05/2022

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 květen 2022

  # 147

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2022

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 21 květen 2022

  # 147

• Page 3

  eduardeduard

  KVĚTEN 2022

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APROACH – červen 2022

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  Z-126 Trenér ProfiPACK 1/48

  MEZEK Limited edition 1/72

  Bf 109G-10 WNF/Diana Weekend edition 1/48

  Spitfire F Mk.IX Weekend edition 1/72

  F6F-3 ProfiPACK 1/48

  Spitfire HF Mk.VIII ProfiPACK 1/48

  A6M2 Zero Type 21 ProfiPACK 1/48

  MEZEK 1/72

  Z-526AFS Akrobat 1/48

  Sopwith F.1 Camel (Clerget) 1/48

  Saburō Sakai část 1

  Avia S-199 v izraelských službách

  Daniel Le Roy du Vivier

  Letecká vojna nad Ukrajinou, část 2

  4

  6

  46

  80

  92

  100

  106

  120

  139

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Vážení přátelé,

  po výstavě v Lingenu jsme s květnovými no-

  vinkami v čele s dvaasedmdesátinovou Avií

  S-199 zajeli na soutěž Velikonoční Prostějov.

  Kam jinam, než do Prostějova. A minulý tý-

  den jsme se s potěšením zúčastnili výstavy

  v Mošoni, tedy maďarském Mosonmagy-

  árováru. Bylo osvěžující se po dvou letech

  skoro samotářského života, home officů

  a příležitostně i úplné izolace zase na jednom

  místě vidět s tolika přáteli, spolupracovníky

  i zákazníky! Skoro jako by se vrátily ty staré

  dobré časy před Covidem. Jenomže nevráti-

  ly. Staré časy končí ve víru epidemie, inflace

  a války a už se nikdy nevrátí. Rodí se nový

  svět. Ruská válka proti Ukrajině a svobod-

  nému světu pokračuje už třetí měsíc a mě

  těší, že v ní naše země stojí na té správné

  straně. Dodáváme zbraně. Možná jich ne-

  dodáváme tolik, kolik dodávají velké země,

  možná to nejsou ty nejmodernější zbraně,

  které by mohly dodat některé velké země,

  kdyby je dodat chtěly, ale dodáváme je rychle

  a bez řečí. Jsem vojenským povoláním dě-

  lostřelec a i proto mě těší, že Ukrajina do-

  stala české samohybné houfnice a salvové

  raketomety. Vypadalo to, že je této technice

  souzeno postávat někde ve skladech nebo

  v muzeích, tak ať odvede na Ukrajině dob-

  rou práci a pomůže vyhnat ruské okupanty!

  Stát na správné straně není u nás v Čechách

  samozřejmostí. Ne vždy tomu tak bylo, ale

  stejně jako dnes, i před osmdesáti lety jsme

  stáli na té správné straně. Naši dělostřelci

  a pěšáci bránili severoafrický Tobruk před

  útoky Němců a Italů, naši letci bojovali v řa-

  dách RAF nad západní Evropou a v Buzuluku

  se formoval 1. československý pěší prapor,

  připravující se na svoji první bitvu proti Wehr-

  machtu u Sokolova. Doma, v zemi okupované

  nacistickým Německem, vzdoroval a bojoval

  domácí odboj. Dne 27. května roku 1942 naši

  parašutisté, vysazení z Anglie a podporovaní

  domácím odbojem, zaútočili v Praze úspěšně

  na zastupujícího říšského protektora v Če-

  chách a na Moravě, SS

  -

  Obergruppenführe-

  ra a generála policie Reinharda Heydricha.

  Ten na následky jejich útoku zemřel a stal

  se tak nejvýše postaveným německým po-

  hlavárem, zabitým za druhé světové války

  příslušníky protinacistického odboje. Český

  národ za tuto hvězdnou chvíli své historie

  zaplatil strašlivou cenu, nacisté zavraždili ti-

  síce lidí, symbolem vražedné pomsty se staly

  vyvražděné a vypálené obce Lidice a Ležáky.

  Demokratický prozápadní odboj byl tak těžce

  zasažen, že mu po válce nezbyl dostatek sil,

  aby mohl čelit nástupu nové, tentokrát ko-

  munistické diktatury, která naši zemi ovlád-

  la na dlouhých čtyřicet let. A když jsme si

  v poločase této doby mysleli, že můžeme

  věřit ruským řečem o svobodě a právu na

  sebeurčení národů, vyvedly nás ruské tanky

  rychle z omylu. Za právo a výsadu náležet ke

  svobodnému světu jsme zaplatili vysokou

  cenu, a i proto dnes stojíme za Ukrajinou,

  protože na Ukrajině se rozhoduje o budouc-

  nosti našeho svobodného světa.

  MEZEK

  Na správné straně jsme stáli ještě v roce

  1948, ačkoli naši zemi v té době již měli ve

  své moci komunisté. Československo i přes-

  to podporovalo stát Izrael v první izrael-

  sko-arabské válce. Jak velmi historie této

  války připomíná dnešní situaci na Ukrajině!

  V rámci vojenských dodávek šla do Izraele

  i letadla, Spitfiry Mk.IXe a Avie S-199. Právě

  ty Avie S-199, jejichž novou stavebnici vám

  představujeme v dnešním Infu, ačkoli měla

  svoji premiéru již ve druhé polovině dubna

  v Prostějově a v Mošoni. Úspěšnou premi-

  éru, nutno dodat. Stavebnice se líbí a jsem

  tomu rád, protože, upřímně řečeno, nic moc

  lepšího momentálně neumíme vytvořit ani

  my, ani nikdo jiný. Samozřejmě by to nebyli

  modeláři, aby nenašli chyby. Takže jsem se

  hned v Mošoni dozvěděl, co vše Mezkovi chy-

  bí k dokonalosti a na čem bychom ještě měli

  zapracovat, abychom té dokonalosti dosáhli.

  Jenomže nezapracujeme. My totiž nevyrábí-

  me model, ale stavebnici, a i sebedokonalejší

  stavebnice je stále jen polotovar. Model ze

  stavebnice dělá až modelář, a chce-li mít na

  svém modelu něco, co výrobce ve stavebnici

  pominul, nezbývá mu než si ten detail doplnit

  sám. Jak říkal pan Zatloukal, ředitel Kovozá-

  vodů Prostějov a jeden z otců zakladatelů

  československého plastikového modelářství,

  „zručný modelář dodělá sám“. Toto pravidlo

  platilo, platí a platit bude! Kdo nejste staveb-

  nicí ve své touze po dokonalosti plně uspo-

  kojen, tvořte! V některých případech vám

  v tom pomůžeme našimi leptanými, resino-

  vými či jinými doplňky, ale vaše spoluúčast je

  i tak nezbytná a žádoucí!

  MODELY

  S-199 přichází na trh pod názvem MEZEK

  jako položka řady Limited Dual Combo se

  dvěma sadami výlisků v balení. Sady nejsou

  identické. Liší se provedením trupů. Jeden je

  pro stroj s do strany odklopnou kabinou typu

  Erla, druhý je pro pozdější sériové provedení

  s odsuvnou vypouklou kabinou. Verzí zbarve-

  ní je dvanáct, převážně jde o československé

  stroje jak armádního, tak bezpečnostního

  letectva, tři varianty zbarvení představují iz-

  raelské stroje dodané do Izraele v roce 1948

  jako základ izraelského letectva. Po limitce

  budou následovat ProfiPacky, prvním z nich

  bude již v červnu dvoumístná CS-199. Čtvrt-

  ková S-199 bude pravděpodobně oproti pů-

  vodnímu plánu vydaná až po Novém roce. Na

  E-day, jak jsem původně sliboval, ji s nejvyšší

  pravděpodobností nestihneme. Jo jo, vlk taky

  sliboval!

  Spolu s Mezkem vydáváme v květnu čtvrt-

  kového Trenéra Z-126 v řadě ProfiPack a dva

  Weekendy, dvaasedmdesátinového Spitfira

  F Mk.IX a čtvrtkovou Bf 109G-10 WNF/Diana.

  Na trh se také vracejí tři čtvrtkové ProfiPac-

  ky jako reedice: rychle vyprodaný A6M2 Zero

  model 21, Spitfire HF Mk.VIII a F6F3 Hellcat.

  Posledně jmenovaná stavebnice není úplně

  čistá reedice, v tomto případě jsme modifi-

  kovali nabídku markingů i boxart. Věřím, že

  vám to nebude vadit.

  EDDIE A JEHO NÝTY

  Na dubnových výstavách si odbyla svou pre-

  miéru i jedna zcela nová produktová řada.

  Jmenuje se EDDIE THE RIVETER a jak její

  název napovídá, týká se nýtů a slouží k vy-

  tvoření realistického pozitivního nýtování po-

  vrchu modelu. Jde o aplikaci technologie 3D

  obtisku řady Space. Nýty jsou tištěny na laku,

  lak je tedy pod nimi. To je důležité, nenech-

  te se v tomto případě zlákat ke snaze vrst-

  vu laku po aplikaci obtisku strhnout! Laku

  se nemusíte obávat, při správném postupu

  nebude po aplikaci na modelu vidět. Obtisk

  INFO Eduard4

  Květen 2022

• Page 5

  se nanáší na povrch nastříkaný surfacerem,

  který se pak nastříká po aplikaci obtisku

  i přes něj. Surfacer je třeba nanášet stříkací

  pistolí s vysokou opatrností, nikdy nestříkejte

  na obtisk surfacer sprejem. Sprej je takový

  poněkud divoký a při jeho použití hrozí po-

  škození naneseného obtisku. První sada řady

  Eddie the riveter je určena pro Mi-24V v mě-

  řítku 1/48 od Zvezdy. Cena je poměrně vyso-

  ká, což je dáno rozsahem sady a náročností

  použité technologie. Na druhou stranu je to

  z konstrukčního hlediska poctivě odvedená

  práce, pečlivě ověřovaná podle skutečného

  stroje. Pokračovat budeme s nýty na Mi-24D,

  což sice nebude díky použití konstrukce sady

  pro Mi-24V jako základu tak složitá práce, ale

  přesto to potrvá. Dalšími kandidáty jsou Su-

  25 od Zvezdy a dvaasedmdesátinový Hurri-

  cane od Arma Hobby.

  BRASSINY A LEPTY

  Mezi rozsahem povětšinou menšími tiště-

  nými brassinovými sadami jsou opět dvoje

  vztlakové klapky v měřítku 1/48: pro Spitfira

  Mk. IX a pro Fw 190D. Jejich variace budou

  také mezi červnovými novinkami, což rozši-

  řuje možnost si je přinejmenším prohlédnout

  a vyhodnotit jejich prospěšnost pro vaše

  modely. Mezi tištěnými brassinovými sadami

  najdete i dvě pro lodě v měřítku 1/350, dal-

  ší sadu pro lodě najdete i mezi novinkami

  v řadě Space. S lodními sadami budeme další

  měsíc pokračovat. Kromě 3D tisků se v naší

  nabídce objeví i první dvě sady vodotěsných

  dveří v řadě Space.

  V produktových řadách Space a klasických

  leptech najdete také sady pro dvaatřicetinový

  Hawk 81-A2, což je exportní verze P-40. Tou-

  to stavebnicí otevřela firma GWH svoji řadu

  stavebnic stíhaček řady P-40/Tomahawk

  I a my následujeme jejich vydávací schéma.

  Jednou ze sad pro Hawka 81 je i sada oce-

  lových upínacích pásů (32298 Hawk 81-A2

  seatbelts STEEL 1/32), která přímo konku-

  ruje sadě řady Space 3DL32006, která tyto

  ocelové pásy rovněž obsahuje. To je u pro-

  duktů řady Space určených pro kokpity leta-

  del standardní výbava. V recenzích a jiných

  zmínkách o sadách Space v podstatě nikdo

  nezmiňuje, že jde o kombinované sady, ob-

  sahující tištěné 3D obtisky a barevné leptané

  díly, vyrobené v tomto případě z ocelového

  plechu. To je mimochodem to nejlepší, co

  můžeme v leptech nabídnout a sady Space

  takto kompletujeme proto, abychom optima-

  lizovali použité technologie podle charakteru

  nabízených dílů. Každá technologie má své

  výhody a své nevýhody. 3D obtisk je velmi

  dobrý až vynikající pro výrobu bočních pa-

  nelů i dalších povrchových detailů, je dobrý

  i pro palubní desky, i když po pravdě řeče-

  no si myslím, že nejlepší pro palubní desky

  je stále klasický barevný lept. Pro detaily

  umístěné v prostoru, vystupující z plochy,

  jako jsou různá madla, zrcátka nebo právě

  upínací pásy, není tato technologie vhodná,

  protože se produkty jí vytvořené nacházejí

  jaksi mimo „obálku vlastností“ potřebnou pro

  tyto díly. Pro ně naopak není nic lepšího než

  ocelový lept. Pokud pochybujete, podívejte

  se třeba na nějaký stěrač, nebo porovnejte

  právě upínací pásy. Pokud se vám budou líbit

  ty 3D tištěné, budiž. Je to vaše volba. My ale

  nebudeme ani sobě ani našim zákazníkům

  něčím takovým kazit vkus.

  A NĚCO KE ČTENÍ...

  V Infu dnes najdete čtyři články. Miro Ba-

  rič pokračuje v mapování letecké války nad

  Ukrajinou popisem dění v druhém měsíci

  války, další tři jsou historické a všechny mají

  nějaký vztah k našim stavebnicím. Je tu tedy

  první díl článku Jana Bobka o Saburō Sakai-

  ovi, který mimo jiné vyvrací některé nepřes-

  nosti, dodnes přežívající v myslích modelá-

  řů díky kultovní životopisné knize Samurai,

  známé v českém a slovenském prostředí

  jako Zera nad Pacifikem. Do ní se dostaly

  různé nesmysly díky zásahům překladatelů

  a editorů původního textu. Ty udělaly z této

  knihy zvláštní mix reality a fikce, ne nepo-

  dobný dalšímu slavnému životopisnému dílu,

  Velkému cirkusu Piera Clostermanna. V něm

  se ale těch nepřesností dopustil sám autor

  a hlavní hrdina, zatímco v případě Samuraie

  v tom byl hlavní hrdina nevinně a Saburō

  Sakai se proti nim později ohrazoval. Neby-

  lo mu to ale moc platné, takovéto podivnos-

  ti si žijí svým vlastním životem a mají tuhý

  kořínek. Saburō Sakai se už bránit nemůže,

  Honza Bobek tedy převzal štafetu vyvracení

  dezinformací a já spolu s ním věřím, že bude

  úspěšný. Protože realita je v porovnání s fikcí

  neméně zajímavá. Ke Spitfiru Mk.V se vzta-

  huje podobně zajímavý článek o belgickém

  esu Danielu Le Roy du Vivier od Jeana Bu-

  zina a zcela aktuální je článek Yoava Efratiho

  o působení Avií S-199 v Izraeli.

  Přeji vám příjemné počtení! Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Květen 2022

• Page 6

  HISTORIEHISTORIE

  Sakai pózuje vedle své stíhačky A5M Claude na letecké základně

  Hankow v roce 1939.

  (foto: Shori Tanaka)

  Kredit: Map Collections courtesy Stanford University Libraries

  Kniha Samurai! však obsahovala již v době své-

  ho vydání mylné informace. Viníkem je zřejmě

  Fred Saito, který Sakaiovy vzpomínky překládal

  do angličtiny tak, že některé události jsou v kni-

  ze vylíčeny s nesprávným datováním nebo zcela

  protichůdně oproti realitě. V tomto článku po-

  pisuji Sakaiovu kariéru z pohledu nově dostup-

  ných archivních dokumentů, se kterými v uply-

  nulých letech pracovalo několik autorů. Já jsem

  k jejich práci přispěl skromným přídavkem,

  v textu uvádím přehled bojových letů, které Sa-

  kai provedl v závěru roku 1941 a v průběhu roku

  1942. Text odkazuje na nesrovnalosti v různých

  dříve vydaných publikacích, které jsou v rozpo-

  ru se záznamy jednotek, u nichž Sakai sloužil.

  V článku nejsou podrobně popsána všechna ví-

  tězství, jichž Sakai podle dobových dokumentů

  docílil v roce 1942 při bojích v Rabaulu a na Nové

  Guinei. Pro jejich podrobný popis a analýzu spo-

  jeneckých ztrát doporučuji vynikající publikaci

  Eagles of the Southern Sky.

  Saburō Sakai se narodil 26. srpna 1916 ve vesnici

  Nishiyoka (prefektura Saga). Jeho otec Haruichi

  a matka Hide patřili ke starobylým samuraj-

  ským rodům. Přes urozený původ patřila jejich

  rodina k nejchudším v již tak dost nuzné vesnici.

  V roce 1929 se Saburō přestěhoval do Tokia, kde

  bydlel v rodině svého strýce. Na studium, které

  měl v Tokiu absolvovat, však očividně nestačil

  a s pocitem studu se vrátil domů.

  Další dva roky strávil v rodinném domě a pra-

  coval v zemědělství. Nad hlavou mu často pře-

  létávala letadla námořnictva, a to ho začalo

  inspirovat. Když jednou uviděl náborový plakát

  námořnictva, rozhodl se namísto dalších poku-

  sů o studium pro vojenskou kariéru. Proto na-

  stoupil 31. května 1933 v Sasebo do základního

  výcviku u námořnictva. Postupně sloužil na bi-

  tevních lodích Kirishima a Haruna jako střelec

  děl ráže 150 mm, přičemž dosáhl hodnosti pod-

  důstojník 3. třídy. Na palubě Haruny často vídal

  přípravu a letecký provoz pozorovacích letounů.

  Saburō Sakai patří k ikonám historie vojenského le-

  tectví, přestože existovalo několik japonských stíha-

  čů, kteří dosáhli vyššího počtu vítězství. Je tomu tak

  nejen díky knize Samurai! (v češtině Zera nad Pacifi-

  kem), ve které se s ním veřejnost poprvé seznámila,

  ale i díky tomu, co po válce pomohl vykonat pro sblí-

  žení amerických a japonských veteránů.

  text: Jan Bobek

  INFO Eduard6

  Květen 2022

• Page 7

  HISTORIEHISTORIE

  Ovšem s životem na palubě válečného plavidla

  nebyl Sakai, ve jehož žilách kolovala samuraj-

  ská krev, vůbec spokojen. Nemohl zde realizo-

  vat svou individualitu a proto se rozhodl stát se

  stíhačem. Strýc se mu to snažil rozmluvit, ale

  marně. Sakai byl sice při přijímacích zkouškách

  dvakrát odmítnut, ale potřetí, v červnu 1936,

  uspěl a byl přijat do 38. pilotní výcvikové třídy

  (probíhala v březnu až říjnu 1937).

  Sakai ve své knize popisuje až těžko uvěřitel-

  nou brutalitu výcviku v letecké škole. Některé

  metody byly z dnešního pohledu až tragikomic-

  ké. Rekruti měli například za úkol pochytat co

  nejvíce much v letu a chytit je za křídla aniž by

  jim ublížili (Samurai! str. 29; viz zdroje). Účelem

  bylo, jak jinak, zrychlení podmíněných reflexů.

  Představte si piloty – žáky, kteří pobíhají ve

  výcvikovém prostoru, divoce mávají rukama

  a chytají mouchy. Směšné, že? Avšak po krátké

  době si nemohla být žádná moucha na letecké

  základně Tsuchiura jistá, zdali se v klidu dočká

  soumraku.

  Sakai ukončil výcvik jako nej-

  lepší žák ročníku, za což obdr-

  žel od císaře stříbrné hodinky.

  Dar mu by l předán pros t ř e d nic-

  tvím prince Fushimiho a zprá-

  va o ceremonii byla zveřejněna

  v deníku Ósaka Mainichi z 9. října 1937. Sakai byl

  vycvičen jako pilot pro letadlové lodě, ačkoli

  paradoxně z žádné během své kariéry bojově

  nevzlétl.

  Mezi Sakaiovými spolužáky byl i Kenji Okabe

  (15 vítězství), který 8. května 1942 dosáhl osmi

  sestřelů v jednom bojovém letu, což byl výkon,

  který snad překonal pouze Shō-ichi Sugita.

  V Sakaiových pamětech je chybně uvedeno, že

  šlo o sedm vítězství ve třech bojových letech.

  Rovněž informace, že Okabe padl v září 1943

  nad Bougainvillem, je chybná. Okabe se v klidu

  dočkal konce války u Kōkūtai 601. Stíhací výcvik

  Sakai absolvoval u Saeki Kōkūtai a 9. dubna 1938

  byl přidělen k Ómura Kōkūtai a poté k Óita Kō-

  kūtai.

  ČÍNA

  V době Sakaiova stíhacího výcviku probíhal čín-

  ský konflikt a on jako každý mladý stíhač v teh-

  dejším Japonsku toužil po bojových zkušenos-

  tech. Dne 11. září 1938 byl přidělen ke 12. Kōkūtai,

  která v té době používala stíhací dolnoplošníky

  s pevným podvozkem A5M Claude. Stíhačky 12.

  Kōkūtai byly součástí 2. Rengó (smíšené) Kō-

  kūtai a na podzim 1938 operovaly z letišť v Číně.

  Sakai dosáhl svého prvního vítězství 5. říj-

  na 1938 (nikoli 21. května 1939, jak je uvedeno

  v jeho pamětech). Toho dne odstartovalo pat-

  náct stíhaček, jež vedl por. Takahide Aioi, aby

  provedly patrolu nad čínským městem Chan-

  -kchou (Hankow). Aioi vedl Sakaie jako svého

  druhého wingmana. Když japonské letouny

  napadli čínští stíhači se svými Polikarpovy

  I-16, Sakai opustil formaci a na Číňany zaútočil

  sám. Během souboje, který následoval, porušil

  snad všechna pravidla leteckého boje. Přes-

  to se mu podařilo jednoho Polikarpova dostat

  dolů a šťastně se vrátil bez střeliva zpět ke své

  formaci. Po přistání Aioi Sakaie za jeho neká-

  zeň seřval (těžko se hledá lepší výraz): „Sakaii!

  Jste zatracený blázen, Sakaii! Je zázrak, že jste

  ještě naživu! V životě jsem

  neviděl tak nemotorné

  a směšné manévrová-

  ní!“ (Samurai! str. 37). Co

  si asi Aioi pomyslel, když

  Sakaie potkal na konci války

  u elitní Kōkūtai 343? Aioi měl na kontě 10 vítěz-

  ství, Sakai několikanásobně více.

  Čínská 26. stíhací peruť letěla během tohoto

  dne nad Chan-kchou, aby zajistila obranu proti

  Bitevní loď Kirishima v Tsukumowanu 10. května 1937. Sakai byl na tuto loď přidělen po absolvování základního výcviku.

  V listopadu 1942 byla potopena u Guadalcanalu.

  (foto: Shizuo Fukui)

  Saburō Sakai ve stíhačce A5M „3-107“ nad Čínou.

  (foto: AWM)

  Bitevní loď Haruna, vyfotografovaná v roce 1934. Byla potopena v kotvišti 28. července 1945 a v roce 1946 vyzdvižena

  a sešrotována. V roce 1935 Sakai úspěšně složil výběrové zkoušky do školy námořních dělostřelců. Poté sloužil na bitevní lodi

  Haruna jako střelec ve věži.

  (foto: Shizuo Fukui)

  „Sakaii! Jste zatracený blázen,

  Sakaii! Je zázrak, že jste ještě

  naživu! V životě jsem neviděl

  tak nemotorné a směšné

  manévrování!“

  INFO Eduard

  7

  Květen 2022

• Page 8

  bombardérům a napadla japonská letadla. Nový

  velitel letky Huang Han-Wen byl vážně zraněn

  a nouzově přistál na okraji města. Byl poslán

  na léčení do Hong Kongu, ale 20. března 1939

  během operace zemřel. Sovětský dobrovolník,

  lt. I. P. Podogov, je uveden jako zabitý 5. října,

  ale chybí informace o místě jeho pohřbu. Podle

  jiných údajů je uveden jako zabitý při letecké

  nehodě a pohřbený v Hami.

  Sakai byl 1. května povýšen na poddůstojníka

  2. třídy. Téměř rok po svém prvním vítězství,

  3. října 1939, sestřelil nad Ichengem bombar-

  dér, který identifikoval jako SB-2 s čínskými

  výsostnými znaky. „Překvapivě byly mnohem

  rychlejší, než jsem očekával.“ Sakai musel ura-

  zit více jak 150 mil, než dostihl bombardéry, jež

  provedly nálet na letiště Chan-kchou, které již

  bylo v rukou Japonců. Díky tomuto výkonu se

  stal slavným téměř přes noc a domů se vrátil

  jako hrdina.

  V tento den se letecká základna připravovala na

  slavnostní přijetí nových letadel přepravených

  z Japonska. Sešli se zde zástupci velení flotily

  a městských úřadů. Nikdo přitom netušil, že se

  mají stát terčem útoku. Devět DB-3 s osádka-

  mi sovětských letců vedených kapitánem G. A.

  Kulišenkem letělo k cíli tajně, v těsné klínové

  formaci, při zachování rádiového ticha. Zaúto-

  čily právě když probíhal slavnostní ceremoni-

  ál. Letouny stály ve čtyřech řadách, natěsnány

  křídlo vedle křídla. Z výšky 8700 metrů svrhli

  Sověti směs vysoce výbušných tříštivo-vý-

  bušných a zápalných pum. Podle

  hlášení osádek většina bomb ex-

  plodovala podél řad letadel,

  která byla silou výbuchů

  vymrštěna do všech stran

  a mnohá shořela. Protileta-

  dlové zbraně mlčely. Z ob-

  rovského ohniště pod nimi

  vzlétl pouze jediný stíhač

  (Sakai), který však nebyl scho-

  pen zachytit odlétající, pumového

  nákladu zbavené DB-3.

  Na letišti bylo nalezeno 64 zničených a poško-

  zených letadel, přičemž 130 lidí zahynulo a 300

  jich bylo zraněno. Zásoby paliva hořely tři ho-

  diny. Japonské zdroje potvrzují ztrátu padesáti

  strojů, zabito bylo sedm námořních důstojníků

  s hodností kapitána nebo vyšších a dvanáct

  jich bylo zraněno. Mezi zraněnými byl i velitel

  letecké flotily, kontraadmirál Tsukahara. Velitel

  letiště byl mezi mrtvými. Po této katastrofě bylo

  nařízeno období smutku.

  Další úkol Sakaie očekával u cvičné

  Ómura Kōkūtai, kde měl od poloviny

  roku 1940 jako instruktor předávat

  zkušenosti nováčkům. Mezitím se

  12. Kōkūtai stala prvním útvarem

  námořnictva vyzbrojeným novou

  revoluční stíhačkou Mitsubishi

  A6M, který zasáhl do bojů. Nový

  letoun prošel bojovým křestem při

  náletu na Chunning 13. září 1940.

  V dubnu 1941 se Sakai vrátil ke své staré

  12. Kōkūtai a v červnu byl povýšen na poddůstoj-

  níka 1. třídy. Další sestřel získal 11. srpna, když

  se svým Zerem označeným jako „3-116“ dosáhl

  vítězství nad „krásně vybarveným dvouploš-

  níkem“, patrně Polikarpovem I-15. Jednalo se

  o útok na Čcheng-tu, který se uskutečnil za

  úsvitu a k obraně byly nasazeny čtyři letouny

  I-153 z 29. stíhací peruti. Její velitel Tang Zhouli

  a dva jeho zástupci, Wang Chongshi a Huang

  Rongfa, byli v následném boji zabiti. Během to-

  hoto boje byly zničeny poslední I-153, které jed-

  notka měla.

  Podle Sakaiova zápisníku letů dosáhl poslední-

  ho vítězství v Číně 21. srpna 1941 v boji se stí-

  hačkou I-16. Oficiální záznamy 12. Kōkūtai však

  potvrzují pouze první Sakaiovo vítězství nad

  čínským územím. Tento rozpor s oficiálními zá-

  znamy jednotky je typický pro mnoho částí an-

  glického vydání knihy Samurai!, stejně jako pro

  některé záznamy v Sakaiově zápisníku letů, ze

  kterého čerpal Henry Sakaida ve své knize Win-

  ged Samurai.

  FILIPÍNY

  V říjnu byl Sakai převelen k právě založené

  Tainan Kókūtai v Tainanu na Formose (dneš-

  ní Taiwan), která spadala pod 23. Kōkū Sentai

  HISTORIE

  Saburō Sakai pózuje na 250kg pumě v době služby

  na čínském bojišti.

  (foto: AWM)

  HISTORIE

  Letoun A6M2 z Tainan Kōkūtai (v. č. 3372) se

  stal prvním Zerem, které se dostalo do rukou

  Spojenců v opravitelném stavu. Na čínském

  území s ním 26. listopadu 1941 havaroval je-

  den ze Sakaiových kolegů a padl do zajetí.

  Podrobnosti najdete v magazínu INFO 4/2022

  na str. 12 nebo ve stavebnici Zero Zero Zero!

  Na snímku z čínské základny je stroj zachy-

  cen v průběhu oprav s přetřeným kódem na

  ocasních plochách. Letoun nesl charakteris-

  tické provedení označení Zer Tainan Kōkūtai

  z prvních měsíců války v Paciku – bílý kód s

  červeným lemováním. Na jaře 1942 se pro-

  vedení kódu změnilo na černou barvu, díky

  níž byly kódy při leteckých operacích snáze

  čitelné. Nad účelem a barevným povede-

  ním pruhů na ocasních plochách a na tru-

  pech stíhaček z Tainan Kōkūtai se dodnes

  vedou odborné debaty. Pruhy na trupu (je-

  den nebo dva) mohly svou barvou zařazovat

  stroje k různým stíhacím perutím (Buntai)

  v rámci letecké skupiny (Kōkūtai). Jsou však

  možná i další vysvětlení. Pruhům na ocasních

  plochách se obvykle přiřazuje identikace

  velitelů taktických leteckých formací. Jeden

  vodorovný pruh zřejmě označoval velitele

  Shōtai (tři letouny) a dva pruhy patrně ozna-

  čovaly velitele Chūtai (obvykle tvořená ze tří

  Shōtai).

  (foto: USAF)

  INFO Eduard8

  Květen 2022

• Page 9

  (letecká flotila). Tainan Kōkūtai velel námořní

  kapitán Masahisa Saitō, výkonným důstojníkem

  byl fregatní kapitán Yasuna Kozono a stíhače

  vedl Hikōtaichō poručík Hideki Shingō.

  Před vypuknutím války v Pacifiku měla Tainan

  Kōkūtai ve stavu 45 stíhaček A6M Zero Model

  11 a dvanáct starších A5M Claude spolu s šesti

  průzkumnými C5N Babs. Dalších 14 A6M s ně-

  kolika A5M bylo pod velením poručíka Kiku-ichi

  Inana převeleno k 22. Kōkū Sentai, účastnící se

  tažení v Malajsku.

  Sakai byl jmenován velitelem Shótai (Shótaichó,

  velitel formace tří letadel), což bylo ve srovná-

  ní s britským nebo americkým námořním le-

  tectvem pozoruhodné vzhledem k tomu, že byl

  pouze poddůstojníkem. V japonském námořním

  letectvu ale ležela hlavní tíha bojové činnosti

  právě na nich. Sakai byl také jmenován vedou-

  cím výcviku pro podporučíka Jun-ichi Sasaie,

  který absolvoval námořní akademii v listopadu

  1941. Přestože byl Sasai (budoucí eso s 27 ví-

  tězstvími) důstojníkem, patřil k těm, kteří byli

  ochotni prolomit bariéry mezi důstojníky a letci

  s nižšími hodnostmi. Dokonce se stal Sakaiovým

  přítelem.

  Mezi důstojníky japonského námořnictva a per-

  sonálem s nižšími hodnostmi totiž existovala

  přísná bariéra. Byla přítomna ve všech aspek-

  tech vojenského života, včetně stravování.

  Nejen v případě oddělených prostor, ale také

  kvality jídla, zásobování alkoholem a tabákem.

  A to bylo něco, co Sakaie dráždilo. Aby zlepšil

  zásobování potravinami, ukradl místním obyva-

  telům kuře. Případ byl rychle odhalen, to však

  Sakaiovi nezabránilo, aby později místním ukra-

  dl několik prasat! Získal také přístup k zásobo-

  vání tabákem kanaka, který obsahoval určité

  množství opia. To už bylo na mladého důstojníka

  Sasaie příliš a se Sakaiem se kvůli tomu dostal

  do sporu.

  Ráno 8. prosince měly japonské námořní le-

  tecké jednotky zaútočit na americká letiště na

  Filipínách. Startu však zabránilo špatné počasí,

  a tak teprve v 10.00 mohlo proti filipínským zá-

  kladnám Clark Field a Del Carmen odstartovat

  25 dvoumotorových Nellů z 1. Kōkūtai a 27 bom-

  bardérů Betty z Takao Kōkūtai s doprovodem 36

  A6M z Tainan Kōkūtai. Námořníci tak přišli o pří-

  ležitost napadnout nepřítele na Filipínách jako

  první. Již v 7.00 zaútočily armádní bombardéry

  z 8. a 14. Hikō Sentai na základny Tuguegarao

  a Baguio. Během letu z Formosy se ze skupiny,

  ve které letěl Sakai, pro poruchu motoru před-

  časně vrátil jeden bombardér Nell a s ním dvě

  Zera. Japonská formace dorazila pod vedením

  por. Shingōa nad Clark Field ve 13.30.

  Bombardéry shodily svůj náklad na letištní plo-

  chu a Shingōovi piloti je doprovázeli po dalších

  deset minut při zpátečním letu. Pak se obrátili

  zpět a provedli sérii hloubkových útoků na ame-

  rické stroje na stojánkách Clark Fieldu. Sakai

  se svými wingmany, podd. 3. tř. Toshiaki Hondou

  a podd. 2. tř. Kazuo Yokokawou, zničili palbou

  dva zaparkované Boeingy B-17 a vzápětí zaúto-

  čili na pětičlennou skupinu Curtissů P-40. Sakai

  jeden z nich zasáhl a byl mu uznán jako sestře-

  lený. Vítězství mu potvrdil Honda.

