07/2021

• Page 1

  Ročník 20, červenec 2021Ročník 20, červenec 2021

  ČÍSLO 137

  cena 0,- Kč

  INFOINFO

• Page 2

  INFO

  EDUARDEDUARD

  ČÍSLO 137

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

• Page 3

  eduardeduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  4

  ČERVENEC 2021

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  červenec 2021

  srpen 2021

  74

  82

  28

  7

  60

  85

  86

  90

  WILDE SAU Episode two: Saudämmerung Limited edition 1/48

  ADLERANGRIFF Limited edition 1/72

  Fw 190A-8/R2 Weekend edition 1/48

  MiG-21bis Weekend edition 1/48

  Bf 109F-4 ProPACK 1/48

  Spitre Mk.IXc ProPACK 1/48

  Bf 109G-6/AS Weekend edition 1/48

  Spitre Story: Tally Ho! 1/48

  Tempest Mk.V Series 2 1/48

  Bf 109G-6 early version 1/48

  OBSAH

  GELBE EINS

  WILDE SAU: Stručná historie

  WILDE SAU: Stories

  JAK JSEM POTKAL ZDEŇKA SEKYRKU

  113

  TAIL END CHARLIE

• Page 4

  Vážení přátelé, milí modeláři,

  situace na bojišti se, jak známo, mění ka-

  ždou minutou a platí to i pro nás. Jen jsem

  do minulého úvodníku napsal termín le-

  tošního E-daye, už je vše jinak a termín

  se změnil. Nový termín je 1. až 2. října

  2021. Zapamatuje si ho a věřte se mnou,

  že je to poslední změna. Původní termín

  se změnil proto, že do něho vstoupil Kůň.

  Kůň je tradiční podzimní výstava na vý-

  stavišti v Lysé nad Labem a nějakým po-

  covidovým zmatkem byl naplánován na

  stejný termín jako náš E-day. Výstaviště

  se rozhodlo nabídnout náhradní termín

  nám a ne Koni, což si vysvětluji tím, že

  srdce managementu bije významně více

  pro tradiční zemědělské výstavy než pro

  modelařinu. Mám pro ně celkem pocho-

  pení, každý máme nakonec to své. Ono

  s tím Koněm byly různé potíže už od prv-

  ní chvíle, kdy jsme se do Lysé přestěho-

  vali. Kupříkladu předloni byl Kůň týden

  před námi a týden po nás byli v té samé

  hale zase nějací koně, tuším, že parku-

  rové závody nebo něco takového. A lidé

  z výstaviště lobovali za to, abychom my

  náš termín dali až za ty závody, protože

  se jim nechtělo vyklízet písek, který za-

  jišťoval měkký povrch pro koně v hale,

  a za týden ho zase navážet zpět. Naštěs-

  tí se nechali přesvědčit a písek vyvezli

  a pak zase navezli zpět. Možná si pama-

  tujete ty poněkud záhadné kupy písku na

  parkovišti vedle haly. Něco mi říká, že

  letos je tam budeme mít znovu. Po červ-

  novém Infu přišla k E-dayi řada dotazů,

  proto si dovolím pár zásadních informací

  zopakovat a několik dalších přidat.

  Jednodenní nebo, dvoudenní?

  De facto bude letošní E-day jedenapůl-

  denní. Stejně jako v roce 2019 začneme

  v pátek odpoledne. Bude otevřen náš

  stánek a určitě i řada stánků dalších fi-

  rem. Otevřen bude i stánek s občerstve-

  ním. Na večer připravíme dvě a možná

  i tři besedy. Po pravdě řečeno, v roce

  2019 byla ta první beseda taková nijaká.

  Otázkou je, zda to bylo proto, že byla moc

  brzy, nebo zda to bylo tématem besedy.

  Sestavu besed ještě hotovou nemáme,

  jisté je, že ta poslední, večerní, bude opět

  s panem kolegou Šilhánkem. Tu vám tedy

  rozhodně doporučuji, tu si nenechte ujít!

  Zažijete, co jste ještě nezažili, a dozvíte

  se, co jste netušili. Zbylé besedy chceme

  zaměřit na nové, na E-dayi představova-

  né stavebnice. Premiéru bude mít Trenér

  v 1/48, v limitce věnované Z-126 a Z-226

  různých verzí, dále tam bude další čtvrt-

  ková limitka Mi-24D Hind, postavená na

  výliscích Zvezdy s konverzními díly na

  Mi-24D z naší dílny, a pak ještě jedna

  dvaasedmdesátinová limitka, Hurristory,

  věnovaná Hurricanům Mk.I a postavená

  na výliscích od Arma Hobby. Na všechna

  tato nabízející se témata bychom dobré

  diskutující měli. Hurricane nedávno při-

  letěl do Čech, s piloty se známe, a Mi-24

  i Trenéry na E-dayi s vysokou pravděpo-

  dobností poletí…

  Jedna hala? Dvě haly?

  Dvě haly. E-day se bude letos konat ve

  dvou halách. V tradiční hale D, kterou

  všichni dobře známe, a v hale A, kterou

  letos poznáme. Výstavu ve dvou halách

  jsme měli připravenou i na loňský rok,

  letos na tehdejší nerealizovaný záměr

  navážeme. Rozdělení výstavy do dvou

  hal přinese více prostoru, nebudeme se

  tak tlačit, mělo by být víc místa kolem vý-

  stavních stolů. Patrně se budeme držet

  schématu s klubovými výstavami a SIGy

  v hale A, s hlavní výstavou a většinou

  prodejních stánků v hale D. Je možné,

  spíše dokonce velmi pravděpodobné, že

  v hale A bude i Kotel a vyhlašování vítězů.

  Jedna soutěž nebo, dvě soutěže?

  Letos po dlouhé době bude pouze jed-

  na soutěž. Máme pro ni pracovní název

  Czech Model Masters. Anglický název

  napovídá, že má mezinárodní ambice.

  A je to tak, máme s touto soutěží mezi-

  národní ambice. Ovšem, po pravdě řečeno,

  nakolik budou naplněny již letos, je nejisté,

  protože doba je celkově nejistá a nevíme,

  jaká budou na podzim platit pravidla pro

  cestování a pro pořádání výstav všeobec-

  ně. Uděláme ale všechno pro to, aby se

  soutěž dobře uvedla mezi domácími mo-

  deláři, a osobně věřím, že pak už se bude

  její jméno šířit světem tak nějak samo.

  Mistrovství republiky pořádané SMČR se

  v podstatě již loni od E-daye oddělilo

  a bude tomu tak i letos. O pořádání MR

  SMČR jsem psal minule, jen připomenu,

  že se bude letos konat 11. září v pražském

  Hotelu Olympik. A my si od letoška poje-

  deme svoji vlastní samostatnou linii.

  Bodovačka, porovnávačka nebo líbí

  nelíbí?

  Velká otázka, kterou jsem za poslední

  měsíc dostal nesčetněkrát. Jak se bude

  Czech Model Masters hodnotit? Odpověď

  je, že v hodnocení soutěžních modelů na-

  vážeme na systém poprvé uplatněný na

  posledním E-dayi v roce 2019. To nebyla

  klasická bodovačka v českém stylu, kde

  se detailně boduje a komplexně hodnotí

  celý model. Něco takového si pochopi-

  telně nemůžeme z časových důvodů při

  očekávaném množství modelů dovolit.

  Náš systém je souborem hodnoticích

  kritérií, které mají ocenit kvalitu práce

  na modelu odvedené, vyřadit modely se

  základními chybami v geometrii a čisto-

  tě stavby, vyhodnotit shodu se vzorem

  a porovnat navzájem ty modely, kte-

  ré projdou základním sítem z hlediska

  kvality provedení, čistoty stavby, shody

  se vzorem, i množství detailů. Podstat-

  ný bude samozřejmě sbor rozhodčích.

  I v tomto bodě navážeme na zkušenosti

  roku 2019, opět oslovíme spolupracují-

  cí kluby, předloňskou sestavu doplníme

  o další modelářské osobnosti, a přede-

  vším komise do jednotlivých kategorií

  postavíme tak, abychom jaksi eliminovali

  různé staré křivdy, vzájemné antipatie

  a různé jiné atavistické sklony našich

  modelářů jak na individuální, tak na klu-

  bové úrovni. No, chápu, že to zní kom-

  plikovaně, ale myslím, že všichni víme,

  o čem mluvím. Prostě, chceme aby naše

  soutěž byla férová, spravedlivá a hlavně

  aby se nesla v duchu vzájemného re-

  spektu a fair play.

  Ceny a vyhlašování výsledků

  Hlavními cenami budou skleněné poháry,

  bude jich šest. Pět jich bude pro zastře-

  šující kategorie, letadla, bojovou techniku,

  lodě, civilní techniku a tedy figurky. Šestý

  bude velký, pro celkového vítěze. Vítězo-

  vé a oceněné modely v jednotlivých ka-

  tegoriích, například proudová letadla 1/72,

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 5

  dostanou menší ceny. Jak budou vypadat,

  to vám zatím neřeknu. Ale nebude to nic

  odfláknutého, to se nebojte. Vyhlašování

  proběhne s velmi vysokou pravděpo-

  dobností v hale A, už jen proto, že je tam

  připravené pódium. I vyhlašování bychom

  chtěli dát trochu glanc, aby to nebylo v ta-

  kovém tom zažitém stylu „tady máš me-

  daili a zmiz“.

  Protiepidemická opatření

  Protiepidemická opatření jsou samo-

  zřejmě největším a zásadním kamenem

  úrazu, už jen proto, že nevíme, co bude

  na podzim platit a jak se bude epidemic-

  ká situace vyvíjet. Momentálně panuje

  zcela opodstatněná opatrnost, rozvolňo-

  vání platných opatření je pomalé a všich-

  ni jsou připravení na to, že od podzimu

  se vrátíme do stejného módu platného

  na jaře. Ačkoli i mezi modeláři panuje

  v tomto bodě značná skepse, já si my-

  slím, že taková situace už nenastane

  a současný stav odpovídá tomu, že se

  společnost poučená prodělaným průšvi-

  hem intenzivně připravuje na jeho opa-

  kování. Jak říká staré rčení, generálové

  se vždy velmi dobře připraví na před-

  chozí válku. Jenomže ta nová válka je

  pak úplně jiná a stejné to podle mě bude

  i s covidem. Pokud se na podzim vrátí,

  bude to opět v nějaké modifikované po-

  době a také opatření na jeho potlačení už

  budou jiná než na jaře.

  Nepředpokládáme, že by nastal ten nej-

  horší scénář, tedy uzavření akcí a zrušení

  E-daye. Pracujeme s verzí, že budou platit

  současná omezení počtu osob na akcích,

  respektive že se tento počet do podzimu

  navýší, a E-day se při obvyklé návštěv-

  nosti mezi 3500 a 4000 návštěvníků do

  limitu vejde. Zatím neřešíme nošení rou-

  šek nebo respirátorů, to je celkem malá

  technikálie. Rozestupy, respektive po-

  čet osob na plochu by nám měla vyřešit

  druhá hala. Samozřejmě, budou tam dílčí

  problémy právě s koncentrací osob. Ta

  lokálně naroste a může nás dostat pod

  tlak, typicky na prodejních stáncích typu

  samoobsluha, což je právě náš stánek

  nebo stánek Special Hobby. Kdo na E-da-

  yi někdy byl a, náš stánek navštívil, ten ví.

  A nedělám si iluze, že to letos bude jiné.

  Můžeme jen doufat, že sobotnímu návalu

  odlehčí případný prodej v pátek odpoled-

  ne a večer.

  Abychom byli připraveni na možná ome-

  zení, pracujeme i s dalšími variantami.

  Jako možná a pro úvahy nejrelevantnější

  se mi jeví varianta uzavřené akce pouze

  pro odbornou veřejnost, tedy pro mode-

  láře. Při této variantě bychom dělali akci

  reklamu jen v odborných kruzích, měli

  bychom omezený počet vstupenek a ty

  bychom prodávali pouze v předprode-

  ji. Předprodej vstupenek pro modeláře

  a předběžná registrace účastníků je

  ostatně ve hře i pro „plnou“ variantu. Tím

  bychom počet účastníků akce omezili na

  předpisy požadovanou úroveň, patrně

  nějakých 1500 osob. Při tomto počtu by-

  chom s koncentrací lidí na ploše už ne-

  měli mít žádný problém a při 1500 pláno-

  vaných účastnících bychom mohli E-day

  s klidem prohlásit za komorní akci.

  99 novinek na červenec

  Ano, je to tak. Není to překlep, na červe-

  nec opravdu máme připraveno celých 99

  novinek, které představujeme v tomto

  čísle Infa. Není to poprvé a už jsme jich

  také měli i 100 a víc, ostatně hned v srpnu

  jich opět budeme mít 100, ale prostě je to

  hezké číslo. A nakonec, kdo to má, že ano.

  Která firma může říct, děláme 99 novinek

  měsíčně. Tedy ne vždy, přátelé, někdy si

  jich střihneme i 100. A nebojte se, nebu-

  du tady a teď psát o všech, zmíním jen ty

  nejpodstatnější. Zbytek už si dále v textu

  najdete sami.

  Stavebnice, reedice

  I samotných stavebnic máme požehna-

  ně. Pokud do sestavy novinek započítá-

  me i reedice, je jich celkem sedm. Vzhle-

  dem k tomu, že současné reedice jsou

  položkami, do jejichž skladby se vždy

  v nějakém rozsahu zasahuje, povětšinou

  se revidují návody a obtiskové aršíky

  a vždy se mění grafické řešení krabice,

  tak mezi novinky celkem bez diskuse

  patří. Pro nás jsou tyto reedice naprosto

  zásadní, jsou jedním ze tří kanálů, jimiž

  vracíme stavebnice zpět do sortimentu.

  V tomto případě je to v inovované podo-

  bě, ale jsou to přitom již hotové polož-

  ky, takže nás relativně stojí méně práce.

  Pokud si budete více všímat našeho po-

  stupu, tak zjistíte, že obvykle měsíc před

  nebo měsíc po reedici vydáváme i jinou

  podobnou stavebnici, obvykle v řadě

  Weekend. Kupříkladu dnes je v reedici

  Spitfire LF Mk.IXc v řadě ProfiPack a pří-

  ští měsíc bude v řadě Weekend Spitfire F

  Mk.IX. To je verze také označovaná jako

  Spitfire Mk.IX Early a nového Weekenda

  vám velmi doporučuji k prostudování,

  protože má opravdu zajímavou sesta-

  vu variant zbarvení. V září potom bude

  následovat reedice ProfiPacku Spitfiru

  Mk.VIII, a když k tomu přidám, že v srp-

  nu ještě budou nové pětky v americ-

  ké limitce Eagle´s call, tak už se těším

  na další vlnu námitek, že děláme stále

  samé Spitfiry a nic jiného. Podobné to je

  i s MiGy-21 v měřítku 1/48. Tento měsíc

  máme nový Weekend MiG-21bis, příš-

  tí reedici MiGu-21MF v řadě ProfiPack

  a v září nový MiG-21MF v řadě Weekend.

  Tak mě napadá, že bychom u té příleži-

  tosti mohli oprášit Miguary song. Ještě

  si ho pamatujete?

  Kromě čtvrtkového Spitfira Mk.IXc v Pro-

  fiPacku máme tento měsíc v reedici ještě

  Bf 109F-4, také v ProfiPacku. To je další

  eduardí evergreen, s pěknými markingy,

  na jejichž skladbě není ani z dnešního

  pohledu co měnit. Šest variant zbarvení

  v čele s Hansem-Joachimem Marseillem,

  kamufláže od pouštní přes klasiku až po

  zimní, radost pohledět. S druhou reedicí,

  již zmíněným Spitfirem LF Mk.IXc, je to

  podobné, i když svého času někdo rep-

  tal, že to není dost pestré, protože je to

  všechno šedozelené. To ale bohužel se

  Spitfiry zkrátka tak nějak bylo. Také se

  tehdy namítalo, tuším že v Británii, že na

  britském letadle tam máme partu cizinců,

  ale žádného echt Angličana. Což je prav-

  da, je tam Polák, Čech, Francouz a Ka-

  naďan, a takže pak už zbývá jen stříbrný

  stroj od 601. perutě, kde není znám pilot.

  Ale vsadil bych se, že na tom nějaký Ang-

  ličan nebo jiný Brit u šestisté první určitě

  létal! Ve zmíněném srpnovém Weekendu

  F Mk.IX už jsme byli v tomto ohledu ná-

  rodnostně korektnější a mimo jiné jsme

  si dali záležet i na pestrosti vybraných

  kamufláží. Třetí reedicí tohoto měsíce

  je Bf 109G-6/AS v řadě Weekend. Tato

  stavebnice je zajímavá tím, že jde tento

  rok do reedice již podruhé, a přitom je to

  lednová novinka. Je to pro mě překvape-

  ní, přiznám se, že jsem se v prodejním

  potenciálu pozdních Bf 109G svého času

  mýlil. Měl jsem za to, že to nejsou moc

  zajímavé stroje. Tak jsou, prodávají se

  jako z praku, nestačím se divit a pokorně

  uznávám, že můj původní názor byl mylný.

  Weekendy

  V řadě Weekend uvádíme MiGa-21bis

  v 1/48 a Fw 190A-8/R2 ve stejném mě-

  řítku. MiG-21bis otevírá vydávání dalšího

  typu z našeho sortimentu, jak už jsem

  zmínil výše. Fw 190A-8/R2 je taková naše

  klasika, a tato stavebnice je další v řadě,

  která má titulní obrázek namalovaný po-

  dle skutečné události. V tomto případě je

  to realita dotažená do dokonalosti, a ač

  může dění na obrázku v někom vzbu-

  zovat pochybnosti, zda se něco takové-

  ho opravdu mohlo odehrát, tak věřte, že

  mohlo a odehrálo. Přesvědčí vás o tom

  článek Jana Zdiarského, který tuto situ-

  aci i okolnosti jí předcházející i následu-

  jící popisuje ve svém historickém článku

  v tomto čísle Infa. Pan kolega Zdiarský je

  na toto téma odborníkem na slovo vza-

  tým, protože se událostem z 11. září 1944

  nad Kovářskou celoživotně věnuje. Pře-

  čtěte si ten článek, stojí to za to!

  Limited Edition

  Limitky máme v červenci dvě. Začnu tou

  menší, jmenuje se Adlerangriff 1/72 a na-

  vazuje v mnoha ohledech na naši starší

  produkci. Výlisky pocházejí od Special

  eduard

  5

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 6

  Hobby a jsou výsledkem spolupráce na-

  šich dvou firem. Konstrukce má v sobě

  eduardí geny, vznikla u Special Hobby

  zmenšením a úpravou naší čtvrtkové

  konstrukce. Forma vznikala u zahranič-

  ního partnera, což přineslo jisté potíže

  v časování projektu. Zkrátka se realizace

  trochu zdržela, původně jsme předpoklá-

  dali vydání naší limitky na základě těchto

  výlisků již někdy v březnu nebo dubnu.

  Nakonec se vše trochu protáhlo, ale to je

  v našem oboru poměrně časté. Teď jsou

  výlisky v krabicích, mimochodem dorazily

  na poslední chvíli, takže jsem měl tu vý-

  sadu složit všechny bedny s nimi osobně

  z kamiónu. A měl jsem z toho dobrý pocit.

  Tak nějak to vyšlo, že jsem stál u vzniku

  tohoto projektu, a jak se postupně roz-

  bíhá, mám tu čest do něj stále tak nějak

  strkat nos. A v tomto případě i ruce. Adle-

  rangriff 1/72 je po stránce skladby nabí-

  zených verzí zbarvení téměř totožný se

  stejnojmennými limitkami, vydanými loni

  na podzim v měřítcích 1/48 a 1/32, změna

  je jen v jednom markingu. Díky ní se do

  výběru dostal i Franz von Werra, a to je

  moje oblíbená historická postava. Pro jis-

  totu dodám, že téma se zabývá působení

  Bf 109E různých verzí v bitvě o Británii.

  Dnes vydávaná stavebnice je první v řadě,

  s dvaasedmdesátinovými Emily budeme

  pokračovat na podzim v edici ProfiPack.

  Druhou červencovou limitkou je dru-

  hý díl Wilde Sau. Jmenuje se Wilde Sau,

  Episode Two: Saudämmerug. To je změ-

  na oproti původnímu pracovnímu názvu,

  protože ten se, jak se v průběhu přípravy

  modelu ukázalo, k tématu moc nehodil.

  Saudämmerung odkazuje k názvu Wág-

  nerovy opery Soumrak bohů… A víte co?

  Ono bude lepší ty názvy moc nepitvat.

  Berte je jako takovou básnickou licen-

  ci, berte je s nadhledem. A kdyby vás

  napadlo, že básně a básníci do letectví

  a modelařiny nepatří, tak z toho vás vy-

  vedeme v srpnovém Infu. Ale zpět k divo-

  kým čuníkům. Zabývá se obdobím konce

  roku 1944 a rokem 1945 až do konce vál-

  ky, což bylo z hlediska německých letců,

  a nejen jich, období opravdu neveselé.

  Dozvíte se o něm víc jak z návodu, tak

  ze dvou historických článků v dnešním

  čísle Infa. Jeden je od Neila Page, což je

  v tématu Wilde Sau uznávaná osobnost,

  a druhý je ode mne. Já jsem v tématu

  takový poučený laik, ale snažil jsem se.

  Pokud jde o typy letadel ve stavebnici

  obsažené, jsou tam dva: Bf 109G-14/AS

  a Bf 109G-10 Erla. Ty G-10 jsou tam ve

  dvou verzích, s malými i velkými boule-

  mi nad podvozkovou šachtou. Téma Wilde

  Sau uzavřeme příští rok posledním dílem

  s pracovním názvem Wilde Sau Episode

  Three: The final countdown. Nezaručuji,

  že se to tak bude opravdu jmenovat, však

  víte, situace na bojišti se mění každou

  minutou a tohle bude až za rok. Ale co

  o tom tématu vím, tak mi to k tomu

  celkem pasuje. Typově bude třetí díl o

  Fw 190A různých verzí a vidím to tak, že

  to bude také pěkné.

  Doplňky

  Doplňků je celkem tak devadesát z těch 99

  novinek a jak jsem slíbil, nebudu je roze-

  bírat všechny. Zmíním jen ty významnější,

  kterých ovšem také není málo. V Brassi-

  nech bych vaší ctěné pozornosti doporučil

  kolekci tří rozměrných sad pro Fw 190F-

  8, jsou to sady motoru a trupových zbraní,

  zatím co ta třetí ty dvě spojuje do jedno-

  ho balení. V Brassinech se také vynořila

  další kolečka pro P-51D, s dalším typem

  vzorku na pneumatikách vhodným pro

  britské Mustangy, je tu několik menších

  doplňků pro B-17F od HKM včetně Lööku,

  jsou tu také menší doplňky na Tempesta

  Mk.II 1/48, který bude srpnovou novinkou

  v řadě ProfiPack. Je tu také celkem šest

  nových sad řady Space, tři sady Löök a dvě

  LööKplus. A obvyklá spousta sad všelijaké

  výzbroje v různých měřítcích včetně sady

  kulometů pro B-17F.

  V leptech a maskách je tu až neuvěřitelná

  porce deseti sad na F-100C v měřítku 1/32

  od Trumpetera. Dále jsou tu další sady

  pro B-17F ve čtvrtce. Doporučuji se podí-

  vat na sadu beden B-17F wooden floors &

  ammo boxes 1/48, katalogové číslo 491201.

  Je tam aplikován specifický postup tvor-

  by tištěného povrchu, imitujícího dřevo.

  Už jsme tento postup několikrát použi-

  li a já si myslím, že je to opravdu pěkné.

  Pak jsou tu ještě masky na čtvrtkové-

  ho Lancastera od HKM, sady na Pucaru

  a F-84F od Kineticu ve stejném měřítku

  a na F-111F a D v 1/72. Sad na F-111 se už

  mnohokrát, skoro bych řekl nesčetněkrát,

  někdo dovolával, tak tady je máte. Dou-

  fám, že se vám budou líbit. Podobné je to

  i se sadami na Ju 87D v 1/48, po kterých

  vznikla poptávka poté, co stavebnici pře-

  balila polská firma HOBBY 2000. V sesta-

  vě novinek jsou také čtyři nové obtiskové

  aršíky, tři z nich jsou pro P-51D Mustang

  v 1/48 a 1/32, tím čtvrtým jsou italské ka-

  muflážní kroužky, kterým se říká Italian

  smoke rings. Velmi poetický název, tento-

  krát pro dvaasedmdesátinový aršík.

  Tím pro dnešek končím. Balím a jedu do

  Jütterbogu v Braniborsku. Mým plánem

  je objet na kole všechna tamní letiště, ze

  kterých na konci války operovaly jednot-

  livé součásti JG 300 a ostatních jedno-

  tek Wilde Sau. Vezmu si na to odznáček

  s kančí hlavou a na závěr pobytu si ještě

  půjčím dresinu na cestu s Jütterbogu do

  Zossenu. Přeji vám hezké prázdniny!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  PS: avizované setkání ve Vnitroblocku se

  z technických důvodů odkládá.

  eduard

  6

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 7

  Příběh letecké bitvy nad česko-německým pomezím v pon-

  dělí 11. září 1944 byl po desetiletí téměř zapomenut. Bohatá

  mozaika osudů jejích účastníků se začala odkrývat před více

  než třiceti lety a od té doby pátrání po osudech amerických

  a německých letců, kteří se tehdy nad Krušnými horami

  utkali, přineslo obraz nebývalého koniktu s více než 60 se-

  střelenými letouny a osmdesátkou padlých na obou stranách.

  A samozřejmě také nespočtu zasažených osudů rodinných

  příslušníků a přátel letců, kteří tehdy zaplatili cenu nejvyšší.

  Plody stále probíhající práce badatelů, zabývajících se tou-

  to událostí, se kromě nejhmatatelnějšího výsledku v podobě

  muzea bitvě věnovaného, ztělesnily i prostřednictvím plas-

  tikového modelářství. Prvním projektem, na kterém muze-

  um s Eduardem spolupracovalo, byla nostalgicky vzpomínaná

  edice Royal Class Fw 190A-8/R2 v měřítku 1/48 z roku 2007.

  Následně přišel ProPACK Sturmbocku ve stejném měřítku

  s číslem 8175, kde se také poprvé objevil boxart s téma-

  tem bitvy od Martina Novotného. Po letech následoval Royal

  Class Fw 190A-8/R2 v měřítku 1/72, Royal Class Bf 109G 1/48

  a několik dalších projektů.

  Téma letecké bitvy nad Krušnohořím se do Eduardu aktuálně

  vrací v podobě boxartu pro weekendovou edici Fw 190A-8/R2

  v měřítku 1/48, a to obrazem Piotra Forkasiewicze a jed-

  ním z markingů ve stavebnici obsažených. Hlavním prvkem

  obrazu je Sturmbock s označením „Žlutá 1“, pilotovaný Ob-

  gefr. Karlem Kleemannem během útoku na jeden z elementů

  formace 100th Bomb Group, krátce po poledni 11. 9. 1944.

  Ač se obraz snaží být v každém možném detailu co nej-

  přesnější, je třeba uvést, že vzhledem k mohutnosti útoku

  II.(Sturm)/JG 4 na formaci bombardérů 100th Bomb Group

  nedokážeme určit, zda právě Kleemann a jeho 7. Stael úto-

  čili právě na tento element formace B-17G, sestávající ze

  strojů 349th Bomb Squadron. To ponechme umělecké licenci.

  Atmosféru boje a osudy jednotlivých letounů ukazuje obraz

  velmi věrně. Při ztrátách, které tato bitva oběma stranám

  přinesla, nás nemusí překvapit, že ani jeden z pětice zob-

  razených letounů se na své základny už nikdy nevrátil. A to

  netvoří ani desetinu celkových ztrát onoho rozsáhlého letec-

  kého boje. Proto také Piotrův obraz dostal název „No Way

  Back“ (Není cesty zpět). Podívejme se na osudy jednotlivých

  strojů z obrazu podrobněji. Ačkoliv je ústředním tématem

  obrazu letoun Karla Kleemanna, ponecháme jeho příběh

  NOW AN´THEN

  Kromě Kleemannova Sturmbocku obrazu dominuje hořící B-17G

  s pojmenováním Now An´ Then. Šlo o letoun sériového čísla

  42-97806 a označením XR-D. Svou první misi u 100th Bomb Group

  nová B-17 absolvovala 20. 5. 1944 náletem na Brusel. Až do osud-

  né mise na Ruhland letoun provedl přinejmenším 37 bojových letů,

  povětšinou s osádkou Lt. Ferdinanda J. Herrese. Ti na palubě to-

  hoto letounu absolvovali 17 ze svých 33 bojových misí. Byli to také

  oni, kdo letoun pojmenoval. Když se stali vedoucí osádkou, byly

  na mise zařazováni velmi nepravidelně, a proto nikdy nemohli

  předpovědět, kdy na ně opět vyjde řada. Svůj letoun tedy pojme-

  novali „Now An´ Then“ (volně přeložitelné jako „Teď a pak zase

  někdy“). Určením osudu, nebo spíše úředníka u squadrony, dosta-

  la Herresova osádka, letící svou poslední misi předepsané operač-

  ní túry právě 11. 9. 1944, nikoliv svou Now An´ Then, ale novější

  na konec tohoto vyprávění. Zcela záměrně vynechám popis

  bitvy jako takové a odkážu na dřívější články Infa Eduard

  k tomuto tématu zde:

  07/2010 - STURMBOCK:

  Panzerglass, Panzerplatte a oči zadního střelce

  www.eduard.com/out/media/InfoEduard/archive/2010/info-eduard-2010-07CZ.pdf

  05/2012 - Mašina na pozadí

  www.eduard.com/out/media/InfoEduard/archive/2012/info-eduard-2012-05CZ.pdf

  07/2014 – Černá Čtyři

  https://www.eduard.com/out/media/InfoEduard/archive/2014/info-eduard-2014-07CZ.pdf

  04/2015 – Pauke! Pauke!

  www.eduard.com/out/media/InfoEduard/archive/2015/info-eduard-2015-04CZ.pdf

  09/2018 – Osamělý lovec

  www.eduard.com/out/media/InfoEduard/archive/2018/info-eduard-2018-09czjz.pdf

  Titulní obrázek: Obraz Piotra Forkasiewicze „No Way Back“

  se scénou útoku 7.(Sturm)/JG 4 na formaci 100th BG v pole-

  dne 11. 9. 1944; boxart pro stavebnici 84114 Fw 190A-8/R2,

  Eduard – Model Accessories.

  eduard

  7

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 8

  43-37823 XR-V a především nebyla zařazena do spodní části com-

  bat boxu, která byla později celá zničena. I přesto byla mise pro

  Ferda Herrese a jeho muže téměř osudová. I oni museli svůj hořící

  letoun opustit na padácích. Naštěstí pro ně to bylo již nad Anglií

  a všichni se v relativním pořádku dostali zpět na základu, aby

  mohli oslavit konec operačního turnusu. Jinak tomu bylo pro ty,

  kteří 11. 9. 1944 Herresovu B-17 vyfasovali. Osádka Lt. Charlese

  E. Bakera šla na svou 6 bojovou misi, a přestože poměrně mla-

  dá, vedla element tří letounů ze sestavy 349th BS. Její navigátor,

  Lt. Donald Lienemann, vzpomínal na začátek boje:

  „Náš letoun byl ošklivě rozstřílen v oblasti trupu a ocasní části,

  a navíc hořelo v prostoru pumovnice. Všechny útoky, pokud se mi

  podařilo postřehnout, přišly ze směru mezi 6 a 9 hodinou a byly

  zatraceně přesné. Ovšem ani nepříteli se nevedlo příliš dobře,

  po zajetí řekli našemu co-pilotovi, Lt. Chilesovi, že v důsledku

  této konkrétní bitvy přišli o 82 letadel a že jsou velmi roztrpčeni

  cenou, jakou museli zaplatit za svůj úspěch tohoto dne. Násled-

  kem nepřátelského útoku byl rozstřílen interkom, systém alarmu,

  autopilot C-1 a dvě dvacítky prošly přístrojovým panelem pilotů.

  Co-pilot i já jsme se pokoušeli použít intercom, ale ani jednomu

  z nás se to nepodařilo, takže si jsem jistý, že byl určitě vyřa-

  zen. Když si co-pilot, Lt. Chiles, poprvé všiml požáru v pumovnici,

  okamžitě o tom informoval pilota, Lt. Bakera a pak se pokoušel

  dát vědět osádce, což bylo, jak jsem se zmínil, nemožné. Pilot,

  Lt. Baker, pak pokynul Lt. Chilesovi a palubnímu inženýrovi Sgt.

  Damrelovi, aby vyskočili, což ti okamžitě provedli. Pilot ovšem

  odmítl letoun opustit, protože neměl možnost informovat zbytek

  osádky, a tak zůstal v kokpitu, ačkoliv si byl dobře vědom toho,

  že za několik minut zaplatí za svou statečnost tou nejvyšší cenou,

  což se podle mého názoru také stalo. Pravděpodobně doufal v to,

  že těch pár vteřin navíc, které své osádce věnuje, pomůže tomu,

  aby i oni pochopili v jakém stavu letoun je a opustili ho na padá-

  cích z vlastního rozhodnutí, což se nestalo. Jak se zdá, ze sedmi

  mužů, kteří se v době výbuchu ještě nacházeli na palubě, jsem

  zůstal naživu jen já. Tedy mi připadá úděl vyprávět tento straš-

  livý příběh, neboť jsem byl jediným očitým svědkem celého dění.

  Kdybych v tu chvíli věděl, jak na tom letoun je, zajisté bych také

  vyskočil. To všechno jsem se ale dozvěděl až později, když jsem

  se setkal se svým co-pilotem a s palubním inženýrem. Co jsem

  věděl, bylo, že krátce před explozí se odlomil konec levé poloviny

  křídla těsně před motorem číslo 1, následkem čehož sebou letoun

  prudce smýkl doleva a nahoru a nato se nám odlomila i pravá po-

  lovina křídla. Letadlo přešlo téměř okamžitě do prudkého pádu

  a vybuchlo. Jsem přesvědčen, že to musely být bomby, které vy-

  buchly, protože ta exploze vycházela z prostoru pumovnice a byl

  tak děsivá, že když si na to dnes vzpomenu, otřesu se z toho. Byli

  jsme ve 26 000 stopách, když se tohle všechno stalo, a samozřej-

  mě jsme byli tím výbuchem omráčeni, ztratili jsme vědomí a tak.

  Já jsem se vzpamatoval poté, co jsem padal z 22 000 stop, nebo

  alespoň takový je můj střízlivý odhad, protože když jsem se vzpa-

  matoval, měl jsem mezi sebou a zemí asi 4 000 stop. Zatáhl jsem

  za uvolňovač padáku a za 15 vteřin nato jsem se snesl do lesa…“

  Hořící trosky letounu dopadly do prostoru mezi obcemi Ober-

  hals a Schmiedeberg (dnes Horní Halže a Kovářská). Zkázu letounu

  pozorovalo mnoho místních obyvatel.

  Horst Schmiedl z Měděnce: „Byl jsem tenkrát malý kluk, šel

  jsem s dědou na houby, když nad se námi strhl veliký boj. Děda

  mě strčil k zemi, nesměl jsem se dívat na oblohu. Slyšel jsem jen

  veliké rány. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když byl klid, řekl

  mi děda, že tady poblíž spadlo letadlo. Šli jsme se tam podívat.

  Ještě to okolo hořelo, když jsme přišli k místu dopadu. Myslím,

  že jsme byli první, kdo se tam dostal. Byla tam spousta plechů

  a kousek od toho visel na stromě jeden mrtvý letec. Byl omotán

  šňůrama od padáku. Pamatuji si jak dnes, jak mi děda říká, “ne-

  dívej se tam, to není pro tebe kluku…”

  V červenci 1995 byl navigátor Donald H. Lienemann prvním

  americkým veteránem z bitvy, se kterým se badatelé z tehdy

  ještě budoucího Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím zkontakto-

  vali a který znovu navštívil místo, kde byl sestřelen. Do Kovářské

  následně přijel z domovské Nebrasky ještě dvakrát, včetně slav-

  nostního otevření muzea v září 1997.

  Donald H. Lienemann během první návštěvy Kovářské 15.7.1995.

  (Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944)

  eduard

  8

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 9

  43-37823 XR-V a především nebyla zařazena do spodní části com-

  bat boxu, která byla později celá zničena. I přesto byla mise pro

  Ferda Herrese a jeho muže téměř osudová. I oni museli svůj hořící

  letoun opustit na padácích. Naštěstí pro ně to bylo již nad Anglií

  a všichni se v relativním pořádku dostali zpět na základu, aby

  mohli oslavit konec operačního turnusu. Jinak tomu bylo pro ty,

  kteří 11. 9. 1944 Herresovu B-17 vyfasovali. Osádka Lt. Charlese

  E. Bakera šla na svou 6 bojovou misi, a přestože poměrně mla-

  dá, vedla element tří letounů ze sestavy 349th BS. Její navigátor,

  Lt. Donald Lienemann, vzpomínal na začátek boje:

  „Náš letoun byl ošklivě rozstřílen v oblasti trupu a ocasní části,

  a navíc hořelo v prostoru pumovnice. Všechny útoky, pokud se mi

  podařilo postřehnout, přišly ze směru mezi 6 a 9 hodinou a byly

  zatraceně přesné. Ovšem ani nepříteli se nevedlo příliš dobře,

  po zajetí řekli našemu co-pilotovi, Lt. Chilesovi, že v důsledku

  této konkrétní bitvy přišli o 82 letadel a že jsou velmi roztrpčeni

  cenou, jakou museli zaplatit za svůj úspěch tohoto dne. Násled-

  kem nepřátelského útoku byl rozstřílen interkom, systém alarmu,

  autopilot C-1 a dvě dvacítky prošly přístrojovým panelem pilotů.

  Co-pilot i já jsme se pokoušeli použít intercom, ale ani jednomu

  z nás se to nepodařilo, takže si jsem jistý, že byl určitě vyřa-

  zen. Když si co-pilot, Lt. Chiles, poprvé všiml požáru v pumovnici,

  okamžitě o tom informoval pilota, Lt. Bakera a pak se pokoušel

  dát vědět osádce, což bylo, jak jsem se zmínil, nemožné. Pilot,

  Lt. Baker, pak pokynul Lt. Chilesovi a palubnímu inženýrovi Sgt.

