10/2022

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 říjen 2022

  # 152

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2022

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 říjen 2022

  # 152

• Page 3

  eduardeduard

  ŘÍJEN 2022

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  E

  -

  DAY

  STAVEBNICE

  UDÁLOST

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APROACH – listopad 2022

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  A6M3 Zero Type 32 ProfiPACK 1/48

  MIDWAY Limited 1/48

  Z-326 Trenér Master Limited 1/48

  Fw 190A-8 Weekend edition 1/48

  MiG-21PFM ProfiPACK 1/72

  Modelářský Olymp v Olympiku

  F4F-3 Wildcat 1/48

  P-51D cockpit 1/48

  F-4B SPACE 1/48

  Wildcaty u Midway

  Označování letounů Tainan Kōkūtai

  Táta od „Straferů“ II

  Letecká vojna nad Ukrajinou - Ticho pred búrkou

  Poslední ze šesti

  Přistání na ostrově

  Trenér v dobré formě

  Bílý žralok nad majákem

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  7

  14

  42

  58

  46

  80

  96

  102

  108

  112

  128

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Dnešní Info vychází v malém předstihu,

  abychom vám v něm mohli dát aktuální in-

  formace k E-dayi, konanému tuto sobotu

  na Tankodromu v Milovicích s obvyklým za-

  čátkem programu v pátek navečer. Oproti

  informacím zveřejněným v minulém čísle

  Infa tu máme několik změn. Nejsou velké,

  ale je dobré o nich vědět.

  Začneme pátkem. V pátek bude areál ote-

  vřený od 14:00 pro instalaci firemních stán-

  ků, klubových stolů a SIGů. Vchod pro vy-

  stavující modeláře bude otevřený od 17:00

  a registrace modelů bude probíhat od 18:00

  s ukončením ve 20:00. Pokračovat pak bude

  v sobotu ráno od 8:00 do 10:00.

  Páteční večerní program začne v 18:00

  besedou s výtvarníkem Jaroslavem Vel-

  cem. Tady máme první malou změnu. Na

  besedě ani po ní nebudou z technických

  důvodů na prodej žádné exempláře knihy

  V oblacích, která bude mít křest v sobotu

  v 11:00. Druhým hostem pátečního večerní-

  ho programu bude letec a vojenský analytik

  Milan Mikulecký. Bude vyprávět o svých pi-

  lotních zkušenostech, historii svého stroje

  Z-326, se kterým poletí v sobotu v rámci

  letové ukázky, o renovaci historických le-

  tounů i stavbě jejich replik, ale také o svých

  zkušenostech z Iráku a Blízkého Východu.

  Třetím účastníkem měl být Jiří Šilhánek,

  majitel firmy Special Hobby, ten se ale bo-

  hužel z osobních důvodů nezúčastní. Máme

  ovšem plnohodnotnou náhradu, pozvání

  přijal česko-americký modelář a majitel

  firmy UMM

  -

  USA Johny Vojtech, jinak pů-

  vodním jménem Honza Vojtěch. Johny je

  známý svými vynalézavými modelářskými

  nástroji i skvělými modely, je několikaná-

  sobným vítězem IPMS USA National Con-

  vention a jeho modely patří k tomu nejlep-

  šímu, co bylo v uplynulých letech ve světě

  k vidění. Johny bude v sobotu předvádět

  své nástroje v rámci stánku Airesu. Věřím,

  že jeho zkušenosti z fungování modelařiny

  i běžného života v USA budou pro všechny

  posluchače zajímavé i zábavné. Formálně

  počítáme s ukončením programu ve 20:00,

  ale nemusí tomu tak nutně být, zavřeme

  až poté, co si nebude dál o čem povídat.

  Občerstvení v areálu bude otevřeno až do

  21:00, v pátek to bude ve stánku před ha-

  lou. V sobotu pak bude občerstvení jak

  před halou, tak uvnitř haly. V pátek budou

  otevřeny také firemní stánky, jejich oteví-

  rací doba je ale v režii jednotlivých firem.

  Náš stánek bude otevřen od 17:00 do 19:00,

  v případě potřeby a zájmu modelářů může

  být jeho otevírací doba prodloužena. Všem

  přítomným modelářům přednostní páteční

  nákup vřele doporučuji, však víte, jak to na

  stánku vždy vypadá v sobotu. Kdo to neví,

  tomu to řeknu: Je tam nával, hlava na hla-

  vě a fronty u pokladen. Seznam obchodníků

  i mapu rozmístění stánků v areálu najdete

  dále v Infu, nebo na www.eday.cz. Nalezne-

  te tam také informace k příjezdu do areálu

  Tankodromu i k příjezdu na parkoviště jak

  pro návštěvníky, tak pro vystavující mode-

  láře. To totiž nejsou stejné lokace, vystavu-

  jící modeláři budou stejně jako obchodníci

  parkovat přímo pod výstavní halou a budou

  mít samostatný vjezd. Na obou vjezdech

  budou naši lidé, kteří případně pomohou

  s orientací. Jinak je parkování v režii Tan-

  kodromu. Je placené, 100 Kč za auto, při-

  čemž parkovací lístek platí i pro případný

  odjezd a návrat. To znamená, že se platí jen

  jednou na oba dny, tedy v případě, že tam

  dva dny budete.

  Firemní stánky budou v přízemí haly, mo-

  dely, klubové stoly a SIGy najdete na ga-

  leriích nad výstavní plochou. Přístup je po

  schodech a bohužel ještě není uzpůsoben

  pro osoby se zdravotním omezením, tedy

  především pro vozíčkáře. V případě potřeby

  jsme připraveni pomoci, tedy vozík vynést

  do patra a zpět, pokud ale taková potřeba

  nastane, dejte nám prosím vědět nejpozději

  na vstupu do haly.

  V sobotu je pro veřejnost otevřeno od 9:00,

  pro vystavující modeláře bude ale otevře-

  no již před osmou hodinou a v 8:00 bude

  otevřena registrace modelů. Otevřeny bu-

  dou patrně už i některé stánky, ale oficiál-

  ní otevření je až v devět a počítejte s tím,

  že do devíti bude probíhat ještě instalace

  některých stánků. Program najdete také

  dále v Infu nebo na stránkách E-daye, vy-

  píchl bych jen křest knihy Jaroslava Velce

  V oblacích, moderovaný Ondřejem Neffem,

  a samozřejmě oba Kotle, moderované Pe-

  trem Švihovcem. Průběžně poběží i mo-

  delářské workshopy, umístěné v separátní

  místnosti v hale, svůj program budou mít

  i některé vystavující firmy. Ostatně, i my

  budeme mít zajímavý prezentační program

  u našeho stánku, zaměřený na praktické

  používání našich produktů i na chystané

  novinky ve všech našich produktových ka-

  tegoriích. V 15:30 začneme s vyhlašováním

  výsledků, konec akce je plánován na 17:00.

  Novinky na říjen

  Na E-dayi mají premiéru říjnové novin-

  ky, pojďme se tedy podívat, co vás na na-

  šem stánku v pátek odpoledne a v sobotu

  čeká. O stavebnicích jsem obsáhle psal

  už v úvodníku v září, jen shrnu, že premi-

  éru má v Milovicích čtvrtkové A6M3 Zero

  Model 32 v řadě ProfiPACK, dvě limitky,

  Midway a Trenér Master Z-326, a Weekend

  Fw 190A-8, vše v měřítku 1/48. Kromě toho

  vydáváme v reedici dvaasedmdesátinový

  MiG-21PF v řadě ProfiPACK. Podrobné in-

  formace ke stavebnicím najdete dále v Infu.

  Obtisky

  Jednou z významných říjnových novinek je

  kompletní sada nýtů pro čtvrtkový P-38J

  firmy Tamiya, vydávaná v edici Eddie the

  Riveter. Sada obsahuje kromě nýtů také

  další povrchové detaily, například hrdla pa-

  livových nádrží. Tato sada je koncepčně od-

  lišná od úvodních sad této řady pro Mi-24.

  Nýty pro Lightninga mají narozdíl od nýtů

  s vystupující půlkulatou hlavou na Hindech

  plochou zapuštěnou hlavu. Sada opět ne-

  patří k nejlevnějším doplňkům, ale to je bo-

  hužel dáno nákladově náročnou technologií

  a nic moc s tím neuděláme. Takže nám za

  tu cenu prosím nenadávejte, ničemu to ne-

  pomůže. V řadě klasických obtiskových sad

  vydáváme generické popisky pro němec-

  ký střemhlavý bombardér Ju 87 v měřítku

  1/48. Sada je určena pro stavebnice růz-

  ných výrobců.

  INFO Eduard4

  Říjen 2022

• Page 5

  Většina říjnových novinek v řadě Brassin

  je opět vyrobena přímým 3D tiskem, který

  se v průběhu tohoto roku stal v naší firmě

  hlavní technologií pro výrobu doplňkových

  sad v této řadě. Výhody této technologie

  jsou nezanedbatelné, podle mého názoru

  naprosto zásadně mění poměry v tomto

  segmentu trhu. V rámci našich praktických

  ukázek bude jak již existujícím výrobkům,

  tak i připravovaným novinkám i technologii

  samotné věnován patřičný prostor. Předvá-

  dět a vysvětlovat budou naši konstruktéři

  i produktoví manažeři a na výstavě bude

  i produkční tiskárna. Technologie přímého

  tisku je mnoha lidmi považována tak trochu

  za magii a z rozhovorů s modeláři vím, že

  jde o zajímavé téma. Pokud vás tedy za-

  jímá, jak se to dělá, co vše chceme touto

  technologií vyrábět a co výjimečného naše

  výrobky kromě hezkých detailů přinášejí,

  zastavte se, podívejte se a ptejte se!

  Na stánku mezi novinkami pak najdete

  několik sad pro našeho Wildcata, včetně

  podtrupové nádrže a detailů podvozkové

  šachty, i pro nové Zero Model 32. K němu

  zatím máme sedačku, kompletní ostruhu

  s demontovaným koncovým kuželem trupu

  a trupové zbraně a hlavně kanónů. Další,

  i rozsáhlejší sady, připravujeme. Jaké, to se

  můžete dozvědět právě na E-dayi. Nebude-

  me tam mít samozřejmě jen sady pro naše

  nové stavebnice, rádi děláme doplňky i pro

  stavebnice naší spřátelené konkurence.

  Takže kupříkladu pro P-38J firmy Tamiya

  máme mezi novinkami tři čerstvé produkty:

  hlavně zbraní, příďovou zbraňovou šachtu

  a turbokompresory. Pro dvaasedmdesáti-

  nové stavebnice Wildcatů od polské Arma

  Hobby jsou to pak menší sady, konkrétně

  kolečka a výfuky pro verzi FM-2, a pro je-

  jich stavebnici stíhačky Hurricane Mk.I ve

  stejném měřítku další dvě sady, které vy-

  cházejí z doplňků, jež byly součástí staveb-

  nice vydané v naší řadě Limited. Zajímavé

  jsou také trysky pro čtvrtkový F/A-18F od

  Mengu. Pro tuto stavebnici je určena také

  sada výzbroje pro F/A-18E/F v řadě BigSin.

  V řadě BigSin je v nabídce i sada pro naše-

  ho Camela. Na závěr tohoto odstavce bych

  ještě upozornil na sadu letadel Kingfisher

  pro modely lodí v měřítku 1/350.

  Space

  V řadě Space vydáváme celkem pět novi-

  nek v měřítku 1/48. Sada pro japonskou stí-

  hačku A6M3 je určena nejen pro stavebnici

  Zero Model 32, kterou vydáváme v říjnu, ale

  i pro Model 22 s klasickým křídlem, jehož

  stavebnice bude vydána na konci tohoto

  roku. Další sady jsou určeny pro Spitfire

  Mk.XII, P-47N (Academy), Jak-9D (Zvezda)

  a pro klasickou stavebnici Me 262A firmy

  Tamiya. U sad Space je 3D obtisk doplněný

  sadou ocelových leptů. Ty považujeme pro

  zvolené detaily za vhodnější a realističtější

  než tištěný obtisk, který kupříkladu u upína-

  cích pásů neumožňuje dosáhnout potřebné

  jemnosti detailů a působí nemodelově. Dů-

  vody pro tento postup, který, jak se zdá, je

  částí modelářů považován za chybný, vám

  opět můžeme vysvětlit u našich předvádě-

  cích stolů v Milovicích. A pozor, prvních sto

  zájemců si odtud může odnést vzorek sady

  Space na osobní vyzkoušení!

  LööK

  V řadě LööK, jejímž účelem je snadné na-

  hrazení původních dílů ve stavebnici, vydá-

  váme jednu sadu pro F4F-3 Wildcat (1/48,

  Eduard) a jednu sadu pro EA-18G firmy

  Meng (1/48). Ve větších sadách LööKplus

  jsou připraveny sady pro Su-25 (1/48,

  Zvezda) a pro AH-1H a AH

  -

  J (1/48, Tamiya).

  Fotolepty

  V říjnové nabídce bych chtěl nejdříve zmínit

  dvě sady pro nové Zero A6M3 z produkce

  Eduardu. Jsou to sada vztlakových klapek

  a sada detailů pro celkové vylepšení mode-

  lu (kryty podvozku, sedačka, kabeláž moto-

  ru). Pro reedici Spitfire Mk.XII firmy Airfix

  v měřítku 1/48 jsme modifikovali a moder-

  nizovali naše starší sady. Nyní obsahují

  například barvené stínované upínací pásy,

  přepracovanou palubní desku se zasklený-

  mi přístroji atd.

  Firma Academy znovu vydala dvě stavebni-

  ce P-47N a F3F v měřítku 1/48. V říjnovém

  sortimentu pro ně máme jak inovované, tak

  i zcela nové sady.

  Pro stavebnici Mi-35M v měřítku 1/48 od

  firmy Zvezda nabídneme fotoleptané sady,

  které vycházejí z našich předchozích sad

  pro Mi-24, ale obsahují nezbytné odliš-

  nosti pro verzi Mi-35M. Zmizely například

  díly pro zatahovací podvozek a další díly,

  které tato verze neměla, a doplnili jsme

  součástky, které jsou naopak pro Mi-35M

  specifické. Pro novou stavebnici Su-30SM

  v měřítku 1/48 od Great Wall Hobby máme

  Brassin

  INFO Eduard

  5

  Říjen 2022

• Page 6

  připravenou sadu, vycházející ze starší

  sady pro Su-27. Hobby Boss má na trhu

  novou stavebnici letounu A-4M Skyhawk

  v měřítku 1/72, i pro ni nabízíme přiměře-

  nou sadu leptů. Ve stejném měřítku nabí-

  zíme i sadu pro Schnellboot od firmy Fore

  Hobby. Ta sice obsahuje poměrně rozsáhlé

  vlastní sady fotoleptaných dílů, nicméně

  některé detaily v nich chybí. Naší sadou

  je doplňujeme o podle nás vhodné detaily

  včetně barevné přístrojové desky.

  Historické články

  Historické články už jsou dávno nedílnou

  součástí Infa. Po skromných začátcích se

  jejich množství rozšířilo a v poslední době

  jsme se dokonce dostali do stavu, kdy si

  mezi články můžeme vybírat. Vybírat si

  můžete i vy, i když ty články stojí za pře-

  čtení všechny. Ostatně, jejich autory jsou

  renomovaní autoři. Posuďte sami. Článek

  o označování Zer u Tainan Kōkūtai na-

  psal Ed DeKiep, článek Wildcaty u Midway

  je pak z pera dalšího amerického autora

  Toma Cleavera. Zera překládal Jan Bobek,

  Midway Richard Plos. Dva zbývající články

  jsou od našich domácích autorů, druhý díl o

  eskapádách legendárního Pappy Gunna je

  opět od Richarda Plose, šestý díl leteckých

  operací nad Ukrajinou pak od Mira Bariče.

  O dnes již také obvyklé příběhy k titulním

  obrázkům nových stavebnic, Boxart Story,

  se podělili Richard Plos s články o Z-326

  Trener Master a MiG-21PFM a Honza Bobek

  s texty, které se vztahují k boxartům A6M3

  a Fw 190A-8.

  Eduard a Mistrovství republiky

  Ani to ale tentokrát není, pokud jde o li-

  terární tvorbu, vše. Máme tu ještě články,

  které patrně nelze čistě technicky nazvat

  historickými, ač jsou věnovány akci, která

  již historií je a která má svojí úrovní poten-

  ciál do historie našeho oboru vejít. Mluvím

  o Mistrovství republiky v plastikovém mo-

  delářství, které se konalo v sobotu 10. září

  v hotelu Olympik. Je to akce s dlouhou tra-

  dicí, táhnoucí se někdy od sedmdesátých

  let. V předrevolučních dobách, a ještě ně-

  kolik let po revoluci, v raných devadesátých

  letech, bylo Mistrovství republiky neoddis-

  kutovatelným vrcholem soutěžní sezóny.

  Na finále Mistrovství se nedostal každý,

  kdo se přihlásil, postupovali do něj jen ví-

  tězové krajských přeborů a podmínkou bylo

  získání první výkonnostní třídy. To nebylo

  jen tak a vítězství v jakékoli kategorii MR

  mělo svoji váhu, nemluvě o celkovém vítězi.

  Po revoluci, v nových dobách, bohužel za-

  čala prestiž Mistrovství republiky postup-

  ně upadat. Ne že by na něm soutěžily horší

  modely, to v žádném případě. Řekl bych,

  že důvody byly dva. První byla konkurence

  velkých soutěží, hodnocených alternativ-

  ními bodovacími systémy, troufnu si říct

  s menšími nároky na základní modelář-

  ské dovednosti a přesnost, tedy geometrii

  modelu, čistotu stavby a shodu se vzorem,

  a upřednostňující spíše výtvarné provede-

  ní modelů. To pak vedlo ke zpochybňová-

  ní tradičního bodovacího systému a šíření

  názoru, že je přežitý, zastaralý a nespra-

  vedlivý. Druhým důvodem pak byla nevra-

  živost mezi modeláři, jak na osobní, tak na

  klubové úrovni, a jistá zhrzenost modelářů,

  jejichž vítězné ambice zůstaly nenaplněné.

  To pak vedlo ke zpochybňování poctivos-

  ti bodování, odchodu některých klubů ze

  SMČR a v konečném efektu ke zmenšení

  základny modelářů, schopných se dle re-

  gulí MR vůbec zúčastnit. Tuším, že kolem

  roku 2004 jsme se s tehdejším předsedou

  plastikářské sekce SMČR Honzou Mikačem

  dohodli na přidružení MR k Edayi a Mist-

  rovství pak bylo řadu let, až do roku 2019,

  součástí programu E-daye. Doufali jsme

  společně, že spojení MR s velkou akcí typu

  E-daye pomůže vrátit MR ztracenou pres-

  tiž. Řekl bych, že se to z řady důvodů pří-

  liš nepodařilo. V covidové době pak došlo

  k opětovnému oddělení MR od E-daye.

  Původně to vypadalo na dočasnou odluku,

  ale myslím si, že díky úsilí pořadatelů se

  ukazuje, že komorní formát, který během

  posledních tří let akce dostala, jí svědčí

  a při udržení tohoto přístupu se kvalita

  soutěže bude zvyšovat. Úroveň letošního

  ročníku byla příkladně vysoká, a především

  jsem nezachytil žádné námitky proti bodo-

  vání nebo konečnému pořadí. Atmosféra na

  akci byla skvělá, společenská i sportovní

  úroveň vysoká. Já osobně jsem jí nadšen,

  celý průběh mi velmi zvedl náladu. Naše

  firma ostatně svoji podporu Mistrovství re-

  publiky neomezuje, naopak, stojíme dále za

  vedením plastikové sekce SMČR i pořádají-

  cím klubem. Letos jsme vstoupili i do pozice

  mediálního partnera. Výsledkem toho jsou

  i dnešní články Jakuba Nademlejnského,

  věnované poslednímu ročníku Mistrovství

  ČR v plastikovém modelářství. Nejsou po-

  slední, takže pokud by vám v nich něco chy-

  bělo, nezoufejte, budeme v dokumentování

  této významné události pokračovat i příště!

  To je ode mě dnes vše. Dámy a pánové, tě-

  ším se na vás v pátek a v sobotu na Tanko-

  dromu v Milovicích na E-dayi 2022!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard6

  Říjen 2022

• Page 7

• Page 8

  MILOVICE

  AREAL TANKODROM

  MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA PLASTIKOVÝCH MODELŮ

  PROGRAM

  www.eduard.com

  A6M3 Zero

  A6M3 Zero Type 32

  1/48

  A6M3 Zero

  1/48

  Scale Plastic Model Kit

  A6M3 Zero

  Scale Plastic Model Kit

  1/48

  Eduard - Model Accessories

  Mírová 170

  435 21 Obrnice

  Czech Republic

  www.eduard.com

  1/48

  82213

  item

  © Eduard-Model Accessories, s.r.o. 2022

  54,95

  A6M3 Zero Type 32

  scale

  PLASTIKOVÁ STAVEBNICE

  PRO POKROČILÉ MODELÁŘE

  plastové díly pro stavbu jednoho modelu

  obtisky pro 5 markingů

  fotoleptané díly a vyřezávané masky

  VYROBENO V ČESKÉ REPUBLICE

  Sběratelská položka pro dospělé modeláře

  SCALE PLASTIC MODEL KIT

  FOR ADVANCED MODELLERS

  plastic parts for one scale model

  decals for 5 marking options

  photo etched parts & die cut masks

  MADE IN CZECH REPUBLIC

  Collectible item for adult collectors only

  82213

  item

  scale

  scale

  82213

  item

  Type 32

  Type 32

  82213

  item

  1 48

  Ldg. Sea. Kenji Yanagiya, Kōkūtai 204, Rabaul

  base, New Britain, April 1943

  Type 32

  c/n 3018, Tainan Kōkūtai,

  Buna airfield, New Guinea,

  August 1942

  PO1c Kyoshi Itō, 3. Kōkūtai, Koepang airfield,

  Timor Island, September 1942

  Zuikaku Fighter Squadron,

  aircraft carrier Zuikaku,

  October 1942

  CPO Takeo Tanimizu, Tainan Kōkūtai (II),

  Tainan airbase, Taiwan, September 1944

  PÁTEK 30. 9.

  Program pro vystavující modeláře a obchodníky

  17:00 Diskuse s malířem Jaroslavem Velcem, pilotem

  a vojenským analytikem Milanem Mikuleckým

  a čechoamerickým modelářem Johnym Vojtechem.

  18:00 – 20:00 Přejímka soutěžních modelů

  SOBOTA 1. 10.

  8:00 – 10:00 Přejímka soutěžních modelů

  Program pro veřejnost:

  9:00 Zahájení výstavy

  9:30 Novinky Eduard v roce 2023

  10:30 Průlet sportovních letounů Z-326/C-305 a Z-526

  11:00 Křest knihy V OBLACÍCH leteckého výtvarníka

  Jaroslava Velce a jeho spoluautorů.

  Moderátorem křestu bude spisovatel Ondřej Neff

  12:30 Kotel Eduard (Vladimír Šulc)

  14:00 Kotel Special Hobby (Alfred Riedel)

  15:30 Vyhlášení soutěže Czech Model Masters

  17:00 Konec akce

  Workshopy - SOBOTA 1. 10.