  Sakaiovou obětí mohl být Lt. Sam Grashio z 21st

  Pursuit Squadron, který nad Clark Fieldem vedl

  dalších pět P-40. Byl však napaden dvěma Zery

  (Sakai a Honda?) a zásah kanónového projektilu

  mu udělal v levé polovině křídla pořádnou díru.

  Grashiovi se však ve střemhlavém letu podařilo

  uniknout.

  HISTORIE

  Hrdinný boj osádky B-17 kapitána Kellyho proti přesile stíhačů

  Tainan Kōkūtai patří k hlavním událostem počátku války

  v Tichomoří. Obraz, na němž je zachycen Capt. Colin P. Kelly,

  Jr., je vystavený v Air Power Gallery v Národním muzeu

  amerického letectva a namaloval jej Deane Keller z Yaleovy

  univerzity.

  (foto: U.S. Air Force photo via Wikimedia Commons)

  Piloti No. 75 Squadron RAAF v Port Moresby odcházejí od svých letadel na snímku ze srpna 1942. Zleva doprava: Flight Lieutenant

  Lex D'Arcy Winten, Squadron Leader Les D. Jackson, Flight Lieutenant J. W. W. Piper a Flying Officer Peter Addison Masters.

  (foto: AWM)

  Fotografie letounu Brewster Buffalo v nizozemském výsostném označení, pravděpodobně vyfotografovaný ještě v USA před do

  -

  dáním k nizozemskému královskému letectvu. Saburō Sakai několikrát bojoval proti nizozemským letcům na počátku roku 1942.

  foto: SDASM

  INFO Eduard

  9

  Květen 2022

• Page 10

  HISTORIE

  Osmdesát pět stíhačů z Tainan Kōkūtai a ze

  3. Kōkūtai nárokovalo 8. prosince celkem 23

  jistých sestřelů, dva pravděpodobné a jeden

  letoun donucený k havárii (C. Shores se dokon-

  ce o Sakaiově vítězství ani nezmiňuje). Na zemi

  pak zničili asi 80 letounů (C. Shores uvádí 47).

  Rekordní dálkový let 1200 mil, který piloti obou

  stíhacích Kōkūtai vykonali při letu z Formosy

  na Filipíny a zpět, se v následujících dnech stal

  rutinní záležitostí.

  O dva dny později, 10. prosince 1941, kryli stíhači

  Tainan Kōkūtai vylodění ve Viganu. Na plavidla

  zaútočil osamocený Boeing B-17 z 19th Bomb

  Group pilotovaný Capt. Colinem P. Kellym Jr.

  Bombardér pronásledovalo několik pilotů z 1.

  a 2. Chútai. V blízkosti Clark Fieldu začal čtyř-

  motorák hořet a záhy ho opustilo osm členů

  osádky na padácích. Kellyho bombardér se zří-

  til a on i jeho kopilot zahynuli. Kelly obdržel in

  memoriam DSO, neboť mu bylo při jeho posled-

  ní akci připisováno potopení bitevní lodi Haruna

  (pozn. 1). Podle Sakaie ale bombardér žádnou

  loď nezasáhl. Mimoto sám tvrdí, že sestřel

  nemohl být nikomu z Japonců uznán, protože

  dopad letounu nikdo z nich neviděl. V zápisníku

  letů má v ten den údajně zapsán sestřel B-17

  a zmatek dovršuje informace, že Sakaiovi se-

  střel uznán nebyl (C. Shores) a mělo ho mít na

  kontě pět jeho kolegů ve spolupráci.

  Autor tohoto článku měl možnost prostudovat

  deník Tainan Kōkūtai a ze záznamu mise vyplý-

  vá, že B-17 pronásledovalo 16 Zer, z nichž pět na

  bombardér střílelo (Sakai mezi nimi nebyl), za-

  tímco jedno Zero pilotované střílejícím pilotem

  bylo dvakrát zasaženo obrannou palbou. Vítěz-

  ství bylo uznáno jako společné všem 16 pilotům

  včetně Sakaie.

  Při další hlídce nad Filipínami 12. prosince na-

  padli příslušníci Tainan Kōkūtai opakovaně Ca-

  taliny na hladině zálivu Subic. Další cíl, Clark

  Field, našel spásu pod vrstvou nízké oblačnosti

  a tak se 1. Chútai obrátila směrem na základ-

  nu Iba. Zde Japonci při postřelování zničili šest

  Curtissů P-40, z toho Sakai dva. Vzápětí jeho

  Zero zasáhla protiletadlová palba, Sakai byl zra-

  něn na noze a musel předčasně přistát v sever-

  ně ležícím Viganu. Mechanici mu stroj opravili

  a Sakai se mohl o den později vrátit zpět ke své

  jednotce na Formosu.

  Ve stejný den, kdy byla Sakaiova stíhačka po-

  škozena, se Japonci vylodili v blízkosti letiště

  Legazpi na jihovýchodním Luzonu. Již 14. pro-

  since bylo Legazpi v japonských rukách a při-

  stála zde 2. Chútai vedená por. Setóem.

  Je zajímavé, že podle deníku jednotky Sakai

  v prosinci 1941 provedl jen velmi málo bojových

  letů a v lednu tomu nebylo jinak. Tainan Kōkūtai

  prováděla bojové lety každý den s obvyklým mi-

  nimálním počtem šesti letadel, často jich bylo

  deset i více. Byly dny, kdy bylo provedeno ně-

  kolik operací. Nicméně během ledna 1942 Sakai

  uskutečnil pouze 9 bojových letů, v únoru pak

  11 misí. Sakai létal vždy jako vedoucí Shótai se

  třemi letouny, ale při několika příležitostech

  vedl i formace složené z několika Shótai.

  BORNEO

  Další na řadě bylo Borneo se svými americký-

  mi a nizozemskými obránci. Tainan Kōkūtai se

  mezi 26. prosincem a 7. lednem 1942 přesunula

  na ostrov Jolo (Horo-tō). Díky rychlému postu-

  pu japonských bojových útvarů byla v jejich ru-

  kou již 11. ledna další základna, tentokrát na Ta-

  rakanu, ležícím západně od Bornea. Letiště bylo

  provozuschopné počínaje 16. lednem a Tainan

  Kōkūtai odtud pokračovala v hlídkových letech

  nad Borneem.

  V sobotu 24. ledna 1941 provedli Japonci vylo-

  dění na Balikpapanu a na jejich plavidla pod-

  nikly několikrát nálet nizozemské a americké

  bombardéry. Na osm útočících B-17 nejdříve

  zaútočilo šest Zer z Tainan Kōkūtai, které po-

  sléze vystřídala další skupina v čele s podd.

  1. tř. Kunioshi Tanakou (17 vítězství), který pro-

  vedl několik útoků i přesto, že byl zraněn pal-

  bou palubních střelců. Údajně sestřelil jeden

  čtyřmotorák, který vrazil do druhého a oba mu

  byly přiznány jako zničené. Třetí B-17 sestřelil

  Tanakův wingman podd. 3. tř. Takeo Matsuda ve

  spolupráci se Sakaiem (Hata-Izawa str. 266).

  Sakai ve svých pamětech líčí Tanaku jako ne-

  zraněného, ale rozzuřeného, neboť, jak tvrdil,

  ani jeden bombardér se mu nepodařilo sestřelit

  a Američané zasáhli tanker, který začal hořet.

  Navíc se Sakai podle své verze souboje neú-

  častnil (ovšem v zápisníku letů B-17 dle Sakaidy

  uvedený má). Nabízí se myšlenka, že popsané

  sestřely mohly být výmyslem propagandy, aby

  se odčinilo poškození tankeru (pozn. 2). Ale

  podle deníku jednotky byly ve spolupráci se-

  střeleny tři B-17 a zasloužily se o to dvě dvojice

  stíhačů. Jedna byla vedena Sakaiem a druhá

  Tanakou. Dlužno dodat, že tři B-17 utrpěly v boji

  lehké poškození.

  JÁVA

  Tainan Kōkūtai se 30. ledna společně se štábem

  23. Kōkū Sentai přesunula do dobytého Balik-

  papanu, aby odtud počínaje 3. únorem 1942 za-

  hájila společně s 3. Kōkūtai sérii náletů na vý-

  chodní Jávu. Sami Japonci nešetřili chválou na

  adresu Boeingů a nezapírali potíže, s jakými se

  museli potýkat v boji s těmito čtyřmotorovými

  monstry. Avšak velmi záhy objevili spolehlivou

  metodu boje proti nim – čelní útok. Jejich kolegy

  z Luftwaffe tento objev teprve čekal.

  Taktiku si mohli vyzkoušet 8. února nad Suraba-

  you. V 10.40 se devítičlenná skupina příslušníků

  Pvt. Irving Weibel a Pfc. Lester W. Hengen nanášejí vrstvu tekutého vosku na povrch opraveného letounu Bell P-39 v opravně

  motorů 4. letecké základny na Garbutt Field v Townsville. Tento P-39D z 39th FS, 35th FG pilotoval Capt. Curran L. „Jack“ Jones

  a dosáhl s ním alespoň prvního ze svých pěti potvrzených vzdušných vítězství. Jones sestřelil praporčíka Satoshiho Yoshina

  z Tainan Kōkūtai 9. června 1942 nad Cape Ward Hunt. Joshino pravděpodobně letěl na známém Zeru „V-117“ nesoucím označení

  Buntaichó. Ve výrobní sérii této konkrétní Airacobry byl 37mm kanón nahrazen 20mm kanónem Hispano-Suiza (navenek

  identifikovatelný podle delší hlavně ve srovnání s 37mm), což je volitelná varianta, která se běžně vyskytuje pouze u exportní

  verze P-400.

  (foto: Fold3)

  Sqn. Ldr. John Jackson se vrátil do Port Moresby v ame

  -

  rickém letounu Douglas A-24 Dauntless po cestě džunglí

  z oblasti Lae poté, co byl jeho letoun sestřelen stíhači z

  Tainan Kōkūtai. Tento vynikající stíhací pilot sloužil u No.

  23 Squadron v Austrálii (1939), No. 3 Squadron na Středním

  východě (1940-1941) a No. 75 Squadron na Papui-Nové Guineji

  (1942). Zahynul v boji 28. dubna 1942 během souboje s podd.

  2. tř. Hideo Izumim (9 vítězství) z Tainan Kōkūtai. Je pohřben

  na válečném hřbitově v Bomaně. Jeho jméno připomíná

  Jacksonovo mezinárodní letiště v Port Moresby.

  (foto: AWM)

  INFO Eduard10

  Květen 2022

• Page 11

  Tainan Kōkūtai náhodou střetla s osmi B-17 ze

  7th Bomb Group, vedenými Capt. J. L. Dufranem

  Jr. Jeho letoun podlehl útoku jako první, vzápě-

  tí ho následovaly ještě dva bombardéry. Další

  tři stroje utrpěly rozsáhlá poškození. Japonci

  si nárokovali sestřelení dvou a pravděpodobné

  sestřelení tří Boeingů ve spolupráci všech zú-

  častněných. Američtí střelci byli přesvědčeni

  o tom, že dostali pět Zer, ve skutečnosti byla

  poškozena jen dvě.

  Velení 23. Kōkū Sentai dostalo za úkol podnik-

  nout 19. února útok na jávské letiště Surabaya.

  Nálet provedlo 18 bombardérů s doprovodem 23

  Zer z Tainan Kōkūtai. Pro nepřízeň počasí bom-

  bardéry upustily od svého útoku a obrátily se k

  náhradnímu cíli. Ovšem stíhači pokračovali dál

  a nad Surabayou se střetli „s 30 až 50 P-40

  a P-36“. Japonci ohlásili celkem 14 jistých

  a tři pravděpodobná vítězství. Američané v

  souboji ztratili tři letouny a čtyři nouzově při-

  stály. Sami nárokovali pět sestřelených Zer.

  Ovšem za oběť jim padl pouze por. Masao Asai

  z 2. Chútai (Sakai hovoří ještě o dvou padlých).

  Je zajímavé, že obě Chútai z Tainan Kōkūtai, kte-

  ré se boje účastnily, ohlásily po sedmi jistých

  sestřelech. Očividně došlo ke zdvojení nároků,

  což připouští i sám Sakai. Holanďané na Jávě

  bojovali, ovšem v její západní části, nikoliv však

  nad Surabayou. Přestože C. Shores uvádí, že

  v boji bylo sestřeleno sedm Američanů, 17th

  Pursuit Squadron ztratila pouze tři stroje

  z deseti, které proti Japoncům odstartovaly

  (pozn. 3).

  Poslední únorový den byl pro Sakaie pozname-

  nán bojem. Skupina japonských bombardérů

  napadla jávský přístav Surabaya. Proti útoč-

  níkům odstartovalo několik amerických P-40

  a holandských Buffal, které se sem koncem

  února přesunuly. Američanům se však k forma-

  ci nepodařilo přiblížit kvůli sníženému výkonu

  motorů jejich letounů, což bylo způsobeno ná-

  ročnými klimatickými podmínkami a namáha-

  vým provozem. Více štěstí však měli Holanďa-

  né, kteří se dostali do souboje s doprovodnými

  Zery, náležícími k Tainan Kōkūtai.

  Buffala patřila k nizozemské stíhací jednotce

  1-VIG

  -

  V. Ens. C. A. Vonck by v souboji sestřelen

  a vyskočil na padáku, další pilot svůj stroj bě-

  hem souboje také opustil na padáku, tentokrát

  pro technickou závadu na motoru. Sakaiovi byl

  uznán jeden samostatný sestřel, na který spo-

  třeboval 160 nábojů.

  Po souboji, během kterého se zřejmě Sakai

  oddělil od ostatních, zpozoroval osamocenou

  (australskou?) dopravní DC-3 a chystal se na

  ni zaútočit. Avšak dříve než spustil smrtonos-

  nou palbu svých zbraní, přestal uvažovat jako

  válečník a pomalu prolétl podél dvoumotoráku.

  Jaké bylo jeho překvapení, když uvnitř zahlédl

  blondýnku s dítětem v náručí! Sakai zpočátku

  tušil, že na palubě je důležitá osoba, a uvažo-

  val o tom, že dvoumotorák navede na japonskou

  základnu. Ale ta dáma byla podobná paní Mar-

  tinové, velmi milé Američance, která ho učila

  angličtinu na střední škole. Rozhodl se letadlo

  přehlédnout a dal pilotovi nepřátelského stroje

  znamení k úniku. Po návratu na základnu nadří-

  zenému řekl, že ho ztratil z dohledu v mracích.

  Začátkem března měli piloti Tainan Kōkūtai

  plné ruce práce s hlídkami a doprovody nad

  Jávou. Sakai provedl pouze tři bojové mise

  1. a 3. března. V posledně jmenovaný den se

  podílel na zničení létajícího člunu PBY Catalina

  v Chirachapu na Jávě. Letka šesti pilotů včet-

  ně Sakaie spotřebovala 3250 nábojů, přičemž

  pouze jedno z jejích Zer utrpělo poškození, a to

  pouhý jeden průstřel.

  NOVÁ GUINEA

  Po vítězném konci tažení v Nizozemské východ-

  ní Indii provedli piloti Tainan Kōkūtai 9. března

  své poslední lety nad touto oblastí. Část letců

  byla odeslána do Japonska, zatímco další část

  byla odeslána do Rabaulu na palubě nákladní

  lodi Komaki Maru. Z nové letecké základny pro-

  vedla Tainan Kōkūtai včetně Sakaie první hlídky

  22. března a do konce března se Sakai zúčastnil

  ještě dvou misí.

  Dalším působištěm jednotky byla základna Lae

  na Nové Guinei, odkud operovala 4. Kōkūtai

  již od 11. března. Mezi její příslušníky patřil

  i budoucí nejúspěšnější námořní stíhací letec

  Hiroyoshi Nishizawa. Stíhači 4. Kōkūtai byli

  1. dubna 1942 oficiálně začleněni do Tainan Kō-

  kūtai, která současně přešla pod velení nově

  založené 25. Kōkū Sentai.

  HISTORIE

  Zahřívání motorů letounů Martin B-26 Marauder od 22nd Bomb

  Group na spojeneckém letišti, kde se připravují k náletu na ja

  -

  ponské základny na Nové Guineji. Uprostřed je B-26 (40-1437).

  Koncem března 1942 byl letoun přidělen k velitelské letce

  22nd Bomb Group. Přezdívalo se mu „Shamrock“, přičemž pod

  jménem se na přídi nacházela malba trojlístku. Tento stroj

  se také zúčastnil slavné mise 9. června 1942. Byl zničen při

  japonském náletu na Port Moresby 17. srpna 1942.

  foto: AWM

  Budoucí americký prezident Lyndon B. Johnson byl kongresmanem, když byl v červnu 1940

  jmenován do hodnosti Lieutenant Commander v námořní záloze. Po útoku na Pearl Harbor

  se v prosinci 1941 hlásil do služby a v roce 1942 sloužil jako letecký pozorovatel v Austrálii

  a na Nové Guineji. Za účast na misi 9. června 1942 s 22nd Bomb Group mu generál Douglas

  MacArthur udělil Silver Star. V červenci 1942 rezignoval na svou funkci v souladu s příkazem

  prezidenta Roosevelta, aby se všichni kongresmani v ozbrojených silách vrátili ke svým zá-

  konodárným povinnostem. Na fotograi před B-17D Flying Fortress, „Swoose“ (40-3097) je

  zachycen 9. června na Nové Guineji. Na zpáteční cestě do Austrálie musela tato B-17 nouzově

  přistát. Tento legendární stroj byl původně přidělen k 19th Bomb Group na letišti Hickham,

  14. května 1941. Na Jávu byl přemístěn 30. prosince 1941. Do Spojených států se vrátil 17.

  listopadu 1944. Byl používán jako osobní stroj Lt. Gen. George H. Bretta a později jako VIP

  dopravní letoun. Jedná se o nejdéle sloužící B-17 v USAAF. „Swoose“ je nyní vystaven v Nati-

  onal Air and Space Museum (N.A.S.M) ve Washingtonu.

  foto: Lyndon Baines Johnson Presidential Library and Museum/NARA

  INFO Eduard

  11

  Květen 2022

• Page 12

  HISTORIE

  Než se pilotům Tainan Kōkūtai podařilo poprvé

  skórovat proti nepříteli nad Novou Guineou, sta-

  li se sami jeho terčem. Dne 5. dubna byl podd.

  2. tř. Takuró Yoshio´e sestřelen poblíž Port Mo-

  resby australským pilotem „Lesem“ Jacksonem,

  bratrem legendárního velitele peruti Johna

  Jacksona. Oba patřili k No. 75 Sqn RAAF vyba-

  vené letouny Kittyhawk. Tato jednotka, sídlící

  v Port Moresby, byla v březnu jedinou stíhací

  perutí v oblasti. „Old John“ Jackson dokázal své

  piloty motivovat a přeměnit ze skupiny nováčků

  na vážné protivníky veteránů japonského ná-

  mořnictva. V dubnu spojenecké stíhače v oblasti

  Port Moresby posílili Američané s Airacobrami.

  Některé zdroje uvádějí, že 11. dubna Sakai ná-

  rokoval dvě Airacobry po souboji nad Port Mo-

  resby. Toho dne byla sestřelena dvě spojenecká

  letadla, jeden Kittyhawk se zajatým pilotem

  a jeden Douglas A-24 se zřítila s oběma členy

  osádky. Podle deníku jednotky Tainan Kōkūtai však

  Sakai toho dne neprovedl žádný bojový let, navíc

  Sakai za celý duben 1942 neletěl ani na jedinou

  misi! Nejsem si jist příčinou Sakaiovy

  přestávky v bojové činnosti.

  Květen 1942 ale proběhl úplně jinak

  a Sakai provedl 22 bojových letů,

  což byl jeho nejvyšší měsíční po-

  čet během 2. světové války. Sakai

  poprvé skóroval nad Port Moresby

  2. května. Osm Zer se zde střet-

  lo se sedmi Airacobrami od 8th FG

  a třemi Kittyhawky od No. 75 Sqn.

  RAAF. Sakai si připsal dva P-40 se-

  střelené jistě a jeden ve spolupráci.

  Američané s Airacobrami ohlásili

  čtyři sestřely. Japonci však ztrati-

  li jediné Zero i s jeho pilotem, podd.

  1. tř. Haruo Kawanishim. Po návratu

  japonských stíhačů na základnu je-

  jich mechanici zjistili, že Sakai během

  boje vystřílel 610 nábojů z palubních

  zbraní, tedy asi 200 nábojů na jeden sestřel. Ja-

  ponci ohlásili celkem osm vítěz-

  ství a jedno ve spolupráci. Spo-

  jenci přišli v boji jen o Australana

  Sgt. D. W. Munra. Během souboje

  se projevila jedna ze slabin Zera – nízká rychlost

  v letu střemhlav. Spojenečtí piloti Japoncům bez

  problémů unikli v piké a Japonci je nebyli schopni

  pronásledovat.

  Hned během následujícího dne při doprovodu

  bombardérů nad Port Moresby Sakai nárokoval

  dvě sestřelené Airacobry od 8th FG a jeho kolego-

  vé další dvě. Američané přišli o dva stroje a piloty,

  ale jeden byl zřejmě zabit palubními střelci a druhý

  zůstal po divokém leteckém boji nezvěstný.

  Australané se chystali k odchodu z Port Mores-

  by. Za období o něco delší než měsíc dosáhli 18

  jistých sestřelů, což zaplatili ztrátou celkem

  20 strojů (z toho tří na zemi). Americká 8th FG

  opustila letiště Seven Mile Drome v Port Mores-

  by začátkem června poté, co ji v druhé polovině

  května posílila 39th Fighter Squadron (35th FG).

  Jak je vidět, Spojenci plynule nahrazovali ztráty

  utrpěné v boji výměnou bojových útvarů. Ja-

  ponci si takový luxus nemohli dovolit, a tak byla

  Tainan Kōkūtai nucena bojovat téměř bez posil

  a osamocena nad džunglemi Nové Guineje.

  Sakaiova snaha dosáhnout pro sebe i své muže

  lepšího zacházení pokračovala i na Nové Gui-

  neji. V těchto primitivních podmínkách bylo

  lepší zásobování důstojníků ještě očividnější.

  Sakai se proto rozhodl krást jídlo a cigarety

  z důstojnických zásob. Zapojil do toho i svého

  wingmana Toshiaki Hondu, který byl chycen

  a v rámci tradičního trestu surově zbit. Velitel

  ale nakonec zařídil zlepšení zásobování pro

  poddůstojníky.

  Saburō Sakai i dlouho po válce zdůrazňo-

  val, že jednou z jeho hlavních priorit bylo dbát

  o bezpečnost svých wingmanů. Právě Toshia-

  ki Honda říkal: „Dokud létám se Sakaiem,

  nebudu sestřelen“. Bohužel měl pravdu,

  protože přišel o život

  v den, kdy bylo toto nepsa-

  né pravidlo porušeno. Došlo

  k tomu 13. května 1942. Námoř-

  ní praporčík Watari Handa (13 vítězství) požádal

  Sakaie, zdali by mu půjčil Hondu pro průzkumný

  let nad Port Moresby. Sakai považoval Watari

  Handu za velmi zkušeného pilota a proto ne-

  viděl důvod, proč mu nevyhovět. Jako Handovi

  wingmani letěli podd. 3. tř. Honda a podd. 1. tř.

  Masu-aki Endó (14 vítězství), další trojici vedl

  Hiroyoshi Nishizawa (87 vítězství). Honda pro-

  testoval, ale Sakai ho uklidnil: „Neboj se, je lepší

  pilot než já. Běž!“ Dlužno dodat, že podle původní

  verze tohoto rozhovoru Sakai Hondu odbyl pod-

  statně ráznějším způsobem (pozn. 4). Handova

  formace odstartovala z Lae v 10.15 a asi ve 12.00

  dorazila šestice Zer nad Seven Mile Drome.

  Japonci nárokovali jeden bombardér B-26 (ve

  skutečnosti ho jen poškodili) a jednu Airacobru,

  jejíž pilot se zachránil na padáku a k jednotce se

  později vrátil.

  Sedm zbývajících pilotů P-39 z 8th FG pod-

  stoupilo boj, který trval čtyřicet minut. Během

  střetnutí Capt. Paul G. Brown udeřil ve výšce

  8000 stop na japonskou formaci z převýšení asi

  500 stop. Současně na Japonce zaútočil čelně

  1st Lt. Elmer F. Ghram. Hondův stroj se ocitl

  v křížové palbě, vybuchl a pilot byl okamžitě

  mrtev. Letoun dopadl na konci dráhy.

  Oběma Američanům bylo uznáno po jednom se-

  střelu. Uplatnili dvě základní pravidla v souboji

  ze Zery: „Hit and run“ a „Don´t dogfight“. Jak je

  patrné, vyplatilo se to. Šokovaný Sakai sledo-

  val návrat pěti Zer namísto očekávaných šesti.

  Jeho věrný přítel a wingman byl mrtev... Omlu-

  vy Watari Handy byly zbytečné. Hondovi to život

  vrátit nemohlo. Handa si smrt Sakaiova wing-

  mana nepřestal do konce života vyčítat. Podle

  Sakaiových vzpomínek přesáhlo Hondovo skóre

  15 vítězství.

  V polovině května se Sakai údajně zúčastnil

  jedné z nejepičtějších akcí války v Tichomoří -

  Poddůstojníci Tainan Kōkūtai pózují v Lae v červnu 1942. Několik z těchto letců

  se později zařadilo mezi nejlepší japonská esa, včetně Toshio Ōty (prostřední

  řada zcela vlevo; 34 vítězství), Saburō Sakaie (sedí vedle Ōty, druhý zleva) a

  Hiroyoshiho Nishizawy (stojí zcela vlevo, 86 vítězství).

  (foto: Hajime Yoshida prostřednictvím Wikimedia Commons)

  Jedním z nejepičtějších soubojů, které Sakai nad Novou Guineou zažil, bylo 22. července 1942 střetnutí s Lockheedem Hudson,

  který mistrně pilotoval P/O Warren Frank Cowan z No. 32 Sqn. RAAF. Cowan i jeho osádka na konci velkolepé bitvy zahynuli.

  V průběhu roku 1998 napsal Saburō Sakai dopis australskému ministerstvu pro záležitosti veteránů, v němž doporučil Cowana

  k vyznamenání a uvedl v něm: „Doporučuji, aby byl Pilot Officer Warren F. Cowan posmrtně vyznamenán nejvyšším vyznamená-

  ním vaší země. Ve svém životě jsem se setkal s mnoha odvážnými piloty, ale Warren F. Cowan je výjimečný.“ Žádost byla zamítnu-

  ta z procedurálních důvodů. Fotografie z roku 1943 zachycuje tři Hudsony od No. 6 Sqn. RAAF nad Milne Bay na Nové Guineji.

  (foto: AWM)

  „Dokud létám se Sakaiem,

  nebudu sestřelen“.

  INFO Eduard12

  Květen 2022

• Page 13

  POSTAVENOHISTORIE

  akrobacie nad nepřátelským letištěm. Příběh

  v knize Zera nad Pacifikem říká, že v noci 16.

  května Sakai a jeho kolegové Hiroyoshi Nishi-

  zawa a Toshio Ota poslouchali vysílání austral-

  ského rozhlasového programu, když Nishizawa

  rozpoznal strašidelnou skladbu Danse Macabre

  od autora Camilla Saint-Saënse. Inspirován

  tímto hudebním poselstvím, přišel Nishizawa

  s myšlenkou provést ukázkové lopingy nad

  nepřátelským letištěm. Následujícího dne byli

  v Sakaiově formaci kolegové Hiroyoshi Nishiza-

  wa a Toshio Ōta. Na konci útoku na Port Moresby,

  kterého se zúčastnilo 18 Zer, provedla trojice tři

  lopingy v těsné formaci nad spojeneckou le-

  teckou základnou. Nishizawa naznačil, že chce

  toto vystoupení zopakovat. Po klesání do 6000

  stop (1800 m) provedla tři Zera další tři lopin-

  gy, aniž by se stala terčem protiletadlové pal-

  by. Následujícího dne přeletěl nad letištěm Lae

  osamělý spojenecký bombardér a shodil vzkaz

  připevněný na dlouhé látkové stuze. Vzkaz vy-

  zvedl voják a doručil ho veliteli jednotky. Stálo

  v něm (parafrázováno): „Děkujeme vám za úžas-

  nou akrobacii, kterou předvedli tři vaši piloti.

  Vyřiďte jim, prosím, naše pozdravy a informujte

  je, že až příště poletí nad naším letištěm, bude-

  me pro ně mít připraveno vřelé přijetí“. Velitel

  jednotky se rozzuřil a vynadal třem pilotům za

  jejich hloupost, ale tři přední esa Tainan Kōkūtai

  měla pocit, že Nishizawova letecká choreogra-

  fie skladby Danse Macabre stála za to. Důkazy

  v historických dokumentech o této události chy-

  bí. Tato trojice letěla společně jen během pěti

  akcí, ale 17. květen mezi nimi není. Neexistují ani

  zprávy ze spojenecké strany, které by popisova-

  ly podobnou leteckou show.

  BOJE SE STŘEDNÍMI BOMBARDÉRY

  Saburō Sakai se nad Novou Guneou několikrát

  střetl s americkými dvoumotorovými bom-

  bardéry. K prvnímu boji došlo 25. května 1942,

  když šest strojů B-25 Mitchell náležících k 13th

  a 90th Bomb Squadron zaútočilo na Lae. Deset

  mil před cílem Američané zpozorovali startující

  Zera. Bombardéry úspěšně odhodily svůj náklad

  a vzdalovaly se od cíle, doprovázeny přesnou

  palbou flaku. Americkou formaci napadlo pat-

  náct Zer. Piloti bombardérů chtěli nalézt ochra-

  nu v letu nízko nad hladinou, což mělo Japoncům

  ztížit jejich útoky. Podle amerických údajů se

  nejméně dvě Zera zřítila v plamenech do moře,

  ve skutečnosti to byl pouze letec 1. třídy Masao

  Watanabe, jehož Zero kvůli chybné technice pi-

  lotáže narazilo do vodní hladiny. Pilot zahynul.

  Zbylých 14 Japonců postupně sestřelilo pět

  Když vstoupily koncem roku 1942 spojenecké jednotky na přistávací plochu Buna na Nové Guineji, našly tam¨také toto Zero z Tainan Kōkūtai. Stalo se cílem mnoha fotografů a také lovců suvený-

  rů. A6M3 Model 32 „V-187“ (v. č. 3028) nese typické označení Tainan Kōkūtai – kód V a diagonální identifikační pás. Poslední výzkumy uvádějí, že tento letoun s kratším doletem patřil k detašmánu

  Tainan Kōkūtai v Buně a nesl žluté trupové označení. Označení Hókoku 870 s nápisem Ko Gen naznačuje, že letoun darovala civilní dobrovolnická skupina.

  (foto: Fold3)

  INFO Eduard

  13

  Květen 2022

• Page 14

  HISTORIE

  Mitchellů. První šel v plamenech a následně

  pod hladinu stroj Capt. Loweryho, následovaly

  osádky Lt. Shearera, Lt. Wilsona, Lt. Rulisona

  a nakonec stroj Lt. Hesselbartha. Lt. Talley to

  se svou těžce poškozenou mašinou dotáhl až

  k Port Moresby, kde nouzově přistál na Seven

  Mile Drome. Mohl mluvit o štěstí, že se svou

  osádkou přežil, neboť o jeho Mitchellu, který byl

  na odpis, se to rozhodně říci nedalo. Všem ja-

  ponským stíhačům, včetně Sakaie, bylo přizná-

  no šest vítězství ve spolupráci.

  O několik dnů později, 28. května, získal Sa-

  kai další vítězství nad bombardéry. Tentokrát

  se staly jeho cílem Maraudery od 22nd Bomb

  Group. Sakai ve spolupráci s dalšími pilo-

  ty formace Jun-ichi Sasaie napadl poblíž Lae

  pět Amerických strojů, jeden z nich se zřítil do

  moře. Několik mužů z osádky se sice zachráni-

  lo, ale zakrátko, jak mohl Sakai dosvědčit, se

  o ně postarali žraloci. Šlo o Martin B-26 Marau-

  der (40-1467) náležející k 33rd Bomb Squadron

  (22nd BG) s osádkou 1/Lt Spearse R. Lanforda.

  Piloti Zer nárokovali ve spolupráci ještě je-

  den Marauder jako sestřelený, ale jeho osádka

  s jedním mrtvým na palubě doletěla zpět do Port

  Moresby.

  Na časné ranní hodiny 9. června byl pro 22nd

  Bomb Group naplánován bojový let pod kódo-

  vým jménem Tow Nine, ale z nějakého důvodu

  nepřišel rozkaz ke startu podle časového rozvr-

  hu. Důvodem zpoždění byl očekávaný přílet ně-

  jakých „velkých bossů“. Jedním z nich nebyl ni-

  kdo jiný než budoucí americký prezident Lyndon

  Bynes Johnson. Boeing B-17 s Johnsonem na

  palubě dorazil asi hodinu po uplynutí plánova-

  ného startu k náletu, kterého se chtěl Johnson

  osobně zúčastnit. Rozhodně se nedá říci, že by

  přílet VIP osob vzbudil mezi příslušníky 22nd BG

  velké nadšení. Johnson měl nastoupit do Marau-

  deru se jménem „Wabash Cannonball“, ale záhy

  odešel pro fotoaparát. Když se s ním vrátil, bylo

  jeho místo obsazeno jiným VIP, Lt. Col. Franci-

  sem R. Stevensem. „Nějaký důležitý kongres-

  man“, jak tehdy Johnsona piloti označili, nasedl

  do jiného Marauderu. Byl to „Heckling Hare“ (40-

  1488), za jehož kniplem seděl Lt. Walter H. Greer.

  Jedenáct strojů odstartovalo z Port Moresby

  v 8.51 pod vedením 1st Lt. Waltera A. Krella, který

  letěl ve svém stroji „Kansas Comet“ (40-1433).

