11/2022

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 listopad 2022

  # 153

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2022

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 listopad 2022

  # 153

• Page 3

  eduardeduard

  LISTOPAD 2022

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  UDÁLOST

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APROACH – prosinec 2022

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  F4F-4 Wildcat early ProfiPACK 1/48

  Bf 109G-14/AS ProfiPACK 1/48

  TORNADO IDS Limited 1/48

  Bf 110G-4 Weekend edition 1/72

  SE.5a Hispano Suiza ProfiPACK 1/48

  MiG-21PFM ProfiPACK 1/72

  Absolutní vítěz MČR 2022

  Red Tails and Co. 1/48

  TORA TORA TORA! 1/48

  Spitfire Story: Per Aspera ad Astra 1/48

  Me 163B 1/48

  Bf 109G-10 Erla 1/48

  F4F-3 wheel bay PRINT 1/48

  Sopwith Camel SPACE 1/48

  USS Lexington

  Táta od „Straferů“ - Bolest a odhodlání

  Ukrajinský blitzkrieg

  Swede u Santa Cruz

  Překvapení nad Heeschem

  Noc nad Würzburgem

  Kořist

  Od soumraku do úsvitu

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  6

  26

  34

  32

  58

  70

  80

  86

  96

  114

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Ještě jednou děkuji vám všem, kdo jste

  vážili první říjnovou sobotu dlouhou ces-

  tu do Milovic, všem, kdo překonali obavy

  z předpokládané nepřízně počasí a vyrazi-

  li do neznáma kdesi v polích s vírou, že si

  po dvou letech nucené nečinnosti užijí své

  oblíbené akce ve společnosti starých přátel

  v podnětném prostředí haly plné staré bo-

  jové techniky a nových modelů. My všichni,

  kdo jsme se na organizaci E-daye podíleli,

  jsme rádi, že jsme vaše očekávání nezkla-

  mali. Ze všech návštěvníků bych obzvlášť

  rád poděkoval za návštěvu Charlesovi

  Chadovi Richmondovi, muži, který ve svých

  77 letech absolvoval dalekou cestu z Ala-

  bamy, aby v sobotu ráno přijel vlakem

  z Prahy do Lysé nad Labem a odtud autobu-

  sem do Milovic. Byla to jeho šestá návštěva

  E-daye, a jednou byl i na ModellBrnu. Chad

  je veterán vietnamské války, bojový pilot

  AH-1G Cobra, UH-1 Iroquis a mnoha dalších

  strojů, držitel řady vyznamenání, člen vete-

  ránských spolků a organizací, a také aktiv-

  ní modelář a přítel naší země. Chade, dámy

  a pánové, těšíme se na vás všechny v září

  příštího roku na E-dayi 2023! Vy všichni,

  kdo jste letos v Milovicích nebyli, nebo byli

  a nedej bože jste minuli E-dayový speciál

  Infa, si můžete vědomosti o dění v Milovi-

  cích doplnit zde.

  NOVINKY NA LISTOPAD

  STAVEBNICE

  V řadě Limited uvádíme již pátou stavebnici

  Tornada, tentokrát německé Tornado IDS

  v měřítku 1/48. Stejně jako předchozí Torna-

  da v našem vydání obsahuje výlisky od Re-

  vella, klasickou sestavu eduardích doplňků,

  tedy lepty masky Brassiny, a dva rozměrné

  obtiskové aršíky umožňující stavbu jedné

  ze sedmi obtiskových verzí, z nichž většina

  představuje stroje Bundesluftwaffe a Bun-

  desmarine v pestrých výročních zbarve-

  ních. Původně jsme chtěli přidat i saúdské

  Tornado, bohužel se ale ukázalo, že to není

  možné pro absenci správných závěsníků

  v modelu. Výběr markingů je mixem výroč-

  ních a standardních strojů, protože jsme

  si vědomi toho, že ne každý modelář chce

  stavět výroční stroj. Dovolím si také po-

  dotknout, že obtiskové aršíky této staveb-

  nice nabízejí velké množství tréninkového

  materiálu pro ty modeláře, kteří se s našimi

  obtisky stále ještě nesžili, nebo by si chtěli

  vyzkoušet stále populárnější loupání krycí-

  ho laku z aplikovaných obtisků.

  V řadě ProfiPACK pokračujeme ve vývojo-

  vé linii čtvrtkových Wildcatů verzí F4F-4

  v její rané podobě. Stavebnice je určena

  pro modeláře, kteří mají za to, že by zce-

  la nevyužili v říjnu vydané Dual Combo

  Midway, obsahující dvě sady výlisků, jednu pro

  F4F-3, druhou pro F4F-4. Hrdinou titulní-

  ho obrázku je Stanley Vejtasa, k němuž se

  jako k americkému pilotovi s českými koře-

  ny hrdě hlásíme. Více se o S. Vejtasovi i dění

  na titulním obrázku dozvíte v Boxart Story

  dále v čísle.

  Čtvrtkové Profipacky máme v listopadu

  dva, tím druhým je Bf 190G-14/AS. Pustím

  vám teď informaci ze zákulisí, chcete? Tato

  stavebnice byla původně plánovaná do řady

  WEEKEND, ale poté, co jsme prošli nabí-

  zející se možnosti zbarvení, rozhodli jsme

  se projekt povýšit do lépe vybaveného

  a atraktivnějšího Profipacku. Variant zbar-

  vení je pět včetně jednoho italského mar-

  kingu. Dlužno dodat, že na německou

  stíhačku z konce války jde o zbarvení pře-

  kvapivě pestrá. Jak vidno, stodevítka, co se

  atraktivity zbarvení a příběhů jednotlivých

  strojů a jejich pilotů týče, nikdy nezklame!

  Pro milovníky klasického měřítka 1/72 zo-

  pakuji dobrou zprávu z E-daye: na dvaase-

  dmdesátinových Bf 109F, G a K již intenziv-

  ně pracujeme a věříme, že první stavebnice

  budou mít premiéru příští rok v létě. V říj-

  nu jsme řešili rozmístění dílů do rámečků

  a technologické provedení forem a nebyla

  to lehká práce. Protože na rozdíl od čtvrt-

  kových Messerschmittů řešíme dvaase-

  dmdesátiny jako jeden projekt, obsahující

  všechny verze od F-2, přes G-2, 4, 6, 14,

  verze AS a tři verze G-10 až po K-4, bylo

  poskládání všech dílů do čtrnácti forem

  složitým rébusem. Nebojte se, stavebnice

  čtrnáct forem obsahovat nebudou. Projekt

  má dvě formy s drobnými díly, které budou

  součástí každé ze stavebnic, dvě formy

  s kabinkami a průhlednými díly včetně

  pozičních světel (která jsme ve formách

  zdvojili, pro případ ztráty některého z těch-

  to drobných dílů), z nichž půjde do staveb-

  nic obvykle jen jedna, a deseti forem s tru-

  py, křídly a unikátními díly pro různé verze,

  z nichž bude ve stavebnici obvykle také jen

  jeden rámeček. Až na Limitky v módu Dual

  Combo, tam budou vždy rámečky dva, ale to

  je vám určitě jasné.

  Dvaasedmdesátkáři si často stěžují, ob-

  čas víc než hlasitě, že je zanedbáváme.

  To mě osobně mrzí. Uznávám, že jsme

  především čtvrtková firma, hrdě se hlásící

  k odkazu starého Monogramu, ale i tak stá-

  le držíme v programu i dvaasedmdesátiny.

  A to jak nové, kde se snažíme dokon-

  čit alespoň jeden nový projet ročně, tak

  v řadě Limited, kde dvaasedmy přebalujeme,

  i v řadě WEEKEND, do níž směřují sta-

  vebnice vlastní produkce, které už prošly

  premiérou v řadách Limited a ProfiPACK.

  V posledních dvou letech se v rámci obno-

  vy sortimentu po předloňském požáru in-

  tenzivně věnujeme právě vydávání nových

  stavebnic řady WEEKEND postavených

  na základě starších výlisků. Velmi často

  jimi otvíráme dobalení starších stavebnic

  v zachovalých původních krabicích a připra-

  vujeme vyprodané položky řady ProfiPACK

  k vydání v reedici. V září jsme takto sta-

  vebnicí Bf 110E v řadě WEEKEND 1/72

  zahájili obnovu sortimentu stavebnic

  Messerschmittů Bf 110, v níž v listopadu

  pokračujeme dlouho napjatě očekávaným

  Messerschmittem Bf 110G-4. Zároveň se

  v nejbližších dnech chystáme dobalit

  a vrátit do sortimentu tři starší položky,

  Limitku Adlertag, věnovanou Bf 110C a D

  z bitvy o Británii, a dva Profipacky, Bf 110C/D

  a Bf 110G-4. Tyto tři modely nejsou novinky,

  jsou to staré modely, které byly delší čas

  nedostupné, protože jsme je nemohli ba-

  lit a doplňovat do skladu kvůli chybějícím

  výliskům. Položky, které považujeme za

  novinky, budou následovat po Novém roce.

  INFO Eduard4

  Listopad 2022

• Page 5

  V lednu 2023 to bude reedice Profipacku

  Bf 110E (7083), v dubnu pak nový WEEKEND

  Bf 110G-2, a věříme, že v prvním čtvrtletí

  roku 2023 přijde konečně řada i na čtvrtko-

  vé stodesítky, Bf 110E a Bf 110G-2.

  Dvaasedmdesátina je i mezi listopadovými

  reedicemi, je to F6F-5N Hellcat, vydávaný

  společně s SE.5a Hispano Suiza 1/48. Obě

  tyto stavebnice jsou v řadě ProfiPACK, jak

  je u programu reedic zvykem.

  BRASSIN

  Většina listopadových novinek v řadě

  BRASSIN bude opět vyrobena přímým 3D

  tiskem. Hlavními tématy jsou Zera a Wild-

  caty z naší vlastní produkce. Pro F4F-3

  Wildcat uvádíme vztlakové klapky a zbra-

  ňové šachty, pro F4F-4 Wildcat najdete

  v nabídce sadu kokpitu. Pro A6M3 Zero

  konkrétně kola, výfuky a kokpit. Pro stejný

  model je určena také sada Löök. Všech-

  ny tyto sady jsou vyrobeny pro použití jak

  v modelech A6M3 Zero Model 22, tak

  A6M3 Zero Model 32.

  Nezanedbáváme ani stavebnice ostatních

  firem. Pro EA-18G v měřítku 1/48 od Men-

  gu nabízíme trysky motorů, pro Jak-9D ve

  stejném měřítku od Zvezdy máme novou

  sadu výfuků a sadu LööK, kterou máme

  i pro stavebnici Tornada IDS firmy Revell.

  Ta je tedy pochopitelně vhodná i pro naši

  výše zmíněnou novinku řady Limited. Větší

  sady v provedení LööKplus vydáváme pro

  P-38J (Tamiya) a F/A-18F (Meng), obě jsou

  v měřítku 1/48. Pro lodní modeláře vydává-

  me dvě sady záchranných člunů v měřítku

  1/350 a nepřehlédněte ani dva nové BigSiny

  určené pro naše Camely a Wildcaty.

  FOTOLEPTY

  Pro čtvrtkový Buccaneer S.2C/D od Airfi-

  xu najdete v dnešní nabídce také tři sady

  fotoleptů a dvě sady masek, stejné je to

  v tomto měřítku i se sadami pro F4U-1A

  Corsair od Hobby Bosse. Sadou klapek pro

  náš F4F-4 Wildcat rozšiřujeme nabídku

  leptaných vztlakových klapek. Další sady

  masek a leptů vydáváme pro čtvrtkovou

  F-35B od Italeri i pro dvaatřicetinovou

  F-35C od Trumpeteru, ve stejném měřítku

  jsou i nové sady pro Bf 109G-2/G-4 od Re-

  vellu. Pouze v řadě Zoom, nabízející méně

  rozsáhlé soubory barvených fotoleptů,

  najdete sadu pro nový Weekend

  Bf 109G-14/AS. Ve dvaasedmdesátině na-

  bízíme sady masek a leptů, z nichž jed-

  na je sada vztlakových klapek pro SBD-3

  Dauntless (Flyhawk) a I-16 typ 5 (Clear

  Prop). V pětatřicetině je v listopadové na-

  bídce sada pro M1070 Gun Truck od Ho-

  bby Boss a v lodním měřítku 1/350 je nově

  k dispozici sada pro protiletadlový křižník

  HMS Colombo od Trumpeteru. Nepřehléd-

  něte také čtyři nové sady řady BigEd!

  SPACE

  Ve stále oblíbenější řadě Space vydáváme

  celkem pět novinek v měřítku 1/48, z nichž

  sady pro Bf 109G-14 a F4F-4 jsou urče-

  ny pro naše vlastní stavebnice, další jsou

  pak pro Buccaneer (Airfix), Tornado IDS

  (Revell) a F-35B (Italeri).

  OBTISKY

  V obtiskových sadách vydáváme gene-

  rické popisky pro německý bombardér

  Ju 87 v měřítku 1/72, určené pro stavebni-

  ce různých výrobců. Pro stále ještě novou

  stavebnici P-38J Lightning firmy Tamiya

  v 1/48 vydáváme obtiskovou sadu P-38J

  Over Europe, vycházející z konstrukce ob-

  tiskového aršíku stejnojmenné stavebnice

  naší vlastní produkce, vydané před několi-

  ka lety s využitím výlisků firmy Academy.

  Jsou tam hezké markingy, doporučuji tuto

  sadu vaší ctěné pozornosti! Obtisky pro

  legendární stroj Kozy Koza jsme dokonce

  upravili podle fotografie, která se objevila

  poté, co jsme vydali výše uvedený přebal.

  EDDIE THE RIVETER

  Sada 3D obtisků v edici Eddie the Riveter

  pro nový P-38J v měřítku 1/48 od firmy

  Tamiya vzbudila u modelářů velký ohlas,

  proto jsme se rozhodli vydat sadu také pro

  starší stavebnici P-38F/G/H. I tato sada

  obsahuje kromě nýtů také další povrcho-

  vé detaily, jako kupříkladu hrdla palivových

  nádrží. Připomínám, že tato sada před-

  stavuje nýty se zapuštěnou hlavou, ne vy-

  stouplé nýty s kulatou hlavou, jak se mylně

  domnívali někteří komentující na sociálních

  sítích. Ti také připomínali, že Lightning měl

  tmelené křído, stejně jako Mustang, a nýty

  by neměly být na povrchu vidět. To je kon-

  troverzní záležitost. V poslední době jsme,

  jak víte, vydali několik stavebnic letadel,

  která měla z výroby tmelený povrch. Platí

  obecný úzus, že na takovém povrchu ne-

  jsou nýty vidět. Během přípravy těchto pro-

  jektů jsme studovali řadu exemplářů Mus-

  tangů i jiných typů s tmeleným povrchem

  v různých muzejních i soukromých sbírkách

  a došli jsme k závěru, že tradované tvrzení,

  že nýty na tmeleném povrchu nejsou vidět,

  neodpovídá zcela realitě. V určité míře to

  platí pro současné warbirdy, které mají po-

  vrch ošetřený moderními nátěry. U strojů,

  jež neprošly renovací do letuschopného

  stavu, nebo prošly citlivou renovací zacho-

  vávající původní podobu a kvalitu povrchu,

  nýty vidět jsou. Proto jsme se kupříkladu

  u dvaasedmdesátinové S-199 rozhodli

  udělat plně nýtovaný povrch. Vzbudilo to

  jistou kontroverzi a přineslo námitky za-

  stánců hladkého povrchu, já jsem ale pře-

  svědčen, že náš přístup je správný. Ovšem

  nikomu ho nevnucuji. Pro sady nýtů pro

  Lightningy pak platí, že kdo s naší interpretací

  nesouhlasí, ať si tuto sadu nekupuje.

  SWEEP 2

  Na listopad připravujeme další výpro-

  dejní akci Sweep. Tentokrát se bude tý-

  kat fotoleptů a bude poměrně velkolepá.

  Celkem bude do tohoto výprodeje zařaze-

  no přes 2000 položek, redukce ceny bude

  50 %. Spuštění akce plánujeme na druhý

  listopadový týden, přesné datum oznámíme

  na sociálních sítích a na našem e-shopu.

  Příjemce našeho mailingu budeme infor-

  movat o podmínkách a přesném termínu

  akce e-mailem. Bude se týkat především

  starších položek s nižším obratem. Někte-

  rých položek, po pravdě řečeno se to týká

  přinejmenším poloviny vyprodávaných po-

  ložek, zůstává na skladě jen několik jedno-

  tek kusů, doporučuji proto v případě zájmu

  příliš neváhat s nákupem. Zároveň platí, že

  všechny položky, které budou v rámci této

  akce vyprodány, budou již trvale vyřazeny

  ze sortimentu a nebudou dále k dostání.

  Ty položky, jež nebudou zcela vyprodané,

  nadále v sortimentu zůstanou, ale nebudou

  už doplňovány do skladu, takže časem tak

  jako tak z nabídky zmizí. Po Novém roce

  stejným způsobem zredukujeme sortiment

  řady Brassin, opět půjde o starší položky

  s nižším obratem. Nebude jich tolik jako

  leptů, ale i tak půjde o bezmála 400 polo-

  žek. Důvodem pro tuto akci je stěhování

  našeho obchodního oddělení a oddělení

  balení stavebnic do nového areálu, který

  jsme na konci léta koupili a který v sou-

  časnosti rekonstruujeme. Předpokládáme,

  že hala bude připravena k nastěhování

  v prvním čtvrtletí příštího roku, stěhování

  obchodního oddělení je naplánované na únor.

  Cílem redukce zásob je jednak snížit objem

  stěhovaného zboží a jednak zvýšit rezervu

  finanční hotovosti pro případ, že by se něco

  během procesu stěhování zkomplikova-

  lo a došlo k delšímu výpadku prodeje. Ten

  plánujeme na dva týdny. Držte nám palce

  a pokud nám chcete celou tuto záležitost

  usnadnit, nakupujte! Pořízení nového areá-

  lu, jeho rekonstrukce a následné stěhová-

  ní je pro nás posledním krokem při řešení

  následků velkého požáru z prosince 2020.

  Svými nákupy nám pomůžete tuto temnou

  kapitolu naší historie konečně definitivně

  uzavřít.

  ČLÁNKY

  Již osmým dílem pokračuje seriál o letec-

  kých bojích nad Ukrajinou od Mira Bariče.

  Miro je také autorem zajímavé stati o le-

  tadlové lodi USS Lexington. Třetím a závě-

  rečným dílem pak pokračuje článek o otci

  Straferů Pappy Gunnovi z pera Richarda

  Plose. K letošnímu Mistrovství České re-

  publiky v plastikovém modelářství se vra-

  címe článkem o vítězném modelu abso-

  lutního vítěze MR, který představuje přímo

  jeho autor Jan Koutný. A máme tu i pětici

  článků Boxart Story, osvětlujících dění na

  titulních obrázcích listopadových stavebnic.

  Tři z nich jsou od Jana Bobka, dva zbývající

  od Richarda Plose.

  A to je asi tak vše, co jsem vám dnes chtěl

  říct. Těm z vás, kdo na rozdíl od nás po-

  jedou do Telfordu, přeji šťastnou cestu

  a pěkné zážitky na výstavě, a všem vespo-

  lek podnětné studium listopadového Infa!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Listopad 2022

• Page 6

  Zdroj foto: Miles Harris

  Foto: Eric Friedebach

  Paul Allen sa narodil 21. 1. 1953 v Seattli

  v štáte Washington. Na súkromnej stred-

  nej škole Lakeside sa spoznal s Billom

  Gatesom. Obaja sa zaujímali o počítače

  a obaja nedokončili vysokoškolské štúdium,

  pretože v roku 1975 spoločne založili počí-

  tačovú firmu a začali sa venovať jej. Práve

  Allen vymyslel názov, ktorý pôvodne znel

  Micro-Soft. Neskôr z neho vypadla po-

  mlčka. Firme sa veľmi darilo, prerazila

  s operačným programom MS

  -

  DOS a stala sa

  v tomto segmente lídrom na trhu.

  V roku 1982 však Allenovi diagnostikovali

  Hodgkinov lymfóm, čo je nádorové ochore-

  nie lymfatickej sústavy. Vďaka rádioterapii

  a transplantácii kostnej drene sa vyliečil,

  ale totálne prehodnotil svoj život. Jeho

  prioritou už nebola firma a v roku 1983 z

  jej vedenia odišiel. Ponechal si však svoje

  akcie, čo mu vynieslo väčšinu z jeho ma-

  jetku vo výške viac ako 20 miliárd dolárov.

  Po odchode z Microsoftu sa začal venovať

  najmä svojím osobným záujmom. Inves-

  toval aj do výskumu vesmíru či umelej

  inteligencie, no kupoval najmä umelecké

  diela a ako fanúšik športu si kúpil aj nie-

  koľko športových klubov. Najväčším koníč-

  kom sa však stala vojenská technika. Jeho

  otec Kenneth Sam Allen slúžil v druhej

  svetovej vojne. Aj preto Paula Allena toto

  obdobie histórie od mladosti fascinovalo.

  V roku 2004 založil Flying Heritage & Com-

  bat Armor Museum v Everette v štáte Wa-

  shington. To sa stalo domovom mnohých

  lietadiel či tankov z druhej svetovej vojny.

  Viaceré z nich boli dokonca vo funkčnom

  stave. Všetky predchádzajúce aktivity však

  svojím rozsahom zatienilo hľadanie poto-

  pených vrakov vojnových lodí na dne sve-

  tových morí a oceánov.

  V roku 2003 si Allen nechal postaviť

  127metrovú jachtu Octopus. V roku 2008

  ju dal upraviť na výskumné plavidlo. Vo

  výbave mala dve pristávacie plochy pre

  helikoptéry a dve ponorky. Jedna bola na

  HISTORIE

  Väčšina ľudí má nejaké koníčky, ktorými trávia svoj voľný čas.

  Dá sa predpokladať, že čitatelia týchto riadkov sa venujú zmen-

  šeným modelom lietadiel, vojenskej techniky či lodí. No nájdu sa

  aj ľudia, ktorí sa týmto veciam venujú v skutočnej veľkosti. Všet-

  ko závisí od veľkosti peňaženky. V prípade Paula Allena to však

  nebol problém. Bol totiž „tým druhým“ z firmy Microsoft.

  USS

  Lexington

  Flying Heritage & Combat Armor Museum v Everette v štáte Washington

  Hľadanie

  stratených

  lodí s Paulom

  Allenom

  1. část

  Text: Miro Barič

  INFO Eduard6

  Listopad 2022

• Page 7

  Foto: State Library of Victoria

  HISTORIE

  diaľkové ovládanie a mohla sa ponoriť do

  väčších hĺbok. Allen loď poskytol na via-

  ceré záchranné misie aj na výskumné pro-

  jekty – napríklad na skúmanie morských

  živočíchov či mapovanie morského dna

  pre Google Earth. V januári 2015 podnikol

  prvé veľké pátranie v Prielive so železným

  dnom pri ostrove Guadalcanal a objavil

  29 potopených amerických i japonských

  lodí. V marci 2015 našiel pri Filipínach vrak

  najväčšej bitevnej lode na svete, japonskej

  Musaši.

  Zvon z HMS Hood

  Nehľadal však len v Pacifiku. V augus-

  te 2015 pomohol britskému námorníctvu

  vytiahnuť lodný zvon z vraku bitevné-

  ho krížnika HMS Hood. Ten leží v hĺbke

  takmer tri kilometre na dne Atlantického

  oceánu. Hood sa potopil 24. 5. 1941 v sú-

  boji s nemeckou bitevnou loďou Bismarck.

  Nemecké granáty prenikli do muničného

  skladu a vyvolali explóziu, ktorú prežili

  len traja námorníci z 1418člennej osád-

  ky. Zvon po dlhom pobyte na morskom

  dne rok reštaurovali a 24. 5. 2016, presne

  na 75. výročie potopenia Hooda, sa opäť

  ozval jeho hlas. Na ceremónii v Ports-

  mouthe ho slávnostne odhalila princezná

  Anne. Zazvonili naň za účasti príbuzných

  padlých námorníkov. Odvtedy je vystavený

  v National Museum of the Royal Navy vedľa

  zvonu z HMS Prince of Wales. Táto bitevná

  loď sprevádzala Hood na poslednej plavbe

  a o pár mesiacov neskôr, 10. decembra

  1941, sa sama stala obeťou japonských li-

  etadiel pri pobreží Malajzie.

  Zvon si zachoval stopy pôvodnej modrej

  farby na korune a na vnútornej strane.

  Pôvodne bol na starej bitevnej lodi HMS

  Hood z roku 1891. Tú v roku 1914 zámerne

  potopili v prístave Portland, aby blokovala

  jednu z prístupových trás pre prípad útoku

  ponorkami či torpédami. Predtým z lode

  ale sňali zvon a darovali ho kontraadmi-

  rálovi Horaceovi Hoodovi. Po jeho smrti

  v bitke pri Jutsku venovala jeho vdova zvon

  novému bitevnému krížniku HMS Hood.

  Na jeho spodnom okraji sú dva nápisy.

  Horný uvádza: Tento zvon bol zachovaný

  z bitevnej lode HMS Hood 1891–1914 zosnu-

  lým admirálom Horaceom Hoodom, ktorý

  bol zabitý pri Jutsku 31. 5. 1916. Pod ním

  sa nachádza druhý nápis, ktorý hovorí na-

  sledovné: V súlade so želaním Lady Hood

  je toto na pamiatku jej manžela darované

  bitevnému krížniku HMS Hood, lodi, ktorú

  spustila na vodu 22. 8. 1918.

  HMS Hood na snímke z roku 1924. Tento britský bitevný krížnik bol inšpiráciou aj pre USS Lexington.

  Flying Heritage & Combat Armor Museum v Everette v štáte Washington

  Foto: Eric Friedebach

  INFO Eduard

  7

  Listopad 2022

• Page 8

  Foto:National Museum of the Royal NavyFoto:National Museum of the Royal Navy

  Foto:National Museum of the Royal Navy

  Foto: Library of Congress

  Do tretice nezvíťazil

  Allenova loď bola stále v plnom nasade-

  ní. V septembri 2015 napríklad mapovala

  dno Stredozemného mora okolo Malty.

  Našla pritom viacero potopených plavidiel

  i zostrelených lietadiel. V roku 2016 miliar-

  dár kúpil 76-metrovú loď Petrel, ktorá pô-

  vodne slúžila na stavbu a údržbu konštruk-

  cií pod hladinou mora – napríklad vrtných

  veží. Rok trvala jej prestavba na výskumné

  plavidlo. V tom čase bola jedinou súkrom-

  nou loďou na svete, ktorá dokázala skúmať

  hĺbky až 6000 metrov. Vo výbave mala nie-

  koľko sonarov, jednu ponorku na diaľkové

  ovládanie a jednu autonómnu robotickú

  ponorku. Mala tiež systém elektrických

  motorov, ktoré vyrovnávali unášanie vlna-

  mi a udržiavali plavidlo v stabilnej pozícii

  pri skúmaní dna.

  Prvým „úlovkom“ pre Petrel bol taliansky

  torédoborec Artigliere, ktorý našla v Stre-

  dozemnom mori v marci 2017. Potom sa

  presunula do Pacifiku, kde našla krížnik

  USS Indianapolis a na prelome rokov 2017

  a 2018 skúmala miesta bojov okolo Filipín.

  RV Petrel objavila 4. marca vrak lietadlo-

  vej lode USS Lexington, ktorá sa potopila

  8. mája 1942 v bitke v Koralovom mori. Táto

  výprava na jar 2018 bola Allenova posled-

  ná. Na začiatku októbra 2018 oznámil zlú

  správu. Tretíkrát sa mu vrátila rakovina.

  Opakovane jej čelil v roku 2009, tentoraz

  v podobe non-Hodgkinovho lymfómu. Vte-

  dy ju opäť porazil. Veril, že zvíťazí aj do

  tretice. Keď návrat choroby oznámil, pove-

  dal, že on i jeho lekári sú optimistami, čo

  sa týka liečby. V priebehu dvoch týždňov sa

  však objavili závažné komplikácie a 15. 10.

  2018 Paul Allen zomrel vo veku 65 rokov.

  Jeho majetok, ktorý v tom čase dosaho-

  val hodnotu 20,3 miliardy dolárov, odvtedy

  spravuje fond, ktorý pokračuje v jeho práci.

  RV Petrel objavila na dne celý rad vrakov aj

  v roku 2019. V roku 2020 ju však pre pandé-

  miu covidu odstavili na neurčito a zakotvili

  v prístave v Škótsku.

  Flying Heritage & Combat Armor Museum

  tento rok správca Allenovho majetku pre-

  HISTORIE

  Princezná Anne odhalila reštaurovaný zvon 75 rokov po potopení

  HMS Hood.

  Námorníci nesú zvon z HMS Hood do múzea v roku 2016.

  Vľavo zvon z HMS Prince of Wales, vpravo zvon z HMS Hood

  Kresba pôvodnej zamýšľanej podoby USS Lexington s 10 delami kalibru 356 mm.

  INFO Eduard8

  Listopad 2022

• Page 9

  Foto: Library of CongressFoto: Naval History & Heritage Command

  HISTORIE

  dal Steuartovi Waltonovi, vnukovi zakla-

  dateľa siete Walmart. Zbierka zostala celá

  a mala by byť zachovaná v Everette. V roku

  2023 sa plánuje jej otvorenie pod novým

  názvom Wartime History Museum.

  Z bitevníka lietadlová loď

  Teraz sa vráťme k USS Lexington. Veľa ne-

  chýbalo a jej kariéra by sa odvíjala úplne

  inak. Pôvodne to totiž nemala byť lietadlová

  loď, ale bitevný krížnik. Pre časté zmeny

  dizajnu a dlhé prieťahy pri stavbe ho však

  v tejto podobe nestihli dokončiť. Myšlienky

  na loď kombinujúcu rýchlosť krížnika a pa-

  lebnú silu bitevnej lode sa pritom objavili

  v USA veľmi skoro. V sérii štúdií na škole

  Naval War College sa o takých plavidlách

  pojednávalo ešte pred vznikom prvého bi-

  tevného krížnika, britského HMS Invincible,

  ktorý bol spustený na vodu v roku 1907 a do

  služby vstúpil v roku 1909. Mimochodom,

  práve pri výbuchu Invincible zahynul Sir

  Horace Hood, ktorého sme spomínali skôr.

  V tom istom roku boli predložené prvé ná-

  vrhy dizajnu amerických bitevných krížni-

  kov, no Kongres ich z politických dôvodov

  neschválil. Veci sa začali mierne hýbať po

  roku 1911, kedy spustilo stavbu bitevných

  krížnikov triedy Kongó aj Japonsko. Stále

  však ostávalo len pri štúdiách. Projekt tri-

  edy Lexington bol zahrnutý až do Námor-

  ného zákona z roku 1916, ktorý požadoval

  výrazné rozšírenie US Navy. Podľa tohto

  plánu malo mať šesť lodí tejto triedy vý-

  tlak 34 900 ton, dĺžku 259 metrov a rýchlo-

  sť 35 uzlov. Na jej dosiahnutie potrebovali

  24 kotlov, čo sa ukázalo v dlhom, ale úzkom

  trupe ako veľký problém. S komplikovaným

  usporiadaním veľkého počtu kotlov súvisel

  aj počet komínov, ktorých malo byť sedem,

  z toho štyri vedľa seba. Výzbroj malo tvoriť

  desať kanónov kalibru 356 mm (14 palcov).

  Po dva mali byť vo vežiach na prove a na

  korme a po tri kanóny mali byť v ďalších

  dvoch vežiach umiestnených nad nimi bliž-

  šie k stredu lode. Toto usporiadanie bolo

  nutné kvôli tomu, že v mieste prvej a po-

  slednej veže bol trup príliš úzky na to, aby

  v ňom mohla byť zabudovaná barbeta väč-

  šej veže s tromi kanónmi. Hlavné zbrane

  malo dopĺňať 18 kanónov kalibru 127 mm.

  Práce na triede Lexington sa však zastavili

  ešte skôr, ako sa začali. Dôvodom bolo, že

  prioritou pre lodenice boli protiponorkové

  plavidlá. Za iných okolností by to bolo pre

  Rozostavaný bitevný krížnik USS Saratoga v marci 1922. Pohľad je od kormy na provu a dobre vidno barbety

  hlavných delových veží.

  Kresba definitívnej podoby bitevného krížnika USS Lexington z roku 1919 s 8 kanónmi kalibru 406 mm.

  INFO Eduard

  9

  Listopad 2022

• Page 10

  Foto: U. S. Navy National Museum of Naval AviationFoto: U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  Foto: U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  nich vlastne výhodné. Vďaka skúsenostiam

  iných štátov s bitevnými krížnikmi sa totiž

  mohli viaceré nedostatky vyriešiť ešte vo

  fáze prípravy dizajnu a nemuseli sa prácne

  naprávať počas stavby či dokonca po ich

  dokončení. Ako najvážnejší problém tej-

  to kategórie plavidiel sa ukázala pozdĺžna

  pevnosť trupu. Dlhé a úzke plavidlá boli

  namáhané nielen pri zlom počasí, ale aj pri

  streľbe. Na viacerých britských bitevných

  krížnikoch museli vymieňať ohnuté kovové

  pláty a dodatočne zosilňovať trupy.

  Práve pevnosti trupu venovali dizajnéri

  Lexingtonu najviac času. Po mnohých ná-

  vrhoch a prepočtoch dospeli k ideálnemu

  riešeniu – len pre to, aby sa dizajn opäť

  zmenil. Američania totiž v roku 1917 zis-

  tili, že Británia a Japonsko chystajú ešte

  väčšie bitevné krížniky s delami ráže 381

  mm a 406 mm. Aj trieda Lexington preto

  mala dostať nové kanóny kalibru 406 mm

  (16 palcov). Dokopy ich malo byť osem – po

  dva v štyroch vežiach. Sekundárnu výzbroj

  malo tvoriť 16 diel kalibru 152 mm. Novší

  typ kotlov umožnil znížiť ich počet na 20

  a zredukovať počet komínov na päť.

  Ďalšia zmena prišla v roku 1918 po tom, čo

  spustili na vodu britský HMS Hood, ktorý

  sme už tiež spomínali. V tom čase to bola

  najväčšia vojnová loď na svete a v USA za-

  nechala veľký dojem. Britské námorníctvo

  zapožičalo Američanom jedného konštruk-

  téra, ktorý so sebou priniesol aj plány HMS

  Hood. Výsledkom bolo predĺženie a rozší-

  renie trupu a zmeny v pancierovej ochrane.

  Ďalšie vylepšenie kotlov viedlo k zníženiu

  ich počtu na 16. Komíny ostali už len dva.

  Všetky zmeny spôsobili, že výtlak stúpol až

  na 44 200 ton pri dĺžke 266 metrov. Rýchlo-

  sť sa znížila na 33 uzlov.

  Washingtonská dohoda

  O stavbe šestice lodí podľa posledného di-

  zajnu sa definitívne rozhodlo v roku 1919

  a práce na nich sa postupne rozbehli v ro-

  koch 1920 a 1921. Nemali však dlhého trva-

  nia. Americký minister zahraničných vecí

  Charles Evans Hughes zvolal na november

  1921 do Washingtonu D. C. konferenciu ná-

  morných mocností. Dôvodom bola snaha

  obmedziť preteky v zbrojení, ktoré sa opäť

  rozbiehali a ktoré sa ukazovali ako príliš

  drahé. Konferencia za účasti USA, Britá-

  nie, Japonska, Francúzska a Talianska sa

  skončila vo februári 1922 uzavretím doho-

  dy, ktorá zakázala stavbu nových bitevných

  lodí a bitevných krížnikov a tiež obmedzila

  parametre iných typov lodí. Rozostavané

  veľké bitevné plavidlá mali byť zošrotova-

  né, no Američania, Briti a Japonci dostali

  povolenie dokončiť dve z nich v podobe

  lietadlových lodí. V prípade USA sa to tý-

  kalo triedy Lexington. Zo šestice plavidiel

  boli Constellation, Ranger, Constitution

  a United States predané na šrot. Lexington

  a Saratoga boli konvertované na lietadlové

  lode.

  Táto konverzia mala niekoľko výhod aj ne-

  výhod. Nové lode si ponechali dobrú pan-

  cierovú a protitorpédovú ochranu. Mali tiež

  väčšie sklady munície, ktorá sa, pochopi-

  teľne, zmenila z delostreleckých granátov

  na letecké bomby a torpéda. Naopak, skla-

  dy leteckého paliva boli menšie, kapacita

  hangárov nižšia a letová paluba užšia ako

  v prípade lietadlových lodí stavaných na

  tento účel od začiatku.

  Lexington bol v čase rozhodnutia o preme-

  ne z bitevného krížnika na lietadlovú loď

  rozostavaný na 24 percent. Kým dovtedy sa

  na projekte lode pracovalo roky, tentoraz

  bol nový dizajn hotový a schválený za štyri

  mesiace. Výtlak sa znížil o 4000 ton, čo sa

  dosiahlo najmä odstránením hlavných de-

  lových veží aj s barbetami.

