06/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 červen 2024

  # 172

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 červen 2024

  # 172

• Page 3

  eduard

  eduard

  ČERVEN 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – červenec 2024

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  MARAUDER Limited 1/72

  Spitfire Mk.Vb OVERLORD Weekend 1/48

  Bf 109G-6 ProfiPACK 1/72

  Fw 190A-2 ProfiPACK 1/48 Reedice

  L-29 Delfín ProfiPACK 1/72 Reedice

  P-51B 1/48

  M3A1 Half Track 1/72

  F6F-3 1/72

  Bf 109F-4 1/72

  MUSTANGY V BOJÍCH O NORMANDII

  “Vašek 2024”

  Obrana Izraele

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Pomoc je konečne na ceste

  Použití ultrazvukového nože v plastikovém modelářství

  Indiánka

  Z válečné lodi do Spitfiru

  Jepičí eskadra

  Ricketts a Lukhmanoff

  4

  14

  34

  38

  60

  74

  92

  104

  112

  126

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, dámy a pánové!

  Někdy se poštěstí psát nějaký text na zajíma-

  vém místě, a to se mi právě dnes stalo. Píši

  úvodník červnového Infa během prvního červ-

  nového víkendu na Bublavě v Krušných horách,

  v policejním rekreačním středisku, kde probíhá

  letošní ročník Iron Bunny. Soutěžní týmy ten-

  tokrát staví čtvrtkového Mustanga P-51B. Kro-

  mě stavebnice mají k dispozici i řadu doplňků

  včetně motoru, a čeká je 24 hodin perné práce.

  Vy, kdo jste letošní Iron Bunny sledovali na ži-

  vém streamu z Bublavy, vítěze znáte, já už ho

  v úterý, kdy Info vyjde, budu znát také, ale teď ho

  ještě neznám, teď ještě ne. Téměř permanentně

  tady hustě prší, naplňuje se výstraha meteoro-

  logů před silnými lijáky a možnými povodněmi.

  Letos je Iron Bunny ještě větší dobrodružství,

  než obvykle!

  Když jsem v pátek na Bublavu odjížděl, zkou-

  šeli jsme předposlední formu na dvaasedmde-

  sátinového Mustanga P-51D, formu s trupem

  a křídly. Na první pokus jsme dostali kompletní

  výlisek, ke všeobecné radosti v horních patrech

  firmy, kde na tento výlisek čekali konstrukté-

  ři, kteří potřebovali ověřit přesnost konstrukcí

  leptů a obtisků. Obtisk pro první edici P-51D

  1/72 Royal Class sice vychází z Royal Classu

  v měřítku 1/48 a konstrukce dvaasedmdesátino-

  vé stavebnice vychází z konstrukce stavebnice

  čtvrtkové, to ale stále neznamená, že můžeme

  jen tak zmenšit čtvrtkové konstrukce a pustit

  je do výroby. S výliskem v ruce si můžeme být

  přesností konstrukce jisti, a v tomto týdnu už

  mohou obtisky, lepty i masky do výroby. Zároveň

  jsme poslali výlisek Omasku, aby si mohl ově-

  řit konstrukci špuntů do podvozkových šachet,

  které budou opět součástí balení Royal Classu.

  V tomto týdnu se bude na lis nasazovat i po-

  slední forma s drobnými díly, a pokud vše půjde

  dobře, budeme Royal Classy balit příští týden

  a ve druhé polovině června je začneme expedo-

  vat zákazníkům.

  Logistika kolem realizace nové stavebnice je

  složitá, procesy na sebe navazují velmi přesně

  a nás těší, že ji máme vyladěnou tak, že nám

  obvykle přesně a spolehlivě funguje. Samozřej-

  mě to není zadarmo a celý proces se neobejde

  bez stresů a napětí. K větším kolapsům a zdr-

  žením dochází zřídka, ale dochází k nim. Jeden

  z takových případů máme právě za sebou. Vý-

  lisky na červnovou novinku B-26F/G Marauder

  1/72 vypluly z přístavu v Shimitzu u Shizuoky

  na konci února. Standardně plují nákladní lodi

  z Japonska do Evropy šest týdnů, tentokrát naše

  loď plula dvakrát tak dlouho. Kvůli útokům je-

  menských Hútíů na nákladní lodě ve vjezdu do

  Rudého moře je námořní doprava odkláněna na

  cestu kolem Afriky, což ji prodlužuje a prodra-

  žuje. Do toho spadly i naše Maraudery. Aby toho

  nebylo málo, po příjezdu kamionu do Čech nám

  zásilku zastavili čeští celníci, kteří na ní proved-

  li inspekci a zdrželi tak dodání výlisků o další

  týden. Díky tomu na výlisky čekaly krabičky

  s připravenými komponenty až do 27. května

  a stejně tak čekalo několik desítek nekomplet-

  ních zásilek pro obchodníky z celého světa. Vý-

  sledek celé anabáze byl, že jsme začali odesílat

  zásilky až 28. května, namísto 15. května, což je

  standardní datum pro začátek expedice červno-

  vých novinek obchodníkům. Vypadá to jako zá-

  bavná historka, ale v našem systému, kdy dáv-

  kově expedujeme průměrně 80 novinek měsíčně,

  znamená zdržení, byť jediné položky, stopku pro

  všechny zásilky. Ty sice připravíme, ale většina

  zákazníků čeká s odesláním, dokud není zásilka

  kompletní. Samozřejmě záleží na typu zdržené

  položky. Pokud je to například nějaká maska

  nebo malý lept, tak ho leckdo oželí a nechá si

  ho poslat o měsíc později. Na druhou stranu asi

  ovšem chápete, že výroba masek nebo malých

  leptů se nám obvykle nezdrží. Ovšem položka

  jako je Marauder, která má s velkým náskokem

  nejvyšší prodejní čísla ze všech červnových no-

  vinek, má v případě výpadku jakékoli ze svých

  mnoha komponent výrazně vyšší destrukční po-

  tenciál. A ten se v tomto případě uplatnil naplno,

  na Maraudery čekalo téměř 100 % zásilek a náš

  obchod na dva týdny totálně zamrzl. Pokud by

  tedy ve vašem obchodě Maraudery ještě neměli,

  buďte prosím trpěliví a pár dní vydržte. Určitě

  jsou na cestě a určitě dorazí. Hútíové už by jim

  v cestě stát neměli.

  Shodou okolností ve stejný den jako výlisky

  pro Maraudery dorazily i výlisky na dvaasedm-

  desátinového Delfína. Ty letěly letadlem a žádné

  záludnosti na ně nečekaly. Tím je Delfín další

  ze stavebnic, které se vrátily do sortimentu po

  velkém požáru v roce 2020. Dnes se vrací dal-

  ší položka, Adlerangriff 1/32, Limitka věnována

  působení Bf 109 E v období bitvy o Británii. Před

  časem jsme její návrat do sortimentu omylem

  inzerovali na Facebooku, bohužel jsme tehdy

  ještě všechny komponenty připravené neměli.

  Tehdy se nám zase pro změnu rozhodil program

  lisování kvůli vysokým požadavkům na lisová-

  ní rámečků pro nový P-51B. Do Royal Classu

  a Limitky The D

  -

  Day Mustangs jsme lisovali

  16 000 sad výlisků, ale už jsme opět na dně a do

  srpnového Profipacku P-51B musíme nalisovat

  další výlisky. Udělali jsme úpravy na formě, aby-

  chom zabránili onomu záhadnému ohýbání se

  středové vzpěry nad podvozkovou šachtou. Dou-

  fám, že tím bude ten zapeklitý problém vyřešen.

  Mezi červnovými novinkami jsou jako obvykle

  zajímavé kousky, ať už jde o dvaasedmdesáti-

  nový Bf 109 G-6 v Profipacku, čtvrtkový Spitfire

  Mk.Vb ve speciální podedici řady Weekend vě-

  nované 80. výročí Operace Overlord, nebo v re-

  edici vydávaný čtvrtkový Profipack Fw 190 A-2.

  V Brassinu najdete kolekci sad pro P-51B 1/48,

  ale také kokpit pro F-35B 1/48 od Tamiyi, moto-

  ry na Beauforta od ICM nebo padák pro F-4E od

  Mengu. Padák je sice psaný jako doplněk ke sta-

  vebnici Meng, ale dá se použít i na jiné Phantomy

  II. Tenhle padák jsme loni vozili snad po všech

  výstavách, na kterých jsme byli, a na mnohých

  z nich dokázal vytlačit z popředí zájmu modelá-

  řů i ty nejatraktivnější stavebnice. Půvabné jsou

  také japonské námořní protiletadlové kanóny

  v měřítku 1/350. V leptech a maskách jsou zase

  v nabídce kolekce sad pro čtvrtkové B-26 Ma-

  rauder od ICM a B-24 od Hobby Bossu, nebo pro

  A-20 v měřítku 1/32 od HKM, zajímavé budou

  i sady pro S-79 Sparviero od Italeri.

  To ovšem není všechno, co nás v červnu čeká.

  Ve čtvrtek, 6. června, spustíme předprodej sta-

  vebnice řady Limited, The Bloody Hundredth

  1943 / B-17F 1/48. O čem tento projekt je, už ur-

  INFO Eduard4

  Červen 2024

• Page 5

  čitě víte. Informujeme o něm již několik měsí-

  ců a v posledních dnech jsou informace o něm

  na sociálních sítích velmi detailní a stejně tak

  jsou detailní i informace v dnešním čísle Infa.

  Rád bych k tomu všemu dodal několik detailů,

  které ještě nezazněly. The Bloody Hundredth

  1943 je náš dosud největší, nejnáročnější a také

  nejnákladnější projekt, realizovaný s využitím

  výlisků jiné firmy, jaký jsme dosud připravova-

  li. Pracujeme na něm od loňského podzimu ve

  spolupráci s Nadací 100. bombardovací skupiny

  a firmou HKM. Firma HKM pro nás vyrobila nejen

  výlisky své stavebnice B-17F 1/48, ale vyrobila

  také, na základě naší konstrukce, formu na kon-

  verzní díly, umožňující postavit z naší modifiko-

  vané stavebnice i další verze lišící se od původní

  stavebnice pozdějšími variantami přídí. Důležité

  je ale i to, co v rámci tohoto projektu nedělá-

  me. Tím jsou úpravy stavebnice napravující její

  skutečné nebo domnělé tvarové nedostatky.

  To u přebalovaných stavebnic neděláme nikdy.

  Důvod je celkem jednoduchý. Takové úpravy ne-

  jsou tak jednoduché, jak si modeláři představují.

  Můžeme sice nahradit některé díly, udělat přes-

  nější kola, vrtule nebo sedačky, ale nemůžeme

  zasahovat do tvarů draku. Takové dílčí úpravy

  vždy vedou jen k nějakému neuspokojivému

  kompromisu, kdy náprava jedné chyby stejně

  přinese další chybu o kousek dál. Pokud je ně-

  kde mírně tlustší trup, špatný profil trupu či kří-

  dla nebo špatně umístěná motorová gondola, jak

  se uvádí v případě B-17F od HKM, jediné možné

  řešení takového problému je vyrobit nový trup

  nebo nové křídlo, nebo obojí. Do toho už pak ale

  nebudou pasovat díly vnitřní konstrukce, proto-

  že v konstrukci každé stavebnice je vše navzá-

  jem komplexně provázáno. V konečném efektu

  pak můžeme rovnou vytvořit novou konstrukci

  a vyrobit novou stavebnici. Píšu to proto, že po

  oznámení projektu se vyrojila obvyklá doporu-

  čení, co vše je nezbytné na stavebnici opravit.

  To ale není naším cílem, to od nás nečekejte.

  Žádnou komplexní rekonstrukci stavebnice HKM

  neprovedeme. Navíc si myslíme, že stavebnice

  B-17F od HKM je ve skutečnosti velmi kvalitní

  a její možné nepřesnosti se nevymykají z cha-

  rakteru chyb objevujících se ve stavebnicích

  jiných předních výrobců. Vycházíme tedy ze sta-

  vebnice HKM a musíme respektovat její atribu-

  ty se všemi případnými chybami. Je to princip,

  který nám umožňuje pracovat s výlisky jiných

  výrobců a stavět na jejich základě naše projekty,

  které jsou i přes jisté nedostatky obchodně vel-

  mi úspěšné a pro modeláře zajímavé. Věřím, že

  většina modelářů tento princip chápe a že jim

  náš nový projekt udělá radost i přes své, podle

  mého názoru malé, nedostatky.

  Stejně je to s výběrem markingů. Z mnoha

  zajímavých strojů 100.BG jsme jich vybrali 7, re-

  spektive s předplatitelským bonusem 11. Mode-

  láři navrhují další stroje, na ty je ale už jednak

  pozdě, nebo vypadly z výběru z nějakého, obvyk-

  le technického důvodu. Ale obecně je to jako ve

  volbách – je mnoho kandidátů, ale málo volných

  míst. Kdysi už jsem vysvětloval, že výběr strojů

  do barevných schémat jednotlivých stavebnic

  u nás není výsledek nějakého ad hoc losování.

  Každá stavebnice má na výběr zbarvení obvykle

  čtyřčlennou, ale někdy i pěti nebo šestičlennou

  komisi, která každou pozici v návodu zbarve-

  ní modelů pečlivě zvažuje. Výběr je tříkolový,

  v posledním kole se ještě hodnotí vyváženost

  skladby vybraných letadel z hlediska variability

  markingů i kamuflážních schémat, služby letou-

  nů na různých bojištích nebo u různých jednotek.

  U Bloody Hundredth byl výběr specifický, pro-

  tože stavebnice je věnována jen jedné jednotce

  a zobrazuje tak jen určitý výsek širší historie,

  to ale neznamená, že byl výběr jednoduchý. Na-

  opak, podobný typ stavebnic nám dává obvykle

  pořádně zabrat.

  Modeláři, a především recenzenti, nabídku

  verzí zbarvení v našich stavebnicích většinou

  bagatelizují, berou ji tak nějak za samozřej-

  most a ve svých hodnoceních se jí příliš neza-

  bývají. Obvykle ji odbydou výčtem nabízených

  strojů. Kdysi dávno to bylo jinak, byly doby, kdy

  recenzenti měli k našim barevným schématům

  spousty připomínek. Od doby, kdy jsme změnili

  styl a věnujeme tvorbě barevných návodů větší

  péči, mi přijde, že je recenzenti ignorují. Jako

  by výběr a množství barevných schémat neměl

  pro kvalitu stavebnice žádný význam, jako by

  rozsah této nabídky a velikost obtiskového ar-

  šíku neměly žádnou cenu. Je mi to líto, protože

  si myslím, že výběr a nabídka verzí zbarvení má

  pro kvalitu stavebnice naopak zcela zásadní

  význam. Ruku na srdce, kdo vám dnes ve sta-

  vebnici nabídne 11 verzí zbarvení, z toho několik

  ve dvou variantách, navíc s dokonale zpracova-

  ným historickým pozadím a popsanou historií

  stroje i jeho osádky? Troufnu si tvrdit, že nikdo.

  A to nemluvím o velikosti a rozsahu obtiskového

  aršíku. V Bloody Hundredth jsou obtiskové arší-

  ky tři, všechny jsou velkoformátové.

  Pokud snad váháte, máte několik týdnů na roz-

  myšlenou. Prodej poběží v několika kolech. Prv-

  ní kolo je předprodej na našem e-shopu, který

  začne 6. června a skončí 20. června. Předprodej

  spustili i někteří obchodníci. Po ukončení před-

  prodeje, což na našem e-shopu bude 20.června,

  bude prodej pokračovat od druhé poloviny čer-

  vence standardním způsobem, stavebnici dodá-

  me našim obchodníkům a distributorům a u nich

  bude k dostání jako srpnová novinka. Mezi 17.

  a 20. červencem je budeme prodávat na IPMS

  USA v Madisonu. Zbylé stavebnice pak budou

  dále k dostání i na našem e-shopu. Pokud tedy

  vůbec do srpna nějaké stavebnice zbydou, zatím

  to vypadá, že se celý náklad prodá během ně-

  kolika týdnů.

  O projektu The Bloody Hundredth 1943 najde-

  te v dnešním čísle jen základní informace. Další

  informace o něm i o 100.BG, medailony jednotli-

  vých strojů ze stavebnice a mnoho jiných zají-

  mavostí, najdete ve speciálu Infa o 100.BG, který

  vyjde na konci příštího týdne.

  Články

  Hlavním historickým článkem je článek Toma

  Cleavera Mustangy v bojích o Normandii (Mus-

  tangs in the Battle of Normandy) o působení

  P-51B v době invaze i po ní. Dále je tu další po-

  kračování Letecké bitvy nad Ukrajinou od Mira

  Bariče a aktuální článek o iránském útoku na

  Izrael. Dále je v čísle technický článek o pou-

  žití ultrazvukového nože v modelařině od La-

  dislava Jareše a reportáž ze soutěže v Čáslavi.

  A samozřejmě tradiční box art story, dnes jsou

  věnovány titulním obrázkům červnových sta-

  vebnic – Marauderu, Spitfiru Mk.Vb, Bf 109G-6

  a Fw 190 A-2.

  Iron Bunny skončil, rozhodčí bodují šest krás-

  ně postavených Mustangů, všechny s otevřeným

  motorem. Zatímco Mustang jako soutěžní mo-

  del je nepřekvapil a tak nějak ho očekávali, tak

  motor je překvapil. Formálně je to až srpnová

  novinka, soutěžní týmy dostali předsériové kusy.

  Byli tedy tak trochu zkušebními piloty a dopo-

  ručení k vylepšení motorového setu jsem dostal

  bleskově.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Červen 2024

• The Bloody Hundredth

  Informace k předprodeji a markingy.

• Page 7

  Piccadilly Lily, letoun, se kterým létala

  především osádka Cpt. Tomase E. Murphyho od

  351th BS, je patrně nejznámější B-17F od 100th BG.

  Její příběh se stal součástí dvou filmových projek-

  tů – filmu Twelve O’Clock High z roku 1949 a nověji

  také televizní série Masters of the Air. Za popu-

  laritou prvního filmu stojí scénárista Bernie Lay,

  který 17. srpna 1943 v hodnosti Lt.Col a na pozici

  co-pilota s Lily absolvoval misi do Regensburgu.

  Šlo o známou „Double Strike Mission“, po které

  100th BG přistávala v severní Africe. Především

  však šlo o první z černých dnů této jednotky,

  kdy ztratila 9 z 21 letounů mise se účastnících.

  Zároveň si za ni vysloužila svou první „Záslužnou

  citaci jednotky“.

  B-17F Piccadilly Lily a s ní Murphyho osád-

  ka bojově létala již od prvních misí 100th BG ve

  druhé polovině června 1943. Za období její služby

  se dvakrát změnil charakter výsostného

  označení – nejprve byly kulaté znaky nah-

  razeny variantou s pruhy a červeným lem-

  ováním, poté ještě jednou, kdy byl červený

  lem zatřen sytější modrou barvou. Lily byla

  ztracena 8. října 1943 při náletu na Brémy.

  Z osádky Cpt. Murphyho zahynulo 6 mužů.

  S nimi také operační důstojník perutě, Capt.

  Alvin L. Barker, který se k osádce na pos-

  lední chvíli přidal.

  Varianta 1 - osádka Capt. Thomase E. Murphyho, Lt. Col. Beirne Lay. Jr., 351st Bomb Squadron,

  100th Bomb Group, mise na Regensburg, 17. srpna 1943, Telergma, Alžír

  Varianta 2 - osádka Capt. Thomase E. Murphyho, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, Velká Británie, 21. září 1943

  Varianta 1

  Varianta 2

  Varianta 2

  INFO Eduard

  7

  Červen 2024

• Page 8

  B-17F Alice from Dallas byla jedním z původ-

  ních letounů, které se s jednotkou, po dokončení

  výcviku v USA, přesunuly do Anglie. Byla letou-

  nem osádky Lt. Williama D. DeSanderse z texas-

  kého Dallasu, který jej pojmenoval po své ženě.

  DeSandersova osádka s Alicí létala od začát-

  ku bojových operací jednotky na konci června

  1943, až do mise na norský Trondheim, 24. čer-

  vence 1943, po které byl pilot hospitalizován

  s virózou. Zbytek osádky letěl následujícího dne

  v jiné B-17F s náhradním pilotem a z mise se již

  nevrátili. Po těžkých zásazích flaku se letoun

  zřítil do Severního moře. Pro nálet na Regens-

  burg 17. srpna 1943, kdy byl Lt. DeSanders stále

  ještě zdravotně nezpůsobilý, byla Alice přidělena

  Lt. Royi F. Claytorovi. Následně se stala jednou

  z obětí prvního útoku německých stíhačů ještě

  před příletem k cíli. Z šestičlenné spodní squad-

  rony, vedené Maj. Gale „Bucky“ Clevenem, zůstaly

  pouze dva stroje. Celkově v ten den 100th BG přiš-

  la o devět B-17. William DeSanders pokračoval

  bez své osádky v operační túře, kterou dokončil

  14. února 1944 v B-17G „Alice from Dallas II“.

  Za druhým řízením v ten den seděl vedoucí pilot

  perutě, John H. „Lucky“ Luckadoo. Po návratu do

  USA žil Bill De Sanders v Dallasu se svou ženou

  Alicí až do své smrti v roce 1983.

  B-17F 42-5867 byla vyrobena ve 30. výrobním

  bloku série F v továrně Vega v Burbanku. Kromě

  jiných specifik, typických pro tuto výrobu, jako byly

  větší výsostné znaky na trupu a nízké rozhraní

  kamuflážních barev, měla také instalovánu jed-

  nu z evolučních podob lícního střeliště na levé

  straně. Nápisy na přídi z obou stran doplňovala

  malá kresba gremlina vypouštějícího z nočníku

  pumy. Šlo o zjednodušenou postavičku skřítka

  z emblému 350th BS.

  Osádka Lt. Williama D. Desanderse, 350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, Velká Británie, srpen 1943

  INFO Eduard8

  Červen 2024

• Page 9

  B-17F Alice from Dallas byla jedním z původ-

  ních letounů, které se s jednotkou, po dokončení

  výcviku v USA, přesunuly do Anglie. Byla letou-

  nem osádky Lt. Williama D. DeSanderse z texas-

  kého Dallasu, který jej pojmenoval po své ženě.

  DeSandersova osádka s Alicí létala od začát-

  ku bojových operací jednotky na konci června

  1943, až do mise na norský Trondheim, 24. čer-

  vence 1943, po které byl pilot hospitalizován

  s virózou. Zbytek osádky letěl následujícího dne

  v jiné B-17F s náhradním pilotem a z mise se již

  nevrátili. Po těžkých zásazích flaku se letoun

  zřítil do Severního moře. Pro nálet na Regens-

  burg 17. srpna 1943, kdy byl Lt. DeSanders stále

  ještě zdravotně nezpůsobilý, byla Alice přidělena

  Lt. Royi F. Claytorovi. Následně se stala jednou

  z obětí prvního útoku německých stíhačů ještě

  před příletem k cíli. Z šestičlenné spodní squad-

  rony, vedené Maj. Gale „Bucky“ Clevenem, zůstaly

  pouze dva stroje. Celkově v ten den 100th BG přiš-

  la o devět B-17. William DeSanders pokračoval

  bez své osádky v operační túře, kterou dokončil

  14. února 1944 v B-17G „Alice from Dallas II“.

  Za druhým řízením v ten den seděl vedoucí pilot

  perutě, John H. „Lucky“ Luckadoo. Po návratu do

  USA žil Bill De Sanders v Dallasu se svou ženou

  Alicí až do své smrti v roce 1983.

  B-17F 42-5867 byla vyrobena ve 30. výrobním

  bloku série F v továrně Vega v Burbanku. Kromě

  jiných specifik, typických pro tuto výrobu, jako byly

  větší výsostné znaky na trupu a nízké rozhraní

  kamuflážních barev, měla také instalovánu jed-

  nu z evolučních podob lícního střeliště na levé

  straně. Nápisy na přídi z obou stran doplňovala

  malá kresba gremlina vypouštějícího z nočníku

  pumy. Šlo o zjednodušenou postavičku skřítka

  z emblému 350th BS.

  Osádka Lt. Williama D. Desanderse, 350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, Velká Británie, srpen 1943

  Osádka Lt. Glenna W. Dye, jedna z původních

  osádek 100th BG, které se po výcviku společně

  přesunuly do Anglie, byla u 100th BG první, která

  dokázala dokončit turnus 25 operačních misí.

  Jejich letoun nesl označení EP

  -

  J a jméno Sunny,

  přišli však o něj 3. 9. 1943, kdy s ním byla ses-

  třelena jiná osádka. Svou novou B-17, označenou

  EP

  -

  K, tedy pojmenovali Sunny II a s ní turnus

  dokončili 16. září 1943. Turnus v tu dobu neměl

  dokončen co-pilot, Lt. John H. Luckadoo, kterému

  z důvodu postupu teamu Lt. Dye na vedoucí osád-

  ku chyběly 4 mise.

  Sunny II později využívaly jiné osádky, které

  s ní odlétaly větší část z jejích 14 misí, při kterých

  prodělala velká bojová poškození a nejednou se

  vracela se zraněnými na palubě. Osudnou se le-

  tounu stala mise nad Ludwighshafen 30. 12. 1943,

  kdy jí flak nad cílem vyřadil dva motory. Osamo-

  cený návrat skončil pro osádku Lt. George W.

  Brannana nouzovým přistáním nedaleko Thorpe

  Abbotts. Sunny II byla zničena, svou osád-

  ku však opět dokázala dovézt domů.

  Původní co-pilot Sunny II, Lt. John H.

  „Lucky“ Lockadoo, se poté, co měli jeho

  přátelé odlétáno, stal operačním důsto-

  jníkem a commanding pilotem (velícím

  pilotem mise či části formace) 351st

  a později i 350th BS. Svou operační túru

  dokončil v únoru 1944. Dnes je „Lucky“ ve

  věku 102 let jedním z posledních žijících

  veteránů 100th BG a je společensky velmi

  aktivní v předávání odkazu svého příběhu,

  příběhu svých kamarádů a celé 100th BG

  mladším generacím.

  Varianta 1 - EP

  -

  K, osádka Capt. Glenn W. Dye crew, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, Velká Británie, září 1943

  Varianta 2 - EP

  -

  J, osádka Capt. Glenna W. Dye, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, Velká Británie, 30. prosince 1943

  Varianta 1

  Varianta 2

  Varianta 2

  INFO Eduard

  9

  Červen 2024

• Page 10

  Zahajovat svou bojovou kariéru v nejtěžším

  období života 100. bombardovací skupiny, v

  prvních týdnech října 1943, nebylo pro mladé

  osádky ideálním začátkem. Když se však tyto

  tvrdé podmínky setkají s výjimečnou osobností,

  charismatem a odhodláním, dávají základ pro

  vznik legendy. Jednou z největších legend 100th

  BG byl Robert „Rosie“ Rosenthal. Svou operační

  túru zahájili třemi bojovými misemi ve třech

  dnech. Na první z nich odstartovali ve své zbrusu

  nové B-17F pojmenované Rosie’s Riveters 8. října

  1943 náletem na Brémy. Křes ohněm pro nováčky

  představovala mise, ze které se nevrátilo 7 le-

  tounů z jejich jednotky. Oni sami se vrátili s vážně

  poškozenou Rosie’s Riveters, která si stejně jako

  Rosieho osádka odbývala křest ohněm. Další den,

  charakterizovaný mnohem klidnější misí, letě-

  li s vypůjčenou B-17F „Royal Flush“. O další den

  později, 10. října 1943, odstartovala Rosenthalova

  osádka v Royal Flush na Münster. V ten den se

  z formace Krvavé Stovky nevrátilo 12 letounů.

  12 ze 13! Royal Flush s „Rosie“ Rosenthalem

  a s „Pappy“ Lewisem za řízením, po neuvěřitelném

  souboji s německými stíhačkami a nekonečném

  ploužení se domů, s raněnými na palubě a pou-

  ze dvěma funkčními motory, nakonec dosedla na

  dráhu v Thorpe Abbotts, aby mohli jako jediní po-

  dat svědectví o hrůze nad Münsterem.

  Tehdy se z mladého právníka z Brooklynu,

  který se dobrovolně přihlásil do armádního le-

  tectva, začala stávat legenda. Když na začátku

  března 1944 osádka odlétala svůj operační tur-

  nus, přihlásil se Robert Rosenthal dobrovolně

  do druhého. Později se stal velitelem 350th BS

  a následně 418th BS. Byl výjimečným pilotem

  a inspirativním velitelem pro mnoho svých mužů.

  Létal jako commanding pilot pro 100th BG i celý

  13th CW. Svou šňůru operačních letů nedobro-

  volně zakončil 3. 2. 1945, když byl sestřelen při

  náletu na Berlín. S poškozenou B-17 pokračoval

  dál na východ ve snaze dostat se za bojové linie.

  Poté, co všichni přeživší členové osádky vyskočili

  na padácích, opustil letoun i on. Na padáku přistál

  za frontou a s pomocí Rudé armády se dostal na

  americké velvyslanectví v Moskvě a poté zpět do

  Anglie.

  Po válce byl Robert Rosenthal jedním z ame-

  rických vyšetřovatelů při Norimberských pro-

  cesech s nacistickými válečnými zločinci.

  Od konce šedesátých let, až do své smrti v roce

  2007, byl jedním z předních představitelů Asoci-

  ace, později Nadace 100. bombardovací skupiny.

  Na začátku roku 1944, poté co jako vedoucí

  osádka dostali novou B-17G, předal Rosenthalův

  tým svou B-17F Rosie‘s Riveters jejím novým uži-

  vatelům, osádce Lt. Rosse E. McPhee. Ti ji pře-

  jmenovali na Satcha Lass a byli s ní 4. února 1944

  při náletu na Frankfurt sestřeleni.

  Osádka Lt. Roberta ”Rosie“ Rosenthala, 418th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Brémy, 8. října 1943

  INFO Eduard10

  Červen 2024

• Page 11

  Zahajovat svou bojovou kariéru v nejtěžším

  období života 100. bombardovací skupiny, v

  prvních týdnech října 1943, nebylo pro mladé

  osádky ideálním začátkem. Když se však tyto

  tvrdé podmínky setkají s výjimečnou osobností,

  charismatem a odhodláním, dávají základ pro

  vznik legendy. Jednou z největších legend 100th

  BG byl Robert „Rosie“ Rosenthal. Svou operační

  túru zahájili třemi bojovými misemi ve třech

  dnech. Na první z nich odstartovali ve své zbrusu

  nové B-17F pojmenované Rosie’s Riveters 8. října

  1943 náletem na Brémy. Křes ohněm pro nováčky

  představovala mise, ze které se nevrátilo 7 le-

  tounů z jejich jednotky. Oni sami se vrátili s vážně

  poškozenou Rosie’s Riveters, která si stejně jako

  Rosieho osádka odbývala křest ohněm. Další den,

  charakterizovaný mnohem klidnější misí, letě-

  li s vypůjčenou B-17F „Royal Flush“. O další den

  později, 10. října 1943, odstartovala Rosenthalova

  osádka v Royal Flush na Münster. V ten den se

  z formace Krvavé Stovky nevrátilo 12 letounů.

  12 ze 13! Royal Flush s „Rosie“ Rosenthalem

  a s „Pappy“ Lewisem za řízením, po neuvěřitelném

  souboji s německými stíhačkami a nekonečném

  ploužení se domů, s raněnými na palubě a pou-

  ze dvěma funkčními motory, nakonec dosedla na

  dráhu v Thorpe Abbotts, aby mohli jako jediní po-

  dat svědectví o hrůze nad Münsterem.

  Tehdy se z mladého právníka z Brooklynu,

  který se dobrovolně přihlásil do armádního le-

  tectva, začala stávat legenda. Když na začátku

  března 1944 osádka odlétala svůj operační tur-

  nus, přihlásil se Robert Rosenthal dobrovolně

  do druhého. Později se stal velitelem 350th BS

  a následně 418th BS. Byl výjimečným pilotem

  a inspirativním velitelem pro mnoho svých mužů.

  Létal jako commanding pilot pro 100th BG i celý

  13th CW. Svou šňůru operačních letů nedobro-

  volně zakončil 3. 2. 1945, když byl sestřelen při

  náletu na Berlín. S poškozenou B-17 pokračoval

  dál na východ ve snaze dostat se za bojové linie.

  Poté, co všichni přeživší členové osádky vyskočili

  na padácích, opustil letoun i on. Na padáku přistál

  za frontou a s pomocí Rudé armády se dostal na

  americké velvyslanectví v Moskvě a poté zpět do

  Anglie.

  Po válce byl Robert Rosenthal jedním z ame-

  rických vyšetřovatelů při Norimberských pro-

  cesech s nacistickými válečnými zločinci.

  Od konce šedesátých let, až do své smrti v roce

  2007, byl jedním z předních představitelů Asoci-

  ace, později Nadace 100. bombardovací skupiny.

  Na začátku roku 1944, poté co jako vedoucí

  osádka dostali novou B-17G, předal Rosenthalův

  tým svou B-17F Rosie‘s Riveters jejím novým uži-

  vatelům, osádce Lt. Rosse E. McPhee. Ti ji pře-

  jmenovali na Satcha Lass a byli s ní 4. února 1944

  při náletu na Frankfurt sestřeleni.

  Osádka Lt. Roberta ”Rosie“ Rosenthala, 418th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Brémy, 8. října 1943

  B-17F 42-3307, později pojmenovaná Skipper,

  nepatřila mezi letouny, se kterými se jednotka

  přesunula do Thorpe Abbotts, ačkoliv tam dorazi-

  la ještě před tím, než Stovka začala bojově létat.

  Skipper se mohl zúčastnit již druhé bojové mise

  jednotky 26. června 1943. Jako svůj osobní letoun

  si ho vybral velitel 351. perutě, Maj. Ollen O. Turner.

  Nová B-17 byla pojmenována po podle přezdívky

  Turnerovy manželky, ačkoliv se přezdívka u jed-

  notky brzy přenesla i na samotného Maj. Turnera.

  Během srpna a září odlétal Skipper v péči

  svého crew chief (vedoucí pozemní osádky) Dew-

  ey R. Christophera a jeho pozemního týmu něko-

  lik bojových misí. Dne 10. října 1943 byl zařazen

  do sestavy skupiny při náletu na Münster. Ano,

  toho letu, ze kterého se vrátil z celé jednot-

  ky pouze Robert Rosenthal v B-17F Royal Flush.

  Skippera před jistým zničením zachránil špatně

  běžící motor č. 2, kvůli kterému se jeho osádka

  musela předčasně vrátit. Dne 24. ledna 1944 se

  100. bombardovací skupina vydala nad Frankfurt.

  V sestavě byl také Skipper s osádkou Lt. Archie

  J. Drummonda. Krátce po startu ve výšce 200 m

  nad zemí je oslnily prudké přistávací reflektory

  letounu B-24, startujícího z jiné nedaleké základ-

  ny. Protože piloti B-24 evidentně B-17 před sebou

  neviděli, Lt. Drummond potlačil pumami ob-

  těžkaný letoun k zemi ve snaze zabránit srážce.

  Varianta 1 - Maj. Ollen O. Turner. Velitel 351st

  BS, osádka Lt. Jacka R. Swartouta, 351st Bomb

  Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts,

  červenec 1943

  Varianta 2 - osádka Lt. Archie J. “Four Mile”

  Drummonda, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb

  Group, Thorpe Abbotts, 24. ledna 1944

  Skipper se tak v pravé klesavé zatáčce vyhnul

  Liberatoru, ovšem zároveň se dostal nebezpečně

  blízko k zemi. Při vyrovnání letu zachytil levou

  polovinou křídla o střechu zemědělského stavení

  asi 15 mil od své základny. Benzín z proražených

  nádrží proměnil letoun v hořící pochodeň. Stroj

  prolétl malým lesíkem a dopadl na pole za ním.

  Náraz do země vymrštil skrze plexisklový nos

  navigátora Lt. Maurice G. Zetlena, který zraněním

  na místě podlehl. Zbytku osádky se až zázračně

  podařilo z hořícího letounu vypotácet. Skipper

  však shořel na místě, kde dopadl.

  Varianta 1

  Varianta 2

  Varianta 2

  INFO Eduard

  11

  Červen 2024

• Page 12

  Osud letounu 42-5957 Horny II byl, stejně jako

  osud jeho osádek, velmi pohnutý. Z první mise,

  kterou letoun absolvoval 6. září 1943, se vrátil

  s mrtvým co-pilotem na palubě a vážně raněným

  pilotem, bombometčíkem a navigátorem. Na misi

  do Stuttgartu v ten den s touto B-17 letěla osád-

  ka Lt. Sumnera H. Reedera. S velmi poškozeným

  letounem se dokázal Lt. Reeder vrátit do Anglie.

  Za tento výkon byl vyznamenán DSC.

  Letoun byl opraven a přiřazen osádce Lt. Hen-

  ry M. Heningtona. Hned jejich první misí s tímto

  letounem byl nálet na Brémy, dne 8. října 1943,

  jeden z nejhorších dnů Krvavé Stovky. Z mise se

  Horny II opět vrátil pouze se dvěma funkčními

  motory. Heningtonova osádka dokončila svůj op-

  erační turnus 25 misí na konci roku 1943, přičemž

  velkou část z nich odlétala v tomto letounu.

  Poslední mise Heningtonova týmu se odehrála

  31. prosince 1943. Cílem byla Paříž a Horny II se

  vracel opět pouze se dvěma funkčními motory,

  a navíc s prostřílenými pneumatikami.

  Na začátku května měl Horny II blízko k tomu,

  aby se stal první B-17 od 8th AF, která odlétá

  50 misí. Blížící se rekord zhatil elektrický výboj,

  který způsobil vzplanutí benzínu, kterým byl le-

  toun na stojánce omýván. Z Horny II zbyly pouze

  ohořelé trosky. Za svých 49 misích však byl pro

  své osádky dobrým letounem, který je dokázal,

  i přes značná poškození, vždy dovézt domů.

  Osádky

  Lt. Sumnera Reedera, Lt. Henry M. Heningtona,

  349th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, začátek roku 1944

  INFO Eduard12

  Červen 2024

• Page 13

  Osud letounu 42-5957 Horny II byl, stejně jako

  osud jeho osádek, velmi pohnutý. Z první mise,

  kterou letoun absolvoval 6. září 1943, se vrátil

  s mrtvým co-pilotem na palubě a vážně raněným

  pilotem, bombometčíkem a navigátorem. Na misi

  do Stuttgartu v ten den s touto B-17 letěla osád-

  ka Lt. Sumnera H. Reedera. S velmi poškozeným

  letounem se dokázal Lt. Reeder vrátit do Anglie.

  Za tento výkon byl vyznamenán DSC.

  Letoun byl opraven a přiřazen osádce Lt. Hen-

  ry M. Heningtona. Hned jejich první misí s tímto

  letounem byl nálet na Brémy, dne 8. října 1943,

  jeden z nejhorších dnů Krvavé Stovky. Z mise se

  Horny II opět vrátil pouze se dvěma funkčními

  motory. Heningtonova osádka dokončila svůj op-

  erační turnus 25 misí na konci roku 1943, přičemž

  velkou část z nich odlétala v tomto letounu.

  Poslední mise Heningtonova týmu se odehrála

  31. prosince 1943. Cílem byla Paříž a Horny II se

  vracel opět pouze se dvěma funkčními motory,

  a navíc s prostřílenými pneumatikami.

  Na začátku května měl Horny II blízko k tomu,

  aby se stal první B-17 od 8th AF, která odlétá

  50 misí. Blížící se rekord zhatil elektrický výboj,

  který způsobil vzplanutí benzínu, kterým byl le-

  toun na stojánce omýván. Z Horny II zbyly pouze

  ohořelé trosky. Za svých 49 misích však byl pro

  své osádky dobrým letounem, který je dokázal,

  i přes značná poškození, vždy dovézt domů.

  Osádky

  Lt. Sumnera Reedera, Lt. Henry M. Heningtona,

  349th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, začátek roku 1944

  Snad kolem žádné B-17F ve 100th BG se netočí

  tolik legend, jako kolem tohoto letounu. Vybízelo

  k tomu několikrát opakující se číslo 13. Některá

  z nich byla skutečná, některá přibásněná.

  Že však šlo o výjimečný letoun, je nesporné. Le-

  toun měl koncové dvojčíslí s/n “13”, dorazil do

  Anglie 19. srpna 1943, legenda říká, že v pátek

  13. Měla s ním přiletět osádka č. 13 Lt. Dona Mitch-

  ella. To už pravda není, ovšem Mitchellova osádka

  s ním letěla na svou první misi a pak ještě něko-

  lik. Stojánkou Hard Lucku měla být ta s číslem

  13…. a 100. bombardovací skupina byla součástí

  13. combat wingu. Mezi další osádky, které s tímto

  letounem létaly, patří osádka Lt. Lorena C. Van

  Steenise. Především s ní je tento letoun spojo-

  ván. S Hard Luckem odlétali 17 misí. Nelze psát

  o Hard Lucku a nezmínit vedoucího její letové

  osádky, osobitého M/Sgt. Glenna M. „Zip“ Myerse,

  jemuž letoun, mimo jiné, vděčí za svou dlouhou

  bojovou kariéru. Ke konci roku 1943 a v zimě 1944

  začaly tento letoun používat i jiné osádky, Ran-

  dall T. Chadwick, John M. Shelly a především

  John S. Giles (celkem 8 misí). Po misi 8. května

  1944 letoun čekala dlouhá „wellness“ přestávka.

  Hard Luck dostal novou prosklenou příď, uza-

  vření bočních oken a hřbetní věž nového typu

  z B-17G. A také proběhla generálka všech čtyř

  motorů. Tento letoun se totiž stal rekordmanem

  8. letecké armády poté, co odlétal 50 bojových misí

  s původními motory a turbokompresory, se kte-

  rými byl v létě 1943 přelétnut přes oceán.

  Po opravách se 8. července 1944 vrátil do bojo-

  vé činnosti, a to s osádkou L. Alberta E. Trommera,

  která byla na své třetí bojové misi a po zbytek

  existence Hard Lucku se stala jeho hlavními

  uživateli. Kromě cvičných letů během července

  1944 společně odlétali 8 bojových misí. Dne 14.

  srpna 1944 Hard Luck vzlétl s osádkou Lt. Donal-

  da E. Cielewiche na svou 62. misi, Ludwigshafen.

  Nad cílem letoun smrtelně zasáhl flak. Osádka

  odhodila pumy a letoun v široké zatáčce zamířil

  k zemi. Než dopadl, umožnil všem mužům na pa-

  lubě opustit letoun na padácích. Hard Luck tak byl

  poslední B-17F, která u 100th BG bojově létala.

  Varianta 1 - osádky Lt. Lorena C. Van Steenise a Lt. Johna S. Gilese, Jr, 350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,

  Thorpe Abbotts, duben 1944

  Varianta 2 - osádka Lt. Alberta E. Trommera, 350th BS, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, červenec 1944

  Varianta 1

  Varianta 2

  Varianta 2

  INFO Eduard

  13

  Červen 2024

• MUSTANGY V BOJÍCH O NORMANDII

  Jakmile SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force; Vrchní velitelství spojeneckých expedičních sil) převzalo počátkem dubna 1944 operační řízení všech leteckých sil v Anglii, Air Chief Marshal Tedder, druhý velitel invazních sil hned po generálu Eisenhowerovi, se ujal celkového velení leteckých operací. 8. letecké armádě USA nařídil, aby v týdnech předcházejících dni D soustředila své útoky proti železničnímu dopravnímu systému v Německu, Holandsku, Belgii a Francii.

  Převzato z knihy “Clean Sweep: VIII Fighter Převzato z knihy “Clean Sweep: VIII Fighter

  Command Against the Luftwaffe - 1942-45“Command Against the Luftwaffe - 1942-45“

  Thomas McKelvey Cleaver

  HISTORIE

  Letouny P-51B a P-51D 361. stíhací skupiny připravené

  ke startu v Den D, 6. června 1944. (USAF Official)

  MUSTANGY

  V BOJÍCH

  O NORMANDII

  Jakmile SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force; Vrchní velitelství

  spojeneckých expedičních sil) převzalo počátkem dubna 1944 operační řízení všech

  leteckých sil v Anglii, Air Chief Marshal Tedder, druhý velitel invazních sil hned

  po generálu Eisenhowerovi, se ujal celkového velení leteckých operací. 8. letecké

  armádě USA nařídil, aby v týdnech předcházejících dni D soustředila své útoky proti

  železničnímu dopravnímu systému v Německu, Holandsku, Belgii a Francii.

  V dubnu také velitel 8. letecké armády generál

  Doolittle rozhodl o sjednocení leteckého parku

  u 8. stíhacího velitelství. Skupiny vybavené

  letouny P-47 a P-38 měly být přezbrojeny na

  Mustangy, jakmile ty budou k dispozici. Přednost

  dostalo přezbrojení skupin s Lightningy, a to

  kvůli špatným výsledkům těchto letounů.

  Když 8. dubna dosáhla 4. stíhací skupina skóre

  296, stanovil Don Blakeslee cíl 500 zničených

  letounů do 1. května. Takové přání bylo dobrým

  ukazatelem toho, jak rychle se nyní letecká

  válka vyvíjela, protože na konci ledna měla

  4. stíhací skupina po 18 měsících bojů skóre

  pouze 100 letounů protivníka. Výzvu svého

  velitele piloti překonali a do 30. dubna si připsali

  207 zničených stíhaček ve vzduchu i na zemi,

  což znamenalo celkové skóre 503. Předstihli tak

  své dlouholeté rivaly z Wolfpacku (56. stíhací

  skupiny) a stali se nejlépe skórující stíhací

  skupinou 8. letecké armády.

  I po velkolepé oslavě na základně v noci 30.

  dubna byla čtvrtá skupina 1. května schopna

  zajistit doprovod do Saarbrückenu. John Godfrey,

  nyní povýšen na samostatného velitele letky a již

  ne v Gentileho stínu, navedl svou letku na houf

  12 Bf 109, které zahlédl pod sebou. Jeden z nich

  pronásledoval až do přízemní výšky, kde zasáhl

  motor, načež pilot vyskočil. Tím si Godfrey připsal

  své 14. vzdušné vítězství. Ralph Hofer si v ten

  den připsal desáté vítězství, když jeho protivník

  vyskočil tak blízko před ním, že

  "ve slunci jsem

  viděl jeho uniformu a černé boty"

  . Také dva další

  piloti jednotky skórovali. Po celý další týden

  Čtyřka žádné další vítězství nezaznamenala.

  INFO Eduard14

  Červen 2024

• Page 15

  Dne 8. května se bombardéry vydaly jak na

  Berlín, tak na Brunswick. Tato mise byla pro

  352. stíhací skupinu první akcí pouze s Mustangy.

  "Modré nosy" se konečně objevily nad Berlínem.

  Jadgdwaffe odpověděla více než 200 stíhačkami.

  Oblast, ve které skupina hlídkovala, se brzy

  stala dějištěm soubojů od 30 000 stop až po

  úroveň ulice, přičemž velmi tvrdé a intenzivní

  boje probíhaly téměř hodinu.

  Nad Brunswickem získal 2nd Lt. Carl Luksic

  ze 487. perutě výsadu stát se u 8. stíhacího

  velitelství prvním "esem během jednoho dne".

  Jeho bojové hlášení poskytuje přesný popis akce:

  „Zatímco poručík Bob O'Nan pronásledoval

  Bf 109, spatřil jsem po levé straně pět nebo

  šest Fw 190, ke kterým jsem okamžitě zatočil.

