10/2023

Jak se vám líbilo na E-dayi? Nebojte se, nehodlám dnes důkladně popisovat tamní dění, tomu se bude věnovat Speciál Infa, připravovaný na druhý týden v říjnu. V dnešním čísle ovšem najdete alespoň základní fotogalerii. Letošní druhý ročník E-Daye v Milovicích potvrdil potenciál areálu Tankodromu pro akci tohoto typu. Můžeme tedy ladit a vymýšlet další body programu, hodící se do našeho konceptu modelářské výstavy.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 říjen 2023

  # 164

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2023

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 říjen 2023

  # 164

• Page 3

  eduardeduard

  ŘÍJEN 2023

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APPROACH – listopad 2023

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  UDÁLOSTI

  Z-526 Trenér Master ProfiPACK 1/48

  ALBATROS Limited 1/72

  HRÁBĚ Limited 1/48

  S-199 bubble canopy Weekend 1/72

  F4F-3 Wildcat Weekend 1/48

  F6F-5 ProfiPACK 1/48 reedice

  Sopwith F.1 Camel (Clerget) 1/48

  Malé, ale šikovné

  -

  Americké a britské eskortní

  letadlové lodě

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Prísľub F-16

  a Prigožinov pád

  Ukázka z knihy Hrábě

  Avion Fatale

  Odpadlíci

  Křídla neutrality

  Proti Tsurugi Butai

  Mistrovství ČR

  E

  -

  DAY 2023

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  6

  28

  32

  48

  76

  92

  104

  110

  112

  132

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Jak se vám líbilo na E-dayi? Nebojte se, nehod-

  lám dnes důkladně popisovat tamní dění, tomu se

  bude věnovat Speciál Infa, připravovaný na dru

  -

  hý týden v říjnu. V dnešním čísle ovšem najdete

  alespoň základní fotogalerii. Letošní druhý ročník

  E

  -

  Daye v Milovicích potvrdil potenciál areálu Tan

  -

  kodromu pro akci tohoto typu. Můžeme tedy ladit

  a vymýšlet další body programu, hodící se do na

  -

  šeho konceptu modelářské výstavy.

  Mně nejvíc leží v hlavě začátek, tedy páteční

  podvečer, určený pro část vystavujících modelá

  -

  řů a obchodníků. Je těžké tam něco zajímavého

  připravit a trefit se do vhodného času někam mezi

  instalaci modelů na výstavu a čas večeře. Letošní

  vystoupení Milana Mikuleckého bylo bezesporu

  zajímavé, ale návštěvnost mi uspokojivá nepři

  -

  šla. Vystoupení akademického orchestru ČVUT

  v sobotu dopoledne, na zahájení sobotního hlavní-

  ho programu, mě inspirovalo k myšlence promítat

  v pátek večer staré letecké filmy a program otočit

  kolem nich, respektive kolem jednoho. Víc filmů

  za večer promítnout nestihneme. Samozřejmou

  podmínkou je zajištění odpovídajícího občerstve

  -

  ní, dobrý film potřebuje popcorn a v našem mo-

  delářském prostředí také dostatek piva. Letošní

  faux pas, kdy občerstvení v pátek večer chybělo,

  už se opakovat nebude. Slibuji, že příští rok bude

  vše, včetně kávy, už jen proto, že napřesrok bude

  fungovat i kavárna přímo v hale. Tedy doufám, že

  tomu nějaká byrokratická nástraha nezabrání.

  A když už budeme pěstovat kulturu, tak i příští

  rok bych rád zahajoval sobotní program krátkým

  vystoupením akademického orchestru ČVUT. Ten

  letos také poněkud zapadl, proto ho příští rok

  umístíme dolů, na výstavní plochu. Přiznám se, že

  jsem hned v neděli začal sestavovat repertoár pro

  příští rok a už se těším, až ho s panem dirigentem

  Šrámkem probereme!

  Druhý bod, který mi leží v hlavě, je vyhlašování

  výsledků. I já stávající systém nepovažuji zdaleka

  za dokonalý, a přeji si jeho změnu. Problém je, že

  tak úplně nevím, jak by ta změna měla vypadat.

  Potřebujeme dostat do rovnováhy důstojnost ce

  -

  remoniálu a jeho délku, a to nejde moc dohroma-

  dy. Nicméně fakt, že ceremonie musí být kratší, je

  bez diskuse. Věřím, že řešení najdeme.

  Novinky

  Psát obšírně o říjnových novinkách teď, když

  už je všichni znají a mnozí už je i mají doma, by

  bylo pověstným nošením dříví do lesa. Jako vždy

  v tuto dobu je sestava novinek velmi domácí zále

  -

  žitostí, to kvůli E

  -

  Dayi a naší zarputilé snaze mít

  tam položky lákavé pro domácí publikum. Proto

  jsme riskli nákup výlisků pro Su-25K od Zvezdy

  pro stavebnici Hrábě, kterou jsme plánovali dáv

  -

  no před zahájením ruské války proti Ukrajině.

  A proto jsme také opravenou formu pro dvaase-

  dmdesátinový L-39 Albatros doplnili novou kabin-

  kou. Formu na ni jsme, pravda, stihli s odřenýma

  ušima, ale stihli a po samostatných kabinkách,

  které jsme, kromě kompletních stavebnic, vza

  -

  li, se jen zaprášilo. S mírným zpožděním je nová

  kabinka k dostání i jako Overtrees na našem

  e-shopu. Obě limitky, Hrábě i Albatros, jsou trefa

  do černého, na E

  -

  Dayi i v následující Afterparty to

  byly hity.

  Bundle

  V září se poprvé při uvedení novinek na e-sho-

  pu objevily sestavy Bundle. Pro ty, kteří snad neví,

  o co jde, připomenu, že jsou to sestavy modelu

  plus nějakého doplňku nebo Overtrees nabízené

  za zvýhodněnou cenu. Cena je konstruovaná tak,

  aby se Bundle vždy, i při slevových akcích, vyplatil

  více, než nákup samostatných položek, které ho

  tvoří. Další sleva již na Bundle poskytována není,

  takže se vždy, i ve slevových akcích typu Afterpar

  -

  ty, prodávají za jednotnou cenu. Je to náš pokus,

  jak rozběhnout poněkud zamrzlý obchod. A zdá se,

  že je to pokus úspěšný. V září jsme ještě nevěděli,

  o který typ Bundlů bude zájem a které propadnou.

  Samozřejmě že každý, kdo něco takového dělá,

  má své představy, a ty se z části naplní a z části

  ne. U Bundlů je to jako z učebnice. V prvním bloku

  propadly Bundle Weekendů s maskami. Přiznám

  se, že jsem to tušil. Krátce před uvedením jsme

  prodělali takovou maskovou flame na Modelfóru,

  ze které to vypadalo, že modeláři velmi, ale oprav

  -

  du velmi, touží po maskách ve stavebnicích řady

  Weekend a jsou ochotni si za ně připlatit. Pokus

  s maskovými Bundle ukázal, že netouží a ochotni

  připlatit si nejsou ani trochu. Zato si rádi a ochot

  -

  ně pořídí Overtrees. To není překvapení, to víme,

  Bundle dělají Overtrees ještě atraktivnějšími. Co

  překvapilo, byl Bundle Kurfürstu s brassinovým

  motorem. Ten se prodával tak divoce, že jsme měli

  chvílemi problém doplňovat zásoby do skladu.

  V říjnu jsou výsledky obdobné. Jak na E

  -

  Dayi

  tak v Afterparty jdou velmi dobře na odbyt Bun

  -

  dle Su-25K s 3D pozitivními nýty a Su-25K s do-

  plňkovou výzbrojí. Ten se prodává tak rychle, že

  je momentálně dočasně nedostupný, protože na

  výzbrojní set musíme udělat nové formy a výroba

  se tím zpozdila. Tento Bundle se do prodeje vrátí

  někdy příští týden, pokud se tedy do té doby nevy

  -

  prodají všechny Hrábě.

  Sestavy Bundle budou v prodeji vždy od uvedení

  novinek daného měsíce do prodeje až po uvedení

  novinek následujícího měsíce do prodeje. S uve

  -

  dením dalších novinek budou Bundle předcho-

  zího měsíce staženy z prodeje, některé se udrží

  v sortimentu do vyprodání zásob, a skončí. Budou

  tedy v prodeji vždy zhruba měsíc. Některé se mo

  -

  hou v budoucnu vrátit v mírně pozměněné podo-

  bě. Kupříkladu Bundle Kurfürst + motor se patrně

  v lednu vrátí jako Bf 109 K-4 + motor. Tak jako tak

  to vždy bude krátkodobá záležitost. Doporučuji

  proto rychlé rozhodnutí a rychlý nákup. Kdo za

  -

  váhá, nelepí!

  Články

  V tomto čísle najdete pokračování Letecké vál-

  ky nad Ukrajinou od Mira Bariče a článek o ame-

  rických eskortních letadlových lodích z 2. světo-

  vé války od Jeana Laffita. Ten je velmi rozsáhlý

  a tudíž jej doplňují už jen tradiční Boxart Story.

  Dvě jsou od Jana Bobka, jedna od Richarda Plo

  -

  se a jednu nám napsal majitel letounu na krabici

  stavebnice Z-526, tedy Radim Vojta. Dále tu máme

  fotoreportáž z E

  -

  Daye spolu s fotogalerií modelu

  absolutního vítěze letošní Czech Model Masters

  a reportáž z letošního Mistrovství ČR v plastiko-

  vém modelářství.

  Kde nás potkáte

  I v říjnu budeme na výstavách. Tento týden

  se vypravíme do Itálie. Nejprve do muzea v Pia

  -

  na delle Orme, kde se chceme důkladně podívat

  na jeden exponát, ale po cestě zpět se stavíme

  na výstavě v Bergamu. O týden později budeme

  v Holandsku v Eindhovenu a zároveň na Slovensku

  v Nitře. A když už jsme u výstav, mám tu celkem

  čerstvou zprávu především pro naše britské přá

  -

  tele – letos budeme opět v Telfordu.

  A to je ode mne pro dnešek vše. Přeji vám pří

  -

  jemné chvíle strávené nad dnešním Infem!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard4

  Říjen 2023

• Page 5

  Vybrané stavebnice z říjnové nabídky

  je možné zakoupit samostatně nebo ve

  variantách zvýhodněného balíčku BUNDLE.

  Zvýhodněná BUNDLE nabídka je časově

  omezená a platí do 15. října 2023 nebo do

  vyprodání zásob.

  www.eduard.cz

• Malé, ale šikovné

  HISTORIE

  Díky způsobu výroby, většinou přestavbou z již

  existujících dostatečně velkých plavidel, bylo

  možno během druhé světové války postavit vel-

  ké množství eskortních letadlových lodí a řada

  z nich našla uplatnění i v poválečném období.

  Britská Royal Navy pocítila brzy po začátku

  války nedostatek letadlových lodí. Na začátku

  války měla ve službě plavidla vzniklá během

  světové války. HMS Argus, která byla postave-

  na v roce 1914 a ke konci první světové války

  modifikována na letadlová loď, byla aktivována

  ze zálohy, ale její role byla spíš přepravní nebo

  eskortní v rámci konvojů. HMS Furious byla také

  na letadlovou loď přestavěna už během první

  světové války a ve dvacátých letech pak byly

  podobně upraveny sesterské křižníky HMS Glo-

  rious a HMS Courageous. Podobnou přestavbou,

  tentokrát z bitevní lodě Almirante Cochrane,

  objednané původně Chile, vznikla i HMS Eagle.

  HMS Hermes byla sice stavěna od počátku jako

  letadlová loď, ale i tak vznikala na bázi projektu

  lehkého křižníku.

  První britskou lodí, projektovanou od počátku

  jako letadlová, byla až HMS Ark Royal. Z její

  konstrukce pak vycházelo dalších šest brit-

  ských letadlových lodí. Jedinou změnou byl

  požadavek na pancéřování jak boků trupu, tak

  i letové a hangárové paluby. Dodavatelem pan-

  céřového plechu byly železárny Vítkovice. Tímto

  způsobem vznikly HMS Illustrious, Victorious,

  Formidable a Indomitable. Další dvě byly po-

  staveny během války a do služby se dostaly až

  v roce 1944. Široké použití pancéřových prvků

  se stalo typickým pro britské lodě a v pozděj-

  ší službě se jejich odolnost projevila zejména

  během působení v Indickém a Tichém oceánu.

  Nicméně ztráty byly vzhledem k malému po-

  čtu letadlových lodí v prvních letech války pro

  Royal Navy citelné. Postupně byly ztraceny HMS

  Courageous, kterou potopila ponorka U-27 již

  17. září 1939, zatímco sesterská HMS Glo-

  rious byla během norské kampaně rozstřílena

  8. června 1940 bitevními křižníky Scharnhorst

  a Gneisenau. HMS Ark Royal, stejně jako HMS

  Eagle byly potopeny německými ponorkami.

  První padla za oběť 13. listopadu 1941 ponorce

  U-81, druhá 1. srpna 1942 ponorce U-73. HMS

  Hermes byla potopena 9. dubna 1942 poblíž Cej-

  lonu po zásahu desítek pum japonských palub-

  ních střemhlavých bombardérů.

  I kdyby k uvedeným ztrátám nedošlo, nedoká-

  zaly by všechny britské letadlové lodě zajistit

  ochranu konvojů, navíc riziko zásahu torpédem

  ponorky bylo právě při plavbě v konvojích vy-

  soké. Počet konvojů vyžadoval rychlou reakci.

  Leteckou ochranu mohla poskytovat letadla

  startující z pevniny jen do určité vzdálenosti

  od břehů Kanady a britských ostrovů. Letadla

  Ty nejmenší letadlové lodě byly označovány jako eskortní. Vznikaly většinou

  přestavbou plavidel jiného určení a poskytovaly především ochranu četným

  zásobovacím konvojům, letouny z jejich palub ale vzlétaly také k průzkumným

  letům, podpoře obojživelných operací a působily v součinnosti s velkými

  letadlovými loděmi, zejména v Tichomoří. V neposlední řadě podporovaly také

  protiponorkový boj.

  Text: Jean Lafitte

  Zakotvení AVG-30 (později CVE-30) USS Charger v kamufláži č. 12.

  Foto: NHHC

  MALÉ, ALE ŠIKOVNÉ

  Britské

  letadlové lodě

  AMERICKÉ

  A BRITSKÉ

  ESKORTNÍ

  LETADLOVÉ LODĚ

  INFO Eduard6

  Říjen 2023

• Page 7

  Foto: NHHC

  HISTORIE

  Coastal Command navíc vykonávala i průzkum-

  nou činnost nad velkou částí Atlantiku a později

  i v Severním moři. Právě konvoje plovoucí se-

  verní cestou do Sovětského svazu byly pod ne-

  ustálým rizikem odhalení leteckým průzkumem

  a terčem útoku německých bombardovacích či

  torpédových letadel, protože trasy konvojů byly

  limitovány hranicí ledu a v zimním období vedly

  až příliš blízko Severního mysu v Norsku. Trasa

  těchto konvojů tak byla pro letouny Luftwaffe

  snadno dosažitelná a zároveň příliš vzdále-

  ná pro britská letadla z orknejských ostrovů.

  Letecké síly Sovětského námořního letectva

  neměly pro ochranu konvojů dost prostředků,

  protože samy musely primárně chránit sovět-

  ské přístavy.

  CAM

  Provizorní řešení se našlo rychle. Řada ob-

  chodních lodí byla vybavena katapultem, který

  umožnil vzlet letounu. Každý takový „katapult“

  byl ovšem rizikový. Skoro vždy totiž vedl ke

  ztrátě letadla, protože pilotovi většinou nezbý-

  valo nic jiného, než přistát na mořskou hladinu.

  Ve většině případů byly použity letouny Hawker

  Hurricane převzaté od RAF. Některé lodě mohly

  nést až čtyři. Start probíhal z kovové konstruk-

  ce na přídi a energii pro katapultáž poskytovaly

  rakety. Označení těchto plavidel bylo CAM (Ca-

  tapult Aircraft Merchant Ship) a celkem takto

  bylo upraveno osm lodí soukromých vlastníků,

  z nichž dvě byly potopeny, a 27 lodí Ministry

  of War Transport, z nichž bylo potopeno deset.

  Přestože se jedná o řešení na první pohled zou-

  falé, Hurricaty či Catafightery, jak byly Hurrica-

  ny upravené pro tuto roli označovány, zazna-

  menávaly úspěchy. První se dostavil 26. dubna

  1942, kdy Hurricane z SS Empire Morn (konvoj

  QP 12) pilotovaný F/O J. B. Kendalem zahnal Blo-

  hm & Voss BV 138 a sestřelil Junkers Ju 88A-4

  „4D+IT“ z III./KG 30. Kendal bohužel následně za-

  hynul při přistání v moři. Další úspěšný boj pro-

  běhl 26. května 1942 nad konvojem PQ 16 , kdy

  pilot P/O Hay, vypuštěný z SS Empire Lawrence,

  sestřelil dva Heinkely He 111. Jeho Hurricane byl

  však sestřelen obranou palbou Heinkelů. Ně-

  které zdroje uvádí, že šlo o „přátelskou“ palbu

  z americké lodě Carlton. Že k tomu došlo, není

  nijak překvapivé, protože konvoj PQ 16 čelil ma-

  sivním útokům jak ponorek, tak i Luftwaffe. Pilot

  byl zraněn, ale zachránil jej doprovodný torpé-

  doborec HMS Volunteer. Mezi sedmi potopenými

  loděmi z celkem 36 byla i SS Empire Lawrence,

  pro Haye tak bylo možná štěstí, že jej zachrá-

  nila právě HMS Volunteer, která mezi potopené

  nepatřila. Možnosti dosažení pozemní základ-

  ny využil 18. září 1942 F/O A. H. Burr vyslaný

  z SS Empire Morn. Ten nejprve sestřelil dva

  Výkres připravený Lodním úřadem pro kamuflážní schéma eskortních letadlových lodí třídy Casablanca. Toto

  schéma, zobrazující pravobok lodi, přední konec letové paluby a záď, je datováno 13. dubna 1944 a bylo schváleno

  kapitánem Torvaldem A. Solbergem.

  HMS Ark Royal byla první britskou letadlovou lodí stavěnou od počátku pro tento

  účel. Pancéřové pláty pro její výrobu dodávaly vítkovické železárny.

  Foto: Wikipedia

  INFO Eduard

  7

  Říjen 2023

• Page 8

  HISTORIE

  Heinkely He 111 a poté zamířil na ruské letiště.

  F/O N. Taylor sestřelil 1. listopadu Focke-Wulf

  Fw 200 Condor po startu z SS Empire Heath

  v rámci konvoje HG 91. Další Condor padl za

  oběť F/O J. A. Stewartovi, který odstartoval 28.

  července 1943 z SS Empire Darwin. Poslední

  úspěch stíhačů na Hurricanech z katapultů za-

  znamenal stejného dne F/O P. J. R. Flynn sestře-

  lem jednoho Fw 200.

  Britské eskortní letadlové lodě

  Právě potřeba velkého počtu letadlových no-

  sičů a určitá nepraktičnost lodí CAM vedla

  k myšlence konvertovat nějaké vhodné obchod-

  ní plavidlo na letadlovou loď. Předpokládaná

  nižší rychlost takové lodě nebyla vzhledem ke

  službě při ochraně konvojů přílišným problé-

  mem, protože rychlost konvojů se vždy určova-

  la podle nejpomalejší z lodí. Ke konverzi první

  eskortní letadlové lodě byla použita původně

  německá obchodní loď Hannover, kterou Britové

  zajali v Západní Indii v březnu 1940 a přejmeno-

  vali ji na Sindibád, poté na SS Empire Audacity.

  Přestavba proběhla v loděnicích v Clyde a první

  přistání na její palubě provedl Grumman Mart-

  let Mk.I od No. 802 Naval Air Squadron (FAA)

  dne 10. července 1941. Všech šest letadel tvo-

  řících leteckou složku muselo být uloženo na

  letové palubě, protože urychlená přestavba na

  eskortní nosič nezahrnovala hangárovou palu-

  bu. Admiralitě se její obchodní jméno nelíbilo

  a tak byla HMS Empire Audacity přejmenována

  31. července 1941 na HMS Audacity. Krátká ope-

  rační služba prokázala efektivitu tohoto řešení.

  Již během konvoje OG 74 byl během leteckého

  útoku německých Condorů jeden z nich Mart-

  letem sestřelen. K největším střetům došlo

  během plavby konvoje OG 76. Při útoku Condorů

  z KG40 byly čtyři sestřeleny a své první vzduš-

  né vítězství zaznamenal i Eric „Winkle“ Brown.

  Jeden Martlet byl ztracen. Na konvoj HG 76 zaú-

  točila „vlčí smečka“ asi dvanácti ponorek a HMS

  Audacity měla k dispozici pouze čtyři Martlety,

  které musely odrážet letecké útoky. Podařilo

  se jim sestřelit dva Condory. Při útoku na U-131

  Type IXc byl jeden Martlet sestřelen a jeho pilot

  zahynul, ale ponorka se po útoku nedokázala

  ponořit a po dalším poškození palbou eskorty

  konvoje byla svou osádkou potopena. Následně

  bylo 47 mužů z U-131 zajato.

  Když HMS Audacity v noci 21.12,1941 opouštěla

  konvoj, zbrklá osádka jedné obchodní lodi vypá-

  lila světlici, a tak byla silueta odhalena číhajícím

  ponorkám. Ulovit letadlovou loď byl pochopitel-

  ně pro německé ponorkáře cenný úspěch. První

  torpédo vypálené z U-751 pod vedením Kapitän-

  leutnanta Gerharda Bigalka zasáhlo strojovnu

  Audacity, další dvě torpéda způsobila explozi

  leteckého paliva, která odtrhla příď a Audacity

  se během 70 minut potopila asi 500 mil (800 km)

  západně od mysu Finisterre. Zahynulo 73 členů

  její osádky, přeživší byli vyzvednuti korveta-

  Henry J. Kaiser prezentuje 18. března 1943 prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi model eskortní letadlové lodi,

  jakých ve Vancouveru ve státě Washington postavily jeho loděnice v letech 1943 a 1944 celkem padesát.

  USS Long Island během konverzní přestavby v Newport News Shipbuilding & Drydock Co. Yard 1. dubna 1941.

  V pozadí vlevo je transportní loď YC-301.

  USS Long Island zakotvená na námořní letecké stanici North Island v Kalifornii 2. června 1942 krátce před vyplu-

  tím s operační skupinou TF1. Mezi letouny na palubě je šest stíhacích Grumman F4F-4 a tři Curtiss SOC-3A od

  VGS-1.

  Foto: NHHC

  Foto: NHHCFoto: NHHC

  INFO Eduard8

  Říjen 2023

• Page 9

  HISTORIE

  mi. Jedním z nich byl i pilot Eric Brown. Silue-

  ta spletla velitele německé ponorky natolik, že

  ohlásil potopení letadlové lodi třídy Illustrious,

  čehož pochopitelně německá propaganda ná-

  ležitě využila. Další eskortní letadlové lodě

  v Britském námořnictvu mají již souvislost s

  těmi, které byly stavěny ve Spojených státech,

  takže přeskočme Atlantik a podívejme se na

  stavbu letadlových lodí v USA.

  Největší produkci eskortních letadlových lodí

  během války se nepřekvapivě podařilo realizo-

  vat v loděnicích ve Spojených státech. Ty posta-

  vily celkem 124 plavidel a 38 z nich bylo poskyt-

  nuto Royal Navy.

  Třída Long Island

  Třída prvních eskortních letadlových lodí vy-

  robených v USA dostala označení podle první

  z nich, pojmenované Long Island. Jako základ

  byl použit trup a stroje typizovaných obchod-

  ních lodí Type C3 vyprojektovaných ve 30 letech.

  Mezi lety 1939 až 1946 jich bylo postaveno 162.

  Pro přestavbu byly použity MS Rio de la Plata

  a MS Mormacmaild. První dokončená loď po-

  skytnutá Britům dostala název HMS Archer. Její

  délka byla 150 m a dřevěná letová paluba byla

  120 m dlouhá. Pohon obstarávaly čtyři dieselové

  motory pohánějící jeden lodní šroub. Maximální

  rychlost byla 16,5 uzlu tedy 30,6 km/h. Loď byla

  vybavena jedním katapultem a jedním výtahem

  do hangáru. Kapacita byla 15 letounů s možnou

  kombinací Grumman Martlet nebo Hawker Sea

  Hurricane a protiponorkové Fairey Swordfish

  nebo Grumman Avenger. Operační nasaze-

  ní tohoto plavidla vyvolalo u Royal Navy spíše

  rozpaky. Příčinou byla jeho velká poruchovost.

  Nakonec byla HMS Archer postavena mimo

  službu a později vrácena do USA. Proděla pře-

  stavbu na obchodní loď a dál se plavila až do

  šedesátých let, kdy byla v roce 1961 po požáru

  sešrotována. Druhá loď této třídy (ale první po-

  stavená) byla určena pro US Navy, pojmenovaná

  USS Long Island a označená nejdříve AVG-1, pak

  ACV-1 a nakonec CVE-1. Tím, že se dostala do

  služby ještě před zahájením války v Tichomoří,

  mohla sloužit ke zkouškám, které v pozdějších

  Letová paluba lodi USS Suwannee 90 minut poté, co do ní bomba japonského Kamikadze udělala díru. Ta je na

  snímku již spravena přeplátováním a paluba už může opět přijímat přistávající letouny. Místo osmi brzdicích lan

  jsou ale na palubě pouze čtyři. I tak proběhla všechna přistání bez nehody.

  Potopené eskortní letadlové lodě

  CVE-56 USS Liscome Bay – potopena torpédem

  z japonské ponorky I-175 dne 24. listopadu 1943

  nedaleko Butaritari (Makin)

  CVE-73 USS Gambier Bay – jak je uvedeno výše,

  potopena 25. října 1944 během bitvy u Samaru

  CVE-63 USS St. Lo – potopena po útoku kamika-

  dze 25. října 1944 během bitvy u Leyte

  CVE-79 USS Ommaney Bay – potopena 4. ledna

  1945 po leteckém útoku kamikadze

  CVE-95 USS Bismarck Sea – potopena 21. února

  1945 po útoku Kamikadze u Iwo Jimy

  Výbuch na USS ST. Lo (CVE-63)

  po zásahu kamikadze

  25. října 1944.

  Foto: NHHC

  Eskortní letadlové

  lodě US Navy

  INFO Eduard

  9

  Říjen 2023

• Page 10

  HISTORIE

  dobách pomohly při organizaci leteckých ope-

  rací plavidel CVE. Těsně po japonském útoku se

  přesunula spolu s posilami do Tichomoří a když

  5. června dorazila do San Francisca, okamžitě

  se připojila k Task Force One admirála Willia-

  ma S. Pye (TF 1); sestávající ze sedmi bitevních

  lodí, kterým poskytovala vzdušné krytí. Úkolem

  TF1 byla ochrana západního pobřeží Spojených

  států a případné doplnění sil admirála Chestera

  Nimitze během bitvy o Midway. Dalším důleži-

  tým úkolem byla přeprava devatenácti Wildcatů

  a Dauntlessů, které se přemístily na Henderson

  Field během bitvy o Guadalcanal. I když dostala

  označení jako letadlová loď, sloužila USS Long

  Island celou válku v roli přepravního plavidla a

  poté na ni čekala přestavba na loď pro osobní

  přepravu.

  Třída Avenger

  Po dvou lodích třídy Long Island následovala

  čtyři podobná plavidla označovaná jako třída

  Avenger. Všechna byla opět přestavbami z ob-

  chodních lodí typu C3, které se stavěly v Dry

  Sun Shikester Company a Ch. Pennsylvania Shi-

  pbuilding Company. Parametry těchto lodí byly

  obdobné jako u předchozí třídy. Tři z nich byly

  poskytnuty Royal Navy jako HMS Avenger, HMS

  Biter a HMS Dasher. Čtvrtá loď zůstala ve službě

  v americkém námořnictvu jako USS Charger.

  Britské lodě byly intenzivně využívány při es-

  kortu konvojů, především do SSSR. Nevýznam-

  nější akcí byla jejich účast při operaci Torch,

  tedy vylodění v Severní Africe. Té se účastnily

  všechny tři a HMS Avenger byla v jejím průbě-

  hu 15. listopadu 1942 potopena západně od Gib-

  raltaru německou ponorkou U-155 pod velením

  Kapitänleutnanta Adolfa Pieninga. Celkem 516

  členů osádky zahynulo. HMS Dacher se potopi-

  la kvůli dodnes nevyjasněné explozi u základ-

  ny Firth of Clyde 27. března 1943. Jako jedno

  z možných vysvětlení se nabízí havárie některé-

  ho z letadel na palubě a následné vznícení ben-

  zínových výparů z prosakujících nádrží. Ztráta

  379 z 528 členů osádky byla tragédií, které ne-

  zabránila ani rychlá pomoc ostatních lodí. Mnozí

  námořníci se sice dostali z lodi, ale zemřeli na

  podchlazení nebo na popáleniny, které utrpěli

  při požáru.

  HMS Biter byla vrácena US Navy v dubnu 1945.

  Prošla opravou a poté byla zapůjčena francouz-

  skému námořnictvu, kde byla přejmenována na

  Dixmude (D97). V letech 1945 až 1949 se účast-

  nila několika kampaní ve Francouzské Indočíně,

  většinou z ní operovaly Douglasy Dauntless ze

  sestavy Flotille 3FB.

  Čtvrtá loď třídz Avenger, USS Charger (CVE-30)

  sloužila po celou válku v zátoce Chesapeake

  k výcviku pilotů a osádek letadlových lodí. Po

  válce byla přestavěna na osobní parník Fairsea

  a sloužila především při přepravě migrantů do

  Austrálie. Na její palubě například doplula do

  Austrálie rodina Gibbů s budoucími členy Bee

  Gees Barrym, Mauricem a Robinem, nebo rodiče

  Kylie Minogue.

  Třída Sangamon

  Předchozí lodě byly stavěny na bázi typizova-

  ných obchodních lodí C3 pro které byl typický

  pohon čtveřicí dieselových motorů, pohánějí-

  cích jednu hřídel a jeden lodní šroub, což bylo

  pro provoz, jaký se od letadlových lodí oče-

  kával, limitující. Obchodní lodě se plaví eko-

  nomickou rychlostí, ty vojenské naopak často

  vyžadují maximální rychlost. Tento rozpor vedl

  k již zmíněné vysoké poruchovosti. Čtyři leta-

  dlové lodě třídy Sangamon byly stavěny na bázi

  typizovaných tankerů T3 byly z třídy Cimarron

  (T3-S2-A1). K jejich pohonu byly použity čtyři

  kotle pohánějící dvě parní turbíny a dva lod-

  ní šrouby. Díky tomu dosahovala tato plavidla

  rychlosti až 18 uzlů (33 km/h) a větší trupy tan-

  kerů s délkou 169 m umožnily zvýšit počet leta-

  del až na 32 v různých kombinacích typů podle

  aktuálních potřeb. Letový provoz usnadňovaly

  i dva palubní výtahy a jeden katapult.

  Všechny čtyři tyto postavené lodě sloužily

  v US Navy: CVE-26 USS Sangamon, CVE-27 USS

  Suwannee, CVE-28 USS Chenango a CVE-29 USS

  Santee měly název ponechán po tankeru, ze

  kterého vznikly. USS Sangamon zahájila službu

  v Atlantiku v rámci první bojové akce USA na

  západě, kterou bylo zajištění vylodění Spojenců

  První Curtiss P-40 Warhawk vzlétá (pravděpodobně 10. listopadu 1942) z USS Chennango a míří k pobřeží

  a bojovým operacím v Maroku.

  ACV-16 (později CVE-16) USS Nassau během plavby v prosinci 1942. Fotografie byla retušována válečnými cenzory,

  kteří nechali „zmizet“ radarové i jiné antény.

  Foto: NHHC

  Foto: NHHC

  INFO Eduard10

  Říjen 2023

• Page 11

  HISTORIE

  v severní Africe v listopadu 1942. Následně pů-

  sobila již jen v Tichomoří. Nejprve osm měsíců

  v oblasti Šalamounových ostrovů během bojů

  o Guadalcanal, v listopadu 1943 pak podpořila

  vylodění na Tarawě. Dne 25. ledna 1944 během

  bitvy o Marshallovy ostrovy havarovalo při

  přistání jedno z letadel vracejících se z bojové

  mise a způsobilo požár, který zabil sedm členů

  lodní osádky. V červnu 1944 se USS Sangamon

  zúčastnila bojů o Mariany. Další fází americké

  ofenzívy byly Filipíny. Před vyloděním v zálivu

  Leyte 20. října zaútočila letadla z USS Sanga-

  mon na tamní japonská letiště a podporovala

  americké vylodění, než ji zasáhla japonská

  bomba, která ovšem nenapáchala velké škody.

  Následující bitvy v zálivu Leyte se loď účastnila

  jako součást skupiny Taffy 1.

  Koncem ledna 1945 opustila USS Sangamon lo-

  děnici, kde byl kromě oprav modernizován i její

  palubní systém odbavování letadel a moderni-

  zace se dočkala i výzbroj. Po opuštění loděnice

  zamířila směrem k Japonsku, kde se zúčastnila

  bojů o Okinawu. Tam od 21. března podporovala

  americké obojživelné operace a útoky na blízká

  japonská letiště. V té době byla loď vystavena

  útokům pilotů kamikadze. Jeden z nich se svým

  letounem překonal protiletadlovou obranu a na-

  razil do paluby, kde způsobil vážné škody a zabil

  nejméně jedenáct členů osádky. Poškozená loď

  byla stažena do USA k opravám, které však ne-

  byly vzhledem ke konci války dokončeny.

  Stejně jako ostatní, zahájila své vojenské ope-

  race účastí při vylodění v Africe i CVE-27 USS

  Suwannee. A také ona se poté přesunula do Ti-

  chomoří. Následujících sedm měsíců zajišťovala

  letecký doprovod pro transportní a zásobovací

  lodě, které doplňovaly námořní pěchotu na Gua-

  dalcanalu, stejně jako pro síly okupující další

  ostrovy na Šalamounových ostrovech, Také

  byla součástí letecké podpůrné skupiny, když

  její letadla bombardovala Tarawu. V roce 1944

  se účastnila akcí u ostrovů Roi a Namur v sever-

  ní části atolu Kwajalein a její letouny prováděly

  protiponorkové hlídky. Další akce se dočkala

  u ostrovů Palau a podporovala boje u Hollandie

  převozem náhradních letadel pro větší leta-

  dlové lodě. Podporovala také invazi na Mariany

  a účastnila se kampaní proti Saipanu a Gua-

  mu. Během bojů ve Filipínském moři zaútočilo

  19. června 1944 jedno z jejích letadel na japon-

  skou ponorku I-184 a potopilo ji.

  V rámci bojů u Leyte čelila USS Suwanee útoku

  Kamikadze. Obraná palba sice zasáhla útočící

  letadlo, ale to přesto narazilo v 08:04 do paluby

  před zadním výtahem a způsobilo díru o prů-

  měru asi tři metry. Puma, kterou útočící letoun

  nesl, explodovala mezi letovou a hangárovou

  palubou. Během dvou hodin však byla letová

  paluba provizorně opravena a umožnila obnovit

  letecký provoz. Druhý den musela loď čelit dal-

  ším útokům kamikadze. Jedno Zero narazilo ve

  12:40 do letové paluby a současně do torpédo-

  vého bombardéru, který byl právě připravován

  ke vzletu. Oba letouny explodovaly, stejně jako

  devět dalších letadel v blízkosti. Požár hořel ně-

  kolik hodin, než jej dostali hasiči pod kontrolu.

  Během těchto dvou dnů měla USS Suwanee 107

  mrtvých a 160 zraněných. Na počátku roku 1945

  proběhly opravy a pak se účastnila operací ko-

  lem Okinawy

  USS Chenango (ACV-28) stihla ještě před svou

  konverzí několikaměsíční službu v roli ropné-

  ho tankeru a plavila se přes Atlantik, Karibik

  a Pacifik do Honolulu. AO-31 Chenango se nachá-

  zela v přístavu v Arubě, když německá ponorka

  ostřelovala jednu z rafinerií na ostrově. V roli

  letadlové lodi byla její první akcí Operace Torch,

  pro kterou přepravila 77 Warhawků z 33. FG le-

  tectva Spojených států. Po opravě škod způso-

  bených hurikánem byla loď poslána do Pacifiku.

  Německá ponorka typu IXC pod útokem USS Pope (DE-134), USS Chatelain (DE-149), USS Pillsbury (DE-133)

  a USS Flaherty (DE-135) za asistence letounů VC-58 z USS Guadalcanal (CVE-60) 9. dubna 1944.

  Cvičná formace a manévrové cvičení eskortních letadlových lodí v havajských vodách 13. ledna 1944. Fotografie

  byla pořízena z USS MANILA BAY (CVE-61), za ní plují USS Coral Sea (CVE-57), USS Corregidor (CVE-58),

  US Natoma Bay (CVE-62) a USS Nassau (CVE-16). Všechny tyto letadlové lodě sloužily o několik týdnů později

  během operací v Marshallových ostrovech.

  Foto: NHHC

  Foto: NHHC

  INFO Eduard

  11

  Říjen 2023

• Page 12

  HISTORIE

  V lednu 1943 poskytla vzdušné krytí zásobo-

  vacím konvojům směřujícím k Šalamounovým

  ostrovům. V červenci 1943 byla přeznačena na

  CVE-28 a následující měsíc prošla rekonstruk-

  cí. Během následujících dvou let se zúčastnila

  mnoha hlavních akcí války v Tichomoří. Podílela

  se na invazích na Tarawu, Roi-Namur, Kwajalein,

  Eniwetok, Aitape, Hollandii, Pagan, Guam, Moro-

  tai, Leyte a Okinawu. Poskytovala také podporu

  během poslední ofenzívy proti Japonsku.

  Třída Bogue

  Tato už „velkosériová“ třída byla stavěna opět

  na bázi transportních lodí C3-S

  -

  A1 a C3-S

  -

  A2.

  Nejprve bylo objednáno 22 lodí, z nichž polovina

  sloužila v rámci US Navy: CVE-9 USS Bogue (ex-

  -Steel Advocate), CVE-11 USS Card, CVE-12 USS

  Copahee, CVE-13 USS Core, CVE-16 USS Nassau,

  CVE-18 USS Altamaha, CVE-20 USS Barnes, CVE-

  21 USS Block Island, CVE-23USS Breton, CVE-25

  USS Croatan a CVE-31 USS Prince William. Dru-

  hou polovinu dostalo Britské námořnictvo, kte-

  ré tyto lodě označilo jako třídu Attacker. Zde je

  přehled těchto lodí, a to včetně původních jmen,

  někdy i s názvem původní transportní lodě:

  HMS Battler (ex CVE-6 Altamaha;

  ex-Mormacmail)

  HMS Attacker (ex CVE-7 Barnes;

  ex-Steel Artisan)

  HMS Hunter (ex CVE-8 Block Island;

  ex-Mormacpenn)

  HMS Chaser (CVE-10 Breton)

  HMS Fencer (ex CVE-14 Croatan)

  HMS Stalker (ex CVE-15 Hamlin)

  HMS Pursuer (ex CVE-17 St. George)

  HMS Striker (ex CVE-19 Prince William)

  HMS Searcher (ex AVG-22)

  HMS Ravager (ex AVG-24)

  HMS Tracker (ex BAVG-6).

  Spokojenost Britů vedla k další objednávce

  plavidel stejné specifikace, přesto jsou někdy

  označena jako samostatná třída Ruler:

  HNS Slinger (ex CVE-32 Chatham)

  HMS Atheling (ex CVE-33 Glacier)

  HMS Emperor (ex CVE-34 Pybus)

  HMS Ameer (ex CVE-35 Baffins)

  HMS Begum (ex CVE-36 Bolinas)

  HMS Trumpeter (CVE-37 Bastian)

  HMS Empress (ex CVE-38 Carnegie)

  HMS Khedive (ex CVE-39 Cordova)

  HMS Speaker (ex CVE-40 Delgada)

  HMS Nabob (ex CVE-41 Edisto)

  HMS Premier (ex CVE-42 Estero)

  HMS Shah (ex CVE-43 Jamaica)

  HMS Patroller (ex CVE-44 Keweenaw)

  HMS Rajah (ex CVE-45 Prince)

  HMS Ranee (ex CVE-46 Niantic)

  HMS Trouncer (ex CVE-47 Perdido)

  HMS Thane (ex CVE-48 Sunset)

  HMS Queen (ex CVE-49 St. Andrews)

  HMS Ruler (ex CVE-50 St. Joseph)

  HMS Arbiter (exCVE-51 St. Simon)

  HMS Smiter (ex CVE-52 Vermillion)

  HMS Puncher (CVE-53 ex Willapa)

  HMS Reaper (CVE-54 Winjah)

  Vzhledem k velkému počtu lodí se v podrobnější

  historii soustředím jen na ty, které mají souvis-

  lost se stavebnicí „Wilder Cat“, tedy limitovanou

  edicí zaměřenou na FM-2 Wildcat, což byl typ

  určený právě pro tyto letadlové lodě.

  HMS Pursuer

  Kamufláž „J“ zmíněné stavebnice představuje

  Wildcat Mk.VI, který v srpnu 1944 vzlétal z palu-

  by HMS Pursuer. Ta sloužila především jako do-

  provod konvojů, ale účastnila se i několika ofen-

  zivních operací. Královské námořnictvo mělo

  neustálou obavu z německé bitevní lodi Tirpitz,

  ukryté v Altenfjordu v Norsku. Při leteckém úde-

  ru operace Tungsten poskytovala 3. dubna 1944

  letadla z HMS Pursuer stíhací podporu hlavnímu

  leteckému úderu. Konvoje samozřejmě neorga-

  nizovali během druhé světové války jen Spojen-

  ci, ale také německé námořnictvo, a to zejména

  v členitých pobřežních vodách Norska. A tak se

  26. dubna 1944 Wildcaty z No 882 Sqn. účastni-

  ly úspěšného útoku na německý konvoj u Bodo

  v severním Norsku. Bomby zasáhly všechna

  USS Tripoli (CVE-64) během plavby v atlantických vodách.

  USS White Plains v přístavu San Diego v Kalifornii po návratu z centrálního Pacifiku 8. března 1944.

  Sbírka Richarda M. Newmana via Lyn McClain a NHHC

  Foto: NHHC

  INFO Eduard12

  Říjen 2023

• Page 13

  HISTORIE

  čtyři zásobovací plavidla a jedno z pěti dopro-

  vodných plavidel. Tři zásobovací lodě se ocitly v

  plamenech, největší najela na mělčinu. Zatímco

  probíhal útok, jiné letouny pronikly do přístavu

  Bodo, kde byla jedna zásobovací loď zasažena

  bombami a zapálena uprostřed jiných lodí. Ná-

  sledně byla HMS Pursuer poškozena vichřicí

  a musela na měsíc do oprav. Během vylodění

  v Normandii sloužila jako protiponorková ochra-

  na a poté, během operace Dragoon poskytovaly

  její letouny opět vzdušné krytí. Po válce byla

  vrácena do USA a již v roce 1946 sešrotována.

  Třída Casablanca

  Nejpočetnější třídou eskortních letadlových lodí

  postavených během druhé světové války byla

  třída Casablanca. Specifická byla stavba těchto

  plavidel. Předválečný termín výstavby letadlové

  lodě byl průměrně 38 měsíců, ale díky válečné-

  mu úsilí bylo možno jej zkrátit na 20 měsíců. Pak

  zde byl ovšem ještě průmyslový magnát Henry

  J. Kaiser, který ve svých loděnicích zkrátil dobu

  výstavby nákladních lodí (Liberty ships) z více

  než jednoho roku na méně než 90 dní. A Kaiser

  slíbil postavit flotilu 50 malých letadlových lodí

  za méně než dva roky! Americké námořní úřa-

  dy něčemu takovému odmítaly uvěřit a nechtěly

  schválit objednávku. Henry Kaiser tedy zašel

  přímo za týmem prezidentových poradců. Spo-

  jenci totiž zoufale potřebovali letadlové lodě,

  které by nahradily počáteční válečné ztráty.

  Kaiser je vyráběl tak rychle, jak bylo naplá-

  nováno, a odpor vůči těmto plavidlům rychle

  zmizel, protože prokázaly svou užitečnost při

  obraně konvojů nebo poskytování letecké pod-

  pory pro obojživelné operace, což umožňovalo

  velkým letadlovým lodím soustředit se na ofen-

  zivní vzdušné operace. Konstrukce těchto lodí

  byla velmi efektivní. Oproti výše uvedeným tří-

  dám pohon nezajišťovaly ani dieselové motory,

  ani parní turbíny, ale dva parní stroje Skinner

  Unaflow pro které zajišťovaly páru čtyři kotle

  Babcock & Wilcox. Každá loď byla poháněna

  dvěma lodními šrouby a dosahovala tak rych-

  losti 19 uzlů (35 km/h). Plavidla měřila na délku

  156 m, paluba byla dlouhá 144 m a měla jeden

  katapult a dva výtahy. Letecké jednotky měly

  kolem 27 letadel, podle typů a jednotek.

  Vzhledem k tomu, že bylo postaveno 50 lodí, se

  opět soustředíme jen na ty, které souvisejí se

  stavebnicí FM-2 od Eduardu.

  CVE-60 USS Guadalcanal

  Tato loď byla doslova Hunter Killer, tedy za-

  biják ponorek. Celou svoji karieru odsloužila

  v Atlantiku. Během druhé světové války trávily

  německé ponorky většinu času na hladině. Pod

  vodou totiž nevydržely déle než přibližně 72

  hodin. Poté musely pomocí motorů dobít bate-

  rie a vyměnit vzduch. V roce 1944 se neodvážily

  vynořit za denního světla, protože by je spatři-

  la hlídkující letadla z eskortních lodí. Ty už to-

  tiž pokrývaly prakticky celý Atlantik. Vynoření

  v noci bylo bezpečnější, protože noční létání

  z palub eskortních letadlovek bylo považová-

  no za příliš nebezpečné. Nicméně letci z USS

  Guadalcanal vyzkoušeli novou taktiku, při které

  letadla odstartovala se západem slunce a při-

  stávala až při rozbřesku. Díky systému Ultra,

  tedy dešifrování německých zpráv, znali pozice

  pro tankování ponorek a 16. ledna 1944 tak těsně

  před západem slunce odstartovalo osm Aven-

  gerů, které záhy objevily tři ponorky. Rychle

  zaútočily hlubinnými pumami a podařilo se jim

  zničit U-544.

  Při druhé protiponorkové plavbě našel 8. dub-

  na jeden z hlídkujících Avengerů ponorku U-515

  dobíjející baterie na hladině severozápadně od

  Madeiry a donutil ji ponořit se svržením hlu-

  binných náloží. Po celou noc hlídkovaly čtyři

  Avengery ve vzduchu a čekaly, až se U-515 po-

  kusí vynořit, aby dobila baterie. K tomu došlo ve

  14:00 a následný útok nepřežilo šestnáct ze še-

  desáti členů osádky. Mezi přeživšími byl i velitel

  Werner Henke, který byl ovšem v červnu 1944

  zastřelen při pokusu o útěk z tajného výslecho-

  vého střediska známého jako P. O. Box 1142 ve

  Fort Hunt ve Virginii.

  Ke třetí a pravděpodobně nejznámější akci do-

  šlo 4. června 1944, když byla německá ponorka

  detekována u pobřeží Río de Oro. Z USS Guadal-

  canal vzlétl jeden Wildcat, který doplnil dvojici

  jednoho TBM Avenger a dalšího Wildcatu, které

  již hlídkovaly ve vzduchu. Spojeným úsilím le-

  tadel a lodí se podařilo ponorku těžce poškodit,

  takže se musela vynořit. Lodě i letadla okamžitě

  zahájily palbu a když bylo zřejmé, že posádka

  ponorky opouští poškozené plavidlo, vstoupila

  na palubu U-505 osmičlenná skupina z torpé-

  doborce USS Pillsbury, vedená poručíkem Al-

  bertem Davidem. Muži zajistili mapy a číselníky,

  uzavřeli pohlcovací ventily, deaktivovali de-

  moliční nálože a zastavili příliv vody, takže po-

  norka zůstala na hladině. Následně byla tažena

  USS Guadalcanal, přičemž motory byly odpojeny

  a hnací šrouby se volně otáčely. Elektromotory

  dodávaly potřebnou energii pro čerpadla která

  držela ponorku nad hladinou. Přestože došlo

  k ukořistění blízko francouzského Maroka, bylo

  kvůli obavám z německých špionů rozhodnuto

  odvléci U-505 až na Bermudy, tedy 1700 námoř-

  ních mil (3150 km). Akce byla až do konce války

  utajována, neboť byla zajištěna spousta důleži-

  tých informací, a nebylo záhodno, aby se o tom

  Němci dozvěděli. Dnes je U-505 součástí expo-

  zice Museum of Science and Industry v Chicagu,

  Illinois. Zajetí vojenského nepřátelského plavi-

  dla se předtím podařilo americkému námořnic-

  tvu naposledy v roce 1815.

  Další německou ponorku objevily Avengery

  z USS Guadalcanal za rozbřesku 10. dubna. U-68

  byla nachytána při dobíjení baterií 300 mil jižně

  od Azor. Tři Avengery zaútočily pomocí hlubin-

  ných pum a raket. U-68 byla zničena a potopila

  se, přežil jediný člen osádky, Hans Kastrup.

  CVE-61 USS Manila Bay

  USS Manila Bay prováděla veškeré operace

  výhradně v Pacifiku. Byla nasazena v invazi na

  Marshallovy ostrovy v lednu 1944, v březnu 1944

  vyslala letadla proti Kaviengu a Bismarckově

  souostroví. V červnu 1944 se po opravách vrá-

  tila do boje během kampaně u Marian a v říjnu

  poskytla vzdušnou podporu během útoku na

  USS Gambier Bay (CVE-73) během zásahů japonskými střelami zaostává za zbytkem své operační skupiny během

  bitvy u Samaru 25. října 1944. Na obzoru v pravé části fotografie je sotva viditelný japonský křižník.