  Před desátou hodinou na Lae zaútočily Mitchelly

  a létající pevnosti B-17. Krátce poté šly do vzdu-

  chu asi dva tucty Zer z Tainan Kōkūtai a hned

  nato, v 10.02, dorazila nad Lae formace Marau-

  derů. Během honičky, která se strhla, byl Ja-

  ponci sestřelen stroj velitelské letky „Wabash

  Cannonball“ (40-1508) pilotovaný Lt. Willisem

  G. Benchem. Společně s osmi muži osádky zahy-

  nul i Lt. Col. Stevens. Čtyři stroje byly palbou stí-

  hačů lehce poškozeny a Lt. Pierre Powell musel

  se svým Marauderem (40-1363) přistát v Port

  Moresby na břicho. Tento incident se stal námě-

  tem knihy Martina Caidina „The Mission“ vydané

  v roce 1964. Podle Caidinova líčení vysadil gene-

  rátor Johnsonova Marauderu během boje a stroj

  vypadl z formace. Byl pronásledován až osmi

  Zery a těžce poškozený se vrátil na základnu.

  Japonci po boji ohlásili celkem čtyři sestřele-

  né Maraudery, z toho Sakai dle svého zápisníku

  letů dva. Deník jednotky však uvádí čtyři vítěz-

  ství ve spolupráci všech pilotů.

  Lyndona B. Johnsona a Lt. Col. Samuela Ande-

  rsona vyznamenal za hrdinství projevené v boji

  Gen. Douglas MacArthur vysokým americkým

  vyznamenáním Silver Star. Padlý Lt. Col. Ste-

  vens obdržel in memoriam DSC (Distinguished

  Service Cross). Kdykoliv se v pozdějších letech

  kongresman a prezident Johnson ukázal na ve-

  řejnosti, neopomněl si na klopu saka připnout

  stužku Silver Star.

  A co o letu říká Johnsonův deník? „[…] Poté, co

  jsme odstartovali s Prellem (asi mínil Krella)

  a Greerem v čele, vysadil Greerův generátor

  a osádka ho prosila, aby to obrátil. Po dalších

  třicet minut jsme letěli s jedním generátorem".

  Tedy žádný souboj, žádné válečné drama. Není

  divu. Jak už bylo řečeno, Maraudery k cíli do-

  razily v 10.02, ale Greerův Marauder se podle

  letového deníku obrátil zpět v polovině trasy

  a v Port Moresby bezpečně přistál v 10.08, tedy

  ve chvíli, kdy daleko na severu probíhal boj. Věř-

  me, že vyfabulované vylíčení souboje měla na

  svědomí propaganda, která chtěla odvést po-

  zornost od Stevensovy smrti a ne Johnsonova

  nečestnost. Po válce se Sakaie řada Američanů

  vyčítavě ptala, proč bombardér s Johnsonem

  nesestřelil!

  Zdá se, že ani zničení Marauderu Lt. Benche není

  tak jednoznačné, jak se původně předpokládalo.

  2nd Lt. Dewey C. Flint o tom řekl: ,,Letěl jsem

  vedle Benche, formace byla velmi těsná a velmi

  nízko. Bench vrazil do vody. Celé jsem to sledo-

  val.“ Naznačovalo by to chybu techniky pilotáže,

  nikoli poškození v boji.

  Již několikrát během pacifického tažení byl

  Sakai překvapen odvahou nepřátelských letců,

  kteří proti němu bojovali ve vzduchu. Ale snad

  nejmocněji na něj zapůsobil souboj z 22. červen-

  ce 1942. Devět Zer pod vedením Jun-ichi Sasaie

  odstartovalo z Lae v 8.00 a v 8.40 dorazily nad

  Bunu, kde probíhalo japonské vylodění. Sakai

  s ostatními poklidně kroužil ve 2000 metrech,

  když nečekaně uslyšel zdola exploze. Podíval

  se na pláž a uviděl, jak z kráterů po bombách

  stoupá dým. Někdo zaútočil na vyloďující se Ja-

  ponce!

  „Bylo to velmi divné,“ vzpomínal Sakai, „pátral

  jsem po obloze, ale nic jsem neviděl. Ale o ně-

  Letiště Lae na Nové Guineji bylo charakteristické svou polohou na mořském pobřeží. Americká fotografie z náletu ukazuje úzkou

  dráhu letiště. Saburō Sakai strávil na této letecké základně více než dva měsíce intenzivní frontové služby.

  (foto: Fold3)

  INFO Eduard14

  Květen 2022

• Page 15

  POSTAVENOHISTORIE

  kolik okamžiků později jsem spatřil bod, který

  v dáli klesal. Myslel jsem, že by to mohl být

  B-25, B-26 nebo Douglas A-20. Byl rychlý jako

  mé Zero!“

  Sakai bombardér dostihl jako první. Byl to

  Lockheed Hudson. Sakai začal po vetřelci pálit

  a doufal, že ho donutí manévrovat a zkrátí tak

  vzdálenost mezi nimi. A Hudson manévroval!

  Jeho pilot položiI stroj na bok a ostrou zatáč-

  kou na Sakaie zaútočil čelně, stříIejíc ze všech

  zbraní. Sakai byl nucen uhnout. Australan

  mistrně unikal útokům rozzuřených Japonců

  a navíc na ně nepříjemně dotíral palbou svých

  střelců.

  Odvážným pilotem byl P/O Warren F. Cowan

  z No. 32 Sqn. RA AF. V Hudsonu (A16-201) s ním le-

  těli kopilot D. R. Taylor a střelci Sgt. R. B. Polack

  a L. E. Sheard. Neuvěřitelně ostré obraty doká-

  zal dělat díky ubírání plynu na vnitřním motoru

  v zatáčce. Sám Sakai podnikl na Hudson čtyři

  neúspěšné útoky. Při pátém se mu konečně

  podařilo Australana zdolat. Nejprve mu poško-

  dil pravou a pak levou nádrž. Došly mu náboje

  v kanónech, ale palbou kulometů zapálil uni-

  kající palivo. Cowan se ještě pokusil o nouzové

  přistání, ale nepodařilo se mu to a zřítil se do

  džungle blízko vesnice Popoga poblíž Buny.

  Mnoho let po válce Sakai díky badateli Henry-

  mu Sakaidovi předložil podepsané prohlášení

  o událostech toho dne v naději, že Cowan a jeho

  osádka budou oceněni za svou statečnost a aus-

  tralská vláda jim udělí nějaké posmrtné vyzna-

  menání. Bohužel to bylo v rozporu s australskou

  vojenskou politikou, která možná vycházela

  z logické úvahy, že udělit po tolika letech me-

  daile některým vojákům by mohlo představovat

  precedens pro mnoho dalších případů.

  V červnu 1942 absolvoval Sakai celkem jede-

  náct bojových letů. Při jednom z nich se v okolí

  Rabaulu podílel na sestřelení bombardéru B-17

  a vůbec nejúspěšnějším dnem se pro něj stal

  16. červen. Nad Port Moresby došlo ke střetnutí

  jednadvaceti Zer s třiceti pěti Airacobrami od

  39th a 40th FS. Japonci po boji nárokovali se-

  dmnáct jistých sestřelů a čtyři pravděpodobné,

  Sakai si na konto připsal čtyři jistá vítězství.

  Američané ve skutečnosti ztratili pět strojů

  a dva piloty, další dvě stíhačky byly poškozeny.

  Tainan Kókútai přišla jen o jedno Zero a jeho pi-

  lota. Při druhé misi během stejného dne si Sakai

  připsal na konto ještě jednu Airacobru.

  Během července 1942 provedl Sakai pouze de-

  vět bojových vzletů a podílel se na zničení dvou

  bombardérů B-25. Poslední vítězství nad Novou

  Guineou zaznamenal 2. srpna. Během rána Sa-

  kai a osm jeho kolegů pronásledovali pět B-17 z

  28th BS. Jeden z bombardérů byl sestřelen pod-

  por. Jun-ichi Sasaiem a další nárokoval jako po-

  škozený. Sakai nezaznamenal vítězství (knihy

  Zera nad Pacifikem a Winged Samurai uvádějí

  odlišné informace). Později během téže mise se

  japonská formace střetla s třemi Airacobrami

  z 41st FS a japonští piloti nárokovali šest vítěz-

  ství, včetně jednoho Sakaiova. Američané ztra-

  tili pouze dvě stíhačky, obě ale i s piloty.

  Pokračování příště...

  Poznámky

  1) Dne 10. prosince podniklo několik B-17 vyzbrojených

  dvaceti 100 lb pumami individuální útoky proti vyloďu

  -

  jícím se japonským útvrům ve Viganu a Appari. Kelly

  u Viganu zaútočil na lehký křižník Naka, který považo-

  val za bitevní loď Haruna. Ostatní bombardéry podnik-

  ly útok proti Appari, kde přímým zásahem poškodily

  torpédoborec Harukaze a blízkým zásahem poškodily

  křižník Nattori, vlajkovou loď kontradmirála Hary. Bě-

  hem vylodění byla zásahy pum těžce poškozena také

  minolovka W-19, jejíž vyřazení z boje připisuje C. Sho-

  res právě Kellymu.

  2) Ve skutečnosti nebyl v okolí ani jeden tanker. Hořící

  plavidlo mohla být Tatsugami-maru nebo Nana-ma-

  ru poškozená Boeingy B-17 odpoledne 23. ledna 1942.

  Případně některé z šesti plavidel potopených Spojenci

  v noci z 23. na 24. ledna.

  3) Před bojem měla celkem 24 P-40, v boji ztratila tři

  a následující den jich ztratila pět. Další čtyři Američa-

  né museli zřejmě nouzově přistát. Stroje však nebyly

  vedeny jako ztracené v boji.

  4) Podle původní verze Sakai řekl: „Handa je lepší pilot

  než já a létá déle než já. Padej!“

  A6M2 Zero v. č. 5784, poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai, letiště Lakunai, Rabaul, ostrov Nová Británie, srpen 1942

  Sakai létal s tímto strojem na počátku srpna 1942. Byl vyroben firmou Mitsubishi v květnu 1942 a k Tainan Kōkūtai byl zřejmě dodán v červnu nebo červenci. Fotografie letounu „V-172“ z tohoto

  období není k dispozici. Předpokládá se, že později mohl sloužit u Kōkūtai 204. Jeho vrak byl nalezen na jaře 1944 na letišti Gasmata na Nové Británii a z ostrova byl odvezen v roce 1973. Barva tru

  -

  pového označení vychází z publikace Eagles of the Southern Sky, jejíž autoři předpokládají, že mělo být černé. Nedá se však vyloučit, že bylo modročerné, nebo modré a barva během poválečného

  období na vracích Zer zčernala vlivem vysokých teplot. V současné době je tento stroj vystaven ve zrekonstruované podobě s označením V-173 v Australian War Memorial v Canbeře.

  (foto: Fold3)

  Letecký snímek Rabaulu z roku 1944 zobrazuje letiště La

  -

  kunai při pohledu východním směrem. V pozadí je vidět jedna

  ze sopek, jež jsou součástí rabaulské kaldery.

  Foto: AWM

  INFO Eduard

  15

  Květen 2022

• Page 16

  HISTORIEHISTORIE

  V předvečer 14. května 1948 vyhlásil premiér Ben Gurion založení

  státu Izrael. Následujícího rána bombardovaly Spitfiry Králov-

  ského egyptského letectva (REAF) Tel Aviv, včetně letiště Dov

  Hoz a jediného hangáru, v němž byly umístěny lehké letouny,

  nezbytné pro udržování kontaktu s osadami v Negevské poušti

  a horní Galileji na severu. Bylo zřejmé, že se Izrael při hájení své

  existence neobejde bez vlastního stíhacího letectva.

  Bombardování Tel Avivu bylo po vypuknutí

  bojů na denním pořádku, protože egyptské

  Spitfiry a Dakoty v roli provizorních bom-

  bardérů křižovaly izraelské nebe, aniž by

  narážely na jakýkoli odpor. Izrael se ocitl ve

  složité situaci. Z jihu se tlačila egyptská ar-

  máda, ze severu syrská, z východu jordán-

  ská. Zbraně pozvedli proti svým židovským

  sousedům také arabští obyvatelé uvnitř Iz-

  raele. Zástupci nového státu proto sháněli

  po celém světě pro svou armádu výzbroj, a

  to téměř za jakoukoli cenu. Avšak jediným

  státem, který byl otevřeně ochoten vzdoro-

  vat embargu uvalenému na rodící se zemi

  Organizací spojených národů, bylo Česko-

  slovensko. To dodalo Izraeli zbraně i munici,

  a to včetně tolik potřebných stíhacích letou-

  nů Avia S-199 a leteckých bomb D70 a D250.

  Paradoxem bylo, že tento vojenský materiál

  pocházel z výzbroje nacistického Německa

  za druhé světové války. Veškerý materiál od

  ručních zbraní a munice až po rozmontova-

  né S-199 přepravovaly pod příkrovem noci

  z Československa transportní letouny C-46

  Commando. Byly sice v izraelském vlast-

  nictví, ale létaly pod panamskou registrací

  a označením. Celá operace nesla kódové

  označení „Balak“.

  První akce, první ztráty

  První čtyři „Messery“ byly v Izraeli připra-

  veny ke své první bojové akci 29. května

  1948. Jejich cílem měla být letecká základna

  El Arish na Sinaji, odkud startovaly Spitfiry

  a Dakoty egyptského královského letectva

  (REAF) na bombardovací mise, jejichž cíli

  byla izraelská populační centra. Cíl první

  mise 101. perutě však byl na poslední chví-

  li změněn, protože z jižního velitelství IDF

  (izraelských ozbrojených sil) dorazily zou-

  falé prosby, aby piloti neprodleně zaútočili

  na egyptský obrněný konvoj, čítající na 500

  vozidel. Jeho postup se zdržel u poškoze-

  ného mostu nacházejícího se na předměstí

  Ašdodu, pouhých 40 kilometrů jižně od Tel

  Avivu. Čtveřici Avií S-199 vedl Lou Lenart,

  bývalý pilot námořní pěchoty, příslušník let-

  ky VMF-214 Black Sheep. Útok byl úspěšný

  a postup egyptské armády se i díky němu

  podařilo za mostem zastavit. Mostu samot-

  nému se od té doby říká „Gešer Ad Halom“

  (Most „až sem“). Úspěšná mise si ovšem

  vybrala vysokou daň. Izraelské stíhací le-

  tectvo (IAF) při ní přišlo o polovinu svého

  stavu, neboť dva ze čtyř Messerů, jak Avi-

  ím piloti v izraelských službách říkali, byly

  vyřazeny z boje a jeden z pilotů, Eddy Co-

  Lou Lenart v kabině Messeru D-107.

  TEXT: YOAV EFRATI

  Avia S-199

  v izraelských službách

  INFO Eduard16

  Květen 2022

• Page 17

  HISTORIEHISTORIE

  hen, zahynul. Zastavené jednotky egyptské

  armády neustoupily, ale rozmístily se podél

  silnice spojující Gazu s Hebronem a Je-

  ruzalémem, který byl v obležení pravidel-

  ných jednotek jordánské královské armády.

  Všechny židovské osady jižně od silnice

  Gaza – Hebron – Jeruzalém i židovští oby-

  vatelé ve východním Jeruzalémě tak byli

  odříznuti za nepřátelskou linií.

  První přesun

  Třetí z původní čtveřice „Messerů“ byl vy-

  řazen hned následujícího dne při dalším

  bojovém letu k podpoře pozemních vojsk.

  K dispozici tak zůstal pouze stroj trupového

  čísla D-106 (písmeno bylo vyvedeno v heb-

  rejském znaku, který se čte dalet; je čtvr-

  tým písmenem hebrejské abecedy a odpo-

  vídá tedy písmenu D v latince; pozn. red.). Ve

  snaze vyhledat a zničit izraelské stíhačky

  na zemi bombardovaly Spitfiry REAF bý-

  valou základnu RAF v Ekronu, kde se tento

  jediný zbývající izraelský Messer nacházel.

  Aby zabránila jeho ztrátě, přesunula se 101.

  do malého pomerančového háje nacháze-

  jícího se na okraji města Herzlija. Jediný

  izraelský Messer schopný bojového nasa-

  zení tam byl ukryt pod hustou maskovací

  sítí rozprostřenou mezi stromy, přilehlý

  pás nezorané půdy mu sloužil jako vzletová

  a přistávací dráha a vodárenská věž umís-

  těná vedle pomerančového háje posloužila

  jako řídicí věž.

  První sestřely

  V pozdních odpoledních hodinách 3. června

  1948 zamířila dvojice bombardovacích Da-

  kot egyptského královského letectva s do-

  provodem dvojice Spitfirů k židovským osa-

  dám v oblasti Rišon le-Cijon a k Tel Avivu.

  Když se egyptská formace blížila ke svému

  cíli, napadl ji ze slunce velitel 101. perutě

  Modi Alon v kokpitu jediného dostupného

  bojového letounu izraelského letectva, Me-

  sseru s modrým trupovým číslem D-106.

  První Dakotu sestřelil nad Jaffou, druhou

  nad písky Rišon le-Cijon. Jednalo se o první

  sestřely, které si na své konto připsalo iz-

  raelské letectvo.

  V zájmu co nejlepšího maskování letounů

  ukrytých mezi stromy pod maskovací sítí

  byly v tomto období izraelské S-199 opatře-

  ny znaky s Davidovou hvězdou pouze na bo-

  cích trupu a na spodní ploše křídla. V čer-

  venci 1948 pak nakreslil bývalý pilot USAAF

  a dobrovolník v řadách izraelského letectva

  Stan Andrews červeno-bílo-černý znak let-

  ky v podobě okřídlené lebky smrti v letecké

  přilbě a brýlích. Znak byl vytištěn na papír

  a nalepen na levou stranu motorového

  krytu. Tento znak je zdokumentován před

  9. červencem na letounech D-108 a D-111

  a také na D-107 a D-110.

  Druhé příměří první arabsko-izraelské

  války vstoupilo v platnost 18. července

  a trvalo do 15. října 1948, kdy byla zahájena

  operace „Deset ran“. Jejím cílem bylo vy-

  tlačit egyptské jednotky okupující pevnost

  Iraq El Sudan, která se nacházela u silnice

  Gaza – Hebron – Jeruzalém. Během této

  ofenzivy, později přejmenované na operaci

  Yoav, létaly v rámci 101. perutě pohromadě

  letouny, které stály během druhé světové

  války proti sobě. S izraelskými znaky létaly

  československé Avie S-199, které měly zá-

  klad v německém Messerschmittu Bf-109G,

  společně se spojeneckými letouny Super-

  marine Spitfire a North American P-51D

  Mustang. Peruť takto operovala mezi 15.

  a 22. říjnem 1948.

  Velitel 101. perutě IAF Modi Alon.

  S-199 číslo D-111 pod maskovací sítí na polním letišti Herzliya. Bombardovací egyptská Dakota předtím, než byla 3. června

  sestřelena Modi Alonem.

  INFO Eduard

  17

  Květen 2022

• Page 18

  HISTORIEHISTORIE

  Přípravy na operaci Yoav začaly v létě 1948,

  přičemž všechna letadla způsobilá k letu,

  včetně lehkých a těžkých dopravních letou-

  nů, bombardérů a stíhaček, byla vybavena

  bombami dovezenými ze zahraničí či vy-

  robenými na místě. Většina misí se během

  operace Yoav soustředila na bombardová-

  ní egyptské předsunuté letecké základny

  El-Aríš a velitelství egyptské armády zříze-

  né v pevnosti Iraq Al Sudan s výhledem na

  kapsu Faluga podél silnice Gaza – Hebron

  vedoucí do Jeruzaléma.

  První změny ve zbarvení

  Dne 16. října 1948 oznámilo velitelství IAF

  všem pozemním jednotkám, že izraelské

  stíhací letouny patřící k jediné izraelské

  stíhací peruti obdržely nově červený ná-

  těr vrtulových kuželů a směrové kormidlo

  bylo opatřeno červenými a bílými pruhy.

  Obojí mělo za cíl odlišit izraelské letouny

  od egyptských Spitfirů operujících ve stej-

  né oblasti. Pro další odlišení izraelských

  stíhacích letounů od egyptských, zejména

  Spitfirů, byly poprvé opatřeny horní plo-

  chy křídla výsostnými znaky s Davidovou

  hvězdou. Mezi letouny, které měla 101. peruť

  k dispozici na začátku operace Yoav, patřily

  Avie S-199 s čísly D-113, 114, 117, 118, 120, 121

  a 123, dále Spitfiry D-130, 131, 132, 133 a 134

  a Mustangy P-51D s čísly D-190 a 191. Hned

  první den bojových aktivit v rámci operace

  Yoav svedl Messer číslo D-121 vzdušný boj

  se Spitfirem Mk.IXc egyptského královské-

  ho letectva. Ačkoli Rudi Augarten tvrdil, že

  egyptského protivníka sestřelil, tento Spit-

  fire nebyl nalezen, takže sestřel Augarte-

  novi přiznán nebyl. Mustangy se zapojily do

  bojů pouhý den před příměřím, tedy 21. října

  Piloti a mechanici 101. perutě v létě 1948 na improvizovaném letišti Herzlija.

  Vedle Messeru D-115 na letišti Herzelia stojí Al Freeman a Syd Cohen. D-115 dorazil 13. červen-

  ce 1948, poprvé vzlétl 20. července a havaroval při přistání Sandyho Jacobse 8. září 1948. Po

  této události byl odepsán.

  Messer D-117 dorazil 15. července 1948 a poprvé vzlétl 21. července. Zde je vyfoto-

  grafován v červenci 1948 na polním letišti Herzelia s šéfmechanikem Eli Reuvenim,

  který na Davidovu hvězdu napsal křídou jméno své přítelkyně (Nechama). Tento

  letoun byl mezi 17. a 20. říjnem 1948 upraven pro fotografický průzkum.

  INFO Eduard18

  Květen 2022

• Page 19

  HISTORIEHISTORIE

  1948 a létaly ještě v přírodní barvě kovu.

  Během toho jediného dne prováděly prů-

  zkumné mise nad Libanonem a Sýrií.

  Po skončení operace Yoav 22. října 1948 se

  v zimním počasí proměnila prašná dráha

  na improvizované letecké základně v po-

  merančovém háji Hertzelia v nepoužitel-

  nou rozměklou plochu, a tak se 101. peruť

  přesunula 9. listopadu na bývalou základnu

  RAF v Castině (později byla přejmenová-

  na na Hatzor). Přílet deseti Spitfirů Mk.IXe

  z Československa, které dorazily v rámci

  operace Velveta II do Izraele ve dnech 23.

  a 26. prosince 1948, znamenal omezení

  bojového využívání Messerů. Ty mezitím

  dostaly na základně Hatzor během ope-

  race Chorev nové čtyřmístné identifikační

  označení, zavedené IAF od listopadu 1948

  pro všechny používané letouny. Avia S-199

  dostala typové dvojčíslí 19, na které nava-

  zovalo dvojčíslí konkrétního stroje. Mezi

  letouny, které měly být takto označeny,

  patřily 1901/D-117, 1902/D-118, 1903/D-120,

  1904/D-121, 1905/D-123, 1906/D-108. Messer

  číslo 1907 dorazil do Izraele jako poslední

  a je jediným, který nenesl předchozí ozna-

  čení a byl přímo opatřen čtyřmístným čís-

  lem. Poslední zaznamenanou bojovou misí

  letounu Avia S-199 izraelského letectva byl

  průzkumný let ve dvojici s prvním izrael-

  ským Spitfirem D-130 nad Gazou a Rafáhem

  26. prosince 1948. V kokpitu Meseru D-108

  tehdy seděl Rudy Augarten.

  Messer D-122 vzlétl v Izraeli poprvé 5. srpna 1948 a byl odepsán po

  Horowitzově nehodě při vzletu 22. září 1948.

  Záběr finální montáže Messeru číslo D-123 před jeho prvním letem 15. srpna 1948. D-123 se účastnil operace

  Chorev a létal až do svého sešrotování v roce 1950 z letecké základny Castina.

  Jediná známá fotografie pořízená na letišti Hertzelia během operace Yoav. Jsou na ní Messery D-120 a D-121

  v pozadí, jak se připravují ke vzletu.

  Fotografie letounu D-121, pořízená 14. března 1949 na letecké základně Castina, je poslední fotografií provozu-

  schopného Messeru. Je to jediný dochovaný S-199 v Izraeli a na svém kontě má jeden pravděpodobný sestřel.

  V současné době se nachází v Muzeu izraelského letectva, přičemž nese nesprávné číslo D-120.

  Chladič oleje pod přídí a červený vrtulový kužel patří nejdéle slouží-

  címu Messeru IAF. D-108 zaznamenal svůj první let během prvního

  týdne v červnu 1948 a poslední 26. prosince 1948.

  INFO Eduard

  19

  Květen 2022

• Page 20

  3. června Modi Alon C-47 Dakota REAF D-106

  3. června Modi Alon C-47 Dakota REAF D-106

  8. června Gideon Lichtman Spitfire Mk.Vc REAF N/A

  10. července Morris Mann Harvard SyAAF D-107

  18. července Modi Alon Spitfire Mk.Vc REAF N/A

  23. září Gideon Lichtman Dragon Rapide RJA D-118

  16. října Rudi Augarten Spitfire Mk.IXe REAF D-121

  Sestřely S-199

  vysvětlivky

  REAF

  –

  Royal Egyptian Air Force

  SyAAF

  –

  Syrian Arab Air Force

  RJA

  –

  Royal Jordanian Airlines

  poznámky

  Podle historika IAF Alexe Yofeho

  Sestřel neuznaný, vedený pouze jako pravděpodobný

  Tento letoun je jediným dochovaným Messerem v Izraeli a je vystaven v muzeu IAF v Hatzirimu.

  1)

  1)

  1)

  3)2)

  2)

  3)

  HISTORIEHISTORIE

  Zbarvení Avií S-199

  Nejobtížnější ze všech aspektů přesné re-

  konstrukce vzhledu izraelských Avií S-199

  je určení jejich přesného barevného odstí-

  nu. Historici spoléhali na dokument vydaný

  IAF na počátku 50. let, v němž byly jmeno-

  vitě uvedeny letouny v inventáři izraelské-

  ho letectva a jejich zbarvení, aniž by v něm

  byl ovšem uveden odkaz na nějaký barevný

  standard. V tomto seznamu se nacházela

  i Avia S-199, která byla popsána jako „letoun

  v šedé barvě“. Na černobílých fotografiích

  letounů S-199 v československé službě jsou

  vedle sebe zachyceny světle a tmavě zbar-

  vené letouny, což je interpretováno jako

  různé odstíny místně vyráběné barvy MNO

  2036 smalt 02 s tím, že byly podobné nebo

  přímo shodné s barvou RLM 02, případně

  RLM 02 s příměsí tmavě zelené RLM 83. Při

  návštěvě muzea izraelského letectva v po-

  lovině roku 1994 trval bývalý pilot Messerů

  a pozdější prezident Ezer Weizman na tom,

  že vystavený S-199 je zbarven chybně. Dne

  2. ledna 1995 jsem se setkal s prezidentem

  Weizmanem osobně a on při hledání správ-

  ného odstínu ukázal na barevný čip RLM 68

  v knize Official Monogram Painting Guide

  to German aircraft 1935-1945. Dále k tomu

  uvedl, že se jednalo spíše o barvu khaki,

  jakou lze vidět na uniformách vojáků. Při

  křížovém porovnání RLM 68 publikované-

  ho v uvedené knize s barvou FS 595 jsem

  zjistil, že je tato barva téměř totožná se ze-

  lenou barvou FS 34258, která je podstatně

  živější než khaki zelená, kterou měl Ezer

  Weizman na mysli. Své poznatky o RLM 68

  jsem poprvé publikoval v prosincovém čís-

  le časopisu IPMS Izrael, Kne-Mida z roku

  1995. Tento můj závěr byl sice blíže realitě,

  ale přesto chybný.

  Vzorek skutečné zelené barvy z Avie S-199

  byl nalezen několik měsíců poté. Moji ko-

  legové, modeláři a historici Ra'anan Weiss

  a Rami Skladman vedli rozhovor s bývalým

  mechanikem Avií S-199 Šabtajem Katzem

  a ten jim během jejich návštěvy ukázal

  víčko palivové nádrže, které patřilo jedné

  z izraelských Avií S-199. Z tohoto palivového

  uzávěru zjistili, že letouny Avia S-199 byly

  natřeny khaki zelenou barvou, podobnou

  německému poválečnému standardu RAL

  6013 Schilfgrün.

  V únoru 2003 byla informace o správném

  zeleném odstínu RAL 6013 předána Jo-

  sephu Goldmanovi, který má na starosti

  Messer D-121 v hnědo-modrém schématu u příležitosti rodinných oslav 10. výročí 101. letky, které se konaly v květnu

  1958. Jednotka v té době provozovala francouzské stíhací letouny Mystere IV ve stejných barvách.

  INFO Eduard20

  Květen 2022

• Page 21

  HISTORIEHISTORIE

  7. dubna 2004: Bez použití ochranného UV laku na novém nátěru letounu D-120 došlo k vyblednutí barvy do šedého odstínu během necelého roku.

  Muzeum IAF 10. srpna 2007: Messer D-121 natřený barvou RAL 6013, s nesprávným číslem D-120 místo D-121 a s aplikovaným ochranným bezbarvým UV lakem.

  restaurování exponátů muzea IAF. Ten za-

  jistil přebarvení Messera D-112 a obnovení

  jeho označení tak, aby představovalo stroj

  s číslem D-120 v podobě, v jaké létal během

  operace Yoav. A poté se stalo něco nečeka-

  ného. V dubnu následujícího roku jsem zno-

  vu navštívil muzeum IAF a ta správně zele-

  ně natřená Avia se změnila na... Na šedou!

  Chybějící UV ochranná vrstva zapříčinila

  zešednutí této barvy a záhada byla vyřeše-

  na. Tehdy jsem pochopil, proč byl dokument

  z padesátých let minulého století chybný.

  Dne 12. října 2014 jsem pak měl konečně

  možnost podívat se osobně na zmíněný

  uzávěr paliva. Kurátor muzea IAF Avi Moše

  Segal mi půjčil klíč od svého depozitáře, kde

  jej měl uložen. Měl jsem s sebou vzorníky

  barev Tambor German RAL, United Sta-

  tes FS595b, British Standard BS381c/1964

  a Humbrol a porovnával jsem s nimi bar-

  vu palivového víčka S-199 v přímém a ne-

  přímém slunečním světle. Khaki barva

  víčka palivové nádrže se přímo shodovala

  s barvou RAL 6013, byla o něco tmavší než

  barva FS595b-14257 a neměla ekvivalent

  ve vzorníku BS381c ani Humbrol. Naštěstí

  pro nás modeláře je RAL 6013 k dispozici

  v řadě emailových barev Revell s označe-

  ním SM362.

  S-199 a jeho izraelské názvy

  Oficiální kódové označení letounu Avia

  S-199 v IAF bylo Python. Piloti IAF, kteří byli

  válečnými veterány druhé světové války,

  nicméně označovali Avii S-199 jako Me-

  sserschmitt a tento název byl zkrácen na

  Messer, jak mi osobně sdělil Ezer Weizman.

  Výraz Messer měl dvojí význam. Mezi ev-

  ropskými Židy, kteří mluvili jazykem jidiš,

  znamenal výraz „messer“ nůž. Pro ten má

  hebrejština výraz Sakeen, který se tedy

  v souvislosti s S-199 také objevuje.

  Zdroje:

  White Crow Publications – Avia S-199 in Israeli

  Air Force Service 1948 – 1950, Alex Yofe a Law

  -

  rence Nyveen

  Air Enthusiast Magazine Spring 1995 č. 57

  Air Enthusiast Magazine Sep/Oct 1995 č. 59

  IDF Ministry Publishing, The Messerschmitt – the

  First Fighter Plane of the IAF (hebrejsky)

  Spitfires Over Israel –Brian Cull, Shlomo Aloni

  and David Nicolle; Grub Street London

  IPMS Israel Kne-Mida magazine č. 23, prosinec

  1995

  Zlínek, Avia S-199

  Aero Journal vydání č. 22, 1. prosinec – 2. leden

  Biaf Air and Space Magazine vydání č. 30, únor

  1979

  Wings & Wheels Publications – Avia S-199 special

  Osobní interview s Ezerem Weizmanem a Lou

  Lenartem

  INFO Eduard

  21

  Květen 2022

• Page 22

  Tento muž se stal významnou belgickou

  osobností v řadách RAF a prvním v půl-

  stoleté řadě velitelů jednotky, ze které se

  1. února 1948 stala 1er Wing de Chasse. Da-

  niel Le Roy du Vivier, mezi svými spolubo-

  jovníky důvěrně známý jako „Boy“, byl neob-

  vyklou osobností. Narodil se 13. ledna 1915

  v nizozemském Amersfoortu, vystudoval

  řecko-latinské humanitní vědy na jezuit-

  ské koleji v Mont-Godinne a poté získal titul

  v oboru obchodních a konzulárních věd na

  univerzitě v Louvain.

  Pilotem u Aéronautique Militaire

  Jeho studia přerušilo povolání do zbraně.

  Jako voják domobrany byl odveden 1. srpna

  1935 k 1er Régiment des Guides (jezdectvo).

  Přitahovalo ho však letectví, proto požá-

  dal o vstup do Aéronautique Militaire. Dne

  1. dubna 1937 se k letectvu zapsal jako pi-

  lotní žák a byl přijat do 75. výcvikové třídy.

  Do služby byl zařazen 15. března 1938

  a zpočátku působil u 1er Régiment d'Aéro-

  nautique v Gossoncourtu jako pozorovací

  pilot na letounech Fairey Fox. Dne 14. září

  1938 nastoupil k 2e Régiment d'Aéronau-

  tique v Nivelles jako stíhací pilot na strojích

  Fairey Firefly.

  Poté, co se stal kandidátem na podporu-

  číka (sous-lieutenant), absolvoval v prů-

  běhu roku 1939 a v prvních měsících roku

  1940 vojenskou školu a poté pozorovatelský

  kurz v Evere poblíž Bruselu. Jeho výcvik byl

  provázen zhoršující se mezinárodní bez-

  pečnostní situací na konci třicátých let. Ně-

  mecká vojska vtrhla 1. září 1939 do Polska

  a Francie s Anglií, garanti polské nezávislo-

  sti, vyhlásily nacistickému Německu válku,

  ale do přímého boje se nezapojily. Začala

  tzv. Podivná válka, která se vyznačovala

  pouze sporadickými leteckými operacemi.