  Vysunul jsem klapky na deset stupňů a začal

  se řadit za jednu stodevadesátku. Střílel jsem

  velmi krátkými dávkami asi z 300 yardů s 15°

  výchylkou a pozoroval jsem mnoho zásahů

  na překrytu kabiny a trupu. Okamžitě vytáhl

  nahoru, převrátil se a pilot vyskočil. Jeho

  letoun šel přímo dolů z patnácti set stop. V tu

  chvíli se v oblasti nacházely tři padáky - jeden

  z nepřátelského letadla, které jsem sestřelil já,

  a jeden z letadla, které sestřelil poručík O'Nan,

  ale nevím, odkud byl ten třetí.

  Pak jsem se odpoutal od toho, který na

  mě střílel, a dostal jsem se na ocas jiné '190'

  a pálil krátkými dávkami, ovšem žádný zásah

  jsem nezaznamenal. Pilot však zřejmě spadl

  do vývrtky, protože se z nějakých osmi set

  metrů zřítil přímo k zemi, kde letoun vybuchl.

  Poté se ke mně připojily dvě P-47, ale zase se

  vytratily, takže jsem se nakonec dal dohromady

  se dvěma piloty z naší vlastní skupiny, Capt.

  Cutlerem (ze 486. perutě) a jeho wingmanem.

  Nad Brunswickem jsem se snesl dolů a začal

  postřelovat letiště, ovšem pozoroval jsem

  tolik obranné palby a flaku, že jsem se stáhl

  a vzdálil a ztratil je. Pak jsem spatřil další letoun,

  o kterém jsem si myslel, že je to P-51. Přiblížil

  jsem se k němu asi na třicet metrů a identifikoval

  ho jako stodevítku. Vystřelil jsem krátkou dávku,

  ale nevím, jestli k nějakým zásahům došlo.

  Zaznamenal jsem, že se k němu moc přibližuji,

  protože jsem letěl na plný plyn. Byl asi dvě stě

  stop nad zemí, a když mě uviděl, vytáhl nahoru,

  odhodil vrchlík a vystoupil. Snesl jsem se dolů

  a vyfotografoval letadlo, které se zřítilo do

  malého lesíka.

  Začal jsem stoupat zpátky nahoru, kde se ke

  mně připojili můj wingman Lt. O'Nan a velitel

  "Pak jsem se odpou-

  tal od toho, který na

  mě střílel, a dostal

  jsem se na ocas jiné

  '190'..."

  HISTORIE

  P-51D od 334. stíhací perutě 4. stíhací skupiny s identifikačními invazními pruhy. (USAF Official)

  P-51 se připravují ke startu ze základny 4. stíhací skupiny v Debdenu. (USAF Official)

  P-51D od 77. stíhací perutě 20. stíhací skupiny, své P-38 vyměnila za P-51 v červenci 1944.

  (USAF Official)

  INFO Eduard

  15

  Červen 2024

• Page 16

  Redd Flightu Capt. Davis. Začali jsme se vracet

  k bombardérům, když jsme vlevo od nich v devět

  hodin o něco níže zpozorovali asi dvacet či více

  letadel v těsné formaci, jak sestupují skrz mraky.

  Všichni tři jsme okamžitě přešli do útoku a skrz

  oblačnost na ně vyrazili. Ocitl jsem se přímo za

  '190. Na jeho křídle v těsné formaci letěla '109. V té

  chvíli jsem si uvědomil, že jsem se ocitl v těsném

  závěsu. Evidentně mě neviděli a já jsme se dostal

  do velmi dobré pozice vůči '109 a pozoroval jsem

  četné zásahy na jejím křídle, trupu a ocasu. Byl

  ve výšce asi osmi set stop. Vzplanul a zřítil se

  přímo do země.

  Okamžitě jsem trochu kopl do pravého pedálu

  kormidla a dostal se do další dobré pozice,

  tentokrát za '190. Pozoroval jsem četné zásahy

  na jeho levém křídle, motoru a překrytu. '190

  přešla do úzké spirály a z tisíce stop narazila

  do země. V tu chvíli bylo v blízkosti asi patnáct

  nebo více nepřátelských letadel, která začala

  agresivně manévrovat a podnikat proti mně čelní

  útoky. Protože jsem byl v tu chvíli sám, musel

  jsem prudce uhýbat, a nakonec jsem se jim

  ztratil v mracích."

  V těsném závěsu za Luksicem se umístili

  velitel 487. skupiny Lt.Col. John C. Meyer

  a poručíci John Thornell a Clayton Davis, kteří

  získali po třech vítězstvích. Skupina se vrátila

  do Bodney s celkovým skóre 27 zničených

  letounů, což byl její nejlepší den v historii. Za

  tento den si Bodney Blue Nosers vysloužili své

  první vyznamenání Distinguished Unit Citation

  (Záslužná citace jednotky) a piloti Luksic, Meyer,

  Thornell a Davis byli vyznamenáni Distinguished

  Service Cross.

  Zatímco modronosáči skórovali nad Berlínem,

  jiné Mustangy 8. stíhacího velitelství se

  dostávaly dál než dříve. Téhož dne doprovázela

  4. stíhací skupina bombardéry do Brüx (Mostu)

  v Československu, téměř 800 mil od Debdenu.

  Bf 109 od JG 27 se bránily, ovšem Mustangy se

  dostaly opět na výsluní - pět pilotů nárokovalo

  po pěti zničených letounech. Následujícího dne

  skupina odletěla východně od Berlína, aby nad

  řekou Odrou převzala bombardéry vracející se

  z úderu na polskou Poznaň.

  Zatímco Eagles letěly do Polska, 352. stíhací

  skupina se 13. května opět vydala do oblasti

  Berlína. Tam se zapojila do rozsáhlé bitvy

  s nepřátelskými stíhačkami. Blízko Tribsees-

  Demmin byly spatřeny obrovské formace

  Bf 109 a Fw 190, které se seřazovaly k útoku na

  bombardéry. Prvních sestřelů dosáhl velitel 328.

  perutě. John Coleman a velitel jeho elementu

  1st Lt. Francis Horne. Oba si připsali po dvou

  zářezech. Velitel skupiny Col. Joe Mason vedl

  486. peruť do hejna odhadovaného na „více než

  100". Peruť se rozpadla na jednotlivé letky, načež

  se Mustangy snažily rozbít nepřátelskou formaci.

  Mason, vedoucí Bílé letky, se prohnal mezi

  nepřátelskými stíhačkami, které se otočily

  k úprku, a později hlásil:

  „Viděl jsem zásahy na křídle jedné Me 109.

  Poté, co jsem se dostal na vzdálenější stranu,

  ztratil jsem zbytek letky. Když jsem ve stoupavé

  zatáčce nabral výšku a podíval se dolů na velkou

  formaci banditů, uviděl jsem dvě Me 109, padající

  ve vývrtce k zemi. Jedna z nich měla asi dvě

  třetiny křídla pryč. Tato srážka byla způsobena

  tím, jak jsem letěl skrz velkou formaci banditů

  pod úhlem asi devadesáti stupňů. Nejsem si

  jistý, zda mnou poškozená '109 byla jednou

  z těch dvou, které jsem později viděl padat. Když

  jsme začali prolétat, můj wingman se odklonil

  z přímého letu a směřoval dolů. A moje číslo dvě

  vystoupalo k zadní části hejna banditů. Srážku

  tedy neviděli. Pak jsem se otočil a směřoval

  dolů, kde jsem pronásledoval dvacet Fw 190

  a Me 109, které se oddělily od skupiny a střemhlav

  se vrhaly do mraků. Přiblížil jsem se k jednomu

  Fw 190 a po několika krátkých dávkách ho zapálil.

  První dávka mu ustřelila levou klapku. Prováděl

  úhybné manévry v mracích a těsně před vstupem

  do jednoho z nich se nad mým letounem objevily

  kouř, plameny a trosky a oba jsme vlétli do

  mraků. Poté jsem se stáhl, abych do něj v mraku

  nenarazil, a vystoupal nad oblačnost. Můj letoun

  byl pokryt olejem ze stodevadesátky."

  HISTORIE

  P-51D-10 "Straw Boss" od 352. stíhací skupiny, "Modronohých bastardů z Bodney". (USAF Official)

  „První dávka mu

  ustřelila levou

  klapku...“

  INFO Eduard16

  Červen 2024

• Page 17

  Mason si nárokoval dva zničené Bf 109

  a jeden Fw 190 a jeden poškozený Bf 109. George

  Preddy, velitel 487. perutě, se zapojil do boje

  krátce poté, co svých vítězství dosáhl Mason.

  Spatřil pod sebou 30 Bf 109. Preddy na ně navedl

  peruť a osobně sestřelil dva z nich, přičemž se

  s bilancí 5.333 vzdušných vítězství stal esem.

  Zatímco Preddy skóroval, Lt. Nutter se přiblížil

  k nepřátelům, když se zbývající Bf 109 pokoušely

  o únik, a poslal k zemi v plamenech jednu další.

  „Eso jednoho dne“, Carl Luksic, a jeho wingman

  Glennon Moran spatřili Ju 88 útočící na B-17. Oba

  na Junkerse zaútočili a ten nouzově přistál ve

  zoraném poli. Protože nezačal hořet, Luksic ho

  začal ostřelovat a poté zapálil. Díky 16 zničeným

  stíhačkám se 352. skupina stala pro tento den

  stala nejúspěšnější stíhací skupinou 8. stíhacího

  velitelství. Col. Joe Mason byl vyznamenán DSC.

  Jagdwaffe nahlásila 58 ztrát, o tři méně než

  předchozího dne.

  Vzhledem k úspěchům, kterých stíhací skupiny

  dosáhly v dubnu a na začátku května, se morálka

  bombardovacích skupin začala zvedat, protože

  osádky bombardérů si uvědomily, že díky taktice

  ofenzivního doprovodu stíhačů probíhají jejich

  mise s menšími ztrátami. Ztráty se po zbytek

  války postupně snižovaly, ale právě květen

  1944 byl okamžikem, kdy ti, kdo nasedli do

  bombardérů, začínali věřit, že mají šanci dostat

  se domů, i když Doolittle v létě zvýšil jejich

  turnus na 35 misí.

  Dolet letounů P-51 se měl brzy zvýšit, protože

  Mustangy byly upraveny tak, aby mohly nést dvě

  papírové nádrže o objemu 108 galonů namísto

  dosavadních kovových nádrží o objemu 75 galonů.

  Úprava trvala každé skupině několik dní a byla

  prováděna postupně. Jako první ji provedla

  4. stíhací skupina, a to mezi 14. a 18. květnem.

  Nyní byla schopna dostat své Mustangy do míst,

  kde dosud žádný americký stíhač nebyl spatřen,

  nebo zůstat déle v boji nad cíli, jako byl Berlín,

  a tak jednotka pokračovala ve sbírání dalších

  vítězství.

  Dne 21. května v rámci programu, který

  plánovači SHAEF vypracovali s cílem narušit

  německou železniční dopravu, provedlo 8. stíhací

  velitelství a velitelství taktického letectva

  9. letecké armády takzvaný "Den Chattanoogy"

  (pojmenovaný podle populární písně "Chattanooga

  Choo-Choo") s 552 Mustangy, Lightningy

  a Thunderbolty, které byly vyslány nad střední

  a západní Německo a severní Francii a Belgii, aby

  zaútočily na železnice. Skupiny se vrátily s nároky

  na 225 napadených lokomotiv, přičemž 91 z nich

  bylo považováno za zničené. Nálety na pozemní

  cíle se neomezovaly jen na železnice, protože

  piloti si nárokovali také 102 zničených letadel

  na letištích a dalších 76 letadel poškozených.

  361. stíhací skupina, vedená veteránem z Filipín

  a Guadalcanalu Col. Thomasem J. J. Christianem,

  pravnukem konfederačního generála Stonewalla

  Jacksona, se poprvé objevila na letounech P-51

  po přeškolení z P-47 a ihned nárokovala zničení

  23 lokomotiv. Den Chattanoogy byl vrcholem

  útoků na železnice v předinvazním období, které

  začaly již v únoru. Během čtyř měsíců stíhači

  zničili přes 900 lokomotiv.

  Berlín byl znovu napaden 24. května. Jim

  Goodson vedl 4. stíhací skupinu a spatřil více než

  40 letounů poblíž Hamburku, jak se shromažďují

  k útoku na proud bombardérů. Když Mustangy

  zaútočily na formaci, brzy narazily na několik

  dalších skupin nepřátelských stíhačů poblíž.

  Ralph Hofer později hlásil, že viděl

  „několik hejn

  Fw 190"

  . Když se vrátili do Debdenu, nárokovali

  piloti dalších osm zničených letounů.

  Následujícího dne Goodson opět vedl skupinu,

  tentokrát doprovod bombardérů, které měly

  bombardovat železniční stanice v Chaumont-

  Sarreguemines v severní Francii. Později

  hlásil:

  „Viděli jsme stíhačky a okamžitě jsme

  je šli prozkoumat."

  Protivníci byli z JG 26

  s dvaceti Fw 190 z II. Gruppe, doprovázení třiceti

  Bf 109 z III. Gruppe.

  „Sice jsme je rozdělili, ale

  HISTORIE

  V létě 1944 létal kapitán Bill Whisner na P-51B "Princess Elizabeth", pojmenovaném tak na památku návštěvy

  budoucí královny v Bodney v červnu 1944 (na fotografii je v současnosti létající warbird P-51C-10NT,

  provozovaný v USA pod registrací N487FS; foto: American Air Museum in Britain)

  P-51D-5 "Short Fuse" pilotoval Capt. Richard E. Turner z 356. stíhací perutě 354. stíhací skupiny.

  (USAF Official)

  Výsledek lovu

  Den Chattanoogy

  Návrat nad Berlín

  INFO Eduard

  17

  Červen 2024

• Page 18

  vzhledem k tomu, že jsme byli oslabeni padesát

  ku osmi, nebyli jsme schopni zničit ani jeden.

  Já a můj wingman jsme skončili sami u země“.

  Když stoupal, aby se znovu připojil ke skupině,

  Goodson spatřil 24 Bf 109 a Fw 190 letících

  v těsné formaci šesti "V" po čtyřech v řadě za

  sebou.

  „Řekl jsem svému wingmanovi, že se

  pokusíme připlížit zezadu, srazit poslední sekci

  a pak utéct v mlze. Když jsme se blížili k poslední

  sekci, všichni Hunové se rozpadli a následoval

  dlouhý souboj, v němž Fw 190 prokázaly úžasné

  bojové schopnosti a agresivitu. Teprve po

  nejprudším manévrování a divokých úpravách

  plynu a klapek se mi podařilo získat dobré

  zásahy na nejvytrvalejší '190. Vystoupal nahoru

  a vyskočil."

  Goodsonovo čtrnácté vzdušné

  vítězství se později ukázalo být jeho posledním.

  Stíhací skupiny 8. velitel st ví bombardovaly cíle

  ve Francii a Belgii při návratu z každé doprovodné

  mise, zatímco A-20 Havoc a B-26 Marauder

  9. letecké armády a B-17 a B-24 8. letecké armády

  zasáhly všechny železniční cíle v regionu.

  Německá armáda v severozápadní Francii byla

  brzy odříznuta od svých zásobovacích základen.

  Údery na letiště donutily bránící se stíhače

  stáhnout se hlouběji do Francie a Německa.

  Týden před invazí nazval velitel německé sedmé

  armády, pověřené obranou Normandie, silnice

  v oblasti operací armády jako "Jabo Rennstrecke"

  (závodiště pro stíhací bombardéry).

  Luftwaffe měla na konci května na pobřeží

  Lamanšského průlivu k dispozici méně letadel

  než v době útoku na Dieppe. JG 2, která byla od

  roku 1941 přidělena na poloostrov Cherbourg,

  byla normandským plážím nejblíže. I./JG 2 se

  teprve nedávno vrátila z bojů u Anzia. II./JG 2

  vybavená Bf 109 se nacházela v Creil u Paříže,

  zatímco Fw 190 III./JG 2 se právě přesouvaly do

  Fontenay-le-Comte severně od La Rochelle.

  Vzhledem k předpovědi bouřlivého počasí

  během prvního červnového týdne, která se zdála

  vylučovat jakoukoli pravděpodobnost invaze,

  se kommodor JG 26 Oberst Josef "Pips" Priller

  cítil bezpečně a dal některým pilotům volno.

  II. Gruppe se přesunula 1. června na týdenní

  dovolenou do Mont de Marsan u Biarritzu. Další

  dvě Gruppe dostaly 5. června rozkaz přesunout

  se do vnitrozemí, přičemž I. Gruppe se přesunula

  do Remeše a III. Gruppe do Nancy.

  Když 6. června svítalo, byly pozemní jednotky

  stále na cestě. Bob Wehrman ze 4. stíhací

  skupiny vzpomínal:

  „6. červen 1944 byl opravdu

  nejdelší den. V Anglii jsme měli ‚dvojitý letní čas‘,

  což znamenalo, že svítání přišlo kolem 03:00

  hodin. Nikdo z nás toho tu noc moc nenaspal.

  Obloha byla celé hodiny naplněna duněním

  letadel. Zahlédl jsem bombardéry mířící

  k invazním cílům a C-47, které vezly, jak jsem se

  později dozvěděl, britské a americké výsadkáře.“

  "Pips" Priller se o invazi dozvěděl z telefonu,

  který ho probudil na jeho velitelském stanovišti

  v Lille. Byl z 5. stíhací divize a nařizoval mu,

  aby okamžitě přesunul své velitelství do Poix-

  de-Picardie, blíže k předpokládanému místu

  invaze v Pas de Calais. Obloha za svítání

  byla v 8:00 hodin olověně šedá, když Priller

  a jeho dlouholetý wingman, Unteroffizier

  Heinz Wodarczyk, nasedli do svých Fw 190A-8

  Osmé stíhací velitelství v květnu 1944 doporučilo skupinám, aby před invazí na letouny P-51 s hliníkovou povrchovou úpravou aplikovali kamufláž v očekávání,

  že by stíhací skupiny mohly být po invazi umístěny na základny v kontinentální Evropě. 357. stíhací skupina byla jedinou skupinou v rámci 8. stíhacího velitelství,

  která své Mustangy kompletně natřela barvou RAF Dark Green na horní plochy a RAF Sea Grey Medium zespodu. (oficiální text USAF)

  Tato fotografie smíšené formace Mustangů P-51B a P-51D od 361. stíhací skupiny byla pořízena na přelomu

  července a srpna 1944 a stala se jednou z ikonických fotografií druhé světové války. (USAF Official)

  The Longest Day

  HISTORIE

  INFO Eduard18

  Červen 2024

• Page 19

  a připravovali se ke startu k průzkumu invazních

  pláží. S Wodarczykem, který se držel v blízkosti,

  zamířil Priller ve výšce 100 metrů na jihozápad.

  Východně od Abbeville vzhlédl a spatřil několik

  velkých formací Spitfirů, které prolétaly skrz

  protrhanou základnu oblačnosti. Poblíž Le Havre

  vystoupal do mračna visícího ve výšce 200

  metrů a stočil se na západ.

  O několik okamžiků později se obě stíhačky

  vynořily z mraků jižně od britské invazní pláže

  s krycím názvem Sword. Priller měl jen chvilku

  na to, aby se zadíval na moře na největší

  námořní sílu, jaká se kdy v historii shromáždila.

  Viděl vlny připlouvajících invazních lodí, jak

  se blíží k plážím všude, kam až v mlhavém

  počasí dohlédl. Se zvoláním: „Hodně štěstí!“

  na Wodarczyka přešel Priller přes křídlo do

  střemhlavého letu, přičemž ukazatel rychlosti

  vystoupal nad 400 mil za hodinu. Klesli do výšky

  50 stop a oba se řítili k pláži Sword Beach, kde

  se britští vojáci vrhali do úkrytů, zatímco lodě

  na pobřeží zahajovaly protiletadlovou palbu tak

  hlasitou, že ti na zemi měli problém slyšet, jak

  Priller a Wodarczyk sami začínají střílet, když

  se jim mihli nad hlavou. Palba invazní flotily je

  nezasáhla.

  Během okamžiku tak byla jediná účast

  Luftwaffe nad normandskými plážemi během

  rána dne D u konce. Priller a Wodarczyk se

  vrátili do mraků a zmizeli. Nevěděli, že právě

  absolvovali nejznámější misi v celé historii

  JG 26, a to díky jejímu pozdějšímu popisu v knize

  Cornelia Ryana „The Longest Day“ a filmu, který

  podle ní byl natočen.

  I. a III. Gruppe JG 26 uskutečnily 6. června

  většinu ze 172 letů Luftwaffe v invazním sektoru.

  Byla to kapka v moři ve srovnání se 14 000

  vzlety, které toho dne uskutečnilo spojenecké

  letectvo. Ke konci dne dorazila II. Gruppe po

  přeletu Francie natolik včas, aby za posledního

  světla absolvovala nasazení nad Normandií,

  během níž zachytila Mustangy 4. stíhací skupiny

  při ostřelování nepřátelských pozic a při

  prvním průletu sestřelila beze ztrát čtyři P-51B.

  Po většinu následujících osmi týdnů operovaly

  I. a III./JG 54 z Cormeilles a Boissy le Bois,

  zatímco II. Gruppe sídlila v Guyancourt u Paříže.

  III. Gruppe vzlétala z Villacoublay Nord a Sud,

  rovněž v pařížském regionu.

  Do večera 7. června zůstalo v Německu pouze

  šest stíhacích eskader, zatímco sedmnáct

  jich odletělo do severozápadní Francie, aby

  se postavilo invazi. Pokud by tyto jednotky

  byly v plném stavu, jednalo by se o více než

  1 000 stíhačů, což by mohla být síla, která by

  měla na boje velký vliv. Bohužel pro Německo,

  vzhledem ke ztrátám, které jednotky utrpěly

  nad Říší v předchozích měsících, a vzhledem

  k chaotičnosti přesunu z Německa do Francie,

  bylo při západu slunce druhého dne invaze

  vedeno jako operační pouze 289 stíhačů.

  Po příletu do Francie stíhací jednotky zjistily,

  že téměř všechna letiště Luftwaffe ve Francii

  byla během předchozích tří měsíců příliš vážně

  poškozena americkým bombardováním, než

  aby mohla být využita. Byli by nuceni létat

  a bojovat z improvizovaných letišť, která byla

  tak daleko od bojiště, že by měli jen necelých

  30 minut času k činnosti nad Normandií. Vzhledem

  k neschopnosti 5. stíhací divize řídit nově

  příchozí jednotky v podobě plánování a řízení

  operací, byla většina stíhacích misí odlétaných

  během bitvy v Normandii typu „freie jagd“ –

  volný lov, provozovaný nezávislými stíhacími

  aktivitami, což vedlo k neefektivnímu využití už

  tak omezených zdrojů. V průběhu následujících

  dvou měsíců to, co zbylo z výkvětu Jagdwaffe,

  zemřelo v přesile 100:1 na normandském

  nebi. Němečtí stíhači byli převálcováni lépe

  vycvičenými a zkušenějšími spojeneckými piloty.

  I když se počet německých stíhačů do konce

  června zvýšil na 1 000, byl to přesně ten případ,

  který bylo možno vyjádřit slovy „příliš málo

  a příliš pozdě“.

  Během 7. 6. si Priller připsal své 97. a 98.

  vítězství, a to nad letouny P-47 a P-51. Těžce

  zkoušení piloti I. a II. Gruppe si připsali osm

  vítězství ku dvěma ztrátám. Následujícího dne

  vedl Priller 11 Fw 190 z I. Gruppe na útok proti

  invazním plážím. Jejich skóre bylo „zničení“

  15 havarovaných kluzáků.

  Operace Pointblank byla úspěšná. Spojenecké

  vzdušné síly nyní měly nad západní Evropou

  vzdušnou převahu. Pětiměsíční kampaň stála

  8. leteckou armádu 2 600 ztracených bombardér ů

  a 980 stíhaček, 18 400 ztracených letců, z toho

  okolo 10 000 mrtvých.

  Počasí se umoudřilo 10. června v den, kdy

  328. peruť 352. stíhací skupiny pod vedením

  Capt. Johna Thornella spatřila 40 stíhacích

  bombardérů Bf 10 9, l e tícíc h nízko nad p ředmostím

  "Ferocious Frankie", známý P-51D-5 od 361. stíhací skupiny. (USAF Official)

  Ralph Hofer byl jednou ze skutečných „postav“ 4. stíhací skupiny. Dne 10. června 1944 se stal prvním spojeneckým

  stíhačem, který nouzově přistál na předsunuté přistávací ploše v Normandii poté, co při souboji utrpěl poškození

  olejového chladiče. (oficiální text USAF)

  „Příliš málo a příliš

  pozde“

  HISTORIE

  INFO Eduard

  19

  Červen 2024

• Page 20

  ve výšce 300 stop. Když němečtí piloti spatřili

  Mustangy otáčející se k útoku, odhodili bomby

  a rozdělili se. Ne však dříve, než Thornell

  získal dvě z nich, jako své 17. a 18. vítězství.

  Den zakončil Ralph Hofer ze 4. stíhací skupiny

  zápisem do historie jako první spojenecký stíhač,

  jenž přistál na předsunutém letišti u Grandcampu

  v Normandii poté, co byl jeho olejový systém

  poškozen palbou z ručních zbraní během letu

  poblíž Vire. Když se následujícího dne vrátil do

  Debdenu, přivezl si německou přilbu a čutoru

  a německy psanou verzi knihy „Mein Kampf“,

  kterou získal od vojáků poblíž fronty.

  Během bojů nad Normandií poskytovala

  zatažená obloha a déšť krytí bojovníkům

  obou stran a jednotky se navzájem střetávaly

  v ostrých a krutých bojích.

  Američtí piloti také dostali novou část osobní

  výstroje, která jim poskytovala skutečnou

  výhodu nad protivníkem – anti G oblek, který se

  nasazoval kolem pasu a stehen. Byl zapojen do

  vakuového systému a při zvýšeném přetížení

  během vzdušného boje se stáhl kolem stehen

  a pasu, čímž zabránil hromadění krve v dolních

  končetinách a zabránil tomu, aby pilot při

  manévrování ztratil vědomí. Devátá letecká

  armáda byla ve snaze získat anti G obleky velmi

  iniciativní a v den D je používaly všechny skupiny

  s P-47 9. letecké armády. 8. stíhací velitelství

  začalo tuto výbavu získávat krátce po dni D

  a všechny skupiny ho měly do poloviny léta. Bob

  Wehrman vzpomínal:

  „V červenci jsme právě

  dostali gyroskopický zaměřovač K-14 a pak

  jsme dostali nové anti G obleky. S těmito dvěma

  novinkami a novými P-51D jsme mohli překonat

  nepřítele téměř za všech podmínek.“

  V dubnu se

  4. stíhací skupina pokoušela používat britský

  anti G oblek, který však používal vodu a byl

  vyřazen pro nepohodlí. Jak to popsal Wehrman:

  „Teď jste si ani nevšimli, že máte novou výstroj,

  dokud vás oblek nezačal tlačit do nohou a vy jste

  díky tomu neomdleli jako dřív.“

  16. června použil Lt.Col. Tom Hayes z 357.

  stíhací skupiny starý trik, který se naučil,

  když létal s letouny P-39 na Nové Guineji,

  a zaútočil na železniční skladiště. Skupina měla

  k dispozici pouze 108galonové papírové nádrže,

  které poskytovaly mnohem více paliva, než by

  potřebovala pro misi na seřaďovací nádraží St.

  Pierre u Paříže. Dal pilotům pokyn, aby při prvním

  průletu tyto nádrže, které byly asi ze tří čtvrtin

  plné, shodili na železniční stanici. Pak se piloti

  vrátili a zapálili nádrže střelbou. Když Mustangy

  odlétaly, došlo ke čtyřem velkým explozím

  a cíl byl v plamenech. Mezi skupinami se zpráva

  o úspěchu 357. stíhací skupiny při shozů nádrží

  jako "zápalných bomb" brzy roznesla.

  Na konci června činily ztráty Jagdwaffe 230

  mrtvých a 88 zraněných pilotů, 551 letadel

  bylo sestřeleno v boji nad Francií a dalších

  65 bylo zničeno na zemi. Za tuto cenu si

  nárokovala 526 sestřelených spojeneckých

  P-51D od 375. stíhací perutě 361. stíhací skupiny. Všimněte si, že identifikační invazní pruhy na trupu nepokrývají spodní část chladiče. To se u těchto pruhů dělalo často,

  protože P-51 byl velmi nízko nad zemí. (USAF Official)

  Težké ztráty

  Luftwaffe

  HISTORIE

  INFO Eduard20

  Červen 2024

• Page 21

  letadel včetně 203 stíhacích bombardérů P-47.

  Dne 1. července vedl kapitán Wally Starck 328.

  peruť 352. stíhací skupiny na misi k ostřelování

  odpalovacích stanovišť V-1, peruť se však

  zapojila do bitvy mezi 78. skupinou a dvaceti

  Bf 109 a Fw 190 nad Saint Quentin. Mise

  78. skupiny byla od počátku provázena smůlou,

  když se při hromadném startu na široké travnaté

  dráze v Duxfordu srazily dva P-47 a explodovaly.

  Nad St. Quentin se P-47 nacházely ve výšce

  12 000 stop, když Lt. James Stallings spatřil pět

  Bf 109, které se na vrhaly na Thunderbolty. Na

  jeho varování byly odhozeny pumy. Stallingsovi

  se podařilo útočníkům vyhnout tím, že svůj P-47

  převedl do ostré vývrtky. Když ve výšce 3 000

  stop vyrovnal, zjistil, že nemá funkční vyvážení

  výškovky.

  „Koupil jsem dvě dvacetimilimetrové

  kanónové střely do ocasních ploch a měl jsem

  zatracené štěstí, že mi úplně neodešlo řízení.

  Musel jsem hodně tlačit na řídicí páku dopředu,

  abych letěl rovně a udržoval výšku.“

  Starck vedl Mustangy do boje a okamžitě

  se zapojil do souboje v zatáčkách s dvojicí

  Bf 109, které se snesly k zemi, když ho nemohly

  vymanévrovat. Následoval je a zahájil palbu na

  wingmana na vzdálenost 100 yardů. Stíhačka

  začala hořet a pilot se zachránil na padáku,

  přičemž těsně minul P-51 Starckova wingmana,

  poručíka Sheldona Heyera. Starck se přiblížil

  k vedoucímu a podařilo se mu Messerschmitt

  poškodit, ještě než ho ztratil v mracích. Dva další

  Bf 109 byly rovněž poškozeny poručíky Cyrusem

  Greerem ze 487. perutě a „Punchy" Powellem

  z 328. perutě. To byl poslední boj invaze, do

  kterého se "Bluenosers" zapojili, přestože mezi

  4. a 12. červencem odlétali ještě osm misí.

  Bitva o Normandii skončila počátkem září po

  osvobození Paříže 25. srpna. Steve Pisanos, který

  zůstával ve francouzském odboji od 5. března,

  kdy byl ve Francii sestřelen, na osvobození

  vzpomínal:

  „Během dvou týdnů, než byli Němci

  vyhnáni, se moji přátelé v odboji děsili, že se

  o město svedou boje a dopadne jako Stalingrad.

  Ve skutečnosti sice došlo k jakémusi pokusu

  Němců o zničení. Chystali se nacpat mosty přes

  Seinu výbušninami, ale odbojáři chodili každou

  noc ven a výbušniny odstraňovali. Nechávali tam

  všechny dráty a krabice, ve kterých výbušniny

  byly, aby Němci nepoznali, co udělali.“

  Když

  bylo město obnoveno, Pisanos se mohl spojit

  s americkou armádou a vrátit se do Debdenu.

  „Vrátil jsem se do Debdenu a o tři dny později jsem

  už byl na cestě zpět do USA. Dorazil jsem tam

  právě včas, abych mohl jít Donu Gentilemu za

  svědka na svatbě."

  Luftwaffe byla během bitvy o Normandii

  bezmocná. I. a II. Gruppe JG 1 a všechny tři Gruppe

  JG 11, které byly specializovanými jednotkami

  proti bombardérům, byly převeleny do Francie,

  kde během tří měsíců bojů činily jejich ztráty

  dohromady 100 zabitých pilotů a 200 zničených

  Fw 190 ve vzduchu i na zemi. Pro srovnání,

  III./JG 1, která byla převelena na východní frontu

  a bojovala tam v průběhu léta, utrpěla za toto

  období ztrátu jednoho padlého pilota.

  Dva letouny P-51B od 376. stíhací perutě 361. stíhací skupiny

  se připravují na start na základně Bottisham. (USAF Official)

  P-51B-10-NA, s/n 43-6934, Capt. Henry

  White, 328th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 42-106472, Lt. Carlton

  Fuhrman, 486th FS, 352th FG, 8th AF,

  Bodney, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 43-6688, 1Lt. Arval

  J. Roberson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF,

  Leiston, Velká Británie, červen 1944

  P-51C-1-NT, s/n 42-103309, Lt. William

  B. Overstreet, 363rd FS, 357th FG, 8th AF,

  Leiston, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 42-106448, Cpt. Henry W.

  Brown, 354th FS, 355th FG, 8th AF, Steeple

  Morden, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt.

  Ralph K. Hofer, 334th FS, 4th FG, 8th AF,

  Debden, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-5-NA, s/n 43-6425, Maj. Jack T.

  Bradley, 353rd FS, 354th FG, 9th AF,

  A.2 Criqueville, Francie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 42-106647, Capt. John

  R. Brown Jr., 382nd FS, 363rd FG, 9th AF,

  Staplehurst, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106763, Capt. George

  R. Rew, 374th FS, 361st FG, 8th AF,

  Bottisham, Velká Británie, červen 1944

  Mustang Mk.III, FB382, S/Ldr Eugeniusz

  Horbaczewski, No. 315 (Polish) Squadron,

  RAF Coolham, Velká Británie, červen 1944

  Stavebnice slavného amerického stíhacího letounu P-51B

  a P-51C z období bojových operací v červnu a červenci 1944

  u 8. a 9. US Air Force a Royal Air Force.

  P-51B a P-51C v měřítku 1/48

  Premiéra stavebnice firmy Eduard z nových forem

  Barvené fotoleptané díly

  Maskovací šablony pro snadnější nátěr modelu

  Obtiskových arch s výběrem z deseti letounů

  www.eduard.cz

  #11181

  DUAL COMBO

  HISTORIE

  INFO Eduard

  21

  Červen 2024

• Page 22

  Milan Pospíšil, KPM Medvědi

  A pak to začalo.

  Modeláři, kterých na soutěž přijelo z celé re

  -

  publiky 106, přivezli a do hodnocení zařadili cel-

  kem 342 modelů. A nejmladší z nich má v datu

  narození rok 2018 a jeho protipólem je nejstarší

  modelář narozen v roce 1941. Pestrá paleta věku.

  Všichni vybalili, a pak se už začaly tvořit

  debatní hloučky nejen nad samotnými modely,

  ale také v prostoru pro občerstvení, kde voněl

  tradiční guláš z divočáka, řízky, párky, káva

  a voňavé pečivo věnované kolínskou pekárnou

  Hankovec.

  Samozřejmě že byl zástup i u prodejců, kteří

  své pulty obložili nejen stavebnicemi, ale také

  modelářskou chemií a nářadím. Firma 49 před

  -

  stavila nejen řadu novinek, ale i řadu tradičních

  žádaných výrobků. Také v tomto sektoru se vedly

  odborné konzultace, které poté pokračovaly nad

  otevřenými krabicemi u kafíčka a sladkostí.

  Tři odborné tříčlenné poroty zhodnotily mo

  -

  dely ve 23 kategoriích včetně jedné, na repub-

  likových soutěžích absolutně nové: Lego květiny.

  Tahle kategorie byl náš okamžitý nápad, který se

  dobře zakořenil.

  Jedeme podle časového harmonogramu, vý

  -

  sledky známe již kolem třinácté hodiny, a tak ne-

  musíme nikoho zdržovat čekáním na vyhlášení,

  které je u nás stanoveno na hodinu čtrnáctou.

  Na světelných hodinách začalo odpočítávání

  a s úderem 14.00 vyhlašujeme.

  Finále soutěže

  Ocenění dostává 48 modelů z 15 kategorií

  a 25 modelů z 9 dětských a juniorských kategorií.

  A nebyli bychom to my, kdybychom neměli svá

  ocenění Trophy. Předali jsme v těchto speciál

  -

  ních kategoriích ocenění dvacítce modelářů. Me-

  dailisté se odebrali kochat cenami a my na pódi-

  um pozvali všechny přítomné děti, aby si vybraly

  z ohromné krabice modelů poskytnutých výrobci

  stavebnic ten svůj model, na kterém budou roz

  -

  víjet svoji modelářskou zručnost.

  Nejlepší nakonec:

  Naši cenu, Best of GT Cup, obdržel Aleš Kulich

  a pohár absolutního vítěze (průřezem všemi ka

  -

  tegoriemi mladých i seniorů) si odvezl za model

  z žákovské kategorie (Caterpillar D9R) Martin

  Charvát.

  V závěru chci poděkovat všem sponzorům,

  kteří naší soutěži poskytly materiální podporu

  a jejich loga byla po celý den promítána na svě-

  telné tabuli.

  Nešlo by to bez desítek lidiček, kteří přiložili

  ruku k dílu, a určitě by to nešlo bez Domu dětí

  a mládeže v Čáslavi. Všem vám děkujeme.

  REPORTÁŽ

  “Vašek 2024” DDM Čáslav - In Memoriam Vašek Neuman.

  Jako v Americe, na startu sportovních soutěží, jsme si připadali při zahájení

  modelářské soutěže a výstavy Vašek 2024, která se konala v sobotu 18. května

  2024 v čáslavském Domu dětí a mládeže. Nová hymna klubu Medvědů v rockovém

  hávu a na pódiu do klubových barev sladěné mažoretky. Úžasné zahájení.

  INFO Eduard22

  Červen 2024

• Page 23

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  23

  Červen 2024

• Obrana Izraele

  Bod varu V předpoledních hodinách 13. dubna zahájil Írán svůj vůbec první přímý útok na Izrael. Útok byl reakcí na předpokládaný izraelský útok na íránský konzulát v Sýrii, který se odehrál dva týdny předtím a při němž zahynuli dva íránští generálové a pět dalších důstojníků. Pro ty, kdo sledují aktuální dění, není překvapením, že regionální napětí mezi Izraelem a Íránem dosáhlo v důsledku útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 letos na jaře bodu varu.

  Steve Baker

  Obrana

  Izraele

  Bod varu

  V předpoledních hodinách 13. dubna zahájil

  Írán svůj vůbec první přímý útok na Izrael. Útok

  byl reakcí na předpokládaný izraelský útok na

  íránský konzulát v Sýrii, který se odehrál dva

  týdny předtím a při němž zahynuli dva írán

  -

  ští generálové a pět dalších důstojníků. Pro ty,

  kdo sledují aktuální dění, není překvapením, že

  regionální napětí mezi Izraelem a Íránem do

  -

  sáhlo v důsledku útoku Hamásu na Izrael ze

  7. října 2023 letos na jaře bodu varu.

  Íránský režim nepochybně pociťoval značné

  vnitřní i vnější politické tlaky, aby na izraelský

  útok na konzulát reagoval. Íránci však museli

  vážit mezi vyvoláním rozsáhlé regionální války

  a potřebou ukázat svou sílu. Během dvou týdnů

  mezi útokem na konzulát a íránskou reakcí sdělil

  Írán své záměry prostřednictvím tureckého vel

  -

  vyslanectví a diplomatický dialog probíhal přes

  Ankaru zpět do Teheránu. Američtí představitelé

  varovali Írán, že jakákoli jeho reakce musí být

  „v patřičných mezích“, aby se zabránilo další es

  -

  kalaci. Na základě zákulisních informací Spojené

  státy rychle koordinovaly obrannou reakci s Iz

  -

  raelem a regionálními spojenci, aby zmařily hro-

  zící íránský letecký útok. Izraelská protivzdušná

  obrana byla posílena dodatečným nasazením

  amerických systémů Patriot SAM a torpédo

  -

  borců amerického námořnictva ve východním

  Středozemním moři. Na místě se nacházely tor

  -

  pédoborce USS Carney (DDG-64) a USS Arleigh

  Burke (DDG-51), což jsou torpédoborce vybavené

  systémem AEGIS, který je velmi výkonný v se

  -

  střelování balistických raket.

  Íránci útočí

  Operaci „Pravdivý příslib“ zahájili Íránci

  masivní palbou přibližně 120 balistických ra

  -

  ket středního doletu (IRBM) Emad, 30 řízených

  střel typu Paveh a 170 bezpilotních letounů

  Shahed vyslaných na Izrael. Protože americké

  prostředky včasného odhalení odpaly zachytily,

  byla v oblasti Perského zálivu rychle uzemně

  -

  na civilní letecká doprava, vzdušný prostor mezi

  Íránem a Izraelem byl uzavřen. Následně byly

  západními silami rušeny a degradovány signály

  GPS ve snaze minimalizovat navigační přesnost

  dronů. Drony a rakety byly vypuštěny s cílem

  zahltit izraelskou obranu tím, že všechny dorazí

  v krátkém časovém intervalu. Íránským IRBM

  trvá dosažení izraelského území přibližně

  20 minut, zatímco křižujícím raketám to trvá

  2 hodiny a bezpilotním letounům až 9 hodin. Cíle

  v Izraeli se nacházely především na severním a

  jižním konci země a mimo hustěji osídlené ob

  -

  lasti země, což byl nepochybně promyšlený krok

  Teheránu.

  Stíhací obrana

  Úvodní útok začal poněkud nepovedeně. Vy-

  soký důstojník amerického letectva k tomu pak

  uvedl:

  „Americké zpravodajské služby odhadují,

  že polovina zbraní vypálených Íránem selhala

  kvůli technickým problémům již při startu nebo

  za letu k cíli“.

  Přesto přibližně 160 střel pokra-

  Fotografie zveřejněná IDF na Facebooku 12. dubna, den před útokem.

  F-15E „Hellcat“ od 494. FS, s/n AF96-201 se vrací do RAF Lakenheath s označením 9 červených raket,

  symbolizujících sestřel dronu

  INFO Eduard24

  Červen 2024

• Page 25

  čovalo v letu směrem na Izrael. Téměř všech-

  ny pomalejší a zranitelnější bezpilotní letouny

  Shaheed byly systematicky zachyceny a zničeny

  americkými, izraelskými, britskými, francouz

  -

  skými a jordánskými stíhacími letouny. Americ-

  ké letectvo mělo v oblasti dvě letky F-15E a také

  jednu jednotku F-16. Podle amerických předsta

  -

  vitelů tyto jednotky zničily více než 80 íránských

  bezpilotních letounů a řízených střel nad Sýrií,

  dlouho předtím, než dosáhly izraelského území.

  Americký prezident Joe Biden zavolal velitelům

  obou jednotek F-15E, 335. stíhací peruti (Chiefs)

  a 494. stíhací peruti (Panthers), aby je za dobře

  odvedenou práci pochválil. Letouny 494. FS, kte

  -

  ré se v polovině května vracely na základnu RAF

  Lakenheath, nesly vedle dalších příďových zna

  -

  ků i několik symbolů zničených střel.

  Kromě amerického letectva nasadilo čtyři

  letouny Typhoon FGR.4 z RAF Akrotiri na Kypru

  také Královské letectvo. Typhoony RAF byly na

  -

  sazeny nad irácko-syrskou hranicí a sestřelily

  10 až 20 bezpilotních letounů Shaheed. Stejně

  jako letouny F-15E může každý Typhoon nést

  maximálně 8 střel vzduch-vzduch. Francouz

  -

  ské a jordánské stíhací letouny odstartovaly

  z Jordánska, aby zachytily bezpilotní letouny

  a řízené střely prolétající severním a středním

  jordánským vzdušným prostorem. Podle fran

  -

  couzského prezidenta Emmanuela Macrona

  vyslali Francouzi své stíhačky Rafale umístěné

  na letecké základně H5 „na žádost Jordánska“.

  Zprávy naznačují, že tato kombinovaná síla

  v Jordánsku sestřelila několik desítek dalších

  dronů. Ačkoli se původně objevily zvěsti, že na

  zásahu se mohla podílet jordánská princezna

  Salma, tato fáma byla později vyvrácena. A na

  -

  konec, izraelské letouny F-15 a F-35 také zachy-

  tily množství íránských střel, přičemž mluvčí IDF

  admirál Daniel Hagari uvedl, že přibližně 25 říze

  -

  ných střel

  „bylo zachyceno stíhačkami IAF mimo

  hranice země“.

  S největší pravděpodobností

  k těmto zásahům došlo nad jordánským územím.

  Protiraketová obrana

  Rakety IRBM odpálené z Íránu byly zachycová-

  ny několika rozličnými systémy. Nejméně jednu

  raketu sestřelila baterie Patriot americké armá

  -

  dy v iráckém Erbílu. Již zmíněné torpédoborce

  vybavené systémem AEGIS amerického námoř

  -

  nictva měly na svědomí nejméně čtyři a možná

  šest dalších balistických raket. Za zmínku stojí,

  že torpédoborce pravděpodobně poprvé v boji

  použily pokročilé střely SM-3. Většinu záchytů

  balistických raket však údajně uskutečnil Izrael.

  Ten používá vlastní zbraňový systém Arrow, kte

  -

  rý je první samostatnou baterií protiraketových

  střel na světě. Systém Arrow je základním ští

  -

  tem izraelské protiraketové obrany. Střílí rakety

  Arrow 3, což jsou hypersonické antibalistické

  rakety, které svůj cíl zachycují mimo atmosfé

  -

  ru a mohou v tomto prostoru manévrovat. Vi-

  deozáznamy zachycují sérii detonací v exosféře,

  což naznačuje široké využití těchto střel. Podle

  mluvčího IDF kontradmirála Daniela Hagariho

  se Arrow 3

  „osvědčily proti značnému počtu

  balistických střel“.

  Navzdory působivé obraně

  IDF oznámily, že 5 íránských balistických raket

  zasáhlo leteckou základnu Nevatim v Negevské

  poušti a 4 rakety zasáhly další nejmenovanou

  základnu. Přestože nedošlo ke ztrátám na živo

  -

  tech a škody byly hlášeny jako minimální, byla

  padajícími úlomky balistických raket zraněna

  mladá izraelská dívka.

  Íránské zástupné útočné skupiny v regio

  -

  nu, konkrétně Hizballáh v Libanonu a povstalci

  Hútíové v Jemenu, se k útoku přidaly vlastními

  raketami a bezpilotními letouny. Tyto útoky byly

  z velké části zmařeny izraelskými systémy David

  Sling (Davidův prak) a Iron Dome. Davidův prak

  působí ve střední vrstvě obranného protirake

  -

  tového štítu. Používá kinetické střely Stunner

  a SkyCepter, které jsou účinné proti balistickým

  raketám krátkého dosahu, jako byly ty vypálené

  z Jemenu. Systém Iron Dome je určen pro úto

  -

  ky kratšího dosahu. Izrael má 10 baterií bodové

  obrany Iron Dome, které před raketovými útoky

  poskytují ochranu. Každá baterie může chránit

  155 čtverečních kilometrů. Systém předpovídá,

  zda přilétající raketa představuje hrozbu pro

  obydlené oblasti, nebo zda dopadne do neobyd

  -

  lené oblasti, a na základě předpokládané trajek-

  torie rozhodne o jejím zničení. Systém Iron Dome

  F-15E od 494th FS, s/n AF01-2002 doplňuje palivo

  z letounu KC-135. Stíhačka je vybavena šesti

  raketami AIM-120 a dvěma raketami AIM-9X

  pro misi Defensive Counter.

