01/2022

• Page 1

  Ročník 21, leden 2022Ročník 21, leden 2022

  ČÍSLO 143

  cena 0,- Kč

  INFOINFO

• Page 2

  INFO

  EDUARDEDUARD

  ČÍSLO 143

  © Eduard - Model Accessories, 2022

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

• Page 3

  eduardeduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  LEDEN 2022

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  leden 2022

  únor 2022

  A6M2 Zero Type 21 ProPACK 1/48

  Z-126 Trenér Limited edition 1/48

  Spitre Mk.Ia Weekend edition 1/48

  MiG-21SMT Weekend edition 1/48

  MiG-15bis ProPACK 1/72

  P-51D-5 Weekend edition 1/48

  TORA TORA TORA! 1/48

  Spitre Story: The Sweeps 1/48

  F-4B 1/48

  Bf 109E-7/Trop 1/48

  Trenér 1/48

  Tempest Mk.II late version 1/48

  Fw 190A-5/U12 1/48

  OBSAH

  Spitre Mk.V

  Kořist z houthulstského lesa

  Farby Zera

  Tempesty nad Antarktidou

  TAIL END CHARLIE

  4

  102

  110

  62

  7

  88

  113

  114

  134

  156

• Page 4

  Dobrý večer, dámy a pánové,

  vítám vás u Tříkrálového Infa, kterým ote-

  víráme nový rok 2022 s vírou, že bude dob-

  rý, úspěšný a že v něm zdárně překonáme

  všechny nástrahy, kterých patrně nebude

  málo. Loni touto dobou nebyly naše výhledy

  do budoucna právě růžové. Jak to dopadlo už

  víme. A nedopadlo to zase tak špatně. Oproti

  loňskému roku máme sice očekávaný propad

  tržeb, ale není tak dramatický, jak by se dalo

  loni v lednu čekat. Tržby oproti loňsku po-

  klesly jen o pět procent, v nejpostiženějším

  oddělení, v produkci modelů, to bylo nakonec

  procent třináct. Na začátku roku to vypadalo

  hůř, to jsme s modely spadli rovnou o čtyři-

  cet procent, ve skladu nám nezůstaly žádné

  výlisky a jejich doplnění nám dalo v průběhu

  roku pořádně zabrat. Kompletní sortiment

  v rozsahu z doby před požárem stále v plném

  rozsahu obnovený není. Přesto jsme se v po-

  sledním čtvrtletí dostali s tržbami u modelů

  dokonce o dvacet procent nad loňský průměr,

  a také u celkových tržeb jsme loňský průměr

  překonali, přičemž listopad byl z pohledu cel-

  kových tržeb dokonce nejúspěšnějším mě-

  sícem v dějinách firmy. Takže za mě dobré.

  Nebo alespoň nadějné. Do nového roku chce-

  me samozřejmě loňské výkony dohnat a pře-

  dehnat. Tak jak na to letos půjdeme?

  Nové stavebnice na leden

  Nový rok začneme tak, jak jsme starý zakon-

  čili: Zerem. Tentokrát to bude Profipack A6M2

  Model 21. Sestava markingů je o poznání pes-

  třejší než u Limitky Tora Tora Tora!, i když je

  jich jen pět. Zato nejsou pouze šedé, i když

  alespoň ten pro nás Čechy nejzajímavější

  kousek, V-128 Sabura Sakaie, šedý je. Kromě

  zběžného pohledu na zbarvení vřele doporu-

  čuji seznámit se i s příběhy vybraných strojů

  a jejich pilotů, stojí opravdu za to! Tento Pro-

  fipack můžete klidně brát jako malou ochut-

  návku druhé připravované Limitky na téma

  Zero s neotřelým názvem Zero Zero Zero!,

  kde těch zajímavých strojů bude deset. Nebo

  dvanáct, to se stále ještě přesně neví. Zero

  Zero Zero! připravujeme na druhé čtvrtletí.

  Podobné to bude s lednovou Limitkou Z-126

  Trenér. Tak jako většina stavebnic této řady

  postavených na základě našich vlastních vý-

  lisků je v módu Dual Combo, tedy se dvěma

  sadami pro dva kompletní modely v balení. Do

  Z-126 jsme vybrali mix historických a součas-

  ných strojů a mně se skladba markingů jeví

  tak, že jsme vybrali správně. Popravdě řeče-

  no, původně jsem si myslel, že výběr pro tento

  typ bude nevalný, ale mýlil jsem se. Ještě nám

  dokonce spousta pěkných zbarvení zbývá jak

  pro Profipack, tak pro budoucí Weekend.

  V lednu měly být Limitky dvě. U té druhé, kte-

  rou je Tornado ECR v měřítku 1/48 s výlisky od

  Revellu, se ovšem stala taková pro nás ne-

  milá, ale pro vás poměrně potěšující věc. Tak

  nějak nám nabyly obtisky… Tedy, předpokláda-

  li jsme, že budou velké, blížící se velikostí k

  formátu A4 plus nějaký menší aršík popisek.

  Jenomže to dopadlo tak, že ty aršíky jsou tři

  a každý má velikost blížící se k formátu A3!

  Aby toho nebylo dost, výrazně větší, než bylo

  plánováno, je i aršík masek. Ten je nejen vel-

  ký, je i složitý. Tak složitý, že nám jeho sériová

  výroba dokonce zavařila jeden z našich řeza-

  cích plotrů. Ve výsledku jsme nestihli tyto dvě

  komponenty včas vyrobit a museli jsme vydá-

  ní stavebnice posunout na únor. To jsou zatím

  pro modeláře celkem dobré zprávy, řekl bych.

  Špatná zpráva je, že jsme kvůli vyšším nákla-

  dům tuto stavebnici zdražili, nicméně zdra-

  žili jsme jen o naše náklady, užitná hodnota

  se zvýšila, takže nové Tornado je, respektive

  bude stále dobrou nabídkou.

  V lednu vydáváme také dva Weekendy, Spit-

  fire Mk.Ia a MiG-21SMT, oba v měřítku 1/48.

  V rámci reedicí vracíme do sortimentu ne-

  dávno vyprodaný čtvrtkový Weekend P-51D-5

  Mustang a Profipack MiG-15bis v měřítku 1/72,

  kterým začínáme s obnovou nabídky rodiny

  dvaasedmdesátinových MiGů-15. Jako reak-

  ce na oznámení reedice MiGu-15bis se obje-

  vily dotazy, zda někdy uděláme i čtvrtkového

  MiGa-15. Ano, uděláme. Někdy.

  Doplňky v lednu

  V nabídce lednových doplňků najdete několik

  sad na Tornado ECR 1/48. Je to pozůstatek

  původního plánu na vydání této stavebnice

  v lednu. Přesunuli jsme ji na únor, jak už víte,

  ale přesunout na únor i doplňky už bylo prak-

  ticky nemožné, protože změna jejich termínu

  vydání by způsobila totální chaos v našem

  systému oznamování novinek obchodníkům.

  Ten je postaven na zasílání kompletních tabu-

  lek se seznamy novinek v rámci informační-

  ho servisu pro obchodníky, jehož součástí je

  i vydávání Distributorského Newsletteru, kte-

  rý si mnozí modeláři stahují na našich webo-

  vých stránkách, aby se s předstihem šesti

  týdnů dozvěděli o připravovaných novinkách.

  V momentě, kdy jsem rozhodl o přesunu Tor-

  nada ECR na únor, by změna v těchto tabul-

  kách způsobila chaos a zdržení vydání kom-

  plexní informace pro obchodníky. Proto jsme

  do celkové sestavy nezasahovali i za cenu

  malé nelogičnosti ve vydávacím schématu.

  Věřím, že to pochopíte.

  Sestava Brassinů je v lednu výjimečná tím, že

  větší část novinek, šest z jedenácti, je tiště-

  ných, jen pět je jich odlévaných. To je popr-

  vé, kdy se něco takového stalo, v tomto roce

  to už ale bude obvyklý jev. V únoru ale ještě

  ne, protože velkou část kapacity našich 3D

  tiskáren pro únorové novinky spotřebovává

  tisk sad pro stavebnici USS Arizona v měřítku

  1/350. Ty budou součástí stavebnice, tiskne se

  jich 1500 a o jejich sestavě si více řekneme

  v příštím Infu. V březnu už to ale bude jiná káva.

  V prosinci nám dorazily další dvě nové tis-

  kárny, z nichž jedna je kalibrována na dvoj-

  násobné rozlišení pro tisk velmi jemných

  a detailních dílů. To už vytváří slušnou výrob-

  ní kapacitu. Odlévané sady v sortimentu ještě

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 5

  zůstanou, jejich existující nabídku zachováme,

  ale odlévaných novinek bude ubývat a tiště-

  ných přibývat. To je budoucnost, která nás

  v doplňcích čeká. Zároveň je téměř jisté, že

  tištěné sady dokážou to, co nikdy nedokáza-

  ly sady odlévané: Vytvoří tvrdou a úspěšnou

  konkurenci leptaným sadám. První vlaštov-

  ky už jsou tady, kupříkladu tištěné vztlakové

  klapky nebo výstražné vlaječky Remove Be-

  fore Flight. To jsou také 3D tisky, stejně jako

  sady Look a Space, byť jsou vyráběné na ji-

  ném typu tiskáren.

  Ty tištěné sady na únor nejsou žádní drobeč-

  kové, což znamená, že objemově už tvoří velmi

  výraznou většinu produkce. Najdete mezi nimi

  motor pro Zero v kompaktním provedení, kdy

  je celý blok motoru včetně válců a táhel ventilů

  vytištěný z jednoho kusu. Zvlášť je pouze hří-

  del vrtule a vše je doplněno leptem s kabelo-

  vým rozvodem ke svíčkám motoru. To je zatím

  jediná slabina, ty pověstné kockaté drôty, ale

  i to se časem změní, neboť pokrok jak známo

  nezastavíš. Dále je tu kokpit pro Z-226 Trenér,

  který nabízí pro Trenéry typickou variabilitu

  verzí, a další motor pro Camela, tentokrát typ

  Gnome Monosoupape 9N. I ten je v provedení

  kompaktního tisku, o jehož výhodách už dnes

  asi nemá smysl se rozepisovat. Moc hezké

  jsou Panzerschrecky 1 pro Fw 190F, stejně

  jako vystřelovací sedačky Martin-Baker Mk.5

  pro starší (Early) verze F-4B Phantom II. Tou

  šestou sadou je kontejner TSPJ pro Tornado

  ECR. TSPJ znamená Tornado Self Protecti-

  on Jammer a z názvu celkem jasně plyne,

  k čemu je ta věcička dobrá. Mám za to, že se

  používá pouze u Tornád verze ECR.

  Sad doplňků ve všech jejich řadách je samo-

  zřejmě mnohem více. Zmíním jich jen několik,

  například dvě sady řady Space pro MiG-21PF

  v měřítku 1/48, vzájemně se lišící barevným

  provedením palubní desky i bočních panelů,

  soubor leptaných sad pro C-130J-30 v měřít-

  ku 1/72 od Zvezdy, pro P-51D-5 v měřítku 1/32

  od Revella nebo sadu pro ponorku třídy Gato

  v měřítku 1/350 od Hobby Bosse. Věřím, že

  všechny sady, které vás zajímají, si v dnešním

  Infu důkladně prostudujete i bez mého návo-

  du.

  Další novinky pro rok 2022

  Jak známo, situace na bojišti se mění každou

  minutou, a mění se i u nás. Takže kupříkladu

  v minulém Infu zmiňovaný připravovaný Profi-

  pack F-51D se pod dojmem množství nabízejí-

  cích se markingů změnil v položku řady Limi-

  ted Edition, v důsledku čehož se další Limitka

  P-51D, nazvaná Red Tails a věnovaná stíhacím

  skupinám USAF v Itálii, přesunula na druhou

  polovinu roku. Sestava novinek se průběžně

  vyvíjí, takže následující informaci o plánech

  na druhou polovinu roku berte opravdu jako

  rámcovou. Může dojít a s jistotou i dojde k vý-

  znamným změnám ve vydávacím schématu.

  V roce 2021 tomu bylo nejinak, i když situace

  v loňském roce byla extrémně nestabilní vi-

  nou již mnohokrát zmiňovaného požáru v pro-

  sinci 2020.

  Ve druhé polovině roku budeme pokračovat se

  Spitfiry Mk.V, a to Limitkou Spitfire Story: Per

  aspera ad astra, věnovanou Spitfirům Mk.Vc.

  Tu bude následovat Profipack Spitfiru Mk.Vc.

  Spitfiry Mk.I a Mk.II se budou v průběhu roku

  objevovat ve Weekendech, v reedicích i nových

  projektech se objeví jak dvaasedmdesátinové

  tak čtvrtkové Spitfiry Mk.VIII a Mk.IX.

  Vydáme další Trenéry. Na E-day počítáme

  s Limitkou Z-326/C-305 a ve druhé polovině

  roku se přinejmenším jeden typ Trenéra obje-

  ví i v řadě Weekend. Na E-day rovněž počítá-

  me s premiérou S-199 v měřítku 1/48, přičemž

  dvaasedmdesátinová S-199, o které jsem se

  již zmínil v předchozím infu, bude po Limitce

  pokračovat různými verzemi v edici Profipack.

  Budou i další Zera, zastoupená plovákovým

  A6M2-N Rufe v Profipacku a verzemi A6M3

  Model 22 a Model 32 v další položce řady Li-

  mited Edition. Ve druhé polovině roku budeme

  vydávání dalších verzí Zera prokládat různými

  verzemi Wildcata. Obsahem Limitky s názvem

  Guadalcanal budou subvarianty F4F-4, a jak

  F4F-4, tak F4F-3 vyjdou i v Profipacku.

  Vrátíme se také ke starým dobrým Messer-

  schmittům a Focke-Wulfům. Kombinace ra-

  ných Bf 109F a Fw 190A-2 a A-3 bude obsahem

  Limitky Wunderschöne neue Maschinen a na

  samém konci roku uzavřeme trilogii Wilde

  Sau dílem věnovaným Focke-Wulfům Fw 190A.

  Po zkušenostech s dopravou výlisků z Asie

  v loňském roce očekáváme i letos s přepra-

  vou problémy a proto prozatím plánujme jen

  jedinou položku na základě výlisků od Hase-

  gawy, a to B-25J Mitchell s kulometnou pří-

  dí v měřítku 1/72. Připravujeme ji na srpen,

  stejně jako již zmíněné Limitky Guadalcanal

  a Red Tails v měřítku 1/48, a to proto, abychom

  je měli připravené na národní konvenci IPMS

  USA v Omaze. A pevně věříme, že v Omaze

  budeme s těmi modely i my!

  Další plánované přebaly budou pocházet

  z Evropy. Počítáme s dvaasedmdesátinovým

  Bf 109V-13/14, s výlisky od Special Hobby,

  který spojíme s Avií B-534 do Limitky Zurich

  1937. V plánu je na září, protože letecký mítink

  v Curychu, jemuž je tato položka věnována, se

  konal, pokud mě paměť neklame, v srpnu roku

  1937. Tedy ne že bych tam byl, mám na mysli,

  že si to pamatuji z četby, že ano… Posledním

  připravovaným přebalem je čtvrtkový Mi-24V

  Hind, chystaný na E-day, a jak můžete před-

  pokládat, soustředíme se v něm na Českoslo-

  venské a České Hindy. A stavebnice bude opět

  s knihou od pana Špačka. Asi nejsem jediný,

  kdo by v posledním čtvrtletí letošního roku rád

  viděl premiéru MiGu-21F-13. V měřítku 1/48,

  samozřejmě. Zda se to povede, nejsem v tuto

  chvíli schopen říct, na modelu je ještě velká

  porce práce. Ale do konce roku je ještě daleko

  a naděje umírá poslední. A koneckonců, Sil-

  vestrem 2022 dějiny nekončí.

  648714

  Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT

  1/48 Eduard

  eduard

  5

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 6

  Nejen modely živ je modelář…

  …a proto se budeme věnovat i doplňkům, ja-

  kož i různým doplňkovým činnostem, třeba

  vydávání Infa. A pokud to epidemická situace

  dovolí, také pořádání výstav a jiných podob-

  ných podniků. Náš hlavní zájem v produkci

  doplňků se bude koncentrovat na již zmíněný

  3D tisk. Po Novém roce se chystáme zprovoz-

  nit novou dílnu pro 3D tisk, která je sice plá-

  novaná jako dočasná, ale přinejmenším rok

  v ní naše 3D tiskárny a jejich podpůrné sys-

  témy patrně vydrží. Bude záležet na vývoji

  potřeb další výrobní kapacity, v každém pří-

  padě bude příští rok ve znamení přechodu

  z odlitků na tisky. To s sebou přinese různé

  nové produkty. Jak víte, pracujeme na vývoji

  obtiskových pozitivních nýtů, stejnou techno-

  logii bychom rádi použili i pro další podobné

  produkty, znázorňující různé povrchové detai-

  ly nejen na letadlech. V průběhu roku bychom

  rádi věnovali část výrobní kapacity i jiným

  segmentům trhu, než jsou letadla. Tankům

  a lodím budou tištěné detaily také slušet, a že

  umíme věci na lodě dělat, jsme snad už doká-

  zali svými lepty. Doplňky na USS Arizona jsou

  také moc hezké. Uvidíte.

  Pokud jde o Info, doufám, že brzy po Novém

  roce dojde k personálnímu posílení redakce,

  což povede k další profesionalizaci naší práce.

  Hlásí se nám noví autoři, jak uvidíte i v tom-

  to čísle. Začínáme si pomalu vytvářet jistou

  zásobu článků. A rovněž doufám, že se nám

  podaří dopracovat se k tištěné podobě Infa.

  Poslední plán je, že v první polovině letošní-

  ho roku vydáme tištěnou ročenku Infa ročníku

  2021, soustředěnou na historické články. Drž-

  te nám palce, když se to povede, bude to velký

  krok k tištěnému Infu!

  A pokud jde o výstavy, tady je těžké něco sli-

  bovat, protože jak to bude letos pokračovat s

  epidemií a protiepidemickými pravidly ví jen

  Bůh. Já jsem tedy optimista, ale nevím, zda se

  mi za to Bůh nesměje. Tak jako tak je naším

  plánem uspořádat opět letecký den, kterému

  budeme raději stále říkat Komorní walka-

  round, a to opět v Líních. Program už se nám

  začíná rýsovat, termín také, ale jak říkám,

  bude záviset na epidemii. Buď to nevyjde a

  budou další lockdowny a nebude E-day. Pak

  bude Komorní walkaround opět na podzim

  místo E-daye. Nebo se to na jaře definitivně

  zlomí, a pak bychom ho uspořádali na začátku

  léta. Plán na E-day je stejný jako loni. Pokud

  bude, bude mít premiéru Czech Model Mas-

  ters. Pohár už máme. A pokud to bude dob-

  ré, nebude epidemie a naopak Policie České

  republiky úspěšně dokončí rekonstrukci své-

  ho školicího střediska na Bublavě, proběhne

  i Iron Bunny. Ostatní výstavy necháme na je-

  jich organizátorech. Bohužel to vypadá tak, že

  mnohé z populárních výstav se nám už neob-

  noví, ale třeba to nebude tak černé. Pokud se

  ty výstavy, na které jsme jezdili před epidemií,

  vrátí, vrátíme se na ně i my.

  Články

  Hned po vydání Zera vzplála další bitva vál-

  ky barev, tentokrát soustředěná na barvy Zer,

  především šedou. Jak se vyvíjely názory na

  zbarvení Zer, vysvětluje Marian Holly ve svém

  článku Barvy Zera . Pokud chcete Zero stavět,

  a je vám sice jasné, že bylo šedé, ale nejste si

  jisti, jak bylo šedé, doporučuji začít tímto člán-

  kem. Pomůže vám přinejmenším v orientaci

  v problematice, která je zamořena všelija-

  kými nesmysly a dezinformacemi skoro jako

  téma očkování proti Covidu.

  Příběh jednoho Camelu a jeho pilota vypráví

  Richard Plos v článku Kořist z houthulstské-

  ho lesa a váže se k naší položce BFC113 Camel

  Swag. V tomto vydání máme i what-if povídku

  Bouře nad Antarktidou od Honzy Bobka, který

  se vrací k osudům poručíka Kleinköniga a vy-

  světluje původ některých barevných schémat

  Tempestu Mk.V v novém vstupním modelu do

  Bunny Fighter Clubu. Ta povídka je tak hustě

  zalidněná různými historickými postavami,

  že mi připomněla moji oblíbenou sci-fi kni-

  hu První den Valhaly, což je neuvěřitelné dílo,

  v němž nacisté vyhráli válku, protože magic-

  ky otevřeli bránu Valhaly a posunuli zemskou

  osu. Zbytky amerických ozbrojených sil pod

  velením admirála Halseyho se stáhly do Ant-

  arktidy, kde obnovily Spojené státy, George

  Bush starší v ní zničí německou ponorku stří-

  brným zapalovačem a Václav Havel pašuje

  děvčata včetně Marylin Monroe z Ameriky do

  Antarktidy, protože tam se žen pochopitelně

  krutě nedostává. Honza Bobek je evidentně

  na cestě k podobnému dílu, což mi dělá ra-

  dost a těším se na další šílená pokračování.

  A svojí troškou do mlýna jsem tentokrát při-

  spěl i já článkem o technickém vývoji Spitfiru

  Mk.V. Pokud ho chcete číst, obrňte se trpěli-

  vostí a uvařte si velké kafe. Je to dlouhé a ne

  úplně jednoduché čtení. Já se z toho tématu,

  abych pravdu řekl, vzpamatovávám ještě teď!

  Přeji vám všem hodně štěstí, zdraví a pohody

  do nového roku 2022! To ostatní, včetně no-

  vých modelů, postavených i zaarchivovaných,

  už přijde samo.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  Na konci roku 1940 přicházely nové letouny k jednotkám ve

  nální podobě výstroje a výzbroje jako plnohodnotné, zcela

  funkční bojové stroje. Dříve vyrobené letouny byly průběžně

  upgradovány instalací pancéřování i modernějšího vybavení na

  standard nově vyrobených Spitrů. Nicméně ve stejném obdo-

  bí začaly přicházet ke stíhacím jednotkám německé Luftwae

  modernizované verze Bf 109. S Messerschmitty Bf 109E-7, kte-

  ré se začaly objevovat na frontě na podzim 1940, držely ještě

  Spitry celkem úspěšně krok. S příchodem nových Bf 109F-1 a

  F-2 na přelomu let 1940 a 1941 se ale karta rychle obracela v

  německý prospěch. K vyrovnání narůstající německé technické

  převahy bylo tedy zapotřebí urychleně zlepšit výkony Spitrů.

  Cestou ke zvýšení výkonů je tradičně instalace silnějšího moto-

  ru. Prvním pokusem o vývoj výkonnější verze Spitru byl projekt

  Improved Spitre, později označovaný jako Superiority Spitre,

  zahájený již začátkem roku 1939. Prototyp s továrním označe-

  ním Type 330 a vojenským Spitre Mk.III, byl k záletu připraven

  v březnu 1940 a vznikl úpravou sériového Spitru Mk.I sériového

  čísla N3297. Úprava spočívala v zástavbě nového motoru Rolls-

  -Royce Merlin RM 2SM, což byl budoucí Merlin XX s jednostupňo-

  vým dvourychlostním kompresorem o maximálním výkonu 1037

  kW (1320 hp). Pro zástavbu Merlinu XX bylo zesíleno motorové

  lože a příď prodloužena o čtyři palce. Rozpětí křídla bylo na-

  opak zkráceno na 9,3 m odstraněním koncových oblouků a zkrá-

  cením křidélek, přičemž vnitřní konstrukce zůstala zachována.

  Při letových zkouškách sice prototyp patrně nikdy nedosáhl vy-

  počtené maximální rychlosti 644 km/h ve výšce 6400 m, udává

  se maximální dosažená rychlost 620 km/h, ale i to byl vynika-

  jící nárůst výkonů oproti Mk.I. Ministerstvo letectví požadovalo

  urychlené zavedení Spitru Mk.III do výroby, ale tomuto záměru

  se postavil do cesty komplikovaný vývoj Merlinu XX a potíže při

  jeho zavádění do výroby. Dostupné motory byly na podzim 1940

  využity k modernizaci Hurricanů Mk.II a Deantů Mk.II. V letech

  1940 až 1944 bylo nakonec vyrobeno přes 28 000 kusů motorů

  Merlin XX. Kromě Hurricanů a Deantů s nimi létaly také typy

  Bristol Beaughter Mk.II, Avro Lancaster B.Mk.I, Mk.III a Mk.VII

  nebo Handley Page Halifax Mk.II a Mk.V. Na Spitry se nedosta-

  lo a myšlenka na urychlenou sériovou produkci Spitrů Mk.III

  byla v tichosti opuštěna. Pod podobným číselným označením

  byla posléze vyrobena menší série fotoprůzkumných Spitrů PR

  Mk.III, povětšinou konverzemi ze Spitrů Mk.I.

  Merlin 45

  Poté, co se použití Merlinu XX ukazovalo být čím dál tím pro-

  blematičtější, nabídla rma Rolls-Royce koncem roku 1940

  schůdné a rychlé řešení v paralelně vyvíjeném a výrobně jed-

  nodušším motoru Merlin RM5S, posléze značeném jako Merlin

  45. Ten měl jednostupňový jednorychlostní kompresor optima-

  lizovaný pro velké výšky. Ve výšce 5400 m dával výkon 902 kW

  (1210 hp). Některé zdroje ale udávají optimistický a po pravdě

  řečeno méně pravděpodobný údaj 1074 kW (1440 hp). Merlin

  45 měl stejné rozměry jako Merlin III, pohánějící Spitry Mk.I,

  a jeho konstrukce umožňovala upgrade Merlinu III na Merlin 45

  výměnou kompresoru. To umožňovalo jednoduchou zástavbu do

  stávajících draků Spitrů Mk.I a Mk.II i případnou konverzi již

  vyrobených strojů. Firma RR slibovala dodávku 300 kusů Merlinů

  45 do 1. bezna 1941 a dalších 200 kusů do 1. dubna.

  Jako první zřejmě dostal nový motor, upravený z Merlinu XX,

  Spitre Mk.I číslo K9788 v Boscombe Down, a to již 26. prosince

  1940. Následoval PR Mk.III X4334, konvertovaný do fotoprůzkum-

  né podoby ze Spitru Mk.I. Ten s ním vzlétl 13. ledna 1941 na

  letišti rmy Rolls-Royce v Hucknallu. Další konverzí byl Spitre

  Mk.I N3053, zalétaný 13. února 1941 tamtéž. Oba stroje vzápě-

  tí přelétly ke zkouškám do Boscombe Down. Zkoušky potvrdily

  maximální rychlost 593 km/h v 6100 metrech, dostup na tuto

  výšku za 6 mim 12 sekund, a operační dostup 11 590 m. Zkoušky

  ale také ukázaly potíže se stavitelnými vrtulemi De Havilland,

  jimž ve velkých výškách zamrzal olej ve stavěcím mechanismu.

  Potíže byly také s chladičem oleje verze Mk.II, který pro silnější

  motor nepostačoval. Ačkoli bylo toto řešení považováno za do-

  časné, protože se stále ještě počítalo s produkcí Spitrů Mk.III,

  byly nové Spitry objednány, respektive byl objednán program

  konverzí Spitrů Mk.I a Mk.II na Spitry Mk.V.

  SPITFIRE Mk.V HISTORIE

  V průběhu roku 1940 se podařilo natolik vyladit sériovou produkci Spitrů Mk.I u rmy Supermarine, že dokázala

  víceméně plnit objednávky Ministerstva letectví (Air Ministry), zásobovat bojové jednotky Fighter Command RAF

  novými stroji a doplňovat bojové ztráty. Podobně na tom byla produkce v továrně Castle Bromwich Aircraft Facto-

  ry u Birminghamu, která po počátečních organizačních problémech rovněž spolehlivě zásobovala stíhací perutě

  licenčními a oproti Mk.I mírně vylepšenými Spitry Mk.II.

  eduard

  6

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 7

  Na konci roku 1940 přicházely nové letouny k jednotkám ve

  nální podobě výstroje a výzbroje jako plnohodnotné, zcela

  funkční bojové stroje. Dříve vyrobené letouny byly průběžně

  upgradovány instalací pancéřování i modernějšího vybavení na

  standard nově vyrobených Spitrů. Nicméně ve stejném obdo-

  bí začaly přicházet ke stíhacím jednotkám německé Luftwae

  modernizované verze Bf 109. S Messerschmitty Bf 109E-7, kte-

  ré se začaly objevovat na frontě na podzim 1940, držely ještě

  Spitry celkem úspěšně krok. S příchodem nových Bf 109F-1 a

  F-2 na přelomu let 1940 a 1941 se ale karta rychle obracela v

  německý prospěch. K vyrovnání narůstající německé technické

  převahy bylo tedy zapotřebí urychleně zlepšit výkony Spitrů.

  Cestou ke zvýšení výkonů je tradičně instalace silnějšího moto-

  ru. Prvním pokusem o vývoj výkonnější verze Spitru byl projekt

  Improved Spitre, později označovaný jako Superiority Spitre,

  zahájený již začátkem roku 1939. Prototyp s továrním označe-

  ním Type 330 a vojenským Spitre Mk.III, byl k záletu připraven

  v březnu 1940 a vznikl úpravou sériového Spitru Mk.I sériového

  čísla N3297. Úprava spočívala v zástavbě nového motoru Rolls-

  -Royce Merlin RM 2SM, což byl budoucí Merlin XX s jednostupňo-

  vým dvourychlostním kompresorem o maximálním výkonu 1037

  kW (1320 hp). Pro zástavbu Merlinu XX bylo zesíleno motorové

  lože a příď prodloužena o čtyři palce. Rozpětí křídla bylo na-

  opak zkráceno na 9,3 m odstraněním koncových oblouků a zkrá-

  cením křidélek, přičemž vnitřní konstrukce zůstala zachována.

  Při letových zkouškách sice prototyp patrně nikdy nedosáhl vy-

  počtené maximální rychlosti 644 km/h ve výšce 6400 m, udává

  se maximální dosažená rychlost 620 km/h, ale i to byl vynika-

  jící nárůst výkonů oproti Mk.I. Ministerstvo letectví požadovalo

  urychlené zavedení Spitru Mk.III do výroby, ale tomuto záměru

  se postavil do cesty komplikovaný vývoj Merlinu XX a potíže při

  jeho zavádění do výroby. Dostupné motory byly na podzim 1940

  využity k modernizaci Hurricanů Mk.II a Deantů Mk.II. V letech

  1940 až 1944 bylo nakonec vyrobeno přes 28 000 kusů motorů

  Merlin XX. Kromě Hurricanů a Deantů s nimi létaly také typy

  Bristol Beaughter Mk.II, Avro Lancaster B.Mk.I, Mk.III a Mk.VII

  nebo Handley Page Halifax Mk.II a Mk.V. Na Spitry se nedosta-

  lo a myšlenka na urychlenou sériovou produkci Spitrů Mk.III

  byla v tichosti opuštěna. Pod podobným číselným označením

  byla posléze vyrobena menší série fotoprůzkumných Spitrů PR

  Mk.III, povětšinou konverzemi ze Spitrů Mk.I.

  Merlin 45

  Poté, co se použití Merlinu XX ukazovalo být čím dál tím pro-

  blematičtější, nabídla rma Rolls-Royce koncem roku 1940

  schůdné a rychlé řešení v paralelně vyvíjeném a výrobně jed-

  nodušším motoru Merlin RM5S, posléze značeném jako Merlin

  45. Ten měl jednostupňový jednorychlostní kompresor optima-

  lizovaný pro velké výšky. Ve výšce 5400 m dával výkon 902 kW

  (1210 hp). Některé zdroje ale udávají optimistický a po pravdě

  řečeno méně pravděpodobný údaj 1074 kW (1440 hp). Merlin

  45 měl stejné rozměry jako Merlin III, pohánějící Spitry Mk.I,

  a jeho konstrukce umožňovala upgrade Merlinu III na Merlin 45

  výměnou kompresoru. To umožňovalo jednoduchou zástavbu do

  stávajících draků Spitrů Mk.I a Mk.II i případnou konverzi již

  vyrobených strojů. Firma RR slibovala dodávku 300 kusů Merlinů

  45 do 1. bezna 1941 a dalších 200 kusů do 1. dubna.

  Jako první zřejmě dostal nový motor, upravený z Merlinu XX,

  Spitre Mk.I číslo K9788 v Boscombe Down, a to již 26. prosince

  1940. Následoval PR Mk.III X4334, konvertovaný do fotoprůzkum-

  né podoby ze Spitru Mk.I. Ten s ním vzlétl 13. ledna 1941 na

  letišti rmy Rolls-Royce v Hucknallu. Další konverzí byl Spitre

  Mk.I N3053, zalétaný 13. února 1941 tamtéž. Oba stroje vzápě-

  tí přelétly ke zkouškám do Boscombe Down. Zkoušky potvrdily

  maximální rychlost 593 km/h v 6100 metrech, dostup na tuto

  výšku za 6 mim 12 sekund, a operační dostup 11 590 m. Zkoušky

  ale také ukázaly potíže se stavitelnými vrtulemi De Havilland,

  jimž ve velkých výškách zamrzal olej ve stavěcím mechanismu.

  Potíže byly také s chladičem oleje verze Mk.II, který pro silnější

  motor nepostačoval. Ačkoli bylo toto řešení považováno za do-

  časné, protože se stále ještě počítalo s produkcí Spitrů Mk.III,

  byly nové Spitry objednány, respektive byl objednán program

  konverzí Spitrů Mk.I a Mk.II na Spitry Mk.V.

  SPITFIRE Mk.V HISTORIE

  V průběhu roku 1940 se podařilo natolik vyladit sériovou produkci Spitrů Mk.I u rmy Supermarine, že dokázala

  víceméně plnit objednávky Ministerstva letectví (Air Ministry), zásobovat bojové jednotky Fighter Command RAF

  novými stroji a doplňovat bojové ztráty. Podobně na tom byla produkce v továrně Castle Bromwich Aircraft Facto-

  ry u Birminghamu, která po počátečních organizačních problémech rovněž spolehlivě zásobovala stíhací perutě

  licenčními a oproti Mk.I mírně vylepšenými Spitry Mk.II.

  eduard

  7

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 8

  Spitfire Mk.Va a Mk.Vb

  V době zkoušek Spitrů Mk.V přestavěných

  u rmy Rolls-Royce již ale paralelně bě-

  žel program přestaveb Spitrů Mk.I přímo

  u rmy Supermarine. V polovině března

  1941 přibyl do Boscombe Down stroj X4922,

  postavený v Eastleigh v rámci produkce

  Spitrů Mk.I rovnou s motorem Merlin 45

  a zalétaný 7. února. Při testech měl již

  plnou výzbroj a výstroj, s níž dosáhl maxi-

  mální rychlosti 603 km/h ve výšce 6344 m,

  na kterou vystoupal za 7,1 minuty. Operač-

  ní dostup činil 11 499 m. V druhé polovi-

  ně února dostalo v Eastleigh motory Merlin

  45 celkem 23 draků Spitrů Mk.I, převážně

  v kanónové verzi Mk.IB, a staly se tak prv-

  ními Spitry Mk.Vb. Několik strojů bylo po-

  necháno v kulometné verzi s osmi kulomety

  v křídle, a ty se staly prvními Spitry Mk.Va.

  S výjimkou motoru odpovídaly tyto stroje

  svým vybavením Spitrům Mk.I, a to včet-

  ně menšího chladiče oleje se vstupem tvaru

  U, který byl příčinu vyšší provozní teploty

  oleje u prvních Spitrů Mk.V a jistého ri-

  zika přehřívání. Jako první dostala Spitry

  Mk.Vb No. 92 Squadron RAF, vedená S/Ldr

  Jamie Rankinem, dosud vyzbrojená Spitry

  Mk.Ib. První Spitre Mk.Vb X4257 byl jed-

  notce dodán již 16. února, ale protože na

  standard Mk.Vb byly postupně u rmy Ro-

  lls-Royce v Hucknallu konvertovány stávají-

  cí Mk.Ib, odesílané ke konverzím přímo od

  jednotky, byla No. 92 Squadron kompletně

  vybavena „Pětkami“ až začátkem dubna.

  Během března přecházely na výrobu Spitrů

  Mk.V výrobní linky společnosti Supermari-

  ne, kde během března postavili současně

  s jedničkami dvanáct Mk.Vb a dvacet šest

  Mk.Va. V dubnu už běžela výroba Mk.V na-

  plno a dala třicet šest Mk.Va a dvacet dva

  Mk.Vb. Poslední vyrobenou Mk.I byla rov-

  něž v dubnu R7257. Do konce května byly

  novými Mk.V vyzbrojeny squadrony RAF

  č. 54, 74, 603 a 611. Výroba u rmy Super-

  marine poté běžela až do října 1942 a cel-

  kem dala 1352 strojů, z toho 94 kusů Mk.Va,

  780 kusů Mk.Vb a 478 kusů Mk.Vc.

  Továrna CBAF (Castle Bromwich Aircraft

  Factory) zahájila výrobu Spitrů Mk.V

  v červnu 1941 a navázala jí na plnění kon-

  traktu na výrobu tisícovky strojů Mk.II

  z 12. dubna 1939. Postupně rma obdržela

  dalších osm objednávek na výrobu Spitrů

  Mk.V, z nichž ta poslední z května 1942 už

  z velké části přešla na výrobu modernizova-

  ných Spitrů Mk.IX. Celkem vzniklo do dub-

  na 1943 v CBAF 3003 Spitrů Mk.Vb a 1474

  Spitrů Mk.Vc.

  Od léta 1941 běžela výroba pětek také

  u rmy Westland v Yeovilu v hrabství Somer-

  set. Westland vyráběl Spitry Mk.V různých

  verzí až do listopadu 1943 a postupně dodal

  celkem 140 kusů Mk.Vb a 495 kusů Mk.Vc.

  Kromě několika Mk.Vb z počátku produkce

  měly všechny Westlandem vyrobené Spitry

  čelní štítek s integrovaným vnitřním pancé-

  řovým sklem. U Mk.Vc měly stroje od West-

  landu specické kryty kanónů na horní ploše

  křída v podobě velkých boulí se zploštělými

  boky i přední částí, které nepoužíval žádný

  z jiných výrobců.

  Spitre Mk.Vb pozdní produkce má asymetrické boule pod kanonovými šachtami,

  tropický ltr a přídavnou nádrž (foto: Simon Erland).

  Squadron Leader M. Rook, velící důstojník 43. perutě RAF, v té době nejvyšší pilot

  sloužící v RAF, pózuje se svým Supermarine Spitre Mk.Vc, JK101 „FT-Z“, v Jema-

  ppes v Alžírsku. Letoun je vybaven tropickým ltrem Vokes. (foto: IWM).

  eduard

  8

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 9

  Modernizace Spitfirů Mk.V

  Během více než dva a půl roku trvající výroby byly Spitry Mk.V

  postupně vyvíjeny a zdokonalovány. Již při náběhu výroby měly

  oproti verzím Mk.I a Mk.II silnější pancéřování. Poměrně rychle

  došlo k výměně olejového chladiče za větší s kruhovým vstu-

  pem, který byl posléze zpětně namontován i na první Spitry

  Mk.V vzniklé konverzí z Mk.I a Mk.II. Větší chladič se tím stal

  jedním z rozpoznávacích znaků Spitrů Mk.V. Stejně rychle byla

  opuštěna výzbroj sestávající z osmi kulometů Browning ráže 7,7

  mm. Takto vyzbrojených Mk.Va bylo vyrobeno pouhých 94 kusů,

  zatímco Mk.Vb a Mk.Vc se dvěma kanóny Hispano ráže 20 mm

  a čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm vzniklo 6370 kusů.