  V Belgii byla vyhlášena mobilizace a os-

  miměsíční období předcházející invazi do

  země bylo sporadicky přerušováno vyhlá-

  šením několika pohotovostí.

  Belgické úřady stále věřily, že válčící stra-

  ny budou respektovat neutralitu země, ale

  vzdušný prostor Belgie pravidelně naru-

  šovala britská nebo německá letadla. Stí-

  hací jednotky se snažily narušitele zachytit

  a donutit je přistát, ale zřídkakdy s úspě-

  chem.

  Britské bombardéry Whitley byly nad Ar-

  denami hlášeny 9. září a piloti v Nivelles

  dostali rozkaz k bojovému vzletu. Hlídka

  složená z jednoho letounu Fairey Fox, který

  pilotoval capt. Boussou a ze dvou Fairey Fi-

  refly pilotovaných Danielem Le Roy du Vivi-

  erem a Marcelem Michottem dostihla jeden

  z anglických bombardérů v okolí Gembloux.

  Belgické letouny zaujaly pozici po obou

  stranách britského letounu a velitel vypá-

  lil dávku s trasovacími střelami před příď

  bombardéru, aby jeho pilota donutil přistát.

  K tomu ale nedošlo. Zadní střelec naopak

  opětoval palbu a zasáhl Firefly Daniela Le

  Roye du Viviera, ten ale naštěstí nebyl zra-

  něn a bezpečně se vrátil do Nivelles.

  Daniel Le Roy du Vivier byl 1. března 1940

  povýšen na praporčíka (adjutant CSLA).

  Nadále pokračoval ve výcviku a létal na

  strojích Firefly. Mezitím byla jeho původní

  jednotka 4/II/2 (pozn. 1), která spolu s 3/II/2

  vytvořila skupinu „Cocottes“, přezbrojena

  na Fiaty CR.42.

  V den německého útoku, 10. května 1940,

  odstartovali piloti „Cocottes“ pod velením

  majora Lamarche za úsvitu a dorazili do

  Brustemu, domovské základny skupiny.

  Ačkoli si připsali několik vítězství, během

  prvních dvou dnů bojů byly téměř všechny

  stroje jednotky zničeny na zemi. Z dvaceti

  sedmi Fiatů CR.42 zůstalo pouze šest le-

  HISTORIE

  Daniel

  Le Roy

  du Vivier

  Když v prvních měsících roku 1946 vznikl v německém Fassber-

  gu No. 160 (Belgian) Wing, který seskupil belgické No. 350 a 349

  Squadron RAF, byl Wing Commander Daniel Le Roy du Vivier

  (DFC) povolán, aby převzal jeho velení.

  13. ledna 1915 — 2. září 1981

  „Charakterní muž, skromný v míru, stejně jako statečný v boji.“

  Foto: sbírka Deman via A. Bar

  TEXT: JEAN BUZIN

  INFO Eduard22

  Květen 2022

• Page 23

  HISTORIE

  Foto: AELR

  tounů nepoškozených.

  Velitelství letectva bylo událostmi zcela

  zaskočeno a rozhodlo, že skupina znovu

  zařadí do výzbroje jedenáct starých le-

  tounů Fairey Firefly, které byly odstaveny

  v Nivelles. Major Lamarche rovnou prohlá-

  sil, že odmítne jmenovat piloty pro mise na

  těchto zastaralých strojích, pro které navíc

  ani neměl munici! Bojové lety měli prová-

  dět pouze dobrovolníci. První mise byla

  naplánována na 14. květen, jejím cílem bylo

  pozvednout morálku pozemních jednotek

  rozptýlených kolem Antverp tím, že uvidí

  belgické kokardy na letounech. A Firefly

  s maximální rychlostí 297 km/h byl pro tuto

  misi jako stvořený!

  Major Lamarche šel příkladem a přihlásil

  se k misi dobrovolně, stejně jako sous-lie-

  utenant Du Monceau de Bergen-dal a ad-

  jutant Le Roy du Vivier. Tři letadla vzlétla,

  přeletěla vnější linii antverpských pevností

  a setkala se s vlastní těžkou protiletadlovou

  palbou... Stroj Daniela Le Roy du Viviera byl

  zasažen a jeho pilot donucen přistát na poli

  u Rijmenamu. Letoun se při přistání pře-

  vrátil, ale pilot naštěstí vyvázl bez úhony.

  Málem si ho ovšem podali vojáci pěší jed-

  notky 6. de Ligne, kteří se radovali ze své-

  ho sestřelu. Další dvě letadla se bezpečně

  vrátila do Brustemu. Co se týče Daniela, po

  omluvě velitele belgické jednotky, jež ho

  sestřelila, se vrátil ke své letce.

  Jako malou útěchu si za tento incident

  vysloužil první citaci v denním rozkazu

  Aéronautique Militaire:

  „Velmi energický

  a statečný poddůstojník byl sestřelen pro-

  tiletadlovou palbou během mise, na kterou

  se dobrovolně přihlásil...“

  Poté, co se skupina postupně přemisťova-

  la na letiště Grimbergen, St Nicolas a Aal-

  ter, bylo 16. května rozhodnuto o ústupu do

  Francie. Daniel Le Roy du Vivier se opět

  na palubě Firefly vydal směrem k Amiens,

  Chartres a do jižní Francie. V Montpellier

  bylo 24. června uzavřeno francouzsko-ně-

  mecké příměří, které přeživší členy skupi-

  ny „Cocottes“ překvapilo a mnohým z nich

  změnilo jejich osud.

  Rozhodnutí francouzské vlády ukončilo po-

  slední naděje na pokračování v odporu na

  kontinentu. Rozkazy a protichůdné pokyny

  následovaly jeden za druhým. Měli se pod-

  řídit a vrátit se domů? Válečné dobrodruž-

  ství už přece skončilo! Nebo by měli odejít

  do Konga (v té době belgická kolonie), do

  Anglie, nebo do letecké školy v Maroku?

  Adjutant Daniel Le Roy du Vivier byl 26.

  června 1940 administrativou 2e Régiment

  d'Aéronautique prohlášen za dezertéra. Ve

  společnosti několika kamarádů totiž odešel

  do Port-Vendres na jihu Francie nedale-

  ko španělských hranic. Pod vedením capt.

  A. Van den Hove d'Ertsenrijcka, který skupi-

  nu vedl, se nalodili na SS Apala, která přes

  Gibraltar doplula 7. července 1940 do Liver-

  poolu.

  Pilotem u RAF

  Daniel Le Roy du Vivier byl zařazen k RAF

  Volunteer Reserve v hodnosti Pilot Officer

  a stejně jako několik jeho kamarádů byl

  rychle poslán k OTU (Operational Training

  Unit), aby se přeškolil na Hurricany. Během

  asi deseti letových hodin zvládl pilotáž le-

  tounu, prošel střeleckým výcvikem a osvojil

  si taktickou přípravu i operační frazeologii.

  Když 12. srpna 1940 vstoupila Bitva o Britá-

  nii do své rozhodující fáze, do boje o vzduš-

  nou nadvládu, Daniel Le Roy du Vivier byl

  v první linii. Od 5. srpna se v doprovodu

  A. Van den Hove d'Ertsenrijcka připojil

  k No. 43 Sqn RAF v Tangmere, jež byla sou-

  částí 11. Group. Její jednotky byly rozmístěny

  v jihovýchodní Anglii v okolí Londýna. Úko-

  lem 21 perutí, které pod tuto skupinu spa-

  daly, bylo rozbíjet opakované útoky bom-

  bardérů Luftwaffe se silnými doprovody

  stíhaček Bf 109 a Bf 110.

  Celkem 15 belgických pilotů se v sedmi pe-

  rutích Fighter Command zúčastnilo jedné

  Daniel Le Roy du Vivier (vlevo) v letecké škole s instruktorem Gabrielem Créteurem (uprostřed), který se proslavil

  jako pilot tankovacího letounu pro DH.9 Warrant Officera Crooye a Sergeanta Groenena, kteří překonali od 2. do 4.

  června 1928 světový rekord v trvání letu.

  Fairey Firefly jednotky 4/II/2 „Cocottes Blanches“ v Nivelles přibližně v roce 1939.

  Foto: Guy Destrebecq/Belgian Wings

  INFO Eduard

  23

  Květen 2022

• Page 24

  HISTORIE

  Hawker Hurricane Mk.IIc, BN230, FT

  -

  A, No. 43 Sqn RAF, zrestaurovaný do podoby stroje, s nímž létal Daniel Le Roy du Vivier. Je vystaven ve Spitfire & Hurricane Memorial Museum

  na základně RAF Manston.

  Foto: R. A. Scholefield / AirHistory.net

  Foto: Coll. A. Bar

  Daniel Le Roy du Vivier bojoval v Bitvě o Británii a byl vůbec prvním nebritským

  pilotem, který velel peruti RAF. Od ledna do září 1942 vedl No. 43 Sqn „Fighting Cocks“.

  Na panelu pod kokpitem jsou vyobrazeny belgická vlajka, vlajka RAF a symbolický

  šachovnicový vzor No. 43 Squadron, který nosily především její letouny před druhou

  světovou válkou a po ní.

  Před odletem nad Dieppe během operace Jubilee 19. srpna 1942. Daniel Le Roy du Vivier

  během vylodění provedl čtyři bojové lety.

  Daniel Le Roy du Vivier dává instrukce pilotům z No. 43 Squadron před odletem nad pevninu

  v lednu 1942. Zleva: P/O Lister, S/Ldr Le Roy du Vivier, F/Lt May, F/Lt Hutchinson a P/O

  Daniels. (RAF)

  Daniel Le Roy du Vivier na oficiální akci v roce 1942. Za povšimnutí stojí nárameníky

  Squadron Leadera.

  Foto: archiv J

  -

  P. Decocka, kolorovaná fotografieKresba: Yves Duwelz

  Foto: Prévot album via A. Bar

  INFO Eduard24

  Květen 2022

• Page 25

  HISTORIE

• Page 26

  z největších leteckých bitev v historii. Bylo

  to rozhodující střetnutí, které zničilo mýtus

  o neporazitelnosti Luftwaffe.

  Belgičtí piloti dosáhli 19 těžce vybojovaných

  vítězství a šest z nich při obhajobě svých

  ideálů padlo. U No. 43 Sqn RAF získal A.

  Van den Hove d'Ertsenrijck tři sestřely, ale

  15. září padl. Le Roy du Vivier si 16. srpna

  připsal své první vítězství, střemhlavý bom-

  bardér Junkers Ju 87 Stuka, ale 2. září byl

  sám v boji sestřelen. Ačkoli byl zraněn na

  noze, podařilo se mu vyskočit a zachránit

  se padákem. Na zemi byl však velmi chlad-

  ně přivítán anglickými venkovany, kteří ho

  považovali za německého pilota.

  Zranění bylo vážné a Le Roy du Vivier zůstal

  v nemocnici až do 22. října. Poté se znovu

  připojil ke své peruti, která byla mezitím

  přemístěna do Usworthu (Newcastle) na

  východním pobřeží Anglie. Nyní byla sou-

  částí 13. Group a působila jako denní a noční

  stíhací peruť.

  Extrémní napětí z léta poněkud opadlo a le-

  tecká válka nad britskými ostrovy nabrala

  Foto: Via A. Bar

  Kolorovaná skupinová fotografie na níž pózuje Daniel Le Roy du Vivier v kokpitu stíhačky Hawker Hurricane z No. 43 Sqn RAF. Nápis URUNDI na boku trupu patrně označuje letoun,

  který byl zakoupen z finanční sbírky shromáždené v koloniích.

  HISTORIE

  INFO Eduard26

  Květen 2022

• Page 27

  nový směr. Odhodlání RAF zhatilo Hitlero-

  vy invazní plány a Němci si uvědomili, že

  selhali. Ofenziva pokračovala ještě několik

  měsíců s jediným cílem – podkopat britskou

  morálku. V tomto období probíhaly noční

  nálety na Londýn, Coventry a Birmingham

  ale postupně tlak ze strany Luftwaffe slá-

  bl. Od prvních měsíců roku 1941 byla vět-

  šina německých bombardovacích jednotek

  převelena do střední Evropy, aby se zapo-

  jila do bojů na Balkáně a Krétě, nebo se na

  letištích v Polsku připravovala na invazi

  do Sovětského svazu. Přesto Němci dále

  podnikali smrtící útoky na Velkou Britá-

  nii, o čemž svědčí strašlivý noční nálet na

  londýnské City 10. května 1941. V rámci 13.

  Group byla No. 43 Sqn RAF zodpovědná za

  sektor Ouston a peruť byla pravidelně mezi

  jednotkami, jež byly v pohotovosti. Daniel

  Le Roy du Vivier byl dubnu 1941 jmenován

  velitelem roje A.

  V květnu 1941 podnikla Luftwaffe sérii men-

  ších náletů na Glasgow a Firth of Forth,

  které pro Le Roy du Viviera představovaly

  příležitost vyniknout, což se mu dosažením

  tří vítězství povedlo. Tři Junkersy Ju 88 se

  tehdy jeho přispěním nevrátily na své zá-

  kladny. Dne 3. ledna 1942 obdržel Distingu-

  ished Flying Cross s touto citací:

  „Proká-

  zal výjimečné schopnosti jako velitel roje

  a byl zodpovědný za vysokou efektivitu, kte-

  rou jeho roj udržoval při denních i nočních

  operacích. Zničil čtyři nepřátelská letadla.“

  V odůvodnění uznání jeho kvalit jako bojov-

  níka a vůdce bylo uvedeno:

  „Když byl velitel

  jeho peruti nucen přistát na moři, navedl na

  místo torpédoborec ze vzdálenosti 30 mil

  a zajistil tím, aby byl velitel po dvou hodi-

  nách zachráněn.“

  V listopadu 1941 byl Daniel Le Roy du Vi-

  vier jmenován velitelem No. 43 Squadron

  RAF. Byla to mimořádná pocta, stal se totiž

  prvním zahraničním důstojníkem, které-

  mu RAF svěřila jednu ze svých nejstarších

  a nejprestižnějších stíhacích perutí, pře-

  zdívanou „Fighting Cocks“. Na počátku roku

  1942 však Daniel Le Roy du Vivier zjevně

  trpěl nedostatkem osobních úspěchů. Dů-

  kazem je jeho soukromá dohoda, kterou

  uzavřel s dispečery v Oustonu. Ti ho díky ní

  informovali o každém nepřátelském úto-

  ku, i když No. 43 Sqn nedržela hotovost.

  Tak tomu bylo i 25. dubna. Byl zjištěn nálet

  a Daniel Le Roy du Vivier vzlétl se svým Hu-

  rricanem sám. Vyslechl si instrukce, které

  dostal od dvojice Spitfirů, pověřené zachy-

  cením nepřítele, a pokusil se narušitelům

  odříznout zpáteční cestu. Náhle ve výšce

  9140 m (30 000 stop) ve vzdálenosti 64 km

  (40 mil) od pobřeží spatřil bombardovací

  Junkers Ju 88, na který okamžitě zaúto-

  čil. Zadní střelec se však rozhodl neprodat

  svou kůži lacino. Jedna jeho střela prora-

  zila pravou přední část překrytu kabiny

  Hurricanu, prostřelila upínací pás a uvízla

  v pancéřové desce sedadla. Daniel Le Roy

  du Vivier však pokračoval v útoku a Ju 88

  se zřítil v plamenech do moře.

  V červnu 1942 se No. 43 Sqn vrátila do

  Tangmere. Připravovala se operace Jubilee,

  nálet na Dieppe. Vzpomínal na to Pr. Henri

  Bernard: „Britové se rozhodli zvýšit intenzi-

  tu ozbrojených průzkumů nad kontinentem.

  Cílem bylo nejen obtěžovat a znepokojovat

  nepřítele, ale také ho přinutit, aby udržoval

  velké počty vojáků na Západě. Současně

  šlo o zkoušku obrany pobřeží a odhad její

  síly a množství vojáků i zhodnocení vlastní

  transportní a vyloďovací techniky potřebné

  pro invazní síly a zjišťování, jak se bude tato

  technika chovat na plážích. RAF se vedle

  toho snažila získat informace o počtu stíha-

  ček držených na západě pro obranu konti-

  nentu a spojenecké velení doufalo, že touto

  hrozbou odláká části Luftwaffe z Východu

  k Atlantiku v době, kdy Němci významně

  postupovali na jihu Ruska.

  Do akce se zapojila kanadská divize a brit-

  ské jednotky Commandos. Podporu bitevní-

  mi útoky a letecké krytí operace zajišťovalo

  padesát perutí Fighter Command, které bě-

  hem 19. srpna 1942 uskutečnily 2399 vzletů.

  Hurricany měly za úkol zaútočit na pobřež-

  ní obranu v hodi-

  ně H. V čele No. 43

  Sqn stál Daniel Le

  Roy du Vivier, který

  vedl Tangmere Wing.

  Hned během první

  mise zasáhla střela pravé křídlo jeho le-

  tounu, ale naštěstí nezasáhla nic důležitého

  a tak se mu podařilo vrátit bezpečně zpět

  do Tangmere. Ještě toho dne se vrátil se

  svou perutí ještě třikrát do boje. Ve stejné

  době vedl svou peruť do akce další belgický

  pilot. Byl jím Squadron Leader Guil-laume

  v čele belgické No. 350 Sqn RAF. Byla

  to první belgická peruť RAF, která navíc

  u Dieppe napsala jednu z nedůležitějších

  stránek své historie (pozn. 2).

  Daniel Le Roy du Vivier si díky svému bojo-

  vému duchu vysloužil ke svému DFC stužku

  (bar).

  „Od udělení DFC prokazoval tento dů-

  stojník nadále své letecké umění. Podílel se

  na čtyřech bojových letech v kombinované

  operaci u Dieppe 19. srpna 1942 a úspěchy,

  kterých jeho peruť dosáhla, lze z velké části

  přičíst vlivu a vynikajícímu vedení S/Ldr Le

  Roy du Viviera.“

  Sqn Ldr Daniel Le Roy du Vivier předvádí s několika piloty emblém No. 43 Sqn RAF „Fighting Cocks“ během zimy

  1941–1942.

  Emblém No. 43 Squadron.

  Foto: worldwarphotos.info

  HISTORIE

  INFO Eduard

  27

  Květen 2022

• Page 28

  Ve Středomoří

  V září 1942 byla No. 43 Sqn zařazena do ne-

  operačního stavu a přesunula se do Stře-

  domoří. Daniel Le Roy du Vivier byl po 26

  měsících u perutě (z toho devět měsíců ve

  funkci velitele) jmenován Wing Comman-

  derem a převelen do štábu 13. Group, kde

  měl na starosti výcvik. Tohoto nového za-

  řazení využil k absolvování kurzu pro pi-

  lotní instruktory u Central Gunnery School

  v Sutton Bridge, a to od prosince 1942 do

  února 1943. Ukončil jej s nadprůměrným

  hodnocením a vrátil se na velitelství skupi-

  ny. Otevřely se mu však nové obzory, a to ve

  Středomoří, kde se válečná štěstěna měla

  brzy začít obracet na stranu Spojenců.

  V květnu 1943 složil Afrikakorps zbraně

  v Tunisku, čímž skončilo severoafrické ta-

  žení, které proslavilo jména jako Tobruk,

  El Alamein, Rommel a Montgomery a rov-

  něž jméno malého ostrova Malta, klíčové

  základny mezi Sicílií a Libyí, která se stala

  synonymem houževnatosti a neústupného

  odporu.

  Daniel Le Roy du Vivier byl 13. dubna 1943

  převelen do štábu Middle East Command

  a v květnu byl jmenován velitelem No. 239

  Wing v rámci Desert Air Force. Wing se stal

  zárodkem Mediterranean Allied Tactical Air

  Force, vytvořené v lednu 1943. Tvořilo ji pět

  perutí (No. 112, 250, 260, 450 Sqn RAF a No.

  3 Sqn SAAF). Z tuniského Kajruvánu byly

  přemístěny na maltská letiště Safi, Hal Far

  a Luqa. Dostaly letouny Kittyhawk a podílely

  se především na útočných misích proti po-

  zemním cílům.

  Právě na Maltě převzal Daniel Le Roy du

  Vivier velení křídla, které bylo okamžitě

  připraveno na vylodění Spojenců na Sicílii,

  předehru italského tažení a první fázi útoku

  na pevnost Evropa. Záchytné a ozbrojené

  průzkumné mise následovaly jedna za dru-

  hou. V den vylodění, 9. července, se přidaly

  mise přímé podpory pozemních jednotek.

  Již 13. července se Wing přemístil do Pa-

  china na jihu Sicílie, odkud Kittyhawky po-

  kračovaly ve svých bojových letech, většinu

  času pod ochranou Spitfirů od No. 324 Wing,

  se kterými sdílely stejné letiště. Daniel Le

  Roy du Vivier absolvoval s perutěmi Wingu

  asi padesát letů.

  Sicílie byla dobyta 16. srpna, ale Daniel Le

  Roy du Vivier tuto událost se svými piloty

  oslavit nemohl. Dne 31. července se stal

  obětí nešťastné nehody, která měla za ná-

  sledek mnohočetná poranění pravého ko-

  lena. Toto zranění ho na několik měsíců

  vyřadilo ze služby. Nucenou nečinnost však

  využil k tomu, že během rekonvalescence

  navštěvoval British Army and Air Force

  Staff College v Haifě. Čtyři měsíce byl stá-

  žistou v kurzu č. 10, který absolvoval s vy-

  znamenáním. Měl také možnost absolvovat

  krátké zaškolení na dvoumotorových letou-

  nech v Egyptě.

  „Boy“ byla přezdívka, kterou dostal Wing Commander Le Roy du Vivier, DFC & Bar.

  Skupinová fotografie s Wing Commanderem Le Roy du Vivier.

  Foto: album Prévot via A. BarFoto: via A. Bar

  HISTORIE

  INFO Eduard28

  Květen 2022

• Page 29

  V Itálii

  Počátkem roku 1944 se jeho stav zlepšil na-

  tolik, že mohl požádat o návrat k bojovým

  operacím. Byl jmenován velitelem No. 324

  Wing, se kterým již spolupracoval na Sicí-

  lii. Wing byl vybaven Spitfiry Mk.IX a létal

  ze základny Lago v Calábrii. Daniel Le Roy

  du Vivier se znovu setkal se svou bývalou

  perutí, No. 43 Sqn, po boku No. 72, 93 a 111

  Squadron.

  Během doby, kdy se nepodílel na bojových

  akcích, dostala italská kampaň obrysy.

  V září 1943 se Spojenci vylodili na různých

  místech: Salerno, Reggio a Taranto. Postup

  pozemních vojsk však byl obtížný a na kon-

  ci roku 1943 byl zastaven u Monte Cassina.

  Spojenci se ve snaze zaskočit Němce vylo-

  dili 22. ledna u Anzia, 50 km jižně od Říma.

  Mise, které peruť plnila, byly v podstatě kry-

  tím různých předmostí, jež byla až do květ-

  na neustále ohrožována letouny Luftwaffe.

  Daniel Le Roy du Vivier vedl svůj Wing v bo-

  jích během sedmdesáti operačních hodin.

  Za necelé čtyři měsíce si perutě No. 324

  Wing připsaly kolem šedesát vítězství.

  Linie u Monte Cassina padla 8. května a No.

  324 Wing se přesunul do Nettuna u Anzia.

  Věčné město Řím bylo dobyto 4. června

  a začal německý ústup na sever. Wing ná-

  sledoval postup vojsk, která zabírala zá-

  kladny podél tyrhénského pobřeží: Tre Ca-

  nelli, Tarquina a Grossetto. Pro Daniela Le

  Roy du Viviera však přišly komplikace kvůli

  zranění, které utrpěl v předchozím roce.

  Jeho stav vyžadoval péči, kterou služba

  v polních podmínkách neumožňovala. Hlav-

  ní lékař No. 211 Group, k níž byl Wing při-

  dělen, ho přesvědčil o nutnosti vrátit se do

  Velké Británie, jediného místa, kde se mu

  mohlo dostat odpovídající ortopedické péče.

  Wing Commader a letecký šéfinstruktor

  Daniel Le Roy du Vivier se 6. července 1944

  vrátil do země severních mlh a rychle pod-

  nikl vše možné i nemožné, aby získal nové

  operační zařazení. Od té chvíle to však byly

  právě jeho bohaté zkušenosti, které chtě-

  la RAF využít ku prospěchu mladých pilo-

  tů. Dne 14. srpna se přesunul k No. 53 OTU

  v Kirton-in-Lindsey jako Wing Commander

  a Chief Flying Instructor. Tam zůstal až do

  26. června 1945, kdy byl jmenován velitelem

  No. 61 OTU v Keevilu v hrabství Wiltshire.

  Válka v Evropě skončila 8. května 1945. Bel-

  gická sekce RAF chtěla s ohledem na ob-

  novení národního letectva získat Daniela Le

  Roy du Viviera zpět. Ten však v té době po-

  važoval za důležitější pokračovat ve svém

  působení v řadách RAF. Dne 22. července

  požádal o vyslání na Dálný východ, kde stá-

  le probíhal boj proti Japonsku. Žádosti ale

  nebylo vyhověno a Říše vycházejícího slun-

  ce 15. srpna kapitulovala. V témže měsíci

  Daniel Le Roy du Vivier opustil No. 61 OTU

  a přešel k belgickému inspektorátu v Lon-

  dýně. Byl pověřen přípravou založení prv-

  ního belgického křídla a jeho zřízením na

  území osvobozeného státu.

  Na počátku roku 1946 se Daniel Le Roy du

  Vivier připojil k No. 135 Wing ve Fassbergu,

  kterému velel slavný Johnny Johnson. Tam

  se spojily No. 349 a 350 (Belgian) Sqn, čímž

  vznikl No. 160 (Belgian) Wing, jehož faktické

  velení měl Daniel Le Roy du Vivier převzít,

  jakmile jednotka opustí ochranná křídla

  RAF. Ale dobrý pocit z vedení Wingu během

  návratu domů mu nebyl dopřán. Znovuzro-

  zené belgické vojenské letectvo totiž potře-

  bovalo zkušené muže ve všech oblastech.

  Sotva uvedl No. 160 (Belgian) Wing do života,

  byl 10. června 1946 jmenován velitelem bel-

  gické výcvikové školy v Bevingenu, do kte-

  réžto funkce nastoupil počátkem července.

  LF Mk.IXc, MJ628, W/Cdr Daniel le Roy du Vivier, velitel No. 324 Fighter Wingu, Itálie,

  květen 1944

  Spitfire LF. Mk. IX, MJ 628, R-duV, s nímž létal Wing Commander Le Roy du Vivier, No. 324 Wing, Itálie, léto 1944.

  Spitfire Mk.XVI, TB 590, R-dV, na základně Beauvechain v roce 1946. Byl to další osobní letoun Wing Commandera

  Daniela Le Roy du Vivier, což je zdůrazněno jeho iniciálami na trupovém označení.

  Foto: via A. Bar

  HISTORIE

  INFO Eduard

  29

  Květen 2022

• Page 30

  HISTORIE

• Page 31

  HISTORIE

  Danielu Le Roy du Vivier bylo 31 let a v RAF

  strávil pět intenzivních let, během nichž ne-

  měl čas myslet na budoucnost. V té době se

  objevilo mnoho otázek ohledně budoucnos-

  ti belgického vojenského letectva a on se

  potřeboval na čas stáhnout. Požádal pro-

  to o dvanáctiměsíční dovolenou počínaje

  1. zářím 1946 a ta mu byla prodloužena až do

  1. prosince 1947, kdy odešel z aktivní služ-

  by, byl zařazen do zálohy a začal pracovat

  u společnosti Belgian Shell.

  L'Escadrille Auxiliaire

  Belgická pomocná peruť byla vytvořena

  1. prosince 1949 podle britského vzoru (Au-

  xiliary Squadron) a tvořil ji personál vojá-

  ků v záloze. Zpočátku šlo hlavně o bývalé

  příslušníky RAF, kteří si přáli udržet kon-

  takt s letectvem. Brzy byla doplněna mla-

  dými piloty z univerzit a vysokých škol. Tito

  letci procházeli výcvikem během školních

  prázdnin a vojenské služby, po jejímž ukon-

  čení mohli vstoupit do pomocné peruti. Ge-

  nerální štáb letectva přirozeně uvažoval

  o tom, že by se velení letky ujal Daniel Le

  Roy du Vivier a on tento návrh s nadšením

  přijal. Na tuto roli ho připravila stáž u No.

  601 (Auxiliary) Squadron „County of London“

  v Tangmere, kde se seznámil s operačními

  postupy tohoto typu jednotky v rámci RAF.

  Velení pomocné peruti zastával do roku

  1952 jako Lieutenant-colonel Aviateur de

  réserve (podplukovník letectva v záloze).

  V roce 1951 se přeškolil na stíhačky Meteor

  F.4 a pravidelně až do roku 1953, zejména

  během velkých cvičení, zastával velitelské

  funkce u 1er Wing de Chasse a operačního

  štábu.

  V červenci 1955 odešel z Belgie do Spoje-

  ných států, kde nastoupil do funkce ředitele

  pro Severní Ameriku v belgických aerolin-

  kách Sabena. Do hodnosti Colonel Aviateur

  de réserve (plukovníka letectva v záloze)

  byl povýšen 26. prosince 1955. Po dosažení

  věkové hranice opustil 1. dubna 1971 vojen-

  ské zálohy. Daniel Le Roy du Vivier zahynul

  2. září 1981 při dopravní nehodě ve Spoje-

  ných státech.

  Poznámky

  pozn. 1: V českém ekvivalentu je označení 4/II/2

  zkratkou pro 4. peruť 2. skupiny 2. leteckého pluku

  pozn. 2: Operace se zúčastnilo také několik belgických

  pilotů začleněných do dalších perutí RAF.

  Udělená vyznamenání

  Commandeur de l’Ordre de Léopold (BE)

  Commandeur de l’Ordre de la Couronne (BE)

  Officier de l’Ordre de Léopold avec palme (BE)

  Croix de Guerre 1940 avec 3 palmes et 3 lions en

  bronze (BE)

  Distinguished Flying Cross & Bar (UK)

  Officier de la Légion d’Honneur française (FR)

  Croix de Guerre française avec palme (FR

  )

  Daniel Le Roy du Vivier jako generální

  ředitel severoamerické pobočky belgických

  aerolinek Sabena.

  Hrob Daniela a Joan Le Roy du Vivier na

  St Andrew's Parish Church Cemetery,

  Tangmere.

  Foto: SABENA album via A. Bar

  Foto: via A. Bar

  INFO Eduard

  31

  Květen 2022

• Page 32

  HISTORIE

  Na zemi nastali významné zmeny. Rusko

  si uvedomilo, že nemá dostatok síl na to,

  aby útočilo na štyroch smeroch naraz. Pri

  Chersone prešlo do obrany, Charkov naďa-

  lej ostreľuje, no pri Kyjeve sa ruskí vojaci

  museli úplne stiahnuť z ukrajinského úze-

  mia. Najväčšiemu náporu tak v priebehu

  mesiaca medzi 16. 3. a 16. 4. čelil Donbas.

  Na tamojšej fronte sa sústredila aj väčšina

  aktivít ruského letectva.

  Odchádzajúci ruskí vojaci pri Kyjeve za

  sebou zanechali zničené mestá a mnoho

  zavraždených civilistov. Práve masaker

  v Buči znamenal výraznú zmenu v prístupe

  západných spojencov. Kým dovtedy sme-

  rovali na Ukrajinu len dodávky najmä pre-

  nosných protitankových a protilietadlových

  zbraní, po nej začali prúdiť aj ťažké zbrane

  – tanky, obrnené vozidlá, delá či raketomety

  z Česka, Poľska, USA, Británie či Austrálie.

  Slovensko dodalo na Ukrajinu jednu batériu

  protivzdušného systému S-300. Američa-

  nia chystali dodanie 16 helikoptér Mi-17 pô-

  vodne určených pre Afganistan.

  Čoraz viac sa spomínajú aj pokročilejšie

  zbrane. Ukrajinská veľvyslankyňa v USA

  Oksana Markarova začala rokovať s pred-

  staviteľmi firmy General Atomics o mož-

  nom posilnení ukrajinských ozbrojených

  síl. Hoci konkrétne detaily neboli zverejne-

  né, do úvahy prichádzajú drony Gray Eagle,

  Predator či dokonca Reaper. Kým súčasné

  bojové drony v ukrajinskej výzbroji, turecké

  stroje Bayraktar TB2, unesú na štyroch zá-

  vesníkoch 150 kg výzbroje, Reaper na sie-

  dmich závesníkoch unesie desaťkrát viac

  munície.

  Hoci Predatory či Reapery sú hudbou bud-

  úcnosti, v čase prípravy tohto článku už

  prebiehali dodávky tzv. kamikadze dronov

  Switchblade. A nielen dodávky – ukrajinská

  strana ohlásila už aj prvé úspešné použitie.

  Cieľ ničia tým, že do neho narazia. Vypúšťajú

  sa z tuby podobnej mínometu. Po vypustení

  dron vysunie krídla a vrtuľu v zadnej časti.

  Potom letí k cieľu, ktorý vyhľadáva pomo-

  cou kamery v prednej časti. Switchblade

  existuje v dvoch verziách. Starší a men-

  ši model 300 je určený k ničeniu živej sily,

  delostrelectva či ľahkých vozidiel. Má dĺž-

  ku 50 cm, hmotnosť 2,5 kg a dolet 10 km.

  Switchblade 600 už dokáže ničiť aj obrnenú

  techniku. Má dĺžku 130 cm, hmotnosť 25 kg

  a dolet 40 km. Ukrajina dostala oba typy. Na

  používanie týchto dronov sa v USA vycvičila

  malá skupina ukrajinských vojakov, ktorá

  teraz doma trénuje ďalších.

