11/2021

• Page 1

  Ročník 20, listopad 2021Ročník 20, listopad 2021

  ČÍSLO 141

  cena 0,- Kč

  INFOINFO

• Page 2

  INFO

  EDUARDEDUARD

  ČÍSLO 141

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

• Page 3

  eduardeduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  LISTOPAD 2021

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  listopad 2021

  prosinec 2021

  Tempest Mk.II late version ProPACK 1/48

  TRENÉR Limited edition 1/48

  SPITFIRE STORY: The Sweeps Limited edition 1/48

  P-51D-20 Weekend edition 1/48

  MiG-21MF Fighter Bomber Weekend edition 1/72

  Tempest Mk.V Series 2 ProPACK 1/48

  Bf 109E-4 ProPACK 1/48

  Camel and Co. 1/48

  Fw 190F-8 1/48

  Angel of Mercy 1/72

  P-51D-5 1/48

  OBSAH

  Operace Rutter

  Operace Starkey

  Déčko, jak má být

  Výcvikový ideál

  Trénujem, trénujem!

  TAIL END CHARLIE

  4

  80

  86

  26

  6

  66

  89

  90

  100

  120

• Page 4

  Vážení přátelé,

  v právě uplynulém říjnu došlo k několika důle

  -

  žitým událostem, začnu tedy dnes jejich shr-

  nutím. Začnu těmi méně příjemnými. Pokra-

  čuje trend narůstající nedostupnosti materiálů

  a služeb. Předminulý týden jsme zaznamenali

  kuriózní situaci, kdy jsme každý den v týdnu

  řešili jeden problém tohoto typu. V pondě

  -

  lí zmizelo z benzinových pump AdBlue. Že by

  mohl nastat nedostatek močoviny jsme si ne

  -

  dovedli představit ani za socialismu, ale budiž,

  prý je to kvůli nedostatku zemního plynu. Tak

  jako tak jsem měl již dávno nepoznanou ra

  -

  dost, když jsem díky laskavosti známého pum-

  paře získal dva podpultové kanystry AdBlue.

  Cítil jsem se stejně blaženě, jako když jsem

  za vlády doktora Husáka sehnal barevnou

  televizi. Když jsem tuto informaci sdělil svým

  dětem, musel jsem se vypořádat s faktem, že

  mladá generace nezná pojem podpultové zboží

  a netuší, co je výjimečného na nákupu barevné

  televize. To ale spíše ukazuje na míru blahoby

  -

  tu dnešní společnosti. Doufejme, že si jí bude

  vážit, nepodělá to a ten blahobyt nám ještě ně

  -

  jakou dobu vydrží.

  V úterý se ukázalo, že nám dodavatel mosaz

  -

  ného plechu bez nějaké možnosti odvolání

  prodloužil dodací lhůtu pravidelné dodávky

  plechu ze šesti týdnů na dvanáct. Tak dlouho

  s naší zásobou nevydržíme, plech by nám došel

  v polovině ledna. Museli jsme tedy sehnat ještě

  alespoň půl tuny navíc. Ta už byla ale dražší. To

  je jako s elektřinou, co není kryto dlouhodobým

  kontraktem, zdražuje.

  Ve středu se ukázalo, že je na obzoru problém

  s hořčíkem, který s vysokou pravděpodobností

  vyvolá nedostatek hliníkových slitin. Hliníková

  slitina, to jsou naše formy na modely, takže se

  pro jistotu také předzásobíme. Jinak byste totiž

  mohli zapomenout na S-199 na E-dayi.

  Ve čtvrtek se provalila nová směrnice Evrop

  -

  ské komise o regulaci používání diisokyanátů,

  to je zase pro změnu významná součást od

  -

  lévacích polyuretanů. Vzhledem k tomu, že

  v době platnosti této směrnice už asi nic moc

  odlévat nebudeme, nemusíme se předzáso

  -

  bovat, ale i tak se tomu dokumentu budeme

  muset časem věnovat. Ovšem díky probíhající

  změně technologie a přechodu z odlévání na

  přímý tisk máme jistou výhodu a náskok.

  A nakonec jsme se v pátek dozvěděli, že se

  konečně uvolnila přepravní kapacita pro na

  -

  lodění výlisků na USS Arizonu v 1/350, které

  už několik týdnů čekaly v zácpě v čínském

  přístavu. Radost z úspěchu nám rychle zaka

  -

  lila cena přepravy, zhruba čtyřikrát vyšší než

  cena dosud obvyklá. To mimo jiné znamená,

  že ty výlisky vyjdou bezmála na dvojnásobek

  původní ceny. Pokud tato situace přetrvá, pa

  -

  trně povede k přehodnocení našeho plánu na

  přebalení několika stavebnic původem z Asie

  a nahrazení těchto položek nějakými alterna

  -

  tivami. Buď z našich vlastních zdrojů, nebo ze

  zdrojů evropských dodavatelů. Žijeme zkrátka

  v zajímavých časech.

  Komorní walkaround v Líních

  Pojďme k příjemnějším událostem. Komor

  -

  ní walkaround v Líních proběhl ke všeobec-

  né spokojenosti všech zúčastněných. Obavy

  z nepřízně počasí a ranní mlhy v Líních se

  nenaplnily, ranní mlha ovšem lehla na letiště

  v Náměšti a způsobila zpoždění příletu jedné

  z hvězd programu, armádní Mi-35, a tím i jistou

  diskoordinaci v harmonogramu příletů ostat

  -

  ních účastníků. To ale naštěstí prakticky nebylo

  z pohledu návštěvníků rozpoznatelné.

  Akce byla opravdu komorní, plynula beze

  spěchu a bez stresů, s mnoha příležitost

  -

  mi k důkladné prohlídce zúčastněných strojů

  i k diskusím s jejich piloty. Ti byli zájmem mo-

  delářů také potěšeni a občas také překvape-

  ni, o co se tito podivní tvorové zajímají a o co

  naopak vůbec ne. Myslím si, že tato interakce

  dvou světů a pohledů na letadla – leteckého

  a modelářského – byla ku prospěchu a poučení

  oběma stranám. Na fotografiích to vypadá tak,

  že zájem o bojové stroje, Mi-35 a Hurricana,

  byl výrazně vyšší než o civilní Trenéry. To je do

  jisté míry logické, ale rozdíl v zájmu nebyl tak

  dramatický. Ono těch Trenérů bylo v Líních 14,

  mimochodem prakticky každý jiný, jiné verze.

  Tím se zájem o ně jaksi rozptýlil, zatímco zá

  -

  jem o unikátní bojové stroje, zastoupené jedi-

  ným exemplářem, byl logicky koncentrovaný.

  Já osobně za velký úspěch považuji fakt, že mě

  několik návštěvníků oslovilo s konstatováním,

  že když jeli do Líní, Trenér je prakticky nezají

  -

  mal, ale po této akci na to letadlo změnili názor

  a stavebnici si rozhodně koupí. A většinou ne

  jednu. Já sám jsem před časem prošel obdob

  -

  ným procesem, takže jim naprosto rozumím!

  Jak už asi víte, stavebnici jsme do Walka

  -

  roundu v Líních nestihli dokončit, takže jsme

  osádkám věnovali slíbené stavebnice v nedo

  -

  končené podobě, tedy bez jednoho chybějící-

  ho rámečku. Jednu krabici dostali i modeláři

  z kaznějovského klubu, kteří nám s organizací

  akce pomohli. Ti nevydrželi a na svém patláku

  věnované Trenéry bleskově postavili. Dostali

  k tomu samozřejmě chybějící rámečky a jednu

  krabici navíc. Výsledek jejich úsilí můžete po

  -

  soudit v dnešním vydání Infa. Na tomto místě

  chci ještě jednou poděkovat jak jim, tedy čle

  -

  nům KPM Kaznějov, tak členům spolku Classic

  Trainers, vedení a personálu líňského letiště

  a v neposlední řadě také pilotům a osádkám

  všech zúčastněných strojů za účast a pomoc.

  Dnes samozřejmě nevíme, co nás čeká příš

  -

  tí rok, zda již bude možno pořádat větší akce,

  nebo ne. Tak jako tak bychom ale rádi v tradici

  Komorního walkaroundu pokračovali. Fotoga

  -

  lerii z Líní najdete v Tail end Charlie, který je

  tentokrát dílem Jana Zdiarského.

  TORA TORA TORA!

  Je to Zero a vy to víte od 14. října. Termín od

  -

  halení obsahu našeho projektu s kódovým

  jménem Voldemort vyplynul z našeho systému

  uvádění novinek na trh. Novinky ohlašujeme

  obchodníkům šest týdnů předem. Prosincové

  novinky tedy oznamujeme 15. října. Zero jsme

  ohlásili o den dřív, protože jsme chtěli tuto in

  -

  formaci předat modelářům sami a dříve, než

  se o ní dozví obchodníci. Základní informace

  o novém Zeru už jistě všichni máte, další bu-

  deme postupně uvolňovat v průběhu listopa-

  du. Sledujte naše facebookové a instagramové

  profily a pokud tyto kanály neovládáte, může

  -

  me vám nabídnout alternativu v podobě našeho

  vlákna na Modelfóru, které budeme novinkami

  o Zeru zásobovat přednostně. První detaily ov

  -

  šem najdete i v tomto vydání, a to prosincové

  už bude plně ve znamení TORA TORA TORA!

  Listopadové novinky: Trenér

  Trenér je výjimečný projekt. Je to v podstatě

  civilní letadlo, i když původně vzniklo jako vo

  -

  jenský cvičný stroj. Z toho plyne, že se asi v ně-

  které budoucí stavebnici objeví také vojenský

  marking, nicméně bude vzácností. Valná vět

  -

  šina nabízených markingů budou civilní stroje

  aeroklubů i soukromých majitelů. Z hlediska

  barvení modelu je to samozřejmě úplně jiná

  práce, než na jakou je většina plastikových

  modelářů zvyklá, a jak píšou pánové z Kazně

  -

  jova ve svém článku, to barvení a maskování

  takových civilních mašin, to je, vážení přátelé,

  pravé a nefalšované modelářské peklo! Ale

  věřte mi, bude vás to bavit a bude vás to těšit!

  Stavebnice je krásná, i když není tak jednodu

  -

  chá, jak byste se znalostí předlohy očekávali.

  Trenér má ve skutečnosti víc dílů i rámečků

  než připravované Zero. Na druhou stranu je

  to dané velkým množstvím alternativních dílů,

  protože množství změn a úprav na jednotli

  -

  vých strojích oproti standardu je enormní. Po-

  pravdě řečeno je ani všechny neřešíme, už ta

  míra pokrytí změn, na kterou jsme přistoupili,

  nesmírně komplikuje návod, jeho srozumi

  -

  telnost a samozřejmě naši práci při přípravě

  modelu. Možná to někdo bude kritizovat jako

  nedokonalé řešení, já však říkám, že všechno

  má svůj strop a v tomto případě jsme na maxi

  -

  mu, na které jsme ochotni jít. Kdo chce jít dál,

  nechť si pomůže sám!

  Stavebnice Trenér řady Limited Edition repre

  -

  zentuje několik verzí Zlínu Z-226 Trenér. Komu

  by se zdála drahá a komplikovaná, může si

  počkat na ProfiPack Z-226MS, připravovaný

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 5

  na prosinec. Ten nabídne levnější a jednodušší

  variantu, stále ovšem stejně dobře provedenou

  a detailovanou. Další verze budou následovat

  jak v řadě Limited Edition, tak ProfiPack, a na

  konci roku přidáme i první Weekendy. Já sám

  se asi nejvíc těším na Kraťase, tedy Z-526AFS,

  mimo jiné oblíbeného dubléra všemožných

  druhoválečných stíhaček ve starých českých

  a ruských válečných filmech. Nejčastěji hrál

  Messerschmitty, ale „dal“ i spojenecké stroje.

  Spitfire Story: The Sweeps

  Pokračování řady Spitfirů přináší Spitfiry Mk.Vb

  v rané a pozdější verzi. Stavebnice je vydávána

  jako Dual Combo, stejně jako předchozí limitky

  Spitfirů Mk.I a Mk.II. Markingy jsme opět vybíra

  -

  li tak, aby nabídly průřez bojovou kariérou typu

  a prostřednictvím příběhů strojů a jejich pilotů

  modeláři přiblížily historický rámec jejich vá

  -

  lečné kariéry. Prohlédnout si je můžete dále

  v dnešním čísle. Kdyby vám chyběly tropikali-

  zované verze s protiprachovými filtry, tak těm

  se budeme věnovat v samostatné položce,

  připravované na jaro příštího roku. Mohu zod

  -

  povědně prohlásit, že to bude pravděpodobně

  nejpestřejší stavebnice Spitfiru, jakou kdy vy

  -

  dáme!

  Další stavebnice

  Limitkami listopadová nabídka stavebnic ne

  -

  končí. V řadě ProfiPack uvádíme Tempesta

  Mk.II v pozdějším provedení. Kromě Tempestů

  Mk.II ve službách RAF nabízí i stroje indické

  -

  ho a pákistánského letectva, přičemž ten pá-

  kistánský bude patrně předmětem diskusí na

  téma kamuflážních barev. V řadě Weekend na

  -

  bízíme dvě stavebnice, MiG-21MF v měřítku 1/72

  a P-51D-20 Mustang v 1/48. Mustangy budeme

  postupně v řadě Weekend vydávat podle výrob

  -

  ních bloků. V reedici jsou vydávány dvě položky,

  nedávno vyprodaný Tempest Mk.V série 2 a Bf

  109E-4, oba v měřítku 1/48. Messerschmittem

  Bf 109E-4 se vrací do naší nabídky řada čtvrt

  -

  kových Emilů. Některé z nich budou obnove-

  ny na základě zásob krabic, návodů a dalších

  komponent z doby před požárem, jiné budou

  vydány buď v reedicích, to znamená v krabicích

  nového typu, ale s původní skladbou markingů,

  nebo v řadě Weekend v novém schématu této

  řady. První takovou stavebnicí bude v prosinci

  Weekend Bf 109E-7.

  Brassin

  V řadě Brassin máme jako obvykle řadu vzru

  -

  šujících novinek. Předně jsou tu motory. Ve

  dvaasedmdesátině se jedná o motory pro

  B-25J od Hasegawy, potažmo Eduardu, vhodné

  pro nedávno vydanou stavebnici Angel of Mer

  -

  cy. Jsou vyrobeny klasicky odléváním, zatímco

  čtvrtkový rotační motor Le Rhône pro model

  Sopwith Camel od Eduardu je už vyroben pří

  -

  mým tiskem, stejně jako trysky pro F-4B Phan-

  tom II od Tamiyi. Ty lze také přiřadit k motorům,

  že ano.

  Přímým tiskem jsou vyrobeny také vztlakové

  klapky pro Tempest Mk.II, jde o první, průkop

  -

  nickou sadu vztlakových klapek, vyrobenou

  sériově touto metodou. Je to příklad produktu,

  který dříve nebylo možno jako odlitek vyrábět.

  Je mi celkem jasné, že tištěné klapky budou

  s vysokou pravděpodobností příčinou konce

  leptaných vztlakových klapek. Ty tak trochu po

  -

  važuji za své dítě, vztlakové klapky na Zero byly

  kdysi prvním leptem, který jsme se Ctiradem

  Kuřákem laboratorně vyrobili, a který jsem po

  -

  užil v soutěžním modelu. Měl jsem tyhle klapky

  jako modelář rád. Ale ty leptané jsou náročné

  na sestavení a jejich použití vyžaduje jisté, tedy

  popravdě poměrně velké modelářské zkuše

  -

  nosti. Na rozdíl od nich je použití tištěných kla-

  pek až překvapivě snadné… Tak které se asi tak

  budou prodávat, co myslíte? Je to zkrátka život,

  staré ustupuje novému. V každém případě se

  na tištěné klapky alespoň podívejte i v přípa

  -

  dě, že vás Tempest nezajímá. Ten produkt stojí

  za to, uvidíte zase jednou kousek budoucnosti.

  Přímým tiskem jsou vyrobeny také hlubinné

  pumy US Mk.17 depth charges v měřítku 1/48.

  Množství dalších sad, včetně těch z řad Look a

  Space, si můžete prohlédnout mezi novinkami

  dále v dnešním Infu.

  Lepty a masky

  Mezi lepty a maskami najdete kupříkladu sady

  pro čtvrtkového Chipmunka od Airfixu, v tomto

  případě je v nabídce i sada řady Space. Listo

  -

  padové sady Space mají mimochodem modi-

  fikovanou metodiku tisku, která dává opticky

  příznivější výsledek než starší sady. Kromě

  sad na Chipmunka jsou v řadě Space také sady

  pro Fw 190A-3, Fw 190A-5 a Bf 109E-4, vesměs

  určené pro modely Eduard. Mezi lepty a mas

  -

  kami bych vás také rád upozornil na sady pro

  AH-1G late od ICM v měřítku 1/32, na P-40N od

  Academy v měřítku 1/48 (zatím jen maska, lep

  -

  ty budou další měsíc) nebo na CH-47A a F-18E

  od Hobby Bossu ve stejném měřítku. Jsou tu

  i sady na techniku v měřítku 1/35: pro M4A3 (76)

  W od Zvezdy a pro Elefanta od Amusing Hobby.

  Pro lodní modeláře máme další dvě sady pro

  USS Intrepid v měřítku 1/350 od Trumpeteru.

  V řadě BigEd je v nabídce další lodní položka,

  sestava sad pro rakousko-uherskou bitevní loď

  Szént István, rovněž v měřítku 1/350. Sestavy

  BigEd jsou vůbec tentokrát velmi zajímavé,

  a to díky dvěma položkám věnovaným Lancas-

  teru B Mk.I v měřítku 1/48 od HKM a především

  BigEdu pro F-4B Phantom II pro model od Ta-

  miyi ve stejném měřítku.

  F-4B Phantom II 1/48: obtisky a další doplňky

  Čtvrtkového Phantoma jsem ve výčtu novinek

  už několikrát zmínil. Kromě excelentních tiště

  -

  ných výtokových trysek v řadě Brassin a zmí-

  něného BigEda je v dnešní nabídce ještě něko-

  lik dalších zajímavostí. Kupříkladu sada řady

  Look nebo dva BigSiny, nabízející sestavy vý

  -

  zbroje pro vzdušný boj a pro útoky na pozemní

  cíle. Ty obzvlášť doporučuji vaší ctěné pozor

  -

  nosti, stejně jako dvě obtiskové sady řady Edu-

  ard Decals, z nichž jedna vychází z obtiskového

  aršíku naší starší a velmi úspěšné limitky Good

  morning Da Nang a druhá je věnovaná strojům

  US Marines. A když už jsme u obtisků, najdete

  mezi nimi ještě dva další aršíky. Dvaatřicetino

  -

  vé popisky pro Spitfira Mk.IX od Tamiyi a sadu

  markingů pro Fokkera Dr.I v 1/24 od Mengu.

  Obě tyto sady vycházejí z našich sad obtisků

  v měřítku 1/48 a 1/32. A víte co? Ten zbytek už si

  prohlédněte sami!

  Telford

  Nevím, zda jsem vám to už sdělil, nebo ne, ale

  do Telfordu letos opět nepojedeme. Za stáva

  -

  jících podmínek nám účast na výstavě nedává

  valný smysl ani obchodně, ani z hlediska do

  -

  pravní dostupnosti. Doufám, že za dva měsíce

  nebudu muset totéž napsat o Norimberku. Na

  norimberskou výstavu se připravujeme a já

  se na ní těším, ale víte jak to vypadá s epide

  -

  mickou situací všude kolem nás... Pokud by po

  nás někdo chtěl, abychom strávili na výstavě

  šest dní s nasazeným respirátorem a ještě se

  k tomu obden testovali, tak nikam nepojedeme.

  Soutěže

  Ačkoli my sami nikam moc nejezdíme, soutě

  -

  že se konají. Například facebooková skupina

  Eduard Model Builders, čítající 13 400 členů,

  uspořádala již druhou virtuální soutěž, za

  -

  končenou ve druhé polovině října. Skupinovou

  stavbu organizoval Shane Doak a stejně jako

  první virtuální soutěž této skupiny se setkala

  s velkým ohlasem a vytvořila i rekord stránky

  v počtu lajků a sdílení. Je nám ctí věnovat ceny

  vítězům a tímto jim ještě jednou blahopřejeme.

  Fotografie vítězných modelů postupně přine

  -

  seme na našem facebookovém profilu, pokud

  nechcete čekat, najděte si informace na profilu

  Eduard Model Builders Group.

  V ruském Petrohradě (St. Petersburg) zase

  pořádají obdobu Iron Bunny, tedy skupinovou

  stavbu modelu za 24 hodin. V rámci Expres Mo

  -

  del 2021, jak se soutěž jmenuje, tam letos sta-

  věli MiGy-21 a výsledky si můžete prohlédnout

  na Modelfóru. I v tomto případě jsme soutěž

  rádi podpořili. Na domácí půdě se ani letos Iron

  Bunny nekonal, tentokrát ani ne tak kvůli covi

  -

  du, jako proto, že policejní rekreační středisko

  na Bublavě prochází důkladnou rekonstrukcí.

  Doufejme, že se tam příští rok opět shledáme.

  Ostatně, možností, co lepit, bude opravdu hod

  -

  ně a sám nevím, zda na účastníky vypustíme

  Zero, Wildcata nebo S-199. Tak jako tak, bude-li

  se IB příští rok konat, bude to velký mač!

  Historické a jiné články

  Stavbě čtyř modelů Z-226 Trenér členy KPM

  Kaznějov je věnován článek „Trénujem, tré

  -

  nujem!“ od Martina Černého. Vzpomínkový

  text „Já a Trenér“ je od kapitána Boeingu 737

  Martina Hrušky a začíná jím série podobných

  článků na toto téma. Se stavebnicí Spitfire

  Story: The sweeps souvisí dva články Michala

  Krechowskiho, „Operace Starkey“ a „Operace

  Rutter“. Dozvíte se něco o prvních pruhovaných

  Spitfirech, a nejen Spitfirech. Možná si opraví

  -

  te i jeden oblíbený historický omyl. K Hindu se

  pak vrací Tomáš Dvořák popisem rozdílů mezi

  Mi-24D a Mi-24V v technickém článku „Déčko,

  jak má být“. A to je ode mě pro dnešek vše.

  Niitakajama nobore!

  Vladimír Šulc

  eduard

  5

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 6

  HISTORIE

  Operace Rutter byla koncipována jako obojži-

  velná a kombinovaná akce, která vyžadovala

  těsnou spolupráci mezi námořnictvem, letec-

  tvem a složkami pozemní armády. Sloužila

  k otestování taktiky a strategie, která by moh-

  la být použita v budoucnu během hlavní invaze

  na evropský kontinent, a to včetně toho, zda by

  mohly být během první fáze útoku zachyceny

  velké a opevněné námořní přístavy. Měla být

  také určitým projevem podpory Sovětského

  svazu, jehož vedení žádalo aktivnější činnost

  spojenců.

  Krátce před plánovanou invazí Luftwaffe zpo-

  zorovala invazní síly nachystané v Solentu

  a bombardovala je. Operace Rutter tak ztratila

  prvek překvapení a mimo jiné i kvůli špatné-

  mu počasí, které panovalo v daném časovém

  úseku, byla zrušena, aby pak byla krátce nato

  „vzkříšena“ v podobě operace Jubilee.

  K odlišení vlastních a cizích strojů bylo 5. čer-

  vence 1942 na letounech Fighter Command

  účastnících se operace Rutter aplikováno zna-

  čení zajišťující rychlou identifikaci. Kromě bílých

  pruhů přes motorové kryty dostal bílý povrch

  i vrtulový kužel (místo obvyklého odstínu Sky).

  Často se zapomíná, že dva bílé pruhy byly na-

  malovány i na horní straně vodorovných ocas-

  ních ploch. Značení bylo z letounů odstraněno

  17. července příslušným rozkazem FC. Pro ná-

  slednou operaci Dieppe, nově označenou jako

  Operace Jubilee, se již žádné značení rychlé

  identifikace neaplikovalo.

  Umístění pruhů na horní straně vodorovných

  ocasních ploch se u jednotlivých squadron li-

  šilo (pro srovnání Bergův Spitfire BM579 a Du-

  périerův BM324). Na některých Spitfirech, jako

  je BM324, byly tyto pruhy namalovány pouze na

  vodorovném stabilizátoru a nepřesahovaly na

  řídicí plochy.

  Česká stopa

  Operace Rutter se zúčastnily i dvě squadrony

  Československého stíhacího wingu (No. 310

  a No. 312) s letouny Spitfire Mk.Vb. Ty se pod ve-

  dením W/Cdr Karla Mrázka přesunuly na počát-

  ku července na letiště Redhill. Československý

  wing zde i vinou nepříznivého počasí podnikl

  pouze několik neoperačních letů, aby se 7. čer-

  vence vrátil na své stálé základny Castletown a

  Harrowbeer v rámci Exeterského wingu. Jak

  již bývá zvykem, nejsou tyto menší a speciální

  operace nijak zvlášť fotograficky zdokumen-

  továny. Přesto se několik fotografií z daného

  časového úseku dochovalo a díky nim si tak

  můžeme udělat představu o aplikaci identifi-

  kačních pruhů na československých Spitfirech.

