03/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 březen 2025

  # 181

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 březen 2025

  # 181

• Strana 3

  eduard

  eduard

  BŘEZEN 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – duben 2025

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  PACIFIC STAR Limited 1/48

  P-51B Mustang Malcolm Hood canopy ProfiPACK 1/48

  Bf 109G-6 Weekend 1/72

  Kübelwagen type 82 1/48

  Flying Knights v Austrálii

  GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Keď straty spätne

  potvrdzujú súdy...

  Souboj nad Rennes

  Ze Středomoří do Německa

  4

  8

  28

  30

  46

  58

  64

  74

  80

  98

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé,

  pomalu se blíží jaro a s ním start výstavní sezóny.

  Letos bude opravdu ostrý, jen během března nás

  čekají tři výstavy. Už příští týden budeme ve Vero-

  ně, o týden později v Bytomi a další týden pak na

  Proseku na Panthers Cupu. Kromě Verony, kam

  povezeme v té době už dobře známé březnové

  novinky, budeme mít v Polsku i na Proseku vždy

  něco fungl nového. V polovině března už s sebou

  na výstavy povezeme Limitku Kamikaze Tokkó-

  tai, která už teď díky intenzivní propagaci zají-

  má čím dál víc lidí. Ještě přede dvěma týdny to

  tak nevypadalo. Mezitím jsme publikovali výběr

  zbarvení, ukázali jsme výlisky a ejhle, situace se

  změnila téměř ze dne na den, takže momentál-

  ně to vypadá tak, že Kamikaze bude rychlou akcí

  a že se zařadí mezi bleskově vyprodané polož-

  ky. Koneckonců, co bychom od položky takového

  jména jiného čekali, že.

  V Bytomi i na Proseku už budeme mít i výlis-

  ky MiGu-21bis 1/72, který pak bude mít premiéru

  o měsíc později. Pro Čechy a Slováky, potažmo

  i Moravany, Hanáky, Slezany a Ostravaky (s krat-

  kym ostrym, to krátké a není chyba) bude mít

  nový MiG premiéru o Velikonocích v Prostějově,

  pro cizince a Gábora o týden později v Mošoni.

  Gábor už ví, že Bis bude opět špatně, ale nebojte

  se, žádný Gáborův čumák se tentokrát nekoná.

  Přemodelovali jsme celou přední část trupu, ču-

  mák je udělaný podle skenu skutečného MiGu

  z NDR, dodělali jsme k tomu všechno, co šlo, při-

  dali jsme rakety se závěsníky a spoustu drob-

  ností. Jen antének je tam až to hezké není. Jsou

  to děsně mrňavé pičičandy, ale měly by pokrývat

  celou škálu avioniky, která se na tom letadle

  v různých zemích používala. Řekl bych, že to

  ukazuje sílu svobody a demokracie, vypadá to

  totiž tak, že po rozpuštění Varšavské smlouvy

  si každý uživatel do svých letadel namontoval,

  co chtěl, když už jim do toho Rusáci nemohli kra-

  fat. U nás to zase ukazuje, kam se nástrojařina

  i lisařina dopracovala a jak jemné detaily už

  dnes dokážeme dostat do plastu. A nepotřebu-

  jeme k tomu ani rozjížděcí formy. Gáborovi se

  asi nezavděčíme, ale bude se s tím muset smířit.

  Jo, a taky už někdo remcal, že Bis nebude nýto-

  vaný. S tím se taky smiřte, stejně jako jsme se s

  tím smířili i my. Taky bychom ho rádi onýtovali,

  ale vzhledem k tomu, že Bis je pokračováním

  řady MiGů-21PF, PFM a MF, které nýtované ne-

  jsou, tak nám přijde hloupé najednou v polovině

  vydávacího schématu měnit styl a další tři verze

  onýtovat. Mluvím o třech verzích, protože máme

  připravené ještě dvě, R a SMT.

  A když už jsme u Migů-21, myslím si, že v Pro-

  stějově i v Mošoni už bychom mohli ukázat něco

  z MiGu-21F 1/48. Máme už v pro-

  cesu všech osm forem, pět už

  jich je vyfrézovaných, a předpo-

  kládám, že v následujících dvou

  měsících už budeme mít přinej-

  menším polovinu forem komplet

  hotových a budeme pomalu uka-

  zovat výlisky. Přiznám se vám, že

  se na tohoto Miga těším. Ač je to

  první sériově vyráběný MiG-21,

  tak u nás jeho stavebnice poměr-

  ně nelogicky uzavírá vývojovou li-

  nii MiGů-21, se kterou jsme začali

  před bezmála patnácti lety. Roz-

  díl v technologickém zpracování

  mezi naším prvním MiGem-21 MF

  bude obrovský, téměř si troufnu

  říct propastný. Skoro mám chuť vrátit se zpět

  k MF a střihnout si ho ještě jednou. Ale obávám

  se, že to asi nepůjde. I když, nikdy neříkej nikdy,

  třeba by se nějaká možnost našla. O tom si mů-

  žeme popovídat třeba v Kotli na E-dayi.

  A když už jsem zmínil E-day, přeskočím celé

  léto a řeknu vám něco také o něm. Minulý tý-

  den jsme podepsali smlouvu s Výstavištěm Za-

  hrada Čech v Litoměřicích. Tím pádem už není

  cesty zpět a letošní E-day bude definitivně

  v Litoměřicích. Nebojte se, bude to dobrá akce.

  Po pravdě řečeno máme ambici i chuť udělat z ní

  nejlepší E-day všech dob, a překonat bájné první

  E-daye v Plzni i ty v butovických garážích, na

  které čím dál víc lidí nostalgicky vzpomíná.

  Pokračují i další jednání. Máme vyřešený cate-

  ring, který se nám rýsuje velmi nadějně jak pro

  hlavní sobotní program, tak pro páteční večerní

  předpárty. Nadějně to vypadá s ukázkami histo-

  rické techniky. Ta letos nahradí letový program,

  který s velkou pravděpodobností tentokrát ne-

  bude. Přesto ale zkoumáme i tuto možnost, byť

  velmi nepravděpodobnou. Letové ukázky by

  se do programu mohly vrátit za předpokladu,

  že bychom E-day opět prodloužili do neděle, byl

  by tedy dvoudenní. O tom, zda to uděláme, bu-

  deme rozhodovat na podzim, po E-dayi, přičemž

  hlavním argumentem pro rozhodnutí, zda pro-

  dlužovat nebo neprodlužovat budou vaše ohlasy.

  K moderování Kotle se vrátí Jindra Štěrbáček.

  Domlouváme se spolu na změně formátu Kotle,

  který by měl dostat větší dynamiku, zapojíme do

  něj více vás, diváky a vaše dotazy, a myslím si,

  že to celé bude moderní a zajímavé. Budeme se

  snažit získat do Kotle i zástupce dalších firem.

  Doufám, že se někdo osmělí. Bude z čeho vybírat,

  už teď registrujeme zvýšený zájem firem z ČR

  i z ciziny, a vypadá to, že účast modelářských

  firem bude letos také rekordní. Podle prvních

  ohlasů od modelářů by to mohlo být stejné

  i s vystavujícími modeláři. Mimochodem, jako

  hlavní cena v soutěži bude opět ultrazvukový nůž,

  věnovaný firmou Annetra.

  E-day je vždy do značné míry o novinkách,

  hlavně premiérových. Letos bude mít na E-dayi

  premiéru MiG-21F-13 1/48, to už víte. Pracujeme

  ale na dalších projektech, a pokud vše půjde

  dobře, tak by na E-dayi mohly mít premiéru další

  dvě stavebnice. Zatím vám je neprozradím, ale až

  do října vás napínat také nebudu. Jakmile bude-

  me mít jistotu, že tyto projekty dokončíme včas,

  představíme je ještě před E-dayem na setkáních

  s modeláři v Praze a v Prostějově.

  Zatím se podívejte do mapy, jak se dostanete

  do Litoměřic, podívejte se na stránky města, co

  je v něm a v jeho okolí k vidění, a že toho není

  málo, a zařiďte si volno pokud možno už na pá-

  tek, ať vám nic neunikne. Letošní E-day bude stát

  za to!

  Už vás nebudu zdržovat. Jen ještě připomenu,

  že příští týden zveřejníme další díl Komorního

  podcastu s Katkou Boreckou, se mnou a Kubou

  Nademlejnským. Trochu jsme se odvázali a pod-

  cast bude o něco delší než minulý, přesto věřím,

  že vás neznudí. Příští týden natáčíme ještě jeden

  podcast, věnovaný Limitce Kamikaze Tokkótai,

  pojatý jako rozhovor na téma Kamikaze mezi od-

  borníkem a poučeným lajkem. Lajk jsem já, od-

  borník je Honza Bobek. Je to samozřejmě vážné

  téma, ale věřím, že vás bude bavit.

  Vážení modeláři, přeji vám příjemné chvíle

  u dnešního čísla Infa!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Březen 2025

• Strana 5

  https://www.youtube.com/watch?v=iL-

  zhmfkcVj8&t=118s

• Strana 6

  NOVÝ ONLINE

  MAGAZÍN!

  PLACENÁ PŘÍLOHA

  INFA EDUARD

  Se zakoupením každého čísla magazínu Eduard Modeller´s Den

  získáte 10% slevu na nákup v e-shopu Eduard!

  NULTÉ ČÍSLO ZDARMA

  Ochrana tajných misií

  HISTORIE / Peter Kaššák

  „‘Malí priatelia – Little friends‘, ako posádky bombardérov nazývali svoje stíhacie

  krytie, boli nevyhnutnou súčasťou väčšiny bombardovacích náletov USAAF v Európe.

  Odkedy do služby vstúpili severoamerické stíhačky P-51 Mustang, operačný dosah

  už nebol problémom. Stíhací piloti mohli operovať celú cestu k cieľu a späť, chrániť

  formácie bombardérov pred útokmi nepriateľských stíhačiek a tiež plniť akcie pro-

  ti pozemným cieľom, vrátane likvidácie akýchkoľvek lietadiel, vozidiel, lokomotív

  a vagónov, lodí a malých skladovacích budov umiestnených na zemi. Ale len málo

  zo stíhacích skupín malo privilégium pripojiť sa k špeciálnym tajným misiám na

  nepriateľom okupované územie. Dve z nich sa uskutočnili na Slovensku v roku 1944.“

  Lend-Lease

  HISTORICKÁ POZNÁMKA / Jan Bobek

  „Individuální vnímání historických událostí je často tvořeno střípky, které nám pře-

  dávají naši nejbližší. K příjezdu Rudé armády do Prahy v květnu 1945 se v naší rodině

  tradovalo několik vzpomínek. Babička mi například vyprávěla, že sovětské obrněné

  vozy na sobě měly bílé, tedy americké hvězdy. A svou techniku jejich osádky po

  skončení bojů myly u místního potoka luxusním dámským prádlem. Nevím, o ja-

  kou jednotku se jednalo, ale fakt, že rudoarmějci nestačili modifikovat nátěr svých

  amerických vozidel, podle mě svědčí o hektičnosti válečného úsilí v závěru války.

  A pro mé předky byla skutečnost, že Sověti měli americkou techniku, překvapením.“

• Strana 7

  V březnovém čísle Eduard Modeller’s Den

  si mimo jiné přečtete:

  Současné japonské námořní síly

  AKTUALITA / Petr Uzsák

  „Japonsko máme většinou spojené s moderními technologiemi, gastronomií nebo bo-

  jovými sporty, v obecném povědomí je i tradiční císařské uspořádání a velmi formál-

  ní způsoby chování. Příznivci vojenské historie pak znají japonské samuraje nebo

  letecko-námořní operace v Pacifiku a Indickém oceánu během druhé světové války.

  Současné japonské námořnictvo však již v takovém měřítku známo není.“

  Nejdelší Ranger

  HISTORIE / Marko Jeras

  „Byla středa 11. října 1944. Obyvatelé Záhřebu, hlavního města Nezávislého státu

  Chorvatsko, prožívali poklidné ráno. To se změnilo v 9.55 hodin, kdy se rozezněla

  první siréna upozorňující na blížící se možný nálet. Obyvatelé Záhřebu měli toho dne

  štěstí, na Záhřeb nebyla svržena jediná puma. Přišel však jiný útok. S přesností ko-

  mářího bodnutí. Na základně RAF Manston v anglickém Kentu sídlila 605. squadrona

  RAF, vybavená letouny Mosquito, s primárním úkolem chránit vzdušný prostor Ang-

  lie. Jednotka se však chtěla do válečného úsilí zapojovat více a začala tedy provádět

  mise Night Intruder a Day Ranger na cíle v Německu a na nepřítelem okupovaném

  území. A právě její stroje se 11. října 1944 vydaly nad Středozemí. Jejich cíl byl více

  než 1000 kilometrů daleko.“

  Luck’s a Fortune

  HISTORIE / Douglas Norrie

  „Stíhací piloti vždy spoléhají na trochu štěstí, které jim pomůže přežít smrtící hru leteckých sou-

  bojů, a někteří z nich toho štěstí mají mnohem více než jiní. Australský pilot Kittyhawku E. P. „Ted“

  Oakley rozhodně patřil k těm šťastnějším. Patřil také mezi stovky australských pilotů, kteří se

  během druhé světové války vyznamenali na Blízkém východě. Při operacích nad západní pouští

  u 450. perutě RAAF přežil Ted mnoho událostí, které ho přivedly blízko smrti, zatímco ostatní ko-

  lem něj bohužel zahynuli. Mnohokrát se dostal do zaměřovačů ostřílených německých stíhacích

  es a protiletadlových dělostřelců...“

  Ponorková základna v Lorientu

  HISTORIE / Vladimír Šulc

  „Vznik města Lorient se datuje do druhé poloviny 17. století, kdy v roce 1664 Jean-

  -Babtiste Colbert, první ministr krále Ludvíka XIV, založil Francouzskou Východo-

  indickou společnost. Modernizace rybářství a rozvoj obchodu s rybami na přelomu

  19. a 20. století přinesl v roce 1920 zahájení výstavby moderního rybářského přísta-

  vu na mysu Kéroman. Po porážce Francie v Bitvě o Francii v červnu 1940 na jeho

  místě vítězní Němci zahájili výstavbu ponorkové základny. První německá ponorka,

  U-30, do Lorientu připlula 7. července 1940, poslední, U-155, z něho odplula 9. září

  1944. Celkem ponorkovou základnou v Lorientu během 2. světové války prošlo 203

  různých německých ponorek a dvě japonské ponorky. Monumentální betonové po-

  norkové doky stojí v Lorientu dodnes.“

• Flying Knights v Austrálii

  HISTORIE

  Z USA do Austrálie

  Tato stíhací jednotka vznikla v červnu 1940

  v USA jako 49th Pursuit Group (Interceptor)

  a v té době existoval jen její štáb a Headquar-

  ters Squadron. V prosinci byly k jednotce při-

  děleny jako její stíhací peruti 7th, 8th a 9th

  Pursuit Squadron. Jednotka byla aktivována

  v lednu 1941 a kádr pilotů s jistými zkušenost-

  mi vytvořili příslušníci 31st PG, která však v té

  době existovala jen rok. Výzbrojí 49th PG se

  staly obstarožní letouny P-35, se kterými letci

  trénovali na úrovni jednotky, nebo při vojen-

  ských cvičeních.

  Po japonském útoku na USA se v prosinci

  1941 stal velitelem 49th PG Maj. P. B. Wurths-

  mith, který nosil letecký odznak od roku 1928

  a na Filipínách s 17th PS zažil první boje pro-

  ti Japoncům. Jeho nová jednotka se na Boží

  hod vánoční dozvěděla, že bude nasazena

  v Pacifiku, a více než 1 100 jejích příslušníků se

  11. ledna 1942 vydalo v konvoji ze San Francis-

  ca do Melbourne v Austrálii. Do cíle bez úhony

  dorazili 1. února 1942 a 49th PG se stala první

  jednotkou U. S. Army Air Corps, která dorazila

  do bojové zóny po vyhlášení války ze strany

  Japonska.

  Hned od počátku 49th PG bázovala na třech

  různých základnách a připojil se k ní Capt.

  Boyd „Buzz“ Wagner z 17th PS, který se v pro-

  sincových bojích nad Filipínami stal prvním

  stíhacím esem U. S. Army Air Corps. Každá

  z perutí byla vyzbrojena 25 letouny P-40E

  a pro piloty se jednalo o přechod na novou

  techniku. Teprve na australských základnách

  se seznamovali s charakteristikami tohoto le-

  tounu. Kvůli vlastnostem motoru došlo k řadě

  potíží při pojíždění a několik desítek strojů bylo

  při menších či větších haváriích poškozeno.

  V té době v Austrálii panovaly značné obavy

  z japonského postupu na Nové Guineji směrem

  k základně Port Moresby a z možného japon-

  ského vylodění na australském kontinentu.

  Tyto obavy byly umocněny náletem japonských

  palubních letounů z letadlových lodí Akagi,

  Hiryū, Sōryū a Kaga na Darwin 19. února 1942.

  Tento útok byl prvním a zároveň největším ná-

  letem na území Austrálie během druhé světové

  války. Právem se nazývá jako australský Pearl

  Mezi významné stíhací jednotky amerického armádního letectva, které bojovaly

  v pacifické oblasti, patřila 49th Fighter Group. Její letci si na letounech P-40, P-38

  a P-47 nad Austrálií, Novou Guineou a Filipínami připsali 664 vítězství. Mezi její přední

  esa se zařadil i nejúspěšnější americký stíhač z období druhé světové války „Dick“

  Bong (40 v.) nebo „Jerry“ Johnson (22 v.). Oba sloužili na letounech P-38 Lightning

  v rámci 9th Fighter Squadron „Flying Knights“ a navázali na službu svých kolegů, kteří

  proti nepříteli startovali poprvé v březnu 1942 v kokpitech Curtissů P-40E Warhawk.

  A začátky to nebyly vůbec snadné.

  Text: Jan Bobek

  Na boxartu Adama Toobyho jsou zachyceny dva stroje z 9th Fighter Squadron, 49th

  Fighter Group při letu nad severní Austrálií. Za řízením letounu „The Rebel“ sedí Capt.

  Ben S. Irvin a stroj „Bob´s Robin“ řídí Lt. Robert Harry Vaught. “Bitchin’ Ben” Irvin byl

  veteránem bojů na Filipínách a Jávě.

  INFO Eduard8

  Březen 2025

• Strana 9

  HISTORIE

  Harbor. Obránci si přilétající útočníky spletli se

  skupinou letounů P-40 z 33. Pursuit Squadron,

  která se kvůli špatnému počasí vracela z neú-

  spěšného přeletu na Jávu.

  Japonští letci, poučení z náletu na Pearl Har-

  bor, neútočili pouze na plavidla, ale rovněž na

  pozemní infrastrukturu. Po prvním náletu při-

  šel druhý, který provedlo 54 dvoumotorových

  námořních bombardérů ze základen v Indo-

  nésii, a soustředil se na letiště a další objekty.

  Japoncům se při ztrátě čtyř letounů podařilo

  potopit 10 spojeneckých lodí včetně torpédo-

  borce USS Peary, zničili 23 letadel, zdevasto-

  vali vojenskou i civilní infrastrukturu v Darwi-

  nu a pojistili si nerušené vylodění na Timoru.

  Horn Island a intermezzo

  s 7th Pursuit Squadron

  Na počátku března 1942 se Maj. Wurthsmith

  zeptal velitele 7th PS Lt. Morrisseye, zda má

  dost zkušených pilotů pro vytvoření detašmá-

  nu, který by byl vyslán na Horn Island ležící

  v Torresově průlivu v Queenslandu v severní

  Austrálii mezi australskou pevninou a Papuou

  Novou Guineou. Morrissey sestavil skupinu

  dvanácti letců, kteří se na ostrov vydali oka-

  mžitě a devět z nich dorazilo do cíle bez po-

  zemního personálu a zabezpečení.

  Právě na tuto základnu podniklo 14. břez-

  na 1942 nálet osm bombardérů G4M Betty

  s doprovodem dvanácti stíhacích letounů

  A6M2 Zero Model 21. Všechny letouny patřily

  k 4. Kōkūtai a zatímco bombardéry, jimž velel

  por. Shigeo Yamagata, vzlétly z Rabaulu, tak

  jejich stíhací doprovod, jemuž velel por. Shirō

  Kawai, odstartoval z nedávno dobyté základny

  Lae na Nové Guineji. Lt. Morrissey dostal o blí-

  žících se útočnících zprávu včas a podařilo se

  mu se svými muži dostat do vzduchu.

  Osádky bombardérů Betty na základnu ne-

  rušeně a přesně shodily svůj náklad z výšky

  sedmi kilometrů. O deset minut později na ně

  zaútočil jeden „Hurricane“ a palubní střelci jej

  nárokovali jako sestřelený. Pilotem americ-

  kého letounu byl zřejmě 2/Lt Harold J. Martin,

  jemuž byl po boji přiznán sestřel bombardéru.

  Náletem byl zničen jeden dvoumotorový Hud-

  son, další byl poškozen a škody utrpěly i budo-

  vy, stany, nádrž na vodu a vozidla. Při zpáteč-

  ním letu osádky bombardérů ostřelovaly jedno

  spojenecké plavidlo.

  Japonský stíhací doprovod zaměstnal větši-

  nu Američanů a nárokoval osm sestřelených

  letounů. Mezi nimi byl i budoucí nejúspěšnější

  japonský námořní stíhací pilot, Hiroyoshi Nishi-

  zawa. Čtyři letouny byly palbou Zer poškozeny.

  Jedinou kompletní ztrátou na americké straně

  byl ale stroj, jehož pilot ztratil orientaci a po

  seskoku padákem mu pomohli dva mladí Abo-

  ridžinci.

  Během soubojů Američané nárokovali čtyři

  sestřelená Zera. Zabit byl ppor. Nobuhiro Iwa-

  saki, jehož stroj byl později nalezen a spoje-

  nečtí zpravodajci z něj získali řadu cenných

  údajů, především z výrobních štítků kom-

  ponentů. Jeho přemožitelem se zřejmě stal

  Lt. Morrissey, který protivníka zasáhl ze vzdá-

  lenosti 200 yardů. Jedním z Iwasakiho wing-

  manů byl právě Nishizawa.

  Druhým sestřeleným japonským letcem byl

  podd.1. tř. Genkichi Oishi. V jeho případě je jeho

  přemožitel nezpochybnitelný. Lt. A. T. House

  zaútočil na Zero, které se snažilo dostat za

  Morrisseye. Když chtěl House zahájit palbu,

  z kulometů nevyšla ani rána. Proto se rozhodl

  vrazit pravým koncovým obloukem do trupu

  Zera a zabil Oishiho v kokpitu. P-40 pak začal

  dělat nepopsatelné nekontrolovatelné manév-

  ry. House nad letounem znovu získal kontrolu

  ve výšce 4 000 stop a přistál zpět na základně

  při vysoké rychlosti bez použití klapek. Za tuto

  akci obdržel zcela zaslouženě Distinguished

  Service Cross. Krátce po tomto boji byla 7th PS

  z Horn Islandu stažena a House brzy skončil

  v nemocnici. Na dovolence v Sydney mu totiž

  taxikář přejel přes nohu. Inu, kdo má viset, ten

  se neutopí.

  Hrozba invaze

  Obavy z japonských plánů vylodit se v Aus-

  trálii ještě vzrostly na počátku března 1942.

  Během 3. března bylo letiště Broome v západ-

  ní Austrálii napadeno devíti Zery z 3. Kōkūtai.

  Japonští letci při postřelování základny a jejího

  okolí zabili téměř 90 vojáků a civilistů a zničili 23

  letounů. Během návratu do Koepangu tři piloti Zer

  narazili na nizozemský transportní letoun C-47.

  Vzhledem k tomu, že byl kamuflovaný, považovali

  jej za legitimní cíl. Jejich palba zasáhla trup, pra-

  vé křídlo a pravý motor. Letoun přešel do vývrt-

  ky, ale k překvapení Japonců ji pilot vybral těsně

  nad zemí a podařilo se mu nouzově přistát. Jeho

  pilotem bylo totiž Ivan Smirnov, ruské stíhací eso

  z první světové války. Dalších osm Zer stejné jed-

  notky napadlo základnu Wyndham a zničilo na ní

  jeden letoun a poškozeno bylo několik budov.

  41-5509, 1Lt. Joseph J. Kruzel, 17th PS (Provisional), 4th CG, Jáva, únor 1942

  Joseph John Kruzel se narodil 17. února 1918 v Pensylvánii. V květnu 1940 zamířil k letectvu v rámci programu

  leteckých kadetů a v prosinci toho roku byl přidělen k 2nd Observation Squadron na Filipínách. Poté byl v září 1941

  převelen k 17th PS, která přezbrojila na Warhawky. Po japonském útoku na Pearl Harbor a invazi na Filipíny se

  17th PS přesunula do Austrálie a následně se Kruzel zúčastnil bojů v Nizozemské východní Indii. Svého prvního

  sestřelu dosáhl 17. února 1942, když sestřelil Ki-27 nad Palembangem. Následovaly sestřely dvou A6M ve dnech

  19. a 20. února. V březnu se pak připojil k 9th FS v Austrálii, kde s ním létal jako jeho číslo George Preddy.

  U jednotky působil až do svého návratu domů v prosinci 1942. V listopadu 1943 se s 361st FG přesunul do Anglie

  na základnu Bottisham, kde skupina obdržela P-47D. V Evropě dosáhl Kruzel dalších tří sestřelů plus jednoho

  sdíleného. Jeho celkové skóre tak čítalo 6,5 sestřelu a jedno poškození. Do USA se vrátil v lednu 1945. Zastával

  řadu významných funkcí a dosáhl hodnosti major general. Do výslužby odešel 1. srpna 1970 a zemřel 10. července

  2002 ve věku 84 let. Jeho P-40 z období, kdy ještě působil u 17th PS, je zajímavý kresbou draka chrlícího oheň,

  nakreslené na obou stranách přídě. Podobná kresba pak zdobila i jiný P-40E, který Kruzel používal v Austrálii.

  Ten měl ovšem zbarvení britskými kamuflážními barvami a Kruzelův Flight podle něj získal název „Dragon Flight“.

  41-5647, 1Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  John Dave Landers patří ke stíhacím pilotům, kteří zaznamenali během druhé světové války úspěchy na dvou

  odlišných válčištích. Prvních šesti sestřelů dosáhl v Pacifiku, zbytek do celkového skóre 14,5 sestřelu přidal

  v Evropě. Narodil se 23. srpna 1920 v Oklahomě, v osmnácti letech se přestěhoval do Texasu. V dubnu 1941 vstou-

  pil do programu armádních leteckých kadetů, 12. prosince byl vyřazen v hodnosti First Lieutenant a již v lednu

  1942 byl odvelen do Austrálie. K 9th FS/49th FG se připojil poté, co do Darwinu dopravil 3. dubna jeden P-40E.

  Hned následující den si připsal dva sestřely, následně přidal další dvě vítězství 14. června a 30. července. Poté

  odstartoval 26. prosince ke svému poslednímu bojovému letu v Pacifiku. Toho dne nejprve dosáhl dalších dvou

  vítězství, poté byl sám nad Novou Guineou sestřelen a několik dní bloudil v džungli, než se s pomocí domorodců

  dostal zpět. V únoru 1943 se vrátil do USA a na vlastní žádost byl odeslán ke své druhé operační túře, tentokrát

  v Evropě (kde poté absolvoval i třetí túru). Z jeho působení v Pacifiku jsou známy dva osobní Warhawky. První

  z nich, pojmenovaný Skeeter (41-5647), je zde vyobrazen. Na levé straně trupu za kabinou nesl kresbu dravce ve

  žlutém poli, coby znak příslušnosti k flightu Andyho Reynoldse, který touto kresbou opatřil svůj letoun jako první.

  Na přídi nesl Skeeter jednoduchou kresbičku komára držícího v ruce samopal.

  INFO Eduard

  9

  Březen 2025

• Strana 10

  HISTORIE

  Hned během následujícího dne, 4. března

  1942, zaútočilo devět Zer z 3. Kōkūtai na zá-

  kladnu RAAF v Darwinu. Podařilo se jim zničit

  jeden Hudson a poškodit několik budov. Všech-

  ny japonské stroje se vrátily na základnu,

  i když tři z nich byly lehce poškozeny protile-

  tadlovou palbou.

  V té době bylo hlavní úsilí Spojenců sou-

  středěno na boje o Jávu. Australské základny

  byly tedy dočasně bez ochrany a Australané

  zoufale potřebovali zajistit stíhací obranu Port

  Moresby na Nové Guineji. Americká strana

  proto vyčlenila 25 letounů P-40 a převzala je

  7 5 . p e r u ť R A A F, k t e r á b y l a z f o r m o v á n a 4 . b ř e z n a .

  Do Port Moresby se jednotka přesunula

  21. března a její velitel „Old John“ Jackson za

  mimořádně těžkých podmínek dokázal své pi-

  loty vést, motivovat a přeměnit je ze skupiny

  nováčků na vážné protivníky veteránů japon-

  ského námořnictva. V dubnu spojenecké stíha-

  če v oblasti Port Moresby posílili Američané

  s Airacobrami. Postupně byla stroji P-40E vy-

  zbrojena také 76. peruť RAAF na základně Ar-

  cherfield a 77. peruť RAAF v Pearce v západní

  Austrálii.

  9th Pursuit Squadron letí do Darwinu

  Ihned po japonských útocích v západní

  Austrálii dostala leteckou obranu Darwinu

  na starosti americká 9th Pursuit Squadron,

  jíž velel Capt. James C. Selman. Pozemním

  transportem vyrazily části pozemního perso-

  nálu s technickým vybavením. Na trasu dlou-

  hou 2000 mil se ve svých letounech nad ne-

  známou krajinou od 8. března postupně vydalo

  25 pilotů. Kvůli bouřím a technickým problé-

  mům dorazili první do cíle až po dvou týdnech.

  Základna Darwin byla však příliš poškozená

  a brzy se Američané přesunuli na jižněji ležící

  Batchelor Field. Ke konci měsíce se na tomto

  letišti shromáždilo 21 z původních 25 letounů,

  které se na cestu do Darwinu se svými piloty

  vydaly.

  Řady 9th PS v té době posílili veteráni, kte-

  ří již prošli boji s Japonci, Lt. Joseph J. Kruzel

  měl v té době na kontě tři vítězství, Lt. Ben S.

  Irvin si připsal jeden bombardér a jedno Zero

  a Lt. Andrew J. Reynolds měl na kontě tři Zera

  a třetinový podíl na zničení dvoumotorového

  letounu, který identifikoval jako „Me 110.“

  První letecké boje

  Prvního leteckého vítězství dosáhla 7th Pur-

  suit Squadron 22. března 1942. Japonskou for-

  maci z 3. Kōkūtai tvořil průzkumný letoun C5M

  Babs v doprovodu tří Zer Model 21. Proti nim

  odstartovalo dvanáct Warhawků. Průzkumný

  letoun se po dokončení úkolu od doprovodu

  oddělil, a to se mu stalo osudným. Američané

  letěli v hladině 20 000 stop a když 1 000 stop

  pod sebou spatřili osamělý letoun, nedali mu

  šanci. Útok provedli 2/Lt. Clyde L. Harvey, Jr.

  a 1/Lt. Stephen Poleschuk. Pod jejich palbou se

  letoun zřítil jihozápadně od ostrovu Bathurst.

  Oba průzkumní letci, podd. 1. tř. Shigiki Mori

  a podd. 1. tř. Shinobu Nagasawa, zahynuli. První

  vítězství 9th PS si připsal Poleschuk.

  První vítězství proti nepřátelským bombar-

  dérům si 9th PS připsala 28. března při náletu

  sedmi bombardérů G4M Betty z Takao Kōkūtai.

  Bombardovací formace letěla bez doprovodu

  a podařilo se jí z výšky 18 000 stop zasáhnout

  runway letiště Darwin a poškozen byl jeden

  letoun. Japonské osádky ohlásily sestřelení

  tří P-40, žádný však ve skutečnosti sestřelen

  nebyl. Zahynula však celá osádka, které ve-

  lel praporčík Taketoshi Asahiro. Na americké

  straně si nárokovali jistá vítězství 2/Lt Clyde

  L. Harvey, Jr., 1/Lt William D. Sells, 1/Lt Robert

  Harry Vaught a pravděpodobný sestřel si při-

  psal 1/Lt Stephen Poleschuk.

  Následující nálet, k němuž došlo 30. břez-

  na, již Japonci provedli se stíhacím doprovo-

  dem. Tentokrát bylo sedm bombardérů G4M

  z Takao Kōkūtai doprovázeno dvanácti Zery

  z 3. Kōkūtai. Nálet v Darwinu nezpůsobil téměř

  žádné škody, ale stíhacímu doprovodu se po-

  dařilo své svěřence ochránit. Japonští stíhači

  ohlásili šest P-40 sestřelených a dva zničené

  pravděpodobně. Ve skutečnosti byly poškozeny

  dva P-40 a z třetího musel Lt. McComsey se-

  skočit na padáku.

  Dubnové nálety

  Během náletu na Darwin 2. dubna 1942 se

  pilotům z 9th PS nepodařilo útočníkům způso-

  bit žádné škody, ale o dva dny později se však

  situace změnila. Na základnu RAAF a na civilní

  letiště provedlo nálet šest G4M Betty z Takao

  Kōkūtai v doprovodu šesti Zer z 3. Kōkūtai.

  A6M2 Zero Model 21, por. Zenjirō Miyano, 3. Kōkūtai, letiště Poeleti, Timor, březen 1942

  Tento letoun, vyrobený firmou Mitsubishi, byl vyfotografován v dubnu 1942 v Rabaulu s částečně přetřeným mar-

  kingem, který původně patřil poručíku Miyanovi. Zde je zrekonstruován v podobě, v jaké s ním Miyano létal. Pruhy

  na trupu a ocasních plochách mohly být provedeny i v tmavě modré nebo černé barvě. Zenjirō Miyano sloužil od

  roku 1939 u 12. Kōkūtai v Číně a v říjnu 1941 byl jmenován do funkce buntaichō u 3. Kōkūtai, s níž se účastnil tažení

  na Filipínách a v Nizozemské východní Indii. Při náletu na australské Broome 3. března 1942 zaútočil Miyano na

  DC-3 nizozemských aerolinií. Pilotem Dakoty byl kpt. Ivan Smirnov, stíhací eso ruského letectva z první světové

  války. S hořícím motorem se mu podařilo nouzově přistát, piloti Zer však na zemi zabili čtyři pasažéry. Miyano byl

  v dubnu 1942 převel k 6. Kōkūtai, jež měla mít základnu na atolu Midway. Jeho část jednotky byla přepravována na

  palubě letadlové lodi Jun´yō, jež se podílela na útoku proti Dutch Harbor na Aleutách. Miyano se náletu na přístav

  rovněž zúčastnil. Jeho jednotka měla od srpna 1942 základnu v Rabaulu a v listopadu byla přeznačena na Kōkūtai

  204. Miyano patřil mezi buntaichō jednotky a od března 1943 zastával funkci hikōtaichō. Patřil mezi inovátory

  bojové taktiky a stíhacích doprovodů. Jako první zavedl v námořním letectvu čtyřčlenné formace a celkem dosáhl

  16 vítězství. Zahynul 16. června 1943 nad Guadalcanalem při doprovodu střemhlavých bombardérů.

  P-40E-1, 41-25164, Capt. Ben S. Irvin, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  INFO Eduard10

  Březen 2025

• Strana 11

  HISTORIE

  Ve vzduchu operovaly dvě americké formace,

  každá se sedmi Warhawky, ale jen jedné z nich

  se podařilo na Japonce zaútočit.

  Jednu Betty sestřelila protiletadlová obrana

  a další dvě padly za oběť americkým stíha-

  čům, všichni členové osádek zahynuli. Ostatní

  bombardéry se vrátily na základnu s různým

  stupněm poškození. Letci z 9th PS ohlásili osm

  sestřelů. Po jednom bombardéru si připsali

  2/Lt Grover J. Gardner, 2/Lt John A. Kelting

  a 2/Lt John D. Livingstone, Jr. Dva bombar-

  déry nárokoval 2/Lt John Dave Landers, a po

  jednom Zeru a jednom bombardéru si připsali

  2/Lt Andrew Jackson Reynolds a 2/Lt John S.

  Sauber. V tomto boji Američané použili svou

  nacvičenou taktiku, útočili na bombardéry ze-

  předu z převýšení. Pokud to okolnosti dovolily,

  provedli pak další útoky zezadu. Bombardéry

  G4M Betty pro ně byly novým typem protivníka

  a Američané brzy zjistili, že pro ně zadní stře-

  lec má nepříjemné překvapení v podobě 20mm

  kanonu.

  Japonští stíhači žádné ztráty neutrpěli a při-

  psali si čtyři vítězství. Ztraceny byly ve skuteč-

  nosti dva P-40, ale ne přičiněním Zer. Při při-

  blížení k základně s vysunutými podvozky se

  dostali pod palbu vlastní protiletadlové obrany

  Garder a Livingstone. Gardnerovi se podařilo

  seskočit s padákem, ale Livingstone zahynul

  při pokusu o přistání na jiném letišti.

  V polovině dubna došlo na japonské straně

  k rozhodnutí stáhnout letecké jednotky z Ko-

  epangu do Kendari a dočasně omezit nálety na

  Austrálii kvůli jiným prioritám. Před přesunem

  jednotek byly ale na Darwin naplánovány ještě

  dva nálety.

  K prvnímu došlo 25. dubna 1942 a provedlo

  jej 27 bombardérů Betty z Takao Kōkūtai v do-

  provodu devíti Zer z 3. Kōkūtai. Tři bombardéry

  musely misi přerušit kvůli technickým pro-

  blémům a jeden z nich byl při návratu ztracen.

  Japonci, jako obvykle, z velké výšky precizně

  zasáhli základnu RAAF, ale tentokrát se střet-

  li s větším odporem než během minulých akcí.

  V tento den totiž do boje poprvé vzlétla celá

  49th Pursuit Group s 7th, 8th a 9th Pursuit

  Squadron a celkem šlo do vzduchu 50 letounů.

  V rozsáhlém boji byly sestřeleny čtyři bom-

  bardéry Betty a všichni členové osádek zahy-

  nuli. Jednomu z japonských strojů se dokonce

  zbortilo křídlo a narazil do vedlejšího stroje.

  Dvacet bombardérů bylo poškozeno, z nichž

  tři měly vyřazen z provozu jeden z motorů.

  Sestřeleno bylo i jedno Zero, první, které bylo

  ztraceno v bojích s 49th PG nad Darwinem.

  Jeho pilotem byl podd. 1. tř. Shirō Murakami.

  Palubní střelci nárokovali tři sestřelené

  P-40 a doprovodní stíhači si připsali dalších

  sedm. Žádný z amerických letounů ale sestře-

  len nebyl, jen piloti dvou P-40 byli nuceni nou-

  zově přistát. Zero si na své konto připsal 2/Lt

  William J. Hennon z 9th PS a deset bombardérů

  a jedno Zero nárokovali jeho kolegové z 8th PS.

  O dva dny později, 27. dubna, se stejné ja-

  ponské jednotky nad Darwin vrátily, bombar-

  dérů bylo tentokrát jen 17, ale stíhací dopro-

  vod byl početnější, por. Takeo Kurosawa letěl

  v čele 21 Zer. Proti útočníkům nasadila 49th PG

  opět všechny tři squadrony, ale tentokrát ne-

  vyvázla beze ztrát. Sestřeleny byly čtyři piloti

  P-40, včetně velitele 8th PS, Capt. Allisona W.

  Strausse, který zahynul. Na jeho památku po

  něm bylo pojmenováno jedno z místních letišť,

  stejně jako se to stalo v případě Livingstonea.

  Američané si po těžkém boji připsali řadu

  vítězství, 2/Lt Stephen Wallace Andrew z 7th

  PS nárokoval jeden bombardér a jedno Zero,

  jeho kolegové z 8th PS ohlásili tři bombardéry,

  čtyři Zera a ještě jedno Zero jako pravděpo-

  dobně sestřelené.

  Japonci ve skutečnosti ztratili jen jeden

  bombardér, ale deset dalších bylo poškozeno

  a s poškozením se vrátila na základnu i dvě

  Zera. Žádné však nebylo sestřeleno. Palubní

  střelci si nárokovali jeden zničený P-40 a ja-

  ponský stíhací doprovod optimisticky nahlásil

  třináct P-40 sestřelených jistě a šest pravdě-

  podobně. Údaje obou stran svědčí o nepřehled-

  nosti a intenzitě leteckého boje.

  Australská zima

  Období od června do srpna se v Austrá-

  lii řadí mezi zimní měsíce a v oblasti Darwinu

  je charakterizováno mírně nižšími teplotami,

  a především výrazně menším množstvím srážek.

  Po dubnových bojích 49th PG využila dobré po-

  časí a několikatýdenní pauzu v japonských ná-

  letech, aby doplnila ztráty, zlepšila bojovou při-

  pravenost a došlo i několika administrativním

  změnám. Jednotka byla přeznačena na 49th Fi-

  ghter Group a její části se nově označovaly jako

  Fighter Squadron. Navíc si piloti pro své perutě

  vybrali bojová jména a znaky. Okřídlenou přilbu

  si vybrala 9th FS a začala používat bojové jmé-

  no „Flying Knights“. Kolegové z 8th FS, kterým

  se přezdívalo „Eight Balls“, si později vybrali

  bojové jméno „Black Sheep“, které souviselo

  s dodávkami letounů pro tuto peruť. Zpravidla

  totiž nedostávala nové stroje, ale přebírala le-

  touny jiných jednotek, které toho už měly hodně

  za sebou. Znakem 7th Fighter Squadron se stal

  Bunyip, mytické australské dravé zvíře, které

  měl na směrovce svého letounu namalované Bill

  Hennon, veterán z bojů nad Filipínami a Jávou.

  P-40E, Lt. Robert Harry Vaught, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Lt. Robert Harry Vaught se svým letounem „Bob´s Robin“.

  INFO Eduard

  11

  Březen 2025

• Strana 12

  HISTORIE

  V polovině června se Japonci opět zaměřili na

  Darwin. Během 13., 15. a 16. června provedlo

  nálet vždy 27 bombardérů Betty z Takao Kō-

  kūtai a jejich doprovod v během prvního ná-

  letu tvořilo dokonce 45 Zer z 3. Kōkūtai, bě-

  hem dalších dvou náletů doprovod zajištovalo

  21 a 27 Zer.

  K jinému typu japonského útoku došlo

  14. června. Piloti 27 Zer z 3. Kōkūtai měli za

  úkol provést postřelování základny v Darwinu.

  Obsluhy radarů se domnívaly, že jde o dopro-

  vod přibližně devíti bombardérů, ty však zřej-

  mě v oblasti vůbec neoperovaly a úkolem ja-

  ponských stíhačů bylo nejen napadnout RAAF

  station, ale způsobit ztráty nepřátelským stí-

  hačům. Z tohoto boje si z 9th FS po jednom Zeru

  na své konto připsali 2/Lt I.B. Jack Donalson,

  2/Lt John Dave Landers a 2/Lt Andrew Jackson

  Reynolds. Další Zera si připsal na konto Capt.

  Nathaniel H. Blanton z 7. FS, který nárokoval

  jedno sestřelené jistě a jedno zničené pravdě-

  podobně.

  Celkem během čtyř dnů intenzivních bojů

  49th FG nárokovala 13 sestřelených Zer jistě

  a jedno zničené pravděpodobně, dále jeden

  sestřelený bombardér, další sestřelený prav-

  děpodobně a tři poškozené. Američané ztratili

  devět P-40 a jeden pilot nepřežil. Japonci bě-

  hem těchto bojů přišli pouze o dva piloty Zer,

  kteří zůstali nezvěstní 13. června, ale nedá

  se vyloučit, že u nich došlo ke ztrátě orien-

  tace během návratu na základnu. Při třech

  bombardovacích náletech bylo poškozeno asi

  20 strojů G4M Betty a dva členové osádek byli

  zabiti. Piloti Zer při těchto střetnutích nárokovali

  19 jistých vítězství a 12 pravděpodobných.

  Po šestitýdenní pauze Japonci zorganizovali

  další nálet až 30. července 1942. Takao Kōkūtai

  k základně RAAF v Darwinu vyslala 26 bom-

  bardérů a k cíli se přiblížily v letové hladině

  26 000 stop. Doprovod tvořilo 27 Zer z 3. Kō-

  kūtai. Po varování australských radarových

  operátorů šlo do vzduchu 36 strojů z 49th FG.

  Japonské osádky opět precizně zasáhly cíl.

  Poškozen byl jeden australský letoun, zasažena

  byla runway, zásoby paliva a vodovodní potrubí.

  Piloti z 9th FS nárokovali několik vítězství.

  Po jednom Zeru si připsali 1/Lt I. B. Jack Do-

  nalson, 2/Lt John Dave Landers, 1/Lt Andrew

  Jackson Reynolds a 1/Lt Clay Tice, Jr. Jeden

  bombardér nárokoval jako sestřelený 2/Lt

  Clyde L. Harvey, Jr. a ještě mu byl uznán prav-

  děpodobný sestřel Zera. Jejich kolegové z 7th

  FS si připsali dvě Zera a dva bombardéry se-

  střelené jistě a jedno Zero sestřelené pravdě-

  podobně.

  Boj byl zřejmě opět hodně nepřehledný, pro-

  tože ztracena byla jen dvě Zera, jedno bylo

  sestřeleno během souboje a jeho pilot, podd.

  1 . t ř. S h i g e r u M u k u m o t o z a h y n u l . D r u h é Z e r o b y l o

  ztraceno nedaleko své základny v Koepangu

  kvůli závadě motoru, jeho pilot podd. 2. tř. Ma-

  sashi Tomita přistál na hladinu moře. Japonští

  stíhači si připsali 16 vítězství, z toho tři prav-

  děpodobná, ale sestřelen byl jen jeden P-40

  z 7th FS.