  Damrelovi, aby vyskočili, což ti okamžitě provedli. Pilot ovšem

  odmítl letoun opustit, protože neměl možnost informovat zbytek

  osádky, a tak zůstal v kokpitu, ačkoliv si byl dobře vědom toho,

  že za několik minut zaplatí za svou statečnost tou nejvyšší cenou,

  což se podle mého názoru také stalo. Pravděpodobně doufal v to,

  že těch pár vteřin navíc, které své osádce věnuje, pomůže tomu,

  aby i oni pochopili v jakém stavu letoun je a opustili ho na padá-

  cích z vlastního rozhodnutí, což se nestalo. Jak se zdá, ze sedmi

  mužů, kteří se v době výbuchu ještě nacházeli na palubě, jsem

  zůstal naživu jen já. Tedy mi připadá úděl vyprávět tento straš-

  livý příběh, neboť jsem byl jediným očitým svědkem celého dění.

  Kdybych v tu chvíli věděl, jak na tom letoun je, zajisté bych také

  vyskočil. To všechno jsem se ale dozvěděl až později, když jsem

  se setkal se svým co-pilotem a s palubním inženýrem. Co jsem

  věděl, bylo, že krátce před explozí se odlomil konec levé poloviny

  křídla těsně před motorem číslo 1, následkem čehož sebou letoun

  prudce smýkl doleva a nahoru a nato se nám odlomila i pravá po-

  lovina křídla. Letadlo přešlo téměř okamžitě do prudkého pádu

  a vybuchlo. Jsem přesvědčen, že to musely být bomby, které vy-

  buchly, protože ta exploze vycházela z prostoru pumovnice a byl

  tak děsivá, že když si na to dnes vzpomenu, otřesu se z toho. Byli

  jsme ve 26 000 stopách, když se tohle všechno stalo, a samozřej-

  mě jsme byli tím výbuchem omráčeni, ztratili jsme vědomí a tak.

  Já jsem se vzpamatoval poté, co jsem padal z 22 000 stop, nebo

  alespoň takový je můj střízlivý odhad, protože když jsem se vzpa-

  matoval, měl jsem mezi sebou a zemí asi 4 000 stop. Zatáhl jsem

  za uvolňovač padáku a za 15 vteřin nato jsem se snesl do lesa…“

  Hořící trosky letounu dopadly do prostoru mezi obcemi Ober-

  hals a Schmiedeberg (dnes Horní Halže a Kovářská). Zkázu letounu

  pozorovalo mnoho místních obyvatel.

  Horst Schmiedl z Měděnce: „Byl jsem tenkrát malý kluk, šel

  jsem s dědou na houby, když nad se námi strhl veliký boj. Děda

  mě strčil k zemi, nesměl jsem se dívat na oblohu. Slyšel jsem jen

  veliké rány. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když byl klid, řekl

  mi děda, že tady poblíž spadlo letadlo. Šli jsme se tam podívat.

  Ještě to okolo hořelo, když jsme přišli k místu dopadu. Myslím,

  že jsme byli první, kdo se tam dostal. Byla tam spousta plechů

  a kousek od toho visel na stromě jeden mrtvý letec. Byl omotán

  šňůrama od padáku. Pamatuji si jak dnes, jak mi děda říká, “ne-

  dívej se tam, to není pro tebe kluku…”

  V červenci 1995 byl navigátor Donald H. Lienemann prvním

  americkým veteránem z bitvy, se kterým se badatelé z tehdy

  ještě budoucího Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím zkontakto-

  vali a který znovu navštívil místo, kde byl sestřelen. Do Kovářské

  následně přijel z domovské Nebrasky ještě dvakrát, včetně slav-

  nostního otevření muzea v září 1997.

  Donald H. Lienemann během první návštěvy Kovářské 15.7.1995.

  (Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944)

  MUD IN YER EYE

  Podobný osud jako Bakerova „Now An´ Then“, měl letoun letící

  po jejím levém křídle, B-17G 42-97834 „Mud In Yer Eye“ piloto-

  vaný Lt. Orville C. Everittem. Z téměř 50 bojových letů, které

  tato B-17G absolvovala, jich 8 připadlo na Everittovu osádku (ti

  11. 9. 1944 letěli svou 20 bojovou misi). Jeden ze tří přeživších

  z devítičlenné osádky, Lt. Warren L. Soden nám v roce 1997 na-

  psal: „Po několika útocích vyřadily stodevadesátky svými 20mm

  střelami naše řízení, směrovku i výškovku. Začali jsme klesat a já

  jsem viděl pilotovy nohy na pedálech směrovky, jak se snaží zís-

  kat kontrolu. Co-pilot byl pryč, viděl jsem do cockpitu, protože

  látkový panel v tomto letounu chyběl. Vyskočil jsem ven a během

  pádu pozoroval náš letoun téměř přesně pode mnou v letu, který

  byl neustále vlevo-vpravo, vlevo-vpravo, což výrazně zpomalova-

  lo sestup. Z tohoto způsobu letu jsem poznal, že Everitt letoun

  pořád ještě řídí. Mohu se pouze domnívat, že nevyskočil a snažil

  se nejdřív dostat pod úroveň mraků. Letoun ovšem explodoval

  krátce před tím, než dosáhl oblaků a já jsem viděl jen hliníkové

  kousky poletující dolů. Přistál jsem v lese a byl jsem sebrán ně-

  meckými vojáky…“

  Zadní střelec Sgt. Kenney zemřel na následky zranění z bitvy

  v roce 1963. Po návratu ze zajetí uvedl v dopise pro armádní úřa-

  dy: „Letěli jsme na misi do Ruhlandu v Německu. Okolo 12:10 an-

  glického času jsme byli zasaženi několika FW 190. Kvůli nedostat-

  ky kyslíku, jehož systém byl rozstřílen, a také kvůli zranění plic,

  jsem upadl do bezvědomí a vůbec nevím, jak jsem se dostal ven…“

  Také v tomto případě se z devítičlenné osádky dočkali konce

  války pouze tři muži…

  OOMBREE AGO

  Výrazně větší štěstí měla osádka B-17 letící vpravo od Bakera.

  Letoun s/n 43-38161 byl služebně nejmladším z trojice, měl za

  sebou 13 bojových letů, přičemž většinu z nich odlétala osádka

  Lt. Raymonda L. Heironima (po jedné misi s tímto letounem, ab-

  solvovaly také obě výše popisované osádky). Letoun nesl jméno

  „Oombree Ago“. Raymond Heironimus byl za řízením i v tento den

  a jeho osádka v boji nárokovala 4 sestřelené a jeden poškozený

  letoun. Zadní střelec S/Sgt. Marvin D. Cooper: „Šest nepřátel-

  ských letounů útočilo ze 6 hodiny dole. Přiblížily se přímo zezadu

  a ve vzdálenosti 600 yardů jsem začal střílet na vedoucí letoun.

  Byl to naprosto přímý náměr, bez předsazení a z jeho levé polo-

  viny křídla se objevil kouř. Přiblížil se bez jakéhokoliv zakolísání

  na 300 yardů, když znenadání explodoval a rozletěl se po obloze.“

  Hřbetní střelec, Sgt. Carlyle E. Miller dostal jiný Fw 190: „Osa-

  mocený nepřátelský letoun se objevil na 7 hodině ve chvíli, kdy

  jsem se snažil zaměřit jiný na našem pravém křídle. Přetočil jsem

  na 7 hodinu a začal střílet ze vzdálenosti asi 200 yardů. Viděl jsem

  kouř vycházející z motoru a letoun přepadl na úrovni 8 hodiny

  dolů a explodoval...“

  Pilot. Raymond L. Heironimus několik dní po boji uvedl: „Němci

  zaútočili strmým letem od slunce... náš vedoucí Fortress padal,

  s hořícími konci křídla... bombardér napravo se převrátil přes kří-

  dlo a rozpadl se na části... další pod námi explodoval. Ti hoši byli

  mými kamarády... viděli jsme jen půl tuctu padáků... pak jsme

  to dostali. Zásah do zádi, zvedli jsme se přímo nahoru, ztratili

  rychlost a spadli dolů v úzké spirále, při které jsme ztratili 6000

  stop...“

  Během pádu ve vývrtce z letoun vyskočil zraněný radiooperátor

  T/Sgt. William G. Terry. Později byl zajat u Jáchymova. Na vyprá-

  vění pilota navazuje navigátor, Lt. George H. Geise vyprávěním

  z roku 2000:

  “…když nás Raymond a Glen dostali v 15 000 stopách z ploché

  vývrtky, byli jsme úplně sami. Zásahy kanonů v oblasti krytu zad-

  ního podvozkového kola uvolnily části zadní sekce a ta zablokova-

  la směrovku a výškovku. Zůstali jsme ve vzduchu s berany řízení

  naplno vpředu a jedním křidélkem pro zatáčení do stran.

  Ray Carl byl vážně zraněn – na jedné ruce byla komplikovaná

  dvojitá zlomenina, byly vidět obě čéšky na kolenou a kosti horní

  části nohou a měl velká otevřená poranění ve tváři. Ovázali jsme

  mu rány, použili sulfa a morum, zabalili ho do akvest a dali

  ho do lehátka zavěšeného na lanech, které tlumilo silné vibrace.

  Dveře k sekci radisty byly roztříštěné a na zakrvavené podlaze

  ležely Terryho boty. On sám nějak dokázal během vývrtky vysko-

  čit. Ztráceli jsme výšku, a tak jsme odhodili spodní věž, radia,

  kulomety, atd. a spolu s Cooperem jsme odhodili také čtyři 500ti

  liberní pumy poté, co jsme závěsy otevřeli šroubovákem. Na zbý-

  vající dvě na spodních vnějších závěsnících jsme nedokázali do-

  sáhnout.

  Poté už jsme byli schopni výšku udržet, ale bylo to jen několik

  tisíc stop. Kvůli směrovce byl letoun „ve smyku“ asi 30 ° z kursu,

  ale naštěstí alespoň jediná věc, která stále pracovala, byly mo-

  tory. Pro Raymonda a Glena bylo obtížné vyhýbat se obydleným

  oblastem – v okolí Rýna na nás stříleli i z malých zbraní.“

  Piloti nakonec dokázali s poškozeným letounem, kterému v ná-

  držích zbývalo jen velmi málo paliva, přistát na poli poblíž měs-

  tečka Joigny, jihovýchodně od Paříže, těsně za frontovými linie-

  mi. Byli přivítáni místními obyvateli koňským masem a spoustou

  vína. O několik dnů později se dostali zpět na základu v Thorpe

  Abbotts a po doplnění náhradníků za jednoho zajatého a jednoho

  Oombree Ago po nouzovém přistání ve Francii. (Archiv Muzea

  letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944, Stéphane Muret)

  eduard

  9

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 10

  zraněného člena osádky pokračovali ve své operační túře, kterou

  dokončili v únoru 1945. V letech 2002 a 2004 navštívil navigátor

  George Geise jak muzeum v Kovářské, tak i místo jejich nouzové-

  ho přistání u Paříže.

  ŽLUTÁ 6

  Focke-Wulfem, na obraze podlétávajícím zasaženou Oombree

  Ago, je „Žlutá 6“ W.Nr. 681337, kterou pilotoval pětadvacetiletý

  Uz. Heinrich Hörner. Okamžiky po útoku na formaci bombardérů

  popsal v dopise Hörnerovu otci velitel 7. Stael, Oblt. Othmar

  Zehart „… 11. 9. 1944 okolo 12:15 jsme se dostali do boje se 16

  čtyřmotorovými bombardéry nad Saskem. Již při našem prvním

  útoku jich byla více než polovina v plamenech sestřelena. Bohu-

  žel i v mé Stael byly ztráty. Váš syn, letící nalevo ode mne, byl

  vážně zasažen a musel se z boje odpojit a sklesat dolů. Jeho stroj

  velmi kouřil, ale nehořel. I já jsem při tomto boji dostal těžké

  zásahy a nemohl jsem osud Vašeho syna dále pozorovat. Protože

  jsme ho neviděli spadnout a jeho stroj byl i při vzdalování se pod

  kontrolou, všichni jsme věřili, že se zachránil na padáku. Bohužel,

  před dvěma dny jsme obdrželi zprávu, že Heinrich v leteckém

  boji padl …“

  Uz. Hörner zahynul při pokusu o nouzové přistání na školní

  hřiště v Dorf Chemnitz. Tehdy jedenáctiletý Walter Burkart po

  letech vzpomínal: „… byl jsem v protileteckém krytu ve sklepě.

  Když bylo po všem, vylezli jsme ven. Rozkřiklo se, že tu spadl

  stíhač. Běželi jsme tam, ale už to bylo uzavřeno a my jsme tam

  nemohli. Říkalo se, že pilot po dopadu ještě žil, ale brzy ze-

  mřel. Pak jsem se dozvěděl, kudy letadlo přiletělo a že letělo

  velmi nízko. Přeletěl vedle kostela a spadl na hřiště za školou.

  Když pak bylo odvezeno tělo pilota a odstraněna munice a zbraně,

  tak jsme tam mohli. Sbírali jsme s kamarádama různé věci. Měl

  jsem plexisklo, munici.... maminka mi to všechno vyhodila. Motor

  z letadla ležel asi o šest metrů dál. Lidi si mysleli, že chtěl při-

  stát na pole, ale už to nezvládl.“

  Letoun, kterému zbývala jen velmi malá vzdálenost k otevře-

  ným polím za obcí, proletěl korunou stromu mezi školní budovou

  a kostelem a po prudkém dosednutí na zem mimo jiné narazil

  do pomníku vojákům padlým v 1. světové válce, který zcela zni-

  čil. Pilotovo tělo bylo pohřbeno s vojenskými poctami na místním

  hřbitově, jen několik desítek metrů od místa tragédie.

  eduard

  10

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 11

  zraněného člena osádky pokračovali ve své operační túře, kterou

  dokončili v únoru 1945. V letech 2002 a 2004 navštívil navigátor

  George Geise jak muzeum v Kovářské, tak i místo jejich nouzové-

  ho přistání u Paříže.

  ŽLUTÁ 6

  Focke-Wulfem, na obraze podlétávajícím zasaženou Oombree

  Ago, je „Žlutá 6“ W.Nr. 681337, kterou pilotoval pětadvacetiletý

  Uz. Heinrich Hörner. Okamžiky po útoku na formaci bombardérů

  popsal v dopise Hörnerovu otci velitel 7. Stael, Oblt. Othmar

  Zehart „… 11. 9. 1944 okolo 12:15 jsme se dostali do boje se 16

  čtyřmotorovými bombardéry nad Saskem. Již při našem prvním

  útoku jich byla více než polovina v plamenech sestřelena. Bohu-

  žel i v mé Stael byly ztráty. Váš syn, letící nalevo ode mne, byl

  vážně zasažen a musel se z boje odpojit a sklesat dolů. Jeho stroj

  velmi kouřil, ale nehořel. I já jsem při tomto boji dostal těžké

  zásahy a nemohl jsem osud Vašeho syna dále pozorovat. Protože

  jsme ho neviděli spadnout a jeho stroj byl i při vzdalování se pod

  kontrolou, všichni jsme věřili, že se zachránil na padáku. Bohužel,

  před dvěma dny jsme obdrželi zprávu, že Heinrich v leteckém

  boji padl …“

  Uz. Hörner zahynul při pokusu o nouzové přistání na školní

  hřiště v Dorf Chemnitz. Tehdy jedenáctiletý Walter Burkart po

  letech vzpomínal: „… byl jsem v protileteckém krytu ve sklepě.

  Když bylo po všem, vylezli jsme ven. Rozkřiklo se, že tu spadl

  stíhač. Běželi jsme tam, ale už to bylo uzavřeno a my jsme tam

  nemohli. Říkalo se, že pilot po dopadu ještě žil, ale brzy ze-

  mřel. Pak jsem se dozvěděl, kudy letadlo přiletělo a že letělo

  velmi nízko. Přeletěl vedle kostela a spadl na hřiště za školou.

  Když pak bylo odvezeno tělo pilota a odstraněna munice a zbraně,

  tak jsme tam mohli. Sbírali jsme s kamarádama různé věci. Měl

  jsem plexisklo, munici.... maminka mi to všechno vyhodila. Motor

  z letadla ležel asi o šest metrů dál. Lidi si mysleli, že chtěl při-

  stát na pole, ale už to nezvládl.“

  Letoun, kterému zbývala jen velmi malá vzdálenost k otevře-

  ným polím za obcí, proletěl korunou stromu mezi školní budovou

  a kostelem a po prudkém dosednutí na zem mimo jiné narazil

  do pomníku vojákům padlým v 1. světové válce, který zcela zni-

  čil. Pilotovo tělo bylo pohřbeno s vojenskými poctami na místním

  hřbitově, jen několik desítek metrů od místa tragédie.

  ŽLUTÁ 1

  Posledním letounem, jehož osudem se tento článek zabývá, zá-

  roveň však ústředním tématem boxartu, je „Žlutá 1“ Ogefr. Karla

  Kleemanna. Tento Focke-Wulf W. Nr. 681343 byl stejně jako ostat-

  ní Sturmbocky v dané období používané u II.(Sturm)/JG 4 vyroben

  v továrně Fieseler v Kasselu. Použití taktického označení číslem 1

  pro řadového pilota jednotky je neobvyklé. Jednička bývala ob-

  vykle rezervována pro velitele Stael, nebylo to však pravidlem.

  Po útoku Sturmbocků na formaci 100th BG se objevily Mustangy

  339th Fighter Group, jejichž piloti okamžitě začali pronásledovat

  své německé protivníky. Kongurace úpravy R2 u Fw 190A-8 dělala

  z tohoto letounu smrtelnou zbraň proti formacím čtyřmotorových

  bombardérů. Především 30mm kanony MK 108, s tenkostěnnou

  explozivní municí, dokázaly nadělat v řadách „náklaďáků“ nebo

  „tlustých aut“, jak němečtí stíhači čtyřmotorákům přezdívali, vel-

  kou paseku. Těžká výzbroj a přidané pancéřování však na druhou

  stranu ze samotných Fw 190 dělaly velmi nemotorný stroj, dosta-

  lo-li se na klasický stíhací souboj s americkými doprovodnými stí-

  hači. Především proto se většina Fw 190 po prvním útoku na bom-

  bardéry snažila uniknout střemhlavým letem, následně se ukrýt

  pod oblačností a směřovat k domovské základně. Stíhací souboje

  se z výšky 26 000 stop přenášely až do přízemní hladiny a od čes-

  ko-německých hranic se táhly až severně na úroveň města Chem-

  nitz. V této oblasti II.(Sturm)/JG 4 ztratila v soubojích s Mustangy

  nejméně šest svých Sturmbocků. Jedním z nich byl i letoun Karla

  Kleemanna. Hořící letoun se objevil nízko nad středem němec-

  kého města Thum, pronásledovaný dvojicí Mustangů. Prudkou

  zatáčkou obletěl kostelní věž a narazil do pole těsně za plotem

  zahrady městské nemocnice. Jedna z pamětnic, paní Annemarie

  Kraus vzpomínala: „Stáli jsme s naší babičkou za zahradě, když

  jeden nízkoletící stroj přelétal Thum ze směru od Annabergu.

  Potom přiletěl další, který byl ještě níže, a kouřil. Udělal smyčku

  kolem kostelní věže a pak směřoval na nás. My jsme bydleli vlevo

  od nemocnice. A pak jsme slyšeli už jen obrovský výbuch. Běželi

  jsme rychle k tomu místu, sousedi také. Nás děti až k místu dopa-

  du nepustili. Mrtvý pilot byl stále ještě v sedačce...“

  Z jiného místa pozoroval poslední okamžiky letu Karla Kle-

  emanna student Dieter Hertzsch: „… znenadání přeletěl jen

  několik metrů nad domy na západní části Neumarktu a přímo

  k nám hořící německý stíhač. Ještě jednou to vytáhl a dostal

  se přímo nad pivovar. Nato jsme směrem od nemocnice uslyšeli

  strašlivý třeskot. Rozeběhli jsme se k místu havárie na poli vedle

  nemocnice – ale pomoci už jsme nemohli. Byla vidět ohromná

  prohlubeň, o kus dál jeden díl letadla, a ještě dál pilot. Popr-

  vé jsme přímo před námi viděli stíhačku – a tak zdeformova-

  nou. Pilotovi, 23letému Obergefreiterovi Karlu Kleemannovi

  z Bad Cannstadt, už nebylo pomoci…“

  Ociální záznam policie přináší poněkud přesnější údaje.

  Zajímavý je ty-

  pický styl policej-

  ního vyjadřování,

  stejně jako v zá-

  jmu obecně vyža-

  dovaného přístu-

  pu zručně zkres-

  lená skutečnost,

  že byl Karl Kle-

  emann sestřelen

  americkými stíha-

  či. Podle policie

  naopak on proná-

  sledoval a postře-

  loval Američany a

  jeho smrt uváděli

  spíše leteckou ne-

  hodu:

  „11. září 1944 v

  čase mezi 11:50

  až 12:30 přelé-

  talo Thum něko-

  lik nepřátelských

  skupin. Okolo

  12:10 se objevi-

  lo několik níz-

  Kostelní věž v Thumu, okolo které Karl Kleemann provedl poslední zatáčku před havárií.

  (Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944)

  Karl-Martin Kleemann, nar. 10. 11. 1923

  (Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944, via Familie Kleemann)

  eduard

  11

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 12

  Aktuální obraz pro

  stavebnici Eduardu nebyl

  prvním, který Piotr

  Forkasiewicz Karlu

  Kleemannovi věnoval.

  U příležitosti odhalení

  pomníku v roce 2018

  vznikl obraz se scénou

  nízkého průletu nad

  náměstím v Thumu,

  který dostal název

  „Der letzte Atemzug“

  (Poslední nádech).

  Pole za městskou ne-

  mocnicí v Thumu, kde

  došlo k dopadu letounu.

  (Archiv Muzea letecké

  bitvy nad Krušnoho-

  řím 11. 9. 1944)

  eduard

  12

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 13

  Aktuální obraz pro

  stavebnici Eduardu nebyl

  prvním, který Piotr

  Forkasiewicz Karlu

  Kleemannovi věnoval.

  U příležitosti odhalení

  pomníku v roce 2018

  vznikl obraz se scénou

  nízkého průletu nad

  náměstím v Thumu,

  který dostal název

  „Der letzte Atemzug“

  (Poslední nádech).

  Pole za městskou ne-

  mocnicí v Thumu, kde

  došlo k dopadu letounu.

  (Archiv Muzea letecké

  bitvy nad Krušnoho-

  řím 11. 9. 1944)

  koletících nepřátelských letounů, které byly pronásledovány

  a postřelovány německými stíhači. Jeden německý stíhač letěl

  z jihovýchodního směru a nasadil do zatáčky na východ zrovna

  nad náměstím v Thumu ve výšce zhruba 50 metrů. Nabral směr

  na nemocnici v Thumu, zhruba 20 m vlevo vedle nemocnice ve

  svém směru letu. Byl již zhruba jenom 10 metrů vysoko a klesal

  dále, takže prolétl těsně mezi dvěma stromy stojícími v nemoc-

  niční zahradě. Pravděpodobně letadlo škrtlo svou spodní částí

  o nemocniční plot, vjelo vrtulí zhruba 6 m od plotu do brambo-

  rového pole a převrátilo se. Po nárazu byl vidět kouřový oblak

  a následně byl slyšet výbuch. Lze předpokládat, že vybuchly

  benzínové a olejové nádrže. Tím bylo letadlo zcela roztrháno na

  kousky. Motor ležel 30 m vpravo od místa nárazu. Zbytek dílů

  letadla, jako například náboje, ležely rozsypány kolem dokola.

  Pilot byl nárazem nebo výbuchem také vymrštěn z letadla a le-

  žel ve směru letu zhruba 110 metrů za místem nárazu. Byl ještě

  připoután k sedadlu. Padák ležel neotevřen vedle pilota. Sold-

  buch a ostatní průkazy, zrovna tak jeho pistole a polní čepice

  uniformy, ležely také v jeho blízkosti. Trup letadla vyhořel. Také

  pilot byl zasažen plameny. Ty byly na jeho těle uhašeny ručním

  hasícím přístrojem. Známky života již nejevil. Zranění byla dobře

  viditelná na nohách, pravém rameni a obličeji. Pilot měl u sebe

  identikační známku. Nesla číslo 542 68417 a ze soldbuchu vyplý-

  valo, že se jedná o Obergefreitra Karla Kleemanna, nar. 10. 11.

  1923, v Bad Cannstadtu. Z průkazu se dalo ještě zjistit, že patřil

  k 7. Sturm/Jagdgeschwader 4. Tento dopad letadla byl nahlášen

  Leteckému dozoru Chemnitz. Dle informací Kasseninspektora Fi-

  nenkela v Thumu bylo na žádost vládního rady Hartmanna tělo

  předběžně převezeno do márnice v Thumu. Místo dopadu bude až

  do vyzvednutí trosek hlídáno.“

  Karl Kleemann byl pohřben 16. 9. 1944 v 15:30 hod. v „sekci

  hrdinů“ na hřbitově v Thumu. Annemarie Kraus vzpomíná také na

  tyto dny: „Ve výloze prodejny knih Gensel byla dlouho vystavena

  pilotova fotograe. Byl pohřben se všemi poctami na hřbitově

  v Thumu. My děti jsme se zúčastnily pohřbu a koukaly se ze hřbi-

  tovní zdi…“. Pohřbu se kromě mnoha obyvatel města zúčastnila

  delegace z poddůstojnické školy v Annabergu a podle záznamů

  městské rady v Thumu také dva příslušníci Kleemannovy Stael.

  2018 - PŘÍBĚH NEKONČÍ

  Havárie mladého letce v Thumu, stejně jako nespočet jiných,

  byla následnými léty zapomínána, detaily se začaly vytrácet z pa-

  měti přímých svědků, mnozí mladí se o ní už ani nedozvěděli. O-

  ciální komunistické garnituře NDR a tehdejšímu, mnohde i dosud

  trvajícímu alibistickému zakrývání očí, nebo dokonce překrucová-

  ní historie, se také nijak nehodilo připomínat, že za druhé světové

  války na území německého města padl německý letec. Připome-

  nutí smrti mladého pilota je možné brát nikoliv jako ideologickou

  propagandu a překrucování hrůz, které Německo a jeho nacismus

  znamenaly. Naopak – může se stát zdůrazněním toho, jaké hrůzy

  tehdejší krutovláda a šílenství přinesly světu, včetně vlastního

  obyvatelstva a příslušníků vlastních ozbrojených sil. Takové věci

  Záznam v hlášení o ztrátách II.(Sturm)/JG 4. (Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944)

  Zápis z úmrtní knihy fary v Thumu. (via Frank Retzla)

  eduard

  13

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 14

  jsou však pro mnohé lidi v Německu dosud tabu a namísto ote-

  vřeného přístupu a pravdivého poučení se z historie, která nikdy

  nebyla jednoduchá ani černobílá, raději zavírají oči.

  V podmínkách společnosti, která se skrývá před vlastní mi-

  nulostí, se vcelku neuvěřitelnou jeví snaha postavit v Thumu,

  v blízkosti místa, kde 11. 9.1944 Karl Kleemann zahynul, pomník.

  S myšlenkou přišli dva místní, tedy z našeho pohledu přeshranič-

  ní spolupracovníci Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím, Frank

  Retzla a Ronny Gehra. Ti již dříve s muzeem spolupracovali na

  jiných případech. Právě oni byli hlavními iniciátory vybudování

  pomníku Karlu Kleemannovi a všem dalším obětem letecké bit-

  vy nad Krušnohořím. Pomník vznikl s pochopením a za podpory

  thumské radnice a mnoha lokálních spolků. Nevídaná událost od-

  halení pomníku německého letce, padlého ve druhé světové válce

  v rodné zemi, jako připomenutí nesmyslnosti válek, se odehrálo

  8. 9. 2018. Pomník odhalily děti ze dvou, v oné válce nepřátel-

  ských národů – německé děvče a český chlapec, jako jeden ze

  symbolů potřeby usmíření. Za pomníkem vlály vlajky obou stran

  koniktu – americká a německá a spolu s ní, díky německo-české

  spolupráci na projektu a zapojení muzea, které se bitvou, v níž

  Obgefr. Kleemann zahynul věnuje, také česká. Místo, kde pomník

  stojí bylo zároveň pojmenováno „Kleemann Eck“ (Kleemannovo

  nároží).

  Frank s Ronnym dokázali takřka nepředstavitelnou věc - vy-

  budovat v Německu pomník padlému německému letci, dokáza-

  li přesvědčit širokou veřejnost a místní správu o své myšlence,

  a to vše v protiválečném a protinacistickém pojetí, bez politic-

  kých extrémů na tu, či onu stranu. V neposlední řadě dokázali

  také vypátrat Kleemannovu rodinu a své snahy s ní koordinovat.

  Pomohli tak zasadit další střípek do mozaiky událostí 11. 9. 1944,

  které by tak neměly být zapomenuty.

  Autor článku je ředitelem

  Muzea letecké bitvy nad

  Krušnohořím 11. 9. 1944

  v Kovářské.

  Poděkování za přípravu

  článku Franku Retzlaovi,

  Ronny Gehrovi, Piotru

  Forkasiewitzovi, rodině

  Karla Kleemanna, radnici

  v Thumu a Heidemarii Klein

  z městského archivu Thum.

  Zdroje:

  Archiv Muzea letecké

  bitvy nad Krušnohořím

  11. 9. 1944 v Kovářské

  Městský archiv Thum

  Farní záznamy, Thum

  Kresby: Piotr Forkasiewicz

  Autor článku během ce-

  remonie odhalení pomní-

  ku v Thumu, 8. 9. 2018.

  Současný pohled na

  věž kostela v Thumu

  z blízkosti místa

  havárie.

  eduard

  14

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 15

  jsou však pro mnohé lidi v Německu dosud tabu a namísto ote-

  vřeného přístupu a pravdivého poučení se z historie, která nikdy

  nebyla jednoduchá ani černobílá, raději zavírají oči.

  V podmínkách společnosti, která se skrývá před vlastní mi-

  nulostí, se vcelku neuvěřitelnou jeví snaha postavit v Thumu,

  v blízkosti místa, kde 11. 9.1944 Karl Kleemann zahynul, pomník.

  S myšlenkou přišli dva místní, tedy z našeho pohledu přeshranič-

  ní spolupracovníci Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím, Frank

  Retzla a Ronny Gehra. Ti již dříve s muzeem spolupracovali na

  jiných případech. Právě oni byli hlavními iniciátory vybudování

  pomníku Karlu Kleemannovi a všem dalším obětem letecké bit-

  vy nad Krušnohořím. Pomník vznikl s pochopením a za podpory

  thumské radnice a mnoha lokálních spolků. Nevídaná událost od-

  halení pomníku německého letce, padlého ve druhé světové válce

  v rodné zemi, jako připomenutí nesmyslnosti válek, se odehrálo

  8. 9. 2018. Pomník odhalily děti ze dvou, v oné válce nepřátel-

  ských národů – německé děvče a český chlapec, jako jeden ze

  symbolů potřeby usmíření. Za pomníkem vlály vlajky obou stran

  koniktu – americká a německá a spolu s ní, díky německo-české

  spolupráci na projektu a zapojení muzea, které se bitvou, v níž

  Obgefr. Kleemann zahynul věnuje, také česká. Místo, kde pomník

  stojí bylo zároveň pojmenováno „Kleemann Eck“ (Kleemannovo

  nároží).

  Frank s Ronnym dokázali takřka nepředstavitelnou věc - vy-

  budovat v Německu pomník padlému německému letci, dokáza-

  li přesvědčit širokou veřejnost a místní správu o své myšlence,

  a to vše v protiválečném a protinacistickém pojetí, bez politic-

  kých extrémů na tu, či onu stranu. V neposlední řadě dokázali

  také vypátrat Kleemannovu rodinu a své snahy s ní koordinovat.

  Pomohli tak zasadit další střípek do mozaiky událostí 11. 9. 1944,

  které by tak neměly být zapomenuty.

  Autor článku je ředitelem

  Muzea letecké bitvy nad

  Krušnohořím 11. 9. 1944

  v Kovářské.

  Poděkování za přípravu

  článku Franku Retzlaovi,

  Ronny Gehrovi, Piotru

  Forkasiewitzovi, rodině

  Karla Kleemanna, radnici

  v Thumu a Heidemarii Klein

  z městského archivu Thum.

  Zdroje:

  Archiv Muzea letecké

  bitvy nad Krušnohořím

  11. 9. 1944 v Kovářské

  Městský archiv Thum

  Farní záznamy, Thum

  Kresby: Piotr Forkasiewicz

  Autor článku během ce-

  remonie odhalení pomní-

  ku v Thumu, 8. 9. 2018.

  Současný pohled na

  věž kostela v Thumu

  z blízkosti místa

  havárie.

  Hlavní iniciátoři výstavby pomní-

  ku Frank Retzla a Ronny Gehra.

  Detail pomníku se znakem Jagdgesch-

  wader 4. Text na pamětní desce říká:

  V blízkosti tohoto místa zahynul v lete-

  ckém boji Obergefraiter Karl Kleemann.

  7.(Sturm)/Jagdgeschwader 4. Narozen

  10. listopadu 1923, padl 11. září 1944.

  Pro vzpomínku a varování.

  V letecké bitvě nad Krušnými horami

  11. září 1944 zahynulo 56 amerických

  a 21 německých letců.

  eduard

  15

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 16

  HISTORIE

  Koncem léta 1944 byly pro většinu pilotů JG 300

  operace Wilde Sau už jen dávnou vzpomínkou.

  Veškerá činnost nočních stíhačů v této Geschwa-

  der byla soustředěna ve „specializované" Staffel

  zaměřené na lov Mosquit, označené jako 10. (N)/

  JG 300. Jednalo se o takzvanou „Kometen" Sta-

  ffel, zřízenou k boji proti téměř neustálým noč-

  ním náletům bombardérů De Havilland Mosquito

  z LNSF (Light Night Striking Force) RAF na Ber-

  lín. Staffel operovala z Jüterbogu ležícího jižně od

  Berlína pod velením Staffelkapitäna Leutnanta

  Karla Mitterdorfera. Používala upravený systém

  Wilde Sau spočívající v navádění dvěma vertikál-

  ními paprsky světlometů a pozemním návodčím.

  Výkonné stíhačky Bf 109G-14/AS létaly ve velké

  výšce (10 000 metrů) nad koridory, které používa-

  la Mosquita letící nad Berlín. Karl Mitterdorfer byl

  původně leteckým instruktorem a k 10./JG 300 se

  připojil až v srpnu 1944. Brzy získal reputaci díky

  odvážné akci v noci z 13. na 14. září 1944, což byl

  jeho první ostrý bojový let.

  Té noci byli do pohotovosti v kokpitu zařazeni jen

  dva piloti, Mitterdorfer a neznámý pilot v hodnosti

  Feldwebel. Informace o Mosquitech přibližují-

  cích se k Berlínu znamenala vyhlášení poplachu.

  Feldwebel se však kvůli poruše motoru vrátil

  zpět a nechal Ltn. Mitterdorfera osamoceného.

  V průběhu akce byl Mitterdorfer naveden na dvě

  Mosquita. Poté, co se přiblížil k jednomu z dvojice

  letounů RAF, pronásledoval nepřítele až do výšky

  4000 metrů, než si uvědomil, že se jeho protiv-

  ník neovladatelně řítí ve spirále dolů. Po přistání

  Ltn. Mitterdorfer vznesl nárok na dvě vítězství (na

  rozdíl od toho, co se lze dočíst jinde, sestřel dru-

  hého Mosquita nebyl Mitterdorferovi uznán). Za

  svůj čin — sestřelení rychlého Mosquita s Bf 109

  G-14/AS, tedy střetnutí, jehož podmínky skutečně

  musely být stíhači natolik nakloněny, aby nějaký

  úspěch vůbec zaznamenal — byl okamžitě vyzna-

  menán Železným křížem II. třídy.

  Než byl převelen k 10./JG 300, působil Jorg Czy-

  pionka jako letecký instruktor u FFS A/B 115

  v Rakousku.

  „... [používali jsme] modifikaci dřívějšího systému

  Wilde Sau — jednomístné Messerschmitty 109

  bez radaru, s využitím pozemních naváděcích

  stanic. Mosquita přilétala velmi nepravidelně a

  velice rychle. Přilétala jednotlivě, a byla tak znač

  -

  ně rozptýlena. Naše Bf 109 měly nad Mosquity jen

  malou rychlostní převahu a nepřátelské letouny

  do oblasti přilétaly a maximální rychlostí a stejně

  tak z ní odlétaly. Museli jsme tedy být ve větší výš

  -

  ce, abychom měli šanci je sundat. Čekali jsme na

  ně většinou ve výšce kolem 10 000 metrů (33000

  stop), často i výše. Byl to velmi obtížný úkol..."

  Czypionka vzpomínal, jak byl naváděn na Mosqui-

  to, které bylo zachyceno v záři až 30 světlometů.

  Přiblížil se k odlétávajícímu bombardéru zezadu,

  a když na něj zaměřoval své zbraně, reflektory

  zhasly. Czypionka přesto zahájil palbu, ale neměl

  možnost zjistit, zda letoun vůbec zasáhl. Ne že

  by si Czypionka dělal zbytečné starosti — pro něj

  bylo nejdůležitější létání, ne boj — matka mu říka-

  la, aby nikoho nezabíjel. Už tak mu připadalo dost

  náročné a riskantní létat v noci — sám v kokpitu,

  doprovázený řevem motoru o výkonu dvou tisíc

  koní, obloha ve výšce třiceti tisíc stop je chladná,

  obrovská a černá.

  WILDE SAU - STORIES

  NEIL PAGE

  WILDE SAU - STORIES

  Bf 109G-14/AS, Lt. Karl Mitterdorfer, 10./JG 300,

  Jüterbog, Německo, září 1944

  eduard

  16

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 17

  HISTORIE

  Czypionka popsal také další problém — spoleh-

  livost motoru. Při příliš dlouhém chodu na plný

  výkon se stávalo, že DB 605 nevydržel.

  „... během letu zpět domů motor vysadil a začal

  hořet. Unikl olej, a tak nebyla šance cokoliv udě

  -

  lat. Jen jsem zachoval chladnou hlavu a spojil se

  s řídícím důstojníkem, který mi řekl, že ví, kde

  jsem, a já jsem vyskočil na padáku..."

  Dalším pilotem 10./JG 300 byl Kurt Welter, kon-

  troverzní postava, která po úspěších u 10./JG

  300 velela proti Mosquitům LSNF vlastnímu

  Kommandu Me 262. V jednom hlášení uvedl, že

  zničil Mosquito poté, co se s ním srazil. Událost

  potvrdila osádka Mosquita, která v bojovém hlá-

  šení popsala incident na téměř stejném místě

  a ve stejnou dobu — hlásila, že do nich narazila

  Bf 109 a utrhla jim části křídla, takže dočasně

  ztratili kontrolu nad letadlem, přesto však byli

  schopni vrátit se domů...

  Zatímco noční operace Wilde Sau byly odsunuty

  pouze na vedlejší kolej, na okraj činnosti JG 300,

  ve dne musela Geschwader čelit obrovskému

  množství amerických letadel, která ovládala ob-

  lohu Říše...

