12/2022

Easy reading

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 prosinec 2022

  # 154

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2022

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 prosinec 2022

  # 154

• Page 3

  eduardeduard

  PROSINEC 2022

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  HODINA CHEMIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APROACH – leden 2023

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  Bf 109E-3 ProfiPACK 1/72

  SAMURAI Limited 1/48

  P-51D-10 Weekend edition 1/48

  Spitfire Mk.IXc Weekend edition 1/72

  Fw 190D-9 ProfiPACK 1/48

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg ProfiPACK 1/48

  Lepidla 1/2

  A6M3 Zero Type 32 1/48

  Z-226MS Trenér 1/48

  Reichsverteidigung 1/48

  P-38J nose gun bay PRINT 1/48

  P-38J cockpit PRINT 1/48

  Fw 190A8/R2 SPACE 1/48

  USS Lexington II

  Letecká vojna nad Ukrajinou - Horúca jeseň

  Proti Spitfirům z West Ridingu

  Podivné cíle

  Ochrana vylodění

  Z pověření Říšských drah

  Čtverce proti pruhům

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  6

  20

  28

  25

  52

  68

  74

  80

  90

  107

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, dámy a pánové!

  Vítám vás u posledního Infa tohoto roku.

  Shodou okolností to bude patrně předposlední

  Info připravené a vydané v současném redakč-

  ním systému. Jak už víte z minula, připravu-

  jeme přechod na publikování Infa v redakčním

  prostředí Triobo. A k tomu dojde už v lednu,

  kdy sice Info vydáme v klasické podobě, ale

  zároveň připravíme zkušební verzi v Triobu.

  Na té si my i vy vyzkoušíme funkčnost nového

  prostředí, a pokud bude vše v pořádku, vyjde

  únorové číslo už pouze v Triobu. Abych přede-

  šel obavám z novinky, v našem modelářském

  světě obvyklým, ubezpečuji všechny skeptiky,

  že Triobo nepřinese žádný diskomfort nebo

  omezení čtenářského komfortu. Naopak. Pře-

  chod na nové prostředí je logickým vyústěním

  vývoje, kterým jsme v posledních letech pro-

  šli. Z původně ryze marketingového materiálu,

  v podstatě reklamního letáku, jsme za po-

  slední dva roky udělali firemní magazín, který

  nejednomu modeláři zajišťuje kvalitní počtení

  před spaním i u snídaně. Při současném roz-

  sahu publicistické části, se třemi i více vel-

  kými historickými a technologickými články

  a obvykle čtyřmi letos zavedenými boxart sto-

  ries, jsme ve stavu, kdy už to zkrátka nějakou

  tu inovaci zvyšující čtenářský komfort chce.

  Novým redakčním systémem pochopitelně

  vývoj neskončí. Nepříliš vzdálená budoucnost

  naopak přinese další změny v grafické podobě

  i v obsahu. Není tajemstvím, že také připra-

  vujeme změny v distribuci, jejichž součástí by

  byla i dlouho připravovaná tištěná verze. Ta se

  sice stále jeví být poněkud nad naše možnos-

  ti, přesto věříme, že se k ní v průběhu příštího

  roku propracujeme, pravděpodobně v podo-

  bě čtvrtletního souboru historických článků.

  A nebojte se, základní internetový měsíčník

  pro vás zůstane i nadále tisknutelný.

  Brassin a produkční 3D tisk

  Jsme na konci roku, a jak vidíte, hned prvním

  odstavcem jsem se dostal k oblíbené disciplí-

  ně tohoto ročního období, hodnocení letošních

  úspěchů a spřádání plánů do budoucna. To je

  ve své oblíbenosti zároveň disciplína nebez-

  pečná, neboť v hodnocení minulosti se splete

  leckdo a v odhadu budoucnosti prakticky kaž-

  dý. Nejsem výjimkou, kupříkladu moje predik-

  ce vydávacího schématu stavebnic mi obvyk-

  le vyjde přinejlepším tak na padesát procent

  i přesto, že vycházím z detailního plánu, na

  kterém s kolegy pečlivě pracujeme už od po-

  loviny předchozího roku. O to víc mě těší, že

  nám téměř stoprocentně vyšel odhad vývoje

  v jiném segmentu trhu, v Brassinech. Tedy ve

  3D doplňcích, dříve odlévaných, dnes převážně

  tištěných. Právě přechod od odlévání k pro-

  dukci přímým 3D tiskem je ukázkou dynami-

  ky inovačních procesů, která může být někdy

  až pekelná. Od loňského podzimu, kdy jsme

  do výrobního procesu zavedli první tiskárny

  určené pro přímou produkci, jsme do polovi-

  ny letošního roku většinu uváděných novinek

  převedli na výrobu přímým tiskem. Zbývající

  částí, která se nadále vyrábí litím z polyureta-

  nu, jsou převážně kolečka nebo bronzové pod-

  vozkové nohy. Tento měsíc navíc dorazí další

  dvě 3D tiskárny, čímž se počet našich produkč-

  ních tiskáren zvýší na šest, a předpokládám, že

  kapacitu tisku budeme v příštím roce nadále

  zvyšovat. Důvod, proč takto intenzivně inves-

  tujeme do nového vybavení a změny výrobního

  procesu, je jednoduchý. Přímý tisk přináší do

  produkce doplňků pro modely naprosto novou

  kvalitu, je to největší revoluce v tomto sorti-

  mentu od uvedení odlévaných doplňkových sad

  na trh papá Verlindenem před téměř pětatři-

  ceti lety. Oproti odlitkům jsou tisky přesnější,

  tvarově a rozměrově stálejší, nevyžadují tak

  složité a na přesnost náročné oddělování od

  nálitků, začišťování a dopasovávání do mode-

  lu. Jejich kompletace a instalace do modelu je

  velmi blízká lepení plastu, jedinou komplikací,

  která stále zůstává, je potřeba lepení tištěných

  dílů vteřinovým lepidlem. A to už není taková

  hrůza, to je něco, co většina modelářů hra-

  vě zvládá. Nezanedbatelnou výhodou je také

  zdravotní hledisko. Na odlévací polyuretany je

  část populace alergická, v případě tisků nejsou

  alergické reakce známé. Alespoň ne na námi

  používané materiály, které byly vyvinuty jako

  biokompatibilní. Další výhodou je zjednodu-

  šení samotné stavby doplňků a snížení počtu

  navzájem kompletovaných dílů díky možnosti

  vytisknout sestavy, které nelze odlít; o tom, že

  by se vyrobily klasicky odstříknutím z plastu,

  ani nemluvě. Příkladem mohou být táhla ven-

  tilů na hvězdicových motorech, různé kabely,

  odstávající od hlavního bloku daného tělesa,

  nebo třeba struktury konstrukcí draků leta-

  del, jako jsou kupříkladu vztlakové klapky. Za

  vrchol v tomto směru považuji brzdicí štíty na

  F-16 v měřítku 1/48. Vyjdou v únoru, a až je

  uvidíte, dobře si je prohlédněte, stojí to za to.

  Ostatně právě vztlakové klapky jsou příkladem

  výrobku této řady, který rychle získává na ob-

  libě. Abych se tady dlouho nerozplýval a neo-

  pakoval, co už bylo mnohokrát napsáno, pointa

  tohoto příběhu je, že tu máme příklad úspěšné

  inovace, v níž budeme v příštím roce intenziv-

  ně pokračovat. Zajímavé na tomto příběhu je

  i to, že oddělení Brassin vzniklo před dvanác-

  ti lety proto, že se nám uvolnili zaměstnanci,

  kteří přišli o práci díky jiné inovaci, přechodu

  výroby forem z galvaniky na přímé CNC ob-

  rábění do certalových desek. Nechtěli jsme je

  propouštět, přičemž fakt, že mají zkušenosti

  s výrobou forem a s odléváním polyuretanů,

  epoxidů a syntetických kaučuků, v tom hrál

  jen malou roli. Tehdy jsme si pochopitelně byli

  vědomi toho, že jde o významný inovační krok,

  a dalo nám hodně práce, než jsme celý proces

  zvládli. Jaké výsledky to ale nakonec přinese,

  jaké nám to dá možnosti ve výrobě stavebnic,

  to jsme tušili jen mlhavě. A i když už u zrodu

  Brassinu stál 3D tisk, hned od počátku využí-

  vaný k tvorbě předloh, tak to, že to přinese až

  takovou modernizační revoluci do výroby do-

  plňků, jsme netušili nikdo!

  Nová hala a stěhování

  Vzhledem k předpokladu, že se během příští-

  ho roku dále zvýší počet instalací 3D tiskáren

  ve firmě, hrozí nám akutní nedostatek prosto-

  ru. Ten ostatně pociťujeme tak jako tak, další

  místo v Obrnicích nemáme. Řešení hledáme

  už od požáru skladu přede dvěma lety. Bez-

  prostředně po požáru jsme začali připravovat

  stavbu nové haly, do níž jsme plánovali pře-

  stěhovat obchodní oddělení, balení stavebnic

  a nástrojárnu a lisovnu, tedy celé oddělení

  výroby stavebnic. Bohužel jsme se sešli s na-

  růstajícími komplikacemi ve stavebnictví, což

  tehdy vedlo k zastavení projektu. Nové řešení

  jsme našli loni na podzim, našli jsme skla-

  dový areál přiměřených rozměrů, vhodný pro

  naše činnosti. Jeho nákup se sice protáhl díky

  v Čechách obvyklým byrokratickým průtahům,

  nakonec jsme ho ale letos v září koupili. Před-

  INFO Eduard4

  Prosinec 2022

• Page 5

  pokládáme, že první fázi rekonstrukce budeme

  mít hotovou na konci ledna, a na začátku úno-

  ra do objektu nastěhujeme obchodní oddělení

  a balení stavebnic. To s sebou přinese výpa-

  dek v expedici, který bude patrně trvat celou

  první polovinu února nebo jeho větší část.

  O přesných termínech vás budeme informovat

  v lednovém Infu.

  Druhá fáze rekonstrukce bude složitější, pro-

  tože cílem je upravit prostory pro instalaci

  strojů lisovny a nástrojárny. To je technologic-

  ky složitější, projekt je ve stadiu přípravy, a po-

  kud budu optimista, vidím to na dokončení do

  konce příštího roku. Po dokončení a přestěho-

  vání výroby stavebnic se nám stávající prosto-

  ry tohoto oddělení uvolní a přinejmenším jejich

  velkou část dostane oddělení Brassin. A tím

  pádem nic nebude bránit jeho dalšímu rozvoji.

  Nové ceny

  Když mluvíme o změnách, do nového roku

  vstoupíme s novými cenami. To je významná

  a citlivá změna, jejíž provedení jsme odložili

  na konec roku. Ceny se zvýší v intervalu mezi

  11 až 15 procenty v závislosti na cenové sku-

  pině. Zvýšení se bude týkat obchodních a ma-

  loobchodních cen v Kč a EUR, nedotkne se

  maloobchodních cen v USD. Přecenění prove-

  deme po uzavření obchodního oddělení před

  Vánocemi, to bude letos 19. prosince, kdy bu-

  deme přijímat poslední objednávky, u kterých

  budeme garantovat jejich odeslání před svátky.

  Potom budou jako každý rok probíhat inventu-

  ry, a ve stejném období dojde také k přeceně-

  ní. Poslední šanci nakoupit za staré ceny tak

  budete mít 19. prosince. Obnovení prodeje, už

  za nové ceny, očekávám v prvním týdnu led-

  na 2023. S vysokou pravděpodobností to bude

  3. nebo 4. ledna.

  Norimberk 2023

  Dnes je nutné zmínit se o naší účasti na

  Norimberském veletrhu hraček 2023. Určitě

  víte, že jsem vždy zastával názor, že účast na

  tomto veletrhu je pro nás důležitá a zásadní.

  Naše reprezentace v Norimberku tomu také

  vždy odpovídala. Bohužel, situace po zruše-

  ní posledních dvou ročníků z důvodu covido-

  vých uzávěr není nijak příjemná. Účast firem

  z našeho oboru bude na nadcházejícím roč-

  níku velmi zredukovaná, a co je horší, velká

  část našich obchodních partnerů z řad ob-

  chodníků, ale i novinářů do Norimberka letos

  nepřijede. Proto jsme se rozhodli i my naši

  účast na veletrhu omezit. Nerušíme ji úpl-

  ně, ale rozhodli jsme se prostorově zmen-

  šit náš stánek, a zároveň ho sdílet s kolegy

  z firmy Special Hobby. Zároveň jsme se roz-

  hodli zrušit i pravidelnou tiskovou konferen-

  ci. Doufám, že toto je jen přechodný stav a že

  se veletrh v následujících letech vzpamatuje

  a vrátí ke své předchozí slávě a užitečnosti pro

  modelářské firmy a celou modelářskou ko-

  munitu. Nemusí tomu ovšem tak být, a pak by

  naše účast na veletrhu byla v roce 2023 patrně

  poslední.

  Tím máme pro dnešek vyčerpáno téma výhle-

  dů na nadcházející rok. V příštím Infu budeme

  pokračovat produkční částí, věnovanou přede-

  vším edičnímu plánu nových stavebnic na rok

  2023. Teď se podívejme na novinky, uváděné

  na trh v prosinci. Protože jsou v prodeji již od

  posledního listopadového týdne, nebudu zde

  tentokrát komentovat všechny, omezím se jen

  na ty významné.

  Stavebnice

  V prosinci pokračujeme v projektu Zero, pů-

  vodně známém jako projekt Voldemort, sta-

  vebnicí v řadě Limited s názvem Samurai.

  Jako většina současných stavebnic této řady

  je i Samurai vydáván v módu Dual Combo, tedy

  se dvěma sadami výlisků v balení. Stavebnice

  umožňuje stavbu dvou verzí Zera A6M3, model

  32 a model 22. Výběr variant zbarvení nabízí

  dvanáct strojů, po šesti od každé verze. Když

  jsem býval zamlada aktivním modelářem, bylo

  Zero A6M3 model 32 díky svým poměrně pes-

  trým zbarvením považováno za nejatraktiv-

  nější ze všech Zer. Doufám, že to tak vyhod-

  notíte i vy, alespoň do doby, než přijdou na trh

  naše další Zera, která budou zajisté neméně

  atraktivní!

  V řadě ProfiPACK tu máme Bf 109E-3 v měřítku

  1/72, stavebnici vzniklou ve spolupráci s firmou

  Special Hobby. Ta již tuto stavebnici vydala

  v několika přebalech, věřím ale, že naše pro-

  vedení si získá vaši ctěnou pozornost a vzbudí

  váš zájem. Tomu nejdůležitějšímu na každé

  stavebnici, výběru zbarvení, jsme věnovali jako

  vždy patřičnou péči, je jich šest a podle mého

  názoru je to kvalitní výběr.

  V řadě ProfiPACK 1/48 vracíme do prodeje

  Fw 190D-9. Tato položka byla původně plá-

  nována jako reedice původní stavebnice, ale

  protože jsme do výběru zbarvení přidali ješ-

  tě stroj Waldemara Wübkeho z JV44, který

  je i předmětem nového boxartu, uvádíme ji

  pod novým katalogovým číslem. Mezi Pro-

  fipacky pak najdete ještě jednu ryzí reedici,

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg v měřítku 1/48,

  stavebnici, která byla po svém uvedení na trh

  poměrně rychle vyprodána a po delší době se

  nyní vrací do sortimentu.

  V řadě WEEKEND nabízíme P-51D-10 Mustang

  v měřítku 1/48 a Spitfire Mk.IXc v měřítku 1/72,

  oba s atraktivní nabídkou zbarvení modelu.

  V Mustangu najdete kupříkladu stroj Man

  O’War Claiborna Kinnarda ze 4. stíhací skupiny

  8. letecké armády, což je stroj hluboce zarytý

  v paměti mých vrstevníků díky staré čtvrtce

  od Revella, prodávané na konci osmdesátých

  let v Československu. Také ho mám ješ-

  tě schovaný. Ve Spitfiru zase najdete Spitfira

  312. československé squadrony RAF, na němž

  S/Ldr Karel Čermák sestřelil nad Normandií

  v červnu 1944 Fw 190A-8.

  Doplňky

  Mezi doplňky obzvlášť doporučuji vaší po-

  zornosti sadu kokpitu pro čtvrtkový P-38J

  od Tamiyi. Je to jedna z nejhezčích a nejlépe

  provedených doplňkových sad řady Brassin,

  jakou jsme dosud vyrobili. Myslím, že velmi

  dobře dokumentuje možnosti 3D tisku a přínos

  takto vyrobených sad pro modeláře, o kterém

  píši o několik odstavců výše. Tato sada je totiž

  výjimečná nejen úrovní detailů, ale i svým kon-

  strukčním řešením, které významně usnad-

  ňuje instalaci sady do modelu. Jde to dokonce

  snáze a rychleji než instalace původní sestavy

  kokpitu ze stavebnice, což je něco, co dosud

  nebylo u doplňkových sad obvyklé. Takto kon-

  cipované sady mohou být v budoucnu velkým

  přínosem pro zájem o doplňky, protože k nim

  mohou přivést i modeláře, kteří se dosud do-

  plňkovým sadám vyhýbali pro jejich vysokou

  stavební náročnost.

  Zajímavá a jak se ukazuje i modeláři vítaná je

  sada podvozkových šachet pro čtvrtkové sta-

  vebnice F6F Hellcat, které se pomalu, ale jistě

  vracejí do našeho sortimentu. Pozitivní reakce

  na tuto sadu nás vede k úvahám o rozšíření

  nabídky doplňků pro tyto oblíbené stavebnice

  o další sady, kupříkladu o kokpit nebo dokon-

  ce složená křídla. Nebude to ovšem snadné,

  protože, po pravdě řečeno, pro řadu Brassin

  máme velké a konstrukčně i výrobně náročné

  plány, související s nově vydávanými stavebni-

  cemi, kupříkladu s F-35 od Tamiyi.

  V řadě Brassin bych vás ještě rád upozornil

  na drobné, ale velmi pěkné a decentní doplňky

  pro německou techniku v měřítku 1/35, a dvě

  sady amerických záchranných raftů Carley pro

  40 osob v měřítku 1/350.

  V řadě Space máme tento měsíc v prodeji šest

  nových sad, mezi nimi i dvě dvaasedmdesá-

  tinové sady pro modely Arma Hobby, Ki-84

  a P-51B. Mezi fotolepty pak najdete sadu pro

  P-39Q téhož výrobce, nebo sadu pro novou

  Mi-4 v měřítku 1/48 od Trumpeteru. To je mo-

  del, na který se osobně velmi těším. V nabídce

  fotoleptů jsou kromě sad pro modely letadel

  pochopitelně také sady pro lodě i bojovou

  techniku a samozřejmě rovněž sady BiG Ed,

  stejně jako sady BiG Sin složené ze sad řady

  Brassin.

  Redakční obsah

  V populární publicistické části najdete 2. díl

  Lexingtonu od Mira Bariče a další, již 9. díl

  Letecké války nad Ukrajinou stejného autora.

  Tentokrát přinášíme i jeden technologický člá-

  nek od Pepy Blažka, věnovaný modelářským

  lepidlům a jejich optimálnímu použití. A k tomu

  ještě pět článků Boxart Story, věnovaných dění

  na krabicích prosincových stavebnic.

  A to je pro letošek téměř vše. Na závěr ještě

  jednou připomenu, že poslední objednávky při-

  jímáme 19. prosince. Po tomto datu již nebude

  možné na e-shopu objednávat, protože nebu-

  deme schopni garantovat dodání zboží za na

  e-shopu uvedenou cenu. Důvodem je avizova-

  né přecenění, které proběhne během uzavření

  obchodního oddělení po dobu vánočních svát-

  ků. E-shop bude znovu v provozu po inventu-

  rách a po přecenění, jeho znovuotevření před-

  pokládáme bezprostředně po 1. lednu 2023.

  Abyste si udělali představu o úrovni zdražení,

  tak v maloobchodních cenách se kupříkladu

  položky se současnou cenou 695 Kč zdraží

  o 100 Kč na 795 Kč. To je případ prosincové

  novinky Fw 190D-9. U cenové skupiny 395 Kč,

  což je kupříkladu současná cena právě vydá-

  vaného Profipacku Bf 109E-3 1/72, bude nová

  cena 450 Kč.

  Vážení přátelé, děkuji vám za přízeň v neleh-

  kém roce 2022. Přeji vám hezké vánoční svát-

  ky a do nového roku 2023 hodně štěstí, zdraví

  a pohody!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Prosinec 2022

• Page 6

  HISTORIE

  Hľadanie

  stratených

  lodí s Paulom

  Allenom

  USS

  Lexington

  2. část

  Text: Miro Barič

  Foto: U.S. Navy National Museum of Naval AviationFoto: Naval History and Heritage Command

  Zostrelený bombardér Betty odfotený z paluby Lexingtonu 20. 2. 1942.

  Vráťme sa však na chvíľu späť v čase do

  Chicaga na prelome 20. a 30. rokov minulé-

  ho storočia, kedy ho ovládal známy gang-

  ster Al Capone. Jeho blízkym spolupracov-

  níkom bol právnik Edward Joseph O‘Hare,

  prezývaný Easy Eddie. V roku 1930 sa však

  rozhodol prejsť na stranu zákona a stal sa

  informátorom federálnych agentov. Do-

  viedol ich ku Caponeho účtovným knihám

  a pomohol prelomiť ich šifru. Upozornil ich

  tiež na to, že Capone na začiatku svojho

  procesu podplatil porotcov. Sudca násled-

  ne vymenil porotu a Capone bol v roku 1931

  odsúdený.

  V novembri 1939, týždeň pred Caponeho

  prepustením z väzenia, bol Easy Eddie za-

  vraždený. Keď šoféroval svoj Lincoln-Ze-

  phyr, vystrelili na neho dvaja muži z iné-

  ho auta z brokovníc. O‘Hare bol na mieste

  mŕtvy a jeho neriadené auto vrazilo do stĺ-

  pa. Páchatelia sa stratili v premávke a ni-

  kdy ich nevypátrali. Predpokladá sa, že išlo

  o Caponeho ľudí.

  Za uväznenia gangstra teda O‘Hare starší

  zaplatil životom. Nezodpovedanou otázkou

  je, prečo sa tak rozhodol. Uvádza sa, že sa

  chcel sám vyhnúť väzeniu, že nechcel pre-

  kaziť synovi prijatie do Námornej akadé-

  mie, alebo že si chcel napraviť poškvrnenú

  reputáciu a dať synovi dobrý príklad. Hovorí

  sa totiž, že ho vychovával tak, aby rozoznal

  dobro od zla a že chcel, aby sa stal lepším

  mužom, akým bol on sám.

  Medaila cti

  Tým synom bol „Butch“ O‘Hare, ktorý za

  svoje činy z 20. 2. 1942 získal Medailu cti

  ako vôbec prvý námorný stíhací pilot v dru-

  hej svetovej vojne. V ten deň vzlietol z pa-

  luby USS Lexington ako súčasť väčšej sku-

  piny Wildcatov. Osud to však zariadil tak, že

  skupine japonských bombardérov musel

  čeliť sám. Otec ho však naučil postaviť sa

  zlu bez ohľadu na nepriaznivé okolnosti.

  Edward Henry „Butch“ O‘Hare sa narodil

  13. marca 1914. Po tom, čo sa jeho rodičia

  v roku 1927 rozviedli, ostal žiť s mamou

  Selmou a sestrami Patriciou a Marilyn

  v St. Louis, kým jeho otec sa presťahoval

  do spomínaného Chicaga. V roku 1933 na-

  stúpil do Námornej akadémie v Annapolise,

  ktorú absolvoval v roku 1937. Nasledujúce

  dva roky slúžil na bitevnej lodi USS New

  Mexico. Potom ho poslali do Pensacoly na

  Príbeh lietadlovej lode USS Lexington (CV-2) sme v predchád-

  zajúcej časti opustili v čase japonského útoku na Pearl Harbor.

  Tomu sa vyhla vďaka tomu, že 5. 12. 1941 vyrazila na more, aby na

  ostrov Midway prepravila 18 strmhlavých bombardérov Vought

  SB2U Vindicator mariňáckej jednotky VMSB-231. Vďaka tomu sa

  mohla nedotknutá loď od začiatku zapojiť do bojov druhej sve-

  tovej vojny.

  Butch O‘Hare v kokpite Wildcatu na jednej zo série

  propagandistických fotografií, ktoré vznikli v apríli

  1942 na Havajských ostrovoch. Všimnite si cenzurova

  -

  ný znak jednotky.

  INFO Eduard6

  Prosinec 2022

• Page 7

  pilotný výcvik, ktorý dokončil 2. 5. 1940. Bol

  pridelený k stíhacej jednotke VF-3 na palu-

  be sesterskej lode Lexingtonu, USS Sara-

  toga (CV-3). Tam lietal na strojoch Grum-

  man F3F a následne Brewster F2A Buffalo.

  Výkonný dôstojník VF-3, Lt. John „Jimmy“

  Thach, kládol veľký dôraz na strelecký vý-

  cvik. Väčšina pilotov VF-3 vrátane Butcha

  pod Thatchovým velením v streľbe excelo-

  vala.

  Prvý let v novej stíhačke Grumman F4F

  Wildcat absolvoval O‘Hare 21. 7. 1941. S tý-

  mito lietadlami vstúpil na palube Saratogy

  aj do druhej svetovej vojny. Loď na začiat-

  ku roku 1942 hliadkovala medzi ostrovom

  Midway a Pearl Harborom, keď ju 11. 1. 1942

  zasiahlo torpédo z japonskej ponorky I-6.

  Saratoga musela do opravy a VF-3 sa pre-

  sunula na Lexington. Tam prišla Butchova

  hviezdna chvíľa.

  Lexington sa stal jadrom Task Force 11 pod

  velením viceadmirála Wilsona Browna.

  Spolu s dvoma ťažkými krížnikmi a sied-

  mimi torpédoborcami vyrazil 31. 1. 1942 na

  more. Svoju vlastnú stíhaciu jednotku VF-2

  zanechal na zemi, aby sa mohla prezbrojiť

  na Wildcaty. Okrem 18 stíhačiek z VF-3 mal

  Lexington na palube 37 strmhlavých bom-

  bardérov Douglass SBD Dauntless a 13 tor-

  pédových Douglas TBD Devastator.

  K TF 11 sa postupne pridali ďalšie dva ťaž-

  ké krížniky a štyri torpédoborce. Tento zväz

  sa chystal zaútočiť na Rabaul. Americké

  lode sa nachádzali 450 míľ (720 km) se-

  verovýchodne od cieľa, keď ich 20. 2. 1942

  spozoroval japonský lietajúci čln Kawanishi

  H6K Mavis. Ten bol promptne zostrelený

  Jimmy Thachom a jeho wingmanom, Ens.

  Edwardom Sellstromom. Neskôr stíhači

  z Lexingtonu pridali ďalší H6K. Pozícia zvä-

  zu však bola prezradená a z Rabaulu vyslali

  do útoku všetkých 17 bombardérov Mitsu-

  bishi G4M1 Betty zo 4. Kokútai, ktoré boli

  k dispozícii. Každý z nich bol vyzbrojený

  dvojicou 250kg bômb, pretože letecké tor-

  péda sa v tom čase v Rabaule ešte nena-

  chádzali.

  Japonci sa rozdelili na dve formácie, aby

  zvýšili šancu, že americký zväz rýchlo

  nájdu. O 16.25 radar Lexingtonu zachytil

  prvú skupinu deviatich G4M1 vo vzdiale-

  nosti 47 míľ (75 km). Do boja proti nim sa

  zapojilo 16 z 18 Wildcatov. Vo vzduchu bol aj

  O‘Hare a jeho wingman Lt.(jg) Marion Du-

  filho. Táto dvojica však dostala rozkaz kr-

  úžiť okolo lode.

  Prvých deväť Betty bolo úplne zmasakrova-

  ných. K Lexingtonu sa dostali len štyri, kto-

  ré však divoko manévrujúcu loď nedokázali

  svojimi bombami zasiahnuť a pri spiatoč-

  nom lete boli zostrelené aj tie – dve z nich

  dokonca Dauntlessmi. Z posádok tejto sku-

  piny G4M1 neprežil ani jeden letec. Ameri-

  čania za to zaplatili stratou dvoch Wildcatov

  a jedného pilota. Zasiahli ich zadní strelci

  bombardérov svojimi 20mm kanónmi, keď

  sa k nim blížili presne zozadu bez akého-

  koľvek manévrovania.

  Sám proti ôsmim

  Kým väčšina stíhačov VF-3 bojovala s pr-

  vou skupinou nepriateľských bombardé-

  rov, objavila sa o 16.49 na radare Lexing-

  tonu druhá. Osem G4M1 sa tentoraz blížilo

  z opačnej strany a nachádzalo sa 30 míľ (48

  km) ďaleko, no rýchlo sa blížili. Poslali proti

  nim Butcha a Dufilha – nik iný nebol práve

  k dispozícii. Čoskoro sa ukázalo, že O‘Hare

  bude na to sám. Dufilhovi sa totiž zasekli

  zbrane a nevyšla z nich ani rana.

  O´Hare neútočil na rýchlo letiace bom-

  bardéry zozadu, ale s prevýšením zhora

  a zboku. K dispozícii mal štyri guľomety

  kalibru 12,7 mm so 450 nábojmi pre každý

  z nich. Strieľal s predstihom a naplno využil

  dôkladný strelecký výcvik. Jeho dávky za-

  sahovali japonské bombardéry tak presne,

  že jednému z nich odstrelil motor! Na ja-

  ponskú formáciu podnikol štyri útoky, kým

  mu došla munícia. K Lexingtonu sa vďaka

  nemu dostali len štyri bombardéry, z toho

  jeden ťažko poškodený sa pokúsil o samo-

  vražedný útok. Lietadlovú loď však nezasi-

  ahol ani on, ani bomby ostatných Betty.

  O‘Hare bol presvedčený, že zasiahol sedem

  bombardérov, z toho šesť zostrelil. Oficiál-

  ne mu priznali päť zostrelov, čo aj zodpo-

  vedá skutočnosti. Štyri stroje zničil hneď,

  piaty núdzovo pristál na vode počas spia-

  točného letu. Ďalšie dva poškodil – a boli to

  jediné dva zo 17 vyslaných, ktoré sa vrátili

  domov. Japonci hlásili potopenie jedného

  krížnika alebo torpédoborca a zapálenie li-

  etadlovej lode. Nárokovali si aj zostrelenie

  ôsmich Wildcatov.

  Strelci druhej skupiny bombardérov naprí-

  klad nahlásili niekoľko zostrelov pri opa-

  kovaných Butchových útokoch – hoci na

  HISTORIE

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Pri fotení na Havajských ostrovoch v apríli 1942 mal

  symboly zostrelov na oboch stranách.

  Butch O‘Hare pri chvoste Hrummanu F4F-3 Wildcat.

  Na farebnej fotografii má Butch neštandardný kovboj-

  ský kožený opasok.

  Butch O‘Hare a Jimmy Thach na základni Kaneohe, 10.

  4. 1942. Všimnite si detaily vrtule Wildcatu v pozadí.

  INFO Eduard

  7

  Prosinec 2022

• Page 8

  HISTORIE

  nich útočil celkom sám. Jeho Wildcat bol

  zasiahnutý iba jednou japonskou guľkou do

  trupu – a priniesol si aj zásah od vlastnej

  protivzdušnej obrany do ľavého krídla.

  Pilotoval F4F-3 BuNo. 4031 s označením

  F-15. Tento stroj po návrate do prístavu

  preradili k VF-2 a ostal na palube Lexing-

  tonu aj naďalej. Počas bitky v Koralovom

  mori pristál na palube USS Yorktown (CV-

  5), a tak prežil aj tú. Potom slúžil v jednotke

  VF-42 a neskôr v mariňáckej MAG-23. Zo

  služby bol definitívne vyradený v júli 1944.

  Pomenovali po ňom loď aj letisko

  Úspešný stroj tak prežil aj svojho pilota.

  Butch O‘Hare sa stal v jednom dni stíha-

  cím esom a 21. 4. 1942 dostal Medailu cti.

  Neskôr prevzal velenie VF-3, ktorá sa po

  dlhšom období strávenom výcvikom nových

  pilotov premenovala na VF-6 a prezbrojila

  na nové stíhačky Grumman F6F Hellcat. Na

  nich pridal k piatim Betty ďalšie dva zostre-

  ly. Zahynul 26. 11. 1943 počas prvej nočnej

  stíhacej misie z paluby americkej lietadlo-

  vej lode. Okolnosti jeho smrti nie sú dodnes

  vyjasnené, pravdepodobne sa počas tohto

  nočného letu stal obeťou palubného strel-

  ca japonskej Betty. Jeho Hellcat ani telo sa

  nikdy nenašli.

  Pomenovali po ňom torpédoborec triedy

  Gearing USS O‘Hare (DD-889), ktorý vstúpil

  do služby v novembri 1945. Pokrstila ho

  Butchova mama Selma. Táto loď sa zú-

  častnila vojny vo Vietname a v roku 1978 ju

  predali do Španielska, kde slúžila pod me-

  nom Méndez Núñez. Definitívne vyradená

  a zošrotovaná bola v roku 1992.

  V septembri 1949 po ňom pomenovali le-

  tisko v Chicagu, ktoré dodnes nesie meno

  O‘Hare International Airport a označuje sa

  skratkou ORD. V Termináli 2 tohto letiska

  je vystavený Wildcat s označením F-15. Ide

  o stroj, ktorý bol v pomerne zachovanom

  stave vylovený z Michiganského jazera, kde

  havaroval v roku 1943 z paluby cvičnej lieta-

  dlovej lode USS Wolverine. V roku 2001 bol

  renovovaný do podoby Butchovho F4F-3.

  Výpad proti Lae a Salamua

  Ani Lexington nečakal dlhý život. Po boji s

  japonskými bombardérmi sa TF 11 od Ra-

  baulu stiahol, no po spojení s TF 17 lieta-

  dlovej lode Yorktown sa začiatkom marca

  chcel vrátiť a zaútočiť znovu. Po zistení, že

  prístav v Rabaule je prázdny, sa však 8. 3.

  plány zmenili. Japonci totiž podnikli inváziu

  na Novú Guineu a všetky lode sa presunuli

  do prístavov Lae a Salamua na severový-

  chodnom pobreží tohto ostrova. Ako prvé

  na ne ráno 10. 3. zaútočili lietadlá z Lexing-

  tonu – osem Wildcatov, 31 Dauntlessov a 13

  Devastatorov s torpédami. Yorktown vyslal

  o 15 minút neskôr ďalších 10 Wildcatov, 30

  SBD a 12 TBD, tentoraz s bombami.

  Pri pobreží v okolí spomínaných prísta-

  vov bolo 16 japonských lodí – ľahký krížnik

  Yúbari, 6 torpédoborcov, 5 veľkých trans-

  portných plavidiel, mínonoska, dve malé mí-

  nolovky a nosič hydroplánov. Americkí piloti

  nárokovali potopenie desiatich lodí vrátane

  troch krížnikov a poškodenie piatich ďal-

  ších. V skutočnosti potopili tri transport-

  né lode a vážnejšie poškodili štvrtú spolu

  s nosičom hydroplánov. Krížnik Yúbari a tri

  ďalšie vojnové lode boli ľahko poškodené.

  Väčšinu lodí mali na svedomí letci z Le-

  xingtonu. Jeden z Wildcatov z VF-3 zostrelil

  dvojplošný hydroplán Nakajima E8N Dave,

  ktorý sa agresívne snažil napádať americ-

  ké palubné bombardéry. Japonská protili-

  etadlová paľba zostrelila jeden Dauntless

  z Lexingtonu, čo bola jediná strata na stra-

  ne Američanov.

  Po tomto výpade sa Lexington vrátil

  26. 3. do Pearl Harboru, kde ho čakala rých-

  la prestavba. Štyri veže s ôsmimi nepotreb-

  nými protilodnými delami kalibru 203 mm

  odstránili a nahradili siedmimi štvorčatami

  protilietadlových kanónov kalibru 28 mm.

  Pribudlo tiež 22 jednohlavňových kanónov

  kalibru 20 mm. Výzbroj lode sa tak ustáli-

  la na 12 jednohlavňových kanónoch kalibru

  127 mm, 12 štvorhlavňových kanónoch ka-

  libru 28 mm a 22 kanónoch Oerlikon kalibru

  Dvojica stíhačiek VF-3 počas letu 10. 4. 1942. Wildcat F-1 (BuNo 3976) v popredí pilotuje Jimmy Thach. V kokpite

  druhého stroja F-13 (BuNo 3986) sedí Butch O‘Hare.

  Lexington v San Diegu 14. 10. 1941. Na palube má vpredu stíhačky Buffalo a vzadu bombardéry Dauntless.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Foto: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard8

  Prosinec 2022

• Page 9

  20 mm. S touto výzbrojou vyrazil Lexington

  aj do svojej poslednej bitky.

  Spočiatku však nič nenasvedčovalo tomu,

  že sa blíži osudové stretnutie. Loď vyrazila

  z Pearl Harboru 15. 4. 1942, aby dopravila 14

  stíhačiek Buffalo jednotky VMF-211 na atol

  Palmyra, ktorý leží v strede Tichého oceánu

  medzi Havajskými ostrovmi a Americkou

  Samoou. Po tejto úlohe mala absolvovať

  v relatívne pokojných vodách cvičné plavby

  so zväzom bitevných lodí. Výcvik však bol

  18. 4. zrušený. Americkí a britskí dešifranti

  totiž dospeli k názoru, že Japonci chystajú

  vylodenie v Port Moresby na juhovýchodnej

  strane ostrova Nová Guinea. Preto sa Le-

  xington 1. 5. 1942 opäť spojil s Yorktownom

  a jeho zväzom TF 17. Spoločne vyrazili do

  Koralového mora s úmyslom prekaziť ja-

  ponské plány. Na túto misiu niesol Lexing-

  ton na palube 21 Wildcatov, 37 Dauntlessov

  a 12 Devastatorov.

  Prvá bitka lietadlových lodí

  Zároveň s vyslaním inváznej flotily do

  Port Moresby Japonci udreli na Tulagi

  v Šalamúnových ostrovoch. Túto operá-

  ciu podporovala ľahká lietadlová loď Shó-

  hó. Hlavné sily podporovali lietadlové lode

  Shókaku a Zuikaku, veteráni od Pearl Har-

  boru. Schyľovalo sa teda k prvej bitke lieta-

  dlových lodí v dejinách. Bola to vôbec prvá

  námorná bitka, v ktorej sa lode protivníka

  vôbec nevideli a útočili na seba len palub-

  nými lietadlami. Zároveň však treba dodať,

  že bitku na oboch stranách sprevádzali

  mnohé chyby a následný chaos a jej výsle-

  dok bol viac-menej dielom náhody.

  Obe strany vedeli o prítomnosti lietadlo-

  vých lodí protivníka a snažili sa ich nájsť.

  Obe pritom chybne identifikovali pomocné

  sily protivníka ako hlavné a vyslali proti

  nim úderné skupiny svojich lietadiel. Na-

  jprv 7. 5. 1942 ráno japonský prieskumník

  našiel samostatne sa plaviaci tanker Ne-

  osho sprevádzaný torpédoborcom Sims.

  Nesprávne však ohlásil nájdenie lietadlovej

  lode a krížnika. Japonci proti nim poslali

  78 lietadiel z palúb Shókaku a Zuikaku – 18

  stíhačiek Mitsubishi A6M Zero, 36 strmhla-

  vých bombardérov Aichi D3A Val a 24 tor-

  pédových lietadiel Nakajima B5N Kate.

  HISTORIE

  Lexington počas útoku japonských lietadiel 8. 5. 1942. Fotka vznikla z paluby jedného

  z útočníkov.

  Zánik lode spôsobili výbuchy výparov unikajúcich z poškodených nádrží leteckého

  paliva.

  Lexington bol po japonskom útoku síce poškodený, no prijal na palubu svoje lietadlá. Fotka vznikla z paluby krížnika USS Portland tesne pred fatálnymi výbuchmi.

  Lexington ešte v pôvodnej podobe s delovými vežami s kanónmi kalibru 203 mm.

  Foto: Naval History and Heritage CommandFoto: Naval History and Heritage CommandFoto: Naval History and Heritage Command

  Foto: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard

  9

  Prosinec 2022

• Page 10

  HISTORIE

  Vzápätí americký prieskumník našiel inváz-

  nu flotilu transportných lodí, no ohlásil dve

  lietadlové lode a štyri krížniky. Aj Američa-

  nia preto vyslali 93 lietadiel z Lexingtonu

  a Yorktownu – 18 Wildcatov, 53 Dauntlessov

  a 22 Devastatorov.

  Obe strany si vzápätí uvedomili svoju chybu.

  Japonské lietadlá nejaký čas márne pátrali

  po hodnotnejších cieľoch a napokon sa roz-

  hodli zaútočiť aspoň na Neosho a Sims. Tie

  nemali šancu. Torpédoborec sa po zásahu

  tromi bombami rozlomil a okamžite poto-

  pil. Zo 192-člennej posádky prežilo len 14

  námorníkov. Neosho zasiahlo sedem bômb

  a zrútil sa na ňu aj jedna Val zasiahnutá

  obrannou streľbou. Vážne poškodený tan-

  ker unášalo niekoľko dní more, kým sa po-

  topil.

  Američania pri inváznej flotile našli as-

  poň ľahkú lietadlovú loď Shóhó a vrhli sa

  na ňu. Vo vzduchu ju chránili dve stíhačky

  Mitsubishi A5M Claude a jedno Zero a na

  začiatku amerického útoku vzlietli ešte

  ďalšie tri Zerá. Americký príval však zasta-

  viť nedokázali. Lietadlá z Lexingtonu trafili

  japonskú loď dvomi 450kg bombami a pi-

  atimi torpédami. Vzápätí prileteli na scénu

  stroje z Yorktownu a horiaci vrak dorazili

  ďalšími 11 bombami a 2 torpédami. Shóhó

  sa potopila trištvrtehodinu po začiatku úto-

  ku. Stratených bolo aj všetkých 18 lietadiel,

  ktoré niesla. Američania stratili jeden Dau-

  ntless z Lexingtonu.

  Večer sa Japonci opäť pokúšali nájsť hlav-

  né americké sily, no márne. Letci preto

  odhodili bomby a torpéda a otočili sa k ná-

  vratu. Po zotmení americké lietadlové lode

  našli – no boli bez munície a pomýlili si ich

  s vlastnými. Začali krúžiť a pripravovať sa

  na pristátie. Až keď po chvíli začali americ-

  ké torpédoborce strieľať, pochopili Japonci

  svoj omyl a odleteli.

  Rozhodujúci druhý deň

  Prvý deň sa skončil vážnymi stratami lie-

  tadiel na japonskej strane a priniesol malé

  americké víťazstvo v podobe japonského

  rozhodnutia posunúť inváziu v Port Mores-

  by o niekoľko dní. Ráno 8. 5. 1942 sa schy-

  ľovalo k rozhodujúcemu stretu. Japonci vy-

  slali do útoku sústredené sily 18 stíhačiek,

  33 bombardérov Val a 18 Kate. Američania

  vyslali dve samostatné skupiny. Z Yorktownu

  vzlietlo šesť Wildcatov, 24 Dauntlessov

  a 9 Devastatorov. Z Lexingtonu o niečo ne-

  skôr odštartovalo 9 stíhačiek, 15 strmhla-

  vých a 12 torpédových bombardérov. Letci z

  Yorktownu zasiahli Shókaku dvomi bomba-

  mi, tí z Lexingtonu neskôr pridali ešte jeden

  zásah a poškodená japonská lietadlová loď

  sa musela stiahnuť. Útočná formácia z Le-

  xingtonu stratila tri Wildcaty.

  Na druhej strane sa Japoncom pri sústre-

  denom útoku z dvoch strán podarilo zasi-

  Lietadlá na korme Lexingtonu, 8. 5. 1942 okolo 15.00. V popredí sú Wildcaty, za nimi Dauntlessy a Devastatory.

  V hangári zúri požiar a okolo zadného výťahu stúpa dym.

  Horiaci, opustený a nakláňajúci sa Lexington, 8. 5. 1942 večer. Na zadnej palube sú stále lietadlá.

  F4F-3 Wildcat v Butchových farbách je vystavený v Termináli 2 na O‘Hare International Airport v Chicagu.

  Foto: Naval History and Heritage CommandFoto: Naval History and Heritage CommandFoto: Raysonho

  INFO Eduard10

  Prosinec 2022

• Page 11

  ahnuť ľavobok Lexingtonu dvomi torpé-

  dami. Strmhlavé Val pridaly zásahy dvomi

  bombami. Na obranu lodí nasadili okrem

  Wildcatov aj Dauntlessy. Z Lexingtonu ich

  vzlietlo v úlohe stíhačiek 15. Podarilo sa im

  zničiť tri torpédové bombardéry Kate, ďalší

  pridal stíhací Wildcat a štyri protilietadlová

  obrana. Dvě Val boly zostrelené pri útoku

  na Yorktown, no aj ten dostal jeden zásah

  bombou.

  Pri spiatočnom lete sa stretli americké

  i japonské útočné formácie, čo vyústilo do

  ďalších vzdušných bojov a strát. Obe stra-

  ny prišli o veľké množstvo lietadiel, mali

  poškodené lode a málo paliva, preto sa

  z bitky stiahli. Americkým víťazstvom bolo,

  že Japonci museli odložiť vylodenie pri Port

  Moresby o dva mesiace pre obavy zo spo-

  jeneckých krížnikov v oblasti a napokon

  k nemu nikdy nedošlo.

