem propagační-

  ho oddělení USAAF nechal následně namalovat

  S/Sgt Marcuse Hansona na svůj letoun k šesti

  hákovým křížům také šest „vycházejících sluncí“,

  jakkoli to neodpovídalo jeho bojovým úspěchům

  u AVG. Howardův Mustang se později stal jedním

  z prvních letounů tohoto typu, u 354th FG, který

  byl vybaven překrytem kabiny Malcolm, který

  byl mezi piloty P-51B velmi ceněn.

  Používání jména Lambie na Meyerově Mustangu

  prošlo několika fázemi. Zpočátku se objevovalo

  nakreslené černou barvou, ale když dostaly na

  jaře 1944 Mustangy 352nd FG modré zbarvení

  přídě, byl nápis nejprve změněn na žlutou barvu

  a poté získal vyobrazenou podobu s červeným

  stínováním černo-žlutého nápisu. John Mey-

  er na tomto P-51B sestřelil mezi 10. dubnem

  a 12. květnem 1944 celkem pět letadel plus jedno

  ve spolupráci. K tomu přidal ještě šest zniče-

  ných na zemi. Celkem za svoji válečnou kariéru

  Meyer dosáhl 24 sestřelů a dalších 13 zničil na

  zemi. Mustang Lambie Il byl zničen 7. června

  1944, když poručík Clifford Garney při návratu

  z mise do Francie v jeho kokpitu zkolaboval po-

  blíž Bodney a zahynul.

  STAVEBNICE 01/2026

  INFO Eduard50

  Leden 2026

• Strana 51

  STAVEBNICE 01/2026

  P51B-10-NA, s/n 43-7099, Maj. Alvan C. Gillem II, 307

  th

  FS, 31

  st

  FG, 15

  th

  AF,

  Nettuno, Italy, únor 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106971, Capt. Benjamin H. Ashmore, 26

  th

  FS, 51

  st

  FG,

  Nanning, China, podzim 1944

  Alvan Cullom Gillem II, rodák z Arizony, sloužil

  u 307th Fighter Squadron na Spitfirech Mk VIII

  a následně na North American P-51 Mustang.

  Velení 307th FS převzal v únoru 1944. Účastnil

  se mnoha misí nad Itálií, Balkánem, Rakous-

  kem či Rumunskem. Dne 2. května 1944 sestřelil

  Macchi C.205 Veltro a další dva letouny stejné-

  ho typu 7. května 1944. Vedl také doprovodné a

  útočné mise na strategické cíle v Ploiești či Anzi

  a za vynikající výkony v leteckých bojích obdržel

  Distinguished Flying Cross (DFC). Po válce zů-

  stal ve službě a do výslužby odešel v roce 1973

  v hodnosti General. Rodina Gillemových se moh-

  la pochlubit dlouhou vojensku tradicí, sahající až

  do dob občanské války. Stal se druhým generá-

  lem ve třech po sobě jdoucích generacích Gille-

  mových, protože nejen on, ale i jeho otec a poté

  syn dosáhli generálské hodnosti. Otec v řadách

  US Army, syn jako příslušník USAF.

  Benjamin Howard Ashmore bojoval v řadách

  26th FS v letech 1943/44. K bojovým letům pou-

  žíval postupně dva Warhawky P-40N které v létě

  1944 vyměnil za P-51B Mustang. Všechny jeho

  letouny nesly pojmenování Anvil Chorus a em-

  blém býka na mapě Texasu na bocích trupu pod

  kabinou. Dne 10. září 1944 vedl Ashmore, který

  pilotoval P-51B, trojici Warhawků od 25th FS na

  hlídku severně od Longlingu. Zde se zapojil do

  vzdušného boje s formací japonských letadel,

  čítající čtyři lehké bombardéry Ki-48 Lily chrá-

  něné tuctem stihaček Ki-43 Oscar. Ashmore

  nejprve zaútočil na jeden z bombardérů a se-

  střelil jej. Následně svedl souboj s doprovodný-

  mi Oscary a dva palbou poškodil. Celkem odlétal

  78 bojových misí a byl mu také přiznán setřel

  Zera z 18. prosince 1943. Mustang pojmenovaný

  Anvil Chorus III byl ztracen 14. ledna 1945. V té

  době sloužil u 3rd FG CACW, nesl pojmenová-

  ní Big Blue Eyes a v jeho kokpitu padl Lt. Van

  N. Moad Jr.

  INFO Eduard

  51

  Leden 2026

• Strana 52

  STAVEBNICE 01/2026

  FE1449 P-51B/C seatbelts STEEL (fotolept)

  644268 P-51B/C LööK (Brassin)

  644278 P-51B/C framed canopy LööKplus (Brassin)

  648986 P-51B/C wheels diamond tread (Brassin)

  648987 P-51B/C wheels oval tread (Brassin)

  648988 P-51B/C wheels cross tread (Brassin)

  648989 P-51B/C wheels block tread (Brassin)

  648990 P-51B/C wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 (Brassin)

  648992 P-51B/C exhaust stacks (Brassin)

  648993 P-51B/C exhaust stacks w/fairing (Brassin)

  648994 P-51B/C undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648997 P-51B/C gun bays PRINT (Brassin)

  6481001 P-51B/C 108gal drop tanks PRINT (Brassin)

  6481002 P-51B/C seat Type 1 PRINT (Brassin)

  6481003 P-51B/C seat Type 2 PRINT (Brassin)

  6481004 P-51B/C engine (Brassin)

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT (Brassin)

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller (Brassin)

  6481007 P-51B/C Hamilton Standard propeller uncuffed (Brassin)

  6481008 P-51B/C bazooka rocket launcher (Brassin)

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT (Brassin)

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT (Brassin)

  6481031 P-51B/C gun sights PRINT (Brassin)

  6481033 P-51B Birdcage canopy cockpit PRINT (Brassin)

  6481039 P-51B/C seat w/ integral belts Type 1 PRINT (Brassin)

  6481040 P-51B/C seat w/ integral belts Type 2 PRINT (Brassin)

  6481041 P-51B/C seat w/ integral belts Type 3 PRINT (Brassin)

  D48118 P-51B stencils (obtisk)

  3DL48177 P-51B/C SPACE (3D obtisk)

  EX1036 P-51B/C framed canopy TFace (maska)

  EX1038 P-51B/C US national insignia (maska)

  EX1051 P-51B/C framed canopy (maska)

  EX1119 P-51B/C D-day stripes (maska)

  Pro P-51B/C Mustang Birdcage canopy 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #644278

  #6481010

  #6481004

  #648988

  #6481041

  #648994

  #6481033

  INFO Eduard52

  Leden 2026

• Strana 53

  STAVEBNICE 01/2026

  #82147

  Fw 190A-8 1/48

  Stavebnice německého druhoválečného

  stíhacího letounu Fw 190A-8 v měřítku 1/48;

  edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  INFO Eduard

  53

  Leden 2026

• Strana 54

  STAVEBNICE 01/2026

  WNr. 350189, 12./JG 5, Herdla, Norsko, jaro 1945

  Ofhr. Walter Köhne, 3./JG 1, Bad Lippspringe, Německo, květen 1944

  Konec války zastihl 9. a 12. Staffel JG 5 na le-

  tišti Herdla. Zatímco 9. Staffel byla vyzbrojena

  směsicí typů Fw 190A-2/3/8 a dokonce i několika

  Fw 190F-8, používaných výhradně ve stíhací roli,

  12. Staffel byla vyzbrojena jen stroji verze A-8.

  Fw 190 používané 12./JG 5 byly standardně ka-

  muflované barvami RLM74/75/76 a jsou zachy-

  ceny na několika fotografiích, potvrzujících, že

  tyto stroje nesly na zádi trupu černo-žlutý pruh,

  což bylo označení JG 5 v rámci Obrany říše.

  Označení číslicemi v rámci Staffel je provedeno

  modrou barvou, kterou je natřena i příď stroje

  a vrtulový kužel.

  Walter Köhne byl krátce po zahájení útoku na

  Sovětský svaz těžce zraněn. Následovala dlouhá

  rekonvalescence, po níž byl 4. června 1943 zařa-

  zen k 2./JG 1, sídlící v té době na letišti Deelen

  v Nizozemsku. Na západoevropském bojišti létal

  až do konce 2. světové války. Podařilo se mu se-

  střelit celkem 30 nepřátelských letadel, převáž-

  nou většinu z tohoto počtu tvořily čtyřmotorové

  bombardéry B-17 a B-24. Standardní kamufláž

  strojů Fw 190A-8 doplňuje označení strojů JG 1

  v rámci Obrany říše, tedy červený pruh o šířce

  900 mm, obepínající záď trupu, dále znak JG 1

  a pilotovo osobní označení stroje v podobě jmé-

  na psího maskota 3. Staffel.

  INFO Eduard54

  Leden 2026

• Strana 55

  STAVEBNICE 01/2026

  W.Nr. 960542, Stab/JG 4, Jüterbog-Damm, Německo, jaro 1945

  W. Nr. 171180, 6./JG 300, München-Neubiberg, Německo, duben-květen 1945

  Štábní jednotka JG 4 používala v bojích proti

  Spojencům stroje Fw 190D-9, tento Fw 190A-8

  sloužil pravděpodobně jako záložní. Pocházel

  z licenční výroby u firmy Norddeutsche Dornier

  ve Wismaru a byl kamuflován standardními

  kamuflážními barvami RLM 74/75/76. Letouny

  JG 4 nasazované v rámci Obrany říše nesly

  černo-bílo-černé pruhy okolo zádě trupu. Znak

  JG 4 byl nastříkán na levé straně motorového

  krytu.

  Fw 190A-8 WNr. 171180, vyrobený v mateřské

  továrně v Cottbusu, byl nalezen na konci války

  spojeneckými vojáky na letišti Neubiberg neda-

  leko od Mnichova. Poškozen byl během pojíždění

  24. dubna 1945 a do konce války se již nedo-

  čkal opravy. JG 300, operující nad Německem v

  rámci Obrany říše, označovala v roce 1945 své

  stroje modro-bílo-modrým pruhem o šířce 900

  mm. Používání předchozího označení v podobě

  červeného pruhu bylo ukončeno v lednu 1945 a

  nadále bylo používáno pouze u JG 1. Původní trá-

  mový kříž na trupu byl přetřen a nahrazen zjed-

  nodušeným křížem v podobě černých úhelníků.

  Stejně tak i předchozí číselné označení stroje

  bylo zastříkáno a nahrazeno žlutou 4.

  INFO Eduard

  55

  Leden 2026

• Strana 56

  #644015

  STAVEBNICE 01/2026

  WNr. 172733, Uffz. Ernst Schröder, 5./JG 300, Löbnitz, Německo, říjen–listopad 1944

  Stroj Ernsta Schrödera nesl v říjnu 1944 ozna-

  čení strojů II. Gruppe v podobě vodorovného

  pruhu za trupovým křížem v barvě Staffel.

  Na levé straně byl vyveden nápis „Kölle alaaf“

  (ve volném překladu pokřik Dycky Kolín) a erb

  města Kolín nad Rýnem, na pravé straně nesl

  letoun jméno Schröderovy přítelkyně Edel-

  gard. V listopadu zmizelo označení II. Gruppe

  pod červeným pruhem o šířce 900 mm, obepí-

  najícím záď trupu, zároveň došlo k vystínování

  erbu i druhé části nápisu a přibyl vykřičník. Také

  jméno Schröderovy přítelkyně prošlo proměnou,

  nyní bylo provedeno zdobnějším písmem.

  481161 Fw 190A landing flaps (fotolept)

  FE863 Fw 190A seatbelts STEEL (fotolept)

  644015 Fw 190A-8 LööK (Brassin)

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  648366 Fw 190A propeller (Brassin)

  648371 Fw 190A control surfaces early (Brassin)

  648381 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  648464 Fw 190A-8 engine & fuselage guns (Brassin)

  648476 Fw 190A-8 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648736 Fw 190A landing flaps PRINT (Brassin)

  648785 Fw 190A-8 cockpit PRINT (Brassin)

  6481014 Fw 190A seat PRINT (Brassin)

  6481038 Fw 190A seat w/ integral belts PRINT (Brassin)

  3DL48079 Fw 190A-8 SPACE (3D obtisk)

  EX587 Fw 190A TFace (maska)

  Pro Fw 190A-8 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #82147X

  Fw 190A-8

  1/48

  OVERLEPT

  #82147-LEPT1

  Fw 190A-8

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  #6481038

  #648464

  INFO Eduard56

  Leden 2026

• Strana 57

• Strana 58

  U příležitosti 85. výročí bitvy o Británii před-

  stavuje tým Plastic Invasion nový knižní projekt

  na platformě Indiegogo – Wings Over Britain –

  A Tribute to the Few.

  Publikace propojuje vojenskou historii, studio-

  vé fotografie dobového vybavení a uniforem

  s plastikovým modelářstvím. Ústředním moti-

  vem knihy jsou legendární Spitfire Mk.I a muži,

  kteří na těchto strojích bojovali.

  Kniha, vzniklá na základě naší stavebnice Spit-

  fire Mk. I v měřítku 1/48, nabízí podrobný foto-

  grafický průvodce stavbou, barvením a patinou

  modelu. Součástí knihy je také fotografická

  studie výstroje pilotů RAF a dobové reference,

  které čtenáře přenesou do autentické atmosféry

  roku 1940. Výsledkem je publikace, která spojuje

  praktický modelářský návod s vizuálním vyprá-

  věním, propojujícím historii s tvůrčím procesem.

  Kniha je v kampani k dispozici ve verzích Stan-

  dard a Limited Indiegogo Edition, doplněných

  o možnost podepsaných výtisků a sběratelský

  plakát Bitvy o Británii ve formátu A2.

  Zájemci, kteří se zapojí včas, mohou navíc využít

  zvýhodněnou Early Bird cenu.

  Wings Over Britain – A Tribute to the Few je pre-

  cizní a vizuálně poutavá publikace pro všechny,

  kteří si cení řemeslné kvality, historické přes-

  nosti a poctivého modelářského přístupu.

