08/2022

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 srpen 2022

  # 150

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2022

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 srpen 2022

  # 150

• Page 3

  eduardeduard

  SRPEN 2022

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APROACH – září 2022

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  F4F-3 Wildcat ProfiPACK 1/48

  Spitfire Mk.Vc ProfiPACK 1/48

  GUNN´s BUNNY Limited 1/72

  Sopwith F.1 Camel (Bentley) Weekend edition 1/48

  MiG-21MF interceptor ProfiPACK 1/72

  Fw 190A-8 ProfiPACK 1/48

  F4F-3 Wildcat 1/48

  Spitfire HF Mk.VIII 1/48

  Z-126 Trenér 1/48

  P-51D wheel bay PRINT 1/48

  Z-226 Trenér SPACE 1/48

  MEZEK 1/72

  GRUMMAN F4F-3 Wildcat

  BUGS BUNNY v Jižním Pacifiku

  Letecká vojna nad Ukrajinou - Piaty mesiac

  Modrý lem, bílý lem...

  Nejhorší okamžik války

  Ochrana Bostonů

  Nečekaný útok

  „Pappyho“ kulomety

  Braniboři nad pláží

  Poslední Sturmjäger

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  6

  30

  36

  60

  74

  78

  84

  96

  113

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Dnešní úvodník nebude dlouhý, píšu ho

  na poslední chvíli těsně před vydáním

  a musím sebou hodit, abych ho dodal včas.

  Důvodem tentokrát není moje prokrasti-

  nace, ale pozdní návrat z americké cesty.

  Ta byla sama o sobě zajímavá, příjemná

  a věřím, že i užitečná. Jsme rádi, že jsme

  se po dvouleté pauze mohli vrátit na IPMS

  Nats a bylo zřejmé, že rádi byli i naši ame-

  ričtí přátelé. Zájem o nás i naše novinky

  byl enormní, musím říct, že snad ještě na

  žádné jiné výstavě jsem nebyl tak vytížený,

  jako na této. A to na výstavy jezdím už přes

  třicet let. Ovšem chápu, že hlavními hrdi-

  ny jsme nebyli my. Byl to náš nový Wildcat,

  který se nám díky úsilí našich nástrojařů

  podařilo dokončit natolik včas, aby se mohl

  stát hlavní hvězdou výstavy, a je také hlav-

  ní hvězdou srpnových novinek a dnešního

  vydání Infa.

  Stavebnice

  Stavebnici Wildcata již většina z vás zná,

  vzhledem k jeho premiéře v Omaze jsme

  ho uvolnili do prodeje v rámci Afterpárty,

  probíhající ve stejném termínu až do mi-

  nulé středy. Jen shrnu, že první vydaný

  Wildcat je verze F4F-3, stavebnice nabízí

  šest variant zbarvení, z toho dvě předvá-

  lečné včetně jednoho typického pestrého

  meziválečného markingu amerických ná-

  mořních letadel, a jednoho již kamuflova-

  ného stroje. Doplňují je čtyři válečné stroje,

  účastníci úvodních bitev války v Pacifiku

  od obrany ostrova Wake přes bitvu v Ko-

  rálovém moři až po bitvu o Midway. A je to

  ProfiPACK, se všemi náležitostmi k němu

  patřícími. To, že je v měřítku 1/48, dodá-

  vám jen pro úplnost, kdyby byl mezi vámi

  ještě někdo, kdo to neví. S bojovou dráhou

  této verze Wildcatu se můžete seznámit ve

  dvoudílném článku Toma Cleavera, který

  vám přiblíží jak obranu ostrova Wake, tak

  další důležité momenty prvních měsíců

  války v Pacifiku z perspektivy nasazení

  Wildcatů. Dočtete se v něm o všech slav-

  ných bitvách, soubojích a dalších událos-

  tech, které udělaly z Wildcata jedno z nej-

  slavnějších letadel všech dob.

  ProfiPACKy máme v srpnu dva, tím druhým

  je Spitfire Mk.Vc. I to je čtvrtka, další z řady

  našich populárních Spitfirů. Ten má pět ver-

  zí zbarvení: dva stroje československých

  a polských pilotů bojujících na evropském

  bojišti v řadách RAF, jeden stroj je z Malty,

  jeden je americký a jeden francouzský. Na

  britské letadlo je to až neuvěřitelně pestrá

  sestava markingů. Vřele ji doporučuji vaší

  pozornosti, stejně jako jedinou stavebnici

  řady WEEKEND v srpnové nabídce, kterou

  je Sopwith Camel s motorem Bentley BR.1.

  Ten má v obtiskovém aršíku sice jen čtyři

  verze zbarvení, ale i u něho je jedna hezčí

  než druhá.

  Stejně je na tom i poslední srpnová novin-

  ka, Gunn´s Bunny v měřítku 1/72. Popravdě

  řečeno, zdůrazňovat pestrost výběru mar-

  kingů ve stavebnicích je v podstatě zbyteč-

  né, na druhou stranu ale ty stavebnice jsou

  především o dobrém výběru nabízených

  markingů. Je to to hlavní, co každá sta-

  INFO Eduard4

  Srpen 2022

• Page 5

  vebnice přináší, a první, na co se modelář

  po otevření krabice dívá. V tomto případě

  je tedy obzvlášť na co se dívat, markingů

  je v této stavebnici rovných deset a vybrat

  z nich ten nejlepší bude těžký úkol pro

  každého jejího majitele. Název stavebni-

  ce odkazuje na otce Straferů, středních

  bombardérů vybavených silnou hlavňovou

  výzbrojí, sloužících k postřelování nepřá-

  telských letišť, lodí, přístavů i bojových po-

  stavení, Paula „Pappyho“ Gunna. Jednomu

  z Mitchellů v této stavebnici, nesoucímu

  jméno Bugs Bunny, respektive jeho pilotovi

  Erwinu Werhandovi, se věnuje další dnešní

  článek od Rolfa Stibbeho.

  Kromě výše zmíněných stavebnic uvá-

  díme v srpnu na trh ještě dvě reedice

  starších položek, čtvrtkového Focke-Wulfa

  Fw 190A-8 a dvaasedmdesátinového

  MiGa-21MF. Obě tyto stavebnice jsou

  ProfiPACKy.

  Doplňky

  Pro nového Wildcata vydáváme řadu do-

  plňků. V srpnové nabídce novinek najde-

  te oboustrannou masku TFace, leptané

  vztlakové klapky a barevné ocelové upí-

  nací pásy. Máme i sady řady Löök a Spa-

  ce, několik menších tištěných sad v řadě

  Brassin, což jsou výfuky, dva typy koleček,

  bronzové podvozkové nohy a jednu velkou

  tištěnou sadu, kokpit s reflexním zaměřo-

  vačem pro pozdější výrobní bloky F4F-3.

  Kokpit pro počáteční výrobní bloky, vyba-

  vené teleskopickým zaměřovačem a řadu

  dalších brassinových doplňků vydáme

  v září a ve vydávání sad pro různé verze

  Wildcatů budeme pokračovat i v dalších

  měsících. Kromě přehršle sad na Wildcata

  jsou v nabídce samozřejmě i sady na dal-

  ší stavebnice. Je tu brassinový motor na

  S-199 v měřítku 1/72, vhodný pochopitelně

  i pro CS-199 nebo několik sad koleček: pro

  Su-25 (Zvezda), A-1J (Tamiya) a EA-18G

  (Meng). Pro poslední zmíněnou stavebnici

  máme v nabídce také vystřelovací sedačku.

  Všechno uvedené je v měřítku 1/48, v němž

  je i sada pedálů pro letouny Luftwaffe.

  Podobnou sadu v měřítku 1/72 jsme vydali

  v červenci, a přesto, že jsme za ní schytali

  na Facebooku nějaké poznámky o vydává-

  ní zbytečností, je o ni nadprůměrný zájem.

  Moc pěkná je sada podvozkových šachet

  na Mustanga. Řekl bych, že dobře ilustru-

  je možnosti technologie 3D tisku i přínos

  takto vyrobených sad pro modeláře. Velmi

  dobře totiž kombinuje jednoduchou aplika-

  ci s vysokou úrovní detailů. Mezi touto zá-

  plavou doplňků pro letadla najdete také dvě

  sady pro lodní modely v měřítku 1/350. Vy-

  dávání sad pro lodě se chceme v budoucnu

  dále věnovat. Mimo jiné jsme proto na naší

  cestě po USA navštívili několik muzejních

  lodí a v řadě případů jsme si upřesnili naše

  představy o tom, jak detaily na sadách pro

  lodě ztvárňovat.

  Mezi sadami řady Löök najdete jednu ra-

  ritku: první dvaasedmdesátinovou sadu

  vydanou v této řadě, a to sadu na Beaufor-

  ta Mk.I od Airfixu. Zbytek je klasika: sady

  pro stavebnice P-51D a F4F-3 od Eduardu

  a A-1J od Tamiyi. Také u sad Space je to

  klasika, kromě sad pro naše vlastní P-51D

  a A-1J od Tamiyi vydáváme také další sady

  pro lodě v měřítku 1/350, USN searchli-

  ghts 12 inch a 5"/25 caliber gun Mk.10. Sady

  pro lodě jsou i mezi sadami Space, jde

  o dvě sady vodotěsných dveří pro lodě US

  Navy a Royal Navy z druhé světové války.

  Zbytek sad Space zahrnuje opět F4F-3,

  k tomu Fw 190A-8 od Eduardu a dvě sady pro

  oba staré, ale stále dobré P-47D od Tamiyi,

  vše v 1/48.

  Vaší pozornosti bych také doporučil novou

  obtiskovou sadu pro F-14A v měřítku 1/48

  od Tamiyi, a také sestavu srpnových Big

  Edů a Big Sinů. V nabídce Big Edů najdete

  kromě klasické sady pro F-104C od Kineti-

  ku také dvě sady mixu výstražných vlaje-

  ček Remove Before Flight a dvě sady mixu

  ocelových upínacích pásů. Jedna je pro

  druhoválečná spojenecká letadla a druhá

  rovněž pro druhoválečná letadla, ale le-

  tectev Osy. Sady Big Sin jsou dvě, první pro

  F-4B od Tamiyi a druhá pro Sopwith Camel

  s motorem Clerget od Eduardu. Všechny

  tyto sady jsou v měřítku 1/48, stejně jako

  dvě sady řady LööKplus pro Beaufightery

  Mk.VI a Mk.X od Tamiyi.

  A to je pro dnešek ode mě téměř vše. Ještě

  zbývá zmínit článek Mira Bariče, věnovaný

  pátému měsíci války na Ukrajině a šestici

  kratších článků Boxart Story, věnovaných

  situacím, ztvárněným na titulních obráz-

  cích srpnových novinek. Jsou to krátké

  články, objasňující jejich smysl a historic-

  ké pozadí, vhodné jako rychlé čtení k ranní

  kávě.

  Na závěr mám bohužel i jednu špatnou

  zprávu. Vzhledem k pokračujícímu růstu

  cen materiálů i dalších vstupů, především

  energií, se během podzimu téměř jistě ne-

  vyhneme zvýšení cen našich výrobků. Za-

  tím není jisté, kdy k tomuto zdražení dojde,

  pravděpodobný termín je 1. listopad, ale

  může k němu dojít již k 1. září. Píšu vám to

  raději už teď, abyste měli čas se na tento

  nepopulární krok připravit.

  I přes tento ne příliš potěšující závěr úvod-

  níku vám přeji příjemné chvíle u srpnového

  vydání našeho Infa!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Srpen 2022

• Page 6

  GRUMMAN F4F-3 WILDCAT PRVNÍ ČÁST

  Thomas McKelvey Cleaver

  Letoun F4F-3 byl reakcí společnos-

  ti Grumman na požadavek amerického

  námořnictva z roku 1938, s cílem zajistit

  náhradu za dvouplošníky F3F. Při pláno-

  vání projektu se námořnictvo USA chova-

  lo velmi konzervativně. Zatímco společ-

  nost Brewster Aircraft Co. měla vyvinout

  jednoplošník XF2A-1, společnost Grum-

  man byla požádána o vytvoření dalšího

  dvouplošníku – stíhacího letounu XF4F-

  1. Grummanu se podařilo přesvědčil ná-

  mořnictvo a prosadit myšlenku aplikace

  několika úprav stávajícího F3F-2 tak, aby

  byl schopen splnit požadavky kladené na

  XF4F-1; vznikl tak F3F-3 a Grumman měl

  volné ruce pro vlastní konstrukci jed-

  noplošníku XF4F-2.

  Jak se mohlo stát, že letoun XF4F-2, navr-

  žený a postavený přední konstrukční spo-

  lečností námořnictva, zavedenou jako do-

  davatel stíhacích letounů, prohrál s XF2A-1,

  prvním letounem navrženým společností,

  která byla v 19. století známá především

  stavbou kočárů tažených koňmi a nemě-

  la žádné zkušenosti s výrobou letadel, je

  byrokratickou záhadou, která nebyla nikdy

  plně vysvětlena. Naštěstí pro námořnictvo

  a historii Grumman přesvědčil Bureau

  of Aeronautics (Letecký úřad), aby mu

  umožnili návrh potřetí přepracovat, čímž

  vznikl prototyp XF4F-3. Ten měl nepatrně

  lepší výkony než Brewestrův F2A-1, který

  se právě začal vyrábět. Brewster navíc už

  tehdy vykazoval určitou neschopnost pl-

  nit výrobní plány a Navy tak nakonec byla

  ráda, že si může novou stíhačku objednat

  u spolehlivější firmy.

  První sériový F4F-3 vzlétl v únoru 1940

  s motorem Pratt and Whitney R-1830-76

  Twin Wasp s dvoustupňovým přeplňová-

  ním. Druhý letoun následoval v červenci

  téhož roku. V dubnu 1940, kvůli obavám

  ze zpoždění výroby dvoustupňových kom-

  presorů, požádalo námořnictvo společ-

  nost Grumman o zpracování konstrukce

  s použitím motoru R-1830-90 Twin Wasp

  s jednostupňovým kompresorem. Vzni-

  kl tak letoun F4F-3A, jehož prvních 55

  kusů bylo během roku 1941 předáno ná-

  mořní pěchotě. Vzhledem k použití moto-

  rů s jednostupňovým přeplňováním totiž

  tyto letouny nedosahovaly potřebných

  výškových výkonů. Posledních 100 le-

  tounů F4F-3 již bylo poháněno motorem

  R-1830-86 Twin Wasp s dvoustupňovým

  přeplňováním; ty se od prvních F4F-3

  a F4F-3A vizuálně odlišovaly absencí sa-

  cího otvoru na horním krytu motoru, který

  byl přesunut dovnitř kapoty, a doplněním

  dalších chladicích klapek (dalších 100 le-

  tounů F4F-3, které byly vyrobeny v roce

  1942 jako základ plovákového stíhacího

  letounu Wildcatfish, bylo po zrušení toho-

  to programu používáno pro výcvik).

  F4F-3 z VF-6 na palubě USS Enterprise

  (CV-6), podzim 1941.

  HISTORIE

  INFO Eduard6

  Srpen 2022

• Page 7

  GRUMMAN F4F-3 WILDCAT PRVNÍ ČÁST

  Thomas McKelvey Cleaver

  Letoun F4F-3 byl reakcí společnos-

  ti Grumman na požadavek amerického

  námořnictva z roku 1938, s cílem zajistit

  náhradu za dvouplošníky F3F. Při pláno-

  vání projektu se námořnictvo USA chova-

  lo velmi konzervativně. Zatímco společ-

  nost Brewster Aircraft Co. měla vyvinout

  jednoplošník XF2A-1, společnost Grum-

  man byla požádána o vytvoření dalšího

  dvouplošníku – stíhacího letounu XF4F-

  1. Grummanu se podařilo přesvědčil ná-

  mořnictvo a prosadit myšlenku aplikace

  několika úprav stávajícího F3F-2 tak, aby

  byl schopen splnit požadavky kladené na

  XF4F-1; vznikl tak F3F-3 a Grumman měl

  volné ruce pro vlastní konstrukci jed-

  noplošníku XF4F-2.

  Jak se mohlo stát, že letoun XF4F-2, navr-

  žený a postavený přední konstrukční spo-

  lečností námořnictva, zavedenou jako do-

  davatel stíhacích letounů, prohrál s XF2A-1,

  prvním letounem navrženým společností,

  která byla v 19. století známá především

  stavbou kočárů tažených koňmi a nemě-

  la žádné zkušenosti s výrobou letadel, je

  byrokratickou záhadou, která nebyla nikdy

  plně vysvětlena. Naštěstí pro námořnictvo

  a historii Grumman přesvědčil Bureau

  of Aeronautics (Letecký úřad), aby mu

  umožnili návrh potřetí přepracovat, čímž

  vznikl prototyp XF4F-3. Ten měl nepatrně

  lepší výkony než Brewestrův F2A-1, který

  se právě začal vyrábět. Brewster navíc už

  tehdy vykazoval určitou neschopnost pl-

  nit výrobní plány a Navy tak nakonec byla

  ráda, že si může novou stíhačku objednat

  u spolehlivější firmy.

  První sériový F4F-3 vzlétl v únoru 1940

  s motorem Pratt and Whitney R-1830-76

  Twin Wasp s dvoustupňovým přeplňová-

  ním. Druhý letoun následoval v červenci

  téhož roku. V dubnu 1940, kvůli obavám

  ze zpoždění výroby dvoustupňových kom-

  presorů, požádalo námořnictvo společ-

  nost Grumman o zpracování konstrukce

  s použitím motoru R-1830-90 Twin Wasp

  s jednostupňovým kompresorem. Vzni-

  kl tak letoun F4F-3A, jehož prvních 55

  kusů bylo během roku 1941 předáno ná-

  mořní pěchotě. Vzhledem k použití moto-

  rů s jednostupňovým přeplňováním totiž

  tyto letouny nedosahovaly potřebných

  výškových výkonů. Posledních 100 le-

  tounů F4F-3 již bylo poháněno motorem

  R-1830-86 Twin Wasp s dvoustupňovým

  přeplňováním; ty se od prvních F4F-3

  a F4F-3A vizuálně odlišovaly absencí sa-

  cího otvoru na horním krytu motoru, který

  byl přesunut dovnitř kapoty, a doplněním

  dalších chladicích klapek (dalších 100 le-

  tounů F4F-3, které byly vyrobeny v roce

  1942 jako základ plovákového stíhacího

  letounu Wildcatfish, bylo po zrušení toho-

  to programu používáno pro výcvik).

  F4F-3 z VF-6 na palubě USS Enterprise

  (CV-6), podzim 1941.

  Jako první byla letouny F4F-3 vybavena

  VF-41. Ta se 4. prosince 1940 usídlila na

  palubě letadlové lodi USS Ranger (CV-4).

  Brzy poté následovalo přezbrojení VF-42

  na palubě USS Yorktown (CV-5) a po ní

  v únoru 1941 také VF-71 a VF-72 na palubě

  USS Wasp (CV-7). Jednotka VF-6 z USS

  Enterprise (CV-6) se na F4F-3 přezbrojila

  v červnu a VF-3 z USS Saratoga (CV-3)

  vyměnila své F2A-1 za nové F4F-3 v říj-

  nu 1941. Stejně tomu bylo v případě VF-5.

  Jednotky Marine VMF-121 a VMF-211 byly

  vyzbrojeny F4F-3, zatímco VMF-111 létala

  s F4F-3A. V listopadu 1941 dostal tento le-

  toun přezdívku Wildcat a stal se tak první

  z Grummanových koček. Ty pak domino-

  valy stíhacím perutím námořnictva po

  dalších 50 let.

  Útok na Pearl Harbor

  Palubou lodi Enterprise se z reprodukto-

  rů nesly povely z můstku: „Piloti! Do leta-

  del!“ Jednatřicetiletý Lt. Richard H. „Dick“

  Best Jr., operační důstojník Bombing-Six,

  sledoval, jak osádky dvanácti Dauntlessů

  SBD-3 ze sekce Scouting-Six a pěti SBD-

  2 z Bombing-Six nastupují do svých letou-

  nů a přál si být v jedné z osádek Bombin-

  g-Six, protože se nemohl dočkat, až odletí

  na dovolenou za svou ženou a čtyřletou

  dcerou, které na něj čekaly v Honolulu.

  Nedlouho poté se vzduch rozechvěl bu-

  rácením 18 hvězdicových motorů R-1830.

  Poprvé od 28. listopadu, kdy Task Force 16

  opustila Pearl Harbor, byla obloha jasná

  a bylo vidět vycházející slunce. Enterprise

  měla v Pearl Harboru zakotvit již před-

  chozího odpoledne, 6. prosince, ale po

  přepravě dvanácti F4F-3 Wildcat z VMF-

  211 na ostrov Wake se kvůli rozbouřené-

  mu moři při návratu o den opozdila. Zde

  v neděli 7. prosince 1941 zahájila rozsáhlý

  průzkum, aby zajistila bezpečnost lodí

  při návratu na hlavní americkou námořní

  základnu v Pacifiku. Otočila se proti větru

  a v 6:15 hod. začaly z její paluby vzlétat

  první letouny.

  Ve stejnou dobu začalo 500 mil severněji

  vzlétat z palub šesti japonských letadlo-

  vých lodí, které 26. listopadu vypluly z Hok-

  kaido, 183 stíhaček, střemhlavých bom-

  bardérů a torpédových bombardérů.

  Best se vrátil do své kanceláře poblíž

  operační místnosti sekce Bombing-Six.

  V místnosti byl instalován reproduktor,

  který přenášel rádiové zprávy od letadel

  ve vzduchu. Krátce po osmé hodině odlo-

  žil svou administrativní práci, když z vysí-

  lačky uslyšel zvýšený hlas Ens. Manuela

  Gonzaleze: „Nestřílejte! Tohle je americké

  letadlo! Nestřílejte!“

  Gonzalez a jeho wingman Ens. Fred We-

  ber měli přidělenu nejsevernější část ob-

  lasti pátrání. Právě když skončili, objevilo

  se šest podivných letadel s pevným pod-

  vozkem. Než stačil Aviation Radioman 3/c

  Leonard Kozalek zacílit svou zbraň, byl

  jeho Dauntless zasažen palbou z těch-

  to letadel a začal hořet. Když se zřítil do

  oceánu, stali se dva letci na jeho palubě

  prvními oběťmi Enterprise během války

  v Tichomoří. Weber unikl střemhlavým le-

  tem a svým pronásledovatelům unikl 25

  stop (7,5 m) nad vlnami.

  Na palubě Enterprise si admirál Halsey

  právě naléval druhý šálek kávy, když do

  kabiny vpadl jeho pobočník. „Admirá-

  le, probíhá nálet na Pearl!“ Halsey mu

  přikázal, aby vysílačkou oznámil veliteli

  Tichomořské flotily, admirálu Kimmelovi,

  že armáda „sestřeluje mé vlastní hochy!“.

  V tu chvíli vešel druhý pobočník se zprá-

  vou přímo od admirála Kimmela: „NÁLET

  NA PEARL HARBOR X TOHLE NENÍ CVI-

  ČENÍ.“

  Důstojník paluby Lt. John Dorsett vydal

  rozkaz všem dostupným mužům. Sman

  Jim Barnill, jeden ze čtyř trubačů Enter-

  prise, rozezněl staccato tóny písně „Boots

  and Saddles“. Lodní důstojník 1/c Max Lee

  zahrál na svou píšťalu 1MC a pak zvolal:

  „Všeobecný poplach! Všeobecný poplach!

  Všichni na svá bojová stanoviště!“ Po vál-

  ce si vzpomněl, že se pak obrátil k Dor-

  settovi a řekl: „Jsme ve válce a já se už od

  námořnictva živý nedostanu“.

  O chvíli později se na palubu dostavil Dick

  Best a vzhlédl. Později vzpomínal: „Prv-

  ní, co jsem uviděl, byla největší americká

  vlajka, jakou jsem kdy viděl. Připevněna

  na stěžni, mrskala sebou ve větru. Byl to

  nejemotivnější výjev, jaký jsem za války

  spatřil.“

  Velitel stíhačů z Enterprise, Lt. Cdr. Wade

  McCluskey, naléhal, aby jeho 18 stíhaček

  F4F-3 vzlétlo na pomoc obraně Pearl

  Harboru. Halsey odmítl; Wildcatů bylo

  zapotřebí k obraně lodi. V 16:45 hod. byla

  zahájena pátrací a útočná mise TBD De-

  vastatorů od VT-6 s doprovodem šesti

  Wildcatů. Nic nenašly a oněch šest Wild-

  catů dostalo rozkaz letět dál na Ford

  Island. Byl to osudový rozkaz. Dorazi-

  ly tam v noci, se zhasnutými světly a za

  rádiového klidu. Jakmile se Ford Island

  přiblížil na dohled, piloti svá světla roz-

  svítili. Nažhavení střelci na zemi spustili

  palbu hned, jak jejich světla spatřili. Dva

  Wildcaty šly k zemi, přičemž jeden z pilotů

  byl zabit. Zbylé čtyři letouny se od pekla

  palby odpoutaly. Dva piloti raději vyskočili

  na padácích, než aby se snažili do zmatku

  pod sebou přistát a strávili noc v ráko-

  sových polích, kde se snažili přesvědčit

  vyděšené vojáky, že jsou s nimi na stej-

  né straně. Poslední dvojici se podařilo na

  Ford Island přistát. Pozemní obrana stří-

  lela na Ens Galea Hermana ještě během

  pojíždění po zemi; v jeho Wildcatu bylo

  nalezeno 18 děr po kulkách.

  Obrana ostrova Wake

  Na ostrově Wake, 2298 mil (3698 km) zá-

  padně od Honolulu a pouze 1991 mil (3204

  km) jihovýchodně od Tokia, bylo pondělí 8.

  prosince 1941. Americké síly na tomto os-

  trově byly příliš slabé, než aby mohly čelit

  blížícímu se nepříteli. Posádka sestávala

  z velitele ostrova USN Cdr Cunninghama,

  devíti důstojníků a 58 členů námořního

  personálu. Dále z šesti důstojníků a 173

  mužů 1st Marine Defense Battalion (ob-

  ranného praporu námořní pěchoty), které

  doplňovalo devět důstojníků a 200 mužů,

  kteří dorazili 5. listopadu, pod velením

  majora Jamese P. S. Devereuxe. Dva-

  náct stíhaček F4F-3 Wildcat pod velením

  majora Paula A. Putnama, vyčleněných

  z VMF-211, dorazilo o čtyři dny dříve

  a podporovalo je 47 příslušníků pozemní-

  ho personálu námořní pěchoty z Marine

  Air Group 21 (MAG-21), kteří byli vysazeni

  28. listopadu 1941 hydroplánem USS Wri-

  ght (AV-1).

  Na ostrově byla jediná zpevněná dráha

  dlouhá 5000 stop (1524 m) a tak úzká, že

  letadla nemohla vzlétnout, pokud jiná,

  která právě přistála, rolovala po dráze.

  Chráněná opevnění, která civilní dělníci

  začali stavět týden předtím, ještě nebyla

  dokončena. Po účasti na natáčení popu-

  lárního leteckého filmu „Dive Bomber“ na

  jaře předchozího roku, vyměnily VMF-211

  koncem září své dvouplošníky F3F-2 za

  USS California a další americké bitevní lodě

  zasažené japonskými útočníky v Pearl Harbo-

  ru, 7. prosinec 1941.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  7

  Srpen 2022

• Page 8

  Wildcaty; piloti však měli na novém typu

  nalétáno méně než 20 hodin. Žádný ze 47

  příslušníků pozemního personálu nebyl

  zkušeným drakařem nebo motorářem;

  oba zdejší střelečtí poddůstojníci byli pů-

  vodně pyrotechniky. Ostrovní radiostanice

  pro spojení se vzduchem navíc neustále

  selhávala.

  Major Putnam byl veteránem „banánových

  válek“ v Nikaragui. Na majora byl povýšen

  v srpnu a v říjnu nastoupil k VMF-211 jako

  výkonný důstojník. Jeho zastupujícím dů-

  stojníkem byl 36letý Capt. Henry T. Elrod,

  mariňák od roku 1927 a letec od roku 1935.

  Mezi kolegy mariňáky byl známý jako

  „Hammerin‘ Henry“ a příslušníkem perutě

  byl od září 1940.

  Od příletu Wildcatů létaly za úsvitu a těs-

  ně před západem slunce čtyřčlenné hlídky

  v naději, že spatří přilétající japonské

  útočníky a včas varují ostatní stíhače.

  Zpráva o útoku na Pearl sem dorazila

  v pondělí 8. prosince v 8:30 hod. místní-

  ho času. Krátce poté přistála ranní hlíd-

  ka Mjr. Putnama. Capt. Elrod vedl 2nd Lt.

  Carla R. Davidsona a Johna E. Kinneyho

  a T/Sgt.Williama Hamiltona na druhou

  hlídku. Při stoupání přes zataženou ob-

  lohu do výšky 12 000 stop (3660 m) se

  rozdělili na dvě části: Elrod a Davidson

  zamířili na jihovýchod, zatímco Kinney

  a Hamilton na jihozápad. Případný japon-

  ský útok by s největší pravděpodobností

  přišel z Marshallových ostrovů 600 mil

  (965 km) na jihu, nejbližšího území kon-

  trolovaného Japonci.

  Přibližně v době, kdy Wildcaty vzlétly, se

  k Wake přiblížilo 34 bombardérů G3M2

  Typ 96 z 24. letecké flotily Chitose Kōkūtai,

  které měli spojenečtí letci brzy znát pod

  přezdívkou Nell. Skupina klesla z 10 000

  stop ( 3050 m) na 1500 stop (460 m), aby

  se pod mrakem za dešťové přeháňky při-

  blížila k ostrovu. Před tím, než Elrod a Da-

  vidson dosáhli hranice své pátrací oblasti

  a otočili zpět k Wake, proletěl nepřítel pod

  nimi a pod bouřkovou oblačností jim zmi-

  zel z dohledu.

  V 11:58 hod. zpozoroval major Putnam na

  jižní obloze body, které se brzy proměnily

  v bombardéry. Na vzlet ostatních Wild-

  catů už nebyl čas. Letouny byly rozesta-

  věny blízko sebe na zpevněné stojánce.

  Putnam by si přál, aby útok přišel o dvě

  hodiny později, kdy již měly být připrave-

  ny ochranné valy z pytlů s pískem. Teď se

  však osm Wildcatů ocitlo v roli obětních

  beránků.

  Námořní pěchota a civilní dělníci se roz-

  běhli k nedávno vykopanému zákopu, za-

  tímco bombardéry kroužily kolem, aby

  se přiblížily k místu odhozu pum. Proti-

  letadlová baterie D zahájila palbu. Bom-

  bardéry však nemohly z výšky 1500 stop

  minout. Během několika minut bylo sedm

  Wildcatů rozmetáno a zapáleno, osmý byl

  zasažen střepinami bomb. Dvě nádrže

  s leteckým palivem o objemu 12 500 ga-

  lonů (47 300 l) byly zapáleny. Bombardé-

  ry se přiblížily znovu, o něco níže. Jejich

  střelci neustále ostřelovali zem. Když

  o deset minut později odlétaly, plameny

  z nádrží s benzinem zaplavily stojánky

  a zapálily další nádrže. Vzápětí explodo-

  valy i nádrže s kyslíkem. Stroje a nářadí,

  stejně jako náhradní díly byly rozmetány

  na kusy. Rádio bylo poškozeno natolik, že

  se už nedalo opravit. Tábor číslo jedna,

  kde bydleli mariňáci, byl zničen spolu se

  sklady čerstvých potravin.

  Letecká obrana Wake ztratila dvě třetiny

  svých sil a většinu paliva. Čtyři Wildcaty,

  které v tu dobu hlídkovaly ve vzduchu,

  o bitvě pod mraky nevěděly, dokud Lt. Ki-

  nney nezahlédl kouř z hořících zásob pa-

  liva stoupající skrz mraky. Náhle se bom-

  bardéry vynořily do čisté oblohy. Kinney

  s Hamiltonem na křídle se za nimi vrhli,

  ale ztratili je znovu v mracích. S nedostat-

  kem paliva se tedy obrátili zpět k Wake.

  Když Elrod přistával, odskočil ke kraji

  dráhy a poškodil vrtuli svého Wildactu.

  Důstojník údržby perutě Kinney a seržant

  Hamilton dostali na starost udržet tři

  zbývající Wildcaty v provozu. Pustili se do

  záchrany všeho, co mohli získat z vraků.

  Práce na opevnění probíhaly v horečném

  tempu. Tři Wildcaty byly nyní chráněny

  zátarasy z pytlů s pískem. Na přistávací

  dráhu byla v době, kdy nebyla v provozu,

  navezena stavební technika, aby se za-

  bránilo případnému přistání japonských

  letadel.

  Kinneymu a Hamiltonovi, k nimž se připo-

  jil 1/c James F. Hesson, se podařilo vymě-

  nit nejpoškozenější list vrtule na Elrodově

  Wildcatu a za úsvitu 9. prosince hlásili,

  že mají k dispozici již čtyři Wildcaty. Tato

  trojice mechaniků nakonec dokázala

  improvizačními zázraky udržet letouny

  v takovém stavu, aby mohly bojovat po

  celé zbývající období bitvy. Major Putnam

  o nich napsal: „Tito tři, s pomocí dobrovol-

  níků z řad civilních dělníků, odvedli sku-

  tečně pozoruhodnou a téměř zázračnou

  práci. Takřka bez nářadí a s naprostým

  nedostatkem běžného vybavení provádě-

  li všechny druhy oprav. Prohazovali mo-

  tory a vrtule z jednoho letadla na druhé

  a dokonce kompletně sestavovali nové

  motory a vrtule zachráněné z vraků. Vy-

  měňovali drobné díly a soustavy a opra-

  vovali poškození trupů, křídel a podvozků.

  To vše navzdory tomu, že pracovali s no-

  vými typy, s nimiž neměli žádné předchozí

  zkušenosti a neměli žádné manuály. Pod-

  le názoru velitele perutě byl jejich výkon

  mimořádnou událostí celé operace.“

  V 5:00 hod. ráno 9. prosince zazněl signál

  všeobecného poplachu. O 45 minut poz-

  ději vzlétly čtyři Wildcaty na ranní hlíd-

  ku. Letěly 80 mil na jih a vrátily se v 7:30

  hod., aby jejich piloti ohlásili, že nespatřili

  nic. Major Putnam vedl dva Wildcaty, kte-

  ré odstartovaly v 11:00 hod., následované

  2nd Lt. Davidem Kliewerem a Sgt. Hamil-

  tonem. Čtveřice stíhačů se nacházela ve

  výšce 14 000 stop (4270 m), když spatřila

  26 bombardovacích G3M, které se blížily

  ve výšce 13 000 stop (3960 m). Kliewerovi

  a Hamiltonovi se podařilo střemhlavým

  letem na opozdilce nepřátelské formace

  zaútočit a jednoho z nich zapálit. Když

  se bombardéry přiblížily k ostrovu, pro-

  tiletadlové baterie D a E zahájily palbu

  a Wildcaty se stáhly. Dvanáct z 25 bom-

  bardérů bylo protiletadlovou palbou zasa-

  ženo, ovšem všechny se úspěšně vrátily

  na základnu.

  Následující den, 10. prosince, bombardéry

  dorazily v 10:45 hod. a svůj útok zaměři-

  ly na odlehlý ostrov Wilkes. Capt. Elrod

  vedl Wildcaty střemhlavým letem přes

  nepřátelskou formaci zezadu směrem

  k jejímu čelu. Než začal opět stoupat, dva

  bombardéry mířily do oceánu s křídly

  v plamenech.