  V rámci 49th Fighter Group v této době ne-

  létali jen piloti, kteří dosahovali vítězství. Mezi

  letci takovými letci byl i jistý 2/Lt. George Earl

  Preddy, Jr., který sloužil u 9th FS „Flying Kni-

  ghts“. Při nácviku leteckého boje 12. července

  1942 letěl ve formaci čtyř letounů, které vedl

  2/Lt. John Sauber. Preddy letěl na svém osob-

  ním letounu P-40E „Tarheel“ 41-5509 s číslem

  85. Sauber při cvičném útoku na Preddyho

  špatně odhadl vzdálenost a došlo ke sráž-

  ce. Sauber zřejmě po nárazu ztratil vědomí

  a v letounu zahynul, ale zraněnému Preddymu

  se podařilo z Warhawku vyskočit a jeho kolego-

  vé k místu jeho přistání navedli sanitku. Naštěs-

  tí se jej podařilo nalézt ještě před soumrakem.

  Měl řadu zlomenin a lékař později konstatoval,

  že do rána by vykrvácel. Největší starosti však

  Preddymu dělalo obrovské mraveniště, které

  se nacházelo nedaleko. Po vyléčení byl přelo-

  žen do Evropy a stal se druhým nejúspěšněj-

  ším stíhacím esem 352nd Fighter Group „Blue-

  -nosed Bastards of Bodney.“

  Austrálie sama o sobě vystavovala své oby-

  vatele i letecké hosty různým nebezpečím,

  především díky místní fauně. Doslova o život

  šlo 16. července 1942 při letu Preddyho kolego-

  vi Robertu H. Vaughtovi. Podrobnosti ke vzni-

  ku jeho přezdívky „Snake Bite Bob“ se dozvíte

  v historickém textu k jeho letounu ve staveb-

  nici Pacific Star v tomto vydání magazínu INFO.

  V červenci Japonci zahájili na australské

  cíle noční nálety, na které zatím Australané

  a Američané neměli odpověď. V září se jeden

  z pilotů 49th FG pokusil o nepovolený noční

  stíhací let, ale po přistání byl potrestán jak za

  nepovolenou akci, tak i za to, že přinutil jedno

  z letišť rozsvítit osvětlení runwaye.

  Poslední boj a přesun na Novou Guineu

  Naposledy se letci z 49th FG s nepřítelem

  nad Austrálií střetli 23. srpna 1942. Obvyklá

  formace 27 bombardérů Betty z Takao Kō-

  kūtai s doprovodem 27 Zer z 3. Kōkūtai měla

  tentokrát za cíl Hughes Field jižně od Darwinu.

  Jeden bombardér se musel předčasně vrátit

  kvůli závadě. Náletu se snažilo zabránit 24

  P-40 z 7th a 8th FS a ještě před cílem se jim

  podařilo několik bombardérů donutit opustit

  formaci. Dva byly poškozeny středně, jeden

  těžce a další inkasoval několik neškodných

  zásahů. Jedinou ztrátou na americké stra-

  ně byl P-40, jehož pilot si při pronásledování

  bombardérů přestal kontrolovat stav paliva

  a nedobrovolně skončil v moři.

  Těžkou porážku tentokrát utrpěl japonský

  stíhací doprovod. Zahynul Buntaichō poručík

  Tadatsune Tokaji, veterán z bojů v Číně v rámci

  12. Kōkūtai. Společně s ním v boji padli ještě

  podd. 2. tř. Nobutoshi Furukawa, podd. 2. tř. It-

  suzō Shimizu a podd. 3. tř. Yoshiyuki Hirata.

  Američané ohlásili osm Zer sestřelených

  jistě a jedno nárokovali jako poškozené. Bom-

  bardérů po boji nárokovali sedm sestřelených,

  jeden zničený pravděpodobně a dva poškozené.

  Jeden z bombardérů si na konto připsal Capt.

  George Edward Kiser.

  Stíhací letci z 49th FG svou australskou ana-

  bázi skončili již jako ostřílení veteráni, kterým

  se během necelých šesti měsíců podařilo proti

  zkušenému nepříteli získat téměř 80 vítězství.

  Na novou Guineu se jako první přesunula

  7th FS během září, 8th FS musela dávat do

  pořádku své obstarožní stroje a 9th FS v Dar-

  winu zaškolovala australské kolegy. Do prv-

  P-40E, Capt. George E. Kiser, 8th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  INFO Eduard12

  Březen 2025

• Strana 13

  HISTORIE

  ního střetu s nepřítelem se na novém bojišti

  49th FG dostala 1. listopadu 1942 když šestnáct

  P-40E z 8th FS doprovázelo Mitchelly a Bos-

  tony při náletu na Lae. Tam krátce předtím

  dorazilo velké množství Zer z Kōkūtai 251, což

  byla bývalá Tainan Kōkūtai a také Zera z Kō-

  kūtai 202, v tomto případu se jednalo o starou

  známou 3. Kōkūtai, jen pod novým označením.

  Po jednom sestřeleném Zeru nárokovali 1/Lt

  William Charles Day, Jr. a 1/Lt Richard H. De-

  nnis. Ve skutečnosti byl sestřelen a zabit jen

  podd. 1. tř. Toshio Kaneko z Kōkūtai 251, ale

  sedm dalších Zer bylo poškozeno. Jeden ame-

  rický pilot zůstal po akci nezvěstný.

  Letci z 49th FG doufali, že dostanou možnost

  létat na nových letounech P-38 Lightning, ale

  místo tohoto typu začali ke svému zklamání

  přezbrojovat na P-40K. tato verze sice měla

  ve srovnání s P-40E určitá zlepšení, ale proti

  obratným japonským strojům se s Warhawkem

  nebojovalo snadno.

  Do bojů na Nové Guineji se „Flying Knights“

  zapojili v prosinci 1942, v té době 9th FS velel

  Maj. J. C. Peaslee, který v listopadu na této po-

  zici vystřídal Capt. B. S. Irvina. Této peruti bylo

  dopřáno i jedno bojové prvenství. Aniž by to její

  příslušníci rozpoznali, stali se první jednotkou,

  která se na tomto bojišti střetla s armádními

  letouny Nakajima Ki-43.

  Došlo k tomu 26. prosince 1942, když do

  prostoru Buna-Dobodura přiletělo 15 pilotů

  se stroji Ki-43-I z 11. Hikō Sentai. Japonským

  letcům z 1. Chūtai této jednotky při akci velel

  kpt. Shigenori Miyabayashi a k letišti Pongani

  se dostali ve chvíli, kdy se na dráze nacházely

  australské bombardéry Hudson.

  V oblasti však hlídkovalo dvanáct P-40 z 9th

  FS. Pozemní návodčí přivolal na pomoc White

  Flight, jemuž velel 1/Lt. „Big John“ Landers.

  Se svou čtveřicí zaútočil na stroje identifiko-

  vané jako „Zeke“, ale okamžitě se dostal pod

  přesnou palbu dvou japonských pilotů a musel

  ze svého stroje vyskočit. Jednalo se o původní

  stroj „The Rebel“ Capt. Bena Irvina ještě z dob

  bojů nad Austrálií. Japonským letcům padl za

  oběť i jeden Hudson a po boji ohlásili šest se-

  střelených P-40.

  Američanům se podařilo sestřelil jeden

  stroj, jehož pilot, rotný Ryō-ichi Imamura,

  zahynul. Po jednom Zeke nárokoval 1/Lt Char-

  les Steven Gallup, 2/Lt Carl G. Planck, Jr.

  a jeden pravděpodobně sestřelený si na konto

  připsal ještě 1/Lt William Frees Haning, Jr.

  Během této akce byl poškozen Ki-43-I,

  s nímž letěl rotný Hiro-ichi Fujii. Zřejmě jej za-

  sáhl palubní střelec jednoho z Hudsonů. Fujii

  se vracel podél pobřeží na sever v malé výš-

  ce a nízkou rychlostí. V této zranitelné situa-

  ci jej zpozorovala osádka letounu Wirraway

  z 4. peruti RAAF a neprodleně na něj zaútoči-

  la čelně z převýšení. Zasažený letoun se zří-

  til do moře. Australskému pilotovi P/O Johnu

  Archerovi nejdříve Control Officer nechtěl

  věřit, že sestřelil Zero, ale po potvrzení řady

  očitých svědků Archer a jeho palubní střelec

  Sgt. James Coulston dostali za odměnu šest

  lahví piva.

  Ve výrazně jiné situaci se nacházel John

  Landers, který z letounu vyskočil ve výšce asi

  1 000 stop nad džunglí. Neznámým terénem

  bloudil tři dny, až nakonec narazil na potok,

  jehož řečiště ho dovedlo k domorodé vesni-

  ci. Rada starších mu poskytla nocleh i jídlo

  a během následujícího dne jej vesničané od-

  vedli na letiště Pongani, odkud byl 31. prosince

  1942 evakuován střemhlavým bombardérem

  A-24 do Port Moresby. Dalších vítězství ve své

  kariéře Landers sice dosáhl na vytouženém

  stroji P-38 Lightning, ale ne u 49th FG. V létě

  1944 se zapojil do bojů nad Evropou u 55th FG.

  Jeho kolegy z 49th FG přechod na stíhací letou-

  ny P-38 teprve čekal.

  Zdroje:

  - CLARINGBOULD, Michael J., INGMAN, Peter: South Pacific

  Air War, Volume 2

  - CLARINGBOULD, Michael J.: Pacific Profiles Volume

  1, Japanese Army Fighters, New Guinea & the Solomons

  1942 -1943

  - CLARINGBOULD, Michael J.: Pacific Adversaries, Volume

  1, Japanese Army Air Force vs The Allies, New Guinea

  1942 – 1944

  - CLARINGBOULD, Michael J., INGMAN, Peter: South Pacific

  Air War, Volume 5, Crisis in papua, September – December

  1942

  - HATA, Ikuhiko, IZAWA, Yasuho, SHORES, Christopher:

  Japanese Naval Aces 1932 – 1945

  - HESS, William N.: 49th Fighter Group, Aces of the Pacific

  - ICHIMURA, Hiroshi: Ki-43 Oscar Aces of World War 2

  - JACAR: taktické operační záznamy 3. Kōkūtai

  - JACAR: taktické operační záznamy Takao Kōkūtai

  - LEWIS, Tom: The Empire Strikes South, Japan´s Air War

  Against Northern Australia 1942 – 1945

  - McDOWELL, Ernest R.: 49th Fighter Group

  - MOLESWORTH, Carl: P-40 Warhawk Aces of the Pacific

  - OLYNYK, Frank: Stars & Bars, A Tribute to the American

  Fighter Ace 1920 - 1973

  P-40E, Capt. William J. Hennon, 7th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Řada strojů 7th Fighter Squadron v Darwinu. Letoun č. 51, L'Ace, pilotoval Lt. James Bruce Morehead, který k

  dvěma vítězstvím, jichž dosáhl u 17th PS nad Jávou přidal nad Austrálií dalších pět a později ve Středomoří sloužil

  na strojích P-38 u 1st FG. Capt. Hennon sedí v kokpitu letounu P-40 č. 36. Foto: Australian War Memorial

  INFO Eduard

  13

  Březen 2025

• GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

  Bf 109 G-10/U4 WNr. 611943 s motorem DB 605 D, který se v současné době nachází ve sbírce Planes of Fame Air Museum v Arizoně. Stroj nese charakteristické prvky výrobní série závodu WNF. Letoun byl ukořistěn v květnu 1945 po skupinovém přeletu a kapitulaci II./JG 52 z Rakouska do Neubibergu v Bavorsku. Tento Bf 109 patrně původně nesl označení „žlutá 13“ a díky jeho výrobnímu číslu je doloženo, že patřil maďarské jednotce 101. vadászezred.

  HISTORIE

  GALERIE DB 605 D

  Messerschmitt Bf 109 G-10

  Bf 109 G-10/U4 WNr. 611943

  s motorem DB 605 D, který

  se v současné době nachází

  ve sbírce Planes of Fame

  Air Museum v Arizoně.

  Stroj nese charakteristické

  prvky výrobní série závodu

  WNF. Letoun byl ukořistěn

  v květnu 1945 po skupinovém

  přeletu a kapitulaci II./JG 52

  z Rakouska do Neubibergu

  v Bavorsku. Tento Bf 109

  patrně původně nesl

  označení „žlutá 13“ a díky jeho

  výrobnímu číslu je doloženo,

  že patřil maďarské jednotce

  101. vadászezred.

  INFO Eduard14

  Březen 2025

• Strana 15

  HISTORIE

  INFO Eduard

  15

  Březen 2025

• Strana 16

  HISTORIE

  INFO Eduard16

  Březen 2025

• Strana 17

  HISTORIE

  INFO Eduard

  17

  Březen 2025

• Strana 18

  HISTORIE

  Rendery 3D tištěného doplňku pro stavebnice Bf 109 G-10 v měřítku 1/72 od Eduardu.

  Bf 109G-10 WNF motor PRINT 1/72 672399

  Bf 109G-10 Mtt Regensburg motor PRINT 1/72 672400

  Bf 109G-10 Erla motor PRINT 1/72 672402

  INFO Eduard18

  Březen 2025

• Strana 19

  HISTORIE

  INFO Eduard

  19

  Březen 2025

• Válka na Ukrajině

  REVI č.146/2025 54 REVI č.146/2025

  va. „Vúter ý 20.č ervence t.r. p o 16. hodi ně bylo nu ceno pro por uchu

  motoru n ouzově přistáti na polích blíže okresní sil nice ke Krchlebům

  dopravní létadlo německé Lufth ansy linky Mnichov– Praha– Vratislav,

  zn. Siberfuchs (si c.) D- UBIQ apře sto, že vtě chto mís tech je vel mi nepř í-

  znivý teren, přistálo bez nejmenší neho dy. Vlétadle se nalézali 2 letci

  a2 pas ažéři, kteří ovšem museli další cestu nastoupit r ychlíkem. Oba

  letci, jakož ilétadlo bylo ihn ed podrobeno prohlídce zdejšího četnict va.

  Přistání bylo zřejmě senzací nejen pro Staňkováky, ale lidi ze širokého

  okolí, kteří se sbíhali na místo přistání až do večerních hodin ai ve

  středu ave čtvrtek, kdy kovový pták byl rozebrán avlakem odveze n do

  Mnichova. Letecké přistání nenatropilo na polích tolik škod, jako sami

  zvěda vci, jak už při podo bných ne hodách b ývá. Vkr átké dob ě po přist á-

  ní se dostavili na místo zástu pci vojenského iokresního úřadu .“

  Zfotografií vyplývá, že stroj byl na m ístě demontován azřejmě po

  železnici vrácen do Něme cka. Vkvětnu 1940 přešel kLuf twaffe azpo-

  čátku sloužil uJagdfliegerschule 3 vGrove, později sloužil ke kur ýrním

  letům u štábu Jagdgeschwader 27 vRusku. Pro nedostatek ná hradních

  dílů byl odstaven na letišti Ljuban uLening radu vzáří1941, kde byl za-

  nechán při ústupu na jaře 1942.

  Náhradní stroj odstartoval zMnichova o dva dny později v6.15 ráno

  22.července1936. Stroj Ju 160 D-0 W.Nr. 4246 měl instalovaný motor

  BMW Hor net 132E-2 W.Nr. 59570. Společností Lufthansa byl letoun

  převzat teprve 24. dubna1936 a nesl pojmenování „Hyäne“. V 7.30

  přistál na let išti Praha-Kb ely, kde vystoupili 4 cestující. V7.50 pok račo-

  val vdalším letu do Vratislavi. Na palubě zůstala jen dvoučlenná osádka.

  Další okolnosti zachycuje vyšetřovací spis č.j. 333/63 založený

  5. srpna 1936 referentem Ing. Františ kem Chváta lem z oddělen í Bb

  odboru letecké skupiny Ministerst va veřejných prací.

  Spis začíná rukou psaným dokumentem: „Dne 22.července t.r. sdělilo

  do odd Bb, asi o 11 h., ředitelství st. leti ště „Praha“, že uHořic vPod-

  krkonoší havarovalo dopravní letadlo něm. spole čnosti Luf thansa při

  letu zPrahy d o Vratislavy. Při ha várii zahynuli oba letci… Odd Bb po

  dohodě s přednostou letecké sk upiny k místu nehody vyslalo ihned

  komisi za účelem vyšetření ka tastrofy. Komise sestávala: vrch. techn .

  komisař Ing. F. Chvátal, pře dseda, v.t. kom. Ing. V. Verner azkuš. pilot

  Jar. Mareš.“ Brzy odpoledne ve 13.15 obdrž eli voddělení Bb ještě tele-

  fonát Dr. Dočkala zMinisterstva vnitra sdalšími detaily: „Dn es 22.čer-

  vence1936 startovalo německé letadlo zn . „DULUR“ v7.50 hod. ze

  Gbel do Breslau . Pilotoval Neubrand , telegrafista Haupt – bez cestují-

  cích. V8.14 hod. zachytily Gbely volá ní SOS tohoto letadla… V11 hod.

  hlásilo četnictvo zHra dce Král., že letadlo se zřítil o na kotě 463 uobce

  Chlomek. Obě dvě osob y byly zabity, letadlo úplně roztří štěno.“

  Spis byl uzavřen a založen

  4.září1936. Obsahoval samostatný

  vyšetřovací spis z 3. sr pna 1936

  vypracovaný Ministerstvem pošt

  a telegrafů, pod které spada la

  pražská zaměřovací stanice. Dále

  hlášení Velitelství četnické letecké

  hlídky v Hradci Králové z 23.čer-

  vence 1936, pri márně adresované

  nadřízenému Mi nisterstvu vn itra,

  azápis z výslechu svědků havárie,

  který provedla četnická stanice

  v Cerekvicích, a fotografickou

  přílohu. Závěrečný třístránkový

  protokol podepsaný techniky Ing. F. Chvátalem a Ing. V. Vernerem

  shrnuj e: „Komis e ministers tva veřejný ch prací pro vyšetření havárie

  letadla dostavila se na místo nehody 22 .července v 15. hod . Trosky

  letadla nebyly již ve stavu, ja k letadlo dopadlo na zem, nýbr ž byly– prý

  zrozkazu nějakého pána zokresního úřadu– shrnuty na několik hromad

  amotor svrtulí byl ze země vykop án.“

  Další text obsahuje popis místa havárie: „Místo nehody je mladš í les

  zvaný Buk ovina… Letad lo vlétlo do lesa asi 200 m od již ního okraje.

  Směr vlétnutí je jihovýcho dní. Prvá stopa je na 10 m vysoké borovici jíž

  je uražena kor una. Dále ve směru vlétnutí jsou přeráženy st romy stále

  níže a asi 12m od zmíněné borovice je vzemi asi 1,5m hluboká jáma

  široká asi 2,5m. Zní byly vykopány trosky motor u avrtule přeražená na

  dva kusy. Dále ve směr u vlétnutí d o vzdálenosti asi 30m od jámy jsou

  stromy p řeráženy u země, jiné jen odřeny aohn uty a mezi nimi jsou

  trosky leta dla– spleť zohýbaných a pomačkaných plechů propletená

  zbytky různých ve dení a armatur. Rozbité části předku trupu, kabiny

  apodvozku nacházejí se úplně vpředu , části nosného systému aocas-

  ních ploch po celé délce místa dopadu… Roztříš těná těla pilota ateleg-

  rafisty byla nalezena m ezi troskami vpředku trupu abyl o velmi obtížno

  určit kolik a osobá m náleže jí. Pal ubní př ístroj e byly úp lně zni čeny. Na le-

  zeny byly zmačklé hodink y pilota atelegrafisty. Ručičky prvých hod inek

  Celkem je známo 47 vyrobených kusů, ale objevují se také

  neurčité údaje o pokračování výroby upravené vojenské

  verze Ju 160 C-0.

  Osudy dvou strojů zpředposlední, dubnové dodávky se

  na lince Mnichov – Pra ha – Vratislav fatálně proťaly

  sčeskou historií. Ráno 20.července1936 odstartoval zMnichova dopravní Junkers

  Ju 160 Silberfuchs společnosti Deutsche Lufthansa kpravidelnému letu přes Prahu

  do Vratislav i. Pro techn ickou závadu byl al e nucen nouzově př istát vpol i uStaňko-

  Nouzové přistání 20. července 1936 u Staňkova v západních

  Čechách zachycuje série fotografií.

  V květnu 1940 převzala „Silberfuchs“ Luftwaffe a obdržel kmenové označení

  RC + KO. Jak snímek kuriózně prokazuje, tradiční pojmenování „Silberfuchs“

  bylo ponecháno i v období vojenské služby.

  Na starém drážďanském letišti Heller vznikla

  série reklamních fotografií čerstvě dodaného

  stroje D-UVOX „Rotfuchs“.

  20 REVI č.146/2025

  20 REVI č.146/2025

  REVI č.146/2025 21

  REVI č.146/2025 21

  Ing. Pavel Vančata

  Sestřelen u Arrasu

  Jedním z novousedlíků voblasti kanadských prér ijních provincií se

  vlétě 1906 stal Fran k Pawlitza narozený 31.července1886 ve slezské

  obci Šumbark, která je dnes jednou změstských čá stí Havířova. Vroce

  1910 získal kanadské občanství a17. května1915 se ve městě Swift

  Current oženil sA nnou Tucek (* 20.srpna1889 ve Zruči nad Sázavou).

  Vlétě 1916 spolu se synem Albertem (* 4.února1916) žil i na vlastn í

  farmě v katastru obc e Pittville vprovincii Saskat chewan. Vnásledují-

  cích letech do rodiny přibyli ještě tři potomci: Vera Rose (* 1.l istopa-

  du 1917), Elvyn Joseph (* 30. září 1921) a Fra ncis Harold

  (* 30.ledna1924).

  Nás budou zajímat osudy syna Elvyna, který v letech 1927 až 1935

  navštěvoval základní školu v Ba xterville a d alší tři roky studoval

  zdomova formou distančn í výuky. To již rodina vlastnila farmu v obci

  Abbey, stále vprovincii Saskatchewan, na k teré po ukončení školní do-

  cházky zůstal pomáhat .

  Dne 6. února1942 si tento dvacetiletý mladík modrých očí asvětle

  hnědých vlasů měřící 180 cm podal př ihlášku do Royal Canad ian Air

  Force (RCAF). Přísahu složil 1.května1942 vNo. 5 Recruiting Centre

  ve městě Regina vprovinci i Saskatchewan, odkud ještě t éhož dne odjel

  kNo. 2 Manning Depot sídlícímu v Brandonu vsousední provincii Ma-

  nitoba. Zde se zněj stal nováček se služebním číslem R163640 vhodnos-

  ti Aircraftman 2

  nd

  Class (AC2) a byl zař azen do skupiny určené do

  výcviku na pilota s alternativou na navigátora. Od 29. srpna dostal

  měsíční neplacené volno, aby mohl pomoci skl idit úrodu na rodinné

  farmě. Následně 23. října odjel do Edmontonu v provincii Alberta, kde

  tři dny nat o zahájil základ ní výcvik u No. 4 Initia l Traini ng School

  vrámci kurz u č. 65, který končil 1.ledna1943, kdy byl povýšen do hod-

  nosti Leadi ng Aircraft man (LAC). S výsledným hodnoc ením 74 % se

  umístil až na 90. m ístě mezi 105 nováčky: „Než narukoval, pracoval na

  otcově farmě. Jeho bratr slouží jako rotmistr uarmády. Prů měrný spor-

  tovec. Český půvo d– 2. generace. Mlad ík zfarmy– amb iciózní– bude

  se hodně snažit. Pom alu se učí– upravený. Doporučen na po ddůstojní-

  ka. Alternat ivně radiotelegrafista-střelec.“ Jeho sen stát se pilotem se

  rozplynul, neboť nehledě na uvedené doporučení byl přeřazen do výcviku

  na bombometčíka.

  Na zařazení do další fáze výcviku vyčkával v Edmontonu, a než

  kněmu stačilo dojít, byl 30.ledna hospitalizován vnemocnici na základ-

  ně a26. února nastoupil dvoutýdenní zdravotní dovolenou. Na několik

  dnů se vrátil kNo. 4 ITS, odkud 21.března odjel na řádnou dovolenou.

  Zní se 3.dubna hl ásil uNo. 7 Bombing & Gunner y School (B & GS) na

  základně Paulson vprovincii Ma nitoba.

  Kurz pro bombometčí ky č. 79 zde probíha l mezi 5. dubnem až

  25. červnem 1943. Během prakt ického bombardování na létal na dvou-

  motorových letounech Avro Anson 46 h 50 min ve dne a4 h 30 min

  vnoci a shodil celkem 121 pum ve dne a 16 vnoci. P ři bombardování

  zmalé v ýšky dosahoval prů měrné odchylky 61 ya rdů (56 m) az velké

  výšky 167 yardů (153 m). Vrámci střeleckého výcviku strávil 16 h mani-

  pulací se střeleckými věžemi na zemi apoté dalších 15 h 5 min nalétal na

  letounech Bristol Fairchild Bolingbroke, přičemž vyst řílel 3 700 ran

  a dosáhl průměrné úspěšnost i 10 % zásahů. S hod nocením 77,5 %

  skončil na 9. místě mezi 38 kadety. Podle i nstruktorů byl průměrným

  bombometčíkem astřelcem apo dokončení výcvik u ho doporučili ke

  jmenování do důstojnické hodnosti.

  ZPaulsonu odjel vden ukončení kurzu a druhý den se h lásil uNo. 1

  Air Observer School vMaltonu, Onta rio. Vtamní m navigačním kurz u

  č. 79 probíhajícím od 28. června do 6.srpna 1943 si vedl velm i dobře

  (obdržený počet bodů/maximá lní možný počet bodů): základy letecké

  navigac e (161/200), rozpoz návání let ounů (211/250), pr aktick á signali za-

  ce (250/ 250), te orie let eckého průzk umu (113/150) , teori e leteck ého foto -

  graf ování (111/150) , prakt ická nav igace ve dne (219/30 0), prak tická na vi-

  gace v noci (140/200), bombardován í (215/300), praktické letecké

  fotografování (133/200). Zpozemních předmětů obdržel známku 84,6 %

  spolu shodnocením: „ Nadprůměrný. Jasně chápe vše, co se od něj vy-

  žaduje . Navigac e dobrá.“ Jeho práci ve vzduchu po odlétání 26 h 45 min

  ve dne a17 h 20 min vnoci na Ansonech instruktoři ohodnotili znám kou

  70,7 % s doplňujícím komentář em: „Nadpr ůměrný. Dobrý navigátor

  vnoci. Pracoval velmi d obře.“ Slavnostní předán í odznaků novopeče-

  ným bombometčíkům proběhlo 5. srpna az dvaatřiceti absolventů jich

  dvanáct dostalo doporučení ke jmenování do důstojnické hodnost i. LAC

  Pawlitza byl podle svého služebního záz namu dnem 6. srpna 1943

  zařazen do odbornosti Air Bomber a ke stejnému dni byl povýšen do

  hodnosti Sergeant (Sgt). Nicméně 30.srpna byl se zpětnou platností o d

  6.srpna jmenován do důstojnické hodnosti P ilot Officer (P/O) aobdržel

  nové důstojnické služební číslo J28966.

  Ve dnech 7. až 20. srpna čerpal dovolenou p řed odjezdem do zámo ří

  apoté zamí řil kNo. 1 „Y“ Depot do př ístavu Halifax. Zde se 26.srpna

  nalo dil aub ritsk ých břeh ů přist ál oše st dnů poz ději. Od 2.zář í se nac há-

  zel ve stavu No. 3 (RCAF) Personnel Reception Cent re vjihoanglickém

  Bournemouthu.

  Mezi 2. listopadem a20. prosi ncem 1943 prodělal P/OPawlitza dopl-

  ňující výcvik na letounech Anson u No. 1 (Observer) Advanced F lying

  Unit na letišti Wigtown ve Skotsku. Následujícího dne se hlásil do kurzu

  č. 13 uNo. 82 Operational Training Unit (OTU) na základ ně Ossington,

  kde operační výcvik probíhal na dvoumotorových bombardérech Vickers

  Wellington B Mk.III a Mk.X. Z de se stal členem šestičlenné osádky

  složené zpříslušníků RCAF, kteří se sice všichn i narodili vKanadě, a le

  většina znich měla kořeny vEvropě:

  pilot P/O William Wallace Proudfoot (J27626) – rodiče pochá zeli ze

  Skotska;

  navigátor P/OJoseph Art hur Murphy (J28035)– rodi če byli rodi lí Kana-

  ďané;

  bombometčík P/OElvyn Joseph Pawlitza (J28966)– rodiče měli český

  původ;

  radiotelegrafista Sgt Enrico Joseph Simonato (R183691) – rodiče emi-

  grovali zItálie;

  střelec P/OAlbert Edward Hall (J37151)– otec pocházel zAnglie, matka

  zNizozemska;

  střelec P/O Peter Koleda (J37149) – rodiče se narodil i vzáp adní části

  Uk raji ny.

  Během cvičných letů osádku P/OProudfoota potkala d robná nehoda.

  Vsobotu 18.března1944 ve 20.25 Wellington B M k.X LN543 utrp ěl

  lehké poškozen í během pojíždění ke startu knoční mu cvičnému letu,

  osádka vyvázla nezraněn a: „Letoun zahájil pojíždění stlakem 140 liber

  vbrzdá ch a vyjel ze stojánky (č. 33). Po přejetí vzletové a přistávací

  dráhy zastavil . Poté pokračoval po pojezdové dráze vedoucí p aralelně

  se vzletovou apřistávací dráhou 22 , kde opět zastavil, aby dal př ednost

  jinému letounu. Dále jel směrem kmístu pro kontrolu podvozku, kde se

  mu nepodař ilo zastavit a pokračoval v jízdě zmír ného svahu ještě asi

  70 yardů přímým směrem, dokud jed no kolo podvozku nenarazilo d o

  4 stopy vysoké zídk y, okterou se zastavil. Po in cidentu bylo zjištěno, že

  tlak v brzdách klesl na 10 liber.“ Velitel Training Wing No. 82 OTU

  W/Cdr W. D. Ferris označil za viníka nehody P/OProudfoota, který měl

  nalétáno sa mostatně 207 h, z toho 66 h na Welling tonech: „Pilot e vi-

  dentně běhe m pojíždění příliš po užíval brzdy a ne kontroloval tlak

  vbrzdách. Spotřeba vzduchu byla normální , tj. 7 lb/sq. in. Lze se domní-

  vat, že pilot při po užívání brzd a kontrole tlak u nebyl dosta tečně obe-

  zřetný, zvláště když pojezdová dráha vtomto místě kles á, apojížděl moc

  rychle.“ Současně doporuči l vepsat do jeho zápisníku letů pokárání za

  „hrubou nedbalost“.

  Zbývající část operačního výcviku do 2.dubna proběhla už bez mimo-

  řádných událostí. P/OPawlitza na Wellingtonech nalétal 56 h 10 min ve

  dne a40 h 5 min vnoci a během té doby provedl: sedm cvičných bom-

  bardování ve dne (28 pum) adalších osm cvičení za t my (28 pum); čtyři

  cvičné střelby ve dne (jedna na terč tažený za dru hým letounem atři na

  cíl vm oři, cel kem 1 200 ra n) atři cvičné střelby za tmy na cí l vmoři (600

  Department of National Defence/Library and Archives Canada, PL-31182

  Library and Archives Canada

  Chris McLean collection

  Library and Archives Canada

  ▲ Na snímku pořízeném v roce 1944 na letecké základně „kdesi v Anglii“ je

  zachycen LAC Frank Thompson, motospojka od No. 427 Squadron RCAF, ve

  společnosti tří sličných příslušnic umělecké jednotky „RCAF Blackouts“ pořáda-

  jící představení pro spojenecké vojáky. V pozadí stojí bombardér Handley Page

  Halifax jedné z kanadských perutí spadající pod velení No. 6 (RCAF) Group.

  ◀ Vyrovnaná řada letounů Avro Anson

  zachycená pravděpodobně na letišti

  Malton, kde sídlila No. 1 AOS. Vpo-

  předí parkuje Anson sériového čísla

  RCAF 6044 sindividuálním písmenem

  „D“, dříve sloužil vRAF pod sériovým

  číslem R3470. No. 1 AOS jej obdržela

  21.května 1940, mezi 15. červencem

  a25. zářím 1942 prošel generální opra-

  vou u firmy de Havilland Canada, po

  níž se vrátil zpět kjednotce. V násle-

  dujících letech ho kvýcviku používaly

  ještě No. 4 AOS aNo. 31 B & GS. Na

  konci války měl nalétáno 3 359 h 45 min.

  Druhý Anson vřadě za ním nese na pří-

  di individuální písmeno „A“ spolu se

  znakem No. 1 AOS.

  Elvyn Joseph Pawlitza na oficiálních portrétech RCAF, vlevo jako nováček, vpravo

  v důstojnické hodnosti P/O po dokončení výcviku bombometčíka v Kanadě.

  32 REVI č.146/2025

  Martin Pospíšil

  REVI č.146/2025 33

  Mustangy na konci světa

  Mustangy na konci světa

  - 311. Fighter Group v Barmě a Číně

  - 311. Fighter Group v Barmě a Číně

  1. cást

  1. cást

  Jedinou stíhací sk upinou USAAF, která během 2. světové války ope-

  račně používala většinu verzí letounu North American Mustang, byla

  311. Fighter Bomber Group později přejmenovaná na 311. Fighter Group.

  Vjejí výzbroji se postupně vyst řídaly verze A-36A aP-51A s motory

  Allison, P-51B/C/D/Kiprůzkumné F-6C/D/Ksmotory Merlin. Vnašich

  končinách nepříliš známá skupina působila bě hem války vjihovýchodní

  Asii vprostoru nazývaném CBI (China Bur ma India).

  Skupina byla založena k28. lednu 1942 na základ ně Will Rogers Field

  vOklahomě jako 311. Bomb Group (Light) anásledně včervenci přezna-

  čena na 311. Bomb Group (Dive). Orok později 30.září1943 přišla další

  změna označen í tentokrát na 311. Fighter Bomber Group. Nový název

  odpovídal novému určení skupiny ijejí výzbroji, kterou od prosince1942

  tvořily letouny A-36A doplněné v červnu 1943 o P-51A. Podobnou

  změnou názvu prošly itř i ze čtyř podřízených perut í, unichž se navíc

  měnilo také číselné označení, t akže z382. BS se od září stala 528. FBS,

  z383. BS se stala 529. FBS az384. BS se stala 530. FBS. Poslední –

  čtvrtá 385. BS byla 30.září1943 zr ušena ajejí personál byl kompletně

  převeden kčerstvě vzniklé 459. FS spadající pod 80. FG.

  Výcvik skupiny vUSA probíhal zpočátku na dvoumíst ných střemhla-

  vých bombardérech Vultee Vengeance, proto bylo vnázvu skupiny slovo

  Dive. Jednalo se o dosti neoblíbené letouny, na nichž došlo během

  výcviku k několika smr telným nehodám aani velení sjejich bojovým

  nasazením nepočítalo. Proto se stěmito letouny na bojiště skupina nikdy

  nevydala apřešla na daleko bojeschopnější Mustangy.

  Jako první vprosinci 1942 obdržela střemhlavé bombardéry A-36A

  1)

  .

  Jednalo se oprvní sériovou verzi stavěnou pro USAAF, protože předtím

  se vyráběly pouze Mustangy IaIA

  2)

  určené pro br itskou RAF. Celkem

  bylo vyrobeno adodáno 500 letounů A-36A, tovární označení NA-97.

  Mimo motoru Allison V1710-87 je charak terizovaly výklopné aerodyna-

  mické brzdy vkřídle určené ke snížení r ychlosti ve střemh lavém letu.

  Výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů vpřídi adalšími čt yřmi vkřídle.

  Jednalo se první verzi Mustangu vyráběnou se závěsníky pro pumy nebo

  přídavné nádrže. Do v ýzbroje ji zařadily 86. F BG (listopad 1942)

  a27. F BG (první polovina roku 1943), obě působící vseverní Africe,

  aprávě 311. FBG. Posledně jmenovaná jednotka použila vbojích celkem

  40 kusů této verze.

  Druhou verzí Mustangu použ ívanou u 311. FBG byla ve stejném

  období verze P-51A (tovární ozna čení NA-99). To byla poslední, nyní již

  čistě stíhací, verze Mustangu s motorem Allison (varia nta V1710-81)

  původně objed naná v počtu 1 200 kusů. Nakonec jich bylo vyrobeno

  pouze 310, protože se mezitím začaly vy rábět Mustangy verze P-51B

  smotory Merlin. P-51A měl výzbroj čtyř kulometů vkřídle azávěsníky

  již byly standardní výbavou. V rá mci USAAF je obdržela nejpr ve

  311. FBG anásledně 23. FG a1. Air Com mando Group. Tedy všechny

  uUSAAF operačně používané Mustangy verze P-51A sloužily voblasti

  CBI.

  Přechod na A-36A na konci roku 1942 znamena l, že od 311. BG odešli

  všichni palubní střelci apiloti zahájili intenz ivní výcvik na nových jed-

  nomístných strojích. Na konci ledna1943 se skupina zúčast nila prvního

  velkého cvičení na území USA akoncem února byla prohlášena za boje-

  schopnou. Nicméně vzápětí přišel rozkaz převést co nejvíce personálu ke

  skupinám na africkém bojišti. Proto například u382. BS zbyli na začátku

  dubna pouze dva piloti. Skupina byla doplněna nováčky, výcvik začal

  vpodstatě od nuly atrva l až do léta. Přesun skupiny na bojiště tak byl

  zahájen až na konci července1943, kdy přes Austr álii dorazila koncem

  září do Indie na zákla dnu Nawadihj.

  Zde byla 30.září přejmenov ána na 311. FBG apo té násled ovalo rozd ě-

  lení skupiny mezi několi k základen vúdolí Assam (oblast podél ř eky

  Brahmaputry známá především pěstováním čaje) na východě Indie. Ve-

  litelství a 530. FBS se počátkem října přesunuly na zákla dnu Dinjan,

  528. FBS na základnu Sookerating a529. FBS na základnu Mohannbarj.

  Letouny byly mezi perutěmi rozděleny tak, že 528. FBS měla všechny

  A-36A a529. spolu s530. FBS pak P-51A. Nicméně piloti často létali na

  strojích jiných perutí. 530. FBS sloužila především jako stíhací, ato jak

  kochraně vlastních A-36A/P-51A, tak ijako doprovodná pro bombardé-

  ry. Proto také její piloti dosáhli největšího počtu sestřelů vrámci skupiny.

  Navíc Musta ngům s Allisony hrálo do karet i to, že stíhací operace

  v oblasti CBI probíhaly ve výrazně menších výškách než vz ápadní

  Evropě nebo Středomoří, aproto se z nich na tomto bojišti postupem

  času stala smrtící zbraň.

  Vté době byla fronta vBar mě stabilizovaná, především proto, že z de

  od července do října panovalo období

  monzunů, které výr azně omezilo

  většinu bojových operací. Nicméně

  obě strany se intenzivně připravovaly

  na další kolo bojů. V rámci USAA F

  odpovídala za letecké operace

  voblasti Indie aBarmy 10. Air Force.

  Byla založena vúnoru 1942 aa ž do

  března 1943 odpovídala za celou

  oblast CBI. Založen ím 14. Air Force

  vČíně vbř eznu 1943 došlo kr ozděle-

  ní odpovědnosti. Většina skupi n

  původní 10. AF zůstala v Číně abyla

  převedena ke 14. AF. Ztoho důvodu

  se 10. AF musela začít budovat vpod-

  statě od nuly.

  Stíhací složka 10. A F se od

  podzimu 1943 sklá dala z311. F BG

  s Mustang y a 8 0. FG v yzbrojené

  P-40N (88., 89. a90. FS) aP-38 (459.

  FS, ta byla 80. FG sice administrativ-

  ně podřízená, a le operovala samo-

  statně). Bombardovací skupiny

  zastupovaly 7. a308. BG(H) s B-24

  (ta dr uhá byla dočasně zapůjčena od 14. AF) a 341. BG(M) s B-25.

  Pozadu sdoplňováním nezůstali ani Britové, jejichž squadrony spadající

  pod South East Asia Com mand byly přezbrojovány na Spitfiry Mk.Vc,

  Mosquita aBeaufightery.

  Hlavním ajed iným protivníkem spojeneckého let ectva voblasti bylo

  japonské a rmádní letectvo, jehož standa rdní st íhačkou v Barmě byly

  letouny Nakajima Ki-43-II Hayabusa patřící 50. a64. Sentai. Koncem

  roku je doplnily ještě 33. a204. Sentai. Lehké avelmi obratné Ki-43 byly

  vté době již z a zenitem své největší slávy asvým i výkony aslabou vý-

  zbrojí se nemohly měřit s novými spojeneckými letouny. Nicméně dí ky

  zkušeným pilotů m byly ještě stále nebezpečnými protivníky. Japonské

  bombardovací útvary byly vyzbrojeny typy Mitsubishi Ki-21 aKawasaki

  Ki-48. Také japonské armádní lete ctvo využilo přestávky vbojích kdo-

  plnění stavů, takže se voblasti objevily další typy letadel, jako stí hací

  Nakajima Ki-44 Shóki, Kawasaki Ki-45 Toryú (21. Sentai) nebo krátce

  v období cca dvou měsíců bombardér y Nakajima Ki-49 Donryú od

  62. Sentai.

  Hlavním cílem Spojenců voblasti bylo ochránit dopravní trasy mezi

  Indií aČí nou tak, aby bylo možné zásobovat čínské armády, které, byť

  nebyly b ojově příli š efektivn í, na sebe váza ly 25 japonských divizí.

  Velká část zásob byla dopravována letecky přes Himaláje (letecký most

  známý jako The Hump, tedy Hrb), což nebylo dlouhodobě ud ržitelné,

  aproto mělo na podzim 1943 dojít k několika ofenzivním a kcím, které

  Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth

  Rekonstrukce barevných schémat atext: Martin Pospíšil

  ▲ Údržba P-51A (v. č. 43-6109) od 311. Fighter Bomber Group na indické

  základně Kurmitola. Stroj má podvěšené dvě 75galonové přídavné nádrže nejstar-

  šího typu s vystouplými plnícími hrdly.

  USAAF

  ▲ Osobní letoun Jamese J. Englanda P-51A č. 75 (43-6077) pojmenovaný „Jackie“ je znám v několika podobách a některé detaily změn markingu se objeví i na fotogra-

  fiích v tomto článku. Jedná se o stroj 530. FBS (později 530. FS), pro kterou byly typické žluté vrtulové kužely a evidenční čísla od 61 do 90. Mustang zpočátku neměl

  na SOP číslo 75, následně se měnila poloha a tvar sestřelů před kabinou a stejně tak měnilo polohu i jméno pilota. Bokorys představuje letoun v podobě z období někdy

  po 14. květnu 1944, kdy England dosáhl svého osmého a posledního sestřelu v kabině P-51A (zbylé dva pak na P-51C). Tento a další Mustangy, kterým jsou věnované

  bokorysy v tomto díle, si můžete postavit díky obtiskům od firmy DKdecals (aršík č. 72093 nazvaný 10

  th

  AF Mustangs).

  USAAF

  Englandův P-51A č. 75 (43-6077) „Jackie“ v péči pozemního personálu. Za

  povšimnutí stojí číslo 75 na SOP, které na rozdíl od většiny ostatních strojů

  530. FBS není perforované.

  (Pokračování z REVI č. 145)

  Vdalších dnech naopak vzlétly Brandenburgy Fliegerkompagnie 19

  kpronásledování nepřátelských letadel. Napří klad 20. dubna 1917 letěl

  Lt.i.d.Res. Pürer za pozorovatelským kulometem letounu Hansa Bran-

  denburg C.I (Ph) 129.03 a o den později seděl vkokpitu prototypu 20.09.

  Oba tyto lety však ambiciózní Pürer označil jako neúspěšné a ani je mezi

  bojové lety nepočítal, stejně tak jako start kpr ůzkumu na tr ase Görz –

  Merna 24. dubna 1917 sBrandenburgem 129.10, jelikož průzk umná mise

  nemohla být pro nízkou oblačnost uskutečněna, ačkoli letoun byl ve

  vzduchu 40 minut a uletěl 90 kilomet rů. Týž den se stejným letadlem se

  již podařilo průzkum provést, takže tento posled ní bojový let vdubno -

  vém výkazu bojových letů nesl teprve číslo 16.

  Do boje spř esilou italských stíhaček se BO Pürer do stal 3. června

  1917. Osádky tří Brandenburgů C.I Flik 19 protivníka identifikovaly jako

  šest Nieuportů a jeden Spad. Společně se podař ilo jeden Nieuport poslat

  k zemi za nepřátelskými liniem i poblíž Sober-Savogna. Josef Pü rer

  (4. vítězství) letěl ve stroji neznámého čísla s pilotem FP Zugsf. Karlem

  Reithoferem (2. sestřel), Brandenburg C.I (öAlb) 29.64 pilotoval

  FP Hptm. Adolf Heyrowsky (10. vítězství; pozorovatel BO Oblt. László

  Hauser, jeho 2. sestřel) a ve třetím blíže neident ifikovaném Brandenbur-

  gu seděli FF Korp. Eduard Szajkovits (1. vítězst ví) a d alší budoucí

  letecké eso BO Lt. Sándor Tahy (4. potvrzený sestřel).