  Japonci boli presvedčení, že potopili dve

  americké lietadlové lode, tie sa však v tom

  čase plavili vlastnými silami a prijímali na

  palube vracajúce sa lietadlá. Na Lexingtone

  nič nenasvedčovalo tomu, že by sa škody

  nepodarilo zvládnuť. Prvý zásah torpéda

  však poškodil nádrže s leteckým palivom

  na ľavoboku, čo si nikto neuvedomil. Zača-

  li z nich unikať výpary, ktoré sa hromadili

  v iných priestoroch. O 12.47 iskry z elek-

  trických motorov spôsobili ich výbuch

  a vyvolali silný požiar. To však stále nenaru-

  šilo letové operácie a do 14.14 sa na Lexing-

  ton vrátili posledné lietadlá. Okrem troch

  zostrelených Wildcatov boli stratené tri

  Dauntlessy, jeden Devastator a jeden Wild-

  cat, ktoré museli núdzovo pristáť na vode.

  O 14.42 nasledoval ďalší výbuch a silný po-

  žiar v hangári, ktorý prerušil dodávky ener-

  gie do prednej časti lode. Akékoľvek náde-

  je na záchranu lode zmaril tretí výbuch o

  15.25, ktorý si vyžiadal evakuáciu priestorov

  pod čiarou ponoru. O 16.00 ostal Lexington

  nehybne stáť a o 17.07 vydal veliteľ Frede-

  rick Sherman rozkaz opustiť loď. Podarilo

  sa zachrániť 2735 členov posádky, 216 ľudí

  zahynulo. Samotný kapitán Sherman ostal

  na lodi do 18.30, aby sa uistil, že na nej už

  nikto neostal a že odchádza posledný. Me-

  dzi 19.15 a 19.52 vypálil torpédoborec Phelps

  na Lexington päť torpéd a potopil ho.

  V hĺbke 3000 metrov

  Vrak USS Lexington objavil 4. 3. 2018 Paul

  Allen a jeho výskumná loď RV Petrel viac

  ako 800 km východne od pobrežia austrál-

  skeho štátu Queensland. Loď je rozlome-

  ná na viac častí. Najväčšia časť trupu je na

  dne vo vzpriamenej polohe v hĺbke 3000

  metrov. Prova a korma sú odtrhnuté a le-

  žia takmer 2 km západne od hlavnej časti

  trupu. Aj mostík sa odtrhol a je približne

  uprostred medzi týmito troskami.

  Podmorský robot RV Petrel našiel aj japon-

  HISTORIE

  Z lietadlovej lode Shókaku stúpa dym po zásahoch americkými bombami 8. 5. 1942. Na prove vidno plamene.

  Hrana letovej paluby potopeného Lexingtonu.

  Japonská ľahká lietadlová loď Shóhó počas útoku amerických lietadiel 7. 5. 1942.

  Foto: Naval History and Heritage CommandFoto: Naval History and Heritage CommandFoto: PaulAllen.com

  INFO Eduard

  11

  Prosinec 2022

• Page 12

  HISTORIE

  ské letecké torpédo, ktoré sa potopilo na

  dno po tom, čo nezasiahlo cieľ. Zaujímavý

  nález sa podaril západne od vraku lode.

  Leží tam skupina 11 lietadiel, ktorá sa pri

  potápaní zošmykla z paluby Lexingtonu –

  sedem Devastatorov, tri Dauntlessy a jeden

  Wildcat. Stroje sú vo veľmi dobrom stave

  so zachovaným náterom. Okrem výsostné-

  ho označenia vidno napríklad pod kabínou

  Wildcatu symboly zostrelov a znak jednot-

  ky.

  Zdroje:

  Lundstrom, J. - The First Team,

  Naval Institute Press, 1990

  Hrbek, I., Hrbek, J. - Krvavé oceány,

  Naše vojsko, 2002

  Hubáček, M. - Pacifik v plamenech,

  Mladá Fronta, 2001

  www.warfarehistorynetwork.com

  www.history.navy.mil

  www.wings-aviation.ch

  wwww.maritime.org

  eu.jacksonville.com

  Jeden z dvanástich 127 mm kanónov po 80 rokoch na morskom dne.

  Pod kabínou tohto Wildcatu stále vidno okrem znaku jednotky aj štyri symboly zostre-

  lov a jeden úspešný bombový útok.

  Na morskom dne odpočíva aj skupina torpédových bombardérov Devastator.

  Foto: PaulAllen.com

  Foto: PaulAllen.com

  Foto: PaulAllen.comFoto: PaulAllen.com

  Foto: PaulAllen.com

  INFO Eduard12

  Prosinec 2022

• Page 13

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 14

  Foto: Maxar Technologies

  Operácie na Ukrajine sme v predchádzajú-

  cej časti tohto seriálu opustili, keď Ozbro-

  jené sily Ukrajiny vstúpili 1. 10. do Lymanu

  na severovýchode krajiny. Po viacerých

  úspešných operáciách v Charkovskej ob-

  lasti sa ukrajinské vojská na chvíľu za-

  stavili, aby načerpali sily, doplnili zásoby

  a v neposlednom rade zozbierali ukoris-

  tenú techniku zanechanú utekajúcim ne-

  priateľom. To doprialo čas na konsolidáciu

  aj ruskej strane a boje v tomto regióne

  tak počas celého novembra prebiehali so

  striedavými úspechmi pozdĺž cesty medzi

  mestami Svatove a Kreminna.

  Tuhé boje prebiehali aj o Bachmut

  v Doneckej oblasti, ktorý sa Rusi márne

  snažia dobyť už od augusta. Veľmi aktív-

  na je tam žoldnierska skupina tzv. Wag-

  nerovcov. Ruský postup je napriek veľké-

  mu úsiliu extrémne pomalý. V pondelok

  24. 10. dokonca Ukrajinci podnikli úspešný

  lokálny protiútok a dočasne vytlačili Rusov

  z tovární na východnom okraji mesta.

  Najviac sa toho však udialo na juhu

  Ukrajiny. Už na druhý deň po oslobodení

  Lymanu na opačnej strane frontovej línie

  sa pohli ukrajinské jednotky aj v Cherson-

  skej oblasti. Zaútočili 2. 10. z dvoch sme-

  rov a pozdĺž rieky Dneper sa im podarilo

  preraziť frontové línie. Za dva dni postúpili

  o približne 40 km a oslobodili desiat-

  ky obcí. Z viacerých z nich sa Rusi rad-

  šej stiahli, pretože im hrozilo obkľúčenie.

  O niekoľko dní neskôr začali aj s evakuáci-

  ou obyvateľstva z Chersonu.

  Putinova pýcha je dole

  Veľké problémy pre zásobovanie rus-

  kých vojsk na juhu Ukrajiny znamenal vý-

  buch Kerčského mosta, ku ktorému došlo

  vo štvrtok 6. 10. skoro ráno. Tento most

  z Ruska na okupovaný Krym stavali

  v rokoch 2016 až 2019 a otváral ho osobne

  ruský prezident Putin. Cestná časť je dlhá

  16,9 km a železničná má 18,1 km.

  Dodnes nie je jasné, čo sa s mostom

  presne stalo. Podľa ruskej strany vybuchol

  kamión, ktorý práve prechádzal smerom

  na Krym. Doložili to videozáznamom aj zá-

  bermi z röntgenovej kontroly, na ktorých

  bolo vidieť náves naložený výbušninami.

  V ruskej verzii však nesedia dve veci – od-

  lišný počet náprav kamióna na videozá-

  zname a na röntgenovom zábere, a tiež

  nesedí logika, prečo by niekto púšťal na

  most kamión, v ktorom pri kontrole vidí

  výbušniny? A potom sa Kremeľ diví, že

  jeho rozprávkam nikto neverí...

  Podľa inej verzie vybuchol pod mostom

  námorný dron. Ukrajina sa však k útoku

  nehlási. Každopádne, obrovská explózia

  spôsobila, že do mora sa zrútili dve po-

  lia cestného mosta na mieste výbuchu

  a o kus ďalej otrasy spôsobili pád aj tretie-

  ho poľa. Na susednom železničnom moste

  bol v tom čase vlak s cisternami, ktorí za-

  čali horieť. Požiar sa podarilo uhasiť až po

  niekoľkých hodinách. Koľajnice sa pri tom

  roztavili a aj konštrukcia mosta bola oh-

  ňom vážne zasiahnutá.

  Hoci Rusko tvrdilo, že most bol len ľahko

  poškodený a dopravu na ňom ihneď ob-

  novili, opak je pravdou. Polovica cestného

  mosta v jednom smere síce zostala stáť,

  no púšťali na ňu len osobné autá, kamió-

  ny museli využívať trajekty. To spôsobilo

  veľké zápchy a problémy so zásobovaním

  Krymu a následne aj Chersonskej oblasti.

  Aj vlaky jazdia v obmedzenom režime.

  O ťažkom poškodení mosta najviac svedčia

  podmienky opravy, ktoré neskôr zverejni-

  la ruská strana. Po výmene zrútených polí

  cestného mosta v jednom smere vymenia

  aj polia v opačnom smere, ktoré ostali stáť.

  To naznačuje, že otrasy pri výbuchu sa do-

  HISTORIE

  V predchádzajúcej časti sme sa venovali najmä ukrajinským

  ofenzívam v Chersonskej a Charkovskej oblasti. Aj v období od

  1. 10. po 1. 11. sa toho na Ukrajine udialo veľmi veľa. Okrem pokra-

  čujúcej pozemnej protiofenzívy došlo k útokom na Kerčský most

  spájajúci okupovaný Krym s Ruskom a na námornú základňu

  Sevastopoľ. Rusko pre zmenu útočí na diaľku proti ukrajinskej

  energetickej infraštruktúre, no na fronte ťahá za kratší koniec.

  Text: Miro Barič

  Letecká vojna

  nad Ukrajinou

  Horúca jeseň

  INFO Eduard14

  Prosinec 2022

• Page 15

  Foto: Maxar Technologies

  Foto: Ukrainian military's Strategic

  Communications Directorate

  Foto: Maxar TechnologiesFoto: Twitter

  Satelitné zábery poškodeného mosta urobila spoločnosť Maxar Technologies.

  HISTORIE

  tkli aj ich. Potom sa začne oprava zhore-

  ného železničného mosta, ktorá potrvá

  minimálne do septembra 2023.

  Ruská pomsta

  Reakcia Ruska na seba nenechala dlho

  čakať. Putin v nedeľu 9. 10. obvinil Ukraji-

  nu v súvislosti s výbuchom mosta z tero-

  rizmu. Bolo to pritom práve Rusko, ktoré

  s útokmi na mosty vytvorilo precedens

  – v apríli a v máji opakovane ostreľovalo

  raketami strategický most Zatoka, ktorý

  vedie ponad ústie Dnestra a spája Odesu

  s rumunskými hranicami. Navyše most na

  Krym je podľa Ukrajincov legitímnym vo-

  jenským cieľom, hoci sa k jeho poškode-

  niu doteraz neprihlásili. Išli po ňom všet-

  ky vojská, ktoré 24. februára napadli juh

  Ukrajiny, a prechádzali ním aj posily, palivo

  a munícia pre ruské jednotky okupujúce

  Chersonskú a Záporožskú oblasť.

  Za terorizmus sa skôr dajú označiť ná-

  sledné ruské útoky na ukrajinské mestá.

  V pondelok 10. 10. v čase rannej špičky sa

  Kyjev a ďalšie veľké mestá po celej kra-

  jine od Charkova až po Ľvov stali cieľom

  masívneho útoku. Rusi naň použili strely

  s plochou dráhou letu, ale najmä iránske

  kamikadze drony Shahed-136. Dokopy ich

  vypálili približne 90. Viac ako polovicu

  z nich zneškodnila ukrajinská protivzduš-

  ná obrana. Objavilo sa dokonca video, na

  ktorom jeden Shahed-136 zostrelila poli-

  cajná jednotka s kalašnikovmi. Prvé útoky

  prišli v čase rannej špičky, keď išli ľudia

  Kerčský most vedúci na Krym horí po výbuchu 6. 10. ráno.

  Trosky iránskeho dronu Shahed-136, ktorý zostrelila

  ukrajinská protivzdušná obrana.

  INFO Eduard

  15

  Prosinec 2022

• Page 16

  Foto: Russian Defense Ministry Press ServiceFoto: Russian Defense Ministr y Press Service Foto: Russian Defense Ministr y Press Service

  do práce a deti do školy. Zasiahnuté boli

  najmä elektrárne a rozvodne elektriny, čo

  spôsobilo výpadky energie vo viacerých

  mestách. Prestala tiecť aj voda, pretože

  čerpadlá ostali bez elektriny. Okrem toho

  boli zasiahnuté aj také „strategické“ ciele

  ako detské ihrisko, križovatka pred uni-

  verzitou, lávka pre peších a budova ne-

  meckého konzulátu. Najmenej tri strely

  s plochou dráhou letu odpálené z lodí

  z Čierneho mora preleteli ponad územie

  Moldavska, ktoré si preto predvolalo rus-

  kého veľvyslanca.

  Posilnenie PVO

  Takéto útoky potom pokračovali po celý

  zvyšok mesiaca. Ak bol náhodou niekoľko

  dní pokoj, vzápätí prišla ďalšia veľká vlna

  kamikadze dronov a striel s plochou drá-

  hou letu. Aj napriek čiastočným úspechom

  protivzdušnej obrany však časť projekti-

  lov vždy prejde a ukrajinská energetická

  infraštruktúra je tak systematicky ničená.

  Výsledkom sú rozsiahle výpadky elektriny,

  vody a kúrenia.

  Jedným z dôsledkov masívnych ruských

  útokov je však aj urýchlenie dodávok sys-

  témov protivzdušnej obrany zo Západu.

  Nemecko oznámilo skoršie dodávky hneď

  po prvom veľkom nálete z 10. 10. a v sobo-

  tu 15. 10. už bol prvý zo štyroch sľúbených

  systémov IRIS

  -

  T na Ukrajine.

  Rakety IRIS

  -

  T vyvinula skupina štátov

  NATO pod vedením Nemecka ako náhra-

  du za rakety Sidewinder. Najprv sa v roku

  2005 objavila ako raketa vzduch-vzduch,

  v roku 2015 vyvinuli aj verziu zem-vzduch.

  Ukrajina dostala verziu IRIS

  -

  T SLM s do-

  sahom 40 km do diaľky a 20 km do výš-

  ky. Okrem lietadiel dokáže ničiť aj strely

  s plochou dráhou, rakety proti pozemným

  cieľom a má aj vysokú úspešnosť proti

  manévrujúcim dronom. Systém bol oka-

  mžite nasadený na juhu Ukrajiny a tá sa

  tak stala prvou krajinou na svete, ktorá ho

  operačne používa.

  Dodávky nových protivzdušných systémov

  NASAMS urýchlili aj Spojené štáty. Dva

  z ôsmich sľúbených systémov boli v prie-

  behu októbra na ceste na Ukrajinu. Bri-

  tánia sľúbila, že dodá Ukrajine dodatočné

  rakety pre NASAMS. Dodanie rakiet zem-

  -vzduch alebo radarov sľúbilo aj Holand-

  sko, Francúzsko, Taliansko, Španielsko

  a Kanada.

  Útoky v tyle

  Kým Rusko celý mesiac ostreľovalo civil-

  nú infraštruktúru, Ukrajincom sa na konci

  sledovaného obdobia podarili dva husár-

  ske kúsky v podobe útokov na vojenské

  základne hlboko v ruskom tyle. Najprv to

  bol v sobotu 29. 10. skoro ráno kombinova-

  ný útok námornými i vzdušnými dronmi na

  prístav Sevastopoľ na okupovanom Kryme.

  Podľa oficiálneho ruského vyhlásenia za-

  útočilo na Sevastopoľ deväť bezpilotných

  prostriedkov a sedem diaľkovo ovláda-

  HISTORIE

  Ruský systém 9K33 Osa (SA-8 Gecko).

  Ruské lode vypúšťajú strely s plochou dráhou letu na ukrajinské mestá.

  INFO Eduard16

  Prosinec 2022

• Page 17

  Foto: Twitter Foto: Twitter

  ných člnov naložených výbušninami. Všet-

  ky lietajúce drony mali byť zostrelené

  a kamikadze plavidlá ľahko poškodili jednu

  mínolovku. Z prístavu však stúpalo viacero

  veľkých stĺpov čierneho dymu. Tie ruská

  strana vysvetlila ako súčasť „vopred plá-

  novaného cvičenia“. Ukrajina sa k útoku

  oficiálne neprihlásila, no tamojšie médiá

  uviedli zásahy dvoch až štyroch lodí. Boli

  zverejnené aj videá z kamier útočiacich

  kamikadze člnov, podľa ktorých boli za-

  siahnuté najmenej dve lode – okrem mí-

  nolovky Ivan Golubec, ktorej poškodenie

  priznali aj Rusi, to mala byť aj fregata Ad-

  miral Makarov. Tá sa po potopení krížnika

  Moskva stala novou vlajkovou loďou Čier-

  nomorskej flotily. Plavidlo s dĺžkou 125 m

  a plným výtlakom 4000 ton má 200-člen-

  nú posádku a nesie kanón kalibru 100 mm,

  osem odpaľovacích zariadení pre strely

  Kalibr, Oniks či Zirkon a 24 odpaľovacích

  zariadení pre protilietadlové rakety.

  Následné satelitné zábery ukázali poško-

  denie troch lodí. Tou treťou by mala byť

  sesterská loď Makarova, fregata Admiral

  Essen. Jednu z poškodených fregát mu-

  seli z otvoreného mora pred prístavom

  k mólu odtiahnuť remorkéry, čo tiež za-

  chytili satelitné snímky. Mal by to byť práve

  Makarov.

  Nech už útok dopadol akokoľvek, ukázal,

  že ruské loďstvo je zraniteľné. Základne

  by totiž mali byť najmä v čase vojny sil-

  no chránené a už len preniknúť dovnút-

  ra je husársky kúsok. Rusko to obligátne

  označilo za teroristický čin. Cieľom útoku

  však boli vojnové lode, ktoré bežne ost-

  reľujú ukrajinské mestá strelami Kalibr.

  HISTORIE

  Ukrajinský vrtuľník Mi-24P s dvomi kanónmi kalibru 30 mm. Podobné oči sa objavili namaľované aj na Mi-8.

  Na sociálnych sieťach sa objavili zábery stĺpov dymu nad prístavom Sevastopoľ po útoku dronmi 29. 10.

  INFO Eduard

  17

  Prosinec 2022

• Page 18

  Foto: Russian Defense Ministr y Press Service

  Foto: Russian Defense Ministr y Press Service Foto: Ukrainian Defense Ministry Press Service

  Foto: Russian Defense Ministr y Press Service

  Čo z toho má k definícii terorizmu bližšie?

  Druhá ukrajinská akcia bola síce rozsa-

  hom výrazne menšia, ale o to odvážnejšia.

  Nepodieľali sa na nej totiž žiadne bezpilot-

  né prostriedky ovládané na diaľku z bez-

  pečia. Hoci sa k nej Ukrajina opäť oficiálne

  neprihlásila, s najväčšou pravdepodobno-

  sťou ju vykonali jej špeciálne jednotky. Deň

  po útoku na Sevastopoľ, v nedeľu 30. 10.,

  prenikli na ruské vojenské letisko Vereťje

  v Pskovskej oblasti. Základňa sa nachád-

  za 500 km severne od ukrajinských hraníc

  a 110 km východne od Lotyšska. Sídli na

  nej 15. brigáda armádneho letectva, ktorá

  je vybavená širokou paletou vrtuľníkov –

  má 16 transportných strojov Mi-8 MTV-5,

  12 bitevných Ka-52 a tiež 12 kusov Mi-28N.

  Používa aj staršie bitevné Mi-35M, Mi-8

  MTPR-1 na elektronický boj a obrie trans-

  portné Mi-26. Ukrajinské komando tam

  preniklo za bieleho dňa bez toho, aby sa

  ich niekto pokúsil zastaviť. Jeho členovia

  pokojne rozmiestnili nálože a ešte sa pri

  tom nakrúcali na video. Následné výbuchy

  zničili dva Ka-52 a jeden Mi-28N. To po-

  tvrdili aj satelitné zábery. Dve ďalšie heli-

  koptéry mali byť poškodené. Ruské médiá

  informovali o tom, že v jednom vrtuľníku

  sa následne našla nálož 400 gramov TNT,

  ktorá z neznámeho dôvodu neexplodovala.

  Ukrajinské straty

  V nadväznosti na intenzívne pozemné ope-

  rácie bolo podobne intenzívne nasadené aj

  letectvo na oboch stranách. Ku stratám

  leteckej techniky tak nedochádzalo len

  v dôsledku výpadu komanda na leteckú

  základňu v nepriateľskom tyle.

  Pri obci Šišaki v Poltavskej oblasti bol

  10. 10. zostrelený ukrajinský Su-27 z 39.

  brigády taktického letectva. Jeho pilot,

  plukovník Oleg Šupik, zahynul vo veku 56

  rokov. V roku 2006 z ukrajinského letectva

  odišiel a pracoval na ministerstve dopravy,

  no v deň ruskej invázie 24. 2. sa do služieb

  ozbrojených síl vrátil.

  O dva dni neskôr, v stredu 12. 10., bol

  v rovnakej oblasti pri obci Šišaki zostrele-

  ný ďalší ukrajinský stroj. Tentoraz malo ísť

  o Suchoj Su-24MR s označením „žltá 59“.

  Ten útočil na opevnené body nepriateľa

  a po odhodení bômb ho pri návrate zasiahla

  ruská stíhačka. Piloti sa snažili dotiahnuť

  poškodený stroj na najbližšie letisko, no

  nepodarilo sa im to. Jeden z nich pád stro-

  ja prežil, druhý letec však zahynul. Neskôr

  sa v ruských médiách objavila informácia,

  že tento Su-24 bol zostrelený stíhačkou

  MiG-31. Tie ruské letectvo čoraz častejšie

  používa na útoky proti ukrajinským lietad-

  lám z veľkej diaľky pomocou rakiet R-37.

  V ten istý deň, 12. 10., stratilo ukrajinské

  letectvo aj jeden MiG-29 pri meste Vinny-

  cia v strede Ukrajiny. Jeho pilot zostrelil

  kamikadze dron Shahed-136, no po jeho

  výbuchu úlomok dronu zasiahol kokpit stí-

  hačky. Pilot sa vzápätí musel katapultovať.

  Poslednou potvrdenou ukrajinskou stra-

  tou v sledovanom období bol vrtuľník Mi-8,

  ktorý sa zrútil 31. 10. pri Ukrajincami kont-

  rolovanej obci Konstantinovka v Doneckej

  oblasti. Vrak stroja na zemi úplne zhorel,

  no posádka podľa ukrajinských zdrojov vy-

  viazla.

  Ruské straty a nehody

  Menej šťastia mala posádka ruskej heli-

  koptéry Mi-8MTKO, ktorá sa zrútila v ten

  istý deň, v pondelok 31. 10., pri obci Spirne

  v Doneckej oblasti. Išlo o stroj, ktorý bol

  dodaný z Bieloruska a mal byť používaný

  žoldnierskou skupinou tzv. Wagnerovcov.

  Vrtuľník bol krátko po štarte zasiahnutý

  prenosnou raketou, začal horieť a pri do-

  pade na zem sa prevrátil.

  V sledovanom období boli stratené aj

  najmenej dve ďalšie helikoptéry typu

  Ka-52 a v Charkovskej oblasti sa na-

  šli aj trosky jedného stroja typu Mi-24.

  Ukrajinci nárokovali zostrelenie nie-

  koľkých ďalších vrtuľníkov a lietadiel

  HISTORIE

  Ruská strana zverejnila zábery svojich Su-25 počas bojových letov.

  Trosky ruskej strely Ch-101, ktorá bola 19. 10. zostrelená pri Černihive.

  INFO Eduard18

  Prosinec 2022

• Page 19

  Foto: Twitter Foto: Kooperativ Telegram Channel

  Foto: Twitter

  Su-25, čo sa však zatiaľ nepotvrdilo.

  Ďalej však stúpal počet ruských lietadiel

  stratených pri nehodách. Intenzívne bojové

  nasadenie sa prejavuje na nedostatočnej

  údržbe a následných technických zlyhani-

  ach, ktoré spôsobili najmenej dve zo šty-

  roch zaznamenaných havárií.

  Najprv 9. 10. núdzovo pristál v poli pri osa-

  de Sibirki v ruskej Rostovskej oblasti neo-

  zbrojený Su-24, ktorý bol práve na cvičnom

  lete. Stroj začal horieť, no obaja členovia

  posádky sa zachránili. Príčinou nehody by

  malo byť práve technické zlyhanie.

  V ten istý deň havaroval v Rostovskej ob-

  lasti aj Su-25. Stalo sa tak pri obci Roga-

  lik, 30 km od vojenského letiska Millerovo.

  V tomto prípade sa pilot nestihol kata-

  pultovať a zahynul. Podľa ruských médií

  sa snažil dotiahnuť lietadlo čo najďalej

  od domov osady, pri ktorej sa zrútil.

  K veľkej tragédii došlo v pondelok 17. 10.

  v ruskom meste Jejsk na pobreží Azov-

  ského mora. Len 70 km vzdušnou čiarou

  na opačnom brehu mora leží Mariupoľ,

  ktorý ruské vojská zrovnali so zemou

  v prvých mesiacoch vojny. V Jejsku sa

  krátko po štarte zrútil na panelák bombar-

  dér Su-34. Mal letieť na cvičný let. Obaja

  piloti sa tesne pred nárazom katapultovali.

  Jeden z nich vypovedal, že počas vzletu

  začal horieť jeden z dvojice motorov. Rus-

  kí vyšetrovatelia považujú za najpravde-

  podobnejšiu teóriu, že sa pri štarte zrazil

  s vtákmi. Náraz stroja plného paliva vyvo-

  lal v deväťposchodovej bytovke obrovský

  požiar. Najmenej traja ľudia zahynuli po

  tom, čo pred plameňmi radšej vyskočili

  z okna. Dokopy ich zomrelo 15, z toho tri

  deti.

  Podobná nehoda sa opakovala o šesť

  dní neskôr v Irkutsku na Sibíri. Tam sa

  23. 10. zrútila na domy stíhačka Suchoj Su-

  30. Podľa oficiálnych vyhlásení ruských

  úradov bol stroj na skúšobnom lete po

  oprave. V Irkutsku sa stíhačky Su-30 vyrá-

  bajú. Stroj sa zrútil na zem takmer kolmo

  a obaja piloti pri tom zahynuli. Hoci bolo

  zasiahnutých niekoľko domov, na zemi

  tentoraz nikto nezahynul. Špekuluje sa, že

  tentoraz bola príčinou nehody porucha na

  kyslíkovom systéme, kvôli ktorej obaja let-

  ci stratili vedomie.

  V sledovanom období sa objavilo aj video

  havárie stroja Su-25, ku ktorej došlo ešte

  v júni. Videozáznam z kamery na prilbe pi-

  lota sa však stal veľmi populárnym, pre-

  tože je naozaj akčný. Od spustenia kata-

  pultáže po dopad pilota na padáku na zem

  uplynie len 15 sekúnd. Nehoda sa stala

  17. júna v blízkosti Belgorodu. Pilot počas

  nízkeho letu zachytil elektrické vedenie

  a odrezal si polovicu zvislej chvostovej

  plochy. Havarovaný stroj niesol označenie

  „červená 09“ a registračné číslo RF-91965.

  Na chvoste mal aj písmeno V.

  HISTORIE

  V októbri sa objavilo video, ktoré zachytáva pád ruského Su-25 „červená 09“ pri Belgorode ešte 17. 6.

  Okamih nárazu Su-34 do obytného domu v ruskom meste Jejsk. Vpravo vidno padák jedného z pilotov.

  INFO Eduard

  19

  Prosinec 2022

• Page 20

  Mezi nadějné mladé poddůstojníky, kte-

  ří v roce 1940 sloužili u Jagdgeschwader

  2 „Richthofen“, patřil Feldwebel Erich

  Rudorffer. Na konci roku 1939 byl přidělen

  k 2./JG 2 a během tažení ve Francii zís-

  kal devět leteckých vítězství. Další přidal

  v Bitvě o Británii a vrcholným výkonem

  v tomto období byly tři sestřelené stíhačky

  během jednoho bojového letu 7. září 1940.

  Počet jeho úspěchů se zastavil na čís-

  le osmnáct, pouhé dvě příčky od vysněné

  dvacítky, která u pilotů Bf 109 v roce 1940

  znamenala udělení Rytířského kříže. Toto

  vyznamenání čekalo na Rudorffera až

  1. května 1941, poté, co 21. dubna sestřelil

  Blenheim 30 km severně od ostrova Jersey

  a dosáhl tak mytické dvacítky.

  Vraťme se však do září 1940 a k boxartu

  s Rudorfferovou „černou devítkou“, který

  vytvořil Marek Ryś. Zachytil při něm Rudor-

  fferův Messerschmitt během souboje, který

  se odehrál 30. září 1940 u anglického po-

  břeží. Na tento den připadl poslední velký

  nálet Luftwaffe proti Velké Británii. Ta na-

  sadila 163 denních bombardérů a provedla

  1015 bojových letů jednomístných a dvou-

  místných stíhaček. Tento počet stíhacích

  letů byl na německé straně šestý nejvyšší

  během Bitvy o Británii.

  Poslední zářijový den Rudorfferovi přine-

  sl tři bojové lety, což byl nejvyšší počet,

  který během Bitvy o Británii v jednom dnu

  absolvoval. Dopoledne odstartoval s částí

  I./JG 2 k volnému lovu nad pobřeží jižní

  Anglie. Stejný úkol dostaly také stodevítky

  z částí JG 53 a stodesítky ze ZG 26. Proti

  této skupině, která směřovala do oblasti

  mezi St. Alban´s Head a Isle of Portland,

  bylo vysláno sedm Hurricanů z No. 56 Sqn

  a třináct Spitfirů z No. 609 (West Riding)

  Sqn. Hurricany se střetly se stodesítka-

  mi a obě strany přišly o jeden stroj. Hůře

  dopadla JG 2. Její letci narazili na No. 609

  Sqn, jejíž A Flight vedl L/Lt F. J. Howell

  a v čele B Flightu byl P/O M. J. Appleby.

  Němci po boji ohlásili čtyři vítězství. Velitel

  I./JG 2 Hptm Wick nárokoval u Portlandu

  jeden Hurricane a jeden Spitfire, jeho wing-

  man Oblt. Rudolf Pflanz si připsal jeden

  Spitfire a Uffz. Kurt Bühlingen z 6./JG 2 si

  byl jistý, že severně od Portlandu sestřelil

  také jeden Spitfire. Britové však o žádný

  stroj nepřišli. Pilotům z JG 2, kterým už

  v tomto okamžiku (přibližně 12.30 něm.

  času) začínalo docházet palivo, se nemohli

  zapojit do dlouhého boje.

  Howellova formace se na počátku střetnutí

  nacházela ve výšce 23 000 feetů vpravo od

  Applebyho, ale v divokém střetnutí neza-

  znamenala vítězství ani ztráty. První úspěch

  zaznamenal P/O D. M. Crook z B Flightu.

  Několik stodevítek prolétlo přímo před ním,

  okamžitě za nimi vyrazil, došlo ke krátké-

  mu manévrovému boji a pak Němci přešli

  do úniku střemhlav. Crook za jedním z nich

  letěl rychlostí 600 mil za hodinu, když Ně-

  mec vyrovnal let, Crook jej zasáhl, ze stroje

  vyrazil kouř a zřítil se do moře.

  Appleby zaútočil na tři Bf 109, které ho mi-

  nuly v klesání v protisměru po jeho levé

  straně. Pronásledoval Němce, který přešel

  do střemhlavého letu, a Appleby ho dvou-

  sekundovou dávkou zasáhl do kokpitu.

  V tu chvíli za Applebym letěl P/O Crook,

  který jeho vítězství pozoroval. Poté Crook

  uviděl vpravo další Bf 109, zasáhl ho, Němec

  odhodil překryt kabiny, ale nevyskočil a za-

  čal padat do moře. Ke Crookovu překvape-

  ní let ale vyrovnal. Crook jej znovu zasáhl,

  ze stroje vyrazil glykol a Němec se zřítil

  do moře. Další letec z No. 609 Sqn po boji

  nárokoval jeden poškozený letoun a jeden

  ze dvou polských příslušníků této jednotky,

  F/O Tadeusz Nowierski, ohlásil pravděpo-

  dobný sestřel.

  Na německé straně zůstal nezvěstný

  Rudorfferův kolega Fw. Wilhelm Hermes,

  eso s deseti sestřely. Zřejmě ve stejném

  boji byl sestřelen Gefr. Fritz Schuhma-

  cher z 5./JG 2, který byl rovněž nezvěstný.

  Následující let I./JG 2 okamžitě směřoval

  do stejné oblasti v bezvýsledné snaze na-

  jít Hermese. Odpoledne Rudorffer startoval

  ještě jednou. JG 2 se znovu dostala do boje

  s No. 609 Sqn, která opět z boje vyšla vítěz-

  ně. Nowierski zřejmě sestřelil Uffz. Aloise

  Dollingera z 5./JG 2.

  Rudorffer měl štěstí, že obě střetnutí se

  Spitfiry přežil. Do konce války nárokoval

  celkem 224 leteckých vítězství a byl vyzna-

  menán Rytířským křížem s dubovou rato-

  lestí a meči. Ohledně jeho vítězství, jichž

  dosáhl na velitelských pozicích u několika

  jednotek, však již během války panovaly

  vážné pochybnosti.

  BOXART STORY #7032

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  Proti Spitfirům z West Ridingu

  INFO Eduard20

  Prosinec 2022

• Page 21

  #84184

  BOXART STORY

  Nálet na Berlín 3. února 1945 byl největší,

  jaký na německou metropoli během dru-

  hé světové války americké letectvo pro-

  vedlo. Cílem úderu 1500 bombardérů 8th

  AF měly být vlakové soupravy, které měly

  po železnici přesouvat na východní frontu

  6. pancéřovou armádu wehrmachtu. Ničivý

  nálet zasáhl jak centrum města, tak čtvr-

  ti Friedriechstadt a Luisenstadt. Rozsáhlé

  požáry zuřily po čtyři dny.

  Mezi doprovodem bombardérů byli také

  stíhači od „Double Nickel“, tedy 55th FG,

  pod velením Lt. Col. Elwyna Righettiho.

  Při návratu ponechal Righetti část stíhačů

  s bombardéry, zatímco druhá dostala po-

  volení vyklesat a poohlédnout se po cílech

  na zemi. Počasí však bylo nepříznivé, nízká

  oblačnost a přízemní opar ztěžovaly jejich

  vyhledávání. „Nedaleko Boizenburgu jsem

  dírou v nízké oblačnosti spatřil dvě lokomo-

  tivy. Zavolal jsem ostatní a stačila mi jedna

  zatáčka o devadesát stupňů doprava, abych

  se dostal do palebné pozice,“ uvedl později

  Righetti. Viditelnost pod nízkou vrstvou ob-

  lačnosti byla špatná, místy navíc její spodní

  základna klesala pod 200 m. V okamžiku,

  kdy Righetti uděloval třem dalším pilotům

  pokyny pro útok na lokomotivy, spatřil vlevo

  pod sebou prolétat zvláštní objekty. Nízko

  nad zemí se snažila proklouznout trojice

  „létajících pum“ Mistel! Stroje, které se toho

  dne potkaly se čtveřicí amerických stíha-

  čů, byly cvičnými verzemi tohoto podivné-

  ho bombardovacího „hybridu“. Jednalo se

  o jeden Mistel S1, kombinující Ju 88A a Bf

  109F, a dva Mistely S2, kombinující Ju 88

  a Fw 190A-8, případně Fw 190F-8. Righe-

  tti, který sedlal svou slavnou „Katydid“

  (CL

  -

  M; 44-14223), zaútočil s wingmanem,

  2/Lt. Richardem Gibbsem na Mustangu

  jménem Cherry (CY

  -

  Q; 44-14175), na Mistel

  S1. Vedoucím druhé dvojice byl 1/Lt Ber-

  nard Howes, kterému kryl záda 1/Lt. Patrick

  Moore na P-51D „Lil Jan“ (CY

  -

  Y; 44-14235).

  Ti se vrhli na jeden z Mistelů S2.

  „Rychle jsem provedl bojovou zatáčku dole-

  va o 200° a ta mě dostala za ocas prostřed-

  ního stroje. Začal jsem střílet ze vzdálenos-

  ti 500 až 600 yardů, 30° z kurzu, a dvěma

  krátkými dávkami jsem minul. Když jsem se

  srovnal s cílem a na velmi krátkou vzdále-

  nost vypálil jednu dlouhou dávku, viděl jsem

  spoustu zásahů trupu a ocasních ploch

  velkého letounu a několik zásahů dostal

  i stíhač, který začal hořet.“ Sestava obou le-

  tounů přešla do strmého klesání a Righetti

  proletěl nad ní. „Nějakých pět deset sekund

  nato jsem zaznamenal velkou explozi a za-

  hlédl hořící vrak. Stále mi nebylo jasné, na

  co jsme to vlastně útočili, ale otočil jsem se

  k dalšímu letounu.“

  Z porovnání hlášení vyplývá, že druhým

  Righettiho cílem byl Mistel, na který již

  v tu chvíli útočil Howes. Ten uvedl, že se

  po několika zásazích Fw 190 od bombar-

  déru odpoutal, vzepjal se vzhůru a vzápě-

  tí se zřítil. Ju 88 se v levé zatáčce ztratil

  Howesovi z dohledu, dorazil jej ale Moo-

  re. „Jak jsem se blížil na dostřel, velký le-

  toun se odpoutal, přešel do ploché klesa-

  vé zatáčky, havaroval a vzplál,“ vypověděl

  Righetti, což víceméně odpovídalo Howeso-

  vým slovům. Righetti se poté zaměřil na

  odpoutaný Fw 190, na který vypálil ze zadní

  polosféry. „Jerry přešel do neřízeného pádu

  a havaroval přede mnou. Ve stejný moment

  jsem zaznamenal několik trasovacích střel,

  které proletěly kolem mě zezadu a nepří-

  jemně blízko,“ dodal Righetti. Ty střely byly

  pravděpodobně vypáleny Howesem, kte-

  rý měl zacíleno na stejný Focke-Wulf jako

  Righetti. Není divu, že si po akci čtveřice

  amerických stíhačů nárokovala celkem

  čtyři Ju 88 a dokonce pět Fw 190! Howes

  se každopádně vrhl i na poslední Mistel.

  Po dvou útocích zapálil nejprve Fw 190, poté

  i Ju 88 a oba stroje po nárazu do země

  explodovaly.

  Protože se jednalo o cvičné Mistely, na

  palubách Ju 88 byli piloti. Podle němec-

  kých záznamů se jednalo o Fw. Williho

  Kollhoffa, Ofhr. Franze Pietschmanna a Fw.

  Fritze Lorbacha. Všichni ze stavu 6./KG 200.

  Pietschmann byl sestřelen jistě a zahynul,

  Lorbachovi se podařilo s hořícím letounem

  přistát do lesa a jako zázrakem přežít, nou-

  zové přistání zachránilo život i Kollhoffovi.

  Všichni tři piloti stíhacích letounů naproti

  tomu zahynuli.

  Elwyn Righetti byl 17. dubna zasažen flakem

  při ostřelování polního letiště Riesa-Canitz

  jižně od Drážďan. Po nouzovém přistání

  ohlásil, že je až na zlomený nos v pořádku.

  A to byla posední zpráva o něm. Co se s ním

  stalo, zůstává dodnes tajemstvím...

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Podivné cíle

  INFO Eduard

  21

  Prosinec 2022

• Page 22

  Čtvrtého června 1944 aplikoval pozemní

  personál všech tří československých perutí

  ze sestavy No. 134 (Czechoslovak) Wing na

  křídla a trupy svých Spitfirů bílé a černé in-

  vazní pruhy. Do jedné z největších událostí

  druhé světové války, spojeneckého vylodění

  v Normandii, zbývaly již jen dva dny a opat-

  ření letounů tímto výrazným nátěrem mělo

  zajistit jejich rychlou identifikaci v zájmu

  zamezení ostřelování vystresovanými pří-

  slušníky pozemních spojeneckých jednotek,

  případně vlastními letouny.

  Letovým velitelem No. 134 (Czechoslovak)

  Wing byl během operace Overlord Wing

  Commander Tomáš Vybíral. Pozemním

  a administrativním českým velitelem jed-

  notky byl Wing Commander Jan Čermák.

  Ačkoli již osmnáct měsíců operačně ne-

  létal a ze své funkce ani neměl povinnost

  provádět operační lety, jako bývalý velitel

  No. 312 Squadron přesto příležitostně do

  několika akcí jednotku sám vedl. Jednou

  z nich byla i akce z osmého června 1944,

  kterou na boxartu stavebnice Spitfiru

  Mk.IXc ztvárnil Antonis Karidis.

  Toho dne prováděl No.134 (Czechoslovak)

  Wing hlídkování v rámci operace Neptun

  nad východní pláží u Caen. Třistadvanáctka

  se nacházela na východním křídle hlíd-

  ky, když přijala hlášení o blízkosti nepřá-

  telských strojů. V tu chvíli se rutinní mise

  československých stíhačů nad pláží Sword

  proměnila ve velkou leteckou bitvu. Naši

  piloti během ní rozprášili formaci tuctu

  Focke-Wulfů Fw 190A, která měla za úkol

  bombardovat pláž přeplněnou spojenecký-

  mi vojáky a technikou. Výsledkem byly tři

  zničené a pět poškozených stodevadesá-

  tek bez vlastních ztrát. Dochovaný osobní

  záznam W/Cdr Čermáka přibližuje průběh

  samotného souboje: „Letěl jsem jako Modrá

  1 s 312. perutí na levém křídle v 3000 sto-

  pách. V 13:30 jsme se otáčeli přibližně 10 mil

  severovýchodně od Caen, když jsem si vši-

  ml černého kouře z výbuchů bomb na plá-

  ži. Přibližně šest FW 190 směřovalo z této

  oblasti na jih ve výšce 2000 stop a stoupa-

  lo do mraků. Klesl jsem k jednomu z nich

  a přiblížil se k němu zezadu na vzdálenost

  500 yardů. Když jsem vzdálenost zkrátil

  na 350 yardů, vypálil jsem krátkou dávku.

  Náhle začal stoupat strměji a ve 3000 sto-

  pách pilot nedaleko Mezidonu vyskočil.

  Otočil jsem se k dalšímu a vypálil další krát-

  kou dávku ze 400 yardů, během níž jsem se

  přibližoval. Pod jeho trupem se objevil čer-

  ný dým vycházející z motoru. Poté mi zmizel

  v mracích. Nárokoval jsem si jeden sestřel

  a jeden poškozený stroj.“ Výjev na boxartu

  tak zachycuje Spitfire odpoutávajícího se od

  druhého zasaženého Fw 190A, který podle

  Čermákova hlášení hořel a našel záchra-

  nu v oblačnosti. Kromě dvou zmíněných

  úspěchů zaznamenali po jednom zničeném

  nepříteli také F/O Otto Smik (No. 310 Sqn)

  a Sgt. Vítězslav Angetter (No. 312 Sqn).

  Dvě poškození byla připsána F/O Vladi-

  míru Kopečkovi, po jednom W/O Antonínu

  Škachovi a F/O Františku Mlejneckému.

  Spitfire MK244 s trupovým kódem DU

  -

  Z,

  který při této akci W/Cdr Čermák pilotoval,

  byl osobním letounem F/O Jaroslava Šod-

  ka, který s ním pravidelně operačně létal

  od února do června 1944. Jaroslav Šodek,

  rodák ze Slezské Ostravy, bojoval již ve

  Francii v rámci CG III/9 a CG III/7, poté

  u československé eskadrily GCI/6. Pří-

  slušníkem RAF se stal 27. července 1940

  v základní hodnosti AC2 (Airman 2nd Class

  – vojín nováček). Již 1. září byl povýšen do

  hodnosti Sergeant a zahájil přeškolení na

  britské stroje. Jeho cesta k No. 312 Squad-

  ron vedla přes No. 32 a No. 258 Squadron.

  U No. 312 Squadron sloužil do února 1945,

  kdy byl v hodnosti Flight Lieutenant pře-

  řazen k No. 410 OTU. Tam se stal velitelem

  letky a poté u No. 57 a No. 58 OTU působil

  jako letecký instruktor. Během války dosá-

  hl jednoho sestřelu, po ní se vrátil domů,

  sloužil v obnoveném československém le-

  tectvu, ale politický vývoj jej přinutil podru-

  hé k emigraci do Velké Británie, kde v roce

  2002 zemřel. Po roce 1989 byl povýšen do

  hodnosti generálmajora ve výslužbě.

  Jeho Spitfire MK244 převzala 6. červen-

  ce No. 602 Squadron „City of Glasgow“

  a 15. srpna 1944 byl MK244 poblíž Bernay

  zasažen všudypřítomným flakem. Jeho

  pilot F/Lt A. R. Stewart vyskočil a zachránil

  se na padáku. Některé zdroje ovšem uvá-

  dějí, že byl omylem sestřelen spojeneckým

  P-51 Mustang.

  BOXART STORY

  Text: Michal Krechowski

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Ochrana vylodění

  #7466

  INFO Eduard22

  Prosinec 2022

• Page 23

  BOXART STORY

  Legendární JV 44 pod velením Adolfa

  Gallanda převážnou část svých bojových

  akcí absolvovala v posledních týdnech vál-

  ky na jihu Německa z letiště Mnichov-Ri-

  em. Během dubna 1945 její piloti docílili asi

  60 vzdušných vítězství. Vliv JV 44 na váleč-

  né dění byl tedy zanedbatelný a její historie

  spíše podává důkaz o neuvěřitelných po-

  měrech v třetí říši na konci války. Proudové

  Me 262 byly nejzranitelnější během startu

  a přistání. Stroje u JV 44 nebyly výjimkou,

  protože při nízké rychlosti byl Me 262 hůře

  ovladatelný a s plynovou přípustí motorů se

  muselo manipulovat velmi citlivě, jinak hro-

  zil výpadek motoru nebo požár.