  Zničili ich viac, ako ich bolo

  Keď už sme spomenuli Bayraktary, na rus-

  kej strane sa objavilo tvrdenie, že ich už

  bolo zničených okolo 50. To je veľmi zau-

  jímavý fyzikálny úkaz, pretože pred voj-

  nou ich Ukrajina mala maximálne 20 až 24

  a v priebehu marca sa podarilo z Turecka

  dopraviť ďalších 16. To je dokopy maximálne

  40 Bayraktarov v ukrajinskej výzbroji. Zna-

  mená to, že niektoré musela ruská armáda

  zničiť dvakrát!

  Ale žarty nabok – fotograficky zdokumen-

  tovaná je strata iba troch Bayraktarov.

  V bojoch na severe Ukrajiny boli veľmi

  účinné, pretože ruská armáda tam muse-

  la postupovať v kolónach a drony tam ničili

  mobilné protilietadlové systémy (ako napr.

  Buk) skôr ako sa tie stihli rozvinúť z pre-

  pravnej polohy. A ani pohotovostná poloha

  im veľmi nepomáhala, pretože Bayraktar

  má veľmi malý radarový odraz a obsluhy

  si ho často nevšimli, až kým nebolo príliš

  neskoro. Po zničení protilietadlových pros-

  triedkov bola potom kolóna vydaná dronom

  úplne napospas.

  Problém Ukrajiny je skôr v tom, že míňa

  muníciu rýchlejšie, ako ju dokáže získavať –

  a to sa netýka len bômb a rakiet pre drony.

  TEXT: MIRO BARIČ

  Letectvo a raketové vojská sa čoraz viac ukazujú rozhodujúcim

  faktorom v ruskej vojenskej stratégii na Ukrajine. A rovnako tak

  je pre Ukrajinu dôležitá protivzdušná obrana. Predchádzajúci

  sumár vzdušnej vojny na Ukrajine sme zakončili 16. 3. a dnes sa

  pozrieme na to, čo sa na ukrajinskej oblohe udialo do 16. 4.

  Letecká vojna

  nad Ukrajinou

  Druhý mesiac

  Ukrajinská protilodná strela R-360 Neptun počas testov v roku 2019.

  INFO Eduard32

  Květen 2022

• Page 33

  HISTORIE

  Na východe, kde má na širokej fronte Rusko

  lepšie možnosti protivzdušnej obrany, pre-

  to Bayraktary nasadzuje odlišne. Pôsobia

  najmä pri navádzaní delostreleckej paľby,

  kde využívajú schopnosti svojich prístro-

  jov. Dovidia ďaleko za líniu fronty bez toho,

  aby ju museli prekračovať a vystavovať sa

  nebezpečenstvu. Streľba celej delostrelec-

  kej batérie je pritom účinnejšia ako výzbroj

  dronov.

  Pomer strát a nárokov

  Celkovo si ruská strana nárokovala ku dňu

  16. 4. zničenie 460 ukrajinských bezpilot-

  ných prostriedkov všetkých typov, 134 bojo-

  vých lietadiel a 105 helikoptér. To je dokopy

  699 zničených strojov.

  Ukrajinské ozbrojené sily ku dňu 16. 4.

  hlásili zostrelenie 163 lietadiel, 138 dronov

  a zničenie 145 helikoptér. To je spolu 446

  zostrelených strojov.

  Obe strany prakticky denne hlásia nejaké

  zostrelené lietadlo či vrtuľník. Najmä z rus-

  kej strany je to pikantné, pretože už dávno

  oznámila, že ukrajinské letectvo kompletne

  zničila. No akoby sa nechumelilo, oficiálne

  zdroje aj napriek tomu denne hlásia ďalšie

  úspešné boje s týmto „neexistujúcim“ ukra-

  jinským letectvom.

  Aby sme však nekrivdili Rusom, aj ukrajin-

  ská strana hlási úspechy, ktoré nie je mož-

  né overiť a tiež patria do kategórie nereali-

  stických. Fotograficky je od začiatku vojny

  možné doložiť zničenie 22 ruských lietadiel,

  42 vrtuľníkov a 34 dronov. To znamená, že

  pomer nárokovaných a potvrdených ukra-

  jinských víťazstiev je 446 : 98.

  Na ruskej strane je rozdiel ešte väčší. Do-

  kázateľne zničili 18 ukrajinských lietadiel,

  5 vrtuľníkov a 14 dronov. Z toho vyplýva,

  že pomer ruskou stranou nárokovaných

  a s určitosťou zničených ukrajinských stro-

  jov je 699 : 37.

  Platí to, čo sme už uviedli v sumári v pred-

  chádzajúcom čísle – skutočnosť bude

  niekde medzi a počas trvania vojny sa nedá

  nezávisle overiť. Zničených bude určite viac

  lietadiel, ako dokazujú dostupné fotogra-

  fie, no nároky sú určite prehnané. Navyše,

  viaceré zdokumentované straty, ktoré pri-

  budli na stránke Oryx za posledný mesiac,

  sú staršieho dáta, no ich fotky sa objavili až

  teraz. To sa týka napríklad jedného ukrajin-

  ského Su-24 zostreleného v prvých dňoch

  vojny, ktorého trosky sa na poli našli až

  neskôr. Podobne boli už na začiatku vojny

  na letisku Melitopoľ zničené dva ukrajinské

  transportné stroje Il-76MD a ich fotky sa

  objavili až viac ako mesiac neskôr. Jeden

  z nich tam však stál odstavený už 10 rokov

  a preto nie je zarátaný medzi bojové straty.

  Rovnako sa po oslobodení letiska Hosto-

  meľ pri Kyjeve našli vraky viacerých civil-

  ných lietadiel Antonov, ktoré tam boli váž-

  ne poškodené spolu s An-225 Mrija. Nie je

  známe, či tieto stroje ráta Rusko do svojho

  zoznamu zničených ukrajinských lietadiel.

  Zaujímavý je aj pomer potvrdených ruských

  a ukrajinských strát 98 : 37. Do značnej

  miery je to spôsobené aj vysokým počtom

  misií, ktoré ruské letectvo uskutočňuje.

  Počet misií stúpal z 200 denne na 250, po-

  tom 300 a v čase uzávierky tohto vydania

  vykonávalo ruské letectvo 350 misií denne.

  Hlavným cieľom sa stal Donbas, na ktorý sa

  sústredili aj ruské pozemné sily. V drvivej

  väčšine prípadov však pri svojich misiách

  ruské lietadlá neprekročili frontové línie

  a útočili zbraňami odpaľovanými na diaľku.

  Preto aj počet zostrelených ruských lieta-

  diel poklesol oproti prvému obdobiu vojny.

  Jedným z mála potvrdených prípadov je

  Su-35 zostrelený 3. 4. pri Izjume. Ukra-

  jinské stíhačky mali pri tom zohrať úlohu

  návnady. Vlákali ruský stroj do pasce, kde

  na neho číhala protivzdušná batéria. Pi-

  lot sa po zásahu katapultoval a bol zajatý.

  Jeden z troch ukrajinských Bayraktarov, ktorých zničenie je fotograficky potvrdené.

  Na letisku Melitopoľ boli zničené dva ukrajinské transportné stroje Il-76MD.

  INFO Eduard

  33

  Květen 2022

• Page 34

  HISTORIE

  Ruský Su-35 zostrelený 3. 4. pri Izjume.

  Tento ukrajinský Su-25 z 299. taktickej leteckej brigády dokázal pristáť na poli napriek tomu, že mal prakticky

  ustrelený chvost, poškodené klapky a zničené pneumatiky podvozku.

  Symboly pod kabínou ukrajinského MiG-29 znamenajú tri nočné

  zostrely striel s plochou dráhou letu.

  Chvost ukrajinského MiG-29 so záplatami po opravách poškodenia.

  INFO Eduard34

  Květen 2022

• Page 35

  HISTORIE

  Ťažký život pilotov helikoptér

  Ukrajinské letectvo ťahá za kratší koniec

  a podniká oproti tomu ruskému len zlo-

  mok misií. Väčšinou ich je menej ako de-

  sať denne. Lietadlá sa síce stihli pred za-

  čiatkom vojny rozptýliť na záložné plochy

  a sú schopné operovať aj z trávnatých le-

  tísk, otrasy však neprospievajú raketám.

  Rusi ťažia z dvoch veľkých výhod – majú

  podporu lietadiel AWACS Beriev A-50

  a majú rakety s dlhším dosahom. Ukrajinci

  preto musia využívať všetok svoj dôvtip, aby

  dostali Rusov do pasce, ako Su-35 spomí-

  naný vyššie. To sú však len jednotlivé prí-

  pady a viacero ukrajinských pilotov už pri

  obrane vlasti padlo.

  Ukrajinské prostriedky protivzdušnej obra-

  ny sú tiež cieľom číslo jeden. Protilietadlové

  batérie preto zapínajú svoje radary len na

  veľmi krátku dobu (60 až 120 sekúnd), aby

  skomplikovali svoje zameranie. S presu-

  nom ťažiska ruských leteckých operácií na

  frontovú líniu sa však museli aj ukrajinské

  batérie PVO presunúť bližšie k fronte a via-

  ceré za to zaplatili zničením.

  Na fronte samotnej majú Ukrajinci k dis-

  pozícii len prenosné rakety – sovietske

  Igla, americké Stinger a najnovšie aj brit-

  ské Starstreak. Na vysoko letiace lietadlá

  to nestačí, no ruským vrtuľníkom to stále

  komplikuje život. Typu Kamov Ka-52 už bolo

  stratených 10 percent z celkového stavu.

  Naposledy bol jeden z nich zničený v piatok

  15. 4. príslušníkmi 93. mechanizovanej bri-

  gády Cholodnyj Jar. Podľa nich lietali v noci

  dva ruské vrtuľníky tak nízko, že sa rozhodli

  nemíňať Stingery a použili sovietske strely

  Igla. Jeden vrtuľník rakety striasol s pomo-

  cou klamných cieľov, druhý sa však po zá-

  sahu zrútil a vybuchol na poli. Predtým bol

  jeden Ka-52 zničený v utorok 5. 4. dokonca

  s pomocou protitankovej zbrane. Stroj sa

  dlho vznášal nad lesíkom a tak ho zameral

  operátor strely Stugna-P ukrajinskej výro-

  by.

  V piatok 1. 4. bolo videom potvrdené aj prvé

  úspešné použitie britskej strely Starstreak

  na Ukrajine. Vrtuľník Mi-28 sa po jej zásahu

  rozlomil vo vzduchu.

  Žiaden div, že ruskí piloti helikoptér sa do

  akcie príliš nehrnú. Objavilo sa dokonca

  video, na ktorom vrtuľníky Mi-28 a Ka-52

  operujú ako vzdušné raketomety na ploš-

  né bombardovanie neriadenými strelami.

  Stroje priletia maximálnou rýchlosťou níz-

  ko nad zemou, potom začnú stúpať a počas

  stúpania odpália smerom na ukrajinské po-

  zície salvy neriadených rakiet po balistickej

  krivke, aby im čo najviac predĺžili dostrel.

  Ihneď po vystrelení rakiet sa otočia späť,

  pričom začnú preventívne vypúšťať klamné

  ciele.

  Raketové útoky

  Okrem leteckých útokov na ciele na fronte

  používa ruská strana rakety s dlhším do-

  letom proti cieľom po celom ukrajinskom

  území. V týždni od piatku 25. 3. sa ich ci-

  Trosky vrtuľníka Ka-52 zničeného 15. 4. raketou Igla.

  Ukrajinský Mi-8MSB zostrelený pri evakuačnom lete z Mariupoľu

  Toto nie je výsledok úderu gigantickou plácačkou na muchy. Ruský Mi-17MTV bol zničený protitankovou raketou bez-

  prostredne po núdzovom pristátí.

  INFO Eduard

  35

  Květen 2022

• Page 36

  HISTORIE

  eľom stali sklady paliva. Ruská strana sa

  týmto snažila pripraviť ukrajinskú armádu

  o pohonné hmoty a skomplikovať presun

  posíl na východ pred chystanou ofenzívou

  na Donbase. V apríli zas boli na Donbase

  raketami ostreľované železničné stanice

  s rovnakým cieľom – zabrániť presunu

  ukrajinských posíl.

  Aj Ukrajina sa v obmedzenej miere snaží

  o raketové protiúdery. Ich opakovaným ci-

  eľom sa stalo napríklad letisko Čornobai-

  vka pri Chersone. Už v prvej polovici marca

  na ňom bolo pri dvoch útokoch zničených

  najmenej 16 ruských helikoptér rôznych ty-

  pov. Zvyšné vrtuľníky následne Rusi stiahli,

  pričom poškodené stroje odtiahli autami

  s demontovanými rotormi. Na letisku však

  stále držali posádku s množstvom vojen-

  ských vozidiel a tie sa stali do 14. 4. terčom

  najmenej 15 ďalších útokov. Podľa Ukrajin-

  cov boli pri nich zničené okrem vozidiel aj

  sklady munície a o život prišli aj dvaja ruskí

  generáli. Ruská strana ich smrť nepotvrdi-

  la.

  Cieľom raketového útoku sa stal aj okupo-

  vaný prístav Berdjansk na brehu Azovské-

  ho mora. Koncom marca zverejnili ruské

  médiá propagandistické zábery, na ktorých

  z lodí vykladali obrnené vozidlá pre posilne-

  nie útoku na Mariupoľ. Videá samozrejme

  videli aj Ukrajinci a presne vedeli, kam majú

  zaútočiť. Použili rakety Točka-U, ktoré majú

  pomerne veľký rozptyl. Mólo prístavu zasi-

  ahli najmenej štyri rakety, lodiam kotviacim

  pri ňom sa však nič nestalo. Krátko nato, 24.

  3., však došlo k výbuchu priamo na jednej

  z výsadkových lodí. Bolo to plavidlo triedy

  Aligator, neskôr identifikované ako Sara-

  tov. Vrak horel a vybuchoval niekoľko hodín

  a potopil sa na dno prístavu. Saratov mal

  dĺžku 113 metrov a výtlak 4500 ton. Jeho

  kapacita bola 300–400 vojakov a 20 tan-

  kov alebo 40 obrnených vozidiel alebo iný

  náklad do hmotnosti 1000 ton. Okrem Sa-

  ratova oheň zasiahol a poškodil ďalšie dve

  výsadkové lode triedy Ropucha, neskôr

  identifikované ako Novočerkassk a Cezar

  Kunikov. Z ukrajinskej strany sa vzápätí

  ozvali tvrdenia, že aj tento výbuch mal na

  svedomí zásah raketou Točka-U, ale to je,

  vzhľadom na jej nepresnosť, málo pravde-

  podobné. Explóziu a zničenie lode tak má

  na svedomí skôr ruská neopatrnosť pri ma-

  nipulácii s muníciou.

  Koniec vlajkovej lode

  Trinástka sa ukázala nešťastným číslom pre

  vlajkovú loď ruskej Čiernomorskej flotily.

  V stredu 13. 4. večer totiž na palube krížnika

  Moskva nastal požiar a došlo k výbuchom

  munície, po ktorých sa loď nasledujúci deň

  potopila. Stala sa tak najväčšou loďou na

  svete, ktorá bola stratená v boji od druhej

  svetovej vojny. V opise toho, čo sa presne

  odohralo, sa ukrajinská a ruská strana už

  tradične rozchádzajú.

  Ukrajinci tvrdia, že ako návnadu použili

  drony Bayraktar. Tie upútali pozornosť ra-

  darových operátorov krížnika. Kým ruskí

  námorníci sledovali drony, vypustili Ukra-

  jinci dve strely s plochou dráhou letu R-360

  Neptun. Tie leteli nízko nad vlnami rozbú-

  reného mora a posádka krížnika ich včas

  nezaregistrovala. Práve ich zásahy mali

  spôsobiť osudný požiar a následné explózie

  munície na palube.

  Ruská strana priznala požiar aj výbuchy,

  o zásahoch raketami ale nepadlo ani slovo.

  Loď sa pokúsili odtiahnuť do prístavu, no na

  rozbúrenom mori sa prevrátila a potopila.

  V čase uzávierky tohto čísla INFO Eduard

  Rusi tvrdili, že celú 510člennú osádku v po-

  riadku evakuovali. To by však bol vzhľadom

  V prístave Berdjansk horí 24. 3. ruská loď Saratov. Ďalšie dve výsadkové lode od nej rýchlo plávajú preč.

  Krížnik Moskva v časoch slávy.

  INFO Eduard36

  Květen 2022

• Page 37

  HISTORIE

  na podmienky (požiar, výbuchy) priam zá-

  zrak. Keď budete čítať tieto riadky, už bude

  zrejme jasnejšie, čo spôsobilo zánik lode

  a akú časť jej osádky sa podarilo zachrániť.

  Pre Rusko je strata krížnika Moskva veľmi

  citeľná. Pôvodne sa volal Slava a postavili

  ho na prelome 70. a 80. rokov minulého sto-

  ročia v lodeniciach v ukrajinskom Mykola-

  jive. Loď dlhá 186 metrov mala výtlak 12 500

  ton. V roku 1990 ju vyradili zo služby, ale po

  modernizácii sa v roku 2000 stala vlajkovou

  loďou Čiernomorskej flotily. Moskva niesla

  dvojhlavňový kanón kalibru 130 mm, 16 od-

  paľovacích zariadení pre protilodné rakety a

  64 rakiet S-300F určených na boj s lietadla-

  mi a balistickými raketami. Preto sa starala

  o protiraketovú obranu celej flotily a po jej

  strate sa zvyšné lode stiahli ďalej od ukra-

  jinského pobrežia. Že s jej potopením mali

  Ukrajinci niečo dočinenia, naznačuje aj vy-

  hlásenie ruského ministerstva obrany, kto-

  ré im za stratu krížnika pohrozilo odvetou.

  Minimálne z jedného klamstva usvedčuje

  ruskú stranu aj fotografia horiacej Moskvy

  krátko pred potopením. Je na nej vidno po-

  kojnú hladinu mora, takže loď sa neprevrh-

  la v žiadnych vysokých vlnách. Na ľavoboku

  uprostred lode vidno na čiare ponoru veľkú

  dieru s plechmi na okraji ohnutými smerom

  dnu, čo zodpovedá zásahu zvonka.

  Moskva sa na samom začiatku vojny pres-

  lávila ako loď, ktorú ukrajinskí obrancovia

  Hadieho ostrova poslali tam, kde slnko

  nesvieti. Keď ich 24. 2. krížnik vyzval, aby

  sa vzdali, odpoveď znela: „Russkij vojennyj

  karabľ, idi nachuj“. Táto veta sa stala sym-

  bolom ukrajinského odporu proti ruskej

  agresii. Práve 13. 4. dala Ukrajinská pošta

  do predaja známky s týmto motívom a ešte

  ten deň večer ruská vojnová loď výzvu po-

  slúchla. Lepšiu propagáciu si známka ani

  nemohla želať.

  Rakety R-360 Neptun, ktoré mali Ukrajinci

  na zasiahnutie Moskvy použiť, sú pre čes-

  kého čitateľa zaujímavé tým, že ich chcú

  montovať na podvozky firmy Tatra. Podzvu-

  kové strely sú dlhé 5 metrov a majú hmot-

  nosť 870 kg, z toho 150 kg tvorí hmotnosť

  bojovej hlavice. Ich dosah je 300 km. Ukraji-

  na ich zaviedla do výzbroje len vlani v marci

  a do jari tohto roka chcela mať šesť batérií,

  no s najväčšou pravdepodobnosťou má iba

  jednu.

  Zásobovanie Mariupoľa

  Ukrajina nebojuje len lietadlami a raketa-

  mi, pomerne úspešne využíva aj vrtuľníky.

  O ich nasadení však z taktických dôvodov

  neinformuje. Až v závere bojov o Mariupoľ,

  keď už sa bránené územie v meste zmenilo

  len na niekoľko obkľúčených ohnísk odpo-

  ru, sa objavili správy o úspešných zásobo-

  vacích letoch. Piloti vrtuľníkov Mi-8 lietali

  do obliehaného Mariupoľa maximálnou

  rýchlosťou v čo najnižšej výške. Často to

  znamenalo let medzi stromami a medzi bu-

  dovami. Do mesta dopravovali zásoby jedla

  a munície, späť odvážali ranených. Najmenej

  jedna ukrajinská helikoptéra bola pri tých-

  to nebezpečných misiách zostrelená. Stroj

  Mi-8MSB

  -

  V bol zničený vo štvrtok 31. 3.

  a niesol nápis Za babu Veru, ktorý sa v rôz-

  nych farbách objavuje na viacerých ukrajin-

  ských vrtuľníkoch.

  Podobná operácia zahŕňajúca extrémne

  nízky let helikoptér, prebehla aj na opačnej,

  severnej strane Ukrajiny. Okolím ruského

  mesta Belgorod 50 km severne od Char-

  kova otriasla séria výbuchov už v utorok

  29. 3., kedy explodoval muničný sklad. Ruskí

  vyšetrovatelia sa najprv prikláňali k verzii,

  že to spôsobil požiar z nedbanlivosti, no

  približne po týždni uviedli, že sklad zasi-

  ahli tri ukrajinské rakety Točka-U. To už

  mal Belgorod za sebou druhú veľkú sériu

  explózií, tentoraz priamo v meste. V piatok

  1. 4. skoro ráno vybuchol sklad paliva a zá-

  bery z bezpečnostných kamier ukázali, že

  sa stal terčom neriadených rakiet z dvoch

  vrtuľníkov. Jedno video jasne ukázalo cha-

  Vlajková loď Čiernomorskej flotily krátko pred potopením.

  INFO Eduard

  37

  Květen 2022

• Page 38

  HISTORIE

  rakteristickú siluetu Mi-24 odlietajúcej po

  útoku.

  A tu to začína byť zaujímavé. Na prvý pohľad

  išlo nepochybne o odvážny útok v prízem-

  nej výške a v hĺbke nepriateľského územia.

  Ukrajinci by teda mali dôvod pochváliť sa.

  No namiesto toho viacerí ukrajinskí pred-

  stavitelia odmietli potvrdiť alebo vyvrátiť,

  či útok vykonali ukrajinské vzdušné sily.

  Niektorí predstavitelia to dokonca katego-

  ricky popreli. Hovorca Kremľa Dmitrij Pes-

  kov povedal, že incident môže negatívne

  ovplyvniť mierové rokovania medzi Ruskom

  a Ukrajinou. Vyhlásil to mimochodom po

  týždeň trvajúcich ruských útokoch na skla-

  dy paliva po celej Ukrajine... Pravdou je, že

  odvtedy sa dva týždne mierové rozhovory

  vôbec nikam nepohli.

  Ďalší útok, ktorí Rusi pripisujú Ukrajine, sa

  odohral vo štvrtok 14. 4. v dedine Klimovo

  v Brjanskej oblasti tesne pri hraniciach

  s Ukrajinou. „Využijúc dve bojové helikop-

  téry vybavené ťažkými ofenzívnymi zbra-

  ňami, vojenský personál Ozbrojených síl

  Ukrajiny ilegálne prekročil ruské hranice,“

  uviedla ruská strana, ktorá ilegálne pre-

  kračuje hranice Ukrajiny už mesiac a pol...

  Podľa tohto oficiálneho vyhlásenia vrtuľníky

  v nízkej výške podnikli najmenej šesť úto-

  kov na dedinu Klimovo, poškodili pri tom

  šesť civilných domov a zranili sedem ľudí.

  Ukrajina však kategoricky odmietla, že by

  takýto útok vykonala. Na ruskom území sa

  objavili aj sabotáže železničných tratí, ku

  ktorým sa prihlásili bieloruskí partizáni.

  Tieto incidenty spolu s potopením krížni-

  ka Moskva viedli k obnoveniu masívnych

  ruských útokov v západnej časti Ukrajiny.

  Terčom rakiet sa po období relatívneho po-

  koja stali počas Veľkej noci Kyjev aj Ľvov.

  Charkov tu osobitne nespomíname, ten je

  ostreľovaný nepretržite.

  Na útoky Rusi nepoužívajú len rakety.

  V sobotu 16. 4. boli nad Ukrajinou prvýkrát

  nasadené bombardéry Tu-22M3. Operova-

  li však v relatívnom bezpečí za frontovou

  líniou. Použili ich na bombardovanie Mari-

  upoľa, kde boli obrancovia po viac ako 50

  dňoch obliehania zatlačení do priestorov

  oceliarní. Nebolo hneď známe, aké zbrane

  bombardéry pri tomto nálete niesli, ale pár

  dní predtým Rusko pohrozilo použitím troj-

  tonových bômb FAB-3000. Tie boli vyvinuté

  tesne po druhej svetovej vojne práve na ti-

  eto účely – ničenie veľkých priemyselných

  objektov. Problémy pri nasadení by však

  mohol spôsobiť práve ich vek a stav po de-

  kádach skladovania.

  V čase uzávierky tohto vydania sa rozbie-

  hala masívna ruská ofenzíva na Donbase,

  takže koniec vojny je stále v nedohľadne.

  Zdroje:

  www.oryxspioenkop.com (1 2 3)

  www.facebook.com (1 2 3 4)

  www.bbc.com

  Staré ruské bomby FAB-3000 nachystané na použitie lietadlami Tu-22M3 pri nálete na Mariupoľ.

  INFO Eduard38

  Květen 2022

• Page 39

• Page 40

  #82181

  Z-126 Trenér

  1/48

  Stavebnice československého jednomotorového dvoumístného

  cvičného letounu Zlin Z-126, edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard40

  Květen 2022

• Page 41

  OK

  -

  JGD, v. č. 860 Z-126, Aeroklub Kolín, Československo, 80. léta

  OK

  -

  IGA, v. č. 766, PZO Motokov, Peking, Čína, duben 1955

  OK

  -

  IFG, v. č. 746, aeroklub Kunovice, Česká republika, 1994

  Tento Trenér byl vyroben v roce 1955 a následně

  uskladněn. Svazarm jej převzal 7. července 1956

  a 10. srpna téhož roku ji převzal Krajský aeroklub

  Olomouc. Tam létala OK

  -

  JGD do prosince 1960, ná

  -

  sledně byla předána ke Krajskému aeroklubu Ostra-

  va. V osmdesátých a devadesátých letech pak sloužil

  v kolínském aeroklubu, který jej 22. 10. 2010 odprodal

  do soukromých rukou. V současnosti je celý letoun je

  žlutý a na směrovém kormidle nese znak kolínského

  aeroklubu.

  Tento letoun byl vyroben v roce 1954 a 3. dubna téhož

  roku jej převzal podnik zahraničního obchodu Mo

  -

  tokov. Ten jej také dopravil v rozmontovaném stavu

  společně s dalším Trenérem (OK

  -

  IFV) na předvádění

  do Číny. OK

  -

  IGA byl určen ke statické ukázce na vý

  -

  stavišti v Pekingu, OK

  -

  IFV byl smontován na neda-

  lekém letišti, aby provedl letové ukázky. Ty bohužel

  skončily havárií a zraněním obou pilotů. Po návratu

  domů byl OK

  -

  IGA prodán na konci října 1956 do NDR,

  kde sloužil potřebám tamní armády. Od dubna 1962 do

  září 1972 pak létal jako DM

  -

  WAE.

  Trenér v. č. 746 byl zalétán 24. dubna 1954 a v čer

  -

  venci byl přidělen krajskému aeroklubu v Olomouci.

  Tam sloužil od roku 1955 k výcviku i skupinové akro

  -

  bacii. Krajský AK Olomouc byl v té době líhní akro-

  batů a působilo v něm několik akrobatických skupin.

  Jednou z nich byla i výlučně dívčí skupina. V jejím

  rámci létala od roku 1957 s OK

  -

  IFG Eva Krenčová.

  To už byl původní zelený nátěr vystřídán krémovým

  s červenou přídí. V dalších létech byl OK

  -

  IFG využíván

  do roku 1963 v různých severomoravských aeroklu

  -

  bech, poté byl deset let zakonzervován. Na sklonku

  roku 1973 prošel v kunovickém Aerotechniku třetí

  generální opravou a byl znovu uveden do provozu.

  Od roku 1981 sloužil v aeroklubu Kunovice a po další

  generálce v roce 1988 dostal retro vojenské zeleno

  -

  -modré zbarvení. Později byly přidány ještě žluté

  pruhy na křídle a trupu. V roce 1995 byl OK

  -

  IFG použit

  pro natáčení seriálu Zdivočelá země a pro tuto „roli“

  dostal podle požadavku filmařů dočasný nátěr spod

  -

  ních ploch zelenou barvou. To již byl OK

  -

  IFG v majetku

  kunovického aeroklubu a sloužil zde až do roku 2014.

  Dne 11. 10. s ním provedl Albert Orlita poslední let

  a letoun putoval do Leteckého muzea Kunovice, kde

  je dnes vystaven.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard

  41

  Květen 2022

• Page 42

  STAVEBNICE 05/2022

  OK

  -

  IGT, v. č. 735, aeroklub Kunovice, Československo, 60. a 70. léta

  2A

  -

  AM, v. č. 864, Österreichische Luftstreitkräfte, Rakousko, 60. léta

  OK

  -

  JLE, v. č. 827, aeroklub Chrudim, Česká republika, 2014

  Tento Trenér byl vyroben v roce 1953 jako C 105-233

  a do 17. 10. 1955, kdy byl zapsán do leteckého rejstří

  -

  ku sloužil armádě. Poté byl předán Svazarmu a létal

  v aeroklubu Kunovice v atraktivním akrobatickém

  zbarvení včetně kresby „čarodějnice“ na přídi. Sloužil

  do roku 1976, kdy byl 1. září vyřazen a rozřezán za

  účelem kontroly draku na výskyt koroze. Jak se uká

  -

  zalo, letounu nic nebylo...

  Ve druhé polovině padesátých let byly do Rakouska

  exportovány čtyři Z-126. Jedním z nich byl i Trenér

  v. č. 864, vyrobený v roce 1955. Následně byl usklad-

  něn a předán až 9. 1. 1957. Obdržel přeletovou regis-

  traci OE

  -

  AAL a u rakouského letectva pak označení

  2A

  -

  AM. V roce 1968 byl letoun odprodán, majitelem se

  stal Heinz Pollani. Od roku 1977 byl letoun „uzemněn“

  v Gros Enzersdorfu. Odtud putoval v únoru 2008 do

  leteckého muzea v Zeltwegu, kde se nachází dodnes.

  Dostal sice dobové vojenské zbarvení, to však není

  zcela přesné. Rozdíly jsou patrné zejména ve veli

  -

  kosti a umístění výsostných znaků a kódového ozna-

  čení. Zde znázorněný marking reprezentuje dobové,

  nikoli muzejní zbarvení.

  Tento Trenér byl vyroben v roce 1955, Svazarm jej

  převzal 30. dubna téhož roku. Létal u řady aeroklubů,

  mimo jiné na konci sedmdesátých let v Havlíčkově

  Brodu. V roce 1991 byla provedena v Aerotechniku

  na zakázku pana Davida z USA generální oprava

  v té době již vyřazeného letounu. Aeroklub Čech

  a Moravy ovšem prodej letounu do zahraničí zakázal

  a generálkovaný letoun zakoupil aeroklub Chrudim,

  kde sloužil až do roku 2017, kdy skončil po nezda

  -

  řeném vzletu v kukuřici a kvůli poškození musel být

  odstaven. Následně byl odprodán soukromému maji

  -

  teli a v současnosti je uskladněn a čeká na generální

  opravu.

  INFO Eduard42

  Květen 2022

• Page 43

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82181X Z-126T/226 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Z-126 Trenér 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481084 Z-126/226 Trenér landing flaps (fotolepty)

  FE1219 Z-126/226 seatbelts STEEL (fotolepty)

  644119 Z-126 Trener LööK (Brassin)

  644139 Z-126 Trener LööKplus (Brassin)

  648679 Z-126/226 Trener wheels (Brassin)

  648680 Z-126 Trener cockpit PRINT (Brassin)

  648681 Z-126 Trener Walter Minor 4 engine PRINT (Brassin)

  3DL48044 Z-126 SPACE (3D Obtisk)

  D48097 Z-126/226/326/526 cockpit placards (Obtisk)

  EX827 Z-126 TFace (maska)

  STAVEBNICE 05/2022

  #82181-LEPT

  Z-126 Trenér LEPT 1/48

  Kat. č. 644119

  Kat. č. 3DL48044

  Kat. č. 481084

  Kat. č. 648680

  Kat. č. 648681

  INFO Eduard

  43

  Květen 2022

• Page 44

  MEZEK DUAL COMBO

  1/72

  Stavebnice československé stíhačky Avia

  S-199, edice Limited edition v měřítku 1/72.

  Stavebnice představuje letadla s oběma

  typy překrytů během jejich služby u česko-

  slovenského i izraelského letectva.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  #2141

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard44

  Květen 2022

• Page 45

  S-199.285, rt. Josef Jiroušek, 1. letka, Letecký pluk 8, Brno-Černovice,

  Československo, 25. červenec 1949

  S-199.486, por. František Fořt, 1. letka, Letecký pluk 7,

  Brno-Černovice, Československo, 1950

  S-199.54, rt. František Novák, Stíhací výcvikové středisko,

  Planá u Českých Budějovic, Československo, květen 1948

  Jeden z prvních sedmi strojů vyrobených továrnou

  Aero, které měly pod přídí chladič. Čtyři letouny z této

  série zůstaly u našeho letectva, tři kusy byly uvolně

  -

  ny pro export do Izraele (výr. č. 282, 286 a 287). Tento

  „Mezek“ č. 285 byl 4. srpna 1948 přidělen LP 8 v Brně,

  kde sloužil na letišti Černovice u 1. letky. Dne 25. 7.

  1949 s ním havaroval rt. Josef Jiroušek a poškozený

  drak byl odeslán do opravy, zatímco motor prošel re

  -

  vizí. Od 12. prosince 1949 do 25. února 1950 pak pro-

  šel celý letoun generální revizí v Kunovicích a poté

  byl předán v září 1950 k LP 1 do Kbel. Od 22. června

  1953 sloužil u 3. letky 45. leteckého dělostřeleckého

  pluku dislokovaného na letišti Plzeň-Bory. V té době

  nesl trupové označení HY-56. Dne 4. srpna 1953 byl

  těžce poškozen, když s ním havaroval por. Ladislav

  Kadlecovič. Drak byl zrušen, do té doby nalétal 116,23

  hod. V době havárie rt. Jirouška měl stroj standardní

  zbarvení barvou MNO Smalt Avion 2036.02 na všech

  plochách a neměl aplikovánu šipku ke stupačce na

  levé straně trupu pod kabinou.