  Pôvodne mala trieda Lexington a tiež zruše-

  ná trieda bitevných lodí South Dakota dostať

  kanóny Mark 2 kalibru 406 mm a s dĺžkou

  hlavne 50 ráží. Tie vyvinuli v roku 1916 a boli

  už vyrobené v počte 71 kusov. Postupne 68

  z nich prevzala armáda a vybudovala z nich

  pobrežné batérie. Jedno delo malo hmot-

  nosť 129 ton a dokázalo vystreliť projektil

  vážiaci jednu tonu na vzdialenosť 41 km.

  V pobrežných batériách slúžili v rokoch 1924

  až 1947, no ani raz nevystrelili na nepriateľa.

  HISTORIE

  USS Lexington presúvajú remorkéry v januári 1928. Mesiac predtým loď vstúpila do služby, ale jej prvá plavba

  ju ešte len čaká.

  Cvičná streľba z 203mm kanónov v januári 1928 Zhora USS Saratoga (CV-3), USS Lexington (CV-2) a USS Langley (CV-1) v Puget

  Sound v roku 1929

  INFO Eduard10

  Listopad 2022

• Page 11

  Foto: U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  Foto: Naval Historical Center

  HISTORIE

  Hlavné delá kalibru 406 mm síce boli od-

  stránené, ale Lexington si aj tak zachoval

  silnú delostreleckú výzbroj. Vo velení flotíl

  po celom svete boli v tej dobe admiráli od-

  chovaní na bitevných lodiach a ani vedeckí

  a technickí odborníci (okrem pár vizio-

  nárskych priekopníkov) nemali príliš jas-

  no o spôsobe nasadenia lietadlových lodí

  a najmä o potenciáli, ktorý sa v nich skrý-

  va. Panovali obavy, že v noci a za zlého po-

  časia nebude môcť takéto plavidlo použiť

  svoje lietadlá a bude tak vydané na milosť

  a nemilosť protivníkovi. Preto dostali Le-

  xington aj jeho sesterská loď Saratoga

  batériu ôsmich kanónov kalibru 203 mm.

  Tie boli umiestnené v štyroch vežiach na

  pravoboku na letovej palube. Dve boli pred

  veliteľským mostíkom a dve za komínom.

  Podobne uvažovali napríklad aj v Japonsku

  a lietadlové lode Akagi a Kaga niesli každá

  10 kanónov kalibru 203 mm.

  Na obranu proti lietadlám dostal Lexing-

  ton 12 kanónov kalibru 127 mm. Tie boli

  umiestnené po troch na každom boku na

  prove i na korme. Spočiatku loď nenies-

  la žiadne ľahšie zbrane, až v rokoch 1929

  a 1931 pribudli aspoň guľomety. Prvé rých-

  lopalné kanóny dostala až tesne pred

  vstupom USA do vojny, o čom si viac napí-

  šeme nabudúce v ďalšej časti článku.

  Lexington pokrstila Helen Rebecca Roo-

  sevelt, manželka vtedajšieho námestníka

  ministra námorníctva Theodora Douglasa

  Robinsona. Loď spustili na vodu 3. 10. 1925

  a do služby vstúpila 14. 12. 1927. Po dokon-

  čení bola dlhá 270,7 m a široká 32,3 m. Po-

  nor dosahoval 9,2 m. Štandardný výtlak bol

  36 000 t, ale pri plnom naložení stúpol až

  na 43 000 t. Letová paluba mala dĺžku 264

  m. Pôvodný plán počítal s tým, že ponesie

  78 lietadiel, z toho 36 bombardérov. Na pa-

  lube mal Lexington spočiatku stroje Cur-

  tiss F6C-1, Boeing F3B-1 a Martin T3M-2.

  Legenda sci-fi

  Zaujímavý bol pohon plavidla, ktorý tvo-

  rili štyri elektrické motory. Každý z nich

  mal výkon 16 800 kW a poháňal jednu zo

  štyroch lodných skrutiek. Energiu mo-

  torom dodávali štyri turbo generátory fir-

  my General Electric používajúce paru zo

  16 kotlov Yarrow. Okrem toho bolo na lodi

  šesť 750-kilowattových elektrických gene-

  rátorov, ktoré dodávali energiu ďalším lod-

  ným systémom (mimo pohonu). Dizajnéri

  rátali s maximálnou rýchlosťou Lexing-

  tonu 33,25 uzlov, loď ich však prekvapila

  a pri skúšobných plavbách dosiahla

  až 34,59 uzla.

  Elektrický pohon Lexingtonu prišiel vhod

  v roku 1929, keď veľké sucho vyradilo

  z prevádzky vodné elektrárne a mesto Ta-

  coma ostalo bez dodávok energie. Americ-

  ké námorníctvo poskytlo svoju novú lieta-

  dlovú loď, ktorej generátory boli pripojené

  k vedeniu vysokého napätia a za jeden me-

  siac dodali 4 500 MWh elektrickej energie.

  V tom čase, od júna 1929, slúžil na Lexing-

  tone v hodnosti ensign aj čerstvý absol-

  vent Námornej akadémie Robert A. Hen-

  lein, neskorší slávny autor sci-fi. Medzi

  jeho najznámejšie diela patria Hviezdna

  pechota, Mesiac je drsná milenka a Cud-

  zinec v cudzej zemi. Na Lexingtone sa

  mu však literárne príliš nedarilo, pretože

  v lodnej spisovateľskej súťaži neuspel

  s poviedkou o špionážnej afére na Námor-

  nej akadémii. Inak sa mu však kariérne

  darilo, v roku 1931 ho povýšili do hodnosti

  liuetenant junior grade a pracoval s rá-

  diovou komunikáciou, čo bola vtedy stále

  pomerne nová technológia.

  Henlein s loďou zažil aj pomoc pri ze-

  metrasení, ktoré 31. 3. 1931 zničilo hlavné

  mesto Nikaraguy Managua. O život vtedy

  prišlo 1 000 až 2 500 ľudí. Okrem otrasov

  napáchali veľké škody aj následné požiare.

  Lexington vtedy kotvil v Guantáname na

  Kube a už o deň neskôr sa dostal tak blíz-

  ko, že mohol do Managuy vyslať lietadlá so

  zdravotníkmi a potrebným materiálom.

  Lexington sa však, pochopiteľne, nepo-

  dieľal len na humanitárnych misiách.

  Prakticky každoročne sa zúčastňoval na

  viacerých námorných cvičeniach. Tie sa

  zameriavali na vypracovanie optimálnej

  taktiky pre lietadlové lode. Pri jednom

  z nich sa v roku 1935 ukázalo, že po pia-

  tich dňoch operácií pri vysokej rýchlosti

  dochádza Lexingtonu rapídne palivo. Preto

  sa začalo pracovať na systéme dopĺňania

  paliva na mori, ktorý sa neskôr uplatnil

  počas bojov v Pacifiku.

  Cvičenia tiež jednoznačne ukázali, že keď

  bol Lexington podriadený bitevným lodiam,

  alebo dokonca musel s nimi bojovať v zo-

  stave v klasickej námornej bitke, tak bol

  vždy vyhlásený za zničený alebo aspoň

  ťažko poškodený. Naopak, keď mal väčšiu

  voľnosť operácií, zaznamenával prekvapi-

  vé úspechy. Napríklad v nedeľu 7. 2. 1932

  podnikli Lexington a Saratoga prekvapuj-

  úci útok na Pearl Harbor bez toho, aby si

  ich obrancovia predtým všimli. Rovnaký

  kúsok sa im podarilo zopakovať 31. 1. 1933

  za úsvitu. A do tretice Lexington a Sarato-

  ga úspešne napadli Havajské ostrovy 29. 3.

  1938, tiež za úsvitu. Zdá sa, že z týchto cvi-

  čení si namiesto amerického velenia ro-

  bilo dôkladnejšie poznámky japonské ná-

  morníctvo, ktoré zaútočilo na Pearl Harbor

  v nedeľu 7. 12. 1941 skoro ráno.

  Šťastím pre Američanov bolo, že japonský

  útok nezastihol v prístave ich lietadlové

  lode. Lexington so sprievodom troch ťaž-

  kých krížnikov a piatich torpédoborcov vy-

  plával z Pearl Harboru 5. 12. 1941, aby do-

  pravil 18 strmhlavých bombardérov SB2U

  Vindicator námornej pechoty na ostrov

  Midway. Vďaka tomu sa vyhol zničeniu ale-

  bo poškodeniu a mohol sa zapojiť do bojov

  druhej svetovej vojny. O tom si však viac

  povieme v ďalšom pokračovaní článku.

  Prameny:

  www.snr.org.uk

  www.www.bbc.com

  www.facebook.com

  www.hmshood.org.uk

  www.royalnavy.mod.uk

  warfarehistorynetwork.com

  www.history.navy.mil

  www.wings-aviation.ch

  www.maritime.org

  web.archive.org

  Z paluby Lexingtonu štartujú bombardéry Martin T4M v roku 1931. Stroje Curtiss F6C-1 a Martin T3M-2 na palube Lexingtonu v roku 1928

  INFO Eduard

  11

  Listopad 2022

• Page 12

• Page 13

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 14

  HISTORIE

  TÁTA OD „STRAFERŮ“

  BOLEST A ODHODLÁNÍ

  Krátce po prvních testech B-25 uprave-

  ných podle Pappyho pokynů se v březnu

  1943 zúčastnilo dvanáct těchto letounů

  bitvy v Bismarckově moři, ve které byl

  zničen prakticky celý japonský zásobo-

  vací konvoj. Během prvních patnácti mi-

  nut bitvy zničily čtyři nákladní lodě a dva

  torpédoborce a všechny se vrátily na zá-

  kladnu. Piloti 3rd AG byli novými letouny

  tak nadšeni, že ani do jednoho Pappyho

  nepustili, a tomu nezbylo než se posadit

  na sedadlo druhého pilota jedné z B-17,

  které se bitvy také účastnily (celkem bylo

  nasazeno přes 130 bombardérů), aby se

  mohl aspoň podívat, jak si jeho „děti“ ve-

  dou. A ještě dlouho si na tu křivdu stě-

  žoval…

  Úspěch upravených Mitchellů zaujal ge-

  neralitu v USA, za což „mohl“ i generál

  Kenney, který se o Pappyho podílu neza-

  pomněl zmínit ve své komunikaci s ve-

  litelem armádního letectva, generálem

  Arnoldem. Poslal mu i technické nákresy

  a požádal jej, aby se zasadil o výrobu tak-

  to upravených letounů přímo v továrnách

  North American Aviation. O něco později,

  když byl v USA, se Kenney setkal v Da-

  ytoně se skupinou techniků a konstruk-

  térů z Air Force Materiel Division, kteří

  mu vysvětlovali, že je všechno špatně, le-

  toun má rozhozené těžiště, je moc těžký

  a vlastně snad ani nemůže létat… „Po-

  slouchal jsem je, jak nejtrpělivěji jsem

  uměl, a pak jsem jim vysvětlil, že už

  jsme takto upravili dvanáct B-25, které

  sehrály dost důležitou roli během bitvy

  v Bismarckově moři. A že už se stejným

  způsobem v Austrálii přestavuje dalších

  Foto: John F. Heyn Collection

  Úspěšné zkoušky prvního upraveného Mitchellu s instalovaný-

  mi dodatečnými půlpalcovými kulomety, kterými končil druhý

  díl této minisérie, vedly k intenzivním pracím na přestavbě dal-

  ších letounů. Ty se měly již brzy dočkat velké akce, ve které plně

  osvědčí své přednosti.

  Text: Richard Plos

  INFO Eduard14

  Listopad 2022

• Page 15

  HISTORIE

  60 strojů. Arnold se na své experty podíval

  a pak je všechny z kanceláře vyhnal,“

  vzpomíná ve své knize generál Kenney.

  Následně Arnold víceméně rozkázal, aby

  se Pappy co nejdřív dostavil do Daytony,

  aby jeho experty něco naučil. Zhruba tý-

  den nato tedy Gunn odletěl do USA a hlásil

  se přímo šéfovi North American Aviation,

  kterým byl „Dutch“ Kindelberger. Násle-

  dující tři týdny Pappy víceméně žil přímo

  v továrně v Los Angeles a ve dne v noci

  spolupracoval s konstruktéry na dalších

  vylepšeních. Když byli hotovi, Mitchell

  měl v přídi ne čtyři, ale šest kulometů

  a celý letoun byl i lépe vyvážen.

  Lehce nabyl, lehce pozbyl

  Ironií bylo, že Pappy ve skutečnosti ne-

  byl oprávněn s armádními letouny létat,

  protože neměl armádní pilotní kvalifikaci.

  V hektických válečných dnech se na to ni-

  kdo neptal, ale jednoho dne přišel Gunn

  ke generálovi Kenneyovi a zeptal se: „Ge-

  nerále, kde bych mohl získat tahle kříd-

  la, co máte vy?“ Generál mu odpověděl,

  že stačí zajít do kantýny a koupit si je, ale

  Pappy mu vysvětlil, o co mu jde, tedy že

  ve skutečnosti létá s letouny USAAF „na-

  černo“. Kenney do té doby asi plně netušil,

  s kým vlastně má tu čest, a až nyní zjistil,

  že je Pappy bývalý námořní pilot, který

  létá od roku 1925. A tak okamžitě zaslal

  žádost do kanceláře generála Arnolda,

  aby major Paul Irvin Gunn obdržel kva-

  lifikaci pilota USAAF, a to zpětně k datu

  7. prosince 1941. Jenže zpráva se dosta-

  la k nějakému úředníkovi v Arnoldově

  štábu, a tak Kenney četl o dva dny poz-

  ději nevěřícně zprávu, ve které stálo, že

  se má major Gunn dostavit do USA, kde

  mu bude umožněn sedmiměsíční pilotní

  výcvik, a pokud během něj uspěje, bude

  odeslán zpět, pokud nepožádá o jiné

  přidělení. „Jen co jsem vychladl, zaslal

  jsem zprávu přímo generálu Arnoldovi,

  ve které jsem mu vylíčil celou peripetii

  Pappyho životní dráhy a navrhl, aby se

  tomu štábnímu důstojníkovi, co mi po-

  slal odpověď, dostalo nějakého umístění,

  které by odpovídalo jeho schopnostem.

  Vysvětlil jsem mu, že Pappy je velmi

  pravděpodobně mnohem lepší a zkuše-

  nější pilot než kterýkoli instruktor, které-

  ho má v USA, a že mu bude kvalifikace pi-

  lota USAAF rozhodně slušet,“ vzpomínal

  generál Kenney. Arnold mu bezodkladně

  vyhověl a následně mohl Kenney ve své

  kanceláři připíchnout Pappymu na uni-

  formu oficiálně jeho pilotní odznak. Pappy

  nelenil, odebral se do finančního oddělení

  a nechal si vyplatit asi čtyři tisíce dola-

  rů coby zpětné doplatky za funkci pilota…

  Následně si vyžádal volno a rozhodl se

  zaletět si na Novou Guineu, kde, jak věřil,

  se z něj v tamních hernách a k asinech sta-

  ne milionář. Posadil se na pravé sedadlo

  B-25, která tam měla namířeno, všechny

  peníze měl nacpané v zapínacích kapsách

  košile. Na cestě slunce pražilo do kabiny,

  a tak si Pappy košili odložil na opěradlo

  svého sedadla. Zapálil si a rozhodl se,

  že trochu vyvětrá. Jedním pohybem

  prudce otevřel boční okno a vzniklý pod-

  tlak okamžitě vycucnul jeho košili, která

  zmizela v modři nebe a oceánu… Pappy

  vyhlédl v naději, že se třeba zachytila za

  ocasní plochy, ale kdepak. Tak přebral ří-

  zení, Mitchella otočil a pátral, jestli košili

  neuvidí na hladině. Taky nic… Ještě pár-

  krát potáhl z cigarety, zavřel okno a po

  chvíli mlčení prohlásil: „No jo, no. Leh-

  ce nabyl, lehce pozbyl…“ Nedlouho nato,

  10. května 1943, podepsal generál Kenney

  návrh na Pappyho povýšení na podplu-

  kovníka, což pro něj mohla být aspoň

  malá náplast.

  Hořké Filipíny

  V polovině září 1944 rozhodlo strategic-

  ké velení amerických sil v Pacifiku o ná-

  vratu na Filipíny. Dnem vylodění měl být

  20. říjen a mělo se uskutečnit na ostrově

  Leyte, v blízkosti přístavu Tacloban na

  východním pobřeží. V mezidobí se věno-

  valo americké letectvo ropným rafineriím

  a palivovým skladům v Balikpapanu na

  Borneu, odkud Japonci odebírali většinu

  leteckého benzínu pro své filipínské zá-

  kladny, na nichž měli asi tři tisíce letounů.

  Jakmile se Pappy o plánovaném vylodění

  dozvěděl, začal spřádat plány. Jeho prv-

  ní myšlenkou bylo vzít jednu z B-25 pře-

  stavěných na verzi s dvanácti kulomety,

  odletět s ní do Manily a rozstřílet na zemi

  O něco později, když byl v USA, se Kenney setkal v Daytoně se sku-

  pinou techniků a konstruktérů z Air Force Materiel Division, kteří mu

  vysvětlovali, že je všechno špatně, letoun má rozhozené těžiště, je

  moc těžký a vlastně snad ani nemůže létat…

  Působivý záběr na odhoz padákových bomb.

  Foto: Bill Swain

  INFO Eduard

  15

  Listopad 2022

• Page 16

  HISTORIE

  tři stovky japonských letadel, která měla

  být srovnána po obou stranách dvě míle

  dlouhé ulice Taft Boulevard. Japonci ji po-

  užívali jak pro vzlety a přistání, tak jako

  skladiště. Myšlenka to nebyla špatná,

  až na to, že Američané v té době nemě-

  li základnu, která by byla v akčním rádiu

  Mitchellu. Pappy, který toužil osvobodit

  Filipíny co nejdříve a setkat se tak zno-

  vu s rodinou, byl ale ochoten letět i s tím,

  že by mu na zpáteční cestě došlo palivo.

  Propočítal, kde k tomu dojde, a žádal, aby

  ho tam vyzvedl hydroplán. Ale generál

  Kenney mu přirozeně takovou eskapádu

  zarazil. Pappy se ale nevzdával, rozhodl

  se, že poletí úplně sám a vymontuje i hor-

  ní a zadní střeliště a namísto pumového

  nákladu bude mít jen plný palebný prů-

  měr zápalných střel do kulometů. Díky

  úspoře hmotnosti pak podvěsí pod kříd-

  lo dvě třísetgalonové nádrže, takže bude

  mít dost paliva i na cestu zpět. „Málem

  se rozplakal, když jsem mu i tento plán

  zamítl. Snažil jsem se mu vysvětlit, že

  si nemohu dovolit vyřadit z plánovaných

  operací ani jedinou B-25 na dobu, která

  by byla nutná pro všechny úpravy,“ vzpo-

  mínal generál Kenney. Nakonec musel

  zamítnout i Pappyho třetí nápad, ve kte-

  rém počítal s tím, že bude tajně vysazen

  na Filipínách a zorganizuje tam menší

  armádu, se kterou díky svým znalostem

  prostředí zle zatopí Japoncům při vylo-

  dění ze zálohy. Gunnovo úsilí dostat se co

  nejdřív zpět na Filipíny bylo pochopitelné

  a generál mu nakonec musel přidělit jiný

  úkol v Austrálii, aby se ho zbavil. „Pappy,

  chci, abys naverboval z údržbářské jed-

  notky v Austrálii speciální oddíl asi pade-

  sáti chlapů, kteří dokážou všechno. Musí

  umět střílet, kopat zákopy, stavět impro-

  vizovaná obydlí, pokládat ocelové rohože

  pro ranveje, opravovat letadla, motory,

  žít v polních podmínkách a bojovat klidně

  i pěstmi nebo kameny.“ Dvanáctého, osm

  dní před vyloděním, přistály v Hollan-

  dii, kde měl Kenney velitelství, dvě C-47

  a z nich vystoupila padesátka vyzbro-

  jených drsňáků s velkými batohy pl-

  nými nářadí a náhradních dílů. „Tohle

  jsou ti chlapi, které jste chtěl, generále.

  Co s nimi?“ zeptal se Gunn. Jejich úkolem

  b y l o z a č í t i h n e d p o v y l o d ě n í p ř i p r a v o v a t l e -

  teckou základnu. A tak Pappy se svou tlu-

  pou přešel do podřízenosti plukovníka Da-

  vida Hutchinsona, velitele Air Task Force.

  Mitchell od 90th Squadron po havárii na základně Dobodura na nové Guineji.

  Generál George Churchill Kenney, jeden ze strůjců

  úspěchu bombardování metodou „Skip Bombing“.

  Foto: John F. Heyn Collection

  Foto: USAF

  Pappy se rozhodl, že poletí úplně sám a vymontuje i horní a zadní

  střeliště a namísto pumového nákladu bude mít jen plný palebný prů-

  měr zápalných střel do kulometů. Díky úspoře hmotnosti pak podvěsí

  pod křídlo dvě třísetgalonové nádrže, takže bude mít dost paliva i na

  cestu zpět.

  INFO Eduard16

  Listopad 2022

• Page 17

  HISTORIE

  Dne 20. října se čtyři americké divize vy-

  lodily po důkladné palebné a bombardo-

  vací přípravě poblíž Taclobanu a v Dula-

  gu o dvacet mil jižněji. V obou oblastech

  se nacházela letiště používaná Japonci,

  ovšem silně poškozená bombardováním

  a příliš malá pro počty letadel, které si

  tam Kenney přál umístit.

  Pappyho výsadková loď se pohupovala

  v mírných vlnách. Kolem něj zaplňovaly

  Leytský záliv stovky lodí, člunů a plavi-

  del všech velikostí. Byla to síla, jakou ni-

  kdy předtím neviděl, úchvatný výsledek

  ohromné válečné ekonomiky země s prů-

  myslovou silou, jakou lidstvo v dějinách

  ještě nezažilo. Místo tisíce kilometrů jej

  už od Polly a dětí dělilo jen několik set

  kilometrů. Okamžitě po vylodění začal

  s ženisty budovat vzletovou dráhu na pí-

  sečném perimetru. Těžká technika ještě

  nedorazila, ale Pappy objevil za japon-

  skými liniemi starý buldozer. Nejdřív ne-

  chtěl nastartovat, ale Pappy mu „domlu-

  vil“, a tak mohli ženisté začít planýrovat

  povrch a vyztužovat jej navezenými korá-

  ly. Gunnova skupina také opravila několik

  nedalekých přístřešků a začala stavět

  z palem řídicí věž. V očekávání japonské-

  ho bombardování se také postarali o vy-

  kopání spousty zákopů v blízkosti letiště.

  K ostřelování a bombardování skutečně

  brzy došlo, navíc byl poloostrov jen asi

  300 m široký a nebylo na něm dost mís-

  ta. Vznikal zmatek, materiál z lodí neby-

  lo kam dávat. Následovalo heroické úsilí

  o vybudování širšího předmostí a zpro-

  voznění základy Tacloban, což nedostal

  na starost nikdo jiný než Pappy, který do-

  kázal zorganizovat také pomoc několika

  stovek Filipínců. Jeho muži se pak hodili

  i v situaci, kdy se ukázalo, že ani po třech

  letech války nejsou pumové závěsníky

  armádních a námořních bombardérů jed-

  notné, a tak nebyly přistávajícím námoř-

  ním letounům bomby ze zásob USAAF nic

  platné. Pappy ale rychle navrhl modifi-

  kaci závěsníků, jeho muži se vrhli na le-

  touny se svářečkami a nůžkami na plech

  a brzy bylo několik letounů schopno vy-

  razit do akce. Za šest a půl dne byl Taclo-

  ban zprovozněn, byl ale nebezpečným

  místem, které bylo neustále bombardo-

  váno a ostřelováno Japonci. Při náletu

  30. října se Pappy ve svém Jeepu na-

  cházel na otevřené ploše a stal se cílem

  jednoho z útočníků. Snažil se za vozem

  skrýt, ale ten moc velkou ochranu nepo-

  skytoval. Exploze fosforové bomby pak

  Pappyho odmrštila a její fragment se mu

  zaryl do levé ruky. Vstal, v bolestech udě-

  lal pár kroků, se sténáním upadl a omdlel.

  Druhý den ráno byl letecky přepraven do

  Brisbane, kde se nacházela nejlepší

  armádní nemocnice.

  Osvobození

  Dne 9. ledna 1945 se čtyři divize

  MacArthurovy šesté armády vylodily

  v Lyngaenském zálivu na hlavním fili-

  pínském ostrově Luzon, aby zahájily zá-

  věrečné tažení k dobytí ostrova, včetně

  asi 150 km vzdálené Manily. Jednotky

  postupovaly navzdory tvrdému odporu

  až do 31. ledna, kdy dostalo velení zprávu,

  že Japonci nechávají hladovět na 3700

  zajatců držených v prostorách univer-

  zity Santo Tomas v Manile, stejně jako

  několik set vojenských zajatců ve staré

  věznici Bilibid. V jejich již tak oslabeném

  stavu po třech letech minimálních pří-

  dělů potravy nebylo jasné, jak dlouho se

  jim ještě podaří přežít. MacArthur proto

  vyslal motorizovanou 1st Cavalry Divisi-

  on, aby vyrazila co nejrychleji do Manily

  a z a j a t c e z a c h r á n i l a . P o d v e l e n í m g e n e r á l -

  majora Vernea Mudgeho se divize po ně-

  kolika izolovaných bojích probojovala až

  k Manile, kde rychlým útokem ovlád-

  la oblast univerzity Santo Tomas

  a zajatce osvobodila. Mezi nimi i Po-

  lly Gunn s jejími čtyřmi dětmi. Vyhledal

  je plukovník Hutchinson, který Pappy-

  mu před jeho transportem do Austrá-

  lie slíbil, že se o ně osobně postará.

  Informoval Polly o Pappyho zranění

  a o tom, že už se připravuje jejich trans-

  port do Brisbane, aby se mohli setkat.

  Pro Polly to byla první informace o tom,

  že se její muž zapojil přímo do bojů. Sama

  byla ve zbědovaném stavu, vážila jen

  38 kg namísto svých obvyklých 51. Dne

  19. února odletěla s dětmi do Brisbane,

  kde se rodina poprvé po více než třech

  letech opět shledala.

  Rodina opět pohromadě…

  Pappy, Polly a Dutch. Tři přezdívky, tři výjimeční lidé.

  Foto: rodinný archiv

  Foto: archiv autora

  INFO Eduard

  17

  Listopad 2022

• Page 18

  HISTORIE

  PAPPY A VELRYBA

  Válečné rány

  Pappyho zranění bylo vážnější, než by se

  mohlo zdát. Vážně byl totiž poškozen ner-

  vový systém celé paže. Klouby mu otekly

  a prsty znecitlivěly. Proto byl v polovině

  dubna odeslán do USA, aby se na vojenské

  klinice v Auburnu podrobil neurochirur-

  gické operaci. Ta sice částečně pomohla,

  ale Pappy nadále trpěl bolestmi a mu-

  sel nosit napůl bezvládnou ruku v šátku.

  Ještě horší pro něj ale bylo nicnedělání,

  a tak se v září 1945 vrátil do Manily, aby

  začal s obnovou Philippine Air Lines. V té

  době byl uvolněn do zálohy a mohl se tak

  plně vrátit k civilnímu životu. Společně

  s Danem Sticklem, se kterým u spo-

  lečnosti začínali, se jim podařilo získat

  několik nepotřebných armádních letou-

  nů, které přestavěli pro civilní dopravu.

  V prosinci proběhlo slavnostní znovuob-

  novení provozu s linkami do Hongkongu

  a Saigonu. Malé slavnosti se Pappy sice

  zúčastnil, ale pak se vrátil zpět do ne-

  mocnice ve Fort McKinley, kde víceméně

  přebýval, protože měl stále velké bolesti

  a potřeboval lékařskou péči.

  Na jaře roku 1947 sice stále nosil ruku

  v šátku, ale při každé příležitosti ji vyndá-

  val a mačkal gumový míček, aby v ní roz-

  proudil krev a posílil ji. Snažil se pořád

  něco dělat, sháněl letadla s takovým do-

  letem, aby mohly PAL začít létat do USA,

  a snažil se různými způsoby využít mož-

  ností levného odkupu armádního materi-

  álu na Filipínách. Na jaře 1948, když byl

  s rodinou zase v USA, měl ovšem takové

  bolesti, až dospěl k rozhodnutí, že pokud

  mu nebudou lékaři schopni ulevit, nechá

  si ruku amputovat. Nakonec to tak da-

  leko zajít nemuselo, protože se doktoru

  Livingstonovi podařilo na klinice Lahey

  v Bostonu obnovit krevní řečiště paže

  a také napravit některé škody na nervo-

  vém systému. Ruce se začala vracet bar-

  va a Gunn při každé příležitosti mačkal

  svůj gumový míček, aby ji posílil. Začal

  znovu létat, vrátila se mu do značné míry

  jeho energie a PAL se úspěšně rozvíjely.

  A pak přišel 11. říjen 1957. Pappy se snažil

  vyhnout nad Filipínami silné bouři a ha-

  varoval. Nikdo nepřežil… O jeho poslední

  let domů do USA, kde měl pohřeb, se po-

  staral jeho bývalý nadřízený a také přítel,

  generál Kenney.

  Paul Irvin Pappy Gunn za války obdržel

  řadu vyznamenání: DFC, Silver Star, Le-

  gion of Merit, Air Medal, devětkrát také

  Purple Heart a WWII Victory Medal. Jeho

  zručnost a rozhodnost pomohla vyvinout

  novou kategorii bojových letounů a při-

  spěl i v mnoha jiných oblastech válečné-

  ho úsilí. V roce 2008 jej Arkansas Aviati-

  on Historical Society zařadila do své síně

  slávy.

  Zdroje

  - The Saga of Pappy Gunn, George

  Churchill Kenney; Kismet Publishing,

  2018 (první vydání 1958)

  - Indestructible, John, N Bruning,

  Hachette Books, 2016

  - North American B-25 Mitchell,

  Key Publishing

  - Fyling Buccaneers, Steve Birdsall,

  Doubleday & Co. Inc., 1977

  - General Kenney Reports George

  Churchill Kenney, Sloan & Pearce 1949

  - warfarehistorynetwork.com

  - www.3rdattackgroup.com

  - thejavagoldblog.wordpress.com

  Celý týden čekal podplukovník Gunn

  v Port Moresby na tamní základně Three

  Mile, aby si mohl vyzkoušet nejnovější

  verzi B-25 se zabudovaným 75mm ka-

  nónem. Pappy se do téhle kombinace

  zamiloval, jakmile měl možnost poprvé

  si letoun prohlédnout, a hodlal si ji vy-

  zkoušet na prvním japonském plavidle,

  které se objeví v dosahu jeho operační-

  ho doletu, a generál Kenney mu povo-

  lil, aby se dočasně vrátil ke své bývalé

  jednotce. „Chlapi od 3rd Attack Group

  mu říkali technik bez zábran, ale byli na

  jeho úspěchy a na neortodoxní přístup,

  kterým jich dosahoval, hrdí. Sami byli

  koneckonců neortodoxní.“

  Gunn na příležitost nemusel čekat

  dlouho. Krátce po poledni ohlásil prů-

  zkumný letoun zprávu, na kterou všich-

  ni čekali, a za čtvrt hodiny už bouřilo 72

  motorů Twin Cyclone a jeden po dru-

  hém se 36 letounů vzneslo do vzduchu

  s Pappym v čele formace. Špatné po-

  časí přinutilo skupinu rozdělit se do tří

  částí po dvanácti strojích, aby obsáhla

  co největší oblast a dvojice ohlášených

  japonských lodí neunikla. Letouny po-

  kračovaly nad vlnami oceánu, ostrův-

  ky a korálovými útesy ve výšce, která

  nepřesáhla 30 metrů. Tihle chlapi nikdy

  nevozili kyslíkové dýchače, protože jim

  byly k ničemu, a s hrdostí prohlašova-

  li, že pokud by v kurzu jejich letu stála

  kráva, museli by ji obletět… Krátce po

  půl třetí se formace vedená Gunnem

  vyhoupla z dešťové clony a piloti spat-

  řili dvojici japonských torpédoborců.

  Oba mířily do mlžného oparu a nebyl

  čas hledat optimální pozici. Pappy vy-

  dal signál k útoku a ze vzdálenosti 1370

  m (1500 yardů) zahájil palbu. Pro 75mm

  kanón měl šest nábojů. První trefil jed-

  nu z nástaveb prvního torpédoborce,

  druhý se odrazil od paluby a zničil pro-

  tiletadlové střeliště, třetí minul a čtvrtý

  se zavrtal přímo doprostřed trupu. V tu

  chvíli už byl tak blízko, že musel svůj

  Mitchell zvednout, torpédoborec do-

  slova přeskočit a otočit se k dalšímu

  útoku. Problém byl, že ani poslední zá-

  sah plavidlo příliš nezpomalil. Pappyho

  dva wingmani zhodnotili situaci. Zbýval

  čas na jeden útok, než se torpédoborec

  schová v mlze, a tak se v rádiu ozva-

  lo: „Pappy, sakra, byl bys tak laskav

  a uhnul? Ukážeme ti, jak se potápí tor-

  pédoborec!“ Pappyho odpověď, patřič-

  ně zcenzurovaná a značně zkrácená,

  zněla: „OK vy pitomci, kdyby měl tenhle

  blbej křáp trochu víc munice, ukázal

  bych vám to!“

  Dvojice pak zasypala plavidlo palbou ze

  24 půlpalcáků a následně oba Mitchelly

  uvolnily své pětisetlibrovky. Ty se „za-

  kously“ po odrazu od hladiny do trupu

  a japonský torpédoborec se rozlomil

  vedví. Druhou loď zničila jiná formace

  a protože víc cílů už nebylo, Mitchelly

  se vydaly na cestu zpět. Obě čísla se

  opět zavěsila za Pappyho letoun a když

  se dvanáct strojů blížilo ke Cape Glo-

  ucester, kde měli Japonci vybudováno

  malé letiště, spatřil Pappy transportní

  letoun, který právě přistál. To byla pří-

  ležitost, jak si napravit svou pošramo-

  cenou reputaci! Mitchell, který se zjevil

  těsně nad vrcholky stromů, byl pro Ja-

  ponce naprostým překvapením. První

  ze dvou zbývajících 75mm střel zasáhla

  pravý motor japonského letounu, druhá

  kokpit. Celá letka pak pokračovala po

  západním okraji ostrova Nová Británie,

  přelétla nad hejnem velryb v Šalomou-

  nově moři, protáhla se po východním

  okraji Nové Guineje a přistála na do-

  mácí základně Three Mile. Osádky se

  shromáždily se svými hlášeními v ope-

  INFO Eduard18

  Listopad 2022

• Page 19

  HISTORIE

  rační místnosti, ale nikdo o Pappyho

  neúspěchu při útoku na loď ani nešpitl.

  Dobře věděli, že jeho odpověď by byla

  tak žhavá, že by dokázala zapálit trá-

  vu a možná i celou okolní džungli. Jen

  jeden odvážlivec si troufnul porušit

  mlčení, když se opatrně zeptal: „Řekni,

  Pappy, viděl jsi ty velryby v Šalomou-

  nově moři, co jsme nad nimi přelétli?“

  „Jo, viděl,“ opáčil Pappy. Najednou se

  jeho oči rozjasnily a odkašlal si. Chlapi

  už věděli, že se chystá dát k lepšímu

  jednu ze svých legendárních historek,

  a shlukli se okolo něj.

  „Možná to nevíte, ale velryba je nejin-

  teligentnější ze všech zvířat. Nejenže

  má rozum, ale je i přátelská. Má ráda

  lidi a ráda jim poslouží. Kdyby nebyla

  tak zatraceně velká, byl by z ní báječ-

  ný domácí mazlíček. Ty dnešní velryby

  mi připomněly rok 1930, když jsem lé-

  tal u námořnictva. Stalo se to během

  manévrů u severního pobřeží Haiti.

  Létal jsem z katapultu křižníku Omaha

  a prováděl ponorkový průzkum. Jed-

  noho dne mi ve výšce pěti tisíc stop

  asi sto mil od mateřské lodi najednou

  zhasl motor. Byl jsem si naprosto jis-

  tý, že vím, co to způsobilo. Víte, ten-

  krát se do palivového potrubí vkládaly

  hadicové spojky. Tyhle staré motory

  silně vibrovaly a technici se báli, že

  se potrubí bez takto vytvořené pruž-

  nosti přetrhne. Někdy se ale stalo, že

  benzín gumu naleptal a její kousky se

  dostaly do potrubí nebo do karburá-

  toru a ucpaly ho. Věděl jsem, co dělat,

  kdybych mohl přistát, ale když jsem se

  podíval na bouřící Atlantik, došlo mi, že

  až sklesám, budu mít štěstí, pokud mi

  po přistání zůstane něco, na čem bych

  mohl sedět, dokud mě nezachrání.