  Před svítáním 11. prosince dorazily k po-

  břeží Wake japonské invazní síly složené

  z lehkých křižníků Yubari, Tenryū a Tatsu-

  ta, torpédoborců Yayoi, Mutsuki, Kisaragi,

  Hayate, Oite a Asanagi a dvou starších

  torpédoborců přestavěných na hlídko-

  vé čluny (č. 32 a 33), z nichž každý vezl

  225 vojáků speciálních námořních vý-

  Zničené F4F-3 Wildcat z VMF-211 vyfotogra-

  fované po pádu ostrova Wake, 23. prosince

  1941.

  HISTORIE

  INFO Eduard8

  Srpen 2022

• Page 9

  Wildcaty; piloti však měli na novém typu

  nalétáno méně než 20 hodin. Žádný ze 47

  příslušníků pozemního personálu nebyl

  zkušeným drakařem nebo motorářem;

  oba zdejší střelečtí poddůstojníci byli pů-

  vodně pyrotechniky. Ostrovní radiostanice

  pro spojení se vzduchem navíc neustále

  selhávala.

  Major Putnam byl veteránem „banánových

  válek“ v Nikaragui. Na majora byl povýšen

  v srpnu a v říjnu nastoupil k VMF-211 jako

  výkonný důstojník. Jeho zastupujícím dů-

  stojníkem byl 36letý Capt. Henry T. Elrod,

  mariňák od roku 1927 a letec od roku 1935.

  Mezi kolegy mariňáky byl známý jako

  „Hammerin‘ Henry“ a příslušníkem perutě

  byl od září 1940.

  Od příletu Wildcatů létaly za úsvitu a těs-

  ně před západem slunce čtyřčlenné hlídky

  v naději, že spatří přilétající japonské

  útočníky a včas varují ostatní stíhače.

  Zpráva o útoku na Pearl sem dorazila

  v pondělí 8. prosince v 8:30 hod. místní-

  ho času. Krátce poté přistála ranní hlíd-

  ka Mjr. Putnama. Capt. Elrod vedl 2nd Lt.

  Carla R. Davidsona a Johna E. Kinneyho

  a T/Sgt.Williama Hamiltona na druhou

  hlídku. Při stoupání přes zataženou ob-

  lohu do výšky 12 000 stop (3660 m) se

  rozdělili na dvě části: Elrod a Davidson

  zamířili na jihovýchod, zatímco Kinney

  a Hamilton na jihozápad. Případný japon-

  ský útok by s největší pravděpodobností

  přišel z Marshallových ostrovů 600 mil

  (965 km) na jihu, nejbližšího území kon-

  trolovaného Japonci.

  Přibližně v době, kdy Wildcaty vzlétly, se

  k Wake přiblížilo 34 bombardérů G3M2

  Typ 96 z 24. letecké flotily Chitose Kōkūtai,

  které měli spojenečtí letci brzy znát pod

  přezdívkou Nell. Skupina klesla z 10 000

  stop ( 3050 m) na 1500 stop (460 m), aby

  se pod mrakem za dešťové přeháňky při-

  blížila k ostrovu. Před tím, než Elrod a Da-

  vidson dosáhli hranice své pátrací oblasti

  a otočili zpět k Wake, proletěl nepřítel pod

  nimi a pod bouřkovou oblačností jim zmi-

  zel z dohledu.

  V 11:58 hod. zpozoroval major Putnam na

  jižní obloze body, které se brzy proměnily

  v bombardéry. Na vzlet ostatních Wild-

  catů už nebyl čas. Letouny byly rozesta-

  věny blízko sebe na zpevněné stojánce.

  Putnam by si přál, aby útok přišel o dvě

  hodiny později, kdy již měly být připrave-

  ny ochranné valy z pytlů s pískem. Teď se

  však osm Wildcatů ocitlo v roli obětních

  beránků.

  Námořní pěchota a civilní dělníci se roz-

  běhli k nedávno vykopanému zákopu, za-

  tímco bombardéry kroužily kolem, aby

  se přiblížily k místu odhozu pum. Proti-

  letadlová baterie D zahájila palbu. Bom-

  bardéry však nemohly z výšky 1500 stop

  minout. Během několika minut bylo sedm

  Wildcatů rozmetáno a zapáleno, osmý byl

  zasažen střepinami bomb. Dvě nádrže

  s leteckým palivem o objemu 12 500 ga-

  lonů (47 300 l) byly zapáleny. Bombardé-

  ry se přiblížily znovu, o něco níže. Jejich

  střelci neustále ostřelovali zem. Když

  o deset minut později odlétaly, plameny

  z nádrží s benzinem zaplavily stojánky

  a zapálily další nádrže. Vzápětí explodo-

  valy i nádrže s kyslíkem. Stroje a nářadí,

  stejně jako náhradní díly byly rozmetány

  na kusy. Rádio bylo poškozeno natolik, že

  se už nedalo opravit. Tábor číslo jedna,

  kde bydleli mariňáci, byl zničen spolu se

  sklady čerstvých potravin.

  Letecká obrana Wake ztratila dvě třetiny

  svých sil a většinu paliva. Čtyři Wildcaty,

  které v tu dobu hlídkovaly ve vzduchu,

  o bitvě pod mraky nevěděly, dokud Lt. Ki-

  nney nezahlédl kouř z hořících zásob pa-

  liva stoupající skrz mraky. Náhle se bom-

  bardéry vynořily do čisté oblohy. Kinney

  s Hamiltonem na křídle se za nimi vrhli,

  ale ztratili je znovu v mracích. S nedostat-

  kem paliva se tedy obrátili zpět k Wake.

  Když Elrod přistával, odskočil ke kraji

  dráhy a poškodil vrtuli svého Wildactu.

  Důstojník údržby perutě Kinney a seržant

  Hamilton dostali na starost udržet tři

  zbývající Wildcaty v provozu. Pustili se do

  záchrany všeho, co mohli získat z vraků.

  Práce na opevnění probíhaly v horečném

  tempu. Tři Wildcaty byly nyní chráněny

  zátarasy z pytlů s pískem. Na přistávací

  dráhu byla v době, kdy nebyla v provozu,

  navezena stavební technika, aby se za-

  bránilo případnému přistání japonských

  letadel.

  Kinneymu a Hamiltonovi, k nimž se připo-

  jil 1/c James F. Hesson, se podařilo vymě-

  nit nejpoškozenější list vrtule na Elrodově

  Wildcatu a za úsvitu 9. prosince hlásili,

  že mají k dispozici již čtyři Wildcaty. Tato

  trojice mechaniků nakonec dokázala

  improvizačními zázraky udržet letouny

  v takovém stavu, aby mohly bojovat po

  celé zbývající období bitvy. Major Putnam

  o nich napsal: „Tito tři, s pomocí dobrovol-

  níků z řad civilních dělníků, odvedli sku-

  tečně pozoruhodnou a téměř zázračnou

  práci. Takřka bez nářadí a s naprostým

  nedostatkem běžného vybavení provádě-

  li všechny druhy oprav. Prohazovali mo-

  tory a vrtule z jednoho letadla na druhé

  a dokonce kompletně sestavovali nové

  motory a vrtule zachráněné z vraků. Vy-

  měňovali drobné díly a soustavy a opra-

  vovali poškození trupů, křídel a podvozků.

  To vše navzdory tomu, že pracovali s no-

  vými typy, s nimiž neměli žádné předchozí

  zkušenosti a neměli žádné manuály. Pod-

  le názoru velitele perutě byl jejich výkon

  mimořádnou událostí celé operace.“

  V 5:00 hod. ráno 9. prosince zazněl signál

  všeobecného poplachu. O 45 minut poz-

  ději vzlétly čtyři Wildcaty na ranní hlíd-

  ku. Letěly 80 mil na jih a vrátily se v 7:30

  hod., aby jejich piloti ohlásili, že nespatřili

  nic. Major Putnam vedl dva Wildcaty, kte-

  ré odstartovaly v 11:00 hod., následované

  2nd Lt. Davidem Kliewerem a Sgt. Hamil-

  tonem. Čtveřice stíhačů se nacházela ve

  výšce 14 000 stop (4270 m), když spatřila

  26 bombardovacích G3M, které se blížily

  ve výšce 13 000 stop (3960 m). Kliewerovi

  a Hamiltonovi se podařilo střemhlavým

  letem na opozdilce nepřátelské formace

  zaútočit a jednoho z nich zapálit. Když

  se bombardéry přiblížily k ostrovu, pro-

  tiletadlové baterie D a E zahájily palbu

  a Wildcaty se stáhly. Dvanáct z 25 bom-

  bardérů bylo protiletadlovou palbou zasa-

  ženo, ovšem všechny se úspěšně vrátily

  na základnu.

  Následující den, 10. prosince, bombardéry

  dorazily v 10:45 hod. a svůj útok zaměři-

  ly na odlehlý ostrov Wilkes. Capt. Elrod

  vedl Wildcaty střemhlavým letem přes

  nepřátelskou formaci zezadu směrem

  k jejímu čelu. Než začal opět stoupat, dva

  bombardéry mířily do oceánu s křídly

  v plamenech.

  Před svítáním 11. prosince dorazily k po-

  břeží Wake japonské invazní síly složené

  z lehkých křižníků Yubari, Tenryū a Tatsu-

  ta, torpédoborců Yayoi, Mutsuki, Kisaragi,

  Hayate, Oite a Asanagi a dvou starších

  torpédoborců přestavěných na hlídko-

  vé čluny (č. 32 a 33), z nichž každý vezl

  225 vojáků speciálních námořních vý-

  Zničené F4F-3 Wildcat z VMF-211 vyfotogra-

  fované po pádu ostrova Wake, 23. prosince

  1941.

  sadkových sil (SNLF). V 5:00 hod. zahájily

  křižníky palbu. Za výbuchů střel se čtyři

  Wildcaty rozjely po dráze a vznesly se

  do vzduchu. Kinney, Hamilton a Hesson

  zkonstruovali pumové závěsníky a každý

  z Wildcatů nesl dvě stokilové, vysoce ex-

  plozivní pumy.

  Yubari vypálila ze svých děl jednu salvu

  a baterie A na Wake odpověděla čtyřmi

  salvami. Třetí a čtvrtá salva našly svůj

  cíl, když na vzdálenost 6000 yardů (5486

  m) dvě pětipalcové střely zasáhly křižník.

  Yubari začala chrlit kouř a páru a zpoma-

  lila, načež zmizela za obzorem.

  Dva transportní torpédoborce se přiblížily

  k ostrovu Wilkes, kde se na ně zaměři-

  la tři děla baterie L. V 6:50 hod. zasáhla

  třetí salva námořní pěchoty torpédoborec

  Hayate v prostřední části. Ten explodoval

  a rozlomil se vedví – jednalo se o první

  loď císařského námořnictva potopenou

  americkými silami během bojů v Ticho-

  moří. Torpédoborec Oite se otočil zpět

  a vypustil kouřovou clonu, aby zabránil

  americkým dělostřelcům v přesném za-

  měření. Byl však zasažen dřív, než ho

  mohl kouř ukrýt. Baterie L nato zasáhla

  jeden z transportních torpédoborců, kte-

  rý se rovněž otočil zpět a vytvořil clonu.

  Na vzdálenost 9000 yardů (8230 m) byla

  baterií L zasažena Tatsuta, což ji donutilo

  se stáhnout. Na Peale se baterie B utkala

  se třemi torpédoborci. Námořní pěchota

  zaznamenala zásahy na Yayoi, který se

  otočil zpět, následován zbývajícími dvěma

  torpédoborci.

  Po 45 minutách boje Japonci ustupovali.

  Maj. Putnam a Capt. Elrod, Freuler a Tha-

  rin neúnavně bombardovali a ostřelovali

  lodě. Jedna z Freulerových bomb zasáh-

  la transportní loď Kongo Maru, zasažen

  byl rovněž transportní torpédoborec

  č. 33. Bez munice a s nepřítelem na ústu-

  pu Wildcaty přistály. Dva z nich byly rych-

  le dotankovány a vyzbrojeny. Kinney vzlétl

  v jednom z nich a dostihl Kisaragi 20 mil

  od pobřeží. Jeho muška byla dokonalá

  – v 8:15 hod. torpédoborec explodoval.

  Ztráty námořní pěchoty představovaly

  Freulerův Wildcat, který dostal zásah do

  motoru a měl poškozen olejový chladič

  a jeden válec, a Elrodův Wildcat, který do-

  stal zásah od lodní protiletadlové obrany.

  Ten poškodil jeho palivové potrubí. Letoun

  se zřítil krátce před dosažením přistávací

  dráhy a byl zničen. Nyní tedy měli obránci

  ostrova již pouze dva Wildcaty.

  Zpráva o úspěšné obraně ostrova Wake

  se rozlétla americkým tiskem. Washin-

  gton Post přirovnal mariňáky k obrán-

  cům Alama. Vlnu hrdosti v zemi vyvolala

  zpráva, že obránci vysílačkou oznámili:

  „Pošlete další Japonce!“. Ve skutečnosti

  byla tato slova „omáčkou“, která masko-

  vala skutečnou zprávu, která uváděla, že

  polovina vybavení byla zničena a morálka

  mezi civilisty je nízká.

  Japonské bombardéry přiletěly čtyři ho-

  diny poté, co se invazní síly stáhly. David-

  son a Kinney byli ve vzduchu se dvěma

  zbylými Wildcaty, když bylo spatřeno tři-

  cet G3M. Davidson

  sestřelil dva z nich,

  Kinney dostal třetí.

  Protiletecké baterie

  na Wake sestřeli-

  ly čtvrtý a tři další

  otočily s kouřovou

  stopou na jih. Přes-

  to však bombardéry

  shodily na obránce

  další bomby.

  Za úsvitu 11. pro-

  since dorazily nad

  Wake dva čtyřmo-

  torové létající čluny

  H6K typ 97 Mavis.

  Při samostatném le-

  tu ranní hlídky je-

  den z nich Capt.

  Tharin sestřelil, dru-

  hý se neúspěšně

  pokusil bombardo-

  vat přistávací drá-

  hu. Toho rána se Ki-

  nneyho trojici poda-

  řilo z dílů poříze-

  ných z ostatních vra-

  ků zprovoznit další

  Wildcat. Obrana tak

  měla nyní tři letou-

  ny.

  Všichni žasli, když

  se 13. prosince ne-

  přítel neobjevil. Je-

  den ze tří Wildcatů

  však při startu píchl pneumatiku a sjel

  z dráhy, čímž se počet opět snížil na dva

  letouny. Druhý den ráno zaútočilo třicet

  G3M. Jejich bomby zabily dva mariňáky

  z VMF-211, zranily třetího a zároveň přímo

  zasáhly jeden z Wildcatů. Kinney, Hamil-

  ton a Hesson během následujících dvou

  dnů využili motor z tohoto Wildcatu a po-

  čet letounů se díky tomu zvýšil opět na

  dva.

  Večer 13. prosince dorazila ze San Diega

  do Pearl Harboru USS Saratoga s letouny

  F2A-3 jednotky VMF-221. Dne 15. prosince

  vzala zásobovací loď Tangier na palubu

  4th Marine Defense Battalion s 9000 pěti-

  palcovými náboji, 12 000 třípalcovými ná-

  boji a třemi miliony půlpalcových nábojů,

  jakož i munici pro minomety a další ruční

  zbraně. Na palubu se dostaly také dva ra-

  darové komplety a jejich obsluha.

  Task Force 11 vedená Lexingtonem admi-

  rála Fletchera opustila Pearl 14. prosince,

  aby podnikla diverzní nálet na japonskou

  základnu Jaluit na Marshallových ostro-

  vech a poskytla krycí misi na pomoc os-

  trovu Wake. Task Force 14 vedená Sarato-

  gou zamířila 15. prosince na Wake. Jeden

  den lodě bojovaly s rozbouřeným mořem

  v tichomořské zimní bouři, přičemž byla

  snížena rychlost, aby mohl starý ropný

  tanker Neches držet krok a dodávat tor-

  pédoborcům palivo.

  Kinneyho skupina dokončila 17. prosince

  práci na dalších dvou Wildcatech. Dva dny

  poté, 19. prosince v 10:50 hod. dorazilo 27

  bombardérů. Když o 20 minut později od-

  letěly, zůstaly v provozu pouze čtyři tří-

  palcové protiletecké kanóny. Dva Wildcaty

  se dostaly do vzduchu včas na to, aby zů-

  staly v bezpečí a dva nově opravené stroje

  bombardéry nezasáhly. Dne 20. prosince

  přistála v laguně ostrova v 15:30 hod. PBY

  Catalina z Pearlu a přivezla zprávu o kon-

  voji, který měl dorazit za 72 hodin na po-

  moc. Zpět na Havaj odstartovala Catalina

  v 7:00 hod. následujícího rána. O devade-

  sát minut později bombardovalo všechny

  tři ostrovy 29 střemhlavých bombardérů

  D3A v doprovodu 18 stíhaček A6M2 Zero.

  Japonci při útoku zničili oba nově oprave-

  né Wildcaty. O tři hodiny později 33 G3M

  zničilo všechny bránící se protiletecké

  baterie kromě jednoho třípalcového děla

  baterie D.

  Útok bombardérů z letadlových lodí po-

  tvrdil zpravodajské informace Navy o tom,

  že se letadlové lodě Sōryū a Hiryū oddě-

  lily od hlavní flotily, aby podpořily druhý

  pokus o vylodění. Viceadmirál William S.

  Pye, zastupující velitel Tichomořské flotily,

  zrušil útok na Jaluit a nařídil Task Force

  11, aby kryla Task Force 14, která se blíži-

  la k Wake. Existovaly obavy, že by kdykoli

  mohla vypuknout bitva mezi letadlovými

  loděmi. Následujícího dne měly obě Task

  Force na rozbouřeném moři potíže s do-

  plňováním paliva do svých torpédoborců,

  což ještě zpomalilo jejich postup; Sarato-

  ga byla nucena doplnit palivo do svých do-

  provodných lodí, které se nemohly spojit

  s Nechesem. Task Force 14 stále předpo-

  kládala dorazit k Wake 23. prosince.

  Capt. Henry T. „Hammerin‘ Henry“ Elrod byl nejúspěšnějším pilotem

  VMF-211 v boji při obraně ostrova Wake.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  9

  Srpen 2022

• Page 10

  dále k Wake. Admirál Halsey, který byl na

  palubě Enterprise a s Task Force 8 zajiš-

  ťoval krytí ze severovýchodu, později na-

  psal, že nechápe, proč nebyl plán vyslat

  Tangier do Wake s posilami uskutečněn.

  V tu dobu nikdo nevěděl, že právě ve chvíli,

  kdy rozkaz dorazil, se východně od Wake,

  který byl bez vlastního leteckého krytí,

  nacházely čtyři japonské těžké křižníky,

  ani to, že japonská flotila, která dorazila

  již za soumraku, byla rozmístěna kolem

  atolu. Pokud by někdo takové znalosti měl,

  výsledek mohl být jiný.

  Noc z 22. na 23. prosince byla na Wake

  bouřlivá, s dešťovými přeháňkami

  a vzdouvajícím se mořem. Námořní pě-

  chota byla na přítomnost nepřítele upo-

  zorněna 23. prosince ve 2:00 hod. ráno,

  když japonské lodě Tenryū a Tatsuta,

  které v bouřlivé tmě minuly atol, zahájily

  palbu. Ve 2:45 překonaly hlídkové čluny 32

  a 33 útes a přistály na Wake. Když světlice

  vypálené z Peale nepřítele osvětlily, ku-

  lomety mariňáků zahájily palbu. Poručík

  Robert Hanna vypálil z posledního děla

  baterie D, 14 × zasáhl hlídkový člun 33

  a odlomil mu záď, přičemž sedm lidí zabil

  a 25 zranil. Poté si vzal na mušku hlídko-

  vý člun 32, osvětlený výbuchem hlídkové-

  ho člunu 33, ale 1000 mužů Maizuru 2nd

  SN LF již bylo na břehu. Přeživší členové

  VMF-211 pod vedením majora Putnama

  a kapitána Elroda bránili baterii D, která

  po 20 minutách tvrdého boje padla. Během

  těchto 20 minut bylo zabito 62 Japonců

  a 14 z 20 bránících se letců. „Hammerin‘

  Henry“ Elrod byl zabit vojákem SNLF, kte-

  rý se skrýval pod hromadou obětí. Poté,

  co se zvedl, aby na postupujícího nepříte-

  le hodil granát.

  Střemhlavé bombardéry z letadlových

  lodí a palba z křižníků poskytovaly útoč-

  níkům podporu. Útok si vyžádal 125 obětí

  před tím, než velitel Cunningham, který

  viděl, že situace Američanů je beznaděj-

  ná, nařídil v 7:00 hod. Maj. Devereauxovi,

  aby se vzdal. Boje pokračovaly po celé

  dopoledne na ostrovech Wilkes a Peale,

  kde dělostřelci baterie L tvořili poslední

  obranu. Maj. Devereaux dorazil na Wilkes

  ve 13:30 hod. a našel 25 živých mariňáků.

  Capt. Freuler a Lt. Davidson byli ráno

  22. prosince na hlídce, když spatřili vel-

  kou formaci 33 hladinových bombardé-

  rů B5N typ 97 doprovázených šesti Zery

  ze Sōryū a Hiryū. Freuler sestřelil jeden

  B5N a poté druhý v souboji tak zblízka,

  že úlomky z explodujícího bombardéru

  poškodily ovládání jeho letounu. Když za-

  mířil k Wake, přiblížilo se k němu zezadu

  jedno Zero. V tu chvíli naposledy spatřil

  Davidsona, pronásledujícího jiné Zero

  s dalším za ocasem. Druhé Zero se přiblí-

  žilo k Freulerovi a zahájilo palbu. S pro-

  střeleným ramenem se Freulerovi poda-

  řilo nouzově přistát na ranveji. Davidsona

  však už nikdy nikdo nespatřil. Sestřelení

  obou Wildcatů si připsal Petty Officer 3/c

  Isao Tahara. Bombometčíkem druhého

  B5N sestřeleného Freulerem byl poddů-

  stojník 1. tř. Noburo Kanai, který odhodil

  pumu, jež smrtelně zasáhla USS Arizonu

  (BB-39) během útoku v Pearl Harboru

  (podle jiných informací zasáhla Arizonu

  osádka Tadashi Kusumiho, pozn. redakce).

  Ostrov Wake byl nyní bez letecké ochra-

  ny. Dvacet přeživších příslušníků VMF-211

  dostalo pušky a střelivo. Nově se z nich

  stali „bahenní mariňáci“.

  V Pearl Harboru potvrdila zpráva o náletu

  letadel z letadlových lodí přítomnost ja-

  ponských letadlových lodí a jejich bitva

  byla nyní považována za bezprostřední

  hrozbu. Admirál Pye nemohl riskovat dvě

  třetiny svých letadlových lodí a většinu

  zbývajících hlavních lodí Tichomořské flo-

  tily.

  V 8:00 hod. ráno 22. prosince byla Sara-

  toga vzdálena od Wake 427 mil (687 km),

  když obdržela rozkaz k návratu. Štábní

  důstojníci vyzvali svého velitele Fletche-

  ra, aby rozkazy ignoroval. Fletcher raději

  odešel do podpalubí, aby jejich „vzpurné

  řeči“ neslyšel.

  Piloti v hotovostních místnostech na pa-

  lubě Saratogy propukli v pláč a piloti ná-

  mořní pěchoty žádali, aby jim byl umožněn

  odlet na Wake. Na palubě Tangeru museli

  zasáhnout vyšší důstojníci, aby zabráni-

  li příslušníkům Marine převzít kontrolu

  nad lodí a navzdory rozkazům s ní plout

  Těm se podařilo zabít všechny čtyři japon-

  ské důstojníky a 90 vojáků, kteří se zde

  toho rána vylodili.

  Během šestnáctidenního obléhání Wake

  čítaly ztráty příslušníků Marine 49 mrt-

  vých, dva nezvěstné a 49 zraněných.

  Tři příslušníci námořnictva a nejméně 70

  amerických civilistů bylo zabito, včetně 10

  zaměstnanců z Chamorro, které zde za-

  nechala společnost Pan American, 12 ci-

  vilistů bylo zraněno a 433 Američanů se

  stalo válečnými zajatci. Japonské ztráty

  činily 140 vojáků SNLF a čtyři námořní-

  ky na palubách lodí. Tři japonské torpé-

  doborce byly potopeny dělostřeleckým

  a leteckým bombardováním spolu s obě-

  ma invazními plavidly; 28 japonských leta-

  del bylo sestřeleno nebo poškozeno.

  Následujícího dne, na Štědrý den roku

  1941, se Saratoga nacházela 180 mil již-

  ně od ostrova Midway. Cpt. Marion Carl

  a další piloti VMF-221 odstartovali smě-

  rem na tento atol, aby zde zajišťovali le-

  teckou ochranu dalšího území v americ-

  kém držení.

  Enterprise přechází do útoku

  Na Nový rok 1942 se Admirál Chester Ni-

  mitz stal vrchním velitelem Tichomořské

  flotily. Prvním rozkazem, který Nimitzo-

  vi CNO Admirál King vydal, bylo chránit

  americkou námořní dopravu mezi Spoje-

  nými státy a Austrálií až k ostrovu Samoa.

  Na své první schůzce 2. ledna Nimitzův

  štáb doporučil údery proti japonským

  leteckým základnám na Gilbertových

  Marshallových ostrovech, aby tak oddálil

  útoky proti Samoi. Pro posílení posádky

  Samoy byl sestaven konvoj s 5000 pří-

  slušníky Marine. Konvoj měl být chráněn

  Task Force 17 Admirála Fletchera s nově

  přibyvší lodí USS Yorktown. Admirál Hal-

  sey se na palubě Enterprise vrátil 7. ledna

  do Pearl Harboru a okamžitě se přihlásil

  k vedení operace. Admirál Nimitz nařídil

  9. ledna Halseymu, aby podpořil Task

  Force 17; obě letadlové lodě měly udeřit

  na Gilbertovy a Marshallovy ostrovy, za-

  tímco by admirál Wilson Brown na pa-

  lubě Lexingtonu s Task Force 11 provedl

  diverzní útok na Wake. Task Force 14 ze

  Saratogy měla střežit Hawai.

  Plán se zásadně změnil 10. ledna v po-

  ledne, kdy byla Saratoga 480 mil jihozá-

  padně od Oahu torpédována ponorkou I-6.

  Tři sekce s kotli byly zatopeny, šest členů

  osádky zahynulo a rychlost lodi se snížila

  na 16 uzlů. Saratoga se naklonila na le-

  vobok a vlekla se směrem k Pearl Har-

  boru. Celkový plán útoku se nyní změnil

  a Lexington zůstal na Havaji.

  Task Force 8 dorazila 18. ledna k Samoi

  a zaujala obranné postavení v její severní

  oblasti. Samotný konvoj dorazil 23. ledna.

  Dne 25. ledna operační skupiny Enterpri-

  USS Enterprise (CV-6) v létě 1942. Všimněte

  si letounů TBF-1 Avengers z VT-10 na palubě.

  HISTORIE

  INFO Eduard10

  Srpen 2022

• Page 11

  dále k Wake. Admirál Halsey, který byl na

  palubě Enterprise a s Task Force 8 zajiš-

  ťoval krytí ze severovýchodu, později na-

  psal, že nechápe, proč nebyl plán vyslat

  Tangier do Wake s posilami uskutečněn.

  V tu dobu nikdo nevěděl, že právě ve chvíli,

  kdy rozkaz dorazil, se východně od Wake,

  který byl bez vlastního leteckého krytí,

  nacházely čtyři japonské těžké křižníky,

  ani to, že japonská flotila, která dorazila

  již za soumraku, byla rozmístěna kolem

  atolu. Pokud by někdo takové znalosti měl,

  výsledek mohl být jiný.

  Noc z 22. na 23. prosince byla na Wake

  bouřlivá, s dešťovými přeháňkami

  a vzdouvajícím se mořem. Námořní pě-

  chota byla na přítomnost nepřítele upo-

  zorněna 23. prosince ve 2:00 hod. ráno,

  když japonské lodě Tenryū a Tatsuta,

  které v bouřlivé tmě minuly atol, zahájily

  palbu. Ve 2:45 překonaly hlídkové čluny 32

  a 33 útes a přistály na Wake. Když světlice

  vypálené z Peale nepřítele osvětlily, ku-

  lomety mariňáků zahájily palbu. Poručík

  Robert Hanna vypálil z posledního děla

  baterie D, 14 × zasáhl hlídkový člun 33

  a odlomil mu záď, přičemž sedm lidí zabil

  a 25 zranil. Poté si vzal na mušku hlídko-

  vý člun 32, osvětlený výbuchem hlídkové-

  ho člunu 33, ale 1000 mužů Maizuru 2nd

  SN LF již bylo na břehu. Přeživší členové

  VMF-211 pod vedením majora Putnama

  a kapitána Elroda bránili baterii D, která

  po 20 minutách tvrdého boje padla. Během

  těchto 20 minut bylo zabito 62 Japonců

  a 14 z 20 bránících se letců. „Hammerin‘

  Henry“ Elrod byl zabit vojákem SNLF, kte-

  rý se skrýval pod hromadou obětí. Poté,

  co se zvedl, aby na postupujícího nepříte-

  le hodil granát.

  Střemhlavé bombardéry z letadlových

  lodí a palba z křižníků poskytovaly útoč-

  níkům podporu. Útok si vyžádal 125 obětí

  před tím, než velitel Cunningham, který

  viděl, že situace Američanů je beznaděj-

  ná, nařídil v 7:00 hod. Maj. Devereauxovi,

  aby se vzdal. Boje pokračovaly po celé

  dopoledne na ostrovech Wilkes a Peale,

  kde dělostřelci baterie L tvořili poslední

  obranu. Maj. Devereaux dorazil na Wilkes

  ve 13:30 hod. a našel 25 živých mariňáků.

  Capt. Freuler a Lt. Davidson byli ráno

  22. prosince na hlídce, když spatřili vel-

  kou formaci 33 hladinových bombardé-

  rů B5N typ 97 doprovázených šesti Zery

  ze Sōryū a Hiryū. Freuler sestřelil jeden

  B5N a poté druhý v souboji tak zblízka,

  že úlomky z explodujícího bombardéru

  poškodily ovládání jeho letounu. Když za-

  mířil k Wake, přiblížilo se k němu zezadu

  jedno Zero. V tu chvíli naposledy spatřil

  Davidsona, pronásledujícího jiné Zero

  s dalším za ocasem. Druhé Zero se přiblí-

  žilo k Freulerovi a zahájilo palbu. S pro-

  střeleným ramenem se Freulerovi poda-

  řilo nouzově přistát na ranveji. Davidsona

  však už nikdy nikdo nespatřil. Sestřelení

  obou Wildcatů si připsal Petty Officer 3/c

  Isao Tahara. Bombometčíkem druhého

  B5N sestřeleného Freulerem byl poddů-

  stojník 1. tř. Noburo Kanai, který odhodil

  pumu, jež smrtelně zasáhla USS Arizonu

  (BB-39) během útoku v Pearl Harboru

  (podle jiných informací zasáhla Arizonu

  osádka Tadashi Kusumiho, pozn. redakce).

  Ostrov Wake byl nyní bez letecké ochra-

  ny. Dvacet přeživších příslušníků VMF-211

  dostalo pušky a střelivo. Nově se z nich

  stali „bahenní mariňáci“.

  V Pearl Harboru potvrdila zpráva o náletu

  letadel z letadlových lodí přítomnost ja-

  ponských letadlových lodí a jejich bitva

  byla nyní považována za bezprostřední

  hrozbu. Admirál Pye nemohl riskovat dvě

  třetiny svých letadlových lodí a většinu

  zbývajících hlavních lodí Tichomořské flo-

  tily.

  V 8:00 hod. ráno 22. prosince byla Sara-

  toga vzdálena od Wake 427 mil (687 km),

  když obdržela rozkaz k návratu. Štábní

  důstojníci vyzvali svého velitele Fletche-

  ra, aby rozkazy ignoroval. Fletcher raději

  odešel do podpalubí, aby jejich „vzpurné

  řeči“ neslyšel.

  Piloti v hotovostních místnostech na pa-

  lubě Saratogy propukli v pláč a piloti ná-

  mořní pěchoty žádali, aby jim byl umožněn

  odlet na Wake. Na palubě Tangeru museli

  zasáhnout vyšší důstojníci, aby zabráni-

  li příslušníkům Marine převzít kontrolu

  nad lodí a navzdory rozkazům s ní plout

  Těm se podařilo zabít všechny čtyři japon-

  ské důstojníky a 90 vojáků, kteří se zde

  toho rána vylodili.

  Během šestnáctidenního obléhání Wake

  čítaly ztráty příslušníků Marine 49 mrt-

  vých, dva nezvěstné a 49 zraněných.

  Tři příslušníci námořnictva a nejméně 70

  amerických civilistů bylo zabito, včetně 10

  zaměstnanců z Chamorro, které zde za-

  nechala společnost Pan American, 12 ci-

  vilistů bylo zraněno a 433 Američanů se

  stalo válečnými zajatci. Japonské ztráty

  činily 140 vojáků SNLF a čtyři námořní-

  ky na palubách lodí. Tři japonské torpé-

  doborce byly potopeny dělostřeleckým

  a leteckým bombardováním spolu s obě-

  ma invazními plavidly; 28 japonských leta-

  del bylo sestřeleno nebo poškozeno.

  Následujícího dne, na Štědrý den roku

  1941, se Saratoga nacházela 180 mil již-

  ně od ostrova Midway. Cpt. Marion Carl

  a další piloti VMF-221 odstartovali smě-

  rem na tento atol, aby zde zajišťovali le-

  teckou ochranu dalšího území v americ-

  kém držení.

  Enterprise přechází do útoku

  Na Nový rok 1942 se Admirál Chester Ni-

  mitz stal vrchním velitelem Tichomořské

  flotily. Prvním rozkazem, který Nimitzo-

  vi CNO Admirál King vydal, bylo chránit

  americkou námořní dopravu mezi Spoje-

  nými státy a Austrálií až k ostrovu Samoa.

  Na své první schůzce 2. ledna Nimitzův

  štáb doporučil údery proti japonským

  leteckým základnám na Gilbertových

  Marshallových ostrovech, aby tak oddálil

  útoky proti Samoi. Pro posílení posádky

  Samoy byl sestaven konvoj s 5000 pří-

  slušníky Marine. Konvoj měl být chráněn

  Task Force 17 Admirála Fletchera s nově

  přibyvší lodí USS Yorktown. Admirál Hal-

  sey se na palubě Enterprise vrátil 7. ledna

  do Pearl Harboru a okamžitě se přihlásil

  k vedení operace. Admirál Nimitz nařídil

  9. ledna Halseymu, aby podpořil Task

  Force 17; obě letadlové lodě měly udeřit

  na Gilbertovy a Marshallovy ostrovy, za-

  tímco by admirál Wilson Brown na pa-

  lubě Lexingtonu s Task Force 11 provedl

  diverzní útok na Wake. Task Force 14 ze

  Saratogy měla střežit Hawai.

  Plán se zásadně změnil 10. ledna v po-

  ledne, kdy byla Saratoga 480 mil jihozá-

  padně od Oahu torpédována ponorkou I-6.