  Wings Over Britain – Pocta The Few

  Reklama - kniha Battle of Britain

• Strana 59

• Strana 60

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109K-4 v měřítku

  1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Hs 129B v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Takom

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634052

  Bf 109K LööK

  1/32 Kotare

  644334

  Hs 129B LööK

  1/48 Takom

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Leden 2026

• Strana 61

  644337

  Avia S-199 LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro S-199 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Beaufighter Mk.VI

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644338

  Beaufighter Mk.VI LööK

  1/48 Revell

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Leden 2026

• Strana 62

  BRASSIN

  674057

  Spitfire Mk.Vb LööK

  1/72 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Spitfire Mk.Vb v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35C v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  674054

  F-35C LööK

  1/72 Tamiya

  INFO Eduard62

  Leden 2026

• Strana 63

  BRASSIN

  674058

  P-51D LööK

  1/72 Arma Hobby

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 3 sad pro Ki-115 Tsurugi v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - 800kg puma

  644340

  Ki-115 Tsurugi LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Leden 2026

• Strana 64

  BRASSIN

  674059

  Fw 190D LööKplus

  1/72 IBG

  Soubor 4 sad pro Fw 190D v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: IBG models

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska na stříkání

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro P-47D Razorback v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - pedály, zaměřovač, SPACE upíncí pásy

  - TFace maska na stříkání

  stránka produktu

  644341

  P-47D Razorback LööKplus

  1/48 MiniArt

  INFO Eduard64

  Leden 2026

• Strana 65

  BRASSIN

  632211

  Bf 109K-4 gun barrels PRINT

  1/32 Kotare

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - motory pro B-26B nebo C

  Marauder v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 motory.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 26 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481013

  B-26B/C engines PRINT

  1/48 ICM

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Leden 2026

• Strana 66

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro MiG-21F

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481160

  MiG-21F ejection seat w/ integral seat belts PRINT

  1/48 Eduard

  6481163

  Beaufighter Mk.VI wheels

  1/48 Revell

  Brassinová sada - kola podvozku pro Beaufigher

  Mk.VI v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Leden 2026

• Strana 67

  BRASSIN

  6481170

  Bf 109G undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109G

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro A6M Zero

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481174

  A6M undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Leden 2026

• Strana 68

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35C v měřítku

  1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  672429

  F-35C wheels

  1/72 Tamiya

  672432

  F-35C cockpit PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kokpit pro F-35C v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 7 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Leden 2026

• Strana 69

  BRASSIN

  672434

  Spitfire Mk.V wheels

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672435

  Spitfire Mk.V six-stacks exhaust fishtail PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Leden 2026

• Strana 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  672440

  Spitfire Mk.V three-stacks exhaust fishtail PRINT

  1/72 Eduard

  672441

  Spitfire Mk.V three-stacks exhaust rounded PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Leden 2026

• Strana 71

  BRASSIN

  672442

  P-51D wheels block tread

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka s integrovaným pásy

  pro P-51D v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672448

  P-51D seat w/ integral seat belts PRINT

  1/72 Arma Hobby

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Leden 2026

• Strana 72

  BRASSIN

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro Jaguar GR.1A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výtokové trysky motorů

  - výstražné pásky Remove Before Flight

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648147

  Jaguar GR.1A

  1/48 Airfix

  INFO Eduard72

  Leden 2026

• Strana 73

  BRASSIN

  stránka produktu

  Soubor 3 sad pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - podvozkové šachty

  - zbraňové šachty

  - motor

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648148

  P-40N ADVANCED

  1/48 Eduard

  INFO Eduard

  73

  Leden 2026

• Strana 74

  FOTOLEPTY

  LEDEN 2026

  P-51D

  1/72 Arma Hobby

  #73863

  INFO Eduard74

  Leden 2026

• Strana 75

  FOTOLEPTY

  Mosquito B.35

  1/72 Airfix

  #73864

  #SS864

  INFO Eduard

  75

  Leden 2026

• Strana 76

  snadná

  aplikace

  3DL48261 A-4C 1/48 Hobby Boss

  3DL48262

  P-400 1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Leden 2026

• Strana 77

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL48263 P-47N 1/48 MiniArt

  3DL72080

  P-51D 1/72 Arma Hobby

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Leden 2026

• Strana 78

  SPACE

  3DL72081 Mosquito B.35 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72082

  Mosquito TT.35 SPACE 1/72 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Leden 2026

• Strana 79

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1152 A-4C

  1/48 Hobby Boss

  EX1153 A-4C TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX1154 P-47N

  1/48 MiniArt

  EX1155 P-47N TFace

  1/48 MiniArt

  EX1156 F-35A RAM coating early

  1/48 Italeri

  EX1157 F-35A RAM coating late

  1/48 Italeri

  EX1158 S-199 bubble canopy TFace

  1/48 Eduard

  CX702 Mosquito B.35

  1/72 Airfix

  CX703 Mosquito TT.35

  1/72 Airfix

  EX1153 A-4C TFace

  EX1153 A-4C TFace

  EX1152 A-4C

  EX1152 A-4C

  EX1155 P-47N TFace

  EX1155 P-47N TFace

  EX1154 P-47N

  EX1154 P-47N

  EX1155 P-47N TFace

  EX1155 P-47N TFace

  EX1153 A-4C TFace

  EX1153 A-4C TFace

  INFO Eduard

  79

  Leden 2026

• Strana 80

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33169 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  BIG33170

  Hs 123A 1/32 ICM

  321027 Bf 109K-4

  33384 Bf 109K-4 seatbelts STEEL

  JX339 Bf 109K-4

  321026 Hs 123A

  33382 Hs 123A seatbelts STEEL

  JX338 Hs 123A

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Leden 2026

• Strana 81

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49467 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  BIG72188

  F-35C 1/72 Tamiya

  491548 Bf 109E-4/7

  FE1549 Bf 109E-4/7 seatbelts STEEL

  EX130 Bf 109E-4/7

  73855 F-35C

  CX697 F-35C

  CX698 F-35C RAM coating

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Leden 2026

• Strana 82

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  LEDEN 2026

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2154 SPITFIRE STORY: The Sweeps DUAL COMBO 1/72 Limited

  948012 Avia S-199 bubble canopy 1/48 HYBRiD

  84209 P-51B/C Mustang Birdcage canopy 1/48 Weekend

  82147 Fw 190A-8 Reedice 1/48 ProfiPACK

  481178 A-4C air brakes 1/48 Hobby Boss

  481179 P-400 landing flaps 1/48 Arma Hobby

  491564 A-4C 1/48 Hobby Boss

  491566 P-400 1/48 Arma Hobby

  491568 P-47N 1/48 MiniArt

  73863 P-51D 1/72 Arma Hobby

  73864 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  73865 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  FE1564 A-4C 1/48 Hobby Boss

  FE1565 A-4C seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1566 P-400 1/48 Arma Hobby

  FE1567 P-400 seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1568 P-47N 1/48 MiniArt

  FE1569 P-47N seatbelts STEEL 1/48 MiniArt

  FE1570 P-51B/C Weekend 1/48 Eduard

  SS864 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  SS865 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  EX1152 A-4C 1/48 Hobby Boss

  EX1153 A-4C TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1154 P-47N 1/48 MiniArt

  EX1155 P-47N TFace 1/48 MiniArt

  EX1156 F-35A RAM coating early 1/48 Italeri

  EX1157 F-35A RAM coating late 1/48 Italeri

  EX1158 S-199 bubble canopy TFace 1/48 Eduard

  CX702 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  CX703 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  BIG ED

  BIG33169 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  BIG33170 Hs 123A 1/32 ICM

  BIG49467 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  BIG72188 F-35C 1/72 Tamiya

  INFO Eduard82

  Leden 2026

• Strana 83

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIGSIN

  SPACE

  634052 Bf 109K LööK 1/32 Kotare

  644334 Hs 129B LööK 1/48 Takom

  644337 Avia S-199 LööK 1/48 Eduard

  644338 Beaufighter Mk.VI LööK 1/48 Revell

  674054 F-35C LööK 1/72 Tamiya

  674057 Spitfire Mk.Vb LööK 1/72 Eduard

  674058 P-51D LööK 1/72 Arma Hobby

  632211 Bf 109K-4 gun barrels PRINT 1/32 Kotare

  6481013 B-26B/C engines PRINT 1/48 ICM

  6481160 MiG-21F ejection seat

  w/ integral seat belts PRINT 1/48 Eduard

  6481163 Beaufighter Mk.VI wheels 1/48 Revell

  6481170 Bf 109G undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  6481174 A6M undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  672429 F-35C wheels 1/72 Tamiya

  672432 F-35C cockpit PRINT 1/72 Tamiya

  672434 Spitfire Mk.V wheels 1/72 Eduard

  672435 Spitfire Mk.V six-stacks

  exhaust fishtail PRINT 1/72 Eduard

  672440 Spitfire Mk.V

  three-stacks exhaust fishtail PRINT 1/72 Eduard

  672441 Spitfire Mk.V

  three-stacks exhaust rounded PRINT 1/72 Eduard

  672442 P-51D wheels block tread 1/72 Arma Hobby

  672448 P-51D seat w/ integral seat belts PRINT 1/72 Arma Hobby

  644340 Ki-115 Tsurugi LööKplus 1/48 Eduard

  644341 P-47D Razorback LööKplus 1/48 MiniArt

  674059 Fw 190D LööKplus 1/72 IBG

  SIN648147 Jaguar GR.1A 1/48 Eduard

  SIN648148 P-40N ADVANCED 1/48 Airfix

  3DL48261 A-4C 1/48 Hobby Boss

  3DL48262 P-400 1/48 Arma Hobby

  3DL48263 P-47N 1/48 MiniArt

  3DL72080 P-51D 1/72 Arma Hobby

  3DL72081 Mosquito B.35 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72082 Mosquito TT.35 SPACE 1/72 Airfix

  LEDEN 2026

  INFO Eduard

  83

  Leden 2026

• Strana 84

• Strana 85

• Strana 86

  POSTAVENO

  postavil Robert Szwarc

  #11193

  MARKING A

  1/48

  15,000th

  P-40N Warhawk

  INFO Eduard86

  Leden 2026

• Strana 87

  POSTAVENO

  15 000. letoun Curtiss dodaný zákazníkům po celém světě, Buffalo, NY, USA, listopad 1944

  Společnost Curtiss oslavila dodání patnáctiti-

  sícího bojového letounu svým zákazníkům po

  celém světě speciálním zbarvením, které zahr-

  novalo všechny výsostné znaky zemí jejích zá-

  kazníků rozmístěné po celém povrchu. Sériové

  číslo letounu, který byl použit pro tento účel,

  není známo.

  INFO Eduard

  87

  Leden 2026

• Strana 88

  POSTAVENO

  postavil Angelo Lodetti

  #948011

  MARKING A

  1/48

  AVIA S-199 ERLA canopy

  INFO Eduard88

  Leden 2026

• Strana 89

  POSTAVENO

  101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Chazor, Izrael, říjen 1948

  Letoun označený D-123 byl do Izraele dodán

  28. července na palubě letu Balak č. 79 a do

  bojů se zapojil 15. srpna 1948. Měsíc předtím

  nakreslil bývalý pilot USAAF Stan Andrews

  znak 101. tajeset v podobě okřídlené lebky

  smrti v letecké přilbě a brýlích. Lebka symbo-

  lizuje židovskou víru v povstání mrtvých, kteří

  vytvoří velkou armádu, až na zem přijde me-

  siáš. Insignie byla natištěna na plakátový pa-

  pír a nalepena na levou stranu přídě letounů

  101. tajeset. V rámci příprav na operaci „Deset

  ran“ (15.–22. října 1948), později přejmenovanou

  na „Yoav“, získaly stíhací letouny 101. tajeset

  označení sestávající z červených vrtulových

  kuželů a červených a bílých pruhů na směro-

  vých kormidlech, aby se odlišily od egyptských

  Spitfirů. K dalšímu odlišení izraelských stíha-

  cích letounů byly poprvé použity výsostné zna-

  ky s Davidovou hvězdou na horních plochách

  křídla. Během operace „Yoav“ si Rudi Augarten

  na D-123 nárokoval v první den ofenzívy, tedy

  16. října, sestřelení Spitfiru Mk.IXc Egyptského

  královského letectva. Sestřel nebyl zpravodaj-

  skou službou IAF potvrzen a je tak považován

  pouze za poškození. V listopadu dostal D-123

  v rámci zavedení nového systému označování

  vojenských letounů číslo 1905. Na fotografiích

  je patrné, že byly na několika místech prove-

  deny opravy tmavší barvou. To vedlo některé

  badatele k domněnce, že letoun dostal na hor-

  ních plochách dvoubarevnou kamufláž. Jedná

  se však pouze o kontrast staršího a novějšího

  nátěru přibližně stejného odstínu zelené barvy.

  INFO Eduard

  89

  Leden 2026

• Strana 90

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Paolo Portuesi

  #11190

  MARKING B

  INFO Eduard90

  Leden 2026

• Strana 91

  POSTAVENO

  MiG-21F-13, v. č. 660416, 1. stíhací letecký pluk, letiště České Budějovice, Československo, 1968-1970

  Uvolnění politické atmosféry na jaře 1968 se

  odrazilo také na zbarvení některých našich

  MiGů-21F. Příslušníci 1. slp v Českých Budějo-

  vicích projevili vlastní iniciativu a navrhli zna-

  ky svých letek. Zatímco pro přepadové letky

  s MiGy-21PF a PFM operující za ztížených

  povětrnostních podmínek a v noci se ve zna-

  cích objevili noční tvorové, konkrétně netopýr

  a sova, pro první výcvikovou letku byl zvolen

  symbol čerta s vidlemi na jasné modré obloze.

  Autorem návrhu byl Miloslav Martenek, později

  známý svými kreslenými anekdotami a ilust-

  racemi. Inspirací pro kresbu byl přísný velitel

  letky major Jan Jansa. Říkalo se, že sloužit pod

  ním je peklo. V kresbě čerta byl inspirací i jeho

  červený nos. Návrhy všech znaků byly schvále-

  ny 17. května 1968 a následně nastříkány na le-

  touny. Stejný symbol se objevil v menší podobě

  i jako obtisk na pilotních přilbách. Kresba čerta

  byla používána až do 20. srpna 1970, kdy vyšlo

  nařízení odstranit všechny podobné symboly.

  Letoun sloužil do roku 1983 u 1. slp v Českých

  Budějovicích, následně mezi lety 1983-1991

  u 5. slp v Plzni-Líních a v roce 1991 ukončil

  službu u 1. leteckého školního pluku v Přerově.

  INFO Eduard

  91

  Leden 2026

• Strana 92

  ON APPROACH

  ÚNOR 2026

  644339

  P-47N LööK

  1/48 MiniArt

  674055

  F-35A LööK

  1/72 Tamiya

  BIG33171 Sea Hurricane Mk.IIc 1/32 Revell

  BIG49468 P-47D Razorback 1/48 MiniArt

  BIG72189 B-24D part I 1/72 Airfix

  BIG72190 B-24D part II 1/72 Airfix

  644339 P-47N LööK 1/48 MiniArt

  674055 F-35A LööK 1/72 Tamiya

  674056 F-35B LööK 1/72 Tamiya

  632213 Fw 190 undercarriage legs 1/32 Revell

  632214 Bf 109G undercarriage legs 1/32 Revell

  632215 Bf 109G-6 wheels 1/32 Revell

  6481153 Do 217K guns PRINT 1/48 ICM

  6481165 Jaguar wheel bays & undercarriage legs PRINT 1/48 Airfix

  6481166 F-35C cockpit PRINT 1/48 Tamiya

  6481181 P-47N cockpit upgrade set PRINT 1/48 MiniArt

  672444 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT 1/72 Arma Hobby

  672445 P-51D exhaust stacks PRINT 1/72 Arma Hobby

  672446 P-51D undercarriage legs PRINT 1/72 Arma Hobby

  672447 P-51D gun sights PRINT 1/72 Arma Hobby

  644342 Beaufighter Mk.VI LööKplus 1/48 Revell

  674060 P-51D LööKplus 1/72 MiniArt

  674061 F-35C LööKplus 1/72 Tamiya

  SIN648149 B-26B Marauder 1/48 ICM

  SIN67234 F-35B armament 1/72 Tamiya

  BIG ED (únor)

  BRASSIN (únor)

  LöökPlus (únor)

  BIGSIN (únor)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35A v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-47N v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674056

  F-35B LööK

  1/72 Tamiya

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro F-35B

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard92

  Leden 2026

• Strana 93

  ON APPROACHÚNOR 2026

  632213

  Fw 190 undercarriage legs PRINT

  1/32 Revell

  632214

  Bf 109G undercarriage legs PRINT

  1/32 Revell

  632215

  Bf 109G-6 wheels

  1/32 Revell

  Brassinová sada - podvozkové nohy s kryty pro

  Fw 190 v měřítku 1/32. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - podvozkové nohy s kryty pro

  Bf 109G v měřítku 1/32. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-6

  v měřítku 1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  93

  Leden 2026

• Strana 94

  ON APPROACH

  ÚNOR 2026

  6481153

  Do 217K guns PRINT

  1/48 ICM

  6481165

  Jaguar wheel bays & undercarriage legs PRINT

  1/48 Airfix

  6481166

  F-35C cockpit PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - kulomety, nábojové pásy

  a svody nábojnic pro Do 217K v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 19 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - příďová a hlavní podvozkové šachty

  s podvozkovými nohami pro Jaguar v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 33 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro F-35C v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 14 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard94

  Leden 2026

• Strana 95

  6481181

  P-47N cockpit upgrade set PRINT

  1/48 MiniArt

  672444

  P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672445

  P-51D exhaust stacks PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - sada pro vylepšení kokpitu pro P-47N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje pedály směrového řízení,

  zaměřovač a SPACE pásy na sedačku. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  - 3D obtisk: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro Beaufigher Mk.VI