  INFO Eduard

  13

  Říjen 2023

• Page 14

  HISTORIE

  Leyte. V prosinci 1944 dělaly letouny vzlétající

  z její paluby stejnou práci při podpoře invazních

  konvojů na Mindoru. Dne 5. ledna 1945 byla USS

  Manila Bay při invazi do Lingayenského zálivu

  zasažena dvěma kamikadze, jejichž dopad způ-

  sobil rozsáhlé škody a smrt čtrnácti mužů. Po

  naléhavých opravách loď prováděla omezené

  operace a po plné opravě se vrátila do akce až

  v květnu.

  CVE-64 USS Tripoli

  Na počátku své služby se USS Tripoli plavila

  v Atlantském oceánu a působila proti němec-

  kým ponorkám. Až když bylo jasné, že se na

  tomto bojišti válka chýlí ke konci, byla v lednu

  1945 přesunuta do Pacifiku kde ji zastihl ko-

  nec války. Přesto si její letouny připsaly na své

  konto ponorku U-513, jak je ostatně popsáno

  v přímo v návodu u příslušné kamufláže zmíně-

  né stavebnice.

  CVE-66 USS White Plains

  Tato loď se dostala poprvé do akce na konci

  května 1944, kdy byla nasazena během kam-

  paně u Marian. Prováděla letecké a protipo-

  norkové hlídkování a v srpnu 1944 se připojila

  k námořním silám připravujícím se na invazi na

  Palau, která začala 15. září. V říjnu byla nasaze-

  na k podpoře invaze na Filipíny a její letouny po-

  skytovaly leteckou podporu vojákům a zároveň

  prováděly protiponorkový boj. USS White Plains

  se účastnila také bitvy u Leyte a ostrova Samar.

  Po opravách prováděla od ledna 1945 pouze

  transportní plavby mezi Kwajaleinem, Hollandií,

  Ulithi, Saipanem, Guamem, Leyte a Pearl Harbo-

  rem. Bojových operací se účastnila až v dubnu

  1945 během obojživelné operace na Okinawě,

  kdy ze vzdálenosti 100 mil odeslala dvě perutě

  Corsairů s cílem zřídit na ostrově předsunutou

  leteckou základnu.

  CVE-73 USS Gambier Bay

  Letadlová loď USS Gambier Bay byla potope-

  na v bitvě u Samaru během bitvy o záliv Leyte

  poté, co pomohla odvrátit mnohem větší útočící

  japonskou flotilu. Stala se jedinou americkou

  letadlovou lodí potopenou nepřátelskou hla-

  dinovou střelbou během druhé světové války.

  Pojmenována byla po zálivu Gambier Bay na

  Admiralitních ostrovech u Aljašky, stavba byla

  zahájena v Kaiser Shipbuilding Company, Van-

  couver, ve státě Washington 22. listopadu 1943.

  Prvním velitelem byl 28. prosince toho roku

  jmenován kapitán Hugh H. Goodwin. Loď byla

  označována jako „bonusová loď“, protože byla

  19. plavidlem dodaným v roce 1943, přestože

  loděnice původně předpokládala, že do konce

  roku 1943 bude postaveno pouze 16 lodí. V září

  však US Navy požádalo loděnici, aby dodala nej-

  méně dvě letadlové lodě navíc. Kaiser inicioval

  kampaň nazvanou „18 or more by '44“ a nakonec

  bylo dodáno nikoli 18, ale dokonce 19 lodí.

  CVE-74 USS Nehenta Bay

  Na příkladu USS Nehenta Bay a tajfunu Cobra

  lze doložit, že lodím může být velkým nepříte-

  lem i počasí. Operaci naplánovanou u Luzonu

  17. prosince 1944 ovlivnilo počasí velkou mě-

  rou. Barometr padal a admirál William Halsey

  Jr. nařizoval postupně své flotile přesuny, které

  nakonec přivedly flotilu přímo do jádra tajfunu.

  Výška vln byla odhadována na 18 metrů a po ně-

  jaké době bylo veliteli USS Nehenta Bay jasné,

  že nelze udržet stanovený kurz a musí zvolit

  takový, který ochrání loď. Ta se zmítala v náklo-

  nech až 37°, což byl pro letadlovou loď této ka-

  tegorie hodně nebezpečný stav. Po změně kurzu

  se podařilo výkyvy zmenšit, ale posádka mu-

  sela nadále bojovat s větrem, který dosahoval

  rychlosti 176 km/h. Když bylo po všem, mohla

  osádka začít sčítat škody. Samotná loď vyvázla

  jen s malými poškozeními. Přišla o tři letadla

  a jeden 20mm kanón. Další nepřízeň počasí loď

  postihla na počátku roku 1945, kdy operovala

  v Jihočínském moři. Vlny vysoké až devět metrů

  poškodily konstrukci na přídi, což vyřadilo i ka-

  tapult. To už bylo trochu moc a loď proto odplula

  do San Diega na generální opravu. V květnu se

  s letouny VC-8 na palubě připojila k Task Force

  52.1 pod vedením kontradmirála Calvina T. Dur-

  ginana a podporovala americké síly postupující

  na Okinawě.

  CVE-75 USS Hogatt Bay

  První úspěch zaznamenala Hogatt Bay již

  10. čerbna 1944. Jeden Wildcat z hlídky USS

  Hoggatt Bay uviděl ropnou skvrnu přibližně

  osm mil (13 km) západně od eskortní lodi. Tor-

  pédoborec USS Taylor třídy Fletcher byl vyslán

  k průzkumu a brzy zaznamenal silný sonaro-

  vý kontakt. Šlo o japonskou ponorku Ro-111.

  USS Taylor shodil dvě hlubinné pumy a v 15:41

  se ponorka vynořila 2500 yardů (2300 m) před

  torpédoborcem. Záhy byla zasažena děly torpé-

  doborce a ještě před ponořením utrpěla těžké

  poškození. Po dalším hozu hlubinných pum byly

  v 15:58 slyšet dvě velké podvodní exploze a poté

  se k hladině zvedla velká vzduchová bublina,

  která potvrdila zničení ponorky. Během další

  protiponorkové hlídky 19. července 1944 zahlédl

  pilot jednoho z letadel VC-14 japonskou ponor-

  ku I-5. Doprovodné torpédoborce USS Wyman

  a USS Reynolds shodily své hlubinné pumy, které

  I-5 zasáhly a ta explodovala. I během třetí pro-

  tiponorkové hlídky 28. července 1944 zahlédly

  osádky letounů vynořující se ponorku. Byla to

  pravděpodobně japonská I-55, nacházející se

  přibližně 13 km od pravoboku USS Hoggatt Bay.

  USS Wyman a USS Reynolds ponorku zasáhly.

  Byla slyšet série výbuchů a na hladině se vytvo-

  řila olejová skvrna. Při potopení ponorky I-177

  během noci 3. října 1944 už byla USS Hogatt Bay

  jen pozorovatelem akce a dále se účastnila ope-

  rací u Filipín a Okinawy.

  CVE-78 USS Savo Island

  V roce 1944 se účastnila USS Savo Island bojů

  u Leyte, později i obojživelné operace na Min-

  danao. V roce 1945 plnila podobné úkoly během

  operací v Lingayenském zálivu a pak už se vět-

  ších operací neúčastnila.

  CVE-80 USS Petrof Bay

  Stejně jako výše uvedené lodě se i USS Pet-

  rof Bay účastnila závěrečných bitev v Pacifi-

  ku. Nejdramatičtější okamžiky zažila při bitvě

  USS Nehenta Bay při plavbě v roce 1944

  INFO Eduard14

  Říjen 2023

• Page 15

  HISTORIE

  u Leyte, její další velkou operací byla Iwo Jima.

  Dne 18. února dorazily k pobřeží vojenské trans-

  portní lodě s mariňáky a následující den přistá-

  ly na Iwo Jimě. Během bitvy provedla letadla

  z USS Petrof Bay 786 operačních letů na pod-

  poru pozemních sil. Dne 8. března 1945 odplula

  USS Petrof Bay do Ulithi a cestou se zastavila

  na Guamu na Mariánských ostrovech. Na Guamu

  byla vysazena VC-76 a nahrazena VC-93. Více je

  popsáno v textu stavebního návodu letadla.

  Třída Commencement Bay

  Stavba těchto lodí byla zahájena 9. května 1944

  a i když probíhala rychle, několik měsíců trva-

  ly zkoušky před zavedením do služby. Z těchto

  důvodů zaznamenala většina z 19 lodí (objedná-

  no 35) jen nevýznamnou, nebo dokonce žádnou

  operační službu. Mnohé byly dokonce ještě před

  dokončením zrušeny.

  Letecký pohled na pravobok USS Savo Island (CVE-78) během přeplavby. Zajímavostí jsou rozmontované letouny

  na palubě.

  Typický provoz na palubě eskortní letadlové lodi, v tomto případě US Anzio 20. května 1945.

  INFO Eduard

  15

  Říjen 2023

• Page 16

  UKÁZKA Z KNIHY HRÁBĚ, KTERÁ JE SOUČÁSTÍ STAVEBNICE KAT. Č. 11176

  1616

  Libor Režňák

  Narozen: 1953

  Nástup k letectvu: 1972

  Letecké útvary: VVLŠ-SNP Košice, 6. sbolp, 30. bilp

  Letouny: L-29, L-39, MiG-21F, MF, Su-25

  Celkový nálet: 1600 hod, z toho 526 na Su-25

  Přeškolení československých pilotů

  na Su-25K

  O letounu Su-25 se v „kuloárech“ československého letect-

  va začalo hovořit někdy v průběhu roku 1983. Do povědomí

  příslušníků letectva se dostávaly zprávy o novém sovětském

  stroji, který byl úspěšně nasazen v Afghánistánu a sovětské

  letectvo rozhodlo o jeho zařazení do nově vznikajících

  bitevních útvarů. Nic bližšího jsme nevěděli, nikdo neviděl

  jedinou fotograi a neznal ani přibližně údaje o bojových

  možnostech tohoto zbraňového systému.

  Velení našeho letectva ale takové informace znalo velmi

  dobře. Využití značných schopností moderního podzvu-

  kového stroje v převážně zhoršených povětrnostních pod-

  mínkách středoevropského prostoru vyznívalo velmi lákavě.

  Nadzvukové letouny typů Su-7, Su-22 či MiG-21 a MiG-23

  v řadách stíhacího bombardovacího letectva se pro svou

  značnou rychlost k podpoře bojové činnosti pozemních vo-

  jsk vlastně vůbec nehodily. Pro zařazení nového bitevníku

  do československého letectva nahrávala i situace u 30. sbolp

  Hradec Králové. Ten ještě v roce 1982 létal na technicky a

  morálně překonaném typu MiG-15bis, který nouzově nahradi-

  la dodávka několika cvičně bojových strojů L-39ZA Albatros.

  „Ostravský“ letecký útvar, ještě nedávno určený k rozpuštění,

  tak nákup letounů Su-25 v poslední chvíli zachránil.

  Piloti nových súček byli velitelem čáslavské letecké

  divize vybráni u podřízených útvarů koncem roku 1983

  a v lednu 1984 hlásili příchod do přeškolovacího kurzu na

  letišti Hradec Králové. Nositelé 1. letecké nadzvukové

  třídy s věkem do 45 let tvořili základ nového, technicky

  i personálně omlazeného leteckého útvaru. Od

  čáslavských třiadvacítek přišel mjr. Jaroslav Novák,

  přerovské jedenadvacítky „dodaly“ majory Vojtěcha

  Smolku, Josefa Vašíčka, kpt. Pavola Báše a kpt. Libora

  Režňáka. Z Náměšti nad Oslavou přišli súčkaři mjr. Zdeněk

  Novák a mjr. Karel Hons a konečně z domácích pilotů se

  hlásili bývalí nadzvukáči pplk. Ladislav Foukal a majoři

  Jiří Kleiner, Vladimír Čech a Milan Bezdek. Do základní

  sestavy pětadvacítek patřil kupodivu i mjr. Pavel Franc,

  který nadzvukovou techniku nikdy nelétal. Z MiGů-15 byl

  po roce 1968 vyhozen k vrtulníkům, odkud se na tryskáče

  mohl vrátit až po delším období.

  Vlastní kurs Su-25 započal teoretickou přípravou v lednu

  1984 na letišti Hradec Králové. Přednášky materiální části

  jednotlivých leteckých odborností vedli sovětští technici

  letounů Su-17 sloužící na letišti Zvolen. Pětadvacítku nik-

  dy neviděli a tvrdili, že súčko jako súčko, a že to bude

  určitě stejný... Aerodynamiku letounu přednášel Genadij

  Kozulin, šestatřicetiletý pilot se slušnou leteckou praxí.

  Na typu Su-17 sloužil až někde na Sibiři, později také

  v Polsku. Pro šelest na srdci musel z nadzvuku odejít

  a dostal příležitost u počátků letounu Su-25. Dva roky

  létal v Afghánistánu, načež za odměnu „vyfasoval“

  Československo. Skromný a zádumčivý chlapík se však již po

  dvou pivech v hospodě Na rozcestí snadno rozmluvil. Služba

  v Afghánistánu nebyla snadnou procházkou. Slídění

  všudypřítomných snajprů nutilo piloty k pohybu po letišti

  v pracovním oděvu technického personálu, přilbu si nasa-

  zovali až v letounu. Přistání prováděli strmým klesáním, kdy

  nad „dálnou“, situovanou 4 km před prahem VPD, měli ještě

  výšku 500 metrů! Uvedení odstřelovači, vybaveni stoletý-

  mi anglickými puškami, měli na svém kontě nejen jednot-

  livé osoby, ale i několik letadel a vrtulníků, sestřelených

  z četných horských úkrytů v okolí letiště.

  Přílet netrpělivě očekávaných „súček“ byl neustále po-

  souván na další a další termín, zatímco letiště vyděsila

  ohromná detonace v nedaleké pardubické chemičce

  Semtín. O život přišlo několik zaměstnanců a neblahá

  událost postihla i přeškolovací kurz. Na učebně náhle

  zkolaboval oblíbený pplk. L. Foukal, který tím svou

  leteckou kariéru ukončil.

  Příslušníci kurzu pomalu ztráceli trpělivost. Tři měsíce

  „šprtali“, zatímco éra nikde. Velitel přeškolení, plk. Jan

  Ploc, proto do programu vsunul malé zpestření. Obdržel

  informaci, podle které je podvozek letounu Su-25 a jeho

  ovládání shodné se stejným zařízením na typu L-410 Tur-

  bolet. Zatáčení při pojíždění je ovládáno vyšlapováním

  nožních pedálů, brždění pak pilot provádí zašlapováním

  špiček těchto pedálů. Doposud klasická páčka brzdy

  na kniplu scházela. Piloti po skupinkách nastoupili do

  zapůjčené L-410, jeden na místo kopilota a legrace byla

  zahájena. Každý z kursantů si mimoděk vzpomenul na

  vesměs hororové zážitky s pojížděním u svých leteckých

  počátků. Rolování na VPD, rozběh, brždění a opuštění VPD

  měl absolvovat každý z letců. Jenže chybička se vloudila.

  Po několika přerušených rozbězích se vysokou teplotou

  namáhané brzdy turboletu vzepřely, takže pojistné venti-

  ly vypustily levou gumu hlavního podvozku. Letoun L-410

  zastavil a s jedním okrajovým obloukem křídla vztyčeným

  ostře k obloze další nácvik pojíždění jednou provždy

  ukončil.

  První čtyři letouny s typovým označením Su-25K konečně

  přilétly 4. dubna 1984. Patřily do 5. výrobní série a s

  československými výsostnými znaky byly ihned ukryty do

  Na Veletrhu Brno v roce 1957. Od vystaveného letounu

  Super Aero jsem se údajně nechtěl hnout.

• Page 17

  17

  V kabině Su-25 na letišti Hradec Králové v roce 1984

  hangáru. Mně osobně při prvním pohledu připomínaly

  britský Harrier s přídí hrdě vztyčenou k obloze. Starším

  kolegům se spíše zamlouvala nebývale prostorná kabina,

  vybavená velkými, snadno čitelnými přístroji – prostě kočár

  pro důchodce… Jisté otazníky vyvolal palubní záchranný

  systém. Padák byl skrytě uložen v záhlavníku sedačky, což

  pilot nemohl zkontrolovat. V historii našich súček k použití

  záchranného systému dojít nemuselo a já pevně věřím,

  že ten padák v každé mašině skutečně zabudován byl.

  Do konce roku 1984 přilétlo do Hradce Králové ještě

  dalších osm kusů Su-25K.

  Letouny Su-25 produkoval počátkem osmdesátých let

  výrobní závod situovaný do hlavního města Gruzie Tbi-

  lisi. Nové bitevníky tak provázela skupina černě oděných

  a věčně podmračených techniků gruzínské národnosti.

  Záhy posílili o své rodinné příslušníky, ale do práce se

  ani potom dvakrát nehrnuli. Přebírací zálety musely být

  z nejrůznějších důvodů stále odkládány, avšak ruský

  pilot G. Kozulin je počátkem června zahájil. Konečně

  jsme mohli nahazovat a pojíždět, obávaný nožní sys-

  tém brždění se podařilo lehce překonat. Přeškolovaní

  piloti od ledna nelétali, a tak se v průběhu května po

  urychleném odeslání k mateřským útvarům každý lehce

  „provětral“. S čerstvě načechraným peřím pak v červnu

  1984 všichni nadšeně usedli do kokpitů nových nablýs-

  kaných „pětadvacítek“.

  Bitevní letoun Su-25K si piloty od počátku získal. Nád-

  herný výhled z kabiny, dvojice silných motorů, laserový

  zbraňový systém anebo vystřelovací sedačka s parame-

  try 0/0, prostě dokonalé „pohodlíčko“. Dvojice výkon-

  ných motorů typu R-95Š vycházela z původních R-13,

  používaných na stíhacím typu MiG-21MF. Konstrukční úp-

  rava pohonných jednotek se týkala snížení počtu stupňů

  kompresoru a úplného odstranění forsážního zařízení.

  Hlavní výhodu R-95Š však představovala dokonalejší

  regulace okamžitého výkonu. Zatímco náběh otáček z

  volnoběhu na maximál u motoru R-13 probíhal během devíti

  až jedenácti sekund, novému R-95Š to trvalo pouhých šest

  sekund! Ztráta rychlosti na mezním režimu tak již pro pilota

  nemusela znamenat fatální nebezpečí. Maximální rychlos-

  ti 850 km/h a dostupu 7000 m dosahoval Su-25K snadno a

  rychle. Rychlostní omezení vyžadovala konstrukce křídla a

  ocasních ploch, výškové omezení bylo dáno nepřetlakovou

  pilotní kabinou. Počínaje 8. výrobní sérií došlo k aktualizaci

  konstrukce letounu, což umožnilo zvýšení jeho maximální

  rychlosti na 1000 km/h.

  Bitevník Su-25 prokazoval výborné letové vlastnosti.

  Měl krátký start a dvojicí brzdicích padáků zkrácenou

  délku výběhu, vertikální rychlost stoupání 117 m/s a také

  nízké poloměry všech běžných horizontálních a vertikálních

  manévrů. To umožňovalo křídlo vybavené pohyblivými sloty

  se třemi polohami: zasunuto, manévrovací kongurace a

  vzletová a přistávací kongurace. Účinnost slotů jsme sle-

  dovali při vyšší technice pilotáže, kterou G. Kozulin během

  přebíracích záletů nad letištěm prováděl. Zvraty zahajoval

  ve výšce 2000 m (!) a jednou nám skutečně zatrnulo. Vybírání

  manévru bylo očividně pomalejší než ztráta aktuální výšky

  a v dolní fázi nám letoun zmizel za úly zodolnění letiště.

  Náraz do země se zdál nevyhnutelný, ale k překvapení

  všech se súčko opět „vynořilo“ a točilo na přistání. „Ja zabil

  PK“ (zapomněl jsem na PK), řekl pobledlý Kozulin, když si

  třesoucíma rukama zapaloval cigaretu. Popisovaný zvrat se

  zataženými sloty mohl být jeho manévrem posledním.

  Ostatně, se systémem řízení letounu to také nebylo tak

  jednoduché. Pracovní okruh řízení úvodní 5. a 6. výrobní

  série postrádal hydraulické posilovače. Uvést letoun do nák-

  lonu při rychlosti nad 600 km/h vyžadovalo skutečně chlap-

  skou sílu pravé paže a zbytečně odvádělo pilotovu pozornost.

  Řídicí systém s posilovači přišel až s další výrobní sérií. Jistým

  překvapením byl pro každého pilota také malý rozchod

• Page 18

  1818

  podvozku. Srovnání náklonu, vylučujícího boční vítr po dos-

  ednutí, probíhalo u letounu s patnáctimetrovým rozpětím

  velmi opožděně. Na výchylku řídicí páky letoun dlouho

  nereagoval a do opačného náklonu přešel náhle a nečekaně,

  až se nebezpečně rozkolébal. Naše předchozí typy – migy

  a súčka s polovičním rozpětím – takové vlastnosti neměly.

  Několik přistání stačilo a bylo nám to jasné. Koncový oblouk

  nakonec nikdo neodřel.

  K velkým plusům letounu Su-25K patřil navigační systém

  blízké navigace (RSBN), který podle předem nastavených

  koordinát vedl stroj neomylně po zadané trati. Na pětadvacítce

  snad žádný pilot „nezakufroval“. Bohatá výzbroj letounu –

  kanón, bomby a rakety – byla nesena deseti závěsníky

  a dosahovala maximální hmotnosti 4000 kg. V praxi se taková

  zátěž nepoužívala. Vzpomínám si, že při nějakém cvičení

  jsme z Pardubic na střelnici do Malacek vezli dva baky a

  dva sdružené závěsníky s osmi pumami po 250 kg. Zcela

  nečekaně patřily k méně příjemným letovým konguracím

  čtyři přídavné nádrže. Letoun s tímto podvěšením citelně

  ztrácel na podélné stabilitě. Dvouhodinový let v přízemní

  výšce rychlostí 400 km/hod vyžadoval zvláště jemné řízení.

  Tímto způsobem jsme na Su-25 znázorňovali střely s plo-

  chou dráhou letu ve prospěch stíhačů 7. LA. Třiadvacítce

  z Českých Budějovic jsem tenkrát neuniknul. Přiblížila se

  zezadu, v přenížení (asi také starší kus), lmovala a teprve

  pak přilétla zleva na úroveň. Pokynuli jsme si, stíhač zapnul

  forsáž a stoupavou zatáčkou obrátil nejkratší cestou k Mas-

  ným krámům. Ve vteřině byl pryč.

  Za nejdůležitější prvek zbraňového systému letounu Su-25

  je třeba považovat laserový dálkoměr Kljon. Ve střemhlavém

  letu ozařoval cíl a pilotovi na průhledovém displeji

  zaměřovače zobrazoval čas do odhozu či odpalu nesené

  výzbroje. Systém pracoval spolehlivě. Při prvních střelbách

  neřízenou raketou S-5K jsem na šikmou dálku 1400 m tre-

  l středový kolík cílové plochy, raketová střela Ch-25L,

  odpálená ze vzdálenosti 1800 m, dopadla jen šest metrů

  od středu stometrového kruhu. Střelba raketou Ch-25L

  s poloaktivním laserovým navedením byla značným

  zážitkem. Po zmáčknutí tlačítka odpalu se letoun zakymácel

  a celý svět zahalila jasná ohnivá koule. V mžiku se

  smrskla do malinké tečky, která mizela v hloubce před

  letounem. Tečkou byla tryska motoru střely, záhy mizící

  v obrovském výbuchu po nárazu do cíle. Uvedené kvality

  pětadvacítky však značně zhoršoval palubní dvouhlavňový

  kanón typu GŠ-30. Jeho silově podhodnocené uchycení

  ke konstrukci přídě letounu vedlo k pravidelnému trhání

  montážních šroubů. Konstrukční úprava ze strany výrobce

  nakonec tento problém odstranila, avšak až po dlouhých

  měsících neustálých urgencí. Kanón letounu Su-25 se pro-

  to v roce 1984 téměř nepoužíval.

  Praktickou střelbou a bombardováním byl v srpnu 1984

  přeškolovací kurz první skupiny československých pilotů

  na letoun Su-25K ukončen. Přinesl spoustu nových zážitků,

  ale hlavně hodně perné práce. Létalo se včetně sobot a

  myslím, že padla i nějaká neděle. Pár dní volna muse-

  lo k odpočinku stačit, v září proběhlo na našem území

  spojenecké cvičení Štít-84, kde se nová súčka poprvé

  představila naší veřejnosti. Ani se mi nechce věřit, že od

  popisovaných událostí uplynulo bezmála 40 let.

• Page 19

  19

  5007, 30. stíhací bombardovací letecký pluk, Hradec Králové,

  duben 1984

• Letecká vojna na Ukrajine

  V tejto časti seriálu sledujeme obdobie od 1. 8. do 31. 8., ktoré bolo naplnené množstvom udalostí. Medzi tie najvýznamnejšie patrí prísľub dodávok stíhačiek F-16, hoci to s nimi nebude až také horúce. Ukrajina ich dostane najskôr na budúci rok, keď sa urýchlene preškolia prví piloti. Druhou významnou udalosťou bola smrť majiteľa žoldnierskej skupiny Wagnerovcov Jevgenija Prigožina presne dva mesiace po jeho pokuse o prevrat.

  HISTORIE

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne siete

  a ďalšie verejné zdroje

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Prísľub F-16 a Prigožinov pád

  Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a dánska premiérka Mette Frederiksen v kokpite F-16 pri oznamovaní dodania týchto stíhačiek na Ukrajinu.

  V tejto časti seriálu sledujeme obdobie od 1. 8. do 31. 8., ktoré

  bolo naplnené množstvom udalostí. Medzi tie najvýznamnejšie

  patrí prísľub dodávok stíhačiek F-16, hoci to s nimi nebude až

  také horúce. Ukrajina ich dostane najskôr na budúci rok, keď sa

  urýchlene preškolia prví piloti. Druhou významnou udalosťou

  bola smrť majiteľa žoldnierskej skupiny Wagnerovcov Jevgenija

  Prigožina presne dva mesiace po jeho pokuse o prevrat.

  Po niekoľkých mesiacoch špekulácií, od-

  kladov a protichodných informácií o tom kto

  a kedy zaháji s ukrajinskými pilotmi výcvik na

  F-16, prišli prvé konkrétne správy o poskytnu-

  tí týchto strojov Ukrajine. V nedeľu 20. 8. bolo

  oznámené, že Holandsko daruje 42 týchto li-

  etadiel a Dánsko pridá ďalších 19. Vo štvrtok

  24. 8., na Deň nezávislosti Ukrajiny, sa prida-

  lo aj Nórsko. To svoje F-16 vyradilo už začiat-

  kom roku 2022. Časť z nich predalo Rumunsku

  a zvyšok uskladnilo. Teraz oznámilo, že stroje,

  ktoré sa podarí opätovne uviesť do operačného

  stavu, tiež poskytne Ukrajine. Predpokladá sa,

  že pôjde maximálne o 10 lietadiel z Nórska.

  Dokopy tak môže Ukrajina dostať okolo 70

  stíhačiek z týchto troch štátov. Vo všetkých

  prípadoch ide o stroje vo verzii F-16AM Block

  20 MLU. Boli vyrobené v 80. rokoch minulého

  storočia a skratka MLU znamená, že dosta-

  li tzv. Mid Life Upgrade. Kokpit a prístrojové

  vybavenie týchto stíhačiek bolo vylepšené na

  štandard verzie Block 50. Piloti dostali zame-

  riavače na prilby, ktoré môžu využiť pri ma-

  névrovom boji zblízka. K tým však na Ukrajine

  nedochádza a ani s príchodom F-16 zrejme do-

  chádzať nebude.

  F-16AM Block 20 MLU nesie starší radar

  AN/APG-66(V2). Výrazne vylepšený však bol

  počítačový procesor tohto radaru, ktorý doká-

  že rýchlejšie spracovávať údaje a zameriavať

  viac cieľov naraz. Dosah tohto radaru sa udáva

  150 km, čo je hodnota, ktorú teoreticky dosiahol

  výrobca v ideálnych podmienkach. Skutočný

  dosah radaru závisí od množstva podmienok,

  ako je výška letu či elektronické rušenie pro-

  tivníka. V reálnej situácii tak je dosah AN/APG-

  -66(V2) okolo 80 km. Ukrajina ku svojim F-16

  tiež nedostane najnovšie verzie rakiet AIM-120

  AMRAAM, ale ich staršie verzie s dosahom

  okolo 50–60 km. Aj tak však pôjde o pokrok

  oproti súčasnej situácii. Ukrajinské stíhačky sú

  totiž vyzbrojené raketami R-27 s poloaktívnym

  radarovým navádzaním, čo znamená, že cieľ

  musí celý čas mať zameraný aj stíhačka, ktorá

  raketu vypustila. A to je v situácii, keď ukra-

  jinskí stíhači čelia početnej prevahe, prakticky

  nemožné. Aktívne radarové navádzanie rakiet

  AIM-120 je tak veľkým pokrokom.

  INFO Eduard20

  Říjen 2023

• Page 21

  Zelenskyj vyznamenával 6. 8. príslušníkov letectva. Pri tej príležitosti vznikla celá

  séria zaujímavých záberov. Na tomto je Su-27 „biela 52“ s vyretušovanými číslami.

  MiG-29 „biela 22“ vľavo v pozadí číslo vyretušované nemá.

  Tu je vidieť Su-27 „biela 52“ a MiG-29 „biela 22“ aj s číslami. Su-27 má pod krídlom

  raketu HARM.

  Zelenskyj si vliezol aj do kokpitu a vyskúšal pilotný simulátor.

  HISTORIE

  Ukrajinské letectvo vyrovná vďaka F-16

  a raketám AIM-120 sily. Radary ruských stí-

  hačiek a ich rakety R-77 majú totiž podobné

  parametre – aj napriek tomu, že výrobcovia

  ruskej leteckej techniky propagujú úplne iné

  čísla. Napríklad pri radaroch stíhačiek Su-30

  udávajú dosah 200 až 300 km. Je však veľký

  rozdiel v tom, na akú vzdialenosť radar „nie-

  čo“ zachytí, na akú vzdialenosť rozozná, čo to

  je a na akú vzdialenosť je stíhačka schopná

  viesť účinný boj. To posledné číslo sa pohybuje

  na podobnej úrovni, ako pri starších raketách

  AIM-120, ktoré Ukrajina dostane – teda okolo

  50 km.

  Do toho ale treba zarátať silnú protivzdušnú

  obranu, ktorá operuje na oboch stranách a je

  jasné, že status quo sa ani s príchodom F-16

  nezmení. A to je, že lietadlá ani jednej zo strán

  neprekračujú frontovú líniu – už len priblíženie

  k nej je veľmi nebezpečné. F-16 bude mať oproti

  doterajším ukrajinským lietadlám zrejme vý-

  hodu lepších varovných senzorov a môže nosiť

  rôzne kontajnery pre rádioelektronický boj, ale

  postaviť sa silnej PVO tiež nemôže.

  Vzdušný boj

  Ukrajinci budú F-16 zrejme používať na to

  isté, na čo teraz používajú Su-27 a MiG-29, čiže

  na ochranu vzdušného priestoru pre prípad

  prieniku ruských lietadiel, na sprevádzanie

  iných lietadiel pri útočných misiách a na boj so

  samovražednými dronmi a strelami s plochou

  dráhou letu. Kým v prípade Su-27 a MiG-29 je

  vo svete dostupné minimum ďalších lietadiel

  a aj náhradných dielov, pri F-16 je situácia od-

  lišná a je výrazne jednoduchšie udržiavať ich

  dlhodobo v letuschopnom stave.

  Takéto použitie lietadiel naznačuje aj výcvik

  ukrajinských pilotov. Keď sa tento program

  začínal pripravovať, absolvovali na prelome

  februára a marca dvaja letci dvojtýždňové tes-

  tovanie v USA. Išlo o aktívnych ukrajinských

  pilotov, jeden lietal na MiG-29 a druhý na Su-27.

  Cieľom bolo vyhodnotiť možnosti ich preškole-

  nia. Testovanie prebiehalo výhradne na simu-

  látore, na ktorom si skúšali iba jeden typ misie.

  Išlo o vzdušný boj s jedným, maximálne dvomi

  cieľmi za použitia dvoch typov zbraní – jed-

  nej rakety s radarovým navádzaním (AIM-120

  AMRAAM) a jednej rakety s infračerveným na-

  vádzaním (AIM-9 Sidewinder).

  Počas skráteného výcviku, ktorí Ukrajinci

  absolvujú, ani nie je veľmi možné naučiť sa

  niečo iné. Prvá skupina by mohla preškole-

  nie dokončiť už na prelome tohto a budúceho

  roka. Ide o desať pilotov s najlepšou angličti-

  nou. Práve znalosť jazyka je najviac limitujú-

  cim faktorom, a to nielen v prípade pilotov, ale

  najmä pozemného personálu. Z toho tiež vy-

  plýva, že Ukrajina nedostane spomínaných 70

  kusov F-16 naraz, ale postupne, podľa toho, ako

  skupiny pilotov dokončia výcvik.

  Pozemné ciele neskôr

  Okrem skúsených pilotov, ktorí sa iba urých-

  lene preškolia, sa chystala aj skupina úplných

  nováčikov, ktorí dostanú komplexný výcvik

  trvajúci dva roky. Tí zrejme dostanú aj tréning

  pre špecializované misie s navádzanými zbra-

  ňami vzduch–zem. Ukrajinci už teraz zo svojich

  starých sovietskych lietadiel vypúšťajú rake-

  ty AGM-88 HARM proti radarom aj navádzané

  bomby JDAM

  -

  ER. Môžu ich však používať iba

  v obmedzenom režime. Naprogramovať ich

  môžu len na zemi ešte pred štartom a počas

  letu pilot nedokáže meniť súradnice cieľa. Pri

  takomto použití sa napríklad raketa HARM

  sama navedie na prvý radar, ktorý zistí. Ak by

  Ukrajinci neskôr dostali na svoje F-16 aj navá-

  dzací kontajner AN/ASQ-213 HTS (HARM Targe-

  ting System), mohol by si pilot z viacerých ne-

  priateľských radarov vybrať ten najdôležitejší,

  ktorý chce trafiť.

  F-16 nemôže nosiť francúzsko-britské strely s

  plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP

  -

  EG,

  ktoré Ukrajinci efektívne využívajú a zatiaľ sa

  nehovorí nič o prípadných dodávkach americ-

  kých striel. Čo však nosiť môže, sú protilod-

  né strely Harpoon, ktoré už Ukrajina tiež má.

  A to nie je dobrá správa pre ťažko sužovanú

  ruskú Čiernomorskú flotilu.

  INFO Eduard

  21

  Říjen 2023

• Page 22

  HISTORIE

  Krym v zameriavači

  Keď už sme spomenuli Čierne more a strely

  Storm Shadow, tak tie patria ku zbraniam, kto-

  ré Ukrajine aj bez silného námorníctva umož-

  ňujú postupne získavať prevahu nad západnou

  časťou mora a útočiť na Krym. Už v nedeľu 6. 8.

  boli strelami Storm Shadow zasiahnuté a váž-

  ne poškodené dva mosty, ktoré spájajú Krym

  s Chersonskou oblasťou. Išlo o dôležitý Čon-

  harský most na severozápade Krymu a men-

  ší Heničeský most, ktorý vedie na Arabatskú

  kosu na severovýchode polostrova. Zničenie

  týchto mostov by prerušilo spojenie Krymu

  s frontovými oblasťami na juhu Ukrajiny.

  Zničenie Kerčského mosta by potom defini-

  tívne odrezalo celý Krym, ktorý by bolo potom

  možné zásobovať iba loďami. Aj o to sa Ukra-

  jinci pravidelne pokúšajú. V sledovanom období

  zaútočili na tento most v sobotu 12. 8. s pomo-

  cou rakiet S-200. Ide o staré protilietadlové

  strely zo 60. rokov, ktoré Ukrajina vyradila už

  v roku 2013, no ponechala si ich v skladoch

  a teraz ich po úprave (pravdepodobne majú

  zabudované nové GPS navádzanie) používa

  ako balistické rakety. V tejto úlohe majú dolet

  až 400 km. Strely majú dĺžku 11 m a hmotnosť

  takmer 8 ton. Pri rýchlosti 4 Machy tak majú

  pri dopade ohromnú kinetickú energiu. K tomu

  nesú aj hlavicu s 217 kg výbušniny. Ukrajina ich

  použila už v júli pri útokoch na priemyselný ob-

  jekt v Brianskej oblasti a na letisko Morozovsk

  v Rostovskej oblasti. Pri augustovom útoku mi-

  erili na Kerčský most tri rakety S-200. Podľa

  ruskej strany boli všetky včas zničené proti-

  vzdušnou obranou. Dym, ktorý sa objavil na

  moste, bol len preventívnym ochranným opa-

  trením. Zaujímavé ale je, že v bielej dymovej

  clone bolo vidno aj dva pruhy čierneho dymu.

  V stredu 23. 8. zasiahli ukrajinské rake-

  ty a čiastočne zničili batériu protivzdušného

  systému S-400 v Olenivke na pobreží Krymu

  (približne 120 km severne od Sevastopoľa a 140

  km južne od mesta Cherson. Pravdepodobne

  pri tom použili strely Neptun vyvinuté na boj

  proti lodiam, no schopné zasahovať aj ciele

  na pobreží. To však nebolo všetko – na ďalší

  deň (resp. noc) sa na pobreží medzi Olenivkou

  a Majakom vylodili ukrajinské špeciálne jed-

  notky. Dielo skazy dokončili a vztýčili na Kryme

  ukrajinskú vlajku (24. 8. bol ukrajinský štátny

  sviatok). Rusi tvrdia, že všetkých ukrajinských

  vojakov pri tejto akcii zlikvidovali, Ukrajinci

  tvrdia, že sa bez strát stiahli späť. Isté je len

  to, že batéria S-400 bola zničená. Ukrajinské

  jednotky z člnov tiež počas augusta obsadili

  štyri ropné plošiny v Čiernom mori, na ktorých

  mali Rusi namontované radary. To všetko vedie

  k oslepovaniu ruskej obrany a väčšej intenzite

  ukrajinských útokov na Krym, ktorým sa bude-

  me venovať v ďalšom pokračovaní.

  Útoky na letiská

  Ukrajina neútočila len na Krym, ale aj na

  ruské územie na opačnej strane. Okrem pokra-

  čujúcej dronovej kampane proti Moskve sú pre

  tému tohto seriálu zaujímavé najmä útoky na

  ruské letiská. V sobotu 19. 8. bola za bieleho dňa

  napadnutá základňa Solcy-2 v Novgorodskej

  oblasti, ktorá sa nachádza 620 km od Ukraji-

  ny. Rusko najprv priznalo poškodenie jedného

  bombardéra, no vzápätí sa objavili fotografie,

  ktoré dokazujú, že jeden bombardér Tu-22M3

  pri tomto útoku zhorel do tla. Satelitné zábery

  neskôr potvrdili, že základňa bola evakuovaná

  a zvyšné bombardéry odleteli ďalej na sever.

  O dva dni neskôr, v pondelok 21. 8. bola na-

  padnutá aj základňa Šajkovka v Kalužskej

  oblasti, z ktorej tiež operujú stroje Tu-22M3.

  Ukrajinská rozviedka tvrdila, že pri oboch

  týchto útokoch boli dva bombardéry zničené

  a dva poškodené. Ruská strana útok na letis-

  ko Šajkovka potvrdila s tým, že všetky ukra-

  jinské drony boli zničené. Ako to bolo naozaj,

  sa zrejme dozvieme až s dlhým časovým od-

  stupom tak, ako to bolo v prípade útoku na le-

  tisko Diagilevo pri Riazani. To bolo v decembri

  2022 napadnuté ukrajinskými dronmi Tu-141

  Striž. Krátko po útoku bolo fotograficky po-

  tvrdené zničenie jedného vozidla a poškode-

  nie bombardéra Tu-22M3. Ruská strana vtedy

  tiež potvrdila, že o život prišli traja ruskí vo-

  jaci. Teraz však Rusko vydalo medzinárodný

  zatykač na ukrajinského plukovníka Serhija

  Burdenjuka, ktorý velí 383. pluku bezpilotných

  prostriedkov. V týchto ruských dokumentoch

  je aj podrobný opis akcie z 5. 12. 2022, podľa

  ktorého ukrajinský útok na základni Diagilevo

  nepoškodil jeden, ale hneď tri bombardéry Tu-

  -22M3. Zasiahnuté boli aj dve budovy, dve vozi-

  dlá a okrem troch mŕtvych vojakov bolo sedem

  ďalších zranených. Mimochodom, Rusko hľadá

  Burdenjuka pre podozrenia z toho, že „organi-

  Zaujímavý bol na akcii 6. 8. stroj Su-24 s číslom „biela 09“ s tenkým žltým lemom. Ten mal pod pravým krídlom podvesenú strelu SCALP

  –

  EG so symbolmi Francúzska

  a pod ľavým krídlom Storm Shadow so symbolmi Británie.

  Horiaci ruský bombardér Tu-22M3 na letisku Solcy-2. Ruská strana spočiatku tvrdila, že bol pri útoku 19. 8. iba

  mierne poškodený.

  Horiaci Il-76 na letisku Pskov po nočnom útoku 29. 8.

  INFO Eduard22

  Říjen 2023

• Page 23

  HISTORIE

  zuje ilegálne prieniky ukrajinských dronov do

  ruského vzdušného priestoru“. Hmm, čo teda

  potom robí Rusko na Ukrajine od 24. 2. 2022?

  Husársky kúsok sa podaril Ukrajincom

  v utorok 29. 8., kedy zasiahli letisko v meste

  Pskov. To sa nachádza 700 km od Ukrajiny, ne-

  ďaleko estónskych hraníc. Výsledok tejto akcie

  tiež obe strany prezentujú inak. Rusko prizna-

  lo, že boli poškodené štyri transportné lietadlá

  IL-76, Ukrajina tvrdí, že štyri stroje boli úplne

  zničené a dva poškodené. S najväčšou pravde-

  podobnosťou dve lietadlá Il-76 úplne zhoreli,

  čo potvrdzujú aj videá, a ďalšie dve boli po-

  škodené. Tie boli zasiahnuté na mieste, kde sa

  trup spája s centroplánom, no nezačali horieť.

  Na satelitných záberoch je vidno veľké diery

  v hornej časti ich trupov.

  Podľa nepotvrdených informácií zaútočilo

  na Pskov až 20 dronov. Malo ísť o stroje PPDS,

  ktoré vyrába austrálska firma Sypaq Corvo.

  Tieto jednorazové drony sú vyrobené z papiera

  a dodávajú sa ako skladačka. Poháňa ich elek-

  tromotor, s ktorým majú dolet 120 km a unesú

  5 kg výbušnín. Znamená to, že tieto drony mu-

  sel pri útoku na Pskov niekto vypustiť z ruské-

  ho územia...

  Austrálska vláda zabezpečuje drony PPDS

  pre Ukrajinu od jari tohto roka. Výhodou je níz-

  ka cena vďaka materiálu, ktorým je voskova-

  ný kartón. Dron je vďaka tomu tiež prakticky

  nezachytiteľný radarom. Ukrajinci ich použili

  aj na útok proti letisku Chalino v Kurskej ob-

  lasti, ku ktorému došlo v noci z 26. na 27. 8.,

  a kde bolo podľa ukrajinskej kontrarozviedky

  zasiahnutých päť stíhačiek a tiež dva radary

  a dva systémy protivzdušnej obrany. Tieto in-

  formácie však ostali nepotvrdené.

  Gumová ochrana

  Všetky tieto úspešné útoky na letiská viedli

  k bizarnému protiopatreniu na ruskej strane.

  Z viacerých základní sa objavili satelitné zá-

  bery lietadiel pokrytých pneumatikami. Boli

  to najmä bombardéry Tu-95 a Tu-160, ale aj

  Su-34. Nie je jasné, čo tým Rusi zamýšľajú – či

  má ísť o ochranu proti výbušninám, alebo pne-

  umatiky deformujú radarový či infračervený

  obraz strojov v senzoroch dronov. Je možné aj

  to, že testujú niečo úplne iné. Každopádne sa

  zdá, že pneumatiky sa objavili iba na strojoch,

  ktoré nie sú schopné letu a slúžia ako zdroj

  náhradných dielov. Viacerým Tu-95 napríklad

  chýbajú vrtule alebo celé motory a aj Su-34

  pokrytý pneumatikami má vymontované moto-

  ry. Možno chcú Rusi chrániť stroje, ktoré ne-

  menia polohu a prieskum ich teda ľahko odhalí.

  Ukrajinské straty

  Ukrajina však nedosahovala v sledovanom

  období len úspechy pri útokoch na ruské le-

  tiská. Kým predchádzajúci mesiac júl sa zao-

  bišiel úplne bez strát vo vzduchu, august bol

  pre ukrajinské letectvo mimoriadne tragický.

  Začalo sa to už 1. 8., kedy bol pri Mychailivke

  v Chersonskej oblasti zostrelený stroj Mi-8. Na

  videu je vidieť, že nízko letiaci stroj začal po

  zásahu horieť a núdzovo pristál. Na zemi po-

  tom úplne zhorel. Osud osádky je neznámy.

  V piatok 25. 8. sa zrazili dve lietadlá Aero

  L-39 Albatros zo 40. brigády taktického letec-

  tva. Trosky strojov sa zrútili pri obci Sinhury

  v Žytomyrskej oblasti. Zahynuli v nich všet-

  ci traja piloti – major Vjačeslav Minka, major

  Serhij Prokazin a kapitán Andrij Pilščykov. Po-

  sledne menovaný mal volací znak „Juice“ a bol

  tvárou kampane, ktorá žiadala dodanie stíha-

  čiek F-16 pre Ukrajinu. Zahynul v okamihu, keď

  sa tento sen ukrajinských pilotov začína stávať

  realitou.

  Všetci traja menovaní boli pilotmi stíhačiek

  MiG-29 a v čase ich úmrtia ukrajinské médiá

  uvádzali, že zomreli pri bojovom lete, čo by

  naznačovalo akciu proti kamikadze dronom

  Shahed-136. Neskôr však uviedli, že lietadlá sa

  zrazili pri prudkom manévrovaní počas nacvi-

  čovania vzdušného súboja.

  Ďalšia katastrofa prišla v utorok 29. augusta

  pri Kramatorsku v Doneckej oblasti. Počas bo-

  jovej misie sa tam zrútili dve helikoptéry Mi-8

  z 18. samostatnej brigády armádneho letectva

  a zahynulo všetkých šesť letcov na ich palu-

  bách – plukovník Viktor Opanasjuk, kapitán

  Jurij Anisimov, kapitán Jevhenij Kysil, kapi-

  tán Vladyslav Rymar, nadporučík Ivan Jarovoj

  a nadporučík Valentyn Vorobec.

  Rakúsky vojenský odborník Tom Cooper v te-

  jto súvislosti uviedol, že ide o nechcený vedľa-

  jší dôsledok úspešnej kampane ukrajinského

  delostrelectva. Tomu sa podarilo úspešne po-

  tlačiť ruskú artilériu, ktorá stráca 20–30 hlav-

  ní denne. Vždy, keď sa ruské delostrelectvo

  ozve, čelí ukrajinskej protibatériovej streľbe.

  Preto musia Rusi nahrádzať delostrelectvo

  útokmi dronov a letectva, ktoré používa kĺzavé

  navádzané bomby. Útočné lietadlá sú sprevá-

  dzané stíhačkami a práve pri jednom takomto

  lete zachytil ruský Su-35 dvojicu ukrajinských

  vrtuľníkov. Ich piloti boli informovaní o prí-

  Gumovú ochranu dostal aj tento Su-34 s demontovanými motormi.

  Po ukrajinských útokoch dronmi dostali niektoré ruské lietadlá ochranu zo starých pneumatík. Na satelitnej

  snímke spoločnosti Maxar je Tu-95 s demontovanými vrtuľami.

  Dron PPDS od austrálskej firmy Sypaq Corvo je

  vyrobený z kartóna. Je na jedno použitie a unesie 5 kg

  výbušniny.

  INFO Eduard

  23

  Říjen 2023

• Page 24

  HISTORIE

  Ukrajinské Mi-8 v akcii.

  Pôvodne slovenský vrtuľník Mi-17 (ex 0844).

  Ukrajinské stíhačky MiG-29. Ich piloti sa časom dočkajú výmeny za stroje F-16.Pri obci Sinhury sa 25. 8. zrazili dva ukrajinské Albatrosy s číslami „modrá 102“ a „modrá 107“.

  INFO Eduard24

  Říjen 2023

• Page 25

  HISTORIE

  tomnosti ruskej stíhačky a pokúsili sa pristáť

  a tým sa jej vyhnúť, pričom havarovali. Ruská

  strana tvrdí, že Mi-8 boli zostrelené. Ich vra-

  ky na záberoch ležia neďaleko seba, takže je

  pravdepodobnejšia verzia, že sa pri pokuse

  o núdzové pristátie zrazili.

  Ruské straty

  Ťažké straty utrpela v auguste aj ruská

  strana. Opäť sa predĺžil zoznam zničených

  vrtuľníkov typu Ka-52. Jeden bol zostrelený

  v pondelok 7. 8. v oblasti Robotyne a obaja čle-

  novia jeho posádky zahynuli. Ďalší bol zničený

  vo štvrtok 17. 8. pri Novoprokopivke. Tentoraz

  sa pilotovi podarilo použiť vystreľovacie se-

  dadlo a zachránil ho sprievodný vrtuľník Mi-8.

  Obidva Ka-52 zostrelili príslušníci ukrajinskej

  47. mechanizovanej brigády.