  Robert Jung byl nadšeným sedmnáctiletým mla-

  dým pilotem kluzáků, když byl v roce 1942 přijat do

  výcviku stíhacích pilotů Luftwaffe. Po absolvování

  Luftkriegsschule (válečné školy) a následném

  přijetí do Jagdfliegerausbildung (výcviku stíhací-

  ho pilota) byl v srpnu 1944 převelen jako mladý

  Fahnenjunker-Unteroffizier (důstojnický čekatel)

  k nejvýznamnější jednotce obrany Říše operující

  za ztížených povětrnostních podmínek, Geschwa-

  der JG 300, a jak sám říkal,

  „... toužil dorazit na

  frontu, než bude pozdě."

  . („inständig hoffend nicht

  zu spät zu kommen"). Pouhých dvacet hodin po

  příchodu k JG 300 byly Jungovy mladické iluze

  o životě u frontové stíhací jednotky v troskách –

  každá akce byla bojem o přežití proti beznadějné

  přesile. Jung později vzpomínal, že se piloti JG

  300 neustále „...modlili za to, aby byly mraky...".

  13. září 1944 bylo jedním z takových dnů. Nad Ně-

  meckem probíhala obrovská americká letecká

  aktivita, na různé cíle startovalo hodně přes 1000

  amerických bombardérů a stovky stíhaček. Bylo

  10:35, když se nad letištěm v Esperstedtu vznesla

  k nebi zelená světlice signalizující rozkaz ke star-

  tu. Stodevítky z I./JG 300 vzlétly za Bf 109 G-14/

  AS „dvojitý klín“ pilotovaným Ritterkreuzträgerem

  Hptm. Gerdem Stampem. Gruppe se sotva poda-

  řilo dát dohromady dvacet bojeschopných letounů,

  posledních Stampových strojů. Tato malá forma-

  ce byla navedena nad sektor Halle-Lipsko, krátce

  se střetla s Mustangy 357th FG, a poté se kolem

  12:15 přiblížila k několika boxům B-17 mezi Eise-

  nachem a Coburgem. Po zahájení palby na B-17

  sledoval Oblt. Manfred Dieterle, Kapitän 2. Sta-

  ffel, za řízením „červené 7", jak jeho cíl vybočuje

  z formace a za sebou táhne hustý oblak černé-

  ho kouře. Poté, co Gfr. Hans Dahmen (2. Staffel)

  a Fhr. Otto Leisner (1. Staffel) nárokovali po jed-

  nom Boeingu, se němečtí piloti znovu střetli s

  Mustangy 357th FG, k nimž se nyní připojily také

  P-51 od 55th FG. Poté, co byl jeho Schwarm z 3.

  Staffel rozprášen, pronásledovala Jungův G-14

  čtveřice Mustangů.V následném souboji se před

  něj dostal jeden z pronásledovatelů, ovšem krát-

  ká dávka ze tří zbraní jeho Bf 109 skončila zasek-

  nutím kanonu. Jungovi se ale následně podařilo

  dostat opět do výhodné pozice a vyslat na P-51

  dávku z kulometů. Viděl, jak jeho střely zasáhly

  křídlo Mustangu, který začal hořet, pomalu se

  převrátil a padal kolmo dolů. Vzhledem k blízkosti

  země neměl Jung čas pozorovat havárii své obě-

  ti. Sám schytal zásahy vypálené jedním ze svých

  pronásledovatelů a musel se pokusit o nouzové

  přistání, přičemž svou „žlutou trojku" položil se

  zasunutým podvozkem do pole. Bf 109 G-14/AS

  se při dopadu na zem převrátila a otřesený pilot

  byl vytažen z letounu a převezen do nejbližší ne-

  mocnice. Pokud byl nárok o vítězství vznesen, pak

  určitě nebyl potvrzen.

  O několik týdnů později se I./JG 300 přesunula do

  Borkheide, osamocené obce asi třicet mil jižně

  od Berlína sestávající, z hrstky domů a velkého

  otevřeného prostoru „vřesoviště" s písčitou pů-

  dou, trsy trávy a pařezy pokácených borovic. Pi-

  loti a pozemní personál „bydleli" v podzemních

  bunkrech z klád — podle jednoho pilota to byla

  „předzvěst rakve" — a většinu dní trávili v poho-

  tovosti v kokpitu. Pole bylo ze tří stran obklopeno

  borovicemi, teoreticky ze vzduchu obtížně zjisti-

  telné slídícími P-51. Dne 2. listopadu přišel rozkaz

  k přechodu do pohotovosti v kokpitu a nad polem

  se rozhostilo hrobové ticho. Piloti se ocitli sami

  se svými myšlenkami, usazeni za řízením svých

  Messerschmittů. Mechanici stáli na křídlech,

  připraveni roztočit těžké setrvačníkové startéry

  motorů Daimler-Benz. Náhle ticho přerušil zvuk

  přiškrceného motoru DB605, poté se objevil

  Bf 109 a přistál.

  O několik okamžiků později se na „letiště"

  v Borkheide vrhlo asi patnáct P-51 od 355th FG,

  „Steeple Morden Strafers". Mustangy objevily le-

  tiště, když sledovaly přilétávající stroj JG 3, který

  se pokoušel přistát po boji. Útok „Straferů", který

  trval asi deset minut, vyústil v mnoho stoupají-

  cích sloupů hustého černého dýmu. V chaosu

  a zmatku se některé Messerschmitty pokoušely

  rolovat a skrýt se pod stromy, zatímco mechanici

  prchali do bezpečí. Když Mustangy opouštěly scé-

  nu, výsledky jejich útoku byly úchvatné — prak-

  ticky polovina všech letadel I./JG 300 skončila

  v plamenech. Nejméně devatenáct stíhaček Bf 109

  G-14/AS s palivovými nádržemi a zásobníky ne-

  dávno doplněnými pro bojový let bylo zničeno. Na

  štábu Jagddivision zavládlo zděšení. Generalleut-

  nant Beppo Schmid, velitel I. Jagdkorps, v dopro-

  vodu Kommodora Dahla přijel do Borkheide, aby

  zkontroloval škody. Kommandeur I./JG 300 Hptm.

  Stamp unikl jen o vlásek disciplinárnímu postihu.

  Ve skutečnosti měl Gruppe i tak brzy opustit.

  Tyto ztráty JG 300 byly brzy nahrazeny, když

  k I./ JG 300 dorazily během listopadu 1944 první

  Bf 109 G-10. Výroba nejnovější verze Bf 109 s mo-

  torem DB 605, tedy varianty G-10, byla zahájena

  v říjnu 1944 a do února 1945 Erla vyrobila přes

  1500 strojů. G-10 byl koncipován jako lehký rychlý

  stíhací letoun, snad nejrychlejší ze všech Gustavů,

  schopný vyvinout ve výšce 7000 metrů rychlost

  700 km/h. V trupu se za 400litrovou hlavní palivo-

  vou nádrží nacházela 115litrová instalace MW pro

  nouzové zvýšení výkonu při vzletu a v boji. Tru-

  pové kulomety dostaly nový aerodynamický kryt,

  který se obešel bez nevzhledných Beulen — boulí,

  a pro lepší stabilitu a výhled z kokpitu na zemi

  bylo možné namontovat jak vysokou směrovku,

  tak vysokou ostruhu.

  Bf 109G-10 Erla, WNr. 490249, Uffz. Hans Dahmen,

  2./JG 300, Borkheide, Německo, prosinec 1944

  eduard

  17

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 18

  HISTORIE

  Bf 109G-10 Erla, WNr. 151965 (nepotvrzené),

  I. nebo III./JG 300, Německo, počátek roku 1945

  Ale ani příchod Bf 109 G-10 nedokázal masakr pi-

  lotů JG 300 zastavit. Dne 14. ledna 1945, během

  dalšího velkého náletu nad Berlín, ztratily Jagd-

  geschwader 300 a 301 během třiceti minut nejmé-

  ně 90 letadel a 68 pilotů, kteří padli, byli zraněni

  nebo nezvěstní! U Jagdgeschwader 300 se ztráty

  letadel, které činily nejméně šedesát strojů, blí-

  žily 50% letounů, které byly v průběhu dne nasa-

  zeny. Staffelführer 9./JG 300 Klaus Grothues byl

  sestřelen a zabit v Bf 109 G-14/AS „žlutá 2" sever-

  ně od Rathenow. Se 17 vítězstvími byl posledním

  esem III. Gruppe. Jeho ztráta, která přišla měsíc

  po ztrátě poručíka Otto Köhlera, měla v kombina-

  ci s obrovskými bojovými ztrátami z tohoto dne na

  jeho kamarády hluboký dopad.

  Koncem ledna 1945 byla I./JG 300 spolu s ostat-

  ními Gruppen JG 300 odvelena na východní frontu.

  S Rusy na dostřel od Berlína zde byly naléhavější

  starosti než zachytávání bombardérů a souboje

  s P-51, jak vzpomínal poručík Friedrich-Wilhelm

  „Timo" Schenk, Staffelführer 2./JG 300:

  „

  Liegnitz - únor 1945. Rusové překročili Odru

  u Steinau. Když to počasí dovolilo, létali jsme ne-

  přetržitě, někteří z nás až osmkrát denně. Pole a

  cesty mezi vesnicemi se hemžily tisíci lidí, ženy,

  děti, starci se v krutém mrazu snažili uprchnout

  před sovětskou invazí. Většina kolon uprchlíků

  směřovala do Drážďan. Při pohledu z oblohy tyto

  kolony civilistů ucpávající silnice vytvářely obraz

  strašlivého utrpení. Rusové byli všude. Prováděli

  jsme útoky na pozemní cíle s proměnlivými vý

  -

  sledky — útoky v malé výšce proti tankům, vozi-

  dlům a pěšákům nebyly snadným úkolem."

  V březnu 1945 zůstala I./JG 300 jen hrstka pilotů

  a provozuschopných letadel a jednotka byla roz-

  puštěna. Mladé a nezkušené piloty z jejích řad vy-

  zval „Hajo" Herrmann — tvůrce taktiky Wilde Sau,

  aby se „dobrovolně" přihlásili k provádění taranů,

  které mělo probíhat u Sonderkommanda Elbe.

  Zkušenější piloti byli tou dobou již odesláni k vý-

  cviku na proudových letounech — Eberhard Gzik

  odešel v listopadu 1944 k 9./EJG 2 a létal s bý-

  valým velitelem I./JG 300 Gerhardem Stampem

  na Me 262 v Kommandu Stamp. Zbývající piloti

  přešli k III. a IV./ JG 300. Obě tyto jednotky se pře-

  misťovaly po různých letištích v jižním Německu.

  Jejich letouny, především továrnou Erla vyrobené

  G-10 a Bf 109K-4, nesly modro-bílo-modré pru-

  hy na trupech zavedené, u JG 300 na přelomu let

  1944-45. U letounů, které byly shromážděny pod

  Jagdgruppe 300, se na trupových pruzích objevil

  namalovaný krátký černý pruh označující Gruppe.

  O Jagdgruppe 300 je známo jen velmi málo —

  „oficiálně" vznikla sloučením II. a III./JG 300 v dub-

  nu 1945 a je zmíněna v ORB Luftflottenkommanda

  6 z 3. května 1945. Základnou této jednotky se stal

  Ainring, následně se přemístila do Prahy a na

  několik okolních letišť na českém území. Odtud

  její piloti uskutečnili jedny z posledních a možná

  nejbeznadějnějších operačních letů Luftwaffe za

  celou válku.

  eduard

  18

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 19

  Area Bombing Directive

  Během první poloviny roku 1942 provedla RAF v rámci operace Ara-

  bian Nights tři velké, takzvané tisícovkové nálety na německá prů-

  myslová města. První nálet, operace Milenium, provedlo v noci z 30.

  na 31. května 1942, během necelých 90 minut, 1047 bombardérů.

  Nesly asi 1480 tun pum, zhruba jednu třetinu představovaly zápal-

  né bomby. Ztráty RAF činily 41 bombardérů, tedy necelá 4 % na-

  sazených letounů, což lze z pohledu Bomber Command označit za

  ztráty přijatelné vzhledem ke způsobeným škodám. Ty byly nemalé,

  3330 budov bylo zcela zničeno, 2090 těžce poškozeno a 7420 lehce

  poškozeno. Značné byly i ztráty na životech, 486 osob zahynulo

  a 5027 bylo zraněno.

  Druhý tisícovkový nálet provedlo Bomber Command RAF o dva dny

  později, v noci z 1. na 2. červen 1942 zaútočilo na Essen 960 bom-

  bardérů. Výsledky byly tentokrát díky špatnému počasí výrazně

  horší, ztráty činily 31 strojů (3,24 %). Třetí nálet operace Arabi-

  an Nights mířil v noci z 25. na 26. června na Brémy, útočilo 960

  bombardérů, ztraceno bylo 5 % z nich, celkem 48 strojů. Při tomto

  náletu byly použity těžké dvoutunové pumy, z nichž jedna doslo-

  va rozmetala jednu z montážních hal rmy Focke-Wulf. Ačkoli nad

  primární cíl proniklo jen necelých 700 bombardérů, byl tento nálet

  hodnocen jako poměrně úspěšný.

  V rámci této bombardovací ofenzivy, která byla reakcí Bomber

  Command RAF na direktivu britského Ministerstva letectví (Air

  Ministry) č. 5 ze 14. února 1942 známou jako Area Bombing Di-

  rective, provedla RAF řadu dalších, rozsahem menších náletů. Pro-

  běhly před i po zmíněných tisícovkových náletech, patří mezi ně i

  známý nálet na Plzeň v noci z 23. na 24. dubna 1942. V náletech

  s tak velkým nasazením sil, jaké proběhly v rámci operace Arabian

  Nights, však už RAF dále nepokračovala, protože je byla schop-

  Titulní fotograe: Zničené město Frankfurt nad Mohanem krátce

  po válce.

  Foto: Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944

  Fotograe vpravo: Letecký pohled na zničené obytné a obchodní

  budovy jižně od Stadtparku (vpravo nahoře) ve čtvrti Eilbek

  v Hamburku. Patří mezi 16 000 vícepodlažních obytných domů

  zničených ohnivou bouří, která vznikla při náletu bombardovacího

  velitelství v noci z 27. na 28. července 1943 (operace Gomora).

  Silnice vedoucí šikmo zleva nahoru doprava dolů je Eilbeker Weg.

  Foto: IWM

  na uskutečnit pouze za cenu nasazení všech dostupných letounů,

  včetně letounů Coastal Command a cvičných jednotek. Obzvláště

  nasazení cvičných jednotek se ukázalo jako neefektivní a přines-

  lo velké ztráty. Například 91. (OTU) Group ztratila při náletu na

  Brémy 23 ze 198 nasazených strojů, tedy téměř 12 %. Nicméně,

  Bomber Command pilně pracovalo jak na výstavbě nových peru-

  tí vyzbrojených moderními čtyřmotorovými bombardéry Stirling,

  Halifax a především Lancaster, tak na vývoji nových taktických prv-

  ků. Na jaře 1943 mělo Bomber Command RAF k dispozici zhruba 65

  perutí těžkých bombardérů, připravených odvést svoji práci během

  pokračování noční bombardovací ofenzivy proti Německu.

  Operace Gomora, nálety na Hamburk

  Noční stíhací jednotky Luftwae se v těchto nových podmínkách

  jevily jako nedostatečné jak počtem, tak efektivitou nasazení.

  To se plně projevilo během týden trvající série náletů na Hamburk,

  provedených pod krycím názvem operace Gomora a zahájených

  v noci 24. července 1943 náletem 791 bombardérů. Šlo převážně

  o Lancastery, které svrhly téměř 2400 tun bomb za cenu ztráty pou-

  eduard

  19

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 20

  hých 12 strojů. Ve dnech 25. a 26. července následovaly dva menší

  nálety USAAF, před půlnocí 27. července přišel nálet 729 Lancaste-

  rů a Halifaxů RAF, při němž bylo na město svrženo 2400 tun pum,

  z velké části zápalných M69, které proměnily centrum města

  v ohnivé peklo. Další nálety s již menšími ztrátami byly provedeny

  v noci z 29. na 30. července a z 2. na 3. srpna. Ztráty na životech

  byly enormní, udává se, že zahynulo 42 500 lidí, převážně civilistů.

  Ve městě propukla první známá ohnivá bouře, během níž plameny

  šlehaly do několikakilometrové výše. Efektivita protivzdušné obra-

  ny byla zoufale nízká, mimo jiné proto, že jak radary pozemní ra-

  darové sítě, tak palubní radary těžkých nočních stíhaček byly osle-

  peny hliníkovými pásky Windows vypouštěnými britskými letouny.

  Jagdgruppe Herrmann

  Otřes, způsobený nízkou účinností protivzdušné obrany i ohnivou

  bouří, otevřel cestu k nasazení nového konceptu nočního stíhání,

  volného stíhání prováděného klasickými jednomotorovými denními

  stíhačkami. Jeho propagátorem byl úspěšný a vysokými vyzname-

  náními oceněný bombardovací pilot, plukovník Hans-Joachim Herr-

  mann, přezdívaný Hajo Herrmann, jenž navrhnul vyzkoušení této

  taktiky již na sklonku roku 1942. Během jara 1943 možnosti nasa-

  zení denních jednomotorových stíhaček k nočnímu stíhání osobně

  vyzkoušel a dosáhl souhlasu se sestavením zkušební jednotky. Stab/

  Versuchskommando Herrmann byl ociálně ustanoven 26. červ-

  na 1943 v Deelenu. Jednotka byla sestavena ze zkušených letců,

  z velké části pilotů bombardovacích a dopravních letadel se zkuše-

  nostmi s létáním bez vidu. Stroje byly zapůjčeny od JG 1 a JG 11.

  Herrmannova jednotka, operující z letiště Bonn-Hangelar, prošla

  prvním operačním nasazením během náletu na Kolín nad Rýnem

  v noci ze 3. na 4. července 1943. Herrmannovi piloti sestřelili 10

  britských letadel za cenu ztráty jednoho vlastního stroje. Herrmann

  sám také dosáhl jednoho sestřelu. Po nasazení pásků Windows nad

  Hamburkem se začali považovat za jedinou bojeschopnou sílu, kte-

  rou má Luftwae po oslepení radarových stíhaček k dispozici. Pro

  jejich taktiku stíhacího boje bez palubního radarového navádění na

  cíl, kdy se stíhačky měly volně pohybovat v operačním prostoru ne-

  přátelských bombardovacích svazů a řádit mezi nimi jako divočák

  v lese, se vžil název Wilde Sau – Divoká svině.

  Zkušební komando bylo v červenci 1943 přetransformováno do

  Jagdgruppe Herrmann, zařazené do svazku II./JG 1. I./JG 300 byla

  ociálně založena v srpnu 1943, v první fázi své existence sdílela

  letouny s denními jednotkami II./JG 11 a III./JG 11. Další dvě vyšší

  jednotky, JG 301 a JG 302, byly ustaveny později, během podzimu

  1943, ale nedostatek nových letadel způsobil, že pouze jedna Grup-

  pe z každé z těchto Jagdgeschwader disponovala vlastními letouny.

  Zbývající skupiny (Gruppe), zvané Aufsitzer nebo také „prasečí pr-

  del“, musely nadále využívat zapůjčené stroje od denních útvarů.

  Koncept Wilde Sau

  Bf 109G-5 a G-6 používané u jednotek Wilde Sau nesly pouze mini-

  mální úpravy pro létání v noci. Piloti museli být ve všech případech

  dobře vycvičení jak v létání bez vidu, tak ve střelbě na cíle v noci.

  Jako preventivní opatření proti oslnění pilota záblesky z výfuků

  byly nad výfuky na obou stranách motoru nainstalovány stínící ple-

  chy, zvané Blendschutzleiste. V oblasti cíle náletu, obvykle hořící

  aglomerací, byly siluety útočících bombardérů viditelné na zářícím

  pozadí, ale velmi kontrastní světelné efekty nad cílem, rozprasky

  granátů protiletadlové palby, světla vyhledávacích reektorů, záře

  požárů odrážející se od mraků, kouř a jiné efekty snadno vedly

  k oslnění a dezorientaci pilotů stíhaček. Důležité palubní přístro-

  je byly zdvojeny, instalovány na panelu pro létání bez vidu, pro

  zajištění důležitých funkcí v případě poškození letounu. Polohová

  světla i přistávací reektor zůstávaly povětšinou zhasnuté, stejně

  jako osvětlení dráhy. Start i přistání probíhaly obvykle v úplné tmě,

  pouze v případě nouze byl zapínán na konci dráhy vzhůru umístěný

  reektor, který přistávajícímu nebo startujícímu pilotovi ukázal osu

  dráhy. Stroje nesly standardní radiovybavení, doplněné o navigační

  systém FuG16ZY pro navádění pomocí směrového paprsku a přístroj

  FuG 25a pro identikaci vlastních strojů. K akustické identikaci

  vlastních strojů především pro jednotky lokální protivzdušné obra-

  ny sloužily také na výfucích namontované píšťaly Eberspächer, vy-

  dávající jasně rozpoznatelný ječivý tón. K vizuální identikaci slou-

  žil infračervený reektor na spodní ploše křídla, v případě nouze

  pilot vystřelil světlici ze signální pistole v kokpitu.

  Zásoba paliva vystačila u Bf 109G-6 v běžných podmínkách na zhru-

  ba 80 minut letu, z nichž 15 stroj spotřeboval k dosažení operační

  Hans-Joachim „Hajo“ Herrmann

  (1913 – 2010)

  Původně pracoval jako policista, poté vstoupil do armády a v sr-

  pnu 1935 byl v hodnosti Leutnant přijat do Luftwae. Nejprve

  sloužil u Fliegergruppe Nordhausen a v roce 1936 byl přidělen

  jako bombardovací pilot ke 9./KG 253. V srpnu téhož roku byl

  nasazen ve Španělské občanské válce. V rámci Legie Condor na

  tomto bojišti létal do dubna 1937 a byl vyznamenán Španělským

  křížem ve zlatě s meči. Později se v řadách své eskadry, pře-

  jmenované na KG 4, zúčastnil jako velitel 7. Stael útoku proti

  Polsku, Norsku a Francii. Na konci května 1940 byl sestřelen nad

  Dunkirkem. V září 1940 obdržel Čestný pohár za mimořádný vý-

  kon v letecké válce a v říjnu byl vyznamenán Rytířským křížem.

  V roce 1941 krátce působil i u KG 54 a IX. Fliegerkorpsu, ale

  v září se stal velitelem III./KG 30 a zapojil se do boje proti spo-

  jeneckým konvojům na trasách do Sovětského svazu. V létě 1942

  byl přeložen do štábu General der Kampieger a měl na starosti

  technické a taktické změny v nasazení bombardovacích jednotek.

  Od května 1943 experimentoval s taktikou „Wilde Sau“ a v noci

  z 3. na 4. července dosáhl prvního nočního vítězství. V témže

  měsíci založil JG 300, v srpnu byl vyznamenán dubovou ratolestí

  a současně jmenován do vedení Jagddivision 30 a inspektorem

  nočních stíhačů. Pod tuto Jagddivision spadaly jednotky „Wil-

  de Sau“ JG 300, 301 a 302. V lednu 1944 byl vyznamenán meči

  k Rytířskému kříži a o dva měsíce později se stal velitelem

  Jagddivision 1. Od listopadu 1944 sloužil u štábu II. Fliegerkorpsu

  a v lednu 1945 byl jmenován velitelem 9. Fliegerdivision. Byl ini-

  ciátorem vzniku stíhací jednotky, která měla svými stroji narážet

  do spojeneckých bombardérů (Rammkommando Elbe) a na konci

  války zorganizoval leteckou operaci pro sabotáže v týlu nepříte-

  le (Unternehmen Bienenstock), jejíž činnost ukončil na základ-

  ně Salzburg-Ainring. Zde se dostal do sporu s velitelem JV 44

  Heinzem Bärem a vyhrožoval mu osobní likvidací. Po válce byl

  až do roku 1955 v sovětském zajetí. Patřil mezi vlivné a fanatic-

  ké vojenské velitele, kteří ztratili pojem o reálné válečné situa-

  ci a jejich rozhodnutí vedla ke zbytečným obětem na životech.

  Po návratu do Západního Německa se stal právníkem, byl aktiv-

  ním n eon a c is t o u a p o pír a čem h olo c a us t u .

  eduard

  20

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 21

  hých 12 strojů. Ve dnech 25. a 26. července následovaly dva menší

  nálety USAAF, před půlnocí 27. července přišel nálet 729 Lancaste-

  rů a Halifaxů RAF, při němž bylo na město svrženo 2400 tun pum,

  z velké části zápalných M69, které proměnily centrum města

  v ohnivé peklo. Další nálety s již menšími ztrátami byly provedeny

  v noci z 29. na 30. července a z 2. na 3. srpna. Ztráty na životech

  byly enormní, udává se, že zahynulo 42 500 lidí, převážně civilistů.

  Ve městě propukla první známá ohnivá bouře, během níž plameny

  šlehaly do několikakilometrové výše. Efektivita protivzdušné obra-

  ny byla zoufale nízká, mimo jiné proto, že jak radary pozemní ra-

  darové sítě, tak palubní radary těžkých nočních stíhaček byly osle-

  peny hliníkovými pásky Windows vypouštěnými britskými letouny.

  Jagdgruppe Herrmann

  Otřes, způsobený nízkou účinností protivzdušné obrany i ohnivou

  bouří, otevřel cestu k nasazení nového konceptu nočního stíhání,

  volného stíhání prováděného klasickými jednomotorovými denními

  stíhačkami. Jeho propagátorem byl úspěšný a vysokými vyzname-

  náními oceněný bombardovací pilot, plukovník Hans-Joachim Herr-

  mann, přezdívaný Hajo Herrmann, jenž navrhnul vyzkoušení této

  taktiky již na sklonku roku 1942. Během jara 1943 možnosti nasa-

  zení denních jednomotorových stíhaček k nočnímu stíhání osobně

  vyzkoušel a dosáhl souhlasu se sestavením zkušební jednotky. Stab/

  Versuchskommando Herrmann byl ociálně ustanoven 26. červ-

  na 1943 v Deelenu. Jednotka byla sestavena ze zkušených letců,

  z velké části pilotů bombardovacích a dopravních letadel se zkuše-

  nostmi s létáním bez vidu. Stroje byly zapůjčeny od JG 1 a JG 11.

  Herrmannova jednotka, operující z letiště Bonn-Hangelar, prošla

  prvním operačním nasazením během náletu na Kolín nad Rýnem

  v noci ze 3. na 4. července 1943. Herrmannovi piloti sestřelili 10

  britských letadel za cenu ztráty jednoho vlastního stroje. Herrmann

  sám také dosáhl jednoho sestřelu. Po nasazení pásků Windows nad

  Hamburkem se začali považovat za jedinou bojeschopnou sílu, kte-

  rou má Luftwae po oslepení radarových stíhaček k dispozici. Pro

  jejich taktiku stíhacího boje bez palubního radarového navádění na

  cíl, kdy se stíhačky měly volně pohybovat v operačním prostoru ne-

  přátelských bombardovacích svazů a řádit mezi nimi jako divočák

  v lese, se vžil název Wilde Sau – Divoká svině.

  Zkušební komando bylo v červenci 1943 přetransformováno do

  Jagdgruppe Herrmann, zařazené do svazku II./JG 1. I./JG 300 byla

  ociálně založena v srpnu 1943, v první fázi své existence sdílela

  letouny s denními jednotkami II./JG 11 a III./JG 11. Další dvě vyšší

  jednotky, JG 301 a JG 302, byly ustaveny později, během podzimu

  1943, ale nedostatek nových letadel způsobil, že pouze jedna Grup-

  pe z každé z těchto Jagdgeschwader disponovala vlastními letouny.

  Zbývající skupiny (Gruppe), zvané Aufsitzer nebo také „prasečí pr-

  del“, musely nadále využívat zapůjčené stroje od denních útvarů.

  Koncept Wilde Sau

  Bf 109G-5 a G-6 používané u jednotek Wilde Sau nesly pouze mini-

  mální úpravy pro létání v noci. Piloti museli být ve všech případech

  dobře vycvičení jak v létání bez vidu, tak ve střelbě na cíle v noci.

  Jako preventivní opatření proti oslnění pilota záblesky z výfuků

  byly nad výfuky na obou stranách motoru nainstalovány stínící ple-

  chy, zvané Blendschutzleiste. V oblasti cíle náletu, obvykle hořící

  aglomerací, byly siluety útočících bombardérů viditelné na zářícím

  pozadí, ale velmi kontrastní světelné efekty nad cílem, rozprasky

  granátů protiletadlové palby, světla vyhledávacích reektorů, záře

  požárů odrážející se od mraků, kouř a jiné efekty snadno vedly

  k oslnění a dezorientaci pilotů stíhaček. Důležité palubní přístro-

  je byly zdvojeny, instalovány na panelu pro létání bez vidu, pro

  zajištění důležitých funkcí v případě poškození letounu. Polohová

  světla i přistávací reektor zůstávaly povětšinou zhasnuté, stejně

  jako osvětlení dráhy. Start i přistání probíhaly obvykle v úplné tmě,

  pouze v případě nouze byl zapínán na konci dráhy vzhůru umístěný

  reektor, který přistávajícímu nebo startujícímu pilotovi ukázal osu

  dráhy. Stroje nesly standardní radiovybavení, doplněné o navigační

  systém FuG16ZY pro navádění pomocí směrového paprsku a přístroj

  FuG 25a pro identikaci vlastních strojů. K akustické identikaci

  vlastních strojů především pro jednotky lokální protivzdušné obra-

  ny sloužily také na výfucích namontované píšťaly Eberspächer, vy-

  dávající jasně rozpoznatelný ječivý tón. K vizuální identikaci slou-

  žil infračervený reektor na spodní ploše křídla, v případě nouze

  pilot vystřelil světlici ze signální pistole v kokpitu.

  Zásoba paliva vystačila u Bf 109G-6 v běžných podmínkách na zhru-

  ba 80 minut letu, z nichž 15 stroj spotřeboval k dosažení operační

  Hans-Joachim „Hajo“ Herrmann

  (1913 – 2010)

  Původně pracoval jako policista, poté vstoupil do armády a v sr-

  pnu 1935 byl v hodnosti Leutnant přijat do Luftwae. Nejprve

  sloužil u Fliegergruppe Nordhausen a v roce 1936 byl přidělen

  jako bombardovací pilot ke 9./KG 253. V srpnu téhož roku byl

  nasazen ve Španělské občanské válce. V rámci Legie Condor na

  tomto bojišti létal do dubna 1937 a byl vyznamenán Španělským

  křížem ve zlatě s meči. Později se v řadách své eskadry, pře-

  jmenované na KG 4, zúčastnil jako velitel 7. Stael útoku proti

  Polsku, Norsku a Francii. Na konci května 1940 byl sestřelen nad

  Dunkirkem. V září 1940 obdržel Čestný pohár za mimořádný vý-

  kon v letecké válce a v říjnu byl vyznamenán Rytířským křížem.

  V roce 1941 krátce působil i u KG 54 a IX. Fliegerkorpsu, ale

  v září se stal velitelem III./KG 30 a zapojil se do boje proti spo-

  jeneckým konvojům na trasách do Sovětského svazu. V létě 1942

  byl přeložen do štábu General der Kampieger a měl na starosti

  technické a taktické změny v nasazení bombardovacích jednotek.

  Od května 1943 experimentoval s taktikou „Wilde Sau“ a v noci

  z 3. na 4. července dosáhl prvního nočního vítězství. V témže

  měsíci založil JG 300, v srpnu byl vyznamenán dubovou ratolestí

  a současně jmenován do vedení Jagddivision 30 a inspektorem

  nočních stíhačů. Pod tuto Jagddivision spadaly jednotky „Wil-

  de Sau“ JG 300, 301 a 302. V lednu 1944 byl vyznamenán meči

  k Rytířskému kříži a o dva měsíce později se stal velitelem

  Jagddivision 1. Od listopadu 1944 sloužil u štábu II. Fliegerkorpsu

  a v lednu 1945 byl jmenován velitelem 9. Fliegerdivision. Byl ini-

  ciátorem vzniku stíhací jednotky, která měla svými stroji narážet

  do spojeneckých bombardérů (Rammkommando Elbe) a na konci

  války zorganizoval leteckou operaci pro sabotáže v týlu nepříte-

  le (Unternehmen Bienenstock), jejíž činnost ukončil na základ-

  ně Salzburg-Ainring. Zde se dostal do sporu s velitelem JV 44

  Heinzem Bärem a vyhrožoval mu osobní likvidací. Po válce byl

  až do roku 1955 v sovětském zajetí. Patřil mezi vlivné a fanatic-

  ké vojenské velitele, kteří ztratili pojem o reálné válečné situa-

  ci a jejich rozhodnutí vedla ke zbytečným obětem na životech.

  Po návratu do Západního Německa se stal právníkem, byl aktiv-

  ním n eon a c is t o u a p o pír a čem h olo c a us t u .

  výšky. Přídavná nádrž o objemu 300

  litrů prodloužila dobu letu cestovní

  rychlostí o hodinu. Výzbroj obvykle

  tvořily dva kulomety MG 131 ráže 13

  mm se zásobou munice 300 nábojů

  na zbraň, jeden kanón MG 151/20

  ráže 20 mm montovaný v ose vrtu-

  le a dva stejné kanóny v gondolách

  pod křídlem, se zásobou 200 nábo-

  jů na zbraň. Letouny měly často

  odstraněné pancíře za hlavou pilo-

  ta, jednak z důvodů snížení hmot-

  nosti stroje a jednak byl pancíř

  považován v nočních operacích za

  zbytečný. Podle vzpomínek pilotů

  byla obranná palba bombardérů po-

  měrně vzácná, střelci bombardérů

  obvykle přítomnost útočící stíhačky

  v obtížných světelných podmínkách

  nezaznamenali. V případě poškoze-

  ní stroje z důvodů zasažení palbou

  nebo z technických důvodů dávali

  piloti přednost opuštění stroje na

  padáku před nouzovým přistáním,

  které bylo v noci extrémně nebez-

  pečné a obtížně proveditelné.

  Mighty Eight přichází

  Situace na bojišti se, jak známo,

  mění každou minutou. Situací v le-

  tecké válce nad Evropou zásadně

  zamíchal příchod Američanů. 8. le-

  tecká armáda USAAF (8th Air Force,

  USAAF) vznikla v Savannah v Georgii v lednu 1942 na základě rozka-

  zu k vytvoření US Air Forces in the British Isles z 8. ledna 1942. První

  kontingent USAAF spolu s personálem 15th Bombardment Squadron

  (bez letadel) dorazil v květnu, následován štábem generála Spa-

  atze, který se usídlil v Bushy Park na předměstí Londýna. Podří-

  zená velitelství, VIII. Bomber Command a VIII. Fighter Command,

  vznikla také v lednu 1942, následované VIII. Air Support Command

  24. dubna. Svoji první operaci ociálně provedla 8. Air Force 4. čer-

  vence 1942, ale to byla propagandistická akce v den amerického

  státního svátku, provedená osád-

  kami RAF na letadlech RAF. První

  skutečnou misi provedly B-17E 98th

  Bombardment Group doprovázené

  Spitry RAF na seřaďovací nádraží v

  Sotteville-les-Rouen 17. srpna 1942.

  První stíhací skupinou VIII. Fighter

  Command byla 4th Fighter Group,

  zorganizovaná na základě tří Eagle

  squadron RAF, v nichž sloužili ame-

  ričtí občané, 29. září 1942. 4th FG

  létala do svého přezbrojení na P-47

  Thunderbolt v květnu 1943 na brit-

  ských Spitrech Mk.V. 4th FG byla

  po několik měsíců jedinou stíhací

  skupinou 8th Air Force, která byla jejímu velení k dispozici. Další

  stíhací skupina přidělená 8th AF, 78th FG, vyzbrojená stroji P-38

  Lightning, dorazila do Británie až v listopadu 1942, ale v únoru

  1943 byla převelena do severní Afriky do podřízenosti 12th AF. Zpět

  v Anglii byla v březnu, přezbrojena na Thunderbolty. Teprve v květ-

  nu provedla svoji první bojovou akci také 56th FG, také s Thunder-

  bolty, ale od léta už další stíhací skupiny 8th AF rychle přibývaly.

  Na konci roku 1943 už jich bylo v Británii jedenáct z konečných

  patnácti, což byl stav, na který se VIII. Fighter Command dostalo na

  Messerschmitt Bf 109G-6/U2

  (W.Nr. 412951) „bílá 16“

  z 3./JG 301 byl jedním ze dvou

  letounů, které 21. července 1944

  omylem přistály v Manstonu. Obě

  stíhačky se účastnily noční operace

  „Wilde Sau“ proti bombardérům

  RAF. Pilotem tohoto letounu byl

  Leutnant Horst Prenzel, Stael-

  kapitän 3./JG 301.

  Foto: IWM

  Silueta letounu Avro Lancaster na

  pozadí světlic, kouře a výbuchů

  během útoku na Hamburk v noci

  z 30. na 31. ledna 1943. Tento

  nálet byl první příležitostí,

  kdy byl centimetrický radar H2S

  použit letouny Pathnder

  k navigaci sil na cíl.

  Foto: IWM

  eduard

  21

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 22

  počátku roku 1944. Svůj první nálet na Německo provedla 8th AF

  14. května 1943, kdy vyslala 200 bombardérů na Kiel.

  Direktiva Pointblank

  Direktiva Pointblank, vydaná spojeneckým Kombinovaným štábem

  náčelníků štábů (Combined Chiefs of Sta) 14. června 1943, stano-

  vila jako prioritní cíl pro spojeneckou kombinovanou bombardovací

  ofenzívu (Allied Combined bomber oensive) německý letecký prů-

  mysl. Jeho závody byly v dosahu amerických bombardérů, USAAF

  ale dosud nedisponovalo doprovodnými stíhačkami s dostatečným

  doletem. Nálety na takto vzdálené cíle proto probíhaly nad částí

  trasy nad německým územím i nad cílem bez stíhacího doprovodu.

  Od května do července se nálety soustředily na závody rmy Focke-

  -Wulf v Kasselu, Brémách a Oscherslebenu, a přestože přinesly vel-

  ké ztráty útočících jednotek, byly považovány za úspěšné. Již zmí-

  něná série náletů na Hamburk je příkladem kooperace mezi Bomber

  Command RAF a 8th AF, kdy byly noční nálety RAF doplněny násle-

  dujícím denním náletem USAAF. Příkladem mise s katastrofálními

  ztrátami útočících letounů je nálet na Regensburg a Schweinfurt

  17. srpna 1943, provedený 376 bombardéry B-17F 16 bombardova-

  cích skupin ve výroční den první samostatné mise 8th AF. Přestože

  nálet způsobil vážné škody, vlastní ztráty činily 60 sestřelených le-

  tadel a dalších 55 až 95 bylo poškozeno tak, že byly z velké části

  na odpis. Vážné ztráty přinesly i nálety na Wiener Neustadt a Lud-

  wigshafen, a také druhý nálet na Schweinfurt 14. října 1943.

