09/2021

• Page 1

  Ročník 20, září 2021Ročník 20, září 2021

  ČÍSLO 139

  cena 0,- Kč

  INFOINFO

• Page 2

  INFO

  EDUARDEDUARD

  ČÍSLO 139

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

• Page 3

  eduardeduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  4

  ZÁŘÍ 2021

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  září 2021

  říjen 2021

  72

  80

  26

  8

  58

  83

  84

  96

  P-51K ProPACK 1/48

  ANGEL OF MERCY Limited edition 1/72

  Camel & Co. Limited edition 1/48

  MiG-21MF Weekend edition 1/48

  Fw 190D-11/13 ProPACK 1/48

  Spitre Mk.VIII ProPACK 1/48

  Camel and Co. 1/48

  Eagle's Call 1/48

  Tempest Mk.II early version 1/48

  Spitre Story: Tally Ho! 1/48

  OBSAH

  STRUČNÁ BIOGRAFIE KAPITÁNA W. E. JOHNSE

  PIKOVÉ ESO

  POSLEDNÍ LET ANGEL OF MERCY

  KODRCAVÝ ROZJEZD

  113

  TAIL END CHARLIE

• Page 4

  Vážení přátelé, milí modeláři,

  dnes bohužel začnu špatnou zprávou. E-day

  letos opět nebude. Předpokládám, že důvo-

  dy nemusím nijak složitě vysvětlovat, je to

  celkem jasné. Nejasná predikce vývoje epi-

  demické situace a stávající platná pravidla,

  což je mimochodem devítistránkový doku-

  ment psaný malebnou úředničinou, nás vedla

  ke zrušení akce. Osobně je mi to líto, víte, že

  jsem byl optimista a věřil jsem ve zlepšení

  situace. Osobně si myslím, že se také sku-

  tečně výrazně zlepšila, nicméně chápu jistou

  zdrženlivost a opatrnost odpovědných osob.

  Ta ovšem na druhou stranu vede k opatrnosti

  a zdrženlivosti naší, protože pokud bychom

  opravdu dodrželi nařízená pravidla, přinesl by

  nám E-day ne radost a potěšení, ale jen stres

  a naštvání. A to je přesně to, co nechceme.

  Náhradní program: Komorní letecký den

  v Plzni

  Zároveň to také nechceme úplně zabalit

  a nedělat nic. Dohodli jsme se proto s přáteli

  z Plzeňského spolku Classic Trainers na po-

  řádání druhého ročníku leteckého dne na leti-

  šti v Plzni-Líních. Bude se konat 2. října a bude

  to opět taková poklidná komorní akce jen pro

  zvané. Zvaní budou ti, kdo si koupí vstupen-

  ku v předprodeji, rozdíl oproti loňsku bude

  v tom, že nebudeme limitovat počet osob.

  Podmínkou pro vstup bude očkování, pro-

  dělání nemoci Covid-19 nebo test, PCR nebo

  antigenní, v každém případě však negativní.

  Program bude oproti loňsku také zajímavější,

  opět bude vztažený k našim čerstvým novin-

  kám. A ty budou letos tak vypečené, že jsem

  až na rozpacích, kterou začít. Asi to vezmu od

  vrtulníku.

  Mi-24D ve stavebnici řady Limited Edition

  v měřítku 1/48 vychází z výlisků firmy Zvezda

  pro Mi-24V. Mi-24D z nich vznikne aplikací

  konverzních dílů, které budou součástí sta-

  vebnice. Tyto konverzní díly budou naše po-

  pulární Brassiny, ovšem z velké části nikoli

  odlitky, jak bylo dosud zvykem, ale přímé tis-

  ky. O těch budu ještě psát dále v textu, tak-

  že do nich teď nebudu příliš zabředávat, jen

  uvedu, že výhodou přímých tisků je rozmě-

  rová stálost a významně jednodušší aplika-

  ce oproti odlitkům, o vyšší kvalitě detailů ani

  nemluvě. Konverzní sada bude sestávat ze

  tří dílů vytvářejících déčkovou podobu navá-

  děcí aparatury Raduga-F pod přídí, výmetnic

  klamných cílů pod ocasem, výfuků (nejsem

  si úplně jist, zda se těm rourám za motorem

  opravdu říká výfuky, ale lepší pojmenování mě

  nenapadá), několika specifických dílů do kok-

  pitu, jako je třeba kolimátorový zaměřovač

  (v čem spočívá ona kolimátorovitost té věci, to

  také nevím), a závěsníků s raketami Falanga.

  Rakety budou ve stavebnici ještě odlévané,

  a to z kapacitních důvodů. Přímo tištěné Fa-

  langy budou vydány jako separátní sada

  v řadě Brassin. Sada ovšem bude mít něja-

  ké ty leptané díly, leptaná je kupříkladu část

  závěsníku pro rakety a samozřejmě třeba

  palubní deska, pásy a podobně. Součástí sta-

  vebnice je kniha Hrbatá od pana Jaroslava

  Špačka, vycházející ze známé knihy Hind, kte-

  rá byla součástí stavebnice Hind 1/72 vydané

  před pěti lety. Současná kniha z té původní ale

  pouze vychází, jinak je významně jiná, mimo

  jiné tím, že se věnuje pouze verzi Mi-24D a její

  službě v Československém a Českém letec-

  tvu. Verzí Mi-24V a Mi-35 se budeme zabývat

  za rok, v plánu je vydat podobně koncipova-

  nou stavebnici opět v říjnu tak, aby byla no-

  vinkou na E-dayi 2022. A nehodlám nějak moc

  spekulovat zda E-day 2022 bude, nebo nebu-

  de. V každém případě proto, že v Plzni před-

  stavíme tuto říjnovou novinku a budeme ji na

  akci prodávat, přiletí tam Mi-24 Vzdušných sil

  Armády České republiky. Nebude to sice ver-

  ze D, já však myslím, že to nevadí.

  Dalším účastníkem akce by měl být Hurri-

  cane. Ten je po svém příletu na Točnou per-

  manentní hvězdou mnoha vystoupení, ale ani

  to nevadí. Hurricana do Plzně zveme proto,

  že další novinkou a další říjnovou limitkou je

  Hurristory, Hurricane Mk.I v měřítku 1/72. Je

  to další položka koncipovaná ve stylu našich

  moderních limitek, Dual Combo s nějakými 12

  stroji ve výběru zbarvení, postavené na zákla-

  dě výlisků polské firmy Arma Hobby. Na sta-

  vebnici od Army byla v minulosti samá chvála,

  tak předpokládám, že by kolem této položky

  mohla zavládnout spokojenost. Tematicky vy-

  tváří jistý protipól červencovému Adlerangri-

  ffu 1/72, věnovanému Bf 109E různých verzí,

  především z doby bitvy o Británii. Hurricany

  jsou z velké části také z bitvy o Británii, ale

  větší počet jich je z období po ní a čtyři stroje

  ve výběru jsou dokonce tropikalizované Hu-

  rricany ze severní Afriky.

  A pak by mělo být v Plzni hodně Trenérů růz-

  ných verzí. Důvodem je to, že je pozveme,

  a pozveme je proto, že v Plzni bude mít pre-

  miéru náš Trenér v měřítku 1/48. Konkrétně

  to bude opět limitka, zaměřená na Trenéry

  různých subverzí Z-226. Konkrétně to budou

  Z-226B, Z-226T, Z-226M a Z-226MS. Trenér

  je sice formálně listopadovou novinkou, nic-

  méně měl být původně novinkou říjnovou, aby

  mohl mít premiéru na E-dayi. Mojí chybou se

  stalo, že stavebnice nestíháme dokončit tak,

  aby byla součástí bloku říjnových novinek,

  který začínáme expedovat již 15. září. Naštěstí

  díky úsilí mých kolegů, kteří dělají vše pro-

  to, aby bylo mé opomenutí napraveno, jsme

  schopni stavebnici představit onoho 2. října

  v Plzni. Tedy doufejme, že to klapne, protože

  po pravdě řečeno to v tuto chvíli na beton jis-

  té není. Kdybychom stavebnici vydat nestihli,

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - září 2021

• Page 5

  tak určitě ukážeme výlisky, markingy, krabi-

  ce, obtisky… Tak si říkám, že to snad ani nejde

  nestihnout, když toto všechno bude hotové, že

  ano. V každém případě, pokud do Plzně nepři-

  jedou stavebnice Trenérů, přiletí živé Trenéry,

  a to bude tak jako tak stát za to.

  Z výše uvedeného je vám zajisté jasné, že

  Letecký den v Plzni se koná především kvůli

  těmto třem zmíněným stavebnicím. Tím pá-

  dem si zbylé říjnové položky nechám až na

  říjnový úvodník. Podrobnosti k Leteckému dni,

  který se zatím neoficiálně jmenuje Komor-

  ní letecký den Eduardu & Classic Trainers,

  najdete dále v tomto čísle Infa, na stránce

  e-shopu Eduard www.eduard.cz, Facebooku,

  Twiteru, a tak dále.

  Zářijové limitky

  V Plzni budou také zářijové novinky, i když

  přinejmenším u jedné z nich reálně hrozí, že

  v době konání akce již bude beznadějně vy-

  prodaná. Ale my schováme jednu nebo dvě

  bedny na tuto akci, takže poslední kusy v Plzni

  na stánku přinejmenším dopoledne najde-

  te. Touto novinkou je limitka Angel of Mercy,

  alias B-25J Mitchell v měřítku 1/72. Ve chví-

  li, kdy píšu tento text, tedy na konci srpna, to

  ještě tak dramaticky nevypadá, ale zásoby se

  rychle tenčí a předpokládám, že model bude

  vyprodán v řádu dnů. Pokud ne hodin. Ostat-

  ně, drama už máme za sebou, výlisky dorazily

  z Japonska s velkým zpožděním. Jak víte, mu-

  seli jsme kvůli němu i odkládat termín vydá-

  ní stavebnice. A přesto tu výlisky nebyly včas

  ani na srpnový termín balení, ve chvíli, kdy již

  měly být zabalené a stavebnice připraveny

  k expedici, se ještě stále nacházely na celnici

  v Hamburku. Je to jen malá ukázka součas-

  ného stavu mezinárodní přepravy, který je po-

  měrně tristní. Tedy poměrně… Ve skutečnos-

  ti je to tak, že podobný binec už jsme pěkně

  dlouho nezažili, pokud jsme tedy něco takové-

  ho vůbec kdy zažili. Situace, pokud jde o dosa-

  žitelnost informací a jejich přesnost, navenek

  působí, jako bychom se vrátili tak dvacet, ne-li

  třicet let zpátky.

  Podstatné ovšem je, o čem je Angel of Mercy.

  Je o Mitchellech B-25J s prosklenou přídí a je-

  jich jednotkách působících v letech 1944 a 1945

  ve Středomoří a na Dálném Východě. Mar-

  kingů je deset, pět z Evropy, pět z Asie, jsou

  vesměs pestré, nápadité, barevné… Současní

  aktivisté by řekli, že jsou sexistické, vulgární

  a násilnické. Jinými slovy odpovídající době

  svého vzniku a tehdejšímu stavu vývoje spo-

  lečnosti. Prohlédněte si je, posuďte a pokud

  se vám líbí, neváhejte. Tahle stavebnice v na-

  bídce dlouho nevydrží. Obtiskový aršík je po-

  chopitelně rozsáhlý, odpovídající předlohám,

  které ztvárňuje. Obtisky jsou naše, loupací,

  to je něco, co už mi přijde po třech letech od

  jejich zavedení do produkce jako samozřej-

  most, ale je zajímavé, že se pravidelně někdo

  ptá, zda jsou obtisky v té nebo oné stavebni-

  ci loupací. Takže ano, jsou, ve všech našich

  stavebnicích jsou již výhradně tyto obtisky,

  a to včetně popisek. Příběh Mitchellu jménem

  Angel of Mercy a jeho osádky si můžete pře-

  číst v článku Richarda Plose.

  Ačkoli je Angel of Mercy bezesporu krásnou

  stavebnicí, není naším hlavním esem měsíce.

  Tím je nový Camel, uváděný na trh limitkou

  Camel & Co. Původně jsme tuto stavebnici

  připravovali pod pracovním názvem Biggles &

  Co., ale během vyjednávání o autorských prá-

  vech na povídku W. E. Johnse „Ace of Spades“

  (Pikové eso) jsme zjistili, že vydavatelství má

  na jméno Biggles registrovanou ochrannou

  známku, a abychom předešli případnému kon-

  fliktu, změnili jsme název stavebnice. Ochran-

  ná známka sice není registrována pro náš

  obor a naši skupinu výrobků, ale my už jsme

  za těchto podmínek neměli z použití jména

  Biggles v titulu našeho produktu dobrý pocit.

  A dělat něco a nemít z toho dobrý pocit, to není

  nic dobrého. Biggles je přesto v této stavebnici

  přítomen. První dva markingy v nabídce zbar-

  vení se vztahují k tvorbě W. E. Johnse. Jsou,

  pravda, fiktivní, ale to neznamená, že jsme

  si je vymysleli. Rekonstrukce stroje J1936

  vychází z výzkumů bigglesovských badatelů

  a stroj J4613, to je ten modrožlutý, je vytvo-

  řen podle ilustrace Howarda Leighta k povíd-

  ce „Caught Napping“. Ta ve skutečnosti není

  o Bigglesovi, takže naše určení pilota v návo-

  du je chybné… No uznejte, není ta naše mode-

  lařina kouzelná, když si sami najdeme chybu

  ve ztvárnění fiktivního markingu stroje romá-

  nového hrdiny? Mě to baví a věřím, že to bude

  bavit i vás. Proto jsme také zvolili tuto netra-

  diční formu a zařadili Bigglese mezi seriózní

  a historicky doložená zbarvení Camelů. Vždyť

  kdo je nejslavnějším pilotem Camelu? Nároků

  je hodně, každý z nás zná nějakého kandidáta.

  Je tu kapitán Artur Brown, přemožitel Rudého

  Barona, je tu major William Barker s čertíkem

  na kulometu, Raymond Collishaw, Donald

  R. MacLaren, Henry Woollett a mnozí další.

  Ale nikdo nevyjmenujeme všechna esa na Ca-

  melech a vsadím se, že pokud bychom si po-

  rovnali naše výčty jejich jmen, jen jedno jmé-

  no bude ve všech seznamech. Bude to kapitán

  James Bigglesworth, Biggles od velbloudích

  stíhaček! On a jeho tvůrce W. E. Johns jsou

  spolu s Pierrem Clostermannem, Ernstem

  Udetem, Antoinem de Saint-Exupérym nebo

  Františkem Fajtlem hrdinové našeho dětství.

  Bez nich bychom patrně kouzlu plastikových

  modelů nikdy nepodlehli. Co na tom, že je

  Biggles jen románový hrdina! Je to náš hrdina

  a my jeho Velblouda musíme mít, bez něj by

  náš modelářský svět nebyl dokonalý! A po-

  kud byste chtěli jeho Camela v modro-žlutém

  zbarvení, tak na směrovku jednoduše nedá-

  vejte to sériové číslo a bude vymalováno.

  Jak je to se zbarvením Bigglesových Camelů

  vysvětlíme na Facebooku a možná se krát-

  ký článek o nich vejde i do některého příš-

  tího čísla Infa. Do dnešního ale ne, protože

  Bigglesovi jsou věnovány dva články, respek-

  tive jeden článek a jedna povídka. Tou je zmí-

  něná Ace of Spades, na niž jsme koupili práva

  a přinášíme vám ji v české premiéře. Druhým

  článkem je životopis W. E. Johnse od Rogera

  Harrise. Tím ovšem s Bigglesem nekončíme,

  do říjnového čísla připravujeme shrnutí gene-

  ze knih o Bigglesovi, opět od Rogera Harrise,

  a ani to patrně nebude konec bigglesovského

  psaní v našem Infu.

  Dostávám často otázku, proč vlastně děláme

  nového Camela, proč zrovna Camela? Je to

  proto, že staré galvanické formy na původní

  model už byly ve špatném technickém stavu,

  eduard

  5

  INFO Eduard - září 2021

• Page 6

  lisovat z nich bylo spíš pro ostudu. Pocházejí

  z doby, kdy se měnilo složení materiálu, po-

  užívaného na výrobu matric pro galvanová-

  ní, což negativně ovlivňovalo kvalitu měděné

  skořepiny tvořící povrchovou pracovní vrstvu

  formy. Výsledkem byly časté propady a rychlé

  opotřebovávání forem a z toho plynoucí nižší

  životnost. Ona ani konstrukce modelu neby-

  la nijak skvělá. Pocházela z doby přechodu

  od ruční výroby forem na CAD modelaci, kdy

  jsme toho ještě o konstrukci v CADu a frézo-

  vání moc nevěděli a hledali jsme ty správné

  konstrukční a technologické postupy. To se

  projevilo na jisté hrubosti a nedotaženosti

  detailů i horší sestavitelnosti modelu, a také

  celkovému stylu a espritu dnešních stavebnic

  byl tento jejich předek ještě na hony vzdálený.

  A protože chceme Camela v sortimentu mít,

  neboť jako jeden z nejslavnějších typů letadel

  všech dob do něj patří, nezbylo než ho udělat

  znovu a lépe.

  Ostatní novinky

  Kromě dvou limitek máme mezi novinka-

  mi dalšího Mustanga, tentokrát P-51K v řadě

  Profipack. Káčko je taková profipacková kla-

  sika, za hřích stojí už jen díky mixu nabízených

  markingů, vybraných tradičně s ohledem na

  pestrost i věhlas pilotů, jak můžete posoudit

  při prostudování profilů dále v čísle. Někdo

  jistě opět namítne „Proboha, další Mustang,

  to nemůžete dělat také něco jiného?“, ale jed-

  nak vydáváme právě ty verze, které jste po

  nás chtěli, když jsme vydávali ty předchozí,

  a jednak jsem to „něco jiného“ právě popsal

  v předchozích odstavcích. Pokud stojíte o nové

  impulsy a nové, neokoukané typy, zbystřete

  pozornost. V následujících čtyřech měsících

  přijdou další dvě premiéry nových modelů.

  Včetně Camela ve třech verzích máme ho-

  tové sady forem na tři modely, takže od teď

  až do konce roku to bude pěkná jízda, která

  bude mimochodem pokračovat i po Novém

  roce! Ono to samozřejmě s monotónností naší

  produkce vůbec není tak špatné. Vždyť v září

  vydáváme šest stavebnic, a pokud vám jejich

  skladba přijde nudná, tak pak to vzdávám, pro-

  tože lépe to neumíme. Aby byl výčet novinek

  kompletní, zmíním ještě zbývající tři položky.

  V řadě Weekend vydáme v září MiG-21MF

  v měřítku 1/48. Na titulním obrázku je slavná

  1113, jeden z prvních dvou MiGů českosloven-

  ského letectva, který měl na přídi kresbu. Ne-

  měl ji dlouho a asi s ní letěl jen jednou, neměl

  přitom výzbroj a pozor, věž hradu Kunětická

  hora v té době neměla šindelovou střechu.

  Doufám, že tyto nepřesnosti na titulním ob-

  rázku přežijete. S Robinem Hoodem to taky

  nebylo úplně tak, jak je to ve filmech. V rámci

  reedic vyprodaných položek vracíme do pro-

  deje v krabicích nového typu Spitfire Mk.VIII

  a Fw 190D-11/D-13. Pozor, Focke-Wulf nebude

  v novém vydání v provedení Dual Combo, ze

  stavebnice tentokrát půjde postavit jen jeden

  model, Na Modelfóru už vůči tomu byly něja-

  ké námitky, ale tento Focke-Wulf, stejně jako

  ostatní Dory, je už poměrně starý a původní

  přebal vznikal ve významně jiných poměrech.

  Dnes je to hodně o výliscích. Cena výlisků bý-

  vala ještě nedávno relativně menší náklado-

  vou položkou v nákladovém mixu na celém

  produktu. Na tom byla postavena relativní

  láce Dual Comb, které cenově těžily právě

  z toho, že druhá sada výlisků v balení zvedala

  nákladovou cenu v řádu nižších desítek korun,

  což vedlo k tomu, že Dual Comba byla oproti

  klasickým „single“ modelům relativně lev-

  nější. To se v prvním pololetí letošního roku

  významně změnilo, cena výlisků vyletěla na-

  horu především z důvodů růstu cen materiálů

  a také proto, že část výroby výlisků musíme

  outsourcovat, což jejich cenu dále táhne na-

  horu. Výsledkem je, že v některých případech

  už původní kalkulace nevychází, někdy i dost

  dramaticky nevychází, a my pak musíme sáh-

  nout buď do ceny, nebo do skladby stavebnic,

  a někdy do obojího. V některých případech

  původní cenu udržet dokážeme, takže jsou

  případy reedic uváděných za původní cenu.

  To se týká především mladších položek.

  U starších je to horší a netýká se to jen mo-

  delů, ale i doplňků, především leptů. Tam je

  růst nákladů ještě dramatičtější, protože kovy

  obecně letí nahoru neuvěřitelně. Nebo spíš

  nechutně.

  3D tisk

  Už tu byla řeč o brassinových sadách vyrábě-

  ných přímým 3D tiskem. Jejich sériovou pro-

  dukci a zařazení do sortimentu ve větším roz-

  sahu jsme připravovali zhruba poslední rok

  a nyní se blíží chvíle, kdy proces změny tech-

  nologie nabere na tempu. Musím ale přede-

  vším zdůraznit, že 3D tisk provází Brassiny od

  jejich samotného počátku před dvanácti lety.

  Pro tuto řadu jsme prakticky nikdy nepouží-

  vali ručně vyráběné předlohy, všechny dosud

  vydané sady jsou konstruované v CADu a v dr-

  tivé většině jsou tištěné na 3D tiskárnách. Jen

  v samotných počátcích jsme experimentovali

  s CNC obráběním, které jsme nějakou dobu

  používali pro výrobu předloh především pro

  výzbrojní sady. Tehdy, a ostatně ještě done-

  dávna, nebyl tisk tak kvalitní, aby umožňoval

  sériovou produkci. Zároveň byl také poměrně

  drahý, takže jsme tiskli jen předlohu, takzvaný

  master model, který jsme ručně začistili, za-

  formovali a vyrobili kopie pro výrobu forem, ze

  kterých jsme pak odlévali sériovou produkci.

  Kdo byl někdy na Novemberfestu, ví, o čem je

  řeč. V posledních letech ovšem zaznamenal

  vývoj 3D tiskáren obrovský pokrok, zároveň

  významně zlevnily materiály, a to otevřelo

  cestu k sériovému tisku. Však ho znáte, tako-

  vé sady prodává již nějakou dobu především

  řada malých firem či jednotlivců. Naše oťu-

  kávání trhu znáte také, tištěná jsou například

  postřikovací ráhna pro dvaasedmdesátinové-

  ho Čmeláka nebo rámy kamer pro čtvrtkového

  F-6D Mustang. V září jsou v sortimentu další

  dvě malé sady, sedačka a pumpy pro Camela.

  Ta sedačka je mimochodem kouzelná, vypa-

  dá velmi proutěně. V říjnu už tisk nabere na

  tempu, v novinkách budou tři rozsáhlejší sady,

  vesměs určené pro Camela. Půjde o pumový

  závěsník s pumami a dva motory, Bentley BR.1

  a Clerget 9B.

  Na těchto sadách je hezky vidět pokrok, kte-

  rý výroba detailů přímým tiskem přináší.

  Kupříkladu motor Bentley je ze tří dílů, dvou

  resinových a jednoho leptaného. Tištěné je

  hlavní tělo motoru s karterem a válci včetně

  táhel ventilů, druhým tištěným dílem je roz-

  eduard

  6

  INFO Eduard - září 2021

• Page 7

  vod trubek sání palivové směsi do hlav válců

  a leptaný díl zpodobňuje rozvod kabelů ke

  svíčkám. Je to tedy provedení „kockaté drô-

  ty“, ale já doufám, že to už dnes není téma

  k diskusi. Mně tedy, upřímně řečeno, tento mo-

  tor připadá jako malý zázrak a umělecké dílo

  a jsem zvědavý, co na něj bude říkat naše tra-

  dičně kritická modelářská komunita.

  O výhodách přímého tisku jsem se už zmiňo-

  val, předpokládám, že o nich není třeba niko-

  ho přesvědčovat. U některých typů sad budou

  tyto výhody jednoznačně zřetelné a mimo jiné

  povedou k tomu, že se tyto doplňky stanou

  atraktivními i pro modeláře, kteří se jim do-

  sud z různých důvodů, především velké prac-

  nosti a jisté tvarové nestálosti, vyhýbali. Nová

  produkce bude z tohoto hlediska jiná než ta

  tradiční. Kromě toho, že se dramaticky sníží

  počet dílů v sadách, budou sestavy s nutnos-

  tí lepení tvarově a rozměrově stálé, takže je

  zajištěno jejich dobé pasování jak vzájemné,

  tak při instalaci do modelu. Přesnost pasování

  očekávám na úrovni našich plastikových mo-

  delů, a to už bude jiné kafe než odlévaný resin.

  Během léta jsme se technologicky dovybavili,

  koupili jsme dvě nové produkční tiskárny. Jed-

  na je pro přímý tisk doplňků, druhá je určena

  pro výrobu sad Space a Löök.

  V listopadu už bude větší část produkce tiště-

  ná. Naším cílem je během příštího roku větši-

  nu novinek vyrábět touto technologií a pomalu

  začít nahrazovat stávající odlévanou produk-

  ci přímými tisky. To se bude týkat především

  různých raket, ale také motorů a kokpitů. Za-

  tím to vypadá, že odlévaná zůstanou například

  kolečka, u nich se nezdá, že by přímý tisk při-

  nášel nějakou zásadní výhodu. A když už byla

  dnes řeč o cenách a nákladech, v tomto pří-

  padě to vypadá, že se právě díky poslednímu

  vývoji cen materiálů pro tisk dokážeme při-

  nejmenším udržet v cenových relacích sou-

  časné produkce, možná se dostaneme i pod ně.

  Až další vývoj samozřejmě ukáže, zda to bude

  stav setrvalý. To, co se děje s plasty, kovy, ale

  i dřevem a stavebním materiálem také před

  rokem nikdo nečekal.

  Ukázky připravované produkce bude možno si

  prohlédnout 11. září v pražském hotelu Olym-

  pik během naší prezentace na Mistrovství ČR

  v plastikovém modelářství. Prezentace začne

  v 15:00 a skončí podle toho, jak pro vás bude

  zajímavá. K vidění bude mnohé z výše popsa-

  ného a ještě něco navíc. Kupříkladu sada nýtů

  pro Mi-24 tištěných stejným procesem jako

  sady Space. Nanášejí se jako obtisk a vypadají

  velmi nýtovitě!