  Mezi modeláři panuje všeobecně mylná představa, že bílé in-

  vazní identifikační pruhy na motorových krytech letounů Fi-

  ghter Command byly použity pro operaci Jubilee, tedy vylodě-

  ní v Dieppe dne 19. srpna 1942. Ve skutečnosti byly použity

  pro operaci Rutter, což byl původní plán invaze do Dieppe na-

  plánovaný na 4. až 8. července 1942.

  Bílé doplňky operace „Rutter“ aplikované na Spitfiru Mk. Vb BM579 FN

  -

  B z No. 331 (Norwegian) Squadron na letišti

  Manston počátkem července 1942. Spitfire BM579 byl osobním letounem Norského esa Lt. Rolfe Arne Berga.

  TEXT:

  MICHAL KRECHOVSKI

  Operace Rutter – poprvé v invazním…

  Bílé doplňky rychlé identifikace operace

  „Rutter“ aplikované na Spitfire Mk. Vb AA853

  WX

  -

  C z No. 302 „City of Poznan“ Squadron.

  eduard

  6

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 7

  TEXT:

  MICHAL KRECHOVSKI

  HISTORIE

  W/Cdr Karel Mrázek v kokpitu svého prvního osobního Spitfiru Mk.Vb EN765 „KM“ na letišti Exeter v červenci 1942. Povšimněte si čerstvých kamuflážních barev Dark Green a Ocean

  Grey na motorových krytech. Jednalo se o opravu povrchu po dočasném nátěru bílého značení rychlé identifikace během operace Rutter.

  Spitfiry Mk.Vb z No. 310 Squadron na letišti Redhill počátkem července 1942. Přídě všech Spitfirů zdobí

  bílé prvky rychlé identifikace. Vrtulové kužely Spitfirů 310. squadrony zůstaly oproti nařízení v barvě Sky.

  Rekonstrukce vzhledu Mrázkova Spitfiru Mk.Vb EN765 „KM“ z období 1. až 7. července 1942, kdy

  z letiště Redhill vedl společně 310. a 312. squadronu v rámci operace „Rutter“, která byla nakonec

  zrušena a nahrazena operací Jubilee. Při té příležitosti byly na horní plochy motorových krytů

  a vodorovných ocasních ploch Spitfirů aplikovány dočasné bílé pruhy rychlé identifikace.

  Ukázka postupu při kreslení identifikačních pruhů. Personál si jejich

  obrysy nejprve načrtnul křídou, jak je vidět na tomto Hurricanu XP

  -

  P

  od No. 318 (Polish) Squadron.

  Spitfire Mk. Vb BM324 GW

  -

  S velitele No. 340 (French) Squadron S/Ldr Bernarda Dupériera počátkem července 1942 na letišti Biggin Hill.

  Foto: IVM

  Foto: sbírka Zdeňka Hurta

  Foto: IVM

  Foto: Karel Beinhauer; sbírka Radima Vojty

  eduard

  7

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 8

  Zatímco na Britských ostrovech pozvolna přibý-

  valy počty amerických vojáků a ve výcviku ne-

  zaháleli ani samotní Britové, vznikly konkrétní

  plány na „klamnou invazi“, která neměla pro-

  běhnout. Jako místo byl vybrán prostor asi de-

  set kilometrů severně od Boulogne mezi obcemi

  Audresselles a Ambleteus a dále zhruba stejně

  daleko, jen na jih od Boulogne, v prostoru mezi

  obcí Hardelot a řekou Brone. Počáteční plány

  sice zahrnovaly možnost překlopení celé akce

  v případě příznivých podmínek ve skutečnou in-

  vazi, postupně se však měnily a přes možnost

  provedení dalšího průzkumu bojem v podobě

  vylodění menšího množství speciálních jedno-

  tek se nakonec rozsah operace dál zmenšoval,

  až nakonec měla být v závěru veškerá bojová

  činnost provedena v podstatě jen letectvem. Ale

  i zde plánovači naráželi na odpor, a to zejména

  u velitele americké osmé letecké armády Iry

  C. Eakera, neboť operace vážně narušovala

  ostatní činnosti letectva, zejména strategické

  bombardovací útoky. Námořníci také neproje-

  vovali přílišné nadšení, neboť část jejich loďstva

  měla působit jako návnada.

  Přípravy klamné invaze ale pokračovaly dále

  s tím, ze se akce pojme jen jako příprava a cvi-

  čení pro budoucí skutečné vylodění. Letectvo

  v dané oblasti zesílilo činnost, 1. kanadská armá-

  da se přesunula do nástupních prostor v sektoru

  Portsmouth – Southampton, 2. britská armáda

  pak do oblasti Dover – Folkestone – Newha-

  ven. Zároveň se v těchto oblastech soustředila

  i transportní plavidla.

  Provokace bez odezvy

  Jako datum pro provedení klamné invaze bylo

  vybráno 8. září 1943. Ve dnech tomuto datu před-

  cházejících došlo ke koncentraci různých plavi-

  del, od vojenských až po civilní obchodní lodě,

  v přístavech mezi Southamptonem a Doverem.

  Pozemní jednotky se přesunuly do oblasti „na-

  lodění“. Letectvo dostalo úkoly v několika fázích,

  přičemž již mezi 16. a 24. srpnem dostala 11. sku-

  pina Fighter Command RAF rozkaz ke zvýšení

  ofenzivní bojové činnosti v prostoru Pas-de-Ca-

  lais. Od 25. srpna do 7. září měla RAF provádět

  intenzivní průzkum a bombardování nepřátel-

  ských letišť, vojenských a průmyslových cílů

  v témže prostoru a nakonec od 6. do 8. září denní

  i noční bombardování dalekonosných pobřežních

  děl. Předpokladem bylo, že stejně jako v před-

  chozím roce u Dieppe podaří vylákat k boji co

  největší množství letadel Luftwaffe.

  V roce 1943, po totálním fiasku průzkumu bojem

  v podobě vylodění v Dieppe o rok dříve, bylo Spo-

  jencům jasné, že jakýkoli pokus o invazi do Francie

  bude možný jen tehdy, pokud se celé Německo vo-

  jensky zhroutí, k čemuž v té době ovšem mělo ještě

  poměrně daleko. Pro překonání jakéhokoliv vojen-

  ského odporu bylo potřeba síly, jakou na Britských

  ostrovech tehdy ještě Spojenci nedisponovali, a to

  ani kdyby došlo ke stažení vojsk ze Středomoří. Na

  Churchillovo naléhání bylo rozhodnuto všemožně

  tuto slabost zamaskovat. Jednou z možností, jak

  toho dosáhnout, bylo provedení klamné operace,

  tedy vyvolání dojmu, že se připravuje skutečná in-

  vaze. Dalším důvodem pro takový postup byla sna-

  ha připoutat na západě, kde tou dobou v podstatě

  panoval u pozemních jednotek klid zbraní, větší

  množství německých jednotek a oslabit tím nepří-

  tele na východní frontě.

  TEXT: MICHAL KRECHOVSKI

  Foto: Karel Beinhauer; sbírka Radima Vojty

  Spitfiry LF Mk. Vb z 313. squadrony vzlétají 9. září 1943 z letiště Hawkinge v rámci operace Starkey.

  HISTORIE

  Operace Starkey

  Invaze, která nebyla

  eduard

  8

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 9

  Foto: IKarel Beinhauer; sbírka Radima Vojty

  Foto: IKarel Beinhauer; sbírka Radima Vojty

  Spitfiry LF Mk. Vb z 313. squadrony pojíždí 9. září 1943 ke vzletu z letiště Hawkinge v rámci operace Starkey.

  Spitfire LF Mk.Vb AA969 „RY

  -

  F“ před přistáním na letišti Hawkinge dne 9. září 1943

  HISTORIE

  Spitfire LF Mk.Vb EP110 „RY

  -

  R“ velitele „B“ flightu

  313. Squadrony RAF, Otmara Kučery, DFC, v podobě

  v jaké 9. září 1943 létal během operace Starkey.

  Se Spitfirem LF Mk.Vb; AA969; „RY

  -

  F“ létal během

  operace Starkey velitel „A“ flightu 313. squadrony

  F/Lt. Alois Hochmal.

  eduard

  9

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 10

  HISTORIE

  F/Lt Otmar Kučera před svým osobním Spitfirem LF Mk.Vb; EP110; „RY

  -

  R“ dne 9. září 1943. Tato fotografie je jako jediná

  z uvedených známá, kupodivu však bývá většinou datována do období invaze v Normandii. Povšimněte si však jiného

  umístění pruhů a také faktu, že se jedná o Spitfire LF Mk.Vb, zatímco v červnu 1944 již naši stíhači létali na „devítkách“.

  Foto: Karel Beinhauer; sbírka Radima Vojty

  Dobový nákres aplikace „invazních“ pruhů

  operace Starkey pro jednomotorová letadla

  a jeho převedení do barevné podoby.

  eduard

  10

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 11

  HISTORIE

  Počasí odsunulo operaci o den a 9. září 1943 se

  tedy 355 prázdných lodí seskupilo v prostoru

  Dungeness, aby se vydalo směrem k Boulogne.

  Těsně před pobřežím však všechna plavidla pro-

  vedla plánovaný obrat o sto osmdesát stupňů

  a pod závojem kouřové clony se vydala zpět.

  A protivník? Ten se v podstatě celé snaze vysmál.

  Proti lodím nevystřelilo jediné dělo, nevzlétlo je-

  diné letadlo. Luftwaffe se nedala vyprovokovat

  k žádné akci ani v přípravné fázi, snad jen s vý-

  jimkou zásahu proti těžkým bombardérům ame-

  rické osmé armády. Ztráty však byly na straně

  francouzských civilistů. Kolem pěti set jich padlo

  za oběť bombardování. Spojenci však také získa-

  li množství důležitých poznatků, které využili při

  skutečné invazi o devět měsíců později.

  Trochu jiné pruhy

  V průběhu operace Starkey byly poprvé použi-

  ty černobílé invazní pruhy k odlišení vlastních

  a cizích strojů. Aplikovány byly na těch letou-

  nech, které se 9. září měly zúčastnit operací

  v malých výškách. Vypadaly jinak než ty dobře

  známé pruhy z pozdějšího vylodění v Normandii.

  Dosud v žádné knize či publikaci věnující se čin-

  nosti československých pilotů v Británii se nijak

  podrobněji nezmiňovala účast našich letců na

  této klamné operaci. Pravdou však je, že se 313.

  squadrona v polovině srpna 1943 po zotavovacím

  pobytu a hlídkování na severu nad Orknejemi

  přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod

  velení 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva.

  Peruť se tak zapojila do operačních letů operace

  Starkey v rámci Hawkinge Wing. Během těchto

  bojů si „třistatřináctka“ díky svému veliteli S/Ldr.

  Jaroslavu Himrovi odnesla i jedno vítězství ve

  vzdušném boji.

  Nyní se tedy čtenáři naskýtá jedinečná příleži-

  tost prohlédnout si na fotografiích českosloven-

  ské Spitfiry s „tak trochu jinými pruhy“, a to díky

  fotografiím z archivu po technickém důstojníkovi

  313. squadrony Karlu Beinhauerovi. Dochovalo se

  po něm pět nepříliš kvalitních, ovšem s jednou

  výjimkou dosud nikdy nepublikovaných fotogra-

  fií datovaných ke dni 9. září 1943. Jsou na nich

  zachyceny Spitfiry 313. squadrony na letišti Haw-

  kinge s „invazními“ pruhy na křídlech.

  Autor by rád poděkoval Františku Kubíčkovi

  (www.dkdecals.cz) za poskytnutí barevných bo-

  korysů.

  Zdroje:

  https://www.combinedops.com

  https://codenames.info

  Se Spitfirem LF Mk.Vb; BL767; „RY

  -

  D“ létal během

  operace Starkey P/O Josef Pípa.

  EDOWEEN 2021

  EDOWEEN 2021

  -15%-15%

  28.10. - 2.11. 202128.10. - 2.11. 2021

  Ke každé objednávce přijaté v tomto období přidáme originální edoweenský lept!

  -20% fOr -20% fOr BfCBfC

• Page 12

  HISTORIE

  Foto: Jaroslav Špaček, Petr Popelář, Michal Ovčáčík, Tomáš Dvořák, Petr Soukup, David Všetíček, Viliam Švacho, Slavomír Medzihradský, Martin Janoušek (snad jsme na nikoho nezapo-

  mněli…)

  Jak známo, Eduard právě vydal stavebnici vrtulníku Mil Mi-24D Hind

  v měřítku 1/48. Využil pro ni známé výlisky stavebnice firmy Zvezda před-

  stavující verzi Mi-24V/VP. V podstatě je to zvětšená a mírně vylepšená

  dvaasedmdesátka tohoto ruského výrobce. Podobě jako v předchozím

  „malém“ přebalu, nabízí i tentokrát Eduard konverzní díly na verzi D, ale

  s ohledem na měřítko, a tedy v mnohem detailnějším provedení.

  Následující text se zabývá výhradně stroji Mi-24D, které sloužily v čes-

  koslovenském, českém a slovenském letectvu, tedy, řekněme, ranými

  verzemi „Déčka“ a nikoliv jeho pozdějšími sériemi, kdy již se jednalo

  kromě výzbroje víceméně o verzi V. Určitým příkladem můžou být obě

  naše „spárky“, tedy Mi-24DU, ale povídání o nich, jakož i o vyšších verzích

  Mi-24V/Mi-35 našeho letectva si necháme na jindy. Stejně tak obejdeme

  historii typu v našem letectvu. O té již toho spoustu poutavého napsal

  a zcela jistě ještě napíše člověk nejpovolanější, pilot Jaroslav Špaček.

  My si půjdeme „mašinu“ prohlédnout okem obyčejného technika speci-

  alizace drak + motor.

  Popisovat budu vždy jednotlivé prostory vrtulníku, vnější povrch a vý-

  zbroj, všechny oblasti, kde existují rozdíly mezi „Déčkem“ a „Véčkem“,

  vždy s důrazem na verzi D. Začneme hezky „v přízemí“ a jako první nás

  tedy čeká kabina pilota-operátora.

  Kabina pilota-operátora

  Zde se na první pohled mohou zdát oba kokpity stejné a z modelářského

  hlediska by ani nebyl takový hřích ji nechat tak, jak je. Nicméně tím, že

  obě verze se, kromě jiného, liší hlavně výzbrojí, jsou logicky v kabině pi-

  lota, který obsluhuje hlavně řízenou raketovou výzbroj a pohyblivé stře-

  liště USPU-24, drobné odlišnosti. Na levém přístrojovém panelu je to jen

  pár přepínačů a světelných tabel, jinak jsou panely obou verzí totožné.

  Co se týká dvou šikmých panelů po stranách kombinované zaměřovací

  stanice KPS-53AV, tak levý je stejný pro obě verze, zaměřovač také a na

  pravém panelu má Déčko méně ovládacích prvků s tím, že některé maši-

  ny, které se používaly na předvádění v zahraničí, zde měly zabudovanou

  ovládací skříňku „feetoměru“ (výškoměru ve stopách namísto metrů)

  a nad ní vedle ventilátoru ještě ovládací skříňku přístroje GPS. Příkladem

  z variant zbarvení ze stavebnice je to známá 4011 a 0220. Nejvíce rozdílů

  tak je na pravé straně kabiny, kde jsou mírně odlišné „berany“ ovládání

  naváděcí antény řízených střel a bloky související s ovládáním systému

  těchto střel napravo od beranů (pulty řízení). Budeme-li stavět vrtulník

  z období zhruba před rokem 1987 a níže, což v návodu reprezentuje stroj

  4009, nezapomeneme odstranit ovládačku klamných cílů ASO-2V pod

  „kukrem“ optického zaměřovače řízených střel a ovládačku rušiče infra-

  červeného spektra L-166V-11E, umístěnou na rámu okna nad „berany“.

  Tím bychom měli změny v předním kokpitu popsány a přesuneme se

  o patro výše, podívat se, jak vypadá kabina kapitána vrtulníku.

  K sepsání tohoto článku mě kromě žádosti

  rmy Eduard vedla i skutečnost, že poslední

  dobou vídám jednak na modelářských výsta-

  vách, což je v dnešní době bohužel málokdy,

  tak na internetových fórech a v odborných ča-

  sopisech špičkově postavené modely čtyřia-

  dvacítky, u kterých je patrná čistá stavba a re-

  alistická povrchová úprava. Tyto modely mají

  většinou jedno společné, a sice to, že před-

  stavují určitý „hybrid“ verzí tohoto vrtulníku.

  Někdy se to týká draku samotného vrtulníku,

  jindy výzbroje, občas je to kombinace obojího.

  Následující řádky jsou tedy určeny modelá-

  řům, kteří mají zájem mít ve své vitríně co mož-

  ná nejvěrnější model tohoto pro naše letectvo

  tak ikonického vrtulníku ve verzi Mi-24D.

  TOMÁŠ „HINDMAN“ DVOŘÁK

  DÉČKO,

  JAK MÁ BÝT

  Přednímu pultu v kabině pilota-operátora dominuje zaměřovač KPS-53AV. Panel vlevo

  od něj jes verzí V shodný, pravý se mírně liší. Na fotografii stroje 0215 je vidět dodatečně

  namontované vybavení – přístroj GPS nahoře a rádiostanice s plynule laditelnými frek-

  vencemi pod ním.

  eduard

  12

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 13

  HISTORIE

  Větší rozdíly jsou na pravé straně, kde se nacházejí pulty řízení a ovládací prvky systému

  řízených PTŘR Falanga. Nad „berany“ j umístěna skříňka ovládání rušiče infračerveného

  spektra L-166V-11E.

  Kabina kapitána vrtulníku

  Zde je už na první pohled několik zřejmých změn. Zatímco „Véčku“ vé-

  vodí nad palubní deskou rozměrný zaměřovač ASP-17V a u vyšších sérií

  pak také fotokulomet S-13 plus na horním rámu čelního skla indikátor

  výstražného systému radarového ozáření SPO-15, na „Déčku“ nic tako-

  vého není. Palubní deska je až na několik světelných tabel v levé horní

  části pro obě verze totožná, ale oproti „Véčku“ je u „Déčka“ zakonče-

  na hladkým stínítkem, kde nic nenarušuje výhled vpřed. Místo, kde je

  u V zaměřovač, je na D zaplechováno, což vede k domněnce, že se zde pů-

  vodně se zaměřovačem počítalo. Toto evokuje občas prezentovanou my-

  šlenku, že verze D vznikla v podstatě z nouze, neboť v době, kdy se verze

  A převtělila ze zranitelného „skleníku“ do tandemově uspořádaných ka-

  bin osádky, nebyl ještě k dispozici nový pokročilý systém výzbroje, zná-

  mý z verze V a tak v novém draku zůstala v podstatě uvězněná výzbroj

  z „Áčka“, vyjma střeliště USPU-24. Ovšem označení D by mělo znamenat

  „Dorabotanyj“, čili dokončený, dodělaný. No nevím…

  Po historické úvaze pokračujeme dále, na zaplechovaném místě se

  u upgradovaných mašin nacházela stejně jako v přední kabině ovládač-

  ka „feetoměru“ a nový indikátor kompasu. Zaměřování u „Déčka“ obsta-

  rával obyčejný optický kolimátorový (reflexní) zaměřovač PKV, uchycený

  na horním rámu čelního skla vedle ventilátoru. Tvarem stejný, ale roz-

  místěním přepínačů zcela odlišný je panel ovládání výzbroje mezi no-

  hama pilota pod palubní deskou. Ostatní panely v pilotní kabině jsou až

  na rozdílnou ovládačku radiostanice na levém bočním panelu shodné

  a těch několik odlišných tabel a přepínačů nemá z modelářského po-

  hledu smysl řešit. „Déčko“ také nedisponuje počitadly nábojů, které jsou

  u „Véčka“ nad palubní lékárničkou. Nesmíme také zapomenout, že vrtul-

  níky, které ještě neprošly zástavbou ASO-2V a L-166V-11E, neměly na-

  montována zpětná zrcátka pro sledování zadní polosféry. Ve stavebnici

  se to týká opět stroje 4009. U „Véčka“ je lampička namontována vedle

  levého zrcátka a u Déčka napravo vedle sedačky. To by bylo z pilotní ka-

  biny vše. Za ní se nachází takzvaná chodbička, která spojuje kokpit pilota

  s nákladovou kabinou.

  Pohled na přístrojovou desku Mi-24D, u které je v hodní střední část zaplechována a vrchní stínicí lem je nepřerušen zaměřovačem. Ten je uchycen na rámu kabiny. Dobře je vidět také

  spodní panel výzbroje, který se od verze V rozmístěním ovladačů zásadně odlišuje.

  Sedačka je u obou verzí shodná, levá strana kokpitu se u verzí D a V odlišuje víceméně

  jen panelem ovládání radiostanice.

  eduard

  13

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 14

  HISTORIE

  Chodbička a nákladová kabina

  V chodbičce, kde v našem letectvu tráví svůj čas během letu palubní

  technik (většinou na improvizovaně svařené trojnožce), se nacházejí

  bloky od řízené výzbroje. Jelikož je ten na levé straně zakryt u obou verzí

  plachetkou, neboť se tam nacházejí i táhla řízení, nemusí nás rozdílnost

  bloků trápit. Na pravé straně je tzv. „Hi-fi věž“, což není nic jiného, než na

  sebe naskládané bloky, opět od systému řízených střel. Ty jsou samo-

  zřejmě u verzí D a V odlišné, nicméně jako kompaktní celek působí obě

  věže dost podobně. Je dobré zmínit, že pancéřovaná a sklopná opěrka

  pilotní sedačky bývá standardně stále sklopená, aby měl palubní technik

  výhled jak ven, tak hlavně na přístroje, zejména ty od motorů a reduk-

  torů. Díky tomu se jejich sledováním nemusí zatěžovat pilot. Nahoru by

  se opěrka vyklopila jen v opravdu ostré bojové situaci, kdy už by „borťák“

  měl být v „nákladovce“ a hlídat s automatickou ruční zbraní přidělenou

  polosféru z bočních okének.

  Tím jsme se přesunuli do nákladové kabiny, určené pro výsadek až osmi

  plně vyzbrojených vojáků. V našem letectvu se ovšem v provozu stan-

  dardně používala jen zadní lavice, aby bylo v kabině více místa. Na levém

  boku vedle chodbičky býval občas zavěšený padák palubního technika

  a na pravém byla malá schránka na kazety s filmem do havarijního za-

  pisovače SARPP-12DM a hasicí přístroj. Tyto detaily jsou pro každý stroj

  individuální. U „Véčka“ jsou otevírací jen první tři okénka, zatímco u déčka

  všechny čtyři. U obou verzí jsou u prvních třech namontovány sklop-

  né držáky ručních zbraní. U D je ještě jedna zvláštnost. Do „nákladovky“

  lze pro zvýšení doletu namontovat dvě přídavné palivové nádrže (každá

  má obsah 850 l). Byla-li montována jen jedna (což většinou byla), tak

  ta zadní. Gumové hrdlo této nádrže trčí mezi 3. a 4. okénkem napravo,

  i když není nádrž namontována. Poslední viditelnou změnou je blok od

  výzbroje v levém horním rohu kabiny. Na „Déčku“ je znatelně menší (což

  Zvezda kupodivu takto provedeno má, což znamená, že pro verzi V je to

  špatně) a vede k němu méně kabeláže. Jako zajímavost lze uvést, že

  ke všem „Déčkům“ byly dodány i sady přídavného vnitřního pancéřová-

  ní, což byly ocelové pláty, které bylo možno přes systém zajišťovacích

  kolíčků namontovat do spodní části výklopných dveří a pod obě zadní

  okénka. Ale neznám jediný případ, že by byly u nás namontovány, patrně

  vzhledem k jejich hmotnosti. Nicméně v zemích tzv. třetího světa jsem

  se s tím setkával poměrně často, především u vyšších verzí V a P. To by

  bylo vše z prostorů osádky a výsadku a pro zájemce, kteří by na modelu

  chtěli otevřít celý „vršek“, což stavebnice částečně umožňuje, se podívá-

  me také tam.

  Motory, hlavní reduktor, hydrobloky a AI-9V

  Nahoře pod kryty na modeláře moc rozdílů nečeká. Ačkoliv verzi D po-

  hánějí motory TV3-117 3. série a verzi V motory TV3-117V, z modelářského

  pohledu se v podstatě ničím neliší. Platí to také pro hydraulické zesilova-

  če. Zatímco „Véčko“ má KAU-115, „Déčko“ KAU-110, ale viditelné rozdíly ani

  tady nejsou. Na motorech je tak hlavním rozdílem tvar výstupního ústrojí

  – výfuků. U verze V jsou zakončeny rovnoběžně s vertikální osou, a to

  kvůli montáži chladičů výstupních plynů EVU. V případě verze D jsou za-

  končeny šikmo, víceméně rovnoběžné s linií tvaru průřezu trupu. Hlavní

  reduktor, automat cykliky a hlava nosného rotoru jsou shodné.