  9:30 – 10:30 Chrom vs. 2k lak

  (+ základy stavby civilních automobilů)

  Jan Merhaut

  11:30 – 12:30 Technologické postupy stavby a příprava

  povrchu modelu

  Josef Blažek

  13:30 – 14:30 Jak na nové řady doplňků Eduard

  / SPACE, Eddie the Riveter, BRASSIN Print

  konstruktéři Eduard

  14:30 – 15:30 Využití 3D tisku v modelářství

  Daniel Jankovič

  Změna programu vyhrazena

  NOVINKY EDUARDNOVINKY EDUARD

• Page 9

• Page 10

• Page 11

• Page 12

• Page 13

  NITRA

  MODEL

  2022

  Výstava a súťaž

  plastikových

  a papierových

  modelov

  28. ročník

  www.mkzobor.sk | facebook.com/MKZoborNitra

  instagram.com/mk_zobor_nitra

  15.10.2022

  Mestská športová hala Nitra

  Majstrovstvá SR žiakov AMAVET

  v plastikovom a papierovom modelárstve

  BUDEME TAM*

  * včetně novinek pro

  listopad 2022

• Page 14

  Grumman čelil při plnění požadavků na

  skládací křídla a zvýšenou palebnou sílu

  nevyhnutelnému zvýšení hmotnosti letou-

  nu, který už tak nenabízel kvůli nedostat-

  ku výkonu nijak oslnivé letové parametry.

  Možnost náhrady výkonnější pohonnou

  jednotkou neexistovala, a tak musel být

  nárůst hmotnosti pokud možno minimali-

  zován. Úspory se nakonec našly u výzbroje.

  Byly sice přidány dva kulomety, ale zásoba

  munice nikoli. To byla jediná možnost, jak

  nárůst hmotnosti omezit. Došlo tak k pře-

  rozdělení původních 450 nábojů na hlaveň

  u F4F-3 na pouhých 250 nábojů na hlaveň

  u verze, která dostala označení F4F-4.

  Když více neznamená lépe

  Čtyři kulomety ráže 12,7 mm se 450 náboji

  na hlaveň nabízely pilotovi možnost vést

  palbu po dobu 34 sekund. Snížením zásoby

  střeliva na 250 nábojů na hlaveň u F4F-4

  zkrátilo dobu střelby na 20 sekund. Lt Cdr

  John S. Thach z VF-3 to komentoval: „Pilot,

  který se nedokáže trefit čtyřmi kulomety,

  se netrefí ani s osmi.”

  Grumman použil svůj nově vyvinutý systém

  skládání křídla „Sto-Wing“, u kterého se

  vnější křídlo sklápělo dozadu a zároveň se

  přetáčelo do téměř vertikální polohy, což

  umožňovalo složit větší část křídla, než by

  tomu bylo u klasicky vertikálně skládaného

  křídla, protože tu omezovala výška han-

  gáru letadlové lodi. Nový systém sklápění

  křídel umožňoval skladovat pět letounů

  F4F-4 na stejném místě, které zabíraly dva

  letouny F4F-3. V praxi to umožnilo zvýšit

  počet Wildcatů nesených letadlovou lodí

  o 50 procent. Počet letek byl zvýšen z 18 na

  24, což byla změna, která se ukázala v po-

  čátcích bojů jako velmi užitečná. Tehdy vedl

  omezený počet stíhaček k nedostatečně

  účinnému systém doprovodů bombardérů,

  zároveň neměla letadlová loď dostatek stí-

  hačů pro vlastní obranu.

  Hmotnost dodatečných zbraní a systé-

  mu skládacích křídel bez zvýšení výkonu

  motoru zhoršila letové charakteristiky:

  maximální rychlost, která u F4F-3 činila

  330 km/h, se u F4F-4 snížila na 318 km/h.

  Grumman optimisticky tvrdil, že rychlost

  stoupání se snížila z 2303 ft/min (702 m/

  min) u F4F-3 na 1950 ft/min (594 m/min)

  u F4F-4. V bojových podmínkách však pi-

  loti zjistili, že F4F-4 je schopen dosáhnout

  v závislosti na povětrnostních podmínkách

  pouze 500 ft/mim až 1000 ft/min (150 až

  300 m/min). Na Guadalcanalu byli obránci

  zpravidla schopni získat varování před blí-

  žícími se útočníky prostřednictvím pobřež-

  ních hlídek na Šalamounových ostrovech

  s dvouhodinovým předstihem. Jakmile se

  stíhači vznesli, zbývalo jim zpravidla 60 až

  70 minut, než Japonci dorazili. Marion Carl

  vzpomínal, že bylo zapotřebí doslova „kaž-

  dé minuty“, aby se jim podařilo nastoupat

  s F4F-4 do výšky 24 000 stop (7320 m),

  ze které mohli zahájit útok na nepřátel-

  skou formaci letící ve výšce 18 000 až 20

  000 stop (5500 až 6100 m). Carl přirovnal

  celkové výkony F4F-4 k výkonům podob-

  ně přetížených a nedostatečně výkonných

  Brewsterů F2A-3.

  HISTORIE

  Díky bojovým zkušenostem, kterých Britové dosáhli se svými

  Martlety, požádala Admiralita Grumman o zavedení systému

  skládacích křídel, umožňujícího přepravu většího počtu těchto

  letounů na palubě lodí, a také o zvýšení hmotnosti vteřinové pa-

  lebné dávky. Hlavním protivníkem britských Martletů byly totiž

  německé Fw 200 Condor a palebná síla čtyř kulometů ráže 12,7

  mm nedávala dostatečnou pravděpodobnost sestřelu při prvním

  útoku, který byl často při souboji také útokem jediným.

  Wildcaty u MidwayWildcaty u Midway

  Foto: US Navy

  Překlad: Richard Plos

  Text: Tom Cleaver

  INFO Eduard14

  Říjen 2022

• Page 15

  HISTORIE

  Prototyp XF4F-4 vzlétl v prosinci 1941

  a Grumman přešel na výrobu této hlavní

  bojové verze Wildcatu v lednu 1942. Letka

  VF-6 na palubě USS Enterprise (CV-6) byla

  první, která se na ni přezbrojila po návra-

  tu lodi do Pearl Harboru, který následoval

  po Doolittleově náletu koncem dubna 1942.

  V průběhu května 1942 se na F4F-4 pře-

  zbrojily i ostatní stíhací letky flotily, které

  dorazily na Havaj. Na Yorktownu, který se

  do Pearl Harboru vrátil z bitvy v Korálovém

  moři až 27. května, došlo ke spojení jeho

  Air Group Five (5. letecké skupiny) s let-

  kami ze 3. letecké skupiny. Ta byla v lednu

  odstavena z bojů kvůli torpédování Sara-

  togy. Lt Cdr John S. „Jimmy“ Thach strávil

  předchozích šest týdnů výcvikem nových

  pilotů přidělených k „Fighting Three“, tedy

  VF-3. Učil je, jak provádět jím vyvinutý

  obranný manévr „Thach Weave“. Thach za-

  jistil 25 nových Wildcatů F4F-4 určených

  pro 11 nejzkušenějších pilotů VF-3 a šest-

  náct veteránů z VF-42 na Coral Sea.

  Sedm F4F-3A od VF-6 bylo rychle repaso-

  váno a posláno k VMF-221 na Midway, aby

  doplnily jejich stávající F2A-3 Buffalo. Do-

  razily 26. května na palubě USS Kitty Hawk

  spolu s letkou VB-6 vyzbrojenou letouny

  SBD-2, které byly předány letce VMSB-241.

  Obě letky měly pouhých devět dní na se-

  známení se s novými stroji, než vstoupily

  do bojové vřavy. Wildcaty byly přiděleny

  nejzkušenějším pilotům.

  Mračna se stahují

  Američtí kryptoanalytici s úspěchem lušti-

  li japonský kód JN-25 již od počátku roku

  1942, ale Japonci vydali 24. května novou

  kódovou knihu. Ta se sice začala jednot-

  ně používat až 27. května, to však byl také

  poslední den, kdy americké námořnictvo

  během války v Tichomoří „četlo nepřítelo-

  vu poštu“. Naštěstí se HYPO (kryptoanaly-

  tikům Tichomořské flotily) podařilo získat

  všechny potřebné informace, včetně Order

  of Battle (plánu rozmístění bojových sil

  a bojových operací) císařského námořnic-

  tva a očekávaného data útoku: 4. června

  1942. Zatímco Američané věděli o svém

  protivníkovi vše, co potřebovali vědět, cí-

  sařské námořnictvo neobdrželo žádné va-

  rování a nemělo ani představu o tom, co

  jej čeká. Rozbřesk 4. června 1942 byl ve

  středním Pacifiku doprovázen jasným po-

  časím nad čtyřmi letadlovými loděmi Kidō

  Butai, přičemž na východě a severovýcho-

  dě se vytvářela mračna bouřkové fronty.

  Japonské letadlové lodě začaly s prvním

  úderem v 04:30. Na palubách se objevilo

  36 střemhlavých bombardérů D3A1 dopro-

  vázených 36 bombardéry B5N, naloženými

  spíše pro hladinové bombardování než pro

  torpédové útoky. Jejich doprovod tvořilo

  36 stíhacích A6M2 Zero.

  Téměř ve stejnou dobu vzlétlo z Midway

  11 letounů PBY Catalina k průzkumu se-

  verní, západní a jižní části atolu. V 05:34

  spatřil jeden PBY skrze rozptýlenou oblač-

  VT-8 se v březnu 1942, kdy byl vydán rozkaz k odletu do Pacifiku, přezbrojovala na nové letouny Grumman TBF-1

  Avenger. Skupina čtyř strojů byla vyslána na Midway, kde provedla útok na japonské letadlové lodě. Návrat na

  Midway přežil pouze jeden letoun, ten už ale nikdy nevzlétl. (USN)

  Wildcaty F4F-4 od VF-8 z letadlové lodi Hornet za letu. (USN)

  INFO Eduard

  15

  Říjen 2022

• Page 16

  nost Akagi a Kagu a podal rádiem hlášení.

  O deset minut později ohlásila další Catali-

  na přilétající nepřátelskou formaci. V 05:54

  zachytil radar z Midway útočníky a ohlásil:

  „Mnoho letadel, 93 mil, 310 stupňů, výška

  11 000 stop.“

  V 05:55 se ozvalo kvílení sirény a pilo-

  ti se rozeběhli k letounům. Službu ko-

  nající důstojník VMF-221, 2nd Lt John

  C. Musselman Jr., se v náklaďáku velitelské-

  ho stanoviště řítil podél zpevněného pobřeží

  a křičel na ně: „Startujte!“. V 06:00 byl vy-

  dán rozkaz, aby VMF-221 vyrazila. O de-

  set minut později bylo ve vzduchu dvacet

  F2A-3 a tři F4F-3.

  Třiadvacet pilotů VMF-221, známých jako

  „Fighting Falcons“, tvořilo smíšenou sku-

  pinu. Osm z nich byli čerství absolventi

  letecké školy, kteří přibyli jen o devět dní

  dříve; dalších pět čerstvých absolventů

  letecké školy přiletělo v březnu, zatímco

  zbytek odletěl z Lexingtonu poté, co se

  jim 24. prosince 1941 nepodařilo dostat na

  ostrov Wake jako posila. Čtyři z nich za-

  žili vzdušný boj 10. března, kdy skupina

  kapitána Johna Neefuse zaútočila na H8K

  Emily z Kwajaleinu. Po delším boji se jim

  jej podařilo sestřelit, jeden F2A-3 byl ale

  silně vyzbrojeným létajícím člunem těžce

  poškozen.

  Velitel letky, 31letý major Floyd B. „Red“

  Parks, vycvičený pilot střemhlavých bom-

  bardérů, dorazil na Midway v březnu

  a 8. května převzal velení VMF-221 poté, co

  se původní velitel letky, Lt Col Ira L. Kimes,

  stal velitelem Marine Aircraft Group 22.

  V noci 3. června našel kapitán Kirk Armis-

  tead svého obvykle extrovertního velite-

  le náladového a roztržitého. Když se ho

  Armistead snažil povzbudit slovy: „Zítra

  touhle dobou už bude po všem,“ Parks od-

  pověděl: „Jo, ale jen pro ty, kteří to přežijí.“

  Parks přidělil třináct F2A velitelům druhé

  a třetí skupiny, kapitánům Hennessymu

  a Armisteadovi, aby vyčkávali sever-

  ně od ostrova jako posila. Sám vedl čtyři

  F2A-3 první skupiny a dvě F2A čtvrté sku-

  piny kapitána Roberta E. Curtina spolu

  se třemi F4F-3 Wildcat kapitána Johna

  F. Careyho. Careyho wingmany byli Capt

  Marion E. Carl a 2nd Lt Clayton M. Canfield.

  Dva Wildcaty byly ve vzduchu na ranní

  hlídce, zatímco šestý a sedmý z těchto boji

  opotřebovaných letounů byly uzemněny

  kvůli technickým problémům.

  Parksovy tři skupiny nabraly kurz 320°,

  tedy přímo proti směru přilétající nepřá-

  telské formace, zatímco Hennesseyho

  a Armisteadova osmička zaujala kurz 310°,

  aby se zohlednila chyba radaru a také ne-

  bezpečí, že se útočníci rozdělí a zaútočí

  z různých směrů.

  V 06:12 se Careyho tři Wildcaty nacháze-

  ly ve výšce 14 000 stop, když spatřily ne-

  přítele 40 mil (64 km) severně od Midway.

  B5N letěly v klínovité formaci ve výšce

  11 000 stop, následovány o něco výše letí-

  cími D3A, zatímco Zera letěla za střemhla-

  vými bombardéry ve stupňovité formaci.

  Mariňáci tak měli alespoň při prvním útoku

  k bombardérům volnou cestu. V 06:14 sle-

  doval Canfield, jak Carey provádí „širokou

  270° zatáčku a pak 90° klesavou zatáčku".

  Poté uslyšel elektrizující „Tally-ho! Nepří-

  tel na výšce dvanáct…“ a po malé pauze: „…

  doprovázený stíhačkami“.

  Carey se vrhl střemhlav a zaměřil se na

  vedoucí bombardér. Počkal, až se mu za-

  plní zaměřovač a jeho dlouhá dávka B5N

  rozcupovala a zapálila. Obranná palba její-

  ho střelce mu ale rozbila čelní štítek. Oka-

  mžik nato bombardér explodoval. Carey

  zamířil k dalšímu nepříteli, když ho náhle

  palba zasáhla do pravého kolena a levé

  nohy. Na pokraji bezvědomí a v nesnesi-

  telných bolestech „jsem zamířil ve 40° kle-

  sání k velkému mraku vzdálenému asi pět

  mil“.

  Canfield následoval svého velitele a vzpo-

  míná: „Střílel jsem na třetí letoun třetí sek-

  ce, dokud nevybuchlo a nezřítilo se v pla-

  menech“. O chvíli později ho zasáhla Zera.

  „Můj Wildcat byl zasažen do pravé výš-

  kovky, levého křídla a do trupu těsně před

  ostruhou třemi projektily z 20mm kanónu.

  Jeden průstřel od kulometu ráže 7,62 mm

  mělo ostruhové kolo a druhá střela této

  ráže prošla zprava těsně nad levým pedá-

  lem nožního řízení, aby nakonec poškodila

  podvozek.“

  Canfield hledal útočiště v nedaleké ob-

  lačnosti. O chvíli později už byl nepřítel

  pryč. „Oblétl jsem mrak v opačném směru

  a znovu se spojil s kapitánem Careym.“

  Oba zamířili trochu nejistým letem

  HISTORIE

  Velitel „Fighting Three“ Lt Cdr John S. Thach strávil rok vývojem obranného manévru,

  který umožňoval pilotům F4F úspěšně bojovat s letouny A6M2 Zero. (USN)

  Velitel „Fighting Five“, tedy letky VF-5, Cdr James H. „Jimmy“ Flatley. (USN)

  Lt Scott McCusky

  z VF-6 byl prvním pilo-

  tem F4F, který během

  útoku na Kwajalein

  v únoru 1942 sestřelil

  japonské letadlo.

  Vítězství zaznamenal

  také u Midwaye, když

  bránil Enterprise před

  úderem z Hirjú.

  (USN)

  INFO Eduard16

  Říjen 2022

• Page 17

  HISTORIE

  Přidání mechanismu sklápění křídel u F4F-4 umožnilo zvýšit počet letounů na letadlové lodi o 50 procent oproti F4F-3. (USN)

  INFO Eduard

  17

  Říjen 2022

• Page 18

  k Midway, protože Carey ztrácel výšku

  a zaostával. „Stále jsem ubíral plyn, aby

  se udržel ve formaci. Jeho zranění mu ale

  nedovolovala patřičně ovládat letoun, tak-

  že jeho letadlo tancovalo po celé obloze.“

  Nad Midway se dostali ve chvíli, když začí-

  nal japonský útok. Připravovali se k přistá-

  ní, načež Canfield zjistil, že mu nefungují

  klapky. „Když se kola dotkla země, podvo-

  zek zkolaboval a letoun klouzal po břichu

  po dráze. Jakmile zastavil, vyskočil jsem

  a běžel do zákopu právě ve chvíli, kdy

  ho začalo ostřelovat Zero.“ Carey přistál

  hned za ním a vzpomíná: „Skončil jsem

  ve smyku, protože jsem měl prostřelenou

  pneumatiku a kvůli zranění na noze jsem

  nemohl letadlo ovládat“. Carey narazil do

  opěrné zdi. Byl vytažen a odvlečen do bez-

  pečí, zatímco letiště zasypávaly bomby.

  Marion Carl, kterého Carey a Canfield ne-

  chali za sebou, otočil svůj letoun přímo

  proti bombardérům. „Zahlédl jsem ta za-

  tracená Zera... Vzduch jich byl plný!“ Na

  jedno z nich vypálil z převýšení. Pak se

  ohlédl: „Překvapilo mě, že se mi něko-

  lik Zer dostalo za ocas, takže jsem se na

  plný plyn vrhl střemhlav dolů a následně

  jsem znovu vystoupal do výšky 20 000 stop

  (6100 m)“. Když mířil zpět k Midway, zahlé-

  dl pod sebou tři Zera. „Neviděli, že jsem

  vyklesal za ně. Jednomu jsem uštědřil

  dlouhou dávku, až se neovladatelně po kří-

  dle zřítil, přičemž se z něj valil kouř. Roz-

  hlédl jsem se kolem a nikde jsem neviděl

  žádné naše letouny. Další věcí, kterou jsem

  vzápětí objevil, bylo střílející Zero za mým

  ocasem. Zamířil jsem do mraku, stáhl plyn

  a převedl letoun do skluzu. Když jsem

  z mraku vylétl, bylo Zero přede mnou.

  Zmáčkl jsem spoušť svých zbraní a nic!

  Zasekly se, ale ten můj manévr ho natolik

  vyděsil, že další boj vzdal.“ Přestože byl

  Carl těžce zasažen, dokázal se dotáhnout

  zpět a bezpečně přistát.

  Tyto tři Wildcaty měly štěstí, zatímco ma-

  jor Parks byl zasažen rojícími se dopro-

  vodnými stíhači hned na začátku souboje.

  Vyskočil a bylo zřejmé, že se mu otevřel

  padák. Jenže pak na něj zaútočil pilot jed-

  noho Zera a poté útok opětoval, i když už

  leželo Parksovo bezvládné tělo na jednom

  z útesů. Všech šest pilotů Parksovy první

  skupiny bylo sestřeleno. Dvacítka pilotů

  F2A-3 nejenže čelila početní přesile, ale

  byla také zcela deklasována rychlejšími

  a obratnějšími nepřátelskými stíhačkami

  Zero, jejichž zkušení piloti rychle sestře-

  lili šestnáct Buffal a jeden z hlídkujících

  Wildcatů, přičemž 14 mariňáků v akci za-

  hynulo. Čtyři z nich nouzově přistáli na Vý-

  chodním ostrově a šesti se podařilo přistát

  po ukončení náletu. Pouze dvě letadla byla

  schopna dalšího letu a VMF-221 tak byla

  vyřazena z boje. Každý z 23 pilotů byl vy-

  znamenán Námořním křížem, kromě devíti

  přeživších ovšem posmrtně. Jejich protiv-

  níci z toho rána byli zkušení veteráni neje-

  fektivnějšího námořního letectva na světě

  HISTORIE

  Wildcaty F4F-4, SBD-3 Dauntlessy and TBD-1 Devastatory z 8. letecké skupiny letadové lodi USS Hornet na palubě

  4. června 1942. (USN)

  F4F-4 Wildcat od VF-8 připravený ke vzletu, zatímco ostatní vyčkávají po straně paluby. (USN)

  INFO Eduard18

  Říjen 2022

• Page 19

  HISTORIE

  a jejich piloti létali s nejlepším stíhacím

  letounem na světě. Proti americkým ztrá-

  tám Japonci přiznali ztrátu sedmi B5N2

  a dvou A6M2.

  V citaci majora Parkse bylo uvedeno:

  „Za mimořádné hrdinství a předvedenou

  oddanost službě ve funkci velitele letky

  stíhací letky námořní pěchoty dva dvacet

  jedna v akci proti nepřátelským japonským

  silám během bitvy o Midway 4. června 1942.

  Major Parks vedl svou letku při neohrože-

  ném a agresivním útoku proti obrovské

  přesile japonských bombardovacích a stí-

  hacích letounů, čímž pomohl narušit plány

  nepřítele a snížit účinnost jeho útoku. Tím

  podstatně přispěl k úspěchu našich sil.

  V důsledku jeho odvážné a troufalé takti-

  ky a vzhledem k okolnostem provázejícím

  toto střetnutí není pochyb o tom, že major

  Parks položil statečně život při službě své

  vlasti. Projevil vlastnosti vynikajícího veli-

  tele a letce v souladu s nejlepšími tradice-

  mi námořnictva Spojených států“.

  Kapitán Phillip R. White si ve své zprávě po

  akci hořce postěžoval, když napsal: „F2A-3

  není bojový letoun. Je ve všech ohledech

  horší než letouny, s nimiž jsme bojovali.

  Jsem přesvědčen, že každý velitel, který

  nařídí pilotům vyrazit do boje s F2A-3, by

  měl považovat tyto muže za ztracené ještě

  před tím, než se odlepí od země“.

  Bitva zuří dál

  Za svou činnost u Midway byla MAG-22

  oceněna Presidential Unit Citation. Admi-

  rál Nimitz ocenil přínos námořní pěchoty

  k vítězství u Midway těmito slovy: „Přijmě-

  te prosím mou soustrast ke ztrátám, které

  utrpěl váš statečný letecký personál na

  základně Midway. Jejich oběť nebyla mar-

  ná. Když přišla chvíle nejvyššího ohrožení,

  byli připraveni. Statečně čelili útoku ob-

  rovské přesily a snížili jeho dopad. Zasadili

  první úder nepřátelským letadlovým lodím

  a byli hrotem našeho velkého vítězství.

  Do historie námořní pěchoty vepsali novou

  zářivou kapitolu“.

  Na palubě tří amerických letadlových lodí

  křižujících u „Point Luck“ byly osádky pro-

  buzeny v 01:30 a nasnídaly se mezi třetí

  a čtvrtou hodinou ranní, aby měly čas na

  přípravu. Yorktown, jediná letadlová loď

  ze všech tří, jejíž velení mělo přímé bojo-

  vé zkušenosti, byla překvapivě ponechána

  v záloze, zatímco Enterprise a Hornet, kte-

  ré se ještě s nepřátelskou letadlovou lodí

  neutkaly, byly určeny k provedení úderu

  s maximálním úsilím.