  Zvyšujú sa aj straty pri nebojových letoch,

  ku ktorým môže prispievať nedostatočná údrž-

  ba počas vojny aj chyby preťažených pilotov.

  V nedeľu 12. 8. osádka Su-30SM zo 4. samo-

  statného pluku námorného útočného letectva

  predvádzala nízky prelet pri obci Urgjumovo

  v Kaliningradskej oblasti. Došlo pri tom k ná-

  razu do zeme a obaja letci zahynuli. V ponde-

  lok 14. 8. na základni Chanskaja v Adygejskej

  republike na Kaukaze havaroval cvičný stroj

  L-39 Albatros. Plukovník Vadim Gurov pri

  tom zahynul, druhý člen osádky bol zranený.

  A v utorok 29. 8. sa v Čeljabinskej oblasti zr-

  útil vrtuľník Mi-8 pohraničnej stráže FSB. Troj-

  členná posádka pád neprežila.

  Dezercia aj s vrtuľníkom

  Okrem týchto strát a už spomínaných lie-

  tadlách zničených na letiskách prišli ruské

  ozbrojené sily v tejto vojne prvýkrát o jeden

  stroj aj pri dezercii. Ukrajina sa pokúša moti-

  vovať ruských pilotov prísľubom peňazí a bez-

  pečia pre celú rodinu už od začiatku konflik-

  tu. V auguste na to zareagoval pilot vrtuľníka

  Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „červená 62“

  a kódovým označením RF-04438. Maxim

  Kuzminov z 319. samostatného vrtuľníkového

  pluku bol v kontakte s ukrajinskou rozviedkou,

  ktorá dostala jeho rodinu do zahraničia. On

  sám potom preletel s vrtuľníkom na Ukrajinu

  do Charkovskej oblasti. Zvyšní dvaja členovia

  posádky o jeho pláne dezertovať nevedeli a po

  pristátí boli zabití ukrajinskými vojakmi. Podľa

  niektorých správ sa pokúsili utiecť, podľa

  iných sa na poslednú chvíľu snažili zabrániť

  Kuzminovi dezertovať.Ruský pilot dostal od-

  menu vo výške pol milióna amerických dolá-

  rov, novú identitu a prácu. Nový Mi-8AMTŠ za-

  radila Ukrajina do svojej výzbroje. Kuzminov po

  pristátí porozprával o absurdných pomeroch

  v ruských ozbrojených silách. Napríklad veli-

  teľ jeho jednotky si nechal doviezť svoju mačku

  vrtuľníkom Mi-8, ktorý pri tejto „misii“ navyše

  sprevádzal ešte jeden Mi-24 ako ozbrojená es-

  korta.

  Pomsta po dvoch mesiacoch

  Medzi straty súvisiace s vojnou na Ukrajine

  možno zaradiť aj smrť majiteľa žoldnierskej

  skupiny Wagnerovcov Jevgenija Prigožina.

  Zahynul pri páde lietadla aj s ďalšími členmi

  vedenia svojich žoldnierov presne dva mesia-

  ce po nepodarenom pokuse o puč. Súkromný

  Embraer EMB-135BJ Legacy 600 s registráci-

  ou RA-02795 letel v stredu 23. 8. z Moskvy do

  Petrohradu, keď sa po výbuchu rozpadol na

  tri časti a zrútil pri obci Kuženkino v Tverskej

  oblasti približne 100 km severne od ruského

  hlavného mesta.

  Pád lietadla zachytilo video. Na oblohe vidno

  dve kondenzačné stopy, obláčik bieleho dymu

  a podľa svedkov bolo počuť dva výbuchy. Po-

  tom vidieť ako na zem padá trup lietadla bez

  jedného krídla a chvosta. Počas pádu sa vo

  vzduchu divoko krútil – presne ako Il-22M,

  ktorý zostrelili wagnerovci 24. 6. počas pocho-

  Pri zrážke Albatrosov zahynuli traja piloti, medzi nimi aj kapitán Andrij Pilščykov.

  Trosky ruskej helikoptéry Ka-52, ktorú 17. 8. pri Novoprokopivke zostrelila ukrajinská

  47. mechanizovaná brigáda.

  INFO Eduard

  25

  Říjen 2023

• Page 26

  HISTORIE

  du na Moskvu. Trup, krídlo a chvost dopadli na

  rôzne miesta v okruhu troch kilometrov. Trup

  po dopade zhorel, zomrelo v ňom všetkých

  desať ľudí na palube. Okrem Prigožina to bol

  napríklad jeho zástupca a známy neonacista

  Dmitrij Utkin či šéf wagnerovskej logistiky Va-

  lerij Čekalov. Zahynuli aj obaja piloti a letuš-

  ka. V prípade, že išlo o politickú vraždu, došlo

  v Rusku ku štátnemu terorizmu bez ohľadu na

  tieto nevinné obete.

  Wagnerovské kanály informovali, že lietadlo

  bolo zostrelené raketami protivzdušného sys-

  tému. Niektoré západné zdroje sa prikláňajú

  k výbuchu bomby na palube. Na troskách bolo

  vidno stopy pripomínajúce diery po črepinách.

  Ruské orgány si s vyšetrovaním veľkú náma-

  hu nerobia. Žiadosť o prístup Brazílie, ktorá je

  výrobcom lietadla Embraer, zamietli. A na vi-

  deu krátko po nehode bolo vidno, že odtrhnuté

  krídlo ťahá z miesta dopadu traktor po zemi. Za

  ním kráčali dvaja muži a zbierali kusy krídla,

  ktoré sa pri tomto ťahaní odtrhli. Toľko na mar-

  go nejakého predstierania snahy o vyšetrenie

  katastrofy.

  Horiace trosky lietadla Embraer EMB-135BJ Legacy 600 s registráciou RA-02795, v ktorom zomrel Prigožin a ďalší členovia vedenia Wagnerovcov.

  Ruský Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „červená 62“ a kódovým označením RF-04438

  krátko po pristátí na ukrajinskom území.

  Mi-8AMTŠ „červená 62“ v ukrajinských službách so zatretým ruským označením.

  Pilot Maxim Kuzminov z ruského 319. samostatného vrtuľníkového pluku dezertoval

  na ukrajinskú stranu.

  INFO Eduard26

  Říjen 2023

• Page 27

  Klub plastikových modelářů Žamberk

  zve všechny příznivce plastikového modelářství

  na 38. ročník soutěže

   bodovací soutěž a soutěž líbí-nelíbí

   ukázky modelářských technik

   tradiční akce „Slep si svůj model“

   prezentace uniforem a zbraní

   výstava „Naši vojáci v Anglii“

   prohlídka prostor Muzea

   projížďka historickým vláčkem

   občerstvení zajištěno

  14. října 2023, 9:00-16:00

  Muzeum starých strojů

  a technologií Žamberk

  Žamberecký

  Žamberecký

  divočák

  divočák

  Akce se koná za  nanční podpory

  Ministerstva obrany ČR,

  města Žamberka

  a ČS obce legionářské.

  Akce pořádána ve spolupráci s kulturním centrem VONWILLERKA - www. vonwillerka.eu

  Firmám Eduard a Special Hobby děkujeme za hodnotné ceny do soutěže.

• Page 28

  BOXART STORY

  Z-526 byla už od samého začátku moje “fe-

  mme fatale“, nebo spíše „avion fatale“. Začalo

  to už v šestnácti, kdy jsem poprvé zahlédl

  v hangáru na Kladně Z-526F OK

  -

  CRA a ješ-

  tě víc, když mě tím jednou Honza Čáp svezl.

  Čtyři roky nato jsem s ní začal létat a vlekat,

  a nebudu lhát, když řeknu, že jsem si v ní při-

  padal jako ve Spitfiru. A když pak na podzim

  přišel „kraťas“ OK

  -

  ZRB, připadal jsem si, že

  mi ke Spitfiru přidali Mustanga. Samozřejmě

  v uvozovkách. Jako racionálně uvažujícímu,

  rozumnému dvacetiletému muži mi bylo pře-

  ce naprosto jasné, že tyhle typy nikdy lítat

  nebudu... A tak jsem si následujících několik

  let pětsetdvacetšestky užíval opravdu naplno

  a hrál si na to, že jsou to stíhačky. S OK

  -

  CRA

  to byly hlavně vleky, s OK

  -

  ZRB, která tehdy

  patřila AeČR a nebyla plachtaři tak „žárlivě

  střežena“, i občasné navigační lety či lety jen

  tak pro radost. A do toho čas od času akro-

  bacie s OK

  -

  ZRD, která se tehdy používala pro

  výcvik vysoké pilotáže ve dvojím tam, kde už

  Z-142 nestačila. Nemusím snad dodávat, že to

  byly především kopané výkruty.

  Časem přišly další typy, ať už na akrobacii

  samotnou, nebo na dláždění cesty k profe-

  sionálnímu létání. A tam náhle Z-526 „ne-

  zapadala do konceptu“. Můj roční nálet na

  Trenérech se postupně zmenšoval, až dospěl

  do stavu, že jsem si s nimi skočil jen pár-

  krát za sezónu. A tak přišlo období, kdy mi

  to se Z-526 moc nešlo. Tak uplynulo několik

  let, během kterých bylo mé létaní na malých

  letadlech upozaděno většími „ocelovými ptá-

  ky“ a skoro jsem si myslel, že už je se mnou

  v tomto ohledu amen. Když tu náhle, pohy-

  bem dějinných kol, jsem se stal vlastníkem

  „třistapětky“, kterou jsem koupil od Aeroklu-

  bu Polička. A tím došlo k obrovskému nakop-

  nutí „druhé fáze“ mého života ve všeobecném

  letectví. S OK

  -

  OTD jsme navštívili Berlin

  Tempelhof, Dalmácii, Korfu, Itálii, Maltu, jižní

  Francii, dokonce i přes kanál La Manche se

  podívala. Kombinace těžké cestovní vrtule

  a baků z ní udělala dálkový letoun, byť při

  vzletu někdy stoupala jako naložený Welling-

  ton na Berlín nebo ATR 72 na Košice. A tak

  přišla po čase na přetřes úvaha o pořízení

  Zlínu Z-526, protože může vlekat, cestovat,

  akrobatit, létat výcvik i jen tak pro radost –

  a to všechno s jednou vrtulí. Variant a nabí-

  dek bylo několik, až přišla ta „osudová“. Prý

  jestli bych nechtěl koupit takovou jednu lehce

  rozbitou z Polska. To mě zaujalo. Jednalo se

  o bývalou OM

  -

  VOR z Holíče. Bylo nutné vymě-

  nit křídlo a opravit trup, nicméně „hodinově“

  na tom byla naprosto skvěle, nenalétala ani

  tisícovku hodin, takže mohla drandit akroba-

  cii ještě několik příštích dekád. A akrobacii

  na Z-526, tu já tuze rád!

  Import a generální oprava mne postavily

  před dvě nové výzvy. Vymyslet imatrikula-

  ci a zbarvení. V tom prvním to bylo poměr-

  ně snadné, jsem zastánce dodržování dříve

  standardního klíče přidělování značek, leta-

  dlo z roku 1966 tedy musí mít první písmeno

  „V“ a druhé „R“, protože to pětsetdvacetšest-

  ky měly. Nejedná se tedy o moje iniciály, jak

  si leckdo myslí (a jak mi došlo až dodateč-

  ně). To „C“ jsem tam nechal dát proto, že se

  to dobře vyslovuje. Zbarvení, to byla trochu

  větší sranda. Měl jsem jasno v tom, že musí

  držet „dobovou linii“, i když ne stoprocentně.

  Dostal jsem totiž takové nenápadné varování,

  že většina lidí, co si vymyslí svoje zbarvení,

  to vlastně zpacká, protože si nedovede před-

  stavit, jak jejich výtvor z obrázku na papíře

  bude vypadat v prostorovém provedení na ži-

  vém letadle. A pak si jdou přebrat éro a blbě

  u toho čumí. Je tedy nejlepší zvolit něco, co

  už tu bylo, anebo oslovit designéra. A jelikož

  se mi vždycky líbily Z-526 z filmu Nebe pro

  Trenéra, vzal jsem jako základ vzhled teh-

  dejší OK

  -

  VRB. Jen jsem místo oranžové po-

  užil modrou „apple blue“, jako měla OK

  -

  OTB,

  spodní barvu křídel přetáhnul přes náběžku

  nahoru, jako to měla v jedné ze svých podob

  originální OK

  -

  SND, a jen ten stabilizátor jsem

  nechal udělat bílý i zespodu, protože napoje-

  ní na trup mezi SOP a VOP nevycházelo moc

  hezky. Pak došlo ještě k několika drobným

  odchylkám (rám kabiny zůstal bílý a ty krát-

  ké černé pruhy na motorové kapotě a smě-

  rovce jsou tenčí než byly na originálu) a nový

  letoun na českém nebi, Z-526M OK

  -

  VRC, byl

  na světě! Přebral jsem si jej v Otrokovicích

  30. března 2010 a od té doby mi věrně slouží.

  Kožíšek má stále jako nový, přibylo jen pár

  šrámů ze života, několik set odlétaných hodin

  a spousta radosti! A nemusíte se bát, boxart

  od Adama Toobyho na krabici stavebnice

  82185 je uměleckou licencí, ve skutečnosti

  své OK

  -

  VRC zase tolik „za uši“ nedávám!

  Ilustrace: Adam Tooby

  Avion Fatale

  Text: Radim Vojta

  #82185

  INFO Eduard28

  Říjen 2023

• Page 29

  #7471

  BOXART STORY

  Počátek padesátých let se nesl v česko-

  slovenské armádě, a tedy i v letectvu, ve

  znamení politických „čistek“. Postupně byli

  od létání odstavováni piloti se „západní“ bojo-

  vou minulostí, případně jiné podezřelé kádry.

  Na druhou stranu ale nebyl stále ještě pří-

  liv nové krve v podobě patřičně vyškolených

  a vycvičených synů „vládnoucích“ dělníků

  a rolníků dostatečný, a tak bylo nutno sem

  tam přimhouřit oko a ponechat ve službě

  i piloty, kteří se ocitli po kádrových prověr-

  kách pod pomyslným limitem důvěry pro

  připuštění k tehdy nejmodernější technice,

  kterou byly MiGy-15, tehdy ještě označova-

  né v československém letectvu jako S-102.

  Představovaly dramatický kvalitativní skok

  pro obnovené československé letectvo, kte-

  ré do té doby střežilo svou západní hranici

  druhoválečnou technikou. Ve dne s „vyhor-

  šenými“ Meserschmitty, tedy Aviemi S-199,

  zatímco pro noční hotovost byl využíván je-

  den ze dvou LB-79, tedy německých nočních

  stíhacích Heinkelů He 219.

  Piloti, kteří na začátku proudové éry čes-

  koslovenského letectva neprošli politickou

  prověrkou, byli odsouzeni i nadále k létání na

  S-199. Tyto letouny byly zastaralé již v době

  svého vzniku, tedy v roce 1947 a o necelých

  pět let později byly už jenom karikaturou stí-

  hacího letounu. Takto byla vytvořena 22. le-

  tecká divize, která byla zřízena 1. června 1951

  na letišti Plzeň-Skvrňany. Vzhledem k tomu,

  že se jednalo o divizi provozující zpočátku

  výlučně vrtulovou techniku, dostala neofici-

  ální přezdívku „Mesršmitová“. Do její sestavy

  spadal 4. letecký pluk (nejednalo se ovšem

  o původní českobudějovický letecký pluk 4,

  ten byl již v té době přejmenován na LP 6)

  a 18. letecký pluk. Ten byl zřízen ve stejný

  den jako 22. letecká divize a měl ve stavu 29

  Avií S-199, dvě CS-199 a devět C-2. Velitelem

  pluku byl jmenován Zdeněk Praus. Jakou měl

  v té době hodnost není jisté. Podle některých

  pramenů byl dokonce pouze poručíkem. Jisté

  je, že v roce 1954 byl již ovšem podplukov-

  níkem a od 10. listopadu toho roku velitelem

  celé 22. LD, která v té době již sestávala

  z 3. slp v Brně, 4. slp v Pardubicích a 18. slp

  tamtéž. Jeho kariéra pokračovala přesunem

  na stejnou pozici u 6. stíhací letecké divi-

  ze (od 15. července 1958) a od 1. září 1961 se

  stal náčelníkem velitelství stíhacího letectva

  7. armády protivzdušné obrany státu. V této

  funkci setrval do září 1962.

  Letouny velitelského roje 18. leteckého

  pluku nesly označení DA-01 až DA-09, 1. letka

  měla letouny s označením PS-10 až PS-29,

  2. letka BS-30 až BS-49, 3. letka EX-50 až

  EX-69 a 4. letka VT-70 a vyšší.

  18. letecký pluk byl od roku 1952 byl pro od-

  lišení od proudových pluků označen přídom-

  kem „pístový“. V listopadu 1953 byl ale pře-

  sunut do Pardubic. V té době již přezbrojoval

  na MiGy-15 a i když měl stále ve stavu ještě

  31 kusů S-199 a deset C-2, byl od 1. dubna

  1954 přejmenován na 18. letecký stíhací pluk

  (proudový) a následně 1. listopadu téhož roku

  na 18. stíhací letecký pluk.

  Oba stroje na boxartu stavebnice 7471 patří

  k 1. letce a dost možná se po rozchodu skupi-

  ny chystají někde nedaleko plzně v roce 1952

  ke cvičnému vzdušnému boji, což byla vždy

  asi nejoblíbenější činnost stíhačů. Své stár-

  noucí Mezky tam tehdy „brousili“ ti méně spo-

  lehliví piloti, kterým se strana a vláda zdrá-

  hala svěřit nejnovější výkřik letecké techniky.

  Byla mezi nimi ovšem řada zkušených a kva-

  litních pilotů a někteří z nich se nakonec pře-

  školení na proudovou techniku přece jenom

  dočkali. Jiní museli vzít ovšem po vyřazení

  S-199 z výzbroje zavděk převelením k jiným

  druhům letectva, například k vrtulníkovému,

  které u nás vznikalo od roku 1956 zkouška-

  mi prototypů lehkého vrtulníku domácí kon-

  strukce HC-2 a naplno se začalo rozvíjet od

  roku 1959, kdy bylo dodáno prvních 10 kusů

  Mi-1. Jeden z těchto pilotů, bývalých stíhačů

  létajících na S-199 a následně přesunutých

  k vrtulníkářům, učil ještě v roce 1985 piloto-

  vat vrtulník Mi-2 autora tohoto článku…

  Avie S-199, jakkoli nespolehlivé a při vzletu

  jankovité byly podle něj i tak letouny, se kte-

  rými rád létal a rád na ně vzpomínal. Vzhle-

  dem k dlouhému časovému odstupu se sice

  některé jím uváděné historky nebo dosaho-

  vané výkony zdály poněkud nepravděpodob-

  né, bylo však evidentní, že byl jedním z těch,

  kterým tato nouzová stíhačka, zajišťující udr-

  žení schopností pilotů v těžkém poválečném

  období, přirostla k srdci.

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Odpadlíci

  INFO Eduard

  29

  Říjen 2023

• Page 30

  BOXART STORY #84193

  Zatímco v Evropě vrcholila na podzim 1940

  bitva o Británii, na opačné straně Atlantiku

  panoval v USA klid před bouří. Američané

  se urychleně připravovali na možný válečný

  střet jak v Evropě, tak i v Asii a Pacifiku a již

  od září 1939 hlídkovalo americké námořnic

  -

  tvo stovky námořních mil od svého pobřeží

  v rámci tzv. Neutrality Patrol, neoficiálně do

  -

  provázelo britská plavidla a sledovalo pohyb

  německých ponorek.

  Výjimkou v tomto úsilí nebylo ani americké

  námořní letectvo, které od konce 30. let pro

  -

  cházelo výrazným zvýšením počtu leteckého

  personálu. V roce 1940, v němž Japonci bojo

  -

  vě nasadili na čínském území pozemní verzi

  stíhacího letounu A6M Zero, se dostal do boje

  i nový americký palubní stíhací letoun, který

  o rok později dostal bojové jméno Wildcat.

  V říjnu 1940 převzalo britské námořnictvo

  letouny Martlet Mk I, což byla ve skutečnosti

  exportní verze Wildcatu poháněná motorem

  Wright R-1820 s označením G-36A, původ

  -

  ně určená pro francouzské námořní letectvo

  a belgické letectvo. Stejně jako v případě Zer,

  i britské Martlety byly nejdříve nasazeny z po

  -

  zemních základen. Na Štědrý den roku 1940 se

  dvěma jejich pilotům z No. 804 Sqn. FAA po

  -

  dařilo přinutit k nouzovému přistání Junkers

  Ju 88 na orknejském ostrově Mainland.

  První americkou jednotkou, jež nové stroje

  převzala, byla VF-4 operující z USS Ranger.

  Létat s nimi začala v říjnu 1940 a v prosinci se

  s Wildcaty začala seznamovat také VF-72 (bý

  -

  valá VF-7) na palubě USS Wasp. Její sesterská

  stíhací jednotka VF-71 přešla z dvouplošníků

  F3F na stroje F4F-3 zhruba o dva měsíce poz

  -

  ději.

  Funkci Flight Officer u VF-72 vykonával

  Lt.Cdr. Courtney Shands. Námořní akademii

  absolvoval v roce 1930 a patřil tedy mezi pi

  -

  loty, kteří v rámci výcviku absolvovali až 3000

  letových hodin a složil zkoušky nejen na stí

  -

  hacích, ale i bombardovacích a torpédových

  letounech (US Navy zavedlo u pilotů specia

  -

  lizaci na jednu kategorii letounu až na konci

  roku 1941). Courtney Shands působil ve 30.

  letech i jako letecký instruktor a jeho jme

  -

  nování do funkce Flight Officer u VF-72 tedy

  bylo více než logické. Mimo přípravy letů měl

  u VF-72 na starosti také operační výcvik no-

  váčků. Současně velel jedné ze tří letových

  sekcí (Division), která v té době měla šest

  letounů rozdělených na dvě trojice. Sekce se

  čtyřmi letouny s dvěma dvojicemi, které moh

  -

  ly efektivněji spolupracovat, zavedlo US Navy

  během roku 1941 na základě poznatků z bojů

  v Evropě.

  K životu letecké jednotky US Navy vždy pa

  -

  třily formální i neformální společenské akce,

  do nichž byli zapojeni také rodinní příslušníci.

  V tomto prestižním prostředí tak vznikla řada

  nových rodinných vazeb a Lt.Cdr. Courtney

  Shands v tomto ohledu nebyl výjimkou. V září

  1940 se jeho dvacetiletá sestra Carey Jacque

  -

  line provdala za jeho kolegu z VF-72, kterým

  byl o pět let starší Lt(jg) Webster Cochran

  Johnson. Manželství však po několika měsí

  -

  cích skončilo tragédií. Shandsův novopečený

  švagr se bohužel stal prvním letcem US Navy,

  který zahynul na Wildcatu během operační

  služby. Došlo k tomu krátce před Vánoci, když

  USS Wasp kotvila v Norfolku. Johnson odstar

  -

  toval 19. prosince (uvádí se 16. prosinec) z pa-

  luby USS Wasp, ale po vzletu kvůli závadě mo-

  toru smrtelně havaroval u železniční trati za

  námořní základnou. Letěl na prototypu XF4F-3

  BuNo 0383, který již jednou prošel opravou po

  vážné havárii.

  Na počátku roku 1941 se začala VF-72 na

  Wildcaty intenzivně přeškolovat, nejdříve

  u břehů Virginie a od konce ledna v Guan

  -

  tánamo Bay na Kubě. Formaci letounů z to-

  hoto období zachytil na svém boxartu Piotr

  Forkasiewicz. Během přechodu na nový typ

  letounu došlo během ledna a února u VF-72

  k šestnácti haváriím, ale žádná si nevyžádala

  život pilota. Lt.Cdr. Courtney Shands se stal

  v červenci 1941 velitelem VF-72 a v březnu

  1942 převzal velení VF-71. Část jeho nové jed

  -

  notky měla základnu ve Scapa Flow na Ork-

  nejích a druhá část podporovala na palubě

  USS Wasp Spojence ve Středomoří. Poté se na

  palubě mateřské lodi přesunula do Pacifiku,

  kde se Shands se svými muži vyznamenal při

  vylodění na Guadalcanalu (viz INFO 04/2023).

  Jeho piloti, ostatně jako všichni stíha

  -

  cí letci US Navy, vstoupili do bojů v Pacifiku

  skvěle připraveni. Svým japonským protivní

  -

  kům, kteří měli bojové zkušenosti z Číny, čelili

  skvělým výcvikem v taktice vzdušného boje

  i systematicky nacvičovanou střelbou s velkou

  pozorností věnovanou správnému předsazení.

  Čas získaný během období neutrality se tedy

  pilotům Wildcatů vyplatil.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Křídla neutrality

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard30

  Říjen 2023

• Page 31

  #84181

  BOXART STORY

  V rámci příprav na vylodění na Okinavě se

  Američané rozhodli provést v březnu 1945 le-

  tecký úder proti letištím a přístavům v jižní

  části japonských ostrovů. Obdobný nájezd Task

  Force 58 provedla již během 16. a 17. února 1945.

  Březnové nálety měly snížit hrozbu útoků na

  americké invazní síly, které se připravovaly na

  dubnové vylodění. Tento úkol provedly palubní

  jednotky šestnácti letadlových lodí TF 58 bě-

  hem 18. března a 19. března 1945. Letci US Navy

  napadli 18. března letiště na ostrově Kyūshū,

  a prošli střetnutím s více než 400 japonskými

  stroji, z nichž se jim reálně podařilo sestřelit

  čtvrtinu. Ráno 19. března vzlétlo z letadlových

  lodí TF 58 více než 300 letounů a zamířilo k vy-

  braným leteckým základnám a přístavům Kure

  a Kōbe.

  Jako první pilot úderného svazu odstarto-

  val z paluby USS Essex na čestné pozici velitel

  VF-83, Cdr. James J. Southerland, což byl ten-

  týž muž, který 7. srpna 1942 bojoval se Saburō

  Sakaiem nad Guadalcanalem (viz INFO 06/2022

  a 01/2023). Z paluby USS Hornet (CV-12) vzlét-

  lo také dvacet Hellcatů VBF-17 pod velením Lt.

  „Muscles“ Conanta. Jejich úkolem bylo bombar-

  dovat cíle v oblasti Kure a stíhací doprovod jim

  mělo poskytnout šestnáct Corsairů z VMF-123.

  Mariňáci se ale bohužel se svými svěřenci z US

  Navy minuli, a tak k cíli dvacítka Conantových

  Hellcatů směřovala bez ochrany. Na jejich tra-

  se byla letecká základna Matsuyama a aniž by

  to Američané tušili, horší místo si v Japonsku

  nemohli zvolit.

  Na základně Matsuyama byla dislokována

  Kōkūtai 343 (II) pod velením nám. kpt. Minoru

  Gendy. Byl to tentýž důstojník, který významnou

  měrou přispěl k přípravě náletu na Pearl Har-

  bor. Nyní dělal v improvizovaných podmínkách

  vše pro to, aby sám nezažil svůj vlastní Pearl

  Harbor.

  Kōkūtai 343 byla pod jeho velením podruhé

  vytvořena v prosinci 1944. Podařilo se mu pro

  ni získat mimo starších strojů N1K1-J Shiden

  především moderní letouny N1K2-J Shiden-Kai.

  Jeho Kōkūtai měla tři podřízené letecké jednot-

  ky (Hikōtai) se stíhacími letouny a jednu prů-

  zkumnou jednotku vybavenou stroji C6N Saiun

  (Myrt). Pro Gendu však byli nejpodstatnější jeho

  lidé. Podařilo se mu shromáždit řadu elitních

  námořních letců mezi nimiž byla esa jako Shō-

  -ichi Sugita nebo Naoshi Kanno. Genda věřil, že

  správným výcvikem, leteckou taktikou a disci-

  plínou se lze vyrovnat americkým protivníkům.

  Mezi instruktory jeho jednotky patřil i Saburō

  Sakai. Jeho jednotka nesla bojové jméno Tsuru-

  gi Butai, podle tradičního japonského obouseč-

  ného meče.

  Díky osádkám průzkumné Hikōtai byl Genda

  přesně informován o poloze a trase letu Ame-

  ričanů. Více než pět desítek jeho pilotů vzlétlo

  během deseti minut a postupně v různých střet-

  nutích změřili síly jak s Hellcaty, tak s Corsairy.

  Mezi Gendovými povely v rádiové komunikaci

  byla dokonce i slova „niitaka yama nobore“.

  Když se k formaci VBF-17 čelně z převýšení

  přibližovala část Tsurugi Butai, Američané ji

  považovali za vlastní, protože formace vypa-

  dala jako americká. Piloti Hellcatů brzy zjistili,

  že jde o nepřátele a útoku shora čelili ostrou

  zatáčkou a čelním útokem ve stoupavém letu.

  Právě tento okamžik zachytil na boxartu Anto-

  nis Karydis. Je na něm zobrazen Lt. Frederick

  J. Prinz jak se míjí s letounem Shiden-Kai, za

  jehož řízením sedí por. Takashi Oshibuchi, veli-

  tel jedné z Gendových Hikōtai. V divokém střetu

  bylo sestřeleno nebo nenávratně poškozeno

  osm Hellcatů. Tři piloti zahynuli a další tři pad-

  li do zajetí, ale podařilo se jim přežít do konce

  války. Gendova jednotka během dne nárokovala

  celkem 54 vítězství, ztratila 15 letounů a 13 pi-

  lotů. Američané na tom byli téměř stejně, ohlá-

  sili 63 vítězství a v boji s Kōkūtai 343 (II) přišli

  o 14 stíhacích strojů a osm pilotů. Zajatí ame-

  ričtí letci při výslechu uvedli, že jednotka, které

  čelili, byla „…ohromující ve všech ohledech, vý-

  borně koordinovaná a měla vynikající střelbu.“

  Nebylo to naposled, kdy Tsurugi Butai připra-

  vila nepřátelským letcům těžké chvíle. Minoru

  Genda i někteří přímí účastníci boje z 19. března

  1945 se mnoho let po válce setkávali při službě

  u US Navy a JSDAF. Příběh této elitní jednotky je

  skvěle zpracován v knize Genda’s Blade autorů

  H. Sakaidy a K. Takakiho.

  Američanům se 19. března 1945 podařilo po-

  škodit čtyři japonské bitevní lodě, čtyři letadlo-

  vé lodě a jeden lehký křižník. Žádné z plavidel

  se jim však nepodařilo potopit. Japonští letci

  dokázali bombardovacími útoky, nebo útoky let-

  ců Kamikaze poškodit letadlové lodi USS Wasp

  (CV-18) a USS Franklin. O den dříve již byly

  poškozeny USS Enterprise, USS Intrepid a USS

  Yorktown.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Proti Tsurugi Butai

  INFO Eduard

  31

  Říjen 2023

• Page 32

  HISTORIE

  Mistrovství ČR

  v plastikovém modelářství

  seniorů 2023

  Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  seniorů se letos konalo 9. září v Liberci.

  Je to teprve podruhé, co se pořádalo

  v městě pod Ještědem, poprvé k tomu

  došlo v roce 1996. Pořádání se ujal klub

  SPL Liberec – Spolek přátel letectví p.s.

  Volba soutěžních prostor byla jasná. Sál Krajské vědecké knihovny

  Liberec posloužil již dvakrát k pořádání jarní modelářské výstavy

  Mafia Cup a pořadatelé tak volili jistotu prověřeného zázemí s dob-

  ře nasvětlenými prostory, odděleným malým sálem, zajišťujícím

  rozhodčím klid na práci, možností občerstvení v místě a atraktivní

  lokací v centru města.

  Soutěžního klání se zúčastnilo 63 modelářů s celkem 99 modely;

  zastupovali celkem 18 modelářských klubů z ČR. Čtyři účastníci

  doputovali ze Slovenska a dodali tak mistrovství status meziná-

  rodní soutěže. Reprezentovali opravdu zdatně, protože si odvezli

  čtyři cenné kovy. Z patnácti vyhlášených kategorií jich čtrnáct spl-

  nilo podmínky pro udělení mistrovských titulů, tj. účast alespoň tří

  modelů. Pouze v kategorii nejmenších diorám se přihlásil jediný

  účastník, a tak obdržel medaili a cenu za první místo, nikoli však

  titul mistra. IT podporu soutěži poskytli kolegové z KPM Kaznějov

  a i bez mozku celé SW platformy Luboše Kuny, kterého odvolaly

  rodinné povinnosti, zvládli celé fungování na výbornou, za což jim

  patří velký dík. Na hodnocení modelů se podílelo celkem osm tří-

  členných komisí rozhodčích. Mnozí doputovali ze vzdálených des-

  tinací a k naší velké radosti řada z nich i z Moravy, což v předešlých

  ročnících bohužel nebývalo zvykem. Práce měli opravdu nad hlavu,

  protože kvalita modelů byla ve většině případů vysoká, ale vše se

  zvládlo v časovém harmonogramu a vyhlašování tak mohlo začít

  téměř na minutu přesně.

  O odpolední zábavu soutěžících a návštěvníků se postarali pánové

  Vladimír Šulc a Alfred Riedel, kteří v hodinových blocích předsta-

  vili současnost a budoucnost v produkci firem Eduard a Special

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard32

  Říjen 2023

• Page 33

  HISTORIE

  Hobby. Následovala i třetí přednáška, ve které člen klu-

  bu SPL Jiří Zahradník spolu s pracovníkem libereckého

  muzea Ivanem Rousem představili projekt pátrání po

  německé ponorce U-206 třídy VIIC, která nesla na věži

  městský znak a jméno Reichenberg, což je německý ná-

  zev Liberce.

  Díky štědrosti řady sponzorů se pro soutěžící podařilo

  zajistit hodnotné ceny v podobě modelů firem Eduard,

  Special Hobby, Special Navy a CMK, doplňkových sad fir-

  my Sun Detail a obtiskových aršíků DK Decals. Tam, kde

  nebyly k dispozici modely a sety, obdrželi výherci pou-

  kazy do e-shopu a modelářské prodejny WinglModels,

  což díky ochotě majitele někteří obratem po ukončení

  akce využili a odjížděli domů obtěžkáni dalšími krabice-

  mi. Každý výherce si také odnášel lahev speciální edice

  Mafiánského ležáku Kmotr – piva mistrů, které dodal

  frýdlantský pivovar Albrecht. Speciální ocenění pak pře-

  daly také kluby SPL Liberec, KPM Mariánské Lázně a GT

  Cup. PMC310 Praha udělilo putovní ocenění v kategorii

  lodí Memoriál Zdeňka Krčmáře, letos nově doplněné i o

  menší pohár, který zůstává trvale vítězi. Nýtovadly nové

  generace ocenila vybrané modely také firma Be Izzi,

  která v průběhu celého dne prezentovala svoji produkci

  nářadí pro plastikové modeláře. Závěrečnou tečkou pak

  bylo předání ocenění „Best of“, legendárního „Ušouna“,

  za asistence jeho duchovního otce Vládi Šulce. Letos si

  ho zcela po zásluze odvezl na jih Čech Robert Lebl za

  svoji diorámu JZD Hrazany, které k absolutní dokonalos-

  ti chyběl snad jen typický odér linoucí se z kravína. Mrzí

  nás pouze, že se nepodařilo fotograficky zachytit reakci

  početného rodinného „doprovodného teamu“ po zjištění,

  jakou krabici musí navíc dostat do auta na cestu domů.

  Co uvést závěrem? Snad jen poděkovat všem, kteří při-

  ložili ruku k dílu pro zdárný průběh letošního mistrovství

  a všem, kteří přivezli své modely, protože bez nich by

  to nešlo. Snad se v Liberci potkáme i někdy v budoucnu

  a pevně doufáme, že to bude dříve než zase po 27 letech.

  Za SPL Liberec Pavel Klouček – předseda

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  33

  Říjen 2023

• Page 34

  HISTORIE

  UDÁLOSTI

  MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

  VÝSLEDKOVÁ LISTINA MODELŮ

  Strana 1

  v Liberci, 9. - 9. září 2023

  I.a

  Letadla a vrtulníky 1/39 a větší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  35

  AEG G.IV

  1:32 HURYTA Pavel SE

  85,5

  2.

  41

  Supermarine Spitfire F Mk.VIII

  1:32 BAKSA František SE

  77,5

  3.

  75

  Roland D VI.

  1:32 MACHÁČEK Jiří SE

  76

  4.

  74

  Mitsubishi A6M5c mod.52 Hei ’Zero’

  1:32 ČERNÝ Martin SE

  73

  5.

  77

  RE.8

  1:32 METELKA Tomáš SE

  72

  6.

  37

  Messerschmitt Bf 109 E-4/B

  1:32 JEŽEK Miroslav SE

  68,5

  7.

  72

  Mitsubishi J2M3 mod.21 Raiden ’Jack’

  1:32 PLAČEK Martin SE

  46,5

  I.b

  Letadla a vrtulníky 1/40 až 1/60

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  42

  Lockheed F-104J Starfighter

  1:48 BAKSA František SE

  94,5

  2.

  51

  MiL Mi-24 E "Hind E"

  1:48 SZWARC Robert SE

  89,5

  3.

  60

  Messerschmitt Bf 109 F-2 JG54 Hans Philip biel

  1:48 BOJKOVSKÝ Juraj SE

  89

  4.

  20

  North American Rockwell OV-10A Bronco

  1:48 HLOŽANKA Zdeněk SE

  88,5

  5.

  43

  Focke-Wulf Fw 190 A-4

  1:48 BÍLEK Bohumír SE

  87

  6.

  54

  Supermarine Spitfire F.Mk.Vb

  1:48 HÁTLE Jaroslav SE

  84,5

  7.

  18

  Armstrong-Whitworth F.K.8

  1:48 ZIMANDL Pavel SE

  82

  8.

  36

  Suchoj Su-27 ’Flanker-A’

  1:48 JEŽEK Miroslav SE

  81,5

  9.

  58

  Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 Schwalbe

  1:48 VAGAČ Peter SE

  78,5

  10.

  73

  Supermarine Spitfire Mk.VIII

  1:48 PLAČEK Martin SE

  78

  11.

  91

  Aero L-39C Albatros

  1:48 ĎURIŠ Jan SE

  77,5

  12.

  84

  Lavochkin La 5 FN

  1:48 SLUNÍČKO Václav SE

  75,5

  13.

  97

  Mitsubishi A6M3a mod.22 Ko ’Zero’

  1:48 KULŠTEJN Marek SE

  74,5

  14.

  99

  Avia S-99

  1:48 NĚMEC Martin SE

  74

  15.

  96

  Avia S-199 ’Mezek’

  1:48 MUSIAL Romeo SE

  72

  16.

  94

  Supermarine Spitfire Mk.VIII

  1:48 VENKRBEC Tomáš SE

  71

  I.c

  Letadla a vrtulníky 1/61 až 1/90

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  50

  Vickers Wellington Mk.IA

  1:72 SZWARC Robert SE

  88

  2.

  26

  Curtiss SB2C-4 Helldiver

  1:72 VOJTÍŠEK Miloň SE

  87,5

  3.

  62

  Zlín Z-37A Čmelák

  1:72 BROUSIL Lukáš SE

  81

  4.

  78

  Messerschmitt Bf 109E-7 Trop

  1:72 BELDA Pavel SE

  77,5

  INFO Eduard34

  Říjen 2023

• Page 35

  HISTORIE

  UDÁLOSTI

  MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

  VÝSLEDKOVÁ LISTINA MODELŮ

  Strana 2

  v Liberci, 9. - 9. září 2023

  I.c

  Letadla a vrtulníky 1/61 až 1/90

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  5.

  39

  Sepecat Jaguar Gr.1 ’Sadman’ RAF XZ364

  1:72 JANĎOUREK Roman SE

  68

  6.

  86

  Mikojan-Gurevič MiG-15UTI

  1:72 SLUNÍČKO Václav SE

  65

  7.

  102

  Messerschmitt Bf 109 E-7 Trop

  1:72 MAIER David SE

  63

  8.

  90

  Avia S-199 ’Mezek’

  1:72 ĎURIŠ Jan SE

  62,5

  9.

  100

  Messerschmitt Bf 109 E-4

  1:72 NĚMEC Martin SE

  55

  10.

  103

  Messerschmitt Bf 109 E-3

  1:72 TUREK Tomáš SE

  52

  11.

  81

  Avia S-199 ’Mezek’

  1:72 ČERNÝ Martin SE

  50,5

  12.

  55

  Heinkel He 162 Spatz

  1:72 HÁTLE Jaroslav SE

  44

  I.d

  Letadla a vrtulníky 1/91 a menší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  34

  Focke-Wulf Fw 190 D-9

  1:144 HURYTA Pavel SE

  76

  2.

  101

  Hawker Sea Fury FB Mk.11

  1:144 NĚMEC Martin SE

  67,5

  3.

  63

  Supermarine Spitfire Mk.IXe

  1:144 BROUSIL Lukáš SE

  66,5

  4.

  85

  Supermarine Spitfire HF Mk.IXc

  1:144 SLUNÍČKO Václav SE

  66

  5.

  7

  Iljušin Il-62M

  1:144 VOCHOMŮRKA Miroslav SE

  65,5

  6.

  21

  Lockheed TF-104G Starfighter

  1:144 HLOŽANKA Lukáš SE

  61

  II.a

  Pozemní vojenská technika 1/39 a větší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  10

  M1240A1 M-ATV

  1:35 VAŠKO Roman SE

  91

  2.

  40

  Panzerkampfwagen IV ausf. G early

  1:35 PETŘEK Tomáš SE

  70

  3.

  76

  Willis Jeep

  1:35 MACHÁČEK Jiří SE

  69

  4.

  22

  Austin series III Armored Car

  1:35 LACINA Ladislav SE

  66

  5.

  80

  M4 High speed tractor

  1:35 ŠINDELKOVÁ Karolína SE

  65,5

  6.

  95

  M3 Stuart I - Light Tank

  1:35 POTYŠ Petr SE

  57

  II.b

  Pozemní vojenská technika 1/40 až 1/50

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  79

  Zetor 25 + Mig-15bis

  1:48 BELDA Pavel SE

  83

  2.

  67

  T-34/76 mod.1942 Medium Tank

  1:48 MAŇHA Václav SE

  76,5

  3.

  4

  Opel Blitz

  1:48 DEML Lukáš SE

  71

  INFO Eduard

  35

  Říjen 2023

• Page 36

  HISTORIE

  UDÁLOSTI

  MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

  VÝSLEDKOVÁ LISTINA MODELŮ

  Strana 3

  v Liberci, 9. - 9. září 2023

  II.b

  Pozemní vojenská technika 1/40 až 1/50

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  4.

  23

  Sd.Kfz.138M Marder III Ausf.M

  1:48 LACINA Ladislav SE

  70

  5.

  46

  M20 - Armored Command Car

  1:48 STAHL Jiří SE

  63,5

  6.

  44

  T-90A Main Battle Tank

  1:48 BÍLEK Bohumír SE

  60,5

  II.c

  Pozemní vojenská technika 1/51 a menší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  1

  Lancia 3Ro Autocannone 100/17

  1:72 KLOUČEK Pavel SE

  84,5

  2.

  6

  Sd.Kfz.251/17 Ausf.C Schützenpanzerwagen (2c

  1:72 KOUTNÝ Jan SE

  81,5

  3.

  12

  BVP-2

  1:72 LEBL Robert SE

  68,5

  4.

  33

  M26 Pershing

  1:72 KLOUČEK Milan SE

  63,5

  5.

  27

  Humber Super Snipe Lorry 8cwt (FFW) .

  1:72 VOJTÍŠEK Miloň SE

  63

  6.

  24

  75mm HMC M8 ’SCOTT’

  1:72 LACINA Ladislav SE

  59,5

  7.

  87

  Sd.Kfz.131 Marder II (7.5cm PaK40)

  1:72 SLUNÍČKO Václav SE

  57,5

  8.

  25

  T-37 Russia winter 1933

  1:56 HAUZNER Tomáš SE

  43,5

  9.

  105

  sWS

  1:72 HUMAJ Július SE

  41,5

  III.a

  Pozemní civilní technika 1/19 a větší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  8

  Honda CBR1000RR-R Fireblade

  1:12 TENK Jiří SE

  82

  2.

  3

  McLaren MP4/6

  1:12 MERHAUT Jan SE

  76,5

  3.

  30

  Honda RS100

  1:12 VRZAL Erik SE

  73

  4.

  14

  Lotus 49

  1:12 BARTOŠ Přemysl SE

  60

  5.

  88

  XV1000 Virago

  1:12 SLUNÍČKO Václav SE

  59

  III.b

  Pozemní civilní technika 1/20 a menší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  53

  Kamaz 43509 - Rally Dakar 2019

  1:35 PONČA Radek SE

  88

  2.

  45

  Mazda 787 B

  1:24 ŠTOLC Petr SE

  87

  3.

  32

  Lanz Bulldog D8500 mod.1938

  1:35 KORBELÍK Martin SE

  68

  4.

  13

  Ferrari 488 Spider

  1:24 BARTOŠ Přemysl SE

  63

  5.

  38

  BMW M6 GT3 2018 Macau

  1:24 RUSŇÁK Jiří SE

  60

  INFO Eduard36

  Říjen 2023

• Page 37

  HISTORIE

  UDÁLOSTI

  MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

  VÝSLEDKOVÁ LISTINA MODELŮ

  Strana 4

  v Liberci, 9. - 9. září 2023

  IV.a

  Diorámy 1/71 a větší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  61

  AUFSTEHEN ! ABFAHRT ! BELGIEN 1944

  1:35 CHMELAŘ Aleš SE

  91

  2.

  29

  The cavalry attack Poland 1939

  1:35 ŽATKOVIČ Milan SE

  88

  3.

  83

  Poslední krabice. Evropa po klimatické válce 20

  1:35 PALÁN Ondřej SE

  87

  4.

  31

  DANCE

  1:35 LIŠKA Josef SE

  70

  5.

  52

  Poslední zůstává

  1:32 GRUNT Štěpán SE

  67

  IV.b

  Diorámy 1/72 až 1/144

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  11

  JZD Hrazany. Československo 80. léta

  1:87 LEBL Robert SE

  93

  2.

  104

  Rusko 1941

  1:72 HUMAJ Július SE

  72

  3.

  59

  ZiS-42 , 37mm 61-K

  1:72 ŠINDELKA Karel SE

  71

  4.

  47

  M1128 MGS in training area

  1:72 VOCHOC Martin SE

  68

  5.

  9

  Normandy 1944

  1:72 HAUZNER Tomáš SE

  58

  6.

  2

  První a poslední

  1:72 HAMBÁLEK Jiří SE

  56

  7.

  48

  setkání spojenců Torgau 1945

  1:72 KAPLAN Michael SE

  43

  IV.c

  Diorámy 1/145 a menší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  66

  Heavy Guns in Vietnam 1968

  1:350 BROUSIL Lukáš SE

  47

  VI.a

  Lodě 1/500 a větší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  57

  LCT-1439

  1:350 VODIČKA Petr SE

  90

  2.

  19

  USS Langley CV-1

  1:350 ZIMANDL Pavel SE

  87,5

  3.

  5

  USS Saratoga

  1:350 KOPIČ Petr SE

  84,5

  4.

  28

  USS Pegasus PHM-1

  1:350 BROUSIL Lukáš SE

  82

  5.

  68

  Tupolev G-5 AKA torpedo boat

  1:144 MAŇHA Václav SE

  51,5

  6.

  15

  Vasa

  1:144 HOUDA Vítězslav SE

  43,5

  VI.b

  Lodě 1/501 a menší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  70

  D650 AQUITAINE

  1:700 ŠVIHOVEC Petr SE

  81,5

  INFO Eduard

  37

  Říjen 2023

• Page 38

  HISTORIE

  UDÁLOSTI

  MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

  VÝSLEDKOVÁ LISTINA MODELŮ

  Strana 5

  v Liberci, 9. - 9. září 2023

  VI.b

  Lodě 1/501 a menší

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  2.

  64

  CSS Virginia

  1:700 BROUSIL Lukáš SE

  65,5

  3.

  16

  La Couronne

  1:600 HOUDA Vítězslav SE

  43

  VI.c

  Ponorky

  Název modeluPoř. Číslo ModelářMěřítko Body

  1.

  56

  U-BOAT UC-56 MINELAYING

  1:350 VODIČKA Petr SE

  84

  2.

  71

  Type VII D

  1:350 ŠVIHOVEC Petr SE

  73

  3.

  65

  USS GATO SS-212

  1:350 BROUSIL Lukáš SE

  68

  4.

  98

  Biber ’German Midget Submarine,,

  1:72 KULŠTEJN Marek SE

  43

  5.

  49

  Biber K Norsko 1945

  1:72 KAPLAN Michael SE

  36,5

  Absolutní vítěz Robert Lebl

  za dioráma JZD Hrazany

  INFO Eduard38

  Říjen 2023

• Page 39

• Page 40

  GALERIE

  UDÁLOSTI

  Z E

  -

  Daye 2023 v Milovicích vám v průběhu tohoto

  měsíce přineseme obsáhlý materiál ve formě speciálního

  čísla Info Eduard.

  INFO Eduard40

  Říjen 2023

• Page 41

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  41

  Říjen 2023

• Page 42

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard42

  Říjen 2023

• Page 43

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  43

  Říjen 2023

• Page 44

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard44

  Říjen 2023

• Page 45

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  45

  Říjen 2023

• Page 46

  UDÁLOSTI

  ABSOLUTNÍ VÍTĚZ

  postavil Zdeněk Šebesta

  CZECH MODEL MASTERS

  Mi-24 1/48

  INFO Eduard46

  Říjen 2023

• Page 47

• Page 48

  #82185

  Z-526 Trenér Master

  1/48

  Stavebnice československého jednomotorového dvoumístného cvičného a cvičně-akrobatického letounu

  Zlín Z-526 Trenér Master včetně verzí Z-526M a Z-526F v měřítku 1/48; edice ProfiPACK Edition.