  Vyklesal jsem sestupnou spirálou

  a hledal nějakou vlnu, která by byla

  trochu menší než ty ostatní, když jsem

  najednou uviděl klidnou brázdu mezi

  vlnami. Tak jsem v tom místě dosedl,

  pěkně jsem se s letounem sklouzl po

  hladině a pak s mírným nárazem za-

  stavil. Když jsem se podíval přes bok,

  do čeho jsem to mohl vrazit, zjistil

  jsem, že jsem skončil na hřbetě velry-

  by! Chvíli jsem tam seděl, ale velryba

  se ani nepohnula. Říkal jsem si: Co to

  má jako být? Ale vystoupil jsem, stoupl

  si velrybě na hřbet, zvedl kapotu, vy-

  čistil k arburátor a palivové potr ubí, na-

  sadil nové hadicové spojky, které jsem

  měl v kapse, a zase všechno pozaví-

  ral. Pak jsem vytáhl startovací kliku

  pro setrvačník startéru, postavil jsem

  se jednou nohou na velrybu a druhou

  na plovák a točil klikou, dokud se se-

  trvačník pořádně neroztočil. Pak jsem

  se rychle přemístil do kokpitu, zapnul

  zapalování a sepnul spojku setrvační-

  ku. Vrtule se otočila, motor naskočil

  a bylo to! Teď ta velryba… Vzpomeňte

  si, jak jsem vám říkal, že jsou chytré.

  Ona věděla, že jsem připraven vyrazit!

  A tak se opatrně ponořila a dávala po-

  zor, aby nemrskala ocasem a nevrazila

  jím do letadla. Asi sto stop přede mnou

  se zase vynořila, otočila se proti větru

  a vytvořila hladkou vlnu, na které jsem

  mohl vzlétnout a vrátit se na Omahu.“

  Pappy se odmlčel, spokojeně se roz-

  hlédl, usmál se a několik vteřin čekal

  na potlesk, který samozřejmě násle-

  doval. Pak se otočil a pronesl: „Myslím,

  že bych se měl podívat, jestli už má

  seržant Evans tu moji mašinu připra-

  venou na další misi.“ A s těmi slovy

  opustil operační místnost…

  Celá stať je ve zkrácené podobě pře-

  vzata z knihy The Saga of Pappy Gunn,

  jejímž autorem je generál George

  C. Kenney.

  Foto: US Navy

  INFO Eduard

  19

  Listopad 2022

• Page 20

  Dlho očakávaná ukrajinská protiofenzí-

  va sa začala 29. 8. v Chersonskej oblasti.

  Spustili ju súčasne na severe, v strede i na

  juhu oblasti. Raketometmi HIMARS opa-

  kovane zasiahli všetky mosty cez Dneper

  a tým obmedzili zásobovanie ruských

  vojsk na pravom brehu rieky. Posily a mu-

  níciu tak museli privážať najmä cez pontó-

  nové mosty a tiež vrtuľníkmi Mi-8. Formá-

  cie transportných helikoptér boli pri týchto

  misiách sprevádzané bojovými strojmi

  Ka-52 a Mi-28.

  Ukrajinský postup bol spočiatku pomalý.

  Poučili sa totiž z ruskej taktiky a nechce-

  li utrpieť značné straty za cenu malých

  územných ziskov. Ukrajinci navyše uvalili

  na celú oblasť prísne informačné embar-

  go. To využila ruská propaganda. Na zá-

  klade záberov niekoľkých ukrajinských

  tankov vyradených pri útokoch na rus-

  ké opevnené pozície označila ukrajinskú

  ofenzívu za debakel, pri ktorom boli zni-

  čené celé jednotky ukrajinskej armády.

  Ako ďaleko od pravdy to bolo, ukázali oné

  „zničené“ jednotky už 4. 9., keď oslobodili

  obec Vysokopylja na severe Chersonskej

  oblasti. Tú Rusi zmenili na silno opevnený

  oporný bod. Podobné ukrajinské postave-

  nia dobýjala ruská armáda predtým týžd-

  ne až mesiace. Ukrajinci to zvládli za pár

  dní a podobne metodicky postupovali aj na

  iných miestach. Keď už sme spomenuli ra-

  ketomety HIMARS, tak minimálne v prvých

  dňoch ofenzívy ich použili aj k úderom

  na ciele v prvej línii. To sa stalo vôbec

  prvýkrát, dovtedy ich Ukrajinci používali

  výhradne k ničeniu veľmi cenných cieľov

  hlboko v tyle.

  Ofenzíva na dvoch miestach

  Kým však boli všetky oči upreté na

  Chersonskú oblasť, Ukrajina úplne ne-

  čakane udrela na opačnej strane fronto-

  vej línie, v Charkovskej oblasti. Kým v tej

  prvej mali Rusi dôkladne pripravených

  niekoľko línií obrany, v tej druhej súvislá

  línia prakticky neexistovala. Ruskí vojaci

  tam boli sústredení v opevnených mestách

  a dedinách a medzi nimi bol voľný priestor.

  A čo je dôležitejšie, voľný priestor bol aj za

  nimi, žiadna druhá línia obrany neexistova-

  la. A presne na toto slabé miesto Ukrajinci

  udreli. Ako prvé sa pohli 6. 9. smerom na

  Balakliju, čo je dôležitý dopravný uzol. Do-

  býjaním mesta sa však nezdržiavali, obišli

  ho a valili sa ďalej smerom na Kupjansk.

  HISTORIE

  V tomto článku sledujeme obdobie od 1. 9. do 1. 10. Tento mesiac

  priniesol doposiaľ najvýznamnejšie zmeny od začiatku vojny na

  Ukrajine. Oslobodená bola celá Charkovská oblasť a významný

  posun zaznamenali ukrajinské vojská aj v Chersonskej oblas-

  ti. Letecké aktivity úzko súviseli s pozemnými bojmi, a preto sa

  najprv pozrieme na ne.

  Ukrajinskí vojaci oslobodili Kupjansk počas prekvapujúcej ofenzívy v Charkovskej oblasti.

  Začiatok ukrajinskej ofenzívy v Chersonskej oblasti na prelome augusta a septembra. V pozadí sú transportéry

  YPR-765, čo je holandská verzia amerických strojov M113.

  Ukrajinskí vojaci vztyčujú vlajku vo Vysokopylji

  v Chersonskej oblasti.

  Text: Miro Barič

  Foto: ZSU a veřejné zdroje

  Letecká vojna

  nad Ukrajinou

  Ukrajinský

  blitzkrieg

  INFO Eduard20

  Listopad 2022

• Page 21

  HISTORIE

  Ruské vojská, ak nechceli skončiť v úpl-

  nom obkľúčení, museli z Balaklije utiecť.

  To sa opakovalo na viacerých ďalších

  miestach a do 10. 9. Ukrajinci dosiahli

  Kupjansk aj Izjum. Do 12. 9. bola oslobo-

  dená celá Charkovská oblasť, keď ukra-

  jinské jednotky na severe dosiahli štátnu

  hranicu s Ruskom. Na oslobodenom území

  ukoristili stovky kusov vojenskej techniky,

  ktorú tam utekajúci okupanti v panike za-

  nechali. Medzi nimi bol aj najnovší ruský

  tank T-90M v nepoškodenom stave, ktorý

  momentálne už zrejme detailne študujú

  niekde na Západe.

  Veľa sa špekulovalo o tom, či Ukrajinci

  len využili slabé ruské línie v Charkov-

  skej oblasti, alebo to plánovali od začiatku

  a ofenzíva v Chersonskej oblasti bola len

  návnada, ktorú Rusi zhltli aj s navijakom.

  Ako to už býva, pravda bude niekde upro-

  stred. Ukrajinci chceli zrejme od začiatku

  zaútočiť na dvoch miestach a chersonský

  smer nebol len návnadou, ale obe ofenzívy

  boli plánované ako plnohodnotné operácie.

  Do západných médií ešte pred spustením

  tej druhej prenikli správy „z prostredia taj-

  ných služieb“, podľa ktorých chceli Ukra-

  jinci zaútočiť naraz na dvoch miestach,

  ale americkí spojenci, s ktorými to kon-

  zultovali, im poradili, aby sa sústredili len

  na Cherson. Teraz je jasné, že vypustenie

  tejto správy malo zmiasť Rusov a uspať

  ich pozornosť na iných úsekoch fronty.

  A zjavne to vyšlo.

  Rusi dokázali reagovať iba svojím typic-

  kým spôsobom – ostreľovaním civilných

  cieľov ďaleko za líniou fronty. Po oslobo-

  dení Charkovskej oblasti to boli v nedeľu

  11. 9. útoky na elektrárne a prenoso-

  vú sústavu. A 14. 9. prišiel útok na Ka-

  računivskú priehradu pri meste Kryvyj

  Rih. Zasiahlo ju osem rakiet odpálených

  z bombardérov. Jej poškodenie vyvolalo po-

  vodne v okolí. Zaplavených bolo 112 domov.

  Článok 56 Dodatočného protokolu Medzi-

  národného humanitárneho práva z roku

  1977 pritom zakazuje vojenské útoky na

  zariadenia, ktoré hrozia uvoľnením ničivej

  sily. Výslovne sa v ňom uvádzajú priehra-

  dy, hrádze a jadrové elektrárne.

  Po krátkej operačnej pauze potrebnej

  na konsolidáciu oslobodeného územia, od-

  dych vojsk a doplnenie zásob sa v piatok

  23. 9. ukrajinské vojská na severovýchod-

  nom fronte opäť pohli vpred. Cieľom útoku

  sa stalo mesto Lyman. Ukrajinci zopako-

  vali úspešný scenár zo začiatku septem-

  bra. Dobýjaním silno opevneného mesta

  sa nezdržiavali, ale obišli ho z dvoch strán

  a hrozili jeho obkľúčením. Tentoraz sa

  ruské vojská nestiahli ihneď. Mali v pláne

  zaskočiť Ukrajincov o niečo severnejšie.

  Niekoľko dní útočili z viacerých smerov na

  dediny východne od mesta Kupjansk, kde

  si Ukrajinci vytvorili malé predmostie za

  riekou Oskil. Do týchto útokov nasadili aj

  Symboly bojových akcií na raketomete HIMARS ukrajinských ozbrojených síl.

  Pri úteku z bojiska nechali ruskí vojaci za sebou aj nepoškodený najnovší tank T-90M.

  INFO Eduard

  21

  Listopad 2022

• Page 22

  elitné jednotky vyzbrojené tankami T-90.

  Všetky útoky však Ukrajinci odrazili – a to

  s pomocou mínových polí, delostrelectva,

  prenosných rakiet aj letectva. Rusi stratili

  desiatky tankov a tri-štyri taktické prá-

  porové skupiny. Tlak na Lyman tým vôbec

  neuvoľnili a mesto začiatkom októbra pad-

  lo. Ukrajinci sa dostali až k ceste, ktorá

  spája ďalšie dve dôležité mestá, Svatove

  a Kreminnu. Začiatkom októbra sa podaril

  aj výrazný prielom na juhu v Chersonskej

  oblasti. O ňom si viac povieme v ďalšom

  pokračovaní.

  Mobilizácia a anexia

  Menšie zemetrasenie nastalo aj na di-

  plomatickej a politickej scéne. Úspešný

  ukrajinský postup donútil ruského prezi-

  denta Putina vyhlásiť 21. 9. čiastočnú mobi-

  lizáciu, o ktorej v prejave k ruským ženám

  8. 3. tvrdil, že nikdy nebude. Mobilizácia sa

  mala týkať 300 tisíc rezervistov s vojen-

  skými skúsenosťami a ideálne so špecia-

  lizáciami. A na front ich mali poslať až po

  tom, čo dostanú výcvik potrebný na obno-

  venie ich vojenských zručností. Ako sa ale

  vraví v Rusku, chceli to najlepšie a dopad-

  lo to ako vždy. Množstvo mužov z Ruska

  utieklo, pretože vojenské komisie brali na

  vojnu prakticky každého, koho videli, bez

  ohľadu na skúsenosti. A s postupom času

  hlásia čoraz viac prípadov, keď odvede-

  ných mužov poslali na front takmer ihneď

  a bez výcviku.

  Následne Putin vyhlásil referendá o pri-

  pojení k Rusku v štyroch okupovaných ob-

  lastiach Ukrajiny – Doneckej, Luhanskej,

  Záporožskej a Chersonskej. Neprekážalo

  ani to, že žiadnu z nich Rusi nekontrolujú

  úplne a vo všetkých sa bojuje. Tieto pseudo

  referendá sa skončili 27. 9. s vopred jas-

  ným výsledkom. Ani Ukrajina ani zvyšok

  sveta ich však neuznali. Za rezolúciu, ktorá

  túto ilegálnu anexiu odsúdila, hlasovalo vo

  Valnom zhromaždení OSN 143 štátov. Proti

  bolo iba päť – Rusko, Bielorusko, Nikara-

  gua, Severná Kórea a Sýria. Rusko však

  napriek tomu tvrdí, že okupované územia

  patria jemu a vyhráža sa použitím jadro-

  vých zbraní pri ich obrane.

  Vojna prebiehajúca na Ukrajine je však zati-

  aľ konvenčná a všetci dúfame, že sa nebude

  eskalovať smerom k spomínaným vyhráž-

  kam – naopak, že sa skončí čo najrýchlejšie.

  Jednou z vecí, ktorá výrazne prispela

  k rýchlemu ukrajinskému postupu a o kto-

  rej sa v tejto súvislosti nezaslúžene hovorí

  menej, sú rakety HARM. O tom, ako ich

  začala Ukrajina používať, sme si pove-

  dali v predchádzajúcej časti. Informácie

  však boli dosť skúpe a na tom sa nič ne-

  zmenilo. Je jasné len to, že okrem stíha-

  čiek MiG-29 ich začali používať aj Su-27.

  Pravdepodobne ide len o to, ako rýchlo sa

  na ne podarí namontovať upravené záves-

  níky. Strely HARM hrajú nezastupiteľnú

  úlohu pri oslepovaní ruskej protivzduš-

  nej obrany. Podľa nepotvrdených infor-

  mácií z ukrajinskej strany sa im za jeden

  deň podarilo zničiť aj 10 ruských radarov.

  V kľúčových okamihoch pri začiatkoch

  ukrajinských ofenzív to umožnilo voľnejšie

  nasadenie ukrajinského letectva na pod-

  poru pozemných útokov.

  Do podpory pozemných útokov sa muselo

  zapojiť aj ruské letectvo. V predchádzajú-

  cich mesiacoch útočilo vždy z diaľky – buď

  riadenými strelami z bezpečia hĺbky vlast-

  ného územia, alebo neriadenými raketami

  po balistickej krivke na vzdialenosť pár ki-

  lometrov od frontovej línie. V sledovanom

  HISTORIE

  Ukrajinský Su-27 s podveseným raketami AGM-88 HARM.

  Séria záberov na ukrajinský dvojmiestny MiG-29UB. Hoci to na týchto fotkách nie je vidieť, ide o stroj „biela 91“. Všimnite si emblém Ducha Kyjeva na nose.

  Ukrajinský Su-25 počas nízkeho letu nad diaľnicou

  INFO Eduard22

  Listopad 2022

• Page 23

  období však museli ruskí piloti opakovane

  útočiť priamo. Vyžiadala si to snaha o za-

  stavenie, či aspoň spomalenie ukrajinské-

  ho blitzkriegu a neprehľadná situácia na

  pozemnom bojisku. Pri takýchto priamych

  útokoch sa, samozrejme, vystavovali pre-

  nosným protilietadlovým raketám ukrajin-

  ských vojakov, čo viedlo k prudkému ná-

  rastu strát.

  Ruské straty

  V Charkovskej oblasti bol 7. 9. zostrelený

  Su-25SM. Na záberoch z videa je vidieť,

  že naň vystrelili najmenej štyri prenosné

  rakety. To ukazuje, v akom prostredí sa

  ruskí piloti musia pri priamych útokoch na

  pozemné ciele pohybovať. Vrak stroja sa

  našiel o štyri dni, 11. 9., pri obci Volochiv

  Jar. Niesol označenie „modrá 04“ a regist-

  račné číslo RF-95134. Osud jeho pilota nie

  je známy.

  Pri Izjume bol niekedy v tom čase zostre-

  lený aj Su-34 s volacím znakom „červená

  20“ a registračným číslom RF-95004. Jeho

  spálený vrak našli ukrajinskí vojaci 9. 9. pri

  svojom postupe vpred.

  Tomuto typu, ktorý mal patriť k pýcham

  ruského letectva, sa vo vojne s Ukrajinou

  veľmi nedarí. Potvrdených je najmenej

  18 zničených Su-34. Viac bolo zostrele-

  ných už len strojov typu Su-25 (konkrétne

  23), ktoré sa však v nebezpečnej blízkos-

  ti frontu pohybujú častejšie. Jeden Su-34

  mal byť zničený aj 12. 9., v tomto prípade

  však typ nie je 100-percentne identifikova-

  ný. Incident totiž potvrdzuje video nakrúte-

  né z diaľky, ktoré zachytáva vrak ležiaci na

  poli na Kryme a okolo neho vozidlá hasičov

  a záchranárov. Podľa niektorých zdrojov by

  sa však mohlo jednať o Su-25.

  Čierny deň pre Su-34 prišiel v sobotu

  24. 9., kedy boli potvrdené zostrely dvoch

  strojov tohto typu – a to si Ukrajinci v ten

  deň nárokovali zostrelov viac, vrátane jed-

  ného vrtuľníka. Tieto dva prípady sú však

  zaznamenané na videu. Prvý Suchoj sa

  zrútil pri Hluščenkove v Charkovskej ob-

  lasti po tom, čo mu zásahy prenosných

  rakiet Stinger zapálili jeden motor. Druhý

  Su-34 sa v ten deň zrútil v Petropavlivke

  pri Kupjansku. Posádka sa úspešne kata-

  pultovala.

  V sledovanom období ohlásili Ukrajinci aj

  zničenie viacerých helikoptér. Potvrdené

  sú zásahy prenosnými raketami dvoch

  strojov Ka-52, ktoré sa zrútili 1. 10. v Zápo-

  rožskej oblasti. Ich pád je zachytený na vi-

  deách. Kamov Ka-52 je tak ďalším typom,

  ktorému sa vo vojne na Ukrajine vôbec

  nedarí, zničených ich bolo už najmenej 22.

  Nehody a darček pre spravodajcov

  Okrem bojových strát sa intenzívne na-

  sadenie a s tým súvisiaca únava pilotov

  i opotrebovanie techniky prejavuje aj na

  nehodách. Tie sú na ruskej strane v sle-

  dovanom období potvrdené dve. Z letec-

  kej základne Millerovo štartovali 11. 9. dva

  stroje Su-25 v krátkom slede za sebou.

  Pod krídlami mali podvesené dve prídav-

  né nádrže a dva raketové bloky B-13L pre

  päť rakiet S-13 kalibru 122 mm, čo je ty-

  pický náklad pre bojové misie tohto typu

  v ruskom letectve na Ukrajine. Ihneď po

  odlepení od zeme začali oba stroje zatáčať

  doľava. Zadný stroj sa pri tom príliš naklo-

  nil, po krídle skĺzol k zemi a vybuchol. Pilot

  nemal šancu prežiť. Podľa ruských médií to

  bol 27ročný Daniil Dolbik z mesta Doneck

  v ruskej Rostovskej oblasti (nezamieňať

  so známejším Doneckom na Ukrajine!).

  Príčina pádu zatiaľ nie je známa. Nehoda

  mohla byť spôsobená chybou pilota, náhlou

  poruchou stroja alebo kombináciou oboch.

  Ďalšia nehoda sa stala 1. 10. na základni

  Belbek v Sevastopole na Kryme. Stroj

  MiG-31 nedokázal pri štarte nabrať výšku.

  Pilot vzlet prerušil, nedokázal však zasta-

  viť pred koncom dráhy, vyletel z nej a na

  útesoch nad morským pobrežím havaroval.

  Došlo k explózii munície nesenej pod kríd-

  lami, pri ktorej ruský letec zahynul. Okrem

  lietadiel a vrtuľníkov, ktorých zničenie bolo

  potvrdené v sledovanom období, sa našli

  HISTORIE

  Ruský Su-25 „modrá 04“ s registračným číslom

  RF-95134 bol zostrelený na začiatku septembra

  v Charkovskej oblasti.

  Zostrelený Su-30SM s registračným číslom RF-81773 a volacím znakom „červená 62“ zanechal Ukrajincom

  darček v podobe kontajnera elektronického boja RTU 518-PSM.

  INFO Eduard

  23

  Listopad 2022

• Page 24

  vraky strojov zostrelených v predchád-

  zajúcich mesiacoch, ktoré doposiaľ neboli

  evidované v zoznamoch strát. Najzaujíma-

  vejším nálezom tohto druhu bol Su-30SM

  s registračným číslom RF-81773 a volacím

  znakom „červená 62“. Ukrajinskí vojaci na-

  šli jeho vrak 12. 9. pri Izjume, no zostrelený

  mohol byť už niekoľko mesiacov predtým.

  Ruská armáda za celý ten čas nepodnikla

  žiadny pokus o odvoz alebo zničenie vraku,

  čo je veľmi zarážajúce, pretože na palube

  sa nachádzal najnovší systém elektronic-

  kého boja Chibiny-U. Ten tvorí kontajner

  RTU 518-PSM s aktívnym rušiacim systé-

  mom na konci pravého krídla, kontajner

  RTU 518-LSM1 s pasívnou detekciou signá-

  lov ohrozujúcich lietadlo na konci ľavého

  krídla a systém KS REP v trupe. Kontajner

  RTU 518-PSM sa na mieste pádu Su-30SM

  našiel takmer neporušený, čo predstavuje

  priam poklad pre západných spravodajcov.

  Ukrajinské straty

  V priebehu sledovaného mesiaca oznámil

  hovorca ruského ministerstva obrany Igor

  Konašenkov, že od začiatku „špeciálnej

  vojenskej operácie“ bolo zničených 300

  ukrajinských lietadiel. Uvádzame to tu len

  ako pikantériu ruskej propagandy, preto-

  že každému, kto sa o túto problematiku čo

  i len trochu zaujíma, je jasné, že toľko lie-

  tadiel Ukrajina dokopy ani zďaleka nema-

  la. Naopak, potvrdené v období od 1. 9. do

  1. 10. sú zostrely len štyroch ukrajinských

  lietadiel.

  Počas svojho 95. bojového letu zahynul 7. 9.

  pilot Su-25 z 299. taktickej leteckej brigády

  Vadym Blagovisny. Padol len týždeň pred

  svojimi 27. narodeninami. Pri Jehorivke

  v Doneckej oblasti bol 19. 9. zostrelený ďal-

  ší ukrajinský Su-25. Osud jeho pilota nie je

  známy. Ruské médiá neskôr uviedli, že bol

  zasiahnutý samohybným protivzdušným

  systémom 9K33 Osa (SA-8 Gecko).

  V Chersonskej oblasti bol 29. 9. zniče-

  ný ukrajinský Su-24. Po zásahu rakety

  vzduch-zem mu začal horieť jeden motor.

  Stroj sa ešte udržal nejaký čas vo vzdu-

  chu a je možné, že pred pádom dostal ešte

  minimálne jeden ďalší zásah. Posádka sa

  však včas katapultovala a prežila. Len pár

  dní predtým zverejnila ukrajinská strana

  video, na ktorom dvojica Su-24 bombar-

  duje padákmi brzdenými bombami ruské

  pozície. Ukrajinské stroje Su-24 mali byť

  pritom podľa tvrdení ruskej strany kom-

  pletne zničené už dávno. Ako vidno, stále

  lietajú a bojujú.

  Štvrtok 29. 9. bol však pre ukrajinské le-

  tectvo nešťastný. Okrem spomínaného

  Su-24 bol v boji stratený aj jeden MiG-29

  a jeho pilot, major Taras Reďkin, zahynul

  vo veku 26 rokov.

  Zbrane z Iránu

  Ešte jedna zásadná udalosť bola v sle-

  dovanom období zaznamenaná – a tou

  je nasadenie iránskych dronov na rus-

  kej strane. Nie je známe, koľko ich Irán

  dodal – hovorí sa o desiatkach strojov

  Mohajer-6 a Shahed-129 a niekoľkých

  stovkách kamikadze dronov Shahed-136.

  V prípade tých posledných sa uvádza, že

  Rusko má záujem o niekoľko tisíc kusov.

  Irán akékoľvek dodávky dronov popiera.

  Je to z ich strany logické, išlo by totiž

  o porušenie sankcií, ktoré zakazujú vývoz

  vybraných druhov zbraní.

  Dôkazy však hovoria jasne. Pri Odese

  bol 23. 9. z Čierneho mora vylovený dron

  Mohajer-6, ktorý tam predtým zostrelili

  ukrajinské sily. Pod krídlom mu stále vise-

  la miniatúrna navádzaná strela. Jej elekt-

  ronika bola už určite podrobená skúmaniu,

  aby bolo možné voči iránskej munícii vy-

  vinúť protiopatrenia. O tie bude mať záu-

  jem celý rad štátov.

  Ukrajinské sily zostrelili aj najmenej dva

  drony Shahed-129. V oboch prípadoch ide

  o pomerne veľké drony. Mohajer-6 má

  rozpätie 10 metrov, Shahed-129 až 16 me-

  trov. Poháňa ich hlučný piestový motor, sú

  pomalé (200 km/h, resp. 150 km/h) a ľahko

  odhaliteľné radarom. Ich výhodou je veľký

  dolet, ktorý je pri prvom type viac ako 2000

  km a pri druhom 1700 km.

  Najväčšieho rozšírenia v ruských službách

  sa však dočkali iránske kamikadze drony

  Shahed-136. Sú dlhé 3,5 m, vybavené delta

  krídlom a piestovým štvorvalcovým mo-

  torom poháňajúcim tlačnú vrtuľu. Ich ma-

  ximálna rýchlosť je 185 km/h. Dolet nie je

  známy, udáva sa okolo 2000 km. Stroj má

  hmotnosť 200 kg, z toho 40 kg tvorí bojová

  hlavica. Ukrajinci ich pre typický zvuk mo-

  tora prezývajú moped.

  Informácie o ich účinnosti sa značne líšia.

  Jeden extrém uvádza, že sú mimoriadne

  nebezpečné a spôsobujú Ukrajine ťažké

  straty. Opačný extrém zas tvrdí, že sú to

  primitívne stroje, ktoré je ľahké zničiť. Ako

  to už býva, pravda je niekde uprostred.

  Drony Shahed-136 je naozaj ľahké zostre-

  liť. Lietajú pomaly a nízko a sú známe

  prípady, kedy ich zničili pešiaci s kalaš-

  nikovmi. Práve preto ich však Rusi vysie-

  lajú masovo vo vlnách, aby zahltili obranu

  a aspoň niektoré z nich prenikli až k cieľu.

  A keď sa im to podarí, tak sú presné, a tým

  pádom účinné.

  HISTORIE

  Z Čierneho mora vylovili Ukrajinci takmer neporušený iránsky dron Mohajer-6.

  Rusi začali vo veľkom počte používať iránske kamikadze drony Shahed-136.

  INFO Eduard24

  Listopad 2022

• Page 25

  HISTORIE

  Príprava ukrajinského Su-27 na cvičný let. Na závesníkoch nenesie žiadnu výzbroj.

  INFO Eduard

  25

  Listopad 2022

• Page 26

  Stanley Winfield Vejtasa byl jediným letcem

  US Navy, který obdržel vyznamenání Navy

  Cross za službu bombardovacího pilota a také

  za akci, v níž byl nasazen jako stíhací pilot.

  Svou pozoruhodnou kariéru završil v šede

  -

  sátých letech jako kapitán letadlové lodi USS

  Constellation (CV-64) a později jako velitel

  Naval Air Station Miramar (ano, jedná se o Top

  Gun).

  Narodil se 27. července 1914 v Parisu v Monta

  -

  ně. Jeho matkou byla Američanka Inga Amalia

  Rinnhagen, jejíž rodiče se narodili v Norsku.

  Podědil po ní nordický vzhled, díky němuž

  později dostal přezdívku Swede. Stanleyho

  otec John se narodil v roce 1888 ve Fairda

  -

  le, Walsh County, v Severní Dakotě. Swedeho

  dědeček František Josef Vejtasa, který po

  -

  cházel z Boňova na Vysočině, si v USA našel

  ženu Františku rozenou Svobodovou, která se

  narodila Ohrazenicích nedaleko Boňova. Mimo

  Johna přivedli v Americe na svět ještě devět

  dětí. Dcery se jmenovaly Antonia, Amelia

  a Marry. Dva Stanleyho strýcové se jmenovali

  Stanley a Frank, ale ostatní měli typicky česká

  jména Cyril, Anton, Vlastimil a Bohumil.

  „Swede“ v roce 1937 vstoupil do US Navy

  a v srpnu 1939 se stal pilotem SBD Dauntle-

  ssu u Scouting Squadron Five (VS-5) na pa-

  lubě USS Yorktown. První Navy Cross obdržel

  za nálet 10. března 1942 na Salamau a Lae na

  Nové Guineji. Druhý získal za nálet na Tulagi

  z 4. května 1942 a za bitvu v Korálovém moři,

  konkrétně za podíl na potopení letadlové lodi

  Shōhō 7. května a také za letecký boj s nepřá

  -

  telskými letouny během 8. května.

  Třetí Navy Cross dostal za mimořádný výkon

  26. října 1942 během bitvy u ostrovů San

  -

  ta Cruz jako příslušník VF-10 na palubě USS

  Enterprise. Během bitvy byl v čele své sekce

  Reaper 7 součástí hlídky nad operačním

  svazem. Big E a letadlová loď Hornet na

  svou obranu vyslaly celkem 37 Wildcatů.

  K americkému svazu mířila japonská formace

  55 letounů vedená korv. kpt. Shigeharu Mu-

  ratou. Japonský velitel měl vizuální kontakt

  s americkým svazem o dvě minuty dříve, než

  se jeho formace objevila na radarech obou le

  -

  tadlovek. Murata v 9.15 vydal pokyn k útoku.

  Následovalo rozsáhlé střetnutí více než deva

  -

  desáti letounů, které bylo z americké strany

  provázeno obrovskou improvizací jak osádek

  lodí, tak letců v důsledku závad radarů na le

  -

  tadlových lodích.

  Vejtasovi se nejdříve podařilo zaútočit na šest

  Valů ze Zuikaku pod velením podpor. Nobua

  Yonedy a sestřelil poškozený stroj podd. 2. tř.

  Toshia Nishimoriho, který zaostával za for

  -

  mací. Vejtasa poté napadl tři Valy ze Zuikaku,

  které odlétaly od svazu. Vedl je por. Yutaka

  Ishimaru. Vejtasovi se podařilo těsně nad

  vodou sestřelit jednoho z wingmanů. Tento

  okamžik na našem boxartu zachytil výtvarník

  Piotr Forkasiewicz. Až do této chvíle se Vej

  -

  tasovi nepodařilo odhodit jednu z přídavných

  nádrží a dokonce musel restartovat motor.

  V té době byl Hornet zasažen třemi bombami,

  dvěma torpédy a úmyslně do něj narazily dva

  poškozené bombardéry.

  Když se blížila druhá útočná vlna, hlídkova

  -

  lo nad americkým svazem jen osm Wildcatů,

  z toho čtyři pod Vejtasovým vedením.

  Dalších třináct kroužilo nízko nad hladinou.

  Kolem 10.45 zpozorovala Vejtasova sekce for

  -

  maci torpédových bombardérů B5N Kate ze

  Zuikaku mezi bouřkovým mrakem a americ-

  kým svazem. Vejtasa se svým wingmanem

  zaútočil na stroje pod velením por. Masayuki

  Yusuhary. Jeden bombardér zničil sám a pak

  ve spolupráci s dalším pilotem sestřelil osádku

  podd. 1. tř. Ken-ichirō Toshidy. Poté zaútočil

  na tři Kate ze 45. Shōtai Zuikaku. Přímo ze

  -

  zadu postupně sestřelil prvního wingmana

  podd. 1. tř. Heijiho Tamuru, poté zasá-

  hl vedoucí letoun prap. Kazumasa Kanady

  a nakonec zničil stroj druhého wingmana

  podd. 1. tř. Kazu-o Yamauchiho.

  Při japonském torpédovém útoku Vejtasa

  pronásledoval nízko nad vodou další Kate,

  kterému patrně velel podd. 1. tř. Yasuo Kikuchi

  z 44. Shōtai Zuikaku. Buď jej zasáhl Vejtasa,

  nebo některá z lodí, jež po Japonci zuřivě pá

  -

  lily. Hořící stroj vrazil do torpédoborce USS

  Smith a na jeho palubě zůstala hlavice torpé

  -

  da, jež po šesti minutách vybuchla. Nakonec

  Vejtasa zneškodnil jeden z bombardérů, které

  od svazu odlétaly nízko nad vodou. Zbytkem

  své munice jej zapálil a s úžasem pozoro

  -

  val, jak japonská osádka s hořícím strojem

  letí ještě pět mil, než se zřítila do moře.

  Námořní bitva ještě neskončila, ale Vejtasova

  formace měla zásadní vliv na narušení útoku

  proti Enterprise. Jeho rekord sedmi letec-

  kých vítězství v jednom bojovém letu do

  konce války dokázalo vyrovnat jen několik

  amerických pilotů.

  BOXART STORY #82202

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Swede u Santa Cruz

  INFO Eduard26

  Listopad 2022

• Page 27

  #82162

  BOXART STORY

  Messerschmitt Bf 109 G-14/AS s jedničkou

  na boku trupu byl na konci války nalezen na

  letišti v Twenthe v Nizozemí. V minulosti se

  vedly spory o to, jaké měl zbarvení pruhů na

  trupu, jaká byla barva trupového čísla, nebo

  zda jeho výrobní číslo bylo 786930 nebo

  786938. V naší stavebnici jsme se přiklonili

  k určitému výběru z těchto možností. Stroj

  pravděpodobně náležel k III./JG 6, přesto-

  že mu chybí označení III. Gruppe a pruhy

  na trupu, jež jsou u této jednotky vzác-

  ně doloženy, by měly být tři, dva červené

  a bílý uprostřed. Otázkou je, jak se na tuto

  základnu Messerschmitt dostal, protože

  JG 6 základnu v Twenthe neměla a v této

  části Evropy od počátku ledna 1945 neope-

  rovala. Nedá se vyloučit, že „jednička“ zaži-

  la útok na spojenecká letiště na Nový rok

  1945, šlo o tzv. operaci Bodenplatte.

  JG 6 „Horst Wessel“ patří mezi méně

  známé jednotky Luftwaffe. Jak naznaču-

  je její bojové jméno, I. a II. Gruppe vznikly

  v Královci v červenci 1944 přeznačením

  I. a II./ZG 26 „Horst Wessel“. Z dvoumotoro-

  vých stíhaček jejich piloti přešli na Fw 190.

  Jiný původ však měla III. Gruppe, která vznikla

  v říjnu 1944 přeznačením I./JG 5 „Eismeer“

  s Messerschmitty Bf 109. Velel jí dobře zná-

  mý stíhač Theo Weissenberger, na jehož

  kontě bylo 200 vzdušných vítězství. Na kon-

  ci listopadu odešel k JG 7 vyzbrojené prou-

  dovými Me 262, aby převzal její I. Gruppe.

  Nahradil ho major Helmut Kühle, který dří-

  ve velel II./JG 52 a pod jeho velení v roce

  1943 spadala i slovenská 13./JG 52.

  Velitelem celé JG 6 byl Rakušan Obstlt.

  Johann Kogler, původně pilot stodesítek

  a veterán z Bitvy o Británii. O plánu útoku

  na spojenecká letiště se dozvěděl na po-

  radě na počátku prosince. Cílem JG 6 měl

  být nizozemský Volkel. S útokem a cílem

  seznámil část svých důstojníků a dokon-

  ce nechal postavit model letiště Volkel,

  aby bylo možné nálet dobře připravit. Když

  začala probíhat ofenziva v Ardenách, byl

  Kogler překvapen, protože rozkaz k náletu

  na spojenecká letiště nepřicházel. Myslel

  si, že z něho sešlo. O to víc byl překvapen,

  když rozkaz přišel 31. prosince 1944, nálet

  měl být proveden na Nový rok.

  Vše se zdálo být skvěle připraveno

  a u jednotlivých Gruppe byly v pohotovosti

  tři noční stíhací Junkersy Ju 88 z III./NJG 5,

  které měly sloužit k navádění útočících for-

  mací k cíli v letu velmi nízko nad terénem.

  První vlnu útoku měly provést

  Focke-Wulfy z I. a II. Gruppe, zatímco Me-

  sserschmitty z III. Gruppe jim měly zajiš-

  ťovat výškové krytí. Němci však neměli

  tušení o nově vybudovaných spojeneckých

  leteckých základnách Heesch a Helmond,

  které byly na trase jejich letu k Volkelu. Bě-

  hem letu k cíli formace dokonce proletěla,

  k překvapení obou stran, nad letištěm Hee-

  sch, kde měly základnu kanadské Spitfiry.

  A Kanaďanům nemusíte dvakrát vysvět-

  lovat, že je potřeba okamžitě odstartovat

  a dohonit Huny!