  Exploze íránské IRBM po úspěšném zásahu

  izraelskou střelou Arrow 3.

  Snímky ze zaměřovacího modulu stíhačky izraelského

  letectva sledující íránskou řízenou střelu.

  Konečná fáze úspěšného útoku íránskou IRBM

  na cíl v Negevské poušti.

  Snímky se zaměřovacího modulu ze stíhačky izraelského

  letectva sledující íránský bezpilotní letoun Shahed 136.

  Oficiální fotografie zveřejněné izraelským letectvem

  zachycující letadla IDF a Iron Dome v akci během

  útoku.

  INFO Eduard

  25

  Červen 2024

• Page 26

  využívá menší řiditelnou střelu s názvem Tamir.

  Je jen 6 palců široká a 10 stop dlouhá a má hlavici

  s bezkontaktním zapalováním.

  Ohromující úspěch

  Po dopadu posledních raket Írán rychle ozná

  -

  mil, že operace byla ukončena, a varoval před

  odvetou Izrael. Izrael a jeho spojenci úspěšně

  zachytili 99 % střel, což je ohromující úspěch

  a důkaz jejich připravenosti, technologie

  a úrovně výcviku. V dějinách válečnictví podob-

  ná koordinovaná letecká a protiraketová obrana

  nikdy neproběhla.

  „Je to vítězství konceptu in-

  tegrované protivzdušné a protiraketové obrany

  v celé oblasti,“

  řekl časopisu Air & Space Forces

  generál námořní pěchoty ve výslužbě Kenneth

  F. McKenzie, velitel CENTCOM v letech 2019-2022.

  „Lidi by si z toho, co právě proběhlo, měli vzít vel-

  ké ponaučení“.

  INFO Eduard26

  Červen 2024

• Page 27

  KLUB PLASTIKOVÝCH MODELÁŘŮ ČESKÉ BUDĚJOVICE

  VÁS ZVE NA

  8. června 2024

  Jihočeské muzeum, Dukelská 242/1, České Budějovice

  08.00 - 16.00

  Informace :

  739 060 774

  MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY MLÁDEŽE V PLASTIKOVÉM MODELÁŘSTVÍ

  Více informací: Miloslav SLÁDEK

  K vidění modely letadel, bojové techniky, lodí, diorám, civilní techniky atd.

  Vstupné 70 Kč, děti do 12 let vstup zdarma

  MČR se koná ve spolupráci s Jihočeským muzeem v Č. Budějovicích

  Jihočeské muzeum, výstavní sál

  č. 114

• Letecká vojna na Ukrajine - Pomoc je konečne na ceste

  Najdôležitejšou správou sledovaného obdobia (od 1. 4. do 30. 4.) bolo schválenie veľkého balíka americkej vojenskej pomoci pre Ukrajinu. Republikánska strana ho v Kongrese USA z vnútropolitických dôvodov blokovala od jesene. Odklad tejto pomoci pritom spôsobil, že sa ukrajinské ozbrojené sily dostali do ťažkej situácie a zbytočne strácali územie i vojakov. Z dôvodu ruských náletov na ukrajinské mestá zbytočne trpeli aj civilisti.

  Miro Barič

  Pomoc je konečne na ceste

  Vojenskú pomoc schválila najprv Snemovňa

  reprezentantov, následne aj Senát a za pár dní,

  v stredu 24. 4. ju podpísal aj prezident USA Joe

  Biden. Americká armáda už predtým naznačo-

  vala, že je pripravená poskytnúť najnevyhnut-

  nejšiu pomoc prakticky okamžite. Cez Poľsko

  začala na Ukrajinu prúdiť hneď po podpise.

  Balík obsahuje okrem 61 miliárd dolárov pre

  Ukrajinu aj 26,4 miliardy dolárov pre Izrael.

  V tejto sume je okrem vojenskej pomoci zahr-

  nutých aj 9,1 miliardy dolárov na humanitárnu

  pomoc pre Pásmo Gazy. Ďalších 8,1 miliardy

  dolárov pôjde na pomoc pre amerických spo-

  jencov v Ázii, najmä pre Taiwan.

  Väčšinu tejto pomoci pritom nedostane

  Ukrajina priamo vo forme financií, ale bude

  investovaná do amerických podnikov. Za 14

  miliárd nakúpi Pentagon pre Ukrajinu zbrane

  od amerických firiem. Za ďalších 23 miliárd

  americká armáda doplní svoje zásoby zbraní

  a munície, ktoré budú môcť neskôr presúvať

  na Ukrajinu podľa potreby.

  Pomoc aj zo Slovenska

  Popri miliardách od USA trochu zanikajú mi-

  lióny zo Slovenska. Dôležité je však to, že sa

  ne vyzbierali občania. Nová slovenská vláda sa

  totiž odmietla pripojiť k iniciatíve českej vlády

  na nákup životne dôležitej munície pre Ukraji-

  nu. Tá zháňa delostrelecké granáty, ktoré by sa

  dali okamžite kúpiť v rôznych krajinách, najmä

  mimo EÚ. K českej vláde sa pripojilo viac ako

  20 štátov, ktoré poskytli peniaze potrebné na

  nákup munície. Slovenská vláda to však verej-

  ne odmietla. Namiesto nej to urobili občianski

  aktivisti a mimovládne organizácie. Spustili

  zbierku pod heslom „Keď nie vláda, posielame

  my“.

  Zbierku podporili viaceré osobnosti. Me-

  dzi nimi je aj bývalý partizán a účastník SNP

  Otto Šimko, ktorý 1. 6. oslavuje sto rokov.

  Na základe vlastnej skúsenosti z druhej sve-

  tovej vojny hovorí, prečo sa rozhodol prispieť

  svojou troškou: „S agresormi nebolo možné

  vyjednávať, bolo treba ich poraziť“. Slovenská

  zbierka Munícia pre Ukrajinu za prvé tri týžd-

  ne vybrala 4 milióny eur, na ktoré sa zložilo

  65-tisíc darcov. Za tieto peniaze kúpia 2692

  delostreleckých granátov kalibru 122 mm, kto-

  ré už vyrobila česká firma STV Group. Muníciu

  tak bolo možné ihneď po zaplatení odoslať na

  Ukrajinu. Zbierka pritom ďalej pokračuje.

  Kým však pomoc z USA i z českej iniciatívy

  dorazí na front, museli ukrajinské ozbroje-

  né sily vydržať ďalší ťažký mesiac. Rusko sa

  snažilo využiť čas, kým sa západná pomoc

  prejaví a útočilo zo všetkých síl na všetkých

  úsekoch. Na konci apríla využili Rusi zlú ro-

  táciu ukrajinských jednotiek a obsadili dedinu

  Očeretyne pri Avdijivke. Vyzeralo to, že vrazi-

  Najdôležitejšou správou

  sledovaného obdobia (od 1. 4.

  do 30. 4.) bolo schválenie veľkého

  balíka americkej vojenskej pomoci pre

  Ukrajinu. Republikánska strana ho v Kongrese

  USA z vnútropolitických dôvodov blokovala od

  jesene. Odklad tejto pomoci pritom spôsobil, že sa

  ukrajinské ozbrojené sily dostali do ťažkej situácie

  a zbytočne strácali územie i vojakov. Z dôvodu

  ruských náletov na ukrajinské mestá zbytočne

  trpeli aj civilisti.

  Poškodená súčasť systému Patriot, ktorú museli previezť z Ukrajiny do USA na opravu.

  Pôvodne slovenský MiG-29UBS

  číslo 1303 v ukrajinských službách.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  INFO Eduard28

  Červen 2024

• Page 29

  Záber z videa, ktoré zachytilo dopad športového lietadla prerobe-

  ného na dron na cieľ v Tatarstane.

  Požiar rafinérie v Tatarstane. Zásah rafinérie v meste Oriol.

  li klin do ukrajinskej obrany a môžu vytvoriť

  prielom. Ukrajinská obrana ich však zastavila

  a najbližší mesiac sa z Očeretyne ďalej na zá-

  pad nedostali. Okupanti tiež opakovane ohlásili

  dobytie dediny Robotyne na juhu Záporožskej

  oblasti a osady Krynky na ľavom brehu Dnepra

  v Chersonskej oblasti. Ani v jednom prípade to

  však nebola pravda.

  Trpia civilisti

  Nedostatok protivzdušných systémov a ra-

  kiet do nich však spôsobil, že obrancovia na

  fronte museli aj celé sledované obdobie čeliť

  masívnym náletom. Ruské letectvo nevyužíva-

  lo len kĺzavé bomby vypúšťané ďaleko od fron-

  tu. Priamo nad oblasťou bojov sa pohybovali

  lietadlá blízkej podpory Su-25, čo bolo zrejme

  prvýkrát od jari 2022.

  Silným vzdušným útokom čelilo aj ukrajin-

  ské vnútrozemie. Prakticky každú noc vysie-

  lali Rusi na ukrajinské mestá menšie skupiny

  dronov, čo zaťažovalo ukrajinskú protivzduš-

  nú obranu. Raz za čas potom podnikli aj väčší

  útok raketami a strelami s plochou dráhou letu.

  Takýto útok sa uskutočnil napríklad vo štvrtok

  11. 4. a Rusi pri ňom vyslali dokopy 82 projek-

  tilov - 40 dronov, šesť rakiet Kinžal, 12 rakiet

  S-300, 20 striel Ch-101/555 a ďalšie rakety.

  Ukrajinská obrana zničila 57 z nich. Na viac

  nemala muníciu. Pre nedostatok protilietadlo-

  vých rakiet tak už ani Kyjevská oblasť nebola

  tak dobre chránená ako predtým.

  Pri tomto útoku bola úplne zničená Trypilská

  tepelná elektráreň, ktorá dodávala 50 percent

  elektriny pre Kyjevskú, Čerkasskú a Žytomyr-

  skú oblasť. Mierilo na ňu 11 rakiet. Ukrajinská

  obrana zničila sedem z nich. Zvyšné štyri však

  už nemala čím zostreliť a tie zasiahli elektrá-

  reň naplno.

  V noci z 24. na 25. 4. ruské rakety ťažko po-

  škodili ďalšie štyri elektrárne. Od začiatku voj-

  ny zasiahli Rusi ukrajinské elektrárne už 180-

  krát. Napríklad súkromná spoločnosť DTEK má

  zničených 80 percent kapacít svojich teplární.

  Oprava niektorých elektrární potrvá roky.

  Zasiahnuté boli aj ďalšie civilné ciele, žiaľ,

  s tragickými následkami. V stredu 17. 4. ráno

  raketa naplno zasiahla osemposchodový pa-

  nelák v meste Černihiv. Ďalšie štyri paneláky,

  nemocnica a škola boli poškodené. Zahynulo

  pri tom 18 ľudí a ďalších 78 bolo zranených.

  Na konci apríla bola zasiahnutá psychiatrická

  nemocnica a televízny vysielač v Charkove.

  Vysielač sa v strede zlomil a zrútil. V Odese

  bolo pri nálete zasiahnutých 22 obytných do-

  mov. Predtým, v sobotu 20. 4., tam bol zasi-

  ahnutý prístav a v ňom exportný terminál pa-

  triaci singapurskej firme.

  Rusko tiež čoraz viac používa tzv. dvojité

  údery, keď s istým časovým odstupom vyšle

  druhú raketu na to isté miesto, aby zabila zá-

  chranárov, korí odstraňujú následky prvého

  útoku. Na začiatku sledovaného obdobia sa tak

  stalo v Charkove i v Záporoží. Ruské dvojité

  údery zabili do apríla tohto roku už 91 záchra-

  nárov a ďalších 348 zranili. Charkov bol inak

  počas celého sledovaného obdobia vystavený

  silnému ostreľovaniu. Bola to príprava na po-

  zemný útok, o ktorom si povieme viac až v ďal-

  šej časti tohto seriálu, ktorého koniec je, žiaľ,

  v nedohľadne.

  Ruské letiská pod paľbou

  Na ruské ciele počas celého sledovaného

  obdobia útočila aj ukrajinská strana. Je tu však

  vidieť veľký kontrast v ich výbere. Na rozdiel

  od tých ruských medzi nimi neprevažujú ne-

  mocnice či obytné domy.

  V noci zo 4. na 5. 4. podnikli ukrajinské ozbro-

  jené sily spolu s tajnou službou SBU masívny

  útok na ruské letiská. Napadnuté boli základne

  Morozovsk, na ktorej sú stroje Su-34, letisko

  Jejsk na ruskom pobreží Azovského mora, kde

  sídlia Su-34 a Su-25, základňa strategických

  bombardérov Engels a tiež letisko Kursk. Útok

  bol naozaj rozsiahly, len na letisku Morozovsk

  hlásili okolo 50 výbuchov. Ukrajinská strana

  odhadovala zničenie viacerých lietadiel, to sa

  však bezprostredne po útokoch nepotvrdilo.

  Satelitné snímky naznačovali, že drony dopadli

  ďaleko od odstavených lietadiel. To je nevýho-

  da toho, že drony nemožno na veľkú vzdialeno-

  sť ovládať – a teda vyberať si ciele podľa dôle-

  žitosti. Dopadnú na vopred naprogramované

  súradnice. Až o niekoľko dní sa ukázalo, že na

  letisku Jejsk bolo vážne poškodené minimálne

  jedno lietadlo - obojživelný prúdový Beriev Be-

  200. Časť ľavého krídla bola odlomená a pod

  lietadlom bola veľká mláka vytečených kvapa-

  lín, zrejme paliva.

  Na začiatku sledovaného obdobia ukrajinské

  drony tiež opakovane napadli ruský Tatarstan.

  To je dôležité z dvoch dôvodov. Tatarstan leží

  1300 km od ukrajinských hraníc – ide teda

  o doposiaľ najvzdialenejší cieľ, ktorý Ukrajinci

  zasiahli. A video z útoku ukázalo, že pritom po-

  užili ľahké športové lietadlá upravené na bez-

  pilotné prostriedky. V tomto prípade poslúžili

  ako kamikadze drony, s bombou zavesenou

  pod trupom však môžu slúžiť aj na opakované

  použitie. V Tatarstane bola postupne zasiahnu-

  tá rafinéria, továreň, v ktorej montujú drony

  Šáhid a tiež továreň, ktorá vyrába bombardéry

  Tu-22M a Tu-160M. V tej posledne menovanej

  mal byť zasiahnutý výrobný hangár, nie je však

  potvrdené, k akým škodám došlo.

  Ukrajinci tiež v sledovanom období zasiahli

  viacero rafinérií, skladov paliva či priemysel-

  ných podnikoch. Použili tiež rakety na útoky na

  ruské veliteľské štáby na okupovaných územi-

  ach. Asi najväčší útok sa udial v stredu 17. 4.

  na Kryme. Jeho cieľom bola letecká základňa

  Džankoj, na ktorú Ukrajinci vypustili rakety

  ATACMS s dlhším doletom. Keď sa ustálil in-

  formačný šum, tak bolo potvrdené zničenie ba-

  térie protivzdušného systému S-400 a zrejme

  INFO Eduard

  29

  Červen 2024

• Page 30

  aj skladu rakiet. Zničenie lietadiel a vrtuľníkov

  pri tomto útoku sa nepotvrdilo.

  Vyradenie batérie S-400 na letisku Džankoj

  využili Ukrajinci k ďalším útokom na Krym.

  V nedeľu 21. 4. bol cieľom rakiet Neptun prístav

  Sevastopoľ, pri ktorom bola poškodená loď

  na technickú podporu ponoriek Kommuna. Ide

  o najstaršiu aktívnu loď v ruskej flotile, do

  služby ju zaradili ešte za cárskych čias v roku

  1915. Napriek svojmu veku je pre Rusov veľmi

  dôležitá. Žiadne podobné plavidlo totiž v Čier-

  nom mori nemajú. Je to katamaran s dvomi

  trupmi, ktoré sú spojené konštrukciou so že-

  riavmi na vyzdvihovanie predmetov z morské-

  ho dna. Je tiež schopná spúšťať vlastné hlbo-

  komorské ponorné plavidlá, ktoré môžu slúžiť

  pri záchrane námorníkov z uviaznutých pono-

  riek. Po potopení krížnika Moskva v roku 2022

  Kommuna vyzdvihla z vraku v hĺbke 50 metrov

  rôzne predmety – zbrane, tajné dokumenty

  a zrejme aj telá členov posádky.

  Zostrelený bombardér

  V sledovanom období prišlo Rusko vo

  vzduchu dokázateľne o dva stroje. Najprv sa

  v stredu 10. 4, zrútil do Čierneho mora pri zá-

  padnom pobreží Krymu vrtuľník Mi-24. Zrejme

  ho zostrelila vlastná protivzdušná obrana.

  Na palube boli štyria letci, nikto z nich pád

  stroja neprežil. Ivan Stepin, Aziz Šajachme-

  tov a Nikita Tokarčuk boli z 396. zmiešaného

  leteckého pluku a Alexander Solovej bol z 318.

  samostatného zmiešaného leteckého pluku.

  Prvenstvom od začiatku vojny je zostrel

  strategického bombardéra Tu-22M3, ku ktoré-

  mu došlo v piatok 19. 4. Stroj sa zrútil v oblasti

  Bogomolova v ruskom Stavropoľskom kraji.

  Ruská strana tvrdí, že išlo o technickú poru-

  chu, objavili sa aj správy o vlastnom zostrele.

  Ukrajinská strana tvrdí, že bombardér zasiah-

  la a poškodila modernizovanou raketou S-200

  s dostrelom 350 km. Tu-22M3 po poškodení

  letel späť na základňu a zrútil sa neskôr. Ukra-

  jinci zároveň uviedli, že ďalší bombardér sa

  po zásahu prvého stroja otočil a svoj smrtiaci

  náklad nevypustil. Isté je podľa videozáznamu

  to, že horiaci bombardér spadol na zem v plo-

  chej vývrtke. Všetci štyria členovia posádky sa

  z neho katapultovali, no dvaja z nich neprežili.

  Zomrel kapitán Andrej Kononov a poručík An-

  drej Grušanin, obaja z 52. pluku ťažkého bom-

  bardovacieho letectva.

  Zničené na zemi

  Na konci sledovaného obdobia boli zverej-

  nené aj fotografie rozobratého vraku ruského

  vrtuľníka Mi-8MTPR-1. Pravdepodobne ide

  o stroj s trupovým číslom „žltá 81“, ktorý bol

  ľahko poškodený už v marci 2023 po tom, čo

  trafil elektrické vedenie. Čo presne sa mu sta-

  lo tentokrát, nie je známe, no utrpel podstatne

  väčšie škody ako minulý rok.

  Pád ruského bombardéra Tu-22M3, ktorý sa zrútil

  19. 4. v Stavropoľskom kraji.

  Pri páde Tu-22M3 zahynuli dvaja členovia posád

  -

  ky. Jedným z nich bol kapitán Andrej Kononov.

  Rozobratý vrak ruského vrtuľníka Mi-8MTPR-1 s trupovým číslom „žltá 81“.

  Pri útoku raketou Iskander na letisko Dnipro boli 18. 4.

  poškodené tri stroje MiG-29 a štyri Jak-40. Jak-y tam

  šak boli odstavené od roku 2010 a najmenej jeden MiG

  tiež stál bez pohnutia viacero mesiacov. Zrejme nešlo

  o operačné stroje.

  Pri ďalšom útoku na Dnipro bol 20, 4. zničený jeden

  MiG-29.

  Pád Tu-22M3 neprežil ani kapitán Andrej

  Grušanin.

  Trosky Tu-22M3.

  INFO Eduard30

  Červen 2024

• Page 31

  O ďalšie dve helikoptéry prišlo Rusko pri

  sabotážach na svojom území. V stredu 17. 4.

  zhorel vrtuľník Mi-8 na letisku Krjaž v Samare

  a v piatok 26. 4. bola ohňom poškodená civilná

  hasičská helikoptéra Kamov Ka-32 na letisku

  Ostafjevo v Moskovskej oblasti.

  Na ukrajinskej strane nedošlo, na rozdiel

  od predchádzajúceho mesiaca, k žiadnemu

  zostrelu lietadla alebo vrtuľníka. Zásah utrpeli

  iba lietadlá na letisku Dnipro, ktoré sa stalo vo

  štvrtok 18. 4. cieľom ruských rakiet Iskander

  s kazetovou muníciou. Podľa dostupných infor-

  mácií boli poškodené tri stíhačky MiG-29 a šty-

  ri civilné dopravné lietadlá Jak-40. Nie je isté,

  či stíhačky boli letuschopné, alebo išlo len

  o odstavené vraky. V prípade Jak-40 je totiž

  isté, že boli dávno vyradené a stáli na da-

  nom mieste už od roku 2010. O pár dní neskôr,

  v sobotu 20. 4., sa letisko Dnipro stalo cieľom

  opakovaného útoku a tentoraz bol na ňom

  s určitosťou zničený operačný MiG-29. Po zá-

  sahu totiž začal intenzívne horieť, čo znamená,

  že bol natankovaný palivom.

  Súboje ako z prvej svetovej vojny

  Útoky na ukrajinské letiská a ďalšie ciele

  umožňujú ruské prieskumné drony. Ukrajina

  sa proti nim snaží všemožne bojovať. Okrem

  pozemných protilietadlových prostriedkov, na-

  príklad mobilných guľometov, proti nim nasa-

  dila aj upravené cvičné lietadlá. Na ukrajinskej

  oblohe sa tak začali odohrávať vzdušné súboje

  ako z prvej svetovej vojny. Použitie vrtuľových

  lietadiel Jak-52 je síce improvizované, ale

  omnoho vhodnejšie ako nasadenie prúdových

  stíhačiek, ktoré majú oproti pomalým dro-

  nom obrovský nadbytok rýchlosti. Jak-52 má

  maximálnu rýchlosť 285 km/h a oveľa lepšie

  sa tak prispôsobí rýchlosti dronov. Napríklad

  prieskumný Orlan-10 dosahuje maximálne 150

  km/h a kamikadze dron Shahed-136 má rých-

  losť 185 km/h. Jak-52 nemá v pôvodnej cvičnej

  verzii žiadnu výzbroj. Zdá sa, že Ukrajinci ho

  upravili tak, že druhý člen posádky ovláda zo

  zadného kokpitu pohyblivý guľomet mieriaci

  do boku. V sledovanom období sa objavilo vi-

  deo, na ktorom cvičný Jak takto zostrelí ruský

  prieskumný dron.

  Nízky let ukrajinského Su-25.

  Odpaľovacie zariadenia pre americké a sovietske

  neriadené rakety vedľa seba pod krídlom ukrajinské

  -

  ho Su-25.

  Údržba helikoptéry Mi-24.

  Cvičný Jak-52, ktorý Ukrajinci nasadili proti ruským

  dronom. Na boku trupu je vyštvorčekovaná časť, kde je

  pravdepodobne umiestnený guľomet ovládaný druhým

  členom posádky zo zadného kokpitu.

  Obrana proti dronom Shahed, ktoré útočia takmer každú noc.

  Ukrajinské vrtuľníky Mi-8 a Mi-24.

  INFO Eduard

  31

  Červen 2024

• Použití ultrazvukového nože v plastikovém modelářství

  Japonská firma Echo Tech začala dodávat ultrazvukové nože série ZO na hobby trh v roce 2001. Za dalších 5 let přišla jeho druhá generace, třetí pak v roce 2012. Nicméně stále to byly výrobky určeny pro japonský trh. Až teprve v roce 2016 byl zahájena výroba současného modelu ZO-91, který se prodává po celém světě. Jako další krok byl v roce 2020 uveden do prodeje nový model ZO-95. Většina nožů je vyráběna ve firmě Honda Electronics.

  „Krájí plastik jako máslo“

  INFO Eduard32

  Červen 2024

• Page 33

  INFO Eduard

  33

  Červen 2024

• Page 34

  BOXART STORY

  Výrobce vdov. Takové nelichotivé označení si

  vysloužil střední bombardér Martin B-26 Ma-

  rauder již krátce po svém zařazení do výzbroje

  amerického letectva. Piloti, do té doby zvyklí na

  snadno ovladatelné a pomalé až neohrabané

  stroje, jako byl například B-18 Bolo, měli velké

  problémy vypořádat se s výrazně vyššími vzle-

  tovými a přistávacími rychlostmi, stejně jako

  s nutností udržovat neustále dostatečnou rych-

  lost letu, a to včetně situací, kdy vysadil jeden

  z motorů. A protože motory Pratt & Whitney

  R2800 rozhodně nebyly bezporuchové, docháze-

  lo k tragédiím již v průběhu výcviku pilotů.

  Ve skutečnosti byl ovšem B-26 Marauder

  na svou dobu velmi vyspělým letounem a jeho

  kvality se nakonec naplno projevily. Ze všech

  amerických letounů totiž dosáhl nejnižšího po-

  měru ztrát k počtu bojových operací. V porovnání

  s B-25 byl rychlejší, což byl ostatně počáteč-

  ní záměr, a mohl nést i větší pumový náklad.

  Ovšem zatímco pilotáž Mitchellů neskrývala

  prakticky žádné záludnosti, Maraudery vyžado-

  valy od pilotů mnohem více pozornosti a strikt-

  nější dodržování rychlostí letu daných manuálem.

  Příčinou bylo především vyšší plošné zatížení

  křídla, které se nicméně u vyšších verzí snížilo,

  což pilotáž Marauderů usnadnilo. Osádky Marau-

  derů celkem odlétaly více než 100 000 misí a na

  nepřátelské cíle shodily přes 150 000 tun bomb.

  A navzdory nelichotivé přezdívce byly ztráty Ma-

  rauderů ze všech typů bombardérů používaných

  USAAF nejnižší, jen necelého půl procenta.

  Z historie jedné bombardovací skupiny

  Jednou z bombardovacích skupin, které byly

  od začátku vyzbrojeny Maraudery, byla 394th

  Bomb Group (Mid). Byla aktivována 5. března

  1943 a během února a března 1944 se její přísluš-

  níci s vybavením přesunuli do Anglie na základ-

  nu Boreham. Jako součást 9th Air Force útočila

  skupina na cíle ve Francii, často na odpalovací

  zařízení raket V-1. Dalšími obvyklými cíli byla

  seřaďovací nádraží nebo komunikace, zejména

  mosty.

  Během vylodění bombardovaly osádky 394th

  BG německé pozice v Cherbourgu a zasáhly ně-

  kolik důležitých komunikací, zásobníků paliva

  a obranných německých pozic. Při bojích v oblas-

  ti St Lo pak 25. července pomohlo jejich bombar-

  dování německých pozic k důležitému průlomu.

  Za operce ve dnech od 7. do 9. srpna obdržela

  skupina Distinguished Unit Cross. Během tohoto

  třídenního období provedla sérii pěti náletů na

  silně opevněné a bráněné cíle, při nichž zničila

  sklad munice a čtyři důležité železniční mosty.

  Na konci srpna 1944 došlo k přesunu na konti-

  nent a Maraudery 394th BG se stále častěji obje-

  vovaly nad Německem. Během prosince 1944 až

  ledna 1945 promluvily také do bojů v Ardenách.

  Bombardováním komunikací ztěžovaly Němcům

  zásobování a zasáhly i několik skladů s municí.

  Mezi méně tradiční mise patřily ke konci války

  také shozy letáků nad nepřátelským územím.

  Po kapitulaci Německa zůstala 394th BG

  v Evropě jako součást okupačních sil. V září za-

  hájila výcvik na A-26 Invader a v prosinci 1945

  byla přeznačena na 394th Bomb Group (Light).

  Po návratu do USA byla skupina 31. března 1946

  deaktivována.

  Profík se štětcem

  Stejně jako každá bombardovací skupina měla

  i 394th BG ve svých řadách někoho, kdo dokázal

  ztvárnit nejrůznější nosearty dle přání osádek.

  V tomto případě šlo ovšem o skutečného umělce,

  S/Sgt. Franka M. Spanglera Jr. Příslušník 585th

  Bomb Squadron byl totiž profesionálním karika-

  turistou, a tak nebylo divu, že byl o jeho „služby“

  nemalý zájem. Mezi jeho díla patřily například

  malby letounů Round Too (43-34571), Sure Go

  For No Dough (43-34200) a také Miss Manookie

  (42-96255).

  Volba jména letounu a kresby byla privilegi-

  em hlavního pilota, kterému byl letoun přidělen.

  I když to neznamenalo, že by s ním nemohli létat

  i jiní, hlavní pilot letoun používal nejčastěji. V pří-

  padě Miss Manookie jím byl Lt. Thomas Craddock

  Howard, kopilotem byl David Hollice Hughes.

  V polovině srpna 1945 začal Spangler s pi-

  lotním výcvikem na L-4 Cub v rámci progra-

  mu, který probíhal na základně Venlo Holland.

  Ten měl připravit vybrané příslušníky americké-

  ho letectva, kteří nebyli piloty, k získání civilní

  pilotní licence. Frank Spangler se ale po válce

  nevydal cestou civilního pilota, namísto toho se

  vrátil k umělecké profesi a stal se uznávaným

  karikaturistou. Společně s otcem, rovněž kreslí-

  řem a karikaturistou, se zaměřovali zejména na

  společenská a politická témata.

  Z jeho válečných kreací vyvedených na ko-

  vovém povrchu Marauderů byla Miss Manookie

  zřejmě vůbec nejpovedenější. Letoun nebyl ztra-

  cen v bojích a celkem odlétal 60 bojových misí.

  Na malbě Adama Toobyho je zachycen při jedné

  z nich v závěru války kdesi nad Německem…

  Ilustrace: Adam Tooby

  Indiánka

  Text: Richard Plos

  #2146

  INFO Eduard34

  Červen 2024

• Page 35

  #84200

  BOXART STORY

  Mezi neobvyklé jednotky, jež se zúčastnily

  vylodění v Normandii, patřily squadrony sou-

  středěné v No.34 Tactical Reconnaissance Wing.

  Před dnem D bylo na Royal Naval Air Station

  (RNAS) v Leeon-Solent shromážděno deset

  squadron, pět z RAF, čtyři z Royal Navy FAA

  (Fleet Air Arm) a americká VCS-7, které zajiš-

  ťovaly letecké pozorování pro námořní bombar-

  dování v sektorech pláží Utah a Omaha a později

  i v oblasti Cherbourg. Dvě squadrony RAF

  (No. 26 a 63) byly vybaveny Spitfiry, s Mustangy

  létaly tři další (No. 2, 268 a 414) a námořní Se-

  afiry III používaly FAA Squadrony No. 808, 897,

  885 a 886. Společně s VCS-7 bylo toto seskupe-

  ní jednotek bylo také nazýváno The Air Spotting

  Pool.

  VCS-7 neboli Cruiser Scouting Squadron byla

  zformována v únoru 1944. Tvořilo ji 17 pilotů

  z křižníků USS Quincy (CA-39), USS Tuscaloosa

  (CA-37), USS Augusta (CA-31) a bitevních lodí

  USS Nevada (BB-36), USS Arkansas (BB-33)

  a USS Texas (BB-35). Po nepříjemných zku-

  šenostech s německými stíhači z vylodění na

  Sicílii v létě 1943 vyměnili své dosavadní Cur-

  tissy Seagull a Vought Kingfishery za Spitfiry

  Mk.V. Přeškolení absolvovali u americké foto-

  průzkumné jednotky 67th TRG USAAF v Middle

  Wallop v hrabství Hampshire.

  Jednotce velel nejprve Lt. Robert W. Calland

  (USS Nevada) a od 28. května 1944 Lt. Cdr William

  Denton Jr. (USS Quincy). Pozorovací mise absol-

  vovala vždy dvojice letounů. Vedoucí letoun plnil

  funkci pozorovatele, druhý zajišťoval doprovod

  a chránil vedoucího před nepřátelským útokem.

  Standardní výška pro tyto mise byla 1800 m, ale

  špatné počasí často nutilo piloty operovat mezi

  450 až 600 m. Příležitostně se mise létaly v ješ-

  tě nižších výškách. Od 6. června do 26. června

  provedla VCS-7 celkem 209 akcí nad Normandií,

  zejména v rámci Western Naval Task Force, kte-

  rá byla pod kontrolou amerického námořnictva.

  VCS-7 ztratila z různých příčin devět Spitfirů,

  největší nebezpečí představoval všudypřítomný

  flak. Squadrona se zřídkakdy setkala s letouny

  Luftwaffe, zaútočily na její Spitfiry celkem čty-

  řikrát. Příslušník této jednotky, Ensign Robert

  J. Adams, se stal prvním americkým letcem,

  jenž přistál na osvobozeném území Francie, byť

  k tomu došlo kvůli poškození letounu.

  Jejím jediným padlým byl Lieutenant Richard

  M. Barclay z křižníku USS Tuscaloosa. V den D

  bylo úkolem jejich křižníku podporovat invaz-

  ní jednotky na pláži Utah. Barclay šel do akce

  místo svého podřízeného a jeho wingmanem

  byl Lieutenant (jg) Charles S. Zinn (rovněž z USS

  Tuscaloosa). Během letu byli bohužel zasaženi

  flakem. Barclay zahynul, ale Zinn se dokázal

  vrátit na základnu s poškozenou pravou polovi-

  nou křídla a poškozeným křidélkem.

  Poslední bojová mise VCS-7 proběhla

  25. června v oblasti Cherbourgu, následujícího

  dne byla VCS-7 rozpuštěna. Během dvaceti dnů

  bojového nasazení její příslušníci obdrželi de-

  vět DFC, šest Air Medals a pět Golden Stars k

  již uděleným Air Medals. Deset příslušníků jed-

  notky se zúčastnilo v srpnu 1944 vylodění v jižní

  Francii a tři další se podíleli na vylodění na Iwo

  Jimě a Okinawě.

  Jediného vzdušného vítězství se strojem

  VCS-7 však nedosáhl americký pilot, ale britský

  příslušník No. 897 Sq FAA, Slt. D. W. Barraclou-

  ght, když ve stroji „4Q“ během 7. června sestře-

  lil Messerschmitt Bf 109. Závěr tohoto souboje

  zachytil Piotr Forkasiewicz na svém boxartu.

  Další Bf 109 si na své konto připsal Lt. R. M. Cro-

  sley v Seafiru III z No. 886 Sq FAA. Avšak dalších

  pět Seafirů III z The Air Spotting Pool během

  tohoto dne sestřelil nebo poškodil německý

  a spojenecký flak nebo němečtí stíhači, přičemž

  jeden z pilotů padl do zajetí. Létat dělostřelec-

  ké pozorovací mise nad Normandií byl zkrátka

  velmi riskantní úkol.

  Text: Jan Bobek a Michal Krechowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Z válečné lodi do Spitfiru

  INFO Eduard

  35

  Červen 2024

• Page 36

  BOXART STORY

  Jméno německého stíhacího esa Hermanna

  Grafa je zmíněno v řadě stavebnic Eduardu

  a částí jeho kariéry, jež měla úzkou vazbu na

  německý fotbal, se zabýval článek v magazínu

  INFO 01/2024. Po jeho úspěšné kariéře s JG 52

  na východní frontě a velitelském postu v čele

  operačně výcvikové jednotky Erg. Gr. Ost ve

  Francii dostal Graf v létě 1943 nový úkol. Měl

  zorganizovat jednotku zaměřenou na stíhání

  britských letounů Mosquito. Zájem o toto téma

  měl osobně Hermann Göring, který chtěl zabrá-

  nit náletům, jež tyto těžko zachytitelné letouny

  začaly podnikat na německá města.

  Za tímto účelem byly v červnu 1943 založeny

  dvě nové stíhací eskadry. Jagdgeschwader Nord

  (později přeznačená na JG 25) vznikla na letišti

  Berlin-Staaken a v červenci se jejího velení ujal

  Obstlt. Herbert Ihlefeld. Pod Grafovým velením

  byla založena Jagdgeschwader Süd na letišti

  Wiesbaden-Erbenheim (nezaměňovat s operač-

  ně výcvikovou Jagdgruppe Süd). Obě jednotky

  měly jen štáb eskadry a tři Staffel v I. Gruppe.

  K založení dalších částí těchto eskader nedošlo.

  Jejich výzbroj tvořily Messerschmitty Bf 109 G-5

  a G-6 a záměrem velení bylo, aby byly kvůli výš-

  kovému stíhání vybaveny systémem GM-1.

  Podle některých zdrojů se Grafovi v červnu

  podařilo jedno Mosquito sestřelit, ale v tomto

  ohledu panuje určitá nejistota. Až do podzimu

  1943 Grafova jednotka dosáhla přinejmenším

  26 vítězství, ale ve všech případech se jednalo

  o bombardéry B-17 Flying Fortress.

  Prvních čtyř vítězství JG Süd docílila 12. srp-

  na při americkém náletu na cíle v Porůří. Grafo-

  vým pilotům se podařilo sestřelit tři B-17 a zni-

  čit jeden poškozený bombardér. Jeden německý

  letec byl zraněn a nouzově přistál na domovské

  základně.

  Svou hvězdnou hodinu JG Süd zažila 17. srp-

  na 1943. Při boji se svazem, který mířil k Re-

  gensburgu, se jejím pilotům bez vlastní ztrá-

  ty podařilo sestřelit pět B-17, jednu donutit

  k opuštění formace (započítávalo se jako vítěz-

  ství) a další, již poškozenou Létající pevnost, se

  podařilo zničit (jako vítězství se takový sestřel

  nezapočítával, ale bodoval se). Při odpolední

  akci proti svazu, jenž směřoval na Schweinfurt,

  se při ztrátě dvou pilotů podařilo Grafově jed-

  notce sestřelit čtyři B-17. Další tři vítězství je-

  jich kolegům nebyla uznána. Právě 17. srpen je

  jedním z několika možných dnů, během nichž

  Hermann Graf docílil svého dalšího vítězství,

  ale v úvahu připadají i některé červencové akce.

  V polovině srpna byla Grafova jednotka pře-

  jmenována na Jagdgeschwader 50 (nikoli Ja-

  gdgruppe 50, jak se někdy chybně uvádí) a na

  konci měsíce disponovala dvanácti stroji verze

  G-5 a třinácti stroji verze G-6. Většina z nich

  byla vybavena 20mm kanony instalovanými

  v gondolách pod křídlem, protože velení po

  Grafově jednotce vyžadovalo účast na bojích

  se čtyřmotoráky. To bylo ale současně příčinou,

  proč k 23. srpnu 1943 byly jen dva Bf 109 této

  jednotky vybaveny systémem GM-1. Z dalších

  deseti byl tento systém demontován. Pokud

  byl Bf 109 G zatížen dvěma kanony pod křídlem,

  systém GM-1 už byl příliš těžký na to, aby byl

  v Messerchmittu také instalován. Grafovi me-

  chanici se sice snažili rychlost letounů zvýšit

  tím, že leštili povrch křídel, ale to rychlost pří-

  liš nezvýšilo. Graf dokonce používal letoun, na

  němž kvůli zlepšení aerodynamiky byly pokus-

  ně instalovány podobné kryty podvozku, jaké

  byly později používány u Bf 109 K-4.

  S jistotou lze říct, že Graf u této jednotky

  dvou vítězství docílil 6. září 1943 při náletu na

  Stuttgart. Jeden bombardér B-17 zničil jeho

  wingman a další stroj si připsal velitel 1. Sta-

  ffel Oblt. Alfred Grislawski. Dva Bf 109 ale byly

  sestřeleny, další poškozen při přistání a jeden

  poddůstojník z JG 50 zahynul na domovské zá-

  kladně kvůli poruše motoru.

  Při druhém náletu na Schweinfurt, 14. října

  1943, Grafova JG 50 nárokovala přinejmenším

  čtyři sestřelené B-17 a zničila dva další, které

  byly těžce poškozené a jeden sestřel jí nebyl

  uznán. Ztratila při tom tři Bf 109, jednoho pilota

  a jeden stroj byl poškozen při nouzovém přistá-

  ní kvůli vyčerpání paliva.

  V říjnu se uzavřel „jepičí život“ této jed-

  notky. Svůj hlavní úkol, stíhání letounů

  Mosquito, nedokázala naplnit, protože její

  technické vybavení bylo zaměřeno na boj s bom-

  bardéry. Předpokládané přezbrojení na raketové

  Messerschmitty Me 163 u této jednotky nebylo

  realizováno kvůli technickým problémům to-

  hoto revolučního stroje. Navíc se o svůj letový

  park JG 50 dělila s jednou z jednotek Wilde Sau,

  III./JG 301. Na konci října předala JG 50 svou

  techniku nově založené I./JG 301 a většina jejích

  letců přešla k denním stíhacím jednotkám JG 1

  a JG 11, včetně Hermanna Grafa.

  Ilustrace: Marek Ryś

  Jepičí eskadra

  Text: Jan Bobek

  #70159

  INFO Eduard36

  Červen 2024

• Page 37

  #82146

  BOXART STORY

  Čtyřletý francouzský chlapec seděl ve výš-

  ce tří metrů nad zemí na terase bývalého ho-

  lubníku nedaleko Calais. Bylo léto 1942 a hoch

  s úžasem pozoroval letecké boje na obloze. Pak

  se ale stalo něco, co si zapamatoval na celý

  život. Nedaleko místa, kde seděl, přilétal nízko

  nad zemí dvoumotorový britský letoun. Pravý

  motor běžel na plný výkon, levý motor hořel

  a velká část ocasních ploch chyběla. Osádka se

  pokoušela o nouzové přistání a hoch měl dojem,

  že na něj pilot zamával. Při dotyku s terénem

  však stroj explodoval.

  Z chlapce, jenž se jmenoval Michel Ringot,

  vyrostl vedoucí letového provozu na jedné ze

  základen francouzského letectva. Vzpomínku

  z války však nikdy z paměti nevymazal a v roce

  2020 se s pomocí rodiny a dalších lidí dopátral,

  kdo byli ti letci, jejichž havárii v létě 1942 viděl.

  Psal se 12. červenec 1942 a letoun pat-

  řil No. 1 PRU RAF. Jednalo se o Mosquito PR

  Mk.II W4089. Osádku tvořila zkušená dvojice

  průzkumných letců, byl to devětadvacetiletý

  F/Lt V. A. Ricketts, DFC a čtyřiadvacetiletý P/O

  G. B. Lukhmanoff, DFM. Než spolu poprvé vzlétli

  na průzkumnou misi, měl již za sebou Ricketts

  za řízením Mosquita lety například k francouz-

  sko-španělské hranici, zatímco Lukhmanoff

  v roli navigátora absolvoval řadu misí nad Nor-

  sko, nebo vichistickou severní Afriku. Oba mladí

  muži navíc měli za sebou pozoruhodné životní

  osudy.

  Victor Anthony Ricketts se narodil v lednu

  1913 ve městě Penzance v hrabství Cornwall.

  Od mládí se zajímal o létání, stal se letec-

  kým korespondentem London Daily Express

  a v únoru 1936 získal pilotní diplom. V únoru

  1938 se společně s Novozélanďanem Arthurem

  E. Cloustonem neúspěšně pokusil o rekordní

  let do Austrálie. Druhý pokus naplánovali na

  15. březen 1938 s letounem DH88 Comet

  (G

  -

  ACSS) “ The Burberry”. Tentokrát byl jejich

  let úspěšný a zpět do Velké Británie se vrátili na

  trase dlouhé 26450 mil po deseti dnech, dvaceti

  jedna hodinách a dvaceti dvou minutách, při-

  čemž dosáhli celkem jedenácti rekordů.

  Clouston po válce napsal knihu The Dange-

  rous Skies, ve které se přiznává, že v roce 1938

  byl součástí soukromé iniciativy, jejímž cílem

  bylo zabít Adolfa Hitlera. Jeho úkolem bylo

  s upraveným DH88 Comet (G

  -

  ACSS) zasáhnout

  bombami Hitlera během přehlídky v Berlínu na

  Unter den Linden. Clouston nakonec tuto akci

  odmítl realizovat. V současné době je letoun ve

  sbírkách The Shuttleworth Collection.

  Vraťme se však Rickettsovi. Ten se v březnu

  1939 stal příslušníkem RAFVR, v únoru 1940 do-

  sáhl důstojnické hodnosti, v témže měsíci byl

  zařazen k No. 248 Sqn RAF a na počátku roku

  1942 přešel k No. 1 PRU. Za fotografickou misi,

  kterou absolvoval 4. března 1942 v mimořádně

  obtížných povětrnostních podmínkách v nízké

  letové hladině, obdržel DFC. Jeho navigátorem

  byl již Lukhmanoff (za tuto misi obdržel DFM)

  a jejich cílem byla továrna Renault v Boulogne-

  -Billancourt, jež byla během předchozí noci za-

  sažena bombardéry RAF. Společně absolvovali

  lety například nad Augsburg, Plzeň nebo Mar-

  seille.

  George Boris Lukhmanoff se narodil v březnu

  1918 v čínském Harbinu ruským rodičům jako

  Boris Dimitrij (Dmitrijevič) Luchmanov. Jeho

  otec Boris byl v Šanghaji zástupcem spolkové-

  ho rejdařství Dobrovolnyj flot a později se stal

  kapitánem přístavu Woosung. Sovětská vláda

  jej však zbavila občanství a s manželkou a sy-

  nem emigroval do USA. Otec Boris se později

  vrátil do Číny a v roce 1943 byl umučen Japon-

  ci kvůli synovi, jenž byl příslušníkem RAF. Jiný

  osud však potkal Borisova otce, jímž byl velmi

  pravděpodobně legendární ruský a sovětský

  kapitán Dmitrij Afanasjevič Luchmanov (1867-

  1946), jenž byl celkem třikrát ženat a stal se au-

  torem mnoha publikací o námořní problematice.

  Dmitrijův vnuk Boris Dimitrij se již jako

  George Boris Lukhmanoff stal naturalizova-

  ným britským občanem, nejdříve studoval na

  Margate College v Kentu a v červnu 1939 zís-

  kal na Glasgow Technical College titul v obo-

  ru strojního a elektrotechnického inženýrství.

  V dubnu 1940 vstoupil do RAF a jeho první bo-

  jovou jednotkou se stala No. 206 Sq. RAF v Gib-

  raltaru. Další podrobnosti k osádce najdete na

  stránce The Battle of Britain London Monument.

  Slibnou kariéru obou letců ukončil 12. čer-

  vence 1942 Obfw. Erwin Leibold ze Stab I./JG 26.

  V době, kdy jsme připravovali boxart k této sta-

  vebnici, ještě nebylo k dispozici svědectví pana

  Ringota. Jak již víme, britské osádce se téměř

  podařilo nouzově přistát. Erwin Leibold své

  oběti přežil jen o dva týdny. Po zásazích z ame-

  rického nebo kanadského Spitfiru jeho Focke-

  -Wulf explodoval, Leibold sice zázrakem zůstal

  na živu a otevřel se mu padák, ale po přistání

  na hladině moře se utopil.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Ricketts a Lukhmanoff

  INFO Eduard

  37

  Červen 2024

• Page 38

  #2146

  MARAUDER

  1/72

  Stavebnice amerického druhoválečného středního bombardéru B-26F/G;

  edice Limited Edition v měřítku 1/72.Ve stavebnici jsou stroje ze západní

  i jižní fronty evropského bojiště a z pacifického bojiště.

  plastové díly: Hasegawa

  počet kamuflážních schémat: 8

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola

  stránka produktu

  STAVEBNICE 06/2024

  INFO Eduard38

  Červen 2024

• Page 39

  42-96255, B-26F-1, 586th BS/394th BG, Thomas C. Howard,

  Holmsley South, Great Britain, August 1944

  43-34150, B-26G-1MA, 2/Lt. Eulan W. Covey, 494th BS/344th BG,

  Cormeilles-en-Vexin, France, late 1944

  K založení 394th Bomb Group došlo 15. února

  1943, aktivována byla 5. března. Od začátku létaly

  její osádky na B-26 se kterými cvičily pro bojo-

  vé nasazení v Evropě. V únoru a březnu 1944 se

  skupina přesunula do Anglie na základnu Bore-

  ham a byla přidělena k 9th Air Force. Od března

  již vzlétaly její Maraudery k útokům na pozemní

  cíle ve Francii, častým cílem byly základny raket

  V-1, seřaďovací nádraží nebo mosty. Když nastal

  den vylodění, bombardovala 394th BG německé

  pozice v Cherbourgu a další cíle. Po přesunu na

  kontinent na konci srpna 1944 začala skupina

  operovat proti cílům v Německu a účastnila se

  bitvy v Ardenách. Po kapitulaci Německa zůstala

  v Evropě jako součást okupačních sil. V září za-

  hájila výcvik na A-26 a v prosinci 1945 byla pře-

  značena na 394th Bomb Group (Light). Po návratu

  do USA byla skupina 31. března 1946 deaktivová-

  na. Pilotem letounu s kresbou indiánské ličištnice

  a názvem Miss Manookie byl Lt. Thomas Crad-

  dock Howard, kopilotem David Hollice Hughes.