  Abych nezapomněl, založili jsme účet na

  Instagramu. Adresa je EduardCompany. Kdy-

  by vás to zajímalo a měli jste k Instagramu

  lepší vztah než k Facebooku, tak jste vítáni.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  eduard

  7

  INFO Eduard - září 2021

• Page 8

  William Earl Johns (jméno Earl se často nesprávně

  píše s „e“ na konci) se narodil v neděli 5. února 1893

  na Mole Wood Road v Bengeu v hrabství Hertford-

  shire. Jeho otec Richard Eastman Johns byl krejčí

  a matka Elizabeth Johnsová (rozená Earlová) byla

  dcerou řeznického mistra. Johns měl mladšího

  bratra Russella Ernesta Johnse, který se narodil

  24. října 1895.

  Armáda volá

  Johns měl od mládí touhu stát se vojákem.

  V lednu 1905 nastoupil na Hertfordské gymnázium

  (nyní Richard Hale School, Hertford), jehož ředi-

  telem byl major Kinman. Některé ze zážitků z dob

  docházky do této školy se později dostaly do knihy

  BIGGLES GOES TO SCHOOL (Biggles jde do ško-

  ly). Nutno poznamenat, že johns nebyl nijak zvlášť

  zdatným žákem, ale zato uměl skvěle střílet z puš-

  ky…

  V létě 1907 nastoupil do učení u okresního inspekto-

  ra a v roce 1912 byl jmenován hygienickým inspek-

  torem ve Swaffhamu v Norfolku. Brzy poté zemřel

  ve věku 47 let jeho otec na tuberkulózu.

  O něco později si Johns povšiml při blíže neurčené

  příležitosti pohledné dívky jménem Maude Huntová,

  dcery reverenda Johna Hunta, vikáře v Little Dun-

  hamu. Je třeba poznamenat, že Maude byla o jede-

  náct let starší než Johns... Dne 4. října 1913 vstoupil

  do teritoriální armády (dobrovolnická armádní slož-

  ka) jako vojín Královského pluku (Norfolk Yeoman-

  ry). Jednalo se o jezdecký pluk, takže Johns dostal

  i vlastního koně. V srpnu 1914 začala pro Británii

  Velká válka a pluk byl mobilizován. Johns k tomu

  později napsal:

  „Cválal jsem po silnici vstříc tomu,

  o čem jsem se ve své mladické pošetilosti domní-

  val, že to bude buď smrt, nebo sláva. Musel jsem se

  teprve naučit, že ve válce je spousta smrti, ale málo

  slávy; že ve válce je skutečná jen smrt; že sláva je

  jen pozlátko a jedno se omotává kolem druhého,

  aby skrylo skutečnou podstatu"

  . Stejně jako mnoho

  dalších párů, které čelily nejisté budoucnosti, se Bill

  Johns a Maude Huntová v úterý 6. října 1914 vzali. Za

  svědka mu šel jeho bratr Russell. Johnsův pluk ná-

  sledně zůstal ve výcviku a plnil úkoly domácí obra-

  ny, a to až do září 1915, kdy dostal rozkaz k nalodění

  pro službu za mořem.

  Léta Velké války

  Johnsův pluk se přeplavil na lodi SS Olympic do

  Gallipoli, kde bojoval po boku ANZAC (Australský

  a novozélandský armádní sbor) proti Turkům

  a Němcům. Největším problémem vojáků byly ne-

  moci, ale Johns sloužil v zákopech pod ostrou ne-

  přátelskou palbou až do stažení pluku v prosinci

  1915. Později z těchto dob vyprávěl řadu příběhů,

  vesměs končících rychlou smrtí protagonistů. Pluk

  byl původně vyslán do Alexandrie, ale poté se pře-

  sunul, aby se připojil k obraně Suezského průplavu.

  Dne 18. března 1916 se Maude narodil syn, který byl

  pokřtěn jako William Earl Carmichael Johns, ale pro

  odlišení od otce se mu říkalo „Jack“.

  Mezitím byl Johns vycvičen jako kulometčík

  a 1. září 1916 dostal umístěnku k nové jednotce (za-

  ložené teprve v říjnu 1915), ke kulometnému sboru.

  Byl také povýšen na svobodníka. Po krátké dovo-

  lené v Anglii byl poslán do řecké Soluně, kde opět

  sloužil v zákopech a bojoval v řadě bitev. V dubnu

  1917 se zúčastnil jarní ofenzívy, ale onemocněl ma-

  lárií a během pobytu v soluňské nemocnici požádal

  o přeložení ke Královskému leteckému sboru. Jeho

  žádosti bylo vyhověno, 26. září 1917 byl dočasně po-

  výšen na podporučíka a následně poslán do Anglie,

  aby se naučil létat.

  Letecký výcvik prodělal Johns v letecké škole

  No. 1 v Readingu, kde byl jeho instruktorem kapi-

  tán Ashton. Učil se na „starém krámu“, kterým byl

  Maurice Farman Shorthorn, a řada jeho zážitků

  z leteckého výcviku se později objevila v knize

  BIGGLES LEARNS TO FLY (Biggles se učí létat). Jak

  se ukázalo, Johns měl pro létání vlohy a brzy se vy-

  dal k prvnímu sólovému letu. Bohužel při něm hava-

  roval. I tak byl 20. ledna 1918 přidělen k No. 25 Flying

  Training School v Thetfordu nedaleko bydliště své

  Kapitán James Bigglesworth se nesmazatelně za-

  psal do letecké historie, jakkoli se jedná o posta-

  vu fiktivní. Mnoho jeho příběhů má ovšem základ

  v reálných událostech, které jeho stvořitel buď sám

  zažil, nebo je vyslechl od kolegů letců. Kdo vlastně

  byl muž, který ovlivnil miliony kluků natolik, že se

  z nich později stali také letci?

  ROGER HARRIS

  Foto: RAF Museum

  HISTORIE

  STRUČNÁ

  BIOGRAFIE

  KAPITÁNA

  W. E. JOHNSE

  eduard

  8

  INFO Eduard - září 2021

• Page 9

  rodiny. Přidělení k jednotce Home Establishment by

  se mohlo zdát být pohodovou službou, ale ve sku-

  tečnosti bylo působení u letecké školy nebezpečné.

  K haváriím a úmrtím docházelo téměř každý týden

  a někdy se smrtelné havárie stávaly denně. Z té

  doby pochází mnoho příběhů o nejrůznějších letec-

  kých katastrofách a úmrtích pilotů. Sám Johns zažil

  řadu divokých havárií a nucených přistání způsobe-

  ných selháním motoru, jednou dokonce odepsal tři

  letadla během tří dnů kvůli poruše motoru a počet

  jím zničených letadel se záhy musel počítat ve dvoj-

  ciferných číslech. Kdyby byl německým pilotem, už

  by byl esem! Je třeba uvést, že to nebylo nic neob-

  vyklého a nehodami způsobenými různými příčina-

  mi bylo zničeno mnoho letadel.

  V dubnu 1918 byl Johns vyslán do Marske-on-Sea

  v Yorkshiru. Velitelem zde byl major Champion,

  kterému se přezdívalo „Gimlet“, což byla přezdívka,

  kterou si Johns později vypůjčil pro jednu ze svých

  budoucích románových postav. Dne 20. července

  1918 ovšem obdržel rozkaz k přesunu na frontu do

  Francie.

  Biggles jde do války

  Je rozšířeným omylem, že William Earl Johns byl

  stíhacím pilotem Royal Flying Corps. Ve skuteč-

  nosti se již 1. dubna 1918 sloučil RFC s Royal Navy

  Air Service, čímž došlo ke vzniku Royal Air Force.

  A kromě toho byl Johns ve skutečnosti pilotem

  bombardéru. Byl přidělen k 55. (denní) bombar-

  dovací peruti umístěné v Azelotu nedaleko Nancy

  ve Francii. Zde jeho jednotka sdílela letiště s No. 99

  Squadron a No. 104 Squadron. Jeho No. 55 Squad-

  ron byla vybavena letouny De Havilland D.H.4, dvou-

  místnými bombardéry s motory Rolls-Royce Eagle

  o výkonu 275 koní. Přezdívalo se jim „hořící rakve“,

  protože benzínová nádrž byla umístěna mezi pilo-

  tem a jeho pozorovatelem a představovala skvělý

  cíl pro nepřátelské letouny. Však byla také průměr-

  ná délka přežití pilotů za první světové války dost

  nízká. V jedné fázi války to bylo pouhých jedenáct

  dní!

  Johns dorazil k jednotce koncem července 1918,

  i když kvůli různým problémům s papírováním byl

  k peruti oficiálně přidělen až 21. srpna 1918. Potřebo-

  val vydržet do 11. listopadu 1918, kdy válka skončila,

  ale povaha jeho činnosti byla taková, že se mu to

  podobně jako řadě jiných nepovedlo. Téměř denně

  létal na četné bombardovací nálety a zažil řadu

  střetů s nepřátelskými letouny. V pondělí 16. září

  1918 se pak Johns z letu nevrátil. Noc před osudným

  letem strávil v Nancy, ale na zpáteční cestě z něja-

  kého důvodu zabloudil a ve tři hodiny ráno se za-

  stavil u jednoho honosného francouzského domu,

  aby se zeptal na cestu. Zde se seznámil s krásnou

  francouzskou dívkou a strávil s ní nějaký čas. To ona

  se měla stát inspirací pro Bigglesovu životní lásku

  Marii Janisovou v příběhu THE CAMELS ARE CO-

  MING (existuje také film stejného jména, který ov-

  šem není ani o Bigglesovi, ani o Sopwith Camelech,

  ale o letcích a pašeráckých velbloudích karavanách,

  pozn. red.)

  V pondělí 16. září 1918, když letěli piloti letky ve for-

  maci bombardovat Mannheim, byl Johns spolu se

  svým pozorovatelem a zadním střelcem, 2nd Lt

  A. E. Ameyem, zasažen německou protiletadlovou

  palbou. Palivová nádrž bylaproražena a Johns byl

  nucen se svým strojem opustit formaci. Poté se již

  stal jeho letoun snadnou kořistí pro asi tucet ně-

  meckých stíhačů, kteří jej rozstříleli na kusy (podle

  bojových hlášení jich bylo sedm, pozn. red.). Amey

  byl smrtelně zraněn, Johns zasažen do stehna

  a jedna kulka mu rozbila brýle. Nakonec byl zasa-

  žen i motor jeho letounu. Zastavil se a začal z něj

  unikat benzín. Stroj zachvátily plameny, Johns se

  s ním napůl zřítil, napůl přistál na německé pole

  a při havárii omdlel. Naštěstí se včas vzpamatoval

  a dokázal opustit letoun. Ameyho tělo se mu už ale

  vyprostit nepodařilo. Hned nato jej zajali Němci

  a dali mu co proto kvůli nedávnému bombardování

  nedělní školy a smrti několika místních dětí. Naproti

  tomu piloti, kteří Johnse sestřelili, se na něj přišli

  podívat a chovali se k němu přátelsky. Německý stí-

  hač, který tvrdil, že ho nakonec dostal, nosil podle

  Johnsových vzpomínek modrého Maxe a v pozděj-

  ších letech tak nabyl přesvědčení, že se stal obětí

  Ernesta Udeta. Jenže to nemůže být pravda, pro-

  tože Udet se v té době na tomto místě nenacházel.

  Johns byl původně odsouzen k zastřelení popravčí

  četou, k čemuž však nikdy nedošlo. Místo toho byl

  nakonec poslán do štrasburské věznice. Po prvním

  pokusu o útěk byl poslán do tábora v Landshutu,

  třicet mil východně od Mnichova. Odtud utekl kon-

  cem října 1918 znovu, ale na svobodě si pobyl jen

  čtyři nebo pět dní, než byl znovu chycen (při krádeži

  jablek). Poté byl převezen do tábora pro „zlobivé ho-

  chy“ v Ingolstadtu a právě zde jej zastihl 11. listopadu

  1918 konec války.

  Vrátil se ke své rodině na Vánoce a způsobil tím

  svým blízkým nesmírné překvapení, protože byl ve-

  den jako nezvěstný, a tak jej již považovali za mrt-

  vého. Až do chvíle, kdy prošel dveřmi…

  Airco D.H.4 byl střední bombardér, stroj, se kterým létal na frontě i W. E. Johns. Kvůli zranitelné nádrži umístěné mezi

  pilotem a pozorovatelem se těmto strojům přezdívalo létající zapalovač.

  Foto: zdroj Wikiwand

  HISTORIE

  Georg Weiner:

  Johnsův přemožitel

  Německý letec, který 16. září 1918 sestřelil

  Johnsovu osádku, se jmenoval Georg Weiner

  a v té době byl velitelem Jasta 3. Johns pilotoval

  bombardér DH.4 (F5712) z No. 55 Squadron In-

  dependent Force při náletu na Mannheim. Flak

  nejprve zasáhl nádrž jeho stroje, poté na něj

  a jeho pozorovatele zaútočilo sedm Fokkerů

  D.VII. Britská osádka přistála u Ettendorfu ne-

  daleko Saverne. Oba letci v boji utrpěli zranění,

  střelec 2Lt. A. E. Amey na jejich následky

  zemřel.

  Weiner se narodil 22. srpna 1895 v Drážďanech

  a v srpnu 1914 začal sloužit u pěchoty. V červnu

  1915 byl povýšen do hodnosti Leutnant a po

  pilotním výcviku byl v září 1916 přidělen ke

  Kasta 38 v rámci Kagohl 7. V listopadu 1916 byl

  přidělen k nové Jasta 20 a docílil u ní jednoho

  vítězství. Po zranění v červnu 1917, spojeném

  s dlouhým léčením, sloužil u inspekce letec-

  tva a dalších doplňovacích útvarů. V srpnu 1917

  šel znovu do boje, tentokrát u Kampfeinsitzer-

  staffel 3. V září 1918 se stal velitelem Jasta 3

  a jeho posledním úkolem bylo po skončení

  války demobilizovat legendární Jasta 5. Celkem

  docílil devíti vítězství.

  Mezi jím sestřelené letce patřil také amer-

  ický dobrovolník Sgt. Thomas Hitchcock, Jr.

  sloužící u Spa 87. Weiner jej sestřelil 6. března

  1918. Američan sice padl do zajetí, ale v srpnu

  se mu podařilo uprchnout do Švýcarska.

  V meziválečném období se stal špičkovým

  hráčem póla, vedl reprezentační tým USA

  a dodnes drží rekordní hendikep 10. Během

  druhé světové války se podílel na vývoji

  stíhačky P-51, především s ohledem na využití

  motorů Rolls-Royce Merlin vyráběných v licenci

  u Packardu. Zahynul při letecké nehodě 18.

  dubna 1944 ve Velké Británii. Podle jeho osudů

  vytvořil spisovatel F. Scott Fitzgerald postavu

  Toma Buchanana v románu Velký Gatsby (1925)

  a Tommyho Barbana v knize Něžná je noc (1934).

  Georg Weiner v meziválečném období

  nepřetržitě sloužil v ozbrojených složkách a od

  března 1937 do ledna 1938 velel stíhací jednotce

  I./JG 137, kterou převzal po Bruno Loerzerovi

  (44 vítězství, PlM, RK). Při službě v různých

  administrativních funkcích velení Luftwaffe

  dosáhl hodnosti Generalmajor. V únoru 1945

  odešel ze zdravotních důvodů do civilu, avšak

  v říjnu 1945 jej Sověti odvezli do zajetí.

  Propuštěn byl až v září 1949. Zemřel v Göttin-

  genu 24. ledna 1957.

  eduard

  9

  INFO Eduard - září 2021

• Page 10

  Návrat do civilního života

  Po válce se Johns nechtěl vrátit k životu sanitární-

  ho inspektora, namísto toho si přál zůstat u králov-

  ského letectva. Ozbrojené síly však byly drasticky

  redukovány na mírové stavy. Zpočátku byl Johns

  vyslán jako instruktor létání do Cranwellu, ale 11.

  dubna 1919 byl přeřazen na „seznam nezaměst-

  naných“, což znamenalo, že nedostane žádný plat.

  Jeho manželství se mezitím rozpadalo. U Maude se

  objevila akutní artritida a Jack byl nemocným dí-

  tětem. Johns se věnoval malování, svému koníčku

  z dětství, až byl 23. listopadu 1920 znovu povolán

  na tři roky do aktivní služby u RAF a povýšen do

  nově zavedené hodnosti nadporučíka. Byl převelen

  k náborovému inspektorátu do londýnské Covent

  Garden a jeho rodina se přestěhovala do Lancas-

  ter Gate. Na novém působišti Johns provedl nábor

  jistého Johna Huma Rosse do RAF. Jak se následně

  ukázalo, Hume byl ve skutečnosti Thomas Edward

  Lawrence, slavný „Lawrence z Arábie“. Johns jej

  zprvu odmítl, protože se mu nelíbily jeho postoje,

  ale byl donucen vyšší autoritou, aby jej přijal.

  Sám Johns o sobě tvrdí, že v letech 1921 až 1924

  sloužil v Iráku a Indii, ale jeho služební záznamy

  u RAF neobsahují žádné informace o tom, že by kdy

  po válce sloužil mimo Spojené království a také

  mnozí jeho přátelé jsou přesvědčeni, že si tím jen

  vylepšoval reputaci. Když už o tom mluvíme, možná

  je vhodná chvíle zmínit, že hodnost kapitána si také

  přivlastnil. Kdyby se ho na to někdo zeptal, odpo-

  věděl by mu, že je to jeho stará hodnost z RFC, nic-

  méně Johns byl ve skutečnosti Flying Officer, což je

  ekvivalent poručíka. Zdá se, že si své povýšení udě-

  lil čistě proto, že děti snáze pochopí, co je to kapitán,

  než co znamená „Flying Officer“. Každopádně není

  prokazatelně známo, zda Johns skutečně sloužil

  v Indii a Iráku, nebo zda pouze posbíral historky

  od jiných důstojníků, kteří tam sloužili. Jeho knihy,

  z nichž řada se odehrává právě v těchto zemích,

  ale rozhodně působí autenticky. Jako by je napsal

  někdo, kdo tyto oblasti dobře zná. Johns také vy-

  tvořil řadu kreseb s motivy z těchto míst, což může

  naznačovat, že jeho tvrzení jsou pravdivá, ovšem

  skutečnost zůstává tak trochu záhadou.

  V roce 1922 napsal Johns svůj první román MOSSY-

  FACE pod pseudonymem William Earle (to je také

  původ v úvodu zmíněného „e“ na konci jména Earl).

  Vydal mu jej týdeník Weekly Telegraph Novel. V roce

  1923 mu byla prodloužena služba u RAF o další čtyři

  roky a v tomto období pracoval v Birminghamu opět

  v náborovém oddělení. V té době se jeho žena se

  synem přestěhovali zpět ke svému otci, reverendu

  Huntovi, protože manželství se již zcela rozpadlo.

  Johns se chtěl rozvést, ale reverend s tím nesou-

  hlasil a Maude nechtěla jít proti přání svého otce.

  Johns žil v té době v hotelu na Hackney Road v Ed-

  gbastonu, kde se spřátelil s rodinou Leighových ze

  sousedství. Do Doris May Leighové (narozené 6. září

  1900) se zamiloval a posléze jí vysvětlil, v jaké se

  nachází situaci, pokud jde o jeho manželství. Když

  byl vyslán do Newcastlu, Doris odjela s ním a ne-

  chala si říkat Doris Johnsová. Ti dva se stali ne-

  rozlučným párem až do jeho smrti. Johns zároveň

  nadále platil své ženě a synovi výživné a také platil

  ošetřovatelky, které se staraly o Maude.

  Ilustrátor a autor

  V roce 1927 se Johnsovo působení v RAF chýlilo ke

  konci a on se začal živit prodejem svých děl různým

  časopisům, například Illustrated London News.

  Specializoval se na letecké umění. Přestěhoval se

  do Lingfieldu v hrabství Surrey do domku s ateli-

  érem. Dorisina rodina se přestěhovala nedaleko

  a její bratr Howard Leigh, tehdy osmnáctiletý, se

  připojil k Johnsovi, aby se také naučil kreslit. To

  se mu podařilo natolik, že se později stal slavným

  leteckým výtvarníkem a ilustroval mnoho prvních

  knih o Bigglesovi.

  Johns začal prodávat letecké ilustrace časopi-

  su THE MODERN BOY, který od 11. února 1928 vy-

  dávalo nakladatelství Amalgamated Press, a brzy

  poté začal psát články o letectví. Ty byly zpočátku

  připisovány „našemu leteckému odborníkovi“, ale

  v roce 1930 už u nich byl uváděn jako autor „Flying

  Officer“ Johns. V roce 1931 vydal dvě knihy: THE MO-

  DERN BOY'S BOOK OF AIRCRAFT (Kniha moderního

  chlapce o letadlech) a WINGS: A BOOK OF FLYING

  ADVENTURES (Křídla: Kniha o leteckých dobro-

  družstvích). Tu druhou z nich vydalo nakladatel-

  ství John Hamilton Ltd., které se na knihy o letec-

  tví specializovalo. Johns poté ilustroval knihu THE

  PICTORIAL FLYING COURSE (Obrázkový kurs létání)

  s textem Harryho Schofielda. O několik měsíců poz-

  ději pak napsal knihu FIGHTING PLANES AND ACES

  (Bojové letouny a piloti). Společnost John Hamilton

  Ltd. se také rozhodla vydávat nový letecký časopis a

  požádala Johnse, aby jej redigoval. POPULAR FLY-

  ING (název ve smyslu: Létání pro široku veřejnost),

  zaměřený již na dospělé čtenáře, vyšel poprvé 16.

  března 1932 (obálka je datována dubnem 1932).

  Johns chtěl psát autentické příběhy o létání za

  Velké války, a rozhodl se pro první číslo vytvořit

  fiktivního letce. Tak se zrodil James Bigglesworth,

  známý jako „Biggles“. Poprvé se objevil v POPULAR

  FLYING Volume 1, No. 1, April 1932, kde byl uveden

  jako autor „William Earle“. V srpnu 1932 vydal John

  Hamilton již zmíněnou sbírku Bigglesových příbě-

  hů pod názvem THE CAMELS ARE COMING. Byla to

  první kniha o Bigglesovi, který se následně stal brit-

  skou leteckou celebritou.

  Dobová upoutávka na první povídky o Bigglesovi v časopisu Modern Boy.

  HISTORIE

  eduard

  10

  INFO Eduard - září 2021

• Page 11

  eduard

  11

  INFO Eduard - září 2021

• Page 12

  ilustrace: kresba Pavla Rampíra

  HISTORIE

  I

  KAPITÁN BIGGLESWORTH z 266. squadrony R.F.C., jehož přátelé nazýva-

  li zkráceně „Biggles“, letmo pohlédl na palubní hodiny. „Hmm, dvanáct-

  -patnáct,“ zamyslel se a otočil letadlo k návratu ze samostatné hlídky.

  „Právě čas navštívit Wilkse a prohodit s ním pár slov ještě před obě-

  dem.“ Lehce změnil kurz, a o několik minut později elegantně sedl se

  svým letadlem Sopwith Camel na letišti 287. squadrony, kde jeho přítel

  kapitán Wilkinson, přezdívaný jednoduše Wilks, velel letce S.E. pětek.

  „Je tu někde Wilks?“ zavolal na skupinku pilotů, kteří se poflakovali

  u otevřených vrat hangáru, kde se v přítmí rýsovaly obrysy hranatých

  nosů S.E.pětek.

  „Nazdar Bigglesi! Jó, myslím, že je v jídelně,“ zazněla odpověď.

  „Dobrá, jdu tam,“ odpověděl.

  „Budeš chtít natankovat?“

  „Ne, díky kluci, mám dost na cestu domů.“

  Biggles odhodil kuklu a brýle do kokpitu a svižně odkráčel do jídelny, kde

  zastihl Wilkse ve společnosti pilotů jeho letky, jak popíjejí před obědem.

  „Aaa – my o vlku a…“ nedořekl Wilks.

  „To mluvíš o sobě?“ zeptal se Biggles.

  „Pche!“ uchechtl se Wilks. „Ty a ta vaše parta – kdy dostanete nějaké

  Huny?“

  „Hned jak Bošové v naší oblasti dají nové mašiny těm, co přežili po-

  slední potyčku – proč jako?“

  „Tento týden jsme jich sundali sedm, prozatím.“

  „Aha, tak je to,“ došlo Bigglesovi. „Tolik Hunů dostat, to se u vás stává

  dost zřídka, což omlouvá to vaše veselí. Ale kdo se na houpacím koni

  rozhoupe moc, ten většinou přepadne a natluče si. Co takhle nějaké ob-

  čerstvení?“

  „Je pravda, že naše nové S.E.5 jsou o něco lepší než vaše Camely,“

  kontroval Wilks jakoby smířlivě a objednal Bigglesovi pití.

  „Jak jsi na to přišel? Něco ti řeknu. Kdykoliv mě Hun vyzve, vždycky

  upřednostním Camela s motorem Bentley před S.E.5 s dlouhým nosem.“

  „A teď bych ti zase něco rád řekl já,“ prohlásil Wilks a položil svoji

  skleničku. „I ta nejhorší S.E. v naší squadroně může dělat kolečka kolem

  vašeho nejlepšího Camela. A víš proč? Protože jsme rychlejší a máme

  lepší stoupavost.“

  Bigglesovi blesklo v očích. „Dobře, ale rychlost a stoupavost není vše,“

  řekl krátce. „Moje mašina udělá dvě zatáčky, a ty ještě nebudeš ani

  v půlce té první. Tak je to.“

  „Dokaž to.“

  „Klidně.“

  „Jak?“

  „S fotokulometem.“

  „Kdy?“

  „Kdykoliv chceš. Třeba hned teď, není důvod čekat.“

  „Jak to tedy uděláme?“ vyzvídal Wilks.

  „Nemusíme vymýšlet nic zvláštního. Vzlétneme každý s šesti filmy

  a setkáme se nad letištěm v deseti tisících stopách. Ale žádné podrazy.

  Začneme hned jak se uvidíme a skončíme, když první z nás bude mít

  svou sadu fotek. Potom vyvoláme snímky a sečteme zásahy běžným

  způsobem.“

  „Přijímám!“ křikl Wilks „Ukážu ti, jestli se zastaralý a oleje nenasytný

  Camel dokáže udržet ve svíčce za S.E.“

  „Tak se připrav. Aspoň to zavře tvojí ukecanou hubu.“

  Najednou byl slyšet hluk a brebtání, jak se všichni snažili nahrnout ke

  dveřím a potom ven, aby mohli sledovat chystající se souboj. „Dej mi

  jednoho mechanika, ať přimontuje můj kulomet,“ řekl Biggles Wilksovi.

  „Jasně.“

  II

  Za deset minut bylo vše přichystáno a letci byli připraveni nastoupit do

  svých aeroplánů. „Takže nad letištěm?“ ujistil se Wilks.

  „Přesně tak – dostaneš, co si zasloužíš. Já se přiblížím od severu

  a ty od jihu. Slunce tedy nebude ničí výhoda a střílet začneme, až uvidíme

  jeden druhého.“

  „Všechno jasné.“

  RICHARD PLOS

  PIKOVÉ ESO

  William Earl Johns

  Překlad: Vítězslav Kastl

  eduard

  12

  INFO Eduard - září 2021

• Page 13

  HISTORIE

  „Počkej ještě...,“ křikl Biggles, když si náhle cosi uvědomil. „Máš nějaké

  střelivo ve svém Vickersu?“

  „Ne, kulomety jsou právě v opravě.“

  „Tak vydrž,“ odvětil Biggles.