  Výběr markingů domácích a zahraničních uživatelů.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard48

  Říjen 2023

• Page 49

  Z-526M, s/n 909, OK

  -

  VRC, soukromý majitel, letiště Líně, Česká republika, 2022

  Z-526F, No. 1273, SP

  -

  EMF, Grupa Akrobacyjna Zelazny, Poznaň, Polsko, léto 2012

  Letoun, který dnes létá v atraktivním modro-bí-

  lém zbarvení a jehož domovem je buď hangár

  č. 3 na letišti v Líních, nebo letiště v Rakovníku,

  byl vyroben v roce 1966 jako Z 326. Zálet byl pro-

  veden 6. června toho roku a poté putoval k zákaz-

  níkovi do Francie, kde létal s imatrikulací F

  -

  BNMX

  do roku 1977. Následovalo uskladnění a v prosinci

  1992 byl firmou ZLÍN

  -

  AVION service dovezen zpět

  do ČSFR. V roce 1994 byla provedena generální

  oprava s výměnou hlavního nosníku a křídel za

  nová, současně s přestavbou na typ Z-526M. Ná-

  sledoval prodej na Slovensko, kde létal do roku

  2007 v AK Holíč jako OM

  -

  VOR. Další etapou života

  tohoto Trenéra byl Nowy Sacz, letiště Lososina

  Dolna v Polsku, kde získal imatrikulaci SP

  -

  KSM.

  Dne 2. července 2008 s ním jeho pilot nouzově

  přistál na břicho přímo na křižovatku silnic poté,

  co vyčerpal omylem palivo ze spádové nádrže.

  Letoun byl opět odkoupen a dopraven do Otroko-

  vic, kde následovala oprava po nehodě, spojená

  s generální opravou a instalací nového pravého

  křídla. To vše již probíhalo v režii nového majitele,

  který si letoun převzal v roce 2010. Letoun obdr-

  žel novou poznávací značku i zbarvení v duchu

  schématu, ve kterém létaly v šedesátých letech

  Trenéry imatrikulace OK

  -

  VRB a OK

  -

  VRF.

  Letoun byl vyroben v roce 1973 a následně prodán

  polskému aeroklubu. V prosinci 1999 vznikla na

  letišti Zielona Góra akrobatická skupina, spon-

  zorovaná tehdy vznikající sítí železářských pro-

  dejen Żelazny. Při svém vzniku disponovala dvo-

  jicí Z-526AFS a jedním Z-50LA, ke kterým přibyl

  v roce 2001 jeden Z-526F. Piloti skupiny udivovali

  svým uměním na leteckých dnech nejen v Polsku,

  ale také v Německu. V roce 2004 se jejím vedou-

  cím stal Lech Marchelewski a o tři roky později

  začala skupina nacvičovat šestičlennou formaci,

  která měla mít svou premiéru na leteckém dnu

  v Radomi. Při premiéře 1. září však došlo k tragé-

  dii. V 15:01 místního času se při přechodu do ma-

  névru zvaného „růže“ srazily stroje č. 1 (Z-526F,

  SP

  -

  CDF) a č. 2 (Z-526AFS, SP

  -

  ELE). Oba piloti,

  plukovník ve výslužbě Lech Marchelewski a Piotr

  Bachanowicz, zahynuli. Druhý Z-526AFS (SP

  -

  CSU)

  místo střetu těsně minul. Skupina pak pokračo-

  vala v činnosti nejprve jako tříčlenná, s plánem

  vrátit se k šestičlenné v roce 2009. Následně do-

  šlo k přesunu skupiny do Poznaně. Dnes provozují

  „Železní“ dva letouny Z-526F, ten s číslem 9 nese

  imatrikulaci SP

  -

  EMF a je zobrazen v provedení

  odpovídajícím období před mezinárodní leteckou

  výstavou ILA 2012. Před tím se ovšem podrobil

  generální opravě v Otrokovicích (rok 2008), při

  níž obdržel mimo jiné i barevné schéma nového

  provozovatele, zatímco letoun byl stále v majetku

  AK Poznaň.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  49

  Říjen 2023

• Page 50

  Z-526, No. 1048; D

  -

  EDTP, soukromý majitel, letiště Líně, Česká republika, 2023

  Z-526F, No. 1242, OE

  -

  CSA, Rakousko, 2019

  Letoun byl vyroben v roce 1968 a v červnu téhož

  roku si jej převzal pan Artur Beth (Porta Westfali-

  ca, Německo). Letoun dostal imatrikulaci D

  -

  EDTP

  a krátce před akrobatickým mistrovstvím světa

  v Magdeburku jej osedlal německý reprezentant

  Richard Hecht. Ten si dělal naděje na úspěch, ale

  pouze do chvíle, než se na scéně objevil česko-

  slovenský tým se svými zbrusu novými Z 526 AS.

  V průběhu soutěže však došlo 21. srpna ke vpádu

  „spřátelených“ vojsk a československá reprezen-

  tace z mistrovství odstoupila. Hecht pak letoun

  dlouhá léta provozoval a v deníku letounu jsou za-

  psána zajímavá jména, jako Ladislav Bezák, první

  akrobatický mistr světa (v té době již v emigraci)

  nebo někdejší eso Luftwaffe Walter Wolfrum (137

  sestřelů). Na konci 90. let již letoun příliš nelétal

  a v roce 2000 byl odprodán jinému majiteli v Ně-

  mecku. Od něj pak letoun odkoupil stávající český

  majitel a ponechal letounu jeho původní imatri-

  kulaci. V té době měl letoun nalétáno pouhých

  1114 hodin. Směrovku ozdobila v novém zbarvení

  kresba dívky od Antonia Vargase, na pravoboku

  je nápis Small Beautiful Doll, který je parafrází

  názvu Big Beautiful Doll namalovaném na P-51D

  plukovníka Johna D. Landerse (14,5 sestřelu), ve-

  litele 78th FG. Na levé straně motorového krytu je

  další odkaz na americké P-51, nápis Daddy’s Girl,

  se kterým létal Ray S. Wetmore (21,25 sestřelu).

  Ten ovšem použitým fontem předloze neodpoví-

  dá. Majitel opatřil název římskou dvojkou, protože

  dříve vlastnil jiný Trenér s tímto názvem.

  Letoun vyrobený v roce 1973 putoval nejprve do

  Maďarska, kde obdržel imatrikulaci HA

  -

  SAR a

  létal tam až do roku 1987, kdy byl odprodán do

  Grazu v Rakousku. Tam obdržel registraci OE-

  -CSA a také atraktivní zbarvení. V roce 1991 se

  objevil v AK Punitz, roku 1999 havaroval a další

  nehodu měl v roce 2001, když s ním musel pilot

  nouzově přistát nedaleko Pöttelsdorfu po ztrátě

  tlaku paliva. O deset let později, konkrétně 19.

  srpna 2022 ohlásil pilot po přistání při pojíždění

  na letišti Breighton (UK), že nemůže letoun smě-

  rově ovládat a následně narazil do akrobatické-

  ho Van RV-6. Nešťastný letoun byl opět opraven.

  V Otrokovicích se postarali o pravé křídlo i moto-

  rové kryty a dnes už opět létá. Jen týden před po-

  slední nehodou byl OE

  -

  CSA na návštěvě v Novém

  Městě nad Metují.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard50

  Říjen 2023

• Page 51

  Z-526F No. 1266, OK

  -

  DRB, soukromý majitel, letiště Příbram, Česká republika, 2020

  Z-526 M, No. 1006, soukromý majitel, OK

  -

  LAC, Česká republika, 2011

  Tento letoun byl vyroben v roce 1973 pro ru-

  munský aeroklub a obdržel registraci YR

  -

  ZAN.

  Ten jej spolu s několika jinými letouny odpro-

  dal v r. 1992 belgickému pilotovi (Gino Loosen).

  Po generální opravě obdržel stroj novou značku

  OO

  -

  MFG a zajímavý tmavě zelený metalický nátěr.

  Pilot biz-jetu si svého Trenéra užíval až do roku

  2011, poté se jej rozhodl po servisu o Otrokovicích

  odprodat s tím, že by rád letoun prodal do země

  jeho vzniku. Současný majitel čekal na příležitost

  zakoupit Trenéra již nějakou dobu a na nabídku

  z Otrokovic během 24hodinové lhůty na rozmy-

  šlenou kývnul. Letoun obdržel značku OK

  -

  DRB

  a od té doby s ním majitel létá z letiště v Příbrami.

  Rád se účastní leteckých akcí a sletů, OK

  -

  DRB je

  tedy často k vidění na různých letištích. Zajíma-

  vostí je jeho zbarvení, které má již od dob pobytu

  ve Švýcarsku. Světlejší barva vypadá na mnoha

  fotografiích jako světle zelená metalíza, jedná se

  ale o šedo-stříbrnou barvu, která se ráda nechá-

  vá ovlivnit světelnými podmínkami…

  Tento letoun byl vyroben v roce 1966 jako první

  sériový dvousedadlový Z-526 a téhož roku byl

  prodán do Německa, kde létal jako D

  -

  EGED. Poté

  byl odprodán do Španělska (SE

  -

  XFE), ale v roce

  1998 se vrátil zpět do Německa, kde byl původ-

  ní motor WM 6-III vyměněn za M-137A. Stroj do-

  stal imatrikulaci D

  -

  EHWJ a sloužil ve Flugschule

  Stahnke. Zde absolvoval také vzlet se zataže-

  ním podvozku na zemi. Po této nehodě se letoun

  podrobil generální opravě v Otrokovicích a byl

  uveden do typového stavu Z-526M. Známý akro-

  bat Klaus Lenhart jej zakoupil poté, co byl letoun

  nahrazen ve flotile školy novější Z-526F. Klaus byl

  nejmladší syn zakladatele firmy LEKI a od roku

  1984 její generální ředitel. Byl leteckým akroba-

  tem, účastnil se i řady soutěží a sedlal i speciál

  Extra 300L. Od roku 1992 vyrábí většinu produktů

  Tachovská společnost Novasport, kterou Klaus

  Lenhart založil. Jeho Z-526M byl registrován

  v České republice jako OK

  -

  LAC, provozovatelem

  bylo Letecké sportovní centrum Karlovy Vary, kde

  letoun také dolétal. Následně byl demontován

  a uložen. V roce 2012 Klaus Lenhart bohužel

  zahynul při letecké havárii, den před svými

  57. narozeninami (30. 4. 2012). O rok později byl le-

  toun odprodán další soukromé osobě v Německu

  a jeho další osud je zatím neznámý.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  51

  Říjen 2023

• Page 52

  Pro Z-526 Trenér Master 1/48

  DOPORUČUJEME:

  648729 Z-326/526 wheels (Brassin)

  3DL48139 Z-526 Trenér Master SPACE (3D obtisk)

  D48097 Z-126/226/326/526 cockpit placards (obtisk)

  EX983 Z-526 Trenér Master TFace (Maska)

  OVERTREES

  #82183X

  Z-326/526

  Trenér Master

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82185-LEPT

  Z-526 Trenér Master

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  #648729

  #EX983

  #D48097

  #3DL48139

  INFO Eduard52

  Říjen 2023

• Page 53

  1/72

  ALBATROS

  Stavebnice československého proudového podzvukového cvičného letounu L-39

  Albatros v měřítku 1/72; edice Limited Edition. Stavebnice nabízí možnost postavení

  Albatrosu ve verzích L-39C, L-39ZA a L-39 ZO československého a českého letectva,

  letectev zahraničních uživatelů.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #2109

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  DUAL COMBO

  INFO Eduard

  53

  Říjen 2023

• Page 54

  STAVEBNICE 10/2023

  L-39ZA, s/n 232433, 222. výcviková letka, letiště Náměšť nad Oslavou,

  Vzdušné síly České republiky, Česká republika, 2008-2010

  L-39C, pplk. Ing. Ivan Chvojka, letiště Sliač, Vzdušné sily Ozbrojených

  síl Slovenskej republiky, Slovenská republika, 1991-2004

  První zálet Albatrosu výrobního čísla 232433

  uskutečnila 24. listopadu 1982 posádka Pánek-

  -Křemen a již 13. prosince si jej převzala vojenská

  správa. Od 23. prosince 1982 je zařazen do stavu

  30. sbolp v Hradci Králové a o rok později se stě-

  huje do Pardubic. Koncem 80. let je předán k první

  letce 8. slp v Mošnově, respektive Brně-Tuřanech,

  kde sloužil zejména v OH PVOS proti „pomalým

  a nízkoletícím“ cílům. Následovala anabáze po

  rozdělení 8. slp, kdy šel nejdříve k 82. sslt do

  Mošnova a poté k 4. sslt do Přerova. Následně je

  od 1. ledna 1995 ve výzbroji u 41. slt na 4. základně

  stíhacího letectva v Čáslavi. V roce 2003 prochází

  poslední větší revizí v LOZ České Budějovice, při

  které získává novou lesklou kamufláž a „kulatá“

  taktická čísla na trupu. Následně je začleněn do

  stavu 221. taktické letky na 22. základně letectva

  v Náměšti nad Oslavou. V roce 2008 byl vybrán

  pro aplikaci výročního zbarvení k příležitosti

  40. výročí prvního letu letounu L-39. Na pravé

  straně SOP je namalován albatros v letu, zatím-

  co na levé straně je vyobrazen hlavní konstruk-

  tér letounu L-39 ing. Jan Vlček s jeho podpisem.

  Následně se výroční Albík prezentoval na celé

  řadě veřejných akcí. To již byl ve stavu přečís-

  lované náměšťské 222. výcvikové letky. Poslední

  let absolvoval 25. listopadu 2010 a následně je

  odstaven z provozu. V roce 2013 je transporto-

  ván pozemní cestou do Čáslavi. Po čtyřech letech

  uložení v čáslavském TOPu je předán Leteckému

  muzeu Kbely. „2433“ má na svém kontě úctyhod-

  ných 3545 letových hodin při 4898 startech.

  Akrobatická skupina Biele Albatrosy předváděla

  letecké kousky na strojích L-39 Albatros, které

  byly vyrobené v Aeru Vodochody, od roku 1991 až

  do roku 2004. Zpočátku nacvičovala skupina lé-

  tání ve trojici a tak se i poprvé představila veřej-

  nosti. Od května 1991 poprvé vystoupila se šesti

  letouny. Od konce roku 1991 skupina začala po-

  užívat název Biele Albatrosy. V létě 1992 dostalo

  všech šest strojů v Aeru Vodochody zcela nový

  nátěr ve slovenských národních barvách, který

  nahradil původní kamufláž. Od roku 1995 měla

  skupina sedm letounů, sólový letoun vyplňoval

  čas, kdy se skupina přeskupovala mimo dohled

  diváků. Biele Albatrosy sklízely úspěchy nejen

  v Česku a na Slovensku, ale i na zahraničních

  leteckých dnech v Anglii, Francii, Dánsku, Itálii,

  Maďarsku nebo Nizozemsku. Vedoucím akroba-

  tické skupiny byl vojenský pilot Ivan Chvojka.

  INFO Eduard54

  Říjen 2023

• Page 55

  STAVEBNICE 10/2023

  L-39C, s/n 530443, Vysoká vojenská letecká škola, letiště Košice,

  Československá lidová armáda, Československo, 1974

  L-39C, 1. letka, 4. základna taktického letectva, letiště Čáslav, Česká republika, 2002

  V leteckém výcviku má cvičný proudový pod-

  zvukový letoun L-39 Albatros nezastupitelnou

  roli. Vzlet prvního prototypu X–02 se uskutečnil

  4. listopadu 1968. Československá lidová armá-

  da byla zcela logicky prvním uživatelem letounů

  L-39. Tehdejší Vysoká vojenská škola v Košicích

  zajišťovala výcvik vojenských pilotů pro celé Čes-

  koslovensko. Letouny L-39C prvních sérií byly do-

  dávány v bílé barvě horní části trupu. Spodní plo-

  cha trupu a celá křídla byla pastelově šedá. Pás

  před kabinou byl v barvě kabinové šedi. Barevné

  doplňky na letounu byly v červené barvě. V roce

  1978 létal letoun trupového čísla 0443 v sestavě

  akrobatické skupiny VVLŠ SNP Košice. Po roz-

  dělení Československa letoun sloužil ve známé

  Slovenské akrobatické skupině Biele Albatrosy

  a v roce 2012 byl modernizován na verzi CM.

  Dne 1. dubna 2004 vznikla nová organizační

  složka společnosti LOM PRAHA s.p., Centrum

  leteckého výcviku Pardubice, která si pronajala

  8 letounů L-39C č. 0103, 0113, 0115, 0440, 0441,

  0444, 0445 a 0448 od AČR pro pokračující výcvik

  armádních pilotů. Od roku 2008 má LOM PRAHA

  s.p. tyto letouny vloženy do práva hospodaření

  s majetkem. V Centru leteckého výcviku LOM

  PRAHA bylo od jeho založení do dnešních dnů na

  L-39C pro Armádu České republiky vycvičeno 90

  výkonných vojenských letců a podle požadavků

  zákazníka absolvovalo výcvik 15 zahraničních

  pilotů. V průběhu let 2015-2016 byla dokončena

  revize R3, která byla v podstatě posledním vyš-

  ším stupněm údržby v celém technickém životě

  modifikovaných strojů L-39C pardubického CLV.

  Tyto Albatrosy lze jednoduše poznat podle tmav-

  ší pololesklé kamufláže a především kulatých

  „low-vis“ výsostných znaků. Zobrazený stroj sé-

  riového čísla 0448 nese ještě původní kamufláž

  se kterou létal u 1. letky 4. základny taktického

  letectva na letišti Čáslav.

  INFO Eduard

  55

  Říjen 2023

• Page 56

  STAVEBNICE 10/2023

  L-39CM, s/n 915301, 2. stíhacia letka, 31. stíhacie letecké krídlo, letiště Sliač,

  Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky, Slovensko, 2012

  L-39C, Irácké letectvo, Irák, 1986

  Albatros trupového čísla 5301 je modernizova-

  nou variantu CM, kterou provozuje 2. sqn (Letka)

  smíšeného křídla (Zmiesane kridlo) se základ-

  nou ve Sliači. Před přestavbou nesl číslo "0443"

  (s/n 530443) a byl známým letounem týmu Biele

  Albatrosy. V roce 2012 prošel letoun generální

  opravou, při které obdržely novou šedou kamuf-

  láž. Součástí spodních ploch je i silueta kabiny.

  Po přestavbě obdržel nové s/n 915301 a na SOP

  bylo aplikováno výroční zbarvení k 90. výročí na-

  rození československého pilota S/Ldr Otto Smika.

  V současné době létají pouze tři L-39CM (5252,

  5253 a 5301), zbylé dva byly v vyřazeny z provozu

  v roce 2011.

  Irák byl po SSSR druhým zahraničním uživatelem

  letounů L-39 a prvním zákazníkem, který obdržel

  letouny ve verzi ZO. Irácké L-39C byly provozová-

  ny v leteckých školách v Rášídu a Tikrítu.

  INFO Eduard56

  Říjen 2023

• Page 57

  STAVEBNICE 10/2023

  L-39C, s/n 533229, Ukrajinské letectvo, letiště Vasilkov, Ukrajina, 2008

  L-39X-11, Aerosalon Paris, Francie, 1977

  Po rozpadu SSSR v roce 1991 mělo v Rusku zůstat

  1 202 letounů a ostatní se rozdělily mezi osamo-

  statněné státy. Na Ukrajině zůstalo podle několi-

  ka zdrojů asi 530 letounů L-39. Špatná finanční

  situace celé armády jejich počet značně snížila

  a v roce 2005 bylo v provozu necelých 200 strojů.

  Ostatní Albatrosy skladuje a nebrání se prodeji

  případným zájemcům.

  Prototyp L-39X-11 (L-39 ZO, OK

  -

  HXA, 3911,

  OK-190) byl opatřen bílo-šedomodrou kamufláží

  a krátce nato předváděn (s vybavením verze ZO)

  na pařížském aerosalónu a pro své nestandartní

  zbarvení si vysloužil přezdívku „Pařížanka“. Leta-

  dla z Aera se prestižního evropského aerosalonu,

  který se pořádá na pařížském Le Bourget od roku

  1977 účastnila mnohokrát, ale první mezinárod-

  ní prezentace Albatrosu byla určitě výjimečná.

  V Paříži byl vystavován i s fotokontejnerem na

  levém vnitřním závěsníku spolu se symetricky

  zavěšenou velkou (350 litrů) přídavnou nádrží

  a představoval tak další rozšíření použití letounu

  - tentokrát pro fotoprůzkum.

  INFO Eduard

  57

  Říjen 2023

• Page 58

  OVERTREES

  #7040X

  L-39

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #2109-LEPT

  L-39 PE

  -

  Set

  1/72

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  L-39ZA/ART, s/n 365504, letiště Chiang Mai,

  Thajské královské letectvo, Thajsko, 2014

  L-39ZO, výr. č. 831135, Lt. Laszló Goron, 59. letecká základna Dezsa Szentgyörgyiho,

  Kecskemet, Maďarsko, srpen 2007

  Thajské vzdušné síly provozovaly L-39ZA/ART na

  dvou letištích. Větší počet z nich byl umístěn na

  základně Korat v centrální části Thajska, která je

  "výkladní skříní" RTAF - letectvo sem zve zahra-

  niční delegace a pořádá zde pravidelná cvičení

  s okolními státy. Druhým působištěm byla zá-

  kladna Takhli, ležící asi 200 km západně, kde se

  devětatřicítky používaly pro operační lety. Le-

  touny L-39ZA původně používaly 101. a 102. letka

  v Khoratu, následně u 401. letky v Thakli a 411.

  letky v Chiang Mai. Od roku 1994 obdrželo RTAF

  celkem 40 letounů, z nichž asi 5 bylo ztraceno při

  nehodách. U příležitosti výročí byly některé letou-

  ny představeny se speciální livrejí, která zahrno-

  vala znaky všech čtyř letek. Dne 31. března 2021

  Thajské vzdušné síly slavnostně vyřadily z pro-

  vozu letouny Aero L-39ZA/ART. Posledním provo-

  zovatelem byla 411. peruť, 41. křídla Chiang Mai.

  Na základě požadavků zahraničních zákazníků

  byla z L-39C v letech 1973 – 76 vyvinuta verze L-

  -39ZO. Kromě dalších úprav dostala verze ZO čty-

  ři závěsníky a zesílené křídlo a podvozek. V roce

  1994 obdrželo maďarské letectvo z Německa za

  symbolickou jednu marku 24 strojů. Poslední z

  nich dolétaly na podzim 2009. Kamufláž stroje s

  trupovým číslem 135, na horních a bočních plo-

  chách nastříkaná zelenou a hnědou barvou, za-

  tímco na spodních plochách světle modrou, byla

  v roce 2007 pod vedením mechanika rtm. Lájose

  Molnára doplněna o atraktivní žraločí tlamu, na

  svislou ocasní plochu byla nastříkána maďarská

  trikolora. Letiště, z něhož tento letoun působil, je

  pojmenováno po Dezső Szentgyörgyim, nejúspěš-

  nějším maďarském stíhacím esu z doby 2. světo-

  vé války s 29 potvrzenými sestřely.

  INFO Eduard58

  Říjen 2023

• Page 59

  1/48

  HRÁBĚ

  Stavebnice sovětského jednomístného dvoumotorového proudového bitevního letounu Su-25K

  (kódové jméno NATO Frogfoot) v měřítku 1/48; edice Limited Edition. Ze stavebnice je možné postavit

  Su-25K používané v československém, českém nebo slovenském letectvu.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: Ano

  resinové díly: ano, brzdící štíty

  raného provedení, ústí kanonů,

  kola, vstupy vzduchu, vzpěra kabiny

  #11176

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  59

  Říjen 2023

• Page 60

  9013, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva, Náměšť nad Oslavou, Česká republika, léto 1996

  5007, 30. stíhací bombardovací letecký pluk, Hradec Králové, Česká republika, duben 1984

  V létě roku 1991 se stal co do zbarvení nejzají-

  mavějším Su-25 stroj číslo 9013. Námět zbarvení

  s žabákem ničícím palicí tank, vycházel z ozna-

  čení v kódu NATO: Frogfoot, tedy žabí noha. Hlav-

  ní postavou realizace tohoto zbarvení byl Arpád

  Molnár, kresbu žáby navrhl Ladislav Váňa. Stroj

  proslavily letové ukázky majora Františka Tabač-

  ka a posléze také kpt. Martina Hejry. Ke zbarvení

  byla použita základová šedá barva, žlutá barva

  byla zakoupena v drogérii, hnědá a obě zelené

  byly barvy, které se používaly ke kamuflování ÚLů

  a jiných staveb na letišti. Kresba žáby byla vy-

  tvořena barvami Humbrol za pomoci modelářské

  stříkací pistole.

  Jeden z první dodávky osmi Su-25K v původní po-

  době, tedy s černými trupovými čísly. Letouny při-

  létly ze SSSR bez nich, aplikovány byly až u nás.

  Stroje 5. a 6. série nebyly vybaveny posilovači

  příčného řízení, tedy ovládání balančních křidé-

  lek. Proto byly vybaveny odlehčovacími ploškami

  (trimy) na křidélkách. Černá trupová čísla byla

  špatně viditelná a později proto byla opatřena

  bílým lemem. Následně byla celá v bílé barvě.

  Novotou zářící letoun nenesl v této podobě žádné

  známky opotřebení.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard60

  Říjen 2023

• Page 61

  6019, 30. bitevní letecký pluk, Pardubice, Československo, srpen 1988

  1002, 30. bitevní letecký pluk, Pardubice, Česká republika, květen 1993

  Různé malůvky se na Su-25K objevily nejprve

  v podobě rychle a snadno odstranitelných kre-

  seb křídou. Siluetou sedící dívky se šroubová-

  kem byl opatřen i tento letoun a protože nebylo

  proti kresbě námitek od nadřízených, rozhodl se

  technik Antonín Fidranský vytvořit smytelnými

  barvami kresbu dívky a žraločí tlamu. Současně

  se na tomto letounu objevil znak 30. bilp, napo-

  sledy použitý na MiGu-15bisSB. Ke kresbě „Anči“

  došlo pravděpodobně o víkendu 20. a 21. srpna

  1988, těsně před naplánovanými střelbami. Ne-

  hoda letounu 1008 během pojíždění na stojánku

  zhatila naději, že se takto vyzdobený letoun do-

  stane do vzduchu. Po incidentu následoval příjezd

  vyšetřovací komise a „Anča" i tlama byly rychle

  umyty, aby se nestaly objektem jejího nechtěné-

  ho zájmu. Letoun byl vyroben 18. 10. 1984, první

  let u nás absolvoval 18. 1. 1985 a poslední 27. 5.

  1998. Při vyřazení měl nálet 917 hod. a 15 min. Po

  vyřazení jej odkoupila společnost Thomas CZ, a.s.

  a 10. 4. 2004 jej prodala do USA.

  Letoun trupového čísla 1002 prošel několika změ-

  nami vzhledu. V květnu 1993 prošel revizí R-1 na

  čáslavské Letecké opravárenské základně a byl

  opatřen výraznou žraločí tlamou, červeným le-

  mováním bílého trupového čísla a velkým nápi-

  sem 30. bilp na směrovém stabilizátoru. O necelý

  rok později už byla celá SOP v barvách trikolóry

  s reklamou společnosti Lubrifilm. Tento Su-25K

  byl vyroben v Tbilisi 15. 5. 1987 a 27. 6. téhož

  roku přistál na pardubické základně. Byl jedním

  ze strojů, které se dočkaly přesunu na základnu

  v Náměšti v roce 1994. V roce 1996 prošel generál-

  ní opravou a v roce 2001 byl vyřazen po celkovém

  náletu 703 hod. a 43 min a v roce 2003 odprodán

  novému uživateli.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  61

  Říjen 2023

• Page 62

  1002, 30. bitevní letecký pluk, Pardubice, Česká republika, červen 1994

  1002, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva, Náměšť nad Oslavou, Česká republika, květen 1996

  Nedostatek finančních prostředků pro účast na

  leteckých dnech řešili příslušníci Display Teamu

  sponzoringem. Jedním z letounů „ozdobených“

  sponzorským polepem se stal Su-25K 1002, je-

  hož „zálety“ podporovala společnost Lubrifilm.

  Podobně byl upraven také letoun 8077. Nástřik

  a polep letounu 1002 měl svou premiéru na Avi-

  atické pouti v Pardubicích 21. května 1994. Další

  reklamní vystoupení 1002 se uskutečnilo na le-

  teckých dnech v Náměšti nad Oslavou 11. června

  a v Českých Budějovicích o týden později, tedy 18.

  června 1994. Ne každému se sponzorská forma

  podpory účasti zástupců letectva na leteckých

  dnech zamlouvala a po interpelacích poslanců

  zakázal ministr obrany všechny reklamní aktivi-

  ty na vojenských letadlech. V červenci 1994 byly

  proto odstraněny reklamní polepy a zbyla jen ba-

  revná SOP. V tomto provedení létal letoun 1002 až

  do konce roku 1994.

  Další reinkarnace Su-25K trupového čísla 1002

  nesla pojmenování „Žralok“. Už na konci roku 1995

  totiž projevili technici 322. letky přání opatřit tru-

  py dvou letadel speciálním zbarvením a Jan Mar-

  tinec začal připravovat grafické návrhy. Nástřik

  proběhl v týdnu od 13. do 17. května 1996, přičemž

  se nakonec dočkal nového zbarvení celý letoun.

  Slavnostní roll out proběhl v pátek 17. května 1996

  a letoun se stal následně účastníkem řady letec-

  kých dnů. Kpt. Ladislav Oslanský s ním odlétal na

  CIAF 2000 i poslední letovou ukázku u nás.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard62

  Říjen 2023

• Page 63

  8076, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva, Náměšť nad Oslavou, Česká republika, květen 1996

  8080, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva Náměšť nad Oslavou, Česká republika, 1997

  Souběžně s letounem 1002 byl opatřen speciálním

  zbarvením také 8076. V jeho případě šlo o aplika-

  ci motivu orla, který měla 322. tl ve svém znaku.

  Realizace tohoto zbarvení zabrala jen tři dny od

  15. do 17. května. Letoun měl původní kamufláž

  v dobrém stavu a tak obdržel pouze zbarvení

  přídě a jak bylo zvykem, patřičně byly vyzdobeny

  také přídavné nádrže.

  Letouny 322. tl obdržely postupně grafické sym-

  boly na SOP, které pomáhaly letouny rychle iden-

  tifikovat i v případě, že nebylo vidět trupové číslo.

  Číslo 8080 dostalo na zeleném plastovém krytu

  vrcholu SOP dva zkřížené bílé pruhy. Na přední

  části motorových gondol jsou již umístěny znaky

  letky se stylizovaným orlem.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  63

  Říjen 2023

• Page 64

  8074, 2. letka, 33. stíhací bombardovací křídlo, základna Kuchyňa, Slovensko, duben 1997

  1027, 3. stíhací bombardovací letecký pluk, Trenčín, Slovensko, srpen 1994

  V roce 1993 byl letoun 8074 opatřen „ohnivým“

  motivem, který mu vynesl přezdívku „Plameňák“.

  Poprvé se v této podobě představil veřejnosti na

  leteckém dnu SIAF 1993 v Košicích. Po rozdělení

  federace nově vzniklý 3. sbolp slovenského letec-

  tva byl papírově umístěn na letiště Kuchyňa, ale

  protože již bylo obsazeno letouny MiG-21, Su-22

  a L-29, bázovaly Su-25K ve skutečnosti na leti-

  šti v Trenčíně, tedy přímo v sousedství tamních

  leteckých opraven. Dne 1. ledna 1993 došlo k re-

  organizaci a letka Su-25 přešla pod 2. smíšený

  letecký pluk Piešťany a stala se jeho první letkou.

  Z Trenčína se na letiště Kuchyňa přemístila

  27. září 1994 a od 1. ledna 1995 se v rámci druhé

  reorganizace stala 2. letkou 33. stíhacího bom-

  bardovacího křídla Malacky.

  Slovenský „Bizon“ se stal nejatraktivněji zbarve-

  nou slovenskou Su-25K. Za vznikem tohoto moti-

  vu stáli pánové Pavol Homer a Jozef Horváth. Pří-

  pravy začaly 17. 7. 1994 a letoun létal 28. a 29. 7.

  s nedokončenou kresbou. Ta byla dokončena 14. 8.

  Premiéru měl „Bizon“ na leteckém dnu SIAF 1994

  dne 21. srpna v Bratislavě. Bizon byl jediným Su-

  25, na kterém byl umístěn také znak 1. technické

  letky. Po ukončení služby ve slovenském letectvu

  byl letoun odprodán v roce 2004 do Arménie.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard64

  Říjen 2023

• Page 65

  Pro Su-25K 1/48

  DOPORUČUJEME:

  491277 Su-25 (fotolept)

  FE1277 Su-25 (fotolept)

  FE1278 Su-25 seatbelts STEEL (fotolept)

  BIG49337 Su-25 (fotolept)

  644166 Su-25 LööK (Brassin)

  644175 Su-25 LööKplus (Brassin)

  648764 Su-25 ejection seat PRINT (Brassin)

  648780 Su-25 wheels (Brassin)

  3DL48070 Su-25 SPACE (3D Obtisk)

  ER48005 Su-25 raised rivets & surface details (3D Obtisk)

  EX859 Su-25 TFace (maska)

  STAVEBNICE 10/2023

  OVERTREES

  #11176X

  Su-25K

  1/48

  OVERLEPT

  #11176-LEPT

  Su-25K PE

  -

  Set

  1/48

  stránka produktu

  #644178

  #491277

  #FE1277

  #3DL48070

  INFO Eduard

  65

  Říjen 2023

• Page 66

  S-199 bubble canopy

  Stavebnice československého jednomotorového stíhacího letounu Avia

  S-199 s vypouklým překrytem kokpitu v měřítku 1/72; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7471

  1/72

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard66

  Říjen 2023

• Page 67

  S-199.165, 1. letka, 18. letecký pluk, Plzeň-Skvrňany, Československo, červenec 1952

  S-199.444, 2. letka, 1. letecký pluk, 3. letecká divize, Praha-Kbely,

  Československo, duben 1951

  S-199.156, 3. letka, letecký pluk 8, 3. letecká divize, Brno-Černovice,

  Československo, červen 1949

  Tento stroj zalétal koncem října 1948 tovární pilot

  Petr Široký a 23. listopadu byl přelétnut k určené-

  mu plzeňskému Leteckému pluku 4. Dne 19. břez-

  na 1950 byl letoun poškozen, následně opraven

  a zpět k útvaru přidělen v polovině července

  téhož roku. Od dubna 1952 jej používala 1. letka

  18. leteckého pluku na letišti v Plzni-Skvrňanech.

  Dne 23. července 1952 prováděl s touto Avií kó-

  dového označení PS-15 npor. Vladislav Petráš vý-

  cvikový let. Během něj došlo k technické závadě

  a pilot musel nouzově přistát na břicho u Trho-

  vých Dušníků, okres Příbram. Při přistání došlo

  k drobným poškozením, zejména vrtulových listů.

  Stroj byl následně opraven.

  Letoun výrobního čísla 444 byl zalétán továrním

  pilotem Antonínem Krausem dne 5. září 1949

  a od konce srpna 1950 byl ve stavu LP 1. V dubnu

  1951 se nacházel u jeho 2. letky v rámci 3. letecké

  divize v Praze-Kbelích, kde nesl označení JW-38

  (v té době byl již pluk přeznačen na 1. lp). Dne

  21. dubna 1951 s tímto letounem havaroval na leti-

  šti v Letňanech pilot rt. Jiří Klempíř, když při vzle-

  tu stroj odskočil na terénní vlně a dopadl z výšky

  na zem. Krátká kariéra této Avie byla završena

  v polovině června 1951, kdy byl provoz účetně

  ukončen a letoun byl následně sešrotován.

  Stroj S-199.156 byl vyroben v létě 1948 a v po-

  lovině listopadu byl přidělen k 3. letecké divizi.

  V červnu 1949 se nacházel u leteckého pluku číslo

  8 na letišti v Brně-Černovicích. Kódové označe-

  ní NP-2 jej zařazuje k 3. letce. Stroj je ve světlé

  kamufláži a má přední část opravenou nástřikem

  tmavším odstínem zelené barvy. Dne 10. června

  1949 jej pilot rt. Jan Dočkal poškodil při přistání

  na domovském letišti. Po opravě byl pak letoun

  přidělen k LP 3. Tento „Mezek“ patřil mezi stroje

  vyzbrojené kromě trupových kulometů také kulo-

  mety instalovanými v křídle. Dne 18. března 1952

  byl zničen při vzletu.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  67

  Říjen 2023

• Page 68

  SS810 S-199 bubble canopy Weekend (fotolept)

  672284 S-199 exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672285 S-199 wheels PRINT (Brassin)

  672289 S-199 cockpit bubble canopy PRINT (Brassin)

  672293 S-199 4xETC 50 rack w/bombs (Brassin)

  672294 S-199 engine PRINT (Brassin)

  3DL72008 S-199 SPACE (3D obtisk)

  D72038 S-199 Czechoslovak national insignia (obtisk)

  D72040 S-199 Czechoslovak stencils (obtisk)

  CX652 S-199 bubble canopy Weekend (maska)

  Bezpečnostní letectvo, Letecká hlídka Brno nebo Olomouc,

  Československo, 1949

  Letecká hlídka Bezpečnostního letectva (do po-

  loviny prosince 1947 nazývaného Letectvem SNB)

  využívala tento letoun na letišti Brno nebo Olo-

  mouc. V době své služby u BL nesl standardní

  zbarvení této letecké složky, tedy světle šedý

  nátěr horních ploch a tmavě šedý na spodních

  plochách, doplněný šarlatovou barvou na přídi,

  náběžné hraně křídla a vodorovnými ocasními

  plochami v téže barvě. Rekonstrukce barevného

  náhledu vznikla podle fotografií podobných stro-

  jů. Na OK

  -

  BXK se bohužel žádné fotografie nedo-

  chovaly. Výrobní číslo je zatím neznámé, prav-

  děpodobně však mohlo být 201, 410 či v rozmezí

  414 až 416. V obtisku vám proto nabízíme číselnou

  řadu k sestavení vlastního výrobního čísla.

  STAVEBNICE 10/2023

  Pro S-199 bubble canopy 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672289

  #672284

  #672294

  #672293

  INFO Eduard68

  Říjen 2023

• Page 69

  1/48

  F4F-3 Wildcat

  Stavebnice amerického palubního stíhacího letounu

  F4F-3 Wildcat v měřítku 1/48; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #84193

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  69

  Říjen 2023

• Page 70

  BuNo. 1883, VF-72, USS Wasp (CV-7), prosinec 1940

  BuNo. 3976, Lt. Cdr. John S. Thach, VF-3, USS Lexington (CV-2), duben 1942

  První produkční blok Wildcatů, celkem 49 kusů,

  byl dodán v barevném předválečném schématu,

  což znamená, že trup a spodní plochy křídla byly

  nastříkány hliníkovou barvou, horní plochy křídla

  byly zbarveny žlutě. Znaky na křídle byly umístě-

  ny ve všech čtyřech pozicích, na trupu byly na-

  malovány buď na přídi, nebo na motorovém krytu.

  Pozice znaku měla označovat neutrální status

  těchto letadel. Příslušnost k jednotlivým lodím

  určovala barva ocasních ploch. Černé zbarvení

  patřilo letadlům z letadlové lodi USS Wasp (CV-7).

  Pruhy na křídle a zbarvení přední části motoro-

  vého krytu určovaly příslušnost stroje k jednot-

  livým sekcím jednotky. V případě červené barvy

  se jednalo o první sekci, přičemž pokud měl stroj

  v barvě sekce celou přední část motorového kry-

  tu a pruh na trupu, jednalo se o vedoucí stroj dané

  sekce. Tento Wildcat sloužil u VF-72 na přelomu

  let 1940 a 41. Z paluby USS Wasp a z pozemní

  základny Guantanamo na Kubě se účastnil hlí-

  dek Neutrality Patrols, které měly dohlížet na

  dodržování neutrality v pobřežních vodách USA

  a Karibiku vyhlášené prezidentem Rooseveltem

  4. září 1939. Ztracen byl 8. května 1942 během

  Bitvy v Korálovém moři, kde operoval z paluby

  USS Yorktown (CV-5) v rámci perutě VF-42.

  John Smith Thach se narodil 19. dubna 1905

  v Pine Bluff v Arkansasu, po absolvování námoř-

  ní akademie v roce 1927 strávil dva roky služby

  na bitevních lodích a v únoru 1929 započal pilotní

  výcvik. Svá pilotní „křídla“ obdržel v roce 1930.

  Během třicátých let sloužil u různých jednotek,

  v červnu 1939 byl přidělen k VF-3, jíž od prosin-

  ce 1940 velel. Tato jednotka byla 10. února 1942

  naloděna na USS Lexington (CV-2), součást Task

  Force 11, jejímž cílem byl Rabaul. Po svazu pátraly

  létající čluny Kawanishi H6K Mavis, které byly na-

  konec úspěšné. Japonci konvoj odhalili a vyslali

  proti němu celkem 17 bombardérů G4M Betty.

  „Jimmy“ Thach, pilotující svůj osobní stroj Fox-1,

  dokázal během ranní hlídky sestřelit společně

  se svým číslem jeden z výzvědných hydroplá-

  nů, čímž docílil prvního sestřelu perutě. K útoku

  bombardérů startujících z Rabaulu došlo přibliž-

  ně v 16:30 a Thach, tentokrát pilotující stroj Fox-

  13, vedl veškeré provozuschopné Wildcaty perutě

  proti útočníkům. Výsledkem bylo 15 sestřelených

  Betty, z nichž si on sám na své konto připsal dva

  sestřely. Poslední bojovou akcí, které se Lt. Cdr.

  Thach účastnil, byla Bitva o Midway. Jako veli-

  tel perutě zde sestřelil čtyři japonská letadla

  (3 × A6M Zero, 1 × B5N Kate). Později během vál-

  ky sloužil jako operační důstojník viceadmirála

  Johna S. McCaina, velitele svazu TF 38. Po válce

  působil John Thach ve funkci velitele letadlových

  lodí a v šedesátých letech zastával vysoké štábní

  funkce. Do důchodu odešel v květnu 1967 v hod-

  nosti admirála. Zemřel 25. dubna 1981. Jeho Wild-

  cat byl na spodních plochách kamuflován barvou

  Light Gray FS 36440, horní a boční plochy byly

  nastříkány barvou Blue Gray FS 35189. Znaky na

  zádi trupu a na čtyřech pozicích na křídle doplnilo

  13 červených a bílých pruhů na směrovce.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard70

  Říjen 2023

• Page 71

  BuNo. 3986, Lt. Cdr. Edward H. O’Hare, VF-3, USS Lexington (CV-2), duben 1942

  BuNo. 3991, VMF-111, Samoa, 1942

  Edward Henry O’Hare se narodil 13. března 1914

  v St. Louis v Missouri a po absolvování US Naval

  Academy v roce 1937 byl v hodnosti Ensign (při-

  bližný ekvivalent: podporučík) odvelen ke službě

  na bitevní lodi USS New Mexico (BB-40). V červnu

  1939 začal s leteckým výcvikem, který úspěš-

  ně ukončil v květnu 1940. Následovalo převelení

  k VF-3, působící z letadlové lodi USS Saratoga

  (CV-3). Proslavil se akcí z února 1942, kdy byla

  během přibližování k přístavu Rabaul na Nové

  Británii prozrazena pozice svazu Task Force 11

  v čele s letadlovou lodí Lexington (CV-2), na níž

  v té době pobývala jednotka VF-3, a Japonci

  k němu vyslali dva svazy bombardérů Betty. Dru-

  hému svazu se postavili pouze „Butch“ O’Hare

  a jeho wingman. Lt. O’Hare sestřelil tři Betty

  a další dvě těžce poškodil, čímž došlo k rozvrá-

  cení celého útoku. Dne 10. dubna 1942 byly pro

  reklamní záběry připraveny dva Wildcaty: Tha-

  chův s označením F-1 a stroj s označením F-13, se

  kterým létal Lt. Noel A. M. Gayler. Během natáče-

  ní jej však sedlal právě čerstvě povýšený Lt. Cdr.

  O’Hare… Tento Wildcat byl na spodních plochách

  kamuflován barvou Light Gray FS 36440, horní

  a boční plochy byly nastříkány barvou Blue Gray

  FS 35189. Znaky na zádi trupu a na čtyřech po-

  zicích na křídle doplnilo 13 červených a bílých

  pruhů na směrovce. Edward O’Hare se konce

  války nedožil, při noční akci 26. listopadu 1943, již

  v kokpitu Hellcatu, byl pravděpodobně zasažen

  a zřítil se do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nale-

  zeno, i když někteří svědci tvrdili, že viděli padák.

  O’Hare se před válkou usadil v Chicagu a město

  po něm v roce 1949 pojmenovalo své letiště.

  Od svého založení v září 1925 prošla tato jednotka

  několika označeními. Až 1. červenec 1941 přinesl

  změnu označení na VMF-111, které nosila až do

  své deaktivace 26. listopadu 1945. V době útoku na

  Pearl Harbor létali piloti jednotky na strojích F4F-3

  Wildcat, které si peruť ponechala ve výzbroji až

  do začátku roku 1943, kdy byla přezbrojena na

  modernější Corsairy. V březnu 1942 se jednotka

  přesunula na základnu Tafuna (v současnosti

  mezinárodní letiště Pago Pago) na ostrově Tutu-

  ila, součást souostroví Americká Samoa. V čer-

  venci téhož roku byla jednotka přesunuta na nově

  vybudovanou základnu Faleolo na ostrově Upolu

  ve stejném souostroví. Zde jednotka strávila rok

  jako součást obrany tohoto území, vyzbrojená

  Wildcaty, které si prošly službou u perutí americ-

  kého námořnictva operujících z letadlových lodí.

  Wildcat výrobního čísla 3991 původně sloužil na

  letadlové lodi USS Saratoga (CV-3), později se

  v řadách VF-2 účastnil Bitvy v Korálovém moři.

  Na počátku služby u VMF-111, přezdívané Devil

  Dogs, nesl na trupu i křídle znaky s červenými

  středy a červené a bílé pruhy na směrovce.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard

  71

  Říjen 2023

• Page 72

  Pro F4F-3 Wildcat 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481086 F4F-3 landing flaps (fotolept)

  FE1290 F4F seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1387 F4F-3 Weekend (fotolept)

  644171 F4F-3 early LööK (Brassin)

  648756 F4F 42gal ventral drop tank PRINT (Brassin)

  648765 F4F-3 cockpit w/ telescopic gun sight PRINT (Brassin)

  648766 F4F-3 exhausts PRINT (Brassin)

  648767 F4F-3 wheels early (Brassin)

  648768 F4F-3 wheels late (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648770 F4F-3 life raft PRINT (Brassin)

  648777 F4F-3 cockpit w/ reflector gun sight PRINT (Brassin)

  648781 F4F seat early PRINT (Brassin)

  648792 F4F-3 engine early PRINT (Brassin)

  648793 F4F-3 gun bays PRINT (Brassin)

  648794 F4F-3 landing flaps PRINT (Brassin)

  648795 F4F-3 wheel bay PRINT (Brassin)

  648825 F4F-3 engine mid PRINT (Brassin)

  648826 F4F-3 engine late PRINT (Brassin)

  648827 F4F-3A engine PRINT (Brassin)

  3DL48076 F4F-3 late SPACE (3D obtisk)

  3DL48080 F4F-3 early SPACE (3D obtisk)

  EX878 F4F-3 TFace (maska)

  EX984 F4F-3 Weekend (maska)

  BuNo. 3991, VMF-111, Samoa, 1942

  Od svého založení v září 1925 prošla tato jednotka

  několika označeními. Až 1. červenec 1941 přinesl

  změnu označení na VMF-111, které nosila až do

  své deaktivace 26. listopadu 1945. V době útoku na

  Pearl Harbor létali piloti jednotky na strojích F4F-3

  Wildcat, které si peruť ponechala ve výzbroji až

  do začátku roku 1943, kdy byla přezbrojena na

  modernější Corsairy. V březnu 1942 se jednotka

  přesunula na základnu Tafuna (v současnosti

  mezinárodní letiště Pago Pago) na ostrově Tutu-

  ila, součást souostroví Americká Samoa. V čer-

  venci téhož roku byla jednotka přesunuta na nově

  vybudovanou základnu Faleolo na ostrově Upolu

  ve stejném souostroví. Zde jednotka strávila rok

  jako součást obrany tohoto území, vyzbrojená

  Wildcaty, které si prošly službou u perutí americ-

  kého námořnictva operujících z letadlových lodí.

  Wildcat výrobního čísla 3991 původně sloužil na

  letadlové lodi USS Saratoga (CV-3), později se

  v řadách VF-2 účastnil Bitvy v Korálovém moři.

  V době služby u VMF-111, přezdívané Devil Dogs,

  nesl nejprve znaky s červenými středy a červené

  a bílé pruhy na směrovce. Na fotografiích z jeho

  nouzového přistání na hladinu moře pořízených

  v lednu 1943 má již červené „terče“ na znacích

  zamalovány, stejně tak je již směrovka přetřena

  kamuflážní barvou Blue Gray.