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACHÚNOR 2026

  INFO Eduard

  95

  Leden 2026

• Strana 96

  ON APPROACH

  672446

  P-51D undercarriage legs PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672447

  P-51D gun sights PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - podvozkové nohy a kryty podvozku

  pro P-51D v měřítku 1/72. Vyrobeno přímm 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - zbraňové zaměřovače pro P-51D v měřítku

  1/72. Sada obsahuje tři různé zaměřovače. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  ÚNOR 2026

  INFO Eduard96

  Leden 2026

• Strana 97

  ON APPROACH

  674060

  P-51D LööKplus

  1/72 MiniArt

  674061

  F-35C LööKplus

  1/72 Tamiya

  Soubor 3 sad pro P-51D v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - sedačka pilota s integrovanými pásy

  Soubor 4 sad pro F-35C v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - vystřelovací sedačka

  - maska na stříkání

  644342

  Beaufighter Mk.VI LööKplus

  1/48 Revell

  Soubor 3 sad pro Beaufighter Mk.VI v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Revell

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - TFace maska na stříkání

  ÚNOR 2026

  INFO Eduard

  97

  Leden 2026

• Strana 98

  ON APPROACH

  SIN648149

  B-26B Marauder

  1/48 ICM

  Soubor 4 sad pro B-26B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - LööK (barvená palbní deska + upínací páasy OCEL)

  - kola podvozku

  - motory

  - pumové závěsníky

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ÚNOR 2026

  INFO Eduard98

  Leden 2026

• Strana 99

  SIN67234

  F-35B armament

  1/72 Tamiya

  Soubor 5 sad pro F-35B v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - AIM-120C AMRAAM

  - GBU-12

  - GBU-39 w/ BRU-61

  - AIM-9X

  - GBU-31(V)3/B JDAM

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACHÚNOR 2026

  INFO Eduard

  99

  Leden 2026

• Strana 100

  FOTOLEPTY

  23044 Bf 109G-5 interior 1/24 Airfix

  23045 Bf 109G-6 interior 1/24 Airfix

  23046 Bf 109G-5/6 seatbelts STEEL 1/24 Airfix

  23047 Bf 109G-5/6 exterior & rudder pedals 1/24 Airfix

  32498 Meteor F.8/FR.9 landing flaps 1/32 Revell

  481180 Spitfire Mk.IXe landing flaps 1/48 Airfix

  491571 Spitfire Mk.IXe 1/48 Airfix

  ZOOMY

  33389 Meteor F.8/FR.9 seatbelts STEEL 1/32 Revell

  FE1571 Spitfire Mk.IXe 1/48 Airfix

  FE1572 Spitfire Mk.IXe seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  SS866 P-51D Weekend 1/72 Eduard

  MASKY

  LX011 Bf 109G-5/6 national insignia 1/24 Airfix

  LX012 Bf 109G-5/6 spinner spirals 1/24 Airfix

  EX1159 Spitfire Mk.IXe 1/48 Airfix

  EX1160 Spitfire Mk.IXe TFace 1/48 Airfix

  EX1161 P-47M 1/48 MiniArt

  EX1162 P-47M TFace 1/48 MiniArt

  EX1163 Hampden B Mk.I 1/48 ICM

  EX1164 Hampden B Mk.I TFace 1/48 ICM

  CX704 Wessex HC.2 1/72 Airfix

  SPACE

  3DL32040 Bf 109G-5/6 seatbelts SPACE 1/24 Airfix

  3DL32041 Meteor F.8 SPACE 1/32 Revell

  3DL32042 Meteor FR.9 SPACE 1/32 Revell

  3DL32043 Meteor F.8/FR.9 seatbelts SPACE 1/32 Revell

  3DL32044 Bf 109G-5 SPACE 1/24 Airfix

  3DL32045 Bf 109G-6 SPACE 1/24 Airfix

  3DL48264 Bf 109G seatbelts SPACE 1/48

  3DL48265 Spitfire Mk.IXe SPACE 1/48 Airfix

  ON APPROACH

  ÚNOR 2026

  INFO Eduard100

  Leden 2026

• Strana 101

  FOTOLEPTY

  23044 Bf 109G-5 interior 1/24 Airfix

  23045 Bf 109G-6 interior 1/24 Airfix

  23046 Bf 109G-5/6 seatbelts STEEL 1/24 Airfix

  23047 Bf 109G-5/6 exterior & rudder pedals 1/24 Airfix

  32498 Meteor F.8/FR.9 landing flaps 1/32 Revell

  481180 Spitfire Mk.IXe landing flaps 1/48 Airfix

  491571 Spitfire Mk.IXe 1/48 Airfix

  ZOOMY

  33389 Meteor F.8/FR.9 seatbelts STEEL 1/32 Revell

  FE1571 Spitfire Mk.IXe 1/48 Airfix

  FE1572 Spitfire Mk.IXe seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  SS866 P-51D Weekend 1/72 Eduard

  MASKY

  LX011 Bf 109G-5/6 national insignia 1/24 Airfix

  LX012 Bf 109G-5/6 spinner spirals 1/24 Airfix

  EX1159 Spitfire Mk.IXe 1/48 Airfix

  EX1160 Spitfire Mk.IXe TFace 1/48 Airfix

  EX1161 P-47M 1/48 MiniArt

  EX1162 P-47M TFace 1/48 MiniArt

  EX1163 Hampden B Mk.I 1/48 ICM

  EX1164 Hampden B Mk.I TFace 1/48 ICM

  CX704 Wessex HC.2 1/72 Airfix

  SPACE

  3DL32040 Bf 109G-5/6 seatbelts SPACE 1/24 Airfix

  3DL32041 Meteor F.8 SPACE 1/32 Revell

  3DL32042 Meteor FR.9 SPACE 1/32 Revell

  3DL32043 Meteor F.8/FR.9 seatbelts SPACE 1/32 Revell

  3DL32044 Bf 109G-5 SPACE 1/24 Airfix

  3DL32045 Bf 109G-6 SPACE 1/24 Airfix

  3DL48264 Bf 109G seatbelts SPACE 1/48

  3DL48265 Spitfire Mk.IXe SPACE 1/48 Airfix

  ON APPROACH

  Bf 109G-6 1/48

  #82167

  Bf 109G-6, W.Nr. 18107, Uffz. Georg Amon, 7./JG 53,

  Torazzo-Katanie, Sicílie, červen 1943

  Bf 109G-6/R6/Trop, W.Nr. 27169, Fw. Heinrich Bartels,

  11./JG 27, Kalamaki, listopad 1943

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. 18502 nebo 18503,

  Hptm. Horst Carganico, II./JG 5, Pskov-jih, SSSR,

  začátek 1944

  Bf 109G-6, W.Nr. 19456, Oberst. Hannes Trautloft,

  Stab General der Jagdflieger, SSSR, srpen 1943

  Bf 109G-6/R3/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock,

  8./JG 54, Ludwiglust, Německo, leden 1944

  ÚNOR 2026

  INFO Eduard

  101

  Leden 2026

• Strana 102

  ON APPROACH

  P-51D Mustang

  1/72

  #7477

  ÚNOR 2026

  P-51D-5, s/n 44-13535, Lt. Edward F. Pogue,

  79

  th

  FS, 20

  th

  FG, 8

  th

  AF, Kings Cliffe,

  Velká Británie, 1945

  P-51D-15, Flt. Off. Charles A. Lane, 99

  th

  FS,

  332

  nd

  FG, 15

  th

  AF, Ramitelli, Itálie, březen 1945

  P-51D-10, s/n 44-14450,

  Capt. Clarence E. Anderson,

  363

  rd

  FS, 357

  th

  FG, 8

  th

  AF,

  Leiston, Velká Británie, říjen 1944

  P-51D-25, s/n 44-72671, 2nd Lt. William Saks,

  457

  th

  FS, 506

  th

  FG, 20

  th

  AF, Iwodžima,

  červen 1945

  INFO Eduard102

  Leden 2026

• Strana 103

  David L. Hill, 2

  nd

  FS, AVG, 14

  th

  AF,

  Kuomintang, Čína, květen 1942

  11

  th

  FS, 343

  rd

  FG, Aljaška, 1942

  AK772, Sqn. Ldr. Clive Caldwell, F/Sgt Henry G. Burney,

  No. 112 Squadron (RAF), LG152 Gambut, Libye,

  březen-květen 1942

  ET795, 1Lt. Clay Tice, Jr, 9

  th

  FS, 49

  th

  FG,

  Darwin, Austrálie, 1942

  ET600, Lt. Andrew J. Reynolds, 9

  th

  FS, 49

  th

  FG,

  Darwin, Austrálie, srpen 1942

  NZ3097, F/O Aitken M. Davis, No. 15 Squadron RNZAF, Espiritu Santo, duben 1943

  ON APPROACH

  P-40E Warhawk 1/48

  #82241

  ÚNOR 2026

  Reedice

  INFO Eduard

  103

  Leden 2026

• Strana 104

  ON APPROACH

  Avia S-199 ERLA canopy

  1/48

  #948011

  101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Chazor, Izrael, říjen 1948

  101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Herclija, Izrael, červenec 1948

  S-199.66, ak. Ladislav Strnad, Letecká vojenská akademie,

  Hradec Králové, ČSR, červen 1950

  101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Herclija, Izrael,

  červenec-srpen 1948

  S-199.54, rt. František Novák, 2. letka,

  Letecký pluk 4, České Budějovice, ČSR,

  květen 1948

  S-199.486, por. František Fořt, 1.letka, Letecký pluk 7,

  Brno-Černovice, ČSR, 1950

  ÚNOR 2026

  Reedice

  INFO Eduard104

  Leden 2026

• Tail End Charlie

  Leden bývá tradičně měsíc, kdy se v Eduardu ohlašují novinky na celý následující rok. Tedy hlavně na první polovinu roku. Ta druhá bývá obvykle zahalena mlhou. Rámcovou představu vždy máme, ale víte, jak to poslední dobou ve světě chodí. Dnes nikdy nevíte, kdy si nějaký vůdce velmoci usmyslí, že zahájí válku s cizí zemí a změní tak chod světa, což pak, světe div se, má dopad i na plastikové modely v takové malé zemi jako je Česká republika.

  Leden bývá tradičně měsíc, kdy se v Eduardu

  ohlašují novinky na celý následující rok. Tedy

  hlavně na první polovinu roku. Ta druhá bývá

  obvykle zahalena mlhou. Rámcovou představu

  vždy máme, ale víte, jak to poslední dobou ve

  světě chodí. Dnes nikdy nevíte, kdy si nějaký

  vůdce velmoci usmyslí, že zahájí válku s cizí

  zemí a změní tak chod světa, což pak, světe div

  se, má dopad i na plastikové modely v takové

  malé zemi jako je Česká republika.

  Ty nejhlavnější taháky jste se nicméně do-

  zvěděli ze slov pana Šulce v úvodníku toho-

  to Infa. Já bych na něj rád navázal a více do

  hloubky rozvedl pár zásadních bodů, ke kte-

  rým mám co říct, jelikož jsem součástí týmů,

  které na těchto inovačních projektech pracují.

  Alien

  Alien je náš jednoznačně nejsložitější ob-

  tiskový projekt. Jistě jste o něm slyšeli mnoho

  a pokud ne, doporučím vám poslechnout si

  podcast Eduard on Air se Zdeňkem Nožičkou.

  Chtěl bych ale napsat o tom, o čem se v rámci

  tohoto projektu až tolik nemluví, a to jsou oný-

  tované obtisky. Myslím si, že to bude poprvé,

  kdy někdo něco takového udělá. Myšlenka je

  taková, že jednotlivé obtiskové segmenty Ali-

  ena budou rovnou onýtované stejnou techno-

  logií, jakou jsme vyráběli nýty coby samostat-

  ný produkt na Mi-24V. Sada tenkrát vzbudila

  velký ohlas, byla velice úspěšná a v průběhu

  let jsem na internetu, ale i na modelářských

  výstavách viděl několik postavených Hindů

  s těmito nýty. A musím uznat, že tomu vrtulníku

  opravdu seknou. Postup výroby takových ob-

  tisků je následovný. První se natiskne samotný

  obtisk na obtiskový papír. Ten se následně za-

  lakuje celoplošným lakem. Po zaschnutí laku

  se na obtisk natiskávají na našich UV tiskár-

  nách pozitivní nýty a krycí lak pod nimi slouží

  jako nosič. Tento lak tedy z modelu v žádném

  případě nesundávejte, pokud chcete, aby nýty

  na modelu vydržely. Testovací nátisky vypadají

  skvěle a sám se moc těším na reakce mode-

  lářů. Pokud se takové řešení bude líbit, otvírá

  nám na modelářském poli další možnosti.

  Výstavy

  Rád bych ještě navázal výstavami, kde nás

  čekají dvě novinky, které stojí za zmínku. Le-

  tos poprvé přidáváme do našeho výstavového

  kalendáře akci Glue & Glory, která se v břez-

  nu koná ve švýcarském Deredingenu. Budeme

  na místě prezentovat novinky, plánujeme tam

  uspořádat semináře, takže pokud budete mít

  cestu, rozhodně se zastavte. Ohledně E-daye

  bych chtěl dodat, že kromě toho, že bude dvou-

  denní a v létě, rozšíříme také naši působnost

  po areálu a obsadíme prakticky většinu areálu

  Zahrady Čech. Bude to znamenat dvě haly na-

  víc, více místa pro pohyb osob nebo rozmístě-

  ní stánků s občerstvením a podobně. K E-dayi

  plánujeme i další novinky, o všech vás budeme

  průběžně informovat.

  3D tisk

  3D tisk jako technologii přímé výroby do-

  plňků jsme zavedli v roce 2021 a slavíme tak

  v letošním roce výročí 5 let jejího používání.

  Myslím že to bylo hezkých 5 let plných dyna-

  mického vývoje. Dnes nám ze strojů, na kte-

  rých jsme výrobu rozjížděli, zbyl jen jeden.

  Ostatní jsou vyměněné za mnohem modernější

  mašiny, výrobní kapacita se zvýšila a vzhle-

  dem k rozmachu modelů řady Hybrid bude

  tento rok ještě radikálně navyšována. Zároveň

  budeme v tomto roce pokračovat v moderniza-

  ci a budeme držet krok s nejnovějšími řadami

  tiskáren. Firma Phrozen, jejichž tiskárny pro

  výrobu Hybridů používáme, již dodává dis-

  tributorům nejnovější stroje s rozlišením 16K

  a my je rozhodně do našeho portfolia 3D tiská-

  ren zařadíme.

  Nejen o těchto novinkách budu povídat také

  na modelářském setkání v Prostějově, které

  se koná už tuto sobotu 10. ledna v prostorech

  sportovního stadionu. Všechny vás srdečně na

  tuto akci zvu. Přeji vám všem šťastný a úspěš-

  ný rok 2026!

  CO NÁS ČEKÁ NOVÉHO V ROCE 2026? Text: Jakub Nademlejnský

  INFO Eduard

  105

  Leden 2026

• Strana 106

• Strana 107

• Strana 108

• Strana 109

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Vítejte v novém roce! K obvyklému přání mnoha štěstí, zdraví a pohody vám přeji také hodně modelářských úspěchů, mnoho nových impulsů a dostatek nových stavebnic a doplňků. Mohu Vám slíbit, že uděláme všechno proto, abyste od nás měli jejich pravidelný přísun. Lednové Info bývá právě o tom, co pro vás v novém roce chystáme. Já se teď trochu obávám, že ve skutečnosti pro vás dnes moc úplně nových informací mít nebudu, většinu novinek už znáte z E-daye, ale něco se snad i přesto najde. Tak pojďme na to.