  „Já mám plné pásy nábojů, a to něco váží. Jen je potřebuju pomoci

  vyjmout, a pak jdeme na věc.“

  Během chvíle mechanik vyndal pásy se střelivem a oba stroje se vznesly

  doprovázené radostným pokřikem a potleskem shromážděného letišt-

  ního personálu, letců a mechaniků.

  Biggles stoupal směrem na sever co nejrychleji to šlo, aby dosáhl do-

  mluvené výšky bez zbytečné ztráty času. V osmi tisících stopách naklonil

  letadlo do široké zatáčky a zamířil zpět k letišti. Věděl, že zbývající dva

  tisíce dostoupá při zpáteční cestě. Ačkoliv byl ještě daleko od letiště, ne-

  ustále vyhlížel S.E. skrz křídla. Ale Wilks odletěl stejně daleko na jih jako

  Biggles na sever, takže se ještě nemohli vidět.

  Biggles se samozřejmě spoléhal u svého Camela na obratnost proti

  vyšší rychlosti a lepší stoupavosti u oponenta. Doufal, že předčí Wilkse

  v ostré zatáčce, protože Camel je známý svou bleskovou pravou zatáč-

  kou způsobenou značným reakčním momentem svého rotačního mo-

  toru, což byla nesporná výhoda v každém souboji. Jak Biggles zdoko-

  naloval svou taktiku v soubojích, ostrá zatáčka se stala opravdu jeho

  nejoblíbenější manévr a on doufal, že Wilks na něj nebude připraven.

  Znovu zapátral v dálce, ale bez výsledku. Jemně vyšlápl směrové říze-

  ní, aby vybočil z přímého směru. Tento nepatrný pohyb letadla mu však

  pravděpodobně zachránil život. Ozval se pronikavý klapot střelby kulo-

  metu z bezprostřední blízkosti a ve stejné chvíli stopy střel prolétly mezi

  jeho křídly.

  Byl naprosto zaskočen. Vůbec neočekával něco podobného, takže v prv-

  ní chvíli reagoval jen automaticky a instinktivně. Vykopl plnou levou nohu

  a zatáhl knipl až k pravému stehnu.

  Camel se vzepjal jako divoký kůň, ale než stačil přepadnout, Biggles se

  vzpamatoval a pokusil se zahlédnout soupeře. Během půlvýkrutu, mu

  hlavou proběhla spousta myšlenek. Nejprve ho napadlo; Wilks si myslí,

  že ho vidím, útočí, a nějaké střelivo zůstalo v jeho kulometech. Ale vzá-

  pětí tuto myšlenku zavrhl, neboť mu došlo, že se stal obětí potulujícího

  se osamoceného Huna, který si občas zaletí daleko na Britskou stranu.

  Ten Hun, pokud to je Hun, musí být zkušený mazák, nováček by to těžko

  riskoval.

  Jestliže tomu tak je – nemá šanci. Neozbrojen může tak akorát zkusit

  rychle přistát někde na poli, ale i to zabere několik minut času, zatímco

  Hun, který je v jasné výhodě, bude dělat všechno pro to, aby ho sestřelil.

  Potom jej zahlédl. Oranžovo černý Fokker D.VIII s velkým pikovým esem

  namalovaným na boku trupu. Biggles uvedl Camela do bleskové zatáčky,

  která ho na několik vteřin přivedla za ocas letadla s černými kříži. Au-

  tomaticky zamířil a zavrčel, když stisk spouště nezpůsobil nic. V tomto

  momentu byl přesvědčen, že by svého protivníka dostal. Ale neměl čas

  na spekulace. Hun obratně změnil pozici a potrhané horní křídlo v místě

  průhledu Bigglese varovalo, že se měl držet původní myšlenky a zmizet,

  jestli chce zítra znovu vzlétnout.

  Uvedl Camela do vývrtky a napočítal šest otoček. Následně vývrtku vy-

  bral, jenže v ten okamžik zazněla střelba tak blízko, až sebou škubl. Asi

  minutu udržoval Camela v ostré zatáčce způsobující závrať, zatímco se

  Hun snažil zamířit a střílet. Znovu přešel do vývrtky. Po celou dobu se

  někde v podvědomí nelítostně odsuzoval za naprosto neomluvitelnou

  pošetilost letět bez munice a zároveň se stále přesvědčoval, že pokud

  se dostane na zem a přežije, takovou šílenost již nikdy neprovede. Točil

  vývrtku tak dlouho, až skoro ztrácel orientaci. Pak jí pozvolna vybral,

  ale kulky trhající konstrukci a plátno trupu znamenaly, že Hun je stále

  za ním.

  Poprvé v životě jej téměř zachvátila panika. Manévroval s Camelem tak

  divoce, jako rybka se štikou za ocasem. Vytrácel výšku jak jen to šlo

  a konečně se bočním skluzem přiblížil k vytouženému poli nedaleko

  pod ním. Nevšiml si ovšem úzkého příkopu táhnoucího se napříč, ale

  to by stejně jeho rozhodnutí nezměnilo. Když Camel zapadl do strouhy,

  naštěstí již téměř stál a neutrpěl vážné poškození. Poskočil, jeho ocas

  se zvedl k obloze, vrtule udeřila do země a třísky s hroudami hlíny se

  rozlétly do všech stran.

  Biggles byl vymrštěn kupředu a udeřil hlavou o polstrované závěry ku-

  lometů tak silně, až se mu před očima zajiskřilo. Odepnul poutací pás

  a podíval se nahoru právě ve chvíli, kdy ho Hun pozdravil posměšným

  gestem. Sledoval jeho vzdalující se letadlo, doprovázené výbuchy Archie,

  a potom seskočil na zem. Jak si prohlížel způsobené škody, zaregist-

  roval kolem pole silnici s živým plotem, kde stálo několik šklebících se

  pěšáků. Uslyšel také skřípění brzd zastavujícího auta. Příliš pozornos-

  ti tomu nevěnoval, dokud nezaslechl rázný velitelský hlas. Nejméně tři

  důstojníci s červenými výložkami se začali prodírat polem k Bigglesovi.

  První byl postarší muž přísných rysů v generálské uniformě.

  „Můj bože, sám generál mě přišel povzbudit. Ale co mu jen řeknu?“

  mumlal Biggles pro sebe a začal si v duchu připravovat vhodnou odpo-

  věď. Avšak hlas generála moc sympaticky nezněl. Biggles sebou dokon-

  ce trhnul, protože tón nevěstil nic dobrého.

  „Jak dlouho jste již ve Francii?“ začal generál chladně.

  „Asi jedenáct měsíců, pane,“ odpověděl Biggles.

  „To se zdá být dostatečně dlouho.“

  Biggles zíral na generála a nechápal, kam tím míří. Ale náhle mu došlo,

  proč je generál tak odměřený. Strnul v pozoru a pevně zatnul zuby.

  „Byl jsem svědkem celé té záležitosti. Nelze ji snad ani nazývat sou-

  bojem, a to od začátku až do konce,“ pokračoval generál pohrdavě.

  „Ani jednou jste se nepokusil opětovat palbu. Abych to upřesnil, vy jste

  utekl. Nemám snad pravdu?“

  „V podstatě ano, pane,“ odpověděl Biggles rezignovaně.

  „Tento oranžovo černý Fokker už natropil na naší straně spoustu ško-

  dy a vy jste měl jedinečnou šanci ho sestřelit. Taková příležitost se už

  nemusí opakovat. To je neomluvitelné. Rozhodně se mi zdá, že on byl

  lepší pilot.“

  „Mohlo by to tak být, pane.“

  „No, nebudeme si nic nalhávat,“ pokračoval generál mrzutě. „Jak se

  jmenujete?“

  „Bigglesworth, pane.“

  „Squadrona?“

  „Dva-šest-šest, pane.“

  „V Maranique – myslím.“

  „Je to tak, pane.“

  „Výborně. Hlaste se okamžitě u své jednotky.“

  „Jistě, pane.“

  Generál se otočil a odcházel následován svými pobočníky. Rozmrzelý

  Biggles je sledoval s hněvem v očích.

  „Nikdy v životě jste nebyli ve vzduchu, ani jeden, to se vsadím. Ská-

  kali byste jak veverky, kdybyste slyšeli kulomet za zadkem. Potom byste

  mě už nikdy nenazvali zbabělcem,“ uvažoval v duchu. „Předpokládám,

  že ten Hun vám rozstřílel salónek vašeho velitelství, proto ho nesnášíte.

  Doufám, že příště to vaše doupě vyhodí do výšky Eiffelovky, a vy budete

  uvnitř,“ zatoužil, zatímco pomalu kráčel po silnici a přemýšlel, kde najít

  telefon, aby domluvil odvoz poškozeného letadla domů.

  III

  Poznámka majora Mullena, když se Biggles ohlásil v jeho kanceláři, ne-

  přidala Bigglesovi vůbec na náladě, ale naopak přilila olej do ohně.

  „Velmi jste mě zklamal, Bigglesworthe,“ začal.

  Biggles se zhluboka nadechl a ztuhnul. Způsob jednání generála ho při-

  rozeně podráždil, ale že o něm pochybuje jeho vlastní velící důstojník, to

  ho naštvalo ještě více.

  „Ten Hun vás přinutil přistát, aniž jste na něj vystřelil,“ konstatoval

  major místo otázky. Biggles, který chtěl všechno vysvětlit, mlčel jako

  ryba.

  „Rozbil jste svoje letadlo,“ pokračoval C.O.

  „Ano pane, to je pravda.“

  „Právě jsem telefonoval s brigádním generálem Hales-Morierem

  z generálního štábu letectva. Nemusím vám říkat, jak jsem se cítil, když

  mi všechno pověděl. Jednoduše navrhuje vaše převelení k výcvikové

  jednotce na území Velké Británie. Požaduje ode mě hlášení v této věci do

  18:30. Já požaduji hlášení od vás do sedmnácti hodin.“

  „Provedu, pane.“

  „To je vše.“

  Biggles nezamířil do důstojnické jídelny jako obvykle, ale pěnící vztekem

  odešel rozladěně před hangár. Několik minut postával na místě a potom

  poslal mechanika do jídelny se zprávou pro Algyho Laceyho ze své letky,

  že si půjčuje jeho letadlo. O chvíli později vzlétl a riskantním letem, kdy

  doslova přeskakoval keře, aby potlačil svůj vztek, doletěl až na letiš-

  tě 287. squadrony. Zde vypověděl Wilksovi, co se mu přihodilo, a komu

  překazil dnešní oběd. Wilks, který se chystal Bigglese znovu provokovat

  kvůli nedodržení smluvené schůzky nad letištěm, jen hvízdl.

  „A co s tím chceš dělat?“

  „Dělat? Nic, to je osud.“

  eduard

  13

  INFO Eduard - září 2021

• Page 14

  ilustrace: kresba Petr Hrčka

  HISTORIE

  „Možná bys měl říct svýmu starýmu, že jsi měl místo nábojů jen pás

  celuloidu ve fotokulometu.“

  „Ale ne, nebudu se na nic vymlouvat. Ať si myslí, co chtějí. Papalášové

  by se měli nejdřív zeptat proč, nebo se mrknout na pilotovy záznamy, než

  ho odepíšou. A já nakonec nedopadl tak špatně, řekl bych.“

  „Ale oni si myslí, že jsi ztratil nervy a pošlou tě domů,“ opáčil Wilks.

  „Jen je nech, radši se budu mazat s nemotornými žáky u výcvikové

  jednotky než abych byl provrtaný kulkami. Budeme moct dokončit tenhle

  souboj doma, jakmile dostaneš dovolenou.“

  „Nemluv jak zbabělec. Běž, a přiznej se Mullenovi, že jsi neměl střeli-

  vo, nebo to řeknu já.“

  „Aha, tobě vadí, že v tom také jedeš, Wilksi,“ řekl Biggles chladně

  a místo původně zamýšlené večeře se vrátil ke svému letadlu. Odstar-

  toval stoupavou zatáčkou tak strmě, že kdyby mu byl vysadil motor, jeho

  válečný příběh by právě skončil. Moc dobře to věděl, ale naplno se pod-

  řídil svému údělu.

  Jeho motor však pracoval bezchybně v maximálních otáčkách a on stále

  na plný plyn stoupal v nekonečných kruzích. Věděl přesně, kde se na-

  chází. Známé orientační body následovaly přesně tak, jak je měl vryté

  do paměti. Letěl čistě automaticky, skoro nevnímal realitu, ani nechtěl.

  Leč kam směřoval, netušil. Jednoduše se oddával potěšení z letu. Neměl

  nejmenší potřebu s někým mluvit, natož pak s kýmkoliv ze své squad-

  rony. Pokračoval ve stoupání a stále nemohl vytěsnit z mysli ranní zá-

  ležitost.

  Jeho snění náhle přerušil bílý obláček vybuchlého protiletadlového gra-

  nátu asi dvě stě yardů před ním. Protože byl jen jeden a z britské Ar-

  chie, bylo to jasné znamení. V duchu poděkoval dělostřelcům za zdánlivě

  bezcílnou střelu. Věděl, že v jeho blízkosti musí být nepřátelské letadlo.

  Rychle začal zkoumat své okolí. Právě včas, protože zahlédl nejasný stín

  mizící v zářícím slunci. Typ letadla nemohl rozlišit, ale protože neviděl

  jiné stroje v okolí, bylo jasné, že je to nepřítel.

  Každý nováček by okamžitě otočil stroj, avšak tím by nepřátelskému stí-

  hači dal najevo, tedy byl-li to nepřátelský stíhač, že je odhalen. Biggles

  nepodnikl nic takového a udržoval přímý kurz. První, co udělal, bylo, že

  zatáhl za páku C.C. synchronizace a dvěma nebo třemi výstřely se ujistil,

  že kulomety fungují. Potom se v těsném kokpitu otočil tak rychle, jak

  jen mu jeho silná letecká kombinéza dovolila, a skrz roztažené prsty

  zíral do slunce. Záře byla oslepující, ale když nastavil palec přes střed

  planoucího kotouče a opatrně roztáhl prsty, škvírkou mezi chloupky jeho

  leteckých rukavic se mu naskytl rozmazaný pohled do nebezpečného

  prostoru. Rozeznal siluetu letadla s rovným křídlem právě když nepřá-

  telský pilot zahájil útok.

  Ani jediným pohybem řídicí páky a pedálů nedal najevo odhalení útoční-

  ka. Sledoval, jak se přibližuje. Když se Hun jevil jako velký černý bod, bylo

  to asi tři sta yardů, jemně potlačil a získal tak vyšší rychlost. Jakmile

  usoudil, že Hun bude střílet, provedl bleskovou Immelmannovu otočku.

  Věděl, že v tento okamžik bude německý pilot soustředěn na útok a zmi-

  zení Camela z mířidel jej překvapí.

  Nemýlil se. Boš si byl nepochybně jistý snadnou kořistí a hledáním ztratil

  tři drahocenné vteřiny. Až ostré staccato Bigglesových kulometů a půl

  dávky zásahů ho varovalo o nastalém nebezpečí.

  Ač původně Biggles neustále myslel na ranní oranžovo-černé setkání,

  poté, co dělostřelci vypálili dobře načasovanou varovnou ránu a on si

  uvědomil, že je spatřen nepřítelem, bylo po rozjímání. Když pak skrz

  zaměřovač spatřil dobře známé barvy, prožil mírný šok, následovaný

  dětinským jásotem a rychlým stiskem spouště. Pilot letadla s černými

  kříži, vyvázl úhybným manévrem a zkušeným pohledem se bleskově

  rozhlédl kolem sebe. Pátral všude, ale nakonec zjistil, že má Camela

  tam, kde si ho přál ze všeho nejméně – přímo za ocasem. Ale protože

  nebyl žádný nováček, jak ostatně již Biggles zjistil, nedovolil britské-

  mu letadlu dlouho setrvat v kýžené pozici a způsobit mu vážnou újmu.

  Biggles stačil vypálit krátkou dávku bez efektu právě ve chvíli, kdy Fok-

  ker začal mizet z jeho zaměřovače. Souboj nabyl na vážnosti a oba piloti

  si uvědomovali, že jeden z nich musí padnout.

  Byli si téměř rovnocenní, ačkoliv Biggles, stále rozhněvaný z ranní dů-

  tky, kterou dával za vinu pilotovi oranžového letadla, bojoval se zuřivostí,

  jaká mu byla při běžné a chladnokrevně vedené bitvě cizí. Několikrát

  Němce zasáhl, ale nezpůsobil mu žádné zřejmé poškození. Naproti

  tomu pár zásahů také schytal, hlavně do ocasních ploch při otočkách.

  Souboj byl zahájen nad britskou stranou, Hun evidentně opakoval stej-

  nou taktiku jako ráno, ale poměrně silný vítr snášel obě letadla nad gra-

  náty zjizvený úsek fronty v území nikoho. To se Bigglesovi samozřejmě

  vůbec nelíbilo. Zdálo se, že Hun jen tak nějakou chybu neudělá, takže

  budou brzy bojovat nad nepřátelským územím. Zkusil tedy vsadit na

  stejnou kartu jako předtím. Úmyslně spadl do vývrtky, předpokládaje,

  že bude následován druhým letadlem. Pohybem hlavy sledoval, jak Hun

  začal točit vývrtku s ním. Napočítal šest otoček a vybral, ale okamžitě

  roztočil vývrtku na druhou stranu. Udělal však jen jednu otočku a při

  vybírání rozjel svůj stroj do přemetu, na jehož vrcholu se půlvýkrutem

  téměř srovnal do horizontu. Pocítil silné uspokojení, když uviděl Huna

  pod sebou, jak vrtá dál. Zkrácená druhá vývrtka jej zaskočila, a když za-

  čal vybírat, měl ho Biggles jako na dlani. Úmyslně pozdržel palbu, dokud

  nemohl minout. Potom vypálil jednu z nejdelších dávek ve svém životě.

  Německý pilot se zhroutil ve svém kokpitu a jeho letadlo spadlo po kří-

  dle do vývrtky. Biggles jej následoval dolů a nespustil z něj oči ani na

  okamžik. Co kdyby šlo o lest? Ale žádná lest to nebyla. S motorem na

  plný plyn, narazil oranžový Fokker čumákem do země. Biggles strnul ve

  svém sedadle, jaká to byla strašná havárie. Kroužil nad místem asi mi-

  nutu nebo dvě, až našel vhodné místo pro přistání. Obvykle si místo ka-

  tastrofy takhle zblízka neprohlížel, ale v tomto případě měl jistý záměr.

  Spousta lidí spěchala snad ze všech stran k troskám. Posadil Camela

  na přilehlém poli a připojil se ke sbíhajícímu se davu. Nejvíce se obával,

  že vrak bude rozebrán lovci suvenýrů dříve, než se dostane na místo.

  Ale trosky již hlídal důstojník a spočívaly na místě tak, jak se letadlo

  rozpadlo.

  IV

  Bylo právě sedmnáct hodin, když se Biggles hlásil v kanceláři velitele

  squadrony. Jakmile vstoupil, major Mullen vzhlédl od stolu.

  „Ah, přinesl jste své hlášení,“ řekl.

  „Ehm… ano, pane.“

  „Dobře, ačkoliv bude lepší když si nejdřív přečtete, co jsem právě na-

  psal. Máte na to minutu. Chystám se přiložit vaše hlášení k mému.

  “Biggles sáhl po zažloutlém papíru a stydlivě se začervenal při čtení

  té spousty chvály a výčtu jeho úspěšných letů takřka od začátku za-

  řazení ke squadroně. Tato aféra způsobila jeho veliteli evidentně mno-

  eduard

  14

  INFO Eduard - září 2021

• Page 15

  HISTORIE

  ho starostí, neboť přiložil velké množství bojových hlášení z bojových

  letů nejen od Bigglese, ale i od ostatních. Dokonce kontaktoval majora

  Payntera, předešlého Bigglesova nadřízeného, který se připojil ke chvá-

  le dlouhým hlášením. Biggles nepřečetl úplně všechno a položil papír

  zpět na velitelův stůl.

  „Děkuji pane,“ řekl tiše, „ale tolik chvály si nezasloužím.“

  „To je na mém posouzení,“ odvětil Mullen. Poté změnil tón hlasu a do-

  dal: „Co tě proboha přimělo se tak dnes ráno zachovat? A ještě k tomu

  před takovým publikem?“

  Na Bigglesově tváři se pomalu rozprostřel úsměv. „Takže, ve skutečnosti

  je to tak,“ řekl rozpačitě, „že jsem byl nahoře úplně bez munice. Vím, zní

  to pošetile, ale chtěli jsme si to s Wilksem rozdat na fotokulomety. Wilks,

  tedy Wilkinson z 287. se pyšnil, že jeho S.E. je lepší než Camel.“

  „Tak proč jsi to proboha neřekl tomu starýmu popletovi – ne, ne, tak

  jsem to nemyslel – proč jsi to neřekl také generálovi?“

  Biggles pokrčil rameny. „Je těžké diskutovat s lidmi, kteří mají ve všem

  jasno dříve, než si zjistí fakta.“

  „Tak takhle to bylo?“

  „Ano, právě tak, pane!“

  „No dobrá, dej mi svoje hlášení.“

  „Obávám se pane, že to hlášení je poněkud neskladné,“ odpověděl

  Biggles, zápasící s něčím pod svojí leteckou kombinézou. Velitel na něj

  užasle zíral: „Co to tam sakra máš?“ vydechl.

  Biggles pomalu rozvinul velký arch oranžového plátna, na kterém byl

  namalován maltézský kříž a vedle něj pikové eso. Položil arch na veli-

  telův stůl.

  „Tady je kůže toho Huna, který mi dnes ráno rozbil Camela. Odpoledne

  jsem dostal druhou šanci se s ním utkat a tentokrát jsem pro něj měl

  i něco v kulometech. Myslím, že na štábu moc dobře poznají tohle pikové

  eso a možná jim to řekne víc než psaná slova. Stejně to s perem moc

  neumím.“

  Poprvé publikováno v knize „THE COCKPIT“ (srpen 1934) a později v knize

  „THE RAID“ (duben 1935). Převzato z knihy „BIGGLES OF THE SPECIAL

  AIR POLICE“ (září 1953), kde byl změněn typ Fokker D.VII na Fokker D.VIII

  .

  Modro-žlutý Camel s tímto sériovým číslem byl vytvořen podle ilustrace

  k Johnsově povídce CAUGHT NAPPING, ve které Biggles nefiguruje. V rámci

  fiktivních úprav byl navíc mírně pozměněn (modré, namísto žlutých vzpěr).

  Pokud si přejete mít „správný“ fiktivní Bigglesův Camel z modro-žlutého

  období Johnsovy tvorby. Ponechte směrovku bez sériového čísla a všem

  vzpěrám dejte žlutou barvu. A je to!

  eduard

  15

  INFO Eduard - září 2021

• Page 16

  HISTORIE

  Železniční most v Roveretu byl (a stále je) jen

  necelých pět metrů široký, přesto představoval

  pro německou armádu důležitou transportní

  linii a jako takový se těšil zvýšené pozornosti

  amerických bombardovacích jednotek. Byl již

  opakovanými nálety de facto zničen, ale Něm-

  cům se podařilo poškozenou část zprovoznit

  provizorním přemostěním, které navíc kvůli

  utajení používali pouze v noci. Zároveň jej obklo-

  pili silnou protiletadlovou obranou. Každý „výlet“

  do této oblasti byl tedy značně rizikový, což po-

  cítily obě squadrony, které se dne 19. dubna zú-

  častnily náletu, tedy 428th a 380th. První poslala

  do akce 18 strojů, druhá doplnila stav formace

  šesti letouny. Každý Mitchell nesl dvě tisícilib-

  rovky, tedy bomby o celkové hmotnosti 906 kg.

  Formaci vedl Col. Remington, velitel 310th Bomb

  Group. Ochranu pro případ, že by se objevili ně-

  mečtí stíhači, zajišťovaly P-47 a P-51.

  Nebe plné šrapnelů

  V 0940 místního času uvolnil Remington brzdy

  vedoucího letounu formace a jeho Mitchell vy-

  razil po vzletové dráze letiště ve Fanu. Všech

  dalších 23 strojů odstartovalo v rychlém sle-

  du a k vytvoření kompletní formace tak stačily

  pouhé dva okruhy nad letištěm. Bylo jasno a vy-

  nikající dohlednost, jen nad Florencií zazname-

  naly osádky jednu osminku kupovité oblačnosti.

  Za starobylým městem už ale byla ve směru

  k cíli opět zcela jasná obloha. Doprovod hlídko-

  val nad, pod i po stranách svazu, němečtí stíha-

  či se ale neobjevili, a tak se před cílem Mustagy

  a Thunderbolty stáhly, aby sledovaly situaci

  a připravily se na zpáteční cestu.

  Ještě než se dostaly první Mitchelly k cíli, zača-

  ly se na nebi objevovat exploze protiletadlových

  střel. Všem bylo jasné, že to tentokrát nebude

  žádná procházka, žádný „Milk Run“, jak se také

  přezdívalo snadným misím. Bylo pravděpo-

  dobné, že se nálet neobejde beze ztrát a každý

  doufal, že se nestane obětí právě on. Ve forma-

  ci bylo i několik nováčků, pro které se jednalo

  o velmi tvrdý křest ohněm. Granáty explodovaly

  po všech stranách a výbuchy pohazovaly s le-

  touny sem a tam. Ještě před odhozem bomb se

  v rádiu ozval vzrušený hlas jednoho ze střelců:

  „Jeden letoun padá, devět hodin."

  „To je McGilvray,“

  zazněla v éteru odpověď.

  „Sledujte padáky,“

  ozvala se odpověď od někoho

  jiného.

  Po krátké chvíli se ozvalo:

  "Čtyři, čtyři, všechny

  otevřené!"

  (McGilvray a další muži jeho osádky

  se vrátili k letce 9. května, tedy hned po kapitu-

  laci Německa a podle záznamu v deníku letky

  byli „v dobré kondici“, pozn. aut.).

  Po této vzrušené komunikaci se záhy v éte-

  ru ozval pokyn k odhozu bomb a vedoucí stroj

  začal točit od cíle. Palba Flaku ještě zesílila

  Když se 19. dubna 1945 zvedly do vzduchu ze zá-

  kladny Fano v Itálii dva tucty Mitchellů od 310.

  bombardovací skupiny USAAF, aby zaútočily na že-

  lezniční most v Roveretu, nikdo netušil, že až na

  jeden jediný stroj si každý z nich odveze nějakou

  tu díru v trupu nebo křídle jako „pozdrav“ od ně-

  mecké protiletadlové palby. Jedním z nich byl také

  stroj pokřtěný jako Angel of Mercy. Byla to jeho

  47. a také poslední mise.

  Letouny 310th BG na cestě k cíli.

  William S. McMillan v kokpitu Angel of Mercy. Pod kabinou

  je uveden jako Airplane Commander 1st Lt. Thaddeus C.