  Kabina

  Změnou prošel čelní štítek, který měl pancéřové sklo monto-

  váno vně čelního štítku. U pozdějších pětek již bylo pancéřové

  sklo integrováno do čelního štítku, z něhož při pohledu zvenčí

  nevystupovalo. Změny doznal i odsuvný kryt kabiny, který byl u

  pozdějších výrobních sérií vypouklý nejen směrem nahoru, ale

  i do stran (Malcolm Hood, modikace č. 461). Tento kryt už ne-

  měl boční výklopné okénko. Většina Spitrů Mk.V byla vybavena

  laminátovou sedačkou pilota.

  Radiovybavení

  První Spitry Mk.V, konvertované ze Spitrů Mk.I, byly stále vy-

  baveny krátkovlnnými radiostanicemi TR.9D s drátěnou anté-

  nou nataženou mezi anténními sloupky za kabinou a na vrcholu

  směrovky. Během náběhu výroby už byly nové stroje vybavo-

  vány novými VHF radiostanicemi TR.1133 a později TR.1143,

  které od léta 1941 nahrazovaly starší radiostanice. TR.1133

  a 1143 už neměly drátěnou anténu a sériové stroje jimi vyba-

  vované už tedy neměly anténní stožárek na směrovce. Obdobně

  měly první konvertované pětky identikační přístroj IFF R.3002,

  záhy nahrazovaný novějším IFF přístrojem ARI 5000. Oba měly

  drátěné antény mezi boky trupu a náběžnou hranou výškovky.

  Anténa IFF byla na pozdějších Spitrech umístěna na spodní

  ploše pravé poloviny křídla. Od listopadu 1941 byl postupně za-

  váděn také radionavigační systém A.1271 pro navádění na při-

  stání rádiovým paprskem.

  Modifikace motoru

  Do Spitrů Mk.V bylo montováno několik variant motoru. Kromě

  základního Merlinu 45 to byl výškový Merlin 46 s větším kompre-

  sorem, který dával vyšší plnicí tlak ve velkých výškách. Protože

  se ale nenaplnil původní předpoklad, že se boje s Luftwae

  přesunou do vyšších výšek, a mnoho bojových operací se naopak

  odehrávalo v nižších letových hladinách, byla vyvinuta hloubko-

  vá varianta Merlin 45M s optimálním výkonem v těchto výškách.

  Samostatnou kapitolou je vývoj karburátoru. Původní nectnost

  typu SU A.V.T.40 montovaného na motory Merlin III, kterou bylo

  krátkodobé přerušení přívodu paliva při manévrech s negativ-

  ním přetížením, se sice podařilo částečně vyřešit zavedením

  takzvaného RAE restriktoru, zvaného též „Tillina dírka“ podle

  jeho vynálezkyně Beatrice Shillingové, ale nebylo to řešení do-

  konalé. Problém plně vyřešil až membránový karburátor (Anti-G

  carburetor), vyvinutý rmou Rolls-Royce a zavedený do výroby

  v prosinci 1942. Byly jím vybavovány motory řady Merlin 50 a 55,

  montované především do Spitrů Mk.Vc.

  Vrtule

  Spitry Mk.V vyráběné mateřskou rmou Supermarine se povět-

  šinou držely vrtulí De Havilland Hydromatic Type 5/29A, 5/39,

  45/1 a 45/4, lišících se především úhlem nastavení listů. Tyto

  vrtule byly velmi háklivé na pečlivou údržbu a měly tenden-

  ci k zamrzání stavěcího mechanismu ve vyšších výškách. Stej-

  né vrtule byly instalovány i do Spitrů Mk.V z produkce rmy

  Westland. Spitry Mk.V z produkce továrny CBAF byly tradič-

  ně vystrojovány spolehlivějšími a oblíbenějšími vrtulemi Rotol

  RX5/14 a RX5/24 s kovovými listy, později pak vrtulemi RX5/10

  s dřevěnými listy Jablo o mírně zmenšeném průměru (3,12 m

  oproti 3,28 m u kovových listů). Ve druhé polovině války se vy-

  skytovaly i Spitry Mk.Vc vybavené čtyřlistými vrtulemi.

  Výfuky

  První Spitry Mk.V měly stejné výfuky s rovným oválným ústím

  jako Spitry Mk.I. Ty byly poměrně rychle nahrazeny novými

  výfuky se zploštělým ústím typu rybí ocas – shtail. Je známo

  několik variant těchto výfuků. Se zavedením kanónů Hispano

  ráže 20 mm do výzbroje Spitrů Mk.Vb se ukázalo, že stáva-

  jící vytápění palubních zbraní teplým vzduchem přivedeným

  z chladiče nepostačuje a kanóny ve vyšších výškách zamrzají.

  Vytápění bylo proto posíleno teplým vzduchem ohřívaným ve

  výfucích, kterými procházela trubka, která za poslední výfuko-

  vou rourou ústila do trupu před palivovou nádrží a dále vedla

  trupem a náběžnou hranou křídla až ke kanónům. Tyto trubky

  jsou charakteristické pro Spitry Mk.Vb. Spitry Mk.Vc dostaly

  elektrické vytápění palubních zbraní, proto by na jejich výfu-

  cích tato trubka topení být neměla. Je to ale jen teorie, proto-

  že na mnoha fotograích Spitrů Mk.Vc je najdete. Jde zřejmě

  o Mk.Vc konvertované z Mk.Vb instalací nových křídel typu C

  na staré trupy Spitrů Mk.Vb.

  Křidélka

  U Spitrů Mk.V přetrvávaly problémy s plátnem potaženými kři-

  délky, známé ze Spitrů Mk.I a Mk.II. Ačkoli byla celokovová

  křidélka vyvinuta a odzkoušena již na konci roku 1940, ještě

  v polovině roku 1941 nebyla běžně instalována na sériové stroje

  opouštějící výrobní linky. Proto nejen Mk.V konvertované z Mk.I

  a Mk.II měly plátnem potažená křidélka, ale měly je dokon-

  ce první sériově vyráběné pětky. Teprve po zásahu Air Ministry

  v červnu 1941 byla kovová křidélka zavedena do sériové výroby,

  což významně zlepšilo vlastnosti jimi vybavených Spitrů v ma-

  névrovém boji. Tento případ ilustruje těžkopádnost, s níž byla

  mnohá technická zlepšení zaváděna do sériové výroby. Situa-

  ce byla tak vážná, že vedla k paradoxní situaci, kdy americké

  jednotky vyzbrojené Spitry Mk.V údajně nahrazovaly plátěná

  křidélka vlastním provedením s překližkovým potahem.

  Spitfire Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc byl logickým vyústěním postupných modikací

  původní konstrukce Spitru. Kromě modernizované vypouklé

  kabiny a čelního štítku s uvnitř integrovaným pancéřovým sklem

  bylo nejvýznamnější a zásadní změnou nově zkonstruované

  a zesílené křídlo. Za jeho zásadní výhodu je tradičně považová-

  na možnost variabilní instalace zbraní, zahrnující osm kulome-

  tů (varianta A), dva kanóny a čtyři kulomety (varianta B) nebo

  čtyři kanóny (varianta C). Z nich naprosto převládala varianta

  B, tedy dva kanóny a čtyři kulomety. Varianta C se používala

  zřídka, protože těžké kanóny významně zhoršovaly letové para-

  metry letounů, a pokud byly instalovány čtyři kanóny ve výrobě,

  obvykle byly dva z nich u jednotek odstraněny. Varianta A se

  u Spitrů Mk.Vc neinstalovala prakticky nikdy. Významnou změ-

  nou byla instalace kanónů Hispano Mk.II s pásovými podavači

  nábojů, které umožňovaly nést vyšší zásobu munice (120 ná-

  bojů na hlaveň oproti šedesáti u starších kanónů Hispano Mk.I

  s bubnovým zásobníkem). Tyto kanóny měly také menší tendenci

  k zasekávání. Vnějším znakem jejich instalace je chybě-

  jící spodní boule pod kanónovou šachtou, která se u Spitrů

  Mk.Vb vyskytovala ve dvou provedeních – rovném symetrickém

  u starších strojů a ledvinovitém asymetrickém u novějších. Hor-

  ní boule nad kanónovou šachtou se naopak u Mk.Vc vyskytuje

  nejméně ve třech známých provedeních podle předpokládané

  varianty výzbroje a byla předmětem jisté variability a vlastní

  tvorby u jednotek.

  Naprosto zásadní změnou byla rekonstrukce podvozku se zpev-

  něným uchycením podvozkových nohou se změněným úhlem

  jejich pozice vůči ose křídla. To posunulo kola oproti starším

  verzím Spitru o pět centimetrů vpřed, což zlepšilo stabilitu

  letounu při pohybu na zemi a opticky se projevilo v novém, elip-

  tickém tvaru podvozkové šachty. Zatahování podvozku už bylo

  eduard

  9

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 10

  u všech Spitrů Mk.V standardně hydraulické, s hydraulickým

  čerpadlem poháněným náhonem od motoru. Konstrukce křídla

  i trupu byla zpevněna zavedením silnějšího potahového plechu

  a pozdější série Mk.Vc měly díly zadní části trupu spojovány

  nýty se zapuštěnými hlavami. Pozdější stroje měly také výškov-

  ky s upraveným rohovým vyvážením, přetlakové palivové nádr-

  že, ponorné čerpadlo ve spodní palivové nádrži a šest samostat-

  ných výfukových rour na každé straně motoru

  Spitry Mk.Vc pozdějších sérií byly téměř výhradně poháněny

  motory Merlin řady 50 a 55/56 s membránovým karburátorem.

  Motory Merlin 55/56 měly navíc dělené bloky válců. Jejich jed-

  notlivé verze se lišily kompresory a vyladěním pro optimální

  výkon v různých operačních výškách.

  Krátké křídlo /

  hloubkové Spitfiry LF Mk.V

  V průběhu roku 1942 narůstal podíl defenzivních i ofenzivních

  operací, prováděných v malých výškách. To vedlo k požadavku

  na konstrukční úpravu Spitrů Mk.V, optimalizující jejich vý-

  kony v těchto letových hladinách. Hloubkové Spitry LF Mk.Vb

  a LF Mk.Vc dostaly motory Merlin řady M (Merlin 45M, 50M

  a 55M) se zmenšeným průměrem kompresoru, který dával mo-

  toru nejvyšší výkon v nízkých letových hladinách. V případě

  motoru Merlin 45M to bylo 1182 kW (1585 hp) ve výšce 838 m.

  Druhá úprava spočívala ve zpevnění konstrukce křídla dvěma

  plůtky na horní ploše křídla na úrovni podvozkové šachty. Část

  Spitrů LF Mk.V dostala křídlo se zkráceným rozpětím na 9,8 m

  (clipped wing). Tato úprava zlepšovala výkony letounu při vý-

  krutech a mírně zvyšovala maximální rychlost. Koncové oblouky

  byly variabilní, bylo možno montovat jak krátké, tak dlouhé

  konce křídel. Krátké konce křídel proto nejsou jednoznačným

  identikátorem verze LF.

  Přídavné nádrže

  Pro prodloužení doletu Spitrů Mk.V bylo vyvinuto několik typů

  přídavných nádrží různých objemů. Nejmenší byla 30galonová

  (136l) nádrž zavedená do služby v září 1941, prodlužující dolet

  na 1167 km. Následně byla vyvinuta i větší nádrž o objemu 45

  galonů (204,5 l). Obě nádrže byly takzvaného blistrového typu

  (Blister type nebo také Slipper type) s vypouklou spodní částí

  nádrže, která svou rovnou horní částí přiléhala přímo k trupu

  a centroplánu křídla. Obě byly odhazovatelné. Používány byly

  také válcové nádrže rovněž o objemu 45 galonů. Na Maltě byly

  používány válcové nádrže z Hurricanů Mk.II o objemu 44 galonů

  (200 l), nesené pod trupem v páru vedle sebe. Na konci roku

  1941 byla zavedena neodhazovatelná přeletová nádrž o objemu

  90 galonů (409 l), s níž se dolet prodloužil na 1988 km. V roce

  1942 pak přišla dokonce 170galonová (773l) přeletová nádrž,

  s níž dolet dosáhl 2334 km, ovšem za cenu značně zhoršených

  letových vlastností. Obě tyto nádrže byly také blistrového typu,

  existovala ale ještě válcová přeletová nádrž o objemu 170 galo-

  nů. V praxi se od poloviny roku 1942 využívala také kombinace

  trupové přídavné nádrže o objemu 29 galonů (132 l) montova-

  né v trupu za kabinou a podtrupové 170galonové nádrže. Tato

  kombinace dávala dolet 2615 km v maximální přeletové výšce

  4575 m.

  Tropické filtry

  V prašném prostředí tropických a subtropických oblastí hrozilo

  poškození motoru nasátým prachem. Pro snížení tohoto nebez-

  pečí byl rmou Vokes vyvinut rozměrný kapotovaný ltr, tvořící

  typický podbradek pod přídí letounu. Zhoršená aerodynamika

  takto upravených letounů anižší tlak nasávaného vzduchu ved-

  ly k poklesu maximální rychlosti zhruba o 12 km/h, což byla

  ovšem lepší hodnota, než předpokládaný pokles rychlosti o 37

  km/h. Takto tropikalizované stroje doznaly značného rozšíření

  jak ve Středomoří, tak na Dálném Východě.

  Spitre Mk.V z rané produkce, vyrobený v říjnu 1941, se symetrickými spodními boulemi pod kanónovými šachtami, zvětšeným

  chladičem a starším typem překrytu kabiny s vnějším pancéřováním. Letoun ještě nemá výzbroj a je vybaven vrtulí De Havilland

  a novějším typem rádia Tr1133 (foto: Simon Erland).

  eduard

  10

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 11

  Tropikalizované stroje procházející údržbou u No. 103 Main-

  tenance Unit v egyptském Aboukiru dostávaly u této servisní

  jednotky vyráběné ltry typu Aboukir. Byly lépe aerodynamicky

  tvarované a na nasávacím otvoru vybavené žaluzií, která ltr

  uzavírala pouze v kritických režimech letu, kdy hrozilo nasátí

  většího objemu prachu. Jsou známa dvě provedení tohoto l-

  tru. Druhá, patrně pozdější verze, měla změněný i spodní krycí

  plech motoru před ltrem. Většina letounů vybavených ltrem

  Aboukir byla verze Mk.Vc, a během úpravy u No. 103 MU obvyk-

  le dostala také zkrácené koncové oblouky křídla a vrtule Rotol.

  Zkrácené koncové oblouky montované v Aboukiru měly jiný tvar

  než klasické zkrácené koncové oblouky verze LF Mk.Vb a Vc

  a neměly instalovaná poziční světla. Některé stroje zůstaly v

  původním provedení křídel s klasickými koncovými oblouky a

  jsou známy také stroje s prodlouženými koncovými oblouky,

  známé z pozdějších výškových Spitrů HF Mk.IX.

  Trocha tvrdé pravdy na závěr

  Z následujícího grackého znázornění technického vývoje Spit-

  rů Mk.V lze nabýt dojmu, že byl vývoj logický, na výrobních

  linkách střídala jedna přesně denovaná verze druhou, výko-

  ny a užitné vlastnosti postupně pěkně rostly. Zkrátka taková

  ukázková evoluce s jasně denovanými evolučními kroky. Bo-

  hužel, není tomu tak... Jak už tomu bývá, realita je mnohem

  barvitější než idealizovaná teorie. Ve skutečnosti se atributy

  jednotlivých verzí prolínají. Vývoj zdaleka nebyl přímočarý. Na-

  opak, byl až turbulentní. Stroje se upgradovaly postupně při ge-

  nerálních i běžných opravách. Najdeme tak již zmíněné Mk.Vc

  s trubkami vytápění palubních zbraní na výfucích, které by

  Mk.Vc v žádném případě neměly mít, nebo Mk.Vc s hladkou ná-

  běžnou hranou pouze s vystupující hlavní kanónu Hispano, což

  je atribut verze Mk.Vb. Rozdělení Spitrů Mk.Vb na rané, střed-

  ní a pozdní (Early, Mid, Late) také není přesné a jednoznačné.

  Ve skutečnosti bylo mnoho strojů s integrovaným pancéřovým

  sklem, považovaných za Mk.Vb Late, vyrobeno dříve, než řada

  strojů s předsazeným pancéřovým sklem, označovaných jako

  Mk.Vb Mid. Stejně tak integrované pancéřové sklo implicitně

  neznamená, že stroj musí mít vypouklý odsuvný překryt kabiny

  typu Malcolm Hood. Jsou i stroje s kombinací čelního štítku

  s integrovaným pancéřovým sklem a starší kabinou se zploště-

  lými boky a větracím okénkem. Podobně je tomu kupříkladu

  u tropických Spitrů. Teoreticky byla naprostá většina Spitrů

  Mk.Vb a Mk.Vc konvertovaných u No. 103 MU v Aboukiru kon-

  vertována na verzi LF Mk.Vb/c se zkráceným křídlem. Ve sku-

  tečnosti mnoha těmto strojům zůstalo klasické oválné křídlo,

  a jsou známy i stroje s prodlouženým křídlem pro výškové lety,

  známé z pozdějších Spitrů HF Mk.VIII a Mk.IX. Slušný zmatek

  panuje také kolem výztuh potahu křídla nad podvozkovou ša-

  chtou. Tyto výztuhy dostávaly stroje v pozdějším období služby,

  kdy už se projevovala degradace potahu a únavové trhliny. Tyto

  stroje pak většinově patří mezi zachovalé muzejní exempláře.

  Z toho důvodu jsou mnohdy výztuhy považovány za standardní

  prvek konstrukce nejen Spitrů Mk.V, ale i jiných verzí jako Mk.I

  a Mk.II. Ani tomu tak nebylo. Ve skutečnosti je velmi obtížné,

  ne-li nemožné, najít tyto výztuhy na válečných Spitrech v ope-

  rační službě u bojových jednotek. Ve vyjmenovávání podobných

  nestandardností bychom mohli pokračovat téměř donekonečna.

  Zakončeme tedy tuto stať o technickém vývoji Spitru Mk.V

  konstatováním, že v případě tohoto letadla není nic nemožné

  a pokud jde o výskyt atributů, které na daném stroji podle jeho

  verze nemají co dělat, stává se nemožné možným překvapivě

  často. A jak už to v našem světě bývá, čím víc na jih se daný

  stroj vyskytoval, tím víc podivuhodností na něm lze najít. C´est

  la vie!

  Ale není to jen život, je to i válka. Válka je pravým důvodem

  tohoto zdánlivého chaosu. Chaos je to ale z našeho dnešního

  pohledu, z pohledu lidí, v jejichž světě jde technický pokrok

  sice stále velmi rychle kupředu, přesto v mezích pravidel, no-

  rem a řečeno slovy klasika, v mezích zákona. Za války to bylo

  úplně jiné. Veškerý život společnosti, chod továren i životy jed-

  notlivců byly podřízeny jedinému cíli: vítězství. Byl to cíl, meta,

  Spitre Mk.Vc vyzbrojený čtveřicí kanonů Hispano Mk.II. Vrtule je De Havilland, překryt kabiny nového stylu s vnitřním pancéřo-

  vým čelním štítkem a posuvným překrytem s vybou¬lenými boky. Zdá se, že tento letoun je vybaven starším typem rádia Tr.9D

  (foto: Simon Erland).

  eduard

  11

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 12

  znamení vzývané v zemích vítězné koalice desetiletí po válce

  až dodnes. Od vypuknutí války, kdy mnozí z počátku naivně

  předpokládali, že bude krátká a snadná, bylo jasné, že zvítězí

  ten houževnatější, výkonnější a kreativnější. Je tomu tak od

  nepaměti v každé válce, jen z nějakých záhadných důvodů na

  to lidé, včetně vysoce postavených osobností, stále dokola za-

  pomínají a během nových válek si to znovu dokola připomínají

  a uvědomují. Druhá světová válka v tom nebyla jiná, výjimečná

  ovšem byla svým rozsahem, zarputilostí a mírou napáchaných

  škod a hrůz. Odhodlaní, zarputilí a houževnatí v ní byli všich-

  ni, všechny zúčastněné národy si sáhly na dno svých sil, vůle

  a odhodlání, byť výše ztrát na životech a míra utrpení vojáků

  i civilního obyvatelstva byly různé. Jak známo, čím dál na vý-

  chod, tím to bylo horší. Letecký průmysl a dění v něm je odra-

  zem doby, a to bylo také na obou bojujících stranách stejné. To,

  co vidíme ve vývoji Spitru, najdeme naprosto identicky i ve

  vývoji Messerschmittu Bf 109. Stejné motivy, stejné cíle, stejné

  potíže, stejné výsledky. Cílem bylo vyrobit co nejvíce letadel

  s co nejvyššími výkony a překonat protivníka jak kvantitativně,

  tak kvalitativně. Protože snaha obou stran byla stejná, šlo o zá-

  vod kdo s koho. Každá inovace na jedné straně vedla k inovaci

  na straně druhé, každé zvýšení výkonů na jedné straně přimělo

  z dnešního pohledu k bleskové reakci i stranu druhou. Pokud

  tento princip promítneme do soupeření Spitru a Bf 109, je to

  naprosto jasné. Jen rozsah potíží ve výrobě měl opačný vývoj

  v čase. S notnou mírou zjednodušení můžeme konstatovat, že

  zatímco v Británii, potažmo na spojenecké straně, byly největší

  problémy ve výrobě na začátku války s kulminací v letech 1940

  až 1942, s postupujícím časem se výroba srovnávala a s blíží-

  cím se koncem války už byla materiální převaha jednoznačně

  na straně spojenců. Samozřejmě v tom sehrál naprosto zásadní

  roli ekonomický potenciál Spojených států, ale byla by chyba

  snižovat význam britského průmyslu a jeho podíl na spojenec-

  kém výrobním úsilí. Na straně Osy byl vývoj opačný. Německo

  bylo ze všech zúčastněných zemí na válku nejlépe připraveno,

  v roce 1940 bylo na vlně euforie a žilo v představě, že jeho

  průmysl dokáže ozbrojené síly zásobovat bez větších potíží až

  do vítězného konce. I zde přišel bod zlomu ve druhé polovině

  roku 1942, ovšem s opačným trendem než na spojenecké straně.

  Ač výkon německého průmyslu stále rostl, za výkonem spoje-

  neckým už soustavně zaostával a zásobování vlastních boju-

  jících armád se zhoršovalo úměrně k lepšícímu se zásobování

  armád spojeneckých.

  Z tohoto úhlu pohledu už začínají být některé zdánlivé nelogič-

  nosti srozumitelnější. Příkladem mohou být již několikrát zmi-

  ňovaná plátnem potažená křidélka Spitrů Mk.I a Mk.V, držící

  se ve výrobě dávno poté, co byla vyvinuta nová, výrazně účin-

  nější křidélka s kovovým potahem. Ta byla schválena do výroby

  v prosinci 1941, ale ještě téměř po celou první polovinu roku

  1941 vycházely z výroby Spitry s plátěnými křidélky, přičemž

  u bojových jednotek jich byla ještě celá řada v pozdním létě

  a na podzim 1941. Zmiňovaní Američané, kteří se svojí typickou

  pragmatičností bez nějakého složitého schvalování potahovali

  křidélka svých Spitrů překližkou, to dělali právě v této době.

  Tedy téměř rok po tom, co měla celokovová křidélka ve výrobě

  bezodkladně nahradit křidélka plátěná. Mimochodem, představ-

  te si, že by něco takového nějaká jednotka udělala dnes! Pokud

  si tento případ zasadíme do kontextu doby, budeme mít celkem

  jasno. Co se dělo? V zimě 1940/41 pokračovaly německé nálety

  na Británii, které trvaly po celé jaro. Pro výrobu Spitrů byl ale

  zásadní již nálet z 26. září 1940, kdy byly těžce zasaženy zá-

  vody rmy Supermarine ve Wolstonu a Itchenu. Následně došlo

  k reorganizaci výroby, výroba komponent se rozptylovala mezi

  řadu menších subdodavatelů a do nových prostor se přesouvala

  i kompletace vyrobených letadel. To samozřejmě přineslo řadu

  potíží nejen ve výrobě, ale i v logistice, a ty bylo třeba operativ-

  ně řešit. Znovunastartování výroby Spitrů Mk.I ještě před kon-

  cem roku 1940 je z tohoto pohledu (ne)malý zázrak, umocněný

  faktem, že vyráběné stroje byly nadále průběžně vylepšovány.

  Po Novém roce 1941 už nabíhala výroba verze Mk.V. Cílem bylo

  zvýšit výkony Spitrů jako nejvýkonnější stíhačky RAF, protože

  na frontu začaly přicházet Bf 109F a brzy se objevily ještě lepší

  a nebezpečnější Fw 190A. Zároveň rostly ztráty RAF po zahájení

  permanentní ofenzivy RAF na jaře 1941, což přineslo enormní

  tlak na doplňování ztrát. V takové situaci nabývá převahy kvan-

  titativní hledisko nad kvalitativním, výroba pod tlakem dává

  přednost plnění dodávek za každou cenu. Požadavek zněl dodat

  stroje se silnějším motorem a silnější výzbrojí, a to v dosta-

  tečném počtu nutném k udržení bojeschopnosti. To výroba spl-

  nila, ovšem za cenu nezměrných potíží. Byl nedostatek všeho,

  od pracovních sil přes materiál až po potřeby denní spotřeby.

  A ze všeho nejvíc chyběl čas. V téhle situaci byla nějaká plátěná

  křidélka pro výrobu nepodstatným problémem. Jejich výroba

  běžela, byla to lety prověřená klasika, plátno na konstrukci šily

  zkušené pracovnice, výroba tohoto typu továrnu nezatěžovala.

  Celokovová křidélka už byla jiná káva, jejich okamžité zave-

  dení by odebralo kapacitu výrobě draků. Pokud by se stávající

  oddělení přeškolovalo na jinou technologii, znamenalo by to

  výpadek dodávek, protože by po nějakou dobu nebyla žádná

  křidélka… Ona ochota personálu měnit technologie také nikdy

  nebyla valná, už od dob průmyslové revoluce to byl zádrhel

  a zádrhel je to dodnes. Lidi neradi mění něco, co jim fungu-

  je a dokážou klást změnám houževnatý a ranovaný odpor.

  Pokud jste manažer, jste pod tlakem odběratele, a nechcete

  brzy skončit na ARO, minimalizujete problémy tím, že řešíte

  nejprve velké problémy a až po nich ty malé. Velký problém

  představovala instalace nových motorů a silnější výzbroje.

  To se vyřešit muselo, to bylo zásadní. Křidélka představovala

  naopak malý problém. Výroba fungovala a letadla s tím létala,

  takže se to nechalo, jak to bylo. Letectvo mělo se zaváděním

  prvních „Pětek“ do výzbroje také svoje trable, jako přehřívá-

  ní motorů, zamrzání zbraní atd., takže křidélka a jejich limity

  moc neřešilo. Když byly tyto úvodní štrapáce v létě 1941 vyře-

  šeny, zůstala ta zpropadená křidélka a letectvo se začalo ozývat

  a dožadovalo se důsledné výměny plátěných křidélek za celo-

  kovová u všech Spitrů ve službě. Takže výrobě nezbylo, než

  se přizpůsobit a změnu konečně provést. Dává vám to smysl?

  Mě ano, znám to jak své boty. U nás je to se zaváděním tech-

  nologických novinek do výroby úplně stejné, s výjimkou toho,

  že nám nikdo nehází na hlavy bomby a místo RAF na nás křičí

  modeláři, když něco hned napoprvé nefunguje ideálně. A ono

  napoprvé nefunguje ideálně nic.

  Mohli bychom tak brát případ po případu a vždy to bude stejný

  příběh. Mluvit o chaosu a neschopnosti přitom není na místě.

  To vidíme jen my lidé z budoucnosti, z naší perspektivy blaho-

  bytných, přemoudřelých a přeregulovaných jedinců, kteří mají

  jen velmi vágní a povětšinou moderní kinematograí zkreslenou

  představu o podmínkách, v nichž naši předkové žili a o rozsahu

  problémů, které museli řešit. Pokud se s těmi podmínkami dů-

  kladně seznámíme a dáme si do souvislostí všechny historické

  procesy a reálie, které jinak máme tendenci vidět a posuzovat

  izolovaně, náš názor se změní. Pak nám nezbývá, než se našim

  předkům za to, co dokázali, hluboce poklonit. A to prosím bez

  ohledu na to, k jakému národu náležíme. Je jedno, zda mluví-

  me o Britech, Američanech, Němcích, Japoncích, Češích nebo

  Rusech. Ty příběhy jsou v principu vždy stejné. Mějme k našim

  předkům úctu a respekt a starejme se, abychom se o blahobyt,

  dosažený díky jejich práci a obětem vlastní hloupostí a namyš-

  leností nepřipravili.

  Následujících 47 obrazů vás provede technickým vývojem Spit-

  ru Mk.V zobrazením charakteristických atributů každé vývojové

  verze. Vždy jsou zobrazeny především změny oproti předcho-

  zí verzi, charakteristické pro verzi popisovanou v dané guře.

  Atributy sdílené s předchozí verzí obvykle označované a komen-

  tované nejsou, i když v některých případech najdete výjimky.

  Přejeme vám podnětné studium následujícího materiálu!

  eduard

  12

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 13

  SPITFIRE Mk.V TECHNICKÝ VÝVOJ

  Figura 1:

  1. Automaticky stavitelná vrtule De Havilland Hydromatic Type

  5/39

  2. Výfuky s rovnými výfukovými rourami stejného typu jako u Mk.I

  a Mk.II

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Zpětné zrcátko

  Figura 2:

  Tento pohled představuje Spitre Mk.V konvertovaný ze Spitru Mk.Ia instalací motoru Merlin 45 do draku Spitru Mk.Ia

  10. Motory Merlin 45 již neměly pyrotechnický startér systému

  Cowman, kryt motoru bez bouličky krytu startéru

  5. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  6. Transformátor na trupové přepážce za záhlavníkem

  7. Anténní stožárky pro drátěnou anténu radiostanice TR.9D.

  Některé stroje byly ještě vybaveny těmito radiostanicemi,

  jiné již byly vybaveny novými stanicemi TR.1133 bez drátěné

  antény

  8. Elektrická zásuvka 12 V

  9. Původní menší chladič se vstupem vzduchu tvaru U

  Spitfire Mk.Va

  Spitre Mk.Va

  Spitre Mk.Va

  eduard

  13

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 14

  Figura 3:

  11. Plátnem potažená křidélka. Velká část Spitrů Mk.Va a Mk.Vb

  ze začátku výroby měla ještě plátnem potažená křidélka. Měla

  je také velká část Spitrů Mk.V, konvertovaných ze Spitrů Mk.I

  14. Osm kulometů Browning ráže 7,7 mm

  Spitre Mk.Va,

  konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Va

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  14

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 15

  Figura 4:

  9. Původní menší chladič se vstupem vzduchu tvaru U

  11. Plátnem potažená křidélka

  12. Výdechy horkovzdušného vytápění palubních zbraní

  Spitre Mk.Va,

  konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Va s tropickým ltrem Vokes

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  15

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 16

  Figura 5:

  13. Celokovová křidélka

  Spitfire Mk.Vb, raná verze (early)

  14. Osm kulometů Browning ráže 7,7 mm

  15. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu.

  Figura 6:

  1. Vrtule Rotol RX5/24; automaticky stavitelná vrtule De Havilland

  Hydromatic Type 5/39

  2. Výfuky s rovnými výfukovými rourami stejného typu jako u Mk.I

  a Mk.II, Později byly nahrazovány výfuky se zploštělými konci

  typu shtail.

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  5. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  6. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  7. Kanóny Hispano Mk.1 ráže 20 mm

  8. Starší menší chladič oleje se vstupem tvaru U. Tyto chladiče byly

  ve výrobě brzy nahrazeny novými většími chladiči s kruhovým

  vstupem vzduchu, které byly zpětně namontovány i na stroje

  původně vyrobené s menšími chladiči.

  Spitre Mk.Va,

  nová výroba

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) - konverze z Mk.Ia

  eduard

  16

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 17

  Figura 7:

  7. Kanóny Hispano ráže 20 mm

  8. Starší menší chladič oleje se vstupem tvaru U

  9. Plátnem potažená křidélka

  10. Protáhlé úzké symetrické boule na spodním krytu kanónové

  zbraňové šachty

  11. Kulomety Vickers ráže 7,7 mm

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) – konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Vb early

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  17

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 18

  Figura 8

  12. Celokovová křidélka

  13. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu.

  Figura 9

  14. Boule na horním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) - nová výroba

  Spitre Mk.Vb,

  ranná verze

  (early) - nová výroba

  eduard

  18

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 19

  Spitfire Mk.Vb, střední verze (mid)

  Figura 10

  1. Automaticky stavitelná vrtule Rotol RX5/24

  2. Výfuky se zploštěnými konci typu shtail

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  5. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  6. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  7. Kanóny Hispano Mk.1 ráže 20 mm

  8. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  Figura 11

  9. Celokovová křidélka

  10. Boule na horním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  eduard

  19

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 20

  Figura 12:

  8. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  11. Asymetrické boule na spodním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb mid

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  20

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 21

  Figura 13

  12. Zkrácené koncové oblouky křídla (LF Mk.Vb). Byly používané

  pro všechny verze Spitrů

  Spitfire Mk.Vb, pozdní verze (late)

  Figura 14

  1. Automaticky stavitelná vrtule Rotol RX5/24. Byly používány růz-

  né typy vrtulí.

  2. Výfuky se zploštěnými konci typu shtail a trubkou přívodu tep-

  lého vzduchu pro vytápění zbraní. Byly používány různé typy

  výfuků.

  3. Vnitřní (integrované) pancéřové sklo na čelním štítku kabiny

  4. Větší zpětné zrcátko. Byly používány různé typy zrcátek.

  5. Vypouklý odsuvný překryt kabiny bez větracího okénka (Malcolm

  hood)

  6. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  7. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  8. Kanóny Hispano ráže 20 mm

  9. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  Spitre LF Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb,

  pozdní verze (late)

  eduard

  21

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 22

  Figura 15:

  9. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  10. Asymetrické boule na spodním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Vokes

  Figura 16:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes. Filtry Vokes byly používány na

  všech verzích Spitrů Mk.Vb a Mk.Vc.

  2. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb,

  pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb Trop s chladičem

  typu Vokes, pozdní verze (late)

  eduard

  22

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 23

  Figura 17:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes

  2. Velký tropický olejový chladič

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Aboukir

  1. provedení

  Figura 18:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 1. (staršího) provedení

  2. Přední spodní kapota motoru beze změny

  3. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb Trop s chladičem

  typu Vokes, pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb Trop, pozdní

  verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  eduard

  23

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 24

  Figura 19:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 1. (staršího) provedení

  2. Přední spodní kapota motoru beze změny

  3. Velký tropický olejový chladič

  Figura 20

  1. Prodloužené koncové oblouky pro výškové lety (HF Mk.Vb)

  Spitre Mk.Vb Trop, pozdní

  verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  Spitre HF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  eduard

  24

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 25

  Figura 21:

  1. Prodloužené koncové oblouky pro výškové lety (HF Mk.Vb)

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Aboukir

  2. provedení

  Figura 22:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla typu Aboukir pro operace

  v nižších letových hladinách (LF Mk.Vb).

  4. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s protiprachovým ltrem

  typu Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  Spitre HF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  eduard

  25

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 26

  Figura 23:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších leto-

  vých hladinách (LF Mk.Vb). Koncové oblouky, vyráběné v depu

  v Aboukiru měly specický tvar a nebyly vybaveny pozičním

  světlem

  4. Velký tropický olejový chladič

  Spitre LF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s chladičem typu

  Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  Spitre LF Mk.Vb s tropickými ltry a zkrácenými koncovými

  oblouky křídla typu Aboukir (foto: IWM via Wikimedia Commons)

  eduard

  26

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 27

  Figura 24

  Spitfire Mk.Vc

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších leto-

  vých hladinách (LF Mk.Vb) typu Aboukir

  Figura 25

  1. Nové křídlo typ C

  2. Nový podvozek s větším úhlem sklonu podvozkové nohy vůči ose

  letounu

  11. Výfuky bez trubky přívodu teplého vzduchu do systému vytá-

  pění palubních zbraní. Vytápění palubních zbraní bylo u Mk.Vc

  elektrické

  Spitre LF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s chladičem typu

  Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  Spitre Mk.Vc

  eduard

  27

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 28

  Figura 26:

  1. Nové křídlo typ C

  3. Kulomety Browning ráže 7,7 mm

  4. Příprava pro montáž kanónu ráže 20 mm, nebo kulometu ráže

  12,7 mm

  5. Kanóny Hispano Mk.2 ráže 20 mm s pásovým zásobníkem nábojů

  6. Dvoudílné kryty kanónové zbraňové šachty s úzkou boulí nad

  vnitřním dílem krytu zbraňové šachty

  7. Rovný potahový plech křídla bez boule nad podvozkovou šachtou

  Spitre Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc. Tenbto letoun byl vyroben

  v továrně Westland v září 1942.

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  28

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 29

  Figura 27:

  8. Absence výdechů horkovzdušného vytápění palubních zbraní z

  důvodu instalace elektrického vytápění

  9. Spodní kryty kanónových šachet bez velké boule

  10. Nová podvozková šachta se šikmými bočními stěnami a eliptic-

  kým půdorysem

  Spitre Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  29

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 30

  Porovnání podvozků a podvozkových šachet Spitfirů Mk.Vb a Mk.Vc

  Figura 28:

  1. Podvozek Spitru Mk.Vb

  2. Podvozek Spitru Mk.Vc. Změna úhlu podvozkové nohy vedla ke

  změně pozice kola vůči ose křídla o cca 5 cm kupředu oproti

  pozici kola u Spitru Mk.V a ke změně tvaru podvozkové šachty.

  Figura 29:

  1. Podvozková šachta Spitru Mk.Vb kruhového půdorysu

  2. Podvozková šachta Spitru Mk.Vc oválného půdorysu

  Spitre Mk.Vb

  Spitre Mk.Vc

  Spitre Mk.VcSpitre Mk.Vb

  eduard

  30

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 31

  Spitfire Mk.Vc (Westland)

  Figura 30:

  11. Vrtule Rotol různých verzí

  Spitre Mk.Vc Westland

  12. Široká pětiúhelníková boule nad zbraňovou šachtou, charakte-

  ristická pro stroje licenčně vyráběné rmou Westland

  Spitre Mk.Vc s velkými boulemi typu Westland a ma-

  lými boulemi Maltského typu na horní ploše křídla.

  Povšimněte si trubek topení zbraní za výfuky

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  31

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 32

  Spitfire Mk.Vc se čtyřmi kanóny Hispano Mk.2 ráže 20 mm

  Figura 31:

  1. Kulomety Browning ráže 7,7 mm nebyly instalovány

  Spitre Mk.Vc, 4 kanóny

  2. Čtyři kanóny Hispano Mk.2 v kanónových zbraňových šachtách

  3. Horní kryty kanónových šachet s velkou oválnou boulí

  Spitre Mk.Vc se čtyřmi

  kanóny Hispano Mk.II

  (foto: Simon Erland)

  eduard

  32

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 33

  Figura 32:

  4. Spodní kryty kulometných zbraňových šachet hladké, bez bouli-

  ček a otvorů pro vyhazování nábojnic

  Spitre Mk.Vc, 4 kanóny

  Spitre Mk.Vc se čtyřmi

  kanóny Hispano Mk.II

  (foto: Simon Erland)

  5. Spodní kryty kanónových zbraňových šachet se dvěma otvory pro

  vyhazování nábojnic

  eduard

  33

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 34

  Spitfire LF Mk.Vc

  Figura 33:

  1. Zkrácené koncové oblouky křídla s pozičními světly

  Přídavné nádrže

  Figura 34:

  1. Přídavná nádrž o objemu 30 galonů. Těmito nádržemi byly vyba-

  vovány všechny pozdější verze Spitrů Mk.V. Na tomto obrázku

  je Spitre Mk.Vc s protiprachovým ltrem Vokes a výzbrojí čtyř

  kanónů Hispano Mk.2 ráže 20 mm.