  Průzkumný úkol pro 14. Infanteried ivision plnila letecká setnina č. 19

  také 19. června dopoledne. Formace tří Bra ndenburgů C.I sice neučinila

  nad f rontou žádná zásadní pozorování, nicméně byla napadena pěticí

  stíhaček Nieuport. Lt.i.d.Res. Püre r tehdy sdílel kokpit letounu 29.63

  společně sFP Zugs. Istvánem Fejésem, osádku Hansa Brandenburgu C.I

  (Ph) 129.42 tvořili FF Korp. Josef Schantl a BO Lt.i.d.Res. Michael

  Sawczuk, se strojem vojenského čísla 129.60 letěli FF Korp. E duard

  Szajkovits a BO Lt.i.d.Res. Friedrich Dechant. Po střetu se jeden zpro-

  tivníků zřítil za ita lskými pozicemi u Sober (Vertojba), podíl na sestřelu

  Podoba stroje Hansa Brandenburg C.I (öAlb) 29.64, s nímž získal BO Lt.i.d.Res. Josef Pürer 17. dubna 1917

  u Flik 19 své třetí vítězství. Během tohoto letu jej pilotoval FP Hptm. Adolf Heyrowsky, který v jeho kokpitu

  zaznamenal od dubna do června 1917 celkem pět potvrzených sestřelů, čímž z něj učinil nejen nejúspěšnější stroj

  své jednotky, ale podle dosavadních zjištění zřejmě vůbec nejúspěšnější Hansa Brandenburg C.I. Letoun dodaný

  k Flik 19 počátkem roku 1917 zaznamenal u setniny v průběhu služby několik úprav. Ještě v zimě létal stroj

  s držákem dynama pod vrtulí, bez stojanu pro hlaveň kulometu pozorovatele, který měl perforovaný plášť původně vodního chladiče hlavně, zatímco na pozdějších sním-

  cích je kulomet již zcela bez vodního chladiče, letoun má doplněný stojan kulometu a stejně jako 29.63 na horním křídle upravenou schránku pro dva kulomety, nikoli

  však identickou. V čelním krytu motoru také přibyly dva podélné výřezy pro lepší chlazení motoru, který tentokráte poháněla vrtule značky Germania. Stroj po většinu

  své bojové kariéry u Flik 19 létal také v původní barvě materiálu se zřetelným logem Albatros na kýlovce. Brandenburg 29.64 se ve stavu Flik 19/D nacházel ještě v říjnu

  1917. V březnu 1918 byl letoun zničen při havárii během školního letu u Flik 69/D, to však již nesl kamufláž na části povrchu.

  38 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 39

  Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth

  Rekonstrukce barevných schémat atext: Petr Aharon Tesař

  Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau

  Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau

  Esa k.u.k. LFT známá neznámá

  Petr Aharon Tesar

  ˇ

  Italský Nieuport 17, zachycený počátkem roku 1917 nad horským terénem. Právě

  nad stíhačkami typu Nieuport zaznamenal Josef Pürer od dubna do června 1917 tři

  potvrzená a jedno nepotvrzené vítězství.

  A stíhačkami Nieuport byl 19. června 1917 spolu s FP Zugsf. Fejésem donucen

  v Brandenburgu 29.63 k nouzovému přistání u Schönpass… Jedním z vítězů tohoto

  souboje bylo italské eso od 81ª Squadriglia sottotenente Flavio Torello Baracchini

  (na fotografii). Šlo o jeho 7. vítězství z celkem 21+11 a je velmi pravděpodobné, že

  toho dne letěl právě v kokpitu tohoto stroje Nieuport 17 s černým štítem na trupu.

  Dobový tisk přinášel zprávy zfron-

  ty, letectvo nevyjímaje, jednak

  o hrdinských činech a udělených

  vyznamenáních, jednak o ztrátách

  v boji. Celou půlstranu (s výjim-

  kou reklamy na cigaretový papír)

  věnoval vídeňský týdeník Das In-

  teressante Blatt z28. června1917

  letcům Fliegerkompagnie 19, sa-

  mozřejmě bez uvedení čísla setni-

  ny. Vlevé části můžeme pod por-

  tréty šesti příslušníků jednotky číst:

  „1. Leutn. Alexander Tahy, sestřelil

  tři letouny, vyznamenán Stříbrnou

  medailí za udatnost 1. třídy aSig-

  num laudis; 2. Hauptmann Adolf

  Heyrowsky, porazil čtyři nepřá-

  telské letouny, Řád železné koruny

  3. třídy, Vojenský záslužný kříž atři-

  krát Signum laudis; 3. Oberleutn.

  Artur Klose-Kuschel, sestřelil jeden

  Nieuport, Signum laudis; 4. Ober-

  leutn. Oskar Zeisberger, sestřelil

  jedno letadlo, Řád železné koruny

  3. třídy, Vojenský záslužný kříž 3. tř.

  advakrát Signum laudis; 5. Ober-

  leutn. Ladislaus Hauser, porazil

  dva nepřátelské aparáty, Vojenský

  záslužný kříž s válečnou dekorací

  a Signum laudis; 6. Leutn. Josef

  Pürer, sestřelil dva italské stroje,

  Signum laudis.

  Letecká setnina Hauptmanna Adolfa

  Heyrowskyho, která obzvláště vy-

  nikla během desáté Bitvy oSoču; letci útočili na nastupující Italy tím, že sestoupili na nejnižší možnou výšku aostřelovali nepřátelské řady kulometnou palbou.“

  Vpravé části se pak pod větším portrétem dozvídáme, že syn generála pěchoty von Langa, Oberleutnant Karl von Lang zletecké setniny Hauptm. Heyrowskyho sestřelil

  během Bitvy na Soči jedno nepřátelské letadlo aneporažen padl hrdinskou smrtí. Zdostupných zdrojů pak můžeme doplnit podrobnější informace, že pozorovatel Oblt.

  Karl Eugen von Lang získal svůj jediný potvrzený sestřel vkokpitu Brandenburgu 29.63, když 20.května1917 snejvětší pravděpodobností zasáhl stíhačku Spad 7 č. 4703

  italského esa tenente Fulco Ruffo di Calabria. Pilot letounu 29.63 FP Zugsf. István Fejés získal při téže příležitosti již svůj 3. sestřel. Oblt. von Lang zahynul ošest dní

  později. Během bombardovacího letu došlo ksamovznícení jedné zleteckých pum na palubě a osádka Brandenburgu 129.10 se zřítila na nepřátelské území poblíž Ver-

  tojba. Spolu svon Langem zahynul 26.května1917 ipilot FP Zugsf. Gyula Schmidt (3 potvrzená vítězství).

  „Type 29.64, Kontrollflug, Oblt. Laný, Oblt. v. Loeser, Flugfeld Aspern, 1917,“ uvádí popiska na zadní straně jedné z kopií této fotografie. Kontrolní let při převzetí

  Brandenburgu 29.64 uskutečnili důstojníci Fliegerarsenalu (Flars) pilot Oblt. Antal Lányi-Lanczendorfer a pozorovatel Oblt. Ewald von Loeser. Nový letoun byl stan-

  dardně vybaven dynamem pod vrtulí.

  sbírka Petr Aharon Tesař

  sbírka Petr Aharon Tesař

  sbírka Petr Aharon Tesař

  Österreichische Nationalbibliothek

  16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17

  16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17

  Dvouměsíčník o letadlech a letcích

  Již od roku 1994 vychází REVI – DVOUMĚSÍČNÍK O LETADLECH A LETCÍCH.

  Nejnovější číslo 146 právě vyšlo.

  K dostání v modelářských prodejnách, trafikách a novinových stáncích nebo si ho můžete objednat tam,

  kde nakupujete modely:

  Více informací o REVI najdete na www.revi.cz, na facebooku anebo se zeptejte přímo v redakci:

  redakce@revi.cz

  Vydavatelství REVI má v nabídce také několik publikací, také ty si můžete objednat na výše uvedených

  e-shopech nebo přímo u vydavatele.

  www.modelimex.cz

  www.eshop.aml.cz

  www.mn-modelar.cz

  www.arturmodel.cz

  www.mpmshop.cz

  Cena: 199 Kč

  146

  Northrop Chukar • Mustangy na konci světa

  Britské Austery na české obloze • Sestřelen u Arrasu • Konec Hyäne

  Dvouměsíčník o letadlech a letcích Cena: 199 Kč

  1/144 Scale

  Focke-Wulf Fw 189 A-1 Uhu

  Cat. No. l-3001

  Included

  colour profiles

  K.u.k. Luftfahrtruppe

  K.u.k. Luftfahrtruppe

  Photo Album 1914 -18

  Photo Album 1914 -18

  Volume 1

  Volume 1

  Petr Aharon Tesaø

  Petr Aharon Tesaø

  ISBN: 80-85957-13-2

  Petr Aharon TesaøPetr Aharon TesaøK.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1K.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1

  Nakajima Ki-44

  Nakajima Ki-44

  Shóki

  Shóki

  Martin Ferkl

  Martin Ferkl

  Cat. No. II-4005

  Cat. No. lI-4004

  Colour profiles

  included

  Messerschmitt Bf 110

  Messerschmitt Bf 110

  Volume 1 – C, D, E variants

  Cat No lI 4004

  – 1/72 and 1/48 scale drawings

  – colour profiles

  – colour photographs

  – Wolfgang Falck in focus

  Bf 110 obalka.indd 1 1.4.09 13:26

• Strana 21

  REVI č.146/2025 54 REVI č.146/2025

  va. „Vúter ý 20.č ervence t.r. p o 16. hodi ně bylo nu ceno pro por uchu

  motoru n ouzově přistáti na polích blíže okresní sil nice ke Krchlebům

  dopravní létadlo německé Lufth ansy linky Mnichov– Praha– Vratislav,

  zn. Siberfuchs (si c.) D- UBIQ apře sto, že vtě chto mís tech je vel mi nepř í-

  znivý teren, přistálo bez nejmenší neho dy. Vlétadle se nalézali 2 letci

  a2 pas ažéři, kteří ovšem museli další cestu nastoupit r ychlíkem. Oba

  letci, jakož ilétadlo bylo ihn ed podrobeno prohlídce zdejšího četnict va.

  Přistání bylo zřejmě senzací nejen pro Staňkováky, ale lidi ze širokého

  okolí, kteří se sbíhali na místo přistání až do večerních hodin ai ve

  středu ave čtvrtek, kdy kovový pták byl rozebrán avlakem odveze n do

  Mnichova. Letecké přistání nenatropilo na polích tolik škod, jako sami

  zvěda vci, jak už při podo bných ne hodách b ývá. Vkr átké dob ě po přist á-

  ní se dostavili na místo zástu pci vojenského iokresního úřadu .“

  Zfotografií vyplývá, že stroj byl na m ístě demontován azřejmě po

  železnici vrácen do Něme cka. Vkvětnu 1940 přešel kLuf twaffe azpo-

  čátku sloužil uJagdfliegerschule 3 vGrove, později sloužil ke kur ýrním

  letům u štábu Jagdgeschwader 27 vRusku. Pro nedostatek ná hradních

  dílů byl odstaven na letišti Ljuban uLening radu vzáří1941, kde byl za-

  nechán při ústupu na jaře 1942.

  Náhradní stroj odstartoval zMnichova o dva dny později v6.15 ráno

  22.července1936. Stroj Ju 160 D-0 W.Nr. 4246 měl instalovaný motor

  BMW Hor net 132E-2 W.Nr. 59570. Společností Lufthansa byl letoun

  převzat teprve 24. dubna1936 a nesl pojmenování „Hyäne“. V 7.30

  přistál na let išti Praha-Kb ely, kde vystoupili 4 cestující. V7.50 pok račo-

  val vdalším letu do Vratislavi. Na palubě zůstala jen dvoučlenná osádka.

  Další okolnosti zachycuje vyšetřovací spis č.j. 333/63 založený

  5. srpna 1936 referentem Ing. Františ kem Chváta lem z oddělen í Bb

  odboru letecké skupiny Ministerst va veřejných prací.

  Spis začíná rukou psaným dokumentem: „Dne 22.července t.r. sdělilo

  do odd Bb, asi o 11 h., ředitelství st. leti ště „Praha“, že uHořic vPod-

  krkonoší havarovalo dopravní letadlo něm. spole čnosti Luf thansa při

  letu zPrahy d o Vratislavy. Při ha várii zahynuli oba letci… Odd Bb po

  dohodě s přednostou letecké sk upiny k místu nehody vyslalo ihned

  komisi za účelem vyšetření ka tastrofy. Komise sestávala: vrch. techn .

  komisař Ing. F. Chvátal, pře dseda, v.t. kom. Ing. V. Verner azkuš. pilot

  Jar. Mareš.“ Brzy odpoledne ve 13.15 obdrž eli voddělení Bb ještě tele-

  fonát Dr. Dočkala zMinisterstva vnitra sdalšími detaily: „Dn es 22.čer-

  vence1936 startovalo německé letadlo zn . „DULUR“ v7.50 hod. ze

  Gbel do Breslau . Pilotoval Neubrand , telegrafista Haupt – bez cestují-

  cích. V8.14 hod. zachytily Gbely volá ní SOS tohoto letadla… V11 hod.

  hlásilo četnictvo zHra dce Král., že letadlo se zřítil o na kotě 463 uobce

  Chlomek. Obě dvě osob y byly zabity, letadlo úplně roztří štěno.“

  Spis byl uzavřen a založen

  4.září1936. Obsahoval samostatný

  vyšetřovací spis z 3. sr pna 1936

  vypracovaný Ministerstvem pošt

  a telegrafů, pod které spada la

  pražská zaměřovací stanice. Dále

  hlášení Velitelství četnické letecké

  hlídky v Hradci Králové z 23.čer-

  vence 1936, pri márně adresované

  nadřízenému Mi nisterstvu vn itra,

  azápis z výslechu svědků havárie,

  který provedla četnická stanice

  v Cerekvicích, a fotografickou

  přílohu. Závěrečný třístránkový

  protokol podepsaný techniky Ing. F. Chvátalem a Ing. V. Vernerem

  shrnuj e: „Komis e ministers tva veřejný ch prací pro vyšetření havárie

  letadla dostavila se na místo nehody 22 .července v 15. hod . Trosky

  letadla nebyly již ve stavu, ja k letadlo dopadlo na zem, nýbr ž byly– prý

  zrozkazu nějakého pána zokresního úřadu– shrnuty na několik hromad

  amotor svrtulí byl ze země vykop án.“

  Další text obsahuje popis místa havárie: „Místo nehody je mladš í les

  zvaný Buk ovina… Letad lo vlétlo do lesa asi 200 m od již ního okraje.

  Směr vlétnutí je jihovýcho dní. Prvá stopa je na 10 m vysoké borovici jíž

  je uražena kor una. Dále ve směru vlétnutí jsou přeráženy st romy stále

  níže a asi 12m od zmíněné borovice je vzemi asi 1,5m hluboká jáma

  široká asi 2,5m. Zní byly vykopány trosky motor u avrtule přeražená na

  dva kusy. Dále ve směr u vlétnutí d o vzdálenosti asi 30m od jámy jsou

  stromy p řeráženy u země, jiné jen odřeny aohn uty a mezi nimi jsou

  trosky leta dla– spleť zohýbaných a pomačkaných plechů propletená

  zbytky různých ve dení a armatur. Rozbité části předku trupu, kabiny

  apodvozku nacházejí se úplně vpředu , části nosného systému aocas-

  ních ploch po celé délce místa dopadu… Roztříš těná těla pilota ateleg-

  rafisty byla nalezena m ezi troskami vpředku trupu abyl o velmi obtížno

  určit kolik a osobá m náleže jí. Pal ubní př ístroj e byly úp lně zni čeny. Na le-

  zeny byly zmačklé hodink y pilota atelegrafisty. Ručičky prvých hod inek

  Celkem je známo 47 vyrobených kusů, ale objevují se také

  neurčité údaje o pokračování výroby upravené vojenské

  verze Ju 160 C-0.

  Osudy dvou strojů zpředposlední, dubnové dodávky se

  na lince Mnichov – Pra ha – Vratislav fatálně proťaly

  sčeskou historií. Ráno 20.července1936 odstartoval zMnichova dopravní Junkers

  Ju 160 Silberfuchs společnosti Deutsche Lufthansa kpravidelnému letu přes Prahu

  do Vratislav i. Pro techn ickou závadu byl al e nucen nouzově př istát vpol i uStaňko-

  Nouzové přistání 20. července 1936 u Staňkova v západních

  Čechách zachycuje série fotografií.

  V květnu 1940 převzala „Silberfuchs“ Luftwaffe a obdržel kmenové označení

  RC + KO. Jak snímek kuriózně prokazuje, tradiční pojmenování „Silberfuchs“

  bylo ponecháno i v období vojenské služby.

  Na starém drážďanském letišti Heller vznikla

  série reklamních fotografií čerstvě dodaného

  stroje D-UVOX „Rotfuchs“.

  20 REVI č.146/2025

  20 REVI č.146/2025

  REVI č.146/2025 21

  REVI č.146/2025 21

  Ing. Pavel Vančata

  Sestřelen u Arrasu

  Jedním z novousedlíků voblasti kanadských prér ijních provincií se

  vlétě 1906 stal Fran k Pawlitza narozený 31.července1886 ve slezské

  obci Šumbark, která je dnes jednou změstských čá stí Havířova. Vroce

  1910 získal kanadské občanství a17. května1915 se ve městě Swift

  Current oženil sA nnou Tucek (* 20.srpna1889 ve Zruči nad Sázavou).

  Vlétě 1916 spolu se synem Albertem (* 4.února1916) žil i na vlastn í

  farmě v katastru obc e Pittville vprovincii Saskat chewan. Vnásledují-

  cích letech do rodiny přibyli ještě tři potomci: Vera Rose (* 1.l istopa-

  du 1917), Elvyn Joseph (* 30. září 1921) a Fra ncis Harold

  (* 30.ledna1924).

  Nás budou zajímat osudy syna Elvyna, který v letech 1927 až 1935

  navštěvoval základní školu v Ba xterville a d alší tři roky studoval

  zdomova formou distančn í výuky. To již rodina vlastnila farmu v obci

  Abbey, stále vprovincii Saskatchewan, na k teré po ukončení školní do-

  cházky zůstal pomáhat .

  Dne 6. února1942 si tento dvacetiletý mladík modrých očí asvětle

  hnědých vlasů měřící 180 cm podal př ihlášku do Royal Canad ian Air

  Force (RCAF). Přísahu složil 1.května1942 vNo. 5 Recruiting Centre

  ve městě Regina vprovinci i Saskatchewan, odkud ještě t éhož dne odjel

  kNo. 2 Manning Depot sídlícímu v Brandonu vsousední provincii Ma-

  nitoba. Zde se zněj stal nováček se služebním číslem R163640 vhodnos-

  ti Aircraftman 2

  nd

  Class (AC2) a byl zař azen do skupiny určené do

  výcviku na pilota s alternativou na navigátora. Od 29. srpna dostal

  měsíční neplacené volno, aby mohl pomoci skl idit úrodu na rodinné

  farmě. Následně 23. října odjel do Edmontonu v provincii Alberta, kde

  tři dny nat o zahájil základ ní výcvik u No. 4 Initia l Traini ng School

  vrámci kurz u č. 65, který končil 1.ledna1943, kdy byl povýšen do hod-

  nosti Leadi ng Aircraft man (LAC). S výsledným hodnoc ením 74 % se

  umístil až na 90. m ístě mezi 105 nováčky: „Než narukoval, pracoval na

  otcově farmě. Jeho bratr slouží jako rotmistr uarmády. Prů měrný spor-

  tovec. Český půvo d– 2. generace. Mlad ík zfarmy– amb iciózní– bude

  se hodně snažit. Pom alu se učí– upravený. Doporučen na po ddůstojní-

  ka. Alternat ivně radiotelegrafista-střelec.“ Jeho sen stát se pilotem se

  rozplynul, neboť nehledě na uvedené doporučení byl přeřazen do výcviku

  na bombometčíka.

  Na zařazení do další fáze výcviku vyčkával v Edmontonu, a než

  kněmu stačilo dojít, byl 30.ledna hospitalizován vnemocnici na základ-

  ně a26. února nastoupil dvoutýdenní zdravotní dovolenou. Na několik

  dnů se vrátil kNo. 4 ITS, odkud 21.března odjel na řádnou dovolenou.

  Zní se 3.dubna hl ásil uNo. 7 Bombing & Gunner y School (B & GS) na

  základně Paulson vprovincii Ma nitoba.

  Kurz pro bombometčí ky č. 79 zde probíha l mezi 5. dubnem až

  25. červnem 1943. Během prakt ického bombardování na létal na dvou-

  motorových letounech Avro Anson 46 h 50 min ve dne a4 h 30 min

  vnoci a shodil celkem 121 pum ve dne a 16 vnoci. P ři bombardování

  zmalé v ýšky dosahoval prů měrné odchylky 61 ya rdů (56 m) az velké

  výšky 167 yardů (153 m). Vrámci střeleckého výcviku strávil 16 h mani-

  pulací se střeleckými věžemi na zemi apoté dalších 15 h 5 min nalétal na

  letounech Bristol Fairchild Bolingbroke, přičemž vyst řílel 3 700 ran

  a dosáhl průměrné úspěšnost i 10 % zásahů. S hod nocením 77,5 %

  skončil na 9. místě mezi 38 kadety. Podle i nstruktorů byl průměrným

  bombometčíkem astřelcem apo dokončení výcvik u ho doporučili ke

  jmenování do důstojnické hodnosti.

  ZPaulsonu odjel vden ukončení kurzu a druhý den se h lásil uNo. 1

  Air Observer School vMaltonu, Onta rio. Vtamní m navigačním kurz u

  č. 79 probíhajícím od 28. června do 6.srpna 1943 si vedl velm i dobře

  (obdržený počet bodů/maximá lní možný počet bodů): základy letecké

  navigac e (161/200), rozpoz návání let ounů (211/250), pr aktick á signali za-

  ce (250/ 250), te orie let eckého průzk umu (113/150) , teori e leteck ého foto -

  graf ování (111/150) , prakt ická nav igace ve dne (219/30 0), prak tická na vi-

  gace v noci (140/200), bombardován í (215/300), praktické letecké

  fotografování (133/200). Zpozemních předmětů obdržel známku 84,6 %

  spolu shodnocením: „ Nadprůměrný. Jasně chápe vše, co se od něj vy-

  žaduje . Navigac e dobrá.“ Jeho práci ve vzduchu po odlétání 26 h 45 min

  ve dne a17 h 20 min vnoci na Ansonech instruktoři ohodnotili znám kou

  70,7 % s doplňujícím komentář em: „Nadpr ůměrný. Dobrý navigátor

  vnoci. Pracoval velmi d obře.“ Slavnostní předán í odznaků novopeče-

  ným bombometčíkům proběhlo 5. srpna az dvaatřiceti absolventů jich

  dvanáct dostalo doporučení ke jmenování do důstojnické hodnost i. LAC

  Pawlitza byl podle svého služebního záz namu dnem 6. srpna 1943

  zařazen do odbornosti Air Bomber a ke stejnému dni byl povýšen do

  hodnosti Sergeant (Sgt). Nicméně 30.srpna byl se zpětnou platností o d

  6.srpna jmenován do důstojnické hodnosti P ilot Officer (P/O) aobdržel

  nové důstojnické služební číslo J28966.

  Ve dnech 7. až 20. srpna čerpal dovolenou p řed odjezdem do zámo ří

  apoté zamí řil kNo. 1 „Y“ Depot do př ístavu Halifax. Zde se 26.srpna

  nalo dil aub ritsk ých břeh ů přist ál oše st dnů poz ději. Od 2.zář í se nac há-

  zel ve stavu No. 3 (RCAF) Personnel Reception Cent re vjihoanglickém

  Bournemouthu.

  Mezi 2. listopadem a20. prosi ncem 1943 prodělal P/OPawlitza dopl-

  ňující výcvik na letounech Anson u No. 1 (Observer) Advanced F lying

  Unit na letišti Wigtown ve Skotsku. Následujícího dne se hlásil do kurzu

  č. 13 uNo. 82 Operational Training Unit (OTU) na základ ně Ossington,

  kde operační výcvik probíhal na dvoumotorových bombardérech Vickers

  Wellington B Mk.III a Mk.X. Z de se stal členem šestičlenné osádky

  složené zpříslušníků RCAF, kteří se sice všichn i narodili vKanadě, a le

  většina znich měla kořeny vEvropě:

  pilot P/O William Wallace Proudfoot (J27626) – rodiče pochá zeli ze

  Skotska;

  navigátor P/OJoseph Art hur Murphy (J28035)– rodi če byli rodi lí Kana-

  ďané;

  bombometčík P/OElvyn Joseph Pawlitza (J28966)– rodiče měli český

  původ;

  radiotelegrafista Sgt Enrico Joseph Simonato (R183691) – rodiče emi-

  grovali zItálie;

  střelec P/OAlbert Edward Hall (J37151)– otec pocházel zAnglie, matka

  zNizozemska;

  střelec P/O Peter Koleda (J37149) – rodiče se narodil i vzáp adní části

  Uk raji ny.

  Během cvičných letů osádku P/OProudfoota potkala d robná nehoda.

  Vsobotu 18.března1944 ve 20.25 Wellington B M k.X LN543 utrp ěl

  lehké poškozen í během pojíždění ke startu knoční mu cvičnému letu,

  osádka vyvázla nezraněn a: „Letoun zahájil pojíždění stlakem 140 liber

  vbrzdá ch a vyjel ze stojánky (č. 33). Po přejetí vzletové a přistávací

  dráhy zastavil . Poté pokračoval po pojezdové dráze vedoucí p aralelně

  se vzletovou apřistávací dráhou 22 , kde opět zastavil, aby dal př ednost

  jinému letounu. Dále jel směrem kmístu pro kontrolu podvozku, kde se

  mu nepodař ilo zastavit a pokračoval v jízdě zmír ného svahu ještě asi

  70 yardů přímým směrem, dokud jed no kolo podvozku nenarazilo d o

  4 stopy vysoké zídk y, okterou se zastavil. Po in cidentu bylo zjištěno, že

  tlak v brzdách klesl na 10 liber.“ Velitel Training Wing No. 82 OTU

  W/Cdr W. D. Ferris označil za viníka nehody P/OProudfoota, který měl

  nalétáno sa mostatně 207 h, z toho 66 h na Welling tonech: „Pilot e vi-

  dentně běhe m pojíždění příliš po užíval brzdy a ne kontroloval tlak

  vbrzdách. Spotřeba vzduchu byla normální , tj. 7 lb/sq. in. Lze se domní-

  vat, že pilot při po užívání brzd a kontrole tlak u nebyl dosta tečně obe-

  zřetný, zvláště když pojezdová dráha vtomto místě kles á, apojížděl moc

  rychle.“ Současně doporuči l vepsat do jeho zápisníku letů pokárání za

  „hrubou nedbalost“.

  Zbývající část operačního výcviku do 2.dubna proběhla už bez mimo-

  řádných událostí. P/OPawlitza na Wellingtonech nalétal 56 h 10 min ve

  dne a40 h 5 min vnoci a během té doby provedl: sedm cvičných bom-

  bardování ve dne (28 pum) adalších osm cvičení za t my (28 pum); čtyři

  cvičné střelby ve dne (jedna na terč tažený za dru hým letounem atři na

  cíl vm oři, cel kem 1 200 ra n) atři cvičné střelby za tmy na cí l vmoři (600

  Department of National Defence/Library and Archives Canada, PL-31182

  Library and Archives Canada

  Chris McLean collection

  Library and Archives Canada

  ▲ Na snímku pořízeném v roce 1944 na letecké základně „kdesi v Anglii“ je

  zachycen LAC Frank Thompson, motospojka od No. 427 Squadron RCAF, ve

  společnosti tří sličných příslušnic umělecké jednotky „RCAF Blackouts“ pořáda-

  jící představení pro spojenecké vojáky. V pozadí stojí bombardér Handley Page

  Halifax jedné z kanadských perutí spadající pod velení No. 6 (RCAF) Group.

  ◀ Vyrovnaná řada letounů Avro Anson

  zachycená pravděpodobně na letišti

  Malton, kde sídlila No. 1 AOS. Vpo-

  předí parkuje Anson sériového čísla

  RCAF 6044 sindividuálním písmenem

  „D“, dříve sloužil vRAF pod sériovým

  číslem R3470. No. 1 AOS jej obdržela

  21.května 1940, mezi 15. červencem

  a25. zářím 1942 prošel generální opra-

  vou u firmy de Havilland Canada, po

  níž se vrátil zpět kjednotce. V násle-

  dujících letech ho kvýcviku používaly

  ještě No. 4 AOS aNo. 31 B & GS. Na

  konci války měl nalétáno 3 359 h 45 min.

  Druhý Anson vřadě za ním nese na pří-

  di individuální písmeno „A“ spolu se

  znakem No. 1 AOS.

  Elvyn Joseph Pawlitza na oficiálních portrétech RCAF, vlevo jako nováček, vpravo

  v důstojnické hodnosti P/O po dokončení výcviku bombometčíka v Kanadě.

  32 REVI č.146/2025

  Martin Pospíšil

  REVI č.146/2025 33

  Mustangy na konci světa

  Mustangy na konci světa

  - 311. Fighter Group v Barmě a Číně

  - 311. Fighter Group v Barmě a Číně

  1. cást

  1. cást

  Jedinou stíhací sk upinou USAAF, která během 2. světové války ope-

  račně používala většinu verzí letounu North American Mustang, byla

  311. Fighter Bomber Group později přejmenovaná na 311. Fighter Group.

  Vjejí výzbroji se postupně vyst řídaly verze A-36A aP-51A s motory

  Allison, P-51B/C/D/Kiprůzkumné F-6C/D/Ksmotory Merlin. Vnašich

  končinách nepříliš známá skupina působila bě hem války vjihovýchodní

  Asii vprostoru nazývaném CBI (China Bur ma India).

  Skupina byla založena k28. lednu 1942 na základ ně Will Rogers Field

  vOklahomě jako 311. Bomb Group (Light) anásledně včervenci přezna-

  čena na 311. Bomb Group (Dive). Orok později 30.září1943 přišla další

  změna označen í tentokrát na 311. Fighter Bomber Group. Nový název

  odpovídal novému určení skupiny ijejí výzbroji, kterou od prosince1942

  tvořily letouny A-36A doplněné v červnu 1943 o P-51A. Podobnou

  změnou názvu prošly itř i ze čtyř podřízených perut í, unichž se navíc

  měnilo také číselné označení, t akže z382. BS se od září stala 528. FBS,

  z383. BS se stala 529. FBS az384. BS se stala 530. FBS. Poslední –

  čtvrtá 385. BS byla 30.září1943 zr ušena ajejí personál byl kompletně

  převeden kčerstvě vzniklé 459. FS spadající pod 80. FG.

  Výcvik skupiny vUSA probíhal zpočátku na dvoumíst ných střemhla-

  vých bombardérech Vultee Vengeance, proto bylo vnázvu skupiny slovo

  Dive. Jednalo se o dosti neoblíbené letouny, na nichž došlo během

  výcviku k několika smr telným nehodám aani velení sjejich bojovým

  nasazením nepočítalo. Proto se stěmito letouny na bojiště skupina nikdy

  nevydala apřešla na daleko bojeschopnější Mustangy.

  Jako první vprosinci 1942 obdržela střemhlavé bombardéry A-36A

  1)

  .

  Jednalo se oprvní sériovou verzi stavěnou pro USAAF, protože předtím

  se vyráběly pouze Mustangy IaIA

  2)

  určené pro br itskou RAF. Celkem

  bylo vyrobeno adodáno 500 letounů A-36A, tovární označení NA-97.

  Mimo motoru Allison V1710-87 je charak terizovaly výklopné aerodyna-

  mické brzdy vkřídle určené ke snížení r ychlosti ve střemh lavém letu.

  Výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů vpřídi adalšími čt yřmi vkřídle.

  Jednalo se první verzi Mustangu vyráběnou se závěsníky pro pumy nebo

  přídavné nádrže. Do v ýzbroje ji zařadily 86. F BG (listopad 1942)

  a27. F BG (první polovina roku 1943), obě působící vseverní Africe,

  aprávě 311. FBG. Posledně jmenovaná jednotka použila vbojích celkem

  40 kusů této verze.

  Druhou verzí Mustangu použ ívanou u 311. FBG byla ve stejném

  období verze P-51A (tovární ozna čení NA-99). To byla poslední, nyní již

  čistě stíhací, verze Mustangu s motorem Allison (varia nta V1710-81)

  původně objed naná v počtu 1 200 kusů. Nakonec jich bylo vyrobeno

  pouze 310, protože se mezitím začaly vy rábět Mustangy verze P-51B

  smotory Merlin. P-51A měl výzbroj čtyř kulometů vkřídle azávěsníky

  již byly standardní výbavou. V rá mci USAAF je obdržela nejpr ve

  311. FBG anásledně 23. FG a1. Air Com mando Group. Tedy všechny

  uUSAAF operačně používané Mustangy verze P-51A sloužily voblasti

  CBI.

  Přechod na A-36A na konci roku 1942 znamena l, že od 311. BG odešli

  všichni palubní střelci apiloti zahájili intenz ivní výcvik na nových jed-

  nomístných strojích. Na konci ledna1943 se skupina zúčast nila prvního

  velkého cvičení na území USA akoncem února byla prohlášena za boje-

  schopnou. Nicméně vzápětí přišel rozkaz převést co nejvíce personálu ke

  skupinám na africkém bojišti. Proto například u382. BS zbyli na začátku

  dubna pouze dva piloti. Skupina byla doplněna nováčky, výcvik začal

  vpodstatě od nuly atrva l až do léta. Přesun skupiny na bojiště tak byl

  zahájen až na konci července1943, kdy přes Austr álii dorazila koncem

  září do Indie na zákla dnu Nawadihj.

  Zde byla 30.září přejmenov ána na 311. FBG apo té násled ovalo rozd ě-

  lení skupiny mezi několi k základen vúdolí Assam (oblast podél ř eky

  Brahmaputry známá především pěstováním čaje) na východě Indie. Ve-

  litelství a 530. FBS se počátkem října přesunuly na zákla dnu Dinjan,

  528. FBS na základnu Sookerating a529. FBS na základnu Mohannbarj.

  Letouny byly mezi perutěmi rozděleny tak, že 528. FBS měla všechny

  A-36A a529. spolu s530. FBS pak P-51A. Nicméně piloti často létali na

  strojích jiných perutí. 530. FBS sloužila především jako stíhací, ato jak

  kochraně vlastních A-36A/P-51A, tak ijako doprovodná pro bombardé-

  ry. Proto také její piloti dosáhli největšího počtu sestřelů vrámci skupiny.

  Navíc Musta ngům s Allisony hrálo do karet i to, že stíhací operace

  v oblasti CBI probíhaly ve výrazně menších výškách než vz ápadní

  Evropě nebo Středomoří, aproto se z nich na tomto bojišti postupem

  času stala smrtící zbraň.

  Vté době byla fronta vBar mě stabilizovaná, především proto, že z de

  od července do října panovalo období

  monzunů, které výr azně omezilo

  většinu bojových operací. Nicméně

  obě strany se intenzivně připravovaly

  na další kolo bojů. V rámci USAA F

  odpovídala za letecké operace

  voblasti Indie aBarmy 10. Air Force.

  Byla založena vúnoru 1942 aa ž do

  března 1943 odpovídala za celou

  oblast CBI. Založen ím 14. Air Force

  vČíně vbř eznu 1943 došlo kr ozděle-

  ní odpovědnosti. Většina skupi n

  původní 10. AF zůstala v Číně abyla

  převedena ke 14. AF. Ztoho důvodu

  se 10. AF musela začít budovat vpod-

  statě od nuly.

  Stíhací složka 10. A F se od

  podzimu 1943 sklá dala z311. F BG

  s Mustang y a 8 0. FG v yzbrojené

  P-40N (88., 89. a90. FS) aP-38 (459.

  FS, ta byla 80. FG sice administrativ-

  ně podřízená, a le operovala samo-

  statně). Bombardovací skupiny

  zastupovaly 7. a308. BG(H) s B-24

  (ta dr uhá byla dočasně zapůjčena od 14. AF) a 341. BG(M) s B-25.

  Pozadu sdoplňováním nezůstali ani Britové, jejichž squadrony spadající

  pod South East Asia Com mand byly přezbrojovány na Spitfiry Mk.Vc,

  Mosquita aBeaufightery.

  Hlavním ajed iným protivníkem spojeneckého let ectva voblasti bylo

  japonské a rmádní letectvo, jehož standa rdní st íhačkou v Barmě byly

  letouny Nakajima Ki-43-II Hayabusa patřící 50. a64. Sentai. Koncem

  roku je doplnily ještě 33. a204. Sentai. Lehké avelmi obratné Ki-43 byly

  vté době již z a zenitem své největší slávy asvým i výkony aslabou vý-

  zbrojí se nemohly měřit s novými spojeneckými letouny. Nicméně dí ky

  zkušeným pilotů m byly ještě stále nebezpečnými protivníky. Japonské

  bombardovací útvary byly vyzbrojeny typy Mitsubishi Ki-21 aKawasaki

  Ki-48. Také japonské armádní lete ctvo využilo přestávky vbojích kdo-

  plnění stavů, takže se voblasti objevily další typy letadel, jako stí hací

  Nakajima Ki-44 Shóki, Kawasaki Ki-45 Toryú (21. Sentai) nebo krátce

  v období cca dvou měsíců bombardér y Nakajima Ki-49 Donryú od

  62. Sentai.

  Hlavním cílem Spojenců voblasti bylo ochránit dopravní trasy mezi

  Indií aČí nou tak, aby bylo možné zásobovat čínské armády, které, byť

  nebyly b ojově příli š efektivn í, na sebe váza ly 25 japonských divizí.

  Velká část zásob byla dopravována letecky přes Himaláje (letecký most

  známý jako The Hump, tedy Hrb), což nebylo dlouhodobě ud ržitelné,

  aproto mělo na podzim 1943 dojít k několika ofenzivním a kcím, které

  Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth

  Rekonstrukce barevných schémat atext: Martin Pospíšil

  ▲ Údržba P-51A (v. č. 43-6109) od 311. Fighter Bomber Group na indické

  základně Kurmitola. Stroj má podvěšené dvě 75galonové přídavné nádrže nejstar-

  šího typu s vystouplými plnícími hrdly.

  USAAF

  ▲ Osobní letoun Jamese J. Englanda P-51A č. 75 (43-6077) pojmenovaný „Jackie“ je znám v několika podobách a některé detaily změn markingu se objeví i na fotogra-

  fiích v tomto článku. Jedná se o stroj 530. FBS (později 530. FS), pro kterou byly typické žluté vrtulové kužely a evidenční čísla od 61 do 90. Mustang zpočátku neměl

  na SOP číslo 75, následně se měnila poloha a tvar sestřelů před kabinou a stejně tak měnilo polohu i jméno pilota. Bokorys představuje letoun v podobě z období někdy

  po 14. květnu 1944, kdy England dosáhl svého osmého a posledního sestřelu v kabině P-51A (zbylé dva pak na P-51C). Tento a další Mustangy, kterým jsou věnované

  bokorysy v tomto díle, si můžete postavit díky obtiskům od firmy DKdecals (aršík č. 72093 nazvaný 10

  th

  AF Mustangs).

  USAAF

  Englandův P-51A č. 75 (43-6077) „Jackie“ v péči pozemního personálu. Za

  povšimnutí stojí číslo 75 na SOP, které na rozdíl od většiny ostatních strojů

  530. FBS není perforované.

  (Pokračování z REVI č. 145)

  Vdalších dnech naopak vzlétly Brandenburgy Fliegerkompagnie 19

  kpronásledování nepřátelských letadel. Napří klad 20. dubna 1917 letěl

  Lt.i.d.Res. Pürer za pozorovatelským kulometem letounu Hansa Bran-

  denburg C.I (Ph) 129.03 a o den později seděl vkokpitu prototypu 20.09.

  Oba tyto lety však ambiciózní Pürer označil jako neúspěšné a ani je mezi

  bojové lety nepočítal, stejně tak jako start kpr ůzkumu na tr ase Görz –

  Merna 24. dubna 1917 sBrandenburgem 129.10, jelikož průzk umná mise

  nemohla být pro nízkou oblačnost uskutečněna, ačkoli letoun byl ve

  vzduchu 40 minut a uletěl 90 kilomet rů. Týž den se stejným letadlem se

  již podařilo průzkum provést, takže tento posled ní bojový let vdubno -

  vém výkazu bojových letů nesl teprve číslo 16.

  Do boje spř esilou italských stíhaček se BO Pürer do stal 3. června

  1917. Osádky tří Brandenburgů C.I Flik 19 protivníka identifikovaly jako

  šest Nieuportů a jeden Spad. Společně se podař ilo jeden Nieuport poslat

  k zemi za nepřátelskými liniem i poblíž Sober-Savogna. Josef Pü rer

  (4. vítězství) letěl ve stroji neznámého čísla s pilotem FP Zugsf. Karlem

  Reithoferem (2. sestřel), Brandenburg C.I (öAlb) 29.64 pilotoval

  FP Hptm. Adolf Heyrowsky (10. vítězství; pozorovatel BO Oblt. László

  Hauser, jeho 2. sestřel) a ve třetím blíže neident ifikovaném Brandenbur-

  gu seděli FF Korp. Eduard Szajkovits (1. vítězst ví) a d alší budoucí

  letecké eso BO Lt. Sándor Tahy (4. potvrzený sestřel).

  Průzkumný úkol pro 14. Infanteried ivision plnila letecká setnina č. 19

  také 19. června dopoledne. Formace tří Bra ndenburgů C.I sice neučinila

  nad f rontou žádná zásadní pozorování, nicméně byla napadena pěticí

  stíhaček Nieuport. Lt.i.d.Res. Püre r tehdy sdílel kokpit letounu 29.63

  společně sFP Zugs. Istvánem Fejésem, osádku Hansa Brandenburgu C.I

  (Ph) 129.42 tvořili FF Korp. Josef Schantl a BO Lt.i.d.Res. Michael

  Sawczuk, se strojem vojenského čísla 129.60 letěli FF Korp. E duard

  Szajkovits a BO Lt.i.d.Res. Friedrich Dechant. Po střetu se jeden zpro-

  tivníků zřítil za ita lskými pozicemi u Sober (Vertojba), podíl na sestřelu

  Podoba stroje Hansa Brandenburg C.I (öAlb) 29.64, s nímž získal BO Lt.i.d.Res. Josef Pürer 17. dubna 1917

  u Flik 19 své třetí vítězství. Během tohoto letu jej pilotoval FP Hptm. Adolf Heyrowsky, který v jeho kokpitu

  zaznamenal od dubna do června 1917 celkem pět potvrzených sestřelů, čímž z něj učinil nejen nejúspěšnější stroj

  své jednotky, ale podle dosavadních zjištění zřejmě vůbec nejúspěšnější Hansa Brandenburg C.I. Letoun dodaný

  k Flik 19 počátkem roku 1917 zaznamenal u setniny v průběhu služby několik úprav. Ještě v zimě létal stroj

  s držákem dynama pod vrtulí, bez stojanu pro hlaveň kulometu pozorovatele, který měl perforovaný plášť původně vodního chladiče hlavně, zatímco na pozdějších sním-

  cích je kulomet již zcela bez vodního chladiče, letoun má doplněný stojan kulometu a stejně jako 29.63 na horním křídle upravenou schránku pro dva kulomety, nikoli

  však identickou. V čelním krytu motoru také přibyly dva podélné výřezy pro lepší chlazení motoru, který tentokráte poháněla vrtule značky Germania. Stroj po většinu

  své bojové kariéry u Flik 19 létal také v původní barvě materiálu se zřetelným logem Albatros na kýlovce. Brandenburg 29.64 se ve stavu Flik 19/D nacházel ještě v říjnu

  1917. V březnu 1918 byl letoun zničen při havárii během školního letu u Flik 69/D, to však již nesl kamufláž na části povrchu.

  38 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 39

  Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth

  Rekonstrukce barevných schémat atext: Petr Aharon Tesař

  Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau

  Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau

  Esa k.u.k. LFT známá neznámá

  Petr Aharon Tesar

  ˇ

  Italský Nieuport 17, zachycený počátkem roku 1917 nad horským terénem. Právě

  nad stíhačkami typu Nieuport zaznamenal Josef Pürer od dubna do června 1917 tři

  potvrzená a jedno nepotvrzené vítězství.

  A stíhačkami Nieuport byl 19. června 1917 spolu s FP Zugsf. Fejésem donucen

  v Brandenburgu 29.63 k nouzovému přistání u Schönpass… Jedním z vítězů tohoto

  souboje bylo italské eso od 81ª Squadriglia sottotenente Flavio Torello Baracchini

  (na fotografii). Šlo o jeho 7. vítězství z celkem 21+11 a je velmi pravděpodobné, že

  toho dne letěl právě v kokpitu tohoto stroje Nieuport 17 s černým štítem na trupu.

  Dobový tisk přinášel zprávy zfron-

  ty, letectvo nevyjímaje, jednak

  o hrdinských činech a udělených

  vyznamenáních, jednak o ztrátách

  v boji. Celou půlstranu (s výjim-

  kou reklamy na cigaretový papír)

  věnoval vídeňský týdeník Das In-

  teressante Blatt z28. června1917

  letcům Fliegerkompagnie 19, sa-

  mozřejmě bez uvedení čísla setni-

  ny. Vlevé části můžeme pod por-

  tréty šesti příslušníků jednotky číst:

  „1. Leutn. Alexander Tahy, sestřelil

  tři letouny, vyznamenán Stříbrnou

  medailí za udatnost 1. třídy aSig-

  num laudis; 2. Hauptmann Adolf

  Heyrowsky, porazil čtyři nepřá-

  telské letouny, Řád železné koruny

  3. třídy, Vojenský záslužný kříž atři-

  krát Signum laudis; 3. Oberleutn.

  Artur Klose-Kuschel, sestřelil jeden

  Nieuport, Signum laudis; 4. Ober-

  leutn. Oskar Zeisberger, sestřelil

  jedno letadlo, Řád železné koruny

  3. třídy, Vojenský záslužný kříž 3. tř.

  advakrát Signum laudis; 5. Ober-

  leutn. Ladislaus Hauser, porazil

  dva nepřátelské aparáty, Vojenský

  záslužný kříž s válečnou dekorací

  a Signum laudis; 6. Leutn. Josef

  Pürer, sestřelil dva italské stroje,

  Signum laudis.

  Letecká setnina Hauptmanna Adolfa

  Heyrowskyho, která obzvláště vy-

  nikla během desáté Bitvy oSoču; letci útočili na nastupující Italy tím, že sestoupili na nejnižší možnou výšku aostřelovali nepřátelské řady kulometnou palbou.“

  Vpravé části se pak pod větším portrétem dozvídáme, že syn generála pěchoty von Langa, Oberleutnant Karl von Lang zletecké setniny Hauptm. Heyrowskyho sestřelil

  během Bitvy na Soči jedno nepřátelské letadlo aneporažen padl hrdinskou smrtí. Zdostupných zdrojů pak můžeme doplnit podrobnější informace, že pozorovatel Oblt.