  Bitva o Berlín

  V noci z 18. na 19. listopadu 1943 zahájilo Bomber Command bi-

  tvu o Berlín náletem 440 Lancasterů a 4 Mosquit. V noci z 22. na

  23. listopadu byl nálet opakován, tentokrát útočilo celkem 764

  bombardérů, následující noci nálet zopakovalo 383 bombardérů.

  Do konce roku provedlo RAF 8 velkých náletů na Berlín, od Nového

  roku 1944 do konce března 1944 dalších 8. Tyto nálety doplňovaly

  menší nálety skupin Mosquit a velké nálety na další velká německá

  města: Lipsko, Essen, Norimberk, Frankfurt nad Odrou, Magdeburg,

  Brunšvik (Braunschweig), Stuttgart. Přes velké ztráty útočníků byla

  destrukce Berlína zdrcující. Vlna náletů postupně ničila jednu čtvrť

  města za druhou, až nezůstal doslova kámen na kameni. Berlín byl

  jako symbol Německa a nacistické moci během druhé světové války

  cílem celkem 363 náletů. Nicméně 16 velkých náletů RAF během

  pěti měsíců od listopadu 1943 do března 1944 znamenalo doko-

  nalou bouři. Postupnou zkázu města i změnu nálady jeho obyvatel

  během pokračující šňůry náletů mistrovsky popsal Jonathan Littell

  v románu Laskavé bohyně.

  Reorganizace a přeskupení sil

  8th Air Force provedla svůj první denní nálet na Berlín 4. března

  1944. Předcházela mu ale zásadní reorganizace velení strategic-

  kých sil USAAF v Evropě. V lednu 1944 bylo ustanoveno velitelství

  USSTAF – US Strategic Air Forces in Europe, pod nějž bylo soustředě-

  no velení všech leteckých armád, operujících v Evropě: 8th a 9th Air

  Force ve Velké Británii, 12th a 15th Air Force v Itálii. Velitelem byl

  jmenován Lt.Gen.Carl Spaatz, operačním důstojníkem MGen. Fred

  Anderson a velitelem 8th AF se stal Lt.Gen. James Doolittle. Tato

  reorganizace přinesla zásadní změny v operacích USAAF v Evropě,

  změnu taktiky a také změnu výzbroje: na scénu přicházel P-51B

  Mustang. Přezbrojování stíhacích skupin 8th AF začalo v únoru 1944

  a do léta bylo na tento typ přezbrojeno 14 z 15 stíhacích skupit

  8th AF. Stejný vývoj probíhal u 15th AF operující z Itálie. Bombar-

  déry USAAF dostaly stíhací doprovod pro celou trasu jejich letu

  nad Německo a zpět, bez ohledu na to, zda létaly z Británie nebo

  z Itálie. Hlavním taktickým cílem se stalo zničení Luftwae. Tento

  cíl denoval náčelník štábu USAAF generál Arnold ve svém novo-

  ročním poselství podřízeným jednotkám: „Ničte nepřátelské letec-

  tvo všude, kde ho najdete, ve vzduchu, na zemi, i v továrnách.“

  (Destroy the enemy air force wherever you nd them, in the air,

  on the ground, and in the factories.)

  Reorganizaci provedla také Luftwae. 5. února 1944 bylo ustaveno

  Oberkommando der Luftwae, OKL. Je zajímavé, že do té doby

  neměla Luftwae, na rozdíl od námořnictva a pozemního vojska,

  své vrchní velitelství a byla řízena Říšským ministerstvem letectví

  – RLM. Pod OKL nadále spadalo řízení jednotek a bojových operací,

  zbrojní inspektoráty, ubytování, spojení a také protiletadlové dělo-

  střelectvo. RLM nadále řídilo výcvik, administrativu, civilní obranu

  a technický vývoj. Zároveň bylo velitelství Luftwaenbefehlshaber

  Mitte změněno na Luftotte Reich, pod níž nadále spadala proti-

  vzdušná obrana území říše – Reichsluftverteidigung.

  Bf 109G-6/R6 „červená 29“ z 2./JG 302 operující z Helsinek-Malmi na počátku roku 1944 pod taktickým označením Einsatzkommando

  Helsinki. Povšimněte si černých spodních ploch na pravém křídle a krytů výfuků tlumících plameny. Foto: SA-Kuva

  eduard

  22

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 23

  počátku roku 1944. Svůj první nálet na Německo provedla 8th AF

  14. května 1943, kdy vyslala 200 bombardérů na Kiel.

  Direktiva Pointblank

  Direktiva Pointblank, vydaná spojeneckým Kombinovaným štábem

  náčelníků štábů (Combined Chiefs of Sta) 14. června 1943, stano-

  vila jako prioritní cíl pro spojeneckou kombinovanou bombardovací

  ofenzívu (Allied Combined bomber oensive) německý letecký prů-

  mysl. Jeho závody byly v dosahu amerických bombardérů, USAAF

  ale dosud nedisponovalo doprovodnými stíhačkami s dostatečným

  doletem. Nálety na takto vzdálené cíle proto probíhaly nad částí

  trasy nad německým územím i nad cílem bez stíhacího doprovodu.

  Od května do července se nálety soustředily na závody rmy Focke-

  -Wulf v Kasselu, Brémách a Oscherslebenu, a přestože přinesly vel-

  ké ztráty útočících jednotek, byly považovány za úspěšné. Již zmí-

  něná série náletů na Hamburk je příkladem kooperace mezi Bomber

  Command RAF a 8th AF, kdy byly noční nálety RAF doplněny násle-

  dujícím denním náletem USAAF. Příkladem mise s katastrofálními

  ztrátami útočících letounů je nálet na Regensburg a Schweinfurt

  17. srpna 1943, provedený 376 bombardéry B-17F 16 bombardova-

  cích skupin ve výroční den první samostatné mise 8th AF. Přestože

  nálet způsobil vážné škody, vlastní ztráty činily 60 sestřelených le-

  tadel a dalších 55 až 95 bylo poškozeno tak, že byly z velké části

  na odpis. Vážné ztráty přinesly i nálety na Wiener Neustadt a Lud-

  wigshafen, a také druhý nálet na Schweinfurt 14. října 1943.

  Bitva o Berlín

  V noci z 18. na 19. listopadu 1943 zahájilo Bomber Command bi-

  tvu o Berlín náletem 440 Lancasterů a 4 Mosquit. V noci z 22. na

  23. listopadu byl nálet opakován, tentokrát útočilo celkem 764

  bombardérů, následující noci nálet zopakovalo 383 bombardérů.

  Do konce roku provedlo RAF 8 velkých náletů na Berlín, od Nového

  roku 1944 do konce března 1944 dalších 8. Tyto nálety doplňovaly

  menší nálety skupin Mosquit a velké nálety na další velká německá

  města: Lipsko, Essen, Norimberk, Frankfurt nad Odrou, Magdeburg,

  Brunšvik (Braunschweig), Stuttgart. Přes velké ztráty útočníků byla

  destrukce Berlína zdrcující. Vlna náletů postupně ničila jednu čtvrť

  města za druhou, až nezůstal doslova kámen na kameni. Berlín byl

  jako symbol Německa a nacistické moci během druhé světové války

  cílem celkem 363 náletů. Nicméně 16 velkých náletů RAF během

  pěti měsíců od listopadu 1943 do března 1944 znamenalo doko-

  nalou bouři. Postupnou zkázu města i změnu nálady jeho obyvatel

  během pokračující šňůry náletů mistrovsky popsal Jonathan Littell

  v románu Laskavé bohyně.

  Reorganizace a přeskupení sil

  8th Air Force provedla svůj první denní nálet na Berlín 4. března

  1944. Předcházela mu ale zásadní reorganizace velení strategic-

  kých sil USAAF v Evropě. V lednu 1944 bylo ustanoveno velitelství

  USSTAF – US Strategic Air Forces in Europe, pod nějž bylo soustředě-

  no velení všech leteckých armád, operujících v Evropě: 8th a 9th Air

  Force ve Velké Británii, 12th a 15th Air Force v Itálii. Velitelem byl

  jmenován Lt.Gen.Carl Spaatz, operačním důstojníkem MGen. Fred

  Anderson a velitelem 8th AF se stal Lt.Gen. James Doolittle. Tato

  reorganizace přinesla zásadní změny v operacích USAAF v Evropě,

  změnu taktiky a také změnu výzbroje: na scénu přicházel P-51B

  Mustang. Přezbrojování stíhacích skupin 8th AF začalo v únoru 1944

  a do léta bylo na tento typ přezbrojeno 14 z 15 stíhacích skupit

  8th AF. Stejný vývoj probíhal u 15th AF operující z Itálie. Bombar-

  déry USAAF dostaly stíhací doprovod pro celou trasu jejich letu

  nad Německo a zpět, bez ohledu na to, zda létaly z Británie nebo

  z Itálie. Hlavním taktickým cílem se stalo zničení Luftwae. Tento

  cíl denoval náčelník štábu USAAF generál Arnold ve svém novo-

  ročním poselství podřízeným jednotkám: „Ničte nepřátelské letec-

  tvo všude, kde ho najdete, ve vzduchu, na zemi, i v továrnách.“

  (Destroy the enemy air force wherever you nd them, in the air,

  on the ground, and in the factories.)

  Reorganizaci provedla také Luftwae. 5. února 1944 bylo ustaveno

  Oberkommando der Luftwae, OKL. Je zajímavé, že do té doby

  neměla Luftwae, na rozdíl od námořnictva a pozemního vojska,

  své vrchní velitelství a byla řízena Říšským ministerstvem letectví

  – RLM. Pod OKL nadále spadalo řízení jednotek a bojových operací,

  zbrojní inspektoráty, ubytování, spojení a také protiletadlové dělo-

  střelectvo. RLM nadále řídilo výcvik, administrativu, civilní obranu

  a technický vývoj. Zároveň bylo velitelství Luftwaenbefehlshaber

  Mitte změněno na Luftotte Reich, pod níž nadále spadala proti-

  vzdušná obrana území říše – Reichsluftverteidigung.

  Bf 109G-6/R6 „červená 29“ z 2./JG 302 operující z Helsinek-Malmi na počátku roku 1944 pod taktickým označením Einsatzkommando

  Helsinki. Povšimněte si černých spodních ploch na pravém křídle a krytů výfuků tlumících plameny.

  Foto: SA-Kuva

  Oil campaign

  S koncem Bitvy o Berlin skončila i kombinovaná bombardovací ofen-

  ziva. Do května 1944 měly spojenecké vzdušné síly tři prioritní cíle:

  útoky na města, útoky na odpalovací rampy V-1 a útoky na němec-

  kou železniční síť. 8. května zahájila USAAF Bitvu o benzin (Oil

  campaign), kdy se hlavním cílem stal německý palivový průmysl.

  A hlavním protivníkem německých stíhačů se staly denní bombar-

  déry USAAF.

  Na konci roku 1943 a v první polovině roku 1944 se tak významně

  změnili poměry na bojišti. S příchodem USAAF na evropské bojiště

  a s růstem její bojeschopnosti, a především se zavedením P-51B

  do výzbroje doprovodných stíhacích skupin, se dostaly stíhací jed-

  notky pod extrémní tlak. Rychle se ukázalo, že zaostávají jak or-

  ganizačně, tak technicky, a také personálně. Bylo třeba urychleně

  doplnit stav stíhacích jednotek. Už na jaře 1944 byla proto většina

  jednotek Wilde Sau postupně začleněna do systému Reichsluftver-

  teidigung (RLV) a nasazována do denních bojů proti americkým

  bombardovacím svazům.

  Taktika

  Po úspěšném nasazení Sturmstael 1 byly v létě zorganizovány

  Sturmgruppen IV.(Sturm)/JG 3, IV.(Sturm)/JG 4 a II.(Sturm)/JG 300

  vyzbrojené těžkými pancéřovanými Fw 190A-8/R2. První operač-

  ní nasazení nových Sturmgruppen proběhlo 7. července 1944 při

  náletu na Lipsko. Nová taktika útoků na americké svazy se nadá-

  le měla opírat o stíhací svazy zvané Gefechtsverbände, soustře-

  děné kolem těžkých Sturmgruppen, které měly svými Fw 190A-8

  a Fw 190A-8/R2 útočit na bombardéry, a jednotky vyzbrojené leh-

  čími Bf 109G, které jim měly zajišťovat výškové krytí proti americ-

  kým doprovodným stíhačům. Od léta 1944 tak byly jednotlivé Grup-

  pe JG 300 i JG 301, od podzimu vyzbrojené Bf 109G-14/AS a později

  (od prosince 1944) i Bf 109G-10, nasazeny jako stíhací krytí těžkých

  stíhacích FW 190A-8/R2. V soubojích s americkou stíhací ochranou,

  v létě a na podzim již prakticky výhradně vyzbrojenou výkonnými

  P-51D Mustang, které ve většině letových parametrů Bf 109G-14/

  AS převyšovaly, však jednotky Wilde Sau utrpěly těžké a obtížně

  nahraditelné ztráty. Nešlo ani tak o kvalitu samotných letadel,

  ale také o další podpůrné vybavení. Velkou výhodou byly kupříkladu

  anti-G kalhoty pilotů stíhaček USAAF nebo nové gyroskopické za-

  měřovače K-14. Patrně nejvýznamnějším faktorem rostoucí spoje-

  necké převahy byl na spojenecké straně kvalitní a důkladný výcvik

  nových pilotů a na straně druhé upadající kvalita výcviku mladých

  pilotů německých. Průměrný nálet nových pilotů Luftwae byl 100-

  120 letových hodin, z toho jen zhruba 10 hodin na bojových leta-

  dlech. To bylo méně než polovina náletu jejich soupeřů, u nichž

  byl právě na bojový výcvik kladen velký důraz. Během léta, jak

  pokračovaly spojenecké útoky na ranerie, se dále snižoval příděl

  paliva pro cvičné jednotky. V červnu 1944 byl měsíční příděl paliva

  pro letecké školy Luftwae 50 000 tun. V říjnu 1944 to bylo již

  jen 7 000 tun. Jaký dopad do výcviku to mělo, je celkem jasné.

  Na podzim již palivo chybělo všude.

  Bojová taktika hrála zásadní roli. Ofenzivní nasazení amerických

  stíhaček, kdy část stíhacího doprovodu operovala před vlastním

  svazem a čistila prostor od nepřátelských stíhaček, stejně jako

  blokáda německých letišť soustavně kolem kroužícími americkými

  stíhačkami a postřelování letišť i zásobovacích komunikací, byly

  pro Luftwae vražedné.

  Fotograe pořízená z paluby Boeingu B-17 95th BG během náletu na Mainz 8. září 1944.

  Foto: Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944

  eduard

  23

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 24

  Reorganizace stíhacích jednotek RLV

  V červenci 1944 už bylo jasné, že nasazování dvoumotorových těž-

  kých stíhaček do denních útoků na svazy bombardérů chráněných

  stíhacím doprovodem nemá smysl a jednotky dvoumotorových stí-

  haček začaly být přezbrojované na jednomotorové stroje a reorga-

  nizované. Ze ZG 26 se tak kupříkladu stala JG 6. Od 1. 8. se počet

  letadel ve Stael zvýšil na 16 a počet Stael v Gruppe se zvýšil ze

  tří na čtyři. Během léta 1944 se tak podařilo v rámci RLV postavit

  8 nových Gruppe, většinou na základě personálu dvoumotorových

  stíhacích jednotek, ale také z osádek bombardovacích a doprav-

  ních jednotek, a samozřejmě také z nových absolventů leteckých

  škol. Reorganizace ale také znamenala zrušení některých jednotek.

  Už v červnu byla zrušena většina Gruppe JG 302 včetně Stab./

  JG302. Jediná přeživší jednotka JG 302, I./JG 302, která operovala

  samostatně, mimo jiné v období od února do května 1944 z Helsinek

  jako Einsatzkommando Helsinki, byla v říjnu 1944 převedena do

  rámce JG 301 jako III./JG 301. Byla vyzbrojena Fw 190A-8 a opero-

  vala jako těžká Gruppe, ale neměla již pancéřované Fw 190A-8/R2,

  ale „normální“ nepancéřované A-8 s výzbrojí 4 kanónů ráže 20

  mm a dvou kulometů ráže 12,7 mm. Pancéřované Fw 190A-8/R2

  byly na podzim od těžkých Gruppe vyřazovány a nahrazovány kla-

  sickými Fw 190A-8, nebo byly odlehčované demontáží přídavného

  vnějšího pancéřování, někdy i 30mm kanónů. Ve své původní podo-

  bě byly sice účinnou zbraní proti bombardérům, kdy na destrukci

  a sestřel B-24 stačil jediný zásah 30mm projektilu (na odolnější B-17

  byly potřeba tři zásahy), ale v případě, kdy se dostaly do souboje

  s Mustangy, byly těžkopádné, neobratné a téměř bezbranné. Jak

  uvidíme dále, případy takových soubojů nebyly nijak vzácné a ztráty

  Fw 190A-8/R2 byly extrémně vysoké.

  Bitva o benzin pokračuje

  Po krátké přestávce v době invaze v červnu USAAF pokračovala

  v útocích na ranérie a továrny na výrobu syntetického benzi-

  nu, železniční infrastrukturu a další cíle. V červenci se do útoků

  na Německo zapojila i 15th AF operující z Itálie. V období mezi

  19. a 31. červencem provedla 15th AF sedm velkých operací, 8th AF

  pět, při průměrných ztrátách 2% nasazených strojů. To už bylo něco

  úplně jiného než v roce 1943! Do útoků na svazy 15th AF se zapojily

  i jednotky Wilde Sau, například 25. 7. při náletu na Linec útočily

  na Američany spolu s II./JG 27 i I./JG 300, II./JG 300 a I./JG 302.

  3. srpna při útoku 15th AF na Friedrichshafen sestřelila I./JG 300

  8 B-24 při vlastních ztrátách 11 strojů.

  Již zmíněná II.(Sturm)/JG 300 byla ociálně ustanovena 9. srpna.

  Celkem příkladné nasazení Gefechtverbandu složeného ze Stab/JG

  300, I./JG 300, II.(Sturm)/JG 300 a IV.(Sturm)/JG 3 proběhlo 15. 8.

  při náletu na Wiesbaden. I./JG 300 letící jako výškové krytí udr-

  žela Mustangy daleko od Focke-Wulfů, výsledkem bylo sestřelení

  8 B-17 za cenu ztráty 10 vlastních strojů a pěti padlých pilotů.

  Druhý Gefechtverband složený ze II./JG 5 a III./JG 53 útočil bez

  výškového krytí a hlásil stejné výsledky, 8 sestřelených B-24 při

  ztrátě 10 vlastních strojů. Walter Dahl optimisticky hlásil 83 sestře-

  lených B-17 a 18 stíhaček, skutečné ztráty evidované USAAF byly

  13 B-17, 5 B-24 a 5 Mustangů.

  19. srpna provedla 15th AF poslední nálet na Ploesti a dále se sou-

  středila na nálety na Německo. Od 20. do 29. srpna provedla nálet

  na Německo každý den. Na začátku září byl v první dekádě měsíce

  klid. Na západě panovalo špatné počasí a 15th AF prováděla re-

  patriační lety v Rumunsku a operace na podporu útočících Rusů

  a nových spojenců, Rumunů, kteří 23. srpna kapitulovali a po nepří-

  liš uváženém německém bombardování královského paláce 24. srp-

  na vyhlásili válku Německu. Klid na západní frontě skončil 11. září,

  kdy 8th AF nasadila do operací nad Německem 1131 bombardérů

  a 715 stíhaček. RLV tomuto útoku dokázalo čelit 355 stíhačkami cel-

  kem 12 stíhacích skupin (Gruppe), soustředěných do tří Gefechtver-

  bände vedených třemi Sturmgruppe. Nejsilnější Gefechtsverband

  vedl Walter Dahl. Jeho piloti napadli 92nd BG nad Merseburgem

  a sestřelili osm B-17 (další čtyři B-17 později havarovaly za spo-

  jeneckými liniemi), při vlastní ztrátě 7 strojů. Ovšem II.(Sturm)/

  JG 300 byla při opakovaném útoku rozprášena Mustangy a ztrati-

  la 13 Fw 190A-8. Druhý Gefechtsverband složený z II.(Sturm)/JG 4

  a III./JG 4, vedený majorem Spechtem (JG 11), napadl box 100th

  BG bez stíhacího doprovodu nad Kovářskou v Krušných horách

  a sestřelil 13 B-17. Při opakovaném útoku do prostoru bitvy dorazi-

  vší doprovodné Mustangy sestřelily velkou část z celkový ztrát JG 4,

  které činily přinejmenším 40 stíhaček.

  Walther Dahl

  (1916 – 1985)

  Do armády vstoupil v roce 1935 a k Luftwae byl přijat na podzim

  1938. V roce 1939 se stal leteckým instruktorem a v květnu 1941

  byl přidělen ke Stab JG 3. V první den útoku proti Sovětskému

  svazu docílil svého prvního vítězství a v červenci 1941 byl přelo-

  žen k II./JG 3. V dubnu 1942 se stal velitelem operačně výcvikové

  1. Stael Ergänzungsgruppe Süd. V srpnu 1942 se vrátil na vý-

  chodní frontu jako Adjutant Kommodora JG 3 „Udet“ a v prosinci

  obdržel Německý kříž ve zlatě a také Čestný pohár za mimořádný

  výkon v letecké válce. V dubnu 1943 docílil svého 51. vítězství

  a byl přeložen ke štábu Generála stíhačů, jímž byl v té době Adolf

  Galland. V červenci 1943 se stal velitelem III./JG 3 „Udet“, která

  v té době končila své nasazení na východní frontě a přesouvala se

  do Německa, aby se zapojila do obrany. Dahl se v jejím čele stal

  jedním z nejznámějších velitelů v boji proti americkým čtyřmo-

  torovým svazům. V březnu 1944 mu byl v hodnosti Majora propůj-

  čen Rytířský kříž. O dva měsíce později byl jmenován velitelem

  Jagdgeschwader z.b.V. a v červnu 1944 převzal vedení JG 300.

  Do konce roku 1944 dosáhl 92. vítězství, byl vyznamenán dubovou

  ratolestí a povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Ale kvůli sporům

  s Göringem byl odvolán z postu velitele JG 300 a v lednu se stal

  inspektorem stíhacího letectva. I v této funkci nadále pokračoval

  v bojových letech a v posledních týdnech války dosáhl několi-

  ka vítězství na Me 262 u III./EJG 2. Autoři se rozcházejí v počtu

  jeho vítězství. Podle E. Obermaiera dosáhl Dahl při 678 bojo-

  vých letech 129 vítězství, z toho 30 čtyřmotorových bombardérů.

  Po válce měl úzké vazby na organizace a média s ultrapravicovou

  orientací.

  eduard

  24

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 25

  Reorganizace stíhacích jednotek RLV

  V červenci 1944 už bylo jasné, že nasazování dvoumotorových těž-

  kých stíhaček do denních útoků na svazy bombardérů chráněných

  stíhacím doprovodem nemá smysl a jednotky dvoumotorových stí-

  haček začaly být přezbrojované na jednomotorové stroje a reorga-

  nizované. Ze ZG 26 se tak kupříkladu stala JG 6. Od 1. 8. se počet

  letadel ve Stael zvýšil na 16 a počet Stael v Gruppe se zvýšil ze

  tří na čtyři. Během léta 1944 se tak podařilo v rámci RLV postavit

  8 nových Gruppe, většinou na základě personálu dvoumotorových

  stíhacích jednotek, ale také z osádek bombardovacích a doprav-

  ních jednotek, a samozřejmě také z nových absolventů leteckých

  škol. Reorganizace ale také znamenala zrušení některých jednotek.

  Už v červnu byla zrušena většina Gruppe JG 302 včetně Stab./

  JG302. Jediná přeživší jednotka JG 302, I./JG 302, která operovala

  samostatně, mimo jiné v období od února do května 1944 z Helsinek

  jako Einsatzkommando Helsinki, byla v říjnu 1944 převedena do

  rámce JG 301 jako III./JG 301. Byla vyzbrojena Fw 190A-8 a opero-

  vala jako těžká Gruppe, ale neměla již pancéřované Fw 190A-8/R2,

  ale „normální“ nepancéřované A-8 s výzbrojí 4 kanónů ráže 20

  mm a dvou kulometů ráže 12,7 mm. Pancéřované Fw 190A-8/R2

  byly na podzim od těžkých Gruppe vyřazovány a nahrazovány kla-

  sickými Fw 190A-8, nebo byly odlehčované demontáží přídavného

  vnějšího pancéřování, někdy i 30mm kanónů. Ve své původní podo-

  bě byly sice účinnou zbraní proti bombardérům, kdy na destrukci

  a sestřel B-24 stačil jediný zásah 30mm projektilu (na odolnější B-17

  byly potřeba tři zásahy), ale v případě, kdy se dostaly do souboje

  s Mustangy, byly těžkopádné, neobratné a téměř bezbranné. Jak

  uvidíme dále, případy takových soubojů nebyly nijak vzácné a ztráty

  Fw 190A-8/R2 byly extrémně vysoké.

  Bitva o benzin pokračuje

  Po krátké přestávce v době invaze v červnu USAAF pokračovala

  v útocích na ranérie a továrny na výrobu syntetického benzi-

  nu, železniční infrastrukturu a další cíle. V červenci se do útoků

  na Německo zapojila i 15th AF operující z Itálie. V období mezi

  19. a 31. červencem provedla 15th AF sedm velkých operací, 8th AF

  pět, při průměrných ztrátách 2% nasazených strojů. To už bylo něco

  úplně jiného než v roce 1943! Do útoků na svazy 15th AF se zapojily

  i jednotky Wilde Sau, například 25. 7. při náletu na Linec útočily

  na Američany spolu s II./JG 27 i I./JG 300, II./JG 300 a I./JG 302.

  3. srpna při útoku 15th AF na Friedrichshafen sestřelila I./JG 300

  8 B-24 při vlastních ztrátách 11 strojů.

  Již zmíněná II.(Sturm)/JG 300 byla ociálně ustanovena 9. srpna.

  Celkem příkladné nasazení Gefechtverbandu složeného ze Stab/JG

  300, I./JG 300, II.(Sturm)/JG 300 a IV.(Sturm)/JG 3 proběhlo 15. 8.

  při náletu na Wiesbaden. I./JG 300 letící jako výškové krytí udr-

  žela Mustangy daleko od Focke-Wulfů, výsledkem bylo sestřelení

  8 B-17 za cenu ztráty 10 vlastních strojů a pěti padlých pilotů.

  Druhý Gefechtverband složený ze II./JG 5 a III./JG 53 útočil bez

  výškového krytí a hlásil stejné výsledky, 8 sestřelených B-24 při

  ztrátě 10 vlastních strojů. Walter Dahl optimisticky hlásil 83 sestře-

  lených B-17 a 18 stíhaček, skutečné ztráty evidované USAAF byly

  13 B-17, 5 B-24 a 5 Mustangů.

  19. srpna provedla 15th AF poslední nálet na Ploesti a dále se sou-

  středila na nálety na Německo. Od 20. do 29. srpna provedla nálet

  na Německo každý den. Na začátku září byl v první dekádě měsíce

  klid. Na západě panovalo špatné počasí a 15th AF prováděla re-

  patriační lety v Rumunsku a operace na podporu útočících Rusů

  a nových spojenců, Rumunů, kteří 23. srpna kapitulovali a po nepří-

  liš uváženém německém bombardování královského paláce 24. srp-

  na vyhlásili válku Německu. Klid na západní frontě skončil 11. září,

  kdy 8th AF nasadila do operací nad Německem 1131 bombardérů

  a 715 stíhaček. RLV tomuto útoku dokázalo čelit 355 stíhačkami cel-

  kem 12 stíhacích skupin (Gruppe), soustředěných do tří Gefechtver-

  bände vedených třemi Sturmgruppe. Nejsilnější Gefechtsverband

  vedl Walter Dahl. Jeho piloti napadli 92nd BG nad Merseburgem

  a sestřelili osm B-17 (další čtyři B-17 později havarovaly za spo-

  jeneckými liniemi), při vlastní ztrátě 7 strojů. Ovšem II.(Sturm)/

  JG 300 byla při opakovaném útoku rozprášena Mustangy a ztrati-

  la 13 Fw 190A-8. Druhý Gefechtsverband složený z II.(Sturm)/JG 4

  a III./JG 4, vedený majorem Spechtem (JG 11), napadl box 100th

  BG bez stíhacího doprovodu nad Kovářskou v Krušných horách

  a sestřelil 13 B-17. Při opakovaném útoku do prostoru bitvy dorazi-

  vší doprovodné Mustangy sestřelily velkou část z celkový ztrát JG 4,

  které činily přinejmenším 40 stíhaček.

  Walther Dahl

  (1916 – 1985)

  Do armády vstoupil v roce 1935 a k Luftwae byl přijat na podzim

  1938. V roce 1939 se stal leteckým instruktorem a v květnu 1941

  byl přidělen ke Stab JG 3. V první den útoku proti Sovětskému

  svazu docílil svého prvního vítězství a v červenci 1941 byl přelo-

  žen k II./JG 3. V dubnu 1942 se stal velitelem operačně výcvikové

  1. Stael Ergänzungsgruppe Süd. V srpnu 1942 se vrátil na vý-

  chodní frontu jako Adjutant Kommodora JG 3 „Udet“ a v prosinci

  obdržel Německý kříž ve zlatě a také Čestný pohár za mimořádný

  výkon v letecké válce. V dubnu 1943 docílil svého 51. vítězství

  a byl přeložen ke štábu Generála stíhačů, jímž byl v té době Adolf

  Galland. V červenci 1943 se stal velitelem III./JG 3 „Udet“, která

  v té době končila své nasazení na východní frontě a přesouvala se

  do Německa, aby se zapojila do obrany. Dahl se v jejím čele stal

  jedním z nejznámějších velitelů v boji proti americkým čtyřmo-

  torovým svazům. V březnu 1944 mu byl v hodnosti Majora propůj-

  čen Rytířský kříž. O dva měsíce později byl jmenován velitelem

  Jagdgeschwader z.b.V. a v červnu 1944 převzal vedení JG 300.

  Do konce roku 1944 dosáhl 92. vítězství, byl vyznamenán dubovou

  ratolestí a povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Ale kvůli sporům

  s Göringem byl odvolán z postu velitele JG 300 a v lednu se stal

  inspektorem stíhacího letectva. I v této funkci nadále pokračoval

  v bojových letech a v posledních týdnech války dosáhl několi-

  ka vítězství na Me 262 u III./EJG 2. Autoři se rozcházejí v počtu

  jeho vítězství. Podle E. Obermaiera dosáhl Dahl při 678 bojo-

  vých letech 129 vítězství, z toho 30 čtyřmotorových bombardérů.

  Po válce měl úzké vazby na organizace a média s ultrapravicovou

  orientací.

  Operace 11. září ukazují typickou situaci z podzimních bojů nad

  Německem, a také velký nepoměr ztrát na obou stranách. 8th AF

  ztratila 46 bombardérů a 25 stíhaček. RLV přišlo o 110 z útočících

  305 stíhaček, což znamenalo 36% ztráty. Zabito bylo 60 pilotů, 25

  dalších přežilo se zraněním. 12. září 8th AF útočila znovu, výsledek

  byl pro RLV ještě horší: Do akce šlo již jen 147 stíhaček, sestřeleno

  bylo 76, 42 zabitých pilotů, ztráty 52%! Hned nazítří, 13. září, přišel

  nálet 15th AF na ranérie v údolí Odry (Odertal) a Blechhammer ve

  Slezsku, je až s podivem, že RVL dokázalo ještě nasadit 137 stíha-

  ček, z nichž se k útoku na svaz dostalo 63. Zásoby benzinu v Němec-

  ku dosáhly v polovině září dosud nejnižší úrovně od začátku války.

  17.9. začala operace Market Garden, již 1. srpna vypuklo Varšavské

  povstání, a to přineslo jisté zklidnění situace nad Německem. 8th

  AF operovala nad bojištěm v Nizozemí, spolu s

  15th AF prováděla zásobovací lety nad Varšavu

  a menší operace nad středním Německem.

  Noční operace Wilde Sau

  v roce 1944

  Relativního klidu můžeme využít k tomu, aby-

  chom si něco řekli o nočních operacích Wilde

  Sau. Ty zcela nezanikly, i když jejich omezení

  a přesun stíhaček jednotek Wilde Sau k denním

  operacím měl, kromě nástupu USAAF na váleč-

  nou scénu, i jiné důvody. Těmi bylo mimo jiné

  posílení nočních stíhacích jednotek, vyzbro-

  jených dvoumotorovými letouny vybavenými

  palubními radary, a zdokonalení jejich výzbroje a výstroje. Také

  technické vybavení sítě pozemních radarů se zlepšilo, přišly nové

  přístroje jako Mammut s dosahem až 300 km, modernizací prošel

  radar Freya, objevil se velmi moderní a sostikovaný systém Jagd-

  schloss a celkově se systém vyhledávacích a naváděcích radarů dále

  rozvíjel a rozšiřoval. Vyvíjely se i radary krátkého dosahu Würzburg

  A, C a D s dosahem kolem 40 km. V systému monitorování situace,

  navádění nočních stíhaček a protiletadlového dělostřelectva hrál

  významnou roli i odposlech spojenecké rádiové komunikace a pa-

  sivní sledování vysílání palubních radarů H2X. Výsledkem byla větší

  efektivita nasazení jak nočních stíhaček, tak protiletadlového dě-

  lostřelectva, které ostatně s postupem války hrálo stále větší roli a

  způsobovalo útočícím bombardérům větší škody než stíhačky. Jed-

  nomotorové stíhačky bez palubního radaru, motající se ve vzduš-

  Formace 92nd BG během náletu 11. září 1944 několik minut před tím, než je napadla JG 300 v čele s Waltherem Dahlem.

  Foto: Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944

  Feldwebel Konrad „Pitt“ Bauer a jeho

  Fw 190A-8 „Kornjark“ s označením „červená

  3“ a W. Nr. 171 641 z 5.(Sturm)/JG 300.

  Údajně byl celkem sedmkrát sestřelen,

  ale sám zničil 57 nepřátelských letounů,

  z toho 32 mělo být čtyřmotorových bombar-

  dérů. Dnes je zdokumentováno přibližně 40

  z jeho vítězství. Za své úspěchy byl vyzname-

  nán Rytířským křížem a rovněž byl navržen

  na udělení dubové ratolesti.

  eduard

  25

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 26

  ném prostoru, pak systém spíše zatěžovaly, než že by mu významně

  prospívaly. V rozsahu nasazení, jaké si představoval Hajo Herrmann,

  už v roce 1944 smysl neměly. To ale neznamená, že neměly smysl

  vůbec. Měly totiž oproti těžkým dvoumotorovým nočním stíhačkám

  jednu cennou vlastnost: rychlost.

  Problémem pro standardní systém protivzdušné obrany byly rychlé

  spojenecké průzkumné a bombardovací letouny, především britská

  Mosquita. RAF je nasazovala k rušivým malým, ale otravným nále-

  tům už od roku 1943 a Luftwae neměla nic, co by je mohlo zasta-

  vit. Problémem byla také průzkumná Mosquita a Spitry, operující

  ve dne vysokou rychlostí ve vysokých letových hladinách.

  Na konci léta 1944 byla v reakci na rušivé nálety lehkých bom-

  bardérů De Haviland Mosquito perutí velitelství Light Night Strike

  Force RAF ustanovena speciální protimosquitová letka. 10./JG 300,

  zvaná též Mosquito Stael pod velením poručíka Karla Mitterdor-

  fera, operující ze základny v Jüterbogu. Jejím úkolem bylo za-

  chycovat jednotlivá Mosquita pronikající v noci nad Berlín a jiné

  cíle. Mosquito Stael byla vyzbrojena novými výkonnými stroji Bf

  109G-14/AS z produkce rmy Messerschmitt v Regensburgu, po-

  háněnými výkonným motorem DB 605D a vybavenými systémem

  krátkodobého zvýšení výkonu motoru vstřikováním vody do válců

  (MW50). Díky své vysoké maximální rychlosti ve velkých výškách

  kolem 10 000 m měly Bf 109G-14/AS přinejmenším teoretickou šan-

  ci rychlá Mosquita, bombardovací i průzkumná, i další průzkumné

  stroje létající v těchto operačních výškách dostihnout a sestřelit.

  K navádění byl používán modikovaný systém Wilde Sau využívají-

  cí kombinace pozemního navádění, navádění směrovým paprskem

  a pozemními reektory, který vykázal jistou úspěšnost, byť se mu

  diverzní noční útoky odvrátit ani omezit nepodařilo. Na základě

  10./JG 300 pak byla v listopadu postavena II. Gruppe/NJG 11, která

  používala Bf 109.

  Na základě zkušeného personálu I./JG 300 byla již v lednu 1944 vy-

  tvořena noční stíhací 1./Nachtjagdgruppe 10 (NJGr. 10) vyzbrojená

  stroji Fw 190A, Bf 109G, Bf 110 a dalšími typy. Z části 1./ NJGr. 10

  pak byla v srpnu 1944 vytvořena 2./NJG 11, ze zbytku pak v říjnu

  3./NJG 11. A abychom to měli komplet, tak z 6./JG 300 vznikla

  také 28. srpna 1./NJG 11. Část používaných jednomotorových stí-

  haček NJG 11 byla vybavena radarem, ale část nadále létala bez

  radaru mise typu Wilde Sau. A pak tu máme ještě Sonderkommando

  Stamp, založené v listopadu 1944, záhy se změnou velitele přejme-

  nované na Sonderkommando Welter. Tato experimentální jednotka

  létala na Me 262A-1a jako noční stíhací, bez palubního radaru, tedy

  také koncept Wilde Sau. 28. lednu 1945 se z ní stala 10./NJG 11.

  Až do dubna 1945 působila z letiště Burg u Magdeburgu, pak přele-

  těla 24. dubna do Reinfeldu a 7. května do Schleswig-Jagel, kde se

  8. května vzdala Britům.

  Velké nále Osmé

  Vraťme se ale do podzimu 1944, kdy vrcholila Bitva o benzin, Oil

  Campaign. 8th AF provedla v listopadu 13 náletů, 15th AF 12 nále-

  tů. Produkce benzinu klesla v listopadu na 31% červnové produkce.

  Hned 2. listopadu nasadila 8th AF do náletu na Merseburg/Leunu

  1174 bombardérů a 968 stíhaček, letělo všech 15 stíhacích skupin

  8th AF. RLV přišla při náletu o 133 z nasazených 305 letadel, což

  činilo 44%. A tak to bylo při téměř každém náletu. 6. listopadu se

  konala porada velení RLV u Hitlera. Naštvaný Hitler vyjádřil názor,

  že dodávat další letadla pro RVL je jen plýtváním materiálem. Den

  poté proběhl památný Göringův projev ve Wannsee, kdy ve 3 a půl

  hodinové emotivní řeči pohaněl celý velitelský sbor Luftwae.