  Listy nosného rotoru jsou pro obě verze shodné. Jen v počátcích služby

  se u verze D vyskytovaly listy s mohutnějším aerodynamickým zakry-

  továním u kořene listu, které krylo uchycení nosníku listu k závěsnému

  kování. Sahalo od náběžné hrany listu u konektoru připojení el. ohřevu

  až za nosník, tedy zhruba do třetiny hloubky listu. Zde je nutné se řídit

  při stavbě fotografiemi (v limitce Hind D by to mohl být pouze stroj 4009).

  „Hi-fi“ věž, neboli pravá strana v tunelu mezi kabinou pilota a nákladovým

  prostorem verze D.

  Pod dvěma výdechy klimatizace je vidět otvor pro vedení plnění vnitřní přídavné nádrže.

  Pohled do tunelu verze V, povšimněte si elegantní trojnožky pro „borťáka“, tedy palubního

  technika. Jemu je také určen padák zavěšený na levé straně.

  eduard

  14

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 15

  HISTORIE

  Největší chybou, kterou jsem na postavených modelech od Zvezdy do-

  sud v obou měřítkách viděl, byly dvě červené hasicí lahve umístěné vle-

  vo od reduktoru na podlaze. U těch se zastavím. Nejedná se o součást

  protipožárního systému, jako jsou ony červené „koule“ na pravé straně

  reduktoru, ale o lahve s neutrálním plynem CO2. Ten je u Mi-24D, DU

  a A při případném průstřelu palivových nádrží vháněn nad hladinu pa-

  liva a snižuje tak riziko vznícení výparů v nádržích. U „Véčka“ a vyšších

  verzí je všech pět pryžových nádrží vyplněno speciální polyuretanovou

  pěnou, která výpary pohlcuje. Z toho vyplývá, že tyto dvě lahve nalevo

  od reduktoru patří jen a pouze na verze A, D a DU! Jsou sice červené,

  ale zabalené do stříbrného elektricky vyhřívaného obalu. Původní návod

  Zvezdy toto bohužel neřeší.

  Kryty hlavního reduktoru se na „Déčku“ otevírají až téměř do vodorovné

  polohy, kdežto na „Véčku“ zůstávají kvůli možnosti montáže EVU otevře-

  né pod úhlem. Oba hydraulické bloky i spouštěcí jednotka AI-9V jsou na

  obou verzích stejné, jen u Déčka saje motor vzduch přes žaluzie v pra-

  vém krytu, ale protože se toto místo stávalo zdrojem nečistot a lákalo

  opeřence ke stavbě hnízd u déle stojících mašin, je sání vzduchu od ver-

  ze DU výše řešeno přes ocasní nosník mřížkou u havarijního zapisovače

  SARPP-12DM. U „Déčka“ tedy nenajdeme při otevřeném krytu za spouš-

  těcím motorem komínek sání vzduchu z ocasního nosníku. Prostor pod

  L-166V-11E nad skříní náhonů je shodný, jen u mašin bez této zástavby

  nevede zevnitř krytu kabeláž. Nyní se přesuneme dolů a omrkneme

  podvozek, radioúsek a vnitřní prostor ocasního nosníku.

  Motory TV3-117 a TV3-117V se z vnějšího pohledu ničím neliší.

  Na rozdíl od verze V, u které je vedeno sání vzduchu pro pomocný agregát

  Ai-9V ocasním nosníkem přes mřížku u havarijního zapisovače

  SARPP-12DM, má verze D sání přímo u agregátu na pravé straně trupu.

  Na snímku je také vidět dodatečně montované zařízení L-166V-11E.

  Koncový nosník

  verze V s mřížkou

  sání vzduchu pro

  AI-9V. Verze D

  ji nemá.

  Na pravé straně reduktoru jsou umístěny červené lahve protipožárního systému jak u verze D, tak V.

  eduard

  15

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 16

  HISTORIE

  Podvozek, radioúsek a vnitřek ocasního nosníku

  Podvozek je u obou verzí stejný, jen u „Déčka“ a první série k nám do-

  daných Véček (0701-0710) je v zadní části hlavní podvozkové šachty pře-

  pážka, oddělující levou a pravou šachtu. U vyšších sérií a verzí již není,

  takže je vidět z jedné šachty do druhé.

  Radioúsek a vnitřek ocasního nosníku asi na modelu nikdo ztvárňovat

  nebude, ale kdyby se přece jen našel někdo, kdo otevře inspekční kryt

  na spodní části trupu, tak vězte, že bez zapnutého vnitřního osvětlení je

  tam totální tma. Jinak z modelářského pohledu nic zajímavého… Bloky

  od střeleckého a bombardovacího počítače AIST-24 napravo jsou u D i V

  zakryty plachetkou, nalevo se nacházejí bloky elektrického a radiového

  vybavení, vpředu pak palivová instalace nad nádrží č. 3. Ta se sice liší,

  ale není vidět a v ocasu nahoře vede transmisní hřídel od skříně náhonů

  k vloženému reduktoru a zdvojená lana od nožního řízení. Jen pro zají-

  mavost, zatímco u verze D vedou lana v páru až ke koncovému reduk-

  toru, u DU, V a vyšších verzí se zhruba v poslední třetině nosníku vždy

  jedno lano z páru kříží, čímž je zamezeno situaci, kdy by byl případným

  průstřelem vyřazen celý pár z činnosti. Nyní si projdeme asi nejzajíma-

  vější část z pohledu modeláře, kterou je vnější povrch stroje.

  Vnější povrch – příď

  Na přední části trupu nás upoutá největší rozdíl mezi verzemi D a V,

  kterým je naváděcí soustava řízených střel Raduga-F. Nalevo se nachází

  kryt naváděcí antény, ten je na „Déčku“ otočný a hranatějšího tvaru. Nad

  ním se nachází i jinak tvarovaná stupačka. Na Véčku je kryt pevný, kap-

  kovitého tvaru s kruhovým průřezem. Otočná je zde parabola antény pod

  krytem a stupačka je přímo na krytu. Celek je zpevněn šikmou vzpěrou.

  Napravo je umístěn kryt optické zaměřovací soustavy, u kterého je od-

  lišností odklopný kryt. U verze D je kryt pouze s jednoduchými kovovými

  dvířky optiky, pod nimiž se již nachází tvrzená skla (optický přístroj pod

  krytem má samozřejmě ještě svá ochranná skla). Takže zvenku je z ka-

  ždé strany jen jedno táhlo od pracovního hydraulického válce otevírání.

  Jinak tvarovaná je i „kapka“ kryjící uchycení optiky v draku nad vněj-

  ším táhlem. U verze V jsou dvířka zdvojená, vnější jsou kovová a vnitřní

  z tvrzeného skla (ta se otevírají jen na nezbytně nutnou dobu při zamě-

  řování). Teprve pak následují tvrzená skla samotného krytu a skla na op-

  tice. Člověk by řekl, že přes tolik vrstev nebude ani vidět, ale je – a velice

  dobře. Tudíž Véčko má složitější mechaniku dvířek a na každé straně dvě

  táhla chráněná gumovými manžetami, „kapka“ má též jiný tvar.

  Na rámu čelního skla operátora se v horní části nachází u mašin 4011

  a 0220 anténa GPS. Na konci trubkového nosiče snímačů DUAS je na

  rámu kabiny operátora umístěna trojzubá anténa systému IFF SRO-2

  Chrom 3. pásmo. Tyto antény jsou na všech našich „Déčkách“ a „Véčkách“

  z první dodávky (0701-0710). Vyšší série verze V již měly „ploutvičku“ no-

  vějšího systému 62-01.

  Naše „Déčka“ mají boky přední části hladké, nenacházejí se zde oválné

  antény systému L-006 Berjozka, které se u pozdějších sérií D a raných V

  nacházejí na spodní části mezi kabinami pilotů, u pozdějších strojů verze

  V pak za kabinou pilota nahoře. „Déčko“ má napravo pod kabinou operá-

  tora jen dvě krytky kontroly vedení nábojového pásu, zatímco Véčko má

  tři. Nábojová schránka se ve vyklopené poloze pro nabíjení neliší, kdyby

  ji někdo chtěl udělat úplně sklopenou v poloze pro údržbu, tak bloky od

  výzbroje ukryté za ní už mírně odlišné jsou. Nalevo dole, pod pilotní ka-

  binou se nachází kryt prostoru bloků řízené výzbroje. Ten se u obou verzí

  liší, jednak tím, že na D je hladký, bez pomocného přistávacího světlome-

  tu, a také systémem jeho zámků. Bloky uvnitř jsou též jiné.

  Dále následuje kryt klimatizace, který je stejně jako klimatizace pod ním

  u obou verzí shodný.

  Pohled do podvozkové šachy. U verze D je mezi oběma polovinami přepážka, pouze v

  přední části je malá trojúhelníková mezera.

  Anténa naváděcího systému Raduga-F pro PTŘR Falanga má oproti verzi V odlišný

  tvar a celé pouzdro je otočný.

  U verze D má kryt optické naváděcí soustavy pouze jedna

  „dvířka“, tedy ochranný kryt. U verze V se pod nimi nachází

  ještě odklopný skleněný kryt. Ten je během pozorování a

  přípravy k odpalu uzavřen a otvírá se jen na nezbytnou

  dobu během navádění střely k cíli. Tím je zajištěno, že

  zůstane pokud možno čistý a zajistí optimální viditelnost

  v hledáčku.

  Na snímku je dobře vidět tříprstá anténa systému IFF

  SRO-2 Chrom na rámu u kořene trubky snímače DUAS a

  také vedle ní dodatečně namontovaná anténa přijímače

  GPS. Vrtulník má sejmutý kulomet a jedná se o stroj 0214.

  Déčko „na kozách“ během přezkušování hydraulického systé-

  mu. Na snímku je dobře vidět absence přistávacího světlome-

  tu na levé spodní části trupu pod kabinou kapitána.

  Takto vypadá zdvojený kryt naváděcího systému u verze V.

  eduard

  16

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 17

  HISTORIE

  Vnější povrch – střední část trupu

  Před spodními polovinami nákladových vrat jsou u „Déčka“ namontová-

  ny konzolky pro optický nástřel výzbroje. Zajímavostí některých našich

  „Déček“ z období po revoluci jsou tzv. „ernestky“. Jedná se o natvarovaný

  ocelový „plocháč“, který byl přišroubovaný k oválným krytkám palivové

  instalace pod třetími okénky nákladovky z obou stran. Ten sloužil k za-

  věšení plechovky na záchyt vytékajícího paliva zde ústícího drenážního

  potrubí, ke kterému dochází při spouštění a vypínání motorů. Pojmeno-

  vány byly po jistém příslušníku prostějovského útvaru, který je vymyslel,

  nicméně časem se ukázala jedna nevýhoda. Hrozilo, že by vrtulník mohl

  s těmito plechovkami odletět (pokud se tak někdy skutečně nestalo),

  a tak šla ekologie stranou a od jejich používání se upustilo. Přípravek

  však na mašinách zůstal a někdy přečkal i revizi. Důkazem je stroj 0220,

  dnes exponát kbelského muzea.

  Mezi 3. a 4. okénkem nalevo se u verze D nachází hranatá krytka pl-

  nění neutrálního plynu a pod ní krytka kulatá. Obojí naštěstí Zvezda na

  výliscích má, jelikož jsou do budoucna univerzální i pro verzi A, ale pro

  verzi V je to tedy špatně. Před náběžnou hranou levého křídla je na trupu

  kulatý plastový indikátor odpálení neutrálního plynu. Nad 3. a 4. okén-

  kem napravo má verze D krytku plnicího hrdla vnitřní přídavné palivové

  nádrže a vlevo od ní signalizační tablo naplnění. Protože „Déčko“ nemůže

  nést chladiče výstupních plynů EVU, nemá nainstalovány konzole jejich

  uchycení, dvě rozměrné pod výfukem a dvě menší nad ním, postrádá

  též nerezový dosedací lem chladičů kolem výfuků (jejich jiný tvar byl již

  zmiňován). Na trupu pod křídly se nacházejí u „Déčka“ konzole ve tva-

  ru písmene „T“, na které se upevňoval naviják pro zavěšování výzbroje

  pod křídlo. Ten měl ještě opěrný bod ve spodním aerodynamickém pře-

  chodu křídla (malé obdélníkové vybrání). Lanko od navijáku procházelo

  otvory v aerodynamických krytech vnitřních závěsníků. U Véčka bylo od

  tohoto systému zavěšování upuštěno. Samotné závěsníky jsou téměř

  shodné, jen u verze D nejsou v jejich spodní přední části kovové záslep-

  ky kryjící připojení palivové instalace. Všechna naše Déčka měla totiž jen

  tzv. „suché závěsníky“. Na koncích svislých pylonů křídla nese Déčko vy-

  pouštěcí ližiny 2P32M/K-4U pro rakety 9M17P Falanga. Nezapomeňme,

  že odpalovací zařízení nejsou zavěšena rovnoběžně s podélnou osou

  vrtulníku. Aby rakety dobře zachytily paprsek naváděcí antény, je levý

  pár natočen o 0°30´ a pravý o 3°30´ k podélné ose trupu. Náměr obou zá-

  věsníků je +2°. Na svislých pylonech je na levém zevnitř a pravém zven-

  ku přišroubována bílá tabulka, na kterou se v případě bojové akce měly

  psát varianty podvěsné výzbroje, ale asi se to moc nepoužívalo. V levém

  přechodu křídlo-pylon je u verzí D a V (0701-0710) aerodynamický kryt

  ukrývající fotokulomet S-13. V horní části obou pylonů a na konci aerody-

  namických krytů vnějších závěsníků (č. 1 a 4), má „Déčko“ nainstalovány

  antény výstražného systému S3M Sirena.

  Na snímku je dobře patrná absence lemů kolem výfuků. Ty má až verze V. Stejně tak chybí konzole pro uchycení zařízení EVU nad a pod výfuky. Odlišný je také tvar samotných výfuků,

  které nemusely být kvůli instalaci systému ochlazování výstupních plynů EVU seříznuty.

  Stejná partie u Mi-24V.

  Konzole tvaru T pro

  upevnění navijáku pro

  zavěšování výzbroje.

  Verze V jej nemá.

  Na snímku s cvičnými raketami Falanga je dobře vidět fotokulomet S-13. Ten byl na této

  pozici také u prvních strojů Mi-24 dodaných do ČSSR (0701 až 0710). U dalších strojů se již

  přesunul do kokpitu k zaměřovači kapitána vrtulníku.

  eduard

  17

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 18

  HISTORIE

  Vnější povrch – ocasní a koncový nosník

  Na koncovém krytu horní nástavby za AI-9V, kryjící skříň náhonů, je na

  vrtulnících cca od roku 1987 provedena zástavba rušiče infračerveného

  spektra L-166V-11E Ispanka, jakožto důsledek draze vykoupených zku-

  šeností sovětských osádek s raketami Stinger za války v Afghánistánu.

  Ze stejného důvodu byla zároveň provedena instalace výmetnic klam-

  ných infracílů pod konec ocasního nosníku. Čtyři kazety ASO-2V jsou

  k nosníku připevněny pomocí dvou nerezových pásnic a napínáků. Stroj

  bez těchto úprav v návodu reprezentuje již zmiňovaná 4009. Zespodu

  ocasního nosníku nemají Déčka anténu ve tvaru písmene „U“ od radio-

  stanice pro spojení s pozemními vojsky R-828 Eukaliptus, i když v li-

  teratuře se objevuje názor, že některá naše D jí mohla být vybavena.

  Na ocasním nosníku se obě verze mohou lišit předními anténami VKV,

  kdy standardní ve tvaru písmene „T“ od radiostanice R-863 byla dříve

  osazena mečovou anténou od R-860, tedy stejnou, jako je zadní anténa

  od R-852. Je třeba si hlídat podle fotografií, kdy ke změně došlo, obě

  mečové měla prokazatelně 4009 v podobě po dodání, bez „afghánského

  upgradu“.

  A tím jsme se dostali až ke koncovému nosníku, kde je hlavní změnou

  proti Véčku mřížka u havarijního zapisovače. V případě „Véčka“ odtud

  AI-9V nasává vzduch ocasním nosníkem, na „Déčku“ není, neboť, jak

  jsme si již řekli, „Déčkové“ AI-9V saje vzduch žaluziemi v pravém krytu

  spouštěcího motoru. Takže trojúhelníkový mřížkovaný kryt je na D za-

  plechovaný. Na spodní části koncového nosníku je opět trojzubá anténa

  IIF SRO-2 Chrom 3. pásmo. Platí pro ni totéž, co jsme si řekli u antény

  přední. Déčko nemá na odtokové hraně koncového nosníku dvě antény

  výstražného systému radarového ozáření SPO-15, ani šikmý obdélníko-

  vý kryt antény na pravé straně nosníku.

  Zvezda nabízí dvě varianty kapotáže koncového reduktoru, my použi-

  jeme samozřejmě starší verzi s plným zakrytováním, novější s jedno-

  dušším krytem patří až na stroje Mi-24/35 z dodávek v rámci deblokace

  ruského dluhu. Stejně tak pozor na malý výstupek z pravé strany kon-

  cového reduktoru, zde stavebnice opět zohledňuje novější variantu se

  snímačem havarijního zapisovače BUR. Všechny k nám dodané Mi-24

  za socialismu měly tento kryt mnohem menší, v podstatě jen takovou

  prolisovanou bouličku. Poslední změnou jsou listy vyrovnávacího rotoru.

  Ty mají na Déčku menší hloubku profilu, jsou tedy bez „seseknutého“

  zakončení odtokové hrany u kořene i koncového oblouku. Zde je náprava

  jednoduchá. Zvezda nabízí listy pro V, takže je stačí jen obrousit.

  Nezmínil jsem se dosud o listech hlavního rotoru, a to z toho důvodu,

  že jsou pro obě verze shodné. Tím bychom měli popsány hlavní rozdíly

  na vnějším povrchu a zbývá nám poslední kapitola, týkající se podvěsné

  výzbroje.

  Podvěsná výzbroj

  Oproti „Véčku“ je škála podvěsné výzbroje „Déčka“ o poznání chudší.

  V podstatě odpovídá verzi A. Základní kombinací jsou čtyři řízené rake-

  ty 9M17P Falanga, nesené na odpalovacích zařízeních 2P32M/K-4U na

  koncích svislých pylonů křídla a raketové bloky UB-32A-24 pro 32 ks

  neřízených raket S-5KO, nebo S-5MO ráže 57mm. Ty se zavěšují na pod-

  křídelní závěsníky BDZ-57KrV, číslované zleva doprava 1-4.

  Bombardovací výzbroj mohou tvořit letecké pumy FAB, OFAB, ZAB, RBK,

  SAB ráže 50, 100, 250 kg, nebo letecké pumy ráže 500 kg, či zápalné ná-

  drže ZB-500. Zde je potřeba upozornit, že munice ráže 500 kg se mohla

  zavěsit pouze na vnitřní závěsníky č. 2 a 3, přičemž vnější závěsníky č. 1

  a 4 musely zůstat prázdné. Kombinovat se mohly i pumy do ráže 250 kg

  a raketnice, v tomto případě se raketnice navěšovaly na vnitřní závěsní-

  ky č. 2 a 3. Falangy bylo možné navěsit s jakoukoliv kombinací výzbroje

  pod křídlem. Dále se u nás ještě používaly raketové bloky RM-122 po

  čtyřech neřízených raketách LR-122 ráže 120 mm, většinou zavěšované

  na vnější závěsníky č. 1 a 4 a cvičné betonové pumy CP-100-70. Pozor na

  vtípek Jardy Špačka, kdy byly v roce 1995 v Čáslavi na mašinu 4011 místo

  Falang naaranžovány protiletadlové letecké střely R-60!

  Výmetnice klamných cílů ASO-2V byly na Mi-24D instalovány dodatečně pod ocasní

  nosník. U verze V již byly přesunuty na trup, protože původní řešení zvyšovalo zatížení

  koncového nosníku.

  Vypouštěcí zařízení raket Falanga i s nasazenými ostrými raketami.

  eduard

  18

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 19

  HISTORIE

  Závěrem

  Tím bychom měli, řekl bych, celkem podrobně popsány základní rozdíly

  mezi verzemi D a V, které jsou na vrtulníku vidět, což je z modelářského

  pohledu dostačující. Rozdílů je samozřejmě mnohem více, takže ač jsou

  si vrtulníky zdánlivě podobné, při podrobnějším zkoumání už to tak ne-

  vypadá. Drtivou většinu zde popsaných odlišností firma Eduard vyřešila,

  ať už přímo ve stavebnici přibalenými konverzními díly, upozorněními

  v návodu, nebo samostatně prodávanými doplňkovými sadami, tak-

  že kdo si počká, měl by mít k dispozici téměř vše potřebné pro stavbu

  Mi-24D. Je třeba upozornit, že udělat ze Zvezdy opravdu věrný model

  Mi-24 jakékoliv verze dá i tak dost zabrat. Jestliže ve dvaasedmdesát-

  ce byl „holý“ povrch modelu ještě akceptovatelný, zvětšením do čtvrtky

  už model dost utrpěl. Skutečná čtyřiadvacítka je na povrchu všechno

  možné, jen ne takto hladká. Výrazné spáry dělení krytů horní nástavby,

  více či méně vystupující hlavy šroubů, nýtů, různá kování, kotvicí oka,

  madla, zámky krytů, přeplátovaný a zesílený potah, to vše tvoří nesku-

  tečně plastický povrch, který už by na čtvrtce měl být vidět. Něco bude

  na modelářích samotných, na spoustu věcí už existují komerční doplňky.

  Opravdu za oči mě u Zvezdy tahá vstupní kužel ventilátoru chlazení oleje.

  Dále by si stavitelé měli pohlídat různá čidla, vnější osvětlení, antény,

  kabely, hadičky a podobné detaily, které jsem v článku nezmiňoval, neboť

  nebyly předmětem rozdílů mezi verzemi. Předpokládám, že kdo si tuto

  limitku i doplňky pořídí, bude vyzbrojen podklady, ať už tištěnými, kterých

  mimochodem u nás vyšlo opravdu velké množství, nebo z internetu,

  a můj soupis si vezme jen tak ruce, aby na něco nezapomněl. Využít jej

  samozřejmě mohou i stavitelé dvaasedmdesátky a částečně i „Véčka“.

  Podotýkám, že jsem porovnával naše stroje verzí D a V dodané za so-

  cialismu. Mi-24V/35 dodané v rámci deblokace ruského dluhu se pře-

  ce jen od starých „Véček“ liší. O tom zase někdy příště protože i to je

  výživné téma. Záměrně jsem také vynechal slovenské mašiny, jelikož

  s nimi nemám osobní zkušenost. Tak jen telegraficky: Stroj 0222 je po GO

  v LOTN, na rámu kabiny operátora má místo antény SRO-2 anténu GPS,

  za přední podvozkovou šachtou je červený zábleskový maják, stej-

  ně jako na ocasním nosníku, místo původního. Bílé antény odpovídače

  vpravo za nábojovou schránkou a na ocasním nosníku, tam je taktéž bílá

  prutová anténa patrně od ELT a pod ocasem černá anténa od radiosta-

  nice. Nemá logicky ani zadní trojzubec SRO-2. V kabině operátora bude

  určitě ovládačka od GPS.

  Jinak naše „Déčka“ dolétala až na mírný upgrade některých mašin, kte-

  rý zahrnoval montáž GPS, ukazatele výšky ve feetech atd., v podstatě

  v původní konfiguraci z výroby. Mašiny, které prošly revizí v první polovi-

  ně osmdesátých let v SSSR, dostaly jen trochu sytější kamuflážní barvy.

  Oobecně byly sovětské barvy vysoce kvalitní, sice časem bledly, ale dr-

  žely. Stroje, které prošly revizemi v Maďarsku v druhé polovině osmde-

  sátých let byly podle všeho odbarveny na vnějším povrchu, ale vnitřním

  prostorům Maďaři už tolik péče nevěnovali. Jejich zvláštní světle šedo-

  modrá barva s nádechem do zelena, použitá např. v nákladovce, byla

  stříkána na původní barvy a časem se loupala. Totéž platí pro černou na

  podlahách pilotních kabin. Ovšem co se týká draku a všech jeho instala-

  cí, tam zase maďarští soudruzi odvedli dobrou práci. Od roku 1988 byly

  Mi-24V i D, pominu-li nižší stupně údržby systému předepsaných prací

  u útvarů samotných a jeden neúspěšný pokus o provedení Revize 1 na

  Déčku 0221 v LOZ Brno na konci devadesátých let, opravovány již pouze

  v LOK Praha (nyní součást LOM Praha s. p.). Po několika nižších revizích

  to byla na podzim 1995 známá 4011, která zde prošla tuším tzv. vstupní

  opravou, kdy byla kompletně zvenku odbarvena a následně jako jediné

  „Déčko“ nastříkána zvláštní kamufláží zvanou „Fluora“ s velkými výsost-

  nými znaky. Podobné zbarvení dostala třeba Mi-24V 0838.