  
  

  Hybrid

  Nová řada Hybrid kombinující plastové a 3D tištěné díly, měla v podobě čtvrtkové Avie S-199 a dvaasedmdesátinového Enstroma 490 premiéru na E-dayi. Asi nikoho nepřekvapím, když přiznám, že jsme si tyto ve své podstatě okrajové typy vybrali proto, že jsme si na nich chtěli ověřit koncept nové řady, zjistit, co funguje a co nefunguje podle vstupních předpokladů a co bude třeba změnit. Troufnu si tvrdit, že většina prvků na tomto projektu je tak, jak jsme očekávali. Ukázalo se, že nemá velký smysl vyrábět vysloveně drobné díly 3D tiskem. To nedává modeláři příliš velkou výhodu, detaily nejsou zase o tolik lepší, zato je ale náročnější takové díly oddělit od tiskových podpěr. Právě oddělování od podpěr a začišťování dílů je pak především pro modeláře bez předchozích zkušeností s 3D díly problematické. Daleko efektivnější jsou 3D tisky komplexních sestav kokpitů a podvozkových šachet. Tyto sestavy lze vytvořit tak, aby byly nadstandardně detailní, přičemž detaily jsou integrovány do jednoho nebo více základních velkých dílů. Není třeba je konstruovat ani vyrábět jako samostatné malé dolepovací díly, což šetří čas jak nám, tak modelářům. A toho času není úplně málo. Tady Hybrid přináší celkem jednoznačné výhody a technologický pokrok. Podobné je to s podvozkovými nohami a koly. Výroby podvozkových nohou se budeme držet, to se osvědčilo. A zároveň jejich nabídku rozšíříme i v rámci aftermarketové produkce.

  Co je zdrojem dilematu, jsou sedačky s integrovanými upínacími pásy. Ty byly částí modelářské veřejnosti přijaty pozitivně, a jak už to tak bývá, u druhé části zase negativně. Ta negativní část je jako obvykle hlasitější, ale vypadá to, že poměr mezi nimi je padesát na padesát. Po pravdě řečeno, nechce se nám dlouze bojovat za prosazení této inovace, ale také se nám nechce z ní ustupovat. Protože si myslíme, že je to dobrá inovace. Ale hlavou zeď neprorazíš a zkušeností s odporem zákazníků proti novinkám máme až až. Takže hledáme nějaké rozumné řešení, v jehož rámci se snažíme pokud možno vyhnout variantě se dvěma alternativními sedačkami. Teď pracujeme na samostatných tištěných pásech, dolepovaných do sedačky. Definitivní výsledek ale zatím nemáme.

  A jaké konkrétní stavebnice nás čekají v řadě Hybrid? Už lednovou novinkou je druhá produkční verze Avie S-199 v měřítku 1/48, ta s odsouvací vypouklou kabinou. Ta navazuje na první verzi a liší se několika drobnostmi, samozřejmě tou kabinou a jejím příslušenstvím. Také jsme upravili některé u první verze problematické díly, některé jsme nasílili, přidali jsme ochranné prvky a upravili způsob balení. V únoru vydáváme první verzi S-199 Erla, už v druhé reedici. Ano, ta stavebnice se neprodává špatně, a to nám dává naději na dobrou budoucnost řady Hybrid.

  Ta bude v letošním roce především o stavebnicích v měřítku 1/32. Nejblíž realizaci je P-51B Mustang. Ten bude ve dvou základních provedeních, s rámovou kabinou typu Birdcage a s odsouvací kabinou Malcolm Hood. První vydání Mustanga bude ve stavebnici řady Limited. Na to, že touto cestou půjdeme i u řady Hybrid jsem upozorňoval už během představení této řady na loňském E-dayi. Tato úvodní Limitka bude vycházet ze čtvrtkové Limitky Overlord/D-Day Mustangs. Skladba markingů bude stejná jako u čtvrtkové limitky, obsah bude samozřejmě odpovídat standardu řady Hybrid. Další stavebnice pak budou Hybridy, u kterých bude skladba markingů víceméně odpovídat čtvrtkovým Profipackům. První dvaatřicetinový Mustang by měl být vydaný jako květnová novinka.

  Další projekt v rámci řady Hybrid je Spitfire Mk.IX, také v měřítku 1/32. V rámci tohoto projektu pracujeme už na více než dvou produkčních verzích. Postupně vydáme ranné Spitfiry F.Mk.IX, pak hlavní produkční verzi LF.Mk.IXc, samozřejmě i Mk.IXe a stejně jako u čtvrtek i Mk.VIII včetně výškové HF.Mk.VIII. I v tomto případě počítáme s Limitkami, opět vycházejícími ze čtvrtkových projektů. Takže počítejte s československými Spitfiry Mk.IX v Limitce Naši se vracejí, a australskými Spitfiry Mk.VIII v Limitce Aussie Eight. Pokud vše půjde dobře, bude první dvaatřicetinový Spitfire vydaný jako červencová novinka a bude mít premiéru na E-dayi. No a když už jsme u Spitfirů, tak s konstrukčními pracemi neskončíme u osmiček a devítek, ale uděláme i Spitfiry Mk.XII a Mk.14. V tomto případě ale začneme s projekty v měřítku 1/48, abychom zase neměli jen samé dvaatřicetiny.

  Třetí projekt, na kterém v řadě Hybrid pracujeme, je Focke-Wulf Fw 190A. V rámci tohoto projektu vydáme všechny verze Fw 190 A od A-2 až po A-8 včetně Fw 190 A-8/R2 a bitevní Fw 190 F-8. Pokračovat budeme i s Fw 190 D-9. I s Focke-Wulfy už jsme konstrukčně poměrně daleko, a myslím si, že první z nich, Fw 190 A-8/R2, by mohl být na trhu někdy v posledním čtvrtletí tohoto roku.

  
  

  Klasika

  V řadě Hybrid máme v přípravě poměrně hodně projektů, které vycházejí ze starších čtvrtkových realizací. Nicméně klasické stavebnice také nebudeme zanedbávat. Ve vysokých stadiích přípravy, což znamená, že už pracujeme na formách, máme dvaasedmdesátinové MiG-21R a Bf 109 K-4. Bf 109 K-4 by měl být březnovou novinkou v podobě Limitky Kurfürst, s MiGem-21R pak počítáme na květen nebo červen. I Erko vydáme nejprve jako Limitku, v tomto případě s knihou od Martina Janouška, věnovanou československým MiGům-21R.

  Pokračovat budeme s dvaasedmdesátinovými Spitfiry. Nejprve v dubnu nebo v květnu vydáme Spitfira Mk.Vc v Profipacku, pak budeme pokračovat s Limitkami postavenými na Mk.Vb různých verzí, a Mk.Vc. Budou to Eagle´s Call věnované americkým Spitfirům, po něm Spitfire Story: Southern Star věnovaný tropickým Mk.Vb a Mk.Vc. Na ně navážeme Spitfiry Mk.I a Mk.II jak v Profipacku, tak i v Limitkách, které budu opět navazovat na své čtvrtkové vzory.

  Pokud jde o čtvrtkové novinky, pracujeme na P-40K. To vydáme jak v krátké, tak v dlouhé verzi ve druhé polovině roku jak v Limitce, tak v Profipacku. Další připravovanou novinkou tohoto roku je rodina MiG-15. MiGa-15 máme připraveného jak v základní verzi MiG-15, tak ve verzi MiG-15bis. Součástí sestavy dílů jsou i díly pro československé bitevní verze MiG-15SB a MiG-15bis SB. První stavebnice čtvrtkového MiGu-15 přijde na trh na samém konci roku, v listopadu nebo v prosinci. Do budoucna máme připravenou i konstrukci dvoumístné cvičné verze UTI MiG-15, tu ale patrně převedeme do řady Hybrid.

  
  

  Přebaly

  Přebalů stavebnic jiných výrobců v řadě Limited také připravujeme poměrně mnoho. Těsně před realizací je Alien, Mi-35 v měřítku 1/48. O tom jsme toho hodně publikovali v prosinci, takže předpokládám, že víte, o co jde. V předprodeji jsme prodali 720 kusů, zbytek z celkového nákladu 1 000 kusů se dostane k vybraným obchodníků, u nichž si tuto stavebnici ještě mohou pořídit ti, kdo nemají v předprodeje důvěru nebo měli jiné důvody ke zdrženlivosti. Stavebnice budeme s největší pravděpodobností expedovat na začátku února. Přesný termín zatím neznám, protože dosud není jasné, jak rychle půjde tisk obtisků s integrovanými pozitivními nýty. Víme, že to je složitá technologie, která není zcela vyzkoušená, a není proto jasné, kolik přesně výroba zabere času. Může se stát, že budeme Alieny expedovat už v lednu, ale to je zatím nejisté.

  V únoru bychom měli expedovat také Strafery, čtvrtkové B-25J Mitchell v řadě HKM Eduard. Výlisky jsou na cestě, jedou vlakem a teď by už měly být někde v Turecku, možná i někde na Balkáně. A aby toho nebylo málo, tak na cestě máme i výlisky na čtvrtkového F-18E od Kineticu. Ten se tak dostane do programu už v rámci dubnových novinek.

  Další připravované projekty jsou čtvrtkové A-20G Havoc a B-25J Mitchell s proskleným čumákem, tato stavebnice bude odvozená s dvaasedmdesátinového projektu Angel of Merci, se stejnou skladbou markingů.

  
  

  Doplňky

  Očekávám, že naše produkce doplňků projde během letoška radikální proměnou. Je to reakce na technologické změny a s nimi spojené změny v poptávce a v odbytu. Abych to neprotahoval, tak leptů prodáváme stále méně a méně, stejné je to s odlévanými brassinovými sadami. Poptávka se přenesla na 3D tisky a sady Space. Takže jsme už v minulém roce přeškolili většinu našich leptových konstruktérů na 3D konstrukci, a jak víte, rozšiřujeme naši farmu 3D tiskáren, abychom navýšili kapacitu 3D tisku. Není to úplně jednoduchá záležitost, obnáší to i stavební úpravy a změny v organizaci práce, ale pracujeme na tom usilovně a s jasným cílem. Neznamená to, že s lepty skončíme úplně. Jsou tu stále typy leptů, o které je zájem, například barevné ocelové pásy jsou stále dobře prodávané. Lepty necháme také ve stavebnicích, v Profipackách i v Limitkách. Zajímavé jsou i pro některé nové stavebnice, prodávají se i vztlakové klapky. Takže lepty ještě zdaleka nekončí, ale celkově je budeme cíleně utlumovat a budeme pečlivě vybírat, jaké leptané sady pustíme do výroby.

  
  

   E-day a další akce

  S E-dayem je to jasné. Jen zrekapituluji, že letošní E-day se bude konat již 26. až 28. června na výstavišti Zahrada Čech v Litoměřicích. A bude dvoudenní, respektive dvaapůldenní, otevíráme už v pátek odpoledne.

  
  

  Info a EMD

  Info bude pokračovat víceméně beze změn, jen do sebe přebere některé rubriky z EMD, které tento měsíc končí. Pokud mám stručně vysvětlit, proč EMD končí, tak je to proto, že se nám nevyplácí. Prodává se málo. Když jsme s EMD začínali, věřili jsme, že vzhledem k číslům čtenosti Infa může být EMD komerčně zajímavý projekt. To se ale nenaplnilo. Pravda je taková, že čtenáři nechtějí za internetový obsah platit, a to ani relativně malé částky. Tento blok se nám nepodařilo prorazit, a proto jsme se rozhodli projekt ukončit a na něj vynaložený čas věnovat něčemu užitečnějšímu. Například knihám do stavebnic řady Limited. O ty zájem je.

  
  

  Výstavy a jiné akce

  V sobotu 10. ledna budeme v Prostějově na akci pořádané firmou MN Modelář. Budeme tam přednášet o mnohém z toho, co jste si právě přečetli, velká část bude věnována 3D tiskům a řadě Hybrid. Na konci ledna, od 27. do 31., jsme jako každý rok touto dobou v Norimberku na Spielenwaren Messe. Stále ještě to nevzdáváme, i když už jsme jedni z mála, kdo se na veletrhu drží. Pokud se do Norimberka chystáte, stavte se na kafe.

  A to je ode mě dnes všechno. Přejí vám příjemné chvíle strávené u lednového Infa!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• Znovuzrození kanadského junkersu

  
  

  Text: Petr Uzsák

  (fotografie: Royal Aviation Museum of Western Canada)

   

  Společnost profesora Huga Junkerse byla velmi progresivním výrobcem letadel. Například už během první světové války sériově vyráběla celokovové bojové letouny a nutno pamatovat, že šlo o dobu, kdy v ostatních leteckých konstrukcích suverénně vládlo dřevo a plátno.

  Tento text se však týká poválečného letectví, přesněji jednomotorového dopravního stroje, který byl používán v drsné a nehostinné kanadské tundře. Jeho tovární označení bylo Junkers F 13gle, výrobní číslo 2050 a nesl registrační značku CF-ALX. Vyroben byl na počátku roku 1930, v květnu pak prodán do Kanady a v tomtéž měsíci zde byl registrován. Jeho majitelem se stala společnost Air Land Manufacturing Company, která jej, spolu se sesterským letadlem CF-AMX, používala pro pracovní úkoly během zabezpečování důlních činností. S ohledem na tehdejší slabě rozvinutou infrastrukturu kanadského venkova asi nepřekvapí, že letoun byl vybaven plováky a mohl tak přistávat na mnoha tamějších jezerech i dalších vodních tocích. Od června 1930 stroj také nesl jméno City of Prince George.

  Společnost letadlo používala plné tři roky, než bylo dne 17. května 1930 prodáno obchodníkovi a farmáři Victoru Spencerovi z kanadského Vancouveru, který rovněž podnikal v nerostném průmyslu. Také on jej používal k obdobné škále činností jako předchozí vlastník. Ale nikoli dlouho.

  Jeho náhlý konec nastal v neděli 23. července 1933 asi 120 kilometrů severně od jezera Takla, u jezera McConnell v provincii Britská Kolumbie, kdy stroj po vzletu vlivem klesavého vzdušného proudu ztratil výšku, zavadil o stromy a následně nouzově přistál do kamenitého terénu. Pilotem byl William McCluskey a palubním mechanikem Fred Staines, na palubě měli ještě dva cestující. Popsaná havárie si naštěstí nevyžádala žádné oběti, všichni čtyři byli pouze lehce zraněni, ale stroj byl zralý do šrotu. Přestože se jednalo o odlehlou lokalitu, nějaké části letadla byly následně zachráněny.

  Po havárii zde vrak ležel po řadu desetiletí v prakticky nedotčeném stavu, aby byl v létě roku 1981 několika nadšenci vyzdvižen a převezen do depozitáře Royal Aviation Museum of Western Canada (RAMWC) ve Winnipegu, Britská Kolumbie.

  Po dlouhých letech pobytu stroje v depozitáři byla v roce 2006 uskutečněna domluva s Berlínským technickým muzeem o zápůjčce a opravě, takže následovala jeho přeprava letounu nákladním MD-11 společnosti Lufthansa z Chicaga do Frankfurtu nad Mohanem. Odtud byl po zemi přepraven do Berlína. Nákladní letadlo pilotoval kapitán Claus Cordes, který je mimochodem i pilotem historických junkersů, například sportovního A 50 nebo dopravního Ju 52. Létal však i dopravní Lockheed Super Constellation, to jen na okraj. 

  Po několika letech strávených v berlínské expozici ještě následoval převoz vraku junkersu do Maďarska, kde se stroj podrobil dlouhé a náročné rekonstrukci do originálního stavu. Ta byla prováděna v Héregu nedaleko Budapešti, kde je známá restaurátorská dílna historických letounů, které můžeme vidět v mnoha muzeích.

  Po přepravě zpět do Kanady v září 2024 proběhly poslední dokončovací práce. S ohledem na historickou věrnost byl letos v květnu opětovně osazen plovákovým podvozkem a v této podobě je junkers vystavován v expozici muzea RAMWC ve Winnipegu. Bohužel letadlo zatím postrádá motor, ale i tak vzbuzuje v expozici mimořádný dojem.