  Karl Eugen von Lang získal svůj jediný potvrzený sestřel vkokpitu Brandenburgu 29.63, když 20.května1917 snejvětší pravděpodobností zasáhl stíhačku Spad 7 č. 4703

  italského esa tenente Fulco Ruffo di Calabria. Pilot letounu 29.63 FP Zugsf. István Fejés získal při téže příležitosti již svůj 3. sestřel. Oblt. von Lang zahynul ošest dní

  později. Během bombardovacího letu došlo ksamovznícení jedné zleteckých pum na palubě a osádka Brandenburgu 129.10 se zřítila na nepřátelské území poblíž Ver-

  tojba. Spolu svon Langem zahynul 26.května1917 ipilot FP Zugsf. Gyula Schmidt (3 potvrzená vítězství).

  „Type 29.64, Kontrollflug, Oblt. Laný, Oblt. v. Loeser, Flugfeld Aspern, 1917,“ uvádí popiska na zadní straně jedné z kopií této fotografie. Kontrolní let při převzetí

  Brandenburgu 29.64 uskutečnili důstojníci Fliegerarsenalu (Flars) pilot Oblt. Antal Lányi-Lanczendorfer a pozorovatel Oblt. Ewald von Loeser. Nový letoun byl stan-

  dardně vybaven dynamem pod vrtulí.

  sbírka Petr Aharon Tesař

  sbírka Petr Aharon Tesař

  sbírka Petr Aharon Tesař

  Österreichische Nationalbibliothek

  16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17

  16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17

  Dvouměsíčník o letadlech a letcích

  Již od roku 1994 vychází REVI – DVOUMĚSÍČNÍK O LETADLECH A LETCÍCH.

  Nejnovější číslo 146 právě vyšlo.

  K dostání v modelářských prodejnách, trafikách a novinových stáncích nebo si ho můžete objednat tam,

  kde nakupujete modely:

  Více informací o REVI najdete na www.revi.cz, na facebooku anebo se zeptejte přímo v redakci:

  redakce@revi.cz

  Vydavatelství REVI má v nabídce také několik publikací, také ty si můžete objednat na výše uvedených

  e-shopech nebo přímo u vydavatele.

  www.modelimex.cz

  www.eshop.aml.cz

  www.mn-modelar.cz

  www.arturmodel.cz

  www.mpmshop.cz

  Cena: 199 Kč

  146

  Northrop Chukar • Mustangy na konci světa

  Britské Austery na české obloze • Sestřelen u Arrasu • Konec Hyäne

  Dvouměsíčník o letadlech a letcích Cena: 199 Kč

  1/144 Scale

  Focke-Wulf Fw 189 A-1 Uhu

  Cat. No. l-3001

  Included

  colour profiles

  K.u.k. Luftfahrtruppe

  K.u.k. Luftfahrtruppe

  Photo Album 1914 -18

  Photo Album 1914 -18

  Volume 1

  Volume 1

  Petr Aharon Tesaø

  Petr Aharon Tesaø

  ISBN: 80-85957-13-2

  Petr Aharon TesaøPetr Aharon TesaøK.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1K.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1

  Nakajima Ki-44

  Nakajima Ki-44

  Shóki

  Shóki

  Martin Ferkl

  Martin Ferkl

  Cat. No. II-4005

  Cat. No. lI-4004

  Colour profiles

  included

  Messerschmitt Bf 110

  Messerschmitt Bf 110

  Volume 1 – C, D, E variants

  Cat No lI 4004

  – 1/72 and 1/48 scale drawings

  – colour profiles

  – colour photographs

  – Wolfgang Falck in focus

  Bf 110 obalka.indd 1 1.4.09 13:26

• Válka na Ukrajině

  A je tu ďalší rok. V tomto pokračovaní seriálu sa pozrieme na udalosti, ktoré sa odohrali od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025. Vo vzduchu sa žiadne zásadné veci neodohrali, no na politickej scéne sa schyľovalo k zemetraseniu.

  Miro Barič

  Keď straty spätne potvrdzujú súdy...

  A je tu ďalší rok. V tomto pokračovaní seriálu sa pozrieme na udalosti,

  ktoré sa odohrali od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025. Vo vzduchu sa žiadne zásadné

  veci neodohrali, no na politickej scéne sa schyľovalo k zemetraseniu.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Rusi pokračovali v tlaku na Donbase. Po-

  stupovať sa im darilo za cenu veľkých strát.

  Estónska vojenská spravodajská služba od-

  hadla, že v januári 2025 ruská armáda za-

  platila za každý dobytý štvorcový kilometer

  ukrajinského územia životmi 100 vojakov.

  Na momentálne najdôležitejšom smere na Po-

  krovsk sa ruské vojská nateraz vyčerpali a ich

  postup sa zastavili. Ukrajinci dokonca začali

  podnikať lokálne protiútoky.

  Podobná situácia je aj v ruskej Kurskej ob-

  lasti, kde sa napriek Putinovým sľubom nedarí

  vyhnať Ukrajincov, ktorí tam vlani prekvapivo

  obsadili časť ruského územia. Zrejme ho budú

  chcieť použiť pri vyjednávaní, ku ktorému sa

  schyľuje po tom, čo sa v januári opäť ujal úra-

  du americký prezident Trump. V čase písania

  týchto riadkov to však vyzerá tak, že Trump

  má bližšie k Putinovi a Ukrajine hrozí, že ju

  hodí cez palubu. Je to budíček aj pre Európu,

  ktorá zatiaľ stále stojí za Kyjevom

  (POZNÁMKA

  REDAKCE – text byl uzavřen 20. 2. 2025 a ne

  -

  reflektuje tak překotný vývoj mezinárodní si-

  tuace)

  . Najväčším problémom Ozbrojených síl

  Ukrajiny sa javí nedostatok vojakov na fronte.

  Môžu za to aj zlé rozhodnutia velenia pri vytvá-

  raní nových brigád s nedostatočným výcvikom

  a nízkou morálkou namiesto dopĺňania stavov

  skúsených jednotiek. S porozumením sa ne-

  stretla ani snaha umožniť rotáciu frontových

  jednotiek tým, že do prvej línie pošlú špecia-

  listov – napríklad pozemných technikov lieta-

  diel MiG-29, či príslušníkov mobilných protili-

  etadlových tímov, ktoré sa veľmi osvedčili pri

  obrane proti ruským dronom Shahed.

  Na priebehu vzdušnej kampane sa toho veľa

  nezmenilo. Po tom, čo Rusi útočili na ukra-

  jinské mestá aj počas Vianoc, pokračovali

  v náletoch každú noc. Väčšinou používali dro-

  ny Shahed, občas pridali aj niekoľko rakiet.

  Väčšina útokov mierila na civilnú energetickú

  infraštruktúru. Kremeľ pritom svetu naďalej

  cynicky klame, že civilné obyvateľstvo netero-

  rizuje a útočí výhradne na vojenské ciele.

  Svoju dronovú kampaň proti ruským stra-

  tegickým cieľom stupňovala aj Ukrajina.

  Po tom, čo lavírovala s výberom cieľov a strie-

  dala raz letiská, potom zas muničné sklady

  a iné ciele, sa v sledovanom období opäť

  sústredila na ruskú ropnú infraštruktúru – ra-

  finérie a sklady paliva. Samozrejme, že podľa

  Moskvy Ukrajinci oficiálne nič nezasiahli.

  Zaznamenané masívne požiare spôsobili iba

  „padajúce trosky zostrelených dronov“.

  Iba jedna strata

  Počas sledovaného obdobia došlo na ruskej

  strane k jednej jedinej potvrdenej strate le-

  teckej techniky vo vzduchu. Stalo sa tak hneď

  v stredu 1. 1., kedy bol za neznámych okolností

  zničený vrtuľník Mi-28NM v Kamenskom okre-

  se vo Voronežskej oblasti, ktorá susedí s ukra-

  jinskou Luhanskou oblasťou. Posádka v zložení

  Poškodený ruský vrtuľník Mi-24VM s označením RF-13029 a trupovým číslom „červená 53“ nakladajú na príves. Fotografia sa objavila v sledovanom období, ale o incidente

  nie sú známe žiadne podrobnosti.

  UKRAJINA

  INFO Eduard22

  Březen 2025

• Strana 23

  kapitán Danila Kuznecov a poručík Alexander

  Korolev zahynula. Podľa niektorých zdrojov

  boli zostrelení vlastnou protivzdušnou obra-

  nou, ale to nie je potvrdená informácia.

  Na ukrajinskej strane tiež došlo k jednej

  strate, o ktorej vieme zo súdnych dokumentov.

  Podľa nich došlo v Dnipropetrovskej oblasti

  k havárii helikoptéry Mi-8, ktorá bola zavi-

  nená možným porušením letových predpisov

  a nesprávnym prevádzkovaním stroja. Členo-

  via posádky utrpeli zranenia rôzneho rozsahu

  a vrtuľník bol vážne poškodený. Vrak helikop-

  téry s trupovým číslom 153 a letový záznamník

  boli vyšetrovateľmi zaistené vo štvrtok 16. 1.

  a dá sa predpokladať, že v tento deň došlo aj ku

  havárii. Zo zverejnených dokumentov vyplýva

  len to, že súd vidí dôvod na zaistenie vraku za

  účelom jeho expertízy pre účely ďalšieho vy-

  šetrovania. Ďalšie okolnosti nie sú známe.

  O pár dní neskôr boli ale zverejnené foto-

  grafie z doteraz neznámej havárie ukrajinské-

  ho vrtuľníka Mi-8. Stroj na jednej snímke leží

  prevrátený na boku a na druhej fotografii ho

  dvíhajú žeriavom. Podrobnosti k záberom ne-

  boli uvedené. Je možné, že to súvisí s vyššie

  uvedeným prípadom zo 16. 1., ale môže ísť aj

  o úplne inú, doposiaľ nezdokumentovanú ha-

  váriu.

  Rozsudky

  Zo súdnych dokumentov, tentoraz ruských,

  vieme aj podrobnosti o viacerých prípadoch

  z minulosti. Vojenský súd v Sevastopole naprí-

  klad v sledovanom období vyniesol rozsudok

  za stratu helikoptéry Mi-8 aj s posádkou, ktorú

  spôsobila streľba vlastnej, teda ruskej proti-

  vzdušnej obrany. Stalo sa tak 18. 10. 2023 o 6.30

  ráno. Kapitán Igor Paškov z veliteľstva proti-

  vzdušnej obrany na Kryme nesprávne prečítal

  identifikačné údaje pomalého a nízko letiaceho

  vzdušného cieľa a nahlásil ho ako nepriateľský.

  Dodatočné informácie o tom, že ide o vrtuľník

  so zapnutými navigačnými svetlami Paškov

  ignoroval. O dve minúty bol cieľ zostrelený ra-

  ketami z protivzdušného systému Tor-M2DT.

  Zostrelený bol vlastný vrtuľník Mi-8MTV-5-1

  z 98. samostatného zmiešaného leteckého plu-

  ku námorného letectva. Helikoptéra bola nad

  morom na hliadkovej misii proti ukrajinským

  námorným dronom. Na palube boli traja členo-

  via posádky – major Grigorij Azanov, kapitán

  Maxim Pasečnik a kapitán Alexej Kontijevskyj.

  Nikto z nich neprežil.

  Vojenský súd poslal Paškova na tri roky do

  trestaneckej kolónie. Okrem toho bude od neho

  vymáhať 5 miliónov rubľov (56-tisíc dolárov)

  pre ministerstvo obrany a 3 milióny rubľov

  (34-tisíc dolárov) pre pozostalých po členoch

  posádky. Ministerstvo obrany pôvodne poža-

  dovalo 200 miliónov rubľov (2,3 mil. dolárov)

  ako odškodné za zničený vrtuľník, tento nárok

  však súd zamietol.

  Na ruských kanáloch sa objavili správy

  o ďalšom súdnom rozhodnutí o prípade v mi-

  nulosti. Dátum incidentu nebol zverejnený, ale

  došlo k nemu na základni Gvardejskoje na Kry-

  me. Vojak Alexander Erlich, odvedenec z Čeľa-

  binskej oblasti, pri ňom šoféroval nákladné

  auto KAMAZ z jednej letiskovej odstavnej plo-

  chy na druhú. Nemal pri tom vodičský preukaz

  a prekročil predpísanú rýchlosť. V dôsledku

  toho nabúral do lietadla Su-25SM3, ktoré prá-

  ve na tyči ťahalo iné nákladné auto typu Ural-

  4320 APA-5D.

  Lietadlo bolo po náraze neopraviteľne po-

  škodené a ruské ministerstvo obrany vyčíslilo

  škody na 387 miliónov rubľov (4,4 mil. dolárov).

  V podaní na súd tiež uviedlo, že jednotka ne-

  Posádka ruskej helikoptéry Mi-8, ktorú zostrelila 18. 10. 2023 vlastná protivzdušná obrana. Teraz bola za to

  odsúdený kapitán Igor Paškov.

  Fotografie odpratávania vraku ukrajinskej helikoptéry Mi-8. Je možné, že ide o incident, ktorý sa odohral 16. 1.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  23

  Březen 2025

• Strana 24

  mohla následne vykonávať letecké operácie

  plánovaným spôsobom, pretože jej chýbalo

  záložné lietadlo. Súd udelil Erlichovi trest od-

  ňatia slobody na jeden rok s podmienečným

  odkladom na jeden a pol roka. Musí tiež uhradiť

  ministerstvu 10 miliónov rubľov, čo je približne

  113-tisíc dolárov. Erlich sa voči rozsudku odvo-

  lal, pretože žiadal zmierniť finančný trest na

  300-tisíc rubľov (3 400 dolárov). Odvolací súd

  však verdikt potvrdil.

  Doživotie za „terorizmus“...

  V ďalšom prípade ruský súd rozhodol, že dô-

  kazy zhromaždené Hlavným vojenským vyšet-

  rovacím riaditeľstvom Vyšetrovacieho výboru

  Ruskej federácie sú dostatočné na to, aby bola

  vznesená obžaloba proti veliteľovi 138. pro-

  tivzdušnej raketovej brigády Ozbrojených síl

  Ukrajiny, plukovníkovi Mykolovi Dzjamanovi.

  Na toho vydali zatykač za terorizmus už v lete

  minulého roka. Jeho brigáda totiž 23. 2. 2024

  zostrelila lietadlo včasnej výstrahy a kontroly

  Beriev A-50U. To sa zrútilo v Krasnodarskom

  kraji pri obci Trudovaja Armenija a zomrelo

  v ňom 10 členov posádky.

  Podľa ruského obvinenia sa Dzjaman dopus-

  til terorizmu tým, že vedel, že lietadlo A-50 je

  neozbrojené, pohybuje sa nad ruským územím

  a do bojových operácií na Ukrajine nie je pria-

  mo zapojené, no napriek tomu nariadil svojim

  vojakom, aby naň vystrelili rakety zo systému

  Patriot. Teraz ho za to v neprítomnosti odsúdili

  na doživotie.

  Verdikt súdu nám prezradil niekoľko vecí.

  Jednak je potvrdením, že A-50 skutočne

  zostrelila Ukrajina. Ruská propaganda to-

  tiž predtým tvrdila, že Ukrajinci toho nie sú

  schopní a radšej razila verziu, že lietadlo

  zasiahla omylom vlastná protivzdušná obra-

  na. Tvrdenie o terorizme je zas svedectvom

  o úplnej prehnitosti ruskej spoločnosti. Stroje

  A-50 pomáhali navádzať ruské letecké útoky

  na ukrajinské ciele vrátane civilných. Keď sa

  proti tomu Ukrajina bráni, podľa ruského súdu

  je to terorizmus...

  Bol to pritom už druhý A-50, o ktorý Rusi

  v rovnakej oblasti prišli. Prvý sa zrútil do

  Azovského mora po zásahu raketou len zhru-

  ba mesiac predtým, 14. 1. 2024. Opäť pri tom

  zahynula celá jeho posádka. Ide o nenahradi-

  teľných špecialistov. Zároveň ide o jediné dve

  lietadlá včasnej výstrahy a kontroly, ktoré boli

  v celosvetových dejinách vojenského letectva

  zničené pri bojových operáciách. Oba stratilo

  Rusko a oba zostrelila Ukrajina.

  UKRAJINA

  Trosky ruského lietadla Beriev A-50U, ktoré bolo zostrelené 23. 2. 2024. Ruský súd teraz odsúdil v neprítomnosti

  za „terorizmus“ veliteľa ukrajinskej jednotky, ktorá ho zasiahla raketou zo systému Patriot.

  Toto podľa ruských úradov nie je terorizmus. Pri ruskom útoku v noci z 27. na 28. 1. bol zasiahnutý

  aj taký vojenský cieľ, ako je múzeum automobilov v Kyjeve. Zničených bolo 9 veteránov, ďalších

  27 bolo poškodených.

  INFO Eduard24

  Březen 2025

• Strana 25

  UKRAJINA

  Ukrajinská úprava starého sovietskeho protilietadlového systému 9K33 Osa na použitie rakiet vzduch-vzduch R-73.

  Falošné ciele produkujú Ukrajinci vo veľkom. Toto je napríklad maketa tanku Leopard 2A6.

  Ukrajinci vyrábajú návnady pre ruské rakety a drony v podobe makiet stíhačiek F-16.

  INFO Eduard

  25

  Březen 2025

• Strana 26

  UKRAJINA

  Vrtuľníky Mi-24V, ktoré na

  Ukrajinu dodalo Severné

  Macedónsko.

  V popredí je pôvodne česká helikoptéra Mi-24V, v pozadí je ukrajinská Mi-24P.

  Ex-český vrtuľníky Mi-24

  v ukrajinských službách.

  Ukrajinská 114. brigáda taktického letectva

  zverejnila fotografie stíhačky

  MiG-29 so zaujímavým emblémom.

  INFO Eduard26

  Březen 2025

• Strana 27

  UKRAJINA

  Stovky letov pilota ukrajinskej

  helikoptéry Mi-8

  V čase, keď budete čítať tento článok, ubehli

  už tri roky od začiatku plného ruského útoku.

  Tomuto smutnému výročiu sa budeme venovať

  v nasledujúcom pokračovaní, jednu spomienku

  na 24. február 2022 prinášame už dnes. Je to

  príbeh pilota vrtuľníka Mi-8 Mychajla s pre-

  zývkou „Karnáž“, čo je odvodené od anglického

  slova Carnage, čiže Masaker.

  Mychajlo slúžil v ukrajinskom vojenskom le-

  tectve už pred ruskou inváziou. Lietal na misii

  OSN v Kongu, pôsobil aj v Doneckej a Luhanskej

  oblasti, kde na jeho vrtuľník neraz strieľali.

  V desiatkach prípadov evakuoval zranených,

  ale vysadzoval aj skupiny výsadkárov a špe-

  ciálnych jednotiek, prepravoval zbrane a mu-

  níciu.

  To všetko sa malo 24. 2. 2022 skončiť. My-

  chajlovi v ten deň mala vypršať zmluva. Čakal

  ho posledný let vo vojenskom letectve a po-

  tom práca v súkromnej firme a pokojné chvíle

  s rodinou. Onen „posledný let“ však prebiehal

  úplne inak, ako bolo plánované – a po ňom

  nasledovalo 200 ďalších, z toho 132 s ostrým

  použitím zbraní. (Tento údaj je z konca augus-

  ta 2024, kedy príbeh zverejnili Ozbrojené sily

  Ukrajiny.)

  Mychajlo „Karnáž“ dostal v to ráno pridelenú

  helikoptéru, ktorá bola predtým šesť mesiacov

  zakonzervovaná. Podľa predpisov sa tak pred

  štartom malo všetko dôkladne skontrolovať.

  Na to však nebol čas. Vrtuľník vzlietol za úsvi-

  tu a za ním celý rad ďalších Mi-8 a Mi-2. Cieľom

  bolo evakuovať a zachrániť techniku.

  Hneď na druhý deň vojny počas preletu za-

  chránil pilota, ktorý sa katapultoval priamo

  pred jeho očami. „Leteli sme do určitého bodu

  a oproti nám leteli dve stíhačky MiG-29. Naspäť

  však letel už len jeden. Pozorne sa pozeráme

  a vidíme, že druhý padá a pilot sa katapultu-

  je. Nerozmýšľame a rozhodneme sa vyzdvih-

  núť ho. Pristáli sme a mávali na neho: „Poď

  k nám, my sme z Ukrajiny!“ Ukázalo sa, že to

  bol spolužiak môjho navigátora. Bol v šoku,

  lebo nemal čas po dopade ani niekoho infor-

  movať, a už prišla pomoc,“ smial sa Mychajlo a

  dodal, že pilot stíhačky sa potom veľmi rýchlo

  vrátil k lietaniu.

  Tretí deň vojny zachraňovali posádku Su-24.

  Tentoraz to šlo podľa predpisov. Piloti sa po

  dopade na zem ozvali, oznámili svoje súradni-

  ce a posádky Mi-8 sa vydala na pátraciu a zá-

  chrannú misiu. „Našli sme ich uprostred poľa

  – unavených, zmätených a zranených. No oni

  nás začali okamžite uisťovať: „Čoskoro opäť

  poletíme!“ Hoci šance na návrat do operačnej

  služby sú po takomto prípade malé, oni slovo

  dodržali. Neskôr sme ich videli na operačnom

  letisku,“ spomínal Mychajlo.

  Mychajlo „Karnáž“

  pred vrtuľníkom

  Mi-8 s emblémom

  „Lovec orkov“.

  Mychajlo nosí na

  helme pôsobivú

  masku.

  INFO Eduard

  27

  Březen 2025

• Strana 28

  V prvých týždňoch vojny sa venoval najmä

  takýmto misiám – záchrane pilotov, evakuácii

  zranených a transportným letom. Neskôr na

  jar sa piloti vrtuľníkov Vzdušných síl pripojili

  k ostreľovaniu pozemných cieľov a Mychajlo

  prvýkrát stlačil spúšť. Išlo o útoky neriadený-

  mi strelami po balistickej krivke na spôsob lie-

  tajúceho raketometu. „Počas prvého bojového

  letu ma zaúčal Vitalij Pľak z armádneho letec-

  tva. Bol to vtipný chlapík, pokrytý tetovaniami

  a robil si zo m§a žarty. Žiaľ, už nie je medzi

  nami. Odviedli sme skvelú prácu a zasiahli

  sme mínometnú batériu pri Dovhenke. Nedo-

  kázal som s ním držať krok. On mal Mi-8MT

  s nejakou „hypersonickou rýchlosťou“ a ja po-

  malší Mi-8MSB,“ spomínal Mychajlo na prvý let

  s ostrou muníciou.

  Prvý deň takto letel ešte raz a na ďalší deň

  rovno trikrát. Odpálenie neriadených rakiet

  je náročné na presnosť, treba nájsť správ-

  ny uhol a v pravom okamihu stlačiť spúšť.

  „Karnáž“ úprimne priznáva, že jeho presnosť

  v začiatkoch pokrivkávala. Niekedy sa mu však

  stalo, že síce minul zamýšľaný cieľ, ale trafil

  iný, ešte hodnotnejší. On i ďalší piloti sa cvičili

  v tejto taktike za pochodu počas bojových le-

  tov. Za prvé dva týždne ich odlietal 21. Veľkou

  motiváciou na zvyšovanie presnosti bolo riziko

  zostrelenia. Keď totiž podnikli bojový let len

  pre to, aby minuli cieľ, museli sa k nemu vrátiť

  znovu a podstúpiť to riziko opäť.

  Mychajlo spomína aj na to, ako svoj stý odpal

  „daroval“ navigátorovi. Všetko nastavil, namie-

  ril a on „slávnostne“ stlačil spúšť. Do pamäti

  sa mu vryla aj charkovská kampaň, počas

  ktorej bojoval za oslobodenie rodného Izjumu.

  Vtedy prileteli k cieľu, zasiahli ho, vrátili sa

  na základňu a dostali nový cieľ. Lenže ten bol

  výrazne hlbšie. Mychajlova posádka sa preto

  spýtala, či sú tie súradnice správne. A veruže

  boli – taký rýchly bol vtedy postup ukrajin-

  ských vojsk.

  „Priznávam, že po rokoch vojny sa cítim una-

  vený a vyčerpaný... Ale keď z oblohy vidíte

  zničené mestá, ktoré si dobre pamätáte ako

  krásne a rozkvitnuté...“ zamyslí sa a dodá, že

  už neuvažuje o odchode z radov ozbrojených síl.

  Aspoň nie do víťazstva. „Čo urobím ako prvé?

  Nikdy som nebol s rodinou v zahraničí, man-

  želka mi to pravidelne pripomína. Ale úprimne

  povedané, bojím sa lietať... ako pasažier,“ uza-

  tvára žartovne pilot vrtuľníka, ktorý za svoje

  činy dostal rad Za odvahu III. a II. stupňa, rad

  Bohdana Chmelnického a Strieborný kríž.

  UKRAJINA

  Takýchto útokov neriadenými raketami vykonal Mychajlo „Karnáž“ do konca augusta

  minulého roka 132.

  Záber z výcviku ukrajinských výsadkárov na helikoptérach Mi-8. Mychajlo vykonával

  aj lety so špeciálnymi jednotkami.

  Tieto dve fotky vrtuľníka Mi-8MSB s emblémom „Lovec orkov“ sa objavi

  -

  li už v máji 2022. Podľa tvaru kamuflážnych polí a ďalších detailov však

  ide o iný stroj než ten, pred ktorým sa odfotil Mychajlo „Karnáž“.

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

  INFO Eduard28

  Březen 2025

• Strana 29

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Souboj nad Rennes

  Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situaci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte 3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba přicházející ze západu) a tak měly být do večera 6. června přesunuty z Německa do Francie dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Nachtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stíhací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe a útvary "Wilde Sau".

  #82176BOXART STORY

  Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci

  vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situa-

  ci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích

  Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte

  3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem

  Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba

  přicházející ze západu) a tak měly být do veče-

  ra 6. června přesunuty z Německa do Francie

  dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě

  Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Na-

  chtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně

  dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti

  Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti

  bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti

  II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stí-

  hací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly

  II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly

  mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe

  a útvary "Wilde Sau".

  Velení Luftwaffe si nejdříve ověřilo, že v Nor-

  mandii došlo skutečně k očekávanému vylodění

  a že se nejedná o průzkum bojem, podobný vylodění

  v Dieppe v roce 1942. Proto byly rozkazy k přesu-

  nu do Francie vydány až kolem poledne 6. června.

  Ne všechny Jagdgruppe se podařilo do Francie pře-

  sunout podle plánu, a tak bylo večer 7. června na

  invazním bojišti jen 17 stíhacích Gruppe, což před-

  stavovalo tabulkový stav cca 1100 strojů, ale reál-

  ný počet provozuschopných letounů byl čtvrtinový

  - 278 stíhaček. Ve skutečnosti měla řada Gruppe

  poloviční, nebo i nižší početní stav, a ne všechny

  letouny byly provozuschopné díky spěšnému pře-

  sunu (chybějící pozemní zabezpečení) a chaosu, pa-

  nujícím na většině francouzských letišť. Německé

  letecké útvary operovaly nad bojištěm proti početní

  a kvalitativní převaze Spojenců a samy se na svých

  základnách stávaly pravidelně terčem útoků hloub-

  kařů i cílem kobercových náletů čtyřmotorových

  bombardérů. Luftwaffe se již nepodařilo zvrátit

  situaci ve svůj prospěch. Stíhači, buď úplní nováč-

  ci, nebo piloti, kteří po řadu měsíců i roků bojovali

  proti spojeneckým letcům, zvláště proti formacím

  čtyřmotorových bombardérů, nebyli schopni efek-

  tivně provádět bitevní útoky pumami. Proto bylo

  zmíněných osm Jabo Gruppe již 12. června zbaveno

  bombardovacích úkolů a převedeno do podřízenosti

  5. Jagddivision Obersta Hentschela, jež podléhala

  II. Jagdkorpsu. II. Fliegerkorps zodpovědný za ve-

  dení hloubkových útoků byl 28. června zrušen

  a v dalších týdnech stíhači používali pro útoky proti

  pozemním cílům jen palubních zbraní nebo 210mm

  raket BR 21.

  5. Jagddivision nyní velela asi dvaceti Jagd-

  gruppe a technicky nebylo v silách Jafü 5 detailně

  řídit operace jí podřízených jednotek. Proto převáž-

  nou většinu rozkazů k bojové činnosti v červnu 1944

  tvořilo volné stíhání, zachycování hloubkařů a stí-

  hání průzkumných letounů dělostřelectva. Jen zce-

  la výjimečně byly některé formace navedeny proti

  spojeneckým bombardovacím svazům, protože pro

  tento účel neměla 5. Jagddivision k dispozici po-

  třebné množství stíhaček a jednoznačnou prioritou

  bylo krytí vlastních pozemních útvarů před hloub-

  kaři. Bojové lety německých stíhačů ve skupinách

  menších než 20 strojů byly velmi riskantní. Na je-

  den letuschopný stroj připadaly v průměru dvě akce

  denně. Létalo se přibližně od šesti ráno do jedenác-

  ti večer. Při každé akci Němci obvykle přišli asi

  o 30 % strojů. Na sestřelení jednoho spojeneckého

  letounu připadala ztráta dvou až tří vlastních. Pokud

  němečtí letci provedli akci v plánovaném rozsahu

  a s malými ztrátami, bylo to zpravidla umožněno

  tím, že činnost spojeneckých leteckých jednotek

  byla výrazně omezena nepříznivým počasím nad

  Británií.

  Právě do období spadá boxart Piotra Forkasie-

  wicze, na němž je zachycen letoun majora George

  E. Preddyho z 487th FS, 352nd FG při souboji

  12. června 1944 s německými stíhači. Preddyho jed-

  notka doprovázela americké bombardéry při nále-

  tu na nádraží v Rennes v Bretani. Ve městě právě

  probíhal pohřeb obětí z předchozího náletu, který

  provedly 9. června bombardéry RAF.

  Německými protivníky byli piloti Messerschmittů

  Bf 109 z II./JG 53. Po boji ohlásili pět vítězství nad

  Liberatory, z toho jeden jako sestřelený a čtyři

  stroje jako donucené opustit formaci. Sami však

  přišli o tři stroje a dva letci byli zraněni. Jeden se

  dokonce při boji s P-51 dostal pod palbu vlastního

  flaku. Těmto ztrátám v podstatě odpovídají vítězství

  uznaná Američanům, jedno vítězství si připsal 1st Lt

  Glennon T. Moran, o jeden sestřel se podělili 1st Lt

  Lawrence E. McCarthy a 1st John Francis Thornell,

  Jr. a třetí Bf 109 si připsal Preddy.

  Čtyři americké bombardéry byly poškozeny

  a po jednom stroji ztratily 448th BG a 446th BG.

  Šest bombardovacích letců zahynulo, jeden byl za-

  jat, ale ostatní se Francouzům podařilo zachránit.

  Při těchto dvou náletech došlo k masivním škodám

  na městské infrastruktuře a zahynulo 122 obyvatel.

  Město bylo osvobozeno na počátku srpna 1944.

  Text: Jan Bobek

  Piotr Forkasiewicz

  Souboj nad Rennes

  INFO Eduard30

  Březen 2025

• Ze Středomoří do Německa

  Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozici Kommodora Jagdgeschwader 27, žádná část této letecké jednotky se již nenacházela v Africe. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací letec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu 1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholících leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77 a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně verze G-6.

  #7475

  BOXART STORY

  Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozi-

  ci komodora Jagdgeschwader 27, žádná část

  této letecké jednotky se již nenacházela v Af-

  rice. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací le-

  tec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu

  1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla

  bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./

  JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco

  III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném

  Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholí-

  cích leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77

  a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly

  vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně ver-

  ze G-6.

  Na pozici Kommodora JG 27 došlo ke změně

  22. dubna 1943. Dosud ji vedl dvaatřicetiletý Ob-

  stlt. Eduard Neumann, veterán z občanské války

  ve Španělsku. Z bojů ve Španělsku měl na kon-

  tě dvě letecká vítězství a během druhé světové

  války k nim přidal dalších jedenáct. Po druhé

  světové válce se Neumann stal vůdčí osobností

  veteránské organizace této jednotky. Jeho po-

  zici zaujal major Gustav Rödel, jenž byl dosud

  velitelem II./JG 27 a na jeho kontě bylo více než

  70 protivníků. Do čela II. Gruppe za něj bylo třeba

  vybrat vhodného nástupce. Volba padla na veli-

  tele 8.Staffel, jež náležela k III./JG 27, která se

  v té době nacházela na Krétě. Byl jím Hauptmann

  Werner Schroer, na jehož kontě bylo 63 vítězství

  a byl již nositelem Rytířského kříže.

  V dubnu 1943 měla Schroerova II./JG 27 zá-

  kladnu v Trapani na Sicílii a prováděla především

  doprovody konvojů a dopravních letounů na tra-

  sách do Tuniska. Ztráty Ju 52 a Me 323 byly tak

  vysoké, že dopravu paliva pro německé jednot-

  ky v Tunisku dokonce zajišťovaly osádky letounů

  Bf 110. Během března a dubna ztratila II./JG 27

  v boji 21 letounů, ale kvůli haváriím odepsala dal-

  ších 39.

  První úspěchy u nové jednotky si Hptm. Sch-

  roer připsal 29. dubna, když dosáhl vítězství nad

  dvěma piloty Lightningů u ostrova Marettimo zá-

  padně od Sicílie. Ve stejném prostoru 5. května

  sestřelil jeden bombardér B-24, ale vzhledem

  k průběhu bojů v tomto prostoru nelze vyloučit,

  že jde o chybu v záznamech a jednalo se o B-25

  Mitchell.

  Do boje s formací 26 Liberatorů a stíhacím

  doprovodem, který zajišťovaly Lightningy, se

  II./JG 27 dostala v odpoledních hodinách 9. května

  mezi Capo San Vito a Capo Gallo. Schoerova jed-

  notka při tomto boji nárokovala tři B-17, což byl

  patrně omyl v identifikaci a dva P-38. Hptm. Sch-

  roer si na konto připsal jeden B-24, ale ztráty na

  spojenecké straně tomuto boji ale neodpovídají.

  Po skončení bojů v Tunisku se při obraně Sicílie

  dostávala II./JG 27 do střetu se čtyřmotorovými

  bombardéry stále častěji. Americký stíhací do-

  provod, který měly na starost tři stíhací skupiny s

  letouny P-38, se tomuto úkolu teprve učil. Na ně-

  mecké straně bylo ve stádiu značné improvizace

  jak navádění stíhacích jednotek proti bombardé-

  rům, tak i taktika boje. Němečtí letci se na Sicílii,

  bez předchozích zkušeností s bojem proti čtyř-

  motorovým bombardérům ve velkých výškách

  a bez konzultací s kolegy ze západní Evropy,

  dostali pod značný tlak velení Luftwaffe, které

  vyhrožovalo i polními soudy za nedostatečné

  výsledky. Werner Schroer při bojích nad Sicílií

  a později po přesunu do Itálie zaznamenal od

  dubna do července 1943 celkem dvacet vítězství,

  z nichž polovinu představovaly čtyřmotorové

  bombardéry. Jednotka pod jeho velením docílila

  téměř 100 vítězství, ale 41 pilotů padlo, zůstalo ne-

  zvěstných, byli zajati nebo zraněni. To představo-

  valo v podstatě 100% ztrátu tabulkového stavu le-

  teckého personálu. Mimo již výše uvedených ztrát

  techniky přišla II./JG 27 během května až červen-

  ce 1943 činností nepřítele o 74 stíhacích letounů

  a dalších 47 bylo odepsáno z jiných příčin.

  Na počátku srpna 1943 předala Schroerova

  jednotka 17 zbývajících Bf 109 jiným útvarům

  v Itálii a stáhla se do Německa na základnu

  Wiesbaden-Erbenheim. Na konci srpna 1943 se

  II./JG 27 přesunula s novou technikou na zá-

  kladnu Eschborn a byla připravena zapojit se do

  obrany proti náletům amerických bombardérů.

  Do prvního bojového střetu se na tomto bojišti

  Schroer se svou jednotkou dostal 6. září při náletu,

  který směřoval do oblasti Stuttgartu. Jednalo se

  o první nálet do německého vnitrozemí od mise

  Schweinfurt-Regensburg a Američané při něm

  nasadili více než 300 bombardérů. Šlo o dosud

  největší počet osádek, který vyslali do akce. Mise

  byla po svém skončení americkým velením ofi-

  ciálně označena jako „Costly Fiasco“, protože

  z různých příčin bylo ztraceno 45 B-17 a 10 dal-

  ších muselo být po přistání odepsáno. Schroero-

  va jednotka po boji ohlásila devět vítězství nad

  letouny B-17, z nichž si Hptm. Schroer osobně

  připsal jeden sestřel a dva další stroje donutil

  k opuštění formace, byla to jeho vítězství č. 86 až

  88. Právě tato letecká bitva je námětem boxartu

  Antonise Karydise.

  Antonis Karydis

  Ze Středomoří do Německa

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  31

  Březen 2025

• Strana 32

  #11185

  PACIFIC STAR P-40E Warhawk

  1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-40E Warhawk

  v měřítku 1/48; edice Limited. Stavebnice nabízí 10 markingů. Stavebnice

  obsahuje plastové rámečky pro dvě P-40E, z nichž je možné postavit

  stíhačky sloužící u USAAF, RAAF, RNZAF nad pacifickým bojištěm.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  STAVEBNICE 03/2025

  Dual Combo

  stránka produktu

  INFO Eduard32

  Březen 2025

• Strana 33

  P-40E-1, 41-25164, Capt. Ben S. Irvin, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  P-40E, Lt. Robert Harry Vaught, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Poručík Ben S. „Bitchin' Ben“ Irvin sloužil na Fili-

  pínách a po japonské invazi pokračoval v bojích

  na Jávě u 17th PS (Provisional). Podařilo se mu

  18. února 1942 sestřelit japonský bombardér při

  obraně nizozemské námořní základny v Suraba-

  ji a o týden později si připsal jedno Zero. Z Jávy

  se přemístil do Austrálie a 17. března se připojil

  k 9th FS/49th FG. Když 28. srpna převzal velení

  9th FS, byl povýšen do hodnosti kapitána a vedl

  jednotku až do 31. října. Během této doby se

  9th FS přesunula z Austrálie na Novou Guineu.

  Jen několik dní poté, co se „Flying Knights“, jak

  se 9th FS přezdívalo, usadili na základně poblíž

  Port Moresby, přišel rozkaz, aby se všichni piloti,

  kteří se zúčastnili kampaní na Filipínách a Jávě,

  vrátili do USA. Irvin se tedy 1. listopadu 1942

  vzdal velení 9th FS a vrátil se domů, přičemž na

  místě zanechal svůj osobní P-40E-1, který byl

  ozdoben velkou kresbou Pegasa na levé straně

  a nesl jméno „Rebel“. Pilot, který po něm le-

  toun převzal, přidal na levou stranu směrového

  kormidla jméno „Bessie“. Dne 26. prosince 1942

  vzlétl 1/Lt John D. Landers s „Rebelem“ jako lídr

  „bílého roje“ na hlídkovou misi nad Dobodurou.

  V nastalém souboji s japonskými Ki-43-I Osca-

  ry z 11 Hikō Sentai byl sestřelen. Pilot vyskočil

  a letoun se zřítil do džungle, kde odpočívá do-

  dnes. Rebelova“ cesta do řad 49th FG byla dost

  klikatá, protože byl původně postaven v rám-

  ci programu Lend-Lease pro RAF jako ET488.

  Byl však dodán USAAF s tím, že letoun bude

  dále předán nizozemskému letectvu (NIEAF).

  Místo toho skončil u RAAF jako Kittyhawk

  A29-92. Jenže o dva dny později bylo toto

  sériové číslo zrušeno a letoun se vrátil do

  USAAF, kde byl přidělen k 9th FS/49th FG. Irvin

  na něm létal v době, kdy velel 9th FS od 19. září do

  3. listopadu 1942.

  Poručík Robert Harry Vaught se narodil

  15. června 1918 v Johnson City ve státě Tenne-

  ssee. Sloužil od 21. února do 31. října 1941 jako

  Flying Cadet a poté, co byl 31. října zařazen do

  služby jako pilot, vstoupil do řad 49th PS/14th

  PG. Dne 16. prosince se přesunul k 49th PG

  do Austrálie. Svého prvního vítězství dosáhl

  28. března 1942 (bombardér Mitsubishi 97), dvě

  Mitsubishi 96 sestřelil 7. prosince. Vaughtova

  přezdívka „Snake Bite Bob“ má původ v inciden-

  tu, ke kterému došlo 16. července 1942. Toho dne

  krátce po vzletu z dráhy v Livingstonu zjistil,

  že má na podlaze k útoku připraveného hada.

  Vaught proto provedl několik prudkých manévrů,

  které jeho nechtěného pasažéra paralyzova-

  ly, takže ho mohl chytit za hlavu a když zjistil,

  že se jedná o jedovatý druh, vyhodil ho z kabi-

  ny. Vaughtův osudný den nastal 5. března 1943,

  kdy, nyní již s P-38G-13-LO, odstartoval z letiště

  Dobodura k misi nad Salamauou. Sestřelil dvě

  Zera, ale protože byl jeden motor jeho Lightnin-

  gu v boji poškozen, rozhodl se doletět na Wau.

  Při závěrečném přiblížení ale selhal i druhý mo-

  tor a pilot byl při následné havárii vážně zraněn.

  Vaught byl poslán zpět do USA a k létání se již

  nevrátil, ačkoli ve službě zůstal až do roku 1959

  a do důchodu odešel jako podplukovník. Zemřel

  v červnu 1978. Jeho P-40E byl ozdoben žraločí

  tlamou a „Létající lebkou“ po obou stranách tru-

  pu, stejně jako jménem „Bob’s Robin“. Ve výsost-

  ném znaku na trupu i na křídle mírně prosvítal

  červený střed staršího provedení znaku.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard

  33

  Březen 2025

• Strana 34

  P-40E, Col. Bruce K. Holloway, CO of 23rd FG, Kweilin, Čína, 1942

  P-40E, Lt. Col. John S. Chennault, 11th FS, 343rd FG, ostrov Umnak,

  Aleutské ostrovy, podzim 1942

  Bruce Keener Holloway se narodil 1. září 1912

  v Knoxwille v Tennessee, v roce 1937 absolvoval

  Vojenskou akademii Spojených států (West Po-

  int) a v roce 1938 získal pilotní odznak. Holloway

  poté sloužil u 6. PS, 18. PG, na Havaji před stu-

  diem leteckého inženýrství. Poté byl vyslán do

  Čchung-čchingu v Číně, kde začal získávat bojo-

  vé zkušenosti jako stíhací pilot u Létajících tygrů

  americké dobrovolnické skupiny. Když byla AVG

  v červenci 1942 rozpuštěna, nahradila ji 23rd FG

  a Holloway převzal v lednu 1943 její velení od

  Roberta L. Scotta. Během svého pobytu v Číně

  sestřelil Holloway 13 nepřátel a v roce 1944 se

  vrátil do USA. Zůstal ve službě, v roce 1951 ab-

  solvoval National War College a dále povyšoval

  a stoupal klíčovými pozicemi USAF. Již jako

  generál převzal v červenci 1965 velení americ-

  kých vzdušných sil v Evropě a setrval zde až do

  svého jmenování zástupcem náčelníka štábu

  amerického letectva, kterým byl od 1. srpna 1966.

  To ale ještě stále nebyl na konci své kariéry.

  Dne 1. srpna 1968 se stal vrchním velitelem

  Velitelství strategického letectva a tuto funkci

  zastával až do odchodu do důchodu 30. dubna

  1972. Generál Holloway zemřel ve věku 87 let

  v Orlandu na Floridě 30. září 1999. Zde vyobraze-

  ný P-40E nesl několik oprav a změn původního

  značení, včetně čerstvého přetření britskými

  kamuflážními barvami a oprav barvou Olive

  Drab na pravé straně přídě, vrtulového kuželu.

  Jako jedno z deseti dětí slavného Claire Lee

  Chennaulta, velitele Létajících tygrů americ-

  ké dobrovolnické skupiny, následoval John

  Stephen „Jack“ Chennault, narozený 20. květ-

  na 1913 v Eudoře v Arkansasu, kroky svého

  otce a v roce 1942 se stal velitelem 343rd FG.

  Jednotka byla aktivována 3. září 1942 na Aljaš-

  ce a Lieutenant Colonel John Chennault se stal

  jejím prvním velitelem o osm dní později. Tuto

  funkci zastával až do 16. listopadu téhož roku.

  Podařilo se mu sestřelit jedno Zero a také těžce

  poškodit japonskou ponorku. Obou vítězství však

  pravděpodobně dosáhl na P-38. Jeho 343rd FG

  se dostala přezdívku „Aleutští tygři“ díky styli-

  zovaným tygřím hlavám, zdobícím přídě letounů

  P-40. V náročných podmínkách na severní výspě

  Pacifiku měla 343rd FG za úkol pomáhat vytlačit

  Japonce z ostrovů Attu a Kiska na západě Aleut.

  Pod Chennaultovým velením prokázala 343rd

  FG pozoruhodnou efektivitu ve vzdušných bojích

  a navazovala na schopnosti improvizace a tak-

  tické vynalézavosti, jakou prokázali i Létající

  tygři jeho otce. John Chennault zemřel 4. pro-

  since 1977 ve věku 64 let.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard34

  Březen 2025

• Strana 35

  41-36396, P-40E-1, Lt. Robert E. Smith, 16th FS, 23rd FG, Čína, podzim 1942

  P-40E, Capt. George E. Kiser, 8th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Robert Eugene Smith, přezdívaný „Gene“, vstou-

  pil do armádního letectva před druhou světovou

  válkou. Byl to spíše účelový krok, neboť měl

  v úmyslu tím splatit svá předchozí studia,

  ale rychle se stal jedním z nejúspěšnějších pi-

  lotů v počátcích bojové činnosti 16th FS/23rd

  FG, když sestřelil čtyři nepřátele. Během jedné

  z misí musel nouzově přistát poblíž malé ves-

  nice. Vesničané, kteří nevěděli, kdo nebo co je

  zač, se jej chystali napadnout, ale naštěstí měl

  s sebou malou americkou vlajku, kterou mával

  a dával tak najevo, že je Američan a stojí na

  jejich straně. Na jaře 1944 již působil Smith

  u 394th FS/367th FG v Anglii. Dne 17. června 1944

  si nárokoval poškození Bf 109, ale o pět dní poz-

  ději zahynul, když byl jeho P-38 sestřelen fla-

  kem poblíž Cherbourgu ve Francii během útočné

  mise. Jeho letoun se zřítil na pláži v Normandii,

  Smith zůstal v kokpitu. Během svého pobytu

  u 23rd FG létal na P-40E-1, který nesl obligátní

  žraločí tlamu a také jméno KatyDid na přídi.