  Spitre LF Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes) s přídavnou nádrží 30 gal.

  eduard

  34

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 35

  Figura 35:

  1. Přídavná nádrž o objemu o objemu 90 galonů

  Figura 36

  1. Přídavná nádrž o objemu 90 galonů

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes) s přídavnou nádrží 90 gal.

  Spitre Mk.Vc Trop (Vokes)

  s přídavnou nádrží 90 gal.

  eduard

  35

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 36

  Spitfire Mk.Vc Malta

  Figura 37:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes

  2. Čtyři kanóny Hispano Mk.2. Mnoho Spitrů Mk.Vc dodaných na

  Maltu bylo vyzbrojeno čtyřmi kanóny. V průběhu bojového na-

  sazení byla dvojice kanónů obvykle poměrně rychle vymon-

  tována a stroje operovaly pouze se dvěma kanóny. Zda byly

  zároveň doplněny i kulomety Browning ráže 7,7 mm není z do-

  stupné dokumentace jasné.

  4. Velký tropický olejový chladič (nebyl u všech letounů)

  Figura 38:

  4. Boule na potahu horní plochy křídla. Vyskytuje se na několika

  strojích sloužících na Maltě. Účel boule není znám.

  Spitre Mk.Vc Malta

  Spitre Mk.Vc Malta

  eduard

  36

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 37

  Spitfire Mk.Vc, pozdní verze (late)

  Figura 39:

  1. Nové výfuky se samostatnými výfukovými rourami, známé z poz-

  dějších Spitrů Mk.IXc

  2. Část strojů z pozdější výroby rmy Westland měla zadní část

  trupu spojovanou nýty se zapuštěnými hlavami, na rozdíl od

  řadových letounů, u kterých byly použity nýty s vystouplými

  půlkulatými hlavami.

  Figura 40:

  1. Výztuha potahového plechu nad podvozkovou šachtou. Tyto vý-

  ztuhy dostávaly nejen Spitry Mk.V, ale i jiné verze Spitrů

  během generální opravy po větším množství odlétaných hodin.

  Zpevnění se instalovalo kvůli extrémnímu namáhání potahu v

  oblasti podvozkové šachty během startů a přistání. Z důvodu

  únavy materiálu hrozila destrukce povrchu křídla, které měly

  tyto výztuhy zabránit.

  Spitre Mk.Vc, pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb s výztuhou

  potahového plechu nad

  podvozkovou šachtou

  eduard

  37

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 38

  Spitfire Mk.Vc s pumovými závěsníky

  Figura 41:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg. Používaly se také

  podtrupové závěsníky s pumou 226 kg.

  Figura 42:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg.

  Spitre Mk.Vc s pumovými

  závěsníky (FB Mk.Vc)

  Spitre Mk.Vc s pumovými

  závěsníky (FB Mk.Vc)

  eduard

  38

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 39

  Spitfire Mk.Vc, pozdní verze (late) s pumovými závěsníky

  Figura 43:

  1. Pumové závěsníky pod křídly s pumami 113 kg

  Spitfire Mk.Vc Trop s protiprachovým filtrem Aboukir 2. typu

  Figura 44

  1. Vrtule Rotol

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších letových

  hladinách (LF Mk.Vb).

  4. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  5. Velký tropický olejový chladič

  Spitre FB Mk.Vc (late)

  s pumovými závěsníky

  Spitre Mk.Vc Trop

  s protiprachovým

  ltrem Aboukir 2. typu

  eduard

  39

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 40

  Figura 45:

  1. Vrtule Rotol

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších letových

  hladinách (LF Mk.Vb).

  4. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  5. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vc Trop

  s protiprachovým

  ltrem Aboukir 2. typu

  Spitre Mk.Vb ER622 od No. 40 Squadron SAAF byl vyroben v továrně CBAF v

  září 1942. V Severní Africe sloužil s křídlem se zkráceným rozpětím, vybaven

  koncovými oblouky a tropickým ltrem typu Aboukir. Ze stavu RAF byl vyřa-

  zen 30. dubna 1943, v únoru 1945 byl odprodán do Turecka. Povšimněte si

  trubky vytápění palubních zbraní za poslední výfukovou rourou, typickou pro

  Spitry Mk.Vb. (foto: IWM via Wikimedia Commons)

  POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

  eduard

  40

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 41

  Spitfire Mk.V

  SPITFIRE STORY:

  Southern Star

  1/48 Kat. č. 11157

  Vydání 02/2022

  Kat. č. 11153

  Kat. č. 11149

  eduard

  41

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 42

  Pro třetí squadronu královského námořnictva byl

  23. leden 1918 poměrně významným dnem. Její-

  ho velení se totiž ujal slavný Raymond Collishaw,

  který ve funkci vystřídal Lloyda Breadnera.

  Collishaw měl toho dne v rámci přebírání funkce

  zřejmě příliš práce na to, aby vedl letku osobně

  do akce, této role se tedy ujal Ft.Com. Armstrong

  letící s Camelem B7193. Členy jeho formace byli

  F.Lt. Anderson (B6241), F.Lt. Hayne (B3785), F.Lt.

  Ireland (B6242), F.S.Lt. Britnell ((B3809), F.Lt.

  Pierce (B3858), F.S.Lt. Youens (B7184) a F.S.Lt.

  Bawlf (B6417). Jejich úkolem bylo hlídkovat na

  linii Ostende, Thorout a Roulers, kam to měli ze

  své základny v Bray Dunes (pět kilometrů vý-

  chodně od Dunkirku) jen nějakých osm minut

  letu. S německou formací se potkali zhruba ve

  čtyři hodiny odpoledne právě nad Houthulstským

  lesem.

  Zpráva velitelství RNAS později obsahova-

  la informaci, že: „Osm (Sopwith) Camelů z No.

  3 Squadron (RNAS) provádělo ofenzivní svíp jižně

  od linie Ostende, Thorout a Roulers. Když byli nad

  Houthultským lesem, střetla se naše formace se

  sedmi nepřátelskými letouny. Čtyři D.F.W. (dvou-

  sedadlové) a tři stíhací letouny (nový typ).“ Tato

  zmínka o „novém typu“ pravděpodobně zapříči-

  nila jeden opakovaný omyl. V různých článcích

  i knihách se totiž začala vyskytovat informace, že

  se toho dne britští stíhači střetli s novými Fok-

  kery D.VII. Něco takového ale nebylo možné. Tou

  dobou byly v Adlershofu teprve zahájeny srovná-

  vací lety prototypů v rámci první soutěže na nový

  německý stíhací letoun a D.VII, její pozdější vítěz,

  ve své finální podobě ještě neexistoval. Pouze

  jako prototyp V.11. K nasazení z něj vzešlého D.VII

  došlo až bezmála o čtyři měsíce později…

  Ve skutečnosti vzlétli toho dne němečtí stíhači ve

  svých starých Albatrosech D.V a novějších, ov-

  šem už zdaleka nikoli nových Pfalzech D.III. Na

  nich se také pustili s Camely do křížku. Formace

  se rozpadly na izolované souboje. F.Lt. George

  B Anderson sice později v bojovém hlášení uvedl

  nejen to, že sestřelil jeden D.F.W., což byla prav-

  da, ale také že byli sestřeleni i všichni tři němečtí

  stíhači. To už pravda nebyla, protože se vrátili na

  základnu. Všichni. Totéž ovšem nemohli tvrdit

  Britové. Těm jeden Camel chyběl, o čemž se ale

  Armstrong původně zapomněl ve svém hlášení

  zmínit… Zmizelý letoun, Camel číslo B7184, pilo-

  toval mladý, nepříliš zkušený F.S.Lt (podporučík)

  Hubert St. John Edgerley Youens.

  Smolař

  Jasta 7 byla v době, kdy se odehrával náš příběh,

  bez velitele. Ne že by padnul. Josef Carl Peter

  Jacobs byl jedním ze zkušených frontových stí-

  hačů a velitelů, kteří byli přizváni do Adlershofu,

  aby se zúčastnili zmíněné soutěže na nový stí-

  hací letoun, která byla zahájena 20. ledna a měla

  trvat až do 12. února. V polovině ledna tedy Ja-

  cobs odcestoval. Mezi piloty, které svěřil svému

  zástupci, byl i Carl Degelow. Tou dobou již vcelku

  zkušený stíhač, který k jednotce nastoupil v srp-

  nu 1917, se zatím nemohl pochlubit ani jediným

  sestřelem dosaženým v roli stíhacího pilota.

  Zdálo se, že je opravdovým smolařem, protože

  už měl několik nepotvrzených úspěchů. Toho

  23. ledna se mu nad Houthultským lesem poda-

  řilo dosáhnout vítězství, o kterém se domníval,

  Byla pošmourná oblačná středa 23. ledna 1918 a trojice

  Pfalzů od Jasta 7 vzlétla z letiště v belgickém Aertrycke

  k dalšímu z mnoha bojových letů do oblasti nedalekého

  Houthulstského lesa, dějiště mnoha vzdušných šarvátek.

  Stejným směrem zamířilo také osm Camelů od třetí ná-

  mořní squadrony. Němečtí stíhači měli na starost čtveři-

  ci bombardovacích D.F.W., Britové jim poté, co je spatřili,

  hodlali ve splnění úkolu zabránit.

  TEXT: RICHARD PLOS

  Foto: sbírka Jörna Leckscheida

  HISTORIE

  Kořist Kořist

  z houthulstského z houthulstského

  lesalesa

  eduard

  42

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 43

  že bude nezpochybnitelné. Vždyť co by mohlo

  být lepším důkazem, než uzemněný nepřátelský

  letoun za frontovou linií a jeho zajatý pilot? De-

  gelow měl sice na kontě jedno vzdušné vítězství,

  ale to pocházelo z doby, kdy sloužil u Flieger-Ab-

  teilung (A) 216, tedy u průzkumné letky. Mnoho

  historických pramenů uvádí, že mu u FA(A) 216

  nebyl jeden sestřel uznán, ale podle Degelowo-

  vých pamětí to bylo trochu jinak. Udělejme proto

  malou odbočku…

  Odbočka první: Jeden celý ze dvou půlek

  Po dvaceti měsících v zákopech a šesti měsí-

  cích pilotního výcviku seděl 31. prosince 1916

  mladý záložní poručík (Lieutenant der Reserve)

  Carl Degelow v důstojnickém vagónu vojenské-

  ho vlaku, ve kterém se přesouval od výcvikové

  a doplňovací jednotky Flieger-Ersatz-Abteilung

  6 (FEA 6) dislokované nedaleko Drážďan na fron-

  tu k bojové jednotce Flieger-Abteilung (A) 216,

  což byla Královská Württembergská průzkum-

  ná letka operující v sektoru Sommy ve Francii

  s průzkumnými Albatrosy C.V.

  „Strojové“ létání průzkumných misí začalo De-

  gelowa po několika měsících služby nudit. Když

  se svým pozorovatelem Kürtenem prováděl

  22. května další fotoprůzkum, spatřil francouz-

  ský dvoumotorový Caudron G.IV, který dělal nad

  Laonem na německé straně fronty totéž. Poté,

  co Kürten dokončil focení, ukázal Degelow na

  francouzský letoun. Pozorovatel ale mával ru-

  kou směrem k domovu. „Stáhl jsem plyn, aby mě

  slyšel a zavolal jsem: ‚Jdeme na něj!‘ Ale Kürten

  nejevil zájem a znovu mával směrem k domovu.

  Obecně platilo, že u dvoumístných letounů byli

  piloti poddůstojníky, zatímco pozorovatelé byli

  důstojníky, což vytvářelo vztah, ve kterém byl

  pilot víceméně jen pozorovatelovým šoférem,

  zatímco pozorovatel byl velitel letounu a dělal

  všechna důležitá rozhodnutí týkající se mise.

  Jenže jak Kürten tak já jsme oba byli důstojníky

  se stejnou hodností, takže když jsem se rozho-

  dl odložit náš návrat, abychom se mohli na ten

  Caudron podívat, nemohl s tím nic dělat,“ vzpo-

  míná ve své autobiografické knize „Black Fokker

  Leader“ Carl Degelow.

  Poté, co si vyměnili několik kulometných dávek

  pozorovatelé a Francouz to otočil domů, rozhodl

  se Degelow použít svůj vpřed střílející kulomet

  a dávkou Caudron zle poškodil. Konečnou ránu

  mu pak zasadila další Kürtenova dávka. Letoun

  dopadl u městečka Berrieux, těsně za linií fron-

  ty na francouzské straně. Tři dny nato se situace

  opakovala. Opět se potkali nad frontou s Caudro-

  nem, tentokrát už Kürten po předchozím úspě-

  chu nebyl proti střetu, zato nepřítel nejevil touhu

  po boji a vzal okamžitě do zaječích. Kürten se

  tak ke střelbě vůbec nedostal, Degelow dostihl

  a sestřelil nepřítele díky svému vpřed střílející-

  mu kulometu jako pravý stíhač. Velitel FA(A) 216

  Oblt. Creydt Degelowovi sdělil, že jak on, tak Kür-

  ten budou mít připsány dva sestřely, což ovšem

  Degelow rozporoval, protože čistě matematicky

  by to znamenalo, že zničili čtyři nepřátelské le-

  touny. Nakonec byly každému připsány dvě polo-

  viny sestřelu, tedy jeden celý.

  Necelé dva týdny nato se dostali Degelow a Kür-

  ten opět do křížku s francouzským průzkumní-

  kem, tentokrát ale souboj dopadl nerozhodně

  a oni se vrátili se zle pošramoceným strojem.

  To bylo na velitele letky příliš a důrazně oběma

  „doporučil“, aby se drželi svého úkolu a neris-

  kovali ztrátu cenného fotomateriálu v podob-

  ných dobrodružstvích. Degelow si v následu-

  jících dnech nenechával svou nespokojenost

  s takovým příkazem pro sebe, a tak šel k veliteli

  na „kobereček“ podruhé. Tentokrát se dozvěděl,

  že byl „za trest“ doporučen na převelení ke stí-

  hačům, a že se od něj očekává, že po dobu, než

  proběhne všechno papírování nutné k převelení,

  bude sekat latinu. „Aby bylo zajištěno, že tomu

  tak bude, dostal jsem přiděleného nového pozo-

  rovatele, kterým byl profesionální voják v hod-

  nosti nadporučíka. Ten mě okamžitě informoval,

  že je mým nadřízeným důstojníkem a jako takový

  je to on, kdo po celý let na palubě velí,“ vzpomínal

  později Degelow.

  Odbočka druhá: Průšvih

  V deštivém pondělí 31. července 1917 nasedl

  Ltn.d.Res Carl Degelow na otevřenou korbu ná-

  klaďáku a zabalený do pláště se vydal na cestu

  do Valenciennes, kde sídlila Jagdstaffelschule

  I, tedy výcviková Jasta budoucích stíhačů. Přijel

  jako účastník dvou vzdušných vítězství, ovšem

  s jedním sestřelem na svém kontě…

  Piloti s předchozími bojovými zkušenostmi pro-

  cházeli pouze dvoutýdenním stíhacím výcvikem,

  Degelow tedy už v polovině srpna zamířil k Jasta

  36, které velel Walter von Bülow. Ten byl ovšem

  tou dobou na dovolené, zastupoval ho Ltn.d.Res

  Hans Hoyer, kterého Degelow popsal jako proto-

  typ škrobeného a neosobního prušáka. Ten také

  Degelowa po pouhých čtyřech dnech od jednotky

  vyhodil... Během nácviku střelby na pozemní cíl

  totiž Degelow zranil jiného pilota, který právě na

  zemi zalepoval díry v terčích. Neprovedl nejpr-

  ve předepsaný průlet nad terči, jak bylo přiká-

  záno (pokyn prý při spouštění motoru neslyšel)

  a plný touhy dokázat, co v něm je, šel rovnou do

  zteče. Zraněný pilot přežil, Degelow si ale mu-

  sel sbalit kufry a nikdo z celé letky se s ním ani

  nerozloučil… Čekal ho neslavný návrat do Valen-

  ciennes, myslel si, že je s jeho leteckou kariérou

  konec, ale jak se ukázalo, pouze tam měl vyčkat

  na novou umístěnku. A ta jej zavedla k Jasta 7,

  které vládl Josef Jacobs. Degelow se mu hlá-

  sil 21. srpna a jeho nový velitel se zajímal jak

  o jeho sestřely Caudronů, tak o incident u Jasta

  36. „Probereme to jen jednou a už o tom dál nikdy

  nebudeme mluvit, souhlasíte?“ navrhl prý Jacobs

  nováčkovi a ten samozřejmě s úlevou souhlasil.

  Nový velitel na něj podle jeho pamětí udělal velký

  dojem.

  Jelenem proti nepřízni osudu

  K prvnímu bojovému letu startoval Degelow

  hned na druhý den, úspěchy v podobě sestřelů

  se mu ale vyhýbaly. Když vzlétlo 3. září celkem

  osm Albatrosů D.III od Jasta 7 na hlídkový let,

  byl mezi piloty i Degelow. Formace se potkala

  s nepřátelskou formací tvořenou Bristoly F.2B

  Fighter, Camely a Spady. Němci nárokovali cel-

  kem pět vítězství, jedno z nich mělo patřit De-

  gelowovi, jehož oběť, Sopwith Camel, měla nou-

  zově přistát západně od Dixmunde. Sestřel mu

  ale nakonec nebyl uznán, stejně jako 8. 12. jeden

  Sopwith 1½ Strutter, který si nárokoval, když jej

  proháněl společně s Jacobsem, který si zase

  nárokoval jeden Camel. Oba údajně sestřele-

  né letouny ale zmizely německým stíhačům za

  frontovou linií, kde byly zřejmě nuceny přistát,

  ale v hlášení o ztrátách se neobjevily a Degelow

  tak musel čekat na svůj druhý sestřel (a první

  v roli stíhače) dál. Jen čtyři dny nato vedl Jacobs

  patrolu nad Houthulstským lesem. Němci se se-

  tkali s přesilou Camelů od 10. Squadrony RNAS

  a podle Jacobsova hlášení Degelow jednoho ne-

  přítele sestřelil. „Šťastný den pro Jastu 7, proto-

  že jsme sestřelili tři nepřátelské letouny, z nichž

  jeden přistál nepoškozený na našem území. Pilot

  Camelu Flight Sub-Lieutenant Clark, dvacetiletý

  Kanaďan, byl ten večer naším hostem a udělal

  na nás velký dojem,“ napsal si do svého diáře Ja-

  cobs. Pouze dva ze tří nároků však byly nakonec

  velitelstvím 4. armády uznány. Sestřely si připsali

  Horst a Bilik, Degelow opět „ostrouhal“ a nebylo

  divu, že byl z řady svých neuznaných sestřelů už

  poněkud frustrován. Aby sám sebe povzbudil,

  a také snad proto, aby usnadnil kolegům iden-

  tifikaci svého stroje ve vzduchu, nechal si trup

  Foto: RNAS

  Foto: sbírka Jörna Leckscheida

  Hubert St. John Edgerley Youens jako mladý a nepříliš

  zkušený pilot RNAS.

  Carl Degelow poté, co obdržel 9. srpna 1918 Rytířský kříž

  s meči královského hohenzollernského domácího řádu

  (Königlicher Hausorden von Hohenzollern). Jedná se

  o vyznamenání, které je na Degelowově hrudi umístěno

  nejvýše.

  HISTORIE

  eduard

  43

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 44

  svého nového Pfalzu D.III natřít černou barvou

  a jeden zvlášť talentovaný mechanik letky mu na

  jeho přání nakreslil na obě strany letounu bílého

  jelena, znak drážďanské čtvrti Weisser Hirsch,

  kde se Degelow v tamním sanatoriu zotavoval po

  svém zranění v zákopech v roce 1915. V této po-

  době pak pilotoval svého Pfalze i 23. ledna 1918,

  když se kolem čtvrté odpolední potkal s přesilou

  britských Camelů…

  Sestřel – nesestřel

  „Hlídkovali jsme v oblasti nad Houthulstským le-

  sem, dějištěm mnoha leteckých bojů. Toho dne

  nám však počasí příliš nepřálo, protože mraky

  a kouřmo snižovaly viditelnost. Z tohoto důvodu

  byl pokyn velitele formace jasný: ‚Dávejte dobrý

  pozor!‘ Už jsme prolétli požadovaný sektor fronty

  a byli na cestě domů, když se na nás ze slun-

  ce náhle vrhla letka britských Sopwith Camelů.

  Brzy se rozpoutaly individuální souboje. Já jsem

  se ocitl v boji s chlapíkem, který mě překvapil.

  Tento pilot se ale nezdál být příliš dobře obezná-

  men s průběhem frontové linie, patřil, jak jsme

  se později dozvěděli, ke skupině stíhacích pilotů

  z Dunkerque, které jsme říkali „Armstrongova

  internátní škola“. Všichni ti chlapíci byli mladí

  a nezkušení, protože právě dorazili z Anglie.

  Aby získali zkušenosti z fronty, byli přiděleni do

  různých sektorů a byli vedeni způsobem anglic-

  ké internátní školy. Odtud název, který jsme jim

  dali. Byli to vždy vítaní protivníci, protože jejich

  nedostatek zkušeností nám umožňoval dostávat

  je do situací, které z nich činily snadnou kořist,“

  vzpomíná ve svých pamětech Degelow, který na-

  konec svého nezkušeného soupeře podle svých

  slov přinutil k přistání na německé straně fron-

  ty. Opakovala se tedy situace z 12. prosince. „Jak

  bylo naším zvykem, poslali jsme pro něj auto, aby

  ho přivezlo k nám na letiště, kde mohl strávit den

  jako náš čestný host.“

  Ukázalo se, že oním pilotem byl již zmíněný dva-

  cetiletý podporučík Hubert St. John Edgerley

  Youens. Jeho mladistvý vzhled byl poněkud po-

  šramocen kvůli rozbitému nosu a dvěma parád-

  ním monoklům pod očima, vše následky tvrdého

  přistání. Degelow si jel svou oběť vyzvednout

  osobně a jak vzpomínal, byl britský mladík po

  cestě na německé letiště a poté na místo uby-

  tování pilotů, kterým byl zámeček Wijnendale,

  viditelně sklíčený. V malebných prostorách zám-

  ku ale po horké polévce a sklenici vína přece

  jenom roztál a s přibývajícími sklenicemi vína

  se rozproudila živá konverzace. „Moje znalost

  angličtiny, kterou jsem vylepšil během svého po-

  bytu v Americe několik let před válkou, a časté

  Pröstichen! (Na zdravíčko!) mu zřejmě pomoh-

  ly pozapomenout na smutek z porážky. Zapálili

  jsme svíčky a brzy by nikdo nepoznal, jestli jsme

  v německém Kasinu, nebo v anglickém klubu.

  Po večeři se už náš host zdál být zcela v pohodě

  a několik panáků whisky mu definitivně rozvá-

  zalo jazyk. Prozradil, že má hudební sklony, a že

  hraje obstojně na housle. Takže jsme měli hous-

  listu, ovšem bez houslí. Vtom na nás kuchař, kte-

  rý zaslechl rozhovor přes pootevřené dveře, za-

  volal, že mechanik Schmitz přivezl housle, když

  se vrátil z dovolené.“

  Degelow nechal housle přinést, ale ukázalo se,

  že jim chybí struna A. K údivu všech prohlásil

  zajatý pilot že se nic neděje a vytáhl z kapsy dvě

  kompletní sady houslových strun! A zatímco je

  natahoval na nástroj, Degelow usedl ke klavíru,

  aby mu pomohl naladit. „Během deseti minut

  byl náš mezinárodní orchestr připraven a jako

  úvodní skladbu jsme zahráli německou hymnu

  Deutschland über Alles. K radosti všech přítom-

  ných zahrál můj partner píseň se stejným citem,

  jako by to byla God Save the King. Náš host nám

  pak celý večer dělal radost a pomáhal nám krátit

  čas svou hudební produkcí. Nakonec jsme pře-

  ce jen zahráli i britskou hymnu a každý Němec

  v místnosti se při ní postavil do pozoru na zna-

  mení úcty, přesahující hranice národnostní či po-

  litické příslušnosti. Z porážky na bojišti se stalo

  vítězství lidství,“ vzpomíná Degelow.

  Když večírek skončil, byl Youens odveden do své

  ložnice, která měla zabedněná okna a nádavkem

  byl požádán, aby odevzdal své šle a boty. Prchat

  bez bot a přitom si ještě přidržovat kalhoty, to

  prostě nejde… Youens pak ráno s piloty Jasta 7

  ještě posnídal, poté si pro něj přijelo auto z ar-

  mádní výslechové jednotky. Jeho návštěva byla

  do kroniky Jasta 7 zaznamenána následovně:

  „Dvojí vítězství. Na jedné straně tvrdý letecký

  souboj, který skončil vítězně, na druhé straně

  hudební produkce, kterou nám poražený tak

  štědře a srdečně poskytl.“

  Zámek Wijnendale (Wynendaele), který sloužil zkraje roku 1918 pilotům Jasta 7 jako komfortní ubytovací zařízení.

  Holzmindenský zajatecký tábor, ve kterém čekal Hubert Youens na konec války. Skupinka britských zajatců v Holzmindenu. Youens stojí zcela vpravo.

  Foto: archiv autora

  Foto: archiv Simona Youense

  Foto: archiv Simona Youense

  HISTORIE

  eduard

  44

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 45

  Pro Degelowa však měla tato událost nakonec

  opět hořký konec. Ani vítězství nad Youensem

  mu nebylo uznáno, protože nebylo dostateč-

  ně prokázáno, že to byla skutečně jeho palba,

  co jej donutilo přistát. A dost možná se jednalo

  o správné rozhodnutí. Proč? Protože samotný

  Hubert Youens po letech svému synovi o celé

  události vyprávěl. Ten o dědovi vyprávěl zase

  svému synovi Simonu Youensovi. „Děda prý říkal,

  že přistál kvůli závadě na motoru, nikoli proto, že

  by byl sestřelen,“ tvrdí vnuk někdejšího stíhacího

  pilota...

  Degelow si ale nakonec spravil chuť měrou vr-

  chovatou. Už o dva dny později mu byl připsán

  jeden Bristol F.2b od 20. squadrony a do kon-

  ce války nastřádal pozdější velitel Jasta 40 (od

  11. července 1918) celkem třicet sestřelů…

  Tři měsíce nezvěstný

  Hubert Youens prošel po odjezdu od Jasta 7 a po

  následném výslechu několika zajateckými tábo-

  ry, aby nakonec skončil v dolnosaském táboru

  Holzminden. Rodina o něm po tři měsíce neměla

  žádné zprávy, teprve 8. dubna obdržela dopis od

  admirality, potvrzující, že je naživu a v němec-

  kém zajetí. Domů se vrátil v prosinci 1918, zemřel

  na infarkt v roce 1942. Jeho synovi bylo v té době

  19 let a teprve v osmdesátých letech se dozvě-

  děl o Degelowově autobiografii, ve které je jeho

  otci věnována celá jedna kapitola. Jak vnuk Si-

  mon Youens vzpomíná: „Otce trochu naštvalo, že

  Degelow vzpomínal na dědu jako na Kanaďana.

  Trochu jsem pátral po příčinách a možná jsem

  na důvod přišel. Velitelem letky byl Kanaďan F. C.

  Armstrong, což Degelow asi věděl a automaticky

  považoval všechny piloty z „Armstrongovy inter-

  nátní školy“ za Kanaďany.“

  Ve skutečnosti byl Armstrong pouze velitelem

  C Flightu, tedy roje C, faktem ale také je, že

  v tomto období mělo deset z osmnácti pilotů celé

  squadrony kanadskou národnost. Degelowově

  omylu se tedy není co divit, celá No. 3 Squad-

  ron RNAS byla na německé straně považována

  za kanadskou. Nutno připsat ke cti ať už auto-

  rovi, nakladateli, nebo překladateli do angličtiny

  Peteru Kilduffovi, že u pozdějších vydání Dege-

  lowových pamětí byla tato chyba opravena a pro

  jistotu se v ní o Youensovi píše prostě a jedno-

  duše jako o „Tommym“, což byl obecný výraz pro

  vojáky z řad britského impéria.

  Celá rodina Youensů přitom pochází z High Wy-

  combe (severozápadní okraj Londýna), jsou to

  tedy Angličané. Za zmínku stojí, že byste v této

  čtvrti našli ulici Youens Road. Není ovšem po-

  jmenována po Hubertu Youensovi, letci, ale po

  Fredericku Youensovi, pěšákovi…

  Odbočka třetí a poslední: Hrdina

  Hubert Youens nebyl jediným z rodiny, kdo bojo-

  val v první světové válce, jeho bratranec Frede-

  rick Youens sloužil u 13. roty Durhamského leh-

  kého pěchotního pluku. Měl propůjčenu hodnost

  podporučíka a jediný měsíc mu chyběl do oslavy

  pětadvacátých narozenin, když 7. července 1917

  padl. Ten den organizoval, ač sám zraněn, v cha-

  osu nastalém po německém útoku kulometnou

  četu k obraně pozic, když k jednomu z kulomet-

  ných palpostů s muži připravenými ke střelbě

  dopadla německá bomba (nebo granát). Youens

  neváhal, duchapřítomně ji popadl a vyhodil přes

  zídku, kde neškodně explodovala. Po chvíli ale

  dopadla druhá. Youens po ní opět skočil a pokusil

  se ji zahodit do bezpečí, aby zachránil spolubo-

  jovníky. Tentokrát to bohužel nestihl. Bomba mu

  explodovala v rukách a Frederick svým zraně-

  ním brzy podlehl. Za svou statečnost byl posmrt-

  Ulice Youens Road v High Wycombe je pojmenována po Fredericku Youensovi.

  Frederick Youens, Hubertův bratranec, který padl

  v Belgických zákopech.

  Foto: Google Maps

  Zpráva z 8. dubna 1918, informující rodinu o tom, že byl

  Hubert Youens zajat a žije.

  Telegram oznamující návrat ztraceného syna domů…

  Foto: archiv Simona Youense

  Foto: archiv Simona Youense

  Foto: archiv Simona Youense

  HISTORIE

  eduard

  45

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 46

  ně vyznamenán nejvyšším britským válečným

  vyznamenáním, Viktoriiným křížem...

  Nečekané (a nepředané) pozvání

  Dne 12. prosince 1970 usedl v Hamburgu k psa-

  címu stroji pan Johannes Carl Gamm. Psal ma-

  joru A. A. Waterhousovi, který v té době zastával

  funkci důstojníka pro styk s veřejností v rámci

  britského ministerstva obrany. „Vážený pane,

  […] obracím se na Vás se žádostí, která by se

  mohla jevit jako výjimečná, ale myslím, že niko-

  li nesplnitelná. Problém je následující: Rád bych

  zjistil místo pobytu britského pilota z první svě-

  tové války jménem Youens, kterého by můj přítel

  Carl Degelow rád pozval na oslavu svých osm-

  desátých narozenin […]“ Oslava se měla odehrát

  5. ledna 1971 v Hamburgu, ale Hubert Youens, kte-

  rému bylo pozvání adresováno, již nežil a k jeho

  synovi se dopis dostal až v osmdesátých letech.

  „Otec říkal, že kdyby dopis dostal, na oslavu by

  jako zástupce svého otce jel,“ říká Simon Youens.

  Oslava se ale nakonec bohužel nekonala, Carl

  Degelow zemřel 9. listopadu 1970, dva měsíce

  před svými osmdesátinami…

  Bylo by to určitě zajímavé setkání, kdyby k němu

  bývalo mohlo dojít. Dva veteráni, pamětníci lítých

  bojů, ale také jednoho večera, ve kterém všich-

  ni zapomněli při svíčkách a whisky na válku, by

  spolu určitě rádi znovu muzicírovali. A tentokrát

  už jako skuteční přátelé…

  Na Youensův ukořistěný Camel B7184 čekal

  osud, který potkal řadu ukořistěných Camelů. Na

  začátku roku 1918 už sice tento letoun nepřed-

  stavoval pro IdFlieg žádnou neznámou, nicméně

  vyzkoušet téměř nepoškozený stroj poháně-

  ný výkonným motorem BR.1, to si jistě nemohli

  Němci nechat ujít. Ti původní marking částečně

  ponechali, částečně změnili. Kokardy na křídlech

  nahradily trámové kříže, shora v bílém poli, které

  zakrylo kokardu. Zespod byly části kokardy vy-

  čnívající zpod křížů odstraněny. Trupová kokar-

  da zmizela pod bílým nátěrem stejně jako kříže

  na horním křídle, boky zadní části trupu dostaly

  černý nátěr. Výškový stabilizátor pak byl opatřen

  černým a bílým pruhem, což byl rozlišovací znak

  letounů Jasta 23b. Motorový kryt a disky kol byly

  ponechány v modré barvě, dost možná proto,

  že se jednalo o bavorskou jednotku a modrá je

  hlavní barvou bavorského znaku. Zachován byl

  i znak třetí squadrony, bílý orel na bocích trupu

  těsně za kabinou. Výsledkem tak byl poměrně

  barevný a nezvykle působící Camel.

  Nic bližšího o osudech tohoto stoje krátce po

  ukořistění sice není známo, jeho stopa se obje-

  vuje až u Jasta 23b. Kdy a za jakých okolností se

  u ní tento stroj objevil, také není známo, v mnoha

  pramenech se ovšem uvádí, že s tímto letou-

  nem velitel jednotky Lt. Otto Kissenberth dosáhl

  16. května 1918 jednoho sestřelu. Mezi zajíma-

  vostmi této významné osobnosti německého pr-

  voválečného letectva se nejčastěji zmiňují jeho

  dioptrické brýle, se kterými létal. Nebyl ovšem

  jediným „brýlatým“ německým esem, podobně na

  tom byli například Walter Kypke, Kurt Wintgens

  nebo Fritz Otto Bernert. Zajímavější, a pro náš

  příběh relevantnější ovšem je, že Kissenberth byl

  vysokoškolsky vzdělaný technik. Studoval me-

  chaniku nejprve na univerzitě v Grenoblu, studia

  pak dokončil na technické univerzitě v Mnichově.

  Měl velký zájem o konstrukci letadel a k letectvu

  nastoupil již v roce 1914. Patřil mezi nemnoho ně-

  meckých es, která bojovala od samého začátku

  až do konce války a přežila. Podobně jako Jacobs

  a Degelow, také on si nechal trup svého letounu

  natřít na černo, v jeho případě jej zdobil z obou

  stran velký květ alpské protěže. Kariéru stíhače

  zahájil Kissenberth vskutku velkolepě, když ještě

  coby příslušník KEK Einsisheim sestřelil 12. října

  1916 tři nepřátelské letouny (dva Farmany a jeden

  Breguet V). Až do 16. května 1918, kdy měl údajně

  s Camelem B7184 dosáhnout sestřelu, nasbíral

  18 (podle některých pramenů 19) vítězství. Mimo-

  chodm, k dokreslení všech nejasností nebude od

  věci podotknout, že podle knihy Trevora Hensha-

  wa se mělo jednat o jiný Camel (B7230), ukořis-

  těný 10. března 1918.

  Ať už to byl jakýkoli Camel, o jeho bojovém na-

  sazení Camelu lze pochybovat, a to z několika

  důvodů. Němci měli sice u svých stíhacích le-

  tek mnoho ukořistěných nepřátelských letounů,

  nicméně nebyly používány bojově. Piloti je měli

  k dispozici, aby si vyzkoušeli letové vlastnosti

  protivníkova stroje, případně ve cvičných sou-

  bojích nalezli správnou taktiku. Každý takový let

  však musel být nejprve schválen nadřízeným

  velitelstvím a také museli být informováni pro-

  Kořistní Camel v péči německého personálu.

  Foto: sbírka Jörna Leckscheida

  Otto Kissenberth, velitel Jasta 23b, byl vysokoškolsky

  vzdělaným technikem a úspěšným stíhačem navzdory

  vadě zraku. S velkou pravděpodobností ovšem žádného ze

  svých sestřelů nedosáhl s kořistním Camelem.

  HISTORIE

  V cizích službáchV cizích službách

  eduard

  46

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 47

  tiletadloví dělostřelci v daném sektoru, protože

  tou dobou už dokázali být až nepříjemně účinní.

  Obsluha baterií se primárně řídila podle siluety

  letadel, výsostné znaky mnohdy nebyly například

  proti slunci vidět, a tak bylo opravdu důležité, aby

  o činnosti „vlastního“ Camelu němečtí protileta-

  dlovci věděli. Silueta byla koneckonců mnohdy

  určující i pro stíhače, ti také v některých polohách

  nebo ostrém protisvětle nebyli schopni výsostné

  znaky rozeznat. Každý let s kořistním strojem

  u jednotky pobývající poblíž fronty byl tedy do

  určité míry riskantní a představa, že někdo létá

  s ukořistěným Camelem bojově, dokonce s ním

  vede celou formaci, působí nepravděpodobně.

  Ani jedno z bojových hlášení britských pilo-

  tů, kteří se toho 16. května účastnili souboje, se

  o žádném Camelu s německými kříži nezmiňuje.

  Takový letoun by přitom jistě neunikl jejich po-

  zornosti. Do boje se s patnácti protivníky od No.

  64 Sqn pustilo celkem osm pilotů Jasta 23b, což

  bylo mimochodem vše, co mohla letka v té době

  poslat do vzduchu. Obě formace se střetly mezi

  Arrasem a Douai v 10:30 a boj trval zhruba půl

  hodiny. Byla to typická mela s řadou izolovaných

  soubojů, kdy bylo obtížné, ne-li přímo nemožné

  udržet si celkový přehled o situaci. Britové hlásili

  boj nikoli s osmi, ale dvanácti Albatrosy a náro-

  kovali si devět (!) sestřelů. Britská hlášení překy-

  pují svědectvími o nepřátelích v nekontrolované

  vývrtce, kouřících a havarujících, ve skutečnosti

  však přišla Jasta 23b toho dne o jediného pilo-

  ta, kterým byl Heinrich Külmer. Ten havaroval po

  kolapsu křídla svého stroje a nebylo jasné, jestli

  k tomu došlo vinou nepřátelské palby, či vinou

  neúměrného zatížení konstrukce při manév-

  rovém v boji. Külmerův Albatros dopadl na ně-

  mecké straně fronty poblíž Sailly-en-Ostrevent

  a poté, co se nepřátelské stroje stáhly, přistál

  Kissenberth u trosek, aby zjistil, jestli Küllmer,

  jeden z nejoblíbenějších členů Jasta 23b, nepře-

  žil. Ten byl bohužel mrtev.

  Samotný Kissenberth ohlásil sestřel jednoho

  S.E.5a. Jednalo se o stroj č Lt. S. B. Reeceho,

  který dokázal se svým S.E.5a (C1859) nouzově

  přistát na své straně fronty mezi Tilloy a Neuville

  Vitasse. Jak už bylo uvedeno, o tom, že by tohoto

  sestřelu dosáhl Kissenberth s ukořistěným Ca-

  melem, lze mít vážné pochybnosti.

  Jisté je naopak to, že s ním Kissenberth o dva

  týdny později, 29. května, těžce havaroval. Krátce

  po vzletu vysadil Camelu motor a Kissenberth

  utrpěl zranění, která mu již nedovolila vrátit

  se na frontu. Sloužil nicméně dál jako velitel

  Schliessheimské letecké školy. Poválečného ži-

  vota si příliš neužil, zahynul 3. srpna 1919 při ho-

  rolezeckém neštěstí v Bavorských Alpách.