  Zajímavou operaci 8th AF provedla 27. listopadu. Celkem 10 stíha-

  cích skupin provedlo simulovaný nálet na Merseburg. Polovina stí-

  hacích skupin letěla v letové hladině obvyklé pro bombardéry, aby

  na sebe nalákala stíhačky RLV, polovina letěla jako horní krytí. JG 1

  a JG 3 léčku prohlédly a zmizely včas ze scény, JG 300 a JG 301 se

  chytily do pasti a přišly o 39 letadel a 27 mrtvých pilotů. Bombar-

  déry 8th AF mezitím v klidu bombardovaly železniční uzly v jižním

  Německu bez jakékoli reakce stíhačů Luftwae.

  V prosinci se 8th AF opět zaměřila na Berlín, 5. prosince útočila

  na muniční továrnu v Tegelu. Na Berlín letěla 1st a 3rd Bomber

  Division, zatímco 2nd BD letěla na Mnichov. Bomber Command RAF

  vyslala své bombardéry doprovázené Spitry nad Soest, historické

  město mezi Paderbornem a Dortmundem s velkým seřaďovacím ná-

  dražím. Tato velkoryse pojatá operace dokonale rozhodila obranu

  RLV, která doslova nevěděla, kam dřív skočit. JG 1 chytily Mustangy

  ještě předtím, než zahájila útok, přišla o 37 letadel a 25 pilotů

  a byla nadále vyřazena z operací. Stejně dopadla i JG 301 a JG 27

  nad Soestem. RLV přišla celkem o 77 letadel a 44 pilotů, Američané

  ani Britové neztratili žádný bombardér, 8th AF přišla o 11 Mustangů,

  RAF o jeden Spitre … velitelé RLV už měli tou dobou nervy nadranc.

  Američtí letci důsledně plnili zadání generála Arnolda a už měli

  téměř splněno.

  Německá ofenziva v Ardenách začala 16. prosince a provázelo ji

  špatné počasí. 8th AF, pokud létala, tak operovala nad Ardenami,

  zatímco 15th AF létala nad Německem téměř bez odporu stíhačů

  RLV. Nicméně na Štědrý den, 24. prosince, provedla 8th AF svůj

  Günther Rall

  (1918 – 2009)

  Se svými 275 vítězstvími byl třetím nejúspěšnějším stíhačem v historii.

  V srpnu 1939 nastoupil k III./JG 52 a setrval u ní až do jara roku 1944.

  První vítězství získal v bitvě o Francii, pak (již jako velitel 8. Stael)

  absolvoval bitvu o Británii a účastnil se i bojů nad Krétou. Své druhé

  vítězství docílil až na začátku ruského tažení. Do konce listopadu 1941

  získal dalších 34 vítězství, ale sám byl sestřelen, havaroval a utrpěl

  těžké zranění páteře, ze kterého se léčil téměř osm měsíců. V tomto

  období se seznámil s lékařkou, která se později stala jeho ženou. V čer-

  venci 1942 se vrátil na východní frontu a za své 100. vítězství byl vyzna-

  menán dubovou ratolestí k Rytířskému kříži, který obdržel jen o necelé

  dva měsíce dříve! V dubnu 1943 docílil jubilejního 5000. sestřelu JG 52

  a na konci srpna se mu podařilo získat své 200. vzdušné vítězství. Od

  začátku července 1943 byl jmenován velitelem III./JG 52, která byla

  nejúspěšnější částí celé JG 52. Tato jednotka docílila více než 10 000

  sestřelů a Rallova III. Gruppe se na tomto rekordu podílela více než 4

  000 vítězstvími. Jeho rekordním měsícem byl říjen 1943, během něhož

  zničil 40 sovětských letounů. Na jaře 1944 musela JG 52 vybrat pět

  velitelů se zkušenostmi v boji proti stíhačům a odeslala je do Německa,

  aby se podíleli na Obraně Říše. Günther Rall se 19. dubna stal velite-

  lem II./JG 11, ale již za necelý měsíc, 12. května, byl sestřelen v boji

  s Thunderbolty z 56th FG a utrpěl zranění ruky. Na podzim 1944 se stal

  velitelem Verbandsführerschule des Generals der Jagdieger a v po-

  sledních týdnech války vedl JG 300. Po válce se vrátil k létání i vojen-

  skému letectvu a postupně dosáhl druhého kariérního vrcholu. Prodělal

  výcvik v USA a stal se jedním z průkopníků letounů F-104 v Německu.

  V 60. letech byl Kommodorem Jagdbombergeschwader 34, později ve-

  lel 3. a 1. Lutwaendivision a počátkem 70. let zastával funkci Inspek-

  teur der Luftwae. Do roku 1975 byl německým atašé v NATO.

  eduard

  26

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 27

  ném prostoru, pak systém spíše zatěžovaly, než že by mu významně

  prospívaly. V rozsahu nasazení, jaké si představoval Hajo Herrmann,

  už v roce 1944 smysl neměly. To ale neznamená, že neměly smysl

  vůbec. Měly totiž oproti těžkým dvoumotorovým nočním stíhačkám

  jednu cennou vlastnost: rychlost.

  Problémem pro standardní systém protivzdušné obrany byly rychlé

  spojenecké průzkumné a bombardovací letouny, především britská

  Mosquita. RAF je nasazovala k rušivým malým, ale otravným nále-

  tům už od roku 1943 a Luftwae neměla nic, co by je mohlo zasta-

  vit. Problémem byla také průzkumná Mosquita a Spitry, operující

  ve dne vysokou rychlostí ve vysokých letových hladinách.

  Na konci léta 1944 byla v reakci na rušivé nálety lehkých bom-

  bardérů De Haviland Mosquito perutí velitelství Light Night Strike

  Force RAF ustanovena speciální protimosquitová letka. 10./JG 300,

  zvaná též Mosquito Stael pod velením poručíka Karla Mitterdor-

  fera, operující ze základny v Jüterbogu. Jejím úkolem bylo za-

  chycovat jednotlivá Mosquita pronikající v noci nad Berlín a jiné

  cíle. Mosquito Stael byla vyzbrojena novými výkonnými stroji Bf

  109G-14/AS z produkce rmy Messerschmitt v Regensburgu, po-

  háněnými výkonným motorem DB 605D a vybavenými systémem

  krátkodobého zvýšení výkonu motoru vstřikováním vody do válců

  (MW50). Díky své vysoké maximální rychlosti ve velkých výškách

  kolem 10 000 m měly Bf 109G-14/AS přinejmenším teoretickou šan-

  ci rychlá Mosquita, bombardovací i průzkumná, i další průzkumné

  stroje létající v těchto operačních výškách dostihnout a sestřelit.

  K navádění byl používán modikovaný systém Wilde Sau využívají-

  cí kombinace pozemního navádění, navádění směrovým paprskem

  a pozemními reektory, který vykázal jistou úspěšnost, byť se mu

  diverzní noční útoky odvrátit ani omezit nepodařilo. Na základě

  10./JG 300 pak byla v listopadu postavena II. Gruppe/NJG 11, která

  používala Bf 109.

  Na základě zkušeného personálu I./JG 300 byla již v lednu 1944 vy-

  tvořena noční stíhací 1./Nachtjagdgruppe 10 (NJGr. 10) vyzbrojená

  stroji Fw 190A, Bf 109G, Bf 110 a dalšími typy. Z části 1./ NJGr. 10

  pak byla v srpnu 1944 vytvořena 2./NJG 11, ze zbytku pak v říjnu

  3./NJG 11. A abychom to měli komplet, tak z 6./JG 300 vznikla

  také 28. srpna 1./NJG 11. Část používaných jednomotorových stí-

  haček NJG 11 byla vybavena radarem, ale část nadále létala bez

  radaru mise typu Wilde Sau. A pak tu máme ještě Sonderkommando

  Stamp, založené v listopadu 1944, záhy se změnou velitele přejme-

  nované na Sonderkommando Welter. Tato experimentální jednotka

  létala na Me 262A-1a jako noční stíhací, bez palubního radaru, tedy

  také koncept Wilde Sau. 28. lednu 1945 se z ní stala 10./NJG 11.

  Až do dubna 1945 působila z letiště Burg u Magdeburgu, pak přele-

  těla 24. dubna do Reinfeldu a 7. května do Schleswig-Jagel, kde se

  8. května vzdala Britům.

  Velké nále Osmé

  Vraťme se ale do podzimu 1944, kdy vrcholila Bitva o benzin, Oil

  Campaign. 8th AF provedla v listopadu 13 náletů, 15th AF 12 nále-

  tů. Produkce benzinu klesla v listopadu na 31% červnové produkce.

  Hned 2. listopadu nasadila 8th AF do náletu na Merseburg/Leunu

  1174 bombardérů a 968 stíhaček, letělo všech 15 stíhacích skupin

  8th AF. RLV přišla při náletu o 133 z nasazených 305 letadel, což

  činilo 44%. A tak to bylo při téměř každém náletu. 6. listopadu se

  konala porada velení RLV u Hitlera. Naštvaný Hitler vyjádřil názor,

  že dodávat další letadla pro RVL je jen plýtváním materiálem. Den

  poté proběhl památný Göringův projev ve Wannsee, kdy ve 3 a půl

  hodinové emotivní řeči pohaněl celý velitelský sbor Luftwae.

  Zajímavou operaci 8th AF provedla 27. listopadu. Celkem 10 stíha-

  cích skupin provedlo simulovaný nálet na Merseburg. Polovina stí-

  hacích skupin letěla v letové hladině obvyklé pro bombardéry, aby

  na sebe nalákala stíhačky RLV, polovina letěla jako horní krytí. JG 1

  a JG 3 léčku prohlédly a zmizely včas ze scény, JG 300 a JG 301 se

  chytily do pasti a přišly o 39 letadel a 27 mrtvých pilotů. Bombar-

  déry 8th AF mezitím v klidu bombardovaly železniční uzly v jižním

  Německu bez jakékoli reakce stíhačů Luftwae.

  V prosinci se 8th AF opět zaměřila na Berlín, 5. prosince útočila

  na muniční továrnu v Tegelu. Na Berlín letěla 1st a 3rd Bomber

  Division, zatímco 2nd BD letěla na Mnichov. Bomber Command RAF

  vyslala své bombardéry doprovázené Spitry nad Soest, historické

  město mezi Paderbornem a Dortmundem s velkým seřaďovacím ná-

  dražím. Tato velkoryse pojatá operace dokonale rozhodila obranu

  RLV, která doslova nevěděla, kam dřív skočit. JG 1 chytily Mustangy

  ještě předtím, než zahájila útok, přišla o 37 letadel a 25 pilotů

  a byla nadále vyřazena z operací. Stejně dopadla i JG 301 a JG 27

  nad Soestem. RLV přišla celkem o 77 letadel a 44 pilotů, Američané

  ani Britové neztratili žádný bombardér, 8th AF přišla o 11 Mustangů,

  RAF o jeden Spitre … velitelé RLV už měli tou dobou nervy nadranc.

  Američtí letci důsledně plnili zadání generála Arnolda a už měli

  téměř splněno.

  Německá ofenziva v Ardenách začala 16. prosince a provázelo ji

  špatné počasí. 8th AF, pokud létala, tak operovala nad Ardenami,

  zatímco 15th AF létala nad Německem téměř bez odporu stíhačů

  RLV. Nicméně na Štědrý den, 24. prosince, provedla 8th AF svůj

  Günther Rall

  (1918 – 2009)

  Se svými 275 vítězstvími byl třetím nejúspěšnějším stíhačem v historii.

  V srpnu 1939 nastoupil k III./JG 52 a setrval u ní až do jara roku 1944.

  První vítězství získal v bitvě o Francii, pak (již jako velitel 8. Stael)

  absolvoval bitvu o Británii a účastnil se i bojů nad Krétou. Své druhé

  vítězství docílil až na začátku ruského tažení. Do konce listopadu 1941

  získal dalších 34 vítězství, ale sám byl sestřelen, havaroval a utrpěl

  těžké zranění páteře, ze kterého se léčil téměř osm měsíců. V tomto

  období se seznámil s lékařkou, která se později stala jeho ženou. V čer-

  venci 1942 se vrátil na východní frontu a za své 100. vítězství byl vyzna-

  menán dubovou ratolestí k Rytířskému kříži, který obdržel jen o necelé

  dva měsíce dříve! V dubnu 1943 docílil jubilejního 5000. sestřelu JG 52

  a na konci srpna se mu podařilo získat své 200. vzdušné vítězství. Od

  začátku července 1943 byl jmenován velitelem III./JG 52, která byla

  nejúspěšnější částí celé JG 52. Tato jednotka docílila více než 10 000

  sestřelů a Rallova III. Gruppe se na tomto rekordu podílela více než 4

  000 vítězstvími. Jeho rekordním měsícem byl říjen 1943, během něhož

  zničil 40 sovětských letounů. Na jaře 1944 musela JG 52 vybrat pět

  velitelů se zkušenostmi v boji proti stíhačům a odeslala je do Německa,

  aby se podíleli na Obraně Říše. Günther Rall se 19. dubna stal velite-

  lem II./JG 11, ale již za necelý měsíc, 12. května, byl sestřelen v boji

  s Thunderbolty z 56th FG a utrpěl zranění ruky. Na podzim 1944 se stal

  velitelem Verbandsführerschule des Generals der Jagdieger a v po-

  sledních týdnech války vedl JG 300. Po válce se vrátil k létání i vojen-

  skému letectvu a postupně dosáhl druhého kariérního vrcholu. Prodělal

  výcvik v USA a stal se jedním z průkopníků letounů F-104 v Německu.

  V 60. letech byl Kommodorem Jagdbombergeschwader 34, později ve-

  lel 3. a 1. Lutwaendivision a počátkem 70. let zastával funkci Inspek-

  teur der Luftwae. Do roku 1975 byl německým atašé v NATO.

  největší nálet, do něhož nasadila 2700 letadel. Pak se zase vrátila

  nad Ardeny. Se strategickým bombardováním začala zase na Silves-

  tra a Nový rok 1945. Tragická německá operace Bodenplatte, která

  už tak těžce zkoušenou Luftwae prakticky dorazila, se tím pá-

  dem obešla bez JG 300 a JG 301, protože měly své vlastní starosti.

  To ale neznamenalo, že by tyto jednotky byly ušetřeny těžkých

  ztrát. Ty v lednu 1945 pokračovaly. Kupříkladu 14. ledna přišla

  JG 300 o polovinu stavu svých bojeschopných letadel, celkové ztrá-

  ty JG 300 a JG 301 činily ten den 57 strojů a 32 padlých pilotů.

  Final countdown

  Viselsko-oderská operace, během níž sovětská vojska bleskově po-

  stupovala Slezskem na pravém břehu Odry, začala 12. ledna. Již

  27. ledna překročila Odru u Kostřína (Kostrzyn/Küstrin) a vytvořila

  předmostí na levém břehu řeky. Do operací k zastavení sovětského

  postupu byly nasazeny i jednotlivé Stael JG 300 a JG 301, kte-

  ré se posléze na konci ledna a v únoru věnovaly boji s bitevníky

  a stíhači VVS, prováděly protizemní útoky a postřelování sovět-

  ských jednotek. To byla činnost na hony vzdálená původnímu účelu,

  k němuž byly stíhací jednotky Wilde Sau postaveny. V březnu byla

  v důsledku těžkých ztrát rozpuštěna I. Gruppe JG 300, které v té

  době zbývalo posledních 15 bojeschopných letadel. Část pilotů

  byla zakladatelem Wilde Sau Hajo Herrmannem vyzvána ke vstu-

  pu do Sonderkommanda Elbe, u něhož se vyvíjela taranová taktika

  útoků na bombardéry, předpokládající vražení útočícího letounu

  do atakovaného bombardéru. Svoji jedinou operaci provedlo Son-

  derkommando Elbe 7. dubna 1945 se zanedbatelným úspěchem,

  3rd Air Division 8th AF přišla o 9 bombardérů. Herrmannova for-

  mace nasadila 213 stíhačů, z nichž 45 bylo sestřeleno, 24 z nich

  padlo, 8 bylo nezvěstných a 13 utrpělo zranění. Část zbývajících

  pilotů odešla na přeškolení na proudové Me 262 a později byli za-

  řazeni k různým jednotkám, vyzbrojeným tímto typem, například

  JG 7. Zbytek pilotů a letadel byl začleněn do III. a IV./JG 300, které

  byly převeleny na západní frontu do oblasti jižního Německa, kde

  postupně ustupovaly na východ. Na začátku května se nacházely

  na bývalém vládním letišti Reichenhall-Berchtesgaden v Ainringu

  na německé straně rakousko-německé hranice asi 3 km západně od

  Salzburgu. Zde dostaly 3. května rozkaz vytvořit operační jednotku

  Jagdgruppe 300 Ainring a přesunout se přes České Budějovice do

  Prahy. Tam skutečně přinejmenším část Jagdgruppe 300 těsně před

  vypuknutím Pražského povstání dorazila a dostala se tak paradox-

  ně z relativně bezpečného bavorského Ainringu, nacházejícího se

  v operačním pásmu americké armády, do smrtelně nebezpečné pas-

  ti v povstalecké Praze v operačním pásmu sovětských vojsk. Část

  pilotů se 8. května pokusila o únik před sovětským zajetím úletem

  na západ, velká část jich ale v této pasti uvízla. Množství letadel

  Jagdgruppe 300 je pak dokumentováno jako vraky na fotograích

  pořízených po válce na pražských letištích. Na fotograích poříze-

  ných ve stejné době na západoněmeckých letištích jsou pak vraky

  strojů JG 301.

  Posledním působištěm JGr. 300 bylo nové letiště v Žatci, kam

  zbývající bojeschopné letouny přeletěly 7. května. Me 262A od

  JG 7 ze Žatce startovaly k protizemním útokům na sovětské kolony

  postupující od Drážďan na Most (Brüx). Poslední sestřel a patrně

  také úplně poslední bojový let JGr 300 potažmo JG 300 ze Žat-

  ce uskutečnil 8. května v 10:00 Uz. Eugen Mayer, když startoval

  z hotovosti proti osamocenému sovětskému bombardéru Pe-2, který

  v blízkosti žateckého letiště sestřelil. Časně odpoledne byla zbýva-

  jící letadla zničena a piloti s pozemním personálem zahájili přesun

  do Chebu, kde se zbytky jednotky vzdaly Američanům.

  Zdroje:

  CALDWELL D.: Luftwae Over Germany: Defense of the Reich

  CALDWELL D.: Day Fighters in Defence of the Reich: A War Diary, 1942–45

  LORANT J.-Y., GOYAT R.: Jagdgeschwader 300 Wilde Sau, A Chronicle of

  a Fighter Geschwader in the Battle for Germany, Vol 1 & 2

  OBERMAIER E.: DIE RITTERKREUZTRÃGER DER LUFT-

  WAFFE 1939 – 1945, BAND 2, JAGDFLIEGER

  www.ww2.dk

  www.ww2.dk/lwairelds.html

  https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Berlin_(RAF_campaign)

  https://en.wikipedia.org/wiki/Pointblank_directive

  https://en.wikipedia.org/wiki/Oil_campaign_of_World_War_II

  https://en.wikipedia.org/wiki/Schweinfurt%E2%80%93Regensburg_mission

  https://en.wikipedia.org/wiki/Second_Raid_on_Schweinfurt

  Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9.1944 v Kovářské

  Fotograe pořízená po válce na bavorském letišti Bad Aibling. Fw 190A-8 „bílá 5“ dříve pravděpodobně patřil 7./JG 300.

  Vpravo stojí Bf 110G-4 (W.Nr. 180 837), „2Z+NU“ z 10./NJG 6. Fw 190A-8 se světle modrým nátěrem nese Stammkennzeichen VS+BX

  a trupové označení „žlutá 10“. Foto: Fold3

  eduard

  27

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 28

  STAVEBNICE 07/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 11148

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  11 markingů

  Brassinová kola

  eduard

  28

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 29

  STAVEBNICE 07/2021

  Bf 109G-10 Erla, WNr. 490249, Uffz. Hans Dahmen, 2./JG 300, Borkheide, Německo, prosinec 1944

  Bf 109G-10 Erla, WNr. 151965 (nepotvrzené), I. nebo III./JG 300, Německo, počátek roku 1945

  Bf 109G-10 Erla, Jagdgruppe 300, Ainring, Německo, počátek května 1945

  S tímto strojem, pojmenovaným Gisela, létal Uffz. Hanz Dahmen v prosinci 1944 z letiště v Borkheide jihozápadně od Postupimi.

  Označení stroje bylo později změněno na červenou 12. V prosinci 1944 došlo ke změně označení letounů JG 300 na modro-

  -bílo-modré pruhy na trupu. Ve druhé polovině ledna byla JG 300 nasazena na východní frondě do bojů na Odrou a prováděla

  protizemní útoky a postřelování postupujících sovětských jednotek. V té době měl Hans Dahmen za sebou již těžké boje podzimu

  1944, v nichž 13. září sestřelil B-17, i masakr pilotů JG 300 během náletu USAAF na Berlín 14. ledna 1945.

  WNr. 151965 je příkladem Bf 109G-10 z produkce továrny Erla, série 151. Tyto stroje se vyznačovaly křídlem s velkými boulemi

  nad podvozkovou šachtou a kamufláží tmavou zelenou barvou na horních a bočních plochách, včetně spodní části trupu vyjma

  centroplánu křídla. Přesný odstín této barvy není znám, mohla to být zelená varianta RLM 81, nebo stará RLM70 nebo 71, nebo

  nějaká jiná tmavá zelená barva. Spodní plocha křídla včetně centroplánu zůstala bez nátěru v původní barvě kovu, ale pohyblivé

  plochy, křidélka a vztlakové klapky, byly zbarveny světle modrou barvou RLM 76. Stejně byly zbarveny i spodní plochy koncových

  oblouků křídla a výškovky. Kříže na spodních plochách byly tvořeny pouze černými úhelníky.

  Během března 1945 byla I./JG 300 rozpuštěna a mezi 1. a 12. dubnem přešlo její zbývající provozuschopné stroje k III. a IV./JG 300.

  Obě tyto jednotky se pohybovaly po různých letištích v jižním Německu. Jak americké síly postupovaly dále na východ, dostaly

  tyto jednotky rozkaz k přesunu do Ainringu u Salcburku, a odtud se měly dále přesunout do Prahy. Dne 3. května 1945 Luftwaffe-

  kommando 6 nařídilo, aby II. a III./JG 300 byly sloučeny do Jagdgruppe 300 Ainring. K modro-bílo-modrým identifikačním pruhům

  letounů JG 300 byl poté přidán úzký černý vodorovný pruh, přetínající původní označení zhruba v polovině výšky trupu. Letiště

  Ainring, ležící na německé straně německo-rakouské hranice a známé také jako vládní letiště Reichenhall-Berchtesgaden, bylo

  v době války jedním ze dvou vojenských letišť v oblasti Salzburgu.

  eduard

  29

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 30

  Bf 109G-10 Erla, Jagdgruppe 300, Praha-Kbely, Protektorát Čechy a Morava, 8. května 1945

  Bf 109G-14/AS, Fw. Eberhard Gzik, 2./JG 300, Borkheide, Německo, říjen 1944

  Bf 109G-14/AS, Fw. Wolfgang Hundsdörfer, 2./JG 300, Esperstedt, Německo, září 1944

  Tento letoun, původně náležející k 16./JG 300, je stroj série 150 nebo 151 z továrny Erla s velkými boulemi nad podvozkovou

  šachtou. S tímto strojem uletěl 8. května 1945 z letiště Praha-Kbely Fw. Josef Unminger, pilot jednotky Flugzeugüberführungs-

  geschwader 1. Pro nedostatek paliva musel nouzově přistát v katastru města Bochov nedaleko od Karlových Varů, a stroj byl

  poté ustupujícími německými vojáky zničen několika výstřely z Panzerfaustu. Unminger byl zajat Rusy, podařilo se mu ale ze

  zajetí uprchnout a dostat se přes Sasko a Durynsko domů do Bavorska.

  Tento Bf 109G-14/AS náležející I./JG 300 byl buď stroj série 780 vyrobené továrnou Messerschmitt v Augsburgu, nebo série 413

  nebo 460, vyrobené továrnou Erla v Lipsku. V září a říjnu 1944 působila I./JG 300 vedená Hptm. Gerhardem Stampem jako stíhací

  krytí těžkých stíhacích Fw 190A-8/R2 Sturmbock. V těžkých bojích se se stíhači USAAF utrpěla jednotka vážné ztráty. 2. října

  přišla I./JG 300 o 19 letadel zničených a 13 poškozených při postřelování letiště v Borkheide americkými Mustangy od 355th FG.

  Feldwebel Eberhard Gzik byl v listopadu 1944 převelen k 9./EJG 2 a na konci války létal na Me 262 u Kommanda Stamp. Za války

  dosáhl celkem tří sestřelů.

  Na boku pod kabinou tohoto Bf 109G-14/AS byl emblém komiksové figurky psa s B-17 v tlamě a nápis Lumpi, což byla přezdívka

  Wolfganga Hunsdörfera. Na trupu před ocasními plochami nesl letoun červený pruh, označení letadel JG 300 v rámci systému

  Obrany Říše. V prosinci 1944 bylo toto označení změněno na bílo-modro červené pruhy.

  STAVEBNICE 07/2021

  eduard

  30

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 31

  STAVEBNICE 07/2021

  Bf 109G-14/AS, Ofhr. Klaus Grothues, 9./ JG 300, Mark Zwuschen, Německo, prosinec 1944

  Bf 109G-14/AS, Ofhr. Bruno Klostermann, 11./JG 300, Jüterbog-Waldlager, Německo, prosinec 1944

  Bf 109G-14/AS, Lt. Karl Mitterdorfer, 10./JG 300, Jüterbog, Německo, září 1944

  Ofhr. Klaus Grothues poškodil tuto Žlutou 1 při přistání na letišti Mark Zwuschen, když se podvozek zabořil do rozměklého

  terénu a došlo ke kontaktu vrtule s povrchem letištní plochy. Stroj měl červeně zbarvené podvozkové nohy. Klaus Grothues byl

  posledním esem III./JG 300 se 17 potvrzenými sestřely. Byl sestřelen a zahynul v Bf 109G-14 Žlutá 2 u Rathenow západně od Ber-

  lína 14. ledna 1945 při útoku na bombardovací svaz 8. letecké armády USAAF během náletu na Berlín.

  Ofhr. Bruno Klostermann byl bratranec francouzského stíhacího esa Pierra Clostermanna. Na rozdíl od svého slavnějšího

  příbuzného se konce války nedožil. Padl v boji během velkého náletu USAAF na Berlín 14. ledna 1945. 14. leden byl černým dnem

  jednotek Wilde Sau, když během třiceti minut ztratily JG 300 a JG 301 bezmála 90 letadel a 68 pilotů. Pro Jagdgeschwader 300

  znamenala ztráta 60 letadel 50% snížení stavu bojeschopných strojů během jediného dne. Klostermannova zelená 12 měla rov-

  něž červeně zbarvené podvozkové nohy.

  Koncem léta a začátkem podzimu 1944 vytvořila JG 300 speciální letku pro boj proti nočním náletům na Berlín, prováděným

  bombardéry de Haviland Mosquito jednotek Light Night Strike Force RAF. 10.(N)/JG 300 působila z Jüterbogu pod velením

  Staffelkapitäna Karla Mitterdorfera. Jeho bílá 1 měla na obou stranách kapoty motoru emblém komety a nesla neobvykle úzký

  červený pás kolem zádi trupu. Spodní plochy pravé poloviny křídla byly černé.

  eduard

  31

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 32

  Bf 109G-10 Erla, WNr. 151556, JG 301, Německo, květen 1945

  Bf 109G-10 Erla, WNr. 151035, Stab IV./JG 301, Stendal-Borstel, Německo, počátek 1945

  WNr 151556 je příkladem Bf 109G-10 série 151, vyrobeného továrnou Erla v Lipsku. Tyto stroje byly charakteristické křídlem s vel-

  kými boulemi nad podvozkovou šachtou. Je možné, že tento letoun byl na horních plochách kamuflován barvami RLM 81 a RLM

  82, spodní a boční plochy byly v barvě RLM 76. Další podrobnosti o tomto stroji nejsou známy.

  WNr. 151035 je příkladem letounu Bf 109G-10 série 151 z počátku produkce u firmy Erla v Lipsku. Předpokládá se, že tento letoun

  sloužil u štábní letky IV. Gruppe JG 301 na základně Stendal-Borstel v Sasku-Anhaltsku. Další podrobnosti o něm nejsou známé.

  STAVEBNICE 07/2021

  48942 Bf 109G-14 (fotolepty)

  481006 Bf 109G-10 Erla (fotolepty)

  FE910 Bf 109G seatbelts STEEL (fotolepty)

  FE1191 Bf 109G-10 ERLA Weekend (fotolepty)

  644004 Bf 109G-10 LööK (Brassin)

  644045 Bf 109G-10 w/ early wheels LööKplus (Brassin)

  644046 Bf 109G-10 w/ late wheels LööKplus (Brassin)

  648158 Bf 109G-10 wheels (Brassin)

  648239 Bf 109G-6 radio compartment (Brassin)

  648247 Bf 109G exhaust stacks (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648310 Bf 109G control surfaces (Brassin)

  648422 Bf 109G-10 cockpit (Brassin)

  648441 Bf 109G-10 engine (Brassin)

  D48025 Bf 109G stencils (Obtiskové sady)

  D48027 Bf 109G Balkenkreuze (Obtiskové sady)

  D48028 Bf 109G svastikas (Obtiskové sady)

  D48042 Bf 109G-10 Erla national insignia (Obtiskové sady)

  3DL48014 Bf 109G-6 SPACE (3D Obtiskové sady)

  EX512 Bf 109G spinner spirals (masky)

  EX524 Bf 109G-6 Erla canopy (masky)

  EX581 Bf 109G Erla canopy TFace (masky)

  EX608 Bf 109G-10 (masky)

  EX609 Bf 109G-10 TFace (masky)

  K WILDE SAU doporučujeme

  Kat. č. 648422

  eduard

  32

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 33

  EX512 Bf 109G spinner spirals (masky)

  EX524 Bf 109G-6 Erla canopy (masky)

  EX581 Bf 109G Erla canopy TFace (masky)

  EX608 Bf 109G-10 (masky)

  EX609 Bf 109G-10 TFace (masky)

  STAVEBNICE 07/2021

  OVERTREES

  Bf 109G-10

  Kat. č. 82164X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82164-LEPT1

  OVERTREES

  Bf 109G-14/AS

  Kat. č. 82162X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82162-LEPT1

  eduard

  33

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 34

  STAVEBNICE 07/2021

  Stránka produktu

  1/72 kat. č. 2136

  plastové díly Special Hobby

  fotoleptané díly

  krycí maska

  13 markingů

  Brassinová kola a figurka pilota

  eduard

  34

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 35

  STAVEBNICE 07/2021

  Bf 109E-3, WNr. 5102, Lt. Herbert Kunze, Stab I./JG 77, Döberitz, Německo, červen 1940

  Bf 109E-4, WNr. 5274, Lt. Werner Machold, 1./JG 2, Marigny, Francie, červen 1940

  Bf 109E-1, WNr. 3413, Lt. Hans Krug, 5./JG 26, Marquise, Francie, červenec 1940

  Tento letoun byl vyroben v továrně WNF na počátku podzimu 1939 a obdržela jej I./JG 77 pod velením Hptm. Johannese Jankeho.

  Před vypuknutím druhé světové války se jeho jednotka často přesouvala. Není divu, že příslušníci I./JG 77 sami sobě ironicky

  říkali „Wanderzirkus Janke“ (Jankeho kočovný cirkus) a své pocity z neustálých přesunů vyjádřili ošlapanou botou coby emblé-

  mem jednotky. Jankeho pobočník Lt. Kunze se narodil v Berlíně v roce 1918, v září 1940 dosáhl dvou vítězství a dočkal se pový-

  šení do hodnosti Oberleutnant. Padl v boji se Spitfiry z No. 603 Squadron 14. září 1940 když pilotoval Bf 109E-4 WNr. 3759. Zřítil

  se u Lympne a o dva dny později byl pochován na hřbitově v Hawkinge. Kunze používal původně Bf 109E-1 se jménem „Sepp” pod

  kabinou, ale pro tento Bf 109E-3 zvolil malbu malého králíka s kopím mezi ušima a nápisem „Kieki”.

  Na počátku druhé světové války sloužil Werner Machold u 1./JG 2. V Bitvě o Francii byl velmi úspěšný a dosáhl deseti vítězství

  včetně sestřelů tří Hurricanů a jednoho Spitfiru. Svého jedenáctého vítězství docílil 11. srpna v poledních hodinách u Portlandu,

  kdy si nárokoval sestřelení jednoho Tomahawku. Oberfeldwebel Machold pokračoval v leteckých vítězstvích v průběhu bitvy

  o Británii. Byl osmým letcem, jenž jich získal dvacet. Za své dvacáté první vítězství byl 5. září vyznamenán Rytířským křížem.

  O dva dny později byl převelen k 9./JG 2. Sestřelením tří Spitfirů 30. září docílil 24. až 26. vítězství. Na jaře 1941 byl v hodnosti

  Oberleutnant jmenován velitelem 7./JG 2. Do britského zajetí padl 9. června 1941 při bombardovacím útoku na konvoj u Portlandu.

  Jeho Bf 109E-7/Z (WNr. 5983) „bílá 15“ zasáhli protiletadloví dělostřelci z doprovodného torpédoborce a Machold musel se svým

  strojem přistát u Swanage v Dorsetu. Celkem mu bylo uznáno 32 leteckých vítězství při více než 250 bojových letech. Všech

  svých sestřelů dosáhl na západním bojišti.

  Hans Krug se narodil v roce 1899 a během první světové války sloužil u několika bavorských leteckých jednotek. Bojově byl

  nasazen od března do května 1918. Pro svůj vysoký věk byl v Luftwaffe zpočátku považován za příliš starého na to, aby se stal

  stíhačem. Proto se ve španělské občanské válce nepřipojil k Legii Condor, ale vstoupil do španělského nacionalistického letec-

  tva. Často létal po boku španělského esa Joaquina Garcii Morata, jehož Fiat CR.32 nesl toreadorské motto „VISTA SUERTE Y AL

  TORO“ (Vzhled, štěstěna a na býka!). Krug tento nápis později převzal a měl jej namalován na svém „Emilu“. Nakonec byl totiž do

  Luftwaffe přijat a prošel úspěšnou službou u II./JG 26 „Schlageter“ jako Leutnant. Během Bitvy o Francii nárokoval pět vítězství,

  z nichž jedno nebylo potvrzeno, ale všechna si nechal vyznačit na svém letounu. Během bitvy o Británii Krug zaznamenal dalších

  pět vítězství a stal se velitelem 4./JG 26. Ve večerních hodinách 7. září 1940 byl sestřelen stíhači RAF nad Anglií a nouzově přistál

  u Pluckley. Hans Krug je někdy zaměňován za bombardovacího letce Lt. Petera Kruga, který uprchl ze zajateckého tábora

  v Kanadě do USA.

  eduard

  35

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 36

  Bf 109E-4, WNr. 3709, Oblt. Josef Fözö, velitel 4./JG 51, Desvres, Francie, červenec 1940

  Bf 109E-3, Maj. Adolf Galland, velitel III./JG 26, Caffiers, Francie, srpen 1940

  Bf 109E-3, Maj. Adolf Galland, CO of III./JG 26, Caffiers, Francie, konec srpna 1940

  Nastydlý havran s deštníkem byl znakem II./JG 51. Později ho převzaly jednotlivé Staffeln této Gruppe a nechávaly si ho malovat

  s odlišným barevným pozadím. Mickey Mouse je osobním emblémem Josefa Fözö, který pocházel z Vídně. Původně sloužil

  v rakouském letectvu, do Luftwaffe vstoupil v roce 1938 a přihlásil se ke službě ve Španělsku, kde docílil tří vítězství. Na počátku

  války byl již velitelem 4./JG 51. Během „podivné války“ sestřelil jeden balon a během „Kanalkampfu“ zničil v červenci dvě stíhačky

  RAF. Jednalo se o Hurricany No. 56. Squadron u cap Griz-Nez. Během bitvy o Británii získal dalších devět vítězství a ještě jedno

  přidal v dubnu 1941. Poté se stal velitelem celé II./JG 51, ale utrpěl těžké zranění na východní frontě v červenci 1941. Během téhož

  měsíce byl vyznamenán Rytířským křížem. Po uzdravení převzal velení nad I./JG 51 v květnu 1942, opět na Východě. Téhož měsíce

  byl ovšem opět těžce zraněn. Po dlouhé rekonvalescenci převzal vedení operačně výcvikové jednotky JG 108. Na svém kontě měl

  Fözö celkem 27 vítězství včetně tří ve Španělsku. Zemřel ve Vídni v roce 1979 ve věku 67 let.

  Major Adolf Galland byl nejúspěšnějším stíhačem Luftwaffe v bitvě o Británii. V období od 8. srpna do 21. října 1940 zaznamenal

  32 vítězství, z toho 15 Spitfirů. Po službě v Legii Condor, 4.(S)/LG 2 a JG 27 se stal velitelem III./JG 26. Tato jednotka se stala dru-

  hou nejúspěšnější v bitvě o Británii se 105 sestřely. Svého posledního vítězství u III./JG 26 (19. až 22.) dosáhl 15. srpna. Je možné,

  že sestřelil Spitfire jednoho z es RAF, F/Lt A. C. Deera z No. 54 Squadron. Při dalším letu zničil dva Spitfiry z No. 64 Sqn. Galland

  byl 22. srpna jmenován Kommodorem celé JG 26 „Schlageter“. V pozdější fázi války se ujal funkce General der Jagdflieger a stal

  se nejmladším generálem Luftwaffe. S Göringem nevycházel příliš dobře a v roce 1944 svou pozici ztratil. V posledních měsících

  války mu bylo umožněno zorganizovat elitní útvar Jagdverband 44 s proudovými Me 262 Schwalbe. Adolf Galland dosáhl celkem

  104 vítězství při 705 bojových letech, z nichž nejméně sedmi docílil na Me 262 a sestřelil také čtyři čtyřmotorové bombardéry.

  Sám byl sestřelen čtyřikrát.