  Michal. V březnu 1945 se oba piloti o tento stroj dělili.

  Foto: 57th Bomb Wing Asociation

  Foto: 57th Bomb Wing Asociation

  POSLEDNÍ LET

  RICHARD PLOS

  eduard

  16

  INFO Eduard - září 2021

• Page 17

  HISTORIE

  a zdálo se nemožné, aby tou hradbou vůbec ně-

  kdo proletěl. Stroj poručíka W. H. Naffa z 380th

  Bomb Squadron dostal přímý zásah a přišel

  o jeden motor. Jiný letoun se odpoutal od for-

  mace, aby jej doprovázel. Naff dokázal těžce

  poškozený Mitchell ještě dotáhnout nad vlastní

  území, kde celá osádka vyskočila.

  Ani to však nebyl konec ztrát. Dalším, kdo utr-

  pěl vážné poškození, byl stroj 1st Lt. Williama S.

  McMillana. Jeho Angel of Mercy zasáhlo několik

  šrapnelů, které poškodily hydraulický systém.

  Druhým pilotem byl 1st Lt. Walter D. McLean,

  dalšími muži na palubě byli bombometčík 2nd

  Lt. William W. Graham, střelec-radista S/Sgt.

  Donald E. Wilson a střelci T/Sgt Kenneth G.

  Mueller a S/Sgt Arthur S. Hatfield. Oba muži za

  řízením dokázali udržet Angel of Mercy v kur-

  su, takže Graham mohl odhodit bomby mířeně

  na cíl. Ztráta hydrauliky ale znamenala mimo

  jiné i to, že nebude možno vysunout pro při-

  stání podvozek. To byl nicméně v danou chvíli

  podružný problém, nejprve se museli s poško-

  zeným strojem dostat přes hory a nad vlastní

  území. Obojí se podařilo, a tak mohli spolubo-

  jovníci sledovat na základně Fano, kam se sku-

  pina přesunula jen necelé dva týdny předtím

  z Korsiky, kuriózní přistání. Mitchell přibližující

  se k dráze měl vysunutou pouze příďovou pod-

  vozkovou nohu. Přistání ale dopadlo dobře a až

  na zadního střelce Hatfielda, který byl zraněn

  již nad cílem, vyvázli všichni se zdravou kůží.

  Za své velení při prodírání se těžkou palbou byl

  velitel formace, Col. Peter H. Remington, vyzna-

  menán Stříbrnou hvězdou, oceněni byli i další

  piloti. McMillan si za svou činnost vysloužil DFC

  a v citaci k udělení tohoto vyznamenání stálo:

  „[…] Před započetím bombardovacího nále-

  tu střepiny granátů z intenzivní protiletadlové

  palby těžce poškodily jeho letoun. Projevil vel

  -

  kou odvahu […] udržel svůj ochromený letoun

  v kurzu, čímž umožnil svému bombometčíko

  -

  vi odhodit bomby […]. Poté pilotoval poničený

  bombardér přes obtížný hornatý terén na svou

  základnu a […] dokonale přistál bez zranění

  osádky."

  Spolubojovníky se McMillanovi zachránit po-

  dařilo, stroj nikoli. Poškození jak od Flaku, tak

  od „srážky“ se zemí při přistání byla rozsáhlá

  a stroj byl odepsán. A jak bylo uvedeno na úvod,

  kromě jediného stroje si nějaké to poškození

  z náletu na Rovereto přivezl každý…

  Neúplná historie Angel of Mercy

  Letoun sériového čísla 43-35982 pocházel

  z výrobního bloku B-25J-10NA. Nemáme infor-

  mace o tom, kdy byl přesně vyroben, ani kdy se

  dostal k 428th BS, ale víme, že první misi zde

  absolvoval 8. ledna 1945. Jednalo se o nálet na

  vojenské shromaždiště v Crespellanu a letoun

  pilotoval Capt. C. W. Sprague (kopilotem byl 2nd

  Lt. R. D. Stead). Sprague s tímto strojem odlétal

  v lednu celkem šest misí, poté se v jeho kokpitu

  střídali na začátku února různí piloti.

  Jak ukazují známé fotografie, pod kabinou byl

  na levé straně Angel of Mercy uveden jako veli-

  tel letounu (Airplane Commander) 1st Lt. Thad-

  deus C. Michal. Pod jeho jménem byl uveden

  šéfmechanik (Crew Chief) T/Sgt. Eugene Quen-

  tin Robinson (zemřel 9. srpna 1987). Michal byl

  velmi zkušený pilot, který u letky sloužil od srp-

  na 1944 do konce března 1945. Za svou službu

  získal Air Medal a k ní celkem devětkrát Oak

  Leaf Cluster (dubový list). Také mu byl 25. břez-

  na udělen DFC, a to za akci z 6. února 1945, kdy

  byl jeho letoun těžce poškozen protiletadlovou

  palbou při náletu na seřadiště v San Ambro-

  ghiu. Michal přesto pokračoval v náletu a bom-

  bometčík odhodil bomby tak, že měly v cíli „de-

  vastující účinek“. Tím Michalovým poškozeným

  letounem ovšem nebyl 43-35982, tedy Angel of

  Mercy, ale 43-35957 (tento stroj byl potom ztra-

  cen 10. března 1945 při náletu na Oru, osádka 1st

  Lt. G. A. Rorera zahynula).

  Michal hned následující den po akci, za kterou

  byl oceněn DFC, letěl poprvé s 43-35982 a až na

  výjimky ji pak vedl v dalším období do boje on,

  většinou s 1st Lt. F. S. Kingem coby druhým pilo-

  tem. Takto podnikli v únoru celkem osm náletů.

  Je možné, že právě od 7. února byl Mitchell

  43-35982 Michalovi přidělen. Jestli se pod jeho

  „správou“ stala z bezejmenného stroje Angel

  of Mercy, nebo ji takto pokřtil už Sprague, či její

  šéfmechanik, se z dostupných historických zá-

  znamů vyčíst nedá.

  Angel of Mercy se každopádně v únoru účast-

  nila 13 misí (z celkových 32, které Squadrona

  v březnu uskutečnila), z toho devětkrát ji pilo-

  toval Thaddeus C. Michal. Měsíc nato si „Angel“

  připsala 17 misí, z toho ji v devíti případech pi-

  lotoval opět Michal, který se o ni ale již dělil s

  McLeanem. Ten ji do akce vedl sedmkrát, jed-

  nou si ji „vypůjčil“ 2nd Lt. S. A. Willis. Michal se

  rozloučil se „svým“ letounem 19. března nále-

  tem na Vò Sinistro (asi 15 km jižně od Rovereta).

  Kvůli navigační chybě však formace bombardo-

  vala železniční trať v Chizzole (asi 8 km sever-

  ně od původního cíle). Jednalo se o Michalovu

  sedmdesátou a poslední misi. Na začátku dub-

  na zamířil domů do USA.

  Piloti a jejich stroje

  K systému uvádění jmen pilotů na letounech je

  třeba malé vysvětlení. Uvedené jméno nezna-

  menalo, že se strojem létá výhradně daný pilot.

  Ve skutečnosti se piloti na jednotlivých strojích

  střídali a mnohdy spolu nelétali stabilně ani

  první a druhý pilot, o ostatních členech osádky

  nemluvě. Například McMillan letěl s McLeanem

  poprvé 17. dubna, tedy dva dny před náletem

  na Rovereto, který byl jejich druhou společ-

  nou misí. Předtím oba střídali různé kolegy.

  Angel of Mercy těsně před dosednutím „na břicho“ na základně Fano.

  Osádka Angel of Mercy krátce po nouzovém přistání. Zleva

  doprava: S/Sgt Donald E. Wilson, 2nd Lt. William W. Gra

  -

  ham, 1st. Lt William S. McMillan, T/Sgt Kenneth G. Mueller

  a 1st Lt. Walter D. McLean. Na snímku chybí zraněný zadní

  střelec S/Sgt. Arthur S. Hatfield.

  Walter D. McLean v době svých studií.

  Foto: Cpl. Robert A. Cooper via fold3.com

  Foto: Cpl. Robert A. Cooper via fold3.com

  Foto: fold3.com

  eduard

  17

  INFO Eduard - září 2021

• Page 18

  Po nouzáku s Angel of Mercy spolu v dubnu letěli ještě dva-

  krát, nejprve 20. dubna, kdy se let obešel bez incidentů, hned

  následující den jim ale Flak rozstřílel ocasní plochy a měli co

  dělat, aby se vrátili na základnu. Pro McLeana se jednalo o 68.

  misi a letecký lékař letky usoudil, že by si měl dát přestávku.

  McMillan naproti tomu pokračoval v bojových misích a odlétal

  do konce dubna ještě čtyři. Kopilota mu dělal 2nd Lt. C. G. Cook.

  Pilot, jehož jméno bylo uvedeno na levé straně trupu pod ka-

  binou, byl v podstatě mužem zodpovědným za činnost hlavní-

  ho mechanika a jeho týmu. Vedl také letový deník, kontroloval

  správnost záznamů o bojových misích, počtu nalétaných ho-

  din, opravách a dalších důležitých skutečnostech. Létal s da-

  ným strojem obvykle častěji než jiní piloti, ale nikoli výhradně.

  Podle pamětníků se navíc stávalo, že muži z přední části le-

  tounu téměř neznali ty na druhé straně pumovnice. Piloti

  a bombometčík byli důstojníci, střelci seržanti, což také hrálo

  svou roli. Pro ilustraci: Na konci března 1945 bylo u 428th BS

  celkem 106 důstojníků a 351 dalších příslušníků letky. Podle

  některých názorů byly navíc osádky schválně „promíchávány“

  aby si mezi sebou letci nevytvářeli příliš silné vazby, protože

  přátelské vztahy mohly být psychologickou překážkou, pokud

  byl některý z členů osádky smrtelně zraněn.

  Pro McLeana díky nařízené zdravotní pauze válka de facto

  skončila. V květnu už totiž 428th BG žádné nálety nepodnikla.

  McLean využil volný čas k návštěvám Pisy a Florencie, opalo-

  val se na pláži, jezdil na kole v okolí Fana… Jistě také myslel na

  návrat domů na 838 Collier Drive v San Leandru ke své man-

  želce Margaret Ann, se kterou se oženil 19. dubna 1944 (tedy na

  den přesně rok před náletem na Rovereto s Angel of Mercy).

  Jak psal v dopisech domů, chtěl se také vrátit na univerzitu a

  pokračovat ve studiích.

  Noční tragédie

  Po kapitulaci Německa se velení staralo o to, aby personál pří-

  liš „nezvlčel“, a tak byly plánovány cvičné lety, sportovní aktivity

  i vzdělávací kursy. Každá letka 310th BG také dostala několik

  A-26 a piloti s nimi prováděli seznamovací lety. Část letové-

  ho personálu se začala připravovat na návrat domů po vlastní

  ose.

  Celá procedura tohoto dálkového návratového letu dosta-

  la název „Green Project“. Trasa vedla po trati Tunis – Marrá-

  HISTORIE

  Prohlídka poškození Angel of Mercy. Několik dní nato byla odepsána.

  Zpráva místním tisku o Walterově sňatku s Margaret Ann.

  Foto: Cpl. Robert A. Cooper via fold3.com Foto: Oakland Tribune 1944

  eduard

  18

  INFO Eduard - září 2021

• Page 19

  HISTORIE

  Potvrzení o uložení ostatků Waltera D. McLeana na hřbitově Golden Gate.

  keš – Dakar – Roberts Field (Libérie) – ostrov

  Ascension – Natal (Brazílie) – Belem (Brazílie)

  – Borenquin (Kostarika) a nakonec Morrison

  nebo Savannah v Georgii. První osádky se měly

  vydat na dlouhou cestu domů mezi 3. a 6. červ-

  nem a vybraní piloti proto pilně trénovali lety

  podle přístrojů a v noci. K takovému cvičnému

  letu se 9. června opět sešli v jednom kokpitu

  Walter McLean a William McMillan. Poté, co

  v letištním kině skončilo promítání filmu, usedli

  do stroje 43-36226. Ten byl mimochodem zcela

  nový, když s ním letěl McLean na svou dvanác-

  tou misi. V dopise domů si tehdy postěžoval,

  že mu Němci do jeho novotou zářícího letounu

  nadělali na devadesát děr! Nyní nic podobného

  nehrozilo, noční cvičný let měl proběhnout bez

  problémů. Jenže neproběhl. Krátce po startu

  stroj zachvátily z nezjištěných důvodů plame-

  ny a zřítil se do moře necelých 300 m od konce

  vzletové dráhy. Oba piloti zahynuli, McMillanovo

  tělo bylo nalezeno ještě té noci, McLeanovo na

  druhý den.

  Walterův bratr James McLean v roce 2007

  vzpomínal:

  „Když přišel telegram, otevřel jsem

  dveře a spatřil poslíčka od Western Union. Ro

  -

  dina byla tou zprávou devastována; bylo to o to

  bolestnější, že už bylo po válce a my jsme ho

  každým dnem očekávali doma. Matka se z toho

  šoku nikdy plně nezotavila. Ostatky nám byly

  vydány až po několika letech a byly pohřbeny

  na národním hřbitově Golden Gate. Myslím na

  něj často. Dnes je mi 76, on zemřel, když mu

  bylo 22 let.“

  Poslední letoun s příslušníky 310th Bombard-

  ment Group přistál na letišti v Savannah 19.

  června. Piloti, kteří dovedli dva měsíce předtím

  na domácí základnu zle pošramocenou Angel

  of Mercy, však mezi nimi nebyli…

  Autor by rád poděkoval Danielu Setzerovi za

  poskytnuté materiály a dodatečné informace.

  Zdroje:

  Kronika a bojová hlášení 428th Bomb Squadron

  Bulletin 57th Bomb Wing Association (Winter

  2007, Summer 2010)

  57thbombwing.com

  Oakland Tribune, 1944

  Over the Med (340th Bombardment Group Me

  -

  dium)

  B-25J-10-NC, 43-35982, 428th BS, 310th BG, 12th AF,

  Ghisonaccia, Korsika, Francie, duben 1945

  Foto: fold3.com

  eduard

  19

  INFO Eduard - září 2021

• Page 20

  HISTORIE

  Spitfire Mk. Vb ES306 HL

  -

  D, 308th FS/31st FG, Thelepte, březen 1943.

  Ačkoli jsou operace 31st FG během bitvy o Ka-

  serínský průsmyk dobře známé, při bojovém

  debutu v Tunisu mezi 8. až 13. únorem 1943 se

  nezkušení, ale dychtiví američtí piloti tepr-

  ve zabydlovali i s pozemním personálem na

  frontové základně a začínali létat první mise,

  přičemž bojovali nejen s nepřítelem, ale také

  s pouštními podmínkami a krutým zimním po-

  časím. Ne všechno šlo podle plánu, jak pro-

  zradí následující řádky.

  Raná historie a severoafrická

  „dovolená“

  Jednotka byla aktivována jako 31st Pursuit

  Group dne 1. února 1940 a zpočátku byla vy-

  bavena letouny Curtiss P-39. V květnu 1942

  byly 307., 308. a 309. stíhací peruť skupiny

  v rámci příprav na přesun do zámoří pře-

  veleny na východní pobřeží Spojených států

  a v červnu odpluly přes Atlantik do Velké Bri-

  tánie. Jakmile se dostala na místo, těžila nyní

  již přeznačená 31st Fighting Group z „obrá-

  ceného Lend-Lease“ a vyzbrojila se Spitfiry

  Mk.V. Celá jednotka si tyto letouny zamilovala,

  jeden z příslušníků pozemního personálu to

  po válce komentoval:

  „Bylo to nádherné leta-

  dlo!“

  Jeden z pilotů zase napsal:

  „Všechny ma-

  névry létal velmi dobře“

  , zatímco eso 307th FS

  J. D. Collinsworth poznamenal:

  „Pětka (Spitfi-

  re Mk.V) byla tak obratné a ovladatelné leta-

  dlo, jak si jen jeden mohl přát.“

  Spitfire Mk.V

  měl nicméně i několik citelných slabin. Kvůli

  jednostupňovému kompresoru výkon motoru

  s rostoucí výškou klesal. Problém byl nejci-

  telnější ve výškách nad 3660 m (12 000 stop)

  a byl odstraněn až u Spitfiru Mk.IX. Tropické

  modifikace u 31st FG v Severní Africe způso-

  bily i dodatečné problémy s výkonem.

  Přestavba a výcvik v Anglii zabraly něko-

  lik týdnů, v jejichž průběhu došlo k mnohým

  nehodám, včetně zničení nebo těžkého po-

  škození 21 letounů v průběhu šestnácti dnů!

  Po prohlášení za operační se 31st FG poprvé

  dostala do akce v srpnu a svou první skuteč-

  nou zkouškou ohněm prošla v průběhu neú-

  spěšného spojeneckého vylodění v Dieppe 19.

  8. 1942, při kterém americká jednotka také ná-

  rokovala své první vzdušné vítezství. Zároveň

  ale utrpěla v soubojích se zkušeným němec-

  kým nepřítelem několik ztrát.

  Poté byla 31. stíhací skupina vyčleněna pro

  operaci Torch, anglo-americkou invazi do se-

  verozápadní Afriky okupované Vichystickou

  Francií. Všichni se přeplavili do Gibraltaru,

  odkud pak piloti přelétli v první den invaze (8.

  listopadu 1942) svoje Spitfiry Mk.V v pouštní

  kamufláži do Tafaraoui nedaleko Oranu. Při

  přistání na ně zaútočily Dewoitine D.520 a je-

  den pilot 31st FG při tomto útoku zahynul. Na

  oplátku nárokovali tři američtí piloti Spitfirů

  sestřely nepřítele. Bojové lety byly provádě-

  ny i proti Vichystickým pozemním jednotkám

  a vozidlům. Po počátečním vzrušujícím období

  se však 31st FG dalších vzdušných bojů neú-

  častnila po dobu třech dlouhých měsíců. Na-

  místo nich operovala jednotka podplukovníka

  Freda M. Deana z různých základen v Alžíru

  a Maroku. Patrolovala nad konvoji, létala ku-

  rýrní mise a rutinní doprovodné lety doprav-

  ních letounů daleko za frontovou linií. Byla to

  sice důležitá, ale monotónní práce a američtí

  piloti začínali být s protahujícím se čekáním

  na skutečné bojové akce nespokojeni. Jeden

  z velitelů squadron byl situací vysloveně za-

  skočen:

  „Z nějakého blíže neurčeného důvo-

  du jsme zůstali v La Senia namísto toho, aby

  nás poslali na frontové letiště. Většina našeho

  létání spočívala v patrolách nad spojeneckou

  lodní přepravou ve Středomoří, což bylo velmi

  nudné.”

  Dne 4. února si jeden pilot zapsal do

  svého deníku jednoduše:

  „Zase stejná nudná

  rutina.“

  Muži se přihlásili k bojové činnosti, byli

  vycvičeni jako stíhači, a tak chtěli být tam, kde

  se něco dělo. Bylo pro ně frustrující zůstávat

  na základně tak daleko od pozemních bojů.

  Velitel 307th FS/301st FG George J. LaBreche

  později napsal:

  „Nemohli jsme se dočkat ná-

  vratu do boje.“

  Na počátku února 1943 se američtí piloti 31. stíha-

  cí skupiny (31st FG) nemohli dočkat akce. Koncem

  léta 1942 krátce okusili boje nad Kanálem a poté 8.

  listopadu zažili potyčku s letouny Vichystické Fran-

  cie nad Alžírskem. Avšak teprve na začátku února

  roku 1943 se jednotka vybavená Spitfiry skutečně

  ocitla na frontě, když se přesunula na americkou

  předsunutou základnu v Thelepte v západním Tu-

  nisku, pouhých 75 kilometrů od nejbližších němec-

  kých jednotek.

  POČÁTEČNÍ OPERACE 31. STÍHACÍ SKUPINY NAD TUNISEM.POČÁTEČNÍ OPERACE 31. STÍHACÍ SKUPINY NAD TUNISEM.

  Andrew ArthyAndrew Arthy

  KODRCAVÝ ROZJEZD

  eduard

  20

  INFO Eduard - září 2021

• Page 21

  HISTORIE

  Přesun do Thelepte

  Počátkem února 1943 dostala 31st FG rozkaz

  z amerického XII Air Support Command (veli-

  telství vzdušné podpory) k přemístění na fron-

  tu. Jednalo se o nutný krok, protože 33rd FG,

  vyzbrojená Curtissy P-40, utrpěla těžké ztráty

  a musela být stažena. Ještě před přesunem

  byli piloti 31st FG odesláni zpět na Gibraltar,

  aby si převzali nové Spitfiry Mk.V. Dlouho oče-

  kávaná akce se měla stát skutečností, což vy-

  volalo u mužstva značné nadšení, zároveň ale

  bezpochyby také určité obavy. Pilot Merritt C.

  Wolfe z 308th FS/31st FG si 5. února pozna-

  menal:

  „Dostali jsme zprávu, že se máme ráno

  přesunout na frontu. Nevíme přesně kam, ale

  nebude tam určitě nouze o bojovou činnost, na

  kterou jsme tak dlouho čekali. Jde s námi taky

  309th FS. Na briefingu dnes odpoledne jsme

  se dověděli, že to bude Thelepte v Tunisu,

  v podstatě budeme Němcům hned za zády.

  Každý je z té noviny nadšen, posedávali jsme

  tak dlouho až byli někteří trochu unaveni.“

  Vzhledem k velkým vzdálenostem, špatným

  cestám a dopravním prostředkům neprobíhal

  přesun pilotů, pozemního personálu, vozidel

  a vybavení zrovna hladce. Jednotka začala

  do Thelepte přicházet rozdělena na menší

  části počínaje 6. únorem, pozemní transport

  se nejprve přesunul část cesty v transport-

  ních Douglasech C-47 a poté pokračoval po

  zemi v nákladních autech a džípech přes di-

  vukrásnou hornatou krajinu. Některé části

  skupiny byly po cestě napadeny německými

  stíhacími bombardéry Focke-Wulf Fw 190 ze

  III./Schnellkampgeschwader 10, což byl jas-

  ný důkaz toho, že se jednotka blíží k frontě.

  Většina pilotů přeletěla na Thelepte No.1 dne

  6. února a skupina byla připravena k akci ná-

  sledující den.

  Po čase stráveném v jižní Anglii a pak v blíz-

  kosti měst v Alžíru a Maroku představovala

  vesnice Thelepte a její okolí ostrý kontrast

  k dosavadním zvyklostem. Mechanik Thomas

  Stieglitz později napsal: „

  Plocha, kterou zabí-

  rala naše squadrona, byla dostatečně velká

  na to, aby letouny celé squadrony odstarto

  -

  valy jeden vedle druhého. Nikdy v životě jsme

  neviděli tak rozlehlou rovnou plošinu.“

  Plocha

  letiště se nacházela na planině vysoko nad

  hladinou moře, jednalo se vlastně o otevřený

  prostor s dvěma letišti, Thelepte No.1 a No.2.

  Místo udělalo na příslušníky 31st FG trvalý

  dojem a jeden člen pozemního personálu po

  mnoha letech vzpomínal:

  „Thelepte bylo skli-

  čujícím místem. Nemyslím, že tam žilo cokoli

  jiného kromě písečných blech a škorpionů!“

  Předcházející obyvatelé základny s odcho-

  dem evidentně spěchali a personál 31st FG

  byl stavem mužstva 33rd FG poněkud zara-

  žen. Frank A. Hill z 308th FS/31st FG pozna-

  menal, že vypadali „jako by zírali někam do

  neznáma“ a další pilot od 31st FG si do de-

  níku zapsal:

  “Mluvil jsem s jedním pilotem

  z 33rd FG, kterou jsme střídali. Vypadal hrozně

  a říkal, že je to tu těžké. Dostali pěkně zabrat

  a už chtějí zmizet.“

  Nepřítel s 33rd FG rozhod-

  ně nezacházel v rukavičkách, což neplatilo jen

  o vzdušných bojích s německými esy z II./Ja-

  gdgeschwader 2 a II./Jagdgeschwader 51, ale

  taky o situaci na zemi, protože Thelepte bylo

  po celý předchozí měsíc pravidelným cílem

  útoků německých bombardérů a stíhacích

  bombardérů. Američani neměli radar, takže

  útoky Luftwaffe přicházely nečekaně. Perso-

  nál 31st FG měl značné obavy, že bude cílem

  podobných útoků a jeden mechanik po čase

  vzpomínal:

  “…museli jsme naše letadla opra-

  vit a připravit k letu ještě za tmy. Nikdo z nás

  nechtěl sedět v kokpitu a provádět zahřívání

  motoru a kontrolu v době, kdy bylo letiště po

  -

  střelováno.“

  Životní podmínky byly v porovnání s tím, na co

  V Thelepte museli žít piloti a pozemní personál 31st FG pod zemí, takže jejich první úkol po příchodu bylo kopání.

  Primitivní životní podmínky, které zažila 31st FG v Thelepte – výkopy v úbočí svahu.

  Charles C. „Chuck“ Kenworthy z 309th FS/31st FG byl vynikající pilot, který hladce prošel pilotním výcvikem. Byl též odpo

  -

  vědný za sestřel jedné ze stíhaček Vichystické Francie nad Alžírem dne 8. listopadu 1942.

  eduard

  21

  INFO Eduard - září 2021

• Page 22

  HISTORIE

  byla jednotka zvyklá, značně primitivní. Jeden

  z pilotů si poznamenal:

  „Převzali jsme (od

  33rd FG) ubytování, které představovaly vyko

  -

  pané úkryty s částečným zastřešením pro dů-

  stojníky, zatímco mužstvo bydlelo ve stanech.“

  Muži se ale životu v podzemních ubytovacích

  prostorech nedaleko od letiště brzy přizpůso-

  bili. Radista z velitelství skupiny vzpomínal na

  velmi prosté životní podmínky:

  „Byla to skutečně jen malá díra se střechou,

  vykopaná do úbočí svahu. Bylo to ale lepší než

  stan. Našli jsme nějakou slámu a naplnili s ní

  matrace. Bylo to rozhodně pohodlnější než

  spát na zemi, nicméně v slámě byly velbloudí

  blechy.“

  Mužstvo se muselo rychle přizpůsobit nové

  situaci, protože bez ohledu na těžkosti byly

  jejich Spitfiry Mk.V brzo vyslány do akce.

  V průběhu prvních dnů v Thelepte operova-

  la 31st FG po boku různých jednotek USAAF,

  které byly umístněné v Thelepte a Youks-les

  Bains (přibližně 75 kilometrů severozápad-

  ně od Thelepte, ve východním Alžíru). Byly to

  například bombardéry Douglas A-20 od 47th

  BG, francouzské P-40 od Groupe de Chasse

  II/5 a Belly P-39 od 154th OS/68th OG, 346th

  FS/350th FG a 81st FG. V této fázi ještě XII veli-

  telství vzdušné podpory teprve vyvíjelo vhod-

  nou taktiku a denně se učilo, jak nejlépe pro-

  vádět bojové operace na podporu amerických

  a spojeneckých pozemních sil.