  George Edward Kiser se narodil 8. května 1918

  v Pocatellu ve státě Idaho. Nejprve vstoupil do

  armádních záloh, poté byl 20. prosince 1940

  byl povýšen do hodnoti Second Lieutenant

  a 31. prosince se připojil k 17th PG/4th Compos-

  iote Group. Po útěku z Filipín, kde se mu podařilo

  sestřelit dvě Zera, sloužil na Jávě u 17th PS (Prov)

  a následně se připojil k „Black Sheep“ Squadron,

  jak se přezdívalo 8th FS/49th FG. Kiserův slavný

  den nastal 27. dubna 1942, kdy poblíž Darwinu

  zachytil nepřátelskou formaci čtyřiadvaceti

  bombardérů. Přestože byl pronásledován do-

  provodnými stíhači, zapojil se do boje s bombar-

  déry, narušil jejich formaci a dva z nich zničil.

  V následném boji s nepřátelskými stíhači jeden

  sestřelil. Tento úspěch mu zajistil Záslužný kříž

  za službu spolu s dalšími vyznamenáními, kte-

  rá mu byla udělena v průběhu služby. Celkem

  získal devět vzdušných vítězství a po válce zů-

  stal ve službě. Do výslužby odešel jako plukov-

  ník amerického letectva a zemřel 1. dubna 1991

  (ve věku 72 let). P-40E z dob jeho působení

  u 49th FG byl ve standardní kamufláži Olive

  Drab/Neutral Gray a na levé straně trupu měl

  nakresleného lva s modlícím se japonským pi-

  lotem v pravé přední tlapě, zatímco levou drtil

  japonské Zero.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard

  35

  Březen 2025

• Strana 36

  P-40E, kapitán William J. Hennon, 7th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  P-40E, A29-78, No. 76 Squadron RAAF, letiště Gurney, Nová Guinea, srpen 1942

  William Joseph Hennon se narodil 13. června

  1919 v Hennepin County v Minnesotě. Pilotní od-

  znak získal v roce 1941 na Kelly Field v Texasu

  a na začátku války působil na Filipínách u 21st

  FS. Nad Jávou sestřelil pět japonských letadel

  a po ústupu z Jávy do Austrálie byl přidělen

  k 7th FS/49th FG, kde přidal další dvě vítězství.

  Na směrovce měl jeho Warhawk kresbu Bunyipa

  jako ocenění podpory, kterou místní domorodá

  komunita poskytovala při záchraně pilotů z míst

  havárií po celém severním teritoriu Austrálie.

  Bunyip je mytologická australská vodní příšera,

  žijící v potocích, řekách a mokřinách. Později

  v roce 1942 přijala 7th FS tohoto „křičícího dé-

  mona“ za znak své jednotky a po zbytek války

  jej používala na svých P-40 a později i na P-38

  Lightning. Není známo, jakou barvu měla přední

  část vrtulového kužele. Přikláníme se k tma-

  vě modré barvě Insignia Blue, ale jako možná

  se jeví i červená barva. „Bill“ Hennon se spolu

  s dalšími veterány filipínské a jávské kampa-

  ně vrátil do USA koncem roku 1942. Následně

  nastoupil k 326th FG, ale 28. prosince 1942 byl

  převelen k 21st FS/352nd FG jako její velitel.

  Dne 31. března 1943 byl na rutinním letu s cvič-

  ným letounem BT-14 z Farmingtonu do Grotonu

  v Connecticutu (vzdálenost pouhých 75 mil), aby

  vyzvedl kolegu Franka Greenea, který byl právě

  propuštěn z nemocnice. Hennon ale během ces-

  ty zmizel a nikdy nebyl nalezen. V té době mu

  bylo 23 let.

  No. 76 Squadron byla zformována na letišti

  Archerfield v Queenslandu 14. března 1942 jako

  druhá jednotka RAAF provozující letouny P-40.

  Výcvik dokončila v červnu, kdy obdržela plný

  počet 24 letounů pro svých 38 pilotů. V průběhu

  července 1942 byla squadrona nasazena do bojů

  na Nové Guineji a 22. července piloti pod vele-

  ním Squadron Leadera Petera Turnbulla (který

  27. srpna téhož roku zahynul při havárii) vzlétli

  na svou první bojovou misi. Zobrazený letoun

  byl získán od USAAF ve standardní kamufláži

  Olive Drab/Neutral Gray. Pro napodobení brit-

  ské kamufláže dostaly horní plochy dodatečná

  pole Earth Brown a příď byla ozdobena názvem

  „Bloody Mary“. Insignie, původně americké, byly

  nahrazeny britskými kokardami, ty byly na hor-

  ních plochách vyměněny za australské v době,

  kdy byl letoun odeslán na Novou Guineu. Kokar-

  da na směrovém stabilizátoru byla shora čás-

  tečně zatřena čerstvou kamuflážní barvou. Le-

  toun byl zničen při pozemní srážce s Hudsonem

  (A16-218) na vzletové dráze 15. srpna 1942.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard36

  Březen 2025

• Strana 37

  P-40E, A29-63, No. 82 Squadron RAAF, Bankstown, Austrálie, 1943

  P-40E-1, NZ 3095, No. 15 Sqn RNZAF, Nový Zéland, 1944

  No. 82 Squadron byla zformována 18. červ-

  na 1943 a byla vyzbrojena letouny P-40. Byla

  jednou z pěti Squadron, které mohly být nově

  zformovány díky dodávce 399 Kittyhawků. Jed-

  notka operovala ze základen v Queenslandu

  a na Nové Guineji. Do dubna 1944 prováděla vý-

  cvik v Bankstownu, poté se přesunula k další-

  mu výcviku do Townsville. Koncem srpna 1944

  došlo k přesunu do Port Moresby a v polovině

  září k dalšímu přesunu do Noemfooru. Tam se

  No. 82 Squadron, která se právě stala operač-

  ní, připojila k No. 76 a 77 Squadron a vytvořila

  No. 81 Wing. Její piloti pak obvykle prováděli

  útočné mise proti japonským pozemním cílům.

  V březnu 1945 se jednotka přesunula do Morotai

  a zajišťovala doprovod spojeneckých konvojů.

  Odsunutí 1st Tactical Air Force do oblasti ope-

  rací, které obcházely hlavní spojenecký tah na

  Filipíny a Japonsko, vedlo ke špatné morálce,

  která vyvrcholila takzvanou Morotaiskou vzpou-

  rou v dubnu 1945. Letoun, který je zde vyobrazen,

  byl použit při výcviku v Bankstownu v roce 1943.

  Byl na něm namalován domorodý muž, který

  hází bumerang a sestřeluje jím Zero. Letoun byl

  kamuflován barvami RAAF Foliage Green a Dark

  Earth s bíle natřenou zádí. Dobové fotografie

  ukazují, že byl letoun naleštěný, s minimálním

  olétáním.

  V říjnu 1942 byla No. 15 Squadron RNZAF vyslá-

  na na Tongu, aby převzala 23 letounů P-40 od

  68. stíhací perutě USAAF a uvolnila tak americ-

  kou jednotku pro frontovou službu. Tyto letouny

  P-40E (NZ 3091 - NZ 3098, NZ 3100 a NZ 3108)

  a P-40K-15 (NZ 3090 a NZ 3099) byly původně

  vyrobeny pro RAF, ale USAAF si je na začátku

  války v Pacifiku ponechalo. V době převzetí

  Novozélanďany už ale byly v žalostném stavu

  (pět z nich nikdy nedostalo sériové označení

  RNZAF). Většina provozuschopných letounů byla

  v únoru 1943 odeslána k obraně Espiritu Santo

  na ostrovech Nové Hebridy a deset přeživších

  se ještě téhož roku vrátilo na Nový Zéland. Tyto

  letouny se staly známými jako P-40 „Tonga“.

  Po návratu na Nový Zéland byly stejně jako řada

  dalších letounů na místní základně v této době

  přebarveny na zelenou Foliage Green a šedou

  Sky Grey, jako řada dalších letounů v té době.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard

  37

  Březen 2025

• Strana 38

  481155 P-40E landing flaps (fotolepty)

  FE1498 P-40E seatbelts STEEL (fotolepty)

  644295 P-40E LööK (Brassin)

  6481057 P-40E wheels diamond tread (Brassin)

  6481058 P-40E wheels cross tread (Brassin)

  6481059 P-40E wheels block tread (Brassin)

  6481060 P-40 exhaust stacks rounded PRINT (Brassin)

  6481061 P-40 exhaust stacks fishtail PRINT (Brassin)

  6481064 P-40 seat w/ integral belts Type 1 PRINT (Brassin)

  6481065 P-40 seat w/ integral belts Type 2 PRINT (Brassin)

  6481066 P-40E radio compartment PRINT (Brassin)

  6481067 P-40 wheel bays PRINT (Brassin)

  6481068 P-40 wheel bays with canvas PRINT (Brassin)

  6481069 P-40E engine PRINT (Brassin)

  6481076 P-40 1000lb US bomb (Brassin)

  6481084 P-40 75gal drop tank PRINT (Brassin)

  3DL48208 P-40E SPACE (3D obtisk)

  EX1088 P-40E (maska)

  EX1089 P-40E TFace (maska)

  Pro P-40E Warhawk 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #82241X

  P-40E Warhawk

  1/48

  OVERLEPT

  #11185-LEPT1

  PACIFIC STAR

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2025

  #6481069

  #6481066

  #6481067

  #6481076

  INFO Eduard38

  Březen 2025

• Strana 39

  Prague

  62 km

  Litoměřice

• Strana 40

  #82176

  P-51B Mustang Malcolm Hood canopy

  1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu

  P-51B Mustang v měřítku 1/48; edice ProfiPACK. Stavebnice nabízí

  šest markingů Mustangů vybavených kabinou typu Malcolm Hood.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard40

  Březen 2025

• Strana 41

  P-51B-10-NA, s/n 42-106451, Maj. George E. Preddy, 487th FS, 352nd FG,

  8th AF, Bodney, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt. Ralph K. Hofer, 334th FS, 4th FG,

  8th AF, Debden, Velká Británie, jaro 1944

  Preddyho první osobní Mustang byl nekamuflo-

  vaný letoun, jehož modrou příď zdobil žlutý ná-

  pis „Cripes A´Mighty“. Aplikace invazních pruhů

  překryla trupové kódy HO

  -

  P které pod bílou bar-

  vou částečně prosvítají. Na ocasní plochy bylo

  proto přidáno individuální písmeno P. V době

  invaze měl Preddyho Mustang již namontován

  nový překryt kabiny typu Malcolm Hood. Příď

  jeho Mustangu zdobilo 12 německých křížů coby

  symboly jeho vítězství. Svůj poslední let s P-51B

  uskutečnil 12. června 1944, šest dní po invazi do

  Francie, kdy si nárokoval další zničenou Bf 109.

  Poté převzal zcela nový P-51D-5 „Cripes A´Migh-

  ty 3rd“. V srpnu 1944 byl Major Preddy odeslán

  na odpočinek do Spojených států, po návratu

  v říjnu převzal velení nad jednou z podřízených

  squadron 352nd FG, 328th FS. Dne 25. prosin-

  ce v ranních hodinách během pronásledování

  Fw 190 nad frontou byl Preddyho stroj zasažen

  omylem americkými protiletadlovci. Ještě se

  pokusil nouzově přistát poblíž protiletadlové

  baterie, ale smrtelně zraněn nedaleko od ní ha-

  varoval. Celkem během válečné kariéry dosáhl

  George Earl Predddy 25 sestřelů samostatně

  a další čtyři ve spolupráci, z toho 22+4 v kokpi-

  tech Mustangů (a z toho s P-51B 5+2 sestřely).

  Lehkovážný, snad i nedisciplinovaný, ale o to

  odvážnější a charismatičtější byl „Kid“ Hofer,

  jeden z nejúspěšnějších stíhačů USAAF. Pře-

  zdívka vycházela z jeho mladistvého vzhledu

  a rozevlátých, na armádní poměry dlouhých

  vlasů, stejně jako z jeho převládající dobré ná-

  lady. Až do své smrti zničil ve vzduchu 15 nepřá-

  tel, dva poškodil a dalších 14 letounů zničil na

  zemi. Úspěch přitom zaznamenal hned při svém

  prvním bojovém letu. Dne 2. července 1944 se

  „Kid“ účastnil doprovodu bombardérů na Buda-

  pešť z italské základny Foggia. Před cílovou ob-

  lastí došlo ke střetu se skupinou Bf 109. Hoferův

  vedoucí musel nouzově přistát kvůli závadě a ze

  země sledoval, jak na jeho číslo pálí maďarský

  Bf 109. Hofera zřejmě pouze poškodil a ten se

  snažil vrátit zpět. Nedaleko Mostaru pak zaúto-

  čil na německé letiště, jeho P-51B „Salem Re-

  presentative“ byl zasažen flakem a „Kid“ Hofer

  zahynul.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard

  41

  Březen 2025

• Strana 42

  STAVEBNICE 03/2025

  P51B-10-NA, s/n 42-106462, Capt. John B. England, 362nd FS, 357th FG,

  8th AF, Leiston, Velká Británie, červen 1944

  P51B-15-NA, s/n 43-24823, Lt. William B. Overstreet, 363rd FS, 357th FG, 8th AF,

  Leiston, Velká Británie, červenec 1944

  Mustang pojmenovaný „U've Had It“, byl přidělen

  k 357th FG na konci prvního březnového týdne

  a stal se osobním letounem Capt. Johna

  Englanda. Patřil mezi několik P-51B, které do-

  staly narychlo poloviční kamuflážní nátěr na

  horní straně trupu a křídel v očekávání provozu

  z kontinentálních předsunutých polních letišť,

  ke kterému nakonec nedošlo díky mimořádné-

  mu doletu a vytrvalosti Mustangů. England létal

  s „U've Had It“ do června 1944 a dosáhl s ním tří

  sestřelů z osmi, ketré zaznamenal v kokpitech

  P-51B. V červenci dostal nový P-51D. Celkem za

  svoji válečnou kariéru dosáhl England 19 sestře-

  lů, z toho tří ve spolupráci. Mustang „U've Had

  It“ zůstal u 357th FG a převzal jej Eric Wooley.

  Osud tohoto letounu se naplnil 4. října 1944,

  kdy se mu během cvičného střemhlavého letu

  ve vysoké rychlosti oddělila ocasní část a 2nd

  Lt. Richard Potter s velkými obtížemi vyskočil.

  P-51B Mustang s/n 43-24283 byl původně přidě-

  len Budu Andersonovi jako jeho třetí a poslední

  P-51B, se kterým bojově létal. Stejně jako své

  předchozí P-51, i tento pojmenoval Old Crow.

  Když Anderson ukončil v červenci 1944 turnus

  u 363rd FS, byl letoun přidělen Lt. Williamu

  Overstreetovi. Overstreet si nechal na levou

  stranu motorového krytu namalovat nápis Ber-

  lin Express a na pravou stranu krytu pak kres-

  bu okřídleného Mustanga v kruhu. Identifikační

  písmeno bylo změněno z S na O. Bill Overstreet

  se proslavil zejména historkou o tom, jak proná-

  sledoval německý Bf 109 skrze oblouky Eiffelovy

  věže. Souboj se měl odehrát někdy na jaře roku

  1944, ale je otázkou, zda k průletu skrze Eiffe-

  lovku skutečně došlo. Není známo ani přesné

  datum souboje a v německých záznamech ne-

  existuje zmínka o tak zvláštní události, jakou by

  byl stíhací letoun, který se zřítil do pařížských

  ulic. Overstreet byl nicméně agresivní a schopný

  pilot a například 3. září 1944 se zúčastnil přísně

  tajné mise, při které dálkově ovládaný čtyřmo-

  torový bombardér zaútočil na silně chráněnou

  německou ponorkovou základnu krytou mezi

  skalisky. Následně létal další tajné mise na pod-

  poru francouzského odboje, při kterých často

  přistával za nepřátelskými liniemi.

  INFO Eduard42

  Březen 2025

• Strana 43

  STAVEBNICE 03/2025

  P-51B-7-NA, s/n 43-6964, 1st. Lt. James H. Clark, 382nd FS, 363rd FG,

  9th AF, Maupertus, Francie, červenec 1944

  P-51B-1-NA, s/n 43-12434, Capt. Richard Turner, CO of 356th FS, 354th FG,

  9th AF, Lashenden, Velká Británie, květen 1944

  Velice pestrý Mustang, se kterým létal James

  Clark, měl s největší pravděpodobností vyměně-

  na křídla. Ta nová pocházela z jiného P-51 a ne-

  nesla kamuflážní nátěr. V místech, kde bylo plá-

  nováno natřít před dnem D invazní pruhy, byla na

  křídlo aplikována podkladová kamuflážní barva

  v odstínech Olive Drab a Neutral Grey. Teprve

  na tento základ byly namalovány invazní pruhy.

  Lt. James Clark odlétal během války 70 misí,

  včetně doprovodu kluzáků při samotném vylo-

  dění v Normandii v den D. Dosáhl celkem pěti

  sestřelů. Oženil se se s dívkou jménem Marjorie

  a právě její přezdívku Midge, si namaloval na

  příď svého Mustangu.

  Mustang pojmenovaný Short-Fuse-Sallee byl

  přidělen Dicku Turnerovi v prosinci 1943. Turner

  s ním v rozmezí od 5. ledna do 11. dubna 1944

  dosáhl osmi vzdušných vítězství, plus 1,5 letou-

  nu zničeného na zemi. To z něj udělalo jednoho

  z nejúspěšnějších pilotů u 356th FS. V březnu

  1944 obdržel Turnerův Mustang jako jeden z prv-

  ních u 356th FS nový překryt kokpitu, tzv. Mal-

  com Hood. Koncem května 1944 byl k nelibosti

  samotného Turnera Short-Fuse-Sallee předán

  369th FS, která v té době přezbrojovala na P-51

  Mustang z P-47 Thunderbolt. Zde byl letoun

  přidělen Charlesi Stanleymu a přejmenován

  na Dunquerque. Stanley s ním nalétal 74 misí

  (300 hodin), ale na rozdíl od Richarda Turnera se

  mu nepodařilo dosáhnout žádného potvrzeného

  sestřelu, ačkoli mu bylo připsáno poškození de-

  seti nepřátelských letadel při doprovodných ak-

  cích. Po Stanleyho návratu do USA v srpnu 1944

  byl Mustang předán Thomasi Burovi, který s ním

  létal, dokud nedostal P-51D.

  INFO Eduard

  43

  Březen 2025

• Strana 44

  OVERTREES

  #82105X

  P-51B/C Mustang w/o dorsal fin

  & Malcom Hood canopy 1/48

  OVERLEPT

  #82176-LEPT1

  P-51B Mustang Malcolm

  Hood canopy 1/48

  stránka produktu stránka produktu

  FE1449 P-51B/C seatbelts STEEL (fotolept)

  644268 P-51B/C LööK (Brassin)

  644278 P-51B/C framed canopy LööKplus (Brassin)

  644279 P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus (Brassin)

  648986 P-51B/C wheels diamond tread (Brassin)

  648987 P-51B/C wheels oval tread (Brassin)

  648988 P-51B/C wheels cross tread (Brassin)

  648989 P-51B/C wheels block tread (Brassin)

  648990 P-51B/C wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 (Brassin)

  648992 P-51B/C exhaust stacks (Brassin)

  648993 P-51B/C exhaust stacks w/fairing (Brassin)

  648994 P-51B/C undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648997 P-51B/C gun bays PRINT (Brassin)

  6481001 P-51B/C 108gal drop tanks PRINT (Brassin)

  6481002 P-51B/C seat Type 1 PRINT (Brassin)

  6481003 P-51B/C seat Type 2 PRINT (Brassin)

  6481004 P-51B/C engine (Brassin)

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT (Brassin)

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller (Brassin)

  6481007 P-51B/C Hamilton Standard propeller uncuffed (Brassin)

  6481008 P-51B/C bazooka rocket launcher (Brassin)

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT (Brassin)

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT (Brassin)

  6481031 P-51B/C gun sights PRINT (Brassin)

  6481032 P-51B Malcolm Hood canopy cockpit PRINT (Brassin)

  6481033 P-51B Birdcage canopy cockpit PRINT (Brassin)

  6481039 P-51B/C seat w/ integral belts Type 1 PRINT (Brassin)

  6481040 P-51B/C seat w/ integral belts Type 2 PRINT (Brassin)

  6481041 P-51B/C seat w/ integral belts Type 3 PRINT (Brassin)

  3DL48177 P-51B/C SPACE (3D obtisk)

  D48118 P-51B stencils (obtisk)

  EX1036 P-51B/C framed canopy TFace (maska)

  EX1037 P-51B/C Malcolm Hood canopy TFace (maska)

  EX1038 P-51B/C US national insignia (maska)

  Pro P-51B Mustang Malcolm Hood canopy 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #6481004

  #6481032

  #6481010

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard44

  Březen 2025

• Strana 45

  #7475

  Bf 109G-6

  Stavebnice německého stíhacího letounu Bf 109G-6 v měřítku 1/72;

  edice Weekend. Ze stavebnice je možné postavit stodevítky

  se standardním překrytem a standardní směrovkou.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/72

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard

  45

  Březen 2025

• Strana 46

  Bf 109G-6/R6, Hptm. Werner Schroer, II./JG 27, Eschborn, Německo, září 1943

  Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler, 6./JG 5, Alakurtti, Finsko, červen 1943

  Werner Schroer se narodil 12. února 1918. V roce

  1937 vstoupil do řad Luftwaffe jako člen pozem-

  ního personálu. Později dokončil letecký výcvik

  a v srpnu 1940 byl zařazen k I./JG 27, která byla

  převelena do severní Afriky. Zde dosáhl 19. dub-

  na 1941 prvního vzdušného vítězství a v červnu

  1942 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 27.

  V dubnu 1943 byl Schroer jmenován Gruppenko-

  mmandeurem II./JG 27. Na konci roku 1942 byla

  II./JG 27 odvelena do Německa a březnu 1943

  obdržela nové Bf 109G-6. Po několikaměsíčním

  nasazení v Itálii pak byla přesunuta do Němec-

  ka. Na boxartu této stavebnice je zachycen první

  střet jednotky s formací B-17, k němuž došlo

  6. září 1943 při americkém náletu na Stuttgart.

  Velitelský stroj Wernera Schroera měl bílou

  směrovku, na její levé straně bylo namalováno

  84 symbolů sestřelů. Po tomto souboji přibyly

  tři sestřely B-17. Obě varianty obsahuje obtis-

  kový aršík. V březnu 1944 byl Schroer jmenován

  do čela III./JG 54 a v únoru 1945 převzal velení

  JG 3. Dosáhl celkem 114 leteckých vítězství včet-

  ně sestřelů 26 čtyřmotorových bombardérů. Byl

  vyznamenán Rytířským křížem s dubovou rato-

  lestí a meči. Zemřel 10. února 1985.

  Heinrich Ehrler zahájil svou vojenskou kariéru

  v roce 1935 u protiletadlového dělostřelectva

  a ve španělské občanské válce bojoval jako dě-

  lostřelec v řadách 3.F/88. Na počátku roku 1940

  absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařazen ke

  4./JG 77, následně přeznačené na 4./JG 5, se

  základnou v Norsku. Na konci května 1942 byl

  Ehrler převelen k 6./JG 5 v Petsamu a v srpnu

  se stal jejím velitelem. Svého stého vítězství

  dosáhl 8. června 1943. V tomto období létal na

  Bf 109G-6 žlutá 12 v tovární kamufláži továrny

  Erla, na jehož levé straně směrovky byly nama-

  lovány symboly sestřelů. Ehrler byl jako velitel

  JG 5 zodpovědný za vzdušnou obranu bitevní lodi

  Tirpitz, jež kotvila v Norsku. Po jejím potopení

  byl neprávem odsouzen, rozsudek se však poda-

  řilo zmírnit a 27. února 1945 se jeho domovskou

  jednotkou stala JG 7, vyzbrojená proudovými

  Me 262. V boji s americkými Liberatory dne

  4. dubna 1945 se mu podařilo sestřelit dva čtyř-

  motoráky a třetí taranoval. Podle svědků, kteří

  slyšeli poslední Ehrlerova slova, provedl sebe-

  vražedný útok. Počet jeho vítězství se tím zasta-

  vil na čísle 208. Za tyto úspěchy byl dekorován

  Rytířským křížem s dubovou ratolestí.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard46

  Březen 2025

• Strana 47

  Bf 109G-6/R6/Trop, W.Nr. 1607xx, Obfw. Herbert Rollwage,

  5./JG 53, Wien-Seyring, Rakousko, prosinec 1943

  Bf 109G-6/U4/R6/Trop, W.Nr. 440180, Fw. Friedrich Ungar,

  9./JG 54, Lüneburg, Německo, březen 1944

  Herbert Rollwage se narodil 24. září 1916. V roce

  1936 vstoupil do řad Luftwaffe. V roce 1941 byl

  zařazen k 5./JG 53. Během prvního dne ope-

  race Barbarossa, tedy 22. června 1941, dosáhl

  Rollwage svého prvního sestřelu. Dne 5. říj-

  na 1941 si připsal celkem 11 sestřelů. Poté se

  II./JG 53 přesunula do Nizozemska, kde už delší

  dobu působila jedna z jejích Staffel. V prosinci

  1941 se II./JG 53 přesunula na Sicílii a zapojila

  se do kampaně proti Maltě. Rollwage při nále-

  tech na tento ostrov docílil do října 1942 celkem

  20 vítězství. Při spojeneckém vylodění na Sicílii

  byl Rollwage 10. července 1943 zraněn ve stí-

  hacím souboji, ale podařilo se mu přistát zpět

  na základně. V polovině října 1943 se II./JG 53

  přesunula do Rakouska k obraně Říše. Bílá smě-

  rovka nového Rollwageho stroje, který obdržel

  po svém vyléčení v listopadu 1943, má na levé

  straně namalováno 47 sestřelů. V květnu 1944

  byl povýšen do hodnosti Leutnant a v srpnu se

  stal velitelem 5./JG 53. V prosinci převzal velení

  nad výcvikovou 2./JG 106. Během služby u JG 53

  docílil 70 vítězství a není známo, že by u JG 106

  získal další úspěchy. Byl vyznamenán Rytířským

  křížem s dubovou ratolestí. Po válce sloužil

  v Bundeswehru a v roce 1968 odešel do výslužby

  v hodnosti Hauptmann. Zemřel 4. ledna 1980.

  Friedrich Ernst Willi Ungar se narodil 21. února

  1920. Po výcviku u JG 107 a Jagdgruppe West byl

  v říjnu 1943 přidělen k 9./JG 54 v Německu, vy-

  zbrojené letouny Bf 109G-6. Dne 6. března 1944

  byl ve své žluté 6 sestřelen nad Homfeldem,

  jeho protivníkem byl pravděpodobně Lt. Bar-

  ney Casteel s letounem P-47D z 56th FG nebo

  2/Lt. Marvin H. Becker z 356th FG. Friedrich Un-

  gar nouzově přistál u Homfeldu, utrpěl zranění

  nohou a jeho Bf 109G-6 žlutá 6 byl poškozen

  ze třiceti procent. Dne 9. října 1943 byl Ungar

  sestřelen v Bf 109G-6 žlutá 10 nad Naksko-

  vem v Dánsku, ale nouzově přistál bez zranění.

  Na konci prosince 1944 obdržel Fw 190D-9

  W.Nr. 210008 bílá 3. Na tomto stroji dosáhl jed-

  noho sestřelu Typhoonu od No. 439 Sqn. RCAF.

  Ungar byl jedním z mála letců III./JG 54, kteří

  přežili několik střetnutí se spojeneckými stíhači

  29. prosince 1944. V té době spadala III./JG 54

  pod velení JG 26 a na jaře se z ní stala IV./JG 26.

  V roce 1958 založil aeroklub a po dobu 17 let pů-

  sobil jako vedoucí instruktor létání a navigace.

  Ungar se podílel na výstavbě letiště Oldenburg-

  -Hatten a v březnu 1966 z něj provedl první vzlet.

  V roce 1980 obdržel od Německého aeroklubu

  výkonnostní odznak FA1 pro motorový let ve zla-

  tě a v roce 1985 čestnou zlatou jehlici Aeroklubu.

  Zemřel 16. prosince 2012.

  STAVEBNICE 03/2025

  INFO Eduard

  47

  Březen 2025

• Strana 48

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-47D Bubbletop

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644299

  F-35C LööK

  1/48 Tamiya

  674025

  P-47D Bubbletop LööK

  1/72 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard48

  Březen 2025

• Strana 49

  674026

  P-51D LööK

  1/72 Tamiya

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Spitfire Mk.V v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674027

  Spitfire Mk.V LööK

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  49

  Březen 2025

• Strana 50

  BRASSIN

  644298

  P-40E w/ rounded exhaust stacks LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-40E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska

  + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro Spitfire Mk.VIII v měřítku 1/24.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  stránka produktu

  634050

  Spitfire Mk.VIII LööKplus

  1/24 Airfix

  INFO Eduard50

  Březen 2025

• Strana 51

  BRASSIN

  6481057

  P-40E wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  6481059

  P-40E wheels block tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  51

  Březen 2025

• Strana 52

  BRASSIN

  6481065

  P-40 seat w/ integral belts Type 2 PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pilota s pásy tištěnými

  jako součást sedačky pro P-40E v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka pilota s pásy tištěnými

  jako součást sedačky pro P-40E v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481064

  P-40 seat w/ integral belts Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard52

  Březen 2025

• Strana 53

  BRASSIN

  6481066

  P-40E radio compartment PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - radiovybavení pro P-40E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - šachty hlavního podvozku

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481067

  P-40 wheel bays PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  53

  Březen 2025

• Strana 54

  BRASSIN

  Brassinová sada - zbraňová šachta rotačního kanonu pro

  A-10C v měřítku 1/48. Sada obsahuje kanon se zásobníke,

  zbraňovou šachtu a její kryty. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 23 součástky,

  - obtisk: ne,

  - lept: ano

  - maska: ne.

  stránka produktu

  6481072

  A-10C rotary cannon bay PRINT

  1/48 Academy

  6481076

  P-40 1000lb US bomb

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - 1000liberní puma pro P-40E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 1 pumu. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard54

  Březen 2025

• Strana 55

  6481084

  P-40 75gal drop tank PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - 75galonová odhazovatelná palivová

  nádrž pro P-40E v měřítku 1/48. Sada obsahuje 1 nádrž.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka

  pro F-35C v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481086

  F-35C seat PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  55

  Březen 2025

• Strana 56

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Mosquito

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  672403

  Mosquito wheels

  1/72 Tamiya

  672404

  Mosquito exhaust stacks PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - výfuky pro Mosquito v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard56

  Březen 2025

• Strana 57

  672405

  Bf 109G-6 wheels

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-6

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 109G-6

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672406

  Bf 109G-6 exhaust stacks PRINT

  1/72 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  57

  Březen 2025

• Strana 58

  Soubor 3 sad pro P-38F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - pravý motor

  - levý motor

  - turbokompresory

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648136

  P-38F ENGINES

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard58

  Březen 2025

• Strana 59

  stránka produktu

  Soubor 6 sad pro F-35C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - AIM-120C AMRAAM (2 sady)

  - AIM-9X

  - AIM-132 ASRAAM

  - GBU-12 bomb

  - GBU-31(V)1/B JDAM

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648137

  F-35C armamen

  1/72 Eduard

  BRASSIN

  INFO Eduard

  59

  Březen 2025

• Strana 60

  FOTOLEPTY

  BŘEZEN 2025

  USS Wasp LHD-1 part 4

  1/350 Trumpeter

  #53321

  INFO Eduard60

  Březen 2025

• Strana 61

  FOTOLEPTY

  M11A3

  1/35 Italeri

  #36533

  INFO Eduard

  61

  Březen 2025

• Strana 62

  FOTOLEPTY

  B-24D undercarriage

  F4F-4 landing flaps

  1/48 Hobby Boss

  1/48 Academy

  #481156

  #481157

  INFO Eduard62

  Březen 2025

• Strana 63

  FOTOLEPTY

  F4F-4

  1/48 Academy

  #491507

  #FE1507

  #FE1508

  INFO Eduard

  63

  Březen 2025

• Strana 64

  FOTOLEPTY

  B-24D cockpit and engines

  1/48 Hobby Boss

  #491509

  #FE1509

  #FE1510

  INFO Eduard64

  Březen 2025

• Strana 65

  FOTOLEPTY

  Ki-43-II

  1/72 Arma Hobby

  #73844

  INFO Eduard

  65

  Březen 2025

• Strana 66

  snadná

  aplikace

  3DL48211 F4F-4 SPACE 1/48 Academy

  3DL48212

  F-35C SPACE 1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Březen 2025

• Strana 67

  SPACE

  3DL48213 A-10A SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48214

  B-24D SPACE 1/48 Hobby Boss

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Březen 2025

• Strana 68

  SPACE

  3DL72057 BV 222 SPACE 1/72 Revell

  3DL72058

  Ki-43-II SPACE 1/72 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Březen 2025

• Strana 69

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Strana 70

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG5375 USS Midway CV-41 1/350 Trumpeter

  BIG2406

  Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  BIG49439

  F-86A 1/48 Clear Prop

  53314 USS Midway CV-41 part 1 1/350

  53315 USS Midway CV-41 part 2 1/350

  53316 USS Midway CV-41 part 3 1/350

  53317 USS Midway CV-41 part 4 1/350

  23040 Spitfire Mk.VIII 1/24

  23041 Spitfire Mk.VIII landing flaps 1/24

  23042 Spitfire Mk.VIII engine & undercarriage 1/24

  23043 Spitfire Mk.VIII seatbelts STEEL 1/24

  LX009 Spitfire Mk.VIII 1/24

  491488 F-86A 1/48

  FE1489 F-86A seatbelts STEEL 1/48

  EX1076 F-86A 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Březen 2025

• Strana 71

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49440 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  BIG49441

  MiG-35 1/48 Hobby Boss

  491492 F4U-2 1/48

  FE1493 F4U-2 seatbelts STEEL 1/48

  EX1080 F4U-2 1/48

  491490 MiG-35 1/48

  FE1491 MiG-35 seatbelts STEEL 1/48

  EX1078 MiG-35 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Březen 2025

• Strana 72

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1094 F4F-4

  1/48 Academy

  EX1095 F4F-4 TFace

  1/48 Academy

  EX1096 F-35C

  1/48 Tamiya

  EX1097 F-35C TFace

  1/48 Tamiya

  EX1098 F-35C RAM panels

  1/48 Tamiya

  EX1099 A-10A

  1/48 Great Wall Hobby

  EX1100 A-10A TFace

  1/48 Great Wall Hobby

  EX1101 B-24D

  1/48 Hobby Boss

  EX1102 B-24D TFace

  1/48 Hobby Boss

  CX684 BV 222

  1/72 Revell

  CX685 Ki-43-II

  1/72 Arma Hobby

  CX686 Vengeance Mk.I

  1/72 Dora Wings

  CX687 Bf 109G-6 classic canopy

  1/72 Eduard

  EX1095 F4F-4 TFace

  EX1097 F-35C TFace

  EX1099 A-10 TFace

  EX1102 B-24D TFace

  EX1099 A-10 TFace

  EX1102 B-24D TFace

  EX1095 F4F-4 TFace

  EX1097 F-35C TFace

  EX1094 F4F-4

  EX1096 F-35C

  EX1098 A-10

  EX1101 B-24D

  INFO Eduard72

  Březen 2025

• Strana 73

  MASKY

  CX684 BV 222

  CX685 Ki-43-II

  CX686 Vengeance Mk.I

  CX684 BV 222

  CX685 Ki-43-II

  CX686 Vengeance Mk.I

  INFO Eduard

  73

  Březen 2025

• Strana 74

  NOVINKY

  BŘEZEN 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  11185 PACIFIC STAR P-40E Warhawk DUAL COMBO 1/48 Royal Class

  82176 P-51B Mustang Malcolm Hood canopy 1/48 ProfiPACK

  7475 Bf 109G-6 1/72 Weekend

  53321 USS Wasp LHD-1 part 4 1/350 Trumpeter

  36533 M113A1 1/35 Italeri

  481156 B-24D undercarriage 1/48 Hobby Boss

  481157 F4F-4 landing flaps 1/48 Academy

  491503 F-35C 1/48 Tamiya

  491505 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  491507 F4F-4 1/48 Academy

  491509 B-24D cockpit & engines 1/48 Hobby Boss

  72742 P-51D tail antennas STEEL 1/72

  73843 BV 222 1/72 Revell

  73844 Ki-43-II 1/72 Arma Hobby

  FE1503 F-35C 1/48 Tamiya

  FE1504 F-35C seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1505 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  FE1506 A-10A seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1507 F4F-4 1/48 Academy

  FE1508 F4F-4 seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1509 B-24D 1/48 Hobby Boss

  FE1510 B-24D seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS843 BV 222 1/72 Revell

  EX1094 F4F-4 1/48 Academy

  EX1095 F4F-4 TFace 1/48 Academy

  EX1096 F-35C 1/48 Tamiya

  EX1097 F-35C TFace 1/48 Tamiya

  EX1098 F-35C RAM panels 1/48 Tamiya

  EX1099 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  EX1100 A-10A TFace 1/48 Great Wall Hobby

  EX1101 B-24D 1/48 Hobby Boss

  EX1102 B-24D TFace 1/48 Hobby Boss

  CX684 BV 222 1/72 Revell

  CX685 Ki-43-II 1/72 Arma Hobby

  CX686 Vengeance Mk.II 1/72 Dora Wings

  CX687 Bf 109G-6 classic canopy 1/72 Eduard

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG5375 USS Midway CV-41 1/350 Trumpeter

  BIG2406 Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  BIG49439 F-86A 1/48 Clear Prop

  BIG49440 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  BIG49441 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  INFO Eduard74

  Březen 2025

• Strana 75

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644299 F-35C LööK 1/48 Tamiya

  674025 P-47D Bubbletop LööK 1/72 Tamiya

  674026 P-51D LööK 1/72 Tamiya

  674027 Spitfire Mk.V LööK 1/72 Tamiya

  6481057 P-40E wheels diamond tread 1/48 Eduard

  6481059 P-40E wheels block tread 1/48 Eduard

  6481064 P-40 seat w/

  integral belts Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  6481065 P-40 seat w/

  integral belts Type 2 PRINT 1/48 Eduard

  6481066 P-40E radio compartment PRINT 1/48 Eduard

  6481067 P-40 wheel bays PRINT 1/48 Eduard

  6481072 A-10C rotary cannon bay PRINT 1/48 Academy

  6481076 P-40 1000lb US bomb 1/48 Eduard

  6481084 P-40 75gal drop tank PRINT 1/48 Eduard

  6481086 F-35C seat PRINT 1/48 Tamiya

  672403 Mosquito wheels 1/72 Tamiya

  672404 Mosquito exhaust stacks PRINT 1/72 Tamiya

  672405 Bf 109G-6 wheels 1/72 Tamiya

  672406 Bf 109G-6 exhaust stacks PRINT 1/72 Tamiya

  634050 Spitfire Mk.VIII LööKplus 1/24 Airfix

  644298 P-40E w/

  rounded exhaust stacks LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648136 P-38F ENGINES 1/48 Tamiya

  SIN648137 F-35C armament 1/48 Tamiya

  3DL48211 F4F-4 SPACE 1/48 Academy

  3DL48212 F-35C SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48213 A-10A SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48214 B-24D SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL72057 BV 222 SPACE 1/72 Revell

  3DL72058 Ki-43-II SPACE 1/72 Arma Hobby

  BŘEZEN 2025

  INFO Eduard

  75

  Březen 2025

• Strana 76

  POSTAVENO

  Tamiya 1/48

  Kübelwagen type 82

  postavil Tomáš Pavlík

  Použité doplňky:

  48463 Kübelwagen type 82 (fotolept)

  INFO Eduard76

  Březen 2025

• Strana 77

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  77

  Březen 2025

• Strana 78

• Strana 79

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke-Wulf Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner & Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland Canada DHC-1 Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia plus Argus & Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 ‘Tweet’ & A-37 ‘Dragonfly’ £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52A-F Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota

  £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie

  £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless

  £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince & Sea Prince £17.00

  146 Grumman A-6 Intruder & EA-6B Prowler £19.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  WHAT’S IN A WARPAINT BOOK?

  All major credit cards accepted. Orders can be placed by mail, telephone, fax or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all orders.

  Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  WWAARRPPAAIINNTT BBOOOOKKSS

  Boeing

  BB--2299

  and

  BB--5500

  Superfortress

  By Kev Darling

  B-29 Superfortress 44-70072 X-55 named Limber Richard of the 5th

  Bombardment Squadron, 9th Bombardment Group, flying toward Japan

  with other squadron bombers in 1945. The bombing missions against

  Japan a 3,500 mile round trip, could last as long as sixteen hours. Also

  shown is at least one B-29 of the 1st BS of the same group, complete

  with black and yellow rear fuselage and fin bands. (USAF via DRJ)

  WARPAINT SERIES No.143

  aster 21/06/2024 14:48 Page 118

  Mil

  MMii--44 HHoouunndd

  By Jakub Fojtík

  Ph.D.

  Aeroflot departments all over the large territory of the

  USSR were provided with standard Mi-4 and Mi-4As,

  without the underbelly gondola with machine gun and

  IFF device . Thes e heli copters were occa sionally

  referred to as Mi-4SP (SP stands for Serial and

  Passeng er) and ret ained milita ry-style ci rcular

  windows but were equipped with a passenger interior.