  Později se někdy v roce 1998 za účasti LOKu řešilo u útvaru v Přero-

  vě tzv. prodloužení technického života tohoto v roce 1978 vyrobeného

  stroje, přičemž byly zjištěny jisté nedostatky a mašina ještě naposledy

  přelétla do Kbel k jejich odstranění. Dnes se tento legendární vrtulník

  nachází v dosti zuboženém stavu a příšerném zbarvení v soukromém

  muzeu na Slovensku. Na přelomu tisíciletí prošly v LOKu ještě Revizí 2,

  což byla oprava rozsahem se už blížící generální, tyto stroje: DU 6050 a

  D 0217, 0218, 0219, 0220 a 0221. Ale koncepce armády už tehdy s Déčky

  moc nepočítala, a tak byly tyto stroje záhy vyřazeny s poměrně nízkým

  náletem hodin od provedených revizí. Tyto vrtulníky už obdržely tzv. ka-

  mufláž „NATO standard“, která byla bohužel stříkána na rozbroušenou

  maďarskou kamufláž a v kombinaci s nevhodně zvoleným základem se

  barvy začaly časem loupat. Dobře je to vidět na 0220 v Kbelském muzeu.

  To by bylo asi tak vše k tématu našich Mi-24D. Jestli to někdo dočetl až

  sem, tak gratuluji a doufám, že tímto článkem pomohu všem stavitelům

  tohoto rychlého, výkonného, odolného a především nádherného vrtulní-

  ku, který ve svých obměnách brázdí naše nebe už neuvěřitelných 43 let.

  P.S. Článek jsem psal s vykloubeným a nalomeným pravým ramenem,

  takže jsem si to jako pravák opravdu „užil“!

  Autor článku před poslední kreací speciálních markingů – výročním zbarvením stroje 3369.

  eduard

  19

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 20

  HISTORIE

  Myslím, že na tom lietadle je dodnes vidieť a cítiť technický um jeho kon-

  štruktérov, pánov Karla Tomáša, Svatopluka Zámečníka a ďalších. Tiež

  pri ňom osobitne platí, že čo dobre vypadá, aj dobre lieta. Ďalšou veľmi

  silnou stránkou konceptu celej rady Tréner je jej obrovská univerzálno-

  sť, ktorá umožňovala použitie týchto lietadiel pri celej rade úloh základ-

  ného aj pokračovacieho výcviku pilotov, ako boli lety v noci, základný

  výcvik lietania podľa prístrojov, nácvik vyššej a vysokej techniky pilotáže

  i vlečenie vetroňov.

  Ako horší vetroň

  Ja som absolvoval celý výcvik obchodného pilota na Žilinskej univerzite

  (predtým VŠDS) na lietadlách rady Zlín 42/142/43, ktorá bola generač-

  ným nástupcom Trénera. Myslím, že je to tiež veľmi dobré lietadlo na

  základný výcvik, aj keď nevypadá a nelieta tak pekne ako Tréner. Pri ná-

  cviku pristátia s vysadením motorom má kĺzavosť „hodenej tehly“, takže

  žiadne dlhé rozmýšľanie, ale šup – sadáme pred seba pri trochu väčšej

  výške možno tak jedna zatáčka a je to... Takisto pristátie – stiahne sa pri-

  pusť a len trochu pritiahnuť v správnej výške a sedí to... V podstate samé.

  To taká C-105 je iná káva, lebo je to taký trochu horší vetroň. Ja osob-

  ne som zažil lietanie na Tréneri až po absolvovaní základného výcviku,

  najmä na Z-126 OM

  -

  PLP. Pri lietaní je veľmi citlivá a vyžaduje koordiná-

  ciu rúk a nôh na 110 percent, aby bola gulička na priečnom sklonomere

  stále v strede a zatáčka nebola sklzová alebo výklzová. Takisto prebytok

  výkonu na štvorvalcovom Minore nie je veľký, takže s prípusťou sa musí

  narábať veľmi citlivo. Najzložitejšie je na lietaní s Trénerom pristátie. To

  sa odporúča robiť na tri body. Medzi pilotmi sa hovorí, že ak sa naučíš

  pristávať so 105kou, všetko od toho už je len ľahšie... Vďaka tomu, že je

  veľmi aerodynamicky čistá, tak krásne kĺže na pristátie. Je tak treba do-

  predu presne robiť rozpočet a citlivo manipulovať s pákou pripusti a ria-

  dením. A keď sa blíži zem a výška podrovnania, pomaly stiahnuť a riadiť

  výdrž tesne nad zemou. Akýkoľvek prudký pohyb znamená vyplávanie

  a vďaka prízemnému efektu je pak 105ka schopná „preplávať“ polovicu

  dráhy. A potom, keď sa vytratí rýchlosť, pilot s tým buchne o zem ako

  „murár v piatok večer s robotou“.

  Naučiť sa jemne pristávať so 105kou na určený bod na dráhe je ako cit-

  livo sa láskať s mladou dámou... Mnoho starých inštruktorov si myslí, že

  prvé pilotné skúšky by sa mali robiť na Tréneri, kde sa hneď ukáže, aký

  má pilot cit pre lietanie, a či vie skutočne pristáť a nie len priviesť lietadlo

  na zem poloriadeným pádom.

  Chcel by som napísať par slov o mojich

  skúsenostiach s „Trénermi“ ale bude to

  skôr zamyslenie z pohľadu dopravného

  pilota a inštruktora, než z pohľadu staré-

  ho aeroklubáka a „vlka aviatika“, ktorý

  má kopec pravdivých i menej pravdivých,

  občas aj vtipných historiek. Ja by som sa

  zameral skôr na historicky obrovský vý-

  znam a užitočnosť lietadiel rady Tréner

  pre výcvik dopravných pilotov a tým aj

  celkovú bezpečnosť dopravného lietania.

  V kokpite B737 s najcennejším pasažierom, dcérkou Anettkou (možno budúca modelárka

  alebo pilotka). Len malá poznámka pre prípadných inšpektorov z ÚCL, alebo DÚ: fotili sme

  sa až po pristátí!

  TEXT: TOMÁŠ HRUŠKA

  JÁ a

  VÝCVIKOVÝ IDEÁL

  eduard

  20

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 21

  HISTORIE

  Návyky, ktoré sa nezabúdajú

  A tu sa dostávam k dodnes nedocenenému významu koncepcie lieta-

  diel univerzálnej typovej rady Tréner pre bezpečnosť leteckej dopravy.

  V súčasnosti je väčšina nehôd sofistikovaných moderných dopravných

  lietadiel spôsobená tzv. „Loss of control“ teda strata kontroly nad riade-

  ním lietadla zo strany osádky, pričom lietadlo bolo v plne letuschopnom

  stave, prípadne malo určitú poruchu, ktorá ale stále umožňovala posád-

  ke bezpečne ovládať lietadlo a následne pristáť. Toto sa osobitne uká-

  zalo, keď došlo len k poruche niektorého z palubných prístrojov alebo

  varovných systémov, ktoré následne indikovali chybne informácie, pri-

  čom lietadlo bolo plne letuschopné a v normálnom režime letu. V čom je

  príčina? Odpoveďou je systém výcviku a používané typy cvičných lieta-

  diel. Vo výcviku budúcich dopravných pilotov sa prestal klásť dôraz na to,

  aby piloti riadili s citom a boli schopní rozpoznať a včas bezpečne vybrať

  akúkoľvek nezvyklú polohu do ktorej sa môže lietadlo z rôznych príčin

  dostať. A v tomto bol Tréner ideálny tým, že vyžadoval presnú koordiná-

  ciu ruky a nôh pri riadení a najmä cit. Pilot doslova musel v sedačke pod

  „zadkom“ cítiť, čo robí lietadlo a akú má rýchlosť bez potreby pozerať

  neustále na palubné prístroje. To bolo osobitne dôležité pri správnom

  pristáti, kde sa pilot naučil doslova cítiť blízkosť zeme a podrovnávať

  v správnej výške – ináč nebol schopný pristáť pekne a najmä bezpečne.

  Takisto lietadla rady Tréner umožňovali nácvik základných prvkov ak-

  robacie, ktoré boli súčasťou výcviku, takže pilot sa včas naučil cítiť

  a rozpoznať blížiacu sa vývrtku, pád alebo inú nezvyklú polohu a vďaka

  tomu jej včas zabrániť, či ju v najhoršom vždy bezpečne vybrať. To bolo

  bohužiaľ postupne z výcviku najmä z ekonomických dôvodov vylúčené,

  a tak došlo k sérii leteckých nehôd s vyššie spomenutou príčinou.

  To že sa v súčasnosti opäť do výcviku pilotov povinne vrátil ako veľká

  novinka takzvaný UPRT (Upset Recovery and Prevention Training), teda

  výcvik vo vyberaní a zabránení nezvyklých polôh, je niečo, čo sa v našich

  aerokluboch vďaka nádhernej rade lietadiel Tréner lietalo už pred vyše

  60 rokmi...

  V žilinskom aeroklube prevádzkujú aj tuto krásavicu Z-226MS OM

  -

  MPY.

  Z-126 OM

  -

  PLP, na ktorom Tomáš Hruška absolvoval svoje prvé lety s Trenérom.

  MEDAILON

  Ing. Tomáš Hruška

  Lieta od: 1996

  Začínal v: Aeroklub Žilina; absolvent

  pilotného výcviku a štúdia v odbore

  letecká doprava na Žilinskej univerzite

  Celkový nálet: 8500 hod.

  Lietané typy: L-13 Blaník, Z-42/43/142,

  L-200, Z-126 Tréner, B737 300-800,

  Cessna Citation Bravo/Encore

  Kvalifikácie: Veliteľ/TRI Boeing 737,

  Veliteľ/LTI Citation Bravo/Encore, In-

  štruktor spolupráce viacčlennej po-

  sádky MCC a Inštruktor kvalifikácie

  pre lety podľa prístrojov. Tiež plastiko-

  vý modelár a milovník histórie - najmä

  tej leteckej.

  Jednými z najkrajších chvíľ strávených v lietadle sú tie, keď si mô-

  žem čítať historické články z Eduardieho Infa, napríklad tie o Bitke

  o Britániu, priamo nad Doverskymi útesmi. Samozrejme, že len nad

  výškou 10 000 ft, presne podľa predpisu! Úžasné spojenie mode

  -

  lárstva s históriou je tou najlepšou motiváciou pre budúcich pilotov

  a pilotiek.

  eduard

  21

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 22

  Fotky od KPM Kaznějov

  HISTORIE

  V hlavě tak pomalu dozrávala myšlenka na telefonát

  Vladimírovi. Po obligátním pozdravu „Nazdar Černo-

  chu!“ jsem se Vládi opatrně zeptal, zda by bylo možné

  poskytnout chybějící rámečky E alespoň v předpro-

  dukční podobě, aby se dal Trenér postavit. Následná

  odpověď mě trochu zaskočila: „A nechceš ještě rovnou

  jednu krabici navíc?“ Co s tím? Rychlá klubová porada

  po drátech a už jsem ji domlouval. Slovo dalo slovo:

  Zkusíme za patlák postavit čtyři Trenéry!

  Celá taškařice vypukla v pátek 16. 10. úderem 17. hodiny

  s celkem jasným cílem mít v neděli kolem oběda čtyři

  komplet postavené a nabarvené Trenéry. Kupředu nás

  hnalo nadšení, které po prvních minutách začala stří-

  dat mírná nervozita ze stavebního návodu, kombinací

  dílů, zbarvení dle verzí, až z toho jde hlava kolem. Celé

  to asi nejlíp vystihuje věta, která přiletěla od Míry Bílka:

  „Ty vole, to je peklo, ten návod!“ Naše první rada tedy

  zní: fix nebo barevnou tužku do ruky, zakroužkovat ve

  stavebních krocích písmeno kamufláže, kterou jsme si

  vybrali, vše ostatní začmárat. Bez tohoto opatření se

  Dne 2. října zorganizovala fir-

  ma Eduard v Plzni-Líních akci

  pro modeláře, na které několik

  členů našeho klubu vypomáha-

  lo s organizací. Na dalším klu-

  bovém setkání mi kluci předali

  krabici s nekompletními Tre-

  néry a krásným věnováním od

  Vladimíra Šulce. Prý se máme

  pokochat… Začali jsme model

  prohlížet a mudrovat: „to by

  bylo dobrý na patlák, co bude

  za dva týdny“, říká jeden, „ten

  se mi líbí“, doplňuje druhý, „já

  bych zase tuhle kamufláž,“

  říká další…

  TEXT:

  MARTIN ČERNÝ

  Trénujem,

  trénujem!

  eduard

  22

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 23

  HISTORIE

  v návodu brzo ztratíte, nebo budete dlouze tápat. Ač se

  to nezdá a mysleli jsme si, jak to bude „Easy Build“, tak

  kokpity byly hotové až za nějaké 3,5 hodiny, i když kom-

  plet, včetně washe. I tak je to poměrně dlouhá doba na

  sportovní letoun. Následné vlepení do trupu jde samo.

  V tomto kroku jsme se nedrželi přesně dle návodu, ale

  nalepili si jednu bočnici s podlahou do jedné poloviny

  trupu, na druhou polovinu trupu druhou bočnici, zavřeli

  trup a slepili řídkým svařovacím lepidlem. Vše sedí, jak

  má. A tak bych mohl psát dál a dál o dalších podsesta-

  vách, ale to by mě asi Vláďa uškrtil. Ve zkratce: Mo-

  del se staví dobře, sem tam ale nějaká drobná muška

  přilétne. Peklo č. 2 nastane u některých markingů při

  jejich maskování.

  Kamufláže jsme měli rozdělené takto:

  Bohumír Bílek: Z-226T, OK

  -

  MUA, pilot Ladislav Bezák,

  první oficiální mistr světa v akrobacii. S tímto letadlem

  uletěl i s rodinou do Německa v roce 1971.

  Jan Hanzlíček: Z-226MS, OK

  -

  LMG, letiště Rakovník,

  2020

  Vladimír Šuma: Z-226T, HA

  -

  TRM, letiště Tököl, Maďar-

  sko 2021

  Martin Černý: Z-226B, OK

  -

  MPJ, letiště Kladno, sedm-

  desátá léta

  Stručné postřehy ke stavbě

  1. Návod postrádá označení zbarvení hasicího přístroje

  na přední přepážce (díl E13).

  2. Pro správné usazení krabičky (díl H11) je nutné vyvr-

  tat otvory dle rubové strany podlahy.

  3. Ustavení dílu centroplánu (díl H38) musí být syme-

  trické. V opačném případě bude jedna polovina křídla

  vespod sedět přesně, druhá s výraznější spárou.

  4. Díly E48 (konstrukce za sedačky) po nalepení čás-

  tečně zasahují nad hranu dosedací plochy ve výřezu

  pro překryt zadní palubní desky. Je třeba upravit dráž-

  ky v bočnicích, nebo zeslabit čepy na dílu E48.

  5. Slepení kýlovek VOP: Je nutno zbrousit dosedací plo-

  chy dílů E29 + E33 a E31 + E35 na rovině – jsou vykle-

  nuté.

  6. Pro zbarvení „D“ nepoužít čelní díl H24 dle návodu,

  ale díl H22. V masce chybí výřez pro přední výfuk.

  7. Koncové oblouky: Odvrtat madla pro manipulaci se

  strojem na zemi – v návodu není zakresleno.

  8. Pravá podvozková noha nejde zasunout do výřezu

  v křídle, pomůže lehké zabroušení po celém obvodě.

  9. kolečka + díly: Sestava jde do sebe velmi „na fest“,

  pokud bude na bocích silná vrstva surfaceru nebo bar-

  vy, nelze je sesadit do sebe. V opačném případě postačí

  disky vsadit do pneumatik a na měkčí podložce tlakem

  „zalisovat“. Drží i bez lepidla.

  10. Ostruhové kolo se lepí ze dvou částí. Po slepení vy-

  padá divně, ale je to tak v pořádku. Kolo má výraznou

  středovou drážku a boční vedení, aby stroj lépe držel

  stopu při přistání na nezpevněném povrchu.

  11. Táhla ovládání křidélek: Hodilo by se, kdyby byly v rá-

  mečku nějaká náhradní. Ráda totiž odlétávají z pinzety

  a špatně se hledají…

  12. Palivoměry na křídle: Dle návodu máme přilepit

  v předposledním stavebním kroku čiré díly K2 + K3, ale

  vložení obtisků palivoměrů je zakresleno až u kamuf-

  lážních schémat, čili na sklo! Doporučujeme čiré díly

  eduard

  23

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 24

  HISTORIE

  nelepit, po nástřiku spolu s ostatními obtisky osadit

  palivoměry, na závěr použít čiré díly, či zakápnout otvor

  UV lepidlem, epoxidem atd.

  13. U zbarvení OK

  -

  LMG je v návodu doporučená modrá

  barva C34 Sky Blue moc světlá, ve skutečnosti i podle

  fotografií lépe odpovídá odstín C65 Bright Blue, která je

  ostatně hojně použita u ostatních zbarvení.

  14. Obtisky mohou mít pro někoho zbytečně velké lako-

  vé okraje („Černoch“ si myslí, že až zbytečně moc). Při

  nanášení na model je třeba použít hodně vody na smo-

  čení povrchu, ale žádnou obtiskovou vodičku. Tu lze

  aplikovat až po usazení a vysušení obtisků. Při dřívější

  aplikaci se okraje velkých obtisků imatrikulací ochotně

  svrašťují.

  15. Barvy v národní vlajce jsou nevýrazné, na náš vkus

  moc pastelové. Totéž platí pro zelenou v části pruhu

  pro maďarský stroj. U letounu OK

  -

  LMG tvoří mod-

  rý klín vlajky ve skutečnosti modré zbarvení letounu.

  Obtisk je světle modrý, čili jako pověstná pěst na oko.

  My klín u tohoto obtisku vystřihli a na model aplikovali

  vlajku bez modré. Doporučujeme do aršíku přidat jed-

  nu vlajku bez modrého klínu pro toto zbarvení.

  16. Aršík masek: V umístění masek taky trochu řádil

  šotek. U kamufláže C má být na pravou stranu smě-

  rovky použita maska č. 3, ale v návodu je opět č. 2, jako

  u levé strany. U kamufláže J by měla být na pravou

  stranu motorového krytu použita maska č. 20, ale v ná-

  vodu je uvedená maska č. 12. A například maska ozna-

  čená jako č. 4 není v návodu použita nikde, ale dá se

  použít na oblouk před kabinu u kamufláže D.

  V aršíku masek jsou základní masky pro některé ka-

  mufláže, ale zoufale chybí třeba klíny na motor pro ma-

  ďarský stroj. Maskování je peklo č. 2. Moc se přimlou-

  váme za to, aby bylo alespoň ke stažení nějaké schéma

  masek nakreslené konturou v měřítku. Hlavně klíny

  na křídla a výškovky či klíny pro maďarský stroj. Tato

  jednoduchá pomůcka velmi usnadní vytvoření domá-

  cích masek z pásky. Pokud možno, aby se toto dávalo

  k dalším vydáním modelu, pokud v nich budou podobná

  zbarvení.

  A to je vše přátelé. I přes vše výše uvedené Trenéry

  kupujte, je to moc pěkná stavebnice. Třeba se jednou

  dočkáme i Zlínů Z-42/142 a Z-43.

  Co na to Eduard

  Dotažení Trenéra k dokonalosti se ukázalo být oříškem

  a množství kombinací ve zbarvení a detailech interi-

  érů i exteriérů jednotlivých ve stavebnici obsažených

  strojů bylo enormní. I z toho důvodu se nám do návodu

  opravdu několik chybiček vloudilo. Na některé z nich

  jsme přišli sami, jiné nám nahlásili sami modeláři.

  V dalším vydání Trenéra, Profipacku verze MS už tedy

  bude uvedeno zbarvení hasičáku, opraven postup při

  kompletaci palivoměrů a nádavkem i další úpravy,

  v tomto textu nezmíněné. S vytištěným návodem limit-

  ky už sice nic neuděláme, ale věci, na které přišli kaz-

  nějovští, zaneseme alespoň do návodu na webu.

  eduard

  24

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 25

  HISTORIE

  eduard

  25

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 26

  STAVEBNICE 11/2021

  Stránka produktu

  Tempest Mk.II late version 1/48 kat. č. 82125

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  26

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 27

  STAVEBNICE 11/2021

  PR805, No. 33 Sqn, Butterworth, Malajsie, 1951

  PR772, S/Ldr G. T. A. Douglas, No. 152 Sqn, Risalpur, Indie, listopad 1946

  PR782, No. 16 Sqn, F/O D. W. Baldock, RAF Fassberg, Německo, 1948

  Jeden z posledních operačních Tempestů Mk.II sloužil u No. 33 Squadron během operací proti malajským komunistům (First

  Malayan Emergency) od října 1950 do konce května 1951 v rámci operace Firedog. Tempesty prováděly útoky vzduch-země proti

  malajským partyzánům s použitím třípalcových RP (Rocket Projectile) střel coby své primární zbraně. Ke konci operačního na-

  sazení dostal PR805 nové zbarvení ve schématu Long-range Day Fighter Scheme (schéma denních dálkových stíhačů). Na konci

  května 1951 byl ovšem vyřazen z provozu a předán do skladu v Seletaru (Singapur). Později byl tento letoun prodán Pákistánu.

  Válečná No. 152 Sqn byla rozpuštěna v březnu 1946, ale v květnu 1946 byla znovu aktivována přečíslováním No. 136 Sqn (vybavené

  Spitfiry). Nově reformovaná jednotka však měla naplánováno přezbrojení na Tempesty Mk.II, první z nich dorazily do Risalpuru

  v červenci 1946. Následující měsíc přibyl spolu s plným počtem 16 Tempestů i nový velitel, S/Ldr G. T. A. Douglas. Činnost squad-

  rony byla značně omezena kvůli nedostatku leteckého i pozemního personálu a náhradních dílů pro Tempesty. S/Ldr Douglas

  získal PR772 jako svůj osobní stroj a bylo mu přiděleno kódové označení UM

  -

  D; v této době létal ještě v kamuflážním schématu

  Day Fighter Scheme. Počátkem září byl Douglas vyslán do Dillí a F/Lt D. J. M. Coxhead převzal velení v jeho nepřítomnosti.

  V té době také UM

  -

  D dostal hliníkový nátěr; vrtulový kužel byl natřen červeně a přibyly znaky perutě. To vše předtím, než se 10.

  listopadu 1946 spolu s pěti dalšími Tempesty z jednotky zúčastnil tento stroj střeleckých ukázek pro Staff College v pákistánské

  Kvétě. V době, kdy byla No. 152 Sqn koncem ledna 1947 rozpuštěna, byly její Tempesty převeleny k No. 5 Sqn v Péšávaru, aby byly

  předány jednotkám RIAF, ale PR772 si No. 5 Sqn RAF ponechala ve stavu, přeznačila jej na OQ

  -

  R a opět jej přidělila veliteli.

  Poté, co byla 2nd TAF přejmenována na British Air Forces of Occupation (BAFO), se hlavním úkolem jednotek nasazených v Ně-

  mecku stala namísto hlídání bývalého nepřítele ochrana Západu před bývalými spojenci na východě. V období velké reorganizace

  byla 1. dubna 1946 v Celle (Německo) rozpuštěna stíhací průzkumná No. 16 Squadron vyzbrojená Spitfiry. Téhož dne však byla

  reformována na RAF Fassberg přečíslováním No. 56 Squadron. Jednotka používala Tempesty Mk.V až do srpna 1946, kdy zahájila

  přestavbu na Tempest Mk.II. Dne 6. srpna F/O D. W. Baldock odletěl se svým Tempestem Mk.V s kódem EG

  -

  V zpět do Velké

  Británie a vyzvedl si zbrusu nový Tempest Mk.II PR782, s nímž následujícího dne odletěl přes Eindhoven zpět do Fassbergu; i ten

  dostal pilotovo přidělené kódové označení EG

  -

  V. Dne 14. září s ním Baldock odletěl zpět do Velké Británie, aby se spolu s dalšími

  osmi Tempesty ze své letky zúčastnil vzpomínkové akce na Bitvu o Británii, mohutného přeletu strojů RAF nad Londýnem. PR782

  sloužil u perutě až do prosince 1948, kdy byl nahrazen proudovým De Havillandem Vampire. PR782 pak létal tři měsíce u No. 26

  Sqn, než byl převelen k No. 33 Sqn, která jej v srpnu 1949 přepravila do Malajsie. Tam byl sešrotován poté, co byl vážně poškozen

  během přistání bez klapek v Butterworthu, kdy přejel dráhu a zničil podvozek.

  eduard

  27

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 28

  STAVEBNICE 11/2021

  A152, No. 5 Squadron, Royal Pakistan Air Force, 1949

  PR666, S/Ldr T. H. Meyer, No. 30 Sqn, Santa Cruz, Bombaj, Indie, 1946

  HA598, No. 7 Sqn, Royal Indian Air Force, 1947

  Pákistán získal své Tempesty Mk.II po rozdělení Pákistánu a Indie a založení RPAF. Pákistán převzal 35 Tempestů, všechny

  zděděné po RAF. Z těchto letounů vznikly No. 1 a No. 5 squadrony RPAF založené 15. srpna 1947, přičemž letouny dorazily o měsíc

  později. No. 1 Sqn byla později přečíslována na No. 9 Sqn. Všechny Tempesty Mk.II prošly generální opravou v RPAF Drigh Road

  v Karáčí, protože byly převzaty ve špatném stavu. V průběhu roku 1948 dostaly tyto stroje nová sériová čísla A100-A127 a téhož

  roku dodal Hawker sérii Tempestů Mk.II již v pouštních barvách (A128-A151). A152 byl jedním ze čtyř nebo pěti letounů, které byly

  v roce 1949 vráceny do služby (jednalo se o původní letouny zděděné z Indie) s použitím nových a také kanibalizovaných dílů

  z jiných „uzemněných“ letounů. Zdá se logické a pravděpodobné, že takto opravený letoun získal již používané pouštní schéma,

  ale jisté to není. Podle některých zdrojů je možné, že byly během „generálky“ použity původní barvy Day Fighter Scheme RAF.