  V posledních měsících války bylo u Luftwa-

  ffe běžnou praxí, že proudové letouny byly

  při těchto kritických fázích letu chráněny

  stíhačkami s pístovým motorem. U JV 44

  byla proto zorganizována ochranná letka

  s Fw 190 D pod velením Lt. „Heino“ Sach-

  senberga. Tento stíhač se 104 vítězstvími

  na kontě byl logickou volbou. Nechyběla mu

  odvaha a měl dlouholeté zkušenosti v boji

  s rychle létajícími nepřátelskými stíhačkami

  v malých výškách.

  Jeho letci museli současně čelit i dalšímu

  nebezpečí – vlastním protiletadlovým dě-

  lostřelcům. Podle vzpomínek Johannese

  Steinhoffa tvořila významnou část obslu-

  hy lehkého flaku Riemu děvčata. Asi příliš

  nerozlišovala mezi vlastními a cizími stroji.

  Jedině Me 262 byly v relativním bezpečí díky

  své neobvyklé siluetě a charakteristické-

  mu zvuku motoru. Možná proto byly spodní

  plochy Dor u JV 44 natřeny červeně a dopl-

  něny bílými pruhy. Činnost Sachsenbergovy

  ochranné letky byla improvizovaná. Jeho

  letci nemohli přímo komunikovat s piloty

  proudových Me 262. Při startu prostě vzlétli

  jako první, pak kroužili nízko nad letištěm,

  dokud proudové Me 262 bezpečně neodle-

  těly. Většinou byly ve vzduchu dva Fw 190 D,

  jen výjimečně nad Riemem kroužily čtyři.

  Problém nastal při návratu proudových

  strojů. Aby rychlé letouny mohly bez problé-

  mů nasadit na přistání, nic jim nesmělo vadit

  v cestě. Focke-Wulfy tedy musely pokaždé

  přistát dříve než Messerschmitty. Tím byli je-

  jich kolegové v Me 262 ponecháni bez ochra-

  ny a spoléhali se jen na svou pilotáž, štěstí

  a letištní flak.

  Sachsenbergovy stodevadesátky byly skry-

  ty na stojánkách na severním okraji letiště

  a jeho piloti neměli se zbytkem pilotů JV 44

  příliš úzké styky. Dosud je známo pět Dor,

  které u JV 44 sloužily, a na většině z nich

  je pod kabinou černo-bílý kostkový symbol

  s červeným kruhem a specifický nápis. Ná-

  pisy jsou velmi osobité a jejich autorství se

  asi vázalo na konkrétní piloty. Zcela jistě

  tomu tak je u „červené 3“, která patřila Hptm.

  Waldemaru Wübkemu. Tento proslulý šprý-

  mař si zřejmě se Sachsenbergem dobře

  rozuměl a na svém letounu zopakoval mo-

  tto opakující se na jeho strojích již od roku

  1940. Znělo „Im Auftrage der Reichsbahn“,

  což se dá přeložit jako „z poveření“ nebo „na

  zakázku Říšských drah“. Stejný nápis, ně-

  kdy i s okřídleným kolem, se na Wübkeho

  letounech objevoval už od roku 1940. Wübke

  se totiž po jednom nouzovém přistání vrátil

  k jednotce vlakem, což vzbudilo u jeho jed-

  notky značné obveselení. Nápisem si tedy

  udělal legraci sám ze sebe. Provedení ná-

  pisu na jeho Fw 190 D-9 dlouho nebyla zná-

  mé. Prvním, kdo přinesl průkazné fotografie

  Wübkeho Dory s nápisem, byl nedávno ze-

  snulý americký publicista Jerry Crandall.

  Tento autor ve své poslední publikaci Fi-

  ghters of the Iron Cross zveřejnil unikátní

  dokument JV 44 se seznamem letecké-

  ho personálu a jeho funkcemi, na němž je

  identifikován pátý člen Platzschutz Staffel.

  Byl jím Major Wilhelm Steinmann, eso se 44

  vítězstvími a držitel Rytířského kříže. Nápis

  na jeho Fw 190 D-11 „červená 2“ zatím není

  znám, ale věřím, že v příštích letech se v ně-

  jaké pozůstalosti nebo archivu objeví. Další-

  mi letci, kteří u této ochranné letky sloužili,

  byli Lt. Karl-Heinz Hoffmann a Oblt. Klaus

  Faber. V dokumentu není vůbec zmíněn letec

  Bodo Dirschauer, o kterém se spekulovalo,

  že u Sachsenbergovy letky rovněž sloužil.

  O JV 44 jsem v magazínu Eduard INFO psal

  již dvakrát. Poprvé to bylo v číslu 06 z roku

  2010 a podruhé v číslu 11 na konci téhož

  roku. Na textech není potřeba téměř nic

  opravovat, ale je zajímavé vidět, jak se ma-

  gazín Eduard INFO za těch 12 let proměnil.

  Touto cestou bych ještě jednou rád poděko-

  val Jerrymu Crandallovi za jeho celoživot-

  ní práci a jeho ženě Judy přeji, aby mohla

  pokračovat ve vydavatelské činnosti Eagle

  Editions.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Z pověření Říšských drah

  #8188

  INFO Eduard

  23

  Prosinec 2022

• Page 24

  Když v druhé polovině roku 1944 velení

  Luftwaffe vyhodnotilo, že dvoumotorové

  bombardéry už nemůže nasadit pro denní

  operace, přemýšlelo, jak naloží s přebyteč-

  nými osádkami. Několik bombardovacích

  eskader, včetně KG 6, bylo vybráno, aby

  se jejich piloti přeškolili na stíhací Bf 109

  a Fw 190. Od konce roku tak nesly i modi-

  fikované názvy, v případě zmíněné eskad-

  ry to bylo KG(J) 6, přičemž „J“ znamenalo

  Jagd, tedy stíhací jednotku. Jednou z pri-

  orit velení bylo využít zkušenosti bom-

  bardovacích pilotů pro lety za zhoršených

  povětrnostních podmínek. Zkušenosti

  s ovládáním dvoumotorových strojů jim

  měly sloužit také jako dobrý základ pro

  to, aby nakonec jednotky KG(J) přešly na

  proudové Me 262. Jejich letouny dostaly

  prvky rychlé identifikace německého stí-

  hacího letectva, které byly zavedeny v dru-

  hé polovině války. V případě KG(J) 6 to byly

  černé a červené čtverce.

  Tři Gruppe KG(J) 6 se na jednomotorové

  stíhačky přeškolovaly od konce roku 1944

  na pražských letištích Ruzyně a Kbely.

  Využívaly i letiště Klecany severně od Pra-

  hy. Velitelem eskadry byl Obstlt. Hermann

  Hogeback, jenž byl veteránem ze Španěl-

  ské občanské války a většinu své válečné

  kariéry strávil u KG 6. Byl dvakrát sestřelen

  nočním stíhačem a stal se držitelem Rytíř-

  ského kříže s dubovou ratolestí a meči.

  Messerschmitty Bf 109 G a K byly vyzbro-

  jeny I. a II. Gruppe jeho eskadry. Velitelem

  I./KG(J) 6 byl Major Ernst Haller, veterán

  z KG 26 „Löwen“. Po většinu doby, kdy pro-

  cházela přeškolením na stíhačky II./KG(J)

  6, byl jejím velitelem Hptm. Hans-Joachim

  Faulhaber, který dříve sloužil u KG 77 a byl

  vyznamenán Rytířským křížem. V roce 1942

  se štěstím unikl palbě nočního stíhače nad

  Anglií a podařilo se mu s poškozeným stro-

  jem vrátit zpět. Faulhabera na konci března

  1945 nahradil Hptm. Wilhelm Kunze, který

  prošel boji na západní frontě u KG 2 a i on

  byl sestřelen britským stíhačem, v prosinci

  1943 během cvičného letu u Eindhovenu.

  Piotr Forkasiewicz pro boxart této sta-

  vebnice ztvárnil střetnutí, k němuž došlo

  severně od Prahy 31. března 1945 mezi

  sedmnácti letci z výše zmíněných Gruppe

  a stejným počtem stíhačů na strojích P-51D

  z 309th FS, 31st FG. Americká formace, ve-

  dená výkonným velitelem 31. Fighter Group

  Lt. Col. Fred C. Stoffelem, ve 14.00 nad leti-

  štěm Klecany narazila na stodevítky, které

  letěly mezi mraky ve výšce 6000 stop. Jen

  dva z amerických letců měli z předchozích

  bojů na kontě sestřelený letoun. Na ně-

  mecké straně došlo ke zmatkům, protože

  po ohlášení vizuálního kontaktu s Ame-

  ričany dostali Němci nesmyslný rozkaz

  k přistání! Mustangy se na níže letící Messer-

  schmitty vrhly a došlo k manévrovému boji,

  ze kterého zkušenější američtí piloti vyšli

  vítězně. Ohlásili 18 jistých sestřelů. Němci

  ve skutečnosti přišli o devět strojů. Čtyři

  piloti zahynuli a tři utrpěli zranění, patřili

  k 2. a 4. Staffel KG(J) 6. V boji přišel o život

  také velitel 4./KG(J) 6 Hptm. Erwin Zöll-

  ner. Tento důstojník u KG 6 sloužil řadu let

  a bojovou službu začal v roce 1941

  u III./KG 1. Němečtí stíhači ohlásili jen je-

  den vážně poškozený Mustang, což odpo-

  vídá tomu, že velitel 309th FS Maj. Simon

  H. Johnson Jr byl nucen s poškozeným

  strojem nouzově přistát na Brity ovláda-

  ném letišti v Chorvatsku. Zbytek jednotky

  se vrátil bezpečně na základnu Mondolfo

  v Itálii.

  Týden po tomto střetnutí se velení Luftwa-

  ffe rozhodlo rozpustit Stab, I. a II./KG(J) 6,

  což představovalo přibližně 1000 příslušní-

  ků Luftwaffe. Část personálu byla převele-

  na k III./KG(J) 6, která se přezbrojovala na

  Me 262 v Praze-Ruzyni a v polovině dubna

  po řadě měsíců příprav dosáhla operačního

  stavu. Nicméně její piloti s Me 262 do bojů

  omezeně zasáhli již v předchozích týdnech.

  Počet proudových letounů této jednotky

  stěží převyšoval deset kusů. V posledních

  týdnech války dosáhli její piloti ještě něko-

  lika leteckých vítězství, ale 3. května 1945

  byl vydán rozkaz k jejímu zrušení. Jednotka

  však pokračovala v činnosti až do posled-

  ního dne války. Zapojila se do útoků na po-

  zemní síly Rudé armády, které postupovaly

  ze severozápadu k Praze, a také do bojů

  proti Pražskému povstání. Jedním z jejích

  posledních úkolů byla obrana letiště Ruzy-

  ně před jednotkami Ruské osvobozenecké

  armády (ROA) generála Vlasova, které pů-

  vodně bojovaly na straně Němců a krátce

  se přidaly na stranu pražských povstalců.

  BOXART STORY

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Čtverce proti pruhům

  #82119

  INFO Eduard24

  Prosinec 2022

• Page 25

  Text: Josef Blažek

  První díly tohoto seriálu budou věnovány

  lepidlům.

  Otázka, čím a jak lepit plastikové modely,

  je stará jako sama plastiková modelařina.

  Odpověď na ni se v průběhu času mění

  v závislosti na technologickém vývoji a na

  trendech. V plastikovém modelářství se

  v současné době setkáváme především

  se čtyřmi druhy lepidel:

  - Rozpouštědlová lepidla

  - Vteřinová lepidla

  - Disperzní lepidla

  - Epoxidová lepidla

  Způsob i oblast jejich použití se liší

  a obecně platí, že každý z těchto druhů má

  v modelařině svůj význam. Je třeba použít

  správné lepidlo k odpovídajícímu účelu.

  Pro tentokrát se zaměříme na ROZPOU-

  ŠTĚDLOVÁ lepidla. A aby to ne-

  bylo jednoduché, i mezi nimi (byť

  popis omezíme na produkty Mr.

  Hobby) jsou rozdíly.

  Rozpouštědlová lepidla nemají

  žádnou minimální filmotvornou

  teplotu (jako například disperzní

  lepidla) a nemůžeme u nich sle-

  dovat proces koalescence. Po

  nanesení lepidla a následném

  odpaření rozpouštědla můžeme

  na povrchu modelu sledovat stopu po le-

  pidle, kterou představuje film polymeru.

  Tento film polymeru je díky svým adhez-

  ním vlastnostem právě oním materiá-

  lem, který slouží ke slepení dílů. Dalším

  specifikem při lepení plastů rozpouště-

  dlovými lepidly je naleptání povrchu roz-

  pouštědlem. Po odpaření rozpouštědla

  nám vzniká velice pevný a stabilní spoj.

  V důsledku chemické reakce zde dochází

  k takzvanému „svaření za studena“ a lze

  tato lepidla používat pouze pro materiály,

  které mohou materiál naleptat, tedy che-

  micky – jsou rozpouštědlem daného dru-

  hu materiálu.

  Rozpouštědlová lepidla tedy nejsou urče-

  na pro lepení spojů a materiálů, jako jsou

  resinové (polyuretanové) díly z odléva-

  Otevíráme nový seriál, zaměřený na modelářskou chemii

  a tipy pro začínající i pokročilé modeláře. Provedeme vás

  souhrnem přípravků používaných v modelářských tech-

  nologiích od základních stavebních kroků, přes úpravy

  povrchu až po finalizaci modelu a patinu. To vše při pou-

  žití běžně dostupných přípravků, s určitým zaměřením na

  produkty Mr. Hobby (Gunze).

  Vítěz mezinárodních IPMS soutěží v kate-

  gorii Master a několikanásobný mistr ČR.

  Autor článků v mezinárodních časopisech

  s celosvětovým dosahem (Military Illustrated

  Modeller, Cocardes International, ModellFan,

  Modelář). Spoluautor modelářského startupu

  Plastic Invasion.

  JOSEF BLAŽEK

  HODINA CHEMIE

  INFO Eduard

  25

  Prosinec 2022

• Page 26

  HODINA CHEMIE

  ných sad či přímého 3D tisku, kovové díly,

  dřevo a papír.

  Zaměřme se nyní na jednotlivé produkty

  a rozdíly mezi nimi. Rozpouštědlová lepi-

  dla lze dle účelu rozlišit na PLOŠNÁ (popř.

  univerzální) a SVAŘOVACÍ.

  Všechna rozpouštědlová lepidla pre-

  zentovaná v tomto článku jsou zabalena

  v pevném skleněném obalu se šroubova-

  cím uzávěrem s integrovaným aplikačním

  štětečkem.

  PLOŠNÁ LEPIDLA

  (BASIC)

  MC127 – Mr. Cement Deluxe

  Mr. Cement Deluxe (případně lepidlo Mr.

  Cement, které má stejné složení, ale

  menší obsah) je z produktové řady lepi-

  del Mr. Hobby nejlepší volbou pro lepe-

  ní velkých ploch a zároveň ho lze použít

  i pro lepení velmi malých detailů. Lepidlo

  je řídké konzistence a doba odpaření roz-

  pouštědla je ve srovnání s extra řídkými

  lepidly delší. Lepidla Mr. Cement a Mr.

  Cement Deluxe (MC124/MC127) se naná-

  šejí na lepené plochy, které se k sobě ná-

  sledně přiložíme. Při lepení velkých ploch

  nám delší doba odpařování rozpouštědla

  poskytuje větší prostor pro optimální vy-

  centrování lepených dílů a jejich spojení.

  Při sestavování malých dílů je naopak

  stejná vlastnost užitečná při nanese-

  ní malého množství lepidla na lepenou

  plochu, kterou následuje přenesení dílů

  na požadované místo. Tato operace vždy

  zabere pár sekund a lepidlo zůstává po

  celou dobu připraveno k aplikaci.

  SVAŘOVACÍ LEPIDLA

  (BRUSH ON)

  MC129 – Mr. Cement S

  Mr. Cement S je nízkoviskózní (extra říd-

  ké) lepidlo typu „brush on“, což označu-

  je způsob aplikace lepidla. Ta spočívá v

  přiložení dílů k sobě a následném pře-

  tření spoje lepidlem pomocí aplikačního

  štětečku. Rozpouštědlo z povrchu vel-

  mi rychle vyprchá (rychlost vyprchání

  je srovnatelná s acetonem), ale zároveň

  zůstane dostatečnou dobu mezi lepenými

  plochami dílů, optimálně naruší povrch

  lepených ploch a vznikne tak velmi pev-

  ný a čistě provedený lepený spoj. Osob-

  ně bych označil Mr. Cement S za základní

  extra řídké lepidlo, které bych doporučil

  jako první volbu v segmentu extra řídkých

  rozpouštědlových lepidel.

  MC131 – Mr. Cement SP

  Dalším zástupcem z rodiny extra řídkých

  lepidel Mr. Hobby je lepidlo Mr. Cement

  SP. Co znamená SP a čím se liší od typu

  S? Zkratka SP označuje „Super Power“.

  Jedná se o lepidlo založené na stejném

  principu jako Mr. Cement S, ale s novou

  recepturou, která má za výsledek zvýše-

  nou rychlost schnutí a zároveň vyšší pev-

  nost. Jeho využití je vhodné především

  pro namáhané spoje, kde požadujeme

  vyšší rychlost slepení dílů a vyšší pevnost,

  abychom snížili riziko prasknutí. Ideální

  oblastí použití je například přechod mezi

  křídlem a trupem či lepení náběžné hrany

  křídla. Tato zvýšená pevnost si bere daň

  v rychlejším odpařování lepidla a této

  vlastnosti tedy musí modelář uzpůsobit

  svůj způsob práce ještě důkladněji než

  u lepidla MC129 – Mr. Cement S.

  MC132 – Mr. Cement SP B

  Posledním typem z nabídky extra řídkých

  lepidel od Mr. Hobby je Mr. Cement SP

  Black, který je přímo odvozený od lepidla

  Mr. Cement SP. Disponuje tedy obdobnou

  vysokou rychlostí schnutí a vysokou pev-

  ností lepených spojů. Navíc však obsahu-

  je černý pigment, který napomáhá snad-

  no zkontrolovat množství a rovnoměrnost

  naneseného lepidla. Zároveň v oblastech

  negativní paneláže a spojů dokáže vy-

  kreslit zapuštěné linky a škrábance a po-

  skytne dokonalý přehled o kvalitě povr-

  chu, což je cenná pomoc pro doplňování

  a obnovu detailů. Nedoporučuji jej apliko-

  vat na bílé nebo světlé povrchy, protože

  stopy po lepidle budou na povrchu vidi-

  telné.

  Schéma od výrobce: zde

  TECHNIKA LEPENÍ

  ROZPOUŠTĚDLOVÝMI LEPIDLY

  Technika lepení rozpouštědlovými lepidly

  je svým způsobem snadná a můžeme si

  ji rozdělit na dva různé způsoby aplikace

  dle typu lepidla.

  Lepidla řídká (tedy hustší konzistence ve

  srovnání s extra řídkými lepidly a delší

  doba vyprchání rozpouštědla) je vždy po-

  třeba nanést na lepenou plochu a násled-

  ně k sobě díly přiložit, v případě potřeby

  zacelení spoje k sobě díly přimáčkneme.

  U lepidel extra řídkých naopak nejpr-

  ve přiložíme díly k sobě a následně spoj

  přetřeme lepidlem. Pokud cílíme na za-

  celení spoje mezi díly za použití extra

  HODINA CHEMIE

  INFO Eduard26

  Prosinec 2022

• Page 27

  řídkého lepidla (spoje polovin trupu, ná-

  běžné hrany křídel, apod.), tak mezi díly

  zanecháme malou mezeru, spoj přetře-

  me lepidlem, vyčkáme zhruba 5 sekund

  a následně spoj pevně stiskneme. V místě

  lepeného spoje tak vytlačíme naleptaný

  plast, který necháme vytvrdnout mini-

  málně 24 hodin a následně přebrousíme.

  Vzniká tak zacelený spoj a po nabarvení

  nebude viditelné původní dělení dílů sta-

  vebnice.

  Největší předností rozpouštědlových le-

  pidel je pevnost lepených spojů a vysoká

  čistota provedení lepeného spoje v přípa-

  dě jejich správného použití. Vhodná jsou

  především pro moderní stavebnice s vy-

  sokou přesností lícování dílů, kde samot-

  ná konstrukce stavebnice počítá s mini-

  málními rozestupy mezi jednotlivými díly,

  které je optimální „svařit za studena“. Na-

  opak využití jiných typů lepidel, například

  kyanoakrylátů (vteřinových lepidel), může

  vést kvůli vrstvě lepidla spojující jednotli-

  vé díly k jejich nepřesnému pasování.

  Rozpouštědlová lepidla mají v plastiko-

  vé modelařině svou nezastupitelnou roli

  a měla by být součástí základní výbavy

  každého modeláře, minimálně v řídkém

  i extra řídkém provedení (tedy jedno le-

  pidlo řady Basic a jedno typu „brush on“),

  optimálně pak ve více variantách, jak jsme

  si v tomto článku popsali.

  Hlavní výhody rozpouštědlových

  lepidel Mr. Hobby

  - Pevnost lepených spojů

  - Čistota provedení

  - Aplikační štěteček

  - Rychlost lepení

  - Opakovaná použitelnost

  - Nízká spotřeba

  - Snadná a přesná aplikace

  - Ekonomicky nenáročné

  - Odolné, stabilní a praktické balení

  - Trvanlivost produktu

  (lepidla lze využívat mnoho let)

  - Snadné skladování

  (není třeba skladování

  na speciálních místech)

  Hlavní nevýhody a rizika

  rozpouštědlových lepidel Mr. Hobby

  - Specifický zápach

  - Delší doba úplného vytvrdnutí spoje

  - Riziko propadnutí lepeného spoje

  při nadměrném použití lepidla

  - Riziko poleptání dílů mimo lepené

  spoje v důsledku špatné aplikace

  HODINA CHEMIE

  INFO Eduard

  27

  Prosinec 2022

• Page 28

  #7032

  Bf 109E-3

  1/72

  Stavebnice německého stíhacího letounu

  z 2. světové války Bf 109E-3, edice ProfiPACK

  v měřítku 1/72.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard28

  Prosinec 2022

• Page 29

  WNr. 1079, Ofw. Erich Rudorffer, 2./JG 2, Beaumont-le-Roger, Francie, září 1940

  Oblt. August-Wilhelm Schumann, 5./JG 52, Mannheim-Sandhofen, Německo, listopad–prosinec 1939

  WNr. 1380, Obstlt. Carl-Alfred Schumacher, JG 1, Jever, Německo, začátek roku 1940

  Erich Rudorffer byl přidělen 1. listopadu 1939

  k 2./JG 2. Svého prvního vítězství, sestřelu fran-

  couzského Curtiss Hawku 75, dosáhl 14. května

  1940. Dalších osm sestřelů zaznamenal během bitvy

  o Francii. Do 1. května 1941 dosáhl Leutnant Rudor-

  ffer devatenácti vítězství, za což obdržel Rytířský

  kříž. V listopadu 1941 byl jmenován velitelem 6./JG 2

  a v dubnu 1943, během bojů v Africe, se stal velite-

  lem celé II./JG 54. V létě krátce velel IV./JG 54 na

  východní frontě a poté až do počátku roku 1945 vedl

  II./JG 54. V lednu 1945 se stal velitelem I./JG 7 vy-

  zbrojené proudovými Me 262. Celkem mu bylo uznáno

  222 vítězství a k Rytířskému kříži obdržel dubové ra

  -

  tolesti a meče. Celkem absolvoval asi tisíc bojových

  letů a uvádí se, že byl šestnáctkrát sestřelen. Po vál

  -

  ce létal s dopravními letouny DC-2 a DC-3 v Austrálii,

  poté pracoval pro Pan Am, později byl zaměstnán

  v Německu u Luftfahrt Bundesamt.

  „Rabatz“ Schumann se narodil v březnu 1915 v Berlí

  -

  ně a po leteckém a stíhacím výcviku sloužil od října

  1938 do července 1939 u Legion Condor ve Španělsku.

  Po krátké službě u I./JG 52 a II./JG 72 byl v září 1939

  jmenován velitelem 5./JG 52. Jeho stroj nesl nestan

  -

  dardní kamufláž horních ploch. Právě s tímto letou-

  nem pravděpodobně dosáhl svého prvního leteckého

  vítězství v 2. světové válce, kdy u Weissenburgu se

  -

  střelil 8. listopadu 1939 pozorovací balón. Schumann

  dosáhl celkem dvaceti vítězství, z toho čtyř ve Špa

  -

  nělsku. Zahynul na východní frontě 6. září 1941 jižně

  od Leningradu při srážce s jiným Bf 109.

  Carl-Alfred Schumacher se narodil v únoru 1896

  v Rheine a během 1. světové války bojoval jako dělo-

  střelec a později jako námořní letec. Dosáhl hodnosti

  Leutnant zur See a sloužil na palubě nosiče plová

  -

  kových letounů SMH Answald. V roce 1933 vstoupil

  do Luftwaffe a velel několika námořním leteckým

  jednotkám. V březnu 1939 byl povýšen do hodnosti

  Oberstleutnant, v té době vedl II./JG 77. Po němec

  -

  ké invazi do Polska byl v říjnu 1939 jmenován veli-

  telem Jafü Deutsche Bucht, aby řídil všechny stíhací

  jednotky umístěné na severním pobřeží Německa.

  Dne 30. listopadu 1939 byl jmenován prvním velite-

  lem JG 1 s umístěním v Jeveru. Své první vítězství

  si připsal 18. prosince, když sestřelil bombardovací

  Vickers Wellington. Druhého sestřelu dosáhl 27. pro

  -

  since, kdy se jeho obětí stal Bristol Blenheim. Schu-

  macherův stroj měl na levé straně trupu pod čelním

  štítkem znak JG 1, dále měl štábní označení v podobě

  klínu a vodorovných pruhů. V září 1941 byl jmenován

  do funkce Jagdfliegerführer Norwegen, ale 8. listo

  -

  padu omylem sestřelil finský de Havilland Dragon

  a byl zbaven velení. Do konce války pak působil

  v různých administrativních funkcích.

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard

  29

  Prosinec 2022

• Page 30

  Obstlt. Max Ibel, JG 27, Guines, Francie, září-říjen 1940

  WNr. 1271, Oblt. Helmut Henz, 4./JG 77, Kristiandsand-Kjevik, Norsko, září 1940

  Tento letoun pravděpodobně náležel veliteli JG 27

  a jako prvek rychlé identifikace má na motorovém

  krytu žlutý nátěr, který byl u jednotek zaveden

  9. září 1940. Pilotem letounu byl pravděpodobně

  velitel Geschwader Max Ibel. Narodil se v Mnichově

  v lednu 1896 a během 1. světové války sloužil u že-

  nistů a letectva. Z ozbrojených sil po válce neodešel

  a od srpna 1928 prošel intenzivním výcvikem na taj-

  né vojenské základně v ruském Lipecku. V třicátých

  letech vedl několik leteckých škol a pracoval v RLM.

  Od roku 1936 pak sloužil u několika stíhacích jedno-

  tek, od května 1939 byl velitelem JG 3 a v říjnu 1939 se

  na dobu jednoho roku stal velitelem JG 27, s níž ab

  -

  solvoval západní tažení a Bitvu o Británii. V říjnu 1940

  převzal velení nad Jagdfliegerschule 4, ale v červnu

  1941 byl jmenován do funkce Jagdfliegerführer 3.

  V únoru 1942, při operacích Cerberus a Donnerke-

  il, byl stíhacím spojovacím důstojníkem na palubě

  bitevní lodi Scharnhorst. V letech 1943 a 1944 byl

  velitelem 2. Jagddivision. Na konci války byl zajat

  v Tegernsee a podroben rozsáhlým výslechům

  v Island Farm Camp. Propuštěn byl v březnu 1948

  a v říjnu 1957 vstoupil do Bundesluftwaffe, v níž se

  stal velitelem 1. Luftverteidigungsdivision. Do výsluž

  -

  by odešel v září 1964 a zemřel v roce 1981.

  Helmut Henz se narodil v lednu 1911 v Berlíně.

  Po absolvování pilotního výcviku a převelení

  k I./JG 136 byl Helmut Henz odeslán k Legion Condor,

  aby získal pilotní zkušenosti v bojích Španělské ob

  -

  čanské války. Začátek 2. světové války zastihl Oblt.

  Henze ve vedení 4. Staffel JG 77, svého prvního vítěz

  -

  ství dosáhl 14. prosince 1939 sestřelením britského

  Wellingtonu. JG 77 byla součástí invazního vojska

  při útoku na Norsko, její 4. Staffel pod vedením

  Oblt. Henze se 11. dubna 1940 přesunula na letiště

  Kristiandsand – Kjevik. V Norsku zůstala II. Gruppe

  JG 77 až do listopadu 1940, kdy se přesunula na

  frontu u Kanálu. Letoun byl kamuflován v barvách

  RLM 70/71/65 s vysokým přechodem mezi horní

  a spodní barvou na bocích trupu (tzv. 40-er Anstrich).

  Na levém boku stroje se před čelním štítkem nachá-

  zí znak II. Gruppe, pod kabinou je namalována čer-

  ná smrtka s deštníkem, letící na kose, což byl znak

  4. Staffel. Iniciály LF patří pilotově přítelkyni.

  V dubnu 1941 se stal velitelem II./JG 77, ale 25. května

  byl v souboji s osádkou Blenheimu u Kréty sestřelen

  a dodnes je nezvěstný. Celkem dosáhl šesti vítězství.

  WNr. 5058, Fw. Arthur Haase, 6./JG 51, Marquise-West, Francie, srpen 1940

  U tohoto letounu se někdy mylně uvádí výrobní čís-

  lo 8508. Ve skutečnosti se pravděpodobně jednalo

  o stroj s výrobním číslem 5058, který byl v roce 1939

  vyroben u Wiener Neustädter Flugzeugwerke GmbH.

  Jeho pilotem byl Arthur Haase, který si na bok le

  -

  tounu nechal namalovat osobní symbol, jež byl in-

  spirován jeho příjmením (der Hase, v češtině zajíc).

  Malbu vytvořil mechanik Hoffmann. Na boku trupu je

  rovněž emblém II./JG 51, zobrazující havrana s nápi

  -

  sem „Gott strafe England!“ (Bůh ztrestej Anglii). Žluté

  zbarvení části směrovek, konců křídla a vodorovných

  ocasních ploch bylo zavedeno na počátku srpna 1940.

  Velitelem 6./JG 51 byl legendární Josef „Pips“ Pri

  -

  ller. Během bojů nad Francií v květnu a červnu 1940

  sestřelil Haase dva Hurricany a na konci července

  k nim přidal jeden Spitfire. Čtvrtého a posledního

  vítězství dosáhl 15. srpna 1940 při souboji s Hurri

  -

  cany z No. 1 Squadron RAF u Clacton-on-Sea. V boji

  byl však zraněn a se svým letounem nouzově přistál

  u Wissantu ve Francii. Fotografie z přípravy trans-

  portu poškozeného letounu zachycují Haaseho stroj

  s třemi vyznačenými sestřely na kýlovce. Haase za-

  hynul 29. ledna 1944 v leteckém boji. V té době půso-

  bil jako letecký instruktor v hodnosti Oberfeldwebel

  u 1./JG 107 ve Francii.

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard30

  Prosinec 2022

• Page 31

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #7032X

  Bf 109E-3

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Bf 109E-3 1/72

  DOPORUČUJEME:

  73739 Bf 109E-3 (fotolept)

  D72030 Bf 109E stencils (Obtisk)

  #7032-LEPT

  Bf 109E-3

  1/72

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard

  31

  Prosinec 2022

• Page 32

  #11168

  SAMURAI

  1/48

  Stavebnice japonské námořní stíhačky z 2. světové války A6M3 Zero,

  edice Limited Edition v měřítku 1/48. Ze stavebnice je možné postavit

  varianty A6M3 Zero Model 22, 22a a 32.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2022

  Dual Combo

  INFO Eduard32

  Prosinec 2022

• Page 33

  c/n 3032, por. Kiku-ichi Inano, Tainan Kōkūtai, letiště Buna, Nová Guinea, srpen 1942

  Podd. 1. tř. Kyoshi Itō, 3. Kōkūtai, letiště Koepang, ostrov Timor, září 1942

  Kōkūtai 204, letiště Vunakanau, Rabaul, Nová Británie, duben 1943

  Tento letoun, vyrobený u firmy Mitsubishi 3. červen-

  ce 1942 byl osobním strojem por. Inana, velitele de-

  tašmánu v Buně, jež náležel k Tainan Kōkūtai. Stroj

  byl byl pořízen z finanční sbírky občanů severoko

  -

  rejského regionu Chongpyong. V období od poloviny

  července do začátku září 1942 byl tento stroj po

  -

  škozen, zřejmě při přistání a došlo k utržení části

  křídla. Zero bylo 27. prosince ukořistěno spojenec

  -

  kými jednotkami a bylo vybráno pro další zkoumání

  a rekonstrukci. Spojenečtí technici v Eagle Farm

  Field postavili letuschopný stroj A6M3 z částí tohoto

  a dvou dalších Zer. Inano měl původně příjmení Taka

  -

  bayashi, ale změnil si ho před polovinou roku 1941. Na

  konci listopadu 1941 byla menší část Tainan Kōkūtai

  pod jeho vedením převelena do Francouzské Indočíny

  a stala se dočasně součástí stíhací jednotky štábu

  22. Kōkū Sentai. Poručík Inano se v červenci 1942 vrátil

  k Tainan Kōkūtai, zúčastnil se bojů nad Novou Guineou

  a Guadalcanalem. Od ledna 1943 se v Japonsku po-

  dílel na vyhodnocování zbraní pro nové typy letounů

  a od řijna 1944 sloužil jako Hikōtaichō u Tainan Kō-

  kūtai (II) na Taiwanu.

  Tento letoun byl pořízen z finanční sbírky firmy na výro

  -

  bu elektrických fénů, jejíž název (Dai-ichi Fuyo Dengami)

  je uveden ve vlasteneckém darovacím nápisu (Hōkoku)

  č. 984, jež je často chybně interpretován jako 994. Jeho

  pilotem byl Kyoshi Itō, který používal mimo jiné i stroj

  X-152 s Hōkoku č. 1000. Itō se narodil v listopadu 1921

  v Murakami v prefektuře Niigata. V roce 1939 sloužil na

  torpédovém člunu Ōtori, na konci roku 1940 byl v rámci

  leteckého výcviku přidělen k Tsuchiura Kōkūtai a v lis

  -

  topadu 1941 byl zařazen k 3. Kōkūtai. S touto jednotkou

  prošel tažením ve Filipínách a Indonésii a zúčastnil se

  náletů na Austrálii. V září a říjnu 1942 se s větší částí

  3. Kōkūtai zapojil do bojů nad Guadalcanalem. V listopa-

  du byla jeho jednotka přeznačena na Kōkūtai 202 a její

  větší část, včetně Itōa, se vrátila do Koepangu. Od jara až

  do září 1943 prováděla bojové lety nad Austrálií, při nichž

  využívala také Zera Model 32. V listopadu 1943 obdržel

  Itō písemnou velitelskou pochvalu, která uvádí, že se

  -

  střelil 23 letounů a dalších devět zničil na zemi. V Japon-

  sku poté sloužil jako instruktor u Ôita a Tsukuba Kōkūtai

  a zapojil se do leteckých bojů v únoru 1945. Po válce se

  oženil s nejstarší dcerou majitele rodinné stavební firmy

  Katō v Murakami a přijal jméno rodiny Katō. Pod jeho

  vedením se firma dostala na první pozici v Murakami

  a za svou činnost obdržel Čestnou medaili s fialovou

  stuhou a Cenu ministra stavebnictví. Kyoshi Katō odešel

  do penze v roce 1992 a zemřel v červenci 2012.

  Tento stroj nese zelenou kamufláž aplikovanou v pol

  -

  ních podmínkách a kvůli odlehčení má demontované

  rádiové vybavení. Zdá se, že Kōkūtai 204 byla jedinou

  jednotkou v této oblasti, která u strojů s polní zelenou

  kamufláží aplikovala i bílé lemy výsostných označe

  -

  ní na trupu a horních plochách křídla. Tato jednotka

  vznikla v dubnu 1942 a měla označení 6. Kōkūtai. Měla

  mít základnu na atolu Midway po jeho dobytí. Během

  útoku na Midway a Aleuty se její letci zúčastnili obou

  bojových operací. První bojový let jednotka podnikla

  4. června 1942 pod vedením poručíka Zenjirō Miyana

  při útoku na Dutch Harbor. V srpnu se přesunula se

  Zery Model 32 do oblasti Šalamounových ostrovů, ale

  její operační nasazení bylo limitováno dostupnými

  základnami a menším doletem této verze Zera. Na

  počátku října se jednotka přesunula na nové letiště

  v Buinu a mohla být nasazena do bojů nad Guadal

  -

  canalem. Na počátku listopadu byla přejmenována

  na Kōkūtai 204. Byla jedinou jednotkou, která byla od

  srpna 1942 v jižní části Pacifiku nasazena nepřetržitě

  po dobu 16 měsíců, při tom přibližně 1000 vzdušných

  vítězství.

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard

  33

  Prosinec 2022

• Page 34

  STAVEBNICE 12/2022

  Tainan Kōkūtai (II), základna Tainan, Taiwan, léto 1944

  Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

  Označením této výcvikové jednotky je znaky Kata-

  kany „Ta“ a „I“. Provedení tmavě zeleného nátěru na

  horních plochách naznačuje, že letoun prošel gene

  -

  rální opravou. Stroj byl byl pořízen z finanční sbírky

  tokijské ovocnářské a zelinářské asociace. Druhá

  Tainan Kōkūtai byla založena v dubnu 1943 jako ope

  -

  račně výcviková jednotka. Její domovskou základnou

  byl opět Tainan, tak jako u předchozí jednotky s tímto

  jménem, z níž se na konci roku 1942 stala Kōkūtai

  251. Když v druhé polovině války začaly spojenecké

  nálety na Taiwan, letci z Tainan Kōkūtai (II) se zapojili

  do jeho obrany. Dostávali se do boje jak se čtyřmo

  -

  torovými bombardéry se základnami v Čině, tak i s

  letouny US Navy. Jejím prvním velitelem byl nám. kpt.

  Shigematsu Ichimura, který byl v roce 1940 velite

  -

  lem 14. Kōkūtai v Číně. Nejznámějším instruktorem,

  který u jednotky sloužil byl vrch. podd. Takeo Tanimi-

  zu, eso s 18 sestřely na kontě. V lednu 1945 byla z čás-

  ti jednotky zorganizována speciální útočná skupina

  a zúčastnila se Kamikaze misí.

  Označením této výcvikové jednotky je znak Katakany

  „Tsu“. Provedení tmavě zeleného nátěru na horních

  plochách naznačuje, že letoun prošel generální opra

  -

  vou. Vodorovné bílé označení na trupu patrně sloužilo

  k usnadnění nácviku letu ve formaci. Původně čistě

  výcviková Tsukuba Kōkūtai, jež vznikla v roce 1938,

  se od roku 1944 stala součástí systému obrany japon

  -

  ských ostrovů. Zapojila se do bojů proti bombardérům

  B-29, letounům US Navy a dálkovým doprovodným

  P-51. Na konci války se zapojila v rámci operace

  Kikusui do Kamikaze misí při bojích o Okinawu. Mezi

  piloty, kteří u jednotky sloužili jako instruktoři patřil

  například praporčík Kazu-o Sugino, na jehož kon

  -

  tě bylo 32 vítězství a dříve sloužil na letadlové lodi

  Zuikaku a u Kōkūtai 253. Mezi letce, kteří k jednotce

  přišli až na samém závěru války byl podpor. Shigeo

  Sugi-o. Na jeho kontě bylo více než 20 vítězství a měl

  za sebou i souboje nad Austrálií u 3. Kōkūtai.

  Kōkūtai 204, Rabaul, Nová Británie, duben 1943

  Tento stroj nese zelenou kamufláž aplikovanou

  v polních podmínkách a kvůli odlehčení má demonto-

  vané rádiové vybavení. Současně je vybaven kanony

  s dlouhou hlavní a novějším trimem směrovky, který

  bylo možné ovládat z kokpitu. Dosud známé letouny

  této jednotky, které mají žluté trupové označení mají

  identifikační čísla menší než 148. V březnu 1943 se

  funkce Hikōtaichō této jednotky ujal poručík Zenji

  -

  rō Miyano. Snažil se zmodernizovat bojovou taktiku

  a proto u jednotky zavedl čtyřčlenné formace namís-

  to formací tří letounů, Rovněž se zabýval nasazení

  Zer v roli stíhacího bombardéru s 30kg pumami pod

  křídlem. Jednotka během první poloviny roku 1943

  procházela těžkými boji. Při posledním náletu na

  Guadalcanal, 16. června 1943 bylo sestřeleno tři

  -

  náct bombardérů Val a stíhací doprovod z Kōkūtai

  204 přišel o čtyři piloty a další tři byli zraněni. Mezi

  padlými byl i poručík Miyano a jeho zástupce. Tím se

  jednotka ocitla bez létajících důstojníků. Miyano měl

  na kontě celkem 16 vítězství, posmrtně byl povýšen

  na fregatního kapitána a jeho jméno bylo citovánu

  ve věstníku námořních jednotek. Miyanovu pozici

  v následujícím měsíci převzal korv. kpt. Saburō

  Shindō z Kōkūtai 582.

  INFO Eduard34

  Prosinec 2022

• Page 35

  STAVEBNICE 12/2022

  Iwakuni Kōkūtai, základna Iwakuni, Japonsko, 1944

  podpor. Takeyoshi Ôno, Kōkūtai 251, základna Rabaul, Nová Británie, květen 1943

  Kōkūtai 251, základna Rabaul, Nová Británie, květen 1943

  Označením této výcvikové jednotky jsou znaky

  Katakany „I“ a „Ha“. Iwakuni Kōkūtai byla založena

  v červenci 1940 a sloužila k výcviku pilotů pro ná-

  mořní jednotky operující z pozemních základen až do

  srpna 1944. Poté byla rozpuštěna a znovu byla usta

  -

  vena v březnu 1945. Jejími řadami v roli instruktorů

  prošla stíhací esa Akio Matsuba (18 vítězství), Momo

  -

  to Matsumura (13 v.) nebo veterán z letadlové lodi

  Sōryū Ki-ichi Oda (9 v.). Jako pilotní žák jednotkou

  prošel Hiroshi Shibagaki, který v Rabaulu u Kōkūtai

  201 a 204 dosáhl třinácti vítězství. Dalším úspěšným

  absolventem se stal podpor. Kagemitsu Matsu-o.

  V srpnu 1943 byl přidělen do Rabaulu ke Kōkūtai 253

  a s více než deseti sestřely na kontě se stal se jedi

  -

  ným záložním námořním důstojníkem, který dosáhl

  statusu esa.

  Stroj původně vyrobený s šedým nátěrem na všech plo

  -

  chách nese specifické provedení zelené kamufláže apli-

  kované v polních podmínkách. Zelená barva byla zřejmě

  aplikována mopem nebo koštětem. Kōkūtai 251 vznikla

  v listopadu 1942 z legendární stíhací jednotky Tainan Kō-

  kūtai. Kvůli vysokým ztrátám však koncem roku musela

  být stažena do Japonska. Když se na jaře 1943 připravila

  na další bojové nasazení v Rabaulu, z jejích původních

  pilotů zbylo jen 11. Prvním operační let jednotka podnikla

  13. května 1943. Spojenečtí letci však byli ještě tvrd

  -

  ším protivníkem, než v roce 1942 a Kōkūtai 251 během

  prvních třech bojových letů v květnu a červnu ztratila

  17 letadel. Velitelem 1. Chūtai byl por. Ôno. Narodil se

  v roce 1921 v Kanazawě v prefektuře Ishikawa. V roce

  1940 absolvoval 68. ročník námořní akademie a po pilot

  -

  ním výcviku byl přidělen k Tainan Kōkūtai. Prvního vítěz-

  ství dosáhl 27. srpna 1942 u Buny v boji s P-39. Do konce

  roku 1942 přidal ještě čtyři vítězství. Když se v květnu

  1943 vrátil do Rabaulu, měl již funkci Buntaichō a často

  vedl v boji celou jednotku. Dosáhl celkem osmi vítězství,

  ale 30. června 1943 padl v leteckém boji u Rendovy.

  U většiny námořních stíhacích jednotek, které

  aplikovaly zelený nátěr v polních podmínkách byl

  v rámci jednotky způsob nátěru provedený obdobně.

  Výjimkou je Kōkūtai 251, která používala velmi růz

  -

  norodé vzory zeleného nátěru. Označením jednotky

  byl kód U1, ale ten byl v době nasazení v Rabaulu na

  strojích přetřen. Letoun U1-109 byl vyfotografován 23.

  května 1943 při letu formace šesti Zer během hlídky

  nad Novou Británií. Autorem fotografií byl válečný

  korespondent Hajime Yoshida. Stroj U1-109 letěl na

  pozici wingmana vedoucího první Shōtai, který seděl

  za řízením letounu U1-105, jež je nesprávně připiso

  -

  ván Nishizawovi. Za dobu nasazení v oblasti Rabaulu

  a Šalamounových ostrovů od května do konce srpna

  1943 ztratila Kōkūtai 251 celkem 34 pilotů. V září 1943

  byl proto její status změněn na noční stíhací s dvou

  -

  motorovými letouny Irving a její zbývající piloti Zer

  byli přiděleni k jiným jednotkám v Rabaulu.