  WARPAINT SERIES No.144

  paint Master 20/08/2024 15:00 Page 86

  PPeemmbbrrookkee

  PPrriinnccee

  &&

  SSeeaa PPrriinnccee

  By Adrian M. Balch

  WV701 was one of the last Pembroke C.1s in

  RAF service with No.60 Squadron at RAF

  Wildenrath, Germany in July 1977. (MoD photo)

  WARPAINT SERIES No.145

  Hunting-Percival

  qxp_Warpaint Master 16/10/2024 16:52 Page 46

  Grumman

  AA--66

  IInnttrruuddeerr

  &&

  EEAA--66BB

  PPrroowwlleerr

  By Andy Evans

  Grumman A-6E Intruder Buno 155678 of VA-85

  Black Falcons based at NAS Oceana, seen

  onboard USS Amer ica whi le anc hored i n

  Stokes Bay, 25 September

  WARPAINT SERIES No.146

  er.qxp_Warpaint Master 22/12/2024 11:32 Page 58

  COMPLETE AND DETAILED HISTORY

  AIRCRAFT IN DETAIL PHOTOS

  AIRCRAFT COLOUR AND CAMOUFLAGE DRAWINGS

  AIRCRAFT COMPLETE PRODUCTION LISTS

  INDIVIDUAL AIRCRAFT, UNITS, SQUADRONS, SERIALS AND CODES

  AIRCRAFT COMPREHENSIVE SPECIFICATIONS

  Guideline Publications Limited, Dunstable Business Centre, Office Suite No.2,

  Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Telephone: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  Warpaint Books Advert No 146.qxp_Warpaint Books Full List Advert 06/01/2025 11:45 Page 1

• Strana 80

  ON APPROACH

  DUBEN 2025

  644301

  F4F-4 LööK

  1/48 Academy

  644302

  A6M5 LööK

  1/48 Eduard

  BIG33165 MC.205 Veltro 1/32 Italeri

  BIG49442 Junkers F.13 1/48 MiniArt

  BIG49443 Chipmunk T.20 1/48 Airfix

  644301 F4F-4 LööK 1/48 Academy

  644302 A6M5 LööK 1/48 Eduard

  674030 F4U-1 LööK 1/72 Tamiya

  674031 Mosquito NF Mk.II LööK 1/72 Tamiya

  624007 Spitfire Mk.VIII/Mk.IX seat PRINT 1/24 Airfix

  6481075 P-40E gun bays PRINT 1/48 Eduard

  6481079 P-40 500lb M64 US bomb 1/48 Eduard

  6481083 P-40 100lb M30 US bomb PRINT 1/48 Eduard

  6481085 P-40 52gal drop tank PRINT 1/48 Eduard

  6481087 F-35C exhaust nozzle PRINT 1/48 Tamiya

  6481088 F4F-4 exhausts PRINT 1/48 Academy

  6481089 F4F-4 wheels early 1/48 Academy

  6481090 F4F-4 wheels late 1/48 Academy

  6481092 F4F-4 gun barrels PRINT 1/48 Academy

  6481093 A6M5/7 500kg bomb PRINT 1/48 Eduard

  6481094 A6M5 seat PRINT 1/48 Eduard

  672407 Spitfire Mk.V wheels 1/72 Tamiya

  672408 Spitfire Mk.V three-stacks exhaust rounded PRINT 1/72 Tamiya

  672409 Spitfire Mk.V three-stacks exhaust fishtail PRINT 1/72 Tamiya

  672410 Spitfire Mk.V six-stacks exhaust fishtail PRINT 1/72 Tamiy

  644300 P-40E w/ fishtail exhaust stacks LööKplus 1/48 Eduard

  674028 Bf 109G-6 LööKplus 1/72 Tamiya

  SIN67230 Bf 109G-10 WNF 1/72 Eduard

  SIN67231 Bf 109G-10 Mtt Regensburg 1/72 Eduard

  SIN67232 Bf 109G-10 Erla 1/72 Eduard

  BIG ED (duben)

  BRASSIN (duben)

  LöökPlus (duben)

  BIGSIN (duben)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A6M5 Zero v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674030

  F4U-1A LööK

  1/72 Tamiya

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F4U-1A v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard80

  Březen 2025

• Strana 81

  674031

  Mosquito NF Mk.II LööK

  1/72 Tamiya

  6481075

  P-40E gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  6481076

  P-40 500lb M64 US bombs

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Mosquito NF Mk.II v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - křídelní zbraňové šachty pro P-40E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje šachty obou polovin křídla.

  vyrobeno přímým 3D tiískem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 30 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - 500liberní pumy pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje 3 pumy. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 7 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  ON APPROACHDUBEN 2025

  INFO Eduard

  81

  Březen 2025

• Strana 82

  ON APPROACH

  DUBEN 2025

  6481083

  P-40 100lb M30 US bombs PRINT

  1/48 Eduard

  6481085

  P-40 52gal drop tank PRINT

  1/48 Eduard

  6481087

  F-35C exhaust nozzle PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - 100liberní pumy pro P-40E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 3 pumy. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - 52galonová odhazovatelná palivová

  nádrž pro P-40E v měřítku 1/48. Sada obsahuje 1 nádrž.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru pro

  F-35C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard82

  Březen 2025

• Strana 83

  6481088

  F4F-4 exhausts PRINT

  1/48 Academy

  6481089

  F4F-4 wheels early

  1/48 Academy

  6481090

  F4F-4 wheels late

  1/48 Academy

  Brassinová sada - výfuky pro F4F-4

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a 3 verze ostruhového

  kola. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a 3 verze ostruhového

  kola. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  ON APPROACHDUBEN 2025

  INFO Eduard

  83

  Březen 2025

• Strana 84

  ON APPROACH

  6481092

  F4F-4 gun barrels PRINT

  1/48 Academy

  6481093

  A6M5/7 500kg bomb PRINT

  1/48 Eduard

  6481094

  A6M5 seat PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro F4F-4 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje 6 hlavní. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - 500kg puma pro A6M5 Zero

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 1 pumu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro A6M5 Zero

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  DUBEN 2025

  INFO Eduard84

  Březen 2025

• Strana 85

  672407

  Spitfire Mk.V wheels

  1/72 Tamiya

  672408

  Spitfire Mk.V three-stacks exhaust rounded PRINT

  1/72 Tamiya

  672409

  Spitfire Mk.V three-stacks exhaust fishtail PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACHDUBEN 2025

  INFO Eduard

  85

  Březen 2025

• Strana 86

  ON APPROACH

  644300

  P-40E w/ fishtail exhaust stacks LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-40E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  DUBEN 2025

  672410

  Spitfire Mk.V six-stacks exhaust fishtail PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard86

  Březen 2025

• Strana 87

  ON APPROACH

  674028

  Bf 109G-6 LööKplus

  1/72 Eduard

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  DUBEN 2025

  INFO Eduard

  87

  Březen 2025

• Strana 88

  ON APPROACH

  SIN67230

  Bf 109G-10 WNF

  1/72 Eduard

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-10 vyráběné továrnou ve Váděňském Novém Městě

  v měřítku 1/72. Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - kokpit

  - kola podvozku

  - vrtule

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  DUBEN 2025

  INFO Eduard88

  Březen 2025

• Strana 89

  SIN67231

  Bf 109G-10 Mtt Regensburg

  1/72 Eduard

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-10 vyráběné továrnou Messerschmitt

  v Řezně v měřítku 1/72. Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - kokpit

  - kola podvozku

  - vrtule

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHDUBEN 2025

  INFO Eduard

  89

  Březen 2025

• Strana 90

  ON APPROACH

  SIN67232

  Bf 109G-10 Erla

  1/72 Eduard

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-10 vyráběné továrnou Erla v Lipsku

  v měřítku 1/72. Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - kokpit

  - kola podvozku

  - vrtule

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  DUBEN 2025

  INFO Eduard90

  Březen 2025

• Strana 91

  INFO Eduard

  91

  Březen 2025

• Strana 92

  FOTOLEPTY

  53322 USS Wasp LHD-1 part 5 1/350 Trumpeter

  481158 B-24D bomb racks 1/48 Hobby Boss

  481159 B-24D bomb bay 1/48 Hobby Boss

  481160 A6M5 Zero landing flaps 1/48 Fine Molds

  491510 B-24D nose interior 1/48 Hobby Boss

  491511 F-14D 1/48 Great Wall Hobby

  491513 A6M5 Zero 1/48 Fine Molds

  491515 Lysander Mk.I/III 1/48 Airfix

  491517 MH-60L 1/48 ICM

  491518 MH-60L cargo seatbelts STEEL 1/48 ICM

  491519 B-24D radio compartment 1/48 Hobby Boss

  72743 E-2C/C+ undercarriage 1/72 Heller

  73845 A-6E TRAM 1/72 Trumpeter

  73846 MiG-29 9-13 1/72 Great Wall Hobby

  73847 E-2C 1/72 Heller

  73848 E-2C+ 1/72 Heller

  ZOOMY

  FE1511 F-14D 1/48 Great Wall Hobby

  FE1512 F-14D seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1513 A6M5 Zero 1/48 Fine Molds

  FE1514 A6M5 Zero seatbelts STEEL 1/48 Fine Molds

  FE1515 Lysander Mk.I/III 1/48 Airfix

  FE1516 Lysander Mk.I/III seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1517 MH-60L 1/48 ICM

  FE1518 MH-60L seatbelts STEEL 1/48 ICM

  SS845 A-6E TRAM 1/72 Trumpeter

  SS847 E-2C 1/72 Heller

  SS848 E-2C+ 1/72 Heller

  MASKY

  EX1103 F-14D 1/48 Great Wall Hobby

  EX1104 A6M5 Zero 1/48 Fine Molds

  EX1105 A6M5 Zero TFace 1/48 Fine Molds

  EX1106 MH-60L 1/48 ICM

  EX1107 MH-60L TFace 1/48 ICM

  EX1108 Lysander Mk.I/III 1/48 Airfix

  EX1109 Lysander Mk.I/III TFace 1/48 Airfix

  EX1110 Spitfire Mk.II 1/48 Eduard

  EX1111 Spitfire Mk.II TFace 1/48 Eduard

  EX1112 A6M2-K TFace 1/48 Eduard

  EX1113 A6M5 Zero TFace 1/48 Eduard

  CX688 E-2C 1/72 Heller

  CX689 A-6E TRAM 1/72 Trumpeter

  CX690 MiG-29 9-13 1/72 Great Wall Hobby

  SPACE

  3DL48215 F-14D SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48216 A6M5 Zero SPACE 1/48 Fine Molds

  3DL48217 MH-60L SPACE 1/48 ICM

  3DL48218 Lysander Mk.I/III SPACE 1/48 Airfix

  3DL48219 A6M2-K SPACE 1/48 Eduard

  3DL48220 A6M5 Zero SPACE 1/48 Eduard

  3DL72059 E-2C SPACE 1/72 Heller

  3DL72060 E-2C+ SPACE 1/72 Heller

  3DL72061 A-6E TRAM SPACE 1/72 Trumpeter

  3DL72062 MiG-29 9-13 SPACE 1/72 Great Wall Hobby

  OBTISKY

  D48119 P-40E stencils 1/48 Eduard

  D72054 P-51D-5 "15th AF" 1/72 Eduard

  ON APPROACH

  DUBEN 2025

  INFO Eduard92

  Březen 2025

• Strana 93

  ON APPROACH

  KAMIKAZE TOKKÔTAI 1/48

  #11184

  DUBEN 2025

  IJN Special Attack Units

  Dual Combo

  c/n 4271?, poručík Yukio Seki,

  1. Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai,

  Shikishima-tai, letiště Mabalacat,

  Filipíny, říjen 1944

  Kōkūtai 653, Hikōtai 165,

  palubní jednotka letadlové lodi Zuihō,

  základna Ōita, Japonsko, září 1944

  Kōkūtai 210, základna Meiji, Japonsko, zima 1944-1945

  INFO Eduard

  93

  Březen 2025

• Strana 94

  ON APPROACH

  DUBEN 2025

  Podporučík Seizō Yasunori,

  Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai,

  Dai 7 Shōwa-tai, základna Kanoya,

  Japonsko, 11. květen 1945

  nám. praporčík Kōzō Koizumi,

  Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai,

  Dai 7 Shōwa-tai, základna Kanoya,

  Japonsko, 29. duben 1945

  Podporučík Tamotsu Kaneko,

  Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai,

  Dai 1 Tsukuba-tai, základna Kanoya,

  Japonsko, 6. duben 1945

  Poručík Nao Sugisaki, Kōkūtai 352,

  základna Ōmura, Japonsko,

  březen 1945

  Kasumigaura Kōkūtai,

  Sentōki Tokubetsu Kōgekitai,

  základna Chitose, Japonsko,

  červenec 1945

  Tsukuba Kōkūtai,

  základna Tsukuba,

  Japonsko, 1944

  Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

  INFO Eduard94

  Březen 2025

• Strana 95

  ON APPROACH

  Spitfire Mk.IIa 1/48

  #84206

  DUBEN 2025

  P7966, W/Cdr Douglas R. S. Bader, Tangmere Wing,

  RAF Tangmere, Velká Británie, březen-červenec 1941

  P8084, F/Lt James J. O’Meara, No. 64 Squadron,

  RAF Drem, Velká Británie, srpen-říjen 1941

  P8088, P/O Alec S. C. Lumsden, No. 118 Squadron, RAF

  Ibsley, Velká Británie, duben-srpen 1941

  P7619, S/Ldr Brian J. E. Lane, No. 19 Squadron,

  RAF Duxford/RAF Fowlmere, Velká Británie,

  leden-červen 1941

  P7542, S/Ldr Adolph G. Malan, No. 74 Squadron,

  RAF Biggin Hill, Velká Británie,

  prosinec 1940 - březen 1941

  INFO Eduard

  95

  Březen 2025

• TEC - Nefňukat a tisknout!

  ON APPROACH

  P-51D-5 Mustang

  1/72

  #7476

  DUBEN 2025

  44-13691, Lt. Arval J. Roberson,

  362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston,

  Velká Británie, srpen 1944

  44-13309, Maj. Evan McCall, 380th FS,

  363rd FG, 9th AF, Maupertus airfield,

  Cherbourg, France, July 1944

  44-13737, Lt. Anton Walace,

  486th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51D-5, 44-13494, Lt. Walter J. Goehausen Jr., 308th FS, 31st FG, 15th AF, San Severo, Itálie, léto 1944

  INFO Eduard96

  Březen 2025

• Strana 97

  ON APPROACH

  Allied Airfield with PSP cover 1/48

  #8804

  DUBEN 2025

  INFO Eduard

  97

  Březen 2025

• Strana 98

  Minulý týden jsem na Seznamu narazil na

  rozhovor s proslulým českým výrobcem 3D

  tiskáren panem Průšou. Ten rozhovor mě

  zaujal a vnesl mi do hlavy myšlenky, které

  mi tam strašily několik dní. Pan Průša měl

  v tom rozhovoru zajímavé teze, úvahy a tvrzení,

  a protože my u nás v Eduardu také máme ně-

  jaké 3D tiskárny, něco o nich i o 3D tisku víme,

  a tak trochu se jím také živíme, vedlo to k tomu,

  že ty mé myšlenky začaly být poněkud protest-

  ní. Pravda je, že těch tiskáren máme jen de-

  vět, ale pokud nebudeme hledět na množství

  a statečně se popasujeme s našimi zkušenost-

  mi, průšvihy, úspěchy i plány do budoucna, mů-

  žeme dojít k závěru, že k tématu máme také

  co říct.

  V rozhovoru byl velký prostor věnovaný čín-

  ským výrobcům 3D tiskáren a jejich nekalým

  praktikám. Byla řeč o šmírování zákazníků,

  státních dotacích a levných úvěrech, kopí-

  rování západních výrobků a technologií, tedy

  tak nějak to, co se o Číňanech všeobecně říká.

  My jsme donedávna žádné zkušenosti s čín-

  skými 3D tiskárnami neměli. Statečně a vlas-

  tenecky jsme se vybavili americkými a aus-

  tralskými tiskárnami, rozjeli na nich nejprve

  tisk prototypů pro odlévání sad z polyuretanu,

  a následně i sériovou výrobu sad vyráběných

  přímým tiskem. Tento krok z našeho výběru

  eliminoval americké tiskárny, protože obchod-

  ní podmínky, které si výrobce diktoval nám

  přišly tak nehorázné, že jsme do vybavení naší

  3D dílny americkými stroji nešli. Vadilo nám

  především to, že nás dodavatel nutil používat

  výhradně jeho materiál, kdy každá várka ma-

  teriálu byla opatřena čipem, který se spároval

  s tiskárnou a pak se teprve mohlo tisknout.

  Nebyl čip, nebyl tisk. Možná to nebyla nekalá

  obchodní praktika, v každém případě nám to

  ale přišlo jako vyčůraná a neférová obchod-

  ní praktika, protože ten značkový, očipovaný

  a jedině správný americký materiál byl také

  patřičně drahý. Byl jedinečně drahý, ale o tom,

  že by byl i jedinečně dobrý, jsme měli jisté po-

  chybnosti. Levnější materiál, také značkový,

  dával stejně dobré nebo i lepší výsledky, v po-

  měru cena výkon naprosto jednoznačně. Ame-

  ričané šli tedy z kola ven. Při velikosti našeho

  nákupu si toho ani nevšimli a jistě je to ani ne-

  bolelo, nevěřím ale, že bychom byli jediní, kdo

  je s takovým geniálním obchodním schématem

  poslal tam, kde slunce nesvítí.

  Čínské a taiwanské tiskárny jsme vyřadili

  také, protože v té době u nich nebyla kvalita

  tisku na úrovni Američanů a Australanů. Průšu

  jsme vyřadili také, pro naši výrobu nám jeho

  tiskárny nevyhovovaly. Ve hře zůstali Austra-

  lané. Ti čipy neměli, měli a mají kvalitní mate-

  riály, tiskárny byly v době nákupu ve své třídě

  špička vývoje. Koupili jsme je, úspěšně jsme

  zavedli sériovou výrobu a byli jsme v pohodě,

  šťastní a spokojení. Bohužel, u později nakou-

  pených tiskáren začaly po nějakých dvou tisí-

  cích hodinách odcházet projektory. Vzhledem

  k tom, že první dvě zakoupené tiskárny měly

  v té době stále ještě původní projektory s ná-

  jezdem více než dvojnásobným oproti novým

  porouchaným strojům, zaskočilo nás to. Vý-

  měna projektorů nebyla nic levného, přesto se

  výrobce neměl k uznání chyby a trval na tom,

  že si musíme náhradní projektory koupit.

  Prý byla chyba na naší straně. OK, koupili jsme

  je, ale problémy se opakují, přesto, že jsme

  provozní podmínky upravili podle doporučení

  výrobce tiskáren.

  To by ještě nebylo to nejhorší. Zajímavý je

  současný stav technologického vývoje. V době

  nákupu jsme očekávali rychlý technologický

  vývoj a příchod tiskáren s vyšším rozlišením.

  Ten nastal, ale k našemu překvapení nikoli

  u našich Australanů, ale u Číňanů. Ti jdou na

  věc jinak než Australané a Američané, jejich

  tiskárny nemají projektor, ale LCD display. Ne-

  mají také třeba tlakové senzory, tisknou poma-

  leji a mají problém vysvítit kvalitní materiály

  s vyšší hustotou. Na druhou stranu jsou lev-

  né, za cenu jedné australské tiskárny pořídíte

  v průměru nějakých 18 čínských nebo taiwan-

  ských tiskáren. V rámci tohoto segmentu těch

  kvalitnějších a výkonnějších, pokud půjdete po

  NEFŇUKAT A TISKNOUT!

  INFO Eduard98

  Březen 2025

• Strana 99

  těch nejlevnějších čínských tiskárnách, do-

  stanete za jednoho Australana tak 50 Číňanů.

  Na těch čínských tiskárnách budete sice tisk-

  nout pomaleji, ale to doženete kvantitou, po-

  čtem tiskáren ve výrobním procesu. Hlavně

  ale nebudete tisknout hůř. Australané totiž

  stále mají 4K tiskárny, zatímco Číňani jsou už

  u 16K. Australané také slibovali 8K a později

  12K tiskárny, ale nějak to nevyšlo. Už o ně-

  jakých vyšších číslech těch káček nemluví,

  o 16K už vůbec ne. Naopak v Asii, v Číně i na

  Taiwanu, nabral vývoj zběsilé tempo. Tiskárny

  se inovují v inovačních krocích v řádu měsíců,

  přičemž životnost tiskáren, především klíčo-

  vého prvku, LCD displeje, je vyšší než doba

  inovačního cyklu. Takže na trh přicházejí nové,

  kvalitnější a levné stroje tak rychle, že se

  nevyplatí opravovat ty staré. O tom, že by se

  vyplatilo kupovat australské tiskárny ani ne-

  mluvě. Repase australského projektoru stojí

  dvojnásobek, co nová čínská tiskárna. Austra-

  lané mají přitom stále rozlišení 4K, nová LCD

  tiskárna té nejdražší čínské třídy už má 16K.

  K tomu mají čínské tiskárny až dvojnásobnou

  tiskovou platformu. No nekup to. Za součas-

  ných podmínek by australskou tiskárnu patrně

  neprodal ani Velký Horst Fuchs.

  To je situace, která nás postavila takříkajíc

  na hroty dilematu. Fajn, o Číňanech se říká,

  že kopírují a šmírují. No ale velmi podobné a asi

  stejně kvalitní tiskárny ve stejné cenové relaci

  vyrábí i Taiwanci. To jsou sice taky Číňani, ale

  demokratičtí a čestní, ctící pravidla. Potomci

  Čankajška nekopírují a nešmírují, to dělají jen

  potomci Mao Ce Tunga a Čou En Laje, přeci.

  Můžeme si samozřejmě pořídit českou tiskár-

  nu, protože pan Průša ani nekopíruje, ani neš-

  míruje, bohužel ale nemá tiskárny ani na úrov-

  ni těch Australanů, ani Číňanů bez ohledu na

  jejich geografický původ. Pragmaticky nám tu

  nezbývá než koupit Taiwance. Ti jsou po všech

  stránkách v lati, není-liž pravda?

  Přesto tu zůstává pochybnost i v případě

  těch čínských nectností. Od koho kopírují, když

  jejich konkurence má horší a dražší stroje,

  než oni? Mají asi stroj času, ovšem otázkou je,

  od koho ho okopírovali. Problém mám po prav-

  dě řečeno i s tím šmírováním. Nejsem ajťák

  a netroufnu si říct, že všemu rozumím, ale

  mám za to, že aby mě mohl někdo na síti šmí-

  rovat, tak musím mít šmírované zařízení připo-

  jené k té šmírovací síti. Australské i americké

  tiskárny k síti připojené jsou. Ale u Číňanů je

  to jinak, jejich tiskárny k síti připojené nejsou,

  data se do nich přenášejí přes flešku. Upřím-

  ně řečeno je to vopruz, přenášet data po síti

  je lepší, a osobně bych i risknul to šmírování.

  Na síti celkem prokazatelně šmíruje kde kdo,

  většinou sídlí v Irsku a mluví americky, a jestli

  si někde nějaký čínský Ja-mes Bondo prohlíd-

  ne naše bombičky a raketky v měřítku 1/48 je

  mi úplně šumák. Ještě je tedy ve hře možnost,

  že Číňani šmírujou i bez připojení k síti. Ví bůh,

  ten jejich technologický pokrok je opravdu pe-

  kelně rychlý, třeba už to umí.

  Abych to shrnul, můj výsledný pocit z pana

  Průši po dvojím poslechu jeho rozhovoru

  a týdenním přemýšlení o jeho myšlenkách je

  ten, že bych mu doporučil nelamentovat nad

  čínskou konkurencí, pohnout zadkem a něco

  vymyslet, případně Číňanům něco okopírovat,

  aby nemusel tu svoji novou americkou továr-

  nu za pár měsíců předělávat na výrobu tous-

  tovačů. Protože ty čínské tiskárny budou lepší

  a levnější než ty jeho, i kdyby na ně vrchní svě-

  tový celník prezident T. uvalil i 100% clo. Ještě

  by mu tam zbylo pár desítek procent rezervy.

  Pan Průša sice tiskárny našeho typu moc ne-

  vyrábí, má tuším jen jeden typ. Jeho doménou

  jsou strunové tiskárny. Ale jak to tak vypadá,

  i v tomto segmentu trhu je situace podobná

  jako u projektorových a LCD tiskáren. I u stru-

  nových tiskáren dominují Číňané, největší podíl

  na trhu má BambuLab, přes 40%, Průša má 3%.

  Ve strunových tiskárnách se nevyznám, nepo-

  užíváme je, ale když si projdete internet, podí-

  váte se ceny a na srovnání produktů, vypadá to

  tak, že Průšova vlajková loď stojí dvojnásobek

  oproti vlajkové lodi čínské konkurence. Jestli

  v tom nebude ten zakopaný pes a jádro pudla.

  Momentálně testujeme, jak si čínské tiskár-

  ny poradí s různými materiály. Máme tam i ma-

  teriál od firmy Prusa. Přejeme panu Průšovi,

  aby jeho materiál fungoval dobře. Bude-li lev-

  nější a lepší než čínský, rádi ho od něj budeme

  kupovat a nebudou to úplně malé nákupy.

  Co z toho všeho plyne? Můj názor je, že vět-

  šina toho, co se o Číňanech a jejich průmys-

  lu říká, je už tak deset patnáct let zastaralé.

  Dnes už je situace zcela jiná. Číňané už nemají

  ve většině oborů co od koho okopírovat, jsou

  v těch oborech o parník vepředu před kon-

  kurencí. Týká se to nakonec i našeho oboru.

  Od koho asi tak mohou něco kopírovat, když

  přinejmenším tři čtvrtiny všech forem na

  nově vydávané plastikové modely se vyrá-

  bí na zakázku v Číně? Je čas přestat si lhát

  o naší evropské a americké technologické pře-

  vaze, přestat fňukat nad čínskými nekalostmi

  a raději hejbnout zadkem, abychom ten jejich

  technologický náskok dohnali. A není to jen

  3D tiskárnách.

  INFO Eduard

  99

  Březen 2025

• Strana 100

• Strana 101

  15. 03. 2025

  O stít

  mesta

  jihlavy

  KPM Jihlava

  si Vás dovoluje pozvat

  na modelářskou soutěž

  www.kpmjihlava.

  estranky.cz

  29 soutěžních kategorií

  19 speciálních cen

  PŘEKVAPENÍ

  Historické přednášky

  prodej modelů

  a modelářských potřeb

  dko jihlava

  tolstého 1455, Jihlava

  JUBILEJNÍ

  50. ROCNÍK

  pro registrované

  přítomné modeláře!

• Strana 102

• Strana 103

  14. ročník modelářské soutěže

  PANTHERS CUP

  Hlavní téma: VÍTĚZSTVÍ

  Kdy: 22. 3. 2025

  Kde: Novoborská 2, Praha 9

  Další informace: www.pantherscup.cz

  ať už je to vítìzný závodní vůz,

  triumfální letadlo nebo jakýkoliv jiný

  symbol úspìchu.

  Téma letošního

  pantherscupu

  je

  vítìzství

  KDY JINDY NEŽ TENTO ROK

  MŮŽETE NA PROSEKU VYHRÁT

  DOKONCE DVAKRÁT NAJEDNOU!

• Strana 104

• Strana 105

  Karlovarský kit klub p.s. ve spolupráci s Krajskou knihovnou Karlovy Vary

  pořádá soutěžní výstavu plastikových modelů

  12. 4. 2025

  Sál hlavní budovy Krajské knihovny Karlovy Vary

  8:00 Přihlašování a příprava expozice vystavovaných modelů.

  9:00 až 15:30 Otevření výstavy pro veřejnost.

  Bližší informace a propozice na facebookové stránce Karlovarského kit klubu.

• Strana 106

• Strana 107

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé,

  pomalu se blíží jaro a s ním start výstavní sezóny. Letos bude opravdu ostrý, jen během března nás čekají tři výstavy. Už příští týden budeme ve Veroně, o týden později v Bytomi a další týden pak na Proseku na Panthers Cupu. Kromě Verony, kam povezeme v té době už dobře známé březnové novinky, budeme mít v Polsku i na Proseku vždy něco fungl nového. V polovině března už s sebou na výstavy povezeme Limitku Kamikaze Tokkótai, která už teď díky intenzivní propagaci zajímá čím dál víc lidí. Ještě přede dvěma týdny to tak nevypadalo. Mezitím jsme publikovali výběr zbarvení, ukázali jsme výlisky a ejhle, situace se změnila téměř ze dne na den, takže momentálně to vypadá tak, že Kamikaze bude rychlou akcí a že se zařadí mezi bleskově vyprodané položky. Koneckonců, co bychom od položky takového jména jiného čekali, že.

  V Bytomi i na Proseku už budeme mít i výlisky MiGu-21bis 1/72, který pak bude mít premiéru o měsíc později. Pro Čechy a Slováky, potažmo i Moravany, Hanáky, Slezany a Ostravaky (s kratkym ostrym, to krátké a není chyba) bude mít nový MiG premiéru o Velikonocích v Prostějově, pro cizince a Gábora o týden později v Mošoni. Gábor už ví, že Bis bude opět špatně, ale nebojte se, žádný Gáborův čumák se tentokrát nekoná. Přemodelovali jsme celou přední část trupu, čumák je udělaný podle skenu skutečného MiGu z NDR, dodělali jsme k tomu všechno, co šlo, přidali jsme rakety se závěsníky a spoustu drobností. Jen antének je tam až to hezké není. Jsou to děsně mrňavé pičičandy, ale měly by pokrývat celou škálu avioniky, která se na tom letadle v různých zemích používala. Řekl bych, že to ukazuje sílu svobody a demokracie, vypadá to totiž tak, že po rozpuštění Varšavské smlouvy si každý uživatel do svých letadel namontoval, co chtěl, když už jim do toho Rusáci nemohli krafat. U nás to zase ukazuje, kam se nástrojařina i lisařina dopracovala a jak jemné detaily už dnes dokážeme dostat do plastu. A nepotřebujeme k tomu ani rozjížděcí formy. Gáborovi se asi nezavděčíme, ale bude se s tím muset smířit. Jo, a taky už někdo remcal, že Bis nebude nýtovaný. S tím se taky smiřte, stejně jako jsme se s tím smířili i my. Taky bychom ho rádi onýtovali, ale vzhledem k tomu, že Bis je pokračováním řady MiGů-21PF, PFM a MF, které nýtované nejsou, tak nám přijde hloupé najednou v polovině vydávacího schématu měnit styl a další tři verze onýtovat. Mluvím o třech verzích, protože máme připravené ještě dvě, R a SMT.

  A když už jsme u Migů-21, myslím si, že v Prostějově i v Mošoni už bychom mohli ukázat něco z MiGu-21F 1/48. Máme už v procesu všech osm forem, pět už jich je vyfrézovaných, a předpokládám, že v následujících dvou měsících už budeme mít přinejmenším polovinu forem komplet hotových a budeme pomalu ukazovat výlisky. Přiznám se vám, že se na tohoto Miga těším. Ač je to první sériově vyráběný MiG-21, tak u nás jeho stavebnice poměrně nelogicky uzavírá vývojovou linii MiGů-21, se kterou jsme začali před bezmála patnácti lety. Rozdíl v technologickém zpracování mezi naším prvním MiGem-21 MF bude obrovský, téměř si troufnu říct propastný. Skoro mám chuť vrátit se zpět k MF a střihnout si ho ještě jednou. Ale obávám se, že to asi nepůjde. I když, nikdy neříkej nikdy, třeba by se nějaká možnost našla. O tom si můžeme popovídat třeba v Kotli na E-dayi.

  A když už jsem zmínil E-day, přeskočím celé léto a řeknu vám něco také o něm. Minulý týden jsme podepsali smlouvu s Výstavištěm Zahrada Čech v Litoměřicích. Tím pádem už není cesty zpět a letošní E-day bude definitivně v Litoměřicích. Nebojte se, bude to dobrá akce. Po pravdě řečeno máme ambici i chuť udělat z ní nejlepší E-day všech dob, a překonat bájné první E-daye v Plzni i ty v butovických garážích, na které čím dál víc lidí nostalgicky vzpomíná. Pokračují i další jednání. Máme vyřešený catering, který se nám rýsuje velmi nadějně jak pro hlavní sobotní program, tak pro páteční večerní předpárty. Nadějně to vypadá s ukázkami historické techniky. Ta letos nahradí letový program, který s velkou pravděpodobností tentokrát nebude. Přesto ale zkoumáme i tuto možnost, byť velmi nepravděpodobnou. Letové ukázky by se do programu mohly vrátit za předpokladu, že bychom E-day opět prodloužili do neděle, byl by tedy dvoudenní. O tom, zda to uděláme, budeme rozhodovat na podzim, po E-dayi, přičemž hlavním argumentem pro rozhodnutí, zda prodlužovat nebo neprodlužovat budou vaše ohlasy.

  K moderování Kotle se vrátí Jindra Štěrbáček. Domlouváme se spolu na změně formátu Kotle, který by měl dostat větší dynamiku, zapojíme do něj více vás, diváky a vaše dotazy, a myslím si, že to celé bude moderní a zajímavé. Budeme se snažit získat do Kotle i zástupce dalších firem. Doufám, že se někdo osmělí. Bude z čeho vybírat, už teď registrujeme zvýšený zájem firem z ČR i z ciziny, a vypadá to, že účast modelářských firem bude letos také rekordní. Podle prvních ohlasů od modelářů by to mohlo být stejné i s vystavujícími modeláři. Mimochodem, jako hlavní cena v soutěži bude opět ultrazvukový nůž, věnovaný firmou Annetra.

  E-day je vždy do značné míry o novinkách, hlavně premiérových. Letos bude mít na E-dayi premiéru MiG-21F-13 1/48, to už víte. Pracujeme ale na dalších projektech, a pokud vše půjde dobře, tak by na E-dayi mohly mít premiéru další dvě stavebnice. Zatím vám je neprozradím, ale až do října vás napínat také nebudu. Jakmile budeme mít jistotu, že tyto projekty dokončíme včas, představíme je ještě před E-dayem na setkáních s modeláři v Praze a v Prostějově.

  Zatím se podívejte do mapy, jak se dostanete do Litoměřic, podívejte se na stránky města, co je v něm a v jeho okolí k vidění, a že toho není málo, a zařiďte si volno pokud možno už na pátek, ať vám nic neunikne. Letošní E-day bude stát za to!

  Už vás nebudu zdržovat. Jen ještě připomenu, že příští týden zveřejníme další díl Komorního podcastu s Katkou Boreckou, se mnou a Kubou Nademlejnským. Trochu jsme se odvázali a podcast bude o něco delší než minulý, přesto věřím, že vás neznudí. Příští týden natáčíme ještě jeden podcast, věnovaný Limitce Kamikaze Tokkótai, pojatý jako rozhovor na téma Kamikaze mezi odborníkem a poučeným lajkem. Lajk jsem já, odborník je Honza Bobek. Je to samozřejmě vážné téma, ale věřím, že vás bude bavit.

  Vážení modeláři, přeji vám příjemné chvíle u dnešního čísla Infa!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Flying Knights v Austrálii

  Na boxartu Adama Toobyho jsou zachyceny dva stroje z 9th Fighter Squadron, 49th Fighter Group při letu nad severní Austrálií. Za řízením letounu „The Rebel“ sedí Capt. Ben S. Irvin a stroj „Bob´s Robin“ řídí Lt. Robert Harry Vaught. “Bitchin’ Ben” Irvin byl veteránem bojů na Filipínách a Jávě.

  
  

  Text: Jan Bobek

   

  Mezi významné stíhací jednotky amerického armádního letectva, které bojovaly v pacifické oblasti, patřila 49th Fighter Group. Její letci si na letounech P-40, P-38 a P-47 nad Austrálií, Novou Guineou a Filipínami připsali 664 vítězství. Mezi její přední esa se zařadil i nejúspěšnější americký stíhač z období druhé světové války „Dick“ Bong (40 v.) nebo „Jerry“ Johnson (22 v.). Oba sloužili na letounech P-38 Lightning v rámci 9th Fighter Squadron „Flying Knights“ a navázali na službu svých kolegů, kteří proti nepříteli startovali poprvé v březnu 1942 v kokpitech Curtissů P-40E Warhawk. A začátky to nebyly vůbec snadné.

   

  Z USA do Austrálie

  Tato stíhací jednotka vznikla v červnu 1940 v USA jako 49th Pursuit Group (Interceptor) a v té době existoval jen její štáb a Headquarters Squadron. V prosinci byly k jednotce přiděleny jako její stíhací peruti 7th, 8th a 9th Pursuit Squadron. Jednotka byla aktivována v lednu 1941 a kádr pilotů s jistými zkušenostmi vytvořili příslušníci 31st PG, která však v té době existovala jen rok. Výzbrojí 49th PG se staly obstarožní letouny P-35, se kterými letci trénovali na úrovni jednotky, nebo při vojenských cvičeních.

  Po japonském útoku na USA se v prosinci 1941 stal velitelem 49th PG Maj. P. B. Wurthsmith, který nosil letecký odznak od roku 1928 a na Filipínách s 17th PS zažil první boje proti Japoncům. Jeho nová jednotka se na Boží hod vánoční dozvěděla, že bude nasazena v Pacifiku, a více než 1 100 jejích příslušníků se 11. ledna 1942 vydalo v konvoji ze San Francisca do Melbourne v Austrálii. Do cíle bez úhony dorazili 1. února 1942 a 49th PG se stala první jednotkou U. S. Army Air Corps, která dorazila do bojové zóny po vyhlášení války ze strany Japonska.

  Hned od počátku 49th PG bázovala na třech různých základnách a připojil se k ní Capt. Boyd „Buzz“ Wagner z 17th PS, který se v prosincových bojích nad Filipínami stal prvním stíhacím esem U. S. Army Air Corps. Každá z perutí byla vyzbrojena 25 letouny P-40E a pro piloty se jednalo o přechod na novou techniku. Teprve na australských základnách se seznamovali s charakteristikami tohoto letounu. Kvůli vlastnostem motoru došlo k řadě potíží při pojíždění a několik desítek strojů bylo při menších či větších haváriích poškozeno.

  V té době v Austrálii panovaly značné obavy z japonského postupu na Nové Guineji směrem k základně Port Moresby a z možného japonského vylodění na australském kontinentu. Tyto obavy byly umocněny náletem japonských palubních letounů z letadlových lodí Akagi, Hiryū, Sōryū a Kaga na Darwin 19. února 1942. Tento útok byl prvním a zároveň největším náletem na území Austrálie během druhé světové války. Právem se nazývá jako australský Pearl Harbor. Obránci si přilétající útočníky spletli se skupinou letounů P-40 z 33. Pursuit Squadron, která se kvůli špatnému počasí vracela z neúspěšného přeletu na Jávu.

  Japonští letci, poučení z náletu na Pearl Harbor, neútočili pouze na plavidla, ale rovněž na pozemní infrastrukturu. Po prvním náletu přišel druhý, který provedlo 54 dvoumotorových námořních bombardérů ze základen v Indonésii, a soustředil se na letiště a další objekty. Japoncům se při ztrátě čtyř letounů podařilo potopit 10 spojeneckých lodí včetně torpédoborce USS Peary, zničili 23 letadel, zdevastovali vojenskou i civilní infrastrukturu v Darwinu a pojistili si nerušené vylodění na Timoru.

   41-5509, 1Lt. Joseph J. Kruzel, 17th PS (Provisional), 4th CG, Jáva, únor 1942

  Joseph John Kruzel se narodil 17. února 1918 v Pensylvánii. V květnu 1940 zamířil k letectvu v rámci programu leteckých kadetů a v prosinci toho roku byl přidělen k 2nd Observation Squadron na Filipínách. Poté byl v září 1941 převelen k 17th PS, která přezbrojila na Warhawky. Po japonském útoku na Pearl Harbor a invazi na Filipíny se 17th PS přesunula do Austrálie a následně se Kruzel zúčastnil bojů v Nizozemské východní Indii. Svého prvního sestřelu dosáhl 17. února 1942, když sestřelil Ki-27 nad Palembangem. Následovaly sestřely dvou A6M ve dnech 19. a 20. února. V březnu se pak připojil k 9th FS v Austrálii, kde s ním létal jako jeho číslo George Preddy. U jednotky působil až do svého návratu domů v prosinci 1942. V listopadu 1943 se s 361st FG přesunul do Anglie na základnu Bottisham, kde skupina obdržela P-47D. V Evropě dosáhl Kruzel dalších tří sestřelů plus jednoho sdíleného. Jeho celkové skóre tak čítalo 6,5 sestřelu a jedno poškození. Do USA se vrátil v lednu 1945. Zastával řadu významných funkcí a dosáhl hodnosti major general. Do výslužby odešel 1. srpna 1970 a zemřel 10. července 2002 ve věku 84 let. Jeho P-40 z období, kdy ještě působil u 17th PS, je zajímavý kresbou draka chrlícího oheň, nakreslené na obou stranách přídě. Podobná kresba pak zdobila i jiný P-40E, který Kruzel používal v Austrálii. Ten měl ovšem zbarvení britskými kamuflážními barvami a Kruzelův Flight podle něj získal název „Dragon Flight“.            

  
  

  Horn Island a intermezzo s 7th Pursuit Squadron

  Na počátku března 1942 se Maj. Wurthsmith zeptal velitele 7th PS Lt. Morrisseye, zda má dost zkušených pilotů pro vytvoření detašmánu, který by byl vyslán na Horn Island ležící v Torresově průlivu v Queenslandu v severní Austrálii mezi australskou pevninou a Papuou Novou Guineou. Morrissey sestavil skupinu dvanácti letců, kteří se na ostrov vydali okamžitě a devět z nich dorazilo do cíle bez pozemního personálu a zabezpečení.

  Právě na tuto základnu podniklo 14. března 1942 nálet osm bombardérů G4M Betty s doprovodem dvanácti stíhacích letounů A6M2 Zero Model 21. Všechny letouny patřily k 4. Kōkūtai a zatímco bombardéry, jimž velel por. Shigeo Yamagata, vzlétly z Rabaulu, tak jejich stíhací doprovod, jemuž velel por. Shirō Kawai, odstartoval z nedávno dobyté základny Lae na Nové Guineji. Lt. Morrissey dostal o blížících se útočnících zprávu včas a podařilo se mu se svými muži dostat do vzduchu.

  Osádky bombardérů Betty na základnu nerušeně a přesně shodily svůj náklad z výšky sedmi kilometrů. O deset minut později na ně zaútočil jeden „Hurricane“ a palubní střelci jej nárokovali jako sestřelený. Pilotem amerického letounu byl zřejmě 2/Lt Harold J. Martin, jemuž byl po boji přiznán sestřel bombardéru. Náletem byl zničen jeden dvoumotorový Hudson, další byl poškozen a škody utrpěly i budovy, stany, nádrž na vodu a vozidla. Při zpátečním letu osádky bombardérů ostřelovaly jedno spojenecké plavidlo.

  Japonský stíhací doprovod zaměstnal většinu Američanů a nárokoval osm sestřelených letounů. Mezi nimi byl i budoucí nejúspěšnější japonský námořní stíhací pilot, Hiroyoshi Nishizawa. Čtyři letouny byly palbou Zer poškozeny. Jedinou kompletní ztrátou na americké straně byl ale stroj, jehož pilot ztratil orientaci a po seskoku padákem mu pomohli dva mladí Aboridžinci.

  Během soubojů Američané nárokovali čtyři sestřelená Zera. Zabit byl ppor. Nobuhiro Iwasaki, jehož stroj byl později nalezen a spojenečtí zpravodajci z něj získali řadu cenných údajů, především z výrobních štítků komponentů. Jeho přemožitelem se zřejmě stal Lt. Morrissey, který protivníka zasáhl ze vzdálenosti 200 yardů. Jedním z Iwasakiho wingmanů byl právě Nishizawa.

  Druhým sestřeleným japonským letcem byl podd.1. tř. Genkichi Oishi. V jeho případě je jeho přemožitel nezpochybnitelný. Lt. A. T. House zaútočil na Zero, které se snažilo dostat za Morrisseye. Když chtěl House zahájit palbu, z kulometů nevyšla ani rána. Proto se rozhodl vrazit pravým koncovým obloukem do trupu Zera a zabil Oishiho v kokpitu. P-40 pak začal dělat nepopsatelné nekontrolovatelné manévry. House nad letounem znovu získal kontrolu ve výšce 4 000 stop a přistál zpět na základně při vysoké rychlosti bez použití klapek. Za tuto akci obdržel zcela zaslouženě Distinguished Service Cross. Krátce po tomto boji byla 7th PS z Horn Islandu stažena a House brzy skončil v nemocnici. Na dovolence v Sydney mu totiž taxikář přejel přes nohu. Inu, kdo má viset, ten se neutopí.

   41-5647, 1Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  John Dave Landers patří ke stíhacím pilotům, kteří zaznamenali během druhé světové války úspěchy na dvou odlišných válčištích. Prvních šesti sestřelů dosáhl v Pacifiku, zbytek do celkového skóre 14,5 sestřelu přidal v Evropě. Narodil se 23. srpna 1920 v Oklahomě, v osmnácti letech se přestěhoval do Texasu. V dubnu 1941 vstoupil do programu armádních leteckých kadetů, 12. prosince byl vyřazen v hodnosti First Lieutenant a již v lednu 1942 byl odvelen do Austrálie. K 9th FS/49th FG se připojil poté, co do Darwinu dopravil 3. dubna jeden P-40E. Hned následující den si připsal dva sestřely, následně přidal další dvě vítězství 14. června a 30. července. Poté odstartoval 26. prosince ke svému poslednímu bojovému letu v Pacifiku. Toho dne nejprve dosáhl dalších dvou vítězství, poté byl sám nad Novou Guineou sestřelen a několik dní bloudil v džungli, než se s pomocí domorodců dostal zpět. V únoru 1943 se vrátil do USA a na vlastní žádost byl odeslán ke své druhé operační túře, tentokrát v Evropě (kde poté absolvoval i třetí túru). Z jeho působení v Pacifiku jsou známy dva osobní Warhawky. První z nich, pojmenovaný Skeeter (41-5647), je zde vyobrazen. Na levé straně trupu za kabinou nesl kresbu dravce ve žlutém poli, coby znak příslušnosti k flightu Andyho Reynoldse, který touto kresbou opatřil svůj letoun jako první. Na přídi nesl Skeeter jednoduchou kresbičku komára držícího v ruce samopal.

  Hrozba invaze

  Obavy z japonských plánů vylodit se v Austrálii ještě vzrostly na počátku března 1942. Během 3. března bylo letiště Broome v západní Austrálii napadeno devíti Zery z 3. Kōkūtai. Japonští letci při postřelování základny a jejího okolí zabili téměř 90 vojáků a civilistů a zničili 23 letounů. Během návratu do Koepangu tři piloti Zer narazili na nizozemský transportní letoun C-47. Vzhledem k tomu, že byl kamuflovaný, považovali jej za legitimní cíl. Jejich palba zasáhla trup, pravé křídlo a pravý motor. Letoun přešel do vývrtky, ale k překvapení Japonců ji pilot vybral těsně nad zemí a podařilo se mu nouzově přistát. Jeho pilotem bylo totiž Ivan Smirnov, ruské stíhací eso z první světové války. Dalších osm Zer stejné jednotky napadlo základnu Wyndham a zničilo na ní jeden letoun a poškozeno bylo několik budov.

  Hned během následujícího dne, 4. března 1942, zaútočilo devět Zer z 3. Kōkūtai na základnu RAAF v Darwinu. Podařilo se jim zničit jeden Hudson a poškodit několik budov. Všechny japonské stroje se vrátily na základnu, i když tři z nich byly lehce poškozeny protiletadlovou palbou. 

  V té době bylo hlavní úsilí Spojenců soustředěno na boje o Jávu. Australské základny byly tedy dočasně bez ochrany a Australané zoufale potřebovali zajistit stíhací obranu Port Moresby na Nové Guineji. Americká strana proto vyčlenila 25 letounů P-40 a převzala je 75. peruť RAAF, která byla zformována 4. března. Do Port Moresby se jednotka přesunula 21. března a její velitel „Old John“ Jackson za mimořádně těžkých podmínek dokázal své piloty vést, motivovat a přeměnit je ze skupiny nováčků na vážné protivníky veteránů japonského námořnictva. V dubnu spojenecké stíhače v oblasti Port Moresby posílili Američané s Airacobrami. Postupně byla stroji P-40E vyzbrojena také 76. peruť RAAF na základně Archerfield a 77. peruť RAAF v Pearce v západní Austrálii.

   A6M2 Zero Model 21, por. Zenjirō Miyano, 3. Kōkūtai, letiště Poeleti, Timor, březen 1942

  Tento letoun, vyrobený firmou Mitsubishi, byl vyfotografován v dubnu 1942 v Rabaulu s částečně přetřeným markingem, který původně patřil poručíku Miyanovi. Zde je zrekonstruován v podobě, v jaké s ním Miyano létal. Pruhy na trupu a ocasních plochách mohly být provedeny i v tmavě modré nebo černé barvě. Zenjirō Miyano sloužil od roku 1939 u 12. Kōkūtai v Číně a v říjnu 1941 byl jmenován do funkce buntaichō u 3. Kōkūtai, s níž se účastnil tažení na Filipínách a v Nizozemské východní Indii. Při náletu na australské Broome 3. března 1942 zaútočil Miyano na DC-3 nizozemských aerolinií. Pilotem Dakoty byl kpt. Ivan Smirnov, stíhací eso ruského letectva z první světové války. S hořícím motorem se mu podařilo nouzově přistát, piloti Zer však na zemi zabili čtyři pasažéry. Miyano byl v dubnu 1942 převel k 6. Kōkūtai, jež měla mít základnu na atolu Midway. Jeho část jednotky byla přepravována na palubě letadlové lodi Jun´yō, jež se podílela na útoku proti Dutch Harbor na Aleutách. Miyano se náletu na přístav rovněž zúčastnil. Jeho jednotka měla od srpna 1942 základnu v Rabaulu a v listopadu byla přeznačena na Kōkūtai 204. Miyano patřil mezi buntaichō jednotky a od března 1943 zastával funkci hikōtaichō. Patřil mezi inovátory bojové taktiky a stíhacích doprovodů. Jako první zavedl v námořním letectvu čtyřčlenné formace a celkem dosáhl 16 vítězství. Zahynul 16. června 1943 nad Guadalcanalem při doprovodu střemhlavých bombardérů.