  Jisté jsou ale bílé identifikační pruhy do V na trupu a křídlech, sloužící k rychlé identifikaci Tempestů RPAF ve vzduchu, stejně

  jako spodní kokardy, které byly v rozporu s předpisem bez žlutého lemu. Je na modeláři, aby si vybral, které kamuflážní schéma

  preferuje, protože zdroje jsou v tomto případě skoupé. Přikláníme se však k názoru, že byl tento letoun zbarven v pouštním

  schématu.

  S/Ldr T. H. Meyer používal několik letounů se jménem Joe Soap, což je smyšlené jméno pro důvěřivého člověka, kterého lze

  snadno oklamat nebo zmást. Jako Joe Soap I a II byly pojmenovány Mohawky, na kterých Meyer létal během válečných let, Joe

  Soap III byl Spitfire a svůj Tempest Mk.II označil jako Joe Soap IV (nikoli III, jak se uvádí v některých zdrojích). V určité době pak

  bylo u tohoto stroje písmeno R v kódu upraveno na B, čímž vznikl kód „BS“, což je zkratka pro výraz „Bull Shit“ (kecy). Mohla to

  být reakce na tehdejší situaci v RAF, protože pomalé tempo demobilizace vyvolávalo nespokojenost mezi personálem, případně

  se mohlo jednat o Meyerovu oblíbenou expresivní frázi. Některé ilustrace zobrazují ve spodní části písmena R část nápisu „Joe

  Soap“, ale při bližším pohledu na fotografii je patrné, že se ve skutečnosti jedná o nepřerušenou čáru, nikoli nápis. Není známo,

  zda se nápis „Joe Soap IV“ opakoval i na pravoboku.

  Z perutí RAF, které se odsouvaly z Indie, bylo předáno indickému královskému letectvu (RIAF) asi 124 Tempestů Mk.II. Jako první

  je začala používat No. 3 Sqn v Kolaru v září 1946 a po ní následovaly No. 10 a No. 4 Sqn. V polovině roku 1947 se početní stavy

  indických Tempestů rozšířily o No. 7 a No. 8 Sqn. Dvě další perutě RIAF přezbrojené na Tempesty později v roce 1947, No. 1 a No.

  9, byly téměř okamžitě převedeny do stavu pákistánského letectva a staly se z nich No. 5 a No. 9 Sqn RPAF. Indie koupila dalších

  89 Tempestů od firmy Hawker, všechny byly plně renovovány a v případě potřeby upraveny na plně tropický standard. To byl také

  případ MW809, z něhož se stal HA598. To z něj činí výjimku z řady strojů série PR v této stavebnici, nicméně vzhledem k moder-

  nizaci je s nimi technicky shodný. No. 7 Sqn byla první jednotkou, která v roce 1949 vyměnila Tempesty za proudové letouny De

  Havilland Vampire. Své poslední Tempesty vyřadila v prosinci 1949.

  eduard

  28

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 29

  STAVEBNICE 11/2021

  OVERTREES

  Tempest Mk.II late version

  Kat. č. 82125X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82125-LEPT1

  K Tempestu Mk.II late version doporučujeme

  481064 Tempest Mk.II landing flaps (fotolept)

  FE1208 Tempest Mk.II seatbelts STEEL (fotolept)

  644104 Tempest Mk.II LööK (Brassin)

  644115 Tempest Mk.II LööKplus (Brassin)

  648636 Tempest Mk.II wheels (Brassin)

  648637 Tempest Mk.II undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648638 Tempest Mk.II gun bays (Brassin)

  648639 Tempest Mk.II cockpit (Brassin)

  648641 RP-3 60lb rockets for Tempest Mk.II (Brassin)

  648654 Tempest Mk.II exhaust stacks (Brassin)

  648686 Tempest Mk.II landing flaps (Brassin)

  D48086 Tempest Mk.II stencils (Obtisková sada)

  D48087 Tempest Mk.II roundels (Obtisková sada)

  Kat. č. 644104

  Kat. č. 648641

  Kat. č. 648654

  Kat. č. 648686

  eduard

  29

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 30

  STAVEBNICE 11/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 11152

  Dual Combo

  Trenér

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  10 markingů

  eduard

  30

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 31

  STAVEBNICE 11/2021

  Z-226M, OK

  -

  KND, v. č. 31-09, Aeroklub Chomutov, Česká republika, ca 1995

  Z-226MS, OK

  -

  KND, v. č. 31-09, Aeroklub Chomutov, Česká republika, 2021

  „Kanada“ v podobě, kdy létala po generální opravě v letech roce 1990-1991 v provedení Z-226M. Nechybělo však mnoho a nepřeži-

  la by ani přelet z Aerotechniku Kunovice do Chomutova. Během letu totiž došlo k závadě na motoru a jeho vysazení. Petr Švestka

  však dokázal stroj dotáhnout na letiště v Kolíně, kde úspěšně nouzově přistál a pro chomutovský aeroklub tím cenného Trenéra

  zachránil.

  Jeden z nejstarších aktuálně provozuschopných Trenérů slouží od začátku 90. let v Aeroklubu Chomutov. Zalétán byl 29. 11. 1956

  jako Z-226B, poté zamířil ke krajskému aeroklubu v Liberci (zapsán 26. 2. 1957) a putoval po „podřízených“ svazarmovských

  letištích (Česká lípa, Hodkovice, Raná u Loun, Most, Chomutov…). Kvůli prasklině hlavního nosníku byl v roce 1985 uzemněn (při

  náletu 3549 hod) a stál až do roku 1990, kdy se začalo s generální opravou v Aerotechniku. Během ní byl přestavěn na Z-226M

  a poté, v prosinci 2001, na verzi MS. Po určité období pak létal OK

  -

  KND monitorovací lety lesních požárů pro HZS (díky tomu také

  kraj poskytl prostředky na GO a přestavbu na verzi MS). Dnes již slouží „Kanada“ výhradně pro vlekání a ve zobrazené podobě

  létá v Chomutově v současnosti.

  eduard

  31

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 32

  STAVEBNICE 11/2021

  Z-226MS, OK

  -

  LMG, v. č. 135, soukromý majitel, letiště Rakovník, Česká republika, 2020

  Z-226T, HA

  -

  TRM, v. č. 369, JGTaviation, letiště Tököl, Maďarsko, 2021

  Letoun byl vyroben v roce 1957 jako Z-226T. Po „dolétání“ motoru dostal kvůli nedostatku šestiválců Walter Minor 6-III čtyřválec

  Minor 4-III a stal se z něj Z-126T. V rámci dalších generálních oprav byl pak přestavěn na Z-226M a poté na Z-226MS. Dlouhá léta

  po svém zapsání do rejstříku létal na letišti Brno-Slatina, v roce 1991 jej získal Aeroklub Břeclav. V tomto období také změnil

  „kabát“ z červeného na modro-bílé zbarvení. V roce 2009 byl odprodán skupině soukromých majitelů. Letoun dostal kresbu my-

  šáka, který nosil na trupu svých Messerschmittů Adolf Galland. Po určité období létal OK

  -

  LMG také s malým znáčkem peruti RAF

  pod čelním štítkem na levé straně, ten byl ale odstraněn, zatímco Gallandův myšák pod kabinou zůstal. V současnosti je letoun

  „uzemněn“, bude ale znovu létat.

  Tento letoun byl vyroben v roce 1961 jako Z-226T a stal se součástí druhé dodávky Trenérů do Maďarska, kterou inicioval velký

  úspěch maďarských akrobatů na domácím akrobatickém mistrovství světa v roce 1962. Vítězství Maďaři získali jak v jednotlivcích

  (József Tóth), tak v družstvech (József Tóth, Sándor Katona, Péter Fejes). Všichni létali na Z-326. HA

  -

  TRM sloužil v aeroklubech

  v Borsod nebo Farkashegy, dnes se nachází letoun na letišti v Tökölu, kde jej provozuje společnost JGTaviation. Zajímavostí je

  absence popisek na draku letounu a řada nestandardních úprav v interiéru.

  eduard

  32

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 33

  STAVEBNICE 11/2021

  Z-226T, OK

  -

  MUA, v. č. 370, Ladislav Bezák, letiště Kladno, Československo, 1971

  Z-226M, OK

  -

  KNM, v. č. 40-09, Aeroklub Roudnice nad Labem, Česká republika, 2020

  Jeden ze tří soukromých Trenérů v někdejším Československu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let patřil prvnímu ofici-

  álnímu mistru světa v letecké akrobacii Ladislavu Bezákovi. Ten jej zkompletoval z vyřazeného draku letounu kladenského aero-

  klubu a řady posháněných součástek. Do rejstříku byl zapsán 29. 10. 1968 s výr. číslem 370, které ovšem dublovalo tovární sériové

  číslo jiného stroje (do Maďarska dodaný HA

  -

  TRL). Bezákovi jeho Trenér sloužil zejména pro akrobatický trénink a předváděcí

  lety. Dne 19. 12. 1971 s tímto letounem ulétl do tehdejšího Západního Německa. Protože se jednalo o letoun v jeho vlastnictví, nebyl

  vrácen do Československa. Bezák jej dále provozoval pod německou (D

  -

  EMUD) a britskou (G

  -

  BEZA) imatrikulací. Ladislav Bezák

  zemřel v roce 2018, jeho letoun se dnes nachází v Německu, je však uskladněn v neletuschopném stavu.

  Tento letoun byl vyroben jako verze Z-226B v roce 1957. K přestavbě na Z-226M došlo v roce 1983. Během své bohaté vlekařské

  kariéry prodělal tento někdejší „Bohatýr“ dvě nehody. K první došlo 22. 6. 1968 a jednalo se o velmi kuriózní srážku vlečné s vle-

  čeným Blaníkem. OK

  -

  KNM pilotovaný Bohumilem „Bojou” Švecem při ní utrpěl poškození ocasních ploch. Druhá nehoda z 29. 6.

  1984 nebyla o nic méně kuriózní, protože na letišti Raná u Loun „ujel” mechanikovi nastartovaný L-60 a cestou směrem k požární

  nádrži (ve které nakonec skončil) poškodil i stojící OK

  -

  KNM. Letoun je v současnosti uzemněn kvůli dolétanému motoru.

  eduard

  33

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 34

  Z-226B, OK

  -

  MPJ, v. č. 255, Aeroklub Kladno, Československo, sedmdesátá léta 20. století

  Z-226B, OK

  -

  MQL, v. č. 283, Aeroklub Kralupy nad Vltavou, Česká republika, 2010

  Vlečné „Bohatýry“ byly vítanou pomocí aeroklubům. Stroj výrobního čísla 255 byl zapsán do rejstříku v prosinci 1958 a létal

  v sedmdesátých letech v kladenském aeroklubu. Standardní tovární zbarvení, které u verze Z-226B tvořila základní stříbrná

  barva s modrými doplňky, doplnil člen aeroklubu Josef Valenta povedenou kresbou „veselé krávy”. Svými malbami pak vyzdobil

  ještě několik dalších letounů, naposledy Z-526F OK

  -

  CRA v roce 1998. Dnes má OK

  -

  MPJ soukromé majitele a po přestavbě na

  standard Z-226MS létá ve stříbrné barvě doplněné modrou šachovnicí na přídi, ocasních plochách a na křídle.

  Vyroben byl jako Bohatýr, létal jako Bohatýr, a pořád je to Bohatýr... Stroj zapsaný do rejstříku 10. dubna 1959 je unikátem proto,

  že neprodělal žádnou přestavbu na jinou verzi a dodnes létá jako Z-226B. Mimochodem je to poslední letuschopný stroj této

  verze. OK

  -

  MQL sloužil dlouhá léta v Aeroklubu Kralupy nad Vltavou na letišti Sazená. V roce 2015 jej odkoupila společnost Ikarus

  Gliding Club a „poslední z Bohatýrů“ má aktuálně domovskou základnu na letišti ve Dvoře Králové.

  eduard

  34

  INFO Eduard - listopad 2021

  STAVEBNICE 11/2021

• Page 35

  Z-226MS, OM

  -

  MPX, v. č. 264, Aeroklub Nové Zámky, Slovensko, 2021

  Z-226MS, OM

  -

  IFE, v. č. 741, Aeroklub Trenčín, Slovensko, 2021

  Původně vyroben jako Z-226B byl zapsán do rejstříku tehdejší ČSSR jako OK

  -

  MPX dne 9. ledna 1959. Provozován byl v Prešově,

  poté jej používaly aerokluby Holíč či Senica. V roce 1992 prošel letoun generální opravou ve firmě Zlín-Avion Service. Byla to

  první GO, kterou firma provedla (vznikla v roce 1991). Od roku 2009 provozuje OM

  -

  MPX, již ve verzi MS, aeroklub Nové Zámky, kde

  prošel letoun v letech 2011-2012 rozsáhlou opravou včetně výměny plátěných potahů či překrytu kabiny. Zároveň dostal současné

  zbarvení. Dne 6. května 2017 byl poškozen, když pilot zavadil levým křídlem o vytýčení VPD. Křídlo opravili ve Slováckém Aero-

  klubu Kunovice, při lakování se však nepodařilo namíchat přesný odstín barvy, takže je nový nástřik jasně patrný.

  Letoun, který dnes létá s výrobním číslem 741 v AK Trenčín, má velmi zajímavou historii. Po ukončení generálních oprav Trenérů

  v Leteckých opravovniach Trenčín (LOTN) dostal tamější aeroklub v roce 1978 „tichý souhlas“, aby si z dílů, které měly být se-

  šrotovány, vybral, co potřebuje. Řada členů trenčínského aeroklubu přitom v LOTN pracovala a Boris Kauka, tehdejší náčelník

  aeroklubu, inicioval „výrobu“ letuschopného Trenéra s využitím darovaných dílů. Chyběl pouze trup, který nakonec trenčínští zís-

  kali darem od AK Holíč (Z-126). V Otrokovicích prošel trup opravou (vč. výměny nosníku a závěsů motoru) a po poshánění všech

  potřebných povolení vzletěl nový Z-226M poprvé dne 4. dubna 1980. Létá dodnes, od roku 1991 již jako verze MS.

  eduard

  35

  INFO Eduard - listopad 2021

  STAVEBNICE 11/2021

• Page 36

  STAVEBNICE 11/2021

  Z-226MS, OK

  -

  KMR, v. č. 19-08, soukromý majitel, letiště Letňany, Česká republika 2020

  Letoun byl původně vyroben jako Z-226B a podobně jako řada jiných Bohatýrů prošel postupně přestavbami na verze Z-226M

  a MS. Do rejstříku byl zapsán 26. dubna 1957. Létal v aeroklubu Podhořany, odkud jej odkoupil soukromý majitel. Ten jej provozuje

  dodnes na letišti v Praze-Letňanech. Z letounu byl odstraněn někdejší nápis Aeroklub Podhořany, jinak zůstalo zbarvení beze

  změn. V „pandemickém“ roce 2020 na něj majitel nalepil z recese výstražnou nálepku vyzývající k dodržování protiepidemických

  opatření. Nápis Blaník na levé straně trupu pak odkazuje na primárně vlekací historii letounu.

  eduard

  36

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 37

  OVERTREES

  Z-126/226 Kat. č. 82181X

  1/48

  Stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2021

  K Z-226 doporučujeme

  644120 Z-226 Trener LööK (Brassin)

  648679 Z-126/226 Trener wheels (Brassin)

  3DL48045 Z-226 SPACE (3D obtisková sada)

  D48092 Z-226 stencils (Obtisková sada)

  EX805 Z-226 TFace (maska)

  Stránka produktu

  Kat. č. 11152-LEPT1

  Kat. č. 644120

  Kat. č. 648679

  Kat. č. EX805

  eduard

  37

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 38

  STAVEBNICE 11/2021

  A

  eduard

  38

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 39

  STAVEBNICE 11/2021

  E

  eduard

  39

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 40

  STAVEBNICE 11/2021

  H

  eduard

  40

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 41

  STAVEBNICE 11/2021

  J

  K

  eduard

  41

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 42

  STAVEBNICE 11/2021

  1/48 kat. č. 11153

  DUAL COMBOSpitfire Story: The Sweeps

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  10 markingů

  Stránka produktu

  eduard

  42

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 43

  STAVEBNICE 11/2021

  W3257, F/Lt Eric S. Lock, No. 611 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, červenec 1941

  W3320, P/O Donald E. Kingaby, No. 92 squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, srpen 1941

  Nejúspěšnější pilot Bitvy o Británii Eric Stanley Lock poprvé letěl se Spitfirem W3257 14. července 1941. Nový letoun pokřtil se-

  střelem Bf 109F, kterým dosáhl svého posledního vzdušného vítězství.

  O necelé tři týdny později, 3. srpna, při návratu z akce typu Rhubarb, zaútočil na německou kolonu u Pas de Calais a od té doby je

  nezvěstný. Předpokládá se, že byl sestřelen protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Spitfire Mk.V W3257, ani Lock sám, nebyli

  nikdy nalezeni. Ve chvíli svého zmizení měl na kontě 26 sestřelů dosažených během 25 týdnů operačního nasazení v průběhu

  jednoho roku, z něhož strávil šest měsíců v nemocnicích. Spitfire Mk.Vb W3257 byl zbarven standartní kamufláží Dark Green/

  Dark Earth/Sky. Kódová písmena E

  -

  FY byla v barvě Sky, což byl standartní barevný odstín kódových písmen Spitfirů Hornchur-

  ského Wingu. Sériové číslo bylo zatřeno kamuflážní barvou.

  Donald Ernest „Don“ Kingaby, létal u No. 92 Squadron od září 1940 a do konce roku 1940 dosáhl osmi sestřelů. Od 20. července

  1941 do 16. října 1941, kdy Kingaby ukončil svou operační túru u No. 92 Squadron, absolvoval v kokpitu W3320 33 operačních letů

  a sestřelil tři Bf 109F jistě, další tři pravděpodobně a jednu poškodil. K operačnímu létání se vrátil v březnu 1942 u No. 111 Squad-

  ron v Debdenu a pokračoval ve válečné kariéře, během níž se dopracoval až do hodnosti Wing Commader a funkce velitele

  Hornchurch Wingu. Později působil na velitelství Fighter Command a válku zakončil jako velitel Advanced Gunnery School

  v Catfossu. Celkem dosáhl 23 sestřelů. Na zakoupení Spitfiru Mk.Vb W3320 „The Darlington Spitfire“, přispěli částkou 5082 GBP

  občané města Darlington v hrabství Durham v severovýchodní Anglii. Po 15. srpnu 1941 byl W3320 přebarven na plochách Dark

  Earth tmavou šedou barvou Mixed Grey, na spodních plochách pak barvou Medium Sea Grey.

  eduard

  43

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 44

  STAVEBNICE 11/2021

  BL973, F/Lt Stanislav Fejfar, No. 313 (Czechoslovak) Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie,

  březen - květen 1942

  BM124, S/Ldr Brendan E. F. Finucane, No. 602 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, duben 1942

  Předválečný příslušník československého vojenského letectva Stanislav Fejfar působil v době Mnichovské krize jako velitel 45. stíhací letky

  na Slovensku. Své první tři sestřely za 2. světové války získal v době Bitvy o Francii jako příslušník Armé de l´Air v kabině MS.406 v řadách GC

  I/6. Do Velké Británie připlul 12. července 1940 na palubě lodi Neuralia, 9. září zahájil v hodnosti Pilot Officer operační činnost u No. 310 (Cze-

  choslovak) Squadron RAF prvním ze svých tří sestřelů v Bitvě o Británii. 21. července 1941 nastoupil v hodnosti F/Lt jako velitel letky B u No. 313

  (Czechoslovak) Squadron. Stanislav Fejfar padl 17. května 1942 v kabině Spitfiru Mk.Vb BL973 během operace Ramrod 33, kdy ho sestřelil Hptm.

  Josef Priller mezi Guinesem a Audebertem na severu Francie. O několik dní dříve sestřelil Priller také autora kresby psa Pluta na Fejfarově

  Spitfiru, Sgt. Karla Pavlíka.

  Velitel No. 602 Squadron, S/Ldr Brendan Finucane, vyzkoušel v březnu 1942 postupně Spitfiry Mk.Vb BL548 a BL822. Letovými vlastnostmi mu

  nakonec vyhovoval třetí, BM124, který byl jeho osobním strojem až do 18. června 1942. Pod čelním štítkem měl namalován zelený trojlístek

  Shamrock, počátkem května byl na kapotu motoru přidán znak No. 602 Squadron a 21. května pak prezentační nápis QUEEN SALOTE, upo-

  mínající na dlouho vládnoucí panovnici ostrovního státu Tonga, královnu Salote a její poddané, kteří na nákup Spitfiru BM124 poskytli finanční

  prostředky. K nátěru šedých kamuflážních polí byl použit velmi tmavý odstín Mixed Grey, který na černobílé fotografii způsobuje dojem proho-

  zení šedých a zelených kamuflážích polí. Není tomu tak, Dark Green zůstala vždy na svém místě. Náběžná hrana křídla má vlnkovaný přechod

  kamufláže mezi horní a spodní polovinou křídla. Na horních a bočních plochách letounu chybí jakékoliv popisky, které ale zůstaly zachované na

  spodních plochách křídel, a chybí také černé chodníčky na křídle.

  eduard

  44

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 45

  STAVEBNICE 11/2021

  BM324, F/Lt Bernard Dupérier (baron Léon Sternberg de Armella), No. 340 (Free French) Squadron,

  RAF Westhampnett, West Sussex, Velká Británie, červenec 1942

  BM564, P/O André M. A. F. Plisnier, No. 350 (Belgium) Squadron, RAF Redhill, Surrey, Velká Británie,

  léto - podzim 1942

  Bernard Dupérier, vlastním jménem Léon Sternberg de Armella, vstoupil 15. ledna 1941 v New Yorku do Svobodného francouzského letectva

  pod dívčím příjmením své matky. Po službě u No. 242 a No. 615 Squadron RAF nastoupil v říjnu 1941 jako velitel letky B (Versailles) k No. 340

  (Free French) Squadron (GC II/4 Île-de-France). Od 1. května 1942 velel celé jednotce. Od prosince 1942 sloužil na štábu FAFL, od 30. srpna 1943

  byl velitelem No. 341 (Free French) Squadron (GC III/2 Alsace) a od září 1943 velel Biggin Hill Wingu. 25. června 1944 byl jako parašutista vysa-

  zen v Bretani, kde působil jako velitel 3. velitelství FFI. Při osvobozování města Saint-Brieuc 6. srpna 1944 byl těžce raněn. Do služby se vrátil

  v dubnu 1945. Po válce pracoval mimo jiné jako ředitel Air France, v roce 1958 vstoupil do politiky a v roce 1962 se stal poslancem parlamentu.

  Bílé pruhy na přídi a VOP BM324, na němž Dupérier dosáhl dvou sestřelů, souvisejí se zrušenou invazní operací Rutter, plánovanou na 7. čer-

  vence 1942. Jsou často mylně přiřazovány operaci Jubilee, které se No. 340 (Free French) Squadron též účastnila.

  Spitfire Mk.Vb BM564 sloužil u No. 350 (Belgian) Squadron od 30. dubna 1942 do 27. prosince 1942. V tomto období byly na všech šestnácti Spit-

  firech jednotky aplikovány prezentační nápisy, jejichž seznam přisuzuje nápis Léopoldville právě BM564. Tento stroj v té době pilotoval téměř

  výhradně známý belgický pilot a eso P/O André Marie Alfred Frederick Plisnier, který v jeho kokpitu dosáhl čtyř sestřelů, dvou během operace

  Jubilee, vylodění u Dieppe 19. srpna 1942 a dvou později v listopadu. Celkem během války dosáhl šesti sestřelů. Dedikační nápis Léopoldville je

  ale také v pozdějším seznamu belgických prezentačních Spitfirů přiřazen ke stroji AA720. Ten u jednotky sloužil krátce od 6. června 1944 do 10.