  V 05:34 ohlásil pátrací letoun Catalina:

  „Letadlová loď spatřena“. V 05:53 přišlo

  hlášení: „Mnoho letadel mířících k Midway“

  a konečně v 06:03 hlásila Catalina: „Dvě

  letadlové a bitevní lodě směr 320 stup-

  ňů, vzdálenost 180, kurz 135, rychlost 25“.

  Rychlé výpočty určily polohu nepřátelské

  flotily 175 mil západojihozápadně od pozi-

  ce Američanů. Ve skutečnosti bylo hlášení

  o poloze nesprávné; nepřítel byl nyní vzdá-

  len 200 mil. A na těchto mílích navíc zá-

  leželo.

  V 06:07 nařídil na palubě Yorktownu ad-

  mirál Fletcher dvěma Spruanceovým

  letadlovým lodím zaútočit. „Postupujte

  jihozápadním směrem a zaútočte na ne-

  přátelské letadlové lodě, jakmile je de-

  finitivně lokalizujete.“ Spruance usoudil,

  že ačkoli je hlášená vzdálenost extrémní,

  úder by mohl být úspěšný. Náčelník štá-

  bu Miles Browning rozhodl, že vzhledem

  k tomu, že by bylo zapotřebí provést obrat,

  aby mohly letouny odstartovat, bude lep-

  ší vyčkat do 07:00, což dávalo hodinu na-

  víc, která znamenala zkrácení vzdálenosti

  o 25 mil, takže by se nepřítel nacházel asi

  155 mil (250 km) daleko. Spruance souhla-

  sil a Enterprise a Hornet zahájily vzlety

  v 06:56. Zatímco Japonci vypustili 108 le-

  tadel ze čtyř letadlových lodí za pouhých

  sedm minut, Enterprise a Hornet potřebo-

  Pouze dva z deseti F4F-4 od VF-8 se dokázaly vrátit na USS Hornet poté, co CAG Stanho-

  pe Ring vyslal formaci do chybné oblasti. Ensign Sheedy byl jedním z těch, kdo se vrátili.

  Wildcaty F4F-4 a SBD-3 Dauntlessy z 6. letecké skupiny na palubě USS Enterprise. (USN)

  F4F-4 od VF-8 na palubě USS Hornet seřazené ke vzletu. (USN)

  INFO Eduard

  19

  Říjen 2022

• Page 20

  valy na vypuštění 117 letadel více než hodinu.

  Dauntlessy z Enterprise byly ve vzduchu

  v 07:25, zformovaly se a stoupaly během

  kroužení nad letadlovou lodí. Dvacet minut

  po startu těchto střemhlavých bombardé-

  rů odstartoval první doprovodný Wildcat

  od VF-6, následovaný osmnácti pomalý-

  mi TBD Devastator od VT-6. V době, kdy

  byly TBD ve vzduchu a shromážděny pod

  vedením Lt Cdr Genea Lindseyho, byly již

  Dauntlessy značně vzdáleny. V tomto oka-

  mžiku Wildcaty od VF-6 omylem zaujaly

  pozici nad letkou VT-8, čímž zůstala VT-6

  bez stíhacího doprovodu.

  Letecká skupina z Hornetu se také roz-

  padla krátce poté, co CAG (velitel letecké

  skupiny) Cdr Stanhope Ring nasadil v čele

  střemhlavých bombardérů západní kurz

  265°. Nadporučík John Waldron z VT-8,

  který stále věřil, že jeho informace o kurzu

  jsou správné, dal svým pilotům signál, aby

  ho následovali, a nabral kurz 240°, který

  stanovil jako nejkratší směr k nepříteli.

  Letouny F4F-4 z VF-6 ho následovaly.

  Naštěstí se admirál Fletcher rozhodl vy-

  slat leteckou skupinu z Yorktownu do

  vzduchu v 08:38. Zkušené velení leteckých

  operací nařídilo letkám provést „running

  rendezvous“, tedy shromáždění na cestě

  k cíli. Pomalé torpédové Devastatory let-

  ky VT-3 poručíka Lance Masseyho byly

  vypuštěny jako první a vydaly se na cestu

  v malé výšce. Bombardovací letka VB-3

  a průzkumná VR-5, vedené Lt Cdr Maxem

  Lesliem z VB-3, odstartovaly jako další

  v pořadí, zatímco osm Wildcatů F4F-4

  Johna Thache vzlétlo jako poslední.

  Poté, co Waldron nabral nejpřímější kurz

  k nepříteli, spatřil Kidō Butai krátce poté,

  co v 09:25 zahlédl na obzoru kouř. Jeho

  odhad, že nepřítel provede obrat na sever,

  byl správný.

  Bohužel, jeho radiová zpráva Stanhope

  Ringovi, že odhalil nepřátelskou flotilu,

  přišel příliš pozdě. CAG Hornetu zavedl

  své SBD a jejich doprovodné F4F-4 tak

  daleko, jak to jen šlo, ale Japonce zcela

  minul. Podle předválečné doktríny opera-

  cí letadlových lodí se měly letouny za této

  situace vydat na nejbližší spřátelenou po-

  zemní základnu. V tomto případě to zna-

  menalo Midway, která ale nebyla ve stavu,

  aby mohla svaz přijmout. Ring vyžadoval

  udržování těsné formace, což s sebou

  neslo zvýšenou spotřebu paliva a nebylo

  jisté, jestli jej mají letouny dost na to, aby

  se na Midway vůbec dostaly. Některé SBD

  a F4F se pokusily vrátit na Hornet, ostatní

  zamířily k Midway. Zatímco většina střem-

  hlavých bombardérů to zvládla, z deseti

  Wildcatů se vrátily jen dva. Ringovo roz-

  hodnutí vyřadilo Hornet z bitvy a málem

  stálo Marca Mitschera kariéru, kdyby už

  předtím nedostal oznámení o povýšení na

  kontradmirála.

  Torpédová letka VT-8 byla spatřena ja-

  ponským průzkumným letounem, který

  zpozoroval americké letadlové lodě; ne-

  přítel na ně čekal, až se dostanou k flotile.

  Na formaci TBD se snesla Zera a jedním

  z prvních sestřelených byl Waldron. V ná-

  sledujících pěti minutách se všechny TBD

  kromě jednoho zřítily do moře a nikdo

  nepřežil. Ens George Gay odhodil torpé-

  do těsně před dopadem letounu na vodní

  hladinu. Jeho TBD se zvolna vydával ke

  svému poslednímu klesání a Gay se snažil

  otevřít zaseknutý překryt kabiny. „Nemo-

  hl jsem jej otevřít a dostal jsem strach.“

  Nakonec si odsuvný překryt dal říct a on

  se vyškrábal ven. Pohupoval se na hladině

  a o chvíli později vyplavalo i polstrování

  z jeho sedačky.

  Velitel VF-6, poručík John Gray, se oddělil

  od VT-6 i VT-8. Wildcaty dorazily na vzdá-

  lenou stranu nepřátelské flotily a čekaly

  na zavolání od Genea Lindseyho z VT-6.

  Kroužily tak 15 mil daleko, na opačné stra-

  ně flotily než torpédové bombardéry, které

  měly za úkol chránit. Bombardéry z VT-6

  byly na špatné straně formace. Lindseyso-

  va skupina sice byla ušetřena pozornosti

  Japonců, když prolétala kolem nepřátel-

  ské formace, ale nakonec byla Zery do-

  stižena v okamžiku zahájení svého náletu.

  Lindsey a tři další byli sestřeleni, zatímco

  zbylým třem se podařilo odhodit torpéda,

  uniknout a vrátit se na Enterprise. Druhá

  skupina pronásledovala Kagu, když se na

  ni vrhli nepřátelé a sestřelovali jednoho

  po druhém. Nakonec zbyly jen dva poško-

  zené TBD pilotované AD 1/c A. Walterem

  Winchellem a ADC Stephenem B. Smi-

  them. Oba odhodili torpéda a podařilo se

  jim uniknout palbě. Smith se dostal zpět

  na Enterprise, zatímco Winchell a střelec

  AR 3/c Douglas M. Cossit se zřítili do moře.

  Dokázali však přežít 17 dní v záchranném

  člunu, dokud je 21. června nezachránil PBY.

  Dvanáct TBD z Yorktownu od VT-3 ve-

  dených poručíkem Lancem „Lemem“

  Masseyem, doprovázených šesti Wildcaty

  F4F-4 vedenými Johnem S. Thachem, na-

  šlo nepřítele několik minut poté, co SBD

  z Enterprise provedly svůj zničující útok na

  Kagu a Akagi. Bylo to právě když poručík

  Max Leslie vedl 36 střemhlavých bombar-

  dérů do útoku na Sōryū. Letecká skupina

  z Yorktownu tak byla jedinou, která pro-

  vedla koordinovaný útok.

  Thach vzpomínal, že měli možnost provést

  jen několik seznamovacích letů, aby si

  zvykli na nové F4F-4. Jim Adams z VF-42

  vzpomínal: „Dostali jsme se z bláta do lou-

  že, když jsme před operací u Midway pře-

  vzali F4F-4. Byly těžší a opravdu líné. Měly

  sice šest kulometů, ale taky kratší dobu

  střelby. Snížení počtu nábojů na hlaveň při

  nárůstu ze čtyř na šest kulometů ji zkrá-

  tilo o šest sekund. To nezní jako mnoho,

  ale v boji to může být rozdíl mezi životem

  a smrtí“.

  Thachova formace zahrnovala jeho

  wingmana, Ens Roberta A. M. „Rama“

  Dibba, plus Lt (jg) Brainarda Macombera

  z VF-42 s jeho wingmanem Ens Edgarem

  Bassettem. AD 1/c Tom Cheek a jeho wing-

  man Ens Daniel Sheedy byli těsně za TBD,

  asi 1000 stop (305 m) nad bombardéry,

  letícími ve výšce 750 stop (228 m). Thach

  později vzpomínal: „Museli jsme provádět

  esovité zatáčky, abychom TBD neuletěli

  protože jsme nechtěli zpomalit. Tím by-

  chom přišli o možnost obranného mané-

  vru v případě, že by na nás někdo překva-

  pivě udeřil. Letěli jsme tedy ve standardní

  bojové formaci a kličkovali jsme. Při po-

  hledu vpřed jsem skrz protrhanou oblač-

  nost spatřil lodě a došlo mi, že to je náš cíl.

  Právě jsme se začali přibližovat ze vzdá-

  lenosti asi deseti mil od vnějšího okraje

  tohoto mohutného uskupení, vypadalo to,

  že je rozprostřeno po celém oceánu, a na-

  jednou se naším směrem objevilo několik

  barevných výbuchů protiletadlové palby.

  Jeden červený a druhý oranžový. Ale pak

  HISTORIE

  Douglas TBD-1 Devastator z VT-8 na palubě Hornetu se připravuje ke startu k útoku na japonskou flotilu.

  Všech 18 těchto letounů bylo nakonec při útoku ztraceno a přežil pouze jeden pilot, Ens George Gay. (USN)

  INFO Eduard20

  Říjen 2022

• Page 21

  HISTORIE

  už žádné další. Přemýšlel jsem, proč by

  na nás stříleli, nebyli jsme ani zdaleka na

  dostřel. Zpozorovali nás ale pozorovatelé

  na lodích a palbou na nás upozornili své

  stíhače. Během chvíle, ještě než jsme se

  přiblížili na dostřel protiletadlových děl,

  se na nás snesla Zera. Snažil jsem se je

  spočítat a usoudil jsem, že jich je dvacet.

  První, k čemu došlo, byl požár Bassettova

  letounu. Stáhl se z formace a už jsem ho

  víc nespatřil. Hned ho sestřelili. Překvapi-

  lo mě, že na mých šest stíhaček nasadili

  tolik Zer. A pak jsem navíc spatřil druhou

  velkou formaci, která kolem nás proletě-

  la a zamířil přímo k nebohým torpédovým

  bombardérům.“

  „Macomber byl příliš blízko, než abych

  mohl provést efektivní obrannou vlnu a ne-

  mohl jsem se tak dostat do dobré střelec-

  ké pozice. Vysílačkou jsem na něj zavolal,

  aby formaci víc otevřel, zhruba na dvojná-

  sobek a aby kličkoval. Nedostal jsem ale

  žádné potvrzení, jeho vysílačka byla hlu-

  chá. Byla to ironie. Strávil jsem téměř rok

  vývojem obranného manévru, o kterém

  jsem byl přesvědčen, že je jediným způ-

  sobem, jak přežít v boji se Zery, a teď se

  zdálo, že ho nedokážeme použít! Cheeka

  a Sheedyho jsem neviděl, a tak jsem zavo-

  lal Rama Dibba, svého wingmana: ‚Předstí-

  rej, že jsi velitel sekce, a vzdal se dostateč-

  ně daleko, abys mohl kličkovat.‘ Odpověděl:

  ‚Tady je Scarlet Two. Wilco!‘ Jeho hlas zněl,

  jako by byl z toho povýšení uprostřed bitvy

  nadšený. Několik Zer se přihnalo čelním

  útokem na torpédové letouny a hned zapá-

  lily stroj Lema Masseye, který explodoval.

  S ideálním načasováním pak přilétla zbo-

  ku další skupina. Bylo to tam vzápětí jak

  ve včelím úlu a já si v tu chvíli nebyl jistý,

  jestli jsme vůbec schopni nějaké reakce,

  která by nám pomohla. Nevypadalo to, že

  by můj obranný manévr fungoval, ale pak

  se to začalo lepšit. Dokázal jsem vypálit

  dávku na dva nepřátelské letouny a zapálit

  je. Jeden z nich prolétl okolo mého wing-

  mana, pak provedl pravou zatáčku a vrátil

  se. Neustále jsme kličkovali a já jsem to

  zapálené Zero měl v pozici pro čelní útok,

  když jsem slyšel Rama: ‚Mám za ocasem

  Zero‘. Nebylo přímo za jeho zádí, spíš tak

  45° a začalo sledovat jeho dráhu, což mi

  umožnilo přiblížit se zepředu. Asi jsem se

  měl potlačit a jít dostat pod něj, ale ztratil

  jsem nervy. Minul mě jen o pár metrů a ze

  spodní části jeho letounu šlehaly plameny.

  Bylo to jako hrát se dvěma auty na dálnici

  hru na to, kdo dřív uhne, až na to, že jsme

  k tomu ještě taky oba stříleli. Bylo to dost

  šílené a už jsem to pak nikdy nezkoušel.“

  „Podle veškeré logiky jsme vzhledem

  k vynikajícím výkonům Zer a jejich počtu

  vrženému do boje nemohli přežít. ‚No‘, řekl

  jsem si, když jsem mluvil sám se sebou,

  ‚jestli nás chtějí všechny dostat, tak jich

  aspoň vezmeme hodně s sebou‘. Pokračo-

  vali jsme v kličkování a zdálo se, že tenhle

  manévr funguje čím dál tím lépe. Nemám

  nejmenší tušení, kolik Zer jsem sestřelil.

  Nevzpomínám si, byl jsem naprosto pře-

  svědčen, že se odtamtud nikdo z nás ne-

  dostane, že se nevrátíme ani my, ani žádný

  z torpédových letounů,“ dodal Thach.

  Japonská zkáza

  Zatímco Thach v obraně proti Zerům klič-

  koval a všechny torpédové letouny byly

  kromě tří sestřeleny, střemhlavé bom-

  bardéry z Yorktownu zaútočily na Sōryū.

  Thach vzpomínal: „Nikdy jsem neviděl tak

  skvělé střemhlavé bombardování. Zdálo se

  mi, že téměř každá bomba zasáhla cíl. Sa-

  mozřejmě že několik jich cíl těsně minulo,

  ale žádné nešly úplně mimo. Zhruba v té

  době nápor Zer polevil. Viděl jsem jen tři

  letadlové lodě. Jedna z nich, pravděpodob-

  ně Sōryū, nebo Kaga, hořela jasně růžový-

  mi a občas i modrými plameny. Vzpomínám

  si, že byly asi tak stejně vysoké, jak byla

  ta loď dlouhá. Byl to obrovský požár a nad

  ním spousta kouře. Než jsem odlétl, viděl

  jsem intenzivně hořet tři letadlové lodě.

  Připojil jsme se k jednomu torpédovému

  letounu a společně jsme letěli zpátky na

  Yorktown. Nad japonskou flotilou jsem byl

  v akci plných dvacet minut.“

  Během šesti smrtících minut ztratili Ja-

  ponci Akagi, Kagu a Sōryū. Zbývala jediná

  japonská letadlová loď, Hirjú. Když Ame-

  ričané odlétali, vypustila v jedenáct hodin

  18 střemhlavých bombardérů a šest Zer.

  Ve 12:05 odhalila tato skupina pozici York-

  townu.

  Na palubě Yorktownu se John Bridgers

  a ostatní piloti, kteří se drželi stranou ran-

  ního úderu, snažili nepřekážet. „Letadla ze

  čtvrté japonské letadlové lodi našla York-

  town dříve než my jejich loď a během chví-

  le jsme byli pod palbou. My piloti jsme ne-

  měli jiné povinnosti než sedět v hotovostní

  místnosti. Neviděli jsme ven a byli jsme

  stále napjatější. Nebylo nic, čím bychom

  mohli uvolnit své napětí. Byl to můj zdale-

  ka nejtěžší zážitek během války. Protileta-

  dlové kanóny začaly otřásat lodí, z čehož

  jsme usoudili, že se k nám blíží nepřátel-

  ská formace. Ocelové lodě jsou tvořeny

  spoustou plechových plátů, a ty chrastily

  a vibrovaly, takže střelba byla o to hluč-

  nější. Většina z nás se shromáždila ko-

  lem plechových záplat paluby, protože

  jeden chlapík prohlásil: ‚Blesk nikdy neu-

  deří dvakrát do stejného místa!‘ ale když

  mu jiný odpověděl: ‚Myslíš, že to Japonci

  vědí?‘ tak jsme se stejně rychle zase ro-

  zešli na svá místa u stolů. Pak v krátkém

  sledu zasáhlo loď několik bomb. Protože

  nad naší hotovostní místností byl přímo

  spodek letové paluby, cítili jsme značné

  otřesy. Světla zhasla, aby je automaticky

  nahradila matná červená záře bojových

  lamp. Okamžitě se také objevil kouř. Útok

  ale rychle pominul a za několik minut jsme

  se mohli přesunout nahoru a prohlédnout

  si škody. V té chvíli loď stála, nehýbala se.“

  Bránící Wildcaty svedly jednu z nejdivo-

  čejších bitev tichomořské války. Jeden

  z pilotů vzpomínal, že když vzlétal, objevil

  se před ním nepřátelský torpédový bom-

  bardér, který sestřelil dřív, než stačil za-

  sunout podvozek.

  Jakmile se Bridgers ocitl na letové palubě

  a uviděl těla zakrytá plachtami, uvědomil

  si, jakou cenou se za válku platí. Yorktown

  byl brzy schopen plavby a přijímal přistá-

  vající letouny, ale pak přišlo varování před

  druhým úderem. „Po prvním útoku jsem

  zpozoroval, že mnozí byli zraněni, protože

  stáli na palubě vzpřímeně a byli buď za-

  saženi letícími troskami, nebo byli nara-

  ženi na vyčnívající kování. Toho si museli

  všimnout i ostatní, protože jsme si všich-

  ni okamžitě lehli na palubu, což se jako

  preventivní opatření vyplatilo. Vzápětí se

  ozvala obrovská exploze a moje tělo se

  vzneslo asi tak stopu nad palubu. Teď už

  jsem věděl, jak vypadá zásah torpédem.

  Téměř okamžitě bylo zřejmé, že se loď na-

  F4F-4 od VF-3 krátce po vzletu z USS Yorktown. (USN)

  INFO Eduard

  21

  Říjen 2022

• Page 22

  klání na jednu stranu, přičemž se opět za-

  stavila. Přišel rozkaz opustit loď. Přes boky

  šly do vody velké záchranné čluny a celá

  ta pochmurná činnost se dala do pohybu.

  Chodil jsem po palubě a tajně doufal, že si

  celou věc s evakuací někdo rozmyslí. Minul

  jsem kapitána Buckmastera, který prochá-

  zel palubu, a ten mi řekl, abych si pospíšil a

  opustil loď. Za několik minut jsem ho opět

  minul a on mi povídal: ‚Synu, myslel jsem,

  že jsem ti říkal, abys z téhle lodi vypadl. Tak

  sebou pohni!‘ Za chvíli už jsem byl ve vodě.“

  Když shrnoval Spruanceův výkon, námoř-

  ní historik Samuel Eliot Morison později

  napsal: „Fletcher si vedl dobře, ale Spru-

  anceův výkon byl vynikající. Klidný, vy-

  rovnaný, rozhodný, ale vnímavý k radám;

  v hlavě měl obraz značně nesourodých sil,

  a přesto se odvážně chopil každé příleži-

  tosti. Raymond A. Spruance vyšel z bitvy

  jako jeden z největších admirálů v historii

  amerického námořnictva.“

  V americkém námořnictvu se traduje,

  že bitva u Midwaye byla údajně mnoho-

  krát přehrána na U.S. Naval War College

  v Newportu na Rhode Islandu a že při ka-

  ždé simulaci Američané prohráli. Bitva

  u Midwaye byla více než kterákoli jiná bitva

  druhé světové války vybojována díky velmi

  příznivé kombinaci kvalitních zpravodaj-

  ských informací, plánování a především

  štěstí. Americká flotila na tom byla co do

  počtu a bojových zkušeností hůře než její

  japonští protivníci, přesto dokázala poto-

  pit všechny čtyři letadlové lodě císařského

  námořnictva nasazené do bitvy.

  HISTORIE

  Osádka na palubě USS Yorktown poté, co byla loď zasažena první útočnou vlnou letounů z japonské letadlové lodi Hiryū. (USN)

  Po zásahu první vlnou z Hirjú, se Yorktownu podařilo opět nabrat rychlost. Poté byl

  torpédován druhou vlnou. Loď tím byla odsouzena k zániku a osádka dostala rozkaz

  opustit loď. (USN)

  Než přišel druhý úder, Yorktown se rozjel, ale byl znovu zasažen, tentokrát smrtelně.

  (USN)

  INFO Eduard22

  Říjen 2022

• Page 23

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 24

  Přes obecnou známost byla označení le-

  tounů této jednotky na téměř všech ilu-

  stracích a obtiskových aršících, které kdy

  byly vyrobeny, často špatně pochopena

  a nesprávně interpretována. Dokonce ani

  v japonském filmu The Eternal Zero, který

  si dal záležet na přesném vyobrazení le-

  tounů s označením Tainan Kōkūtai a obno-

  veném prostředí letiště Lakunai v Rabaulu,

  se filmařům nepodařilo vše správně vy-

  stihnout. A jakmile se nesprávné informa-

  ce dostanou do tisku, je téměř nemožné je

  vyvrátit. Proto je důležité, aby se dříve při-

  jatá „fakta“ znovu prověřovala, a tím se za-

  bránilo dalšímu potvrzování nesprávných

  informací novými publikacemi.