  
  

  9th Pursuit Squadron letí do Darwinu

  Ihned po japonských útocích v západní Austrálii dostala leteckou obranu Darwinu na starosti americká 9th Pursuit Squadron, jíž velel Capt. James C. Selman. Pozemním transportem vyrazily části pozemního personálu s technickým vybavením. Na trasu dlouhou 2000 mil se ve svých letounech nad neznámou krajinou od 8. března postupně vydalo 25 pilotů. Kvůli bouřím a technickým problémům dorazili první do cíle až po dvou týdnech. Základna Darwin byla však příliš poškozená a brzy se Američané přesunuli na jižněji ležící Batchelor Field. Ke konci měsíce se na tomto letišti shromáždilo 21 z původních 25 letounů, které se na cestu do Darwinu se svými piloty vydaly.

  Řady 9th PS v té době posílili veteráni, kteří již prošli boji s Japonci, Lt. Joseph J. Kruzel měl v té době na kontě tři vítězství, Lt. Ben S. Irvin si připsal jeden bombardér a jedno Zero a Lt. Andrew J. Reynolds měl na kontě tři Zera a třetinový podíl na zničení dvoumotorového letounu, který identifikoval jako „Me 110.“

   

  První letecké boje

  Prvního leteckého vítězství dosáhla 7th Pursuit Squadron 22. března 1942. Japonskou formaci z 3. Kōkūtai tvořil průzkumný letoun C5M Babs v doprovodu tří Zer Model 21. Proti nim odstartovalo dvanáct Warhawků. Průzkumný letoun se po dokončení úkolu od doprovodu oddělil, a to se mu stalo osudným. Američané letěli v hladině 20 000 stop a když 1 000 stop pod sebou spatřili osamělý letoun, nedali mu šanci. Útok provedli 2/Lt. Clyde L. Harvey, Jr. a 1/Lt. Stephen Poleschuk. Pod jejich palbou se letoun zřítil jihozápadně od ostrovu Bathurst. Oba průzkumní letci, podd. 1. tř. Shigiki Mori a podd. 1. tř. Shinobu Nagasawa, zahynuli. První vítězství 9th PS si připsal Poleschuk.

  První vítězství proti nepřátelským bombardérům si 9th PS připsala 28. března při náletu sedmi bombardérů G4M Betty z Takao Kōkūtai. Bombardovací formace letěla bez doprovodu a podařilo se jí z výšky 18 000 stop zasáhnout runway letiště Darwin a poškozen byl jeden letoun. Japonské osádky ohlásily sestřelení tří P-40, žádný však ve skutečnosti sestřelen nebyl. Zahynula však celá osádka, které velel praporčík Taketoshi Asahiro. Na americké straně si nárokovali jistá vítězství 2/Lt Clyde L. Harvey, Jr., 1/Lt William D. Sells, 1/Lt Robert Harry Vaught a pravděpodobný sestřel si připsal 1/Lt Stephen Poleschuk.

  Následující nálet, k němuž došlo 30. března, již Japonci provedli se stíhacím doprovodem. Tentokrát bylo sedm bombardérů G4M z Takao Kōkūtai doprovázeno dvanácti Zery z 3. Kōkūtai. Nálet v Darwinu nezpůsobil téměř žádné škody, ale stíhacímu doprovodu se podařilo své svěřence ochránit. Japonští stíhači ohlásili šest P-40 sestřelených a dva zničené pravděpodobně. Ve skutečnosti byly poškozeny dva P-40 a z třetího musel Lt. McComsey seskočit na padáku.

   P-40E-1, 41-25164, Capt. Ben S. Irvin, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  
  

  Dubnové nálety

  Během náletu na Darwin 2. dubna 1942 se pilotům z 9th PS nepodařilo útočníkům způsobit žádné škody, ale o dva dny později se však situace změnila. Na základnu RAAF a na civilní letiště provedlo nálet šest G4M Betty z Takao Kōkūtai v doprovodu šesti Zer z 3. Kōkūtai. Ve vzduchu operovaly dvě americké formace, každá se sedmi Warhawky, ale jen jedné z nich se podařilo na Japonce zaútočit.

  Jednu Betty sestřelila protiletadlová obrana a další dvě padly za oběť americkým stíhačům, všichni členové osádek zahynuli. Ostatní bombardéry se vrátily na základnu s různým stupněm poškození. Letci z 9th PS ohlásili osm sestřelů. Po jednom bombardéru si připsali 2/Lt Grover J. Gardner, 2/Lt John A. Kelting a 2/Lt John D. Livingstone, Jr. Dva bombardéry nárokoval 2/Lt John Dave Landers, a po jednom Zeru a jednom bombardéru si připsali 2/Lt Andrew Jackson Reynolds a 2/Lt John S. Sauber. V tomto boji Američané použili svou nacvičenou taktiku, útočili na bombardéry zepředu z převýšení. Pokud to okolnosti dovolily, provedli pak další útoky zezadu. Bombardéry G4M Betty pro ně byly novým typem protivníka a Američané brzy zjistili, že pro ně zadní střelec má nepříjemné překvapení v podobě 20mm kanonu.

  Japonští stíhači žádné ztráty neutrpěli a připsali si čtyři vítězství. Ztraceny byly ve skutečnosti dva P-40, ale ne přičiněním Zer.  Při přiblížení k základně s vysunutými podvozky se dostali pod palbu vlastní protiletadlové obrany Garder a Livingstone. Gardnerovi se podařilo seskočit s padákem, ale Livingstone zahynul při pokusu o přistání na jiném letišti.

  V polovině dubna došlo na japonské straně k rozhodnutí stáhnout letecké jednotky z Koepangu do Kendari a dočasně omezit nálety na Austrálii kvůli jiným prioritám. Před přesunem jednotek byly ale na Darwin naplánovány ještě dva nálety.

  K prvnímu došlo 25. dubna 1942 a provedlo jej 27 bombardérů Betty z Takao Kōkūtai v doprovodu devíti Zer z 3. Kōkūtai. Tři bombardéry musely misi přerušit kvůli technickým problémům a jeden z nich byl při návratu ztracen. Japonci, jako obvykle, z velké výšky precizně zasáhli základnu RAAF, ale tentokrát se střetli s větším odporem než během minulých akcí. V tento den totiž do boje poprvé vzlétla celá 49th Pursuit Group s 7th, 8th a 9th Pursuit Squadron a celkem šlo do vzduchu 50 letounů.

  V rozsáhlém boji byly sestřeleny čtyři bombardéry Betty a všichni členové osádek zahynuli. Jednomu z japonských strojů se dokonce zbortilo křídlo a narazil do vedlejšího stroje. Dvacet bombardérů bylo poškozeno, z nichž tři měly vyřazen z provozu jeden z motorů. Sestřeleno bylo i jedno Zero, první, které bylo ztraceno v bojích s 49th PG nad Darwinem. Jeho pilotem byl podd. 1. tř. Shirō Murakami.

  Palubní střelci nárokovali tři sestřelené P-40 a doprovodní stíhači si připsali dalších sedm. Žádný z amerických letounů ale sestřelen nebyl, jen piloti dvou P-40 byli nuceni nouzově přistát. Zero si na své konto připsal 2/Lt William J. Hennon z 9th PS a deset bombardérů a jedno Zero nárokovali jeho kolegové z 8th PS.

  O dva dny později, 27. dubna, se stejné japonské jednotky nad Darwin vrátily, bombardérů bylo tentokrát jen 17, ale stíhací doprovod byl početnější, por. Takeo Kurosawa letěl v čele 21 Zer. Proti útočníkům nasadila 49th PG opět všechny tři squadrony, ale tentokrát nevyvázla beze ztrát. Sestřeleny byly čtyři piloti P-40, včetně velitele 8th PS, Capt. Allisona W. Strausse, který zahynul. Na jeho památku po něm bylo pojmenováno jedno z místních letišť, stejně jako se to stalo v případě Livingstonea.

  Američané si po těžkém boji připsali řadu vítězství, 2/Lt Stephen Wallace Andrew z 7th PS nárokoval jeden bombardér a jedno Zero, jeho kolegové z 8th PS ohlásili tři bombardéry, čtyři Zera a ještě jedno Zero jako pravděpodobně sestřelené.

  Japonci ve skutečnosti ztratili jen jeden bombardér, ale deset dalších bylo poškozeno a s poškozením se vrátila na základnu i dvě Zera. Žádné však nebylo sestřeleno. Palubní střelci si nárokovali jeden zničený P-40 a japonský stíhací doprovod optimisticky nahlásil třináct P-40 sestřelených jistě a šest pravděpodobně. Údaje obou stran svědčí o nepřehlednosti a intenzitě leteckého boje.

   P-40E, Lt. Robert Harry Vaught, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Lt. Robert Harry Vaught se svým letounem „Bob´s Robin“. 

  Australská zima

  Období od června do srpna se v Austrálii řadí mezi zimní měsíce a v oblasti Darwinu je charakterizováno mírně nižšími teplotami, a především výrazně menším množstvím srážek. Po dubnových bojích 49th PG využila dobré počasí a několikatýdenní pauzu v japonských náletech, aby doplnila ztráty, zlepšila bojovou připravenost a došlo i několika administrativním změnám. Jednotka byla přeznačena na 49th Fighter Group a její části se nově označovaly jako Fighter Squadron. Navíc si piloti pro své perutě vybrali bojová jména a znaky. Okřídlenou přilbu si vybrala 9th FS a začala používat bojové jméno „Flying Knights“. Kolegové z 8th FS, kterým se přezdívalo „Eight Balls“, si později vybrali bojové jméno „Black Sheep“, které souviselo s dodávkami letounů pro tuto peruť. Zpravidla totiž nedostávala nové stroje, ale přebírala letouny jiných jednotek, které toho už měly hodně za sebou. Znakem 7th Fighter Squadron se stal Bunyip, mytické australské dravé zvíře, které měl na směrovce svého letounu namalované Bill Hennon, veterán z bojů nad Filipínami a Jávou.

  V polovině června se Japonci opět zaměřili na Darwin. Během 13., 15. a 16. června provedlo nálet vždy 27 bombardérů Betty z Takao Kōkūtai a jejich doprovod v během prvního náletu tvořilo dokonce 45 Zer z 3. Kōkūtai, během dalších dvou náletů doprovod zajištovalo 21 a 27 Zer.

  K jinému typu japonského útoku došlo 14. června. Piloti 27 Zer z 3. Kōkūtai měli za úkol provést postřelování základny v Darwinu. Obsluhy radarů se domnívaly, že jde o doprovod přibližně devíti bombardérů, ty však zřejmě v oblasti vůbec neoperovaly a úkolem japonských stíhačů bylo nejen napadnout RAAF station, ale způsobit ztráty nepřátelským stíhačům. Z tohoto boje si z 9th FS po jednom Zeru na své konto připsali 2/Lt I.B. Jack Donalson,  2/Lt John Dave Landers a 2/Lt Andrew Jackson Reynolds. Další Zera si připsal na konto Capt. Nathaniel H. Blanton z 7. FS, který nárokoval jedno sestřelené jistě a jedno zničené pravděpodobně.

  Celkem během čtyř dnů intenzivních bojů 49th FG nárokovala 13 sestřelených Zer jistě a jedno zničené pravděpodobně, dále jeden sestřelený bombardér, další sestřelený pravděpodobně a tři poškozené. Američané ztratili devět P-40 a jeden pilot nepřežil. Japonci během těchto bojů přišli pouze o dva piloty Zer, kteří zůstali nezvěstní 13. června, ale nedá se vyloučit, že u nich došlo ke ztrátě orientace během návratu na základnu. Při třech bombardovacích náletech bylo poškozeno asi 20 strojů G4M Betty a dva členové osádek byli zabiti. Piloti Zer při těchto střetnutích nárokovali 19 jistých vítězství a 12 pravděpodobných.

  Po šestitýdenní pauze Japonci zorganizovali další nálet až 30. července 1942. Takao Kōkūtai k základně RAAF v Darwinu vyslala 26 bombardérů a k cíli se přiblížily v letové hladině 26 000 stop. Doprovod tvořilo 27 Zer z 3. Kōkūtai. Po varování australských radarových operátorů šlo do vzduchu 36 strojů z 49th FG. Japonské osádky opět precizně zasáhly cíl. Poškozen byl jeden australský letoun, zasažena byla runway, zásoby paliva a vodovodní potrubí.

  Piloti z 9th FS nárokovali několik vítězství. Po jednom Zeru si připsali 1/Lt I. B. Jack Donalson, 2/Lt John Dave Landers, 1/Lt Andrew Jackson Reynolds a 1/Lt Clay Tice, Jr. Jeden bombardér nárokoval jako sestřelený 2/Lt Clyde L. Harvey, Jr. a ještě mu byl uznán pravděpodobný sestřel Zera. Jejich kolegové z 7th FS si připsali dvě Zera a dva bombardéry sestřelené jistě a jedno Zero sestřelené pravděpodobně.

  Boj byl zřejmě opět hodně nepřehledný, protože ztracena byla jen dvě Zera, jedno bylo sestřeleno během souboje a jeho pilot, podd. 1. tř. Shigeru Mukumoto zahynul. Druhé Zero bylo ztraceno nedaleko své základny v Koepangu kvůli závadě motoru, jeho pilot podd. 2. tř. Masashi Tomita přistál na hladinu moře. Japonští stíhači si připsali 16 vítězství, z toho tři pravděpodobná, ale sestřelen byl jen jeden P-40 z 7th FS.

  V rámci 49th Fighter Group v této době nelétali jen piloti, kteří dosahovali vítězství. Mezi letci takovými letci byl i jistý 2/Lt. George Earl Preddy, Jr., který sloužil u 9th FS „Flying Knights“. Při nácviku leteckého boje 12. července 1942 letěl ve formaci čtyř letounů, které vedl 2/Lt. John Sauber. Preddy letěl na svém osobním letounu P-40E „Tarheel“ 41-5509 s číslem 85. Sauber při cvičném útoku na Preddyho špatně odhadl vzdálenost a došlo ke srážce. Sauber zřejmě po nárazu ztratil vědomí a v letounu zahynul, ale zraněnému Preddymu se podařilo z Warhawku vyskočit a jeho kolegové k místu jeho přistání navedli sanitku. Naštěstí se jej podařilo nalézt ještě před soumrakem. Měl řadu zlomenin a lékař později konstatoval, že do rána by vykrvácel. Největší starosti však Preddymu dělalo obrovské mraveniště, které se nacházelo nedaleko. Po vyléčení byl přeložen do Evropy a stal se druhým nejúspěšnějším stíhacím esem 352nd Fighter Group „Blue-nosed Bastards of Bodney.“

  Austrálie sama o sobě vystavovala své obyvatele i letecké hosty různým nebezpečím, především díky místní fauně. Doslova o život šlo 16. července 1942 při letu Preddyho kolegovi Robertu H. Vaughtovi. Podrobnosti ke vzniku jeho přezdívky „Snake Bite Bob“ se dozvíte v historickém textu k jeho letounu ve stavebnici Pacific Star v tomto vydání magazínu INFO.

  V červenci Japonci zahájili na australské cíle noční nálety, na které zatím Australané a Američané neměli odpověď. V září se jeden z pilotů 49th FG pokusil o nepovolený noční stíhací let, ale po přistání byl potrestán jak za nepovolenou akci, tak i za to, že přinutil jedno z letišť rozsvítit osvětlení runwaye.

   P-40E, Capt. George E. Kiser, 8th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Poslední boj a přesun na Novou Guineu

  Naposledy se letci z 49th FG s nepřítelem nad Austrálií střetli 23. srpna 1942. Obvyklá formace 27 bombardérů Betty z Takao Kōkūtai s doprovodem 27 Zer z 3. Kōkūtai měla tentokrát za cíl Hughes Field jižně od Darwinu. Jeden bombardér se musel předčasně vrátit kvůli závadě. Náletu se snažilo zabránit 24 P-40 z 7th a 8th FS a ještě před cílem se jim podařilo několik bombardérů donutit opustit formaci. Dva byly poškozeny středně, jeden těžce a další inkasoval několik neškodných zásahů. Jedinou ztrátou na americké straně byl P-40, jehož pilot si při pronásledování bombardérů přestal kontrolovat stav paliva a nedobrovolně skončil v moři.

  Těžkou porážku tentokrát utrpěl japonský stíhací doprovod. Zahynul Buntaichō poručík Tadatsune Tokaji, veterán z bojů v Číně v rámci 12. Kōkūtai. Společně s ním v boji padli ještě podd. 2. tř. Nobutoshi Furukawa, podd. 2. tř. Itsuzō Shimizu a podd. 3. tř. Yoshiyuki Hirata.

  Američané ohlásili osm Zer sestřelených jistě a jedno nárokovali jako poškozené. Bombardérů po boji nárokovali sedm sestřelených, jeden zničený pravděpodobně a dva poškozené. Jeden z bombardérů si na konto připsal Capt. George Edward Kiser.

  Stíhací letci z 49th FG svou australskou anabázi skončili již jako ostřílení veteráni, kterým se během necelých šesti měsíců podařilo proti zkušenému nepříteli získat téměř 80 vítězství.

  Na novou Guineu se jako první přesunula 7th FS během září, 8th FS musela dávat do pořádku své obstarožní stroje a 9th FS v Darwinu zaškolovala australské kolegy. Do prvního střetu s nepřítelem se na novém bojišti 49th FG dostala 1. listopadu 1942 když šestnáct P-40E z 8th FS doprovázelo Mitchelly a Bostony při náletu na Lae. Tam krátce předtím dorazilo velké množství Zer z Kōkūtai 251, což byla bývalá Tainan Kōkūtai a také Zera z Kōkūtai 202, v tomto případu se jednalo o starou známou 3. Kōkūtai, jen pod novým označením. Po jednom sestřeleném Zeru nárokovali 1/Lt William Charles Day, Jr. a 1/Lt Richard H. Dennis. Ve skutečnosti byl sestřelen a zabit jen podd. 1. tř. Toshio Kaneko z Kōkūtai 251, ale sedm dalších Zer bylo poškozeno. Jeden americký pilot zůstal po akci nezvěstný.

  Letci z 49th FG doufali, že dostanou možnost létat na nových letounech P-38 Lightning, ale místo tohoto typu začali ke svému zklamání přezbrojovat na P-40K. tato verze sice měla ve srovnání s P-40E určitá zlepšení, ale proti obratným japonským strojům se s Warhawkem nebojovalo snadno.

  Do bojů na Nové Guineji se „Flying Knights“ zapojili v prosinci 1942, v té době 9th FS velel Maj. J. C. Peaslee, který v listopadu na této pozici vystřídal Capt. B. S. Irvina. Této peruti bylo dopřáno i jedno bojové prvenství. Aniž by to její příslušníci rozpoznali, stali se první jednotkou, která se na tomto bojišti střetla s armádními letouny Nakajima Ki-43.

  Došlo k tomu 26. prosince 1942, když do prostoru Buna-Dobodura přiletělo 15 pilotů se stroji Ki-43-I z 11. Hikō Sentai. Japonským letcům z 1. Chūtai této jednotky při akci velel kpt. Shigenori Miyabayashi a k letišti Pongani se dostali ve chvíli, kdy se na dráze nacházely australské bombardéry Hudson.

  V oblasti však hlídkovalo dvanáct P-40 z 9th FS. Pozemní návodčí přivolal na pomoc White Flight, jemuž velel 1/Lt. „Big John“ Landers. Se svou čtveřicí zaútočil na stroje identifikované jako „Zeke“, ale okamžitě se dostal pod přesnou palbu dvou japonských pilotů a musel ze svého stroje vyskočit. Jednalo se o původní stroj „The Rebel“ Capt. Bena Irvina ještě z dob bojů nad Austrálií. Japonským letcům padl za oběť i jeden Hudson a po boji ohlásili šest sestřelených P-40.

  Američanům se podařilo sestřelil jeden stroj, jehož pilot, rotný Ryō-ichi Imamura, zahynul. Po jednom Zeke nárokoval 1/Lt Charles Steven Gallup,  2/Lt Carl G. Planck, Jr. a jeden pravděpodobně sestřelený si na konto připsal ještě 1/Lt William Frees Haning, Jr.

  Během této akce byl poškozen Ki-43-I, s nímž letěl rotný Hiro-ichi Fujii. Zřejmě jej zasáhl palubní střelec jednoho z Hudsonů. Fujii se vracel podél pobřeží na sever v malé výšce a nízkou rychlostí. V této zranitelné situaci jej zpozorovala osádka letounu Wirraway z 4. peruti RAAF a neprodleně na něj zaútočila čelně z převýšení. Zasažený letoun se zřítil do moře. Australskému pilotovi P/O Johnu Archerovi nejdříve Control Officer nechtěl věřit, že sestřelil Zero, ale po potvrzení řady očitých svědků Archer a jeho palubní střelec Sgt. James Coulston dostali za odměnu šest lahví piva.

  Ve výrazně jiné situaci se nacházel John Landers, který z letounu vyskočil ve výšce asi 1 000 stop nad džunglí. Neznámým terénem bloudil tři dny, až nakonec narazil na potok, jehož řečiště ho dovedlo k domorodé vesnici. Rada starších mu poskytla nocleh i jídlo a během následujícího dne jej vesničané odvedli na letiště Pongani, odkud byl 31. prosince 1942 evakuován střemhlavým bombardérem A-24 do Port Moresby. Dalších vítězství ve své kariéře Landers sice dosáhl na vytouženém stroji P-38 Lightning, ale ne u 49th FG. V létě 1944 se zapojil do bojů nad Evropou u 55th FG. Jeho kolegy z 49th FG přechod na stíhací letouny P-38 teprve čekal.

   P-40E, Capt. William J. Hennon, 7th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Řada strojů 7th Fighter Squadron v Darwinu. Letoun č. 51, L'Ace, pilotoval Lt. James Bruce Morehead, který ke dvěma vítězstvím, jichž dosáhl u 17th PS nad Jávou, přidal nad Austrálií dalších pět a později ve Středomoří sloužil na strojích P-38 u 1st FG. Capt. Hennon sedí v kokpitu letounu P-40 č. 36. Foto: Australian War Memorial

  
  

  Zdroje:

  CLARINGBOULD, Michael J., INGMAN, Peter: South Pacific Air War, Volume 2

  CLARINGBOULD, Michael J.: Pacific Profiles Volume 1, Japanese Army Fighters, New Guinea & the Solomons 1942 -1943

  CLARINGBOULD, Michael J.: Pacific Adversaries, Volume 1, Japanese Army Air Force vs The Allies, New Guinea 1942 – 1944

  CLARINGBOULD, Michael J., INGMAN, Peter: South Pacific Air War, Volume 5, Crisis in papua, September – December 1942

  HATA, Ikuhiko, IZAWA, Yasuho, SHORES, Christopher: Japanese Naval Aces 1932 – 1945

  HESS, William N.: 49th Fighter Group, Aces of the Pacific

  ICHIMURA, Hiroshi: Ki-43 Oscar Aces of World War 2

  JACAR: taktické operační záznamy 3. Kōkūtai

  JACAR: taktické operační záznamy Takao Kōkūtai

  LEWIS, Tom: The Empire Strikes South, Japan´s Air War Against Northern Australia 1942 – 1945

  McDOWELL, Ernest R.: 49th Fighter Group

  MOLESWORTH, Carl: P-40 Warhawk Aces of the Pacific

  OLYNYK, Frank: Stars & Bars, A Tribute to the American Fighter Ace 1920 - 1973

• Letecká vojna na Ukrajine

  Keď straty spätne potvrdzujú súdy...
  

  TEXT: Miro Barič 

  A je tu ďalší rok. V tomto pokračovaní seriálu sa pozrieme na udalosti, ktoré sa odohrali od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025. Vo vzduchu sa žiadne zásadné veci neodohrali, no na politickej scéne sa schyľovalo k zemetraseniu.

   Poškodený ruský vrtuľník Mi-24VM s označením RF-13029 a trupovým číslom „červená 53“ nakladajú na príves. Fotografia sa objavila v sledovanom období, ale o incidente nie sú známe žiadne podrobnosti.

  
  

  Rusi pokračovali v tlaku na Donbase. Postupovať sa im darilo za cenu veľkých strát. Estónska vojenská spravodajská služba odhadla, že v januári 2025 ruská armáda zaplatila za každý dobytý štvorcový kilometer ukrajinského územia životmi 100 vojakov. Na momentálne najdôležitejšom smere na Pokrovsk sa ruské vojská nateraz vyčerpali a ich postup sa zastavili. Ukrajinci dokonca začali podnikať lokálne protiútoky.

  Podobná situácia je aj v ruskej Kurskej oblasti, kde sa napriek Putinovým sľubom nedarí vyhnať Ukrajincov, ktorí tam vlani prekvapivo obsadili časť ruského územia. Zrejme ho budú chcieť použiť pri vyjednávaní, ku ktorému sa schyľuje po tom, čo sa v januári opäť ujal úradu americký prezident Trump. V čase písania týchto riadkov to však vyzerá tak, že Trump má bližšie k Putinovi a Ukrajine hrozí, že ju hodí cez palubu. Je to budíček aj pre Európu, ktorá zatiaľ stále stojí za Kyjevom (POZNÁMKA REDAKCE – text byl uzavřen 20. 2. 2025 a nereflektuje tak překotný vývoj mezinárodní situace). Najväčším problémom Ozbrojených síl Ukrajiny sa javí nedostatok vojakov na fronte. Môžu za to aj zlé rozhodnutia velenia pri vytváraní nových brigád s nedostatočným výcvikom a nízkou morálkou namiesto dopĺňania stavov skúsených jednotiek. S porozumením sa nestretla ani snaha umožniť rotáciu frontových jednotiek tým, že do prvej línie pošlú špecialistov – napríklad pozemných technikov lietadiel MiG-29, či príslušníkov mobilných protilietadlových tímov, ktoré sa veľmi osvedčili pri obrane proti ruským dronom Shahed.

  Na priebehu vzdušnej kampane sa toho veľa nezmenilo. Po tom, čo Rusi útočili na ukrajinské mestá aj počas Vianoc, pokračovali v náletoch každú noc. Väčšinou používali drony Shahed, občas pridali aj niekoľko rakiet. Väčšina útokov mierila na civilnú energetickú infraštruktúru. Kremeľ pritom svetu naďalej cynicky klame, že civilné obyvateľstvo neterorizuje a útočí výhradne na vojenské ciele.

  Svoju dronovú kampaň proti ruským strategickým cieľom stupňovala aj Ukrajina. Po tom, čo lavírovala s výberom cieľov a striedala raz letiská, potom zas muničné sklady a iné ciele, sa v sledovanom období opäť sústredila na ruskú ropnú infraštruktúru – rafinérie a sklady paliva. Samozrejme, že podľa Moskvy Ukrajinci oficiálne nič nezasiahli. Zaznamenané masívne požiare spôsobili iba „padajúce trosky zostrelených dronov“.

   Fotografie odpratávania vraku ukrajinskej helikoptéry Mi-8. Je možné, že ide o incident, ktorý sa odohral 16. 1.

   

  Iba jedna strata

  Počas sledovaného obdobia došlo na ruskej strane k jednej jedinej potvrdenej strate leteckej techniky vo vzduchu. Stalo sa tak hneď v stredu 1. 1., kedy bol za neznámych okolností zničený vrtuľník Mi-28NM v Kamenskom okrese vo Voronežskej oblasti, ktorá susedí s ukrajinskou Luhanskou oblasťou. Posádka v zložení kapitán Danila Kuznecov a poručík Alexander Korolev zahynula. Podľa niektorých zdrojov boli zostrelení vlastnou protivzdušnou obranou, ale to nie je potvrdená informácia.

  Na ukrajinskej strane tiež došlo k jednej strate, o ktorej vieme zo súdnych dokumentov. Podľa nich došlo v Dnipropetrovskej oblasti k havárii helikoptéry Mi-8, ktorá bola zavinená možným porušením letových predpisov a nesprávnym prevádzkovaním stroja. Členovia posádky utrpeli zranenia rôzneho rozsahu a vrtuľník bol vážne poškodený. Vrak helikoptéry s trupovým číslom 153 a letový záznamník boli vyšetrovateľmi zaistené vo štvrtok 16. 1. a dá sa predpokladať, že v tento deň došlo aj ku havárii. Zo zverejnených dokumentov vyplýva len to, že súd vidí dôvod na zaistenie vraku za účelom jeho expertízy pre účely ďalšieho vyšetrovania. Ďalšie okolnosti nie sú známe.

  O pár dní neskôr boli ale zverejnené fotografie z doteraz neznámej havárie ukrajinského vrtuľníka Mi-8. Stroj na jednej snímke leží prevrátený na boku a na druhej fotografii ho dvíhajú žeriavom. Podrobnosti k záberom neboli uvedené. Je možné, že to súvisí s vyššie uvedeným prípadom zo 16. 1., ale môže ísť aj o úplne inú, doposiaľ nezdokumentovanú haváriu.

   Posádka ruskej helikoptéry Mi-8, ktorú zostrelila 18. 10. 2023 vlastná protivzdušná obrana. Teraz bola za to odsúdený kapitán Igor Paškov.

   

  Rozsudky

  Zo súdnych dokumentov, tentoraz ruských, vieme aj podrobnosti o viacerých prípadoch z minulosti. Vojenský súd v Sevastopole napríklad v sledovanom období vyniesol rozsudok za stratu helikoptéry Mi-8 aj s posádkou, ktorú spôsobila streľba vlastnej, teda ruskej protivzdušnej obrany. Stalo sa tak 18. 10. 2023 o 6.30 ráno. Kapitán Igor Paškov z veliteľstva protivzdušnej obrany na Kryme nesprávne prečítal identifikačné údaje pomalého a nízko letiaceho vzdušného cieľa a nahlásil ho ako nepriateľský. Dodatočné informácie o tom, že ide o vrtuľník so zapnutými navigačnými svetlami Paškov ignoroval. O dve minúty bol cieľ zostrelený raketami z protivzdušného systému Tor-M2DT.

  Zostrelený bol vlastný vrtuľník Mi-8MTV-5-1 z 98. samostatného zmiešaného leteckého pluku námorného letectva. Helikoptéra bola nad morom na hliadkovej misii proti ukrajinským námorným dronom. Na palube boli traja členovia posádky – major Grigorij Azanov, kapitán Maxim Pasečnik a kapitán Alexej Kontijevskyj. Nikto z nich neprežil.

  Vojenský súd poslal Paškova na tri roky do trestaneckej kolónie. Okrem toho bude od neho vymáhať 5 miliónov rubľov (56-tisíc dolárov) pre ministerstvo obrany a 3 milióny rubľov (34-tisíc dolárov) pre pozostalých po členoch posádky. Ministerstvo obrany pôvodne požadovalo 200 miliónov rubľov (2,3 mil. dolárov) ako odškodné za zničený vrtuľník, tento nárok však súd zamietol.

  Na ruských kanáloch sa objavili správy o ďalšom súdnom rozhodnutí o prípade v minulosti. Dátum incidentu nebol zverejnený, ale došlo k nemu na základni Gvardejskoje na Kryme. Vojak Alexander Erlich, odvedenec z Čeľabinskej oblasti, pri ňom šoféroval nákladné auto KAMAZ z jednej letiskovej odstavnej plochy na druhú. Nemal pri tom vodičský preukaz a prekročil predpísanú rýchlosť. V dôsledku toho nabúral do lietadla Su-25SM3, ktoré práve na tyči ťahalo iné nákladné auto typu Ural-4320 APA-5D.

  Lietadlo bolo po náraze neopraviteľne poškodené a ruské ministerstvo obrany vyčíslilo škody na 387 miliónov rubľov (4,4 mil. dolárov). V podaní na súd tiež uviedlo, že jednotka nemohla následne vykonávať letecké operácie plánovaným spôsobom, pretože jej chýbalo záložné lietadlo. Súd udelil Erlichovi trest odňatia slobody na jeden rok s podmienečným odkladom na jeden a pol roka. Musí tiež uhradiť ministerstvu 10 miliónov rubľov, čo je približne 113-tisíc dolárov. Erlich sa voči rozsudku odvolal, pretože žiadal zmierniť finančný trest na 300-tisíc rubľov (3 400 dolárov). Odvolací súd však verdikt potvrdil.

   Trosky ruského lietadla Beriev A-50U, ktoré bolo zostrelené 23. 2. 2024. Ruský súd teraz odsúdil v neprítomnosti za „terorizmus“ veliteľa ukrajinskej jednotky, ktorá ho zasiahla raketou zo systému Patriot.

   

  Doživotie za „terorizmus“...

  V ďalšom prípade ruský súd rozhodol, že dôkazy zhromaždené Hlavným vojenským vyšetrovacím riaditeľstvom Vyšetrovacieho výboru Ruskej federácie sú dostatočné na to, aby bola vznesená obžaloba proti veliteľovi 138. protivzdušnej raketovej brigády Ozbrojených síl Ukrajiny, plukovníkovi Mykolovi Dzjamanovi. Na toho vydali zatykač za terorizmus už v lete minulého roka. Jeho brigáda totiž 23. 2. 2024 zostrelila lietadlo včasnej výstrahy a kontroly Beriev A-50U. To sa zrútilo v Krasnodarskom kraji pri obci Trudovaja Armenija a zomrelo v ňom 10 členov posádky.

  Podľa ruského obvinenia sa Dzjaman dopustil terorizmu tým, že vedel, že lietadlo A-50 je neozbrojené, pohybuje sa nad ruským územím a do bojových operácií na Ukrajine nie je priamo zapojené, no napriek tomu nariadil svojim vojakom, aby naň vystrelili rakety zo systému Patriot. Teraz ho za to v neprítomnosti odsúdili na doživotie.

  Verdikt súdu nám prezradil niekoľko vecí. Jednak je potvrdením, že A-50 skutočne zostrelila Ukrajina. Ruská propaganda totiž predtým tvrdila, že Ukrajinci toho nie sú schopní a radšej razila verziu, že lietadlo zasiahla omylom vlastná protivzdušná obrana. Tvrdenie o terorizme je zas svedectvom o úplnej prehnitosti ruskej spoločnosti. Stroje A-50 pomáhali navádzať ruské letecké útoky na ukrajinské ciele vrátane civilných. Keď sa proti tomu Ukrajina bráni, podľa ruského súdu je to terorizmus...

  Bol to pritom už druhý A-50, o ktorý Rusi v rovnakej oblasti prišli. Prvý sa zrútil do Azovského mora po zásahu raketou len zhruba mesiac predtým, 14. 1. 2024. Opäť pri tom zahynula celá jeho posádka. Ide o nenahraditeľných špecialistov. Zároveň ide o jediné dve lietadlá včasnej výstrahy a kontroly, ktoré boli v celosvetových dejinách vojenského letectva zničené pri bojových operáciách. Oba stratilo Rusko a oba zostrelila Ukrajina.

  Toto podľa ruských úradov nie je terorizmus. Pri ruskom útoku v noci z 27. na 28. 1. bol zasiahnutý aj taký vojenský cieľ, ako je múzeum automobilov v Kyjeve. Zničených bolo 9 veteránov, ďalších 27 bolo poškodených.

  Ukrajinská úprava starého sovietskeho protilietadlového systému 9K33 Osa na použitie rakiet vzduch-vzduch R-73.
  

  Ukrajinci vyrábajú návnady pre ruské rakety a drony v podobe makiet stíhačiek F-16.
  

  Falošné ciele produkujú Ukrajinci vo veľkom. Toto je napríklad maketa tanku Leopard 2A6.
  

  Vrtuľníky Mi-24V, ktoré na Ukrajinu dodalo Severné Macedónsko.
  

  Ex-český vrtuľníky Mi-24 v ukrajinských službách.

  V popredí je pôvodne česká helikoptéra Mi-24V, v pozadí je ukrajinská Mi-24P.
  

  Ukrajinská 114. brigáda taktického letectva zverejnila fotografie stíhačky MiG-29 so zaujímavým emblémom.

  
  

  Stovky letov pilota ukrajinskej helikoptéry Mi-8 

  V čase, keď budete čítať tento článok, ubehli už tri roky od začiatku plného ruského útoku. Tomuto smutnému výročiu sa budeme venovať v nasledujúcom pokračovaní, jednu spomienku na 24. február 2022 prinášame už dnes. Je to príbeh pilota vrtuľníka Mi-8 Mychajla s prezývkou „Karnáž“, čo je odvodené od anglického slova Carnage, čiže Masaker.

  Mychajlo slúžil v ukrajinskom vojenskom letectve už pred ruskou inváziou. Lietal na misii OSN v Kongu, pôsobil aj v Doneckej a Luhanskej oblasti, kde na jeho vrtuľník neraz strieľali. V desiatkach prípadov evakuoval zranených, ale vysadzoval aj skupiny výsadkárov a špeciálnych jednotiek, prepravoval zbrane a muníciu.

  To všetko sa malo 24. 2. 2022 skončiť. Mychajlovi v ten deň mala vypršať zmluva. Čakal ho posledný let vo vojenskom letectve a potom práca v súkromnej firme a pokojné chvíle s rodinou. Onen „posledný let“ však prebiehal úplne inak, ako bolo plánované – a po ňom nasledovalo 200 ďalších, z toho 132 s ostrým použitím zbraní. (Tento údaj je z konca augusta 2024, kedy príbeh zverejnili Ozbrojené sily Ukrajiny.)

  Mychajlo „Karnáž“ dostal v to ráno pridelenú helikoptéru, ktorá bola predtým šesť mesiacov zakonzervovaná. Podľa predpisov sa tak pred štartom malo všetko dôkladne skontrolovať. Na to však nebol čas. Vrtuľník vzlietol za úsvitu a za ním celý rad ďalších Mi-8 a Mi-2. Cieľom bolo evakuovať a zachrániť techniku.

  Mychajlo „Karnáž“ pred vrtuľníkom Mi-8 s emblémom „Lovec orkov“.
  

  Mychajlo nosí na helme pôsobivú masku.
  

  
  

  Hneď na druhý deň vojny počas preletu zachránil pilota, ktorý sa katapultoval priamo pred jeho očami. „Leteli sme do určitého bodu a oproti nám leteli dve stíhačky MiG-29. Naspäť však letel už len jeden. Pozorne sa pozeráme a vidíme, že druhý padá a pilot sa katapultuje. Nerozmýšľame a rozhodneme sa vyzdvihnúť ho. Pristáli sme a mávali na neho: „Poď k nám, my sme z Ukrajiny!“ Ukázalo sa, že to bol spolužiak môjho navigátora. Bol v šoku, lebo nemal čas po dopade ani niekoho informovať, a už prišla pomoc,“ smial sa Mychajlo a dodal, že pilot stíhačky sa potom veľmi rýchlo vrátil k lietaniu.

  Tretí deň vojny zachraňovali posádku Su-24. Tentoraz to šlo podľa predpisov. Piloti sa po dopade na zem ozvali, oznámili svoje súradnice a posádky Mi-8 sa vydala na pátraciu a záchrannú misiu. „Našli sme ich uprostred poľa – unavených, zmätených a zranených. No oni nás začali okamžite uisťovať: „Čoskoro opäť poletíme!“ Hoci šance na návrat do operačnej služby sú po takomto prípade malé, oni slovo dodržali. Neskôr sme ich videli na operačnom letisku,“ spomínal Mychajlo.

  Takýchto útokov neriadenými raketami vykonal Mychajlo „Karnáž“ do konca augusta minulého roka 132.
  

  Záber z výcviku ukrajinských výsadkárov na helikoptérach Mi-8. Mychajlo vykonával aj lety so špeciálnymi jednotkami.
  

  
  

  V prvých týždňoch vojny sa venoval najmä takýmto misiám – záchrane pilotov, evakuácii zranených a transportným letom. Neskôr na jar sa piloti vrtuľníkov Vzdušných síl pripojili k ostreľovaniu pozemných cieľov a Mychajlo prvýkrát stlačil spúšť. Išlo o útoky neriadenými strelami po balistickej krivke na spôsob lietajúceho raketometu. „Počas prvého bojového letu ma zaúčal Vitalij Pľak z armádneho letectva. Bol to vtipný chlapík, pokrytý tetovaniami a robil si zo m§a žarty. Žiaľ, už nie je medzi nami. Odviedli sme skvelú prácu a zasiahli sme mínometnú batériu pri Dovhenke. Nedokázal som s ním držať krok. On mal Mi-8MT s nejakou „hypersonickou rýchlosťou“ a ja pomalší Mi-8MSB,“ spomínal Mychajlo na prvý let s ostrou muníciou.

  Prvý deň takto letel ešte raz a na ďalší deň rovno trikrát. Odpálenie neriadených rakiet je náročné na presnosť, treba nájsť správny uhol a v pravom okamihu stlačiť spúšť. „Karnáž“ úprimne priznáva, že jeho presnosť v začiatkoch pokrivkávala. Niekedy sa mu však stalo, že síce minul zamýšľaný cieľ, ale trafil iný, ešte hodnotnejší. On i ďalší piloti sa cvičili v tejto taktike za pochodu počas bojových letov. Za prvé dva týždne ich odlietal 21. Veľkou motiváciou na zvyšovanie presnosti bolo riziko zostrelenia. Keď totiž podnikli bojový let len pre to, aby minuli cieľ, museli sa k nemu vrátiť znovu a podstúpiť to riziko opäť.

  Tieto dve fotky vrtuľníka Mi-8MSB s emblémom „Lovec orkov“ sa objavili už v máji 2022. Podľa tvaru kamuflážnych polí a ďalších detailov však ide o iný stroj než ten, pred ktorým sa odfotil Mychajlo „Karnáž“.
  

  
  

  Mychajlo spomína aj na to, ako svoj stý odpal „daroval“ navigátorovi. Všetko nastavil, namieril a on „slávnostne“ stlačil spúšť. Do pamäti sa mu vryla aj charkovská kampaň, počas ktorej bojoval za oslobodenie rodného Izjumu. Vtedy prileteli k cieľu, zasiahli ho, vrátili sa na základňu a dostali nový cieľ. Lenže ten bol výrazne hlbšie. Mychajlova posádka sa preto spýtala, či sú tie súradnice správne. A veruže boli – taký rýchly bol vtedy postup ukrajinských vojsk.

  „Priznávam, že po rokoch vojny sa cítim unavený a vyčerpaný... Ale keď z oblohy vidíte zničené mestá, ktoré si dobre pamätáte ako krásne a rozkvitnuté...“ zamyslí sa a dodá, že už neuvažuje o odchode z radov ozbrojených síl. Aspoň nie do víťazstva. „Čo urobím ako prvé? Nikdy som nebol s rodinou v zahraničí, manželka mi to pravidelne pripomína. Ale úprimne povedané, bojím sa lietať... ako pasažier,“ uzatvára žartovne pilot vrtuľníka, ktorý za svoje činy dostal rad Za odvahu III. a II. stupňa, rad Bohdana Chmelnického a Strieborný kríž.

• Souboj nad Rennes

  
  

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situaci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte 3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba přicházející ze západu) a tak měly být do večera 6. června přesunuty z Německa do Francie dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Nachtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stíhací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe a útvary "Wilde Sau".

  Velení Luftwaffe si nejdříve ověřilo, že v Normandii došlo skutečně k očekávanému vylodění a že se nejedná o průzkum bojem, podobný vylodění v Dieppe v roce 1942. Proto byly rozkazy k přesunu do Francie vydány až kolem poledne 6. června. Ne všechny Jagdgruppe se podařilo do Francie přesunout podle plánu, a tak bylo večer 7. června na invazním bojišti jen 17 stíhacích Gruppe, což představovalo tabulkový stav cca 1100 strojů, ale reálný počet provozuschopných letounů byl čtvrtinový - 278 stíhaček. Ve skutečnosti měla řada Gruppe poloviční, nebo i nižší početní stav, a ne všechny letouny byly provozuschopné díky spěšnému přesunu (chybějící pozemní zabezpečení) a chaosu, panujícím na většině francouzských letišť.

  Německé letecké útvary operovaly nad bojištěm proti početní a kvalitativní převaze Spojenců a samy se na svých základnách stávaly pravidelně terčem útoků hloubkařů i cílem kobercových náletů čtyřmotorových bombardérů. Luftwaffe se již nepodařilo zvrátit situaci ve svůj prospěch. Stíhači, buď úplní nováčci, nebo piloti, kteří po řadu měsíců i roků bojovali proti spojeneckým letcům, zvláště proti formacím čtyřmotorových bombardérů, nebyli schopni efektivně provádět bitevní útoky pumami. Proto bylo zmíněných osm Jabo Gruppe již 12. června zbaveno bombardovacích úkolů a převedeno do podřízenosti 5. Jagddivision Obersta Hentschela, jež podléhala II. Jagdkorpsu. II. Fliegerkorps zodpovědný za vedení hloubkových útoků byl 28. června zrušen a v dalších týdnech stíhači používali pro útoky proti pozemním cílům jen palubních zbraní nebo 210mm raket BR 21.

  5. Jagddivision nyní velela asi dvaceti Jagdgruppe a technicky nebylo v silách Jafü 5 detailně řídit operace jí podřízených jednotek. Proto převážnou většinu rozkazů k bojové činnosti v červnu 1944 tvořilo volné stíhání, zachycování hloubkařů a stíhání průzkumných letounů dělostřelectva. Jen zcela výjimečně byly některé formace navedeny proti spojeneckým bombardovacím svazům, protože pro tento účel neměla 5. Jagddivision k dispozici potřebné množství stíhaček a jednoznačnou prioritou bylo krytí vlastních pozemních útvarů před hloubkaři. Bojové lety německých stíhačů ve skupinách menších než 20 strojů byly velmi riskantní. Na jeden letuschopný stroj připadaly v průměru dvě akce denně. Létalo se přibližně od šesti ráno do jedenácti večer. Při každé akci Němci obvykle přišli asi o 30 % strojů. Na sestřelení jednoho spojeneckého letounu připadala ztráta dvou až tří vlastních. Pokud němečtí letci provedli akci v plánovaném rozsahu a s malými ztrátami, bylo to zpravidla umožněno tím, že činnost spojeneckých leteckých jednotek byla výrazně omezena nepříznivým počasím nad Británií.