  Havarovaný Camel B7184, vyrobený a předaný

  firmou Clayton & Shuttleworth 12. prosince 1917

  byl zcela zničen a jeho dráha sluhy dvou pánů se

  tím uzavřela. U své původní jednotky, No. 3 (N)

  Squadron RNAS pobyl mimochodem pouhých

  devět dní, mnohem déle sloužil nepříteli…

  Poděkování

  S přípravou článku mi velmi pomohli radou,

  názorem či odkazem na vhodné prameny Si-

  mon Youens, Jörn Leckscheid a Jan Bobek.

  Děkuji, pánové!

  Prameny

  Peter Kilduff: Black Fokker Leader; Carl Degelow, The First

  World War´s Last Airfighter Knight, Grub Street Publishing

  ISBN-13: 978-1906502287

  Roger Gunn: Raymond Collishaw and the Black Flight;

  Dundurn Toronto, ISBN-13:9781459706606

  Bruno Schmäling, Winfried Bock: Royal Bavarian Jagdstaffel

  23, Aeronaut Books, ISBN-13:978-1935881636

  Trevor Henshaw: The Sky Their Battlefield II, Expanded Editi

  -

  on, Grub Street Publishing, ISBN-13: 978-1898697305

  www.theaerodrome.com

  www.pprune.org

  Sopwith Camel B7184 v podobě, v jaké „sloužil“ u Jasta 23b.

  Modré doplňky se zřejmě Bavorům líbily, a tak je ponechali.

  Kokardy byly na křídle shora zatřeny bílou barvou, zespod, kde

  bylo nebarvené plátno, byly zcela odstraněny.

  HISTORIE

  eduard

  47

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 48

  HISTORIE

  Takže bola na Zeroch taká veľmi svetlá sivá, ako

  na nezabudnuteľnom bokoryse pána Balousa

  v Letectví a Kosmonautika niekedy v roku 1968,

  alebo iná? Mimochodom, séria článkov v L+K

  „Zera nad Pacifikem“ ma na ďalších viac ako

  päťdesiat rokov priviedla k hlbokému záujmu

  o japonské letectvo a leteckú vojnu v Pacifiku a

  na Ďalekom Východe. A som si istý, že z mojej

  generácie nie som sám. V tej dobe a systéme

  bol prístup k informáciám o týchto témach veľmi

  obmedzený. Tak sa aspoň robili „pirátske“ kópie

  Maru Mechanic, Koku Fanov či Thorpeho knižiek

  na smradľavom xeroxe. A Donald W. Thorpe (†)

  bol pravdepodobne kľúčovou postavou výskumu

  sfarbenia a označenia japonských lietadiel za

  2. sv. vojny pre svet mimo Japonska. Spisovateľ

  a ilustrátor „na voľnej nohe“ a tiež aktívny člen

  IPMS žijúci v Kalifornii ako prvý zaviedol na kon-

  ci šesťdesiatych a začiatkom sedemdesiatych

  rokov do japonských farieb a kamufláží systém,

  ktorý aj keď je dnes v princípe prekonaný, jeho

  mnohé schémy a kamuflážne farby majú stále

  hodnotu. Thorpeho nomenklatúru používali aj

  ďalší výskumníci, napríklad Robert C. Mikesh,

  kurátor National Air and Space Museum vo Wa-

  shingtone D.C.

  Zdanlivo som odbočil od sivého Zera... K čomu

  dospel Thorpe v tomto špecifickom prípade?

  Kamufláž označil ako O5 (O pre overall, tj. na

  všetkých plochách) a farbu ako N10 svetlo sivú,

  proste sivú. Toto sa zvlášť nelíšilo od predstavy

  celosivého Zera v modelárskej komunite, me-

  dzi leteckými historikmi, ale aj v kinematografii

  (Tora! Tora! Tora!, Žiara v Pacifiku, Midway a pod.)

  a všeobecnej verejnosti.

  Čo mali k tomu povedať veteráni bojov v Pacifi-

  ku, ktorých bol v tom čase stále dosť veľký počet

  S prekvapivým vydaním modelu Mitsubishi A6M2 Zero

  v mierke 1/48 rmou Eduard záujem o toto lietadlo, a mož-

  no povedať aj japonské letectvo 2.sv.vojny, vyletel ako ra-

  keta. Jedna z najčastejších otázok modelárskej komunity,

  trúfam si povedať celosvetovo, je, aké teda boli na Zere

  tie správne farby? Ľahká odpoveď, nie? Bolo predsa cele

  sivé! No áno, bolo, ale odtieňov sivej sú prinajmenšom

  stovky...

  TEXT: MARIAN HOLLY

  Farby ZeraFarby Zera

  eduard

  48

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 49

  HISTORIE

  a na vlastné oči videli, ako Zero vyzeralo? Pí-

  somne správy a ústne svedectva sú rôznorodé,

  od sivej po bielu či dokonca striebornú farbu. Je

  pravda, že sa objavili aj vyhlásenia o farbe „horči-

  ce“ alebo „hliny“. Zvláštna pozornosť sa tomu ale

  nevenovala. Samozrejme existovali časti vrakov

  v rôznych US múzeách a súkromných zbierkach.

  Vyzerá, že nedozrel čas na ich bližšie skúmanie.

  Aká bola situácia na druhej polovici zemegule,

  v rodisku slávneho Zera, v Japonsku? Priznám

  sa, že osobne som v tom čase nemal prístup

  k čerstvým informáciám. Trúfam si však urobiť

  vcelku divoký odhad, že konvencia bola podobná

  ako na „Západe“ – sivá, relatívne svetlá, možno

  trošku namodralá farba. K tomuto názoru ma

  vedú bokorysy v časopisoch a špeciáloch Ko-

  ku-Fan, Aireview či Maru Mechanic, ktoré sa mi

  veľmi zriedkavo dostali do rúk, a ktoré v podstate

  rovnako predstavovali Zero ako celosivé. Veľký

  dojem zvlášť na mňa zanechali maľby Rikyu Wa-

  tanabeho, ktorý, ako som sa dozvedel oveľa ne-

  skôr, bol asi jeden z mála, ktorého ozaj zaujímalo

  sfarbenie japonských lietadiel. Keď som prišiel

  v roku 1991 pracovne do USA, mal som oveľa lep-

  ší prístup k informáciám a zistil som, že nedošlo

  k zásadnej zmene názoru tj. že Zero bolo svetlo

  sivé až skoro biele.

  Dve japonské letectvá a ich farebné štandardy

  Prečo vlastne bolo Zero aj ďalšie vojenské lieta-

  dla nafarbené? Určite nie kvôli peknému vzhľadu,

  na to si vojenské organizácie nepotrpia. Prvým

  dôvodom bola ochrana proti korózii. Po širokom

  zavedení ľahkých kovových zliatin do konštruk-

  cie lietadiel v 30. rokoch sa pôvodne verilo, že

  budú odolávať poveternostným vplyvom pod-

  state lepšie ako drevo-plátnové konštrukcie

  nedávneho obdobia. Agresívny slaný vzduch

  na palubách lietadlových lodí, extrémne teploty

  a vlhkosť vzduchu v Ázii ale ukázali niečo iné.

  Našli sa riešenia v podobe špeciálnych náterov,

  kde sa využili skúsenosti leteckého priemyslu

  iných krajín vo svete, vrátane Nemecka. Druhý

  dôvod náteru vojenských lietadiel je ich kamuf-

  láž pre zníženie viditeľnosti vo vzduchu a na

  zemi. Pre tieto účely vojenské letectva vyspelých

  priemyselných štátov vypracovali škálu prefero-

  vaných farieb, ktoré, keď boli schválené, museli

  zodpovedať štandardu, etalónu, v určitých tole-

  ranciách. Boli to napr. ANA v USA, RAL v Nemec-

  ku, Tavola 10 v Taliansku alebo dokonca „Albom

  Nakrasok“ v Sovietskom zväze. Japonsko už

  v 30. rokoch patrilo medzi vyspelé priemyselné

  krajiny a teda ani z tohto pohľadu sa nelíšilo. Malo

  farebné štandardy pre obidve svoje vojenské

  letectvá. Áno, obidve, lebo podobne ako v USA

  mali námorné (IJNAF

  -

  Imperial Japanese Naval

  Air Force) a armádne (Imperial Japanese Army

  Air Force) letectvo. Keďže Zero bolo objednané

  a používané výhradne IJNAF, pozrime sa bližšie

  na „Kaigunkōkūkiyo Toryō Shikibetsu Hyōjun, Ka-

  riki 117 Bessatsu“ tj. Identifikačný štandard farieb

  pre námorné lietadlá vydaný veliteľstvom Cisár-

  skeho námorného letectva, dodatok k dočasnej

  regulácii 117, naďalej len kariki 117. Mimochodom,

  štandard IJAAF bol Ko-kaku 39 a farby boli ozna-

  čené len číslami od 1 do 43 (?). Možno sa k nemu

  vrátim v inom článku. Dúfam, že to bude pri prí-

  ležitosti vydania nového modelu Eduard v mier-

  ke 1/48, Nakajima Ki-43 Oscar! Obidva štandardy

  boli (podobne ako v USA ANA) zlúčené do jedné-

  ho, 8609, s platnosťou od februára 1945.

  Kariki 117 je v podstate katalóg farieb sústrede-

  ných abecedne do skupín. Napríklad B sú červe-

  né farby, C žlté, D zelené, H hnedé, J sivé. Ako ka-

  talóg v skutočnosti vyzerá si môžete pozrieť tu.

  Konkrétny odtieň má svoje číslo, takže naprí-

  klad kód pre „popolcovo sivú“ (hai-iro, ash color)

  je J3. O tomto odtieni si ešte pohovoríme. Keď

  sa vrátime do prvého odseku, píšem viacmenej

  o konvencii, že Zero bolo sivé. Nič sa nespomína

  o nejakých štandardoch. Prečo? Nikto o nich ne-

  vedel? Nuž, ako kto. V Japonsku sa našlo zopár

  kópií, pár ľudí k nim malo prístup, ale z „rôznych

  dôvodov“ sa o nález so „Západom“ nepodelili. Až

  niekedy začiatkom 90. rokov letecký nadšenec a

  výskumník Katsushi Owaki (†) toto „tajomstvo“

  prezradil niektorým nadšencom v Amerike. Za

  to si vyslúžil „vyhnanstvo“ z komunity japonských

  výskumníkov.

  Druhý veľký problém je, že dodnes nevieme,

  podľa akého kľúča veliteľstvo IJNAF vyberalo

  konkrétne odtiene. Žiadna dostatočná doku-

  mentácia ci korešpondencia sa doteraz nenašla.

  Aspoň o nej na nasej pologuli nevieme (viď „prí-

  pad kariki 117“). Naše súčasne znalosti sa teda

  opierajú o opačný postup – po analýze úlomkov,

  vrakov, sekundárnej korešpondencie a podob-

  ných informácií nasleduje pridelenie príslušného

  odtieňa z katalógu.

  Veľké „Ame-Iro“ vojny

  Začiatkom 90. rokov sa začali objavovať infor-

  mácie a názory, ktoré spochybnili, že farba Zera

  bola len obyčajná „neutrálna“ sivá. V roku 1993

  Dai Nippon Kaiga vydali v sérii Aero Detail mono-

  grafiu č. 7 na Zero. Autorom bol Shigeru Nohara,

  letecký nadšenec a autor publikácií o japonskom

  letectve, vydaných hlavne firmou Model Art. Tu

  v časti o kamufláži a markingu snáď prvý krát

  použil nomenklatúru kariki 117 tj. J3 hai-iro a D1

  zelenú, ale hlavne termín „ame-iro“ tj. farba ka-

  ramelu, ktorá bola výsledkom premaľovania pô-

  vodnej sivej J3 priehľadným lakom s hnedastým

  odtieňom (karamel) z dôvodu ochrany proti ko-

  rózii. Dnes sa táto teória považuje za nesprávnu.

  Nedáva totiž zmysel. Prečo by niekto dával ďalší

  náter keď už tam ochranný náter je?

  Ale, „macka bola z vreca von“, ako uvidíme ďalej.

  Niekedy v roku 1997, v období explózie interne-

  tu a osobných počítačov, založil chlapík me-

  nom Dave Pluth webstránku j-aircraft.com. To

  bolo zlaté obdobie štúdia japonského letectva.

  Navštevovali ju a prispievali tu osobnosti ako

  James Long, Don Thorpe, Osamu Tagaya, Ryan

  Toews, Jim Maas a ďalší. Nevedel som sa dočkať,

  kým prídem domov, aby som čítal informácie,

  o ktorých sa mi v predchádzajúcich 30 rokoch

  len snívalo. Medzi „osobnosťami“ boli aj James

  Lansdale (†), David Aiken (†) a neskôr tiež Nicho-

  las Millman. Lansdale, veľmi aktívny zberateľ re-

  liktov japonských lietadiel, pedagóg na dôchodku

  žijúci na Floride, zanechal silnú stopu vo výsku-

  me sfarbenia Zera. Po preleštení povrchu jedné-

  ho z úlomkov zubnou pastou sa farba zmenila na

  olivovo-sivú „ame-iro“, čo viedlo k záveru, že to

  bola pôvodná farba aplikovaná vo výrobe. Pôvod-

  ná vrchná farba bola teda zoxidované „ame-iro“

  a preto vyzerala značne svetlejšia so zeleným

  nádychom. Lansdale mal kontakty v Japonsku,

  medzi ktorými bol Nohara. Ten v roku 1998 pu-

  blikoval v Model Arte číslo 510, že pôvodná farba

  Zera bola teda „ame-iro“ a doložil rôzne fotogra-

  fie reliktov plus v tejto farbe štetcom namaľova-

  ný model od firmy Hasegawa v mierke 1/72. Toto

  spôsobilo dosť veľký rozruch v Japonsku, kde

  evidentne väčšina silne uprednostňuje Zero vo

  svetlo-sivej farbe.

  „Vojny“ sa odohrávali okolo skutočného vzhľa-

  du farby a ako píšem v druhom odstavci, jej

  správnej identifikácii v kariki 117. Tu nemôžem

  Prvým Zerom, ktoré sa Spojencom podarilo otestovať, bol stroj DI-108 zo stíhacej jednotky lietadlovej lode Ryūjō. Bolo vyrobené 19. februára 1942 a malo výrobné číslo 4593. Jeho pilot,

  Tadayoshi Koga s ním smrteľne havaroval 4. júna 1942 počas útoku na Dutch Harbor na Aleutských ostrovoch. Išlo teda o relatívne nový stroj, dôsledne udržovaný mechanikmi v podpa-

  lubí lietadlovej lode. Americká správa A.I.2(g) č. 2103, ktorá popisuje ukoristené lietadlo, uvádza, že jeho farba bola „lesklá sivo-zelená".

  Foto: San Diego Air & Space Museum

  eduard

  49

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 50

  HISTORIE

  nespomenúť Davida Aikena, bývalého riaditeľa

  leteckého múzea v Pearl Harbore, veľkého nad-

  šenca japonského letectva, za čo si od kolegov

  v texaskom klube IPMS vyslúžil prezývku „ka-

  pitán kamikaze“. David sa z nejakého dôvodu

  zafixoval na popis farby Zera od jeho konštruk-

  téra Jiro Horikoshiho tj. „hairyokushoku“ (do-

  slova sivo-zelená farba). David sa zamiloval do

  slova zelená a vo „vojnách“ tvrdil, že to vlastne

  bola farba M1 z kariki 117, čo je v skupine sivo-

  -zelených farieb a dá sa zhruba popísať ako RAF

  sivo-zelená na interiéry. Farbu Zera prirovnával

  k farbe pistáciových orechov v priamej opozícii

  s Lansdalovou teóriou „farby horčice“. Aiken do

  poslednej chvíle propagoval „sivo-zelenú“ na

  základe učenia sensei v Japonsku. Veľakrát bol

  vyzvaný, aby sa teda o znalosti tých „tajomných

  sensei“ podelil, ale vždy zostalo ticho. Priznám

  sa, že jedným z vyzývateľov som bol ja osobne,

  asi trikrát. Davidovo dedičstvo sa však zacho-

  valo. Dokázal presvedčiť vedenie múzea v Pearl

  Harbore, aby A6M2, ktoré reštaurovali (myslím

  si, že pomerne zle) natreli „pistáciovou zelenou“.

  Snaha tiež bola identifikovať „ame-iro“ ako I2/I3

  z kariki 117 (tsuchi-iro, farba pôdy). Sú to vyslo-

  vene žlto-hnedé farby a element sivej im chýba.

  V konečnom dôsledku „vojny“ o „ame-iro“ skon-

  čili a mier sa podpísal s klauzulou, že farba bola

  „olivovo-sivá“, niekde medzi FS16350 a FS34201,

  ale svetlejšia (FS = Federal Standard, US farebný

  štandard) a najlepší ekvivalent je RAL 7034 Gelb

  Grau (žlto-sivá).

  Nastupuje veda...

  ...a to veda o farbách. Celé roky predtým som ne-

  mal o nej poňatia. Čo sa človek všetko nenaučí

  cez hobby? Vyššie uvádzam meno Nicholas Mill-

  man. Ako účastník „vojen“ bol zo začiatku dosť

  skeptický. Profesionálny odborník na farby žijúci

  v UK a veľký nadšenec letectva Japonska a iných

  ázijských krajín (viď jeho blog www.aviationofj-

  apan.com) zaujal vedecký prístup. Odtieň farby

  je výsledkom pigmentov, ktoré farba obsahuje

  a ich pojidla. Keď teda urobíme chemický rozbor

  nejakého zachovalého vzorku, zistíme, z akých

  pigmentov a pojiva je zložený a v podstate mô-

  žeme urobiť z akejkoľvek farby „Jurassic Park“ tj.

  priviesť ju späť k „životu“. Nicholas sa na niečom

  takto podieľal a výsledok bol čierny a biely pig-

  ment v rovnakom pomere 1:1 teda neutrálna sivá,

  ale s prímesou okru a trochou Pruskej modrej,

  aby sa potlačilo žltnutie vďaka prítomnosti okru.

  Nová farba vytvorená z týchto komponentov

  vyzerá veľmi podobne ako najlepšie zachova-

  lé vzorky „jantárovej sivej“ (amber grey) medzi

  FS16350 a FS34201, jen trochu svetlejšia a s veľ-

  mi miernym, takmer nepostihnuteľným zeleným

  nádychom. Prečo práve tieto pigmenty? Už sme

  si povedali vyššie, že hoci Japonsko malo dobre

  vyvinutý priemysel farieb, učilo sa od iných kra-

  jín, vrátane Nemecka. Pred rokom 1940 boli pro-

  blémy s nestabilitou pojiva a žltnutím farieb. Ur-

  čite to bol jeden z dôvodov, prečo Japonci kúpili

  v Nemecku licenciu na špeciálne farby na ľahké

  kovové zliatiny. Nie je preto náhodou, že „jantá-

  rová sivá“, označovaná Millmanom ako J3 SP (SP

  – special paint), používaná na Zera vo výrobe, je

  podobná nemeckej RLM 02. Pokiaľ si dobre pa-

  mätám na clonky Michaela Ullmana, experta na

  farby Luftwaffe, farby boli vysokej kvality, rýchlo

  nedegradovali (nežltli) a neodpraskávali ani bez

  použitia základovej farby.

  Okrem výsledkov chemickej vedy máme tiež

  písomné záznamy, ktoré potvrdzujú existenciu

  špeciálne vyvinutej farby na ľahké letecké ko-

  vové zliatiny. V príručke údržby na Zero sa píše:

  „Farby určené na použitie sú priehľadná farba

  (svetlo-modrý odtieň tj. „Aotake“) na vnútorné

  plochy a špeciálna farba na ľahké kovy (odtieň

  „sivý potkan“, rat color) na vonkajšie plochy, kto-

  ré majú mať vzhľad lešteného povrchu (lesklé).

  V kariki 117 je skupina sivých odtieňov L označe-

  ná ako „nezumi iro“ tj. farba potkana alebo myši

  a odtieň L2 japonský historik a výskumník

  Ryoichi Watanabe prirovnal k FS16350.

  Ďalším podporným dokumentom je správa Ku-

  gisho č. 0266 (Kugisho je skratka pre Kaigun

  Kōkū Gijutsu-sho, tj. Námorný letecký technický

  arzenál so sídlom v Yokosuke) o skúškach rôz-

  nych kamufláží na Zere, ktoré arzenál v spolu-

  práci s Yokosuka Kōkūtai (kōkūtai – námorná le-

  tecká jednotka) vykonal medzi novembrom 1941

  a februárom 1942. Tu sa spomína „v súčasnosti

  používaná ame-iro” aspoň šesťkrát.

  Na existenciu a širokú aplikáciu „jantárovej sivej“

  (amber gray, J3 SP) nás teda privádza nasledov-

  ná „triangulácia“:

  1. Skúšky reálnych vzoriek farby z mnohých

  A6M2

  2. Správa Kugisho – potvrdzuje vzhľad vzoriek

  v bode 1

  3. Popis farby svedkami z obdobia jej používania

  – zodpovedá vzhľadu vzoriek a správe Kugisho

  Návrat k sivému Zeru?

  Niekedy začiatkom roku 2018 anime režisér,

  ilustrátor a výskumník farieb japonského letec-

  Opustený stroj A6M3 Model 32 s kódovým označením T2-157 z Kókútai 204 bol takto zachytený spojeneckým fotografom na ostrove Munda v septembri 1943. Je na ňom vidieť viacero

  zaujímavých podrobností, napríklad žltý pruh na nábežnej hrane, ktorý bol aplikovaný v poľných podmienkach, alebo modro-čierna farba proti oslneniu, ktorou je natretý nielen kryt

  motoru, ale aj vodorovné plochy v kokpite a vnútorné plochy rámovania kabínového prekrytu.

  Foto: Wikimedia Commons

  eduard

  50

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 51

  HISTORIE

  tva Sunao Katabuchi uverejnil v Rekishi Gunzo

  č. 147 článok, kde cituje farebné špecifikácie

  pre stavbu lietadiel podľa kontraktu IJNAF. Bolo

  schválených 5 farieb z kariki 117, medzi nimi J3

  hai-iro, ktorú možno opísať ako neutrálnu sivú.

  Katabuchi považuje tuto farbu za všeobecne

  a široko používanú a zmenu odtieňa na „ame-iro“

  skôr ako výsledok jej starnutia, alebo chemickej

  nestability. Použitie J3 na Zerách nikto zásadne

  nespochybňuje. Bola použitá na Zere (Yo-105) pri

  experimentoch Kugisho s kamuflážami. Jednot-

  ky „v poli“ mali tiež zásoby tejto farby a nedá sa

  vylúčiť, že ju použili pri opravách. Hlavný kon-

  štruktér Zera, Horikoshi, však popísal farbu novo

  vyrobeného lietadla ako „tlmene sa lesknúcu po-

  polcovo-zelenú“.

  S Katabuchim spolupracujú páni Kenji Miyazaki

  a Taizo Nakamura. Oboch nájdete na Facebooku,

  kde hlavne Nakamura je veľmi aktívny a je to tiež

  nadšený zberateľ reliktov Zera. Vyzerá, že sa tiež

  podieľal na laboratórnej analýze vzorkov farieb

  Zera. Veľké množstvo fotografií a názorov sto-

  ja za prehliadnutie. V roku 2007 Miyazaki písal

  o odtieňoch sivej na Zere, ale nebol obzvlášť

  špecifický. „Ame-iro“, či nejaký khaki odtieň ne-

  vylúčil, ale skôr sa prikláňal k sivej J3 ako jedinej

  oficiálne používanej farbe na Zerách. Myslí si, že

  je viac pravdepodobné, že sa odtieň zmenil (zo-

  žltol) starnutím. V Kugisho 0266 sa však viackrát

  píše o „v súčasnosti používanej hai-iro s mier-

  nym nádychom do ame-iro”. Nám už známy pán

  Nohara zastáva svoj pôvodný názor z r. 1998, že

  jantárová sivá bola fabrickým náterom Zera.

  Silný zástanca Katabuchiho názorov žije na dru-

  hej strane zemegule. Tom Hall z Kalifornie (veľmi

  aktívny účastník j-aircraft.com v jej začiatkoch)

  napísal na Facebook sériu krátkych článkov,

  kde je často skeptický k názorom Lansdala a

  Millmana. Jeho údajná plynná znalosť japončiny

  mu určite umožňuje ľahší prístup k informáciám

  v Japonsku, na druhej strane názor, že „farba

  sa zmenila v hangári pri západe slnka“ asi vy-

  volá istý údiv. Každopádne je faktom, že súčasná

  preferencia vzhľadu Zera v neutrálne sivej farbe

  „chytila druhý dych“ a bude zaujímavé sledovať

  ďalší vývoj. Napríklad v januári 2022 vychádza

  kniha autorov Miyazakiho a Nakamury, ktorá sa

  sústreďuje na analýzu farieb Zera. Dobrou sprá-

  vou je, že popisy budú v angličtine.

  Akú teda farbu na Zero?

  V prvom rade netreba podľahnúť záplave infor-

  mácií na internete. Hlavne značný počet záujmo-

  vých skupín japonského letectva na Facebooku

  prekypuje veľkým množstvom nespoľahlivých

  informácií.

  Tento článok je pokusom podať obdivovateľom

  Zera pomocnú ruku pri triedení týchto informá-

  cií a ukázať, kto, kedy, ako a prečo. Celý poklad

  informácií, a nielen na Zero, nájdete na blogu Ni-

  cholasa Millmana na www.aviationofjapan.com.

  Vysoko hodnotnou informáciou je jeho PDF sú-

  bor „Painting the Early Zero-Sen“, ktorý je možné

  kúpiť on-line na jeho blogu. Obzvlášť hodnotné

  je Millmanove profesionálne zázemie vo vede

  o farbách a náteroch.

  Nasleduje Combat Colours No. 9, čo je ilustrova-

  ný sprievodca farebnými schémami a značením

  Zera. Vydaný bol v roku 2017 nakladateľstvom

  Guideline Publications v UK a dnes môže byť tro-

  chu problematické ju zohnať.

  Záverom

  V konečnom dôsledku je rozhodnutie, ako si

  model Zera nafarbíte, len a len na vás. Napriek

  všetkému výskumu, vede a faktom povedal Nick

  Millman zhruba toto: „Asi sotva niekto z nás bude

  stáť pri čerstvo vyrobenom Zere za pekného sl-

  nečného dňa...“

  Ale aby sme nezabudli. Zero nebolo úplne celé

  z kovu. Všetky ovládacie plochy boli potiahnuté

  plátnom. Farba, ktorá ich pokrývala, mala iné

  chemické zloženie a teda aj jej výsledný odtieň

  bol trochu odlišný, podobný FS 36307, v principe

  J3 z kariki 117. Zera vyrobené vo firme Nakajima

  mali tieto plochy s namodralým nádychom, blíz-

  ko FS 26314.

  Som si vedomý, že nie každý má prístup ku vzor-

  níku Federal Standard 595B, na ktorý sa tu dosť

  často odvolávam. A ani dnes nie je jednoduché

  ho kúpiť. Z 25 dolárov, čo som zaplatil pred tridsi-

  atimi rokmi, sú to dnes stovky dolárov a obmed-

  zený výber vzorkov.

  Z praktického hľadiska teda uvediem použitie

  modelárskych farieb, ktoré sú blízke k „jantá-

  rovej sivej“ (amber grey, FS 16350/34201, ale

  svetlejšia). Mojou osobnou preferenciou je GSI

  Creos (Gunze) Mr. Color C336 Hemp + C12 US

  Olive Drab namiešané v pomere 25:1. Millmanom

  doporučený mix GSI Creos (Gunze) Aqueous Ho-

  bby H336 Hemp + H70 RLM02 v pomere 1:1 vyzerá

  veľmi autenticky. Mission Model Paints MMP110,

  J3 SP je údajne mimoriadne blízko vzhľadu „am-

  ber grey“. Nemám však s týmto výrobkom osob-

  nú skúsenosť.

  Na pohyblivé plochy, zvlášť Zer z výroby Nakaji-

  ma, sa vcelku hodí Mr. Color C35 IJN Gray (Mit-

  subishi).

  Ak používate iných výrobcov modelárskych fa-

  rieb, požiadajte svojich kamarátov nech vám

  urobia vzorku z vyššie uvedených a vy si namie-

  šajte svoj odtieň. Netreba byt úplne pedantský,

  ide v prvom rade o vystihnutie „charakteru“ farby.

  Foto: Fold3

  Fotografia zo základne Atsugi v Japonsku urobená v septembri 1945 zachytáva stroje z Kókútai 302. Hoci náter niek-

  torých lietadiel nesie známky značného opotrebenia, farba výsostného označenia je vo výbornom stave. Išlo o veľmi

  kvalitnú červenú farbu. Počas druhej svetovej vojny boli pre japonské lietadlá vyrobené minimálne tri červené farby

  rôznych odtieňov, ktoré sa používali na výsostné znaky alebo označenia jednotiek.

  eduard

  51

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 52

  TEMPESTY

  NAD ANTARKTIDOU

  Jan Bobek

  O českém letci Eduardu Kleinkönnigovi jsme psali na

  stránkách magazínu Eduard INFO již několikrát. Na

  Messerschmittu Bf 109 a Curtissu P-40 bojoval proti

  obřím ptákům za Severním polárním kruhem. Později

  s letounem MiG-15 „Bunny Racer“ při závodech okolo

  Afriky pátral po dinosaurech. A nakonec se stíhačkou

  MiG-21 „Bunny Fighter“ bojoval v legendární „Válce

  o mrkev“. Tento stroj jsme asi před deseti lety nečeka-

  ně vypátrali v Maďarsku. Dosud neznámou kapitolou

  Kleinkönnigovy letecké kariéry je jeho služba na stí-

  hačkách Tempest na palubě letadlové lodi.

  Mar del Plata, listopad 1945

  Americký admirál kvapně přispěchal na molo

  s agentem tajné služby a argentinským do-

  provodem v patách. Nevěřícně zíral na reza-

  vou ponorku, kterou za sebou do přístavu vle-

  kl torpédoborec US Navy.

  „Další U-Boot XXI! Mám hádat? Výzbroj de-

  montovaná, velitel i osádka odmítají vypoví-

  dat.“

  „Přesně tak, admirále. Jako všechny minulé

  případy...“

  „A kde jsme je našli?“

  „Měli poruchu motorů. Byli u ostrova Jižní

  Georgie.“

  „Zatraceně, to nedává smysl, co tam všichni

  na jihu dělají?“

  „Tak jako ostatní, které jsme zachytili, vypadá

  to, že vezli náklad a někde ho vyložili. Stejně

  jako ti Japonci minulý měsíc.“

  „To byla ta ponorka s hangárem na přídi?“

  „Ano, a nebyla jediná. Myslíme, že to byla jen

  špička ledovce.“

  „O ledovcích mi ani nemluvte, slyšel jste, co

  stavějí Britové v Kanadě?“

  „Ano pane“.

  „Vypadá to, že se všichni úplně zbláznili a dají

  si tady na jihu rande!“

  Moskva, červen 1946

  V kanceláři vojenského přidělence na brit-

  ské ambasádě vládla poněkud pochmur-

  ná atmosféra. Britský diplomat a jeho

  novozélandský kolega v letecké uniformě

  četli soustředěně dokumenty ze složky leží-

  cí na stole. Občas krátce zavadili pohledem

  o návštěvníka, který před nimi seděl a pak

  se zase nevěřícně začetli. Návštěvník se za-

  čínal tvářit nejistě.

  „Ehm, takže vy jste byl na základně za po-

  lárním kruhem, je to tak?“ zeptal se koneč-

  ně britský důstojník.

  „Ano pane, na ostrově Kolgujev.“

  „Hmm… jak jste tam byl dlouho?“

  „Od konce roku 1944, tehdy se tam zřídilo

  letiště a byli jsme tam až do dubna letošní-

  ho roku. Pak nás obsadili Rusové.“

  „Ale do zajetí vás nevzali, je to tak?“

  „Ne, nevzali, mysleli jsme, že půjdeme na

  Sibiř, ale potřebovali nás kvůli… No, byla

  tam nějaká velká zvířata, potřebovali se jich

  zbavit. My jsme je předtím skoro dva roky

  zabíjeli. Tak nás Rusové jakoby zaměstnali

  a ještě pár měsíců nás nechali létat.“

  „A co to bylo za zvířata? Lední medvědi?“

  „Ne pane, něco jiného, víte, mně se to ne-

  chce moc vysvětlovat, znělo by to divně.

  Byli tam mroži, občas nějaký lední med-

  věd, ale to se zvládalo snadno. Sověti s těmi

  mroži dělají nějaké pokusy s odchovem.

  No a pak tam byla ještě nějaká velká zví-

  řata, byly s nimi potíže. Taky to zabilo ve-

  litele.“

  „Podívejte se pane, pane…“

  „Kleinkönnig, pane, Eduard Kleinkönnig.“

  „Kleink… To se nedá ani pořádně vyslovit.

  Vy jste Němec, je to tak?“

  „Ne pane, jsem Čechoslovák. Z Žatce.“

  „No, to taky nedokážu vyslovit. Vy máte ně-

  mecké jméno a jste Čech?“

  „Ano, to má takhle u nás kdekdo.“

  „Jamesi, to je zvláštní s tím jménem, co ří-

  káte?“

  Novozélandskému letci to ale divné nepři-

  šlo.

  Tempest „Bunny Lady“ při hlídce

  u pobřeží Antarktidy v létě 1946/1947.

  V této podobě byl pilotován praporčíkem

  Eduardem Kleinkönnigem po inciden

  tu s kosatkami.

  Foto: IWM, retušováno Kateřinou Boreckou

  eduard

  52

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 53

  „Sire, nejlepší český stíhač se jmenoval

  Kuttelwascher, létal u první peruti RAF.“

  „Panebože, opravdu? Ani tohle se nedá vy-

  slovit, zlomil bych si jazyk.“

  „Proto se mu říká Kut. A ten Clostermann,

  jak jsem se s ním setkal v Paříži minulý mě-

  síc, to je Francouz. Z Brazílie…“

  „Aha! Ty kontinentální národy byly odjakži-

  va nepřehledné. No tak já vám tedy budu

  říkat Eduarde, když dovolíte. Podívejte se,

  to že vás Sověti dali k dispozici, znamená,

  že už o vás nemají zájem. Na Sibiři jste

  neskončil a špion asi nebudete, to jsme si

  prověřili. Jste Čechoslovák, takže jste náš

  spojenec. Chci tím naznačit, že se nemusí-

  te bát nám říct víceméně cokoli o tom, co

  jste viděl a dělal tam na severu. Tak začne-

  me tím, na čem jste tam létal. Povídejte…“

  „Nic mimořádného pane, nejdřív Messer-

  schmitt 109 a když přišli Rusové, tak nám

  dali Curtissy P-40.“

  „Takže máte zkušenosti s německou i zá-

  padní technikou a vydržel jste dva roky

  v polárních podmínkách? To se nám hodí.

  Jak to, že jste nastoupil k Luftwaffe?“

  „Po okupaci byl Žatec německé hranič-

  ní město, podepsal jsem jako tovární pi-

  lot kvůli práci dokumenty, kde bylo něco,

  čemu jsem pořádně nerozuměl a pak už

  to šlo rychle.“

  „Vojenský letecký výcvik jste měl kde?“

  „V Protektorátu pane, základní i stíhací.“

  „Umíte obstojně anglicky, kde jste studo-

  val?“

  „Samostudium. Když jste dva roky tam na

  severu, půl roku svítí slunce a půl roku je

  noc, tak se musíte nějak zaměstnat, abyste

  se z toho nezbláznil. Také jsme chytali roz-

  hlas ze severní Kanady.“

  Blok pykretu. Na snímku je 50 mm

  (2 palce) silná směs o tloušťce 50 % (ob-

  jemově s použitím drceného dřevěného

  mulče), která byla zasažena jednou stře-

  lou z pušky ráže 7,62 x 39 mm (spodní

  značka dopadu) vypálenou ze vzdále-

  nosti deseti metrů, která se odrazila od

  povrchu. K proražení bloku bylo zapotře-

  bí dalších sedm střel ráže 7,62 x 39 mm

  (horní značka průraznosti) vystřelených

  z pěti metrů.

  Foto: Wikimedia Commons

  Geoffrey Nathaniel Joseph Pyke

  byl anglický novinář, pedagog

  a vynálezce. Během druhé světové vál-

  ky Pyke navrhl nově vynalezený materi-

  ál, pykret, pro konstrukci ledovcové lodi

  Habakkuk (Habbakuk). Navrhl dokonce

  několik vynálezů založených na použi-

  tí pykretu a super chladné vody. Kvůli

  dřívějším neshodám Pykea s americ-

  kým personálem na projektu Plough byl

  z plánování Habakuku vyloučen ve snaze

  zajistit americkou účast.

  Photo: State Library Victoria

  „Německý rozhlas vám nechyběl?“

  „Ne, to se nedalo poslouchat. Pořád tam

  někdo šíleně řval, že Říše zvítězí, že má zá-

  zračné zbraně. A když nám pak ten pták

  zabil velitele, tak jsem převzal velení já

  a naladili jsme Kanadu. Poslouchali jsme

  i Moskvu, tam bylo alespoň jasné, kde je

  fronta. A také jsme chytali finské rádio, ale

  těm nikdo nerozumí.“

  „No, s Finy se brzy seznámíte. Zmínil jste

  zázračné zbraně, víte o nich něco?“

  „Ne pane, jen to, co na nás pořád křičel Go-

  ebbels z rádia.“

  „Tady čtu, že jste byl továrním pilotem

  v Praze. Tam jste něco neobvyklého na le-

  tištích neviděl?“

  „A jak by to něco neobvyklého mělo vypa-

  dat, pane? Messerschmitt Schwalbe nebo

  Komet jsou rok po válce v kdejakém ma-

  gazínu.“

  „Třeba něco jako velký létající disk…“

  „Disk? Ne, nic takového jsem u nás v Avii

  neviděl.“

  „No dobrá, James s vámi vyřídí formality.

  Asi vás potěším, poletíte do Kanady. A vál-

  ka ještě tak úplně neskončila. Ale to brzy

  zjistíte.“

  Downing Street číslo 10,

  červenec 1946

  Churchill dočetl zprávu a podíval se na mi-

  nistra zahraničí.

  „Takže Američané nechtějí použít atomo-

  vou bombu a Rusové nám nepošlou posily.

  Copak si neuvědomují, co se děje?“

  „Pane premiére, Rusové mají obrovské po-

  tíže se zásobováním, nasadili na to armá-

  du. Nemají koho by nám poslali.“

  „Takže my Rusům celou válku posílali ma-

  teriál a zásoby a teď jsme na to sami jak ve

  čtyřicátém roce.“

  „Pane premiére, musíme vzít v úvahu, že

  v Rusku zase hrozí hladomor. Sucho jim

  zničilo úrodu. Asi je budeme muset znovu

  zásobovat. Ale dali nám k dispozici něja-

  ké zahraniční piloty pro ty nové letadlové

  lodě. Také se snažíme ze všech zemí se-

  hnat dobrovolníky, jako ve čtyřicátém.“

  „Hmmm, a co Američané? Co říkali Truma-

  novi lidé o té bombě? Vyřešila by to raz dva.

  Chápou, že čas hraje proti nám?“

  „Chápou pane premiére. Dají k dispozici,

  co bude možné. Problém ale je, že vál-

  ka oficiálně skončila a propustili do civilu

  spoustu lidí. Hodně plavidel začali rozebí-

  rat.“

  „Tak ať tam sakra svrhnou tu zatracenou

  bombu!“

  „Oni tvrdí, že by to mohlo zvednout hladi-

  nu oceánů, je tam spousta sněhu a ledu.