  Tyto chyby jsou do jisté míry pochopitelné.

  Během krátké existence Tainan Kōkūtai

  došlo k několika reorganizacím, personál-

  ním změnám, změnám ve vybavení a ke

  sloučení s jinou jednotkou. Při všech těchto

  komplikovaných procesech není divu, že je

  v nich tolik zmatků.

  Záměrem tohoto článku je vysvětlit sou-

  časný stav desetiletí trvajícího výzku-

  mu označování strojů Tainan Kōkūtai. To

  umožní čtenářům pochopit význam počtu

  a barev pásů na trupu a ocasních plochách

  použitých v tomto systému značení, stej-

  ně jako číselné rozsahy kódů na ocasních

  plochách spojených s těmito barvami. Při

  tom jsem vycházel ze zdrojů č. 1, 2 a 3 (viz

  seznam použitých zdrojů).

  Poznámky k terminologii a struktuře

  jednotek

  Někteří čtenáři možná neznají terminologii

  použitou v tomto článku. V tomto směru jim

  mohou pomoci následující informace.

  Ve zbytku článku budou použité typy letadel

  označovány názvy, které používali sami je-

  jich japonští piloti.

  九六式艦上戦闘機 = Kyū Roku-Shiki Kanjō

  Sentōki = Palubní stíhací letoun typ 96

  Jednalo se o letoun Mitsubishi A5M s kó-

  dovým označením Claude. Japonští piloti

  jej označovali zkratkou pro palubní stíhací

  letoun a říkali mu Kansen.

  零式艦上戦闘機 = Rei-Shiki Kanjō Sentōki

  = Palubní stíhací letoun typ 0

  Jednalo se o Mitsubishi A6M, kódové ozna-

  čení Zeke nebo často jen Zero. Japonští

  piloti jej označovali zkratkou pro stíhačku

  Zero a říkali mu Reisen.

  Kōkūtai se překládá jako letecká skupina.

  Nejvyšší pozicí regulérně létajícího důstoj-

  níka v Kōkūtai byl Hikōtaichō. Hikōtaichō

  měl obvykle hodnost korvetního kapitána

  nebo poručíka. Létal jako velitel formace,

  která se obvykle skládala ze dvou nebo tří

  Chūtai, a zároveň vedl svou vlastní Chūtai.

  Chūtai je jednotka devíti letadel. Vedoucím

  Chūtai byl Buntaichō. Tito piloti měli ob-

  vykle hodnost poručíka nebo podporučíka.

  Pokud na misi neletěl Hikōtaichō, převzal

  roli velitele mise Buntaichō s nejvyšší hod-

  ností. Kōkūtai obvykle tvořilo pět nebo šest

  Chūtai. Při určování nejvýše postaveného

  důstojníka se musela brát v úvahu složka

  služebního stáří, založená ve složce ab-

  solventského ročníku Námořní akademie

  v Etajimě. Dva důstojníci mohli mít stejnou

  hodnost, ale za výše postaveného důstoj-

  níka byl považován ten, který akademii ab-

  solvoval dříve.

  Shōtai je jednotka tří letadel. Velitelem

  Shōtai byl Shōtaichō, který měl obvykle

  hodnost poddůstojníka 1. třídy nebo vyšší.

  Jednotka Chūtai se skládala ze tří Shōtai.

  Wingmani, kteří byli s velitelem v Shōtai,

  létali ve formaci ve tvaru „V“ se Shōtaichō

  v čele a prováděli pomalé výkruty, aby pá-

  trali po nepřátelských letadlech ve všech

  polosférách.

  Výše uvedený popis obecně platí pro

  všechny stíhací jednotky, ačkoli existovaly

  případy, kdy měla Chūtai více než patnáct

  letadel nebo Kōkūtai více než šest Chūtai.

  Také po bojových nebo operačních ztrátách

  mohla Shōtai letět na misi pouze se dvě-

  ma letadly nebo mohla Chūtai letět na misi

  pouze s jednou nebo dvěma Shōtai.

  Kōdōchōsho byl podrobný záznam o mi-

  sích, které jednotka absolvovala. Uvádí se

  v něm, odkud letouny letěly, jaký byl cíl

  a kde mise skončila. U každé fáze mise

  jsou uvedeny časy, přičemž se používá to-

  kijský, nikoli místní čas. Všichni piloti, kteří

  se zúčastnili mise, byli uvedeni v sezna-

  mu, seskupeni do Chūtai a Shōtai s jasně

  identifikovanými veliteli. Výsledky mise

  byly uvedeny se ztrátami (a příčinou, po-

  kud byla známa) a nároky na vítězství, až

  po typ letounu a množství spotřebované

  munice. Většina těchto záznamů přežila

  válku a jsou k dispozici v Japan Center for

  Asian Historical Records (jacar.go.jp). Tyto

  záznamy jsou klíčové při porovnávání se

  záznamy spojeneckých misí pro ověření

  nárokovaných sestřelů.

  Jedním z bodů Kōdōchōsho, který byl často

  nesprávně interpretován, je, že struktura

  Chūtai a Shōtai byla v Kōdōchōsho očíslo-

  vána. Tato čísla platila pouze pro jednotlivé

  mise. Například Chūtai, která byla v jedné

  misi označena číslem 2, mohla být v násle-

  dující misi označena číslem 1. Chūtai, jíž ve-

  lel Buntaichō s nejvyšší hodností, byla vždy

  uvedena jako Chūtai číslo 1. Japonci však

  tyto Chūtai neoznačovali čísly. Místo toho

  používali příjmení Buntaichōa, například

  Sasai Chūtai.

  Historie jednotky

  Po tzv. Čínském incidentu byla 11. červen-

  ce 1937 zformována 12. Kōkūtai. Jednalo

  se o smíšenou námořní pozemní leteckou

  jednotku vybavenou stíhačkami, bombar-

  déry a útočnými letouny navrženými pro

  letadlové lodě. V létě 1940 byla jednotka

  vybavena novým stíhacím letounem Reisen

  (Zero, A6M) Model 11. Dlouhý dolet Reisenů

  umožňoval jejich pilotům provádět dopro-

  vody bombardérů a stíhací přepadové mise

  hluboko v Číně. V době, kdy byla tato jed-

  notka 15. září 1941 reorganizována, vytvořila

  velmi zkušený kádr stíhacích pilotů. Mnozí

  z nich byli přeřazeni k vytvoření dvou no-

  vých pozemních, plně stíhacích jednotek,

  konkrétně 3. Kōkūtai a Tainan Kōkūtai.

  Jednotka Tainan Kōkūtai byla zformována 1.

  října 1941 a její název byl odvozen od města

  Tainan na Tchaj-wanu, kde sídlila. Byla za-

  členěna do 23. letecké flotily. Prvními při-

  dělenými letouny bylo dvacet strojů Kan-

  sen Typ 96 (palubní stíhačka A5M), které

  dorazily z vietnamské Hanoje pod velením

  Hikōtaichō por. Hideki Shingōa. Krátce poté

  bylo jednotce přiděleno čtyřicet pět letounů

  HISTORY

  Tainan Kōkūtai byla jednou z nejúspěšnějších a nejznámějších

  pozemních stíhacích skupin japonského námořnictva. Tato jed-

  notka měla ve svých řadách jedny z nejlépe hodnocených ja-

  ponských pilotů druhé světové války. Jejich jména budou známa

  mnoha modelářům a zájemcům o historii války v Pacifiku. Pa-

  tří mezi ně Saburō Sakai, Jun'ichi Sasai, Toshio Ōta, Hiroyoshi

  Nishizawa a mnoho dalších.

  Označování letounů Tainan Kōkūtai Označování letounů Tainan Kōkūtai

  台南海軍航空隊台南海軍航空隊

  Foto: sbírka autora

  Překlad: Jan Bobek

  Text: Ed DeKiep

  INFO Eduard24

  Říjen 2022

• Page 25

  Označování letounů Tainan Kōkūtai Označování letounů Tainan Kōkūtai

  HISTORY

  Reisen Model 21. Ty byly rovnoměrně roz-

  děleny tak, aby vzniklo pět Chūtai se čtyř-

  mi Kanseny a devíti Reiseny v každé. Veleli

  jim jako Buntaichō poručíci Hideki Shingō,

  Masao Asai, Akira Wakao, Shirō Kawai

  a Kiku-ichi Inano.

  Kawai Chūtai byla odvelena na ostrov Pa-

  lau a vzala si s sebou šestnáct Kansenů

  Typ 96. Tyto letouny pocházely od letek

  Shingō, Asai, Wakao a Kawai Chūtai. Letou-

  ny a piloti z Kawai Chūtai vypluly z Taina-

  nu 1. prosince 1941 na palubě Kasuga Maru

  a zastavily se v Takao na Tchaj-wanu, aby

  vyzvedly další piloty ze 3. Kōkūtai. Nejsou

  známy žádné fotografie, které by ukazova-

  ly, jak byly letouny Kansen Typ 96 na Palau

  označeny, ale pravděpodobně si zachovaly

  původní označení Tainan Kōkūtai.

  Reiseny z Kawai Chūtai byly přerozděleny

  do ostatních Chūtai v rámci Tainan Kō-

  kūtai. Stroj V-172 poručíka Shirō Kawaie

  s označením Buntaichōa byl předán kolegům

  z Inano Chūtai a byl ztracen, když jednot-

  ka odlétala do Francouzské Indočíny, aby

  se připojila ke stíhací jednotce 22. Kōkū

  Sentai. Ale jeho označení nebylo změněno

  a během přeletu se ztratil kvůli špatnému

  počasí, došlo mu palivo a byl nucen přistát

  na poloostrově Luichow v Číně. Tento Rei-

  sen se stal slavným „Čínským Zerem“, pro-

  tože byl ukořistěn, přestavěn a použit k le-

  tovým zkouškám. Na fotografii č. 1 má tento

  stroj stále označení Tainan Kōkūtai, žlutý

  pruh na trupu (Kawai Chūtai) a dva černé

  pruhy na ocasních plochách (4. Shōtai),

  které indikují funkci Buntaichōa. Bílý kód s

  červeným lemováním Číňané přemalovali.

  V lednu 1942 začali Japonci útočit na Bis-

  marckovo souostroví a postupně se zmoc-

  nili jeho důležitých částí. Kawai Chūtai

  opustila Palau bez svých Kansenů Typ 96

  a 28. ledna dorazila do Rabaulu spolu se

  třemi Reiseny v přepravních bednách, kte-

  ré převezla Meiten Maru. K nim se 31. ledna

  připojilo patnáct Kansenů Typ 96 z Chitose

  Kōkūtai pod velením poručíka Harutoshi

  Okamota. Dne 10. února 1942 se tyto jed-

  notky spojily a vytvořily stíhací uskupení,

  které bylo součástí 4. Kōkūtai. I přesto ale

  pokračovala Kawai Chūtai v používání žluté

  barvy jako barvy trupového pásu pro iden-

  tifikaci Chūtai.

  Inano Chūtai, kterou tvořily čtyři letouny

  Kansen Typ 96, čtrnáct Reisenů a tři prů-

  zkumné letouny Typ 98 (C5M), byla přidě-

  lena ke stíhací jednotce 22. Kōkū Sentai.

  Chūtai odletěla 26. listopadu 1941 z Tainanu

  na Tchaj-wanu do Saigonu ve Francouzské

  Indočíně. Dva z těchto Reisenů byly během

  cesty ztraceny kvůli špatnému počasí, jak

  je popsáno výše. Letouny Inano Chūtai, kte-

  ré se připojily k 22. Kōkū Sentai, si zacho-

  valy všechna svá označení Tainan Kōkūtai,

  pouze změnily písmeno „V“ v ocasním kódu

  na „II“. Podobně Tokaji Chūtai z 3. Kōkūtai,

  která se skládala ze třinácti letounů Reisen

  a tří průzkumných letounů Type 98 (C5M),

  byla přidělena k 22. Kōkū Sentai, zachovala

  si všechna svá původní označení 3. Kōkūtai

  a změnila pouze „X“ v ocasním kódu na „II“.

  Na fotografii č. 2 (snímek pořízený z filmo-

  vého týdeníku NHK) je zachycena Shōtai

  z 22. Kōkū Sentai při doprovodu bombar-

  dérů, kterou tvoří Shōtaichō z Tokaji Chūtai

  s červeným pruhem na trupu spolu se dvě-

  ma wingmeny z Inano Chūtai s černými

  pásy na trupu.

  Po vyčlenění Kawai a Inano Chūtai byl ná-

  sledně počet strojů Tainan Kōkūtai zvýšen

  na padesát čtyři Reisenů, které byly rovno-

  měrně rozděleny do šesti Chūtai po devíti

  Reisenech. Přerozdělené Reiseny z Kawai

  Chūtai byly spolu s několika novými Reise-

  ny použity k zaplnění míst po vyřazených

  Kansenech Typ 96. Přibyli také tři noví Bun-

  taichō, poručíci Masuzō Setō, Yukio Maki

  a ještě jeden. Tainan Kōkūtai v této podo-

  bě bojovala počínaje 8. prosincem 1941 na

  Filipínách až po Bali v Nizozemské východ-

  ní Indii, kde její nasazení skončilo 1. dubna

  1942.

  Během tohoto období utrpěla Tainan Kō-

  kūtai ztráty, včetně dvou Buntaichō. Byli to

  poručík Akira Wakao, který byl 25. ledna

  1942 sestřelen nad Balikpapanem a poru-

  čík Masao Asai, který padl 19. února 1942

  nad Surabajou. Tyto ztráty byly částečně

  řešeny přesunem odpovědnosti a přeroz-

  dělením pilotů a letadel mezi jednotlivými

  Chūtai. Ve dvou obzvláště pozoruhodných

  příkladech převzal funkci Buntaichō mladý

  podporučík Jun'ichi Sasai. Hikōtaichō por.

  Hideki Shingō určil svého prověřeného ve-

  litele Shōtai, podd. 1. tř. Saburō Sakaie, aby

  pomohl zlepšit Sasaiovy bojové schopnos-

  ti a stal se jeho instruktorem. V této době

  měl Sakaiův Reisen označení V-103 (v bílé

  barvě s červeným lemem), měl červený

  pruh na trupu (Shingō Chūtai) a bílý pruh

  na ocasních plochách (1. Shōtai), označují-

  cí funkci Shōtaichō. Je možné, že pokud si

  Sakai mohl po přeřazení vzít s sebou svůj

  dosavadní letoun V-103, mohla být barva

  trupového pásu Chūtai změněna na mod-

  rou. Pokud se tak stalo, pak je to v souladu

  s jedním z klasických vyobrazení označení

  na Sakaiově letounu.

  Tainan Kōkūtai prošla 1. dubna 1942 další

  velkou reorganizací. Poručík Hideki Shin-

  gō a přibližně polovina pilotů celé jednot-

  ky opustili Bali a vrátili se do Japonska.

  Shingōa nahradil nový Hikōtaichō, poručík

  Tadashi Nakajima. Zbývající letecký perso-

  nál Tainan Kōkūtai byl převezen z Bali do

  Rabaulu v Nové Británii na palubě Komaki

  Maru, kam dorazil 16. dubna 1942. Letou-

  ny Tainan Kōkūtai byly ponechány na Bali

  a převzala je 3. Kōkūtai.

  Po 1. dubnu 1942 se zbytky Tainan Kō-

  kūtai spojily se stíhací jednotkou smíšené

  4. Kōkūtai v Rabaulu a vytvořily obnovenou

  jednotku, která byla začleněna do 25. Kōkū

  Sentai. K takto reorganizované Tainan Kō-

  kūtai se v rámci posil ze 4. Kōkūtai připojila

  i Kawai Chūtai, která byla původní součástí

  Tainan Kōkūtai v roce 1941. Tainan Kōkūtai

  v této době získala z 4. Kōkūtai také jed-

  noho ze svých nejznámějších pilotů a bu-

  doucí neúspěšnější námořní eso, podd. 1. tř.

  Hiroyoshi Nishizawu.

  Tainan Kōkūtai pokračovala v posilování

  a začlenila do svého stavu stíhací Chūtai

  z 1. Kōkūtai pod vedením poručíka Jōji

  Jamashity. Z Marshallových ostrovů se na

  INFO Eduard

  25

  Říjen 2022

• Page 26

  HISTORY

  konci května 1942 se svými muži přesunul

  k Tainan Kōkūtai v Rabaulu. Na konci květ-

  na 1942 se k Tainan Kōkūtai v Rabaulu vrá-

  tila také Inano Chūtai, poté, co skončila

  její detašovaná služba u stíhací jednotky

  22. Kōkū Sentai.

  Hlavním cílem Tainan Kōkūtai po přesunu

  do Rabaulu byla podpora plánované invaze

  do Port Moresby na Nové Guineji. Přibližně

  dvě třetiny sil jednotky operovaly z letiště

  v Lae na Nové Guineji. Avšak 7. srpna 1942

  přišla zpráva, že americké jednotky obsa-

  dily téměř dokončené letiště, které Japonci

  budovali na Guadalcanalu, což si vynutilo

  změnu strategického cíle.

  Právě při této první misi Tainan Kōkūtai

  nad Guadalcanal (7. srpna) svedl podd. 1.

  tř. Saburō Sakai epický souboj s Lt „Pugem“

  Southerlandem, než nakonec sestřelil jeho

  těžce poškozený F4F Wildcat. A také na

  této misi byl Sakai zraněn zadním střel-

  cem bombardéru SBD Dauntless a utrpěl

  zranění, po kterých přestal vidět na pravé

  oko. Snažil se i se zraněními pokračovat

  v letu, ale nakonec se vrátil do Rabaulu,

  kde zjistili, že jsou příliš vážná na to, aby

  se tam dala léčit. A tak byl evakuován do

  Japonska. Před odletem dostal od podpor.

  Jun'ichi Sasaie stříbrnou opaskovou sponu

  s vyobrazením tygra. Sasai se pak modlil

  za jeho uzdravení a bezpečný návrat do

  Rabaulu.

  Na fotografii č. 3 je zachycen Sakai se zra-

  něním hlavy po příletu na letiště Lakunai

  v Rabaulu. Po jeho pravici s papírem v rukou

  a se zděšeným výrazem ve tváři je podd.

  1. Tř. Toshio Ōta. Po jeho levici v bílé košili

  jde podpor. Jun'ichi Sasai. Reisen v poza-

  dí má označení V-138 a jedná se o letoun,

  který měl přidělen Hikōtaichō, korv. kpt. Ta-

  dashi Nakajima. Na fotografii č. 4 je vidět

  střelou poškozená kožená přilba a letecké

  brýle, které měl Sakai toho dne na sobě, oba

  artefakty jsou vyfotografovány spolu se Sa-

  saiovou stříbrnou tygří opaskovou sponou.

  Boje vedené na extrémní vzdálenost ve

  snaze získat kontrolu nad Guadalcanalem

  rychle zvyšovaly opotřebení jednotky. Dne

  1. listopadu 1942 byla Tainan Kōkūtai pře-

  jmenována na Kōkūtai 251. Těžký úbytek sil

  ukončil efektivitu jednotky jako bojové síly.

  V polovině listopadu se necelých 20 přeži-

  vších členů pozemního personálu a pilotů

  nalodilo na transportní loď a vrátilo se do

  Japonska, aby mohla být jednotka doplně-

  na.

  Původ označení letounů Tainan Kōkūtai

  Systém označení, který se vyvinul u 12. Kō-

  kūtai v Číně, byl základem systémů značení

  používaných u 3. Kōkūtai a Tainan Kōkūtai.

  V konečné podobě měla označení tento vý-

  znam:

  Buntaichō = 2 pruhy na trupu plus 2 pruhy

  na SOP

  Shōtaichō = 1 pruh na trupu a 2 pruhy na

  SOP

  Wingman = 1 pruh na trupu a 1 pruh na SOP

  Stejným systémem, jaký používala 12. Kō-

  kūtai, se řídila i 3. Kōkūtai. U Tainan Kōkūtai

  se tato označení zjednodušila, což je po-

  psáno v následujících částech textu.

  Kromě množství pruhů měla význam i jejich

  barva. Každý Buntaichō měl přidělenu bar-

  vu, kterou byly označeny všechny trupové

  pásy letadel v jeho Chūtai. Podobně měl

  určenou barvu každého Shōtaichō a ocasní

  pruhy každého letadla v rámci Shōtai.

  Vzor barev použitých pro označení Chūtai

  a Shōtai byl stejný pro 3. Kōkūtai i Tainan

  Kōkūtai. Domnívám se, že to může být pro-

  to, že obě jednotky následovaly vzor 12. Kō-

  kūtai. Nicméně jsem neprovedl dostatečný

  výzkum této jednotky, abych si tím byl jistý,

  a existují určité důkazy, které naznaču-

  jí, že 12. Kōkūtai používala pouze červené

  a modré trupové pásy.

  Pásy na trupu

  Trupový pás, který používala Tainan Kō-

  kūtai, byl jedním z nejvýraznějších ozna-

  čení jednotek všech japonských námořních

  stíhacích skupin. Trupový pás byl skloněn

  dopředu směrem k horní části trupu, takže

  při pohledu z boku vypadal jako šikmá linie.

  Ve skutečnosti dávám přednost označení

  „šerpový pruh“, protože to lépe vystihuje

  vzhled pásu.

  Často opakovanou chybou je na některých

  ilustracích a obtiscích tvar trupového pásu

  v horní části trupu. Horní část je zaoble-

  ná, nikoliv špičatá. Trupový pás také zcela

  neobepíná spodní část trupu, obvykle končí

  na linii panelu pod úrovní odtokové hrany

  křídla. Je možné, že některé pásy skutečně

  zcela obepínají trup, ale to může být také

  jen interpretace na základě stínu na spod-

  ku trupu.

  U Reisenů s patriotickým označením Hōko-

  ku na zadní části trupu může být pás natřen

  s přerušením, nebo bez něj, v závislosti na

  barvě trupového pásu. Pokud byla bar-

  va trupového pásu dostatečně kontrastní

  s černým nápisem Hōkoku, pak byl pás

  namalován až ke znakům nápisu. Červené

  a zřejmě i černé trupové pásy měly vždy

  přerušení.

  Také u letounů Reisen z období od vzniku

  jednotky do 1. dubna 1942, pravděpodob-

  ně na základě nízkého kontrastu s šedou

  tovární povrchovou úpravou, jsou na ně-

  kterých fotografiích letouny s modrými

  a bílými trupovými pásy lemovány tmavší

  barvou, pravděpodobně černým lemem na

  INFO Eduard26

  Říjen 2022

• Page 27

  HISTORY

  modrých pásech a červeným lemem na bí-

  lých pásech.

  Pásy na trupu byly ručně malovány štět-

  cem. Každý z nich se tedy lišil, stejně jako

  otisky lidských prstů. Úhel i šířka pásu

  byly prostě letadlo od letadla jiné. Šířka se

  někdy lišila i v rámci jednoho letadla. Na

  fotografiích vraků se zvětralými trupovými

  pásy není neobvyklé vidět tahy štětcem, ale

  v době, kdy byla letadla ještě v provozu,

  tomu tak pravděpodobně nebylo.