  INFO Eduard

  35

  Prosinec 2022

• Page 36

  STAVEBNICE 12/2022

  Rabauru Kōkūbuntai, letiště Lakunai, Rabaul, Nová Británie, druhá polovina 1943

  nám. praporčík Tetsuzō Iwamoto, pravděpodobně Kōkūtai 253, Rabaul, Nová Británie, přelom 1943/1944

  Tento letoun byl vyroben se zbarvením šedou barvou

  na všech plochách. U bojové jednotky byl jeho nátěr

  doplněn tmavě zelenou barvou, které se provozem na

  řadě míst oloupala. Při aplikaci zelené barvy v pol

  -

  ních podmínkách nemusely být použity jen barvy ur-

  čené pro japonská letadla. V Rabaulu se mohlo jednat

  o barvy z ukořistěných zásob RAAF, nebo o barvy ur

  -

  čené pro japonská válečná plavidla. V druhé polovině

  roku 1943 se označování strojů stíhacích jednotek

  v Rabaulu změnilo a začaly být používány číslice

  v rozmezí 1 až 9, jejichž přiřazení k jednotlivým

  jednotkám dosud není spolehlivě určeno. Letouny

  s tímto označením se neoficiálně zařazují k bojovému

  uskupení pod názvem Rabauru Kōkūbuntai (Rabaul

  -

  ské letectvo). Existuje několik teorií, které vysvětlují

  smysl těchto číselných označení. Jednou z nich je je

  -

  jich přiřazení číselných kódů k částem stíhacích jed-

  notek, které v tu dobu v Rabaulu operovaly. Jednalo

  se o Kōkūtai 201 (kódové označení 1 až 3), Kōkūtai 204

  (4 až 6) a Kōkūtai 253 (7 až 9). Podle této teorie by tedy

  stroj 6-171 náležel k třetí Buntai v rámci Kōkūtai 204.

  Ale i další vysvětlení jsou možná. Existuje indicie, že

  Zera filmovaná v lednu 1944 v Rabaulu s kódem 9 na

  ocasních plochách náležela právě Kōkūtai 204.

  Tento letoun má přetřené bílé lemování výsostných

  znaků na trupu a horních plochách. Tetsuzō Iwamoto

  byl se 14 vítězstvími nejúspěšnějším námořním stí

  -

  hacím esem z bojů v Číně, kde sloužil u 12. Kōkūtai. Se

  stíhací jednotkou let. Lodi Zuikaku se zúčastnil útoku

  na Pearl Harbor a během první vlny útoku se podí

  -

  lel na hlídce v okolí letadlových lodí. V roce 1942 se

  s letounem EII-102 účastnil bitev v Indickém oceánu

  a v Korálovém moři. Od léta 1942 působil v Japonsku

  jako instruktor a od března 1943 se účastnil hlídko

  -

  vání na Kurilských ostrovech u Kōkūtai 281. V listopa-

  du se Iwamoto s částí jednotky přesunul do Rabaulu,

  kde byli začleněni nejdříve do Kōkūtai 204 a později

  do Kōkūtai 253. V té době používal stroje číslo 102

  a 104. Je možné, že stroj s číslem 7-104 je jeho osob-

  ním strojem. V únoru 1944 se na atolu Truk podílel na

  stíhání bombardérů B-24. V červnu 1944 byl převelen

  do Japonska a od podzimu téhož roku se účastnil bojů

  v rámci Kōkūtai 252 nad Tchaj-wanem a Filipínami.

  Do konce války sloužil u Kōkūtai 203 a účastnil se

  s ní také Bitvy o Okinawu. Dosáhl hodnosti podporu-

  číka a zemřel v roce 1955. Iwamotovi je připisováno

  80 vítězství, on sám měl ve svém deníku zaznamená-

  no na 202 zasažených nepřátel.

  korv. kpt. Saburō Shindō, Kōkūtai 582, letiště Buin, ostrov Bougainville, červen 1943

  Toto Zero s tmavě zeleným továrním nátěrem a ka-

  nony s dlouhými hlavněmi byl osobním letounem

  korv. kpt. Shindōa. Narodil se v roce 1911 a námořní

  akademii absolvoval v roce 1929. Od roku 1935 sloužil

  v Ómura Kōkūtai a o rok později byl přidělen na let.

  loď Kaga. V roce 1940 létal v Číně u 12. Kōkūtai bě

  -

  hem zkoušek stíhačky A6M2. Pod jeho vedením došlo

  13. září k prvnímu boji na Zerech, Japonci po něm bez

  vlastní ztráty ohlásili 27 vítězství. V listopadu 1940

  byl Shindō převelen ke 14. Kōkūtai v Hanoji, rovněž

  vyzbrojené Zery. Od dubna do prosince 1941 byl bun

  -

  taichō stíhačů z Akagi, ale po útoku na Pearl Harbor

  musel být hospitalizován. Během druhé vlny vedl

  celý stíhací doprovod třiceti šesti Zer. Po uzdravení

  byl v dubnu 1942 jmenován velitelem Tokushima Kō

  -

  kūtai. Od listopadu 1942 se jako hikōtaichō u Kōkūtai

  582 zapojil do bojů nad Guadalcanalem. Od července

  do září 1943 ve stejné oblasti sloužil jako hikōtaichō

  stíhací Kōkūtai 204. Na přelomu roků 1943 a 1944

  velel stíhací jednotce letadlové lodi Ryūhō a později

  byl zapojen do vedení Kōkūtai 653 a 203 při obraně

  Tchaj-wanu, Filipín a Japonska. Na konci války byl ve

  funkci hikōtaichō u Tsukuba Kōkūtai. Zemřel v roce

  2000.

  INFO Eduard36

  Prosinec 2022

• Page 37

  OVERTREES

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82113X

  A6M3 Zero Type 32

  1/48

  #82114X

  A6M3 Zero Type 22

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro SAMURAI 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481091 A6M3 Zero landing flaps (fotolept)

  481092 A6M3 Zero (fotolept)

  644185 A6M3 LööK (Brassin)

  644189 A6M3 Zero LööKplus (Brassin)

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648786 A6M3 seat PRINT (Brassin)

  648787 A6M3 tailwheel PRINT (Brassin)

  648788 A6M3 cannon barrels & cockpit guns PRINT (Brassin)

  648799 A6M3 wheels (Brassin)

  648800 A6M3 cockpit PRINT (Brassin)

  648801 A6M3 exhausts PRINT (Brassin)

  648802 A6M3 Type 32 landing flaps PRINT (Brassin)

  648806 A6M3 Type 22 folding wingtips PRINT (Brassin)

  648807 A6M3 Type 22 landing flaps PRINT (Brassin)

  648808 A6M wheels w/smooth tire (Brassin)

  3DL48088 A6M3 SPACE (3D Obtisk)

  EX899 A6M3 Zero TFace (maska)

  #11168-LEPT

  SAMURAI

  1/48

  STAVEBNICE 12/2022

  Kat. č. 648800

  INFO Eduard

  37

  Prosinec 2022

• Page 38

  P-51D-10

  Stavebnice amerického stíhacího letounu P-51D-10

  v měřítku 1/48, edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  #84184

  1/48

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard38

  Prosinec 2022

• Page 39

  STAVEBNICE 12/2022

  s/n 44-14223, Lt. Col. Elwyn G. Righetti, 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, prosinec 1944–březen 1945

  s/n 44-14292, Col. Claiborne H. Kinnard, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, listopad 1944

  s/n 44-14237, Capt. William T. Whisner, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, listopad 1944

  Elwyn Guido Righetti, známý jako „Eager El“, byl ne-

  jen špičkovým stíhacím esem 55th FG, ale také nej-

  úspěšnějším esem v ničení pozemních cílů v Evropě.

  Righetti nastoupil k 338th FS, 55th FG v říjnu 1944.

  Ve věku 29 let byl sice zkušeným pilotem, ale bez

  bojových zkušeností. Navzdory svému věku byl tak

  horlivý a agresivní, že se mu podařilo obnovit mo

  -

  rálku své poněkud unavené skupiny. Jedním z Righe-

  ttiho „koníčků“ bylo ničení lokomotiv. Podařilo se mu

  sestřelit i dva Mistely a na zemi zničit několik prou

  -

  dových Me 262. Bohužel, Righettiho skvělé výkony

  skončila událost, ke které došlo těsně před koncem

  války. Dne 17. dubna 1945, přesně v den svých 30. na

  -

  rozenin, byl Righetti sestřelen flakem při náletu na

  letiště nedaleko Drážďan. Podařilo se mu nouzově

  přistát a informovat své spolubojovníky rádiem „Zlo

  -

  mil jsem si nos, ale jsem v pořádku. Dneska jsem jich

  dostal devět. Vyřiďte mé rodině, že jsem v pořádku

  a že s vámi byla skvělá spolupráce“. O Lt. Col. Righe-

  ttim od té doby už nikdy nikdo neslyšel. Předpokládá

  se, že byl zavražděn rozzuřenými německými civi

  -

  listy. Za svoji krátkou válečnou kariéru zaznamenal

  7,5 vzdušného vítězství a 35 letadel zničil na zemi.

  Létal se dvěma osobními P-51D Mustang (44-14223

  a 44-47222) a oba stroje zdobil na levé straně přídě

  nápis KATYDID a kresba lučního koníka.

  Claiborne Holmes Kinnard byl jedním z nejúspěšnějších

  pilotů v boji proti pozemním cílům. Narodil se 29. října

  1912 ve městě Franklin v Tennessee. Po získání pilotní

  kvalifikace velel v roce 1944 od 27. listopadu do června

  354th FS. Dne 12. června 1944 mu bylo svěřeno velení

  nadřízené 355th FG, kterou vedl do konce srpna. V září

  byl převelen k 4th FG, které také na krátký čas od 3.

  listopadu do 29. listopadu 1944 velel. Poté se vrátil zpět

  k 355th FG, kde sloužil do května 1945. Během své ka-

  riéry dosáhl osmi vítězství ve vzdušném boji a dalších

  sedmnáct letadel zničil na zemi. Se zobrazeným atypic

  -

  ky zbarveným Mustangem létal Kinnard od září do listo-

  padu 1944 ve funkci velitele 4th FG. Jeho stroj zdobil na

  levé straně přídě červený nápis Man O’War a na horních

  plochách byl doplněn maskovacími pruhy zelené barvy,

  pravděpodobně odstínem Olive Drab. Na levé straně

  rámu kabiny měl vyobrazeny symboly sestřelů. Podoba

  invazních pruhů odpovídá úpravě po začátku září 1944,

  kdy z nich zůstaly pouze části na spodku trupu. Od 3.

  listopadu do 29. listopadu 1944 byl Kinnard velitelem 4th

  FG, poté se vrátil k 355th FG, kde sloužil do května 1945.

  William Thomas Whisner se narodil v roce 1923 v Lou

  -

  isianě a do armády vstoupil 16. března 1942. Letecký

  výcvik zahájil 10. dubna 1942 a pilotní odznak získal

  15. února 1943 v Napier Field v Alabamě. Dne 23.

  února 1943 byl přidělen k 487th FS. Během let 1944

  a 1945 získal 15,5 vítězství a dvakrát obdržel Distingu-

  ished Service Cross. Válku ukončil v hodnosti Captain

  a armádu opustil 23. srpna 1945. Dne 17. října 1947

  znovu narukoval a 1. září 1951 byl povýšen na Majora.

  V září 1951 byl převelen do Koreje k 334th FIS, součás

  -

  ti 4th FIW. Mezi zářím a listopadem 1951 sestřelil dva

  MiGy-15 a poškodil dalších pět letadel stejného typu.

  V prosinci byl převelen k 25th FIS, 51st FIW a získal

  další čtyři vítězství včetně jednoho ve spolupráci, což

  mu umožnilo stát se sedmým esem Korejské války v

  chronologickém pořadí. Koreu opustil v březnu 1952

  se statusem dvojitého esa během dvou různých vá

  -

  lek a stal se tak jedním ze sedmi amerických pilotů,

  kteří takového úspěchu dosáhli. Whisnerův Mustang

  byl opatřen na přídi novým tmavším odstínem modré

  barvy, která se kvůli většímu kontrastu začala použí

  -

  vat u 352nd FG na podzim 1944.

  INFO Eduard

  39

  Prosinec 2022

• Page 40

  s/n 44-14789, Capt. John B. England, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, prosinec 1944

  John Brooke England se narodil 15. ledna 1923

  v Caruthersville, stát Missouri. V dubnu 1942 nastoupil

  k armádním dobrovolnickým zálohám a po ukončení

  pilotního výcviku v březnu 1943 byl přidělen k 362nd

  FS, jejíž velení převzal 25. srpna 1944. U 357th FG od

  -

  sloužil dva turnusy, během nichž absolvoval celkem

  108 operačních misí, což představovalo 460 hodin bo

  -

  jových letů. Byl druhým nejlepším střelcem u 357th FG

  s celkovým počtem 17,5 vítězství. Koncem ledna 1945

  ukončil England svůj druhý turnus a vrátil se domů.

  Po válce zůstal v USAAF, 20. února 1951 byl povýšen do

  hodnosti Lieutenant Colonel a krátce sloužil v Koreji,

  kde provedl celkem šest bojových letů, při kterých se

  mu podařilo poškodit MiG-15. V říjnu 1953 se stal veli

  -

  telem 389th FBS. Dne 17. listopadu 1954 smrtelně ha-

  varoval na letišti v Toulu (Francie) když se při špatném

  počasí a nízké viditelnosti několikrát pokusil přistát

  s F-86F. Při posledním přiblížení mu došlo palivo,

  přesto se mu podařilo vyhnout se budově kasáren.

  Za tento obětavý čin byla letecká základna Alexandria

  přejmenována na England Air Force Base.

  STAVEBNICE 12/2022

  Pro P-51D-10 1/48

  DOPORUČUJEME:

  FE1021 P-51D seatbelts STEEL (fotolept)

  644030 P-51D-10 LööK (Brassin)

  644052 P-51D-10 LööKplus (Brassin)

  648485 P-51D exhaust stacks (Brassin)

  648486 P-51D exhaust stacks w/ fairing (Brassin)

  648487 P-51D Hamilton Standard propeller (Brassin)

  648494 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  648495 P-51D undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648503 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  648504 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  648505 P-51D wheels block tread (Brassin)

  648511 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648512 P-51D wheels rhomboid treat (Brassin)

  648513 P-51D wheels pointed cross tread (Brassin)

  648514 P-51D wheels grooved (Brassin)

  648517 P-51D gun bays (Brassin)

  648522 P-51D cockpit (Brassin)

  648555 P-51D engine (Brassin)

  648570 P-51D gun sights (Brassin)

  648571 P-51D 75gal drop tanks (Brassin)

  648572 P-51D 108gal drop tanks (Brassin)

  SIN64869 P-51D ADVANCED (Brassin)

  3DL48003 P-51D-10 SPACE (3D Obtisk)

  D48033 P-51D national insignia (Obtisk)

  D48034 P-51D stencils (Obtisk)

  EX663 P-51D TFace (maska)

  Kat. č. 644030

  Kat. č. 648522

  Kat. č. 648517

  Kat. č. 648495 Kat. č. 648555

  INFO Eduard40

  Prosinec 2022

• Page 41

  Spitfire Mk.IXc 1/72

  Stavebnice britského stíhacího letounu Spitfire Mk.IXc

  z období 2. světové války v měřítku 1/72, edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7466

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard

  41

  Prosinec 2022

• Page 42

  MK244, W/Cdr Jan Čermák, No. 312 (Czechoslovak) Squadron, No. 134 Wing, RAF Appledram,

  Velká Británie, červen 1944

  MK144, S/Ldr Alan G. Page, No. 132 Squadron, RAF Ford, Velká Británie, únor–květen 1944

  MK832, S/Ldr Robert K. Hayward, No. 411 Squadron, B.4 Beny-sur-Mer Airfield, Francie, červen–srpen 1944

  Bývalý velitel No. 312 Squadron W/Cdr Jan Čermák

  byl v době invaze do Normandie pozemním a admi

  -

  nistrativním velitelem No. 134 Wing, přesto do ně-

  kolika akcí jednotku sám vedl. Jednou z nich byla

  rutinní hlídka čs. stíhačů nad pláží Sword, která se

  proměnila ve velkou leteckou bitvu. Češi rozprášili

  formaci tuctu Focke-Wulfů Fw 190A, která měla za

  úkol bombardovat pláž přeplněnou spojeneckými

  vojáky a technikou. Výsledkem byly tři zničené a pět

  poškozených stodevadesátek bez vlastních ztrát.

  W/Cdr Čermák si v tomto boji připsal jeden zničený

  a jeden poškozený Fw 190. Spitfire s/n MK244, kte-

  rý při této akci pilotoval, byl osobním letounem

  F/O Jaroslava Šodka, který s ním pravidelně operač-

  ně létal od února do června 1944.

  Během Bitvy o Británii byl Alan Geoffrey Page se

  -

  střelen a těžce popálen, v nemocnici se následně

  zotavoval více než dva roky. Podstoupil plastickou

  operaci v Nemocnici královny Viktorie v East Grin

  -

  stead a stal se zakládajícím členem Klubu morčat

  (Guinea Pig Club). Nakonec se úspěšně vrátil do ak

  -

  tivní služby a stal se jedním z nejúspěšnějších an-

  glických stíhacích pilotů. Se zobrazeným Spitfirem

  se již jako velitel No. 132 Squadron účastnil v jarních

  měsících roku 1944 ofenzivních bombardovacích

  a stíhacích sweepů předcházejících invazi. Při jednom

  z nich se mu 29. dubna podařilo nad letištěm Deelen

  v Nizozemsku sestřelit Bf 110G-4 nočního stíhacího

  esa Majora Hanse-Joachima Jabse. Dne 7. července

  1944 byl Page povýšen na velitele elitního No. 125

  Wing. Na konci září a krátce po přezbrojení na nové

  výkonné Spitfiry Mk.XIV, byl Pageův Spitfire poško

  -

  zen flakem nad předmostím Arnhemu a při přistání

  havaroval. Poranil si obličej o zaměřovač a utrpěl

  i další zranění. Byl letecky přepraven zpět do Anglie

  a převezen opět do Nemocnice královny Viktorie

  v East Grinstead. Po válce se stal aktivním členem

  Asociace stíhacích pilotů Bitvy o Británii a byl hyb

  -

  nou silou při vytváření památníku Bitvy o Británii,

  který byl postaven na útesech mezi Doverem a Fol

  -

  kestonem v roce 1993. Alan Geoffrey Page sestřelil

  během své válečné kariéry 15 nepřátelských letounů

  a tři poškodil. Jeho autobiografie Příběh morčete

  vyšla v roce 1981.

  Robert Kitchener „Bob“ Hayward je jedním z řady

  bývalých leteckých instruktorů RCAF, kteří sloužili

  u No. 126 Wing. Narodil se 12. listopadu 1915 v St. John’s

  v Newfoundlandu. Po absolvování výcviku sloužil na

  hlavní výcvikové základně CFB Trenton. Od února

  1941 do října 1942 sloužil jako instruktor u No. 25 FTS.

  Bojové operace zahájil Hayward v březnu 1943

  u No. 401 Squadron u které dosáhl v následujících

  měsících tří sestřelů. V květnu 1944 se po odpočin

  -

  ku připojil opět k No. 411 Squadron jako velitel letky.

  Dne 5. srpna 1944 byl povýšen na velitele squadro-

  ny a do konce září 1944 získal další tři jisté sestřely

  a čtyři poškození. Po skončení operační túry se vrátil

  do Kanady a do března 1945 sloužil opět jako instruk

  -

  tor u No. 25 FTS. Od května do září 1945 krátce sloužil

  u No. 16 FTS v Hagersville a v listopadu 1945 odešel

  do civilu

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard42

  Prosinec 2022

• Page 43

  72623 Spitfire Mk.IX landing flaps (fotolept)

  72624 Spitfire Mk.IX (fotolept)

  SS597 Spitfire Mk.IX seatbelts STEEL (fotolept)

  SS651 Spitfire Mk.IX radiator grilles (fotolept)

  BIG72117 SPITFIRE Mk.IX (sada BIGED)

  672110 Spitfire exhaust stacks - fishtail (Brassin)

  672112 Spitfire Mk.IX cockpit (Brassin)

  672123 Spitfire Mk.IX top cowl early (Brassin)

  672126 Spitfire Mk.IX engine (Brassin)

  672134 Spitfire Mk.IX legs BRONZE (Brassin)

  672150 Spitfire Mk.IXc gun bays (Brassin)

  672173 Spitfire Mk. VIII / IX / XVI radiator fairings (Brassin)

  D72008 Spitfire Mk.IX stencils (Obtisk)

  D72010 Spitfire - British WWII roundels late (Obtisk)

  CX454 Spitfire Mk.IX (maska)

  Lt. Robert J. Connors, 309th FS, 31st FG, 12th AF, Castel Volturno, Itálie, únor–březen 1944

  Spitfire Lt. Roberta Connorse nesl na levé straně

  motorového krytu kresbu, zobrazující kreslenou

  postavičku Porky Pig, což je odkaz na Connorsovu

  přezdívku „Porky“. 309th FS byla po příletu do Bri

  -

  tánie v červnu 1942 přezbrojena na Spitfiry Mk.V

  a létala s nimi v Evropě, severní Africe, na Sicílii

  a v Itálii. V dubnu 1943 jednotka obdržela své první

  Spitfiry Mk.IX, které byly často používány k poskyto

  -

  vání horního krytí pro starší Spitfiry Mk.V. V březnu

  1944 vyměnila 309th FS své Spitfiry za Mustangy

  s delším doletem a mohla tak doprovázet bombardé-

  ry USAAF až nad jižní Německo.

  Pro Spitfire Mk.IXc 1/72

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 12/2022

  Kat. č. 672112

  Kat. č. 672134

  Kat. č. 672126

  INFO Eduard

  43

  Prosinec 2022

• Page 44

  #8188

  Fw 190D-9

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Fw 190D-9 v měřítku 1/48, edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard44

  Prosinec 2022

• Page 45

  WNr. 600?69, Hptm. Waldemar Wübke, JV 44 (Sachsenberg Schwarm), Ainring, Rakousko, květen 1945

  WNr. 500698, Lt. Günter Seyd, 7./JG 26, Uetersen, Německo, květen 1945

  Waldemar Wübke byl jedním z mála stíhacích pilotů

  Luftwaffe, kteří bojovali po celou druhou světovou

  válku a přežili. Bojovou činnost zahájil jako Leut

  -

  nant u I./JG 27 v květnu 1940. V červenci byl převelen

  k 9. Staffel III./JG 54, kde létal s Bf 109E-4. S touto

  jednotkou absolvoval i bitvu o Británii. Za války si

  připsal 15 vítězství ve dne a jedno v noci, jeho první

  obětí byl Blenheim sestřelený nad kanálem La Man

  -

  che 9. září 1940. Wübke byl během svého působení

  u JG 54 šestkrát sestřelen a dvakrát zraněn. Svou

  kariéru ukončil u JV 44, kde létal na mise „Platz

  -

  schutz“, tedy obranu základny, u takzvané „Papa-

  gaistaffel“, kde spolu s dalšími zkušenými piloty po-

  skytoval v kritických fázích vzletu a přistání ochranu

  Me 262, kterým velel Adolf Galland. Vzhledem

  k tomu, že protiletadlové dělostřelectvo na základně

  Mnichov-Riem obsluhovaly ženy, které měly problé-

  my s rozpoznáváním typů letadel, byly Fw 190D-9

  od JV 44 natřeny na spodních plochách červenou

  barvou, zvýrazněnou ještě bílými pruhy, což jim

  mělo rozeznání vlastních stíhačů od nepřátelských

  usnadnit. Podle nejnovějších zjištění tyto pruhy na

  spodku trupu končily na přední hraně podvozkových

  šachet. Wübkeho Dora byla vyrobena v továrně Fie

  -

  seler Kassel s třídílným krytem kulometů bez boulí

  a s pozdějším vypouklým překrytem kabiny. Nápis

  „Im Auftrage der Reichsbahn“ byl na různých Wüb

  -

  keho strojích již od počátku války. Začal jej používat,

  když se na základnu několikrát vrátil vlakem poté,

  co byl sestřelen.

  JG 26 byla založena 1. 11. 1938 (nejprve jako JG 132)

  a jejím prvním Kommodorem se stal Eduard von

  Schleich, eso s 35 sestřely v první světové válce.

  Do války již JG 26 vstoupila pod velením Hanse Hugo

  Witta, invaze do Polska se ale neúčastnila. Až do roku

  1943 působila na západní frontě, její nejslavnější

  velitel, Adolf Galland, převzal velení 22. 8. 1940, ve

  funkci působil po celý zbytek bitvy o Británii a poté

  až do 5. 12. 1941. Na začátku roku 1943 měla JG 26

  vystřídat JG 54 v sestavě Luftflotte 1 na východní

  frontě, ale nakonec se jednalo jen o krátkou epizodu

  I./JG 26. Skupina nadále působila ve Francii a poté při

  obraně Říše. Od konce roku 1941 přezbrojovaly jed

  -

  notlivé Gruppe s výjimkou III./JG 26, na Fw 190A, první

  Fw 190D-9 začaly přebírat I. Gruppe a II. Gruppe od

  poloviny října 1944. Lt. Günter Seyd ze stavu 5./JG 26

  vzlétl 5. 5. 1945 s tímto letounem ze základny v Ue

  -

  tersenu, ale kvůli závadě motoru nouzově přistál ve

  Schleswigu. Na jediné známé fotografii se jeví spodní

  motorový kryt mírně tmavší, je pravděpodobné, že

  byl v barvě RLM 76 early (zřejmě z jiného letounu),

  nelze zcela vyloučit ani žlutou barvu. Hnědá barva

  trupových čísel je neobvyklá, v rámci Luftwaffe ji po

  -

  užívalo jen několik málo Staffel. Ovšem 7./JG 26 ji po-

  užívala celou válku. Günter Seyd dosáhl během války

  jediného sestřelu, když 23. 12. 1944 sestřelil západně

  od Kolína nad Rýnem Lancaster od No. 405 (nebo 582)

  Sqn RAF. Byl to nejen jeho první sestřel, ale také

  první sestřel II./JG 26 po přezbrojení na Fw 190D-9.

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard

  45

  Prosinec 2022

• Page 46

  STAVEBNICE 12/2022

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26, Německo, 1945

  Stab I./JG 2, Frankfurt/Rhein-Mein, April 1945

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, JG 6, Welzow, Německo, únor 1945

  Oblt. Hans Dortenmann, eso s 38 sestřely na kontě

  a držitel Rytířského kříže, létal podle svých vzpomí

  -

  nek s tímto Fw 190D-9 WNr. 210003 od září 1944 až

  do konce války, kdy stroj osobně zničil. Dortenmann

  s touto Dorou dosáhl 18 sestřelů, což z něj dělá nejú-

  spěšnějšího stíhače na tomto typu. Letoun se zároveň

  stal nejdéle bojově sloužící Dorou. Svou kariéru měl

  zahájit jako „červená 1“ ještě v době, kdy byl Dorte

  -

  nmann příslušníkem III./JG 54. Na konci února byla

  III./JG 54 přeznačena na IV./JG 26, což přineslo i změ-

  nu markingu stroje. Dortenmann jako Staffelkapitän

  12./JG 26 měl nyní na své Doře černou „1“, na zádi

  se objevil typický bílo-černý pruh identifikující JG 26

  a vlnovka, značící příslušnost ke IV. Gruppe. Zároveň

  byla upravena kamufláž, kdy byly barvy RLM 74/75

  nahrazeny odstíny RLM 81/82 a místo původního

  plochého překrytu kabiny byl namontován novější

  vypouklý. Spodní plochy měly nést souvislý nátěr

  RLM 76. Kýlovka a směrovka získaly nátěr žlutou bar-

  vou ještě v době působení v řadách JG 54.

  Přiřazení k JG 2 je v případě tohoto letounu pravdě

  -

  podobné, ale nikoli jisté. Opírá se zejména o prove-

  dení identifikačních prvků. JG 2 patřila k nejstarším

  stíhacím jednotkám Luftwaffe. Zformována byla jako

  Jagdgeschwader Richthofen již v roce 1934, od 1. 5.

  1939 nesla označení JG 2 Richthofen podle nejúspěš

  -

  nějšího stíhače WWI. Prvním Kommodorem se stal

  Oberst Gerd von Masow a během polské kampaně

  byla JG 2 přidělena k obraně Říše. Následně se za

  -

  pojila do bojů na západní frontě a po bitvě o Británii

  zůstala ve Francii až do září 1944. Krátce nato začaly

  I. Gruppe a III. Gruppe přebírat ve druhé polovině října

  své první Dory. Velitelem I. Gruppe byl od 18. prosince

  Hptm. Franz Hrdlicka, rodák z předměstí Brna (Dvor

  -

  ska) německé národnosti a eso se 60 potvrzenými

  sestřely. Ten vedl I. Gruppe do 25. března 1945, kdy

  zahynul v boji s americkými stíhači. Podle některých

  pramenů mohlo jeho skóre dosahovat až 96 vítězství.

  Zobrazený letoun nese označení štábu I. Gruppe a byl

  nalezen uprostřed dráhy na letišti Frankfurt/Rhein

  -

  -Main. Zřejmě absolvoval nouzové přistání, podle

  zaolejovaných spodních krytů motoru možná kvůli

  poruše motoru. Letoun nikdo neodklidil, a tak jej spo

  -

  jenci nalezli na místě, kde se zastavil. Tam zůstal až

  do jara 1946. Podle všeho se jednalo o letoun z druhé

  výrobní série u Fieseleru, tedy ze série 600xxx

  Osobní stroj Kommodora JG 6 Gerharda Barkhorna

  byl vyroben továrnou Fiesler Kassel. Nápis „Chris

  -

  tl“ pod kabinou je zdrobnělinou jména Barkhornovy

  manželky Christy. Označení na trupu identifikuje le

  -

  toun velitele Geschwader. Během války dosáhl Bark-

  horn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé místo

  v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es. Všechny

  sestřely si připsal v řadách JG 52. Prvního dosáhl

  2. července 1941 a posledního 5. ledna 1945. Poté velel

  JG 6 a na samém konci války se stal příslušníkem

  JV 44 vyzbrojené proudovými Me 262. Za dosažené

  úspěchy v boji byl dne 23. srpna 1942 vyznamenán

  Rytířským křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla du

  -

  bová ratolest a 2. března 1944 meče. Po válce sloužil

  v Bundesluftwaffe. Zbarvení jeho Dory je rekon

  -

  strukcí, známy jsou jen fotografie střední části trupu

  s kabinou. Z nich je mj. patrné, že provedení označení

  Kommodora bylo menší, než obvyklé

  INFO Eduard46

  Prosinec 2022

• Page 47

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #8184X

  Fw 190D-9

  1/48

  #8188-LEPT

  Fw 190D-9

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Fw 190D-9 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48651 Fw 190D-9 (fotolept)

  FE1211 Fw 190D-9 seatbelts STEEL (fotolept)

  644014 Fw 190D-9 LööK (Brassin)

  648150 Fw 190 wheels late (Brassin)

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  648439 Fw 190D fuselage guns (Brassin)

  648688 Fw 190D exhaust stacks (Brassin)

  648737 Fw 190D landing flaps PRINT (Brassin)

  648757 Fw 190D landing flaps wooden PRINT (Brassin)

  Kat. č. 648757

  STAVEBNICE 12/2022

  Kat. č. 648439

  Kat. č. 644014

  INFO Eduard

  47

  Prosinec 2022

• Page 48

  #82119

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Bf 109G-10 v měřítku 1/48, edice ProfiPACK.

  Je zaměřena na stroje vyrobené továrnou

  Messerschmitt v Řezně.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard48

  Prosinec 2022

• Page 49

  STAVEBNICE 12/2022

  1./KG(J) 6, Praha-Kbely, Protektorát Čechy a Morava, březen/duben 1945

  WNr. 130342, 5./NJG 11, Fassberg, Německo, 1945

  WNr. 130297, Fw. Horst Petzschler, 10./ JG 51, Insterburg, Východní Prusko, květen 1945

  Obrovské ztráty stíhacích jednotek Luftwaffe byly

  jednou z příčin, které vedly v říjnu 1944 k rozhod

  -

  nutí redukovat počty bombardovacích útvarů a jejich

  personál po nezbytném výcviku nasadit v roli stí

  -

  hačů. Jednou z Geschwader, kterých se tato změna

  týkala, byla KG 6. Její název byl změněn na KG(J) 6

  a byla přezbrojena na letouny Bf 109G-10 a K-4. Vý-

  cvik probíhal na letištích Praha-Kbely, Praha-Ruzyně

  a Klecany. Dne 31. března se letouny KG(J) 6 střetly

  nad Prahou s Mustangy z 309th FS/31st FG. Vysoké

  ztráty však vedly o pár dní později, 9. dubna, k roz

  -

  puštění jednotky. Tento stroj byl, zřejmě kvůli poruše,

  ponechán na letišti v Kbelích, kde byl po válce vyfo

  -

  tografován. Příslušnost ke KG(J) 6 značí černo–čer-

  veně kostkovaný pruh na zádi letounu.

  Celošedé zbarvení letounů 5./NJG 11 bylo používáno tzv.

  lovci Mosquit z této jednotky na začátku roku 1945. Po

  -

  vrch letounů byl vyleštěn pro maximální snížení aerody-

  namického odporu. Poslední akce proti Mosquitům pro-

  běhly během března 1945, poté byly letouny nasazovány

  k nočním útokům na spojeneckou pozemní techniku.

  Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921 a do

  Luftwaffe vstoupil 1. dubna 1941. Po ukončení stíha

  -

  cího výcviku byl k 23. srpnu 1943 zařazen do stavu

  JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů. Dne 13. dub-

  na 1944 byl převelen k 2./JG 3, zařazené k jednot-

  kám Obrany říše, ale v červnu 1944 se vrátil k JG 51

  na východní frontu. Dne 4. května 1945 obdržela

  III./JG 51 rozkaz k přesunu z Východního Pruska do

  Šlesvicko-Holštýnska. Tam však Horst Petzschler ne

  -

  doletěl, kvůli navigační chybě přistál ve Švédsku na

  letišti Bulltofta, kde byl internován a v lednu 1946 jej

  švédské orgány vydaly do Sovětského svazu. Ze za

  -

  jetí byl propuštěn 22. září 1949. Po návratu pracoval

  u berlínské policie, v roce 1953 emigroval nejprve do

  Kanady, později do USA, kde pracoval v leteckém prů

  -

  myslu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů

  sestřelil za 2. světové války 26 protivníků. Na jeho

  stroji bylo před ocasními plochami štětcem nakres

  -

  lené číslo 0297, což bylo poslední čtyřčíslí výrobního

  čísla. Spodní plochy křídla byly nastříkány barvou

  RLM 76, ale některé panely zůstaly z důvodu nedo

  -

  statku barev v přírodní barvě kovu.

  INFO Eduard

  49

  Prosinec 2022

• Page 50

  13./JG 27, Šlesvicko-Holštýnsko, Německo, březen 1945

  WNr. 130282, Hptm. Franz Wienhusen, IV./JG 4, Frankfurt/Rhein-Main,

  Německo, listopad 1944

  Po vylodění Spojenců v Normandii byla IV. Gruppe

  JG 27 přesunuta začátkem června 1944 z Maďar-

  ska na francouzské letiště Champfleury-la-Perthe

  a zapojila se do bojů na západní frontě. Po velkých

  ztrátách putovala na odpočinek a k doplnění stavů do

  Dolního Saska. Zařazena byla mezi jednotky Obrany

  říše. K 31. březnu 1945 byla rozpuštěna a její piloti

  doplnili stavy zbylých Gruppe JG 27. Bílá vlnovka na

  zádi trupu značí, že stroj patřil do IV. Gruppe, zelená

  barva pruhu pak identifikovala v rámci Obrany říše

  letouny patřící JG 27. Na přídi byl namalován znak

  JG 27.

  Franz Wienhusen narukoval v roce 1934 ke Kriegsma

  -

  rine, ale již následující rok zahájil službu u Luftwa-

  ffe. Po výcviku byl převelen do okupovaného Norska.

  Zde působil u JG 77 a JG 5 až do října 1944, kdy byl

  jmenován velitelem IV./JG 4. Padl dne 3. prosince

  1944, když jej poblíž Cách při průletu nad americkou

  kolonou zasáhla palba ze země. Během bojů 2. svě

  -

  tové války dosáhl celkem dvanácti sestřelů. Rekon-

  strukce vzhledu letounu vychází ze seznamu ztrát

  z 3. prosince 1944, v němž je uvedeno výrobní a tru-

  pové číslo Wienhusenova stroje. Je pravděpodobné,

  že letoun nesl stejný kamuflážní nátěr jako další

  stroje vyrobené v počtu necelých 130 kusů v továrně

  Messerschmitt v Řezně.

  STAVEBNICE 12/2022

  INFO Eduard50

  Prosinec 2022

• Page 51

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82119X

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg

  1/48

  #82119-LEPT

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Bf 109G-10 Mtt. Regensburg 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48961 Bf 109G-10 Mtt Regensburg (fotolept)

  FE910 Bf 109G seatbelts STEEL (fotolept)

  644004 Bf 109G-10 LööK (Brassin)

  644045 Bf 109G-10 w/ early wheels LööKplus (Brassin)

  648247 Bf 109G exhaust stacks (Brassin)

  648239 Bf 109G-6 radio compartment (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648310 Bf 109G control surfaces (Brassin)

  648422 Bf 109G-10 cockpit (Brassin)

  648441 Bf 109G-10 engine (Brassin)

  648672 Bf 109G-10 propeller (Brassin)

  D48025 Bf 109G stencils (Obtisk)

  D48027 Bf 109G Balkenkreuze (Obtisk)

  D48028 Bf 109G svastikas (Obtisk)

  D48035 Bf 109G-10 MTT / WNF national insignia (Obtisk)

  EX512 Bf 109G spinner spirals (maska)

  EX608 Bf 109G-10 (maska)

  EX609 Bf 109G-10 TFace (maska)

  STAVEBNICE 12/2022

  Kat. č. 648422

  Kat. č. 648441

  INFO Eduard

  51

  Prosinec 2022

• Page 52

  BRASSIN

  LööK sada – Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Z-326 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35B v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644186

  Z-326 LööK

  1/48 Eduard

  644187

  F-35B LööK

  1/48 Italeri

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard52

  Prosinec 2022

• Page 53

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Mosquito B Mk.IV

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 4 sad pro A6M3 Zero v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - sedačka

  - kola podvozku

  644188

  Mosquito B Mk.IV LööK

  1/48 Tamiya

  644189

  A6M3 Zero LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  INFO Eduard

  53

  Prosinec 2022

• Page 54

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro Tornado IDS v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Revell

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-4

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  644190

  Tornado IDS LööKplus

  1/48 Revell

  632183

  Bf 109G-4 wheels

  1/32 Revell

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard54

  Prosinec 2022

• Page 55

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 109G-4

  v měřítku 1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  632184

  Bf 109G-2/4 exhaust stacks

  1/32 Revell

  stránka produktu

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109G-2/4

  v měřítku 1/32. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  632185

  Bf 109G-2/4 undercarriage legs BRONZE

  1/32 Revell

  stránka produktu

  INFO Eduard

  55

  Prosinec 2022

• Page 56

  BRASSIN

  Brassinová sada - držáky nářadí pro německá

  druhoválečná bojová vozidla v měřítku 1/35.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 50 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  635017

  WWII German clamps Type 1 PRINT

  1/35

  635020

  MG 34 gun w/ammunition belt PRINT

  1/35

  stránka produktu

  stránka produktu

  Brassinová sada - německý druhoválečný

  kulomet MG 34. Sada obsahuje 1 kulomet.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard56

  Prosinec 2022

• Page 57

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - kyslíkové tlakové láhve pro americká

  druhoválečná letadla v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Sada obsahuje 6 lahví.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  648796

  WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT

  1/48

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro F6F

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648798

  F6F wheel bays PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  57

  Prosinec 2022

• Page 58

  BRASSIN

  Brassinová sada - přistávací klapky pro A6M3 Model

  32 v měřítku 1/48. Sada obsahuje vysunuté klapky

  pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - sklopné koncové oblouky křídla

  pro A6M3 Model 22 v měřítku 1/48. Sada obsahuje oblouky

  pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648802

  A6M3 Type 32 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  648806

  A6M3 Type 22 folding wingtips PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Prosinec 2022

• Page 59

  Brassinová sada - kola podvozku pro A6M Zero

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648808

  A6M wheels w/smooth tire

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - přistávací klapky pro A6M3 Model

  22 v měřítku 1/48. Sada obsahuje vysunuté klapky

  pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648807

  A6M3 Type 22 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  59

  Prosinec 2022

• Page 60

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro P-38J v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 40 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648812

  P-38J cockpit PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Prosinec 2022

• Page 61

  Brassinová sada - kola podvozku pro Buccaneer S.2C/D

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648814

  Buccaneer S.2C/D wheels

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pro P-38J v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648811

  P-38J seat PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Prosinec 2022

• Page 62

  BRASSIN

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 40 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 40 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653013

  Carley float for 40 people – Type 1 PRINT

  1/350

  653014

  Carley float for 40 people – Type 2 PRINT

  1/350

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Prosinec 2022

• Page 63

• Page 64

  BRASSIN

  SIN64895

  A6M2 Zero Model 21 ADVANCED

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Soubor 5 sad pro A6M2 Zero Model 21 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor PRINT

  - zbraňové šachty PRINT

  - ostruha PRINT

  - přistávací klapky PRINT

  - sklopné koncové oblouky křídla PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  A6M2 tailwheel PRINT

  A6M2 engine complete PRINT

  A6M2 landing

  flaps PRINT

  A6M2 gun bays PRINT

  A6M2 Zero Model 21 folding wingtips PRINT

  INFO Eduard64

  Prosinec 2022

• Page 65

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit PRINT

  - kola podvozku

  - výfuky PRINT

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN64896

  F4F-3 w/ telescopic gunsight ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  exhausts PRINT

  F4F-3 cockpit

  w/ telescopic gun

  sight PRINT

  undercarriage legs BRONZE

  wheels early

  INFO Eduard

  65

  Prosinec 2022

• Page 66

  3DL32009 Yak-9K SPACE 1/32 ICM

  3DL48095

  Mi-4 SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48094

  Beaufort Mk.I SPACE 1/48 ICM

  snadná

  aplikace

  stránka produktu

  stránka produktu stránka produktu

  INFO Eduard66

  Prosinec 2022

• Page 67

  snadná

  aplikace

  3DL48096 Z-326 SPACE 1/48 Eduard

  3DL72006

  P-51B 1/72 Arma Hobby

  3DL72005

  Ki-84 Hayate SPACE

  1/72 Arma Hobby

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Prosinec 2022

• Page 68

  FOTOLEPTY

  PROSINEC 2022

  WC-51

  1/35 Zvezda

  36492

  INFO Eduard68

  Prosinec 2022

• Page 69

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  73785

  P-39Q

  1/72 Arma Hobby

  SS785

  P-39Q

  INFO Eduard

  69

  Prosinec 2022

• Page 70

  73787

  Yak-9D

  1/72 Zvezda

  FOTOLEPTY

  SS787

  Yak-9D

  INFO Eduard70

  Prosinec 2022

• Page 71

  491318

  FOTOLEPTY

  Beaufort Mk.I

  1/48 ICM

  FE1318

  Beaufort Mk.I

  FE1319

  Beaufort Mk.I

  seatbelts

  STEEL

  INFO Eduard

  71

  Prosinec 2022

• Page 72

  FOTOLEPTY

  481094

  481095

  Beaufort Mk.I bomb bay

  Beaufort Mk.I landing flaps

  1/48 ICM

  1/48 ICM

  INFO Eduard72

  Prosinec 2022

• Page 73

  FOTOLEPTY

  53288

  USS DDG-1000 Zumwalt

  1/350 SNOWMAN MODELS/TAKOM

  INFO Eduard

  73

  Prosinec 2022

• Page 74

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33144 Yak-9T 1/32 ICM

  BIG33145

  Bf 109G-6 1/35 Border Model

  BIG49348

  Spitfire F Mk.XVIII 1/48 Airfix

  32478 Yak-9T landing flaps 1/32

  32998 Yak-9T 1/32

  33300 Yak-9T seatbelts STEEL 1/32

  JX293 Yak-9T 1/32

  32999 Bf 109G-6 1/35

  33332 Bf 109G-6 seatbelts STEEL 1/35

  JX291 Bf 109G-6 1/35

  481087 Spitfire F Mk.XVIII landing flaps 1/48

  491296 Spitfire F Mk.XVIII 1/48

  FE1297 Spitfire F Mk.XVIII seatbelts STEEL 1/48

  EX885 Spitfire F Mk.XVIII 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard74

  Prosinec 2022

• Page 75

  BIG49350 F-86F-40 1/48 Airfix

  BIG49351

  Yak-9D 1/48 Zvezda

  491298 F-86F-40 1/48

  FE1299 F-86F-40 seatbelts STEEL 1/48

  EX887 F-86F-40 1/48

  491300 Yak-9D 1/48

  FE1301 Yak-9D seatbelts STEEL 1/48

  EX889 Yak-9D 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49349 P-38J 1/48 Tamiya

  491294 P-38J 1/48

  FE1295 P-38J seatbelts STEEL 1/48

  EX883 P-38J 1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard

  75

  Prosinec 2022

• Page 76

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX301 Yak-9K

  1/32 ICM

  JX302 Yak-9K TFace

  1/32 ICM

  EX908 Beaufort Mk.I

  1/48 ICM

  EX909 Beaufort Mk.I TFace

  1/48 ICM

  EX910 Mi-4

  1/48 Trumpeter

  EX911 Mi-4 TFace

  1/48 Trumpeter

  CX634 Yak-9D

  1/72 Zvezda

  CX635 A-1H

  1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  CX636 A-1J

  1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  EX911 Mi-4 TFace

  EX911 Mi-4 TFace

  EX908 Beaufort Mk.I

  EX908 Beaufort Mk.I

  EX908 Beaufort Mk.I

  EX909 Beaufort Mk.I TFace

  EX909 Beaufort Mk.I TFace

  EX909 Beaufort Mk.I TFace EX909 Beaufort Mk.I TFace

  EX909 Beaufort Mk.I TFace

  EX909 Beaufort Mk.I TFace

  EX911 Mi-4 TFace

  EX911 Mi-4 TFace

  EX911 Mi-4 TFace

  EX911 Mi-4 TFace

  EX910 Mi-4EX910 Mi-4EX910 Mi-4

  INFO Eduard76

  Prosinec 2022

• Page 77

  OBTISKOVÉ SADY

  D32019

  Ju 87 stencils

  1/32 Hasegawa, Trumpeter, Revell

  MASKY

  CX634 Yak-9D

  CX635 A-1H CX635 A-1H CX635 A-1H

  CX634 Yak-9D CX634 Yak-9D

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Prosinec 2022

• Page 78

  NOVINKY

  PROSINEC 2022

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  7032 Bf 109E-3 1/72 ProfiPACK

  11168 SAMURAI Dual Combo 1/48 Limited

  84184 P-51D-10 1/48 Weekend edition

  7466 Spitfire Mk.IXc 1/72 Weekend edition

  8188 Fw 190D-9 1/48 ProfiPACK

  82119 Bf 109G-10 Mtt. Regensburg Reedice 1/48 ProfiPACK

  53288 USS DDG-1000 Zumwalt 1/350 Snowman Models/Takom

  32479 Yak-9K landing flaps 1/32 ICM

  321003 Yak-9K 1/32 ICM

  36492 WC-51 1/35 Zvezda

  481094 Beaufort Mk.I bomb bay 1/48 ICM

  481095 Beaufort Mk.I landing flaps 1/48 ICM

  491318 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  491320 Mi-4 1/48 Trumpeter

  72726 B-26B/C Marauder exterior 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73783 A-1H 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73784 A-1J 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73785 P-39Q 1/72 Arma Hobby

  73786 B-26B/C Marauder interior 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73787 Yak-9D 1/72 Zvezda

  33339 Yak-9K 1/32 ICM

  33340 Yak-9K seatbelts STEEL 1/32 ICM

  FE1318 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  FE1319 Beaufort Mk.I seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1320 Mi-4 1/48 Trumpeter

  FE1321 Mi-4 seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  SS785 P-39Q 1/72 Arma Hobby

  SS786 B-26B/C Marauder 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  SS787 Yak-9D 1/72 Zvezda

  JX301 Yak-9K 1/32 ICM

  JX302 Yak-9K TFace 1/32 ICM

  EX908 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  EX909 Beaufort Mk.I TFace 1/48 ICM

  EX910 Mi-4 1/48 Trumpeter

  EX911 Mi-4 TFace 1/48 Trumpeter

  CX634 Yak-9D 1/72 Zvezda

  CX635 A-1H 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  CX636 A-1J 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  INFO Eduard78

  Prosinec 2022

• Page 79

  NOVINKY

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  OBTISKY

  BIG33144 Yak-9T 1/32 ICM

  BIG33145 Bf 109G-6 1/35 Border Model

  BIG49348 Spitfire F Mk.XVIII 1/48 Airfix

  BIG49349 P-38J 1/48 Tamiya

  BIG49350 F-86F-40 1/48 Airfix

  BIG49351 Yak-9D 1/48 Zvezda

  644186 Z-326 LööK 1/48 Eduard

  644187 F-35B LööK 1/48 Italeri

  644188 Mosquito B Mk.IV LööK 1/48 Tamiya

  632183 Bf 109G-4 wheels 1/32 Revell

  632184 Bf 109G-2/4 exhaust stacks 1/32 Revell

  632185 Bf 109G-2/4 undercarriage legs BRONZE 1/32 Revell

  635017 WWII German clamps Type 1 PRINT 1/35

  635020 MG 34 gun w/ammunition belt PRINT 1/35

  648796 WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT 1/48

  648798 F6F wheel bays PRINT 1/48 Eduard

  648802 A6M3 Type 32 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648806 A6M3 Type 22 folding wingtips PRINT 1/48 Eduard

  648807 A6M3 Type 22 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648808 A6M wheels w/smooth tire 1/48 Eduard

  648811 P-38J seat PRINT 1/48 Tamiya

  648812 P-38J cockpit PRINT 1/48 Tamiya

  648814 Buccaneer S.2C/D wheels 1/48 Airfix

  653013 Carley float for 40 people –

  Type 1 PRINT 1/350

  653014 Carley float for 40 people –

  Type 2 PRINT 1/350

  644189 A6M3 Zero LööKplus 1/48 Eduard

  644190 Tornado IDS LööKplus 1/48 Revell

  SIN64895 A6M2 Zero Model 21 ADVANCED 1/48 Eduard

  SIN64896 F4F-3

  w/ telescopic gunsight ESSENTIAL 1/48 Eduard

  3DL32009 Yak-9K SPACE 1/32 ICM

  3DL48094 Beaufort Mk.I SPACE 1/48 ICM

  3DL48095 Mi-4 SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48096 Z-326 SPACE 1/48 Eduard

  3DL72005 Ki-84 Hayate SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72006 P-51B SPACE 1/72 Arma Hobby

  D32019 Ju 87 stencils 1/32

  Hasegawa/Trumpeter/Revell

  PROSINEC 2022

  INFO Eduard

  79

  Prosinec 2022

• Page 80

  POSTAVENO

  kat. č. 82213

  marking A

  postavil Robert Szwarc

  stránka produktu

  1/48

  A6M3 Zero Type 32

  INFO Eduard80

  Prosinec 2022

• Page 81

  POSTAVENO

  vrch. nám. Kenji Yanagiya, Kōkūtai 204, základna Rabaul, Nová Británie, duben 1943

  Podoba tohoto letounu je zrekonstruována s polním

  nátěrem zelenou barvou charakteristickým pro

  letouny této jednotky na počátku roku 1943. Kvůli

  odlehčení má demontovanou radiostanici a an-

  ténní sloupek. Během dubna 1943 s ním několikrát

  podnikl operační let vrchní námořník Yanagiya. Le-

  těl s ním také 18. dubna 1943 při doprovodu admi-

  rála Yamamota do Ballale na ostrově Bougainville.