  A také neví kam to přesně svrhnout. Přišli

  skoro o všechny průzkumné letouny, které

  tam vyslali.“

  „Máme už z ULTRY nějaké dekódované ne-

  přátelské depeše ?“

  „Bohužel ne pane premiére. To, co jsme na

  jihu zachytili, zatím nedokážeme bezpeč-

  ně poslat k nám.“

  „Takže Bletchley Park je nám teď v podsta-

  tě k ničemu a nevíme vlastně nic.“

  Churchill se ve svém županu opřel o opěra-

  dlo křesla a zachmuřeně pozoroval sklenici

  whisky, jak se v ní rozpouštějí kostky ledu.

  „Premiéři Austrálie a Nového Zélandu mi

  pořád telefonují, všechno je tam u nich

  vzhůru nohama. Jsou zděšení a já se jim

  vůbec nedivím. Zatracenej parchant, ten

  Hitler. Tohle se mu povedlo. Škoda, že vol-

  by loni nevyhrál Attlee, jsem zvědav, co by

  s tímhle dělal, civilista!

  Jezero Patricia, Kanada,

  srpen 1946

  Námořníci na břehu nabili velkorážný ku-

  lomet. Důstojník, který na ně dohlížel, se

  podíval směrem k velkému dřevěnému

  plavidlu a pak se otočil směrem k meziná-

  rodní skupině letců.

  „Zalehnout!“

  Sám se také schoval za val.

  „Pal!“

  Ozval se dunivý zvuk půlpalcového kulo-

  metu a hlaveň začala plivat svítící projekti-

  ly do boku lodi. Střely se ale odrážely zpět.

  Některé vyslaly do vzduchu gejzír vody,

  jiné se s jekotem vydaly vstříc obloze a

  další skončily v ochranném valu na břehu

  nebo prosvištěly nad hlavami letců do lesa.

  Dunění ustalo.

  „Vztyk!“

  Udivená skupina se zvedala z trávy

  a oprašovala si uniformy.

  „To, co jste právě viděli, je ukázka odol-

  nosti lodi vyrobené z pykretu,“ oznamo-

  val důstojník a vychutnával si nechápavé

  výrazy ve tvářích svých dočasných pod-

  řízených. Pak dodal: „Pykret je směs ledu

  a dřevěných pilin.“

  Ozvaly se překvapené komentáře v něko-

  lika jazycích.

  „Pykret,“ pokračoval důstojník, „má asi po-

  loviční pevnost v tlaku než beton, ale má

  třikrát větší pevnost v tahu! Dotazy? Ano,

  praporčík Kleinkönnig?“

  „Pane, ale loď z ledu přece nemůže fungo-

  vat, roztála by!“

  „A to, co tady vidíte na jezeře praporčíku, to

  je co? Archa Noemova? Pykret má výborné

  izolační vlastnosti. Tak a teď se přesuneme

  zpátky do učebny...“

  eduard

  53

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 54

  Downing Street číslo 10,

  srpen 1946

  „Admirále Cunninghame, chcete mi říct, že

  ta obří letadlová loď má maximální rychlost

  sedm uzlů a ty dvě sesterské také?“

  „Ano pane premiére, vidíme to jako problém.

  Nepočítali jsme s tím, že by plula na jih, přes

  rovník, bojíme se, že během plavby poněkud

  změkne.“

  „Ale konstruktéři mě ujišťovali, že ten materi-

  ál, ten pykret, je tepelně odolný a uvnitř jsou

  chladicí agregáty…“

  „Znáte konstruktéry, pane, hlavně počítali

  s tím, že bude operovat jen kolem severního

  polárního kruhu. My se prostě pořád obá-

  váme, že HMS Habbakuk se nám po cestě

  zmenší a z paluby bude koupaliště. Na lodi

  bude dvě stě letadel, samé stíhačky nebo

  bombardéry, ale ne hydroplány.“

  Churchill doutníkem zamyšleně o kousek po-

  sunul popelník.

  „Admirále, už jste letadlovou loď někdy jed-

  nou bitevní lodí tlačil a současně ji druhou

  bitevní lodí vlekl?“

  „Pane, to jsem tedy opravdu nikdy nedělal.

  Hlavně ne dva tisíce stop dlouhou letadlovou

  loď vyrobenou z ledovce.“

  „Tak to zařiďte! Musíte ten rovník prostě přejet

  rychle! Máme dokončenou HMS Vanguard,

  má rychlost třicet uzlů. Jestli si na to netrou-

  fáte, požádám US Navy! V Antarktidě začne

  za pár měsíců léto, musíme tam být včas a ty

  bastardy dostat.“

  Letadlová loď HMS

  Habbakuk, jižně od

  Newfoundlandu, září 1946

  Výkonný důstojník měl pocit, že co nevidět

  něco vzteky rozbije. „Clostermann mě oprav-

  du naštval. Asi ho vysadíme zpátky v Brazílii.

  Zkuste mu znovu vysvětlit, že není Wing Co-

  mmander, a ať raději píše v době volna tu svo-

  ji knihu. Tak co tam máte dál, Johne.“

  „Kanaďané se hádají s Holanďany. Jedni chtějí

  hrát na palubě hokej, druzí si prosazují závody

  v bruslení a dlouho o tom diskutují. Kanaďa-

  né trefili pukem do hlavy velitele amerických

  dobrovolníků. Je na ošetřovně, blouzní a mlu-

  ví o nějakých tučňácích z Pittsburghu…“

  „Tučňáků brzy uvidí spoustu. Dobře, ještě

  něco?“

  „Finové protestují, že mají malé denní dávky

  kávy a chtějí saunu. Norští mechanici začali

  na palubě stavět několik iglú.“

  „Cože, iglú?“

  „Ano pane, prý aby byla cesta k rovníku víc,

  počkejte prosím, abych to řekl správně… Aby

  byla cesta víc hygge. Slíbili, že je před bojo-

  vým nasazením zase rozeberou.“

  „Nějaká normální zpráva?“

  „Novozélandská peruť s Tempesty dokonči-

  la nátěr letounů do námořního schématu,

  žádají o svolení namalovat na stroje králičí

  lebky. Mají u nich toho českého praporčíka

  Kleinkönniga, zdá se, že si ho oblíbili, prý je to

  na jeho počest. Ve volném času pro ně vyrábí

  destilát z mrkvové šťávy. Propašoval na palu-

  bu spoustu mrkve a destilační kolonu. V jeho

  zemi prý destilují kdeco.“

  „OK, to je vlastně první normální požadavek,

  který dnes slyším, i když zní praštěně. Ať si je

  tedy pro mě za mě namalují. Ale musí šetřit

  bílou barvou. Nevíme, jak to nad Antarktidou

  bude vypadat, možná budeme muset natřít

  stroje na bílo. Němci to určitě udělají, celou

  válku to prý na východní frontě během zimy

  dělali.“

  Věci na pracovním stole se o pár centimetrů

  posunuly a nábytek v kajutě zaskřípal. Jakoby

  lodí najednou něco velkého pohnulo… Oba

  muži ztuhli. Výkonný důstojník zakroutil hla-

  vou a nespokojeně sevřel rty.

  „Johne, můžete prosím znovu a důrazně po-

  žádat můstek Vanguardu, ať do nás zezadu

  nestrkají? Já chápu, že jsou o jeden uzel rych-

  lejší než King George V, který nás vleče, ale jde

  mi to opravdu na nervy. Ať se laskavě kapitáni

  obou lodí dohodnou. Musíme v tomhle me-

  zinárodním cirkusu udělat pořádek. Jinak ty

  dva týdny cesty na jih nepřežijeme.“

  Bílý Dům, září 1946

  Prezident Truman se opíral o velký pracovní

  stůl a prohlížel fotografie pořízené leteckým

  průzkumem. Kolem stáli poradci, ministr

  obrany, ministr zahraničí a také velitel letec-

  tva generál Spaatz s admirálem Nimitzem.

  Spaatz položil na stůl další snímek krajiny s

  ledem a sněhem.

  „Pane prezidente, tento objekt jsme zatím

  spolehlivě neidentifikovali, ale je hodně velký.

  Kolegové mají nějaké odhady o co by se moh-

  lo jednat.“

  „Je možné, že to létá?“

  „Našli jsme jich už několik, připomíná to vzdu-

  cholodě, ale jsou mnohem delší. Zatím přes-

  ně nevíme.“

  „A co ty disky, o kterých jste mluvili minule?“

  „Ty létají určitě, na ně máme zřetelné fotogra-

  fie. Víme, že nepotřebují letiště. Nevíme ale,

  jaký mají pohon. Možná jde o kombinaci vrtu-

  lí pro kolmý start a proudového pohonu pro

  let vpřed. Zatím si nejsme jistí. Zřejmě jsou to

  stejné objekty, které jsme vídali nad Evropou.

  Foo Fighters.“

  „A rakety?“

  „Raket mají více druhů, větších než V2. Zazna-

  menali jsme několik letů nad úroveň strato-

  sféry. Von Braun úspěšně pokračuje ve vývoji.“

  „Proč toho pořád víme tak málo?“

  „Obtížně se získávají snímky. Mají nové pro-

  tiletadlové rakety, sestřelili nám několik prů-

  zkumných RB-29 a to území je obrovské.

  Hledáme jehlu v kupce sena. Zdá se, že jsou

  hlavně blízko pobřeží v Novém Švábsku, kvůli

  logistice.“

  Nimitz položil na stůl desky, otevřel je a rozlo-

  žil další snímky.

  „Tohle máme od kolegů z letectva, asi něco

  jako výrobní hala nebo hangár. Je to obrov-

  ské a shora skvěle maskované. Podívejte se

  sem, vede k tomu ledová plocha. Myslíme si,

  že pod ledem dopravují zásoby ponorkami.

  Tahle oblast je důležitá, nějak souvisí s těmi

  obřími objekty.“

  „Máte alespoň nějakou teorii, k čemu ty ob-

  Kanadský premiér Mackenzie King s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem a

  Winstonem Churchillem během quebecké konference, 18. srpna 1943. V jejím průbě-

  hu došlo k demonstraci odolnosti pykretu proti střelbě v rámci prezentace projektu

  HMS Habbakuk. Churchill byl projektem nadšen.

  Foto: IWM

  jekty jsou?“

  Nimitz a Spaatz se podívali na generála Les-

  lieho Grovese z projektu Manhattan.

  „Pane prezidente, radil jsem se, samozřej-

  mě důvěrně, s lidmi z našeho projektu. Také

  s panem Einsteinem. A je možné, že… Tedy

  domnívají se, že se jedná o kosmická plavidla.

  Mezitím co probíhala válka, tak tady v ústraní

  dokázali dotáhnout vývoj a výrobu těchto pla-

  videl a antigravitačního pohonu.“

  „Pánové, to ale mění situaci! Vypadalo to pře-

  ce, že se jedná o pár základen nějakých ně-

  meckých jednotek, ale tohle, co říkáte, je zá-

  eduard

  54

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 55

  Admirál Ernest J. King, USN, vrchní

  velitel americké flotily a náčelník námoř-

  ních operací na snímku z roku 1944. King

  byl rád, že přežil demonstraci střelby do

  pykretového bloku na konferenci v Que-

  becu. Byl netolerantní a podezřívavý ke

  všemu britskému, zejména ke Králov-

  skému námořnictvu. Quebecký incident

  jeho názor nezlepšil.

  Foto: U.S. Navy Photograph

  Koncepční návrh letadlové lodi HMS Habbakuk. Loď byla zkonstruována z ledovce a pokry-

  ta vrstvou pykretu silnou 12 metrů. Měla mít vysokou odolnost proti zásahům nepřátelské

  palby a rovněž proti teplotě mořské vody. V roce 1944 byl v Kanadě postaven její funkční

  model v měřítku 1/50.

  Foto: Wikimedia Commons

  Admirál lord Louis Mountbatten na

  snímku z roku 1943 sedí u svého stolu.

  Byl velkým zastáncem stavby HMS Ha-

  bbakuk a použití pykretu. Na konferenci

  v Quebecu v roce 1943 přivezl lord Mount-

  batten blok pykretu, aby admirálům

  a generálům, kteří doprovázeli Winsto-

  na Churchilla a Franklina D. Roosevelta,

  demonstroval jeho potenciál. Mountba-

  tten vstoupil na jednání o projektu HMS

  Habbakuk se dvěma bloky a položil je na

  zem. Jeden byl normální blok ledu a dru-

  hý byl pykret. Poté vytáhl služební pisto-

  li a vystřelil na první blok. Ten se rozbil

  a roztříštil. Poté vystřelil na pykret, aby

  demonstroval odolnost tohoto druhu

  ledu vůči střelám. Kulka se odrazila od

  bloku, škrábla admirála Ernesta Kinga

  do nohavice kalhot a skončila ve zdi.

  Foto: IWM

  sadní globální hrozba!“

  „Neměli jsme dost informací pane preziden-

  te, až v posledních týdnech jsme získali sním-

  ky, které mění náš názor. “

  „A Britové o tom vědí? Posílají přece na jih

  flotilu. Byrnesi, co víte na ministerstvu zahra-

  ničí?“

  „Pane prezidente, Churchill si zatím myslí, že

  tam Hitler může mít atomovou bombu. Proto

  je tak nervózní. O kosmickém programu ještě

  neslyšel.“

  „Tak z toho dostane Winston infarkt! A bom-

  bu mají?“

  „To nevíme, v Německu jsme našli nějaké ob-

  jekty s radioaktivitou, ale nejsme si jistí.“

  Truman se rozhlédl kolem. Atmosféra v míst-

  nosti byla tak hustá, že by se dala krájet. Na-

  konec se podíval na Nimitze.

  „Koho jste tam na jih poslali?“

  „Letadlovou loď USS Franklin D. Roosevelt,

  velí jí kontradmirál Apollo Souček. Doteď

  jsme předpokládali, že společně s Brity pro-

  vedeme pár cílených náletů a bude po všem.“

  Prezident nevěřícně zakroutil hlavou.„Co tam

  posílají Britové?“

  „Deset svých běžných letadlových lodí, každá

  má zhruba padesát letadel. Počítají ale s tím,

  že část se dostane kvůli klimatu mimo provoz.

  Navíc tam vyslali tři obrovské lodi vyrobené

  z ledovců. Jmenují se HMS Habbakuk, HMS

  Nahum a HMS Zephaniah, každá má na pa-

  lubě dvě stě letounů, včetně Tempestů a Me-

  teorů.“

  „Pánové, pošlete tam všechno, co máme

  k dispozici v Pacifiku, nasaďte i proudové stí-

  hačky.“

  Letadlová loď HMS

  Habbakuk, severně od

  pobřeží Antarktidy nedale-

  ko nultého poledníku,

  říjen 1946

  Zpravodajský důstojník vešel do briefing roo-

  mu a rovnou zamířil dopředu mezi řadami se-

  dadel na nichž seděli diskutující piloti. Jak je

  míjel, hovor postupně utichal. Došel k tabuli

  s rozpisem startů jednotlivých hlídek a na její

  horní část pověsil roli papíru s nákresy. Naho-

  ře a dole měla dřevěné lišty, a tak se rozvinula

  snadno sama. V místnosti to překvapeně za-

  hučelo.

  „Pánové, přiblížili jsme se k pobřeží Nové-

  eduard

  55

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 56

  ho Švábska. Naše loď je součástí flotily Royal

  Navy, která se připojila k mezinárodním silám

  v rámci tajné spojenecké operace Ice Age.

  „Klid, klid, všechno se dozvíte.

  Řeknu to stručně a jasně: Na Antarktidě jsou

  nacisté. Nevíme jak dlouho tam jsou. Víme

  ale, že chystají něco nebezpečného a my jim

  v tom musíme zabránit. Kolem celého pobře-

  ží Antarktidy proto křižují spojenecké letadlo-

  vé lodi s doprovodnými plavidly a pátrají po

  nich. Od amerického výškového leteckého

  průzkumu toho bohužel moc nevíme. Ne-

  přátelé mají protiletadlové rakety, účinné i ve

  velkých výškách a americké kolegy to dostalo

  do problémů.

  Proto jste teď na řadě vy. Myslíme si, že nác-

  kové nemají dost klasických protiletadlových

  zbraní, máte proto víc šancí získat informace

  a dostat se zpátky.

  „Musíte prozkoumat každou píď našeho

  sektoru. Důležití jsou kolegové od jednotek

  z Kanady, Aljašky, Norska, Finska a další, kteří

  mají zkušenosti z arktických podmínek. Proto

  jsme je přidělili k jednotlivým perutím. Mějte

  oči na stopkách! Sebemenší anomálie hlaste.

  Jak vidíte, nepřítel má k dispozici letecké pro-

  středky, které ještě neznáte. Hned se k tomu

  dostanu.

  Tady je proudový Messerschmitt P.1101, tohle

  je Focke-Wulf Ta 183 a takhle vypadá noční

  stíhací Heinkel P.1079 a bombardér Gotha

  P.60. Zatím jsme bohužel nenašli letiště, ze

  kterých by operovaly. Nedají se tedy vyloučit

  ani takovéto kolmo startující stroje s rotující-

  mi gondolami s tryskovým pohonem. Můžete

  ale potkat i další typy.

  Čím jsme si nicméně jisti, jsou létající disky,

  které vás tak zaujaly. Mají označení Haune-

  burg-Geräte, zkráceně Haunebu. Máme je-

  jich snímky z naší oblasti.Tady, vezměte si je,

  nechte kolovat. Větší mají rozpětí i několik

  desítek metrů, nevíme odkud startují a ne-

  známe jejich rychlost, stoupavost ani výzbroj.

  Na hlídky proto budete létat vyzbrojeni rake-

  tami. Nevíme jak jsou Haunebu pancéřova-

  néneváhejte rakety použít. Máte standardní

  výstroj pro přežití v polárních podmínkách.

  V oblasti křižují naše ponorky a další plavidla.

  Na pobřeží se už vylodili commandos. Pokud

  budete sestřeleni, uděláme vše možné, aby-

  chom vás dostali do bezpečí.Náš svaz pluje

  jihozápadním kurzem abychom byli blíž k to-

  muto pohoří. Tam je údajně největší aktivita

  nepřítele. Teplota ve dne je u pobřeží kolem

  mínus deseti stupňů Celsia. V tuto roční dobu

  je tu léto. Slunce vychází před čtvrtou hodi-

  nou ráno, zapadá před devátou večer. Čeká

  vás nepřetržitá hlídková služba.Dotazy? Ne-

  jsou? Dobrá. Hodně štěstí pánové!“

  Piloti se začali zvedat ze židlí a místnost se

  opět zaplnila hlukem hovoru. Zpravodajský

  důstojník se obrátil k jedné ze skupinek.

  „Pánové z 486. peruti, ‚Bunny‘ Kleinkönnig

  a ‚Eikka‘ Luukkanen, pojďte sem prosím.

  Máme na vás nějaké dotazy. Zachytili jsme

  nepřátelskou radiofonii. Pojďte se podívat,

  jestli nepoznáte volací kódy někoho z vašich

  bývalých kolegů z Luftwaffe, ať víme s kým

  máme tu čest. Nějaký jejich velitel se ve vysí-

  lačce hlásí jako Eismeer 1.“

  Kleinkönnig a Luukanen se na sebe beze slo-

  va podívali.

  „Perkele…“

  Horská základna Cäsar III,

  pohoří v Novém Švábsku,

  říjen 1946

  V rozsáhlé betonové hale se podél jejích stěn

  rozblikala na podlaze červená světla. Někte-

  ří mechanici přebíhali ke svým krytům za

  pancéřovými deskami. Těžká betonová vrata,

  široká jako celá hala, se začala se skřípěním

  zvedat a pouštěla dovnitř studený vzduch

  z antarktického údolí. Nakonec se zadu-

  něním zastavila až

  u stropu. Podlaha

  haly venku přechá-

  zela v plošinu dlou-

  hou několik desítek

  metrů.

  Z tlampačů na stě-

  nách se ozval hlas pi-

  lota, který se přená-

  šel ze stíhačky, letící

  nedaleko.

  „Tady Späte, přibližuji

  se od jižního pólu, na

  opačné straně údo-

  lí, rychlost dvě stě,

  výška šest set, mírně

  klesám. Připravte zá-

  chytné zařízení.“

  Mechanici uvedli do

  pohybu dva hydrau-

  lické zvedáky a vzty-

  čili ve středu haly

  přes celou její šířku

  obrovskou konstruk-

  ci, která vypadala jako brána s velkým množ-

  stvím svislých pásů pružné látky.

  „Klesám na pět set, podvozek vysunut, rych-

  lost sto padesát, vysouvám klapky. Vizuální

  kontakt s hangárem. Je Landungssignaloffi-

  zier na místě? Nevidím ho.“

  LSO právě běžel na stanoviště, které se na-

  cházelo venku u okraje plošiny.

  „Pane majore, LSO je na místě, rychlost větru

  dva metry za sekundu, vane jihovýchodním

  směrem“

  „Mám vizuální kontakt, točím doleva k přistá-

  vací dráze, odbržďuji na sto třicet.“

  Vysoko nad širokým údolím štíhlá stíhačka

  jakoby jela po neviditelném mostu směrem

  ke skále.

  LSO dával praporky pokyny pro korekce při-

  stávacího manévru. Proudové samokřídlo

  Horten hladce dosedlo na plošinu a projelo

  do útrob hangáru otvorem pod obrovskými

  vraty. Ta se hned poté začala zavírat.

  Uvnitř Horten se zřetelným jojo efektem za-

  stavil o pruhy záchytného zařízení a následně

  jej pružné pásy posunuly trochu zpět. Mecha-

  nici s neskrývanou radostí zakřičeli: „Gól!“

  Pilot, kterým byl major Späte, zvedl překryt

  kabiny a pozemní personál mu přistavil že-

  břík. Späte se ale v kokpitu postavil a hlasitě

  zvolal: “Mám tady první sestřel!“

  Další vlna jásotu a lavina otázek kde a jak se

  to stalo.

  „Byla to úplná klasika, uviděl jsem dva Mete-

  ory, neletěly moc vysoko, vypadaly, že jsou na

  průzkumu. Asi byli unavení, nebo trochu osl-

  nění z té bílé tady všude kolem. Zaútočil jsem

  na jeho katschmarka z převýšení, dostal ode

  mě zásah z blízka do levého motoru, okamži-

  tě začal hořet, převrátil se doleva a Tommy

  vyskočil. Ten druhý mi ve střemhlavém letu

  uletěl. V tomhle jsou lepší, já už jsem měl i tak

  hodně rychlosti a jít přes tisíc jsem si netroufl.“

  Po majorových slovech se ozval jásot, potlesk

  a někdo pohotově otevřel láhev sektu.

  „Pane majore, za chvíli přiletí poručík Woidich

  s Haunebu dvě!“

  „Tak to se rád podívám,“ opáčil Späte a přiťukl

  si s mechaniky.

  S několika piloty prošel napříč halou, ve které

  mechanici rozplétali dvoumotorové samokří-

  dlo ze záchytných pásů. Personál jim ve stěně

  otevřel pancéřové dveře, vedoucí do vedlejší-

  ho hangáru. Tam už panoval čilý ruch.

  Záchytné zařízení kupodivu vztyčené neby-

  lo, vrata už byla zvednuta a dovnitř poletoval

  Řezání ledu pro stavbu modelu lodi HMS Habbakuk. Stavba probíhala na jezerech

  Patricia a Jasper v kanadské Albertě.

  Foto: Library and Archives Canada

  Dokončený model HMS Habbakuk v měřítku 1/50 byl mas-

  kován jako dům na jezeře. Pykret byl natolik teplotně odolný,

  že loď vydržela tři letní období, než roztála. Pykret je dodnes

  využíván pro povrchy kanadských letištních drah umístěných

  za polárním kruhem.

  Foto: Library and Archives Canada

  eduard

  56

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 57

  Záběry z fotokulometu Tempestu Edu-

  arda Kleinkönniga při boji s torpédovými

  létajícími talíři Haunebu v říjnu 1946.

  Foto: IWM, retušováno Kateřinou Boreckou

  sníh.

  „Tady Woidich, mám vizuální kontakt s LSO,“

  ozvalo se z tlampačů.

  „Pane, ale LSO hlásí, že vás nevidí!“

  Woidich se do vysílačky hlasitě zasmál. Perso-

  nál na plošině ho marně vyhlížel v údolí.

  „Samozřejmě že mě nevidí, já jsem totiž nad

  vámi!“

  Překvapený LSO se s ostatními muži podíval

  nahoru a signální vlajky mu vypadly z rukou.

  O pár desítek metrů výš se zpoza skalnatého

  masivu pomalu vysunoval obrovský šedo-

  modrý létající talíř. Mohl mít v průměru tak

  dvacet metrů. Vydával temný kovově rezo-

  nující zvuk a kolem byl cítit ozón. Žádný řev

  pístových nebo proudových motorů..

  Bylo patrné, kde má disk kabinu s výhledem

  dolů. Stroj se pomalu snášel pod zkušeným

  vedením pilota a přitom se otočil o 180 stup-

  ňů kolem svislé osy, aby Woidich viděl do han-

  gáru.

  Pomalu se posunoval dovnitř jen asi dva me-

  try nad povrchem. Když byl mohutný stroj

  uprostřed haly, LSO, který před ním couval,

  odsignalizoval praporky dosažení parkovací

  pozice. Z bizarního stroje se vysunuly podvoz-

  kové nohy a disk na ně zlehka dosedl. Násled-

  ně se vytratil rezonující zvuk antigravitačního

  pohonu a stroj s těžkým kovovým zaskřípě-

  ním zatížil podvozek plnou vahou.

  Ze spodní části létajícího talíře se na boku

  odklopila rampa, po které vystoupil poručík

  Woidich s dvěma techniky a několika vědci.

  „Pane majore, hlásím úspěšné dokončení

  dalšího testu. V horizontálním letu jsme do-

  sáhli rychlosti tisíc osmdesát kilometrů za ho-

  dinu, ale zvukovou bariéru jsme nepřekonali.

  Ta kabina nahoře potřebuje aerodynamičtější

  tvar a pak by to mohlo být dobré.“

  Späte uznale pokýval hlavou.

  „Během dnešního letu jsme bez problémů

  dosáhli letové hladiny padesát kilometrů, to

  bylo něco neuvěřitelného ten pohled.“ Pak

  Woidich dodal: „Určitě je to světový rekord.“

  „To má naše JG 400 co slavit. Weissenberger

  se svou eskadrou ´Nowotny´ bude závidět,“

  opáčil Späte a Woidich nadšeně přitakal: „Sla-

  vit budeme rádi! A zítra nás čekají zkoušky

  zbraní.“

  „Dobrá, Woidichu, já se připojím později, jdu

  ještě na poradu v Raumfahrt-Hauptquartier.

  Jsem zvědav, zda už zvednou do vzduchu tu

  velkou loď.“

  Nazítří, oblast základny

  Cäsar III

  Čtyři Tempesty novozélandské 486. peruti

  s podvěšenými raketami odstartovaly z le-

  tadlové lodi. Formace letěla nad údolím ve

  výšce tři tisíce metrů a pátrala po aktivitě ne-

  přátel na sněhu i ledu a po podezřelých kon-

  strukcích ve skalách. Vedl ji Squadron Leader

  Sheddan s wingmanem Clostermannem. Za

  nimi letěli jako výškové zajištění Luukkanen

  a Kleinkönnig. Jejich stroje na sobě měly indi-

  viduální písmena S, C, L a K a již tradiční sty-

  lizované králičí lebky. Kleinkönnigův stroj měl

  na přídi navíc nápis BUNNY LADY s malbu

  pin-up králičí modelky.

  „Rabbit 1, vidím Sand Cake dole na jedenácté

  hodině, vzdálenost 5000 metrů. My dva útočí-

  me, vy nás kryjte.“

  První dva Tempesty zamířily dolů k domně-

  lým bunkrům. Luukkanen a Kleinkönnig se

  po zkušenostech z předchozích střetnutí roz-

  dělili, letěli teď asi 300 metrů od sebe a pečli-

  vě pozorovali prostor nad sebou i dole.

  „Rabbit 1, rakety odpáleny, cíl byl asi klamný.“

  Do vzduchu se zvedly vysoké gejzíry sněhu,

  zeminy a kamení. Žádný výbuch uskladně-

  né munice nebo něčeho podobného. Zato

  z úbočí údolí spustil flak ráže 20 a 37 mm. Po

  chvíli se přidaly i neřízené 40mm rakety.

  „Rabbit 1, padáme odsud, Rabbit 2 leťte za

  mnou. Rabbit 3 a 4 zůstaňte nahoře, pozor na

  rakety!“

  Kleinkönnig náhle zahlédl za vedoucí dvojicí

  stín ve tvaru siluety letadla s šípovým křídlem.

  Rychle se přibližoval. Teď už viděl i letoun. Byl

  zřejmě bíle natřený, ale od překrytu kabiny se

  odrazily sluneční paprsky.

  „Rabbit 4 pro Rabbit 1, máte za sebou Jerryho

  na šesté hodině. Asi pětset metrů za vámi.

  „Rabbit 3, útočím, Rabbit 4 kryjte mě. Jdeme

  po něm. Saatana!“

  Dva Tempesty za sporadických pozdravů fla-

  ku uháněly nízko nad terénem údolím smě-

  rem k pobřeží. Zezadu se k nim blížil elegant-

  ní Messerschmitt P.1101 a shora se řítily na

  plný výkon dva Tempesty.

  Letouny už byly nad zamrzlou mořskou hla-

  dinou a Luukkanen dostal Messerschmitt do

  zaměřovače a vykřikl: „Break!“

  V ten moment se stalo několik věcí.

  Luukkanen poškodil svou palbou křídlo pro-

  tivníka, ale nijak závažně. Sheddan prudce

  uhnul vlevo, Clostermann naopak vpravo.

  Messerschmitt zatočil za Clostermannem

  a několikrát ho zasáhl do oblasti motoru a do

  křídla. Tempest trochu ztratil výšku, zakymá-

  cel se, ale letěl dál.

  „Rabbit 2, jak jste na tom?“ ozval se v rádiu

  Sheddan, který nízko nad terénem točil pra-

  vou zatáčku ke svému wingmanovi.

  „Už jsem na tom byl hůř. Jde po tobě, zkusím

  ho osolit!“

  Luukkanen, který s Kleinkönnigem nabral

  výšku pro druhý útok, dostal nečekaně zá-

  sah do křídla. Granát ráže 30 mm mu roztrhl

  velkou část potahu na pravé polovině křídla a

  stroj se začal stáčet doprava. Myslel si, že ho

  zasáhl flak, ale vtom zaslechl překvapeného

  Kleinkönniga: „Rabbit 4 pro Rabbit 3, ze slun-

  ce nás napadlo Haunebu! Už je pod námi, ale

  znovu stoupá!“

  Dole v údolí se pilot P.1101 dostal stoupavou

  zatáčkou do výhodné pozice ke střelbě na

  Sheddana.

  „Rabbit 1, volám Rabbit 3 a 4, zmizte odsud

  a zkuste odlákat ten Foo Fighter! My si tady

  nějak poradíme.“

  Clostermann se právě snažil dostat se svým

  poškozeným Tempestem za dotěrný Messer-

  schmitt. Chtěl ho zasáhnout s předsazením

  v pravé zatáčce. Němec ale zrychlil, zatáčku

  utáhl a v mírném stoupání mu unikl.

  „Rabbit 4 pro Rabbit 3, jak jste na tom s po-

  škozením křídla?“

  „Perkele, saatana, jumalauta!“

  „Aha…“

  „Rabbit 1 pro Rabbit 2 a 3. Vraťte se na mateř-

  skou loď. Rabbit 4 se ke mně připojí.“

  Clostermannův motor začal zanechávat čím

  dál výraznější kouřovou stopu.

  Pilot Messerschmittu měl nad zbylou dvojicí

  navrch, navíc si z nich udělal cvičné cíle pilot

  v Haunebu se svými třicítkami.

  Bojující letouny už byly nad územím, kde se

  tvořily kry. Nedaleko byla spojenecká plavidla,

  která si přisadila do hry a začala Němce čas-

  tovat nepříjemnou a hustou palbou svých Bo-

  forsů. Ač neradi, oba němečtí letci se ve svých

  Wunderwaffen pakovali domů.

  V nejhorší situaci byl po boji Luukkanen. Jeho

  letounu klesal výkon a velmi obtížně se ovlá-

  dal. „Budu muset sednout na vodu!“

  „Hodně štěstí Eikko!“

  „Díky, Bunny. Bude to jak doma po sauně.

  Žádné obavy!“

  Fin posadil svůj Tempest zkušeně na vodu.

  Jeho mae vesta se nafoukla bez problémů

  a také záchranný člun se rychle naplnil vzdu-

  chem. Všem se ulevilo, když byl finský kolega

  v člunu.

  Nikdo ale nečekal skupinu kosatek, která

  o člun začala projevovat velký zájem. Luukka-

  nen musel použít pistoli, aby je zaplašil, jenže

  zakrátko byly zpátky.

  Začínalo to být vážné, zvědaví kytovci se sna-

  žili člun nejprve převrhnout a pak ho prostě

  jedna z nich prokousla. Luukkanen tak skon-

  čil zase ve vodě a co nejrychleji se snažil do-

  stat na nebližší kru. To se mu sice podařilo,

  jenže kosatky útočily dál. Letce v kombinéze

  si zřejmě spletly s tuleněm. Dokonce vyskako-

  valy na kru aby ji naklonily a svou kořist sho-

  dily dolů. Luukkanen do kry zabodl svůj nůž,

  eduard

  57

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 58

  aby se měl čeho držet a nesklouzl dolů.

  Kleinkönnigovi bylo jasné, že se záchrana

  v podobě torpédového člunu blíží příliš po-

  malu, a tak se rozhodl zasáhnout. Začal po

  kosatkách střílet. Když v minulosti bojoval

  s obřími lidožravými tučňáky, proč ne s kosat-

  kami… Skupinu hladových mořských savců

  střelba vyplašila a tak se stáhla opodál. Ale

  pozorně vyčkávala.

  Osádka člunu pilota ale brzy vyzvedla a pro-

  chladlého, zabaleného do dek a s hrnkem

  rumu, ho vrátila na letadlovou loď. Stěžoval

  si, že mu dali málo kávy. Jeden nebo dva ná-

  mořníci po něm chtěli podepsat noviny s jeho

  fotografií.

  Squadron Leader Sheddan večer uznale po-

  kyvoval hlavou. „Tak ode dneška máte přezdív-

  ku „Lucky“ Luukkanen! A vy Kleinkönnigu, si

  nechte na příď Tempestu namalovat kosatčí

  tlamu. Tohle se vám vzhledem k okolnostem

  vážně povedlo. Na další akce budeme létat

  společné hlídky s Meteory „Smoky“ Shraede-

  ra. Musíme na ty Němce s něčím přijít. Taky

  se k nám připojí USS Franklin D. Roosevelt.

  Ti mají Bearcaty, proudové Phantomy a Sho-

  oting Stary.

  Základna Cäsar III,

  po souboji s Tempesty

  Messerschmitt P.1101 se ve skalním hangáru

  zastavil. Turbína se pomalu dotáčela a mecha-

  nici se začali kolem modro-bílého stroje rojit.

  Důstojník vylezl z kokpitu a obhlížel zásahy

  v křídle od 20mm granátů Tempestu.

  Z vedlejší haly se blížil rozcuchaný a usmě-

  vavý pilot Haunebu. Bezvadně zasalutoval

  a sklapl podpadky. „Poručík Woidich, pane

  plukovníku, vítejte na naší základně a gratu-

  luji k sestřelu! Viděl jsem, jak váš Tommy při-

  stál na hladině. Tušil jsem, že Eismeer 1 jste

  vy.“ Theo Weissenberger pokýval hlavou. „Dě-

  kuji, ale já jsem také viděl ten váš spadnout

  do vody. Už jsem byl docela daleko, ale určitě

  jsem viděl gejzír vody, když na hladinu dosedl.

  Blahopřeji!“

  „Váš dnešní Tempest byl první sestřel eskadry

  ´Nowotny´ v Novém Švábsku?“

  „Ne, už jsme sundali pár průzkumných B-29

  a hydroplánů.“

  „Kdy přecházíte na Haunebu? Je to neuvěři-

  telný stroj!“

  Soubor United Service Organizations pózuje s Messerschmittem P.1101 v Ober-

  bayerische Forschungsanstalt, Oberammergau, Německo, v roce 1945. Také s těmito

  stíhačkami se Kleinkönnig a jeho spolubojovníci střetli nad Antarktidou v letech 1946

  a 1947.

  Foto: Wikimedia Commons

  Uvedení letadlové lodi USS Franklin

  D. Roosevelt (CVB-42) do služby v Brook-

  lyn Navy Yard v New Yorku v Den námoř-

  nictva 27. října 1945. Osádka a návštěvní-

  ci se tísní na její letové palubě, zatímco

  osádky ostatních přítomných lodí na její

  počest obsazují zábradlí svých lodí. Leta-

  dlová loď na protější straně mola je USS

  Franklin (CV-13), opravovaná kvůli po-

  škození z bitvy, které utrpěla na začátku

  roku.

  Foto: U.S. Navy Naval History and Heritage

  Command

  „Snad už příští měsíc. Naši přátelé v továr-

  nách tam dole si vedou skvěle. Můžu si ten

  létající zázrak prohlédnout?“

  „Samozřejmě, pojďte, všechno vám vysvětlím.

  Navrhli jsme nějaké aerodynamické modifika-

  ce pro nové Haunebu III. Tohle je anti-G oblek

  a tady je skafandr…“

  Letadlová loď HMS Habba-

  kuk, severně od pobřeží

  Antarktidy, listopad 1946

  Mezi svazem letadlových lodí a pobřežím Ant-

  arktidy, které se rýsovalo na horizontu, střída-

  vě houstla a řídla hustá clona výbuchů flaku.

  Již třetí den probíhaly útoky na německá

  horská letiště a spojenečtí piloti byli ve vzdu-

  chu několikrát denně. Luftwaffe však vytrva-

  le napadala svaz a několik lodí potopila. Tu

  a tam se zasažený letoun zřítil do moře, nebo

  se do vzduchu zvedl gejzír vody od letecké

  pumy nebo torpéda.

  Paluba obří letadlové lodi byla zaplněna. Ten-

  tokrát měly Tempesty z několika perutí za

  úkol bombardovat další přistávací plošiny ve

  skalách. Meteory zajišťovaly stíhací doprovod.

  Nebyla velká šance, že by si rakety a bomby

  prorazily cestu až dovnitř hangárů, ale dařilo

  se aspoň jejich okolí zasypat kameny a poško-

  dit plošiny. I to Luftwaffe komplikovalo život.

  Kleinkönnig odstartoval jako Rabbit 5 s mla-

  dým norským pilotem Torgeirem na čísle.

  Peruť utvořila formaci na okruhu kolem le-

  tadlové lodi a pod Sheddanovým vedením

  vystoupala do pěti tisíc metrů. Poté zamířila

  na jih. Fairbanksovy meteory hlídkovaly tisíc

  metrů nad nimi.

  Když britská formace míjela pobřeží, opač-

  ným směrem letěly v nižší letové hladině Hell-

  divery, Bearcaty a Shooting Stary od US Navy.

  Některé očividně poškozené a zaostávající za

  ostatními. Vzápětí se v rádiu spustil chaotic-

  ký křik plný amerických nadávek. Ukázalo se,

  že ke svazu míří německé proudové letouny

  a několik Haunebu. Stíhačky US Navy nebyly

  ve výhodné pozici pro útok a nechtělo se jim

  opouštět své svěřence. Z lodí operačního sva-

  zu se spustila hustá protiletadlová palba. Nej-

  blíže k nepříteli byla 486. peruť a velitel celé

  britské formace Wing Commander Mackie

  nařídil Sheddanovi, aby se svou perutí zaúto-

  čil. Zbytek Tempestů a doprovod pokračoval

  k cíli.