  června 1944, kdy v něm zahynul jeho pilot F/Lt Alec Alexandre. Tento letoun by v tomto období nesl s jistotou invazní pruhy a měl by pravděpo-

  dobně čelní štítek s integrovaným pancéřovým sklem. Patrně by ale nenesl kresbu pod kabinou.

  eduard

  45

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 46

  STAVEBNICE 11/2021

  EN951, S/Ldr Jan Zumbach, No. 303 (Polish) Squadron, RAF Kirton in Lindsey, Lincolnshire,

  Velká Británie, září 1942

  EN824, F/Lt John Yarra, No. 453 Squadron RAAF, RAF Ipswich, Suffolk, Velká Británie, prosinec 1942

  Jan Zumbach, vnuk švýcarského emigranta se švýcarským občanstvím, sloužil od roku 1938 u 111. stíhací perutě polského letectva. Po porážce

  Polska bojoval v řadách francouzské GCD I/55. Dne 2. srpna 1940 byl zařazen k No. 303 (Polish) Squadron, u níž během Bitvy o Británii dosáhl

  osmi sestřelů. Dne 17. května 1942 byl jmenován velitelem celé jednotky. Od konce září do prosince 1942 létal se Spitfirem EN951, dříve osob-

  ním strojem Dona Blakesleeho u 336th FS 4th FG USAAF. Stroj nesl Zumbachův osobní emblém, kresbu kačera Donalda, známou v několika

  variantách z řady Zumbachových Spitfirů. Jan Zumbach dosáhl během války, na jejímž samém konci byl sestřelen a krátce zajat, třinácti po-

  tvrzených a pěti pravděpodobných sestřelů. Jeho poválečné osudy jsou neméně pestré jako válečné, podílel se na mezinárodním obchodu se

  zbraněmi, mnohdy ilegálním, a bojoval jako žoldák v Africe ve službách povstaleckých sil v Katanze a později v Biafře. Zemřel za nevyjasně-

  ných okolností 3. ledna 1986 v Paříži.

  "Slim", jak byl Yarra přezdíván, byl jedním z nejúspěšnějších pilotů bránících v horkém létě 1942 ostrov Malta. Běhen tuhých bojů o tuto nepo-

  topitelnou „letadlovou loď“ dosáhl 12 sestřelů. V září 1942 byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant a převelen k australské No. 453 Squadron,

  působící v rámci Hornchurchského wingu, a podnikající ofenzivní výpady nad Francii. Osudným se pro F/Lt Yarru stal 10. prosinec 1942, kdy byl

  při útoku na lodě u holandského pobřeží jeho Spitfire EN824 zasažen protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Pilot se pokusil z poškozeného

  stroje vyskočit, ale byl zasažen ocasními plochami, které poškodily padák, jenž se následně plně neotevřel a pilotovo tělo dopadlo z výšky 300

  metrů na hladinu moře. Jeho bratr Robert Ernest, rovněž stíhací pilot, byl také sestřelen protiletadlovou palbou a zabit 14. dubna 1944 během

  útoku na odpalovací rampy střel V-1 u Ligescourtu (operace Ramrod 735). Tragika války se tak v případě bratrů Yarrů ukázala v plné míře.

  eduard

  46

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 47

  STAVEBNICE 11/2021

  W3518, S/Ldr hrabě Franz F. Colloredo-Mansfeld, No. 132 Squadron, RAF Newchurch, Kent,

  Velká Británie, září 1943

  EN921, F/O Jackson E. Sheppard, No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin Hill, Velká Británie, říjen 1943

  Americký občan, absolvent Harvardské univerzity, Franz Ferdinand hrabě von Colloredo-Mansfeld, se narodil v Římě jako syn rakouského

  diplomata, hraběte Ferdinanda Colloredo-Mansfelda (1878–1967) a jeho americké manželky Eleonory, rozené Iselin. Rodina se po roce 1918

  usadila v USA. Franz Ferdinand se před vstupem USA do války dobrovolně přihlásil do RAF, v níž dosáhl hodnosti Squadron Leader a 15. srpna

  1943 převzal velení No. 132 Squadron. Na Spitfiru Mk.Vb W3518 se 9. září 1943 účastnil klamné invazní operace Starkey, jejímž účelem bylo

  vyvolání obav z invaze u německého velení a vylákání německých vojsk z Itálie a východní fronty na západ. Pro tuto příležitost byly konce křídel

  opatřeny černo-bílými identifikačními pruhy, předchůdci pozdějších známých invazních pruhů použitých během operace Overlord. S/Ldr Franz

  F. Colloredo-Masfeld zahynul ve Spitfiru Mk.IX 14. ledna 1944 nedaleko Berck-sur-Mer.

  "Jack" Sheppard, původně přístavní dělník, vstoupil v roce 1939 do RCAF a sloužil do srpna 1940 u No. 120 Squadron. V srpnu 1941 prošel pilot-

  ním výcvikem u No. 53 OTU a v listopadu 1941 byl přidělen k No. 43 Squadron. V prosinci se přihlásil k doprovodu konvojů. Dne 10. února 1942

  havaroval do moře poté, co byl katapultován v Hurricanu Z4569 z paluby transportního lodi (tzv. CAM ship). V červenci 1943 se stal velitelem

  letky A No. 401 Squadron. V dubnu 1944 převzal velení letky u No. 412 Squadron a vedl ji až do 2. srpna, kdy byl sestřelen německými stíhači

  v Normandii. Podařilo se mu uniknout zajetí, vrátil se k jednotce, 22. srpna obdržel DFC a v říjnu se vrátil do Kanady. V únoru 1946 nakonec

  vojenskou službu opustil. Spitfire sériového čísla EN921 létal Jackson Sheppard pravidelně od července do října 1943. Ačkoliv v jeho kokpitu

  nedosáhl žádného ze svých 5 sestřelů, účastnil se s ním mnoha ofenzivních sweepů, včetně klamné operace Starkey 9. září 1943.

  eduard

  47

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 48

  STAVEBNICE 11/2021

  OVERTREES

  Spitfire Mk.Vb early

  Spitfire Mk.Vb mid

  Kat. č. 82155X

  Kat. č. 82159X

  1/48

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 11153-LEPT1

  K Spitfiru Mk.Vb doporučujeme

  481065 Spitfire Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648665 Spitfire Mk.Vb gun bays (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648670 Spitfire Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (Obtisková sada)

  Kat. č. 644113

  Kat. č. 648663

  Kat. č. 648670

  eduard

  48

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 49

  K dispozici od 8. 11. 2021

• Page 50

  STAVEBNICE 11/2021

  P-51-D20 Mustang 1/48 kat. č. 84176

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly - antény

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  50

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 51

  STAVEBNICE 11/2021

  44-72505, Maj. William A. Shomo, 82nd TRS, 71st TRG, 5th AF, Lingayen, Luzon, Filipíny, květen–červen 1945

  44-72099, Lt. Warren S. Blodgett, 84th FS, 78th FG, 8th AF, RAF Duxford, Cambridgeshire, Velká Británie,

  duben 1945

  William Arthur Shomo se narodil 30. května 1918 v Jeanette v Pensylvánii a do USAAC (US Army Air Corps) vstoupil v srpnu 1941.

  Po více než rok trvajícím výcviku byl zařazen k 82nd TRS, létající na strojích P-39 a P-40, s níž se přesunul na Novou Guineu. Dne

  1. října 1944 byla jednotka přesunuta na letiště Morotai nacházející se na Molukách, kde proběhl výcvik a přezbrojení na stroje

  F-6D. Dne 24. prosince 1944 byl Capt. Shomo jmenován velitelem squadrony a jednotka byla zároveň přesunuta na základnu

  Mindoro na Filipínách. Dne 11. ledna 1945 nastal Shomův nejslavnější den, když během mise sestřelil sedm japonských letadel.

  Jeho wingman Paul Lipscomb v tomto souboji dosáhl dalších tří sestřelů. Dne 17. června 1945 předal velení nad jednotkou Capt.

  Harlanu Whiteovi a přesunul se do USA. Konec války neznamenal Shomův konec u USAAF, do důchodu odešel v roce 1968

  v hodnosti Lieutenant Colonel. William Shomo zemřel 25. června 1990 v Greensburgu v Pensylvánii.

  Warren Stephen Blodgett pocházel z obce Cabot ve státě Vermont, kde se narodil 12. ledna 1924. Do Army Air Corps vstoupil

  v roce 1941 a po leteckém výcviku vedly jeho další kroky do Velké Británie k 84th FS, ke které byl zařazen 10. listopadu 1944.

  Společně se sesterskými 82nd FS a 83rd FS byla 84th FS součástí slavné 78th FG, létající až do prosince 1944 na strojích P-47.

  V tomto měsíci byly jejich Thunderbolty nahrazeny Mustangy. Během bojů 2. světové války zničil Lt. Blodgett na zemi pět ne-

  přátelských letadel. Nejprve to byl 3. března 1945 jeden Bf 110 na letišti Lüneburg, 16. dubna 1945 pak další letouny Luftwaffe na

  letišti Praha-Čakovice. Po válce zůstal u vojenského letectva, u něhož odsloužil 27 let a dalších 15 let létal jako firemní pilot. Do

  důchodu odešel v roce 1984. Zemřel 27. srpna 2014 v Montgomery ve státě Vermont. Rozpoznávacím markingem Mustangů 78th

  FG byl šachovnicový nátěr přídí jejich Mustangů. Černá směrovka označovala stroje 84th FS.

  eduard

  51

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 52

  STAVEBNICE 11/2021

  44-72199, Capt. Charles E. Weaver, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, RAF Leiston, Velká Británie, duben 1945

  44-72558, 2nd Lt. Bennett C. Commer/2nd Lt. Henry C. Seegers jr., 458th FS, 506th FG, 20th AF,

  Iwojima, červenec 1945

  Charles Weaver se narodil 30. července 1923 v Detroitu ve státě Michigan, během studií na Michigan State University se přihlásil

  k USAAC. Po pilotním výcviku byl převelen k 362nd Fighter Squadron, létající na strojích P-51 Mustang a sídlící na letišti Leiston.

  Bombardéry 8th USAAF prováděly strategické bombardování cílů v Němci okupované Evropě a 362nd FS jako součást 357th

  FG doprovázela tyto bombardéry při jejich náletech. Během bojů 2. světové války dosáhl Charles Weaver osmi sestřelů, další

  tři nepřátelská letadla zničil na zemi. Zemřel 19. listopadu 2008 v Atlantě ve státě Georgia. V zobrazené podobě létal Mustang

  „Chucka“ Weavera ke konci války, v poválečném období byla jeho podoba upravena. V roce 1948 zakoupilo švýcarské letectvo 130

  Mustangů, jedním z nich byl i tento stroj. U švýcarského letectva pak létal s označením J-2019.

  Jedním z nejpestřeji pomalovaných Mustangů od 458th FS byl tento stroj, pojmenovaný The Boll Weevill / A Neat Package,

  s nezbytnou spoře oděnou kráskou na pravém boku. Na tomto stroji se během VLR misí střídali z důvodu velké únavy během až

  osmihodinových letů dva piloti, Lt. Commer z Pope v Mississippi a Lt. Seegers z Atlanty v Georgii, kteří na něm odlétali celkem 13

  misí. Dalších šest misí na tomto Mustangu uskutečnili další čtyři piloti. Marking Mustangů 458th FS, dislokované na letišti č. 3 na

  Iwojimě, se skládal z tmavě modrých čtyři palce širokých pruhů. Letouny, které přišly jako náhrada za ztracené, již dostaly jed-

  nolitý modrý nátěr ocasních ploch (s výjimkou směrovky). Na fotce stroje s číslem 556 je zřetelně vidět, že byl původní marking

  v podobě pruhů přetřený jednolitě modrou barvou.

  eduard

  52

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 53

  44-72558, 2nd Lt. Bennett C. Commer/2nd Lt. Henry C. Seegers jr., 458th FS, 506th FG, 20th AF,

  Iwojima, červenec 1945

  STAVEBNICE 11/2021

  FE1021 P-51D seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1231 P-51D-20 Weekend (fotolept)

  648485 P-51D exhaust stacks (Brassin)

  648486 P-51D exhaust stacks w/ fairing (Brassin)

  648487 P-51D Hamilton Standard propeller (Brassin)

  648494 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  648495 P-51D undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648503 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  648504 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  648505 P-51D wheels block tread (Brassin)

  648511 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648512 P-51D wheels rhomboid treat (Brassin)

  648513 P-51D wheels pointed cross tread (Brassin)

  648514 P-51D wheels grooved (Brassin)

  648517 P-51D gun bays (Brassin)

  648522 P-51D cockpit (Brassin)

  648555 P-51D engine (Brassin)

  648570 P-51D gun sights (Brassin)

  648571 P-51D 75gal drop tanks (Brassin)

  648572 P-51D 108gal drop tanks (Brassin)

  D48033 P-51D national insignia (Obtisková sada)

  D48034 P-51D stencils (Obtisková sada)

  EX663 P-51D TFace (maska)

  K P-51D-20 Mustang doporučujeme

  Kat. č. 648555

  Kat. č. 648522

  Kat. č. 648572

  Kat. č. 648495

  eduard

  53

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 54

  STAVEBNICE 11/2021

  MiG-21MF Fighter Bomber 1/72 kat. č. 7458

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  54

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 55

  STAVEBNICE 11/2021

  č. 9668143, 3. Eskadra Lotnicza Taktycznego, Poznań-Krzesiny, Polsko, 2002

  č. 5212, 2. letka, 11. stíhací letecký pluk, základna Žatec, Československo, říjen 1991

  3. ELT byla založena 1. ledna 2001 v Poznani - Krzesinách a vyzbrojena stroji MiG-21 ve verzích MF, bis a UM. MiGy-21MF používa-

  la pouze dva roky, jejich služba u této jednotky byla ukončena v roce 2002.

  Autorem kresby mečouna na obou bocích trupu a ocasních plochách je Krzystof Gladkij, který jej na tento MiG-21MF namaloval

  ke 45. výročí vzniku jednotky. Kresbu na ocasních plochách doplnil o nápisy „Fishbed“ (kódový název NATO pro MiGy-21) a „45

  lat“. Kresba během následujících let prošla několika opravami. V současné době je možné letoun vidět v Poznaňském aeroklubu

  v Kobylnicy.

  Tento MiG-21MF byl dodán z výroby v závodu v Moskvě československému letectvu v březnu roku 1972, následně prošel službou

  u 4. slp, 5. slp. a 9. slp, v květnu 1991 byl přesunut k 11. slp. V tomtéž roce prošel generální opravou, během níž obdržel nový ná-

  střik hliníkovou barvou, čehož využili technici 2. letky k vytvoření výročního zbarvení připomínajícího 40. výročí založení jednotky.

  Tuto podobu si udržel dodnes. Po zrušení 11. slp putoval k 28. sbolp sídlícímu na základně v Čáslavi, kde sloužil až do vyřazení

  v roce 2002, po němž byl umístěn na podstavec a slouží jako památník.

  eduard

  55

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 56

  STAVEBNICE 11/2021

  Jagdfliegergeschwader 3, základna Preschen, Německá demokratická republika, 1990

  č. 7628, Egyptské letectvo, základna Tanta, Egyptská arabská republika, 1988

  Letoun „červená 687“ patřil na sklonku 80. let a počátku 90. let minulého století do stavu JG-3, dislokované na základně Pre-

  schen poblíž města Forst. V té době jednotka létala s MiGy-21MF a MiGy-29, piloti měli k dispozici také dvoumístné cvičné MiGy-

  -21UM a MiGy-29UB. Tato jednotka letectva Německé demokratické republiky, tedy komunistického východního Německa, nesla

  čestný název „Wladimir Komarow“ na počest sovětského kosmonauta, který zahynul 24. dubna 1967 při přistání kosmické lodi

  Sojuz 1 po návratu z orbity. Zobrazený stroj je dnes součástí expozice Deutsches Museum Flugwerft v Oberschleißheimu.

  Letoun č. 7628 reprezentuje vzhled egyptských vojenských letadel, který je používán i v současnosti. Výrazné oranžové, černě

  lemované doplňky se na egyptských letounech objevily na konci 70. let minulého století a kromě MiGů-21 je nosily i další letouny,

  jako například MiG-19, F-4 Phantom či Mirage. Důvodem zavedení těchto prvků bylo vizuální odlišení vlastních letadel od nepřá-

  telských během války s Libyí.

  eduard

  56

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 57

  STAVEBNICE 11/2021

  72689 MiG-21MF (fotolept)

  672179 MiG-21MF Fighter Bomber cockpit (Brassin)

  672181 MiG-21MF exhaust nozzle (Brassin)

  672182 MiG-21MF wheels (Brassin)

  672184 MiG-21MF pylons (Brassin)

  672185 R-3S missiles for MiG-21 (Brassin)

  672186 R-3S missiles w/ pylons for MiG-21 (Brassin)

  672189 UB-16 rocket launchers for MiG-21 (Brassin)

  672190 UB-16 rocket launchers w/ pylons for MiG-21 (Brassin)

  672191 RS-2US missiles for MiG-21 (Brassin)

  672192 RS-2US missiles w/ pylons for MiG-21 (Brassin)

  672193 MiG-21MF airbrakes (Brassin)

  672195 SPS-141 ECM pod for MiG-21 (Brassin)

  672197 MiG-21MF ejection seat (Brassin)

  SIN67216 MiG-21MF Fighter-Bomber (Brassin)

  SIN67217 MiG-21MF armament (Brassin)

  3DL72002 MiG-21MF SPACE (3D Obtisková sada)

  D72015 MiG-21MF stencils (Obtisková sada)

  CX512 MiG-21MF TFace (maska)

  K MiG-21MF Fighter Bomber doporučujeme

  Kat. č. 672179

  Kat. č. 672181

  Kat. č. 672193

  Kat. č. 672189

  Kat. č. 672185

  eduard

  57

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 58

  STAVEBNICE 11/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  Tempest Mk.V Series 2 1/48 kat. č. 82122

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  58

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 59

  STAVEBNICE 11/2021

  JN803, No. 486 (RNZAF) Squadron, No. 122 Wing, B.80 Volkel, Nizozemsko, říjen 1944

  NV994, F/Lt Pierre Clostermann, No. 3 Squadron, No. 122 Wing, B. 112 Hopsten, Německo, duben 1945

  NV994, S/Ldr Pierre Clostermann, No. 3 Squadron, No. 122 Wing, B.152 Fassberg, Německo, červen 1945.

  Jeden z prvních Tempestů Mk.V Series 2 byl dodán ke No. 486 Squadron na základnu Newchurch 17. května 1944. Během letů na

  ochranu jižní Anglie proti letounovým střelám na něm několik pilotů jednotky dosáhlo celkem 26 sestřelů V-1. V boji proti této

  zbrani se jednalo o jeden z nejúspěšnějších strojů. Na konci září 1944 byla vyjmuta No. 486 Squadron z podřízenosti No. 150

  Wing a přesunuta k No. 122 Wing na letiště B.60 Grimbergen v osvobozené části Belgie. Po měsíčním působení z tohoto letiště

  následoval další přesun, tentokrát na letiště B.80 Volkel v Nizozemsku. Se strojem JN803 často létal F/O ‘Jack’ Stafford, který na

  něm dosáhl několika sestřelů V-1. V prosinci 1944 byl stroj JN803 přesunut k No. 3 Squadron, ztracen byl 30. prosince 1944, kdy

  byl sestřelen Messerschmittem Bf 109 od IV./JG 27 nad letištěm Rheine. Pilot F/O Kenneth Slade-Betts DFC byl zajat a zavražděn

  důstojníkem bezpečnosti na tomto letišti.

  Standardně kamuflovaný Tempest v tzv. Day Fighter Scheme nese již pouze část rozpoznávacího markingu v podobě černobí-

  lých, tzv. invazních pruhů. Jejich používání na křídle a horní části trupu bylo zrušeno rozkazem z 10. září 1944. Na pravé straně

  pod čelním štítkem jsou namalovány siluety sestřelených V-1.

  Prvním strojem F/Lt Clostermanna u No. 3 Squadron, označeným kódovými písmeny JF

  -

  E, byl stroj NV994. Stroj byl No. 3

  Squadron předán během desetidenního střeleckého a bombardovacího výcviku na letišti Warmwell, po němž následoval přesun

  na základnu B.112 Hopsten, kam celá jednotka dorazila 18. dubna 1945. Do konce války zbývalo méně než tři týdny, takže se pilo-

  tům už nenaskytlo mnoho příležitostí využít zkušeností nabitých při tomto výcviku v boji.

  Fotografie, pořízená 18. dubna 1945, ukazuje, že v této době ještě nebyl Clostermannův stroj ‘vyzdoben’ nápisem Le Grand Char-

  les ani dosaženými sestřely.

  Další fotografie, pořízená na letišti B.152 Fassberg krátce po konci 2. světové války v Evropě, ukazuje jedinou změnu provede-

  nou na tomto stroji, červeně natřený vrtulový kužel. Z důvodů možné záměny s nepřátelskými stroji bylo u 2nd TAF standardem

  černé zbarvení vrtulových kuželů. Později v květnu byly na obě strany kýlovky strojů 3. squadrony přidány znaky jednotky a

  Clostermann ‘vyzdobil’ dále svůj stroj nápisem Le Grand Charles (na počest generála Charlese de Gaulla) a dosaženými sestřely.

  S tímto strojem létal během června 1945 a přesunul se s ním i na základnu B.160 Kastrup poblíž Kodaně.

  Na 1. července 1945 byla naplánována pro obyvatele Kodaně velká letecká přehlídka, která se konala i přes nepříznivé počasí.

  Clostermann letěl se strojem NV994, kvůli nepříznivému počasí nemohl přistát na letišti Kastrup, přistání, při kterém poškodil

  svůj stroj, provedl na nedalekém letišti Vaerlose.

  eduard

  59

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 60

  STAVEBNICE 11/2021

  JN862, No. 3 Squadron, No. 150 Wing, RAF Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  NV708, W/Cdr John Ch. Button DSO, DFC, No. 123 Wing, RAF Station Wunstorf, Německo, 1946/ 47

  EJ865, 80. squadrona, No. 123 Wing, RAF Station Wunstorf, Německo, říjen 1947

  Po úspěšné službě u No. 609 Squadron, vyzbrojené Hawkery Typhoon, během níž dosáhl 6 sestřelů, a krátké službě ve funkci

  střeleckého instruktora, byl Belgičan F/Lt Remi ‘Mony’ Van Lierde jmenován velitelem B flightu u No. 3 Squadron. Jeho prvním

  Tempestem u této jednotky byl stroj Mk.V Series 1 JN736 JF

  -

  Z, ale poté, co byl 27. května 1944 ztracen během operačního letu

  s jiným pilotem, obdržel Van Lierde nový Tempest Mk.V Series 2 JN862, který obdržel stejné kódové písmeno – Z. Van Lierde

  používal tento stroj během obrany jižní Anglie proti náletům létajících střel V-1 a byl vyhlášen ‘esem dne’ za dosažení nejvyššího

  počtu sestřelů těchto malých cílů během jednoho dne. Van Lierde zničil samostatně celkem 35 V-1 a dalších 9 ve spolupráci

  s dalšími piloty. Na stroji JN862 dosáhl celkem třiceti sestřelů V-1. 4. srpna 1944 se Van Lierdemu během přistání se strojem

  JN862 vysunula pouze jedna podvozková noha a došlo k poškození tohoto Tempestu. Pilot obdržel nový stroj, EJ557, který byl

  opět označen písmenem Z. Stroj JN862 byl po opravě navrácen k No. 3 Squadron a obdržel kódové označení JF

  -

  Q.

  Dne 5. června 1944 obdržely stroje, které se měly zúčastnit operace Overlord (vylodění v Normandii), výrazný marking v podobě

  osmnáctipalcových pruhů bílé a černé barvy na trupu a křídle. Pozemní personál natřel bílou barvou také spodní část krytů hlav-

  ního podvozku.

  Během 2. světové války sloužil stroj NV708 u No. 33 Squadron, u níž obdržel kódové označení 5R

  -

  T. Začátkem roku 1946, kdy

  byl No. 123 Wing reorganizován a vybaven stroji Tempest, si jej vybral W/Cdr J. Ch. Button jako svůj osobní stroj. Celý stroj byl

  přestříkán hliníkovou barvou, vrtulový kužel obdržel černobílé zbarvení, stejné jako měl Buttonův válečný Typhoon pojmenovaný

  ZIPP XI. Iniciály JCB a jméno ZIPP XII bílé barvy s tenkým černým lemem byly namalovány na obou stranách trupu. J. Ch. Button

  létal během bojů 2. světové války také na Typhoonu pojmenovaném ZIPP XII (viz stavebnice č. 11117 firmy Eduard) a má se za to,

  že svého osobního Tempesta označil stejným pořadovým číslem, aby se vyhnul ‘nešťastné’ třináctce.

  Buttonův nástupce, W/Cdr P. P. Hanks DSO, DFC používající nadále tento stroj, jej nechal označit inicály PPH a kokardy typu C

  byly nahrazeny typem D. V dubnu 1948 byla poslední operační jednotka používající stroje Tempest (No. 3 Squadron), přezbrojena

  proudovými stíhačkami Vampire. Stroj NV708 byl odeslán do Velké Británie, uskladněn u No. 6 Maintenance Unit sídlící v Brize

  Nortonu, kde byl skladován až do sešrotování provedeném v únoru 1950.