  Tři sekce s kotli byly zatopeny, šest členů

  osádky zahynulo a rychlost lodi se snížila

  na 16 uzlů. Saratoga se naklonila na le-

  vobok a vlekla se směrem k Pearl Har-

  boru. Celkový plán útoku se nyní změnil

  a Lexington zůstal na Havaji.

  Task Force 8 dorazila 18. ledna k Samoi

  a zaujala obranné postavení v její severní

  oblasti. Samotný konvoj dorazil 23. ledna.

  Dne 25. ledna operační skupiny Enterpri-

  USS Enterprise (CV-6) v létě 1942. Všimněte

  si letounů TBF-1 Avengers z VT-10 na palubě.

  se a Yorktown nabraly kurz na severo-

  západ. Yorktown měl zaútočit na Makin

  v Gilbertově souostroví a na atoly Jaluit

  a Mili v jižní části Marshallových ostrovů.

  Enterprise měla zasáhnout atoly Wotje

  a Taroa na atolu Maloelap v severní části

  Marshallových ostrovů.

  Za soumraku 29. ledna se operační sku-

  piny rozdělily, aby provedly své údery;

  za úsvitu 31. ledna překročily mezinárodní

  linii časového pásma. Zatímco Enterprise

  plula ke svému bojovému debutu, muži

  z Air Group Six horečně pracovali na in-

  stalaci pancéřování do svých letadel.

  V 18:30 hod. zahájila Enterprise rych-

  lostí 30 uzlů plavbu na své určené mís-

  to. Ve 2:20 hod. ohlásil výkonný důstojník

  paluby, že mu do obličeje fouká písek.

  Halsey nařídil prověřit polohu, proto-

  že používali staré ne zcela přesné mapy

  a panovala obava, že by při maximální

  rychlosti mohli narazit na některý z čet-

  ných ostrůvků. O několik okamžiků poz-

  ději si palubní důstojník uvědomil, že pí-

  sek chutná sladce; jeho zdroj byl vypátrán

  u strážného, který si sypal cukr do kávy.

  V 3:00 hod. byl na lodi vyhlášen všeobec-

  ný poplach. Taroa a Wotje byly vzdáleny

  méně než 40 mil. Krátce před 4:00 hod.

  se lodí rozezněl povel „Piloti! Obsadit le-

  tadla!“. V 4:30 hod. se Enterprise otočila

  proti větru. V 04:45 hod. odstartovalo šest

  F4F-3 Wildcatů, následovalo osmnáct

  VS-6 SBD-3 a sedmnáct SBD-2, za nimiž

  následovalo devět TBD Devastator. Všech

  46 letounů od VF-6 zamířilo k atolu Kwa-

  jalein, vzdálenému 155 mil.

  Do východu slunce zbývala ještě hodina,

  když vzlétlo dvanáct Wildcatů, aby zasáh-

  ly Wotje a Taroa. Ens. David W. Criswell

  krátce po startu ve tmě ztratil orientaci,

  jeho Wildcat ztratil rychlost a i s pilotem

  spadl do moře. Pět zbývajících Wildcatů,

  každý se dvěma stolibrovými bombami

  pod křídlem, zamířilo ke svému cíli.

  Lidé na palubě Enterprise viděli útok na

  Wotje, vedený velitelem Fighting Six Wade

  McCluskeyem, když jeho šest F4F-3 pro-

  vedlo dva rychlé bombardovací přelety

  nad spícím ostrovem a zasáhlo rozesta-

  věné letiště. Po útoku pumami piloti ost-

  rov ostřelovali z palubních zbraní.

  Pět Wildcatů od VF-6 Lt. Jamese S. Graye

  se angažovalo především na ostrově Ta-

  roa. Gray a jeho wingman Lt(jg) Wilmer

  Rawie omylem v 7:00 hod. bombardovali

  neobydlený ostrov Tjan, který Gray chybně

  identifikoval jako Taroa Ten nakonec našli

  vzdálený 15 mil, již v pohotovosti. Piloti

  byli informováni, že cílem útoku je sla-

  bě bráněná základna hydroplánů. Místo

  toho našli plně funkční leteckou základnu

  s nejméně 30-40 bombardéry G3M na

  zemi. Poté, co shodili bomby na letiště,

  obrátili se zpět, aby je ostřelovali. Bez zá-

  palné munice se jim však podařilo zapálit

  pouze jedno letadlo.

  Grayův wingman Rawie vyrovnal ze své-

  ho průletu a identifikoval dva stíhače

  A5M4 Claude kilometr před sebou. Zůstal

  nízko, bez povšimnutí se k nim přikradl

  a jednoho z nich poškodil dlouhou palbou.

  Wingman se otočil k němu. Nepřátelský

  pilot v čelním střetu neuhnul a Rawie

  zasáhl Claude břichem svého Wildcatu,

  čímž méně odolnou stíhačku srazil k zemi.

  Dalším šesti Claude se podařilo dostat

  do vzduchu. Rawieho čtyři zbraně se při

  druhém průletu zasekly, stejně jako zbra-

  ně Ens. Ralpha Riche. O chvíli později se

  zasekly zbraně u dalších dvou Wildcatů

  a čtyři piloti se tedy obrátili zpět k leta-

  dlové lodi.

  Gray se tak ocitl sám. Když manévroval,

  aby se dostal pryč, tři z jeho kulometů se

  zasekly. Otočil se a jak ho Claudy míjely,

  vystřelil na každý z nich ze svého jediné-

  ho zbývajícího kulometu. Nakonec se od

  nepřítele v 7:20 hod. odpoutal. Když při-

  stál zpět na palubě Enterprise, měl ve své

  stíhačce 30 děr po kulkách a stal se tak

  prvním z mnoha pilotů, kteří za svůj život

  vděčí „železárnám“ Grumman.

  Když se útočící letadla vrátila na palubu,

  Halsey usoudil, že riskoval tolik, kolik

  bylo rozumné, a nařídil flotile, aby zamí-

  řila na sever. Ve 13:30 se na radaru Enter-

  prise objevil „bogey“ („strašidlo“; neiden-

  tifikovaný letoun), který se blížil vysokou

  rychlostí. Letecký bojový průzkum identi-

  fikoval pět G3M Nell ve vzdálenosti 15 mil.

  Air Group 6 používala na svých letounech F4F-3 zvětšené výsostné znaky a na palubě u letounů zakrývala horní stranu křídla, aby byly pro

  nepřátelský průzkum méně nápadné.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  11

  Srpen 2022

• Page 12

  Čtyři Wildcaty se na ně pokusily zaútočit,

  ale zaseknuté zbraně a oblačnost umož-

  nily nepřátelským bombardérům unik-

  nout. O několik minut později se vynořily

  z mraků 3500 metrů od přídě letadlové lodi

  a blížily se mírným střemhlavým letem

  rychlostí 250 km/h. Střelci zahájili palbu,

  ale nezkušenost a bojový stres nepříteli

  umožnily se obranné palbě vyhnout. Ka-

  pitán George Murray nařídil prudký úhyb-

  ný manévr doleva následovaný otočením

  kormidla plně doprava. Enterprise hbitě

  zareagovala a uhnula blížícím se bombar-

  dérům. Každý z pěti bombardérů shodil tři

  bomby. Všechny až na jednu dopadly ne-

  škodně do moře u levoboku, avšak posled-

  ní explodovala v blízkosti paluby, přeruši-

  la plynové potrubí, způsobila malý požár

  a smrtelně zranila lodního BM2/c George

  Smithe, prvního příslušníka osazenstva

  Enterprise, který ve válce zahynul.

  Bombardéry Nell vyrovnaly střemhlavý

  let ve výšce 1500 stop nad loděmi a čtyři

  z nich odletěly. Nell pilotovaná poručíkem

  Kazuo Nakaiem zahnula prudce doleva

  a pak otočila zpět k letadlové lodi. Všech-

  ny zbraně, které mohly, zahájily palbu,

  ale Nakai pokračoval, zjevně s úmyslem

  do lodi narazit. V poslední chvíli kapitán

  Murray nařídil prudkou zatáčku doprava,

  které se Nell už nedokázala přizpůsobit.

  Prolétla pouhý metr nad palubou na zádi

  a pravým křídlem narazila do ocasních

  ploch zaparkovaného Dauntlessu od VS-

  6, jehož zadní střelec, Aviation Machi-

  nist‘Mate 2/c Bruno Gaido, na nepřítele

  střílel. Křídlo Nell se utrhlo a zalilo ná-

  stavbu a letovou palubu benzínem. Nakai

  a jeho osádka narazili do moře a zmizeli

  v něm. Gaido vyskočil z Dauntlessu s ha-

  sicím přístrojem a pokusil se požár hasit.

  Když se mu to podařilo, uvědomil si, že se

  dostal do problému, protože opustil své

  bojové stanoviště, tedy zbraně Dauntles-

  su, a okamžitě zmizel. Halsey nařídil, aby

  uprchlíka našli a přivedli k němu. Když

  byl Gaido předveden, Halsey ho na místě

  povýšil na poddůstojníka první třídy (First

  Class Petty Officer) a řekl mu: „Proboha,

  námořníku, takové muže jako vy potřebu-

  jeme!“.

  Enterprise a její doprovod nabraly kurz

  na sever a zvýšily rychlost na 30 uzlů. Do

  lodního deníku bylo zaznamenáno, že „se

  s Halseyem prodírají zběsile dopředu“.

  Hodinu po Nakaiově útoku zachytily

  dva Wildcaty na CAP slídící H6K Mavis,

  se kterým si v mracích hrály na kočku

  a myš, než ho nakonec sestřelily. V 16:00 se

  z mraků vynořily další dva G3M a zaúto-

  čily. Zatímco McCluskey a další tři piloti

  poslali jeden Nell v plamenech do moře,

  lodní střelci dostali druhý.

  Západ slunce v 18:35 hodin zastihl 14 Wild-

  catů stále ještě na hlídce, přičemž něko-

  lik pilotů bylo unaveno, protože byli toho

  dne již na své páté misi. Poslední Wildcat

  přistál v 19:02 hodin, k čemuž mu pomohl

  měsíc v úplňku, který osvětloval brázdu

  za flotilou. Halsey byl vděčný, že našel

  úkryt pod vlhkou studenou frontou. Pod

  příkrovem toho, čemu se začalo říkat po-

  časí na Enterprise, se letadlová loď krát-

  ce před půlnocí stočila na severovýchod

  a celá skupina zamířila k Pearl Harboru.

  Task Force 8 se vrátila do Pearl Harboru

  5. února „se štítem“. Tento odvážný útok

  byl prvním významným vítězstvím ná-

  mořnictva v tichomořské válce a díky

  sdělovacím prostředkům si Halsey na

  veřejnosti získal pověst „bojovného ame-

  rického admirála“. Navzdory novinovým

  zprávám, které nálet označovaly za „ja-

  ponský Pearl Harbor“, se brzy ukázalo,

  že skutečně způsobené škody původních

  odhadů zdaleka nedosahují. Potopen byl

  jeden transportér a dvě menší plavidla,

  dalších osm lodí bylo poškozeno na Kwa-

  jaleinu, což byla polovina původně uvá-

  děného počtu potopených lodí. Na Taroa

  a Roi bylo zničeno devět letadel, přičemž

  tři A5M byly sestřeleny za cenu jednoho

  Wildcatu a pěti SBD. Ačkoli to sotva stači-

  lo k zastavení japonské ofenzivy v jižních

  mořích, Halseyho nálet posloužil jako

  vzpruha, sdělující, že námořnictvo nezů-

  stalo pohřbeno v bahně Pearl Harboru.

  (pokračování...)

  Upraveno z textu knihy Thomase McKelveyho

  Cleavera „I Will Run Wild: The Pacific War from

  Pearl Harbor to Midway“ od nakladatelství

  Osprey Publishing.

  Kredity všech fotografií: USN Official

  Curtiss SOC-1 Seagull z USS Northampton

  (CA-26) nad ostrovem Wotje během sledová-

  ní doprovodných křižníků ostřelujících ostrov

  během útoku USS Enterprise na Kwajalein

  v únoru 1942.

  Douglas TBD-1 Devastator nad ostrovem

  Kwajalein během útoku Enterprise, únor 1942.

  HISTORIE

  INFO Eduard12

  Srpen 2022

• Page 13

  Čtyři Wildcaty se na ně pokusily zaútočit,

  ale zaseknuté zbraně a oblačnost umož-

  nily nepřátelským bombardérům unik-

  nout. O několik minut později se vynořily

  z mraků 3500 metrů od přídě letadlové lodi

  a blížily se mírným střemhlavým letem

  rychlostí 250 km/h. Střelci zahájili palbu,

  ale nezkušenost a bojový stres nepříteli

  umožnily se obranné palbě vyhnout. Ka-

  pitán George Murray nařídil prudký úhyb-

  ný manévr doleva následovaný otočením

  kormidla plně doprava. Enterprise hbitě

  zareagovala a uhnula blížícím se bombar-

  dérům. Každý z pěti bombardérů shodil tři

  bomby. Všechny až na jednu dopadly ne-

  škodně do moře u levoboku, avšak posled-

  ní explodovala v blízkosti paluby, přeruši-

  la plynové potrubí, způsobila malý požár

  a smrtelně zranila lodního BM2/c George

  Smithe, prvního příslušníka osazenstva

  Enterprise, který ve válce zahynul.

  Bombardéry Nell vyrovnaly střemhlavý

  let ve výšce 1500 stop nad loděmi a čtyři

  z nich odletěly. Nell pilotovaná poručíkem

  Kazuo Nakaiem zahnula prudce doleva

  a pak otočila zpět k letadlové lodi. Všech-

  ny zbraně, které mohly, zahájily palbu,

  ale Nakai pokračoval, zjevně s úmyslem

  do lodi narazit. V poslední chvíli kapitán

  Murray nařídil prudkou zatáčku doprava,

  které se Nell už nedokázala přizpůsobit.

  Prolétla pouhý metr nad palubou na zádi

  a pravým křídlem narazila do ocasních

  ploch zaparkovaného Dauntlessu od VS-

  6, jehož zadní střelec, Aviation Machi-

  nist‘Mate 2/c Bruno Gaido, na nepřítele

  střílel. Křídlo Nell se utrhlo a zalilo ná-

  stavbu a letovou palubu benzínem. Nakai

  a jeho osádka narazili do moře a zmizeli

  v něm. Gaido vyskočil z Dauntlessu s ha-

  sicím přístrojem a pokusil se požár hasit.

  Když se mu to podařilo, uvědomil si, že se

  dostal do problému, protože opustil své

  bojové stanoviště, tedy zbraně Dauntles-

  su, a okamžitě zmizel. Halsey nařídil, aby

  uprchlíka našli a přivedli k němu. Když

  byl Gaido předveden, Halsey ho na místě

  povýšil na poddůstojníka první třídy (First

  Class Petty Officer) a řekl mu: „Proboha,

  námořníku, takové muže jako vy potřebu-

  jeme!“.

  Enterprise a její doprovod nabraly kurz

  na sever a zvýšily rychlost na 30 uzlů. Do

  lodního deníku bylo zaznamenáno, že „se

  s Halseyem prodírají zběsile dopředu“.

  Hodinu po Nakaiově útoku zachytily

  dva Wildcaty na CAP slídící H6K Mavis,

  se kterým si v mracích hrály na kočku

  a myš, než ho nakonec sestřelily. V 16:00 se

  z mraků vynořily další dva G3M a zaúto-

  čily. Zatímco McCluskey a další tři piloti

  poslali jeden Nell v plamenech do moře,

  lodní střelci dostali druhý.

  Západ slunce v 18:35 hodin zastihl 14 Wild-

  catů stále ještě na hlídce, přičemž něko-

  lik pilotů bylo unaveno, protože byli toho

  dne již na své páté misi. Poslední Wildcat

  přistál v 19:02 hodin, k čemuž mu pomohl

  měsíc v úplňku, který osvětloval brázdu

  za flotilou. Halsey byl vděčný, že našel

  úkryt pod vlhkou studenou frontou. Pod

  příkrovem toho, čemu se začalo říkat po-

  časí na Enterprise, se letadlová loď krát-

  ce před půlnocí stočila na severovýchod

  a celá skupina zamířila k Pearl Harboru.

  Task Force 8 se vrátila do Pearl Harboru

  5. února „se štítem“. Tento odvážný útok

  byl prvním významným vítězstvím ná-

  mořnictva v tichomořské válce a díky

  sdělovacím prostředkům si Halsey na

  veřejnosti získal pověst „bojovného ame-

  rického admirála“. Navzdory novinovým

  zprávám, které nálet označovaly za „ja-

  ponský Pearl Harbor“, se brzy ukázalo,

  že skutečně způsobené škody původních

  odhadů zdaleka nedosahují. Potopen byl

  jeden transportér a dvě menší plavidla,

  dalších osm lodí bylo poškozeno na Kwa-

  jaleinu, což byla polovina původně uvá-

  děného počtu potopených lodí. Na Taroa

  a Roi bylo zničeno devět letadel, přičemž

  tři A5M byly sestřeleny za cenu jednoho

  Wildcatu a pěti SBD. Ačkoli to sotva stači-

  lo k zastavení japonské ofenzivy v jižních

  mořích, Halseyho nálet posloužil jako

  vzpruha, sdělující, že námořnictvo nezů-

  stalo pohřbeno v bahně Pearl Harboru.

  (pokračování...)

  Upraveno z textu knihy Thomase McKelveyho

  Cleavera „I Will Run Wild: The Pacific War from

  Pearl Harbor to Midway“ od nakladatelství

  Osprey Publishing.

  Kredity všech fotografií: USN Official

  Curtiss SOC-1 Seagull z USS Northampton

  (CA-26) nad ostrovem Wotje během sledová-

  ní doprovodných křižníků ostřelujících ostrov

  během útoku USS Enterprise na Kwajalein

  v únoru 1942.

  Douglas TBD-1 Devastator nad ostrovem

  Kwajalein během útoku Enterprise, únor 1942.

  INFO Eduard

  13

  Srpen 2022

• Page 14

  BUGS BUNNY

  BUGS BUNNY

  v Jižním Pacifiku

  v Jižním Pacifiku

  Válečná cesta

  Erwina Werhanda

  HISTORIEHISTORIE

  Na podzim roku 1944 získaly spojenecké síly v již-

  ním Pacifiku nad kdysi hrozivým japonským im-

  périem převahu ve vzduchu i na moři. Uvízli však

  v obtížné strategické kampani „Island Hopping“

  a generál Douglas MacArthur se zaměřil na Filipí-

  ny. Ztráty na mužích a vybavení byly značné, což si

  vyžádalo zapojení dalších taktických leteckých sil

  do pokračujících bojů.

  text Rolf Stibbe

  Válečné úsilí v Tichomoří podporovali také

  muži z 823rd Bomb Squadron, náležející do

  sestavy 38th Bomb Group, která se zapojila

  do bojů jako součást 5. letecké armády ge-

  nerálporučíka G. C. Kenneyho. Říkali si „The

  Sun Setters“ a je pravda, že byli skutečně

  odhodláni proměnit vycházející slunce cí-

  sařského Japonska na slunce zapadající.

  Mezi řadovými příslušníky 823rd BS byl

  i poručík Erwin Werhand. Farmářskému

  chlapci z Medfordu ve Wisconsinu se o tom,

  co jej čekalo během války v Tichomoří, ani

  nesnilo. Erwin byl povolán do americké ar-

  mády v červenci 1941 a následně přidělen

  ke zdravotnické jednotce podporující pěší

  divizi. Zájem o létání v sobě objevil během

  výcviku v Camp Lee ve Virginii, na což po

  letech vzpomínal: „Jednou přiletěl během

  našeho cvičení Lockheed Hudson a shodil

  nám na hlavu pytle s moukou, aby nám tím

  ukázal, že nejsme správně zamaskovaní.

  Napadlo mě, že bych tu mouku raději sha-

  zoval, než chytal!“

  Po japonském útoku na Pearl Harbor byly

  předválečné požadavky na armádní piloty

  zmírněny, aby mohli pilot-

  ní odznak získat i muži bez

  vysokoškolského vzdělá-

  ní a Werhand této změny

  okamžitě využil. Složil fyzickou a písem-

  nou zkoušku a nastoupil do školy pozemní-

  ho leteckého výcviku v Orangeburgu v Jižní

  Karolíně, kde po úspěšném absolvování

  základního výcviku na letounu PT-17 Stear-

  man a následném přeškolení na AT-6 Texan

  v Marianně na Floridě získal svá vytoužená

  pilotní křídla. Poté, co absolvoval další vý-

  cvik v kokpitu Bell P-39 Aircobra a poté, co

  se po poruše motoru zachránil na padáku

  nad Sanfranciským zálivem, se přeškolil

  v Greenville v Jižní Karolíně na letoun

  North American B-25 Mitchell, ke kterému

  poznamenal: „B-25 jsem si oblíbil. Byl jsem

  vlastně rád, že jsem se dostal ze stíhaček.

  Mitchell měl dost výkonu na to, aby dělal,

  co člověk chtěl, a byl při tom i docela ob-

  ratný. Opravdu jsem s ním uměl létat! Ně-

  kdy jsem se přiblížil nad letiště, přidal plyn

  a prolétl nad plochou jako stíhač.“

  Po jeho přidělení k 823rd BS v Savannah

  v Georgii následoval přelet jednotky

  na západ do Kalifornie, při kterém si

  osádky ověřily spotřebu paliva. Ná-

  sledně byly bombardéry upraveny pro

  instalaci přídavné palivové nádrže do ra-

  dioprostoru a pak již byli letci informováni

  o tom, co na ně čeká. Epický přelet hluboko

  do srdce jižního Pacifiku s konečným cílem

  na Nové Guinei...

  Dlouhá cesta

  První etapa dlouhé cesty vedla z Kalifornie

  na Havaj. Zatímco letadla procházela údrž-

  bou na Hickham Field, několik letců se vy-

  dalo do Pearl Harboru a prohlédlo si oho-

  řelý trup bitevní lodi Arizona i převrácenou

  Oklahomu. „Bylo to strašné pomyšlení,

  když si člověk uvědomil, že všichni ti muži

  jsou stále v těch lodích pohřbeni. Naplnilo

  nás to touhou po pomstě. Říkali jsme si, že

  musíme jít, a tu válku ukončit!“

  INFO Eduard14

  Srpen 2022

• Page 15

  BUGS BUNNY

  BUGS BUNNY

  HISTORIEHISTORIE

  B-25 se poté vydaly na zdánlivě nekoneč-

  nou cestu přes Kiritimati (Vánoční ost-

  rovy), Kanton Island a Fidži do Townsville

  v Austrálii, kde prošly dalšími úpravami pro

  nadcházející boje. Během pobytu v Austrálii

  si poručík Werhand a jeho kamarádi stihli

  trochu odpočinout a prozkoumat nové pro-

  středí. „Když jsem odjel na odpočinek do

  australského Sydney, bylo to tam podobné

  jako v Americe. Létali jsme tam s odzbro-

  jeným B-25 jménem Fat Cat, který se pou-

  žíval pro střídání osádek. A Australané byli

  velmi vděční, že jsme v jejich zemi. V Syd-

  ney jsem byl asi tři týdny, pivo bylo dobré

  a alkohol se dal sehnat docela snadno. Bra-

  li jsme si ho s sebou. Také jídlo bylo skvělé,

  Australané nás zásobovali steaky i vajíčky,

  dokonce jsme měli štědrovečerní večeři,

  a to i s dámskou společností. Všechno to

  bylo velmi podobné životu ve Státech.“

  Poslední úsek dlouhé cesty absolvovali

  piloti bez svých letadel. Byli převezeni do

  Port Moresby na Nové Guineji a dále na os-

  trov Biak. V říjnu 1944 válka v Tichomoří vr-

  cholila a admirál Bill Halsey vyslal jednu ze

  svých skupin letadlových lodí bombardo-

  vat japonské letecké základny na Formose

  a Okinawě v době příprav na vylodění ame-

  rických vojsk v zálivu Leyte na Filipínách.

  Werhand a jeho kolegové dorazili na Biak,

  kde se „The Sun Setters“ znovu setkali se

  svými Mitchelly a mohli tak zahájit letec-

  ké operace. A zatímco generál Douglas

  MacArthur během svého triumfálního

  návratu na Filipíny vkročil na ostrov Luzon,

  Erwin a jeho kolegové si ještě stále zvykali

  na nové prostředí.

  „Naše letiště tvořily jen stany a životní pod-

  mínky nebyly vůbec dobré. Jídlo, které jsme

  dostávali, bylo dehydratované a nijak valně

  nechutnalo. Mnohokrát jsme opustili jídel-

  nu a raději si rozlouskli kokosový ořech.

  Situace byla tak špatná, že jsme někdy

  popadli naše Colty 45 (ráže 11,58 mm) a šli

  lovit Wallaby (druh malého klokana). Bra-

  li jsme Atabrin, takové žluté pilulky proti

  malárii, protože jsme neměli chinin. Bylo

  poznat, kdo je bral, protože měl žluté oči.

  Kromě baseballu, který hrálo pár lidí, ani

  nebylo moc co jiného dělat. Z reproduktorů

  se aspoň pouštěla hudba z rozhlasu ozbro-

  jených sil. Poštu jsme dostávali docela

  často, nicméně vždycky opožděnou. Noví

  piloti, kteří přijeli na Biak, byli přiděleni ke

  zkušenějším, aby se po jejich boku rychleji

  zorientovali v novém prostředí. Na několi-

  ka misích jsem tedy letěl jako druhý pilot,

  dokonce jsem si zahrál i na bombometčíka.

  Každá squadrona měla asi 14 letadel a sku-

  pina se skládala asi ze 45 až 50 bombardé-

  rů. A pokud se nejednalo o kampaň s nasa-

  zením všech sil, byla vždy jedna squadrona

  ze skupiny odstavena kvůli údržbě.

  Oko za oko

  „Naše brífinky obvykle začínaly kolem

  soumraku, ale jejich čas se mohl měnit

  na základě nových informací získaných od

  zpravodajské služby Páté letecké armády.

  Všechny osádky, které měly jít do akce, byly

  shromážděny, podplukovník nám následně

  poskytl informace o cíli a pak už přišli na

  řadu meteorologové a zpravodajci. Roz-

  vědka nám řekla, kde bychom měli najít

  nepřátelské dělostřelectvo a o jaké typy

  zbraní se jedná. Obvykle jsme vstávali ráno

  v pět hodin poté, co někdo vykřikl: ‚The Red-

  coats are coming!‘ (Rudé kabáty přicházejí

  – heslo z dob americké revoluce vedoucí

  k nezávislosti Spojených států, upozor-

  ňující na britské vojáky, pozn. překl.). Po

  snídani jsme šli na schůzku s šéfmechani-

  kem letounu a procházeli s ním dokumenty

  o údržbě. Pak byly doplněny palivové nádr-

  že a zkontrolovány všechny ostatní kapali-

  ny. Zbytku osádky pak bylo sděleno, jaký je

  ten den cíl a všichni jsme pak seděli a potili

  se před startem.

  Na každou misi jsem si vždycky vzal svou

  pistoli ráže 45 a zubní kartáček. Létali jsme

  nad nepřátelským územím a měli jsme sa-

  mozřejmě strach, že nás sestřelí. To muže

  děsilo nejvíc, ale já jsem to zvládal docela

  dobře. Samozřejmě to poslední, co jsem

  chtěl, bylo spadnout a nechat se zajmout,

  protože jsme dobře věděli, co Japonci dě-

  lají spojeneckým zajatcům, včetně stínání

  hlav. Tokijská růže (japonské propagandis-

  tické rádio vysílající v angličtině, využívající

  výhradně ženské hlasatelky, pozn. překl.)

  nám také v rádiu sdělovala nejnovější pro-

  pagandistické informace a odměnu za hla-

  vu každého z nás ve výši 10 000 dolarů. Na-

  štěstí jsem většinu času, kdy jsem létal na

  B-25, strávil nad vodou, kde jsem nemusel

  mít velké obavy ze zajetí. A v letadle jsem

  se cítil docela bezpečně.“

  Mitchelly Páté letecké armády nadále po-

  skytovaly taktickou leteckou podporu spo-

  jeneckému úsilí při čištění Filipínských

  ostrovů od japonského odporu. Poté byla

  823rd Squadron vyslána na ostrov Morotai

  v Nizozemské východní Indii, odkud to měla

  blíže do akce, ale také ji to dostalo do dosa-

  hu nepřátelských stíhaček. Zlatým pravi-

  dlem šarvátek, které Werhandova skupina

  a Japonci během nocí sváděli, se stalo „oko

  za oko“.

  „Během našeho nasazení na Morotai nás

  každou noc bombardovalo jedno, někdy

  i dvě japonská letadla, abychom se nevy-

  spali. Tak jsme pak přelétali nad jejich le-

  tišti a každých 15 až 20 minut na ně shodili

  pár bomb. Jednou v noci přišla řada na mě

  a já se během toho letu ztratil! Naše letiště

  nemělo radiomaják, který by nás navedl na

  správný zpáteční kurs. Teprve později se

  naštěstí ozvala vysílačka ze základny a já

  díky ní našel cestu domů. Jen co jsem se

  dotkl koly dráhy, objevilo se japonské leta-

  dlo a shodilo několik bomb přes střed drá-

  hy. Spálil jsem pneumatiky a ráfky svého

  B-25 a zastavil jsem jen tak tak. Některá

  naše letadla ale utrpěla lehká poškoze-

  ní. Naštěstí to byl jediný případ, kdy jsem

  musel čelit útoku nepřátelského letounu.

  Létání ve velmi malých výškách nás před

  stíhači ochránilo.“

  Nepříliš kvalitní fotograe Erwina Werhanda před

  Bugs Bunnym, se kterým strávil významnou část své

  bojové kariéry v Paciku.

  Mnohokrát jsme zasáhli nepřátelské vojáky, kteří

  se ocitli na otevřeném prostranství a utíkali doslova

  o život. Hodně jsme jich ostřelovali a zabili. Bylo vidět,

  jak se jejich těla po zásahu kulkami ráže .50 doslova

  vypaří...

  INFO Eduard

  15

  Srpen 2022

• Page 16

  HISTORIE

  Filmové jméno

  Robustní bombardéry pokračovaly v úto-

  cích na japonskou lodní dopravu a nepřá-

  telské okupované území. Werhand a jeho

  nový letoun, láskyplně pojmenovaný „Bugs

  Bunny“, spolu setrvali až do zimy 1944. Vý-

  voj účinné taktiky zajistil 823rd Squadron

  další úspěchy, a především přežití během

  filipínské kampaně. Werhand popsal své

  odvážné nálety na koncentrace nepřátel-

  ských vojsk a obchodní konvoje „Tokijského

  expresu“:

  „Při útocích na pozemní cíle jsme se sna-

  žili zasáhnout nepřítele ze směru od země

  k moři. Pokud bych byl zasažen, mohl bych

  zamířit nad moře a nechat se vyzvednout

  našimi ponorkami nebo létajícími čluny

  Catalina u pobřeží. Naše skupina obvykle

  letěla k cíli ve výšce asi 3000 stop (900 m),

  provedla obrat k útoku a nabrala slušnou

  rychlost. Většinou jsme vytvořili paleb-

  nou hráz a cíl přeletěli rychlostí přes 300

  mil (480 km/h) za hodinu. Naším problé-

  mem byla pozemní palba, protože jsme

  létali v malých výškách. V zádi jsme měli

  namontovanou kameru, která automaticky

  pořizovala fotografie, protože se aktivova-

  la otevřením dveří pumovnice. Nosili jsme

  obyčejné bomby, napalmové nálože, frag-

  mentační bomby, dokonce i pětipalcové ra-

  kety. Ty sice nebyly příliš přesné, ale když

  jste útočili na lodě, byla pravděpodobnost

  zásahu docela velká.

  B-25, na kterých jsme létali, byly verze J

  a můj letoun se jmenoval Bugs Bunny, pro-

  tože tou dobou zrovna běžel film s touto

  kreslenou figurkou v kině. Později mi mu-

  seli odmontovat boční kulomety, protože

  jejich zpětný ráz vytrhával nýty potahu!

  Létal jsem na něm několik měsíců, než mi

  bylo přiděleno jiné letadlo. Bylo by neob-

  vyklé, kdyby osádka létala celou svou služ-

  bu na jednom bombardéru. Náhradní letou-

  ny jsme nedostávali dostatečně rychle a ty,

  které jsme dostali, měly všude různé opravy

  a záplaty. Vypadalo to, že válka v Evropě má

  vyšší prioritu...“

  Lingayen

  MacArthurovy pozemní síly úspěšně pro-

  nikaly na ostrov Luzon a snažily se dobýt

  Manilu, zatímco letouny z amerických leta-

  dlových lodí společně s letouny Páté letec-

  ké armády ničily Japonci drženou leteckou

  základnu Clark. Japonské letectvo v zou-

  falství zintenzivnilo sebevražedné útoky

  kamikadze na americké loďstvo a dosáhlo

  při tom povzbudivých výsledků. Ztráty na

  lidech a letadlech však postupně snižovaly

  jejich bojovou sílu. V únoru a březnu pokra-

  čovala 823rd Squadron v každodenních ná-

  letech, které nebyly rušeny nepřátelskými

  stíhacími letouny. Erwinova skupina poté,

  co ostrov Luzon připadl americkým si-

  lám, přesídlila na Lingayen. „Bugs Bunny“

  pokračoval s ostatními Mitchelly v útocích

  proti japonským pozemním silám a musel

  při tom čelit silné protiletadlové palbě.

  „Na Filipínách jsme zasahovali nepřátelské

  konvoje nákladních aut naložených vojáky.

  Řekl bych, že jsme nelétali výš než 25 stop

  (7,6 m), abychom je mohli ostřelovat. Ja-

  ponci naštěstí neměli mnoho protiletadlo-

  vých kanónů, nicméně jednou odpoledne

  jsem nad Manilou po shození nákladu na cíl

  dostal citelný zásah. Letěli jsme nad úze-

  mím, o kterém jsem si myslel, že je obsa-

  zeno našimi silami a sledoval jsem, jak se

  pod námi na zemi pohybují pěšáci. Najed-

  nou jsem dostal zásah 40mm střelou pří-

  mo mezi levý motor a trup. Páni, to jsem z

  té oblasti ale upaloval! Dost bylo vyhlídko-

  vých letů! Jednou jsem vzal Bugs Bunnyho

  na průzkumnou misi nad Formosou (dnešní

  Tchaj-Wan). Brzy ráno jsme opustili Linga-

  yen a dostali se nad Jihočínské moře. Vtom

  jsem si všiml korálového útesu, kolem kte-

  rého byla ukotvena spousta malých lodí.

  Na útesu muselo stát nejméně 150 civilis-

  tů. A tahle válečná doba, to bylo něco jako

  lovecká sezóna s povolenkou střílet na

  všechno… Tak jsem nad nimi udělal průlet

  a spustil krátkou dávku z palubních zbraní

  Pánubohu do oken, jen aby viděli, co mám

  k dispozici. Pak jsem ale jen zakroužil

  a zamával jim z okna kokpitu. Nebyl jsem

  si jistý, co jsou zač. Já vím, mohli převá-

  žet zásoby Japoncům a Bunny měl dost

  palebné síly na to, aby zlikvidoval každého

  člověka, který tam dole stál. Jenže já bych

  pak sám se sebou nedokázal žít, a tak jsem

  spoušť nezmáčkl. Asi bych pak už nebyl

  moc dobrým člověkem… Mnohokrát jsme

  ovšem zasáhli nepřátelské vojáky, kteří se

  B-25J-6, 43-27957,

  Capt. Ervin J. Werhand,

  823rd BS, 38th BG,

  5th AF, Kadena, Okinawa,

  červenec 1945

  INFO Eduard16

  Srpen 2022

• Page 17

  HISTORIE

  ocitli na otevřeném prostranství a utíkali

  doslova jako o život. Hodně jsme jich ostře-

  lovali a zabili. Bylo vidět, jak se jejich těla

  po zásahu kulkami ráže 50 doslova vypaří.