  Autorem malby na přídi byl S/Sgt. Frank M. Span-

  gler Jr., v civilu karikaturista, který svými pove-

  denými malbami vyzdobil i řadu dalších letounů

  skupiny a po válce se živil jako umělecký malíř.

  Letoun Miss Manookie odlétal za války celkem

  60 bojových misí.

  Poté, co byla 344th Bomb Group založena

  31. srpna 1942, došlo 8. září 1942 k její aktiva-

  ci. Od začátku létala s B-26 a sloužila jako vý-

  cviková jednotka (Replacement Training Unit).

  Následně se během ledna a února 1944 přesunu-

  la do Anglie a jako součást 9th Air Force zahájila

  operace v březnu. Během vylodění podporovala

  bombardováním tah, který vedl k obsazení polo-

  ostrova Cotentin a následně spojenecké operace

  v oblasti Caen. Poté se účastnila bojů v Arden-

  ách a pokračovala v činnosti až do dubna 1945.

  V září toho roku se přesunula do Německa v rám-

  ci okupačních sil a zahájila přezbrojování na A-26.

  V prosinci byla přeznačena na 344th Bomb Group

  (Light) a 15. února 1946 byla po přesunu do USA

  deaktivována. Letoun pojmenovaný Gravel Gerty

  (Štěrková Gerty) nesl na levém motorovém kry-

  tu nápis Concrete MIxer (míchačka betonu), což

  s názvem souviselo. Nevíme, zda byl i na pravém

  potoru, obtisk je ale i pro tuto pozici v aršíku ob-

  sažen.

  STAVEBNICE 06/2024

  INFO Eduard

  39

  Červen 2024

• Page 40

  STAVEBNICE 06/2024

  43-34220, B-26G-5MA, Capt. Charles G. Fraser,

  587th BS/394th BG

  43-34240, B-26G-5-MA, Lt. Wilbert L Weir, 444th BS/320th BG,

  Decimomannu, Sardegna, August 1944

  K založení 394th Bomb Group došlo 15. února

  1943, aktivována byla 5. března. Od začátku létaly

  její osádky na B-26 se kterými cvičily pro bojové

  nasazení v Evropě. V únoru a březnu 1944 se sku-

  pina přesunula do Anglie na základnu Boreham

  a byla přidělena k 9th Air Force. Od března již

  vzlétaly její Maraudery k útokům na pozemní cíle

  ve Francii, častým cílem byly základny raket V-1,

  seřaďovací nádraží nebo mosty. Když nastal den

  vylodění, bombardovala 394th BG německé pozi-

  ce v Cherbourgu a další cíle. Po přesunu na konti-

  nent na konci srpna 1944 začala skupina operovat

  proti cílům v Německu a účastnila se bitvy v Ar-

  denách. Po kapitulaci Německa zůstala v Evropě

  jako součást okupačních sil. V září zahájila vý-

  cvik na A-26 a v prosinci 1945 byla přeznačena na

  394th Bomb Group (Light). Po návratu do USA byla

  skupina 31. března 1946 deaktivována. Pilotem

  letounu pojmenovaného I’ll Get By, který byl při-

  dělen k jednotce 7. srpna 1944, byl Capt. Cahrles

  G. Fraser, kopilotem 2Lt Thomas Leask. Kresba

  dívky rozepínající si horní díl plavek vznikla podle

  originálu Alberta Vargase.

  K aktivaci 320th Bomb Group došlo 23. června

  1942, většina skupiny se po výcviku přesunula

  během srpna až prosince 1942 přes Anglii do

  Severní Afriky. V rámci 12th Air Force zahájila

  skupina bojovou činnost ze základen v Alžírsku,

  Tunisku, na Sardinii a Korsice. Postupně osádky

  útočily na nepřátelská plavidla v přístupech k Tu-

  nisku, na pozemní cíle na Sardinii a podporovaly

  invazi na Sicílii. Následovaly nálety na cíle v Itálii

  a od června 1944 podpora invaze do jižní Francie.

  V červnu 1945 se skupina přesunula do Německa

  a během listopadu se vrátila do USA. Již 4. pro-

  since toho roku byla deaktivována. Letoun po-

  jmenovaný Pancho and his Reever Rats se konce

  války nedočkal. Dne 23. srpna 1944 byl při náletu

  zasažen nedaleko Covigliano německou protile-

  tadlovou palbou a explodoval ve vzduchu. Podle

  některých pramenů celá osádka Lt. Wilberta

  L. Weyera zahynula, jiné uvádějí, že se zadní stře-

  lec S/Sgt. Albert A. Giuffre zachránil a dokonce

  se vrátil do služby.

  INFO Eduard40

  Červen 2024

• Page 41

  STAVEBNICE 06/2024

  43-34462, B-26G-5-MA, Lt. David A. Mickelson,

  444th BS/320th BG, France, 1944–45

  43-34213, Capt. John C. Furnas of the 585th BS, 394th BG,

  Venlo, The Netherlands, May 1945

  444th Bomb Squadron byla založena v polovi-

  ně roku 1942 a vyzbrojena Maraudery. K boji se

  připravovala v rámci 3rd Air Force na Floridě

  a v Anglii byla nasazena jako součást 320th Bomb

  Group a 3rd Bomb Wing. Po zahájení operace

  Torch se jako součást 12th Air Force účastnila

  nasazení v severní Africe a létala na taktické

  bombardovací mise proti tamním silám Osy, a to

  až do května 1943. Poté přesunula svou pozornost

  na cíle na Sicílii, Korsice, Sardinii i v Itálii. Poté

  podporovala postup spojeneckých sil do Němec-

  ka a v prosinci 1945 byla deaktivována. Zobra-

  zený letoun měl demontovány trupové kulomety

  a zatímco na levé straně trupu nesl kresbu dívky

  a nápis Margie, na pravé straně bylo namalováno

  jméno Donna Deloris.

  585th Bomb Squadron byla aktivována na zá-

  kladně MacDill Field na Floridě jako jedna ze

  čtyř perutí 394th Bomb Group. Do Anglie se pře-

  sunula v polovině února 1944, jejím domovem se

  stala základna Boreham. Svou první bojovou misi

  absolvovali její piloti 23. března 1943. V rámci

  operace Crosbow pak útočili na odpalovací zaří-

  zení létajících bomb V-1 a raket V-2. Během Dne

  D byly cílem 585th BS nepřátelská stanoviště

  v Cherbourgu, následně útočila na komunikační

  linie či sklady paliva. Od 24. července 1944 byla

  jednotka umístěna na základnu Holmsley South

  a v srpnu se již přesunula na svou první pevnin-

  skou základnu Tour-en-Bessin ve Francii. Kromě

  klasických misí ke konci války shazovaly Marau-

  dery 585th BG nad okupovaným územím propa-

  gandistické letáky. Letoun Capt. Johna C. Furnase

  byl pojmenován The Old Goat, tedy Stará koza,

  a tomu odpovídal také noseart. Pod kabinou nesl

  ke konci války symboly devadesáti bojových misí.

  INFO Eduard

  41

  Červen 2024

• Page 42

  STAVEBNICE 06/2024

  43-34316, B-26G, Cleveland Calliope II, 496th BS/344th BG,

  France, January, 1944

  44-68171, B-26G, GBM 1/22 Maroc, Riedlingen,

  Germany, May, 1945

  496th Bomb Squadron byla aktivována na kon-

  ci roku 1942 jako výcviková jednotka III Bomber

  Command. Koncem roku byla převedena do ope-

  račního stavu a od února 1944 nasazena v rámci

  IX Bomber Command v Evropě. Po válce zůstala

  v rámci okupačních sil v Evropě a 15. února 1946

  byla deaktivována. Letoun pojmenovaný Cleve-

  land Calliope II nesl „Broken Line“ kamufláž, tvo-

  řenou na horních plochách a horní části trupu oli-

  vovou barvou, zbytek letounu zůstal v barvě kovu.

  Letectvo Svobodných Francouzů získalo první

  Maraudery na sklonku roku 1943 a nakonec jimi

  byly vyzbrojeny jednotky GB I/11 Maroc, GB II/20

  Bretagne, GB I/19 Gascogne, GB II/52 Franche-

  -Comte, GB II/63 Senegal a BG I/32 Bourgogne.

  Zpočátku obdrželi Francouzi starší olétané stroje

  pro výcvikové účely, poté jim byly dodány nověj-

  ší verze. Počáteční operace francouzských B-26

  cílily na nepřátelské pozice v Itálii a jižní Francii.

  Zúčastnily se invaze do Francie 15. srpna 1944

  a poté se postupně přesouvaly na sever. Poslední

  mise absolvovaly 25. dubna 1945 a již v červnu

  byly deaktivovány. Zobrazený letoun absolvoval

  podle symbolů pod kabinou 55 bombardovacích

  misí.

  INFO Eduard42

  Červen 2024

• Page 43

  STAVEBNICE 06/2024

  Pro Marauder B-26F/G 1/72

  DOPORUČUJEME:

  72703 B-26 Marauder upgrade set (fotolept)

  73007 Ammunition Belts US Cal.0.50 (fotolept)

  672038 US 250lb bombs (Brassin)

  672039 US 500lb bombs (Brassin)

  672241 B-26 Marauder wheels (Brassin)

  672242 B-26 Marauder engines (Brassin)

  672244 US 1000lb bombs (Brassin)

  3DL72033 B-26 Marauder SPACE (3D obtisk)

  OVERTREES

  #2146X

  B-26F/G Marauder

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #2146-LEPT1

  MARAUDER

  1/72

  stránka produktu

  #672241

  #672242

  #672244

  #672039

  INFO Eduard

  43

  Červen 2024

• Page 44

  STAVEBNICE 06/2024

  #84200

  Spitfire Mk.Vb OVERLORD

  1/48

  Stavebnice britského stíhacího letounu Spitfire Mk.Vb v měřítku 1/48; edice Weekend.

  Ze stavebnice je možnost postavit si Spitfire Mk.Vb použit během Operace Overlord.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 06/2024

  INFO Eduard44

  Červen 2024

• Page 45

  STAVEBNICE 06/2024

  Slt. D.W. Barraclough, VCS-7, RAF Lee-on-Solent, Hampshire,

  Velká Británie, červen 19444

  BL547, F/O Rick R. Richards, No. 401 Squadron, RAF Horne,

  Surrey, Velká Británie, červen 1944

  V únoru 1944 byla zformována VCS-7 Cruiser

  Scouting Squadron. Tu tvořilo 17 pilotů z několika

  bitevních lodí, kteří vyměnili své dosavadní Curti-

  ssy Seagull a Vought Kingfishery za Spitfiry Mk.V.

  Jednotce velel nejprve Lt. Robert W. Calland a od

  28. května 1944 Lt. Cdr William Denton Jr. Před

  dnem D bylo na základně Leeon-Solent shro-

  mážděno deset squadron, pět RAF, čtyři Royal

  Navy FAA (Fleet Air Arm) a VCS-7, které zajiš-

  ťovaly letecké pozorování pro námořní bombar-

  dování v sektorech pláží Utah a Omaha a později

  i v oblasti Cherbourg. Pozorovací mise absolvo-

  vala vždy dvojice letounů. Vedoucí letoun plnil

  funkci pozorovatele, druhý zajišťoval doprovod

  a chránil vedoucího před nepřátelským útokem.

  Standardní výška pro tyto mise byla 1800 m, ale

  špatné počasí často nutilo piloty operovat mezi

  450 až 600 m. Příležitostně se mise létaly v ješ-

  tě nižších výškách. Od 6. června do 26. června

  provedla VCS-7 celkem 209 misí nad Normandií,

  zejména v rámci Western Naval Task Force, kte-

  rá byla pod kontrolou amerického námořnictva.

  VCS-7 ztratila z různých příčin devět Spitfirů,

  největší nebezpečí představoval všudypřítomný

  flak. Squadrona se zřídkakdy setkala s letouny

  Luftwaffe, přesto se 7. června podařilo Slt. D. W.

  Barracloughtovi sestřelit ve vzdušném souboji

  Bf 109G. Poslední bojová mise VCS-7 proběhla

  25. června v oblasti Cherbourgu, následujícího

  dne byla VCS-7 rozpuštěna. Její Spitfiry nesly

  standardní kamufláž a označení RAF Day Fighter,

  invazní pruhy rychlé identifikace a před pilotní

  kabinou byly označeny číslicí 4 za kterou bylo in-

  dividuální písmeno letounu u squadrony.

  V Den D měla No. 402 Squadron ve své výzbroji

  směsici starších Spitfirů verze Vb a Vc a velelo jí

  známé eso S/Ldr G. W. Northcott. Squadrona byla

  součástí No. 142 Wing, který pod velením další-

  ho známého kanadského esa W/Cdr Johna Milne

  Checkettse operoval jako součást protivzdušné

  obrany Velké Británie, i když pod operačním říze-

  ním 2TAF v roli stíhacích bombardérů. Na Spitfiry

  Mk.IX byla No. 402 Squadron znovu přezbrojena

  v červenci, ale jejich působení u jednotky bylo

  krátké. Počátkem srpna 1944 došlo k přesunu

  do Hawkinge, kde byla squadrona přezbrojena

  na nové výkonné Spitfiry Mk. XIV se kterými se

  okamžitě zapojila do boje proti létajícím pumám

  V-1. Koncem září 1944 byla squadrona přemístě-

  na k 2TAF v Belgii a připojila se k No. 125 Wing.

  V prosinci se pak připojila k No. 126 Wing RCAF,

  kde létala po boku Spitfirů Mk.IX. Konec války

  zastihl jednotku na německé půdě ve Wunstorfu

  s celkovým skóre 49,5 zničených nepřátelských

  letadel ve vzduchu. Jedním ze Spitfirů Vb pů-

  sobících u No. 402 Squadron během Dne D byl

  i stroj sériového čísla BL547 který byl opatřen

  trupovými kódy AE

  -

  R. Nejčastěji s ním létal F/O

  Rick Richards který si nechal na příď svého Spit-

  firu namalovat kresbu „Black Rufe“, postavičky

  z komiksového časopisu Li’l Abner. Pod pilotní ka-

  binou nesl standardní označení, většiny Spitfirů

  No. 402 Squadron, tedy červený kanadský list

  v bílém erbu s bílým nápisem City of Winnipeg.

  INFO Eduard

  45

  Červen 2024

• Page 46

  481065 Spitfire Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1322 Spitfire Mk.Vb Weekend (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648665 Spitfire Mk.Vb gun bays (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648669 Spitfire Mk.V six-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648738 Spitfire Mk.V landing flaps PRINT (Brassin)

  SIN64886 Spitfire Mk.Vb ADVANCED (Brassin)

  3DL48031 Spitfire Mk.V SPACE (3D obtisk)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (obtisk)

  D48101 Spitfire Mk.V national insignia (obtisk)

  EX1009 Spitfire Mk.Vb early (maska)

  Pro Spitfire Mk.Vb 1/48

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 06/2024

  BM366, Cdt. J. M. Accart, No. 345 Squadron, RAF Shoreham,

  Velká Británie, červen 1944

  BM327, SH

  -

  F, No. 64 Squadron, F/Lt Tony Cooper,

  RAF Friston, Velká Británie, červen 1944

  No. 345 Squadron byla založena v lednu 1944

  a operačního stavu dosáhla 28. dubna 1944.

  Vzhledem k datu založení jednotky technicky

  nešlo o „Svobodné Francouze“, jednalo se o ne-

  sourodé seskupení francouzských pilotů v RAF,

  z nichž někteří byli takzvaní „évadés d'Espagne“,

  tedy Francouzi, kteří uprchli z Francie překro-

  čením Pyrenejí a připojili se k de Gaullově FAFL

  a francouzským pilotům ze severní Afriky. Jed-

  notka byla vyzbrojena staršími Spitfiry Mk.V

  a létala hlídky nad předmostím v Normandii jako

  součást No. 141 Wing (2TAF). V září 1944 obdr-

  žela Spitfiry Mk.IX a následně byla přemístěna

  k No. 145 Wing, kde primárně létala pozemní

  útočné a doprovodné mise. Během roku bojů pro-

  vedla No. 345 Squadron více než 3000 bojových

  letů a zničila 186 lokomotiv a více než 200 nepřá-

  telských vozidel. Prvním velitelem jednotky byl

  Cmdt. Jean-Marie Accart, který v Británii přijal

  pseudonym „Bernard“, aby tak chránil svou ro-

  dinu ve Francii. Accart dosáhl 12 vítězství, všech

  na letounech P-36 Hawk u jednotky GC I/5 během

  německé invaze do Francie v roce 1940.

  Po ukončení pilotního výcviku byl Tony Cooper po

  nadprůměrném hodnocení zařazen jako instruk-

  tor, zpočátku v Anglii, od listopadu 1940 do polo-

  viny roku 1943 v Kanadě. V červnu 1943 uspěl po

  neustálém obtěžování úřadů s žádostí o návrat

  k bojovému létání ve Velké Británii. Absolvoval

  kurz u operační výcvikové jednotky v Rednalu

  v Shropshire a poté byl vyslán k No. 64 Squadron,

  která v té době létala na Spitfirech Mk.Vb. Na jaře

  1944 se s jednotkou účastnil mnoha pozemních

  útoků během přípravy na Den D a 6. června 1944

  provedl dva bojové lety, při kterých poskytl stíha-

  cí krytí nad plážemi Utah a Omaha. V operačním

  létání pokračoval až do listopadu 1944. Celkem

  nalétal Tony Cooper 3200 hodin a absolvoval 160

  operačních bojových letů. Přežil také pět vynuce-

  ných přistání, dvě z nich v noci, dvě s hořícím le-

  tounem a jedno v důsledku zásahu nepřátelskou

  pozemní palbou. Po válce se Tony vrátil do svého

  rodného města Lowestoft a stal se pátou gene-

  rací, která pracovala v rodinném velkoobchodu

  WB Cooper Ltd. Vedl velmi plnohodnotný život

  a zůstal aktivní až do svých pozdních 90. let.

  Zemřel 26. ledna 2017 ve věku rovných sta let.

  Na Tonyho počest byl v roce 2016 přebarven

  Spitfire Mk. Vb sériového čísla AB910, který létá

  u Battle of Britain Memorial Flight (BBMF) tak, jak

  s ním Tony Cooper létal v červnu 1944 u No. 64

  Squadron v den D. Jeho osobním Spitfirem byl

  BM327 s trupovým kódem SH

  -

  F, který měl pod

  čelním štítkem namalovaný nápis „Peter John 1“,

  což bylo jméno Tonyho novorozeného syna.

  INFO Eduard46

  Červen 2024

• Page 47

  STAVEBNICE 06/2024

  Bf 109G-6

  Stavebnice německého stíhacího letounu Bf 09G-6 v měřítku 1/72;

  edice ProfiPACK. Ze stavebnice je možné postavit stodevítky

  se standardním překrytem a standardní směrovkou.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: Ano

  maska: Ano

  resinové díly: ne

  #70159

  1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard

  47

  Červen 2024

• Page 48

  STAVEBNICE 06/2024

  Bf 109G-6, WNr. 15919, Maj. Hermann Graf, CO of JG 50,

  Wiesbaden-Erbenheim, Německo, září 1943

  Bf 109G-6, WNr. neznámé, Oblt. Theodor Weissenberger, 6./JG 5,

  Idriza-Pleskau (Pskov), SSSR, leden 1944

  Hermann Graf si na své konto připsal celkem

  212 sestřelů, z toho 202 na východní frontě. Dne

  16. září 1942 byl za dosažení 172 vítězství vyzna-

  menán Rytířským křížem s dubovou ratolestí,

  meči a brilianty, tehdy nejvyšším německým vá-

  lečným vyznamenáním. S tímto pestře zbarveným

  letounem Graf létal na podzim 1943, kdy velel

  JG 50. Hermann Graf v červnu 1943 založil jednot-

  ku pro stíhání letounů Mosquito ve velkých výš-

  kách, jež nesla název Jagdgeschwader Süd (ne-

  zaměňovat s Jagdgruppe Süd), jež byla od 1. září

  přejmenována na Jagdgeschwader 50. Graf také

  stál za vznikem znaku jednotky namalovaným na

  levém boku trupu pod kabinou. Postavička Roter

  Jäger (rudý myslivec) symbolizovala fotbalový

  tým Luftwaffe, v němž Graf hrál společně s řadou

  tehdejších německých reprezentantů a jenž byl

  znám právě pod názvem Rote Jäger (Rudí Mysliv-

  ci). V rámci JG 50 byl založen pouze štáb eskadry

  a I. Gruppe a jednotka byla na konci října 1943 za-

  členěna do I./JG 301

  Theodor Weissenberger se narodil 21. prosin-

  ce 1914 v Mühlheimu nad Mohanem. Do Luftwa-

  ffe vstoupil v říjnu 1936. Zpočátku létal na Bf 110

  u 1.(Z)/JG 77, jež byla v dubnu 1942 přeznačena

  na 10.(Z)/JG 5. V září 1942 se stal pilotem Bf 109

  u 6./JG 5. Rytířský kříž mu byl udělen v listopadu

  1942 po dosažení 38 vítězství a zničení řady po-

  zemních cílů, včetně lokomotiv. V červnu 1943 byl

  jmenován velitelem 7./JG 5 a na počátku srpna,

  po dosažení 104. vítězství, mu byla udělena Du-

  bová ratolest. Na konci září 1943 se ujal velení

  6./JG 5 a v dubnu 1944 byl jmenován velitelem celé

  II./JG 5. Na počátku června 1944 opustil východ-

  ní frontu a stal se velitelem I./JG 5 v Normandii.

  V prosinci 1944 se stal velitelem I./JG 7 s proudo-

  vými Me 262 a v polovině ledna 1945 byl jmenován

  Kommodorem JG 7. Celkem dosáhl 208 vítězství,

  z toho 8 na Me 262. Zemřel 10. června 1950 při

  automobilových závodech na Nürburgringu. Jeho

  Bf 109G-6 černá 4 je ve standardní kamufláži Mtt

  Regensburg doplněna bílými skvrnami na horních

  plochách. Toto provedení bylo nutné pro oblast

  a období působení 6./JG 5 v daných klimatických

  podmínkách.

  INFO Eduard48

  Červen 2024

• Page 49

  STAVEBNICE 06/2024

  Bf 109G-6/R6, WNr. neznámé, Hptm. Anton Hackl, Stab III./JG 11,

  Oldenburg, Německo, leden 1944

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. neznámé, Maj. Ludwig Franzisket, CO of I./JG 27,

  Fels am Wagram, Rakousko, leden 1944

  Po rekonvalescenci těžkého zranění, které Anton

  Hackl utrpěl v Africe 4. února 1943 během soubo-

  je s P-38 Lightning, následoval v září 1943 návrat

  k bojové činnosti. Hptm. Hackl, v té době již eso

  se 126 sestřely a nositel Rytířského kříže s du-

  bovou ratolestí, byl převelen k III./JG 11, začle-

  něné do jednotek Obrany říše. Následující měsíc

  převzal nad touto jednotkou velení. Během svého

  působení u JG 11, které ukončilo další zranění dne

  15. dubna 1944, tentokrát v boji s americkými P-47,

  měl na kontě již 141 sestřelů. Během následného

  léčení obdržel k Rytířskému kříži meče. Po vylé-

  čení následoval služba ve vedení dalších jedno-

  tek Luftwaffe. Uvádí se, že Anton Hackl během

  2. světové války sestřelil celkem 192 nepřátel-

  ských letadel (z toho 34 čtyřmotorových bombar-

  dérů), dalších 24 je uváděno jako nepotvrzené se-

  střely. Zemřel 9. července 1984 ve svém rodném

  Řezně. Stroj Antona Hackla je nastříkán stan-

  dardními kamuflážními barvami Luftwaffe strojů

  z továrny Messerschmitt v Řezně/Regensburgu.

  Ocasní část jeho stroje byla natřena bílou barvou

  kvůli rychlejšímu rozpoznání velitele formace ve

  vzdušném boji. Na zádi trupu je nastříkáno ozna-

  čení strojů JG 11– žlutý pruh o šířce 900 mm.

  Ludwig Franzisket zahájil bojovou kariéru

  u 1. Staffel JG 1 (pozdější III./JG 27) a první sestřely

  si připsal v květnu 1940 nad Nizozemím. Později

  se zúčastnil tažení ve Francii a od září 1940 slou-

  žil u Stab I./JG 27. Rytířský kříž obdržel v Africe

  23. července 1941 po dosažení 22 sestřelů. V pro-

  sinci téhož roku byl jmenován velitelem 1./JG 27.

  Velení celé I./JG 27 převzal v létě 1943, útvar

  v té době působil na nebi nad Říší, kde čelil spoje-

  neckým náletům. Mezi Franzisketova vítězství se

  počítají také dvě B-17 sestřelené 14. října 1943 po-

  blíž Schweinfurtu. Celkové skóre nakonec čítalo

  43 vítězství, včetně čtyř B-17. Zelený pruh okolo

  zádě trupu sloužil k označování letounů JG 27

  v rámci protivzdušné obrany Říše. Na motoru je

  namalován znak JG 27. Dvojitý černý klín na tru-

  pu symbolizoval Franzisketovu velitelskou funkci.

  Bílá směrovka označovala stroj velitele bojové

  formace.

  INFO Eduard

  49

  Červen 2024

• Page 50

  STAVEBNICE 06/2024

  Bf 109G-6/R6, WNr. 440190, Lt. Alfred Hammer, CO of 6./JG 53,

  Vídeň-Seyring, Rakousko, únor 1944

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54,

  Ludwigslust, Německo, leden 1944

  Alfred „Martello“ Hammer dosáhl během 2. svě-

  tové války celkem 26 vítězství. Jeho prvním ví-

  tězstvím byl Spitfire sestřelený 25. října 1942 nad

  Maltou, poslední pak spojovací Auster zničený

  14. dubna 1945. Celou svou válečnou službu absol-

  voval u JG 53 „Pik As“. Od listopadu 1941 procházel

  operačním výcvikem u Erg.Gr./JG 53 a v březnu

  1942 byl přidělen k 4./JG 53. V únoru 1943 se stal

  pobočníkem velitele II./JG 53 a od července vedl

  6./JG 53. Na počátku roku 1945 se ujal velení

  IV./JG 53 a na tomto postu zůstal až do konce

  války. S Bf 109G-6 W.Nr. 440190 létal během bojo-

  vých operací JG 53 ze základny ve Vídni, kam se

  přesunula po ústupu ze Středomoří. Zřejmě v jeho

  kokpitu byl zraněn, když jeho stroj nad Lincem za-

  sáhla 24. ledna 1944 odvetná palba B-17. Na přídi

  je pikové eso – znak JG 53. Červený pruh okolo

  zádě trupu také identifikuje letoun používaný v té

  době JG 53.

  Friedrich Brock se narodil 6. května 1916 v Per-

  lachu. V srpnu 1939 zahájil výcvik v Schule/Flie-

  ger-Ausbildungs-Regiment 23 v Kaufbeurenu.

  V listopadu 1940 přešel do Flugzeugführerschule

  A/B 63 v Mariánských Lázních. V březnu 1942

  nastoupil do Jagdfliegervorschule 3 ve Vídni-

  -Schwechat. Výcvik stíhací letce dokončil 12. listo-

  padu 1942 u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost ve Fran-

  cii. Jeho prvním bojovým útvarem se 13. listopadu

  1942 stala 8./JG 54 na základně Siverskaja. V led-

  nu 1943 byla III./JG 54 převelena do Oldenburgu

  k obraně severního Německa. Zde Brock dosá-

  hl 13. června 1943 prvního sestřelu. V soubojích

  s americkými svazy B-17 byl několikrát sestře-

  len, ale 8. dubna 1944 byl vážně zraněn. Jeho

  stroj „černá 8“ nesl všechny identifikační prvky

  tohoto období. Na přídi znak 8./JG 54, pod kabinou

  znak III./JG 54 a na zádi modrý identifikační pruh.

  Na tomto stroji byl 9. dubna 1944 sestřelen

  a zahynul Uffz. Günther Sahl. Po vyléčení se Fried-

  rich Brock v říjnu 1944 stal operačním důstojní-

  kem III./JG 54 (později přeznačená na IV./JG 26)

  a do bojů již nezasahoval. V květnu 1945 byl zajat

  a po propuštění v září 1945 se věnoval své profesi

  zubního lékaře. Zemřel 3. května 1994 v Berlíně.

  INFO Eduard50

  Červen 2024

• Page 51

  Pro Bf 109G-6 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672329

  674006 Bf 109G-6 LööK (Brassin)

  672292 Luftwaffe rudder pedals PRINT (Brassin)

  672324 Bf 109 SC250 bomb (Brassin)

  672329 Bf 109 balance weights PRINT (Brassin)

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT (Brassin)

  672346 Bf 109G propeller PRINT (Brassin)

  672347 Bf 109G-5/G-6 cockpit PRINT (Brassin)

  672348 Bf 109G-5/G-6 wheels PRINT (Brassin)

  672352 Bf 109G-6 engine PRINT (Brassin)

  672355 Bf 109G-5/G-6 gun barrels PRINT (Brassin)

  OVERTREES

  #70157X

  Bf 109G-5/6

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #70159-LEPT1

  Bf 109G-6

  1/72

  stránka produktu

  #672347

  STAVEBNICE 06/2024

  #672352

  #672338

  #672344

  INFO Eduard

  51

  Červen 2024

• Page 52

  STAVEBNICE 06/2024

  #82146

  Fw 190A-2

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Fw 190A-2 v měřítku 1/48,

  edice ProfiPACK.Stavebnice nabízí stroje se dvěma či čtyřmi kanony v křídle.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: Ano

  maska: Ano

  resinové díly: Ano, podvozkové kryty

  stránka produktu

  STAVEBNICE 06/2024

  Reedice

  1/48

  INFO Eduard52

  Červen 2024

• Page 53

  STAVEBNICE 06/2024

  WNr. 0125228, Ofw. Erwin Leibold, Stab I./JG 26, St. Omer-Arques,

  Francie, červenec 1942

  WNr. 0125281, Oblt. Siegfried Schnell, 9./JG 2, Théville,

  Francie, červen 1942

  Německé stíhací eso z Jagdgeschwader 26

  Erwin Leibold dosáhl svého jedenáctého a posled-

  ního sestřelu 12. července 1942. Tehdy sestřelil

  v odpoledních hodinách nad Licques ve Francii

  průzkumné Mosquito PR Mk.II, které letělo foto-

  grafovat Štrasburk a Ingolstadt. Oba britští pi-

  loti zahynuli. Osud jejich přemožitele se naplnil

  14 dní poté, kdy se Ofw. Leibold účastnil útoku

  I./JG 26 proti Spitfirům z Biggin Hillu, operujícím

  nad Francií. Stroj Ofw. Leibolda, letícího jako

  dvojka velitele Gruppe Hptm. Seiferta, po útoku

  Spitfiru explodoval. Pilot byl spatřen na padáku,

  jak přistává do vod Kanálu. Pátrání po něm však

  bylo neúspěšné. Standardně kamuflované stro-

  je, působící u štábu I. Gruppe, byly nestandard-

  ně označeny písmeny či iniciálami svých pilotů.

  Písmeno L (Leibold) bylo doplněno o označení

  strojů štábu v podobě klínu a na žlutě zbarve-

  né směrovce nesl letoun 11 proužků označujících

  dosažená vítězství.

  Siegfried „Wumm“ Schnell, rodák z nynějšího

  polského města Sulęcin (tehdy Zielenzig v Bra-

  niborsku), vstoupil do řad Luftwaffe v roce 1936

  a na počátku 2. světové války sloužil v řadách

  4./JG 2. Prvního vítězství dosáhl v bojích nad

  Francií 14. května 1940, dalších pak nad Británií

  a v bojích s britskými a americkými letci nad zá-

  padní Evropou. Po převelení k JG 54 byl nejprve

  zařazen k III. Gruppe a 1. února 1944 byl jmenován

  velitelem IV. Gruppe. V této funkci byl 25. února

  1944 nad Narvou sestřelen sovětským stíhačem

  a zahynul. Za svou bojovou činnost byl 9. červen-

  ce 1941 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou

  ratolestí, uznáno mu bylo celkem 93 vítězství.

  Fw 190A-2 Oblt. Schnella nesl standardní kamuf-

  lážní schéma stíhaček Luftwaffe tvořené barvami

  RLM 74/75/76. Na žluté směrovce byly symboly 64

  dosažených sestřelů a na bocích trupu a motoro-

  vého krytu byl namalován tzv. Adlerflügel.

  INFO Eduard

  53

  Červen 2024

• Page 54

  STAVEBNICE 06/2024STAVEBNICE 06/2024

  WNr. 0122125, Oblt. Max Buchholz, 5./JG 1, Katwijk,

  Nizozemsko, léto 1942

  WNr. 0125310, Hptm. Josef Priller, III./JG 26, Wevelghem,

  Belgie, červen 1942

  Max Bucholz se narodil 3. listopadu 1912 v Zerb-

  stu a na počátku války sloužil u Jagdgeschwader

  3. S touto jednotkou se zúčastnil bojů nad Francií

  a Velkou Británií a také operace Barbarossa (pře-

  padení Sovětského svazu). Na začátku října 1941

  byla I./JG 3 odeslána na odpočinek do Německa.

  Poté se přesunula do Nizozemska a k 6. ledna

  1942 přejmenována na II./JG 1. Oblt. Buchholzovi

  bylo svěřeno velení nad 6. Staffel. Dne 12. února

  1942 dosáhl svého 28. sestřelu, kdy při operaci

  Donerkeil (letecká podpora při proplutí němec-

  kých bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau

  spolu s těžkým křižníkem Prinz Eugen z Brestu

  kanálem La Manche do německých přístavů) se-

  střelil britský Blenheim. Od poloviny roku až do

  konce války sloužil v administrativních funkcích.

  Zemřel 19. července 1996 v Německu. Špička vr-

  tulového kuželu Buchholzova stroje, kamuflova-

  ného barvami RLM 74/75/76, nesla na červeném

  podkladu tenkou bílou spirálu. Marking, označující

  stroj velitele 5. Staffel v podobě číslice v černé

  barvě, byl doplněn o označení strojů II. Gruppe

  (vodorovný pruh v barvě Staffel) a pod kabinou byl

  doplněn o osobní pilotův emblém, stylizovaného

  racka v letu. Na motorovém krytu byl namalován

  bájný červ Tatzelwurm v červené barvě – označe-

  ní strojů 5./JG 1.

  Josef „Pips“ Priller se narodil 27. července 1915

  v bavorském Ingolstadtu. V roce 1935 vstoupil do

  Wehrmachtu, ale již za rok, v říjnu 1936, byl při-

  jat k leteckému výcviku stíhače. Prvního sestře-

  lu dosáhl ve funkci velitele 6. Staffel JG 51, když

  28. května 1940 sestřelil Spitfire nad Dunkerque.

  V listopadu 1940 byl jmenován velitelem 1./JG 26,

  6. prosince 1941 se stal velitelem III./JG 26, od

  11. ledna 1943 velel celé Jagdgeschwader 26. Jeho

  počet dosažených sestřelů dále narůstal, za své

  úspěchy byl dekorován 20. prosince 1941 Rytíř-

  ským křížem s dubovou ratolestí a meči. Dne

  28. ledna 1945 byl jmenován do funkce Inspekteur

  der Jagdflieger Ost, v níž setrval až do konce vál-

  ky. Celkové Prillerovo skóre čítá 101 zničených ne-

  přátelských letadel a všech svých sestřelů dosáhl

  na západní frontě. Po válce se oženil s majitelkou

  pivovaru Johannou Riegele a stal se generál-

  ním manažerem pivovaru Riegele v Augsburgu.

  Zemřel 20. května 1961 na infarkt. Stroj ve stan-

  dardní kamufláži stíhaček Luftwaffe se žlutou

  směrovkou a spodní částí krytu motoru, s nímž

  létal Josef Priller v červnu 1942, nesl označení

  velitele III. Gruppe. Na směrovce bylo zobrazeno

  73 sestřelů, kterých dosáhl k 1. červnu 1942.

  INFO Eduard54

  Červen 2024

• Page 55

  STAVEBNICE 06/2024

  Oblt. Egon Mayer, 7./JG 2, Théville, FrancIe, léto 1942

  Egon Mayer se narodil 19. srpna 1917 v Konstan-

  ci a do Luftwaffe vstoupil v roce 1937. V prosinci

  1939 byl po ukončení výcviku zařazen k Jagd-

  geschwader 2, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů

  nad Francií a Velkou Británií. Nejprve jako řadový

  člen, od 10. června 1941 ve funkci velitele 7. Staffel

  a od listopadu 1942 velel celé III. Gruppe. V té době

  již měl na kontě 52 sestřelů nepřátelských leta-

  del. Dne 23. listopadu poprvé sestřelil americký

  čtyřmotorový bombardér. Spolu s Georgem-Pe-

  terem Ederem vypracoval taktiku čelních útoků

  na americké bombardovací svazy. Velitelem celé

  JG 2 byl jmenován 1. července 1943. Dne 2. března

  1944 vedl formaci stíhačů od JG 2 proti americ-

  kému bombardovacímu svazu, během boje nad

  Montmédy byl sestřelen doprovodnými P-47 a za-

  hynul. Posmrtně byl vyznamenán Meči k Rytířské-

  mu kříži. Standardně kamuflovaný Fw 190 Egona

  Mayera nesl na motorovém krytu označení strojů

  7. Staffel JG 2, na žluté směrovce bylo vyznačeno

  44 sestřelů v podobě francouzských a britských

  kokard. Předchozí označení stroje je přestříkáno

  barvou RLM 74 Graugrün.

  Pro Fw 190A-2 1/48

  DOPORUČUJEME:

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  648366 Fw 190A propeller (Brassin)

  648371 Fw 190A control surfaces early (Brassin)

  648381 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  648736 Fw 190A landing flaps PRINT (Brassin)

  3DL48182 Fw 190A-2 SPACE (3D obtisk)

  D48040 Fw 190A-2 national insignia (obtisk)

  EX587 Fw 190A TFace (maska)

  OVERTREES

  #8215X

  Fw 190A-2

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82146-LEPT1

  Fw 190A-2

  1/48

  stránka produktu

  #648736

  #648356

  #648381

  INFO Eduard

  55

  Červen 2024

• Page 56

  STAVEBNICE 06/2024

  #7096

  L-29 Delfín

  Stavebnice československého proudového vojenského cvičného

  letounu L-29 delfín v měřítku 1/72, edice ProfiPACK.

  plastové díly: AMK

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: Ano

  maska: Ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 06/2024

  Reedice

  1/72

  INFO Eduard56

  Červen 2024

• Page 57

  STAVEBNICE 06/2024

  2853, 1. letka, 11. stíhací letecký pluk, Žatec, Česká republika, 1993

  N179EP, základna Reno, Spojené státy americké, 2009

  3246, 3. letka 1. slp, letiště Planá u Českých Budějovic, ČSSR, 1969–1970

  Žatecký Delfín obdržel tento barevný kabát na na

  začátku června roku 1993. Za jeho vznikem stál

  tým techniků pod vedením kpt. Ing. Karla Krejčího.

  Veřejnosti byl stroj poprvé představen 10. červen-

  ce téhož roku na leteckém dni v Žatci. Po zrušení

  11. slp byl letoun převeden k 1. školnímu letecké-

  mu pluku v Přerově. Celý povrch letounu včetně

  přídavných nádrží byl odmaštěn a výsostné znaky

  a trupová čísla byly zakryty páskou. Poté byl stroj

  přestříkán žlutou barvou, a nakonec přišla řada

  na černé tygří pruhy.

  Americká firma Tactical Air Services vlastní dva

  stroje L-29 Delfín, jež též používá v součinnosti

  s armádou či námořnictvem při nácviku obra-

  ny, kdy Delfíny simulují protilodní či protizemní

  střely s plochou dráhou letu. Při plavbě na cvi-

  čení RIMPAC 2010 (Rim of the Pacific – největší

  mezinárodní námořní válečné cvičení) byly vyfo-

  tografovány na palubě LHD 6 Bon Homme Richard.

  Stroj N179EP je kamuflován podobnými odstíny

  barev jako ruská letadla, kamufláž doplňují i rus-

  ké hvězdy na křídle a kýlovce.

  Zatímco většina L-29 sloužila u školních pluků

  jako školní letouny, bylo i bojovým útvarům při-

  děleno několik kusů pro kondiční létání s malými

  náklady na provoz. Jedním z nich byl tento L-29

  trupového čísla 3246 sloužící hned od počátku

  provozu v roce 1969 do poloviny osmdesátých let

  u 3. letky 1. slp v Českých Budějovicích. Později

  byl předán školnímu pluku v Košicích a defini-

  tivně dolétal na Slovensku jako jeden z posled-

  ních v roce 2003. V letech 1969-1970 nosily znak

  letky - čerta na tmavě modrém pozadí - nejen

  MiGy-21PFM, ale i tento L-29. Červené doplň-

  ky byly standardním zbarvením, ve kterém byly

  dodávány L-29 hlavnímu zákazníkovi - školním

  plukům sovětského letectva.

  INFO Eduard

  57

  Červen 2024

• Page 58

  FE999 L-29 Delfin seatbelts STEEL (fotolept)

  Pro L-29 Delfín 1/72

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 06/2024

  3250, International Fighter Pilots Academy, Košice, Slovenská republika, 1993

  378, 101. stíhací-průzkumné křídlo, letecká základna Szolnok,

  Maďarsko, léto 1978

  International Fighter Pilots Academy (Meziná-

  rodní akademie stíhacích pilotů) byla založena

  počátkem roku 1993 na košickém letišti jako ofi-

  ciální výcviková jednotka a umožňovala civilním

  žadatelům účastnit se letových činností na vojen-

  ských letadlech a vrtulnících. Jedním z letounů,

  které zde sloužily a jejichž prostřednictvím se

  získávaly prostředky plynoucí do rozpočtu Vzduš-

  ných sil Ozbrojených síl Slovenskej republiky, byl

  i tento Delfín. Trup této L-29 byl nastříkán šedou

  barvou, zatímco křídla nesla pestré zbarvení seg-

  menty červené, bílé a modré barvy připomínající

  akrobatické Delfíny. Na obou stranách trupu pod

  čelním štítkem se nacházel znak IFPA.

  L-29 Delfín s výrobním číslem 591378 byl vyro-

  ben v roce 1965 a dodán maďarskému letectvu,

  u něhož sloužil po celou svou kariéru na letecké

  základně v Szolnoku. V počátku své služby létal

  nekamuflovaný s červeným číslem 378. Leta-

  dlo se dvakrát vrátilo do Československa na

  GO prováděných v Trenčíně v letech 1971 a 1978.

  Po druhé generální opravě byl stroj kamuflován

  barvami, kterými se výrazně odlišoval od stan-

  dardních kamufláží maďarských letounů. Později

  byla kamufláž doplněna o zelenou barvu, jíž ma-

  ďarští technici opravili poškozený nátěr. Je zají-

  mavé, že tento stroj je stále v provozu, tentokrát

  v soukromých rukách v USA, kde létá s regist-

  rační značkou N21KE. Jeho služba u maďarského

  letectva skončila v březnu 1983, v létě 1984 byl

  prodán do Sovětského svazu. Po rozpadu Sovět-

  ského svazu obdržel v polovině devadesátých let

  registraci YL

  -

  PAD a prodán do Skotska, kde ně-

  kolik let prožil na venkovním úložišti, odkud byl

  prodán do USA.

  OVERTREES

  #7096X

  L-29 Delfín

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #7096-LEPT1

  L-29 Delfín

  1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Červen 2024

• Page 59

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Page 60

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro F4U-1A v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro P-47D-30 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644264

  F4U-1A LööK

  1/48 Magic Factory

  644269

  P-47D-30 LööK

  1/48 MINIART

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Červen 2024

• Page 61

  644270

  I-16 Type 24 LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro I-16 Typ 24 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska a STEEL

  pásy na sedačky pro FM-1 v měřítku 1/48. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644271

  FM-1 LööK

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Červen 2024

• Page 62

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro Gannet AS.1 či AS.4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  Soubor 3 sad pro Bf 109G-2 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně zbraní

  - vrtule

  644272

  Gannet AS.1/AS.4 LööKplus

  1/48 Airfix

  674008

  Bf 109G-2 LööKplus

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Červen 2024

• Page 63

  BRASSIN

  Brassinová sada - vypuštěný padák pro F-4E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Soubor 3 sad pro Bf 109G-4 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně zbraní

  - vrtule

  674009

  Bf 109G-4 LööKplus

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  648910

  F-4E parachute PRINT

  1/48 Meng

  INFO Eduard

  63

  Červen 2024

• Page 64

  648983

  Beaufort Mk.I engines PRINT

  1/48 ICM

  648989

  P-51B/C wheels block tread

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - motory pro Beaufort Mk.I

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje oba motory.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Červen 2024

• Page 65

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648991

  P-51B/C wheels block tread 2

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648990

  P-51B/C wheels diamond tread 2

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Červen 2024

• Page 66

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 108

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 108

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648999

  Bf 108 wheels

  1/48 Eduard

  648998

  Bf 108 wheels spoked

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Červen 2024

• Page 67

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro F-35B

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  6481000

  F-35B cockpit PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže

  pro P-51B nebo P-51C v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481001

  P-51B/C 108gal drop tanks PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Červen 2024

• Page 68

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - vrtule pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481006

  P-51B/C Hamilton Standard propeller

  1/48 Eduard

  6481003

  P-51B/C seat Type 2 PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Červen 2024

• Page 69

  Brassinová sada - vrtule pro P-51B

  či P-51C v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481007

  P-51B/C Hamilton Standard propeller uncuffed

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - raketnice typu bazookat

  pro P-51B nebo P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481008

  P-51B/C bazooka rocket launcher

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard

  69

  Červen 2024

• Page 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - protiletadlový kanon ráže 25 mm

  pro japonská druhoválečná plavidla v měřítku 1/350.