  Při navigaci k Volkelu, kde měly základnu

  dva Wingy Tempestů a Typhoonů, došlo na-

  víc k chybě a formace JG 6 cíl vůbec nena-

  šla. Namísto toho I./JG 6 omylem zaútočila

  na Eindhoven, na nějž útočila JG 3 pod ve-

  dením Heinze Bära, zatímco II./JG 6 společ-

  ně s III./JG 6 napadla omylem Helmond.

  Nejhůře na tom byla III./JG 6, která z dva-

  ceti nasazených Messerschmittů přišla

  o 13 strojů. Ještě při letu k cíli na ni zaútoči-

  lo několik Spitfirů z No. 401 Squadron RCAF.

  Němečtí stíhači Kanaďany hlásili Kühle-

  mu, ale ten nařídil pokračovat k cíli. Pak se

  Kanaďanům podařilo sestřelit dva Bf 109.

  Teprve poté Kühle nařídil části své jednot-

  ky na Spitfiry zaútočit. Když před domně-

  lým cílem začala III./JG 6 stoupat, dostala

  se pod těžkou palbu flaku a poté na ni

  zaútočily Tempesty.

  JG 6 po akci nárokovala zničení nebo po-

  škození 43 letounů na zemi a sestřelení

  šesti stíhaček ve vzduchu. Akce však pro

  tuto jednotku skončila katastrofálně. Kom-

  modore Kogler a major Kühle byli zasaženi

  flakem, Kommodore padl do zajetí a velitel

  III./JG 6 a zahynul. Zničeno nebo poškoze-

  no bylo 43 % ze 77 nasazených strojů JG 6.

  Jednotka přišla o 23 pilotů, kteří zahynuli,

  zůstali nezvěstní nebo padli do zajetí.

  JG 6 byla po této akci stažena z bojů, aby

  mohla být doplněna. Jejím novým Kommo-

  dorem se stal druhý nejúspěšnější stíhač

  Luftwaffe Gerhard Barkhorn a až do konce

  války byla nasazena do bojů na východní

  frontě.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Překvapení nad Heeschem

  INFO Eduard

  27

  Listopad 2022

• Page 28

  Na boxartu stavebnice noční stíhačky

  Bf 110 G-4 ztvárnil Adam Tooby dramatickou

  scénu, v níž německý noční stíhač Wilhelm

  Johnen sestřeluje britský čtyřmotorový

  bombardér Lancaster. Messerschmitt, který

  má na ocasních plochách vyznačena Johne

  -

  nova vítězství, patřil k 7./NJG 6, jež byla sou-

  částí III./NJG 6, a byl na konci války nalezen

  v bavorském Neubibergu. Právě jejím velite

  -

  lem byl Hptm. Johnen. Stroj je obestřen ně-

  kolika otazníky: například proč jsou vítězství

  velitele Gruppe vyznačena na stroji 7. Sta

  -

  ffel nebo jak je možné, že některá vítězství

  na kýlovce letounu chybějí nebo mají špatné

  datum. A otázkou také je, zda byly směrov

  -

  ky tohoto stroje natřeny bílou barvou nebo

  ne. Johnenův letoun je klasickým příkladem

  toho, v jakém stupni improvizace se Luftwa

  -

  ffe na konci války nacházela.

  Wilhelm Johnen prošel výcvikem v Pardubi

  -

  cích v okupovaných Čechách, poté ve štýr-

  ském Zeltwegu, ve Wien-Aspern a nakonec

  v bavorském Schleissheimu. V červnu 1941

  se stal nočním stíhacím pilotem u 3./NJG 1.

  Tato Staffel byla v prosinci 1942 přeznače

  -

  na na 5./NJG 5 a v květnu 1944 na 9./NJG 6.

  Poslední změna souvisela s přeznačením

  celé II./NJG 5 na III./NJG 6 a Johnen byl při

  tom jmenován velitelem 8./NJG 6. V polo

  -

  vině února 1945 se Hptm. Johnen, již jako

  nositel Rytířského kříže, stal velitelem celé

  III./NJG 6. Jeho jednotka byla již několik mě-

  síců bojově nasazena v Maďarsku a musela

  se před postupující Rudou armádou stáhnout

  na základny do Bavorska. Na konci března

  byl Johnen nucen svou jednotku reorganizo

  -

  vat a veškerou bojovou techniku a personál

  soustředil pod 7./NJG 6. Proto se ocasní plo

  -

  chy s jeho leteckými vítězstvími objevily na

  stroji z 7. Staffel, přestože byl velitelem celé

  Gruppe a u 7./NJG 6 dříve nesloužil, ani když

  nesla jiná označení.

  Svého posledního, 34. vítězství dosáhl

  Wilhelm Johnen v noci z 16. na 17. března 1945

  u Würzburgu. Jeho stroj byl po přistání zni

  -

  čen Mosquitem. Na město provedlo nálet 225

  Lancasterů a 11 letounů Mosquito z 5. Group

  Bomber Command RAF. Město bylo důleži

  -

  tým dopravním uzlem, nenacházely se v něm

  však žádné průmyslové nebo vojenské cíle.

  Primárním důvodem náletu mělo být zlomení

  odporu německého obyvatelstva. První bom

  -

  by na město dopadly v 21 hodin 25 minut. Nej-

  dříve na budovy dopadlo 396 tun bomb, které

  zničily střechy a okna, poté bombardéry sho

  -

  dily 582 tun zápalných bomb. Nálet trval jen

  dvacet minut, ale v ohnivé bouři, která měla

  teplotu 1500 až 2000 °C, zahynulo asi 3000

  obyvatel a přibližně 2000 uprchlíků. Zničeno

  bylo 90 % historického centra a 68 % budov

  v předměstích. S ohledem na procenta roz-

  sahu zničené městské oblasti se jednalo

  o větší škody než při náletu na Drážďany. Po-

  žár byl viditelný ze vzdálenosti 240 km a od-

  klízení trosek bylo dokončeno až v roce 1964.

  RAF během náletu přišla jen o šest Lancas

  -

  terů a pravděpodobně pět z nich bylo na-

  padeno nočním stíhačem. Není jisté, který

  z nich byl sestřelen Johnenovou osádkou.

  Jedním z nich byl stroj NG352 (EA

  -

  J)

  z No. 49 Squadron RAF, jemuž velel F/O

  John B. Gibson. Palubní technik Sgt. Roberts

  později vzpomínal, že do oblasti cíle dorazili

  o něco dříve než osádky Pathfinderů. Ro-

  berts si právě naléval čaj, když jejich stroj

  zasáhla zničující palba kanónů z nepřátelské

  stíhačky. Z jiných náletů, při nichž pozoroval

  sestřely Lancasterů, věděl, že má asi deset

  sekund na to, aby z hořícího stroje vysko

  -

  čil. Viděl, že jejich bombometčík, Kanaďan

  Sgt. R. M. Henderson, má potíže dostat se ze

  svého stanoviště. Pomohl mu dostat se ven,

  v tu chvíli už byl stroj plný kouře a plamenů.

  Mimo horního střelce Sgt. Austina Finnerty

  -

  ho se podařilo zachránit všem členům osád-

  ky. V následujících dnech byli postupně zajati.

  Jedním ze zážitků, na něž Roberts nezapo

  -

  mněl, byl příslušník německé domobrany,

  který jej eskortoval s piklhaubnou z první

  světové války na hlavě.

  Jednoho z přeživších, radistu Sgt. Dona

  J. Hughese, však čekal tragický osud. Ráno

  po náletu jej nalezli dva duchovní, jak se

  skrývá v sakristii kostela v Elbelstadtu. Pře

  -

  dali jej místnímu lékaři, odkud byl odveden

  k výslechu. Pod dvou dnech v policejní cele,

  v neděli 18. března 1945, pro něj přišli detek-

  tivové Josef Axt a Johann Weber z kriminální

  policie Würzburg. Odvedli jej k řece a Axt jej

  zastřelil ranou zezadu do hlavy. Hughesovo

  tělo bylo nalezeno druhý den a po válce byl

  pohřben na válečném hřbitově v Durnbachu.

  Axt byl v roce 1946 po soudním procesu po

  -

  praven zastřelením a Weber byl odsouzen

  k dvaceti letům vězení.

  BOXART STORY

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Noc nad Würzburgem

  #7465

  INFO Eduard28

  Listopad 2022

• Page 29

  BOXART STORY

  Být sestřelen, to je noční můra každé-

  ho bojového pilota. Nemusí to ale zdaleka

  znamenat konec, někteří byli sestřeleni

  i vícekrát a vždy se zachránili. Je obdivuhod-

  né, že se po takovém zážitku piloti vraceli

  zpět do ohně bojů. Tedy pokud nebyli zajati…

  Ltn. d. R. Hans Schultz byl sestřelen dva-

  krát. V obou případech přežil. Poprvé se

  mu uniknout podařilo, podruhé, v situaci

  zobrazené na boxartu Adama Toobyho, kdy

  se stává obětí Kanaďana C. H. R. Lagesseho

  z No. 29 Squadron RAF, už nikoli. Předchá-

  zely tomu ovšem zajímavé události…

  Dne 20. března 1918 došlo u německého

  letectva k nebývalé události. Hptm. Rudolf

  Berthold, dosavadní velitel Jasta 18, měl

  převzít velení stíhací skupiny JG 2, ale pod-

  mínil tento krok možností vzít si s sebou

  i personál své jednotky. Její zařazení do

  stavu JG 2 možné nebylo, a tak došlo

  k „velké výměně“, jejíž obětí se stala jed-

  na ze stíhacích jednotek JG 2, konkrétně

  Jasta 15. Velitelé si prostě vyměnili deníky

  letek a prohodili si také základny. Jasta 18

  zamířila do Guise a stala se z ní Jasta 15,

  původní Jasta 15 se musela přesunout do

  Bruille, odkud začala působit jako Jasta 18.

  A hned následující den se zapojila v sek-

  toru 17. armády do německé jarní ofenzivy.

  Pod velením Lt. d. Res. Augusta Rabena při-

  jala Jasta 18 novou identitu svých letounů

  v podobě bílých trupů s červenými příděmi.

  Uplynul první den ofenzivy a hned nazítří

  v ní Jasta 18 zaznamenala první ztrátu.

  Ltn. d. R. Hans Schultz byl sestřelen nad

  územím nikoho, nicméně nebyl zraněn, po-

  dařilo se mu uniknout a za dva dny se vrátil

  k jednotce.

  V podvečer 6. června vzlétlo před šestou

  hodinou večerní z letiště Lomme devět

  strojů Jasta 18 k hlídkovému letu severně

  od francouzského městečka Hazenbrouck.

  Jednotka v té době procházela přezbro-

  jením na Fokkery D.VII, které také zřejmě

  tvořily větší část formace. V 17:45 šly do

  vzduchu rovněž SE.5a od No. 29 Squadron

  RAF, které zamířily do stejného sektoru.

  Němečtí piloti spatřili kolem 18:00 nepřítele

  letícího o něco níže a vrhli se na něj, tomu

  se ale podařilo včas obrátit své stroje proti

  nepříteli. A nastala vřava. Lt. Rolfe zasáhl

  jeden z Fokkerů a svou oběť pronásledo-

  val až do výšky 2700 m, kde letoun vzplál

  a zřítil se. V jeho kokpitu zahynul Karl

  Albert Mendel, eso se sedmi sestřely. Zhru-

  ba v té době už také útočil Lt. Lagesse ve

  svém SE.5a D5969 na Fokker D.VII, piloto-

  vaný Hansem Schultzem. Bojové hlášení

  konstatovalo: „Poručík C. H. R. Lagesse, do-

  provázený kapitánem R. C. L. Holmem MC

  a poručíkem H. A. Whittakerem, spatřil

  kolem 18:00 hod. nad Hazebrouckem ne-

  přátelský letoun. Všichni tři se na něj vrhli.

  Poručík Lagesse s ním bojoval asi do výš-

  ky 2000 stop (610 m), kdy bylo jasné, že se

  chystá na této straně (fronty) přistát. Poté

  se od něj odpoutal a nepřátelský letoun při-

  stál severně od Hazebroucku, přičemž se

  postavil na příď.“ I tentokrát vyvázl Schultz

  z havárie živý, napodruhé již ale zajetí ne-

  unikl a zůstal v něm do konce války. Jeho

  Fokker D.VII 386/18 byl prvním exemplářem

  tohoto typu, který padl Britům do rukou,

  a samozřejmě ho důkladně prozkoumali.

  Dnes je exponátem Royal Air Force Muse-

  um v Hendonu.

  Hans Walter Schultz se narodil 27. květ-

  na 1893 v Berlíně a svou leteckou dráhu

  zahájil u pozorovací Fliegerabteilung 273

  (FA A 273). Od 14. října do 14. listopadu 1917

  absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařa-

  zen k Jasta 15, ze které se poté stala Jas-

  ta 18. Než padl do zajetí, dosáhl 24. května

  1918 svého jediného sestřelu. Zajetí pře-

  žil a po válce se stal architektem. Zemřel

  20. července 1975 v Berlíně.

  Jeho přemožitel, Camille Henri Raoul

  Lagesse, dosáhl Schultzovým sestřele-

  ním svého pátého úspěchu a stal se tedy

  esem. Do konce války přidal dalších pat-

  náct sestřelů (včetně dvou balónů) a stal

  se 23. nejúspěšnějším kanadským pilo-

  tem Velké války. Narodil se v lednu 1893

  na ostrově Mauricius, kde také vystudoval

  Royal College, a v dalším studiu pokračoval

  ve Francii. V roce 1916 vstoupil do řad 28th

  London Regiment, k Royal Flying Corps

  se přidal v červenci 1917 a 26. září 1917 mu

  byla propůjčena hodnost 2nd Lieutenant.

  K No. 29 Squadron byl převelen 20. břez-

  na 1918 a celkem nalétal během války 426

  operačních hodin. Za své bojové úspě-

  chy byl vyznamenán dvakrát DFC a obdr-

  žel také Croix de Guerre. Zemřel půl roku

  po Schultzovi, 15. února 1976 ve Francii.

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kořist

  #82132

  INFO Eduard

  29

  Listopad 2022

• Page 30

  Noční stíhači byli za druhé světové války

  specificky vycvičenou sortou pilotů a dvoj

  -

  násob to platilo o těch námořních. Jedním

  z těch, kdo se u amerického námořního le

  -

  tectva o tuto „disciplínu“ živě zajímali, byl

  i legendární Butch O´Hare, první americké

  námořní stíhací eso. Když se po něm 26. lis

  -

  topadu 1943 u Gilbertových ostrovů slehlo

  moře, byl se svým Hellcatem F6F-3 na noč

  -

  ní misi. Nejednalo se ovšem o standardní

  nasazení nočních stíhačů, ale o zkušební

  operace „denních“ F6F-3 podporovaných

  Avengerem s palubním radarem.

  Prvnímu skutečnému nasazení nočních

  stíhačů předcházel Project Affirm, v je

  -

  hož rámci námořnictvo testovalo od roku

  1942 používání radarů AI instalovaných na

  upravených F4U-2 Corsair. V dubnu 1943

  pak byla zformována VF(N)-75, která byla

  s těmito stroji nasazena od 31. října v bojích

  o Šalamounovy ostrovy. Operovala z pozem-

  ní základny, ale v lednu 1944 se z ní vyčlenily

  dvě sekce (10 a 11), z nichž byla vytvořena

  VF(N)-101, která se přesunula na paluby USS

  Enterprise (Det. 10) a USS Interpid (Det. 11).

  Když pak byla torpédem 20. listopadu 1943

  poškozena letadlová loď USS Independence

  (CVL-22), odplula k opravám do San Franci

  -

  ska, kde byla vybavena druhým katapultem

  a bylo rozhodnuto, že se stane základnou

  noční letecké skupiny. Dne 3. července 1944

  už byla na Havajských ostrovech, kde zahá

  -

  jila 24. srpna nácvik nočních operací. Stí-

  hací jednotka VF(N)-75, která se 26. března

  1944 přejmenovala na VF-41 a přezbrojila

  z Corsairů na Hellcaty F6F-5N, na její palu-

  bě vystřídala skupinu CVLG-22. Krátce nato

  byla opět zařazena mezi noční jednotky

  jako VF(N)-41. Společně s torpédovou

  VT(N)-41, vyzbrojenou Grummany TBF

  Avenger, vytvořily skupinu CVLG(N)-41.

  Nácvik na Havaji byl ukončen po čtyřech

  dnech, tedy 29. srpna 1944, kdy Independen

  -

  ce vyplula v sestavě Task Group 38, aby se

  zúčastnila operace Palaus, jejímž cílem bylo

  zajistit základny pro závěrečný říjnový útok

  na Filipíny. Jejím úkolem bylo poskytovat

  noční průzkumné a hlídkové lety, ale proto

  -

  že nepřítel nevyvíjel žádnou noční činnost,

  přešla jednotka na denní operace.

  V řadách VF(N)-41 působil také Lt. William

  E. „Bill“ Henry, který se stal s 9,5 sestřely

  nejúspěšnějším námořním nočním stíhacím

  esem. Jednotka se zapojila do bojů 12. září

  1944 a první úspěch si rozdělili Ens. George

  W. Obenour a Ens. Robert W. Klock, kteří

  sestřelili jednu G4M Betty. Ještě téhož dne

  zaznamenal svůj první stíhací úspěch také

  „Bill“ Henry, který se podělil o jeden Dinah.

  V té době to byl sice jeho druhý úspěch,

  ale toho prvního dosáhl ještě jako pilot

  Dauntlessu a člen VS-3, když 3. října 1942

  sestřelil dvouplošník Type 95.

  William „Bill“ Henry byl absolventem Juni

  -

  or College (vysokoškolské vzdělání nižšího

  stupně) v rodném Bakersfieldu. K námoř

  -

  nictvu narukoval v únoru 1940 jako letecký

  kadet a 19. prosince toho roku byl povýšen

  do hodnosti Ensign (základní důstojnická

  hodnost US Navy). U VS-3, operující z paluby

  USS Saratoga, sloužil od prosince 1940 do

  prosince 1942 a za svou službu si vysloužil

  DFC a Air Medal. Poté se z něj stal stíhač

  a působil v řadách VF(N)-75, se kterou se

  po její reorganizaci přesunul na Indepen

  -

  dence. Postupně přidával další úspěchy až

  do 16. ledna 1945, kdy udělal zničením Ki-43

  Oscar tečku za celkovým skóre VF(N)-41.

  Ta během působení z USS Independence

  zaznamenala 46 potvrzených sestřelů, tři

  pravděpodobné a tři poškození.

  Na boxartu od Petra Štěpánka se Lt. „Bill“

  Henry připravuje se svým Hellcatem

  F6F-5N ke vzletu. Na tom, že letoun bude

  startovat za denního světla, není nic div

  -

  ného. Pro noční stíhače nebylo vždy dost

  „práce“, a létali tedy i denní mise. Někdy do

  -

  cházelo i k demontáži radaru, ovšem letou-

  ny pak byly nevyvážené a hůře ovladatelné.

  Samotný Henry sestřelil v nočních hodinách

  pouze čtyři ze svých obětí (z toho tři H8K

  Emily), ostatních úspěchů dosáhl za roz

  -

  břesku nebo za soumraku.

  V roce 1949 získal na Kalifornském tech

  -

  nologickém institutu bakalářský titul

  v oboru stavba a konstrukce letadel

  (Aeronautical Engineering), sloužil ale dál.

  Byl Executive Officer VF-3, poté až do

  1. prosince 1950 působil jako CO Sekce

  C této jednotky ve Valley Forge. Násled

  -

  ně byl povýšen do hodnosti Commander

  (což odpovídá zhruba hodnosti podplu-

  kovníka) a 1. března 1961 odešel do důcho-

  du. Zemřel ve věku 75 let 24. června 1995

  v kalifornském Los Altos.

  BOXART STORY

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Petr Štěpánek st.

  Od soumraku do úsvitu

  #7079

  INFO Eduard30

  Listopad 2022

• Page 31

• Page 32

  UDÁLOST

  Text a foto: Jan Koutný

  International

  M1124 MaxxPro

  Absolutní vítěz

  MČR 2022

  vlastními slovy

  Model představuje vozidlo přezdívané

  „Sv. Václav“, které bylo používané armá-

  dou České republiky v Afghánistánu v ob-

  dobí březen–duben roku 2012 v provincii

  Wardak. AČR jej získala jako zápůjčku od

  US Army. Fotografie vozidla byly poříze-

  ny na základně Solthan Kheyl, přičemž

  stavba modelu vychází právě z těchto

  podkladových fotografií, pořízených řidi-

  čem vozidla, panem Tomášem Procház-

  kou. Ten toto vozidlo vyzdobil několika

  specifickými motivy (nápis Modelář 1:1,

  hlava troopera ze Star Wars a motiv sv.

  Václava s textem). Vozidlo je pak doplně-

  no o českou vlajku, která byla umístěna

  na horní zadní části korby.

  Oproti stavebnici od firmy Galaxy Hobby

  v měřítku 1:72 byly vyměněny zbraně na

  střelecké věži, kde byl použit granátomet

  AGS 17 ráže 30 mm a kulomet PKT ráže

  7,62 mm. Byla upravena vrchní část korby,

  kde byly oproti modelu specificky umístě-

  né antény, rušičky a lano. Byl kompletně

  doplněn jak interiér vozidla, tak motorový

  prostor, a stejně tak byl detailně zpra-

  cován i podvozek. Vozidlo je znázorněno

  s otevřeným poklopem střelecké věže,

  s otevřenými dveřmi a s otevřenou kapo-

  tou dle fotografie. Byla vyměněna kola,

  u kterých byl použit správný průměr 1189

  mm, odpovídající v měřítku 1:72 průměru

  16,5 mm. Ve stavebnici mají kola průměr

  15 mm, což je v podstatě jediná chyba

  jinak výborně zpracované stavebnice.

  Na modelu byly zeslabeny zadní blatníky,

  spodní pancéřová vana, boční kryty v mo-

  torové části, kapota a pancéřování věže,

  aby měřítkově a proporčně odpovídaly.

  Byly doplněny a zjemněny drobné detaily,

  jako jsou držáky zrcátek, kliky dveří, la-

  fety zbraní, antény, lanka, kabely, světla,

  sedadla, výzbroj a výstroj.

  Vozidlo mělo několik viditelných poško-

  zení způsobených běžným používáním,

  konkrétně šlo o promáčknutou před-

  ní část předního nárazníku v místě pod

  červeným písmenem „M“ nápisu Modelář,

  přičemž byl tento nápis nasprejován kři-

  vě. Dále byl prohnutý zadní levý blatník.

  Křivě byly nastříkány i nápisy na spodní

  části zadních dveří, konkrétně „trailer

  connection“ a „NZIJNZ", což je na mo-

  delu znázorněno. Přípojný vozík M1102

  je kompletní novostavbou a je postaven

  a kamuflován dle podkladových fotogra-

  fií. Celé vozidlo, včetně vozíků, bylo per-

  fektně zdokumentováno, když fotografie

  tohoto vozidla, včetně výše uvedené fo-

  tografie, na stránkách Modelfóra veřejně

  pro potřeby modelářů publikoval jejich

  autor, Tomáš Procházka zde.

  POUŽITÁ STAVEBNICE A DOPLŇKY

  stavebnice: M1124 MAXXPRO od firmy

  Galaxy Hobby

  měřítko: 1/72

  model vozíku M1102: novostavba dle

  plánku zmenšeného do měřítka 1:72

  lept k modelu: Tetra

  granátomet: Alex Miniatures

  kulomet: M240 D/C od Minimali World

  (upravený na PKT 7,62 mm)

  výstroj: mix od firem Galaxy Hobby,

  CMK, OKB Grigorov a dalších výrobců

  kola: H

  -

  Models

  obtisky: Aircutter, na vozík od firmy

  Handl (zakázková práce)

  další materiál: profily Evergreen,

  mix drátků, leptů (různí výrobci)

  INFO Eduard32

  Listopad 2022

• Page 33

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  33

  Listopad 2022

• Page 34

  #82202

  F4F-4 Wildcat early

  1/48

  Stavebnice amerického palubního stíhacího letounu

  F4F-4 Wildcat, edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard34

  Listopad 2022

• Page 35

  BuNo. 3417, Lt. Stanley W. Vejtasa, VF-10, USS Enterprise (CV-6), říjen 1942

  BuNo. 5149, VF-3, USS Yorktown (CV-5) a USS Hornet (CV-8), květen až červen 1942

  Ens. Thomas W. Rhodes, VF-6, USS Enterprise (CV-6), začátek srpna 1942

  Stanley Winfield Vejtasa byl rodák z Paris, Montana

  a po studiu na univerzitě v Montaně vstoupil do ná-

  mořnictva, kde absolvoval pilotní výcvik. Ten ukončil

  na základně Pensacola v červenci 1939 ve svých pět

  -

  advaceti letech. Následně byl převelen k VS-5, létají-

  cí s Dauntlessy z letadlové lodi USS Yorktown (CV-5).

  Během bitvy v Korálovém moři zaznamenal zásah le

  -

  tadlové lodi Shōhō, v květnu 1942 následoval přesun

  k VF-10, u níž létal s Wildcaty z paluby USS Enterprise

  až do července 1943. Během Bitvy u Santa Cruz lé

  -

  tal na zobrazeném Wildcatu BuNo. 03417 a dosáhl na

  něm sedmi sestřelů – dvou D3A Val a pěti B5N Kate,

  plus jednoho pravděpodobného sestřelu B5N Kate.

  Po této akci si na přístupovou krytku pod čelním štít-

  kem na pravé straně trupu nechal namalovat osm

  japonských vlaječek.

  Tento Wildcat byl v dubnu 1942 přidělen jednotce

  VF-3 na základně Kaneohe Bay, následující měsíc byl

  přidělen Ens. G. F. Markhamovi. Jednotka se násled

  -

  ně přesunula na USS Yorktown (CV-5). Během bitvy

  o Midway se za řízením Fox 10 vystřídal i Lt. A. J.

  Brassfield, který během tohoto střetnutí sestřelil

  čtyři palubní bombardéry D3A Val a poškodil další

  dva. Přes veškerou snahu obránců byl USS Yorktown

  během bitvy poškozen a z toho důvodu museli být

  přeživší piloti a také Wildcaty z Yorktownu přesunuti

  na palubu USS Hornet (CV-8), kde vytvořili pod vele

  -

  ním Lt. Cdr. Thache provizorní jednotku, označovanou

  jako VF-3-42-8. Jedním z pilotů této jednotky byl

  i John Burton Bain, jemuž byl přidělen tento Wildcat.

  Ens. Bain měl v té době na kontě dva potvrzené se

  -

  střely, stíhačku A6M Zero z bitvy v Korálovém moři

  a z bitvy o Midway další Zero, sestřelené při předcho-

  zím náletu na Shōkaku. Proto jsou pod čelním štít-

  kem namalovány dvě japonské vlaječky jako sym-

  boly dosažených úspěchů. Výsostné znaky v podobě

  modrých kruhů s bílou hvězdou a červeným kruhem

  uprostřed byly umístěny na trupu a na čtyřech po

  -

  zicích na křídle. Doplňovaly je červené a bílé pruhy

  na směrovce. V době bitvy o Midway byly tyto pru

  -

  hy zatřeny kamuflážní barvou a z výsostných znaků

  byly odstraněny červené kruhy. Sestřely pod kabinou

  byly doplněny až v době, kdy s tímto Wildcatem létal

  Ens. Bain.

  Texasan Thomas Walker Rhodes vstoupil do námoř

  -

  nictva 7. ledna 1937 a sloužil ve funkci radisty u

  VT-2 až do ledna 1941, kdy začal jeho letecký výcvik.

  Po jeho ukončení sloužil nejprve u VF-2 a v březnu

  1942 byl převelen k VF-6, u níž zůstal až do září 1942.

  Během tohoto nasazení se zúčastnil leteckých bitev

  při ochraně vyloděných jednotek na Guadalcanalu. V

  souboji se Zery utrpěl 7. srpna jeho Wildcat poškození

  palbou jednoho z protivníků, ale i tak docílil Rhodes

  sestřelu jednoho A6M Zero. Dne 24. srpna si připsal

  sestřel palubního bombardéru B5N Kate. Jeho kariéra

  u námořnictva pokračovala i nadále, celkem docílil

  pěti sestřelů a do civilu odešel 1. února 1965. Zemřel

  v úctyhodném věku 99 let 15. srpna 2016.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  35

  Listopad 2022

• Page 36

  Ens. Benjamin F. Currie, VF-5, USS Saratoga (CV-3) / Guadalcanal, podzim 1942

  Ens. Hamilton McWhorter, VF-9, USS Ranger (CV-4), říjen 1942

  Dne 7. srpna 1942 vylodily americké námořní síly

  k překvapení Japonců 1. divizi USMC, která pod ve-

  lením generála Vandegrifta obsadila letiště. Prvními

  americkými piloty, kteří přistáli na tomto ostrově,

  byli 20. sprna 1942 mariňáci od VMF-223 (F4F Wild

  -

  cat) a VMSB-232 (SBD Dauntless). Později je doplnily

  další jednotky USAAF a USMC. Kvůli těžkým ztrátám

  v bojích s přilétávajícími japonskými jednotkami bylo

  rozhodnuto o dalším posílení stíhací části Cactus Air

  Force, jak se nazývaly jednotky létající z Guadalca

  -

  nalu, a na ostrov bylo 9. září odesláno 24 Wildcatů

  od VF-5 z Espiritu Santo. Ty se ihned zapojily do bojů

  proti přilétajícím japonským svazům. Jedním z pilotů

  VF-5 zapojených do ochrany Hendersonova letiště byl

  i Ens. Benjamin Currie. Z Guadalcanalu se jednotka

  přesunula na odpočinek v polovině října, v listopadu

  se piloti vrátili do Spojených států a jednotka byla

  rozpuštěna v lednu 1943.

  Rodák z Athens, Georgia, Hamilton McWhorter, vstou

  -

  pil do námořnictva v červnu 1941 po vystudování

  univerzity v Georgii. Po absolvování výcviku v Miami

  byl zařazen k VF-9, létající na Wildcatech. Začát

  -

  kem října se jednotka nalodila na letadlovou loď

  USS Ranger (CV-4), směřující k africké pevnině, kde

  se měla podílet na úspěšném vylodění Spojenců

  u Casablancy ve Francouzském Maroku (operace

  Torch). Pro snadnější rozlišení vlastních letadel měla

  letadla podílející se na operaci Torch kolem znaků na

  trupu a na spodních plochách křídel žluté lemy. Po

  ukončení odporu Francouzů byl svaz okolo letadlové

  lodi USS Ranger odeslán zpět do Norfolku. VF-9 byla

  na začátku roku 1943 jako první námořní jednotka

  vyzbrojena Hellcaty, naloděna na USS Essex (CV-9)

  a odvelena do Tichomoří. Dne 19. listopadu 1943 se

  McWhorter stal v bojích proti Japoncům prvním pi

  -

  lotem, který na Hellcatu dosáhl pěti sestřelů. K nim

  přidal během dalších bojů ještě sedm sestřelených

  letadel, čímž své skóre uzavřel na dvanácti sestře

  -

  lech.

  STAVEBNICE 11/2022

  OTU VFB-8, Daytona Beach, Spojené státy americké, 1944

  Operačně-výcviková jednotka VFB-8, sídlící na zá-

  kladně NAS Daytona Beach na Floridě, byla od svého

  založení v lednu 1943 určena k nácviku střemhlavé

  -

  ho bombardování a vybavena stroji SBD Dauntless.

  Po březnu 1944 byl obměněn její letový park,

  Dauntlessy byly nahrazeny Wildcaty verzí F4F a FM

  a novým úkolem jednotky bylo cvičit piloty VBF

  squadron, létajících na Hellcatech, techniku bom

  -

  bardování. Wildcaty byly k nácviku používány do září

  1944, kdy je nahradily Hellcaty, které v dubnu 1945

  doplnily FM-2 a v červnu téhož roku SB2C Helldive

  -

  ry. U této cvičné jednotky sloužil i zobrazený Wildcat

  verze F4F-4, který je zbarven tříbarevnou kamuflá

  -

  ží, tvořenou na horních plochách barvou Glossy Sea

  Blue, zatímco boční plochy jsou nastříkány barvou

  Intermediate Blue. Spodní plochy byly bílé, znaky na

  trupu a křídle mají podobu zaváděnou po srpnu 1943.

  Wildcaty cvičných jednotek nesly výrazné označení

  tvořené velkými písmeny a čísly aplikovanými na

  trup, případně na ocasní plochy nebo křídla.

  INFO Eduard36

  Listopad 2022

• Page 37

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82202X

  F4F-4 early

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro F4F-4 Wildcat early 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481093 F4F-4 landing flaps (fotolept)

  FE1290 F4F seatbelts STEEL (fotolept)

  644164 F4F-4 LööK (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648779 F4F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648803 F4F-4 cockpit PRINT (Brassin)

  3DL48090 F4F-4 SPACE (3D obtisk)

  EX904 F4F-4 TFace (maska)

  #82202-LEPT

  F4F-4 Wildcat early

  1/48

  STAVEBNICE 11/2022

  Kat. č. 648803

  Kat. č. 644164

  Kat. č. 648779

  Kat. č. 648769

  INFO Eduard

  37

  Listopad 2022

• Page 38

  #82162

  Bf 109G-14/AS

  1/48

  Stavebnice německého stíhacího letounu Bf 109G-14/AS,

  edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard38

  Listopad 2022

• Page 39

  WNr. 784938, III./JG 6, Bissel, Německo, leden 1945

  WNr. 783891, Fw. Heinz-Paul Müller, 9./JG 300,

  Jüterbog-Damm, Německo, podzim 1944

  Lt. Walter Köhne, 6./JG 11, Wunsdorf, Německo, říjen 1944

  Jednou z posledních nově založených jednotek

  Luftwaffe byla v červenci 1944 Jagdgeschwader

  6. Její štáb, plus I. a II. Gruppe vznikly v tehdejším

  Königsbergu (nyní Kaliningrad) a byly vyzbrojeny

  stíhacími Fw 190A. Její III. Gruppe vznikla až v říj

  -

  nu 1944 přejmenováním I./JG 5 a byla vyzbrojena

  Messerschmitty Bf 109G. Celá jednotka se 1. ledna

  1945 zúčastnila operace Bodenplatte, což byl útok

  stíhacích jednotek na spojenecká letiště na osvo

  -

  bozených územích západní Evropy. Bf 109G-14/AS

  s označením zelená 1 byl vyfotografován v květnu

  1945 na letišti v Twente. Uvádí se, že zde přistál prav

  -

  děpodobně v důsledku poruchy motoru po návratu z

  operace Bodenplatte. Stroje JG 6 nosily označení čer

  -

  veno-bílo-červenými pruhy na konci trupu, na této

  „stodevítce“ bylo označení provedeno pouze dvěma

  pruhy.

  S tímto Messerschmittem Bf 109G-14/AS výrobního čís

  -

  la 783891 a trupovým označením žlutá 15 létal u 9./JG

  300 Fw. Heinz-Paul Müller. Dosáhl s ním dvou sestřelů

  Mustangů. Služba tohoto stroje u Luftwaffe se uzavřela

  27. listopadu 1944 nad Clausthalle-Zellerfeldem, kdy byl

  sestřelen a pilot zraněn. JG 300, operující nad Němec

  -

  kem v rámci Obrany říše, označovala na podzim roku

  1944 své stroje červeným pruhem, obepínajícím trup za

  výsostným označením.

  Zatímco Fw 190A-5, s nímž létal Uffz. Walter Köhne

  u 1./JG 1, nesl pod kokpitem jméno pilotovy angor

  -

  ské kočky Uschi, jeho Bf 109G-14/AS, který používal

  ve funkci velitele u 6./JG 11, nesl pod kabinou kres

  -

  bu hlavy ovčáckého psa a jeho jméno Satan. Velení

  6. Staffel JG 11 bylo Lt. Köhnemu svěřeno 14. července

  1944, v té souvislosti musel také absolvovat přeško

  -

  lení na Messerschmitt Bf 109G, neboť u předchozí jed-

  notky létal na Focke-Wulfech. V době převzetí nové

  funkce byl esem s dvaceti osmi sestřely, do konce

  války přidal ještě další dva. Jednotce velel až do její

  -

  ho rozpuštění na začátku dubna 1945, poté byl převe-

  len do Landsbergu k přeškolení na proudové Me 262.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  39

  Listopad 2022

• Page 40

  STAVEBNICE 11/2022

  WNr. 785185, Lt. Heinz Schüler, 16./JG 5, Stavanger-Forus, Norsko, březen 1945

  WNr. 785083, Sgt. Magg. Aroldo Burei, 1a Squadriglia, 1o Gruppo, Caccia ANR,

  Malpensa, Itálie, duben 1945

  V listopadu 1944 ve Stavangeru byla 16. Staffel Ja-

  gdgeschwader 5 vytvořena proto, aby doplnila stav

  IV. Gruppe na čtyři Staffel. Výzbroj IV./JG 5 byla

  v této době unifikována na Bf 109G-14, přestože pár

  Fw 190 u jednotky zůstalo až do konce roku 1944.