  To je pravda...“

  Ztráty vyhnutelné

  i nevyhnutelné

  Během zbývající části filipínské kampaně

  zahájily B-25 Erwinovy jednotky letecké

  útoky na japonskou lodní dopravu, která se

  snažila doplňovat zásoby pro vojáky odříz-

  nuté na Borneu. Tento ostrov také poskyto-

  val Japoncům 40 procent jejich zásob paliv

  a maziv a pokud by padl, vážně by poškodil

  válečné úsilí Japonského císařství. Gene-

  rál MacArthur věřil, že ostrov by mohl být

  dobrou tichomořskou základnou pro ná-

  mořnictvo i pro nová spojenecká letiště.

  Vzhledem k absenci nepřátelské letecké

  činnosti prováděli Američané i náhodné

  letecké akce nad Luzonem. Ve dvou přípa-

  dech s fatálními následky. „Jednou v noci

  přelétl nad naší základnou B-24 Liberator

  a všechna děla na Luzonu, a dokonce i vá-

  lečné lodě u pobřeží zahájily na toho chu-

  dáka palbu. Bylo děsivé sledovat, jak na ten

  Liberator vytrvale střílejí. Nechtěl bych být

  členem té osádky! Jiný den jsem viděl, jak

  se k zemi s řevem snesly dva Lockheedy

  P-38 Lightning jako při nácviku střemhla-

  vého bombardování. Oba přitom narazily

  do země asi kilometr od nás. Možná jim

  ztuhlo řízení kvůli vysoké rychlosti, nebo

  hráli Chicken Game (hra na to, kdo první

  „vyměkne“, pozn. překl.), kdo ví...“

  Plavební trasy severně od Bornea byly pro

  neohrožené „Sun Settery“ během násle-

  dujícího měsíce úrodným lovištěm. B-25

  létaly denně, aby japonské zásobovací lodě

  posílaly na dno Pacifiku. Čerstvě povýše-

  ný nadporučík Werhand živě vzpomínal na

  jednu z nejpamátnějších misí, kterou bě-

  hem druhé světové války absolvoval, když

  letěl k pobřeží pevninské Číny, aby zasáhl

  transportní lodě přímo u zdroje. Všechno

  šlo až do dosažení cílové oblasti jako po

  másle. „Vzlétli jsme na rutinní misi, při níž

  jsme vyhledávali lodní dopravu u čínského

  pobřeží. Japonci vypravovali lodě z Bornea

  a my jsme je museli najít bez pomoci zpra-

  vodajských hlášení. Ten den jsme objevili

  tři lodě – dva doprovodné torpédoborce

  a jedno transportní plavidlo. Vedl jsem

  tento let se šesti B-25 a každému cíli jsem

  přidělil dva letouny. Byli jsme ve výšce asi

  3000 stop a kroužili jsme nad plavidly mimo

  dostřel jejich protiletadlových zbraní. Lodě

  byly nejhorším cílem ze všech, protože se

  při útoku nebylo za co schovat a nepřátelští

  střelci tak mohli opravovat svůj předstřel

  s tím, jak jsme se blížili. Při pozemních

  útocích bychom byli tak nízko, abychom se

  mohli schovat za stromy, nebo jiné překáž-

  ky. Mým cílem byl doprovodný torpédobo-

  rec, který zasáhla palba mých příďových

  půlpalcáků. Jenže velitel roje, který měl

  zaútočit na transportní loď, se spletl a mís-

  to ní šel po mém cíli. Transportní plavidlo

  bylo dobře vyzbrojeno, a tak jsme se náhle

  ocitli v křížové palbě. Jeho B-25 dostal zá-

  sah do motoru, protože byl moc vysoko. Já

  jsem dostal zásah do levé strany trupu a

  ihned jsem to cítil v řízení. Naštěstí jsem

  nad letounem neztratil kontrolu. Rychle

  jsem korigoval a letoun srovnal. Byli jsme

  v pořádku, ale druhý, letoun, ten, který chy-

  boval, zamířil do vnitrozemí. Měli jsme sice

  v Číně záložní letiště, o kterých se věřilo, že

  jsou na přátelském území, ale nikdy jsme

  si tím popravdě nemohli být úplně jistí. Ja-

  ponci pravděpodobně některá z nich obsa-

  dili. Nemohli jsme s poškozeným kolegou

  mluvit po rádiu, ani jsme se nemohli zdržo-

  vat zjišťováním, kde hodlá přistát, protože

  jsme měli dost práce sami se sebou a bylo

  třeba také hlídat palivo. Ve formaci jsme

  mezi sebou nikdy nemluvili, protože jsme

  nechtěli, aby nás Japonci zaslechli a zamě-

  řili. Naše uniformy měly takzvané krvavé

  žetony, které bylo možno směnit za pení-

  ze, pokud nás domorodí obyvatelé zachrání

  a zajistí náš bezpečný návrat, ale o té osád-

  ce poškozeného Mitchellu jsme už nikdy

  neslyšeli... Následující den jsme uniklou

  transportní loď vypátrali, ty dvě zbylé jsme

  myslím už poslali ke dnu předtím.“

  Cesta k vítězství

  Během pobytu na Lingayenu se Erwin Wer-

  hand setkal s přívětivostí, a především

  vynalézavostí filipínských hostitelů. „Bě-

  hem našeho pobytu na Filipínách jsme ně-

  jakým chlápkům zaplatili asi 75 dolarů za

  plážový domek o rozměrech 20 × 20 stop

  (6 × 6 m) na kůlech přímo na pláži. Podlahu

  jsme položili poté, co jsme od námořnictva

  získali nějaké dřevo. Filipínci byli vděční, že

  jsme tam byli. Měli jsme hospodáře, který

  Můj B-25 se jmenoval „Bugs Bunny“, protože tou

  dobou běžel lm s touto kreslenou gurkou v kině.

  Později mi museli odmontovat boční kulomety, pro

  -

  tože jejich zpětný ráz vytrhával nýty potahu!

  „The Sun Setters“ na cestě k cíli

  INFO Eduard

  17

  Srpen 2022

• Page 18

  HISTORIE

  pro nás dokonce kradl kuřata. Jednou za

  čas jsme vyměnili trička za vajíčka, když

  jsme si chtěli udělat něco opravdu dobrého

  k jídlu. Při odjezdu jsme tam tomu klukovi

  nechali sporák i nádobí na vaření. Konec-

  konců jsme mu to dlužili za všechno, co pro

  nás udělal.“

  S nástupem dubna 1945 podnikly americké

  jednotky operaci Iceberg, obojživelný útok

  na ostrov Okinawa v souostroví Rjúkjú. Ja-

  ponci nadále obětovali své zbývající piloty

  v sebevražedných misích proti mohutným

  spojeneckým silám a Američané tak na

  vlastní kůži pocítili „božský vítr“ Kamika-

  dze, jak byl pojmenován tajfun, který v roce

  1281 zničil Kublajchánovu flotilu u japon-

  ských břehů a který převzali pro sebevra-

  žedné letouny. Předsunutá letiště na ostro-

  vě Formosa, ze kterých tato hrozba vzlétala

  k útokům na Okinawu, byla na prvním místě

  seznamu cílů Páté letecké armády generá-

  la Kennyho spolu s životně důležitými za-

  řízeními na výrobu alkoholu a železničními

  terminály. Erwinova skupina byla povolána

  do akce a poručík Werhand si během této

  operace vysloužil Purpurové srdce poté, co

  byl jeho kokpit zasažen palbou japonských

  protiletadlovců.

  „Nad Formosou měla naše skupina zaúto-

  čit na lihové závody a letiště. Továrny měly

  nejvyšší prioritu, protože Japonci jich měli

  hodně. Abychom se nad tyto cíle dostali,

  přilétali jsme nízko, pod úrovní továrních

  komínů, pak jsme provedli výskok, uvolnili

  nálože a zase se rychle vrátili do původní

  výšky. Kdo stál na zemi, viděl, jak se na něj

  řítí trasovací střely. Na tomto ostrově jsme

  sice zahlédli na letištích několik nepřátel-

  ských letadel, byla však ohořelá a ležela na

  zemi. Občas jsme zasáhli některé ze zbý-

  vajících letadel. Při těchto misích jsme lé-

  tali tak nízko, že jsme ve dveřích pumovnic

  někdy objevili rýži! Jeden chlapík se dokon-

  ce vrátil domů s kuřetem nacpaným v jed-

  né z motorových gondol. Měli jsme strach

  a létali jsme tak nízko, abychom přežili. My-

  slím, že jsme už byli za letištěm, když mě

  do obličeje a rukou zasáhlo rozbité sklo

  z čelního štítku. Myslím, že mi v té osudné

  chvíli na zlomek vteřiny pomohl druhý pilot

  s řízením. Byli jsme tak blízko u země, že

  každé zaváhání mohlo být osudné. Letoun

  se dostal do skluzu a trefili jsme bambu-

  sový strom, který se zaklínil mezi motor

  a trup naší kabiny.“

  Po atomovém bombardování Hirošimy

  a Nagasaki a následné japonské kapitulaci,

  která ukončila druhou světovou válku, se

  kapitán Werhand vydal se svým letounem

  nad pevninské Japonsko, aby prozkoumal

  zkázu obou měst, která se dostala na titulní

  stránky novin po celém světě. Byl to pro něj

  nesmazatelný pohled, podobně intenzivní

  jako jeho předchozí návštěva Pearl Harbo-

  ru. „Letěl jsem nad Nagasaki a Hirošimou

  a byl to neuvěřitelný pohled. Proti tomu

  jsme s našimi B-25 shazovali bomby

  o velikosti petard. Nemohl jsem uvěřit, že

  to všechno způsobila v každém městě jen

  jedna bomba!"

  V jaderné hotovosti

  Po válce byl Erwin Werhand přidělen jako

  důstojník leteckých operací na Okinawu.

  Byl pro tuto práci vhodným mužem, měl za

  sebou 47 úspěšných misí, aniž by byl se-

  střelen. Během eskalace a začátku korej-

  ské války v padesátých letech létal Erwin

  na transportních letounech C-54 a eva-

  kuoval oběti bojů. Nejzajímavější činností,

  jakou během svého působení v americkém

  letectvu vykonával, byly lety na sever k le-

  dovému příkrovu v Grónsku v letounu C-47

  Skytrain, se kterým poskytoval pomoc

  a zásoby horolezcům, výkopovým týmům

  i eskymáckým vesničanům.

  Na úsvitu proudové éry se major Erwin

  Wer hand přeškolil na Boeing B-47 Str atojet.

  Letoun spadající pod Velitelství strategic-

  kého letectva měl v případě sovětské agre-

  se dopravit k cíli 18megatunovou jadernou

  bombu. Na Whiteman AFB v Missouri pak

  držel hotovostní služby až do svého odcho-

  du do důchodu v roce 1961, kdy se rozloučil

  v hodnosti plukovníka. Přestěhovali se

  s milovanou manželkou do Charlotte v Se-

  verní Karolíně a Erwin působil jako aktivní

  člen místní „Carolinas Aviation Historical

  Commission“, organizace, která udržu-

  je historii a tradice vojenského letectví se

  zaměřením na ty, kteří položili své životy

  za zachování svobody Spojených států. Ze-

  mřel v roce 2002 poté, co prohrál svůj po-

  slední boj s rakovinou. Erwin Werhand byl

  pohřben na Arlingtonském národním hřbi-

  tově s plnými vojenskými poctami.

  Útoky na lodě patřily k nebezpečným misím. Nebylo se za co schovat…

  Létali jsme tak nízko, že jsme ve dveřích pumovnic ně-

  kdy objevili rýži! Jeden chlapík se dokonce vrátil domů

  s kuřetem nacpaným v jedné z motorových gondol! Měli

  jsme strach a létali jsme takhle nízko, abychom přežili.

  INFO Eduard18

  Srpen 2022

• Page 19

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 20

  Ukrajinské ozbrojené sily pokračovali v ni-

  čení skladov munície, paliva a veliteľských

  stanovíšť na ruskej strane fronty. Už len

  vymenovanie všetkých zasiahnutých miest

  by zabralo celý článok, spomenieme preto

  len tie najvýznamnejšie. Na útoky využíva

  Ukrajina všetky dostupné prostriedky – od

  delostrelectva kalibru 155 mm po drony.

  Najvýznamnejšie sú však raketové systémy

  M142 HIMARS. Ide o vysoko mobilný raketo-

  met na kolesovom podvozku. Ukrajina ich

  v júni dostala 12 a okamžite sa prejavil ich

  účinok. HIMARS je schopný používať rakety

  s dosahom až 300 km, no Ukrajina dostala

  len rakety M30/M31, ktoré sú kalibru 227 mm

  a ich dostrel je okolo 70 km. Jeden raketo-

  met M142 ich môže naraz odpáliť šesť. Ich

  veľkou výhodou je presnosť – v záverečnej

  fáze letu sú navádzané pomocou GPS. Podľa

  ukrajinských vyhlásení ich napríklad za je-

  den týždeň vystrelili 50 a všetky zasiahli cieľ.

  Ani jedna neminula! To je obrovský rozdiel

  proti ruskému plošnému ostreľovaniu, keď

  veľkú cieľovú plochu zasypú množstvom

  projektilov v nádeji, že aspoň jeden trafí nie-

  čo vojensky významné.

  Raketomety HIMARS dokážu prekonať aj

  protivzdušnú obranu, ktorú Rusi vo veľkom

  počte presunuli do blízkosti frontových lí-

  nií a obmedzili tak nasadenie ukrajinských

  dronov (čomu sa budeme venovať neskôr).

  Ich taktika závisí od toho, či je známe

  rozmiestnenie týchto systémov PVO ale-

  bo nie. V prvom prípade mieri salva rakiet

  z M142 najprv na batériu PVO. Tá je schop-

  ná niekoľko rakiet zostreliť, ale nie všetky a

  následne je vyradená. Po jej zničení vystrelí

  HIMARS ďalšie rakety na primárny cieľ

  (napr. muničný sklad) a vysokou rýchlosťou

  zmizne z miesta odpalu.

  V prípade, že poloha ruskej batérie PVO nie

  je známa, vystrelia Ukrajinci najskôr nie-

  koľko rakiet Točka-U (maximálne tri). Na tie

  ruská obrana zareaguje, odhalí svoju polohu

  a potom sa opakuje scenár z predchádzajú-

  ceho prípadu – HIMARS najprv zahltí a zlik-

  viduje PVO a potom zničí aj hlavný cieľ.

  Z mnohých cieľov, ktoré tieto rakety zasi-

  ahli, spomenieme len niekoľko. V piatok

  24. 6. bolo na Donbase zlikvidované veliteľské

  stanovište 20. armády ruských ozbrojených

  síl. To bolo umiestnené v školskej budove

  a pri jej zásahu zahynulo viacero dôstojníkov.

  V pondelok 11. 7. bolo takto zničené ďalšie

  veliteľské stanovište v Chersone. Tam prišli

  o život najmä dôstojníci z 20. motostreleckej

  divízie. Tí sa v budove schádzali na poradu

  každý deň presne o 18.00 a tak pre Ukrajin-

  cov nebol žiadny problém zamerať ich rake-

  tami. Rusi tak naďalej opakujú chyby, ktoré

  ich pripravili aj o vlajkovú loď Čiernomorskej

  flotily. Krížnik Moskva tiež pravidelne hliad-

  koval po rovnakej trase a Ukrajincom stačilo

  počkať na vhodné počasie k útoku, aby ho

  v apríli zasiahli raketami a potopili.

  Z mnohých úspešných útokov na munič-

  né sklady spomenieme Novu Kachovku pri

  Chersone, kde došlo 11. 7. k obrovskej expló-

  zii. Podľa ruskej propagandy tam Ukrajinci

  útočili na civilné ciele a zasiahli sklad liad-

  ku, ktorý sa používa ako umelé hnojivo – a

  to aj napriek tomu, že videá jasne ukazovali

  projektily vyletujúce zo zasiahnutého a ho-

  riaceho skladu a k sekundárnym explóziám

  munície tam dochádzalo aj na druhý deň.

  Nedostatok „liadku“ z tohto a iných skladov

  HISTORIE

  Text: Miro Barič

  Trosky budov a vraky vozidiel, ktoré ostali po ruskom ústupe na Haďom ostrove.

  Letecká vojna

  nad Ukrajinou

  Piaty mesiac

  Konflikt na Ukrajine trvá už päť mesiacov a obete pribúdajú. Ob-

  dobie sledované v tomto článku (od 16. 6. do 16. 7.) len potvrdzuje

  trend, že letecká vojna sa stáva čoraz viac vojnou raketovou. Li-

  etadlá na oboch stranách slúžia primárne na odpaľovanie rakiet

  z bezpečnej vzdialenosti a aj prostriedky protivzdušnej obrany

  zasahujú predovšetkým proti raketám.

  INFO Eduard20

  Srpen 2022

• Page 21

  HISTORIE

  sa prejavil na výraznom, až desaťnásobnom

  poklese aktivity ruského delostrelectva.

  Vystopovať a zasiahnuť vysoko mobilné

  ukrajinské raketomety sa Rusku nedarí.

  Ako odvetu za tieto útoky tak ostreľuje na

  diaľku ukrajinské mestá. Tieto ruské útoky

  sú však mimoriadne nepresné a ich výsled-

  kom sú zvyčajne len civilné obete. V sobotu

  25. 6. podnikli ruské lietadlá veľký útok zo

  severu zo vzdušného priestoru Bieloruska.

  Na Kyjevskú, Sumskú a Černihivskú oblasť

  vystrelili spolu 60 rakiet. Významnou súčas-

  ťou útoku bolo šesť bombardérov Tu-22M3,

  ktoré vzlietli zo základne Šajkovka v rus-

  kom regióne Kaluga. Preleteli cez Kalužskú

  a Smolenskú oblasť do Bieloruska, odkiaľ

  vypustili rakety Ch-22. Tieto obstarožné

  strely sme už spomínali v predchádzajúcej

  časti seriálu. Pochádzajú zo 60. rokov minu-

  lého storočia a sú extrémne nepresné. Ich

  nasadenie svedčí o nedostatku modernej-

  ších zbraní v ruskom arzenáli.

  Pre bombardéry Tu-22M3 to bolo prvé na-

  sadenie proti Ukrajine z Bieloruska. Týmto

  útokom sa Rusko pokúsilo zahltiť a zároveň

  obísť zboku ukrajinskú protivzdušnú obra-

  nu, ktorá je sústredená najmä smerom na

  východ a na juh. Po vystrelení rakiet Ch-22

  sa bombardéry vrátili naspäť na základ-

  ňu Šajkovka. Ešte zhruba mesiac predtým

  zhadzovali ťažké letecké bomby na oceliarne

  Azovstaľ, v ktorých boli obkľúčení poslední

  ukrajinskí obrancovia Mariupoľa.

  Dva dni po tomto útoku, v pondelok 27. 6.,

  zasiahli rakety Ch-22 mesto Kremenčuk

  v strede Ukrajiny. Cieľom boli pravdepodob-

  ne dve železničné stanice, cez ktoré podľa

  ruských predpokladov prúdili zbrane na

  frontu. Rakety Ch-22 ich však minuli. Jedna

  zasiahla prázdnu továrenskú halu a dru-

  há nákupné stredisko, v ktorom zahynulo

  najmenej 20 civilistov a viac ako 50 ich bolo

  zranených. Ruská propaganda následne za-

  čala vypúšťať celý rad protichodných verzií o

  tom, čo sa stalo. Najprv tvrdila, že nákupné

  centrum bolo dávno zavreté a prázdne. Po-

  tom tvrdila, že nebolo zasiahnuté, ale rozší-

  ril sa naň požiar zo skladu zbraní, ktorý bol

  v susednej továrenskej hale. Videá z bezpeč-

  nostných kamier však jasne zachytili aj dopad

  rakety na obchodné stredisko aj to, že žiadny

  požiar munície v susednej hale nenastal.

  Najväčšie emócie však vyvolal ruský útok

  na mesto Vinnycja na západe Ukrajiny. Rus-

  ká ponorka z Čierneho mora naň vo štvrtok

  14. 7. vystrelila strely s plochou dráhou letu

  Kalibr. Najmenej jednu z nich ukrajinská

  protivzdušná obrana zostrelila, no tri zasi-

  ahli centrum mesta. Cieľom útoku bol Dom

  dôstojníkov, čo je budova, v ktorej sa konajú

  kultúrne podujatia, ale v minulých mesia-

  coch tu prebehli aj posledné rozlúčky s pad-

  lými ukrajinskými pilotmi. Okrem tohto kul-

  túrneho domu bola zasiahnutá aj susedná

  kancelárska budova a parkovisko pred ňou.

  Ruské strely zabili 24 civilistov vrátane troch

  malých detí.

  Raketomet HIMARS v akcii

  Ruský bombardér Tu-22M3 unesie tri rakety Ch-22.

  Zničená kancelárska budova a parkovisko v centre Vinnycje. MiG-21 je pomník ukrajinského letectva.

  INFO Eduard

  21

  Srpen 2022

• Page 22

  Nejde o nič nové. Raketovými útokmi na

  ukrajinské mestá sa Rusi mstili napríklad aj

  za potopenie krížnika Moskva – hoci s tým

  podľa oficiálnej ruskej verzie Ukrajinci nič

  nemali a loď sa potopila v dôsledku požiaru,

  ktorý na nej vznikol z nedbalosti. O obavách

  z ukrajinských rakiet svedčí aj to, že väčši-

  nu lodí začali sťahovať zo Sevastopoľa na

  Kryme do Novorossijska vo východnej časti

  Čierneho mora. Rovnako začali Rusi nacvi-

  čovať obranu Krymského mosta, ktorý ve-

  die ponad Kerčskú úžinu a spája polostrov

  s ruskou pevninou. Vytváranie dymovej

  clony, ktoré cvičili, však vyvolalo skôr po-

  zdvihnutie obočia. Jednak je otázna účinno-

  sť takejto clony proti moderným zbraniam,

  ktoré nepotrebujú optické navádzanie a tiež

  pri tom akosi pozabudli uzavrieť most pre

  civilnú dopravu a tak došlo v hustom dyme

  k viacerým autonehodám.

  Malé straty vo vzduchu

  Taktike ostreľovania sa na diaľku raketa-

  mi zodpovedajú aj straty leteckej techniky

  na oboch stranách. Tie oproti intenzívnemu

  nasadeniu v prvých mesiacoch vojny vý-

  razne poklesli. Nie že by ich nasadenie bolo

  menšie, prakticky však ani jedna strana ne-

  prekračuje frontovú líniu. V čase najväčších

  bojov o mestá Severodoneck a Lysyčansk

  v Luhanskej oblasti vykonávalo ukrajin-

  ské letectvo v tomto priestore viac ako

  20 misií denne – čo je celkom slušný počet

  na letectvo, ktoré bolo podľa ruských vyhlá-

  sení kompletne zničené už v prvých dňoch

  vojny (a potom ešte niekoľkokrát). Ukrajin-

  ské vrtuľníky aj bitevné lietadlá Su-25 však

  už úplne prešli na ruskú taktiku, pri ktorej

  vystreľujú neriadené rakety po balistickej

  krivke z bezpečnej vzdialenosti. Pôsobia tak

  ako vzdušný raketomet. Treba zopakovať, že

  takéto použitie leteckých neriadených striel

  je extrémne nepresné a jeho účinok je skôr

  morálny – vlastné vojská povzbudí, keď vidia

  svoje letectvo pri práci a nepriateľa donúti

  aspoň schovať sa do krytu.

  Za sledovaný mesiac tak došlo len k dvom

  potvrdeným zostrelom a obom na ruskej

  strane. V okolí Svitlodarsku zasiahli 18. 6. vo-

  jaci 72. mechanizovanej brigády prenosnou

  raketou Igla ruský Su-25. Pilot sa katapul-

  toval a padol do zajatia. Ukázalo sa, že ide

  o Andreja Fedorčukova, ktorý bol majorom

  ruského letectva, no v súčasnosti praco-

  val ako žoldnier pre tzv. Wagnerovcov. Me-

  sačne za to dostával plat 205 000 rubľov, čo

  je približne 3500 dolárov. Zaujímavé je, že

  v kokpite mal pre lepšiu orientáciu lepiacou

  páskou pripevnené navigačné GPS zaria-

  denie Garmin a ďalšiu navigačnú aplikáciu

  mal aj vo svojom smartfóne. Je to už tretí či

  štvrtý wagnerovský Su-25, ktorý Ukrajinci

  zostrelili, no prvýkrát sa im dostal do rúk

  jeho žoldniersky pilot živý.

  Ďalší zásah ruského stroja, ktorý je zdoku-

  mentovaný videom, sa podaril ukrajinským

  vojakom 27. 6. pomocou britskej prenosnej

  rakety Martlet. Trafili ňou vrtuľník Ka-52,

  pre ktoré sa nasadenie na Ukrajine stalo

  doslova pohrebiskom. Zničených ich bolo už

  najmenej 16.

  Okrem zostrelov nepriateľom však došlo za

  posledný mesiac aj k ďalším stratám. Snaha

  lietať čo najnižšie a vyhnúť sa tak ukrajin-

  skej protivzdušnej obrane, sa vypomstila

  pilotom dvoch ruských Su-25 a jednej heli-

  koptéry Mi-8, ktoré sa zrútili po náraze do

  drôtov elektrického vedenia.

  Bojové straty sú aj na ukrajinskej strane,

  vo všetkých zdokumentovaných a teda po-

  tvrdených prípadoch však išlo o bezpilotné

  prostriedky. V ruskej Kurskej oblasti bol

  29. 6. zostrelený dron Tu-141 a v rovnakom

  priestore boli 3. 7. zničené dva stroje Tu-143.

  Ide o staré prieskumné prostriedky soviet-

  skej výroby. Je možné, že ich Ukrajinci chceli

  použiť ako kamikadze stroje pre útoky na

  významné pozemné ciele. Niekoľko takých

  akcií už totiž podnikli.

  Kamikadze drony

  Na sklady munície a paliva na Donbase či

  na okupovaných územiach na juhu totiž

  Ukrajinci útočia všetkými prostriedkami, ni-

  elen raketometmi HIMARS. Čo je v dosahu

  delostrelectva kalibru 155 mm, to ostreľujú

  húfnicami. A na vzdialenejšie ciele používajú

  drony. Kým v prvých mesiacoch sa veľmi

  úspešne presadil turecký stroj Bayraktar

  TB2, na fronte na Donbase panujú úplne iné

  podmienky. Rusi tam sústredili množstvo

  prostriedkov elektronického boja na rušenie

  signálu a koncentrovali tam aj protivzduš-

  nú obranu. Predtým sa Bayraktary poľahky

  presadzovali proti slabo chráneným rus-

  kým kolónam, na Donbase to nie je možné.

  Elektronické rušenie vyradí menšie drony

  a hoci Bayraktary ho prekonajú, čaká ich tam

  sústredená PVO.

  A tak sa museli Ukrajinci prispôsobiť.

  Do útoku posielajú kamikadze drony, ktoré

  sú naprogramované na určitú trasu, a tak im

  HISTORIE

  Strela Kalibr, zostrelená ukrajinskou PVO pri útoku na mesto Vinnycja.

  Ukrajinský Su-25 s raketami s nápismi vyjadrujúcimi pomstu za útok na Vinnycju.

  INFO Eduard22

  Srpen 2022

• Page 23

  HISTORIE

  rušenie signálu neprekáža. Ide o staré alebo

  lacné komerčné drony, ktorých strata ne-

  bolí tak, ako v prípade drahého Bayraktaru.

  V stredu 22. 6. Takýto dron zasiahol rafiné-

  riu v ruskom Novošachtinsku v Rostovskom

  regióne. Malý vrtuľový stroj neznámeho typu

  priletel nad ropné zariadenie, zrútil sa naň

  a vyvolal výbuch a následný silný požiar.

  Podľa niektorých zdrojov boli na útok použi-

  té dva alebo tri drony a k cieľu sa dostal iba

  jeden – čo však úplne stačilo.

  Drony boli použité aj na útok na budovu

  používanú ruskými okupačnými vojskami

  v meste Enerhodar v Záporožskej oblasti.

  Mesto je sídlom najväčšej jadrovej elektrár-

  ne v Európe. Napadnutá budova predtým

  patrila ukrajinskej tajnej službe SBU a po

  okupácii ju obsadili ruskí vojaci. Podľa rus-

  kých zdrojov na ňu zaútočilo šesť kamikadze

  dronov a tri boli zostrelené. Ostatné budovu

  zasiahli.

  Boj o Hadí ostrov

  To, že Bayraktary boli stiahnuté z bojov na

  Donbase, však vôbec neznamená, že by pre

  nich už Ukrajina nemala využitie. Slúžia na

  pozorovanie a riadenie delostreleckej paľ-

  by a významnou mierou prispeli k veľkému

  ukrajinskému víťazstvu v bojoch o Hadí os-

  trov. Ten obsadili Rusi už v prvý deň vojny

  a bol to vlastne jediný úspech spomínané-

  ho krížnika Moskva. Vlajková loď porazila

  13člennú jednotku ukrajinských pohranič-

  níkov, ktorí ho ale predtým stihli cez rádio

  poslať „na chuj“.

  Potopenie Moskvy v apríli ale znamena-

  lo výrazné oslabenie protivzdušnej obrany

  Čiernomorskej flotily a Ukrajincom umož-

  nilo rozvíjať útoky na okupovaný ostrov.

  Záverečná kampaň sa začala v noci zo 16.

  na 17. 6. potopením remorkéra Vasilij Bech.

  Ten bol zasiahnutý dvomi raketami Harpoon.

  Zaujímavé sfarbenie Bayraktaru ukrajinského námorníctva.

  Veliteľské vozidlo ukrajinskej batérie S-300 so symbolmi zostrelov – 6 dronmi

  a 21 strelami s plochou dráhou letu. Dosiahnuté boli od 12. 3. do 5. 7.

  Nad Hadím ostrovom opäť veje ukrajinská vlajka.

  INFO Eduard

  23

  Srpen 2022

• Page 24

  Rusko pochopilo, že zásobovanie ostrova po

  hladine nebude naďalej možné.

  Hadí ostrov sa v nasledujúcich dňoch stal

  terčom ukrajinského ostreľovania raketa-

  mi, ale aj húfnicami kalibru 155 mm. Do toho

  sa mali okrem zbraní dodaných zo Západu

  zapojiť aj nové ukrajinské samohybné húf-

  nice Bohdana. Postupne tak na ostrove zni-

  čili protivzdušné systémy Pancir-S1, radary

  a rôzne vojenské vozidlá. Ruskí predstavite-

  lia vyhlásili, že 21. 6. zničili všetky projektily,

  ktoré na ostrov mierili, zostrelili 13 dronov

  a odrazili pokus o výsadok. Následne mali

  27. 6. zostreliť 12 rakiet a ukrajinské lietadlo

  Su-25. Na tieto tvrdenia z ríše snov zarea-

  govala ukrajinská strana zverejnením videí,

  na ktorých ostrov čelil masívnemu ostreľo-

  vaniu. Mimochodom, zábery výbuchov dodal

  dron Bayraktar, ktorý ich nerušene snímal aj

  napriek údajným úspechom ruskej PVO. Ná-

  sledne bol ostrov opäť ostreľovaný v stre-

  du 29. 6. a v ten deň Ukrajinci podľa svojich

  vyhlásení zasiahli jeden zo štyroch ruských

  vrtuľníkov, ktoré sa k tomuto malému kusu

  skaly priblížili. Poškodená helikoptéra sa

  potom zrútila do mora. Podľa niektorých

  zdrojov to bol typ Ka-52, podľa iných Mi-8.

  Každopádne, zostrel ostáva nepotvrdený.

  Potvrdený je ale následný útek ruskej po-

  sádky z Hadieho ostrova. Ráno 30. 6. voja-

  ci nasadli do dvoch rýchlych člnov a zmizli,

  zanechajúc za sebou opustenú techniku

  a ostrov zahalený dymom. Kremeľ sa to sna-

  žil prezentovať ako „gesto dobrej vôle“. Vo-

  jaci sa vraj stiahli po tom, čo „splnili všetky

  úlohy“. Všetky zjavne nie, pretože 1. 7. večer

  prileteli dve ruské lietadlá Su-30 a na ostrov

  zhodili štyri zápalné bomby v snahe spáliť

  všetko, čo na ňom utekajúci vojaci zanechali.

  Túto ich snahu trochu skomplikoval fakt, že

  tri zo štyroch zhodených bômb ostrov úplne

  minuli a spadli neškodne do vody. K zahan-

  beniu prispelo aj to, že ich pritom zachytil na

  video hliadkujúci dron Bayraktar, ktorý si pi-

  loti ruských Suchojov zjavne nevšimli.

  Tu urobili skutočné gesto dobrej vôle Ukra-

  jinci a nasledujúci deň pomohli Rusom ich

  dielo dokončiť. Presnými zásahmi zlikvido-

  vali vozidlá zanechané na móle. Postaral sa

  o to... Kto iný ako dron Bayraktar. Následne

  sa 4. 7. na Haďom ostrove vylodila ukrajin-

  ská špeciálna jednotka, ktorá na ňom vztý-

  čila modro-žltú zástavu a symbolicky tak

  ukončila jeho 126 dní trvajúcu okupáciu.

  Dodávky zo zahraničia

  Ukrajinci teda Bayraktary naďalej nielen

  využívajú, ale aj odoberajú od výrobcu, hoci

  „mediálne“ ich teraz zatienil raketomet HI-

  MARS. Na začiatku júla dodala Ukrajine je-

  den dron Litva. Tamojší občania naň vyzbie-

  rali 5,9 milióna eur. Turecký výrobca Baykar

  odmietol peniaze prijať a dron dodal zadar-

  mo. Financie zo zbierky potom išli na huma-

  nitárnu pomoc. Litovčania pomenovali tento

  stroj Vanagas, čo znamená jastrab.

  Zbierku na Bayraktary urobili na konci júna

  aj samotní Ukrajinci. Za sedem dní plá-

  novali vyzbierať peniaze na tri drony. Na-

  koniec za tri dni získali dosť financií rovno

  na štyri stroje. Aj v tomto prípade sa firma

  Baykar rozhodla dodať drony zadarmo. Ďal-

  šiu zbierku na Bayraktar pre Ukrajinu spus-

  tili aj v Poľsku.

  Objavili sa tiež podrobnosti o leteckej tech-

  nike dodanej na Ukrajinu v predchádzajú-

  com období. Na základe zverejnených fotiek

  bolo možné identifikovať jeden z českých

  bitevných vrtuľníkov Mi-24V. Ide o stroj

  s trupovým číslom 3370, ktorý bol predtým

  pomenovaný Kosťa a niesol príležitostné

  sfarbenie 311. československej perute RAF.

  Známe sú aj detaily o vrtuľníkoch zo Slo-

  venska. Mi-2 s trupovým číslom 3301 bol

  darovaný ako zdroj náhradných dielov. Mi-17

  s trupovými číslami 0807 a 0821 boli dodané

  pozemnou cestou s demontovanými rotormi.