  Během ledna a na začátku února 1943 se po-

  zemní boje v tuniských horách mezi Ameri-

  čany a jejich francouzskými spojenci na jedné

  straně a Němci s Italy na straně druhé přelé-

  valy ze strany na stranu. Když se 31st FG do-

  stala na frontu, obě armády budovaly síly pro

  budoucí ofenzivu. Z Thelepte směrem přes

  hory se nacházela německá letecká základna

  v Kairouanu, sídlo bojem ostřílených veteránů

  z II./JG 2 včetně Kurta Bühligena (v té době

  měl na kontě 53 vítezství), Ericha Rudorfera

  (54 vítezství) a Kurta Goltzsche (18 vítězství).

  Tito stíhači Luftwaffe byli se svými Fw 190

  pro nezkušené Američany smrtelně nebez-

  pečnými protivníky. Kromě stíhačů Luftwaffe

  operovaly nad středním Tunisem také němec-

  ké dálkové průzkumné jednotky, které denně

  vysílaly svoje Junkersy Ju 88. Piloti z 31st

  FG věděli, že má Fw 190 nad Spitfirem Mk.V

  v mnoha směrech navrch. Jak prohlásil J. D.

  Collinsworth:

  „Spitfire Mk.V předčil Fw 190 je-

  nom v zatáčkách. Jinak (Fw 190) létal rychleji,

  byl rychlejší ve střemhlavém letu a vystoupal

  do větší výšky.“

  Do boje: 8. únor 1943

  Po usazení se v Thelepte přišel konečně den D

  a 31st FG byla povolána opět k bojové činnosti.

  Měl to však být poklidný návrat. Celkem bylo

  provedeno dvacet čtyři hlídkových letů v ob-

  lasti Thelepte, ale jediné větší vzrušení vyvo-

  lal osamocený Bf 109, který byl spatřen ráno

  a „vzápětí zmizel směrem na východ“. K po-

  ledni bylo vysláno 22 Spitfirů od 308th a 309th

  FS/31st FG, aby doprovodily letouny 47th BG

  do Faidu. Setkaly se s těžkou a přesnou proti-

  letadlovou palbou, ale všechny letouny 31st FG

  se na základnu vrátily bez úhony. Odpoledne

  se doprovod A-20 za jasné oblohy opakoval,

  přičemž velitel 31st FG sám vedl 24 Spitfirů

  Mk.Vb a Mk.Vc do oblasti průsmyku Faid. Bylo

  vidět, jak bomby dopadají přesně na vozidla

  a vojsko a opět se nesetkali s žádnými stíhači

  Osy. Americké pozemní síly byly za leteckou

  podporu vděčné a označily ji za velmi úspěš-

  nou.

  Toho večera seděl jeden pilot 31st FG ve svém

  výkopu a do deníku si zapsal, že se zatím

  neobjevily žádné nepřátelské útoky:

  „Jerry

  nás ještě nenavštívil.“

  Aby byli schopni čelit

  očekávaným náletům, střídaly se tři perutě

  v zajišťování obrany letiště. V každém oka-

  mžiku měli být čtyři piloti ve vzduchu, čtyři

  v pohotovosti v kabině a čtyři v desetiminuto-

  vé pohotovosti.

  Americké Spitfiry se do skutečné akce dostaly

  9. února, kdy podnikly šest misí s cílem do-

  provázet letouny P-39 při průzkumu a nále-

  tech, přičemž první vzlet byl proveden v 7:30

  a poslední přistání v 17:50. Tyto mise pokrý-

  valy území od Faidu na severu po Sened na

  jihu, ale hlavním nepřítelem byla opět proti-

  letadlová palba. Při první misi byly poškozeny

  dva Spitfiry, zatímco při třetí byl ztracen jeden

  P-39 a také bylo zasaženo několik Spitfirů.

  Došlo i k jedné nebojové ztrátě, když byl Lt.

  Carl J. Woodrich z 308th FS/31st FG „lehce

  popálen a otřesen, když při startu vybuchly

  plynové výpary, které se nashromáždily v tru-

  pu jeho Spitfiru". Nějakou dobu si pak musel

  pobýt v nemocnici.

  Ráno Luftwaffe vyslala průzkumný Ju 88 ze

  základny na Sicílii nad střední Tunis a osád-

  ka ohlásila čtyřicet jednomotorových letadel

  v Thelepte. Pokud to tedy předtím bylo pro

  Němce tajemství, nyní už jim byla přítomnost

  31st FG v Thelepte bezpochyby známa. V době

  německého průzkumu měla ochranu letiště

  na starosti 308th FS/31st FG, ale pilotům se

  nepodařilo na německý letoun zaútočit. Pří-

  slušník squadrony Merrett C. Wolfe k tomu

  uvedl:

  „I když jsme měli mašiny ve vzduchu,

  piloti ho nezahlédli a podařilo se mu uniknout.

  V tom momentě naše pozemní radiostanice

  nepracovala a nemohli jsme se s patrolou ve

  vzduchu spojit.”

  První skutečné střetnutí s nepřítelem:

  10. února 1943

  Po několika krátkých střetnutích s německý-

  mi průzkumnými letouny v předchozích dnech

  se 31st FG dostala poprvé skutečně do křížku

  Fred M. Dean velel 31th FG od prosince 1942 do července 1943.

  Fotografie jej zachycuje v období po válce. Dosáhl hodnosti

  generálporučíka.

  Portrét kapitána Jamese A. Isbella Jr. z 309th FS/31st FG.

  Od 8. do 11 února 1943 odlétal pět misí.

  Na podzim 1942 byl uhlem namalován tento portrét

  Charlese C. „Chucka“ Kenworthyho z 309th FS/31st FG.

  eduard

  22

  INFO Eduard - září 2021

• Page 23

  HISTORIE

  s nepřítelem 10. února. Bohužel se příliš ne-

  vyznamenala. Mise na Sened byla předzvěs-

  tí věcí následujících, když kapitán Louis M.

  Zimlich Jr. a poručík Vincent E. Baker z 307th

  FS/31st FG ztratili kvůli nízké oblačnosti krát-

  ce po poledni orientaci v průběhu doprovodné

  mise P-39 a museli přistát v Youks-les-Bains.

  Zůstali pozadu, aby chránili poslední P-39

  když vybíraly svůj hloubkový nálet, ale ne-

  vděční piloti z 81st FG následně dali plný plyn

  a zanechali svůj doprovod daleko za sebou!

  Oba piloti Spitfirů se vrátili do Thelepte v ná-

  sledujících dnech.

  První souboj s německými stíhači měl přijít

  při další eskortní misi P-39, která začala ve

  13:00. Dvanáct Spitfirů 308th FS/31st FG vzlét-

  lo pod vedením majora Delwina B. Averyho,

  aby doprovodilo čtyři P-39 z 92nd FS/81st FG.

  Cílem mise bylo prozkoumat oblast Kairouanu

  a vzhledem ke zkušeným německým stíhacím

  pilotům, kteří tam sídlili, si mise opravdu kole-

  dovala o potíže. Fw 190 byly během ní spatřeny

  při čtyřech různých příležitostech poté, co je

  piloti P-39 viděli vzlétat z Kairouanu. Vypada-

  lo to nicméně, že se Němci zdráhají zaútočit.

  Nakonec na Američany udeřili z mraků ve

  výšce 610 m. Následoval krátký souboj, během

  něhož se major Avery jako jediný z Američanů

  dostal ke střelbě.

  Šok z německého útoku piloty Spitfirů tak

  dezorientoval, že si museli vyžádat rádiové

  zaměření z Thelepte pro určení návratového

  kursu. Nicméně poskytnutá informace byla

  chybná a letouny skončily daleko na jihozá-

  pad od Thelepte. S téměř vyčerpanou zásobou

  paliva se deset letadel pokusilo o přistání na

  cestu s různými výsledky. Major Avery a po-

  ručík Corrigan svoje letouny převrátili a utr-

  pěli zranění, zatímco poručíci Mosby a Smith

  přistáli na břicho. Zbyteku formace se povedlo

  přistát normálně. Poručík Taylor a podporučík

  Overend byli jediní, komu se podařilo vrátit

  v 15:00 do Thelepte „jen s několika galony pali-

  va“ a zburcovali celou jednotku zprávou o tom,

  k čemu došlo. Merritt C. Wolfe o tom napsal:

  „Mysleli jsme, že jsou na nepřátelském území,

  a tak nás potěšilo, že jsou v bezpečí.”

  Kapitán

  „Doc“ Crawford s podporučíkem Overendem

  jako průvodcem se vydali po zemi s palivem,

  náhradními díly a zdravotním materiálem na

  záchrannou misi. Někteří z pilotů prožili mrazi-

  vou noc ve svých letadlech, zatímco dva zranění

  byli ošetřeni spřátelenými Araby. Nakonec bylo

  osm letadel přelétnuto po nutných opravách

  a doplnění paliva na mateřskou základnu, dvě

  letadla byla použita na náhradní díly.

  Výsledek akce vzhledem ke skutečnosti, že

  piloti nebyli na vzdušné boje zvyklí, nepřekva-

  puje. J. D. Collinsworth vzpomínal na to, jak by

  šokován tím, co vlastně letecký souboj obnášel:

  „Byl jsem překvapen, jak rychle všechno začalo

  a skončilo.”

  Aby byla situace ještě horší, zamě-

  řovací stanice v Thelepte měla velice špatnou

  reputaci a jak napsal major LaBreche:

  „Doufal

  jsem, že je nikdy nebudu v nouzové situaci po

  -

  třebovat.“

  Po vzrušení z předchozího dne byl

  11. únor 1943 o hodně klidnější. Silný vítr neo-

  pouštěl 31st FG od jejího příchodu do Thelepte,

  nicméně jedenáctého byl obzvlášť silný. Ráno

  skupina odlétala dvě mise a pak všichni zalez-

  li, aby se vyhnuli silnému větru a bodavé zimě.

  V záznamech jednotky je uvedeno:

  „Vítr je tak

  silný, že letadla, která jsme neukotvili, byla od

  -

  fouknuta přes celé letiště!“

  Ranní doprovodná mise P-39 od 309th FG/31st

  FG byla 12. února přerušena dalším problémem,

  který život v poušti přinášel: pískem. Major

  LaBreche napsal, že Thelepte „bylo vystaveno

  prachovým bouřkám známým jako Siroccos,

  které způsobily uzavření letiště a problémy

  s údržbou. Písek se dostal do všeho, včetně

  ubytovacích prostor a letadel. Operační hlášení

  z tohoto dne uvádí, ze některé Spitfiry a P-39

  měly „problémy mechanického charakteru,

  pravděpodobně z důvodu silného větru a pís-

  ku v noci z 11. na 12. února“ a jeden z pilotů 31st

  FG kvůli tomu při návratu na základnu nouzo-

  vě přistál. Jednotka už ten den znovu nevzlétla

  a Merritt C. Wolfe si do svého deníku pozname-

  nal:

  „Létaní je kvůli větru téměř nemožné“

  . Pod-

  plukovník Dean o problémech později napsal:

  „Zbraně jsou často ucpané pískem. Teď dáváme

  plátěné pytle na závěry kanonů, toaletní papír a

  celofán používáme na hlavně. Na překrytí ústí

  hlavní používáme plátno a střílíme pres něj. To

  všechno sice pomáhá, ale neřeší to problém.

  Jen to brání trvalému poškození zbraní, které

  jsou denně kontrolovány.“

  Naštěstí se počasí 13. února trochu vylepšilo,

  i když dopoledne nebylo možno provádět žádné

  operační lety, protože mechanici kontrolovali

  všechny Spitfiry celé skupiny kvůli možným po-

  škozením od větru a písku. Podplukovník Dean

  vedl první dvě doprovodné mise P-39 ve 14:25,

  ale proběhly bez setkání s nepřítelem. O dvě

  Major George J. LaBreche úspěšně velel 307th FS/31st FG v Tunisu.

  „Walt“ Overend sloužil původně u Royal Air Force než nastoupil k 308th FS/31st FG. Byl jedním ze dvou pilotů, kteří se

  vrátili do Thelepte po polední misi 10. února 1943.

  eduard

  23

  INFO Eduard - září 2021

• Page 24

  HISTORIE

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. George G. Loving, 309th FS,

  31st FG, 12th AF, Pommigliano, Itálie, prosinec 1943

  Spitfire Mk.Vb Trop, ER200 (pravděpodobně), Lt. Col. Fred M. Dean,

  31st FG, Korba, Tunisko, květen 1943

  eduard

  24

  INFO Eduard - září 2021

• Page 25

  HISTORIE

  hodiny později letěla 308th FS/31st FG bojovou

  misi na Maknassy, vedena dočasným velitelem

  squadrony kapitánem Hillem, ale hned zpočát-

  ku doprovázené P-39 ztratila, a tak provedla

  průzkum před návratem na základnu sama.

  Závěr

  Piloti a pozemní personál 31st FG byli nyní opět

  v akci a čekalo je plné bojové nasazení do zná-

  mé Bitvy o Kaserínský průsmyk, která byla za-

  hájena 14. února 1943. Toho dne provedli Němci

  velmi úspěšný protiútok u Sídi Bú Zíd, jen 80

  kilometrů od Thelepte. To následně zajistilo pi-

  lotům od 31st FG tolik očekávaný boj. V průběhu

  prvního týdne jejich operačního nasazení z The-

  lepte se příslušníci skupiny hodně naučili nejen

  o létání v tamních podmínkách, ale také o tak-

  tickém vedení operací a údržbě Spitfiru Mk.V.

  Měli před sebou ještě dlouhou cestu, než se

  z nich stanou ostřílení veteráni, ale zkušenos-

  ti z prvního týdne jim hodně pomohly ve velice

  náročných úkolech, které před nimi stály bě-

  hem zbytku tuniského tažení a celé války.

  Poděkování

  Gerhard Ausborn, J.D. Collinsworth family, Bill

  Dickerson, Hugh D. Dow, James A. Isbell, Jr.

  family, Morten Jessen, Charles C. Kenworthy

  family, George J. LaBreche family, Rolland G.

  Lamensdorf, Walter J. Overend family, Russell

  Richardson, Jean-Louis Roba, Bernard J. Ro-

  che family, Derwood K. Smith family, Thomas

  Stieglitz family, Adam Thompson, Rémi Traca-

  nelli, Joe Vincent, Merritt C. Wolfe and family

  Zdroje:

  Primární

  BA

  -

  MA RL 2-II/296, Eingehende Meldungen.- Fein

  -

  daufklärung: Meldungen Luftflottenkommando 2.-

  Mittelmeer und Afrika, Februar 1943

  BA

  -

  MA RL 7-2/118, Führer der Luftstreitkräfte Tunis

  und unterstellte Einheiten.- Gefechtsberichte und

  Tagesabschlußmeldungen: Bd. 4, Februar 1943

  BA

  -

  MA RL 10/361b Teil 2, III. Gruppe.- Erfolgsberichte

  (Auftrag, Ergebnis, Besatzung) (Einsatz Afrika, Itali

  -

  en), November 1942-September 1943

  NA AIR 23/6609, Air Intelligence Reports: H.Q. U.S. 12th

  Air Force, later N.A.A.F., 1942-1943

  NARA RG 18 Box 2270, 31st Fighter Group, 1942-1943

  USAFHO Reel B0110, 31st Fighter Group, 1942-1943

  USAFHO Reel B0166A, 81st Fighter Group, 1942-1943

  Isbell, James A. Logbook

  Rudorffer, Erich Flugbuch

  Collinsworth, J.D. Interview with Dogfighter, 17 Febru

  -

  ary 2001

  Collinsworth, J.D. Interview with Flying Heritage, 12

  September 2002

  Dow, Hugh D. Letters and Emails

  Hill, Frank A. Interview with Museum of Flight, unda

  -

  ted

  Richardson, Russell Interview

  Wolfe, Merritt C. Diary

  Ausborn, Gerhard Letter

  Dickerson, Bill Letters

  Richardson, Russell Emails

  Wolfe, Merritt C. Letters and Emails

  Sekundární

  Chandler, Jr., Clifford H. History of USAAF Spitfire

  Operations in the Mediterranean (31st and 52nd Fi

  -

  ghter Groups), Air Command and Air Staff College,

  Maxwell Air Force Base, undated.

  Craven, Wesley Frank & Cate, James Lea (eds) Army

  Air Forces in World War II, Volume II: Europe: TORCH

  to POINTBLANK, August 1942 to December 1943, Uni

  -

  versity of Chicago Press, Chicago, 1949.

  Howe, George F. United States Army in World War

  II, Mediterranean Theater of Operations, Northwest

  Africa: Seizing the Initiative In the West, Office of the

  Chief of Military History, Washington, 1957.

  Kucera, Dennis C. In a Now Forgotten Sky – The 31st

  Fighter Group in World War II, Flying Machines Press,

  Stratford, 1997.

  LaBreche, George J. Memoirs, self-published, unda

  -

  ted.

  Lamensdorf, Rolland G. History of the 31st Fighter

  Group, self-published, 1985.

  Olynyk, Frank J. Victory List No. 6: USAAF (Mediterra

  -

  nean Theater) Credits for the Destruction of Enemy

  Aircraft in Air-to-Air Combat of World War 2, self-pu

  -

  blished, Aurora, 1987.

  Prien, Jochen, Stemmer, Gerhard, Rodeike, Peter &

  Bock, Winfried Die Jagdfliegerverbände der Deut

  -

  schen Luftwaffe 1934 bis 1945, Teil 11/I, Struve Druck,

  Eutin, 2006.

  Stieglitz, Thomas Barefoot in Boots: The World War II

  Experiences of Staff Sergeant Thomas Stieglitz, self

  -

  -published, 2009.

  USAF Historical Study No. 114, The Twelfth Air Force in

  the North African Winter Campaign, 11 November 1942

  to the Reorganization of 13 February 1943.

  Spitfire Mk.Vb EP969, 309th FS/31st FG.

  Kapitán James A. Isbell Jr. z 309th FS/31st FG. Odlétal pět misí od 8. do 11. února 1943.

  Poručík Derwood K. Smith z 308th FS/31st FG byl jedním

  z pilotů, kteří měli štěstí a po poledni 10. února 1943 přistáli

  v poušti normálně na podvozek.

  eduard

  25

  INFO Eduard - září 2021

• Page 26

  STAVEBNICE 09/2021

  1/48 kat. č. 82105

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  Stránka produktu

  eduard

  26

  INFO Eduard - září 2021

• Page 27

  STAVEBNICE 09/2021

  P-51K-5, 44-11622, Maj. Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, podzim 1944

  P-51K-5, 44-11661, Lt. Col. Jack J. Oberhansly, 334th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, únor 1945

  P-51K-5, 44-11631, Lt. Huie Lamb, 82nd FS, 78th FG, 8th AF, Duxford, Velká Británie, květen 1945

  Druhou nejúspěšnější stíhací skupinou 8. letecké armády USAAF a nejúspěšnější skupinou vyzbrojenou letouny P-51D

  a K Mustang byla 357th FG. Během války zničila 609 německých letadel ve vzduchu a 109 na zemi při 128 vlastních ztrátách.

  V řadách 357th FG sloužilo 35 stíhacích es, z nichž nejúspěšnějším byl Major Leonard Kyle Carson s 18,5 sestřely. Od ledna 1944

  sloužil u 362nd Fighter Squadron a 8. dubna 1945 se stal jejím velitelem. Základem úspěchů 357th Fighter Group bylo její cent-

  rum taktického výcviku, nazývané Clobber College, v níž zkušení mazáci předávali své znalosti a zkušenosti ze vzdušných bojů

  nově příchozím pilotům. 362nd FS dostala první P-51D jen několik dní před zahájením invaze v Normandii.

  „Kit“ Carson pojmenovával své stroje Nooky Booky. V případě tohoto Mustangu se jednalo o letoun č. 4. Na podzim 1944 létal

  s osmnácti symboly sestřelů v podobě černých svastik v červeném kruhu namalovanými na levé straně trupu. Zadní část trupu

  nese ještě zbytky invazních pruhů, příď je vyzdobena červenožlutou šachovnicí, vrtulový kužel nese téže barvy, obojí bylo rozpo-

  znávacím markingem strojů 357th FG.

  Jack Junior Oberhansly se narodil 21. ledna 1919 v městečku Payson v Utahu. Svá „křidélka“ obdržel 21. prosince 1941, po výcviku

  zamířil k 48th PS, ale již v květnu 1942 byl odvelen k 82nd FS podléhající velení 78th FG, s níž se v listopadu 1942 přesunul do

  Velké Británie. V dubnu byla jednotka ze strojů P-38 přezbrojena na Thunderbolty, s nimiž doprovázela bombardéry 8th AF nad

  okupovanou Evropu. Dne 7. srpna 1943 převzal Jack Oberhansly velení 82nd FS, jíž velel až do května 1944. Od 28. srpna do 3.

  prosince 1944 byl zástupcem velitele celé 78th FG. Dne 4. prosince 1944 byl převelen k 4th FG, u níž působil ve funkci zástupce

  velitele až do 26. února 1945. Po skončení 2. světové války pokračoval v kariéře u letectva, od roku 1946 až do srpna 1948 velel

  191st Fighter Squadron působící u Utah ANG. Během bojů 2. světové války dosáhl šesti sestřelů, všechny v řadách 78th FG. Jack

  J. Oberhansly zemřel 6. září 1982 v San Clemente v Kalifornii.

  Oberhanslyho stroj má příď zbarvenou červenou barvou, což byl rozpoznávací marking strojů 4th FG, ocasní plochy v červené

  barvě nosily stroje 334th FS.

  Rodák z Abilene v Texasu, Huie Lamb, létal u 82nd FS od srpna 1944, nejprve na Thunderboltech a po přezbrojení jednotky

  v prosinci 1944 na Mustanzích. První bojový let Huie Lamba na stroji P-51, 29. prosince 1944, skončil nedobrovolnou koupelí po

  závadě na chladiči, kdy musel přistát ve vlnách kanálu La Manche. Záchranu mu poskytl britský Walrus, jehož osádku zalarmo-

  val Lambův wingman John C. Childs. Lambovo skóre na konci války činilo 2,5 letadla sestřelená a tři další zničená na zemi. Jed-

  ním ze sestřelených byl proudový Me 262, který zničil 15. října 1944. Sdílený sestřel (1/2) proudového Arada Ar 234 zaznamenal

  dne 19. března 1945.

  Mustangy, s nimiž Huie Lamb létal, byly pojmenovány Etta Jeanne po jeho mladší sestře. Příď stroje Etta Jeanne II (předchozí

  Etta Jeanne skončila v moři) zdobil rozpoznávací marking 78th FG v podobě černobílé šachovnice. Mustangy verze P-51K, vyrá-

  běné v Dallasu v Texasu, vycházely z výroby vybavené vrtulemi

  eduard

  27

  INFO Eduard - září 2021

• Page 28

  STAVEBNICE 09/2021

  P-51K1, 44-11471, Lt. Carl H. Colleps, 118th FRS, 23rd FG, 14th AF, Čeng Kung, Čína 1945

  P-51K-10, 44-12539, Capt. Everett L. Kelly, 6th FS, 1st Air Commando Group, 10th AF, Asansol, Indie, léto 1945

  P-51K-10, 44-12073, Lt.Col. William M. Banks, 348th FG, 5th AF, Ie Shima, srpen 1945

  Historie 118th TRS se v podobě 118th Aero Squadron začala psát již od 31. srpna 1917, kdy létala ve Francii. V roce 1923 byla

  v rámci Connecticut National Guard přeznačena na 118th Observation Squadron. Po japonském útoku na Pearl Harbor její činnost

  spočívala v protiponorkovém hlídkování u atlantického pobřeží. V srpnu roku 1942 byla vyňata z této činnosti a připravována na

  nasazení v zámoří. V říjnu 1943, již jako 118th Tactical Reconaissance Squadron, byla zařazena k 23rd Fighter Group, létající

  v rámci 14th AF nad bojištěm označovaném CBI (China-Burma-India). Tam po přesunu nejprve působila se stroji P-40 při obraně

  letišť v Indii, z nichž operovaly stroje B-29. V květnu 1944 následoval přesun do Číny, kde jednotka podnikala stíhací a bitevní

  útoky, průzkumné lety byly spíše výjimkou. Touto činností se zabývala až do konce 2. světové války. Po návratu do USA byla opět

  zařazena k Connecticut Air National Guard. Jednotka je stále aktivní, nyní létá pod označením 118th Airlift Squadron se stroji

  C-130H Hercules.

  Rozpoznávacím markingem Mustangů 118th TRS byl černý, žlutě lemovaný blesk na trupu a malé blesky na koncích křídla. Stroj

  s číslem 192 na zádi a pojmenovaný Little Joe nese pod čelním štítkem 5 japonských vlaječek, označující letadla zničená na zemi

  Lt. Collepsem.

  Do bojů nad Barmou v rámci 1st Air Commando Group, jejíž součástí byla i 6th Fighter Squadron létající na strojích P-47D

  Thunderbolt, zasáhl Everett Kelly 18. října 1944. Během návratu ze své první akce, jíž byl útok na letiště v Mingaladonu, sestřelil

  japonský Ki-43. Dalších vítězství nedosáhl. Jeho jednotka se převážně věnovala útokům na pozemní cíle. Na stroje P-51D a K se

  6th FS začala přezbrojovat v druhé polovině května 1945 na letišti Kalaikunda, kde je vyměnila za oblíbené, ale válkou již notně

  opotřebované Thunderbolty. Do bojů 2. světové války s nimi již nezasáhla a po návratu do USA byla 3. listopadu 1945 rozpuštěna.

  6th Fighter Squadron po vzoru 51st Fighter Squadron, též působící na bojišti CBI (China-Burma-India), opatřila své stroje ša-

  chovnicí na ocasních plochách. Kellyho Mustang nesl na levé straně přídě nápis Sigh!, pravou stranu zdobilo jméno Irene.