  Junkers F 13 zanechal nesmazatelnou stopu ve světovém letectví a možno přímo říci, že je jedním ze strojů, které změnily komerční leteckou dopravu. Bylo to hlavně kvůli jeho pokrokové celokovové konstrukci, provozní spolehlivosti a odolnosti, což přispělo k i k popularizaci letectví vůbec. Jeho následovníky byly například jednomotorový W 34 nebo třímotorové G 23/24 a samozřejmě nejznámější Ju 52. Třináctek bylo celkem vyrobeno okolo 320 kusů, a to v letech 1919 až 1930. Další dochované originální stroje se nachází například v pařížském leteckém muzeu Le Bourget, v Německém muzeu v Mnichově nebo v budapešťském Dopravním muzeu.

  V předválečné ČSR byly používány dva kusy „třináctky“, jeden s československou registrací a jeden s německou. Právě na palubě tohoto stroje v roce 1932 zahynul obuvnický génius Tomáš Baťa.

  Modelářský dodatek - A nabízí se i příležitost pro postavení modelu z produkce společnosti MiniArt v měřítku 1/48.

   

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Smrť vzácnych vtákov

   

  Text: Miro Barič

   

  V dnešnej časti seriálu sa pozrieme na obdobie od 1. 11. 2025 do 30. 11. 2025. Pri útoku na závod Beriev v Taganrogu prišlo Ruskov v sledovanom mesiaci o dve unikátne testovacie lietadlá Beriev A-60 a Beriev A-100LL.

   

  Na pozemnej fronte pokračoval ruský tlak na viacerých miestach. Najhoršia situácia boli pri Pokrovsku a Myrnohrade v Doneckej oblasti, Huljajpole v Záporožskej oblasti a pri Kupiansku v Charkovskej oblasti. V prípade posledne menovaného dokonca vo štvrtok 20. 11. ruský generál Sergej Kuzovlev v priamom televíznom prenose oznámil Putinovi úplné obsadenie mesta, ku ktorému malo dôjsť už 4. 11., a dostal za to vyznamenanie. Lenže to nebola pravda. V Kupiansku boli infiltrované len menšie ruské jednotky (udáva sa okolo 200 vojakov) a väčšinu mesta získali Ukrajinci späť. Keď sa to prevalilo, po generálovi Kuzovlevovi sa zľahla zem a neskôr ho našli mŕtveho.

  Pri ostatných menovaných mestách však bola situácia pre ukrajinských obrancov omnoho horšia. Dôvodom nebol len ruský tlak, ktorý spočíval najmä v infiltrácii malých skupín vojakov a narúšaní ukrajinského tylu. Frontové línie boli zaplátané rôznymi jednotkami, medzi ktorými viazla koordinácia. V prípade, že ich nepriateľ obišiel po krídlach, nedostali včas rozkaz k ústupu a niektoré útvary boli takto stratené. Ultimátnu zodpovednosť za tento stav, ktorý sa dlhodobo nerieši, nesie veliteľ Ozbrojených síl Ukrajiny Oleksandr Syrskyj.

  Hneď v prvý deň sledovaného obdobia, v sobotu 1. 11. sa nepriaznivú situáciu v Pokrovsku pokúsili zvrátiť špeciálne jednotky ukrajinskej vojenskej rozviedky GUR. Počas operácie sa priamo v meste objavil aj veliteľ GUR Kyrylo Budanov. Z pohľadu leteckej vojny je zaujímavejšie, že pri operácii použili aj výsadok z vrtuľníka. GUR má k dispozícii niekoľko strojov UH-60 Black Hawk vrátane jedného, ktorý bol zakúpený zo zbierky v Česku a pomenovaný Čestmír. Nie je jasné, koľko helikoptér bolo pri akcii použitých, video z prieskumného dronu zachytáva iba jednu. Úlohou tohto výsadku špeciálnych jednotiek bolo vyčistiť zásobovacie trasy v meste, ku ktorým sa infiltrovali ruskí vojaci. Priebeh akcie ani jej výsledok nie je známy. Rusi tvrdia, že všetkých ukrajinských vojakov krátko po výsadku z helikoptéry zabili. Ukrajinci to, samozrejme, popierajú. Je pravda, že úloha to bola takmer samovražedná, ale istý úspech Ukrajinci zrejme dosiahli, pretože situácia sa zlepšila – hoci len nakrátko.

  V tejto súvislosti je zaujímavé aj to, že českí proruskí dezinformátori začali o pár dní neskôr šíriť, že na akcii v Pokrovsku sa podieľala práve helikoptéra Čestmír a bola pri tom zostrelená so všetkými osobami na palube. Nič také však netvrdí ani ruská strana – a to by si kremeľská propaganda na zostrelení Black Hawku zgustla. Rusi tvrdili len to, že ukrajinské špeciálne jednotky zlikvidovali po vysadení v boji na zemi. O zničení helikoptéry nepadlo ani slovo. Navyše, vrtuľník na videu má odlišné detaily sfarbenia a pravdepodobne to ani nebol Čestmír.

  Výsadok ukrajinských špeciálnych jednotiek z vrtuľníka UH-60 Black Hawk pri Pokrovsku.

  
  

  Ruské straty

  Čo sa čisto leteckej techniky týka, bol november pre Ukrajinu úspešný mesiac. Neutrpela žiadne známe straty, kým ruské letectvo prišlo o niekoľko strojov. Vo štvrtok 13. 11. bola zničená stíhačka Suchoj Su-30SM2. Táto strata nesúvisela priamo s bojmi na Ukrajine, hoci roky vojny sa nepochybne podpisujú na technickom stave lietadiel a únave posádok. Stroj havaroval na základni Besovec v Karélii pri hraniciach s Fínskom. Lietadlo sa zrútilo len niekoľko stoviek metrov od dráhy. Obaja letci pri tom zahynuli. Jeden z nich bol identifikovaný ako podplukovník Kirill Karcev.

  Ďalšie ruské straty už majú na svedomí priamo Ukrajinci. V piatok 21. 11. ukrajinská vojenská rozviedka GUR zverejnila video z útoku dronu na helikoptéru Kamov Ka-27 na základni Prymorskyj na Kryme. K samotnému útoku došlo niekedy predtým, pravdepodobne už začiatkom mesiaca. Zverejnené bolo iba video z dronu, následky útoku neboli zdokumentované iným spôsobom, napríklad satelitnými snímkami.

  Naopak, útok z utorka 25. 11. je zdokumentovaný veľmi dobre aj videami zo zeme aj zábermi zo satelitu. Ukrajinské drony vtedy zaútočili na letisko Taganrog-Juh na pobreží Azovského mora v ruskej Rostovskej oblasti. Ide o Taganrogský letecký vedecko-technický komplex menom G. M. Berieva, inými slovami závod firmy Beriev. Satelitné snímky ukázali viacero zásahov montážnej haly (diery v streche) a tiež dve lietadlá zničené na odstavnej ploche. Išlo o Beriev A-60 a Beriev A-100LL. V oboch prípadoch to boli experimentálne testovacie stroje postavené na platforme transportného lietadla Iliušin Il-76.

  A-60 vznikol ešte na prelome 70. a 80. rokov minulého storočia a slúžil na testovanie laserových zbraní. Postavili dva exempláre, v Taganrogu bol zničený stroj s registráciou RA-86879. Jeho výbuch bol zachytený aj na videu. Oficiálne tento A-60 dolietal v roku 2016, no v roku 2020 sa hovorilo o vývoji a testovaní nových laserových zbraní a v tom čase sa objavil aj nový letový záber tohto stroja. V júli 2021 však bol definitívne odstavený na mieste, kde bol teraz zničený.

  Len o pár metrov ďalej bol od decembra 2023 odstavený A-100LL s registráciou RF-93953 a trupovým číslom „červená 52“. Písmená LL v označení znamenajú Lietajúce laboratórium. Išlo o stroj, ktorý mal otestovať elektronické systémy pre program nástupcu lietadla včasnej výstrahy a kontroly A-50. Neskôr aj vznikol skutočný prototyp A-100 a stroj A-100LL bol odstavený, hoci je pravdepodobné, že na ňom ďalej prebiehali pozemné skúšky.

  Ide teda v oboch prípadoch o unikátne lietadlá, ktoré však už svojmu účelu z väčšej časti poslúžili a teraz boli dlhodobo odstavené. Ich zničenie teda malo zmysel len pre propagandistické účely na zvýšenie prestíže ukrajinských dronových jednotiek. Z vojenského hľadiska veľký význam nemalo. Je pravdepodobné, že hlavným cieľom bola výrobná hala firmy Beriev a lietadlá boli zničené len preto, lebo sa dlhodobo nehýbali z miesta. Na ich súradnice mohli teda byť vyslané diaľkové drony s istotou, že cieľ sa medzitým nepohne. Pri takýchto útokoch v hĺbke ruského územia totiž Ukrajinci nevedia drony ovládať na diaľku a vysielajú ich iba na vopred zadané súradnice.

  Beriev A-100LL, ako ho pred rokmi na ruskej spotterskej stránke zachytil užívateľ s menom bonsai.

  Záber z ukrajinského FPV dronu pri útoku na vrtuľník Ka-27 na Kryme.

  Výbuch lietadla Beriev A-60 zachytilo video.

  Satelitný záber letiska Taganrog-Juh z roku 2024. Stroje Beriev A-60 (vo výreze vľavo) a Beriev A-100LL (vo výreze vpravo) boli už vtedy odstavené.

  Satelitný záber na zničené stroje po útoku.

  
  

  Útok na Ternopiľ

  Rusi pokračovali vo svojich systematických útokoch na ukrajinskú energetickú infraštruktúru. Z množstva náletov, ktoré prebiehali prakticky každú noc, sa vymyká ten, ku ktorému došlo v stredu 19. 11. skoro ráno. Rusko vyslalo 476 dronov a 48 striel s plochou dráhou letu na ciele najmä na západnej Ukrajine. Na útoku sa podieľalo šesť bombardérov Tu-95MS a štyri Tu-160MS, ktoré vypustili strely Ch-101. Ukrajinská obrana zničila 442 dronov a 41 striel.

  Boli to práve strely Ch-101 z ruských strategických bombardérov, ktoré prenikli do mesta Ternopiľ. V poslednej fáze letu vypúšťali infračervené klamné ciele, aby znížili šance ukrajinskej obrany na ich zachytenie. Zasiahnuté boli priemyselné objekty a energetická infraštruktúra. Priamy zásah však dostali aj dva deväťposchodové obytné domy, ktoré boli z veľkej časti zničené. V ich troskách zahynulo 38 ľudí, z toho sedem detí. Ďalších vyše sto osôb utrpelo zranenia. Išlo o jeden z najhorších ruských náletov od začiatku vojny. Ruská propaganda pritom opakovane tvrdí., že s chirurgickou presnosťou zasahuje výhradne vojenské objekty a ukrajinskému civilnému obyvateľstvu nijak neubližuje. V Kremli majú zjavne dobrého učiteľa v boji proti „nacizmu“. Kto to hovoril, že stokrát opakovaná lož sa stane pravdou? Žeby nacista Goebbels?

  Ruský útok strelami Ch-101 na paneláky v meste Ternopiľ si vyžiadal 38 mŕtvych civilistov, z toho sedem detí.

  
  

  Výbuchy tankerov

  Na ukrajinskej strane v sledovanom období pribudol do repertoára ďalší typ útokov – námorné drony proti tankerom ruskej tieňovej flotily. Ide o plavidlá poskupované po celom svete, často v pochybnom technickom stave, ktoré Moskva používa na export ropy, a na ktoré sa vzťahujú medzinárodné sankcie. Lode teda nie je možné poistiť, ani im poskytovať služby v prístavoch.

  V Čiernom mori boli v sobotu 29. 11. dronmi Sea Baby zasiahnuté dva tankery Kairos a Virat. Oba boli prázdne a smerovali do prístavu Novorossijsk, aby naložili ropu. Obe plavidlá boli zasiahnuté v zadnej časti, kde majú motory a nádrže vlastného paliva pre svoj pohonný systém. Na oboch vypukli požiare, ktoré sa neskôr podarilo uhasiť a poškodené tankery sa udržali na hladine.

  Ďalší útok sa odohral na nečakanom mieste - tanker Mersin zasiahli štyri „vonkajšie explózie“, keď kotvil pri pobreží Senegalu na západe Afriky. V dôsledku útoku námorných dronov bola na lodi zaplavená strojovňa.

   Ukrajinské námorné drony útočia na ruské tankery v Čiernom mori.

  Poškodený tanker na druhý deň po uhasení požiaru.

  
  

  Ex-slovenské MiGy v akcii

  V sledovanom období sa objavilo aj niekoľko nových záberov ex-slovenských stíhačiek MiG-29AS, ktoré Ukrajina dostala na jar 2023. Slúžia teda aj po viac ako dva a pol roku. Zverejnené boli dve fotografie dvoch rôznych lietadiel so závesníkmi pre navádzané bomby. Zdá sa, že jeden stroj môže nosiť bomby GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb) a druhý má závesníky pre GBU-39 JDAM-ER (Joint Direct Attack Munition Extended Range). Pôvodne slovenské lietadlá tak v ukrajinských službách získali schopnosť, ktorú doma nemali. MiG-29AS vo výzbroji slovenských vzdušných síl totiž nebol vybavený pre presné útoky na pozemné ciele.

  Zároveň bolo zverejnené video z kokpitu, ktoré zachytávalo ex-slovenský MiG-29AS v akcii. Stroj bol na misii vo frontovej oblasti (zrejme išlo práve o bombardovací útok), keď ho zamerali rakety ruskej protivzdušnej obrany. Následne musel pilot unikať sériou divokých manévrov tesne nad zemou. Že išlo o pôvodne slovenskú stíhačku, ukazovali anténky systému „vlastný-cudzí“ typu BAE Systems AN/APX-113(V), ktoré bolo vidno pred čelným štítkom kokpitu na hornej časti trupu. Slovenské stroje MiG-29AS ich dostali počas modernizácie v rokoch 2005-2006.

   Nové zábery ex-slovenských stíhačiek MiG-29AS. Je vidieť typickú anténu za kabínou pilota, pretreté pôvodné označenie i značne olietaný náter.

  Záber z videa z kokpitu divoko manévrujúceho ex-slovenského MiGu.

  
  

  Pozemné vybavenie pre Mirage 2000

  Ukrajina sa stará ak o posilnenie svojho letectva do budúcna. Už dávnejšie dostalo ukrajinské letectvo mobilné komplexy pre prípravu misií svojich stíhačiek F-16. Tie sa totiž neustále presúvajú zo základne na základňu, aby ich nevyňuchali ruské rakety. Nie všetky letiská sú však dostatočne vybavené pre operácie západných stíhačiek. Preto sa potrebné vybavenie presúva po zemi na kamiónoch. Po stíhačkách F-16 teraz získalo ukrajinské letectvo podobné mobilné komplexy aj pre lietadlá Mirage 2000-5F dodané z Francúzska. A okrem toho získalo aj mobilné meteorologické stanice, ktoré ešte viac pomôžu s plánovaním a prípravou misií.

  Vo Francúzsku zas ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a tamojší prezident Emmanuel Macron podpísali v pondelok 17. 11. rámcovú zmluvu o nových protivzdušných systémoch a stíhačkách Rafale. Minimálne v prípade stíhačiek ide o podobnú zmluvu, akú podpísal Zelenskyj mesiac predtým vo Švédsku o stíhačkách Gripen – teda o ich možných dodávkach v budúcnosti. Ak k nákupu týchto lietadiel naozaj dôjde, pôjde o povojnovú obnovu ukrajinského letectva. Na to je ale najprv potrebné dosiahnuť trvalo udržateľný mier a nie ukrajinskú kapituláciu podľa novembrového návrhu USA, ktorý podľa všetkých dostupných informácií nadiktovali z Kremľa.

  Ukrajinské Mirage 2000-5F dostali mobilné pozemné vybavenie a meteorologické stanice.

  Tento ukrajinský dron nedoletel do cieľa. Zábery zničeného stroja zverejnili ruské kanály.

  Séria záberov ukrajinských stíhačiek MiG-29 od 40. brigády taktického letectva.