  EJ865 byl k No. 485 Squadron předán k výcviku pilotů přecházejících ze Spitfirů na novou techniku. Výcvik byl nakonec z důvodu

  nedostatku Tempestů zrušen a piloti této jednotky se vrátily k létání na Spitfirech. V dubnu 1945 létal Tempest EJ865 u No. 274

  Squadron s označením JJ

  -

  B. U jednotky zůstal i po jejím přečíslování na No. 174 Squadron v říjnu 1945, kdy si ponechal jak kó-

  dové označení, tak i žluté blesky před kokpitem, které zde měly namalované všechny stroje No. 274 Squadron. No. 174 Squadron

  byla rozpuštěna v březnu 1946 a stroj EJ865 byl přesunut k No. 80 Squadron. U této jednotky bylo tradicí používání barev pro

  stroje jednotlivých flightů (červená A flight, modrá B flight), proto stroj obdržel modrou barvu na přídavné nádrže, vrtulový kužel,

  pozadí znaku jednotky na kýlovce, náběžnou hranu okolo výstřelných otvorů v křídle a malé písmeno Y téže barvy na prachovém

  filtru. Blesk před kokpitem byl přemalován červenou barvou se žlutým lemem, stejné barevné provedení měl otazník na bočním

  krytu sání vzduchu k chladiči.

  V lednu 1948 byly opotřebované Tempesty u No, 80. Squadron nahrazeny Spitfiry F.24, stroj EJ865 byl odeslán do Velké Británie,

  uskladněn u No. 6 Maintenance Unit sídlící v Brize Nortonu, kde byl skladován následující dva roky a poté sešrotován.

  eduard

  60

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 61

  STAVEBNICE 11/2021

  OVERTREES

  Tempest Mk.V Series 2

  Kat. č. 82122X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82122-LEPT1

  K Tempestu Mk.V Series 2 doporučujeme

  48976 Tempest Mk.V upgrade set (fotolept)

  48977 Tempest Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE943 Tempest Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  BIG49212 Tempest Mk.V (fotolept)

  644006 Tempest Mk.V LööK (Brassin)

  644039 Tempest Mk.V w/ late wheels LööKplus (Brassin)

  648416 Tempest Mk.V cockpit (Brassin)

  648417 Tempest Mk.V engine (Brassin)

  648418 Tempest Mk.V exhaust stacks (Brassin)

  648419 Tempest Mk.V gun bays 1/48

  648421 Tempest Mk.V wheels late (Brassin)

  648446 Tempest Mk.V undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648499 Tempest Mk.V intake ring (Brassin)

  648500 Tempest Mk.V dust filter w/ eyelid (Brassin)

  SIN64856 Tempest Mk.V w/ late wheels ESSENTIAL (Brassin)

  SIN64858 Tempest Mk.V ADVANCED (Brassin)

  D48030 Tempest Mk.V stencil (Obtisková sada)

  D48031 Tempest roundels early (Obtisková sada)

  D48032 Tempest roundels late (Obtisková sada)

  EX628 Tempest Mk.V TFace (maska)

  Kat. č. 644006

  Kat. č. 648416

  Kat. č. 648446

  eduard

  61

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 62

  STAVEBNICE 11/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  Bf 109E-4 1/48 kat. č. 8263

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  eduard

  62

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 63

  STAVEBNICE 11/2021

  W.Nr. 5587, Ofw. Fritz Beeck, 6./JG 51, Wissant, Francie, srpen 1940

  W.Nr. 5344, Maj. Helmut Wick, Geschwaderkommodore JG 2, Beaumont, Francie, listopad 1940

  Ltn. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemí, srpen 1940

  Jednoduše, leč velmi působivě byl zbarven stroj, se kterým krátce po poledni 24. srpna 1940 nouzově přistál jeho pilot Ofw. Fritz

  Beeck poblíž East Langdonu. Byl to v ten den jeho druhý doprovod bombardérů nad Anglii. Při něm došlo k souboji se stíhači

  RAF, kteří „žluté 10“ poškodili motor. Po nevyhnutelném nouzovém přistání padl pilot do zajetí. Letoun, který byl po přistání

  v relativně velmi dobrém stavu byl brzy značně poškozen „vandaly“ z řad britského obyvatelstva a spojeneckých vojáků dříve,

  než mohl být prozkoumán experty RAF. Světle modré boky trupu ve schématu RLM 02/71/65 byly překryty skvrnami vrchních

  kamuflážních barev. Žluté identifikační doplňky, typické pro polovinu srpna 1940, sestávaly ze žlutých konců křídla a vodorovných

  ocasních ploch a žluté výseče na vrcholu směrovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel, také taktické číslo a pozadí emblému II./JG 51

  „Gott strafe England“ byly žluté. Tři symboly vítězství na kýlovce zleva byly namalovány bílou barvou. Nelze vyloučit, že se opa-

  kovaly také zprava, zde však nejsou dokumentovány. Vrtulový kužel byl tak jako u většiny Bf 109E tohoto období zbarven barvou

  RLM 70 a bílou barvou. V tomto případě jej uvedené barvy dělily téměř na dvě poloviny.

  Vzhled Messerschmittu W.Nr. 5344 prošel za dobu, kdy s ním létal Maj. Helmut Wick, mnoha úpravami kamufláže i taktické-

  ho označení. Ty zrcadlily nejen Wickův funkční vzestup od velitele Staffel, přes velení Gruppe, až k veliteli JG 2 a jeho bojové

  úspěchy, ale i vývoj kamufláží a taktických doplňků Luftwaffe ve druhé polovině roku 1940. Naše vyobrazení ukazuje stroj v jeho

  poslední podobě, kdy na něm Maj. Wick (v pozici nejúspěšnějšího stíhacího esa Luftwaffe) zahynul po souboji

  se Spitfiry dne 28. listopadu 1940. Letoun nesl standardní kamufláž barvami RLM 02/71/65. Světle modré boky trupu byly ztmave-

  ny velmi jemnými skvrnami barvou RLM 71, tupovanými plochým štětcem. Ještě jemněji byla upravena žlutá směrovka. Ta, spolu

  se žlutou přídí, patří k pozdějším úpravám zbarvení. Na trupu je v toto období patrné zatření „dvojitého klínu“ velitele Gruppe.

  Kromě taktických označení letoun nesl i emblém JG 2 pod kabinou a na přídi znak původní Wickovy 3. Staffel. Pilotův osob-

  ní emblém – letící ledňáček byl z části přestříkán markingem Kommodora, přes který byl domalován bílý obrys zakryté části

  ledňáčka. V posledním období měl stroj odmontováno pancéřování čelního štítku, ačkoli v době, kdy Wick velel I./JG 2, stroj toto

  pancéřování nesl.

  Jednou ze zvláštností mnoha „Emilů“ od JG 2, včetně Wickova 5344, byly úpravy výsostného označení na spodních plochách

  a bocích trupu. Trupové trámové kříže měly v případě tohoto stroje neobvykle zesílené černé rámování (na úkor bílé). U výsost-

  ného označení zespod křídla vzalo za své z části bílé i černé rámování tak, jak ukazuje naše rekonstrukce.

  Velmi zajímavou kamufláž vytvořili v létě 1940 příslušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha svých strojů, když ve snaze

  ztmavit světle modré boky trupů jejich Bf 109E nastříkali svislé až diagonální pruhy barvou RLM 71. Základní kamufláž byla

  standardem RLM 02/71/65 s barevnými doplňky rychlé identifikace. Obdobně zbarvena byla také „Žlutá 13“, kterou 12. srpna 1940

  dokázal Ltn. Josef Eberle i přes svá zranění dotáhnout přes Kanál až k přistání na břicho ve Francii. Konce křídla a výškovky

  Eberleho stroje byly natříkány žlutou RLM 27, světlejší než RLM 04, která byla aplikována na vrtulovém kuželi, taktickém čísle

  a pozadí emblému III./JG54. Nelze však vyloučit ani bílou variantu konců křídla a výškovky. Světle modrá RLM 65 zasahovala

  na náběžných hranách křídla až mírně do kamuflážního schématu horních ploch. Tento letoun bývá někdy chybně identifikován

  jako varianta E-3. Ačkoli v srpnu Ltn. Eberle chapadlům Kanálu unikl, 9. října 1940 už tolik štěstí neměl a boj se stíhači RAF nad

  vlnami Kanálu se mu stal osudným.

  eduard

  63

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 64

  STAVEBNICE 11/2021

  W.Nr. 1480, Oblt. Franz von Werra, Gruppenadjutant II./JG 3, Wierre-au-Bois, Francie, září 1940

  Tento Emil dopravil Franze von Werru jako první německé stíhací eso do britských rukou, když byl ráno 5. září 1940 v jeho kok-

  pitu sestřelen nad hrabstvím Kent. Von Werra se stal známým svým útěkem z kanadského zajateckého tábora, kdy se dokázal

  přes půlku světa vrátit na německé území a dál bojově létat. To se mu stalo osudným, když se 25. října 1941 nevrátil z letu nad

  Kanálem. Von Werrův stroj je často zobrazován s bílým motorovým krytem. Důkladné studium fotografií

  a archivních podkladů však dokazuje, že na letounu nebyl. Bílou barvou byl ve skutečnosti novější, světlejší nátěr barvou RLM 65

  – kryt zřejmě pocházel z jiného letounu. Svislá ocasní plocha nese symboly von Werrových úspěchů – osm vzdušných vítězství

  a pět na zemi zničených letounů, na každé straně v trochu jiné podobě. Spodní kamuflážní barva je na náběžné hraně křídla

  vytažena na jeho horní plochu.

  W.Nr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, CO of JG 26, Audembert, Francie, prosinec 1940

  Adolf Galland létal s tímto letounem na přelomu let 1940 / 1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe JG 26 a později celé Geschwader.

  Standardní kamuflážní schéma složené z barev RLM 71/02/65 je na bocích trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71 a 02. Štábní

  označení na trupu vyjadřuje funkční postavení pilota. Gallandovy úspěchy jsou namalovány na směrovce. Podklad symbolů je

  v barvě RLM 65, žlutý nátěr dostala směrovka dodatečně. Jak však přibývaly sestřely, musel být zpětně rozšiřován barevný pod-

  klad natíráním čerstvé RLM 65. Postavička Mickey Mouse je Gallandovým osobním emblémem. Gallandův letoun je unikátní ex-

  perimentálním zabudováním teleskopického zaměřovače ZFR-4 do čelního štítku. Galland jej používal společně se standardním

  REVI, nikoliv však jako zaměřovač, nýbrž jako dalekohled pro rozpoznávání letadel. Galland zastával po smrti Wernera Mölderse

  funkci generála stíhačů, proslul svými neshodami s Hermannem Göringem. Na konci války založil slavnou JV 44 vyzbrojenou

  proudovými Me 262 a pestrými Fw 190D. Jeho skóre čítá 104 sestřelů, dekorován byl Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči

  a brilianty.

  eduard

  64

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 65

  STAVEBNICE 11/2021

  OVERTREES

  Bf 109E-4

  Kat. č. 8272X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 8263-LEPT1

  K Bf 109E-4 doporučujeme

  48774 Bf 109E-3/E-4 (fotolept)

  644024 Bf 109E LööK (Brassin)

  648058 Bf 109E wheels (Brassin)

  648472 Bf 109E cockpit & radio compartment (Brassin)

  648473 Bf 109E fuselage guns (Brassin)

  648474 Bf 109E engine (Brassin)

  Kat. č. 644024

  Kat. č. 648474

  eduard

  65

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 66

  11/2021

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro F-4B v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačky pro Ar 234B

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hasegawa / Hobby 2000

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644127

  F-4B LööK

  1/48 Tamiya

  644126

  Ar 234B LööK

  1/48 HASEGAWA/HOBBY 2000

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  66

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 67

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - německé druhoválečné

  letecké torpédo v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje 2 torpéda. Používáno na He 111

  Ju 88 etc.

  Sada obsahuje:

  - resin: 10 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648645

  B-17 wheels rhomboid tread

  1/48 HKM

  648627

  Lufttorpedo F5b

  1/48

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  67

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 68

  BRASSIN 11/2021

  Brassinová sada - řízené střely vzduch-ze-

  mě AGM-142 v měřítku 1/48. Sada obsa-

  huje 2 střely. Používáno na F-15I, B-52H.

  Sada obsahuje:

  - resin: 32 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - opcky naváděná řízená

  puma GBU-15 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje celkem 2 pumy.

  Používáno na F-4E, F-15E, F-16C/D,

  F-111C/F, B-52D.

  Sada obsahuje:

  - resin: 14 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  648652

  AGM-142 Popeye Have Nap

  1/48

  648646

  GBU-15(V)21/B

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  68

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 69

  Brassinová sada - motor pro Sopwith Camel

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D skem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Spiire Mk.V

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648678

  Sopwith Camel Le Rhone engine

  1/48 Eduard

  648669

  Spitre Mk.V six-stacks exhausts shtail

  1/48 Eduard

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  69

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 70

  BRASSIN 11/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro Ar 234B

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hasegawa / Hobby 2000

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - vztlakové klapky pro Tempest

  Mk.II v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D skem.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648687

  Ar 234B wheels

  1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  648686

  Tempest Mk.II landing aps

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  70

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 71

  Brassinová sada - výfuky pro Fw 190D

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - trysky motorů pro F-4B

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D s-

  kem. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648688

  Fw 190D exhaust stacks

  1/48 Eduard

  648690

  F-4B exhaust nozzles

  1/48 Tamiya

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  71

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 72

  BRASSIN 11/2021

  Brassinová sada - opcky naváděná řízená

  puma GBU-15 v měřítku 1/72. Sada

  obsahuje celkem 2 pumy. Používáno na F-4E,

  F-15E, F-16C/D, F-111C/F, B-52D.

  Sada obsahuje:

  - resin: 12 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - americké druhoválečné

  hlubinné pumy. Vyrobeno přímým 3D

  skem. Sada obsahuje 2 pumy. Používáno

  na druhoválečných letounech US Navy.

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 2 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  672272

  GBU-15(V)1/B

  1/72

  648691

  US Mk.17 depth charges

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  72

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 73

  Brassinová sada - motory pro B-25J

  v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard/Hasegawa

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672275

  B-25J engines

  1/72 Eduard/Hasegawa

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  eduard

  73

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 74

  BRASSIN 11/2021

  Soubor 3 sad pro Me 163B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Gaspatch Models

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644124

  Me 163B LööKplus

  1/48 Gaspatch Models

  Stránka produktu

  eduard

  74

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 75

  Soubor 4 sad pro Mi-24D v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Zvezda

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - Pitotovy trubice

  644125

  Mi-24D LööKplus

  1/48 Eduard/Zvezda

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  eduard

  75

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 76

  Soubor 3 sad pro F-4B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - střely AIM-9B (4 ks)

  - Střely AIM-7E (4 ks)

  - výstražné pásky Remove before Flight OCEL

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN64876

  F-4B Air to Air weapons

  1/48 Tamiya

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  eduard

  76

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 77

  Soubor 5 sad pro F-4B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - závěsníky TER

  - závěsníky MER

  - 3 sady pum Mk.82

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN64877

  F-4B Air to Ground weapons

  1/48 Tamiya

  BRASSIN 11/2021

  Stránka produktu

  eduard

  77

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 78

  SPACE 11/2021

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  3DL48046 Fw 190A-3 SPACE

  3DL48047 Fw 190A-5 SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  78

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 79

  pro 1/48 stavebnici Airfix

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  3DL48048 Chipmunk T.10 SPACE

  3DL48049 Bf 109E-4 SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  SPACE 11/2021

  eduard

  79

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 80

  FOTOLEPTY LISTOPAD 2021

  USS Intrepid CV-11 pt.1 1/350 Trumpeter (53272)

  USS Intrepid CV-11 pt.2 1/350 Trumpeter (53273)

  USS Intrepid CV-11 pt.2 1/350 Trumpeter (53274)

  USS Intrepid CV-11 pt.2 1/350 Trumpeter (53275)

  USS Intrepid CV-11

  1/350 Trumpeter

  eduard

  80

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 81

  FOTOLEPTY 11/2021

  Elefant 1/35 Amusing Hobby (36474)

  Elefant

  1/35 Amusing Hobby

  eduard

  81

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 82

  Kat. č. D24001

  Flying circus / JG I

  1/24 Meng

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 11/2021

  564/17, Ltn. Werner Steinhäuser, Jasta 11,

  Cappy, Francie, prosinec 1917

  Ltn. Hans Körner, Jasta 2, Halluin-Ost,

  Francie, květen 1918

  586/17, Ltn. Ernst Udet, Jasta 4,

  letiště „La Ferme Puisieux” poblíž Laonu,

  Francie, květen 1918

  545/17, Ltn. Hans Weiss, Jasta 11, Cappy,

  Francie, duben 1918

  eduard

  82

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 83

  OBTISKOVÉ SADY 11/2021

  Kat. č. D32016

  Spiire Mk.IX stencils

  1/32 Tamiya/Revell

  Stránka produktu

  Plastikové a papírové modely, dynamické ukázky RC modelů, prodej modelářského vybavení, workshop a mnoho dalšího.

  Plné znění propozic bude zveřejněno na stránkách KPMUH.tk společně s elektronickým přihlašovacím formulářem a dalšími

  informacemi.

  Začátek akce: 9:00, konec akce: 15:00

  Vstupné dobrovolné. Změna programu vyhrazena.

  kpmuh.tk

  Modelářský košt 2021

  Výstava a soutěž plastikových a papírových modelů

  20. 11. 2021, Klub kultury Uherské Hradiště

  Klub plastikových modelářů Uherské Hradiště a Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická Uherské Hradiště

  vás srdečně zvou na

  kpmuh@email.cz

  facebook.com/kpmuh

  eduard

  83

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 84

  Kat. č. D48095

  F-4B MARINES

  1/48 Tamiya

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 11/2021

  BuNo. 151477, VMFA-531 Grey Ghosts, AA207,

  HMS Ark Royal Cross-deck,Grand Harbor, Valetta, Malta,

  February 23 - March 6, 1973

  BuNo. 150476, VMFA-531 Grey Ghosts, AA211, USS Forrestal,

  Mediterranean cruise, 1972/1973

  BuNo. 151449, VMFA-321 Hell's Angels, MG-5, MARTD Andrews AFB, USA, 1972

  BuNo.149403, VMFA-122 Crusaders, DC-12, Da Nang AB, Vietnam, 1968

  BuNo. 153048, VMFA-513 Flying Nightmares, WF-12,

  MCAS Cherry Point, USA, 1972

  eduard

  84

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 85

  F-4B 153020, VF-161 “Chargers”, USS Midway, květen 1972

  F-4B 151492, VF-84 “Jolly Rogers”, USS Independence, 1965

  F-4B 153019, VF-111 “Sundowners”, USS Coral Sea, březen 1972

  F-4B 152238,VMFA-542 “Bengals”, Da Nang Air Base, Jižní Vietnam, 1966

  F-4B 152258, VMFA-323 “Death Rattlers”, Chu Lai Air Base, Jižní Vietnam, 1967

  Kat. č. D48096

  F-4B Good Morning Da Nang

  1/48 Tamiya

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 11/2021

  eduard

  85

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 86

  53269 SMS Szent István 1/350

  53270 SMS Szent István railings 1/350

  53271 SMS Szent István ags STEEL 1/350

  36415 Israeli ags 1/35

  36468 IDF Shot Kal 1/35

  36469 IDF Shot Kal turret boxes 1/35

  BIG5362 SMS Szent István 1/350 Trumpeter

  BIG35100 IDF Shot Kal 1/35 Amusing Hobby

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  86

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 87

  49103 Remove Before Flight STEEL 1/48

  491212 F-4B 1/48

  FE1213 F-4B seatbelts STEEL 1/48

  EX802 F-4B 1/48

  481059 Lancaster B Mk.I radiators 1/48

  491203 Lancaster B Mk.I cockpit 1/48

  FE1202 Lancaster B Mk.I seatbelts STEEL 1/48

  EX792 Lancaster B Mk.I 1/48

  481060 Lancaster B Mk.I bomb bay 1/48

  481061 Lancaster B Mk.I bomb racks 1/48

  481062 Lancaster B Mk.I undercarriage 1/48

  BIG49306 F-4B 1/48 Tamiya

  BIG49307 Lancaster B Mk.I PART I 1/48 HKM

  BIG49308 Lancaster B Mk.I PART II 1/48 HKM

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  87

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 88

  MASKY 11/2021

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX281 D.510 1/32 Dora Wings

  EX809 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  EX810 Chipmunk T.10 TFace 1/48 Airx

  EX811 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  EX812 F/A-18E TFace 1/48 Hobby Boss

  EX813 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  EX814 CH-47A TFace 1/48 Hobby Boss

  EX815 AT-9 Jeep 1/48 Dora Wings

  EX816 AT-9 Jeep TFace 1/48 Dora Wings

  EX817 P-40N 1/48 Academy

  EX818 P-40N TFace 1/48 Academy

  CX609 Mirage III CJ 1/72 Modelsvit

  EX812

  EX811

  EX812

  EX818

  EX817

  EX818 EX817

  EX818

  EX811

  EX812

  EX812

  EX812 EX808EX811

  EX812

  JX281 JX281

  CX609CX609

  EX813 EX813

  EX814 EX814

  eduard

  88

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 89

  STAVEBNICE

  82125 Tempest Mk.II late version 1/48 Limited edition

  11152 TRENÉR 1/48 Limited edition

  11153 SPITFIRE STORY: The Sweeps 1/48 Limited edition

  84176 P-51D-20 1/48 Weekend edition

  7458 MiG-21MF Fighter Bomber 1/72 Weekend edition

  82122 Tempest Mk.V Series 1 (reedice) 1/48 ProPACK

  8263 Bf 109E-4 (reedice) 1/48 ProPACK

  FOTOLEPTY

  53274 USS Intrepid CV-11 pt.3 1/350 Trumpeter

  53275 USS Intrepid CV-11 pt.4 1/350 Trumpeter

  32991 AH-1G late 1/32 ICM

  36474 Elefant 1/35 Amusing Hobby

  36475 M4A3 (76)W 1/35 Zvezda

  481070 CH-47A rear ramp 1/48 Hobby Boss

  491225 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  491227 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  491229 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  491230 CH-47A cargo seatbelts 1/48 Hobby Boss

  ZOOMY

  33288 AH-1G late 1/32 ICM

  33289 AH-1G late seatbelts STEEL 1/32 ICM

  FE1225 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  FE1226 Chipmunk T.10 seatbelts STEEL 1/48 Airx

  FE1227 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  FE1228 F/A-18E seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1229 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  FE1230 CH-47A seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1231 P-51D-20 Weekend 1/48 Eduard

  MASKY

  JX281 D.510 1/32 Dora Wings

  EX809 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  EX810 Chipmunk T.10 TFace 1/48 Airx

  EX811 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  EX812 F/A-18E TFace 1/48 Hobby Boss

  EX813 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  EX814 CH-47A TFace 1/48 Hobby Boss

  EX815 AT-9 Jeep 1/48 Dora Wings

  EX816 AT-9 Jeep TFace 1/48 Dora Wings

  EX817 P-40N 1/48 Academy

  EX818 P-40N TFace 1/48 Academy

  CX609 Mirage III CJ 1/72 Modelsvit

  BIGEDY

  BIG5362 SMS Szent István 1/350 Trumpeter

  BIG35100 IDF Shot Kal 1/35 Amusing Hobby

  BIG49306 F-4B 1/48 Tamiya

  BIG49307 Lancaster B Mk.I PART I 1/48 HKM

  BIG49308 Lancaster B Mk.I PART II 1/48 HKM

  BRASSINY

  644126 Ar 234B LööK 1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  644127 F-4B LööK 1/48 Tamiya

  648627 Lufttorpedo F5b 1/48

  648645 B-17 wheels rhomboid tread 1/48 HKM

  648646 GBU-15(V)21/B 1/48

  648652 AGM-142 Popeye Have Nap 1/48

  648669 Spitre Mk.V six-stacks exhausts shtail 1/48 Eduard

  648678 Sopwith Camel Le Rhone engine PRINT 1/48 Eduard

  648686 Tempest Mk.II landing aps PRINT 1/48 Eduard/Special Hobby

  648687 Ar 234B wheels 1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  648688 Fw 190D exhaust stacks 1/48 Eduard

  648690 F-4B exhaust nozzles PRINT 1/48 Tamiya

  648691 US Mk.17 depth charges PRINT 1/48

  672272 GBU-15(V)1/B 1/72

  672275 B-25J engines 1/72 Eduard/Hasegawa

  LookPLUS

  644124 Me 163B LööKplus 1/48 Gaspatch Model

  644125 Mi-24D LööKplus 1/48 Eduard/Zvezda

  BIGSIN

  SIN64876 F-4B Air to Air weapons 1/48 Tamiya

  SIN64877 F-4B Air to Ground weapons 1/48 Tamiya

  OBTISKOVÉ SADY

  D24001 Flying circus / JG I 1/24 Meng

  D32016 Spitre Mk.IX stencils 1/32 Tamiya/Revell

  D48095 F-4B MARINES 1/48 Tamiya

  D48096 F-4B Good Morning Da Nang 1/48 Tamiya

  SPACE

  3DL48046 Fw 190A-3 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48047 Fw 190A-5 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48048 Chipmunk T.10 SPACE 1/48 Airx

  3DL48049 Bf 109E-4 SPACE 1/48 Eduard

  listopad 2021

  Novinky

• Page 90

  postavil Robert Szwarc

  Použity aftermarket obtisky.