  Stroje Mi-17 s číslami 0844 a 0847 odišli na

  Ukrajinu aj s plne vyzbrojenými blokmi neri-

  adených rakiet B-8-V20.

  V súvislosti so Slovenskom sa opakova-

  ne hovorí aj o dodávke 11 stíhačiek MiG-29.

  Slovenskí predstavitelia to nevylúčili, no

  podmienkou je zabezpečenie ochrany slo-

  venského vzdušného priestoru. O tú by sa

  od 1. 9. mali postarať české stíhačky JAS 39

  Gripen, takže dodanie migov na Ukrajinu

  bude možné po tomto dátume.

  HISTORIE

  Pôvodne český Mi-24V č. 3370 už na Ukrajine.

  Jeden z vrtuľníkov Mi-17 z USA. Pôvodne bol určený pre Afganistan,

  teraz lieta v ukrajinských farbách.

  INFO Eduard24

  Srpen 2022

• Page 25

  HISTORIE

  Litovčania pomenovali dron Vanagas, čo znamená jastrab.

  Darovaný dron Bayraktar dopravilo litovské transportné lietadlo C-27J Spartan.

  INFO Eduard

  25

  Srpen 2022

• Page 26

  Zkompletované letouny S-199, ještě dříve,

  než dostaly finální jednobarevnou povrcho-

  vou úpravu, opouštěly výrobní linky továren

  Avia v Čakovicích a Aera ve Vysočanech

  v barvě lakem ošetřeného materiálu, ze

  kterého byly zhotoveny či kterým byly po-

  taženy (např. duralem), nebo opatřeny zá-

  kladní barvou. Zde můžeme spekulovat

  o jejím odstínu: Mohlo se jednat o šedou

  RLM 02 ze zásob po okupantech, stejně

  tak mohlo jít o jiné tehdy dostupné bar-

  vy našedlého odstínu. Připomeňme, že se

  v případě „stodevadesátdevítek“ nejednalo

  o žádnou novovýrobu, ale jen o repase či

  rekonstrukce již existujících, tedy za války

  vyrobených draků a komponent pro stíhací

  Bf 109 různých vyšších verzí. Šlo o „géčka“

  variant 6, 10 a 14 a také stroje K-4, které

  byly u nás v poválečném období shromáž-

  děny z různých zdrojů. Ať již z letišť Luftwa-

  ffe na území bývalého Protektorátu či jako

  kořistní dary Rudé armády nebo zakoupe-

  ním z Bulharska.

  Spáry mezi jednotlivými plechovými panely

  byly přetmeleny (viz snímky v minulém čís-

  le INFO Eduard) a následně celé opatřeny

  nástřikem jedním odstínem barvy. Zpočátku

  se jednalo o světle šedozelený odstín (na

  výkrese z října 1947 byla tato barva označe-

  na jako šedá) a později, jakmile byla k dis-

  pozici, přešlo se na novou, tmavší zelenou

  barvu. Letouny, jež procházely opravami či

  generálkami v leteckých opravnách nebo

  dodatečnými úpravami v mateřských továr-

  nách, byly často stříkány různými tmavšími

  odstíny zelené barvy, výjimkou však nebyly

  ani repasované světle zbarvené stroje či

  exempláře, opatřené částečně jak světle

  šedozelenou, tak tmavě zelenou barvou.

  K nejpestřeji zbarveným S-199 se pak řadily

  letouny po částečných opravách nátěrů na

  exponovaných místech (spáry mezi panely)

  na trupu i křídle. Příkladem může být „čer-

  ná“ EZ-11 (výr. č. 260), „bílá“ GY-37 (výr. č. 40)

  nebo „školní“ UF-56 (výr. č. 331). Opravdu

  zajímavý byl i letoun S-199.253 (černé zna-

  ky EZ-9) s nenatřenými, pravděpodobně vy-

  měněnými díly na přídi, motoru a u kořene

  kýlové plochy.

  Křidélka i směrové a výškové kormidlo,

  tedy části potažené plátnem, byly ošetřeny

  bezbarvým celonovým lakem, teprve pak

  Text: Michal Ovčáčík

  Foto: sbírka autora, Jaroslava Bartáčka,

  Bohumíra Kudličky, Miroslava Irry,

  Jaroslava Matoulka, Letecká badatelna via Pavel Krejčí

  Modrý lem, bílý lem...

  2. díl

  Zbarvení letounů S-199

  československého

  vojenského letectva

  HISTORIE

  V prvním díle tohoto pojednání o barevném vzhledu našich S-199

  jsme popsali problematickou situaci s nátěrovými hmotami

  využívanými v poválečném období naším leteckým průmyslem

  a shrnuli důvody rozdílnosti zbarvení dodávaných letounů.

  INFO Eduard26

  Srpen 2022

• Page 27

  zamontovány do draku a jako celek nastří-

  kány s ostatními plochami letounu. Stabili-

  zátor a kýlovka byly na strojích počátečních

  sérií celodřevěné a před sjednocující povr-

  chovou úpravou došlo k jejich nastříkání la-

  kem, nebo tmavší (tmavě zelenou?) barvou;

  kovová provedení těchto ploch na novějších

  strojích a na postupně konvertovaných

  starších letounech (od roku 1950) měla

  před konečným nátěrem barvu duralu.

  Výsostné označení letounů S-199 (a rovněž

  jeho předchůdce S-99) vycházelo z výnosu

  MNO

  -

  VL č.j. 157 Taj. let. 1946 z ledna 1946 ve

  věci „Označení letounů“, jež kromě způsobu

  označení příslušnosti k leteckým útvarům

  stanovovalo také podobu výsostného zna-

  čení československých vojenských letadel

  a letadel SNB. Pro vojenské S-199 existo-

  valy dva předpisy: První předmětný výkres

  nese datum 9. 1. 1946, označení fy. Avia

  č. MeS 101 a předepisoval umístění kruho-

  vých výsostných znaků na obvyklých šesti

  místech shora a zdola na obou polovinách

  křídla a po obou stranách SOP. Kruhová

  plocha měla tři stejné výseče, modrý seg-

  ment směřoval vždy dopředu, červený na

  křídle k trupu a na SOP směrem dolů. Pro

  „letadla stříkaná v tmavém tónu“ byl určen

  průměr znaku na křídle 930 mm, vč. 15mm

  bílého lemu (tj. průměr vlastního znaku

  900 mm), vzdálenost znaku od konce ob-

  louku 1600 mm, poloha středu znaku od ná-

  běžné hrany 680 mm (horní plocha křídla)

  a 560 mm (spodní plocha). Znak na svislé

  ocasní ploše měl průměr 600 mm vč. lemu

  o šířce 15 mm (tj. průměr znaku 570 mm).

  (Pozn.: druhým barevným tónem v tomto

  předpisu byl hliníkový povrch a modrý lem

  znaků pro cvičné CS-199).

  Druhé nařízení (výkres Avia č. 109-Le 62217,

  Nápisy a výsostné znaky na letounu C-210)

  pochází z října 1947 a týká se již pouze „le-

  tadel stříkaných šedou barvou“ s výsost-

  nými znaky lemovanými bíle. Znaky na kří-

  dle měly průměr 900 mm, vč. 10mm lemu

  (tj. průměr vlastního znaku 880 mm), vzdá-

  lenost znaku od konce oblouku 1500 mm,

  střed znaku byl vzdálen od náběžné hrany

  615 mm (nahoře) a 550 mm (dole). Výsostný

  znak na SOP měl průměr 550 mm včetně

  10mm lemu (tj. průměr znaku 530 mm).

  U většiny stíhacích S-199 se setkáváme

  s dodržováním výše zmíněných předpisů

  ohledně bílé barvy lemu (v dobové termi-

  nologii „proužku“), avšak výjimky potvrzu-

  jí pravidla, a tak jsou fotograficky doku-

  mentovány světle i tmavě zbarvené stroje

  s výsostnými znaky lemovanými modře.

  Mohlo jít jak o soulad se starším nařízením

  z roku 1946, tak o mnohdy v praxi prová-

  děnou zásadu: „na světlém podkladu tmavé

  (tj. modré) lemování“.

  Popisujeme-li zbarvení a označování S-199,

  musíme se rovněž zmínit o nestandardních

  bílých proužcích na křídle nacházejících se

  jak na horní, tak spodní ploše poblíž jeho

  konců. Tyto proužky zachycuje řada snímků,

  mnohdy však jen na některých letounech,

  což možná vedlo k mylné domněnce, že se

  jednalo o součást nějakého taktického zna-

  čení. Vysvětlení je jednoduché, jednalo se

  totiž o (dosud) nenabarvené proužky plátna

  překrývající spáru po výměně/montáži kon-

  cových oblouků křídla, jež byly po krátkém

  čase v souladu s harmonogramem údržby

  daného letounu přetřeny kamuflážní bar-

  vou, většinou však s mírně odlišným odstí-

  nem oproti zbylé ploše křídla.

  Závěrem tohoto dílu je třeba poznamenat,

  že si tento článek rozhodně nečiní nárok na

  stoprocentní historickou pravdu, zejména

  co se přesných odstínů jednotlivých zmíně-

  ných barev týče. S přihlédnutím k nedocho-

  vaným (např. z důvodu dobové skartace či

  prostého šlendriánu) či dosud neobjeveným

  archivním dokumentům a předpisům týka-

  jících se této oblasti, je zapotřebí brát tento

  popis jako autorskou interpretaci na zákla-

  dě aktuálních znalostí dané problematiky

  a současně přihlédnout ke stávajícím vý-

  sledkům práce několika badatelů.

  HISTORIE

  V textu článku zmíněná povrchově atraktivní Avia S-199.253, „černá“ EZ-9, patřící 3. letce LP 5 v Plané u Českých Budějovic. Toto vynucené přistání provedl a poškození křídla

  a spodní části trupu zavinil dne 25. února 1950 u Červeného Hrádku u Plzně rt. Jiljí Horák. Za povšimnutí stojí nenabarvené části plechů na přídi, motorovém krytu a vyměně

  -

  ný tvarovaný kryt přechodu trup – kýlovka. Letoun má rovněž (velmi) tenký modrý lem výsostných znaků na SOP. Zajímavostí jsou rovněž návleky na trupových a křídelních

  kulometech.

  Světle šedozelenou kamuflážní barvou opatřená Avia S-199.155, „černá“ MR-4, od 2. letky LP 8 v Brně-Černovicích.

  K této havárii došlo 24. 3. 1949, pilotem byl por. František Krist. Záběr na spodní polovinu křídla pěkně ukazuje umístění

  výsostného znaku s tenkým modrým lemem, dále také „bouličku“ lapače nábojových článků křídelního kulometu

  vz.17/7,9N a pravý chladič kapaliny s vyklopenou výstupní klapkou; hlavně kulometů jsou opět zakryty plátěnými

  návleky.

  INFO Eduard

  27

  Srpen 2022

• Page 28

  HISTORIE

  Příklad kombinace tmavě zeleně zbarveného letounu (S-199.180) s bílým trupovým kódem UF-21 a nepředpisovým modrým lemováním výsostných znaků. Tento stroj byl zrušen po

  havárii svob. žáka Bohuslava Šolty, příslušníka 4. lšp Leteckého učiliště v Prostějově-Stichovicích, dne 30. 5. 1953.

  Výřez ze známého snímku stojánky

  s letouny S-199 a C-2 od 18. lsp v Pardu-

  bicích, jaro–léto 1954. Tmavě zbarvený

  stroj uprostřed je EX-58 3. roje 3. letky

  (tento stroj byl původně fotoprůzkumný).

  Na tomto záběru lze také porovnat světle

  šedozelenou povrchovou úpravu starších

  letounů a novějších (či generálkovaných)

  strojů nastříkaných tmavě zelenou barvou.

  V obou případech jsou trupové kódy bílé

  a výsostné znaky jsou lemované modře.

  Uzemněná S-199.458 (z produkce Aero) npor. Zdeňka Šefla po srážce ve vzduchu s jinou „stodevadesátdevítkou“ v katastru obce Letkov dne 15. 7. 1952. Letoun patřil 2. letce 51. lp

  v Plzni, šarlatový kód B-0235 je stále pozůstatkem předchozí příslušnosti stroje k Bezpečnostnímu letectvu (to bylo zrušeno k 23. 12. 1950). Československé znaky s předpisovým

  bílým 15mm lemem jsou aplikovány v souladu s druhým vydaným předpisem pro umístění výsostných znaků z října 1947.

  INFO Eduard28

  Srpen 2022

• Page 29

  HISTORIE

  Část originálního

  výkresu firmy

  Avia č. MeS 101

  z ledna 1946,

  kterým se přede

  -

  pisovalo umístění

  a také velikost

  kruhových

  výsostných znaků

  na křídle. Platil

  pro letouny S-99

  a později také pro

  S-199.

  Snímek části

  křídla letounu

  Skoda-Kauba

  SK 257 ze sbírek

  VHÚ: možná

  inspirace světle

  šedozelenou

  barvou, zde pou

  -

  žitou na plátěném

  potahu křidélka,

  pro poválečný

  československý

  letecký průmysl.

  Ani tuto barvu

  (jíž u nás mohly

  zůstat určité

  zásoby) a tento

  odstín nemůžeme

  vyloučit jako pou

  -

  žitý na některých

  našich letounech,

  včetně S-199.

  Fenomén proužků na koncích křídla: Na detailním snímku S-199.185 se znaky IF-01 není ještě krycí proužek plátna v místě žebra č. 13 aplikován (nebo je naopak stržen), zatímco na

  zimním snímku z Plzně (znaky SO patřily 4. lp, konkrétně jeho 3. letce) je již přetřen a má poněkud tmavší odstín.

  INFO Eduard

  29

  Srpen 2022

• Page 30

  Americký námořní letec Elbert Scott

  McCuskey patřil mezi nejvýznamnější pi

  -

  loty Wildcatů v úvodní fázi bojů v Pacifiku.

  Vyznamenal se během bitev v Korálovém

  moři a u Midway. Podrobnosti z jeho živo-

  topisu jsou uvedeny ve stavebnici F4F-3

  v edici ProfiPACK, kterou vydáváme v srpnu.

  Před bitvou v Korálovém moři byl Lt. (jg)

  McCuskey zařazen jako gunnery officer

  v 2nd Division v rámci VF-42 na palubě

  USS Yorktown. Tato letadlová loď během

  4. května 1942 vyslala několik útočných vln

  k Ostrovu Tulagi severně od Guadalcana

  -

  lu. Japonci se tam vyloďovali a Američané

  předpokládali, že nemají stíhací krytí. Proto

  vyslali torpédové a střemhlavé bombardé

  -

  ry bez stíhacího doprovodu. Wildcaty byly

  prozatím vyhrazeny pro obranu mateřské

  lodi. Bombardérům se podařilo potopit tor

  -

  pédoborec Kikuzuki, minolovku Tama Maru

  a speciální minolovky Wa1 a Wa2. Poškozen

  byl za jiných okolností také torpédoborec

  Yūzuki. Leteckému úderu čelily z počátku

  jen osádky plovákových dvouplošníků Mit

  -

  subishi F1M. Vyslala je letecká skupina se

  základnou na nosiči plovákových letounů

  Kyiokawa Maru a osádkám Dauntlessů se

  podařilo dva sestřelit.

  Po 13. hodině dostali čtyři stíhací piloti na

  palubě Yorktownu rozkaz nasednout do le

  -

  tadel. Očekávali, že budou pojíždět se stroji

  v rámci přesunu do hangáru. Kupodivu do

  -

  stali rozkaz ke startu a z tabulky, kterou jim

  ukázali před startem, se dozvěděli jen kurz

  a vzdálenost k cíli, jímž bylo Tulagi. Důvodem

  jejich vyslání bylo hlášení o nepřátelských

  letounech, které ohrožují bombardéry. Piloti

  Wildcatů před startem neznali identitu

  ostatních, jejich strojům částečně nefungo

  -

  valo radiovybavení a jeden z nich, McCuskey,

  byl v kokpitu v podstatě náhodou, proto

  -

  že zastoupil jiného pilota, který odešel pro

  oběd.

  Čtveřici vedl Lt. (jg) Leonard, jeho wing

  -

  manem byl Ens. Basset. Druhé dvojici ve-

  lel McCuskey a jeho wingmanem byl Ens.

  Adams. Nad cílem se čtveřice rozdělila. Leo

  -

  nard s Bassetem sestřelili tři F1M z jednot-

  ky, jež měla základnu na palubě Kamikawa

  Maru. V souboji měli nečekané potíže, ag

  -

  resivní dvouplošníky se jim v manévrovém

  boji několikrát dostaly do zad. McCuskey

  a Adams napadli poškozenou Tama Maru,

  která se potopila od dva dny později. Poté

  všichni čtyři piloti společně napadli torpé

  -

  doborec Yūzuki. Palbu kulometů soustředili

  na můstek, torpédomety a strojovnu. Zranili

  dvacet členů osádky a zabili dalších devět,

  včetně kapitána, jímž byl korv. kpt. Hirota

  Tachibana. Torpédoborec se musel vrátit

  kvůli opravě do Shortlandu.

  Při letu zpět k mateřské letadlové lodi po

  -

  tkali piloti Wildcatů osamělý Devastator

  z VT-5. Kvůli nízké vrstvě oblačnosti

  a potížím v rádiové komunikaci se dvoji-

  ce Wildcatů nechtěně rozdělily. Leonard

  a Basset v pořádku přistáli na Yorktownu,

  ale McCuskey neměl spojení se svým wing

  -

  manem ani s mateřskou lodí. Devastatoru

  navíc došlo palivo a jeho osádka přistála

  na hladině. McCuskey se obával, že totéž

  bude muset provést i on. Nestačil si zazna

  -

  menat čas startu a na palivoměr se nedalo

  spolehnout. Nakonec se rozhodl nouzově

  přistát na Guadalcanalu. Poté, co přistál

  i jeho wingman, zažil McCuskey „nejhorší

  okamžik války“, protože mu Adams sdělil,

  že celou dobu byl ve spojení s mateřskou

  lodí, ale McCuskey nepochopil jeho posunky.

  S pomocí domorodců a osádky torpédobor-

  ce USS Hammann se jim podařilo zachránit

  a do určité míry cenné letouny poškodit tak,

  aby nepadly do rukou nepřítele.

  O čtyři dny později, 8. května, byl McCuskey

  zpět v akci a doprovázel Devastatory z VT-5

  při útoku na Shōkaku. Letěl jako wingman

  Lt. (jg) Leonarda. V druhé dvojici letěl Lt. (jg)

  Woollen s Ens. Adamsem. Formace byla na

  -

  padena pěti Zery z Shōkaku. Američanům se

  ale dařilo unikat střelbě Zer zatáčkami proti

  směru jejich útoku. Jeden z japonských let

  -

  ců během boje provedl souvrat a McCuskey

  zpomalené, téměř na minimální rychlos

  -

  ti letící Zero zasypal palbou, která zasáhla

  celé křídlo a kabinu. Zero nehořelo a během

  pádu do moře nepřetržitě střílelo. Jeho pi

  -

  lot, podd. 2. tř. Hisashi Ichinose, byl zřejmě

  okamžitě mrtev. Jednalo se o druhé Zero,

  které se v druhé světové válce podařilo se

  -

  střelit letcům z US Navy a US Marine Corps.

  Wollenovi se podařilo dostat ještě jedno

  Zero, které pilotoval podd. 1. tř. Takeo Miya

  -

  zawa a další Zero poškodil. Torpédové letou-

  ny se před Zery podařilo ochránit. McCuskey

  tak napravil svůj nehorší okamžik války.

  BOXART STORY #82201

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Nejhorší okamžik války

  INFO Eduard30

  Srpen 2022

• Page 31

  #82158

  BOXART STORY

  Spitfire britského stíhacího esa Iana

  Richarda „Widge“ Gleeda je všeobecně

  znám díky dochovaným dobovým fotogra-

  fiím. Platí to především o letounu v tro-

  pickém provedení s filtrem Aboukir. Gleed

  ovšem používal coby Wing Commander

  celkem čtyři Spitfiry, všechny s osobním

  kódem IR

  -

  G. Dva jako velitel Ibsleyského

  Wingu (Mk.Vb AA742 a Mk.Vc AB380) a dva

  jako velitel No. 244 Wing v Tunisku (Mk.Vb

  ER170 a Mk.Vb AB502).

  Všechna letadla, se kterými Gleed létal,

  měla na pravoboku těsně pod kabinou na-

  malovanou kresbu černé kočky „Figaro“,

  což je postavička z příběhu o Pinocchiovi.

  Díky atraktivnímu zbarvení a zajímavému

  životnímu osudu samotného Iana Gleeda

  byl výběr markingu pro kresbu od Piotra

  Forkasiewicze jednoznačnou záležitostí.

  Po prvotním zjištění, že Gleed nedosáhl

  žádného sestřelu ve Spitfiru Mk.Vc AB380

  IR

  -

  G, bylo potřeba pro námět boxartu na-

  jít akci, která by dodala kresbě autenticitu

  a dynamiku. Zaujalo nás datum 3. června

  1942, u kterého má Ian Gleed v zápisníku

  letů napsáno: „Circus No. 6, doprovod šes-

  ti Bostonů nad Cherbourg v součinnosti

  s československým Wingem, který se

  střetl s Fw 190.“ Boxart Spitfiru Mk.Vc tak

  zobrazuje operaci Circus No. 6, během

  které doprovázel Ibsley Wing pod Glee-

  dovým velením šestici Bostonů Mk.III od

  No. 107 Sqn. Výškové krytí zajišťoval Exe-

  terský Wing, tedy letouny od No. 310 Sqn,

  No. 312 Sqn a No. 154 Sqn. Pro Čechoslo-

  váky se jednalo o první akci, ve které se

  Exeterský Wing po svém ustavení utkal

  s nepřítelem. Toho dne dosáhl W/Cdr

  Vašátko ve svém Spitfiru Mk.Vb AB382

  NN

  -

  J pravděpodobného sestřelu Fw 190A

  z III/JG 2. F/O František Peřina sestřelil

  jeden Fw 190 a jeden poškodil, P/O Karel

  Pošta poškodil dva Fw 190 a F/O Ivo Ton-

  der a Antoním Liška poškodili každý po

  jednom. Tři Spitfiry se ale z boje nevrátily…

  Po dohledání všech informací pro co nej-

  autentičtější scénu bylo třeba ještě vyře-

  šit jednu maličkost. V polovině května se

  revidovalo na trupu, spodní straně křídel

  a kýlové ploše britské výsostné označení

  z typu A/A1 na C/C1. Existují fotografie da-

  tované do přelomu května a června 1942,

  na kterých mají Spitfiry různé kombinace

  obou značení. Většinou totiž pár dní trva-

  lo, než se podařilo aplikovat nové značení

  na všechny Spitfiry od perutě. Pro kresbu

  Gleedova Spitfiru jsme nakonec použili

  nový typ označení C1, nicméně stavebnice

  nabízí i dřívější provedení se znaky A/A1.

  Ian Richard Gleed se narodil 3. července

  1916 ve Finchley v Londýně. Létat se nau-

  čil v Hatfieldu v roce 1935 a v březnu 1936

  vstoupil do RAF. Po dokončení výcviku byl

  v prosinci téhož roku přidělen k No. 46

  Sqn. V září 1939 byl převelen k No. 266 Sqn

  jako velitel letky Spitfirů. Když 18. úno-

  ra 1940 testoval jeden z letounů, došlo ve

  výšce 18 000 stop (5500 m) k záhadné de-

  strukci. Gleed byl v bezvědomí vymrštěn

  z kokpitu a když se probral, zjistil, že visí

  na padáku. Strávil nějaký čas v nemocni-

  ci a k jednotce se připojil koncem dubna.

  V květnu byl převelen k No. 87 Sqn jako

  velitel letky „A“. Během květnových bojů ve

  Francii dosáhl sedmi sestřelů a s jednot-

  kou zůstal i po celou dobu Bitvy o Británii,

  během které navýšil své skóre o další čtyři

  sestřely. Koncem prosince převzal velení

  No. 87 Sqn a v listopadu 1941 se stal velite-

  lem Ibsley Wingu. Velel mu až do července

  1942, kdy byl vyslán na velitelství stíhací-

  ho letectva do funkce Wing Commander

  Tactics.

  V lednu 1943 byl Ian Gleed poslán na

  Blízký východ, kde byl krátce přidělen

  k No. 145 Sqn a získání zkušeností byl kon-

  cem ledna jmenován velitelem No. 244

  Wing. Velel mu do 16. dubna, kdy byl při odpo-

  lední hlídce nad oblastí Cap Bon sestřelen.

  Jeho přemožitelem se pravděpodobně stal

  Lt. Ernst-Wilhelm Reinet, eso z JG 77. Poté,

  co byl zasažen, zamířil Gleed s poškoze-

  ným strojem k tuniskému pobřeží. Jeho

  Spitfire AB502 byl nalezen na písečných

  dunách poblíž moře na západním pobře-

  ží Cap Bon, tělo se však našlo až pozdě-

  ji. Není známo, jestli zemřel na zranění,

  nebo při nouzovém přistání. Celkem se-

  střelil Ian Gleed 16 letadel, dalších sedm

  sestřelil pravděpodobně a čtyři poškodil.

  Během válečných let napsal knihu Arise to

  Conquer (Gollancz 1942), ve které shrnul

  své zkušenostmi z bojů ve Francii a v Bitvě

  o Británii. Norman Franks napsal v roce

  1978 Gleedovu biografii Fighter Leader.

  Text: Michal Krechowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Ochrana Bostonů

  INFO Eduard

  31

  Srpen 2022

• Page 32

  Další den v zákopech, další den mezi ost-

  natými dráty, kde číhá smrt na každém me-

  tru. Po intenzivním ostřelování náhle děla

  utichnou, také déšť ustane a ze země niko-

  ho se rozezní nesmělé ptačí trylky. Jako by

  se na malou chvilku válečné běsy uklidnily.

  Kouřovou clonou po výbuších dělostřelec-

  kých granátů se ke znaveným a zmáčeným

  mužům v zákopech prodírá slunce, zvolna

  se sklánějící k západu. Nastavují mu tváře,

  hltají jeho energii a děkují Bohu, že pře-

  čkali další den v pekle. Pak se nad zákopy

  mihnou dva stíny. Klid přetíná řev motorů,

  staccato kulometů a několik explozí poblíž

  zákopů i přímo v nich. Křik rozzuřených

  německých vojáků, pálících po vzdalujících

  se vetřelcích ze svých ručních zbraní, stří-

  dá po chvíli nářek raněných…

  Tak nějak bychom mohli popsat scénu,

  kterou zachytil Adam Tooby ve svém bo-

  xartu pro nejnovější vydání stavebnice

  Sopwith Camel ve verzi s motorem B.R.1.

  Pestře zbarveným letounem v popředí je

  stroj Waltera George Raymonda Hinchliffa,

  kterému spolubojovníci říkali prostě a jed-

  noduše „Hinch“. Za války sestřelil šest ne-

  přátelských strojů a Camel sériového čísla

  B7190 mu posloužil k dosažení druhého

  a třetího vítězství. Zároveň s ním Hinchliffe

  prokazatelně podnikl minimálně dvě bom-

  bardovací mise.

  Hinchliffe byl rodák z Mnichova, kde se na-

  rodil britským rodičům v roce 1983. Vzdě-

  lání se mu již dostalo doma. Vystudoval

  liverpoolskou univerzitu, kde se zapojil do

  programu Officer Training Corps, který je

  jakousi přípravou na možnou budoucí ka-

  riéru v armádě. Následně studoval medi-

  cínu a stal se dentistou. Také mluvil čtyřmi

  jazyky, byl vášnivým čtenářem, měl umě-

  lecké i sportovní nadání a projevoval se

  i jako zručný mechanik. Renesanční člověk,

  dalo by se říci, přesto vstoupil 20. března

  1912 do armády. Stal se příslušníkem logi-

  stické British Army Service Corps a krátce

  po povýšení na poručíka se přesunul k dě-

  lostřelectvu, kde sloužil do roku 1916. Pak

  se již jeho cesta ubírala leteckým směrem.

  Prošel pilotním výcvikem, získal pilotní

  průkaz č. 3595 a jako podporučík králov-

  ského námořnictva sloužil až do kon-

  ce roku 1917 coby instruktor v Cranwellu.

  K bojové jednotce, kterou byla No. 10

  Squadron RNAS, se dostal v lednu 1918

  a již 3. února zaznamenal své první vítěz-

  ství, když sestřelil německý Albatros D.V

  nedaleko belgického Rumbeke. Následně

  „osedlal“ Camel B7190, se kterým sestře-

  lil dva pozorovací letouny: První 10. břez-

  na nedaleko Roulers a druhý 3. dubna ve

  stejné oblasti. To se již jednotka po slou-

  čení RNAS a RFC, ke kterému došlo 1. dub-

  na 1918, přejmenovala na No. 210 Squadron

  RAF. Hinchův Camel nesl atraktivní zbar-

  vení s modrobílými pruhy na přídi, což bylo

  označení roje C, a modrým hřbetem trupu.

  Modré byly i disky kol a na nich kresba

  čerta. Za kokpitem po stranách byl ná-

  pis DONNERWETTER (nezapomínejme, že

  Hinch mluvil plynně německy) a na hřbe-

  tu trupu se nacházel symbol, který zřejmě

  znázorňuje stylizované spojení písmen

  W a H.

  Hinch zaznamenal v květnu další tři se-

  střely, nicméně v noci na 23. června byl

  vážně zraněn při havárii, která není zce-

  la vyjasněna. Podle některých zdrojů k ní

  došlo při noční přepravě Camelu z mís-

  ta nouzového přistání, on sám ale hovořil

  o nočním boji s Gothami, při kterém byl za-

  sažen do čela a následně havaroval. Utrpěl

  četná poranění hlavy a přišel o levé oko,

  což ukončilo jeho bojovou kariéru. Nikoli

  však tu leteckou. Po válce nastoupil dráhu

  dopravního pilota. Létal zejména pro KLM

  a Imperial Airways a řadu leteckých tra-

  tí proletěl jako první. Poté dostal nabídku

  od Elsie Mackay, herečky a dcery vévody

  z Inchcape, která se chtěla stát první

  ženou, která přeletí Atlantik. Zakoupi-

  la Stinson Detroiter, který pojmenovala

  Endeavour a Hinchliffovi nabídla za účast

  na tomto letu astronomických 10 000 liber.

  Dne 13. března 1928 v 08.35 se Endeavour

  odlepil od dráhy RAF Cranwell. Pět hodin

  nato hlásil maják Hizen Head na nejjižněj-

  ším cípu Irska průlet jednoplošníku mířící-

  ho nad oceán. O něco později oznámil jeho

  polohu francouzský parník. Smělá dvojice

  měla v plánu přistát na základně Mitchel

  Field na Long Islandu, USA, kde na ně če-

  kalo na pět tisíc lidí. Jenže nikdy nedole-

  těli. O osm měsíců později vyplavilo moře

  v severozápadním Irsku kus podvozku, kte-

  rý byl identifikován jako část Endeavour…

  BOXART STORY #8485

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Nečekaný útok

  INFO Eduard32

  Srpen 2022

• Page 33

  #2139

  BOXART STORY

  Japonská kulometná hnízda chrlí oheň

  a mariňáci by se nejraději vpili do země,

  na které leží. Další postup je vyloučen, kdo

  zvedne hlavu, ten o ni přijde. Japonci zase

  nemohou palbu přerušit, jinak se masa od

  -

  hodlaných mužů zvedne z bahna a vyrazí

  na zteč. Vše vyřeší proud střel, který muži

  zahlédnou ještě předtím, než se zpoza

  perimetru vyhoupne dvojice Mitchellů. Kaž-

  dý z nich pálí z osmi kulometů v přídi a činí

  se i střelec ve hřbetní věži. Tisíce kulek roz

  -

  orávají japonská postavení a při průletu jim

  ještě zanechají „pozdrav“ ve formě fosforo

  -

  vých bomb. A je klid… Dunění motorů mizí

  v dálce a mariňáci se zvedají na zteč.

  Teď už to půjde!

  Letouny, které tímto způsobem ničily vše, co

  se na zemi pohnulo (a ani nemuselo, stači

  -

  lo, že to bylo na straně nepřítele), nevznikly

  jako výsledek nějakého promyšleného plá

  -

  nování vysokých šarží v generálním štábu,

  ani v konstrukčních kancelářích tehdy stále

  mladé a dynamické firmy North American

  Aviation, ale v hlavě jednoho stárnoucího

  „pana pilota“, muže, který se k létání dostal

  přes práci mechanika u námořního letectva

  v období první světové války, George Irvina

  Gunna. Protože byl ve svých 43 letech téměř

  o generaci starší než mnoho jeho kolegů,

  a protože se jednou po svém sestřelu vrátil

  z džungle se šedinami namísto původ-

  ně tmavých vlasů, vysloužil si přezdívku

  „Pappy“.

  Ve třicátých letech byl Gunn považován za

  jednoho z nejlepších pilotů v řadách US

  Navy. Ještě před vypuknutím války odešel

  do civilu a na Filipínách pomohl založit tamní

  leteckou společnost, pro kterou také létal.

  Po vypuknutí války pomáhal s evakuací ame-

  rických občanů a nakonec byl povolán zpět

  do služby. Už tou dobou nosil v hlavě ideu

  útočného letounu se spoustou kulometů,

  kterými by eliminoval nepřátelské pozemní

  síly. Svou ideu jen o něco později prosadil

  u 3rd Attack Group, která dostala nové

  Douglasy A-20. Gunn prosadil jejich úpravu

  na „strafery“ v rámci zkoumání možností

  techniky zvané „Skip Bombing“, tedy bom

  -

  bardování z malé výšky s využitím odrazu

  bomb od vodní hladiny. Tu prosazoval veli

  -

  tel 5th Air Force, generál Kenney, který se

  také osobně zapojil do technického vývoje.

  Gunn získal generálovu plnou podporu, kte

  -

  rá mu umožnila začít přestavovat na „stra-

  fery“ také B-25. Ty byly díky své výkonnosti

  a robustnosti vhodnější než A-20 a zakrátko

  již putovaly ke všem jednotkám s Mitchelly

  v Tichomoří instrukce pro úpravy letounů.

  Ideu „Pappyho“ Gunna poté zpracovala i pří

  -

  mo továrna a verze B-25J již dostala stan-

  dardizovanou plechovou kulometnou příď

  namísto různých úprav klasických proskle

  -

  ných přídí, ke kterým docházelo u jednotek.

  Celkem osm příďových „půlpalcáků“ mohly

  doplnit čtyři další, umístěné v pouzdrech

  na bocích trupu, ty však byly často svěšo

  -

  vány kvůli neúměrnému namáhání potahu

  letounu zpětným rázem zbraní. Pokud byly

  namontovány, mohl útočící B-25J pálit na

  cíl celkem ze 14 kulometů (pokud se zapojil

  i hřbetní střelec). Taková smršť spolehlivě

  uzemnila každý odpor a Mitchelly pak mohly

  při průletu odhodit na zpacifikovaného ne

  -

  přítele i svůj pumový náklad.

  Krabici stavebnice Gunn’s Bunny tvoří kresba

  letounu Bugs Bunny Antonise Karydise, po

  -

  zadí pak tvoří koláž, která obsahuje dva dů-

  ležité motivy. Samotného „Pappyho“ Gunna,

  který se šibalským úsměvem pošilhává po

  přelétající B-25 a pěšáka z Tichomoří, tedy

  muže, který mnohdy neviděl nic raději, než

  právě přilétající Mitchelly. Motiv „prostřele

  -

  ných“ železných plátů pak ilustruje palebnou

  sílu, kterou tyto efektivní stroje disponovaly.