  Formace dvou bombardérů G4M Betty a šesti Zer

  byla překvapivě napadena stíhačkami P-38, obě

  Betty byly sestřeleny a admirál Yamamoto zahynul.

  Pět z šesti doprovodných japonských stíhačů bě-

  hem války postupně padlo v boji, jedním z nich

  byl druhý nejúspěšnější námořní stíhač Shō-ichi

  Sugita (80 vítězství). Jediný, kdo válku přežil, byl

  Yanagiya. Narodil se v březnu 1919 a po ukonče-

  ní leteckého výcviku v březnu 1942 byl zařazen

  k 6. Kōkūtai, která měla mít základnu na dobytém

  atolu Midway. Od října 1942 byl nasazen v Rabau-

  lu a v listopadu byla jeho jednotka přeznačena

  na Kōkūtai 204. V květnu 1943 byl povýšen na pod-

  důstojníka 2. třídy, ale 7. června byl v leteckém boji

  u Russelova ostrova těžce zraněn a musela mu být

  amputována pravá ruka. Po hospitalizaci a reha-

  bilitaci mohl dál létat s protézou a do konce války

  sloužil jako instruktor. Dosáhl celkem osmi samo-

  statných vítězství a podílel se na dalších osmnácti.

  Kenji Yanagiya zemřel v únoru 2008.

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  81

  Prosinec 2022

• Page 82

  1/48

  Z-226MS Trenér

  POSTAVENO

  kat. č. 82182

  marking B

  postavil Martin Glogar

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Prosinec 2022

• Page 83

  POSTAVENO

  OK

  -

  MPA, č. 246, Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí, Česká republika, 2019

  Trenér č. 246 byl vyroben v roce 1958 a v prosinci

  téhož roku byl zaregistrován jako vlečný speciál

  Z-226B, tedy s řízením pouze v zadním kokpitu.

  U Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí létá od roku

  2009, kdy byl získán z Aeroklubu Havlíčkův Brod.

  Při generální opravě v roce 1989 byl instalován mo-

  tor M-137 a automaticky stavitelná vrtule V-503A.

  Tím byl spolu s dalšími nezbytnými změnami uve-

  den do standardu Z-226MS. Letoun se účastnil

  různých plachtařských soutěží jako vlečná, dvě

  z nich, Euroglide 2008 a 2012, připomínají nálepky

  na levé straně svislé ocasní plochy. Tlumič výfuku

  byl instalován frýdlantskými v zájmu snížení hlu-

  kové zátěže okolí letiště.

  INFO Eduard

  83

  Prosinec 2022

• Page 84

  POSTAVENO

  1/48

  Fw 190A-8/R2 a Bf 109G-6/14

  DUAL COMBO

  kat. č. 11119

  marking G

  postavil Robert Szwarc

  ReichsverteidigungReichsverteidigung

  INFO Eduard84

  Prosinec 2022

• Page 85

  POSTAVENO

  Bf 109G-6/R6, W. Nr. 20272, Oblt. Heinrich Klöpper, 7./ JG 1, Leeuwarden, Nizozemí, listopad 1943

  Rodák z dolnosaského Peine, budoucí nositel

  Rytířského kříže Henrich Klöpper, se v řadách

  JG 77 zúčastnil bojů ve Francii a Bitvy o Británii,

  v obou kampaních dosáhl jednoho vítězství. Po

  zahájení operace Barbarossa, jako příslušník

  11. Staffel JG 51, sestřelil od 22. června 1941 do

  listopadu 1943 dalších 80 protivníků. Začátkem

  listopadu 1943 převzal velení nad 7. Staffel JG 1,

  která byla zařazena mezi jednotky Obrany říše

  (Reichsverteidigung). U této jednotky sestřelil pět

  čtyřmotorových B-17, jednoho B-24, dva P-38. Padl

  29. listopadu 1943, kdy byl zabit v kabině svého

  Messerschmittu během souboje s dvěma P-38

  nad nizozemským Vollenhove.

  Někteří velitelé taktických formací měli směrové

  kormidlo včetně kýlové plochy nastříkané bílou

  barvou kvůli rychlejší identifikaci vedoucího v boji.

  Směrovka nese symboly Klöpperových vítězství.

  INFO Eduard

  85

  Prosinec 2022

• Page 86

  1/48 Tamiya

  POSTAVENO

  P-38J nose

  gun bay

  PRINT

  kat. č. 648790

  postavil Josef Choreň

  stránka produktu

  INFO Eduard86

  Prosinec 2022

• Page 87

  1/48 Tamiya

  P-38J cockpit

  PRINT

  kat. č. 648812

  postavil Josef Choreň

  stránka produktu

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  87

  Prosinec 2022

• Page 88

  Fw 190A8/R2

  1/48 Eduard

  postavil Jan Novotný

  #3DL48027

  POSTAVENO

  stránka produktu

  INFO Eduard88

  Prosinec 2022

• Page 89

  HOuse of Phantoms Decals

  Our new line of decals for Phantomiacs!

  Each decal contains a plethora of different marking

  options and stencils for two aircraft!

  Wetterkreuz 13, 91058 Erlangen, Germany

  Phone: +49-9131-52828 / Office Hours: Tue + Thu 09:00 to 16:30 Hrs

  www.houseofphantoms.com / www.shopofphantoms.com

  contact@shopofphantoms.com

  Ho use o f Phanto ms, Wett erkreuz 13, 9 105 8 Erl angen

  Ge rmany – www.h ouseofph antoms.c om

  Prin ted i n It aly b y

  All right s re serve d!

  © 20 22 Ho use of Ph antom s

  Ove r 15 diff erent mar king op tion s,

  wi th stencils for two a ircraft !

  Ho PD 48 003

  1/48

  Scale

  USAFE phantoms PART 1

  Ramstein based F-4E of the 86

  th

  TFW and 26

  th

  TRW

  Des ign ed for Zou kei -Mu ra kits !

  DANGER

  ARRESTING HOOK

  Price: Euro 25,17*

  HoPD 48003

  USAFE Phantoms Part 1:

  Ramstein based F-4Es of the 26

  th

  TRW and 86

  th

  TFW.

  Over 15 different marking options,

  three of which are early hard

  wing” F-4Es with short gun

  muzzle. Aircraft with standard

  SEA, SEA-wraparound and Euro 1

  camouflages included.

  Decal designed for the Zoukei-Mura

  range of F-4 kits, but can be used

  on any other 1/48 scale F-4E model

  kit with a bit of tweaking.

  Ho use o f Phanto ms, Wett erkreuz 13, 9 105 8 Erl angen

  Ge rmany – www.h ouseofph antoms.c om

  Prin ted i n It aly b y

  All right s re serve d!

  © 20 22 Ho use of Ph antom s

  Ove r 30 diff erent mar king op tion s,

  wi th stencils for two a ircraft !

  Ove r 30 diff erent mar king op tion s,

  wi th stencils for two a ircraft !

  Ho PD 48 002

  1/48

  Scale

  Luftwaffe phantoms

  F-4F in Norm 81A /1B Camouflage

  Des ign ed for Zou kei -Mu ra kits !

  HoPD 48002

  Luftwaffe Phantoms:

  F-4F in Norm 81A/B Camouflages.

  This sheet features over 30

  marking options, including “shark

  mouth” aircraft, “TAM” exercise

  markings, fancy colourful tails as

  well as special nose art. All wings

  included. Features stencils for two

  Phantoms.

  Decal designed for the Zoukei-Mura

  range of F-4 kits, but can be used

  on any other 1/48 scale F-4E/F

  model kit with a bit of tweaking.

  Price: Euro 25,17*

  * All prices excluding VAT and

  shipping costs, which will be added

  during checkout!

  Ho use o f Phanto ms, Wett erkreuz 13, 9 105 8 Erl angen

  Ge rmany – www.h ouseofph antoms.c om

  Prin ted i n It aly b y

  All right s re serve d!

  © 20 19 Ho use of Ph antom s

  18 diff erent mark ing o ption s,

  wi th st encil s for two aircr aft !

  Ho PD 48 001

  1/48

  Scale

  USAF phantoms

  F-4C

  s

  and Candy Canes of the 58

  th

  TFTW at Luke AFB

  Price: Euro 21,01*

  HoPD 48001

  USAF Phantoms:

  F-4C Candy Canes of the 58th

  TFTW at Luke AFB.

  Over 15 different marking options,

  including all of the striped ‘Candy

  Cane’ high-viz aircraft, the 1976

  Bi-centennial aircraft as well as

  F-4C MiG-killers. Stencils for two

  aircraft are provided.

  Decal designed for the Zoukei-Mura

  range of F-4 kits, but can be used

  on any other 1/48 scale F-4C model

  kit with a bit of tweaking.

• Page 90

  ON APPROACH

  LEDEN 2023

  634029

  Bf 109G-2 LööK

  1/32 Revell

  644192

  SE.5a LööK

  1/48 Eduard

  644194

  Beaufort Mk.I LööK

  1/48 ICM

  644193

  Mosquito FB Mk.II LööK

  1/48 Tamiya

  BIG33146 Ju 87G-1/2 1/35 Border Model

  BIG49352 F3F-2 1/48 Academy

  BIG49353 Spitfire Mk.XII 1/48 Airfix

  BIG49354 P-47N 1/48 Academy

  BIG49355 Mi-35M 1/48 Zvezda

  634029 Bf 109G-2 LööK 1/32 Revell

  644192 SE.5a LööK 1/48 Eduard

  644193 Mosquito FB Mk.II LööK 1/48 Tamiya

  644194 Beaufort Mk.I LööK 1/48 ICM

  635018 WWII German hammer PRINT 1/35

  635019 WWII German axe PRINT 1/35

  635021 WWII German clamps Type 2 PRINT 1/35

  648785 Fw 190A-8 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648809 WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT 1/48

  648810 WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT 1/48

  648815 F4F-4 wheels early 1/48 Eduard

  648816 F4F-4 wheels late 1/48 Eduard

  648817 F4F-4 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648818 F4F-4 folding wings PRINT 1/48 Eduard

  648819 F-35B wheels 1/48 Italeri

  648820 F4F-4 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  648821 Yak-9D wheels 1/48 Zvezda

  648822 F-16A MLU wheels 1/48 Kinetic

  653015 Carley float for 60 people – Type 1 PRINT 1/350

  653016 Carley float for 60 people – Type 2 PRINT 1/350

  644191 F4F-3 early LööKplus 1/48 Eduard

  SIN64897 A6M3 Zero ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN64898 P-38J ADVANCED 1/48 Tamiya

  BIG ED (leden)

  BRASSIN (leden)

  LöökPlus (leden)

  BIGSIN (leden)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-2 v měřítku

  1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro SE.5a v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Beaufort Mk.I v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Masquito FB Mk.II

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard90

  Prosinec 2022

• Page 91

  635018

  WWII German hammer PRINT

  1/35

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kladiva/perlíky pro německá druhoválečná

  bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje 4 kladiva.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  635019

  WWII German axe PRINT

  1/35

  635021

  WWII German clamps Type 2 PRINT

  1/35

  Brassinová sada - sekery pro německá druhoválečná

  bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje 4 sekery.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - držáky nářadí pro německá

  druhoválečná bojová vozidla v měřítku 1/35.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 50 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  91

  Prosinec 2022

• Page 92

  ON APPROACH

  LEDEN 2023

  648785

  Fw 190A-8 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648809

  WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT

  1/48

  648810

  WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT

  1/48

  Brassinová sada - kokpit pro Fw 190A-8 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 19 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kyslíkové tlakové láhve pro americká

  druhoválečná letadla v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Sada obsahuje 6 lahví.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kyslíkové tlakové láhve

  pro americká druhoválečná letadla

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje 6 lahví.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard92

  Prosinec 2022

• Page 93

  ON APPROACHLEDEN 2023

  648815

  F4F-4 wheels early

  1/48 Eduard

  648816

  F4F-4 wheels late

  1/48 Eduard

  648817

  F4F-4 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-4

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - přistávací klapky pro F4F-4

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje vysunuté klapky

  pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne.

  INFO Eduard

  93

  Prosinec 2022

• Page 94

  ON APPROACH

  648818

  F4F-4 folding wings PRINT

  1/48 Eduard

  648819

  F-35B wheels

  1/48 Italeri

  648820

  F4F-4 exhausts PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - sklopná křídla pro F4F-4

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje díly pro sklopení

  obou polovin křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástky

  - plast: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35B

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pro F4F-4

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  LEDEN 2023

  INFO Eduard94

  Prosinec 2022

• Page 95

  ON APPROACH

  648821

  Yak-9D wheels

  1/48 Zvezda

  648822

  F-16A MLU wheels

  1/48 Kinetic

  Brassinová sada - kola podvozku pro Yak-9D

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-16A MLU v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  LEDEN 2023

  INFO Eduard

  95

  Prosinec 2022

• Page 96

  ON APPROACH

  LEDEN 2023

  653015

  Carley float for 60 people – Type 1 PRINT

  1/350

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley pro

  60 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653016

  Carley float for 60 people – Type 2 PRINT

  1/350

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 60 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10

  člunů. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard96

  Prosinec 2022

• Page 97

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  644191

  F4F-3 early LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - sedačka

  - kola podvozku

  LEDEN 2023

  INFO Eduard

  97

  Prosinec 2022

• Page 98

  ON APPROACH

  SIN64897

  A6M3 Zero ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro A6M3 Zero v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit PRINT

  - kola podvozku

  - výfuky PRINT

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  LEDEN 2023

  INFO Eduard98

  Prosinec 2022

• Page 99

  SIN64898

  P-38J ADVANCED

  1/48 Tamiya

  Soubor 3 sad pro P-38J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - příďová zbraňová šachta PRINT

  - turbokompresory PRINT

  - přistávací klapky PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHLEDEN 2023

  INFO Eduard

  99

  Prosinec 2022

• Page 100

  FOTOLEPTY

  53289 USS Alaska CB-1 part 1 1/350 Hobby Boss

  32480 Tornado IDS exterior 1/32 Italeri

  321004 Tornado IDS interior 1/32 Italeri

  321005 Tornado IDS undercarriage 1/32 Italeri

  36493 Austin K2/Y ambulance 1/35 Airfix

  36494 Jagdpanzer IV 1/35 Border Model

  481096 Beaufort Mk.I undercarriage 1/48 ICM

  481097 A-10C exterior 1/48 Hobby Boss

  481098 A-10C armament 1/48 Hobby Boss

  491324 A-10C 1/48 Hobby Boss

  73788 AJ-1 1/72 Roden

  73789 Ki-21-Ib 1/72 ICM

  73790 Do 335A 1/72 Hobby 2000/Roden

  ZOOMY

  33341 Tornado IDS 1/32 Italeri

  33342 Tornado IDS seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1322 Spitfire Mk.Vb Weekend 1/48 Eduard

  FE1323 Sopwith F.1 Camel (Clerget) Weekend 1/48 Eduard

  FE1324 A-10C 1/48 Hobby Boss

  FE1325 A-10C seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS788 AJ-1 1/72 Roden

  SS789 Ki-21-Ib 1/72 ICM

  SS790 Do 335A 1/72 Hobby 2000/Roden

  MASKY

  JX303 Tornado IDS 1/32 Italeri

  JX304 Tornado IDS TFace 1/32 Italeri

  EX912 Z-326 TFace 1/48 Eduard

  EX913 Mosquito B Mk.IV TFace 1/48 Tamiya

  EX914 Spitfire Mk.V TFace 1/48 Eduard

  EX915 A-10C 1/48 Hobby Boss

  EX916 A-10C TFace 1/48 Hobby Boss

  EX917 Anson Mk.I 1/48 Airfix

  EX918 Anson Mk.I TFace 1/48 Airfix

  CX637 AJ-1 1/72 Roden

  CX638 Ki-21-Ib 1/72 ICM

  CX639 Ki-46-III Interceptor 1/72 Hasegawa

  CX640 Do 335A 1/72 Hobby 2000/Roden

  CX641 Meteor F.8 1/72 Airfix

  SPACE

  3DL32010 Bf 109G-2/4 SPACE 1/32 Revell

  3DL48097 Mosquito B Mk.IV SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48098 A-10C SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48099 Spitfire Mk.V SPACE 1/48 Airfix

  3DL48100 Bf 109G-6 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48101 P-51D-5 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48102 Spitfire Mk.I SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72007 P-51C SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72008 S-199 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72009 CS-199 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72010 Ki-21-Ib SPACE 1/72 ICM

  OBTISKY

  D48108 Mosquito B Mk.IV stencils 1/48 Revell/Tamiya

  EDDIE THE RIVETER

  ER48005 Su-25 raised rivets & surface details 1/48 Zvezda

  ON APPROACH

  LEDEN 2023

  INFO Eduard100

  Prosinec 2022

• Page 101

  ON APPROACH

  B-25J Mitchell STRAFER #7012 1/72

  LEDEN 2023

  B-25J-30, 44-30934, 1/Lt Charles E. Rice Jr.,

  449th BS, 345th BG, 5th AF, Kadena, Okinawa,

  červenec 1945

  B-25J-20, 44-29147, Lt. William J. Faucher,

  396th BS, 41st BG, 7th AF, Kadena, Okinawa,

  červenec 1945

  B-25J-10, 43-28145, 71st BS, 38th BG,

  5th AF, Lingayen, Filipíny, 1945

  B-25J-20, 44-29657, 1/Lt Thomas Cockrell,

  100th BS, 42nd BG, 13th AF, Puerto Princesa,

  Palawan, Filipíny, 1945

  B-25J-30, 44-31063, 498th BS, 345th BG,

  5th AF, le Shima, Okinawa, Japonsko,

  červenec 1945

  INFO Eduard

  101

  Prosinec 2022

• Page 102

  ON APPROACH

  Spitfire Mk.Vb mid 1/48#84186

  BM211, F/Lt John D. Mitchner,

  No. 402 Squadron RCAF, RAF Merston,

  Velká Británie, září–listopad 1943

  BL384, F/Lt John A. A. Gibson,

  No. 457. Squadron RAAF, RAF Andreas,

  Velká Británie, prosinec 1941

  BL594, W/Cdr Alexandr Gabszewicz,

  No. 2 Polish Wing, Northolt, Velká Británie,

  únor–květen 1943

  BM309, 2/Lt Robert A. Boock, No. 335thFS/4th FG,

  Debden, únor 1943

  LEDEN 2023

  INFO Eduard102

  Prosinec 2022

• Page 103

  Sopwith F.1 Camel (Clerget) #8486 1/48

  ON APPROACHLEDEN 2023

  B6289, William M. Alexander,

  No. 10(N) Squadron RNAS, Téteghem,

  Francie, leden 1918

  E7232, No. 4 Flying School,

  Freiston, Velká Británie, 1918

  B5406, Lt. Sadhar H. Malik,

  No. 28 Squadron RFC, Droglant, Francie,

  říjen 1917

  D6402, Henry W. Woollett,

  No. 43 Sqn, Avesnes-le-Comte,

  Francie, duben 1918

  INFO Eduard

  103

  Prosinec 2022

• Page 104

  ON APPROACH

  Bf 110E

  Reedice

  4./NJG 1, St. Trond, Francie, únor 1942

  Lt. Felix-Maria Brandis, 1.(Z)/JG 77,

  Malmi, Finsko, 1942

  6./ZG 1, Sovětský svaz, léto 1942

  Lt. Herbert Kutscha, 5./ZG 1, Sovětský svaz, 1942

  WNr. 4035, Sonderkommando Junck,

  základna Mosul, Irák, květen 1941

  1/72 #7083

  LEDEN 2023

  INFO Eduard104

  Prosinec 2022

• Page 105

  Reedice

  80th FS, 8th FG, Port Moresby,

  Nová Guinea, podzim 1942

  67th FS, Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy,

  listopad 1942

  Lt. Eugene A. Wahl, 39th FS, 35th FG,

  Port Moresby, Nová Guinea, léto 1942

  AP356, Lt. Edward J. Kurt, 35th FS,

  8th FG, Milne Bay, Nová Guinea, 1942–1943

  BX163, 80th FS, 8th FG, Port Moresby,

  Nová Guinea, prosinec 1942

  P-400

  1/48 #8092

  ON APPROACHLEDEN 2023

  INFO Eduard

  105

  Prosinec 2022

• Page 106

  ON APPROACH

  A6M2 Zero Type 21

  Reedice

  1/48 #82212

  LEDEN 2023

  c/n 5349, poddůstojník 1. tř. Tsuguo Matsuyama,

  stíhací jednotka let. lodi Hiryū, letadlová loď Hiryū,

  7. prosince 1941

  poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let.

  lodi Zuihō, Rabaul, ostrov Nová Británie, duben 1943

  poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai,

  letiště Lakunai, Rabaul, ostrov Nová Británie,

  srpen 1942

  por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381,

  základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

  por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai,

  1. Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1945

  INFO Eduard106

  Prosinec 2022

• Page 107

  NEJEN DEN VETERÁNŮ

  NA NÁMĚSTÍ MÍRU

  Vlčí máky, kterými letošního 11. listopadu

  rozkvetlo náměstí Míru v Praze – a vlast-

  ně nejen ono –měly poněkud jiný nádech

  než v předchozích letech. Den veteránů

  se pro nás během posledních let či drob-

  ných desetiletí stal všeobecně akcepto-

  vanou událostí. Dnes již vlčí mák na klo-

  pě moc nepřekvapí. Nebylo tomu tak ale

  vždycky. Sám si vzpomínám, když mě ně-

  kdy okolo roku 1996 vzali českoslovenští

  veteráni RAF s sebou na Britské velvy-

  slanectví na takovou malou párty, říkali

  „Poppy Day“… moc jsem tenkrát nechápal

  oč jde, proč vlčí máky a kde jsou kořeny

  toho všeho. Jaksi se informace o památ-

  ce vlčích máků v mém školním vzdělání

  neobjevily. Ne snad, že by to nyní s tou

  školní výukou k úctě k historii bylo o moc

  lepší (asi jak kde), ovšem velký posun ve

  vzpomínce na veterány předchozích vá-

  lek ve společnosti obecně je a jsem za

  to rád. Tradice se na civilizovaném zá-

  padě začala rozvíjet už od roku 1919, kdy

  vznikla původně přičiněním krále George

  V. pro země Commonwealthu. K nám se

  vlivem různých dějinných zvratů dostala

  „o něco“ později. Ovšem východ Evropy

  zůstává myšlenkou vlčích máků dosud

  takřka netknutý. Zvláštním způsobem

  jakoby na půl cesty mezi Východem a

  Západem (jako mnohé) se vlčí máky do-

  staly do Ukrajiny. Tam se na klopách za-

  čaly sporadicky objevovat od roku 2014,

  kdy se země ještě o něco více odtrhla

  od Východu, ovšem nikoliv 11. listopadu,

  ale 8. května, který se nově pro zemi

  stal dnem oslavy vítězství ve 2. světové

  válce. S překvapením jsem se dozvěděl,

  že rudý vlčí mák na Ukrajině (kde v roce

  2014 nahradil do té doby obvyklý odzná-

  ček symbolu rudé hvězdy) obecně není

  chápán coby reminiscence Flanderských

  polí jako u nás, ale jako symbol oné

  „malé dírky do kabátu“, tedy průstřelu,

  s prosáklou krví okolo. Symbol váleč-

  né oběti v poněkud naturalističtějším

  vyjádření. Nutno říci, že i ono pojetí má

  něco do sebe. Tak či onak, i tam se vlčí

  mák stal symbolem spojeným s úctou

  k padlým a k veteránům. Otázku, proč

  dále na východ od Ukrajiny již symbol

  vlčího máku, chápající důležitost každé

  lidské válečné oběti, neznají, si může od-

  povědět každý sám.

  Nedá mi to, než abych se vrátil ke zmínce

  na úplném začátku – a stále u toho podr-

  žel téma Ukrajiny. Psal jsem o tom, že le-

  tošní akce na náměstí Míru v Praze byla

  jiná než v předchozích letech. Samozřej-

  mě, že už všichni víme proč. Ještě nikdy

  při podobné vzpomínce nebyla přítomna

  válka tak neskutečně blízko. Ano, samo-

  zřejmě, ačkoliv mezi křížky na trávníku

  uprostřed náměstí, symbolizující české

  vojáky padlé v novodobých konfliktech,

  nepřibyly žádné další, vědomí aktuál-

  ně probíhajícího děsivého konfliktu na

  východě Evropy bylo všudypřítomné.

  Eduard jsme na této akci reprezentovali

  již po několikáté a znovu prodávali naše

  stavebnice, abychom výtěžek z prodeje

  celý věnovali na Vojenský fond solidari-

  ty. A dokážu tak nálady, napětí i souná-

  ležitost, které z účastníků i návštěvníků

  akce bylo možné vycítit, s minulými lety

  porovnat. Trochu jsem se obával, s čím se

  během vzpomínkového dne setkáme. A to

  zejména pod vlivem pocitu ze dvou de-

  monstrací proti vládě ČR a obecně proti

  naší pomoci Ukrajině, které se v Praze

  nedlouho před tím uskutečnily. Den na

  studeném Mírovém náměstí mé obavy

  rozptýlil. Nejen že na akci přišlo a u na-

  šeho stánku se s poděkováním zastavilo

  mnoho ukrajinských uprchlíků, dočas-

  ně žijících v Praze, především reakce

  „našinců“ byly zcela příznivé a souznící

  s naším vlastním chápáním světa. Spo-

  lečenský konflikt, ve kterém nikdo přes-

  ně nezná poměr sil, tuto akci neovlivnil.

  Evidentně tam přišli pouze „jedni“. Nikoliv

  ti „druzí“. Dost možná to bude proto, že

  ony vlastence, vyřvávající nacionalistic-

  ky sobecká a proruská hesla na různých

  mítincích a demonstracích, vlastně oběti

  těch, kdož naši svobodu pomohli vydobýt,

  nezajímají.

  Jan Zdiarský

  INFO Eduard

  107

  Prosinec 2022

• Page 108

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, dámy a pánové!
  

  Vítám vás u posledního Infa tohoto roku. Shodou okolností to bude patrně předposlední Info připravené a vydané v současném redakčním systému. Jak už víte z minula, připravujeme přechod na publikování Infa v redakčním prostředí Triobo. A k tomu dojde už v lednu, kdy sice Info vydáme v klasické podobě, ale zároveň připravíme zkušební verzi v Triobu. Na té si my i vy vyzkoušíme funkčnost nového prostředí, a pokud bude vše v pořádku, vyjde únorové číslo už pouze v Triobu. Abych předešel obavám z novinky, v našem modelářském světě obvyklým, ubezpečuji všechny skeptiky, že Triobo nepřinese žádný diskomfort nebo omezení čtenářského komfortu. Naopak. Přechod na nové prostředí je logickým vyústěním vývoje, kterým jsme v posledních letech prošli. Z původně ryze marketingového materiálu, v podstatě reklamního letáku, jsme za poslední dva roky udělali firemní magazín, který nejednomu modeláři zajišťuje kvalitní počtení před spaním i u snídaně. Při současném rozsahu publicistické části, se třemi i více velkými historickými a technologickými články a obvykle čtyřmi letos zavedenými boxart stories, jsme ve stavu, kdy už to zkrátka nějakou tu inovaci zvyšující čtenářský komfort chce. Novým redakčním systémem pochopitelně vývoj neskončí. Nepříliš vzdálená budoucnost naopak přinese další změny v grafické podobě i v obsahu. Není tajemstvím, že také připravujeme změny v distribuci, jejichž součástí by byla i dlouho připravovaná tištěná verze. Ta se sice stále jeví být poněkud nad naše možnosti, přesto věříme, že se k ní v průběhu příštího roku propracujeme, pravděpodobně v podobě čtvrtletního souboru historických článků. A nebojte se, základní internetový měsíčník pro vás zůstane i nadále tisknutelný.

   

  Brassin a produkční 3D tisk

  Jsme na konci roku, a jak vidíte, hned prvním odstavcem jsem se dostal k oblíbené disciplíně tohoto ročního období, hodnocení letošních úspěchů a spřádání plánů do budoucna. To je ve své oblíbenosti zároveň disciplína nebezpečná, neboť v hodnocení minulosti se splete leckdo a v odhadu budoucnosti prakticky každý. Nejsem výjimkou, kupříkladu moje predikce vydávacího schématu stavebnic mi obvykle vyjde přinejlepším tak na padesát procent i přesto, že vycházím z detailního plánu, na kterém s kolegy pečlivě pracujeme už od poloviny předchozího roku. O to víc mě těší, že nám téměř stoprocentně vyšel odhad vývoje v jiném segmentu trhu, v Brassinech. Tedy ve 3D doplňcích, dříve odlévaných, dnes převážně tištěných. Právě přechod od odlévání k produkci přímým 3D tiskem je ukázkou dynamiky inovačních procesů, která může být někdy až pekelná. Od loňského podzimu, kdy jsme do výrobního procesu zavedli první tiskárny určené pro přímou produkci, jsme do poloviny letošního roku většinu uváděných novinek převedli na výrobu přímým tiskem. Zbývající částí, která se nadále vyrábí litím z polyuretanu, jsou převážně kolečka nebo bronzové podvozkové nohy. Tento měsíc navíc dorazí další dvě 3D tiskárny, čímž se počet našich produkčních tiskáren zvýší na šest, a předpokládám, že kapacitu tisku budeme v příštím roce nadále zvyšovat. Důvod, proč takto intenzivně investujeme do nového vybavení a změny výrobního procesu, je jednoduchý. Přímý tisk přináší do produkce doplňků pro modely naprosto novou kvalitu, je to největší revoluce v tomto sortimentu od uvedení odlévaných doplňkových sad na trh papá Verlindenem před téměř pětatřiceti lety. Oproti odlitkům jsou tisky přesnější, tvarově a rozměrově stálejší, nevyžadují tak složité a na přesnost náročné oddělování od nálitků, začišťování a dopasovávání do modelu. Jejich kompletace a instalace do modelu je velmi blízká lepení plastu, jedinou komplikací, která stále zůstává, je potřeba lepení tištěných dílů vteřinovým lepidlem. A to už není taková hrůza, to je něco, co většina modelářů hravě zvládá. Nezanedbatelnou výhodou je také zdravotní hledisko. Na odlévací polyuretany je část populace alergická, v případě tisků nejsou alergické reakce známé. Alespoň ne na námi používané materiály, které byly vyvinuty jako biokompatibilní. Další výhodou je zjednodušení samotné stavby doplňků a snížení počtu navzájem kompletovaných dílů díky možnosti vytisknout sestavy, které nelze odlít; o tom, že by se vyrobily klasicky odstříknutím z plastu, ani nemluvě. Příkladem mohou být táhla ventilů na hvězdicových motorech, různé kabely, odstávající od hlavního bloku daného tělesa, nebo třeba struktury konstrukcí draků letadel, jako jsou kupříkladu vztlakové klapky. Za vrchol v tomto směru považuji brzdicí štíty na F-16 v měřítku 1/48. Vyjdou v únoru, a až je uvidíte, dobře si je prohlédněte, stojí to za to. Ostatně právě vztlakové klapky jsou příkladem výrobku této řady, který rychle získává na oblibě. Abych se tady dlouho nerozplýval a neopakoval, co už bylo mnohokrát napsáno, pointa tohoto příběhu je, že tu máme příklad úspěšné inovace, v níž budeme v příštím roce intenzivně pokračovat. Zajímavé na tomto příběhu je i to, že oddělení Brassin vzniklo před dvanácti lety proto, že se nám uvolnili zaměstnanci, kteří přišli o práci díky jiné inovaci, přechodu výroby forem z galvaniky na přímé CNC obrábění do certalových desek. Nechtěli jsme je propouštět, přičemž fakt, že mají zkušenosti s výrobou forem a s odléváním polyuretanů, epoxidů a syntetických kaučuků, v tom hrál jen malou roli. Tehdy jsme si pochopitelně byli vědomi toho, že jde o významný inovační krok, a dalo nám hodně práce, než jsme celý proces zvládli. Jaké výsledky to ale nakonec přinese, jaké nám to dá možnosti ve výrobě stavebnic, to jsme tušili jen mlhavě. A i když už u zrodu Brassinu stál 3D tisk, hned od počátku využívaný k tvorbě předloh, tak to, že to přinese až takovou modernizační revoluci do výroby doplňků, jsme netušili nikdo!

   

  Nová hala a stěhování

  Vzhledem k předpokladu, že se během příštího roku dále zvýší počet instalací 3D tiskáren ve firmě, hrozí nám akutní nedostatek prostoru. Ten ostatně pociťujeme tak jako tak, další místo v Obrnicích nemáme. Řešení hledáme už od požáru skladu přede dvěma lety. Bezprostředně po požáru jsme začali připravovat stavbu nové haly, do níž jsme plánovali přestěhovat obchodní oddělení, balení stavebnic a nástrojárnu a lisovnu, tedy celé oddělení výroby stavebnic. Bohužel jsme se sešli s narůstajícími komplikacemi ve stavebnictví, což tehdy vedlo k zastavení projektu. Nové řešení jsme našli loni na podzim, našli jsme skladový areál přiměřených rozměrů, vhodný pro naše činnosti. Jeho nákup se sice protáhl díky v Čechách obvyklým byrokratickým průtahům, nakonec jsme ho ale letos v září koupili. Předpokládáme, že první fázi rekonstrukce budeme mít hotovou na konci ledna, a na začátku února do objektu nastěhujeme obchodní oddělení a balení stavebnic. To s sebou přinese výpadek v expedici, který bude patrně trvat celou první polovinu února nebo jeho větší část. O přesných termínech vás budeme informovat v lednovém Infu.

  Druhá fáze rekonstrukce bude složitější, protože cílem je upravit prostory pro instalaci strojů lisovny a nástrojárny. To je technologicky složitější, projekt je ve stadiu přípravy, a pokud budu optimista, vidím to na dokončení do konce příštího roku. Po dokončení a přestěhování výroby stavebnic se nám stávající prostory tohoto oddělení uvolní a přinejmenším jejich velkou část dostane oddělení Brassin. A tím pádem nic nebude bránit jeho dalšímu rozvoji.

   

  Nové ceny

  Když mluvíme o změnách, do nového roku vstoupíme s novými cenami. To je významná a citlivá změna, jejíž provedení jsme odložili na konec roku. Ceny se zvýší v intervalu mezi 11 až 15 procenty v závislosti na cenové skupině. Zvýšení se bude týkat obchodních a maloobchodních cen v Kč a EUR, nedotkne se maloobchodních cen v USD. Přecenění provedeme po uzavření obchodního oddělení před Vánocemi, to bude letos 19. prosince, kdy budeme přijímat poslední objednávky, u kterých budeme garantovat jejich odeslání před svátky. Potom budou jako každý rok probíhat inventury, a ve stejném období dojde také k přecenění. Poslední šanci nakoupit za staré ceny tak budete mít 19. prosince. Obnovení prodeje, už za nové ceny, očekávám v prvním týdnu ledna 2023. S vysokou pravděpodobností to bude 3. nebo 4. ledna.

   

  Norimberk 2023

  Dnes je nutné zmínit se o naší účasti na Norimberském veletrhu hraček 2023. Určitě víte, že jsem vždy zastával názor, že účast na tomto veletrhu je pro nás důležitá a zásadní. Naše reprezentace v Norimberku tomu také vždy odpovídala. Bohužel, situace po zrušení posledních dvou ročníků z důvodu covidových uzávěr není nijak příjemná. Účast firem z našeho oboru bude na nadcházejícím ročníku velmi zredukovaná, a co je horší, velká část našich obchodních partnerů z řad obchodníků, ale i novinářů do Norimberka letos nepřijede. Proto jsme se rozhodli i my naši účast na veletrhu omezit. Nerušíme ji úplně, ale rozhodli jsme se prostorově zmenšit náš stánek, a zároveň ho sdílet s kolegy z firmy Special Hobby. Zároveň jsme se rozhodli zrušit i pravidelnou tiskovou konferenci. Doufám, že toto je jen přechodný stav a že se veletrh v následujících letech vzpamatuje a vrátí ke své předchozí slávě a užitečnosti pro modelářské firmy a celou modelářskou komunitu. Nemusí tomu ovšem tak být, a pak by naše účast na veletrhu byla v roce 2023 patrně poslední.

  Tím máme pro dnešek vyčerpáno téma výhledů na nadcházející rok. V příštím Infu budeme pokračovat produkční částí, věnovanou především edičnímu plánu nových stavebnic na rok 2023. Teď se podívejme na novinky, uváděné na trh v prosinci. Protože jsou v prodeji již od posledního listopadového týdne, nebudu zde tentokrát komentovat všechny, omezím se jen na ty významné.

   

  Stavebnice

  V prosinci pokračujeme v projektu Zero, původně známém jako projekt Voldemort, stavebnicí v řadě Limited s názvem Samurai. Jako většina současných stavebnic této řady je i Samurai vydáván v módu Dual Combo, tedy se dvěma sadami výlisků v balení. Stavebnice umožňuje stavbu dvou verzí Zera A6M3, model 32 a model 22. Výběr variant zbarvení nabízí dvanáct strojů, po šesti od každé verze. Když jsem býval zamlada aktivním modelářem, bylo Zero A6M3 model 32 díky svým poměrně pestrým zbarvením považováno za nejatraktivnější ze všech Zer. Doufám, že to tak vyhodnotíte i vy, alespoň do doby, než přijdou na trh naše další Zera, která budou zajisté neméně atraktivní!

  V řadě ProfiPACK tu máme Bf 109E-3 v měřítku 1/72, stavebnici vzniklou ve spolupráci s firmou Special Hobby. Ta již tuto stavebnici vydala v několika přebalech, věřím ale, že naše provedení si získá vaši ctěnou pozornost a vzbudí váš zájem. Tomu nejdůležitějšímu na každé stavebnici, výběru zbarvení, jsme věnovali jako vždy patřičnou péči, je jich šest a podle mého názoru je to kvalitní výběr.

  V řadě ProfiPACK 1/48 vracíme do prodeje Fw 190D-9. Tato položka byla původně plánována jako reedice původní stavebnice, ale protože jsme do výběru zbarvení přidali ještě stroj Waldemara Wübkeho z JV44, který je i předmětem nového boxartu, uvádíme ji pod novým katalogovým číslem. Mezi Profipacky pak najdete ještě jednu ryzí reedici, Bf 109G-10 Mtt. Regensburg v měřítku 1/48, stavebnici, která byla po svém uvedení na trh poměrně rychle vyprodána a po delší době se nyní vrací do sortimentu.

  V řadě WEEKEND nabízíme P-51D-10 Mustang v měřítku 1/48 a Spitfire Mk.IXc v měřítku 1/72, oba s atraktivní nabídkou zbarvení modelu. V Mustangu najdete kupříkladu stroj Man O’War Claiborna Kinnarda ze 4. stíhací skupiny 8. letecké armády, což je stroj hluboce zarytý v paměti mých vrstevníků díky staré čtvrtce od Revella, prodávané na konci devadesátých let v Československu. Také ho mám ještě schovaný. Ve Spitfiru zase najdete Spitfira 312. československé squadrony RAF, na němž S/Ldr Karel Čermák sestřelil nad Normandií v červnu 1944 Fw 190A-8.

   

  Doplňky

  Mezi doplňky obzvlášť doporučuji vaší pozornosti sadu kokpitu pro čtvrtkový P-38J od Tamiyi. Je to jedna z nejhezčích a nejlépe provedených doplňkových sad řady Brassin, jakou jsme dosud vyrobili. Myslím, že velmi dobře dokumentuje možnosti 3D tisku a přínos takto vyrobených sad pro modeláře, o kterém píši o několik odstavců výše. Tato sada je totiž výjimečná nejen úrovní detailů, ale i svým konstrukčním řešením, které významně usnadňuje instalaci sady do modelu. Jde to dokonce snáze a rychleji než instalace původní sestavy kokpitu ze stavebnice, což je něco, co dosud nebylo u doplňkových sad obvyklé. Takto koncipované sady mohou být v budoucnu velkým přínosem pro zájem o doplňky, protože k nim mohou přivést i modeláře, kteří se dosud doplňkovým sadám vyhýbali pro jejich vysokou stavební náročnost. 

  Zajímavá a jak se ukazuje i modeláři vítaná je sada podvozkových šachet pro čtvrtkové stavebnice

  F6F Hellcat, které se pomalu, ale jistě vracejí do našeho sortimentu. Pozitivní reakce na tuto sadu nás vede k úvahám o rozšíření nabídky doplňků pro tyto oblíbené stavebnice o další sady, kupříkladu o kokpit nebo dokonce složená křídla. Nebude to ovšem snadné, protože, po pravdě řečeno, pro řadu Brassin máme velké a konstrukčně i výrobně náročné plány, související s nově vydávanými stavebnicemi, kupříkladu s F-35 od Tamiyi.