  Novozélandské Tempesty se hnaly směrem

  hladině, nad níž se někde nacházeli útočící

  Němci. Sheddan nejprve peruť rozdělil na čty-

  ři flighty a pak povolil útoky po dvojicích. Ne-

  přátelé mířili k letadlové lodi HMS Habbakuk

  a USS Franklin D. Roosevelt.

  Kleinkönnig v klesání střídavě kontroloval po-

  lohu nepřátel, výškoměr a rychloměr. Motor

  řval a letoun se otřásal. Ve výšce 3000 metrů

  se ručička rychloměru blížila 800 kilometrům

  za hodinu. Torgeir se držel statečně pár set

  metrů za ním.

  Kleinkönnig opatrně vyrovnal let a minul dvě

  bombardovací Gothy, které přelétávaly zleva

  doprava s podvěšenými torpédy. Ve zpětném

  zrcátku si všiml, že na ně zahájil palbu jeho

  anglický kolega. Pokračoval směrem k lodím.

  Palba flaku zhoustla tak, že by se po ní snad

  dalo chodit. Jedno Haunebu a dvě Gothy

  padaly po zásazích dělostřelců ve vývrtce do

  moře.

  Kolem Kleinkönniga už vybuchoval vlastní

  flak, párkrát uslyšel ránu, jakoby do letadla

  uhodilo kladivo.

  „Rabbit 6 pro Rabbit 5, na desáté hodině dole

  je Messerschmitt!“

  A skutečně! P.1101 letěl stejným kurzem. „Ne-

  může tu být jen tak, někoho kryje,“ pomyslel

  si Kleinkönnig. „Rabbit 5, jdu do útoku, pozo-

  rujte okolí a pozor na bombardéry!“

  Kleinkönnig už měl cíl v zaměřovači. Ob-

  čas mu ho částečně zakryly obláčky flaku,

  ale rychle se k Messerschmittu blížil zezadu

  a jeho 5. hodiny shora. Němec si nebezpečí

  v poslední chvíli všiml, pokusil se o odval do-

  prava, ale bylo pozdě. Zásahy Kleinkönnigo-

  vých kanónů mu utrhly křídlo a proudový Me-

  sserschmitt zmizel v kotrmelcích v hlubině.

  „Good show!“ ozval se wingman.

  „Rabbit 5 pro Rabbit 6, kontrolujte okolí, ať ne-

  dopadneme stejně, jako ten Mezek.“

  eduard

  58

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 59

  Bunny Lady byla inspirována Klein-

  könnigovou přítelkyní. Jeho kolegové si

  prosadili jako součást „nose artu“ i mal-

  bu mrkve, jako připomenutí destilované

  mrkvové šťávy, kterou pro ně Kleinkönnig

  vyráběl.

  Pak si Kleinkönnig všiml dvou stínů nad vo-

  dou, které se pohybovaly stejným směrem

  jako on. Nejdřív si myslel, že je to stín jeho

  dvojice, pak si ale uvědomil jak nízko je slunce

  a podíval se dolů na druhou stranu. Směrem

  k letadlovým lodím letěly dvě Haunebu s bílo

  šedou žíhanou kamufláží.

  „Tally-ho!“

  Ručička rychloměru přelezla číslici 800.

  Haunebu měla vespodu zavěšená torpéda,

  Kleinkönnig věděl, že budou muset zpomalit

  a držet kurz k cíli, aby mohla svůj náklad od-

  hodit. Rychle se k oběma talířům blížil. Z okol-

  ních lodí už střílel i flak menších ráží. Obrysy

  letadlových lodí se rychle zvětšovaly.

  Létající talíře najednou prudce zatočily dole-

  va. To Kleinkönnig nečekal a vytáhl Tempest

  do stoupání. Šel do ostrého náklonu, aby zjis-

  til, co se děje. Pak pochopil, že němečtí piloti

  museli výrazně snížit rychlost a nemohli to

  udělat jinak, než ubrat výkon a odbrzdit v uta-

  žené zatáčce.

  Obě Haunebu provedly při odbrždění otočku

  o 360 stupňů a znovu nasadily kurs k letadlo-

  vým lodím, tentokrát už ve správné rychlosti

  pro odhoz torpéd. Kleinkönnig ještě bom-

  bardovací Haunebu nepotkal, ale tušil, že by

  mohly mít přinejmenším zadní střeliště.

  Nemýlil se, německé stroje přešly do mírné-

  ho klesání a z jejich zádí se začaly směrem ke

  dvojici Tempestů sbíhat trasírky střel.

  Torpéda mohli čekat ve vodě každou vteři-

  nou. Kleinkönnig zahájil palbu a na povrchu

  zadního talíře se začaly objevovat záblesky

  a obláčky kouře. Dole se zvedly dva gejzíry

  vody, torpéda byla na cestě. Zasažený disk za

  sebou začal nechávat šedý dým, ale ještě ne-

  měl dost. Na mušku si ho ale vzal Torgeir.

  Kleinkönnig zasypal palbou druhý stroj a když

  mu došly náboje, přiblížil se ještě víc a odpálil

  rakety. Disk explodoval v ohlušující detonaci.

  Kleinkönnig se ohlédl, aby našel svého wing-

  mana, a viděl, jak první létající talíř naráží do

  vody.

  Z hlášení ve vysílačce bylo jasné, že Sheddan,

  Clostermann, Luukkanen a další sestřelili

  několik torpédových bombardérů. HMS Ha-

  bbakuk dostala dva zásahy, ale vrstva pykretu

  loď ochránila. Hůř na tom byla USS Franklin

  D. Roosevelt, po zásahu se nakláněla se na

  bok. Její osádce se podařilo náklon vyrovnat,

  ale nakonec se kontradmirál Souček rozhodl

  najet mezi kry nad mělčinou a udělat z lodi

  stacionární základnu u části pobřeží ve spoje-

  neckých rukou. Nebezpečí od nepřátelských

  ponorek bylo na volném moři příliš velké.

  Pokračování

  Prap. Eduard „Bunny“ Kleinkönnig, námořní detašmán No. 486 Squadron RNZAF,

  letadlová loď HMS Habbakuk, Antarktida, léto 1946/1947

  Na tomto stroji létal legendární český pilot v mezinárodní posádce letadlové lodi HMS Habbakuk během bojů proti Luftwa-

  ffe nad Antarktidou v létě 1946 až 1947. Písmeno K je individuálním označením Kleinkönnigova stroje. Na bok letounu si ne-

  chal namalovat podobiznu své přítelkyně. Ozubená tlama byla na letoun doplněna později, jako připomínka na záchranu

  Kleinkönnigova vedoucího. Poté, co byl sestřelen do moře, jej chtěly sežrat kosatky, ale Kleinkönnig dravé kytovce zahnal.

  Námořní schéma bylo na strojích jednotky natřeno během plavby k Antarktidě. Králičí lebky byly na všech strojích jednotky

  namalovány na počest Kleinkönniga. Stroj byl vybaven raketami pro útoky na startující proudové letouny.

  eduard

  59

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 60

  Doskladnili jsme 216 produktů ze sortimentu Gunze!

  Od 1. prosince budou navíc v prodeji také 2 novinky z pro-

  dukce GUNZE, stříkací tmely HSF01 (Aqueous Surfacer 1000,

  40ml) a HSF02 (Aqueous White Surfacer 1000, 40ml).

  Doskladněné položky:

  B502 Mr.Top Coat Semi-Gloss - Pololesklý lak 86ml

  B505 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 100ml

  B506 Mr.Surfacer 500 - Stříkací tmel 100ml

  B511 Mr.White Surfacer 1000 - Stříkací tmel bílý 170ml

  B513 Mr.Super Clear Gloss - Lesklý lak 170ml

  B514 Mr.Super Clear Flat - Matný lak 170ml

  B515 Mr.Surfacer 1200 - Stříkací tmel 170ml

  B516 Mr.Super Clear Semi-Gloss - Pololesklý lak 170ml

  B519 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 170ml

  B522 Mr.Super Clear UV Cut Gloss Spray - Lesklý lak s UV ltrem 170ml

  B523 Mr.Super Clear UV Cut Flat Spray - Matný lak s UV ltrem 170ml

  B525 Mr. Oxide Red Surfacer 1000 - Stříkací tmel - rezatý 170ml

  B526 Mr. Finishing Surfacer 1500 Black - Stříkací tmel - černý 170ml

  B527 Mr. Finishing Surfacer 1500 Gray - Stříkací tmel - šedý 170ml

  B528 Mr.Mahogany Surfacer 1000 - 170ml

  B529 Mr. Finishing Surfacer 1500 White - Stříkací tmel - bílý 170ml

  B602 Mr.Premium Top Coat Semi-Gloss 86ml

  B611 Aqueous Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel 170ml

  B612 Aqueous White Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel bílý 170ml

  C001 White - Bílá

  C002 Black - Černá

  C003 Red - Červená

  C004 Yellow - Žlutá

  C005 Blue - Modrá

  C006 Green - Zelená

  C007 Brown - Hnědá

  C008 Silver - Stříbrná

  C009 Gold - Zlatá

  C010 Copper - Měď

  C011 Light Gull Gray - Racčí šedá

  C012 Olive Drab (1) - Olivová

  C013 Neutral Gray - Neutrální šedá

  C014 Navy Blue - Námořní modrá

  C016 IJA Green - IJA Zelená

  C019 Sandy Brown - Pískově hnědá

  C020 Light Blue - Světle modrá

  C021 Middle Stone - Břidlicová

  C022 Dark Earth - Tmavá zemitá

  C026 Duck Egg Green - Barva kachních vajec zel.

  C028 Steel - Ocel

  C029 Hull Red - Lodní červená

  C030 Flat Base - Matný základ

  C033 Flat Black - Matná černá

  C034 Sky Blue - Nebeská modrá

  C036 RLM74 Gray Green - Šedo zelená

  C041 Red Brown - Červeno hnědá

  C042 Mahagony - Mahagonová

  C043 Wood Brown - Barva dřeva

  C044 Tan - Žlutohnědá

  C045 Sail Collor - Plachtová barva

  C046 Clear - Lak

  C047 Clear Red - Transparentní červená

  C048 Clear Yellow -Transparentní žlutá

  C050 Clear Blue- Transparentní modrá

  C051 Flesch - Tělová

  C054 Khaki Green - Khaki zelená

  C055 Khaki - Khaki

  C057 Metallic Blue Green - Kovově modrozelená

  C058 Orange Yellow - Oranžovo žlutá

  C059 Orange - Oranžová

  C060 RLM02 Gray - Šedá

  C061 Burnt Iron - Opálený kov

  C062 Flat White - Matná bílá

  C065 Bright Blue - Jasně modrá

  C066 Bright Green - Jasně zelená

  C071 Midnight Blue - Půlnoční modrá

  C072 Intermediate Blue - Přechodová modrá

  C080 Cobalt Blue - Kobaltová modrá

  C081 Russet - Červenohnědá

  C092 Semi Gloss Black - pololesklá černá

  C097 Light Gray - Světle šedá

  C104 Gun Chrom

  C107 Character White - Bílá gury

  C113 RLM04 Yellow - Žlutá

  C114 RLM23 Red - Červená

  C115 RLM65 Light Blue - Světle modrá

  C116 RLM66 Black Gray - Černo šedá

  C117 RLM76 Light Blue - Světle modrá

  C119 RLM79 Sand Yellow - Písková

  C120 RLM80 Olive Green - Olivově zelená

  Novinky:

  C122 RLM82LightGreen-Světlezelená

  C123 RLM83DarkGreen-Tmavězelená

  C128 GrayGreen-Šedozelená

  C135 RussianGreen(1)-Ruskázelená

  C136 RussianGreen(2)-Ruskázelená

  C137 TireBlack-Černépneumatiky

  C156 SuperWhiteIV-Superbílá

  C158 SuperItalianRed-Superitalskáčervená

  C159 SuperSilver-Superstříbrná

  C181 Semi-GlossSuperClear-pololesklýlak

  C182 FlatClear-Matnýlak

  C302 FS34092Green-Zelená

  C303 FS34102Green-Zelená

  C304 FS34087OliveDrab-Olivovátmavá

  C305 FS36118Gray-Šedá

  C308 FS36375Gray-Šedá

  C311 FS36622Gray-Šedá

  C313 FS33531Yellow-Žlutá

  C314 FS35622Blue-Modrá

  C315 FS16440Gray-Šedá

  C316 FS17875White-Bílá

  C317 FS36231Gray-Šedá

  C318 Radome

  C319 LightGreen-Světlezelená

  C323 LightBlue-Světlemodrá

  C327 FS11136Red-Červená

  C328 FS15050Blue-modrá

  C329 FS13538Yellow-Žlutá

  C333 Extra Dark Seagray BS381C/640

  -Extratmavámořskášedá

  C334 BarleyGrayBS4800/18B21-Slámověšedá

  C335 MediumSeagrayBS381C/637-Střednímořskášedá

  C337 FS35237GrayishBlue-Šedavámodrá

  C351 Zinc-ChromateTypeFS34151

  C352 ChromateYellowPrimerFS33481

  C361 Dark Green BS641

  C362 OceanGrey

  C363 Medium Seagray BS637

  C364 AircraftGrayGreenBS283

  C365 GlossySeablueFS151042

  C366 IntermediateBlueFS35164

  C367 BlueGrayFS35189

  C368 Sky BS381C/210

  C369 Dark Earth BS381C/450

  C391 InteriorTurquoiseGreen(Soviet)

  C392 InteriorBlue(Soviet)

  C393 RussianAircraftBlueII

  C511 RussianGreen„4BO“-Ruskázelená

  C512 RussianGreen„4BO“1947-Ruskázelená

  C513 DarkGray„Dunkelgrau“-Tmavěšedá

  C514 Gray„Grau“-Šedá

  C519 NATOBronzegrün-Bronzová

  zeleň

  C520 NATOLederbraun-Hnědá

  C521 NATOTeerschwarz-Černá

  C528 IDFGray1(-1981Sinai)-Šedá

  C529 IDFGray2(-1981Golan)-Šedá

  C530 IDFGray3(Modern)-Šedá

  D175 Mr.Painttray-kovovémističky-10ks

  GM01 GundamMarker(LinerType)

  -Patinovacíxčerný(hrot0,4)

  GT37 Mr.CottonSwabstwo-typeset

  -vatovétyčinky-2typy(2x25ks)

  GT57 Mr.GlueApplicator-aplikátornalepidlo

  GT61 Mr.WaterProofPolishingCloth(2400/4000)

  -2druhyleštícíutěrky93x230mm

  GT75E RoundBladeforGT-75-Dlátkokulaté

  GX02 Black-černá18ml

  GX100 SuperClearIII-LesklýlakIII18ml

  GX112 Mr.ColorGXSuperClearIIIUVCutGloss18ml

  H001 White-Bílá

  H015 BrightBlue-Jasněmodrá

  H020 FlatClear-Matnýlak

  H024 OrangeYellow-Oranžověžlutá

  H030 GlossClear-Lesklýlak

  H032 FieldGray(1)-Zemitěšedá

  H044 Flesh-Tělová

  H046 EmeraldGreen-Smaragdová

  H062 IJAGray-IJAŠedá

  H063 MetallicBlueGreen-Kovověmodrozelená

  H067 RLM65Lightblue-Světlemodrá

  H069 RLM75Gray-Šedá

  H071 MiddleStone-Břidlicová

  H072 DarkEarth-Tmavázemitá

  H075 DarkSeagray-Tmavámořskášedá

  H086 RedMadder-Ostráčervená

  H090 ClearRed-Transparentníčervená

  H092 ClearOrange-Transparentníoranžová

  H093 ClearBlue-Transparentnímodrá

  H095 SmokeGray-Kouřověšedá

  H306 FS36270Gray-Šedá

  H307 FS36320Gray-Šedá

  H308 FS36375Gray-Šedá

  H312 FS34227Green-Zelená

  H316 FS17875White-Bílá

  H320 DarkGreen-Tmavě

  zelená

  H323 LightBlue-Světlemodrá

  H327 FS11136Red-Čevená

  H329 FS13538Yellow-Žlutá

  H330 DarkGreenBS381C/641-Tmavězelená

  H331 DarkSeagrayBS381C/638-Tmavámořskášedá

  H338 FS36495LightGray-Světlešedá

  H414 RLM23Red-Červená

  HSF01 AqueousSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  HSF02 AqueousWhiteSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  M132 Mr.MaskingSolNeo(25ml)-MascolNEO

  MC127 Mr.CementDeluxe-Lepidlonaplast40ml

  MC129 Mr.CementS-Lepidlonaplast40ml(špič.štětec)

  MC131 Mr.CementSP(40ml)

  MC132 Mr.CementSPB(40ml)

  MC215 Cooper-Měď

  MC218 Aluminium-Hliník

  MC219 Brass-Mosaz

  MP242 Mr.MetalPrimer-Základprokovovýpovrch40ml

  MS234 Mr.MarkSetter-Obtisk.voda(usazovací)40ml

  MT601 Mr.MaskingTape(6mm)

  MT602 Mr.MaskingTape(10mm)

  MT603 Mr.MaskingTape(18mm)

  P119 Mr.DissolvedPutty-Tekutýtmel(naštětec)(40ml)

  SB220 Mr.SpareBottle-náhradnílahvičkasuzávěrem18ml

  SF283 Mr.BaseWhite1000-Základbílý40ml

  SF284 Mr.Surfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF285 Mr.Surfacer500-Stříkacítmel40ml

  SF286 Mr.Surfacer1200-Stříkacítmel40ml

  SF287 Mr.PrimerSurfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF288 Mr.FinishingSurfacer1500Black

  -Stříkacítmelčerný40ml

  SF289 Mr.FinishingSurfacer1500Gray-Stříkacítmelšedý

  40ml

  SF290 Mr.MahoganySurfacer100040ml

  SF291 Mr.FinishingSurfacer1500White40ml

  SM201 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-SuperFineSilverII

  10ml

  SM203 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-Super

  IronII10ml

  SM204 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperStainlessII10ml

  SM206 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperChromeSilverII10ml

  T101 Mr.ColorThinner-ředidlo50ml

  T103 Mr.ColorThinner-ředidlo250ml

  T104 Mr.ColorThinner-ředidlo400ml

  T105 Mr.RetarderMild-Zpomalovačschnutí40ml

  T106 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo110ml

  T108 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo400ml

  T111 Mr.AqueousHobbyColorTinner-ředidlo400ml

  T113 Mr.ToolCleaner-čistič250ml

  T116 Mr.ToolCleaner-čistič400ml

  T117 Mr.RapidThinner(ForMr.Color)400ml

  HSF01 HSF02

  eduard

  60

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 61

  Doskladnili jsme 216 produktů ze sortimentu Gunze!

  Od 1. prosince budou navíc v prodeji také 2 novinky z pro-

  dukce GUNZE, stříkací tmely HSF01 (Aqueous Surfacer 1000,

  40ml) a HSF02 (Aqueous White Surfacer 1000, 40ml).

  Doskladněné položky:

  B502 Mr.Top Coat Semi-Gloss - Pololesklý lak 86ml

  B505 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 100ml

  B506 Mr.Surfacer 500 - Stříkací tmel 100ml

  B511 Mr.White Surfacer 1000 - Stříkací tmel bílý 170ml

  B513 Mr.Super Clear Gloss - Lesklý lak 170ml

  B514 Mr.Super Clear Flat - Matný lak 170ml

  B515 Mr.Surfacer 1200 - Stříkací tmel 170ml

  B516 Mr.Super Clear Semi-Gloss - Pololesklý lak 170ml

  B519 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 170ml

  B522 Mr.Super Clear UV Cut Gloss Spray - Lesklý lak s UV ltrem 170ml

  B523 Mr.Super Clear UV Cut Flat Spray - Matný lak s UV ltrem 170ml

  B525 Mr. Oxide Red Surfacer 1000 - Stříkací tmel - rezatý 170ml

  B526 Mr. Finishing Surfacer 1500 Black - Stříkací tmel - černý 170ml

  B527 Mr. Finishing Surfacer 1500 Gray - Stříkací tmel - šedý 170ml

  B528 Mr.Mahogany Surfacer 1000 - 170ml

  B529 Mr. Finishing Surfacer 1500 White - Stříkací tmel - bílý 170ml

  B602 Mr.Premium Top Coat Semi-Gloss 86ml

  B611 Aqueous Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel 170ml

  B612 Aqueous White Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel bílý 170ml

  C001 White - Bílá

  C002 Black - Černá

  C003 Red - Červená

  C004 Yellow - Žlutá

  C005 Blue - Modrá

  C006 Green - Zelená

  C007 Brown - Hnědá

  C008 Silver - Stříbrná

  C009 Gold - Zlatá

  C010 Copper - Měď

  C011 Light Gull Gray - Racčí šedá

  C012 Olive Drab (1) - Olivová

  C013 Neutral Gray - Neutrální šedá

  C014 Navy Blue - Námořní modrá

  C016 IJA Green - IJA Zelená

  C019 Sandy Brown - Pískově hnědá

  C020 Light Blue - Světle modrá

  C021 Middle Stone - Břidlicová

  C022 Dark Earth - Tmavá zemitá

  C026 Duck Egg Green - Barva kachních vajec zel.

  C028 Steel - Ocel

  C029 Hull Red - Lodní červená

  C030 Flat Base - Matný základ

  C033 Flat Black - Matná černá

  C034 Sky Blue - Nebeská modrá

  C036 RLM74 Gray Green - Šedo zelená

  C041 Red Brown - Červeno hnědá

  C042 Mahagony - Mahagonová

  C043 Wood Brown - Barva dřeva

  C044 Tan - Žlutohnědá

  C045 Sail Collor - Plachtová barva

  C046 Clear - Lak

  C047 Clear Red - Transparentní červená

  C048 Clear Yellow -Transparentní žlutá

  C050 Clear Blue- Transparentní modrá

  C051 Flesch - Tělová

  C054 Khaki Green - Khaki zelená

  C055 Khaki - Khaki

  C057 Metallic Blue Green - Kovově modrozelená

  C058 Orange Yellow - Oranžovo žlutá

  C059 Orange - Oranžová

  C060 RLM02 Gray - Šedá

  C061 Burnt Iron - Opálený kov

  C062 Flat White - Matná bílá

  C065 Bright Blue - Jasně modrá

  C066 Bright Green - Jasně zelená

  C071 Midnight Blue - Půlnoční modrá

  C072 Intermediate Blue - Přechodová modrá

  C080 Cobalt Blue - Kobaltová modrá

  C081 Russet - Červenohnědá

  C092 Semi Gloss Black - pololesklá černá

  C097 Light Gray - Světle šedá

  C104 Gun Chrom

  C107 Character White - Bílá gury

  C113 RLM04 Yellow - Žlutá

  C114 RLM23 Red - Červená

  C115 RLM65 Light Blue - Světle modrá

  C116 RLM66 Black Gray - Černo šedá

  C117 RLM76 Light Blue - Světle modrá

  C119 RLM79 Sand Yellow - Písková

  C120 RLM80 Olive Green - Olivově zelená

  Novinky:

  C122 RLM82LightGreen-Světlezelená

  C123 RLM83DarkGreen-Tmavězelená

  C128 GrayGreen-Šedozelená

  C135 RussianGreen(1)-Ruskázelená

  C136 RussianGreen(2)-Ruskázelená

  C137 TireBlack-Černépneumatiky

  C156 SuperWhiteIV-Superbílá

  C158 SuperItalianRed-Superitalskáčervená

  C159 SuperSilver-Superstříbrná

  C181 Semi-GlossSuperClear-pololesklýlak

  C182 FlatClear-Matnýlak

  C302 FS34092Green-Zelená

  C303 FS34102Green-Zelená

  C304 FS34087OliveDrab-Olivovátmavá

  C305 FS36118Gray-Šedá

  C308 FS36375Gray-Šedá

  C311 FS36622Gray-Šedá

  C313 FS33531Yellow-Žlutá

  C314 FS35622Blue-Modrá

  C315 FS16440Gray-Šedá

  C316 FS17875White-Bílá

  C317 FS36231Gray-Šedá

  C318 Radome

  C319 LightGreen-Světlezelená

  C323 LightBlue-Světlemodrá

  C327 FS11136Red-Červená

  C328 FS15050Blue-modrá

  C329 FS13538Yellow-Žlutá

  C333 Extra Dark Seagray BS381C/640

  -Extratmavámořskášedá

  C334 BarleyGrayBS4800/18B21-Slámověšedá

  C335 MediumSeagrayBS381C/637-Střednímořskášedá

  C337 FS35237GrayishBlue-Šedavámodrá

  C351 Zinc-ChromateTypeFS34151

  C352 ChromateYellowPrimerFS33481

  C361 Dark Green BS641

  C362 OceanGrey

  C363 Medium Seagray BS637

  C364 AircraftGrayGreenBS283

  C365 GlossySeablueFS151042

  C366 IntermediateBlueFS35164

  C367 BlueGrayFS35189

  C368 Sky BS381C/210

  C369 Dark Earth BS381C/450

  C391 InteriorTurquoiseGreen(Soviet)

  C392 InteriorBlue(Soviet)

  C393 RussianAircraftBlueII

  C511 RussianGreen„4BO“-Ruskázelená

  C512 RussianGreen„4BO“1947-Ruskázelená

  C513 DarkGray„Dunkelgrau“-Tmavěšedá

  C514 Gray„Grau“-Šedá

  C519 NATOBronzegrün-Bronzová

  zeleň

  C520 NATOLederbraun-Hnědá

  C521 NATOTeerschwarz-Černá

  C528 IDFGray1(-1981Sinai)-Šedá

  C529 IDFGray2(-1981Golan)-Šedá

  C530 IDFGray3(Modern)-Šedá

  D175 Mr.Painttray-kovovémističky-10ks

  GM01 GundamMarker(LinerType)

  -Patinovacíxčerný(hrot0,4)

  GT37 Mr.CottonSwabstwo-typeset

  -vatovétyčinky-2typy(2x25ks)

  GT57 Mr.GlueApplicator-aplikátornalepidlo

  GT61 Mr.WaterProofPolishingCloth(2400/4000)

  -2druhyleštícíutěrky93x230mm

  GT75E RoundBladeforGT-75-Dlátkokulaté

  GX02 Black-černá18ml

  GX100 SuperClearIII-LesklýlakIII18ml

  GX112 Mr.ColorGXSuperClearIIIUVCutGloss18ml

  H001 White-Bílá

  H015 BrightBlue-Jasněmodrá

  H020 FlatClear-Matnýlak

  H024 OrangeYellow-Oranžověžlutá

  H030 GlossClear-Lesklýlak

  H032 FieldGray(1)-Zemitěšedá

  H044 Flesh-Tělová

  H046 EmeraldGreen-Smaragdová

  H062 IJAGray-IJAŠedá

  H063 MetallicBlueGreen-Kovověmodrozelená

  H067 RLM65Lightblue-Světlemodrá

  H069 RLM75Gray-Šedá

  H071 MiddleStone-Břidlicová

  H072 DarkEarth-Tmavázemitá

  H075 DarkSeagray-Tmavámořskášedá

  H086 RedMadder-Ostráčervená

  H090 ClearRed-Transparentníčervená

  H092 ClearOrange-Transparentníoranžová

  H093 ClearBlue-Transparentnímodrá

  H095 SmokeGray-Kouřověšedá

  H306 FS36270Gray-Šedá

  H307 FS36320Gray-Šedá

  H308 FS36375Gray-Šedá

  H312 FS34227Green-Zelená

  H316 FS17875White-Bílá

  H320 DarkGreen-Tmavě

  zelená

  H323 LightBlue-Světlemodrá

  H327 FS11136Red-Čevená

  H329 FS13538Yellow-Žlutá

  H330 DarkGreenBS381C/641-Tmavězelená

  H331 DarkSeagrayBS381C/638-Tmavámořskášedá

  H338 FS36495LightGray-Světlešedá

  H414 RLM23Red-Červená

  HSF01 AqueousSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  HSF02 AqueousWhiteSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  M132 Mr.MaskingSolNeo(25ml)-MascolNEO

  MC127 Mr.CementDeluxe-Lepidlonaplast40ml

  MC129 Mr.CementS-Lepidlonaplast40ml(špič.štětec)

  MC131 Mr.CementSP(40ml)

  MC132 Mr.CementSPB(40ml)

  MC215 Cooper-Měď

  MC218 Aluminium-Hliník

  MC219 Brass-Mosaz

  MP242 Mr.MetalPrimer-Základprokovovýpovrch40ml

  MS234 Mr.MarkSetter-Obtisk.voda(usazovací)40ml

  MT601 Mr.MaskingTape(6mm)

  MT602 Mr.MaskingTape(10mm)

  MT603 Mr.MaskingTape(18mm)

  P119 Mr.DissolvedPutty-Tekutýtmel(naštětec)(40ml)

  SB220 Mr.SpareBottle-náhradnílahvičkasuzávěrem18ml

  SF283 Mr.BaseWhite1000-Základbílý40ml

  SF284 Mr.Surfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF285 Mr.Surfacer500-Stříkacítmel40ml

  SF286 Mr.Surfacer1200-Stříkacítmel40ml

  SF287 Mr.PrimerSurfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF288 Mr.FinishingSurfacer1500Black

  -Stříkacítmelčerný40ml

  SF289 Mr.FinishingSurfacer1500Gray-Stříkacítmelšedý

  40ml

  SF290 Mr.MahoganySurfacer100040ml

  SF291 Mr.FinishingSurfacer1500White40ml

  SM201 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-SuperFineSilverII

  10ml

  SM203 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-Super

  IronII10ml

  SM204 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperStainlessII10ml

  SM206 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperChromeSilverII10ml

  T101 Mr.ColorThinner-ředidlo50ml

  T103 Mr.ColorThinner-ředidlo250ml

  T104 Mr.ColorThinner-ředidlo400ml

  T105 Mr.RetarderMild-Zpomalovačschnutí40ml

  T106 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo110ml

  T108 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo400ml

  T111 Mr.AqueousHobbyColorTinner-ředidlo400ml

  T113 Mr.ToolCleaner-čistič250ml

  T116 Mr.ToolCleaner-čistič400ml

  T117 Mr.RapidThinner(ForMr.Color)400ml

  HSF01 HSF02

  eduard

  61

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 62

  STAVEBNICE 01/2022

  Stránka produktu

  A6M2 Zero Type 21 1/48 kat. č. 82212

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  eduard

  62

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 63

  STAVEBNICE 01/2022

  c/n 5349, poddůstojník 1. tř. Tsuguo Matsuyama, stíhací jednotka let. lodi Hiryū, letadlová loď Hiryū,

  7. prosince 1941

  poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai, letiště Lakunai, Rabaul, ostrov Nová Británie, srpen 1942

  poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let. lodi Zuihō, Rabaul, ostrov Nová Británie,

  duben 1943

  V druhé útočné vlně proti cílům na Havaji vyslala Hiryū devět Zer pod velením poručíka Sumio Nōna. Jeho piloti zaútočili na zá-

  kladny Kaneohe a Bellows, nárokovali dva zničené letouny na zemi a jeden automobil. Třetí trojici Zer vedl podd. 1. tř. Matsuyama,

  jenž s jedním ze svých wingmanů sestřelil stíhačky P-40 pilotované 2ndLt. Georgem Whitemanem a Samuelem Bishopem ze

  44th Pursuit Squadron. Matsuyama bojově létal již u 13. Kōkūtai v Číně a 25. února 1938 se jako wingman legendárního Sadaaki

  Akamatsua podílel na sestřelení čtyř letounů. Při náletech na Ceylon 9. dubna 1942 Matsuyamova shōtai sestřelila Blenheim Mk.IV,

  zřejmě s osádkou S/Ldr Kennetha Aulta, který vedl formaci No. 11 Squadron RAF při útoku na japonské lodě. Matsuyama poz-

  ději sloužil na letadlové lodi Hiyō a zahynul 7. dubna 1943 v boji s Wildcaty u Guadalcanalu. S Letounem BII-124 byl 19. února 1942

  při náletu na Darwin sestřelen námořník 1. tř. Hajime Toyoshima. Po zásazích protiletadlovou palbou přistál na ostrovu Melville

  a zajal jej Aboridžinec Matthias Ulungura. Byl prvním zajatým pilotem Zera. Toyoshima vystupoval pod jménem „Tadao Minami“

  a patřil k organizátorům největšího útěku zajatců ve 2. světové válce. Vydal k němu signál 5. srpna 1944 v táboře Cowra. Uniknout

  se pokusilo 1104 zajatců, 231 zahynulo a o život přišli i čtyři Australané. Toyoshima byl smrtelně zraněn a poté, co si zapálil cigaretu,

  spáchal sebevraždu.

  Saburō Sakai je nejznámějším japonským stíhačem díky svým pamětem a setkáním se spojeneckými letci po 2. světové válce.

  Narodil se v roce 1916 a od září 1938 sloužil u 12. Kōkūtai v Číně. V říjnu 1941 byl zařazen k nově zorganizované Tainan Kōkūtai na

  Tchaj-wanu, prošel s ní tažením na jih až do zranění 7. sprna 1942 u Guadalcanalu. Po vyléčení sloužil jako instruktor u Ōmura

  Kōkūtai, později byl i přes zhoršený zrak bojově nasazen s Yokosuka Kōkūtai na Iwodžimě a na konci války sloužil Kōkūtai 343 (II).

  Uvádí se, že dosáhl 64 vítězství, ale Sakai tvrdil, že počet jeho vítězství byl nižší. U prvních dvou jednotek ve skutečnosti docílil 12

  samostatných vítězství, 8 ve spolupráci a 4 pravděpodobná. S letounem V-128 létali také podd. 2. tř. Arita a podd. 1. tř. Hiroyoshi

  Nishizawa, jemuž je připisováno 87 vítězství. Barva pruhů je zvolena podle vzpomínek Sakaie, existují ale i jiné interpretace, napří-

  klad černý nebo žlutý pruh na trupu. Sakai během stíhacího doprovodu na Guadalcanal sestřelil 7. srpna v epickém souboji Wildcat

  „F12“ z VF-5 pilotovaný „Pugem“ Southerlandem. Sakai byl později těžce zraněn v obličeji palbou Dauntlessů z VB-6 u ostrova

  Tulagi. Po téměř pěti hodinách a více než 1000 km se mu podařilo přistát zpět v Rabaulu. Zemřel v roce 2000 po slavnostní večeři

  s příslušníky US Navy.

  Poddůstojník 2. třídy Koyae se narodil v roce 1923 v prefektuře Miyazaki, letecký výcvik dokončil v listopadu 1942 a v březnu 1943

  byl přidělen ke stíhací jednotce letadlové lodi Zuihō. V dubnu se jednotka přesunula do Rabaulu a Koyae s tímto letounem létal

  v průběhu operace I-gō. V tomto období se na Zerech aplikovala zelená barva se v polních podmínkách. Obvykle se natírala ručně,

  okraje jejích polí se někdy rozmývaly ředidlem. Podle deníku jednotky Koyae ale v dubnu 1943 bojové lety neabsolvoval. Poprvé

  se s nepřítelem střetl až v listopadu 1943 nad Rabaulem. Ještě během téhož měsíce byl v Rabaulu převelen ke Kōkūtai 253 a do

  počátku roku 1944 prošel intenzivními boji. Po návratu do Japonska byl přidělen k Ōmura Kōkūtai. Během dovolené, 17. února 1944,

  zpozoroval v dešti v nočních hodinách nad vesničkou Goda v prefektuře Miyazaki kroužící japonský bombardér, jehož osádka

  ztratila orientaci. Koyae vytvořil za pomoci vesničanů navigační signál a po nějaké době se mu osádku podařilo navést na správný

  kurz. Za tento čin obdržel písemnou pochvalu velitele Ōmura Kōkūtai. V červenci 1944 byl Koyae přidělen k Hikōtai 701 a bojoval při

  obraně Filipín. Poté návratu do Japonska byl přidělen k Hikōtai 701 (II) a na konci války sloužil u Ōmura Kōkūtai. Po válce pracoval

  jako hasič a publikoval paměti. Podle místního tisku měl dosáhnout 20 vítězství, může se jednat o vítězství dosažená stíhacími

  formacemi, v nichž létal.

  eduard

  63

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 64

  STAVEBNICE 01/2022

  por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381, základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

  por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1. Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko,

  duben 1945

  Kōkūtai 381 byla založena v říjnu 1943 na základně Kendari na ostrovu Celebes. Jednalo se o smíšenou Kōkūtai se 48 stíhacími

  bombardéry (Hikōtai 602), 24 nočními stíhačkami (Hikōtai 902) a 48 stíhacími letouny v Hikōtai 311, jíž velel poručík Kanzaki. Se

  svou jednotkou během roku 1944 působil ze základen na ostrovech v Indonésii a na Filipínách. Jejich nejčastějšími protivníky byly

  americké armádní letouny. Kanzakiho jednotka pro útoky na nepřátelské bombardéry používala fosforové bomby určené proti

  vzdušným cílům. Kanzakiho letoun, vyrobený firmou Nakajima, byl v minulosti rekonstruován s různými barevnými markingy.

  Předpokládáme, že svislé ocasní plochy a část horních ploch křídla byly natřeny barvou spodních ploch. Příď motoru mohla být

  zbarvena i šedou nebo žlutou barvou. Z fotografie letounu není zcela zřejmé, zda jsou bílé pruhy na spodní části trupu spojeny.

  Mohlo se jednat o usnadnění vzájemné identifikace námořních a armádních letounů při bojích se spojeneckými stíhači. Dalším

  důvodem pro tuto kamufláž mohla být snadnější identifikace při nočních stíhacích letech. Například v noci z 12. na 13. ledna 1944

  sestřelil por. Kanzaki a jeho wingman nad Balikpapanem B-24 z 380th BG. Ve stejné kamufláži horních a ocasních ploch jsou

  zbarveny i stroje Kōkūtai 331. Obě jednotky během části roku 1944 operovaly v jednom taktickém uskupení.

  Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306 (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno celkem osm speciálních útoč-

  ných jednotek s bojovým názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na konvoj

  u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne se společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců z Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali

  postupně ve čtyřech formacích. Byli součástí sil námořního a armádního letectva, jež nasadily v rámci operace Kikusui I proti

  nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů speciálních útočných jednotek a doprovodných stíhaček. US Navy ztratila 6. dubna

  torpédoborce USS Bush a Colhoun, další byla těžce poškozena. Osm jednotek „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím

  u ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima. Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na základnu. Por. Miyatake

  pocházel z prefektury Kagawa a námořní akademii v Etajimě absolvoval v roce 1942. Před svou misí se v dopisech rozloučil s mat-

  kou a třemi sestrami. Jeho otec byl v té době internován na Sibiři. Nobuo Miyatake byl posmrtně povýšen do hodnosti fregatního

  kapitána. Jeho letoun, vyrobený u firmy Nakajima byl označen kódem „Ke-113".

  eduard

  64

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 65

  STAVEBNICE 01/2022

  OVERTREES

  A6M2

  Kat. č. 82211X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82212-LEPT1

  K A6M2 Zero Type 21 doporučujeme

  481076 A6M2 landing flaps (fotolept)

  FE1238 A6M2 seatbelts STEEL (fotolept)

  644128 A6M2 LööK (Brassin)

  648693 A6M2 wheels (Brassin)

  648694 A6M2 engine PRINT (Brassin)

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648698 A6M2 seat PRINT (Brassin)

  3DL48050 A6M2 SPACE (3D obtisk)

  EX821 A6M2 TFace (maska)

  Kat. č. 644128

  Kat. č. 648694

  Kat. č. 648695

  eduard

  65

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 66

  STAVEBNICE 01/2022

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 11156

  Dual Combo

  Z-126 Trenér

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  10 markingů

  eduard

  66

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 67

  STAVEBNICE 01/2022

  Z-126, OK

  -

  JGT, v. č. 804, aeroklub Ruzyně, ca 1960

  Z-126, OK

  -

  DVG, v. č. 525, aeroklub Příbram, září 2021

  Známý „Jogurt“ byl vyroben v roce 1954 a 15. 2. 1955 došlo k jeho předání MNO. Později létal především v aeroklubech Zbraslavice,

  Ruzyně nebo Letňany. Svou kariéru jako Z-126 ukončil v roce 1982, poté byl skladován rozebraný v letňanském hangáru. V roce

  1998 byla provedena GO a přestavba na verzi Z-226MS u firmy ZLIN

  -

  AVION Service. V té době také dostal „Jogurt“ soudobé zbarve-

  ní se žluto-červenými trojúhelníky. Toto dobové zbarvení verze Z-126 vychází ze schématu, používaného pro akrobatické speciály

  Z-226A/AS, které doplnila světle modrá barva namísto bílé.