• Ve službách Bezpečnostního letectva

  Text: Jan Zdiarský 

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 948012 

  
  

  Kořeny poválečného Bezpečnostního letectva v Československu sahají ještě do období Československé první republiky. Již ve 30. letech vznikly Četnické letecké hlídky (ČLH), které představovaly poměrně moderní nástroj státu pro dohled nad územím Československa, zejména v pohraničních oblastech. Tyto jednotky Ministerstva vnitra byly formálně založeny 1. 7. 1935 a vznikly na základě krátce před tím parlamentem ustanovené Československé letecké policie (12. června 1935). Hlavním úkolem ČLH byla pozorovací, pátrací a spojovací činnost, sledování státní hranice, pátrání po hledaných osobách, pomoc při přírodních katastrofách a podpora četnických jednotek v obtížně dostupném terénu. ČLH nepředstavovaly samostatnou zbraňovou složku, ale byly organizačně i personálně úzce provázány s armádním letectvem. Svou zvláštní úlohu ČLH sehrály také během květnové i zářijové mobilizace roku 1938, kdy jejich průzkumné lety okolo hranic nejen pomáhaly monitorovat situaci v příhraniční oblasti nacistického Německa, ale také přispěly ke snaze o zklidnění výbušné situace v oblasti československých Sudet. To, že tyto snahy následně zmařila zrada spojenců Československa a příhraniční oblasti byly od republiky odtrženy a připojeny především k Německu, nijak neubírá zásluhám příslušníků ČLH v tomto napjatém období. Po okupaci v březnu 1939 byly ČLH rozpuštěny. Někteří z jejich příslušníků následně odešli do zahraničí a zapojili se do západního leteckého odboje, zejména v RAF.

  Po okupaci a druhé světové válce se Československo ocitlo v bezpečnostně i politicky zcela nové situaci. Obnova státní moci po roce 1945 vedla k vytvoření Sboru národní bezpečnosti (SNB) i s leteckou složkou. Na tradici ČLH navázalo v roce 1945 Letectvo SNB, v prosinci 1947 přejmenované na Bezpečnostní letectvo. Jeho úkolem byla, podobně jako u ČLH, především kontrola hranic a podpora bezpečnostních složek. Zatímco v meziválečném období šlo primárně o policejní a pozorovací využití letadel, poválečné úkoly byly spojeny s problémy na nohy se stavícího Československa ve zjitřených letech 1945 – 48. V tu dobu šlo především o ochranu československého vzdušného prostoru, kontrolu civilního leteckého provozu, pátrání po pachatelích trestné činnosti, pátrání po leteckých nehodách a záchranná činnost v případě přírodních katastrof.

  Od roku 1946 do roku 1948 vzniklo na území Československa celkem deset leteckých hlídek Bezpečnostního letectva. Letecké hlídky byly rozmístěny opět s důrazem na pohraničí. Avšak vzhledem k předpokládaným úkolům nebylo vynecháno ani vnitrozemí. Byla jim v té době vyhrazena stanoviště Praha, Plzeň, Karlovy Vary, Jičín, Brno, Olomouc, Bratislava, Rimavská Sobota a Košice.

  Zcela novou kapitolu začalo psát Letectvo SNB, respektive Bezpečnostní letectvo, po komunistickém převratu v únoru 1948. Jeho úkoly začaly být přizpůsobovány potřebám komunistické vlády, upevňující Československo v kleci východního bloku a v neposlední řadě potřebám vznikající železné opony.

  Zřízením Ministerstva národní bezpečnosti v roce 1950 a přesunem kompetencí mezi Sborem národní bezpečnosti a armádou, respektive vojenským letectvem, došlo k výraznému útlumu Bezpečnostního letectva, až bylo den před Štědrým dnem roku 1950 zrušeno.

  Sférický trojúhelník, specifická varianta výsostného označení československých letadel, používaný již předválečnými ČLH, však nezanikl. V lednu 1951 byla zřízena Bezpečnostní letka, později Letecký oddíl Ministerstva vnitra, jehož úkoly byly obdobné jako u Bezpečnostního letectva, avšak s větším důrazem na dopravní a kurýrní činnost, od sedmdesátých let pak také jako podpora dopravní policie. Širší uplatňování nacházely vrtulníky, které postupně ze služby vytlačovaly klasická letadla s pevným křídlem. Od konce osmdesátých let začaly být stroje Letecké správy Federálního ministerstva vnitra (jak byl tento útvar přejmenován v roce 1979) stále více využívány především k záchranné a pátrací činnosti. A to je také funkce a podoba, jak policejní vrtulníkové letectvo v České republice vnímáme dnes.  

  Zvláštní kapitolu v historii Bezpečnostního letectva představuje využití letounů Avia S-199 v letech 1947 - 1950. Tento typ, vzniklý z poválečné snahy obnovit výrobu stíhacích letadel v podmínkách nedostatku vhodných motorů, byl původně určen především pro armádní letectvo. Jeho zařazení do výzbroje bezpečnostních složek bylo do značné míry provizorním řešením, vyplývajícím z dostupnosti techniky a z napjaté situace konce 40. let, kdy se hranice mezi vojenskými a policejními úkoly často stíraly.

  Bezpečnostní letectvo představovalo významnou kapitolu československých leteckých dějin. Spojovalo prvorepublikové zkušenosti s moderními poválečnými technologiemi a v podobě letounů Avia S-199 i s technickými kompromisy, které byly typické jak pro období poválečné obnovy státu, tak i pro nastupující desetiletí studené války.

• Medaile cti

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 84209

   

  Boxart lednové edice Mustangu je v mnoha ohledech symbolický pro nasazení tohoto typu nad evropským bojištěm i pro jeho pilota, jímž byl Major James Howell Howard. Malba zobrazuje Howardovo vítězství nad Bf 110 z 30. ledna 1944, díky kterému se stal prvním esem 354th FG.

  „Jimmy“ Howard se narodil v dubnu 1913 americkým rodičům, kteří žili v Kantonu v Číně. Otec pracoval jako oční lékař. Když bylo „Jimmymu“ čtrnáct let, rodina se vrátila do USA a usadila se v St. Louis, Missouri.

  V roce 1937 James Howard absolvoval vysokou školu a chtěl dále pokračovat ve studiu medicíny, ale nakonec se rozhodl vstoupit do US Navy. V srpnu 1939 se v hodnosti Ensign stal námořním letcem a postupně prošel službou u tří různých stíhacích jednotek, včetně VF-6 na palubě USS Saratoga.

  V červnu 1941 ale řady US Navy opustil a přidal se k American Volunteer Group (AVG), jež nesla bojové jméno Flying Tigers. Během bojů v Číně jako velitel Flightu v rámci 2nd Squadron AVG zničil čtyři japonské stroje na zemi, sestřelil dva stíhací letouny a připsal si třetinový podíl na sestřelení jednoho průzkumného letadla.

  Další Howardovy kroky vedly zpět do USA. Namísto návratu na palubu letadlové lodi jeho cesta vedla do řad USAAF. V lednu 1943 byl v hodnosti Captain zařazen k 332nd FS v rámci 329th FG. Jednalo se o operačně výcvikovou jednotku, která byla vyzbrojena dvoumotorovými stroji P-38 Lightning. Operovala z několika základen v Kalifornii a Howard u ní sloužil do května 1943. Jeho dalším působištěm se stala 354th Fighter Group, která se v Kalifornii připravovala s letouny P-39 Airacobra na bojové nasazení.

  James Howard se ujal velení nad 356th Fighter Squadron a vystřídal na této pozici Capt. Charlese Johnsona, veterána z bojů nad Novou Guineou. Howard od Johnsona převzal své piloty značně motivované, ale byl to právě Howard, který svým důsledným vedením a výcvikovým programem založeným na zkušenostech z AVG ze svých letců vytvořil perfektně připravený, spolupracující a agresivní tým.

  Na přelomu října a listopadu 1943 se 354th FG přesunula do Velké Británie. Velení amerického letectva v Evropě se v té době rozhodlo, že jednotky s letouny P-51B Mustang vybavené motory Merlin budou administrativně zařazeny k 9th AF, ale operačně budou spadat pod 8th AF. Mustangy totiž byly klíčovou posilou pro doprovody amerických bombardérů nad evropský kontinent.

  První jednotkou, která Mustangy s Merliny obdržela byla právě 354th FG, proto dostala přezdívku „Pioneer Mustang Group“, nejednalo se však o oficiální bojové jméno. Její nadšení letci dostali pouhé dva týdny na přechod na nový typ a měli být připraveni k boji 1. prosince 1943!

  Poprvé do boje její letci skutečně odstartovali 1. prosince, ale své první potvrzené letecké vítězství 354th FG zaznamenala až při páté misi, 16. prosince, když si Lt. Charles F. Gumm připsal Bf 109 během náletu na Brémy.

  Před koncem roku 1943 k prvním úspěchům přispěl i James Howard, když 20. prosince sestřelil Bf 109. Není však jasné, zda tohoto úspěchu dosáhl na svém osobním stroji s označením AJ-A.

  Howardův velký den přišel 11. ledna 1944 při náletu na Halberstadt a Oschersleben. Při této misi letěl na stroji AJ-X a vedl formaci celé 354th FG.

  Jeho úkolem bylo krýt bombardéry nad cílem. Jednu peruť poslal dopředu, aby kryla přední box a se dvěma perutěmi kryl zadní boxy. Po prvním střetnutí s nepřátelskými stíhači se Howard ocitl sám, bez svého flightu. I přes tuto nevýhodu se rozhodl zůstat u bombardérů ve střední části Combat Wingu a po dobu třiceti minut celkem pětkrát zaútočil na německé letouny, které byly v jeho dosahu. Postupně přestaly střílet tři kulomety jeho Mustangu, ale dokázal si připsat dva Bf 110 a jeden Fw 190 jako sestřelené jistě, jeden Bf 109 sestřelil pravděpodobně a další poškodil.

  Pioneer Mustang Group si během hodinového boje připsala 16 jistých vítězství, 7 pravděpodobných a 19 poškozených letounů.

  Po návratu do Anglie se přihlásila 401st BG, která pátrala po osamělém Mustangu, který je po dobu třiceti minut bránil před 30 až 40 německými letouny. Jednalo se o Howarda a letci na palubách bombardérů B-17 dosvědčili, že Howard dosáhl šesti jistých sestřelů. Howard však změnu svého skóre odmítl.

  Skromný Howard byl poněkud zaskočen zájmem tisku a nelibě nesl, že jej tiskové oddělení přinutilo dát si pod kabinu i symboly japonských letounů, které zničil na zemi.

  Za svůj výkon z 1. ledna 1944 obdržel James Howard 5. června Medaili cti. Byl jediným stíhacím letcem na západoevropském bojišti, který nejvyšší americké vyznamenání obdržel. Když mu jej předával Lieutenant General Carl Spaatz, Howard v rozhovoru pro tisk skromně řekl: „Viděl jsem, co je potřeba udělat a udělal jsem to“. 

• Markingy pro Spitfire Story: The Sweeps 1/72

  COL A

  W3457, F/O James E. Johnson, No. 616 Squadron, RAF Tangmere, Velká Británie, srpen 1941

  „Johnnie“ Johnson byl nejúspěšnějším stíhacím esem Commonwealthu s 41 potvrzenými sestřely. Po výcviku v srpnu 1940 byl na krátkou dobu přidělen k No. 19 Squadron a počátkem září převelen k No. 616 Squadron. Na jaře 1941 si jej velitel Tangmere Wingu Douglas Bader vybral jako svého wingmana do své čtyřčlenné formace. Poté, co byl Bader 9. srpna 1941 sestřelen a zajat, nechal Johnson na svůj Spitfire W3457 napsat na levou stranu krytu nádrže nápis „BADER’S BUS Co. STILL RUNNING“ (Baderův autobus stále jezdí). Na pravém boku trupu nesl W3457 prezentační nápis CYNON VALLEY odkazující na městské oblasti Aberdare a Mountain Ash Glamorgan, které sbírkou finančních prostředků tento Spitfire zaplatily. Dochované fotografie potvrzují aplikování nové kamufláže Fighter Command platné od 15. srpna 1941 v odstínech Dark Green, Mixed Grey, Medium Sea Grey.

   

  COL B

  W3817, S/Ldr Richard M. Milne, No. 92 Squadron, RAF Gravessend, Velká Británie, srpen-prosinec 1941

  Předválečný pilot „Dickie“ Milne se stal esem v řadách No. 151 Squadron během bitvy o Británi. V polovině roku 1941 byl Milne přeřazen k No. 92 Squadron v Biggin Hillu, nejprve jako velitel letky A, od září pak velel celé peruti. Dne 19. ledna 1942 převzal velení No. 222 Squadron v North Weald a vedl ji až do května, kdy ukončil operační túru. Počátkem ledna 1943 byl jmenován velitelem elitního křídla v Biggin Hill. Dne 14. března 1943 po sestřelu Fw 190 byl Dickie po souboji nad „Berck-Sur-Mer“ sestřelen Fw-190A-4 od II/JG 26 a zajat. Po osvobození v květnu 1945, byl v roce 1946 propuštěn z RAF jako Wing Commander. Za svou válečnou kariéru sestřelil celkem 15 nepřátelských letadel, jedno pravděpodobně a 11 poškodil. Spitfire W3817 se kterým Milne létal jako velitel No. 92 Squadron, byl prezentačním letounem Wellinborough získaný z finančních prostředků prostřednictvím Northamptonshire Evening Telegraph. Nesl již novou kamufláž Fighter Command v odstínech Dark Green, Ocean Grey (Mixed Grey), Medium Sea Grey. Na levé straně krytu nádrže nesl nápis New Yorklin a pod kokpitem 11 černobílých křížů jako symbolů sestřelů.

   

  COL C

  BL973, F/Lt Stanislav Fejfar, No. 313 (Czechoslovak) Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, březen-květen 1942

  Předválečný příslušník československého vojenského letectva Stanislav Fejfar působil v době Mnichovské krize jako velitel 45. stíhací letky na Slovensku. Své první tři sestřely za 2. světové války získal v době Bitvy o Francii jako příslušník Armé de l’Air v kabině MS.406 v řadách GC I/6. Do Velké Británie připlul 12. července 1940 na palubě lodi Neuralia, 9. září zahájil v hodnosti Pilot Officer operační činnost u No. 310 (Czechoslovak) Squadron RAF prvním ze svých tří sestřelů v Bitvě o Británii. Dne 21. července 1941 nastoupil v hodnosti F/Lt jako velitel B Flightu u No. 313 (Czechoslovak) Squadron a 17. května 1942 padl v kokpitu Spitfiru Mk.Vb BL973 během operace Ramrod 33. Ssetřelil jej Hptm. Josef Priller mezi Guinesem a Audebertem na severu Francie. O několik dní dříve sestřelil Priller také autora kresby psa Pluta na Fejfarově Spitfiru, Sgt. Karla Pavlíka.

   

  COL D

  BM124, S/Ldr Brendan E. F. Finucane, No. 602 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, duben 1942

  Spitfire s/n BM124 byl prezentační letoun darovaný Británii královnou Salote z Tongy a přidělený speciálně S/Ldr Brendonu Finucaneovi. Byl dodán 14. března 1942 a Finucane s ním nepřetržitě létal až do 18. června 1942, kdy při přistání v Redhillu narazil koncem křídla do země a letoun těžce poškodil. V jeho kokpitu získal své poslední úspěchy, tedy dva samostatné sestřely, dva sdílené, čtyři pravděpodobné a čtyři poškození. Po rozsáhlé opravě byl letoun vrácen jednotce, Finucane jej už ale nepoužíval. Spitfire BM124 byl nesl na horních plochách kamufláž námořními odstíny Dark Slate Grey/Extra Dark Sea Grey, spodní plochy zůstaly v odstínu Medium Sea Grey. Náběžná hrana měla vlnkovaný přechod mezi horní a spodní kamufláží. Pod čelním štítkem měl Finucane nakreslen osobní emblém Shamrock a letoun nesl trupové písmeno W. Pro propagandistické účely byl v květnu 1942 na kryt nádrže namalován nápis QUEEN of SALOTE. Jak se později ukázalo, nápis nebyl napsán správně a ministerstvo letectví zadalo pozměňovací návrh požadující úpravu pořízených fotografií z „QUEEN of SALOTE“ na „QUEEN SALOTE“. Předložka „of“ tak byla z negativů hrubě seškrábána. S respektem k původu a tradicím No. 602 Squadron nechal Finucane umístit na kryty motorů u Spitfirů No. 602 Squadron znak perutě – vztyčeného červeného skotského lva ve žlutém erbu. Za svou válečnou kariéru dosáhl Finucane 32 sestřelů a stal se tak třetím nejúspěšnějším pilotem Spitfirů během 2. světové války.