  Kat. č. 82139

  Stránka produktu

  POSTAVENO

  Fw 190F-81/48

  eduard

  90

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 91

  POSTAVENO

  eduard

  91

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 92

  POSTAVENO

  postavil Luboš Zach

  Kat. č. 11151

  Kamo A

  Stránka produktu

  eduard

  92

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 93

  POSTAVENO

  J4613, Capt. James Bigglesworth, No. 266 Sqn RFC, březen 1917

  Autor knih o Bigglesovi W. E. Johns si své první knihy sám ilustroval a stejně jako ilustrátor Howard Leigh ztvárňoval někdy britská letadla

  z 1. světové války (a nejen v povídkách o Bigglesovi) s modrým trupem a žlutými křídly. Důvodem mohl být fakt, že se oběma zdálo zbarvení

  britských strojů příliš fádní, a tak se zřejmě nechali inspirovat barevným schématem tehdejšího amerického armádního letectva. V knihách

  o Bigglesovi se objevila tato podoba Camelu v několika modifikacích, my jsme vybrali tu, která doprovázela knihu Biggles of the Camel Squad-

  ron (Návrat velbloudích stíhaček), kterou vydalo roku 1935 nakladatelství John Hamilton, Ltd, jak jinak, než s ilustracemi Howarda Leigha.

  Tak jako prakticky u všech ztvárnění fiktivních Camelů fiktivního pilota je i sériové číslo fiktivní. Žádná série J v případě výroby letounů

  Sopwith Camel neexistovala.

  eduard

  93

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 94

  POSTAVENO

  1/72

  postavil Jan Novotný

  Kat. č. 2140

  Kamo A

  Stránka produktu

  eduard

  94

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 95

  POSTAVENO

  B-25J-10-NC, 43-36020, 501st BS, 345th BG, 5th AF, Tacloban, Filipíny, duben 1945

  Jedním děl seržanta George M. Blackwella, který vyzdobil několik dalších letounů od 345th Bombardment Group, byla i kresba „Reina del Paci-

  fico“ (Královna Pacifiku) na B-25J-10-NC sériového čísla 43-36020. Velká malba na přídi byla jedním z nejúžasnějších nose-artů na letounech

  B-25. Blackwell začal s kresbou koncem listopadu a dokončil ji začátkem prosince 1944. Letoun byl sestřelen během mise nad Saigonem 28.

  dubna 1945, kdy jej pilotovali 2/Lt M. R. Esty a 2/Lt M. E. Miller. Všech pět členů osádky při tom zahynulo. Letoun měl nátěr barvou Olive Drab

  na horních a bočních plochách se spodními plochami v barvě Neutral Grey. Na směrovce měla dřívější variantu znaku jednotky – hlavy indiána.

  Není známo, zda byla novější, zjednodušená verze znaku „Air Apaches“ před havárií „Reina del Pacifico“ na letoun aplikována.

  eduard

  95

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 96

  POSTAVENO

  P-51D-5

  1/48

  postavil Jan Baranec

  Kat. č. 84172

  Kamo A

  eduard

  96

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 97

  POSTAVENO

  44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

  Captain Jack M. Ilfrey se stal esem za bojů v Severní Africe, kde získal 5,5 sestřelu (plus dva

  poškozené nepřátelské stroje) v kokpitu P-38F Lightning „Texas Terror“. Po službě u cvičných

  jednotek ve Spojených státech byl 20. dubna 1944 přidělen k 79. stíhací squadroně 20. stíhací

  skupiny na základně Kings Cliffe v Anglii. Dne 24. května 1944 dosáhl v P-38J „Happy Jack´s go

  Buggy“ dalších dvou sestřelů Bf 109G a stal se tak jedním ze sedmi es 20. FG. Dne 12. června byl

  sestřelen za nepřátelskými liniemi, ale za pomoci francouzských civilistů

  se pěšky a na kole po téměř 250 km dlouhém putování dokázal vrátit

  zpět za spojenecké linie v Normandii. Dne 7. září byl

  jmenován velitelem 79. FS.

  Jednotce velel do 9. prosince 1944. Celkem odlétal nad západní Evropou a Středomořím 142 bojových misí.

  Dvacátá stíhací skupina vyměnila své P-38J za P-51C až červenci 1944, krátce nato přezbrojila na P-51D. Její

  první Mustangy byly známé nátěrem tmavou zelenou barvou na horních plochách, pravděpodobně britskou

  Dark Green, s nepravidelným přechodem mezi zelenou barvou horních ploch a hliníkovou barvou na bočních

  a spodních plochách. Dvacátá FG byla přezdívána „Loco Busters“ pro množství provedených útoků proti že-

  lezniční infrastruktuře.

  eduard

  97

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 98

  POSTAVENO

  postavil Robert Szwarc

  Kat. č. 11151

  Kamo G

  Stránka produktu

  eduard

  98

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 99

  POSTAVENO

  Capt. Henry R. Clay Jr, 41st Aero Squadron USAAS, Colombey-les-Belles, Francie, říjen 1918

  Henry Robinson Clay byl americké eso s osmi vítězstvími a člen prvního kontingentu amerických pilotů, kteří byli vysláni, aby sbírali zkušenosti

  ve službě v rámci RFC. Byl přidělen k No. 43 Sqn a nárokoval si v jejích řadách své první vítězství, které však zůstalo nepotvrzeno. Poté byl

  převelen ke 148th Aero Squadron a mezi 16. srpnem až 27. zářím 1918 dosáhl všech svých osmi vítězství, tentokrát již potvrzených. V šesti

  případech byl jeho obětí nebezpečný protivník: Fokker D.VII. Na samém konci války byl Clay jmenován velitelem 41st Aero Squadron, kde létal

  s tímto Camelem neznámého sériového čísla. Znakem jednotky byl velbloud procházející velkým písmenem V, horní plochy měly nátěr barvou

  PC10. Než mohl svou jednotku vést Clay poprvé do boje, válka skončila. Domů do USA se ale již nevrátil. Zemřel v německém Koblenzi 17. února

  1919 během třetí vlny španělské chřipky.

  eduard

  99

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 100

  BIG49309 Ar 234B 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  BIG49310 Mirage 2000D 1/48 Kinec

  BIG72166 Hurricane Mk.IIc 1/72 Zvezda

  BIG72167 Vulcan B.2 1/72 Airx

  644128 A6M2 LööK 1/48 Eduard

  644130 Chipmunk T.10 LööK 1/48 Airx

  644133 CH-47A LööK 1/48 Hobby Boss

  648661 Sopwith Camel US Colt Vickers gun 1/48 Eduard

  648689 B5N2 800kg bomb 1/48 Hasegawa

  648693 A6M2 wheels 1/48 Eduard

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648697 Mi-24D cockpit 1/48 Zvezda

  648698 A6M2 seat PRINT 1/48 Eduard

  648699 Chipmunk T.10 wheels 1/48 Airx

  648700 F-4B undercarriage legs BRONZE 1/48 Tamiya

  648701 F/A-18E wheels 1/48 Meng

  648702 F/A-18E ejecon seat 1/48 Meng

  648704 F-4B n caps PRINT 1/48 Tamiya

  672273 GBU-15(V)21/B 1/72

  644131 Ar 234B LööKplus 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  644132 Z-226 LööKplus 1/48 Eduard

  SIN64875 Tempest Mk.II ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (prosinec)

  BRASSIN (prosinec)

  LöökPlus (prosinec)

  BIGSIN (prosinec)

  BIG49310

  BIG49309

  BIG72167

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  BRASSIN

  644128 A6M2 LööK 1/48 Eduard

  NEDOKONČENO

  eduard

  100

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 101

  644130 Chipmunk T.10 LööK 1/48 Airx

  644133 CH-47A LööK 1/48 Hobby Boss

  BRASSIN

  PROSINEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  NEDOKONČENO

  NEDOKONČENO

  eduard

  101

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 102

  648661 Sopwith Camel US Colt Vickers gun 1/48 Eduard

  648689 B5N2 800kg bomb 1/48 Hasegawa

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  PROSINEC 2021

  eduard

  102

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 103

  648693 A6M2 wheels 1/48 Eduard

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  eduard

  103

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 104

  648697 Mi-24D cockpit 1/48 Zvezda

  648698 A6M2 seat PRINT 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  PROSINEC 2021

  eduard

  104

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 105

  648700 F-4B undercarriage legs BRONZE 1/48 Tamiya

  648699 Chipmunk T.10 wheels 1/48 Airx

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  eduard

  105

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 106

  648701 F/A-18E wheels 1/48 Meng

  648702 F/A-18E ejection seat 1/48 Meng

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  PROSINEC 2021

  eduard

  106

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 107

  672273 GBU-15(V)21/B 1/72

  648704 F-4B n caps PRINT 1/48 Tamiya

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  eduard

  107

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 108

  644131 Ar 234B LööKplus 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  Soubor 3 sad pro Ar 234B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Hobby 2000 / Hasegawa

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  PROSINEC 2021

  eduard

  108

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 109

  644132 Z-226 LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro Z-226 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  eduard

  109

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 110

  SIN64875 Tempest Mk.II ESSENTIAL 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Tempest Mk.II v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výfuky

  - vztlakové klapky PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  PROSINEC 2021

  eduard

  110

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 111

  FOTOLEPTY

  53276 USS Intrepid CV-11 pt.5 1/350 Trumpeter

  53277 Akagi rear columns 1/350 Hasegawa

  32474 F/A-18F exterior 1/32 Revell

  32992 F/A-18F interior 1/32 Revell

  481071 TBF-1C exterior 1/48 Academy

  481072 TBF-1C landing aps 1/48 Academy

  481073 P-40N landing aps 1/48 Academy

  481074 SBD-5 landing aps 1/48 Revell

  491232 TBF-1C interior 1/48 Academy

  491234 P-40N 1/48 Academy

  491236 SBD-5 1/48 Revell

  73755 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  73756 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  73757 F-4C 1/72 Fine Molds

  73758 F-4J 1/72 Fine Molds

  ZOOMY

  33290 F/A-18F 1/32 Revell

  33291 F/A-18F seatbelts STEEL 1/32 Revell

  FE1232 TBF-1C 1/48 Academy

  FE1233 TBF-1C seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1234 P-40N 1/48 Academy

  FE1235 P-40N seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1236 SBD-5 1/48 Revell

  FE1237 SBD-5 seatbelts STEEL 1/48 Revell

  FE1238 A6M2 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS755 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  SS756 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  SS757 F-4C 1/72 Fine Molds

  SS758 F-4J 1/72 Fine Molds

  MASKY

  JX282 F/A-18F 1/32 Revell

  JX283 F/A-18F TFace 1/32 Revell

  EX819 TBF-1C 1/48 Academy

  EX820 TBF-1C TFace 1/48 Academy

  EX821 A6M2 TFace 1/48 Eduard

  CX610 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  CX611 P-38M 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX612 P-38J 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX613 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX614 F-4C 1/72 Fine Molds

  CX615 F-4J 1/72 Fine Molds

  OBTISKOVÉ SADY

  D24002 Die alten Kanonen 1/24 Meng

  D48097 Z-126/226/326/526 cockpit placards 1/48 Eduard

  D48098 A6M2 stencils 1/48 Eduard

  SPACE

  3DL48050 A6M2 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48051 Remove Before Flight (white) SPACE 1/48

  3DL48052 Remove Before Flight (black) SPACE 1/48

  3DL53001 US ensign ag WWII SPACE 1/350

  3DL53002 US ensign ag modern SPACE 1/350

  Fotolepty, masky, obtiskové sady a SPACE

  PROSINEC 2021

  eduard

  111

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 112

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Sopwith F.1 Camel (BR.1)

  Kat. č. 82171

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  B6420, F/Cdr Richard Pearman Minifie,

  No. 1(N) Squadron RNAS, Téteghem,

  Francie, březen 1918

  B7270, Capt. Arthur R. Brown,

  No. 9(N) Sqn RNAS, Bertangles,

  Francie, duben 1918

  B6390, F/Cdr Raymond Collishaw,

  Seaplane Defence Squadron RNAS, prosinec 1917

  B3781, FSL Aubrey B. Ellwood,

  No. 3(N) Squadron RNAS, Saint-Pol,

  Francie, červenec 1917

  B6398, Ernest L. Foot, No. 1 School of Special Flying,

  RAF Gosport, říjen 1918

  eduard

  112

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 113

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Z-226MS Trenér

  Kat. č. 82182

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  eduard

  113

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 114

  TORA TORA TORA!

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  Kat. č. 11156

  Dual Combo

  korvetní kapitán Šigeru Itaja, stíhací jednotka let. lodi Akagi,

  první útočná vlna

  poručík Masaji Suganami, stíhací jednotka let. lodi Sórjú,

  první útočná vlna

  poddůstojník 1. tř. Kazuo Muranaka, stíhací jednotka let.

  lodi Hirjú, první útočná vlna

  c/n pravděpodobně 2236, poddůstojník 2. tř. Akira Jamamoto,

  stíhací jednotka let. lodi Kaga, první útočná vlna

  eduard

  114

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 115

  TORA TORA TORA!

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  poručík Tadaši Kaneko, stíhací jednotka let. lodi Šókaku,

  první útočná vlna

  poddůstojník 1. tř. Jošikazu Nagahama, stíhací jednotka let.

  lodi Kaga, druhá útočná vlna

  poddůstojník 1. tř. Tecuzó Iwamoto, stíhací jednotka

  let. lodi Zuikaku, patrola během první útočné vlny

  c/n 2266, poddůstojník 1. tř. Šigenori Nišikaiči, stíhací

  jednotka let. lodi Hirjú, druhá útočná vlna

  poručík Masao Sató, stíhací jednotka let. lodi Zuikaku,

  první útoční vlna

  c/n 3277, poručík Fusata Iida, stíhací jednotka let. lodi

  Sórjú, druhá útočná vlna

  poručík Saburó Šindó, stíhací jednotka let. lodi Akagi,

  druhá útočná vlna

  poddůstojník 1. tř. Jukuo Hanzawa, stíhací jednotka let. lodi Šókaku,

  patrola během druhé útočné vlny

  eduard

  115

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 116

  BF 109E-7

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  Bf 109E-7/B, 8./ZG 1, Bělgorod,

  Sovětský svaz, červen 1942

  Bf 109E-7/Trop, Hptm. Erich Gerlitz, 2./JG 27,

  Ain-el-Gazala, Libye, léto 1941

  Bf 109E-7/Z, WNr. 7677 F, Oblt. Josef Priller,

  1./JG 26, St. Omer, Francie, červen 1941

  Bf 109E-7, WNr. 3523, Lt. Wolf-Dietrich Widowitz,

  5./JG 5, Petsamo (nyní Pečenga,

  Ruská federace), Finsko, duben 1942

  1/48

  Kat. č. 84178

  eduard

  116

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 117

  DESERT BABES

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  PROSINEC 2021

  Kat. č. 2137

  Reedice

  ZA452, Gulf Killer, 20. squadrona,

  Tabuk, Saúdská Arábie, 1991

  ZD715, Luscious Lizzie!, 31. squadrona,

  Dhahran, Saúdská Arábie, 1991

  ZD809, Awesome Annie, 617. squadrona,

  Muharraq, Bahrajn, 1991

  ZD719, Check Six, 9. squadrona,

  Dhahran, Saúdská Arábie, 1991

  ZD890, 9. squadrona, Muharraq,

  Bahrajn, 1991

  ZD739, Armoured Charmer, 9. squadrona,

  Tabuk, Saúdská Arábie, 1991

  ZD892/H, Helen, 617. squadrona,

  Muharraq, Bahrajn, 1991

  ZA465, Foxy Killer, 16. squadrona,

  Tabuk, Saúdská Arábie, 1991

  eduard

  117

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 118

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-21PF

  Kat. č. 8236

  Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  921st Fighter Regiment, Vietnam, Late 60s / Early 70s

  Soviet Air Force, Ceske Budejovice Air Base,

  Czechoslovakia, late August, 1968

  Serial Number 761008, Jagdfliegergeschwader 2,

  German Democratic Republic, Trollenhagen Air Base,

  Late 80s

  1st Fighter Regiment, Polish Air Force,

  Minsk Mazowiecki Air Base, 1980s

  702nd UAP, Chernigov Air Base, Soviet Union, 1980s

  PROSINEC 2021

  eduard

  118

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 119

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Tempest Mk.V Series 1

  Kat. č. 82121

  Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  JN766, No. 486 (RNZAF) Squadron,

  základna RAF Castle Camp, Velká Británie, duben 1944

  JN755, No. 3 Squadron, Newchurch, Velká Británie, květen 1944

  JN763, No. 486 (RNZAF) S quadron, Newchurch,

  Velká Británie, červen 1944

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing,

  základna RAF Bradwell Bay, Velká Británie, duben 1944

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing,

  Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  JN765, No. 3 Squadron, Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  PROSINEC 2021

  eduard

  119

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 120

  Když se léto letošního roku dostalo do

  období, kdy bylo třeba zintenzivnit přípra-

  vy e-daye, začali jsme se drbat na hlavách

  asi víc než obvykle. Bylo to nasnadě. Nejis-

  tota, zda za omezení, která byla na konec

  září předpokládána, dokážeme e-day usku-

  tečnit, byla hodně veliká a nám zbývalo jen

  velmi malé časové okno na rozhodnutí, zda

  celý proces pustit do poslední fáze, nebo

  odpískat. Předtím už pochopitelně proběh-

  la řada organizačních kroků, jako třeba ko-

  munikace s Ministerstvem obrany a s ní spo-

  jené povolení průletu vrtulníku Mi-24 AČR

  v průběhu e-dayového venkovního progra-

  mu za humny Lysé, na tankodromu v Milovi-

  cích. Mnuli jsme si ruce a oceňovali takové

  pochopení u MO.

  A protože člověk míní a Pánbůh, a s ním

  různé přírodní a taky politické síly mění,

  první změna přišla v podobě vynucení změ-

  ny termínu akce – z posledního zářijového

  víkendu na první říjnový. Vlezl nám do toho

  kůň, tedy výstava Kůň 2021. Asi se koně ko-

  ronaviru tolik nebojí a organizátoři doká-

  zali výstavišti dřív než my garantovat daný

  termín, a tak naši předběžnou rezervaci

  převálcovat. Přesouváme na 2. října a na

  hlavách se drbeme dál. Ministerstvo obra-

  ny od nás dostalo novou žádost se změnou

  termínu, a jak jsme zjistili komunikací zad-

  ními cestičkami do struktur letectva AČR,

  nový termín jim i lépe vyhovoval… Paráda,

  řekli jsme si.

  Časové okno do nálního rozhodnutí se

  pomalu zavíralo, prognóza vývoje epide-

  mické situace se nelepšila a rozhodování

  zodpovědných dostávalo čím dál víc příchuť

  blížících se voleb. A my jsme se na hlavách

  drbali ještě o trochu častěji… A když přišla

  hodina H, nebo taky hodina sekery (jako

  že už to musíme rozhodnout), byli jsme

  naladěni asi víc pragmaticky než odvážně

  a e-day jsme s konečnou platností odvola-

  li. A to s tím, že se v daný termín, tedy

  2. října, pokusíme uspořádat něco podob-

  ného, jako minulý rok. Místo konání Plzeň-

  -Líně a k tomu osvědčení parťáci z Classic

  Trainers. Už od začátku jsme věděli, že to

  bude muset být něco jiného než loňský

  Spitre Day, i bez ohledu na to, že Spit-

  re, který měli Classic Trainers v opatrování,

  mezi tím frnknul… Chtěli jsme uspořádat

  leteckou akci, a to tak, aby to nebyl le-

  tecký den. Ne že by se snad létat nemoh-

  lo, mělo to ale zůstat v intencích běžného

  provozu. A o to víc si měli návštěvníci akce

  vychutnat krásu letadel na zemi. Takže ta-

  kový walkaround, napadlo nás. A protože

  to neměla být akce velká, tedy komorní.

  A tak byly název i charakteristika akce ven-

  ku.

  Základní osou měly být letouny spojené

  se stavebnicemi připravovanými jako e-da-

  yové novinky – čtvrtkový Mi-24, dvaased-

  mový Hurricane a také listopadový miláček

  z naší vlastní konstrukce a nových forem,

  čtvrtkový Z-226 Trenér, jehož předpremié-

  ra měla v Plzni proběhnout.

  Správně tušíte, že k panu ministrovi pu-

  toval náš třetí dopis s žádostí o další změnu.

  Tentokrát přesun z Lysé do Plzně. Myslím,

  že na MO a v dalších strukturách minister-

  stva i velení letectva, kudy naše žádosti

  putovaly k řešení, nás začínali mít rádi…

  Zajištění Hurricane v barvách letounu čes-

  koslovenského esa Karla Kuttlewaschera,

  bonbónek z letiště na Točné a ohromné

  letošní překvapení, si na svá bedra vzal

  sám eduardí šéf nejvyšší. Trenéry pak byly

  především na kontaktech Richarda Plose,

  který si patřičné známosti vytvořil během

  práce na projektu stavebnice a pochopitel-

  ně se zapojila i známá modelářská jména

  a naši staří spolupracovníci, jako Marek

  Mincbergr, Michal Orlita, Milan Mikulecký

  a další.

  Pokud jde o Mi-24, došlo nám pochopitel-

  ně, že plzeňské letiště dovoluje nejen prů-

  let bojového vrtulníku, ale i jeho přistání,

  a tak následoval další (už čtvrtý?) dopis

  k rozradostnění pana ministra obrany, kde

  jsme naši žádost doplnili tak, že by mělo

  jít nejen o dynamickou, ale také statickou

  ukázku. A i tentokrát jsme byli s vyslyšeni.

  Když se v pátek 1. 10. 2021 odpoled-

  ne začal eduardí tým přesouvat do Líní,

  u Classiců se už pracovalo. Hurricane byl

  na místě, motor zahřátý a při dotazu do

  čeho se pustit, jsme já i mí dva synové

  dostali od Radima Vojty práci snů – otřít

  Jak se e-day změnil v komorní walkaround

  Jan Zdiarský

  eduard

  120

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 121

  Foto: Michal Krechowski, Martin Pruskavec a autor

  Hurricana od oleje! Na něco takového jsme se těšili a kluci v to

  doufali. Vloni jsme totiž takhle umývali Spitra, a to je práce,

  která se našinci jen tak neochodí…

  Odpolední až večerní přípravy dokončeny, předpověď počasí

  skvělá, těšíme se na zítřek. První jobovkou, která visela ve vzdu-

  chu už několik dní, bylo, že stavebnice Trenéra pro jeho předpre-

  miéru nebudou. Pořád se ještě nedařilo vyladit poslední plastový

  rámeček.

  Hned ráno v sobotu se dozvídáme další nepříjemnost – na zá-

  kladně v Náměšti je hustá mlha, Mi-24 bude muset odstartovat se

  zpožděním. Krátce poté, co začali proudit první návštěvníci, se

  situace vylepšuje a dostáváme zprávu, že vrtulník je ve vzduchu.

  Nepříjemnost se tak proměnila ve výhodu, protože návštěvníci

  mohli sledovat i přílet Mi-24 a její pojíždění na stojánku. V prů-

  běhu předchozího odpoledne a dopoledne během akce dorazilo

  12 Trenérů různých verzí od Z-126 až po Z-526, mezi nimi i tři stro-

  je, jejichž markingy jsou zařazeny v listopadové limitce. Mnoho

  modelářů pak při prohlídce Trenérů na zemi bezpochyby zjistilo,

  že i tento letoun bez kanonů a kulometů má svůj půvab a jako

  předloha modelu stojí za pozornost.

  Ve vzduchu se samozřejmě předvedly Hurricane i Mi-24. Když

  akce po třetí hodině odpoledne skončila a letadla začala odlétat,

  jako organizátoři jsme cítili uspokojení. A z návštěvníků jsme měli

  stejný pocit. O tom, jaký ten den byl, si můžete udělat obrázek

  v následující galerii a videu.

  Mezi letouny, které byly k vidění, patřily samozřejmě i letou-

  ny v běžném plzeňském provozu, tedy An-2, L-410, různé Cessny,

  záchranářský Sokol či DHC-2 Beaver a v neposlední řadě letouny

  v Hangáru 3 spolku Classic Trainers. Důkladný walkaround si za-

  sloužila také stálá expozice spolku, věnovaná historii Líňského le-

  tiště, Čechoslovákům z Plzeňska bojujícím v řadách RAF a letecké

  válce 1939-45 nad regionem.

  Den spojený s příjemným babím létem a vůní letadel, nás ujistil,

  že jsme asi založili akci s konceptem kapesního walkaroundu, kte-

  rá stojí za to. Je otázkou, do jakého termínu směřovat tu příští,

  pokud Pánbůh a přírodní síly… a … a… však vy víte, dá a my se

  budeme moci sejít zase na e-dayi. Ale to, řekl bych, se už nějak

  vyřeší.

  29. 10. 2021

  eduard

  121

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 122

  eduard

  122

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 123

  Foto: Michal Krechowski, Martin Pruskavec, Jan Zdiarský

  eduard

  123

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 124

  eduard

  124

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 125

  eduard

  125

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 126

  eduard

  126

  INFO Eduard - listopad 2021

• Page 127

  eduard

  127

  INFO Eduard - listopad 2021