  Sada obsahuje 20 kanonů. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653019

  IJN Type 96 25mm AA gun (single) PRINT

  1/350

  stránka produktu

  Brassinová sada - protiletadlový kanon (dvojče) ráže

  25 mm pro japonská druhoválečná plavidla v měřítku

  1/350. Sada obsahuje 18 kanonů. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653020

  IJN Type 96 25mm AA gun (double) PRINT

  1/350

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Červen 2024

• Page 71

• Page 72

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro P-38J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - levý motor

  - pravý motor

  - turbokompresory

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN648126

  P-38J engines

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Červen 2024

• Page 73

  BRASSIN

  Soubor 5 sad pro F-35A v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - GBU-12

  - AIM-120C AMRAAM

  - AIM-9X

  - AIM-132 ASRAAM

  - GBU-31(V)3/B JDAM

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN67224

  F-35A armament

  1/72 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Červen 2024

• Page 74

  FOTOLEPTY

  ČERVEN 2024

  A-20J/K

  1/32 HKM

  #321018

  INFO Eduard74

  Červen 2024

• Page 75

  FOTOLEPTY

  Boston Mk.IV

  Boston Mk.IV

  1/32 HKM

  seatbelts STEEL

  #33369

  #33370

  INFO Eduard

  75

  Červen 2024

• Page 76

  FOTOLEPTY

  Boston Mk.IV

  A-20J/K / Boston Mk.IV

  main wheel well

  1/32 HKM

  1/32 HKM

  #321019

  #32491

  INFO Eduard76

  Červen 2024

• Page 77

  FOTOLEPTY

  A-20J/K / Boston Mk.IV bomb bay

  1/32 HKM

  #32490

  INFO Eduard

  77

  Červen 2024

• Page 78

  FOTOLEPTY

  B-26B Marauder cockpit & nose interior

  1/48 ICM

  #491454

  #FE1454

  INFO Eduard78

  Červen 2024

• Page 79

  FOTOLEPTY

  TBD-1 landing flaps

  1/48 Hobby Boss

  #481139

  INFO Eduard

  79

  Červen 2024

• Page 80

  FOTOLEPTY

  TBD-1

  1/48 Hobby Boss

  #491452 #FE1452

  INFO Eduard80

  Červen 2024

• Page 81

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  81

  Červen 2024

• Page 82

  FOTOLEPTY

  USS Sangamon CVE-26 island

  1/350 Trumpeter

  #53309 general set

  #53310 island

  INFO Eduard82

  Červen 2024

• Page 83

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  83

  Červen 2024

• Page 84

  SM.79 interior

  1/72 Italeri

  #73824 #SS824

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard84

  Červen 2024

• Page 85

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  85

  Červen 2024

• Page 86

  INFO Eduard86

  Březen 2024

• Page 87

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  87

  Březen 2024

• Page 88

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard88

  Březen 2024

• Page 89

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  89

  Březen 2024

• Page 90

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard90

  Březen 2024

• Page 91

• Page 92

  snadná

  aplikace

  3DL32023 B5N2 SPACE 1/35 Border Model

  3DL32024

  A-20J/K SPACE 1/32 HKM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Červen 2024

• Page 93

  SPACE

  3DL32025 Boston Mk.IV SPACE 1/32 HKM

  3DL48180

  B-24J SPACE 1/48 Hobby Boss

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Červen 2024

• Page 94

  3DL48182 Fw 190A-2 SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  SPACE

  3DL48181 TBD-1 SPACE 1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Červen 2024

• Page 95

  SPACE

  3DL48183 B-26B Marauder SPACE 1/48 ICM

  SPACE

  stránka produktu

  3DL72032 SM.79 SPACE 1/72 Italeri

  stránka produktu

  INFO Eduard

  95

  Červen 2024

• Page 96

  3DL53014 US Navy WW2 ensign flag for CVL, CVE, CL & DD SPACE 1/350

  stránka produktu

  SPACE

  3DL72033 B-26 Marauder SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard96

  Červen 2024

• Page 97

  EDDIE THE RIVETER

  ER32006

  Double radial rows

  1/32

  ER48011

  Double radial rows

  1/48

  Tento produkt slouží pro ztvárnění

  pozitivních nýtů na zaoblených plochách.

  Jejich využití nalezne modelář například

  na vrtulových kuželech, krytech motorů

  a motorových chladičích. Jak pracovat

  s těmito produkty naleznete

  v INFU 08/2023.

  stránka produktu

  stránka produktu

  ER72006

  Double radial rows

  1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard

  97

  Červen 2024

• Page 98

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49406 F-35B 1/48 Tamiya

  BIG49407

  Gannet AS.1 1/48 Airfix

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491420 F-35B 1/48

  FE1421 F-35B seatbelts STEEL 1/48

  EX1011 F-35B 1/48

  491424 Gannet AS.1 1/48

  FE1426 Gannet AS.1/AS.4 seatbelts STEEL 1/48

  EX1016 Gannet AS.1/AS.4 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Červen 2024

• Page 99

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49408 Gannet AS.4 1/48 Airfix

  BIG49409

  Hurricane Mk.IIb 1/48 Arma Hobby

  491425 Gannet AS.4 1/48

  FE1426 Gannet AS.1/AS.4 seatbelts STEEL 1/48

  EX1016 Gannet AS.1/AS.4 1/48

  491422 Hurricane Mk.IIb 1/48

  FE1423 Hurricane Mk.IIb seatbelts STEEL 1/48

  EX1014 Hurricane Mk.IIb 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  99

  Červen 2024

• Page 100

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX324 A-20J/K

  1/32 HKM

  JX325 A-20J/K TFace

  1/32 HKM

  JX326 B5N2 TFace

  1/32 Border Model

  EX1041 B-24J

  1/48 Hobby Boss

  EX1042 B-24J TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX1043 B-24J US national insignia

  1/48 Hobby Boss

  EX1044 B-26B Marauder

  1/48 ICM

  EX1045 B-26B Marauder TFace

  1/48 ICM

  EX1046 B-26B Marauder national

  insignia 1/48 ICM

  EX1047 TBD-1 TFace

  1/48 Hobby Boss

  JX325 A-20J/K TFace

  JX326 B5N2 TFace TFace

  JX326 B5N2 TFace TFace

  JX326 B5N2 TFace TFace

  JX326 B5N2 TFace TFace

  JX325 A-20J/K TFace

  JX324 A-20J/K

  JX324 A-20J/K

  JX325 A-20J/K TFace

  JX325 A-20J/K TFace

  INFO Eduard100

  Červen 2024

• Page 101

  EX1042 B-24J TFace

  EX1042 B-24J TFace

  EX1041 B-24J

  EX1041 B-24J

  EX1042 B-24J TFace

  EX1042 B-24J TFace

  EX1045 B-26B Marauder TFace

  EX1044 B-26B Marauder

  EX1044 B-26B Marauder

  EX1045 B-26B Marauder TFace EX1045 B-26B Marauder TFace

  EX1045 B-26B Marauder TFace

  EX1047 TBD-1 TFace EX1047 TBD-1 TFace

  INFO Eduard

  101

  Červen 2024

  MASKY

• Page 102

  NOVINKY

  ČERVEN 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2146 MARAUDER 1/72 Limited

  84200 Spitfire Mk.Vb OVERLORD 1/48 Weekend

  70159 Bf 109G-6 1/72 ProfiPACK

  82146 Fw 190A-2 Reedice 1/48 ProfiPACK

  7096 L-29 Delfín Reedice 1/72 ProfiPACK

  53310 USS Sangamon CVE-26 island 1/350 Trumeter

  32490 A-20J/K / Boston Mk.IV bomb bay 1/32 HKM

  32491 A-20J/K / Boston Mk.IV main wheel well 1/32 HKM

  321017 B5N2 1/35 Border Model

  321018 A-20J/K 1/32 HKM

  321019 Boston Mk.IV 1/32 HKM

  481139 TBD-1 landing flaps 1/48 Hobby Boss

  491450 B-24J cockpit & engines 1/48 Hobby Boss

  491452 TBD-1 1/48 Hobby Boss

  491454 B-26B Marauder cockpit & nose interior 1/48 ICM

  72737 SM.79 exterior 1/72 Italeri

  73824 SM.79 interior 1/72 Italeri

  33365 B5N2 1/35 Border Model

  33366 B5N2 seatbelts STEEL 1/35 Border Model

  33367 A-20J/K 1/32 HKM

  33368 A-20J/K seatbelts STEEL 1/32 HKM

  33369 Boston Mk.IV 1/32 HKM

  33370 Boston Mk.IV seatbelts STEEL 1/32 HKM

  FE1450 B-24J 1/48 Hobby Boss

  FE1451 B-24J seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1452 TBD-1 1/48 Hobby Boss

  FE1453 TBD-1 seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1454 B-26B Marauder 1/48 ICM

  FE1455 B-26B Marauder seatbelts STEEL 1/48 ICM

  SS824 SM.79 1/72 Italeri

  JX324 A-20J/K 1/32 HKM

  JX325 A-20J/K TFace 1/32 HKM

  JX326 B5N2 TFace 1/32 Border Model

  EX1041 B-24J 1/48 Hobby Boss

  EX1042 B-24J TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1043 B-24J US national insignia 1/48 Hobby Boss

  EX1044 B-26B Marauder 1/48 ICM

  EX1045 B-26B Marauder TFace 1/48 ICM

  EX1046 B-26B Marauder national insignia 1/48 ICM

  EX1047 TBD-1 TFace 1/48 Hobby Boss

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG49406 F-35B 1/48 Tamiya

  BIG49407 Gannet AS.1 1/48 Airfix

  BIG49408 Gannet AS.4 1/48 Airfix

  BIG49409 Hurricane Mk.IIb 1/48 Arma Hobby

  INFO Eduard102

  Červen 2024

• Page 103

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  EDDIE THE RIVETER

  644264 F4U-1A LööK 1/48 Magic Factory

  644269 P-47D-30 LööK 1/48 MINIART

  644270 I-16 Type 24 LööK 1/48 Eduard

  644271 FM-1 LööK 1/48 Tamiya

  648910 F-4E parachute PRINT 1/48 Meng

  648983 Beaufort Mk.I engines PRINT 1/48 ICM

  648989 P-51B/C wheels block tread 1/48 Eduard

  648990 P-51B/C wheels diamond tread 2 1/48 Eduard

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 1/48 Eduard

  648998 Bf 108 wheels spoked 1/48 Eduard

  648999 Bf 108 wheels 1/48 Eduard

  6481000 F-35B cockpit PRINT 1/48 Tamiya

  6481001 P-51B/C 108gal drop tanks PRINT 1/48 Eduard

  6481003 P-51B/C seat Type 2 PRINT 1/48 Eduard

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller 1/48 Eduard

  6481007 P-51B/C Hamilton Standard

  propeller uncuffed 1/48 Eduard

  6481008 P-51B/C bazooka rocket launcher 1/48 Eduard

  653019 IJN Type 96 25mm AA gun (single) PRINT 1/350

  653020 IJN Type 96 25mm AA gun (double) PRINT 1/350

  644272 Gannet AS.1/AS.4 LööKplus 1/48 Airfix

  674008 Bf 109G-2 LööKplus 1/72 Eduard

  674009 Bf 109G-4 LööKplus 1/72 Eduard

  SIN648126 P-38J engines 1/48 Tamiya

  SIN67224 F-35A armament 1/72 Tamiya

  3DL32023 B5N2 SPACE 1/35 Border Model

  3DL32024 A-20J/K SPACE 1/32 HKM

  3DL32025 Boston Mk.IV SPACE 1/32 HKM

  3DL48180 B-24J SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48181 TBD-1 SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48182 Fw 190A-2 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48183 B-26B Marauder SPACE 1/48 ICM

  3DL72032 SM.79 SPACE 1/72 Italeri

  3DL72033 B-26 Marauder SPACE 1/72 Eduard

  3DL53014 US Navy WW2 ensign flag for

  CVL, CVE, CL & DD SPACE 1/350

  ER32006 Double radial rows 1/32

  ER48011 Double radial rows 1/48

  ER72006 Double radial rows 1/72

  ČERVEN 2024

  INFO Eduard

  103

  Červen 2024

• Page 104

  POSTAVENO

  1/48

  stránka produktu

  postavil Robert Szwarc

  #11181

  MARKING A

  INFO Eduard104

  Červen 2024

• Page 105

  POSTAVENO

  P-51B-10-NA, s/n 43-6934, Capt. Henry White, 328th FS, 352th FG, 8th AF,

  Bodney, Velká Británie, červen 1944

  K založení 352nd Fighter Group došlo 29. září

  1942, aktivována byla o tři dny později, tedy 1. říj-

  na. Jejím prvním velitelem se stal Lt. Col. Edwin

  M. Ramage. V její sestavě působily 328th, 486th

  a 487th Fighter Squadron, všechny zpočátku lé-

  taly na P-47, než přezbrojily na P-51B. Během

  června a července se skupina přesunula z USA

  do Velké Británie. Prvním velitelem 328th Fighter

  Squadron se stal Capt. J. H. Posten, nejznáměj-

  ším z velitelů byl Maj. G. E. Preddy, nejúspěšněj-

  ší americký stíhač na P-51 s 26,83 potvrzenými

  sestřely. Capt. Henry White odlétal u jednotky

  celkem 89 operačních letů, při kterých zazname-

  nal dva sestřely. Prvního dosáhl 28. května 1944,

  druhého 18. července. Celá squadrona dosáhla za

  války 143 sestřelů, 14 poškození a 35 letounů zni-

  čili její piloti na zemi. P-51B kapitána Whitea nesl

  typické zbarvení „Blue-nosed Bastards of Bod-

  ney“, jak bylo 352nd FG obecně přezdíváno podle

  modrých přídí jejích letounů. Na levé straně před

  kabinou zdobila příď malba dívky v červených

  bikinách a název „Dallas Darling“. Vše doplněno

  nezbytnými invazními pruhy.

  INFO Eduard

  105

  Červen 2024

• Page 106

  POSTAVENO

  postavil Tomáš Pavlík

  M3A1 HAlf TrAck

  1/72 Academy

  Použité doplňky:

  22120 M-3 Half Track (fotolept)

  INFO Eduard106

  Červen 2024

• Page 107

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  107

  Červen 2024

• Page 108

  POSTAVENO

  1/72F6F-3

  postavil Steve Baker

  #7074

  MARKING D a E

  Ens. Gordon Arthur Stanley,

  VF-27, USS Princeton

  (CVL-23), říjen 1944

  OTU VF-2, NAS Melbourne,

  Spojené státy americké,

  říjen 1944

  Použité doplňky:

  672039 US 500lb bombs (Brassin)

  672203 F6F wheels (Brassin)

  INFO Eduard108

  Červen 2024

• Page 109

  1/72

  Bf 109F-4

  postavil Steve Baker

  #70155

  MARKING B

  POSTAVENO

  Použité doplňky:

  672314 Bf 109F propeller late PRINT (Brassin)

  672316 Bf 109F wheels PRINT (Brassin)

  672322 Bf 109F wheel bays rounded PRINT (Brassin)

  672325 Bf 109F/G exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672329 Bf 109 balance weights PRINT (Brassin)

  Bf 109F-4, Maj. Hannes Trautloft,

  JG 54, Relbicy, Sovětský svaz,

  březen 1942

  Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru ve Špa-

  nělské občanské válce. Létal zde s Bf 109 a podílel se na vypra-

  cování taktiky bojového nasazení tohoto typu. Létal také v polské kam-

  pani či ve francouzském tažení. Během každého konfliktu si připsal alespoň

  jedno vítězství. Dne 25. srpna 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54.

  V jejím čele se také zapojil do operace Barbarossa, tedy útoku proti Sovětské-

  mu svazu, a vedl ji až do 5. července 1943, kdy byl převelen do vyšších štábních

  funkcí. Trautloftovo celkové skóre čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl

  připnout 27. července 1941. Letoun nese nestandardní kamuflážní schéma. Jaké

  barvy JG 54 v Sovětském svazu používala, není zcela jasné. Naše interpre-

  tace obsahuje barvy RLM 70, 71 a 76, doplněné bílou barvou pro zimní období.

  Z obou stran je pod kabinou nakreslen znak JG 54, zelené srdce s bílým lemem.

  V pozdějších měsících byly do srdce domalovány znaky jednotlivých Gruppe

  a na stroji byla bílá barva přestříkána opět zelenou barvou.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  109

  Červen 2024

• Page 110

  partneři

  8.6.

  2024

  Sokolovna Dobšice

  Škoda LT vz. 35

  Zdeněk Hanzal

  Obec Dobšice

  02'(/Èěģ0%/Ëä

  www.

  .cz

• Page 111

  partneři

  8.6.

  2024

  Sokolovna Dobšice

  Škoda LT vz. 35

  Zdeněk Hanzal

  Obec Dobšice

  02'(/Èěģ0%/Ëä

  www.

  .cz

  INFO Eduard

  111

  Červen 2024

  World Class Publishing

  Guideline Aviation Books

  Colour Conundrum No ‘s 1, 2 & 3 all £23.00

  Dambusters and the Lancaster £20.00

  Fall of Iron £18.00

  Atlantic Resolve £15.00

  Aircraft in Prole - British Classics £11.99

  Aircraft in prole - US Navy and Air Forces £11.99

  Sepcat Jajuar £20.00

  Camouage & Markings

  No. 1 RAF Fighters 1945 - 1950 UK Based £25.00

  No. 2 The Battle of Britain RAF May - Dec 1940 £25.00

  No. 3 The Israeli Air Force Part one 1948-67 £25.00

  No. 4 The Israeli Air Force Part two 1967 - 2001 £25.00

  No.5 RAF Fighters 1945 - 1950 Overseas bases £25.00

  No. 6 The air campaign for the freedom of Libya Feb - Oct 2011 £25.00

  No. 7 The Israeli Air force Part 3 2002 - 2012 £25.00

  Combat Colours

  Combat Colours No. 1 The Messerschmitt Bf109 £15.00

  Combat Colours No. 2 The Hawker Hurricane 1939 to 1945 in RAF £15.00

  Combat Colours No. 3 The Curtis P-36 and P-40 £15.00

  Combat Colours No. 4 Pearl Harbor and beyond £15.00

  Combat Colours No. 5 The de Havilland Mosquito £15.00

  Combat Colours No. 6 de Havilland Mosquito Day and Night Fighters £15.00

  Combat Colours No. 7 Focke Wulf Fw190 £20.00

  Combat Colours No. 8 Supermarine Spitre in WWII £20.00

  Combat Colours No. 9 Mitsubishi Zero £15.00

• Page 112

  ON APPROACH

  ČERVENEC 2024

  634046

  A-20J/K LööK

  1/32 HKM

  644265

  F4U-2 LööK

  1/48 Magic Factory

  644273

  B-26B Marauder LööK

  1/48 ICM

  BIG5372 HMS Ark Royal 1939 1/350 I LOVE KIT

  BIG49410 P-47D-30 1/48 MINIART

  BIG49411 U-2R 1/48 Hobby Boss

  BIG49412 Lancaster B Mk.III Dambuster PART I 1/48 HKM

  BIG49413 Lancaster B Mk.III Dambuster PART II 1/48 HKM

  BIG72180 PBM-5A 1/72 Academy

  634046 A-20J/K LööK 1/32 HKM

  644265 F4U-2 LööK 1/48 Magic Factory

  644273 B-26B Marauder LööK 1/48 ICM

  6481004 P-51B/C engine 1/48 Eduard

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT 1/48 Eduard

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT 1/48 Eduard

  672358 P-51D exhaust stacks PRINT 1/72 Eduard

  672359 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT 1/72 Eduard

  672361 P-51D Hamilton Standard propeller PRINT 1/72 Eduard

  672362 P-51D Hamilton Standard propeller uncuffed PRINT 1/72 Eduard

  672363 P-51D-5 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672366 P-51D wheels diamond tread 1/72 Eduard

  672367 P-51D wheels oval tread 1/72 Eduard

  672368 P-51D wheels cross tread 1/72 Eduard

  672372 P-51D seat PRINT 1/72 Eduard

  644274 P-47D-30 LööKpkus 1/48 MINIART

  674010 Bf 109G-6 LööKplus 1/72 Eduard

  674011 Bf 109F LööKplus 1/72 Eduard

  SIN635001 WWII German tool set 1/35

  SIN648127 F-16C Block 42 till 2005 1/48 Kinetic

  BIG ED (červenec)

  BRASSIN (červenec)

  LöökPlus (červenec)

  BIGSIN (červenec)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro A-20J/K v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro F4U-2 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-26B Marauder v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard112

  Červen 2024

• Page 113

  6481004

  P-51B/C engine

  1/48 Eduard

  ON APPROACH

  Brassinová sada - motor pro P-51B nebo P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje také kryty motoru.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 55 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481005

  P-51B/C 75gal drop tank early PRINT

  1/48 Eduard

  6481009

  P-51B/C/D seat Type 3 PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro P-51B

  nebo P-51C v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 nádrže.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B či P-51C

  či P-51D v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  INFO Eduard

  113

  Červen 2024

• Page 114

  ON APPROACH

  ČERVENEC 2024

  672358

  P-51D exhaust stacks PRINT

  1/72 Eduard

  672359

  P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT

  1/72 Eduard

  672361

  P-51D Hamilton Standard propeller PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - výfuky pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - vrtule pro P-51D

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard114

  Červen 2024

• Page 115

  ON APPROACHČERVENEC 2024

  672362

  P-51D Hamilton Standard propeller uncuffed PRINT

  1/72 Eduard

  672363

  P-51D-5 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  672366

  P-51D wheels diamond tread

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - vrtule pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro P-51D-5

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 21 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  115

  Červen 2024

• Page 116

  ON APPROACH

  672367

  P-51D wheels oval tread

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672372

  P-51D seat PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51D

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  672368

  P-51D wheels cross tread

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard116

  Červen 2024

• Page 117

• Page 118

  Soubor 3 sad pro P-47D-30 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644274

  P-47D-30 LööKplus

  1/48 MINIART

  ON APPROACH

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard118

  Červen 2024

• Page 119

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně zbraní

  - výfuky

  - kola podvozku

  Soubor 4 sad pro Bf 109F v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně zbraní

  - výfuky

  - kola podvozku

  674010

  Bf 109G-6 LööKplus

  1/72 Eduard

  674011

  Bf 109F LööKplus

  1/72 Eduard

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard

  119

  Červen 2024

• Page 120

  SIN635001

  WWII German tool set

  1/35

  Soubor 6 sad nářadí pro německá druhoválečná obrněná

  vozidla v měřítku 1/35.

  - krumpáče

  - páčidla

  - nůžky na dráty

  - lopaty

  - sekery

  - kladiva

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard120

  Červen 2024

• Page 121

  SIN648127

  F-16C Block 42 till 2005

  1/48 Kinetic

  Soubor 4 sad pro F-16C Block 42 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  - kokpit

  - podvozkové šachty

  - kola podvozku

  - výtoková tryska motoru

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHČERVENEC 2024

  INFO Eduard

  121

  Červen 2024

• Page 122

  FOTOLEPTY

  53311 USS Ranger CV-4 part 1 1/350 Trumpeter

  481140 B-24J undercarriage 1/48 Hobby Boss

  481141 B-24J bomb bay 1/48 Hobby Boss

  481142 B-24J bomb racks 1/48 Hobby Boss

  481143 SMB-2 Super Mystere landing flaps 1/48 Special Hobby

  481144 B-26B exterior 1/48 ICM

  481145 B-26B bomb bay 1/48 ICM

  491451 B-24J nose & radio compartment 1/48 Hobby Boss

  491455 B-26B rear interior 1/48 ICM

  491456 SMB-2 Super Mystere Israeli AF 1/48 Special Hobby

  72738 A-6E electronic equipment 1/72 Trumpeter

  73825 A-6E 1/72 Trumpeter

  73827 F-15J MSIP 1/72 Fine Molds

  ZOOMY

  FE1456 SMB-2 Super Mystere Israeli AF 1/48 Special Hobby

  FE1457 SMB-2 Super Mystere seatbelts Israeli AF STEEL 1/48 Special Hobby

  SS825 A-6E 1/72 Trumpeter

  SS826 P-51D seatbelts STEEL 1/72 Eduard

  SS827 F-15J MSIP 1/72 Fine Molds

  MASKY

  EX1048 SMB-2 Super Mystere TFace 1/48 Special Hobby

  EX1049 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  EX1050 A-10C TFace 1/48 Great Wall Hobby

  CX663 A-6E 1/72 Trumpeter

  CX664 P-51D US national insignia 1/72 Eduard

  CX665 P-51D surface panels 1/72 Eduard

  CX666 F-15J MSIP 1/72 Fine Molds

  CX667 B-24H 1/72 Airfix

  SPACE

  3DL48184 SMB-2 Super Mystere Israeli AF SPACE 1/48 Special Hobby

  3DL48185 Fw 190D-9 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48186 A-10C SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL72034 A-6E SPACE 1/72 Trumpeter

  3DL72035 P-51D-5 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72036 P-51D-10 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72037 P-51D-15+ SPACE 1/72 Eduard

  3DL72038 F-15J MSIP SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72039 L-29 SPACE 1/72 AMK/Eduard

  EDDIE THE RIVETER

  ER32007 Triple radial rows 1/32

  ER48012 Triple radial rows 1/48

  ER72007 Triple radial rows 1/72

  ON APPROACH

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard122

  Červen 2024

• Page 123

  ON APPROACH

  Spitfire Mk.XVI High Back #8286 1/48

  ČERVENEC 2024

  TB752, S/Ldr Henry Zary, No. 403 Squadron,

  B.114 Diepholz, Německo, duben-květen 1945

  SM403, F/O Gordon M. Hill,

  No. 416 Squadron, B.56 Evere,

  Belgie, prosinec 1944

  RR227, S/Ldr Otto Smik,

  No. 127 Squadron,

  B.60 Grimbergen, Belgie,

  listopad 1944

  TB520, W/Cdr Donald G. Andrews,

  Coltishall Wing, Velká Británie, březen 1945

  TB349, F/Lt Malcolm J. Gordon, No. 421 Squadron,

  B.90 Petit Brogel, Belgie, únor–duben 1945

  F/Lt Gordon M. Braidwood, No. 322 Squadron,

  B.106 Twente, Nizozemsko, duben 1945

  INFO Eduard

  123

  Červen 2024

• Page 124

  Bf 109G-6 Erla

  1/48

  ON APPROACH

  #84201

  ČERVENEC 2024

  Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler,

  6./JG 5, Alakurtti, Finsko, červenec 1943

  Bf 109G-6, WNr. 15909, Hptm. Gerhard Barkhorn,

  Stab II./JG 52, Anapa, SSSR, září 1943

  Bf 109G-6/R6, WNr. 15367, Oblt. Herwig Zuzic,

  8./JG 1, Leeuwarden, Nizozemsko,

  červenec 1943

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. 26048,

  Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54,

  Ludwigslust, Německo, leden 1944

  INFO Eduard124

  Červen 2024

• Page 125

  WNr. 600424, Lt. Heinz Sachsenberg,

  München- Riem, Německo, duben - květen 1945

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn,

  Stab JG 6, Welzow, Německo, únor 1945

  WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg,

  Stab I./JG 2, Merzhausen, Německo,

  1 ledna 1945

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann,

  12./JG 26, Německo, 1945

  ON APPROACH

  Reedice

  Fw 190D-9

  #84102

  1/48

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard

  125

  Červen 2024

• Háknkrojcy a rudá hvězda

  Historie není exaktní věda, znalosti o věcech a událostech minulých se nejen doplňují a zpřesňují, často se ale mění i v souvislosti s celospolečenským vnímáním. Dávní kronikáři psali mnohdy tak, jak panovník pískal, jinak riskovali, že si už ani neškrtnou. Ti, co se pak pouštěli do sepisování událostí, ke kterým došlo za vlády panovníků, kteří byli bezpečně mrtví a tedy neškodní, se zase často dopouštěli omylů či fabulací z toho prostého důvodu, že měli málo zdrojů, případně měli své oblíbence, které nechtěli pohanět a naopak.

  Historie není exaktní věda, znalosti o vě-

  cech a událostech minulých se nejen doplňují

  a zpřesňují, často se ale mění i v souvislosti

  s celospolečenským vnímáním. Dávní kroniká-

  ři psali mnohdy tak, jak panovník pískal, jinak

  riskovali, že si už ani neškrtnou. Ti, co se pak

  pouštěli do sepisování událostí, ke kterým

  došlo za vlády panovníků, kteří byli bezpečně

  mrtví a tedy neškodní, se zase často dopouště-

  li omylů či fabulací z toho prostého důvodu, že

  měli málo zdrojů, případně měli své oblíbence,

  které nechtěli pohanět a naopak. Takový Václav

  Hájek z Libočan by mohl vyprávět… Ve své době

  měl i on omezené informační zdroje a většinou

  si navíc i to málo, co zjistil, vyložil po svém.

  V tom nebyl sám a už vůbec nebyl poslední.

  Stejně jako středověcí či starověcí vládci, i no-

  vodobí despotové rádi upravují historii po svém.

  Na jedné z asociálních sítí, určených primárně

  pro zvyšování dosahu lidské omezenosti a ma-

  losti, jsem před nějakým časem zaznamenal

  reel jakési zhruba padesátileté dámy, která se

  pohoršovala nad tím, že se dnes o některých

  dějinných událostech hovoří a píše jinak, než

  ji učili ve škole. Asi dvacetkrát přitom použila

  slovo „neuvěřitelné“, zřejmě z důvodu své ne-

  uvěřitelně slabé slovní zásoby dané mizerným

  vzděláním. Daná osůbka žije evidentně v pře-

  svědčení, že je historie exaktní vědou, což je

  samozřejmě nesmyl. Bohužel právě komunis-

  tický výklad dějin, který spíš než dílo Václava

  Hájka z Libočan připomíná ještě „uvolněnější“

  Kroniku tak řečeného Dalimila, je dodnes tím,

  co značně ovlivňuje světonázor nejen starší

  generace. Jako duševní rakovina se lži, které

  nám vtloukali do hlav učitelé, šíří od rodičů

  a prarodičů dál i směrem k mladší generaci.

  Když k tomu připočteme impotenci současné-

  ho školství, pak se není co divit, že tady máme

  i nadále hrdinný Sovětský svaz, který byl zá-

  keřně napaden zlými a proradnými Nacisty

  a poté zachránil celou Evropu, potažmo svět

  před jejich tyranií. Ne, není tomu tak milé děti,

  pouze si zachraňoval vlastní zadnici a hasil,

  co sám pomáhal velmi iniciativně zapálit, aby

  toho všeho potom bezohledně využil v rámci

  mocenského boje. Pod znamením rudé hvězdy

  umírali lidé zcela zbytečně jak rukou nepřátel,

  tak rukou soukmenovců.

  V občanské válce, ke které došlo po uchvá-

  cení moci bolševiky, tedy komunisty, padlo

  v Rusku až 17 milionů lidí, během „velké čist-

  ky“, kterou si komunisté vyrovnávali účty

  a zbavovali se nepohodlných „elementů“ bylo

  povražděno na 1,5 milionu lidí a celkově postih-

  ly stalinistické i následné represe až do roku

  1991 bezmála dvanáct milionů lidí. Až do chvíle,

  kdy se zrůdné komunistické ideologie chopil

  Mao Ce-Tung, aby se různými způsoby zbavil

  podle odhadů až sedmdesáti milionů obyvatel,

  byl Sovětský svaz lídrem hitparády masových

  vrahů páchajících zločiny přímo pod vlajkou

  a státními symboly dané země. A v obou přípa-

  dech v tom hrála roli rudá pěticípá hvězda, kte-

  rá si co do symboliky zvěrstev nijak nezadá se

  satanizovaným hákovým křížem. Jenže zatím-

  co hákový kříž prohrál, rudá hvězda „vyhrála“,

  minimálně v očích těch, co mají za vrchol vý-

  kladu historie učivo z dob vlády KSČ. A proto

  dnes máme zákony, které se snaží vymazat há-

  kový kříž z historie, zatímco rudá hvězda může

  vesele coby symbol nejodpornějších zvěrstev

  dál vesele zářit kdykoli a kdekoli…

  S legislativou, která se snaží vymazat na-

  cistický symbol z historie, se nějak musíme

  v rámci přípravy plastikových modelů vy-

  rovnat. Hákové kříže musí z kreseb i obtisků

  a obtiskových schémat, ironií osudu i v podo-

  bě malých symbolů sestřelů, které si tehdejší

  spojenečtí stíhači rozhodně na letadla nema-

  lovali proto, aby propagovali nacismus. Jinými

  slovy, zákonodárci de facto uniká smysl jeho

  vlastního díla…

  Popravdě řečeno nejsem pro zákaz pou-

  žívání nacistických symbolů v souvislosti se

  zobrazováním historických událostí, stejně

  jako nejsem pro zákaz rudé pěticípé hvězdy.

  Ještě jsem neviděl, aby symbol, ať už jakýko-

  li, sám od sebe páchal zlo. Zlo páchají na této

  planetě výhradně lidé a kdo jej chce páchat či

  propagovat, toho nějaká legislativa nezastaví.

  Zavírání očí před historií pak nápadně připo-

  míná nejen Václava Hájka z Libočan, nebo toho

  veršujícího vtipálka, co mu říkáme Dalimil, ale

  hlavně komunistické soudruhy, co psali učeb-

  nice dějepisu tak, aby vše zapadlo do předem

  dané ideologie. A to je hodně nebezpečný vývoj.

  Osobně jsme velmi zvědav, jestli se bude mě-

  řit stejným metrem jako hákovému kříži také

  písmenu „Z“. Nevím jak vy, ale já se bez něj asi

  neobejdu… Nebo jen .tě.í (dříve „ztěží“).

  HÁKNKROJCY A RUDÁ HVĚZDA

  Text: Richard Plos

  INFO Eduard126

  Červen 2024

• Page 127

• Page 128

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, dámy a pánové!

  Někdy se poštěstí psát nějaký text na zajímavém místě, a to se mi právě dnes stalo. Píši úvodník červnového Infa během prvního červnového víkendu na Bublavě v Krušných horách, v policejním rekreačním středisku, kde probíhá letošní ročník Iron Bunny. Soutěžní týmy tentokrát staví čtvrtkového Mustanga P-51B. Kromě stavebnice mají k dispozici i řadu doplňků včetně motoru, a čeká je 24 hodin perné práce. Vy, kdo jste letošní Iron Bunny sledovali na živém streamu z Bublavy, vítěze znáte, já už ho v úterý, kdy Info vyjde, budu znát také, ale teď ho ještě neznám, teď ještě ne. Téměř permanentně tady hustě prší, naplňuje se výstraha meteorologů před silnými lijáky a možnými povodněmi. Letos je Iron Bunny ještě větší dobrodružství, než obvykle!

  Když jsem v pátek na Bublavu odjížděl, zkoušeli jsme předposlední formu na dvaasedmdesátinového Mustanga P-51D, formu s trupem a křídly. Na první pokus jsme dostali kompletní výlisek, ke všeobecné radosti v horních patrech firmy, kde na tento výlisek čekali konstruktéři, kteří potřebovali ověřit přesnost konstrukcí leptů a obtisků. Obtisk pro první edici P-51D 1/72 Royal Class sice vychází z Royal Classu v měřítku 1/48 a konstrukce dvaasedmdesátinové stavebnice vychází z konstrukce stavebnice čtvrtkové, to ale stále neznamená, že můžeme jen tak zmenšit čtvrtkové konstrukce a pustit je do výroby. S výliskem v ruce si můžeme být přesností konstrukce jisti, a v tomto týdnu už mohou obtisky, lepty i masky do výroby. Zároveň jsme poslali výlisek Omasku, aby si mohl ověřit konstrukci špuntů do podvozkových šachet, které budou opět součástí balení Royal Classu. V tomto týdnu se bude na lis nasazovat i poslední forma s drobnými díly, a pokud vše půjde dobře, budeme Royal Classy balit příští týden a ve druhé polovině června je začneme expedovat zákazníkům.

  Logistika kolem realizace nové stavebnice je složitá, procesy na sebe navazují velmi přesně a nás těší, že ji máme vyladěnou tak, že nám obvykle přesně a spolehlivě funguje. Samozřejmě to není zadarmo a celý proces se neobejde bez stresů a napětí. K větším kolapsům a zdržením dochází zřídka, ale dochází k nim. Jeden z takových případů máme právě za sebou. Výlisky na červnovou novinku B-26F/G Marauder 1/72 vypluly z přístavu v Shimitzu u Shizuoky na konci února. Standardně plují nákladní lodi z Japonska do Evropy šest týdnů, tentokrát naše loď plula dvakrát tak dlouho. Kvůli útokům jemenských Hútíů na nákladní lodě ve vjezdu do Rudého moře je námořní doprava odkláněna na cestu kolem Afriky, což ji prodlužuje a prodražuje. Do toho spadly i naše Maraudery. Aby toho nebylo málo, po příjezdu kamionu do Čech nám zásilku zastavili čeští celníci, kteří na ní provedli inspekci a zdrželi tak dodání výlisků o další týden. Díky tomu na výlisky čekaly krabičky s připravenými komponenty až do 27. května a stejně tak čekalo několik desítek nekompletních zásilek pro obchodníky z celého světa. Výsledek celé anabáze byl, že jsme začali odesílat zásilky až 28. května, namísto 15. května, což je standardní datum pro začátek expedice červnových novinek obchodníkům. Vypadá to jako zábavná historka, ale v našem systému, kdy dávkově expedujeme průměrně 80 novinek měsíčně, znamená zdržení, byť jediné položky, stopku pro všechny zásilky. Ty sice připravíme, ale většina zákazníků čeká s odesláním, dokud není zásilka kompletní. Samozřejmě záleží na typu zdržené položky. Pokud je to například nějaká maska nebo malý lept, tak ho leckdo oželí a nechá si ho poslat o měsíc později. Na druhou stranu asi ovšem chápete, že výroba masek nebo malých leptů se nám obvykle nezdrží. Ovšem položka jako je Marauder, která má s velkým náskokem nejvyšší prodejní čísla ze všech červnových novinek, má v případě výpadku jakékoli ze svých mnoha komponent výrazně vyšší destrukční potenciál. A ten se v tomto případě uplatnil naplno, na Maraudery čekalo téměř 100 % zásilek a náš obchod na dva týdny totálně zamrzl. Pokud by tedy ve vašem obchodě Maraudery ještě neměli, buďte prosím trpěliví a pár dní vydržte. Určitě jsou na cestě a určitě dorazí. Hútíové už by jim v cestě stát neměli.

  Shodou okolností ve stejný den jako výlisky pro Maraudery dorazily i výlisky na dvaasedmdesátinového Delfína. Ty letěly letadlem a žádné záludnosti na ně nečekaly. Tím je Delfín další ze stavebnic, které se vrátily do sortimentu po velkém požáru v roce 2020. Dnes se vrací další položka, Adlerangriff 1/32, Limitka věnována působení Bf 109 E v období bitvy o Británii. Před časem jsme její návrat do sortimentu omylem inzerovali na Facebooku, bohužel jsme tehdy ještě všechny komponenty připravené neměli. Tehdy se nám zase pro změnu rozhodil program lisování kvůli vysokým požadavkům na lisování rámečků pro nový P-51B. Do Royal Classu a Limitky The D-Day Mustangs jsme lisovali 16 000 sad výlisků, ale už jsme opět na dně a do srpnového Profipacku P-51B musíme nalisovat další výlisky. Udělali jsme úpravy na formě, abychom zabránili onomu záhadnému ohýbání se středové vzpěry nad podvozkovou šachtou. Doufám, že tím bude ten zapeklitý problém vyřešen.

  Mezi červnovými novinkami jsou jako obvykle zajímavé kousky, ať už jde o dvaasedmdesátinový Bf 109 G-6 v Profipacku, čtvrtkový Spitfire Mk.Vb ve speciální podedici řady Weekend věnované 80. výročí Operace Overlord, nebo v reedici vydávaný čtvrtkový Profipack Fw 190 A-2. V Brassinu najdete kolekci sad pro P-51B 1/48, ale také kokpit pro F-35B 1/48 od Tamiyi, motory na Beauforta od ICM nebo padák pro F-4E od Mengu. Padák je sice psaný jako doplněk ke stavebnici Meng, ale dá se použít i na jiné Phantomy II. Tenhle padák jsme loni vozili snad po všech výstavách, na kterých jsme byli, a na mnohých z nich dokázal vytlačit z popředí zájmu modelářů i ty nejatraktivnější stavebnice. Půvabné jsou také japonské námořní protiletadlové kanóny v měřítku 1/350. V leptech a maskách jsou zase v nabídce kolekce sad pro čtvrtkové B-26 Marauder od ICM a B-24 od Hobby Bossu, nebo pro A-20 v měřítku 1/32 od HKM, zajímavé budou i sady pro S-79 Sparviero od Italeri.

  To ovšem není všechno, co nás v červnu čeká. Ve čtvrtek, 6. června, spustíme předprodej stavebnice řady Limited, The Bloody Hundredth 1943 / B-17F 1/48. O čem tento projekt je, už určitě víte. Informujeme o něm již několik měsíců a v posledních dnech jsou informace o něm na sociálních sítích velmi detailní a stejně tak jsou detailní i informace v dnešním čísle Infa. Rád bych k tomu všemu dodal několik detailů, které ještě nezazněly. The Bloody Hundredth 1943 je náš dosud největší, nejnáročnější a také nejnákladnější projekt, realizovaný s využitím výlisků jiné firmy, jaký jsme dosud připravovali. Pracujeme na něm od loňského podzimu ve spolupráci s Nadací 100. bombardovací skupiny a firmou HKM. Firma HKM pro nás vyrobila nejen výlisky své stavebnice B-17F 1/48, ale vyrobila také, na základě naší konstrukce, formu na konverzní díly, umožňující postavit z naší modifikované stavebnice i další verze lišící se od původní stavebnice pozdějšími variantami přídí. Důležité je ale i to, co v rámci tohoto projektu neděláme. Tím jsou úpravy stavebnice napravující její skutečné nebo domnělé tvarové nedostatky. To u přebalovaných stavebnic neděláme nikdy. Důvod je celkem jednoduchý. Takové úpravy nejsou tak jednoduché, jak si modeláři představují. Můžeme sice nahradit některé díly, udělat přesnější kola, vrtule nebo sedačky, ale nemůžeme zasahovat do tvarů draku. Takové dílčí úpravy vždy vedou jen k nějakému neuspokojivému kompromisu, kdy náprava jedné chyby stejně přinese další chybu o kousek dál. Pokud je někde mírně tlustší trup, špatný profil trupu či křídla nebo špatně umístěná motorová gondola, jak se uvádí v případě B-17F od HKM, jediné možné řešení takového problému je vyrobit nový trup nebo nové křídlo, nebo obojí. Do toho už pak ale nebudou pasovat díly vnitřní konstrukce, protože v konstrukci každé stavebnice je vše navzájem komplexně provázáno. V konečném efektu pak můžeme rovnou vytvořit novou konstrukci a vyrobit novou stavebnici. Píšu to proto, že po oznámení projektu se vyrojila obvyklá doporučení, co vše je nezbytné na stavebnici opravit. To ale není naším cílem, to od nás nečekejte. Žádnou komplexní rekonstrukci stavebnice HKM neprovedeme. Navíc si myslíme, že stavebnice B-17F od HKM je ve skutečnosti velmi kvalitní a její možné nepřesnosti se nevymykají z charakteru chyb objevujících se ve stavebnicích jiných předních výrobců. Vycházíme tedy ze stavebnice HKM a musíme respektovat její atributy se všemi případnými chybami. Je to princip, který nám umožňuje pracovat s výlisky jiných výrobců a stavět na jejich základě naše projekty, které jsou i přes jisté nedostatky obchodně velmi úspěšné a pro modeláře zajímavé. Věřím, že většina modelářů tento princip chápe a že jim náš nový projekt udělá radost i přes své, podle mého názoru malé, nedostatky.

  Stejně je to s výběrem markingů. Z mnoha zajímavých strojů 100.BG jsme jich vybrali 7, respektive s předplatitelským bonusem 11. Modeláři navrhují další stroje, na ty je ale už jednak pozdě, nebo vypadly z výběru z nějakého, obvykle technického důvodu. Ale obecně je to jako ve volbách – je mnoho kandidátů, ale málo volných míst. Kdysi už jsem vysvětloval, že výběr strojů do barevných schémat jednotlivých stavebnic u nás není výsledek nějakého ad hoc losování. Každá stavebnice má na výběr zbarvení obvykle čtyřčlennou, ale někdy i pěti nebo šestičlennou komisi, která každou pozici v návodu zbarvení modelů pečlivě zvažuje. Výběr je tříkolový, v posledním kole se ještě hodnotí vyváženost skladby vybraných letadel z hlediska variability markingů i kamuflážních schémat, služby letounů na různých bojištích nebo u různých jednotek. U Bloody Hundredth byl výběr specifický, protože stavebnice je věnována jen jedné jednotce a zobrazuje tak jen určitý výsek širší historie, to ale neznamená, že byl výběr jednoduchý. Naopak, podobný typ stavebnic nám dává obvykle pořádně zabrat.

  Modeláři, a především recenzenti, nabídku verzí zbarvení v našich stavebnicích většinou bagatelizují, berou ji tak nějak za samozřejmost a ve svých hodnoceních se jí příliš nezabývají. Obvykle ji odbydou výčtem nabízených strojů. Kdysi dávno to bylo jinak, byly doby, kdy recenzenti měli k našim barevným schématům spousty připomínek. Od doby, kdy jsme změnili styl a věnujeme tvorbě barevných návodů větší péči, mi přijde, že je recenzenti ignorují. Jako by výběr a množství barevných schémat neměl pro kvalitu stavebnice žádný význam, jako by rozsah této nabídky a velikost obtiskového aršíku neměly žádnou cenu. Je mi to líto, protože si myslím, že výběr a nabídka verzí zbarvení má pro kvalitu stavebnice naopak zcela zásadní význam. Ruku na srdce, kdo vám dnes ve stavebnici nabídne 11 verzí zbarvení, z toho několik ve dvou variantách, navíc s dokonale zpracovaným historickým pozadím a popsanou historií stroje i jeho osádky? Troufnu si tvrdit, že nikdo. A to nemluvím o velikosti a rozsahu obtiskového aršíku. V Bloody Hundredth jsou obtiskové aršíky tři, všechny jsou velkoformátové.

  Pokud snad váháte, máte několik týdnů na rozmyšlenou. Prodej poběží v několika kolech. První kolo je předprodej na našem e-shopu, který začne 6. června a skončí 20. června. Předprodej spustili i někteří obchodníci. Po ukončení předprodeje, což na našem e-shopu bude 20.června, bude prodej pokračovat od druhé poloviny července standardním způsobem, stavebnici dodáme našim obchodníkům a distributorům a u nich bude k dostání jako srpnová novinka. Mezi 17. a 20. červencem je budeme prodávat na IPMS USA v Madisonu. Zbylé stavebnice pak budou dále k dostání i na našem e-shopu. Pokud tedy vůbec do srpna nějaké stavebnice zbydou, zatím to vypadá, že se celý náklad prodá během několika týdnů.

  O projektu The Bloody Hundredth 1943 najdete v dnešním čísle jen základní informace. Další informace o něm i o 100.BG, medailony jednotlivých strojů ze stavebnice a mnoho jiných zajímavostí, najdete ve speciálu Infa o 100.BG, který vyjde na konci příštího týdne.

  
  

  Články

  Hlavním historickým článkem je článek Toma Cleavera Mustangy v bojích o Normandii (Mustangs in the Battle of Normandy) o působení P-51B v době invaze i po ní. Dále je tu další pokračování Letecké bitvy nad Ukrajinou od Mira Bariče a aktuální článek o iránském útoku na Izrael. Dále je v čísle technický článek o použití ultrazvukového nože v modelařině od Ladislava Jareše a reportáž ze soutěže v Čáslavi. A samozřejmě tradiční box art story, dnes jsou věnovány titulním obrázkům červnových stavebnic – Marauderu, Spitfiru Mk.Vb, Bf 109 G-6 a Fw 190 A-2.