  Toto je pozdější verze Gallandova osobního stroje se žlutými identifikačními prvky, které Luftwaffe zavedla na začátku srpna

  1940. Někteří autoři se domnívají, že se jedná o stroj WNr. 4820, s nímž Galland létal v srpnu a jednalo se o jeho poslední osobní

  stroj u III./JG 26. Tento stroj byl sice vyroben v červenci 1940 firmou Arado jako verze E-1/B a Gallandův zápisník letů rovněž

  udává verzi E-1, ale fotografie jasně ukazují, že křídlo je vybaveno kanony v křídle. Z tohoto období je znám ještě jeden stroj,

  jemuž je přisuzováno výrobní číslo 4820. Ale i v tomto případu je jeho „Emil“ vybaven kanony v křídle a starším typem překrytu

  kabiny. Po válce se Galland zapojil do budování argentinského letectva a aktivně působil ve Svazu německých stíhačů. Také se

  stal jedním z poradců při natáčení filmu Bitva o Británii. Další z poradců, legendární Robert S. Tuck se stal jeho blízkým přítelem

  a kmotrem jeho syna.

  STAVEBNICE 07/2021

  eduard

  36

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 37

  Bf 109E-1, WNr. 3771, Fw. Ernst Arnold, 3./JG 27, Peuplingues, Francie, srpen 1940

  Bf 109E-1, WNr. 3417, Gefr. Erich Mummert, 4./JG 52, Peuplingues, Francie, září 1940

  Bf 109E-4, WNr. 5375, Hptm. Wilhelm Meyerweissflog, Stab JG 53, Etaples, Francie, září 1940

  Fw. Arnold byl sestřelen 30. srpna odpoledne během volného lovu and Anglií, když byla formace I./JG 27 byla nečekaně napade-

  na stíhači RAF. Arnoldův „Emil“ inkasoval zásahy do chladiče, patrně od F/O B. J. G. Carburyho z No. 603 Sqn. Podařilo se mu při-

  stát ve Westwood Court poblíž Faversham v Kentu. Letadlo bylo vystaveno v Exeteru pro účely veřejné sbírky. Emblém s Afrikou

  byl u I./JG 27 zaveden na jaře 1940 jako připomínka německých kolonií ztracených po první světové válce. Nůžky (něm. Schere)

  a malé „r“ jsou slovní hříčka se jménem velitele Schwarmu 3. Staffel. Šlo o populárního Lt. Ulricha Scherera. Ten byl nezvěstný

  od 20. července 1940 po boji s Hurricany No. 615 Sqn. u Cherbourgu. Jednotka v tomtéž boji ztratila i velitele Gruppenkommande-

  ura Hptm. Helmuta Riegela. V tomto období byl velitelem 3. Staffel Oblt. Gerhard Homuth, budoucí úspěšný velitel I./JG 27

  v africkém tažení a držitel Rytířského kříže. Homuth v roce 1940 dosáhl 15 vítězství a jeho celkové skóre se zastavilo na čísle 63

  při 450 bojových letech. Po dvacetiminutovém boji se sovětskými stíhači 2. srpna 1943 byl veden jako nezvěstný.

  Tento Messerschmitt měl v Luftwaffe dlouhou kariéru. Vyroben byl u firmy Arado na konci léta 1939. Nesl kamufláž barvami RLM

  71, 02 a 65 a jeho zbarvení patrně prošlo několika změnami. Nedá se vyloučit, že byl vyroben ve schématu RLM 70/71 na horních

  plochách. Patrně omylem byl tento letoun v záznamech JG 52 veden jako verze E-4. Emblém s červenou kočkou byl zaveden již

  v roce 1939, kdy jednotka ještě nesla dřívější označení 1./JG 71. Erich Mummert byl v tomto „Emilu“ sestřelen odpoledne 30. září

  při stíhacím doprovodu. Šest stíhačů z JG 52 se po napadení Spitfiry pokusilo utvořit obranný kruh, ale docházelo jim palivo a

  museli se z boje odpoutat. Střetnutí bylo poněkud nepřehledné a Mummertův letoun byl zasažen do chladiče palbou jiného Me-

  sserschmittu. Podařilo se mu přistát na břicho u letiště Detling. Další pilot z II./JG 52 byl také sestřelen, zachránil se na padáku

  a padl do zajetí také u Detlingu. Velitelem 4./JG 52 byl legendární Johannes Steinhoff, který se na konci války stal Kommodorem

  JG 7 s proudovými Me 262 a nakonec se přidal ke Gallandovu Jagdverbandu 44.

  Wilhelm Meyerweissflog se narodil v roce 1889 a během první světové války sloužil v armádě. Po válce žil zřejmě ve Švýcarsku

  a jako obchodník často cestoval do USA. V JG 53 „Pik As“ sloužil jako administrativní důstojník u štábu eskadry. Jeho stroj byl

  vyfotografován během doplňování paliva na bývalé britské základně La Villiaze na okupovaném ostrově Guernsey (Norman-

  ské ostrovy). Do zajetí padl 5. září 1940. Během výslechu uvedl že „viděl kolegy jak startují a napadlo ho, že poletí s nimi. Skočil

  tedy do letadla, letěl zhruba směrem na Anglii a dostal zásah do palivové nádrže od britské stíhačky“. Patrně od Spitfiru F/Lt.

  Hughese z No. 234 Sqn. Hptm. Meyerweissflog poté nouzově přistál u farmy Monkton poblíž St. Nicholas-at-Wade v 15 hod 45

  min. Vyšel z toho bez zranění jak uvedl „spíše díky štěstí než dobrému odhadu situace“. Když byl zadržen, neměl nejmenší ponětí

  kde se nachází. Svůj let Britům popsal jako „velmi volnou patrolu“, přičemž podle vyšetřovatelů projevil „dobrou morálku v těžké

  situaci“.

  STAVEBNICE 07/2021

  eduard

  37

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 38

  Bf 109E-4, WNr. 3709, Oblt. Josef Fözö, CO of 4./JG 51, Desvres, Francie, druhá polovina září 1940

  WNr. 1480, Oblt. Franz von Werra, Gruppenadjutant II./JG 3, Wierre-au-Bois, Francie, září 1940

  Bf 109E-4, WNr. 5153, Oblt. Egon Troha, velitel 9./JG 3, Desvres, Francie, říjen 1940

  Letoun Josefa Fözö po 14. vítězství dosaženém v ranních hodinách 15. října u Londýna během doprovodu stíhacích bombardérů.

  Žlutě natřený kryt motoru a směrovka jsou identifikačním označením zavedeným na počátku září pro „stodevítky“ zapojené do

  misí stíhacích bombardérů.

  Franz von Werra se stal prvním německým stíhacím esem, které padlo do britských rukou. Stalo se tak ráno 5. září 1940, kdy byl

  s tímto „Emilem“ sestřelen nad hrabstvím Kent. Von Werra se poté stal známý díky svému útěku z kanadského zajateckého tá-

  bora. Dokázal se přes půlku světa vrátit na německé území a pokračovat v bojových letech. To se mu stalo osudným, když se 25.

  října 1941 nevrátil z letu nad Kanálem. Von Werrův stroj je často zobrazován s bílým motorovým krytem, důkladné studium fo-

  tografií a archivních podkladů však dokazuje, že tuto barvu nenesl. Domnělou bílou barvou byl ve skutečnosti novější a světlejší

  nátěr barvou RLM 65. Je možné, že kryt pocházel z jiného letounu. Svislá ocasní plocha nese symboly von Werrových úspěchů,

  tedy osm vzdušných vítězství a pět na zemi zničených letounů. Na každé straně jsou znázorněny v trochu jiné podobě. Spodní

  kamuflážní barva je na náběžné hraně křídla vytažena až na jeho horní plochu.

  Egon Troha se narodil v Rakousku v roce 1916. Po pilotním a stíhacím výcviku byl přidělen v roce 1939 k JG 26. Později sloužil u JG

  27 a nakonec byl zařazen k III./JG 3. Troha během roku 1940 docílil pěti vítězství, včetně sestřelu jednoho nizozemského Fokkeru

  C.V a 1. října byl jmenován velitelem 9./JG 3. Svého posledního vítězství dosáhl 26. října po poledni západně od Boulogne. Patrně

  se jednalo o Hurricane No. 605 Sqn. Do zajetí padl 29. října po boji se Spitfiry No. 74 sqn. Domníval se, že mu záda kryje jeho

  wingman, namísto toho však dostal zásahy do chladiče. Nouzově přistál u Shepherdswellu. V kanadském zajateckém táboře

  přišel o oko při vzpouře a byl repatriován do Německa. Po návratu byl povýšen do hodnosti Hauptmann a sloužil až do konce

  války u operačně výcvikové jednotky JG 108. Stroj Egona Trohy byl vyroben v závodu WNF na podzim 1939 jako Bf 109E-3. V roce

  1940 dostal nejen modernější překryt kabiny, ale patrně i nové kanony MG FF/M, takže byl nadále veden jako verze E-4. Emblém

  s mořským koníkem navrhlo jádro původních letců této Staffel, kteří měli sloužit ve stíhací jednotce na německé letadlové lodi

  Graf Zeppelin.

  STAVEBNICE 07/2021

  eduard

  38

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 39

  Bf 109E-4, WNr. 4869, Lt. Bernhard Malischewski, Stab II./JG 54, Campagne-les-Guines, Francie, říjen 1940

  Tento „Emil“ byl osobním strojem Lt. Bernharda Malischewskiho, důstojníka štábu II./JG 54. U jednotky sloužil dlouho, již od doby,

  kdy měla původní označení I./JG 76. Jednoho vítězství dosáhl během „podivné války“ a tři další přidal během bitvy o Francii

  a o Británii. Posledního úspěchu docílil 29. září sestřelem Spitfiru u Londýna. Malischewski byl zajat 12. října po nouzovém při-

  stání jižně od Tenderdenu v Kentu. Jeho přemožitelem se pravděpodobně stal S/Ldr R. S. Tuck. Samotný Malischewski ovšem

  tvrdil, že během souboje došlo na jeho stroji k závadě motoru a jeho letoun skutečně neměl žádné zásahy od nepřátelské palby.

  Ve Spojeném Království byl držen v zajetí v táboře č. 13, tzv. Hayes Camp ve Swanwicku v Derbyshire. Přidal se ke skupině zajat-

  cůkterá plánovala útěk vykopaným tunelem. Přezdívali si „Swanwick Tiefbau A. G.“ a jejím členem byl také například Franz von

  Werra. Třem zajatcům se podařilo uniknout, ale Malischewski se útěku vzdal během kopání tunelu. V únoru 1945 byl potrestán 28

  dny samotky za pokus o útěk z vlaku během přesunu z jednoho kanadského zajateckého tábora do druhého. V zajetí byl povýšen

  do hodnosti Oberleutnant. Zemřel v roce 1975.

  STAVEBNICE 07/2021

  73736 Bf 109E-4 (fotolept)

  73739 Bf 109E-3 (fotolept)

  Rámeček - A

  -

  E-1

  Rámeček - A

  -

  E-3/4

  Rámeček - A

  -

  E-3/4

  Rámeček - B

  Rámeček - B

  Rámeček - B

  Rámeček - C - malý

  Rámeček - C - malý

  Rámeček - C - velký

  K ADLERANGRIFF doporučujeme

  OVERTREES OVERTREES OVERTREES

  Bf 109E-1 Bf 109E-3 Bf 109E-4/7

  Kat. č. 7031X Kat. č. 7032X Kat. č. 7033X

  1/72 1/72 1/72

  eduard

  39

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 40

  STAVEBNICE 07/2021

  1/48 kat. č. 84114

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  40

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 41

  STAVEBNICE 07/2021

  Hptm. W. Moritz, IV.(Sturm)/JG 3, Memmingen, Německo, červenec 1944

  WNr. 682181, Fw. Hubert Engst, 6.(Sturm)/ JG 300, Löbnitz, Německo, začátek roku 1945

  Wilhelm Moritz se narodil 29. června 1913 v Hamburgu, v roce 1933 vstoupil do německé armády. Poté byl přeřazen k Luftwaffe

  a absolvoval výcvik stíhače. Začátek války jej zastihl mezi piloty dvoumotorových Bf 110 u II./ ZG 1. V létě 1940 byl zařazen do

  6./JG 77. V dubnu 1942 sloužil jako velitel 11./JG 1, v září 1942 byl převelen k JG 51 na východní frontu, kde sestřelil 25 letadel.

  Dne 19. října 1943 se stal Staffelkapitänem 6./JG 3. Celá JG 3 byla součástí stíhací obrany německé říše (Reichsverteidigung) a

  Wilhelm Moritz se 18. dubna 1944 ujal funkce velitelem její IV. Gruppe. Tato Gruppe se specializovala na útoky těžce ozbrojenými

  a pancéřovanými jednomotorovými stíhačkami proti spojeneckým čtyřmotorovým bombardérům. Dne 5. prosince 1944 byl po

  nervovém zhroucení zproštěn funkce velitele IV. Gruppe a po odpočinku převzal velení doplňovací jednotky IV./EJG 1. Na konci

  války se vrátil k bojovému útvaru, když 18. dubna 1945 převzal velení II./JG 4 a v jejím čele zůstal do konce války. Celkem má

  uznáno sestřelení 44 nepřátelských letadel. Dne 18. července 1944 byl vyznamenán Rytířský křížem.

  Moritzův stroj je kamuflován standardními barvami stíhacích letadel Luftwaffe. Letouny IV./ JG 3 měly motorové kryty nastříkány

  černou barvou. Dvojitý klín je označením letounu velitele Gruppe, vlnovku na zádi trupu nesly stroje IV. Gruppe. Pancéřové plechy

  chránící kokpit jsou nastříkány světlou barvou, pravděpodobně RLM 75. Většina strojů JG 3 nosila na motorovém krytu emblém

  jednotky, fotografie však přítomnost tohoto emblému na Moritzově letounu nepotvrzuje.

  Rodák ze saského Krauschwitz, Hubert Engst, se narodil 10. listopadu 1921 a po ukončení výcviku u JG 110 v červenci 1943 byl

  odvelen k JG Herrmann (později přejmenované na JG 300), používající taktiku Wilde Sau (noční útoky proti bombardérům prová-

  děné jednomotorovými denními stíhačkami). Zde hned během první bojového letu, tři hodiny po svém příjezdu, dosáhl sestřelu

  britského Stirlingu. U 5. a později u 6. Staffel JG 300, která byla od svého počátku zařazena do jednotek Obrany říše, létal Hubert

  Engst až do konce války. Uvádí se, že během ní sestřelil přibližně dvacet nepřátelských letadel. Sám byl dvakrát sestřelen, tros-

  ky jeho Fw 190A-8/R2 W. Nr. 681361 žlutá 7 byly v roce 2011 nalezeny poblíž obce Otín na Jindřichohradecku a nyní jsou součástí

  sbírky Muzea Jindřichohradecka. Hubert Engst žil po válce v tehdejší Německé demokratické republice a zemřel v roce 1981.

  Standardní provedení kamufláže barvami RLM 74/75/76 doplňuje označení strojů JG 300 z konce války v podobě modro-bílo-

  -modrých pruhů o předepsané celkové šířce 900 mm. Přes ně je namalovaný vodorovný pruh označující stroje II. Gruppe, jeho

  žlutá barva identifikuje stroje 6. Staffel.

  eduard

  41

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 42

  STAVEBNICE 07/2021

  WNr. 681343, Obgefr. Karl Kleemann, 7./JG 4, Welzow, Německo, září 1944

  WNr. 739431, Ltn. Norbert Graziadei, 5./JG 300, Löbnitz, Německo, říjen 1944

  Karl Kleemann se stal příslušníkem 7. Staffel II.(Sturm)/JG 4 v srpnu 1944. Nově zformovaná jednotka byla určena pro boj

  s formacemi spojeneckých čtyřmotorových bombardérů. K jejímu prvnímu nasazení došlo 11. září 1944, kdy dosáhla v boji s le-

  touny z 3rd Bomb Division značných úspěchů. S podporou Messerschmittů z III. Gruppe se jí podařilo sestřelit 14 B-17, především

  ze stavu 100th Bomb Group. Sturmgruppe za to zaplatila ztrátou nejméně 20 Sturmbocků a 12 padlými piloty. Jedním z nich byl

  i Karl Kleemann v letounu označeném „Žlutá 1“. Ve snaze uniknout z oblasti bitvy se mnoho pilotů Sturmbocků dostalo do

  soubojů s americkými stíhači. Kleemannův stroj se krátce po 12:10 objevil ve výšce 50 metrů nad městem Thum, pronásledo-

  ván několika P-51. Po prudké zatáčce nad středem města letoun havaroval na poli těsně za městskou nemocnicí a explodoval.

  Tělo pilota, které bylo i se sedačkou vytrženo z kokpitu, bylo nalezeno 110 metrů od místa dopadu a pohřbeno 14. 9. na místním

  hřbitově. V září 2018 byl v blízkosti místa havárie odhalen pomník, který je zároveň koncipován jako pomník všem obětem bitvy

  nad Krušnohořím. Kleemannův Sturmbock nesl standardní zbarvení používané u II.(Sturm)/JG 4. Schéma barev RLM 74/75/76

  bylo doplněno trupovým označením JG 4 dle systému obrany Říše (bílo-černo-bílý prstenec). Vodorovný pruh II. Gruppe nebyl

  na letounech JG 4 v tomto období používán. Emblém na motorovém krytu mohl mít chochol rytířské přilbice obarvený žlutě,

  nebo mohl zůstat bez zbarvení. V předmětném období JG 4 na svých Fw 190 stále ještě používala boční pancéřová okna. Trupové

  kulomety byly odstraňovány.

  Rodák z Vídně, Norbert Graziadei, se narodil 20. února 1920. V roce 1941 vstoupil do Luftwaffe, absolvoval pilotní výcvik, po němž

  létal u transportní letky. V dubnu 1944 se přihlásil ke stíhačům, absolvoval noční stíhací výcvik a 14. června byl odeslán k II./JG

  300, která v té době podnikala noční lety s jednomístnými stroji proti britským bombardérům. Následovalo přesunutí jednotky

  k Obraně říše a tím i ke změně její činnosti, kdy se stala denní bojovou jednotkou. Graziadeie si vybral velitel 6./JG 300, který

  jej jmenoval svým zástupcem a Technisches Officierem. V září došlo opět e změně a z II. Gruppe se stala Sturmgruppe, tedy

  speciální skupina pro boj s bombardéry. Dne 25. září 1944 byl Ltn. Graziadei, přezdívaný Naggi, převelen k 5. Staffel, u níž byl Ltn.

  Bretschneiderem také jmenován jeho zástupcema zároveň vykonával funkci technického důstojníka. Nasazení během bojů

  2. světové války Norbert Graziadei přežil, sestřelil celkem deset nepřátelských strojů. Zemřel v roce 1999.

  Během působení u 5.(Sturm)/JG 300 létal s nejméně dvěma Fw 190A-8/R2, označenými červená 2, které na pancíři pod čelním

  štítkem nesly nápis Moidl, v tyrolském nářečí výraz pro děvče (Mädchen).

  eduard

  42

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 43

  STAVEBNICE 07/2021

  48973 Fw 190A-8/R2 (fotolept)

  48974 Fw 190A-8/R2 landing flaps (fotolept)

  FE863 Fw 190A seatbelts STEEL (fotolept)

  644005 Fw 190A-8/R2 LööK (Brassin)

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  648366 Fw 190A propeller (Brassin)

  648381 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  648426 Fw 190A-8/R2 cockpit (Brassin)

  648482 Fw 190A-8/R2 engine (Brassin)

  SIN64852 Fw 190A-8/R2 ESSENTIAL (Brassin)

  D48036 Fw 190A-8/R2 national insignia (Obtisková sada)

  3DL48027 Fw 190A-8/R2 SPACE (3D Obtisková sada)

  EX587 Fw 190A TFace (maska)

  K Fw 190A-8/R2 doporučujeme

  Kat. č. 644005

  Kat. č. 648426

  Kat. č. 648482

  Kat. č. 648366

  eduard

  43

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 44

  STAVEBNICE 07/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 84130

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Brassinové antény

  eduard

  44

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 45

  STAVEBNICE 07/2021

  MiG-21bisD, Eskadrila borbenih aviona, Hrvatsko ratno zrakoplovstvo i protuzračna obrana, Záhřeb-Pleso,

  Chorvatsko, prosinec 2016

  MiG-21bis, 115. GIAP, VVS SSSR, letecká základna Bagram, Afghánistán, 1980

  Chorvatské letectvo nakoupilo v roce 1995 na Ukrajině 40 stíhacích MiGů-21bis a cvičné MiGy-21UM. V roce 2003 proběhla v Ru-

  munsku modernizace osmi strojů MiG-21 bis na verzi bisD. Modernizace se týkala navigačního, komunikačního a identifikačního

  vybavení. V průběhu roku 2014 proběhla další modernizace sedmi chorvatských MiGů-21bisD/UMD, spolu s nákupem dalších pěti

  strojů v ukrajinském opravárenském závodě v Oděse. Modernizované stroje obdržely šedé zbarvení. Zbarvení stroje 116 bylo

  k pětadvacátému výročí chorvatských leteckých sil doplněno o stylizovanou číslici 25 na levé straně kýlové plochy a kormidla.

  Stíhací ochranou sovětských sil při vpádu na území Afghánistánu na konci roku 1979 byl pověřen 115. gardový stíhací letecký pluk,

  vyzbrojený v té době MiGy-21bis. Na začátku války sídlil na letišti Kokajty v dnešním Uzbekistánu, který byl tehdy součástí SSSR.

  Nejprve se již tři dny po začátku sovětské invaze přesunula na leteckou základnu Bagram 1. eskadrila, následována 23. ledna

  1980 i druhou eskadrilou. Vzhledem k nulové letecké síle protivníka byly stroje 115. GIAP následně používány k letecké podpoře

  pozemních sil vedle 136. APIB. MiGy-21bis 115. GIAP, používané v Afghánistánu na počátku bojů, byly kamuflovány na horních

  a bočních plochách zelenou a hnědou barvou, spodní plochy byly nastříkány šedomodrou barvou.

  eduard

  45

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 46

  STAVEBNICE 07/2021

  MiG-21bis, 3. squadrona, základna Pathankot, Indie, začátek devadesátých let

  Nejnovější varianta MiGu-21, verze bis, byla v počtu dvaceti šesti kusů zakoupena Finskem ve druhé polovině sedmdesátých let.

  První bisy byly dodány v roce 1978, počátkem osmdesátých let proběhla jejich „westernizace“, která zahrnovala novou palubní

  desku a standardní vybavení pro radiové spojení používané v západní Evropě. Stroj MG-140 byl do Finska dodán 17. červen-

  ce 1980, „westernizace“ u něj proběhla v roce 1982. Poslední let vykonal 7. března 1998, v současné době je možné jej vidět na

  střešní terase nákupního centra Verkkokauppa Oy v Helsinkách. MG-140 nesl na počátku osmdesátých let zbarvení, ve kterém

  byl dodán z výroby v SSSR – hnědou a zelenou barvu na bočních a horních plochách, spodní plochy byly nastříkány světle šedou

  barvou.

  Zajímavou kombinaci kamuflážního schématu a výrazných identifikačních doplňků nabízí tento letoun 3. squadrony indického

  letectva. Personál této jednotky pojmenovával své letouny názvy hadů. Tento stroj nesl označení Rattler (chřestýš), známy jsou

  i stroje Cobra či Mamba. Letoun má kryt hřbetu trupu z jiného stroje, pravděpodobně z Mamby. Historie 3. squadrony sahá až

  do října 1941, kdy byla založena v Péšávaru, vyzbrojena stroji Hawker Audax. V průběhu druhé poloviny 20. století se zúčastnila

  všech konfliktů, které Indie měla se sousedními státy. S MiGy-21bis létala tato jednotka od července 1980 do července 2002, kdy

  je vyměnila za modernizované MiGy-21 Bison.

  MiG-21bis, HävLLv 31, Suomen ilmavoimat (Finnish Air Force), Kuopio-Rissala AB, Finland, 1980

  eduard

  46

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 47

  K MiGu-21bis doporučujeme

  STAVEBNICE 07/2021

  48704 MiG-21 ladder 1/48 (fotolept)

  48994 MiG-21 surface panels 1/48 (fotolept)

  48999 MiG-21bis exterior 1/48 (fotolept)

  49065 MiG-21 KM-1 seatbelts FABRIC (fotolept)

  49110 MiG-21 seatbelts STEEL 1/48 (fotolept)

  491036 MiG-21bis interior 1/48 (fotolept)

  FE1149 MiG-21bis Weekend 1/48 (fotolept)

  644033 MiG-21bis LööK 1/48 (Brassin)

  648025 Rocket launcher UB-16 and UB-32 1/48 (Brassin)

  648026 MiG-21 wheels 1/48 (Brassin)

  648030 MiG-21 seat late 1/48 (Brassin)

  648049 MiG-21 wheel wells 1/48 (Brassin)

  648050 MiG-21BIS interior (Brassin)

  648051 MiG-21BIS exhaust nozzle (Brassin)

  648064 MiG-21 late airbrakes 1/48 (Brassin)

  648080 MiG-21 undercarriage legs BRONZE 1/48 (Brassin)

  648082 R-60 / AA-8 Aphid 1/48 (Brassin)

  648125 R-3S / AA-2 Atoll-A 1/48 (Brassin)

  648126 OFAB-100 Soviet bombs 1/48 (Brassin)

  648127 OFAB-250 Soviet bombs 1/48 (Brassin)

  648136 S-24 rocket 1/48 (Brassin)

  648173 UB-16 rocket launcher (2 pcs) 1/48 (Brassin)

  648424 FAB-500 M54 bombs 1/48 (Brassin)

  648445 R-13M missiles 1/48 (Brassin)

  648490 MiG-21 F.O.D 1/48 (Brassin)

  3DL48026 MiG-21bis SPACE (3D Obtisková sada)

  EX751 MiG-21bis Weekend 1/48 (maska)

  Kat. č. 644033

  Kat. č. 648050

  Kat. č. 648080

  Kat. č. 648490

  eduard

  47

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 48

  STAVEBNICE 07/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  1/48 kat. č. 82114

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  48

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 49

  STAVEBNICE 07/2021

  Bf 109F-4, WNr. 7183, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, St. Pol, Francie, 13. října 1941

  Bf 109F-4, WNr. 7243, Oblt. Otto Kath, Stab/JG 54, Staraja Russa, Sovětský svaz, začátek prosince 1941

  Bf 109F-4, Uffz. Hans Döbrich, 6./JG 5, Petsamo, Finsko, 2. září 1942

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října

  1940 vedl III./JG 2. Celkem 50 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k „Assiho“ působení na západní frontě. Padesátého

  vítězství dosáhl dne 13. října 1941 poblíž Boulogne-sur-Mer sestřelem jednoho Spitfira. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení

  II./JG 54 a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce

  1950 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na

  západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji je označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a je odvozena od Hahnova příjmení (der

  Hahn znamená v němčině kohout).

  Otto Kath působil od března 1941 do září 1943 jako Geschwaderadjutant známého stíhacího esa a velitele JG 54 Hannese Trautlof-

  ta, který si jej přivedl ze svého dřívějšího působení u I./JG 20. Kath dosáhl celkem šesti vítězství. Zobrazený stroj měl s výjimkou

  rámování kabiny přestříkánu původní kamufláž RLM 74/75/76 na horních plochách smytelnou bílou barvou. Šlo o dočasný nátěr

  pro zimní období. Neobvyklé označení příslušnosti ke štábu Geschwader je provedeno zeleně, což byla barva určená pro ozna-

  čování štábních strojů. Zelené srdce symbolizovalo příslušnost k JG 54 „Grünherz“. Spodní plochy křídla, směrovka a trup nesou

  žluté prvky označující stroje z východní fronty.

  Hans Döbrich, držitel Rytířského kříže s 65 sestřely na kontě, používal tento stroj v bojích proti pilotům Sovětského svazu.

  Během své kariéry byl třikrát sestřelen, přičemž po posledním sestřelení dne 16. července 1943 byla jeho zranění natolik závaž-

  ná, že se k operačnímu létání již nevrátil. Jednotka II./JG 5 obdržela v druhé polovině roku Friedrichy původně určené na bojiště

  v severní Africe, čemuž odpovídala i kamufláž tvořená na vrchních plochách barvou RLM 79 a na spodních RLM 78. Toto zbarvení

  bylo v polních leteckých opravnách v Pori na horních a bočních plochách doplněno o pole barev RLM 74/70 (někdy jsou uváděny

  barvy RLM 75/71). Takto upravená kamufláž měla v podmínkách severní Evropy pomoci skrýt letouny před případnými pozoro-

  vateli. Žlutý marking na křídle a zadní části trupu je označením strojů operujících na východní frontě. Zelený čtyřlístek na přídi

  letounu měla jako svůj znak 6. Staffel JG 5.

  eduard

  49

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 50

  STAVEBNICE 07/2021

  Bf 109F-4/trop, WNr. 8693, Lt. Hans-Joachim Marseille, 3./JG 27, severní Afrika, únor 1942

  Bf 109F-4, WNr. 13325, Oblt. Viktor Bauer, 9./JG 3, Ščigry, Sovětský svaz, červen 1942

  Bf 109F-4/B, W. Nr. 7629, Oblt. Frank Liesendahl, 10. (Jabo)/JG 2, Francie, červen 1942

  Hans-Joachim Marseille, nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty, patří k nejznámějším německým stíhacím

  esům. Dosáhl celkem 158 sestřelů, přičemž všech vítězství dosáhl v bojích proti západním spojencům. Dařilo se mu rychle

  navyšovat skóre díky řadě vícenásobných vítězství v jednom dni, čehož využila německá propaganda a zajistila mu značnou

  popularitu. Rychle se zvyšující skóre však utnula nehoda 30. září 1942, při které Marseille zahynul. Kamufláž jeho stroje byla tvo-

  řena jednolitým nátěrem RLM 79 Sandgelb na horních a RLM 78 Himmelblau na spodních plochách. Směrové kormidlo, nesoucí

  50 „Abschussmarken“, tedy proužků symbolizujících jednotlivé sestřely, bylo pravděpodobně v základové červenohnědé barvě.

  Svého 49. a 50. sestřelu dosáhl Marseille 21. února 1942, kdy se jeho obětí staly dva Kittyhawky. Bílé koncové oblouky křídla a bílý

  pruh před ocasními plochami označovaly stroje Luftwaffe nasazené ve Středomoří.

  Tento letoun používal Viktor Bauer, držitel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, eso se 106 sestřely, získanými převážně v bojích

  proti sovětským letcům. Bauer s ním létal v létě 1942 při postupu německé Skupiny armád A ke Stalingradu. Jednotka byla

  vyzbrojena stroji původně určenými k bojům v jižní Africe, proto letadla nesla kamufláž tvořenou barvami RLM 78/79, která byla

  po odeslání letounů doplněna na horních a bočních plochách o segmenty tvořené pravděpodobně barvami RLM 74/70 (někdy je

  uváděna i možnost RLM 75/71). Původně pískově žluté stroje tak byly v prostředí východní fronty lépe maskovány. Žluté doplňky

  na křídle, zádi trupu a na krytu motoru nosily letouny působící na východní frontě. Příď nese znak III. Gruppe JG 3, u níž stroj

  pravděpodobně sloužil předtím, než jej začal používat Staffelkapitän Bauer. Ženské jméno Ellen, napsané pod kabinou, patřilo

  Bauerově manželce. Bauer dosáhl svého 106. a posledního vítězství 9. srpna 1942 severovýchodně od Stalingradu. Den nato byl

  jeho stroj ve vzduchu zasažen a zraněný Bauer musel nouzově přistát. Po vyléčení působil na velitelských postech u doplňova-

  cích jednotek.

  Koncem roku 1941 uvažovala Luftwaffe o obnovení bombardování Velké Británie a příbřežní lodní dopravy. Bylo stanoveno, že

  z každé stíhací jednotky bojující proti Velké Británii bude vyčleněna jedna Staffel, určená k provádění útoků typu „udeř a uteč“.

  V rámci JG 2 působila v této roli 10.(Jabo) Staffel. Pod velením Oblt. Franka Liesendahla potopila během čtyř měsíců 20 lodí s

  celkovým výtlakem 630 000 BRT. Liesendahl zahynul 17. července 1942 v Fw 190A-3 při útoku na nákladní lodě u Brixhamu. Po-

  smrtně byl povýšen do hodnosti Hauptmann a obdržel Rytířský kříž. Liesendahlův stroj nesl standardní kamufláž denních stíha-

  čů Luftwaffe tvořenou barvami RLM 74/75/76. Liška která překusuje loď, byla znakem 10.(Jabo) Staffel. Na směrovém kormidle

  měl Liesendahl vyznačena potopená či poškozená plavidla.

  eduard

  50

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 51

  STAVEBNICE 07/2021

  OVERTREES

  Bf 109F-4

  Kat. č. 82114X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82114-LEPT1

  K Bf 109F-4 doporučujeme

  48899 Bf 109F-4 (fotolept)

  FE844 Bf 109F-4 Weekend (fotolept)

  644010 Bf 109F LööK (Brassin)

  648279 Bf 109F cockpit (Brassin)

  648282 Bf 109F wheels (Brassin)

  648288 Bf 109F propeller LATE (Brassin)

  648291 Bf 109F landing flaps (Brassin)

  648300 Bf 109F engine & fuselage guns (Brassin)

  648308 Bf 109F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648365 Bf 109F radio compartment (Brassin)

  SIN64829 Bf 109F ESSENTIAL (Brassin)

  SIN64830 Bf 109F ADVANCED (Brassin)

  D48026 Bf 109F stencils (Obtiskové sady)

  3DL48028 Bf 109F-4 SPACE (3D Obtiskové sady)

  EX535 Bf 109F-4 (maska)

  EX588 Bf 109F TFace (maska)

  Kat. č. 644010

  Kat. č. 648365

  Kat. č. 648300

  eduard

  51

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 52

  STAVEBNICE 07/2021

  Reedice

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 8281

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  52

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 53

  STAVEBNICE 07/2021

  Spitfire LF Mk.IXc, MH712, W/O Henryk Dygala, No. 302 Sqn., ALG G10 Plumetot, Francie, srpen 1944

  Spitfire HF Mk.IXc, MJ296, F/Lt Otto Smik, No. 312 Sqn., RAF North Weald, Velká Británie, srpen 1944

  Spitfire LF Mk.IXc, MJ586, S/Lt. Pierre Clostermann, No. 602 Sqn., Longues-sur-Mer, France, July 1944

  Polská No. 302 Squadron byla jedním z útvarů, které se účastnily invaze do Normandie v červnu 1944. Svědčí o tom mimo jiné

  také invazní pruhy namalované na spodku křídla a trupu. Tento letoun byl vybaven křídelními závěsníky pro 250lb (113kg) bomby.

  Špičatá směrovka byla čerstvě natřena a proto působí na snímcích tmavší, než zbytek letounu. „Nosearty“ nebyly u strojů RAF

  příliš obvyklé, kresba dívky sedící na bombě je tedy jednou z výjimek. Polský nápis „Wycierac obuwie“ vpravo od dvířek kokpitu

  znamená „Vyčistěte si obuv“.

  Na tomto letounu létal velitel B flightu No. 312 Squadrony RAF F/Lt Otto Smik. Jeho aktuální osobní skóre je zobrazeno na

  dvířkách kokpitu. V té době měl přiznáno 8,5 jistého sestřelu a tři zničené střely V-1. Smik tento letoun používal od července do

  začátku září k bojovým letům nad okupovanou Evropu. Dne 3. září byl zasažen protiletadlovým dělostřelectvem během útoku na

  letiště Gilze-Rijen. S pomocí příslušníků nizozemského hnutí odporu se mu podařilo dostat zpět do Velké Británie. Smikův osud

  se naplnil 28. listopadu 1944, kdy zahynul při útoku na nádraží ve Zwolle. Jeho Spitfire nese marking typický pro No. 312 (Czecho-

  slovak) Sqn. Znak jednotky je namalován na obou stranách motorového krytu, malý československý výsostný znak pak na obou

  stranách trupu pod kokpitem. Dobový snímek neukazuje typ směrového kormidla, MJ296 mohl mít jak zakulacené, tak špičaté

  provedení.

  Pierre Clostermann se proslavil vedle bojových úspěchů i knihou Velký cirkus (Le Grand Cirque). Jedním z letounů, které během

  své kariéry používal, byl i Spitfire MJ586. Clostermann si pod jeho čelní štítek nechal namalovat své aktuální skóre, zahrnující

  sedm jistých sestřelů, tři pravděpodobné a také sedm poškozených letounů protivníka. Francouzské prameny připisují Closter-

  mannovi celkem dvacet sestřelů, nicméně tento počet se stal po válce předmětem dohadů. Poválečné francouzské údaje příliš

  nekorespondují s britskými, což lze mimo jiné přičíst na vrub odlišné metodologii v těchto letectvech. Na konci války Closter-

  mann létal na Tempestech u No. 3 Squadron RAF. Povšimněte si znaku jednotky na obou stranách motorového krytu.

  eduard

  53

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 54

  STAVEBNICE 07/2021

  Spitfire LF Mk.IXc, MJ250, F/O Desmond Ibbotson, No. 601 Sqn., Itálie, léto 1944

  Spitfire LF Mk.IXc, ML135, P/O Jerry Billing, No. 401 Sqn, RAF Tangmere, Velká Británie, 7. červen 1944

  Spitfire LF Mk.IXc, ML135, Jerry Billing, No. 401 Squadron, Francie, 1. červenec 1944

  Spitfire MJ250 používala No. 601 „County of London“ Squadron počínaje červencem 1944. V té době působila jednotka z italských

  letišť Perugia, Loreto a Fano a tento stroj byl nasazován primárně k útokům na pozemní cíle. Dočkal se konce války, avšak poté

  neunikl šrotišti. Na MJ250 standardně létal F/O Desmond Ibbotson, DFC&bar, který má přiznáno jedenáct jistých sestřelů, čtyři

  pravděpodobné a pět letounů poškozených. Ibbotson padl dne 19. listopadu 1944 za řízením Spitfiru MH614. Kamuflážní nátěr

  MJ250 byl odstraněn s výjimkou horního krytu motoru a trupové palivové nádrže. Ty se na dobové fotografii zdají být kamuflova-

  né, pravděpodobně se jedná o díly převzaté z jiného, kamuflovaného letounu. Znak jednotky byl namalován na vrcholu kýlovky.

  Jedním z mnoha Kanaďanů sloužících v řadách RAF byl Jerry Billing. Do RAF se přihlásil v říjnu 1942 s cílem pomoci při obraně

  Malty. Nastoupil k No. 185 Squadron a v jejích řadách bojoval nad středomořským ostrovem až do března 1943, kdy byl sestřelen

  Bf 109. V roce 1944 putoval k No. 401 Squadron. Zde sestřelil 7. června 1944, tedy druhý den invaze v Normandii, bombardér Ju

  88 a poškodil dva Fw 190. Protiletadlové letectvo se mu stalo osudným dne 1. července 1944, kdy zasáhlo jeho ML135 a donutilo

  jej přistát na území nikoho. S pomocí francouzské rodiny se ale dokázal dostat zpět do Velké Británie. Po válce se Jerry Billing

  opět přihlásil k letectvu, tentokrát k Royal Canadian Air Force a zastával post leteckého instruktora. V roce 1951 se stal členem

  Blue Devils, kanadské akrobatické skupiny létající na proudových strojích Vampire. Billing opustil řady RCAF v roce 1964 a stal se

  testovacím pilotem společnosti DeHaviland.