  S Bf 109G-14/AS, označenou modrá 17, létal Lt. Heinz

  Schüler, který si pod čelní štítek nechal namalo

  -

  vat znak Berlína. Marking stroje doplňuje modrá,

  bíle lemovaná vlnovka, označující stroje IV. Gruppe.

  Na fotografiích tohoto letounu je patrné, že v té době

  nenesl na trupu označení jednotek v rámci Obrany

  říše, přestože 27. března 1945, kdy s ním nouzově při

  -

  stál Lt. Schüler na letišti Stavanger-Sola, již černý

  a žlutý pruh (označení strojů JG 5) za trupovým kří-

  žem měl.

  Po vyhlášení Italské sociální republiky 18. září 1943,

  což byl loutkový stát na území Itálie obsazeném ně

  -

  meckou brannou mocí a pod vedením Benita Musso-

  liniho, jí bylo Německem povoleno vytvořit armádu

  o síle čtyř divizí. Její letecká složka, nesoucí název

  Aeronautica Nazionale Repubblicana, sestávala

  ze dvou stíhacích skupin (Gruppo Caccia), skupi

  -

  ny torpédových bombardérů (Gruppo Aerosiluranti

  Buscaglia) a několika transportních letek. Io Gruppo

  Caccia (Asso di Bastoni) nejprve používala Macchi

  C.205, následně, od listopadu 1944 do února 1945,

  prošla v Holzkirchenu v Německu přeškolením na

  Messerschmitty Bf 109. V únoru jednotka obdržela

  Messerschmitty Bf 109 verzí G-10 (vyrobené v továrně

  Erla v Lipsku), G-14 a G-14/AS i několik K-4. Původní

  německé označení bylo přestříkáno italskými barva

  -

  mi a stroje obdržely také italské označení. Německé

  kříže byly ponechány pouze na spodní straně křídla.

  INFO Eduard40

  Listopad 2022

• Page 41

  STAVEBNICE 11/2022

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82162X

  Bf 109G-14/AS

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Bf 109G-14/AS 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48942 Bf 109G-14 (fotolept)

  FE910 Bf 109G seatbelts STEEL (fotolept)

  648247 Bf 109G exhaust stacks (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648310 Bf 109G control surfaces (Brassin)

  3DL48092 Bf 109G-14/AS SPACE (3D obtisk)

  D48025 Bf 109G stencils (obtisk)

  D48027 Bf 109G Balkenkreuze (obtisk)

  D48028 Bf 109G svastikas (obtisk)

  EX512 Bf 109G spinner spirals (maska)

  EX616 Bf 109G-14 TFace (maska)

  #82162-LEPT

  Bf 109G-14/AS

  1/48

  Kat. č. 648309

  Kat. č. 648247

  Kat. č. 648265

  INFO Eduard

  41

  Listopad 2022

• Page 42

  TORNADO IDS

  Stavebnice evropského dvoumotorového bojového letounu Tornado

  ve stíhací-bombardovací verzi IDS, edice LIMITED v měřítku 1/48.

  Ze stavebnice je možné postavit Tornada IDS používaná v německém

  letectvu jak ve standardních kamuflážích, tak i v označení strojů

  účastnících se setkání Tiger Meet.

  plastové díly: Revell

  počet kamuflážních schémat: 7

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  brassin: kola, sedačky

  Připraveno ve spolupráci s Wingman Decals a Jürgenem Bussem.

  https://www.shopofphantoms.com/

  stránka produktu

  #11165

  STAVEBNICE 11/2022

  1/48

  INFO Eduard42

  Listopad 2022

• Page 43

  MFG 2, letecká základna Eggebek, Německo, 2002–2004

  JaboG 38, letecká základna Jever, Německo, 1986

  Letoun Panavia Tornado IDS s kódovým označením

  46+20 z jednotky Marinefliegergeschwader 2 byl v

  tomto pestrém zbarvení používán coby předváděcí

  letoun v letech 2002 až 2004. Jednotka MFG 2 byla

  jako poslední stíhací křídlo německého námořnictva

  rozpuštěna v roce 2005. Tornado 46+20 má pod zna

  -

  kem MFG 2 na směrovém kormidle vyobrazen znak

  obnoveného Aufklärungsgeschwader 51 (AG 51) „Im

  -

  melmann“ (51. průzkumné křídlo). Tato jednotka byla

  vybavena letouny Tornado a převzala také část úkolů

  MFG 2. Kamufláž Tornada IDS 46+20 je provedena podle

  tzv. Norm 87.

  Jednotka Jagdbombergeschwader 38 sídlila na se

  -

  veru v dolnosaském Jeveru. Byla založena v srpnu

  1983 a do výzbroje dostala víceúčelové stroje Tornado

  IDS. Tornady ECR byla vybavena její 2. Staffel v roce

  1989 a používala je až do roku 1995, kdy byla Tornada

  v provedení ECR odeslána k JaboG 32. Dne 31. srpna

  2005 byla JaboG 38 rozpuštěna. Kamufláž Tornada

  IDS 43+22 je provedena v tzv. Norm 76.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  43

  Listopad 2022

• Page 44

  STAVEBNICE 11/2022

  AG 51 „Immelmann“, letecká základna Schleswig-Jagel, Německo, 2002–2003

  MFG 1, letecká základna Schleswig-Jagel, Německo, 1993

  Aufklärungsgeschwader 51, předchůdce TaktLwG

  51, byla obnovena v lednu 1994. Předchozí AG 51 byla

  společně se sesterskou AG 52 (obě byly vyzbrojeny

  průzkumnými RF-4E) rozpuštěna v polovině roku 1993.

  Nově vzniklá AG 51 obdržela Tornada IDS doplněná

  o verzi ECR. Kamufláž Tornada s označením 43+46,

  nastříkaná v tzv. Norm 95 třemi odstíny šedé barvy,

  byla z důvodu účasti na NATO Tiger Meet 2002, kona

  -

  né na portugalské letecké základně Beja (Base Aérea

  n.º 11/Base Aérea de Beja), doplněna o tygří zbarvení.

  Křídlo německého námořnictva Marineflieger

  -

  geschwader 1 (MFG 1) existovalo v letech 1959 až 1993

  a v roce 1981 bylo vybaveno novým stíhacím letou

  -

  nem Tornado v počtu 57 kusů. Do té doby používalo

  americké Starfightery. Po skončení studené války

  a sjednocení Německa bylo rozhodnuto o snížení

  počtu jednotek Bundeswehru. MFG 1 byla jednou z

  mnoha „obětí“ tohoto vývoje a 31. prosince 1993 byla

  rozpuštěna. Druhá letka MFG 1 byla začleněna do

  MFG 2. Kamufláž Tornada IDS 43+87 byla provedena

  v tzv. Norm 76.

  INFO Eduard44

  Listopad 2022

• Page 45

  STAVEBNICE 11/2022

  JaBoG 31, letecká základna Nörvenich, Německo, 2001–2002

  AG 51 „Immelmann“, letecká základna Schleswig-Jagel, Německo, 2006–2007

  Jagdbombergeschwader 31 (JaBoG 31), je stíhací bom-

  bardovací křídlo dislokované na základně Nörvenich

  v Německu. Jednotka vznikla v roce 1957 na základně

  Büchel, protože základna Nörvenich ještě nebyla při

  -

  pravena. Dne 20. dubna 1961 dostala eskadra jméno

  „Boelcke“ na počest Oswalda Boelckeho, stíhacího pi

  -

  lota Luftstreitkräfte z 1. světové války. V roce 1979 byla

  Jagdbombergeschwader 31 první jednotkou Luftwaffe,

  která zavedla do své výzbroje letouny Panavia Tornado

  IDS. V rámci restrukturalizace německého letectva

  byla 1. října 2013 přejmenována na Taktisches Luft

  -

  waffengeschwader 31 „Boelcke“ (zkráceně TaktLwG 31

  „B“). Ve stejný den se také stala mateřskou jednotkou

  nově vzniklé skupiny taktického letectva „Richthofen“.

  V roce 2001 dostalo Tornado taktického označení 44+21

  speciální barevné schéma k dosažení 1 250 000 leto

  -

  vých hodin dosažených piloty Luftwaffe na letounech

  Tornado.

  Aufklärungsgeschwader 51, předchůdce TaktLwG 51,

  byla obnovena v lednu 1994. Předchozí AG 51 byla

  společně se sesterskou AG 52 (obě byly vyzbrojeny

  průzkumnými RF-4E) rozpuštěna v polovině roku

  1993. Nově vzniklá AG 51 obdržela Tornada IDS, která

  byla doplněna také stroji verze ECR. Tygří zbarvení

  na letounu 44+87 bylo prvně prezentováno na setkání

  NATO Tiger Meet v roce 2006, konaném na španělské

  letecké základně Albacete. Kamufláž Tornada IDS

  44+87 je provedena v tzv. Norm 95.

  INFO Eduard

  45

  Listopad 2022

• Page 46

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #11154X

  Tornado IDS

  1/48

  #11165-LEPT

  Tornado IDS

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Tornado IDS 1/48 DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 11/2022

  JaBoG 33, letecká základna Büchel, Německo, 1999

  Tato jednotka byla dříve známa pod označením Jagd-

  bombergeschwader 33. V rámci restrukturalizace ně-

  meckého letectva byla 1. října 2013 přejmenována na

  Taktisches Luftwaffengeschwader 33. Sídlí v západním

  Německu na letecké základně Büchel a je jedinou jed

  -

  notkou v německém letectvu schopnou nést jaderné

  zbraně. Kamufláž Tornada IDS 44+88 je provedena

  v tzv. Norm 83.

  644184 Tornado IDS LööK (Brassin)

  3DL48089 Tornado IDS SPACE (3D obtisk)

  EX905 Tornado IDS TFace (maska)

  648029 AIM-9M/L (Brassin)

  648095 GBU-24 (Brassin)

  648180 AGM-88 HARM (Brassin)

  648207 IRIS

  -

  T (Brassin)

  648559 B-61 nuclear bombs (Brassin)

  648598 GBU-54 Thermally Protected (Brassin)

  INFO Eduard46

  Listopad 2022

• Page 47

  Bf 110G-4 1/72

  Stavebnice německého dvoumotorového těžkého stíhacího

  letounu Bf 110G-4 z období 2. světové války v měřítku 1/72,

  edice WEEKEND. Verze G-4 byla používána v roli nočního

  stíhače s tříčlennou osádkou.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7465

  stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  47

  Listopad 2022

• Page 48

  Hptm. Wilhelm Johnen, 7./NJG 6, Neubiberg, Německo, 1945

  WNr. 5427, Oblt. Ernst-Georg Drünkler, 2./NJG 5, Leeuwarden, Nizozemsko, červen 1943

  WNr. 5547, Ofw. Helmut Treynogga a Uffz. Heinz Schwarz, 6./NJG 6, Stuttgart-Echterdingen, Německo, březen 1944

  Messerschmitt Bf 110G-4 s označením 2Z+FR ze

  7./NJG 6 byl jedním ze strojů, jež našli Spojenci na

  jaře 1945 na letišti v Neubibergu. Přestože stroj po

  -

  dle kódového označení patřil k 7. Staffel, jednalo se

  o osobní letoun velitele III. /NJG 6, Hauptmanna

  Wilhelma Johnena. Ten není tak známý jako jiný jeho

  stroj s označením C9+EN, s nímž byl pro poškození

  jednoho motoru nucen nouzově přistát ve Švýcarsku

  v noci z 27. na 28. dubna 1944. V tomto případě se

  jedná o jeho poslední stodesítku z pozdější produk

  -

  ce, vybavenou anténním systémem FuG 220 SN-2d

  s dipóly antén natočenými v úhlu 45°, výfuky typu

  Eberspächer a kanóny Schräge Musik. Kamufláž

  byla tvořena barvou RLM 76 na spodních a bočních

  plochách, na horních plochách pak barvou RLM 75.

  Horní plochy byly navíc zesvětleny doplněním nepra

  -

  videlných „hadů“ barvou RLM 76 tak, že pod nimi pro-

  svítaly pouze malé flíčky původní tmavě šedé barvy.

  V říjnu 1942 byl Oblt. Ernst-Georg Drünkler převelen

  k 1./NJG 1 a později k NJG 5. Bf 110G-4 s kódem C9+AK

  ze 2./NJG 5 byl vybaven anténním systémem FuG

  202 a výfuky typu Eberspächer. Kamufláž byla tvo

  -

  řena barvou RLM 76 na dolních a bočních plochách,

  na horních plochách pak barvou RLM 74 a RLM 75.

  V noci z 12. na 13. června 1943 vyslalo bombardo

  -

  vací velitelství RAF nad Bochum v pokračující bitvě

  o Porúří celkem 503 letadel, z toho 323 bombardérů

  Avro Lancaster a 167 bombardérů Handley-Page Ha

  -

  lifax plus jedenáct Mosquit. Oblt. Ernst-Georg Drün-

  kler si tu noc připsal svá první dvě vzdušná vítěz-

  ství. Během této mise byl nad ránem jeho Bf 110 G-4

  (Werknummer 5427) poškozen obranou palbou bom-

  bardérů, což mělo za následek vynucené přistání

  na hladinu vodního kanálu u Bergervaartu poblíž

  Bergenu op Zoom. Letadlo bylo zničeno.

  V noci z 15. na 16. března 1944, po neúspěšném stíhá

  -

  ní britských bombardérů letících na Mnichov, ztratil

  Ofw. Helmut Treynogga orientaci a pro nedostatek

  paliva přistál na letišti Dübendorf ve Švýcarsku. Spo

  -

  lu se svým radistou Uffz. Heinzem Schwarzem byli ve

  Švýcarsku pět týdnů internováni a stroj vybavený

  radarem FuG 202 prošel intenzivním testováním.

  Po návratu zpět do Německa byl Ofw. Treynogga opět

  zařazen k nočnímu stíhání. V noci z 5. na 6. června

  1944 ale opět ztratil orientaci nad městem Graziano

  v Itálii. Stroj opustil, ale byl nalezen mrtev. Bf 110G-4

  s označením 2Z+OP, s nímž Ofw. Treynogga přistál ve

  Švýcarsku, byl na horních a bočních plochách ka

  -

  muflován barvami RLM 74 a RLM 75, spodní plochy

  byly nastříkány barvou RLM 76. Výjimkou je spodní

  část pravé poloviny křídla v černé barvě. Stroj nebyl

  vyzbrojen dvěma kanóny MG 151/20 ve spodní části

  trupu.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard48

  Listopad 2022

• Page 49

  WNr. 720260, Oblt. Heinz-Wolfgang Schnaufer, Stab IV./NJG 1, Saint Trond, Belgie, duben 1944

  Heinz-Wolfgang Schnaufer, nejúspěšnější noční stí-

  hací eso všech dob, nositel Rytířského kříže s dubo-

  vou ratolestí, meči a brilianty, sloužil od počátku své

  kariéry vojenského letce v řadách nočních stíhacích

  jednotek. Sestřelil celkem 121 nepřátelských letadel,

  v převážné většině čtyřmotorových britských bom

  -

  bardérů. Během války byl pouze jednou zraněn a žád-

  ný člen jeho osádky nebyl nikdy během bojových akcí

  zraněn. Válku přežil a po jejím skončení se věnoval

  rodinnému vinařství. Zemřel 15. června 1950, dva dny

  po srážce svého osobního vozu s nákladním automo

  -

  bilem v Cestas poblíž Bordeaux ve Francii. Schnau-

  fer, kterému se přezdívalo „Strašidlo ze St. Trond“,

  létal s tímto Bf 110G-4 v jarních měsících roku 1944,

  kdy převzal velení IV. Gruppe Nachtjagdgeschwader

  1. Stroj byl přes původní kamufláž tvořenou shora

  barvami RLM 74 a RLM 75 přestříkán barvou RLM

  76, jíž místy prosvítaly původní barvy. Spodní a boč

  -

  ní plochy zůstaly v původním nátěru RLM 76, pravá

  spodní polovina křídla měla nátěr černou barvou.

  Pro Bf 110G-4 1/72

  DOPORUČUJEME:

  SS781 Bf 110G-4 Weekend (fotolept)

  672013 Bf 110G wheels (Brassin)

  CX378 Bf 110G-4 (maska)

  STAVEBNICE 11/2022

  Kat. č. 672013

  INFO Eduard

  49

  Listopad 2022

• Page 50

  #82132

  SE.5a Hispano Suiza

  1/48

  Stavebnice britského stíhacího letounu z období 1. světové

  války SE.5a v měřítku 1/48, edice ProfiPACK. Stavebnice

  nabízí letouny poháněné motorem Hispano Suiza.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard50

  Listopad 2022

• Page 51

  D5969, Lt. Camille H. R. Lagesse, No. 29 Squadron, St. Omer, Francie, červen 1918

  C5303, Lt. Leslie N. Franklin, No. 56 Squadron, Baizieux, Francie, březen 1918

  D3511, Maj. Roderick S. Dallas, No. 40 Squadron, letiště Bruay, Francie, květen 1918

  Kanaďan Camille Henri Raoul Lagesse se narodil

  v lednu 1983 v Quatre Bornes na ostrově Mauricius,

  kde také vystudoval Royal College. V dalším studiu

  pokračoval na univerzitě ve francouzském Bor

  -

  deaux, po jejímž dokončení pracoval v cukrovaru

  a v roce 1916 vstoupil v Anglii do řad 28th Battali-

  on, London Regiment. V červenci 1917 byl převelen

  k Royal Flying Corps a po ukončení pilotního výcviku

  jej od března 1918 čekala služba u No. 29 Squadron,

  v jejíchž řadách bojoval až do konce války. Dosáhl

  celkem 20 vítězství a byl vyznamenán DFC (dvakrát)

  a Croix de Guerre.

  Lt. Lagesse, jehož přezdívka byla Largearse (velká

  prdel), dosáhl na tomto letounu svých prvních pěti

  vítězství. Jednou z jeho obětí se stal 6. června 1918

  Lt. H. Schultz od Jasta 18 na Fokkeru D.VII. Lagesse jej

  donutil k přistání a Schulz následně padl do zajetí.

  Horní a boční plochy tohoto SE.5a byly zbarveny stan

  -

  dardní barvou PC 10, která vlivem stárnutí měnila

  v průběhu času odstín z olivově zelené k hnědé.

  Spodní plochy zůstaly v barvě plátna. PC-10 částečně

  zasahovala v podobě lemu také na spodní plochy.

  Letový personál slavné No. 56 Squadron netvořila

  v době Velké války pouze esa zvučných jmen, jako

  James McCudden, Arthur Rhys Davids či Albert Ball,

  ale také piloti, kteří dosáhli menšího počtu sestřelů.

  Jedním z nich byl i Lt. Leslie Nansen Franklin, jenž

  během bojů ve Francii sestřelil čtyři nepřátelská

  letadla. Jeho osud se naplnil 14. července 1918, kdy

  byl během útoku na průzkumný LVG typ C sestřelen.

  Naposledy byl spatřen, jak jeho letadlo padá v pla-

  menech poblíž Hendecourtu ve Francii. Stroj, na

  němž Lt. Franklin dosáhl svého druhého sestřelu,

  nesl standardní kamufláž SE.5a, tvořenou barvou

  PC-10 na horních a bočních plochách, zatímco spodní

  plochy zůstaly v barvě plátna. Stíhačky No. 56 Squad

  -

  ron nosily od konce září 1917 až do konce března

  1918 označení v podobě širokého bílého pruhu okolo

  zádě trupu (nebyl namalován na spodní části trupu).

  Stylizované bílé písmeno X se opakovalo na vrchní

  ploše horního křídla a na spodní straně dolního kříd

  -

  la, kde bylo vyvedeno v černé barvě.

  Roderick Stanley Dallas, DSO & bar, DSC, Croix de

  Geuerre avec Palme, se narodil 30. července 1891 na

  samotě Mount Stanley nedaleko města Esk v austral

  -

  ském Queenslandu. Poté, co odmítnul vstoupit do RFC,

  narukoval k RNAS a po ukončení výcviku byl na kon

  -

  ci roku 1915 zařazen do stavu 1st Naval Wing, jehož

  velitelem se pak 14. června 1917 stal on sám. Ještě

  před sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air

  Service do Royal Air Force v dubnu 1918 byl jmenován

  velitelem No. 40 Squadron RFC, která byla vyzbrojena

  stíhacími SE.5a. Dne 1. června 1918 se mu stalo osud

  -

  ným setkání se třemi Fokkery Dr.I od Jasta 14. Sestře-

  lil jej Lt. Johannes Werner. V té době měl Roderick na

  kontě oficiálně 39 vítězství (některé zdroje uvádějí

  32), což jej řadí na druhé místo mezi australskými

  piloty. Standardní kamufláž SE.5a byla v tomto přípa

  -

  dě doplněna na horních a bočních plochách nepravi-

  delnými poli hnědé barvy PC-12 a okrové žluté, která

  se používala k míchání základní barvy PC-10. Sériová

  čísla na směrovce byla částečně přetřena, kokardy

  byly ponechány pouze na křídlech.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  51

  Listopad 2022

• Page 52

  F5910, Lt. William G. Claxton, No. 41 Squadron, Lealvillers, Francie, únor 1918

  C9539, Capt. Henry G. Forrest, No. 2 Squadron, Australian Flying Corps, Savy-Berlette,

  Francie, březen 1918

  Lt. William Gordon Claxton DSO, DFC & bar se narodil

  v červnu 1899 ve městě Gladstone v kanadské pro-

  vincii Manitoba. Ve svých osmnácti letech narukoval

  k RFC, na kanadské půdě prodělal výcvik a v březnu

  1918 byl odvelen k No. 41 Squadron působící ve Fran

  -

  cii. Mezi 27. květnem a 13. srpnem dosáhl celkem

  37 vítězství a pro svou schopnost zachovat klid

  v bitevní vřavě si vysloužil přezdívku Dozy (ospalý).

  Dne 17. srpna 1918 se stal v pořadí druhou kořistí

  (z celkových padesáti) budoucího esa Lt. Johannese

  Gildermeistera. Došlo k tomu v boji proti Fokkerům

  D.VII od Jasta 20 východně od Wervicq. S těžkým po

  -

  raněním hlavy přistál za nepřátelskou linií, kde mu

  v nemocnici včasným zákrokem zachránil německý

  lékař život. Po válce se Claxton živil jako novinář

  a zemřel 28. září 1967 v Torontu. Stroje No. 41 Squad-

  ron byly od 22. března 1918 označovány dvěma bílými

  vertikálními pruhy za trupovou kokardou a stroje

  letky A měly disky kol zbarveny modře. Individuální

  označení stroje písmenem se v bílé barvě opakovalo

  na vrchní ploše horního křídla.

  Australan Henry Garnet Forrest, DFC, se narodil

  5. prosince 1895 v melbournské čtvrti Brunswick.

  V roce 1915 vstoupil do australské armády a v řadách

  23rd Infantry Batalion se zúčastnil Bitvy o Gallipoli.

  V dubnu 1917 vstoupil do řad Australian Flying Cor

  -

  ps a po pilotním výcviku sloužil postupně u No. 32

  a No. 43 Squadron. Dne 6. srpna 1917 byl zraněn a po

  doléčení byl zařazen do stavu No. 2 Squadron AFC,

  u níž zaznamenal jedenáct sestřelů a dočkal se u ní

  také konce války. Po válce odešel do zálohy. Zemřel

  3. prosince 1945 v Caulfieldu v Austrálii. Capt. Henry

  Forrest měl přezdívku Rusty a všech svých jedenácti

  sestřelů dosáhl na tomto stroji ve standardním zbar

  -

  vení. Stroje No. 2 Squadron AFC nosily v tomto období

  před ocasními plochami symbol bílého bumerangu,

  bílé písmeno stroje se opakovalo i na vrchní ploše

  horního křídla.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard52

  Listopad 2022

• Page 53

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82131X

  SE.5a

  1/48

  #82132-LEPT

  SE.5a Hispano Suiza

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro SE.5a Hispano Suiza 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48915 SE.5a stretchers (fotolept)

  FE843 SE.5a seatbelts early STEEL (fotolept)

  648296 SE.5a propeller two-blade (left rotating) (Brassin)

  648299 SE.5a guns (Brassin)

  648318 SE.5a propeller four-blade (Brassin)

  648320 SE.5a radiator - Hispano Suiza for 2blade prop (Brassin)

  STAVEBNICE 11/2022

  Kat. č. 648299 Kat. č. 648320

  Kat. č. 648318

  INFO Eduard

  53

  Listopad 2022

• Page 54

  #7079

  F6F-5N Nightfighter

  1/72

  Stavebnice amerického námořního nočního stíhacího

  letounu F6F-5N Hellcat, edice ProfiPACK v měřítku 1/72.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard54

  Listopad 2022

• Page 55

  F6F-5N, Lt. William E. Henry, VF(N)-41, USS Independence (CVL-22), září 1944

  F6F-5N, VMF-511, USS Block Island (CVE-106), duben 1945

  Na tomto stroji létal LT. William E. „Bill“ Henry, nej-

  úspěšnější noční stíhací eso v řadách amerického

  námořnictva. V období od září 1944 do ledna 1945 si

  připsal 9,5 potvrzeného sestřelu. Byly mezi nimi i tři

  čtyřmotorové létající čluny „Emily“. Jeho Hellcat nesl

  tmavomodrý lesklý nástřik barvou Glossy Sea Blue,

  typický pro verzi F6F-5. Doplňují jej bílé výsostné

  znaky a kryt radaru.

  První letadlovou lodí, která měla na své palubě noční

  stíhací jednotku námořní pěchoty, se stala USS Block

  Island (CVE-106). Jednalo se o VMF-511, jejíž výzbroj

  tvořilo osm Corsairů, dva fotoprůzkumné Hellcaty

  a osm nočních stíhacích Hellcatů. Do bojů se zapojila

  10. května 1945 u Okinawy, následně byla odeslána

  k podpoře vylodění v Balikpapanu na Borneu. Zde

  také dosáhla svého jediného sestřelu, když 1st

  Lt. Bruce Reuter sestřelil 3. července plovákový E13A

  „Jake“. Jedním z osmi F6F-5N, které vzlétaly z paluby

  Block Islandu, byl stroj nesoucí jméno „Butch“. Bílý

  obdélník s písmenem „I“ byl symbolem strojů patří

  -

  cích na palubu Block Islandu. Menší písmeno „M“ pod

  ním označuje stroj námořní pěchoty.

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  55

  Listopad 2022

• Page 56

  STAVEBNICE 11/2022

  Hellcat NF Mk.II, No. 892 Naval Air Squadron, základna Drem, Velká Británie, květen–srpen 1945

  F6F-5N, Maj. Bruce Porter, VMF(N)-542, letiště Yontan, Okinawa, květen 1945

  No. 892 Naval Air Squadron byla opětovně zformová-

  na v dubnu 1945 jako noční stíhací útvar s výzbrojí

  16 Hellcatů NF Mk.II. Po krátkém nasazení na palu

  -

  bě HMS Premier se přesunula na základnu Drem na

  území Velké Británie, kde se věnovala výcviku až do

  konce 2. světové války. Zobrazený Hellcat byl z vý

  -

  roby převzat americkým námořnictvem a opatřen

  BuNo. 79015. Po předání Royal Navy dostal označení

  KD 127. Britské kokardy byly nastříkány na původní

  americkou kamufláž. Varianta výzbroje v křídle není

  z fotografických podkladů zcela zřetelná, je ale prav

  -

  děpodobné, že stroj nesl dvacetimilimetrové kanóny.

  Major Bruce Porter, eso s pěti sestřely na kontě,

  používal Hellcat BuNo. 78669 jako svůj osobní stroj.

  Zdědil jej po svém předchůdci na postu velitele

  VMF(N)-542 a hned v den svého nástupu do funkce,

  tedy 23. května 1945, nechal přestříkat velké červené

  srdce s bílým nápisem Millie Lou na přídi. Místo toho

  se na pravé straně motorového krytu objevila láhev

  bourbonu Schenley a také nápis Black Death. Porter

  dosáhl svých prvních sestřelů ještě jako pilot Corsai

  -

  ru v červnu a červenci 1943 u VMF-121, kdy si v bojích

  nad Šalamounovými ostrovy připsal tři vítězství. Zby

  -

  lých dvou sestřelů, které mu daly možnost zařadit se

  mezi stíhací esa, dosáhl u pobřeží Okinawy 15. června

  1945 právě v kokpitu tohoto Hellcatu. Nárokoval se

  -

  střelení dvoumotorového stíhacího Kawasaki Ki-45

  „Nick“ a bombardéru „Betty“, který nesl v podvěsu

  sebevražedný raketový letoun Ohka. Malé vlaječky,

  symbolizující sestřely, se nacházely pouze na levé

  straně trupu pod kabinou.

  INFO Eduard56

  Listopad 2022

• Page 57

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #7077X

  F6F-5

  1/72

  #7079-LEPT

  F6F-5N Nightfighter

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro F6F-5N Nightfighter 1/72

  DOPORUČUJEME:

  672203 F6F wheels (Brassin)

  Kat. č. 672203

  STAVEBNICE 11/2022

  INFO Eduard

  57

  Listopad 2022

• Page 58

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Yak-9D v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Tornado

  IDS v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell / Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644181

  Yak-9D LööK

  1/48 Zvezda

  644184

  Tornado IDS LööK

  1/48 Revell/Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Listopad 2022

• Page 59

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A6M3 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 4 sad pro P-38J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - turbokompresory

  - kola podvozku

  644185

  A6M3 LööK

  1/48 Eduard

  644182

  P-38J LööKplus

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  INFO Eduard

  59

  Listopad 2022

• Page 60

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro F/A-18F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Meng

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - vystřelovací sedačky

  - kola podvozku

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro F4F-3 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje zbraňové šachty do obou polovin

  křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  644183

  F/A-18F LööKplus

  1/48 Meng

  648793

  F4F-3 gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Listopad 2022

• Page 61

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - přistávací klapky pro F4F-3

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje vysunuté klapky

  pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648794

  F4F-3 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro A6M3

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648799

  A6M3 wheels

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Listopad 2022

• Page 62

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro A6M3 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 31 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648800

  A6M3 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648801

  A6M3 exhausts PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  Brassinová sada - výfuky pro A6M3 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard62

  Listopad 2022

• Page 63

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648803

  F4F-4 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Listopad 2022

• Page 64

  BRASSIN

  Brassinová sada - výtokové trysky motorů

  pro EA-18G v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Yak-9D v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648804

  EA-18G exhaust nozzles PRINT

  1/48 Meng

  648805

  Yak-9D exhaust stacks PRINT

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Listopad 2022

• Page 65

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 25 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653012

  Carley float for 25 people – Type 2 PRINT

  1/350

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 25 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653011

  Carley float for 25 people – Type 1 PRINT

  1/350

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Listopad 2022

• Page 66

  Vickers Mk.I gun

  wheels

  20lb bomb carrier PRINT

  seat PRINT

  Rotherham air

  pumps PRINT

  Gnome engine PRINT

  BRASSIN

  SIN64893

  Sopwith Camel Gnome engine

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Soubor 6 sad pro Sopwith Camel v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor Gnome PRINT

  - kola podvozku

  - sedačka pilota PRINT

  - kulomet Vickers Mk.I

  - čerpadla Rotherham PRINT

  - závěsník na 20lb pumy PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  INFO Eduard66

  Listopad 2022

• Page 67

  exhausts PRINT

  cockpit w/ reflector gun sight PRINT

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit PRINT

  - kola podvozku

  - výfuky PRINT

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN64894

  F4F-3 w/ reflector gunsight ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  undercarriage legs BRONZE

  wheels early

  INFO Eduard

  67

  Listopad 2022

• Page 68

  3DL48089 Tornado IDS SPACE 1/48 Eduard/Revell

  3DL48093

  Buccaneer S.2C/D 1/48 Airfix

  snadná

  aplikace

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Listopad 2022

• Page 69

  SPACE

  3DL48091 F-35B SPACE 1/48 Italeri

  3DL48090

  F4F-4 SPACE

  1/48 Eduard

  3DL48092

  Bf 109G-14/AS

  1/48 Eduard

  stránka produktu stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Listopad 2022

• Page 70

  FOTOLEPTY

  LISTOPAD 2022

  M1070 Guntruck

  1/35 Hobby Boss

  36491

  INFO Eduard70

  Listopad 2022

• Page 71

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  72725

  SBD-3 air brakes

  1/72 Flyhawk

  INFO Eduard

  71

  Listopad 2022

• Page 72

  73780

  SBD-3

  1/72 Flyhawk

  FOTOLEPTY

  SBD-3

  SS780

  INFO Eduard72

  Listopad 2022

• Page 73

  FOTOLEPTY

  321002

  33336

  F-35C

  F-35C

  seatbelts

  F-35C

  1/32 Trumpeter

  33335

  INFO Eduard

  73

  Listopad 2022

• Page 74

  FOTOLEPTY

  53287

  HMS Colombo

  1/350 Trumpeter

  INFO Eduard74

  Listopad 2022

• Page 75

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  75

  Listopad 2022

• Page 76

  FOTOLEPTY

  491312

  FE1312

  F-35B

  1/48 Italeri

  F-35B

  INFO Eduard76

  Listopad 2022

• Page 77

  73782

  I-16 Type 5

  1/72 Clear Prop

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  77

  Listopad 2022

• Page 78

  OBTISKOVÉ SADY

  D48107

  P-38J over Europe

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  P-38J-25-LO, s/n 44-23627,

  1stLt. Sam Plotecia, 392nd FS,

  367th FG, Juvincourt AB,

  France, 1944

  P-38J-15-LO, s/n 42-68004,

  1stLt. Clark R. Livingston,

  392nd FS, 367th FG, Juvincourt AB,

  France, December 1944

  P-38J-10-LO, s/n 42-67685,

  Maj. Joseph Myers, 38th FS, 55th FG,

  Nuthampstead AB, England,

  November 1943

  P-38J-10-LO, s/n 42-67940,

  Lt. Jack M. Jarell, 485th FS,

  370th FG

  P-38J-25-LO, s/n 44-328677,

  Maj. Robert C. Rogers, 492nd FS,

  367th FG, Peray, France, August 1944

  INFO Eduard78

  Listopad 2022

• Page 79

  OBTISKOVÉ SADY

  EDDIE THE RIVETER

  D72044

  Ju 87 stencils

  1/72 Academy, Airfix, Italeri, Revell

  ER48003

  P-38J raised rivets and surface details

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Listopad 2022

• Page 80

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG5367 USS Constellation CV-64 PART II 1/350 Trumpeter

  BIG49347

  EA-18G 1/48 Meng

  53180 USN ensign flag modern STEEL 1/350

  53233 Aircraft Carrier figures USN present 3D 1/350

  53284 USS Constellation CV-64 part 4 - hull & deck 1/350

  53285 USS Constellation CV-64 part 5 - island 1/350

  491288 EA-18G 1/48

  FE1289 EA-18G seatbelts STEEL 1/48

  EX876 EA-18G 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Listopad 2022

• Page 81

  BIG72172 Stirling Mk.III ADVANCED 1/72 Italeri

  72722 Stirling Mk.III exterior 1/72

  72723 Stirling Mk.III fuselage bomb bay 1/72

  72724 Stirling Mk.III wings bomb bays 1/72

  73776 Stirling Mk.III 1/72

  CX629 Stirling Mk.III 1/72

  stránka produktu

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  BIG ED

  BIG72171 Stirling Mk.III ESSENTIAL 1/72 Italeri

  72722 Stirling Mk.III exterior 1/72

  73776 Stirling Mk.III 1/72

  CX629 Stirling Mk.III 1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Listopad 2022

• Page 82

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX297 F-35C

  1/32 Trumpeter

  JX298 F-35C TFace

  1/32 Trumpeter

  JX299 Bf 109G-2/4

  1/32 Revell

  JX300 Bf 109G-2/4 TFace

  1/32 Revell

  EX900 F-35B

  1/48 Italeri

  EX901 F-35B TFace

  1/48 Italeri

  EX902 F4U-1A

  1/48 Hobby Boss

  EX903 F4U-1A TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX904 F4F-4 TFace

  1/48 Eduard

  EX905 Tornado IDS TFace

  1/48 Eduard/Revell

  EX906 Buccaneer S.2C/D

  1/48 Airfix

  EX907 Buccaneer S.2C/D TFace

  1/48 Airfix

  CX633 Bf 110E

  1/72 Eduard

  JX297 F-35C

  JX297 F-35C

  JX297 F-35C

  JX299 Bf 109G-2/4 JX299 Bf 109G-2/4 JX299 Bf 109G-2/4

  JX298 F-35C TFace

  JX298 F-35C TFace

  JX298 F-35C TFace

  JX300 Bf 109G-2/4 TFace

  JX300 Bf 109G-2/4 TFace JX300 Bf 109G-2/4 TFace JX300 Bf 109G-2/4 TFace

  JX300 Bf 109G-2/4 TFace JX300 Bf 109G-2/4 TFace

  JX298 F-35C TFace

  JX298 F-35C TFace

  JX298 F-35C TFace

  INFO Eduard82

  Listopad 2022

• Page 83

  MASKY

  EX902 F4U

  -

  A1 EX902 F4U

  -

  A1 EX902 F4U

  -

  A1

  EX900 F-35B EX900 F-35B EX900 F-35B

  EX903 F4U

  -

  A1 TFace

  EX903 F4U

  -

  A1 TFace EX903 F4U

  -

  A1 TFace EX903 F4U

  -

  A1 TFace

  EX903 F4U

  -

  A1 TFace EX903 F4U

  -

  A1 TFace

  EX901 F-35B TFace

  EX901 F-35B TFace

  EX904 F4F-4 TFace EX904 F4F-4 TFace

  EX904 F4F-4 TFace

  EX901 F-35B TFace EX901 F-35B TFace

  EX901 F-35B TFace EX901 F-35B TFace

  EX906 Buccaneer S.2C/D

  EX907 Buccaneer S.2C/D TFace EX907 Buccaneer S.2C/D TFace EX907 Buccaneer S.2C/D TFace