  Iron Bunny skončil, rozhodčí bodují šest krásně postavených Mustangů, všechny s otevřeným motorem. Zatímco Mustang jako soutěžní model je nepřekvapil a tak nějak ho očekávali, tak motor je překvapil. Formálně je to až srpnová novinka, soutěžní týmy dostali předsériové kusy. Byli tedy tak trochu zkušebními piloty a doporučení k vylepšení motorového setu jsem dostal bleskově.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Markingy pro B-17F

  Varianta 1 - osádka Capt. Thomase E. Murphyho, Lt. Col. Beirne Lay. Jr., 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, mise na Regensburg, 17. srpna 1943, Telergma, Alžír

  Varianta 2 - osádka Capt. Thomase E. Murphyho, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, Velká Británie, 21. září  1943

   Piccadilly Lily, letoun, se kterým létala především osádka Cpt. Tomase E. Murphyho od 351th BS, je patrně nejznámější B-17F od 100th BG. Její příběh se stal součástí dvou filmových projektů – filmu Twelve O’Clock High z roku 1949 a nověji také televizní série Masters of the Air. Za popularitou prvního filmu stojí scénárista Bernie Lay, který 17. srpna 1943 v hodnosti Lt.Col a na pozici co-pilota s Lily absolvoval misi do Regensburgu. Šlo o známou „Double Strike Mission“, po které 100th BG přistávala v severní Africe. Především však šlo o první z černých dnů této jednotky, kdy ztratila 9 z 21 letounů mise se účastnících. Zároveň si za ni vysloužila svou první „Záslužnou citaci jednotky“.

  B-17F Piccadilly Lily a s ní Murphyho osádka bojově létala již od prvních misí 100th BG ve druhé polovině června 1943. Za období její služby se dvakrát změnil charakter výsostného označení – nejprve byly kulaté znaky nahrazeny variantou s pruhy a červeným lemováním, poté ještě jednou, kdy byl červený lem zatřen sytější modrou barvou. Lily byla ztracena 8. října 1943 při náletu na Brémy. Z osádky Cpt. Murphyho zahynulo 6 mužů. S nimi také operační důstojník perutě, Capt. Alvin L. Barker, který se k osádce na poslední chvíli přidal.

  
  

  Osádka Lt. Williama D. Desanderse, 350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, Velká Británie, srpen 1943

   B-17F Alice from Dallas byla jedním z původních letounů, které se s jednotkou, po dokončení výcviku v USA, přesunuly do Anglie. Byla letounem osádky Lt. Williama D. DeSanderse z texaského Dallasu, který jej pojmenoval po své ženě. DeSandersova osádka s Alicí létala od začátku bojových operací jednotky na konci června 1943, až do mise na norský Trondheim, 24. července 1943, po které byl pilot hospitalizován s virózou. Zbytek osádky letěl následujícího dne v jiné B-17F s náhradním pilotem a z mise se již nevrátili. Po těžkých zásazích flaku se letoun zřítil do Severního moře. Pro nálet na Regensburg 17. srpna 1943, kdy byl Lt. DeSanders stále ještě zdravotně nezpůsobilý, byla Alice přidělena Lt. Royi F. Claytorovi. Následně se stala jednou z obětí prvního útoku německých stíhačů ještě před příletem k cíli. Z šestičlenné spodní squadrony, vedené Maj. Gale „Bucky“ Clevenem, zůstaly pouze dva stroje. Celkově v ten den 100th BG přišla o devět B-17. William DeSanders pokračoval bez své osádky v operační túře, kterou dokončil 14. února 1944 v B-17G „Alice from Dallas II“. Za druhým řízením v ten den seděl vedoucí pilot perutě, John H. „Lucky“ Luckadoo. Po návratu do USA žil Bill De Sanders v Dallasu se svou ženou Alicí až do své smrti v roce 1983.

  B-17F 42-5867 byla vyrobena ve 30. výrobním bloku série F v továrně Vega v Burbanku. Kromě jiných specifik, typických pro tuto výrobu, jako byly větší výsostné znaky na trupu a nízké rozhraní kamuflážních barev, měla také instalovánu jednu z evolučních podob lícního střeliště na levé straně. Nápisy na přídi z obou stran doplňovala malá kresba gremlina vypouštějícího z nočníku pumy. Šlo o zjednodušenou postavičku skřítka z emblému 350th BS.

  
  

  Varianta 1: EP-K, osádka Capt. Glenn W. Dye crew, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, Velká Británie, září 1943

   Varianta 2: EP-J, osádka Capt. Glenna W. Dye, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, Velká Británie, 30. prosince 1943

   Osádka Lt. Glenna W. Dye, jedna z původních osádek 100th BG, které se po výcviku společně přesunuly do Anglie, byla u 100th BG první, která dokázala dokončit turnus 25 operačních misí. Jejich letoun nesl označení EP-J a jméno Sunny, přišli však o něj 3. 9. 1943, kdy s ním byla sestřelena jiná osádka. Svou novou B-17, označenou EP-K, tedy pojmenovali Sunny II a s ní turnus dokončili 16. září 1943. Turnus v tu dobu neměl dokončen co-pilot, Lt. John H. Luckadoo, kterému z důvodu postupu teamu Lt. Dye na vedoucí osádku chyběly 4 mise.

  Sunny II později využívaly jiné osádky, které s ní odlétaly větší část z jejích 14 misí, při kterých prodělala velká bojová poškození a nejednou se vracela se zraněnými na palubě. Osudnou se letounu stala mise nad Ludwighshafen 30. 12. 1943, kdy jí flak nad cílem vyřadil dva motory. Osamocený návrat skončil pro osádku Lt. George W. Brannana nouzovým přistáním nedaleko Thorpe Abbotts. Sunny II byla zničena, svou osádku však opět dokázala dovézt domů. 

  Původní co-pilot Sunny II, Lt. John H. „Lucky“ Lockadoo, se poté, co měli jeho přátelé odlétáno, stal operačním důstojníkem a commanding pilotem (velícím pilotem mise či části formace) 351st a později i 350th BS. Svou operační túru dokončil v únoru 1944. Dnes je „Lucky“ ve věku 102 let jedním z posledních žijících veteránů 100th BG a je společensky velmi aktivní v předávání odkazu svého příběhu, příběhu svých kamarádů a celé 100th BG mladším generacím.

  
  

  Osádka Lt. Roberta ”Rosie“ Rosenthala, 418th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Brémy, 8. října 1943

   Zahajovat svou bojovou kariéru v nejtěžším období života 100. bombardovací skupiny, v prvních týdnech října 1943, nebylo pro mladé osádky ideálním začátkem. Když se však tyto tvrdé podmínky setkají s výjimečnou osobností, charismatem a odhodláním, dávají základ pro vznik legendy. Jednou z největších legend 100th BG byl Robert „Rosie“ Rosenthal. Svou operační túru zahájili třemi bojovými misemi ve třech dnech. Na první z nich odstartovali ve své zbrusu nové B-17F pojmenované Rosie’s Riveters 8. října 1943 náletem na Brémy. Křes ohněm pro nováčky představovala mise, ze které se nevrátilo 7 letounů z jejich jednotky. Oni sami se vrátili s vážně poškozenou Rosie’s Riveters, která si stejně jako Rosieho osádka odbývala křest ohněm. Další den, charakterizovaný mnohem klidnější misí, letěli s vypůjčenou B-17F „Royal Flush“. O další den později, 10. října 1943, odstartovala Rosenthalova osádka v Royal Flush na Münster. V ten den se z formace Krvavé Stovky nevrátilo 12 letounů. 12 ze 13! Royal Flush s „Rosie“ Rosenthalem a s „Pappy“ Lewisem za řízením, po neuvěřitelném souboji s německými stíhačkami a nekonečném ploužení se domů, s raněnými na palubě a pouze dvěma funkčními motory, nakonec dosedla na dráhu v Thorpe Abbotts, aby mohli jako jediní podat svědectví o hrůze nad Münsterem.

  Tehdy se z mladého právníka z Brooklynu, který se dobrovolně přihlásil do armádního letectva, začala stávat legenda. Když na začátku března 1944 osádka odlétala svůj operační turnus, přihlásil se Robert Rosenthal dobrovolně do druhého. Později se stal velitelem 350th BS a následně 418th BS. Byl výjimečným pilotem a inspirativním velitelem pro mnoho svých mužů. Létal jako commanding pilot pro 100th BG i celý 13th CW. Svou šňůru operačních letů nedobrovolně zakončil 3. 2. 1945, když byl sestřelen při náletu na Berlín. S poškozenou B-17 pokračoval dál na východ ve snaze dostat se za bojové linie. Poté, co všichni přeživší členové osádky vyskočili na padácích, opustil letoun i on. Na padáku přistál za frontou a s pomocí Rudé armády se dostal na americké velvyslanectví v Moskvě a poté zpět do Anglie.

  Po válce byl Robert Rosenthal jedním z amerických vyšetřovatelů při Norimberských procesech s nacistickými válečnými zločinci. Od konce šedesátých let, až do své smrti v roce 2007, byl jedním z předních představitelů Asociace, později Nadace 100. bombardovací skupiny.

  Na začátku roku 1944, poté co jako vedoucí osádka dostali novou B-17G, předal Rosenthalův tým svou B-17F Rosie‘s Riveters jejím novým uživatelům, osádce Lt. Rosse E. McPhee. Ti ji přejmenovali na Satcha Lass a byli s ní 4. února 1944 při náletu na Frankfurt sestřeleni.

  
  

  Varianta 1: Maj. Ollen O. Turner. Velitel 351st BS, osádka Lt. Jacka R. Swartouta, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, červenec 1943

  Varianta 2: B-17F 42-3307 EP-N ”Skipper“, osádka Lt. Archie J. "Four Mile" Drummonda, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, 24. ledna 1944

   B-17F 42-3307, později pojmenovaná Skipper, nepatřila mezi letouny, se kterými se jednotka přesunula do Thorpe Abbotts, ačkoliv tam dorazila ještě před tím, než Stovka začala bojově létat. Skipper se mohl zúčastnit již druhé bojové mise jednotky 26. června 1943. Jako svůj osobní letoun si ho vybral velitel 351. perutě, Maj. Ollen O. Turner. Nová B-17 byla pojmenována po podle přezdívky Turnerovy manželky, ačkoliv se přezdívka u jednotky brzy přenesla i na samotného Maj. Turnera.

  Během srpna a září odlétal Skipper v péči svého crew chief (vedoucí pozemní osádky) Dewey R. Christophera a jeho pozemního týmu několik bojových misí. Dne 10. října 1943 byl zařazen do sestavy skupiny při náletu na Münster. Ano, toho letu, ze kterého se vrátil z celé jednotky pouze Robert Rosenthal v B-17F Royal Flush. Skippera před jistým zničením zachránil špatně běžící motor č. 2, kvůli kterému se jeho osádka musela předčasně vrátit. Dne 24. ledna 1944 se 100. bombardovací skupina vydala nad Frankfurt. V sestavě byl také Skipper s osádkou Lt. Archie J. Drummonda. Krátce po startu ve výšce 200 m nad zemí je oslnily prudké přistávací reflektory letounu B-24, startujícího z jiné nedaleké základny. Protože piloti B-24 evidentně B-17 před sebou neviděli, Lt. Drummond potlačil pumami obtěžkaný letoun k zemi ve snaze zabránit srážce. Skipper se tak v pravé klesavé zatáčce vyhnul Liberatoru, ovšem zároveň se dostal nebezpečně blízko k zemi. Při vyrovnání letu zachytil levou polovinou křídla o střechu zemědělského stavení asi 15 mil od své základny. Benzín z proražených nádrží proměnil letoun v hořící pochodeň. Stroj prolétl malým lesíkem a dopadl na pole za ním. Náraz do země vymrštil skrze plexisklový nos navigátora Lt. Maurice G. Zetlena, který zraněním na místě podlehl. Zbytku osádky se až zázračně podařilo z hořícího letounu vypotácet. Skipper však shořel na místě, kde dopadl.

  
  

  Osádky Lt. Sumnera Reedera, Lt. Henry M. Heningtona, 349th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, začátek roku 1944

   Osud letounu 42-5957 Horny II byl, stejně jako osud jeho osádek, velmi pohnutý.  Z první mise, kterou letoun absolvoval 6. září 1943, se vrátil s mrtvým co-pilotem na palubě a vážně raněným pilotem, bombometčíkem a navigátorem. Na misi do Stuttgartu v ten den s touto B-17 letěla osádka Lt. Sumnera H. Reedera. S velmi poškozeným letounem se dokázal Lt. Reeder vrátit do Anglie. Za tento výkon byl vyznamenán DSC.

  Letoun byl opraven a přiřazen osádce Lt. Henry M. Heningtona. Hned jejich první misí s tímto letounem byl nálet na Brémy, dne 8. října 1943, jeden z nejhorších dnů Krvavé Stovky. Z mise se Horny II opět vrátil pouze se dvěma funkčními motory. Heningtonova osádka dokončila svůj operační turnus 25 misí na konci roku 1943, přičemž velkou část z nich odlétala v tomto letounu. Poslední mise Heningtonova týmu se odehrála 31. prosince 1943. Cílem byla Paříž a Horny II se vracel opět pouze se dvěma funkčními motory, a navíc s prostřílenými pneumatikami.

  Na začátku května měl Horny II blízko k tomu, aby se stal první B-17 od 8th AF, která odlétá 50 misí. Blížící se rekord zhatil elektrický výboj, který způsobil vzplanutí benzínu, kterým byl letoun na stojánce omýván. Z Horny II zbyly pouze ohořelé trosky. Za svých 49 misích však byl pro své osádky dobrým letounem, který je dokázal, i přes značná poškození, vždy dovézt domů.

  
  

  Varianta 1 - osádky Lt. Lorena C. Van Steenise a Lt. Johna S. Gilese, Jr, 350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, duben 1944Varianta 2 - osádka Capt. Thomase E. Murphyho, 351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, Velká Británie, 21. září  1943

  Varianta 2 - osádka Lt. Alberta E. Trommera, 350th BS, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, červenec 1944

   Snad kolem žádné B-17F ve 100th BG se netočí tolik legend, jako kolem tohoto letounu. Vybízelo k tomu několikrát opakující se číslo 13. Některá z nich byla skutečná, některá přibásněná. Že však šlo o výjimečný letoun, je nesporné. Letoun měl koncové dvojčíslí s/n “13”, dorazil do Anglie 19. srpna 1943, legenda říká, že v pátek 13. Měla s ním přiletět osádka č. 13 Lt. Dona Mitchella. To už pravda není, ovšem Mitchellova osádka s ním letěla na svou první misi a pak ještě několik. Stojánkou Hard Lucku měla být ta s číslem 13…. a 100. bombardovací skupina byla součástí 13. combat wingu. Mezi další osádky, které s tímto letounem létaly, patří osádka Lt. Lorena C. Van Steenise. Především s ní je tento letoun spojován. S Hard Luckem odlétali 17 misí. Nelze psát o Hard Lucku a nezmínit vedoucího její letové osádky, osobitého M/Sgt. Glenna M. „Zip“ Myerse, jemuž letoun, mimo jiné, vděčí za svou dlouhou bojovou kariéru. Ke konci roku 1943 a v zimě 1944 začaly tento letoun používat i jiné osádky, Randall T. Chadwick, John M. Shelly a především John S. Giles (celkem 8 misí). Po misi 8. května 1944 letoun čekala dlouhá „wellness“ přestávka. Hard Luck dostal novou prosklenou příď, uzavření bočních oken a hřbetní věž nového typu z B-17G. A také proběhla generálka všech čtyř motorů. Tento letoun se totiž stal rekordmanem 8. letecké armády poté, co odlétal 50 bojových misí s původními motory a turbokompresory, se kterými byl v létě 1943 přelétnut přes oceán.

  Po opravách se 8. července 1944 vrátil do bojové činnosti, a to s osádkou L. Alberta E. Trommera, která byla na své třetí bojové misi a po zbytek existence Hard Lucku se stala jeho hlavními uživateli. Kromě cvičných letů během července 1944 společně odlétali 8 bojových misí. Dne 14. srpna 1944 Hard Luck vzlétl s osádkou Lt. Donalda E. Cielewiche na svou 62. misi, Ludwigshafen. Nad cílem letoun smrtelně zasáhl flak. Osádka odhodila pumy a letoun v široké zatáčce zamířil k zemi. Než dopadl, umožnil všem mužům na palubě opustit letoun na padácích. Hard Luck tak byl poslední B-17F, která u 100th BG bojově létala.

• Indiánka

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 2146

   

  Výrobce vdov. Takové nelichotivé označení si vysloužil střední bombardér Martin B-26 Marauder již krátce po svém zařazení do výzbroje amerického letectva. Piloti, do té doby zvyklí na snadno ovladatelné a pomalé až neohrabané stroje, jako byl například B-18 Bolo, měli velké problémy vypořádat se s výrazně vyššími vzletovými a přistávacími rychlostmi, stejně jako s nutností udržovat neustále dostatečnou rychlost letu, a to včetně situací, kdy vysadil jeden z motorů. A protože motory Pratt & Whitney R2800 rozhodně nebyly bezporuchové, docházelo k tragédiím již v průběhu výcviku pilotů.

  Ve skutečnosti byl ovšem B-26 Marauder na svou dobu velmi vyspělým letounem a jeho kvality se nakonec naplno projevily. Ze všech amerických letounů totiž dosáhl nejnižšího poměru ztrát k počtu bojových operací. V porovnání s B-25 byl rychlejší, což byl ostatně počáteční záměr, a mohl nést i větší pumový náklad. Ovšem zatímco pilotáž Mitchellů neskrývala prakticky žádné záludnosti, Maraudery vyžadovaly od pilotů mnohem více pozornosti a striktnější dodržování rychlostí letu daných manuálem. Příčinou bylo především vyšší plošné zatížení křídla, které se nicméně u vyšších verzí snížilo, což pilotáž Marauderů usnadnilo. Osádky Marauderů celkem odlétaly více než 100 000 misí a na nepřátelské cíle shodily přes 150 000 tun bomb. A navzdory nelichotivé přezdívce byly ztráty Marauderů ze všech typů bombardérů používaných USAAF nejnižší, jen necelého půl procenta.

   

  Z historie jedné bombardovací skupiny

  Jednou z bombardovacích skupin, které byly od začátku vyzbrojeny Maraudery, byla 394th Bomb Group (Mid). Byla aktivována 5. března 1943 a během února a března 1944 se její příslušníci s vybavením přesunuli do Anglie na základnu Boreham. Jako součást 9th Air Force útočila skupina na cíle ve Francii, často na odpalovací zařízení raket V-1. Dalšími obvyklými cíli byla seřaďovací nádraží nebo komunikace, zejména mosty.

  Během vylodění bombardovaly osádky 394th BG německé pozice v Cherbourgu a zasáhly několik důležitých komunikací, zásobníků paliva a obranných německých pozic. Při bojích v oblasti St Lo pak 25. července pomohlo jejich bombardování německých pozic k důležitému průlomu. Za operce ve dnech od 7. do 9. srpna obdržela skupina Distinguished Unit Cross. Během tohoto třídenního období provedla sérii pěti náletů na silně opevněné a bráněné cíle, při nichž zničila sklad munice a čtyři důležité železniční mosty.

  Na konci srpna 1944 došlo k přesunu na kontinent a Maraudery 394th BG se stále častěji objevovaly nad Německem. Během prosince 1944 až ledna 1945 promluvily také do bojů v Ardenách. Bombardováním komunikací ztěžovaly Němcům zásobování a zasáhly i několik skladů s municí. Mezi méně tradiční mise patřily ke konci války také shozy letáků nad nepřátelským územím.   

  Po kapitulaci Německa zůstala 394th BG v Evropě jako součást okupačních sil. V září zahájila výcvik na A-26 Invader a v prosinci 1945 byla přeznačena na 394th Bomb Group (Light). Po návratu do USA byla skupina 31. března 1946 deaktivována.

   

  Profík se štětcem

  Stejně jako každá bombardovací skupina měla i 394th BG ve svých řadách někoho, kdo dokázal ztvárnit nejrůznější nosearty dle přání osádek. V tomto případě šlo ovšem o skutečného umělce, S/Sgt. Franka M. Spanglera Jr. Příslušník 585th Bomb Squadron byl totiž profesionálním karikaturistou, a tak nebylo divu, že byl o jeho „služby“ nemalý zájem. Mezi jeho díla patřily například malby letounů Round Too (43-34571), Sure Go For No Dough (43-34200) a také Miss Manookie (42-96255).

  Volba jména letounu a kresby byla privilegiem hlavního pilota, kterému byl letoun přidělen. I když to neznamenalo, že by s ním nemohli létat i jiní, hlavní pilot letoun používal nejčastěji. V případě Miss Manookie jím byl Lt. Thomas Craddock Howard, kopilotem byl David Hollice Hughes.

  V polovině srpna 1945 začal Spangler s pilotním výcvikem na L-4 Cub v rámci programu, který probíhal na základně Venlo Holland. Ten měl připravit vybrané příslušníky amerického letectva, kteří nebyli piloty, k získání civilní pilotní licence. Frank Spangler se ale po válce nevydal cestou civilního pilota, namísto toho se vrátil k umělecké profesi a stal se uznávaným karikaturistou. Společně s otcem, rovněž kreslířem a karikaturistou, se zaměřovali zejména na společenská a politická témata.

  Z jeho válečných kreací vyvedených na kovovém povrchu Marauderů byla Miss Manookie zřejmě vůbec nejpovedenější. Letoun nebyl ztracen v bojích a celkem odlétal 60 bojových misí. Na malbě Adama Toobyho je zachycen při jedné z nich v závěru války kdesi nad Německem…        

• Z válečné lodi do Spitfiru

  Text: Jan Bobek a Michal Krechowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 84200

  
  

  Mezi neobvyklé jednotky, jež se zúčastnily vylodění v Normandii, patřily squadrony soustředěné v No.34 Tactical Reconnaissance Wing. Před dnem D bylo na Royal Naval Air Station (RNAS) v Leeon-Solent shromážděno deset squadron, pět z RAF, čtyři z Royal Navy FAA (Fleet Air Arm) a americká VCS-7, které zajišťovaly letecké pozorování pro námořní bombardování v sektorech pláží Utah a Omaha a později i v oblasti Cherbourg. Dvě squadrony RAF (No. 26 a 63) byly vybaveny Spitfiry, s Mustangy létaly tři další (No. 2, 268 a 414) a námořní Seafiry III používaly FAA Squadrony No. 808, 897, 885 a 886. Společně s VCS-7 bylo toto seskupení jednotek bylo také nazýváno The Air Spotting Pool.

  VCS-7 neboli Cruiser Scouting Squadron byla zformována v únoru 1944. Tvořilo ji 17 pilotů z křižníků USS Quincy (CA-39), USS Tuscaloosa (CA-37), USS Augusta (CA-31) a bitevních lodí USS Nevada (BB-36), USS Arkansas (BB-33) a USS Texas (BB-35). Po nepříjemných zkušenostech s německými stíhači z vylodění na Sicílii v létě 1943 vyměnili své dosavadní Curtissy Seagull a Vought Kingfishery za Spitfiry Mk.V. Přeškolení absolvovali u americké fotoprůzkumné jednotky 67th TRG USAAF v Middle Wallop v hrabství Hampshire.

  Jednotce velel nejprve Lt. Robert W. Calland (USS Nevada) a od 28. května 1944 Lt. Cdr William Denton Jr. (USS Quincy). Pozorovací mise absolvovala vždy dvojice letounů. Vedoucí letoun plnil funkci pozorovatele, druhý zajišťoval doprovod a chránil vedoucího před nepřátelským útokem. Standardní výška pro tyto mise byla 1800 m, ale špatné počasí často nutilo piloty operovat mezi 450 až 600 m. Příležitostně se mise létaly v ještě nižších výškách. Od 6. června do 26. června provedla VCS-7 celkem 209 akcí nad Normandií, zejména v rámci Western Naval Task Force, která byla pod kontrolou amerického námořnictva. VCS-7 ztratila z různých příčin devět Spitfirů, největší nebezpečí představoval všudypřítomný flak. Squadrona se zřídkakdy setkala s letouny Luftwaffe, zaútočily na její Spitfiry celkem čtyřikrát. Příslušník této jednotky, Ensign Robert J. Adams, se stal prvním americkým letcem, jenž přistál na osvobozeném území Francie, byť k tomu došlo kvůli poškození letounu.

  Jejím jediným padlým byl Lieutenant Richard M. Barclay z křižníku USS Tuscaloosa. V den D bylo úkolem jejich křižníku podporovat invazní jednotky na pláži Utah. Barclay šel do akce místo svého podřízeného a jeho wingmanem byl Lieutenant (jg) Charles S. Zinn (rovněž z USS Tuscaloosa). Během letu byli bohužel zasaženi flakem. Barclay zahynul, ale Zinn se dokázal vrátit na základnu s poškozenou pravou polovinou křídla a poškozeným křidélkem.

  Poslední bojová mise VCS-7 proběhla 25. června v oblasti Cherbourgu, následujícího dne byla VCS-7 rozpuštěna. Během dvaceti dnů bojového nasazení její příslušníci obdrželi devět DFC, šest Air Medals a pět Golden Stars k již uděleným Air Medals. Deset příslušníků jednotky se zúčastnilo v srpnu 1944 vylodění v jižní Francii a tři další se podíleli na vylodění na Iwo Jimě a Okinawě.

  Jediného vzdušného vítězství se strojem VCS-7 však nedosáhl americký pilot, ale britský příslušník No. 897 Sq FAA, Slt. D. W. Barraclought, když ve stroji „4Q“ během 7. června sestřelil Messerschmitt Bf 109. Závěr tohoto souboje zachytil Piotr Forkasiewicz na svém boxartu. Další Bf 109 si na své konto připsal Lt. R. M. Crosley v Seafiru III z No. 886 Sq FAA. Avšak dalších pět Seafirů III z The Air Spotting Pool během tohoto dne sestřelil nebo poškodil německý a spojenecký flak nebo němečtí stíhači, přičemž jeden z pilotů padl do zajetí. Létat dělostřelecké pozorovací mise nad Normandií byl zkrátka velmi riskantní úkol.

• Jepičí eskadra

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Marek Ryś

  Kat. č. 70159

  
  

  Jméno německého stíhacího esa Hermanna Grafa je zmíněno v řadě stavebnic Eduardu a částí jeho kariéry, jež měla úzkou vazbu na německý fotbal, se zabýval článek v magazínu INFO 01/2024.  Po jeho úspěšné kariéře s JG 52 na východní frontě a velitelském postu v čele operačně výcvikové jednotky Erg. Gr. Ost ve Francii dostal Graf v létě 1943 nový úkol. Měl zorganizovat jednotku zaměřenou na stíhání britských letounů Mosquito. Zájem o toto téma měl osobně Hermann Göring, který chtěl zabránit náletům, jež tyto těžko zachytitelné letouny začaly podnikat na německá města.

  Za tímto účelem byly v červnu 1943 založeny dvě nové stíhací eskadry. Jagdgeschwader Nord (později přeznačená na JG 25) vznikla na letišti Berlin-Staaken a v červenci se jejího velení ujal Obstlt. Herbert Ihlefeld. Pod Grafovým velením byla založena Jagdgeschwader Süd na letišti Wiesbaden-Erbenheim (nezaměňovat s operačně výcvikovou Jagdgruppe Süd). Obě jednotky měly jen štáb eskadry a tři Staffel v I. Gruppe. K založení dalších částí těchto eskader nedošlo. Jejich výzbroj tvořily Messerschmitty Bf 109 G-5 a G-6 a záměrem velení bylo, aby byly kvůli výškovému stíhání vybaveny systémem GM-1.

  Podle některých zdrojů se Grafovi v červnu podařilo jedno Mosquito sestřelit, ale v tomto ohledu panuje určitá nejistota. Až do podzimu 1943 Grafova jednotka dosáhla přinejmenším 26 vítězství, ale ve všech případech se jednalo o bombardéry B-17 Flying Fortress.

  Prvních čtyř vítězství JG Süd docílila 12. srpna při americkém náletu na cíle v Porůří. Grafovým pilotům se podařilo sestřelit tři B-17 a zničit jeden poškozený bombardér. Jeden německý letec byl zraněn a nouzově přistál na domovské základně.

  Svou hvězdnou hodinu JG Süd zažila 17. srpna 1943. Při boji se svazem, který mířil k Regensburgu, se jejím pilotům bez vlastní ztráty podařilo sestřelit pět B-17, jednu donutit k opuštění formace (započítávalo se jako vítězství) a další, již poškozenou Létající pevnost, se podařilo zničit (jako vítězství se takový sestřel nezapočítával, ale bodoval se). Při odpolední akci proti svazu, jenž směřoval na Schweinfurt, se při ztrátě dvou pilotů podařilo Grafově jednotce sestřelit čtyři B-17. Další tři vítězství jejich kolegům nebyla uznána. Právě 17. srpen je jedním z několika možných dnů, během nichž Hermann Graf docílil svého dalšího vítězství, ale v úvahu připadají i některé červencové akce.

  V polovině srpna byla Grafova jednotka přejmenována na Jagdgeschwader 50 (nikoli Jagdgruppe 50, jak se někdy chybně uvádí) a na konci měsíce disponovala dvanácti stroji verze G-5 a třinácti stroji verze G-6. Většina z nich byla vybavena 20mm kanony instalovanými v gondolách pod křídlem, protože velení po Grafově jednotce vyžadovalo účast na bojích se čtyřmotoráky. To bylo ale současně příčinou, proč k 23. srpnu 1943 byly jen dva Bf 109 této jednotky vybaveny systémem GM-1. Z dalších deseti byl tento systém demontován. Pokud byl Bf 109 G zatížen dvěma kanony pod křídlem, systém GM-1 už byl příliš těžký na to, aby byl v Messerchmittu také instalován. Grafovi mechanici se sice snažili rychlost letounů zvýšit tím, že leštili povrch křídel, ale to rychlost příliš nezvýšilo. Graf dokonce používal letoun, na němž kvůli zlepšení aerodynamiky byly pokusně instalovány podobné kryty podvozku, jaké byly později používány u Bf 109 K-4.

  S jistotou lze říct, že Graf u této jednotky dvou vítězství docílil 6. září 1943 při náletu na Stuttgart. Jeden bombardér B-17 zničil jeho wingman a další stroj si připsal velitel 1. Staffel Oblt. Alfred Grislawski. Dva Bf 109 ale byly sestřeleny, další poškozen při přistání a jeden poddůstojník z JG 50 zahynul na domovské základně kvůli poruše motoru.

  Při druhém náletu na Schweinfurt, 14. října 1943, Grafova JG 50 nárokovala přinejmenším čtyři sestřelené B-17 a zničila dva další, které byly těžce poškozené a jeden sestřel jí nebyl uznán. Ztratila při tom tři Bf 109, jednoho pilota a jeden stroj byl poškozen při nouzovém přistání kvůli vyčerpání paliva.

  V říjnu se uzavřel „jepičí život“ této jednotky. Svůj hlavní úkol, stíhání letounů Mosquito, nedokázala naplnit, protože její technické vybavení bylo zaměřeno na boj s bombardéry. Předpokládané přezbrojení na raketové Messerschmitty Me 163 u této jednotky nebylo realizováno kvůli technickým problémům tohoto revolučního stroje. Navíc se o svůj letový park JG 50 dělila s jednou z jednotek Wilde Sau, III./JG 301. Na konci října předala JG 50 svou techniku nově založené I./JG 301 a většina jejích letců přešla k denním stíhacím jednotkám JG 1 a JG 11, včetně Hermanna Grafa. 

• Ricketts a Lukhmanoff

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 82146

   

  Čtyřletý francouzský chlapec seděl ve výšce tří metrů nad zemí na terase bývalého holubníku nedaleko Calais. Bylo léto 1942 a hoch s úžasem pozoroval letecké boje na obloze. Pak se ale stalo něco, co si zapamatoval na celý život. Nedaleko místa, kde seděl, přilétal nízko nad zemí dvoumotorový britský letoun. Pravý motor běžel na plný výkon, levý motor hořel a velká část ocasních ploch chyběla. Osádka se pokoušela o nouzové přistání a hoch měl dojem, že na něj pilot zamával. Při dotyku s terénem však stroj explodoval.

  Z chlapce, jenž se jmenoval Michel Ringot, vyrostl vedoucí letového provozu na jedné ze základen francouzského letectva. Vzpomínku z války však nikdy z paměti nevymazal a v roce 2020 se s pomocí rodiny a dalších lidí dopátral, kdo byli ti letci, jejichž havárii v létě 1942 viděl.

  Psal se 12. červenec 1942 a letoun patřil No. 1 PRU RAF. Jednalo se o Mosquito PR Mk.II W4089. Osádku tvořila zkušená dvojice průzkumných letců, byl to devětadvacetiletý F/Lt V. A. Ricketts, DFC a čtyřiadvacetiletý P/O G. B. Lukhmanoff, DFM. Než spolu poprvé vzlétli na průzkumnou misi, měl již za sebou Ricketts za řízením Mosquita lety například k francouzsko-španělské hranici, zatímco Lukhmanoff v roli navigátora absolvoval řadu misí nad Norsko, nebo vichistickou severní Afriku. Oba mladí muži navíc měli za sebou pozoruhodné životní osudy.

  Victor Anthony Ricketts se narodil v lednu 1913 ve městě Penzance v hrabství Cornwall. Od mládí se zajímal o létání, stal se leteckým korespondentem London Daily Express a v únoru 1936 získal pilotní diplom. V únoru 1938 se společně s Novozélanďanem Arthurem E. Cloustonem neúspěšně pokusil o rekordní let do Austrálie. Druhý pokus naplánovali na 15. březen 1938 s letounem DH88 Comet (G-ACSS) “ The Burberry”. Tentokrát byl jejich let úspěšný a zpět do Velké Británie se vrátili na trase dlouhé 26450 mil po deseti dnech, dvaceti jedna hodinách a dvaceti dvou minutách, přičemž dosáhli celkem jedenácti rekordů.

  Clouston po válce napsal knihu The Dangerous Skies, ve které se přiznává, že v roce 1938 byl součástí soukromé iniciativy, jejímž cílem bylo zabít Adolfa Hitlera. Jeho úkolem bylo s upraveným DH88 Comet (G-ACSS) zasáhnout bombami Hitlera během přehlídky v Berlínu na Unter den Linden. Clouston nakonec tuto akci odmítl realizovat. V současné době je letoun ve sbírkách The Shuttleworth Collection.

  Vraťme se však Rickettsovi. Ten se v březnu 1939 stal příslušníkem RAFVR, v únoru 1940 dosáhl důstojnické hodnosti, v témže měsíci byl zařazen k No. 248 Sqn RAF a na počátku roku 1942 přešel k No. 1 PRU. Za fotografickou misi, kterou absolvoval 4. března 1942 v mimořádně obtížných povětrnostních podmínkách v nízké letové hladině, obdržel DFC. Jeho navigátorem byl již Lukhmanoff (za tuto misi obdržel DFM) a jejich cílem byla továrna Renault v Boulogne-Billancourt, jež byla během předchozí noci zasažena bombardéry RAF. Společně absolvovali lety například nad Augsburg, Plzeň nebo Marseille.

  George Boris Lukhmanoff se narodil v březnu 1918 v čínském Harbinu ruským rodičům jako Boris Dimitrij (Dmitrijevič) Luchmanov. Jeho otec Boris byl v Šanghaji zástupcem spolkového rejdařství Dobrovolnyj flot a později se stal kapitánem přístavu Woosung. Sovětská vláda jej však zbavila občanství a s manželkou a synem emigroval do USA. Otec Boris se později vrátil do Číny a v roce 1943 byl umučen Japonci kvůli synovi, jenž byl příslušníkem RAF. Jiný osud však potkal Borisova otce, jímž byl velmi pravděpodobně legendární ruský a sovětský kapitán Dmitrij Afanasjevič Luchmanov (1867-1946), jenž byl celkem třikrát ženat a stal se autorem mnoha publikací o námořní problematice.

  Dmitrijův vnuk Boris Dimitrij se již jako George Boris Lukhmanoff stal naturalizovaným britským občanem, nejdříve studoval na Margate College v Kentu a v červnu 1939 získal na Glasgow Technical College titul v oboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V dubnu 1940 vstoupil do RAF a jeho první bojovou jednotkou se stala No. 206 Sq. RAF v Gibraltaru. Další podrobnosti k osádce najdete na stránce The Battle of Britain London Monument. 

  Slibnou kariéru obou letců ukončil 12. července 1942 Obfw. Erwin Leibold ze Stab I./JG 26. V době, kdy jsme připravovali boxart k této stavebnici, ještě nebylo k dispozici svědectví pana Ringota. Jak již víme, britské osádce se téměř podařilo nouzově přistát. Erwin Leibold své oběti přežil jen o dva týdny. Po zásazích z amerického nebo kanadského Spitfiru jeho Focke-Wulf explodoval, Leibold sice zázrakem zůstal na živu a otevřel se mu padák, ale po přistání na hladině moře se utopil. 

• Markingy pro Maraudera 1/72

  42-96255, B-26F-1, 586th BS/394th BG, Thomas C. Howard, Holmsley South, Velká Británie, srpen 1944 

  K založení 394th Bomb Group došlo 15. února 1943, aktivována byla 5. března. Od začátku létaly její osádky na B-26 se kterými cvičily pro bojové nasazení v Evropě. V únoru a březnu 1944 se skupina přesunula do Anglie na základnu Boreham a byla přidělena k 9th Air Force. Od března již vzlétaly její Maraudery k útokům na pozemní cíle ve Francii, častým cílem byly základny raket V-1, seřaďovací nádraží nebo mosty. Když nastal den vylodění, bombardovala 394th BG německé pozice v Cherbourgu a další cíle. Po přesunu na kontinent na konci srpna 1944 začala skupina operovat proti cílům v Německu a účastnila se bitvy v Ardenách. Po kapitulaci Německa zůstala v Evropě jako součást okupačních sil. V září zahájila výcvik na A-26 a v prosinci 1945 byla přeznačena na 394th Bomb Group (Light). Po návratu do USA byla skupina 31. března 1946 deaktivována. Pilotem letounu s kresbou indiánské ličištnice a názvem Miss Manookie byl Lt. Thomas Craddock Howard, kopilotem David Hollice Hughes. Autorem malby na přídi byl S/Sgt. Frank M. Spangler Jr., v civilu karikaturista, který svými povedenými malbami vyzdobil i řadu dalších letounů skupiny a po válce se živil jako umělecký malíř. Letoun Miss Manookie odlétal za války celkem 60 bojových misí.

   

  43-34150, B-26G-1MA, 2/Lt. Eulan W. Covey, 494th BS/344th BG, Cormeilles-en-Vexin, Francie, 1944

  Poté, co byla 344th Bomb Group založena 31. srpna 1942, došlo 8. září 1942 k její aktivaci. Od začátku létala s B-26 a sloužila jako výcviková jednotka (Replacement Training Unit). Následně se během ledna a února 1944 přesunula do Anglie a jako součást 9th Air Force zahájila operace v březnu. Během vylodění podporovala bombardováním tah, který vedl k obsazení poloostrova Cotentin a následně spojenecké operace v oblasti Caen. Poté se účastnila bojů v Ardenách a pokračovala v činnosti až do dubna 1945. V září toho roku se přesunula do Německa v rámci okupačních sil a zahájila přezbrojování na A-26. V prosinci byla přeznačena na 344th Bomb Group (Light) a 15. února 1946 byla po přesunu do USA deaktivována. Letoun pojmenovaný Gravel Gerty (Štěrková Gerty) nesl na levém motorovém krytu nápis Concrete MIxer (míchačka betonu), což s názvem souviselo. Nevíme, zda byl i na pravém motoru, obtisk je ale i pro tuto pozici v aršíku obsažen.

   

  43-34220, B-26G-5MA, Capt. Charles G. Fraser, 587th BS/394th BG, Bricy, Francie, srpen 1944

  K založení 394th Bomb Group došlo 15. února 1943, aktivována byla 5. března. Od začátku létaly její osádky na B-26 se kterými cvičily pro bojové nasazení v Evropě. V únoru a březnu 1944 se skupina přesunula do Anglie na základnu Boreham a byla přidělena k 9th Air Force. Od března již vzlétaly její Maraudery k útokům na pozemní cíle ve Francii, častým cílem byly základny raket V-1, seřaďovací nádraží nebo mosty. Když nastal den vylodění, bombardovala 394th BG německé pozice v Cherbourgu a další cíle. Po přesunu na kontinent na konci srpna 1944 začala skupina operovat proti cílům v Německu a účastnila se bitvy v Ardenách. Po kapitulaci Německa zůstala v Evropě jako součást okupačních sil. V září zahájila výcvik na A-26 a v prosinci 1945 byla přeznačena na 394th Bomb Group (Light). Po návratu do USA byla skupina 31. března 1946 deaktivována. Pilotem letounu pojmenovaného I’ll Get By, který byl přidělen k jednotce 7. srpna 1944, byl Capt. Cahrles G. Fraser, kopilotem 2Lt Thomas Leask. Kresba dívky rozepínající si horní díl plavek vznikla podle originálu Alberta Vargase. 

   

  43-34240, B-26G-5-MA, Lt. Wilbert L Weir, 444th BS/320th BG, Decimomannu, Sardinie, srpen 1944    

  K aktivaci 320th Bomb Group došlo 23. června 1942, většina skupiny se po výcviku přesunula během srpna až prosince 1942 přes Anglii do Severní Afriky. V rámci 12th Air Force zahájila skupina bojovou činnost ze základen v Alžírsku, Tunisku, na Sardinii a Korsice. Postupně osádky útočily na nepřátelská plavidla v přístupech k Tunisku, na pozemní cíle na Sardinii a podporovaly invazi na Sicílii. Následovaly nálety na cíle v Itálii a od června 1944 podpora invaze do jižní Francie. V červnu 1945 se skupina přesunula do Německa a během listopadu se vrátila do USA. Již 4. prosince toho roku byla deaktivována. Letoun pojmenovaný Pancho and his Reever Rats se konce války nedočkal. Dne 23. srpna 1944 byl při náletu zasažen nedaleko Covigliano německou protiletadlovou palbou a explodoval ve vzduchu. Podle některých pramenů celá osádka Lt. Wilberta L. Weyera zahynula, jiné uvádějí, že se zadní střelec S/Sgt. Albert A. Giuffre zachránil a dokonce se vrátil do služby.      

   

  43-34462, B-26G-5-MA, Lt. David A. Mickelson, 444th BS/320th BG, Francie, 1944–45     444th Bomb Squadron byla založena v polovině roku 1942 a vyzbrojena Maraudery. K boji se připravovala v rámci 3rd Air Force na Floridě a v Anglii byla nasazena jako součást 320th Bomb Group a 3rd Bomb Wing. Po zahájení operace Torch se jako součást 12th Air Force účastnila nasazení v severní Africe a létala na taktické bombardovací mise proti tamním silám Osy, a to až do května 1943. Poté přesunula svou pozornost na cíle na Sicílii, Korsice, Sardinii i v Itálii. Poté podporovala postup spojeneckých sil do Německa a v prosinci 1945 byla deaktivována. Zobrazený letoun měl demontovány trupové kulomety a zatímco na levé straně trupu nesl kresbu dívky a nápis Margie, na pravé straně bylo namalováno jméno Donna Deloris.         

   

  43-34213, Capt. John C. Furnas of the 585th BS, 394th BG, Venlo, Nizozemsko, květen 1945

  585th Bomb Squadron byla aktivována na základně MacDill Field na Floridě jako jedna ze čtyř perutí 394th Bomb Group. Do Anglie se přesunula v polovině února 1944, jejím domovem se stala základna Boreham. Svou první bojovou misi absolvovali její piloti 23. března 1943. V rámci operace Crosbow pak útočili na odpalovací zařízení létajících bomb V-1 a raket V-2. Během Dne D byly cílem 585th BS nepřátelská stanoviště v Cherbourgu, následně útočila na komunikační linie či sklady paliva. Od 24. července 1944 byla jednotka umístěna na základnu Holmsley South a v srpnu se již přesunula na svou první pevninskou základnu Tour-en-Bessin ve Francii. Kromě klasických misí ke konci války shazovaly Maraudery 585th BG nad okupovaným územím propagandistické letáky. Letoun Capt. Johna C. Furnase byl pojmenován The Old Goat, tedy Stará koza, a tomu odpovídal také noseart. Pod kabinou nesl ke konci války symboly devadesáti bojových misí.        

   

  43-34316, B-26G, Cleveland Calliope II, 496th BS/344th BG, France, leden, 1944 

  496th Bomb Squadron byla aktivována na konci roku 1942 jako výcviková jednotka III Bomber Command. Koncem roku byla převedena do operačního stavu a od února 1944 nasazena v rámci IX Bomber Command v Evropě. Po válce zůstala v rámci okupačních sil v Evropě a 15. února 1946 byla deaktivována. Letoun pojmenovaný Cleveland Calliope II nesl „Broken Line“ kamufláž, tvořenou na horních plochách a horní části trupu olivovou barvou, zbytek letounu zůstal v barvě kovu. 

  
  

  44-68171, B-26G, GBM 1/22 Maroc, Riedlingen, Německo, květen 1945    

  Letectvo Svobodných Francouzů získalo první Maraudery na sklonku roku 1943 a nakonec jimi byly vyzbrojeny jednotky GB I/11 Maroc, GB II/20 Bretagne, GB I/19 Gascogne, GB II/52 Franche-Comte, GB II/63 Senegal a BG I/32 Bourgogne. Zpočátku obdrželi Francouzi starší olétané stroje pro výcvikové účely, poté jim byly dodány novější verze. Počáteční operace francouzských B-26 cílily na nepřátelské pozice v Itálii a jižní Francii. Zúčastnily se invaze do Francie 15. srpna 1944 a poté se postupně přesouvaly na sever. Poslední mise absolvovaly 25. dubna 1945 a již v červnu byly deaktivovány. Zobrazený letoun absolvoval podle symbolů pod kabinou 55 bombardovacích misí.  

• Marking pro Spitfire Mk.Vb OVERLORD 1/48

  Slt. D.W. Barraclough, VCS-7, RAF Lee-on-Solent, Hampshire, Velká Británie, červen 1944

  V únoru 1944 byla zformována VCS-7 Cruiser Scouting Squadron. Tu tvořilo 17 pilotů z několika bitevních lodí, kteří vyměnili své dosavadní Curtissy Seagull a Vought Kingfishery za Spitfiry Mk.V. Jednotce velel nejprve Lt. Robert W. Calland a od 28. května 1944 Lt. Cdr William Denton Jr. Před dnem D bylo na základně Leeon-Solent shromážděno deset squadron, pět RAF, čtyři Royal Navy FAA (Fleet Air Arm) a VCS-7, které zajišťovaly letecké pozorování pro námořní bombardování v sektorech pláží Utah a Omaha a později i v oblasti Cherbourg. Pozorovací mise absolvovala vždy dvojice letounů. Vedoucí letoun plnil funkci pozorovatele, druhý zajišťoval doprovod a chránil vedoucího před nepřátelským útokem. Standardní výška pro tyto mise byla 1800 m, ale špatné počasí často nutilo piloty operovat mezi 450 až 600 m. Příležitostně se mise létaly v ještě nižších výškách. Od 6. června do 26. června provedla VCS-7 celkem 209 misí nad Normandií, zejména v rámci Western Naval Task Force, která byla pod kontrolou amerického námořnictva. VCS-7 ztratila z různých příčin devět Spitfirů, největší nebezpečí představoval všudypřítomný flak. Squadrona se zřídkakdy setkala s letouny Luftwaffe, přesto se 7. června podařilo Slt. D. W. Barracloughtovi sestřelit ve vzdušném souboji Bf 109G. Poslední bojová mise VCS-7 proběhla 25. června v oblasti Cherbourgu, následujícího dne byla VCS-7 rozpuštěna. Její Spitfiry nesly standardní kamufláž a označení RAF Day Fighter, invazní pruhy rychlé identifikace a před pilotní kabinou byly označeny číslicí 4 za kterou bylo individuální písmeno letounu u squadrony.