  Pruhy na ocasních plochách

  Vodorovné pruhy namalované přes kýlovku

  a směrovku letounů Tainan Kōkūtai ozna-

  čovaly postavení pilota v jednotce. Množ-

  ství pruhů určovalo, zda je pilot Buntaichō

  nebo Shōtaichō. Jednalo se o zjednodušení

  systému značení oproti 12. Kōkūtai, proto-

  že letouny wingmanů nenesly žádný ocasní

  pruh.

  Buntaichō = dva pruhy na ocasu, jeden

  umístěný pod výřezem pro vyvážení hmot-

  nosti kormidla a nad ocasním kódem a je-

  den umístěný pod ocasním kódem.

  Shōtaichō = jeden pruh na ocasu umístěný

  pod výřezem pro vyvážení hmotnosti kor-

  midla a nad ocasním kódem. Pruh pro le-

  toun, který měl přidělen Shōtaichō, se pou-

  žíval pro 3., 6. a 9. Reisen v každém Chūtai.

  V Shōtai s letounem, jež měl označení dvou

  pruhů jako Buntaichō, byly oba zbývající le-

  touny označeny jako stroje wingmanů.

  Je třeba poznamenat, že systém značení,

  používaný na počátku války stíhacími sku-

  pinami na letadlových lodích, zahrnoval

  jiné značení ocasních pruhů pro Hikōtai-

  chō, a to tři ocasní pruhy, dva umístěné

  nad ocasním kódem a jeden umístěný pod

  ocasním kódem. Toto označení nepouží-

  valy pozemní stíhací skupiny. Místo toho

  měl letoun důstojníka s funkcí Hikōtaichō

  stejné označení dvěma ocasními pruhy

  jako stroj, který měl Buntaichō. Stejně jako

  u Reisenů z období od vzniku jednotky do

  1. dubna 1942 jsou na některých fotografiích

  zachyceny letouny s modrobílými ocasními

  pruhy s lemováním v tmavší barvě, stejně

  jako trupové pásy.

  Ocasní pruhy byly rovněž malovány ručně

  štětcem, takže výše uvedené poznámky

  k trupovým pásům platí I zde.

  Použité odstíny barev

  Léta jsem se snažil najít něco, co by mi po-

  mohlo vysvětlit, jaké barvy Chūtai a Shōtai

  se používaly pro velké námořní stíhací

  skupiny a proč. Někteří lidé navrhovali, že

  s tím má něco společného heraldika, ale

  nezdálo se mi, že by to byla uspokojivá od-

  pověď. Nyní jsem však našel něco, co se

  zdá být jako vysvětlení mnohem pravděpo-

  dobnější. V podstatě šlo o to, že používané

  barvy byly hluboce zakořeněné v asijském

  náboženství/kultuře a politické situaci da-

  ného historického období.

  K tomuto závěru mě přivedl výzkum, kte-

  rý začal před několika lety, když jsem četl

  článek o stíhacím letounu Ki-43 mandžus-

  kého letectva. Nick Millman na svém blogu

  Aviation of Japan zveřejnil fotografie Ki-43

  s výsostným označením Mandžukua, které

  mu poslal jeden modelář. Nick přidal ně-

  kolik komentářů jako základní informace

  o mandžuském kruhu. Cituji jeho komen-

  táře: „Mandžuské kruhy byly apliková-

  ny pouze na horní a spodní plochu křídel

  a vycházely z mandžuské vlajky, jejíž barvy

  symbolizovaly pět konfuciánských ctnos-

  tí, pět živlů a směry středu, jihu, východu,

  západu a severu, stejně jako pět hlavních

  etnik země – žlutá představovala Mandžuy,

  červená Japonce, modrá Chany, bílá Mon-

  goly a černá Korejce.“ Viz zdroj č. 4.

  Těchto pět barev se shodovalo s pěti barva-

  mi, které jsem již znal z velkých námořních

  stíhacích skupin. Konečně se tedy objevilo

  něco, co tyto barvy identifikovalo jako bar-

  vy s náboženským/kulturním významem.

  Provedl jsem další výzkum, abych si to po-

  tvrdil, a shrnul tyto významy v tabulce č. 6.

  Nicméně konfucianismus pochází z Číny,

  takže jsem chtěl najít silnější spojení s Ja-

  ponskem a/nebo japonským vojenstvím.

  Nakonec jsem našel odkaz na to, co jsem

  hledal: „Bushidō, 武士道 = Kodex bojovníka.

  Kodex bojovníka byl ovlivněn konfucianis-

  mem, zenovým buddhismem a šintó. Kon-

  fucianismus zdůrazňoval synovskou zbož-

  nost a věrnost svému pánovi. Zen pomáhal

  válečníkovi ovládat tělo a mysl a překoná-

  vat strach ze smrti. Šintó přineslo uctívání

  císaře.“ Viz zdroj č. 5.

  Politická situace v tomto historickém obdo-

  bí poskytuje další oporu pro použití těchto

  barev. Jak někteří čtenáři, kteří znají dějiny

  císařského Japonska, vědí, Japonsko se

  již několik desetiletí před vypuknutím dru-

  hé světové války podílelo na podmaňování

  a ovládání sousedních zemí loutkovými

  vládami. V rámci toho vytvořilo Velkou vý-

  chodoasijskou sféru společné prosperity,

  která byla propagována jako nový mezi-

  národní řád, jenž by těmto zemím přinesl

  společnou prosperitu a mír bez západního

  kolonialismu a nadvlády bílého muže. Toto

  spojení zemí však bylo provedeno jako

  prostředek k zamaskování toho, že japon-

  ská kontrola nad těmito zeměmi ve skuteč-

  nosti sloužila k hospodářskému prospěchu

  císařského Japonska (zdroj č. 6).

  Vlajky loutkových vlád sféry prosperity

  Velké východní Asie používají barvy pěti

  etnik. Na fotografii číslo 7 je zobrazen pro-

  pagandistický plakát Mandžukua propagu-

  jící harmonii mezi Japonci, Číňany a Man-

  džuy. Nápis říká: „S pomocí Japonska, Číny

  a Mandžukua může být na světě mír“. Zob-

  razené vlajky jsou zprava doleva: čínská

  vlajka „Pět ras pod jedním svazem“, japon-

  ská vlajka a vlajka Mandžukua (zdroj č. 6)

  Barvy trupových pruhů

  Původní barvy Chūtai pro Tainan Kōkūtai při

  jeho vzniku jsou následující. Změny těchto

  barev v průběhu mnoha změn v Tainan Kō-

  kūtai jsou podrobněji popsány v části článku

  věnované ocasním kódům.

  INFO Eduard

  27

  Říjen 2022

• Page 28

  Červená = ocasní kódy s individuálními čísly

  menšími než 20

  Modrá = ocasní kódy v číselných řadách 20 a 30

  Bílá = ocasní kódy v číselných řadách 40 a 50

  Žlutá = ocasní kódy v číselných řadách 60 a 70

  Černá = ocasní kódy v číselných řadách 80 a 90

  TGraf č. 8 znázorňuje posloupnost barev

  trupových pásů používaných pro identifika-

  ci Chūtai v Tainan Kōkūtai.

  Barvy ocasních pruhů

  Barvy Shōtai stíhaček Tainan Kōkūtai jsou

  následující. Jedná se o stejné barvy, jaké

  se používají pro trupové pásky, ale v jiném

  pořadí. Po většinu doby existence Tainan

  Kōkūtai měla Chūtai pouze tři Shōtai, takže

  černé a žluté pruhy byly výjimkou.

  Bílá = 1. Shōtai

  Modrá = 2. Shōtai

  Červená = 3. Shōtai

  Černá = 4. Shōtai

  Žlutá = 5. Shōtai

  Dlouholetým omylem týkajícím se barvy

  ocasního pruhu u stroje, s nímž létal Bun-

  taichō, je, že tato barva byla vždy modrá.

  Tato představa má původ v používání modré

  barvy jako barvy Sentai Hombu (velitelství)

  u některých jednotek japonského armád-

  ního letectva. Toto armádní pojetí nemá

  v systému značení jednotek japonského

  námořního letectva místo. Ve skutečnosti

  odpovídá barva používaná pro ocasní pruhy

  stroje Buntaichō barvě Shōtai, ke které byl

  letoun přidělen.

  Kruhový graf č. 9 znázorňuje posloupnost

  barev ocasních pruhů používaných pro

  identifikaci Shōtai v Tainan Kōkūtai.

  Ocasní kódové označení

  Ocasní kód byl strukturován tak, aby po-

  skytoval informace o zařazení k jednotce

  a typu letadla. Příkladem je stíhačka

  s ocasním kódem V-128, který měl násle-

  dující význam:

  V = písmenný kód jednotky Tainan Kōkūtai

  1 = typ letadla (1= stíhací, 2 = střemhlavý

  bombardér, 3 = horizontální bombardér)

  28 = individuální číslo letadla

  Od vzniku jednotky do 1. dubna 1942 byly

  ocasní kódy Tainan Kōkūtai natřeny bílou

  barvou s červeným lemováním.

  Přehled kódů k 1. říjnu 1941 při vzniku jed-

  notky

  Ocasní kód (V-101 až V-113), červený pruh

  na trupu (Shingō Chūtai)

  Ocasní kód (V-121 až V-133), modrý pruh

  na trupu (Asai Chūtai)

  Ocasní kód (V-141 až V-153), bílý pruh

  na trupu (Wakao Chūtai)

  Ocasní kód (V-161 až V-173), žlutý pruh

  na trupu (Kawai Chūtai)

  Ocasní kód (V-181 až V-193), černý pruh

  na trupu (Inano Chūtai)

  Při rozšíření na jednotku s šesti Chūtai,

  8. prosince 1941

  Ocasní kód (V-101 až V-109), červený pruh

  na trupu (Shingō Chūtai)

  Ocasní kód (V-110 až V-118), červený pruh

  na trupu (Setō Chūtai, 2 pruhy na trupu

  stroje Buntaichō)

  Ocasní kód (V-121 až V-129), modrý pruh

  na trupu (? Chūtai)

  Ocasní kód (V-130 až V-138), modrý pruh

  na trupu (Asai Chūtai, 2 pruhy na trupu

  stroje Buntaichō)

  Ocasní kód (V-141 až V-149), bílý pruh

  na trupu (? Chūtai)

  Ocasní kód (V-150 až V-158), bílý pruh

  na trupu (Wakao Chūtai, 2 pruhy na trupu

  stroje Buntaichō)

  poznámka: jedna z výše uvedených Chūtai,

  jež nejsou identifikovány, byla Maki Chūtai

  Po reorganizaci a sloučení s částí 4. Kō-

  kūtai v Rabaulu v Nové Británii byly znaky

  na ocasech strojů Tainan Kōkūtai provedeny

  černou barvou. Tento odstín byl převzat ze 4.

  Kōkūtai. Ze 4. Kōkūtai bylo rovněž přenese-

  no používání čísel 20 a 40. Protože číslování

  začínalo u Sasai Chūtai číslem 20, byl V-128

  označen červeným ocasním pruhem (3.

  Shōtai), nikoli V-129 jak by tomu bylo dříve.

  Označení po sloučení se stíhací jednotkou 4.

  Kōkūtai v Rabaulu po 1. dubnu 1942

  Ocasní kód (V-101 až V-109), červený pruh na

  trupu (? Chūtai)

  Ocasní kód (V-110 až V-118), červený pruh na

  trupu (Yamashita Chūtai, 2 pruhy na trupu

  stroje Buntaichō)

  Ocasní kód (V-120 až V-128), modrý pruh

  na trupu (Sasai Chūtai)

  Ocasní kód (V-129 až V-138), modrý pruh na

  trupu (Nakajima Chūtai, 2 pruhy na trupu

  stroje Buntaichō)

  Ocasní kód (V-140 až V-148), žlutý pruh na

  trupu (? Chūtai)

  Ocasní kód (V-149 až V-157), žlutý pruh na

  trupu (Kawai Chūtai, 2 pruhy na trupu stro-

  je Buntaichō)

  Ocasní kód (V-161 až V-169), černý pruh na

  trupu (? Chūtai)

  Ocasní kód (V-170 až V-179), černý pruh na

  trupu (Inano Chūtai, 2 pruhy na trupu stroje

  Buntaichō)

  Letouny Kawai Chūtai používaly po ce-

  lou dobu své existence žlutý trupový pás.

  V době, kdy byly součástí 4. Kōkūtai, použí-

  valy ocasní kódové řady F-140 až F-153, na-

  třené černou barvou. To vysvětluje, proč se

  po tomto datu znovu neobjevil bílý trupový

  pás. Písmeno F bylo jednoduše přemalo-

  váno a nahrazeno písmenem V a poručík

  Kawai si ponechal žlutou barvu své Chūtai.

  A když se Inano Chūtai znovu připojila

  k Tainan Kōkūtai, používala čísla letadel

  v číselných řadách 60 a 70 a navázala tam,

  kde Kawai Chūtai skončila.

  Číslování po 29. červenci 1942 a obdržení 20

  Reisenů Model 32

  Ocasní kód (V-160 až V-169), červený pruh

  na trupu (bez letounů)

  Ocasní kód (V-170 až V-179), modrý pruh

  na trupu (9 letounů od čísla V-171)

  Ocasní kód (V-180 až V-189), žlutý pruh

  na trupu (10 letounů)

  Ocasní kód (V-190 až V-199), černý pruh

  na trupu (1 letoun, V-190)

  Barevné fotografie Reisenů z období Ra-

  baulu ukazují červeně, modře, žlutě a čer-

  ně zbarvené trupové pásy. Na fotografiích

  jsou zobrazeny tyto letouny:

  Fotografie č. 10: Model 21 postavený

  u Mitsuishi, V-117, výrobní číslo 2641, Hōko-

  ku-529 (順英號 = dárce pan Shibuya Yoshi-

  hide), pilot por. Yoji Yamashita (Buntaichō),

  zahynul 27. srpna 1942 při havárii u Rabi na

  Nové Guinei (severovýchodní část zátoky

  Milne) poté, co byl zasažen pozemní palbou

  při postřelování Gurney Field. Stroj měl dva

  červené pruhy na trupu.

  Fotografie č. 11: Model 32 postavený u Mit-

  subishi, V-177, výrobní číslo 3017, pilotem

  byl pravděpodobně podd. 2. tř. Ichirōbei

  Yamazaki, který byl vážně zraněn 23. srp-

  na 1942 (?) při přistání po náletu na zátoku

  Milne. Možná utrpěl zranění již během ná-

  letu. Vrak nalezen v Buně, stroj měl jeden

  modrý pruh na trupu.

  Fotografie č. 12: Model 32 postavený u Mit-

  subishi, V-187, výrobní číslo 3028, Hōko-

  ku-870 (洪源號 = dar kraje Hongwon v Se-

  verní Koreji), pilot neznámý, vrak nalezen

  v Buně, stroj měl jeden žlutý pruh na trupu.

  Fotografie č. 13: Model 21 postavený u Mit-

  subishi, V-171, výrobní číslo 5779, Hōko-

  ku-550 (聯合紙器號 = dar od obalové firmy

  Rengō), pilot neznámý, vrak nalezen v Lae,

  stroj měl jeden černý pruh na trupu.

  HISTORY

  INFO Eduard28

  Říjen 2022

• Page 29

  Při zkoumání fotografií ocasních kódů

  Tainan Kōkūtai je patrné, že písmena

  a číslice měly rozšířené okraje. To je detail,

  který na ilustracích a obtiskových aršících

  často chybí.

  Provedení kódů na ocasech strojů Tainan

  Kōkūtai a původních letounů 4. Kōkūtai je

  odlišné. U 4. Kōkūtai se používal úzký styl

  písma, zatímco u Tainan Kōkūtai širší. Pří-

  klad úzkého písma je vidět na fotografii

  č. 16 s Reisenem V-153. Porovnejte jej

  s tučným písmem, které je vidět na fotogra-

  fii č. 14, která zobrazuje stroj V-110. Tento

  rozdíl je užitečným vodítkem při určování,

  které letouny pocházely od 4. Kōkūtai.

  Používané letouny

  Osudného 8. prosince 1941 měla Tainan

  Kōkūtai ve výzbroji nové letouny Reisen

  Model 21, které vyrobila firma Mitsubishi od

  října a listopadu 1941. Jednotka dostávala

  pravidelně další Reiseny Model 21, které

  měly nahradit ztráty. Fotografie ukazují,

  že některé z nich byly vyrobeny v Nakaji-

  mě, včetně stíhaček s patriotickými nápisy

  Hōkoku, které byly opustily výrobní linku

  v lednu 1942 (viz foto č. 15). Po reorganizaci

  1. dubna 1942 Tainan Kōkūtai zanechala své

  letouny na letišti Denpasar na Bali a pře-

  vzala je 3. Kōkūtai. Neznalost této skuteč-

  nosti způsobila zmatek u badatelů, kteří si

  mysleli, že tyto původní letouny pokračova-

  ly s Tainan Kōkūtai do Rabaulu.

  Po 1. dubnu 1942 byla Tainan Kōkūtai vyba-

  vena zbývajícími Kanseny Typ 96 a Reiseny

  Model 21 ze 4. Kōkūtai v Rabaulu. Díky práci

  ATIU (Air Technical Intelligence Unit), která

  zkoumala místa havárií a opuštěné exem-

  pláře na dobytých letištích, víme o Reise-

  nech z tohoto období nejvíce. Tyto Reise-

  ny, původně ze 4. Kōkūtai, byly nové stroje

  z Nakajimy a Mitsubishi a některé starší

  exempláře z produkce Mitsubishi. Nejmé-

  ně dva (V-136 a V-153) byly starší než vý-

  robní číslo 2326, dokončené kolem 11. září

  1941, protože měly vnější hmotové vyvážení

  křidélek. Síla jednotky Tainan Kōkūtai byla

  HISTORY

  INFO Eduard

  29

  Říjen 2022

• Page 30

  HISTORY

  rychle zvýšena nejprve letouny od 4. Kō-

  kūtai a odesláním zastaralých Kansenů

  Typ 96. Přidáním dalších Reisenů Model 21

  došlo ke zvýšení počtu Chūtai. Náhradní

  Reiseny, které se mi podařilo zdokumento-

  vat, byly nové, vyrobené firmou Mitsubishi,

  mnohé s nápisy Hōkoku. Všechny Reiseny

  Model 21, které používala Tainan Kōkūtai,

  měly kratší typ vrtulového kuželu.

  Tainan Kōkūtai byla první jednotkou, která

  obdržela Reiseny Model 32. Výrobní čísla

  pokrývala rozsah od 3012 (první vyrobený

  exemplář se všemi prvky sériového Modelu

  32) do 3032. Tato výrobní čísla šla za sebou,

  s výjimkou čísla 3030, které chybělo, prav-

  děpodobně kvůli závadě, jejíž oprava vyža-

  dovala čas. Výrobní číslo 3030 se později

  stalo známým strojem Q-102 z 2. Kōkūtai.

  Těchto 20 Reisenů představovalo jediné

  stroje Model 32 přidělené k Tainan Kōkūtai,

  ale struktura částí jednotky, kterým byly

  přiděleny, naznačuje, že původní plán po-

  čítal s celkem 40 letouny Model 32. Tento

  Reisen se stal ve službě u Tainan Kōkūtai

  katastrofou kvůli svému zkrácenému dole-

  tu. Pouhých devět dní po obdržení Modelu

  32 se americké jednotky vylodily na Gua-

  dalcanalu a dobyly tamní téměř dokončené

  letiště. Vzdálenost z Rabaulu na Guadal-

  canal byla příliš velká na to, aby Model 32

  mohl létat mise tam a zpět. Místo toho byly

  stroje Model 32 poslány na letiště Buna na

  Nové Guineji. Buna však byla příliš blízko

  spojeneckých letišť v okolí Port Moresby

  a během několika týdnů tam bylo mnoho

  letadel zničeno na zemi. Mezi těmito le-

  touny bylo nejméně osm Reisenů Model 32

  a dva transportní letouny G6M1-L z Tainan

  Kōkūtai. Jedním z nich byl stroj V-190, který

  je zachycen na fotografii č. 17. Kvůli tomuto

  špatnému debutu nebyl do Tainan Kōkūtai

  dodán žádný další Model 32.

  Závěr

  Doufejme, že tento článek pomůže objas-

  nit případné nejasnosti týkající se označení

  Tainan Kōkūtai. Označení a barvy nebyly

  nějakou nevysvětlitelnou náhodnou smě-

  sicí, kterou by nebylo možné pochopit. Pro

  aplikaci trupových pásů, ocasních pruhů

  a ocasních kódů existovala plně propra-

  covaná struktura jednotek a systém ozna-

  čování, který byl dodržován pro každou

  Chūtai a Shōtai.

  Doufám také, že tento článek čtenáře vyba-

  ví dostatečnými znalostmi, aby rozpoznal,

  kdy ilustrace nebo obtiskový aršík ne-

  správně znázorňuje označení letounu Tai-

  nan Kōkūtai. Pokud je pro čtenáře přesnost

  něčím, na čem mu záleží, může při stavbě

  svého modelu provést potřebné opravy.

  Nepovažuji tento výzkum za ukončený. Po

  vydání knihy Eagles of the Southern Sky

  jsem pokračoval ve výzkumu označování

  letounů Tainan Kōkūtai. Také Luca Ruffato

  pracoval na další knize o prvních dnech

  války, kdy Japonci zaútočili na Novou Bri-

  tánii a okolní oblasti. Měl potíže s označo-

  váním stíhaček 4. Kōkūtai, a tak jsem mu

  slíbil, že mu pomůžu s jejich výzkumem.

  Bohužel krátce poté zemřel, ale já jsem

  ve výzkumu označování 4. Kōkūtai přesto

  pokračoval. Když Tainan Kōkūtai dorazi-

  la do Rabaulu, převzala Reiseny a velkou

  část personálu 4. Kōkūtai. Takže deset let

  po vydání knihy Eagles of the Southern

  Sky jsem získal mnoho nového materiálu

  a také jsem zjistil, že některé z dříve publi-

  kovaných informací byly nesprávné.

  Téma japonských letadel mě velmi baví, ze-

  jména těch námořních s darovacími nápisy

  Hōkoku sloužících u jednotek v jižním Paci-

  fiku. A rád se o to, co jsem se při svém vý-

  zkumu dozvěděl, dělím s ostatními v naději,

  že se jejich zájem o toto téma také zvýší.

  Mým snem je, aby jednoho dne byla japon-

  ská letadla na modelářských výstavách

  prezentována stejně dobře, jako letadla

  z jiných zemí.

  Závěr

  (1) Autor je spolupracujícím redaktorem v rámci vý-

  zkumů označování letounů Tainan Kōkūtai pro pu-

  blikaci Eagles of the Southern Sky: The Tainan Air

  Group in WWII Volume One: New Guinea, jejímiž au-

  tory jsou Michael Claringbould a Luca Ruffato. Byla

  vydána 17. října 2012

  (2) Připravovaná publikace First Eagles, 4th Kōkūtai

  Fighter Wing, New Guinea 1942, jejímiž autory budou

  Michael Claringbould a Ed DeKiep

  (3) Publikace Japanese Navy Zero Fighters (land

  based): New Guinea and the Solomons 1942-1944

  (Pacific Profiles Volume Five), jejímž autorem je

  Michael Claringbould a spoluautory jsou Ed DeKiep

  a Ryan Toews. Byla vydána 29 října 2021

  (4)http://www.aviationofjapan.com

  (5) http://www.onmarkproductions.com

  (6) https://en.wikipedia.org/wiki/

  INFO Eduard30

  Říjen 2022

• Page 31

  Klub plastikových modelářů Žamberk

  zve všechny příznivce plastikového modelářství

  na 37. ročník soutěže

   bodovací soutěž

   soutěž líbí-nelíbí

   ukázky modelářských technik

   tradiční akce „Slep si svůj model“

   prezentace uniforem a zbraní

   prohlídka

  prostor muzea

   projížďka

  historickým

  vláčkem

   občerstvení

  zajištěno

  15. října 2022 od 9:00

  Muzeum starých strojů

  a technologií Žamberk

  Žamberecký

  divočák

• Page 32

  Gunnova motivace bojovat byla enorm-

  ní. Chtěl se co nejdříve opět setkat s

  celou rodinou, drženou od 2. ledna 1942

  v japonském zajateckém táboře a svými

  schopnostmi a neortodoxním přístupem

  k řešení problémů všeho druhu přispěl

  k vítězství opravdu významnou měrou.