  INFO Eduard

  83

  Listopad 2022

• Page 84

  NOVINKY

  LISTOPAD 2022

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82202 F4F-4 Wildcat early 1/48 ProfiPACK

  82162 Bf 109G-14/AS 1/48 ProfiPACK

  11165 TORNADO IDS 1/48 Limited

  7465 Bf 110G 1/72 Weekend edition

  82132 SE.5a Hispano Suiza Reedice 1/48 ProfiPACK

  7079 F6F-5N Nightfighter Reedice 1/72 ProfiPACK

  53287 HMS Colombo 1/350 Trumpeter

  321001 F-35C 1/32 Trumpeter

  321002 Bf 109G-2/4 1/32 Revell

  36491 M1070 Gun truck 1/35 Hobby Boss

  481093 F4F-4 landing flaps 1/48 Eduard

  491312 F-35B 1/48 Italeri

  491314 F4U-1A 1/48 Hobby Boss

  491316 Buccaneer S.2C/D 1/48 Airfix

  72725 SBD-3 air brakes 1/72 Flyhawk

  73780 SBD-3 1/72 Flyhawk

  73782 I-16 Type 5 1/72 Clear Prop

  33335 F-35C 1/32 Trumpeter

  33336 F-35C seatbelts STEEL 1/32 Trumpeter

  33337 Bf 109G-2/4 1/32 Revell

  33338 Bf 109G-2/4 seatbelts STEEL 1/32 Revell

  FE1312 F-35B 1/48 Italeri

  FE1313 F-35B seatbelts STEEL 1/48 Italeri

  FE1314 F4U-1A 1/48 Hobby Boss

  FE1315 F4U-1A seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1316 Buccaneer S.2C/D 1/48 Airfix

  FE1317 Buccaneer S.2C/D seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  SS780 SBD-3 1/72 Flyhawk

  SS781 Bf 110G-4 Weekend 1/72 Eduard

  JX297 F-35C 1/32 Trumpeter

  JX298 F-35C TFace 1/32 Trumpeter

  JX299 Bf 109G-2/4 1/32 Revell

  JX300 Bf 109G-2/4 TFace 1/32 Revell

  EX900 F-35B 1/48 Italeri

  EX901 F-35B TFace 1/48 Italeri

  EX902 F4U-1A 1/48 Hobby Boss

  EX903 F4U-1A TFace 1/48 Hobby Boss

  EX904 F4F-4 TFace 1/48 Eduard

  EX905 Tornado IDS TFace 1/48 Eduard/Revell

  EX906 Buccaneer S.2C/D 1/48 Airfix

  EX907 Buccaneer S.2C/D TFace 1/48 Airfix

  CX633 Bf 110E 1/72 Eduard

  INFO Eduard84

  Listopad 2022

• Page 85

  NOVINKY

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  OBTISKY

  EDDIE THE RIVETER

  BIG5367 USS Constellation CV-64 PART II 1/350 Trumpeter

  BIG49347 EA-18G 1/48 Meng

  BIG72171 Stirling Mk.III ESSENTIAL 1/72 Italeri

  BIG72172 Stirling Mk.III ADVANCED 1/72 Italeri

  644181 Yak-9D LööK 1/48 Zvezda

  644184 Tornado IDS LööK 1/48 Revell/Eduard

  644185 A6M3 LööK 1/48 Eduard

  648793 F4F-3 gun bays PRINT 1/48 Eduard

  648794 F4F-3 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648799 A6M3 wheels 1/48 Eduard

  648800 A6M3 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648801 A6M3 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  648803 F4F-4 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648804 EA-18G exhaust nozzles PRINT 1/48 Meng

  648805 Yak-9D exhaust stacks PRINT 1/48 Zvezda

  653011 Carley float for 25 people –

  Type 1 PRINT 1/350

  653012 Carley float for 25 people –

  Type 2 PRINT 1/350

  644182 P-38J LööKplus 1/48 Tamiya

  644183 F/A-18F LööKplus 1/48 Meng

  SIN64893 Sopwith Camel Gnome engine 1/48 Eduard

  SIN64894 F4F-3 w/ reflector gunsight

  ESSENTIAL 1/48 Eduard

  3DL48089 Tornado IDS SPACE 1/48 Eduard/Revell

  3DL48090 F4F-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48091 F-35B SPACE 1/48 Italeri

  3DL48092 Bf 109G-14/AS SPACE 1/48 Eduard

  3DL48092 Buccaneer S.2C/D SPACE 1/48 Airfix

  D48107 P-38J over Europe 1/48 Tamiya

  D72044 Ju 87 stencils 1/72

  Academy, Airfix, Italeri, Revell

  ER48004 P-38F/G/H raised rivets & surface details 1/48 Tamiya

  LISTOPAD 2022

  INFO Eduard

  85

  Listopad 2022

• Page 86

  POSTAVENO

  kat. č. 11159

  marking G

  postavil Jan Baranec

  stránka produktu

  1/48

  INFO Eduard86

  Listopad 2022

• Page 87

  POSTAVENO

  P-51D-5, 44-15284, Lt. Col. Felix L. Vidal, 325th FG, 15th AF, Lesina, Itálie, jaro 1945

  Felix Louis Vidal se narodil 22. července 1912

  v Madisonu v Jižní Dakotě, po studiu na Madison

  High School vstoupil do vojenské akademie ve

  West Pointu, po jejímž vystudování následoval le-

  tecký výcvik. Při vstupu USA do 2. světové války

  zastával štábní a následně i velitelské funkce, dne

  2. března 1945 převzal velení 325th Fighter Group,

  v jejímž čele jej nahradil 6. června 1945 Lt. Col.

  Wyatt P. Exum. I další život Felixe Vidala byl spo-

  jen s létáním a armádou, do důchodu odešel v

  roce 1963 v hodnosti Brigadier General. Zemřel

  16. července 1983 ve floridském Brevardu. Během

  svého působení u 325th FG, přezdívané kvůli její-

  mu rozpoznávacímu markingu Checkertails, létal

  Felix Vidal na Mustangu pojmenovaném Dusty

  Butt. Tohoto Mustanga poškodil během havárie

  dne 31. května 1945.

  POSTAVENO

  644031 P-51D-15+ LööK (Brassin)

  648485 P-51D exhaust stacks (Brassin)

  648504 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  648522 P-51D cockpit (Brassin)

  648571 P-51D 75gal drop tanks (Brassin)

  648742 P-51D wheel bay PRINT (Brassin)

  POUŽITÉ DOPLŇKY:

  INFO Eduard

  87

  Listopad 2022

• Page 88

  1/48

  TORA TORA TORA!

  A6M2 Zero Type 21 over Pearl Harbor

  POSTAVENO

  kat. č. 11155

  marking C

  postavil Mattia Pancotti

  stránka produktu

  DUAL COMBO

  INFO Eduard88

  Listopad 2022

• Page 89

  POSTAVENO

  poručík Masaji Suganami, stíhací jednotka let. lodi Sōryū, první útočná vlna

  V první vlně zaútočilo osm Zer ze Sōryū pod vede-

  ním Suganamiho na letiště Wheeler a Ewa. Zničili

  na zemi 27 strojů a v soubojích sestřelili 5 letadel.

  Suganami pak ztratil orientaci, chtěl se vrátit nad

  cíl a obětovat se. Potkal však jiná letadla a vrátil se

  na mateřskou loď. Suganami absolvoval námořní

  akademii v roce 1933, sloužil u 13. Kōkūtai a působil

  také jako instruktor u Tsukuba Kōkūtai. Do listopa-

  du 1941 byl nasazen jako buntaichō stíhačů na leta-

  dlové lodi Rjúdžó, poté až do června 1942 velel stí-

  hačům na palubě Sōryū. V Bitvě u Midway, v první

  útočné vlně, jeho formace sestřelila 6 amerických

  stíhaček. Od července 1942 sloužil jako hikōtaichō

  stíhačů u Genzan Kōkūtai (pozdější Kōkūtai 252).

  Suganami zůstal nezvěstný 14. listopadu 1942 při

  doprovodu torpédoborců Rear Admirala Tanaky

  u Guadalcanalu. Šest Zer pod jeho velením za-

  jišťovalo 4. patrolu. Nejdříve se pokusili zaútočit

  na „krásnou formaci“ B-17. Poté napadli deset F4F

  z VF-10 a nárokovali čtyři vítězství. Během návra-

  tu se Suganami i přes protesty svých podřízených

  oddělil od formace a odletěl jihozápadním kurzem.

  Zřejmě se zapojil do útoku na Dauntlessy z VB-10

  a ještě než mu došlo palivo, sestřelil Lt. Col. „Joe“

  Bauera, velitele VMF-212 a držitele Medaile cti.

  481076 landing flaps (fotolept)

  648692 A6M2 type 21 cockpit PRINT (Brassin)

  648693 A6M2 wheels (Brassin)

  648694 A6M2 engine PRINT (Brassin)

  648722 A6M2 exhausts PRINT (Brassin)

  POUŽITÉ DOPLŇKY:

  INFO Eduard

  89

  Listopad 2022

• Page 90

  POSTAVENO

  1/48

  DUAL COMBO

  kat. č. 11162

  marking L

  postavil Robert Szwarc

  stránka produktu

  A58-145 (EE852), F/Lt Llewellyn Wettenhall,

  No. 79 Squadron RAAF, Kiriwina,

  Trobriandské ostrovy, prosinec 1943

  Jméno "Nipponése" a nakreslený dívčí motiv na levé straně trupu

  nosil Spitfire na kterém létal na podzim roku 1943 F/Lt Llewellyn

  Wettenhall v rámci No. 79 Squadron RAAF. Jeho stroj se mu stal

  osudným 31. prosince 1943, kdy byl ztracen po přeletu jižního po-

  břeží Nové Británie při útočné hlídce šesti Spitfirů poblíž tohoto

  ostrova. Po překročení pobřeží vstoupila formace Spitfirů do

  husté oblačnosti a jednotka ztratila se svým vedoucím kontakt.

  F/Lt Wettenhall nebyl již nikdy spatřen.

  648738

  Spitfire Mk.V

  landing flaps PRINT

  (Brassin)

  INFO Eduard90

  Listopad 2022

• Page 91

  postavil Robert Szwarc

  stránka produktu

  stránka produktu

  POSTAVENO

  BEST BRASS AROUND

  Me 163B

  Gaspatch model

  1/48

  #491204 general set (fotolept)

  #EX794 (maska)

  POUŽITÉ DOPLŇKY:

  INFO Eduard

  91

  Listopad 2022

• Page 92

  POSTAVENO

  1/48

  Bf 109G-10 Erla

  kat. č. 82164

  marking A

  postavil Paolo Portuesi

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Listopad 2022

• Page 93

  POSTAVENO

  WNr. 491353, Cap. Ugo Drago, 4a Squadriglia, 2o Gruppo Caccia, Aeronautica Nazionale Repubblicana,

  Aviano, Itálie, únor 1945

  Po vyhlášení Italské sociální republiky dne 18. září

  1943, loutkového státu na území Itálie obsazeném

  německou brannou mocí a pod vedením Benita

  Mussoliniho, bylo tomuto státu Německem povo-

  leno vytvořit armádu o síle čtyř divizí. Její letec-

  ká složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale

  Repubblicana, sestávala ze dvou stíhacích sku-

  pin (Gruppo Caccia), torpédové skupiny (Gruppo

  Aerosiluranti Buscaglia) a několika transport-

  ních letek. Obě stíhací skupiny létaly v roce 1945

  s Messerschmitty Bf 109G-6/G-10/G-14. Velitelem

  4a squadriglia, nesoucí název Gigi Tre Osei, byl

  v té době Capitano Ugo Drago, který dosáhl

  sedmnácti sestřelů a v dubnu 1945 obdržel němec-

  ký Rytířský kříž. Po válce emigroval do Argentiny,

  kde se živil jako instruktor létání, ale v roce 1953

  se vrátil zpět do Itálie a byl přijat k letecké spo-

  lečnosti Alitalia, u níž létal až do roku 1973. Zemřel

  v Římě 22. dubna 2007. Ke konci války už nebylo

  ze strojů používaných ANR většinou odstraňováno

  označení v podobě křížů na trupu a křídle, pouze

  svastika na kýlovce byla zastříkána a nahrazena

  označením italských strojů. Toto označení v podo-

  bě italské vlajky olemované žlutými trojúhelníky

  bylo doplněno i na boky trupu.

  INFO Eduard

  93

  Listopad 2022

• Page 94

  1/48 Eduard

  POSTAVENO

  F4F-3 wheel

  bay PRINT

  kat. č. 648522

  postavil JAN BARANEC

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Listopad 2022

• Page 95

  POSTAVENO

  postavil Jan Novotný

  stránka produktu

  INFO Eduard

  95

  Listopad 2022

• Page 96

  ON APPROACH

  PROSINEC 2022

  644186

  Z-326 LööK

  1/48 Eduard

  644187

  F-35B LööK

  1/48 Italeri

  644188

  Mosquito B Mk.IV LööK

  1/48 Tamiya

  635017

  WWII German clamps Type 1 PRINT

  1/35

  BIG33144 Yak-9T 1/32 ICM

  BIG33145 Bf 109G-6 1/35 Border Model

  BIG49348 Spitfire F Mk.XVIII 1/48 Airfix

  BIG49349 P-38J 1/48 Tamiya

  BIG49350 F-86F-40 1/48 Airfix

  BIG49351 Yak-9D 1/48 Zvezda

  644186 Z-326 LööK 1/48 Eduard

  644187 F-35B LööK 1/48 Italeri

  644188 Mosquito B Mk.IV LööK 1/48 Tamiya

  632183 Bf 109G-4 wheels 1/32 Revell

  632184 Bf 109G-2/4 exhaust stacks 1/32 Revell

  632185 Bf 109G-2/4 undercarriage legs BRONZE 1/32 Revell

  635017 WWII German clamps Type 1 PRINT 1/35

  635020 MG 34 gun w/ammunition belt PRINT 1/35

  648796 WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT 1/48

  648798 F6F wheel bays PRINT 1/48 Eduard

  648802 A6M3 Type 32 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648806 A6M3 Type 22 folding wingtips PRINT 1/48 Eduard

  648807 A6M3 Type 22 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648808 A6M wheels w/smooth tire 1/48 Eduard

  648811 P-38J seat PRINT 1/48 Tamiya

  648812 P-38J cockpit PRINT 1/48 Tamiya

  648814 Buccaneer S.2C/D wheels 1/48 Airfix

  653013 Carley float for 40 people – Type 1 PRINT 1/350

  653014 Carley float for 40 people – Type 2 PRINT 1/350

  644189 A6M3 Zero LööKplus 1/48 Eduard

  644190 Tornado IDS LööKplus 1/48 Revell

  SIN64895 A6M2 Zero Model 21 ADVANCED 1/48 Eduard

  SIN64896 F4F-3 w/ telescopic gunsight ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (prosinec)

  BRASSIN (prosinec)

  LöökPlus (prosinec)

  BIGSIN (prosinec)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Z-326 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35B v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Mosquito B Mk.IV

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - držáky nářadí pro německá

  druhoválečná bojová vozidla v měřítku 1/35.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 50 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard96

  Listopad 2022

• Page 97

  635020

  MG 34 gun w/ammunition belt PRINT

  1/35

  ON APPROACH

  LööK sada - německý druhoválečný kulomet MG 34.

  Sada obsahuje 1 kulomet. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  632183

  Bf 109G-4 wheels

  1/32 Revell

  632184

  Bf 109G-2/4 exhaust stacks

  1/32 Revell

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-4 v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 109G-4 v měřítku

  1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  97

  Listopad 2022

• Page 98

  ON APPROACH

  PROSINEC 2022

  632185

  Bf 109G-2/4 undercarriage legs BRONZE

  1/32 Revell

  648796

  WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT

  1/48

  648798

  F6F wheel bays PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro

  Bf 109G-2/4 v měřítku 1/32. Nohy jsou vyrobeny

  z bronzu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kyslíkové tlakové láhve pro americká

  druhoválečná letadla v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Sada obsahuje 6 lahví.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro F6F

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard98

  Listopad 2022

• Page 99

  ON APPROACHPROSINEC 2022

  648802

  A6M3 Type 32 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  648806

  A6M3 Type 22 folding wingtips PRINT

  1/48 Eduard

  648807

  A6M3 Type 22 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - přistávací klapky pro A6M3

  Model 32 v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  vysunuté klapky pro obě poloviny křídla.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - sklopné koncové oblouky křídla

  pro A6M3 Model 22 v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  oblouky pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - přistávací klapky pro A6M3 Model 22

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje vysunuté klapky pro obě

  poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  99

  Listopad 2022

• Page 100

  ON APPROACH

  PROSINEC 2022

  648808

  A6M wheels w/smooth tire

  1/48 Eduard

  648811

  P-38J seat PRINT

  1/48 Tamiya

  648812

  P-38J cockpit PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro A6M Zero

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pro P-38J v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro P-38J

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 40 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard100

  Listopad 2022

• Page 101

  ON APPROACHPROSINEC 2022

  648814

  Buccaneer S.2C/D wheels

  1/48 Airfix

  653013

  Carley float for 40 people – Type 1 PRINT

  1/350

  653014

  Carley float for 40 people – Type 2 PRINT

  1/350

  Brassinová sada - kola podvozku pro Buccaneer

  S.2C/D v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley pro 40 osob

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 40 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10

  člunů. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  101

  Listopad 2022

• Page 102

  ON APPROACH

  644189

  A6M3 Zero LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro A6M3 Zero v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - sedačka

  - kola podvozku

  PROSINEC 2022

  INFO Eduard102

  Listopad 2022

• Page 103

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  644190

  Tornado IDS LööKplus

  1/48 Revell

  Soubor 3 sad pro Tornado IDS v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Revell

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  PROSINEC 2022

  INFO Eduard

  103

  Listopad 2022

• Page 104

  ON APPROACH

  SIN64895

  A6M2 Zero Model 21 ADVANCED

  1/48 Eduard

  Soubor 5 sad pro A6M2 Zero Model 21 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor PRINT

  - zbraňové šachty PRINT

  - ostruha PRINT

  - přistávací klapky PRINT

  - sklopné koncové oblouky křídla PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  PROSINEC 2022

  INFO Eduard104

  Listopad 2022

• Page 105

  SIN64896

  F4F-3 w/ telescopic gunsight ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit PRINT

  - kola podvozku

  - výfuky PRINT

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHPROSINEC 2022

  INFO Eduard

  105

  Listopad 2022

• Page 106

  FOTOLEPTY

  53288 USS DDG-1000 Zumwalt 1/350 Snowman Models/Takom

  32479 Yak-9K landing flaps 1/32 ICM

  321003 Yak-9K 1/32 ICM

  36492 WC-51 1/35 Zvezda

  481094 Beaufort Mk.I bomb bay 1/48 ICM

  481095 Beaufort Mk.I landing flaps 1/48 ICM

  491318 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  491320 Mi-4 1/48 Trumpeter

  72726 B-26B/C Marauder exterior 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73783 A-1H 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73784 A-1J 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73785 P-39Q 1/72 Arma Hobby

  73786 B-26B/C Marauder interior 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73787 Yak-9D 1/72 Zvezda

  ZOOMY

  33339 Yak-9K 1/32 ICM

  33340 Yak-9K seatbelts STEEL 1/32 ICM

  FE1318 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  FE1319 Beaufort Mk.I seatbelts STEEL 1/48 ICM

  FE1320 Mi-4 1/48 Trumpeter

  FE1321 Mi-4 seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  SS785 P-39Q 1/72 Arma Hobby

  SS786 B-26B/C Marauder 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  SS787 Yak-9D 1/72 Zvezda

  MASKY

  JX301 Yak-9K 1/32 ICM

  JX302 Yak-9K TFace 1/32 ICM

  EX908 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  EX909 Beaufort Mk.I TFace 1/48 ICM

  EX910 Mi-4 1/48 Trumpeter

  EX911 Mi-4 TFace 1/48 Trumpeter

  CX634 Yak-9D 1/72 Zvezda

  CX635 A-1H 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  CX636 A-1J 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  SPACE

  3DL32009 Yak-9K SPACE 1/32 ICM

  3DL48094 Beaufort Mk.I SPACE 1/48 ICM

  3DL48095 Mi-4 SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48096 Z-326 SPACE 1/48 Eduard

  3DL72005 Ki-84 Hayate SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72006 P-51B SPACE 1/72 Arma Hobby

  OBTISKY

  D32019 Ju 87 stencils 1/32 Hasegawa/Trumpeter/Revell

  ON APPROACH

  PROSINEC 2022

  INFO Eduard106

  Listopad 2022

• Page 107

  ON APPROACH

  Bf 109E-3 #7032 1/72

  PROSINEC 2022

  WNr. 1079, Ofw. Erich Rudorffer, 2./JG 2,

  Beaumont-le-Roger, Francie, září 1940

  WNr. 1380, Obstlt. Carl-Alfred Schumacher,

  JG 1, Jever, Německo, začátek roku 1940

  WNr. 1271, Oblt. Helmut Henz, 4./JG 77,

  Kristiandsand-Kjevik, Norsko, září 1940

  Oblt. August-Wilhelm Schumann, 5./JG 52,

  Mannheim-Sandhofen, Německo,

  listopad–prosinec 1939

  Obstlt. Max Ibel, JG 27, Guines,

  Francie, září-říjen 1940

  WNr. 5058, Fw. Arthur Haase, 6./JG 51, Marquise-West, Francie, srpen 1940

  INFO Eduard

  107

  Listopad 2022

• Page 108

  ON APPROACH

  SAMURAI 1/48

  #11168

  A6M3 Zero Model 22, 22a a 32

  PROSINEC 2022

  Dual Combo

  c/n 3032, por. Kiku-ichi Inano,

  Tainan Kōkūtai, letiště Buna,

  Nová Guinea, srpen 1942

  Kōkūtai 204, letiště Vunakanau,

  Rabaul, Nová Británie, duben 1943

  Podd. 1. tř. Kyoshi Itō, 3. Kōkūtai,

  letiště Koepang, ostrov Timor,

  září 1942

  Tainan Kōkūtai (II), základna Tainan,

  Taiwan, léto 1944

  INFO Eduard108

  Listopad 2022

• Page 109

  ON APPROACHPROSINEC 2022

  Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba,

  Japonsko, 1944

  Kōkūtai 204, Rabaul, Nová Británie,

  duben 1943

  podpor. Takeyoshi Ôno, Kōkūtai 251,

  základna Rabaul, Nová Británie,

  květen 1943

  Rabauru Kōkūbuntai, letiště Lakunai,

  Rabaul, Nová Británie, druhá polovina 1943

  korv. kpt. Saburō Shindō, Kōkūtai 582,

  letiště Buin, ostrov Bougainville, červen 1943

  Iwakuni Kōkūtai, základna Iwakuni,

  Japonsko, 1944

  Kōkūtai 251, základna Rabaul,

  Nová Británie, květen 1943

  nám. praporčík Tetsuzō Iwamoto,

  pravděpodobně Kōkūtai 253, Rabaul,

  Nová Británie, přelom 1943/1944

  INFO Eduard

  109

  Listopad 2022

• Page 110

  ON APPROACH

  P-51D-10 1/48#84184

  PROSINEC 2022

  s/n 44-14223, Lt. Col. Elwyn G. Righetti,

  55th FG, 8th AF, Wormingford,

  Velká Británie, prosinec 1944–březen 1945

  s/n 44-14237, Capt. William T. Whisner,

  487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, listopad 1944

  s/n 44-14292, Col. Claiborne H. Kinnard,

  4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie,

  listopad 1944

  s/n 44-14789, Capt. John B. England, 362nd FS, 357th FG, 8th AF,

  Leiston, Velká Británie, prosinec 1944

  INFO Eduard110

  Listopad 2022

• Page 111

  Spitfire Mk.IXc #7466 1/72

  MK244, W/Cdr Jan Čermák,

  No. 312 (Czechoslovak) Squadron,

  No. 134 Wing, RAF Appledram, Velká Británie,

  červen 1944

  MK832, S/Ldr Robert K. Hayward,

  No. 411 Squadron, B.4 Beny-sur-Mer Airfield,

  Francie, červen–srpen 1944

  Lt. Robert J. Connors, 309th FS, 31st FG, 12th AF,

  Castel Volturno, Itálie, únor–březen 1944

  MK144, S/Ldr Alan G. Page, No. 132 Squadron,

  RAF Ford, Velká Británie, únor–květen 1944

  PROSINEC 2022 ON APPROACH

  INFO Eduard

  111

  Listopad 2022

• Page 112

  ON APPROACH

  PROSINEC 2022

  Fw 190D-9 1/48#8188

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard112

  Listopad 2022

• Page 113

  Reedice

  1./KG(J) 6, Praha-Kbely, Protektorát Čech

  a Morava, březen/duben 1945

  WNr. 130342, 5./NJG 11,

  Fassberg, Německo, 1945

  13./JG 27, Šlesvicko-Holštýnsko,

  Německo, březen 1945

  WNr. 130282, Hptm. Franz Wienhusen, IV./JG 4, Frankfurt/Rhein-Main,

  Německo, listopad 1944

  WNr. 130297, Fw. Horst Petzschler,

  10./ JG 51, Insterburg, Východní Prusko,

  květen 1945

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg

  1/48 #82119

  ON APPROACHPROSINEC 2022

  INFO Eduard

  113

  Listopad 2022

• Page 114

  BOJ S BLBOU NÁLADOU

  Také máte letos často blbou náladu?

  Ze všech stran se na nás valí informace

  o válce na Ukrajině, inflaci, zdražování

  energií a také o tom, co zvýšené náklady

  a ceny mohou znamenat pro firmy, ně-

  které rodiny nebo osamoceně žijící lidi.

  Nepomáhají tomu zmatky politiků, kteří

  někdy vzbuzují dojem, že žijí ve slono-

  vinové věži na skleněné skále s hlavou

  v oblacích. Tím nemám na mysli jen

  Česko, ale tak nějak i řadu jiných zemí,

  z nichž čtu zprávy. I když Češi se svou

  byrokracií a váhavostí někdy vypadají,

  že v této disciplíně chtějí vybojovat první

  místo.

  Při procházce Prahou, kde bydlím, je

  vidět řada obchodů, které zavřely v dů-

  sledku covidové pandemie. Teď začínají

  zavírat některé firmy, obchody a restau-

  race kvůli inflaci a zpovykanému ener-

  getickému trhu. Situace není jednodu-

  chá ani pro naši firmu. S ruskou invazí

  na Ukrajinu došlo k výraznému propadu

  tržeb v podstatě ze dne na den. Situace

  na trhu se v tomto směru neuklidnila ani

  po osmi měsících a stále není jisté, jest-

  li jsme již narazili na dno nebo ne. Tento

  negativní vývoj je delší a výraznější než

  v roce 2008 a 2009 během tehdejší krize.

  To nám přidalo starost navíc k tomu, co

  nám nadělily uplynulé dva roky. Z obdo-

  bí covidu nám zůstalo na krku zdražení

  výrobních materiálů, prudké zvýšení

  cen mezinárodní přepravy provázené

  prodloužením a nespolehlivostí termínů

  dodání.

  Za hlavní nástroj boje s krizí považujeme

  inovace. Inovativní firmou jsme byli vždy,

  ale krize naše inovační aktivity vždy

  akcelerovaly. Od jara letošního roku

  intenzivně investujeme do 3D tisku.

  Už jsme koupili čtyři tiskárny a nákup

  dvou dalších chystáme, zdokonalujeme

  výrobní postupy a díky tomu nám pro-

  dej Brassinů i přes krizi oproti loňské-

  mu roku roste. Chystáme pořízení dvou

  nových lisů do lisovny, kvůli zvýšení ka-

  pacity výroby. Zavedli jsme nové postupy

  do výroby forem, například jejich ske-

  nování, kterým hledáme nedokonalosti

  v obrábění, což nám pomáhá zkrátit dobu

  výroby, šetří náklady a zároveň nám za-

  jišťuje optimální vzájemné lícování dílů

  stavebnic. Recenzenti o tom nic nepíší,

  asi to berou jako samozřejmost, ale sa-

  mozřejmost to není.

  Inovujeme i marketingové aktivity, zalo-

  žili jsme například instagramový účet –

  počet lidí, kteří ho sledují, již přesáhl pět

  tisíc a také díky jejich aktivnímu zapoje-

  ní stále roste. Velkou změnu chystáme

  i pro magazín Eduard INFO, připravujeme

  zavedení redakčního programu Triobo,

  který povede k nové, modernější a profe-

  sionálnější online podobě. Náš magazín

  prošel za poslední dva roky dynamic-

  kým vývojem, namísto jednoho článku

  vždy přinášíme tři až čtyři hlavní články

  a nedávno jsme zavedli jednostránkové

  Boxart Story. K těm jsme přistoupili

  v rámci inovace u stavebnic, u nichž jsme

  začali ještě víc než dříve dbát na histo-

  rickou věrnost titulních obrázků. Maga-

  zín Eduard INFO již dávno není jen soupi-

  sem novinek, je to i zábava pro modeláře

  a je na cestě ke kvalitnímu a oblíbenému

  modelářskému časopisu.

  S blbou náladou a globální krizí na krku

  se dá bojovat různě. Modelaření je jed-

  nou z jednoznačně pozitivních metod, jak

  se zrelaxovat a vytvořit něco, z čeho má

  člověk radost. My děláme všechno pro

  to, abychom současnou situaci zlepšili.

  Dělejte to také! Bojujte, vzdorujte, ne-

  vzdávejte se! Pomozte nám, buď te s námi .

  Lepte, stavte, učte se nové postupy, vy-

  užívejte naše inovace! Tím všem pomů-

  žete, nám i sobě. Odměníme se vám tím,

  že pro vás vyrobíme skvělé nové modely

  a doplňky, které vás budou bavit a vrátí

  vám dobrou náladu. A ještě k tomu vám

  budeme dal posílat každý měsíc INFO se

  spoustou inspirace a budeme vás bavit

  na Facebooku a Instagramu. No řeknete,

  kdo tohle dneska má? A připravte se na

  další akci Sweep, tentokrát se bude týkat

  hlavně leptů a později Brassinů.

  Jan Bobek

  INFO Eduard114

  Listopad 2022

• Page 115

  21. MEMORIÁL

  12. 11. 2022

  JAROSLAVA URBANCE

  Kulturní dům Telnice

  e-mail: jambures@seznam.cz

  Telefon: 608 242852

  Soutěžní kategorie:

  Speciální ocenění:

  M1- modely letadel 1/72

  M2- modely letadel „chmelnice” 1/48

  M3- modely letadel - vrtulová 1/48

  M4- modely letadel - proudová 1/48

  T1- modely techniky 1/72

  T2- modely techniky 1/48

  T3- modely techniky 1/35

  T3- modely techniky 1/35

  D1- dioráma

  F1- figurky

  F2- busty

  L1- lodě & ponorky

  Memoriál Jaroslava Urbance

  (nejlepší model letadla)

  Cena starosty Telnice

  (nejlepší model záchranářské techniky)

  Cena Pavla Brümera

  (nejlepší model z české historie do r. 1945)

  Cena klubové stavby 2022Cena klubové stavby 2022

  (nejlepší model válečného roku -1942-)

  Stars & stripes

  (nejlepší model s US označením)

  A1- automobily závodní

  A2- automobily civilní

  P1- papírové modely

  Xy- nezařazené (sci-fi, pravěk...)

  Ž1- modely letadel

  (žáci, bez rozdílu měřítka)

  Ž2- modely techniky

  Ž2- modely techniky

  (žáci, bez rozdílu měřítka)

  Ž3- modely ostatní

  (žáci, bez rozdílu měřítka)

• Page 116

• Page 117

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Ještě jednou děkuji vám všem, kdo jste vážili první říjnovou sobotu dlouhou cestu do Milovic, všem, kdo překonali obavy z předpokládané nepřízně počasí a vyrazili do neznáma kdesi v polích s vírou, že si po dvou letech nucené nečinnosti užijí své oblíbené akce ve společnosti starých přátel v podnětném prostředí haly plné staré bojové techniky a nových modelů. My všichni, kdo jsme se na organizaci E-daye podíleli, jsme rádi, že jsme vaše očekávání nezklamali. Ze všech návštěvníků bych obzvlášť rád poděkoval za návštěvu Charlesovi Chadovi Richmondovi, muži, který ve svých 77 letech absolvoval dalekou cestu z Alabamy, aby v sobotu ráno přijel vlakem z Prahy do Lysé nad Labem a odtud autobusem do Milovic. Byla to jeho šestá návštěva E-daye, a jednou byl i na ModellBrnu. Chad je veterán vietnamské války, bojový pilot AH-1G Cobra, UH-1 Iroquis a mnoha dalších strojů, držitel řady vyznamenání, člen veteránských spolků a organizací, a také aktivní modelář a přítel naší země. Chade, dámy a pánové, těšíme se na vás všechny v září příštího roku na E-dayi 2023! Vy všichni, kdo jste letos v Milovicích nebyli, nebo byli a nedej bože jste minuli E-dayový speciál Infa, si můžete vědomosti o dění v Milovicích doplnit zde.

   

  NOVINKY NA LISTOPAD

   

  STAVEBNICE

  V řadě Limited uvádíme již pátou stavebnici Tornada, tentokrát německé Tornado IDS v měřítku 1/48. Stejně jako předchozí Tornada v našem vydání obsahuje výlisky od Revella, klasickou sestavu eduardích doplňků, tedy lepty masky Brassiny, a dva rozměrné obtiskové aršíky umožňující stavbu jedné ze sedmi obtiskových verzí, z nichž většina představuje stroje Bundesluftwaffe a Bundesmarine v pestrých výročních zbarveních. Původně jsme chtěli přidat i saúdské Tornado, bohužel se ale ukázalo, že to není možné pro absenci správných závěsníků v modelu. Výběr markingů je mixem výročních a standardních strojů, protože jsme si vědomi toho, že ne každý modelář chce stavět výroční stroj. Dovolím si také podotknout, že obtiskové aršíky této stavebnice nabízejí velké množství tréninkového materiálu pro ty modeláře, kteří se s našimi obtisky stále ještě nesžili, nebo by si chtěli vyzkoušet stále populárnější loupání krycího laku z aplikovaných obtisků.

  V řadě ProfiPACK pokračujeme ve vývojové linii čtvrtkových Wildcatů verzí F4F-4 v její rané podobě. Stavebnice je určena pro modeláře, kteří mají za to, že by zcela nevyužili v říjnu vydané Dual Combo Midway, obsahující dvě sady výlisků, jednu pro F4F-3, druhou pro F4F-4. Hrdinou titulního obrázku je Stanley Vejtasa, k němuž se jako k americkému pilotovi s českými kořeny hrdě hlásíme. Více se o S. Vejtasovi i dění na titulním obrázku dozvíte v Boxart Story dále v čísle.

  Čtvrtkové Profipacky máme v listopadu dva, tím druhým je Bf 190G-14/AS. Pustím vám teď informaci ze zákulisí, chcete? Tato stavebnice byla původně plánovaná do řady WEEKEND, ale poté, co jsme prošli nabízející se možnosti zbarvení, rozhodli jsme se projekt povýšit do lépe vybaveného a atraktivnějšího Profipacku. Variant zbarvení je pět včetně jednoho italského markingu. Dlužno dodat, že na německou stíhačku z konce války jde o zbarvení překvapivě pestrá. Jak vidno, stodevítka, co se atraktivity zbarvení a příběhů jednotlivých strojů a jejich pilotů týče, nikdy nezklame! Pro milovníky klasického měřítka 1/72 zopakuji dobrou zprávu z E-daye: na dvaasedmdesátinových Bf 109F, G a K již intenzivně pracujeme a věříme, že první stavebnice budou mít premiéru příští rok v létě. V říjnu jsme řešili rozmístění dílů do rámečků a technologické provedení forem a nebyla to lehká práce. Protože na rozdíl od čtvrtkových Messerschmittů řešíme dvaasedmdesátiny jako jeden projekt, obsahující všechny verze od F-2, přes G-2, 4, 6, 14, verze AS a tři verze G-10 až po K-4, bylo poskládání všech dílů do čtrnácti forem složitým rébusem. Nebojte se, stavebnice čtrnáct forem obsahovat nebudou. Projekt má dvě formy s drobnými díly, které budou součástí každé ze stavebnic, dvě formy s kabinkami a průhlednými díly včetně pozičních světel (která jsme ve formách zdvojili, pro případ ztráty některého z těchto drobných dílů), z nichž půjde do stavebnic obvykle jen jedna, a deseti forem s trupy, křídly a unikátními díly pro různé verze, z nichž bude ve stavebnici obvykle také jen jeden rámeček. Až na Limitky v módu Dual Combo, tam budou vždy rámečky dva, ale to je vám určitě jasné.