  Pro „Pappyho“ Gunna válka skončila, když

  byl vážně zraněn fragmenty fosforové bom

  -

  by během bombardování letiště na Tacloba-

  nu. Byl převezen do nemocnice v Austrálii,

  kde setrval v rekonvalescenci až do konce

  bojů. Tam se také setkal se svou rodinou,

  která válku prožila v japonském zajetí. Do

  Austrálie za ním manželku a děti poslal

  po osvobození v letadle osobně generál

  MacArthur. Takové měl Paul Irvin „Pappy“

  Gunn renomé…

  Po válce se vrátil k práci komerčního pilota

  u Philippine Air Lines, se kterými létal do

  USA. Často přepravoval různé oficiální ná

  -

  vštěvy z armádních nebo vládních řad. Svůj

  poslední let absolvoval 11. října 1957. Tehdy

  se snažil během letu vyhnout tropické bouř

  -

  ce, ale smrtelně havaroval. Jeho ostatky byly

  převezeny do USA a pohřbeny na hřbitově

  amerického námořnictva na letecké základ

  -

  ně Pensacola.

  Text a koláž: Richard Plos

  Ilustrace: Antonis Karydis

  „Pappyho“

  kulomety

  „Pappyho“

  kulomety

  INFO Eduard

  33

  Srpen 2022

• Page 34

  Letní pohodu na plážích baltského moře

  nenarušuje nic než šplouchání vln a křik

  rozdováděných dětí. Krátce po poled-

  ni ale v dálce jakoby zahřmí. Nebe je té-

  měř bez mráčku, bouřky nikdo neočekává

  a výletníci se udiveně rozhlížejí po oblo-

  ze. V nadcházejících vteřinách zvuk zesílí

  v mohutné burácení a ve výšce jen něko-

  lika desítek metrů se nad pláží proženou

  dva stíhači od „Braniborů“. Jejich návrat

  z ostrých střeleb nad Baltem rozradostní

  děti a probudí všechny spáče. Jsme tady,

  abychom vás bránili, když bude třeba, ří-

  kají tím průletem polští piloti… Kresby Pio-

  tra Forkasiewicze v sobě mají vždy „něco

  navíc“ a nejinak je tomu i na tomto velmi

  dynamickém obrázku dvojice MiGů-21MF

  od 11. BPLM. Co to bylo za jednotku a jaké

  byly osudy letounu v popředí kresby?

  Ve druhé polovině 60. let prošlo polské le-

  tectvo reorganizací, v jejímž rámci změnily

  některé pluky název, jiné po přejmenová-

  ní i základnu. Například 11. Pułk Lotnictwa

  Myśliwskiego (PLM; stíhací letecký pluk)

  dislokovaný v Dębrzně (Debrno) byl pře-

  měněn na 9. PLM, zatímco 3. PLM, který

  bázoval na základně Strachowice, se stal

  11. Braniborským stíhacím leteckým plu-

  kem (11. BPLM). V roce 1973 pak byl této

  jednotce plně obnoven její historický ná-

  zev a až do září 1991 se oficiálně nazývala

  11. Braniborský stíhací letecký pluk Osad-

  níci Dolního Slezska. V roce 1966, ještě

  v době, kdy měl označení 3. PLM, došlo

  k převzetí prvních letounů MiG-21F-13 od

  jiných pluků, přecházejících v té době na

  modernější verze tohoto typu. Na přelomu

  60. a 70. let byl 11. BPLM vybaven prvními

  letouny MiG-21PF a MiG-21PFM, okolo roku

  1980 byl pak pluk vybaven prvními letou-

  ny MiG-21M a MiG-21MF. V roce 1991 měl

  11. BPLM ve stavu 24 letounů MiG-21MF, pět

  MiGů-21UM a čtyři cvičné PZL TS-11 Iskra.

  Na konci devadesátých let byl nadřízenou

  složkou 11. BPLM 3 Korpus Oborony Powi-

  etrznej Kraju (OPK; sbor protivzdušné

  obrany) s velením ve Wroclavi (Vratislav).

  V jeho sestavě byla jen jedna další letecká

  jednotka, 62. PLM v Krzesinách.

  V 90. letech, po rozpuštění 39. PLM

  v Mierzęcicích se na tuto asi 100 km vzduš-

  nou čarou vzdálenou základnu přesunula

  2. eskadra (letka) 11. BPLM. Součástí této

  letky byl i stroj výrobního čísla 96007600.,

  který převzalo polské letectvo v prosinci

  1975. Jeho prvním uživatelem byl 34. PLM,

  sídlící na základně Gdynia-Babie Doły.

  V červnu 1980 byl převeden do stavu

  26. PLM, ale již rok nato, po příchodu no-

  vých MiG-21bis k této jednotce, byl předán

  10. PLM v Łasku. V období od 27. 02. 1986

  do 06. 04. 1987 prodělal generální opravu

  ve WZL-3 Dęblin a následně byl předán

  11. BPLM, kde byl zařazen do stavu 2. letky

  a spolu s ní později odeslán na detašmán

  v Mierzęcicích (dnes civilní letiště Katowi-

  ce). Tam létal až do října 1998, poté byl pře-

  dán armádní majetkové agentuře, od které

  letoun odkoupil v roce 1999 americký sbě-

  ratel George Gould. Letoun byl přepraven

  na letiště Galvestone v Texasu a zapůj-

  čen tamnímu leteckému muzeu Lone Star

  Flight Museum.

  Když bylo na podzim roku 2008 pobřeží

  Texasu pustošeno hurikánem Ike, všechny

  letuschopné exponáty muzea přeletěly do

  bezpečí. MiGu-21 č. 7600 ovšem letuschop-

  ný nebyl… Hangár, ve kterém se nacházel,

  byl zaplaven vlnou o výšce 2,5 m a letoun

  byl těžce poškozen. Majitel jej následně

  neopravený věnoval Evergreen Aviation

  & Space Museum v Oregonu. Restaurátor-

  ský tým v arizonské Maraně pro něj musel

  sehnat nové křídlo a záď, bylo také nutno

  odstranit korozi, kterou způsobila slaná

  voda. Bylo také odstraněno původní pol-

  ské označení a letoun dostal zeleno-ze-

  lenou kamufláž, sovětské výsostné znaky

  a rudé, bíle lemované číslo 84. Jedná

  se o zbarvení, ve kterém dříve létal jiný

  Mig-21 u letky „Red Eagle“ amerického le-

  tectva. Tato jednotka prováděla simulova-

  né cvičné souboje s americkými letouny

  a toto zbarvení bylo zvoleno zejména

  z toho důvodu, že jeden z pilotů této jed-

  notky byl členem představenstva muzea.

  Letoun č. 7600 tak nakonec svou původ-

  ní jednotku přežil, byť ve změněné po-

  době a jako muzejní exponát. V roce 1999

  byl 11. BPLM zrušen a všechny jeho zbylé

  MiGy-21MF byly předány 3. PLM (bývalý

  62. PLM) v Krzesinách a 10. PLM v Łasku.

  Tím byly všechny v té době používané

  MiGy-21MF polského letectva soustředěny

  do těchto dvou pluků.

  BOXART STORY #70141

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Braniboři nad pláží

  INFO Eduard34

  Srpen 2022

• Page 35

  #82147

  BOXART STORY

  Letoun, který je zobrazen v boji s Marau-

  dery na boxartu stavebnice Fw 190 A-8,

  byl nalezen na konci války v bavorském

  Neubibergu. Náležel k 6./JG 300, jež byla

  součástí Jagdgeschwader 300. Jednotka

  původně vznikla jako noční stíhací a byla

  určena pro boj s britskými bombardéry. Pi-

  loti jednomístných strojů se v noci oriento-

  vali během bojů jen s pomocí záře hořících

  měst, případně využívali kužely pozemních

  pátracích světlometů. Tato taktika dostala

  označení „Wilde Sau“ (divoká svině) a stala

  se synonymem JG 300 i sesterských jed-

  notek JG 301 a JG 302. Podrobněji se této

  problematice věnovali Neil Page a Vladimír

  Šulc v magazínu Eduard INFO 07/2021.

  V červnu 1944 byla JG 300 převelena do

  podřízenosti Obrany Říše a kvůli boji

  s americkými čtyřmotorovými bombardé-

  ry útočícími ve dne obdržela její II. Gruppe

  Focke-Wulfy Fw 190 s dodatečným pan-

  céřováním a 30mm kanóny ve vnějších

  schránkách v křídle. Jednalo se o tzv.

  Sturmgruppe, neboli útočnou skupinu, kte-

  rá byla označena jako II./(Sturm) JG 300. Ta

  měla napadat a ničit bombardéry, zatímco

  ostatní Gruppe z JG 300, vyzbrojené lehčí-

  mi Bf 109, měly za úkol své kolegy chránit.

  Přechod na denní operace a zcela jiné

  operačně taktické podmínky zvládla

  II. Gruppe velmi rychle. Jejím velitelem byl

  v tomto období Major Alfred Lindenberger,

  v té době téměř padesátiletý veterán le-

  gendární Jasta Boelcke, u které získal 12

  vítězství. Byl patrně nejdéle sloužícím let-

  cem z 1. sv. války, který byl nasazen v boji.

  Posledním nasazením proti bombardérům

  v rámci Obrany Říše prošla II. Gruppe při

  obraně rafinérií 2. března 1945. Podařilo

  se jí sestřelit čtyři B-17 z 385th BG, ale po

  zákroku Mustangů přišla o osm stodeva-

  desátek a o čtyři piloty. Dva bombardéry

  zničil Oberfeldwebel Rudolf Zwesken ze

  6. Staffel.

  Naposledy byla II./(Sturm) JG 300 v rám-

  ci Obrany Říše nasazena 24. března. Jejím

  úkolem bylo napadení amerického vý-

  sadku na východním břehu Rýna v rámci

  spojenecké operace Vanity. Do akce šly

  všechny čtyři Gruppe, nejtěžší ztráty však

  utrpěla právě II. Gruppe, která nasadila

  32 letounů. Piloti měli za rádiového klidu

  při letu ve formaci nízko nad zemí dole-

  tět do sektoru Bocholt-Wesel a zaútočit

  na výsadkové kluzáky. Avšak nedale-

  ko Göttingenu na ně zaútočily Mustangy

  z 353th FG a z následného masakru se

  na základnu vrátilo jen asi deset Fw 190.

  V boji zahynula většina zbývajících zkuše-

  ných letců a Sturmgruppe byla z bojů proti

  bombardérům vyřazena. V posledních pěti

  týdnech války měla II./JG 300 základny

  v Bavorsku a jejím úkolem bylo napadat

  nepřátelské kolony, stíhací bombardéry

  a pozorovací letouny.

  Nejzkušenějším letcem, který zbyl

  u 6. Staffel, byl Ofw. Rudolf „Bulle“

  Zwesken. Někteří autoři dokonce spekulo-

  vali, zda vůbec existoval. Obvykle se uvá-

  dělo, že dříve sloužil na východní frontě

  u JG 52, měl dosáhnout přibližně 30 vítěz-

  ství na Východě a asi 15 na Západě.

  Narodil se 13. srpna 1919 v Maršíkově (Mar-

  schendorf) v okrese Šumperk (Mährisch

  Schönberg) v moravské části Sudet teh-

  dejšího Československa. V roce 1943 pa-

  trně sloužil u 1./JG 52, ale nedosáhl u ní

  žádného vítězství. V dubnu 1944 byl pře-

  velen k 6./KG 51, která se tehdy přezbro-

  jovala na dvoumotorové Me 410 v rámci

  plánované konverze na proudové Me 262.

  Záhy však byl převelen k 6./JG 300 a stal

  jedním z neúspěšnějších pilotů této jed-

  notky. Od 21. června 1944 do konce prosin-

  ce sestřelil 15 letounů. Svým wingmanům

  říkal, že „je lepší být živý parašutista, než

  mrtvý pilot“ a neváhal vyskočit z nepo-

  škozeného letounu, pokud vyhodnotil, že

  nemá šanci v souboji zvítězit. Přesto do-

  kázal sestřelit i s hořící stodevadesátkou

  dva bombardéry nebo se s bombardérem

  srazit a přistát se strojem, kterému chyběl

  více než metr křídla! Proto byl v lednu 1945

  navržen na Rytířský kříž, který mu byl udě-

  len 21. března 1945. V posledních čtyřech

  měsících bojů získal nejméně pět dalších

  vítězství a často letce z 6. Staffel vedl do

  boje jako Verbandsführer. Podle některých

  údajů padl po válce do zajetí, podle jiných

  se mu vyhnul. Zemřel v roce 1946 nebo

  1947. Spekuluje se buď o sebevraždě, nebo

  o hospodském konfliktu se spojeneckými

  vojáky, kteří jej zastřelili. Jeho dcera spo-

  lupracovala na jedné z publikací, které vy-

  šly na téma JG 300.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Poslední Sturmjäger

  INFO Eduard

  35

  Srpen 2022

• Page 36

  #82201

  F4F-3 Wildcat

  1/48

  Stavebnice amerického palubního stíhacího letounu F4F-3 Wildcat,

  edice ProfiPACK v měřítku 1/48. Stavebnice představuje stroje působící

  u amerických leteckých sil námořnictva i námořní pěchoty.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard36

  Srpen 2022

• Page 37

  BuNo. 1850, Lt. Charles Shields, VF-41, USS Ranger (CV-4), prosinec 1940

  VMF-111, armádně-námořní vojenské cvičení, Louisiana, Spojené státy americké, listopad 1941

  Lt. Edward H. O´Hare, VF-3, USS Lexington (CV-2), Havajské ostrovy, duben 1942

  První produkční blok Wildcatů, celkem 49 kusů, byl

  dodán v barevném předválečném schématu, což

  znamená, že trup a spodní plocha křídla byly na

  -

  stříkány hliníkovou barvou, horní plocha křídla byla

  nabarvena barvou žlutou. Znaky na křídle byly ve

  všech čtyřech pozicích, na trupu byly namalovány

  buď na přídi, nebo na motorovém krytu. Příslušnost

  k jednotlivým lodím určovala barva ocasních ploch.

  V tomto případě se jedná o letadlovou loď USS Ranger

  (CV-4), která obdržela Wildcaty jako první, násle-

  dována USS Wasp (CV-7). Pruhy na trupu a na křídle,

  včetně přední části motorového krytu, určovaly pří

  -

  slušnost stroje k jednotlivým sekcím jednotky, v pří-

  padě bílé barvy se jednalo o druhou sekci. Fotografie

  zachycují tento stroj ještě před dodáním k jednotce,

  kdy ještě nebyl vybaven palubními zbraněmi a tele

  -

  skopickým zaměřovačem. Prvních 19 strojů tohoto

  výrobního bloku mělo motorový kryt ještě dělený na

  horní a spodní polovinu.

  K 30. prosinci 1940 bylo zavedeno nové kamuflážní

  schéma, jež mělo nahradit meziválečné barevné pro

  -

  vedení. Všechna letadla startující z lodí měla podle

  tohoto rozkazu dostat na všech plochách nátěr bar

  -

  vou Light Gray FS 36440. V této kamufláži se Wildcaty

  jednotky VMF-111 od letectva námořní pěchoty zú

  -

  častnily rozsáhlého vojenského cvičení. Jejich ozna-

  čení bylo doplněno o červené kříže na horní i spodní

  ploše křídla a z obou stran trupu. Tyto kříže označo

  -

  valy jednu z „bojujících“ stran těchto manévrů.

  Edward Henry O´Hare se narodil 13. března 1914

  v St. Louis v Missouri a po absolvování US Naval

  Academy v roce 1937 byl v hodnosti Ensign (přibližný

  ekvivalent: praporčík) odvelen ke službě na bitevní

  lodi USS New Mexico (BB-40). V červnu 1939 začal

  s leteckým výcvikem, který úspěšně ukončil v květ-

  nu 1940. Následovalo převelení k VF-3, působící

  z letadlové lodi USS Saratoga (CV-3). Slavná je akce

  z února 1942, kdy americké námořnictvo chtělo pod

  -

  niknout útok na přístav Rabaul na Nové Británii. Jeho

  uskupení Task Force 11 v čele s letadlovou lodí Le

  -

  xington, na níž v té době pobývala jednotka VF-3, byl

  během přibližování k cíli prozrazen a Japonci k němu

  vyslali dva svazy bombardérů Betty. Druhému svazu

  se postavili pouze „Butch“ O´Hare a jeho wingman.

  Lt. O´Hare sestřelil tři Betty a další dvě těžce poško-

  dil, čímž došlo k rozvrácení celého útoku. Nájezd na

  Rabaul byl v důsledku prozrazení odvolán a svaz za

  -

  útočil na jiné cíle… Po návratu na Havajské ostrovy

  byl Wildcat Lt. O´Hareho vděčným cílem fotografů,

  kteří jej zachytili na mnoha fotografiích. Jeho stroj

  byl na spodních plochách kamuflován barvou Light

  Gray FS 36440, horní a boční plochy byly nastříká

  -

  ny barvou Blue Gray FS 35189. Znaky na zádi trupu

  a na čtyřech pozicích na křídle doplnilo 13 červených

  a bílých pruhů na směrovce. Edward O´Hare se kon-

  ce války nedožil, při noční akci 26. listopadu 1943, již

  v kokpitu Hellcatu, byl pravděpodobně zasažen a zří-

  til se do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, i když

  někteří svědci tvrdili, že viděli padák. O´Hare se před

  válkou usadil v Chicagu a město po něm v roce 1949

  pojmenovalo své letiště.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard

  37

  Srpen 2022

• Page 38

  BuNo. 4019, Capt. Henry T. Elrod, VMF-211, ostrov Wake, prosinec 1941

  BuNo. 2531, Lt. Elbert S. McCuskey, VF-42, USS Yorktown (CV-5), květen 1942

  BuNo. 4006 (4008), Capt. John F. Carey, VMF-221, ostrov Midway, červen 1942

  První japonský pokus o obsazení atolu Wake pro-

  běhl 11. prosince 1941. Po předchozím bombardování

  zůstaly jednotce VMF-211 pouze čtyři letuschopné

  Wildcaty a jedním z pilotů, který pomohl invazi na

  Wake odrazit, byl Captain Henry Talmadge Elrod, který

  při předchozích náletech sestřelil dva japonské bom

  -

  bardéry G3M Nell a při náletu na japonskou invazní

  flotilu zasáhl 45kg bombou torpédoborec Kisaragi,

  který krátce nato explodoval. Podle některých zdrojů

  se trefil do prostoru hlubinných náloží, jejichž deto

  -

  nace loď poslala ke dnu se všemi 157 muži na palubě.

  Dotírající letouny a střelba 127 mm pobřežních baterií

  donutila japonskou invazní flotilu ke stažení. Druhý

  pokus učinili Japonci 23. prosince 1941, v té době již

  nebyl na ostrově jediný letuschopný Wildcat, proto se

  Capt. Elrod zapojil do pozemních bojů, během nichž

  vedl obránce z řad námořní pěchoty dokud nepadl,

  za což byl posmrtně vyznamenán Medailí cti. Wildcat

  s označením 211-F-11, na němž dosáhl svých úspěchů,

  byl na spodních plochách kamuflován barvou Light

  Gray FS 36440, horní a boční plochy byly nastříkány

  barvou Blue Gray FS 35189. Znaky na křídlech nesl

  pouze na dvou pozicích, trupové označení doplňoval

  malý znak na zádi.

  Elbert Scott McCuskey se narodil 8. února 1915 v ar

  -

  kansaském Little Rocku, po studiích na univerzitách

  v Alabamě a v Arkansasu se 28. května 1938 přihlá

  -

  sil k námořnímu letectvu. Po úspěšném absolvování

  leteckého výcviku byl v hodnosti Ensign v říjnu 1939

  převelen k VS-41 na palubu USS Ranger, ale v červen

  -

  ci 1941 byl přeřazen k VF-42 na palubu USS Yorktown,

  na níž sloužil až do července 1942. Následně až do

  června 1943 učil mladé námořní piloty leteckému

  umění, poté se vrátil k operačnímu létání ve funkci

  velitele jednotky, nejprve VF-6, od března 1944 velel

  VF-8. Obě tyto jednotky již létaly s Hellcaty. Během

  bojů 2. světové války dosáhl 13,5 sestřelu. I po válce

  zůstal námořnictvu věrný, do důchodu odešel v čer

  -

  venci 1965. Zemřel na infarkt 15. června 1997. V tomto

  Wildcatu docílil sestřelu Zera během Bitvy v Korá

  -

  lovém moři. Stroj byl kamuflován stejnými barvami

  jako Wildcat Lt. O´Hareho, i marking byl podobný, je

  -

  dinou změnou bylo domalování velkých amerických

  znaků na trupu a křídle. Zajímavostí jsou původní

  znaky na křídle, jež „vykukují“ zpod nových.

  Během památné Bitvy o Midway, jež znamenala změ

  -

  nu v rovnováze námořních sil v Pacifiku, se leteckých

  bojů proti japonské flotile nezúčastnila pouze letadla

  z letadlových lodí, ale i jednotky ze samotného ost

  -

  rova Midway. Stíhací jednotkou startující z tohoto os-

  trova byla VMF-221, která proti útočícím japonským

  letounům vyslala své Wildcaty a Buffala. V kokpitu

  Wildcatu s označením 22 seděl Captain John Fran

  -

  cis Carey, jenž během útoku na přilétající japonský

  svaz sestřelil bombardér B5N Kate, ale následně byl

  jeho Wildcat poškozen doprovodnými Zery. Carey sám

  byl zraněn na noze, přesto se dokázal vrátit zpět

  na Midway a s poškozeným strojem přistát. Létá

  -

  ní se věnoval i po vyléčení zranění, dožil se konce

  2. světové války a službě u letectva USMC zůstal věr-

  ný i poté. Zúčastnil se Války v Koreji i ve Vietnamu

  a do zaslouženého důchodu odešel 30. června 1965

  v hodnosti Colonel (plukovník). Zemřel 12. prosince

  2004. Wildcat, s nímž Capt. Carey dosáhl zmíně

  -

  ného sestřelu, byl kamuflován barvami Blue Gray

  a Light Gray, z výsostného označení má již dle rozkazu

  z 15. května 1942 odstraněnu červenou barvu. Stejně

  tak byly zastříkány kamuflážní barvou červené a bílé

  pruhy na směrovém kormidle.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard38

  Srpen 2022

• Page 39

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82201X F4F-3/3A Wildcat

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro F4F-3 Wildcat 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481086 F4F-3 landing flaps (fotolept)

  FE1290 F4F seatbelts STEEL (fotolept)

  648766 F4F-3 exhausts PRINT (Brassin)

  648767 F4F-3 wheels early (Brassin)

  648768 F4F-3 wheels late (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648777 F4F-3 cockpit w/ reflector gun sight PRINT (Brassin)

  3DL48076 F4F-3 late SPACE (3D obtisk)

  EX878 F4F-3 TFace (maska)

  #82201-LEPT

  F4F-3 Wildcat LEPT

  1/48

  STAVEBNICE 08/2022

  Kat. č. 648777

  Kat. č. 3DL48076

  Kat. č. 648769

  INFO Eduard

  39

  Srpen 2022

• Page 40

  #82158

  Spitfire Mk.Vc

  1/48

  Stavebnice britského stíhacího stroje Spitfire Mk.Vc, edice ProfiPACK v měřítku

  1/48. Stavebnice představuje stroje sloužící u britské RAF, USAAF a Vzdušných

  sil svobodné Francie.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard40

  Srpen 2022

• Page 41

  AB380, W/Cdr Ian R. „Widge“ Gleed, Ibsley Wing, RAF Ibsley, Surrey, Velká Británie, duben-červenec 1942

  AR548, F/Sgt Miroslav A. Liškutín, No. 312 (Czechoslovak) Squadron, RAF Churchstanton,

  Somerset, Velká Británie, prosinec 1942 – leden 1943

  EE681, F/O Jerzy Zbrożek, No. 317 (Polish) Squadron, RAF Perranporth,

  Cornwall, Velká Británie, září 1943

  V listopadu 1941 se Ian „Widge“ Gleed stal velitelem

  Ibsley Wingu, jednotky, kterou tvořily tři squadro

  -

  ny Spitfirů. Konkrétně se jednalo o No. 66, No. 118

  a No. 501 Squadron RAF. Wingu velel až do července

  1942, kdy byl vyslán na velitelství stíhacího letectva

  do funkce Wing Commander Tactics. Všechna letadla,

  se kterými Gleed létal, měla na pravoboku těsně pod

  kabinou namalovanou černou kočku „Figaro“, což je

  postavička z příběhu o Pinocchiovi. Nejinak tomu

  bylo i u dvou Spitfirů, které používal jako velitel

  Ibsley Wingu (Mk.Vb AA742 a Mk.Vc AB380). Oba měly

  na trupu namalovány Gleedovy iniciály IR

  -

  G, vyvede

  -

  né v barvě Sky. Dne 16. dubna 1943 byl již jako velitel

  No. 244 Wingu v severní Africe při odpolední hlídce

  nad oblastí Cap Bon sestřelen. Jeho přemožitelem

  se pravděpodobně stal Lt. Ernst-Wilhelm Reinert,

  eso z JG 77. Během své válečné kariéry sestřelil Ian

  Gleed celkem 16 letadel, sedm jich sestřelil pravdě

  -

  podobně a čtyři poškodil.

  Miroslav Antonín Liškutín se narodil 23. srpna 1919

  v Jiříkovicích u Brna. Létat se naučil v brněnském

  Aeroklubu a byl přijat do pilotního výcviku v rámci

  akce 1000 pilotů republice v roce 1937. V červenci 1938

  nastoupil jako pilotní žák u Leteckého pluku 2 v Olo

  -

  mouci, ale jeho cestu ke stíhacímu letectvu přerušil

  příchod hitlerovského Wehrmachtu. Z okupované vlasti

  odešel v dubnu 1939 přes Polsko, Švédsko a Velkou Bri

  -

  tánii do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie, s níž

  byl vyslán na šestiměsíční výcvik do Afriky. Po pádu

  Francie se dostal do Velké Británie, kde dokončil výcvik

  stíhacího pilota, a od srpna 1941 létal u No. 145 Squad

  -

  ron RAF. Později byl převelen k No. 312 (Czechoslovak)

  Squadron RAF a v květnu 1945 k No. 313 (Czechoslovak)

  Squadron RAF. Účastnil se obrany konvojů nad mořem,

  doprovodu bombardérů nad Francií, Belgií, Nizozem

  -

  skem a Německem. Nalétal 465 operačních hodin a

  131 letů nad nepřátelským územím, čímž se zařadil

  mezi bojově nejvytíženější stíhací piloty během 2.

  světové války. Ve vzdušných soubojích, ať už oficiálně

  nebo dle jeho vlastních vzpomínek, zničil dva letouny

  a dvě střely V-1, další letoun zničil pravděpodobně a tři

  poškodil. Po roce 1948 se vrátil do Velké Británie, kde

  se stal učitelem létání a komisařem pro přezkušování

  pilotů. Zemřel 19. února 2018. Se Spitfirem AR548, se

  kterým pravidelně létal na přelomu let 1942 a 1943,

  sestřelil 7. listopadu 1942 jeden Fw 190. Dne 6. ledna

  1943 v jeho kokpitu během přistání za špatného počasí

  na letišti Harrowbeer těžce havaroval. Jako zázrakem

  vyšel z havárie nezraněn.

  No. 317 (Polish) Squadron „City of Wilno“ byla zfor

  -

  mována 22. února 1941 a operační připravenosti do-

  sáhla o dva měsíce později. Stejně jako většina letek

  Fighter Command střídala své operace mezi ofen-

  zivními útoky ze základen na jihu a obrannými po-

  vinnostmi na severu. V červnu 1943 byla peruť při-

  dělena k No. 2 TAF (Tactical Air Force) a přesunula se

  na základnu RAF Heston. Během příprav na invazi do

  Normandie prováděla jednotka útočné akce v rám

  -

  ci příprav na vylodění. Jednou z nich byla i klamná

  operace Starkey, při které bylo poprvé použito černo

  -

  bílých invazních pruhů aplikovaných na konce křídel.

  Po invazi v červnu 1944 se No. 317 (Polish) Squadron

  účastnila pozemních útočných operací na podpo

  -

  ru spojeneckých pozemních invazních sil a v srpnu

  se přesunula na kontinent. Od října 1944 působila

  v Belgii z polních letišť B-70 Deurne, B-61 Sint

  Denijs-Westrem, B-60 Grimbergen a B-82 Grave.

  Od dubna 1945 pak operovala z německých B-101

  Nordhorn, B-113 Varrelbusch a B-111 Ahlhorn, kde

  působila jako součást okupačních sil až do rozpuš

  -

  tění 18. prosince 1946. Během své tříměsíční služby

  u No. 317 (Polish) Squadron dosáhli piloti se Spitfi

  -

  rem EE681 dvou sestřelů. Nejprve v jeho kokpitu

  P/O Zbygniew Makowski sestřelil 14. července 1943

  jeden Fw 190 a 8. září 1943 zničil F/O J. Zbrożek Bf 109.

  STAVEBNICE 08/2022

  EARLY

  LATE

  INFO Eduard

  41

  Srpen 2022

• Page 42

  STAVEBNICE 08/2022

  F/O James H. Montgomery, 4th FS, 52nd FG, 12th AF, Korsika, leden-únor 1944

  EF736, GR II/33 „Savoie“, Dijon, Francie, září 1944

  AR560, W/Cdr John M. Thompson, Luqa Wing, Malta, leden–květen 1943

  F/O James Henry Montgomery byl jedním z mnoha

  amerických pilotů Spitfirů, bojujících ve Středomoří

  v řadách 12th AF. Dne 6. srpna 1943 byl sestřelen nad

  Středozemním mořem poblíž Palerma německým

  Messerschmittem a strávil celý jeden den v zá

  -

  chranném člunu. Během něj zaháněl hlad ulovenými

  rybami, které vykostil a naporcoval svým nožem pro

  přežití. Příběh o jeho sestřelení a přežití se dostal do

  celostátních zpráv ve Spojených státech, což mu při

  -

  neslo přezdívku „Robinson Crusoe z nebes“. Podruhé

  již takové štěstí neměl. Dne 9. února 1944 byla poblíž

  přístavu v Nice přepadena čtveřice Spitfirů smeč

  -

  kou Fw 190. Dvojice německých stíhačů si vzala na

  mušku Montgomeryho Spitfire, který dostal plný zá

  -

  sah a vzplanul. Jeho pilot zahynul. F/O Montgomery

  používal Spitfiry pojmenované „The Impatient Virgin“

  a „Impatient Virgin II“ s noseartem zobrazujícím spo-

  ře oděnou sedící dívku.

  Spitfire Mk.Vc EF736 sloužil v Groupe de Reconnai

  -

  ssance II/33 „Savoie“ – jedné z prvních jednotek

  Svobodných Francouzů, která obdržela Spitfiry.

  Letoun nesl pouštní kamuflážní schéma se žlutými

  rozpoznávacími znaky – pruhy na křídle a směrovým

  stabilizátorem ve stejné barvě. Atraktivní vzhled

  letounu doplnila žraločí tlama na přídi, která byla

  individuálním symbolem, zatímco racek, namalo

  -

  vaný bezprostředně za pilotní kabinou, byl znakem

  jednotky.

  John Marlow Thompson velel na začátku války No.

  111 Squadron a během francouzského tažení a Bitvy

  o Británii zaznamenal šest samostatných sestřelů a

  dva ve spolupráci. Další tři sestřely zůstaly neověře

  -

  né. Na jaře 1942 byl povýšen na Wing Commandera

  a na vlastní žádost převelen na Maltu, kde od srpna

  1942 do června 1943 postupně velel všem maltským

  Wingům (Takali Wing, Hal Far Wing a Luqa Wing). Na

  své konto si připsal další dvě ověřená vítězství. V

  červnu byl odeslán k velitelství letectva na Maltě

  jako velitel výcvikového křídla. Od března do února

  1944 se stal velitelem základny Hal Far. Následně

  velel v Alžírsku No. 338 Wing, jehož součástí byly tři

  francouzské perutě Spitfirů. Za svou válečnou karié

  -

  ru sestřelil Thompson celkem osm letadel (plus další

  tři neověřená), dvě sestřelil pravděpodobně a sedm

  poškodil. Spitfire AR560 byl vzácný exemplář malt

  -

  ské „pětky“ bez tropického filtru a 1. listopadu 1942

  byl přelétnut z Gibraltaru na Maltu. Letoun nesl nové

  maltské zbarvení v barvách Deep Sky a Dark Slate

  Grey, aplikované od poloviny června 1942 na horních

  plochách. Spodní plochy zůstaly v odstínu Azure Blue.

  Nejprve na něm létali piloti různých perutí a od ledna

  1943 sloužil jako osobní letoun velitele Luqa Wingu,

  Wing Commandera Johna M. Thompsona. Thompson

  využil své hodnosti a označil svůj velitelský Spitfi

  -

  re osobním kódem JM

  -

  T vyvedeným v odstínu Azure

  Blue. V červnu převzal AR560 nový velitel Luqa Wingu

  W/Cdr W. W. G. Duncan-Smith, který jej přeznačil na

  DS.

  INFO Eduard42

  Srpen 2022

• Page 43

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82158X Spitfire Mk. Vc/ Vc Trop

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Spitfire Mk.Vc 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481065 Spitfire Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648098 Spitfire wheels - 5 spoke (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648666 Spitfire Mk.Vc gun bays (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648669 Spitfire Mk.V six-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648671 Spitfire Mk.Vc undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648738 Spitfire Mk.V landing flaps PRINT (Brassin)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (Obtisk)

  #82158-LEPT

  Spitfire Mk. Vc/ Vc Trop

  LEPT 1/48

  STAVEBNICE 08/2022

  Kat. č. 648663Kat. č. 648671

  INFO Eduard

  43

  Srpen 2022

• Page 44

  GUNN’s BUNNY

  1/72

  Stavebnice amerického druhoválečného středního bombardéru B-25J

  Mitchell s neprosklenou přídí s osmi až dvanácti velkorážními kulomety,

  edice Limited v měřítku 1/72. Stavebnice představuje stroje používané

  v boji v Pacifiku a v jihovýchodní Asii.

  plastové díly: Hasegawa

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola

  stránka produktu

  #2139

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard44

  Srpen 2022

• Page 45

  B-25J-6, 43-27957, Capt. Ervin J. Werhand, 823rd BS, 38th BG, 5th AF, Kadena, Okinawa,

  červenec 1945

  B-25J-27, 44-30866, 1/Lt. Thomas Evans, 82nd BS, 12th BG, 10th AF, Fenny, Indie, jaro 1945

  B-25J-27, 44-30583, 1/Lt. Don McKenzie, 100th BS, 42nd BG, 13th AF, Puerto Princesa, Palawan,

  Filipíny, březen 1945

  Původně nesl letoun název Little Princess Deanna

  a byl přidělen Capt. Zane E. Corbinovi. Po něm jej

  převzal Capt. Ervin J. „Joe“ Wehrand a přejmenoval

  jej na Bugs Bunny, což je figurka, kterou proslavily

  především role v kreslených seriálech Looney Tunes

  a Merrie Melodies. Název 823rd BS zněl „Terrible

  Tigers“ přídě jejich letounů zdobil stylizovaný tygr

  s vyceněnými zuby. Tato jednotka byla společně

  s 822nd BS aktivována v Austrálii v dubnu 1943

  jako náhrada za dvě squadrony, které byly vyňaty

  ze sestavy 38th BG „Sun Setters“. Nicméně 823rd

  Squadron dosáhla plného stavu až na konci června

  toho roku, kdy se přesunula do Port Moresby na Nové

  Guineji. V srpnu se již jednotka zapojila do útočných

  akcí proti Japoncům na Cape Gloucesteru v Nové

  Británii. Za tuto činnost obdržela Distinguished Unit

  Citation (DUC) poprvé, podruhé pak v červnu 1944

  za útoky na japonská letiště, přístavy a lodě na

  Nové Guineji. Od října 1944 působili „hrozní tygři“

  ze souostroví Moluky ve východní Indonésii, odkud

  útočili na cíle na Filipínách při podpoře operace na

  Leyte. Dne 10. listopadu pak piloti 823rd BS rozprášili

  velký nepřátelský konvoj, za což obdrželi třetí DUC.