  Tohoto „Mezka“ zalétal tovární pilot Antonín Kraus

  12. prosince 1949, 24. ledna 1950 byl letoun převzat

  vojenskou správou a 7. února téhož roku byl přidě

  -

  len k LP 7 dislokovanému na letišti Brno-Černovice.

  Dostal kódové označení IV-8 a podle vzpomínek pa

  -

  mětníků a kroniky leteckého pluku také kresbu Diany

  s nataženým lukem. Autorkou kresby byla přítelkyně

  a později manželka zástupce velitele letky a velitele

  roje Františka Fořta. Podle pamětníků byly stejným

  emblémem opatřeny i stroje dalších dvou velitelů

  rojů, poručíků Jaromíra Jecha a Jiřího Váni. Jak je

  v kronice pluku uvedeno, různými emblémy bylo ale-

  spoň pro určitý čas opatřeno více strojů. Jsou v kro-

  nice dokonce nakresleny, není však jasné, k jakým

  konkrétním letounům se vztahují. Letoun byl již údaj

  -

  ně opatřen nátěrem tmavší zelenou barvou na všech

  plochách. V té době příslušela letounům 3. letecké

  divize, pod kterou spadaly i brněnské LP 7 a LP 8, bílá

  barva vrtulového kužele. Ne všechny stroje však byly

  takto označeny a podle vzpomínek mezi ně pravdě

  -

  podobně patřil také IV-8, jehož podoba bohužel není

  fotograficky doložena.

  Úlety vojenských pilotů na západ nebyly po komunis

  -

  tickém převratu ničím neobvyklým. Za hranice se vy-

  dávali příslušníci RAF, kteří buď tušili, nebo dokonce

  věděli, že na ně dolehnou perzekuce, opustit zemi se

  však odhodlala i řada mladších pilotů. Patřil mezi ně

  i rt. František Novák, v té době frekventant II. turnu

  -

  su Stíhacího výcvikového střediska (SVS), který ulétl

  24. května 1948 do tehdejšího Západního Německa.

  Letoun byl poté uskladněn v Mnichově a do Českoslo-

  venska byl po různých peripetiích dopraven pozemní

  cestou až v březnu 1950. Od 31. března se až do 24.

  října 1950 nacházel v továrně Avia, kde prošel gene

  -

  rální revizí. Poté sloužil u 4. leteckého pluku. Letoun

  z výroby továrny Avia nesl standardní zbarvení bar-

  vou MNO Smalt Avion 2036.02 na všech plochách

  a byl jako desátý ve výrobě této továrny vybaven vý-

  měníkem namísto původního chladiče. Kabina však

  byla ještě staršího provedení a letoun neměl kulo

  -

  mety v křídle ani kanóny v pouzdrech.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard

  45

  Květen 2022

• Page 46

  STAVEBNICE 05/2022

  S-199.7, ak. Ivan Pavel, Letecká vojenská akademie, Hradec Králové,

  Československo, 17. březen 1950

  S-199.210, Letecký pluk 5, Dobřany (Líně), Československo, 1950

  S-199.310, svob. Josef Mucha, 5. letecký školní pluk, Zvolen (Sliač),

  Československo, srpen 1952

  Sedmý v Avii vyrobený „Mezek“ byl zalétán 10. led-

  na 1948, vojenská správa jej převzala 3. února

  a k jednotce, kterou byl brněnský Letecký pluk 7, pře-

  létl 15. března téhož roku. Z výroby byl letoun dodán

  s chladičem, avšak po poškození, ke kterému došlo

  1. dubna 1949, prodělal tovární opravu a během ní byl

  také přestavěn na verzi s výměníkem a odsuvným

  překrytem kabiny. Počínaje 7. únorem 1950 sloužil

  u LVA v Hradci Králové, kde dostal označení A-784.

  Dne 17. března 1950 byl za letu poškozen při střetu s

  jiným letounem (S-199.82). Pilot, ak. Ivan Pavel, s ním

  nouzově přistál „na břicho“. Následně prodělal tento

  letoun během září až listopadu generální revizi a od

  listopadu 1953 sloužil u 45. leteckého dělostřelec

  -

  kého pluku v Plzni. Letoun je zajímavý bílo-modrým

  kuželem, který byl znakem LVA.

  Zdobení letounů československého letectva malův

  -

  kami bylo v padesátých a šedesátých letech zřídka-

  vé. Tuhá disciplína a předpisy podobným aktivitám

  nepřály, čas od času ale velitelé zřejmě přivřeli oko.

  K něčemu takovému mohlo dojít někdy v období 1949-

  50 u Leteckého pluku 5. Na letounu se totiž objevila

  pečlivě vyvedená heraldická silueta v bílé barvě.

  Jaký znak na ni měl být následně doplněn, se dnes již

  asi nedozvíme, protože ještě před dokončením letoun

  absolvoval nouzové přistání a během následné opra

  -

  vy dostal buď nový kryt motoru, nebo byla započatá

  kresba odstraněna. Jednou z pravděpodobných mož

  -

  ností je znak místního fotbalového klubu Baník Líně.

  Můžete si tedy tento stroj postavit jak v reálné po

  -

  době, tedy pouze s bílým erbem, tak v podobě, jakou

  by zřejmě dostal, kdyby nezasáhla „vyšší moc“. Zda

  měl být znak namalován i na pravé straně přídě ne

  -

  víme, zdokumentována je pouze levá. Obtisky jsou ale

  k dispozici pro jakoukoli variantu. Také se již zřejmě

  nedozvíme, jakou barvu měl vrtulový kužel. Přísluš

  -

  nost k Letecké divizi 2 by znamenala modrou barvu,

  ale v tomto případě by to musela být modrá velmi

  světlá, neboť na dochované fotografii havarovaného

  stroje se kužel jeví bílý. Letoun byl později využíván

  u výcvikových jednotek. Nejprve byl od LP 5 předán

  8. července 1950 Leteckému učilišti, od dubna 1953

  sloužil u 4. lšp, poté byl předán 2. lšp a na konci roku

  1954 byl předán 1. lšp, kde dosloužil.

  Tento „Mezek“ byl 4. srpna 1948 přidělen k LP 7 a létal

  nejprve u velitelského roje s trupovým kódem JP-1

  a později u 3. letky jako KT-3. Dne 9. března 1949 byl

  poškozen při nouzovém přistání u Boskovic a putoval

  k tovární opravě. Štábní kapitán Truhlář provedl 14.

  července 1949 v Kunovicích přejímací let a 17. srpna

  1950 byl letoun od LP 1 předán do Leteckého učiliště.

  Později byl po opravě v Avii předán 5. lšp, kde dostal

  označení UL-51. Dne 26. srpna 1952 se nepovedl vzlet

  svob. Josefu Muchovi, letoun byl poškozen a další

  záznamy o něm nejsou k dispozici. Tento „Mezek“

  je uváděn mezi stroji dodanými do Izraele, jakkoli

  tomu záznamy o jeho službě u nás odporují. Totéž

  lze prohlásit o strojích výr. č. 302, 307 a 311. Z celé

  pětice „Mezků“ z Aera, které byly dodány do Izrae

  -

  le v rámci druhé dodávky 15 strojů (10 kusů dodala

  Avia), je tedy jasno pouze u stroje č. 287. V rámci své

  služby u školního pluku dostal letoun žluté označení

  cvičných strojů, sestávající z pruhu na hřbetu zadní

  části trupu a pruhů na obou polovinách křídla shora.

  Ty mírně přesahovaly přes náběžnou hranu na spodní

  plochu. Zajímavostí je, že letoun má na dostupných

  fotografiích vymontovány křídelní kulomety, lapače

  nábojových článků však zespod na křídle zůstaly.

  INFO Eduard46

  Květen 2022

• Page 47

  STAVEBNICE 05/2022

  S-199.340, ppor. František Kratochvíla, 3. letka, 51. letecký pluk,

  Mladá, Československo, červenec 1952

  S-199.531, por. Václav Dvořák, 2. letka, 3. letecký stíhací pluk,

  Brno-Černovice, Československo, 5. duben 1953

  S-199.178, Bezpečnostní letectvo, Praha-Ruzyně,

  Československo, prosinec 1948

  O počátcích služby tohoto stroje není mnoho známo.

  Vyroben byl v létě 1948, od 5. června do 20. listopadu

  1950 prošel generální revizí v Kunovicích a na krát

  -

  kou dobu byl zařazen k Bezpečnostnímu letectvu (to

  bylo zrušeno k 23. prosinci 1950). V květnu 1952 byl od

  leteckého týlu přidělen k 51. lp, kde spadal nejprve

  do stavu 4. letky a posléze sloužil po reorganizaci

  u 3. letky, která si ponechala na svých letounech

  „bezpečnostní“ označení (B-0311 a výše). Dne 30.

  července 1952 s letounem nouzově přistál ve Zvo

  -

  lenu ppor. František Kratochvíla. Ze služby u BL si

  tento stroj ponechal zjednodušené policejní zbarve

  -

  ní včetně trupového kódu, šarlatové přídě a dalších

  předepsaných doplňků. Armádní výsostné znaky

  byly zatřeny tmavší barvou, stejná barva posloužila

  k adaptaci znaku na směrovce z kruhového na tvar

  sférického trojúhelníku. O jakou barvu se jednalo,

  není známo, mohlo se jednat o tmavší odstín zelené,

  používané v pozdější době pro S-199.

  Tento „Mezek“ byl zalétán 19. dubna 1950 a patří mezi

  poslední vyrobené kusy tohoto typu. Od 12. června

  1950 byl přidělen do zálohy ke zvolenské letecké zá

  -

  kladně 8 (LZ 8) s určením pro velitelství leteckého

  týlu (VLT) v Prešově. Poté byl přesunut k 3. lp, spadají

  -

  címu pod 22. leteckou stíhací divizi, která sdružovala

  útvary s pístovými stíhacími letouny. Tam sloužil s

  trupovým označením GY-35. Dne 5. dubna 1953 s ním

  nouzově přistál kvůli závadě na vstřikovacím čer

  -

  padle por. Václav Dvořák a drak letounu byl zrušen.

  Stroj v té době nesly viditelné a četné známky oprav

  původní barvy, které byly provedeny tmavším odstí

  -

  nem zelené. Motorový kryt byl zřejmě celý převzat ze

  stroje zbarveného tmavší zelenou barvou, i na něm

  byly ovšem patrné tmavší skvrny, zřejmě kontrast

  čerstvé a zašlé barvy stejného odstínu. Podobné

  známky oprav neslo u jednotky více dosluhujících

  S-199.

  Letoun výr. č. 178 byl zalétán továrním pilotem An

  -

  tonínem Krausem 19. listopadu 1948 a 27. prosince

  téhož roku byl přelétnut do Ruzyně, kde byl zařazen

  do stavu tehdejšího Bezpečnostního letectva. Nejpr

  -

  ve dostal imatrikulaci OK

  -

  BYW a po změně systému

  značení byl od března 1950 evidován jako B-4300.

  Pravděpodobně v březnu 1951 byl předán s nále

  -

  tem 94 hodin armádě s předávací cenou vyčíslenou

  na 802 000 Kčs. Následně sloužil od roku 1953 u 4.

  leteckého školního pluku v Prostějově s trupovým

  označením UF-25. Dne 19. října byl vážně poškozen

  při přistání. Drak byl zrušen, ale nebyl fyzicky zni

  -

  čen a zůstal na šrotišti v Olomouci. Odtud byl předán

  v roce 1969 Leteckému muzeu Kbely. S využitím trupu

  tohoto letounu pak byl zkompletován jediný muzejní

  exemplář Avie S-199.

  INFO Eduard

  47

  Květen 2022

• Page 48

  STAVEBNICE 05/2022

  S-199, D-106, Modi Alon, 101. peruť (tajeset), Chejl ha-avir, Aqir,

  Izrael, 4. červen 1948

  S-199, D-117, 101. peruť (tajeset), Chejl ha-avir, Herzliya,

  Izrael, červenec - srpen 1948

  S-199 , D-123, 101 peruť (tajeset), Chejl ha-avir, Hatzor,

  Izrael, říjen 1948

  Osm S-199 z první dodávky do Izraele pocháze-

  lo z rané produkce továrny Avia (stroje výr. č. 30,

  32, 33, 36, 37, 38, 42, 63) a dva z továrny Aero (výr.

  č. 282, 286). Tyto letouny tedy byly vybaveny chla-

  dičem oleje pod přídí. Letoun s trupovým označením

  D-106 byl do Izraele dodán 30. května 1948 na pa

  -

  lubě letu Balak č. 16. Od 1. června se zapojil do bojů

  a již o dva dny později dosáhl Modi Alon prvních dvou

  sestřelů nejen pro stíhačku S-199 české výroby, ale

  také pro nově vzniklé izraelské letectvo. Alonovou

  kořistí se staly dva egyptské provizorní bombardé

  -

  ry C-47 z 3. letky egyptského královského letectva.

  V ten den byl „Messer“ číslo D-106 jediným letuschop-

  ným stíhacím letounem v Izraeli, protože ostatní do

  té doby dodané S-199 byly buď zničené, poškozené,

  nebo v různých fázích montáže. Následujícího dne jej

  Dov Ben Zvi poškodil při startu, a tím zanechal pe

  -

  ruť bez letuschopných stíhacích letounů a Izrael bez

  leteckého krytí. Aby se vyhnula egyptským náletům,

  přemístila se 101 tajeset na improvizovanou prašnou

  přistávací dráhu vytvořenou u města Herzliya. Opra

  -

  vený „Messer“ D-106 byl opět letuschopný, ale ne na

  dlouho. Když s ním startoval Gideon Lichtman, jedno

  z podvozkových kol vjelo do blátivé části dráhy a le

  -

  toun se převrátil. Lichtman havárii přežil, ale D-106

  byl na odpis.

  Jedním z „Messerů“, které přežily první arabsko

  -

  -izraelskou válku, byl letoun s označením D-117. Byl

  dodán 15. července 1948 na palubě letounu Balak

  č. 63 a svůj první operační vzlet uskutečnil 21. čer-

  vence. V létě 1948 se šéfmechanik 101 tajeset Eli Reu-

  veni zamiloval do dívky jménem Nechama. Tuto udá-

  lost si připomněl fotografií, na níž pózuje vedle D-117

  s Nechaminým jménem vepsaným křídou do Davidovy

  hvězdy na levé straně trupu. Nechama se později sta

  -

  la jeho ženou. D-117 však čekala méně romantická

  budoucnost; 20. srpna 1948 měl první nehodu, když se

  při nouzovém přistání s Mitchellem Flintem v kokpi

  -

  tu převrátil na záda. K druhému vážnému poškození

  došlo 17. října, kdy s ním po zásahu pozemní palbou

  nouzově přistál Giddy Lichtman na letecké základně

  Aqir. Spolu s provedenými opravami byl D-117 vyba

  -

  ven kamerou s vysokým rozlišením pro provádění

  fotoprůzkumných misí. V listopadu 1948 změnilo

  izraelské letectvo svůj alfanumerický systém číslo-

  vání letounů na čtyřmístné identifikační číslo a D-117

  byl přečíslován na 1901, kde 19 znamenalo typ letounu

  a 01 první letoun v seznamu letky.

  Letoun označený D-123 byl do Izraele dodán 28. července

  na palubě letu Balak č. 79 a do akce se zapojil 15. srpna

  1948. Měsíc předtím, než se zapojil do akce, nakreslil bý-

  valý pilot USAAF Stan Andrews znak 101 tajeset v podobě

  okřídlené lebky smrti v letecké přilbě a brýlích. Lebka

  symbolizuje židovskou víru v povstání mrtvých, kteří vy-

  tvoří velkou armádu, až na zem přijde mesiáš. Insignie

  byla natištěna na plakátový papír a nalepena na levou

  příď trupu letounů 101 tajeset. V rámci příprav na operaci

  „Deset ran“ (15.–22. října 1948), později přejmenovanou na

  „Yoav“, získaly stíhačky 101 tajeset označení sestávající

  z červených vrtulových kuželů a červených a bílých pruhů

  na směrových kormidlech, aby se odlišily od egyptských

  Spitfirů. K dalšímu odlišení izraelských stíhacích letounů

  byly poprvé použity výsostné znaky s Davidovou hvězdou

  na horních plochách křídla. Během operace „Yoav“ si Rudi

  Augarten na D-121 nárokoval sestřelení Spitfiru Mk.IXc

  egyptského královského letectva v první den ofenzívy 16.

  října. Sestřel nebyl zpravodajskou službou IAF potvrzen

  a je tak považován pouze za poškození. V listopadu dostal

  D-123 v rámci zavedení nového systému označování vo-

  jenských letounů číslo 1905. Na fotografiích je patrné, že

  na několika místech byly provedeny opravy, které indikuje

  tmavší barva. To vedlo některé badatele k domněnce, že

  letoun dostal na horních plochách dvoubarevnou kamuf-

  láž. Jedná se však pouze o kontrast staršího a novějšího

  nátěru přibližně stejného odstínu zelené barvy.

  INFO Eduard48

  Květen 2022

• Page 49

  STAVEBNICE 05/2022

  OVERTREES

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #70151X S-199 bubble canopy

  OVERTREES 1/72

  #70152X S-199 ERLA canopy

  OVERTREES 1/72

  #2141-LEPT

  MEZEK 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Avia S-199 1/72

  DOPORUČUJEME:

  672284 S-199 exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672285 S-199 wheels PRINT (Brassin)

  672288 S-199 cockpit Erla canopy PRINT (Brassin) 06/2022

  672289 S-199 cockpit bubble canopy PRINT (Brassin) 06/2022

  Kat. č. 672285

  Kat. č. 672284

  Kat. č. 672288

  Kat. č. 672289

  INFO Eduard

  49

  Květen 2022

• Page 50

  STAVEBNICE 05/2022

  Rámeček A

  Rámeček E Rámeček F

  INFO Eduard50

  Květen 2022

• Page 51

  STAVEBNICE 05/2022

  Rámeček D

  Rámeček C

  INFO Eduard

  51

  Květen 2022

• Page 52

  Spitfire F Mk.IX 1/72

  Stavebnice britského stíhacího letounu

  Spitfire F Mk.IX z období 2. světové války

  v měřítku 1/72, edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  #7460

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard52

  Květen 2022

• Page 53

  EN500, F/O Irving F. Kennedy, No. 249 Squadron, Qrendi, Malta, červenec 1943

  BS240, W/Cdr Richard „Dickie“ Milne, Biggin Hill Wing, RAF Biggin Hill,

  Velká Británie, leden–březen 1943

  BS152, F/O Lorne M. Cameron, No. 402 Squadron RCAF, RAF Kenley, Velká Británie, únor 1943

  Irving Farmer „Hap“ Kennedy, eso s deseti vzdušný-

  mi vítězstvími doplněnými pěti sdílenými sestřely

  a jedním pravděpodobným, se narodil 4. února 1922

  v Cumberlandu v Ontariu. Do RCAF vstoupil v říjnu

  1940 a po ukončení výcviku byl v srpnu 1941 vyslán

  do Velké Británie jako seržant. Po výcviku u No. 55

  OTU se stal příslušníkem No. 263 Sqn, která létala

  s Whirlwindy. Dne 14. června byl přidělen k No. 421

  Sqn, ale 22. října 1942 odletěl na Maltu, kde se 15.

  prosince 1942 připojil k No. 249 Sqn. Jeho první obětí

  se stal Ju 52/3m, sestřelený 7. února 1943. Cameron

  následně pokračoval sestřelováním letounů Ju 88

  a Ju 52/3m. Jeho první vítězství nad nepřátelským

  stíhačem přišlo 10. června 1943, kdy sestřelil Bf 109G

  a podělil se o jeden C.202. Dne 30. července 1943 byl

  přidělen k No. 111 Sqn se základnou na Sicílii. Kenne

  -

  dyho první operační turnus skončil v lednu 1944,

  druhý začal 15. června 1944, kdy byl vyslán k No. 401

  Sqn. Dne 3. července se zde stal velícím důstojníkem

  a dosáhl svých posledních dvou vítězství, neboť 28.

  července byl sestřelen flakem u Dreux. Vyskočil,

  unikl zajetí a 24. srpna dosáhl spojeneckých linií.

  Do bojů již ale nezasáhl. Místo toho se vrátil do Ka-

  nady, kde se připojil k No. 124 Sqn RCAF. V únoru 1945

  odešel do civilu a pokračoval ve studiu medicíny.

  Po následujících 37 let pak vykonával lékařskou pra-

  xi. Zemřel 6. ledna 2011. Jeho Spitfire EN500 byl jed-

  ním z těch, které dostaly na Maltě barvy Dark Medi-

  terranean Blue a Medium Sea Grey, lépe odpovídající

  tamním podmínkám bojů nad mořem.

  Předválečný pilot „Dickie“ Milne se stal esem během

  bitvy o Británi v řadách No. 151 Sqn. V polovině roku

  1941 byl přeřazen k No. 92 Squadron v Biggin Hillu,

  nejprve jako velitel letky A; od září velel celé jed

  -

  notce. Dne 19. ledna 1942 převzal velení No. 222 Sqn

  v North Weald a vedl ji až do května, kdy ukončil

  operační túru. Počátkem ledna 1943 byl jmenován

  velitelem elitního křídla v Biggin Hill. Jako osobní

  stroj mu byl přidělen Spitfire BS240, který předtím

  krátce sloužil u No. 340 (French) Squadron s kódy

  GW

  -

  G. Jako památku na tuto službu nesl znak lot

  -

  rinského kříže pod čelním štítkem. Na krytu nádrže

  byl namalován znak Wing Commandera. Ačkoliv byl

  BS240 poměrně krátce v operační službě, nesl ně

  -

  kolik nestandardních úprav kamufláže, včetně nové-

  ho překrytu kabiny v přírodní barvě kovu. Milne se

  v nové funkci uvedl znamenitě a již 20. ledna zničil

  Fw 190 a Bf 109. Pravidelně vedl své křídlo z Biggin

  Hillu na BS240 až do 14. března, kdy po sestřelu

  Fw 190 (15. vítězství) byl Dickie po souboji nad Berck-

  -sur-Mer sestřelen Fw 190A-4 od II./JG 26 a padl do

  zajetí. Po osvobození v květnu 1945 byl v roce 1946

  propuštěn z RAF jako Wing Commander. Za svoji vá

  -

  lečnou kariéru sestřelil celkem 15 nepřátelských le-

  tadel, jedno pravděpodobně a 11 jich poškodil.

  Lorne Maxwell Cameron vstoupil do RCAF v lednu 1941

  a po dokončení výcviku byl v září téhož roku vyslán do

  Velké Británie. Před nástupem k No. 402 Sqn v lednu

  1942 absolvoval bojový výcvik u No. 53 OTU. Dne 27.

  února, v den svých 21. narozenin, zaznamenal Cameron

  své první vítězství, když sestřelil Fw 190A-4 od JG 26.

  Při této misi letěl se Spitfirem BS152 a 13. března při

  -

  dal jeden poškozený nepřátelský stroj. Poté co byl 22.

  července zraněn, strávil nějaký čas v rekonvalescenci

  a k jednotce se vrátil v září 1943. Po času stráveném

  u No. 53 OTU, kde sloužil jako instruktor, se vrátil do

  akce s No. 401 Sqn jejíž velení převzal. Cameron a jeho

  „hoši“ měli za úkol provádět zejména útoky proti po

  -

  zemním cílům a velitel šel v tomto směru příkladem,

  když si připsal asi 75 zničených vozidel a pět želez

  -

  ničních lokomotiv. Přidal také dalších pět vzdušných

  vítězství plus jedno poškození nepřátelského letadla.

  Dne 3. července 1944 byl sestřelen flakem nad Fran

  -

  cií. Dva měsíce se skrýval, než byl zajat, ale podařilo

  se mu uprchnout a v září 1944 se vrátil zpět do Velké

  Británie. Na konci války opustil RCAF a sloužil u letky

  Auxiliary Air Force No. 402 „City of Winnipeg“, kde byl

  povýšen do hodnosti Wing Commander. Jeho Spitfire

  BS152 byl na přídi ozdoben kresbou lebky v červeném

  kruhu a také se vyznačoval poněkud neobvyklým od

  -

  straněním výstřelných otvorů na pozici vnějších kanó-

  nů i jejich aerodynamických krytů.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard

  53

  Květen 2022

• Page 54

  EN447, Lt. Victor N. Cabas, 4th FS, 52nd FG, Le Sers, Tunisko, duben 1943

  „Vic“ Cabas pracoval před válkou v letecké továrně

  v Alliance v Ohio a v roce 1939 již byl známým míst-

  ním letcem. V devatenácti letech byl najat anglickou

  vládou, aby přelétával bombardéry z Kanady do An

  -

  glie. V březnu 1941 se přihlásil k RCAF, u které sloužil

  v rámci No. 403 Squadron až do září 1942. Během

  působení u RCAF absolvoval 51 stíhacích misí a v bo

  -

  jích nad Dieppe získal své první vítězství. Po vstupu

  Spojených států do války vstoupil Cabas do American

  Air Corps jako nadporučík a připojil se k 4th FS, 52nd

  FG. Stal se jedním z mála amerických pilotů, kteří pi

  -

  lotovali britský Spitfire v Británii, v Egyptě, Francii,

  bitvě v Ardenách, Itálii a Německu. Absolvoval více

  než 125 misí při kterých dosáhl šesti sestřelů (čtyř

  samostatně a dvou ve spolupráci). V březnu 1944 byl

  vyznamenán DFC a povýšen na kapitána. Později té

  -

  hož roku dosáhl dalšího povýšení a jako major létal

  u 9. letecké armády v Belgii na Thunderboltu. Spit-

  fire, se kterým Cabas létal na jaře 1943, měl stan-

  dardní pouštní zbarvení letounů RAF. Zajímavostí je,

  že si jeho letoun udržel původní značení RAF na levé

  spodní straně křídla a na ocasních plochách. Na hor

  -

  ní ploše křídla jsou britské kokardy zatřeny čerstvou

  barvou Dark Earth. Žlutý lem výsostných znaků se na

  amerických letounech objevil při operaci Torch a na

  strojích působících ve Středomoří zůstal i po jejím

  skončení.

  STAVEBNICE 05/2022

  Pro Spitfire F Mk.IX 1/72

  doporučujeme:

  72623 Spitfire Mk.IX landing flaps (fotolept)

  72624 Spitfire Mk.IX (fotolept)

  72641 Spitfire F Mk.IX (fotolept)

  SS597 Spitfire Mk.IX seatbelts STEEL (fotolept)

  SS651 Spitfire Mk.IX radiator grilles (fotolept)

  BIG72117 SPITFIRE Mk.IX (fotolept)

  672110 Spitfire exhaust stacks - fishtail (Brassin)

  672112 Spitfire Mk.IX cockpit (Brassin)

  672123 Spitfire Mk.IX top cowl early (Brassin)

  672126 Spitfire Mk.IX engine (Brassin)

  672134 Spitfire Mk.IX legs BRONZE (Brassin)

  672150 Spitfire Mk.IXc gun bays (Brassin)

  672173 Spitfire Mk. VIII / IX / XVI radiator fairings (Brassin)

  D72008 Spitfire Mk.IX stencils (Obtisk)

  D72010 Spitfire - British WWII roundels late (Obtisk)

  CX454 Spitfire Mk.IX (maska)

  Kat. č. 672126

  Kat. č. 672112

  Kat. č. 672134

  INFO Eduard54

  Květen 2022

• Page 55

  STAVEBNICE 05/2022

  Bf 109G-10 WNF/Diana 1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Bf 109G-10 v měřítku 1/48, edice Weekend.

  Je zaměřena na stroje vyrobené továrnami Wiener Neustädter Flugzeugwerke / Diana. Jednou z možností je

  stavba stroje z poválečné služby u Leteckých hlídek SNB, již s označením Avia S-99.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  #84182

  INFO Eduard

  55

  Květen 2022

• Page 56

  Bf 109G-10/U4, II./JG 52, Ainring, Německo, květen 1945

  Bf 109G-10/U4, WNr. 612762, Jagdstaffel 5 der ROA (Ruská osvobozenecká armáda), Německý Brod,

  Protektorát Čechy a Morava, duben 1945

  Bf 109G-10/U4, WNr. 613165, 101. „Puma“ vadászrepülő osztály, Neubiberg, Německo, květen 1945

  Tato stodevítka byla na konci prosince 1944 dodána k

  I./JG 53. Tam obdržela spolu se žlutým pruhem znak

  jednotky na přídi, na trupu přibylo štábní označení

  a směrovka byla natřena žlutou barvou, přičemž na

  levé straně kýlovky zůstala z výrobního čísla prv

  -

  ní číslice 6 a na pravé straně poslední číslice 8. Po

  krátkém působení u I./JG 53 byl letoun předán k II./JG

  52. Zde bylo označení předchozího uživatele přetřeno

  kamuflážní barvou. V dubnu 1945 se II./JG 52 pohy

  -

  bovala na území Protektorátu Čechy a Morava, kde

  prováděla lety na podporu německých jednotek proti

  sovětské ofenzivě v bojích o Brno. Fotografie zachyti

  -

  la stroj označený žlutá 6 dne 8. května 1945 na letišti

  Ainring v Bavorsku.

  Jasta 5 Ruské osvobozenecké armády pod ve

  -

  d e n í m m a j o r a S . T . B y č k o v a b y l a n a z á k l a d n u

  v Německém Brodu (v současnosti Havlíčkův Brod)

  umístěna na začátku března 1945. Zúčastnila se

  ústupových bojů německých jednotek během bitvy o

  Brno v dubnu 1945. Stroj bílá 24 byl v květnu nalezen

  na letišti v Německém Brodu. Stodevítka v typické

  kamufláži strojů pocházejících z výroby v továrně

  Diana nese na vrchních plochách křídla široké kříže,

  na trupu kříže menšího rozměru a na kýlovce svasti

  -

  ku, na pravé straně oloupanou. WNr. bylo nastříkáno

  přes světlé skvrny.

  Na konci března 1945 se zbytky maďarských letec

  -

  kých jednotek soustředily na letišti Tulln v Rakousku,

  odkud prováděly bojové lety do oblasti Vídně a Brna.

  Po přiblížení fronty k Tullnu se 5. dubna tyto jednotky

  přesunuly na letiště Raffelding, odkud pokračovaly v

  letecké podpoře pozemních sil v okolí Vídně. Na konci

  války se maďarští letci nechali stejně jako jejich ně

  -

  mečtí kolegové raději zajmout americkou armádou a

  proto piloti 101. osztály ulétli se zbylými stroji 8. květ

  -

  na 1945 do bavorského Neubibergu. Stroje z továrny

  Diana byly kamuflovány stejnými barvami, jako stro

  -

  je z výroby ve Wiener Neustadtu. Z fotografií stroje

  černá 16 je patrné, že maďarské výsostné označení

  bylo nastříkáno přímo na kamufláž, německé ozna

  -

  čení nebylo nastříkáno vůbec.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard56

  Květen 2022

• Page 57

  STAVEBNICE 05/2022

  Avia S-99, Letecká hlídka SNB, Praha-Kbely, 1947

  Tento stroj, určený pro potřeby letecké složky SNB,

  se dostal poprvé do vzduchu v létě 1946. Zbarven byl

  na horních a bočních plochách ocelově šedou barvou,

  spodní plochy byly nastříkány tmavší šedou barvou.

  Stroje Leteckých hlídek SNB měly motorové kryty,

  náběžné hrany křídla a výšková kormidla včetně

  stabilizátorů natřeny šarlatovou barvou. Evidenční

  označení na bocích trupu a na horní a dolní ploše

  křídla bylo provedeno stejnou barvou s bílým lemem.

  Výsostné označení mělo tvar sférického, bíle lemo

  -

  vaného trojúhelníku. Na kýlovce tohoto letounu bylo

  malé černé číslo 4.

  Pro Bf 109G-10 WNF/Diana 1/48

  doporučujeme:

  481006 Bf 109G-10 Erla (fotolept)

  FE910 Bf 109G seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1191 Bf 109G-10 ERLA Weekend (fotolept)

  644004 Bf 109G-10 LööK (Brassin)

  644046 Bf 109G-10 w/ late wheels LööKplus (Brassin)

  648158 Bf 109G-10 wheels (Brassin)

  648239 Bf 109G-6 radio compartment (Brassin)

  648247 Bf 109G exhaust stacks (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648310 Bf 109G control surfaces (Brassin)

  648422 Bf 109G-10 cockpit (Brassin)

  648441 Bf 109G-10 engine (Brassin)

  D48025 Bf 109G stencils (Obtisk)

  D48027 Bf 109G Balkenkreuze (Obtisk)

  D48028 Bf 109G svastikas (Obtisk)

  D48042 Bf 109G-10 Erla national insignia (Obtisk)

  EX608 Bf 109G-10 (maska)

  EX609 Bf 109G-10 TFace (maska)

  Kat. č. 648422

  Kat. č. 644004

  Kat. č. 648309

  INFO Eduard

  57

  Květen 2022

• Page 58

  #8227

  F6F-3

  1/48

  Stavebnice amerického palubního

  druhoválečného stíhacího letounu F6F-3

  v měřítku 1/48, edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola

  stránka produktu

  STAVEBNICE 05/2022

  Reedice

  INFO Eduard58

  Květen 2022

• Page 59

  Lt Lochridge, VF-34, ostrov Nissan, 1944

  VF-8, USS Intrepid, léto 1943

  Lt. Oscar Ivan Chenoweth, VF-38, Segi Point, ostrov New Georgia, září 1943

  Velmi netypickým markingem – bílým hřbetem trupu

  a částí ocasních ploch – se pyšnily Hellcaty z VF-34.

  Neobvyklá je také přítomnost pin-upky, námořní stí-

  hačky je nosily jen velmi zřídka. Na krytu motoru je

  nastříkané evidenční číslo, používané zřejmě během

  distribuce strojů od výrobce k jednotkám.

  Druhá jednotka s označením VF-8 byla založena

  1. června 1943 a pod vedením LCDR. Williama M.