  V kokpitu ML135 byl Jerry Billing sestřelen 1. července 1944 a nouzově přistál 11 kilometrů jižně francouzského města Carentan.

  Invazní pruhy na letounu zůstaly pouze na spodních plochách. Na boku trupu se naopak objevilo ženské jméno Dorothy.

  eduard

  54

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 55

  STAVEBNICE 07/2021

  OVERTREES

  Spitfire Mk.IXc late version

  Kat. č. 8289X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 8281-LEPT1

  K Spitfiru Mk.IXc late doporučujeme

  48765 Spitfire Mk.IXc landing flaps (fotolept)

  48766 Spitfire Mk.IX surface panels (fotolept)

  49639 Spitfire Mk.IXc (fotolept)

  FE840 Spitfire Mk.IX seatbelts STEEL (fotolept)

  644008 Spitfire Mk.IX late LööK (Brassin)

  644067 Spitfire Mk.I late LööKplus (Brassin)

  648099 Spitfire exhaust stacks fishtail (Brassin)

  648100 Spitfire Mk.IX cockpit (Brassin)

  648109 Spitfire 500lb bomb set (Brassin)

  648112 Spitfire Mk.IX engine (Brassin)

  648113 Spitfire Mk.IX gun bay (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648120 Spitfire - radio compartment (Brassin)

  648124 Spitfire undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648306 Spitfire Mk.IX top cowl late (Brassin)

  3DL48029 Spitfire Mk.IXc late version SPACE (3D Obtiskové sady)

  Kat. č. 644008

  Kat. č. 648100

  Kat. č. 6481112

  eduard

  55

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 56

  STAVEBNICE 07/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 84169 REEDICE

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  eduard

  56

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 57

  STAVEBNICE 07/2021

  9./JG 1, Paderborn, Německo, květen 1944

  WNr. 412179, Uffz. Horst Petzschler, 2./JG 3, Burg u Magdeburgu, Německo, May 1944

  Stroje Bf 109G-6/AS byly určeny ke stíhání ve vyšších letových hladinách, a proto jejich kamufláž tvořil jednolitý nástřik barvou

  RLM 76. U jednotek byly tyto stroje často na horních a bočních plochách opatřeny kamufláží provedenou tehdy standardními

  barvami k tomuto účelu používanými – RLM 74 a RLM 75. Na přídi se nachází znak JG 1, okřídlené číslo jedna v na roh postave-

  ném čtverci. Na fotografii stroje žlutá 14 je zřetelně vidět červený pruh na zádi trupu, používaný k označování strojů JG 1 v rámci

  Obrany říše. V něm umístěný svislý pruh byl označením strojů III. Gruppe, provedeným vždy barvou Staffel, v případě 9. Staffel

  žlutou barvou. Některé zdroje uvádějí, že označení bílá 14 překrývalo starší označení v podobě číslice 3, jiné zase, že se jedná

  o zatřené tovární označení TO či TQ. Nabízíme vám proto obě varianty.

  Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921 a do Luftwaffe vstoupil 1. dubna 1941. Po ukončení stíhacího výcviku byl k 23. srp-

  nu 1943 zařazen do stavu JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů. Dne 13. dubna 1944 byl převelen k 2./ JG 3, zařazené k jednot-

  kám Obrany říše, ale v červnu 1944 se vrátil k JG 51 na východní frontu. Dne 4. května 1945 obdržela III./ JG 51 rozkaz k přesunu

  z Východního Pruska do Šlesvicka – Holštýnska. Tam však Horst Petzschler nedoletěl, kvůli navigační chybě přistál ve Švédsku

  na letišti Bulltofta, kde byl internován a v lednu 1946 jej švédské orgány vydaly do Sovětského svazu. Ze zajetí byl propuštěn 22.

  září 1949. Po návratu pracoval u berlínské policie, v roce 1953 emigroval nejprve do Kanady, později do USA, kde pracoval v letec-

  kém průmyslu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů 2. světové války sestřelil 26 protivníků.

  Během svého působení u 2./JG 3 létal Uffz. Petzschler na stroji označeném černá 14. Stroj byl na celém povrchu z výroby na-

  stříkán barvou RLM 76, na přídi nasl znak JG 3. Dne 30. května 1944 byl v tomto stroji během leteckého souboje nad Belzigem

  sestřelen Fw. Otto Bülsow.

  eduard

  57

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 58

  STAVEBNICE 07/2021

  MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec / srpen 1944

  Budoucí držitel Rytířského kříže, eso s 30 nočními sestřely nepřátelských letadel, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sár-

  sku. V roce 1934 absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Lufthanse. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán k letectvu, nejprve

  létal jako dopravní pilot, posléze působil jako instruktor létání bez vidu. V prosinci 1942 byl přesunut ke KG 50, létající na strojích

  He 177, v létě následujícího roku uposlechl výzvy Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300 používající taktiku Wilde Sau

  (používání jednomotorových stíhaček v noci) u JG 300. U této jednotky dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944 dostal rozkaz

  vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jmenován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až do konce 2. světové války. Zemřel 2.

  listopadu 1987.

  Spodní a částečně boční plochy letounu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování v noci. Záď trupu obepínal červený pruh

  označující původního uživatele tohoto stroje v rámci Obrany říše, JG 300. Na obou stranách kormidla bylo vyznačeno pilotovo

  „skóre“ k červenci 1944 v podobě 23 proužků s vyznačením státní příslušnosti protivníka a datem sestřelu.

  V dodávkách Messerschmittů Bf 109 verzí G-2 a G-6 finskému spojenci se objevily i dva stroje verze G-6/AS. Ve finském letectvu

  obdržely kódy MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání 28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním kromě jiných pilotů

  létal ylikersanti Järvi, který na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých celkových dvaceti sedmi. Dalších pět sestřelů na tomto

  stroji dosáhli čtyři různí piloti. Stroje Bf 109G-6/AS nebyly pro finské letectvo v boji se sovětskými piloty výhodou, neboť většina

  bojů se odehrávala pod výškou 3000 metrů, zatímco motory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších letových hladinách.

  Kamufláž tohoto stroje byla nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna o modré hákové kříže na kruhu na křídle a trupu,

  označení stroje MT-463 bylo namalováno na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo označující stroj v rámci jednotky bylo

  namalované mezi trupovým označením a kabinou. Fotografie stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv 24 není známa, ale podle

  známých čísel dalších strojů odvozujeme, že byl tento stroj označen číslicí 2, 4 nebo 6.

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944

  eduard

  58

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 59

  STAVEBNICE 07/2021

  K Bf 109G-6/AS doporučujeme

  48885 Bf 109G-6 1/48 (fotolept)

  FE1142 Bf 109G-6/AS Weekend 1/48 (fotolept)

  644003 Bf 109G-6 LööK 1/48 (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels 1/48 (Brassin)

  648239 Bf 109G-6 radio compartment 1/48 (Brassin)

  648240 Bf 109G-6 cockpit 1/48 (Brassin)

  648247 Bf 109G exhaust stacks 1/48 (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE 1/48 (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  EX512 Bf 109G spinner spirals 1/48 (maska)

  EX524 Bf 109G-6 Erla canopy 1/48 (maska)

  EX581 Bf 109G Erla canopy TFace 1/48 (maska)

  Kat. č. 644003

  Kat. č. 648240

  MT-463, HLeLv 31, Utti, Finsko, léto 1948

  Ukončení bojů se Sovětským svazem znamenalo příměří z 5. září 1944. Jednou z podmínek byla i změna označování vojenských

  letadel Finska, kdy modrý hákový kříž byl nahrazen kokardou v národních barvách Finska, v modré a bílé barvě. Lentolaivue 24,

  jejíž piloti na Messerschmittech Bf 109G dosáhli celkem 304 vzdušných vítězství, si ponechala tyto stroje i v mírové službě. Dne

  4. prosince 1944 byla přejmenována na HLeLv 31. Tato jednotka je stále aktivní a v současnosti její piloti létají na strojích F-18C

  Hornet.

  Jedná se o stejný stroj, jako na předchozím barevném profilu, ale již v poválečné službě, což dokazují kokardy ve finských

  národních barvách, zavedené od 1. dubna 1945. Označení stroje doplňuje kresba netopýra na modrém mraku a měsíci, označení

  strojů HLeLv 31 nočních stíhačů. Měsíc býval bílý nebo žlutý, na stroji MT-463 je bílé barvy. Kormidlo bylo přestříkáno pravděpo-

  dobně finskou zelenou olivovou barvou.

  eduard

  59

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 60

  07/2021

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Tempest Mk.II

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro B-17F v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644104

  Tempest Mk.II LööK

  1/48 Eduard/Special Hobby

  644103

  B-17F LööK

  1/48 HKM

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  60

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 61

  Brassinová sada - britský laserový značko-

  vač pro laserem naváděné pumy v měřítku

  1/32. Sada obsahuje 1 značkovač. Používá-

  no na letounech Tornado GR.1/4.

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Blen-

  heim Mk.I v měřítku 1/48. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  632178

  TIALD pod

  1/32

  644105

  Blenheim Mk.I LööK

  1/48 Airx

  BRASSIN 07/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  61

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 62

  BRASSIN 07/2021

  Brassinová sada - kompresory pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje celkem

  4 kompresory.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kulomety pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje celkem

  14 kulometů.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 32 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648635

  B-17F superchargers

  1/48 HKM

  648634

  B-17F guns

  1/48 HKM

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  62

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 63

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Tem-

  pest Mk.II v měřítku 1/48. Sada obsahuje nohy

  hlavního podvozku a kryty podvozkové šachty.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 2 součástky

  Brassinová sada - kola podvozku pro Tempest

  Mk.II v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlav-

  ního podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Eduard / Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648637

  Tempest Mk.II undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard/Special Hobby

  648636

  Tempest Mk.II wheels

  1/48 Eduard/Special Hobby

  BRASSIN 07/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  63

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 64

  BRASSIN 07/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřít-

  ku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástav-

  bu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17 v měřít-

  ku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástav-

  bu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648647

  P-51D wheels block tread 2

  1/48 Eduard

  648642

  B-17 wheels cross tread

  1/48 HKM

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  64

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 65

  Brassinová sada - motor pro Fw 190F-8

  v měřítku 1/48. Kryty motoru jsou součás

  sady.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 23 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - trupové zbraně pro

  Fw 190F-8 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 17 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648648

  Fw 190F-8 engine

  1/48 Eduard

  648649

  Fw 190F-8 fuselage guns

  1/48 Eduard

  BRASSIN 07/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  65

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 66

  BRASSIN 07/2021

  Brassinová sada - britský kontejner pro ruše-

  ní radarů Sky Shadow pro Tornado

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 1 kontejner.

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor a trupové

  zbraně pro Fw 190F-8 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 31 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672265

  Sky Shadow ECM pod

  1/72

  648650

  Fw 190F-8 engine & fuselage guns

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  66

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 67

  Brassinová sada - GPS / laserem naváděné pumy

  CPU-123 Paveway II v měřítku 1/72. Sada obsa-

  huje 2 pumy. Používáno na britských letounech

  Tornado GR.1/4.

  Sada obsahuje:

  - resin: 14 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kontejner radioelekt-

  ronického boje BOZ-107 v měřítku 1/72.

  Používáno na letounech Tornado.

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  672268

  CPU-123 Paveway II

  1/72

  672269

  BOZ-107 pod

  1/72

  BRASSIN 07/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  67

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 68

  BRASSIN 07/2021

  Brassinová sada - výtokové trysky motorů

  pro Tornado GR.1 v měřítku 1/72.

  Dopopručená stavebnice: Eduard / Revell.

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672270

  Tornado GR.1 exhaust nozzles

  1/72 Eduard/Revell

  Stránka produktu

  eduard

  68

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 69

• Page 70

  BRASSIN 07/2021

  Collection of 4 sets for MiG-21PF in 1/48 scale by Eduard.

  - LööK set (pre-painted Brassin dashboard & Steelbelts)

  - TFace painting mask

  - airbrakes

  - undercarriage wheels

  644108

  MiG-21PF grey LööKplus

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  eduard

  70

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 71

  Collection of 4 sets for MiG-21PFM in 1/48 scale by Eduard.

  - LööK set (pre-painted Brassin dashboard & Steelbelts)

  - TFace painting mask

  - airbrakes,

  - undercarriage wheels

  644109

  MiG-21PFM grey LööKplus

  1/48 Bronco / Hobby 2000

  BRASSIN 07/2021

  Stránka produktu

  eduard

  71

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 72

  SPACE 07/2021

  #3DL48024

  #3DL48025

  #3DL48026

  pro 1/48 stavebnici HKM

  pro 1/48 stavebnici Tamiya

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  B-17F/G radio compartment SPACE

  F-14D SPACE

  MiG-21bis SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  72

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 73

  SPACE 07/2021

  #3DL48027

  #3DL48028

  #3DL48029

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  Fw 190A-8/R2 SPACE

  Bf 109F-4

  Spitfire Mk.IXc late version

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  73

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 74

  FOTOLEPTY ČERVENEC 2021

  T-60 1/35 Hobby Boss (36464)

  T-60

  1/35 Hobby Boss

  eduard

  74

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 75

  FOTOLEPTY 07/2021

  Jackal 1 1/35 Hobby Boss (36465)

  Jackal 1

  1/35 Hobby Boss

  eduard

  75

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 76

  FOTOLEPTY 07/2021

  F/A-18E 1/48 Meng (491194)

  F/A-18E 1/48 Meng (FE1194) (Zoom)

  F/A-18E seatbelts STEEL 1/48 Meng (FE1195) (Zoom)

  F/A-18E 1/48 Meng (EX786) (Mask)

  F/A-18E TFace 1/48 Meng (EX786) (Mask)

  F/A-18E

  1/48 Meng

  eduard

  76

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 77

  FOTOLEPTY 07/2021

  IA-58A Pucara 1/48 Kinec (491196)

  IA-58A Pucara 1/48 Kinec (FE1196) (Zoom)

  IA-58A Pucara seatbelts STEEL 1/48 Kinec (FE1197) (Zoom)

  IA-58A Pucara 1/48 Kinec (EX778) (Mask)

  IA-58A Pucara TFace 1/48 Kinec (EX779) (Mask)

  IA-58A Pucara

  1/48 Kinetic

  eduard

  77

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 78

  Kat. č. D32010

  P-51D-5 "15th AF"

  1/32 Tamiya Revell

  Stránka produktu

  44-13264, Maj. Robert C. Curtis, 2nd FS,

  52nd FG, 15th AF, Madna, Italy, August 1944

  44-13483, Lt.Col. Robert L. Baseler,

  CO of 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy,

  autumn 1944

  44-13160, Maj. Ralph Watson, 5th FS, 52nd FG,

  15th AF, Madna, Italy, summer 1944

  44-13263, Lt. Robert McCampbell, 4th FS,

  52nd FG, 15th AF, Madna, Italy, August 1944

  44-13500, Capt. Robert J. Goebel, 308th FS,

  31th FG, 15th AF, San Severo, Italy, late 1944

  OBTISKOVÉ SADY 07/2021

  eduard

  78

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 79

  44-13264, Maj. Robert C. Curtis, 2nd FS,

  52nd FG, 15th AF, Madna, Italy, August 1944

  44-13483, Lt.Col. Robert L. Baseler,

  CO of 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy,

  autumn 1944

  44-13160, Maj. Ralph Watson, 5th FS, 52nd FG,

  15th AF, Madna, Italy, summer 1944

  Kat. č. D32011

  P-51D-5 „357th FG“

  1/32 Tamiya/Revell

  Stránka produktu

  44-13517, Capt. Robert Becker, 362nd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Great Britain,

  July 1944

  44-13714, Capt. Herschel T. Pascoe,

  363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston,

  Great Britain, August 1944

  44-13586, Capt. Richard Peterson, 364th FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Great Britain, autumn 1944

  44-13691, Maj. Arval J. Roberson, 362nd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Great Britain,

  August 1944

  44-13897, Capt. Charles Peters, 363rd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Great Britain, July 1944

  OBTISKOVÉ SADY 07/2021

  eduard

  79

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 80

  Kat. č. D48085

  P-51D-5 "8th AF"

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  44-13660, Lt. Kenneth A. Skinner, 79th FS, 20th FG, 8th AF, King´s Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

  44-13760, Capt. Glenn M. Webb, 79th FS, 20th FG, 8th AF, Northamptonshire,

  King´s Cliffe, Velká Británie, říjen 1944

  44-13619, Lt. Robert W. Graham, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney,

  Norfolk, Velká Británie, červenec 1944

  44-13471, Capt. Evan M. Johnson, 505th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere, Cambridgeshire,

  Velká Británie, květen 1944

  44-13410, Col. Thomas J. J. Christian, 375th FS, 361st FG, 8th AF, Bottisham, Cambridgeshire,

  Velká Británie, červenec 1944

  OBTISKOVÉ SADY 07/2021

  eduard

  80

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 81

  Kat. č. D72033

  Italian smoke rings camouage

  1/72

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 07/2021

  eduard

  81

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 82

  32988 P-40M interior 1/32

  33283 P-40M seatbelts STEEL 1/32

  JX275 P-40M 1/32

  32465 P-40M exterior 1/32

  32466 P-40M landing aps 1/32

  32467 P-40M gun bays 1/32

  32987 PT-13 Kaydet 1/32

  33281 PT-13 Kaydet seatbelts STEEL 1/32

  JX274 PT-13 Kaydet 1/32

  BIG33133 P-40M part I 1/32 Trumpeter

  BIG33134 P-40M part II 1/32 Trumpeter

  BIG33135 PT-13 Kaydet 1/32 Roden

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  82

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 83

  481046 MiG-15bis landing aps 1/48

  491178 MiG-15bis 1/48

  FE1179 MiG-15bis seatbelts STEEL 1/48

  EX775 MiG-15bis 1/48

  49051 Remove before ight UK

  491172 Harrier GR.1 1/48

  FE1174 Harrier GR.1/3 seatbelts STEEL 1/48

  EX770 Harrier GR.1/3 1/48

  49051 Remove before ight UK

  491173 Harrier GR.3 1/48

  FE1174 Harrier GR.1/3 seatbelts STEEL 1/48

  EX770 Harrier GR.1/3 1/48

  BIG49291 MiG-15bis 1/48 Bronco/Hobby 2000

  BIG49292 Harrier GR.1 1/48 Kinetic

  BIG49293 Harrier GR.3 1/48 Kinetic

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  83

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 84

  MASKY 07/2021

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX277 F-100C 1/32 Trumpeter

  JX278 F-100C TFace 1/32 Trumpeter

  EX785 Ju 87D TFace 1/48 Hasegawa

  EX786 F/A-18E 1/48 Meng

  EX787 F/A-18E TFace 1/48 Meng

  EX788 IA-58A Pucara 1/48 Kinec

  EX789 IA-58A Pucara TFace 1/48 Kinec

  EX790 F-84F 1/48 Kinec

  EX791 F-84F TFace 1/48 Kinec

  EX792 Lancaster B Mk.I 1/48 HKM

  EX793 Lancaster B Mk.I TFace 1/48 HKM

  EX786

  JX277

  EX787

  JX278

  EX788

  EX788

  EX789

  EX789

  EX790 EX791

  EX791

  EX793EX793

  EX792

  EX787

  JX278

  eduard

  84

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 85

  STAVEBNICE

  11148 WILDE SAU Episode two Saudämmerung 1/48 Limited edition

  2136 ANGLERANGRIFF 1/72 Limited edition

  84114 Fw 190A-8/R2 1/48 Weekend edition

  84130 MiG-21bis 1/48 Weekend edition

  82114 Bf 109F-4 (reedice) 1/48 ProPACK

  8281 Spitre Mk.IXc (reedice) 1/48 ProPACK

  84169 Bf 109G-6 (reedice) 1/48 Weekend edition

  FOTOLEPTY

  36464 T-60 1/35 Hobby Boss

  36465 Jackal 1 1/35 Hobby Boss

  32468 F-100C exterior 1/32 Trumpeter

  32469 F-100C slats 1/32 Trumpeter

  32470 F-100C air brake 1/32 Trumpeter

  32471 F-100C undercarriage 1/32 Trumpeter

  32472 F-100C gun bay 1/32 Trumpeter

  32989 F-100C interior 1/32 Trumpeter

  481056 B-17F ammo feed chutes 1/48 HKM

  491192 Ju 87D 1/48 Hasegawa

  491194 F/A-18E 1/48 Meng

  491196 IA-58A Pucara 1/48 Kinetic

  491198 F-84F 1/48 Kinetic

  491201 B-17F wooden oors & ammo boxes 1/48 HKM

  73744 F-111D 1/72 Hasegawa

  73745 F-111F 1/72 Hasegawa

  ZOOMY

  33284 F-100C 1/32 Trumpeter

  33285 F-100C seatbelts STEEL 1/32 Trumpeter

  FE1192 Ju 87D 1/48 Hasegawa

  FE1193 Ju 87D seatbelts STEEL 1/48 Hasegawa

  FE1194 F/A-18E 1/48 Meng

  FE1195 F/A-18E seatbelts STEEL 1/48 Meng

  FE1196 IA-58A Pucara 1/48 Kinetic

  FE1197 IA-58A Pucara seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1198 F-84F 1/48 Kinetic

  FE1199 F-84F seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1200 Fw 190A-8/R2 Weekend 1/48 Eduard

  FE1202 Lancaster B Mk.I seatbelts STEEL 1/48 HKM

  SS744 F-111D 1/72 Hasegawa

  SS745 F-111F 1/72 Hasegawa

  MASKY

  JX277 F-100C 1/32 Trumpeter

  JX278 F-100C TFace 1/32 Trumpeter

  EX785 Ju 87D TFace 1/48 Hasegawa

  EX786 F/A-18E 1/48 Meng

  EX787 F/A-18E TFace 1/48 Meng

  EX788 IA-58A Pucara 1/48 Kinetic

  EX789 IA-58A Pucara TFace 1/48 Kinetic

  EX790 F-84F 1/48 Kinetic

  EX791 F-84F TFace 1/48 Kinetic

  EX792 Lancaster B Mk.I 1/48 HKM

  EX793 Lancaster B Mk.I TFace 1/48 HKM

  BIGEDY

  BIG33133 P-40M part I 1/32 Trumpeter

  BIG33134 P-40M part II 1/32 Trumpeter

  BIG33135 PT-13 Kaydet 1/32 Roden

  BIG49291 MiG-15bis 1/48 Bronco/Hobby 2000

  BIG49292 Harrier GR.1 1/48 Kinetic

  BIG49293 Harrier GR.3 1/48 Kinetic

  BRASSINY

  632178 TIALD pod 1/32

  644103 B-17F LööK 1/48 HKM

  644104 Tempest Mk.II LööK 1/48 Eduard/Special Hobby

  644105 Blenheim Mk.I LööK 1/48 Airx

  648634 B-17F guns 1/48 HKM

  648635 B-17F superchargers 1/48 HKM

  648636 Tempest Mk.II wheels 1/48 Eduard/Special Hobby

  648637 Tempest Mk.II undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard/Special Hobby

  648642 B-17 wheels cross tread 1/48 HKM

  648647 P-51D wheels block tread 2 1/48 Eduard

  648648 Fw 190F-8 engine 1/48 Eduard

  648649 Fw 190F-8 fuselage guns 1/48 Eduard

  648650 Fw 190F-8 engine & fuselage guns 1/48 Eduard

  672265 Sky Shadow ECM pod 1/72

  672268 CPU-123 Paveway II 1/72

  672269 BOZ-107 pod 1/72

  672270 Tornado GR.1 exhaust nozzles 1/72 Eduard/Revell

  LookPLUS

  644108 MiG-21PF grey LööKplus 1/48 Eduard

  644109 MiG-21PFM grey LööKplus 1/48 Eduard

  OBTISKOVÉ SADY

  D32010 P-51D-5 "15th AF" 1/32 Tamiya/Revell

  D32011 P-51D-5 "357th FG" 1/32 Tamiya/Revell

  D48085 P-51D-5 "8th AF" 1/48 Eduard

  D72033 Italian smoke rings camouage 1/72

  SPACE

  3DL48024 B-17F/G radio compartment SPACE 1/48 HKM

  3DL48025 F-14D SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48026 MiG-21bis SPACE 1/48 Eduard

  3DL48027 Fw 190A-8/R2 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48028 Bf 109F-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48029 Spitre Mk.IXc late version SPACE 1/48 Eduard

  červenec 2021

  Novinky

• Page 86

  POSTAVENO

  postavil Robert Szwarc

  Kat. č. 11146

  Kamo B

  1/48

  eduard

  86

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 87

  POSTAVENO

  P7666, S/Ldr Donald O. Finlay, 41. squadrona, RAF Hornchurch,

  Velká Británie, listopad 1940

  Donald Finlay byl slavným britským atletem. Stal se mistrem Evropy v běhu na 110 m překážek v roce 1938, získal také bronzovou medaili na

  olympiádě v Los Angeles v roce 1932 a stříbrnou v Berlíně v roce 1936, obě opět v běhu na 110 m překážek. Po válce byl kapitánem britského

  týmu na olympiádě v Londýně v roce 1948, kde také přednesl olympijský slib. Do RAF vstoupil v roce 1935, v bitvě o Británii velel 54. squadroně.

  28. srpna byl sestřelen v souboji nad Ramsgate a zraněn, po uzdravení převzal velení 41. squadrony. Celkem dosáhl v bitvě o Británii 4 sestřelů.

  Jeho Spitfire Mk.IIa nese zbarvení používané na konci roku 1940 a na začátku roku 1941. Standardní Temperate Land Scheme bylo nařízením Air

  Ministry z 27. listopadu 1940 doplněno o černě zbarvenou spodní plochu levé poloviny křídla, pruh v barvě Sky před ocasem a stejně zbarvený

  vrtulový kužel.

  Stránka produktu

  eduard

  87

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 88

  POSTAVENO

  Tempest Mk.V

  1/48

  Series 2

  postavil Carlo Beltramini

  Kat. č. 82122

  IPMS Italia - Verona

  JN803, 486. (RNZAF) squadrona, 122. Wing, B.80 Volkel, Nizozemsko, říjen 1944

  Jeden z prvních Tempestů Mk.V Series 2 byl dodán ke 486. squadroně na základnu Newchurch 17. května 1944. Během letů na ochranu jižní

  Anglie proti letounovým střelám na něm několik pilotů jednotky dosáhlo celkem 26 sestřelů V-1. V boji proti této zbrani se jednalo o jeden

  z nejúspěšnějších strojů. Na konci září 1944 byla vyjmuta 486. squadrona z podřízenosti 150. Wingu a přesunuta ke 122. Wingu na letiště B.60

  Grimbergen v osvobozené části Belgie. Po měsíčním působení z tohoto letiště následoval další přesun, tentokrát na letiště B.80 Volkel v Nizo-

  zemsku. Se strojem JN8903 často létal F/O ‘Jack’ Stafford, který na něm dosáhl několika sestřelů V-1. V prosinci 1944 byl stroj JN803 přesunut

  k 3. squadroně, ztracen byl 30. prosince 1944, kdy byl sestřelen Messerschmittem Bf 109 od IV./JG 27 nad letištěm Rheine. Pilot F/O Kenneth

  Slade-Betts DFC byl zajat a zavražděn důstojníkem bezpečnosti na tomto letišti.

  Standardně kamuflovaný Tempest v tzv. Day Fighter Scheme nese již pouze část rozpoznávacího markingu v podobě černobílých, tzv. invazních

  pruhů. Jejich používání na křídle a horní části trupu bylo zrušeno rozkazem z 10. září 1944. Na pravé straně pod čelním štítkem jsou namalová-

  ny siluety sestřelených V-1.

  eduard

  88

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 89

  POSTAVENO

  Bf 109G-6 early version

  1/48

  postavil Václav Vopalecký

  Kat. č. 82113

  Kamo A

  W.Nr. 15919, Maj. Hermann Graf, velitel JGr 50, Wiesbaden – Erbenheim, září 1943

  Hermann Graf si na své konto připsal celkem 212 sestřelů, z toho 202 na východní frontě. Dne 16. září 1942 byl za dosažení 172 vítězství vyzna-

  menán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty, tehdy nejvyšším německým válečným vyznamenáním. S tímto pestře zbarveným

  letounem Graf létal na podzim 1943, kdy velel JGr 50. Jagdgruppe 50 vznikla 15. srpna 1943 přejmenováním části Jagdgruppe Süd der ObdL,

  jenž se již od 21. července zabývala stíháním průzkumných Mosquit létajících ve velkých výškách. Velel jí Hermann Graf, jenž také stál za

  vznikem znaku Gruppe namalovaným na levém boku trupu pod kabinou. Postavička Rotenjägera – Rudého lovce - symbolizovala fotbalový tým

  Luftwaffe, v němž Graf hrál společně s řadou tehdejších německých reprezentantů a jenž byl znám právě pod názvem Die roten Jäger.

  Stránka produktu

  eduard

  89

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 90

  BIG49294 Su-33 1/48 Minibase

  BIG49295 Sabre F.4 1/48 Airx

  BIG49296 MV-22 1/48 1/48 Hobby Boss

  BIG49297 Blenheim Mk.I 1/48 Airx

  BIG49298 B-17F part I 1/48 HKM

  BIG49299 B-17F part II 1/48 HKM

  632176 CPU-123 Paveway II 1/32

  632177 AIM-9J Sidewinder 1/32

  632179 DH.82A Tiger Moth wheels 1/32 ICM

  644112 Sabre F.4 LööK 1/48 Airx

  644113 Spiire Mk.V LööK 1/48 Eduard

  648624 GBU-15(V)1/B 1/48

  648630 Lutorpedo F5w 1/48

  648639 Tempest Mk.II cockpit 1/48 Eduard/Special Hobby

  648640 Spiire Mk.V engine 1/48 Eduard

  648641 RP-3 60lb rockets for Tempest Mk.II 1/48

  Eduard/Special Hobby

  648643 B-17 wheels block tread 1/48 HKM

  648651 AGM-142 Popeye 1 1/48

  648653 Su-27 wheels 1/48 GHW

  648654 Tempest Mk.II exhaust stacks 1/48 Eduard/Special Hobby

  648655 Su-27UB ejecon seats 1/48 GHW

  672267 TIALD pod 1/72

  672271 JP233 dispenser 1/72

  644110 P-39Q LööKplus 1/48 Eduard

  644111 Mustang Mk.IV LööKplus 1/48 Eduard

  SIN64873 B-17F 1/48 HKM

  BIG ED (srpen)

  BRASSIN (srpen)

  BIGSIN (srpen)

  LöökPlus (srpen)

  BIG49296

  BIG49294

  BIG49298

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  644112 Sabre F.4 LööK 1/48 Airx

  eduard

  90

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 91

  644113 Spitre Mk.V LööK 1/48 Eduard

  BIG49294 Su-33 1/48 Minibase

  BIG49295 Sabre F.4 1/48 Airx

  BIG49296 MV-22 1/48 1/48 Hobby Boss

  BIG49297 Blenheim Mk.I 1/48 Airx

  BIG49298 B-17F part I 1/48 HKM

  BIG49299 B-17F part II 1/48 HKM

  632176 CPU-123 Paveway II 1/32

  BRASSIN

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  91

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 92

  632177 AIM-9J Sidewinder 1/32

  632179 DH.82A Tiger Moth wheels 1/32 ICM

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  eduard

  92

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 93

  648624 GBU-15(V)1/B 1/48

  648630 Lufttorpedo F5w 1/48

  BRASSIN

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  93

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 94

  648639 Tempest Mk.II cockpit 1/48 Eduard/Special Hobby

  648640 Spitre Mk.V engine 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  eduard

  94

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 95

  648643 B-17 wheels block tread 1/48 HKM

  648641 RP-3 60lb rockets for Tempest Mk.II 1/48 Eduard/Special Hobby

  BRASSIN

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  95

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 96

  648651 AGM-142 Popeye 1 1/48

  648653 Su-27 wheels 1/48 GHW

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  eduard

  96

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 97

  648655 Su-27UB ejection seats 1/48 GHW

  648654 Tempest Mk.II exhaust stacks 1/48 Eduard/Special Hobby

  BRASSIN

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  97

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 98

  672267 TIALD pod 1/72

  672271 JP233 dispenser 1/72

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  eduard

  98

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 99

  644110 P-39Q LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro P-39Q v měřítku 1/48 pro stavebnici Eduard.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  eduard

  99

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 100

  644111 Mustang Mk.IV LööKplus 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Mustang Mk.IV (verze D-20 a vyšší) v měřítku 1/48

  pro stavebnici Eduard.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky

  - kola podvozku

  BRASSIN

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  100

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 101

  SIN64873 B-17F 1/48 HKM

  Soubor 4 sad pro B-17F v měřítku 1/48 pro stavebnici HK Models.

  - podvozkové nohy BRONZ

  - palubní zbraně

  - kompresory

  - kola podvozku

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  SRPEN 2021

  BRASSIN

  eduard

  101

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 102

  FOTOLEPTY

  53267 USS Langley AV-3 1/350 Trumpeter

  53268 USS Langley AV-3 safety nets 1/350 Trumpeter

  32473 F-100C interior pt.2 1/32 Trumpeter

  32990 AH-1G 1/32 ICM

  36466 Cromwell Mk.IV 1/35 Airx

  481057 Mi-24P cargo interior 1/48 Zvezda

  481058 Mi-24P exterior 1/48 Zvezda

  481059 Lancaster B Mk.I radiators 1/48 HKM

  481060 Lancaster B Mk.I bomb bay 1/48 HKM

  481063 Lancaster B Mk.I landing aps 1/48 HKM

  481064 Tempest Mk.II landing aps 1/48 Eduard/Special Hobby

  481065 Spiire Mk.V landing aps 1/48 Eduard

  491203 Lancaster B Mk.I cockpit 1/48 HKM

  491204 Me 163B 1/48 Gaspatch Model

  491205 Mi-24P interior 1/48 Zvezda

  73746 A-4B 1/72 Fujimi / Hobby 2000

  ZOOMY

  33286 AH-1G 1/32 ICM

  33287 AH-1G seatbelts STEEL 1/32 ICM

  FE1203 Lancaster B Mk.I 1/48 HKM

  FE1204 Me 163B seatbelts STEEL 1/48 Gaspatch Model

  FE1205 Mi-24P 1/48 Zvezda

  FE1206 Mi-24P seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1207 Spiire Mk.V seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1208 Tempest Mk.II seatbelts STEEL 1/48 Eduard/Special Hobby

  FE1209 Fw 190D-9 Weekend 1/48 Eduard

  FE1210 Spiire F Mk.IXc Weekend 1/48 Eduard

  FE1211 Fw 190D-9 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS746 A-4B 1/72 Fujimi / Hobby 2000

  MASKY

  JX279 AH-1G 1/32 ICM

  JX280 AH-1G TFace 1/32 ICM

  EX794 Me 163B 1/48 Gaspatch Model

  EX795 Me 163B TFace 1/48 Gaspatch Model

  EX796 Tempest Mk.II TFace 1/48 Eduard/Special Hobby

  EX797 Spiire Mk.V TFace 1/48 Eduard

  EX798 Mi-24P 1/48 Zvezda

  EX799 Mi-24P TFace 1/48 Zvezda

  CX602 A-4B 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  CX603 F-4E 1/72 Fine Molds

  OBTISKOVÉ SADY

  D32012 Tempest Mk.V stencils 1/32 Special Hobby/Revell

  D48086 Tempest Mk.II stencils 1/48 Eduard/Special Hobby

  D48087 Tempest Mk.II roundels 1/48 Eduard/Special Hobby

  D48088 Spiire Mk.V stencils 1/48 Eduard

  D48089 Su-7 stencils 1/48 OEZ/Směr

  D48090 Su-27 1/48 GWH

  SPACE

  3DL48030 Tempest Mk.II SPACE 1/48 Eduard/Special Hobby

  3DL48031 Spiire Mk.V SPACE 1/48 Eduard

  3DL48032 Me 163B SPACE 1/48 Gaspatch Model

  3DL48033 Lancaster B Mk.I SPACE 1/48 HKM

  SRPEN 2021

  Fotolepty, masky, obtiskové sady a SPACE

  eduard

  102

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 103

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Tempest Mk.II early version

  Kat. č. 82124

  1/48

  STAVEBNICE

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  103

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 104

  EAGLE´S CALL

  STAVEBNICE

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 11149

  1/48

  Spitfire Mk.Vb, AB875, P/O Joseph M. Kelly,

  No. 71 (Eagle) Squadron, RAF Martlesham Heath,

  Suffolk, Velká Británie, únor 1942

  Spitfire Mk.Vb, BM581, P/O William P. Kelly, No. 121 (Eagle) Squadron, RAF Southend, Essex, Velká Británie, červenec 1942

  Spitfire Mk.Vb, BL753, P/O Donald J. M. Blakeslee,

  No. 401 Squadron RCAF, RAF Gravesend, Kent,

  Velká Británie, duben–květen 1942

  eduard

  104

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 105

  EAGLE´S CALL

  STAVEBNICE

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Spitfire Mk.Vb, BL255, Lt. Dominic S. Gentile, 336th FS,

  4th FG, 8th AF, Debden, Essex, Velká Británie, srpen 1942

  Spitfire Mk.Vb Trop, ER200 (pravděpodobně),

  Lt. Col. Fred M. Dean, 31st FG, Korba, Tunisko, květen 1943

  Spitfire Mk.Vb Trop, ER570, Maj. Robert Levine, 4th FS,

  52nd FG, Mediterranean Alied Coastal Air Force (MACAF),

  La Sers, Tunisko, srpen 1943

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. George G. Loving, 309th FS,

  31st FG, 12th AF, Pommigliano, Itálie, prosinec 1943

  Spitfire Mk.Vb, EN851, Lt. Roland F. Wooten, 307th FS,

  31st FG, 8th AF, RAF Merston, West Sussex, Velká Británie,

  srpen 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, BR112, Sgt. Claude Weaver,

  No. 185 Squadron RAF, Hal Far, Malta, září 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, ES353, Capt. Jerome S. McCabe, 5th FS,

  52nd FG, Mediterranean Alied Coastal Air Force (MACAF),

  La Sebala, Tunisko, červen 1943

  Spitfire Mk.Vc Trop, 307th FS, 31st FG, 12th AF, La Senia,

  Alžírsko, konec 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. Richard Alexander, 2nd FS, 52nd FG, 12th AF, Borgo, Korsika, začátek 1944

  eduard

  105

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 106

  Fw 190D-9

  1/48

  Kat. č. 84102

  STAVEBNICE

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  WNr. 600424, Lt. Heinz Sachsenberg, München- Riem,

  Německo, duben - květen 1945

  WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg, Stab I./JG 2,

  Merzhausen, Německo, 1. ledna 1945

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26,

  Německo, 1945

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, Stab JG 6, Welzow,

  Německo, únor 1945 - květen 1945

  eduard

  106

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 107

  WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg, Stab I./JG 2,

  Merzhausen, Německo, 1. ledna 1945

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26,

  Německo, 1945

  Spitfire F Mk.IX

  1/48

  Kat. č. 84175

  STAVEBNICE

  SRPEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  eduard

  107

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 108

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-21MF

  Kat. č. 8231

  Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-21MF, No. 7628, Egyptské letectvo, základna Tanta,

  Egyptská arabská republika, 1988

  MiG-21MF, 4. letka, 31. stíhací letecký pluk, základna Sliač,

  Slovensko, červenec 1997

  MiG-21SM, 812th UAP, Charkovské vyšší vojenské letecká

  učiliště, letiště Kupjansk, Sovětský svaz, srpen 1991

  MiG-21MF, 9. stíhací letecký pluk, základna Bechyně,

  Československo, 1989 – 1993

  MiG-21MF, 10. Eskadra Lotnictwa Taktycznego,

  základna Lask AB, Polsko, 2001 – 2003

  MiG-21MF, Jagdfliegergeschwader 3, základna Preschen,

  Německá demokratická republika, 1990

  eduard

  108

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 109

  HISTORIE

  Toho dne, kdy inzerát vyšel, onoho zmíněného 11. března, se můj

  život navždy a zásadně změnil, ač jsem to v tu chvíli ještě netu-

  šil. Od rána se mi doma telefon netrhl, ale dalo se to zvládnout.