  Že se bude jednat o náročnou misi bylo

  jemu i ostatním příslušníkům americké-

  ho letectva jasné již krátce po příletu do

  Brisbane 27. prosince 1941. Čerstvé síly

  nikde a Japonci pokračovali v úspěš-

  ném tažení Pacifikem. Asi nejvýznam-

  nější letecké posily představovala dva-

  cítka P-40, které dopravila nákladní loď

  v bednách, zatímco další „várka“ plula

  z USA směr Austrálie. Aniž by se „Pappy“

  někoho ptal, zorganizoval z Američanů

  a Australanů pracovní četu, se kterou

  začal „pé čtyřicítky“ vybalovat a monto-

  vat. Členy této skupiny bylo také 25 pilotů

  od 17th FG, kteří se dostali včas z Filipín.

  Jak se ukázalo, v bednách nebylo všech-

  no. Některé díly chyběly, ale Pappy do-

  kázal zajistit náhradní výrobu v místních

  zámečnických dílnách a v polovině ledna

  byly všechny P-40 smontovány, zalétány

  a vyzbrojeny. Generál Brereton neváhal

  s příslušným rozkazem, a tak se 16. led-

  na vznesly z letiště v Brisbane dvě sku-

  piny celkem sedmnácti P-40 na dlouhou

  cestu přes půlku Austrálie do Darwinu

  na severním pobřeží. Mezi piloty nemo-

  hl samozřejmě chybět Pappy, ten ovšem

  sedlal svůj zkonfiskovaný Beechcraft.

  Mělo to dobrý důvod. Tak jako ostatní

  piloti se i on domníval, že konečným cí-

  lem jsou Filipíny a protože byla většina

  pilotů co do navigačních schopností na

  takovéto vzdálenosti nezkušená, Pappy

  měl být jejich letovodem. Strastiplnou

  HISTORIE

  TÁTA OD „STRAFERŮ“ II

  KULOMETY PRO MITCHELLY

  Cedule 3rd Attack Group u vjezdu na základnu v Charters Towers.

  foto: worldwarphotos

  Pappyho Gunna jsme v prvním dílu opustili v okamžiku, kdy se

  rozloučil s rodinou v Manile na Filipínách a odletěl společně

  s „Buzzem“ Slingsbym za řízením druhého Beechcraftu do

  Austrálie, kam převáželi příslušníky amerického letectva.

  Navzdory víře v rychlé posílení obrany souostroví a tedy i návratu

  k rodině v průběhu dvou až tří týdnů Japonci Manilu devět dnů

  po „Pappyho“ odletu obsadili a jeho manželka a čtyři děti padly

  do zajetí. Gunn byl již tou dobou opět příslušníkem ozbrojených

  složek, tentokrát ovšem nebyl námořním pilotem, jako v období

  mezi světovými válkami, ale pilotem armádním.

  Text: Richard Plos

  INFO Eduard32

  Říjen 2022

• Page 33

  HISTORIE

  cestu s několika mezipřistáními tři P-40

  nezvládly, sám Pappy nalétal při létá-

  ní tam a zpět během několika dní okolo

  15 000 kilometrů. Při návratu ze Soera-

  bayi na Jávě se snažil vyhnout Japonci

  obsazenému Davau, ale za soumraku

  narazil na japonský hlídkový hydroplán,

  který jeho bezbranný Bechcraft sestře-

  lil. Přenocoval v džungli a na druhý den

  se dostal na letiště v Zamboanze. Měl

  štěstí, protože tam krátce poté přistál

  jiný Beechcraft, jehož pilot měl za úkol

  odmontovat z jedné zničené B-17 ostru-

  hové kolo a listy vrtule. Díly, které byly

  zapotřebí pro zprovoznění aspoň jedné

  B-17 na Del Monte. A tak přibral Pappyho

  na palubu a ten se odvděčil tím, že přilo-

  žil ruku k dílu při opravě B-17, která pak

  s dvaadvaceti piloty a mechaniky zamí-

  řila do Darwinu – samozřejmě s Pappym

  na místě prvního pilota…

  Jako poštovní holub

  Podle všech informací neměl Gunn pro-

  blém létat s čímkoli, co bylo letuschop-

  né. Ještě legendárnější však byly jeho

  navigační schopnosti. Byl prý něco jako

  lidský „poštovní holub“. Bylo jedno kam

  a jak daleko se letělo, Pappy v roli ve-

  doucího dovedl formaci vždy spolehlivě

  k cíli, aniž by si dělal jakoukoli navigační

  přípravu. Ani nemohl, když nepoužíval

  mapy! „Pamatuji si na jeden let s ním,“

  vzpomínal po letech tehdejší major Tom

  Gerrity, „Byl to let z Brisbane do Town-

  swille (tedy ca 750 km, pozn. překl.).

  Letěli jsme v malé výšce. Pappy málo-

  kdy létal nad 500 ft (150 m). Když jsme

  přelétali nad oblastí, kterou jsem vůbec

  nepoznával, zeptal jsem se Pappyho, kde

  jsme a jak ví, že máme správný kurs na

  Townswille. V té chvíli se Pappy natáhl

  pro svou navigační brašnu a když jsem

  se do ní podíval, nebyly v ní žádné mapy.

  Zato v ní byla velká láhev s etiketou

  Panther Juice. Pappy ji vytáhl, předstí-

  ral, že z ní pije, pak zvedl nos ve smě-

  ru letu, dlouze nasál vzduch a pak řekl,

  „Přímo před námi je místo, kam letíme.

  Moc se mi to samozřejmě nepozdáva-

  lo a zeptal jsem se ho, jak na to přišel.

  A Pappy jen řekl, ‚No, před pár dny jsem

  tudy letěl a támhle někde před námi le-

  žela mrtvá kráva. Tak prostě letím po či-

  chu.‘ Navzdory takové zvláštní technice

  Pappy vždy doletěl bezchybně do cíle.

  Nikdy jsem ho neviděl dívat se do mapy

  a nikdy jsem nezaznamenal, že by udělal

  nějakou navigační chybu.“

  Pappyho činnost v období zhruba jedno-

  ho měsíce po návratu z Jávy není spo-

  lehlivě zdokumentována, ale říká se,

  a bylo by mu to podobné, že létal

  s Australany na Boomerangu při obra-

  ně Rabaulu. Boomerang se nemohl

  se Zerem měřit a většina jich byla se-

  střelena, včetně Pappyho. Ten však prý

  těsně předtím dokázal jedno Zero se-

  střelit. Zachránil se na padáku a spadl

  do džungle zhruba deset mil od Rabau-

  lu. Dva týdny se prodíral divočinou, než

  se dostal do městečka Basmata, odkud

  jej spolu s dalšími australskými pilo-

  ty evakuoval hydroplán do Austrálie.

  Během cesty džunglí se živil jen bo-

  bulemi a červy, zhubnul o 25 liber

  (11,4 kg), ale přežil. Později své zkuše-

  nosti z tohoto „survivalu“ předával dal-

  ším pilotům. A také testoval v jídelně

  žaludky nováčků, když hlasitě vyprávěl,

  jak a které červy a brouky jíst… Jak pa-

  mětníci vzpomínali, některým tyto infor-

  mace nakonec opravdu zachránily život.

  Krádež zaměřovačů

  Na začátku dubna přilétlo do Austrá-

  lie několik prvních B-25 pro 3rd Attack

  Group. Byl to první dvoumotorový

  bombardér, který byl schopen doletět

  z Darwinu až do Del Monte na Jávě, kte-

  ré bylo ještě stále v rukách Američanů.

  Bylo rozhodnuto vytvořit skupinu deseti

  B-25 a tří B-17 pod velením brigádního

  generála Ralpha Royceho a Pappy zvě-

  třil šanci, jak se zase dostat na Filipíny

  a zjistit něco o své rodině. Nabídl se

  proto jako pilot a technický důstojník

  skupiny. Velitel 3rd AG, plukovník „Big

  Jim“ Davies, kapitána Gunna rád při-

  jal. Chlapík jeho schopností se mu ho-

  dil… Byl tu ale jeden problém. Ty B-25

  neměly pumové zaměřovače. Pappy si

  vzpomněl, že nedávno zahlédl nějaké

  B-25 když letěl přes Canberru. Bylo to

  dvanáct letounů, které obdržela Nizo-

  zemská squadrona a Pappy se rozhodl,

  že je prozkoumá blíže... Sehnal si DC-2

  a vyrazil do Canberry. Nikdo neví, k čemu

  tam došlo, ale následující den se vrátil

  s dvanácti zaměřovači Sperry. Někdy

  v květnu toho roku se pak generál

  Kenney, velitel páté letecké armády, do-

  zvěděl o stížnostech Nizozemců na ab-

  senci zaměřovačů ve svých B-25. Tou

  dobou už jich bylo ve skladech v Austrá-

  lii dost, a tak se celá záležitost urovnala.

  Nálet skupiny deseti B-25 a tří B-17 se

  uskutečnil 12. dubna, cílem byly lodě

  v přístavu Davao. Poté skupina přistála

  v Del Monte, naložila další bomby, do-

  tankovala a podnikla další nálet, tento-

  krát na Cebu. V Del Monte pak naložila

  tolik pilotů a mechaniků, kolik uvezla,

  a odletěla s nimi do Darwinu.

  Kritikou k povýšení

  Zcela nečekaně byl Pappy 18. července

  1942 povýšen na majora. Všeobecně se

  mělo zato, že jej vzhledem k jeho eska-

  pádám a prostořekosti čeká spíš soud

  než povýšení, ale stalo se. Pappy si totiž

  rozhodně nenechával pro sebe názory

  na ty „blbce od Washingtonu až po Aus-

  trálii“, kteří posílají A-20 bez zaměřo-

  vačů a závěsníků. Jeho slova samozřej-

  mě zaslechli i štábní inspektoři, kteří o

  jeho prostořekosti informovali příslušná

  „Když jsme přelétali nad oblastí, kterou jsem vůbec nepoznával, ze-

  ptal jsem se Pappyho, kde jsme a jak ví, že máme správný kurs na

  Townswille. V té chvíli se Pappy natáhl pro svou navigační brašnu

  a když jsem se do ní podíval, nebyly v ní žádné mapy. Zato v ní byla

  velká láhev s etiketou Panther Juice.“ (Maj. Tom Gerrity)

  Douglas A-20G. Finální provedení tohoto letounu v útočné verzi. foto: worldwarphotos

  INFO Eduard

  33

  Říjen 2022

• Page 34

  místa… Dalším jeho hříchem byly neo-

  právněné zásahy, kterými dělal z těch-

  to A-20 útočné stroje montáží kulome-

  tů (ty také nezískával zcela v souladu

  s vojenskými procedurami) do přídě.

  Tuto svou úpravu osobně otestoval, když

  vyrazil zcela sám k útočné misi. Cílem

  bylo japonské letiště na severním po-

  břeží Nové Guiney. Odvedl tam dobrou

  práci, když odlétal, několik japonských

  letounů bylo zahaleno kouřem a podle

  výbuchů bylo více než pravděpodobné,

  že trefil také muniční sklad. Po tom-

  to úspěchu se s mechaniky za tichého

  souhlasu „Big Jima“ vrhl na další A-20

  náležící k 90th BS. Kromě přestavby

  na kulometnou verzi pro ně také kon-

  struoval pumové závěsníky, protože

  ty originální byly stále někde na cestě

  a Pappymu se stejně nelíbily. Zkonstruo-

  val nové, podle svého názoru lepší. A jak

  budoucnost ukázala, měl pravdu. Nikoho

  se na nic neptal a prostě jednal. A celá

  3rd AG stála za ním, protože už všichni

  věděli, že co Pappy navrhne nebo spraví,

  to funguje.

  Dva muži a bombardér

  K osudovému setkání Pappyho s gene-

  rálem Kenneyem došlo 5. srpna 1942

  v Charters Towers, kde sídlila 3rd Attack

  Group u které Pappy navzdory tomu, že

  k ní nikdy nebyl oficiálně převelen, od

  zmíněného náletu sloužil. Generál byl

  na své první inspekční cestě po převzetí

  velení 5th Air Force. Skupina v té době

  nebyla v nejlepším stavu, protože 8th BS

  neměla žádná letadla, 13th BS měla jen

  několik střemhlavých Douglasů A-24,

  89th BS měla sice dvanáct B-25, ale jen

  asi pět jich bylo letuschopných a koneč-

  ně 90th BS fungovala se šestnácti A-20.

  Pappy nebyl mezi důstojníky, se kterými

  se generál setkal v jídelně ten večer, ale

  jeho jméno přišlo záhy na přetřes a tak

  se velitel páté letecké armády dozvěděl

  o chlapíkovi, který ví o letadlech úplně

  všechno, včetně toho, jak je vylepšit,

  a úplně nejvíc ze všeho na ně umí mon-

  tovat kulomety. Zároveň je skvělý pilot

  a vypravěč historek, které je třeba brát

  s rezervou… To generála zaujalo a tak

  se na druhý den vydal do hangáru, kde

  Pappy s několika mechaniky a svou

  věrnou „pravou rukou“, Sgt. Evansem,

  „vyšíval“ na jedné A-20. Generálovi se

  naskytl pohled na skupinu do půl pasu

  svlečených chlapů, které komandoval

  vysoký hubený modrooký muž v tílku

  a s čapkou mechanika, na které měl

  připíchnuté hodnostní označení majo-

  ra. „Generále, tohle je major Gunn, kte-

  rý je naším technickým důstojníkem

  a neustále vymýšlí nové způsoby, jak to

  japončíkům nandat,“ představil jej „Big

  Jim“ generálovi McKenneyovi, který

  chtěl hned vědět všechno o tom, co tam

  Pappy se svými kumpány provádí. „Otřel

  si pot z rukou, posunul si čepici dozadu,

  upřel na mě pohled těch svých modrých

  očí a usmál se. Pak začal mluvit. Bylo

  evidentní, že mě uznal dostatečně inte-

  ligentním na to, abych pochopil, co říká.

  Tak nějak instinktivně jsem cítil, že se

  mi dostalo komplimentu, který neměl

  nic do činění s mými generálskými vý-

  ložkami,“ vzpomíná ve své knize generál

  McKenney, kterého ohromilo, jak promy-

  šlené má Pappy své úpravy a také takti-

  ku, podle které bylo účinnější ničit japon-

  ská letadla spíš na zemi než ve vzduchu.

  Veliteli 5th Air Force bylo jasné, že má

  před sebou muže, jakého potřebuje. Sám

  měl několik nápadů a potřeboval něko-

  ho jako byl Pappy, kdo by je realizoval.

  „Pappy se mi už na první pohled líbil a

  něco mi říkalo, že já jemu taky a že udělá

  všechno proto, aby mi pomohl.“

  HISTORIE

  Pappy v kokpitu B-25C „Not in Stock“ (41-12483). Nápis pod kabinou uvádí funkce Sgt. Evanse: Co-pilot, občas

  bombometčík a střelec, šéfmechanik… Tento letoun nebyl určen k bojovým akcím. Pappy s ním dopravoval

  zásoby na Novou Guineu. Symboly bombardovacích misí zůstaly z dřívější operační činnosti, kdy se letoun

  jmenoval nejprve Mr. X a poté Longue Lizard. Tento stroj se účastnil i náletu 11. dubna 1942.

  Pappy (vpravo) s pozdějším brigádním generálem F. H. Smithem (uprostřed) a neidentifikovaným příslušní

  -

  kem 3rd AG (vlevo).

  foto: archiv autora

  foto: archiv autora

  INFO Eduard34

  Říjen 2022

• Page 35

  Když se pak McKenney s Daviesem vra-

  celi zpět na velitelství, generál sdělil

  veliteli 3rd AG svůj plán. Pappy zůstane

  ještě dva týdny u skupiny, aby dokončil

  svou práci, a pak se bude hlásit na štábu

  armády, kde bude jmenován důstojníkem

  pro speciální projekty. A vezme si s se-

  bou i svou pravou ruku, seržanta Evan-

  se. Plukovník Davies protestoval, ale

  bylo mu to málo platné. A když se gene-

  rál vrátil 21. srpna na velitelství armády,

  Pappy už na něj čekal v jeho kanceláři.

  A dostal hned svůj první úkol.

  V té době trpělo americké armádní le-

  tectvo v oblasti nedostatkem stíhacích

  letounů. Na základně Eagle Farm bylo

  shromážděno asi 170 neletuschopných

  stíhaček, převážně P-40, s různými zá-

  vadami a poškozeními. Pappyho úko-

  lem bylo co nejvíc jich v co nejkratším

  čase zprovoznit. Měl dostat k dispozici

  jakékoli provozovny v Austrálii schop-

  né vyrobit mu potřebné náhradní díly

  a také dostatek mechaniků. Pappy se

  svým „stínem“ Evansem opustil kancelář

  s úsměvem na rtech a v poměrně krát-

  kém čase hlásil, že stovka stíhaček je

  schopna bojového nasazení…

  Jak na lodě

  Boj proti hladinovým plavidlům uká-

  zal, jak obtížné je bombardování těchto

  štíhlých a pohyblivých cílů konvenčním

  způsobem. Odhoz bomb z velkých výšek

  byl neúčinný, menší výšky pak byly pro

  bombardéry příliš nebezpečné, protože

  Japonci neustále posilovali protileta-

  dlovou obranu svých lodí. Novou tak-

  tikou byl takzvaný skip-bombing, tedy

  odhoz bomb ve velmi malé výšce nad

  hladinou a využití odrazu bomb od hla-

  diny pro zasažení trupu lodi. Původně

  se pro tyto úkoly počítalo s B-17, ale ty

  neměly dostatek dopředné palebné síly

  pro umlčení protiletadlové palby nepří-

  tele. Generál Kenney se proto rozhodl

  vyzkoušet v této roli B-25 a úkolem sa-

  mozřejmě pověřil Pappyho. Cílem bylo

  dostat do přídě na místo bombometčíka

  co nejvíc kulometů ráže 12,7 mm se zá-

  sobou minimálně 500 nábojů na hlaveň.

  Generál také požadoval po vzoru Gunno-

  vých A-20 instalaci dalších kulometů na

  boky nebo i spodek trupu. Pappy měl tou

  dobou pro sebe jeden hangár v Brisbane.

  Byla to de facto jeho prototypová dílna.

  Zde už vznikla instalace čtveřice kulo-

  metů do prosklené přídě B-25, v plánu

  bylo přidat po dvou kulometech na ka-

  ždou stranu trupu a ještě tři další na

  spodek. Problémy s vedením nábojových

  pásů ale nakonec umístění spodních

  zbraní zhatily a vypadalo to, že maxi-

  mem bude osm vpřed střílejících kulo-

  metů, což se ovšem ani Kenneyovi ani

  Gunnovi nezdálo být dost. Ale zatím měli

  k řešení jiné problémy. Letoun byl v prv-

  ní fázi příliš těžký na hlavu, což Gunn vy-

  řešil posunutím bočních kulometů vzad

  a také instalací přídavné dvousetgalo-

  nové nádrže do trupu za úrovní křídla.

  To eliminovalo nutnost mrtvého závaží

  v zádi trupu a navíc to prodloužilo dolet.

  Dalším problémem bylo vytrhávání

  nýtů z potahu zpětným rázem bočních

  kulometů, což Pappy nakonec vyřešil

  pryžovou vložkou mezi potahem trupu

  a k u l o m e t y . Ta k to u p r a v e n ý l et ou n p ak d o -

  stal, jako odpověď všem pochybovačům

  a kritikům pod kabinu nápis Pappy’s

  Folly (Pappyho pošetilost), doplněný

  kresbou kovboje se dvěma tasenými

  revolvery, který křičí: „And that’s plain

  English!“ (A tohle je čistá angličtina!).

  V polovině prosince se Pappy se svou

  novou „hračkou“ a Evansem na místě

  kopilota vydal ke své staré dobré 3rd

  AG, aby starým spolubojovníkům novou

  úpravu předvedl a aby si ji vyzkoušeli

  i oni. Hned na druhý den po jeho příle-

  tu se z Charters Towers zvedl „Pappy’s

  Folly“ a s ním pět dalších B-25, aby je-

  jich piloti sledovali účinek Pappyho si-

  mulovaného útoku. Soustředěná palba

  osmi zbraní na ně udělala dojem a bylo

  rozhodnuto: Z Mitchellů 3rd AG se sta-

  nou skip-bombardéry! První obětí B-25

  v této úpravě se stala kráva, která ne-

  uváženě vstoupila do cílové plochy prá-

  vě ve chvíli, kdy Pappy při simulovaném

  útoku stiskl spoušť…

  P o k r a č o v á n í

  HISTORIE

  Dramatický záběr na B-25 v okamžiku exploze „skákacích bomb“ na boku lodi.

  Nákres instalace kulometů do přídě

  a na boky B-25.

  obr: archiv autora

  Generálovi se naskytl pohled na skupinu do půl pasu svlečených

  chlapů, které komandoval vysoký hubený modrooký muž v tílku

  a s čapkou mechanika, na které měl připíchnuté hodnostní označení

  majora.

  foto: worldwarphotos

  INFO Eduard

  35

  Říjen 2022

• Page 36

  Najprv sa začalo otvorene hovoriť o mož-

  ných dodávkach moderných západných

  lietadiel Ukrajine. Potom sa potvrdilo, že

  Ukrajina nielenže dostala americké proti-

  radarové rakety HARM, ale ich aj úspešne

  využíva. A do tretice došlo v sledovanom

  období k doposiaľ nevídaným masívnym

  útokom na ruské letecké základne na oku-

  povanom polostrove Krym.