  V únoru 1945 se jednotka přesunula na Okinawu, odkud

  útočila až do konce války na cíle v jižním Japonsku.

  Až do září 1946 pak byla součástí okupačních sil,

  poté byla deaktivována v rámci přechodu 38th BG na

  mírové stavy se dvěma squadronami.

  Letoun pojmenovaný Sunday Punch byl zakoupen

  z prostředků sbírky, kterou provedli zaměstnanci

  továrny Oak Ridge (K-25) v Tennessee. Podnik byl

  součástí projektu Manhattan a když se každý ze

  zaměstnanců vzdal svých dvou nedělních výplat,

  vybralo se 250 000 dolarů. To bylo dost na nákup jed

  -

  noho Mitchellu. Zástupci továrny pak 18. března 1945

  letoun pokřtili lahví šampaňského na letišti McGhee

  Tysona v Knoxwille jménem SUNDAY PUNCH. Jméno

  odkazovalo na nedělní „píchačky“ (hodiny vyznačující

  na zaměstnaneckou kartu čas příchodu a odchodu).

  Po odeslání do Indie byl letoun přidělen 82nd BS, kde

  personál domaloval k nápisu ještě kresbu spoře odě

  -

  né dívky. A když se pilot 1/Lt. Thomas Evans dozvěděl

  o tom, že byl letoun zakoupen ze sbírky v jeho rod

  -

  ném státě, požádal o jeho přidělení. Do konce války

  s ním odlétal 14 ze svých 28 bojových misí. Jednou

  z nich byl 27. května útok na letiště Takli v Thajsku.

  Za špatných povětrnostních podmínek letouny zdola

  -

  ly celkem 2580 km (1600 mil) dlouhý let a následný

  útok.

  Jméno tohoto letounu ze sestavy 100th BS spadající

  do sestavy 42nd BG „Crusaders“ odkazuje na dojem

  -

  ný příběh jednoho z nejlepších univerzitních hráčů

  amerického fotbalu všech dob George „Gippera“

  Gippa, který zemřel ve věku 25 let na streptokokovou

  faryngitidu a zápal plic. Na nemocničním lůžku řekl

  při návštěvě trenérovi Knutu Rocknemu: „Musím jít,

  Rocku. Je to v pořádku, nebojím se. Někdy, Rocku, až

  půjde všechno špatně, nebude se dařit a kluky bu

  -

  dou srážet chyby, řekni jim, ať do toho dají všechno

  a tenhle jeden zápas ať vyhrají pro Gippera. Nevím,

  kde já budu, Rocku. Ale dozvím se to a budu šťastný.“

  O legendárním trenérovi byl v roce 1940 natočen film,

  ve kterém je i tato scéna. Roli George Gippa ztvár

  -

  nil Ronald Reagan, který o mnoho let později slogan

  „Win one for the Gipper“ používal během své prezi-

  dentské kampaně, neboť mu tato role zajistila stej-

  nojmennou přezdívku. O letoun poctěný tímto sloga-

  nem se staral Crew Chief Sgt. William A. Bean.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard

  45

  Srpen 2022

• Page 46

  44-29590, Cpt. Link Piazzo, 17th RS, 71st RG, Lingayen, Filipíny, 1945

  B-25J-22, 44-29577, 1/Lt. Albert J. Beiga, 498th BS, 345th BG, 5th AF, Luzon, Filipíny, květen 1945

  B-25J-30, 44-30934, 1/Lt. Charles E. Rice, Jr., 449th BS „Bats Outa´Hell“, 345th BG „Air Apaches“, 5th AF,

  Kadena, Okinawa, červenec 1945

  Letoun pojmenovaný My Buck náležel do stavu prů-

  zkumné 17th RS (Reconnaissance Squadron) s pře-

  zdívkou „Reckoneers“. Jednalo se o „těžkou“ squad-

  ronu průzkumníků ze sestavy 71st Reconnaissance

  Group, která byla aktivována 2. března 1942 a až do

  září téhož roku prováděla protiponorkové patroly na

  západním pobřeží USA. Od 2. dubna 1943 přezbrojo

  -

  vala na B-25 a poté se v lednu 1944 přesunula na

  Novou Guineu. I když se jednalo o průzkumnou squad

  -

  ronu, její piloti běžně prováděli také bombardovací

  a útočné mise na podporu pozemních jednotek.

  I během dálkových průzkumných letů byly Mitchelly

  plně vyzbrojeny a útočily na pozemní cíle, které

  „po cestě“ našly. Na Filipíny se jednotka přesunula

  v listopadu 1944 a létala odtud průzkumné mise nad

  Luzonem. Deaktivována byla 27. dubna 1946. Ten

  -

  to letoun působí na známých fotografiích navzdory

  četným symbolům misí jako nový, má také neobvykle

  tvarované rozhraní mezi olivovou barvou na horních

  a šedou na spodních plochách. Je tedy možné, že do

  -

  stal u jednotky z nějakého důvodu nový nátěr.

  Kresby spoře oděných dívek malíře Alberta Vargase

  se staly ozdobou nespočtu amerických letounů, a to

  nejen za druhé světové války. Obzvláště povedená

  kresba lednové dívky z kalendáře roku 1944 se do

  -

  stala na několik letounů, kresba na B-25J, pojmeno-

  vaného Lady Lil patří určitě k nejzdařilejším. Název

  Lady Lil samozřejmě odkazoval na přítelkyni pilota

  Alberta Beigy, který měl tento Mitchell přidělen.

  Letoun nesl původně standardní kamuflážní schéma,

  poté byl odbarven na kov, zachován zůstal pouze

  pruh kolem hlavy indiána na levé směrovce, kte

  -

  rá poté dostala vyměněné kormidlo z jiného stroje.

  To bylo také v olivové barvě. Na přídi a za kabinou

  byly po určitou dobu patrné zbytky olivové barvy.

  Zachována zůstala samozřejmě zeleno-žlutá styli

  -

  zovaná hlava sokola na přídi, symbol 498th BS ne-

  soucí název Falcons. Tato jednotka patřila do sestavy

  345th Bombardment Group, slavných Air Apaches.

  Nejvýznamnější misí Mitchellu pojmenovaného

  Betty´s Dream, byl doprovod dvou bílých bombardé

  -

  rů Betty, na jejichž palubě cestovali 21. srpna 1945

  japonští míroví vyslanci na le Shimu po předchozí

  kapitulaci v Manile. Letoun měl přidělen 1/Lt. Charles

  „Pop“ Rice, Jr., který se později stal operačním dů

  -

  stojníkem jednotky. Mitchell Betty´s Dream působil

  u 449th BS jen krátce, byl jí přidělen v červnu 1945,

  nenesl tedy příliš výrazné známky opotřebení. Typic

  -

  ká kresba netopýra odkazovala na název jednotky

  Bats Outa´Hell (netopýři z pekel).

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard46

  Srpen 2022

• Page 47

  B-25J-27, 44-30289, Lt. Ramonis I. Markwart, 822nd BS, 38th BG, 5th AF, Kadena, Okinawa, srpen 1945

  B-25J-10, 43-28136, 71st BS „Wolf Pack“, 38th BG „Sun Setters“, 5th AF, Luzon, Filipíny, 1945

  B-25J-10, 43-28150, 1/Lt. Chauncy Kershaw, 48th BS, 41st BG, 7th AF, Kadena, Okinawa, červenec 1945

  Black Panthers byl název 822nd BG a tento název

  symbolizovala hlava černého pantera vyvedená na

  obou stranách letounů této jednotky. Stroj 289 (po

  -

  slední trojčíslí výrobního čísla stroje) nebyl výjimkou.

  Ve stejný den, kdy provedl Paul Tibbets bombardo

  -

  vání Hirošimy, pilotoval tento Mitchell Lt. Ramonis

  Markwart při útoku na Kagošimu na ostrově Kjúšú.

  Po svržení napalmových bomb tehdy ostřelovaly

  osádky Mitchellů zbylé pozemní cíle, načež byly omy

  -

  lem napadeny trojicí A-26. Naštěstí jejich piloti svůj

  omyl včas rozpoznali.

  Tento Mitchell sloužil původně u 388th BS, 312th BG,

  kde také obdržel kresbu růžového srdce s nahou dív

  -

  kou. Byl ale také veden ve stavu 42nd BG. V té době

  měl ještě prosklenou příď. V polovině června 1945

  byl předán k 71st BS „Wolf Pack“, součásti 38th BG,

  a následně prošel přestavbou na verzi se zaplecho-

  vanou kulometnou přídí. Tu pak ozdobil po obou stra-

  nách znak jednotky, kresba hlavy vlka. Letoun nebyl

  přidělen žádnému konkrétnímu pilotovi a je zajíma

  -

  vé, že ani u 312th BG, ani u 38th BG neexistují žádné

  záznamy o jeho operačních letech. Je tedy možné, že

  sloužil jako administrativní a štábní letoun pro po

  -

  třeby velení. Existuje naopak záznam o nehodě z roku

  1946. V té době už byl ovšem letoun zbaven jak kresby

  vlčí hlavy, tak růžového srdce.

  K aktivaci 41st BG došlo 15. ledna 1941 a piloti cviči

  -

  li na strojích B-18 Bolo a A-29 Hudson. Později byla

  skupina vybavena Mitchelly a v letech 1942 a 1943

  patrolovala na západním pobřeží USA. V říjnu 1943

  se přesunula na Havajské ostrovy, kde byla zařaze

  -

  na do sestavy 7th Air Force. Po ukončení finální fáze

  výcviku se pak jednotka přesunula na Gilbertovy

  ostrovy a prováděla útoky na nepřátelské pozice

  a zařízení na Marshallových ostrovech. Po únoru 1944

  se několikrát přesouvala a prováděla zejména úto

  -

  ky na nepřátelská plavidla. Po přestávce na Havaji,

  kde se osádky školily v útocích raketami, se 41st BG

  přesunula na Okinawu. Tento letoun létal původně

  s prosklenou přídí a nesl název PER. Ten si ponechal

  i po přestavbě na kulometnou příď, k přejmenování

  na RUFF´N REDDY došlo až v srpnu 1945, když byl le

  -

  toun přidělen 1/Lt. Chauncy Kershawovi. Pilot sám byl

  jak autorem kresby, tak názvu. Ještě jako PER měl

  letoun namontovány i boční trupové kulomety, ale na

  snímcích, kde nese kresbu dívky, je již nemá.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard

  47

  Srpen 2022

• Page 48

  72425 B-25J bomb bay (fotolept)

  672038 US 250lb bombs (Brassin)

  672039 US 500lb bombs (Brassin)

  672206 B-25 wheels (Brassin)

  672275 B-25J engines (Brassin)

  672244 US 1000lb bombs (Brassin)

  B-25J-32, 44-30921, 405th BS, 38th BG, 5th AF, Yonan, Okinawa, červenec 1945

  Původní kádr 38th BG sestával z mužů převelených

  z 22nd BG a ze tří bombardovacích squadron (69th BG,

  70th BG a 71st BG) doplněných jednou průzkumnou

  squadronou (15th RS). V říjnu 1941 obdržela skupina

  své první Maraudery a pozemní personál se přesu

  -

  nul na začátku roku 1942 do Austrálie. Dvě squad-

  rony (69th a 70th) se po příletu na Havajské ostrovy

  v květnu 1942 zapojily do bojů a již se do stavu

  38th BG nevrátily. Zbytek skupiny přibyl od Austrálie

  v srpnu 1942 jako součást 5th AF a přesedlal na B-25.

  Zde byla do sestavy začleněna i 405th BS, tedy Green

  Dragons, jak si její příslušníci říkali. Jejich letouny

  nesly na přídi zelenou hlavu draka se žlutými ostny

  a červenou tlamou. Tato jednotka zůstala společně

  se 71st BG ve stavu skupiny až do její deaktivace

  v roce 1949 (v letech 1943-1946 byly součástí 38th BG

  také 822nd BS a 823rd BS). Ze základen v Austrálii,

  na Nové Guinei a Biaku působila 38th BG až do října

  1944. Po přesunu na Filipíny v lednu 1945 podporo

  -

  vala jednotky US Army na Luzonu, bombardovala

  průmyslové cíle na Formose a útočila na lodě plující

  podél Čínského pobřeží. Po krátkém pobytu na Pala

  -

  wanu se pak skupina v červenci 1945 přesunula na

  Okinawu, odkud provedla před koncem války několik

  útoků na cíle v Japonsku.

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #2139X B-25J solid nose

  1/72

  #2139-LEPT

  GUNN´s BUNNY LEPT

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro GUNN´s BUNNY 1/72

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard48

  Srpen 2022

• Page 49

  Sopwith F.1 Camel (Bentley) 1/48

  Stavebnice britské prvoválečné stíhačky Sopwith F.1 Camel

  s motorem Bentley B.R.1, edice Weekend v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #8485

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard

  49

  Srpen 2022

• Page 50

  B7190, Capt. Walter G. R. Hinchliffe, C Flight, No. 10(N) Sqn RNAS, Téteghem, Francie, březen 1918

  B6212, William John MacKenzie, No. 13(N) Sqn RNAS, Dunkerque, Francie, únor 1918

  B6401 F/Cdr. Leonard H. Rochford, No. 3(N) Sqn RNAS, Dunkerque, Francie, únor 1918

  „Hinch“, jak se Walteru Hinchliffovi říkalo, dosáhl

  za 1. světové války šesti sestřelů, všech na Camelu.

  Na stroji sériového čísla B7190 sestřelil svou druhou

  a třetí oběť. Na začátku války sloužil Hinchliffe u dě

  -

  lostřelectva, teprve v roce 1916 vstoupil do řad RNAS

  (Royal Navy Air Service). Absolvoval pilotní výcvik a

  po jeho skončení působil jako instruktor na základně

  RNAS v Cranwellu. Tam během třinácti měsíců na

  -

  létal neuvěřitelných 1250 hodin. Až v lednu 1918 se

  dostal k No. 10 Sqn RNAS (od 1. dubna No. 210 Sqn

  RAF). Prvního sestřelu dosáhl 3. února, když „sundal“

  Albatros D.V., naposledy si připsal vzdušné vítězství

  19. května. Dne 3. června utrpěl po havárii vážná

  zranění obličeje a přišel o levé oko. Po válce létal

  jako dopravní pilot. V roce 1928 se pokusil o přelet

  Atlantiku. Odstartoval 13. března z letiště Cranwell,

  druhým pilotem byla Elsie Mackay. Od té doby je již

  nikdo nikdy nespatřil… „Hinchův“ Camel nesl atrak

  -

  tivní zbarvení s modrobílými pruhy na přídi a mod-

  rým hřbetem trupu. Horní a boční plochy byly prav-

  děpodobně v barvě PC10. Na discích kol byla kresba

  čerta, za kokpitem po stranách nápis DONNERWETTER

  (pravděpodobně z obou stran) a na hřbetu trupu

  symbol, který podle jediné známé fotografie zřejmě

  znázorňuje stylizované spojení písmen W a H. Camel

  B7190 byl vyroben firmou Clayton & Shuttleworth

  a poháněl jej motor Bentley B.R.1.

  Camel B6212 byl vyroben v mateřské továrně So

  -

  pwith a předán 22. srpna 1917 No.11(N) Sqn RNAS. Již

  2. září byl ale odeslán do leteckého parku v Dun-

  kerque, odkud putoval 22. října k SDS, tedy letce

  určené k obraně plovákových letounů (Seaplane De

  -

  fence Squadron), kde dostal kódové označení M vyve-

  dené velmi zdobným písmem. Letoun byl přidělen FSL

  W. J. MacKenziemu, který jej pojmenoval „Black

  Prince“ a 19. února 1918 s ním havaroval u Bergues.

  V té době již nesla jednotka označení No. 13(N) Squad-

  ron. Poškozený letoun putoval do opravy a posléze byl

  přidělen k No. 203 Sqn RAF (bývalá No. 3 Sqn(N) RNAS).

  William J. Mackenzie, rodák z amerického Memphisu,

  vstoupil v dubnu 1917 v Kanadě do řad Royal Naval

  Air Service a po přesunu do Británie a výcviku byl

  30. listopadu převelen k SDS. Odtud putoval 1. března

  k No. 9(N) Sqn a byl jedním z pilotů, kteří se zúčast

  -

  nili osudového souboje, při kterém byl 21. dubna 1918

  sestřelen Manfred von Richthofen. MacKenzie byl

  v tomto boji zraněn a po uzdravení se 8. října vrá-

  til ke své původní jednotce, nyní již vedené jako

  No. 213 Sqn RAF. Celkem odlétal během války 250

  operačních hodin a dosáhl osmi vzdušných vítězství.

  Camel B6401 pocházel z výroby továrny Sopwith

  a k No. 3(N) Sqn byl odeslán 20. listopadu 1917. Zde byl

  tento letoun ozdoben symboly vycházejícího slunce

  na výškovém kormidle a směrovém stabilizátoru.

  Na křídlech byly namalovány hrací karty (pikový

  král) a na hřbetu trupu královská koruna v javoro

  -

  vém listu. Leonard W. Rochford se pokusil vstoupit

  do řad RNAS hned na začátku války, ale protože mu

  ještě nebylo 18 let, byl odmítnut. Učil se tedy létat

  v královském aeroklubu a zahájil univerzitní studia.

  Nicméně 14. května 1916 již byl potvrzen v hodnos

  -

  ti Flight Sub-Lieutenant jako pilot RNAS a přidělen

  k No. 3(N) Sqn. Zde dosáhl svých prvních tří vítězství

  za řízením Sopwithe Pup, do konce války jich pak při

  -

  dal na patnácti různých Camelech dalších 26. S tímto

  letounem létal během ledna a února 1918 a dosáhl

  na něm dvou sestřelů. Jednalo se o jeho šestý a sed

  -

  mý sestřel. Později s tímto letounem létal u No. 213

  Sqn také její nejúspěšnější pilot, Kanaďan Lt. George

  C. Mackay, který s ním 12. srpna sestřelil jednu ze

  svých osmnácti obětí.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard50

  Srpen 2022

• Page 51

  D3328, 2Lt Wilfried Reid May, No. 209 Sqn RAF, Bertangles, Francie, duben 21, 1918

  Camel D3328 byl vyroben v továrně Clay-

  ton Shuttelworth a od 12. března 1918 sloužil

  u No. 9(N) Sqn RNAS, která byla od 1. dubna přeznače-

  na na No. 209 Sqn RAF. Dne 21. dubna 1918 se s tímto

  strojem zúčastnil „Wop“ May epického souboje, ve

  kterém byl sestřelen Manfred von Richthofen. Měl

  být právě tím pilotem, na kterého Rudý baron útočil,

  než byl sám zasažen palbou Capt. Browna, pozem

  -

  ních kulometčíků nebo obou. Zbarvení letounu je re-

  konstrukcí, neexistuje foto celého letounu, na jedné

  fotografii je ale May v kabině letounu s nápisem Lucy,

  který spadá do období druhé poloviny dubna. Je tedy

  možné, že byl takto pojmenován právě stroj D3328.

  Na jiné fotografii je prvním v řadě letoun s kombi

  -

  nací rozlišovacích bílých pruhů a trupové kokardy.

  Některé stroje No. 209 Sqn měly na trupu jenom pru

  -

  hy, rozhodli jsme se k Mayovu stroji přiřadit atrak-

  tivnější verzi… Sériová čísla byla u letounů, které je

  měly umístěny na směrovém stabilizátoru, zatřena

  červenou barvou, která byla spolu s červenou přídí

  znakem squadrony.

  Pro Sopwith F.1 Camel (Bentley) 1/48

  doporučujeme:

  FE1215 Sopwith Camel seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1292 Sopwith Camel F.1 Camel (Bentley) Weekend (fotolept)

  644116 Sopwith Camel LööK (Brassin)

  648657 Sopwith Camel wheels type 1 (Brassin)

  648658 Sopwith Camel wheels type 2 (Brassin)

  648659 Sopwith Camel seat (Brassin)

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun (Brassin)

  648661 Sopwith Camel US Colt Vickers gun (Brassin)

  648662 Sopwith Camel 20lb bomb carrier (Brassin)

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps (Brassin)

  648677 Sopwith Camel Bentley engine PRINT (Brassin)

  3DL48038 Sopwith Camel SPACE (3D obtisk)

  EX879 Sopwith Camel (maska)

  STAVEBNICE 08/2022

  Kat. č. 644116

  Kat. č. 648677

  Kat. č. 648659

  INFO Eduard

  51

  Srpen 2022

• Page 52

  #70141

  MiG-21MF interceptor

  1/72

  Stavebnice sovětského stíhacího proudového

  letounu MiG-21MF, edice ProfiPACK

  v měřítku 1/72.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard52

  Srpen 2022

• Page 53

  č. 7600, 11. Pułk Lotnictwa Myśliwskiego, Mierzęcice, Polsko, začátek devadesátých let

  č. 4017, 9. slp/ 9. sbolp, Bechyně, Československo, začátek devadesátých let

  č. 784, Jagdfliegergeschwader 3, Preschen, Německá demokratická republika, konec osmdesátých let

  Stroj výrobního čísla 96007600 byl polskému letec-

  tvu předán v prosinci 1975, kdy zamířil k 34. Pułku

  Lotnictwa Myśliwskiego, sídlícímu v té době na zá-

  kladně Gdynia-Babie Doły. Následovala služba u dal-

  ších jednotek, od 13. května 1989 byla jeho uživatelem

  2. Eskadra Lotnictwa Myśliwskiego, sídlící na letišti

  Mierzęcice. Tato jednotka jej používala až do října

  1998. Rok nato byl tento letoun prodán do USA, kde

  jej bylo možné spatřit v Lone Star Flight Muzeu v Gal

  -

  vestonu v Texasu až do těžkého poškození hurikánem

  na podzim 2008. MiG-21MF č. 7600 létal v hliníkovém

  nátěru s polskými znaky na kýlové ploše a zespodu

  na křídle. Na přídi nesl znak 2. ELM, jeho menší pro

  -

  vedení bylo namalováno na SOP letounu a za červe-

  ným číslem 7600 se nacházel také znak 11. PLM.

  Původně budějovická Šedivka od 1. slp byla předána

  v roce 1988 k 9. slp do Bechyně. Technik Vladimír Daňo

  na tento stroj nakreslil znak s veverkou, stejně jako

  na další letadla, která mu byla postupně přidělena do

  péče (čtyři MiGy-21MF, po jednom MiG-21UM a L-29).

  Po vydání příkazu k odstranění znaku s veverkou byl

  tento znak přetřen šedou barvou a na přídi stroje se

  objevil kačer se šavlí. Takto vyzdobený letoun byl

  předán od 1. letky 9. sbolp k 82. samostatné stíhací

  letce do Mošnova. Po krátkém působení byl na pět

  a půl roku uložen v LOZ Líně a v roce 1999 přestavěn

  na verzi MFN a znovu uveden do provozu.

  Dne 14. prosince 1954 bylo v Cottbusu založeno

  3. Kommando 1. Aeroklubu, které bylo 24. srpna

  1956 přejmenováno na Fliegergeschwader 3. V tom

  -

  též roce byla tato jednotka po předchozím užívání

  cvičných Jaků-11 a 18 vyzbrojena MiGy-15. Prvními

  MiGy-21, dodanými ve verzi F-13, byl vojenský útvar

  vyzbrojen v roce 1962 a 1. března 1971 mu byl pro

  -

  půjčen čestný název po sovětském kosmonautovi

  Vladimíru Komarovovi, který zahynul v roce 1967

  při nouzovém přistání kosmické lodi Sojuz 1. V roce

  1988 byla plánována výměna stávajících MiGů-21MF

  za MiGy-29, ty ale nahradily Jedenadvacítky pouze

  u dvou Staffeln ze tří. Kamufláž východoněmeckého

  stroje č. 784 tvoří na horních plochách dva odstíny

  zelené barvy, spodní plochy jsou kamuflovány světle

  modrou barvou. Pod kabinou je tzv. Q-mark, označení

  stroje, o nějž se vzorně starala pozemní obsluha.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard

  53

  Srpen 2022

• Page 54

  č. 6721, Regimentul 71 Aviaţie Vânătoare, základna Câmpia Turzii, Rumunsko, devadesátá léta

  TZ-356, základna Senou, Republika Mali, 2006

  První stroje verze MF byly do tehdejší Rumunské

  socialistické republiky dodány v roce 1972. Nejpr

  -

  ve sloužily společně se staršími verzemi MiGů-21

  a MiGů-15, které postupně nahrazovaly. Stroje, po-

  cházející ze závodu č. 21 v Gorkém, byly dodávány od

  roku 1975 k jednotce Escadrila de Aviaţie Vânătoare,

  která byla 30. června 1986 přejmenována na Regi

  -

  mentul 71 Aviaţie Vânătoare. Dne 9. června 1987 byla

  tato jednotka přesunuta z letecké základny Deveselu

  na základnu Câmpia Turzii, z níž její stroje startují

  dodnes. S tímto strojem 22. listopadu 2006 havaro

  -

  val Cpt. Cdr. Dan Ghica poblíž města Beliu a zahy-

  nul. Stejně jako všechny stroje vyrobené v závodě

  č. 21 v Gorkém byl i tento letoun dodán nastříkaný

  na všech plochách světle šedou barvou. Na obvyklých

  šesti pozicích nesl rumunské výsostné znaky, které

  doplňovalo na přídi poslední čtyřčíslí z výrobního

  čísla vyvedené v červené barvě.

  Po vyřazení MiGů-21 z českého vojenského letectva

  v polovině roku 2005 byly MiGy-21MF č. 5508 a 5512

  zakoupeny společně s MiGem-21UM č. 9341 Maliskou

  republikou. Po dopravení na letiště Senou byly všech

  -

  ny tři stroje skupinou českých techniků a dvou pilotů

  postupně zkompletovány, zkontrolovány, zalétnuty

  a předány maliskému letectvu. Vrcholem této mise

  byl přelet maliského polita v kokpitu MiGu-21MF

  s označením TZ-356 nad hlavním městem Bamak.

  Stroj TZ-356, jak byl letoun č. 5512 přeznačen, byl

  na horních a bočních plochách kamuflován dvěma

  odstíny zelené a dvěma odstíny hnědé barvy. Spodní

  plochy kryla modrá barva. Na obvyklých šesti pozi

  -

  cích nesly MiGy maliské výsostné označení.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard54

  Srpen 2022

• Page 55

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #70141X

  MiG-21MF interceptor

  1/72

  #70141-LEPT

  MiG-21MF interceptor

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro MiG-21MF interceptor 1/72

  DOPORUČUJEME:

  72689 MiG-21MF (fotolept)

  SS700 MiG-21MF interceptor Weekend (fotolept)

  672180 MiG-21MF Interceptor cockpit (Brassin)

  672181 MiG-21MF exhaust nozzle (Brassin)

  672182 MiG-21MF wheels (Brassin)

  672184 MiG-21MF pylons (Brassin)

  672185 R-3S missiles for MiG-21 (Brassin)

  672186 R-3S missiles w/ pylons for MiG-21 (Brassin)

  672189 UB-16 rocket launchers for MiG-21 (Brassin)

  672190 UB-16 rocket launchers w/ pylons for MiG-21 (Brassin)

  672191 RS-2US missiles for MiG-21 (Brassin)

  672192 RS-2US missiles w/ pylons for MiG-21 (Brassin)

  672193 MiG-21MF airbrakes (Brassin)

  672195 SPS-141 ECM pod for MiG-21 (Brassin)

  672197 MiG-21MF ejection seat (Brassin)

  SIN67217 MiG-21MF armament (Brassin)

  3DL72002 MiG-21MF SPACE (3D obtisk)

  D72015 MiG-21MF stencils (obtisk)

  CX512 MiG-21MF TFace (maska)

  STAVEBNICE 08/2022

  Kat. č. 672180

  Kat. č. 672181

  INFO Eduard

  55

  Srpen 2022

• Page 56

  #82147

  Fw 190A-8

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu

  Fw 190A-8 v měřítku 1/48, edice ProfiPACK

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard56

  Srpen 2022

• Page 57

  WNr. 350189, 12./JG 5, Herdla, Norsko, jaro 1945

  Ofhr. Walter Köhne, 3./JG 1, Bad Lippspringe, Německo, květen 1944

  WNr. 960542, Stab/JG 4, Jüterbog-Damm, Německo, jaro 1945

  Konec války zastihl 9. a 12. Staffel JG 5 na le-

  tišti Herdla. Zatímco 9. Staffel byla vyzbrojena

  směsicí typů Fw 190A-2/3/8 a dokonce i několika

  Fw 190F-8, používaných výhradně ve stíhací roli, 12.

  Staffel byla vyzbrojena jen stroji verze A-8. Fw 190

  používané 12./JG 5 byly standardně kamuflované

  barvami RLM74/75/76 a jsou zachyceny na několika

  fotografiích, potvrzujících, že tyto stroje nesly na

  zádi trupu černo-žlutý pruh, což bylo označení JG 5

  v rámci Obrany říše. Označení číslicemi v rámci Sta-

  ffel je provedeno modrou barvou, kterou je natřena

  i příď stroje a vrtulový kužel.

  Walter Köhne byl krátce po zahájení útoku na Sovět

  -

  ský svaz těžce zraněn. Následovala dlouhá rekon-

  valescence, po níž byl 4. června 1943 zařazen k 2./

  JG 1, sídlící v té době na letišti Deelen v Nizozemsku.

  Na západoevropském bojišti létal až do konce 2. svě-

  tové války. Podařilo se mu sestřelit celkem 30 nepřá-

  telských letadel, převážnou většinu z tohoto počtu

  tvořily čtyřmotorové bombardéry B-17 a B-24. Stan

  -

  dardní kamufláž strojů Fw 190A-8 doplňuje označení

  strojů JG 1 v rámci Obrany říše, tedy červený pruh

  o šířce 900 mm, obepínající záď trupu, dále znak

  JG 1 a pilotovo osobní označení stroje v podobě jména

  psího maskota 3. Staffel.

  Štábní jednotka JG 4 používala v bojích proti Spojen

  -

  cům stroje Fw 190D-9, tento Fw 190A-8 sloužil prav-

  děpodobně jako záložní. Pocházel z licenční výroby

  u firmy Norddeutsche Dornier ve Wismaru a je ka

  -

  muflován standardními kamuflážními barvami RLM

  74/75/76. Letouny JG 4 nasazované v rámci Obrany

  říše nesly černo-bílo-černé pruhy okolo zádě trupu.

  Znak JG 4 byl nastříkán na levé straně motorového

  krytu.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard

  57

  Srpen 2022

• Page 58

  W. Nr. 171180, 6./JG 300, München-Neubiberg, Německo, duben–květen 1945

  WNr. 172733, Uffz. Ernst Schröder, 5./JG 300, Löbnitz, Německo, říjen–listopad 1944

  Fw 190A-8 WNr. 171180, vyrobený v mateřské továrně

  v Cottbusu, byl nalezen na konci války spojeneckými

  vojáky na letišti Neubiberg nedaleko od Mnichova.

  Poškozen byl během pojíždění 24. dubna 1945 a do

  konce války se již nedočkal opravy. JG 300, operu

  -

  jící nad Německem v rámci Obrany říše, označovala

  v roce 1945 své stroje modro-bílo-modrým pruhem

  o šířce 900 mm. Používání předchozího označení

  v podobě červeného pruhu bylo ukončeno v lednu

  1945 a nadále bylo používáno pouze u JG 1. Původní

  trámový kříž na trupu byl přetřen a nahrazen zjedno

  -

  dušeným křížem v podobě černých úhelníků. Stejně

  tak i předchozí číselné označení stroje bylo zastříká

  -

  no a nahrazeno žlutou 4.

  Stroj Ernsta Schrödera nesl v říjnu 1944 označe

  -

  ní strojů II. Gruppe v podobě vodorovného pruhu za

  trupovým křížem v barvě Staffel. Na levé straně byl

  nakreslen pokřik Kölle alaaf (ve volném překladu

  Dycky Kolín) a erb města Kolín nad Rýnem, na pravé

  straně bylo napsáno jméno Schröderovy přítelkyně

  Edelgard. V listopadu označení II. Gruppe zmizelo pod

  červeným pruhem o šířce 900 mm, obepínajícím záď

  trupu, zároveň došlo k vystínování erbu i druhé části

  nápisu a přibyl vykřičník. Také jméno Schröderovy

  přítelkyně prošlo proměnou, nyní bylo provedeno

  zdobnějším písmem.

  STAVEBNICE 08/2022

  INFO Eduard58

  Srpen 2022

• Page 59

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82147X Fw 190A-8 1/48

  #82147-LEPT

  Fw 190A-8 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Fw 190A-8 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48992 Fw 190A-8 (fotolept)

  48993 Fw 190A-8 landing flaps (fotolept)

  FE863 Fw 190A seatbelts STEEL (fotolept)

  644015 Fw 190A-8 LööK (Brassin)

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  648366 Fw 190A propeller (Brassin)

  648381 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  648461 Fw 190A-8 engine (Brassin)

  648462 Fw 190A-8 fuselage guns (Brassin)

  648463 Fw 190A-8 cockpit (Brassin)

  648464 Fw 190A-8 engine & fuselage guns (Brassin)

  648476 Fw 190A-8 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  SIN64861 Fw 190A-8 ESSENTIAL (Brassin)

  3DL48079 Fw 190A-8 SPACE (3D Obtisk)

  D48037 Fw 190A-8 national insignia (Obtisk)

  EX587 Fw 190A TFace (maska)

  STAVEBNICE 08/2022

  Kat. č. 648463

  Kat. č. 648461

  INFO Eduard

  59

  Srpen 2022

• Page 60

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-1J v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644165

  A-1J Löök

  1/48 Tamiya

  644172

  F4F-3 late LööK

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Srpen 2022

• Page 61

  Soubor 4 sad pro Beaufighter Mk.VI v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  Soubor 4 sad pro Beaufighter Mk.X v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  644169

  Beaufighter Mk.VI LööKplus

  1/48 Tamiya

  644170

  Beaufighter Mk.X LööKplus

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  INFO Eduard

  61

  Srpen 2022

• Page 62

  BRASSIN

  Brassinová sada - podvozková šachta pro P-51D

  Mustang v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-1J v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku podvozku

  a ostruhové kolo s ostruhou. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648742

  P-51D wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  648761

  A-1J wheels

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Srpen 2022

• Page 63

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-3

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648766

  F4F-3 exhausts PRINT

  1/48 Eduard

  648767

  F4F-3 wheels early

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Srpen 2022

• Page 64

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-3

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano.