  V řadě Brassin bych vás ještě rád upozornil na drobné, ale velmi pěkné a decentní doplňky pro německou techniku v měřítku 1/35, a dvě sady amerických záchranných raftů Carley pro 40 osob v měřítku 1/350.

  V řadě Space máme tento měsíc v prodeji šest nových sad, mezi nimi i dvě dvaasedmdesátinové sady pro modely Arma Hobby, Ki-84 a P-51B. Mezi fotolepty pak najdete sadu pro P-39Q téhož výrobce, nebo sadu pro novou Mi-4 v měřítku 1/48 od Trumpeteru. To je model, na který se osobně velmi těším. V nabídce fotoleptů jsou kromě sad pro modely letadel pochopitelně také sady pro lodě i bojovou techniku a samozřejmě rovněž sady BiG Ed, stejně jako sady BiG Sin složené ze sad řady Brassin.

   

  Redakční obsah

  V populární publicistické části najdete 2. díl Lexingtonu od Mira Bariče a další, již 9. díl Letecké války nad Ukrajinou stejného autora. Tentokrát přinášíme i jeden technologický článek od Pepy Blažka, věnovaný modelářským lepidlům a jejich optimálnímu použití. A k tomu ještě pět článků Boxart Story, věnovaných dění na  krabicích prosincových stavebnic.

  A to je pro letošek téměř vše. Na závěr ještě jednou připomenu, že poslední objednávky přijímáme 19. prosince. Po tomto datu již nebude možné na e-shopu objednávat, protože nebudeme schopni garantovat dodání zboží za na e-shopu uvedenou cenu. Důvodem je avizované přecenění, které proběhne během uzavření obchodního oddělení po dobu vánočních svátků. E-shop bude znovu v provozu po inventurách a po přecenění, jeho znovuotevření předpokládáme bezprostředně po 1. lednu 2023. Abyste si udělali představu o úrovni zdražení, tak v maloobchodních cenách se kupříkladu položky se současnou cenou 695 Kč zdraží o 100 Kč na 795 Kč. To je případ prosincové novinky Fw 190D-9. U cenové skupiny 395 Kč, což je kupříkladu současná cena právě vydávaného Profipacku Bf 109E-3 1/72, bude nová cena 450 Kč.

  Vážení přátelé, děkuji vám za přízeň v nelehkém roce 2022. Přeji vám hezké vánoční svátky a do nového roku 2023 hodně štěstí, zdraví a pohody!

   

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Proti Spitfirům z West Ridingu

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  
  

  Mezi nadějné mladé poddůstojníky, kteří v roce 1940 sloužili u Jagdgeschwader 2 „Richthofen“, patřil Feldwebel Erich Rudorffer. Na konci roku 1939 byl přidělen k 2./JG 2 a během tažení ve Francii získal devět leteckých vítězství. Další přidal v Bitvě o Británii a vrcholným výkonem v tomto období byly tři sestřelené stíhačky během jednoho bojového letu 7. září 1940.

  Počet jeho úspěchů se zastavil na čísle osmnáct, pouhé dvě příčky od vysněné dvacítky, která u pilotů Bf 109 v roce 1940 znamenala udělení Rytířského kříže. Toto vyznamenání čekalo na Rudorffera až 1. května 1941, poté, co 21. dubna sestřelil Blenheim 30 km severně od ostrova Jersey a dosáhl tak mytické dvacítky.

  Vraťme se však do září 1940 a k boxartu s Rudorfferovou „černou devítkou“, který vytvořil Marek Ryś. Zachytil při něm Rudorfferův Messerschmitt během souboje, který se odehrál 30. září 1940 u anglického pobřeží. Na tento den připadl poslední velký nálet Luftwaffe proti Velké Británii. Ta nasadila 163 denních bombardérů a provedla 1015 bojových letů jednomístných a dvoumístných stíhaček. Tento počet stíhacích letů byl na německé straně šestý nejvyšší během Bitvy o Británii.

  Poslední zářijový den Rudorfferovi přinesl tři bojové lety, což byl nejvyšší počet, který během Bitvy o Británii v jednom dnu absolvoval. Dopoledne odstartoval s částí I./JG 2 k volnému lovu nad pobřeží jižní Anglie. Stejný úkol dostaly také stodevítky z částí JG 53
  a stodesítky ze ZG 26. Proti této skupině, která směřovala do oblasti mezi St. Alban´s Head a Isle of Portland, bylo vysláno sedm Hurricanů z No. 56 Sqn a třináct Spitfirů z No. 609 (West Riding) Sqn.

  Hurricany se střetly se stodesítkami a obě strany přišly o jeden stroj. Hůře dopadla JG 2. Její letci narazili na No. 609 Sqn, jejíž A Flight vedl L/Lt F. J. Howell a v čele B Flightu byl P/O M. J. Appleby. Němci po boji ohlásili čtyři vítězství. Velitel I./JG 2 Hptm Wick nárokoval
  u Portlandu jeden Hurricane a jeden Spitfire, jeho wingman Oblt. Rudolf Pflanz si připsal jeden Spitfire a Uffz. Kurt Bühlingen z 6./JG 2
  si byl jistý, že severně od Portlandu sestřelil také jeden Spitfire. Britové však o žádný stroj nepřišli. Pilotům z JG 2, kterým už v tomto okamžiku (přibližně 12.30 něm. času) začínalo docházet palivo, se nemohli zapojit do dlouhého boje.

  Howellova formace se na počátku střetnutí nacházela ve výšce 23 000 feetů vpravo od Applebyho, ale v divokém střetnutí nezaznamenala vítězství ani ztráty. První úspěch zaznamenal P/O D. M. Crook z B Flightu. Několik stodevítek prolétlo přímo před ním, okamžitě za nimi vyrazil, došlo ke krátkému manévrovému boji a pak Němci přešli do úniku střemhlav. Crook za jedním z nich letěl rychlostí 600 mil za hodinu, když Němec vyrovnal let, Crook jej zasáhl, ze stroje vyrazil kouř a zřítil se do moře.

  Appleby zaútočil na tři Bf 109, které ho minuly v klesání v protisměru po jeho levé straně. Pronásledoval Němce, který přešel do střemhlavého letu, a Appleby ho dvousekundovou dávkou zasáhl do kokpitu. V tu chvíli za Applebym letěl P/O Crook, který jeho vítězství pozoroval. Poté Crook uviděl vpravo další Bf 109, zasáhl ho, Němec odhodil překryt kabiny, ale nevyskočil a začal padat do moře.
  Ke Crookovu překvapení let ale vyrovnal. Crook jej znovu zasáhl, ze stroje vyrazil glykol a Němec se zřítil do moře. Další letec
   z No. 609 Sqn po boji nárokoval jeden poškozený letoun a jeden ze dvou polských příslušníků této jednotky, F/O Tadeusz Nowierski, ohlásil pravděpodobný sestřel.

  Na německé straně zůstal nezvěstný Rudorfferův kolega Fw. Wilhelm Hermes, eso s deseti sestřely. Zřejmě ve stejném boji byl sestřelen Gefr. Fritz Schuhmacher z 5./JG 2, který byl rovněž nezvěstný. Následující let I./JG 2 okamžitě směřoval do stejné oblasti v bezvýsledné snaze najít Hermese. Odpoledne Rudorffer startoval ještě jednou. JG 2 se znovu dostala do boje s No. 609 Sqn, která opět z boje vyšla vítězně. Nowierski zřejmě sestřelil Uffz. Aloise Dollingera z 5./JG 2.

  Rudorffer měl štěstí, že obě střetnutí se Spitfiry přežil. Do konce války nárokoval celkem 224 leteckých vítězství a byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Ohledně jeho vítězství, jichž dosáhl na velitelských pozicích u několika jednotek, však již během války panovaly vážné pochybnosti.

• Podivné cíle

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Nálet na Berlín 3. února 1945 byl největší, jaký na německou metropoli během druhé světové války americké letectvo provedlo. Cílem úderu 1500 bombardérů 8th AF měly být vlakové soupravy, které měly po železnici přesouvat na východní frontu 6. pancéřovou armádu wehrmachtu. Ničivý nálet zasáhl jak centrum města, tak čtvrti Friedriechstadt a Luisenstadt. Rozsáhlé požáry zuřily po čtyři dny.

  Mezi doprovodem bombardérů byli také stíhači od „Double Nickel“, tedy 55th FG, pod velením Lt. Col. Elwyna Righettiho. Při návratu ponechal Righetti část stíhačů s bombardéry, zatímco druhá dostala povolení vyklesat a poohlédnout se po cílech na zemi. Počasí však bylo nepříznivé, nízká oblačnost a přízemní opar ztěžovaly jejich vyhledávání. „Nedaleko Boizenburgu jsem dírou v nízké oblačnosti spatřil dvě lokomotivy. Zavolal jsem ostatní a stačila mi jedna zatáčka o devadesát stupňů doprava, abych se dostal do palebné pozice,“ uvedl později Righetti. Viditelnost pod nízkou vrstvou oblačnosti byla špatná, místy navíc její spodní základna klesala pod 200 m. V okamžiku, kdy Righetti uděloval třem dalším pilotům pokyny pro útok na lokomotivy, spatřil vlevo pod sebou prolétat zvláštní objekty. Nízko nad zemí se snažila proklouznout trojice „létajících pum“ Mistel! Stroje, které se toho dne potkaly se čtveřicí amerických stíhačů, byly cvičnými verzemi tohoto podivného bombardovacího „hybridu“. Jednalo se o jeden Mistel S1, kombinující Ju 88A a Bf 109F, a dva Mistely S2, kombinující Ju 88 a Fw 190A-8, případně Fw 190F-8. Righetti, který sedlal svou slavnou „Katydid“ (CL-M; 44-14223), zaútočil s wingmanem, 2/Lt. Richardem Gibbsem na Mustangu jménem Cherry (CY-Q; 44-14175), na Mistel S1. Vedoucím druhé dvojice byl
  1/Lt Bernard Howes, kterému kryl záda 1/Lt. Patrick Moore na P-51D „Lil Jan“ (CY-Y; 44-14235). Ti se vrhli na jeden z Mistelů S2.

  „Rychle jsem provedl bojovou zatáčku doleva o 200° a ta mě dostala za ocas prostředního stroje. Začal jsem střílet ze vzdálenosti 500 až 600 yardů, 30° z kurzu, a dvěma krátkými dávkami jsem minul. Když jsem se srovnal s cílem a na velmi krátkou vzdálenost vypálil jednu dlouhou dávku, viděl jsem spoustu zásahů trupu a ocasních ploch velkého letounu a několik zásahů dostal i stíhač, který začal hořet.“ Sestava obou letounů přešla do strmého klesání a Righetti proletěl nad ní. „Nějakých pět deset sekund nato jsem zaznamenal velkou explozi a zahlédl hořící vrak. Stále mi nebylo jasné, na co jsme to vlastně útočili, ale otočil jsem se k dalšímu letounu.“

  Z porovnání hlášení vyplývá, že druhým Righettiho cílem byl Mistel, na který již v tu chvíli útočil Howes. Ten uvedl, že se po několika zásazích Fw 190 od bombardéru odpoutal, vzepjal se vzhůru a vzápětí se zřítil. Ju 88 se v levé zatáčce ztratil Howesovi z dohledu, dorazil jej ale Moore. „Jak jsem se blížil na dostřel, velký letoun se odpoutal, přešel do ploché klesavé zatáčky, havaroval a vzplál,“ vypověděl Righetti, což víceméně odpovídalo Howesovým slovům. Righetti se poté zaměřil na odpoutaný Fw 190, na který vypálil ze zadní polosféry. „Jerry přešel do neřízeného pádu a havaroval přede mnou. Ve stejný moment jsem zaznamenal několik trasovacích střel, které proletěly kolem mě zezadu a nepříjemně blízko,“ dodal Righetti. Ty střely byly pravděpodobně vypáleny Howesem, který měl zacíleno na stejný Focke-Wulf jako Righetti. Není divu, že si po akci čtveřice amerických stíhačů nárokovala celkem čtyři Ju 88 a dokonce pět Fw 190! Howes se každopádně vrhl i na poslední Mistel. Po dvou útocích zapálil nejprve Fw 190, poté i Ju 88 a oba stroje po nárazu do země explodovaly.

  Protože se jednalo o cvičné Mistely, na palubách Ju 88 byli piloti. Podle německých záznamů se jednalo o Fw. Williho Kollhoffa,
  Ofhr. Franze Pietschmanna a Fw. Fritze Lorbacha. Všichni ze stavu 6./KG 200. Pietschmann byl sestřelen jistě a zahynul, Lorbachovi
  se podařilo s hořícím letounem přistát do lesa a jako zázrakem přežít, nouzové přistání zachránilo život i Kollhoffovi. Všichni tři piloti stíhacích letounů naproti tomu zahynuli.

  Elwyn Righetti byl 17. dubna zasažen flakem při ostřelování polního letiště Riesa-Canitz jižně od Drážďan. Po nouzovém přistání ohlásil, že je až na zlomený nos v pořádku. A to byla posední zpráva o něm. Co se s ním stalo, zůstává dodnes tajemstvím... 

• Ochrana vylodění

  #7466

  Text: Michal Krechowski

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Čtvrtého června 1944 aplikoval pozemní personál všech tří československých perutí ze sestavy No. 134 (Czechoslovak) Wing na křídla a trupy svých Spitfirů bílé a černé invazní pruhy. Do jedné z největších událostí druhé světové války, spojeneckého vylodění v Normandii, zbývaly již jen dva dny a opatření letounů tímto výrazným nátěrem mělo zajistit jejich rychlou identifikaci v zájmu zamezení ostřelování vystresovanými příslušníky pozemních spojeneckých jednotek, případně vlastními letouny.  

  Letovým velitelem No. 134 (Czechoslovak) Wing byl během operace Overlord Wing Commander Tomáš Vybíral. Pozemním a administrativním českým velitelem jednotky byl Wing Commander Jan Čermák. Ačkoli již osmnáct měsíců operačně nelétal a ze své funkce ani neměl povinnost provádět operační lety, jako bývalý velitel No. 312 Squadron přesto příležitostně do několika akcí jednotku sám vedl. Jednou z nich byla i akce z osmého června 1944, kterou na boxartu stavebnice Spitfiru Mk.IXc ztvárnil Antonis Karidis.

  Toho dne prováděl No.134 (Czechoslovak) Wing hlídkování v rámci operace Neptun nad východní pláží u Caen. Třistadvanáctka se nacházela na východním křídle hlídky, když přijala hlášení o blízkosti nepřátelských strojů. V tu chvíli se rutinní mise československých stíhačů nad pláží Sword proměnila ve velkou leteckou bitvu. Naši piloti během ní rozprášili formaci tuctu Focke-Wulfů Fw 190A, která měla za úkol bombardovat pláž přeplněnou spojeneckými vojáky a technikou. Výsledkem byly tři zničené a pět poškozených stodevadesátek bez vlastních ztrát. Dochovaný osobní záznam W/Cdr Čermáka přibližuje průběh samotného souboje: „Letěl jsem jako Modrá 1 s 312. perutí na levém křídle v 3000 stopách. V 13:30 jsme se otáčeli přibližně 10 mil severovýchodně od Caen, když jsem si všiml černého kouře z výbuchů bomb na pláži. Přibližně šest FW 190 směřovalo z této oblasti na jih ve výšce 2000 stop a stoupalo do mraků. Klesl jsem k jednomu z nich a přiblížil se k němu zezadu na vzdálenost 500 yardů. Když jsem vzdálenost zkrátil na 350 yardů, vypálil jsem krátkou dávku. Náhle začal stoupat strměji a ve 3000 stopách pilot nedaleko Mezidonu vyskočil. Otočil jsem se k dalšímu a vypálil další krátkou dávku ze 400 yardů, během níž jsem se přibližoval. Pod jeho trupem se objevil černý dým vycházející z motoru. Poté mi zmizel v mracích. Nárokoval jsem si jeden sestřel a jeden poškozený stroj.“ Výjev na boxartu tak zachycuje Spitfire odpoutávajícího se od druhého zasaženého Fw 190A, který podle Čermákova hlášení hořel a našel záchranu v oblačnosti. Kromě dvou zmíněných úspěchů zaznamenali po jednom zničeném nepříteli také F/O Otto Smik (No. 310 Sqn) a Sgt. Vítězslav Angetter (No. 312 Sqn). Dvě poškození byla připsána F/O Vladimíru Kopečkovi, po jednom W/O Antonínu Škachovi a F/O Františku Mlejneckému. 

  Spitfire MK244 s trupovým kódem DU-Z, který při této akci W/Cdr Čermák pilotoval, byl osobním letounem F/O Jaroslava Šodka, který s ním pravidelně operačně létal od února do června 1944. Jaroslav Šodek, rodák ze Slezské Ostravy, bojoval již ve Francii v rámci CG III/9 a CG III/7, poté u československé eskadrily GCI/6. Příslušníkem RAF se stal 27. července 1940 v základní hodnosti AC2 (Airman 2nd Class – vojín nováček). Již 1. září byl povýšen do hodnosti Sergeant a zahájil přeškolení na britské stroje. Jeho cesta k No. 312 Squadron vedla přes No. 32 a No. 258 Squadron. U No. 312 Squadron sloužil do února 1945, kdy byl v hodnosti Flight Lieutenant přeřazen k No. 410 OTU. Tam se stal velitelem letky a poté u No. 57 a No. 58 OTU působil jako letecký instruktor. Během války dosáhl jednoho sestřelu, po ní se vrátil domů, sloužil v obnoveném československém letectvu, ale politický vývoj jej přinutil podruhé k emigraci do Velké Británie, kde v roce 2002 zemřel. Po roce 1989 byl povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě.

  Jeho Spitfire MK244 převzala 6. července No. 602 Squadron „City of Glasgow“ a 15. srpna 1944 byl MK244 poblíž Bernay zasažen všudypřítomným flakem. Jeho pilot F/Lt A. R. Stewart vyskočil a zachránil se na padáku. Některé zdroje ovšem uvádějí, že byl omylem sestřelen spojeneckým P-51 Mustang.

• Z pověření Říšských drah

  #8188

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Legendární JV 44 pod velením Adolfa Gallanda převážnou část svých bojových akcí absolvovala v posledních týdnech války na jihu Německa z letiště Mnichov-Riem. Během dubna 1945 její piloti docílili asi 60 vzdušných vítězství. Vliv JV 44 na válečné dění byl tedy zanedbatelný a její historie spíše podává důkaz o neuvěřitelných poměrech v třetí říši na konci války. Proudové Me 262 byly nejzranitelnější během startu a přistání. Stroje u JV 44 nebyly výjimkou, protože při nízké rychlosti byl Me 262 hůře ovladatelný
  a s plynovou přípustí motorů se muselo manipulovat velmi citlivě, jinak hrozil výpadek motoru nebo požár.

  V posledních měsících války bylo u Luftwaffe běžnou praxí, že proudové letouny byly při těchto kritických fázích letu chráněny stíhačkami s pístovým motorem. U JV 44 byla proto zorganizována ochranná letka s Fw 190 D pod velením Lt. „Heino“ Sachsenberga. Tento stíhač se 104 vítězstvími na kontě byl logickou volbou. Nechyběla mu odvaha a měl dlouholeté zkušenosti v boji s rychle létajícími nepřátelskými stíhačkami v malých výškách.

  Jeho letci museli současně čelit i dalšímu nebezpečí – vlastním protiletadlovým dělostřelcům. Podle vzpomínek Johannese Steinhoffa tvořila významnou část obsluhy lehkého flaku Riemu děvčata. Asi příliš nerozlišovala mezi vlastními a cizími stroji. Jedině Me 262 byly
  v relativním bezpečí díky své neobvyklé siluetě a charakteristickému zvuku motoru. Možná proto byly spodní plochy Dor u JV 44 natřeny červeně a doplněny bílými pruhy.

  Činnost Sachsenbergovy ochranné letky byla improvizovaná. Jeho letci nemohli přímo komunikovat s piloty proudových Me 262.
  Při startu prostě vzlétli jako první, pak kroužili nízko nad letištěm, dokud proudové Me 262 bezpečně neodletěly. Většinou byly ve vzduchu dva Fw 190 D, jen výjimečně nad Riemem kroužily čtyři.

  Problém nastal při návratu proudových strojů. Aby rychlé letouny mohly bez problémů nasadit na přistání, nic jim nesmělo vadit
  v cestě. Focke-Wulfy tedy musely pokaždé přistát dříve než Messerschmitty. Tím byli jejich kolegové v Me 262 ponecháni bez ochrany
  a spoléhali se jen na svou pilotáž, štěstí a letištní flak.

  Sachsenbergovy stodevadesátky byly skryty na stojánkách na severním okraji letiště a jeho piloti neměli se zbytkem pilotů JV 44 příliš úzké styky. Dosud je známo pět Dor, které u JV 44 sloužily, a na většině z nich je pod kabinou černo-bílý kostkový symbol s červeným kruhem a specifický nápis. Nápisy jsou velmi osobité a jejich autorství se asi vázalo na konkrétní piloty. Zcela jistě tomu tak je u „červené 3“, která patřila Hptm. Waldemaru Wübkemu. Tento proslulý šprýmař si zřejmě se Sachsenbergem dobře rozuměl a na svém letounu zopakoval motto opakující se na jeho strojích již od roku 1940. Znělo „Im Auftrage der Reichsbahn“, což se dá přeložit jako
  „z poveření“ nebo „na zakázku Říšských drah“.

  Stejný nápis, někdy i s okřídleným kolem, se na Wübkeho letounech objevoval už od roku 1940. Wübke se totiž po jednom nouzovém přistání vrátil k jednotce vlakem, což vzbudilo u jeho jednotky značné obveselení. Nápisem si tedy udělal legraci sám ze sebe. Provedení nápisu na jeho Fw 190 D-9 dlouho nebyla známé. Prvním, kdo přinesl průkazné fotografie Wübkeho Dory s nápisem, byl nedávno zesnulý americký publicista Jerry Crandall. Tento autor ve své poslední publikaci Fighters of the Iron Cross zveřejnil unikátní dokument JV 44 se seznamem leteckého personálu a jeho funkcemi, na němž je identifikován pátý člen Platzschutz Staffel. Byl jím Major Wilhelm Steinmann, eso se 44 vítězstvími a držitel Rytířského kříže. Nápis na jeho Fw 190 D-11 „červená 2“ zatím není znám, ale věřím, že v příštích letech se v nějaké pozůstalosti nebo archivu objeví. Dalšími letci, kteří u této ochranné letky sloužili, byli Lt. Karl-Heinz Hoffmann a Oblt. Klaus Faber. V dokumentu není vůbec zmíněn letec Bodo Dirschauer, o kterém se spekulovalo, že u Sachsenbergovy letky rovněž sloužil. O JV 44 jsem v magazínu Eduard INFO psal již dvakrát. Poprvé to bylo v číslu 06 z roku 2010 a podruhé v číslu 11
  na konci téhož roku. Na textech není potřeba téměř nic opravovat, ale je zajímavé vidět, jak se magazín Eduard INFO za těch 12 let proměnil.

  Touto cestou bych ještě jednou rád poděkoval Jerrymu Crandallovi za jeho celoživotní práci a jeho ženě Judy přeji, aby mohla pokračovat ve vydavatelské činnosti Eagle Editions. 

• Čtverce proti pruhům

  #82119

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Když v druhé polovině roku 1944 velení Luftwaffe vyhodnotilo, že dvoumotorové bombardéry už nemůže nasadit pro denní operace, přemýšlelo, jak naloží s přebytečnými osádkami. Několik bombardovacích eskader, včetně KG 6, bylo vybráno, aby se jejich piloti přeškolili na stíhací Bf 109 a Fw 190. Od konce roku tak nesly i modifikované názvy, v případě zmíněné eskadry to bylo KG(J) 6, přičemž „J“ znamenalo Jagd, tedy stíhací jednotku. Jednou z priorit velení bylo využít zkušenosti bombardovacích pilotů pro lety za zhoršených povětrnostních podmínek. Zkušenosti s ovládáním dvoumotorových strojů jim měly sloužit také jako dobrý základ pro to, aby nakonec jednotky KG(J) přešly na proudové Me 262. Jejich letouny dostaly prvky rychlé identifikace německého stíhacího letectva, které byly zavedeny v druhé polovině války. V případě KG(J) 6 to byly černé a červené čtverce.

  Tři Gruppe KG(J) 6 se na jednomotorové stíhačky přeškolovaly od konce roku 1944 na pražských letištích Ruzyně a Kbely. Využívaly
  i letiště Klecany severně od Prahy. Velitelem eskadry byl Obstlt. Hermann Hogeback, jenž byl veteránem ze Španělské občanské války
  a většinu své válečné kariéry strávil u KG 6. Byl dvakrát sestřelen nočním stíhačem a stal se držitelem Rytířského kříže s dubovou ratolestí a meči.

  Messerschmitty Bf 109 G a K byly vyzbrojeny I. a II. Gruppe jeho eskadry. Velitelem I./KG(J) 6 byl Major Ernst Haller, veterán z KG 26 „Löwen“. Po většinu doby, kdy procházela přeškolením na stíhačky II./KG(J) 6, byl jejím velitelem Hptm. Hans-Joachim Faulhaber, který dříve sloužil u KG 77 a byl vyznamenán Rytířským křížem. V roce 1942 se štěstím unikl palbě nočního stíhače nad Anglií a podařilo se mu s poškozeným strojem vrátit zpět. Faulhabera na konci března 1945 nahradil Hptm. Wilhelm Kunze, který prošel boji na západní frontě u KG 2 a i on byl sestřelen britským stíhačem, v prosinci 1943 během cvičného letu u Eindhovenu.

  Piotr Forkasiewicz pro boxart této stavebnice ztvárnil střetnutí, k němuž došlo severně od Prahy 31. března 1945 mezi sedmnácti letci z výše zmíněných Gruppe a stejným počtem stíhačů na strojích P-51D z 309th FS, 31st FG. Americká formace, vedená výkonným velitelem 31. Fighter Group Lt.Col. Fred C. Stoffelem, ve 14.00 nad letištěm Klecany narazila na stodevítky, které letěly mezi mraky ve výšce 6000 stop. Jen dva z amerických letců měli z předchozích bojů na kontě sestřelený letoun. Na německé straně došlo ke zmatkům, protože po ohlášení vizuálního kontaktu s Američany dostali Němci nesmyslný rozkaz k přistání! Mustangy se na níže letící Messerschmitty vrhly a došlo k manévrovému boji, ze kterého zkušenější američtí piloti vyšli vítězně. Ohlásili 18 jistých sestřelů. Němci ve skutečnosti přišli o devět strojů. Čtyři piloti zahynuli a tři utrpěli zranění, patřili k 2. a 4. Staffel KG(J) 6. V boji přišel o život také velitel 4./KG(J) 6 Hptm. Erwin Zöllner. Tento důstojník u KG 6 sloužil řadu let a bojovou službu začal v roce 1941 u III./KG 1.

  Němečtí stíhači ohlásili jen jeden vážně poškozený Mustang, což odpovídá tomu, že velitel 309th FS Maj. Simon H. Johnson Jr byl nucen s poškozeným strojem nouzově přistát na Brity ovládaném letišti v Chorvatsku. Zbytek jednotky se vrátil bezpečně na základnu Mondolfo v Itálii.

  Týden po tomto střetnutí se velení Luftwaffe rozhodlo rozpustit Stab, I. a II./KG(J) 6, což představovalo přibližně 1000 příslušníků Luftwaffe. Část personálu byla převelena k III./KG(J) 6, která se přezbrojovala na Me 262 v Praze-Ruzyni a v polovině dubna po řadě měsíců příprav dosáhla operačního stavu. Nicméně její piloti s Me 262 do bojů omezeně zasáhli již v předchozích týdnech. Počet proudových letounů této jednotky stěží převyšoval deset kusů. V posledních týdnech války dosáhli její piloti ještě několika leteckých vítězství, ale 3. května 1945 byl vydán rozkaz k jejímu zrušení. Jednotka však pokračovala v činnosti až do posledního dne války. Zapojila se do útoků na pozemní síly Rudé armády, které postupovaly ze severozápadu k Praze, a také do bojů proti Pražskému povstání. Jedním z jejích posledních úkolů byla obrana letiště Ruzyně před jednotkami Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova, které původně bojovaly na straně Němců a krátce se přidaly na stranu pražských povstalců. 

• Tail End Charlie

  NEJEN DEN VETERÁNŮ NA NÁMĚSTÍ MÍRU

  Vlčí máky, kterými letošního 11. listopadu rozkvetlo náměstí Míru v Praze – a vlastně nejen ono –měly poněkud jiný nádech než v předchozích letech. Den veteránů se pro nás během posledních let či drobných desetiletí stal všeobecně akceptovanou událostí. Dnes již vlčí mák na klopě moc nepřekvapí. Nebylo tomu tak ale vždycky. Sám si vzpomínám, když mě někdy okolo roku 1996 vzali českoslovenští veteráni RAF s sebou na Britské velvyslanectví na takovou malou párty, říkali „Poppy Day“… moc jsem tenkrát nechápal oč jde, proč vlčí máky a kde jsou kořeny toho všeho. Jaksi se informace o památce vlčích máků v mém školním vzdělání neobjevily. Ne snad, že by to nyní s tou školní výukou k úctě k historii bylo o moc lepší (asi jak kde), ovšem velký posun ve vzpomínce na veterány předchozích válek ve společnosti obecně je a jsem za to rád. Tradice se na civilizovaném západě začala rozvíjet už od roku 1919, kdy vznikla původně přičiněním krále George V. pro země Commonwealthu. K nám se vlivem různých dějinných zvratů dostala „o něco“ později. Ovšem východ Evropy zůstává myšlenkou vlčích máků dosud takřka netknutý. Zvláštním způsobem jakoby na půl cesty mezi Východem a Západem (jako mnohé) se vlčí máky dostaly do Ukrajiny. Tam se na klopách začaly sporadicky objevovat od roku 2014, kdy se země ještě o něco více odtrhla od Východu, ovšem nikoliv 11. listopadu, ale 8. května, který se nově pro zemi stal dnem oslavy vítězství ve 2. světové válce. S překvapením jsem se dozvěděl, že rudý vlčí mák na Ukrajině (kde v roce 2014 nahradil do té doby obvyklý odznáček symbolu rudé hvězdy) obecně není chápán coby reminiscence Flanderských polí jako u nás, ale jako symbol oné „malé dírky do kabátu“, tedy průstřelu, s prosáklou krví okolo. Symbol válečné oběti v poněkud naturalističtějším vyjádření. Nutno říci, že i ono pojetí má něco do sebe. Tak či onak, i tam se vlčí mák stal symbolem spojeným s úctou k padlým a k veteránům. Otázku, proč dále na východ od Ukrajiny již symbol vlčího máku, chápající důležitost každé lidské válečné oběti, neznají, si může odpovědět každý sám.

  Nedá mi to, než abych se vrátil ke zmínce na úplném začátku – a stále u toho podržel téma Ukrajiny. Psal jsem o tom, že letošní akce na náměstí Míru v Praze byla jiná než v předchozích letech. Samozřejmě, že už všichni víme proč. Ještě nikdy při podobné vzpomínce nebyla přítomna válka tak neskutečně blízko. Ano, samozřejmě, ačkoliv mezi křížky na trávníku uprostřed náměstí, symbolizující české vojáky padlé v novodobých konfliktech, nepřibyly žádné další, vědomí aktuálně probíhajícího děsivého konfliktu na východě Evropy bylo všudypřítomné. Eduard jsme na této akci reprezentovali již po několikáté a znovu prodávali naše stavebnice, abychom výtěžek z prodeje celý věnovali na Vojenský fond solidarity. A dokážu tak nálady, napětí i sounáležitost, které z účastníků i návštěvníků akce bylo možné vycítit, s minulými lety porovnat. Trochu jsem se obával, s čím se během vzpomínkového dne setkáme. A to zejména pod vlivem pocitu ze dvou demonstrací proti vládě ČR a obecně proti naší pomoci Ukrajině, které se v Praze nedlouho před tím uskutečnily. Den na studeném Mírovém náměstí mé obavy rozptýlil. Nejen že na akci přišlo a u našeho stánku se s poděkováním zastavilo mnoho ukrajinských uprchlíků, dočasně žijících v Praze, především reakce „našinců“ byly zcela příznivé a souznící s naším vlastním chápáním světa. Společenský konflikt, ve kterém nikdo přesně nezná poměr sil, tuto akci neovlivnil. Evidentně tam přišli pouze „jedni“. Nikoliv ti „druzí“. Dost možná to bude proto, že ony vlastence, vyřvávající nacionalisticky sobecká a proruská hesla na různých mítincích a demonstracích, vlastně oběti těch, kdož naši svobodu pomohli vydobýt, nezajímají.

  Jan Zdiarský

  
  

  
  

  
  

  
  

• Bf 109E-3 1/72

  WNr. 1079, Ofw. Erich Rudorffer, 2./JG 2, Beaumont-le-Roger, Francie, září 1940

  Erich Rudorffer byl přidělen 1. listopadu 1939 k 2./JG 2. Svého prvního vítězství, sestřelu francouzského Curtiss Hawku 75, dosáhl 14. května 1940. Dalších osm sestřelů zaznamenal během bitvy o Francii. Do 1. května 1941 dosáhl Leutnant Rudorffer devatenácti vítězství, za což obdržel Rytířský kříž. V listopadu 1941 byl jmenován velitelem 6./JG 2 a v dubnu 1943, během bojů v Africe, se stal velitelem celé II./JG 54. V létě krátce velel IV./JG 54 na východní frontě a poté až do počátku roku 1945 vedl II./JG 54. V lednu 1945 se stal velitelem I./JG 7 vyzbrojené proudovými Me 262. Celkem mu bylo uznáno 222 vítězství a k Rytířskému kříži obdržel dubové ratolesti a meče. Celkem absolvoval asi tisíc bojových letů a uvádí se, že byl šestnáctkrát sestřelen. Po válce létal s dopravními letouny DC-2 a DC-3 v Austrálii, poté pracoval pro Pan Am, později byl zaměstnán v Německu u Luftfahrt Bundesamt. 
  

  
  

  Oblt. August-Wilhelm Schumann, 5./JG 52, Mannheim-Sandhofen, Německo, listopad–prosinec 1939

  „Rabatz“ Schumann se narodil v březnu 1915 v Berlíně a po leteckém a stíhacím výcviku sloužil od října 1938 do července 1939 u Legion Condor ve Španělsku. Po krátké službě u I./JG 52 a II./JG 72 byl v září 1939 jmenován velitelem 5./JG 52. Jeho stroj nesl nestandardní kamufláž horních ploch. Právě s tímto letounem pravděpodobně dosáhl svého prvního leteckého vítězství v 2. světové válce, kdy u Weissenburgu sestřelil 8. listopadu 1939 pozorovací balón. Schumann dosáhl celkem dvaceti vítězství, z toho čtyř ve Španělsku. Zahynul na východní frontě 6. září 1941 jižně od Leningradu při srážce s jiným Bf 109. 
  

  
  

  WNr. 1380, Obstlt. Carl-Alfred Schumacher, JG 1, Jever, Německo, začátek roku 1940

  Carl-Alfred Schumacher se narodil v únoru 1896 v Rheine a během 1. světové války bojoval jako dělostřelec a později jako námořní letec. Dosáhl hodnosti Leutnant zur See a sloužil na palubě nosiče plovákových letounů SMH Answald. V roce 1933 vstoupil do Luftwaffe a velel několika námořním leteckým jednotkám. V březnu 1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant, v té době vedl II./JG 77. Po německé invazi do Polska byl v říjnu 1939 jmenován velitelem Jafü Deutsche Bucht, aby řídil všechny stíhací jednotky umístěné na severním pobřeží Německa. Dne 30. listopadu 1939 byl jmenován prvním velitelem JG 1 s umístěním v Jeveru. Své první vítězství si připsal 18. prosince, když sestřelil bombardovací Vickers Wellington. Druhého sestřelu dosáhl 27. prosince, kdy se jeho obětí stal Bristol Blenheim. Schumacherův stroj měl na levé straně trupu pod čelním štítkem znak JG 1, dále měl štábní označení v podobě klínu a vodorovných pruhů. V září 1941 byl jmenován do funkce Jagdfliegerführer Norwegen, ale 8. listopadu omylem sestřelil finský de Havilland Dragon a byl zbaven velení. Do konce války pak působil v různých administrativních funkcích. 
  

  
  

  Obstlt. Max Ibel, JG 27, Guines, Francie, září-říjen 1940

  Tento letoun pravděpodobně náležel veliteli JG 27 a jako prvek rychlé identifikace má na motorovém krytu žlutý nátěr, který byl u jednotek zaveden 9. září 1940. Pilotem letounu byl pravděpodobně velitel Geschwader Max Ibel. Narodil se v Mnichově v lednu 1896 a během 1. světové války sloužil u ženistů a letectva. Z ozbrojených sil po válce neodešel a od srpna 1928 prošel intenzivním výcvikem na tajné vojenské základně v ruském Lipecku. V třicátých letech vedl několik leteckých škol a pracoval v RLM. Od roku 1936 pak sloužil u několika stíhacích jednotek, od května 1939 byl velitelem JG 3 a v říjnu 1939 se na dobu jednoho roku stal velitelem JG 27, s níž absolvoval západní tažení a Bitvu o Británii. V říjnu 1940 převzal velení nad Jagdfliegerschule 4, ale v červnu 1941 byl jmenován do funkce Jagdfliegerführer 3. V únoru 1942, při operacích Cerberus a Donnerkeil, byl stíhacím spojovacím důstojníkem na palubě bitevní lodi Scharnhorst. V letech 1943 a 1944 byl velitelem 2. Jagddivision. Na konci války byl zajat v Tegernsee a podroben rozsáhlým výslechům v Island Farm Camp. Propuštěn byl v březnu 1948 a v říjnu 1957 vstoupil do Bundesluftwaffe, v níž se stal velitelem 1. Luftverteidigungsdivision. Do výslužby odešel v září 1964 a zemřel v roce 1981. 
  

  
  

  WNr. 1271, Oblt. Helmut Henz, 4./JG 77, Kristiandsand-Kjevik, Norsko, září 1940

  Helmut Henz se narodil v lednu 1911 v Berlíně. Po absolvování pilotního výcviku a převelení k I./JG 136 byl Helmut Henz odeslán k Legion Condor, aby získal pilotní zkušenosti v bojích Španělské občanské války. Začátek 2. světové války zastihl Oblt. Henze ve vedení 4. Staffel JG 77, svého prvního vítězství dosáhl 14. prosince 1939 sestřelením britského Wellingtonu. JG 77 byla součástí invazního vojska při útoku na Norsko, její 4. Staffel pod vedením Oblt. Henze se 11. dubna 1940 přesunula na letiště Kristiandsand – Kjevik. V Norsku zůstala II. Gruppe JG 77 až do listopadu 1940, kdy se přesunula na frontu u Kanálu. Letoun byl kamuflován v barvách RLM 70/71/65 s vysokým přechodem mezi horní a spodní barvou na bocích trupu (tzv. 40-er Anstrich). Na levém boku stroje se před čelním štítkem nachází znak II. Gruppe, pod kabinou je namalována černá smrtka s deštníkem, letící na kose, což byl znak 4. Staffel. Iniciály LF patří pilotově přítelkyni. V dubnu 1941 se stal velitelem II./JG 77, ale 25. května byl v souboji s osádkou Blenheimu u Kréty sestřelen a dodnes je nezvěstný. Celkem dosáhl šesti vítězství. 
  

  
  

  WNr. 5058, Fw. Arthur Haase, 6./JG 51, Marquise-West, Francie, srpen 1940 

  U tohoto letounu se někdy mylně uvádí výrobní číslo 8508. Ve skutečnosti se pravděpodobně jednalo o stroj s výrobním číslem 5058, který byl v roce 1939 vyroben u Wiener Neustädter Flugzeugwerke GmbH. Jeho pilotem byl Arthur Haase, který si na bok letounu nechal namalovat osobní symbol, jež byl inspirován jeho příjmením (der Hase, v češtině zajíc). Malbu vytvořil mechanik Hoffmann. Na boku trupu je rovněž emblém II./JG 51, zobrazující havrana s nápisem „Gott strafe England!“ (Bůh ztrestej Anglii). Žluté zbarvení části směrovek, konců křídla a vodorovných ocasních ploch bylo zavedeno na počátku srpna 1940. Velitelem 6./JG 51 byl legendární Josef „Pips“ Priller. Během bojů nad Francií v květnu a červnu 1940 sestřelil Haase dva Hurricany a na konci července k nim přidal jeden Spitfire. Čtvrtého a posledního vítězství dosáhl 15. srpna 1940 při souboji s Hurricany z No. 1 Squadron RAF u Clacton-on-Sea. V boji byl však zraněn a se svým letounem nouzově přistál u Wissantu ve Francii. Fotografie z přípravy transportu poškozeného letounu zachycují Haaseho stroj s třemi vyznačenými sestřely na kýlovce. Haase zahynul 29. ledna 1944 v leteckém boji. V té době působil jako letecký instruktor v hodnosti Oberfeldwebel u 1./JG 107 ve Francii.
  

• SAMURAI 1/48

  c/n 3032, por. Kiku-ichi Inano, Tainan Kōkūtai, letiště Buna, Nová Guinea, srpen 1942

  Tento letoun, vyrobený u firmy Mitsubishi 3. července 1942 byl osobním strojem por. Inana, velitele detašmánu v Buně, jež náležel k Tainan Kōkūtai. Stroj byl byl pořízen z finanční sbírky občanů severokorejského regionu Chongpyong. V období od poloviny července do začátku září 1942 byl tento stroj poškozen, zřejmě při přistání a došlo k utržení části křídla. Zero bylo 27. prosince ukořistěno spojeneckými jednotkami a bylo vybráno pro další zkoumání a rekonstrukci. Spojenečtí technici v Eagle Farm Field postavili letuschopný stroj A6M3 z částí tohoto a dvou dalších Zer. Inano měl původně příjmení Takabayashi, ale změnil si ho před polovinou roku 1941. Na konci listopadu 1941 byla menší část Tainan Kōkūtai pod jeho vedením převelena do Francouzské Indočíny a stala se dočasně součástí stíhací jednotky štábu 22. Kōkū Sentai. Poručík Inano se v červenci 1942 vrátil k Tainan Kōkūtai, zúčastnil se bojů nad Novou Guineou a Guadalcanalem. Od ledna 1943 se v Japonsku podílel na vyhodnocování zbraní pro nové typy letounů a od řijna 1944 sloužil jako Hikōtaichō u Tainan Kōkūtai (II) na Taiwanu.
  

  
  

  Podd. 1. tř. Kyoshi Itō, 3. Kōkūtai, letiště Koepang, ostrov Timor, září 1942

  Tento letoun byl pořízen z finanční sbírky firmy na výrobu elektrických fénů, jejíž název (Dai-ichi Fuyo Dengami) je uveden ve vlasteneckém darovacím nápisu (Hōkoku) č. 984, jež je často chybně interpretován jako 994. Jeho pilotem byl Kyoshi Itō, který používal mimo jiné i stroj X-152 s Hōkoku č. 1000. Itō se narodil v listopadu 1921 v Murakami v prefektuře Niigata. V roce 1939 sloužil na torpédovém člunu Ōtori, na konci roku 1940 byl v rámci leteckého výcviku přidělen k Tsuchiura Kōkūtai a v listopadu 1941 byl zařazen k 3. Kōkūtai. S touto jednotkou prošel tažením ve Filipínách a Indonésii a zúčastnil se náletů na Austrálii. V září a říjnu 1942 se s větší částí 3. Kōkūtai zapojil do bojů nad Guadalcanalem. V listopadu byla jeho jednotka přeznačena na Kōkūtai 202 a její větší část, včetně Itōa, se vrátila do Koepangu. Od jara až do září 1943 prováděla bojové lety nad Austrálií, při nichž využívala také Zera Model 32. V listopadu 1943 obdržel Itō písemnou velitelskou pochvalu, která uvádí, že sestřelil 23 letounů a dalších devět zničil na zemi. V Japonsku poté sloužil jako instruktor u Ôita a Tsukuba Kōkūtai a zapojil se do leteckých bojů v únoru 1945. Po válce se oženil s nejstarší dcerou majitele rodinné stavební firmy Katō v Murakami a přijal jméno rodiny Katō. Pod jeho vedením se firma dostala na první pozici v Murakami a za svou činnost obdržel Čestnou medaili s fialovou stuhou a Cenu ministra stavebnictví. Kyoshi Katō odešel do penze v roce 1992 a zemřel v červenci 2012.
  

  
  

  Kōkūtai 204, letiště Vunakanau, Rabaul, Nová Británie, duben 1943

  Tento stroj nese zelenou kamufláž aplikovanou v polních podmínkách a kvůli odlehčení má demontované rádiové vybavení. Zdá se, že Kōkūtai 204 byla jedinou jednotkou v této oblasti, která u strojů s polní zelenou kamufláží aplikovala i bílé lemy výsostných označení na trupu a horních plochách křídla. Tato jednotka vznikla v dubnu 1942 a měla označení 6. Kōkūtai. Měla mít základnu na atolu Midway po jeho dobytí. Během útoku na Midway a Aleuty se její letci zúčastnili obou bojových operací. První bojový let jednotka podnikla 4. června 1942 pod vedením poručíka Zenjirō Miyana při útoku na Dutch Harbor. V srpnu se přesunula se Zery Model 32 do oblasti Šalamounových ostrovů, ale její operační nasazení bylo limitováno dostupnými základnami a menším doletem této verze Zera. Na počátku října se jednotka přesunula na nové letiště v Buinu a mohla být nasazena do bojů nad Guadalcanalem. Na počátku listopadu byla přejmenována na Kōkūtai 204. Byla jedinou jednotkou, která byla od srpna 1942 v jižní části Pacifiku nasazena nepřetržitě po dobu 16 měsíců, při tom přibližně 1000 vzdušných vítězství. 
  