  Na začiatku vojny žiadala Ukrajina svojich

  spojencov o dodávky lietadiel, ktoré vtedy

  urgentne potrebovala. Do úvahy prichádza-

  li pôvodne sovietske typy MiG-29 a Su-25,

  ktoré mali vo výzbroji Poľsko, Slovensko a

  Bulharsko. Celé to v marci spektakulár-

  ne zlyhalo na tom, že nik nechcel dodať

  tieto lietadlá na Ukrajinu priamo. Všetky

  komplikované schémy zahŕňajúce trans-

  fer strojov cez viacero krajín zlyhali na

  tom, že sa vždy našiel niekto, kto nechcel

  riskovať rozšírenie konfliktu. Odvtedy sa

  však situácia radikálne zmenila. Ukrajina

  už dostáva aj výrazne účinnejšie zbraňo-

  vé systémy, ako sa jej spojenci báli dodať

  v prvých týždňoch vojny. Spomínaných 14

  bitevných Su-25 z Bulharska sa napokon

  na Ukrajinu dostalo (hoci cez prostrední-

  ka) a v auguste ich nasledovali ďalšie štyri

  Su-25 zo Severného Macedónska. Od 1. 9.

  sú uzemnené aj slovenské stíhačky MiG-

  29 a hoci ministerstvo obrany SR hrá ohľa-

  dom ich ďalšieho osudu „bobríka mlčania“,

  o ich možnom odoslaní na Ukrajinu si už aj

  vrabce na strechách čvirikajú. Slovensko

  má 11 kusov MiG-29 v modernizovanej ver-

  zii AS a niekoľko kusov nelietajúcich stro-

  jov vhodných na náhradné diely. Možno

  v ďalšom pokračovaní už o nich budeme

  vedieť viac. Samotná Ukrajina a jej najväč-

  ší spojenec USA však už pozerajú o úro-

  veň vyššie, ako sú staré lietadlá sovietskej

  výroby. V polovici júla Snemovňa repre-

  zentantov Kongresu USA schválila nad-

  stranícky návrh na vyčlenenie 100 miliónov

  dolárov na výcvik ukrajinských pilotov na

  americké lietadlá. Návrh predložila de-

  mokratická kongresmanka Chrissy Hou-

  lahan a republikánsky kongresman Adam

  Kinzinger a hlasovali zaň politici z oboch

  strán. Cieľom je vycvičiť ukrajinských pilo-

  tov tak, aby boli pripravení okamžite použiť

  americké lietadlá, ak sa ich USA rozhodnú

  dodať. Hovorca ukrajinského letectva plu-

  kovník Jurij Ignat pre Air Force Magazine

  povedal, že Kyjev má k dispozícii minimál-

  ne 30 pilotov s dostatočnou angličtinou,

  ktorí by mohli v prípade dohody o výcviku

  odísť do USA. Pripojil by sa k nim aj po-

  zemný personál, ktorý by sa naučil, ako

  robiť údržbu amerických stíhačiek.

  O aké lietadlá by sa mohlo jednať? Situáciu

  sa snažil čo najviac zahmliť náčelník štá-

  bu amerického letectva, generál Charles

  Q. Brown Jr., ktorý 20. 7. na bezpečnost-

  nom fóre v Aspene v Colorade hovoril, že

  USA zvažujú dodávky stíhačiek štvrtej ge-

  nerácie na Ukrajinu. Podľa neho existuje

  viacero možností od amerických strojov

  až po lietadlá vyrábané v Európe. Konkrét-

  ne menoval Eurofighter Typhoon, švédsky

  HISTORIE

  Frontová línia na Ukrajine sa na dlhý čas zastavila. Po väčšinu

  sledovaného obdobia od 16. 7. do 1. 9. sa prakticky nezmenila.

  Napriek masívnemu ostreľovaniu došlo iba k miernym posunom

  o pár kilometrov na jednu stranu a na inom mieste zas o pár

  kilometrov opačným smerom. V súvislosti s leteckou vojnou nad

  Ukrajinou však došlo k trom zásadným udalostiam, ktoré si tu

  bližšie popíšeme. A následne došlo aj k najväčším zmenám na

  fronte od ruského ústupu od Kyjeva na prelome marca a apríla.

  Text: Miro Barič

  Okamih odpálenia rakety HARM. V spätných zrkadlách vidno, že kontajner HTS na závesníkoch pod krídlami nie je.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Ticho pred búrkou

  INFO Eduard36

  Říjen 2022

• Page 37

  HISTORIE

  Gripen a francúzsky Rafale. „Bude to niečo

  neruské. Ale nemôžem vám povedať, čo

  presne to bude,“ vyhlásil generál Brown.

  A prečo teda spomíname zahmlievanie?

  Pán generál síce vymenoval prakticky

  všetky typy stíhačiek, ktoré na Západe

  existujú, žiadny z nich však nie je k dis-

  pozícii okamžite a už vôbec nie v dosta-

  točnom počte. Jediným stíhacím lietadlom,

  ktoré uvedené podmienky spĺňa, je ame-

  rický typ F-16 starších verzií – je ich veľa

  a možno ich dodať ihneď.

  To potvrdzujú samotní ukrajinskí piloti,

  ktorí hovoria iba o F-16 a aj reakcia ukra-

  jinskej strany na úvahy o dodaní bitevných

  lietadiel A-10. Na túto tému sa na spomí-

  nanom fóre v Aspene vyjadroval štátny ta-

  jomník pre letectvo Frank Kendall. Doda-

  nie A-10 je podľa neho možné, ale z veľkej

  časti záleží na Ukrajine, či ich vôbec chce.

  A tá sa vyjadrila jasne. „Naša krajina ne-

  potrebuje A-10, potrebuje F-16,“ povedal

  poradca ukrajinského ministerstva obrany

  Jurij Sak pre server Military.com.

  Magazín Time síce zverejnil reportáž

  z tajného výcvikového strediska, v ktorom

  sa ukrajinskí piloti cvičia na simulátoroch

  A-10, v tomto prípade však ide o ďalšiu

  z inovatívnych dobrovoľníckych iniciatív

  radových Ukrajincov. Stojí za ňou vojak,

  ktorý si pri ostreľovaní v zákopoch pred-

  stavoval, aké by to bolo, keby mu v tom

  okamihu pomohli lietadlá A-10, ktoré po-

  znal zo záberov z Iraku. Simulátory zosta-

  vili dobrovoľníci z bežne dostupných počí-

  tačových komponentov. Je určite vhodné

  mať pre každý prípad pilotov aspoň s mi-

  nimálnymi návykmi na rôzne typy, oficiálna

  reakcia je však odmietavá. „Stroje A-10 ne-

  uzavrú naše nebo, nezastavia bombardéry

  a rakety. Budú terčom pre ruské stíhačky

  a protilietadlovú obranu, pretože nemáme

  prostriedky na to, aby sme ich efektívne

  kryli, ani prerazili cez nepriateľskú proti-

  vzdušnú obranu,“ vysvetlil Jurij Sak.

  HARM v akcii

  Minimálne v prípade eliminácie proti-

  vzdušnej obrany sa však blýska na lepšie

  časy. V prvom augustovom týždni ukrajin-

  ské ozbrojené sily prekvapili informáci-

  ou, že sa im za jeden deň podarilo zničiť

  štyri protivzdušné systémy S-300 a jeden

  Pancir-S. Okamžite to vyvolalo špekulácie

  o tom, ako to Ukrajinci dokázali. Násled-

  ne 7. 8. ruské zdroje zverejnili fotografie

  úlomkov, z ktorých bolo jasné, že pochád-

  zajú z rakety AGM-88 HARM (High-speed

  Anti-Radiation Missile).

  Nasledovali ďalšie špekulácie, tentoraz

  o tom, z čoho Ukrajinci tieto strely odpa-

  ľujú. Do úvahy prichádzalo aj pozemné

  odpaľovacie zariadenie, ktoré sa kedysi

  projektovalo, ale nezrealizovalo. Pentagon

  však vzápätí potvrdil dodanie striel HARM

  s tým, že Ukrajinci ich integrovali na svoje

  lietadlá MiG. Typ síce nebol špecifikovaný,

  ale jediné takéto stroje, ktoré ukrajinské

  letectvo používa, sú MiG-29. Špekulova-

  lo sa, že prešli úpravou elektroniky, aby

  boli schopné strely HARM používať, že

  tiež možno nesú zameriavacie kontajnery

  AN/ASQ-213 HTS (HARM Targeting System).

  Ukrajinci tiež naznačili, že na používanie

  striel HARM upravili štyri stroje MiG-29.

  Oleksij Arestovyč, poradca ukrajinského

  prezidenta Volodymyra Zelenského, totiž

  vyhlásil, že „so štyrmi našimi lietadlami

  vyzbrojenými protiradarovými strelami

  z 80. rokov sme zdecimovali ruskú PVO na

  ľavom brehu Dnepra“. Zmienkou o strelách

  z 80. rokov zrejme narážal na to, že rake-

  ty HARM vyvinuli v roku 1983 a do služby

  sa dostali v roku 1985. Preslávili sa počas

  operácie Desert Strom v roku 1991, keď de-

  cimovali iracké radary.

  Arestovyč mohol narážať aj na to, že

  Ukrajina nemá najnovšiu verziu týchto

  striel. Kým väčšina používateľov už má

  rakety AGM-88E, Ukrajina dostala verzie

  AGM-88B, C alebo D. Tieto strely dokážu

  operovať výrazne autonómne a ak Ukrajin-

  ci oželeli niektoré z ich funkcií, boli úpravy

  potrebné na ich používanie na lietadlách

  MiG-29 naozaj minimálne.

  Poznámka pre modelárov

  Je málo pravdepodobné, že Ukrajina zve-

  rejní detailné fotky svojich lietadiel s rake-

  tami HARM. A ak to aj urobí, budú mať zrej-

  me zakryté trupové čísla. Taká je totiž prax

  v poslednom období – fotografie a videá

  ukrajinských lietadiel sú nasnímané tak,

  aby na nich tieto čísla neboli vidieť, prípad-

  ne sú na záberoch retušované. Ak si však

  chcete postaviť ukrajinskú stíhačku s ra-

  ketami HARM, môžete skúsiť MiG-29MU2.

  Má palubné číslo biela 12 s tenkým mod-

  rým lemom a je to jediný stroj tejto verzie

  v ukrajinskej výzbroji. Bol modernizova-

  ný s dôrazom na útoky na pozemné ciele

  a jeho dátové systémy umožňujú nosiť

  Krídlo MiG-29 s raketou HARM na vnútornom závesníku a R-73 na vonkajšom závesníku. Prostredný závesník

  je prázdny.

  Detail podvesenej strely HARM na ukrajinskom MiGu-29.

  INFO Eduard

  37

  Říjen 2022

• Page 38

  aj západné zbrane. Z tohto dôvodu je vyso-

  ko pravdepodobné, že bude medzi strojmi

  vyčlenenými na útoky raketami HARM.

  Tento stroj má odlišné rozmiestnenie polí

  digitálnej kamufláže, preto sa pri jeho

  stvárnení riaďte fotografiami. Nedávno sa

  objavilo aj jeho video s výzbrojou dvoch

  rakiet R-27 a štyroch R-73. Kamera sa

  síce vyhýba identifikačným znakom, no

  v jednom okamihu sa v zábere objaví aj číslo

  12. Neskôr sa objavilo aj video odpaľovania

  rakiet HARM, na ktorom sú zábery najmä

  z kokpitu MiG-29. Číslo stroja tak opäť

  nevidieť, ale je jasná kombinácia podve-

  senej výzbroje. Rakety HARM, ktoré ako

  Brassinový doplnok vyrába firma Eduard

  v mierkach 1/72, 1/48 aj 1/32, tak môžete

  zavesiť na vnútorné krídelné závesníky, na

  ktorých obyčajne bývajú rakety R-27. Pod

  trup môžete zavesiť prídavnú nádrž na

  zvýšenie doletu. Na vonkajšie závesníky

  dajte rakety R-73, prostredné závesníky sú

  prázdne. Kontajner HTS na videu nevidno.

  Z videa sa tiež zdá, že v kokpite nepribudlo

  nič navyše okrem dvoch satelitných navi-

  gačných systémov. Pilot rakety len dopra-

  ví do určeného priestoru, odpáli smerom

  k radarom ruskej PVO a raketa sa sama

  postará o zvyšok. A aby to bolo ešte zloži-

  tejšie, začiatkom septembra sa objavila aj

  fotka ukrajinského Su-27 s dvomi raketa-

  mi HARM pod krídlami.

  Krym už nie je rajom

  Treťou zásadnou udalosťou šiesteho mesi-

  aca vojny na Ukrajine boli útoky na Krym.

  Tento polostrov anektovalo Rusko už

  v roku 2014. Doteraz sa mu vojna vyhýbala,

  okrem toho, že z neho útočili invázne voj-

  ská na juh Ukrajiny a tiež z neho operuje

  Čiernomorská flotila, ktorej lode a ponorky

  strieľajú rakety na ukrajinské mestá. Pre

  ruských civilistov to však bolo pokojné

  miesto pri mori, kam chodili na letné do-

  volenky.

  To sa zmenilo v utorok 9. 8., kedy došlo

  k sérii silných explózií na leteckej základ-

  ni Saki neďaleko letoviska Novofedorivka.

  Práve turisti na plážach zverejnili prvé zá-

  bery výbuchov a mohutných stĺpov dymu

  stúpajúcich zo základne. Vďaka týmto

  videám bolo vidieť, že k dvom silným ex-

  plóziám došlo prakticky súčasne niekoľ-

  ko stoviek metrov od seba. To prakticky

  vylučuje možnosť, že by išlo o nešťastnú

  náhodu. Aj napriek tomu však ruské úrady

  oficiálne tvrdili práve toto. Výbuchy údaj-

  ne spôsobila nedbanlivosť v muničnom

  sklade, ktorý bol chránený valmi a preto

  v zvyšnom areáli letiska nedošlo k žiad-

  nym škodám a žiadne lietadlo nebolo zni-

  čené. Táto lož nevydržala ani 24 hodín.

  Ráno pred katastrofou urobila spoloč-

  nosť Planet Labs PBC satelitné zábery,

  z ktorých vyplýva, že na letisku bolo jed-

  no transportné lietadlo Il-76, ktoré stálo

  v blízkosti dráhy a na odstavných plochách

  bolo 12 kusov Su-24, 10 strojov Su-27

  a Su-30, 6 vrtuľníkov a niekoľko ďalších

  lietadiel, väčšinou menších transportných

  strojov. Deň po výbuchoch urobila tá istá

  spoločnosť ďalšie zábery a z nich je jas-

  ná rozsiahla devastácia letiska Saki. Veľ-

  ké časti základne vyhoreli, no najviac za-

  siahnuté boli práve odstavné plochy, na

  ktorých bolo zničených 9 až 12 bojových

  lietadiel. Totálne na odpis bolo najmenej

  päť Su-24 a štyri Su-30 letectva Čierno-

  morskej flotily.

  Na niektorých miestach vidno medzi od-

  stavenými lietadlami aj niečo, čo vyzerá

  ako krátery. To dáva priestor špekuláci-

  ám o tom, že Ukrajinci už dostali rakety

  ATACMS s doletom až 300 km, alebo že

  dokončili vývoj vlastnej balistickej rakety

  Hrim-2, na ktorej pracovali už dlho pred

  vojnou. Samotná základňa leží 200 km od

  najbližšieho úseku frontu. Ukrajinci však

  oficiálne o akejkoľvek účasti na útoku ml-

  čali. Paradoxne aj Rusi napriek všetkému

  trvali na tom, že s výbuchom základne

  Saki nemali Ukrajinci nič spoločné. Malo

  to niekoľko racionálnych dôvodov – jednak

  by museli priznať, že ich protivzdušná

  obrana na Kryme zlyhala a tiež nechceli

  šíriť strach medzi obyvateľstvom. Mini-

  málne to druhé sa im však vôbec nedarilo.

  Pláže sa okamžite vyprázdnili a Kerčský

  most vedúci z Krymu do Ruska bol niekoľ-

  ko dní upchatý utekajúcimi turistami. Ko-

  lóny na ceste naň mali až sto kilometrov!

  Denník Washington Post a server Politi-

  co neskôr s odvolaním na viaceré zdroje

  z prostredia ukrajinskej vlády a tajných

  služieb uviedli, že útok na Kryme vykonali

  ukrajinské špeciálne jednotky. Aj toto však

  môže byť dymová clona. Cez Krym Rusi

  presúvajú posily do Chersonskej oblasti

  HISTORIE

  Jediný ukrajinský MiG-29 modernizovaný na verziu MU2.

  Zábery z videa na MiG-29MU2 štartujúci do akcie s dvomi raketami R-27 a štyrmi raketami R-73.

  INFO Eduard38

  Říjen 2022

• Page 39

  a správa o pôsobení ukrajinských špeciál-

  nych síl ich prinúti časť z nich nechať na

  polostrove na ochranu dôležitých bodov.

  Prešiel presne týždeň a Krymom otriasli

  ďalšie výbuchy s ešte väčšou intenzitou.

  V utorok 16. 8. boli zasiahnuté rovno tri

  miesta. Najprv bol skoro ráno zničený mu-

  ničný sklad v obci Majske v oblasti Džan-

  koj. Následne došlo k výbuchu dôležitej

  transformačnej stanice, ktorá dodávala

  prúd železničným dráham. V dôsledku toho

  bolo prerušené vlakové spojenie Krymu

  s juhom Ukrajiny. Do tretice bola zasiahnu-

  tá aj letecká základňa Gvardejskoje neďa-

  leko Simferopolu. Tá je domovom zmie-

  šanej leteckej jednotky s 12 bombardérmi

  Su-24 a 12 bitevnými lietadlami Su-25.

  Opäť sa špekulovalo o príčinách. Ukrajina

  sa k nim stále nepriznávala. Rusko však

  zmenilo rétoriku. V prípade explózií v Saki

  tvrdili, že išlo o „nehodu z nedbanlivosti“.

  Onen nedbanlivý vojak zrejme odhadzoval

  špaky z cigariet presne pomedzi lietadlá

  na minimálne troch rôznych miestach...

  V druhom prípade však tajná služba FSB

  z výbuchov okamžite obvinila „ukrajin-

  ských sabotérov“. Ako presne sabotáže

  mali byť vykonané, však nezverejnila. Iba

  v jednom prípade prebehla ruskými mé-

  diami informácia, že na útok bol použitý

  dron naložený výbušninami. Ruské vede-

  nie tak zrejme rezignovalo na predstiera-

  nie zdania, že Krym je bezpečný. Masový

  exodus ruských civilistov ukázal, že zapie-

  ranie nemá zmysel. Namiesto toho začali

  Rusi posilňovať obranu Kerčského mosta,

  ktorý spája Krym s Ruskom. Rovnako tak

  po útokoch zo 16. 8. stiahli svoje lietadlá

  a vrtuľníky z letísk na okupovanom Kryme

  ďalej do bezpečia.

  Začiatkom septembra napokon vyšiel

  Kyjev s farbou von. Najvyšší veliteľ ukra-

  jinských vojsk Valerij Zalužnyj priznal, že

  útok na ruské základne majú na svedomí

  ukrajinské rakety. Na letisku v Saki bolo

  podľa neho takto zničených 10 ruských li-

  etadiel. Podľa Zalužného chceli Ukrajinci

  útokom na Krym dosiahnuť okrem škôd

  na vojenskej infraštruktúre aj naruše-

  nie ruskej vojenskej sebadôvery a pocitu

  nezraniteľnosti. Saki si ako prvý cieľ na

  Kryme vybrali zámerne, kvôli neďalekým

  letoviskám. U svojich vlastných civilistov

  sa totiž Kremeľ snaží vyvolať pocit, že voj-

  na sa ich vôbec netýka. Na plážach pri Saki

  ju však videli na vlastné oči. Jediné, čo

  Zalužnyj neprezradil, bol typ použitých ra-

  kiet. Vzhľadom na vzdialenosť od frontu

  však stále prichádza do úvahy jedine spo-

  mínaný ATACMS alebo Hrim-2.

  Boje vo vzduchu

  Okrem týchto troch zásadných udalos-

  tí dochádzalo samozrejme v sledovanom

  období aj k „bežnej“ leteckej činnosti. Na-

  priek tomu, že frontové línie sa po väčšinu

  času príliš nemenili, letecká aktivita sa vý-

  razne zintenzívnila, najmä na ukrajinskej

  strane.

  V čase od 16. 7. do 16. 8. boli s určitosťou

  stratené tri drony Bayraktar TB2. To sved-

  čí minimálne o tom, že ich Ukrajinci na-

  ďalej používali, hoci podľa ruskej strany

  boli všetky už dávno niekoľkokrát zničené.

  V Ivano-Frankivsku boli 15. 8. pochovaní

  dvaja piloti ukrajinských MiG-29, plukovník

  Jurij Pohorilyj zo 114. brigády taktického

  letectva a major Anton Listopad z 204. bri-

  gády. Prišli sa s nimi rozlúčiť stovky ľudí.

  Kedy presne zahynuli, však nebolo zverej-

  nené.

  Prezident Volodymyr Zelenskyj 7. 8. po-

  smrtne udelil vyznamenanie ďalšiemu

  pilotovi MiG-29, podplukovníkovi Eduar-

  dovi Vahorovskému. Vyznamenaný bol aj

  major Dmytro Kolomijec, ktorý zahynul

  v lietadle L-39 Albatros. Počas útoku na

  letisko Ozerne v Žytomyrskej oblasti pri-

  lákal na seba nepriateľskú streľbu, aby

  umožnil ostatným strojom odletieť a za-

  chrániť sa. On sám bol pri tom zostrelený.

  V týchto dvoch prípadoch ide s určitosťou

  o staršie udalosti, ktoré sa udiali mimo

  rámca posledného mesiaca.

  S určitosťou však možno v sledovanom

  období potvrdiť stratu majora Oleksan-

  HISTORIE

  Celkový záber na letisko Saki ráno 9. 8. pred útokom vyhotovila spoločnosť Planet

  Labs PBC.

  Detailný záber na letisko Saki pred útokom 9. 8.

  Celkový záber letiska Saki od spoločnosti Planet Labs PBC zo dňa 10. 8. Tmavé plochy

  sú zasiahnuté požiarmi.

  Detailný záber na odstavnú plochu základne Saki so zničenými lietadlami.

  INFO Eduard

  39

  Říjen 2022

• Page 40

  dra Kukurbu, pilota Su-25 z 299. brigády

  taktického letectva. Ten dostal už v apríli

  vyznamenanie Hrdina Ukrajiny. Padol 26. 7.

  počas svojho stého bojového letu.

  Straty stúpli aj na ruskej strane. Už 17.

  7. bol pri Alčevsku v Luhanskej oblas-

  ti zostrelený Su-34 s označením červená

  51 a kódom RF-95890. S najväčšou prav-

  depodobnosťou bol zasiahnutý vlastnou

  PVO a zlé jazyky hovoria, že je to prvý po-

  tvrdený bojový „úspech“ pre systém S-400.

  Už o dva dni neskôr, 19. 7., bol pri Novej

  Kachovke v Chersonskej oblasti zostrele-

  ný ďalší Suchoj, tentoraz ukrajinskou PVO.

  Presný typ nie je známy, no pilot sa pred

  pádom stroja stihol katapultovať.

  Zničených bolo tiež viacero ruských dro-

  nov a objavili sa zábery vrakov ruských

  Su-25 a Su-30SM, ktoré boli zostrelené

  už dávnejšie, no doteraz neboli evidované.

  Ukrajinská strana tiež nárokovala zása-

  hy viacerých helikoptér Ka-52, len počas

  víkendu 13. – 14. 8. mali byť zostrelené tri

  z nich. Potvrdené sú zásahy dvoch heli-

  koptér tohto typu. V jednej z nich mal podľa

  ukrajinskej strany zahynúť skúsený pilot

  plukovník Vasilij Kleščenko. Ten 9. mája

  2021 viedol formáciu vrtuľníkov počas vo-

  jenskej prehliadky na Červenom námestí

  v Moskve.