  648768

  F4F-3 wheels late

  1/48 Eduard

  648769

  F4F gun barrels PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  Brassinová sada - hlavně kulometů pro F4F-3

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard64

  Srpen 2022

• Page 65

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro EA-18G

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje dvě sedačky.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro EA-18G

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648773

  EA-18G ejection seats

  1/48 Meng

  648774

  EA-18G wheels

  1/48 Meng

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Srpen 2022

• Page 66

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - pedály nožního řízení pro letouny

  Luftwaffe v měřítku 1/48. Sada obsahuje 3 páry pedálů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648777

  F4F-3 cockpit w/ reflector gun sight PRINT

  1/48 Eduard

  648778

  Luftwaffe rudder pedals PRINT

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Srpen 2022

• Page 67

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - z bronzu vyrobené podvozkové nohy

  pro F4F v měřítku 1/48. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Su-25

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  648779

  F4F undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  648780

  Su-25 wheels

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Srpen 2022

• Page 68

  BRASSIN

  Brassinová sada - 12palcové světlomety pro plavidla

  USN v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 světlometů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kanony Mk.10 ráže 5 palců kalibr 25

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 8 kanonů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 24 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653007

  USN searchlights 12 inch PRINT

  1/350

  653008

  5"/25 caliber gun Mk.10 PRINT

  1/350

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Srpen 2022

• Page 69

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Beaufort Mk.I v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674001

  Beaufort Mk.I LööK

  1/72 Airfix

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro S-199 v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kompletní motor s oddělenými kryty.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672294

  S-199 engine PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Srpen 2022

• Page 70

  BRASSIN

  SIN64888

  F-4B

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  Soubor 6 sad pro F-4B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kola podvozku

  - výtokové trysky motorů PRINT

  - podvozkové nohy BRONZ

  - tankovací nástavec PRINT

  - aerodynamické brzdy PRINT

  - záchytný hák PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  INFO Eduard70

  Srpen 2022

• Page 71

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Soubor 6 sad pro Sopwith Camel v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor Clerget PRINT

  - kola podvozku

  - sedačka pilota PRINT

  - kulomet Vickers Mk.I

  - čerpadla Rotherham PRINT

  - závěsník na 20lb pumy PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN64889

  Sopwith Camel Clerget engine

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Srpen 2022

• Page 72

  3DL48076 F4F-3 late SPACE 1/48 Eduard

  3DL48077

  P-47D Razorback SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48078

  P-47D Bubbletop SPACE 1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  snadná

  aplikace

  INFO Eduard72

  Srpen 2022

• Page 73

  snadná

  aplikace

  3DL48079 Fw 190A-8 SPACE 1/48 Eduard

  3DL53012

  US Navy watertight doors WWII SPACE 1/350

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  SPACE

  3DL53011 Royal Navy watertight doors WWII SPACE 1/350

  INFO Eduard

  73

  Srpen 2022

• Page 74

  FOTOLEPTY

  SRPEN 2022

  Sd.Kfz. 167 StuG IV

  1/35 Ryefield Model

  36485

  INFO Eduard74

  Srpen 2022

• Page 75

  481086

  F4F-3 landing flaps

  1/48 Eduard

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  75

  Srpen 2022

• Page 76

  J-35ÖE Draken J-35F/FS Draken

  1/72 HASEGAWA/HOBBY 2000

  73777

  73778

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard76

  Srpen 2022

• Page 77

  OBTISKOVÉ SADY

  D48105

  F-14

  1/48 Tamiya

  F-14A-130-GR, BuNo. 161856, VF-211 Fighting Checkmates,

  USS Nimitz, Operation Southern Watch in Iraq, 1997

  F-14A-125-GR, BuNo. 161621, VF-111 Sundowners,

  USS Carl Vinson, December 1999

  F-14A-95-GR, BuNo. 160390, VF-84 Jolly Rogers,

  USS Nimitz, 1993

  F-14A-135-GR, BuNo. 162589, VF-124 Gunfighters,

  NAS Miramar, 1987

  F-14A-125-GR, BuNo. 161601, VF-21 Freelancers,

  USS Constellation, 1987

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Srpen 2022

• Page 78

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49335 F-104C 1/48 Kinetic

  BIG49340

  Remove before flight tags RED 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491266 F-104A 1/48

  FE1270 F-104A/C seatbelts STEEL 1/48

  EX850 F-104A/C 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  49103 Remove Before Flight STEEL

  49103 Remove Before Flight STEEL

  49103 Remove Before Flight STEEL

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Srpen 2022

• Page 79

  BIG49343 Seatbelts WWII Axis AF STEEL 1/48

  49095 Seatbelts Luftwaffe WWII fighters STEEL

  49099 Seatbelts IJN fighters STEEL

  49105 Seatbelts Italy WWII fighters STEEL

  49109 Seatbelts IJAAF WWII STEEL

  stránka produktu

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  BIG ED

  BIG49341 Remove before flight tags MIX 1/48

  BIG49342

  Seatbelts WWII Allied AF STEEL 1/48

  49050 Remove Before Flight - yellow/black

  49051 Remove before flight UK

  49103 Remove Before Flight STEEL

  49546 Remove Before Flight - Israel

  49096 Seatbelts USAAF WWII STEEL

  49100 Seatbelts Soviet Union WWII fighters STEEL

  49104 Seatbelts USN WWII fighters STEEL

  49106 Seatbelts France WWII STEEL

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Srpen 2022

• Page 80

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX876 EA-18G

  1/48 Meng

  EX877 EA-18G TFace

  1/48 Meng

  EX878 F4F-3 TFace

  1/48 Eduard

  EX879 Sopwith Camel

  1/48 Eduard

  EX880 Z-526 AFS

  1/48 Eduard

  EX881 P-47D Razorback TFace

  1/48 Tamiya

  EX882 P-47D Bubbletop TFace

  1/48 Tamiya

  CX629 Stirling Mk.III

  1/72 Italeri

  EX868 EA-18G

  EX868 EA-18G

  EX869 EA-18G

  EX869 EA-18G

  EX869 EA-18G

  EX869 EA-18G

  EX881 P-47D Razorback

  EX881 P-47D Razorback

  EX881 P-47D Razorback

  EX881 P-47D Razorback

  EX881 P-47D Razorback

  EX881 P-47D Razorback

  EX869 EA-18G

  EX868 EA-18G

  EX869 EA-18G

  INFO Eduard80

  Srpen 2022

• Page 81

  MASKY

  EX882 P-47D Bubbletop

  EX882 P-47D Bubbletop

  EX882 P-47D Bubbletop

  EX882 P-47D Bubbletop

  EX882 P-47D Bubbletop

  EX882 P-47D Bubbletop

  CX629 Stirling Mk.III

  CX629 Stirling Mk.III

  CX629 Stirling Mk.III

  INFO Eduard

  81

  Srpen 2022

• Page 82

  NOVINKY

  SRPEN 2022

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82201 F4F-3 Wildcat 1/48 ProfiPack

  82158 Spitfire Mk.Vc 1/48 ProfiPack

  2139 GUNN´s BUNNY 1/72 Limited

  8485 Sopwith F.1 Camel (Bentley) 1/48 Weekend

  70141 MiG-21MF interceptor Reedice 1/72 ProfiPack

  82147 Fw 190A-8 Reedice 1/48 ProfiPack

  53285 USS Constellation CV-64 part 5 - island 1/350 Trumpeter

  36485 Sd.Kfz. 167 StuG IV 1/35 Ryefield Model

  481086 F4F-3 landing flaps 1/48 Eduard

  491288 EA-18G 1/48 Meng

  72722 Stirling Mk.III exterior 1/72 Italeri

  72723 Stirling Mk.III fuselage bomb bay 1/72 Italeri

  72724 Stirling Mk.III wings bomb bays 1/72 Italeri

  73776 Stirling Mk.III 1/72 Italeri

  73777 J-35ÖE Draken 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  73778 J-35F/FS Draken 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  FE1288 EA-18G 1/48 Meng

  FE1289 EA-18G seatbelts STEEL 1/48 Meng

  FE1290 F4F seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1291 A-1J seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1292 Sopwith F.1 Camel (Bentley) Weekend 1/48 Eduard

  FE1293 Z-526 AFS Akrobat Weekend 1/48 Eduard

  SS776 Stirling Mk.III 1/72 Italeri

  SS777 J-35ÖE Draken 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  SS778 J-35F/FS Draken 1/72 Hasegawa/Hobby 2000

  EX876 EA-18G 1/48 Meng

  EX877 EA-18G TFace 1/48 Meng

  EX878 F4F-3 TFace 1/48 Eduard

  EX879 Sopwith Camel 1/48 Eduard

  EX880 Z-526 AFS 1/48 Eduard

  EX881 P-47D Razorback TFace 1/48 Tamiya

  EX882 P-47D Bubbletop TFace 1/48 Tamiya

  CX629 Stirling Mk.III 1/72 Italeri

  INFO Eduard82

  Srpen 2022

• Page 83

  NOVINKY

  SRPEN 2022

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  BIG49335 F-104C 1/48 Kinetic

  BIG49340 Remove before flight tags RED 1/48

  BIG49341 Remove before flight tags MIX 1/48

  BIG49342 Seatbelts WWII Allied AF STEEL 1/48

  BIG49343 Seatbelts WWII Axis AF STEEL 1/48

  644165 A-1J Löök 1/48 Tamiya

  644172 F4F-3 late LööK 1/48 Eduard

  648742 P-51D wheel bay PRINT 1/48 Eduard

  648761 A-1J wheels 1/48 Tamiya

  648766 F4F-3 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  648767 F4F-3 wheels early 1/48 Eduard

  648768 F4F-3 wheels late 1/48 Eduard

  648769 F4F gun barrels PRINT 1/48 Eduard

  648773 EA-18G ejection seats 1/48 Meng

  648774 EA-18G wheels 1/48 Meng

  648777

  F4F-3 cockpit w/ reflector gun sight PRINT 1/48 Eduard

  648778 Luftwaffe rudder pedals PRINT 1/48

  648779 F4F undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648780 Su-25 wheels 1/48 Zvezda

  653007 USN searchlights 12 inch PRINT 1/350

  653008 5"/25 caliber gun Mk.10 PRINT 1/350

  672294 S-199 engine PRINT 1/72 Eduard

  674001 Beaufort Mk.I LööK 1/72 Airfix

  644169 Beaufighter Mk.VI LööKplus 1/48 Tamiya

  644170 Beaufighter Mk.X LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN64888 F-4B 1/48 Tamiya

  SIN64889 Sopwith Camel Clerget engine 1/48 Eduard

  3DL48076 F4F-3 late SPACE 1/48 Eduard

  3DL48077 P-47D Razorback SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48078 P-47D Bubbletop SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48079 Fw 190A-8 SPACE 1/48 Eduard

  3DL53011

  Royal Navy watertight doors WWII SPACE 1/350

  3DL53012 US Navy watertight doors WWII SPACE 1/350

  OBTISKOVÉ SADY

  D48105 F-14A 1/48 Tamiya

  INFO Eduard

  83

  Srpen 2022

• Page 84

  POSTAVENO

  1/48

  F4F-3 Wildcat

  kat. č. 82201

  marking A

  postavil Robert Szwarc

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Srpen 2022

• Page 85

  POSTAVENO

  BuNo. 1850, Lt. Charles Shileds, VF-41, USS Ranger (CV-4), prosinec 1940

  První produkční blok Wildcatů, celkem 49 kusů, byl

  dodán v barevném předválečném schématu, což

  znamená, že trup a spodní plocha křídla byly na-

  stříkány hliníkovou barvou, horní plocha křídla byla

  nabarvena barvou žlutou. Znaky na křídle byly ve

  všech čtyřech pozicích, na trupu byly namalovány

  buď na přídi, nebo na motorovém krytu. Přísluš-

  nost k jednotlivým lodím určovala barva ocasních

  ploch. V tomto případě se jedná o letadlovou loď

  USS Ranger (CV-4), která obdržela Wildcaty jako

  první, následována USS Wasp (CV-7). Pruhy na

  trupu a na křídle, včetně přední části motorového

  krytu, určovaly příslušnost stroje k jednotlivým

  sekcím jednotky, v případě bílé barvy se jednalo

  o druhou sekci. Fotografie zachycují tento stroj

  ještě před dodáním k jednotce, kdy ještě nebyl vy-

  baven palubními zbraněmi a teleskopickým zamě-

  řovačem. Prvních 19 strojů tohoto výrobního bloku

  mělo motorový kryt ještě dělený na horní a spodní

  polovinu.

  INFO Eduard

  85

  Srpen 2022

• Page 86

  1/48

  Spitfire HF Mk.VIII

  kat. č. 8287

  marking B

  postavil a vyfotil Werner Scheibling

  stránka produktu

  648199 Spitfire Mk.VIII cockpit (Brassin)

  648200 Spitfire Mk.VIII engine (Brassin)

  648201 Spitfire Mk.VIII gun bays (Brassin)

  648380 Spitfire Mk.VIII/IX cockpit door (Brassin)

  POUŽITÉ DOPLŇKY

  POSTAVENO

  INFO Eduard86

  Srpen 2022

• Page 87

  POSTAVENO

  JF476, No. 92 Squadron, Triolo, Sicílie, listopad 1943

  Původní stíhací No. 92 Squadron, účastnící se bojů

  1. světové války, byla v srpnu 1919 rozpuštěna.

  Dne 10. října 1939 však byla ustavena jednotka se

  stejným číselným označením, jejíž výzbroj zpo-

  čátku tvořily Bristoly Blenheim. Již na počátku

  roku 1940 obdržela Spitfiry, s nimiž prošla boji nad

  Dunkerque a Bitvou o Británii. V únoru 1942 byla

  odeslána do severní Afriky, kde bojovala s ně-

  meckými a italskými ozbrojenými silami. Po ukon-

  čení bojů v Africe následovalo nasazení na Maltě

  a Sicílii, poté se jednotka přesunula do Itálie.

  Rozpuštěna byla 30. prosince 1946 v rakouském

  Zeltwegu. Letouny No. 92 Squadron nesly kamuf-

  láž Desert Scheme, tvořenou barvami Dark Earth

  a Middle Stone na horních plochách, spodní plochy

  kryla barva Azure Blue. Barvu písmen kódového

  označení squadrony se nepodařilo jednoznačně

  určit, prameny uvádějí modrou i červenou. Na obou

  stranách trupu je znak Desert Air Force. Během

  2. světové války dosáhla No. 92 Sqn 317 sestřelů

  a stala se tak nejúspěšnější ze všech jednotek

  RAF.

  INFO Eduard

  87

  Srpen 2022

• Page 88

  Z-126 Trenér

  POSTAVENO

  1/48

  kat. č. 82181

  marking C

  postavil Patrik Pěcha

  481084 Z-126/226 Trenér landing flaps (fotolept)

  648679 Z-126/226 Trener wheels (Brassin)

  648681 Z-126 Trener Walter Minor 4 engine PRINT (Brassin)

  3DL48044 Z-126 SPACE (3D obtisk)

  POUŽITÉ DOPLŇKY:

  stránka produktu

  INFO Eduard88

  Srpen 2022

• Page 89

  POSTAVENO

  OK

  -

  IFG, v. č. 746, aeroklub Kunovice, Česká republika, 1994

  Trenér v. č. 746 byl zalétán 24. dubna 1954 a v čer-

  venci byl přidělen krajskému aeroklubu v Olomou-

  ci. Tam sloužil od roku 1955 k výcviku i skupinové

  akrobacii. Krajský AK Olomouc byl v té době líhní

  akrobatů a působilo v něm několik akrobatických

  skupin. Jednou z nich byla i výlučně dívčí sku-

  pina. V jejím rámci létala od roku 1957 s OK

  -

  IFG

  Eva Krenčová. To už byl původní zelený nátěr vy-

  střídán krémovým s červenou přídí. V dalších lé-

  tech byl OK

  -

  IFG využíván do roku 1963 v různých

  severomoravských aeroklubech, poté byl deset

  let zakonzervován. Na sklonku roku 1973 prošel

  v kunovickém Aerotechniku třetí generální opravou

  a byl znovu uveden do provozu. Od roku 1981 sloužil

  v aeroklubu Kunovice a po další generálce v roce

  1988 dostal retro vojenské zeleno-modré zbarve-

  ní. Později byly přidány ještě žluté pruhy na křídle

  a trupu. V roce 1995 byl OK

  -

  IFG použit pro natáče-

  ní seriálu Zdivočelá země a pro tuto „roli“ dostal

  podle požadavku filmařů dočasný nátěr spodních

  ploch zelenou barvou. To již byl OK

  -

  IFG v majetku

  kunovického aeroklubu a sloužil zde až do roku

  2014. Dne 11. 10. s ním provedl Albert Orlita poslední

  let a letoun putoval do Leteckého muzea Kunovice,

  kde je dnes vystaven.

  INFO Eduard

  89

  Srpen 2022

• Page 90

  1/48 Eduard

  POSTAVENO

  P-51D wheel bay PRINT

  kat. č. 648742

  postavil JAN BARANEC

  stránka produktu

  INFO Eduard90

  Srpen 2022

• Page 91

  POSTAVENO

  stránka produktu

  INFO Eduard

  91

  Srpen 2022

• Page 92

  kat. č. 2141

  marking I

  postavil Robert Szwarc

  MEZEK

  Dual Combo

  1/72

  POSTAVENO

  INFO Eduard92

  Srpen 2022

• Page 93

  POSTAVENO

  S-199.178, Bezpečnostní letectvo, Praha-Ruzyně, Československo, prosinec 1948

  Letoun výr. č. 178 byl zalétán továrním pilotem An-

  tonínem Krausem 19. listopadu 1948 a 27. prosince

  téhož roku byl přelétnut do Ruzyně, kde byl zařa-

  zen do stavu tehdejšího Bezpečnostního letectva.

  Nejprve dostal imatrikulaci OK

  -

  BYW a po změně

  systému značení byl od března 1950 evidován jako

  B-4300. Pravděpodobně v březnu 1951 byl předán

  s náletem 94 hodin armádě s předávací cenou vy-

  číslenou na 802 000 Kčs. Následně sloužil od roku

  1953 u 4. leteckého školního pluku v Prostějově

  s trupovým označením UF-25. Dne 19. října byl

  vážně poškozen při přistání. Drak byl zrušen, ale

  nebyl fyzicky zničen a zůstal na šrotišti v Olomou-

  ci. Odtud byl předán v roce 1969 Leteckému mu-

  zeu Kbely. S využitím trupu tohoto letounu pak byl

  zkompletován jediný muzejní exemplář Avie S-199.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Srpen 2022

• Page 94

• Page 95

• Page 96

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2022

  644171

  F4F-3 early LööK

  1/48 Eduard

  644173

  EA-18G LööK

  1/48 Meng

  648770

  F4F-3 life raft PRINT

  1/48 Eduard

  BIG49336 OH-13 1/48 Italeri

  BIG49337 Su-25 1/48 Zvezda

  BIG49338 AH-1G 1/48 Special Hobby

  BIG49339 D3A Val 1/48 Hasegawa

  644171 F4F-3 early LööK 1/48 Eduard

  644173 EA-18G LööK 1/48 Meng

  648765 F4F-3 cockpit w/ telescopic gun sight PRINT 1/48 Eduard

  648770 F4F-3 life raft PRINT 1/48 Eduard

  648771 A6M2 gun bays PRINT 1/48 Eduard

  648772 A6M2 tailwheel PRINT 1/48 Eduard

  648775 F/A-18F ejection seats 1/48 Meng

  648776 F/A-18F wheels 1/48 Meng

  648781 F4F seat early PRINT 1/48 Eduard

  648782 P-38J wheels 1/48 Tamiya

  648783 P-38J landing flaps PRINT 1/48 Tamiya

  648784 P-38J undercarriage legs BRONZE 1/48 Tamiya

  653010 WWII USN battleship bollards PRINT 1/350

  672295 Ki-84 seat PRINT 1/72 Arma Hobby

  672296 Ki-84 wheels PRINT 1/72 Arma Hobby

  672297 Ki-84 exhaust PRINT 1/72 Arma Hobby

  644175 Su-25 LööKplus 1/48 Zvezda

  644176 A-1H LööKplus 1/48 Tamiya

  644177 A-1J LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN64890 Sopwith Camel Bentley engine 1/48 Eduard

  BIG ED (září)

  BRASSIN (září)

  LöökPlus (září)

  BIGSIN (září)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro EA-18G v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - záchranný člun pro F4F-3

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje nafouknutý člun

  a otevřený prostor pro uložení člunu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard96

  Srpen 2022

• Page 97

  648765

  F4F-3 cockpit w/ telescopic gunsight PRINT

  1/48 Eduard

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kokpit pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 13 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  97

  Srpen 2022

• Page 98

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2022

  648771

  A6M2 gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  648772

  A6M2 tailwheel PRINT

  1/48 Eduard

  648775

  F/A-18F ejection seats

  1/48 Meng

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro A6M2 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje zbraňové šachty do obou polovin křídla.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - ostruhy pro A6M2 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje ostruhu a oddělený koncový kužel

  trupu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro

  F/A-18F v měřítku 1/48. Sada obsahuje dvě

  sedačky. Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard98

  Srpen 2022

• Page 99

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHZÁŘÍ 2022

  648776

  F/A-18F wheels

  1/48 Meng

  648781

  F4F seat early PRINT

  1/48 Eduard

  648782

  P-38J wheels

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - kola podvozku pro F/A-18F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďová kola.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pro F4F v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-38J

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  INFO Eduard

  99

  Srpen 2022

• Page 100

  ON APPROACH

  648783

  P-38J landing flaps PRINT

  1/48 Tamiya

  648784

  P-38J undercarriage legs BRONZE

  1/48 Tamiya

  653010

  WWII USN battleship bollards PRINT

  1/350

  Brassinová sada - přistávací klapky pro P-38J v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje vysunuté klapky pro obě poloviny křídla.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-38J

  v měřítku 1/48. Nohy jsou odlity z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 3 součástky

  Brassinová sada - pacholata pro plavidla USN

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 16 pacholat.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard100

  Srpen 2022

• Page 101

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  672295

  Ki-84 seat PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672296

  Ki-84 wheels PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672297

  Ki-84 exhaust PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - sedačka pro Ki-84 v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Ki-84

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro Ki-84

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard

  101

  Srpen 2022

• Page 102

  ON APPROACH

  644175

  Su-25 LööKplus

  1/48 Zvezda

  Soubor 4 sad pro Su-25 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vystřelovací sedačka

  ZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard102

  Srpen 2022

• Page 103

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  644176

  A-1H LööKplus

  1/48 Tamiya

  Soubor 3 sad pro A-1H v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  ZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard

  103

  Srpen 2022

• Page 104

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2022

  64477

  A-1J LööKplus

  1/48 Tamiya

  Soubor 3 sad pro A-1J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  INFO Eduard104

  Srpen 2022

• Page 105

  SIN64890

  Sopwith Camel Bentley engine

  1/48 Eduard

  Soubor 6 sad pro Sopwith Camel v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor Bentley PRINT

  - kola podvozku

  - sedačka pilota PRINT

  - kulomet Vickers Mk.I

  - čerpadla Rotherham PRINT

  - závěsník na 20lb pumy PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard

  105

  Srpen 2022

• Page 106

  FOTOLEPTY

  32478 Yak-9T landing flaps 1/32 ICM

  32998 Yak-9T 1/32 ICM

  32999 Bf 109G-6 1/35 Border Model

  36486 Jagdtiger 1/35 Hobby Boss

  36487 Jagdtiger fenders 1/35 Hobby Boss

  36488 T-70B 1/35 Zvezda

  36489 Coyote TSV 1/35 Hobby Boss

  481087 Spitfire F Mk.XVIII landing flaps 1/48 Airfix

  491294 P-38J 1/48 Tamiya

  491296 Spitfire F Mk.XVIII 1/48 Airfix

  491298 F-86F-40 1/48 Airfix

  491300 Yak-9D 1/48 Zvezda

  ZOOMY

  33299 Yak-9T 1/32 ICM

  33300 Yak-9T seatbelts STEEL 1/32 ICM

  33331 Bf 109G-6 1/35 Border Model

  33332 Bf 109G-6 seatbelts STEEL 1/35 Border Model

  FE1294 P-38J 1/48 Tamiya

  FE1295 P-38J seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1296 Spitfire F Mk.XVIII 1/48 Airfix

  FE1297 Spitfire F Mk.XVIII seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1298 F-86F-40 1/48 Airfix

  FE1299 F-86F-40 seatbelts 1/48 Airfix

  FE1300 Yak-9D 1/48 Zvezda

  FE1301 Yak-9D seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  MASKY

  JX291 Bf 109G-6 1/35 Border Model

  JX292 Bf 109G-6 TFace 1/35 Border Model

  JX293 Yak-9T 1/32 ICM

  JX294 Yak-9T TFace 1/32 ICM

  EX883 P-38J 1/48 Tamiya

  EX884 P-38J TFace 1/48 Tamiya

  EX885 Spitfire F Mk.XVIII 1/48 Airfix

  EX886 Spitfire F Mk.XVIII TFace 1/48 Airfix

  EX887 F-86F-40 1/48 Airfix

  EX888 F-86F-40 TFace 1/48 Airfix

  EX889 Yak-9D 1/48 Zvezda

  EX890 Yak-9D TFace 1/48 Zvezda

  EX891 F3F-2 1/48 Academy

  EX892 F3F-2 TFace 1/48 Academy

  CX626 Ki-84 1/72 Arma Hobby

  CX630 Tu-2T 1/72 ICM

  SPACE

  3DL32008 Yak-9T SPACE 1/32 ICM

  3DL48080 F4F-3 early SPACE 1/48 Eduard

  3DL48081 P-38J SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48082 Spitfire F Mk.XVIII SPACE 1/48 Airfix

  3DL48083 F-86F-40 SPACE 1/48 Airfix

  OBTISKY

  D48103 P-38J Pacific Lightning 1/48 Tamiya

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard106

  Srpen 2022

• Page 107

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  Avia S-199 ERLA canopy #70152 1/72

  ZÁŘÍ 2022

  S-199, D-106, Modi Alon, 101. peruť (tayeset),

  Cheyl ha-avir, Aqir, Izrael, červen 1948

  S-199.??, Stíhací výcvikové středisko,

  Planá u Českých Budějovic, Československo,

  květen 1948

  S-199.66, A-798, ak. Ladislav Strnad,

  Letecká vojenská akademie, Hradec Králové,

  Československo, červen 1950

  S-199.302, rtm. Josef Filus, 1. letka, Letecký pluk 7,

  Brno-Černovice, Československo, srpen 1949

  S-199, D-108, 101. peruť (tayeset), Cheyl ha-avir,

  Qastina, Izrael, září 1948

  S-199, 1907, 101. peruť (tayeset), Cheyl ha-avir,

  Izrael, prosinec 1948

  INFO Eduard

  107

  Srpen 2022

• Page 108

  ON APPROACH

  Fw 190A-3 light fighter 1/48#82141

  ZÁŘÍ 2022

  WNr. 437, Uffz. Johannes Rathenow,

  10./JG 1, Woensdrecht, Nizozemsko,

  červenec 1942

  WNr. 0552, Hptm. Josef Priller,

  III./JG 26, Wevelgem, Belgie,

  konec srpna 1942

  WNr. 2080, 10.(Jabo)/JG 2,

  Beaumont-le-Roger, Francie, jaro 1942

  WNr. 130539, Hptm. Heinz Krafft,

  I./JG 51, Vjazma, Sovětský svaz,

  podzim 1942

  WNr. 125425, Fw. Kurt Kundrus, 12./JG 5, Herdla, Norsko, prosinec 1943

  INFO Eduard108

  Srpen 2022

• Page 109

  Bf 110E 1/72#7464

  WNr. 3866, Oblt. Hans-Joachim Jabs

  a Oblt. Erich Weissflog, 6./JG 76, Argos,

  Řecko, duben–červen 1941

  WNr. 4397, Oblt. Eduard Tratt

  a Uffz. Friedrich Gillert, 4./ZG 26,

  Dugino, Sovětský svaz, únor 1942

  WNr. 4114, Lt. Felix-Maria Brandis

  a Fw. Albert Harnack, 1.(Z)/JG 77,

  Rovaniemi, Finsko, září 1941

  Lt. Herbert Kutscha a Fw. Martin Heinz,

  5./ZG 1, Sovětský svaz, 1942

  ON APPROACHZÁŘÍ 2022

  INFO Eduard

  109

  Srpen 2022

• Page 110

  The Ultimate Tempest

  1/48

  #11164

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2022

  MW835, Southern Sector,

  W/Cdr Charles H. Dyson, Jižní Sektor,

  RAF Middle Wallop, Velká Británie, 1946

  Kniha Christophera Thomase – The Ultimate

  Tempest – ilustrovaná historie Tempestu Mk.II.

  80 stran, v angličtině, více než 180 fotografií

  a barevných profilů, první vydání.

  MW800, S/Ldr Frank W. M. Jensen,

  No. 54 Squadron, RAF Chilbolton,

  Velká Británie, červen 1946

  PR527, RDF, Chakeri, Indie, leden 1947

  INFO Eduard110

  Srpen 2022

• Page 111

  ON APPROACHZÁŘÍ 2022

  PR736, S/Ldr D. C. Usher, No. 16 Squadron,

  BAFO, RAF Fassberg, Německo,

  1946–1948

  PR788, S/Ldr R.N.G. Allen, No. 33 Squadron,

  Kuala Lumpur, Malajsie, únor 1948

  A139 (ex PR809), No. 14 Squadron,

  Royal Pakistan Air Force, 1949

  PR836, F/Lt M. P. O. Blake, No. 3 Squadron, Royal Indian Air Force, Kolar, Indie, 1946–1947

  HA426, No. 7 Squadron,

  Royal Indian Air Force, Jammu,

  prosinec 1948

  PR674, W/Cdr Frank R. Carrey, No. 135 Wing,

  BAFO, RAF Fassberg, Německo,

  srpen 1948 – únor 1949

  HA547, No. 7 Squadron,

  Royal Indian Air Force, 1949

  INFO Eduard

  111

  Srpen 2022

• Page 112

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2022

  Spitfire F Mk.IX

  1/72

  #70122

  Reedice

  EN315, S/Ldr. Stanisław Skalski, Polish Combat Team,

  severní Afrika, jaro 1943

  BS392, S/Ldr. Bernard Dupérier, No. 340 Squadron,

  RAF Biggin Hill, Velká Británie, podzim 1942

  EN133, No. 611 Squadron, RAF Biggin Hill,

  Velká Británie, počátek 1943

  EN354, Lt. Leonard V. Helton, 52nd FG, 4th FS,

  letiště La Sebala, Tunisko, červen 1943

  INFO Eduard112

  Srpen 2022

• Page 113

  CO PRO NÁS ZNAMENAJÍ AVIE

  Pro modeláře nejen z bývalého Česko-

  slovenska ale i z blízkého zahraničí jsou

  jedním ze symbolů jejich modelářských

  začátků stavebnice Avií S-199 a CS-199

  v měřítku 1/72 s působivými titulními

  obrázky Jaroslava Velce. Tyto stavebnice

  patřily mezi ty nejlepší, jaké se v 70. le-

  tech v tehdejší východní Evropě vyráběly.

  Podrobná historie jednotlivých strojů po-

  psaná v návodu těchto padesát let starých

  stavebnic není u některých výrobců běž-

  ná dodnes. Bylo možné je slepit za jedno

  odpoledne, což bylo samo o sobě velkou

  výhodou, začínajícími modeláři s gustem

  využívanou. Také se z nich daly konver-

  zí postavit Messerschmitty Bf 109F nebo

  G, což byly typy, jejichž stavebnice se na

  Východě v té době z ideologických důvodů

  prodávat nesměly. Tato cenzura ze strany

  komunistických režimů ovšem dělala ze

  stavebnic německých druhoválečných le-

  tadel nedostatkové a cenné zboží, placené

  v případě konverzí z S-199 tou nejtvrdší

  východní měnou – vlastní prací. To bylo

  diskusí nad správným postupem ztvárně-

  ní jednotlivých odlišností! Největší výzvu

  většinou představovala výroba nového

  vrtulového kužele. Kdo měl to štěstí, tomu

  nějaký známý či příbuzný „vytočil“ několik

  kousků podle nákresu v práci na soustru-

  hu, jiní upínali patřičný kousek materiálu

  do vrtačky, aby dokázali vytvořit kruhový

  průřez. Boule na křídlech se buď pone-

  chaly, nebo odbrousily a nahradily nový-

  mi, malými. A samozřejmě bylo třeba si

  vyrobit kopyto pro překryt kabiny. Kdo

  z modelářů dnes ještě umí vytahovat čiré

  díly z acetátové fólie zahřáté nad kuchyň-

  ským sporákem?

  Při přípravě obou konstrukcí, tedy jak

  S-199, tak CS-199, jsme se rozhodli pro

  poněkud podrobnější a složitější prove-

  dení stavebnice ve srovnání s Aviemi, na

  kterých jsme vyrůstali. Také jsme se roz-

  hodli, že v některých případech volně na-

  vážeme na legendární malby pana Velce.

  Adam Tooby proto ztvárnil na naše přání

  boxart Avie S-199 s vypouklou kabinou

  v kompozici inspirované malbou na kra-

  bičce původní stavebnice. Jeho kresba

  je ale vytvořena jako pohled z opačné

  strany a letouny nesou jiné markingy.

  Piotr Forkasiewicz zvolil pro dvoumístnou

  CS-199 poněkud méně dynamickou kom-

  pozici, ale i jeho malba vzdává hold Aviím

  i původnímu obrazu Jaroslava Velce.

  Avie pro nás modeláře v České republice

  a na Slovensku prostě hodně znamenají,

  stejně jako hodně znamenaly pro pová-

  lečné československé letectvo. To provo-

  zovalo více než 500 těchto strojů, na nichž

  se vycvičil základní kádr pilotů, kteří ná-

  sledně přešli na moderní MiGy-15 a další

  typy. Řada těchto starých mazáků sloužila

  ve vojenském i civilním letectví až hlubo-

  ko do osmdesátých let a po celou dobu

  své služby předávala své neocenitelné

  zkušenosti dalším generacím českoslo-

  venských pilotů. Jejich odkaz žije v čes-

  kém a slovenském letectví dodnes.

  Jan Bobek

  INFO Eduard

  113

  Srpen 2022

• Page 114

  DOBŘÍŠSKÁ ŠELMA

  Více informací: www.facebook.com/dobrismodel/ • www.dobrismodel.cz • modelari.dobris@gmail.com • tel. 728 074 851

  PLASTIKOVÉ A PAPÍROVÉ MODELY OD MODELÁŘŮ Z CELÉ ČR • PRODEJCI MODELŮ A MODELÁŘSKÝCH POTŘEB

  DOPOLEDNE DOPROVODNÁ VÝSTAVA AUTO A MOTO VETERÁNŮ • OBČERSTVENÍ • VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

  SOBOTA 13. SRPNA 2022 OD 10:00 DO 16:00

  MODELÁŘSKÁ SOUTĚŽNÍ VÝSTAVA

  • Online přihlašování modelů:

  dobris.ipmscz.eu

  • Přejímka modelů:

  13. srpna 2022 od 8:00 do 10:00

  • Startovné: děti zdarma, dospělí 50 Kč

  • Otevřeno pro veřejnost: 10:00 – 16:00

  SPORTOVNÍ HALA, ŠKOLNÍ 36, DOBŘÍŠ – BOČNÍ VCHOD