   

  COL E

  BM324, F/Lt Bernard Dupérier (baron Léon Sternberg de Armella), No. 340 (Free French) Squadron, RAF Westhampnett, West Sussex, Velká Británie, červenec 1942

  Bernard Dupérier, vlastním jménem Léon Sternberg de Armella, vstoupil 15. ledna 1941 v New Yorku do Svobodného francouzského letectva pod dívčím příjmením své matky. Po službě u No. 242 a No. 615 Squadron RAF nastoupil v říjnu 1941 jako velitel letky B (Versailles) k No. 340 (Free French) Squadron (GC II/4 Île-de-France). Od 1. května 1942 velel celé jednotce. Od prosince 1942 sloužil na štábu FAFL, od 30. srpna 1943 byl velitelem No. 341 (Free French) Squadron (GC III/2 Alsace) a od září 1943 velel Biggin Hill Wingu. Dne 25. června 1944 byl jako parašutista vysazen v Bretani, kde působil jako velitel 3. velitelství FFI. Při osvobozování města Saint-Brieuc 6. srpna 1944 byl těžce raněn. Do služby se vrátil v dubnu 1945. Po válce pracoval mimo jiné jako ředitel Air France, v roce 1958 vstoupil do politiky a v roce 1962 se stal poslancem parlamentu. Bílé pruhy na přídi a VOP BM324, na němž Dupérier dosáhl dvou sestřelů, souvisejí se zrušenou invazní operací Rutter, plánovanou na 7. července 1942. Často jsou mylně přiřazovány operaci Jubilee, které se No. 340 (Free French) Squadron také účastnila.

   

  COL F

  BM564, P/O André M. A. F. Plisnier, No. 350 (Belgium) Squadron, RAF Redhill, Surrey, Velká Británie, léto-podzim 1942

  Spitfire Mk.Vb BM564 sloužil u No. 350 (Belgian) Squadron od 30. dubna 1942 do 27. prosince 1942. V tomto období byly na všech šestnácti Spitfirech jednotky aplikovány darovací nápisy. Podle jejich seznamu náleželo jméno Léopoldville právě BM564. V té době pilotoval tento letoun téměř výhradně P/O André Marie Alfred Frederick Plisnier, známé belgické stíhací eso. Plisnier dosáhl v jeho kokpitu čtyř sestřelů, z toho dvou během vylodění u Dieppe 19. srpna 1942 (operace Jubilee) a dvou později v listopadu. Celkem během války dosáhl šesti sestřelů. Dedikační nápis Léopoldville je ale také v pozdějším seznamu belgických Spitfirů s darovacími nápisy přiřazen ke stroji AA720. Ten u jednotky sloužil krátce od 6. června 1944 do 10. června 1944, kdy v něm zahynul jeho pilot F/Lt Alec Alexandre. Tento letoun by v tomto období nesl s jistotou invazní pruhy a měl by pravděpodobně čelní štítek s integrovaným pancéřovým sklem. Patrně by ale nenesl kresbu pod kabinou.

   

  COL G

  EN951, S/Ldr Jan Zumbach, No. 303 (Polish) Squadron, RAF Kirton in Lindsey, Lincolnshire, Velká Británie, září 1942

  Slavný polský stíhač Jan Zumbach byl vnukem švýcarského emigranta a sám měl také švýcarské občanství. Od roku 1938 sloužil u 111. stíhací perutě polského letectva a po porážce Polska bojoval v řadách francouzské GCD I/55. Dne 2. srpna 1940 byl zařazen k No. 303 (Polish) Squadron, u níž během Bitvy o Británii dosáhl osmi sestřelů. Dne 17. května 1942 byl jmenován velitelem celé jednotky. Od konce září do prosince 1942 létal se Spitfirem EN951, dříve osobním strojem Dona Blakesleeho u 336th FS 4th FG USAAF. Stroj nesl Zumbachův osobní emblém, kresbu kačera Donalda, známou v několika variantách z řady Zumbachových Spitfirů. Jan Zumbach dosáhl během války, na jejímž samém konci byl sestřelen a krátce zajat, třinácti potvrzených a pěti pravděpodobných sestřelů. Jeho poválečné osudy jsou neméně pestré jako válečné, podílel se na mezinárodním obchodu se zbraněmi, mnohdy ilegálním, a bojoval jako žoldák v Africe ve službách povstaleckých sil v Katanze a později v Biafře. Zemřel za nevyjasněných okolností 3. ledna 1986 v Paříži.

   

  COL H

  EN824, F/Lt John Yarra, No. 453 Squadron RAAF, RAF Ipswich, Suffolk, Velká Británie, prosinec 1942

  „Slim“, jak byl Yarra přezdíván, byl jedním z nejúspěšnějších pilotů bránících v horkém létě 1942 ostrov Malta. Běhen tuhých bojů o tuto „nepotopitelnou letadlovou loď“ dosáhl 12 sestřelů. V září 1942 byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant a převelen k australské No. 453 Squadron, působící v rámci Hornchurchského wingu, který podnikal ofenzivní výpady nad Francii. Osudným se pro F/Lt Yarru stal 10. prosinec 1942, kdy byl v kokpitu EN824 při útoku na lodě u holandského pobřeží zasažen protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Pilot se pokusil z poškozeného stroje vyskočit, ale střetl se s ocasními plochami, které poškodily padák. Ten se následně plně neotevřel a pilotovo tělo dopadlo z výšky 300 metrů na hladinu moře. Jeho bratr Robert Ernest, rovněž stíhací pilot, byl také sestřelen protiletadlovou palbou a zabit 14. dubna 1944 během útoku na odpalovací rampy střel V-1 u Ligescourtu (operace Ramrod 735).

   

  COL I

  W3518, S/Ldr hrabě Franz F. Colloredo-Mansfeld, No. 132 Squadron, RAF Newchurch, Kent, Velká Británie, září 1943

  Americký občan a absolvent Harvardské univerzity Franz Ferdinand hrabě von Colloredo-Mansfeld se narodil v Římě jako syn rakouského diplomata, hraběte Ferdinanda Colloredo-Mansfelda (1878-1967) a jeho americké manželky Eleonory, rozené Iselin. Rodina se po roce 1918 usadila v USA. Franz Ferdinand vstoupil ještě před zapojením USA do války do řad RAF a dosáhl hodnosti Squadron Leader, když 15. srpna 1943 převzal velení No. 132 Squadron. Na Spitfiru Mk.Vb W3518 se 9. září 1943 účastnil klamné invazní operace Starkey, jejímž účelem bylo vyvolání obav z invaze u německého velení a vylákání německých vojsk z Itálie a východní fronty na západ. Pro tuto příležitost byly konce křídel opatřeny černo-bílými identifikačními pruhy, předchůdci pozdějších známých invazních pruhů, použitých během operace Overlord. S/Ldr Franz F. Colloredo-Masfeld zahynul 14. ledna 1944 ve Spitfiru Mk.IX nedaleko Berck-sur-Mer.

   

  COL J

  EN921, F/O Jackson E. Sheppard, No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin Hill, Velká Británie, říjen 1943

  „Jack“ Sheppard, původně přístavní dělník, vstoupil v roce 1939 do RCAF a sloužil do srpna 1940 u No. 120 Squadron. V srpnu 1941 prošel pilotním výcvikem u No. 53 OTU a v listopadu 1941 byl přidělen k No. 43 Squadron. V prosinci se přihlásil k doprovodu konvojů a 10. února 1942 spadl s Hurricanem Z4569 do moře poté, co byl katapultován z paluby transportní lodi (tzv. CAM ship). V červenci 1943 se stal velitelem A Flightu No. 401 Squadron. V dubnu 1944 převzal velení No. 412 Squadron a vedl ji až do 2. srpna, kdy byl sestřelen německými stíhači v Normandii. Podařilo se mu uniknout zajetí a vrátit se k jednotce. Dne 22. srpna obdržel DFC a v říjnu se vrátil do Kanady. V únoru 1946 nakonec vojenskou službu opustil. Se Spitfirem sériového čísla EN921 létal Jackson Sheppard pravidelně od července do října 1943. Ačkoliv v jeho kokpitu nedosáhl žádného ze svých pěti sestřelů, účastnil se s ním mnoha ofenzivních Sweepů, včetně klamné operace Starkey 9. září 1943.

   

  COL K

  EP829, S/Ldr John J. Lynch, No. 249 Squadron, Krendi, Malta, květen 1943

  John Joseph Lynch se narodil 3. února 1918 v Alhambře v Kalifornii. V roce 1941 vstoupil do RAF a jeho první jednotkou byla No. 232 Squadron. Následující měsíc se připojil k No. 121 Eagle Squadron. Následovala služba u No. 71 Eagle Squadron, u které se 17. dubna 1942 podílel na zničení Ju 88. V listopadu 1942 byl převelen na Maltu a přidělen k No. 249 Squadron, se kterou se aktivně účastnil bojů v této oblasti. Na začátku roku 1943 byl povýšen na velitele squadrony a zaznamenal řadu úspěchů v bojích proti transportním letounům Osy, zásobujícím Tunisko. Sestřelem Ju 52 dosáhl 28. dubna tisícího vítězství obránců ostrova Malta. V červenci 1943 byl převelen k USAAF, ale bojů se již neúčastnil. V roce 1956 byl jmenován operačním důstojníkem 49th FBW na Okinawě, krátce nato, 9. března, zahynul při nehodě s F-84G. Spitfire EP829 se kterým Lynch létal od února do května u No. 249 Squadron byl součástí operace „Train“ která představovala poslední dodávku Spitfirů obráncům Malty, zajištěnou letadlovou lodí. EP829 měl zpočátku zkrácené rozpětí křídel, později létal opět s plným rozpětím. Na trupu nádrže bylo nakresleno označení velitele squadrony a sedm sestřelů dosažených k 28. dubnu 1943. Pod čelním štítkem byl bílý nápis Malta’s 1000 coby památka na dosažení jubilejního sestřelu nad Maltou. Během své válečné služby si Lynch připsal celkem 17 sestřelů (10 samostatně a sedm ve spolupráci), k tomu jeden pravděpodobný sestřel a dva poškozené nepřátelské letouny.

   

• Markingy pro Avia S-199 bubble canopy 1/48

  COL A

  S-199.???, Bezpečnostní letectvo, Brno nebo Olomouc, Československo 1949

  Letecká hlídka Bezpečnostního letectva (do poloviny prosince 1947 nazývaného Letectvem SNB) využívala tento letoun na letišti Brno nebo Olomouc. V době své služby u BL nesl standardní zbarvení této letecké složky, tedy světle šedý nátěr horních ploch a tmavě šedý na spodních plochách, doplněný šarlatovou barvou na přídi a náběžné hraně křídla a vodorovnými ocasními plochami v téže barvě. Rekonstrukce barevného schématu vznikla podle fotografií podobných strojů. Na OK-BXK se bohužel žádné fotografie nedochovaly. Výrobní číslo je neznámé, pravděpodobně však mohlo být 201, 410 či v rozmezí 414 až 416. V obtisku proto nabízíme číselnou řadu k sestavení výrobního čísla dle uvážení.

   

  COL B

  S-199.210, Letecký pluk 5, Plzeň-Bory, Československo, 1950

  Zdobení letounů československého letectva malůvkami bylo v padesátých a šedesátých letech zřídkavé. Tuhá disciplína a předpisy podobným aktivitám nepřály, čas od času ale velitelé zřejmě přivřeli oko. K něčemu takovému mohlo dojít někdy v období 1949-50 u Leteckého pluku 5. Na letounu se totiž objevila pečlivě vyvedená heraldická silueta v bílé barvě. Jaký znak na ni měl být následně doplněn, se dnes již asi nedozvíme, protože ještě před dokončením letoun absolvoval nouzové přistání a během následné opravy dostal buď nový kryt motoru, nebo byla započatá kresba odstraněna. Jednou z pravděpodobných možností je znak místního fotbalového klubu Baník Líně. Můžete si tedy tento stroj postavit jak v reálné podobě, tedy pouze s bílým erbem, tak v podobě, jakou by zřejmě dostal, kdyby nezasáhla „vyšší moc“. Zda měl být znak namalován i na pravé straně přídě nevíme, zdokumentována je pouze levá. Obtisky jsou ale k dispozici pro jakoukoli variantu. Také se již zřejmě nedozvíme, jakou barvu měl vrtulový kužel. Příslušnost k Letecké divizi 2 by znamenala modrou barvu, ale v tomto případě by musela být modrá velmi světlá, neboť na dochované fotografii havarovaného stroje se kužel jeví jako bílý. Letoun byl později využíván u výcvikových jednotek. Nejprve byl od LP 5 předán 8. července 1950 Leteckému učilišti, od dubna 1953 sloužil u 4. lšp, poté byl předán 2. lšp a na konci roku 1954 byl předán 1. lšp, kde dosloužil.   

   

  COL C

  S-199.165, npor. Vladislav Petráš, 1. letka, 18. lp, Plzeň-Skvrňany, Československo, červenec 1952              

  Tento stroj zalétal koncem října 1948 tovární pilot Petr Široký a 23. listopadu byl přelétnut k určenému plzeňskému Leteckému pluku 4. Dne 19. března 1950 byl letoun poškozen, následně opraven a zpět k útvaru přidělen v polovině července téhož roku. Od dubna 1952 jej používala 1. letka 18. leteckého pluku na letišti v Plzni-Skvrňanech. Dne 23. července 1952 prováděl s touto Avií kódového označení PS-15 npor. Vladislav Petráš výcvikový let. Během něj došlo k technické závadě a pilot musel nouzově přistát na břicho u Trhových Dušníků, okres Příbram. Při přistání došlo k drobným poškozením, zejména vrtulových listů. Stroj byl následně opraven.

       

  COL D

  S-199.310, svob. Josef Mucha, 5. letecký školní pluk, Zvolen (Sliač), Československo, srpen 1952                     

  Tento „Mezek“ byl 4. srpna 1948 přidělen k LP 7 a létal nejprve u velitelského roje s trupovým kódem JP-1 a později u 3. letky jako KT-3. Dne 9. března 1949 byl poškozen při nouzovém přistání u Boskovic a putoval k tovární opravě. Štábní kapitán Truhlář provedl 14. července 1949 v Kunovicích přejímací let a 17. srpna 1950 byl letoun od LP 1 předán do Leteckého učiliště. Později byl po opravě v Avii předán 5. lšp, kde dostal označení UL-51. Dne 26. srpna 1952 se nepovedl vzlet svob. Josefu Muchovi, letoun byl poškozen a další záznamy o něm nejsou k dispozici. Tento „Mezek“ je uváděn mezi stroji dodanými do Izraele, jakkoli tomu záznamy o jeho službě u nás odporují. Totéž lze prohlásit o strojích výr. č. 302, 307 a 311. Z celé pětice „Mezků“ z Aera, které byly dodány do Izraele v rámci druhé dodávky 15 strojů (10 kusů dodala Avia), je tedy jasno pouze u stroje č. 287. V rámci své služby u školního pluku dostal letoun žluté označení cvičných strojů, sestávající z pruhu na hřbetu zadní části trupu a pruhů na obou polovinách křídla shora. Ty mírně přesahovaly přes náběžnou hranu na spodní plochu. Zajímavostí je, že letoun má na dostupných fotografiích vymontovány křídelní kulomety, lapače nábojových článků však zespod na křídle zůstaly.    