  Právě do období spadá boxart Piotra Forkasiewicze, na němž je zachycen letoun majora George E. Preddyho z 487th FS, 352nd FG při souboji 12. června 1944 s německými stíhači. Preddyho jednotka doprovázela americké bombardéry při náletu na nádraží v Rennes v Bretani. Ve městě právě probíhal pohřeb obětí z předchozího náletu, který provedly 9. června bombardéry RAF.

  Německými protivníky byli piloti Messerschmittů Bf 109 z II./JG 53. Po boji ohlásili pět vítězství nad Liberatory, z toho jeden jako sestřelený a čtyři stroje jako donucené opustit formaci. Sami však přišli o tři stroje a dva letci byli zraněni. Jeden se dokonce při boji s P-51 dostal pod palbu vlastního flaku. Těmto ztrátám v podstatě odpovídají vítězství uznaná Američanům, jedno vítězství si připsal 1st Lt Glennon T. Moran, o jeden sestřel se podělili 1st Lt Lawrence E. McCarthy a 1st John Francis Thornell, Jr. a třetí Bf 109 si připsal Preddy.

  Čtyři americké bombardéry byly poškozeny a po jednom stroji ztratily 448th BG a 446th BG. Šest bombardovacích letců zahynulo, jeden byl zajat, ale ostatní se Francouzům podařilo zachránit. Při těchto dvou náletech došlo k masivním škodám na městské infrastruktuře a zahynulo 122 obyvatel. Město bylo osvobozeno na počátku srpna 1944. 

• Ze Středomoří do Německa

  
  

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozici komodora Jagdgeschwader 27, žádná část této letecké jednotky se již nenacházela v Africe. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací letec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu 1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholících leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77 a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně verze G-6.

  Na pozici komodora JG 27 došlo ke změně 22. dubna 1943. Dosud ji vedl dvaatřicetiletý Obstlt. Eduard Neumann, veterán z občanské války ve Španělsku. Z bojů ve Španělsku měl na kontě dvě letecká vítězství a během druhé světové války k nim přidal dalších jedenáct. Po druhé světové válce se Neumann stal vůdčí osobností veteránské organizace této jednotky. Jeho pozici zaujal major Gustav Rödel, jenž byl dosud velitelem II./JG 27 a na jeho kontě bylo více než 70 protivníků. Do čela II. Gruppe za něj bylo třeba vybrat vhodného nástupce. Volba padla na velitele 8.Staffel, jež náležela k III./JG 27, která se v té době nacházela na Krétě. Byl jím Hauptmann Werner Schroer, na jehož kontě bylo 63 vítězství a byl již nositelem Rytířského kříže.

  V dubnu 1943 měla Schroerova II./JG 27 základnu v Trapani na Sicílii a prováděla především doprovody konvojů a dopravních letounů na trasách do Tuniska. Ztráty Ju 52 a Me 323 byly tak vysoké, že dopravu paliva pro německé jednotky v Tunisku dokonce zajišťovaly osádky letounů Bf 110. Během března a dubna ztratila II./JG 27 v boji 21 letounů, ale kvůli haváriím odepsala dalších 39.

  První úspěchy u nové jednotky si Hptm. Schroer připsal 29. dubna, když dosáhl vítězství nad dvěma piloty Lightningů u ostrova Marettimo západně od Sicílie. Ve stejném prostoru 5. května sestřelil jeden bombardér B-24, ale vzhledem k průběhu bojů v tomto prostoru nelze vyloučit, že jde o chybu v záznamech a jednalo se o B-25 Mitchell.

  Do boje s formací 26 Liberatorů a stíhacím doprovodem, který zajišťovaly Lightningy, se II./JG 27 dostala v odpoledních hodinách 9. května mezi Capo San Vito a Capo Gallo. Schoerova jednotka při tomto boji nárokovala tři B-17, což byl patrně omyl v identifikaci a dva P-38. Hptm. Schroer si na konto připsal jeden B-24, ale ztráty na spojenecké straně tomuto boji ale neodpovídají.

  Po skončení bojů v Tunisku se při obraně Sicílie dostávala II./JG 27 do střetu se čtyřmotorovými bombardéry stále častěji. Americký stíhací doprovod, který měly na starost tři stíhací skupiny s letouny P-38, se tomuto úkolu teprve učil. Na německé straně bylo ve stádiu značné improvizace jak navádění stíhacích jednotek proti bombardérům, tak i taktika boje. Němečtí letci se na Sicílii, bez předchozích zkušeností s bojem proti čtyřmotorovým bombardérům ve velkých výškách a bez konzultací s kolegy ze západní Evropy, dostali pod značný tlak velení Luftwaffe, které vyhrožovalo i polními soudy za nedostatečné výsledky.

  Werner Schroer při bojích nad Sicílií a později po přesunu do Itálie zaznamenal od dubna do července 1943 celkem dvacet vítězství, z nichž polovinu představovaly čtyřmotorové bombardéry. Jednotka pod jeho velením docílila téměř 100 vítězství, ale 41 pilotů padlo, zůstalo nezvěstných, byli zajati nebo zraněni. To představovalo v podstatě 100% ztrátu tabulkového stavu leteckého personálu. Mimo již výše uvedených ztrát techniky přišla II./JG 27 během května až července 1943 činností nepřítele o 74 stíhacích letounů a dalších 47 bylo odepsáno z jiných příčin.

  Na počátku srpna 1943 předala Schroerova jednotka 17 zbývajících Bf 109 jiným útvarům v Itálii a stáhla se do Německa na základnu Wiesbaden-Erbenheim. Na konci srpna 1943 se II./JG 27 přesunula s novou technikou na základnu Eschborn a byla připravena zapojit se do obrany proti náletům amerických bombardérů. Do prvního bojového střetu se na tomto bojišti Schroer se svou jednotkou dostal 6. září při náletu, který směřoval do oblasti Stuttgartu. Jednalo se o první nálet do německého vnitrozemí od mise Schweinfurt-Regensburg a Američané při něm nasadili více než 300 bombardérů. Šlo o dosud největší počet osádek, který vyslali do akce. Mise byla po svém skončení americkým velením oficiálně označena jako „Costly Fiasco“, protože z různých příčin bylo ztraceno 45 B-17 a 10 dalších muselo být po přistání odepsáno. Schroerova jednotka po boji ohlásila devět vítězství nad letouny B-17, z nichž si Hptm. Schroer osobně připsal jeden sestřel a dva další stroje donutil k opuštění formace, byla to jeho vítězství č. 86 až 88. Právě tato letecké bitva je námětem boxartu Antonise Karydise. 

• Markingy P-40E Pacific Star 1/48

  P-40E-1, 41-25164, Capt. Ben S. Irvin, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Poručík Ben S. „Bitchin' Ben“ Irvin sloužil na Filipínách a po japonské invazi pokračoval v bojích na Jávě u 17th PS (Provisional). Podařilo se mu 18. února 1942 sestřelit japonský bombardér při obraně nizozemské námořní základny v Surabaji a o týden později si připsal jedno Zero. Z Jávy se přemístil do Austrálie a 17. března se připojil k 9th FS/49th FG. Když 28. srpna převzal velení 9th FS, byl povýšen do hodnosti kapitána a vedl jednotku až do 31. října. Během této doby se 9th FS přesunula z Austrálie na Novou Guineu. Jen několik dní poté, co se „Flying Knights“, jak se 9th FS přezdívalo, usadili na základně poblíž Port Moresby, přišel rozkaz, aby se všichni piloti, kteří se zúčastnili kampaní na Filipínách a Jávě, vrátili do USA. Irvin se tedy 1. listopadu 1942 vzdal velení 9th FS a vrátil se domů, přičemž na místě zanechal svůj osobní P-40E-1, který byl ozdoben velkou kresbou Pegasa na levé straně a nesl jméno „Rebel“. Pilot, který po něm letoun převzal, přidal na levou stranu směrového kormidla jméno „Bessie“. Dne 26. prosince 1942 vzlétl 1/Lt John D. Landers s „Rebelem“ jako lídr „bílého roje“ na hlídkovou misi nad Dobodurou. V nastalém souboji s japonskými Ki-43-I Oscary z 11 Hikō Sentai byl sestřelen. Pilot vyskočil a letoun se zřítil do džungle, kde odpočívá dodnes.       

  „Rebelova“ cesta do řad 49th FG byla dost klikatá, protože byl původně postaven v rámci programu Lend-Lease pro RAF jako ET488. Byl však dodán USAAF s tím, že letoun bude dále předán nizozemskému letectvu (NIEAF). Místo toho skončil u RAAF jako Kittyhawk A29-92. Jenže o dva dny později bylo toto sériové číslo zrušeno a letoun se vrátil do USAAF, kde byl přidělen k 9th FS/49th FG. Irvin na něm létal v době, kdy velel 9th FS od 19. září do 3. listopadu 1942.

   

  P-40E, Lt. Robert Harry Vaught, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Poručík Robert Harry Vaught se narodil 15. června 1918 v Johnson City ve státě Tennessee. Sloužil od 21. února do 31. října 1941 jako Flying Cadet a poté, co byl 31. října zařazen do služby jako pilot, vstoupil do řad 49th PS/14th PG. Dne 16. prosince se přesunul k 49th PG do Austrálie. Svého prvního vítězství dosáhl 28. března 1942 (bombardér Mitsubishi 97), dvě Mitsubishi 96 sestřelil 7. prosince. Vaughtova přezdívka „Snake Bite Bob“ má původ v incidentu, ke kterému došlo 16. července 1942. Toho dne krátce po vzletu z dráhy v Livingstonu zjistil, že má na podlaze k útoku připraveného hada. Vaught proto provedl několik prudkých manévrů, které jeho nechtěného pasažéra paralyzovaly, takže ho mohl chytit za hlavu a když zjistil, že se jedná o jedovatý druh, vyhodil ho z kabiny. Vaughtův osudný den nastal 5. března 1943, kdy, nyní již s P-38G-13-LO, odstartoval z letiště Dobodura k misi nad Salamauou. Sestřelil dvě Zera, ale protože byl jeden motor jeho Lightningu v boji poškozen, rozhodl se doletět na Wau. Při závěrečném přiblížení ale selhal i druhý motor a pilot byl při následné havárii vážně zraněn. Vaught byl poslán zpět do USA a k létání se již nevrátil, ačkoli ve službě zůstal až do roku 1959 a do důchodu odešel jako podplukovník. Zemřel v červnu 1978. Jeho P-40E byl ozdoben žraločí tlamou a „Létající lebkou“ po obou stranách trupu, stejně jako jménem „Bob’s Robin“. Ve výsostném znaku na trupu i na křídle mírně prosvítal červený střed staršího provedení znaku.

   

  P-40E, Col. Bruce K. Holloway, CO of 23rd FG, Kweilin, Čína, 1942

  Bruce Keener Holloway se narodil 1. září 1912 v Knoxwille v Tennessee, v roce 1937 absolvoval Vojenskou akademii Spojených států (West Point) a v roce 1938 získal pilotní odznak. Holloway poté sloužil u 6. PS, 18. PG, na Havaji před studiem leteckého inženýrství. Poté byl vyslán do Čchung-čchingu v Číně, kde začal získávat bojové zkušenosti jako stíhací pilot u Létajících tygrů americké dobrovolnické skupiny. Když byla AVG v červenci 1942 rozpuštěna, nahradila ji 23rd FG a Holloway převzal v lednu 1943 její velení od Roberta L. Scotta. Během svého pobytu v Číně sestřelil Holloway 13 nepřátel a v roce 1944 se vrátil do USA. Zůstal ve službě, v roce 1951 absolvoval National War College a dále povyšoval a stoupal klíčovými pozicemi USAF. Již jako generál převzal v červenci 1965 velení amerických vzdušných sil v Evropě a setrval zde až do svého jmenování zástupcem náčelníka štábu amerického letectva, kterým byl od 1. srpna 1966. To ale ještě stále nebyl na konci své kariéry. Dne 1. srpna 1968 se stal vrchním velitelem Velitelství strategického letectva a tuto funkci zastával až do odchodu do důchodu 30. dubna 1972. Generál Holloway zemřel ve věku 87 let v Orlandu na Floridě 30. září 1999. Zde vyobrazený P-40E nesl několik oprav a změn původního značení, včetně čerstvého přetření britskými kamuflážními barvami a oprav barvou Olive Drab na pravé straně přídě, vrtulového kuželu.

   

  P-40E, Lt. Col. John S. Chennault, 11th FS, 343rd FG, ostrov Umnak, Aleutské ostrovy, podzim 1942

  Jako jedno z deseti dětí slavného Claire Lee Chennaulta, velitele Létajících tygrů americké dobrovolnické skupiny, následoval John Stephen „Jack“ Chennault, narozený 20. května 1913 v Eudoře v Arkansasu, kroky svého otce a v roce 1942 se stal velitelem 343rd FG. Jednotka byla aktivována 3. září 1942 na Aljašce a Lieutenant Colonel John Chennault se stal jejím prvním velitelem o osm dní později. Tuto funkci zastával až do 16. listopadu téhož roku. Podařilo se mu sestřelit jedno Zero a také těžce poškodit japonskou ponorku. Obou vítězství však pravděpodobně dosáhl na P-38. Jeho 343rd FG se dostala přezdívku „Aleutští tygři“ díky stylizovaným tygřím hlavám, zdobícím přídě letounů P-40. V náročných podmínkách na severní výspě Pacifiku měla 343rd FG za úkol pomáhat vytlačit Japonce z ostrovů Attu a Kiska na západě Aleut. Pod Chennaultovým velením prokázala 343rd FG pozoruhodnou efektivitu ve vzdušných bojích a navazovala na schopnosti improvizace a taktické vynalézavosti, jakou prokázali i Létající tygři jeho otce. John Chennault zemřel 4. prosince 1977 ve věku 64 let. 

   

  41-36396, P-40E-1, Lt. Robert E. Smith, 16th FS, 23rd FG, Čína, podzim 1942

  Robert Eugene Smith, přezdívaný „Gene“, vstoupil do armádního letectva před druhou světovou válkou. Byl to spíše účelový krok, neboť měl v úmyslu tím splatit svá předchozí studia, ale rychle se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů v počátcích bojové činnosti 16th FS/23rd FG, když sestřelil čtyři nepřátele. Během jedné z misí musel nouzově přistát poblíž malé vesnice. Vesničané, kteří nevěděli, kdo nebo co je zač, se jej chystali napadnout, ale naštěstí měl s sebou malou americkou vlajku, kterou mával a dával tak najevo, že je Američan a stojí na jejich straně. Na jaře 1944 již působil Smith u 394th FS/367th FG v Anglii. Dne 17. června 1944 si nárokoval poškození Bf 109, ale o pět dní později zahynul, když byl jeho P-38 sestřelen flakem poblíž Cherbourgu ve Francii během útočné mise. Jeho letoun se zřítil na pláži v Normandii, Smith zůstal v kokpitu. Během svého pobytu u 23rd FG létal na P-40E-1, který nesl obligátní žraločí tlamu a také jméno KatyDid na přídi.

   

  P-40E, Capt. George E. Kiser, 8th FS, 49th FG, Filipínské ostrovy, 1942

  George Edward Kiser se narodil 8. května 1918 v Pocatellu ve státě Idaho. Nejprve vstoupil do armádních záloh, poté byl 20. prosince 1940 byl povýšen do hodnoti Second Lieutenant a 31. prosince se připojil k 17th PG/4th Composiote Group. Po útěku z Filipín, kde se mu podařilo sestřelit dvě Zera, sloužil na Jávě u 17th PS (Prov) a následně se připojil k „Black Sheep“ Squadron, jak se přezdívalo 8th FS/49th FG. Kiserův slavný den nastal 27. dubna 1942, kdy poblíž Darwinu zachytil nepřátelskou formaci čtyřiadvaceti bombardérů. Přestože byl pronásledován doprovodnými stíhači, zapojil se do boje s bombardéry, narušil jejich formaci a dva z nich zničil. V následném boji s nepřátelskými stíhači jeden sestřelil. Tento úspěch mu zajistil Záslužný kříž za službu spolu s dalšími vyznamenáními, která mu byla udělena v průběhu služby. Celkem získal devět vzdušných vítězství a po válce zůstal ve službě. Do výslužby odešel jako plukovník amerického letectva a zemřel 1. dubna 1991 (ve věku 72 let). P-40E z dob jeho působení u 49th FG byl ve standardní kamufláži Olive Drab/Neutral Gray a na levé straně trupu měl nakresleného lva s modlícím se japonským pilotem v pravé přední tlapě, zatímco levou drtil japonské Zero.

  
  

  P-40E, kapitán William J. Hennon, 7th FS, 49th FG, Jáva, 1942

  William Joseph Hennon se narodil 13. června 1919 v Hennepin County v Minnesotě. Pilotní odznak získal v roce 1941 na Kelly Field v Texasu a na začátku války působil na Filipínách u 21st FS. Nad Jávou sestřelil pět japonských letadel a po ústupu z Jávy do Austrálie byl přidělen k 7th FS/49th FG, kde přidal další dvě vítězství. Na směrovce měl jeho Warhawk kresbu Bunyipa jako ocenění podpory, kterou místní domorodá komunita poskytovala při záchraně pilotů z míst havárií po celém severním teritoriu Austrálie. Bunyip je mytologická australská vodní příšera, žijící v potocích, řekách a mokřinách. Později v roce 1942 přijala 7th FS tohoto „křičícího démona“ za znak své jednotky a po zbytek války jej používala na svých P-40 a později i na P-38 Lightning. Není známo, jakou barvu měla přední část vrtulového kužele. Přikláníme se k tmavě modré barvě Insignia Blue, ale jako možná se jeví i červená barva. „Bill“ Hennon se spolu s dalšími veterány filipínské a jávské kampaně vrátil do USA koncem roku 1942. Následně nastoupil k 326th FG, ale 28. prosince 1942 byl převelen k 21st FS/352nd FG jako její velitel. Dne 31. března 1943 byl na rutinním letu s cvičným letounem BT-14 z Farmingtonu do Grotonu v Connecticutu (vzdálenost pouhých 75 mil), aby vyzvedl kolegu Franka Greenea, který byl právě propuštěn z nemocnice. Hennon ale během cesty zmizel a nikdy nebyl nalezen. V té době mu bylo 23 let.

   

  P-40E, A29-78, No. 76 Squadron RAAF, letiště Gurney, Nová Guinea, srpen 1942

  No. 76 Squadron byla zformována na letišti Archerfield v Queenslandu 14. března 1942 jako druhá jednotka RAAF provozující letouny P-40. Výcvik dokončila v červnu, kdy obdržela plný počet 24 letounů pro svých 38 pilotů. V průběhu července 1942 byla squadrona nasazena do bojů na Nové Guineji a 22. července piloti pod velením Squadron Leadera Petera Turnbulla (který 27. srpna téhož roku zahynul při havárii) vzlétli na svou první bojovou misi. Zobrazený letoun byl získán od USAAF ve standardní kamufláži Olive Drab/Neutral Gray. Pro napodobení britské kamufláže dostaly horní plochy dodatečná pole Earth Brown a příď byla ozdobena názvem „Bloody Mary“. Insignie, původně americké, byly nahrazeny britskými kokardami, ty byly na horních plochách vyměněny za australské v době, kdy byl letoun odeslán na Novou Guineu. Kokarda na směrovém stabilizátoru byla shora částečně zatřena čerstvou kamuflážní barvou. Letoun byl zničen při pozemní srážce s Hudsonem (A16-218) na vzletové dráze 15. srpna 1942. 

   

  P-40E, A29-63, No. 82 Squadron RAAF, Bankstown, Austrálie, 1943

  No. 82 Squadron byla zformována 18. června 1943 a byla vyzbrojena letouny P-40. Byla jednou z pěti Squadron, které mohly být nově zformovány díky dodávce 399 Kittyhawků. Jednotka operovala ze základen v Queenslandu a na Nové Guineji. Do dubna 1944 prováděla výcvik v Bankstownu, poté se přesunula k dalšímu výcviku do Townsville. Koncem srpna 1944 došlo k přesunu do Port Moresby a v polovině září k dalšímu přesunu do Noemfooru. Tam se No. 82 Squadron, která se právě stala operační, připojila k No. 76 a 77 Squadron a vytvořila No. 81 Wing. Její piloti pak obvykle prováděli útočné mise proti japonským pozemním cílům. V březnu 1945 se jednotka přesunula do Morotai a zajišťovala doprovod spojeneckých konvojů. Odsunutí 1st Tactical Air Force do oblasti operací, které obcházely hlavní spojenecký tah na Filipíny a Japonsko, vedlo ke špatné morálce, která vyvrcholila takzvanou Morotaiskou vzpourou v dubnu 1945. Letoun, který je zde vyobrazen, byl použit při výcviku v Bankstownu v roce 1943. Byl na něm namalován domorodý muž, který hází bumerang a sestřeluje jím Zero. Letoun byl kamuflován barvami RAAF Foliage Green a Dark Earth s bíle natřenou zádí. Dobové fotografie ukazují, že byl letoun naleštěný, s minimálním olétáním.

   

  P-40E-1, NZ 3095, No. 15 Sqn RNZAF, Nový Zéland, 1944

  V říjnu 1942 byla No. 15 Squadron RNZAF vyslána na Tongu, aby převzala 23 letounů P-40 od 68. stíhací perutě USAAF a uvolnila tak americkou jednotku pro frontovou službu. Tyto letouny P-40E (NZ 3091 - NZ 3098, NZ 3100 a NZ 3108) a P-40K-15 (NZ 3090 a NZ 3099) byly původně vyrobeny pro RAF, ale USAAF si je na začátku války v Pacifiku ponechalo. V době převzetí Novozélanďany už ale byly v žalostném stavu (pět z nich nikdy nedostalo sériové označení RNZAF). Většina provozuschopných letounů byla v únoru 1943 odeslána k obraně Espiritu Santo na ostrovech Nové Hebridy a deset přeživších se ještě téhož roku vrátilo na Nový Zéland. Tyto letouny se staly známými jako P-40 „Tonga“. Po návratu na Nový Zéland byly stejně jako řada dalších letounů na místní základně v této době přebarveny na zelenou Foliage Green a šedou Sky Grey, jako řada dalších letounů v té době.  

• Markingy P-51B Malcolm Hood canopy 1/48

  P-51B-10-NA, s/n 42-106451, Maj. George E. Preddy, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, červen 1944

  Preddyho první osobní Mustang byl nekamuflovaný letoun, jehož modrou příď zdobil žlutý nápis „Cripes A´Mighty“. Aplikace invazních pruhů překryla trupové kódy HO-P které pod bílou barvou částečně prosvítají. Na ocasní plochy bylo proto přidáno individuální písmeno P. V době invaze měl Preddyho Mustang již namontován nový překryt kabiny typu Malcolm Hood. Příď jeho Mustangu zdobilo 12 německých křížů coby symboly jeho vítězství. Svůj poslední let s P-51B uskutečnil 12. června 1944, šest dní po invazi do Francie, kdy si nárokoval další zničenou Bf 109. Poté převzal zcela nový P-51D-5 „Cripes A´Mighty 3rd“. V srpnu 1944 byl Major Preddy odeslán na odpočinek do Spojených států, po návratu v říjnu převzal velení nad jednou z podřízených squadron 352nd FG, 328th FS. Dne 25. prosince v ranních hodinách během pronásledování Fw 190 nad frontou byl Preddyho stroj zasažen omylem americkými protiletadlovci. Ještě se pokusil nouzově přistát poblíž protiletadlové baterie, ale smrtelně zraněn nedaleko od ní havaroval. Celkem během válečné kariéry dosáhl George Earl Predddy 25 sestřelů samostatně a další čtyři ve spolupráci, z toho 22+4 v kokpitech Mustangů (a z toho s P-51B 5+2 sestřely).

   

  P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt. Ralph K. Hofer, 334th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, jaro 1944

  Lehkovážný, snad i nedisciplinovaný, ale o to odvážnější a charismatičtější byl „Kid“ Hofer, jeden z nejúspěšnějších stíhačů USAAF. Přezdívka vycházela z jeho mladistvého vzhledu a rozevlátých, na armádní poměry dlouhých vlasů, stejně jako z jeho převládající dobré nálady. Až do své smrti zničil ve vzduchu 15 nepřátel, dva poškodil a dalších 14 letounů zničil na zemi. Úspěch přitom zaznamenal hned při svém prvním bojovém letu. Dne 2. července 1944 se „Kid“ účastnil doprovodu bombardérů na Budapešť z italské základny Foggia. Před cílovou oblastí došlo ke střetu se skupinou Bf 109. Hoferův vedoucí musel nouzově přistát kvůli závadě a ze země sledoval, jak na jeho číslo pálí maďarský Bf 109. Hofera zřejmě pouze poškodil a ten se snažil vrátit zpět. Nedaleko Mostaru pak zaútočil na německé letiště, jeho P-51B „Salem Representative“ byl zasažen flakem a „Kid“ Hofer zahynul.   

   

  P51B-10-NA, s/n 42-106462, Capt. John B. England, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červen 1944

  Mustang pojmenovaný „U've Had It“, byl přidělen k 357th FG na konci prvního březnového týdne a stal se osobním letounem Capt. Johna Englanda. Patřil mezi několik P-51B, které dostaly narychlo poloviční kamuflážní nátěr na horní straně trupu a křídel v očekávání provozu z kontinentálních předsunutých polních letišť, ke kterému nakonec nedošlo díky mimořádnému doletu a vytrvalosti Mustangů. England létal s „U've Had It“ do června 1944 a dosáhl s ním tří sestřelů z osmi, ketré zaznamenal v kokpitech P-51B. V červenci dostal nový P-51D. Celkem za svoji válečnou kariéru dosáhl England 19 sestřelů, z toho tří ve spolupráci. Mustang „U've Had It“ zůstal u 357th FG a převzal jej Eric Wooley. Osud tohoto letounu se naplnil 4. října 1944, kdy se mu během cvičného střemhlavého letu ve vysoké rychlosti oddělila ocasní část a 2nd Lt. Richard Potter s velkými obtížemi vyskočil.

   

  P51B-15-NA, s/n 43-24823, Lt. William B. Overstreet, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červenec 1944

  P-51B Mustang s/n 43-24283 byl původně přidělen Budu Andersonovi jako jeho třetí a poslední P-51B, se kterým bojově létal. Stejně jako své předchozí P-51, i tento pojmenoval Old Crow. Když Anderson ukončil v červenci 1944 turnus u 363rd FS, byl letoun přidělen Lt. Williamu Overstreetovi. Overstreet si nechal na levou stranu motorového krytu namalovat nápis Berlin Express a na pravou stranu krytu pak kresbu okřídleného Mustanga v kruhu. Identifikační písmeno bylo změněno z S na O. Bill Overstreet se proslavil zejména historkou o tom, jak pronásledoval německý Bf 109 skrze oblouky Eiffelovy věže. Souboj se měl odehrát někdy na jaře roku 1944, ale je otázkou, zda k průletu skrze Eiffelovku skutečně došlo. Není známo ani přesné datum souboje a v německých záznamech neexistuje zmínka o tak zvláštní události, jakou by byl stíhací letoun, který se zřítil do pařížských ulic. Overstreet byl nicméně agresivní a schopný pilot a například 3. září 1944 se zúčastnil přísně tajné mise, při které dálkově ovládaný čtyřmotorový bombardér zaútočil na silně chráněnou německou ponorkovou základnu krytou mezi skalisky. Následně létal další tajné mise na podporu francouzského odboje, při kterých často přistával za nepřátelskými liniemi.

   

  P-51B-7-NA, s/n 43-6964, 1st. Lt. James H. Clark, 382nd FS, 363rd FG, 9th AF, Maupertus, Francie, červenec 1944

  Velice pestrý Mustang, se kterým létal James Clark, měl s největší pravděpodobností vyměněna křídla. Ta nová pocházela z jiného P-51 a nenesla kamuflážní nátěr. V místech, kde bylo plánováno natřít před dnem D invazní pruhy, byla na křídlo aplikována podkladová kamuflážní barva v odstínech Olive Drab a Neutral Grey. Teprve na tento základ byly namalovány invazní pruhy. Lt. James Clark odlétal během války 70 misí, včetně doprovodu kluzáků při samotném vylodění v Normandii v den D. Dosáhl celkem pěti sestřelů. Oženil se se s dívkou jménem Marjorie a právě její přezdívku Midge, si namaloval na příď svého Mustangu.

   

  P-51B-1-NA, s/n 43-12434, Capt. Richard Turner, CO of 356th FS, 354th FG, 9th AF, Lashenden, Velká Británie, květen 1944

  Mustang pojmenovaný Short-Fuse-Sallee byl přidělen Dicku Turnerovi v prosinci 1943. Turner s ním v rozmezí od 5. ledna do 11. dubna 1944 dosáhl osmi vzdušných vítězství, plus 1,5 letounu zničeného na zemi. To z něj udělalo jednoho z nejúspěšnějších pilotů u 356th FS. V březnu 1944 obdržel Turnerův Mustang jako jeden z prvních u 356th FS nový překryt kokpitu, tzv. Malcom Hood. Koncem května 1944 byl k nelibosti samotného Turnera Short-Fuse-Sallee předán 369th FS, která v té době přezbrojovala na P-51 Mustang z P-47 Thunderbolt. Zde byl letoun přidělen Charlesi Stanleymu a přejmenován na Dunquerque. Stanley s ním nalétal 74 misí (300 hodin), ale na rozdíl od Richarda Turnera se mu nepodařilo dosáhnout žádného potvrzeného sestřelu, ačkoli mu bylo připsáno poškození deseti nepřátelských letadel při doprovodných akcích. Po Stanleyho návratu do USA v srpnu 1944 byl Mustang předán Thomasi Burovi, který s ním létal, dokud nedostal P-51D. 

• Markingy Bf 109G-6 1/72

  Bf 109G-6/R6, Hptm. Werner Schroer, II./JG 27, Eschborn, Německo, září 1943

  Werner Schroer se narodil 12. února 1918. V roce 1937 vstoupil do řad Luftwaffe jako člen pozemního personálu. Později dokončil letecký výcvik a v srpnu 1940 byl zařazen k I./JG 27, která byla převelena do severní Afriky. Zde dosáhl 19. dubna 1941 prvního vzdušného vítězství a v červnu 1942 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 27. V dubnu 1943 byl Schroer jmenován Gruppenkommandeurem II./JG 27. Na konci roku 1942 byla II./JG 27 odvelena do Německa a březnu 1943 obdržela nové Bf 109G-6. Po několikaměsíčním nasazení v Itálii pak byla přesunuta do Německa. Na boxartu této stavebnice je zachycen první střet jednotky s formací B-17, k němuž došlo 6. září 1943 při americkém náletu na Stuttgart. Velitelský stroj Wernera Schroera měl bílou směrovku, na její levé straně bylo namalováno 84 symbolů sestřelů. Po tomto souboji přibyly tři sestřely B-17. Obě varianty obsahuje obtiskový aršík. V březnu 1944 byl Schroer jmenován do čela III./JG 54 a v únoru 1945 převzal velení JG 3. Dosáhl celkem 114 leteckých vítězství včetně sestřelů 26 čtyřmotorových bombardérů. Byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Zemřel 10. února 1985.

   

  Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler, 6./JG 5, Alakurtti, Finsko, červen 1943              

  Heinrich Ehrler zahájil svou vojenskou kariéru v roce 1935 u protiletadlového dělostřelectva a ve španělské občanské válce bojoval jako dělostřelec v řadách 3.F/88. Na počátku roku 1940 absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařazen ke 4./JG 77, následně přeznačené na 4./JG 5, se základnou v Norsku.

  Na konci května 1942 byl Ehrler převelen k 6./JG 5 v Petsamu a v srpnu se stal jejím velitelem. Svého stého vítězství dosáhl 8. června 1943. V tomto období létal na Bf 109G-6 žlutá 12 v tovární kamufláži továrny Erla, na jehož levé straně směrovky byly namalovány symboly sestřelů. Ehrler byl jako velitel

  JG 5 zodpovědný za vzdušnou obranu bitevní lodi Tirpitz, jež kotvila v Norsku. Po jejím potopení byl neprávem odsouzen, rozsudek se však podařilo zmírnit a 27. února 1945 se jeho domovskou jednotkou stala JG 7, vyzbrojená proudovými Me 262. V boji s americkými Liberatory dne 4. dubna 1945 se mu podařilo sestřelit dva čtyřmotoráky a třetí taranoval. Podle svědků, kteří slyšeli poslední Ehrlerova slova, provedl sebevražedný útok. Počet jeho vítězství se tím zastavil na čísle 208. Za tyto úspěchy byl dekorován Rytířským křížem s dubovou ratolestí.

  
  

  Bf 109G-6/R6/Trop, W.Nr. 1607xx, Obfw. Herbert Rollwage, 5./JG 53, Wien-Seyring, Rakousko, prosinec 1943

  Herbert Rollwage se narodil 24. září 1916. V roce 1936 vstoupil do řad Luftwaffe. V roce 1941 byl zařazen k 5./JG 53. Během prvního dne operace Barbarossa, tedy 22. června 1941, dosáhl Rollwage svého prvního sestřelu. Dne 5. října 1941 si připsal celkem 11 sestřelů. Poté se II./JG 53 přesunula do Nizozemska, kde už delší dobu působila jedna z jejích Staffel. V prosinci 1941 se II./JG 53 přesunula na Sicílii a zapojila se do kampaně proti Maltě. Rollwage při náletech na tento ostrov docílil do října 1942 celkem 20 vítězství. Při spojeneckém vylodění na Sicílii byl Rollwage 10. července 1943 zraněn ve stíhacím souboji, ale podařilo se mu přistát zpět na základně. V polovině října 1943 se II./JG 53 přesunula do Rakouska k obraně Říše. Bílá směrovka nového Rollwageho stroje, který obdržel po svém vyléčení v listopadu 1943, má na levé straně namalováno 47 sestřelů. V květnu 1944 byl povýšen do hodnosti Leutnant a v srpnu se stal velitelem 5./JG 53. V prosinci převzal velení nad výcvikovou 2./JG 106. Během služby u JG 53 docílil 70 vítězství a není známo, že by u JG 106 získal další úspěchy. Byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí. Po válce sloužil v Bundeswehru a v roce 1968 odešel do výslužby v hodnosti Hauptmann. Zemřel 4. ledna 1980.

   

  Bf 109G-6/U4/R6/Trop, W.Nr. 440180, Fw. Friedrich Ungar, 9./JG 54, Lüneburg, Německo, březen 1944                

  Friedrich Ernst Willi Ungar se narodil 21. února 1920. Po výcviku u JG 107 a Jagdgruppe West byl v říjnu 1943 přidělen k 9./JG 54 v Německu, vyzbrojené letouny Bf 109G-6. Dne 6. března 1944 byl ve své žluté 6 sestřelen nad Homfeldem, jeho protivníkem byl pravděpodobně Lt. Barney Casteel s letounem P-47D z 56th FG nebo 2/Lt. Marvin H. Becker z 356th FG. Friedrich Ungar nouzově přistál u Homfeldu, utrpěl zranění nohou a jeho Bf 109G-6 žlutá 6 byl poškozen ze třiceti procent. Dne 9. října 1943 byl Ungar sestřelen v Bf 109G-6 žlutá 10 nad Nakskovem v Dánsku, ale nouzově přistál bez zranění. Na konci prosince 1944 obdržel Fw 190D-9 W.Nr. 210008 bílá 3. Na tomto stroji dosáhl jednoho sestřelu Typhoonu od No. 439 Sqn. RCAF. Ungar byl jedním z mála letců III./JG 54, kteří přežili několik střetnutí se spojeneckými stíhači 29. prosince 1944. V té době spadala III./JG 54 pod velení JG 26 a na jaře se z ní stala IV./JG 26. V roce 1958 založil aeroklub a po dobu 17 let působil jako vedoucí instruktor létání a navigace. Ungar se podílel na výstavbě letiště Oldenburg-Hatten a v březnu 1966 z něj provedl první vzlet. V roce 1980 obdržel od Německého aeroklubu výkonnostní odznak FA1 pro motorový let ve zlatě a v roce 1985 čestnou zlatou jehlici Aeroklubu. Zemřel 16. prosince 2012.

• Tail End Charlie

  Nefňukat a tisknout!

  
  

  Minulý týden jsem na Seznamu narazil na rozhovor s proslulým českým výrobcem 3D tiskáren panem Průšou. Ten rozhovor mě zaujal a vnesl mi do hlavy myšlenky, které mi tam strašily několik dní. Pan Průša měl v tom rozhovoru zajímavé teze, úvahy a tvrzení, a protože my u nás v Eduardu také máme nějaké 3D tiskárny, něco o nich i o 3D tisku víme, a tak trochu se jím také živíme, vedlo to k tomu, že ty mé myšlenky začaly být poněkud protestní. Pravda je, že těch tiskáren máme jen devět, ale pokud nebudeme hledět na množství a statečně se popasujeme s našimi zkušenostmi, průšvihy, úspěchy i plány do budoucna, můžeme dojít k závěru, že k tématu máme také co říct.

  V rozhovoru byl velký prostor věnovaný čínským výrobcům 3D tiskáren a jejich nekalým praktikám. Byla řeč o šmírování zákazníků, státních dotacích a levných úvěrech, kopírování západních výrobků a technologií, tedy tak nějak to, co se o Číňanech všeobecně říká. My jsme donedávna žádné zkušenosti s čínskými 3D tiskárnami neměli. Statečně a vlastenecky jsme se vybavili americkými a australskými tiskárnami, rozjeli na nich nejprve tisk prototypů pro odlévání sad z polyuretanu, a následně i sériovou výrobu sad vyráběných přímým tiskem.  Tento krok z našeho výběru eliminoval americké tiskárny, protože obchodní podmínky, které si výrobce diktoval nám přišly tak nehorázné, že jsme do vybavení naší 3D dílny americkými stroji nešli. Vadilo nám především to, že nás dodavatel nutil používat výhradně jeho materiál, kdy každá várka materiálu byla opatřena čipem, který se spároval s tiskárnou a pak se teprve mohlo tisknout. Nebyl čip, nebyl tisk. Možná to nebyla nekalá obchodní praktika, v každém případě nám to ale přišlo jako vyčůraná a neférová obchodní praktika, protože ten značkový, očipovaný a jedině správný americký materiál byl také patřičně drahý. Byl jedinečně drahý, ale o tom, že by byl i jedinečně dobrý, jsme měli jisté pochybnosti. Levnější materiál, také značkový, dával stejně dobré nebo i lepší výsledky, v poměru cena výkon naprosto jednoznačně. Američané šli tedy z kola ven. Při velikosti našeho nákupu si toho ani nevšimli a jistě je to ani nebolelo, nevěřím ale, že bychom byli jediní, kdo je s takovým geniálním obchodním schématem poslal tam, kde slunce nesvítí.

  Čínské a taiwanské tiskárny jsme vyřadili také, protože v té době u nich nebyla kvalita tisku na úrovni Američanů a Australanů. Průšu jsme vyřadili také, pro naši výrobu nám jeho tiskárny nevyhovovaly.  Ve hře zůstali Australané. Ti čipy neměli, měli a mají kvalitní materiály, tiskárny byly v době nákupu ve své třídě špička vývoje. Koupili jsme je, úspěšně jsme zavedli sériovou výrobu a byli jsme v pohodě, šťastní a spokojení. Bohužel, u později nakoupených tiskáren začaly po nějakých dvou tisících hodinách odcházet projektory. Vzhledem k tom, že první dvě zakoupené tiskárny měly v té době stále ještě původní projektory s nájezdem více než dvojnásobným oproti novým porouchaným strojům, zaskočilo nás to. Výměna projektorů nebyla nic levného, přesto se výrobce neměl k uznání chyby a trval na tom, že si musíme náhradní projektory koupit. Prý byla chyba na naší straně. OK, koupili jsme je, ale problémy se opakují, přesto, že jsme provozní podmínky upravili podle doporučení výrobce tiskáren.

  To by ještě nebylo to nejhorší. Zajímavý je současný stav technologického vývoje. V době nákupu jsme očekávali rychlý technologický vývoj a příchod tiskáren s vyšším rozlišením. Ten nastal, ale k našemu překvapení nikoli u našich Australanů, ale u Číňanů. Ti jdou na věc jinak než Australané a Američané, jejich tiskárny nemají projektor, ale LCD display. Nemají také třeba tlakové senzory, tisknou pomaleji a mají problém vysvítit kvalitní materiály s vyšší hustotou. Na druhou stranu jsou levné, za cenu jedné australské tiskárny pořídíte v průměru nějakých 18 čínských nebo taiwanských tiskáren. V rámci tohoto segmentu těch kvalitnějších a výkonnějších, pokud půjdete po těch nejlevnějších čínských tiskárnách, dostanete za jednoho Australana tak 50 Číňanů. Na těch čínských tiskárnách budete sice tisknout pomaleji, ale to doženete kvantitou, počtem tiskáren ve výrobním procesu. Hlavně ale nebudete tisknout hůř. Australané totiž stále mají 4K tiskárny, zatímco Číňani jsou už u 16K. Australané také slibovali 8K a později 12K tiskárny, ale nějak to nevyšlo. Už o nějakých vyšších číslech těch káček nemluví, o 16K už vůbec ne. Naopak v Asii, v Číně i na Taiwanu, nabral vývoj zběsilé tempo. Tiskárny se inovují v inovačních krocích v řádu měsíců, přičemž životnost tiskáren, především klíčového prvku, LCD displeje, je vyšší než doba inovačního cyklu. Takže na trh přicházejí nové, kvalitnější a levné stroje tak rychle, že se nevyplatí opravovat ty staré. O tom, že by se vyplatilo kupovat australské tiskárny ani nemluvě. Repase australského projektoru stojí dvojnásobek, co nová čínská tiskárna. Australané mají přitom stále rozlišení 4K, nová LCD tiskárna té nejdražší čínské třídy už má 16K. K tomu mají čínské tiskárny až dvojnásobnou tiskovou platformu. No nekup to. Za současných podmínek by australskou tiskárnu patrně neprodal ani Velký Horst Fuchs.

  To je situace, která nás postavila takříkajíc na hroty dilematu. Fajn, o Číňanech se říká, že kopírují a šmírují. No ale velmi podobné a asi stejně kvalitní tiskárny ve stejné cenové relaci vyrábí i Taiwanci. To jsou sice taky Číňani, ale demokratičtí a čestní, ctící pravidla. Potomci Čankajška nekopírují a nešmírují, to dělají jen potomci Mao Ce Tunga a Čou En Laje, přeci. Můžeme si samozřejmě pořídit českou tiskárnu, protože pan Průša ani nekopíruje, ani nešmíruje, bohužel ale nemá tiskárny ani na úrovni těch Australanů, ani Číňanů bez ohledu na jejich geografický původ. Pragmaticky nám tu nezbývá než koupit Taiwance. Ti jsou po všech stránkách v lati, není-liž pravda?

  Přesto tu zůstává pochybnost i v případě těch čínských nectností. Od koho kopírují, když jejich konkurence má horší a dražší stroje, než oni? Mají asi stroj času, ovšem otázkou je, od koho ho okopírovali. Problém mám po pravdě řečeno i s tím šmírováním. Nejsem ajťák a netroufnu si říct, že všemu rozumím, ale mám za to, že aby mě mohl někdo na síti šmírovat, tak musím mít šmírované zařízení připojené k té šmírovací síti. Australské i americké tiskárny k síti připojené jsou. Ale u Číňanů je to jinak, jejich tiskárny k síti připojené nejsou, data se do nich přenášejí přes flešku. Upřímně řečeno je to vopruz, přenášet data po síti je lepší, a osobně bych i risknul to šmírování. Na síti celkem prokazatelně šmíruje kde kdo, většinou sídlí v Irsku a mluví americky, a jestli si někde nějaký čínský Ja-mes Bondo prohlídne naše bombičky a raketky v měřítku 1/48 je mi úplně šumák. Ještě je tedy ve hře možnost, že Číňani šmírujou i bez připojení k síti. Ví bůh, ten jejich technologický pokrok je opravdu pekelně rychlý, třeba už to umí.

  Abych to shrnul, můj výsledný pocit z pana Průši po dvojím poslechu jeho rozhovoru a týdenním přemýšlení o jeho myšlenkách je ten, že bych mu doporučil nelamentovat nad čínskou konkurencí, pohnout zadkem a něco vymyslet, případně Číňanům něco okopírovat, aby nemusel tu svoji novou americkou továrnu za pár měsíců předělávat na výrobu toustovačů. Protože ty čínské tiskárny budou lepší a levnější než ty jeho, i kdyby na ně vrchní světový celník prezident T. uvalil i 100% clo. Ještě by mu tam zbylo pár desítek procent rezervy. Pan Průša sice tiskárny našeho typu moc nevyrábí, má tuším jen jeden typ. Jeho doménou jsou strunové tiskárny. Ale jak to tak vypadá,  i v tomto segmentu trhu je situace podobná jako u projektorových a LCD tiskáren. I u strunových tiskáren dominují Číňané, největší podíl na trhu má BambuLab, přes 40%, Průša má 3%. Ve strunových tiskárnách se nevyznám, nepoužíváme je, ale když si projdete internet, podíváte se ceny a na srovnání produktů, vypadá to tak, že Průšova vlajková loď stojí dvojnásobek oproti vlajkové lodi čínské konkurence. Jestli v tom nebude ten zakopaný pes a jádro pudla.

  Momentálně testujeme, jak si čínské tiskárny poradí s různými materiály. Máme tam i materiál od firmy Prusa. Přejeme panu Průšovi, aby jeho materiál fungoval dobře. Bude-li levnější a lepší než čínský, rádi ho od něj budeme kupovat a nebudou to úplně malé nákupy.

  Co z toho všeho plyne? Můj názor je, že většina toho, co se o Číňanech a jejich průmyslu říká, je už tak deset patnáct let zastaralé. Dnes už je situace zcela jiná. Číňané už nemají ve většině oborů co od koho okopírovat, jsou v těch oborech o parník vepředu před konkurencí. Týká se to nakonec i našeho oboru. Od koho asi tak mohou něco kopírovat, když přinejmenším tři čtvrtiny všech forem na nově vydávané plastikové modely se vyrábí na zakázku v Číně? Je čas přestat si lhát o naší evropské a americké technologické převaze, přestat fňukat nad čínskými nekalostmi a raději hejbnout zadkem, abychom ten jejich technologický náskok dohnali. A není to jen 3D tiskárnách.