  Dvaasedmdesátkáři si často stěžují, občas víc než hlasitě, že je zanedbáváme. To mě osobně mrzí. Uznávám, že jsme především čtvrtková firma, hrdě se hlásící k odkazu starého Monogramu, ale i tak stále držíme v programu i dvaasedmdesátiny. A to jak nové, kde se snažíme dokončit alespoň jeden nový projet ročně, tak v řadě Limited, kde dvaasedmy přebalujeme, i v řadě WEEKEND, do níž směřují stavebnice vlastní produkce, které už prošly premiérou v řadách Limited a ProfiPACK. V posledních dvou letech se v rámci obnovy sortimentu po předloňském požáru intenzivně věnujeme právě vydávání nových stavebnic řady WEEKEND postavených na základě starších výlisků. Velmi často jimi otvíráme dobalení starších stavebnic v zachovalých původních krabicích a připravujeme vyprodané položky řady ProfiPACK k vydání v reedici. V září jsme takto stavebnicí Bf 110E v řadě WEEKEND 1/72 zahájili obnovu sortimentu stavebnic Messerschmittů Bf 110, v níž v listopadu pokračujeme dlouho napjatě očekávaným Messerschmittem Bf 110G-4. Zároveň se v nejbližších dnech chystáme dobalit a vrátit do sortimentu tři starší položky, Limitku Adlertag, věnovanou Bf 110C a D z bitvy o Británii, a dva Profipacky, Bf 110C/D a Bf 110G-4. Tyto tři modely nejsou novinky, jsou to staré modely, které byly delší čas nedostupné, protože jsme je nemohli balit a doplňovat do skladu kvůli chybějícím výliskům. Položky, které považujeme za novinky, budou následovat po Novém roce. V lednu 2023 to bude reedice Profipacku Bf 110E (7083), v dubnu pak nový WEEKEND Bf 110G-2, a věříme, že v prvním čtvrtletí roku 2023 přijde konečně řada i na čtvrtkové stodesítky, Bf 110E a Bf 110G-2.

  Dvaasedmdesátina je i mezi listopadovými reedicemi, je to F6F-5N Hellcat, vydávaný společně s SE.5a Hispano Suiza 1/48. Obě tyto stavebnice jsou v řadě ProfiPACK, jak je u programu reedic zvykem.

   

  BRASSIN

  Většina listopadových novinek v řadě BRASSIN bude opět vyrobena přímým 3D tiskem. Hlavními tématy jsou Zera a Wildcaty z naší vlastní produkce. Pro F4F-3 Wildcat uvádíme vztlakové klapky a zbraňové šachty, pro F4F-4 Wildcat najdete v nabídce sadu kokpitu. Pro A6M3 Zero konkrétně kola, výfuky a kokpit. Pro stejný model je určena také sada Löök. Všechny tyto sady jsou vyrobeny pro použití jak v modelech A6M3 Zero Model 22, tak A6M3 Zero Model 32.

  Nezanedbáváme ani stavebnice ostatních firem. Pro EA-18G v měřítku 1/48 od Mengu nabízíme trysky motorů, pro Jak-9D ve stejném měřítku od Zvezdy máme novou sadu výfuků a sadu LööK, kterou máme i pro stavebnici Tornada IDS firmy Revell. Ta je tedy pochopitelně vhodná i pro naši výše zmíněnou novinku řady Limited. Větší sady v provedení LööKplus vydáváme pro P-38J (Tamiya) a F/A-18F (Meng), obě jsou v měřítku 1/48. Pro lodní modeláře vydáváme dvě sady záchranných člunů v měřítku 1/350 a nepřehlédněte ani dva nové BigSiny určené pro naše Camely a Wildcaty.

   

  FOTOLEPTY

  Pro čtvrtkový Buccaneer S.2C/D od Airfixu najdete v dnešní nabídce také tři sady fotoleptů a dvě sady masek, stejné je to v tomto měřítku i se sadami pro F4U-1A Corsair od Hobby Bosse. Sadou klapek pro náš F4F-4 Wildcat rozšiřujeme nabídku leptaných vztlakových klapek. Další sady masek a leptů vydáváme pro čtvrtkovou F-35B od Italeri i pro dvaatřicetinovou F-35C od Trumpeteru, ve stejném měřítku jsou i nové sady pro Bf 109G-2/G-4 od Revellu. Pouze v řadě Zoom, nabízející méně rozsáhlé soubory barvených fotoleptů, najdete sadu pro nový Weekend Bf 109G-14/AS. Ve dvaasedmdesátině nabízíme sady masek a leptů, z nichž jedna je sada vztlakových klapek pro SBD-3 Dauntless (Flyhawk) a I-16 typ 5 (Clear Prop). V pětatřicetině je v listopadové nabídce sada pro M1070 Gun Truck od Hobby Boss a v lodním měřítku 1/350 je nově k dispozici sada pro protiletadlový křižník HMS Colombo od Trumpeteru. Nepřehlédněte také čtyři nové sady řady BigEd!

   

  SPACE

  Ve stále oblíbenější řadě Space vydáváme celkem pět novinek v měřítku 1/48, z nichž sady pro Bf 109G-14 a F4F-4 jsou určeny pro naše vlastní stavebnice, další jsou pak pro Buccaneer (Airfix), Tornado IDS (Revell) a F-35B (Italeri).

   

  OBTISKY

  V obtiskových sadách vydáváme generické popisky pro německý bombardér Ju 87 v měřítku 1/72, určené pro stavebnice různých výrobců. Pro stále ještě novou stavebnici P-38J Lightning firmy Tamiya v 1/48 vydáváme obtiskovou sadu P-38J Over Europe, vycházející z konstrukce obtiskového aršíku stejnojmenné stavebnice naší vlastní produkce, vydané před několika lety s využitím výlisků firmy Academy. Jsou tam hezké markingy, doporučuji tuto sadu vaší ctěné pozornosti! Obtisky pro legendární stroj Kozy Koza jsme dokonce upravili podle fotografie, která se objevila poté, co jsme vydali výše uvedený přebal.

   

  EDDIE THE RIVETER

  Sada 3D obtisků v edici Eddie the Riveter pro nový P-38J v měřítku 1/48 od firmy Tamiya vzbudila u modelářů velký ohlas, proto jsme se rozhodli vydat sadu také pro starší stavebnici P-38F/G/H. I tato sada obsahuje kromě nýtů také další povrchové detaily, jako kupříkladu hrdla palivových nádrží. Připomínám, že tato sada představuje nýty se zapuštěnou hlavou, ne vystouplé nýty s kulatou hlavou, jak se mylně domnívali někteří komentující na sociálních sítích. Ti také připomínali, že Lightning měl tmelené křído, stejně jako Mustang, a nýty by neměly být na povrchu vidět. To je kontroverzní záležitost. V poslední době jsme, jak víte, vydali několik stavebnic letadel, která měla z výroby tmelený povrch. Platí obecný úzus, že na takovém povrchu nejsou nýty vidět. Během přípravy těchto projektů jsme studovali řadu exemplářů Mustangů i jiných typů s tmeleným povrchem v různých muzejních i soukromých sbírkách a došli jsme k závěru, že tradované tvrzení, že nýty na tmeleném povrchu nejsou vidět, neodpovídá zcela realitě. V určité míře to platí pro současné warbirdy, které mají povrch ošetřený moderními nátěry. U strojů, jež neprošly renovací do letuschopného stavu, nebo prošly citlivou renovací zachovávající původní podobu a kvalitu povrchu, nýty vidět jsou. Proto jsme se kupříkladu u dvaasedmdesátinové S-199 rozhodli udělat plně nýtovaný povrch. Vzbudilo to jistou kontroverzi a přineslo námitky zastánců hladkého povrchu, já jsem ale přesvědčen, že náš přístup je správný. Ovšem nikomu ho nevnucuji. Pro sady nýtů pro Lightningy pak platí, že kdo s naší interpretací nesouhlasí, ať si tuto sadu nekupuje.

   

  SWEEP 2

  Na listopad připravujeme další výprodejní akci Sweep. Tentokrát se bude týkat fotoleptů a bude poměrně velkolepá. Celkem bude do tohoto výprodeje zařazeno přes 2000 položek, redukce ceny bude 50 %. Spuštění akce plánujeme na druhý listopadový týden, přesné datum oznámíme na sociálních sítích a na našem e-shopu. Příjemce našeho mailingu budeme informovat o podmínkách a přesném termínu akce e-mailem. Bude se týkat především starších položek s nižším obratem. Některých položek, po pravdě řečeno se to týká přinejmenším poloviny vyprodávaných položek, zůstává na skladě jen několik jednotek kusů, doporučuji proto v případě zájmu příliš neváhat s nákupem. Zároveň platí, že všechny položky, které budou v rámci této akce vyprodány, budou již trvale vyřazeny ze sortimentu a nebudou dále k dostání. Ty položky, jež nebudou zcela vyprodané, nadále v sortimentu zůstanou, ale nebudou už doplňovány do skladu, takže časem tak jako tak z nabídky zmizí. Po Novém roce stejným způsobem zredukujeme sortiment řady Brassin, opět půjde o starší položky s nižším obratem. Nebude jich tolik jako leptů, ale i tak půjde o bezmála 400 položek.  

  Důvodem pro tuto akci je stěhování našeho obchodního oddělení a oddělení balení stavebnic do nového areálu, který jsme na konci léta koupili a který v současnosti rekonstruujeme. Předpokládáme, že hala bude připravena k nastěhování v prvním čtvrtletí příštího roku, stěhování obchodního oddělení je naplánované na únor. Cílem redukce zásob je jednak snížit objem stěhovaného zboží a jednak zvýšit rezervu finanční hotovosti pro případ, že by se něco během procesu stěhování zkomplikovalo a došlo k delšímu výpadku prodeje. Ten plánujeme na dva týdny. Držte nám palce a pokud nám chcete celou tuto záležitost usnadnit, nakupujte! Pořízení nového areálu, jeho rekonstrukce a následné stěhování je pro nás posledním krokem při řešení následků velkého požáru z prosince 2020. Svými nákupy nám pomůžete tuto temnou kapitolu naší historie konečně definitivně uzavřít.

   

  ČLÁNKY

  Již osmým dílem pokračuje seriál o leteckých bojích nad Ukrajinou od Mira Bariče. Miro je také autorem zajímavé stati o letadlové lodi USS Lexington. Třetím a závěrečným dílem pak pokračuje článek o otci Straferů Pappy Gunnovi z pera Richarda Plose. K letošnímu Mistrovství České republiky v plastikovém modelářství se vracíme článkem o vítězném modelu absolutního vítěze MR, který představuje přímo jeho autor Jan Koutný. A máme tu i pětici článků Boxart Story, osvětlujících dění na titulních obrázcích listopadových stavebnic. Tři z nich jsou od Jana Bobka, dva zbývající od Richarda Plose.

  A to je asi tak vše, co jsem vám dnes chtěl říct. Těm z vás, kdo na rozdíl od nás pojedou do Telfordu, přeji šťastnou cestu a pěkné zážitky na výstavě, a všem vespolek podnětné studium listopadového Infa!

   

  Buď kit!

   

  Vladimír Šulc

• Hľadanie stratených lodí s Paulom Allenom

  USS Lexington

  1. časť

  text: Miro Barič

  Väčšina ľudí má nejaké koníčky, ktorými trávia svoj voľný čas. Dá sa predpokladať, že čitatelia týchto riadkov sa venujú zmenšeným modelom lietadiel, vojenskej techniky či lodí. No nájdu sa aj ľudia, ktorí sa týmto veciam venujú v skutočnej veľkosti. Všetko závisí od veľkosti peňaženky. V prípade Paula Allena to však nebol problém. Bol totiž „tým druhým“ z firmy Microsoft.

   

  Paul Allen sa narodil 21. 1. 1953 v Seattli v štáte Washington. Na súkromnej strednej škole Lakeside sa spoznal s Billom Gatesom. Obaja sa zaujímali o počítače a obaja nedokončili vysokoškolské štúdium, pretože v roku 1975 spoločne založili počítačovú firmu a začali sa venovať jej. Práve Allen vymyslel názov, ktorý pôvodne znel Micro-Soft. Neskôr z neho vypadla pomlčka. Firme sa veľmi darilo, prerazila s operačným programom MS-DOS a stala sa v tomto segmente lídrom na trhu.

  V roku 1982 však Allenovi diagnostikovali Hodgkinov lymfóm, čo je nádorové ochorenie lymfatickej sústavy. Vďaka rádioterapii a transplantácii kostnej drene sa vyliečil, ale totálne prehodnotil svoj život. Jeho prioritou už nebola firma a v roku 1983 z jej vedenia odišiel. Ponechal si však svoje akcie, čo mu vynieslo väčšinu z jeho majetku vo výške viac ako 20 miliárd dolárov.

  Flying Heritage & Combat Armor Museum v Everette v štáte Washington. Eric Friedebach

  
  

  Po odchode z Microsoftu sa začal venovať najmä svojím osobným záujmom. Investoval aj do výskumu vesmíru či umelej inteligencie, no kupoval najmä umelecké diela a ako fanúšik športu si kúpil aj niekoľko športových klubov. Najväčším koníčkom sa však stala vojenská technika. Jeho otec Kenneth Sam Allen slúžil v druhej svetovej vojne. Aj preto Paula Allena toto obdobie histórie od mladosti fascinovalo. V roku 2004 založil Flying Heritage & Combat Armor Museum v Everette v štáte Washington. To sa stalo domovom mnohých lietadiel či tankov z druhej svetovej vojny. Viaceré z nich boli dokonca vo funkčnom stave. Všetky predchádzajúce aktivity však svojím rozsahom zatienilo hľadanie potopených vrakov vojnových lodí na dne svetových morí a oceánov.

  V roku 2003 si Allen nechal postaviť 127metrovú jachtu Octopus. V roku 2008 ju dal upraviť na výskumné plavidlo. Vo výbave mala dve pristávacie plochy pre helikoptéry a dve ponorky. Jedna bola na diaľkové ovládanie a mohla sa ponoriť do väčších hĺbok. Allen loď poskytol na viaceré záchranné misie aj na výskumné projekty – napríklad na skúmanie morských živočíchov či mapovanie morského dna pre Google Earth. V januári 2015 podnikol prvé veľké pátranie v Prielive so železným dnom pri ostrove Guadalcanal a objavil 29 potopených amerických i japonských lodí. V marci 2015 našiel pri Filipínach vrak najväčšej bitevnej lode na svete, japonskej Musaši.

  Flying Heritage & Combat Armor Museum v Everette v štáte Washington. Eric Friedebach

   

  Zvon z HMS Hood

  Nehľadal však len v Pacifiku. V auguste 2015 pomohol britskému námorníctvu vytiahnuť lodný zvon z vraku bitevného krížnika HMS Hood. Ten leží v hĺbke takmer tri kilometre na dne Atlantického oceánu. Hood sa potopil 24. 5. 1941 v súboji s nemeckou bitevnou loďou Bismarck. Nemecké granáty prenikli do muničného skladu a vyvolali explóziu, ktorú prežili len traja námorníci z 1418člennej osádky.

  Zvon po dlhom pobyte na morskom dne rok reštaurovali a 24. 5. 2016, presne na 75. výročie potopenia Hooda, sa opäť ozval jeho hlas. Na ceremónii v Portsmouthe ho slávnostne odhalila princezná Anne. Zazvonili naň za účasti príbuzných padlých námorníkov. Odvtedy je vystavený v National Museum of the Royal Navy vedľa zvonu z HMS Prince of Wales. Táto bitevná loď sprevádzala Hood na poslednej plavbe a o pár mesiacov neskôr, 10. decembra 1941, sa sama stala obeťou japonských lietadiel pri pobreží Malajzie.

  Zvon si zachoval stopy pôvodnej modrej farby na korune a na vnútornej strane. Pôvodne bol na starej bitevnej lodi HMS Hood z roku 1891. Tú v roku 1914 zámerne potopili v prístave Portland, aby blokovala jednu z prístupových trás pre prípad útoku ponorkami či torpédami. Predtým z lode ale sňali zvon a darovali ho kontraadmirálovi Horaceovi Hoodovi. Po jeho smrti v bitke pri Jutsku venovala jeho vdova zvon novému bitevnému krížniku HMS Hood. Na jeho spodnom okraji sú dva nápisy. Horný uvádza: Tento zvon bol zachovaný z bitevnej lode HMS Hood 1891–1914 zosnulým admirálom Horaceom Hoodom, ktorý bol zabitý pri Jutsku 31. 5. 1916. Pod ním sa nachádza druhý nápis, ktorý hovorí nasledovné: V súlade so želaním Lady Hood je toto na pamiatku jej manžela darované bitevnému krížniku HMS Hood, lodi, ktorú spustila na vodu 22. 8. 1918.

  HMS Hood na snímke z roku 1924. Tento britský bitevný krížnik bol inšpiráciou aj pre USS Lexington.

  State Library of Victoria

   

  Do tretice nezvíťazil

  Allenova loď bola stále v plnom nasadení. V septembri 2015 napríklad mapovala dno Stredozemného mora okolo Malty. Našla pritom viacero potopených plavidiel i zostrelených lietadiel. V roku 2016 miliardár kúpil 76-metrovú loď Petrel, ktorá pôvodne slúžila na stavbu a údržbu konštrukcií pod hladinou mora – napríklad vrtných veží. Rok trvala jej prestavba na výskumné plavidlo. V tom čase bola jedinou súkromnou loďou na svete, ktorá dokázala skúmať hĺbky až 6000 metrov. Vo výbave mala niekoľko sonarov, jednu ponorku na diaľkové ovládanie a jednu autonómnu robotickú ponorku. Mala tiež systém elektrických motorov, ktoré vyrovnávali unášanie vlnami a udržiavali plavidlo v stabilnej pozícii pri skúmaní dna.

  Vľavo zvon z HMS Prince of Wales, vpravo zvon z HMS Hood.

  National Museum of the Royal Navy

  
  

  Prvým „úlovkom“ pre Petrel bol taliansky torédoborec Artigliere, ktorý našla v Stredozemnom mori v marci 2017. Potom sa presunula do Pacifiku, kde našla krížnik USS Indianapolis a na prelome rokov 2017 a 2018 skúmala miesta bojov okolo Filipín. RV Petrel objavila 4. marca vrak lietadlovej lode USS Lexington, ktorá sa potopila 8. mája 1942 v bitke v Koralovom mori. Táto výprava na jar 2018 bola Allenova posledná. Na začiatku októbra 2018 oznámil zlú správu. Tretíkrát sa mu vrátila rakovina. Opakovane jej čelil v roku 2009, tentoraz v podobe non-Hodgkinovho lymfómu. Vtedy ju opäť porazil. Veril, že zvíťazí aj do tretice. Keď návrat choroby oznámil, povedal, že on i jeho lekári sú optimistami, čo sa týka liečby. V priebehu dvoch týždňov sa však objavili závažné komplikácie a 15. 10. 2018 Paul Allen zomrel vo veku 65 rokov.

  Princezná Anne odhalila reštaurovaný zvon 75 rokov po potopení HMS Hood.

  National Museum of the Royal Navy

  
  

  Jeho majetok, ktorý v tom čase dosahoval hodnotu 20,3 miliardy dolárov, odvtedy spravuje fond, ktorý pokračuje v jeho práci. RV Petrel objavila na dne celý rad vrakov aj v roku 2019. V roku 2020 ju však pre pandémiu covidu odstavili na neurčito a zakotvili v prístave v Škótsku.

  Flying Heritage & Combat Armor Museum tento rok správca Allenovho majetku predal Steuartovi Waltonovi, vnukovi zakladateľa siete Walmart. Zbierka zostala celá a mala by byť zachovaná v Everette. V roku 2023 sa plánuje jej otvorenie pod novým názvom Wartime History Museum.

  Námorníci nesú zvon z HMS Hood do múzea v roku 2016.

  National Museum of the Royal Navy

   

  Z bitevníka lietadlová loď

  Teraz sa vráťme k USS Lexington. Veľa nechýbalo a jej kariéra by sa odvíjala úplne inak. Pôvodne to totiž nemala byť lietadlová loď, ale bitevný krížnik. Pre časté zmeny dizajnu a dlhé prieťahy pri stavbe ho však v tejto podobe nestihli dokončiť. Myšlienky na loď kombinujúcu rýchlosť krížnika a palebnú silu bitevnej lode sa pritom objavili v USA veľmi skoro. V sérii štúdií na škole Naval War College sa o takých plavidlách pojednávalo ešte pred vznikom prvého bitevného krížnika, britského HMS Invincible, ktorý bol spustený na vodu v roku 1907 a do služby vstúpil v roku 1909. Mimochodom, práve pri výbuchu Invincible zahynul Sir Horace Hood, ktorého sme spomínali skôr.

  Kresba pôvodnej zamýšľanej podoby USS Lexington s 10 delami kalibru 356 mm.

  Library of Congress

  
  

  V tom istom roku boli predložené prvé návrhy dizajnu amerických bitevných krížnikov, no Kongres ich z politických dôvodov neschválil. Veci sa začali mierne hýbať po roku 1911, kedy spustilo stavbu bitevných krížnikov triedy Kongó aj Japonsko. Stále však ostávalo len pri štúdiách. Projekt triedy Lexington bol zahrnutý až do Námorného zákona z roku 1916, ktorý požadoval výrazné rozšírenie US Navy. Podľa tohto plánu malo mať šesť lodí tejto triedy výtlak 34 900 ton, dĺžku 259 metrov a rýchlosť 35 uzlov. Na jej dosiahnutie potrebovali 24 kotlov, čo sa ukázalo v dlhom, ale úzkom trupe ako veľký problém. S komplikovaným usporiadaním veľkého počtu kotlov súvisel aj počet komínov, ktorých malo byť sedem, z toho štyri vedľa seba. Výzbroj malo tvoriť desať kanónov kalibru 356 mm (14 palcov). Po dva mali byť vo vežiach na prove a na korme a po tri kanóny mali byť v ďalších dvoch vežiach umiestnených nad nimi bližšie k stredu lode. Toto usporiadanie bolo nutné kvôli tomu, že v mieste prvej a poslednej veže bol trup príliš úzky na to, aby v ňom mohla byť zabudovaná barbeta väčšej veže s tromi kanónmi. Hlavné zbrane malo dopĺňať 18 kanónov kalibru 127 mm.

  Práce na triede Lexington sa však zastavili ešte skôr, ako sa začali. Dôvodom bolo, že prioritou pre lodenice boli protiponorkové plavidlá. Za iných okolností by to bolo pre nich vlastne výhodné. Vďaka skúsenostiam iných štátov s bitevnými krížnikmi sa totiž mohli viaceré nedostatky vyriešiť ešte vo fáze prípravy dizajnu a nemuseli sa prácne naprávať počas stavby či dokonca po ich dokončení. Ako najvážnejší problém tejto kategórie plavidiel sa ukázala pozdĺžna pevnosť trupu. Dlhé a úzke plavidlá boli namáhané nielen pri zlom počasí, ale aj pri streľbe. Na viacerých britských bitevných krížnikoch museli vymieňať ohnuté kovové pláty a dodatočne zosilňovať trupy.

  Rozostavaný bitevný krížnik USS Saratoga v marci 1922. Pohľad je od kormy na provu a dobre vidno barbety hlavných delových veží.

  Naval History & Heritage Command

  
  

  Práve pevnosti trupu venovali dizajnéri Lexingtonu najviac času. Po mnohých návrhoch a prepočtoch dospeli k ideálnemu riešeniu – len pre to, aby sa dizajn opäť zmenil. Američania totiž v roku 1917 zistili, že Británia a Japonsko chystajú ešte väčšie bitevné krížniky s delami ráže 381 mm a 406 mm. Aj trieda Lexington preto mala dostať nové kanóny kalibru 406 mm (16 palcov). Dokopy ich malo byť osem – po dva v štyroch vežiach. Sekundárnu výzbroj malo tvoriť 16 diel kalibru 152 mm. Novší typ kotlov umožnil znížiť ich počet na 20 a zredukovať počet komínov na päť.

  Ďalšia zmena prišla v roku 1918 po tom, čo spustili na vodu britský HMS Hood, ktorý sme už tiež spomínali. V tom čase to bola najväčšia vojnová loď na svete a v USA zanechala veľký dojem. Britské námorníctvo zapožičalo Američanom jedného konštruktéra, ktorý so sebou priniesol aj plány HMS Hood. Výsledkom bolo predĺženie a rozšírenie trupu a zmeny v pancierovej ochrane. Ďalšie vylepšenie kotlov viedlo k zníženiu ich počtu na 16. Komíny ostali už len dva. Všetky zmeny spôsobili, že výtlak stúpol až na 44 200 ton pri dĺžke 266 metrov. Rýchlosť sa znížila na 33 uzlov.

   

  Washingtonská dohoda

  O stavbe šestice lodí podľa posledného dizajnu sa definitívne rozhodlo v roku 1919 a práce na nich sa postupne rozbehli v rokoch 1920 a 1921. Nemali však dlhého trvania. Americký minister zahraničných vecí Charles Evans Hughes zvolal na november 1921 do Washingtonu D. C. konferenciu námorných mocností. Dôvodom bola snaha obmedziť preteky v zbrojení, ktoré sa opäť rozbiehali a ktoré sa ukazovali ako príliš drahé. Konferencia za účasti USA, Británie, Japonska, Francúzska a Talianska sa skončila vo februári 1922 uzavretím dohody, ktorá zakázala stavbu nových bitevných lodí a bitevných krížnikov a tiež obmedzila parametre iných typov lodí. Rozostavané veľké bitevné plavidlá mali byť zošrotované, no Američania, Briti a Japonci dostali povolenie dokončiť dve z nich v podobe lietadlových lodí. V prípade USA sa to týkalo triedy Lexington. Zo šestice plavidiel boli Constellation, Ranger, Constitution a United States predané na šrot. Lexington a Saratoga boli konvertované na lietadlové lode.

  Cvičná streľba z 203mm kanónov v januári 1928.

  U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  
  

  Táto konverzia mala niekoľko výhod aj nevýhod. Nové lode si ponechali dobrú pancierovú a protitorpédovú ochranu. Mali tiež väčšie sklady munície, ktorá sa, pochopiteľne, zmenila z delostreleckých granátov na letecké bomby a torpéda. Naopak, sklady leteckého paliva boli menšie, kapacita hangárov nižšia a letová paluba užšia ako v prípade lietadlových lodí stavaných na tento účel od začiatku.

  Lexington bol v čase rozhodnutia o premene z bitevného krížnika na lietadlovú loď rozostavaný na 24 percent. Kým dovtedy sa na projekte lode pracovalo roky, tentoraz bol nový dizajn hotový a schválený za štyri mesiace. Výtlak sa znížil o 4000 ton, čo sa dosiahlo najmä odstránením hlavných delových veží aj s barbetami.

  USS Lexington presúvajú remorkéry v januári 1928. Mesiac predtým loď vstúpila do služby, ale jej prvá plavba ju ešte len čaká.

  U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  
  

  Pôvodne mala trieda Lexington a tiež zrušená trieda bitevných lodí South Dakota dostať kanóny Mark 2 kalibru 406 mm a s dĺžkou hlavne 50 ráží. Tie vyvinuli v roku 1916 a boli už vyrobené v počte 71 kusov. Postupne 68 z nich prevzala armáda a vybudovala z nich pobrežné batérie. Jedno delo malo hmotnosť 129 ton a dokázalo vystreliť projektil vážiaci jednu tonu na vzdialenosť 41 km. V pobrežných batériách slúžili v rokoch 1924 až 1947, no ani raz nevystrelili na nepriateľa.

  Hlavné delá kalibru 406 mm síce boli odstránené, ale Lexington si aj tak zachoval silnú delostreleckú výzbroj. Vo velení flotíl po celom svete boli v tej dobe admiráli odchovaní na bitevných lodiach a ani vedeckí a technickí odborníci (okrem pár vizionárskych priekopníkov) nemali príliš jasno o spôsobe nasadenia lietadlových lodí a najmä o potenciáli, ktorý sa v nich skrýva. Panovali obavy, že v noci a za zlého počasia nebude môcť takéto plavidlo použiť svoje lietadlá a bude tak vydané na milosť a nemilosť protivníkovi. Preto dostali Lexington aj jeho sesterská loď Saratoga batériu ôsmich kanónov kalibru 203 mm. Tie boli umiestnené v štyroch vežiach na pravoboku na letovej palube. Dve boli pred veliteľským mostíkom a dve za komínom. Podobne uvažovali napríklad aj v Japonsku a lietadlové lode Akagi a Kaga niesli každá 10 kanónov kalibru 203 mm.

  Zhora USS Saratoga (CV-3), USS Lexington (CV-2) a USS Langley (CV-1) v Puget Sound v roku 1929.

  U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  
  

  Na obranu proti lietadlám dostal Lexington 12 kanónov kalibru 127 mm. Tie boli umiestnené po troch na každom boku na prove i na korme. Spočiatku loď neniesla žiadne ľahšie zbrane, až v rokoch 1929 a 1931 pribudli aspoň guľomety. Prvé rýchlopalné kanóny dostala až tesne pred vstupom USA do vojny, o čom si viac napíšeme nabudúce v ďalšej časti článku.

  Lexington pokrstila Helen Rebecca Roosevelt, manželka vtedajšieho námestníka ministra námorníctva Theodora Douglasa Robinsona. Loď spustili na vodu 3. 10. 1925 a do služby vstúpila 14. 12. 1927. Po dokončení bola dlhá 270,7 m a široká 32,3 m. Ponor dosahoval 9,2 m. Štandardný výtlak bol 36 000 t, ale pri plnom naložení stúpol až na 43 000 t. Letová paluba mala dĺžku 264 m. Pôvodný plán počítal s tým, že ponesie 78 lietadiel, z toho 36 bombardérov. Na palube mal Lexington spočiatku stroje Curtiss F6C-1, Boeing F3B-1 a Martin T3M-2.

   

  Legenda sci-fi

  Zaujímavý bol pohon plavidla, ktorý tvorili štyri elektrické motory. Každý z nich mal výkon 16 800 kW a poháňal jednu zo štyroch lodných skrutiek. Energiu motorom dodávali štyri turbo generátory firmy General Electric používajúce paru zo 16 kotlov Yarrow. Okrem toho bolo na lodi šesť 750-kilowattových elektrických generátorov, ktoré dodávali energiu ďalším lodným systémom (mimo pohonu). Dizajnéri rátali s maximálnou rýchlosťou Lexingtonu 33,25 uzlov, loď ich však prekvapila a pri skúšobných plavbách dosiahla až 34,59 uzla.

  Elektrický pohon Lexingtonu prišiel vhod v roku 1929, keď veľké sucho vyradilo z prevádzky vodné elektrárne a mesto Tacoma ostalo bez dodávok energie. Americké námorníctvo poskytlo svoju novú lietadlovú loď, ktorej generátory boli pripojené k vedeniu vysokého napätia a za jeden mesiac dodali 4 500 MWh elektrickej energie.

  Z paluby Lexingtonu štartujú bombardéry Martin T4M v roku 1931.

  U. S. Navy National Museum of Naval Aviation

  
  

  V tom čase, od júna 1929, slúžil na Lexingtone v hodnosti ensign aj čerstvý absolvent Námornej akadémie Robert A. Henlein, neskorší slávny autor sci-fi. Medzi jeho najznámejšie diela patria Hviezdna pechota, Mesiac je drsná milenka a Cudzinec v cudzej zemi. Na Lexingtone sa mu však literárne príliš nedarilo, pretože v lodnej spisovateľskej súťaži neuspel s poviedkou o špionážnej afére na Námornej akadémii. Inak sa mu však kariérne darilo, v roku 1931 ho povýšili do hodnosti liuetenant junior grade a pracoval s rádiovou komunikáciou, čo bola vtedy stále pomerne nová technológia.

  Henlein s loďou zažil aj pomoc pri zemetrasení, ktoré 31. 3. 1931 zničilo hlavné mesto Nikaraguy Managua. O život vtedy prišlo 1 000 až 2 500 ľudí. Okrem otrasov napáchali veľké škody aj následné požiare. Lexington vtedy kotvil v Guantáname na Kube a už o deň neskôr sa dostal tak blízko, že mohol do Managuy vyslať lietadlá so zdravotníkmi a potrebným materiálom.

  Lexington sa však, pochopiteľne, nepodieľal len na humanitárnych misiách. Prakticky každoročne sa zúčastňoval na viacerých námorných cvičeniach. Tie sa zameriavali na vypracovanie optimálnej taktiky pre lietadlové lode. Pri jednom z nich sa v roku 1935 ukázalo, že po piatich dňoch operácií pri vysokej rýchlosti dochádza Lexingtonu rapídne palivo. Preto sa začalo pracovať na systéme dopĺňania paliva na mori, ktorý sa neskôr uplatnil počas bojov v Pacifiku.

  Stroje Curtiss F6C-1 a Martin T3M-2 na palube Lexingtonu v roku 1928.

  Naval Historical Center

  
  

  Cvičenia tiež jednoznačne ukázali, že keď bol Lexington podriadený bitevným lodiam, alebo dokonca musel s nimi bojovať v zostave v klasickej námornej bitke, tak bol vždy vyhlásený za zničený alebo aspoň ťažko poškodený. Naopak, keď mal väčšiu voľnosť operácií, zaznamenával prekvapivé úspechy. Napríklad v nedeľu 7. 2. 1932 podnikli Lexington a Saratoga prekvapujúci útok na Pearl Harbor bez toho, aby si ich obrancovia predtým všimli. Rovnaký kúsok sa im podarilo zopakovať 31. 1. 1933 za úsvitu. A do tretice Lexington a Saratoga úspešne napadli Havajské ostrovy 29. 3. 1938, tiež za úsvitu. Zdá sa, že z týchto cvičení si namiesto amerického velenia robilo dôkladnejšie poznámky japonské námorníctvo, ktoré zaútočilo na Pearl Harbor v nedeľu 7. 12. 1941 skoro ráno.

  Šťastím pre Američanov bolo, že japonský útok nezastihol v prístave ich lietadlové lode. Lexington so sprievodom troch ťažkých krížnikov a piatich torpédoborcov vyplával z Pearl Harboru 5. 12. 1941, aby dopravil 18 strmhlavých bombardérov SB2U Vindicator námornej pechoty na ostrov Midway. Vďaka tomu sa vyhol zničeniu alebo poškodeniu a mohol sa zapojiť do bojov druhej svetovej vojny. O tom si však viac povieme v ďalšom pokračovaní článku.

  Zdroje

  https://snr.org.uk/news/hms-hoods-bell-recovered/

  https://www.bbc.com/news/uk-england-hampshire-36361855

  https://www.facebook.com/historicdockyard/posts/the-conserved-hms-hood-bell-rings-out-again-on-the-75th-anniversary-of-the-large/10154279012224434/

  http://www.hmshood.org.uk/hoodtoday/today1.htm

  https://www.royalnavy.mod.uk/news-and-latest-activity/news/2016/may/24/160524-hood-bell

  https://warfarehistorynetwork.com/article/more-on-paul-allens-discovery-on-the-musashi/

  https://www.history.navy.mil/content/history/nhhc/search.html?q=USS+Lexington

  http://wings-aviation.ch/24-Naval-Wings/1922/Air%20Group%20Lexington.htm

  https://www.maritime.org/doc/plans/cv2.pdf

  https://web.archive.org/web/20000522212807/http://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-l/cv2.htm

• Swede u Santa Cruz

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: P. FORKASIEWICZ

  Kat. č. 82202

  
  

  Stanley Winfield Vejtasa byl jediným letcem US Navy, který obdržel vyznamenání Navy Cross za službu bombardovacího pilota a také za akci, v níž byl nasazen jako stíhací pilot. Svou pozoruhodnou kariéru završil v šedesátých letech jako kapitán letadlové lodi USS Constellation (CV-64) a později jako velitel Naval Air Station Miramar (ano, jedná se o Top Gun).

  Narodil se 27. července 1914 v Parisu v Montaně. Jeho matkou byla Američanka Inga Amalia Rinnhagen, jejíž rodiče se narodili v Norsku. Podědil po ní nordický vzhled, díky němuž později dostal přezdívku Swede. Stanleyho otec John se narodil v roce 1888 ve Fairdale, Walsh County, v Severní Dakotě. Swedeho dědeček František Josef Vejtasa, který pocházel z Boňova na Vysočině, si v USA našel ženu Františku rozenou Svobodovou, která se narodila Ohrazenicích nedaleko Boňova. Mimo Johna přivedli v Americe na svět ještě devět dětí. Dcery se jmenovaly Antonia, Amelia a Marry. Dva Stanleyho strýcové se jmenovali Stanley a Frank, ale ostatní měli typicky česká jména Cyril, Anton, Vlastimil a Bohumil.