  William McGowan Banks se narodil 1. září 1915 v Raleigh ve státě West Virginia. K armádnímu letectvu vstoupil 15. března 1941,

  po výcviku byl zařazen k 62nd PS, létající na strojích P-40. V červenci byl přidělen k 90th FS, 80th FG. V říjnu 1942 byl odeslán na

  Novou Guineu k 348th FG, vyzbrojené stroji P-47. V listopadu 1942 velel její 342nd FS. Tuto jednotku vedl také od listopadu 1943

  do května 1944. Během bojů v této oblasti od září 1943 do února 1944 sestřelil šest japonských letadel. V prosinci se s 348th FG

  podílel na osvobozování Filipín, při němž dosáhl na P-47 dalších tří sestřelů. Dne 2. února 1945 byla jednotka přezbrojena na

  Mustangy verzí D a K. Velení 348th FG převzal 8. června 1945. V té době startovala jednotka z ostrova Ie Shima a podílela se na

  náletech na Japonsko. Během sweepu podniknutého 9. srpna 1945 do oblasti prefektury Fukuoka byl Banks v čele čtyřčlenného

  roje očitým svědkem výbuchu atomové bomby svržené na město Nagasaki. Se svým rojem dokonce několik minut kroužil kolem

  mraku vzniklého při výbuchu. Armádnímu letectvu zůstal Lt.Col. Banks věrný i po skončení 2. světové války, do důchodu odešel

  v červnu 1963. Do leteckého nebe odešel 6. května 1983 v San Antoniu v Texasu.

  eduard

  28

  INFO Eduard - září 2021

• Page 29

  STAVEBNICE 09/2021

  OVERTREES

  P-51D

  Kat. č. 82102X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82105-LEPT1

  K P-51K doporučujeme

  FE1214 P-51K seatbelts STEEL (fotolept)

  648485 P-51D exhaust stacks (Brassin)

  648486 P-51D exhaust stacks w/ fairing (Brassin)

  648494 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  648495 P-51D undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648503 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  648504 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  648505 P-51D wheels block tread (Brassin)

  648511 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648512 P-51D wheels rhomboid treat (Brassin)

  648513 P-51D wheels pointed cross tread (Brassin)

  648514 P-51D wheels grooved (Brassin)

  648517 P-51D gun bays (Brassin)

  648555 P-51D engine (Brassin)

  648570 P-51D gun sights (Brassin)

  648571 P-51D 75gal drop tanks (Brassin)

  648572 P-51D 108gal drop tanks (Brassin)

  3DL48036 P-51K-5 SPACE (3D obtisková sada)

  3DL48037 P-51K-10 SPACE (3D obtisková sada)

  D48033 P-51D national insignia (obtisková sada)

  D48034 P-51D stencils (obtisková sada)

  Kat. č. 3DL48036 Kat. č. 3DL48037

  Kat. č. 648570

  Kat. č. 648555

  Kat. č. 648495

  eduard

  29

  INFO Eduard - září 2021

• Page 30

  STAVEBNICE 09/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 11151

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  10 markingů

  eduard

  30

  INFO Eduard - září 2021

• Page 31

  STAVEBNICE 09/2021

  A

  D

  eduard

  31

  INFO Eduard - září 2021

• Page 32

  STAVEBNICE 09/2021

  E

  F

  eduard

  32

  INFO Eduard - září 2021

• Page 33

  STAVEBNICE 09/2021

  J4613, Capt. James Bigglesworth, No. 266 Sqn RFC, březen 1917

  J1936, Capt. James Bigglesworth, No. 266 Sqn RAF, léto 1918

  B3889, Capt. Clive F. Collett, B Flight, No. 70 Sqn RFC, Poperinge, Francie, srpen 1917

  Autor knih o Bigglesovi W. E. Johns si své první knihy sám ilustroval a stejně jako ilustrátor Howard Leigh ztvárňoval někdy britská letadla

  z 1. světové války (a nejen v povídkách o Bigglesovi) s modrým trupem a žlutými křídly. Důvodem mohl být fakt, že se oběma zdálo zbarvení

  britských strojů příliš fádní, a tak se zřejmě nechali inspirovat barevným schématem tehdejšího amerického armádního letectva. V knihách

  o Bigglesovi se objevila tato podoba Camelu v několika modifikacích, my jsme vybrali tu, která doprovázela knihu Biggles of the Camel Squad-

  ron (Návrat velbloudích stíhaček), kterou vydalo roku 1935 nakladatelství John Hamilton, Ltd, jak jinak, než s ilustracemi Howarda Leigha.

  Tak jako prakticky u všech ztvárnění fiktivních Camelů fiktivního pilota je i sériové číslo fiktivní. Žádná série J v případě výroby letounů Sopwith

  Camel neexistovala.

  Podoba „pozdního“ Bigglesova Camelu, jak je popsán v povídkách „The Fledglings“ a „Biggles on the Spot“. V obou případech se dočteme o pís-

  menech nakreslených na přídi Camelů, tedy podobně, jako tomu bylo například u SE.5a nebo u DH.4 od No. 55 Squadron IAF. Další indicií je, že

  němečtí letci identifikovali Bigglesův Camel podle modrého motorového krytu a prohlásili jej za úhlavního nepřítele. Jako reakci na zvýšenou

  pozornost nepřátel zaměřenou na Bigglese si namodro nabarvila přídě svých strojů celá squadrona… V druhé jmenované povídce nechybí ani

  zmínka o motoru Bentley v Bigglesově Camelu. Sériové číslo je opět fiktivní, individuální označení i označení squadrony jsou bílé, ale individuál-

  ní písmeno na přídi modré. Barva horních ploch budiž PC10.

  Clive Franklyn Collett byl novozélandské stíhací eso s jedenácti sestřely. Do řad RFC vstoupil hned v prvním roce války a zároveň podstoupil pilotní výcvik

  u soukromé letecké školy. V lednu 1915 získal licenci Královského aeroklubu (Royal Aero Club) č. 1057. Poté nastoupil v květnu 1915 k No. 11 Squadron RFC,

  o dva měsíce později byl ale převelen k No. 8 Sqn, poté k No. 32 Sqn a v březnu 1916 k No. 18 Sqn, kde započal bojovou činnost s Vickersy FB.5. Po lehkém zranění

  se vrátil z fronty na ostrovy. Dne 24. července 1917 se připojil k No. 70 Sqn, která coby první jednotka právě přezbrojila na Camely. Tři dny nato dosáhl již jako ve-

  litel flightu svého prvního vítězství sestřelem Albatrosu D.V. Během srpna přidal šest sestřelů a čtyři další v září. Poté utrpěl průstřel ruky a po rekonvalescenci

  byl zařazen k No. 73 Sqn. Tam 23. prosince odstartoval ke zkušebnímu letu s kořistním Albatrosem, se kterým se zřítil do moře a zahynul. Jeho Camel

  z úspěšného období u No. 70 Sqn nesl standardní zbarvení s pravděpodobně barvou PC12 na horních plochách. Kovové i dřevěné části přídě měly pravděpodobně

  nátěr šedou barvou „Battle Grey“. Stroj byl vyroben továrnou Sopwith a poháněl jej motor Clerget.

  eduard

  33

  INFO Eduard - září 2021

• Page 34

  STAVEBNICE 09/2021

  B7190, Capt. Walter G. R. Hinchliffe, C Flight, No. 10(N) Sqn RNAS, Téteghem, Francie, březen 1918

  B3893, Capt. Arthur R. Brown, No. 9(N) Sqn RNAS, Leffrinckoucke, Francie, září 1917

  N6377, Capt. Harold F. Beamish, No. 3(N) Sqn RNAS, Furnes, Belgie, září

  „Hinch“, jak se Walteru Hinchliffovi říkalo, dosáhl za 1. světové války šesti sestřelů, všech na Camelu. Na stroji sériového čísla B7190 sestřelil svou druhou a třetí

  oběť. Na začátku války sloužil Hinchliffe u dělostřelectva, teprve v roce 1916 vstoupil do řad RNAS (Royal Navy Air Service). Absolvoval pilotní výcvik a po jeho

  skončení působil jako instruktor na základně RNAS v Cranwellu. Tam během třinácti měsíců nalétal neuvěřitelných 1250 hodin. Až v lednu 1918 se dostal k No.

  10 Sqn RNAS (od 1. dubna No. 210 Sqn RAF). Prvního sestřelu dosáhl 3. února, když „sundal“ Albatros D.V., naposledy si připsal vzdušné vítězství 19. května. Dne

  3. června utrpěl po havárii vážná zranění obličeje a přišel o levé oko. Po válce létal jako dopravní pilot. V roce 1928 se pokusil o přelet Atlantiku. Odstartoval 13.

  března z letiště Cranwell, kopilota mu dělala Elsie Mackay. Od té doby je již nikdo nespatřil… „Hinchův“ Camel nesl atraktivní zbarvení s modrobílými pruhy na

  přídi a modrým hřbetem trupu. Horní a boční plochy byly pravděpodobně v barvě PC10. Na discích kol byla kresba čerta, za kokpitem po stranách nápis DONNE-

  RWETTER (pravděpodobně z obou stran) a na hřbetu trupu symbol, který podle jediné známé fotografie zřejmě znázorňuje stylizované spojení písmen W a H.

  Camel B7190 byl vyroben firmou Clayton & Shuttleworth a poháněl jej motor Bentley B.R.1.

  Kanaďan Brown se stal jedním z nejslavnějších stíhačů států Dohody, přestože dosáhl „pouze“ deseti sestřelů. Důvodem je sestřel Manfreda

  von Richthofena. Na tomto stroji dosáhl tří sestřelů během září a října 1917 (3. až 5. sestřel). Brown se stal pilotem RNAS 24. listopadu 1915, dne

  2. května 1916 však utrpěl zranění zad při havárii a strávil tři měsíce rekonvalescencí. Další zdravotní problémy mu bránily v bojové činnosti až

  do dubna 1917, kdy byl přidělen k No. 9(N) Sqn RNAF, ale dlouho u jednotky nevydržel a v rychlém sledu vystřídal No. 11, No. 4 a opět No. 11 Sqn,

  kde dosáhl 17. července svého prvního sestřelu. V září se vrátil k No. 9 Sqn. Do konce října stihl pět sestřelů a po odpočinku se k jednotce vrátil

  v únoru 1918. Přidal další tři vítězství než spatřil 21. dubna rudý Fokker Dr.I útočící na stroj Lt. Maye a sestřelil jej. Jak se ukázalo, byl to slavný

  „Rudý baron“. Brown byl o devět dní později hospitalizován s chřipkou a psychickými problémy. Dále působil jako instruktor, ale 15. července

  v kokpitu za letu omdlel, havaroval a utrpěl vážná zranění hlavy. Trvalo pět let, než se plně zotavil. Zemřel 9. března 1944 na infarkt. Jeho Camel

  B3893 pocházel z výroby firmy Sopwith a na horizontálním stabilizátoru měl nakreslen obličej komika George Robeye z muzikálu „Zig Zag!“.

  Horní plochy byly pravděpodobně v barvě PC12.

  Novozélanďan H. F. Beamish, kterému se přezdívalo „Kiwi“, dosáhl v 1. světové válce jedenácti sestřelů, z toho pěti ve spolupráci. Do námořního letectva RNAS

  vstoupil v červnu 1916 a od 9. ledna 1917 až do 17. srpna 1918 sloužil u No. 3 Sqn, respektive No. 203 Sqn RAF, na kterou byla jednotka po reorganizaci 1. dubna pře-

  jmenována. Prvního sestřelu dosáhl 23. dubna 1917 (Albatros D.III) na Sopwith Pup, další čtyři si připsal již s tímto Camelem. Na podzim 1918 odjel na dovolenou

  domů na Nový Zéland a tam jej také zastihl konec války. Po válce farmařil a dožil se vysokého věku (90 let). Zemřel 26. října 1986. Tento Camel N6377 pocházel

  z výroby firmy Sopwith, poháněl jej motor Bentley. Na bílém hřbetu nesl kresbu zeleného stromu. Tento letoun byl sestřelen 6. března 1918, ale jeho pilot S/Cdr R.

  S. Dallas zůstal nezraněn a také letoun byl opraven. Zničen byl 22. dubna 1918, kdy s ním byl sestřelen 2/Lt W. H. Easty a zahynul.

  eduard

  34

  INFO Eduard - září 2021

• Page 35

  STAVEBNICE 09/2021

  Capt. Henry R. Clay Jr, 41st Aero Squadron USAAS, Colombey-les-Belles, Francie, říjen 1918

  C6713, Capt. D´Urban Victor Armstrong, No. 151 Sqn RAF, Crécy-Estrées, Francie, duben 1918

  C1555, Capt. Francis L. Luxmoore, No. 78(HD) Sqn RFC, Hornchurch, Velká Británie, leden 1918

  Henry Robinson Clay byl americké eso s osmi vítězstvími a člen prvního kontingentu amerických pilotů, kteří byli vysláni, aby sbírali zkušenosti

  ve službě v rámci RFC. Byl přidělen k No. 43 Sqn a nárokoval si v jejích řadách své první vítězství, které však zůstalo nepotvrzeno. Poté byl

  převelen ke 148th Aero Squadron a mezi 16. srpnem až 27. zářím 1918 dosáhl všech svých osmi vítězství, tentokrát již potvrzených. V šesti

  případech byl jeho obětí nebezpečný protivník: Fokker D.VII. Na samém konci války byl Clay jmenován velitelem 41st Aero Squadron, kde létal

  s tímto Camelem neznámého sériového čísla. Znakem jednotky byl velbloud procházející velkým písmenem V, horní plochy měly nátěr barvou

  PC10. Než mohl svou jednotku vést Clay poprvé do boje, válka skončila. Domů do USA se ale již nevrátil. Zemřel v německém Koblenzi 17. února

  1919 během třetí vlny španělské chřipky.

  Své zvláštní první křestní jméno získal kapitán Armstrong po svém rodném městě, kterým byl jihoafrický Durban. Do řad RFC vstoupil v roce 1915 a o rok později

  byl přidělen k No. 60 Sqn. V jejích řadách dosáhl 9. listopadu 1916 svého prvního vítězství. Poté byl odeslán zpět do Velké Británie a sloužil u jednotek určených

  k obraně ostrovů. Nejprve během roku 1917 v řadách No. 44(HD) Sqn, následně se stal velitelem flightu u No. 78(HD) Sqn. Nedlouho nato se vrátil na frontu k No.

  151 Sqn, která se stala první noční stíhací jednotkou RAF ve Francii. V jejích řadách dosáhl čtyř sestřelů, z toho tří v noci (prvního dosáhl 29. června ve 20:35, tedy

  ještě za denních podmínek). Armstrong se stal vyhlášeným akrobatem, svůj Camel rád předváděl v malých výškách, což se mu stalo osudným. Pouhé dva dny

  po konci války, 13. listopadu 1918, předváděl akrobacii v malé výšce nedaleko Bouvincourt, zřítil se a zahynul. Jeho červený Camel C6713 dostal jméno Doris

  a v této podobě létal předtím, než byl odeslán na frontu a upraven pro noční mise zamalováním bílých polí v kokardách na křídlech, zamalováním trupových

  kokard a instalací světlometů. Pocházel z produkce firmy British Caudron a poháněl jej motor LeRhone 9J.

  Pilot s třemi sestřely na kontě, Francis L. Luxmoore, byl leteckým nadšencem a do řad RFC chtěl vstoupit co nejdříve po jejich založení. Poda-

  řilo se mu to až v roce 1916 a od srpna toho roku sloužil v řadách No. 46 Sqn. Na první vítězství si počkal do 4. června 1917, kdy byl po oddělení

  se od zbytku patroly napaden trojicí Albatrosů a v nastalém boji jeden sestřelil. Po odeslání zpět na ostrovy sloužil u No. 78(HD) Sqn, kde létal

  s tímto Camelem vybaveným světlomety pro noční lety. Poté se po povinné přestávce vrátil na frontu k No. 54 Sqn. V jejích řadách sestřelil 18.

  února 1918 další Albatros a třetího sestřelu dosáhl 13. března 1918. Pět dní nato se zúčastnil souboje více než devadesáti letounů, jeho Camel

  byl v boji poškozen, Luxmoore musel nouzově přistát a padl do zajetí. Po válce setrval v řadách RAF do roku 1928 a poté se věnoval aktivitám

  v leteckém průmyslu. Jeho Camel z období služby u No. 78(HD) Sqn nesl nátěr plátěných částí trupu a horních ploch křídel azurově modrou

  barvou. Luxmoore s ním žádných sestřelů nedosáhl. Jednalo se o stroj z produkce firmy Hooper a byl poháněn motorem LeRhone 9J.

  eduard

  35

  INFO Eduard - září 2021

• Page 36

  STAVEBNICE 09/2021

  OVERTREES

  Sopwith F.1 Camel

  Kat. č. 82171X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 11151-LEPT1

  F1471, 185th Aero Sqn USAS, Colombey-les-Belles, Francie, březen 1919

  Americká 185th Aero Squadron byla založena 11. listopadu 1917 na základně Kelly Field v Texasu převelením části personálu od 24th Aero

  Squadron. Na konci ledna 1918 se pak celá jednotka nalodila na palubu RMS Adriatic a 16. února připlula do Liverpoolu. Poté co prošla výcvi-

  kem, se 12. srpna přesunula do Francie na základnu American Rest Camp No. 2 v Le Havru a odtud pokračovala na St. Maxient Replacement

  Barracks, kde pokračovala v pozemním výcviku a poté v Colombey-les-Belles leteckém výcviku. Kvůli potřebě doplňovat jiné jednotky však

  bylo sedmnáct pilotů s dokončeným výcvikem převeleno jinam. Samotná 185th Aero Squadron dostala své Camely až 12. září po přesunu na

  letiště Rembercourt. Zároveň byla jako první americká jednotka určena k nočnímu stíhání. Piloti ale pro takový úkol nebyli vycvičeni a ani vyba-

  vení letiště a letounů úkolu neodpovídalo. Tento Camel byl jednotce dodán dva dny po příměří a zůstal ve stavu jednotky i poté, co se přesunula

  zpět do Colombey-les-Belles a přezbrojila v únoru 1919 na Spady XIII. V tomto období dostal letoun také nátěr trupu bílou barvou, horní plochy

  křídel zůstaly v barvě PC10. Znak letky, černý netopýr v oranžovém kruhu, byl na letouny malován až po válce. Tento Camel vyrobila firma Boul-

  ton & Paul a byl poháněn motorem Gnome.

  eduard

  36

  INFO Eduard - září 2021

• Page 37

  STAVEBNICE 09/2021

  K Sopwith Camel doporučujeme

  FE1215 Sopwith Camel seatbelts STEEL (fotolept)

  644116 Sopwith Camel LööK (Brassin)

  648657 Sopwith Camel wheels type 1 (Brassin)

  648658 Sopwith Camel wheels type 2 (Brassin)

  648659 Sopwith Camel seat (Brassin)

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun (Brassin)

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps (Brassin)

  3DL48038 Sopwith Camel SPACE (3D obtisková sada)

  648662 Sopwith Camel 20lb bomb carrier (Brassin) vydání 10/2021

  648676 Sopwith Camel Clerget engine (Brassin) vydání 10/2021

  648677 Sopwith Camel Bentley engine (Brassin) vydání 10/2021

  Kat. č. 644116

  Kat. č. 648659

  Kat. č. 648660

  Kat. č. 648676

  Kat. č. 648674

  Kat. č. 648662

  eduard

  37

  INFO Eduard - září 2021

• Page 38

  STAVEBNICE 09/2021

  Stránka produktu

  1/72 kat. č. 2140

  plastové díly Hasegawa

  fotoleptané díly

  Brassin: kolakrycí maska

  10 markingů

  eduard

  38

  INFO Eduard - září 2021

• Page 39

  STAVEBNICE 09/2021

  eduard

  39

  INFO Eduard - září 2021

• Page 40

  STAVEBNICE 09/2021

  B-25J-10-NC, 43-35982, 428th BS, 310th BG, 12th AF, Ghisonaccia, Korsika, Francie, duben 1945

  B-25J-1-NC, 43-27716, 445th BS, 321st BG 12th AF, Solenzara, Korsika, Francie, duben 1945

  310th Bombardment Group byla aktivována v březnu 1942 jako skupina středních bombardérů (Medium) a byla složena ze čtyř letek. Stroj

  43-35982 jí byl dodán v červnu 1944, byl přidělen 428th Bomb Squadron a dostal název "Angel of Mercy" (anděl milosrdenství). Byl jedním z 15

  letounů squadrony, které se 19. dubna 1945 účastnily náletu na Rovereto. Ještě před odhozem pum byl ale zasažen šrapnely z protiletadlové

  palby vážně poškozen. První pilot 1/Lt W. S. McMillan dokázal s pomocí druhého pilota W. D. McLeana udržet letoun v kurzu, což bombometčí-

  kovi umožnilo svrhnout bomby na cíl, kterým byl železniční most. Poškození „Angel of Mercy“ byla vážná. Došlo k vyřazení hydraulického

  systému a ovládání hlavního podvozku. Navíc byl zraněn zadní střelec A. S. Hatfield. Osádka nechtěla s poškozeným strojem riskovat let nad

  mořem na domovskou základnu na Korsice a rozhodla se pro jinou základnu 310th BG (byť zhruba stejně vzdálenou od místa bombardování)

  ve Fanu v Itálii. Tam se jim podařilo přistát, přičemž byl otevřen jen příďový podvozek. "Angel of Mercy" byla ponechána v přírodní barvě kovu,

  proto měla vodorovné pruhy na svislých ocasních plochách lemovány černými pruhy. Barvy 310th BG stejně jako 428th BS byly žluté. Stejnou

  barvu měly i vrtulové náboje a přední části krytů motorů. Kresba zdravotní sestry s bombou v podpaží nebyla na tomto letounu doprovázena

  symboly odlétaných misí.

  Po zformování 321st Bombardment Group (Medium) dne 19. června 1942 a aktivaci 26. června se osádky intenzivně připravovaly na B-25 pro

  službu v zámoří. Letoun 43-27716 dostal úsměvnou přezdívku "Shit house mouse" (myší toaleta) a v souladu s tím měla odlétané mise zná-

  zorněny černými myškami. Na krytu motoru byl nápis "Quaketown" (město v Pensylvánii). Velitelem letounu byl určen 1/Lt R. S. Elmer, který

  měl na sebe „myší toaletu“ napsánu od 1. prosince 1944 do 29. března 1945. Dne 30. března ji pak předal 1/Lt R. G. Riceovi, který měl "Shit house

  mouse" přidělenu až do konce války. Do své 73. mise měl letoun na vertikálním stabilizátoru pouze římskou číslici I, poté byla 14. prosince 1944

  přidána latinská číslice 7. Na horních a bočních plochách nesl zbarvení Olive Drab, ostatní povrchy byly ponechány v přírodní barvě kovu, jak

  bylo u jednotek ve Středomoří běžnou praxí.

  eduard

  40

  INFO Eduard - září 2021

• Page 41

  STAVEBNICE 09/2021

  B-25J-10-NC, 43-28152, 501st BS, 345th BG, 5th AF, Luzon, Filipíny, únor 1944

  B-25J-1-NC, 43-27708, 488th BS, 340th BG, 12th AF, Korsika, Francie, 1945

  345th Bombardment Group byla aktivována na Columbia Army AB v listopadu 1942 a v červenci 1944 získala své pojmenování „Air Apaches“.

  Byla to první bojová letecká skupina, vyslaná za druhé světové války do Tichomoří. Tvořily ji čtyři squadrony, jak bylo u středních bombardova-

  cích skupin obvyklé. Jedna z nich, 501st Bomb Squadron, měla přezdívku „Černí Panteři“. Letoun 43-28152 byl k jednotce přidělen 22. října 1944,

  krátce nato dostal přezdívku „Apache Princess“ a byl přidělen pilotovi Romanu Ohnemusovi. Byl ztracen 27. května 1945, když jej pilotoval 2/Lt

  Ted U. Hart na misi proti letišti a železničnímu skladu Ensui na ostrově Formosa. Kvůli navigační chybě a špatnému počasí peruť minula cíl

  a místo toho zaútočila na cukrovar a cihelnu v Mizukami a Meiji. „Apache Princess“ byla během útoku zasažena protiletadlovou palbou, její levý

  motor začal hořet. Po odhozu bomb Hart poškozený motor vypnul, ale oheň se rozšířil až do pumovnice a proto nouzově přistál do rýžového

  pole. SSgt Robert E. Bever byl smrtelně zraněn, zbytek posádky přežil a padl do zajetí. Neexistuje fotografie levé strany přídě, předpokládá se,

  že náročná a velká kresba byla pouze na pravoboku (soudobý letoun tohoto jména má kresbu na obou stranách, navíc velmi pozměněnou,

  a nelze jej brát v potaz). Původní malba byla mistrovským dílem nadaného seržanta George M. Blackwella. Letoun nesl starší variantu odznaku

  skupiny, hlavu indiána. Je možné, že v době, kdy dosáhl svého hořkého konce, mohl být již nahrazen pozdějším zjednodušeným znakem.

  340th Bombardment Group byla dějištěm slavného románu Josepha Hellera Hlava 22. Autor u ní za války létal jako bombometčík. Skupina byla

  aktivována 20. srpna 1942 a do Středomoří dorazila v březnu 1943. Byla přidělena k 9th Air Force a později k 12th AF. Dne 30. března 1945 se

  B-25J v. č. 43-27708 pojmenovaný „Battlin´ Betty“ (Bojovná Betty) zúčastnil náletu na železniční most v Ora v severní Itálii. Při přeletu Brenner-

  ského průsmyku jen asi 130 m nad vrcholky kopců byl letoun zasažen flakem. Střely poškodily pravý motor a dveře pumovnice, vyřadily také

  elektrické ovládání odhozu bomb. Při nemožnosti shodit bomby a se zničeným motorem se pilotům jen tak tak podařilo otočit letoun do oblasti

  Benátek, kde celá osádka 1/Lt Emetta W. Hughese vyskákala a padla do zajetí Italů. Ti ji pak předali Němcům a američtí letci byli nuceni ujít

  pěšky 362 km (!) do zajateckého tábora Stalag Luft 7A v německém Moosburgu. „Battlin´ Betty“ nesla na pravé straně přídě nejen nápis, ale

  také povedenou kresbu ženy s oštěpem. Horní a boční plochy byly přestříkány barvou Olive Drab, nicméně oblast s kódovým označením

  a výrobním číslem na směrovkách byla ponechána v přírodní barvě kovu, stejně jako spodní plochy. Joseph Heller s tímto letounem absolvoval

  několik letů.

  eduard

  41

  INFO Eduard - září 2021

• Page 42

  STAVEBNICE 09/2021

  B-25J-1-NC, 43-3890, 82nd BS, 12th BG, 10th AF, Fenny, Indie, prosinec 1945

  B-25J-10-NC, 43-36020, 501st BS, 345th BG, 5th AF, Tacloban, Filipíny, duben 1945

  12th Bombardment Group (Light) byla zformována 20. listopadu 1940 a aktivována 15. ledna 1941. Osádky cvičily s letouny B-18, B-23 a PT-17

  a po japonském útoku na Pearl Harbour hlídkovaly na západním pobřeží. V prosinci 1941 byla skupina přeznačena na střední (Medium) a po-

  čátkem roku 1942 začala létat na letounech B-25. Po krátké příslušnosti k 9th Air Force ve Středomoří se skupina přezdívaná „Earthquakers“

  (Zemětřesci) přesunula v únoru 1944 do Indie a byla přidělena k 10th AF. Letounu 43-3890 se přezdívalo „Milk Run“ a měl na pravém boku přídě

  malbu pěti roztomilých buldočků. Buldok byl maskotem letky, výraz „Milk Run“ označoval snadné mise s nízkým rizikem a podobně bylo pojme-

  nováno i několik dalších letounů (nejen B-25). Malba byla dílem kapitána Normana L. Harmse, jednoho z druhých pilotů jednotky. Letoun „Milk

  Run“ byl natřen standardní kamufláží Olive Drab na horních a bočních plochách, spodní dostaly nátěr Neutral Grey.