  STAVEBNICE 10/2023

  #648792

  #648794

  #648795

  #648770

  #648781

  INFO Eduard72

  Říjen 2023

• Page 73

  STAVEBNICE 10/2023

  1/48

  F6F-5

  Stavebnice amerického námořního stíhací stroje

  F6F-5 v měřítku 1/48; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #84181

  stránka produktu

  Reedice

  INFO Eduard

  73

  Říjen 2023

• Page 74

  F6F-5, Lt. Fred Prinz, VBF-17, USS Hornet (CV-12), březen 1945

  F6F-5, Lt. Daniel Archibald Carmichael Jr., VBF-12,

  USS Randolph, duben 1945

  Před chystaným vyloděním amerických jednotek

  na Okinawě (operace Iceberg, 1. dubna 1945) zaú-

  točilo 19. března 1945 americké námořní letectvo

  na letecké základny na ostrovech Kyūshū, Shi-

  koku a jižním Honshū a námořní základny Kure

  a Kóbe. Jejich cílem bylo vyřadit japonské námoř-

  nictvo a letectvo a zabránit mu tak v akcích proti

  invazním silám. Jednou z jednotek, jež se tohoto

  úderu měly zúčastnit, byla i VBF-17 z letadlové

  lodi USS Hornet (CV-12). V sestavě dvaceti Hell-

  catů, jimiž byla VBF-17 vyzbrojena, letěla i dvojice

  Lt. Prinz a Lt. Karr. Proti přilétávajícímu nepří-

  teli vyrazila Kōkūtai 343, vyzbrojená stíhačkami

  N1K2-J. K souboji došlo nad mořem, nečekaným

  přepadem dvou pilotů byl sestřelen Lt. Karr, za-

  tímco Hellcat Lt. Prinze byl poškozen a Hellcat

  velitele jednotky Charlese Weisse zničen po sráž-

  ce s jedním z útočníků, Kiku-ichi Ishikawou. Prin-

  zovi se následně podařilo s poškozeným strojem

  přistát na palubě Hornetu. Hellcaty, podílející se

  na těchto útocích, měly pro lepší rozlišení vlast-

  ních letadel bíle natřené přídě.

  Rodák z Washingtonu D.C., Dan Carmichael, ukon-

  čil v roce 1941 bakalářské studium architektury

  na Princetonské univerzitě. Na jaře následujícího

  roku započal letecký výcvik u námořnictva, který

  ukončil v březnu 1943. Po absolvování pokračo-

  vacího výcviku byl od června 1943 do října 1944

  zařazen k VF-2, která v tomto období startovala

  z palub USS Enterprise (CV-6) a USS Hornet

  (CV-12). Během působení u VF-2 sestřelil

  Lt. Carmichael devět nepřátelských letadel. Mís-

  tem jeho dalšího působení byla paluba letadlové

  lodi USS Randolph (CV-15), z níž startoval od led-

  na do května 1945 v řadách VBF-12 a u níž dosáhl

  dalších čtyř sestřelů japonských letadel. Během

  působení u VBF-12 létal Lt. Carmichael na celo-

  modrém stroji č. 59. Tento Hellcat nesl bílé ozna-

  čení strojů z USS Randolph na kýlové ploše, smě-

  rovém kormidle a křidélkách, pod čelním štítkem

  měl vyznačen počet dosažených sestřelů.

  STAVEBNICE 10/2023

  INFO Eduard74

  Říjen 2023

• Page 75

  F6F-5K, BuNo 80173, Detroit Air Races, 1951

  F6F-5, LV Gérard de Castelbajac, Flottile 11F, Haiphong Cat Bi,

  Indočína, březen 1954

  Po skončení 2. světové války byly Hellcaty na-

  hrazeny modernějším typem firmy Grumman,

  stíhačkami F8F Bearcat. Hellcaty byly postupně

  předávány druholiniovým jednotkám a rezervním

  squadronám, v letech 1949 až 1957 jich bylo ne-

  zanedbatelné množství konvertováno na rádiem

  řízené terčové letouny. Letové přístroje byly po-

  nechány pro přelety, letouny však byly zbaveny

  výzbroje a záchytného háku určeného k přistává-

  ní na palubách letadlových lodí. Jedním z Hellcatů

  přestavěných na terčový letoun byl i stroj BuNo.

  800173, který se objevil v roce 1951 na leteckých

  závodech v Detroitu. Samotného závodu se nezú-

  častnil, ale svým neobvyklým zbarvením vzbudil

  zájem přítomných leteckých fanoušků.

  Po ukončení 2. světové války chtěla Francie obno-

  vit svou předválečnou kolonii v jihovýchodní Asii.

  Na odpor se jim postavili komunisté pod vedením

  Ho Či Mina. Vietnamská národní armáda spolu

  s francouzskou armádou sváděla boje s Viet

  Minhem (Vietnamská lidová armáda) až do srp-

  na 1954, posledním velkým střetem byla bitva

  u Dien Bien Phu, které se stejně jako předcho-

  zích bojů zúčastnily i francouzské námořní le-

  tecké síly. V tomto případě Flotille 3F, vyzbrojená

  bombardovacími SB2C a Flottile 11F vyzbrojená

  Hellcaty. Hellcaty, pod vedením LV Castelbajace

  prováděly nad bojištěm blízkou leteckou podporu

  (CAS) vyzbrojeny nejen kulomety, ale i neřízenými

  raketami a bombami. Se strojem 11F.6 havaroval

  19. března 1954 poblíž letiště Cat Bi (nynější mezi-

  národní letiště v Haiphongu) velitel jednotky. Stroj

  byl odepsán, pilot havárii přežil.

  STAVEBNICE 10/2023

  48585 F6F undercarriage (Fotolept)

  48588 F6F gun bay (Fotolept)

  FE454 F6F-5 Weekend (Fotolept)

  FE1065 F6F-5 seatbelts STEEL (Fotolept)

  644012 F6F-5 LööK (Brassin)

  648086 US 250lb bombs (2 pcs) (Brassin)

  648102 F6F wheels (Brassin)

  648683 F6F exhaust stacks (Brassin)

  648747 F6F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648798 F6F wheel bays PRINT (Brassin)

  3DL48069 F6F-5 SPACE (3D obtisk)

  D48059 F6F-5 stencils (obtisk)

  EX539 F6F-5/5N (maska)

  Pro F6F-5 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #648798

  #644012

  INFO Eduard

  75

  Říjen 2023

• Page 76

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro AH-64E v měřítku 1/35.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro F-16D v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634042

  AH-64E Löök

  1/35 Takom

  644228

  F-16D Block 30 LööK

  1/48 Kinetic

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Říjen 2023

• Page 77

  644231

  Hurricane Mk.II LööK

  1/48 Arma Hobby

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Hurricane Mk.II v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro F-4E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Meng

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644232

  F-4E LööKplus

  1/48 Meng

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Říjen 2023

• Page 78

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Bf 109K-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - hlavně výfuky

  Brassinová sada - vrhače dýmovnic pro německá

  druhoválečná vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje

  12 výmetnic 2 druhů (6 + 6). Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  644233

  Bf 109K-4 LööKplus

  1/48 Eduard

  635036

  WWII German NbKWrf39 smoke launcher PRINT

  1/35

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Říjen 2023

• Page 79

  BRASSIN

  Brassinová sada - brzdící štíty pro F-4E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648901

  FM-2 exhausts PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  648907

  F-4E airbrakes PRINT

  1/48 Meng

  INFO Eduard

  79

  Říjen 2023

• Page 80

  648908

  F-4E exhaust nozzles PRINT

  1/48 Meng

  648909

  F-4E FOD covers PRINT

  1/48 Meng

  BRASSIN

  Brassinová sada - trysky motorů pro F-4E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - čechla motorů pro F-4E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Říjen 2023

• Page 81

  BRASSIN

  Brassinová sada - přistávací hák pro F-4E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648912

  F-4E tail hook PRINT

  1/48 Meng

  Brassinová sada - tankovací ráhno pro F-4E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648911

  F-4E refuelling boom PRINT

  1/48 Meng

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Říjen 2023

• Page 82

  BRASSIN

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru pro

  F-16 poháněné motorem GE F110 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Hurricane Mk.II

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648916

  Hurricane Mk.II exhaust fishtail PRINT

  1/48 Arma Hobby

  648915

  F-16 exhaust nozzle GE F110 PRINT

  1/48 Kinetic

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Říjen 2023

• Page 83

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Hurricane Mk.II

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648918

  Hurricane Mk.II wheels

  1/48 Arma Hobby

  Brassinová sada - výfuky pro Hurricane Mk.II

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648917

  Hurricane Mk.II exhaust rounded PRINT

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  83

  Říjen 2023

• Page 84

  BRASSIN

  Brassinová sada - hlavně kanonu pro A-10C v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - brzdící štíty pro A-10C v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648920

  A-10C airbrakes PRINT

  1/48 Academy

  648919

  A-10C rotary gun flash suppressor PRINT

  1/48 Academy

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Říjen 2023

• Page 85

  BRASSIN

  Brassinová sada - zařízení pro tankování pro A-10C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 1 součástka (barvená)

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648922

  A-10C refuelling bay PRINT

  1/48 Academy

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro A-10C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648921

  A-10C ejection seat PRINT

  1/48 Academy

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  85

  Říjen 2023

• Page 86

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-10C v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďová kola.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pilota pro Hurricane Mk.II

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648924

  Hurricane Mk.II seat PRINT

  1/48 Arma Hobby

  648923

  A-10C wheels

  1/48 Academy

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard86

  Říjen 2023

• Page 87

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-10

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 15 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648926

  Bf 109G-10 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Hurricane Mk.IIc

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 typy hlavní. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648925

  Hurricane Mk.IIc gun barrels PRINT

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  87

  Říjen 2023

• Page 88

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672328

  Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard88

  Říjen 2023

• Page 89

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 90

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - zbraňové šachty

  - podvozková šachta

  - přistávací klapky

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648112

  F4F-4 ADVANCED

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard90

  Říjen 2023

• Page 91

  BRASSIN

  Soubor 6 sad pro Bf 109F v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - radiovybavení

  - kola podvozku

  - hlavně kulometů

  - podvozkové nohy BRONZ

  - výfuky

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN67221

  Bf 109F

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  91

  Říjen 2023

• Page 92

  FOTOLEPTY

  ŘÍJEN 2023

  USS Nimitz

  CVN-68 part 4

  1/350 Trumpeter

  53298

  INFO Eduard92

  Říjen 2023

• Page 93

  Su-76M

  1/35 Zvezda

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  36508

  Su-76M

  36509 fenders

  INFO Eduard

  93

  Říjen 2023

• Page 94

  FOTOLEPTY

  Hurricane Mk.IIc

  1/48 Arma Hobby

  491382, FE1382, FE1383

  INFO Eduard94

  Říjen 2023

• Page 95

  FOTOLEPTY

  Vampire FB.9

  1/48 Airfix

  491385, FE1385, FE1386

  INFO Eduard

  95

  Říjen 2023

• Page 96

  FOTOLEPTY

  B-29 bomb bay

  1/72 HOBBY 2000 / Academy

  72733

  INFO Eduard96

  Říjen 2023

• Page 97

  FOTOLEPTY

• Page 98

  snadná

  aplikace

  3DL48136 Hurricane Mk.IIc SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48137

  Vampire FB.5 SPACE 1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Říjen 2023

• Page 99

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL48138 Vampire FB.9 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48139

  Z-526 Trenér Master SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  99

  Říjen 2023

• Page 100

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  3DL72021 Fw 190A-5 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72024

  F-35A SPACE 1/72 Tamiya

• Page 101

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  EDDIE THE RIVETER

  ER32002

  Double riveting rows

  1/32

  ER72002

  Double riveting rows

  1/72

  ER48007

  Double riveting rows

  1/48

  INFO Eduard

  101

  Říjen 2023

• Page 102

  Klub plastikových modelářů České Budějovice

  a Dům dětí a mládeže České Budějovice

  ve spolupráci s Jihočeským muzeem

  Vás zvou na

  Jihočeské muzeum v Č. Budějovicích, Dukelská 1, Č. Budějovice

  V rámci zakoupení vstupného na výstavu a soutěž Jihočeský kapr,

  opravňuje vstupenka i návštěvu Jihočeského muzea (všechny expozice a výstavy).

  V místě konání soutěže je možnost zakoupení jídla a pití.

  Pořadatelé nezajišťují místa k parkování.

  Doba konání pro veřejnost: 9:00 – 16:00 hodin

  Vstupné: 70 Kč, děti do 12 let vstup zdarma

  VÝSTAVU A SOUTĚŽ

  PLASTIKOVÝCH MODELŮ

  JIHOČESKÝ KAPR

  4. 11. 2023

• Page 103

• Page 104

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33155 F-35A 1/32 Trumpeter

  BIG49380

  Hurricane Mk.I 1/48 Hobby Boss

  BIG49381

  Mi-4A 1/48 Trumpeter

  32886 Remove Before Flight STEEL

  321011 F-35A

  33354 F-35A seatbelts STEEL

  JX313 F-35A

  481113 Hurricane Mk.I landing flaps

  481114 Hurricane Mk.I gun bays

  491364 Hurricane Mk.I

  FE1365 Hurricane Mk.I seatbelts STEEL

  481113 Hurricane Mk.I landing flaps

  481114 Hurricane Mk.I gun bays

  491364 Hurricane Mk.I

  FE1365 Hurricane Mk.I seatbelts STEEL

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard104

  Říjen 2023

• Page 105

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49382 F-4E 1/48 Meng

  BIG49383

  MiG-17F 1/48 AMMO

  BIG5368

  USS Missouri BB-63 1/350 Hobby Boss

  481117 F-4E reinforcement straps & formation lights

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491358 F-4E

  FE1359 F-4E seatbelts STEEL

  EX949 F-4E

  491366 MiG-17F

  FE1367 MiG-17F seatbelts STEEL

  EX957 MiG-17

  53292 USS Missouri BB-63

  53293 USS Missouri BB-63 part 2

  53294 USS Missouri BB-63 part 3

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  105

  Říjen 2023

• Page 106

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX980 Hurricane Mk.IIc TFace

  1/48 Arma Hobby

  EX981 Vampire FB.5/9

  1/48 Airfix

  EX982 Vampire FB.5/9 TFace

  1/48 Airfix

  EX983 Z-526 Trenér Master TFace

  1/48 Eduard

  EX984 F4F-3 Weekend

  1/48 Eduard

  EX985 Bf 109K national insignia

  1/48 Eduard

  EX986 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11

  1/48 Airfix

  EX987 Hunter

  FGA.9/FR.10/GA.11 TFace

  1/48 Airfix

  CX651 F-35A

  1/72 Tamiya

  CX652 S-199 bubble

  canopy Weekend

  1/72 Eduard

  CX653 AC-130J

  1/72 Zvezda

  EX981 Vampire FB.5/9

  EX981 Vampire FB.5/9

  EX982 Vampire FB.5/9 TFace EX982 Vampire FB.5/9 TFace

  EX982 Vampire FB.5/9 TFaceEX982 Vampire FB.5/9 TFace

  EX980 Hurricane Mk.IIc TFace

  EX980 Hurricane Mk.IIc TFace

  EX980 Hurricane Mk.IIc TFace

  EX980 Hurricane Mk.IIc TFace

  INFO Eduard106

  Říjen 2023

• Page 107

  EX986 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11

  EX986 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11

  CX653 AC-130J CX653 AC-130J

  EX987 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 TFace EX987 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 TFace

  EX987 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 TFaceEX987 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 TFace

  MASKY

  INFO Eduard

  107

  Říjen 2023

• Page 108

  NOVINKY

  ŘÍJEN 2023

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82185 Z-526 Trenér Master 1/48 ProfiPACK

  2109 ALBATROS Dual Combo 1/72 Limited

  11176 HRÁBĚ 1/48 Limited

  7471 S-199 bubble canopy 1/72 Weekend

  84193 F4F-3 Wildcat 1/48 ProfiPACK

  84181 F6F-5 reedice 1/48 ProfiPACK

  53298 USS Nimitz CVN-68 part 4 1/350 Trumpeter

  36508 SU-76M 1/35 Zvezda

  36509 SU-76M fenders 1/35 Zvezda

  481122 Hunter FGA.9 landing flaps 1/48 Airfix

  481123 Hunter FR.10 landing flaps 1/48 Airfix

  481124 Hunter GA.11 landing flaps 1/48 Airfix

  491382 Hurricane Mk.IIc 1/48 Arma Hobby

  491384 Vampire FB.5 1/48 Airfix

  491385 Vampire FB.9 1/48 Airfix

  491388 Hunter FGA.9 1/48 Airfix

  491389 Hunter FR.10 1/48 Airfix

  491390 Hunter GA.11 1/48 Airfix

  72732 B-29 exterior 1/72

  Hobby 2000/Academy

  72733 B-29 bomb bay 1/72 Hobby 2000/Academy

  73808 F-35A 1/72 Tamiya

  73811 AC-130J interior 1/72 Zvezda

  FE1382 Hurricane Mk.IIc 1/48 Arma Hobby

  FE1383 Hurricane Mk.IIc seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1384 Vampire FB.5 1/48 Airfix

  FE1385 Vampire FB.9 1/48 Airfix

  FE1386 Vampire FB.5/9 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1387 F4F-3 Weekend 1/48 Eduard

  FE1388 Hunter FGA.9 1/48 Airfix

  FE1389 Hunter FR.10 1/48 Airfix

  FE1390 Hunter GA.11 1/48 Airfix

  FE1391 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  SS809 B-29 seatbelts STEEL 1/72

  Hobby 2000/Academy

  SS810 S-199 bubble canopy Weekend 1/72 Eduard

  SS811 AC-130J 1/72 Zvezda

  EX980 Hurricane Mk.IIc TFace 1/48 Arma Hobby

  EX981 Vampire FB.5/9 1/48 Airfix

  EX982 Vampire FB.5/9 TFace 1/48 Airfix

  EX983 Z-526 Trenér Master TFace 1/48 Eduard

  EX984 F4F-3 Weekend 1/48 Eduard

  EX985 Bf 109K national insignia 1/48 Eduard

  EX986 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 1/48 Airfix

  EX987 Hunter FGA.9/FR.10/GA.11 TFace 1/48 Airfix

  CX651 F-35A 1/72 Tamiya

  CX652 S-199 bubble canopy Weekend 1/72 Eduard

  CX653 AC-130J 1/72 Zvezda

  INFO Eduard108

  Říjen 2023

• Page 109

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  634042 AH-64E LööK 1/35 Takom

  644228 F-16D Block 30 LööK 1/48 Kinetic

  644231 Hurricane Mk.II LööK 1/48

  Arma Hobby

  635036 WWII German NbKWrf39 smoke launcher PRINT 1/35

  648901 FM-2 exhausts PRINT 1/48 Meng

  648907 F-4E airbrakes PRINT 1/48 Meng

  648908 F-4E exhaust nozzles PRINT 1/48 Meng

  648909 F-4E FOD covers PRINT 1/48 Meng

  648911 F-4E refuelling boom PRINT 1/48 Meng

  648912 F-4E tail hook PRINT 1/48 Meng

  648915 F-16 exhaust nozzle GE F110 PRINT 1/48 Kinetic

  648916 Hurricane Mk.II exhaust fishtail PRINT 1/48

  Arma Hobby

  648917 Hurricane Mk.II exhaust rounded PRINT 1/48 Arma Hobby

  648918 Hurricane Mk.II wheels 1/48 Arma Hobby

  648919 A-10C rotary gun flash suppressor PRINT 1/48 Academy

  648920 A-10C airbrakes PRINT 1/48 Academy

  648921 A-10C ejection seat PRINT 1/48 Academy

  648922 A-10C refuelling bay PRINT 1/48 Academy

  648923 A-10C wheels 1/48 Academy

  648924 Hurricane Mk.II seat PRINT 1/48

  Arma Hobby

  648925 Hurricane Mk.IIc gun barrels PRINT 1/48 Arma Hobby

  648926 Bf 109G-10 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  672328 Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT 1/72 Eduard

  644232 F-4E LööKplus 1/48 Meng

  644233 Bf 109K-4 LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648112 F4F-4 ADVANCED 1/48 Eduard

  SIN67221 Bf 109F 1/72 Eduard

  3DL48136 Hurricane Mk.IIc SPACE 1/48

  Arma Hobby

  3DL48137 Vampire FB.5 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48138 Vampire FB.9 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48139 Z-526 Trenér Master SPACE 1/48 Eduard

  3DL72021 Fw 190A-5 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72024 F-35A SPACE 1/72 Tamiya

  ŘÍJEN 2023

  BIG ED

  EDDIE THE RIVETER

  BIG33152 CH-54A 1/35 ICM

  BIG49373 B-24D PART II 1/48 Revell

  BIG49374 Mi-17 1/48 AMK

  BIG49375 F-86D 1/48 Revell

  BIG49376 PV-1 PART I 1/48 Academy

  ER32002 Double riveting rows 1/32

  ER48007 Double riveting rows 1/48

  ER72002 Double riveting rows 1/72

  INFO Eduard

  109

  Říjen 2023

• Page 110

  Sopwith F.1

  Camel (Clerget)

  postavil Zdeněk Müller

  #8486

  POSTAVENO

  1/48

  MARKING B

  INFO Eduard110

  Říjen 2023

• Page 111

  stránka produktu

  POSTAVENO

  E7232, No. 4 Flying School, Freiston, Spojené království, 1918

  Tento Camel byl vyroben společností Ruston

  Proctor & Co Ltd. v září 1918 a byl předán

  k No. 4 Flying School ve Freistonu, kde dostal

  pestrý nátěr bílou a červenou barvou. Horní stra-

  na horního křídla nesla motiv paprsků vycházejí-

  cího slunce, zatímco horní strana spodního křídla

  byla opatřena jednoduchými pruhy bílé a červené

  barvy. Jméno Dimps bylo namalováno pravděpo-

  dobně pouze na levé straně. Areál RNAS Freiston

  Shores byl založen v roce 1917 a sloužil jako sa-

  telitní základna pro střelecký výcvik nedaleké zá-

  kladně RNAS Cranwell. Původně nešlo o nic jiné-

  ho než o pole na ploše asi 80 akrů, které sloužilo

  k závěrečnému dvoutýdennímu výcviku důstojní-

  ků v rámci pokročilého leteckého kurzu u RNAS

  Cranwell. Jeho význam nicméně brzy vzrostl.

  Letiště bylo rozšířeno a byly postaveny hangáry,

  ubytovací bloky a řídicí věž. Letiště bylo původně

  známé jako RNAS Gunnery School nebo Arma-

  ment Training School a poté bylo přejmenováno

  na School of Aerial Fighting and Bomb Dropping,

  když se RNAS v roce 1918 sloučila s nově vznik-

  lým RAF. Poté se název školy opět změnil na No.

  4 School of Aerial Fighting and Gunnery a finálně

  na No. 4 Fighting School. Základna byla zrušena

  v březnu 1920.

  INFO Eduard

  111

  Říjen 2023

• Page 112

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  634043

  TBD-1 Devastator LööK

  1/32 Trumpeter

  634044

  MC.202 LööK

  1/32 Italeri

  644229

  F-16D Block 40 LööK

  1/48 Kinetic

  BIG33156 A-20G 1/32 HKM

  BIG49384 F-16D Block 30 1/48 Kinetic

  BIG49385 F-16D Block 40 1/48 Kinetic

  BIG49386 F-16D Block 50 1/48 Kinetic

  BIG49387 A-10C 1/48 Academy

  634043 TBD-1 Devastator LööK 1/32 Trumpeter

  634044 MC.202 LööK 1/32 Italeri

  644229 F-16D Block 40 LööK 1/48 Kinetic

  632198 MC.202 wheels 1/32 Italeri

  648885 A-1J ejection seat PRINT 1/48 Tamiya

  648904 Bf 109K-4 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648905 Bf 109K-4 undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648927 Mi-4 wheels 1/48 Trumpeter

  648929 Hurricane Mk.II cockpit door PRINT 1/48 Arma Hobby

  648930 Sea King wheels 1/48 Airfix

  648931 F/A-18E ejection seat 1/48 Hasegawa

  648932 F/A-18E/F wheels 1/48 Hasegawa

  648935 Bf 109G-4 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648937 UB-32 rocket launchers 1/48

  672333 F-35A wheels 1/72 Tamiya

  672334 F-35A exhaust nozzle PRINT 1/72 Tamiya

  672335 F-35A cockpit PRINT 1/72 Tamiya

  672336 F-35A ejection seat PRINT 1/72 Tamiya

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE 1/72 Eduard

  672339 Bf 109G-2/G-4 gun barrels PRINT 1/72 Eduard

  672340 Bf 109G-2/G-4 wheels for plain wings PRINT 1/72 Eduard

  644234 A-10C LööKplus 1/48 Academy

  644235 Hurricane Mk.II LööKplus 1/48 Arma Hobby

  SIN648113 FM-2 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN648114 Bf 109F 1/48 Eduard

  SIN648116 Su-25 armament 1/48 Eduard/Zvezda

  BIG ED (listopad)

  BRASSIN (listopad)

  LöökPlus (listopad)

  BIGSIN (listopad)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro TBD-1 v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Trumpeter

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro MC.202 v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro F-16D v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard112

  Říjen 2023

• Page 113

  632198

  MC.202 wheels

  1/32 Italeri

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kola podvozku pro MC.202

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje kola hlavního podvoz-

  ku a ostruhové kolo (2 typy). Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648885

  A-1J ejection seat PRINT

  1/48 Tamiya

  648904

  Bf 109K-4 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pro A-1J v měřítku 1/48. Upínací

  pásy jsou vytištěny společně se sedačkou. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  113

  Říjen 2023

• Page 114

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  648905

  Bf 109K-4 undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  648927

  Mi-4 wheels

  1/48 Trumpeter

  648929

  Hurricane Mk.II cockpit door PRINT

  1/48 Arma Hobby

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Mi-4 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďová kola.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Trumpeter

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - dvířka kokpitu pro Hurricane

  Mk.II v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard114

  Říjen 2023

• Page 115

  ON APPROACHLISTOPAD 2023

  648930

  Sea King wheels

  1/48 Airfix

  648931

  F/A-18E seat

  1/48 Hasegawa

  648932

  F/A-18E/F wheels

  1/48 Hasegawa

  Brassinová sada - kola podvozku pro Sea King

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F/A-18E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hasegawa

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F/A-18E/F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Hasegawa

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  115

  Říjen 2023

• Page 116

  ON APPROACH

  648935

  Bf 109G-4 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648937

  UB-32 rocket launchers

  1/48

  672333

  F-35A wheels

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-4 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - raketnice UB-32

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 4 raketnice.

  Sada obsahuje:

  - resin: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35A v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  LISTOPAD 2023

  INFO Eduard116

  Říjen 2023

• Page 117

  672335

  F-35A cockpit PRINT

  1/72 Tamiya

  672334

  F-35A exhaust nozzle PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - kokpit pro F-35A

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 7 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  ON APPROACH

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru

  pro F-35A v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672336

  F-35A ejection seat PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35A

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LISTOPAD 2023

  INFO Eduard

  117

  Říjen 2023

• Page 118

  ON APPROACH

  672338

  Bf 109G undercarriage legs BRONZE

  1/72 Eduard

  672339

  Bf 109G-2/G-4 gun barrels PRINT

  1/72 Eduard

  672340

  Bf 109G-2/G-4 wheels for plain wings PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109G

  v měřítku 1/72. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Bf 109G-2

  a G-4 v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-2

  a G-4 v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  LISTOPAD 2023

  INFO Eduard118

  Říjen 2023

• Page 119

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  Soubor 4 sad pro A-10C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - tlumič zášlehů pro rotační kanon

  644234

  A-10C LööKplus

  1/48 Academy

  INFO Eduard

  119

  Říjen 2023

• Page 120

  ON APPROACH

  644235

  Hurricane Mk.II LööKplus

  1/48 Arma Hobby

  Soubor 4 sad pro Hurricane Mk.II v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačka

  LISTOPAD 2023

  INFO Eduard120

  Říjen 2023

• Page 121

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  SIN648113

  FM-2 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - výfuky

  - podvozkové nohy BRONZ

  - kola podvozku

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  INFO Eduard

  121

  Říjen 2023

• Page 122

  SIN648114

  Bf 109F

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Bf 109F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - motor a trupové zbraně

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  INFO Eduard122

  Říjen 2023

• Page 123

  SIN648116

  Su-25 armament

  1/48 Eduard / Zvezda

  Soubor 5 sad pro Su-25 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  - raketnice B-8M1

  - R-60 / AA-8 Aphid

  - pumy OFAB-250

  - rakety S-24

  - raketnice UB-32

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHLISTOPAD 2023

  INFO Eduard

  123

  Říjen 2023

• Page 124

  FOTOLEPTY

  53299 USS Nimitz CVN-68 part 5 1/350 Trumpeter

  32486 TBD-1 exterior 1/32 Trumpeter

  32487 TBD-1 landing flaps 1/32 Trumpeter

  32488 MC.202 landing flaps 1/32 Italeri

  321013 TBD-1 1/32 Trumpeter

  321014 MC.202 1/32 Italeri

  36510 WWII British Army 30-CWT 4x2 Truck 1/35 Airfix

  491392 F-14B 1/48 Great Wall Hobby

  491394 Sea King HAS.1 1/48 Airfix

  491395 Sea King HAS.5 1/48 Airfix

  491396 Sea King HU.5 1/48 Airfix

  491397 Sea King HU.5 cargo seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  72734 AC-130J exterior 1/72 Zvezda

  73812 AC-130J cargo seatbelts 1/72 Zvezda

  73813 AC-130J cargo floor 1/72 Zvezda

  73814 AC-130J cargo interior 1/72 Zvezda

  ZOOMY

  33357 TBD-1 1/32 Trumpeter

  33358 TBD-1 seatbelts STEEL 1/32 Trumpeter

  33359 MC.202 1/32 Italeri

  33360 MC.202 seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1392 F-14B 1/48 Great Wall Hobby

  FE1393 F-14B seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1394 Sea King HAS.1 1/48 Airfix

  FE1395 Sea King HAS.5 1/48 Airfix

  FE1396 Sea King HU.5 1/48 Airfix

  FE1397 Sea King seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1398 Tempest Mk.V Weekend 1/48 Eduard

  MASKY

  JX317 TBD-1 TFace 1/32 Trumpeter

  JX318 MC.202 1/32 Italeri

  JX319 MC.202 TFace 1/32 Italeri

  EX988 F-14B windshield TFace 1/48 Great Wall Hobby

  EX989 Sea King 1/48 Airfix

  EX990 Sea King TFace 1/48 Airfix

  CX654 F-35A RAM panels early 1/72 Tamiya

  CX655 F-35A RAM panels late 1/72 Tamiya

  SPACE

  3DL32020 TBD-1 SPACE 1/32 Trumpeter

  3DL48140 Hunter FGA.9 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48141 Hunter FR.10 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48142 Hunter GA.11 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48143 F-14B SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48144 Sea King HAS.1 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48145 Sea King HAS.5 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48146 Sea King HU.5 SPACE 1/48 Airfix

  3DL53013 US Navy ensign & union jack flag SPACE 1/200

  OBTISKY

  D48113 Bf 109K-4 stencils 1/48 Eduard

  EDDIE THE RIVETER

  ER32003 Triple riveting rows 1/32

  ER48008 Triple riveting rows 1/48

  ER72003 Triple riveting rows 1/72

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  INFO Eduard124

  Říjen 2023

• Page 125

  ON APPROACH

  Fw 190A-7 #82138 1/48

  LISTOPAD 2023

  WNr. 431007, Maj. Heinz Bär, II./JG 1,

  Störmede, Německo, duben 1944

  Hptm. Rolf Hermichen, I./JG 11, Rotenburg,

  Německo, březen 1944

  6./JG 300, Holzkirchen, Německo, červenec 1944

  WNr. 642962, Major Hans-Günther von Kornatzki, Sturmstaffel 1,

  Dortmund/Salzwedel, Německo, počátek roku 1944

  Oblt. Otto Kittel, velitel 3./JG 54,

  Riga-Skulte, Lotyšsko, srpen 1944

  Fw. Klaus Dietrich, Führerjägerstaffel,

  Rastenburg, Germany, August 1944

  INFO Eduard

  125

  Říjen 2023

• Page 126

  ON APPROACH

  WUNDERSCHÖNE NEUE

  MASCHINEN pt.2

  DUAL COMBO

  1/72

  #2143

  LISTOPAD 2023

  Bf 109G-2/R6, Oblt. Heinrich Ehrler, 6./JG 5,

  Petsamo, Finsko, březen 1943

  Bf 109G-2, WNr. 13670, Oblt. Hermann Graf,

  9./JG 52, Tusov, SSSR, září 1942

  Bf 109G-2/Trop, Oblt. Werner Schroer,

  8./JG 27, Rhodos, Řecko, listopad 1942

  Bf 109G-2, Maj. Heinz Bär, I./JG 77, Comiso, Itálie, září 1942

  INFO Eduard126

  Říjen 2023

• Page 127

  ON APPROACHLISTOPAD 2023

  Bf 109G-2, WNr. 10423, Obfw. Kurt Stöber,

  7./JG 54, Isoča, SSSR, leden 1943

  Bf 109G-2, lntm. Eino Ilmari Juutilainen,

  1/HLeLv 34, Suulajärvi, Finsko, duben 1944

  Bf 109G-4/R6, WNr. 14997, Lt. Erich Hartmann,

  7./JG 52, Taman, SSSR, květen 1943

  Bf 109G-4/Trop, WNr. 10795, Oblt. Wolfgang Tonne,

  3./JG 53, Bizerta, Tunisko, únor 1943

  Bf 109G-4/R6, WNr. 19566, Lt. Giuseppe Gianelli,

  365

  a

  Squadriglia, 150

  o

  Gruppo Autonomo, Sciacca,

  Sicílie, květen–červenec 1943

  Bf 109G-2/R6, WNr. 13633, Hptm. Wolf-Dieter Huy,

  7./JG 77, Tanyet Harun, Egypt, říjen 1942

  Bf 109G-4/R6, Obfw. Rainer Pöttgen, 3./JG 27,

  Fels am Wagram, Rakousko, 1.říjen 1943

  Bf 109G-4, WNr. 19347, Rtk. Ján Režňák,

  13.(slowakisches)/JG 52, Anapa, SSSR,

  duben–květen 1943

  Bf 109G-4/R6/Trop, Lt. Franz Schiehs,

  8./JG 53, Tindja, Tunisko, duben 1943

  Bf 109G-4, Lt. Av. Petre Protopopescu, Escadrila 57,

  Grupul 7 Vânătoare, Kirovograd, SSSR, červen 1943

  INFO Eduard

  127

  Říjen 2023

• Page 128

  ON APPROACH

  F6F-3 Hellcat 1/48

  #84194

  LISTOPAD 2023

  VF-34, Green Island (Nissan Island),

  Papua New Guinea, March–April 1944

  Bu.No. 40994, Lt. Alexander Vraciu, VF-16,

  USS Lexington (CV-16), June 1944

  VF-27, USS Princeton (CVL-23), October 1944

  JV 111, Sgt. (AROV) Charles A. M. Poublon,

  No. 800 Squadron FAA, HMS Emperor, August 1944

  INFO Eduard128

  Říjen 2023

• Page 129

  ON APPROACH

  Tempest Mk.V Series 1 #84195 1/48

  LISTOPAD 2023

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing,

  základna RAF Bradwell Bay, Velká Británie, duben 1944

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing,

  Newchurch, Velká Británie, červen - červenec 1944

  JN735, No. 3 Squadron, Newchurch,

  Velká Británie, červen 1944

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing, Newchurch,

  Velká Británie, 8. červen 1944

  JN738, No. 486 (RNZAF) Squadron,

  základna RAF Castle Camp, Velká Británie, duben 1944

  JN769, No. 287 Squadron, Gatwick, Velká Británie,

  prosinec 1944–leden 1945

  INFO Eduard

  129

  Říjen 2023

• Page 130

  Fokker Dr.I

  1/72

  #7039Reedice

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2023

  450/17, Lt. J. Jacobs, Jasta 7,

  Rumbeke, Belgie, březen 1918

  425/17, Rittm. Manfred Freiherr von

  Richthofen, JG 1, Lechelle, Francie,

  březen 1918

  404/17, Hptm. A. Ritter von Tutschek,

  JG 2, Toulis, Francie, únor 1918

  454/17, Lt. Lothar Freiherr von

  Richthofen, Jasta 11, Avesnes-le-Sec,

  Francie, březen 1918

  545/17, Lt. H. Weiss, Jasta 11,

  Cappy, Francie, duben 1918

  INFO Eduard130

  Říjen 2023

• Page 131

  Reedice

  ON APPROACH

  Bf 109G-6/AS #82163 1/48

  LISTOPAD 2023

  WNr. 110087, Hptm. Horst Carganico, I./JG 5,

  Herzogenaurach, Německo, květen 1944

  WNr. 412807, Uffz. Heinz Zimmermann, 6./JG 27,

  Fels am Wagram, Rakousko, červenec 1944

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10,

  Werneuchen, Německo, červenec 1944

  Oblt. Manfred Dieterle, 2./EJG 2, Hagenow, Německo, prosinec 1944

  Stab I./JG 3, Gütersloh, Německo, červenec 1944

  INFO Eduard

  131

  Říjen 2023

• Co je doma, to se počítá

  Nedělní odpoledne prvního říjnového dne roku 2023. Vím, že kromě jiných povinností, týkajících se říjnového Infa, mne čeká napsat slíbený článek do Tail End Charlie… Ano, právě tento. A nosný nápad stále ne a ne přijít. Hlavou se honí témata, zavrhuji jedno po druhém – má to být něco k E-Dayi, který se odehrál před týdnem? O klubových soutěžích, které se s podzimem opět sypou jako jablka z košíku? Nebo něco k připravovaným projektům v Eduardu, které nás čekají v blízké budoucnosti?

  CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ

  Text: Jan Zdiarský

  Nedělní odpoledne prvního říjnového dne

  roku 2023. Vím, že kromě jiných povinností,

  týkajících se říjnového Infa, mne čeká napsat

  slíbený článek do Tail End Charlie… Ano, právě

  tento. A nosný nápad stále ne a ne přijít. Hla-

  vou se honí témata, zavrhuji jedno po druhém

  – má to být něco k E

  -

  Dayi, který se odehrál

  před týdnem? O klubových soutěžích, které se

  s podzimem opět sypou jako jablka z košíku?

  Nebo něco k připravovaným projektům v Edu-

  ardu, které nás čekají v blízké budoucnosti?

  Abych si pročistil hlavu a dovolil nějakému té-

  matu uchytit se v ní a začít zrát, pouštím se do

  práce na novém koutku našeho muzea, který

  jsem se rozhodl věnovat poměrně neobvyklé-

  mu tématu, spojujícímu druhoválečnou historii

  a současnost. Muzeum je blízkým spolupra-

  covníkem Eduardu, nejen skrze mne, a proto si

  dovolím i zde tohoto propojení využít. Ostatně,

  nebude to poprvé.

  Zároveň myslím na pravidlo dohodnuté s ko-

  legy z redakční rady Infa, že Tail End Charlie

  bude rubrikou, ve které budou mít jednotliví

  autoři poměrně velkou volnost, a samotný člá-

  nek se může tematiky celého časopisu týkat

  jen okrajově. Samozřejmě by tam blízkost té-

  mat být měla. A především by měl odlehčený

  článek na konci magazínu klasického čtenáře

  Infa svým obsahem zaujmout.

  Jak jsem skládal a vybíral jednotlivé expo-

  náty do nové části expozice, napadlo mě, že

  bych vlastně mohl napsat právě o oněch ex-

  ponátech, které jsem bral do rukou. O tom, co

  je spojuje a dává předurčení sejít se společně

  v jedné vitríně a čím mě fascinují. Jako muzej-

  ník, zabývající se takřka celý svůj život výzku-

  mem letecké bitvy, která se odehrála v roce

  1944 nad mým domovem, mám pochopitelně

  velký vztah k artefaktům, které se z této bitvy,

  a z letecké války obecně, zachovaly. A mám je

  rád v tom stavu, jak je zanechala hrůza bojů

  a havárií, tak, jak se jich dotkl osud, který je

  proměnil v součást historie.

  Objevil jsem však v sobě ještě jiný, na mu-

  zejníka možná trochu nepatřičný úhel pohledu

  na pozůstatky leteckých bojů. Fascinuje mne,

  jakým způsobem lidé po skončení války doká-

  zali využít předměty, které jim přinesla, nebo

  které kolem nich prostě zůstaly. Zajisté si

  mnozí z vás vybaví záběry poválečných filmo-

  vých týdeníků, kde lisy vyrábějí cedníky z ne-

  potřebných německých přileb. Takovou přilbu

  v muzeu nemáme, ale něco obdobného mám na

  mysli. Tyto předměty ve mně vyvolávají pocit

  velmi blízkého propojení polozapomenuté his-

  torie a současnosti. Ve zvláštním úžasu mne

  udržuje to, jakým způsobem těmto artefaktům

  války dokázali lidé vdechnout nový život. Často

  se se u návštěvníků muzea setkáváme s poví-

  dáním o tom, že mají a běžně doma používají

  vidličku s orlicí Luftwaffe, tatínkovu oblíbenou,

  v nejedné garáži v západních Čechách byste

  našli v šuplíku stále sloužící šroubovák nebo

  kleště, které sem původně přijely na jaře 1945

  v některém americkém Jeepu…

  V průběhu let se nám v muzeu shromáždila

  řada obdobných exponátů. Začalo to už někdy

  v r. 1996, ještě před otevřením muzea, kdy jsme

  z okresního archivu v německém Aue dostali

  džbán na pivo, vyrobený z obalu na německou

  plynovou masku. Později přibyly kapesníč-

  ky ušité pamětnicí události z padáku jednoho

  z letců JG 4, který byl v „naší“ bitvě sestře-

  len, a právě na tom padáku si zachránil život.

  Nebo hliníkový hrnec z malé slévárny v Grum-

  bachu. Hrnce tam vyráběli z trosek tří letounů,

  jež v okolí obce havarovaly – z Bf 109 G, B-17G

  a Lancasteru…. Máme několik palubních pří-

  strojů, které byly využívány v českosloven-

  ském letectvu po válce a prošly důkladnou

  „degermanizací“. Takže například ukazatel

  INFO Eduard132

  Říjen 2023

• Page 133

  průchodu kyslíku „O2 Wächter“ po zamalová-

  ní černou barvou hlásal pouze „O2“. Opravdu

  vlastenecký způsob, jak se vypořádat s pora-

  ženým Německem. Podobné to bylo s umělý-

  mi horizonty. Před několika lety jsme získali

  německý výškoměr s kompletně vyměněným

  ciferníkem, který se tak proměnil na barome-

  tr, kde ručička místo výšky ukazuje „krásně –

  proměnlivo – déšť“.

  Osádka jedné z B-17 sestřelených nad naší

  oblastí dokázala doletět až do Francie. Přistála

  na poli na podvozek, takže byl pošramocený

  letoun v podstatě kompletní. Nikdy jsme si ne-

  mysleli, že bychom z něj nějaký artefakt moh-

  li mít. Ovšem francouzští sedláci jsou asi tak

  jako ti naši, a ze čtyřmotorového bombardéru,

  který tam poměrně dlouho zůstal stát, odmon-

  tovali takřka vše, co se dalo využít. Včetně jed-

  noho motoru… Ten tedy nemáme, ale od oněch

  sedláků či jejich dětí jsme získali řadu nád-

  herných drobností, včetně pouzdra na doutník

  vyrobeného ze dvou půlpalcových nábojnic,

  nepochybně vystřílených v boji nad česko-ně-

  meckým pohraničím. Nebo vnitřní část letecké

  bundy, kterou z letounu vytáhli dva kamarádi

  a rozdělili si ji tak, že si jeden nechal vnější

  část a druhý podšívku. V kapsách jsou dodnes

  zbytky sena, jak v kožíšku francouzský sedlák

  chodil do svých stájí.

  Kousek od kostelního hřbitova v Neudorfu

  v Německu, na kterém jsou pohřbeni tři němeč-

  tí piloti od JG 4 a kdysi byli také muži ze dvou

  osádek B-17G, je zahrada, na které jsem po

  léta okukoval plech z křídla B-17, přikrývající

  hromadu dřeva. Ano, i ten jsme později do mu-

  zea získali. A kromě něj z jiné zahrady sloupky

  z plotu tvořící velkou část nosníku křídla

  stejné B-17G... Lidská tvořivost je nezměrná.

  V německém Crottendorfu, kde havarovala jiná

  B-17G, nám pamětníci vyprávěli, že z gumových

  palivových nádrží, rozsetých po lese poté, co

  explodovala ve vzduchu, vyřezávali gumu, ze

  které vyráběli nové podrážky bot. Vzpomněl

  jsem si na to, když jsem jednou v onom lese

  nalezl část palivové nádrže se zaslepeným hr-

  dlem, kde byla guma okolo pečlivě ořezána no-

  žem. Co se hodilo, bylo odneseno domů, zbytek

  kutil zahodil v lese, abych ho tam o několik de-

  setiletí později nalezl já. I tento kousek nádrže

  bude součástí oné nové expozice.

  Velmi zvláštní – a pro mne smutnou – sku-

  pinou takových předmětů, jsou rozřezané vr-

  tulové listy. Byl to skvělý materiál, oceňovaný

  především kováři a zámečníky. Po válce byla

  v Evropě o kvalitní materiál nouze a velmi

  dobrý zdroj se nacházel leckdy hned za ves-

  nicí. Několik takových zbytků vrtulových listů

  havarovaných letadel se k nám také dostalo.

  Samozřejmě, trosky letadel byly odklízeny

  speciálními četami krátce po haváriích. Ne

  vždy však bylo odklizeno vše a u letounů, kte-

  ré havarovaly koncem války, došlo k odklizení

  vraků až po několika měsících či letech. Ob-

  zvlášť, pokud letoun explodoval ve vzduchu

  a jeho trosky byly rozesety po větším území.

  Podobně tomu bylo i s Lancasterem, který byl

  sestřelen během operace Thunderclap v před-

  jaří 1945 u Arnsfeldu. Celá jeho sedmičlenná

  osádka zahynula. A protože se kromě hlavního

  tématu 11. 9. 1944 zabýváme i tuto operací RAF,

  našel v naší expozici své místo také před něko-

  lika lety darovaný celý koncový oblouk křídla

  tohoto Lancasteru. Do dnešních dnů přežil jen

  díky tomu, že sloužil jako střecha na dřevníku.

  Součástí zmiňované malé expozice bude

  i velmi, opravdu velmi, obnošená kožená letec-

  ká bunda Luftwaffe, ve které po mnoho let létal

  náčelník chomutovského aeroklubu a kterou

  nám před nedávnem věnoval. Nebo kožíško-

  vé boty Luftwaffe, které jejich majitel nosil

  v zámečnické dílně, aby nezábly palečky. Jejich

  podrážky jsou plné kovových špon z podlahy.

  Unikátní spodní díl krytu motoru Bf 109 G-10

  sloužil jako přístřešek pro kuřata, prosklený

  nos He 111 z plzeňského letiště byl zase malým

  skleníkem na zahradě…

  Výčet věcí, které se staly součástí sbírek

  našeho muzea, a které našly svůj nový život

  i v pozdějším období, není zdaleka kompletní.

  To ani není účelem tohoto článku. Snahou bylo

  přiblížit pocit, který tyto předměty navozují

  a také to, jak lidská vynalézavost dokázala

  i při částečném přetvoření či poničení zachrá-

  nit předměty, které by jinak do dnešních dnů

  nepřežily. Co je doma, to se zkrátka počítá.

  INFO Eduard

  133

  Říjen 2023

• Page 134

• Page 135

• Úvodník

  Jak se vám líbilo na E-dayi? Nebojte se, nehodlám dnes důkladně popisovat tamní dění, tomu se bude věnovat Speciál Infa, připravovaný na druhý týden v říjnu. V dnešním čísle ovšem najdete alespoň základní fotogalerii. Letošní druhý ročník E-Daye v Milovicích potvrdil potenciál areálu Tankodromu pro akci tohoto typu. Můžeme tedy ladit a vymýšlet další body programu, hodící se do našeho konceptu modelářské výstavy.

  Mně nejvíc leží v hlavě začátek, tedy páteční podvečer, určený pro část vystavujících modelářů a obchodníků. Je těžké tam něco zajímavého připravit a trefit se do vhodného času někam mezi instalaci modelů na výstavu a čas večeře. Letošní vystoupení Milana Mikuleckého bylo bezesporu zajímavé, ale návštěvnost mi uspokojivá nepřišla. Vystoupení akademického orchestru ČVUT v sobotu dopoledne, na zahájení sobotního hlavního programu, mě inspirovalo k myšlence promítat v pátek večer staré letecké filmy a program otočit kolem nich, respektive kolem jednoho. Víc filmů za večer promítnout nestihneme. Samozřejmou podmínkou je zajištění odpovídajícího občerstvení, dobrý film potřebuje popcorn a v našem modelářském prostředí také dostatek piva. Letošní faux pas, kdy občerstvení v pátek večer chybělo, už se opakovat nebude. Slibuji, že příští rok bude vše, včetně kávy, už jen proto, že napřesrok bude fungovat i kavárna přímo v hale. Tedy doufám, že tomu nějaká byrokratická nástraha nezabrání. A když už budeme pěstovat kulturu, tak i příští rok bych rád zahajoval sobotní program krátkým vystoupením akademického orchestru ČVUT. Ten letos také poněkud zapadl, proto ho příští rok umístíme dolů, na výstavní plochu. Přiznám se, že jsem hned v neděli začal sestavovat repertoár pro příští rok a už se těším, až ho s panem dirigentem Šrámkem probereme!

  Druhý bod, který mi leží v hlavě, je vyhlašování výsledků. I já stávající systém nepovažuji zdaleka za dokonalý, a přeji si jeho změnu. Problém je, že tak úplně nevím, jak by ta změna měla vypadat. Potřebujeme dostat do rovnováhy důstojnost ceremoniálu a jeho délku, a to nejde moc dohromady. Nicméně fakt, že ceremonie musí být kratší, je bez diskuse. Věřím, že řešení najdeme.