  Zaujímavým trendom bol však výrazný po-

  kles ruských útokov balistickými raketami

  a strelami s plochou dráhou letu. Po útoku

  na letisko Saki sa Rusi ako vždy pomstili

  ostreľovaním ukrajinských civilných cieľov

  – hoci s tým Ukrajinci podľa nich nemali

  nič spoločné. Rovnako postupovali aj po

  strate krížnika Moskva či výbuchoch mu-

  ničných skladov, ku ktorým tiež došlo len

  „nešťastnou náhodou“. Vtedy však boli

  ukrajinské mestá vystavené salvám ria-

  dených striel z bombardérov. Tentoraz boli

  v odvete za Saki ostreľované mestá Niko-

  poľ a Marhanec ležiace na druhom brehu

  rieky Dnipro oproti Záporožskej jadrovej

  elektrárni. Použité však na to boli neriade-

  né strely z raketometov Grad.

  Viac ako mesiac nevystrelili Rusi ani jed-

  nu raketu Ch-22, hoci predtým tieto staré

  strely zo 60. rokov používali masovo. Až po

  druhom útoku na Krym 16. 8. odpálili dve

  rakety Ch-22 z bombardéra Tu-22M3 na

  oblasť pri Odese. Zrejme ich našli niekde

  zabudnuté... Menej sa používajú aj moder-

  nejšie strely a čo je dôležité, ukrajinskej

  protivzdušnej obrane sa darilo zostreľovať

  čoraz viac z nich.

  Búrka prišla

  No a 29. 8. to prišlo. Dlho ohlasovaná

  ukrajinská protiofenzíva sa začala na juhu

  v Chersonskej oblasti. Ukrajinské vojská

  tam začali postupovať v troch smeroch

  naraz a na väčšine miest sa im podarilo

  preraziť prvú, niekde aj druhú líniu ruskej

  obrany. Oslobodených bolo viacero obcí,

  napríklad Vysokopylja na severe Cherson-

  skej oblasti. Tá bola opevnená a predpo-

  kladalo sa, že elitné útvary ruských vý-

  sadkových vojsk sa v nej mohli držať dlho.

  Napokon ich odtiaľ vyhnali ukrajinské jed-

  notky, ktoré boli podľa ruskej propagandy

  rozdrvené hneď, ako sa pohli do útoku.

  Najlepšou odpoveďou na tieto tvrdenia

  bolo to, že rozdrvili ruskú obranu.

  Rakety HARM tiež obmedzili fungovanie

  ruskej PVO natoľko, že na fronte mohli

  opäť voľne operovať drony Bayraktar TB2.

  Výsledkom boli nové videá, na ktorých ni-

  čia ruskú techniku. Vysoko aktívne bolo le-

  tectvo na oboch stranách, ktoré útočilo na

  fronte najmä v strednej časti Chersonskej

  oblasti, kde sa Ukrajincom podaril určitý

  prielom. Rakety HIMARS opakovane za-

  siahli a vyradili všetky mosty vedúce cez

  Dneper. Tým jednak zabránili prísunu posíl

  a munície a tiež odchodu ruských vojsk. Tie

  sa na pravom brehu Dnepra ocitli v pasci

  a pri pokusoch o prekonanie rieky pomo-

  cou pontónových mostov boli ostreľované.

  Na začiatku septembra využili Ukrajinci to,

  že Rusi sústredili všetky posily aj pozor-

  nosť na juh a podnikli ďalší mohutný útok

  na úplne opačnom konci frontovej línie

  v Charkovskej oblasti. O tom však ale viac

  až v budúcom pokračovaní.

  HISTORIE

  Trosky zostreleného ruského dronu Orlan-10.

  Ruský Su-25 počas letu nad Ukrajinou.

  Trosky Su-34 s kódom RF-95890 zostreleného 17. 7. pri Alčevsku.

  INFO Eduard40

  Říjen 2022

• Page 41

  Séria záberov ukrajinských Su-25 a ich pilotov. Stroje majú vyretušované trupové čísla.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  41

  Říjen 2022

• Page 42

  Admirál Isoroku Yamamoto byl jedním

  z nejvýznamnějších vojenských velitelů

  druhé světové války. Před vypuknutím bojů

  v Pacifiku zastával klíčovou funkci velitele

  Spojeného loďstva a patřil mezi nejvytr-

  valejší a nejvlivnější odpůrce války s USA.

  Dobře věděl, jaký vojenský a průmyslo-

  vý potenciál Američané mají, neboť v USA

  studoval a později ve Washingtonu pracoval

  jako námořní atašé. Ironií osudu dostal za

  úkol naplánovat útok na Havajské ostrovy.

  Již v roce 1940 předpovídal, že válku s USA

  a Velkou Británií lze úspěšně vést šest až

  dvanáct měsíců. Poté už neviděl vyhlídky na

  úspěch. Po porážce u Midway, ústupu z Gua-

  dalcanalu a porážce v Bismarckově moři se

  na počátku roku 1943 jeho předpověď napl-

  ňovala. Na první polovinu dubna 1943 Yama-

  moto nařídil provést leteckou operací I-gō,

  jejímž cílem bylo zlepšit poměr sil v bojích

  na Nové Guinei a v leteckých bojích nad

  Guadalcanalem.

  Yamamoto na tuto operaci dohlížel ze zá-

  kladny v Rabaulu. K překvapení všech

  a přes protesty důstojníků svého štábu se

  rozhodl provést inspekci základen Ballale,

  Shortland a Buin v oblasti Bougainvillu. Let

  byl naplánován na 18. dubna 1943 s dvěma

  bombardéry Betty z Kōkūtai 705 a doprovo-

  dem šesti Zer z Kōkūtai 204. Ráno 18. dubna,

  přesně rok po Doolittlově náletu na Tokio,

  odletěli Yamamoto a Ugaki k ostrovu Bou-

  gainville.

  Na americké straně byla naplno v běhu

  operace Vengeance. Američanům se to-

  tiž podařilo zachytit japonský radiogram

  s itinerářem Yamamotovy inspekční cesty.

  Z Guadalcanalu k Bougainvillu mířilo ob-

  chvatem z jihu šestnáct stíhaček P-38 od

  347th FG. Obě formace se setkaly v 9.35

  amerického času nad ostrovem Bougain-

  ville. Japonci letěli výše než Američané,

  kteří se drželi nízko nad hladinou, aby snížili

  riziko, že budou zpozorováni. Museli prud-

  ce stoupat, na což se Lightning skvěle ho-

  dil. Bombardéry letěly ve výšce 4500 stop

  a dvě trojice doprovodných Zer o 1500 stop

  výše. Dvanáct Lightningů poskytovalo výš-

  kové zajištění a na formaci osmi japonských

  letounů zaútočila předem určená čtveřice.

  Byli v ní Doolittleův kmotřenec Capt. Tho-

  mas G. Lanphier Jr., 1st Lt Rex T. Barber,

  1st Lt. Besby F. Holmes a 1st Lt. Ray Hine.

  Čtveřice minula pobřeží ve výšce 1000 stop

  a stoupala k Japoncům. Holmesovi se však

  nedařilo odhodit přídavné nádrže a musel

  se z boje společně s Hinem krátce odpoutat.

  K bombardérům tedy směřovali jen Lan-

  phier a Barber. Záhy se však museli rozdělit.

  Lanphier sám čelil jedné trojici Zer zatímco

  Barber poslal do džungle Yamamotův bom-

  bardér. Zera dotírající na Lanphiera zahnali

  Holmes a Hine. Lanphier zasáhl další bom-

  bardér nad džunglí, patrně ten s Ugakim

  na palubě. Krátce nato Lanphier, Holmes

  a Hine zaútočili na Ugakiho bombardér zno-

  vu a donutili ho k přistání na moři nedaleko

  pobřeží.

  Japonskému doprovodu velel poručík Take-

  shi Morizaki s wingmany podd. 1. tř. Toyomit-

  su Tsujinouem a námořníkem Shō-ichi Su-

  gitou. Druhou trojici vedl vrch. podd. Yoshimi

  Hidaka a záda mu kryli podd. 2. tř. Yasuji

  Okazaki a námořník Kenji Yanagiya. Ame-

  ričany jako první zpozoroval Hidaka. Zera

  však neměla vysílačky proto nebezpeční

  signalizoval kývaním křídly. Morizakiho tro-

  jice zaútočila na Lanphiera a Barbera, aby je

  zahnala od klesajících Betty. Hidaka s wing-

  many napadl Holmese a Hinea. Hidaka za-

  sáhl přídavné nádrže na Holmesově Light-

  ningu, ale Američan si poškození nevšiml

  a nakonec je odhodil. Sugita zasáhl do mo-

  toru Hineův stroj. Yanagiya odletěl k základ-

  ně Buin a střelbou do letištní plochy upo-

  zornil tamější stíhače na nebezpečí. Později

  potkal Hinea a sestřelil jej.

  Yamamoto pád nepřežil a doprovodní stíhači

  považovali za samozřejmé, že by měli pad-

  nout v boji, přestože jim nikdo nic nevytýkal.

  Při boji 7. června 1943 nad Guadalcanalem

  zahynuli Hidaka a Okazaki, Yanagiya byl

  v této akci těžce zraněn. Morizaki byl se-

  střelen u Lunga Pointu 16. června 1943 a Tsu-

  jinoue padl 1. července 1943 u Rendovy. Su-

  gita, z nějž se stal jeden z nejúspěšnějších

  námořních stíhačů, byl sestřelen Hellcatem

  nad Kanoyou 15. dubna 1945. Úvodní část to-

  hoto legendárního střetnutí zachytil na své

  malbě Piotr Forkasiewicz. Je na ní zobrazen

  Yanagiya s Barberovým Lightningem v po-

  zadí. Více podrobností o tomto japonském

  stíhači, jenž se jako jediný ze šestice dožil

  konce války, najdete v textu, jež je součástí

  naší říjnové stavebnice A6M3 Model 32.

  BOXART STORY #82213

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Poslední ze šesti

  INFO Eduard42

  Říjen 2022

• Page 43

  #84116

  BOXART STORY

  V jedné z Boxart Story jsem v minulém čís-

  le magazínu Eduard INFO zmínil vznik jed-

  notky I./JG 1, jež se v druhé polovině války

  stala jednou z klíčových stíhacích Gruppe

  v Obraně Říše. S obálkou říjnové stavebnice

  Fw 190 A-8 se k této jednotce vracíme. Rov-

  něž pilot, jehož stroj je zobrazen na obálce,

  není zmíněn v našich stavebnicích poprvé.

  Je jím Lt. Heinz-Günther Lück.

  Narodil se 13. února 1921 v Duisburgu

  a po leteckém a stíhacím výcviku byl

  v srpnu 1942 přidělen v hodnosti Feldwebel

  k JG 1. Na konci roku byl povýšen do hod-

  nosti Leutnant a krátce sloužil u 2./JG 1,

  ale v červenci byl přidělen k 1. /JG 1 a sloužil

  u ní po celou dobu své další bojové činnosti.

  Připsal si celkem šest leteckých vítězství

  nad bombardéry B-17, z toho pět mu bylo

  uznáno jako samostatné vítězství. Prvního

  sestřelu dosáhl 26. července 1943 u Emde-

  nu při obraně Hannoveru a Hamburku.

  Lückova bojová kariéra skončila 9. dubna

  1944 při boji s americkým náletem, kte-

  rý směřoval do Pomořan a okupovaného

  Polska. Američané vyslali nad kontinent

  542 bombardérů se stíhacím doprovo-

  dem. Jejich trasa vedla přes Severní moře

  a Dánsko a osádky při tom čelily velmi ne-

  příznivému počasí. Nad cíl se dostalo jen

  402 strojů B-24 a B-17. Doprovázelo je 719

  stíhaček Thunderbolt, Mustang a Lightning.

  Bombardovací skupiny přišly o 32 strojů

  a 177 jich bylo poškozeno. Palubní střelci

  nárokovali 45 jistých vítězství, osm prav-

  děpodobných a 14 německých strojů hlásili

  jako poškozené. Doprovodní stíhači náro-

  kovali 20 jistých sestřelů a přišli o deset

  letounů.

  Němci proti náletu vyslali 356 jednomo-

  torových stíhaček a 56 dvoumotorových.

  Ale do kontaktu s nepřítelem se jich dostalo

  jen 232. Po boji odepsali 27 stíhaček a přišli

  o 14 padlých nebo nezvěstných letců.

  Součástí obrany byla také Jagdgeschwader

  1. Její I. a II. Gruppe se stíhačkami Fw 190

  vytvořily bojový svaz, kterému se podařilo

  provést soustředěný útok na formaci še-

  desáti Liberatorů. Američané byli zpočátku

  bez stíhacího krytí, ale záhy do boje zasáhly

  Thunderbolty. Do křížku se s nimi pustili ne-

  jen piloti Focke-Wulfů, ale i jejich kolegové

  v lehčích Bf 109 G z III./JG 1, kteří jim po-

  skytovali stíhací doprovod. Němečtí stíha-

  či ohlásili deset vítězství nad bombardéry

  a tři v boji s americkými stíhači. Sami při

  tom přišli o čtyři Fw 190, dva z jejich pilotů

  zahynuli a dva byli zraněni. Jedním z nich

  byl Lt. Lück.

  Během boje byl motor jeho stroje Bílá

  14 zasažen obrannou palbou bombardé-

  rů. Musel tedy hledat místo pro nouzové

  přistání a příležitost se mu naskytla na

  dánském ostrovu Ærø. Letěl s ním ještě

  jeden kolega ve stroji Bílá 3, na jehož le-

  tounu došlo k technické závadě. Chvíli nad

  ostrovem kroužili aby našli vhodné místo

  k dosednutí a nakonec přistáli nedale-

  ko Stokkeby. Lückův stroj při tom narazil

  do malé hráze a zranil si hlavu o palubní

  desku. Byl převezen s otřesem mozku do

  nemocnice v Ærøskøbingu. Nebylo to však

  jeho první zranění. Poprvé se musel léčit po

  nehodě na motocyklu, k níž došlo 30. listo-

  padu 1943 u Deelenu v Nizozemí.

  Jeho Fw 190 A-8 W.Nr. 170050 byl po ně-

  kolika dnech demontován a převezen na

  pevninu. Vyrobila jej firma Focke-Wulf

  v Cottbusu v únoru 1944 a původně nesl to-

  vární označení DU+KX. K I./JG 1 tento stroj

  přelétl 3. dubna pilot z 2./JG 1, Uffz. Helmut

  Riehl. Stroj byl přidělen k 1./JG 1 a mimo

  trupového čísla dostal i červený pruh na

  zádi trupu, který byl prvkem rychlé identi-

  fikace JG 1 v rámci systému rozpoznávání

  stíhacích jednotek Luftwaffe. Když s ním

  Lück nouzově přistál, letoun ještě neměl

  na krytu motoru emblém JG 1 s okřídlenou

  červenou jedničkou.

  Byl to jeden z prvních letounů verze A-8,

  které I./JG 1 obdržela. Do března 1944 po-

  užívala především stroje verzí A-4, A-6

  a A-7. Během dubna 1944 obdržela I./JG 1

  celkem 34 stíhaček Fw 190 A-8, ale osm

  jich během stejného měsíce ztratila. Du-

  ben byl měsícem, který přinesl I./JG 1 dosud

  největší ztráty, v boji přišla o 24 letounů.

  Ještě horší časy však měly teprve přijít.

  V červenci 1944, během bojů v Normandii,

  zničil nepřítel této jednotce 30 stíhaček

  a během bojů v prosinci dokonce 37.

  Lt. Heinz-Günther Lück se po zranění při

  nouzovém přistání již k bojové službě ne-

  vrátil a sloužil v různých štábních pozicích.

  Toto nepříliš šťastné přistání mu tak zřejmě

  zachránilo život.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Přistání na ostrově

  INFO Eduard

  43

  Říjen 2022

• Page 44

  Cvičný dvoumístný letoun Z-26 s výmluvným

  názvem Trenér vzlétl poprvé 20. října 1947.

  Výsledek práce konstrukčního týmu vede

  -

  ného Ing. Karlem Tomášem splnil zadání

  Ministerstva národní obrany, které si přálo

  nenáročný letoun vhodný pro výcvik pilo

  -

  tů. Dřevěná konstrukce křídla a ocasních

  ploch byla záhy nahrazena celokovovou,

  tím vznikla verze Z-126, předobraz několi

  -

  ka dalších verzí Trenéra, který se postupně

  dočkal u verze Z-226 silnějšího šestivál

  -

  cového motoru namísto původního čtyř-

  válcového. Nejprve byl Walter Minor 4-III

  o maximálním výkonu 77 kW (105 k) nahrazen

  u verzí Z-226B a Z-226T technicky příbuz-

  ným agregátem WM 6-III o výkonu 118 kW

  (160 k), později došlo na modernější motor

  M-137 o výkonu 132 kW (167 k), který poháněl

  i poslední typ z vývojové řady Z-226, verzi

  MS, vybavenou stavitelnou vrtulí V-503A.

  Pak už bylo zřejmé, že Trenér potřebuje zá

  -

  sadnější modernizaci.

  Konstrukční tým Zlínu se rozhodl vybavit

  Trenéra zatahovacím podvozkem pro sní

  -

  žení aerodynamického odporu, upraveným

  křídlem se zvětšenými palivovými nádrže

  -

  mi (z 35 l na 45 l) pro prodloužení doletu

  a vytrvalosti, nebo novým překrytem kabiny

  pro lepší výhled. Na konce křídla bylo navíc

  možno instalovat přídavné palivové nádrže.

  Nová verze byla označena jako Z-326 Trener

  Master, respektive C-305 v případě vojen

  -

  ského provedení, také jako první z Trenérů

  umožňovala i lety za podmínek IFR a tudíž

  i výcvik nočního létání. Za tím účelem do

  -

  staly C-305 také světýlka na podvozkových

  nohách. Ta sloužila pro vizuální kontrolu ze

  země. Pokud byla vidět, podvozek byl vysu

  -

  nut, pokud ne, řídící létání upozornil pilota.

  K pohonu byl využit opět šestiválec WM 6-III,

  který byl později nahrazen M-137. Jím po

  -

  háněná verze dostala označení Z-236M, po

  instalaci vrtule V-503A pak Z-326MF. Maxi

  -

  mální rychlost letu v „horizontu“ se zvýšila

  oproti Z-226 o 23 km/h na 243 km/h, vyšší

  hmotnost ale mírně snížila stoupavost ze

  4,8 m/s na 4,4 m/s.

  První prototyp zvedl do vzduchu tovární pi

  -

  lot Leopold Brabec 12. srpna 1957 a 13. října

  1959 získal letoun typové osvědčení. Pro ar

  -

  mádu bylo vyrobeno 10 kusů C-305, většina

  civilních verzí byla exportována. Zájem byl

  ve Francii, Německu, Španělsku a v řadě

  dalších zemí. Z deseti vojenských C-305

  se jich nakonec devět dočkalo „civilu“. Pět

  z nich létá dodnes, jeden dokonce v dobo-

  vém vojenském zbarvení. Je jím OK

  -

  OTP

  (původně stroj 0612), druhý takto zbarve

  -

  ný letoun, OK

  -

  OTE (původně stroj 0610) je

  v současnosti v depozitu VHÚ.

  OK

  -

  OTP svou službu u armády zahájil

  14. prosince 1960 a prošel během ní dvěma

  generálními opravami. Svazarmu byl letoun

  předán 29. července 1971 a získal civilní ima

  -

  trikulaci OK

  -

  OTP. Létal v aeroklubu Prievi-

  dza a 29. prosince 1979 byl v Aerotechniku

  přestavěn na verzi Z-326M. Jeho posledním

  letem měl být přelet z Prievidze do Dubni

  -

  ce 25. května 2008. Osádka Jánošík/Chupek

  jej přepravila k novému majiteli, který jej

  hodlal zavěsit pod strop soukromého mu

  -

  zea. V zeleném nátěru měl představovat

  Bf 109. Ještě než byl letoun nevratně poško-

  zen, objevil jej Karel Toman, který Trenéra

  ušetřil potupného osudu a rozhodl se jej

  uvést do letuschopného stavu. Letoun se

  tedy stěhoval do Prahy a v roce 2012 pře

  -

  vzal celý projekt renovace Milan Mikulecký.

  Po kompletní generální opravě u společnos-

  ti Zlin-Avion Service získal letoun i některé

  části původního vojenského vybavení a také

  zbarvení dle továrního výkresu platného pro

  vojenské C-305. Vzhledem k instalaci moto

  -

  ru M-137 se již samozřejmě nejedná o verzi

  C-305, která byla poháněna výhradně mo

  -

  torem WM 6-III.

  Druhým strojem na kresbě Adama Toobyho

  je švýcarský Z-326MF výrobního čísla 925.

  Je to letoun z poslední výrobní série, který

  se ke svému dnešnímu majiteli dostal přes

  Francii, kam byl v roce 1967 exportován a lé

  -

  tal jako F

  -

  BORV. Na verzi MF byl přestavěn

  u firmy Zlin-Avion Service v roce 2016, poté

  se vrátil do Yverdonu ke svému majiteli.

  A malá zajímavost na závěr: Zatímco stroj

  v popředí je pilotován z předního sedadla,

  ten druhý zezadu. Je to dáno vrtulí. Proto

  -

  že s lehčí dřevěnou je poloha těžiště více

  vzadu, může pilot při sólovém letu sedět na

  předním sedadle. Těžší kovová stavitelná

  vrtule ale posouvá centráž vpřed a pokud

  by seděl na předním sedadle i pilot, byl by

  letoun příliš těžký „na hlavu“. Proto je třeba

  létat sóla ze zadního sedadla.

  BOXART STORY

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Design: Jan Zdiarsky

  Trenér v dobré formě

  #11167

  INFO Eduard44

  Říjen 2022

• Page 45

  BOXART STORY

  Mys Arkona je nejsevernější výspou ostrova

  Rujána a nese jméno chrámu slovanského

  boha Svantovíta, vystavěného západoslo-

  vanským kmenem Ránů, někdy nazývaných

  také Rujáni. V raném středověku byla celá

  Rujána mocenským i náboženským cen-

  trem tohoto slovanského kmene, který se

  na ostrově usídlil v sedmém století a po-

  stupně se stal místní vojenskou i námořní

  mocností. Chrám, stejně jako přilehlé chrá-

  mové město nicméně v roce 1168 po mno-

  ha vojenských střetnutích dobyl a rozvrátil

  dánský král Valdemar I. Ránové byli po-

  slední výspou polabských Slovanů a ostro-

  vu po nich zůstal název (v němčině Rügen).

  Po staletích, kdy ostrov spadal pod dánské

  či švédské království a poté pod Francii či

  Prusko, se nakonec stal součástí Německa.

  Z ostrova se stalo oblíbené letovisko, tento

  statut ještě umocnili nacisté, kteří zde bu-

  dovali nikdy nedokončené monumentální

  rekreační středisko Prora. Dnes se přímo

  na mysu Arkona nachází dva majáky a také

  dva komplexy vojenských bunkrů. Letouny

  východoněmeckého letectva se nad nimi

  a nad 45 m vysokými bílými útesy jistě ob-

  jevily mnohokrát. Jestli se nad nimi prohnal

  při jednom ze svých posledních letů také

  MiG-21PFM s kódovým označením 22+02,

  to nevíme. Ale scenérie je to hezká, že?