  Původní Z-26 byl vyroben 30. 8. 1950 jako 38. kus tohoto typu pod v. č. 525. S trupovým kódem UC-38 pak sloužil v letech 1950 až

  1954 jako C-5 armádě. Poté byl letoun přidělen libereckému aeroklubu, přestavěn na verzi Z-126 a 22. 4. 1955 zapsán do rejstříku

  jako OK

  -

  DVG. Takto létal do roku 1966, kdy byl vyřazen coby přestárlý. Časem si ho povšiml tehdejší pilot ČSA František Altner,

  kterému se podařilo již nekompletní letoun odkoupit. Svépomocí na něm provedl generální opravu a podařilo se mu jej na sklonku

  roku 1970 opět zapsat do rejstříku jako OK

  -

  EKA. Po Bezákově úletu mu ovšem bylo další používání letounu zakázáno a byl nucen

  jej odprodat Svazarmu. V roce 1976 prodělal letoun další GO a létal pak u Středočeského krajského aeroklubu, zejména na letištích

  Točná, Kladno a Příbram až do roku 1981, kdy byl pro své stáří opět vyřazen. Stal se zdrojem náhradních dílů a zdálo se, že je jeho

  osud zpečetěn, ale díky úsilí členů AK Příbram byl v polovině 90. let přistaven ke GO u firmy ZLIN

  -

  AVION Service a po ukončení

  generálky dostal původní dobové zbarvení. V této podobě byl zalétán 2. 9. 1997 a v Příbrami létá dodnes. Je to jediný Trenér, který

  má zachováno startování klikou a nejstarší letuschopný vůbec.

  eduard

  67

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 68

  STAVEBNICE 01/2022

  Z-126, OK

  -

  JHD, v. č. 817, soukromí majitelé, letiště Chotěboř, 2021

  Z-126, D

  -

  EYGL, v. č. 796, soukromý majitel, letiště Straubing, Německo, 2020

  „Jahoda“, jak je tato Z-126 nazývána podle své imatrikulace, byla zalétána 3. 3. 1955 a poté uskladněna. Teprve 1. 2. 1957 byla opět

  zalétnuta a dostala imatrikulaci OK

  -

  JHD. Vojenskou komisí byl tento Trenér převzat o týden později a jeho provozovatelem se stal

  Krajský aeroklub Liberec. Vzhledem k intenzivnímu provozu prošel už v roce 1959 první GO v Leteckých opravnách Trenčín. Dru-

  há GO následovala v roce 1966 a třetí v roce 1974, tentokrát v Aerotechniku Kunovice, kde letoun dostal cihlově červené zbarvení

  s tmavě červeným pruhem. V této podobě „Jahoda“ dolétala v září 1979 a o rok později byla vymazána z rejstříku. Letoun zůstal

  rozložený v hangáru libereckého aeroklubu a během let se stal dárcem náhradních dílů. Když ho zde po více než dvaceti letech

  objevili dva členové Aeroklubu Chotěboř a rozhodli se ho zakoupit a uvést do letuschopného stavu, museli nejprve poshánět chy-

  bějící součástky. Zároveň chtěli, aby byl jejich Trenér opatřen historicky věrným nátěrem. První volbou bylo provedení, ve kterém

  létal v 70. letech v Chotěboři a okolních aeroklubech Z-126 OK

  -

  IMB. Nepodařilo se však získat dostatek podkladů, a tak padla volba

  na barevné schéma, vycházející ze zbarvení Trenérů známé olomoucké dívčí akrobatické skupiny z roku 1957. V této podobě byl

  letoun 13. října 2007 v Otrokovicích zalétnut po čtvrté GO. Od té doby je provozován v Aeroklubu Chotěboř a využíván nejen svými

  majiteli, ale i dalšími piloty aeroklubu.

  Letoun byl vyroben v roce 1954 ještě s dřevěnými ocasními plochami, ale již jako Z-126. Svazarmu byl předán 17. 12. téhož roku

  a sloužil na letištích Kralupy nad Vltavou, Gottwaldov a Holešov (zde do roku 1978). V roce 1992 byl odkoupen firmou Emmax Uher-

  ské Hradiště a o rok později prodán soukromému majiteli ze Strážnice. Po generální opravě u firmy ZLIN

  -

  AVION Service v roce

  1994 byl provozován na letišti v Kunovicích a kolem roku 2000 opět změnil OK

  -

  IGL majitele. Ten jej po několika letech odprodal do

  Německa, kde dostal tento Trenér imatrikulaci D

  -

  EYGL, protože D

  -

  EIGL nebyla volná.

  eduard

  68

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 69

  STAVEBNICE 01/2022

  Z-126, OK

  -

  IFD, v. č. 739, aeroklub Ústí nad Orlicí, 1969

  Z-126, OK

  -

  IHQ, v. č. 778, soukromí majitelé, letiště Letňany, 2021

  OK

  -

  IFD byl zalétán 26. 7. 1954 a poté zamířil do AK Liberec, kde byl používán pro pilotní výcvik i vlekání kluzáků. Následně sloužil

  také v Ústí nad Labem a v Mostě, odkud jej odkoupil AK Ústí nad Orlicí. Letoun však musel být přepraven po zemi, protože byl tou

  dobou dolétán do první GO. Tu provedly Letecké opravny Trenčín a v rámci opravy nahradilo původní vojenskou zelenou barvu pes-

  třejší zbarvení. Zároveň se na bocích trupu pod kabinou objevilo velké logo tehdejší textilky Perla, která opravu sponzorovala. Ge-

  nerálkovaný OK

  -

  IFD byl zalétán 1. 9. 1970. Poté, co ulétl v červenci 1973 Vlastimil Macek na větroni do Rakouska, ústecký aeroklub

  o svého Trenéra přišel. OK

  -

  IFD putoval následně po několika aeroklubech, několikrát změnil zbarvení, a nakonec skončil v roce

  1982 v AK Holešov, kde dolétal. Zobrazená podoba je pravděpodobná, podle pamětníků je možné, že pruh na trupu nebyl modrý, ale

  černý. Výběr tedy ponecháváme na modeláři…

  Tento Z-126 byl předán MNO 21. 2. 1955 jako C 105-243. Dne 12. 9. 1959 byl zapsán do civilního rejstříku pod imatrikulací OK

  -

  IHQ

  a prošel službou na Svazarmovských letištích v Hořicích, Plasích a v Jičíně, kde dolétal v roce 1999. Později jej odkoupili soukromí

  majitelé a v rámci provedené generální opravy dostal letoun zbarvení vojenských cvičných letadel z padesátých let. Zajímavostí

  je také zbarvení přístrojových desek červenou barvou nebo bohaté radiové vybavení. OK

  -

  IHQ dnes „bázuje“ na letišti v Letňanech.

  eduard

  69

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 70

  STAVEBNICE 01/2022

  Z-126, OK

  -

  IVA, v. č. 737, soukromý majitel, letiště Slaný, 2021

  Z-126, OK

  -

  HLK, v. č. 722, Slovácký aeroklub Kunovice, ca 1970

  Tento Trenér byl vyroben v roce 1954, dostal imatrikulaci OK

  -

  IFB a od 15. 5. 1954 sloužil v Aeroklubu Košice. Následně létal v Nitře,

  kde složil pro výcvik studentů Vysoké školy dopravní v Žilině. Po této službě jej využíval Aeroklub Holíč a v roce 1992 byl převezen

  jako dolétaný do Slušovic, kde byl uskladněn. Následně byl ještě přemístěn do Kunovic. Od roku 1998 má soukromého majitele.

  V roce 2000 prodělal generální opravu u firmy ZLIN

  -

  AVION Service a po ní byl opět odprodán a provozován na kunovickém letišti.

  V roce 2017 pak opět změnil majitele, který jej provozuje na letišti ve Slaném, kde využívá prostor hangáru Aeroklubu Točná. Le-

  toun má nestandardní zábleskový maják na vrcholu SOP a také koncové oblouky křídla z typu Z-326.

  Tento Trenér sloužil armádě od 5. 2. 1954, kdy jej MNO převzalo, jako C 105-220. Později byl předán do Uherského Hradiště a létal

  ve Slováckém aeroklubu Kunovice, kde byl v roce 1969 obnoven motorový provoz. Po vyřazení byl skladován v depozitu Technic-

  kého muzea Brno. Po předání brněnské firmě Šperlík byla díky jejímu úsilí provedena generální oprava v Aerotechniku Kunovice.

  V srpnu 2007 měl letoun těžkou havárii, ke které došlo ve Vysokém Mýtě. Byl ale opraven a létá dodnes v elegantním bílo-modrém

  zbarvení. Atraktivní dobové zbarvení odpovídá tehdejším zvyklostem slováckého aeroklubu, včetně kresby „čarodějnice“ na přídi.

  eduard

  70

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 71

  STAVEBNICE 01/2022

  Z-126, OK

  -

  IHO, v. č. 705, Aeroklub Brno-Slatina, jaro 1977

  Z-126T, OK

  -

  MFV, v. č. 168, Aeroklub Kladno, 2020

  Z-126 výrobního čísla 705 sloužil od 30. 3. 1954 v armády jako C 105-234. Do civilního rejstříku byl zapsán 18. 12. 1958 a dlouhá léta

  sloužil brněnskému aeroklubu. Na jaře roku 1977 měl již jen asi pět hodin do konce životnosti, a tak členy aeroklubu napadlo letoun

  trochu „vyzdobit“. Zvítězil motiv žraločí tlamy, ale když viděl dílo tehdejší krajský technik Svazarmu, nadšen jím nebyl a požadoval

  odstranění malby. Situaci ovšem zachránil krajský náčelník Svazarmu plk. Holubář, který ihned prohlásil, že chce s takto pomalo-

  vaným Trenérem letět jako první. A tím byla nová podoba schválena… Z rejstříku byl tento Trenér vymazán 21. 7. 1977.

  Když v listopadu 2013 dolétala na Kladně kvůli resursu draku stopětka OK

  -

  JHA, byl její motor spolu s vrtulí a motorovými kryty

  převezen do firmy ZLIN

  -

  AVION Service v Otrokovicích. Stejným směrem zamířil také drak Z-226MS imatrikulace OK

  -

  MFV aby

  spojením těchto dvou letounů vznikl Z-126T. V rámci této přestavby dostal nově postavený letoun také původní zbarvení a imatri-

  kulaci OK

  -

  MFV. V lednu 2014 byl zalétán a dodnes na Kladně létá. „Dárce“ motoru a dalších dílů, OK

  -

  JHA, byl vyroben v roce 1955

  a následně skladován u výrobce, než byl 1. 3. 1957 předán Svazarmu. Létal zejména na Točné a na Kladně, kde také svou pouť

  ukončil.

  eduard

  71

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 72

  STAVEBNICE 01/2022

  OVERTREES

  Z-126 Trenér Kat. č. 82186X

  1/48

  Stránka produktu

  K Z-126 Trenér doporučujeme

  FE1219 Z-126/226 seatbelts STEEL (fotolept)

  644119 Z-126 Trenér LööK (Brassin)

  648679 Z-126/226 Trenér wheels (Brassin)

  3DL48044 Z-126 SPACE (3D obtisk)

  EX827 Z-126 TFace (maska)

  Stránka produktu

  Kat. č. 11156-LEPT1

  Kat. č. 644119

  Kat. č. 648679

  eduard

  72

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 73

• Page 74

  STAVEBNICE 01/2022

  Spitfire Mk.Ia 1/48 kat. č. 84179

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  74

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 75

  STAVEBNICE 01/2022

  P9372, P/O Antony C. Bartley, No. 92 Squadron, RAF Croydon, Velká Británie, březen – duben 1940

  L1004, F/Lt Alexander V. R. Johnstone, No. 602 Squadron, RAF Drem, East Lothian,

  Velká Británie, květen 1940

  Spitfire P9372 sloužil u No. 92 Sqn od března 1940, kdy byla tato jednotka přezbrojena z Blenheimů Mk.IF na Spitfiry. Spolu

  s ní se zúčastnil evakuace od Dunkerque, kdy jej kromě dalších letců pilotoval i Antony Charles Bartley. Rodák z Dháky v tehdejší

  Britské Indii vstoupil do RAF v roce 1939 a po výcviku byl zařazen k No. 92 Sqn, s níž se zúčastnil nejen krytí evakuace Britského

  expedičního svazu, ale i Bitvy o Británii. V březnu 1941 byl na dva měsíce převelen k No. 74 Sqn, kde cvičil nové piloty. Později létal

  jako testovací pilot u Supermarinu a od srpna 1942 velel No. 111 Sqn během jejího působení v severní Africe. Následně působil na

  štábu No. 83 Group a od října 1944 byl součástí RAF Transport Command na Dálném Východu. Na konci války činilo jeho skóre 12+1

  a k tomu 5 pravděpodobných a 8 poškozených strojů. Po válce zastával různé funkce v britském filmovém a televizním průmyslu,

  zemřel 18. dubna 2001. Spitfire P9372 sloužil u No. 92 Sqn až do 9. září 1940, kdy byl sestřelen poblíž East Guildefordu. P/O W. C.

  Watlings se zraněný zachránil na padáku. Trosky Spitfiru byly z místa havárie vykopány a vystaveny v Tonbridge Battle of Britain

  Museum. Díly poté získal známý Spitfirolog Peter R. Monk z Biggin Hill Heritage Hangar Ltd. Tam byly od roku 2016 vystaveny na

  stěně hangáru. Dne 5. srpna 2019 byl zahájen projekt restaurování P9372 do letuschopného stavu a následně byl úředně zaregis-

  trován pod imatrikulací G

  -

  CLIH.

  Alexander Vallance Riddell Johnstone, známý spíše jako „Sandy“ Johnstone, dosáhl v kokpitu L1004 prvních bojových úspěchů

  na přelomu června a července, kdy sestřelil He 111, Ju 88 ve spolupráci a poškodil Do 17. Dne 12. července přebírá velení No. 602

  Sqn a v jejím čele navyšuje skóre o dalších sedm sestřelů. V září 1941 přebírá velení No. 263 Wing v Bejrútu a v dubnu 1942 se stává

  velitelem sektoru v palestinské Haifě. Již v září 1942 se ale přesouvá na Maltu, kde se stává velitelem letiště Luqa. V lednu 1943

  se vrací k operačnímu létání jako velitel Krendi Wingu s letouny Spitfire Mk.Vc. Wingu velel do konce března 1943, poté se vrátil

  do Británie, kde zastával do konce války různé velitelské posty. Válku ukončil s devíti sestřely (7 + 2), jedním pravděpodobným

  a sedmi poškozenými letouny nepřítele. Na Spitfiru Mk.I L1004 proběhly koncem roku 1942 zkoušky motoru Merlin 32 o výkonu 1645

  koní. Testy dopadly úspěšně, a tak padlo rozhodnutí zastavět tuto pohonnou jednotku do stávajících letounů Seafire Mk.IIC. Barevný

  profil zachycuje podobu stroje z druhé poloviny května 1940, kdy byly spodní plochy stíhaček RAF natřeny černou a bílou barvou.

  Na kýlovce přibyla trikolóra a na bocích trupu byly namalovány kokardy typu A1. Od 6. června 1940 bylo rozkazem stanoveno,

  že spodní plochy stíhaček RAF budou kamuflovány barvou Sky.

  eduard

  75

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 76

  STAVEBNICE 01/2022

  X4036, P/O Robert F. T. Doe, No. 234 Squadron, RAF Middle Wallop, Hampshire, Velká Británie, srpen 1940

  R7057, P/O James H. Lacey, No. 501 Squadron, RAF Colerne, Wiltshire, Velká Británie, květen 1941

  Robert Francis Thomas Doe, rodák z Reigate v hrabství Surrey, vstoupil do RAF čerstvě osmnáctiletý v březnu 1938. Po výcviku

  následovala od listopadu 1939 služba u No. 234 Sqn, s níž létal téměř do konce Bitvy o Británii. Dne 27. srpna 1940 byl převelen

  k No. 238 Sqn, u níž létal ve funkci velitele letky na Hurricanech. Po návratu z odpočinku, kdy u No. 57 OTU učil nové piloty, násle-

  dovala další činnost, tentokrát v daleké Barmě s No. 613 Sqn. U této jednotky však létal pouhé dva měsíce, do prosince 1943, kdy

  byl pověřen sestavením No. 10 Sqn indického letectva. Tam se také dočkal konce 2. světové války. V září 1946 se Robert Doe vrátil

  zpět do Velké Británie, u RAF zastával až do odchodu do důchodu v dubnu 1966 štábní funkce, odešel v hodnosti W/Cdr. Zemřel 21.

  února 2010.

  Po přezbrojení No. 501 Sqn z Hurricanů na Spitfiry v květnu 1941 se stal Spitfire R7057 opatřený darovacím nápisem „Caithness“

  (nakreslen z obou stran pravděpodobně žlutou barvou) osobním letounem „Gingera“ Laceyho, jednoho z nejúspěšnějších pilotů

  RAF s 28 sestřely na kontě. Několik operačních letů v jeho kokpitu absolvoval i český pilot Sgt. Antonín Dvořák. Od července slou-

  žil u No. 53 OTU RAF v Llandow. Dne 12. srpna 1941 byl R7057 i se svým pilotem Colinem Dayem ztracen při letecké nehodě poblíž

  Glynneath.

  eduard

  76

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 77

  R7057, P/O James H. Lacey, No. 501 Squadron, RAF Colerne, Wiltshire, Velká Británie, květen 1941

  STAVEBNICE 01/2022

  481026 Spitfire Mk.I landing flaps (fotolept)

  FE1112 Spitfire Mk.I seatbelts STEEL (fotolept)

  644063 Spitfire Mk.I early LööK (Brassin)

  644064 Spitfire Mk.I late LööK (Brassin)

  644066 Spitfire Mk.I early LööKplus (Brassin)

  644067 Spitfire Mk.I late LööKplus (Brassin)

  648578 Spitfire Mk.I cockpit (Brassin)

  648579 Spitfire Mk.I wheels (Brassin)

  648580 Spitfire Mk.I exhaust stacks (Brassin)

  648581 Spitfire Mk.I gun bays (Brassin)

  648582 Spitfire Mk.I engine (Brassin)

  648589 Spitfire Mk.I undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  SIN64868 Spitfire Mk.I ESSENTIAL (Brassin)

  SIN64870 Spitfire Mk.I ADVANCED (Brassin)

  3DL48005 Spitfire Mk.I early SPACE (3D obtisk)

  3DL48006 Spitfire Mk.I late SPACE (3D obtisk)

  D48053 Spitfire Mk.I national insignia (obtisk)

  D48064 Spitfire Mk.I stencils (obtisk)

  EX709 Spitfire Mk.I TFace (maska)

  EX713 Spitfire Mk.I (maska)

  K Spitfire Mk.Ia doporučujeme

  Kat. č. 644063

  Kat. č. 648579

  Kat. č. 648580

  Kat. č. 648581

  Kat. č. 648578

  Kat. č. 648589

  Kat. č. D48053

  Kat. č. 3DL48005

  Kat. č. 648582

  eduard

  77

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 78

  STAVEBNICE 01/2022

  MiG-21SMT 1/48 kat. č. 84180

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  78

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 79

  STAVEBNICE 01/2022

  MiG-21MT, v. č. 96.40.15, Dolgoje Ledovo, Rusko, počátek 1980

  MiG-21SMT, v. č. neznámé, 515 IAP, Tököl, Maďarsko, konec 70. let

  Tento letoun je v současné době vystaven na základně Dolgoje Ledovo, ale není zcela jisté, u jaké jednotky předtím sloužil. Verzi

  MiG-21MT (kód NATO Fishbed J) vyráběl moskevský závod Znamja Truda během roku 1971, nicméně vyrobeno bylo pouhých 15

  těchto letounů, protože piloti byli velmi nespokojeni s jeho výkony a letovými vlastnostmi. MiG-21MT byl přitom vyvinut jako reakce

  na požadavky zahraničních zákazníků na delší operační dolet. Byl instalován silnější motor R-13F-300 a také velká hřbetní palivová

  nádrž o objemu 900 litrů. Ta dala této verzi charakteristický hrbatý vzhled. Přestože verze MT byla zamýšlena jako exportní, žádní

  zákazníci se nenašli.

  „Žlutá 31“ sloužila u 515. stíhacího pluku v Tökölu. Letoun byl dodán v přírodním kovovém provedení, později dostaly letouny jednot-

  ky kamufláž a taktická čísla byla provedena pouze bílou konturou. Letoun dostal ochranný šedý nátěr spodku přední části trupu.

  Tento letoun byl předveden delegaci maďarských pilotů, kteří byli cvičeni pro použití speciálních pum.

  eduard

  79

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 80

  STAVEBNICE 01/2022

  MiG-21MT, s.n. 96.40.14, Dolgoje Ledovo, Rusko, polovina 80. let

  MiG-21SMT, v. č. neznámé, 582. IAP, Chojna, Polsko, konec 70. let

  Letoun sériového čísla 96.40.14 byl jedním z pouhých patnácti vyrobených MT (tovární označení Izdělije 96B). Asi 12 kusů používal

  66. APIB (stíhací bombardovací letecký pluk) sídlící pravděpodobně ve Veščevu, zatímco tři zbývající sloužily na letecké základně

  Kubinka jako předváděcí pro zahraniční delegace. Je možné, že tyto letouny sloužily také u 4. letky 234. GIAP (gardový stíhací

  letecký pluk). Tento letoun se dnes nachází na letišti Dolgoje Ledovo u Moskvy jako didaktická pomůcka a je součástí vojenského

  oddělení MEI (Moskevský energetický institut – Technická univerzita).

  „Žlutá dvacet“ sloužila u 582. IAP, součásti severní skupiny sil, umístěného na letecké základně Chojna v Polsku. Letouny této

  jednotky byly dodávány a používány v přírodní barvě kovu, později, v průběhu 80. let, dostaly pětibarevnou kamufláž. Tento letoun

  dostal také ochranný šedý nátěr na spodku přední části trupu. Taktické číslo má pro každou číslici mírně odlišný obrys. Na letounu

  je také červený znak značící „vynikající údržbu“.

  eduard

  80

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 81

  MiG-21SMT, v. č. neznámé, 582. IAP, Chojna, Polsko, konec 70. let

  STAVEBNICE 01/2022

  48704 MiG-21 ladder (fotolept)

  648025 Rocket launcher UB-16 and UB-32 (Brassin)

  648026 MiG-21 wheels (Brassin)

  648030 MiG-21 seat late (Brassin)

  648038 MiG-21SMT interior (Brassin)

  648040 RS-2US / AA-1 Alkali (Brassin)

  648049 MiG-21 wheel wells (Brassin)

  648064 MiG-21 late airbrakes (Brassin)

  648080 MiG-21 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648082 R-60 / AA-8 Aphid (Brassin)

  648125 R-3S / AA-2 Atoll-A (Brassin)

  648126 OFAB-100 Soviet bombs (Brassin)

  648127 OFAB-250 Soviet bombs (Brassin)

  648136 S-24 rocket (Brassin)

  648490 MiG-21 F.O.D. (Brassin)

  648445 R-13M missiles (Brassin)

  EX526 MiG-21MF w/ canopy seal (maska)

  EX636 MiG-21MF TFace (maska)

  Pro MiG-21SMT doporučujeme

  Kat. č. 648049

  Kat. č. 648082

  Kat. č. 648126

  Kat. č. 648445

  Kat. č. 648490

  Kat. č. 648080

  Kat. č. 648125

  eduard

  81

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 82

  STAVEBNICE 01/2022

  Stránka produktu

  Reedice

  MiG-15bis 1/72 kat. č. 7059

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  eduard

  82

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 83

  STAVEBNICE 01/2022

  v.č. 613234, kpt. Oldřich Paldus, 15. slp, letiště Cottbus, Německá demokratická republika,

  30. srpna až 1. září 1957

  MiG-15bis, 20. squadrona, Egypt, konec padesátých let / začátek šedesátých let

  v/č 1315376, ex 64. IAK, Sovětský svaz, polovina 50. let

  II. kulturních a sportovních slavností ve východoněmeckém Cottbusu se na přelomu srpna a září 1957 zúčastnila také trojice

  MiG-15bis ze stavu 15. slp ze základny Žatec. Při této příležitosti dostaly všechny tři stroje slušivý kabát z modrých doplňků. Během

  ukázkového letu došlo málem k tragédii, když se srazily stroje 3234 a 3233. Letoun 3234 to odnesl uraženým kusem levé poloviny

  VOP, nicméně vystoupení všechny tři MiGy zdárně dokončily. Interpretace čb dobových fotografií připouští, že příď letounu mohla

  být zbarvena červenou místo modré barvy. V roce 1958 byl 15. slp zrušen a členové akrobatické skupiny Oldřich Paldus a Václav

  Polášek přešli k 11. slp dislokovanému na témže letišti. V roce 1959 s nimi létal také kpt. Jaromír Palečný zvaný „Chachar“. Poněkud

  menší tělesný vzrůst všech tří pilotů této akrobatické skupiny stál za familiárním názvem „Trio Prckos“.

  Egypt dostal z Československa celkem 110 MiGů-15bis. Tento letoun patřil do stavu 20. squadrony letectva Sjednocené arabské

  republiky, jak se nazývalo dočasné spojenectví Egypta a Sýrie. Trvalo od roku 1958 do roku 1961 a Egypt používal tento název až do

  roku 1971. 20. squadrona používala letiště Deversoir, El Qabrit a Inshas.

  Tento letoun se do Sovětského svazu vrátil po misi v korejském konfliktu. V úsilí o okupaci celého Korejského poloostrova nosil

  trupové číslo 1976. V sovětských ozbrojených silách pak bylo toto označení přetřeno na žlutou 30. Stejně tak na letounu zůstal

  starší severokorejský výsostný znak, přes nějž byla namalována sovětská rudá hvězda. Severokorejské výsostné znaky vznikly

  pouhou úpravou sovětských a jsou fotograficky dokumentovány pouze na trupu. Je však možné, že se nacházely také na spodní

  straně křídla.

  eduard

  83

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 84

  STAVEBNICE 01/2022

  v. č. 0320138, 1. letka, 101. průzkumný pluk, Szolnok, Maďarsko, 1972

  Maj. Michajl Ivanovič Michin, 518. IAP, Severní Korea, květen 1953

  Tento MiG byl dodán společně s dalšími 29 stroji v dubnu 1962. Jednalo se o stroje, které původně sloužily u sovětských vzdušných

  sil a po revizi byly v barvě kovu dodány do Maďarska. Během revizí dostal stroj 032138 křídlo z novější produkce se světlometem

  u levé podvozkové šachty. Tento světlomet byl později zakrytý plechem.

  Tento stroj se zúčastnil v srpnu 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy (kromě Albánie a Rumunska) do tehdejšího Československa.

  Před vpádem obdržel označení invazních strojů v podobě červených pruhů, které byly později odstraněny. Stroj byl v březnu 1970

  přestříkán kamuflážními barvami, včetně všech popisek. V září 1975 byl stroj vyřazen ze služby po nalétání 1535 hodin a ponechán

  na základně Szolnok.

  Michajl Michin se narodil 25. října 1923 a po ukončení střední školy započal letecký výcvik, který ukončil na konci roku 1944. V bojích

  2. světové války nestihl žádný bojový let, zapojil se až do bojů nad Koreou, kam byl odeslán v červenci 1952 celý 518. IAP. Pluk zde

  zůstal až do konce války, major Michin sestřelil celkem devět nepřátelských letadel (7x F-86 + 2x F-84), za což obdržel 14. čer-

  vence 1953 vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. I po Korejské válce zůstal ve službách leteckých sil Rudé armády, do důchodu

  odešel v roce 1980 v hodnosti generálmajora. Zemřel 25. března 2007 v Petrohradě.

  eduard

  84

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 85

  STAVEBNICE 01/2022

  OVERTREES

  MiG-15bis

  Kat. č. 7059X

  1/72

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 7059-LEPT1

  K MiGu-15bis doporučujeme

  72574 MiG-15 landing flaps (fotolept)

  72575 MiG-15/MiG-15bis exterior (fotolept)

  672007 MiG-15 wheels (Brassin)

  672008 MiG-15 ejection seat (Brassin)

  672020 MiG-15bis airbrakes (Brassin)

  672024 MiG-15bis cockpit (Brassin)

  D72007 MiG-15 / MiG-15bis stencils (obtisk)

  Kat. č. 672020

  Kat. č. 672024

  Kat. č. 672008

  eduard

  85

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 86

  STAVEBNICE 01/2022

  P-51D-5 Mustang 1/48 kat. č. 84172

  Reedice

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  86

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 87

  STAVEBNICE 01/2022

  44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe, Northamptonshire,

  Velká Británie, podzim 1944

  44-13597, Lt. William E. Fowler, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, USAAF Station 141 Bodney, Norfolk,

  Velká Británie, září 1944

  Captain Jack M. Ilfrey se stal esem za bojů v Severní Africe, kde získal 5,5 sestřelu (plus dva poškozené nepřátelské stroje)

  v kokpitu P-38F Lightning „Texas Terror“. Po službě u cvičných jednotek ve Spojených státech byl 20. dubna 1944 přidělen k 79.

  stíhací squadroně 20. stíhací skupiny na základně Kings Cliffe v Anglii. Dne 24. května 1944 dosáhl v P-38J „Happy Jack´s go Buggy“

  dalších dvou sestřelů Bf 109G a stal se tak jedním ze sedmi es 20. FG. Dne 12. června byl sestřelen za nepřátelskými liniemi, ale

  za pomoci francouzských civilistů se pěšky a na kole po téměř 250 km dlouhém putování dokázal vrátit zpět za spojenecké linie

  v Normandii. Dne 7. září byl jmenován velitelem 79. FS. Jednotce velel do 9. prosince 1944. Celkem odlétal nad západní Evropou

  a Středomořím 142 bojových misí. Dvacátá stíhací skupina vyměnila své P-38J za P-51C až červenci 1944, krátce nato přezbrojila

  na P-51D. Její první Mustangy byly známé nátěrem tmavou zelenou barvou na horních plochách, pravděpodobně britskou Dark

  Green, s nepravidelným přechodem mezi zelenou barvou horních ploch a hliníkovou barvou na bočních a spodních plochách. Dva-

  cátá FG byla přezdívána „Loco Busters“ pro množství provedených útoků proti železniční infrastruktuře.

  Lt. Col. John C. Meyer, velitel 487. stíhací squadrony 352. stíhací skupiny a eso s celkem 37,5 zničenými nepřátelskými letouny,

  zaznamenal 4 ze svých 24 vzdušných vítězství v kokpitu tohoto Mustangu 11. září 1944. Letoun „Stardust“ byl až do 8. září osobním

  strojem Lt. Williama E. Fowlera, přezdívaného Flaps, kterému skončil tři dny před Meyerovým čtyřnásobným vítězstvím operační

  turnus. Po něm zdědil Stardusta Lt. Jack „Moose“ Landrum, který ho přejmenoval na „Moose“ a zahynul v něm, když byl 24. října

  1944 sestřelen flakem při útoku na pozemní cíle u Hannoveru. 352. stíhací skupina byla čtvrtou neúspěšnější stíhací skupinou

  8. letecké armády USAAF s 519 sestřelenými a 287 nepřátelskými letouny zničenými na zemi, s vlastními ztrátami čítajícími 119

  ztracených strojů. Všechny tři squadrony 352. FG měly přídě svých Mustangů natřeny modře. V září 1944 se barva změnila ze

  středně modré na tmavě modrou. Povšimněte si světlé plochy nad výsostným znakem na trupu Stardusta. Jde o čistý plech po

  umytí invazních pruhů na horních plochách trupu a křídel, na nichž je vidět stejný efekt.

  eduard

  87

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 88

  STAVEBNICE 01/2022

  44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk,

  Velká Británie, červen 1944

  44-13317, Capt. Donald R. Emerson, 336th FS, 4th FG, 8th AF, USAAF Station 356 Debden, Essex,

  Velká Británie, září 1944

  Druhou nejúspěšnější stíhací skupinou 8. letecké armády USAAF a nejúspěšnější skupinou vyzbrojenou letouny P-51D Mus-

  tang, byla 357. stíhací skupina. Během války zničila 609 německých letadel ve vzduchu a 109 na zemi při 128 vlastních ztrátách.

  V řadách 357. FG sloužilo 35 stíhacích es, z nichž nejúspěšnější byl Major Leonard „Kit” Carson s 18,5 sestřely, příslušník 362. stí-

  hací squadrony, který se stal 8. dubna 1945 jejím velitelem. Základem úspěchů 357. stíhací skupiny bylo její centrum taktického vý-

  cviku, nazývané Clobber College (Příštipkářská akademie), v níž zkušení mazáci předávali své znalosti a zkušenosti ze vzdušných

  bojů nově příchozím pilotům. 362. stíhací squadrona dostala první P-51D jen několik dní před zahájením invaze. Většina jejích no-

  vých Mustangů z prvních dodávek nesla kamufláž tmavou zelenou na horních a bočních plochách, a střední šedou (Neutral Grey)

  na spodních plochách, nebo tmavou zelenou (Dark Green) na horních plochách a stříbrnou na spodních, s výše položeným rozhra-

  ním zelené a stříbrné barvy na bocích. Barvy byly pravděpodobně britské ze zásob RAF. „Nooky Booky II“, dodaná jednotce kolem

  6. června 1944, nesla plné invazní pruhy. Původní jméno tohoto stroje bylo „Mildred“.

  Čtvrtá FG byla pro své působiště a původ přezdívaná Debden Eagles, neboť vznikla z RAF Eagle squadron (71., 121. a 133. squadro-

  na). Po začlenění do 8. AF byly squadrony přeznačeny na 334. FS, 335. FS a 336. FS. Výzbroj tvořená Spitfiry byla k 1. dubnu 1943

  změněna na P-47, v únoru 1944 je nahradily stroje P-51. Donald Emerson vstoupil do řad 4. Fighter Group dne 9. března 1944

  a během následujících osmi měsíců služby provedl celkem 89 bojových letů, během nichž mu bylo uznáno sestřelení 4,5 nepřá-

  telského letadla. Zahynul 25. prosince 1944 během návratu z doprovodu bombardérů, když zahlédl šest Bf 109. Během souboje se

  dostal nízko k zemi a byl nad frontou zasažen protiletadlovou palbou. Pilot byl pravděpodobně zabit a jeho stroj havaroval poblíž

  města Sittard v Nizozemsku. Dva z protivníků se mu však podařilo sestřelit. Capt. Emerson si podle svého jména nechal ozdobit

  levou stranu trupu svého Mustangu kresbou boxujícího kačera Donalda, pod čelním štítkem měl zaznamenáno sedm sestřelených

  nepřátelských letadel. Od začátku září byly invazní pruhy na horních a bočních plochách trupu a křídel spojeneckých letadel od-

  straněny, ponechány byly pouze na spodních plochách.

  eduard

  88

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 89

  44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk,

  Velká Británie, červen 1944

  44-13317, Capt. Donald R. Emerson, 336th FS, 4th FG, 8th AF, USAAF Station 356 Debden, Essex,

  Velká Británie, září 1944

  STAVEBNICE 01/2022

  FE1021 P-51D seatbelts STEEL (fotolept)

  648485 P-51D exhaust stacks (Brassin)

  648486 P-51D exhaust stacks w/ fairing (Brassin)

  648487 P-51D Hamilton Standard propeller (Brassin)

  648494 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  648495 P-51D undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648503 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  648504 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  648505 P-51D wheels block tread (Brassin)

  648511 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648512 P-51D wheels rhomboid treat (Brassin)

  648513 P-51D wheels pointed cross tread (Brassin)

  648514 P-51D wheels grooved (Brassin)

  648517 P-51D gun bays (Brassin)

  648522 P-51D cockpit (Brassin)

  648555 P-51D engine (Brassin)

  648570 P-51D gun sights (Brassin)

  648571 P-51D 75gal drop tanks (Brassin)

  648572 P-51D 108gal drop tanks (Brassin)

  SIN64865 P-51D ESSENTIAL (Brassin)

  SIN64869 P-51D ADVANCED (Brassin)

  D48033 P-51D national insignia (obtisk)

  D48034 P-51D stencils (obtisk)

  EX663 P-51D TFace (maska)

  K P-51D-5 doporučujeme

  Kat. č. 648522

  Kat. č. 648522

  Kat. č. 648571

  Kat. č. 648495

  Kat. č. 648511

  eduard

  89

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 90

  01/2022

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačky pro Tornado ECR

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Z-126 Trener

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644136

  Tornado ECR LööK

  1/48 Eduard/Revell

  644119

  Z-126 Trener LööK

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  90

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 91

  Brassinová sada - kokpit pro Z-226 Trener

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D skem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 20 součástek

  - resin: 13 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648705

  Z-226 Trener cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  BRASSIN 01/2022

  Stránka produktu

  eduard

  91

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 92

  BRASSIN 01/2022

  Brassinová sada - raná kola podvozku pro

  F-16 v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a příďové kolo. Připra-

  veno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - motor pro A6M2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D

  skem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648707

  F-16 wheels early

  1/48 Tamiya

  648694

  A6M2 engine PRINT

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  92

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 93

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro F-4B

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D skem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 8 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - pozdní kola podvozku pro

  F-16 v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648709

  F-4B ejection seat early PRINT

  1/48 Tamiya

  648708

  F-16 wheels late

  1/48 Tamiya

  BRASSIN 01/2022

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  93

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 94

  BRASSIN 01/2022

  Brassinová sada - kulometné dvojče pro

  SBD-5 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Accurate Miniatures/Re-

  vell/Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor pro Sopwith Camel

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D skem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648712

  SBD-5 twin machine gun

  1/48 Accurate Miniatures/Revell

  648711

  Sopwith Camel Gnome engine PRINT

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  94

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 95

  Brassinová sada - kola podvozku pro SBD-5

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavní-

  ho podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Accurate Miniatu-

  res/Revell/Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - rakety Panzerschreck 1

  pro Fw 190F v měřítku 1/48. Sada obsahu-

  je 4 vypouštěcí zařízení a rakety. Vyrobeno

  přímým 3D skem. Doporučená stavebni-

  ce: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 20 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648713

  SBD-5 wheels

  1/48 Accurate Miniatures/Revell

  648714

  Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT

  1/48 Eduard

  BRASSIN 01/2022

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  95

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 96

  BRASSIN 01/2022

  Brassinová sada - britské brzděné pumy

  ráže 1000lb v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  8 pum.