  Jedním děl seržanta George M. Blackwella, který vyzdobil několik dalších letounů od 345th Bombardment Group, byla i kresba „Reina del Paci-

  fico“ (Královna Pacifiku) na B-25J-10-NC sériového čísla 43-36020. Velká malba na přídi byla jedním z nejúžasnějších nose-artů na letounech

  B-25. Blackwell začal s kresbou koncem listopadu a dokončil ji začátkem prosince 1944. Letoun byl sestřelen během mise nad Saigonem 28.

  dubna 1945, kdy jej pilotovali 2/Lt M. R. Esty a 2/Lt M. E. Miller. Všech pět členů osádky při tom zahynulo. Letoun měl nátěr barvou Olive Drab

  na horních a bočních plochách se spodními plochami v barvě Neutral Grey. Na směrovce měla dřívější variantu znaku jednotky – hlavy indiána.

  Není známo, zda byla novější, zjednodušená verze znaku „Air Apaches“ před havárií „Reina del Pacifico“ na letoun aplikována.

  eduard

  42

  INFO Eduard - září 2021

• Page 43

  STAVEBNICE 09/2021

  B-25J-1-NC, 43-27559, 380th BS, 310th BG, 12th AF, Peretola, Itálie, duben 1945

  B-25J-11, 43-36001, 75th BS, 42nd BG, 13th AF, Filipíny, 1945

  Mitchell sériového čísla 43-27559 dostal přezdívku „She´s Engaged“ (Je zaujatá) byl veteránem více než stovky misí. Letoun byl ponechán

  v barvě kovu a malba atraktivní sedící slečny oděné do lehkých letních šatů byla namalovaná podle jedné z kreseb slavného předválečného

  malíře Alberta Vargase (stejně jako mnoho dalších nose-artů). Originál této Vargasovy malby byl později publikován v kalendáři Esquire pro

  leden 1946. Letoun byl přidělen seržantu Eltonu T. Larsenovi jako veliteli pozemní obsluhy a poručíku Johnu W. Allenovi jako pilotovi. Identifi-

  kační pás na SOP se skládal z horního žlutého (barva 310th BG) a spodního modrého (barva 380th BS). Stejně jako u ostatních letounů v barvě

  kovu od 310th BG byly tyto pruhy odděleny od okolí černými linkami. Motorové gondoly měly horní vnitřní stranu v barvě Olive Drab; stejnou

  barvu měl i pás proti oslnění před kabinou. Barva Olive Drab byla použita také jako pozadí pro symboly misí.

  42nd Bombardment Group (Medium) byla aktivována 15. ledna 1941 vyčleněním části personálu od 7th BG (Heavy) ve Fort Douglas v Utahu. Poz-

  ději dostala přezdívku „Crusaders“ (Křižáci). Letoun v. č. 43-36001 dostala jméno „Nasty Nancy“ (Nestydatá Nancy), čemuž odpovídala i malba

  atraktivní a velmi spoře oděné dívky sedící obkročmo na torpédu. Dne 10. dubna 1945 dostala osádka „Nasty Nancy“ specifický úkol. Během

  mise č. 48 (v rámci 42nd BG) měla létat za bílého dne nad Saigonem ve výšce zhruba 3300 m jako návnada pro japonské stíhače. Plán spočíval

  v nalákání nepřítele do pasti, protože nad návnadou číhaly ve větší výšce P-38 připravené zaútočit poté, co jejich piloti uslyší kódovou větu

  „Malí přátelé, sklesejte a hrajte si“ vyslanou z vysílačky osádky poručíka Josepha Wrighta. Kromě sestřelů dosažených letouny P-38 sestřelili

  palubní střelci „Nasty Nancy“ v tomto boji čtyři japonské stíhačky. Zadní střelec, seržant William Outlaw, dokonce použil svou pistoli ráže .45 ke

  střelbě na nepřátelské stíhače poté, co se mu zasekly kulomety. Loď měla kresbu umístěnou na pravoboku, barevné schéma bylo v barvách

  Olive Drab a Neutral Gray se žlutými konci křídel a horní částí svislého stabilizátoru a směrovky. SOP nesly také znak „Křižáků“.

  eduard

  43

  INFO Eduard - září 2021

• Page 44

  STAVEBNICE 09/2021

  B-25J-5, 43-27952, 823rd BS, 38th BG, 5th AF, Morotai, Indonésie, listopad 1944

  B-25J-1-NC, 43-27540, 487th BS, 340th BG, 12th AF, Alesani, Korsika, Francie, březen 1945

  38th Bombardment Group (Medium) byla zformována 20. listopadu 1940 a aktivována 15. ledna 1941 na vojenské letecké základně Langley

  ve Virginii. Počáteční personál byl převeden z 22nd BG. I když se 38th BG skládala ze čtyř perutí, dvě z nich byly po bitvě u Midway přiděleny

  k 42nd BG. Dne 20. dubna 1943 byla vytvořena 823rd Bomb Squadron a přidělena k 38th BG na Nové Guineji, stejně jako 822nd BS, přičemž

  díky těmto dvěma jednotkám dosáhla 38th BG opět plného počtu čtyř squadron. Následně přijala 823th BS název „Terrible Tigers“ a podle toho

  si také začala zdobit svá letadla. Nejinak tomu bylo v případě stroje No. 952, který měl jako jeden z mála u jednotky prosklenou příď. Většina

  B-25J od 38th BG měla buď zaplechovanou příď, nebo měly prosklení přetřeny kamuflážní barvou. Letoun č. „952“ měl přidělen Lt John W.

  Lupardus. Tygří hlava byla částečně namalována přes prosklení přídě, kamuflážní barvy byly standardní Olive Drab a Neutral Gray. Spodní část

  směrovky byla buď zelená, nebo modrá. Modrá byla squadroně přidělena, ale na některých strojích byla použita i zelená, protože nekolidovala

  s označením jiných squadron (405th BS sice také používala k rozlišení zelenou barvu, ale měla jí natřeny vrcholy směrovek).

  Jednou z nejznámějších squadron v rámci 37th Bombardment Wing na konci války byli „Dogfaces“, tedy 478th BS. Na sklonku roku 1944 bylo

  rozhodnuto, že by jedna ze squadron 37th BW měla uctít statečnost a utrpení vojáků na zemi a došlo k tomu prostřednictvím kreseb inspi-

  rovaných postavami ze slavných komiksů Billa Mauldina. Mauldin sám nakreslil dvanáct postav podle pěšáků Willieho a Joea, kteří v jeho

  komiksech vystupovali jako hlavní hrdinové. Letoun 43-27540 dostal přezdívku „Watch Copier“ podle malby vojáka, který si kontroluje hodinky.

  Další známé letouny s kresbami Mauldinových vojáků byly například „Uncle Willie“, „Supper Unit Ration K“ nebo „G. I. Joe“. Tyto působivé malby

  vytvořili seržanti Greg Moore a Durley Bratton za asistence seržanta Gavetta během ledna 1945. Se strojem s kódem 7E létalo několik pilotů,

  nejčastěji poručíci C. Cook a B. O. Lyons. B-25 „Watch Copier“ byl kamuflován barvami Olive Drab/Neutral Gray, doplněnými modrým nábojem

  vrtule a přední částí motorových gondol. Na konci války měl tento letoun odlétáno úctyhodných 142 bojových misí.

  eduard

  44

  INFO Eduard - září 2021

• Page 45

  STAVEBNICE 09/2021

  OVERTREES

  B-25J glass nose

  Kat. č. 2140X

  1/72

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 2140-LEPT1

  K B-25J doporučujeme

  72424 B-25J exterior (fotolept)

  72425 B-25J bomb bay (fotolept)

  73007 Ammunition Belts US Cal.0.50 (fotolept)

  672038 US 250lb bombs (Brassin)

  672039 US 500lb bombs (Brassin)

  672092 M-2 Browning guns (Brassin)

  672244 US 1000lb bombs (Brassin)

  Kat. č. 672092

  Kat. č. 672038

  Kat. č. 73007

  Kat. č. 672244

  eduard

  45

  INFO Eduard - září 2021

• Page 46

  STAVEBNICE 09/2021

  1/48 kat. č. 84177

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  46

  INFO Eduard - září 2021

• Page 47

  STAVEBNICE 09/2021

  MiG-21M, 1. letka, 4. stíhací letecký pluk, Pardubice, ČSSR, červen 1989

  č. 23+15, Jagdgeschwader 1, Holzdorf, Německo, 1990

  Pomalu se uvolňující politické ovzduší léta roku 1989 spolu s rušením pardubického 4. slp daly možnost vzniknout něčemu zcela

  nevídanému. Dvě více či méně oděná děvčata ozdobila přídě MiGů-21M. Ještě větší zlobu než samotné kresby vzbudily nápisy

  „Pardubice“ a „4. slp“, protože název i umístění útvarů patřily mezi utajované skutečnosti.

  Předlohou pro nose art letadla 1113 byla pin-up kresba na stroji B-24 „Barbara Jean“. Obrázek byl promítán pomocí přístroje

  Meotar v přítmí ÚLu na příď letounu a následně obkreslen temperovými barvami. Takto ozdobený MiG provedl pouze jeden let.

  Následně byla také tato kresba odstraněna.

  Letouny prošly nejpozději při generální opravě, která proběhla v roce 1987, přestavbou na standard verze MF, měly periskop na

  pilotní kabině a doplněny plůtky u dvířek přídavného nasávání vzduchu. Motory R-13 dostaly tyto stroje již během střední opravy.

  Letoun si po generální opravě provedené v dubnu 1986 ponechal původní vzhled bez hliníkového nátěru, podvozkové šachty byly

  šedozelené, vnitřky brzdících štítů pak v obvyklé sytě žluté barvě.

  Po znovusjednocení Německa v roce 1990 byly všechny složky východoněmecké Národní lidové armády včleněny do Bundes-

  wehru, včetně výzbroje. V případě leteckých sil se jednalo o bojové stroje MiG-21, -23 a -29 a Su-22. Působení MiGů-21 v řadách

  Luftwaffe mělo z důvodu nekompatibility krátký život, v roce 1990 působily MiGy-21MF v řadách JG 1 a jedné Staffel JG 3. Domov-

  ským letištěm JG 1 byla základna Holzdorf. Zde dostal MiG-21MF 23+15 (ex 510 u NVA) žraločí a další barevné doplňky.

  eduard

  47

  INFO Eduard - září 2021

• Page 48

  STAVEBNICE 09/2021

  č. 9107, mjr. Dariusz Pacek, 10. Pułk Lotnictwa Myśliwskiego, Łask, Polsko, 2000

  č. 1019, 1st Lt. Sadik, 11. squadrona, letecká základna Al Rasheed, Irák, 1980

  Dne 7. května 1974 byl polskému vojenskému letectvu společně s dalšími předán i MiG-21MF výrobního čísla 969107. Až do 9.

  ledna 1990 létal u 41. PLM, poté následovala služba u 10. PLM. V roce 2000 k 55. výročí ukončení 2. světové války byly jeho horní

  a boční plochy nastříkány zlatou barvou. Autorem tohoto zbarvení byl technik letounu st. chor. Piotr Polit. V roce 2007 byl stroj

  přesunut do Musea Lotnictwa Polskiego v Krakově.

  Zlatou barvu na horních a bočních plochách doplňovalo výroční označení na kýlovce, spolu se znakem 1. eskadry, na přídi je

  namalován znak 10. PLM. Spodní plochy zůstaly v hliníkovém nátěru.

  MiG-21MF s číslem 1019 se zúčastnil bojů v Jomkipurské válce, když společně s No. 11 Squadron působil jako součást expedičního

  sboru odeslaného do Sýrie. Dne 22. října 1973 s ním měl dle arabských zdrojů – z izraelské strany nepotvrzených - dosáhnout

  Namiq Saadallah sestřelu izraelské Mirage III. O sedm let později, během bojů s íránským letectvem, s tímto MiGem sestřelil 1st

  Lt. Sadik íránský F-4E Phantom II. Íránský letoun byl zničen raketou R-13M.

  Na přídi je arabskými číslicemi napsané číslo 1019 a pod čelním štítkem pak symboly sestřelů dosažených na tomto stroji.

  eduard

  48

  INFO Eduard - září 2021

• Page 49

  STAVEBNICE 09/2021

  48702 MiG-21MF exterior (fotolept)

  48704 MiG-21 ladder (fotolept)

  FE952 MiG-21MF seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1216 MiG-21MF Weekend (fotolept)

  644048 MiG-21MF LööK (Brassin)

  644055 MiG-21MF early LööK (Brassin)

  644087 MiG-21MF early LööKplus (Brassin)

  644088 MiG-21MF LööKplus (Brassin)

  648025 Rocket launcher UB-16 and UB-32 (Brassin)

  648026 MiG-21 wheels (Brassin)

  648030 MiG-21 seat late (Brassin)

  648036 MiG-21MF interior late (Brassin)

  648040 RS-2US / AA-1 Alkali (Brassin)

  648049 MiG-21 wheel wells (Brassin)

  648064 MiG-21 late airbrakes (Brassin)

  648080 MiG-21 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648125 R-3S / AA-2 Atoll-A (Brassin)

  648126 OFAB-100 Soviet bombs (Brassin)

  648127 OFAB-250 Soviet bombs (Brassin)

  648490 MiG-21 F.O.D. (Brassin)

  648445 R-13M missiles (Brassin)

  3DL48034 MiG-21MF SPACE (3D decalová sada)

  EX337 MiG-21MF Weekend (maska)

  EX526 MiG-21MF w/ canopy seal (maska)

  EX636 MiG-21MF TFace (maska)

  K MiG-21MF doporučujeme

  Kat. č. 644048

  Kat. č. 648445

  Kat. č. 648049

  Kat. č. 648080

  eduard

  49

  INFO Eduard - září 2021

• Page 50

  STAVEBNICE 09/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  1/48 kat. č. 8185

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  50

  INFO Eduard - září 2021

• Page 51

  STAVEBNICE 09/2021

  Fw 190D-11, WNr.2200XX, Ltn. Karl-Heinz Hofmann, Platzschutzschwarm of JV 44, Mnichov – Riem,

  Německo, květen 1945

  Fw 190D-11, WNr. 2200XX, VFS des G. d. J., Bad Wörishofen, Německo, březen - duben 1945

  Fw 190D-11, WNr. 220014, VFS des G. d. J., Bad Wörishofen, Německo, duben 1945

  Nejslavnější jednotkou, která používala Dory, je JV 44. Dodnes je známo pět Focke-Wulfů Fw 190D sloužících u této jednotky

  v rámci tzv. Sachsenberg Schwarmu. Popularitu ji zajistily pestře zbarvené spodní plochy, které upozorňovaly německé protile-

  tadlové dělostřelce, že se jedná o vlastní letoun. Tyto Dory ochraňovaly proudové Me 262 Schwalbe z JV 44 během vzletu

  a přistání, kdy byly ze strany spojeneckých stíhačů nejzranitelnější. Červená 4 s nápisem „Der nächste Herr – die selbe Dame“

  (v češtině lehce frivolní „další pán, ta samá dáma) je připisována Lt. Karl-Heinzovi Hofmannovi. Letoun zakončil svou pouť na

  letišti Mnichov-Riem.

  Z poválečných fotografií je zřejmé, že „červená 4“ ze slavného „Sachsenberg Schwarmu“ dříve létala v Bad Wörishofenu

  u Verbandsführerschule des G. d. J. s označením „< 58“. Tato jednotka poskytovala speciální výcvik velitelům stíhacích jednotek.

  Protože se jednalo o pilotní školu, stroj nemá spirálu na vrtulovém kuželu, jež byla vyhrazena bojovým stíhacím jednotkám.

  Verbandsführerschule des General der Jagdflieger byla založena v září 1944 Adolfem Gallandem v Königsbergu der Neumark

  (dnes Chojna v západním Polsku), kde působila do ledna 1945. Na počátku února 1945 se objevila na letišti Bad Wörishofen, kde

  setrvala až do svého zrušení dne 27. dubna 1945. Dora WNr. 220014 byla po válce nalezena na ploše letiště Bad Wörishofen

  společně s dalšími Dorami D-11 používanými VFS des G. d. J. Kryt trupových zbraní a horní část motorového krytu jsou oproti

  standardu zbarveny světlejší RLM 82.

  eduard

  51

  INFO Eduard - září 2021

• Page 52

  STAVEBNICE 09/2021

  Fw 190D-13, WNr. 836016, V./EJG 2(?), Plzeň – Bory, Československo, květen 1945

  Fw 190D-13/R11, WNr. 836017, Stab./JG 26, Flensburg-Weiche, Německo, květen 1945

  Fw 190D-13/R11, W.Nr. 836017, Flensburg–Weiche, Německo, léto 1945

  V současné době jsou fotograficky zdokumentovány pouze dvě Dory D-13. Tato byla po válce nalezena bez demontovaného

  motoru na letišti v plzeňských Borech. Černé štábní označení na trupu napovídá, že s letounem létal velitel Gruppe. Jednotku, do

  které patřil, však nelze s jistotou určit. Je možné, že se jednalo o V./EJG 2, která vznikla z I./EKG(J) a stroj patřil Hptm. Walteru

  Grasemannovi. Vzhledem ke zmatku na konci války však může jít i o stroj z jiných útvarů Luftwaffe.

  Sérii minimálně patnácti kusů Fw 190D-13 vyrobila společnost Weser Flugzeugbau počínaje březnem 1945.

  Tento stroj patřil do JG 26 a 5. května 1945 padl na letišti Flensburg-Weiche do rukou RAF. Je vysoce pravděpodobné, že s tímto

  letounem létal velitel JG 26 major Franz Götz (držitel Rytířského kříže, 63 vítězství). Žlutá desítka měla být jeho šťastným číslem.

  Na Götzovo působení na postu velitele III./JG 53 „Pik As“ upomíná malý emblém pikového esa na obou bocích trupu. Malý nápis

  na spodku přídě není přesně znám – nejčastěji se zmiňuje slovo „Kontrolliert“, jenž byl k vidění i na dalších německých letou-

  nech. Rüstsatz (doplňková sada) označovaná R11 představovala zástavbu autopilota PKS 12.

  Původní tovární schéma WFG bylo u jednotky ztmaveno skvrnami barev RLM 81 a 82.

  Royal Air Force ukořistilo tento letoun ve Flensburgu a byli to právě Britové, kdo zamaloval německé výsostné znaky tmavou

  modro-šedou barvou a nahradil je bílými hvězdami s poněkud podivnou orientací cípů. Na pravém boku trupu se objevil ručně

  napsaný nápis USA 14. Dne 25. července 1945 byl tento stroj nasazen ke dvěma cvičným soubojům s Hawkerem Tempest Mk.V

  – za řízením se střídali němečtí piloti – Maj. Heinz Lange (původně velitel JG 51, držitel Rytířského kříže, 70 vítězství) a Oblt.

  Günther Josten (původně velitel IV./JG 51, 178 vítězství). Letouny byly hodnoceny jako vyrovnané s výjimkou rychlosti ve velkých

  výškách, kde měl Focke-Wulf převahu. Poté byla Dora WNr. 836017 předána Američanům. Následně putovala do přístavu Cher-

  bourg ve Francii, kde byla naložena na letadlovou loď HMS Reaper a odvezena do USA. Zde vystřídala několik majitelů, prodělala

  několik pokusů o restauraci. Nakonec skončila v Museum of Flight v Seattle, WA, provedená rekonstrukce kamufláže se bohužel

  příliš nepovedla.

  eduard

  52

  INFO Eduard - září 2021

• Page 53

  STAVEBNICE 09/2021

  OVERTREES

  OVERTREES

  Fw 190D-11

  Fw 190D-13

  Kat. č. 8185X

  Kat. č. 8186X

  1/48

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 8185-LEPT1

  K Fw 190D-11/13 doporučujeme

  Kat. č. 3DL48035

  481066 Fw 190D-11/13 (fotolept)

  FE1211 Fw 190D-9 seatbelts STEEL (fotolept)

  648150 Fw 190 wheels late (Brassin)

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  3DL48035 Fw 190D-11/13 SPACE (3D obtisková sada)

  Kat. č. 648150

  Kat. č. 648356

  Kat. č. FE1211

  eduard

  53

  INFO Eduard - září 2021

• Page 54

  STAVEBNICE 09/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  1/48 kat. č. 8284

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  54

  INFO Eduard - září 2021

• Page 55

  STAVEBNICE 09/2021

  F Mk.VIII, JF330, AVM Harry Broadhurst, Afrika, 1943

  F Mk.VIII, JF470, 308th FS, 31st FG, 12th AF, základna Fano, Itálie, 1944 – 1945

  F Mk.VIII, JF404, No. 32 Squadron RAF, základna Foggia, Itálie, začátek roku 1944

  Harry Broadhurst zahájil svou kariéru v RAF v roce 1926. Stal se z něho vynikající akrobatický letec a postupně se vypracoval na

  velitelské pozice. Po vypuknutí Bitvy o Británii se zapojil do bojů a dne 2. července 1941 se mu podařilo sestřelit dva Bf 109. Sám

  však byl sestřelen. O pět dní později jeho letoun poškodil Hptm. Josef Priller, stíhací eso z JG 26. Do 19. srpna 1942 se mu podaři-

  lo sestřelit 13 nepřátelských letounů jistě, sedm pravděpodobně a deset strojů má přiznáno jako poškozené.

  V lednu 1943 převzal v hodnosti Air Vice Marshal velení Desert Air Force. V souladu s platnými pravidly označil svůj letoun iniciá-

  lami svého jména. Pod kabinu si nechal namalovat vlaječku symbolizující jeho funkci.

  Letoun v pouštní kamufláží je vybaven prodlouženými konci křídla.

  31st FG létala se Spitfiry verzí Mk.V, Mk.VIII a Mk.IX od června 1943 do března 1944. Několik strojů si ponechala pro rekreační

  létání i po přezbrojení na P-51 Mustang.

  Není zcela jisté, které ze dvou barev – červená či žlutá – byla blíže koncům křídla. Mustangy měly blíže koncům červenou.

  Letoun je pravděpodobně natřen barvami pro výškové stíhačky – Medium Sea Grey na horních a PRU Blue na spodních plochách.

  Je vybaven zkrácenými koncovými oblouky křídla.

  Výškové zbarvení nesl také tento letoun ze stavu No. 32 Squadron. V souladu s předpisy nesl kokardy bez bílého mezikruží na

  trupu a horní ploše křídla. Spodní plocha křídla zůstala bez výsostného označení. Fotografie stroje ukazuje, že písmena GZ neby-

  la na pravém boku stroje nakreslena zcela pravidelně.

  Opět se jedná o stroj s prodlouženými koncovými oblouky křídla.

  eduard

  55

  INFO Eduard - září 2021

• Page 56

  STAVEBNICE 09/2021

  LF Mk.VIII, MD280, F/Lt. Paul Ostrander, No. 155 Squadron RAF, Barma, 1945

  LF Mk.VIII, MT714, F/Lt A. W. Guest, No. 43 Squadron RAF, letiště Ramatuelle, Francie, srpen 1944

  HF Mk.VIII, W/Cdr Robert Gibbes, No. 80 Fighter Wing, Nizozemská východní Indie, 1945

  Paul Ostrander, Kanaďan z Winnipegu, se do Indie k No. 155 Squadron RAF přesunul v květnu 1944. V červenci začal létat na Spit-

  firech Mk.VIII. Bojovou túru dokončil v květnu 1945.

  Ostranderův Spitfire nese bílé identifikační doplňky – pruhy na křídle a ocasních plochách. Bílý pruh na kýlové ploše nebyl na

  stroji údajně namalován, ale byl standardním označením strojů. Proto ve stavebnici uvádíme obě možnosti. Znak jednotky na

  přídi vychází ze znaku Chindits, pozemních jednotek, které operovaly v Barmě v japonském týlu.

  No. 43 Squadron RAF dostala v červenci 1944 celkem patnáct Spitfirů Mk.VIII a používala je až do října téhož roku. V té době

  působila ve Středomoří, z korsického Calvi a z letišť na jihu Francie.

  Letoun nese kamufláž typickou pro denní stíhačky RAF. Vyroben byl v červnu 1944 a k No. 43 Squadron přišel oficiálně 13. čer-

  vence 1944. Zrušen byl 14. března 1946.

  Bobby Gibbes, eso s 12 sestřely (2 ve spolupráci), měl svůj osobní stroj v markingu No. 457 Squadron RAAF. Symboly sestřelů

  pod kabinou odkazují na jeho úspěchy dosažené na středomořském bojišti v řadách No. 3 Squadron RAAF. Prvek rychlé identifi-

  kace - bílá náběžná hrana křídla - se na australských Spitfirech objevila poprvé v polovině roku 1943 a No. 80 Fighter Wing tuto

  praxi převzal.

  Žraločí tlama na přídi je známa ve dvou verzích, zde je zachycena raná podoba. Povšimněte si otočeného pikového esa na smě-

  rovce.

  eduard

  56

  INFO Eduard - září 2021

• Page 57

  STAVEBNICE 09/2021

  OVERTREES

  Spitfire Mk.VIII

  Kat. č. 8294X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 8284-LEPT1

  Ke Spitfiru Mk.VIII doporučujeme

  49708 Spitfire Mk.VIII (fotolept)

  648099 Spitfire exhaust stacks fishtail (Brassin)

  648115 Spitfire wheels - 4 spoke (Brassin)

  648118 Spitfire wheels - 4 spoke w/pattern (Brassin)

  648120 Spitfire - radio compartment (Brassin)

  648199 Spitfire Mk.VIII cockpit (Brassin)

  648200 Spitfire Mk.VIII engine (Brassin)

  648201 Spitfire Mk.VIII gun bays (Brassin)

  648338 Spitfire Mk.VIII top cowl (Brassin)

  648380 Spitfire Mk.VIII / IX cockpit door (Brassin)

  648589 Spitfire Mk.I undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  3DL48039 Spifire Mk.VIII SPACE (3D obtisková sada)

  D48048 Spitfire Mk.VIII over Europe (obtisková sada)

  D48049 Spitfire Mk.VIII over Pacific (obtisková sada)

  Kat. č. 648120

  Kat. č. 648199

  Kat. č. 648200

  eduard

  57

  INFO Eduard - září 2021

• Page 58

  09/2021

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Me 163B

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Gaspatch Models

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Sopwith Camel

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644117

  Me 163B LööK

  1/48 Gaspatch Model

  644116

  Sopwith Camel LööK

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  58

  INFO Eduard - září 2021

• Page 59

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro Tem-

  pest Mk.II v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  šachty do obou polovin křídla. Doporučená

  stavebnice: Eduard/Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 24 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne.

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Lancas-

  ter B Mk.I v měřítku 1/48. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporuče-

  ná stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648638

  Tempest Mk.II gun bays

  1/48 Eduard/Special Hobby

  644118

  Lancaster B Mk.I LööK

  1/48 HKM

  BRASSIN 09/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  59

  INFO Eduard - září 2021

• Page 60

  BRASSIN 09/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro

  Sopwith Camel v měřítku 1/48. Připrave-

  no pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ano.

  Brassinová sada - kola podvozku pro Lan-

  caster B Mk.I v měřítku 1/48. Sada obsa-

  huje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ano.