   

  BL547, F/O Rick R. Richards, No. 401 Squadron, RAF Horne, Surrey, Velká Británie, červen 1944

  V Den D měla No. 402 Squadron ve své výzbroji směsici starších Spitfirů verze Vb a Vc a velelo jí známé eso S/Ldr G. W. Northcott. Squadrona byla součástí No. 142 Wing, který pod velením dalšího známého kanadského esa W/Cdr Johna Milne Checkettse operoval jako součást protivzdušné obrany Velké Británie, i když pod operačním řízením 2TAF v roli stíhacích bombardérů. Na Spitfiry Mk.IX byla No. 402 Squadron znovu přezbrojena v červenci, ale jejich působení u jednotky bylo krátké. Počátkem srpna 1944 došlo k přesunu do Hawkinge, kde byla squadrona přezbrojena na nové výkonné Spitfiry Mk. XIV se kterými se okamžitě zapojila do boje proti létajícím pumám V-1. Koncem září 1944 byla squadrona přemístěna k 2TAF v Belgii a připojila se k No. 125 Wing. V prosinci se pak připojila k No. 126 Wing RCAF, kde létala po boku Spitfirů Mk.IX. Konec války zastihl jednotku na německé půdě ve Wunstorfu s celkovým skóre 49,5 zničených nepřátelských letadel ve vzduchu. Jedním ze Spitfirů Vb působících u No. 402 Squadron během Dne D byl i stroj sériového čísla BL547 který byl opatřen trupovými kódy AE-R. Nejčastěji s ním létal F/O Rick Richards který si nechal na příď svého Spitfiru namalovat kresbu „Black Rufe“, postavičky z komiksového časopisu Li’l Abner. Pod pilotní kabinou nesl standardní označení, většiny Spitfirů No. 402 Squadron, tedy červený kanadský list v bílém erbu s bílým nápisem City of Winnipeg.

   

  BM366, Cdt. J. M. Accart, No. 345 Squadron, RAF Shoreham, Velká Británie, červen 1944

  No. 345 Squadron byla založena v lednu 1944 a operačního stavu dosáhla 28. dubna 1944. Vzhledem k datu založení jednotky technicky nešlo o „Svobodné Francouze“, jednalo se o nesourodé seskupení francouzských pilotů v RAF, z nichž někteří byli takzvaní „évadés d'Espagne“, tedy Francouzi, kteří uprchli z Francie překročením Pyrenejí a připojili se k de Gaullově FAFL a francouzským pilotům ze severní Afriky. Jednotka byla vyzbrojena staršími Spitfiry Mk.V a létala hlídky nad předmostím v Normandii jako součást No. 141 Wing (2TAF). V září 1944 obdržela Spitfiry Mk.IX a následně byla přemístěna k No. 145 Wing, kde primárně létala pozemní útočné a doprovodné mise. Během roku bojů provedla No. 345 Squadron více než 3000 bojových letů a zničila 186 lokomotiv a více než 200 nepřátelských vozidel. Prvním velitelem jednotky byl Cmdt. Jean-Marie Accart, který v Británii přijal pseudonym „Bernard“, aby tak chránil svou rodinu ve Francii. Accart dosáhl 12 vítězství, všech na letounech P-36 Hawk u jednotky GC I/5 během německé invaze do Francie v roce 1940.

   

  BM327, SH-F, No. 64 Squadron, F/Lt Tony Cooper, RAF Friston, Velká Británie, červen 1944

  Po ukončení pilotního výcviku byl Tony Cooper po nadprůměrném hodnocení zařazen jako instruktor, zpočátku v Anglii, od listopadu 1940 do poloviny roku 1943 v Kanadě. V červnu 1943 uspěl po neustálém obtěžování úřadů s žádostí o návrat k bojovému létání ve Velké Británii. Absolvoval kurz u operační výcvikové jednotky v Rednalu v Shropshire a poté byl vyslán k No. 64 Squadron, která v té době létala na Spitfirech Mk.Vb. Na jaře 1944 se s jednotkou účastnil mnoha pozemních útoků během přípravy na Den D a 6. června 1944 provedl dva bojové lety, při kterých poskytl stíhací krytí nad plážemi Utah a Omaha. V operačním létání pokračoval až do listopadu 1944. Celkem nalétal Tony Cooper 3200 hodin a absolvoval 160 operačních bojových letů. Přežil také pět vynucených přistání, dvě z nich v noci, dvě s hořícím letounem a jedno v důsledku zásahu nepřátelskou pozemní palbou. Po válce se Tony vrátil do svého rodného města Lowestoft a stal se pátou generací, která pracovala v rodinném velkoobchodu WB Cooper Ltd. Vedl velmi plnohodnotný život a zůstal aktivní až do svých pozdních 90. let. Zemřel 26. ledna 2017 ve věku rovných sta let. Na Tonyho počest byl v roce 2016 přebarven Spitfire Mk. Vb sériového čísla AB910, který létá u Battle of Britain Memorial Flight (BBMF) tak, jak s ním Tony Cooper létal v červnu 1944 u No. 64 Squadron v den D. Jeho osobním Spitfirem byl BM327 s trupovým kódem SH-F, který měl pod čelním štítkem namalovaný nápis „Peter John 1“, což bylo jméno Tonyho novorozeného syna. 

• Markingy pro Bf 109G-6 1/72

  Bf 109G-6, WNr. 15919, Maj. Hermann Graf, CO of JG 50, Wiesbaden-Erbenheim, Německo, září 1943

  Hermann Graf si na své konto připsal celkem 212 sestřelů, z toho 202 na východní frontě. Dne 16. září 1942 byl za dosažení 172 vítězství vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty, tehdy nejvyšším německým válečným vyznamenáním. S tímto pestře zbarveným letounem Graf létal na podzim 1943, kdy velel JG 50. Hermann Graf v červnu 1943 založil jednotku pro stíhání letounů Mosquito ve velkých výškách, jež nesla název Jagdgeschwader Süd (nezaměňovat s Jagdgruppe Süd), jež byla od 1. září přejmenována na Jagdgeschwader 50. Graf také stál za vznikem znaku jednotky namalovaným na levém boku trupu pod kabinou. Postavička Roter Jäger (rudý myslivec) symbolizovala fotbalový tým Luftwaffe, v němž Graf hrál společně s řadou tehdejších německých reprezentantů a jenž byl znám právě pod názvem Rote Jäger (Rudí Myslivci). V rámci JG 50 byl založen pouze štáb eskadry a I. Gruppe a jednotka byla na konci října 1943 začleněna do I./JG 301.

   

  Bf 109G-6, WNr. neznámé, Oblt. Theodor Weissenberger, 6./JG 5, Idriza-Pleskau (Pskov), SSSR, leden 1944

  Theodor Weissenberger se narodil 21. prosince 1914 v Mühlheimu nad Mohanem. Do Luftwaffe vstoupil v říjnu 1936. Zpočátku létal na Bf 110 u 1.(Z)/JG 77, jež byla v dubnu 1942 přeznačena na 10.(Z)/JG 5. V září 1942 se stal pilotem Bf 109 u 6./JG 5. Rytířský kříž mu byl udělen v listopadu 1942 po dosažení 38 vítězství a zničení řady pozemních cílů, včetně lokomotiv. V červnu 1943 byl jmenován velitelem 7./JG 5 a na počátku srpna, po dosažení 104. vítězství, mu byla udělena Dubová ratolest. Na konci září 1943 se ujal velení 6./JG 5 a v dubnu 1944 byl jmenován velitelem celé II./JG 5. Na počátku června 1944 opustil východní frontu a stal se velitelem I./JG 5 v Normandii. V prosinci 1944 se stal velitelem I./JG 7 s proudovými Me 262 a v polovině ledna 1945 byl jmenován Kommodorem JG 7. Celkem dosáhl 208 vítězství, z toho 8 na Me 262. Zemřel 10. června 1950 při automobilových závodech na Nürburgringu. Jeho Bf 109G-6 černá 4 je ve standardní kamufláži Mtt Regensburg doplněna bílými skvrnami na horních plochách. Toto provedení bylo nutné pro oblast a období působení 6./JG 5 v daných klimatických podmínkách.

   

  Bf 109G-6/R6, WNr. neznámé, Hptm. Anton Hackl, Stab III./JG 11, Oldenburg, Německo, leden 1944

  Po rekonvalescenci těžkého zranění, které Anton Hackl utrpěl v Africe 4. února 1943 během souboje       s P-38 Lightning, následoval v září 1943 návrat k bojové činnosti. Hptm. Hackl, v té době již eso se 126 sestřely a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, byl převelen k III./JG 11, začleněné do jednotek Obrany říše. Následující měsíc převzal nad touto jednotkou velení. Během svého působení u JG 11, které ukončilo další zranění dne 15. dubna 1944, tentokrát v boji s americkými P-47, měl na kontě již 141 sestřelů. Během následného léčení obdržel k Rytířskému kříži meče. Po vyléčení následoval služba ve vedení dalších jednotek Luftwaffe. Uvádí se, že Anton Hackl během 2. světové války sestřelil celkem 192 nepřátelských letadel (z toho 34 čtyřmotorových bombardérů), dalších 24 je uváděno jako nepotvrzené sestřely. Zemřel 9. července 1984 ve svém rodném Řezně. Stroj Antona Hackla je nastříkán standardními kamuflážními barvami Luftwaffe strojů z továrny Messerschmitt v Řezně/Regensburgu. Ocasní část jeho stroje byla natřena bílou barvou kvůli rychlejšímu rozpoznání velitele formace ve vzdušném boji. Na zádi trupu je nastříkáno označení strojů JG 11– žlutý pruh o šířce 900 mm.

   

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. neznámé, Maj. Ludwig Franzisket, CO of I./JG 27, Fels am Wagram, Rakousko, leden 1944

  Ludwig Franzisket zahájil bojovou kariéru u 1. Staffel JG 1 (pozdější III./JG 27) a první sestřely si připsal v květnu 1940 nad Nizozemím. Později se zúčastnil tažení ve Francii a od září 1940 sloužil u Stab I./JG 27. Rytířský kříž obdržel v Africe 23. července 1941 po dosažení 22 sestřelů. V prosinci téhož roku byl jmenován velitelem 1./JG 27. Velení celé I./JG 27 převzal v létě 1943, útvar v té době působil na nebi nad Říší, kde čelil spojeneckým náletům. Mezi Franzisketova vítězství se počítají také dvě B-17 sestřelené 14. října 1943 poblíž Schweinfurtu. Celkové skóre nakonec čítalo 43 vítězství, včetně čtyř B-17. Zelený pruh okolo zádě trupu sloužil k označování letounů JG 27 v rámci protivzdušné obrany Říše. Na motoru je namalován znak JG 27. Dvojitý černý klín na trupu symbolizoval Franzisketovu velitelskou funkci. Bílá směrovka označovala stroj velitele bojové formace.

   

  Bf 109G-6/R6, WNr. 440190, Lt. Alfred Hammer, CO of 6./JG 53, Vídeň-Seyring, Rakousko, únor 1944

  Alfred „Martello“ Hammer dosáhl během 2. světové války celkem 26 vítězství. Jeho prvním vítězstvím byl Spitfire sestřelený 25. října 1942 nad Maltou, poslední pak spojovací Auster zničený 14. dubna 1945. Celou svou válečnou službu absolvoval u JG 53 „Pik As“. Od listopadu 1941 procházel operačním výcvikem u Erg.Gr./JG 53 a v březnu 1942 byl přidělen k 4./JG 53. V únoru 1943 se stal pobočníkem velitele II./JG 53 a od července vedl 6./JG 53. Na počátku roku 1945 se ujal velení IV./JG 53 a na tomto postu zůstal až do konce války. S Bf 109G-6 W.Nr. 440190 létal během bojových operací JG 53 ze základny ve Vídni, kam se přesunula po ústupu ze Středomoří. Zřejmě v jeho kokpitu byl zraněn, když jeho stroj nad Lincem zasáhla 24. ledna 1944 odvetná palba B-17. Na přídi je pikové eso – znak JG 53. Červený pruh okolo zádě trupu také identifikuje letoun používaný v té době JG 53.

   

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54, Ludwigslust, Německo, leden 1944

  Friedrich Brock se narodil 6. května 1916 v Perlachu. V srpnu 1939 zahájil výcvik v Schule/Flieger-Ausbildungs-Regiment 23 v Kaufbeurenu. V listopadu 1940 přešel do Flugzeugführerschule A/B 63 v Mariánských Lázních. V březnu 1942 nastoupil do Jagdfliegervorschule 3 ve Vídni-Schwechat. Výcvik stíhací letce dokončil 12. listopadu 1942 u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost ve Francii. Jeho prvním bojovým útvarem se 13. listopadu 1942 stala 8./JG 54 na základně Siverskaja. V lednu 1943 byla III./JG 54 převelena do Oldenburgu k obraně severního Německa. Zde Brock dosáhl 13. června 1943 prvního sestřelu. V soubojích s americkými svazy B-17 byl několikrát sestřelen, ale 8. dubna 1944 byl vážně zraněn. Jeho stroj „černá 8“ nesl všechny identifikační prvky tohoto období. Na přídi znak 8./JG 54, pod kabinou znak III./JG 54 a na zádi modrý identifikační pruh. Na tomto stroji byl 9. dubna 1944 sestřelen a zahynul Uffz. Günther Sahl. Po vyléčení se Friedrich Brock v říjnu 1944 stal operačním důstojníkem III./JG 54 (později přeznačená na IV./JG 26) a do bojů již nezasahoval. V květnu 1945 byl zajat a po propuštění v září 1945 se věnoval své profesi zubního lékaře. Zemřel 3. května 1994 v Berlíně.

• Markingy pro Fw 190A-2 1/48

  WNr. 0125228, Ofw. Erwin Leibold, Stab I./JG 26, St. Omer-Arques, Francie, červenec 1942

  Německé stíhací eso z Jagdgeschwader 26 Erwin Leibold dosáhl svého jedenáctého a posledního sestřelu 12. července 1942. Tehdy sestřelil v odpoledních hodinách nad Licques ve Francii průzkumné Mosquito PR Mk.II, které letělo fotografovat Štrasburk a Ingolstadt. Oba britští piloti zahynuli. Osud jejich přemožitele se naplnil 14 dní poté, kdy se Ofw. Leibold účastnil útoku I./JG 26 proti Spitfirům z Biggin Hillu, operujícím nad Francií. Stroj Ofw. Leibolda, letícího jako dvojka velitele Gruppe Hptm. Seiferta, po útoku Spitfiru explodoval. Pilot byl spatřen na padáku, jak přistává do vod Kanálu. Pátrání po něm však bylo neúspěšné. Standardně kamuflované stroje, působící u štábu I. Gruppe, byly nestandardně označeny písmeny či iniciálami svých pilotů. Písmeno L (Leibold) bylo doplněno o označení strojů štábu v podobě klínu a na žlutě zbarvené směrovce nesl letoun 11 proužků označujících dosažená vítězství.

   

  WNr. 0125281, Oblt. Siegfried Schnell, 9./JG 2, Théville, Francie, červen 1942

  Siegfried „Wumm“ Schnell, rodák z nynějšího polského města Sulęcin (tehdy Zielenzig v Braniborsku), vstoupil do řad Luftwaffe v roce 1936 a na počátku 2. světové války sloužil v řadách 4./JG 2. Prvního vítězství dosáhl v bojích nad Francií 14. května 1940, dalších pak nad Británií a v bojích s britskými a americkými letci nad západní Evropou. Po převelení k JG 54 byl nejprve zařazen k III. Gruppe a 1. února 1944 byl jmenován velitelem IV. Gruppe. V této funkci byl 25. února 1944 nad Narvou sestřelen sovětským stíhačem a zahynul. Za svou bojovou činnost byl 9. července 1941 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, uznáno mu bylo celkem 93 vítězství. Fw 190A-2 Oblt. Schnella nesl standardní kamuflážní schéma stíhaček Luftwaffe tvořené barvami RLM 74/75/76. Na žluté směrovce byly symboly 64 dosažených sestřelů a na bocích trupu a motorového krytu byl namalován tzv. Adlerflügel.

   

  WNr. 0122125, Oblt. Max Buchholz, 5./JG 1, Katwijk, Nizozemsko, léto 1942

  Max Bucholz se narodil 3. listopadu 1912 v Zerbstu a na počátku války sloužil u Jagdgeschwader 3. S touto jednotkou se zúčastnil bojů nad Francií a Velkou Británií a také operace Barbarossa (přepadení Sovětského svazu). Na začátku října 1941 byla I./JG 3 odeslána na odpočinek do Německa. Poté se přesunula do Nizozemska a k 6. ledna 1942 přejmenována na II./JG 1. Oblt. Buchholzovi bylo svěřeno velení nad 6. Staffel. Dne 12. února 1942 dosáhl svého 28. sestřelu, kdy při operaci Donerkeil (letecká podpora při proplutí německých bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau spolu s těžkým křižníkem Prinz Eugen z Brestu kanálem La Manche do německých přístavů) sestřelil britský Blenheim. Od poloviny roku až do konce války sloužil v administrativních funkcích. Zemřel 19. července 1996 v Německu. Špička vrtulového kuželu Buchholzova stroje, kamuflovaného barvami RLM 74/75/76, nesla na červeném podkladu tenkou bílou spirálu. Marking, označující stroj velitele 5. Staffel v podobě číslice v černé barvě, byl doplněn o označení strojů II. Gruppe (vodorovný pruh v barvě Staffel) a pod kabinou byl doplněn o osobní pilotův emblém, stylizovaného racka v letu. Na motorovém krytu byl namalován bájný červ Tatzelwurm v červené barvě – označení strojů 5./JG 1.

   

  WNr. 0125310, Hptm. Josef Priller, III./JG 26, Wevelghem, Belgie, červen 1942

  Josef „Pips“ Priller se narodil 27. července 1915 v bavorském Ingolstadtu. V roce 1935 vstoupil do Wehrmachtu, ale již za rok, v říjnu 1936, byl přijat k leteckému výcviku stíhače. Prvního sestřelu dosáhl ve funkci velitele 6. Staffel JG 51, když 28. května 1940 sestřelil Spitfire nad Dunkerque. V listopadu 1940 byl jmenován velitelem 1./JG 26, 6. prosince 1941 se stal velitelem III./JG 26, od 11. ledna 1943 velel celé Jagdgeschwader 26. Jeho počet dosažených sestřelů dále narůstal, za své úspěchy byl dekorován 20. prosince 1941 Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Dne 28. ledna 1945 byl jmenován do funkce Inspekteur der Jagdflieger Ost, v níž setrval až do konce války. Celkové Prillerovo skóre čítá 101 zničených nepřátelských letadel a všech svých sestřelů dosáhl na západní frontě. Po válce se oženil s majitelkou pivovaru Johannou Riegele a stal se generálním manažerem pivovaru Riegele v Augsburgu. Zemřel 20. května 1961 na infarkt. Stroj ve standardní kamufláži stíhaček Luftwaffe se žlutou směrovkou a spodní částí krytu motoru, s nímž létal Josef Priller v červnu 1942, nesl označení velitele III. Gruppe. Na směrovce bylo zobrazeno 73 sestřelů, kterých dosáhl k 1. červnu 1942.

   

  Oblt. Egon Mayer, 7./JG 2, Théville, FrancIe, léto 1942

  Egon Mayer se narodil 19. srpna 1917 v Konstanci a do Luftwaffe vstoupil v roce 1937. V prosinci 1939 byl po ukončení výcviku zařazen k Jagdgeschwader 2, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů nad Francií a Velkou Británií. Nejprve jako řadový člen, od 10. června 1941 ve funkci velitele 7. Staffel a od listopadu 1942 velel celé III. Gruppe. V té době již měl na kontě 52 sestřelů nepřátelských letadel. Dne 23. listopadu poprvé sestřelil americký čtyřmotorový bombardér. Spolu s Georgem-Peterem Ederem vypracoval taktiku čelních útoků na americké bombardovací svazy. Velitelem celé JG 2 byl jmenován 1. července 1943. Dne 2. března 1944 vedl formaci stíhačů od JG 2 proti americkému bombardovacímu svazu, během boje nad Montmédy byl sestřelen doprovodnými P-47 a zahynul. Posmrtně byl vyznamenán Meči k Rytířskému kříži. Standardně kamuflovaný Fw 190 Egona Mayera nesl na motorovém krytu označení strojů 7. Staffel JG 2, na žluté směrovce bylo vyznačeno 44 sestřelů v podobě francouzských a britských kokard. Předchozí označení stroje je přestříkáno barvou RLM 74 Graugrün.

• Markingy pro L-29 Delfín 1/72

  2853, 1. letka, 11. stíhací letecký pluk, Žatec, Česká republika, 1993

  Žatecký Delfín obdržel tento barevný kabát na na začátku června roku 1993. Za jeho vznikem stál tým techniků pod vedením kpt. Ing. Karla Krejčího. Veřejnosti byl stroj poprvé představen 10. července téhož roku na leteckém dni v Žatci. Po zrušení 11. slp byl letoun převeden k 1. školnímu leteckému pluku v Přerově. 

  Celý povrch letounu včetně přídavných nádrží byl odmaštěn a výsostné znaky a trupová čísla byly zakryty páskou. Poté byl stroj přestříkán žlutou barvou, a nakonec přišla řada na černé tygří pruhy.

   

  N179EP, základna Reno, Spojené státy americké, 2009

  Americká firma Tactical Air Services vlastní dva stroje L-29 Delfín, jež též používá v součinnosti s armádou či námořnictvem při nácviku obrany, kdy Delfíny simulují protilodní či protizemní střely s plochou dráhou letu. Při plavbě na cvičení RIMPAC 2010 (Rim of the Pacific – největší mezinárodní námořní válečné cvičení) byly vyfotografovány na palubě LHD 6 Bon Homme Richard. Stroj N179EP je kamuflován podobnými odstíny barev jako ruská letadla, kamufláž doplňují i ruské hvězdy na křídle a kýlovce. 

   

  3246, 3. letka 1. slp, letiště Planá u Českých Budějovic, ČSSR, 1969–1970

  Zatímco většina L-29 sloužila u školních pluků jako školní letouny, bylo i bojovým útvarům přiděleno několik kusů pro kondiční létání s malými náklady na provoz. Jedním z nich byl tento L-29 trupového čísla 3246 sloužící hned od počátku provozu v roce 1969 do poloviny osmdesátých let u 3. letky 1. slp v Českých Budějovicích. Později byl předán školnímu pluku v Košicích a definitivně dolétal na Slovensku jako jeden z posledních v roce 2003.

  V letech 1969-1970 nosily znak letky - čerta na tmavě modrém pozadí - nejen MiGy-21PFM, ale i tento L-29. Červené doplňky byly standardním zbarvením, ve kterém byly dodávány L-29 hlavnímu zákazníkovi - školním plukům sovětského letectva.

   

  3250, International Fighter Pilots Academy, Košice, Slovenská republika, 1993

  International Fighter Pilots Academy (Mezinárodní akademie stíhacích pilotů) byla založena počátkem roku 1993 na košickém letišti jako oficiální výcviková jednotka a umožňovala civilním žadatelům účastnit se letových činností na vojenských letadlech a vrtulnících. Jedním z letounů, které zde sloužily a jejichž prostřednictvím se získávaly prostředky plynoucí do rozpočtu Vzdušných sil Ozbrojených síl Slovenskej republiky, byl i tento Delfín.

  Trup této L-29 byl nastříkán šedou barvou, zatímco křídla nesla pestré zbarvení segmenty červené, bílé a modré barvy připomínající akrobatické Delfíny. Na obou stranách trupu pod čelním štítkem se nacházel znak IFPA.

   

  378, 101. stíhací-průzkumné křídlo, letecká základna Szolnok, Maďarsko, léto 1978

  L-29 Delfín s výrobním číslem 591378 byl vyroben v roce 1965 a dodán maďarskému letectvu, u něhož sloužil po celou svou kariéru na letecké základně v Szolnoku. V počátku své služby létal nekamuflovaný s červeným číslem 378. Letadlo se dvakrát vrátilo do Československa na GO prováděných v Trenčíně v letech 1971 a 1978. Po druhé generální opravě byl stroj kamuflován barvami, kterými se výrazně odlišoval od standardních kamufláží maďarských letounů. Později byla kamufláž doplněna o zelenou barvu, jíž maďarští technici opravili poškozený nátěr. Je zajímavé, že tento stroj je stále v provozu, tentokrát v soukromých rukách v USA, kde létá s registrační značkou N21KE. Jeho služba u maďarského letectva skončila v březnu 1983, v létě 1984 byl prodán do Sovětského svazu. Po rozpadu Sovětského svazu obdržel v polovině devadesátých let registraci YL-PAD a prodán do Skotska, kde několik let prožil na venkovním úložišti, odkud byl prodán do USA.

• Tail End Charlie

  Háknkrojcy a rudá hvězda

  Text:  Richard Plos

  
  

  Historie není exaktní věda, znalosti o věcech a událostech minulých se nejen doplňují a zpřesňují, často se ale mění i v souvislosti s celospolečenským vnímáním. Dávní kronikáři psali mnohdy tak, jak panovník pískal, jinak riskovali, že si už ani neškrtnou. Ti, co se pak pouštěli do sepisování událostí, ke kterým došlo za vlády panovníků, kteří byli bezpečně mrtví a tedy neškodní, se zase často dopouštěli omylů či fabulací z toho prostého důvodu, že měli málo zdrojů, případně měli své oblíbence, které nechtěli pohanět a naopak. Takový Václav Hájek z Libočan by mohl vyprávět… Ve své době měl i on omezené informační zdroje a většinou si navíc i to málo, co zjistil, vyložil po svém. V tom nebyl sám a už vůbec nebyl poslední. Stejně jako středověcí či starověcí vládci, i novodobí despotové rádi upravují historii po svém. Na jedné z asociálních sítí, určených primárně pro zvyšování dosahu lidské omezenosti a malosti, jsem před nějakým časem zaznamenal reel jakési zhruba padesátileté dámy, která se pohoršovala nad tím, že se dnes o některých dějinných událostech hovoří a píše jinak, než ji učili ve škole. Asi dvacetkrát přitom použila slovo „neuvěřitelné“, zřejmě z důvodu své neuvěřitelně slabé slovní zásoby dané mizerným vzděláním. Daná osůbka žije evidentně v přesvědčení, že je historie exaktní vědou, což je samozřejmě nesmyl. Bohužel právě komunistický výklad dějin, který spíš než dílo Václava Hájka z Libočan připomíná ještě „uvolněnější“ Kroniku tak řečeného Dalimila, je dodnes tím, co značně ovlivňuje světonázor nejen starší generace. Jako duševní rakovina se lži, které nám vtloukali do hlav učitelé, šíří od rodičů a prarodičů dál i směrem k mladší generaci. Když k tomu připočteme impotenci současného školství, pak se není co divit, že tady máme i nadále hrdinný Sovětský svaz, který byl zákeřně napaden zlými a proradnými Nacisty a poté zachránil celou Evropu, potažmo svět před jejich tyranií. Ne, není tomu tak milé děti, pouze si zachraňoval vlastní zadnici a hasil, co sám pomáhal velmi iniciativně zapálit, aby toho všeho potom bezohledně využil v rámci mocenského boje. Pod znamením rudé hvězdy umírali lidé zcela zbytečně jak rukou nepřátel, tak rukou soukmenovců.

  V občanské válce, ke které došlo po uchvácení moci bolševiky, tedy komunisty, padlo v Rusku až 17 milionů lidí, během „velké čistky“, kterou si komunisté vyrovnávali účty a zbavovali se nepohodlných „elementů“ bylo povražděno na 1,5 milionu lidí a celkově postihly stalinistické i následné represe až do roku 1991 bezmála dvanáct milionů lidí. Až do chvíle, kdy se zrůdné komunistické ideologie chopil Mao Ce-Tung, aby se různými způsoby zbavil podle odhadů až sedmdesáti milionů obyvatel, byl Sovětský svaz lídrem hitparády masových vrahů páchajících zločiny přímo pod vlajkou a státními symboly dané země. A v obou případech v tom hrála roli rudá pěticípá hvězda, která si co do symboliky zvěrstev nijak nezadá se satanizovaným hákovým křížem. Jenže zatímco hákový kříž prohrál, rudá hvězda „vyhrála“, minimálně v očích těch, co mají za vrchol výkladu historie učivo z dob vlády KSČ. A proto dnes máme zákony, které se snaží vymazat hákový kříž z historie, zatímco rudá hvězda může vesele coby symbol nejodpornějších zvěrstev dál vesele zářit kdykoli a kdekoli…

  S legislativou, která se snaží vymazat nacistický symbol z historie, se nějak musíme v rámci přípravy plastikových modelů vyrovnat. Hákové kříže musí z kreseb i obtisků a obtiskových schémat, ironií osudu i v podobě malých symbolů sestřelů, které si tehdejší spojenečtí stíhači rozhodně na letadla nemalovali proto, aby propagovali nacismus. Jinými slovy, zákonodárci de facto uniká smysl jeho vlastního díla…

  Popravdě řečeno nejsem pro zákaz používání nacistických symbolů v souvislosti se zobrazováním historických událostí, stejně jako nejsem pro zákaz rudé pěticípé hvězdy. Ještě jsem neviděl, aby symbol, ať už jakýkoli, sám od sebe páchal zlo. Zlo páchají na této planetě výhradně lidé a kdo jej chce páchat či propagovat, toho nějaká legislativa nezastaví. Zavírání očí před historií pak nápadně připomíná nejen Václava Hájka z Libočan, nebo toho veršujícího vtipálka, co mu říkáme Dalimil, ale hlavně komunistické soudruhy, co psali učebnice dějepisu tak, aby vše zapadlo do předem dané ideologie. A to je hodně nebezpečný vývoj. Osobně jsme velmi zvědav, jestli se bude měřit stejným metrem jako hákovému kříži také písmenu „Z“. Nevím jak vy, ale já se bez něj asi neobejdu… Nebo jen .tě.í (dříve „ztěží“).   

• Použití ultrazvukového nože v plastikovém modelářství

  „Krájí plastik jako máslo“
  

  
  

  Japonská firma Echo Tech začala dodávat ultrazvukové nože série ZO na hobby trh v roce 2001. Za dalších 5 let přišla jeho druhá generace, třetí pak v roce 2012. Nicméně stále to byly výrobky určeny pro japonský trh. Až teprve v roce 2016 byl zahájena výroba současného modelu ZO-91, který se prodává po celém světě.  Jako další krok byl v roce 2020 uveden do prodeje nový model ZO-95. Většina nožů je vyráběna ve firmě Honda Electronics.

  Zatím co model ZO-91 je určen pro hobby využití, typ ZO-95 je určen pro profesionální využití. Samozřejmě princip je u obou typů shodný. Břit kmitá frekvencí 40kHz, většina břitů v nabídce je vhodná pro použití u obou typů. Čím se tedy oba výrobky liší? Způsobem provedení i ovládání.  Nejdůležitější rozdíly jsou tyto: ZO -91 má k dispozici 2 stupně výkonu, ZO-95 3 stupně. ZO-95 má spouštění a vypínání nožním ovladačem, zatímco ZO-91 má vypínač umístěn na rukověti jednotky.  Dalším rozdílem je nastavení doby řezání. Protože se přístroj při provozu poměrně intenzivně zahřívá, je kromě tepelné pojistky uvnitř jednotky ještě softwarově zajištěno ohraničení doby provozu dle použitého výkonu. 

  Díky široké škále nabízených břitů je s nožem možné provádět nejrůznější práce.

   

  Řezání

   je základní funkcí nože. Kromě standardních břitů jsou k dispozici i speciální provedení. Kromě extra tenkého břitu je k dispozici také čepel ze slinutého karbidu a zirkoniový keramický nůž. Kromě plastu nůž spolehlivě řeže resin, 3D tisky, tenký laminát, karton.

   

  
  

  Rytí

  další pro modeláře zajímavou možností je náhrada rydla.

   

  Broušení a leštění

  speciálními plochými nebo kruhovými nástavci s drsností od 80 do 1200 určené pro broušení tvrdých ploch.

   

  Sváření

  spojování vinylových pásů svářecím nástavcem.

   

  Je zajímavé, kde se již nyní nůž používá. Samozřejmě široké využití nože je v modelářství. Nejen plastikovém, ale při stavbě RC modelů, výrobě diorám a tvorbě figur.

  Velké rozšíření nožů zaznamenávají výrobci tisků na 3D tiskárnách. Odstranění podpěr je snadnější a výrazně rychlejší. Nožem dokážete rychle zbavit výtisk nejen podpěr, a tak na finální broušení už toho mnoho nezbývá.

  Broušení se využívá při výrobě forem, dokonce i v zubních laboratořích při výrobě zubních náhrad.

  V Japonsku, kde je použití ultrazvukových nožů řady ZO nejrozšířenější, se dostaly nože i do muzeí, kde se používají mimo jiné k čištění zkamenělých fosilií.

  Jaké jsou výhody použití nože v plastikovém modelářství? Snazší oddělování dílů od vtoků. Pokud je modelář dostatečně zručný, dokáže díl oddělit tak, že odpadá větší broušení. U slabých a tenkých dílů, jako jsou například antény, je možné díl oddělit bez následného broušení. Lze oddělit díly i z křehkého plastu, aniž by se díl rozpadl, což se stává, pokud použijete kleště nebo pilku.

  K nezaplacení je nůž, pokud stavíte resinové stavebnice nebo používáte doplňky z resinu. Odpadá dlouhé řezání žiletkovou pilkou s velkým množstvím pilin. Odlitek jste schopni dokonale opracovat nožem. Úspora času je značná.

  Další výhodou nože je i to, že pokud se Vám podaří nějaký díl nalepit chybně, díky noži jste schopni v mnoha případech chybu velice snadno napravit.

  Video s předváděním nože MUDr. Zdeňkem Šebestou najdete na Youtube kanálu Plastic modeling.

  Další videa z použití výrobků Echo Tech pak naleznete na jejich stránkách, na Youtube i v dalších sociálních médiích. 

  
  

• Obrana Izraele

  Fotografie zveřejněná IDF na Facebooku 12. dubna, den před útokem.

  
  

  Text: Steve Baker

  
  

  Bod varu

  V předpoledních hodinách 13. dubna zahájil Írán svůj vůbec první přímý útok na Izrael. Útok byl reakcí na předpokládaný izraelský útok na íránský konzulát v Sýrii, který se odehrál dva týdny předtím a při němž zahynuli dva íránští generálové a pět dalších důstojníků. Pro ty, kdo sledují aktuální dění, není překvapením, že regionální napětí mezi Izraelem a Íránem dosáhlo v důsledku útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 letos na jaře bodu varu.

  Íránský režim nepochybně pociťoval značné vnitřní i vnější politické tlaky, aby na izraelský útok na konzulát reagoval. Íránci však museli vážit mezi vyvoláním rozsáhlé regionální války a potřebou ukázat svou sílu. Během dvou týdnů mezi útokem na konzulát a íránskou reakcí sdělil Írán své záměry prostřednictvím tureckého velvyslanectví a diplomatický dialog probíhal přes Ankaru zpět do Teheránu. Američtí představitelé varovali Írán, že jakákoli jeho reakce musí být „v patřičných mezích“, aby se zabránilo další eskalaci. Na základě zákulisních informací Spojené státy rychle koordinovaly obrannou reakci s Izraelem a regionálními spojenci, aby zmařily hrozící íránský letecký útok. Izraelská protivzdušná obrana byla posílena dodatečným nasazením amerických systémů Patriot SAM a torpédoborců amerického námořnictva ve východním Středozemním moři. Na místě se nacházely torpédoborce USS Carney (DDG-64) a USS Arleigh Burke (DDG-51), což jsou torpédoborce vybavené systémem AEGIS, který je velmi výkonný v sestřelování balistických raket.

   F-15E „Hellcat“ od 494. FS, s/n AF96-201 se vrací do RAF Lakenheath s označením 9 červených raket, symbolizujících sestřel dronu

  F-15E od 494th FS, s/n AF01-2002 doplňuje palivo z letounu KC-135.  Stíhačka je vybavena šesti raketami AIM-120 a dvěma raketami AIM-9X pro misi Defensive Counter.

  
  

  Íránci útočí

  Operaci „Pravdivý příslib“ zahájili Íránci masivní palbou přibližně 120 balistických raket středního doletu (IRBM) Emad, 30 řízených střel typu Paveh a 170 bezpilotních letounů Shahed vyslaných na Izrael. Protože americké prostředky včasného odhalení odpaly zachytily, byla v oblasti Perského zálivu rychle uzemněna civilní letecká doprava, vzdušný prostor mezi Íránem a Izraelem byl uzavřen. Následně byly západními silami rušeny a degradovány signály GPS ve snaze minimalizovat navigační přesnost dronů. Drony a rakety byly vypuštěny s cílem zahltit izraelskou obranu tím, že všechny dorazí v krátkém časovém intervalu. Íránským IRBM trvá dosažení izraelského území přibližně 20 minut, zatímco křižujícím raketám to trvá 2 hodiny a bezpilotním letounům až 9 hodin. Cíle v Izraeli se nacházely především na severním a jižním konci země a mimo hustěji osídlené oblasti země, což byl nepochybně promyšlený krok Teheránu.

   Exploze íránské IRBM po úspěšném zásahu izraelskou střelou Arrow 3.

  Konečná fáze úspěšného útoku íránskou IRBM na cíl v Negevské poušti.

  
  

  Stíhací obrana

  Úvodní útok začal poněkud nepovedeně. Vysoký důstojník amerického letectva k tomu pak uvedl: „Americké zpravodajské služby odhadují, že polovina zbraní vypálených Íránem selhala kvůli technickým problémům již při startu nebo za letu k cíli“. Přesto přibližně 160 střel pokračovalo v letu směrem na Izrael. Téměř všechny pomalejší a zranitelnější bezpilotní letouny Shaheed byly systematicky zachyceny a zničeny americkými, izraelskými, britskými, francouzskými a jordánskými stíhacími letouny. Americké letectvo mělo v oblasti dvě letky F-15E a také jednu jednotku F-16. Podle amerických představitelů tyto jednotky zničily více než 80 íránských bezpilotních letounů a řízených střel nad Sýrií, dlouho předtím, než dosáhly izraelského území. Americký prezident Joe Biden zavolal velitelům obou jednotek F-15E, 335. stíhací peruti (Chiefs) a 494. stíhací peruti (Panthers), aby je za dobře odvedenou práci pochválil. Letouny 494. FS, které se v polovině května vracely na základnu RAF Lakenheath, nesly vedle dalších příďových znaků i několik symbolů zničených střel.

  Kromě amerického letectva nasadilo čtyři letouny Typhoon FGR.4 z RAF Akrotiri na Kypru také Královské letectvo. Typhoony RAF byly nasazeny nad irácko-syrskou hranicí a sestřelily 10 až 20 bezpilotních letounů Shaheed. Stejně jako letouny F-15E může každý Typhoon nést maximálně 8 střel vzduch-vzduch. Francouzské a jordánské stíhací letouny odstartovaly z Jordánska, aby zachytily bezpilotní letouny a řízené střely prolétající severním a středním jordánským vzdušným prostorem. Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona vyslali Francouzi své stíhačky Rafale umístěné na letecké základně H5 „na žádost Jordánska“. Zprávy naznačují, že tato kombinovaná síla v Jordánsku sestřelila několik desítek dalších dronů. Ačkoli se původně objevily zvěsti, že na zásahu se mohla podílet jordánská princezna Salma, tato fáma byla později vyvrácena. A nakonec, izraelské letouny F-15 a F-35 také zachytily množství íránských střel, přičemž mluvčí IDF admirál Daniel Hagari uvedl, že přibližně 25 řízených střel „bylo zachyceno stíhačkami IAF mimo hranice země“. S největší pravděpodobností k těmto zásahům došlo nad jordánským územím.

   Snímky ze zaměřovacího modulu stíhačky izraelského letectva sledující íránskou řízenou střelu.

  Snímky se zaměřovacího modulu ze stíhačky izraelského letectva sledující íránský bezpilotní letoun Shahed 136.

  
  

  Protiraketová obrana

  Rakety IRBM odpálené z Íránu byly zachycovány několika rozličnými systémy. Nejméně jednu raketu sestřelila baterie Patriot americké armády v iráckém Erbílu. Již zmíněné torpédoborce vybavené systémem AEGIS amerického námořnictva měly na svědomí nejméně čtyři a možná šest dalších balistických raket. Za zmínku stojí, že torpédoborce pravděpodobně poprvé v boji použily pokročilé střely SM-3. Většinu záchytů balistických raket však údajně uskutečnil Izrael. Ten používá vlastní zbraňový systém Arrow, který je první samostatnou baterií protiraketových střel na světě. Systém Arrow je základním štítem izraelské protiraketové obrany. Střílí rakety Arrow 3, což jsou hypersonické antibalistické rakety, které svůj cíl zachycují mimo atmosféru a mohou v tomto prostoru manévrovat. Videozáznamy zachycují sérii detonací v exosféře, což naznačuje široké využití těchto střel. Podle mluvčího IDF kontradmirála Daniela Hagariho se Arrow 3 „osvědčily proti značnému počtu balistických střel“. Navzdory působivé obraně IDF oznámily, že 5 íránských balistických raket zasáhlo leteckou základnu Nevatim v Negevské poušti a 4 rakety zasáhly další nejmenovanou základnu. Přestože nedošlo ke ztrátám na životech a škody byly hlášeny jako minimální, byla padajícími úlomky balistických raket zraněna mladá izraelská dívka.

  Íránské zástupné útočné skupiny v regionu, konkrétně Hizballáh v Libanonu a povstalci Hútíové v Jemenu, se k útoku přidaly vlastními raketami a bezpilotními letouny. Tyto útoky byly z velké části zmařeny izraelskými systémy David Sling (Davidův prak) a Iron Dome. Davidův prak působí ve střední vrstvě obranného protiraketového štítu. Používá kinetické střely Stunner a SkyCepter, které jsou účinné proti balistickým raketám krátkého dosahu, jako byly ty vypálené z Jemenu. Systém Iron Dome je určen pro útoky kratšího dosahu. Izrael má 10 baterií bodové obrany Iron Dome, které před raketovými útoky poskytují ochranu. Každá baterie může chránit 155 čtverečních kilometrů. Systém předpovídá, zda přilétající raketa představuje hrozbu pro obydlené oblasti, nebo zda dopadne do neobydlené oblasti, a na základě předpokládané trajektorie rozhodne o jejím zničení. Systém Iron Dome využívá menší řiditelnou střelu s názvem Tamir. Je jen 6 palců široká a 10 stop dlouhá a má hlavici s bezkontaktním zapalováním.

   Oficiální fotografie zveřejněné izraelským letectvem zachycující letadla IDF a Iron Dome v akci během útoku.

  
  

  Ohromující úspěch

  Po dopadu posledních raket Írán rychle oznámil, že operace byla ukončena, a varoval před odvetou Izrael. Izrael a jeho spojenci úspěšně zachytili 99 % střel, což je ohromující úspěch a důkaz jejich připravenosti, technologie a úrovně výcviku. V dějinách válečnictví podobná koordinovaná letecká a protiraketová obrana nikdy neproběhla. „Je to vítězství konceptu integrované protivzdušné a protiraketové obrany v celé oblasti,“ řekl časopisu Air & Space Forces generál námořní pěchoty ve výslužbě Kenneth F. McKenzie, velitel CENTCOM v letech 2019-2022. „Lidi by si z toho, co právě proběhlo, měli vzít velké ponaučení“.

  
  

  
  

• MUSTANGY V BOJÍCH O NORMANDII

  Letouny P-51B a P-51D 361. stíhací skupiny připravené ke startu v Den D, 6. června 1944. (USAF Official)

  
  

  Převzato z knihy “Clean Sweep: VIII Fighter Command Against the Luftwaffe - 1942-45“

  Text: Thomas McKelvey Cleaver

  
  

  Jakmile SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force; Vrchní velitelství spojeneckých expedičních sil) převzalo počátkem dubna 1944 operační řízení všech leteckých sil v Anglii, Air Chief Marshal Tedder, druhý velitel invazních sil hned po generálu Eisenhowerovi, se ujal celkového velení leteckých operací. 8. letecké armádě USA nařídil, aby v týdnech předcházejících dni D soustředila své útoky proti železničnímu dopravnímu systému v Německu, Holandsku, Belgii a Francii.

  V dubnu také velitel 8. letecké armády generál Doolittle rozhodl o sjednocení leteckého parku u 8. stíhacího velitelství. Skupiny vybavené letouny P-47 a P-38 měly být přezbrojeny na Mustangy, jakmile ty budou k dispozici. Přednost dostalo přezbrojení skupin s Lightningy, a to kvůli špatným výsledkům těchto letounů.

  Když 8. dubna dosáhla 4. stíhací skupina skóre 296, stanovil Don Blakeslee cíl 500 zničených letounů do 1. května. Takové přání bylo dobrým ukazatelem toho, jak rychle se nyní letecká válka vyvíjela, protože na konci ledna měla 4. stíhací skupina po 18 měsících bojů skóre pouze 100 letounů protivníka. Výzvu svého velitele piloti překonali a do 30. dubna si připsali 207 zničených stíhaček ve vzduchu i na zemi, což znamenalo celkové skóre 503. Předstihli tak své dlouholeté rivaly z Wolfpacku (56. stíhací skupiny) a stali se nejlépe skórující stíhací skupinou 8. letecké armády.

  I po velkolepé oslavě na základně v noci 30. dubna byla čtvrtá skupina 1. května schopna zajistit doprovod do Saarbrückenu. John Godfrey, nyní povýšen na samostatného velitele letky a již ne v Gentileho stínu, navedl svou letku na houf 12 Bf 109, které zahlédl pod sebou. Jeden z nich pronásledoval až do přízemní výšky, kde zasáhl motor, načež pilot vyskočil. Tím si Godfrey připsal své 14. vzdušné vítězství. Ralph Hofer si v ten den připsal desáté vítězství, když jeho protivník vyskočil tak blízko před ním, že "ve slunci jsem viděl jeho uniformu a černé boty". Také dva další piloti jednotky skórovali. Po celý další týden Čtyřka žádné další vítězství nezaznamenala.

  P-51D OD 334. stíhací perutě 4. stíhací skupiny s identifikačními invazními pruhy. (USAF Official)

  
  

  Dne 8. května se bombardéry vydaly jak na Berlín, tak na Brunswick. Tato mise byla pro 352. stíhací skupinu první akcí pouze s Mustangy. "Modré nosy" se konečně objevily nad Berlínem. Jadgdwaffe odpověděla více než 200 stíhačkami. Oblast, ve které skupina hlídkovala, se brzy stala dějištěm soubojů od 30 000 stop až po úroveň ulice, přičemž velmi tvrdé a intenzivní boje probíhaly téměř hodinu.

   

  "Pak jsem se odpoutal od toho, který na mě střílel, a dostal jsem se na ocas jiné '190'..."