  „Swede“ v roce 1937 vstoupil do US Navy a v srpnu 1939 se stal pilotem SBD Dauntlessu u Scouting Squadron Five (VS-5) na palubě USS Yorktown. První Navy Cross obdržel za nálet 10. března 1942 na Salamau a Lae na Nové Guineji. Druhý získal za nálet na Tulagi z 4. května 1942 a za bitvu v Korálovém moři, konkrétně za podíl na potopení letadlové lodi Shōhō 7. května a také za letecký boj s nepřátelskými letouny během 8. května.

  Třetí Navy Cross dostal za mimořádný výkon 26. října 1942 během bitvy u ostrovů Santa Cruz jako příslušník VF-10 na palubě USS Enterprise. Během bitvy byl v čele své sekce Reaper 7 součástí hlídky nad operačním svazem. Big E a letadlová loď Hornet na svou obranu vyslaly celkem 37 Wildcatů. K americkému svazu mířila japonská formace 55 letounů vedená korv. kpt. Shigeharem Muratou. Japonský velitel měl vizuální kontakt s americkým svazem o dvě minuty dříve, než se jeho formace objevila na radarech obou letadlovek. Murata v 9.15 vydal pokyn k útoku. Následovalo rozsáhlé střetnutí více než devadesáti letounů, které bylo z americké strany provázeno obrovskou improvizací jak osádek lodí, tak letců v důsledku závad radarů na letadlových lodích.

  Vejtasovi se nejdříve podařilo zaútočit na šest Valů ze Zuikaku pod velením podpor. Nobua Yonedy a sestřelil poškozený stroj podd. 2. tř. Toshia Nishimoriho, který zaostával za formací. Vejtasa poté napadl tři Valy ze Zuikaku, které odlétaly od svazu. Vedl je por. Yutaka Ishimaru. Vejtasovi se podařilo těsně nad vodou sestřelit jednoho z wingmanů. Tento okamžik na našem boxartu zachytil výtvarník Piotr Forkasiewicz. Až do této chvíle se Vejtasovi nepodařilo odhodit jednu z přídavných nádrží a dokonce musel restartovat motor. V té době byl Hornet zasažen třemi bombami, dvěma torpédy a úmyslně do něj narazily dva poškozené bombardéry.

  Když se blížila druhá útočná vlna, hlídkovalo nad americkým svazem jen osm Wildcatů, z toho čtyři pod Vejtasovým vedením. Dalších třináct kroužilo nízko nad hladinou. Kolem 10.45 zpozorovala Vejtasova sekce formaci torpédových bombardérů B5N Kate ze Zuikaku mezi bouřkovým mrakem a americkým svazem. Vejtasa se svým wingmanem zaútočil na stroje pod velením por. Masayuki Yusuhary. Jeden bombardér zničil sám a pak ve spolupráci s dalším pilotem sestřelil osádku podd. 1. tř. Ken-ichirō Toshidy. Poté zaútočil na tři Kate ze 45. Shōtai Zuikaku. Přímo zezadu postupně sestřelil prvního wingmana podd. 1. tř. Heijiho Tamuru, poté zasáhl vedoucí letoun prap. Kazumasa Kanady a nakonec zničil stroj druhého wingmana podd. 1. tř. Kazu-o Yamauchiho.

  Při japonském torpédovém útoku Vejtasa pronásledoval nízko nad vodou další Kate, kterému patrně velel podd. 1. tř. Yasuo Kikuchi z 44. Shōtai Zuikaku. Buď jej zasáhl Vejtasa, nebo některá z lodí, jež po Japonci zuřivě pálily. Hořící stroj vrazil do torpédoborce USS Smith a na jeho palubě zůstala hlavice torpéda, jež po šesti minutách vybuchla. Nakonec Vejtasa zneškodnil jeden z bombardérů, které od svazu odlétaly nízko nad vodou. Zbytkem své munice jej zapálil a s úžasem pozoroval, jak japonská osádka s hořícím strojem letí ještě pět mil, než se zřítila do moře. Námořní bitva ještě neskončila, ale Vejtasova formace měla zásadní vliv na narušení útoku proti Enterprise. Jeho rekord sedmi leteckých vítězství v jednom bojovém letu do konce války dokázalo vyrovnat jen několik amerických pilotů. 

• Překvapení nad Heeschem

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat.č.: 82162

  
  

  Messerschmitt Bf 109 G-14/AS s jedničkou na boku trupu byl na konci války nalezen na letišti v Twenthe v Nizozemí. V minulosti se vedly spory o to, jaké měl zbarvení pruhů na trupu, jaká byla barva trupového čísla, nebo zda jeho výrobní číslo bylo 786930 nebo 786938. V naší stavebnici jsme se přiklonili k určitému výběru z těchto možností. Stroj pravděpodobně náležel k III./JG 6, přestože mu chybí označení III. Gruppe a pruhy na trupu, jež jsou u této jednotky vzácně doloženy, by měly být tři, dva červené a bílý uprostřed. Otázkou je, jak se na tuto základnu Messerschmitt dostal, protože JG 6 základnu v Twenthe neměla a v této části Evropy od počátku ledna 1945 neoperovala. Nedá se vyloučit, že „jednička“ zažila útok na spojenecká letiště na Nový rok 1945, šlo o tzv. operaci Bodenplatte.

  JG 6 „Horst Wessel“ patří mezi méně známé jednotky Luftwaffe. Jak naznačuje její bojové jméno, I. a II. Gruppe vznikly v Královci v červenci 1944 přeznačením I. a II./ZG 26 „Horst Wessel“. Z dvoumotorových stíhaček jejich piloti přešli na Fw 190. Jiný původ však měla III. Gruppe, která vznikla v říjnu 1944 přeznačením I./JG 5 „Eismeer“ s Messerschmitty Bf 109. Velel jí dobře známý stíhač Theo Weissenberger, na jehož kontě bylo 200 vzdušných vítězství. Na konci listopadu odešel k JG 7 vyzbrojené proudovými Me 262, aby převzal její I. Gruppe. Nahradil ho major Helmut Kühle, který dříve velel II./JG 52 a pod jeho velení v roce 1943 spadala i slovenská 13./JG 52.

  Velitelem celé JG 6 byl Rakušan Obstlt. Johann Kogler, původně pilot stodesítek a veterán z Bitvy o Británii. O plánu útoku na spojenecká letiště se dozvěděl na poradě na počátku prosince. Cílem JG 6 měl být nizozemský Volkel. S útokem a cílem seznámil část svých důstojníků a dokonce nechal postavit model letiště Volkel, aby bylo možné nálet dobře připravit. Když začala probíhat ofenziva v Ardenách, byl Kogler překvapen, protože rozkaz k náletu na spojenecká letiště nepřicházel. Myslel si, že z něho sešlo. O to víc byl překvapen, když rozkaz přišel 31. prosince 1944, nálet měl být proveden na Nový rok.

  Vše se zdálo být skvěle připraveno a u jednotlivých Gruppe byly v pohotovosti tři noční stíhací Junkersy Ju 88 z III./NJG 5, které měly sloužit k navádění útočících formací k cíli v letu velmi nízko nad terénem. První vlnu útoku měly provést Focke-Wulfy z I. a II. Gruppe, zatímco Messerschmitty z III. Gruppe jim měly zajišťovat výškové krytí. Němci však neměli tušení o nově vybudovaných spojeneckých leteckých základnách Heesch a Helmond, které byly na trase jejich letu k Volkelu. Během letu k cíli formace dokonce proletěla, k překvapení obou stran, nad letištěm Heesch, kde měly základnu kanadské Spitfiry. A Kanaďanům nemusíte dvakrát vysvětlovat, že je potřeba okamžitě odstartovat a dohonit Huny!

  Při navigaci k Volkelu, kde měly základnu dva Wingy Tempestů a Typhoonů, došlo navíc k chybě a formace JG 6 cíl vůbec nenašla. Namísto toho I./JG 6 omylem zaútočila na Eindhoven, na nějž útočila JG 3 pod vedením Heinze Bära, zatímco II./JG 6 společně s III./JG 6 napadla omylem Helmond.

  Nejhůře na tom byla III./JG 6, která z dvaceti nasazených Messerschmittů přišla o 13 strojů. Ještě při letu k cíli na ni zaútočilo několik Spitfirů z No. 401 Squadron RCAF. Němečtí stíhači Kanaďany hlásili Kühlemu, ale ten nařídil pokračovat k cíli. Pak se Kanaďanům podařilo sestřelit dva Bf 109. Teprve poté Kühle nařídil části své jednotky na Spitfiry zaútočit. Když před domnělým cílem začala III./JG 6 stoupat, dostala se pod těžkou palbu flaku a poté na ni zaútočily Tempesty.

  JG 6 po akci nárokovala zničení nebo poškození 43 letounů na zemi a sestřelení šesti stíhaček ve vzduchu. Akce však pro tuto jednotku skončila katastrofálně. Kommodore Kogler a major Kühle byli zasaženi flakem, Kommodore padl do zajetí a velitel III./JG 6 a zahynul. Zničeno nebo poškozeno bylo 43 % ze 77 nasazených strojů JG 6. Jednotka přišla o 23 pilotů, kteří zahynuli, zůstali nezvěstní nebo padli do zajetí.

  JG 6 byla po této akci stažena z bojů, aby mohla být doplněna. Jejím novým Kommodorem se stal druhý nejúspěšnější stíhač Luftwaffe Gerhard Barkhorn a až do konce války byla nasazena do bojů na východní frontě. 

• Noc nad Würzburgem

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat.č.: 7465

  
  

  Na krabici stavebnice noční stíhačky Bf 110 G-4 ztvárnil Piotr Forkasiewicz dramatickou scénu, v níž německý noční stíhač Wilhelm Johnen sestřeluje britský čtyřmotorový bombardér Lancaster. Messerschmitt, který má na ocasních plochách vyznačena Johnenova vítězství, patřil k 7./NJG 6, jež byla součástí III./NJG 6, a byl na konci války nalezen v bavorském Neubibergu. Právě jejím velitelem byl Hptm. Johnen. Stroj je obestřen několika otazníky: například proč jsou vítězství velitele Gruppe vyznačena na stroji 7. Staffel nebo jak je možné, že některá vítězství na kýlovce letounu chybějí nebo mají špatné datum. A otázkou také je, zda byly směrovky tohoto stroje natřeny bílou barvou nebo ne. Johnenův letoun je klasickým příkladem toho, v jakém stupni improvizace se Luftwaffe na konci války nacházela.

  Wilhelm Johnen prošel výcvikem v Pardubicích v okupovaných Čechách, poté ve štýrském Zeltwegu, ve Wien-Aspern a nakonec v bavorském Schleissheimu. V červnu 1941 se stal nočním stíhacím pilotem u 3./NJG 1. Tato Staffel byla v prosinci 1942 přeznačena na 5./NJG 5 a v květnu 1944 na 9./NJG 6. Poslední změna souvisela s přeznačením celé II./NJG 5 na III./NJG 6 a Johnen byl při tom jmenován velitelem 8./NJG 6. V polovině února 1945 se Hptm. Johnen, již jako nositel Rytířského kříže, stal velitelem celé III./NJG 6. Jeho jednotka byla již několik měsíců bojově nasazena v Maďarsku a musela se před postupující Rudou armádou stáhnout na základny do Bavorska. Na konci března byl Johnen nucen svou jednotku reorganizovat a veškerou bojovou techniku a personál soustředil pod 7./NJG 6. Proto se ocasní plochy s jeho leteckými vítězstvími objevily na stroji z 7. Staffel, přestože byl velitelem celé Gruppe a u 7./NJG 6 dříve nesloužil, ani když nesla jiná označení.

  Svého posledního, 34. vítězství dosáhl Wilhelm Johnen v noci z 16. na 17. března 1945 u Würzburgu. Jeho stroj byl po přistání zničen Mosquitem. Na město provedlo nálet 225 Lancasterů a 11 letounů Mosquito z 5. Group Bomber Command RAF. Město bylo důležitým dopravním uzlem, nenacházely se v něm však žádné průmyslové nebo vojenské cíle. Primárním důvodem náletu mělo být zlomení odporu německého obyvatelstva. První bomby na město dopadly v 21 hodin 25 minut. Nejdříve na budovy dopadlo 396 tun bomb, které zničily střechy a okna, poté bombardéry shodily 582 tun zápalných bomb. Nálet trval jen dvacet minut, ale v ohnivé bouři, která měla teplotu 1500 až 2000 °C, zahynulo asi 3000 obyvatel a přibližně 2000 uprchlíků. Zničeno bylo 90 % historického centra a 68 % budov v předměstích. S ohledem na procenta rozsahu zničené městské oblasti se jednalo o větší škody než při náletu na Drážďany. Požár byl viditelný ze vzdálenosti 240 km a odklízení trosek bylo dokončeno až v roce 1964.

  RAF během náletu přišla jen o šest Lancasterů a pravděpodobně pět z nich bylo napadeno nočním stíhačem. Není jisté, který z nich byl sestřelen Johnenovou osádkou. Jedním z nich byl stroj NG352 (EA-J) z No. 49 Squadron RAF, jemuž velel F/O John B. Gibson. Palubní technik Sgt. Roberts později vzpomínal, že do oblasti cíle dorazili o něco dříve než osádky Pathfinderů. Roberts si právě naléval čaj, když jejich stroj zasáhla zničující palba kanónů z nepřátelské stíhačky. Z jiných náletů, při nichž pozoroval sestřely Lancasterů, věděl, že má asi deset sekund na to, aby z hořícího stroje vyskočil. Viděl, že jejich bombometčík, Kanaďan Sgt. R. M. Henderson, má potíže dostat se ze svého stanoviště. Pomohl mu dostat se ven, v tu chvíli už byl stroj plný kouře a plamenů. Mimo horního střelce Sgt. Austina Finnertyho se podařilo zachránit všem členům osádky. V následujících dnech byli postupně zajati. Jedním ze zážitků, na něž Roberts nezapomněl, byl příslušník německé domobrany, který jej eskortoval s piklhaubnou z první světové války na hlavě.

  Jednoho z přeživších, radistu Sgt. Dona J. Hughese, však čekal tragický osud. Ráno po náletu jej nalezli dva duchovní, jak se skrývá v sakristii kostela v Elbelstadtu. Předali jej místnímu lékaři, odkud byl odveden k výslechu. Pod dvou dnech v policejní cele, v neděli 18. března 1945, pro něj přišli detektivové Josef Axt a Johann Weber z kriminální policie Würzburg. Odvedli jej k řece a Axt jej zastřelil ranou zezadu do hlavy. Hughesovo tělo bylo nalezeno druhý den a po válce byl pohřben na válečném hřbitově v Durnbachu. Axt byl v roce 1946 po soudním procesu popraven zastřelením a Weber byl odsouzen k dvaceti letům vězení. 

• Kořist

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat.č.: 82132

  
  

  Být sestřelen, to je noční můra každého bojového pilota. Nemusí to ale zdaleka znamenat konec, někteří byli sestřeleni i vícekrát a vždy se zachránili. Je obdivuhodné, že se po takovém zážitku piloti vraceli zpět do ohně bojů. Tedy pokud nebyli zajati… Ltn. d. R. Hans Schultz byl sestřelen dvakrát. V obou případech přežil. Poprvé se mu uniknout podařilo, podruhé, v situaci zobrazené na boxartu Adama Toobyho, kdy se stává obětí Kanaďana C. H. R. Lagesseho z No. 29 Squadron RAF, už nikoli. Předcházely tomu ovšem zajímavé události… 

  Dne 20. března 1918 došlo u německého letectva k nebývalé události. Hptm. Rudolf Berthold, dosavadní velitel Jasta 18, měl převzít velení stíhací skupiny JG 2, ale podmínil tento krok možností vzít si s sebou i personál své jednotky. Její zařazení do stavu JG 2 možné nebylo, a tak došlo k „velké výměně“, jejíž obětí se stala jedna ze stíhacích jednotek JG 2, konkrétně Jasta 15. Velitelé si prostě vyměnili deníky letek a prohodili si také základny. Jasta 18 zamířila do Guise a stala se z ní Jasta 15, původní Jasta 15 se musela přesunout do Bruille, odkud začala působit jako Jasta 18. A hned následující den se zapojila v sektoru 17. armády do německé jarní ofenzivy. Pod velením Lt. d. Res. Augusta Rabena přijala Jasta 18 novou identitu svých letounů v podobě bílých trupů s červenými příděmi. Uplynul první den ofenzivy a hned nazítří v ní Jasta 18 zaznamenala první ztrátu. Ltn. d. R. Hans Schultz byl sestřelen nad územím nikoho, nicméně nebyl zraněn, podařilo se mu uniknout a za dva dny se vrátil k jednotce.

  V podvečer 6. června vzlétlo před šestou hodinou večerní z letiště Lomme devět strojů Jasta 18 k hlídkovému letu severně od francouzského městečka Hazenbrouck. Jednotka v té době procházela přezbrojením na Fokkery D.VII, které také zřejmě tvořily větší část formace. V 17:45 šly do vzduchu rovněž SE.5a od No. 29 Squadron RAF, které zamířily do stejného sektoru. Němečtí piloti spatřili kolem 18:00 nepřítele letícího o něco níže a vrhli se na něj, tomu se ale podařilo včas obrátit své stroje proti nepříteli. A nastala vřava. Lt. Rolfe zasáhl jeden z Fokkerů a svou oběť pronásledoval až do výšky 2700 m, kde letoun vzplál a zřítil se. V jeho kokpitu zahynul Karl Albert Mendel, eso se sedmi sestřely. Zhruba v té době už také útočil Lt. Lagesse ve svém SE.5a D5969 na Fokker D.VII, pilotovaný Hansem Schultzem. Bojové hlášení konstatovalo: „Poručík C. H. R. Lagesse, doprovázený kapitánem R. C. L. Holmem MC a poručíkem H. A. Whittakerem, spatřil kolem 18:00 hod. nad Hazebrouckem nepřátelský letoun. Všichni tři se na něj vrhli. Poručík Lagesse s ním bojoval asi do výšky 2000 stop (610 m), kdy bylo jasné, že se chystá na této straně (fronty) přistát. Poté se od něj odpoutal a nepřátelský letoun přistál severně od Hazebroucku, přičemž se postavil na příď.“ I tentokrát vyvázl Schultz z havárie živý, napodruhé již ale zajetí neunikl a zůstal v něm do konce války. Jeho Fokker D.VII 386/18 byl prvním exemplářem tohoto typu, který padl Britům do rukou, a samozřejmě ho důkladně prozkoumali. Dnes je exponátem Royal Air Force Museum v Hendonu.

  Hans Walter Schultz se narodil 27. května 1893 v Berlíně a svou leteckou dráhu zahájil u pozorovací Fliegerabteilung 273 (FA A 273). Od 14. října do 14. listopadu 1917 absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařazen k Jasta 15, ze které se poté stala Jasta 18. Než padl do zajetí, dosáhl 24. května 1918 svého jediného sestřelu. Zajetí přežil a po válce se stal architektem. Zemřel 20. července 1975 v Berlíně.

  Jeho přemožitel, Camille Henri Raoul Lagesse, dosáhl Schultzovým sestřelením svého pátého úspěchu a stal se tedy esem. Do konce války přidal dalších patnáct sestřelů (včetně dvou balónů) a stal se 23. nejúspěšnějším kanadským pilotem Velké války. Narodil se v lednu 1893 na ostrově Mauricius, kde také vystudoval Royal College, a v dalším studiu pokračoval ve Francii. V roce 1916 vstoupil do řad 28th London Regiment, k Royal Flying Corps se přidal v červenci 1917 a 26. září 1917 mu byla propůjčena hodnost 2nd Lieutenant. K No. 29 Squadron byl převelen 20. března 1918 a celkem nalétal během války 426 operačních hodin. Za své bojové úspěchy byl vyznamenán dvakrát DFC a obdržel také Croix de Guerre. Zemřel půl roku po Schultzovi, 15. února 1976 ve Francii. 

• Od soumraku do úsvitu

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Petr Štěpánek

  Kat.č.: 7079

  
  

  Noční stíhači byli za druhé světové války specificky vycvičenou sortou pilotů a dvojnásob to platilo o těch námořních. Jedním z těch, kdo se u amerického námořního letectva o tuto „disciplínu“ živě zajímali, byl i legendární Butch O´Hare, první americké námořní stíhací eso. Když se po něm 26. listopadu 1943 u Gilbertových ostrovů slehlo moře, byl se svým Hellcatem F6F-3 na noční misi. Nejednalo se ovšem o standardní nasazení nočních stíhačů, ale o zkušební operace „denních“ F6F-3 podporovaných Avengerem s palubním radarem.  

  Prvnímu skutečnému nasazení nočních stíhačů předcházel Project Affirm, v jehož rámci námořnictvo testovalo od roku 1942 používání radarů AI instalovaných na upravených F4U-2 Corsair. V dubnu 1943 pak byla zformována VF(N)-75, která byla s těmito stroji nasazena od 31. října v bojích o Šalamounovy ostrovy. Operovala z pozemní základny, ale v lednu 1944 se z ní vyčlenily dvě sekce (10 a 11), z nichž byla vytvořena VF(N)-101, která se přesunula na paluby USS Enterprise (Det. 10) a USS Interpid (Det. 11).  

  Když pak byla torpédem 20. listopadu 1943 poškozena letadlová loď USS Independence (CVL-22), odplula k opravám do San Franciska, kde byla vybavena druhým katapultem a bylo rozhodnuto, že se stane základnou noční letecké skupiny. Dne 3. července 1944 už byla na Havajských ostrovech, kde zahájila 24. srpna nácvik nočních operací. Stíhací jednotka VF(N)-75, která se 26. března 1944 přejmenovala na VF-41 a přezbrojila z Corsairů na Hellcaty F6F-5N, na její palubě vystřídala skupinu CVLG-22. Krátce nato byla opět zařazena mezi noční jednotky jako VF(N)-41. Společně s torpédovou VT(N)-41, vyzbrojenou Grummany TBF Avenger, vytvořily skupinu CVLG(N)-41.

  Nácvik na Havaji byl ukončen po čtyřech dnech, tedy 29. srpna 1944, kdy Independence vyplula v sestavě Task Group 38, aby se zúčastnila operace Palaus, jejímž cílem bylo zajistit základny pro závěrečný říjnový útok na Filipíny. Jejím úkolem bylo poskytovat noční průzkumné a hlídkové lety, ale protože nepřítel nevyvíjel žádnou noční činnost, přešla jednotka na denní operace.

  V řadách VF(N)-41 působil také Lt. William E. „Bill“ Henry, který se stal s 9,5 sestřely nejúspěšnějším námořním nočním stíhacím esem. Jednotka se zapojila do bojů 12. září 1944 a první úspěch si rozdělili Ens. George W. Obenour a Ens. Robert W. Klock, kteří sestřelili jednu G4M Betty. Ještě téhož dne zaznamenal svůj první stíhací úspěch také „Bill“ Henry, který se podělil o jeden Dinah. V té době to byl sice jeho druhý úspěch, ale toho prvního dosáhl ještě jako pilot Dauntlessu a člen VS-3, když 3. října 1942 sestřelil dvouplošník Type 95.

  William „Bill“ Henry byl absolventem Junior College (vysokoškolské vzdělání nižšího stupně) v rodném Bakersfieldu. K námořnictvu narukoval v únoru 1940 jako letecký kadet a 19. prosince toho roku byl povýšen do hodnosti Ensign (základní důstojnická hodnost US Navy). U VS-3, operující z paluby USS Saratoga, sloužil od prosince 1940 do prosince 1942 a za svou službu si vysloužil DFC a Air Medal. Poté se z něj stal stíhač a působil v řadách VF(N)-75, se kterou se po její reorganizaci přesunul na Independence. Postupně přidával další úspěchy až do 16. ledna 1945, kdy udělal zničením Ki-43 Oscar tečku za celkovým skóre VF(N)-41. Ta během působení z USS Independence zaznamenala 46 potvrzených sestřelů, tři pravděpodobné a tři poškození.

  Na boxartu od Petra Štěpánka se Lt. „Bill“ Henry připravuje se svým Hellcatem F6F-5N ke vzletu. Na tom, že letoun bude startovat za denního světla, není nic divného. Pro noční stíhače nebylo vždy dost „práce“, a létali tedy i denní mise. Někdy docházelo i k demontáži radaru, ovšem letouny pak byly nevyvážené a hůře ovladatelné. Samotný Henry sestřelil v nočních hodinách pouze čtyři ze svých obětí (z toho tři H8K Emily), ostatních úspěchů dosáhl za rozbřesku nebo za soumraku.

  V roce 1949 získal na Kalifornském technologickém institutu bakalářský titul v oboru stavba a konstrukce letadel (Aeronautical Engineering), sloužil ale dál. Byl Executive Officer VF-3, poté až do 1. prosince 1950 působil jako CO Sekce C této jednotky ve Valley Forge. Následně byl povýšen do hodnosti Commander (což odpovídá zhruba hodnosti podplukovníka) a 1. března 1961 odešel do důchodu. Zemřel ve věku 75 let 24. června 1995 v kalifornském Los Altos.  

• Markingy pro F4F-4 Wildcat raná verze 1/48

  BuNo. 3417, Lt. Stanley W. Vejtasa, VF-10, USS Enterprise (CV-6), říjen 1942

  Stanley Winfield Vejtasa byl rodák z Paris, Montana a po studiu na univerzitě v Montaně vstoupil do námořnictva, kde absolvoval pilotní výcvik. Ten ukončil na základně Pensacola v červenci 1939 ve svých pětadvaceti letech. Následně byl převelen k VS-5, létající s Dauntlessy z letadlové lodi USS Yorktown (CV-5). Během Bitvy v Korálovém moři zaznamenal zásah letadlové lodi Shōhō, v květnu 1942 následoval přesun k VF-10, u níž létal s Wildcaty z paluby USS Enterprise až do července 1943. Během Bitvy u Santa Cruz létal na zobrazeném Wildcatu BuNo. 03417 a dosáhl na něm sedmi sestřelů – dvou D3A Val a pěti B5N Kate, plus jednoho pravděpodobného sestřelu B5N Kate. Po této akci si na přístupovou krytku pod čelním štítkem na pravé straně trupu nechal namalovat osm japonských vlaječek.

   

  BuNo. 5149, VF-3, USS Yorktown (CV-5) a USS Hornet (CV-8), květen až červen 1942

  Tento Wildcat byl v dubnu 1942 přidělen jednotce VF-3 na základně Kaneohe Bay, následující měsíc byl přidělen Ens. G. F. Markhamovi. Jednotka se následně přesunula na USS Yorktown (CV-5). Během Bitvy o Midway se za řízením Fox 10 vystřídal i Lt. A. J. Brassfield, který během tohoto střetnutí sestřelil čtyři palubní bombardéry D3A Val a poškodil další dva. Přes veškerou snahu obránců byl USS Yorktown během bitvy poškozen a z toho důvodu museli být přeživší piloti a také Wildcaty z Yorktownu přesunuti na palubu USS Hornet (CV-8), kde vytvořili pod velením Lt. Cdr. Thache provizorní jednotku, označovanou jako VF-3-42-8. Jedním z pilotů této jednotky byl i John Burton Bain, jemuž byl přidělen tento Wildcat. Ens. Bain měl v té době na kontě dva potvrzené sestřely, stíhačku A6M Zero z Bitvy v Korálovém moři a z bitvy o Midway další Zero, sestřelené při předchozím náletu na Shōkaku. Proto jsou pod čelním štítkem namalovány dvě japonské vlaječky jako symboly dosažených úspěchů. Výsostné znaky v podobě modrých kruhů s bílou hvězdou a červeným kruhem uprostřed byly umístěny na trupu a na čtyřech pozicích na křídle. Doplňovaly je červené a bílé pruhy na směrovce. V době Bitvy o Midway byly tyto pruhy zatřeny kamuflážní barvou a z výsostných znaků byly odstraněny červené kruhy. Sestřely pod kabinou byly doplněny až v době, kdy s tímto Wildcatem létal Ens. Bain.

  
  

  Ens. Thomas W. Rhodes, VF-6, USS Enterprise (CV-6), začátek srpna 1942

  Texasan Thomas Walker Rhodes vstoupil do námořnictva 7. ledna 1937 a sloužil ve funkci radisty u VT-2 až do ledna 1941, kdy začal jeho letecký výcvik. Po jeho ukončení sloužil nejprve u VF-2 a v březnu 1942 byl převelen k VF-6, u níž zůstal až do září 1942. Během tohoto nasazení se zúčastnil leteckých bitev při ochraně vyloděných jednotek na Guadalcanalu. V souboji se Zery utrpěl 7. srpna jeho Wildcat poškození palbou jednoho z protivníků, ale i tak docílil Rhodes sestřelu jednoho A6M Zero. Dne 24. srpna si připsal sestřel palubního bombardéru B5N Kate. Jeho kariéra u námořnictva pokračovala i nadále, celkem docílil pěti sestřelů a do civilu odešel 1. února 1965. Zemřel v úctyhodném věku 99 let 15. srpna 2016.

  
  

  Ens. Benjamin F. Currie, VF-5, USS Saratoga (CV-3)/Guadalcanal, podzim 1942

  Dne 7. srpna 1942 vylodily americké námořní síly k překvapení Japonců 1. divizi USMC, která pod velením generála Vandegrifta obsadila letiště. Prvními americkými piloty, kteří přistáli na tomto ostrově, byli 20. sprna 1942 mariňáci od VMF-223 (F4F Wildcat) a VMSB-232 (SBD Dauntless). Později je doplnily další jednotky USAAF a USMC. Kvůli těžkým ztrátám v bojích s přilétávajícími japonskými jednotkami bylo rozhodnuto o dalším posílení stíhací části Cactus Air Force, jak se nazývaly jednotky létající z Guadalcanalu, a na ostrov bylo 9. září odesláno 24 Wildcatů od VF-5 z Espiritu Santo. Ty se ihned zapojily do bojů proti přilétajícím japonským svazům. Jedním z pilotů VF-5 zapojených do ochrany Hendersonova letiště byl i Ens. Benjamin Currie. Z Guadalcanalu se jednotka přesunula na odpočinek v polovině října, v listopadu se piloti vrátili do Spojených států a jednotka byla rozpuštěna v lednu 1943.

   

  Ens. Hamilton McWhorter, VF-9, USS Ranger (CV-4), říjen 1942

  Rodák z Athens, Georgia, Hamilton McWhorter, vstoupil do námořnictva v červnu 1941 po vystudování univerzity v Georgii. Po absolvování výcviku v Miami byl zařazen k VF-9, létající na Wildcatech. Začátkem října se jednotka nalodila na letadlovou loď USS Ranger (CV-4), směřující k africké pevnině, kde se měla podílet na úspěšném vylodění Spojenců u Casablancy ve Francouzském Maroku (operace Torch). Pro snadnější rozlišení vlastních letadel měla letadla podílející se na operaci Torch kolem znaků na trupu a na spodních plochách křídel žluté lemy. Po ukončení odporu Francouzů byl svaz okolo letadlové lodi USS Ranger odeslán zpět do Norfolku. VF-9 byla na začátku roku 1943 jako první námořní jednotka vyzbrojena Hellcaty, naloděna na USS Essex (CV-9) a odvelena do Tichomoří. Dne 19. listopadu 1943 se McWhorter stal v bojích proti Japoncům prvním pilotem, který na Hellcatu dosáhl pěti sestřelů. K nim přidal během dalších bojů ještě sedm sestřelených letadel, čímž své skóre uzavřel na dvanácti sestřelech. 

  
  

  OTU VFB-8, Daytona Beach, Spojené státy americké, 1944

  Operačně-výcviková jednotka VFB-8, sídlící na základně NAS Daytona Beach na Floridě, byla od svého založení v lednu 1943 určena k nácviku střemhlavého bombardování a vybavena stroji SBD Dauntless.  Po březnu 1944 byl obměněn její letový park, Dauntlessy byly nahrazeny Wildcaty verzí F4F a FM a novým úkolem jednotky bylo cvičit piloty VBF squadron, létajících na Hellcatech, techniku bombardování. Wildcaty byly k nácviku používány do září 1944, kdy je nahradily Hellcaty, které v dubnu 1945 doplnily FM-2 a v červnu téhož roku SB2C Helldivery. U této cvičné jednotky sloužil i zobrazený Wildcat verze F4F-4, který je zbarven tříbarevnou kamufláží, tvořenou na horních plochách barvou Glossy Sea Blue, zatímco boční plochy jsou nastříkány barvou Intermediate Blue. Spodní plochy byly bílé, znaky na trupu a křídle mají podobu zaváděnou po srpnu 1943. Wildcaty cvičných jednotek nesly výrazné označení tvořené velkými písmeny a čísly aplikovanými na trup, případně na ocasní plochy nebo křídla.

   

• Tail End Charlie

  Boj s blbou náladou

  Text: Jan Bobek

  Také máte letos často blbou náladu? Ze všech stran se na nás valí informace o válce na Ukrajině, inflaci, zdražování energií a také o tom, co zvýšené náklady a ceny mohou znamenat pro firmy, některé rodiny nebo osamoceně žijící lidi. Nepomáhají tomu zmatky politiků, kteří někdy vzbuzují dojem, že žijí ve slonovinové věži na skleněné skále s hlavou v oblacích. Tím nemám na mysli jen Česko, ale tak nějak i řadu jiných zemí, z nichž čtu zprávy. I když Češi se svou byrokracií a váhavostí někdy vypadají, že v této disciplíně chtějí vybojovat první místo.

  Při procházce Prahou, kde bydlím, je vidět řada obchodů, které zavřely v důsledku covidové pandemie. Teď začínají zavírat některé firmy, obchody a restaurace kvůli inflaci a zpovykanému energetickému trhu. Situace není jednoduchá ani pro naši firmu. S ruskou invazí na Ukrajinu došlo k výraznému propadu tržeb v podstatě ze dne na den. Situace na trhu se v tomto směru neuklidnila ani po osmi měsících a stále není jisté, jestli jsme již narazili na dno nebo ne. Tento negativní vývoj je delší a výraznější než v roce 2008 a 2009 během tehdejší krize.

  To nám přidalo starost navíc k tomu, co nám nadělily uplynulé dva roky. Z období covidu nám zůstalo na krku zdražení výrobních materiálů, prudké zvýšení cen mezinárodní přepravy provázené prodloužením a nespolehlivostí termínů dodání.

  Za hlavní nástroj boje s krizí považujeme inovace. Inovativní firmou jsme byli vždy, ale krize naše inovační aktivity vždy akcelerovaly. Od jara letošního roku intenzivně investujeme do 3D tisku. Už jsme koupili čtyři tiskárny a nákup dvou dalších chystáme, zdokonalujeme výrobní postupy a díky tomu nám prodej Brassinů i přes krizi oproti loňskému roku roste. Chystáme pořízení dvou nových lisů do lisovny, kvůli zvýšení kapacity výroby. Zavedli jsme nové postupy do výroby forem, například jejich skenování, kterým hledáme nedokonalosti v obrábění, což nám pomáhá zkrátit dobu výroby, šetří náklady a zároveň nám zajišťuje optimální vzájemné lícování dílů stavebnic. Recenzenti o tom nic nepíší, asi to berou jako samozřejmost, ale samozřejmost to není.

  Inovujeme i marketingové aktivity, založili jsme například instagramový účet – počet lidí, kteří ho sledují, již přesáhl pět tisíc a také díky jejich aktivnímu zapojení stále roste. Velkou změnu chystáme i pro magazín Eduard INFO, připravujeme zavedení redakčního programu Triobo, který povede k nové, modernější a profesionálnější online podobě. Náš magazín prošel za poslední dva roky dynamickým vývojem, namísto jednoho článku vždy přinášíme tři až čtyři hlavní články a nedávno jsme zavedli jednostránkové Boxart Story. K těm jsme přistoupili v rámci inovace u stavebnic, u nichž jsme začali ještě víc než dříve dbát na historickou věrnost titulních obrázků. Magazín Eduard INFO již dávno není jen soupisem novinek, je to i zábava pro modeláře a je na cestě ke kvalitnímu a oblíbenému modelářskému časopisu.

  S blbou náladou a globální krizí na krku se dá bojovat různě. Modelaření je jednou z jednoznačně pozitivních metod, jak se zrelaxovat a vytvořit něco, z čeho má člověk radost. My děláme všechno pro to, abychom současnou situaci zlepšili. Dělejte to také! Bojujte, vzdorujte, nevzdávejte se! Pomozte nám, buďte s námi. Lepte, stavte, učte se nové postupy, využívejte naše inovace! Tím všem pomůžete, nám i sobě. Odměníme se vám tím, že pro vás vyrobíme skvělé nové modely a doplňky, které vás budou bavit a vrátí vám dobrou náladu. A ještě k tomu vám budeme dal posílat každý měsíc INFO se spoustou inspirace a budeme vás bavit na Facebooku a Instagramu. No řeknete, kdo tohle dneska má? A připravte se na další akci Sweep, tentokrát se bude týkat hlavně leptů a později Brassinů.