  Collinse Jr. byla odeslána k výcviku na palubu USS

  Intrepid, která v té době plula v Karibském moři.

  Tříbarevná kamufláž, zavedená od 5. ledna 1943 pro

  stroje používané v Pacifiku, sestávající z barev Non

  -

  specular Sea Blue, Semigloss Sea Blue, Intermediate

  Blue a Nonspecular White, byla u tohoto stroje prove

  -

  dena mírně odlišně než u ostatních strojů. Výsostné

  znaky s červeným lemem byly zavedeny k 28. červnu

  1943.

  Oscar Chenoweth se narodil 16. července 1917 v ore

  -

  gonském Salemu. Po studiu na střední škole nastou-

  pil na Oregon State University, v roce 1940 studium

  přerušil a v říjnu 1940 vstoupil do řad námořnictva.

  Po absolvování stíhacího výcviku ENS Chenoweth

  působil jako instruktor u cvičné jednotky. V polovi

  -

  ně roku 1943 byl odeslán k VF-38 působící v Pacifi-

  ku. Zde dosáhl svého prvního sestřelu 15. září 1943,

  kdy nedaleko ostrova Ballale sestřelil japonské Zero.

  Od ledna 1944 létal u VF-17 na Corsairech, kde dosáhl

  dalších 7,5 vítězství nad japonskými stroji. Od červ

  -

  na 1944 velel squadroně střemhlavých bombardérů.

  V roce 1954 opustil americké námořnictvo a následně

  pracoval pro firmu Chance Vought. Zemřel 9. května

  1968 na infarkt.

  Červený lem výsostných znaků byl zrušen k 14. srp

  -

  nu 1943 kvůli možné záměně s japonským Hinomaru.

  Není fotograficky potvrzené, že jej Chenowethův le

  -

  toun měl ještě v době dosažení prvního sestřelu. Je

  možné, že v té době již nesl znaky s modrým lemem.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard

  59

  Květen 2022

• Page 60

  STAVEBNICE 05/2022

  OTU VF-2, NAS Melbourne, Florida, USA, říjen 1944

  Ens. Gordon Arthur Stanley, VF-27, USS Princeton (CVL-23), October 1944

  Naval Air Station Melbourne byla založena 20. října

  1942 a první výcvik jednotky OTU VF-2 začal 18. ledna

  1943 na strojích F4F Wildcat. Stroje Hellcat začaly

  k jednotce přicházet počínaje 1. červnem 1943,

  kompletně nahradily původně používané Wildcaty

  k 1. říjnu 1944 a jejich počet kolísal mezi 75 – 150

  stroji. Během roku 1943 absolvovalo pilotní výcvik

  na této základně 546 pilotů, od ledna do října 1944

  dalších 916 pilotů.

  Hellcaty této jednotky nesly na přední části motoro

  -

  vého krytu výrazný marking v podobě pruhů či jiných

  geometrických tvarů.

  Gordon Arthur Stanley, narozený 13. června 1921

  v Seattlu ve státě Washington, během 2. světové

  války sestřelil 8 nepřátelských letadel, všechny

  v řadách VF-27. Tato jednotka se proslavila uni-

  kátním markingem – kočičí tlamou a očima, které

  na přídě všech Hellcatů jednotky namaloval Robert

  Burnell. Většina Hellcatů s tlamami byla zničena 24.

  října 1944 během bitvy o záliv Leyte. Letouny skončily

  na mořském dně spolu s lehkou letadlovou lodí Prin

  -

  ceton, potopenou pumou svrženou ze střemhlavého

  bombardéru D4Y Suisei (Judy). VF-27 poté působila

  z paluby CVL-22 Independence, ovšem již bez koči-

  čích tlamiček a očí.

  INFO Eduard60

  Květen 2022

• Page 61

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #8221X F6F-3 / Hellcat Mk.I 1/48

  #8227-LEPT

  F6F-3 LEPT 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro F6F-3 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48585 F6F undercarriage (fotolept)

  48588 F6F gun bay (fotolept)

  FE951 F6F-3 seatbelts STEEL (fotolept)

  644011 F6F-3 LööK (Brassin)

  648102 F6F wheels (Brassin)

  648683 F6F exhaust stacks (Brassin)

  648747 F6F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  D48055 F6F-3 part 1 (Obtisk)

  D48057 F6F-3 part 2 (Obtisk)

  D48058 F6F-3 stencils (Obtisk)

  STAVEBNICE 05/2022

  Kat. č. 644011

  Kat. č. 648747

  Kat. č. 648683

  INFO Eduard

  61

  Květen 2022

• Page 62

  #8287

  Spitfire HF Mk.VIII

  1/48

  Stavebnice britského výškového stíhacího

  letounu Spitfire HF Mk.VIII v měřítku 1/48,

  edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 05/2022

  Reedice

  INFO Eduard62

  Květen 2022

• Page 63

  JF519, No. 1 Squadron SAAF, Trigno, Itálie, červen 1944

  JF630, F/O L. Cronin, No. 81 Squadron, Palel, Indie, březen 1944

  JF364, No. 32 Squadron, Foggia, Itálie, začátek roku 1944

  No. 1 Squadron SAAF vznikla v únoru 1940 přezna-

  čením No. 6 Squadron SAAF, vyzbrojené Hawkery

  Hurricane a Fury. Již v polovině roku 1940 se piloti

  této jednotky zapojili do bojů nad severní Afrikou.

  Na přelomu let 1942 a 1943 dostala squadrona do

  výzbroje Spitfiry, s nimiž pokračovala v bojích pod

  africkým sluncem, následovalo nasazení nad Maltou

  a Sicílií. Válečné působení jednotka ukončila na

  území Itálie. Po 2. světové válce zůstala ve službě,

  nejprve se Spitfiry, jež postupně nahradily letouny

  Vampire, Sabre a Impala a v dubnu 1975 byla pře

  -

  zbrojena na francouzské Mirage F.1. Rozpuštěna byla

  25. listopadu 1997 na základně Hoedspruit.

  Spitfiry Mk.VIII, jež používala No. 1 Squadron SAAF nad

  Itálií, nesly kamuflážní schéma Day Fighter scheme.

  Horní plochy byly nastříkány barvami Ocean Grey

  a Dark Green, spodní plochy pak barvou Medium Sea

  Grey. Konce křídla Spitfirů této jednotky byly natřeny

  červenou barvou.

  V listopadu 1943 byla No. 81 Squadron přesunuta ze

  Sicílie do Egypta, kde byla vybavena stroji Spitfire

  Mk.VIII. Podle rozhovoru s Larrym Croninen, býva

  -

  lým pilotem No. 81 Squadron, si tento stroj ponechal

  tzv. Desert camouflage scheme a všechny stroje, jež

  tato jednotka obdržela, pocházely ze série JF a měly

  prodloužené konce křídel a kulatou směrovku. Vět

  -

  šina zdrojů se přitom shoduje, že stroje, používané

  touto jednotkou nesly kamufláž tvořenou barvami

  Dark Earth, Dark Green a Medium Sea Gray, přičemž

  pravděpodobně vycházejí z rozkazu vydaném 4. dub

  -

  na 1944 velitelstvím RAF v New Delhi. Tento rozkaz

  byl vydán tři měsíce po příjezdu No. 81 Squadron na

  toto bojiště a přibližně měsíc po pořízení fotografií

  Croninova stroje.

  Tento Spitfire Mk.VIII v kamuflážním zbarvení použí

  -

  vaném u stíhacích strojů létajících ve vysokých výš-

  kách, tzv. High altitude fighter camouflage scheme,

  používala No. 32 Squadron RAF. Horní a boční plochy

  kryla barva Medium Sea Gray, zatímco spodní plochy

  byly kamuflovány barvou PRU Blue. Výsostné znaky

  sestávající pouze z červené a modré barvy, byly jen

  na horních plochách křídla a na bocích trupu, bílá

  barva byla vynechána také u označení na kýlovce.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard

  63

  Květen 2022

• Page 64

  STAVEBNICE 05/2022

  JF476, No. 92 Squadron, Triolo, Sicílie, listopad 1943

  308th Fighter Squadron, 31st Fighter Group, Castel Volturno, Italy, 1944

  Původní stíhací No. 92 Squadron, účastnící se bojů

  1. světové války, byla v srpnu 1919 rozpuštěna. Dne

  10. října 1939 byla ustavena jednotka se stejným

  číselným označením, jejíž výzbroj zpočátku tvořily

  Bristoly Blenheim. Již na počátku roku 1940 obdržela

  Spitfiry, s nimiž prošla boji nad Dunkerque a Bitvou

  o Británii. V únoru 1942 byla odeslána do severní Af-

  riky, kde působila proti německým a italským ozbro-

  jeným silám. Po ukončení bojů v Africe následovalo

  nasazení nad Maltou a Sicílií, poté byla jednotka

  nasazena nad Itálií. Rozpuštěna byla 30. prosince

  1946 v rakouském Zeltwegu. Během 2. světové války

  dosáhla nejvyššího počtu sestřelů protivníka mezi

  perutěmi RAF, 317 vítězství.

  Stroje No. 92 Squadron nesly kamufláž Desert sche

  -

  me. To tvořily barvy Dark Earth a Middle Stone na

  horních plochách, spodní plochy kryla barva Azure

  Blue. Barvu písmen kódového označení squadrony

  se nepodařilo jednoznačně určit, prameny uvádějí

  modrou i červenou. Na obou stranách trupu je znak

  Desert Air Force.

  308th FS byla vyzbrojena stroji P-39 a P-40. Výkony

  těchto letounů však nestačily na německé protivníky,

  což vedlo k poměrně rychlému přezbrojení na Spit

  -

  firy Mk.V. S nimi se celá 31st FG zúčastnila dvou mě-

  síců těžkých bojů nad severní Francií. Následně byla

  převelena do Gibraltaru, odkud odstartovala v rámci

  vylodění Spojenců v severní Africe (operace Torch)

  k přeletu do Alžírska. Následovaly boje proti silám

  Osy v severní Africe. V květnu 1943 obdržela 308th

  FS Spitfiry Mk.VIII, s nimiž bojovala nad Sicílií a Itálií.

  V březnu 1944 byly Spitfiry nahrazeny letouny P-51

  Mustang, s nimiž létali piloti 308th FS až do konce

  války.

  INFO Eduard64

  Květen 2022

• Page 65

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #8294X Spitfire Mk. VIII 1/48

  #8284-LEPT

  Spitfire Mk.VIII 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Spitfire HF Mk.VIII 1/48

  DOPORUČUJEME:

  49708 Spitfire Mk.VIII (fotolept)

  648099 Spitfire exhaust stacks fishtail (Brassin)

  648115 Spitfire wheels - 4 spoke (Brassin)

  648118 Spitfire wheels - 4 spoke w/pattern (Brassin)

  648120 Spitfire - radio compartment (Brassin)

  648199 Spitfire Mk.VIII cockpit (Brassin)

  648200 Spitfire Mk.VIII engine (Brassin)

  648201 Spitfire Mk.VIII gun bays (Brassin)

  648338 Spitfire Mk.VIII top cowl (Brassin)

  648380 Spitfire Mk.VIII / IX cockpit door (Brassin)

  3DL48039 Spifire Mk.VIII SPACE (3D Obtisk)

  D48048 Spitfire Mk.VIII over Europe (Obtisk)

  D48049 Spitfire Mk.VIII over Pacific (Obtisk)

  STAVEBNICE 05/2022

  Kat. č. 648199

  Kat. č. 648200

  Kat. č. 648120

  INFO Eduard

  65

  Květen 2022

• Page 66

  #82212

  A6M2 Zero Type 21

  1/48

  Stavebnice japonské námořní druhová-

  lečné stíhačky A6M2 Zero Model 21,

  edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 05/2022

  Reedice

  INFO Eduard66

  Květen 2022

• Page 67

  c/n 5349, poddůstojník 1. tř. Tsuguo Matsuyama, stíhací jednotka let. lodi Hiryū,

  letadlová loď Hiryū, 7. prosince 1941

  poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai, letiště Lakunai, Rabaul,

  ostrov Nová Británie, srpen 1942

  poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let. lodi Zuihō, Rabaul,

  ostrov Nová Británie, duben 1943

  V druhé útočné vlně proti cílům na Havaji vyslala Hi-

  ryū devět Zer pod velením poručíka Sumio Nōna. Jeho

  piloti zaútočili na základny Kaneohe a Bellows, náro

  -

  kovali dva zničené letouny na zemi a jeden automo-

  bil. Třetí trojici Zer vedl podd. 1. tř. Matsuyama, jenž

  s jedním ze svých wingmanů sestřelil stíhačky P-40

  pilotované 2ndLt. Georgem Whitemanem a Samuelem

  Bishopem ze 44th Pursuit Squadron. Matsuyama bo

  -

  jově létal již u 13. Kōkūtai v Číně a 25. února 1938

  se jako wingman legendárního Sadaaki Akamatsua

  podílel na sestřelení čtyř letounů. Při náletech na

  Ceylon 9. dubna 1942 Matsuyamova shōtai sestřeli

  -

  la Blenheim Mk.IV, zřejmě s osádkou S/Ldr Kennetha

  Aulta, který vedl formaci No. 11 Squadron RAF při

  útoku na japonské lodě. Matsuyama později sloužil

  na letadlové lodi Hiyō a zahynul 7. dubna 1943 v boji

  s Wildcaty u Guadalcanalu. S Letounem BII-124 byl 19.

  února 1942 při náletu na Darwin sestřelen námořník

  1. tř. Hajime Toyoshima. Po zásazích protiletadlovou

  palbou přistál na ostrovu Melville a zajal jej Abori

  -

  džinec Matthias Ulungura. Byl prvním zajatým pilo-

  tem Zera. Toyoshima vystupoval pod jménem „Tadao

  Minami“ a patřil k organizátorům největšího útěku

  zajatců ve 2. světové válce. Vydal k němu signál

  5. srpna 1944 v táboře Cowra. Uniknout se pokusilo

  1104 zajatců, 231 zahynulo a o život přišli i čtyři Aus

  -

  tralané. Toyoshima byl smrtelně zraněn a poté, co si

  zapálil cigaretu, spáchal sebevraždu.

  Saburō Sakai je nejznámějším japonským stíhačem

  díky svým pamětem a setkáním se spojenecký

  -

  mi letci po 2. světové válce. Narodil se v roce 1916

  a od září 1938 sloužil u 12. Kōkūtai v Číně. V říjnu 1941

  byl zařazen k nově zorganizované Tainan Kōkūtai na

  Tchaj-wanu, prošel s ní tažením na jih až do zraně

  -

  ní 7. sprna 1942 u Guadalcanalu. Po vyléčení sloužil

  jako instruktor u Ōmura Kōkūtai, později byl i přes

  zhoršený zrak bojově nasazen s Yokosuka Kōkūtai

  na Iwodžimě a na konci války sloužil Kōkūtai 343 (II).

  Uvádí se, že dosáhl 64 vítězství, ale Sakai tvrdil, že

  počet jeho vítězství byl nižší. U prvních dvou jedno

  -

  tek ve skutečnosti docílil 12 samostatných vítězství,

  8 ve spolupráci a 4 pravděpodobná. S letounem V-128

  létali také podd. 2. tř. Arita a podd. 1. tř. Hiroyoshi

  Nishizawa, jemuž je připisováno 87 vítězství. Barva

  pruhů je zvolena podle vzpomínek Sakaie, existují

  ale i jiné interpretace, například černý nebo žlutý

  pruh na trupu. Sakai během stíhacího doprovodu

  na Guadalcanal sestřelil 7. srpna v epickém souboji

  Wildcat „F12“ z VF-5 pilotovaný „Pugem“ Southerlan

  -

  dem. Sakai byl později těžce zraněn v obličeji palbou

  Dauntlessů z VB-6 u ostrova Tulagi. Po téměř pěti ho

  -

  dinách a více než 1000 km se mu podařilo přistát zpět

  v Rabaulu. Zemřel v roce 2000 po slavnostní večeři

  s příslušníky US Navy.

  Poddůstojník 2. třídy Koyae se narodil v roce 1923

  v prefektuře Miyazaki, letecký výcvik dokončil v lis-

  topadu 1942 a v březnu 1943 byl přidělen ke stíhací

  jednotce letadlové lodi Zuihō. V dubnu se jednotka

  přesunula do Rabaulu a Koyae s tímto letounem létal

  v průběhu operace I-gō. V tomto období se na Zerech

  aplikovala zelená barva se v polních podmínkách.

  Obvykle se natírala ručně, okraje jejích polí se někdy

  rozmývaly ředidlem. Podle deníku jednotky Koyae

  ale v dubnu 1943 bojové lety neabsolvoval. Poprvé se

  s nepřítelem střetl až v listopadu 1943 nad Rabaulem.

  Ještě během téhož měsíce byl v Rabaulu převelen ke

  Kōkūtai 253 a do počátku roku 1944 prošel intenzivní

  -

  mi boji. Po návratu do Japonska byl přidělen k Ōmura

  Kōkūtai. Během dovolené, 17. února 1944, zpozoroval

  v dešti v nočních hodinách nad vesničkou Goda v pre

  -

  fektuře Miyazaki kroužící japonský bombardér, jehož

  osádka ztratila orientaci. Koyae vytvořil za pomoci

  vesničanů navigační signál a po nějaké době se mu

  osádku podařilo navést na správný kurz. Za tento čin

  obdržel písemnou pochvalu velitele Ōmura Kōkūtai.

  V červenci 1944 byl Koyae přidělen k Hikōtai 701

  a bojoval při obraně Filipín. Poté návratu do Japonska

  byl přidělen k Hikōtai 701 (II) a na konci války sloužil

  u Ōmura Kōkūtai. Po válce pracoval jako hasič a pu

  -

  blikoval paměti. Podle místního tisku měl dosáhnout

  20 vítězství, může se jednat o vítězství dosažená stí

  -

  hacími formacemi, v nichž létal.

  STAVEBNICE 05/2022

  INFO Eduard

  67

  Květen 2022

• Page 68

  STAVEBNICE 05/2022

  por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381,

  základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

  por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1. Shichisei-tai,

  základna Kanoya, Japonsko, duben 1945

  Kōkūtai 381 byla založena v říjnu 1943 na základně

  Kendari na ostrovu Celebes. Jednalo se o smíšenou

  Kōkūtai se 48 stíhacími bombardéry (Hikōtai 602),

  24 nočními stíhačkami (Hikōtai 902) a 48 stíhacími

  letouny v Hikōtai 311, jíž velel poručík Kanzaki. Se

  svou jednotkou během roku 1944 působil ze zákla

  -

  den na ostrovech v Indonésii a na Filipínách. Jejich

  nejčastějšími protivníky byly americké armádní le

  -

  touny. Kanzakiho jednotka pro útoky na nepřátelské

  bombardéry používala fosforové bomby určené proti

  vzdušným cílům. Kanzakiho letoun, vyrobený firmou

  Nakajima, byl v minulosti rekonstruován s různými

  barevnými markingy. Předpokládáme, že svislé ocas

  -

  ní plochy a část horních ploch křídla byly natřeny

  barvou spodních ploch. Příď motoru mohla být zbar

  -

  vena i šedou nebo žlutou barvou. Z fotografie letounu

  není zcela zřejmé, zda jsou bílé pruhy na spodní části

  trupu spojeny. Mohlo se jednat o usnadnění vzájem

  -

  né identifikace námořních a armádních letounů při

  bojích se spojeneckými stíhači. Dalším důvodem pro

  tuto kamufláž mohla být snadnější identifikace při

  nočních stíhacích letech. Například v noci z 12. na

  13. ledna 1944 sestřelil por. Kanzaki a jeho wingman

  nad Balikpapanem B-24 z 380th BG. Ve stejné kamuf

  -

  láži horních a ocasních ploch jsou zbarveny i stroje

  Kōkūtai 331. Obě jednotky během části roku 1944 ope

  -

  rovaly v jednom taktickém uskupení.

  Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306

  (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno cel

  -

  kem osm speciálních útočných jednotek s bojovým

  názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo

  v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na

  konvoj u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne

  se společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců

  z Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali postupně ve čty-

  řech formacích. Byli součástí sil námořního a armád-

  ního letectva, jež nasadily v rámci operace Kikusui I

  proti nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů

  speciálních útočných jednotek a doprovodných stíha

  -

  ček. US Navy ztratila 6. dubna torpédoborce USS Bush

  a Colhoun, další byla těžce poškozena. Osm jednotek

  „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím

  u ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima.

  Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na

  základnu. Por. Miyatake pocházel z prefektury Kaga

  -

  wa a námořní akademii v Etajimě absolvoval v roce

  1942. Před svou misí se v dopisech rozloučil s matkou

  a třemi sestrami. Jeho otec byl v té době internován

  na Sibiři. Nobuo Miyatake byl posmrtně povýšen do

  hodnosti fregatního kapitána. Jeho letoun, vyrobený

  u firmy Nakajima byl označen kódem "Ke-113".

  INFO Eduard68

  Květen 2022

• Page 69

  Pro A6M2 Zero Type 21 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481076 A6M2 landing flaps (fotolept)

  481077 A6M2 Zero (fotolept)

  FE1238 A6M2 seatbelts STEEL (fotolept)

  644128 A6M2 LööK (Brassin)

  644134 A6M2 LööKplus (Brassin)

  648692 A6M2 Zero Model 21 cockpit PRINT (Brassin)

  648693 A6M2 wheels (Brassin)

  648694 A6M2 engine PRINT (Brassin)

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648698 A6M2 seat PRINT (Brassin)

  648722 A6M2 exhausts PRINT (Brassin)

  648723 A6M2 cannon barrels & cockpit guns PRINT (Brassin)

  648724 A6M2 landing flaps PRINT (Brassin)

  648731 A6M2 Zero Model 21 folding wingtips PRINT (Brassin)

  SIN64883 A6M2 Zero Model 21 ESSENTIAL (Brassin)

  3DL48050 A6M2 SPACE (3D Obtisk)

  D48098 A6M2 stencils (Obtisk)

  D48100 A6M2 national insignia (Obtisk)

  EX821 A6M2 TFace (maska)

  STAVEBNICE 05/2022

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82212 A6M2 Zero Type 21 1/48

  #82212-LEPT

  A6M2 Zero Type 21 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Kat. č. 648692

  Kat. č. 648694

  Kat. č. 648695

  Kat. č. 648698

  Kat. č. 644128

  INFO Eduard

  69

  Květen 2022

• Page 70

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro SR-71A late v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 3 sad pro Z-526AFS v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644154

  SR-71A LööK

  1/48 Revell

  644150

  Z-526AFS LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Květen 2022

• Page 71

  Soubor 3 sad pro OV-10A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  Soubor 4 sad pro F-14A late v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vystřelovací sedačky

  644155

  OV-10A LööKplus

  1/48 ICM

  644156

  F-14A late Löökplus

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  INFO Eduard

  71

  Květen 2022

• Page 72

  BRASSIN

  Brassinová sada - vztlakové klapky pro Fw 190D

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro SR-71A

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648737

  Fw 190D landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  648740

  SR-71A wheels

  1/48 Revell

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Květen 2022

• Page 73

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Vampire F.3

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-15A/B v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: GWH

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648741

  Vampire F.3 wheels

  1/48 Airfix

  648743

  F-15A/B wheels

  1/48 GWH

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Květen 2022

• Page 74

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Mosquito

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro F6F

  v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 2 součástky

  648746

  Mosquito wheels

  1/48 Tamiya

  648747

  F6F undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard74

  Květen 2022

• Page 75

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - vztlakové klapky pro Spitfire Mk.IX

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - manuálně ovládané kulomety

  M2 Browning v měřítku 1/48. Sada obsahuje 4 kulomety.

  Verze pro leteckou techniku. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648748

  Spitfire Mk.IX landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  648751

  M2 Browning w/ handles for aircraft PRINT

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  75

  Květen 2022

• Page 76

  EDUcation

  Jak sestavit TIŠTĚNÉTIŠTĚNÉ

  klapky

  (Kat. č. 648738 Spitfire Mk.V)

  JEDNODUŠŠÍ TO BÝT NEMŮŽEJEDNODUŠŠÍ TO BÝT NEMŮŽE

  Vše co

  potřebujete

  Sestavené klapky

  Sestaveno na sucho Slepené části

  Sestavené plasty

  Připraveno k sestavení

  1

  3

  5

  2

  4

  6

  DETAILNÍ

  DETAILNÍ

  JEDNODUCHÉ

  JEDNODUCHÉ

  -

  -

  -

  -

  RYCHLÉ!

  RYCHLÉ!

• Page 77

• Page 78

  BRASSIN

  Brassinová sada - 36palcové světloměty pro plavidla

  USN v měřítku 1/350. Sada obsahuje 6 světlometů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - elektrické navijáky pro plavidla USN

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 6 navijáků dvou typů (4+2).

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu

  Sada obsahuje:

  - 3d tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  653001

  USN searchlights 36 inch PRINT

  1/350

  653003

  USN electric ship winches PRINT

  1/350

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Květen 2022

• Page 79

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro S-199 v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro S-199 v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672284

  S-199 exhaust stacks PRINT

  1/72 Eduard

  672285

  S-199 wheels PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Květen 2022

• Page 80

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro Fw 190D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: IBG

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Fw 190D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: IBG

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672286

  Fw 190D exhaust stacks PRINT

  1/72 IBG

  672287

  Fw 190D wheels

  1/72 IBG

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Květen 2022

• Page 81

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro konverzi Mi-24V na Mi-24D

  v měřítku 1/48. Doporučená stavebnice: Zvezda

  - kokpit

  - kola podvozku

  - palubní deska, výfukové roury, výmetnice klamných cílů a systém

  Raduga-F verze Mi-24D

  - maska pro barvení

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN64882

  Mi-24D conversion set

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Květen 2022

• Page 82

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro A6M2 Model 21 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy BRONZ

  - výfuky

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN64883

  A6M2 Zero Model 21 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Květen 2022

• Page 83

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 84

  3DL32006 Hawk 81-A2 1/32 Great Wall Hobby

  3DL53007

  Tirpitz flags 1/350 Trumpeter

  3DL32006 Hawk 81-A2 SPACE 1/32 GREAT WALL HOBBY

  3DL48063 F-104A SPACE 1/48 KINETIC

  3DL48064 F-104C SPACE 1/48 KINETIC

  3DL53007 Tirpitz flags SPACE 1/350 TRUMPETER

  stránka produktu

  stránka produktu

  snadná

  aplikace

  INFO Eduard84

  Květen 2022

• Page 85

  3DL48063 F-104A SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48064

  F-104C 1/48 Kinetic

  stránka produktu

  stránka produktu

  detailní

  provedení

  SPACE

  INFO Eduard

  85

  Květen 2022

• Page 86

  Hawk 81-A2

  1/32 Great Wall Hobby

  32997

  33298 Hawk 81-A2

  seatbelts STEEL

  33297 Hawk 81-A2

  FOTOLEPTY

  KVĚTEN 2022

  INFO Eduard86

  Květen 2022

• Page 87

  36479

  Jackal 2

  1/35 Hobby Boss

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  87

  Květen 2022

• Page 88

  J1N1-S Gekko

  1/72 Fujimi/Hobby 2000

  73769

  SS769 J1N1-S Gekko

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard88

  Květen 2022

• Page 89

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  89

  Květen 2022

• Page 90

  TA-4J

  1/72 Fujimi/Hobby 2000

  73770

  SS770 TA-4J

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard90

  Květen 2022

• Page 91

  EA-18G

  1/48 Hobby Boss

  491268

  FE1268 EA-18G

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  91

  Květen 2022

• Page 92

  OBTISKOVÉ SADY

  D72038

  S-199 Czechoslovak

  national insignia

  1/72 Eduard

  D72039

  S-199 Israeli national

  insignia

  1/72 Eduard

  D72040

  S-199 Czechoslovak

  stencils

  1/72 Eduard

  D72041

  S-199 Israeli stencils

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Květen 2022

• Page 93

  EDDIE THE RIVETER

  ER48001

  Mi-24V positive rivets and surface details

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Květen 2022

• Page 94

  EDDIE THE RIVETER

  INFO Eduard94

  Květen 2022

• Page 95

  EDUcation

  NÝTUJ JAKO EDDIE!NÝTUJ JAKO EDDIE!

  Vše, co potřebujete

  pro aplikaci sady.

  Sestavte model, zatmelte rytí a zbruste detaily

  vyznačené v návodu sady (FILL, REMOVE).

  1

  2

  Připravte model na barvení. Nastříkejte jej směsí

  Mr. Finishing Surfacer 1500 s několika přidanými kapkami

  lesklého laku, aby byl výsledný povrch hladký a lesklý.

  Připravte model tak, jako byste chtěli aplikovat obtisky.

  Jak postupovat při aplikaci

  obtisků EDDIE THE RIVETEREDDIE THE RIVETER (Kat. č. ER48001)

• Page 96

  EDUcation

  Jakmile je možno obtiskem na podkladovém papíru

  volně hýbat, navlhčete model roztokem jarové vody

  na místě, kam budete obtisk umisťovat.

  3

  5

  4

  Připravte si roztok jarové vody

  (100 ml vody a pár kapek jaru).

  Do roztoku namočte houbičku na

  nádobí.

  Pomocí skalpelu nebo nůžek od-

  dělte segment s nýty a pozitivní-

  mi detaily podél šedé čáry, která

  jednotlivé segmenty ohraničuje.

  Celý segment následně položte

  na mokrou houbičku a mírně

  zmáčkněte, aby se namočil.

  Jak postupovat při aplikaci

  obtisků EDDIE THE RIVETEREDDIE THE RIVETER (Kat. č. ER48001)

  NÝTUJ JAKO EDDIE!NÝTUJ JAKO EDDIE!

• Page 97

  EDUcation

  6

  7

  Jak postupovat při aplikaci

  obtisků EDDIE THE RIVETEREDDIE THE RIVETER (Kat. č. ER48001)

  NÝTUJ JAKO EDDIE!NÝTUJ JAKO EDDIE!

  Poté jej stáhněte z podkladového

  papíru na příslušné místo.

  Obtisk opatrně umístěte na své místo.

• Page 98

  EDUcation

  Následně obtisk pomalu

  přimáčkněte pomocí suché

  houbičky na nádobí na své

  místo a odsajte všechnu

  vodu. Houbičkou nesmíte

  po obtisku hýbat, pouze

  ji přikládejte vertikálně

  a přitlačte. Jinak hrozí

  deformace obtisku.

  Jakmile nanesete všechny obtisky na místo,

  nechte je alespoň 24 hodin zaschnout.

  8

  9

  Jak postupovat při aplikaci

  obtisků EDDIE THE RIVETEREDDIE THE RIVETER (Kat. č. ER48001)

  NÝTUJ JAKO EDDIE!NÝTUJ JAKO EDDIE!

• Page 99

  EDUcation

  10

  11

  Poté celý model přestříkejte 3–5 tenkými

  vrstvami Mr. Finishing Surfacer 1500. Použijte

  stříkací pistoli, nikoli Surfacer ve spreji!

  Dokončete stavbu a barvení modelu.

  Dbejte zvýšené opatrnosti při mas-

  kování povrchu. Použijte maskovací

  pásku se sníženou lepivostí, abyste

  nepoškodili vrstvu Surfaceru nebo

  dokonce nestrhli nanesené nýty!

  Jak postupovat při aplikaci

  obtisků EDDIE THE RIVETEREDDIE THE RIVETER (Kat. č. ER48001)

  NÝTUJ JAKO EDDIE!NÝTUJ JAKO EDDIE!

• Page 100

  EDUcation

  Jak postupovat při aplikaci

  obtisků EDDIE THE RIVETEREDDIE THE RIVETER (Kat. č. ER48001)

  Porovnání modelů

  s použitím sady

  Eddie the Riveter

  a bez ní.

  Porovnání modelů

  s použitím sady

  Eddie the Riveter

  a bez ní.

  NÝTUJ JAKO EDDIE!NÝTUJ JAKO EDDIE!

• Page 101

  Tento rok budeme mít

  silného spojence...

  11. ročník modelářské soutěže

  PANTHERS CUP

  Hlavní téma: S PŘÍRODOU V ZÁDECH

  Kdy: 18. 6. 2022

  Kde: Novoborská 2, Praha 9

  Další informace: www.pantherscup.cz

  pøírodu samotnou!

  Mech, bahno,

  fauna i flóra,

  to všechno bude tento rok

  soutìžit s námi

  Téma letošní soutìže

  totiž je:

  S pøírodou v zádech

• Page 102

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49323 Mi-24D 1/48 Trumpeter

  BIG49324

  F/A-18F 1/48 Meng

  481078 Mi-24D cargo interior 1/48

  491255 Mi-24D 1/48

  FE1257 Mi-24D seatbelts STEEL 1/48

  EX842 Mi-24D 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491253 F/A-18F 1/48

  FE1254 F/A-18F seatbelts STEEL 1/48

  EX840 F/A-18F 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard102

  Květen 2022

• Page 103

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  BIG ED

  BIG49325 Su-27 1/48 Great Wall Hobby

  BIG72170

  Wellington Mk.II 1/72 Airfix

  491249 Su-27 1/48

  FE1250 Su-27 seatbelts STEEL 1/48

  EX838 Su-27 1/48

  72719 Wellington Mk.II bomb bay 1/72

  72720 Wellington Mk.II landing flaps 1/72

  73766 Wellington Mk.II 1/72

  CX619 Wellington Mk.II 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  103

  Květen 2022

• Page 104

  MASKY

  IT FITS!

  EX850 F-104A/C

  1/48 Kinetic

  EX851 F-104A/C TFace

  1/48 Kinetic

  EX852 F-22A

  1/48 I Love Kits

  EX853 F-22A TFace

  1/48 I Love Kits

  EX854 EA-18G

  1/48 Hobby Boss

  EX855 EA-18G TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX856 Il-2 mod. 1943

  1/48 Zvezda

  EX857 Il-2 mod. 1943 TFace

  1/48 Zvezda

  EX850

  EX850

  EX851

  EX851

  EX851

  EX851

  EX844

  EX850

  EX851

  EX845

  EX851

  EX852

  EX853

  EX853 EX853 EX853

  EX852

  EX853

  EX852

  EX853

  INFO Eduard104

  Květen 2022

• Page 105

  EX854 EX854 EX854

  EX855 EX855 EX855

  EX857 EX857

  EX857

  EX855

  EX857

  EX855

  EX857

  EX856 EX856

  EX856

  EX855

  EX857

  MASKY

  INFO Eduard

  105

  Květen 2022

• Page 106

  EDUcation

  Jak použít masky

  na TORNADU ECR

  (Kat. č. 11154 TORNADO ECR)

  EDUARDÍ MASKA

  –

  TA SEDÍ!