  
  

  Tainan Kōkūtai (II), základna Tainan, Taiwan, léto 1944

  Označením této výcvikové jednotky je znaky Katakany „Ta“ a „I“. Provedení tmavě zeleného nátěru na horních plochách naznačuje, že letoun prošel generální opravou. Stroj byl byl pořízen z finanční sbírky tokijské ovocnářské a zelinářské asociace. Druhá Tainan Kōkūtai byla založena v dubnu 1943 jako operačně výcviková jednotka. Její domovskou základnou byl opět Tainan, tak jako u předchozí jednotky s tímto jménem, z níž se na konci roku 1942 stala Kōkūtai 251. Když v druhé polovině války začaly spojenecké nálety na Taiwan, letci z Tainan Kōkūtai (II) se zapojili do jeho obrany. Dostávali se do boje jak se čtyřmotorovými bombardéry se základnami v Čině, tak i s letouny US Navy.  Jejím prvním velitelem byl nám. kpt. Shigematsu Ichimura, který byl v roce 1940 velitelem 14. Kōkūtai v Číně. Nejznámějším instruktorem, který u jednotky sloužil byl vrch. podd. Takeo Tanimizu, eso s 18 sestřely na kontě. V lednu 1945 byla z části jednotky zorganizována speciální útočná skupina a zúčastnila se Kamikaze misí.

  
  

  Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

  Označením této výcvikové jednotky je znak Katakany „Tsu“. Provedení tmavě zeleného nátěru na horních plochách naznačuje, že letoun prošel generální opravou. Vodorovné bílé označení na trupu patrně sloužilo k usnadnění nácviku letu ve formaci. Původně čistě výcviková Tsukuba Kōkūtai, jež vznikla v roce 1938, se od roku 1944 stala součástí systému obrany japonských ostrovů. Zapojila se do bojů proti bombardérům B-29, letounům US Navy a dálkovým doprovodným P-51. Na konci války se zapojila v rámci operace Kikusui do Kamikaze misí při bojích o Okinawu. Mezi piloty, kteří u jednotky sloužili jako instruktoři patřil například praporčík Kazu-o Sugino, na jehož kontě bylo 32 vítězství a dříve sloužil na letadlové lodi Zuikaku a u Kōkūtai 253. Mezi letce, kteří k jednotce přišli až na samém závěru války byl podpor. Shigeo Sugi-o. Na jeho kontě bylo více než 20 vítězství a měl za sebou i souboje nad Austrálií u 3. Kōkūtai.
  

  
  

  Kōkūtai 204, Rabaul, Nová Británie, duben 1943 

  Tento stroj nese zelenou kamufláž aplikovanou v polních podmínkách a kvůli odlehčení má demontované rádiové vybavení. Současně je vybaven kanony s dlouhou hlavní a novějším trimem směrovky, který bylo možné ovládat z kokpitu. Dosud známé letouny této jednotky, které mají žluté trupové označení mají identifikační čísla menší než 148. V březnu 1943 se funkce Hikōtaichō této jednotky ujal poručík Zenjirō Miyano. Snažil se zmodernizovat bojovou taktiku a proto u jednotky zavedl čtyřčlenné formace namísto formací tří letounů, Rovněž se zabýval nasazení Zer v roli stíhacího bombardéru s 30kg pumami pod křídlem. Jednotka během první poloviny roku 1943 procházela těžkými boji. Při posledním náletu na Guadalcanal, 16. června 1943 bylo sestřeleno třináct bombardérů Val a stíhací doprovod z Kōkūtai 204 přišel o čtyři piloty a další tři byli zraněni. Mezi padlými byl i poručík Miyano a jeho zástupce. Tím se jednotka ocitla bez létajících důstojníků. Miyano měl na kontě celkem 16 vítězství, posmrtně byl povýšen na fregatního kapitána a jeho jméno bylo citovánu ve věstníku námořních jednotek. Miyanovu pozici v následujícím měsíci převzal korv. kpt. Saburō Shindō z Kōkūtai 582. 
  

  
  

  Iwakuni Kōkūtai, základna Iwakuni, Japonsko, 1944

  Označením této výcvikové jednotky jsou znaky Katakany „I“ a „Ha“. Iwakuni Kōkūtai byla založena v červenci 1940 a sloužila k výcviku pilotů pro námořní jednotky operující z pozemních základen až do srpna 1944. Poté byla rozpuštěna a znovu byla ustavena v březnu 1945. Jejími řadami v roli instruktorů prošla stíhací esa Akio Matsuba (18 vítězství), Momoto Matsumura (13 v.) nebo veterán z letadlové lodi Sōryū Ki-ichi Oda (9 v.). Jako pilotní žák jednotkou prošel Hiroshi Shibagaki, který v Rabaulu u Kōkūtai 201 a 204 dosáhl třinácti vítězství. Dalším úspěšným absolventem se stal podpor. Kagemitsu Matsu-o. V srpnu 1943 byl přidělen do Rabaulu ke Kōkūtai 253 a s více než deseti sestřely na kontě se stal se jediným záložním námořním důstojníkem, který dosáhl statusu esa.
  

  
  

  podpor. Takeyoshi Ôno, Kōkūtai 251, základna Rabaul, Nová Británie, květen 1943

  Stroj původně vyrobený s šedým nátěrem na všech plochách nese specifické provedení zelené kamufláže aplikované v polních podmínkách. Zelená barva byla zřejmě aplikována mopem nebo koštětem. Kōkūtai 251 vznikla v listopadu 1942 z legendární stíhací jednotky Tainan Kōkūtai. Kvůli vysokým ztrátám však koncem roku musela být stažena do Japonska. Když se na jaře 1943 připravila na další bojové nasazení v Rabaulu, z jejích původních pilotů zbylo jen 11. Prvním operační let jednotka podnikla 13. května 1943. Spojenečtí letci však byli ještě tvrdším protivníkem, než v roce 1942 a Kōkūtai 251 během prvních třech bojových letů v květnu a červnu ztratila 17 letadel. Velitelem 1. Chūtai byl por. Ôno. Narodil se v roce 1921 v Kanazawě v prefektuře Ishikawa. V roce 1940 absolvoval 68. ročník námořní akademie a po pilotním výcviku byl přidělen k Tainan Kōkūtai. Prvního vítězství dosáhl 27. srpna 1942 u Buny v boji s P-39. Do konce roku 1942 přidal ještě čtyři vítězství. Když se v květnu 1943 vrátil do Rabaulu, měl již funkci Buntaichō a často vedl v boji celou jednotku. Dosáhl celkem osmi vítězství, ale 30. června 1943 padl v leteckém boji u Rendovy. 

  
  

  Kōkūtai 251, základna Rabaul, Nová Británie, květen 1943

  U většiny námořních stíhacích jednotek, které aplikovaly zelený nátěr v polních podmínkách byl v rámci jednotky způsob nátěru provedený obdobně. Výjimkou je Kōkūtai 251, která používala velmi různorodé vzory zeleného nátěru. Označením jednotky byl kód U1, ale ten byl v době nasazení v Rabaulu na strojích přetřen. Letoun U1-109 byl vyfotografován 23. května 1943 při letu formace šesti Zer během hlídky nad Novou Británií. Autorem fotografií byl válečný korespondent Hajime Yoshida. Stroj U1-109 letěl na pozici wingmana vedoucího první Shōtai, který seděl za řízením letounu U1-105, jež je nesprávně připisován Nishizawovi. Za dobu nasazení v oblasti Rabaulu a Šalamounových ostrovů od května do konce srpna 1943 ztratila Kōkūtai 251 celkem 34 pilotů. V září 1943 byl proto její status změněn na noční stíhací s dvoumotorovými letouny Irving a její zbývající piloti Zer byli přiděleni k jiným jednotkám v Rabaulu.

  
  

  Rabauru Kōkūbuntai, letiště Lakunai, Rabaul, Nová Británie, druhá polovina 1943

  Tento letoun byl vyroben se zbarvením šedou barvou na všech plochách. U bojové jednotky byl jeho nátěr doplněn tmavě zelenou barvou, které se provozem na řadě míst oloupala. Při aplikaci zelené barvy v polních podmínkách nemusely být použity jen barvy určené pro japonská letadla. V Rabaulu se mohlo jednat o barvy z ukořistěných zásob RAAF, nebo o barvy určené pro japonská válečná plavidla. V druhé polovině roku 1943 se označování strojů stíhacích jednotek v Rabaulu změnilo a začaly být používány číslice v rozmezí 1 až 9, jejichž přiřazení k jednotlivým jednotkám dosud není spolehlivě určeno. Letouny s tímto označením se neoficiálně zařazují k bojovému uskupení pod názvem Rabauru Kōkūbuntai (Rabaulské letectvo). Existuje několik teorií, které vysvětlují smysl těchto číselných označení. Jednou z nich je jejich přiřazení číselných kódů k částem stíhacích jednotek, které v tu dobu v Rabaulu operovaly. Jednalo se o Kōkūtai 201 (kódové označení 1 až 3), Kōkūtai 204 (4 až 6) a Kōkūtai 253 (7 až 9). Podle této teorie by tedy stroj 6-171 náležel k třetí Buntai v rámci Kōkūtai 204. Ale i další vysvětlení jsou možná. Existuje indicie, že Zera filmovaná v lednu 1944 v Rabaulu s kódem 9 na ocasních plochách náležela právě Kōkūtai 204.

  
  

  nám. praporčík Tetsuzō Iwamoto, pravděpodobně Kōkūtai 253, Rabaul, Nová Británie, přelom 1943/1944 

  Tento letoun má přetřené bílé lemování výsostných znaků na trupu a horních plochách. Tetsuzō Iwamoto byl se 14 vítězstvími nejúspěšnějším námořním stíhacím esem z bojů v Číně, kde sloužil u 12. Kōkūtai. Se stíhací jednotkou let. Lodi Zuikaku se zúčastnil útoku na Pearl Harbor a během první vlny útoku se podílel na hlídce v okolí letadlových lodí. V roce 1942 se s letounem EII-102 účastnil bitev v Indickém oceánu a v Korálovém moři. Od léta 1942 působil v Japonsku jako instruktor a od března 1943 se účastnil hlídkování na Kurilských ostrovech u Kōkūtai 281. V listopadu se Iwamoto s částí jednotky přesunul do Rabaulu, kde byli začleněni nejdříve do Kōkūtai 204 a později do Kōkūtai 253. V té době používal stroje číslo 102 a 104. Je možné, že stroj s číslem 7-104 je jeho osobním strojem. V únoru 1944 se na atolu Truk podílel na stíhání bombardérů B-24. V červnu 1944 byl převelen do Japonska a od podzimu téhož roku se účastnil bojů v rámci Kōkūtai 252 nad Tchaj-wanem a Filipínami. Do konce války sloužil u Kōkūtai 203 a účastnil se s ní také Bitvy o Okinawu. Dosáhl hodnosti podporučíka a zemřel v roce 1955. Iwamotovi je připisováno 80 vítězství, on sám měl ve svém deníku zaznamenáno na 202 zasažených nepřátel.

  
  

  korv. kpt. Saburō Shindō, Kōkūtai 582, letiště Buin, ostrov Bougainville, červen 1943

  Toto Zero s tmavě zeleným továrním nátěrem a kanony s dlouhými hlavněmi byl osobním letounem korv. kpt. Shindōa. Narodil se v roce 1911 a námořní akademii absolvoval v roce 1929. Od roku 1935 sloužil v Ómura Kōkūtai a o rok později byl přidělen na let. loď Kaga. V roce 1940 létal v Číně u 12. Kōkūtai během zkoušek stíhačky A6M2. Pod jeho vedením došlo 13. září k prvnímu boji na Zerech, Japonci po něm bez vlastní ztráty ohlásili 27 vítězství. V listopadu 1940 byl Shindō převelen ke 14. Kōkūtai v Hanoji, rovněž vyzbrojené Zery. Od dubna do prosince 1941 byl buntaichō stíhačů z Akagi, ale po útoku na Pearl Harbor musel být hospitalizován. Během druhé vlny vedl celý stíhací doprovod třiceti šesti Zer. Po uzdravení byl v dubnu 1942 jmenován velitelem Tokushima Kōkūtai. Od listopadu 1942 se jako hikōtaichō u Kōkūtai 582 zapojil do bojů nad Guadalcanalem. Od července do září 1943 ve stejné oblasti sloužil jako hikōtaichō stíhací Kōkūtai 204. Na přelomu roků 1943 a 1944 velel stíhací jednotce letadlové lodi Ryūhō a později byl zapojen do vedení Kōkūtai 653 a 203 při obraně Tchaj-wanu, Filipín a Japonska. Na konci války byl ve funkci hikōtaichō u Tsukuba Kōkūtai. Zemřel v roce 2000.

• P-51D-10 1/48

  s/n 44-14223, Lt. Col. Elwyn G. Righetti, 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, prosinec 1944–březen 1945

  Elwyn Guido Righetti, známý jako „Eager El“, byl nejen špičkovým stíhacím esem 55th FG, ale také nejúspěšnějším esem v ničení pozemních cílů v Evropě. Righetti nastoupil k 338th FS, 55th FG v říjnu 1944. Ve věku 29 let byl sice zkušeným pilotem, ale bez bojových zkušeností. Navzdory svému věku byl tak horlivý a agresivní, že se mu podařilo obnovit morálku své poněkud unavené skupiny. Jedním z Righettiho „koníčků“ bylo ničení lokomotiv. Podařilo se mu sestřelit i dva Mistely a na zemi zničit několik proudových Me 262. Bohužel, Righettiho skvělé výkony skončila událost, ke které došlo těsně před koncem války. Dne 17. dubna 1945, přesně v den svých 30. narozenin, byl Righetti sestřelen flakem při náletu na letiště nedaleko Drážďan. Podařilo se mu nouzově přistát a informovat své spolubojovníky rádiem „Zlomil jsem si nos, ale jsem v pořádku. Dneska jsem jich dostal devět. Vyřiďte mé rodině, že jsem v pořádku a že s vámi byla skvělá spolupráce“. O Lt. Col. Righettim od té doby už nikdy nikdo neslyšel. Předpokládá se, že byl zavražděn rozzuřenými německými civilisty. Za svoji krátkou válečnou kariéru zaznamenal 7,5 vzdušného vítězství a 35 letadel zničil na zemi. Létal se dvěma osobními P-51D Mustang (44-14223 a 44-47222) a oba stroje zdobil na levé straně přídě nápis KATYDID a kresba lučního koníka.
  

  
  

  s/n 44-14292, Col. Claiborne H. Kinnard, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, listopad 1944

  Claiborne Holmes Kinnard byl jedním z nejúspěšnějších pilotů v boji proti pozemním cílům. Narodil se 29. října 1912 ve městě Franklin v Tennessee. Po získání pilotní kvalifikace velel v roce 1944 od 27. listopadu do června 354th FS. Dne 12. června 1944 mu bylo svěřeno velení nadřízené 355th FG, kterou vedl do konce srpna. V září byl převelen k 4th FG, které také na krátký čas od 3. listopadu do 29. listopadu 1944 velel. Poté se vrátil zpět k 355th FG, kde sloužil do května 1945. Během své kariéry dosáhl osmi vítězství ve vzdušném boji a dalších sedmnáct letadel zničil na zemi. Se zobrazeným atypicky zbarveným Mustangem létal Kinnard od září do listopadu 1944 ve funkci velitele 4th FG. Jeho stroj zdobil na levé straně přídě červený nápis Man O’War a na horních plochách byl doplněn maskovacími pruhy zelené barvy, pravděpodobně odstínem Olive Drab. Na levé straně rámu kabiny měl vyobrazeny symboly sestřelů. Podoba invazních pruhů odpovídá úpravě po začátku září 1944, kdy z nich zůstaly pouze části na spodku trupu. Od 3. listopadu do 29. listopadu 1944 byl Kinnard velitelem 4th FG, poté se vrátil k 355th FG, kde sloužil do května 1945. 
  

  
  

  s/n 44-14237, Capt. William T. Whisner, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, listopad 1944

  William Thomas Whisner se narodil v roce 1923 v Louisianě a do armády vstoupil 16. března 1942. Letecký výcvik zahájil 10. dubna 1942 a pilotní odznak získal 15. února 1943 v Napier Field v Alabamě. Dne 23. února 1943 byl přidělen k 487th FS. Během let 1944 a 1945 získal 15,5 vítězství a dvakrát obdržel Distinguished Service Cross. Válku ukončil v hodnosti Captain a armádu opustil 23. srpna 1945. Dne 17. října 1947 znovu narukoval a 1. září 1951 byl povýšen na Majora. V září 1951 byl převelen do Koreje k 334th FIS, součásti 4th FIW. Mezi zářím a listopadem 1951 sestřelil dva MiGy-15 a poškodil dalších pět letadel stejného typu. V prosinci byl převelen k 25th FIS, 51st FIW a získal další čtyři vítězství včetně jednoho ve spolupráci, což mu umožnilo stát se sedmým esem Korejské války v chronologickém pořadí. Koreu opustil v březnu 1952 se statusem dvojitého esa během dvou různých válek a stal se tak jedním ze sedmi amerických pilotů, kteří takového úspěchu dosáhli. Whisnerův Mustang byl opatřen na přídi novým tmavším odstínem modré barvy, která se kvůli většímu kontrastu začala používat u 352nd FG na podzim 1944. 
  

  
  

  s/n 44-14789, Capt. John B. England, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, prosinec 1944

  John Brooke England se narodil 15. ledna 1923 v Caruthersville, stát Missouri. V dubnu 1942 nastoupil k armádním dobrovolnickým zálohám a po ukončení pilotního výcviku v březnu 1943 byl přidělen k 362nd FS, jejíž velení převzal 25. srpna 1944. U 357th FG odsloužil dva turnusy, během nichž absolvoval celkem 108 operačních misí, což představovalo 460 hodin bojových letů. Byl druhým nejlepším střelcem u 357th FG s celkovým počtem 17,5 vítězství. Koncem ledna 1945 ukončil England svůj druhý turnus a vrátil se domů. Po válce zůstal v USAAF, 20. února 1951 byl povýšen do hodnosti Lieutenant Colonel a krátce sloužil v Koreji, kde provedl celkem šest bojových letů, při kterých se mu podařilo poškodit MiG-15. V říjnu 1953 se stal velitelem 389th FBS. Dne 17. listopadu 1954 smrtelně havaroval na letišti v Toulu (Francie) když se při špatném počasí a nízké viditelnosti několikrát pokusil přistát s F-86F. Při posledním přiblížení mu došlo palivo, přesto se mu podařilo vyhnout se budově kasáren. Za tento obětavý čin byla letecká základna Alexandria přejmenována na England Air Force Base.

• Spitfire Mk.IXc 1/72 marking options

  MK244, W/Cdr Jan Čermák, No. 312 (Czechoslovak) Squadron, No. 134 Wing, RAF Appledram, Velká Británie, červen 1944

  Bývalý velitel No. 312 Squadron W/Cdr Jan Čermák byl v době invaze do Normandie pozemním a administrativním velitelem No. 134 Wing, přesto do několika akcí jednotku sám vedl. Jednou z nich byla rutinní hlídka čs. stíhačů nad pláží Sword, která se proměnila ve velkou leteckou bitvu. Češi rozprášili formaci tuctu Focke-Wulfů Fw 190A, která měla za úkol bombardovat pláž přeplněnou spojeneckými vojáky a technikou. Výsledkem byly tři zničené a pět poškozených stodevadesátek bez vlastních ztrát. W/Cdr Čermák si v tomto boji připsal jeden zničený a jeden poškozený Fw 190. Spitfire s/n MK244, který při této akci pilotoval, byl osobním letounem F/O Jaroslava Šodka, který s ním pravidelně operačně létal od února do června 1944. 
  

  
  

  MK144, S/Ldr Alan G. Page, No. 132 Squadron, RAF Ford, Velká Británie, únor–květen 1944

  Během Bitvy o Británii byl Alan Geoffrey Page sestřelen a těžce popálen, v nemocnici se následně zotavoval více než dva roky. Podstoupil plastickou operaci v Nemocnici královny Viktorie v East Grinstead a stal se zakládajícím členem Klubu morčat (Guinea Pig Club). Nakonec se úspěšně vrátil do aktivní služby a stal se jedním z nejúspěšnějších anglických stíhacích pilotů.  Se zobrazeným Spitfirem se již jako velitel No. 132 Squadron účastnil v jarních měsících roku 1944 ofenzivních bombardovacích a stíhacích sweepů předcházejících invazi. Při jednom z nich se mu 29. dubna podařilo nad letištěm Deelen v Nizozemsku sestřelit Bf 110G-4 nočního stíhacího esa Majora Hanse-Joachima Jabse. Dne 7. července 1944 byl Page povýšen na velitele elitního No. 125 Wing. Na konci září a krátce po přezbrojení na nové výkonné Spitfiry Mk.XIV, byl Pageův Spitfire poškozen flakem nad předmostím Arnhemu a při přistání havaroval. Poranil si obličej o zaměřovač a utrpěl i další zranění. Byl letecky přepraven zpět do Anglie a převezen opět do Nemocnice královny Viktorie v East Grinstead. Po válce se stal aktivním členem Asociace stíhacích pilotů Bitvy o Británii a byl hybnou silou při vytváření památníku Bitvy o Británii, který byl postaven na útesech mezi Doverem a Folkestonem v roce 1993. Alan Geoffrey Page sestřelil během své válečné kariéry 15 nepřátelských letounů a tři poškodil. Jeho autobiografie Příběh morčete vyšla v roce 1981.
  

  
  

  MK832, S/Ldr Robert K. Hayward, No. 411 Squadron, B.4 Beny-sur-Mer Airfield, Francie, červen–srpen 1944

  Robert Kitchener „Bob“ Hayward je jedním z řady bývalých leteckých instruktorů RCAF, kteří sloužili u No. 126 Wing. Narodil se 12. listopadu 1915 v St. John’s v Newfoundlandu. Po absolvování výcviku sloužil na hlavní výcvikové základně CFB Trenton. Od února 1941 do října 1942 sloužil jako instruktor u No. 25 FTS. Bojové operace zahájil Hayward v březnu 1943 u No. 401 Squadron u které dosáhl v následujících měsících tří sestřelů. V květnu 1944 se po odpočinku připojil opět k No. 411 Squadron jako velitel letky. Dne 5. srpna 1944 byl povýšen na velitele squadrony a do konce září 1944 získal další tři jisté sestřely a čtyři poškození. Po skončení operační túry se vrátil do Kanady a do března 1945 sloužil opět jako instruktor u No. 25 FTS. Od května do září 1945 krátce sloužil u No. 16 FTS v Hagersville a v listopadu 1945 odešel do civilu. 
  

  
  

  Lt. Robert J. Connors, 309th FS, 31st FG, 12th AF, Castel Volturno, Itálie, únor–březen 1944

  Spitfire Lt. Roberta Connorse nesl na levé straně motorového krytu kresbu, zobrazující kreslenou postavičku Porky Pig, což je odkaz na Connorsovu přezdívku „Porky“. 309th FS byla po příletu do Británie v červnu 1942 přezbrojena na Spitfiry Mk.V a létala s nimi v Evropě, severní Africe, na Sicílii a v Itálii. V dubnu 1943 jednotka obdržela své první Spitfiry Mk.IX, které byly často používány k poskytování horního krytí pro starší Spitfiry Mk.V. V březnu 1944 vyměnila 309th FS své Spitfiry za Mustangy s delším doletem a mohla tak doprovázet bombardéry USAAF až nad jižní Německo. 
  

• Fw 190D-9 1/48 marking options

  WNr. 600?69, Hptm. Waldemar Wübke, JV 44 (Sachsenberg Schwarm), Ainring, Rakousko, květen 1945 

  Waldemar Wübke byl jedním z mála stíhacích pilotů Luftwaffe, kteří bojovali po celou druhou světovou válku a přežili. Bojovou činnost zahájil jako Leutnant u I./JG 27 v květnu 1940. V červenci byl převelen k 9. Staffel III./JG 54, kde létal s Bf 109E-4. S touto jednotkou absolvoval i bitvu o Británii. Za války si připsal 15 vítězství ve dne a jedno v noci, jeho první obětí byl Blenheim sestřelený nad kanálem La Manche 9. září 1940. Wübke byl během svého působení u JG 54 šestkrát sestřelen a dvakrát zraněn. Svou kariéru ukončil u JV 44, kde létal na mise „Platzschutz“, tedy obranu základny, u takzvané „Papagaistaffel“, kde spolu s dalšími zkušenými piloty poskytoval v kritických fázích vzletu a přistání ochranu Me 262, kterým velel Adolf Galland. Vzhledem k tomu, že protiletadlové dělostřelectvo na základně Mnichov-Riem obsluhovaly ženy, které měly problémy s rozpoznáváním typů letadel, byly Fw 190D-9 od JV 44 natřeny na spodních plochách červenou barvou, zvýrazněnou ještě bílými pruhy, což jim mělo rozeznání vlastních stíhačů od nepřátelských usnadnit. Podle nejnovějších zjištění tyto pruhy na spodku trupu končily na přední hraně podvozkových šachet. Wübkeho Dora byla vyrobena v továrně Fieseler Kassel s třídílným krytem kulometů bez boulí a s pozdějším vypouklým překrytem kabiny. Nápis „Im Auftrage der Reichsbahn“ byl na různých Wübkeho strojích již od počátku války. Začal jej používat, když se na základnu několikrát vrátil vlakem poté, co byl sestřelen.
  

  
  

  WNr. 500698, Lt. Günter Seyd, 7./JG 26, Uetersen, Německo, květen 1945

  JG 26 byla založena 1. 11. 1938 (nejprve jako JG 132) a jejím prvním Kommodorem se stal Eduard von Schleich, eso s 35 sestřely v první světové válce. Do války již JG 26 vstoupila pod velením Hanse Hugo Witta, invaze do Polska se ale neúčastnila. Až do roku 1943 působila na západní frontě, její nejslavnější velitel, Adolf Galland, převzal velení 22. 8. 1940, ve funkci působil po celý zbytek bitvy o Británii a poté až do 5. 12. 1941. Na začátku roku 1943 měla JG 26 vystřídat JG 54 v sestavě Luftflotte 1 na východní frontě, ale nakonec se jednalo jen o krátkou epizodu I./JG 26. Skupina nadále působila ve Francii a poté při obraně Říše. Od konce roku 1941 přezbrojovaly jednotlivé Gruppe s výjimkou III./JG 26, na Fw 190A, první Fw 190D-9 začaly přebírat I. Gruppe a II. Gruppe od poloviny října 1944. Lt. Günter Seyd ze stavu 5./JG 26 vzlétl 5. 5. 1945 s tímto letounem ze základny v Uetersenu, ale kvůli závadě motoru nouzově přistál ve Schleswigu. Na jediné známé fotografii se jeví spodní motorový kryt mírně tmavší, je pravděpodobné, že byl v barvě RLM 76 early (zřejmě z jiného letounu), nelze zcela vyloučit ani žlutou barvu. Hnědá barva trupových čísel je neobvyklá, v rámci Luftwaffe ji používalo jen několik málo Staffel. Ovšem 7./JG 26 ji používala celou válku. Günter Seyd dosáhl během války jediného sestřelu, když 23. 12. 1944 sestřelil západně od Kolína nad Rýnem Lancaster od No. 405 (nebo 582) Sqn RAF. Byl to nejen jeho první sestřel, ale také první sestřel II./JG 26 po přezbrojení na Fw 190D-9.
  

  
  

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26, Německo, 1945

  Oblt. Hans Dortenmann, eso s 38 sestřely na kontě a držitel Rytířského kříže, létal podle svých vzpomínek s tímto Fw 190D-9 WNr. 210003 od září 1944 až do konce války, kdy stroj osobně zničil. Dortenmann s touto Dorou dosáhl 18 sestřelů, což z něj dělá nejúspěšnějšího stíhače na tomto typu. Letoun se zároveň stal nejdéle bojově sloužící Dorou. Svou kariéru měl zahájit jako „červená 1“ ještě v době, kdy byl Dortenmann příslušníkem III./JG 54. Na konci února byla III./JG 54 přeznačena na IV./JG 26, což přineslo i změnu markingu stroje. Dortenmann jako Staffelkapitän 12./JG 26 měl nyní na své Doře černou „1“, na zádi se objevil typický bílo-černý pruh identifikující JG 26 a vlnovka, značící příslušnost ke IV. Gruppe. Zároveň byla upravena kamufláž, kdy byly barvy RLM 74/75 nahrazeny odstíny RLM 81/82 a místo původního plochého překrytu kabiny byl namontován novější vypouklý. Spodní plochy měly nést souvislý nátěr RLM 76. Kýlovka a směrovka získaly nátěr žlutou barvou ještě v době působení v řadách JG 54.
  

  
  

  Stab I./JG 2, Frankfurt/Rhein-Mein, April 1945

  Přiřazení k JG 2 je v případě tohoto letounu pravděpodobné, ale nikoli jisté. Opírá se zejména o provedení identifikačních prvků. JG 2 patřila k nejstarším stíhacím jednotkám Luftwaffe. Zformována byla jako Jagdgeschwader Richthofen již v roce 1934, od 1. 5. 1939 nesla označení JG 2 Richthofen podle nejúspěšnějšího stíhače WWI. Prvním Kommodorem se stal Oberst Gerd von Masow a během polské kampaně byla JG 2 přidělena k obraně Říše. Následně se zapojila do bojů na západní frontě a po bitvě o Británii zůstala ve Francii až do září 1944. Krátce nato začaly I. Gruppe a III. Gruppe přebírat ve druhé polovině října své první Dory. Velitelem I. Gruppe byl od 18. prosince Hptm. Franz Hrdlicka, rodák z předměstí Brna (Dvorska) německé národnosti a eso se 60 potvrzenými sestřely. Ten vedl I. Gruppe do 25. března 1945, kdy zahynul v boji s americkými stíhači. Podle některých pramenů mohlo jeho skóre dosahovat až 96 vítězství. Zobrazený letoun nese označení štábu I. Gruppe a byl nalezen uprostřed dráhy na letišti Frankfurt/Rhein-Main. Zřejmě absolvoval nouzové přistání, podle zaolejovaných spodních krytů motoru možná kvůli poruše motoru. Letoun nikdo neodklidil, a tak jej spojenci nalezli na místě, kde se zastavil. Tam zůstal až do jara 1946. Podle všeho se jednalo o letoun z druhé výrobní série u Fieseleru, tedy ze série 600xxx.
  

  
  

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, JG 6, Welzow, Německo, únor 1945

  Osobní stroj Kommodora JG 6 Gerharda Barkhorna byl vyroben továrnou Fiesler Kassel. Nápis „Christl“ pod kabinou je zdrobnělinou jména Barkhornovy manželky Christy. Označení na trupu identifikuje letoun velitele Geschwader. Během války dosáhl Barkhorn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es. Všechny sestřely si připsal v řadách JG 52. Prvního dosáhl 2. července 1941 a posledního 5. ledna 1945. Poté velel JG 6 a na samém konci války se stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené proudovými Me 262. Za dosažené úspěchy v boji byl dne 23. srpna 1942 vyznamenán Rytířským křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla dubová ratolest a 2. března 1944 meče. Po válce sloužil v Bundesluftwaffe. Zbarvení jeho Dory je rekonstrukcí, známy jsou jen fotografie střední části trupu s kabinou. Z nich je mj. patrné, že provedení označení Kommodora bylo menší, než obvyklé.
  

• Bf 109G-10 Mtt. Regensburg 1/48 marking options

  1./KG(J) 6, Praha-Kbely, Protektorát Čech a Morava, březen/duben 1945

  Obrovské ztráty stíhacích jednotek Luftwaffe byly jednou z příčin, které vedly v říjnu 1944 k rozhodnutí redukovat počty bombardovacích útvarů a jejich personál po nezbytném výcviku nasadit v roli stíhačů. Jednou z Geschwader, kterých se tato změna týkala, byla KG 6. Její název byl změněn na KG(J) 6 a byla přezbrojena na letouny Bf 109G-10 a K-4. Výcvik probíhal na letištích Praha-Kbely, Praha-Ruzyně a Klecany. Dne 31. března se letouny KG(J) 6 střetly nad Prahou s Mustangy z 309th FS/31st FG. Vysoké ztráty však vedly o pár dní později, 9. dubna, k rozpuštění jednotky. Tento stroj byl, zřejmě kvůli poruše, ponechán na letišti v Kbelích, kde byl po válce vyfotografován. Příslušnost ke KG(J) 6 značí černo–červeně kostkovaný pruh na zádi letounu.
  

  
  WNr. 130342, 5./NJG 11, Fassberg, Německo, 1945

  Celošedé zbarvení letounů 5./NJG 11 bylo používáno tzv. lovci Mosquit z této jednotky na začátku roku 1945. Povrch letounů byl vyleštěn pro maximální snížení aerodynamického odporu. Poslední akce proti Mosquitům proběhly během března 1945, poté byly letouny nasazovány k nočním útokům na spojeneckou pozemní techniku.
  

  
  

  WNr. 130297, Fw. Horst Petzschler, 10./ JG 51, Insterburg, Východní Prusko, květen 1945

  Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921 a do Luftwaffe vstoupil 1. dubna 1941. Po ukončení stíhacího výcviku byl k 23. srpnu 1943 zařazen do stavu JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů. Dne 13. dubna 1944 byl převelen k 2./JG 3, zařazené k jednotkám Obrany říše, ale v červnu 1944 se vrátil k JG 51 na východní frontu. Dne 4. května 1945 obdržela III./JG 51 rozkaz k přesunu z Východního Pruska do Šlesvicko-Holštýnska. Tam však Horst Petzschler nedoletěl, kvůli navigační chybě přistál ve Švédsku na letišti Bulltofta, kde byl internován a v lednu 1946 jej švédské orgány vydaly do Sovětského svazu. Ze zajetí byl propuštěn 22. září 1949. Po návratu pracoval u berlínské policie, v roce 1953 emigroval nejprve do Kanady, později do USA, kde pracoval v leteckém průmyslu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů sestřelil za 2. světové války 26 protivníků. Na jeho stroji bylo před ocasními plochami štětcem nakreslené číslo 0297, což bylo poslední čtyřčíslí výrobního čísla. Spodní plochy křídla byly nastříkány barvou RLM 76, ale některé panely zůstaly z důvodu nedostatku barev v přírodní barvě kovu.
  

  
  13./JG 27, Šlesvicko-Holštýnsko, Německo, březen 1945

  Po vylodění Spojenců v Normandii byla IV. Gruppe JG 27 přesunuta začátkem června 1944 z Maďarska na francouzské letiště Champfleury-la-Perthe a zapojila se do bojů na západní frontě. Po velkých ztrátách putovala na odpočinek a k doplnění stavů do Dolního Saska. Zařazena byla mezi jednotky Obrany říše. K 31. březnu 1945 byla rozpuštěna a její piloti doplnili stavy zbylých Gruppe JG 27. Bílá vlnovka na zádi trupu značí, že stroj patřil do IV. Gruppe, zelená barva pruhu pak identifikovala v rámci Obrany říše letouny patřící JG 27. Na přídi byl namalován znak JG 27.
  

  
  

  WNr. 130282, Hptm. Franz Wienhusen, IV./JG 4, Frankfurt/Rhein-Main, Německo, listopad 1944

  Franz Wienhusen narukoval v roce 1934 ke Kriegsmarine, ale již následující rok zahájil službu u Luftwaffe. Po výcviku byl převelen do okupovaného Norska. Zde působil u JG 77 a JG 5 až do října 1944, kdy byl jmenován velitelem IV./JG 4. Padl dne 3. prosince 1944, když jej poblíž Cách při průletu nad americkou kolonou zasáhla palba ze země. Během bojů 2. světové války dosáhl celkem dvanácti sestřelů. Rekonstrukce vzhledu letounu vychází ze seznamu ztrát z 3. prosince 1944, v němž je uvedeno výrobní a trupové číslo Wienhusenova stroje. Je pravděpodobné, že letoun nesl stejný kamuflážní nátěr jako další stroje vyrobené v počtu necelých 130 kusů v továrně Messerschmitt v Řezně.

• Letecká vojna nad Ukrajinou

  Foto: Maxar Technologies

  Horúca jeseň

  Text: Miro Barič

  
  

  V predchádzajúcej časti sme sa venovali najmä ukrajinským ofenzívam v Chersonskej a Charkovskej oblasti. Aj v období od 1. 10. po 1. 11. sa toho na Ukrajine udialo veľmi veľa. Okrem pokračujúcej pozemnej protiofenzívy došlo k útokom na Kerčský most spájajúci okupovaný Krym s Ruskom a na námornú základňu Sevastopoľ. Rusko pre zmenu útočí na diaľku proti ukrajinskej energetickej infraštruktúre, no na fronte ťahá za kratší koniec.

  Operácie na Ukrajine sme v predchádzajúcej časti tohto seriálu opustili, keď Ozbrojené sily Ukrajiny vstúpili 1. 10. do Lymanu na severovýchode krajiny. Po viacerých úspešných operáciách v Charkovskej oblasti sa ukrajinské vojská na chvíľu zastavili, aby načerpali sily, doplnili zásoby a v neposlednom rade zozbierali ukoristenú techniku zanechanú utekajúcim nepriateľom. To doprialo čas na konsolidáciu aj ruskej strane a boje v tomto regióne tak počas celého novembra prebiehali so striedavými úspechmi pozdĺž cesty medzi mestami Svatove a Kreminna.

  Tuhé boje prebiehali aj o Bachmut v Doneckej oblasti, ktorý sa Rusi márne snažia dobyť už od augusta. Veľmi aktívna je tam žoldnierska skupina tzv. Wagnerovcov. Ruský postup je napriek veľkému úsiliu extrémne pomalý. V pondelok 24. 10. dokonca Ukrajinci podnikli úspešný lokálny protiútok a dočasne vytlačili Rusov z tovární na východnom okraji mesta.

  Najviac sa toho však udialo na juhu Ukrajiny. Už na druhý deň po oslobodení Lymanu na opačnej strane frontovej línie sa pohli ukrajinské jednotky aj v Chersonskej oblasti. Zaútočili 2. 10. z dvoch smerov a pozdĺž rieky Dneper sa im podarilo preraziť frontové línie. Za dva dni postúpili o približne 40 km a oslobodili desiatky obcí. Z viacerých z nich sa Rusi radšej stiahli, pretože im hrozilo obkľúčenie. O niekoľko dní neskôr začali aj s evakuáciou obyvateľstva z Chersonu.

   

  Putinova pýcha je dole

  Veľké problémy pre zásobovanie ruských vojsk na juhu Ukrajiny znamenal výbuch Kerčského mosta, ku ktorému došlo vo štvrtok 6. 10. skoro ráno. Tento most z Ruska na okupovaný Krym stavali v rokoch 2016 až 2019 a otváral ho osobne ruský prezident Putin. Cestná časť je dlhá 16,9 km a železničná má 18,1 km.

  Dodnes nie je jasné, čo sa s mostom presne stalo. Podľa ruskej strany vybuchol kamión, ktorý práve prechádzal smerom na Krym. Doložili to videozáznamom aj zábermi z röntgenovej kontroly, na ktorých bolo vidieť náves naložený výbušninami. V ruskej verzii však nesedia dve veci – odlišný počet náprav kamióna na videozázname a na röntgenovom zábere, a tiež nesedí logika, prečo by niekto púšťal na most kamión, v ktorom pri kontrole vidí výbušniny? A potom sa Kremeľ diví, že jeho rozprávkam nikto neverí...

  Podľa inej verzie vybuchol pod mostom námorný dron. Ukrajina sa však k útoku nehlási. Každopádne, obrovská explózia spôsobila, že do mora sa zrútili dve polia cestného mosta na mieste výbuchu a o kus ďalej otrasy spôsobili pád aj tretieho poľa. Na susednom železničnom moste bol v tom čase vlak s cisternami, ktorí začali horieť. Požiar sa podarilo uhasiť až po niekoľkých hodinách. Koľajnice sa pri tom roztavili a aj konštrukcia mosta bola ohňom vážne zasiahnutá.

  Hoci Rusko tvrdilo, že most bol len ľahko poškodený a dopravu na ňom ihneď obnovili, opak je pravdou. Polovica cestného mosta v jednom smere síce zostala stáť, no púšťali na ňu len osobné autá, kamióny museli využívať trajekty. To spôsobilo veľké zápchy a problémy so zásobovaním Krymu a následne aj Chersonskej oblasti. Aj vlaky jazdia v obmedzenom režime.

  O ťažkom poškodení mosta najviac svedčia podmienky opravy, ktoré neskôr zverejnila ruská strana. Po výmene zrútených polí cestného mosta v jednom smere vymenia aj polia v opačnom smere, ktoré ostali stáť. To naznačuje, že otrasy pri výbuchu sa dotkli aj ich. Potom sa začne oprava zhoreného železničného mosta, ktorá potrvá minimálne do septembra 2023.

  Satelitné zábery poškodeného mosta urobila spoločnosť Maxar Technologies. (Foto: Maxar Technologies)

  Kerčský most vedúci na Krym horí po výbuchu 6. 10. ráno. (Foto: Twitter)

  Ruská pomsta

  Reakcia Ruska na seba nenechala dlho čakať. Putin v nedeľu 9. 10. obvinil Ukrajinu v súvislosti s výbuchom mosta z terorizmu. Bolo to pritom práve Rusko, ktoré s útokmi na mosty vytvorilo precedens – v apríli a v máji opakovane ostreľovalo raketami strategický most Zatoka, ktorý vedie ponad ústie Dnestra a spája Odesu s rumunskými hranicami. Navyše most na Krym je podľa Ukrajincov legitímnym vojenským cieľom, hoci sa k jeho poškodeniu doteraz neprihlásili. Išli po ňom všetky vojská, ktoré 24. februára napadli juh Ukrajiny, a prechádzali ním aj posily, palivo a munícia pre ruské jednotky okupujúce Chersonskú a Záporožskú oblasť.

  Za terorizmus sa skôr dajú označiť následné ruské útoky na ukrajinské mestá. V pondelok 10. 10. v čase rannej špičky sa Kyjev a ďalšie veľké mestá po celej krajine od Charkova až po Ľvov stali cieľom masívneho útoku. Rusi naň použili strely s plochou dráhou letu, ale najmä iránske kamikadze drony Shahed-136. Dokopy ich vypálili približne 90. Viac ako polovicu z nich zneškodnila ukrajinská protivzdušná obrana. Objavilo sa dokonca video, na ktorom jeden Shahed-136 zostrelila policajná jednotka s kalašnikovmi.

  Prvé útoky prišli v čase rannej špičky, keď išli ľudia do práce a deti do školy. Zasiahnuté boli najmä elektrárne a rozvodne elektriny, čo spôsobilo výpadky energie vo viacerých mestách. Prestala tiecť aj voda, pretože čerpadlá ostali bez elektriny. Okrem toho boli zasiahnuté aj také „strategické“ ciele ako detské ihrisko, križovatka pred univerzitou, lávka pre peších a budova nemeckého konzulátu. Najmenej tri strely s plochou dráhou letu odpálené z lodí z Čierneho mora preleteli ponad územie Moldavska, ktoré si preto predvolalo ruského veľvyslanca.

  Trosky iránskeho dronu Shahed-136, ktorý zostrelila ukrajinská protivzdušná obrana. (Foto: Ukrainian military's Strategic Communications Directorate)

  Ruské lode vypúšťajú strely s plochou dráhou letu na ukrajinské mestá. (Foto: Russian Defense Ministry Press Service)

  Ruský systém 9K33 Osa (SA-8 Gecko). (Foto: Russian Defense Ministry Press Service)

  Posilnenie PVO

  Takéto útoky potom pokračovali po celý zvyšok mesiaca. Ak bol náhodou niekoľko dní pokoj, vzápätí prišla ďalšia veľká vlna kamikadze dronov a striel s plochou dráhou letu. Aj napriek čiastočným úspechom protivzdušnej obrany však časť projektilov vždy prejde a ukrajinská energetická infraštruktúra je tak systematicky ničená. Výsledkom sú rozsiahle výpadky elektriny, vody a kúrenia.

  Jedným z dôsledkov masívnych ruských útokov je však aj urýchlenie dodávok systémov protivzdušnej obrany zo Západu. Nemecko oznámilo skoršie dodávky hneď po prvom veľkom nálete z 10. 10. a v sobotu 15. 10. už bol prvý zo štyroch sľúbených systémov IRIS-T na Ukrajine.

  Rakety IRIS-T vyvinula skupina štátov NATO pod vedením Nemecka ako náhradu za rakety Sidewinder. Najprv sa v roku 2005 objavila ako raketa vzduch-vzduch, v roku 2015 vyvinuli aj verziu zem-vzduch. Ukrajina dostala verziu IRIS-T SLM s dosahom 40 km do diaľky a 20 km do výšky. Okrem lietadiel dokáže ničiť aj strely s plochou dráhou, rakety proti pozemným cieľom a má aj vysokú úspešnosť proti manévrujúcim dronom. Systém bol okamžite nasadený na juhu Ukrajiny a tá sa tak stala prvou krajinou na svete, ktorá ho operačne používa.

  Dodávky nových protivzdušných systémov NASAMS urýchlili aj Spojené štáty. Dva z ôsmich sľúbených systémov boli v priebehu októbra na ceste na Ukrajinu. Británia sľúbila, že dodá Ukrajine dodatočné rakety pre NASAMS. Dodanie rakiet zem-vzduch alebo radarov sľúbilo aj Holandsko, Francúzsko, Taliansko, Španielsko a Kanada.

   

  Útoky v tyle

  Kým Rusko celý mesiac ostreľovalo civilnú infraštruktúru, Ukrajincom sa na konci sledovaného obdobia podarili dva husárske kúsky v podobe útokov na vojenské základne hlboko v ruskom tyle. Najprv to bol v sobotu 29. 10. skoro ráno kombinovaný útok námornými i vzdušnými dronmi na prístav Sevastopoľ na okupovanom Kryme.