  
  

  Novinky

  Psát obšírně o říjnových novinkách teď, když už je všichni znají a mnozí už je i mají doma, by bylo pověstným nošením dříví do lesa. Jako vždy v tuto dobu je sestava novinek velmi domácí záležitostí, to kvůli E-Dayi a naší zarputilé snaze mít tam položky lákavé pro domácí publikum. Proto jsme riskli nákup výlisků pro Su-25K od Zvezdy pro stavebnici Hrábě, kterou jsme plánovali dávno před zahájením ruské války proti Ukrajině. A proto jsme také opravenou formu pro dvaasedmdesátinový L-39 Albatros doplnili novou kabinkou. Formu na ni jsme, pravda, stihli s odřenýma ušima, ale stihli a po samostatných kabinkách, které jsme, kromě kompletních stavebnic, vzali, se jen zaprášilo. S mírným zpožděním je nová kabinka k dostání i jako Overtrees na našem e-shopu. Obě limitky, Hrábě i Albatros, jsou trefa do černého, na E-Dayi i v následující Afterparty to byly hity.

  
  

  Bundle

  V září se poprvé při uvedení novinek na e-shopu objevily sestavy Bundle. Pro ty, kteří snad neví, o co jde, připomenu, že jsou to sestavy modelu plus nějakého doplňku nebo Overtrees nabízené za zvýhodněnou cenu. Cena je konstruovaná tak, aby se Bundle vždy, i při slevových akcích, vyplatil více, než nákup samostatných položek, které ho tvoří. Další sleva již na Bundle poskytována není, takže se vždy, i ve slevových akcích typu Afterparty, prodávají za jednotnou cenu. Je to náš pokus, jak rozběhnout poněkud zamrzlý obchod. A zdá se, že je to pokus úspěšný. V září jsme ještě nevěděli, o který typ Bundlů bude zájem a které propadnou. Samozřejmě že každý, kdo něco takového dělá, má své představy, a ty se z části naplní a z části ne. U Bundlů je to jako z učebnice. V prvním bloku propadly Bundle Weekendů s maskami. Přiznám se, že jsem to tušil. Krátce před uvedením jsme prodělali takovou maskovou flame na Modelfóru, ze které to vypadalo, že modeláři velmi, ale opravdu velmi, touží po maskách ve stavebnicích řady Weekend a jsou ochotni si za ně připlatit.  Pokus s maskovými Bundle ukázal, že netouží a ochotni připlatit si nejsou ani trochu. Zato si rádi a ochotně pořídí Overtrees. To není překvapení, to víme, Bundle dělají Overtrees ještě atraktivnějšími. Co překvapilo, byl Bundle Kurfürstu s brassinovým motorem. Ten se prodával tak divoce, že jsme měli chvílemi problém doplňovat zásoby do skladu.  

  V říjnu jsou výsledky obdobné. Jak na E-Dayi tak v Afterparty jdou velmi dobře na odbyt Bundle Su-25K s 3D pozitivními nýty a Su-25K s doplňkovou výzbrojí. Ten se prodává tak rychle, že je momentálně dočasně nedostupný, protože na výzbrojní set musíme udělat nové formy a výroba se tím zpozdila. Tento Bundle se do prodeje vrátí někdy příští týden, pokud se tedy do té doby nevyprodají všechny Hrábě.

  Sestavy Bundle budou v prodeji vždy od uvedení novinek daného měsíce do prodeje až po uvedení novinek následujícího měsíce do prodeje. S uvedením dalších novinek budou Bundle předchozího měsíce staženy z prodeje, některé se udrží v sortimentu do vyprodání zásob, a skončí. Budou tedy v prodeji vždy zhruba měsíc. Některé se mohou v budoucnu vrátit v mírně pozměněné podobě. Kupříkladu Bundle Kurfürst + motor se patrně v lednu vrátí jako Bf 109 K-4 + motor. Tak jako tak to vždy bude krátkodobá záležitost. Doporučuji proto rychlé rozhodnutí a rychlý nákup. Kdo zaváhá, nelepí!

  
  

  Články

  V tomto čísle najdete pokračování Letecké války nad Ukrajinou od Mira Bariče a článek o amerických eskortních letadlových lodích z 2. světové války od Jeana Laffita. Ten je velmi rozsáhlý a tudíž jej doplňují už jen tradiční Boxart Story. Dvě jsou od Jana Bobka, jedna od Richarda Plose a jednu nám napsal majitel letounu na krabici stavebnice Z-526, tedy Radim Vojta. Dále tu máme fotoreportáž z E-Daye spolu s fotogalerií modelu absolutního vítěze letošní Czech Model Masters a reportáž z letošního Mistrovství ČR v plastikovém modelářství.  

  
  

  Kde nás potkáte

  I v říjnu budeme na výstavách. Tento týden se vypravíme do Itálie. Nejprve do muzea v Piana delle Orme, kde se chceme důkladně podívat na jeden exponát, ale po cestě zpět se stavíme na výstavě v Bergamu. O týden později budeme v Holandsku v Eindhovenu a zároveň na Slovensku v Nitře. A když už jsme u výstav, mám tu celkem čerstvou zprávu především pro naše britské přátele – letos budeme opět v Telfordu.

  A to je ode mne pro dnešek vše. Přeji vám příjemné chvíle strávené nad dnešním Infem!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Avion Fatale

  Text: Radim Vojta

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 82185

  
  

  Z-526 byla už od samého začátku moje “femme fatale“, nebo spíše „avion fatale“. Začalo to už v šestnácti, kdy jsem poprvé zahlédl v hangáru na Kladně Z-526F OK-CRA a ještě víc, když mě tím jednou Honza Čáp svezl. Čtyři roky nato jsem s ní začal létat a vlekat, a nebudu lhát, když řeknu, že jsem si v ní připadal jako ve Spitfiru. A když pak na podzim přišel „kraťas“ OK-ZRB, připadal jsem si, že mi ke Spitfiru přidali Mustanga. Samozřejmě v uvozovkách. Jako racionálně uvažujícímu, rozumnému dvacetiletému muži mi bylo přece naprosto jasné, že tyhle typy nikdy lítat nebudu... A tak jsem si následujících několik let pětsetdvacetšestky užíval opravdu naplno a hrál si na to, že jsou to stíhačky. S OK-CRA to byly hlavně vleky, s OK-ZRB, která tehdy patřila AeČR a nebyla plachtaři tak „žárlivě střežena“, i občasné navigační lety či lety jen tak pro radost. A do toho čas od času akrobacie s OK-ZRD, která se tehdy používala pro výcvik vysoké pilotáže ve dvojím tam, kde už Z-142 nestačila. Nemusím snad dodávat, že to byly především kopané výkruty.

  Časem přišly další typy, ať už na akrobacii samotnou, nebo na dláždění cesty k profesionálnímu létání. A tam náhle Z-526 „nezapadala do konceptu“. Můj roční nálet na Trenérech se postupně zmenšoval, až dospěl do stavu, že jsem si s nimi skočil jen párkrát za sezónu. A tak přišlo období, kdy mi to se Z-526 moc nešlo. Tak uplynulo několik let, během kterých bylo mé létaní na malých letadlech upozaděno většími „ocelovými ptáky“ a skoro jsem si myslel, že už je se mnou v tomto ohledu amen. Když tu náhle, pohybem dějinných kol, jsem se stal vlastníkem „třistapětky“, kterou jsem koupil od Aeroklubu Polička. A tím došlo k obrovskému nakopnutí „druhé fáze“ mého života ve všeobecném letectví. S OK-OTD jsme navštívili Berlin Tempelhof, Dalmácii, Korfu, Itálii, Maltu, jižní Francii, dokonce i přes kanál La Manche se podívala. Kombinace těžké cestovní vrtule a baků z ní udělala dálkový letoun, byť při vzletu někdy stoupala jako naložený Wellington na Berlín nebo ATR 72 na Košice. A tak přišla po čase na přetřes úvaha o pořízení Zlínu Z-526, protože může vlekat, cestovat, akrobatit, létat výcvik i jen tak pro radost – a to všechno s jednou vrtulí. Variant a nabídek bylo několik, až přišla ta „osudová“. Prý jestli bych nechtěl koupit takovou jednu lehce rozbitou z Polska. To mě zaujalo. Jednalo se o bývalou OM-VOR z Holíče. Bylo nutné vyměnit křídlo a opravit trup, nicméně „hodinově“ na tom byla naprosto skvěle, nenalétala ani tisícovku hodin, takže mohla drandit akrobacii ještě několik příštích dekád. A akrobacii na Z-526, tu já tuze rád! 

  Import a generální oprava mne postavily před dvě nové výzvy. Vymyslet imatrikulaci a zbarvení. V tom prvním to bylo poměrně snadné, jsem zastánce dodržování dříve standardního klíče přidělování značek, letadlo z roku 1966 tedy musí mít první písmeno „V“ a druhé „R“, protože to pětsetdvacetšestky měly. Nejedná se tedy o moje iniciály, jak si leckdo myslí (a jak mi došlo až dodatečně). To „C“ jsem tam nechal dát proto, že se to dobře vyslovuje. Zbarvení, to byla trochu větší sranda. Měl jsem jasno v tom, že musí držet „dobovou linii“, i když ne stoprocentně. Dostal jsem totiž takové nenápadné varování, že většina lidí, co si vymyslí svoje zbarvení, to vlastně zpacká, protože si nedovede představit, jak jejich výtvor z obrázku na papíře bude vypadat v prostorovém provedení na živém letadle. A pak si jdou přebrat éro a blbě u toho čumí. Je tedy nejlepší zvolit něco, co už tu bylo, anebo oslovit designéra. A jelikož se mi vždycky líbily Z-526 z filmu Nebe pro Trenéra, vzal jsem jako základ vzhled tehdejší OK-VRB. Jen jsem místo oranžové použil modrou „apple blue“, jako měla OK-OTB, spodní barvu křídel přetáhnul přes náběžku nahoru, jako to měla v jedné ze svých podob originální OK-SND, a jen ten stabilizátor jsem nechal udělat bílý i zespodu, protože napojení na trup mezi SOP a VOP nevycházelo moc hezky. Pak došlo ještě k několika drobným odchylkám (rám kabiny zůstal bílý a ty krátké černé pruhy na motorové kapotě a směrovce jsou tenčí než byly na originálu) a nový letoun na českém nebi, Z-526M OK-VRC, byl na světě! Přebral jsem si jej v Otrokovicích 30. března 2010 a od té doby mi věrně slouží. Kožíšek má stále jako nový, přibylo jen pár šrámů ze života, několik set odlétaných hodin a spousta radosti! A nemusíte se bát, boxart od Adama Toobyho na krabici stavebnice 82185 je uměleckou licencí, ve skutečnosti své OK-VRC zase tolik „za uši“ nedávám!

• Odpadlíci

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 7471

  
  

  Počátek padesátých let se nesl v československé armádě, a tedy i v letectvu, ve znamení politických „čistek“. Postupně byli od létání odstavováni piloti se „západní“ bojovou minulostí, případně jiné podezřelé kádry. Na druhou stranu ale nebyl stále ještě příliv nové krve v podobě patřičně vyškolených a vycvičených synů „vládnoucích“ dělníků a rolníků dostatečný, a tak bylo nutno sem tam přimhouřit oko a ponechat ve službě i piloty, kteří se ocitli po kádrových prověrkách pod pomyslným limitem důvěry pro připuštění k tehdy nejmodernější technice, kterou byly MiGy-15, tehdy ještě označované v československém letectvu jako S-102. Představovaly dramatický kvalitativní skok pro obnovené československé letectvo, které do té doby střežilo svou západní hranici druhoválečnou technikou. Ve dne s „vyhoršenými“ Meserschmitty, tedy Aviemi S-199, zatímco pro noční hotovost byl využíván jeden ze dvou LB-79, tedy německých nočních stíhacích Heinkelů He 219.     

  Piloti, kteří na začátku proudové éry československého letectva neprošli politickou prověrkou, byli odsouzeni i nadále k létání na S-199. Tyto letouny byly zastaralé již v době svého vzniku, tedy v roce 1947 a o necelých pět let později byly už jenom karikaturou stíhacího letounu. Takto byla vytvořena 22. letecká divize, která byla zřízena 1. června 1951 na letišti Plzeň-Skvrňany. Vzhledem k tomu, že se jednalo o divizi provozující zpočátku výlučně vrtulovou techniku, dostala neoficiální přezdívku „Mesršmitová“. Do její sestavy spadal 4. letecký pluk (nejednalo se ovšem o původní českobudějovický letecký pluk 4, ten byl již v té době přejmenován na LP 6) a 18. letecký pluk. Ten byl zřízen ve stejný den jako 22. letecká divize a měl ve stavu 29 Avií S-199, dvě CS-199 a devět C-2. Velitelem pluku byl jmenován Zdeněk Praus. Jakou měl v té době hodnost není jisté. Podle některých pramenů byl dokonce pouze poručíkem. Jisté je, že v roce 1954 byl již ovšem podplukovníkem a od 10. listopadu toho roku velitelem celé 22. LD, která v té době již sestávala z 3. slp v Brně, 4. slp v Pardubicích a 18. slp tamtéž. Jeho kariéra pokračovala přesunem na stejnou pozici u 6. stíhací letecké divize (od 15. července 1958) a od 1. září 1961 se stal náčelníkem velitelství stíhacího letectva 7. armády protivzdušné obrany státu. V této funkci setrval do září 1962.

  Letouny velitelského roje 18. leteckého pluku nesly označení DA-01 až DA-09, 1. letka měla letouny s označením PS-10 až PS-29, 2. letka BS-30 až BS-49, 3. letka EX-50 až EX-69 a 4. letka VT-70 a vyšší.

  18. letecký pluk byl od roku 1952 byl pro odlišení od proudových pluků označen přídomkem „pístový“. V listopadu 1953 byl ale přesunut do Pardubic. V té době již přezbrojoval na MiGy-15 a i když měl stále ve stavu ještě 31 kusů S-199 a deset C-2, byl od 1. dubna 1954 přejmenován na 18. letecký stíhací pluk (proudový) a následně 1. listopadu téhož roku na 18. stíhací letecký pluk.

  Oba stroje na boxartu stavebnice 7471 patří k 1. letce a dost možná se po rozchodu skupiny chystají někde nedaleko plzně v roce 1952 ke cvičnému vzdušnému boji, což byla vždy asi nejoblíbenější činnost stíhačů. Své stárnoucí Mezky tam tehdy „brousili“ ti méně spolehliví piloti, kterým se strana a vláda zdráhala svěřit nejnovější výkřik letecké techniky. Byla mezi nimi ovšem řada zkušených a kvalitních pilotů a někteří z nich se nakonec přeškolení na proudovou techniku přece jenom dočkali. Jiní museli vzít ovšem po vyřazení S-199 z výzbroje zavděk převelením k jiným druhům letectva, například k vrtulníkovému, které u nás vznikalo od roku 1956 zkouškami prototypů lehkého vrtulníku domácí konstrukce HC-2 a naplno se začalo rozvíjet od roku 1959, kdy bylo dodáno prvních 10 kusů Mi-1. Jeden z těchto pilotů, bývalých stíhačů létajících na S-199 a následně přesunutých k vrtulníkářům, učil ještě v roce 1985 pilotovat vrtulník Mi-2 autora tohoto článku… 

  Avie S-199, jakkoli nespolehlivé a při vzletu jankovité byly podle něj i tak letouny, se kterými rád létal a rád na ně vzpomínal. Vzhledem k dlouhému časovému odstupu se sice některé jím uváděné historky nebo dosahované výkony zdály poněkud nepravděpodobné, bylo však evidentní, že byl jedním z těch, kterým tato nouzová stíhačka, zajišťující udržení schopností pilotů v těžkém poválečném období, přirostla k srdci.    

• Křídla neutrality

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 84193

  
  

  Zatímco v Evropě vrcholila na podzim 1940 bitva o Británii, na opačné straně Atlantiku panoval v USA klid před bouří. Američané se urychleně připravovali na možný válečný střet jak v Evropě, tak i v Asii a Pacifiku a již od září 1939 hlídkovalo americké námořnictvo stovky námořních mil od svého pobřeží v rámci tzv. Neutrality Patrol, neoficiálně doprovázelo britská plavidla a sledovalo pohyb německých ponorek.

  Výjimkou v tomto úsilí nebylo ani americké námořní letectvo, které od konce 30. let procházelo výrazným zvýšením počtu leteckého personálu. V roce 1940, v němž Japonci bojově nasadili na čínském území pozemní verzi stíhacího letounu A6M Zero, se dostal do boje i nový americký palubní stíhací letoun, který o rok později dostal bojové jméno Wildcat. V říjnu 1940 převzalo britské námořnictvo letouny Martlet Mk I, což byla ve skutečnosti exportní verze Wildcatu poháněná motorem Wright R-1820 s označením G-36A, původně určená pro francouzské námořní letectvo a belgické letectvo. Stejně jako v případě Zer, i britské Martlety byly nejdříve nasazeny z pozemních základen. Na Štědrý den roku 1940 se dvěma jejich pilotům z No. 804 Sqn. FAA podařilo přinutit k nouzovému přistání Junkers Ju 88 na orknejském ostrově Mainland.

  První americkou jednotkou, jež nové stroje převzala, byla VF-4 operující z USS Ranger. Létat s nimi začala v říjnu 1940 a v prosinci se s Wildcaty začala seznamovat také VF-72 (bývalá VF-7) na palubě USS Wasp. Její sesterská stíhací jednotka VF-71 přešla z dvouplošníků F3F na stroje F4F-3 zhruba o dva měsíce později.

  Funkci Flight Officer u VF-72 vykonával Lt.Cdr. Courtney Shands. Námořní akademii absolvoval v roce 1930 a patřil tedy mezi piloty, kteří v rámci výcviku absolvovali až 3000 letových hodin a složil zkoušky nejen na stíhacích, ale i bombardovacích a torpédových letounech (US Navy zavedlo u pilotů specializaci na jednu kategorii letounu až na konci roku 1941). Courtney Shands působil ve 30. letech i jako letecký instruktor a jeho jmenování do funkce Flight Officer u VF-72 tedy bylo více než logické. Mimo přípravy letů měl u VF-72 na starosti také operační výcvik nováčků. Současně velel jedné ze tří letových sekcí (Division), která v té době měla šest letounů rozdělených na dvě trojice. Sekce se čtyřmi letouny s dvěma dvojicemi, které mohly efektivněji spolupracovat, zavedlo US Navy během roku 1941 na základě poznatků z bojů v Evropě.

  K životu letecké jednotky US Navy vždy patřily formální i neformální společenské akce, do nichž byli zapojeni také rodinní příslušníci. V tomto prestižním prostředí tak vznikla řada nových rodinných vazeb a Lt.Cdr. Courtney Shands v tomto ohledu nebyl výjimkou. V září 1940 se jeho dvacetiletá sestra Carey Jacqueline provdala za jeho kolegu z VF-72, kterým byl o pět let starší Lt(jg) Webster Cochran Johnson. Manželství však po několika měsících skončilo tragédií. Shandsův novopečený švagr se bohužel stal prvním letcem US Navy, který zahynul na Wildcatu během operační služby. Došlo k tomu krátce před Vánoci, když USS Wasp kotvila v Norfolku. Johnson odstartoval 19. prosince (uvádí se 16. prosinec) z paluby USS Wasp, ale po vzletu kvůli závadě motoru smrtelně havaroval u železniční trati za námořní základnou. Letěl na prototypu XF4F-3 BuNo 0383, který již jednou prošel opravou po vážné havárii.

  Na počátku roku 1941 se začala VF-72 na Wildcaty intenzivně přeškolovat, nejdříve u břehů Virginie a od konce ledna v Guantánamo Bay na Kubě. Formaci letounů z tohoto období zachytil na svém boxartu Piotr Forkasiewicz. Během přechodu na nový typ letounu došlo během ledna a února u VF-72 k šestnácti haváriím, ale žádná si nevyžádala život pilota. Lt.Cdr. Courtney Shands se stal v červenci 1941 velitelem VF-72 a v březnu 1942 převzal velení VF-71. Část jeho nové jednotky měla základnu ve Scapa Flow na Orknejích a druhá část podporovala na palubě USS Wasp Spojence ve Středomoří. Poté se na palubě mateřské lodi přesunula do Pacifiku, kde se Shands se svými muži vyznamenal při vylodění na Guadalcanalu (viz INFO 04/2023)

  Jeho piloti, ostatně jako všichni stíhací letci US Navy, vstoupili do bojů v Pacifiku skvěle připraveni. Svým japonským protivníkům, kteří měli bojové zkušenosti z Číny, čelili skvělým výcvikem v taktice vzdušného boje i systematicky nacvičovanou střelbou s velkou pozorností věnovanou správnému předsazení. Čas získaný během období neutrality se tedy pilotům Wildcatů vyplatil. 

• Proti Tsurugi Butai

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 84181

  
  

  V rámci příprav na vylodění na Okinavě se Američané rozhodli provést v březnu 1945 letecký úder proti letištím a přístavům v jižní části japonských ostrovů. Obdobný nájezd Task Force 58 provedla již během 16. a 17. února 1945. Březnové nálety měly snížit hrozbu útoků na americké invazní síly, které se připravovaly na dubnové vylodění. Tento úkol provedly palubní jednotky šestnácti letadlových lodí TF 58 během 18. března a 19. března 1945. Letci US Navy napadli 18. března letiště na ostrově Kyūshū, a prošli střetnutím s více než 400 japonskými stroji, z nichž se jim reálně podařilo sestřelit čtvrtinu. Ráno 19. března vzlétlo z letadlových lodí TF 58 více než 300 letounů a zamířilo k vybraným leteckým základnám a přístavům Kure a Kōbe.

  Jako první pilot úderného svazu odstartoval z paluby USS Essex na čestné pozici velitel VF-83, Cdr. James J. Southerland, což byl tentýž muž, který 7. srpna 1942 bojoval se Saburō Sakaiem nad Guadalcanalem (viz INFO 06/2022  a 01/2023). Z paluby USS Hornet (CV-12) vzlétlo také dvacet Hellcatů VBF-17 pod velením Lt. „Muscles“ Conanta. Jejich úkolem bylo bombardovat cíle v oblasti Kure a stíhací doprovod jim mělo poskytnout šestnáct Corsairů z VMF-123. Mariňáci se ale bohužel se svými svěřenci z US Navy minuli, a tak k cíli dvacítka Conantových Hellcatů směřovala bez ochrany. Na jejich trase byla letecká základna Matsuyama a aniž by to Američané tušili, horší místo si v Japonsku nemohli zvolit.

  Na základně Matsuyama byla dislokována Kōkūtai 343 (II) pod velením nám. kpt. Minoru Gendy. Byl to tentýž důstojník, který významnou měrou přispěl k přípravě náletu na Pearl Harbor. Nyní dělal v improvizovaných podmínkách vše pro to, aby sám nezažil svůj vlastní Pearl Harbor.

  Kōkūtai 343 byla pod jeho velením podruhé vytvořena v prosinci 1944. Podařilo se mu pro ni získat mimo starších strojů N1K1 Shiden především moderní letouny N1K2 Shiden-Kai. Jeho Kōkūtai měla tři podřízené letecké jednotky (Hikōtai) se stíhacími letouny a jednu průzkumnou jednotku vybavenou stroji C6N Saiun (Myrt). Pro Gendu však byli nejpodstatnější jeho lidé. Podařilo se mu shromáždit řadu elitních námořních letců mezi nimiž byla esa jako Shō-ichi Sugita nebo Naoshi Kanno. Genda věřil, že správným výcvikem, leteckou taktikou a disciplínou se lze vyrovnat americkým protivníkům. Mezi instruktory jeho jednotky patřil i Saburō Sakai. Jeho jednotka nesla bojové jméno Tsurugi Butai, podle tradičního japonského obousečného meče. 

  Díky osádkám průzkumné Hikōtai byl Genda přesně informován o poloze a trase letu Američanů. Více než pět desítek jeho pilotů vzlétlo během deseti minut a postupně v různých střetnutích změřili síly jak s Hellcaty, tak s Corsairy. Mezi Gendovými povely v rádiové komunikaci byla dokonce i slova „niitaka yama nobore“.

  Když se k formaci VBF-17 čelně z převýšení přibližovala část Tsurugi Butai, Američané ji považovali za vlastní, protože formace vypadala jako americká. Piloti Hellcatů brzy zjistili, že jde o nepřátele a útoku shora čelili ostrou zatáčkou a čelním útokem ve stoupavém letu. Právě tento okamžik zachytil na boxartu Antonis Karydis. Je na něm zobrazen Lt. Frederick J. Prinz jak se míjí s letounem Shiden-Kai, za jehož řízením sedí por. Takashi Oshibuchi, velitel jedné z Gendových Hikōtai. V divokém střetu bylo sestřeleno nebo nenávratně poškozeno osm Hellcatů. Tři piloti zahynuli a další tři padli do zajetí, ale podařilo se jim přežít do konce války. Gendova jednotka během dne nárokovala celkem 54 vítězství, ztratila 15 letounů a 13 pilotů. Američané na tom byli téměř stejně, ohlásili 63 vítězství a v boji s Kōkūtai 343 (II) přišli o 14 stíhacích strojů a osm pilotů. Zajatí američtí letci při výslechu uvedli, že jednotka, které čelili, byla „…ohromující ve všech ohledech, výborně koordinovaná a měla vynikající střelbu.“ Nebylo to naposled, kdy Tsurugi Butai připravila nepřátelským letcům těžké chvíle. Minoru Genda i někteří přímí účastníci boje z 19. března 1945 se mnoho let po válce setkávali při službě u US Navy a JSDAF. Příběh této elitní jednotky je skvěle zpracován v knize Genda’s Blade autorů H. Sakaidy a K. Takakiho. 

  Američanům se 19. března 1945 podařilo poškodit čtyři japonské bitevní lodě, čtyři letadlové lodě a jeden lehký křižník. Žádné z plavidel se jim však nepodařilo potopit. Japonští letci dokázali bombardovacími útoky, nebo útoky letců Kamikaze poškodit letadlové lodi USS Wasp (CV-18) a USS Franklin. O den dříve již byly poškozeny USS Enterprise, USS Intrepid a USS Yorktown.

• Marking pro Z-526 Trenér Master 1/48

  Z-526M, s/n 909, OK-VRC, soukromý majitel, letiště Líně, Česká republika, 2022

  Letoun, který dnes létá v atraktivním modro-bílém zbarvení a jehož domovem je buď hangár č. 3 na letišti v Líních, nebo letiště v Rakovníku, byl vyroben v roce 1966 jako Z 326. Zálet byl proveden 6. června toho roku a poté putoval k zákazníkovi do Francie, kde létal s imatrikulací F-BNMX do roku 1977. Následovalo uskladnění a v prosinci 1992 byl firmou ZLÍN-AVION service dovezen zpět do ČSFR. V roce 1994 byla provedena generální oprava s výměnou hlavního nosníku a křídel za nová, současně s přestavbou na typ Z-526M. Následoval prodej na Slovensko, kde létal do roku 2007 v AK Holíč jako OM-VOR. Další etapou života tohoto Trenéra byl Nowy Sacz, letiště Lososina Dolna v Polsku, kde získal imatrikulaci SP-KSM. Dne 2. července 2008 s ním jeho pilot nouzově přistál na břicho přímo na křižovatku silnic poté, co vyčerpal omylem palivo ze spádové nádrže. Letoun byl opět odkoupen a dopraven do Otrokovic, kde následovala oprava po nehodě, spojená s generální opravou a instalací nového pravého křídla. To vše již probíhalo v režii nového majitele, který si letoun převzal v roce 2010. Letoun obdržel novou poznávací značku i zbarvení v duchu schématu, ve kterém létaly v šedesátých letech Trenéry imatrikulace OK-VRB a OK-VRF.
  

   

  Z-526F, No. 1273, SP-EMF, Grupa Akrobacyjna Zelazny, Poznaň, Polsko, léto 2012

  Letoun byl vyroben v roce 1973 a následně prodán polskému aeroklubu. V prosinci 1999 vznikla na letišti Zielona Góra akrobatická skupina, sponzorovaná tehdy vznikající sítí železářských prodejen Żelazny. Při svém vzniku disponovala dvojicí Z-526AFS a jedním Z-50LA, ke kterým přibyl v roce 2001 jeden Z-526F. Piloti skupiny udivovali svým uměním na leteckých dnech nejen v Polsku, ale také v Německu. V roce 2004 se jejím vedoucím stal Lech Marchelewski a o tři roky později začala skupina nacvičovat šestičlennou formaci, která měla mít svou premiéru na leteckém dnu v Radomi. Při premiéře 1. září však došlo k tragédii. V 15:01 místního času se při přechodu do manévru zvaného „růže“ srazily stroje č. 1 (Z-526F, SP-CDF) a č. 2 (Z-526AFS, SP-ELE). Oba piloti, plukovník ve výslužbě Lech Marchelewski a Piotr Bachanowicz, zahynuli. Druhý Z-526AFS (SP-CSU) místo střetu těsně minul. Skupina pak pokračovala v činnosti nejprve jako tříčlenná, s plánem vrátit se k šestičlenné v roce 2009. Následně došlo k přesunu skupiny do Poznaně. Dnes provozují „Železní“ dva letouny Z-526F, ten s číslem 9 nese imatrikulaci SP-EMF a je zobrazen v provedení odpovídajícím období před mezinárodní leteckou výstavou ILA 2012. Před tím se ovšem podrobil generální opravě v Otrokovicích (rok 2008), při níž obdržel mimo jiné i barevné schéma nového provozovatele, zatímco letoun byl stále v majetku AK Poznaň.

   

  Z-526, No. 1048; D-EDTP, soukromý majitel, letiště Líně, Česká republika, 2023

  Letoun byl vyroben v roce 1968 a v červnu téhož roku si jej převzal pan Artur Beth (Porta Westfalica, Německo). Letoun dostal imatrikulaci D-EDTP a krátce před akrobatickým mistrovstvím světa v Magdeburku jej osedlal německý reprezentant Richard Hecht. Ten si dělal naděje na úspěch, ale pouze do chvíle, než se na scéně objevil československý tým se svými zbrusu novými Z 526 AS. V průběhu soutěže však došlo 21. srpna ke vpádu „spřátelených“ vojsk a československá reprezentace z mistrovství odstoupila. Hecht pak letoun dlouhá léta provozoval a v deníku letounu jsou zapsána zajímavá jména, jako Ladislav Bezák, první akrobatický mistr světa (v té době již v emigraci) nebo někdejší eso Luftwaffe Walter Wolfrum (137 sestřelů). Na konci 90. let již letoun příliš nelétal a v roce 2000 byl odprodán jinému majiteli v Německu. Od něj pak letoun odkoupil stávající český majitel a ponechal letounu jeho původní imatrikulaci. V té době měl letoun nalétáno pouhých 1114 hodin. Směrovku ozdobila v novém zbarvení kresba dívky od Antonia Vargase, na pravoboku je nápis Small Beautiful Doll, který je parafrází názvu Big Beautiful Doll namalovaném na P-51D plukovníka Johna D. Landerse (14,5 sestřelu), velitele 78th FG. Na levé straně motorového krytu je další odkaz na americké P-51, nápis Daddy’s Girl, se kterým létal Ray S. Wetmore (21,25 sestřelu). Ten ovšem použitým fontem předloze neodpovídá. Majitel opatřil název římskou dvojkou, protože dříve vlastnil jiný Trenér s tímto názvem.

   

  Z-526F, No. 1242, OE-CSA, Rakousko, 2019

  Letoun vyrobený v roce 1973 putoval nejprve do Maďarska, kde obdržel imatrikulaci HA-SAR a létal tam až do roku 1987, kdy byl odprodán do Grazu v Rakousku. Tam obdržel registraci OE-CSA a také atraktivní zbarvení. V roce 1991 se objevil v AK Punitz, roku 1999 havaroval a další nehodu měl v roce 2001, když s ním musel pilot nouzově přistát nedaleko Pöttelsdorfu po ztrátě tlaku paliva. O deset let později, konkrétně 19. srpna 2022 ohlásil pilot po přistání při pojíždění na letišti Breighton (UK), že nemůže letoun směrově ovládat a následně narazil do akrobatického Van RV-6. Nešťastný letoun byl opět opraven. V Otrokovicích se postarali o pravé křídlo i motorové kryty a dnes už opět létá. Jen týden před poslední nehodou byl OM-CSA na návštěvě v Novém Městě nad Metují.

   

  Z-526F  No. 1266, OK-DRB, soukromý majitel, letiště Příbram, Česká republika, 2020

  Tento letoun byl vyroben v roce 1973 pro rumunský aeroklub a obdržel registraci YR-ZAN. Ten jej spolu s několika jinými letouny odprodal v r. 1992 belgickému pilotovi (Gino Loosen). Po generální opravě obdržel stroj novou značku OO-MFG a zajímavý tmavě zelený metalický nátěr. Pilot biz-jetu si svého Trenéra užíval až do roku 2011, poté se jej rozhodl po servisu o Otrokovicích odprodat s tím, že by rád letoun prodal do země jeho vzniku. Současný majitel čekal na příležitost zakoupit Trenéra již nějakou dobu a na nabídku z Otrokovic během 24hodinové lhůty na rozmyšlenou kývnul. Letoun obdržel značku OK-DRB a od té doby s ním majitel létá z letiště v Příbrami. Rád se účastní leteckých akcí a sletů, OK-DRB je tedy často k vidění na různých letištích. Zajímavostí je jeho zbarvení, které má již od dob pobytu ve Švýcarsku. Světlejší barva vypadá na mnoha fotografiích jako světle zelená metalíza, jedná se ale o šedo-stříbrnou barvu, která se ráda nechává ovlivnit světelnými podmínkami…

   

  Z 526 M, No. 1006, soukromý majitel, OK-LAC, Česká republika, 2011

  Tento letoun byl vyroben v roce 1966 jako první sériový dvousedadlový Z-526 a téhož roku byl prodán do Německa, kde létal jako D-EGED. Poté byl odprodán do Španělska (SE-XFE), ale v roce 1998 se vrátil zpět do Německa, kde byl původní motor WM 6-III vyměněn za M-137A. Stroj dostal imatrikulaci D-EHWJ a sloužil ve Flugschule Stahnke. Zde absolvoval také vzlet se zatažením podvozku na zemi. Po této nehodě se letoun podrobil generální opravě v Otrokovicích a byl uveden do typového stavu Z-526M. Známý akrobat Klaus Lenhart jej zakoupil poté, co byl letoun nahrazen ve flotile školy novější Z-526F. Klaus byl nejmladší syn zakladatele firmy LEKI a od roku 1984 její generální ředitel. Byl leteckým akrobatem, účastnil se i řady soutěží a sedlal i speciál Extra 300L. Od roku 1992 vyrábí většinu produktů Tachovská společnost Novasport, kterou Klaus Lenhart založil. Jeho Z-526M byl registrován v České republice jako OK-LAC, provozovatelem bylo Letecké sportovní centrum Karlovy Vary, kde letoun také dolétal. Následně byl demontován a uložen. V roce 2012 Klaus Lenhart bohužel zahynul při letecké havárii, den před svými 57. narozeninami (30. 4. 2012). O rok později byl letoun odprodán další soukromé osobě v Německu a jeho další osud je zatím neznámý.

• Markingy pro L-39 1/72

  L-39ZA, s/n 232433, 222. výcviková letka, letiště Náměšť nad Oslavou, Vzdušné síly České republiky, Česká republika, 2008-2010

  První zálet Albatrosu výrobního čísla 232433 uskutečnila 24. listopadu 1982 posádka Pánek-Křemen a již 13. prosince si jej převzala vojenská správa. Od 23. prosince 1982 je zařazen do stavu 30. sbolp v Hradci Králové a o rok později se stěhuje do Pardubic. Koncem 80. let je předán k první letce 8. slp v Mošnově, respektive Brně-Tuřanech, kde sloužil zejména v OH PVOS proti „pomalým a nízkoletícím“ cílům. Následovala anabáze po rozdělení 8. slp, kdy šel nejdříve k 82. sslt do Mošnova a poté k 4. sslt do Přerova. Následně je od 1. ledna 1995 ve výzbroji u 41. slt na 4. základně stíhacího letectva v Čáslavi. V roce 2003 prochází poslední větší revizí v LOZ České Budějovice, při které získává novou lesklou kamufláž a „kulatá“ taktická čísla na trupu. Následně je začleněn do stavu 221. taktické letky na 22. základně letectva v Náměšti nad Oslavou. V roce 2008 byl vybrán pro aplikaci výročního zbarvení k příležitosti 40. výročí prvního letu letounu L-39. Na pravé straně SOP je namalován albatros v letu, zatímco na levé straně je vyobrazen hlavní konstruktér letounu L-39 ing. Jan Vlček s jeho podpisem. Následně se výroční Albík prezentoval na celé řadě veřejných akcí. To již byl ve stavu přečíslované náměšťské 222. výcvikové letky. Poslední let absolvoval 25. listopadu 2010 a následně je odstaven z provozu. V roce 2013 je transportován pozemní cestou do Čáslavi. Po čtyřech letech uložení v čáslavském TOPu je předán Leteckému muzeu Kbely. „2433“ má na svém kontě úctyhodných 3545 letových hodin při 4898 startech.

   

  L-39C, pplk. Ing. Ivan Chvojka, letiště Sliač, Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky, Slovenská republika, 1991-2004

  Akrobatická skupina Biele Albatrosy předváděla letecké kousky na strojích L-39 Albatros, které byly vyrobené v Aeru Vodochody, od roku 1991 až do roku 2004. Zpočátku nacvičovala skupina létání ve trojici a tak se i poprvé představila veřejnosti. Od května 1991 poprvé vystoupila se šesti letouny. Od konce roku 1991 skupina začala používat název Biele Albatrosy. V létě 1992 dostalo všech šest strojů v Aeru Vodochody zcela nový nátěr ve slovenských národních barvách, který nahradil původní kamufláž. Od roku 1995 měla skupina sedm letounů, sólový letoun vyplňoval čas, kdy se skupina přeskupovala mimo dohled diváků. Biele Albatrosy sklízely úspěchy nejen v Česku a na Slovensku, ale i na zahraničních leteckých dnech v Anglii, Francii, Dánsku, Itálii, Maďarsku nebo Nizozemsku. Vedoucím akrobatické skupiny byl vojenský pilot Ivan Chvojka.

   

  L-39C, s/n 530443, Vysoká vojenská letecká škola, letiště Košice, Československá lidová armáda, Československo, 1974

  V leteckém výcviku má cvičný proudový podzvukový letoun L-39 Albatros nezastupitelnou roli. Vzlet prvního prototypu X–02 se uskutečnil 4. listopadu 1968. Československá lidová armáda byla zcela logicky prvním uživatelem letounů L-39. Tehdejší Vysoká vojenská škola v Košicích zajišťovala výcvik vojenských pilotů pro celé Československo. Letouny L-39C prvních sérií byly dodávány v bílé barvě horní části trupu. Spodní plocha trupu a celá křídla byla pastelově šedá. Pás před kabinou byl v barvě kabinové šedi. Barevné doplňky na letounu byly v červené barvě. V roce 1978 létal letoun trupového čísla 0443 v sestavě akrobatické skupiny VVLŠ SNP Košice. Po rozdělení Československa letoun sloužil ve známé Slovenské akrobatické skupině Biele Albatrosy a v roce 2012 byl modernizován na verzi CM.

  
  

  L-39C, 1. letka, 4. základna taktického letectva, letiště Čáslav, Česká republika, 2002

  Dne 1. dubna 2004 vznikla nová organizační složka společnosti LOM PRAHA s.p., Centrum leteckého výcviku Pardubice, která si pronajala 8 letounů L-39C č. 0103, 0113, 0115, 0440, 0441, 0444, 0445 a 0448 od AČR pro pokračující výcvik armádních pilotů. Od roku 2008 má LOM PRAHA s.p. tyto letouny vloženy do práva hospodaření s majetkem. V Centru leteckého výcviku LOM PRAHA bylo od jeho založení do dnešních dnů na L-39C pro Armádu České republiky vycvičeno 90 výkonných vojenských letců a podle požadavků zákazníka absolvovalo výcvik 15 zahraničních pilotů. V průběhu let 2015-2016 byla dokončena revize R3, která byla v podstatě posledním vyšším stupněm údržby v celém technickém životě modifikovaných strojů L-39C pardubického CLV. Tyto Albatrosy lze jednoduše poznat podle tmavší pololesklé kamufláže a především kulatých „low-vis“ výsostných znaků. Zobrazený stroj sériového čísla 0448 nese ještě původní kamufláž se kterou létal u 1. letky 4. základny taktického letectva na letišti Čáslav.

   

  L-39CM, s/n 915301, 2. stíhacia letka, 31. stíhacie letecké krídlo, letiště Sliač, Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky, Slovensko, 2012

  Albatros trupového čísla 5301 je modernizovanou variantu CM, kterou provozuje 2. sqn (Letka) smíšeného křídla (Zmiesane kridlo) se základnou ve Sliači. Před přestavbou nesl číslo "0443" (s/n 530443) a byl známým letounem týmu Biele Albatrosy. V roce 2012 prošel letoun generální opravou, při které obdržely novou šedou kamufláž. Součástí spodních ploch je i silueta kabiny. Po přestavbě obdržel nové s/n 915301 a na SOP bylo aplikováno výroční zbarvení k 90. výročí narození československého pilota S/Ldr Otto Smika. V současné době létají pouze tři L-39CM (5252, 5253 a 5301), zbylé dva byly v vyřazeny z provozu v roce 2011.

   

  L-39C, Irácké letectvo, Irák, 1986

  Irák byl po SSSR druhým zahraničním uživatelem letounů L-39 a prvním zákazníkem, který obdržel letouny ve verzi ZO. Irácké L-39C byly provozovány v leteckých školách v Rášídu a Tikrítu.

   

  L-39C, s/n 533229, Ukrajinské letectvo, letiště Vasilkov, Ukrajina, 2008

  Po rozpadu SSSR v roce 1991 mělo v Rusku zůstat 1 202 letounů a ostatní se rozdělily mezi osamostatněné státy. Na Ukrajině zůstalo podle několika zdrojů asi 530 letounů L-39. Špatná finanční situace celé armády jejich počet značně snížila a v roce 2005 bylo v provozu necelých 200 strojů. Ostatní Albatrosy skladuje a nebrání se prodeji případným zájemcům.

   

  L-39X-11, Aerosalon Paris, Francie, 1977

  Prototyp L-39X-11 (L-39 ZO, OK-HXA, 3911, OK-190) byl opatřen bílo-šedomodrou kamufláží a krátce nato předváděn (s vybavením verze ZO) na pařížském aerosalónu a pro své nestandartní zbarvení si vysloužil přezdívku „Pařížanka“. Letadla z Aera se prestižního evropského aerosalonu, který se pořádá na pařížském Le Bourget od roku 1977 účastnila mnohokrát, ale první mezinárodní prezentace Albatrosu byla určitě výjimečná. V Paříži byl vystavován i s fotokontejnerem na levém vnitřním závěsníku spolu se symetricky zavěšenou velkou (350 litrů) přídavnou nádrží a představoval tak další rozšíření použití letounu - tentokrát pro fotoprůzkum.

   

  L-39ZA/ART, s/n 365504, letiště Chiang Mai, Thajské královské letectvo, Thajsko, 2014

  Thajské vzdušné síly provozovaly L-39ZA/ART na dvou letištích. Větší počet z nich byl umístěn na základně Korat v centrální části Thajska, která je "výkladní skříní" RTAF - letectvo sem zve zahraniční delegace a pořádá zde pravidelná cvičení s okolními státy. Druhým působištěm byla základna Takhli, ležící asi 200 km západně, kde se devětatřicítky používaly pro operační lety. Letouny L-39ZA původně používaly 101. a 102. letka v Khoratu, následně u 401. letky v Thakli a 411. letky v Chiang Mai. Od roku 1994 obdrželo RTAF celkem 40 letounů, z nichž asi 5 bylo ztraceno při nehodách. U příležitosti výročí byly některé letouny představeny se speciální livrejí, která zahrnovala znaky všech čtyř letek. Dne 31. března 2021 Thajské vzdušné síly slavnostně vyřadily z provozu letouny Aero L-39ZA/ART. Posledním provozovatelem byla 411. peruť, 41. křídla Chiang Mai.

   

  L-39ZO, výr. č. 831135, Lt. Laszló Goron, 59. letecká základna Dezsa Szentgyörgyiho, Kecskemet, Maďarsko, srpen 2007

  Na základě požadavků zahraničních zákazníků byla z L-39C v letech 1973 – 76 vyvinuta verze L-39ZO. Kromě dalších úprav dostala verze ZO čtyři závěsníky a zesílené křídlo a podvozek. V roce 1994 obdrželo maďarské letectvo z Německa za symbolickou jednu marku 24 strojů. Poslední z nich dolétaly na podzim 2009. Kamufláž stroje s trupovým číslem 135, na horních a bočních plochách nastříkaná zelenou a hnědou barvou, zatímco na spodních plochách světle modrou, byla v roce 2007 pod vedením mechanika rtm. Lájose Molnára doplněna o atraktivní žraločí tlamu, na svislou ocasní plochu byla nastříkána maďarská trikolora. Letiště, z něhož tento letoun působil, je pojmenováno po Dezső Szentgyörgyim, nejúspěšnějším maďarském stíhacím esu z doby 2. světové války s 29 potvrzenými sestřely. 

• Markingy pro Su-25K 1/48

  9013, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva, Náměšť nad Oslavou, Česká republika,  léto 1996

  V létě roku 1991 se stal co do zbarvení nejzajímavějším Su-25 stroj číslo 9013. Námět zbarvení s žabákem ničícím palicí tank, vycházel z označení v kódu NATO: Frogfoot, tedy žabí noha. Hlavní postavou realizace tohoto zbarvení byl Arpád Molnár, kresbu žáby navrhl Ladislav Váňa. Stroj proslavily letové ukázky majora Františka Tabačka a posléze také kpt. Martina Hejry. Ke zbarvení byla použita základová šedá barva, žlutá barva byla zakoupena v drogérii, hnědá a obě zelené byly barvy, které se používaly ke kamuflování ÚLů a jiných staveb na letišti. Kresba žáby byla vytvořena barvami Humbrol za pomoci modelářské stříkací pistole.

   

  5007, 30. stíhací bombardovací letecký pluk, Hradec Králové, Česká republika, duben 1984 

  Jeden z první dodávky osmi Su-25K v původní podobě, tedy s černými trupovými čísly. Letouny přilétly ze SSSR bez nich, aplikovány byly až u nás. Stroje 5. a 6. série nebyly vybaveny posilovači příčného řízení, tedy ovládání balančních křidélek. Proto byly vybaveny odlehčovacími ploškami (trimy) na křidélkách. Černá trupová čísla byla špatně viditelná a později proto byla opatřena bílým lemem. Následně byla celá v bílé barvě. Novotou zářící letoun nenesl v této podobě žádné známky opotřebení.   

   

  6019, 30. bitevní letecký pluk, Pardubice, Československo, srpen 1988

  Různé malůvky se na Su-25K objevily nejprve v podobě rychle a snadno odstranitelných kreseb křídou. Siluetou sedící dívky se šroubovákem byl opatřen i tento letoun a protože nebylo proti kresbě námitek od nadřízených, rozhodl se technik Antonín Fidranský vytvořit smytelnými barvami kresbu dívky a žraločí tlamu. Současně se na tomto letounu objevil znak 30. bilp, naposledy použitý na MiGu-15bisSB. Ke kresbě „Anči“ došlo pravděpodobně o víkendu 20. a 21. srpna 1988, těsně před naplánovanými střelbami. Nehoda letounu 1008 během pojíždění na stojánku zhatila naději, že se takto vyzdobený letoun dostane do vzduchu. Po incidentu následoval příjezd vyšetřovací komise a „Anča" i tlama byly rychle umyty, aby se nestaly objektem jejího nechtěného zájmu. Letoun byl vyroben 18. 10. 1984, první let u nás absolvoval 18. 1. 1985 a poslední 27. 5. 1998. Při vyřazení měl nálet 917 hod. a 15 min. Po vyřazení jej odkoupila společnost Thomas CZ, a.s. a 10. 4. 2004 jej prodala do USA.   

   

  1002, 30. bitevní letecký pluk, Pardubice, Česká republika, květen 1993

  Letoun trupového čísla 1002 prošel několika změnami vzhledu. V květnu 1993 prošel revizí R-1 na čáslavské Letecké opravárenské základně a byl opatřen výraznou žraločí tlamou, červeným lemováním bílého trupového čísla a velkým nápisem 30. bilp na směrovém stabilizátoru. O necelý rok později už byla celá SOP v barvách trikolóry s reklamou společnosti Lubrifilm. Tento Su-25K byl vyroben v Tbilisi 15. 5. 1987 a 27. 6. téhož roku přistál na pardubické základně. Byl jedním ze strojů, které se dočkaly přesunu na základnu v Náměšti v roce 1994. V roce 1996 prošel generální opravou a v roce 2001 byl vyřazen po celkovém náletu 703 hod. a 43 min a v roce 2003 odprodán novému uživateli.     

   

  1002, 30. bitevní letecký pluk, Pardubice, Česká republika, červen 1994

  Nedostatek finančních prostředků pro účast na leteckých dnech řešili příslušníci Display Teamu sponzoringem. Jedním z letounů „ozdobených“ sponzorským polepem se stal Su-25K 1002, jehož „zálety“ podporovala společnost Lubrifilm. Podobně byl upraven také letoun 8077. Nástřik a polep letounu 1002 měl svou premiéru na Aviatické pouti v Pardubicích 21. května 1994. Další reklamní vystoupení 1002 se uskutečnilo na leteckých dnech v Náměšti nad Oslavou 11. června a v Českých Budějovicích o týden později, tedy 18. června 1994. Ne každému se sponzorská forma podpory účasti zástupců letectva na leteckých dnech zamlouvala a po interpelacích poslanců zakázal ministr obrany všechny reklamní aktivity na vojenských letadlech. V červenci 1994 byly proto odstraněny reklamní polepy a zbyla jen barevná SOP. V tomto provedení létal letoun 1002 až do konce roku 1994. Pro stavbu modelu v tomto pozdějším provedení vynechte obtisky č. 45 a pro vertikální ocasní plochy použijte obtisky 46;  

   

  1002, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva, Náměšť nad Oslavou, Česká republika, květen 1996

  Další reinkarnace Su-25K trupového čísla 1002 nesla pojmenování „Žralok“. Už na konci roku 1995 totiž projevili technici 322. letky přání opatřit trupy dvou letadel speciálním zbarvením a Jan Martinec začal připravovat grafické návrhy. Nástřik proběhl v týdnu od 13. do 17. května 1996, přičemž se nakonec dočkal nového zbarvení celý letoun. Slavnostní roll out proběhl v pátek 17. května 1996 a letoun se stal následně účastníkem řady leteckých dnů. Kpt. Ladislav Oslanský s ním odlétal na CIAF 2000 i poslední letovou ukázku u nás.