  Sada obsahuje:

  - resin: 16 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kontejner TSPJ pro

  Tornado v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  1 kontejner. Vyrobeno přímým 3D skem.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Revell

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672277

  British 1000lb retarded bombs

  1/72

  648715

  TSPJ pod PRINT

  1/48 Revell/Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  96

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 97

  Soubor 3 sad pro Chipmunk T.10 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airx

  - sada LöoK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644135

  Chipmunk T.10 LööKplus

  1/48 Airx

  BRASSIN 01/2022

  Stránka produktu

  eduard

  97

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 98

  BRASSIN 01/2022

  Soubor 3 sad pro F-4B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644137

  F-4B LööKplus

  1/48 Tamiya

  Stránka produktu

  eduard

  98

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 99

  Soubor 4 sad pro Spitre Mk.Va/b v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výfuky

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN64878

  Spitre Mk.Va/b ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  BRASSIN 01/2022

  Stránka produktu

  eduard

  99

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 100

  SPACE 01/2022

  1/48 Eduard

  1/48 Eduard

  1/48 Eduard

  3DL48044 Z-126 SPACE

  3DL48053 MiG-21PF grey SPACE

  3DL48054 MiG-21PF SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  100

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 101

  1/48 Eduard/Revell

  1/48 Tamiya

  3DL48056 Tornado ECR SPACE

  3DL48057 F-14A late SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  1/48

  3DL48055 Bf 109E-7 SPACE

  Stránka produktu

  SPACE 01/2022

  eduard

  101

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 102

  FOTOLEPTY LEDEN 2022

  P-51D-15 exterior 1/32 Revell (32475)

  P-51D-15 interior 1/32 Revell (32993)

  P-51D-15 1/32 Revell

  P-51D-15 1/32 Revell (32475)

  P-51D-15 interior 1/32 Revell (32993)

  P-51D-15 1/32 Revell (33292)

  P-51D-15

  1/32 Revell

  P-51D-15 interior 1/32 Revell (32993)

  eduard

  102

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 103

  FOTOLEPTY 1/2022

  USS Gato SS-212 1941

  1/350 Hobby Boss

  (53278)

  eduard

  103

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 104

  FOTOLEPTY 01/2022

  C-130J-30

  1/72 Zvezda

  C-130J-30 exterior 1/72 (72718)

  C-130J-30 interior 1/72 (73759)

  C-130J-30 cargo oor 1/72 (73760)

  C-130J-30 cargo seatbelts 1/72 (73761)

  C-130J-30 cargo interior 1/72 (73762)

  eduard

  104

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 105

  FOTOLEPTY 01/2022

  eduard

  105

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 106

  Mosquito B Mk.XVI

  1/72 Airfix

  (73763)

  Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx (SS763)

  (73763)

  FOTOLEPTY 01/2022

  eduard

  106

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 107

  FOTOLEPTY 01/2022

  OV-10A

  1/48 ICM

  OV-10A 1/48 ICM (FE1240)

  (491240)

  (491240)

  OV-10A seatbelts STEEL 1/48 ICM (FE1241)

  (491240)

  eduard

  107

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 108

  FOTOLEPTY 01/2022

  A6M2 landing flaps

  1/48 Eduard

  (481076)(481076)

  eduard

  108

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 109

  A6M2 stencils

  A6M2 stencils

  1/32 Tamiya

  1/72 Tamiya/Airfix/Hasegawa

  Kat. č. D32017

  Kat. č. D72037

  OBTISKOVÉ SADY 01/2022

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  109

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 110

  53272 USS Intrepid CV-11 pt.1 1/350

  53273 USS Intrepid CV-11 pt.2 1/350

  53274 USS Intrepid CV-11 pt.3 1/350

  32991 AH-1G late 1/32

  33289 AH-1G late seatbelts STEEL 1/32

  JX279 AH-1G 1/32

  491225 Chipmunk T.10 1/48

  FE1226 Chipmunk T.10 seatbelts STEEL 1/48

  EX809 Chipmunk T.10 1/48

  BIG5363 US Intrepid CV-11 PART I 1/350 Trumpeter

  BIG33139 AH-1G late 1/32 ICM

  BIG49312 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  110

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 111

  481070 CH-47A rear ramp 1/48

  491229 CH-47A 1/48

  491230 CH-47A cargo seatbelts 1/48

  FE1230 CH-47A seatbelts STEEL 1/48

  EX813 CH-47A 1/48

  491227 F/A-18E 1/48

  FE1228 F/A-18E seatbelts STEEL 1/48

  EX811 F/A-18E 1/48

  BIG49311 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  BIG49313 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  111

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 112

  MASKY 01/2022

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX284 P-51D TFace 1/32 Revell

  EX822 B-17G TFace 1/48 HKM

  EX823 La-11 1/48 Hobby Boss

  EX824 Tornado ECR TFace 1/48 Eduard/Revell

  EX825 OV-10A 1/48 ICM

  EX826 OV-10A TFace 1/48 ICM

  EX827 Z-126 TFace 1/48 Eduard

  CX616 P-43 1/72 Dora Wings

  CX617 C-130J-30 1/72 Zvezda

  CX618 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  CX616

  CX617

  CX617 CX617

  CX616 CX616

  EX822

  EX822

  EX822 EX822

  EX823

  eduard

  112

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 113

  STAVEBNICE

  82212 A6M2 Zero Type 21 1/48 ProPACK

  11156 Z-126 Trenér 1/48 Limited edition

  84179 Spitre Mk.Ia 1/48 Weekend edition

  84180 MiG-21SMT 1/48 Weekend edition

  7059 MiG-15bis (reedice) 1/72 ProPACK

  84172 P-51D-5 (reedice) 1/48 Weekend edition

  FOTOLEPTY

  53278 USS Gato SS-212 1941 1/350 Hobby Boss

  32475 P-51D-15 exterior 1/32 Revell

  32993 P-51D-15 interior 1/32 Revell

  481075 F-14A late exterior 1/48 Tamiya

  481076 A6M2 landing aps 1/48 Eduard

  491239 F-14A late interior 1/48 Tamiya

  491240 OV-10A 1/48 ICM

  72718 C-130J-30 exterior 1/72 Zvezda

  73759 C-130J-30 interior 1/72 Zvezda

  73760 C-130J-30 cargo oor 1/72 Zvezda

  73761 C-130J-30 cargo seatbelts 1/72 Zvezda

  73762 C-130J-30 cargo interior 1/72 Zvezda

  73763 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  ZOOMY

  33292 P-51D-15 1/32 Revell

  FE1239 F-14A late 1/48 Tamiya

  FE1240 OV-10A 1/48 ICM

  FE1241 OV-10A seatbelts STEEL 1/48 ICM

  SS759 C-130J-30 1/72 Zvezda

  SS763 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  MASKY

  JX284 P-51D TFace 1/32 Revell

  EX822 B-17G TFace 1/48 HKM

  EX823 La-11 1/48 Hobby Boss

  EX824 Tornado ECR TFace 1/48 Eduard/Revell

  EX825 OV-10A 1/48 ICM

  EX826 OV-10A TFace 1/48 ICM

  EX827 Z-126 TFace 1/48 Eduard

  CX616 P-43 1/72 Dora Wings

  CX617 C-130J-30 1/72 Zvezda

  CX618 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  BIGEDY

  BIG5363 US Intrepid CV-11 PART I 1/350 Trumpeter

  BIG33139 AH-1G late 1/32 ICM

  BIG49311 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  BIG49312 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  BIG49313 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  BRASSINY

  644119 Z-126 Trener LööK 1/48 Eduard

  644136 Tornado ECR LööK 1/48 Eduard/Revell

  648694 A6M2 engine PRINT 1/48 Eduard

  648705 Z-226 Trener cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648707 F-16 wheels early 1/48 Tamiya

  648708 F-16 wheels late 1/48 Tamiya

  648709 F-4B ejection seats early PRINT 1/48 Tamiya

  648711 Sopwith Camel Gnome engine PRINT 1/48 Eduard

  648712 SBD-5 twin machine gun 1/48 Accurate Miniatures/Academy/Revell

  648713 SBD-5 wheels 1/48

  Accurate Miniatures/Academy/Revell

  648714 Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT 1/48 Eduard

  648715 TSPJ pod PRINT 1/48 Eduard/Revell

  672277 British 1000lb retarded bombs 1/72

  LookPLUS

  644135 Chipmunk T.10 LööKplus 1/48 Airx

  644137 F-4B LööKplus 1/48 Tamiya

  BIGSIN

  SIN64878 Spitre Mk.Va/b ESSENTIAL 1/48 Eduard

  OBTISKOVÉ SADY

  D32017 A6M2 stencils 1/32 Tamiya

  D72037 A6M2 stencils 1/72 Tamiya/Airx/Hasegawa

  SPACE

  3DL48044 Z-126 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48053 MiG-21PF grey SPACE 1/48 Eduard

  3DL48054 MiG-21PF SPACE 1/48 Eduard

  3DL48055 Bf 109E-7 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48056 Tornado ECR SPACE 1/48 Eduard/Revell

  3DL48057 F-14A late SPACE 1/48 Tamiya

  leden 2022

  Novinky

• Page 114

  POSTAVENO

  TORA TORA TORA! 1/48

  postavil Josef Blažek

  Kat. č. 11155

  marking H

  eduard

  114

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 115

  POSTAVENO

  poručík Saburō Shindō, stíhací jednotka let. lodi Akagi, druhá útočná vlna

  Během druhé vlny vedl celý stíhací doprovod třiceti šesti Zer poručík Shindō. Devět stíhačů z Akagi se ve vzduchu nesetkalo s odporem a na

  základně Hickam pod velením Shindōa zničili dva letouny. Shindō se narodil v roce 1911 a námořní akademii absolvoval v roce 1929. Od roku 1935

  sloužil v Ómura Kōkūtai a o rok později byl přidělen na let. loď Kaga. V roce 1940 létal v Číně u 12. Kōkūtai během zkoušek stíhačky A6M2. Pod

  jeho vedením došlo 13. září k prvnímu boji na Zerech, Japonci po něm bez vlastní ztráty ohlásili 27 vítězství. V listopadu 1940 byl Shindō převelen

  ke 14. Kōkūtai v Hanoji, rovněž vyzbrojené Zery. Od dubna do prosince 1941 byl buntaichō stíhačů z Akagi, ale po útoku na Pearl Harbor musel být

  hospitalizován. Po uzdravení byl v dubnu 1942 jmenován velitelem Tokushima Kōkūtai. Od listopadu 1942 se jako hikōtaichō u Kōkūtai 582 zapojil

  do bojů nad Guadalcanalem. Od července do září 1943 ve stejné oblasti sloužil jako hikōtaichō stíhací Kōkūtai 204. Na přelomu roků 1943 a 1944

  velel stíhací jednotce letadlové lodi Ryūhō a později byl zapojen do vedení Kōkūtai 653 a 203 při obraně Tchaj-wanu, Filipín a Japonska. Na konci

  války byl ve funkci hikōtaichō u Tsukuba Kōkūtai. Zemřel v roce 2000.

  Stránka produktu

  eduard

  115

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 116

  POSTAVENO

  TORA TORA TORA! 1/48

  postavil Paolo Portuesi Kat. č. 11155

  c/n 2266, poddůstojník 1. tř. Shigenori Nishikaichi, stíhací jednotka let. lodi Hiryū, druhá útočná vlna

  V druhé útočné vlně vyslala Hiryū devět Zer pod velením

  poručíka Sumio Nōna. Jeho piloti zaútočili na základny

  Kaneohe a Bellows, nárokovali dva zničené letouny na

  zemi a jeden automobil. Poddůstojník 1. tř. Nishikaichi

  kvůli nedostatku paliva hledal záchrannou ponorku

  u ostrova Niihau. Když ji nenašel, rozhodl se přistát, ale

  byl zajat havajským domorodcem, který mu odebral do-

  kumenty a zbraň. Pilot přemluvil ke spolupráci několik

  obyvatel japonského původu, jež na ostrovu žili, a po-

  dařilo se mu osvobodit. Z letounu odmontoval kulomet,

  stroj poté zapálil a pod pohrůžkou zabití domorodců si

  chtěl vynutit vrácení tajných dokumentů. Dne 13. prosin-

  ce zajal s jedním pomocníkem domorodce Benjamina

  Kanaheleho a jeho ženu. Došlo k potyčce, během níž byl

  Kanahele japonským pilotem třikrát postřelen, ale roz-

  zuřil se natolik, že s pilotem udeřil o zeď tak, že jej za-

  bil. Pilotův pomocník Harada spáchal při potyčce sebe-

  vraždu. Událost je známa jako Niihauský incident. Pan

  Kanahele obdržel od amerického prezidenta Purpurové

  srdce a Medaili za zásluhy. Nishikaichi, jehož osud ne-

  byl japonské straně znám, byl posmrtně povýšen o dva

  stupně. Části jeho Zera jsou vystaveny v Pacific Aviation

  Museum Pearl Harbor. Na motorovém krytu byla na-

  malována servisní tabulka se jménem mechanika podd.

  3. tř. Akimota.

  Stránka produktu

  eduard

  116

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 117

  TORA TORA TORA! 1/48

  POSTAVENO

  postavil Paolo Portuesi Kat. č. 11155

  korvetní kapitán Shigeru Itaya, stíhací jednotka let. lodi Akagi, první útočná vlna

  Itaya vedl během první vlny celý stíhací doprovod čty-

  řiceti tří Zer. Devět stíhačů z Akagi sestřelilo jeden vy-

  hlídkový a tři cvičné stroje, poté na základnách Hickam

  a Ewa zničili asi 25 letounů a zaútočili i na přilétající

  B-17. Itayovi wingmani poškodili a před přistáním za-

  pálili B-17C ze 7th BG s osádkou Capt. Swensona a jed-

  ním pasažérem, který útok nepřežil. Itayova wingmana,

  poddůstojníka 1. tř. Hirana, zasáhla protiletadlová pal-

  ba nad Fort Kamehameha. Při letu nízko nad zemí pak

  vrazil do překážky a zahynul jak on, tak čtyři američtí

  vojáci. Itaya se narodil v roce 1909 a námořní akademii

  absolvoval v roce 1929. Od listopadu 1936 byl po dobu

  jednoho roku buntaichō stíhačů let. lodi Ryūjo. Poté

  sloužil u 15. a 12. Kōkūtai a od ledna 1940 byl buntai-

  chō stíhačů let. lodi. Hiryū. V listopadu 1940 tuto funkci

  převzal na let. lodi Akagi, v dubnu 1941 byl jmenován do

  funkce hikōtaichō a setrval v ní až do Bitvy u Midway.

  Zahynul 24. července 1944 na Kurilech, v té době sloužil

  u štábu námořní 51. Kōkū Sentai. Letěl tehdy na ostrov

  Paramushir na palubě bombardéru G3M, který omylem

  sestřelila stíhačka Ki-43.

  Stránka produktu

  eduard

  117

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 118

  POSTAVENO

  postavil Patrik Pěcha

  Kat. č. 11153

  marking C

  1/48

  eduard

  118

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 119

  POSTAVENO

  BL973, F/Lt Stanislav Fejfar, No. 313 (Czechoslovak) Squadron,

  RAF Hornchurch, Velká Británie, březen - květen 1942

  Předválečný příslušník československého vojenského letectva

  Stanislav Fejfar působil v době Mnichovské krize jako velitel 45.

  stíhací letky na Slovensku. Své první tři sestřely za 2. světové války

  získal v době Bitvy o Francii jako příslušník Armé de l´Air v kabi-

  ně MS.406 v řadách GC I/6. Do Velké Británie připlul 12. července

  1940 na palubě lodi Neuralia, 9. září zahájil v hodnosti Pilot Officer

  operační činnost u No. 310 (Czechoslovak) Squadron RAF prvním

  ze svých tří sestřelů v Bitvě o Británii. 21. července 1941 nastoupil

  v hodnosti F/Lt jako velitel letky B u No. 313 (Czechoslovak) Squad-

  ron. Stanislav Fejfar padl 17. května 1942 v kabině Spitfiru Mk.Vb

  BL973 během operace Ramrod 33, kdy ho sestřelil Hptm. Josef

  Priller mezi Guinesem a Audebertem na severu Francie. O několik

  dní dříve sestřelil Priller také autora kresby psa Pluta na Fejfarově

  Spitfiru, Sgt. Karla Pavlíka.

  Stránka produktu

  eduard

  119

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 120

  POSTAVENO

  1/48 Tamiya

  postavil Jan Novotný

  eduard

  120

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 121

  POSTAVENO

  F-4B kola (kat.č. 648682)

  F-4B podvozkové nohy

  BRONZ (kat.č. 648700)

  eduard

  121

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 122

  POSTAVENO

  F-4B SPACE (kat. č. 3DL48040)

  eduard

  122

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 123

  POSTAVENO

  Mk.77 bombs

  (kat.č. 648223)

  LAU-10/ A ZUNI

  (kat.č. 648226)

  AIM-9B Sidewinder

  (kat.č. 648028)

  MER

  (kat.č. 648227)

  TER

  (kat.č. 648232)

  F-4B MARINES (kat.č. D48095)

  F-4B stencils (kat.č. D48094)

  eduard

  123

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 124

  POSTAVENO

  Bf 109E-7

  postavil Robert Szwarc

  1/48

  kat.č. 8264

  Tato kamufláž není součástí stavebnice.

  eduard

  124

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 125

  POSTAVENO

  eduard

  125

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 126

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Luboš Zach

  Kat. č. 11152

  marking G

  eduard

  126

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 127

  POSTAVENO

  Z-226B, OK

  -

  MQL, v. č. 283, Aeroklub Kralupy nad Vltavou, Česká republika, 2010

  Vyroben byl jako Bohatýr, létal jako Bohatýr, a pořád je to Bohatýr... Stroj zapsaný do rejstříku 10. dubna 1959

  je unikátem proto, že neprodělal žádnou přestavbu na jinou verzi a dodnes létá jako Z-226B. Mimochodem

  je to poslední letuschopný stroj této verze. OK

  -

  MQL sloužil dlouhá léta v Aeroklubu Kralupy nad Vltavou na

  letišti Sazená. V roce 2015 jej odkoupila společnost Ikarus Gliding Club a „poslední z Bohatýrů“ má aktuálně

  domovskou základnu na letišti ve Dvoře Králové.

  eduard

  127

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 128

  postavil Matthias Becker

  Kat. č. 82125

  Stránka produktu

  POSTAVENO

  Tempest Mk.II late version

  1/48

  eduard

  128

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 129

  POSTAVENO

  PR782, No. 16 Sqn, F/O D. W. Baldock, RAF Fassberg, Německo, 1948

  Poté, co byla 2nd TAF přejmenována na British Air Forces of Occupation (BAFO), se hlavním úkolem jednotek nasazených v Německu stala

  namísto hlídání bývalého nepřítele ochrana Západu před bývalými spojenci na východě. V období velké reorganizace byla 1. dubna 1946 v Celle

  (Německo) rozpuštěna stíhací průzkumná No. 16 Squadron vyzbrojená Spitfiry. Téhož dne však byla reformována na RAF Fassberg přečíslováním

  No. 56 Squadron. Jednotka používala Tempesty Mk.V až do srpna 1946, kdy zahájila přestavbu na Tempest Mk.II. Dne 6. srpna F/O D. W. Baldock

  odletěl se svým Tempestem Mk.V s kódem EG

  -

  V zpět do Velké Británie a vyzvedl si zbrusu nový Tempest Mk.II PR782, s nímž následujícího dne

  odletěl přes Eindhoven zpět do Fassbergu; i ten dostal pilotovo přidělené kódové označení EG

  -

  V. Dne 14. září s ním Baldock odletěl zpět do Vel-

  ké Británie, aby se spolu s dalšími osmi Tempesty ze své letky zúčastnil vzpomínkové akce na Bitvu o Británii, mohutného přeletu strojů RAF

  nad Londýnem. PR782 sloužil u perutě až do prosince 1948, kdy byl nahrazen proudovým De Havillandem Vampire. PR782 pak létal tři měsíce

  u No. 26 Sqn, než byl převelen k No. 33 Sqn, která jej v srpnu 1949 přepravila do Malajsie. Tam byl sešrotován poté, co byl vážně poškozen během

  přistání bez klapek v Butterworthu, kdy přejel dráhu a zničil podvozek.

  eduard

  129

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 130

  POSTAVENO

  Fw 190A-5/U12

  1/48

  kat. č. BFC036

  postavil

  Jan Baranec

  eduard

  130

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 131

  POSTAVENO

  Fw 190A-5/U12 W. Nr. 410266, Lt. Erich Hondt,

  2./JG 11, Husum, Německo, říjen 1943

  eduard

  131

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 132

  POSTAVENO

  Spitfire Mk.II

  kat.č. 11146

  1/48

  postavil Robert Szwarc

  eduard

  132

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 133

  POSTAVENO

  P8342, Sgt. Marcin Machowiak, 306. (polská) squadrona,

  RAF Northolt, Velká Británie, srpen 1941

  Polská 306. peruť RAF, City of Toruň, polsky

  306 Dywizjon Myśliwski "Toruński", byla jed-

  nou z deseti polských stíhacích perutí operu-

  jících za druhé světové války ve svazku RAF.

  Peruť byla založena 28. srpna 1940 na zá-

  kladně Church Fenton, na základě personálu

  a tradic předválečné polské Toruňské stíhací

  peruti (Toruński Dywizjon Myśliwski). Jed-

  notka byla na Spitfiry Mk.II přezbrojena v po-

  Stránka produktu

  lovině července 1941 z Hurricanů Mk.IIa. Em-

  blém komiksové postavičky a jméno CERAM

  na levé straně přídě tohoto Mk.IIb P8342 jsou

  pravděpodobně pozůstatkem po předchozím

  působení letounu u 145. squadrony. Stroj byl

  vážně poškozen krátce po přestříkání na

  Day Fighter Scheme, po nouzovém přistání

  seržanta Machowiaka na základně Biggin

  Hill 28. srpna 1941 po souboji s Bf 109F bě-

  hem operace Circus 88, kdy Sgt. Machowiak

  jeden Bf 109F sestřelil, ale zároveň byl jeho

  stroj nepřátelskou palbou vážně poškozen.

  Marcin Machowiak se později stal členem

  Polského stíhacího týmu, známého také jako

  Skalského cirkus, jinak též C Flightu 145. pe-

  rutě, působícího v severní Africe.

  eduard

  133

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 134

  BIG5364 USS Intrepid CV-11 PART II 1/350 Trumpeter

  BIG33140 F/A-18F 1/32 Revell

  BIG49314 SBD-5 1/48 Revell

  BIG49315 TBF-1C 1/48 Academy

  BIG49316 P-40N 1/48 Academy

  634025 P-51D-15 LööK 1/32 Revell

  644129 F/A-18E LööK 1/48 Meng

  644138 Su-27 LööK 1/48 Great Wall Hobby

  648680 Z-126 Trener cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648696 Mi-24V cockpit 1/48 Zvezda

  648710 F-4B ejecon seat late PRINT 1/48 Tamiya

  648717 Su-27 ejecon seat 1/48 Great Wall Hobby

  648718 A-4 ejecon seat 1/48 Hasegawa

  648719 Pe-2 wheels 1/48 Zvezda

  648720 Bf 109G-4 wheels 1/48 Eduard

  648722 A6M2 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  648723 A6M2 cannon barrels & cockpit guns PRINT 1/48 Eduard

  648724 A6M2 landing aps PRINT 1/48 Eduard

  672276 Brish 1000lb free fall bombs 1/72

  644134 A6M2 LööKplus 1/48 Eduard

  644139 Z-126 Trener LööKplus 1/48 Eduard

  SIN64879 Spiire Mk.Vc ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (únor)

  BRASSIN (únor)

  LöökPlus (únor)

  BIGSIN (únor)

  BIG33140

  BIG5364

  BIG49315

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  BRASSIN

  634025 P-51D-15 LööK 1/32 Revell

  NEDOKONČENO

  eduard

  134

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 135

  644129 F/A-18E LööK 1/48 Meng

  644138 Su-27 LööK 1/48 Great Wall Hobby

  BRASSIN

  ÚNOR 2022

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  NEDOKONČENO

  NEDOKONČENO

  eduard

  135

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 136

  648680 Z-126 Trener cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648696 Mi-24V cockpit 1/48 Zvezda

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ÚNOR 2022

  eduard

  136

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 137

  648710 F-4B ejection seat late PRINT 1/48 Tamiya

  648717 Su-27 ejection seat 1/48 Great Wall Hobby

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  eduard

  137

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 138

  648718 A-4 ejection seat 1/48 Hasegawa

  648719 Pe-2 wheels 1/48 Zvezda

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ÚNOR 2022

  eduard

  138

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 139

  648722 A6M2 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  648720 Bf 109G-4 wheels 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  eduard

  139

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 140

  648723 A6M2 cannon barrels & cockpit guns PRINT 1/48 Eduard

  648724 A6M2 landing aps PRINT 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ÚNOR 2022

  eduard

  140

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 141

  672276 British 1000lb free fall bombs 1/72

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  eduard

  141

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 142

  644134 A6M2 LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro A6M2 Zero v měřítku 1/48

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LöoK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačka PRINT

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ÚNOR 2022

  eduard

  142

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 143

  644139 Z-126 Trener LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro Z-126 Trener v měřítku 1/48

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LöoK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  eduard

  143

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 144

  SIN64879 Spitre Mk.Vc ESSENTIAL 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Spitre Mk.Vc v měřítku 1/48

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výfuky

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ÚNOR 2022

  eduard

  144

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 145

  FOTOLEPTY

  32476 Tornado ECR exterior 1/32 Italeri

  32477 B-25H exterior 1/32 HKM

  32994 Tornado ECR interior 1/32 Italeri

  32995 Tornado ECR undercarriage 1/32 Italeri

  32996 B-25H interior 1/32 HKM

  36476 T-62 1/35 Zvezda

  481077 A6M2 Zero 1/48 Eduard

  491244 F-104S 1/48 Kinec

  491245 F-104S ASA 1/48 Kinec

  491246 F-104S ASA-M 1/48 Kinec

  491248 Hs 129B 1/48 Dora Wings

  ZOOMY

  33293 Tornado ECR 1/32 Italeri

  33294 Tornado ECR seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  33295 B-25H 1/32 HKM

  33296 B-25H seatbelts STEEL 1/32 HKM

  FE1242 MiG-21SMT Weekend 1/48 Eduard

  FE1243 Spiire Mk.Ia Weekend 1/48 Eduard

  FE1244 F-104S 1/48 Kinec

  FE1245 F-104S ASA 1/48 Kinec

  FE1246 F-104S ASA-M 1/48 Kinec

  FE1247 F-104S seatbelts STEEL 1/48 Kinec

  FE1248 Hs 129B seatbelts STEEL 1/48 Dora Wings

  MASKY

  JX285 Tornado ECR 1/32 Italeri

  JX286 Tornado ECR TFace 1/32 Italeri

  JX287 B-25H 1/32 HKM

  JX288 B-25H TFace 1/32 HKM

  EX828 Hs 129B TFace 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  EX829 F-104S 1/48 Kinec

  EX830 F-104S TFace 1/48 Kinec

  EX831 P-35 1/48 Dora Wings

  EX832 P-35 TFace 1/48 Dora Wings

  CX619 Wellington Mk.II 1/72 Airx

  OBTISKOVÉ SADY

  D32018 TORA TORA TORA! 1/32 Tamiya

  D48099 F-14 stencils 1/48 Tamiya

  SPACE

  3DL32003 B-25H SPACE 1/32 HKM

  3DL32004 Remove Before Flight (white) SPACE 1/32

  3DL32005 Remove Before Flight (black) SPACE 1/32

  3DL48058 OV-10A SPACE 1/48 ICM

  3DL53003 IJN ensign ag WWII SPACE 1/350

  Fotolepty, masky, obtiskové sady a SPACE

  ÚNOR 2022

  eduard

  145

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 146

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Sopwith F.1 Camel (Clerget)

  Kat. č. 82172

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  eduard

  146

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 147

  P3878, F/O Harold A. C. Bird-Wilson, No. 17 Squadron,

  RAF Debden, Velká Británie, červenec 1940

  P3675, F/Lt Michael L. Robinson, No. 601 Squadron,

  Tangmere, West Sussex, Velká Británie, září 1940

  P3143, No. 310 (Czechoslovak) Squadron, RAF Duxford,

  Cambridgeshire, Velká Británie, září 1940

  V7419, S/Ldr Marmaduke Thomas St John Pattle,

  No. 33 Squadron, Larissa, Řecko, březen – duben 1941

  V7743, No. 306 (Polish) Squadron, RAF Ternhill,

  Shropshire, Velká Británie, březen 1941

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Hurricane Mk.I

  Kat. č. 7099

  1/72

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  eduard

  147

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 148

  TORNADO ECR

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  Kat. č. 11154

  46+23, JaboG 32, letecká základna Lechfeld, Německo, červenec 2008

  eduard

  148

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 149

  TORNADO ECR

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  46+57, AG 51, letecká základna Schleswig-Jagel, Německo, červenec 2013

  46+54, TaktLwG 51 „Immelmann“, letecká základna Schleswig-Jagel, Německo, červenec 2017

  46+45, 2./JaboG 38 „Friesland“, Jever, Německo, červen 1993

  46+44, 1./JaboG 32, letecká základna Lechfeld, Německo, červen 2001

  eduard

  149

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 150

  SPITFIRE STORY: Southern Star

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  Kat. č. 11157

  1/48

  Spitfire Mk.Vb trop, ER821, F/Lt Neville F. Duke,

  No. 92 Squadron, Bou Grara, Tunisko, leden–březen 1943

  Spitfire Mk.Vb trop, AB502, W/Cdr Ian Richard Gleed,

  No. 244 Wing, Bou Grara, Tunisko, březen–duben 1943

  Spitfire Mk.Vb trop, EP689, S/Ldr Stanisław Skalski,

  No. 601 Squadron, Pachino, Itálie, červenec 1943

  Spitfire Mk.Vb trop, ER318, P/O C. R. Furtney,

  No. 274 Squadron, Termoli, Itálie, březen 1944

  NEDOKONČENO

  eduard

  150

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 151

  SPITFIRE STORY: Southern Star

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  Spitfire Mk.Vc trop, Capt John K. Blythe,

  4th FS, 52nd FG, 12th AF, severní Afrika, únor 1943

  Spitfire Mk.Vc trop, JK815, No. 2 Squadron SAAF,

  Gioia del Colle, Itálie, říjen 1943

  Spitfire Mk.Vc trop, A58-180 (JG912), No. 79 Squadron RAAF,

  Kiriwina, Trobriandovy ostrovy, říjen 1943

  Spitfire Mk.Vc trop, EP813, Lt. Haskins/Lt. Curtis,

  2nd FS, 52nd FG, Palermo, Sicílie, 1943

  Spitfire Mk.Vc trop, JK879, F/O A. F. Osborne,

  No. 249 Squadron, Qrendi, Malta, květen-červen 1943

  A58-250 (MH586), No. 85 Squadron RAAF, Pearce,

  Austrálie, květen 1945

  NEDOKONČENO

  eduard

  151

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 152

  USS Arizona

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  Kat. č. LN01

  1/350

  eduard

  152

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 153

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  USS Arizona

  eduard

  153

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 154

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-15

  Kat. č. 7057

  Reedice

  1/72

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2022

  výr. č. 120077, major Alexej A. Mikojan, velitel 274. IAP,

  základna Kubinka, Sovětský svaz, začátek 50. let

  v. č. 108023, 176. IAP, základna Antung, Korea, duben 1951

  29. GIAP, základna Dachang, Šanghaj, Čína, jaro – léto 1950

  výr. č. 231767, Rumunské letectvo, základna Deveselu, 1962

  Polské letectvo, 1. PLM, základna Varšava – Babice, Polsko, 1951

  eduard

  154

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 155

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  P-51D

  Kat. č. 82012 Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  P-51D-15, 44-15041, Lt Col. John C. Meyer, 352nd FG,

  8th AF, Y-29 Asch, Belgie, prosinec 1944

  P-51D-10, 44-14221, Maj. Pierce W. McKennon, 335th FS,

  4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, duben 1945

  P-51D-20, 44-63607, Lt Col. Glenn T. Eagleston, 353rd FS,

  354th FG, 9th AF, Y-64 Ober Olm, Německo, duben 1945

  P-51D-15, 44-15459, Capt. John J. Voll, 308th FS,

  31st FG, 15th AF, San Severo, Itálie, listopad 1944

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers, 78th FG,

  Duxford, Velká Británie, březen

  P-51D-20, 44-63984, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG,

  7th AF, Iwodžima, květen 1945

  ÚNOR 2022

  eduard

  155

  INFO Eduard - leden 2022

• Page 156

  OKAMŽIK PROZŘENÍ

  V Japonsku jsem byl jen jednou. A nelíbilo se

  mi tam. Můj největší zážitek kromě samotného

  účelu cesty, kterým byla Velká cena Japonska

  F1, představovaly haly, o kterých jsem se mylně

  domníval, že to jsou sklady. Nebyly, byly to her-

  ny, ve kterých si vynervovaní manažeři a úřed-

  níci se šlajfkami v ofsajdu vybíjeli svůj vnitřní

  přetlak na nebohých ocelových kuličkách při

  hazardní hře zvané Pačinko. Pohled na dlouhé

  řady těchto jistě tvrdě a pod tlakem pracujících

  lidí ve mně vyvolal tíseň, kterou spravila až ná-

  vštěva restaurace, kde podávali Wagyu a Kirin…

  Nikdy mě nezajímala ani japonská letadla. Při-

  šla mi na jedno brdo, Zero pak ze všech nejvíc.

  Tak jako měl Cimrmanův Yetti polárníky za uži-

  tečné tvory, kteří mu přinesou jídlo a zmrznou,

  považoval jsem Zero za takové to křehké leta-

  dýlko, co sloužilo americkým pilotům Corsai-

  rů a Hellcatů, tedy letadel, do kterých jsem se

  zamiloval na první pohled už ve dvanácti, coby

  trochu ostřejší cvičný cíl. Zera nad Pacifikem

  jsem nikdy nepřečetl, v kitníku jsem měl po

  krátkou dobu jen jednu jedinou „koblihu“, dvaa-

  třicetinové Hayate od Hasegawy. Ó jak jsem byl

  bláhový!

  Ta Zera sice padala pod technickou nadvládou

  nejnovějších amerických konstrukcí mnoh-

  dy opravdu jak mouchy, ale letadlo, které ab-

  solvovalo první bojovou operaci v srpnu 1940

  a v téměř nezměněné podobě bojovalo až do

  konce války, to zaslouží opravdové uznání. Ří-

  kám si, jak by to asi vypadalo, kdyby to Něm-

  ci mydlili v roce 1945 třeba s Messerschmitty

  Bf 109E-4… Nepřekvapivě odmítli američtí zpra-

  vodajci prvotní a kusé zprávy o nové japonské

  stíhačce jako aerodynamický nesmysl. Když

  jsem k Eduardu nastoupil, byl už projekt Vol-

  demort, jak byl všude důsledně v zájmu utajení

  vývoj čtvrtkového Zera uváděn, již v pokročilé

  fázi vývoje, a já s ním tedy neměl prakticky nic

  společného. No ale když už to budeme vyrábět,

  něco bych o tom vědět měl, že… Eduard má sice

  ve svých řadách silnou sestavu velkých znalců

  japonského letectva a dokonce lidí, co japon-

  štinou vládnou, ale svou totální neznalost bych

  za ně rozhodně schovávat nemohl, jakkoli nám

  v oddělení přípravy modelů se Zerem pomáha-

  jí. Přečetl jsem první knihu, druhou, začínám

  s třetí… Můj názor na Zero se rychle mění.

  A hlavně na jeho roli „cvičného cíle“. Co je to za

  cvičný cíl, když s ním na sklonku války dokážou

  jeho piloti běžně sestřelovat nejnovější a nejvý-

  konnější stroje nepřítele? Sadanori Akamatsu

  sice v zpopularizované události ze 17. února

  1945 nesestřelil čtyři Hellcaty na Zeru, ale na

  Raidenu, ovšem jiní si až do konce války běžně

  připisovali úspěchy právě na A6M. Nedovedu si

  dost dobře představit tu zmíněnou Bf 109E-4,

  jak pravidelně sundavá třeba déčkové Mustangy

  nebo Tempesty…

  Samozřejmě mi v souvislosti s mým „ochytřo-

  váním se“ nemohla uniknout ani problematika

  zbarvení Zer. I tady byly moje původní předsta-

  vy velmi naivní. Bylo to světle šedý a basta…

  Problematika ame-iro si ale nezadá s dobrou

  detektivkou, jak si ostatně můžete přečíst v za-

  jímavém článku od Mariana Hollyho. Znalci se

  přou, modeláři se přiklánějí k té či oné straně

  a o jednom odstínu se vedou spory ne nepodobné

  učeným disputacím na téma smyslu života, ves-

  míru a vůbec. Osobně jsem ve věcech zbarvení

  velmi tolerantní a volnomyšlenkářský. Beru to

  tak, že barva rovná se světlo (Sic!) a v přípa-

  dě barevných fotografií ještě použitý materiál.

  A čím světlejší barva, tím náchylnější na svě-

  telné podmínky. Takže jedna šedá, nafocená na

  jeden druh fotomateriálu za jedněch světelných

  podmínek a na druhý za druhého světla budou

  po vyvolání fotek natolik odlišnými odstíny, až

  z toho jednomu půjde hlava kolem… Ani pokusy

  s chemickou analýzou barvy nedopadly průkaz-

  ně. Ve dvou případech dostali tito vědecky pra-

  cující výzkumníci dva odlišné výsledky. Tady už

  to na světlo asi nesvedu, ale dovedu si předsta-

  vit, že se v průběhu války třeba změnila recep-

  tura výroby barvy, nahradila se nějaká složka

  vyráběná továrnou A složkou obdobného (ale

  ne zcela shodného) složení z továrny B, a tak

  podobně. Proměnných, které mohly výsledek

  ovlivnit, je víc než figur na orloji a je možné, že

  až do skonání světa nepřijdeme na to, jak vlast-

  ně přesně ta ame-iro vypadala. Respektive jak

  vypadala, když byla nová. Podobně jsme na tom

  i s barvou samotných hinomaru. Už coby lehce

  poučený laik jsem pochopil, že jakékoli autori-

  tativní tvrzení v této oblasti znamená zostuzení

  sebe sama před těmi, co už něco opravdu vědí.

  Občas se takový „autoritativní“ diskutující, co

  u míchání ame-iro evidentně minimálně přiku-

  loval, na fórech vyskytne. „Tohle je moc tmavý,

  tohle moc do zelena, tohle moc okrový. A kyselo

  moc kyselý…“ No tě pic! Osobně míchám barvy

  tak, aby se mi model líbil a v mých vlastních

  očích působil věrohodně a podobně se stavím

  i k výtvorům druhých. V práci při přípravě mo-

  delů je to samozřejmě jiné, přesto nám mnoh-

  dy nezbývá, než spoléhat na určitou míru mo-

  delářského nadhledu. Třeba právě u ame-iro,

  u které se ani světové kapacity na jednoznač-

  ném výsledku neshodnou a my si musíme nějak

  vybrat…

  Abych to s tím Zerem nějak uzavřel, tak si dnes

  fakt myslím, že to byla zajímavá a výjimečná

  konstrukce a její tvůrce, Jiro Horikoshi, velký

  borec. Určitě velmi tvrdě pracoval, ale Pačinko

  asi tehdy nehrál. I když vzniklo už někdy okolo

  roku 1920, byla to před válkou spíš hra pro děti.

  O Horikoshim dokonce vznikl v roce 2013 film.

  Animovaný. Jmenuje se Zvedá se vítr. Konečně

  jsem ho sehnal a mám ho připravený na víkend.

  Do té doby se ale musím věnovat práci. Mimo

  jiné i Hermioně. To je krycí jméno našeho nové-

  ho projektu. A to bude taky velmi velká legrace!

  Richard Plos

  eduard

  156

  INFO Eduard - leden 2022