  Večer, někdy po sedmé, se ozval zvonek. Za dveřmi stál menší

  fousatý chlapík, tvářil se přívětivě, v jedné ruce měl stočené

  Letectví, v druhé ruce tašku s modely, a oznámil, že jde na ten

  inzerát. Pozval jsem ho dál, a než jsem mu stačil uvařit kafe,

  ozval se zvonek podruhé. Za dveřmi stál chlapík, který vypadal

  jako Alice Cooper bez make-upu, tvářil se naštvaně, v jedné

  ruce měl stočené Letectví, v druhé tašku s modely, a povídá, že

  jde na ten inzerát. Než jsem mu stačil sehnat netopýra a uvařit

  kafe, dali se pánové do družného hovoru, od kterého jsme se

  rozešli krátce po půlnoci. Tedy, pánové sice odešli domů, ale

  vlastně už jsme se nikdy nerozešli a naše osudy se navzájem

  proplétaly následujících 35 let a proplétají se podnes. Ten první

  návštěvník byl Zdeněk Sekyrka, ten druhý se jmenoval Zdeněk

  Flégl.

  Než přišel Eduard

  Začalo to nevinně. Scházeli jsme se u nás v kuchyni, nebo

  u Fléglů v kuchyni, probrali jsme modely, jak k nim přijít, kde

  se co dá sehnat, protože tehdy jsme modely ani tak nekupovali,

  jako sháněli. U Fléglů v kuchyni jsem poprvé viděl fotolepty.

  Zdeňkové o nich mluvili velmi zasvěceně, jako by je léta po-

  užívali. Pravda je, že jeden z nich si lept od Airwaves koupil

  u Hannantů. Dalo by se říct, že to byl takový první impuls, tech-

  nologický počátek budoucího Eduardu. Další impuls přišel po

  pár měsících. Ukázalo se, že Zdeněk se kromě klasické mode-

  lařiny a sbírání krabiček a literatury věnuje také výrobě epo-

  xidových modelů. Takzvaných epoxiďáků. Zdeněk se nepoho-

  dl se svým tehdejším parťákem a přišel s nabídkou, která se

  neodmítá. Neodmítl jsem ani já a začal jsem se Zdeňkem vy-

  rábět epoxiďáky. Brzy jsem pochopil, že už má dávno detailně

  propracovanou technologii výroby, protože na rozdíl od jiných

  part, které vyráběly podobné modely, a nebylo jich v Českoslo-

  vensku málo, Zdeněk odléval modely do tvrdých epoxidových

  forem. Nebylo to jako dnes, kdy se resinové modely a doplňko-

  vé sady odlévají z polyuretanů, které vytuhnou v řádu desítek

  vteřin a odlévání má oproti starým časům obrovskou produk-

  tivitu. Tenkrát šlo všechno pomaleji, jedna sada odlitků, což

  byl v podstatě jeden kompletní model, se vyrobila za 24 hodin.

  To byla doba, za kterou se namíchaná směs epoxidové prysky-

  řice ChS Epoxy 1200 vytvrdila a odlitek se mohl vyndat z formy.

  Zdeněk měl výrobu „v paži“. Já ne, byl jsem začátečník a měl

  jsem se co učit. Začal jsem předlohou. Nigel Hannant, který

  v osmdesátkách provozoval čilý výměnný obchod s Českými

  i jinými východoevropskými modeláři, poptával epoxiďáky le-

  tadel z první světové války v měřítku 1/72 a nabízel šest liber

  za kus. To byly velké peníze za malý model! Tak jsem prag-

  maticky udělal předlohu na Fokkera D.VIII v měřítku 1/72. Byl

  jsem z toho, že jsem něco takového dokázal, tak exaltovaný, že

  jsem při odjezdu za Zdeňkem položil krabičku s předlohou na

  střechu své škody 105L a odjel. Teprve když jsem zaparkoval

  před Zdeňkovým domem, zjistil jsem, že krabičku nemám. Vrá-

  til jsem se zpět domů a zlé tušení se naplnilo. Krabička ležela

  na ulici, díly byly rozmetány po celé šířce ulice, protože kra-

  bičku přejel právě odjíždějící popelářský vůz. Kupodivu, škody

  nebyly velké, po pár dnech jsem předlohu opravil, Zdeněk vy-

  robil sadu forem, dovezl mi ji a dal mi školení v odlévání. Jak

  rozmíchat epoxid, jak se zbavit bublinek, jak separovat formy,

  aby se k nim odlitek nepřilepil, jak štětcem nanést epoxid do

  forem, jak formy zavřít, sevřít svorkami a čekat… Druhý den

  přijel, ukázal mi, jak formy otevřít, vyndat díly, očistit díly formy

  a znovu je naplnit epoxidem. To jsem pak provozoval každý den.

  Nalít, zavřít, druhý den otevřít, vyndat, vyčistit, naseparovat,

  nalít epoxid, zavřít… Stále dokola, jak u blbejch na dvorečku.

  Mezitím jsem udělal další předlohu, Fokkera D.VI. Zdeněk mě

  cepoval, aby byly předlohy lepší, učil mě ty správné postupy,

  Se Zdeňkem Sekyrkou jsem se seznámil na in-

  zerát. Stalo se to 11. března roku 1986. Usoudil

  jsem tehdy, že se moje sbírka modelů rozrostla

  do nesmyslných rozměrů a že tolik modelů už

  nikdy neslepím – jako by o něco takového v mo-

  delařině někdy šlo, že? Usoudil jsem, že je třeba

  ji zredukovat a jaksi tematicky vyhranit. Rozho-

  dl jsem se zaměřit na letadla 2. světové války,

  a zkraje roku 1986 jsem si dal jsem do Letectví

  a kosmonautiky inzerát, že vyměním mode-

  ly moderních letadel za modely letadel z druhé

  světové války.

  JAK JSEM POTKAL

  ZDEŇKA SEKYRKU

  eduard

  109

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 110

  a já, abych mu nezůstal nic dlužen, jsem přišel s tím, že správ-

  ný model musí mít i návod na sestavení a krabičku. Zdeněk ku-

  podivu souhlasil. Abyste rozuměli, české epoxiďáky tehdy nic

  takového neměly, dodávaly se v igelitovém pytlíku, bez krabič-

  ky a návodu. Zručný modelář si poradí sám, že ano. Zdeněk vy-

  myslel, že si krabičky vyrobíme sami z krabic na dorty. Udělal

  výsekovou formu, já jsem skoupil všechny dostupné krabice na

  dorty v celém Severočeském kraji od Klášterce nad Ohří až po

  Děčín a začali jsme vyrábět krabičky. Titulní obrázek jsme tiskli

  na kancelářský papír na Xeroxu, který byl k dispozici na Auto-

  dromu v Mostě, a štítky s titulkem jsme lepili na krabičky. Na

  Xeroxu na Autodromu jsme tiskli i návody. A dali jsme novému

  produktu i jméno: Eduard.

  Divoké začátky

  Eduard byla tehdy moje přezdívka, kterou jsem pár let předtím

  nafasoval v litvínovské chemičce, a kterou jsem nesnášel. Tak

  jsem si řekl, že se jí elegantně zbavím tím, že jí věnuji té nové

  řadě epoxiďáků. Záměrně mluvím o řadě, protože firma to ješ-

  tě zdaleka nebyla. Naopak, bylo to ilegální podnikání. Vyrábět

  modely legálně v zásadě ani možné nebylo, i když existovali

  i geniální jedinci, jako třeba jistý Jiří Šilhánek, kteří dokázali své

  podnikání tohoto typu zlegalizovat i za socializmu. No ale Jiřího

  Šilhánka jsem tehdy osobně neznal, byla to tajemná osobnost,

  něco mezi Karlem Gottem a Fidelem Castrem. Tak trochu jsem

  nevěřil, že takový člověk opravdu existuje, a pokud existuje, tak

  ho stejně nikdy nepotkám. A aby toho nebylo dost, ukázalo se,

  že tvořit předlohy, dělat formy, stříhat a sešívat krabice, ob-

  jíždět papírnictví a skupovat krabice na dorty, tisknout návody,

  balit modely, vozit je na poštu a do toho ještě odlévat a čistit

  odlitky, to všechno je na dva lidi práce až nad hlavu. Rozhodl

  jsem se tedy nabrat zaměstnance. Ilegálně, samozřejmě. Vět-

  šina z nich byli kamarádi nebo jejich rodinní příslušníci, naši

  rodinní příslušníci… Dali jsme dohromady síť nějakých deseti

  lidí, rozdělili mezi ně formy a já jsem začal svoji dráhu mana-

  žera v modelařině tím, že jsem objížděl spolupracovníky, roz-

  vážel formy a epoxid, který jsme mezitím také skoupili v droge-

  riích v širokém okolí, včetně Loun, Kladna a Slaného, a zároveň

  jsem při tom vybíral hotové odlitky. Další lidé nám je balili,

  a náš ilegální byznys vzkvétal a bujel. A to bylo na Zdeňka moc.

  Večer vždy přijel, seděli jsme v kuchyni a Zdeněk mě přesvěd-

  čoval, že toho musíme nechat, protože když toho nenecháme,

  tak nás odhalí, zatknou a zavřou. Pravda je, že ta činnost trochu

  připomínala pěstování marihuany a drogové dealerství, a asi

  by nás za to policajti zatknout mohli, kdyby ovšem neměli jiné

  starosti. Jenomže to už nestihli. Než nás zatkli za nedovolené

  podnikání, potažmo za příživnictví, přišla revoluce, režim padl

  a podnikání už nebylo nelegální.

  Na rozcestí

  Jenomže my jsme naše podnikání nezlegalizovali, namísto toho

  jsme se rozešli. Ne ve zlém, rozešli jsme se v dobrém. Mohly

  za to fotolepty, takže vlastně Zdeněk. Neměl mi je ukazovat.

  Vrtaly mi totiž v hlavě, a já jsem po nějaké době nejen organi-

  zoval odlévání po celém Mostě, ale také jsem s dalším kama-

  rádem a kolegou z chemičky, Ctiradem Kuřákem, vyvíjel tech-

  nologii pro jejich výrobu. V roce 1989 se nám zdálo, že máme

  použitelné výsledky. Shodou okolností Zdeňkův bratr, pilot

  MiGu-21 a kapitán letectva ČSLA, který se už nějakou dobu po-

  koušel armádu opustit, v polovině roku 1989 opravdu do civilu

  odešel. Tedy po pravdě řečeno ho z armády vyhodili a on hle-

  dal práci. Napadlo ho, že se bude ucházet o práci konstruktéra

  v Družstvu Směr v Praze. Domluvil si tam schůzku s Otou Jar-

  timem a Karlem Mišákem, tehdejšími konstruktéry ve Směru,

  a vzal mě na ni s sebou. Můj záměr byl nabídnout Družstvu

  Směr zavedení výroby našeho vynálezu, fotoleptů pro plastiko-

  vé modely. Výsledek byl ten, že jsem se vrátil s návrhem, aby-

  chom si založili firmu nebo družstvo na výrobu fotoleptů pro

  Směr. Ctirada Kuřáka tato myšlenka nadchla, pustili jsme se

  do organizace firmy a zakrátko bylo jasné, že si musím vyřešit

  zásadní dilema: lepty, nebo modely? Na dvou židlích sedět ne-

  šlo. Rozhodl jsem se pro lepty, Zdeněk zůstal u modelů a naše

  cesty se rozdělily. O společný majetek jsme se podělili tak, že

  si Zdeněk nechal formy a výrobu našich modelů a já jsem si

  nechal název Eduard. To proto, že Ctiradovi se to jméno líbilo.

  Ostatně, on patřil mezi ty, kdo moji přezdívku rádi a s gustem

  používali.

  I po rozchodu jsme se ovšem dál vídali a Zdeněk nám naprosto

  zásadně pomohl v rozvoji firmy. Pracoval tehdy na výpočetním

  oddělení podniku Báňské stavby Most. Báňské stavby měly

  v budově v centru města toto oddělení i s velkým sálovým po-

  čítačem. Řekl bych, že ta věc, zabírající dvě patra velké budovy,

  měla výpočetní výkon jako dnešní chytrý telefon. Nicméně fir-

  ma zakoupila tehdy moderní stolní počítač s procesorem Intel

  HISTORIE

  eduard

  110

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 111

  286 a plotr. Zdeněk celkem rychle rozpoznal, že pro konstrukci

  leptů je počítač ideální zařízení, a domluvil nám PC k pronájmu.

  A já začal kreslit lepty v kamrdlíku na Báňských stavbách. Na

  plotru jsem pak lept nakreslil v čarách, plochy se musely vy-

  barvit tuší. Na vybarvování jsem opět zaangažoval již zkušené

  spolupracovníky, kteří předtím odlévali modely. Nutno říct, že

  řada těchto lidí pracuje pro Eduard dodnes.

  Zase společně

  V roce 1992 se staly dvě věci. Ukázalo se, že to s těmi epoxiďá-

  ky nebude tak skvělý byznys, jak to původně vypadalo, zatímco

  lepty se překvapivě ujaly a prodávaly se jako z praku. A já jsem

  se mezitím seznámil s Jiřím Šilhánkem a nabídl mu lepty do

  stavebnic MPM. Jiří mě kupodivu přijal a vyslechl moji nabídku,

  i když on byl už dávno velká byznysová hvězda, majitel firmy

  MPM, jezdil ve velkém bavoráku a nosil značkovou bundu, za-

  tímco já jsem byl divný týpek z okresu na severu, jezdil jsem ve

  staré škodovce stopětce a nosil divné svetry. Jirku lepty zauja-

  ly, chtěl je do modelů MPM, ale nechtělo se mu je platit. Tedy, ne

  že by je nechtěl zaplatit, ale taky mi chtěl něco prodat. Potkali

  jsme se několikrát, nějaké lepty MPM koupilo, ty první byly do

  Bückera 181 v měřítku 1/48, ale aby mohl obchod pokračovat,

  chtěl Jiří vyrovnat platební bilanci. Napadlo mě, že by pro nás,

  Eduarda, mohl dělat formy a lisovat modely. Potkali jsme se

  v Prostějově na modelářské soutěži, seděli jsme někde na

  louce nebo na hřišti na trávníku, nad námi létal Jarda Špaček

  s Mi-24, a když zrovna poodletěl někam stranou, tak jsme moh-

  li vyjednávat a nakonec jsme vyjednali, že Eduard bude MPM

  dodávat lepty do stavebnic a MPM bude pro Eduarda vyrábět

  shortrunové formy a lisovat modely. Shodou okolností to u Báň-

  ských staveb vypadalo na konec firmy, a tak Zdeněk souhlasil

  s tím, že nastoupí k Eduardu a bude se zabývat tvorbou před-

  loh. Vzal s sebou i Zdeňka Flégla a spolu vytvořili první kon-

  strukční dvojici v Eduardu. Usadili se ve sklepních prostorech,

  kde jsme měli naši původní leptací linku, a začali tvořit i přesto,

  že jim několikrát místní myši sežraly konstrukční výkresy. Prv-

  ní předlohu udělal Zdeněk Sekyrka ze starého epoxiďáku naší

  původní produkce. Byl to dvaasedmdesátinový Sopwith Baby.

  Druhou předlohou byl čtvrtkový Fokker E.III a jejím autorem

  byl Zdeněk Flégl. Stejně jako lepty, ani modely to neměly zpo-

  čátku lehké. V létě 1992 nás navštívili pánové Chuck Harran-

  sky a Jerry Campbell, majitelé a šéfové slavné firmy Squadron

  Signal /MMD. Byla to velká událost a my jsme jim hrdě před-

  vedli nový produkt: náš vlastní plastikový model. Čekali jsme

  chválu a nadšení, ale dostali jsme studenou sprchu. Jerry nám

  řekl, že modely nemá cenu dělat, firem, vyrábějících modely

  a modelů samotných je na trhu víc, než je třeba, a žádné další

  vlastně nikdo nepotřebuje. A když už chceme dělat modely, tak

  proč sakra děláme nějaké blbé dvouplošníky? Vždyť je nikdo

  jiný nedělá! Za námitku, že právě proto chceme ty dvouplošníky

  dělat, jsme sklidili jen pobavený úsměv. Oni tihle dva byli vel-

  kými osobnostmi našeho oboru, zakladatelé Squadron Signalu,

  a měl jsem je rád, hlavně Chucka. To byl opravdu fajn chlap,

  takový ten hodný policajt, zatímco Jerry byl ten zlý policajt.

  Byznys dělali s využitím svých rolí a hlavně mu rozuměli. Ale

  s těmi modely se zaplaťpánbů sekli. Sopwith Baby jsme před-

  stavili na výstavě Model Hobby 1992 v paláci U Hybernů. Mís-

  to na svém stánku nám tam tehdy nabídl Víťa Klímek, majitel

  a ředitel slavného Propagteamu a starý matador z JZD Slušo-

  vice. Fokkera E.III jsme měli někdy na podzim, pamatuji se, že

  výlisky jsme dostali poprvé na modelářském setkání v kempu

  Křivonoska u Hluboké nad Vltavou.

  Perfekcionisté a silné osobnosti

  Spolupráce s MPM na výrobě modelů trvala asi tři roky, pak se

  tak nějak utlumovala. Ale ve stejné době se objevili na scéně

  pánové Vandělíkové, otec se synem, vyučení nástrojáři a vel-

  cí fachmani. Pavel Vandělík technologii short runových forem

  zdokonalil a troufnu si říct, že ji dovedl k dokonalosti. Zdeněk

  Flégl ve druhé polovině devadesátých let z Eduardu odešel

  a v konstruktérské dvojici ho nahradil Jindra Balon. Se Zdeň-

  kem Sekyrkou si skvěle rozuměli, doplňovali se, a když se sla-

  dili i s panem Vandělíkem, děly se divy. Byl to hezký příklad

  kongeniality, doplňujících se talentů a synergie. Modely, které

  z této spolupráce vzešly, nás významně posunuly v kvalitě pro-

  dukce i v našem postavení na trhu. Nebylo to zadarmo, když se

  sejdou silné osobnosti, tak to vždycky jiskří, a oni všichni tedy

  opravdu silné osobnosti se silnými názory byli. Do toho se ještě

  přidal Jiří Menzel, původním povoláním profesor na Matfyzu,

  který do Eduardu přinesl technologii výroby forem galvanikou.

  Jirka byl také silná osobnost, a aby toho nebylo dost, ujal se

  vedení naší nově vznikající nástrojárny Ota Janečka. Ota začí-

  nal svoji profesní kariéru na Akademii věd, podílel se na vývoji

  družice Magion, později pracoval pro nechvalně známou firmu

  Poseidon/Bismarck. Když zkrachovala, tak přešel do Tesponu

  Kolín, kde konstruoval modely lodí, a z Tesponu přišel k nám do

  Eduardu. Ota byl také silná osobnost, a tak jsem měl na jednom

  oddělení čtyři silné osobnosti. K tomu externě pana Vandělíka

  a věřte mi, že taková sestava es má sice velký potenciál, ale

  občas se z toho stane peklo na zemi. Jenže když se to vydrží,

  tak výsledek potom stojí za to.

  Zdeněk s Jindrou byli mistři, jejich předlohy byly skvělé. Modely

  z nich vzniklé jsou konkurenceschopné ještě dnes, po téměř

  čtvrtstoletí od svého vzniku. Pokud chcete vědět, co uměli, tak

  jejich práci můžete vidět na modelech jako jsou Jak-3, Bell X-1,

  Airacobra, celá řada Albatrosů D.II, D.III, D.V v 1/48 i D.V v 1/72,

  Fokker Dr.I i E.III v 1/72, Pfalz D.IIIa, Roland C.II, DH-2… V pod-

  statě skoro všechny naše modely letadel z 1. světové války. Jak

  už jsem naznačoval, nebylo to s nimi lehké. Jistá potíž byla, že

  kouřili. Tehdy se ještě mohlo kouřit na pracovišti a tato výsada

  jim zůstala, i když už jinde ve firmě bylo kouření zakázáno. Za-

  kázat jim kouření jsem se nikdy neodvážil, i když to bylo oprav-

  du strašné. Hulili neustále, Jindra si zapaloval doslova jednu

  cigaretu od druhé a občas měl zapálené dvě najednou. V jejich

  kanceláři někdy nebylo vidět z jednoho konce na druhý, a to mě-

  řila pouhých šest metrů. Po dobrém to s nimi nešlo a po zlém

  HISTORIE

  eduard

  111

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 112

  jsem si netroufl, nechtěl jsem se s nimi pouštět do konfliktu.

  Těch bylo nakonec i bez kouření dost. Oba byli perfekcionisté,

  schopní detaily modelu vypiplávat k dokonalosti, a tak nějak jim

  nezáleželo na čase. Mně samozřejmě naopak na čase záleželo

  a především Zdeněk se mi stále snažil dokazovat, že kvalita je

  vždy na prvním místě. Občas to bylo opravdu na hraně. Jed-

  nou si mě zavolal, že mi musí něco ukázat. Dokončovali tehdy

  předlohu pro Fokkera E.III v měřítku 1/72, byli pochopitelně ve

  skluzu, všichni jsme čekali, kdy už půjde předloha do dalšího

  procesu, protože bez ní bychom neměli pro lidi ve formování

  práci. A také jsme ten model potřebovali co nejdříve prodá-

  vat. Zdeněk mi v téhle situaci oznámil, že máme problém. To

  byla taková jeho oblíbená magická formulka, kterou lidi kolem

  sebe přiváděl k šílenství. Tentokrát tu byl problém s křídlem.

  Na dotaz, v čem problém spočívá, mi s vážnou tváři sdělil, že to

  křídlo má o 0,15 mm tlustší profil, než by mělo mít. A že je třeba

  ho udělat znovu a lépe. Zíral jsem na něj jako na zjevení, tohle

  bylo i na mě silné kafe. Když jsem se vzpamatoval, řekl

  jsem

  mu, že má to křídlo nechat být, že to nevadí. Následovala záplava

  argumentů, proč je předělání nezbytné, protože když to nepředělá-

  me, navždy a nezvratně si zkazíme dobré jméno, a když jsem trval

  na svém, přišla několikadenní nekomunikace. Pak jsem odjel na

  dva týdny do Ameriky, a když jsem se vrátil, přivítal mě usměva-

  vý Sekoš. To byla Zdeňkova přezdívka. Vzbudilo to moji ostraži-

  tost, usměvavý Sekyrka věštil nějaký průšvih. On byl totiž Zdeněk

  ta povaha, která ráda naštvává lidi kolem sebe. Po pravdě řečeno,

  usmíval se po šichtě vždy, když kolem sebe za uplynulý den naštval

  hodně lidí. Nejlépe všechny… A když naštval všechny, tak zářil jako

  měsíc v úplňku. A tenkrát zářil, spokojenost z něho doslova sálala.

  Asi chápete, že jsem z toho byl poněkud nervózní. Vysvětlení bylo

  očekávatelné. Předělal to křídlo, aby bylo o 0,15 mm tenčí. Jest-

  li jsem někdy měl opravdu, ale fakt opravdu chuť nějakého svého

  spolupracovníka praštit, tak to bylo při této příležitosti.

  Bod zlomu

  Na konci století, v letech 1999 a 2000, už naše modely vypada-

  ly celkem k světu. Narostlo nám sebevědomí a hledali jsme lepší

  a výnosnější téma, než byly naše tradiční dvouplošníky. Už před-

  tím jsme si něco vyzkoušeli, spolupracovali jsme s Julesem Brin-

  guierem na projektu Classic Airframes, v němž nás pak nahradil

  Jiří Šilhánek a jeho MPM, a udělali jsme Tempesta, Jaka-3 a Bella

  X-1 do short runových forem s panem Vandělíkem. Získali jsme

  tím jednu zásadní zkušenost: Druhoválečné stíhačky se prodávají

  mnohem, mnohem lépe než většina prvoválečných letadel. Nau-

  čili jsme se pracovat s úkosy, tolerancemi, smrštěním materiálu,

  dosáhli jsme stability poměrně záludného galvanického proce-

  su, naučili jsme se obrábět i ladit formy, zkrotili jsme lisy. Naučili

  jsme se dělat srozumitelné návody, vycvičili jsme odborníky mnoha

  různých profesí a kolem Zdeňka jsme vytvořili schopný a odborně

  zdatný tým. Narostlo nám sebevědomí a začali jsme přemýšlet, co

  dál, kam se posunout. Logickým krokem byly druhoválečné stíhač-

  ky a další stroje, a tak jsme se pustili do Airacobry. A začali jsme

  narážet na limity. Ukázalo se, že naším procesem dokážeme dělat

  pěkné detaily, ale u druhoválečných strojů už jich bylo více, byly

  složitější, přibylo povrchových detailů, a příprava předlohy začala

  být dlouhá. A drahá. V této situaci začal Zdeněk intenzivně lobo-

  vat za zavedení počítačové konstrukce a CNC frézování. Lobová-

  ní padlo na úrodnou půdu, lidí shodného názoru bylo ve firmě víc,

  a Dalibor Kuřák, Ctiradův syn a náš tehdejší ajťák, génius a tahoun

  technologického pokroku nejen v počítačích, do hledání řešení

  s nadšením skočil. Vybrali jsme software, vybrali jsme stroje,

  všechno to nakoupili, v mezidobí jsme vyškolili obsluhu nových

  strojů a první konstruktéry. První dva, Standa Archman a Venca

  Pospíšil, se přeškolili na konstruktéry z odlévačů epoxidových od-

  litků, z vnějšku firmy přišel Láďa Jonáš, a začali jsme. Šlo to ztuha,

  ale taky jsme se to naučili. První počítačovou konstrukcí, vyfrézo-

  vanou na CNC strojích, byl motor do jinak ručně dělaného Bf 108.

  Když jsme se tím vším prokousali a začalo to vypadat jakž takž

  k světu, přišel Zdeněk s tím, že končí. Že je mu jasné, že budouc-

  nost tohoto oboru je v počítačích a CNC mašinách, a to že není nic

  pro něj. On miluje tu svoji ruční práci a především epoxid. A hlavně,

  v novém prostředí, v tom novém počítačovém světě, už pro něj ne-

  bude místo. Dal výpověď a odešel do Airesu. Jindra Balon šel s ním.

  Zdeněk měl pravdu. Budoucnost výroby modelů u Eduardu opravdu

  byla a je v počítačové konstrukci a strojní práci. Roli tahouna tech-

  nologického vývoje převzali po Zdeňkovi Standa Archman a Franta

  Toman, zkušený nástrojař, který se vrátil ze svých cest po světě,

  a díky nim i ostatním borcům z našeho týmu jsme dnes tam, kde

  jsme.

  Na konci všech cest

  Potkávali jsme se samozřejmě dál, probírali jsme novinky, Zdeněk

  sledoval naše modely, občas mi je okomentoval. Vydání Airacobry

  už se u nás nedočkal, když jsme ji začali prodávat, už byl v Airesu.

  To ale nic nemění na tom, že Airacobra byla jeho a Jindrovým maj-

  strštykem a zůstane jejich pomníkem. V Airesu byl Zdeněk hlavním

  technologem a vedoucím výroby. Tedy, takto by se jeho pozice na-

  zývala u nás, kdyby dělal tytéž věci. Tak jako tak dělal to, co vždy

  chtěl, tedy resinové doplňkové sady. Za dvacet let práce pro Aires

  mu nejspíš rukama prošlo vše, co firma vyrobila. Občas se podílel

  i na jiných projektech, třeba na předlohách pro modely aut a auto-

  busů pana Večerníka, a v posledním roce se angažoval v projek-

  tu firmy AB+K, kde udělali čtvrtkový model nějakého japonského

  dvouplošníku a k němu resinové doplňky.

  V posledních letech Zdeněk bojoval s horšícím se zdravotním sta-

  vem a 9. května tohoto roku po několikatýdenním pobytu v nemoc-

  nici zemřel. Zůstalo po něm velké dílo, které bude modeláře prová-

  zet ještě řadu let. Jeho přínos technologickému pokroku v našem

  oboru je modelářům z velké části skrytý, ačkoli byl obrovský a ne-

  ocenitelný. Snad vám moje osobní vzpomínka na tuto velkou osob-

  nost českého i světového modelářství Zdeňkův život a jeho dílo

  alespoň trochu přiblíží. Čest jeho památce!

  Vladimír Šulc

  HISTORIE

  eduard

  112

  INFO Eduard - červenec 2021

• Page 113

  JENOM ZATŘÁST NESTAČÍ

  Výraz „Shake and bake“ asi netřeba příliš vy-

  světlovat ani těm modelářům, co angličtinou

  příliš nevládnou. Obecně se jím v našem svě-

  tě označují stavebnice, které bychom mohli

  přirovnat k oblíbenému nápoji Jamese Bon-

  da. Prostě protřepat, nemíchat a výsledek je

  na světě. Teorie… Všichni víme, že na rozdíl

  od toho Martini s ledem je potřeba i u těch

  nejpovedenějších stavebnic (těch, o kterých

  recenzenti píšou, že tmelu netřeba) přiložit

  ruku k dílu, protože „samo se to nepostaví“.

  A tak jak někdo dokáže vytvořit parádní

  model z průměrné stavebnice jen za pomo-

  ci několika základních nástrojů, které se

  všechny vejdou do jednoho školního penálu,

  jiný nepřestává celý svůj modelářský život

  hledat, co by mu zásadním způsobem usnad-

  nilo stavbu modelu. Znáte takové? Já osobně

  minimálně jednoho ano, totiž sebe. Na mém

  pracovním stole, v držácích, šuplících a lec-

  kde jinde se nachází nářadí v množství roz-

  hodně větším než malém. A další exempláře

  přibývají.

  Velkou radost mi udělá, když objevím ně-

  jaké „udělátko“, které jsem do té doby ne-

  znal. Například předloni jsem na soutěži

  v nizozemském Houtenu podlehl vábničce

  designově vymakaného a taky patřičně na-

  ceněného nářadí značky DSPIAE. Můj už tak

  rozmanitý sortiment „pižlátek“ se tím rozrostl

  o několik dalších výměnných hrotů s různými

  rydly, minidláty a brousítky. A jak jsem ná-

  sledně zjistil, je to klasický čínský generický

  produkt, takže už ho nabízí asi deset dalších

  značek. Jen v jiné barvě a s jiným logem. Před

  lety jsem si zase nechal z USA od Johna Voj-

  techa zaslat jeho víceúčelový nástroj, který

  bych tak trochu přirovnal ke „švýcarskému

  nožíku“. A je fakt, že je podobně užitečný. Je

  to šábr, tlačné i tažné rydlo nebo špachtle

  v jednom.

  Z Telfordu jsem toho navozil až běda. Tře-

  ba sadu „Berna Clamps“ (chytře vymyšlené

  svorky pro malé i ty největší díly), mikrodlát-

  ka a mikrovystružováky, barevné drátky růz-

  ných průměrů, stolní lampu s lupou a spe-

  ciálním polarizačním světlem, samozřejmě

  spoustu chemie, čepelek do držáků skalpelů

  a tak dále, a tak dále... A protože my modelá-

  ři rádi tvoříme, tak jsem si spoustu různých

  nástrojů vyrobil sám. Někdy mě k tomu vedla

  skutečná potřeba „něčeho takového“, jindy

  mě prostě napadlo, že bych právě tohle mohl

  v nejasně definovaných případech potřebo-

  vat.

  Například si upravuju skalpely (ty v jednom

  kuse od Medinu, ne ty s výměnnými čepel-

  kami) tak, aby se hodily pro úplně jiné věci,

  než k jakým byly původně vyrobeny. Hrot-

  natý oční skalpel jsem například nekupoval,

  abych se s ním někomu dloubal v oku, jen

  jsem ho ještě víc zahrotil a doostřil, aby se

  jím daly proškrabávat různé naznačené vý-

  dechy a prolisy, bříškatý skalpel jsem zase

  vybrousil do oblého tvaru s ostřím po celém

  obvodu, takže s ním lze pracovat ve výdutích

  nebo zaškrabávat různá prohloubení, včetně

  toho, čemu říkám 3D patina (naznačení pro-

  máčklých plechů). Samostatnou kapitolou

  jsou brousítka. Ta vyrábím třeba z nařeza-

  ných hliníkových profilů, na které si smirko-

  vý papír lepím vteřiňákem a když se brusný

  povrch „unaví“, žiletkou z hobby-hoblíku ho

  odříznu a nalepím nový. Používám rovný pro-

  fil, L profil i kulatý profil nařezaný na růz-

  né délky. V případě L profilu někdy polepím

  smirkem obě ramena, někdy jen jedno, abych

  druhé, hladké, používal jako opěrnou stranu

  pro přesnou práci bez nebezpečí poškození

  okolí broušené plochy. Různé pružné mate-

  riály se pak hodí pro výrobu brousítek, kte-

  rými se dají opracovávat zaoblené plochy. Za

  skvělý objev považuju využití samolepicích

  filcových podložek, co se mají lepit zespod

  na nohy stolů nebo židlí. Tam nikdy dlouho

  nevydrží, zato když na ně přilepíte smirek,

  máte příjemně flexibilní brousítko. Nekupujte

  ta vyražená kolečka nebo obdélníky a čtve-

  rečky, hledejte celistvý kus (bývá o rozměru

  asi 10 x 12 cm) a můžete si nařezat velikos-

  ti a tvary dle libosti. Dobře se s tím pracuje

  zejména na lehce zaoblených plochách. Pro

  chytání roviny se zase nerozpakuju přilepit

  smirek na skleněnou tabulku.

  Velkým pomocníkem při zabrušování stop po

  vyrážečích mezi nalisovanými detaily jsou

  zase „vertikální brousítka“. To se prostě na-

  lepí (opět nejlépe vteřiňákem) kousek smir-

  ku na čelo nějaké tyčinky vhodného profilu

  a průřezu. Riziko poškození okolních detailů

  je díky tomu minimální, stejně jako náklady

  na výrobu brousítka. Běžně pro tento účel

  používám kousky rámečků. Občas taky roz-

  lámu v kleštích klasickou holicí čepelku nebo

  JLC žiletku a vytvořím si tak ultraostré a ul-

  tratenké miniskalpely nebo protahovače rytí.

  Doslova rejdiště představuje pro plastiko-

  vého modeláře nabídka potřeb pro zubaře.

  Jejich dlouhé a tenké mučicí nástroje lze po

  různých úpravách s úspěchem používat jako

  rydla, šábry nebo dlátka. O potřebách pro

  zlatníky ani nemluvím, ale ty už zpropago-

  val svého času David Bílek, jehož články na

  téma „vercajku“ jsem na stránkách Modelá-

  ře vždycky přečetl jako první. Jednak proto,

  že byly plné zajímavých tipů, nápadů a rad,

  jednak proto, že David uměl psát vtipně, což

  mám rád.

  S „chemií“ je to podobné, i tady se pořád něco

  děje, pořád je co zkoušet a i tady lze vedle

  komerčních produktů uplatnit lidovou tvoři-

  vost, jakkoli už to není tak jednoduché, jako

  vybrousit si ze skalpelu nebo pilníku rydlo.

  Ne každý z nás měl z chemie za jedna, že… Já

  se sice nepouštím do žádných větších akcí,

  ale například už dávno nekupuju svařovací

  lepidla. Ta, co se tak dobře uplatní zejména

  u těch skvěle lícujících „Shake and bake“ sta-

  vebnic. V laboratorních potřebách jsem před

  několika lety zakoupil čistý ethylacetát, který

  je pro lepení modelů ideální. Lepí spolehlivě a

  hlavně spoj rychle vytvrzuje. Prý je obsažen

  i v hruškách, po kterých také voní, ale s jeho

  získáváním touto cestou bych se netrápil.

  Litrovka vyjde v laboratorních potřebách na

  zhruba 200 Kč a troufnu si tvrdit, že pro dr-

  tivou většinu modelářů se jedná o mnohole-

  tou, ne-li dokonce celoživotní zásobu. A když

  se ethylacetát naředí lihem, máte náhradu

  dnes již nedostupného a bájemi opředeného

  filmového lepidla LN 301. Navíc si můžete mí-

  chacím poměrem navolit agresivitu výsled-

  ného roztoku, pokud se chystáte vylévat pro-

  škrábnuté rytí. Nebojte, nebouchne to… Řada

  modelářů pak věnuje nemalé úsilí hledání

  náhražek originálních ředidel pro své oblí-

  bené barvy, ale s touhle kratochvílí jsem já

  osobně po jisté modelářské katastrofě skon-

  čil. Výhodou originálních ředidel je mimo jiné

  to, že mají na obalu taky originální označení…

  Takhle by se dalo pokračovat dál a dál, svoje

  vychytávky má asi každý, nejen Láďa Hruška.

  Pravdou ovšem je, že zatím nikdo nevymyslel

  takový přístroj, který by model sám posta-

  vil. Ani ten „Shake and bake“ žádný automat

  nezvládne. A pokud jde o ten vercajk: Nevím

  jak kdo, ale já vždycky nakonec používám jen

  něco málo léty prověřených nástrojů. Ostatní

  pomocníci, brusku Proxxon nevyjímaje, vět-

  šinou posmutněle čekají na svou ojedinělou

  šanci, která přichází opravdu jen zřídka. Tak-

  že ti, co svůj vercajk nacpou do jednoho škol-

  ního penálu, nejspíš dávno vědí své…

  Richard Plos

  eduard

  113

  INFO Eduard - červenec 2021