  46+23, JaboG 32, letecká základna Lechfeld, Německo, červenec 2008

• Page 107

  EDUcation

  Jak použít masky

  na TORNADU ECR

  (Kat. č. 11154 TORNADO ECR)

  EDUARDÍ MASKA

  –

  TA SEDÍ!

  46+44, 1./JaboG 32, letecká základna Lechfeld, Německo, červen 2001

• Page 108

  NOVINKY

  KVĚTEN 2022

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82181 Z-126 Trenér 1/48 ProfiPack

  2141 MEZEK DUAL COMBO 1/72 Limited

  84182 Bf 109G-10 WNF/Diana 1/48 Weekend

  7460 Spitfire F Mk.IX 1/72 Weekend

  8227 F6F-3 Reedice 1/48 ProfiPack

  8287 Spitfire HF Mk.VIII Reedice 1/48 ProfiPack

  82212 A6M2 Zero Type 21 Reedice 1/48 ProfiPack

  53279 Tirpitz part 1 1/350 Trumpeter

  53280 Tirpitz part 2 1/350 Trumpeter

  32997 Hawk 81-A2 1/32 Great Wall Hobby

  36479 Jackal 2 1/35 Hobby Boss

  481085 Il-2 mod. 1943 landing flaps 1/48 Zvezda

  491266 F-104A 1/48 Kinetic

  491267 F-104C 1/48 Kinetic

  491268 EA-18G 1/48 Hobby Boss

  491271 Il-2 mod. 1943 1/48 Zvezda

  491273 F-22A 1/48 I Love Kits

  73769 J1N1-S Gekko 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  73770 TA-4J 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  33297 Hawk 81-A2 1/32 Great Wall Hobby

  33298 Hawk 81-A2 seatbelts STEEL 1/32 Great Wall Hobby

  FE1266 F-104A 1/48 Kinetic

  FE1267 F-104C 1/48 Kinetic

  FE1268 EA-18G 1/48 Hobby Boss

  FE1269 EA-18G seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1270 F-104A/C seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1271 Il-2 mod. 1943 1/48 Zvezda

  FE1272 Il-2 mod. 1943 seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1273 F-22A 1/48 I Love Kits

  FE1274 F-22A seatbelts STEEL 1/48 I Love Kits

  SS769 J1N1-S Gekko 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  SS770 TA-4J 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  EX850 F-104A/C 1/48 Kinetic

  EX851 F-104A/C TFace 1/48 Kinetic

  EX852 F-22A 1/48 I Love Kits

  EX853 F-22A TFace 1/48 I Love Kits

  EX854 EA-18G 1/48 Hobby Boss

  EX855 EA-18G TFace 1/48 Hobby Boss

  EX856 Il-2 mod. 1943 1/48 Zvezda

  EX857 Il-2 mod. 1943 TFace 1/48 Zvezda

  INFO Eduard108

  Květen 2022

• Page 109

  NOVINKY

  KVĚTEN 2022

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  EDDIE THE RIVETER

  OBTISKOVÉ SADY

  SPACE

  BIG49323 Mi-24D 1/48 Trumpeter

  BIG49324 F/A-18F 1/48 Meng

  BIG49325 Su-27 1/48 Great Wall Hobby

  BIG72170 Wellington Mk.II 1/72 Airfix

  644154 SR-71A LööK 1/48 Revell

  648737 Fw 190D landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648740 SR-71A wheels 1/48 Revell

  648741 Vampire F.3 wheels 1/48 Airfix

  648743 F-15A/B wheels 1/48 Great Wall Hobby

  648746 Mosquito wheels 1/48 Tamiya

  648747 F6F undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648748 Spitfire Mk.IX landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648751 M2 Browning

  w/ handles for aircraft PRINT 1/48

  653001 USN searchlights 36 inch PRINT 1/350

  653003 USN electric ship winches PRINT 1/350

  672284 S-199 exhaust stacks PRINT 1/72 Eduard

  672285 S-199 wheels PRINT 1/72 Eduard

  672286 Fw 190D exhaust stacks PRINT 1/72 IBG

  672287 Fw 190D wheels 1/72 IBG

  644150 Z-526AFS LööKplus 1/48 Eduard

  644155 OV-10A LööKplus 1/48 ICM

  644156 F-14A late LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN64882 Mi-24D conversion set 1/48 Zvezda

  SIN64883 A6M2 Zero Model 21 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  ER48001 Mi-24V positive rivets & surface details 1/48 Zvezda

  3DL32006 Hawk 81-A2 SPACE 1/32 Great Wall Hobby

  3DL48063 F-104A SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48064 F-104C SPACE 1/48 Kinetic

  3DL53007 Tirpitz flags SPACE 1/350 Trumpeter

  D72038 S-199 Czechoslovak national insignia 1/72 Eduard

  D72039 S-199 Israeli national insignia 1/72 Eduard

  D72040 S-199 Czechoslovak stencils 1/72 Eduard

  D72041 S-199 Israeli stencils 1/72 Eduard

  INFO Eduard

  109

  Květen 2022

• Page 110

  1/72

  Dual Combo

  kat. č. 2141

  marking G

  postavil Robert Szwarc

  POSTAVENO

  MEZEK

  INFO Eduard110

  Květen 2022

• Page 111

  POSTAVENO

  S-199.340, ppor. František Kratochvíla, 3. letka, 51. letecký pluk, Mladá, Československo, červenec 1952

  O počátcích služby tohoto stroje není mnoho zná-

  mo. Vyroben byl v létě 1948, od 5. června do 20.

  listopadu 1950 prošel generální revizí v Kunovicích

  a na krátkou dobu byl zařazen k Bezpečnostní-

  mu letectvu (to bylo zrušeno k 23. prosinci 1950).

  V květnu 1952 byl od leteckého týlu přidělen k 51. lp,

  kde spadal nejprve do stavu 4. letky a posléze slou-

  žil po reorganizaci u 3. letky, která si ponechala na

  svých letounech „bezpečnostní“ označení (B-0311

  a výše). Dne 30. července 1952 s letounem nouzově

  přistál ve Zvolenu ppor. František Kratochvíla. Ze

  služby u BL si tento stroj ponechal zjednodušené

  policejní zbarvení včetně trupového kódu, šarlato-

  vé přídě a dalších předepsaných doplňků. Armádní

  výsostné znaky byly zatřeny tmavší barvou, stejná

  barva posloužila k adaptaci znaku na směrovce

  z kruhového na tvar sférického trojúhelníku.

  O jakou barvu se jednalo, není známo, mohlo se

  jednat o tmavší odstín zelené, používané v pozdější

  době pro S-199.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  111

  Květen 2022

• Page 112

  kat. č. 2141

  marking L

  postavil Jan Novotný

  MEZEK

  Dual Combo

  1/72

  stránka produktu

  POSTAVENO

  INFO Eduard112

  Květen 2022

• Page 113

  POSTAVENO

  S-199 , D-123, 101 peruť (tajeset), Chejl ha-avir, Hatzor, Izrael, říjen 1948

  Letoun označený D-123 byl do Izraele dodán 28.

  července na palubě letu Balak č. 79 a do akce se

  zapojil 15. srpna 1948. Měsíc předtím, než se za-

  pojil do akce, nakreslil bývalý pilot USAAF Stan

  Andrews znak 101 tajeset v podobě okřídlené lebky

  smrti v letecké přilbě a brýlích. Lebka symbolizu-

  je židovskou víru v povstání mrtvých, kteří vytvoří

  velkou armádu, až na zem přijde mesiáš. Insignie

  byla natištěna na plakátový papír a nalepena na le-

  vou příď trupu letounů 101 tajeset. V rámci příprav

  na operaci „Deset ran“ (15.–22. října 1948), později

  přejmenovanou na „Yoav“, získaly stíhačky 101 ta-

  jeset označení sestávající z červených vrtulových

  kuželů a červených a bílých pruhů na směrových

  kormidlech, aby se odlišily od egyptských Spitfirů.

  K dalšímu odlišení izraelských stíhacích letounů

  byly poprvé použity výsostné znaky s Davidovou

  hvězdou na horních plochách křídla. Během ope-

  race „Yoav“ si Rudi Augarten na D-121 nárokoval

  sestřelení Spitfiru Mk.IXc egyptského královské-

  ho letectva v první den ofenzívy 16. října. Sestřel

  nebyl zpravodajskou službou IAF potvrzen a je tak

  považován pouze za poškození. V listopadu dostal

  D-123 v rámci zavedení nového systému označo-

  vání vojenských letounů číslo 1905. Na fotografiích

  je patrné, že na několika místech byly provedeny

  opravy, které indikuje tmavší barva. To vedlo ně-

  které badatele k domněnce, že letoun dostal na

  horních plochách dvoubarevnou kamufláž. Jedná

  se však pouze o kontrast staršího a novějšího ná-

  těru přibližně stejného odstínu zelené barvy.

  INFO Eduard

  113

  Květen 2022

• Page 114

  POSTAVENO

  Z-526AFS Akrobat

  1/48

  kat. č. 82184

  marking C

  postavil Luboš Zach

  stránka produktu

  INFO Eduard114

  Květen 2022

• Page 115

  POSTAVENO

  Z-526AFS, I

  -

  IOIO, vč. 1330, Silvio Bellei, Sassuolo, Itálie 1994

  Tento „Kraťas“ byl vyroben v roce 1974 a jedná se

  o poslední vyrobený Z-526AFS vůbec. Po záletu byl

  30. dubna 1974 předán „na sklad“ a svého zákazní-

  ka našel až o dva roky později. Dne 26. května 1977

  si jej „odvezl“ známý italský akrobat „Pino“ Valenti

  z Parmy. Již o dva roky později však „jojo“ změnil

  majitele. Odkoupil jej Dr. Silvio Bellei, zakladatel

  výrobce keramiky NovaBell, dlouholetý prezident

  aeroklubu v Sassuolu a respektovaná a uznáva-

  ná podnikatelská i letecká osobnost. Pro všech-

  ny to byl Signor Bellei. Byl mu také mezinárodní

  leteckou federací udělen diplom Paula Tissadiera

  za přínos sportovnímu letectví. Letoun bázoval až

  do úmrtí Dr. Belleie (zemřel 22. 5. 2021 ve věku 84

  let) na letišti Sassuolo u Modeny a prodělal tam

  i jednu nehodu se šťastným koncem, když se jeho

  pilot rozhodl po akrobacii nad letištěm provést

  zkrácené přistání bez standardního okruhu. Bo-

  hužel přistál doslova na zádech Partenavie Oscar,

  která byla právě na finále. Nikomu se naštěstí nic

  nestalo, I

  -

  IOIO byl následně jeřábem z hřbetu ne-

  šťastného Oscara „sesazen“ a po opravě létal dál…

  Poslední generální opravu absolvoval I

  -

  IOIO u fir-

  my ZLÍN

  -

  AVION service v roce 1993. Zálet po opra-

  vě tehdy provedl známý pilot Vladimír Peroutka. Od

  té doby sloužil ke spokojenosti majitele a dodnes

  je stále plně akrobatický.

  INFO Eduard

  115

  Květen 2022

• Page 116

  POSTAVENO

  kat. č. 82172

  marking C

  postavil Patrik Pěcha

  Sopwith F.1 Camel

  (Clerget) 1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard116

  Květen 2022

• Page 117

  POSTAVENO

  B6299 FL Norman M. MacGregor, No. 10 Sqn RNAS, Téteghem, Francie, listopad 1917

  Norman Miers MacGregor vstoupil do královského

  námořnictva v únoru 1916 a svou službu započal

  na palubě HMS President. V roce 1917 byl přidělen

  k No. 6 Squadron a zaznamenal zde čtyři sestře-

  ly. Poté se přesunul k No. 10 Squadron. Jeho první

  vítězství u této jednotky bylo jeho nejvýznamněj-

  ší, neboť 15. září sestřelil vůbec první Fokker Dr.I

  během Velké války. Za jeho řízením byl Kurt Wolff,

  vítěz 33 soubojů a velitel Jasta 11. MacGregor přidal

  další dvě vítězství, obě již na tomto Camelu. Během

  války nalétal 325 operačních letových hodin a 10.

  ledna 1919 byl z RAF propuštěn v hodnosti kapitá-

  na. Později byl 10. dubna 1921 reaktivován v hod-

  nosti poručíka a sloužil do 5. června. Jeho Camel

  B6299 nesl barvy B Flightu No. 10 (Naval) Sqn, tj.

  bílé a červené pruhy na přídi letounu a výrazné bílé

  písmeno B na obou stranách trupu. Později letoun

  krátce sloužil u No. 9 (Naval) Sqn, než byl přesunut

  k výcvikové jednotce v Chingfordu.

  INFO Eduard

  117

  Květen 2022

• Page 118

  POSTAVENO

  1/48

  kat. č. 82184

  marking E

  postavil Matthias Becker

  stránka produktu

  Z-526AFS Akrobat

  INFO Eduard118

  Květen 2022

• Page 119

  Z-526AFS

  -

  V, OK

  -

  ERE, v. č. 1307, Aeroklub Točná, letiště Slaný, Česká republika, 2014

  Z 526 AFS v. č. 1307 byl vyroben v roce 1974 a dne

  29. 12. téhož roku jej převzal Svazarm, jako svůj

  poslední AFS. Letoun sloužil především na leti-

  šti Točná a tamní aeroklub jej také získal v rámci

  delimitace. Později byl klub nucen přesunout se na

  letiště ve Slaném (po odkoupení letiště Točná sou-

  kromým majitelem), kam putoval také OK

  -

  ERE. To již

  po přestavbě na vlečnou verzi AFS

  -

  V po vyčerpání

  akrobatického resursu (přestavba provedena v ku-

  novickém Aerotechniku). V roce 2013 byl poškozen

  při nezdařeném přistání, které skončilo až v příkopě

  za koncem dráhy. Další nehodu prodělal při návratu

  z leteckého dne v Polsku, kdy pilot zachytil smě-

  rovkou o dráty a utrhl SOP. Po opravě tak zmizely

  ze směrového kormidla černé pruhy. V červnu 2019

  aeroklub OK

  -

  ERE odprodal. Nový majitel jej odkou-

  pil kvůli motoru, který využil pro jiný letoun a drak

  OK

  -

  ERE putoval k dalšímu majiteli, který plánuje

  jeho generální opravu. Za zmínku jistě stojí, že v do-

  bách své akrobatické kariéry sloužil OK

  -

  ERE mimo

  jiné také pozdějšímu dvojnásobnému mistru Evropy

  Petru Jirmusovi. Kresba dámy na pravoboku pochází

  od airbrush malířky Olivie de Derardinis.

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  119

  Květen 2022

• Page 120

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  634027

  Hawk 81-A2 LööK

  1/32 Great Wall Hobby

  644157

  F-104A LööK

  1/48 Kinetic

  644158

  F-104C LööK

  1/48 Kinetic

  BIG49326 B-26K Invader 1/48 ICM

  BIG49327 OV-10D+ 1/48 ICM

  BIG49328 Vampire F.3 1/48 Airfix

  BIG49329 SR-71A 1/48 Revell

  BIG49330 F/A-18F 1/48 Hobby Boss

  634027 Hawk 81-A2 LööK 1/32 Great Wall Hobby

  644157 F-104A LööK 1/48 Kinetic

  644158 F-104C LööK 1/48 Kinetic

  632180 Hawk 81-A2 wheels 1/32 Great Wall Hobby

  648726 Sopwith Camel Comic Lewis guns PRINT 1/48 Eduard

  648744 F-15C/D/J/N wheels 1/48 Great Wall Hobby

  648749 MICA RF PRINT 1/48

  648750 MICA IR PRINT 1/48

  648752 Z-126/226 landing gear skis PRINT 1/48 Eduard

  648753 Vampire F.3 seat PRINT 1/48 Airfix

  648754 Beaufighter Mk.VI wheels 1/48 Tamiya

  648757 Fw 190D landing flaps wooden PRINT 1/48 Eduard

  648758 SR-71A ejection seats PRINT 1/48 Revell

  648759 Spitfire Mk.VIII landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  653002 M2 Browning water cooled PRINT 1/350

  653004 USN searchlights 24 inch PRINT 1/350

  672288 S-199 cockpit Erla canopy PRINT 1/72 Eduard

  672289 S-199 cockpit bubble canopy PRINT 1/72 Eduard

  644159 Vampire F.3 LööKplus 1/48 Airfix

  644160 SR-71A LööKplus 1/48 Revell

  SIN64884 Z-126 Trener 1/48 Eduard

  SIN64885 F-14A late 1/48 Tamiya

  BIG ED (červen)

  BRASSIN (červen)

  LöökPlus (červen)

  BIGSIN (červen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Hawk 81-A2 v měřítku

  1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-104A v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-104C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard120

  Květen 2022

• Page 121

  632180

  Hawk 81-A2 wheels

  1/32 Great Wall Hobby

  648726

  Sopwith Camel Comic Lewis guns PRINT

  1/48 Eduard

  648744

  F-15C/D/J/N wheels

  1/48 Great Wall Hobby

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kola podvozku pro Hawk 81-A2 v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - na horním křídle montované

  kulomety pro Sopwith Camel Comic v měřítku

  1/48. Sada obsahuje dva kulomety a jejich pod-

  půrnou konstrukci. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 15 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro

  F-15C/D/J/N v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: GWH

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  121

  Květen 2022

• Page 122

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  648749

  MICA RF PRINT

  1/48

  648750

  MICA IR PRINT

  1/48

  648752

  Z-126/226 landing gear skis PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - řízené střely MICA RF v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje 8 střel. Používáno na Rafale, Mirage F.1,

  Mirage 2000, Su-30MKI.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 24 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - řízené střely MICA IR v měřítku

  1/48. Sada obsahuje 8 střel. Používáno na Rafale,

  Mirage F.1, Mirage 2000, Su-30MKI.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 24 součástek

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - lyže pro Z-126/226

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard122

  Květen 2022

• Page 123

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHČERVEN 2022

  648753

  Vampire F.3 seat PRINT

  1/48 Airfix

  648754

  Beaufighter Mk.VI wheels

  1/48 Tamiya

  648757

  Fw 190D landing flaps wooden PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pro Vampire F.3 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Beaufighter Mk.VI

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - vztlakové klapky pro Fw 190D

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  123

  Květen 2022

• Page 124

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  648758

  SR-71A ejection seats PRINT

  1/48 Revell

  648759

  Spitfire Mk.VIII landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  653002

  M2 Browning water cooled PRINT

  1/350

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro SR-71A v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - vztlakové klapky pro Spitfire Mk.VIII

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - vodou chlazené kulomety M2 Browning

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 12 kulometů. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard124

  Květen 2022

• Page 125

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHČERVEN 2022

  653004

  USN searchlights 24 inch PRINT

  1/350

  672288

  S-199 cockpit Erla canopy PRINT

  1/72 Eduard

  672289

  S-199 cockpit bubble canopy PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - 24palcové světlomety pro plavidla USN

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 světlometů. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro S-199 v měřítku

  1/72. Sada je připravena pro letouny s překrytem

  kabiny typu Erla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ano

  Brassinová sada - kokpit pro S-199 v měřítku

  1/72. Sada je připravena pro letouny s vypouklým

  překrytem kabiny. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ano

  INFO Eduard

  125

  Květen 2022

• Page 126

  ON APPROACH

  644159

  Vampire F.3 LööKplus

  1/48 Airfix

  Soubor 3 sad pro Vampire F.3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vystřelovací sedačky

  ČERVEN 2022

  INFO Eduard126

  Květen 2022

• Page 127

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  644160

  SR-71A LööKplus

  1/48 Revell

  Soubor 3 sad pro SR-71A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Revell

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  ČERVEN 2022

  INFO Eduard

  127

  Květen 2022

• Page 128

  ON APPROACH

  SIN64884

  Z-126 Trenér

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Z-126 Trener v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - kola podvozku

  - motor

  - leptané přistávací klapky

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ČERVEN 2022

  INFO Eduard128

  Květen 2022

• Page 129

  SIN64885

  F-14A late

  1/48 Tamiya

  Soubor 4 sad pro F-14A late v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kokpit

  - kola podvozku

  - leptané barvené výstražné pásky Remove Before Flight OCEL

  - trysky motorů

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHČERVEN 2022

  INFO Eduard

  129

  Květen 2022

• Page 130

  FOTOLEPTY

  53281 USS Constellation CV-64 part 1 - lifeboats 1/350 Trumpeter

  53282 USS Constellation CV-64 part 2 - aircraft 1/350 Trumpeter

  36480 StuG III Ausf. G 1/35 Miniart

  36481 KV-2 1/35 Tamiya

  36482 T-15 Armata w/ 57mm cannon 1/35 Zvezda

  491275 OH-13 1/48 Italeri

  491277 Su-25 1/48 Zvezda

  491279 AH-1G 1/48 Special Hobby

  491281 D3A1 Val 1/48 Hasegawa

  ZOOMY

  FE1275 OH-13 1/48 Italeri

  FE1276 OH-13 seatbelts STEEL 1/48 Italeri

  FE1277 Su-25 1/48 Zvezda

  FE1278 Su-25 seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1279 AH-1G 1/48 Special Hobby

  FE1280 AH-1G seatbelts STEEL 1/48 Special Hobby

  FE1281 D3A1 Val 1/48 Hasegawa

  FE1282 D3A1 Val seatbelts STEEL 1/48 Hasegawa

  MASKY

  EX858 Su-25 1/48 Zvezda

  EX859 Su-25 TFace 1/48 Zvezda

  EX860 OH-13 1/48 Italeri

  EX861 OH-13 TFace 1/48 Italeri

  EX862 AH-1G 1/48 Special Hobby

  EX863 AH-1G TFace 1/48 Special Hobby

  EX864 D3A1 Val TFace 1/48 Hasegawa

  EX865 F6F-3 TFace 1/48 Eduard

  EX866 F6F-5 TFace 1/48 Eduard

  SPACE

  3DL32007 Bf 108 SPACE 1/32 Eduard

  3DL48065 Il-2 mod. 1943 SPACE 1/48 Zvezda

  3DL48066 OH-13 SPACE 1/48 Italeri

  3DL48067 AH-1G SPACE 1/48 Special Hobby

  3DL48068 F6F-3 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48069 F6F-5 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48070 Su-25 SPACE 1/48 Zvezda

  3DL53008 IJN watertight doors WWII 1/350

  3DL53009 German watertight doors WWII 1/350

  OBTISKY

  D72042

  CS-199 Czechoslovak national insignia 1/72 Eduard

  D72043 CS-199 stencils 1/72 Eduard

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  INFO Eduard130

  Květen 2022

• Page 131

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  Avia CS-199 #70153

  ČERVEN 2022

  1/72

  CS-199.565, žák Miloš Krč a ppor. Jaroslav Havránek,

  4. letecký školní pluk, Prostějov, 1951

  CS-199.554, svob. Jindřich Flégr a por. Jiří Bůžek,

  4. letecký školní pluk, Prostějov, 1952

  CS-199.559, por. Drahoslav Bartes a rt. Zdeněk Durčák,

  Kunovice, září 1951

  CS-199.574, svob. Karel Tománek a por. František Hamršmíd,

  5. letecký školní pluk, Zvolen, 1952

  CS-199.571, 1. letka, 4. letecký pluk, Plzeň-Bory, 1952

  CS-199.548, kpt. Miloslav Šmíd a občanský zaměstnanec Vladimír

  Slušný, Letecký výzkumný ústav, Praha-Letňany, únor 1953

  INFO Eduard

  131

  Květen 2022

• Page 132

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  Sopwith Camel Comic 1/48#82175

  B9287, No. 78 (HD) Squadron,

  Sutton´s Farm, Velká Británie, jaro 1918

  No. 44 (HD) Squadron, C flight,

  Hainault Farm, Velká Británie, říjen 1918

  E5165, Lt. L. C. Sheffield,

  No. 151 Squadron RAF, Vignacourt,

  Francie, září 1918

  B2402 No. 44 (HD) Squadron, B Flight,

  Hainault Farm, Velká Británie, leden 1918

  E5165 No. 8 (Training) Squadron AFC,

  Leighterton, Velká Británie, září 1918

  B4614, No. 44 (HD) Squadron,

  B flight, Hainault Farm, Velká Británie,

  únor 1918

  INFO Eduard132

  Květen 2022

• Page 133

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHČERVEN 2022

  SPITFIRE STORY:

  Per Aspera ad Astra

  1/48

  #11162

  DUAL COMBO

  AB509, W/Cdr John M. Checketts,

  No. 142 Wing, RAF Horne, Surrey,

  Velká Británie, červen 1944

  B2402 No. 44 (HD) Squadron, B Flight,

  Hainault Farm, Velká Británie, leden 1918

  E5165 No. 8 (Training) Squadron AFC,

  Leighterton, Velká Británie, září 1918

  B4614, No. 44 (HD) Squadron,

  B flight, Hainault Farm, Velká Británie,

  únor 1918

  AB174, P/O Antoni Glowacki,

  No. 303 (Polish) Squadron, RAF Northolt,

  Velká Británie, srpen 1942

  AR511, S/Ldr Tomáš Vybíral,

  No. 312 (Czechoslovak) Squadron,

  RAF Churchstanton, Somerset,

  Velká Británie, listopad 1942 - červen 1943

  Lt. John Anderson, 5th FS, 52nd FG, 12th AF, La Sabala, Tunisko, únor 1944

  INFO Eduard

  133

  Květen 2022

• Page 134

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  F/O James H. Montgomery, 4th FS, 52nd FG,

  12th AF, Korsika, srpen 1943

  JK448, No. 352 (Yugoslav) Squadron,

  Vis, Jugoslávie, září 1944

  BR349, 3-C, P/O John L. Boyd,

  No. 185 Squadron, Takali, Malta, květen 1942

  MA654, F/Lt Kevin F. Gannon,

  No. 615 Squadron, Palel, Indie,

  červenec 1944

  A58-145 (EE852), F/Lt Llewellyn Wettenhall, No. 79 Squadron RAAF, Kiriwina,

  Trobriandské ostrovy, prosinec 1943

  JK891, No. 335 (Greek) Squadron,

  Hassani, Řecko, únor 1945

  BR294, P/O Donald G. Reid, No. 185 Squadron,

  Hal Far, Malta, květen-červenec 1942

  BS295 (A58-20), W/Cdr Clive R. Caldwell,

  No. 1 Wing RAAF, Strauss, Australia,

  březen - červen 1943

  INFO Eduard134

  Květen 2022

• Page 135

  JK448, No. 352 (Yugoslav) Squadron,

  Vis, Jugoslávie, září 1944

  BR349, 3-C, P/O John L. Boyd,

  No. 185 Squadron, Takali, Malta, květen 1942

  MA654, F/Lt Kevin F. Gannon,

  No. 615 Squadron, Palel, Indie,

  červenec 1944

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACH

  Spitfire Mk.VIII 1/72#7462

  ČERVEN 2022

  MT648, S/Ldr John E. Gasson, No. 92 Squadron,

  Bellaria, Itálie, duben - květen 1945

  A58-606, S/Ldr Bruce Watson, velitel No. 457 Squadron,

  letiště Labuan, Borneo, srpen 1945

  1Lt. Leland P. Molland, 308th FS,

  31st FG, Castel Volturno, Itálie,

  prosinec 1943 - únor 1944

  A58-379, F/Lt Ernest D. Glaser, No. 549 Squadron, letiště Strauss, Austrálie, září 1944

  INFO Eduard

  135

  Květen 2022

• Page 136

  ON APPROACH

  Bf 108

  1/32 #3006

  Reedice

  ČERVEN 2022

  Sonderkommando Blaich, Tripolis, Libye, leden 1942

  Stab I./JG 51, Sovětský svaz, zima 1942 - 1943

  I./JG 54, Francie, červen/ červenec 1940

  Maďarsko, 1942 – 1944

  4.(H)/Aufkl. Gr. 13, Rumunsko, podzim 1940

  INFO Eduard136

  Květen 2022

• Page 137

  ON APPROACH

  P-51D-5 Mustang

  1/48

  #82101

  Reedice

  ČERVEN 2022

  s/n 44-13318, Lt. Col. Thomas L. Hayes Jr., 364th FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, srpen 1944

  s/n 44-13321, Maj. George Preddy, 487th FS, 352nd FG, 8th AF,

  Bodney, Velká Británie, červen 1944

  s/n 44-13606, Capt. Claude J. Crenshaw, 369th FS, 359th FG, 8th AF,

  East Wretham, Velká Británie, září 1944

  s/n 44-13321, Maj. George E. Preddy Jr., 487th FS,

  352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie,

  červenec 1944

  s/n 44-13321, Capt. John M. Simmons Jr., 317th FS,

  325th FG, 15th AF, Lesina, Itálie, srpen 1944

  s/n 44-13859, Lt. Walter Mullins, 55th FS, 20th FG, 8th AF,

  Kings Cliffe, Velká Británie, září 1944

  INFO Eduard

  137

  Květen 2022

• Page 138

  Fw 190A-8/R2

  1/48

  #82145

  Reedice

  ON APPROACH

  ČERVEN 2022

  W. Nr. 680747, Oblt. Hans Weik, 10.(Sturm)/JG 3,

  Memmingen, Německo, červen 1944

  Lt. Karl Spenst, 8./JG 300, Germany, Löbnitz,

  Německo, leden 1945

  W. Nr. 682989, 5./JG301, Německo, květen 1945

  Fw. Adalbert Koch, 6./JG 300, Löbnitz,

  Německo, podzim 1944

  W. Nr. ,Hptm. Gerhard Schröder, II.(Sturm)/JG 4,

  Welzow, Německo, září 1944

  INFO Eduard138

  Květen 2022

• Page 139

  Modelář je podle mnohých představ (lec-

  kdy se shodujících se skutečností) tvor

  individualistický, zalezlý ve své dílně se

  zády nahrbenými nad stolem pokrytým

  prapodivnými nástroji a v oparech rozto-

  divných chemikálií tvořící z hmoty obraz

  skutečného světa, který bude mít svůj

  vlastní výraz, vyzařovat atmosféru a ke

  svému okolí téměř promlouvat. Do díla,

  které vytváří, dává něco ze sebe, promítá

  do něj kus svého vlastního já, a mu vde-

  chuje život. To všechno v záři mizerného

  světla malé stolní lampičky, po většinu

  času oddělen od ostatních modelářů, sobě

  podobných jedinců. To vše je aktivita ve-

  skrze individuální. I přesto je možné tako-

  vou činnost nazvat kolektivním „sportem“.

  Jednou za čas se totiž určitá část modelá-

  řů sejde na společných kláních, výstavách

  a soutěžích, kde žilami probublá nemálo

  adrenalinu a vymyslí se či zařídí nemá-

  lo společného a společenského. Výstavy

  a soutěže jsou jednou z velmi důležitých

  ingrediencí polévky zvané plastikové mo-

  delářství.

  Na konci března jsme s prodejním stán-

  kem vyrazili na výstavu Euro Model Expo

  v německém, Lingenu. Byli jsme tu již

  podruhé, přičemž obě návštěvy dělila

  tříletá pauza. Pauza, kterou nám pocho-

  pitelně téměř celou vyplňovala celosvě-

  tová pandemie čínského koronaviru. Ten

  byl také příčinou toho, že právě Lingen se

  stal po mnoha měsících prvním místem,

  kam jsme s naším ansámblem vyrazili.

  Po částečném rozvolnění byl totiž Lingen

  první příležitostí.

  Prostředí výstaviště Emslandareny bylo

  i tentokrát přívětivé, dostatek prostoru,

  světla, skvělá organizace. Návštěvníků

  bylo na první i druhý pohled méně. Pro-

  jevovala se zde zejména doznívající pro-

  tiepidemická opatření v Německu a s nimi

  související všeobecné obavy z většího

  množství lidí, nutnost mít celý den na-

  sazené respirátory (na což jsme si u nás

  doma mezitím už velmi rychle dokázali

  odvyknout) a nepochybně také nervozi-

  ta a nejistota z již měsíc trvající války na

  východě Evropy. I soutěžních modelů bylo

  méně, přesto se však mezi nimi našly

  modelářské skvosty. V neposlední řadě

  pak byly nižší i tržby prodejců. Čeho však

  neubylo, to byla radost z opětovného se-

  tkávání, ze společného koníčku, techno-

  logických novinek i porovnávání toho, co

  se komu za předchozí dva roky povedlo.

  Modelářství zase jednou po čase ukázalo,

  že je velmi kolektivním „sportem“ a mode-

  láři, když se vybatolí ze svých medvědích

  brlohů, jsou tvory velmi společenskými.

  Potkávali jsme mnoho starých tváří jak

  mezi zákazníky, tak mezi organizátory

  i modelářskými novináři a influencery.

  Bylo o čem povídat, však se toho za ty

  dva roky událo hodně. Přesto se většina

  debat stáčela na budoucí novinky produk-

  ce Eduardu, které jsme přivezli ukázat

  a na pohnuté události posledních týdnů.

  Od té doby se naše týmy zúčastnily dvou

  dalších výstav – jedné menší na východě

  naší země, v Prostějově, a jedné velké

  v maďarské Mošoni. O tom jste si ostatně

  mohli něco přečíst už v úvodníku. Podle

  povídání kolegů byla i na těchto akcích

  znát radost z toho, že se můžeme po

  dlouhé době opět sejít.

  Doufejme, že nás v brzké době čeká

  spousta dalších výstav a setkávání se

  starými známými a spousta debat a dve-

  ře nám k nim nebudou zavírat žádné další

  epidemie, zákazy ani války…

  Svátky kolektivních sportů

  Euro Model Expo, Lingen 2022

  Jan Zdiarský

  INFO Eduard

  139

  Květen 2022

• Page 140

  INFO Eduard140

  Květen 2022

• Page 141