  Podľa oficiálneho ruského vyhlásenia zaútočilo na Sevastopoľ deväť bezpilotných prostriedkov a sedem diaľkovo ovládaných člnov naložených výbušninami. Všetky lietajúce drony mali byť zostrelené a kamikadze plavidlá ľahko poškodili jednu mínolovku. Z prístavu však stúpalo viacero veľkých stĺpov čierneho dymu. Tie ruská strana vysvetlila ako súčasť „vopred plánovaného cvičenia“. Ukrajina sa k útoku oficiálne neprihlásila, no tamojšie médiá uviedli zásahy dvoch až štyroch lodí. Boli zverejnené aj videá z kamier útočiacich kamikadze člnov, podľa ktorých boli zasiahnuté najmenej dve lode – okrem mínolovky Ivan Golubec, ktorej poškodenie priznali aj Rusi, to mala byť aj fregata Admiral Makarov. Tá sa po potopení krížnika Moskva stala novou vlajkovou loďou Čiernomorskej flotily. Plavidlo s dĺžkou 125 m a plným výtlakom 4000 ton má 200-člennú posádku a nesie kanón kalibru 100 mm, osem odpaľovacích zariadení pre strely Kalibr, Oniks či Zirkon a 24 odpaľovacích zariadení pre protilietadlové rakety.

  Následné satelitné zábery ukázali poškodenie troch lodí. Tou treťou by mala byť sesterská loď Makarova, fregata Admiral Essen. Jednu z poškodených fregát museli z otvoreného mora pred prístavom k mólu odtiahnuť remorkéry, čo tiež zachytili satelitné snímky. Mal by to byť práve Makarov.

  Nech už útok dopadol akokoľvek, ukázal, že ruské loďstvo je zraniteľné. Základne by totiž mali byť najmä v čase vojny silno chránené a už len preniknúť dovnútra je husársky kúsok. Rusko to obligátne označilo za teroristický čin. Cieľom útoku však boli vojnové lode, ktoré bežne ostreľujú ukrajinské mestá strelami Kalibr. Čo z toho má k definícii terorizmu bližšie?

  Druhá ukrajinská akcia bola síce rozsahom výrazne menšia, ale o to odvážnejšia. Nepodieľali sa na nej totiž žiadne bezpilotné prostriedky ovládané na diaľku z bezpečia. Hoci sa k nej Ukrajina opäť oficiálne neprihlásila, s najväčšou pravdepodobnosťou ju vykonali jej špeciálne jednotky. Deň po útoku na Sevastopoľ, v nedeľu 30. 10., prenikli na ruské vojenské letisko Vereťje v Pskovskej oblasti. Základňa sa nachádza 500 km severne od ukrajinských hraníc a 110 km východne od Lotyšska. Sídli na nej 15. brigáda armádneho letectva, ktorá je vybavená širokou paletou vrtuľníkov – má 16 transportných strojov Mi-8 MTV-5, 12 bitevných Ka-52 a tiež 12 kusov Mi-28N. Používa aj staršie bitevné Mi-35M, Mi-8 MTPR-1 na elektronický boj a obrie transportné Mi-26. Ukrajinské komando tam preniklo za bieleho dňa bez toho, aby sa ich niekto pokúsil zastaviť. Jeho členovia pokojne rozmiestnili nálože a ešte sa pri tom nakrúcali na video. Následné výbuchy zničili dva Ka-52 a jeden Mi-28N. To potvrdili aj satelitné zábery. Dve ďalšie helikoptéry mali byť poškodené. Ruské médiá informovali o tom, že v jednom vrtuľníku sa následne našla nálož 400 gramov TNT, ktorá z neznámeho dôvodu neexplodovala.

   Na sociálnych sieťach sa objavili zábery stĺpov dymu nad prístavom Sevastopoľ po útoku dronmi 29. 10. (Foto: Twitter)

  Ukrajinský vrtuľník Mi-24P s dvomi kanónmi kalibru 30 mm. Podobné oči sa objavili namaľované aj na Mi-8. (Foto: Twitter)

  Ukrajinské straty
  

  V nadväznosti na intenzívne pozemné operácie bolo podobne intenzívne nasadené aj letectvo na oboch stranách. Ku stratám leteckej techniky tak nedochádzalo len v dôsledku výpadu komanda na leteckú základňu v nepriateľskom tyle.

  Pri obci Šišaki v Poltavskej oblasti bol 10. 10. zostrelený ukrajinský Su-27 z 39. brigády taktického letectva. Jeho pilot, plukovník Oleg Šupik, zahynul vo veku 56 rokov. V roku 2006 z ukrajinského letectva odišiel a pracoval na ministerstve dopravy, no v deň ruskej invázie 24. 2. sa do služieb ozbrojených síl vrátil.

  O dva dni neskôr, v stredu 12. 10., bol v rovnakej oblasti pri obci Šišaki zostrelený ďalší ukrajinský stroj. Tentoraz malo ísť o Suchoj Su-24MR s označením „žltá 59“. Ten útočil na opevnené body nepriateľa a po odhodení bômb ho pri návrate zasiahla ruská stíhačka. Piloti sa snažili dotiahnuť poškodený stroj na najbližšie letisko, no nepodarilo sa im to. Jeden z nich pád stroja prežil, druhý letec však zahynul. Neskôr sa v ruských médiách objavila informácia, že tento Su-24 bol zostrelený stíhačkou MiG-31. Tie ruské letectvo čoraz častejšie používa na útoky proti ukrajinským lietadlám z veľkej diaľky pomocou rakiet R-37.

  V ten istý deň, 12. 10., stratilo ukrajinské letectvo aj jeden MiG-29 pri meste Vinnycia v strede Ukrajiny. Jeho pilot zostrelil kamikadze dron Shahed-136, no po jeho výbuchu úlomok dronu zasiahol kokpit stíhačky. Pilot sa vzápätí musel katapultovať.

  Poslednou potvrdenou ukrajinskou stratou v sledovanom období bol vrtuľník Mi-8, ktorý sa zrútil 31. 10. pri Ukrajincami kontrolovanej obci Konstantinovka v Doneckej oblasti. Vrak stroja na zemi úplne zhorel, no posádka podľa ukrajinských zdrojov vyviazla.

   

  Ruské straty a nehody

  Menej šťastia mala posádka ruskej helikoptéry Mi-8MTKO, ktorá sa zrútila v ten istý deň, v pondelok 31. 10., pri obci Spirne v Doneckej oblasti. Išlo o stroj, ktorý bol dodaný z Bieloruska a mal byť používaný žoldnierskou skupinou tzv. Wagnerovcov. Vrtuľník bol krátko po štarte zasiahnutý prenosnou raketou, začal horieť a pri dopade na zem sa prevrátil.

  V sledovanom období boli stratené aj najmenej dve ďalšie helikoptéry typu Ka-52 a v Charkovskej oblasti sa našli aj trosky jedného stroja typu Mi-24. Ukrajinci nárokovali zostrelenie niekoľkých ďalších vrtuľníkov a lietadiel Su-25, čo sa však zatiaľ nepotvrdilo.

  Ďalej však stúpal počet ruských lietadiel stratených pri nehodách. Intenzívne bojové nasadenie sa prejavuje na nedostatočnej údržbe a následných technických zlyhaniach, ktoré spôsobili najmenej dve zo štyroch zaznamenaných havárií.

  Najprv 9. 10. núdzovo pristál v poli pri osade Sibirki v ruskej Rostovskej oblasti neozbrojený Su-24, ktorý bol práve na cvičnom lete. Stroj začal horieť, no obaja členovia posádky sa zachránili. Príčinou nehody by malo byť práve technické zlyhanie.

  V ten istý deň havaroval v Rostovskej oblasti aj Su-25. Stalo sa tak pri obci Rogalik, 30 km od vojenského letiska Millerovo. V tomto prípade sa pilot nestihol katapultovať a zahynul. Podľa ruských médií sa snažil dotiahnuť lietadlo čo najďalej od domov osady, pri ktorej sa zrútil.

  K veľkej tragédii došlo v pondelok 17. 10. v ruskom meste Jejsk na pobreží Azovského mora. Len 70 km vzdušnou čiarou na opačnom brehu mora leží Mariupoľ, ktorý ruské vojská zrovnali so zemou v prvých mesiacoch vojny. V Jejsku sa krátko po štarte zrútil na panelák bombardér Su-34. Mal letieť na cvičný let. Obaja piloti sa tesne pred nárazom katapultovali. Jeden z nich vypovedal, že počas vzletu začal horieť jeden z dvojice motorov. Ruskí vyšetrovatelia považujú za najpravdepodobnejšiu teóriu, že sa pri štarte zrazil s vtákmi. Náraz stroja plného paliva vyvolal v deväťposchodovej bytovke obrovský požiar. Najmenej traja ľudia zahynuli po tom, čo pred plameňmi radšej vyskočili z okna. Dokopy ich zomrelo 15, z toho tri deti.

  Podobná nehoda sa opakovala o šesť dní neskôr v Irkutsku na Sibíri. Tam sa 23. 10. zrútila na domy stíhačka Suchoj Su-30. Podľa oficiálnych vyhlásení ruských úradov bol stroj na skúšobnom lete po oprave. V Irkutsku sa stíhačky Su-30 vyrábajú. Stroj sa zrútil na zem takmer kolmo a obaja piloti pri tom zahynuli. Hoci bolo zasiahnutých niekoľko domov, na zemi tentoraz nikto nezahynul. Špekuluje sa, že tentoraz bola príčinou nehody porucha na kyslíkovom systéme, kvôli ktorej obaja letci stratili vedomie.

  V sledovanom období sa objavilo aj video havárie stroja Su-25, ku ktorej došlo ešte v júni. Videozáznam z kamery na prilbe pilota sa však stal veľmi populárnym, pretože je naozaj akčný. Od spustenia katapultáže po dopad pilota na padáku na zem uplynie len 15 sekúnd. Nehoda sa stala 17. júna v blízkosti Belgorodu. Pilot počas nízkeho letu zachytil elektrické vedenie a odrezal si polovicu zvislej chvostovej plochy. Havarovaný stroj niesol označenie „červená 09“ a registračné číslo RF-91965. Na chvoste mal aj písmeno V.

  Okamih nárazu Su-34 do obytného domu v ruskom meste Jejsk. Vpravo vidno padák jedného z pilotov. (Foto: Kooperativ Telegram Channel)

  V októbri sa objavilo video, ktoré zachytáva pád ruského Su-25 „červená 09“ pri Belgorode ešte 17. 6. (Foto: Twitter)

• HODINA CHEMIE

  Otevíráme nový seriál, zaměřený na modelářskou chemii a tipy pro začínající i pokročilé modeláře. Provedeme vás souhrnem přípravků používaných v modelářských technologiích od základních stavebních kroků, přes úpravy povrchu až po finalizaci modelu a patinu. To vše při použití běžně dostupných přípravků, s určitým zaměřením na produkty Mr. Hobby (Gunze). První díly tohoto seriálu budou věnovány lepidlům.

  Text: Josef Blažek

  Otevíráme nový seriál, zaměřený na modelářskou chemii a tipy pro začínající i pokročilé modeláře. Provedeme vás souhrnem přípravků používaných v modelářských technologiích od základních stavebních kroků, přes úpravy povrchu až po finalizaci modelu a patinu. To vše při použití běžně dostupných přípravků, s určitým zaměřením na produkty Mr. Hobby (Gunze). První díly tohoto seriálu budou věnovány lepidlům. 

  Otázka, čím a jak lepit plastikové modely, je stará jako sama plastiková modelařina. Odpověď na ni se v průběhu času mění v závislosti na technologickém vývoji a na trendech. V plastikovém modelářství se v současné době setkáváme především se čtyřmi druhy lepidel:

  - Rozpouštědlová lepidla

  - Vteřinová lepidla 

  - Disperzní lepidla

  - Epoxidová lepidla

  Způsob i oblast jejich použití se liší a obecně platí, že každý z těchto druhů má v modelařině svůj význam. Je třeba použít správné lepidlo k odpovídajícímu účelu. Pro tentokrát se zaměříme na ROZPOUŠTĚDLOVÁ lepidla. A aby to nebylo jednoduché, i mezi nimi (byť popis omezíme na produkty Mr. Hobby) jsou rozdíly.

  Rozpouštědlová lepidla nemají žádnou minimální filmotvornou teplotu (jako například disperzní lepidla) a nemůžeme u nich sledovat proces koalescence. Po nanesení lepidla a následném odpaření rozpouštědla můžeme na povrchu modelu sledovat stopu po lepidle, kterou představuje film polymeru. Tento film polymeru je díky svým adhezním vlastnostem právě oním materiálem, který slouží ke slepení dílů. Dalším specifikem při lepení plastů rozpouštědlovými lepidly je naleptání povrchu rozpouštědlem. Po odpaření rozpouštědla nám vzniká velice pevný a stabilní spoj. V důsledku chemické reakce zde dochází k takzvanému „svaření za studena“ a lze tato lepidla používat pouze pro materiály, které mohou materiál naleptat, tedy chemicky – jsou rozpouštědlem daného druhu materiálu.

  Rozpouštědlová lepidla tedy nejsou určena pro lepení spojů a materiálů, jako jsou resinové (polyuretanové) díly z odlévaných sad či přímého 3D tisku, kovové díly, dřevo a papír.

  Zaměřme se nyní na jednotlivé produkty a rozdíly mezi nimi. Rozpouštědlová lepidla lze dle účelu rozlišit na PLOŠNÁ (popř. univerzální) a SVAŘOVACÍ.

  Všechna rozpouštědlová lepidla prezentovaná v tomto článku jsou zabalena v pevném skleněném obalu se šroubovacím uzávěrem s integrovaným aplikačním štětečkem. 

  PLOŠNÁ LEPIDLA (BASIC)

  MC127 – Mr. Cement Deluxe

  Mr. Cement Deluxe (případně lepidlo Mr. Cement, které má stejné složení, ale menší obsah) je z produktové řady lepidel Mr. Hobby nejlepší volbou pro lepení velkých ploch a zároveň ho lze použít i pro lepení velmi malých detailů. Lepidlo je řídké konzistence a doba odpaření rozpouštědla je ve srovnání s extra řídkými lepidly delší. Lepidla Mr. Cement a Mr. Cement Deluxe (MC124/MC127) se nanášejí na lepené plochy, které se k sobě následně přiložíme. Při lepení velkých ploch nám delší doba odpařování rozpouštědla poskytuje větší prostor pro optimální vycentrování lepených dílů a jejich spojení. Při sestavování malých dílů je naopak stejná vlastnost užitečná při nanesení malého množství lepidla na lepenou plochu, kterou následuje přenesení dílů na požadované místo. Tato operace vždy zabere pár sekund a lepidlo zůstává po celou dobu připraveno k aplikaci. 

  
  

  SVAŘOVACÍ LEPIDLA (BRUSH ON)

  MC129 – Mr. Cement S

  Mr. Cement S je nízkoviskózní (extra řídké) lepidlo typu „brush on“, což označuje způsob aplikace lepidla. Ta spočívá v přiložení dílů k sobě a následném přetření spoje lepidlem pomocí aplikačního štětečku. Rozpouštědlo z povrchu velmi rychle vyprchá (rychlost vyprchání je srovnatelná s acetonem), ale zároveň zůstane dostatečnou dobu mezi lepenými plochami dílů, optimálně naruší povrch lepených ploch a vznikne tak velmi pevný a čistě provedený lepený spoj. Osobně bych označil Mr. Cement S za základní extra řídké lepidlo, které bych doporučil jako první volbu v segmentu extra řídkých rozpouštědlových lepidel. 

  
  

  MC131 – Mr. Cement SP 

  Dalším zástupcem z rodiny extra řídkých lepidel Mr. Hobby je lepidlo Mr. Cement SP. Co znamená SP a čím se liší od typu S? Zkratka SP označuje „Super Power“. Jedná se o lepidlo založené na stejném principu jako Mr. Cement S, ale s novou recepturou, která má za výsledek zvýšenou rychlost schnutí a zároveň vyšší pevnost. Jeho využití je vhodné především pro namáhané spoje, kde požadujeme vyšší rychlost slepení dílů a vyšší pevnost, abychom snížili riziko prasknutí. Ideální oblastí použití je například přechod mezi křídlem a trupem či lepení náběžné hrany křídla. Tato zvýšená pevnost si bere daň v rychlejším odpařování lepidla a této vlastnosti tedy musí modelář uzpůsobit svůj způsob práce ještě důkladněji než u lepidla MC129 – Mr. Cement S.

  
  

  MC132 – Mr. Cement SP B 

  Posledním typem z nabídky extra řídkých lepidel od Mr. Hobby je Mr. Cement SP Black, který je přímo odvozený od lepidla Mr. Cement SP. Disponuje tedy obdobnou vysokou rychlostí schnutí a vysokou pevností lepených spojů. Navíc však obsahuje černý pigment, který napomáhá snadno zkontrolovat množství a rovnoměrnost naneseného lepidla. Zároveň v oblastech negativní paneláže a spojů dokáže vykreslit zapuštěné linky a škrábance a poskytne dokonalý přehled o kvalitě povrchu, což je cenná pomoc pro doplňování a obnovu detailů. Nedoporučuji jej aplikovat na bílé nebo světlé povrchy, protože stopy po lepidle budou na povrchu viditelné. 

  
  

  Schéma od výrobce:

  Zdroj: https://www.mr-hobby.com/en/product2/category_12/222.html

  Technika lepení rozpouštědlovými lepidly

  Technika lepení rozpouštědlovými lepidly je svým způsobem snadná a můžeme si ji rozdělit na dva různé způsoby aplikace dle typu lepidla. 

  Lepidla řídká (tedy hustší konzistence ve srovnání s extra řídkými lepidly a delší doba vyprchání rozpouštědla) je vždy potřeba nanést na lepenou plochu a následně k sobě díly přiložit, v případě potřeby zacelení spoje k sobě díly přimáčkneme. 

  U lepidel extra řídkých naopak nejprve přiložíme díly k sobě a následně spoj přetřeme lepidlem. Pokud cílíme na zacelení spoje mezi díly za použití extra řídkého lepidla (spoje polovin trupu, náběžné hrany křídel, apod.), tak mezi díly zanecháme malou mezeru, spoj přetřeme lepidlem, vyčkáme zhruba 5 sekund a následně spoj pevně stiskneme. V místě lepeného spoje tak vytlačíme naleptaný plast, který necháme vytvrdnout minimálně 24 hodin a následně přebrousíme. Vzniká tak zacelený spoj a po nabarvení nebude viditelné původní dělení dílů stavebnice. 

  Největší předností rozpouštědlových lepidel je pevnost lepených spojů a vysoká čistota provedení lepeného spoje v případě jejich správného použití. Vhodná jsou především pro moderní stavebnice s vysokou přesností lícování dílů, kde samotná konstrukce stavebnice počítá s minimálními rozestupy mezi jednotlivými díly, které je optimální „svařit za studena“. Naopak využití jiných typů lepidel, například kyanoakrylátů (vteřinových lepidel), může vést kvůli vrstvě lepidla spojující jednotlivé díly k jejich nepřesnému pasování.

  Rozpouštědlová lepidla mají v plastikové modelařině svou nezastupitelnou roli a měla by být součástí základní výbavy každého modeláře, minimálně v řídkém i extra řídkém provedení (tedy jedno lepidlo řady Basic a jedno typu „brush on“), optimálně pak ve více variantách, jak jsme si v tomto článku popsali. 

  Hlavní výhody rozpouštědlových lepidel Mr. Hobby

  - Pevnost lepených spojů

  - Čistota provedení

  - Aplikační štěteček

  - Rychlost lepení

  - Opakovaná použitelnost

  - Nízká spotřeba

  - Snadná a přesná aplikace

  - Ekonomicky nenáročné

  - Odolné, stabilní a praktické balení

  - Trvanlivost produktu (lepidla lze využívat mnoho let)

  - Snadné skladování (není třeba skladování na speciálních místech)

  
  

  Hlavní nevýhody a rizika rozpouštědlových lepidel Mr. Hobby

  - Specifický zápach

  - Delší doba úplného vytvrdnutí spoje

  - Riziko propadnutí lepeného spoje při nadměrném použití lepidla

  - Riziko poleptání dílů mimo lepené spoje v důsledku špatné aplikace

  
  

  Josef Blažek

  Vítěz mezinárodních IPMS soutěží v kategorii Master a několikanásobný mistr ČR. Autor článků v mezinárodních časopisech s celosvětovým dosahem (Military Illustrated Modeller, Cocardes International, ModellFan, Modelář). Spoluautor modelářského startupu Plastic Invasion.

  
  

• Hľadanie stratených lodí s Paulom Allenom

  USS Lexington

  2. část

  Text: Miro Barič

  Zostrelený bombardér Betty odfotený z paluby Lexingtonu 20. 2. 1942.

  Foto: U.S. Navy National Museum of Naval Aviation

  
  

  Príbeh lietadlovej lode USS Lexington (CV-2) sme v predchádzajúcej časti opustili v čase japonského útoku na Pearl Harbor. Tomu sa vyhla vďaka tomu, že 5. 12. 1941 vyrazila na more, aby na ostrov Midway prepravila 18 strmhlavých bombardérov Vought SB2U Vindicator mariňáckej jednotky VMSB-231. Vďaka tomu sa mohla nedotknutá loď od začiatku zapojiť do bojov druhej svetovej vojny.

  Vráťme sa však na chvíľu späť v čase do Chicaga na prelome 20. a 30. rokov minulého storočia, kedy ho ovládal známy gangster Al Capone. Jeho blízkym spolupracovníkom bol právnik Edward Joseph O'Hare, prezývaný Easy Eddie. V roku 1930 sa však rozhodol prejsť na stranu zákona a stal sa informátorom federálnych agentov. Doviedol ich ku Caponeho účtovným knihám a pomohol prelomiť ich šifru. Upozornil ich tiež na to, že Capone na začiatku svojho procesu podplatil porotcov. Sudca následne vymenil porotu a Capone bol v roku 1931 odsúdený.

  V novembri 1939, týždeň pred Caponeho prepustením z väzenia, bol Easy Eddie zavraždený. Keď šoféroval svoj Lincoln-Zephyr, vystrelili na neho dvaja muži z iného auta z brokovníc. O'Hare bol na mieste mŕtvy a jeho neriadené auto vrazilo do stĺpa. Páchatelia sa stratili v premávke a nikdy ich nevypátrali. Predpokladá sa, že išlo o Caponeho ľudí.

  Za uväznenia gangstra teda O'Hare starší zaplatil životom. Nezodpovedanou otázkou je, prečo sa tak rozhodol. Uvádza sa, že sa chcel sám vyhnúť väzeniu, že nechcel prekaziť synovi prijatie do Námornej akadémie, alebo že si chcel napraviť poškvrnenú reputáciu a dať synovi dobrý príklad. Hovorí sa totiž, že ho vychovával tak, aby rozoznal dobro od zla a že chcel, aby sa stal lepším mužom, akým bol on sám. 

  Medaila cti

  Tým synom bol „Butch“ O'Hare, ktorý za svoje činy z 20. 2. 1942 získal Medailu cti ako vôbec prvý námorný stíhací pilot v druhej svetovej vojne. V ten deň vzlietol z paluby USS Lexington ako súčasť väčšej skupiny Wildcatov. Osud to však zariadil tak, že skupine japonských bombardérov musel čeliť sám. Otec ho však naučil postaviť sa zlu bez ohľadu na nepriaznivé okolnosti. 

  Edward Henry „Butch“ O'Hare sa narodil 13. marca 1914. Po tom, čo sa jeho rodičia v roku 1927 rozviedli, ostal žiť s mamou Selmou a sestrami Patriciou a Marilyn v St. Louis, kým jeho otec sa presťahoval do spomínaného Chicaga. V roku 1933 nastúpil do Námornej akadémie v Annapolise, ktorú absolvoval v roku 1937. Nasledujúce dva roky slúžil na bitevnej lodi USS New Mexico. Potom ho poslali do Pensacoly na pilotný výcvik, ktorý dokončil 2. 5. 1940. Bol pridelený k stíhacej jednotke VF-3 na palube sesterskej lode Lexingtonu, USS Saratoga (CV-3). Tam lietal na strojoch Grumman F3F a následne Brewster F2A Buffalo. Výkonný dôstojník VF-3, Lt. John „Jimmy“ Thach, kládol veľký dôraz na strelecký výcvik. Väčšina pilotov VF-3 vrátane Butcha pod Thatchovým velením v streľbe excelovala.

  Prvý let v novej stíhačke Grumman F4F Wildcat absolvoval O'Hare 21. 7. 1941. S týmito lietadlami vstúpil na palube Saratogy aj do druhej svetovej vojny. Loď na začiatku roku 1942 hliadkovala medzi ostrovom Midway a Pearl Harborom, keď ju 11. 1. 1942 zasiahlo torpédo z japonskej ponorky I-6. Saratoga musela do opravy a VF-3 sa presunula na Lexington. Tam prišla Butchova hviezdna chvíľa.

  Lexington sa stal jadrom Task Force 11 pod velením viceadmirála Wilsona Browna. Spolu s dvoma ťažkými krížnikmi a siedmimi torpédoborcami vyrazil 31. 1. 1942 na more. Svoju vlastnú stíhaciu jednotku VF-2 zanechal na zemi, aby sa mohla prezbrojiť na Wildcaty. Okrem 18 stíhačiek z VF-3 mal Lexington na palube 37 strmhlavých bombardérov Douglass SBD Dauntless a 13 torpédových Douglas TBD Devastator.

  K TF 11 sa postupne pridali ďalšie dva ťažké krížniky a štyri torpédoborce. Tento zväz sa chystal zaútočiť na Rabaul. Americké lode sa nachádzali 450 míľ (720 km) severovýchodne od cieľa, keď ich 20. 2. 1942 spozoroval japonský lietajúci čln Kawanishi H6K Mavis. Ten bol promptne zostrelený Jimmy Thachom a jeho wingmanom, Ens. Edwardom Sellstromom. Neskôr stíhači z Lexingtonu pridali ďalší H6K. Pozícia zväzu však bola prezradená a z Rabaulu vyslali do útoku všetkých 17 bombardérov Mitsubishi G4M1 Betty zo 4. Kokútai, ktoré boli k dispozícii. Každý z nich bol vyzbrojený dvojicou 250kg bômb, pretože letecké torpéda sa v tom čase v Rabaule ešte nenachádzali.

  Japonci sa rozdelili na dve formácie, aby zvýšili šancu, že americký zväz rýchlo nájdu. O 16.25 radar Lexingtonu zachytil prvú skupinu deviatich G4M1 vo vzdialenosti 47 míľ (75 km). Do boja proti nim sa zapojilo 16 z 18 Wildcatov. Vo vzduchu bol aj O'Hare a jeho wingman Lt.(jg) Marion Dufilho. Táto dvojica však dostala rozkaz krúžiť okolo lode.

  Prvých deväť Betty bolo úplne zmasakrovaných. K Lexingtonu sa dostali len štyri, ktoré však divoko manévrujúcu loď nedokázali svojimi bombami zasiahnuť a pri spiatočnom lete boli zostrelené aj tie – dve z nich dokonca Dauntlessmi. Z posádok tejto skupiny G4M1 neprežil ani jeden letec. Američania za to zaplatili stratou dvoch Wildcatov a jedného pilota. Zasiahli ich zadní strelci bombardérov svojimi 20mm kanónmi, keď sa k nim blížili presne zozadu bez akéhokoľvek manévrovania.

  Butch O'Hare v kokpite Wildcatu na jednej zo série propagandistických fotografií, ktoré vznikli v apríli 1942 na Havajských ostrovoch. Všimnite si cenzurovaný znak jednotky. Foto: Naval History and Heritage Command

  Na farebnej fotografii má Butch neštandardný kovbojský kožený opasok.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Pri fotení na Havajských ostrovoch v apríli 1942 mal symboly zostrelov na oboch stranách.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Butch O'Hare pri chvoste Hrummanu F4F-3 Wildcat. Foto: Naval History and Heritage Command

  Butch O'Hare a Jimmy Thach na základni Kaneohe, 10. 4. 1942. Všimnite si detaily vrtule Wildcatu v pozadí.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  Sám proti ôsmim

  Kým väčšina stíhačov VF-3 bojovala s prvou skupinou nepriateľských bombardérov, objavila sa o 16.49 na radare Lexingtonu druhá. Osem G4M1 sa tentoraz blížilo z opačnej strany a nachádzalo sa 30 míľ (48 km) ďaleko, no rýchlo sa blížili. Poslali proti nim Butcha a Dufilha – nik iný nebol práve k dispozícii. Čoskoro sa ukázalo, že O'Hare bude na to sám. Dufilhovi sa totiž zasekli zbrane a nevyšla z nich ani rana.

  O´Hare neútočil na rýchlo letiace bombardéry zozadu, ale s prevýšením zhora a zboku. K dispozícii mal štyri guľomety kalibru 12,7 mm so 450 nábojmi pre každý z nich. Strieľal s predstihom a naplno využil dôkladný strelecký výcvik. Jeho dávky zasahovali japonské bombardéry tak presne, že jednému z nich odstrelil motor! Na japonskú formáciu podnikol štyri útoky, kým mu došla munícia. K Lexingtonu sa vďaka nemu dostali len štyri bombardéry, z toho jeden ťažko poškodený sa pokúsil o samovražedný útok. Lietadlovú loď však nezasiahol ani on, ani bomby ostatných Betty.

  O'Hare bol presvedčený, že zasiahol sedem bombardérov, z toho šesť zostrelil. Oficiálne mu priznali päť zostrelov, čo aj zodpovedá skutočnosti. Štyri stroje zničil hneď, piaty núdzovo pristál na vode počas spiatočného letu. Ďalšie dva poškodil – a boli to jediné dva zo 17 vyslaných, ktoré sa vrátili domov. Japonci hlásili potopenie jedného krížnika alebo torpédoborca a zapálenie lietadlovej lode. Nárokovali si aj zostrelenie ôsmich Wildcatov. 

  Strelci druhej skupiny bombardérov napríklad nahlásili niekoľko zostrelov pri opakovaných Butchových útokoch – hoci na nich útočil celkom sám. Jeho Wildcat bol zasiahnutý iba jednou japonskou guľkou do trupu – a priniesol si aj zásah od vlastnej protivzdušnej obrany do ľavého krídla. 

  Pilotoval F4F-3 BuNo. 4031 s označením F-15. Tento stroj po návrate do prístavu preradili k VF-2 a ostal na palube Lexingtonu aj naďalej. Počas bitky v Koralovom mori pristál na palube USS Yorktown (CV-5), a tak prežil aj tú. Potom slúžil v jednotke VF-42 a neskôr v mariňáckej MAG-23. Zo služby bol definitívne vyradený v júli 1944.

  Dvojica stíhačiek VF-3 počas letu 10. 4. 1942. Wildcat F-1 (BuNo 3976) v popredí pilotuje Jimmy Thach. V kokpite druhého stroja F-13 (BuNo 3986) sedí Butch O'Hare. Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  Pomenovali po ňom loď aj letisko

  Úspešný stroj tak prežil aj svojho pilota. Butch O'Hare sa stal v jednom dni stíhacím esom a 21. 4. 1942 dostal Medailu cti. Neskôr prevzal velenie VF-3, ktorá sa po dlhšom období strávenom výcvikom nových pilotov premenovala na VF-6 a prezbrojila na nové stíhačky Grumman F6F Hellcat. Na nich pridal k piatim Betty ďalšie dva zostrely. Zahynul 26. 11. 1943 počas prvej nočnej stíhacej misie z paluby americkej lietadlovej lode. Okolnosti jeho smrti nie sú dodnes vyjasnené, pravdepodobne sa počas tohto nočného letu stal obeťou palubného strelca japonskej Betty. Jeho Hellcat ani telo sa nikdy nenašli.

  Pomenovali po ňom torpédoborec triedy Gearing USS O'Hare (DD-889), ktorý vstúpil do služby v novembri 1945. Pokrstila ho Butchova mama Selma. Táto loď sa zúčastnila vojny vo Vietname a v roku 1978 ju predali do Španielska, kde slúžila pod menom Méndez Núñez. Definitívne vyradená a zošrotovaná bola v roku 1992.

  V septembri 1949 po ňom pomenovali letisko v Chicagu, ktoré dodnes nesie meno O'Hare International Airport a označuje sa skratkou ORD. V Termináli 2 tohto letiska je vystavený Wildcat s označením F-15. Ide o stroj, ktorý bol v pomerne zachovanom stave vylovený z Michiganského jazera, kde havaroval v roku 1943 z paluby cvičnej lietadlovej lode USS Wolverine. V roku 2001 bol renovovaný do podoby Butchovho F4F-3.

  Lexington v San Diegu 14. 10. 1941. Na palube má vpredu stíhačky Buffalo a vzadu bombardéry Dauntless.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  Výpad proti Lae a Salamua

  Ani Lexington nečakal dlhý život. Po boji s japonskými bombardérmi sa TF 11 od Rabaulu stiahol, no po spojení s TF 17 lietadlovej lode Yorktown sa začiatkom marca chcel vrátiť a zaútočiť znovu. Po zistení, že prístav v Rabaule je prázdny, sa však 8. 3. plány zmenili. Japonci totiž podnikli inváziu na Novú Guineu a všetky lode sa presunuli do prístavov Lae a Salamua na severovýchodnom pobreží tohto ostrova. Ako prvé na ne ráno 10. 3. zaútočili lietadlá z Lexingtonu – osem Wildcatov, 31 Dauntlessov a 13 Devastatorov s torpédami. Yorktown vyslal o 15 minút neskôr ďalších 10 Wildcatov, 30 SBD a 12 TBD, tentoraz s bombami.

  Pri pobreží v okolí spomínaných prístavov bolo 16 japonských lodí – ľahký krížnik Yúbari, 6 torpédoborcov, 5 veľkých transportných plavidiel, mínonoska, dve malé mínolovky a nosič hydroplánov. Americkí piloti nárokovali potopenie desiatich lodí vrátane troch krížnikov a poškodenie piatich ďalších. V skutočnosti potopili tri transportné lode a vážnejšie poškodili štvrtú spolu s nosičom hydroplánov. Krížnik Yúbari a tri ďalšie vojnové lode boli ľahko poškodené. Väčšinu lodí mali na svedomí letci z Lexingtonu. Jeden z Wildcatov z VF-3 zostrelil dvojplošný hydroplán Nakajima E8N Dave, ktorý sa agresívne snažil napádať americké palubné bombardéry. Japonská protilietadlová paľba zostrelila jeden Dauntless z Lexingtonu, čo bola jediná strata na strane Američanov.

  Po tomto výpade sa Lexington vrátil 26. 3. do Pearl Harboru, kde ho čakala rýchla prestavba. Štyri veže s ôsmimi nepotrebnými protilodnými delami kalibru 203 mm odstránili a nahradili siedmimi štvorčatami protilietadlových kanónov kalibru 28 mm. Pribudlo tiež 22 jednohlavňových kanónov kalibru 20 mm. Výzbroj lode sa tak ustálila na 12 jednohlavňových kanónoch kalibru 127 mm, 12 štvorhlavňových kanónoch kalibru 28 mm a 22 kanónoch Oerlikon kalibru 20 mm. S touto výzbrojou vyrazil Lexington aj do svojej poslednej bitky.

  Spočiatku však nič nenasvedčovalo tomu, že sa blíži osudové stretnutie. Loď vyrazila z Pearl Harboru 15. 4. 1942, aby dopravila 14 stíhačiek Buffalo jednotky VMF-211 na atol Palmyra, ktorý leží v strede Tichého oceánu medzi Havajskými ostrovmi a Americkou Samoou. Po tejto úlohe mala absolvovať v relatívne pokojných vodách cvičné plavby so zväzom bitevných lodí. Výcvik však bol 18. 4. zrušený. Americkí a britskí dešifranti totiž dospeli k názoru, že Japonci chystajú vylodenie v Port Moresby na juhovýchodnej strane ostrova Nová Guinea. Preto sa Lexington 1. 5. 1942 opäť spojil s Yorktownom a jeho zväzom TF 17. Spoločne vyrazili do Koralového mora s úmyslom prekaziť japonské plány. Na túto misiu niesol Lexington na palube 21 Wildcatov, 37 Dauntlessov a 12 Devastatorov.

  Lexington ešte v pôvodnej podobe s delovými vežami s kanónmi kalibru 203 mm.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  Prvá bitka lietadlových lodí

  Zároveň s vyslaním inváznej flotily do Port Moresby Japonci udreli na Tulagi v Šalamúnových ostrovoch. Túto operáciu podporovala ľahká lietadlová loď Shóhó. Hlavné sily podporovali lietadlové lode Shókaku a Zuikaku, veteráni od Pearl Harboru. Schyľovalo sa teda k prvej bitke lietadlových lodí v dejinách. Bola to vôbec prvá námorná bitka, v ktorej sa lode protivníka vôbec nevideli a útočili na seba len palubnými lietadlami. Zároveň však treba dodať, že bitku na oboch stranách sprevádzali mnohé chyby a následný chaos a jej výsledok bol viac-menej dielom náhody.

  Obe strany vedeli o prítomnosti lietadlových lodí protivníka a snažili sa ich nájsť. Obe pritom chybne identifikovali pomocné sily protivníka ako hlavné a vyslali proti nim úderné skupiny svojich lietadiel. Najprv 7. 5. 1942 ráno japonský prieskumník našiel samostatne sa plaviaci tanker Neosho sprevádzaný torpédoborcom Sims. Nesprávne však ohlásil nájdenie lietadlovej lode a krížnika. Japonci proti nim poslali 78 lietadiel z palúb Shókaku a Zuikaku – 18 stíhačiek Mitsubishi A6M Zero, 36 strmhlavých bombardérov Aichi D3A Val a 24 torpédových lietadiel Nakajima B5N Kate.

  Vzápätí americký prieskumník našiel inváznu flotilu transportných lodí, no ohlásil dve lietadlové lode a štyri krížniky. Aj Američania preto vyslali 93 lietadiel z Lexingtonu a Yorktownu – 18 Wildcatov, 53 Dauntlessov a 22 Devastatorov.

  Obe strany si vzápätí uvedomili svoju chybu. Japonské lietadlá nejaký čas márne pátrali po hodnotnejších cieľoch a napokon sa rozhodli zaútočiť aspoň na Neosho a Sims. Tie nemali šancu. Torpédoborec sa po zásahu tromi bombami rozlomil a okamžite potopil. Zo 192-člennej posádky prežilo len 14 námorníkov. Neosho zasiahlo sedem bômb a zrútil sa na ňu aj jeden Val zasiahnutý obrannou streľbou. Vážne poškodený tanker unášalo niekoľko dní more, kým sa potopil.

  Američania pri inváznej flotile našli aspoň ľahkú lietadlovú loď Shóhó a vrhli sa na ňu. Vo vzduchu ju chránili dve stíhačky Mitsubishi A5M Claude a jedno Zero a na začiatku amerického útoku vzlietli ešte ďalšie tri Zerá. Americký príval však zastaviť nedokázali. Lietadlá z Lexingtonu trafili japonskú loď dvomi 450kg bombami a piatimi torpédami. Vzápätí prileteli na scénu stroje z Yorktownu a horiaci vrak dorazili ďalšími 11 bombami a 2 torpédami. Shóhó sa potopila trištvrtehodinu po začiatku útoku. Stratených bolo aj všetkých 18 lietadiel, ktoré niesla. Američania stratili jeden Dauntless z Lexingtonu.

  Večer sa Japonci opäť pokúšali nájsť hlavné americké sily, no márne. Letci preto odhodili bomby a torpéda a otočili sa k návratu. Po zotmení americké lietadlové lode našli – no boli bez munície a pomýlili si ich s vlastnými. Začali krúžiť a pripravovať sa na pristátie. Až keď po chvíli začali americké torpédoborce strieľať, pochopili Japonci svoj omyl a odleteli.

  Lexington počas útoku japonských lietadiel 8. 5. 1942. Fotka vznikla z paluby jedného z útočníkov.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Lexington bol po japonskom útoku síce poškodený, no prijal na palubu svoje lietadlá. Fotka vznikla z paluby krížnika USS Portland tesne pred fatálnymi výbuchmi. Foto: Naval History and Heritage Command

  Zánik lode spôsobili výbuchy výparov unikajúcich z poškodených nádrží leteckého paliva.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Lietadlá na korme Lexingtonu, 8. 5. 1942 okolo 15.00. V popredí sú Wildcaty, za nimi Dauntlessy a Devastatory. V hangári zúri požiar a okolo zadného výťahu stúpa dym. Foto: Naval History and Heritage Command

  Horiaci, opustený a nakláňajúci sa Lexington, 8. 5. 1942 večer. Na zadnej palube sú stále lietadlá.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  Rozhodujúci druhý deň

  Prvý deň sa skončil vážnymi stratami lietadiel na japonskej strane a priniesol malé americké víťazstvo v podobe japonského rozhodnutia posunúť inváziu v Port Moresby o niekoľko dní. Ráno 8. 5. 1942 sa schyľovalo k rozhodujúcemu stretu. Japonci vyslali do útoku sústredené sily 18 stíhačiek, 33 bombardérov Val a 18 Kate. Američania vyslali dve samostatné skupiny. Z Yorktownu vzlietlo šesť Wildcatov, 24 Dauntlessov a 9 Devastatorov. Z Lexingtonu o niečo neskôr odštartovalo 9 stíhačiek, 15 strmhlavých a 12 torpédových bombardérov. Letci z Yorktownu zasiahli Shókaku dvomi bombami, tí z Lexingtonu neskôr pridali ešte jeden zásah a poškodená japonská lietadlová loď sa musela stiahnuť. Útočná formácia z Lexingtonu stratila tri Wildcaty.

  Na druhej strane sa Japoncom pri sústredenom útoku z dvoch strán podarilo zasiahnuť ľavobok Lexingtonu dvomi torpédami. Strmhlavé Valy pridali zásahy dvomi bombami. Na obranu lodí nasadili okrem Wildcatov aj Dauntlessy. Z Lexingtonu ich vzlietlo v úlohe stíhačiek 15. Podarilo sa im zničiť tri torpédové bombardéry Kate, ďalší pridal stíhací Wildcat a štyri protilietadlová obrana. Dva Valy boli zostrelené pri útoku na Yorktown, no aj ten dostal jeden zásah bombou.

  Pri spiatočnom lete sa stretli americké i japonské útočné formácie, čo vyústilo do ďalších vzdušných bojov a strát. Obe strany prišli o veľké množstvo lietadiel, mali poškodené lode a málo paliva, preto sa z bitky stiahli. Americkým víťazstvom bolo, že Japonci museli odložiť vylodenie pri Port Moresby o dva mesiace pre obavy zo spojeneckých krížnikov v oblasti a napokon k nemu nikdy nedošlo. 

  Japonci boli presvedčení, že potopili dve americké lietadlové lode, tie sa však v tom čase plavili vlastnými silami a prijímali na palube vracajúce sa lietadlá. Na Lexingtone nič nenasvedčovalo tomu, že by sa škody nepodarilo zvládnuť. Prvý zásah torpéda však poškodil nádrže s leteckým palivom na ľavoboku, čo si nikto neuvedomil. Začali z nich unikať výpary, ktoré sa hromadili v iných priestoroch. O 12.47 iskry z elektrických motorov spôsobili ich výbuch a vyvolali silný požiar. To však stále nenarušilo letové operácie a do 14.14 sa na Lexington vrátili posledné lietadlá. Okrem troch zostrelených Wildcatov boli stratené tri Dauntlessy, jeden Devastator a jeden Wildcat, ktoré museli núdzovo pristáť na vode. O 14.42 nasledoval ďalší výbuch a silný požiar v hangári, ktorý prerušil dodávky energie do prednej časti lode. Akékoľvek nádeje na záchranu lode zmaril tretí výbuch o 15.25, ktorý si vyžiadal evakuáciu priestorov pod čiarou ponoru. O 16.00 ostal Lexington nehybne stáť a o 17.07 vydal veliteľ Frederick Sherman rozkaz opustiť loď. Podarilo sa zachrániť 2735 členov posádky, 216 ľudí zahynulo. Samotný kapitán Sherman ostal na lodi do 18.30, aby sa uistil, že na nej už nikto neostal a že odchádza posledný. Medzi 19.15 a 19.52 vypálil torpédoborec Phelps na Lexington päť torpéd a potopil ho. 

  Japonská ľahká lietadlová loď Shóhó počas útoku amerických lietadiel 7. 5. 1942. Foto: Naval History and Heritage Command

  Z lietadlovej lode Shókaku stúpa dym po zásahoch americkými bombami 8. 5. 1942. Na prove vidno plamene.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  V hĺbke 3000 metrov

  Vrak USS Lexington objavil 4. 3. 2018 Paul Allen a jeho výskumná loď RV Petrel viac ako 800 km východne od pobrežia austrálskeho štátu Queensland. Loď je rozlomená na viac častí. Najväčšia časť trupu je na dne vo vzpriamenej polohe v hĺbke 3000 metrov. Prova a korma sú odtrhnuté a ležia takmer 2 km západne od hlavnej časti trupu. Aj mostík sa odtrhol a je približne uprostred medzi týmito troskami.

  Podmorský robot RV Petrel našiel aj japonské letecké torpédo, ktoré sa potopilo na dno po tom, čo nezasiahlo cieľ. Zaujímavý nález sa podaril západne od vraku lode. Leží tam skupina 11 lietadiel, ktorá sa pri potápaní zošmykla z paluby Lexingtonu – sedem Devastatorov, tri Dauntlessy a jeden Wildcat. Stroje sú vo veľmi dobrom stave so zachovaným náterom. Okrem výsostného označenia vidno napríklad pod kabínou Wildcatu symboly zostrelov a znak jednotky. 

  Hrana letovej paluby potopeného Lexingtonu. Foto: PaulAllen.com

  Jeden z dvanástich 127 mm kanónov po 80 rokoch na morskom dne. Foto: PaulAllen.com

  Pod kabínou tohto Wildcatu stále vidno okrem znaku jednotky aj štyri symboly zostrelov a jeden úspešný bombový útok. Foto: PaulAllen.com

  
  

  Na morskom dne odpočíva aj skupina torpédových bombardérov Devastator. Foto: PaulAllen.com