   

  8076, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva, Náměšť nad Oslavou, Česká republika, květen 1996

  Souběžně s letounem 1002 byl opatřen speciálním zbarvením také 8076. V jeho případě šlo o aplikaci motivu orla, který měla 322. tl ve svém znaku. Realizace tohoto zbarvení zabrala jen tři dny od 15. do 17. května. Letoun měl původní kamufláž v dobrém stavu a tak obdržel pouze zbarvení přídě a jak bylo zvykem, patřičně byly vyzdobeny také přídavné nádrže.  

   

  8080, 322. taktická letka, 32. základna taktického letectva Náměšť nad Oslavou, Česká republika, 1997

  Letouny 322. tl obdržely postupně grafické symboly na SOP, které pomáhaly letouny rychle identifikovat i v případě, že nebylo vidět trupové číslo. Číslo 8080 dostalo na zeleném plastovém krytu vrcholu SOP dva zkřížené bílé pruhy. Na přední části motorových gondol jsou již umístěny znaky letky se stylizovaným orlem.  

   

  8074, 2. letka, 33. stíhací bombardovací křídlo, základna Kuchyňa, Slovensko, duben 1997

  V roce 1993 byl letoun 8074 opatřen „ohnivým“ motivem, který mu vynesl přezdívku „Plameňák“. Poprvé se v této podobě představil veřejnosti na leteckém dnu SIAF 1993 v Košicích. Po rozdělení federace nově vzniklý 3. sbolp slovenského letectva byl papírově umístěn na letiště Kuchyňa, ale protože již bylo obsazeno letouny MiG-21, Su-22 a L-29, bázovaly Su-25K ve skutečnosti na letišti v Trenčíně, tedy přímo v sousedství tamních leteckých opraven. Dne 1. ledna 1993 došlo k reorganizaci a letka Su-25 přešla pod 2. smíšený letecký pluk Piešťany a stala se jeho první letkou. Z Trenčína se na letiště Kuchyňa přemístila 27. září 1994 a od 1. ledna 1995 se v rámci druhé reorganizace stala 2. letkou 33. stíhacího bombardovacího křídla Malacky.

  
  

  1027, 3. stíhací bombardovací letecký pluk, Trenčín, Slovensko, srpen 1994

  Slovenský „Bizon“ se stal nejatraktivněji zbarvenou slovenskou Su-25K. Za vznikem tohoto motivu stáli pánové Pavol Homer a Jozef Horváth. Přípravy začaly 17. 7. 1994 a letoun létal 28. a 29. 7. s nedokončenou kresbou. Ta byla dokončena 14. 8. Premiéru měl „Bizon“ na leteckém dnu SIAF 1994 dne 21. srpna v Bratislavě. Bizon byl jediným Su-25, na kterém byl umístěn také znak 1. technické letky. Po ukončení služby ve slovenském letectvu byl letoun odprodán v roce 2004 do Arménie. 

• Markingy pro S-199 bubble canopy 1/72

  S-199.165, 1. letka, 18. letecký pluk, Plzeň-Skvrňany, Československo, červenec 1952

  Tento stroj zalétal koncem října 1948 tovární pilot Petr Široký a 23. listopadu byl přelétnut k určenému plzeňskému Leteckému pluku 4. Dne 19. března 1950 byl letoun poškozen, následně opraven a zpět k útvaru přidělen v polovině července téhož roku. Od dubna 1952 jej používala 1. letka 18. leteckého pluku na letišti v Plzni-Skvrňanech. Dne 23. července 1952 prováděl s touto Avií kódového označení PS-15 npor. Vladislav Petráš výcvikový let. Během něj došlo k technické závadě a pilot musel nouzově přistát na břicho u Trhových Dušníků, okres Příbram. Při přistání došlo k drobným poškozením, zejména vrtulových listů. Stroj byl následně opraven.

   

  S-199.444, 2. letka, 1. letecký pluk, 3. letecká divize, Praha-Kbely, Československo, duben 1951

  Letoun výrobního čísla 444 byl zalétán továrním pilotem Antonínem Krausem dne 5. září 1949 a od konce srpna 1950 byl ve stavu LP 1. V dubnu 1951 se nacházel u jeho 2. letky v rámci 3. letecké divize v Praze-Kbelích, kde nesl označení JW-38 (v té době byl již pluk přeznačen na 1. lp). Dne 21. dubna 1951 s tímto letounem havaroval na letišti v Letňanech pilot rt. Jiří Klempíř, když při vzletu stroj odskočil na terénní vlně a dopadl z výšky na zem. Krátká kariéra této Avie byla završena v polovině června 1951, kdy byl provoz účetně ukončen a letoun byl následně sešrotován.

   

  S-199.156, 3. letka, letecký pluk 8, 3. letecká divize, Brno-Černovice, Československo, červen 1949

  Stroj S-199.156 byl vyroben v létě 1948 a v polovině listopadu byl přidělen k 3. letecké divizi. V červnu 1949 se nacházel u leteckého pluku číslo 8 na letišti v Brně-Černovicích. Kódové označení NP-2 jej zařazuje k 3. letce. Stroj je ve světlé kamufláži a má přední část opravenou nástřikem tmavším odstínem zelené barvy. Dne 10. června 1949 jej pilot rt. Jan Dočkal poškodil při přistání na domovském letišti. Po opravě byl pak letoun přidělen k LP 3. Tento „Mezek“ patřil mezi stroje vyzbrojené kromě trupových kulometů také kulomety instalovanými v křídle. Dne 18. března 1952 byl zničen při vzletu.

   

  Bezpečnostní letectvo, Letecká hlídka Brno nebo Olomouc, Československo, 1949

  Letecká hlídka Bezpečnostního letectva (do poloviny prosince 1947 nazývaného Letectvem SNB) využívala tento letoun na letišti Brno nebo Olomouc. V době své služby u BL nesl standardní zbarvení této letecké složky, tedy světle šedý nátěr horních ploch a tmavě šedý na spodních plochách, doplněný šarlatovou barvou na přídi, náběžné hraně křídla a vodorovnými ocasními plochami v téže barvě. Rekonstrukce barevného náhledu vznikla podle fotografií podobných strojů. Na OK-BXK se bohužel žádné fotografie nedochovaly. Výrobní číslo je zatím neznámé, pravděpodobně však mohlo být 201, 410 či v rozmezí 414 až 416. V obtisku vám proto nabízíme číselnou řadu k sestavení vlastního výrobního čísla.

• Markingy pro F4F-3 Wildcat 1/48

  BuNo. 1883, VF-72, USS Wasp (CV-7), prosinec 1940

  První produkční blok Wildcatů, celkem 49 kusů, byl dodán v barevném předválečném schématu, což znamená, že trup a spodní plochy křídla byly nastříkány hliníkovou barvou, horní plochy křídla byly zbarveny žlutě. Znaky na křídle byly umístěny ve všech čtyřech pozicích, na trupu byly namalovány buď na přídi, nebo na motorovém krytu. Pozice znaku měla označovat neutrální status těchto letadel. Příslušnost k jednotlivým lodím určovala barva ocasních ploch. Černé zbarvení patřilo letadlům z letadlové lodi USS Wasp (CV-7). Pruhy na křídle a zbarvení přední části motorového krytu určovaly příslušnost stroje k jednotlivým sekcím jednotky. V případě červené barvy se jednalo o první sekci, přičemž pokud měl stroj v barvě sekce celou přední část motorového krytu a pruh na trupu, jednalo se o vedoucí stroj dané sekce. Tento Wildcat sloužil u VF-72 na přelomu let 1940 a 41. Z paluby USS Wasp a z pozemní základny Guantanamo na Kubě se účastnil hlídek Neutrality Patrols, které měly dohlížet na dodržování neutrality v pobřežních vodách USA a Karibiku vyhlášené prezidentem Rooseveltem 4. září 1939. Ztracen byl 8. května 1942 během Bitvy v Korálovém moři, kde operoval z paluby USS Yorktown (CV-5) v rámci perutě VF-42.

   

  BuNo. 3976, Lt. Cdr. John S. Thach, VF-3, USS Lexington (CV-2), duben 1942

  John Smith Thach se narodil 19. dubna 1905 v Pine Bluff v Arkansasu, po absolvování námořní akademie v roce 1927 strávil dva roky služby na bitevních lodích a v únoru 1929 započal pilotní výcvik. Svá pilotní „křídla“ obdržel v roce 1930. Během třicátých let sloužil u různých jednotek, v červnu 1939 byl přidělen k VF-3, jíž od prosince 1940 velel. Tato jednotka byla 10. února 1942 naloděna na USS Lexington (CV-2), součást Task Force 11, jejímž cílem byl Rabaul. Po svazu pátraly létající čluny Kawanishi H6K Mavis, které byly nakonec úspěšné. Japonci konvoj odhalili a vyslali proti němu celkem 17 bombardérů G4M Betty. „Jimmy“ Thach, pilotující svůj osobní stroj Fox-1, dokázal během ranní hlídky sestřelit společně se svým číslem jeden z výzvědných hydroplánů, čímž docílil prvního sestřelu perutě. K útoku bombardérů startujících z Rabaulu došlo přibližně v 16:30 a Thach, tentokrát pilotující stroj Fox-13, vedl veškeré provozuschopné Wildcaty perutě proti útočníkům. Výsledkem bylo 15 sestřelených Betty, z nichž si on sám na své konto připsal dva sestřely. Poslední bojovou akcí, které se Lt. Cdr. Thach účastnil, byla Bitva o Midway. Jako velitel perutě zde sestřelil čtyři japonská letadla (3 × A6M Zero, 1 × B5N Kate). Později během války sloužil jako operační důstojník viceadmirála Johna S. McCaina, velitele svazu TF 38. Po válce působil John Thach ve funkci velitele letadlových lodí a v šedesátých letech zastával vysoké štábní funkce. Do důchodu odešel v květnu 1967 v hodnosti admirála. Zemřel 25. dubna 1981. Jeho Wildcat byl na spodních plochách kamuflován barvou Light Gray FS 36440, horní a boční plochy byly nastříkány barvou Blue Gray FS 35189. Znaky na zádi trupu a na čtyřech pozicích na křídle doplnilo 13 červených a bílých pruhů na směrovce.

   

  BuNo. 3986, Lt. Cdr. Edward H. O’Hare, VF-3, USS Lexington (CV-2), duben 1942

  Edward Henry O’Hare se narodil 13. března 1914 v St. Louis v Missouri a po absolvování US Naval Academy v roce 1937 byl v hodnosti Ensign (přibližný ekvivalent: podporučík) odvelen ke službě na bitevní lodi USS New Mexico (BB-40). V červnu 1939 začal s leteckým výcvikem, který úspěšně ukončil v květnu 1940. Následovalo převelení k VF-3, působící z letadlové lodi USS Saratoga (CV-3). Proslavil se akcí z února 1942, kdy byla během přibližování k přístavu Rabaul na Nové Británii prozrazena pozice svazu Task Force 11 v čele s letadlovou lodí Lexington (CV-2), na níž v té době pobývala jednotka VF-3, a Japonci k němu vyslali dva svazy bombardérů Betty. Druhému svazu se postavili pouze „Butch“ O’Hare a jeho wingman. Lt. O’Hare sestřelil tři Betty a další dvě těžce poškodil, čímž došlo k rozvrácení celého útoku. Dne 10. dubna 1942 byly pro reklamní záběry připraveny dva Wildcaty: Thachův s označením F-1 a stroj s označením F-13, se kterým létal Lt. Noel A. M. Gayler. Během natáčení jej však sedlal právě čerstvě povýšený Lt. Cdr. O’Hare… Tento Wildcat byl na spodních plochách kamuflován barvou Light Gray FS 36440, horní a boční plochy byly nastříkány barvou Blue Gray FS 35189. Znaky na zádi trupu a na čtyřech pozicích na křídle doplnilo 13 červených a bílých pruhů na směrovce. Edward O’Hare se konce války nedožil, při noční akci 26. listopadu 1943, již v kokpitu Hellcatu, byl pravděpodobně zasažen a zřítil se do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, i když někteří svědci tvrdili, že viděli padák. O’Hare se před válkou usadil v Chicagu a město po něm v roce 1949 pojmenovalo své letiště.

   

  BuNo. 3991, VMF-111, Samoa, 1942

  Od svého založení v září 1925 prošla tato jednotka několika označeními. Až 1. červenec 1941 přinesl změnu označení na VMF-111, které nosila až do své deaktivace 26. listopadu 1945. V době útoku na Pearl Harbor létali piloti jednotky na strojích F4F-3 Wildcat, které si peruť ponechala ve výzbroji až do začátku roku 1943, kdy byla přezbrojena na modernější Corsairy. V březnu 1942 se jednotka přesunula na základnu Tafuna (v současnosti mezinárodní letiště Pago Pago) na ostrově Tutuila, součást souostroví Americká Samoa. V červenci téhož roku byla jednotka přesunuta na nově vybudovanou základnu Faleolo na ostrově Upolu ve stejném souostroví. Zde jednotka strávila rok jako součást obrany tohoto území, vyzbrojená Wildcaty, které si prošly službou u perutí amerického námořnictva operujících z letadlových lodí. Wildcat výrobního čísla 3991 původně sloužil na letadlové lodi USS Saratoga (CV-3), později se v řadách VF-2 účastnil Bitvy v Korálovém moři. Na počátku služby u VMF-111, přezdívané Devil Dogs, nesl na trupu i křídle znaky s červenými středy a červené a bílé pruhy na směrovce.

   

  BuNo. 3991, VMF-111, Samoa, 1942

  Od svého založení v září 1925 prošla tato jednotka několika označeními. Až 1. červenec 1941 přinesl změnu označení na VMF-111, které nosila až do své deaktivace 26. listopadu 1945. V době útoku na Pearl Harbor létali piloti jednotky na strojích F4F-3 Wildcat, které si peruť ponechala ve výzbroji až do začátku roku 1943, kdy byla přezbrojena na modernější Corsairy. V březnu 1942 se jednotka přesunula na základnu Tafuna (v současnosti mezinárodní letiště Pago Pago) na ostrově Tutuila, součást souostroví Americká Samoa. V červenci téhož roku byla jednotka přesunuta na nově vybudovanou základnu Faleolo na ostrově Upolu ve stejném souostroví. Zde jednotka strávila rok jako součást obrany tohoto území, vyzbrojená Wildcaty, které si prošly službou u perutí amerického námořnictva operujících z letadlových lodí. Wildcat výrobního čísla 3991 původně sloužil na letadlové lodi USS Saratoga (CV-3), později se v řadách VF-2 účastnil Bitvy v Korálovém moři. V době služby u VMF-111, přezdívané Devil Dogs, nesl nejprve znaky s červenými středy a červené a bílé pruhy na směrovce. Na fotografiích z jeho nouzového přistání na hladinu moře pořízených v lednu 1943 má již červené „terče“ na znacích zamalovány, stejně tak je již směrovka přetřena kamuflážní barvou Blue Gray.

• Markingy pro F6F-5 Hellcat 1/48

  F6F-5, Lt. Fred Prinz, VBF-17, USS Hornet (CV-12), březen 1945

  Před chystaným vyloděním amerických jednotek na Okinawě (operace Iceberg, 1. dubna 1945) zaútočilo 19. března 1945 americké námořní letectvo na letecké základny na ostrovech Kyūshū, Shikoku a jižním Honshū a námořní základny Kure a Kóbe. Jejich cílem bylo vyřadit japonské námořnictvo a letectvo a zabránit mu tak v akcích proti invazním silám. Jednou z jednotek, jež se tohoto úderu měly zúčastnit, byla i VBF-17 z letadlové lodi USS Hornet (CV-12). V sestavě dvaceti Hellcatů, jimiž byla VBF-17 vyzbrojena, letěla i dvojice Lt. Prinz a Lt. Karr. Proti přilétávajícímu nepříteli vyrazila Kōkūtai 343, vyzbrojená stíhačkami N1K2-J. K souboji došlo nad mořem, nečekaným přepadem dvou pilotů byl sestřelen Lt. Karr, zatímco Hellcat Lt. Prinze byl poškozen a Hellcat velitele jednotky Charlese Weisse zničen po srážce s jedním z útočníků, Kiku-ichi Ishikawou. Prinzovi se následně podařilo s poškozeným strojem přistát na palubě Hornetu. Hellcaty, podílející se na těchto útocích, měly pro lepší rozlišení vlastních letadel bíle natřené přídě. 

    

  F6F-5, Lt. Daniel Archibald Carmichael Jr., VBF-12, USS Randolph, duben 1945

  Rodák z Washingtonu D.C., Dan Carmichael, ukončil v roce 1941 bakalářské studium architektury na Princetonské univerzitě. Na jaře následujícího roku započal letecký výcvik u námořnictva, který ukončil v březnu 1943. Po absolvování pokračovacího výcviku byl od června 1943 do října 1944 zařazen k VF-2, která v tomto období startovala z palub USS Enterprise (CV-6) a USS Hornet (CV-12). Během působení u VF-2 sestřelil Lt. Carmichael devět nepřátelských letadel. Místem jeho dalšího působení byla paluba letadlové lodi USS Randolph (CV-15), z níž startoval od ledna do května 1945 v řadách VBF-12 a u níž dosáhl dalších čtyř sestřelů japonských letadel. Během působení u VBF-12 létal Lt. Carmichael na celomodrém stroji č. 59. Tento Hellcat nesl bílé označení strojů z USS Randolph na kýlové ploše, směrovém kormidle a křidélkách, pod čelním štítkem měl vyznačen počet dosažených sestřelů.

   

  F6F-5K, BuNo 80173, Detroit Air Races, 1951

  Po skončení 2. světové války byly Hellcaty nahrazeny modernějším typem firmy Grumman, stíhačkami F8F Bearcat. Hellcaty byly postupně předávány druholiniovým jednotkám a rezervním squadronám, v letech 1949 až 1957 jich bylo nezanedbatelné množství konvertováno na rádiem řízené terčové letouny. Letové přístroje byly ponechány pro přelety, letouny však byly zbaveny výzbroje a záchytného háku určeného k přistávání na palubách letadlových lodí. Jedním z Hellcatů přestavěných na terčový letoun byl i stroj BuNo. 800173, který se objevil v roce 1951 na leteckých závodech v Detroitu. Samotného závodu se nezúčastnil, ale svým neobvyklým zbarvením vzbudil zájem přítomných leteckých fanoušků.    

   

  F6F-5, LV Gérard de Castelbajac, Flottile 11F, Haiphong Cat Bi, Indočína, březen 1954

  Po ukončení 2. světové války chtěla Francie obnovit svou předválečnou kolonii v jihovýchodní Asii. Na odpor se jim postavili komunisté pod vedením Ho Či Mina. Vietnamská národní armáda spolu s francouzskou armádou sváděla boje s Viet Minhem (Vietnamská lidová armáda) až do srpna 1954, posledním velkým střetem byla bitva u Dien Bien Phu, které se stejně jako předchozích bojů zúčastnily i francouzské námořní letecké síly. V tomto případě Flotille 3F, vyzbrojená bombardovacími SB2C a Flottile 11F vyzbrojená Hellcaty. Hellcaty, pod vedením LV Castelbajace prováděly nad bojištěm blízkou leteckou podporu (CAS) vyzbrojeny nejen kulomety, ale i neřízenými raketami a bombami. Se strojem 11F.6 havaroval 19. března 1954 poblíž letiště Cat Bi (nynější mezinárodní letiště v Haiphongu) velitel jednotky. Stroj byl odepsán, pilot havárii přežil.

• Tail End Charlie

  Co je doma, to se počítá

  Nedělní odpoledne prvního říjnového dne roku 2023. Vím, že kromě jiných povinností, týkajících se říjnového Infa, mne čeká napsat slíbený článek do Tail End Charlie… Ano, právě tento. A nosný nápad stále ne a ne přijít. Hlavou se honí témata, zavrhuji jedno po druhém – má to být něco k E-Dayi, který se odehrál před týdnem? O klubových soutěžích, které se s podzimem opět sypou jako jablka z košíku? Nebo něco k připravovaným projektům v Eduardu, které nás čekají v blízké budoucnosti? Abych si pročistil hlavu a dovolil nějakému tématu uchytit se v ní a začít zrát, pouštím se do práce na novém koutku našeho muzea, který jsem se rozhodl věnovat poměrně neobvyklému tématu, spojujícímu druhoválečnou historii a současnost. Muzeum je blízkým spolupracovníkem Eduardu, nejen skrze mne, a proto si dovolím i zde tohoto propojení využít. Ostatně, nebude to poprvé.

  
  

  Zároveň myslím na pravidlo dohodnuté s kolegy z redakční rady Infa, že Tail End Charlie bude rubrikou, ve které budou mít jednotliví autoři poměrně velkou volnost, a samotný článek se může tematiky celého časopisu týkat jen okrajově. Samozřejmě by tam blízkost témat být měla. A především by měl odlehčený článek na konci magazínu klasického čtenáře Infa svým obsahem zaujmout.

  Jak jsem skládal a vybíral jednotlivé exponáty do nové části expozice, napadlo mě, že bych vlastně mohl napsat právě o oněch exponátech, které jsem bral do rukou. O tom, co je spojuje a dává předurčení sejít se společně v jedné vitríně a čím mě fascinují.

  Jako muzejník, zabývající se takřka celý svůj život výzkumem letecké bitvy, která se odehrála v roce 1944 nad mým domovem, mám pochopitelně velký vztah k artefaktům, které se z této bitvy, a z letecké války obecně, zachovaly. A mám je rád v tom stavu, jak je zanechala hrůza bojů a havárií, tak, jak se jich dotkl osud, který je proměnil v součást historie.

  Objevil jsem však v sobě ještě jiný, na muzejníka možná trochu nepatřičný úhel pohledu na pozůstatky leteckých bojů. Fascinuje mne, jakým způsobem lidé po skončení války dokázali využít předměty, které jim přinesla, nebo které kolem nich prostě zůstaly. Zajisté si mnozí z vás vybaví záběry poválečných filmových týdeníků, kde lisy vyrábějí cedníky z nepotřebných německých přileb. Takovou přilbu v muzeu nemáme, ale něco obdobného mám na mysli. Tyto předměty ve mně vyvolávají pocit velmi blízkého propojení polozapomenuté historie a současnosti. Ve zvláštním úžasu mne udržuje to, jakým způsobem těmto artefaktům války dokázali lidé vdechnout nový život. Často se se u návštěvníků muzea setkáváme s povídáním o tom, že mají a běžně doma používají vidličku s orlicí Luftwaffe, tatínkovu oblíbenou, v nejedné garáži v západních Čechách byste našli v šuplíku stále sloužící šroubovák nebo kleště, které sem původně přijely na jaře 1945 v některém americkém Jeepu…  

  
  

  V průběhu let se nám v muzeu shromáždila řada obdobných exponátů. Začalo to už někdy v r. 1996, ještě před otevřením muzea, kdy jsme z okresního archivu v německém Aue dostali džbán na pivo, vyrobený z obalu na německou plynovou masku. Později přibyly kapesníčky ušité pamětnicí události z padáku jednoho z letců JG 4, který byl v „naší“ bitvě sestřelen, a právě na tom padáku si zachránil život. Nebo hliníkový hrnec z malé slévárny v Grumbachu. Hrnce tam vyráběli z trosek tří letounů, jež v okolí obce havarovaly – z Bf 109 G, B-17G a Lancasteru…. Máme několik palubních přístrojů, které byly využívány v československém letectvu po válce a prošly důkladnou „degermanizací“. Takže například ukazatel průchodu kyslíku „O2 Wächter“ po zamalování černou barvou hlásal pouze „O2“. Opravdu vlastenecký způsob, jak se vypořádat s poraženým Německem. Podobné to bylo s umělými horizonty. Před několika lety jsme získali německý výškoměr s kompletně vyměněným ciferníkem, který se tak proměnil na barometr, kde ručička místo výšky ukazuje „krásně – proměnlivo – déšť“.

  Osádka jedné z B-17 sestřelených nad naší oblastí dokázala doletět až do Francie. Přistála na poli na podvozek, takže byl pošramocený letoun v podstatě kompletní. Nikdy jsme si nemysleli, že bychom z něj nějaký artefakt mohli mít. Ovšem francouzští sedláci jsou asi tak jako ti naši, a ze čtyřmotorového bombardéru, který tam poměrně dlouho zůstal stát, odmontovali takřka vše, co se dalo využít. Včetně jednoho motoru… Ten tedy nemáme, ale od oněch sedláků či jejich dětí jsme získali řadu nádherných drobností, včetně pouzdra na doutník vyrobeného ze dvou půlpalcových nábojnic, nepochybně vystřílených v boji nad česko-německým pohraničím. Nebo vnitřní část letecké bundy, kterou z letounu vytáhli dva kamarádi a rozdělili si ji tak, že si jeden nechal vnější část a druhý podšívku. V kapsách jsou dodnes zbytky sena, jak v kožíšku francouzský sedlák chodil do svých stájí.

  
  

  Kousek od kostelního hřbitova v Neudorfu v Německu, na kterém jsou pohřbeni tři němečtí piloti od JG 4 a kdysi byli také muži ze dvou osádek B-17G, je zahrada, na které jsem po léta okukoval plech z křídla B-17, přikrývající hromadu dřeva. Ano, i ten jsme později do muzea získali. A kromě něj z jiné zahrady sloupky z plotu tvořící velkou část nosníku křídla stejné B-17G... Lidská tvořivost je nezměrná. V německém Crottendorfu, kde havarovala jiná B-17G, nám pamětníci vyprávěli, že z gumových palivových nádrží, rozsetých po lese poté, co explodovala ve vzduchu, vyřezávali gumu, ze které vyráběli nové podrážky bot. Vzpomněl jsem si na to, když jsem jednou v onom lese nalezl část palivové nádrže se zaslepeným hrdlem, kde byla guma okolo pečlivě ořezána nožem. Co se hodilo, bylo odneseno domů, zbytek kutil zahodil v lese, abych ho tam o několik desetiletí později nalezl já. I tento kousek nádrže bude součástí oné nové expozice.

  
  

  Velmi zvláštní – a pro mne smutnou – skupinou takových předmětů, jsou rozřezané vrtulové listy. Byl to skvělý materiál, oceňovaný především kováři a zámečníky. Po válce byla v Evropě o kvalitní materiál nouze a velmi dobrý zdroj se nacházel leckdy hned za vesnicí. Několik takových zbytků vrtulových listů havarovaných letadel se k nám také dostalo. Samozřejmě, trosky letadel byly odklízeny speciálními četami krátce po haváriích. Ne vždy však bylo odklizeno vše a u letounů, které havarovaly koncem války, došlo k odklizení vraků až po několika měsících či letech. Obzvlášť, pokud letoun explodoval ve vzduchu a jeho trosky byly rozesety po větším území. Podobně tomu bylo i s Lancasterem, který byl sestřelen během operace Thunderclap v předjaří 1945 u Arnsfeldu. Celá jeho sedmičlenná osádka zahynula. A protože se kromě hlavního tématu 11. 9. 1944 zabýváme i tuto operací RAF, našel v naší expozici své místo také před několika lety darovaný celý koncový oblouk křídla tohoto Lancasteru. Do dnešních dnů přežil jen díky tomu, že sloužil jako střecha na dřevníku.

  Součástí zmiňované malé expozice bude i velmi, opravdu velmi, obnošená kožená letecká bunda Luftwaffe, ve které po mnoho let létal náčelník chomutovského aeroklubu a kterou nám před nedávnem věnoval. Nebo kožíškové boty Luftwaffe, které jejich majitel nosil v zámečnické dílně, aby nezábly palečky. Jejich podrážky jsou plné kovových špon z podlahy.

  Unikátní spodní díl krytu motoru Bf 109 G-10 sloužil jako přístřešek pro kuřata, prosklený nos He 111 z plzeňského letiště byl zase malým skleníkem na zahradě…

  Výčet věcí, které se staly součástí sbírek našeho muzea, a které našly svůj nový život i v pozdějším období, není zdaleka kompletní. To ani není účelem tohoto článku. Snahou bylo přiblížit pocit, který tyto předměty navozují a také to, jak lidská vynalézavost dokázala i při částečném přetvoření či poničení zachránit předměty, které by jinak do dnešních dnů nepřežily. Co je doma, to se zkrátka počítá.

  
  

  Jan Zdiarský
  

• Malé, ale šikovné

  Zakotvení AVG-30 (později CVE-30) USS Charger v kamufláži č. 12. Foto: NHHC

  Americké a britské eskortní letadlové lodě

   

  Text: Jean Lafitte

  
  

  Ty nejmenší letadlové lodě byly označovány jako eskortní. Vznikaly většinou přestavbou plavidel jiného určení a poskytovaly především ochranu četným zásobovacím konvojům, letouny z jejich palub ale vzlétaly také k průzkumným letům, podpoře obojživelných operací a působily v součinnosti s velkými letadlovými loděmi, zejména v Tichomoří. V neposlední řadě podporovaly také protiponorkový boj.

   

  Díky způsobu výroby, většinou přestavbou z již existujících dostatečně velkých plavidel, bylo možno během druhé světové války postavit velké množství eskortních letadlových lodí a řada z nich našla uplatnění i v poválečném období.

   

  Britské letadlové lodě

  Britská Royal Navy pocítila brzy po začátku války nedostatek letadlových lodí. Na začátku války měla ve službě plavidla vzniklá během světové války. HMS Argus, která byla postavena v roce 1914 a ke konci první světové války modifikována na letadlová loď, byla aktivována ze zálohy, ale její role byla spíš přepravní nebo eskortní v rámci konvojů. HMS Furious byla také na letadlovou loď přestavěna už během první světové války a ve dvacátých letech pak byly podobně upraveny sesterské křižníky HMS Glorious a HMS Courageous. Podobnou přestavbou, tentokrát z bitevní lodě Almirante Cochrane, objednané původně Chile, vznikla i HMS Eagle. HMS Hermes byla sice stavěna od počátku jako letadlová loď, ale i tak vznikala na bázi projektu lehkého křižníku.

  První britskou lodí, projektovanou od počátku jako letadlová, byla až HMS Ark Royal. Z její konstrukce pak vycházelo dalších šest britských letadlových lodí. Jedinou změnou byl požadavek na pancéřování jak boků trupu, tak i letové a hangárové paluby. Dodavatelem pancéřového plechu byly železárny Vítkovice. Tímto způsobem vznikly HMS Illustrious, Victorious, Formidable a Indomitable. Další dvě byly postaveny během války a do služby se dostaly až v roce 1944. Široké použití pancéřových prvků se stalo typickým pro britské lodě a v pozdější službě se jejich odolnost projevila zejména během působení v Indickém a Tichém oceánu. Nicméně ztráty byly vzhledem k malému počtu letadlových lodí v prvních letech války pro Royal Navy citelné. Postupně byly ztraceny HMS Courageous, kterou potopila ponorka U-27 již 17. září 1939, zatímco sesterská HMS Glorious byla během norské kampaně rozstřílena 8. června 1940 bitevními křižníky Scharnhorst a Gneisenau. HMS Ark Royal, stejně jako HMS Eagle byly potopeny německými ponorkami. První padla za oběť 13. listopadu 1941 ponorce U-81, druhá 1. srpna 1942 ponorce U-73. HMS Hermes byla potopena 9. dubna 1942 poblíž Cejlonu po zásahu desítek pum japonských palubních střemhlavých bombardérů.

  I kdyby k uvedeným ztrátám nedošlo, nedokázaly by všechny britské letadlové lodě zajistit ochranu konvojů, navíc riziko zásahu torpédem ponorky bylo právě při plavbě v konvojích vysoké. Počet konvojů vyžadoval rychlou reakci. Leteckou ochranu mohla poskytovat letadla startující z pevniny jen do určité vzdálenosti od břehů Kanady a britských ostrovů. Letadla Coastal Command navíc vykonávala i průzkumnou činnost nad velkou částí Atlantiku a později i v Severním moři. Právě konvoje plovoucí severní cestou do Sovětského svazu byly pod neustálým rizikem odhalení leteckým průzkumem a terčem útoku německých bombardovacích či torpédových letadel, protože trasy konvojů byly limitovány hranicí ledu a v zimním období vedly až příliš blízko Severního mysu v Norsku. Trasa těchto konvojů tak byla pro letouny Luftwaffe snadno dosažitelná a zároveň příliš vzdálená pro britská letadla z orknejských ostrovů. Letecké síly Sovětského námořního letectva neměly pro ochranu konvojů dost prostředků, protože samy musely primárně chránit sovětské přístavy.

  HMS Ark Royal byla první britskou letadlovou lodí stavěnou od počátku pro tento účel. Pancéřové pláty pro její výrobu dodávaly vítkovické železárny. Foto: Wikipedia

   

  CAM

  Provizorní řešení se našlo rychle. Řada obchodních lodí byla vybavena katapultem, který umožnil vzlet letounu. Každý takový „katapult“ byl ovšem rizikový. Skoro vždy totiž vedl ke ztrátě letadla, protože pilotovi většinou nezbývalo nic jiného, než přistát na mořskou hladinu. Ve většině případů byly použity letouny Hawker Hurricane převzaté od RAF. Některé lodě mohly nést až čtyři. Start probíhal z kovové konstrukce na přídi a energii pro katapultáž poskytovaly rakety. Označení těchto plavidel bylo CAM (Catapult Aircraft Merchant Ship) a celkem takto bylo upraveno osm lodí soukromých vlastníků, z nichž dvě byly potopeny, a 27 lodí Ministry of War Transport, z nichž bylo potopeno deset. Přestože se jedná o řešení na první pohled zoufalé, Hurricaty či Catafightery, jak byly Hurricany upravené pro tuto roli označovány, zaznamenávaly úspěchy. První se dostavil 26. dubna 1942, kdy Hurricane z SS Empire Morn (konvoj QP 12) pilotovaný F/O J. B. Kendalem zahnal Blohm & Voss BV 138 a sestřelil Junkers Ju 88A-4 „4D+IT“ z III./KG 30. Kendal bohužel následně zahynul při přistání v moři. Další úspěšný boj proběhl 26. května 1942 nad konvojem PQ 16 , kdy pilot P/O Hay, vypuštěný z SS Empire Lawrence, sestřelil dva Heinkely He 111. Jeho Hurricane byl však sestřelen obranou palbou Heinkelů. Některé zdroje uvádí, že šlo o „přátelskou“ palbu z americké lodě Carlton.  Že k tomu došlo, není nijak překvapivé, protože konvoj PQ 16 čelil masivním útokům jak ponorek, tak i Luftwaffe. Pilot byl zraněn, ale zachránil jej doprovodný torpédoborec HMS Volunteer. Mezi sedmi potopenými loděmi z celkem 36 byla i SS Empire Lawrence, pro Haye tak bylo možná štěstí, že jej zachránila právě HMS Volunteer, která mezi potopené nepatřila. Možnosti dosažení pozemní základny využil 18. září 1942 F/O A. H. Burr vyslaný z SS Empire Morn. Ten nejprve sestřelil dva Heinkely He 111 a poté zamířil na ruské letiště. F/O N. Taylor sestřelil 1. listopadu Focke-Wulf Fw 200 Condor po startu z SS Empire Heath v rámci konvoje HG 91. Další Condor padl za oběť F/O J. A. Stewartovi, který odstartoval 28. července 1943 z SS Empire Darwin. Poslední úspěch stíhačů na Hurricanech z katapultů zaznamenal stejného dne F/O P. J. R. Flynn sestřelem jednoho Fw 200.

  Výkres připravený Lodním úřadem pro kamuflážní schéma eskortních letadlových lodí třídy Casablanca. Toto schéma, zobrazující pravobok lodi, přední konec letové paluby a záď, je datováno 13. dubna 1944 a bylo schváleno kapitánem Torvaldem A. Solbergem. Foto: NHHC

  
  

  Britské eskortní letadlové lodě

  Právě potřeba velkého počtu letadlových nosičů a určitá nepraktičnost lodí CAM vedla k myšlence konvertovat nějaké vhodné obchodní plavidlo na letadlovou loď. Předpokládaná nižší rychlost takové lodě nebyla vzhledem ke službě při ochraně konvojů přílišným problémem, protože rychlost konvojů se vždy určovala podle nejpomalejší z lodí. Ke konverzi první eskortní letadlové lodě byla použita původně německá obchodní loď Hannover, kterou Britové zajali v Západní Indii v březnu 1940 a přejmenovali ji na Sindibád, poté na SS Empire Audacity. Přestavba proběhla v loděnicích v Clyde a první přistání na její palubě provedl Grumman Martlet Mk.I od No. 802 Naval Air Squadron (FAA) dne 10. července 1941. Všech šest letadel tvořících leteckou složku muselo být uloženo na letové palubě, protože urychlená přestavba na eskortní nosič nezahrnovala hangárovou palubu. Admiralitě se její obchodní jméno nelíbilo a tak byla HMS Empire Audacity přejmenována 31. července 1941 na HMS Audacity. Krátká operační služba prokázala efektivitu tohoto řešení. Již během konvoje OG 74 byl během leteckého útoku německých Condorů jeden z nich Martletem sestřelen. K největším střetům došlo během plavby konvoje OG 76. Při útoku Condorů z KG40 byly čtyři sestřeleny a své první vzdušné vítězství zaznamenal i Eric „Winkle“ Brown. Jeden Martlet byl ztracen. Na konvoj HG 76 zaútočila „vlčí smečka“ asi dvanácti ponorek a HMS Audacity měla k dispozici pouze čtyři Martlety, které musely odrážet letecké útoky. Podařilo se jim sestřelit dva Condory. Při útoku na U-131 Type IXc byl jeden Martlet sestřelen a jeho pilot zahynul, ale ponorka se po útoku nedokázala ponořit a po dalším poškození palbou eskorty konvoje byla svou osádkou potopena. Následně bylo 47 mužů z U-131 zajato.

  Když HMS Audacity v noci 21.12,1941 opouštěla konvoj, zbrklá osádka jedné obchodní lodi vypálila světlici, a tak byla silueta odhalena číhajícím ponorkám. Ulovit letadlovou loď byl pochopitelně pro německé ponorkáře cenný úspěch. První torpédo vypálené z U-751 pod vedením Kapitänleutnanta Gerharda Bigalka zasáhlo strojovnu Audacity, další dvě torpéda způsobila explozi leteckého paliva, která odtrhla příď a Audacity se během 70 minut potopila asi 500 mil (800 km) západně od mysu Finisterre. Zahynulo 73 členů její osádky, přeživší byli vyzvednuti korvetami. Jedním z nich byl i pilot Eric Brown. Silueta spletla velitele německé ponorky natolik, že ohlásil potopení letadlové lodi třídy Illustrious, čehož pochopitelně německá propaganda náležitě využila. Další eskortní letadlové lodě v Britském námořnictvu mají již souvislost s těmi, které byly stavěny ve Spojených státech, takže přeskočme Atlantik a podívejme se na stavbu letadlových lodí v USA.

   

  Eskortní letadlové lodě US Navy

  Největší produkci eskortních letadlových lodí během války se nepřekvapivě podařilo realizovat v loděnicích ve Spojených státech. Ty postavily celkem 124 plavidel a 38 z nich bylo poskytnuto Royal Navy.

   

  Třída Long Island

  Třída prvních eskortních letadlových lodí vyrobených v USA dostala označení podle první z nich, pojmenované Long Island. Jako základ byl použit trup a stroje typizovaných obchodních lodí Type C3 vyprojektovaných ve 30 letech. Mezi lety 1939 až 1946 jich bylo postaveno 162. Pro přestavbu byly použity MS Rio de la Plata a MS Mormacmaild. První dokončená loď poskytnutá Britům dostala název HMS Archer. Její délka byla 150 m a dřevěná letová paluba byla 120 m dlouhá. Pohon obstarávaly čtyři dieselové motory pohánějící jeden lodní šroub. Maximální rychlost byla 16,5 uzlu tedy 30,6 km/h. Loď byla vybavena jedním katapultem a jedním výtahem do hangáru. Kapacita byla 15 letounů  s možnou kombinací Grumman Martlet nebo Hawker Sea Hurricane a protiponorkové Fairey Swordfish nebo Grumman Avenger. Operační nasazení tohoto plavidla vyvolalo u Royal Navy spíše rozpaky. Příčinou byla jeho velká poruchovost. Nakonec byla HMS Archer postavena mimo službu a později vrácena do USA. Proděla přestavbu na obchodní loď a dál se plavila až do šedesátých let, kdy byla v roce 1961 po požáru sešrotována. Druhá loď této třídy (ale první postavená) byla určena pro US Navy, pojmenovaná USS Long Island a označená nejdříve AVG-1, pak ACV-1 a nakonec CVE-1. Tím, že se dostala do služby ještě před zahájením války v Tichomoří, mohla sloužit ke zkouškám, které v pozdějších dobách pomohly při organizaci leteckých operací plavidel CVE. Těsně po japonském útoku se přesunula spolu s posilami do Tichomoří a když 5. června dorazila do San Francisca, okamžitě se připojila k Task Force One admirála Williama S. Pye (TF 1); sestávající ze sedmi bitevních lodí, kterým poskytovala vzdušné krytí. Úkolem TF1 byla ochrana západního pobřeží Spojených států a případné doplnění sil admirála Chestera Nimitze během bitvy o Midway. Dalším důležitým úkolem byla přeprava devatenácti Wildcatů a Dauntlessů, které se přemístily na Henderson Field během bitvy o Guadalcanal. I když dostala označení jako letadlová loď, sloužila USS Long Island celou válku v roli přepravního plavidla a poté na ni čekala přestavba na loď pro osobní přepravu. 

  Henry J. Kaiser prezentuje 18. března 1943 prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi model eskortní letadlové lodi, jakých ve Vancouveru ve státě Washington postavily jeho loděnice v letech 1943 a 1944 celkem padesát. Foto: NHHC

  
  

  Třída Avenger

  Po dvou lodích třídy Long Island následovala čtyři podobná plavidla označovaná jako třída Avenger. Všechna byla opět přestavbami z obchodních lodí typu C3, které se stavěly v Dry Sun Shikester Company a Ch. Pennsylvania Shipbuilding Company. Parametry těchto lodí byly obdobné jako u předchozí třídy. Tři z nich byly poskytnuty Royal Navy jako HMS Avenger, HMS Biter a HMS Dasher. Čtvrtá loď zůstala ve službě v americkém námořnictvu jako USS Charger.

  Britské lodě byly intenzivně využívány při eskortu konvojů, především do SSSR. Nevýznamnější akcí byla jejich účast při operaci Torch, tedy vylodění v Severní Africe. Té se účastnily všechny tři a HMS Avenger byla v jejím průběhu 15. listopadu 1942 potopena západně od Gibraltaru německou ponorkou U-155 pod velením Kapitänleutnanta Adolfa Pieninga. Celkem 516 členů osádky zahynulo. HMS Dacher se potopila kvůli dodnes nevyjasněné explozi u základny Firth of Clyde 27. března 1943. Jako jedno z možných vysvětlení se nabízí havárie některého z letadel na palubě a následné vznícení benzínových výparů z prosakujících nádrží. Ztráta 379 z 528 členů osádky byla tragédií, které nezabránila ani rychlá pomoc ostatních lodí. Mnozí námořníci se sice dostali z lodi, ale zemřeli na podchlazení nebo na popáleniny, které utrpěli při požáru.

  HMS Biter byla vrácena US Navy v dubnu 1945. Prošla opravou a poté byla zapůjčena francouzskému námořnictvu, kde byla přejmenována na Dixmude (D97). V letech 1945 až 1949 se účastnila několika kampaní ve Francouzské Indočíně, většinou z ní operovaly Douglasy Dauntless ze sestavy Flotille 3FB.

  Čtvrtá loď třídz Avenger, USS Charger (CVE-30) sloužila po celou válku v zátoce Chesapeake k výcviku pilotů a osádek letadlových lodí. Po válce byla přestavěna na osobní parník Fairsea a sloužila především při přepravě migrantů do Austrálie. Na její palubě například doplula do Austrálie rodina Gibbů s budoucími členy Bee Gees Barrym, Mauricem a Robinem, nebo rodiče Kylie Minogue.

  USS Long Island během konverzní přestavby v Newport News Shipbuilding & Drydock Co. Yard 1. dubna 1941. V pozadí vlevo je transportní loď YC-301. Foto: NHHC

  
  

  Třída Sangamon

  Předchozí lodě byly stavěny na bázi typizovaných obchodních lodí C3 pro které byl typický pohon čtveřicí dieselových motorů, pohánějících jednu hřídel a jeden lodní šroub, což bylo pro provoz, jaký se od letadlových lodí očekával, limitující. Obchodní lodě se plaví ekonomickou rychlostí, ty vojenské naopak často vyžadují maximální rychlost. Tento rozpor vedl k již zmíněné vysoké poruchovosti. Čtyři letadlové lodě třídy Sangamon byly stavěny na bázi typizovaných tankerů T3 byly z třídy Cimarron (T3-S2-A1). K jejich pohonu byly použity čtyři kotle pohánějící dvě parní turbíny a dva lodní šrouby. Díky tomu dosahovala tato plavidla rychlosti až 18 uzlů (33 km/h) a větší trupy tankerů s délkou 169 m umožnily zvýšit počet letadel až na 32 v různých kombinacích typů podle aktuálních potřeb. Letový provoz usnadňovaly i dva palubní výtahy a jeden katapult.

  Všechny čtyři tyto postavené lodě sloužily v US Navy: CVE-26 USS Sangamon, CVE-27 USS Suwannee, CVE-28 USS Chenango a CVE-29 USS Santee měly název ponechán po tankeru, ze kterého vznikly. USS Sangamon zahájila službu v Atlantiku v rámci první bojové akce USA na západě, kterou bylo zajištění vylodění Spojenců v severní Africe v listopadu 1942. Následně působila již jen v Tichomoří. Nejprve osm měsíců v oblasti Šalamounových ostrovů během bojů o Guadalcanal, v listopadu 1943 pak podpořila vylodění na Tarawě. Dne 25. ledna 1944 během bitvy o Marshallovy ostrovy havarovalo při přistání jedno z letadel vracejících se z bojové mise a způsobilo požár, který zabil sedm členů lodní osádky. V červnu 1944 se USS Sangamon zúčastnila bojů o Mariany. Další fází americké ofenzívy byly Filipíny. Před vyloděním v zálivu Leyte 20. října zaútočila letadla z USS Sangamon na tamní japonská letiště a podporovala americké vylodění, než ji zasáhla japonská bomba, která ovšem nenapáchala velké škody. Následující bitvy v zálivu Leyte se loď účastnila jako součást skupiny Taffy 1.

  USS Long Island zakotvená na námořní letecké stanici North Island v Kalifornii 2. června 1942 krátce před vyplutím s operační skupinou TF1. Mezi letouny na palubě je šest stíhacích Grumman F4F-4 a tři Curtiss SOC-3A od VGS-1. Foto: NHHC

  
  

  Koncem ledna 1945 opustila USS Sangamon loděnici, kde byl kromě oprav modernizován i její palubní systém odbavování letadel a modernizace se dočkala i výzbroj. Po opuštění loděnice zamířila směrem k Japonsku, kde se zúčastnila bojů o Okinawu. Tam od 21. března podporovala americké obojživelné operace a útoky na blízká japonská letiště. V té době byla loď vystavena útokům pilotů kamikadze. Jeden z nich se svým letounem překonal protiletadlovou obranu a narazil do paluby, kde způsobil vážné škody a zabil nejméně jedenáct členů osádky. Poškozená loď byla stažena do USA k opravám, které však nebyly vzhledem ke konci války dokončeny.

  Stejně jako ostatní, zahájila své vojenské operace účastí při vylodění v Africe i CVE-27 USS Suwannee. A také ona se poté přesunula do Tichomoří. Následujících sedm měsíců zajišťovala letecký doprovod pro transportní a zásobovací lodě, které doplňovaly námořní pěchotu na Guadalcanalu, stejně jako pro síly okupující další ostrovy na Šalamounových ostrovech, Také byla součástí letecké podpůrné skupiny, když její letadla bombardovala Tarawu. V roce 1944 se účastnila akcí u ostrovů Roi a Namur v severní části atolu Kwajalein a její letouny prováděly protiponorkové hlídky. Další akce se dočkala u ostrovů Palau a podporovala boje u Hollandie převozem náhradních letadel pro větší letadlové lodě. Podporovala také invazi na Mariany a účastnila se kampaní proti Saipanu a Guamu. Během bojů ve Filipínském moři zaútočilo 19. června 1944 jedno z jejích letadel na japonskou ponorku I-184 a potopilo ji.