   

  COL E

  S-199.340, ppor. František Kratochvíla, 3. letka, 51. letecký pluk, Mladá, Československo, červenec 1952                     

  O počátcích služby tohoto stroje není mnoho známo. Vyroben byl v létě 1948, od 5. června do 20. listopadu 1950 prošel generální revizí v Kunovicích a na krátkou dobu byl zařazen k Bezpečnostnímu letectvu (to bylo zrušeno k 23. prosinci 1950). V květnu 1952 byl od leteckého týlu přidělen k 51. lp, kde spadal nejprve do stavu 4. letky a posléze sloužil po reorganizaci u 3. letky, která si ponechala na svých letounech „bezpečnostní“ označení (B-0311 a výše). Dne 30. července 1952 s letounem nouzově přistál ve Zvolenu ppor. František Kratochvíla. Ze služby u BL si tento stroj ponechal zjednodušené policejní zbarvení včetně trupového kódu, šarlatové přídě a dalších předepsaných doplňků. Armádní výsostné znaky byly zatřeny tmavší barvou, stejná barva posloužila k adaptaci znaku na směrovce z kruhového na tvar sférického trojúhelníku. O jakou barvu se jednalo, není známo, mohlo se jednat o tmavší odstín zelené, používané v pozdější době pro S-199. 

   

  COL F

  S-199.531, por. Václav Dvořák, 2. letka, 3. letecký stíhací pluk, Brno-Černovice, Československo, duben 1953

  Tento „Mezek“ byl zalétán 19. dubna 1950 a patří mezi poslední vyrobené kusy tohoto typu. Od 12. června 1950 byl přidělen do zálohy ke zvolenské letecké základně 8 (LZ 8) s určením pro velitelství leteckého týlu (VLT) v Prešově. Poté byl přesunut k 3. lp, spadajícímu pod 22. leteckou stíhací divizi, která sdružovala útvary s pístovými stíhacími letouny. Tam sloužil s trupovým označením GY-35. Dne 5. dubna 1953 s ním nouzově přistál kvůli závadě na vstřikovacím čerpadle por. Václav Dvořák a drak letounu byl zrušen. Stroj v té době nesl viditelné a četné známky oprav původní barvy, které byly provedeny tmavším odstínem zelené. Motorový kryt byl zřejmě celý převzat ze stroje zbarveného tmavší zelenou barvou, i na něm byly ovšem patrné tmavší skvrny, zřejmě kontrast čerstvé a zašlé barvy stejného odstínu. Podobné známky oprav neslo u jednotky více dosluhujících S-199.

• Markingy pro P-51B/C Mustang Birdcage canopy 1/48

  COL A

  P-51B-5-NA, s/n 43-6315, Lt. Col. James H. Howard, CO 354th FG, 9th AF, Lashenden, Velká Británie, duben 1944

  Přezdívka „Ding Hao“ byla čínským výrazem pro štěstí, který si Jim Howard přivezl do Evropy ze své služby na Dálném východě, kde létal s AVG. Symboly sestřelů na jeho letounu jsou zavádějící, protože Howard ve skutečnosti nezničil během svého působení u „Flying Tigers“ v letech 1941–1942 šest japonských letadel. Oficiální počet sestřelů u AVG činil dva samostatné a jeden ve spolupráci, k tomu přidal čtyři zničené letouny nepřítele na zemi. Dne 11. ledna 1944 čelil sám skupině asi 30 stíhačů Luftwaffe při ochraně skupiny bombardérů. Během akce čtyři letopuny sestřelil a několik poškodil, následně přidal dlší dva sestřely. Pod tlakem propagačního oddělení USAAF nechal následně namalovat S/Sgt Marcuse Hansona na svůj letoun k šesti hákovým křížům také šest „vycházejících sluncí“, jakkoli to neodpovídalo jeho bojovým úspěchům u AVG. Howardův Mustang se později stal jedním z prvních letounů tohoto typu, u 354th FG, který byl vybaven překrytem kabiny Malcolm, který byl mezi piloty P-51B velmi ceněn.

   

  COL B

  P51B-5-NA, s/n 42-106471, Lt. Col. John C. Meyer, CO 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, květen 1944

  Používání jména Lambie na Meyerově Mustangu prošlo několika fázemi. Zpočátku se objevovalo nakreslené černou barvou, ale když dostaly na jaře 1944 Mustangy 352nd FG modré zbarvení přídě, byl nápis nejprve změněn na žlutou barvu a poté získal vyobrazenou podobu s červeným stínováním černo-žlutého nápisu. John Meyer na tomto P-51B sestřelil mezi 10. dubnem a 12. květnem 1944 celkem pět letadel plus jedno ve spolupráci. K tomu přidal ještě šest zničených na zemi. Celkem za svoji válečnou kariéru Meyer dosáhl 24 sestřelů a dalších 13 zničil na zemi. Mustang Lambie Il byl zničen 7. června 1944, když poručík Clifford Garney při návratu z mise do Francie v jeho kokpitu zkolaboval poblíž Bodney a zahynul.

   

  COL C

  P51B-10-NA, s/n 43-7099, Maj. Alvan C. Gillem II, 307th FS, 31st FG, 15th AF, Nettuno, Italy, únor 1944

  Alvan Cullom Gillem II, rodák z Arizony, sloužil u 307th Fighter Squadron na Spitfirech Mk VIII a následně na North American P-51 Mustang. Velení 307th FS převzal v únoru 1944. Účastnil se mnoha misí nad Itálií, Balkánem, Rakouskem či Rumunskem. Dne 2. května 1944 sestřelil Macchi C.205 Veltro a další dva letouny stejného typu 7. května 1944. Vedl také doprovodné a útočné mise na strategické cíle v Ploiești či Anzi a za vynikající výkony v leteckých bojích obdržel Distinguished Flying Cross (DFC). Po válce zůstal ve službě a do výslužby odešel v roce 1973 v hodnosti General. Rodina Gillemových se mohla pochlubit dlouhou vojensku tradicí, sahající až do dob občanské války. Stal se druhým generálem ve třech po sobě jdoucích generacích Gillemových, protože nejen on, ale i jeho otec a poté syn dosáhli generálské hodnosti. Otec v řadách US Army, syn jako příslušník USAF.

   

  COL D

  P-51B-15-NA, s/n 42-106971, Capt. Benjamin H. Ashmore, 26th FS, 51st FG, Nanning, China, podzim 1944

  Benjamin Howard Ashmore bojoval v řadách 26th FS v letech 1943/44. K bojovým letům používal postupně dva Warhawky P-40N které v létě 1944 vyměnil za P-51B Mustang. Všechny jeho letouny nesly pojmenování Anvil Chorus a emblém býka na mapě Texasu na bocích trupu pod kabinou. Dne 10. září 1944 vedl Ashmore, který pilotoval P-51B, trojici Warhawků od 25th FS na hlídku severně od Longlingu. Zde se zapojil do vzdušného boje s formací japonských letadel, čítající čtyři lehké bombardéry Ki-48 Lily chráněné tuctem stihaček Ki-43 Oscar. Ashmore nejprve zaútočil na jeden z bombardérů a sestřelil jej. Následně svedl souboj s doprovodnými Oscary a dva palbou poškodil. Celkem odlétal 78 bojových misí a byl mu také přiznán setřel Zera z 18. prosince 1943. Mustang pojmenovaný Anvil Chorus III byl ztracen 14. ledna 1945. V té době sloužil u 3rd FG CACW, nesl pojmenování Big Blue Eyes a v jeho kokpitu padl Lt. Van N. Moad Jr.   

• Markingy pro Fw 190A-8 1/48

  COL A

  WNr. 350189, 12./JG 5, Herdla, Norsko, jaro 1945

  Konec války zastihl 9. a 12. Staffel JG 5 na letišti Herdla. Zatímco 9. Staffel byla vyzbrojena směsicí typů Fw 190A-2/3/8 a dokonce i několika Fw 190F-8, používaných výhradně ve stíhací roli, 12. Staffel byla vyzbrojena jen stroji verze A-8. Fw 190 používané 12./JG 5 byly standardně kamuflované barvami RLM74/75/76 a jsou zachyceny na několika fotografiích, potvrzujících, že tyto stroje nesly na zádi trupu černo-žlutý pruh, což bylo označení JG 5 v rámci Obrany říše. Označení číslicemi v rámci Staffel je provedeno modrou barvou, kterou je natřena i příď stroje a vrtulový kužel.

   

  COL B

  Ofhr. Walter Köhne, 3./JG 1, Bad Lippspringe, Německo, květen 1944

  Walter Köhne byl krátce po zahájení útoku na Sovětský svaz těžce zraněn. Následovala dlouhá rekonvalescence, po níž byl 4. června 1943 zařazen k 2./JG 1, sídlící v té době na letišti Deelen v Nizozemsku. Na západoevropském bojišti létal až do konce 2. světové války. Podařilo se mu sestřelit celkem 30 nepřátelských letadel, převážnou většinu z tohoto počtu tvořily čtyřmotorové bombardéry B-17 a B-24. Standardní kamufláž strojů Fw 190A-8 doplňuje označení strojů JG 1 v rámci Obrany říše, tedy červený pruh o šířce 900 mm, obepínající záď trupu, dále znak JG 1 a pilotovo osobní označení stroje v podobě jména psího maskota 3. Staffel.

   

  COL C

  W.Nr. 960542, Stab/JG 4, Jüterbog-Damm, Německo, jaro 1945

  Štábní jednotka JG 4 používala v bojích proti Spojencům stroje Fw 190D-9, tento Fw 190A-8 sloužil pravděpodobně jako záložní. Pocházel z licenční výroby u firmy Norddeutsche Dornier ve Wismaru a byl kamuflován standardními kamuflážními barvami RLM 74/75/76. Letouny JG 4 nasazované v rámci Obrany říše nesly černo-bílo-černé pruhy okolo zádě trupu. Znak JG 4 byl nastříkán na levé straně motorového krytu.

   

  COL D

  W. Nr. 171180, 6./JG 300, München-Neubiberg, Německo, duben-květen 1945

  Fw 190A-8 WNr. 171180, vyrobený v mateřské továrně v Cottbusu, byl nalezen na konci války spojeneckými vojáky na letišti Neubiberg nedaleko od Mnichova. Poškozen byl během pojíždění 24. dubna 1945 a do konce války se již nedočkal opravy. JG 300, operující nad Německem v rámci Obrany říše, označovala v roce 1945 své stroje modro-bílo-modrým pruhem o šířce 900 mm. Používání předchozího označení v podobě červeného pruhu bylo ukončeno v lednu 1945 a nadále bylo používáno pouze u JG 1. Původní trámový kříž na trupu byl přetřen a nahrazen zjednodušeným křížem v podobě černých úhelníků. Stejně tak i předchozí číselné označení stroje bylo zastříkáno a nahrazeno žlutou 4.  

   

  COL E

  WNr. 172733, Uffz. Ernst Schröder, 5./JG 300, Löbnitz, Německo, říjen–listopad 1944

  Stroj Ernsta Schrödera nesl v říjnu 1944 označení strojů II. Gruppe v podobě vodorovného pruhu za trupovým křížem v barvě Staffel. Na levé straně byl vyveden nápis „Kölle alaaf“ (ve volném překladu pokřik Dycky Kolín) a erb města Kolín nad Rýnem, na pravé straně nesl letoun jméno Schröderovy přítelkyně Edelgard. V listopadu zmizelo označení II. Gruppe pod červeným pruhem o šířce 900 mm, obepínajícím záď trupu, zároveň došlo k vystínování erbu i druhé části nápisu a přibyl vykřičník. Také jméno Schröderovy přítelkyně prošlo proměnou, nyní bylo provedeno zdobnějším písmem. 

• Tail End Charlie

  Co nás čeká nového v roce 2026?

  
  

  Text: Jakub Nademlejnský

   

  Leden bývá tradičně měsíc, kdy se v Eduardu ohlašují novinky na celý následující rok. Tedy hlavně na první polovinu roku. Ta druhá bývá obvykle zahalena mlhou. Rámcovou představu vždy máme, ale víte, jak to poslední dobou ve světě chodí. Dnes nikdy nevíte, kdy si nějaký vůdce velmoci usmyslí, že zahájí válku s cizí zemí a změní tak chod světa, což pak, světe div se, má dopad i na plastikové modely v takové malé zemi jako je Česká republika.

  Ty nejhlavnější taháky jste se nicméně dozvěděli ze slov pana Šulce v úvodníku tohoto Infa. Já bych na něj rád navázal a více do hloubky rozvedl pár zásadních bodů, ke kterým mám co říct, jelikož jsem součástí týmů, které na těchto inovačních projektech pracují.

   

  Alien

  Alien je náš jednoznačně nejsložitější obtiskový projekt. Jistě jste o něm slyšeli mnoho a pokud ne, doporučím vám poslechnout si podcast Eduard on Air se Zdeňkem Nožičkou. Chtěl bych ale napsat o tom, o čem se v rámci tohoto projektu až tolik nemluví, a to jsou onýtované obtisky. Myslím si, že to bude poprvé, kdy někdo něco takového udělá. Myšlenka je taková, že jednotlivé obtiskové segmenty Aliena budou rovnou onýtované stejnou technologií, jakou jsme vyráběli nýty coby samostatný produkt na Mi-24V. Sada tenkrát vzbudila velký ohlas, byla velice úspěšná a v průběhu let jsem na internetu, ale i na modelářských výstavách viděl několik postavených Hindů s těmito nýty. A musím uznat, že tomu vrtulníku opravdu seknou. Postup výroby takových obtisků je následovný. První se natiskne samotný obtisk na obtiskový papír. Ten se následně zalakuje celoplošným lakem. Po zaschnutí laku se na obtisk natiskávají na našich UV tiskárnách pozitivní nýty a krycí lak pod nimi slouží jako nosič. Tento lak tedy z modelu v žádném případě nesundávejte, pokud chcete, aby nýty na modelu vydržely. Testovací nátisky vypadají skvěle a sám se moc těším na reakce modelářů. Pokud se takové řešení bude líbit, otvírá nám na modelářském poli další možnosti.

   

  Výstavy

  Rád bych ještě navázal výstavami, kde nás čekají dvě novinky, které stojí za zmínku. Letos poprvé přidáváme do našeho výstavového kalendáře akci Glue & Glory, která se v březnu koná ve švýcarském Deredingenu. Budeme na místě prezentovat novinky, plánujeme tam uspořádat semináře, takže pokud budete mít cestu, rozhodně se zastavte. Ohledně E-daye bych chtěl dodat, že kromě toho, že bude dvoudenní a v létě, rozšíříme také naši působnost po areálu a obsadíme prakticky většinu areálu Zahrady Čech. Bude to znamenat dvě haly navíc, více místa pro pohyb osob nebo rozmístění stánků s občerstvením a podobně. K E-dayi plánujeme i další novinky, o všech vás budeme průběžně informovat.

   

  3D tisk

  3D tisk jako technologii přímé výroby doplňků jsme zavedli v roce 2021 a slavíme tak v letošním roce výročí 5 let jejího používání. Myslím že to bylo hezkých 5 let plných dynamického vývoje. Dnes nám ze strojů, na kterých jsme výrobu rozjížděli, zbyl jen jeden. Ostatní jsou vyměněné za mnohem modernější mašiny, výrobní kapacita se zvýšila a vzhledem k rozmachu modelů řady Hybrid bude tento rok ještě radikálně navyšována. Zároveň budeme v tomto roce pokračovat v modernizaci a budeme držet krok s nejnovějšími řadami tiskáren. Firma Phrozen, jejichž tiskárny pro výrobu Hybridů používáme, již dodává distributorům nejnovější stroje s rozlišením 16K a my je rozhodně do našeho portfolia 3D tiskáren zařadíme.

  Nejen o těchto novinkách budu povídat také na modelářském setkání v Prostějově, které se koná už tuto sobotu 10. ledna v prostorech sportovního stadionu. Všechny vás srdečně na tuto akci zvu. Přeji vám všem šťastný a úspěšný rok 2026!

  První Brassin sada vyrobená přímým 3D tiskem v roce 2021.