   

  Nad Brunswickem získal 2nd Lt. Carl Luksic ze 487. perutě výsadu stát se u 8. stíhacího velitelství prvním "esem během jednoho dne". Jeho bojové hlášení poskytuje přesný popis akce:

  „Zatímco poručík Bob O'Nan pronásledoval Bf 109, spatřil jsem po levé straně pět nebo šest Fw 190, ke kterým jsem okamžitě zatočil. Vysunul jsem klapky na deset stupňů a začal se řadit za jednu stodevadesátku. Střílel jsem velmi krátkými dávkami asi z 300 yardů s 15° výchylkou a pozoroval jsem mnoho zásahů na překrytu kabiny a trupu. Okamžitě vytáhl nahoru, převrátil se a pilot vyskočil. Jeho letoun šel přímo dolů z patnácti set stop. V tu chvíli se v oblasti nacházely tři padáky - jeden z nepřátelského letadla, které jsem sestřelil já, a jeden z letadla, které sestřelil poručík O'Nan, ale nevím, odkud byl ten třetí.

  P-51 se připravují ke startu ze základny 4. stíhací skupiny v Debdenu. (USAF Official)

  
  

  Pak jsem se odpoutal od toho, který na mě střílel, a dostal jsem se na ocas jiné '190' a pálil krátkými dávkami, ovšem žádný zásah jsem nezaznamenal. Pilot však zřejmě spadl do vývrtky, protože se z nějakých osmi set metrů zřítil přímo k zemi, kde letoun vybuchl. Poté se ke mně připojily dvě P-47, ale zase se vytratily, takže jsem se nakonec dal dohromady se dvěma piloty z naší vlastní skupiny, Capt. Cutlerem (ze 486. perutě) a jeho wingmanem. Nad Brunswickem jsem se snesl dolů a začal postřelovat letiště, ovšem pozoroval jsem tolik obranné palby a flaku, že jsem se stáhl a vzdálil a ztratil je. Pak jsem spatřil další letoun, o kterém jsem si myslel, že je to P-51. Přiblížil jsem se k němu asi na třicet metrů a identifikoval ho jako stodevítku. Vystřelil jsem krátkou dávku, ale nevím, jestli k nějakým zásahům došlo. Zaznamenal jsem, že se k němu moc přibližuji, protože jsem letěl na plný plyn. Byl asi dvě stě stop nad zemí, a když mě uviděl, vytáhl nahoru, odhodil vrchlík a vystoupil. Snesl jsem se dolů a vyfotografoval letadlo, které se zřítilo do malého lesíka.

  Začal jsem stoupat zpátky nahoru, kde se ke mně připojili můj wingman Lt. O'Nan a velitel Redd Flightu Capt. Davis. Začali jsme se vracet k bombardérům, když jsme vlevo od nich v devět hodin o něco níže zpozorovali asi dvacet či více letadel v těsné formaci, jak sestupují skrz mraky. Všichni tři jsme okamžitě přešli do útoku a skrz oblačnost na ně vyrazili. Ocitl jsem se přímo za '190. Na jeho křídle v těsné formaci letěla '109. V té chvíli jsem si uvědomil, že jsem se ocitl v těsném závěsu. Evidentně mě neviděli a já jsme se dostal do velmi dobré pozice vůči '109 a pozoroval jsem četné zásahy na jejím křídle, trupu a ocasu. Byl ve výšce asi osmi set stop. Vzplanul a zřítil se přímo do země.

  Okamžitě jsem trochu kopl do pravého pedálu kormidla a dostal se do další dobré pozice, tentokrát za '190. Pozoroval jsem četné zásahy na jeho levém křídle, motoru a překrytu. '190 přešla do úzké spirály a z tisíce stop narazila do země. V tu chvíli bylo v blízkosti asi patnáct nebo více nepřátelských letadel, která začala agresivně manévrovat a podnikat proti mně čelní útoky. Protože jsem byl v tu chvíli sám, musel jsem prudce uhýbat, a nakonec jsem se jim ztratil v mracích."

  P-51D od 77. stíhací perutě 20. stíhací skupiny, své P-38 vyměnila za P-51 v červenci 1944. (USAF Official)

  
  

  V těsném závěsu za Luksicem se umístili velitel 487. skupiny Lt.Col. John C. Meyer a poručíci John Thornell a Clayton Davis, kteří získali po třech vítězstvích. Skupina se vrátila do Bodney s celkovým skóre 27 zničených letounů, což byl její nejlepší den v historii. Za tento den si Bodney Blue Nosers vysloužili své první vyznamenání Distinguished Unit Citation (Záslužná citace jednotky) a piloti Luksic, Meyer, Thornell a Davis byli vyznamenáni Distinguished Service Cross.

  Zatímco modronosáči skórovali nad Berlínem, jiné Mustangy 8. stíhacího velitelství se dostávaly dál než dříve. Téhož dne doprovázela 4. stíhací skupina bombardéry do Brüx (Mostu) v Československu, téměř 800 mil od Debdenu. Bf 109 od JG 27 se bránily, ovšem Mustangy se dostaly opět na výsluní - pět pilotů nárokovalo po pěti zničených letounech. Následujícího dne skupina odletěla východně od Berlína, aby nad řekou Odrou převzala bombardéry vracející se z úderu na polskou Poznaň.

  Zatímco Eagles letěly do Polska, 352. stíhací skupina se 13. května opět vydala do oblasti Berlína. Tam se zapojila do rozsáhlé bitvy s nepřátelskými stíhačkami. Blízko Tribsees-Demmin byly spatřeny obrovské formace Bf 109 a Fw 190, které se seřazovaly k útoku na bombardéry. Prvních sestřelů dosáhl velitel 328. perutě. John Coleman a velitel jeho elementu 1st Lt. Francis Horne. Oba si připsali po dvou zářezech. Velitel skupiny Col. Joe Mason vedl 486. peruť do hejna odhadovaného na „více než 100". Peruť se rozpadla na jednotlivé letky, načež se Mustangy snažily rozbít nepřátelskou formaci.

   

  „První dávka mu ustřelila levou klapku...“

   

  Mason, vedoucí Bílé letky, se prohnal mezi nepřátelskými stíhačkami, které se otočily k úprku, a později hlásil:

  „Viděl jsem zásahy na křídle jedné Me 109. Poté, co jsem se dostal na vzdálenější stranu, ztratil jsem zbytek letky. Když jsem ve stoupavé zatáčce nabral výšku a podíval se dolů na velkou formaci banditů, uviděl jsem dvě Me 109, padající ve vývrtce k zemi. Jedna z nich měla asi dvě třetiny křídla pryč. Tato srážka byla způsobena tím, jak jsem letěl skrz velkou formaci banditů pod úhlem asi devadesáti stupňů. Nejsem si jistý, zda mnou poškozená '109 byla jednou z těch dvou, které jsem později viděl padat. Když jsme začali prolétat, můj wingman se odklonil z přímého letu a směřoval dolů. A moje číslo dvě vystoupalo k zadní části hejna banditů. Srážku tedy neviděli. Pak jsem se otočil a směřoval dolů, kde jsem pronásledoval dvacet Fw 190 a Me 109, které se oddělily od skupiny a střemhlav se vrhaly do mraků. Přiblížil jsem se k jednomu Fw 190 a po několika krátkých dávkách ho zapálil. První dávka mu ustřelila levou klapku. Prováděl úhybné manévry v mracích a těsně před vstupem do jednoho z nich se nad mým letounem objevily kouř, plameny a trosky a oba jsme vlétli do mraků. Poté jsem se stáhl, abych do něj v mraku nenarazil, a vystoupal nad oblačnost. Můj letoun byl pokryt olejem ze stodevadesátky."

   P-51D-10 "Straw Boss" od 352. stíhací skupiny, "Modronohých bastardů z Bodney". (USAF Official)

  V létě 1944 létal kapitán Bill Whisner na P-51B "Princess Elizabeth", pojmenovaném tak na památku návštěvy budoucí královny v Bodney v červnu 1944 (na fotografii je v současnosti létající warbird P-51C-10NT, provozovaný v USA pod registrací N487FS; foto: American Air Museum in Britain)

  
  

  Výsledek lovu

   

  Mason si nárokoval dva zničené Bf 109 a jeden Fw 190 a jeden poškozený Bf 109. George Preddy, velitel 487. perutě, se zapojil do boje krátce poté, co svých vítězství dosáhl Mason. Spatřil pod sebou 30 Bf 109. Preddy na ně navedl peruť a osobně sestřelil dva z nich, přičemž se s bilancí 5.333 vzdušných vítězství stal esem. Zatímco Preddy skóroval, Lt. Nutter se přiblížil k nepřátelům, když se zbývající Bf 109 pokoušely o únik, a poslal k zemi v plamenech jednu další. „Eso jednoho dne“, Carl Luksic, a jeho wingman Glennon Moran spatřili Ju 88 útočící na B-17. Oba na Junkerse zaútočili a ten nouzově přistál ve zoraném poli. Protože nezačal hořet, Luksic ho začal ostřelovat a poté zapálil. Díky 16 zničeným stíhačkám se 352. skupina stala pro tento den stala nejúspěšnější stíhací skupinou 8. stíhacího velitelství. Col. Joe Mason byl vyznamenán DSC. Jagdwaffe nahlásila 58 ztrát, o tři méně než předchozího dne.

  P-51D-5 "Short Fuse" pilotoval Capt. Richard E. Turner z 356. stíhací perutě 354. stíhací skupiny. (USAF Official)

  
  

  Vzhledem k úspěchům, kterých stíhací skupiny dosáhly v dubnu a na začátku května, se morálka bombardovacích skupin začala zvedat, protože osádky bombardérů si uvědomily, že díky taktice ofenzivního doprovodu stíhačů probíhají jejich mise s menšími ztrátami. Ztráty se po zbytek války postupně snižovaly, ale právě květen 1944 byl okamžikem, kdy ti, kdo nasedli do bombardérů, začínali věřit, že mají šanci dostat se domů, i když Doolittle v létě zvýšil jejich turnus na 35 misí.

   

  Den Chattanoogy

   

  Dolet letounů P-51 se měl brzy zvýšit, protože Mustangy byly upraveny tak, aby mohly nést dvě papírové nádrže o objemu 108 galonů namísto dosavadních kovových nádrží o objemu 75 galonů. Úprava trvala každé skupině několik dní a byla prováděna postupně. Jako první ji provedla 4. stíhací skupina, a to mezi 14. a 18. květnem. Nyní byla schopna dostat své Mustangy do míst, kde dosud žádný americký stíhač nebyl spatřen, nebo zůstat déle v boji nad cíli, jako byl Berlín, a tak jednotka pokračovala ve sbírání dalších vítězství.

  Dne 21. května v rámci programu, který plánovači SHAEF vypracovali s cílem narušit německou železniční dopravu, provedlo 8. stíhací velitelství a velitelství taktického letectva 9. letecké armády takzvaný "Den Chattanoogy" (pojmenovaný podle populární písně "Chattanooga Choo-Choo") s 552 Mustangy, Lightningy a Thunderbolty, které byly vyslány nad střední a západní Německo a severní Francii a Belgii, aby zaútočily na železnice. Skupiny se vrátily s nároky na 225 napadených lokomotiv, přičemž 91 z nich bylo považováno za zničené. Nálety na pozemní cíle se neomezovaly jen na železnice, protože piloti si nárokovali také 102 zničených letadel na letištích a dalších 76 letadel poškozených. 361. stíhací skupina, vedená veteránem z Filipín a Guadalcanalu Col. Thomasem J. J. Christianem, pravnukem konfederačního generála Stonewalla Jacksona, se poprvé objevila na letounech P-51 po přeškolení z P-47 a ihned nárokovala zničení 23 lokomotiv. Den Chattanoogy byl vrcholem útoků na železnice v předinvazním období, které začaly již v únoru. Během čtyř měsíců stíhači zničili přes 900 lokomotiv.

   Osmé stíhací velitelství v květnu 1944 doporučilo skupinám, aby před invazí na letouny P-51 s hliníkovou povrchovou úpravou aplikovali kamufláž v očekávání, že by stíhací skupiny mohly být po invazi umístěny na základny v kontinentální Evropě. 357. stíhací skupina byla jedinou skupinou v rámci 8. stíhacího velitelství, která své Mustangy kompletně natřela barvou RAF Dark Green na horní plochy a RAF Sea Grey Medium zespodu. (oficiální text USAF)

  
  

  Návrat nad Berlín

   

  Berlín byl znovu napaden 24. května. Jim Goodson vedl 4. stíhací skupinu a spatřil více než 40 letounů poblíž Hamburku, jak se shromažďují k útoku na proud bombardérů. Když Mustangy zaútočily na formaci, brzy narazily na několik dalších skupin nepřátelských stíhačů poblíž. Ralph Hofer později hlásil, že viděl „několik hejn Fw 190". Když se vrátili do Debdenu, nárokovali piloti dalších osm zničených letounů.

  Následujícího dne Goodson opět vedl skupinu, tentokrát doprovod bombardérů, které měly bombardovat železniční stanice v Chaumont-Sarreguemines v severní Francii. Později hlásil: „Viděli jsme stíhačky a okamžitě jsme je šli prozkoumat." Protivníci byli z JG 26 s dvaceti Fw 190 z II. Gruppe, doprovázení třiceti Bf 109 z III. Gruppe. „Sice jsme je rozdělili, ale vzhledem k tomu, že jsme byli oslabeni padesát ku osmi, nebyli jsme schopni zničit ani jeden. Já a můj wingman jsme skončili sami u země“. Když stoupal, aby se znovu připojil ke skupině, Goodson spatřil 24 Bf 109 a Fw 190 letících v těsné formaci šesti "V" po čtyřech v řadě za sebou. „Řekl jsem svému wingmanovi, že se pokusíme připlížit zezadu, srazit poslední sekci a pak utéct v mlze. Když jsme se blížili k poslední sekci, všichni Hunové se rozpadli a následoval dlouhý souboj, v němž Fw 190 prokázaly úžasné bojové schopnosti a agresivitu. Teprve po nejprudším manévrování a divokých úpravách plynu a klapek se mi podařilo získat dobré zásahy na nejvytrvalejší '190. Vystoupal nahoru a vyskočil." Goodsonovo čtrnácté vzdušné vítězství se později ukázalo být jeho posledním.

  Tato fotografie smíšené formace Mustangů P-51B a P-51D od 361. stíhací skupiny byla pořízena na přelomu července a srpna 1944 a stala se jednou z ikonických fotografií druhé světové války. (USAF Official)

  
  

  Stíhací skupiny 8. velitelství bombardovaly cíle ve Francii a Belgii při návratu z každé doprovodné mise, zatímco A-20 Havoc a B-26 Marauder 9. letecké armády a B-17 a B-24 8. letecké armády zasáhly všechny železniční cíle v regionu. Německá armáda v severozápadní Francii byla brzy odříznuta od svých zásobovacích základen. Údery na letiště donutily bránící se stíhače stáhnout se hlouběji do Francie a Německa. Týden před invazí nazval velitel německé sedmé armády, pověřené obranou Normandie, silnice v oblasti operací armády jako "Jabo Rennstrecke" (závodiště pro stíhací bombardéry).

  Luftwaffe měla na konci května na pobřeží Lamanšského průlivu k dispozici méně letadel než v době útoku na Dieppe. JG 2, která byla od roku 1941 přidělena na poloostrov Cherbourg, byla normandským plážím nejblíže. I./JG 2 se teprve nedávno vrátila z bojů u Anzia. II./JG 2 vybavená Bf 109 se nacházela v Creil u Paříže, zatímco Fw 190 III./JG 2 se právě přesouvaly do Fontenay-le-Comte severně od La Rochelle.

  Vzhledem k předpovědi bouřlivého počasí během prvního červnového týdne, která se zdála vylučovat jakoukoli pravděpodobnost invaze, se kommodor JG 26 Oberst Josef "Pips" Priller cítil bezpečně a dal některým pilotům volno. II. Gruppe se přesunula 1. června na týdenní dovolenou do Mont de Marsan u Biarritzu. Další dvě Gruppe dostaly 5. června rozkaz přesunout se do vnitrozemí, přičemž I. Gruppe se přesunula do Remeše a III. Gruppe do Nancy.

   

  The Longest Day

   

  Když 6. června svítalo, byly pozemní jednotky stále na cestě. Bob Wehrman ze 4. stíhací skupiny vzpomínal: „6. červen 1944 byl opravdu nejdelší den. V Anglii jsme měli ‚dvojitý letní čas‘, což znamenalo, že svítání přišlo kolem 03:00 hodin. Nikdo z nás toho tu noc moc nenaspal. Obloha byla celé hodiny naplněna duněním letadel. Zahlédl jsem bombardéry mířící k invazním cílům a C-47, které vezly, jak jsem se později dozvěděl, britské a americké výsadkáře.“

  "Pips" Priller se o invazi dozvěděl z telefonu, který ho probudil na jeho velitelském stanovišti v Lille. Byl z 5. stíhací divize a nařizoval mu, aby okamžitě přesunul své velitelství do Poix-de-Picardie, blíže k předpokládanému místu invaze v Pas de Calais. Obloha za svítání byla v 8:00 hodin olověně šedá, když Priller a jeho dlouholetý wingman, Unteroffizier Heinz Wodarczyk, nasedli do svých Fw 190A-8 a připravovali se ke startu k průzkumu invazních pláží. S Wodarczykem, který se držel v blízkosti, zamířil Priller ve výšce 100 metrů na jihozápad. Východně od Abbeville vzhlédl a spatřil několik velkých formací Spitfirů, které prolétaly skrz protrhanou základnu oblačnosti. Poblíž Le Havre vystoupal do mračna visícího ve výšce 200 metrů a stočil se na západ.

  O několik okamžiků později se obě stíhačky vynořily z mraků jižně od britské invazní pláže s krycím názvem Sword. Priller měl jen chvilku na to, aby se zadíval na moře na největší námořní sílu, jaká se kdy v historii shromáždila. Viděl vlny připlouvajících invazních lodí, jak se blíží k plážím všude, kam až v mlhavém počasí dohlédl. Se zvoláním: „Hodně štěstí!“ na Wodarczyka přešel Priller přes křídlo do střemhlavého letu, přičemž ukazatel rychlosti vystoupal nad 400 mil za hodinu. Klesli do výšky 50 stop a oba se řítili k pláži Sword Beach, kde se britští vojáci vrhali do úkrytů, zatímco lodě na pobřeží zahajovaly protiletadlovou palbu tak hlasitou, že ti na zemi měli problém slyšet, jak Priller a Wodarczyk sami začínají střílet, když se jim mihli nad hlavou. Palba invazní flotily je nezasáhla.

  "Ferocious Frankie", známý P-51D-5 od 361. stíhací skupiny. (USAF Official)

  
  

  Během okamžiku tak byla jediná účast Luftwaffe nad normandskými plážemi během rána dne D u konce. Priller a Wodarczyk se vrátili do mraků a zmizeli. Nevěděli, že právě absolvovali nejznámější misi v celé historii JG 26, a to díky jejímu pozdějšímu popisu v knize Cornelia Ryana „The Longest Day“ a filmu, který podle ní byl natočen.

  I. a III. Gruppe JG 26 uskutečnily 6. června většinu ze 172 letů Luftwaffe v invazním sektoru. Byla to kapka v moři ve srovnání se 14 000 vzlety, které toho dne uskutečnilo spojenecké letectvo. Ke konci dne dorazila II. Gruppe po přeletu Francie natolik včas, aby za posledního světla absolvovala nasazení nad Normandií, během níž zachytila Mustangy 4. stíhací skupiny při ostřelování nepřátelských pozic a při prvním průletu sestřelila beze ztrát čtyři P-51B. Po většinu následujících osmi týdnů operovaly I. a III./JG 54 z Cormeilles a Boissy le Bois, zatímco II. Gruppe sídlila v Guyancourt u Paříže. III. Gruppe vzlétala z Villacoublay Nord a Sud, rovněž v pařížském regionu.

   

  „Příliš málo a příliš pozdě“

   

  Do večera 7. června zůstalo v Německu pouze šest stíhacích eskader, zatímco sedmnáct jich odletělo do severozápadní Francie, aby se postavilo invazi. Pokud by tyto jednotky byly v plném stavu, jednalo by se o více než 1 000 stíhačů, což by mohla být síla, která by měla na boje velký vliv. Bohužel pro Německo, vzhledem ke ztrátám, které jednotky utrpěly nad Říší v předchozích měsících, a vzhledem k chaotičnosti přesunu z Německa do Francie, bylo při západu slunce druhého dne invaze vedeno jako operační pouze 289 stíhačů. Po příletu do Francie stíhací jednotky zjistily, že téměř všechna letiště Luftwaffe ve Francii byla během předchozích tří měsíců příliš vážně poškozena americkým bombardováním, než aby mohla být využita. Byli by nuceni létat a bojovat z improvizovaných letišť, která byla tak daleko od bojiště, že by měli jen necelých 30 minut času k činnosti nad Normandií. Vzhledem k neschopnosti 5. stíhací divize řídit nově příchozí jednotky v podobě plánování a řízení operací, byla většina stíhacích misí odlétaných během bitvy v Normandii typu „freie jagd“ – volný lov, provozovaný nezávislými stíhacími aktivitami, což vedlo k neefektivnímu využití už tak omezených zdrojů. V průběhu následujících dvou měsíců to, co zbylo z výkvětu Jagdwaffe, zemřelo v přesile 100:1 na normandském nebi. Němečtí stíhači byli převálcováni lépe vycvičenými a zkušenějšími spojeneckými piloty. I když se počet německých stíhačů do konce června zvýšil na 1 000, byl to přesně ten případ, který bylo možno vyjádřit slovy „příliš málo a příliš pozdě“.

  Během 7. 6. si Priller připsal své 97. a 98. vítězství, a to nad letouny P-47 a P-51. Těžce zkoušení piloti I. a II. Gruppe si připsali osm vítězství ku dvěma ztrátám. Následujícího dne vedl Priller 11 Fw 190 z I. Gruppe na útok proti invazním plážím. Jejich skóre bylo „zničení“ 15 havarovaných kluzáků.

  Operace Pointblank byla úspěšná. Spojenecké vzdušné síly nyní měly nad západní Evropou vzdušnou převahu. Pětiměsíční kampaň stála 8. leteckou armádu 2 600 ztracených bombardérů a 980 stíhaček, 18 400 ztracených letců, z toho okolo 10 000 mrtvých.

  Ralph Hofer byl jednou ze skutečných „postav“ 4. stíhací skupiny. Dne 10. června 1944 se stal prvním spojeneckým stíhačem, který nouzově přistál na předsunuté přistávací ploše v Normandii poté, co při souboji utrpěl poškození olejového chladiče. (oficiální text USAF)

  
  

  Počasí se umoudřilo 10. června v den, kdy 328. peruť 352. stíhací skupiny pod vedením Capt. Johna Thornella spatřila 40 stíhacích bombardérů Bf 109, letících nízko nad předmostím ve výšce 300 stop. Když němečtí piloti spatřili Mustangy otáčející se k útoku, odhodili bomby a rozdělili se. Ne však dříve, než Thornell získal dvě z nich, jako své 17. a 18. vítězství.

  Den zakončil Ralph Hofer ze 4. stíhací skupiny zápisem do historie jako první spojenecký stíhač, jenž přistál na předsunutém letišti u Grandcampu v Normandii poté, co byl jeho olejový systém poškozen palbou z ručních zbraní během letu poblíž Vire. Když se následujícího dne vrátil do Debdenu, přivezl si německou přilbu a čutoru a německy psanou verzi knihy „Mein Kampf“, kterou získal od vojáků poblíž fronty.

  Během bojů nad Normandií poskytovala zatažená obloha a déšť krytí bojovníkům obou stran a jednotky se navzájem střetávaly v ostrých a krutých bojích.

  Američtí piloti také dostali novou část osobní výstroje, která jim poskytovala skutečnou výhodu nad protivníkem – anti G oblek, který se nasazoval kolem pasu a stehen. Byl zapojen do vakuového systému a při zvýšeném přetížení během vzdušného boje se stáhl kolem stehen a pasu, čímž zabránil hromadění krve v dolních končetinách a zabránil tomu, aby pilot při manévrování ztratil vědomí. Devátá letecká armáda byla ve snaze získat anti G obleky velmi iniciativní a v den D je používaly všechny skupiny s P-47 9. letecké armády. 8. stíhací velitelství začalo tuto výbavu získávat krátce po dni D a všechny skupiny ho měly do poloviny léta. Bob Wehrman vzpomínal: „V červenci jsme právě dostali gyroskopický zaměřovač K-14 a pak jsme dostali nové anti G obleky. S těmito dvěma novinkami a novými P-51D jsme mohli překonat nepřítele téměř za všech podmínek.“ V dubnu se 4. stíhací skupina pokoušela používat britský anti G oblek, který však používal vodu a byl vyřazen pro nepohodlí. Jak to popsal Wehrman: „Teď jste si ani nevšimli, že máte novou výstroj, dokud vás oblek nezačal tlačit do nohou a vy jste díky tomu neomdleli jako dřív.“

  Dva letouny P-51B od 376. stíhací perutě 361. stíhací skupiny se připravují na start na základně Bottisham. (USAF Official)

  
  

  16. června použil Lt.Col. Tom Hayes z 357. stíhací skupiny starý trik, který se naučil, když létal s letouny P-39 na Nové Guineji, a zaútočil na železniční skladiště. Skupina měla k dispozici pouze 108galonové papírové nádrže, které poskytovaly mnohem více paliva, než by potřebovala pro misi na seřaďovací nádraží St. Pierre u Paříže. Dal pilotům pokyn, aby při prvním průletu tyto nádrže, které byly asi ze tří čtvrtin plné, shodili na železniční stanici. Pak se piloti vrátili a zapálili nádrže střelbou. Když Mustangy odlétaly, došlo ke čtyřem velkým explozím a cíl byl v plamenech. Mezi skupinami se zpráva o úspěchu 357. stíhací skupiny při shozů nádrží jako "zápalných bomb" brzy roznesla.

   

  Těžké ztráty Luftwaffe

   

  Na konci června činily ztráty Jagdwaffe 230 mrtvých a 88 zraněných pilotů, 551 letadel bylo sestřeleno v boji nad Francií a dalších 65 bylo zničeno na zemi. Za tuto cenu si nárokovala 526 sestřelených spojeneckých letadel včetně 203 stíhacích bombardérů P-47.           

  Dne 1. července vedl kapitán Wally Starck 328. peruť 352. stíhací skupiny na misi k ostřelování odpalovacích stanovišť V-1, peruť se však zapojila do bitvy mezi 78. skupinou a dvaceti Bf 109 a Fw 190 nad Saint Quentin. Mise 78. skupiny byla od počátku provázena smůlou, když se při hromadném startu na široké travnaté dráze v Duxfordu srazily dva P-47 a explodovaly. Nad St. Quentin se P-47 nacházely ve výšce 12 000 stop, když Lt. James Stallings spatřil pět Bf 109, které se na vrhaly na Thunderbolty. Na jeho varování byly odhozeny pumy. Stallingsovi se podařilo útočníkům vyhnout tím, že svůj P-47 převedl do ostré vývrtky. Když ve výšce 3 000 stop vyrovnal, zjistil, že nemá funkční vyvážení výškovky. „Koupil jsem dvě dvacetimilimetrové kanónové střely do ocasních ploch a měl jsem zatracené štěstí, že mi úplně neodešlo řízení. Musel jsem hodně tlačit na řídicí páku dopředu, abych letěl rovně a udržoval výšku.“

  Starck vedl Mustangy do boje a okamžitě se zapojil do souboje v zatáčkách s dvojicí Bf 109, které se snesly k zemi, když ho nemohly vymanévrovat. Následoval je a zahájil palbu na wingmana na vzdálenost 100 yardů. Stíhačka začala hořet a pilot se zachránil na padáku, přičemž těsně minul P-51 Starckova wingmana, poručíka Sheldona Heyera. Starck se přiblížil k vedoucímu a podařilo se mu Messerschmitt poškodit, ještě než ho ztratil v mracích. Dva další Bf 109 byly rovněž poškozeny poručíky Cyrusem Greerem ze 487. perutě a „Punchy" Powellem z 328. perutě. To byl poslední boj invaze, do kterého se "Bluenosers" zapojili, přestože mezi 4. a 12. červencem odlétali ještě osm misí.

  P-51D od 375. stíhací perutě 361. stíhací skupiny. Všimněte si, že identifikační invazní pruhy na trupu nepokrývají spodní část chladiče. To se u těchto pruhů dělalo často, protože P-51 byl velmi nízko nad zemí. (USAF Official)

  
  

  Bitva o Normandii skončila počátkem září po osvobození Paříže 25. srpna. Steve Pisanos, který zůstával ve francouzském odboji od 5. března, kdy byl ve Francii sestřelen, na osvobození vzpomínal: „Během dvou týdnů, než byli Němci vyhnáni, se moji přátelé v odboji děsili, že se o město svedou boje a dopadne jako Stalingrad. Ve skutečnosti sice došlo k jakémusi pokusu Němců o zničení. Chystali se nacpat mosty přes Seinu výbušninami, ale odbojáři chodili každou noc ven a výbušniny odstraňovali. Nechávali tam všechny dráty a krabice, ve kterých výbušniny byly, aby Němci nepoznali, co udělali.“ Když bylo město obnoveno, Pisanos se mohl spojit s americkou armádou a vrátit se do Debdenu. „Vrátil jsem se do Debdenu a o tři dny později jsem už byl na cestě zpět do USA. Dorazil jsem tam právě včas, abych mohl jít Donu Gentilemu za svědka na svatbě."

  Luftwaffe byla během bitvy o Normandii bezmocná. I. a II. Gruppe JG 1 a všechny tři Gruppe JG 11, které byly specializovanými jednotkami proti bombardérům, byly převeleny do Francie, kde během tří měsíců bojů činily jejich ztráty dohromady 100 zabitých pilotů a 200 zničených Fw 190 ve vzduchu i na zemi. Pro srovnání, III./JG 1, která byla převelena na východní frontu a bojovala tam v průběhu léta, utrpěla za toto období ztrátu jednoho padlého pilota.

• Letecká vojna na Ukrajine

  Pôvodne slovenský MiG-29UBS číslo 1303 v ukrajinských službách.

  
  

  Pomoc je konečne na ceste

  Text: Miro Barič

   

  Najdôležitejšou správou sledovaného obdobia (od 1. 4. do 30. 4.) bolo schválenie veľkého balíka americkej vojenskej pomoci pre Ukrajinu. Republikánska strana ho v Kongrese USA z vnútropolitických dôvodov blokovala od jesene. Odklad tejto pomoci pritom spôsobil, že sa ukrajinské ozbrojené sily dostali do ťažkej situácie a zbytočne strácali územie i vojakov. Z dôvodu ruských náletov na ukrajinské mestá zbytočne trpeli aj civilisti.

   

  Vojenskú pomoc schválila najprv Snemovňa reprezentantov, následne aj Senát a za pár dní, v stredu 24. 4. ju podpísal aj prezident USA Joe Biden. Americká armáda už predtým naznačovala, že je pripravená poskytnúť najnevyhnutnejšiu pomoc prakticky okamžite. Cez Poľsko začala na Ukrajinu prúdiť hneď po podpise.

  Balík obsahuje okrem 61 miliárd dolárov pre Ukrajinu aj 26,4 miliardy dolárov pre Izrael. V tejto sume je okrem vojenskej pomoci zahrnutých aj 9,1 miliardy dolárov na humanitárnu pomoc pre Pásmo Gazy. Ďalších 8,1 miliardy dolárov pôjde na pomoc pre amerických spojencov v Ázii, najmä pre Taiwan.

  Väčšinu tejto pomoci pritom nedostane Ukrajina priamo vo forme financií, ale bude investovaná do amerických podnikov. Za 14 miliárd nakúpi Pentagon pre Ukrajinu zbrane od amerických firiem. Za ďalších 23 miliárd americká armáda doplní svoje zásoby zbraní a munície, ktoré budú môcť neskôr presúvať na Ukrajinu podľa potreby.

   Poškodená súčasť systému Patriot, ktorú museli previezť z Ukrajiny do USA na opravu.

  
  

  Pomoc aj zo Slovenska

  Popri miliardách od USA trochu zanikajú milióny zo Slovenska. Dôležité je však to, že sa ne vyzbierali občania. Nová slovenská vláda sa totiž odmietla pripojiť k iniciatíve českej vlády na nákup životne dôležitej munície pre Ukrajinu. Tá zháňa delostrelecké granáty, ktoré by sa dali okamžite kúpiť v rôznych krajinách, najmä mimo EÚ. K českej vláde sa pripojilo viac ako 20 štátov, ktoré poskytli peniaze potrebné na nákup munície. Slovenská vláda to však verejne odmietla. Namiesto nej to urobili občianski aktivisti a mimovládne organizácie. Spustili zbierku pod heslom „Keď nie vláda, posielame my“.

  Zbierku podporili viaceré osobnosti. Medzi nimi je aj bývalý partizán a účastník SNP Otto Šimko, ktorý 1. 6. oslavuje sto rokov. Na základe vlastnej skúsenosti z druhej svetovej vojny hovorí, prečo sa rozhodol prispieť svojou troškou: „S agresormi nebolo možné vyjednávať, bolo treba ich poraziť“. Slovenská zbierka Munícia pre Ukrajinu za prvé tri týždne vybrala 4 milióny eur, na ktoré sa zložilo 65-tisíc darcov. Za tieto peniaze kúpia 2692 delostreleckých granátov kalibru 122 mm, ktoré už vyrobila česká firma STV Group. Muníciu tak bolo možné ihneď po zaplatení odoslať na Ukrajinu. Zbierka pritom ďalej pokračuje.

  Kým však pomoc z USA i z českej iniciatívy dorazí na front, museli ukrajinské ozbrojené sily vydržať ďalší ťažký mesiac. Rusko sa snažilo využiť čas, kým sa západná pomoc prejaví a útočilo zo všetkých síl na všetkých úsekoch. Na konci apríla využili Rusi zlú rotáciu ukrajinských jednotiek a obsadili dedinu Očeretyne pri Avdijivke. Vyzeralo to, že vrazili klin do ukrajinskej obrany a môžu vytvoriť prielom. Ukrajinská obrana ich však zastavila a najbližší mesiac sa z Očeretyne ďalej na západ nedostali. Okupanti tiež opakovane ohlásili dobytie dediny Robotyne na juhu Záporožskej oblasti a osady Krynky na ľavom brehu Dnepra v Chersonskej oblasti. Ani v jednom prípade to však nebola pravda.

   

  Trpia civilisti

  Nedostatok protivzdušných systémov a rakiet do nich však spôsobil, že obrancovia na fronte museli aj celé sledované obdobie čeliť masívnym náletom. Ruské letectvo nevyužívalo len kĺzavé bomby vypúšťané ďaleko od frontu. Priamo nad oblasťou bojov sa pohybovali lietadlá blízkej podpory Su-25, čo bolo zrejme prvýkrát od jari 2022.

  Silným vzdušným útokom čelilo aj ukrajinské vnútrozemie. Prakticky každú noc vysielali Rusi na ukrajinské mestá menšie skupiny dronov, čo zaťažovalo ukrajinskú protivzdušnú obranu. Raz za čas potom podnikli aj väčší útok raketami a strelami s plochou dráhou letu. Takýto útok sa uskutočnil napríklad vo štvrtok 11. 4. a Rusi pri ňom vyslali dokopy 82 projektilov - 40 dronov, šesť rakiet Kinžal, 12 rakiet S-300, 20 striel Ch-101/555 a ďalšie rakety. Ukrajinská obrana zničila 57 z nich. Na viac nemala muníciu. Pre nedostatok protilietadlových rakiet tak už ani Kyjevská oblasť nebola tak dobre chránená ako predtým.

  Pri tomto útoku bola úplne zničená Trypilská tepelná elektráreň, ktorá dodávala 50 percent elektriny pre Kyjevskú, Čerkasskú a Žytomyrskú oblasť. Mierilo na ňu 11 rakiet. Ukrajinská obrana zničila sedem z nich. Zvyšné štyri však už nemala čím zostreliť a tie zasiahli elektráreň naplno.

  V noci z 24. na 25. 4. ruské rakety ťažko poškodili ďalšie štyri elektrárne. Od začiatku vojny zasiahli Rusi ukrajinské elektrárne už 180-krát. Napríklad súkromná spoločnosť DTEK má zničených 80 percent kapacít svojich teplární. Oprava niektorých elektrární potrvá roky.

  Zasiahnuté boli aj ďalšie civilné ciele, žiaľ, s tragickými následkami. V stredu 17. 4. ráno raketa naplno zasiahla osemposchodový panelák v meste Černihiv. Ďalšie štyri paneláky, nemocnica a škola boli poškodené. Zahynulo pri tom 18 ľudí a ďalších 78 bolo zranených. Na konci apríla bola zasiahnutá psychiatrická nemocnica a televízny vysielač v Charkove. Vysielač sa v strede zlomil a zrútil. V Odese bolo pri nálete zasiahnutých 22 obytných domov. Predtým, v sobotu 20. 4., tam bol zasiahnutý prístav a v ňom exportný terminál patriaci singapurskej firme.

  Rusko tiež čoraz viac používa tzv. dvojité údery, keď s istým časovým odstupom vyšle druhú raketu na to isté miesto, aby zabila záchranárov, korí odstraňujú následky prvého útoku. Na začiatku sledovaného obdobia sa tak stalo v Charkove i v Záporoží. Ruské dvojité údery zabili do apríla tohto roku už 91 záchranárov a ďalších 348 zranili. Charkov bol inak počas celého sledovaného obdobia vystavený silnému ostreľovaniu. Bola to príprava na pozemný útok, o ktorom si povieme viac až v ďalšej časti tohto seriálu, ktorého koniec je, žiaľ, v nedohľadne.

   

  Ruské letiská pod paľbou

  Na ruské ciele počas celého sledovaného obdobia útočila aj ukrajinská strana. Je tu však vidieť veľký kontrast v ich výbere. Na rozdiel od tých ruských medzi nimi neprevažujú nemocnice či obytné domy.

  V noci zo 4. na 5. 4. podnikli ukrajinské ozbrojené sily spolu s tajnou službou SBU masívny útok na ruské letiská. Napadnuté boli základne Morozovsk, na ktorej sú stroje Su-34, letisko Jejsk na ruskom pobreží Azovského mora, kde sídlia Su-34 a Su-25, základňa strategických bombardérov Engels a tiež letisko Kursk. Útok bol naozaj rozsiahly, len na letisku Morozovsk hlásili okolo 50 výbuchov. Ukrajinská strana odhadovala zničenie viacerých lietadiel, to sa však bezprostredne po útokoch nepotvrdilo. Satelitné snímky naznačovali, že drony dopadli ďaleko od odstavených lietadiel. To je nevýhoda toho, že drony nemožno na veľkú vzdialenosť ovládať – a teda vyberať si ciele podľa dôležitosti. Dopadnú na vopred naprogramované súradnice. Až o niekoľko dní sa ukázalo, že na letisku Jejsk bolo vážne poškodené minimálne jedno lietadlo - obojživelný prúdový Beriev Be-200. Časť ľavého krídla bola odlomená a pod lietadlom bola veľká mláka vytečených kvapalín, zrejme paliva.

  Na začiatku sledovaného obdobia ukrajinské drony tiež opakovane napadli ruský Tatarstan. To je dôležité z dvoch dôvodov. Tatarstan leží 1300 km od ukrajinských hraníc – ide teda o doposiaľ najvzdialenejší cieľ, ktorý Ukrajinci zasiahli. A video z útoku ukázalo, že pritom použili ľahké športové lietadlá upravené na bezpilotné prostriedky. V tomto prípade poslúžili ako kamikadze drony, s bombou zavesenou pod trupom však môžu slúžiť aj na opakované použitie. V Tatarstane bola postupne zasiahnutá rafinéria, továreň, v ktorej montujú drony Šáhid a tiež továreň, ktorá vyrába bombardéry Tu-22M a Tu-160M. V tej posledne menovanej mal byť zasiahnutý výrobný hangár, nie je však potvrdené, k akým škodám došlo.

  Ukrajinci tiež v sledovanom období zasiahli viacero rafinérií, skladov paliva či priemyselných podnikoch. Použili tiež rakety na útoky na ruské veliteľské štáby na okupovaných územiach. Asi najväčší útok sa udial v stredu 17. 4. na Kryme. Jeho cieľom bola letecká základňa Džankoj, na ktorú Ukrajinci vypustili rakety ATACMS s dlhším doletom. Keď sa ustálil informačný šum, tak bolo potvrdené zničenie batérie protivzdušného systému S-400 a zrejme aj skladu rakiet. Zničenie lietadiel a vrtuľníkov pri tomto útoku sa nepotvrdilo.

  Vyradenie batérie S-400 na letisku Džankoj využili Ukrajinci k ďalším útokom na Krym. V nedeľu 21. 4. bol cieľom rakiet Neptun prístav Sevastopoľ, pri ktorom bola poškodená loď na technickú podporu ponoriek Kommuna. Ide o najstaršiu aktívnu loď v ruskej flotile, do služby ju zaradili ešte za cárskych čias v roku 1915. Napriek svojmu veku je pre Rusov veľmi dôležitá. Žiadne podobné plavidlo totiž v Čiernom mori nemajú. Je to katamaran s dvomi trupmi, ktoré sú spojené konštrukciou so žeriavmi na vyzdvihovanie predmetov z morského dna. Je tiež schopná spúšťať vlastné hlbokomorské ponorné plavidlá, ktoré môžu slúžiť pri záchrane námorníkov z uviaznutých ponoriek. Po potopení krížnika Moskva v roku 2022 Kommuna vyzdvihla z vraku v hĺbke 50 metrov rôzne predmety – zbrane, tajné dokumenty a zrejme aj telá členov posádky.

   Záber z videa, ktoré zachytilo dopad športového lietadla prerobeného na dron na cieľ v Tatarstane.

  Zásah rafinérie v meste Oriol.

  Požiar rafinérie v Tatarstane.

  
  

  Zostrelený bombardér

  V sledovanom období prišlo Rusko vo vzduchu dokázateľne o dva stroje. Najprv sa v stredu 10. 4, zrútil do Čierneho mora pri západnom pobreží Krymu vrtuľník Mi-24. Zrejme ho zostrelila vlastná protivzdušná obrana. Na palube boli štyria letci, nikto z nich pád stroja neprežil. Ivan Stepin, Aziz Šajachmetov a Nikita Tokarčuk boli z 396. zmiešaného leteckého pluku a Alexander Solovej bol z 318. samostatného zmiešaného leteckého pluku.

  Prvenstvom od začiatku vojny je zostrel strategického bombardéra Tu-22M3, ku ktorému došlo v piatok 19. 4. Stroj sa zrútil v oblasti Bogomolova v ruskom Stavropoľskom kraji. Ruská strana tvrdí, že išlo o technickú poruchu, objavili sa aj správy o vlastnom zostrele. Ukrajinská strana tvrdí, že bombardér zasiahla a poškodila modernizovanou raketou S-200 s dostrelom 350 km. Tu-22M3 po poškodení letel späť na základňu a zrútil sa neskôr. Ukrajinci zároveň uviedli, že ďalší bombardér sa po zásahu prvého stroja otočil a svoj smrtiaci náklad nevypustil. Isté je podľa videozáznamu to, že horiaci bombardér spadol na zem v plochej vývrtke. Všetci štyria členovia posádky sa z neho katapultovali, no dvaja z nich neprežili. Zomrel kapitán Andrej Kononov a poručík Andrej Grušanin, obaja z 52. pluku ťažkého bombardovacieho letectva.

   Pád ruského bombardéra Tu-22M3, ktorý sa zrútil 19. 4. v Stavropoľskom kraji.

  Trosky Tu-22M3.

  Pri páde Tu-22M3 zahynuli dvaja členovia posádky. Jedným z nich bol kapitán Andrej Kononov.

  Pád Tu-22M3 neprežil ani kapitán Andrej Grušanin.

  Zničené na zemi

  Na konci sledovaného obdobia boli zverejnené aj fotografie rozobratého vraku ruského vrtuľníka Mi-8MTPR-1. Pravdepodobne ide o stroj s trupovým číslom „žltá 81“, ktorý bol ľahko poškodený už v marci 2023 po tom, čo trafil elektrické vedenie. Čo presne sa mu stalo tentokrát, nie je známe, no utrpel podstatne väčšie škody ako minulý rok.

  O ďalšie dve helikoptéry prišlo Rusko pri sabotážach na svojom území. V stredu 17. 4. zhorel vrtuľník Mi-8 na letisku Krjaž v Samare a v piatok 26. 4. bola ohňom poškodená civilná hasičská helikoptéra Kamov Ka-32 na letisku Ostafjevo v Moskovskej oblasti.

  Na ukrajinskej strane nedošlo, na rozdiel od predchádzajúceho mesiaca, k žiadnemu zostrelu lietadla alebo vrtuľníka. Zásah utrpeli iba lietadlá na letisku Dnipro, ktoré sa stalo vo štvrtok 18. 4. cieľom ruských rakiet Iskander s kazetovou muníciou. Podľa dostupných informácií boli poškodené tri stíhačky MiG-29 a štyri civilné dopravné lietadlá Jak-40. Nie je isté, či stíhačky boli letuschopné, alebo išlo len o odstavené vraky. V prípade Jak-40 je totiž isté, že boli dávno vyradené a stáli na danom mieste už od roku 2010. O pár dní neskôr, v sobotu 20. 4., sa letisko Dnipro stalo cieľom opakovaného útoku a tentoraz bol na ňom s určitosťou zničený operačný MiG-29. Po zásahu totiž začal intenzívne horieť, čo znamená, že bol natankovaný palivom.

   Rozobratý vrak ruského vrtuľníka Mi-8MTPR-1 s trupovým číslom „žltá 81“.

  Pri útoku raketou Iskander na letisko Dnipro boli 18. 4. poškodené tri stroje MiG-29 a štyri Jak-40. Jak-y tam však boli odstavené od roku 2010 a najmenej jeden MiG tiež stál bez pohnutia viacero mesiacov. Zrejme nešlo o operačné stroje.

  Pri ďalšom útoku na Dnipro bol 20, 4. zničený jeden MiG-29.

  
  

  Súboje ako z prvej svetovej vojny

  Útoky na ukrajinské letiská a ďalšie ciele umožňujú ruské prieskumné drony. Ukrajina sa proti nim snaží všemožne bojovať. Okrem pozemných protilietadlových prostriedkov, napríklad mobilných guľometov, proti nim nasadila aj upravené cvičné lietadlá. Na ukrajinskej oblohe sa tak začali odohrávať vzdušné súboje ako z prvej svetovej vojny. Použitie vrtuľových lietadiel Jak-52 je síce improvizované, ale omnoho vhodnejšie ako nasadenie prúdových stíhačiek, ktoré majú oproti pomalým dronom obrovský nadbytok rýchlosti. Jak-52 má maximálnu rýchlosť 285 km/h a oveľa lepšie sa tak prispôsobí rýchlosti dronov. Napríklad prieskumný Orlan-10 dosahuje maximálne 150 km/h a kamikadze dron Shahed-136 má rýchlosť 185 km/h. Jak-52 nemá v pôvodnej cvičnej verzii žiadnu výzbroj. Zdá sa, že Ukrajinci ho upravili tak, že druhý člen posádky ovláda zo zadného kokpitu pohyblivý guľomet mieriaci do boku. V sledovanom období sa objavilo video, na ktorom cvičný Jak takto zostrelí ruský prieskumný dron.

  Cvičný Jak-52, ktorý Ukrajinci nasadili proti ruským dronom. Na boku trupu je vyštvorčekovaná časť, kde je pravdepodobne umiestnený guľomet ovládaný druhým členom posádky zo zadného kokpitu.

  Nízky let ukrajinského Su-25.

  Odpaľovacie zariadenia pre americké a sovietske neriadené rakety vedľa seba pod krídlom ukrajinského Su-25.

  Ukrajinské vrtuľníky Mi-8 a Mi-24.

  Údržba helikoptéry Mi-24.

  Obrana proti dronom Shahed, ktoré útočia takmer každú noc.