  Letová paluba lodi USS Suwannee 90 minut poté, co do ní bomba japonského Kamikadze udělala díru. Ta je na snímku již spravena přeplátováním a paluba už může opět přijímat přistávající letouny. Místo osmi brzdicích lan jsou ale na palubě pouze čtyři. I tak proběhla všechna přistání bez nehody. Foto: NHHC

  
  

  V rámci bojů u Leyte čelila USS Suwanee útoku Kamikadze. Obraná palba sice zasáhla útočící letadlo, ale to přesto narazilo v 08:04 do paluby před zadním výtahem a způsobilo díru o průměru asi tři metry. Puma, kterou útočící letoun nesl, explodovala mezi letovou a hangárovou palubou. Během dvou hodin však byla letová paluba provizorně opravena a umožnila obnovit letecký provoz. Druhý den musela loď čelit dalším útokům kamikadze. Jedno Zero narazilo ve 12:40 do letové paluby a současně do torpédového bombardéru, který byl právě připravován ke vzletu. Oba letouny explodovaly, stejně jako devět dalších letadel v blízkosti. Požár hořel několik hodin, než jej dostali hasiči pod kontrolu. Během těchto dvou dnů měla USS Suwanee 107 mrtvých a 160 zraněných. Na počátku roku 1945 proběhly opravy a pak se účastnila operací kolem Okinawy

  USS Chenango (ACV-28) stihla ještě před svou konverzí několikaměsíční službu v roli ropného tankeru a plavila se přes Atlantik, Karibik a Pacifik do Honolulu. AO-31 Chenango se nacházela v přístavu v Arubě, když německá ponorka ostřelovala jednu z rafinerií na ostrově. V roli letadlové lodi byla její první akcí Operace Torch, pro kterou přepravila 77 Warhawků z 33. FG letectva Spojených států. Po opravě škod způsobených hurikánem byla loď poslána do Pacifiku. V lednu 1943 poskytla vzdušné krytí zásobovacím konvojům směřujícím k Šalamounovým ostrovům. V červenci 1943 byla přeznačena na CVE-28 a následující měsíc prošla rekonstrukcí. Během následujících dvou let se zúčastnila mnoha hlavních akcí války v Tichomoří. Podílela se na invazích na Tarawu, Roi-Namur, Kwajalein, Eniwetok, Aitape, Hollandii, Pagan, Guam, Morotai, Leyte a Okinawu. Poskytovala také podporu během poslední ofenzívy proti Japonsku.

  První Curtiss P-40 Warhawk vzlétá (pravděpodobně 10. listopadu 1942) z USS Chennango a míří k pobřeží a bojovým operacím v Maroku. Foto: NHHC

   

  Třída Bogue

  Tato už „velkosériová“ třída byla stavěna opět na bázi transportních lodí C3-S-A1 a C3-S-A2. Nejprve bylo objednáno 22 lodí, z nichž polovina sloužila v rámci US Navy: CVE-9 USS Bogue (ex-Steel Advocate), CVE-11 USS Card, CVE-12 USS Copahee, CVE-13 USS Core, CVE-16 USS Nassau, CVE-18 USS Altamaha, CVE-20 USS Barnes, CVE-21 USS Block Island, CVE-23USS Breton, CVE-25 USS Croatan a CVE-31 USS Prince William. Druhou polovinu dostalo Britské námořnictvo, které tyto lodě označilo jako třídu Attacker. Zde je přehled těchto lodí, a to včetně původních jmen, někdy i s názvem původní transportní lodě:

   HMS Battler (ex CVE-6 Altamaha; ex-Mormacmail)

  HMS Attacker (ex CVE-7 Barnes; ex-Steel Artisan)

  HMS Hunter (ex CVE-8 Block Island; ex-Mormacpenn)

  HMS Chaser (CVE-10 Breton)

  HMS Fencer (ex CVE-14 Croatan)

  HMS Stalker (ex CVE-15 Hamlin)

  HMS Pursuer (ex CVE-17 St. George)

  HMS Striker (ex CVE-19 Prince William)

  HMS Searcher (ex AVG-22)

  HMS Ravager (ex AVG-24)

  HMS Tracker (ex BAVG-6).

  ACV-16 (později CVE-16) USS Nassau během plavby v prosinci 1942. Fotografie byla retušována válečnými cenzory, kteří nechali „zmizet“ radarové i jiné antény. Foto: NHHC

  
  

  Spokojenost Britů vedla k další objednávce plavidel stejné specifikace, přesto jsou někdy označena jako samostatná třída Ruler:

  HNS Slinger (ex CVE-32 Chatham)

  HMS Atheling (ex CVE-33 Glacier)

  HMS Emperor (ex CVE-34 Pybus)

  HMS Ameer (ex CVE-35 Baffins)

  HMS Begum (ex CVE-36 Bolinas)

  HMS Trumpeter (CVE-37 Bastian)

  HMS Empress (ex CVE-38 Carnegie)

  HMS Khedive (ex CVE-39 Cordova)

  HMS Speaker (ex CVE-40 Delgada)

  HMS Nabob (ex CVE-41 Edisto)

  HMS Premier (ex CVE-42 Estero)

  HMS Shah (ex CVE-43 Jamaica)

  HMS Patroller (ex CVE-44 Keweenaw)

  HMS Rajah (ex CVE-45 Prince)

  HMS Ranee (ex CVE-46 Niantic)

  HMS Trouncer (ex CVE-47 Perdido)

  HMS Thane (ex CVE-48 Sunset)

  HMS Queen (ex CVE-49 St. Andrews)

  HMS Ruler (ex CVE-50 St. Joseph)

  HMS Arbiter (exCVE-51 St. Simon)

  HMS Smiter (ex CVE-52 Vermillion)

  HMS Puncher (CVE-53 ex Willapa)

  HMS Reaper (CVE-54 Winjah)

   

  Vzhledem k velkému počtu lodí se v podrobnější historii soustředím jen na ty, které mají souvislost se stavebnicí „Wilder Cat“, tedy limitovanou edicí zaměřenou na FM-2 Wildcat, což byl typ určený právě pro tyto letadlové lodě.

   

  HMS Pursuer

  Kamufláž „J“ zmíněné stavebnice představuje Wildcat Mk.VI, který v srpnu 1944 vzlétal z paluby HMS Pursuer. Ta sloužila především jako doprovod konvojů, ale účastnila se i několika ofenzivních operací. Královské námořnictvo mělo neustálou obavu z německé bitevní lodi Tirpitz, ukryté v Altenfjordu v Norsku. Při leteckém úderu operace Tungsten poskytovala 3. dubna 1944 letadla z HMS Pursuer stíhací podporu hlavnímu leteckému úderu. Konvoje samozřejmě neorganizovali během druhé světové války jen Spojenci, ale také německé námořnictvo, a to zejména v členitých pobřežních vodách Norska. A tak se 26. dubna 1944 Wildcaty z No 882 Sqn. účastnily úspěšného útoku na německý konvoj u Bodo v severním Norsku. Bomby zasáhly všechna čtyři zásobovací plavidla a jedno z pěti doprovodných plavidel. Tři zásobovací lodě se ocitly v plamenech, největší najela na mělčinu. Zatímco probíhal útok, jiné letouny pronikly do přístavu Bodo, kde byla jedna zásobovací loď zasažena bombami a zapálena uprostřed jiných lodí. Následně byla HMS Pursuer poškozena vichřicí a musela na měsíc do oprav. Během vylodění v Normandii sloužila jako protiponorková ochrana a poté, během operace Dragoon poskytovaly její letouny opět vzdušné krytí. Po válce byla vrácena do USA a již v roce 1946 sešrotována.

  Německá ponorka typu IXC pod útokem USS Pope (DE-134), USS Chatelain (DE-149), USS Pillsbury (DE-133) a USS Flaherty (DE-135) za asistence letounů VC-58 z USS Guadalcanal (CVE-60) 9. dubna 1944. Foto: NHHC

  
  

  Třída Casablanca

  Nejpočetnější třídou eskortních letadlových lodí postavených během druhé světové války byla třída Casablanca. Specifická byla stavba těchto plavidel. Předválečný termín výstavby letadlové lodě byl průměrně 38 měsíců, ale díky válečnému úsilí bylo možno jej zkrátit na 20 měsíců. Pak zde byl ovšem ještě průmyslový magnát Henry J. Kaiser, který ve svých loděnicích zkrátil dobu výstavby nákladních lodí (Liberty ships) z více než jednoho roku na méně než 90 dní. A Kaiser slíbil postavit flotilu 50 malých letadlových lodí za méně než dva roky! Americké námořní úřady něčemu takovému odmítaly uvěřit a nechtěly schválit objednávku. Henry Kaiser tedy zašel přímo za týmem prezidentových poradců. Spojenci totiž zoufale potřebovali letadlové lodě, které by nahradily počáteční válečné ztráty. Kaiser je vyráběl tak rychle, jak bylo naplánováno, a odpor vůči těmto plavidlům rychle zmizel, protože prokázaly svou užitečnost při obraně konvojů nebo poskytování letecké podpory pro obojživelné operace, což umožňovalo velkým letadlovým lodím soustředit se na ofenzivní vzdušné operace. Konstrukce těchto lodí byla velmi efektivní. Oproti výše uvedeným třídám pohon nezajišťovaly ani dieselové motory, ani parní turbíny, ale dva parní stroje Skinner Unaflow pro které zajišťovaly páru čtyři kotle Babcock & Wilcox. Každá loď byla poháněna dvěma lodními šrouby a dosahovala tak rychlosti 19 uzlů (35 km/h). Plavidla měřila na délku 156 m, paluba byla dlouhá 144 m a měla jeden katapult a dva výtahy. Letecké jednotky měly kolem 27 letadel, podle typů a jednotek. Vzhledem k tomu, že bylo postaveno 50 lodí, se opět soustředíme jen na ty, které souvisejí se stavebnicí FM-2 od Eduardu.

  Cvičná formace a manévrové cvičení eskortních letadlových lodí v havajských vodách 13. ledna 1944. Fotografie byla pořízena z USS MANILA BAY (CVE-61), za ní plují USS Coral Sea (CVE-57), USS Corregidor (CVE-58), US Natoma Bay (CVE-62) a USS Nassau (CVE-16). Všechny tyto letadlové lodě sloužily o několik týdnů později během operací v Marshallových ostrovech. Foto: NHHC

   

  CVE-60 USS Guadalcanal

  Tato loď byla doslova Hunter Killer, tedy zabiják ponorek. Celou svoji karieru odsloužila v Atlantiku. Během druhé světové války trávily německé ponorky většinu času na hladině. Pod vodou totiž nevydržely déle než přibližně 72 hodin. Poté musely pomocí motorů dobít baterie a vyměnit vzduch. V roce 1944 se neodvážily vynořit za denního světla, protože by je spatřila hlídkující letadla z eskortních lodí. Ty už totiž pokrývaly prakticky celý Atlantik. Vynoření v noci bylo bezpečnější, protože noční létání z palub eskortních letadlovek bylo považováno za příliš nebezpečné. Nicméně letci z USS Guadalcanal vyzkoušeli novou taktiku, při které letadla odstartovala se západem slunce a přistávala až při rozbřesku. Díky systému Ultra, tedy dešifrování německých zpráv, znali pozice pro tankování ponorek a 16. ledna 1944 tak těsně před západem slunce odstartovalo osm Avengerů, které záhy objevily tři ponorky. Rychle zaútočily hlubinnými pumami a podařilo se jim zničit U-544.

  Při druhé protiponorkové plavbě našel 8. dubna jeden z hlídkujících Avengerů ponorku U-515 dobíjející baterie na hladině severozápadně od Madeiry a donutil ji ponořit se svržením hlubinných náloží. Po celou noc hlídkovaly čtyři Avengery ve vzduchu a čekaly, až se U-515 pokusí vynořit, aby dobila baterie. K tomu došlo ve 14:00 a následný útok nepřežilo šestnáct ze šedesáti členů osádky. Mezi přeživšími byl i velitel Werner Henke, který byl ovšem v červnu 1944 zastřelen při pokusu o útěk z tajného výslechového střediska známého jako P. O. Box 1142 ve Fort Hunt ve Virginii.

  USS Tripoli (CVE-64) během plavby v atlantických vodách. Foto: Sbírka Richarda M. Newmana via Lyn McClain a NHHC

  
  

  Ke třetí a pravděpodobně nejznámější akci došlo 4. června 1944, když byla německá ponorka detekována u pobřeží Río de Oro. Z USS Guadalcanal vzlétl jeden Wildcat, který doplnil dvojici jednoho TBM Avenger a dalšího Wildcatu, které již hlídkovaly ve vzduchu. Spojeným úsilím letadel a lodí se podařilo ponorku těžce poškodit, takže se musela vynořit. Lodě i letadla okamžitě zahájily palbu a když bylo zřejmé, že posádka ponorky opouští poškozené plavidlo, vstoupila na palubu U-505 osmičlenná skupina z torpédoborce USS Pillsbury, vedená poručíkem Albertem Davidem. Muži zajistili mapy a číselníky, uzavřeli pohlcovací ventily, deaktivovali demoliční nálože a zastavili příliv vody, takže ponorka zůstala na hladině. Následně byla tažena USS Guadalcanal, přičemž motory byly odpojeny a hnací šrouby se volně otáčely. Elektromotory dodávaly potřebnou energii pro čerpadla která držela ponorku nad hladinou. Přestože došlo k ukořistění blízko francouzského Maroka, bylo kvůli obavám z německých špionů rozhodnuto odvléci U-505 až na Bermudy, tedy 1700 námořních mil (3150 km). Akce byla až do konce války utajována, neboť byla zajištěna spousta důležitých informací, a nebylo záhodno, aby se o tom Němci dozvěděli. Dnes je U-505 součástí expozice Museum of Science and Industry v Chicagu, Illinois. Zajetí vojenského nepřátelského plavidla se předtím podařilo americkému námořnictvu naposledy v roce 1815.

  Další německou ponorku objevily Avengery z USS Guadalcanal za rozbřesku 10. dubna. U-68 byla nachytána při dobíjení baterií 300 mil jižně od Azor. Tři Avengery zaútočily pomocí hlubinných pum a raket. U-68 byla zničena a potopila se, přežil jediný člen osádky, Hans Kastrup.

  USS White Plains v přístavu San Diego v Kalifornii po návratu z centrálního Pacifiku 8. března 1944. Foto: NHHC

  
  

  CVE-61 USS Manila Bay

  USS Manila Bay prováděla veškeré operace výhradně v Pacifiku. Byla nasazena v invazi na Marshallovy ostrovy v lednu 1944, v březnu 1944 vyslala letadla proti Kaviengu a Bismarckově souostroví. V červnu 1944 se po opravách vrátila do boje během kampaně u Marian a v říjnu poskytla vzdušnou podporu během útoku na Leyte. V prosinci 1944 dělaly letouny vzlétající z její paluby stejnou práci při podpoře invazních konvojů na Mindoru. Dne 5. ledna 1945 byla USS Manila Bay při invazi do Lingayenského zálivu zasažena dvěma kamikadze, jejichž dopad způsobil rozsáhlé škody a smrt čtrnácti mužů. Po naléhavých opravách loď prováděla omezené operace a po plné opravě se vrátila do akce až v květnu.

   

  CVE-64 USS Tripoli

  Na počátku své služby se USS Tripoli plavila v Atlantském oceánu a působila proti německým ponorkám. Až když bylo jasné, že se na tomto bojišti válka chýlí ke konci, byla v lednu 1945 přesunuta do Pacifiku kde ji zastihl konec války. Přesto si její letouny připsaly na své konto ponorku U-513, jak je ostatně popsáno v přímo v návodu u příslušné kamufláže zmíněné stavebnice.

  USS Gambier Bay (CVE-73) během zásahů japonskými střelami zaostává za zbytkem své operační skupiny během bitvy u Samaru 25. října 1944. Na obzoru v pravé části fotografie je sotva viditelný japonský křižník.

   

  CVE-66 USS White Plains

  Tato loď se dostala poprvé do akce na konci května 1944, kdy byla nasazena během kampaně u Marian. Prováděla letecké a protiponorkové hlídkování a v srpnu 1944 se připojila k námořním silám připravujícím se na invazi na Palau, která začala 15. září. V říjnu byla nasazena k podpoře invaze na Filipíny a její letouny poskytovaly leteckou podporu vojákům a zároveň prováděly protiponorkový boj. USS White Plains se účastnila také bitvy u Leyte a ostrova Samar. Po opravách prováděla od ledna 1945 pouze transportní plavby mezi Kwajaleinem, Hollandií, Ulithi, Saipanem, Guamem, Leyte a Pearl Harborem. Bojových operací se účastnila až v dubnu 1945 během obojživelné operace na Okinawě, kdy ze vzdálenosti 100 mil odeslala dvě perutě Corsairů s cílem zřídit na ostrově předsunutou leteckou základnu.

   

  CVE-73 USS Gambier Bay

  Letadlová loď USS Gambier Bay byla potopena v bitvě u Samaru během bitvy o záliv Leyte poté, co pomohla odvrátit mnohem větší útočící japonskou flotilu. Stala se jedinou americkou letadlovou lodí potopenou nepřátelskou hladinovou střelbou během druhé světové války. Pojmenována byla po zálivu Gambier Bay na Admiralitních ostrovech u Aljašky, stavba byla zahájena v Kaiser Shipbuilding Company, Vancouver, ve státě Washington 22. listopadu 1943. Prvním velitelem byl 28. prosince toho roku jmenován kapitán Hugh H. Goodwin. Loď byla označována jako „bonusová loď“, protože byla 19. plavidlem dodaným v roce 1943, přestože loděnice původně předpokládala, že do konce roku 1943 bude postaveno pouze 16 lodí. V září však US Navy požádalo loděnici, aby dodala nejméně dvě letadlové lodě navíc. Kaiser inicioval kampaň nazvanou „18 or more by '44“ a nakonec bylo dodáno nikoli 18, ale dokonce 19 lodí.

  USS Nehenta Bay při plavbě v roce 1944

  
  

  CVE-74 USS Nehenta Bay

  Na příkladu USS Nehenta Bay a tajfunu Cobra lze doložit, že lodím může být velkým nepřítelem i počasí. Operaci naplánovanou u Luzonu 17. prosince 1944 ovlivnilo počasí velkou měrou. Barometr padal a admirál William Halsey Jr. nařizoval postupně své flotile přesuny, které nakonec přivedly flotilu přímo do jádra tajfunu. Výška vln byla odhadována na 18 metrů a po nějaké době bylo veliteli USS Nehenta Bay jasné, že nelze udržet stanovený kurz a musí zvolit takový, který ochrání loď. Ta se zmítala v náklonech až 37°, což byl pro letadlovou loď této kategorie hodně nebezpečný stav. Po změně kurzu se podařilo výkyvy zmenšit, ale posádka musela nadále bojovat s větrem, který dosahoval rychlosti 176 km/h. Když bylo po všem, mohla osádka začít sčítat škody. Samotná loď vyvázla jen s malými poškozeními. Přišla o tři letadla a jeden 20mm kanón. Další nepřízeň počasí loď postihla na počátku roku 1945, kdy operovala v Jihočínském moři. Vlny vysoké až devět metrů poškodily konstrukci na přídi, což vyřadilo i katapult. To už bylo trochu moc a loď proto odplula do San Diega na generální opravu. V květnu se s letouny VC-8 na palubě připojila k Task Force 52.1 pod vedením kontradmirála Calvina T. Durginana a podporovala americké síly postupující na Okinawě.

   

  CVE-75 USS Hogatt Bay

  První úspěch zaznamenala Hogatt Bay již 10. čerbna 1944. Jeden Wildcat z hlídky USS Hoggatt Bay uviděl ropnou skvrnu přibližně osm mil (13 km) západně od eskortní lodi. Torpédoborec USS Taylor třídy Fletcher byl vyslán k průzkumu a brzy zaznamenal silný sonarový kontakt. Šlo o japonskou ponorku Ro-111. USS Taylor shodil dvě hlubinné pumy a v 15:41 se ponorka vynořila 2500 yardů (2300 m) před torpédoborcem. Záhy byla zasažena děly torpédoborce a ještě před ponořením utrpěla těžké poškození. Po dalším hozu hlubinných pum byly v 15:58 slyšet dvě velké podvodní exploze a poté se k hladině zvedla velká vzduchová bublina, která potvrdila zničení ponorky. Během další protiponorkové hlídky 19. července 1944 zahlédl pilot jednoho z letadel VC-14 japonskou ponorku I-5. Doprovodné torpédoborece USS Wyman a USS Reynolds shodily své hlubinné pumy, které I-5 zasáhly a ta explodovala. I během třetí protiponorkové hlídky 28. července 1944 zahlédly osádky letounů vynořující se ponorku. Byla to pravděpodobně japonská I-55, nacházející se přibližně 13 km od pravoboku USS Hoggatt Bay. USS Wyman a USS Reynolds ponorku zasáhly. Byla slyšet série výbuchů a na hladině se vytvořila olejová skvrna. Při potopení ponorky I-177 během noci 3. října 1944 už byla USS Hogatt Bay jen pozorovatelem akce a dále se účastnila operací u Filipín a Okinawy

  Letecký pohled na pravobok USS Savo Island (CVE-78) během přeplavby. Zajímavostí jsou rozmontované letouny na palubě.

  CVE-78 USS Savo Island

  V roce 1944 se účastnila USS Savo Island bojů u Leyte, později i obojživelné operace na Mindanao. V roce 1945 plnila podobné úkoly během operací v Lingayenském zálivu a pak už se větších operací neúčastnila.

   

  CVE-80 USS Petrof Bay

  Stejně jako výše uvedené lodě se i USS Petrof Bay účastnila závěrečných bitev v Pacifiku. Nejdramatičtější okamžiky zažila při bitvě u Layte, její další velkou operací byla Iwo Jima. Dne 18. února dorazily k pobřeží vojenské transportní lodě s mariňáky a následující den přistály na Iwo Jimě. Během bitvy provedla letadla z USS Petrof Bay 786 operačních letů na podporu pozemních sil.  Dne 8. března 1945 odplula USS Petrof Bay do Ulithi a cestou se zastavila na Guamu na Mariánských ostrovech. Na Guamu byla vysazena VC-76 a nahrazena VC-93. Více je popsáno v textu stavebního návodu letadla.

   

  Třída Commencement Bay

  Stavba těchto lodí byla zahájena 9. května 1944 a i když probíhala rychle, několik měsíců trvaly zkoušky před zavedením do služby. Z těchto důvodů zaznamenala většina z 19 lodí (objednáno 35) jen nevýznamnou, nebo dokonce žádnou operační službu. Mnohé byly dokonce ještě před dokončením zrušeny.

  Typický provoz na palubě eskortní letadlové lodi, v tomto případě US Anzio 20. května 1945.   

  
  

  Potopené eskortní letadlové lodě
  

  CVE-56 USS Liscome Bay – potopena torpédem z japonské ponorky I-175 dne 24. listopadu 1943 nedaleko Butaritari (Makin)

  CVE-73 USS Gambier Bay – jak je uvedeno výše, potopena 25. října 1944 během bitvy u Samaru

  CVE-63 USS St. Lo – potopena po útoku kamikadze 25. října 1944 během bitvy u Leyte

  CVE-79 USS Ommaney Bay – potopena 4. ledna 1945 po leteckém útoku kamikadze

  CVE-95 USS Bismarck Sea – potopena 21. února 1945 po útoku Kamikadze u Iwo Jimy

  Výbuch na USS ST. Lo (CVE-63) po zásahu kamikadze 25. října 1944.

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a dánska premiérka Mette Frederiksen v kokpite F-16 pri oznamovaní dodania týchto stíhačiek na Ukrajinu.

  
  

  Prísľub F-16 a Prigožinov pád

  
  

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne siete a ďalšie verejné zdroje

  
  

  V tejto časti seriálu sledujeme obdobie od 1. 8. do 31. 8., ktoré bolo naplnené množstvom udalostí. Medzi tie najvýznamnejšie patrí prísľub dodávok stíhačiek F-16, hoci to s nimi nebude až také horúce. Ukrajina ich dostane najskôr na budúci rok, keď sa urýchlene preškolia prví piloti. Druhou významnou udalosťou bola smrť majiteľa žoldnierskej skupiny Wagnerovcov Jevgenija Prigožina presne dva mesiace po jeho pokuse o prevrat.

   

  Po niekoľkých mesiacoch špekulácií, odkladov a protichodných informácií o tom kto a kedy zaháji s ukrajinskými pilotmi výcvik na F-16, prišli prvé konkrétne správy o poskytnutí týchto strojov Ukrajine. V nedeľu 20. 8. bolo oznámené, že Holandsko daruje 42 týchto lietadiel a Dánsko pridá ďalších 19. Vo štvrtok 24. 8., na Deň nezávislosti Ukrajiny, sa pridalo aj Nórsko. To svoje F-16 vyradilo už začiatkom roku 2022. Časť z nich predalo Rumunsku a zvyšok uskladnilo. Teraz oznámilo, že stroje, ktoré sa podarí opätovne uviesť do operačného stavu, tiež poskytne Ukrajine. Predpokladá sa, že pôjde maximálne o 10 lietadiel z Nórska.

  Dokopy tak môže Ukrajina dostať okolo 70 stíhačiek z týchto troch štátov. Vo všetkých prípadoch ide o stroje vo verzii F-16AM Block 20 MLU. Boli vyrobené v 80. rokoch minulého storočia a skratka MLU znamená, že dostali tzv. Mid Life Upgrade. Kokpit a prístrojové vybavenie týchto stíhačiek bolo vylepšené na štandard verzie Block 50. Piloti dostali zameriavače na prilby, ktoré môžu využiť pri manévrovom boji zblízka. K tým však na Ukrajine nedochádza a ani s príchodom F-16 zrejme dochádzať nebude.

  Zelenskyj vyznamenával 6. 8. príslušníkov letectva. Pri tej príležitosti vznikla celá séria zaujímavých záberov. Na tomto je Su-27 „biela 52“ s vyretušovanými číslami. MiG-29 „biela 22“ vľavo v pozadí číslo vyretušované nemá.

  Tu je vidieť Su-27 „biela 52“ a MiG-29 „biela 22“ aj s číslami. Su-27 má pod krídlom raketu HARM.

  
  

  F-16AM Block 20 MLU nesie starší radar AN/APG-66(V2). Výrazne vylepšený však bol počítačový procesor tohto radaru, ktorý dokáže rýchlejšie spracovávať údaje a zameriavať viac cieľov naraz. Dosah tohto radaru sa udáva 150 km, čo je hodnota, ktorú teoreticky dosiahol výrobca v ideálnych podmienkach. Skutočný dosah radaru závisí od množstva podmienok, ako je výška letu či elektronické rušenie protivníka. V reálnej situácii tak je dosah AN/APG-66(V2) okolo 80 km. Ukrajina ku svojim F-16 tiež nedostane najnovšie verzie rakiet AIM-120 AMRAAM, ale ich staršie verzie s dosahom okolo 50–60 km. Aj tak však pôjde o pokrok oproti súčasnej situácii. Ukrajinské stíhačky sú totiž vyzbrojené raketami R-27 s poloaktívnym radarovým navádzaním, čo znamená, že cieľ musí celý čas mať zameraný aj stíhačka, ktorá raketu vypustila. A to je v situácii, keď ukrajinskí stíhači čelia početnej prevahe, prakticky nemožné. Aktívne radarové navádzanie rakiet AIM-120 je tak veľkým pokrokom.

  Ukrajinské letectvo vyrovná vďaka F-16 a raketám AIM-120 sily. Radary ruských stíhačiek a ich  rakety R-77 majú totiž podobné parametre – aj napriek tomu, že výrobcovia ruskej leteckej techniky propagujú úplne iné čísla. Napríklad pri radaroch stíhačiek Su-30 udávajú dosah 200 až 300 km. Je však veľký rozdiel v tom, na akú vzdialenosť radar „niečo“ zachytí, na akú vzdialenosť rozozná, čo to je a na akú vzdialenosť je stíhačka schopná viesť účinný boj. To posledné číslo sa pohybuje na podobnej úrovni, ako pri starších raketách AIM-120, ktoré Ukrajina dostane – teda okolo 50 km.

  Do toho ale treba zarátať silnú protivzdušnú obranu, ktorá operuje na oboch stranách a je jasné, že status quo sa ani s príchodom F-16 nezmení. A to je, že lietadlá ani jednej zo strán neprekračujú frontovú líniu – už len priblíženie k nej je veľmi nebezpečné. F-16 bude mať oproti doterajším ukrajinským lietadlám zrejme výhodu lepších varovných senzorov a môže nosiť rôzne kontajnery pre rádioelektronický boj, ale postaviť sa silnej PVO tiež nemôže.

  Zelenskyj si vliezol aj do kokpitu a vyskúšal pilotný simulátor. 

  Zaujímavý bol na akcii 6. 8. stroj Su-24 s číslom „biela 09“ s tenkým žltým lemom. Ten mal pod pravým krídlom podvesenú strelu SCALP – EG so symbolmi Francúzska a pod ľavým krídlom Storm Shadow so symbolmi Británie.

  
  

  Vzdušný boj

  Ukrajinci budú F-16 zrejme používať na to isté, na čo teraz používajú Su-27 a MiG-29, čiže na ochranu vzdušného priestoru pre prípad prieniku ruských lietadiel, na sprevádzanie iných lietadiel pri útočných misiách a na boj so samovražednými dronmi a strelami s plochou dráhou letu. Kým v prípade Su-27 a MiG-29 je vo svete dostupné minimum ďalších lietadiel a aj náhradných dielov, pri F-16 je situácia odlišná a je výrazne jednoduchšie udržiavať ich dlhodobo v letuschopnom stave.

  Takéto použitie lietadiel naznačuje aj výcvik ukrajinských pilotov. Keď sa tento program začínal pripravovať, absolvovali na prelome februára a marca dvaja letci dvojtýždňové testovanie v USA. Išlo o aktívnych ukrajinských pilotov, jeden lietal na MiG-29 a druhý na Su-27. Cieľom bolo vyhodnotiť možnosti ich preškolenia. Testovanie prebiehalo výhradne na simulátore, na ktorom si skúšali iba jeden typ misie. Išlo o vzdušný boj s jedným, maximálne dvomi cieľmi za použitia dvoch typov zbraní – jednej rakety s radarovým navádzaním (AIM-120 AMRAAM) a jednej rakety s infračerveným navádzaním (AIM-9 Sidewinder).

  Počas skráteného výcviku, ktorí Ukrajinci absolvujú, ani nie je veľmi možné naučiť sa niečo iné. Prvá skupina by mohla preškolenie dokončiť už na prelome tohto a budúceho roka. Ide o desať pilotov s najlepšou angličtinou. Práve znalosť jazyka je najviac limitujúcim faktorom, a to nielen v prípade pilotov, ale najmä pozemného personálu. Z toho tiež vyplýva, že Ukrajina nedostane spomínaných 70 kusov F-16 naraz, ale postupne, podľa toho, ako skupiny pilotov dokončia výcvik.

  Dron PPDS od austrálskej firmy Sypaq Corvo je vyrobený z kartóna. Je na jedno použitie a unesie 5 kg výbušniny.

  
  

  Pozemné ciele neskôr

  Okrem skúsených pilotov, ktorí sa iba urýchlene preškolia, sa chystala aj skupina úplných nováčikov, ktorí dostanú komplexný výcvik trvajúci dva roky. Tí zrejme dostanú aj tréning pre špecializované misie s navádzanými zbraňami vzduch–zem. Ukrajinci už teraz zo svojich starých sovietskych lietadiel vypúšťajú rakety AGM-88 HARM proti radarom aj navádzané bomby JDAM-ER. Môžu ich však používať iba v obmedzenom režime. Naprogramovať ich môžu len na zemi ešte pred štartom a počas letu pilot nedokáže meniť súradnice cieľa. Pri takomto použití sa napríklad raketa HARM sama navedie na prvý radar, ktorý zistí. Ak by Ukrajinci neskôr dostali na svoje F-16 aj navádzací kontajner AN/ASQ-213 HTS (HARM Targeting System), mohol by si pilot z viacerých nepriateľských radarov vybrať ten najdôležitejší, ktorý chce trafiť.

  F-16 nemôže nosiť francúzsko-britské strely s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP-EG, ktoré Ukrajinci efektívne využívajú a zatiaľ sa nehovorí nič o prípadných dodávkach amerických striel. Čo však nosiť môže, sú protilodné strely Harpoon, ktoré už Ukrajina tiež má. A to nie je dobrá správa pre ťažko sužovanú ruskú Čiernomorskú flotilu.

   

  Krym v zameriavači

  Keď už sme spomenuli Čierne more a strely Storm Shadow, tak tie patria ku zbraniam, ktoré Ukrajine aj bez silného námorníctva umožňujú postupne získavať prevahu nad západnou časťou mora a útočiť na Krym. Už v nedeľu 6. 8. boli strelami Storm Shadow zasiahnuté a vážne poškodené dva mosty, ktoré spájajú Krym s Chersonskou oblasťou. Išlo o dôležitý Čonharský most na severozápade Krymu a menší Heničeský most, ktorý vedie na Arabatskú kosu na severovýchode polostrova. Zničenie týchto mostov by prerušilo spojenie Krymu s frontovými oblasťami na juhu Ukrajiny.

  Zničenie Kerčského mosta by potom definitívne odrezalo celý Krym, ktorý by bolo potom možné zásobovať iba loďami. Aj o to sa Ukrajinci pravidelne pokúšajú. V sledovanom období zaútočili na tento most v sobotu 12. 8. s pomocou rakiet S-200. Ide o staré protilietadlové strely zo 60. rokov, ktoré Ukrajina vyradila už v roku 2013, no ponechala si ich v skladoch a teraz ich po úprave (pravdepodobne majú zabudované nové GPS navádzanie) používa ako balistické rakety. V tejto úlohe majú dolet až 400 km. Strely majú dĺžku 11 m a hmotnosť takmer 8 ton. Pri rýchlosti 4 Machy tak majú pri dopade ohromnú kinetickú energiu. K tomu nesú aj hlavicu s 217 kg výbušniny. Ukrajina ich použila už v júli pri útokoch na priemyselný objekt v Brianskej oblasti a na letisko Morozovsk v Rostovskej oblasti. Pri augustovom útoku mierili na Kerčský most tri rakety S-200. Podľa ruskej strany boli všetky včas zničené protivzdušnou obranou. Dym, ktorý sa objavil na moste, bol len preventívnym ochranným opatrením. Zaujímavé ale je, že v bielej dymovej clone bolo vidno aj dva pruhy čierneho dymu.

  Horiaci Il-76 na letisku Pskov po nočnom útoku 29. 8.

  
  

  V stredu 23. 8. zasiahli ukrajinské rakety a čiastočne zničili batériu protivzdušného systému S-400 v Olenivke na pobreží Krymu (približne 120 km severne od Sevastopoľa a 140 km južne od mesta Cherson. Pravdepodobne pri tom použili strely Neptun vyvinuté na boj proti lodiam, no schopné zasahovať aj ciele na pobreží. To však nebolo všetko – na ďalší deň (resp. noc) sa na pobreží medzi Olenivkou a Majakom vylodili ukrajinské špeciálne jednotky. Dielo skazy dokončili a vztýčili na Kryme ukrajinskú vlajku (24. 8. bol ukrajinský štátny sviatok). Rusi tvrdia, že všetkých ukrajinských vojakov pri tejto akcii zlikvidovali, Ukrajinci tvrdia, že sa bez strát stiahli späť. Isté je len to, že batéria S-400 bola zničená. Ukrajinské jednotky z člnov tiež počas augusta obsadili štyri ropné plošiny v Čiernom mori, na ktorých mali Rusi namontované radary. To všetko vedie k oslepovaniu ruskej obrany a väčšej intenzite ukrajinských útokov na Krym, ktorým sa budeme venovať v ďalšom pokračovaní.

   Horiaci ruský bombardér Tu-22M3 na letisku Solcy-2. Ruská strana spočiatku tvrdila, že bol pri útoku 19. 8. iba mierne poškodený.

  
  

  Útoky na letiská

  Ukrajina neútočila len na Krym, ale aj na ruské územie na opačnej strane. Okrem pokračujúcej dronovej kampane proti Moskve sú pre tému tohto seriálu zaujímavé najmä útoky na ruské letiská. V sobotu 19. 8. bola za bieleho dňa napadnutá základňa Solcy-2 v Novgorodskej oblasti, ktorá sa nachádza 620 km od Ukrajiny. Rusko najprv priznalo poškodenie jedného bombardéra, no vzápätí sa objavili fotografie, ktoré dokazujú, že jeden bombardér Tu-22M3 pri tomto útoku zhorel do tla. Satelitné zábery neskôr potvrdili, že základňa bola evakuovaná a zvyšné bombardéry odleteli ďalej na sever.

  O dva dni neskôr, v pondelok 21. 8. bola napadnutá aj základňa Šajkovka v Kalužskej oblasti, z ktorej tiež operujú stroje Tu-22M3. Ukrajinská rozviedka tvrdila, že pri oboch týchto útokoch boli dva bombardéry zničené a dva poškodené. Ruská strana útok na letisko Šajkovka potvrdila s tým, že všetky ukrajinské drony boli zničené. Ako to bolo naozaj, sa zrejme dozvieme až s dlhým časovým odstupom tak, ako to bolo v prípade útoku na letisko Diagilevo pri Riazani. To bolo v decembri 2022 napadnuté ukrajinskými dronmi Tu-141 Striž. Krátko po útoku bolo fotograficky potvrdené zničenie jedného vozidla a poškodenie bombardéra Tu-22M3. Ruská strana vtedy tiež potvrdila, že o život prišli traja ruskí vojaci. Teraz však Rusko vydalo medzinárodný zatykač na ukrajinského plukovníka Serhija Burdenjuka, ktorý velí 383. pluku bezpilotných prostriedkov. V týchto ruských dokumentoch je aj podrobný opis akcie z 5. 12. 2022, podľa ktorého ukrajinský útok na základni Diagilevo nepoškodil jeden, ale hneď tri bombardéry Tu-22M3. Zasiahnuté boli aj dve budovy, dve vozidlá a okrem troch mŕtvych vojakov bolo sedem ďalších zranených. Mimochodom, Rusko hľadá Burdenjuka pre podozrenia z toho, že „organizuje ilegálne prieniky ukrajinských dronov do ruského vzdušného priestoru“. Hmm, čo teda potom robí Rusko na Ukrajine od 24. 2. 2022?

  Husársky kúsok sa podaril Ukrajincom v utorok 29. 8., kedy zasiahli letisko v meste Pskov. To sa nachádza 700 km od Ukrajiny, neďaleko estónskych hraníc. Výsledok tejto akcie tiež obe strany prezentujú inak. Rusko priznalo, že boli poškodené štyri transportné lietadlá IL-76, Ukrajina tvrdí, že štyri stroje boli úplne zničené a dva poškodené. S najväčšou pravdepodobnosťou dve lietadlá Il-76 úplne zhoreli, čo potvrdzujú aj videá, a ďalšie dve boli poškodené. Tie boli zasiahnuté na mieste, kde sa trup spája s centroplánom, no nezačali horieť. Na satelitných záberoch je vidno veľké diery v hornej časti ich trupov.

  Podľa nepotvrdených informácií zaútočilo na Pskov až 20 dronov. Malo ísť o stroje PPDS, ktoré vyrába austrálska firma Sypaq Corvo. Tieto jednorazové drony sú vyrobené z papiera a dodávajú sa ako skladačka. Poháňa ich elektromotor, s ktorým majú dolet 120 km a unesú 5 kg výbušnín. Znamená to, že tieto drony musel pri útoku na Pskov niekto vypustiť z ruského územia...

  Austrálska vláda zabezpečuje drony PPDS pre Ukrajinu od jari tohto roka. Výhodou je nízka cena vďaka materiálu, ktorým je voskovaný kartón. Dron je vďaka tomu tiež prakticky nezachytiteľný radarom. Ukrajinci ich použili aj na útok proti letisku Chalino v Kurskej oblasti, ku ktorému došlo v noci z 26. na 27. 8., a kde bolo podľa ukrajinskej kontrarozviedky zasiahnutých päť stíhačiek a tiež dva radary a dva systémy protivzdušnej obrany. Tieto informácie však ostali nepotvrdené.

   

  Gumová ochrana

  Všetky tieto úspešné útoky na letiská viedli k bizarnému protiopatreniu na ruskej strane. Z viacerých základní sa objavili satelitné zábery lietadiel pokrytých pneumatikami. Boli to najmä bombardéry Tu-95 a Tu-160, ale aj Su-34. Nie je jasné, čo tým Rusi zamýšľajú – či má ísť o ochranu proti výbušninám, alebo pneumatiky deformujú radarový či infračervený obraz strojov v senzoroch dronov. Je možné aj to, že testujú niečo úplne iné. Každopádne sa zdá, že pneumatiky sa objavili iba na strojoch, ktoré nie sú schopné letu a slúžia ako zdroj náhradných dielov. Viacerým Tu-95 napríklad chýbajú vrtule alebo celé motory a aj Su-34 pokrytý pneumatikami má vymontované motory. Možno chcú Rusi chrániť stroje, ktoré nemenia polohu a prieskum ich teda ľahko odhalí.

  Po ukrajinských útokoch dronmi dostali niektoré ruské lietadlá ochranu zo starých pneumatík. Na satelitnej snímke spoločnosti Maxar je Tu-95 s demontovanými vrtuľami

  Gumovú ochranu dostal aj tento Su-34 s demontovanými motormi.

  
  

  Ukrajinské straty

  Ukrajina však nedosahovala v sledovanom období len úspechy pri útokoch na ruské letiská. Kým predchádzajúci mesiac júl sa zaobišiel úplne bez strát vo vzduchu, august bol pre ukrajinské letectvo mimoriadne tragický. Začalo sa to už 1. 8., kedy bol pri Mychailivke v Chersonskej oblasti zostrelený stroj Mi-8. Na videu je vidieť, že nízko letiaci stroj začal po zásahu horieť a núdzovo pristál. Na zemi potom úplne zhorel. Osud osádky je neznámy.

  V piatok 25. 8. sa zrazili dve lietadlá Aero L-39 Albatros zo 40. brigády taktického letectva. Trosky strojov sa zrútili pri obci Sinhury v Žytomyrskej oblasti. Zahynuli v nich všetci traja piloti – major Vjačeslav Minka, major Serhij Prokazin a kapitán Andrij Pilščykov. Posledne menovaný mal volací znak „Juice“ a bol tvárou kampane, ktorá žiadala dodanie stíhačiek F-16 pre Ukrajinu. Zahynul v okamihu, keď sa tento sen ukrajinských pilotov začína stávať realitou.

  Ukrajinské Mi-8 v akcii.

  Pôvodne slovenský vrtuľník Mi-17 (ex 0844).

  
  

  Všetci traja menovaní boli pilotmi stíhačiek MiG-29 a v čase ich úmrtia ukrajinské médiá uvádzali, že zomreli pri bojovom lete, čo by naznačovalo akciu proti kamikadze dronom Shahed-136. Neskôr však uviedli, že lietadlá sa zrazili pri prudkom manévrovaní počas nacvičovania vzdušného súboja.

  Ďalšia katastrofa prišla v utorok 29. augusta pri Kramatorsku v Doneckej oblasti. Počas bojovej misie sa tam zrútili dve helikoptéry Mi-8 z 18. samostatnej brigády armádneho letectva a zahynulo všetkých šesť letcov na ich palubách – plukovník Viktor Opanasjuk, kapitán Jurij Anisimov, kapitán Jevhenij Kysil, kapitán Vladyslav Rymar, nadporučík Ivan Jarovoj a nadporučík Valentyn Vorobec.

  Ukrajinské stíhačky MiG-29. Ich piloti sa časom dočkajú výmeny za stroje F-16.

  
  

  Rakúsky vojenský odborník Tom Cooper v tejto súvislosti uviedol, že ide o nechcený vedľajší dôsledok úspešnej kampane ukrajinského delostrelectva. Tomu sa podarilo úspešne potlačiť ruskú artilériu, ktorá stráca 20–30 hlavní denne. Vždy, keď sa ruské delostrelectvo ozve, čelí ukrajinskej protibatériovej streľbe. Preto musia Rusi nahrádzať delostrelectvo útokmi dronov a letectva, ktoré používa kĺzavé navádzané bomby. Útočné lietadlá sú sprevádzané stíhačkami a práve pri jednom takomto lete zachytil ruský Su-35 dvojicu ukrajinských vrtuľníkov. Ich piloti boli informovaní o prítomnosti ruskej stíhačky a pokúsili sa pristáť a tým sa jej vyhnúť, pričom havarovali. Ruská strana tvrdí, že Mi-8 boli zostrelené. Ich vraky na záberoch ležia neďaleko seba, takže je pravdepodobnejšia verzia, že sa pri pokuse o núdzové pristátie zrazili.

   Pri obci Sinhury sa 25. 8. zrazili dva ukrajinské Albatrosy s číslami „modrá 102“ a „modrá 107“.

  Pri zrážke Albatrosov zahynuli traja piloti, medzi nimi aj kapitán Andrij Pilščykov.

  
  

  Ruské straty

  Ťažké straty utrpela v auguste aj ruská strana. Opäť sa predĺžil zoznam zničených vrtuľníkov typu Ka-52. Jeden bol zostrelený v pondelok 7. 8. v oblasti Robotyne a obaja členovia jeho posádky zahynuli. Ďalší bol zničený vo štvrtok 17. 8. pri Novoprokopivke. Tentoraz sa pilotovi podarilo použiť vystreľovacie sedadlo a zachránil ho sprievodný vrtuľník Mi-8. Obidva Ka-52 zostrelili príslušníci ukrajinskej 47. mechanizovanej brigády.

  Zvyšujú sa aj straty pri nebojových letoch, ku ktorým môže prispievať nedostatočná údržba počas vojny aj chyby preťažených pilotov. V nedeľu 12. 8. osádka Su-30SM zo 4. samostatného pluku námorného útočného letectva predvádzala nízky prelet pri obci Urgjumovo v Kaliningradskej oblasti. Došlo pri tom k nárazu do zeme a obaja letci zahynuli. V pondelok 14. 8. na základni Chanskaja v Adygejskej republike na Kaukaze havaroval cvičný stroj L-39 Albatros. Plukovník Vadim Gurov pri tom zahynul, druhý člen osádky bol zranený. A v utorok 29. 8. sa v Čeljabinskej oblasti zrútil vrtuľník Mi-8 pohraničnej stráže FSB. Trojčlenná posádka pád neprežila.

  Trosky ruskej helikoptéry Ka-52, ktorú 17. 8. pri Novoprokopivke zostrelila ukrajinská 47. mechanizovaná brigáda.

  
  

  Dezercia aj s vrtuľníkom

  Okrem týchto strát a už spomínaných lietadlách zničených na letiskách prišli ruské ozbrojené sily v tejto vojne prvýkrát o jeden stroj aj pri dezercii. Ukrajina sa pokúša motivovať ruských pilotov prísľubom peňazí a bezpečia pre celú rodinu už od začiatku konfliktu. V auguste na to zareagoval pilot vrtuľníka Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „červená 62“ a kódovým označením RF-04438. Maxim Kuzminov z 319. samostatného vrtuľníkového pluku bol v kontakte s ukrajinskou rozviedkou, ktorá dostala jeho rodinu do zahraničia. On sám potom preletel s vrtuľníkom na Ukrajinu do Charkovskej oblasti. Zvyšní dvaja členovia posádky o jeho pláne dezertovať nevedeli a po pristátí boli zabití ukrajinskými vojakmi. Podľa niektorých správ sa pokúsili utiecť, podľa iných sa na poslednú chvíľu snažili zabrániť Kuzminovi dezertovať.

  Ruský pilot dostal odmenu vo výške pol milióna amerických dolárov, novú identitu a prácu. Nový Mi-8AMTŠ zaradila Ukrajina do svojej výzbroje. Kuzminov po pristátí porozprával o absurdných pomeroch v ruských ozbrojených silách. Napríklad veliteľ jeho jednotky si nechal doviezť svoju mačku vrtuľníkom Mi-8, ktorý pri tejto „misii“ navyše sprevádzal ešte jeden Mi-24 ako ozbrojená eskorta.

  Ruský Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „červená 62“ a kódovým označením RF-04438 krátko po pristátí na ukrajinskom území.

  Pilot Maxim Kuzminov z ruského 319. samostatného vrtuľníkového pluku dezertoval na ukrajinskú stranu.

  Mi-8AMTŠ „červená 62“ v ukrajinských službách so zatretým ruským označením.

  
  

  Pomsta po dvoch mesiacoch

  Medzi straty súvisiace s vojnou na Ukrajine možno zaradiť aj smrť majiteľa žoldnierskej skupiny Wagnerovcov Jevgenija Prigožina. Zahynul pri páde lietadla aj s ďalšími členmi vedenia svojich žoldnierov presne dva mesiace po nepodarenom pokuse o puč. Súkromný Embraer EMB-135BJ Legacy 600 s registráciou RA-02795 letel v stredu 23. 8. z Moskvy do Petrohradu, keď sa po výbuchu rozpadol na tri časti a zrútil pri obci Kuženkino v Tverskej oblasti približne 100 km severne od ruského hlavného mesta.

  Pád lietadla zachytilo video. Na oblohe vidno dve kondenzačné stopy, obláčik bieleho dymu a podľa svedkov bolo počuť dva výbuchy. Potom vidieť ako na zem padá trup lietadla bez jedného krídla a chvosta. Počas pádu sa vo vzduchu divoko krútil – presne ako Il-22M, ktorý zostrelili wagnerovci 24. 6. počas pochodu na Moskvu. Trup, krídlo a chvost dopadli na rôzne miesta v okruhu troch kilometrov. Trup po dopade zhorel, zomrelo v ňom všetkých desať ľudí na palube. Okrem Prigožina to bol napríklad jeho zástupca a známy neonacista Dmitrij Utkin či šéf wagnerovskej logistiky Valerij Čekalov. Zahynuli aj obaja piloti a letuška. V prípade, že išlo o politickú vraždu, došlo v Rusku ku štátnemu terorizmu bez ohľadu na tieto nevinné obete.

  Wagnerovské kanály informovali, že lietadlo bolo zostrelené raketami protivzdušného systému. Niektoré západné zdroje sa prikláňajú k výbuchu bomby na palube. Na troskách bolo vidno stopy pripomínajúce diery po črepinách. Ruské orgány si s vyšetrovaním veľkú námahu nerobia. Žiadosť o prístup Brazílie, ktorá je výrobcom lietadla Embraer, zamietli. A na videu krátko po nehode bolo vidno, že odtrhnuté krídlo ťahá z miesta dopadu traktor po zemi. Za ním kráčali dvaja muži a zbierali kusy krídla, ktoré sa pri tomto ťahaní odtrhli. Toľko na margo nejakého predstierania snahy o vyšetrenie katastrofy. 

  Horiace trosky lietadla Embraer EMB-135BJ Legacy 600 s registráciou RA-02795, v ktorom zomrel Prigožin a ďalší členovia vedenia Wagnerovcov.