  648657

  Sopwith Camel wheels type 1

  1/48 Eduard

  648656

  Lancaster B Mk.I wheels

  1/48 HKM

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  60

  INFO Eduard - září 2021

• Page 61

  Brassinová sada - pilotní sedačka pro Sopwith

  Camel v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Sopwith

  Camel v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano.

  648659

  Sopwith Camel seat

  1/48 Eduard

  648658

  Sopwith Camel wheels type 2

  1/48 Eduard

  BRASSIN 09/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  61

  INFO Eduard - září 2021

• Page 62

  BRASSIN 09/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro Spiire Mk.V

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního pod-

  vozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice:

  Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kulomety Vickers Mk.I pro

  Sopwith Camel v měřítku 1/48. Sada obsahujedva

  kulomety. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648664

  Spitre Mk.V wheels

  1/48 Eduard

  648660

  Sopwith Camel Vickers Mk.I gun

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  62

  INFO Eduard - září 2021

• Page 63

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro

  Spiire Mk.Vb v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje šachty do obou polovin křídla.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 28 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro

  Spiire Mk.Vc v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje šachty do obou polovin křídla.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 52 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648665

  Spitre Mk.Vb gun bays

  1/48 Eduard

  648666

  Spitre Mk.Vc gun bays

  1/48 Eduard

  BRASSIN 09/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  63

  INFO Eduard - září 2021

• Page 64

  BRASSIN 09/2021

  Brassinová sada - výfuky pro Spiire Mk.V

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Spiire Mk.V

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648668

  Spitre Mk.V three-stacks exhausts shtail

  1/48 Eduard

  648667

  Spitre Mk.V three-stacks exhausts rounded

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  64

  INFO Eduard - září 2021

• Page 65

  Brassinová sada - nohy podvozku pro Spiire

  Mk.Va a Mk.Vb v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  nohy hlavního podvozku a kryty podvozku. Nohy

  jsou vyrobeny z bronzu. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 2 součástky

  Brassinová sada - nohy podvozku pro Spit-

  re Mk.Vc v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  nohy hlavního podvozku a kryty podvozku.

  Nohy jsou vyrobeny z bronzu. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 2 součástky

  648670

  Spitre Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  648671

  Spitre Mk.Vc undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  BRASSIN 09/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  65

  INFO Eduard - září 2021

• Page 66

  BRASSIN 09/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro Sabre

  F.4 v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a příďové kolo. Připra-

  veno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648673

  Sabre F.4 wheels

  1/48 Airx

  Stránka produktu

  Brassinová sada - olejové pumpy pro

  Sopwith Camel v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje 3 pumpy. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648674

  Sopwith Camel Rotherham air pumps

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  eduard

  66

  INFO Eduard - září 2021

• Page 67

  Soubor 4 sad pro B-17F v měřítku 1/48. Doporučená stavebnice: HKM.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kompresory

  - kola podvozku

  644114

  B-17F LööKplus

  1/48 HKM

  BRASSIN 09/2021

  Stránka produktu

  eduard

  67

  INFO Eduard - září 2021

• Page 68

  BRASSIN 09/2021

  Soubor 4 sad pro Tempest Mk.II v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard/Special Hobby.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky

  - kola podvozku

  644115

  Tempest Mk.II LööKplus

  1/48 Eduard/Special Hobby

  Stránka produktu

  eduard

  68

  INFO Eduard - září 2021

• Page 69

  Stránka produktu

  Soubor 4 sad pro Fw 190F-8 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - podvozkové nohy BRONZ

  - kokpit

  - leptané přistávací klapky

  - kola podvozku

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN64877

  Fw 190F-8 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  BRASSIN 09/2021

  eduard

  69

  INFO Eduard - září 2021

• Page 70

  SPACE 09/2021

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard pro 1/48 stavebnici Eduard

  MiG-21MF SPACE

  Fw 190D-11/13 SPACE

  P-51K-5 SPACE P-51K-10 SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu Stránka produktu

  eduard

  70

  INFO Eduard - září 2021

• Page 71

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  pro 1/48 stavebnici Tamiya

  Sopwith Camel SPACE

  Spitfire Mk.VIII SPACE

  F-4B SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  SPACE 09/2021

  eduard

  71

  INFO Eduard - září 2021

• Page 72

  FOTOLEPTY ZÁŘÍ 2021

  IDF Shot Kal 1/35 Amusing Hobby (36468)

  IDF Shot Kal turret boxes 1/35 Amusing Hobby (36469)

  IDF Shot Kal

  1/35 Amusing Hobby

  eduard

  72

  INFO Eduard - září 2021

• Page 73

  FOTOLEPTY 09/2021

  Sd. Kfz.2 Keenkrarad 1/35 Tamiya (36467)

  Sd. Kfz.2 Kettenkraftrad

  1/35 Tamiya

  eduard

  73

  INFO Eduard - září 2021

• Page 74

  FOTOLEPTY 09/2021

  Marder I on FCM 36 base

  1/35 ICM

  Marder I on FCM 36 base 1/35 ICM (36470)

  eduard

  74

  INFO Eduard - září 2021

• Page 75

  FOTOLEPTY 09/2021

  F-4B 1/48 Tamiya (491212)

  F-4B 1/48 Tamiya (FE1212) (Zoom)

  F-4B seatbelts STEEL 1/48 Tamiya (FE1213) (Zoom)

  F-4B 1/48 Tamiya (EX802) (Mask)

  F-4B TFace 1/48 Tamiya (EX803) (Mask)

  F-4B

  1/48 Tamiya

  eduard

  75

  INFO Eduard - září 2021

• Page 76

  FOTOLEPTY 09/2021

  F-4E 1/72 Fine Molds (73747)

  F-4E 1/72 Fine Molds (SS747) (Zoom)

  F-4E 1/72 Fine Molds (CX603) (Mask)

  F-4E

  1/72 Fine Molds

  eduard

  76

  INFO Eduard - září 2021

• Page 77

• Page 78

  Kat. č. D32013

  P-51D-5 "8th AF"

  1/32 Tamiya/Revell

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 09/2021

  44-13660, Lt. Kenneth A. Skinner,

  79th FS, 20th FG, 8th AF, King´s Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie,

  podzim 1944

  44-13619, Lt. Robert W. Graham,

  487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney,

  Norfolk, Velká Británie, červenec 1944

  44-13410, Col. Thomas J. J. Christian, 375th FS, 361st FG, 8th AF,

  Bottisham, Cambridgeshire, Velká Británie, červenec 1944

  44-13760, Capt. Glenn M. Webb,

  79th FS, 20th FG, 8th AF,

  Northamptonshire, King´s Cliffe,

  Velká Británie, říjen 1944

  44-13471, Capt. Evan M. Johnson,

  505th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere,

  Cambridgeshire, Velká Británie, květen 1944

  eduard

  78

  INFO Eduard - září 2021

• Page 79

  44-13660, Lt. Kenneth A. Skinner,

  79th FS, 20th FG, 8th AF, King´s Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie,

  podzim 1944

  44-13619, Lt. Robert W. Graham,

  487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney,

  Norfolk, Velká Británie, červenec 1944

  Kat. č. D72034

  B-25J stencils

  1/72 Hasegawa

  Kat. č. D32014

  Italian smoke rings camouage

  1/32

  Kat. č. D72035

  Su-7 stencils

  1/72 Modelsvit

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 09/2021

  eduard

  79

  INFO Eduard - září 2021

• Page 80

  32468 F-100C exterior 1/32

  32473 F-100C interior pt.2 1/32

  32989 F-100C interior 1/32

  33285 F-100C seatbelts STEEL 1/32

  JX277 F-100C 1/32

  32469 F-100C slats 1/32

  32470 F-100C air brake 1/32

  32471 F-100C undercarriage 1/32

  32472 F-100C gun bay 1/32

  481056 B-17F ammo feed chutes 1/48

  491182 B-17F radio compartment 1/48

  491201 B-17F wooden oors & ammo boxes 1/48

  BIG33136 F-100C PART I 1/32 Trumpeter

  BIG33137 F-100C PART II 1/32 Trumpeter

  BIG49300 B-17F part III 1/48 HKM

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  80

  INFO Eduard - září 2021

• Page 81

  491192 Ju 87D 1/48

  FE1193 Ju 87D seatbelts STEEL 1/48

  EX089 Ju 87D/G Stuka 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491194 F/A-18E 1/48

  FE1195 F/A-18E seatbelts STEEL 1/48

  EX786 F/A-18E 1/48

  491196 IA-58A Pucara 1/48

  FE1197 IA-58A Pucara seatbelts STEEL 1/48

  EX788 IA-58A Pucara 1/48

  BIG49301 Ju 87D 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  BIG49302 F/A-18E 1/48 Meng

  BIG49303 IA-58A Pucara 1/48 Kinetic

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  81

  INFO Eduard - září 2021

• Page 82

  MASKY 09/2021

  EDUARD MASK IT FITS!

  EX800 Fw 190D-11/13 TFace 1/48 Eduard

  EX801 P-51K TFace 1/48 Eduard

  EX802 F-4B 1/48 Tamiya

  EX803 F-4B TFace 1/48 Tamiya

  EX804 Ar 234B TFace 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  CX604 Vulcan B.2 1/72 Airx

  CX605 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  CX606 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  CX606

  CX606

  EX800

  EX802 EX802

  EX803

  EX804

  CX604

  CX605

  CX605

  CX605

  CX604

  CX604

  EX804 EX804

  EX803

  EX803

  EX800 EX800

  eduard

  82

  INFO Eduard - září 2021

• Page 83

  STAVEBNICE

  82105 P-51K 1/48 ProPACK

  2140 ANGEL OF MERCY 1/72 Limited edition

  11151 CAMEL & Co. 1/48 Limited edition

  84177 MiG-21MF 1/48 Weekend edition

  8185 Fw 190D-11/13 (reedice) 1/48 ProPACK

  8284 Spitre Mk.VIII (reedice) 1/48 ProPACK

  FOTOLEPTY

  53269 SMS Szent István 1/350 Trumpeter

  53270 SMS Szent István railings 1/350 Trumpeter

  53271 SMS Szent István ags STEEL 1/350 Trumpeter

  36467 Sd.Kfz.2 Kettenkraftrad 1/35 Tamiya

  36468 IDF Shot Kal 1/35 Amusing Hobby

  36469 IDF Shot Kal turret boxes 1/35 Amusing Hobby

  36470 Marder I on FCM 36 base 1/35 ICM

  36471 Panzerkampfwagen IV Ausf.G 1/35 Tamiya

  481061 Lancaster B Mk.I bomb racks 1/48 HKM

  481062 Lancaster B Mk.I undercarriage 1/48 HKM

  481066 Fw 190D-11/13 1/48 Eduard

  491212 F-4B 1/48 Tamiya

  73747 F-4E 1/72 Fine Molds

  73749 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  73750 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  73751 Bf 109E-1 1/72 Special Hobby

  ZOOMY

  FE1212 F-4B 1/48 Tamiya

  FE1213 F-4B seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1214 P-51K seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1215 Sopwith Camel seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1216 MiG-21MF Weekend 1/48 Eduard

  SS747 F-4E 1/72 Fine Molds

  SS749 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  SS750 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  MASKY

  EX800 Fw 190D-11/13 TFace 1/48 Eduard

  EX801 P-51K TFace 1/48 Eduard

  EX802 F-4B 1/48 Tamiya

  EX803 F-4B TFace 1/48 Tamiya

  EX804 Ar 234B TFace 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  CX604 Vulcan B.2 1/72 Airx

  CX605 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  CX606 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  BIGEDY

  BIG33136 F-100C PART I 1/32 Trumpeter

  BIG33137 F-100C PART II 1/32 Trumpeter

  BIG49300 B-17F part III 1/48 HKM

  BIG49301 Ju 87D 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  BIG49302 F/A-18E 1/48 Meng

  BIG49303 IA-58A Pucara 1/48 Kinetic

  BRASSINY

  644116 Sopwith Camel LööK 1/48 Eduard

  644117 Me 163B LööK 1/48 Gaspatch Model

  644118 Lancaster B Mk.I LööK 1/48 HKM

  648638 Tempest Mk.II gun bays 1/48 Eduard/Special Hobby

  648656 Lancaster B Mk.I wheels 1/48 HKM

  648657 Sopwith Camel wheels Type 1 1/48 Eduard

  648658 Sopwith Camel wheels Type 2 1/48 Eduard

  648659 Sopwith Camel seat 1/48 Eduard

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun 1/48 Eduard

  648664 Spitre Mk.V wheels 1/48 Eduard

  648665 Spitre Mk.Vb gun bays 1/48 Eduard

  648666 Spitre Mk.Vc gun bays 1/48 Eduard

  648667 Spitre Mk.V three-stacks exhausts rounded 1/48 Eduard

  648668 Spitre Mk.V three-stacks exhausts shtail 1/48 Eduard

  648670 Spitre Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648671 Spitre Mk.Vc undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648673 Sabre F.4 wheels 1/48 Airx

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps 1/48 Eduard

  LookPLUS

  644114 B-17F LööKplus 1/48 HKM

  644115 Tempest Mk.II LööKplus 1/48 Eduard/Special Hobby

  BRASSIN

  SIN64874 Fw 190F-8 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  OBTISKOVÉ SADY

  D32013 P-51D-5 "8th AF" 1/32 Tamiya/Revell

  D32014 Italian smoke rings camouage 1/32

  D72034 B-25J stencils 1/72 Hasegawa

  D72035 Su-7 stencils 1/72 Modelsvit

  SPACE

  3DL48034 MiG-21MF SPACE 1/48 Eduard

  3DL48035 Fw 190D-11/13 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48036 P-51K-5 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48037 P-51K-10 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48038 Sopwith Camel SPACE 1/48 Eduard

  3DL48039 Spire Mk.VIII SPACE 1/48 Eduard

  3DL48040 F-4B SPACE 1/48 Tamiya

  září 2021

  Novinky

• Page 84

  POSTAVENO

  Stránka produktu

  postavil Martin Jirkal

  Kat. č. 11151

  Kamo D

  eduard

  84

  INFO Eduard - září 2021

• Page 85

  POSTAVENO

  B7190, Capt. Walter G. R. Hinchliffe, C Flight, No. 10(N) Sqn RNAS, Téteghem, Francie, březen 1918

  „Hinch“, jak se Walteru Hinchliffovi říkalo, dosáhl za 1. světové války šesti sestřelů, všech na Camelu. Na stroji sériového čísla B7190 sestřelil

  svou druhou a třetí oběť. Na začátku války sloužil Hinchliffe u dělostřelectva, teprve v roce 1916 vstoupil do řad RNAS (Royal Navy Air Service).

  Absolvoval pilotní výcvik a po jeho skončení působil jako instruktor na základně RNAS v Cranwellu. Tam během třinácti měsíců nalétal neuvě-

  řitelných 1250 hodin. Až v lednu 1918 se dostal k No. 10 Sqn RNAS (od 1. dubna No. 210 Sqn RAF). Prvního sestřelu dosáhl 3. února, když „sundal“

  Albatros D.V., naposledy si připsal vzdušné vítězství 19. května. Dne 3. června utrpěl po havárii vážná zranění obličeje a přišel o levé oko. Po

  válce létal jako dopravní pilot. V roce 1928 se pokusil o přelet Atlantiku. Odstartoval 13. března z letiště Cranwell, kopilota mu dělala Elsie Mac-

  kay. Od té doby je již nikdo nespatřil… „Hinchův“ Camel nesl atraktivní zbarvení s modrobílými pruhy na přídi a modrým hřbetem trupu. Horní

  a boční plochy byly pravděpodobně v barvě PC10. Na discích kol byla kresba čerta, za kokpitem po stranách nápis DONNERWETTER (pravděpo-

  dobně z obou stran) a na hřbetu trupu symbol, který podle jediné známé fotografie zřejmě znázorňuje stylizované spojení písmen W a H. Camel

  B7190 byl vyroben firmou Clayton & Shuttleworth a poháněl jej motor Bentley B.R.1.

  eduard

  85

  INFO Eduard - září 2021

• Page 86

  POSTAVENO

  Stránka produktu

  postavil Pavel Zimandl

  Kat. č. 11151

  Kamo J

  eduard

  86

  INFO Eduard - září 2021

• Page 87

  POSTAVENO

  F1471, 185th Aero Sqn USAS, Colombey-les-Belles, Francie, březen 1919

  Americká 185th Aero Squadron byla založena 11. listopadu 1917 na základně Kelly Field v Texasu převelením části personálu od 24th Aero

  Squadron. Na konci ledna 1918 se pak celá jednotka nalodila na palubu RMS Adriatic a 16. února připlula do Liverpoolu. Poté co prošla výcvikem,

  se 12. srpna přesunula do Francie na základnu American Rest Camp No. 2 v Le Havru a odtud pokračovala na St. Maxient Replacement Ba-

  rracks, kde pokračovala v pozemním výcviku a poté v Colombey-les-Belles leteckém výcviku. Kvůli potřebě doplňovat jiné jednotky však bylo

  sedmnáct pilotů s dokončeným výcvikem převeleno jinam. Samotná 185th Aero Squadron dostala své Camely až 12. září po přesunu na letiště

  Rembercourt. Zároveň byla jako první americká jednotka určena k nočnímu stíhání. Piloti ale pro takový úkol nebyli vycvičeni a ani vybavení

  letiště a letounů úkolu neodpovídalo. Tento Camel byl jednotce dodán dva dny po příměří a zůstal ve stavu jednotky i poté, co se přesunula zpět

  do Colombey-les-Belles a přezbrojila v únoru 1919 na Spady XIII. V tomto období dostal letoun také nátěr trupu bílou barvou, horní plochy křídel

  zůstaly v barvě PC10. Znak letky, černý netopýr v oranžovém kruhu, byl na letouny malován až po válce. Tento Camel vyrobila firma Boulton &

  Paul a byl poháněn motorem Gnome.

  eduard

  87

  INFO Eduard - září 2021

• Page 88

  POSTAVENO

  1/48

  Dual Combo

  U.S. piloti na Spitfiru Mk.V v RAF a USAAF

  Stránka produktu

  postavil Jan Novotný

  Kat. č. 11149

  Kamo L

  eduard

  88

  INFO Eduard - září 2021

• Page 89

  POSTAVENO

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. Richard Alexander, 2nd FS, 52nd FG, 12th AF, Borgo, Korsika, začátek 1944

  Richard Alexander byl jedním z původních pilotů Eagle squadron a v jeho osobě se nám tak příběh prvních a posledních Američanů létajících

  na Spitfirech propojuje. Jeho zubatý QP

  -

  A byl jednou z posledních „pětek“ dosluhujících u 2nd FS na letišti Borgo na Korsice ještě na začátku

  roku 1944. V červnu 1943, kdy 2nd FS sídlila na letišti La Sebala v Tunisu, ji její příslušníci pojmenovali American Beagle Squadron, jako žer-

  tovný protipól slavnějších Eagle squadron. Emblém American Beagle Squadron byl namalován na několika Spitfirech 2nd FS a nesl ho na přídi

  i Alexandrův stroj, spolu s několika dalšími emblémy na různých místech trupu. Nutno ovšem dodat, že si celá 52nd FG se svými slavnějšími

  kolegy od 8th AF nijak nezadala a svými výkony jak na Spitfirech, tak na Mustanzích po přechodu do svazku 15. letecké armády, se významně

  zapsala do dějin amerického letectva.

  eduard

  89

  INFO Eduard - září 2021

• Page 90

  POSTAVENO

  1/48

  Dual Combo

  U.S. piloti na Spitfiru Mk.V v RAF a USAAF

  Stránka produktu

  postavil Patrik Pěcha

  Kat. č. 11149

  Kamo E

  eduard

  90

  INFO Eduard - září 2021

• Page 91

  POSTAVENO

  Spitfire Mk.Vb, BL255, Lt. Dominic S. Gentile, 336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden,

  Essex, Velká Británie, srpen 1942

  Třetí a poslední Eagle squadronou byla No. 133, zformovaná v červenci 1941 na základně RAF Coltishall. Ta byla v roce 1942 jako první z americ-

  kých perutí přezbrojena na Spitfiry Mk.IX. O dvanáct nových devítek ale přišla pouhé tři dny před převedením Eagle squadron pod velení USAAF

  při doprovodu B-17 nad Morlaix. Po svém začlenění do svazku 8th USAAF dne 29. září 1942, kdy se z No. 133 (Eagle) Squadron RAF stala 336th

  FS, 4th FG, létala nadále se starými dobrými Spitfiry Mk.Vb. Stroj BL255, pojmenovaný Buckeye Don, byl osobním letounem Dona Gentileho,

  pozdějšího nejúspěšnějšího stíhače 8th AF s 19 sestřelenými, třemi poškozenými a šesti na zemi zničenými nepřátelskými letouny. Dalších

  dvou sestřelů dosáhl ještě jako příslušník RAF nad Dieppe 19. srpna 1942. Stejný emblém jako BL255 nesl později slavný P-51B Shangri La

  a tento emblém se dostal i do znaku 334th FS.

  eduard

  91

  INFO Eduard - září 2021

• Page 92

  postavil Jan Novotný

  Kat. č. 82124

  Kamo F

  Stránka produktu

  POSTAVENO

  Tempest Mk.II

  Early version

  1/48

  eduard

  92

  INFO Eduard - září 2021

• Page 93

  MW423, No. 33 Sqn, Kai Tak, Hong Kong, květen 1949

  No. 33 Squadron působila po válce nejprve v Německu, odkud byla na začátku

  července 1949 vyslána na palubě lodi HMS Ocean na dálný východ, kde působila

  až do roku 1970, přičemž až do roku 1960 působila proti komunistickým guerillám

  v Malajsii. Byla také poslední operační jednotkou RAF létající s Tempesty Mk.II.

  Poslední bojové lety s nimi provedla 6. června 1951, poté začala přezbrojovat na de

  Havillandy Hornet F.3. Stroj MW423 patřil původně do stavu No. 26 Sqn a nesl kód

  XC

  -

  J.

  Poté byl předán v dubnu 1949 do stavu No. 33 Sqn. Byl také

  jedním ze sedmi strojů rané série, převedených plně na

  „tropický“ standard. Zajímavé je u něj také výstražné ozna-

  čení únikového panelu i na levé straně trupu. Vrchol smě-

  rovky zdobil znak jednotky s hlavou jelena a jednoduchým

  heslem „Loyalty“ (věrnost). MW423 sloužil do 20. ledna 1950,

  kdy závada na podvozku zapříčinila převrácení letounu při

  přistání. I když byl stroj opraven, do stavu žádné jednotky již

  zařazen nebyl.

  POSTAVENO

  eduard

  93

  INFO Eduard - září 2021

• Page 94

  POSTAVENO

  postavil Jan Baranec

  Kat. č. 11146

  Kamo B

  1/48

  eduard

  94

  INFO Eduard - září 2021

• Page 95

  POSTAVENO

  P7666, S/Ldr Donald O. Finlay, 41. squadrona, RAF Hornchurch,

  Velká Británie, listopad 1940

  Donald Finlay byl slavným britským atletem. Stal se mistrem Evropy v běhu na 110 m překážek v roce 1938, získal také bronzovou medaili na

  olympiádě v Los Angeles v roce 1932 a stříbrnou v Berlíně v roce 1936, obě opět v běhu na 110 m překážek. Po válce byl kapitánem britského

  týmu na olympiádě v Londýně v roce 1948, kde také přednesl olympijský slib. Do RAF vstoupil v roce 1935, v bitvě o Británii velel 54. squadroně.

  28. srpna byl sestřelen v souboji nad Ramsgate a zraněn, po uzdravení převzal velení 41. squadrony. Celkem dosáhl v bitvě o Británii 4 sestřelů.

  Jeho Spitfire Mk.IIa nese zbarvení používané na konci roku 1940 a na začátku roku 1941. Standardní Temperate Land Scheme bylo nařízením Air

  Ministry z 27. listopadu 1940 doplněno o černě zbarvenou spodní plochu levé poloviny křídla, pruh v barvě Sky před ocasem a stejně zbarvený

  vrtulový kužel.

  eduard

  95

  INFO Eduard - září 2021

• Page 96

  BIG5360 USS Langley CV-1 1/350 Trumpeter

  BIG5361 USS Langley AV-3 1/350 Trumpeter

  BIG33138 AH-1G 1/32 ICM

  BIG49304 F-84F 1/48 Kinec

  BIG49305 Mi-24P 1/48 Zvezda

  644120 Z-226 Trener LööK 1/48 Eduard

  644121 Mi-24D LööK 1/48 Eduard/Zvezda

  648644 B-17 wheels oval tread 1/48 HKM

  648662 Sopwith Camel 20lb bomb carrier 1/48 Eduard

  648663 Spiire Mk.V cockpit 1/48 Eduard

  648672 Bf 109G-10 propeller 1/48 Eduard

  648675 Falanga 9M17P missiles 1/48 Eduard/Zvezda

  648676 Sopwith Camel Clerget engine 1/48 Eduard

  648677 Sopwith Camel Bentley engine 1/48 Eduard

  648679 Z-126/226 Trener wheels 1/48 Eduard

  648682 F-4B wheels 1/48 Tamiya

  648683 F6F exhaust stacks 1/48 Edurad

  648684 Me 163B wheels 1/48 Gaspatch Model

  648685 Mi-24D wheels 1/48 Eduard/Zvezda

  672274 Tornado GR.1 cockpit 1/72 Eduard/Revell

  644122 Sabre F.4 LööKplus 1/48 Airx

  644123 Lancaster B Mk.I LööKplus 1/48 HKM

  BIG ED (říjen)

  BRASSIN (říjen)

  LöökPlus (říjen)

  BIG5361

  BIG5360

  BIG49305

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  BRASSIN

  644120 Z-226 Trener LööK 1/48 Eduard

  eduard

  96

  INFO Eduard - září 2021

• Page 97

  644121 Mi-24D LööK 1/48 Eduard/Zvezda

  648644 B-17 wheels oval tread 1/48 HKM

  BRASSIN

  ŘÍJEN 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  NEDOKONČENO

  eduard

  97

  INFO Eduard - září 2021

• Page 98

  648662 Sopwith Camel 20lb bomb carrier 1/48 Eduard

  648663 Spitre Mk.V cockpit 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  98

  INFO Eduard - září 2021

• Page 99

  648672 Bf 109G-10 propeller 1/48 Eduard

  648675 Falanga 9M17P missiles 1/48 Eduard/Zvezda

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  99

  INFO Eduard - září 2021

• Page 100

  648676 Sopwith Camel Clerget engine 1/48 Eduard

  648677 Sopwith Camel Bentley engine 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  100

  INFO Eduard - září 2021

• Page 101

  648682 F-4B wheels 1/48 Tamiya

  648679 Z-126/226 Trener wheels 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  101

  INFO Eduard - září 2021

• Page 102

  648683 F6F exhaust stacks 1/48 Eduard

  648684 Me 163B wheels 1/48 Gaspatch Model

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  102

  INFO Eduard - září 2021

• Page 103

  672274 Tornado GR.1 cockpit 1/72 Eduard/Revell

  648685 Mi-24D wheels 1/48 Eduard/Zvezda

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  103

  INFO Eduard - září 2021

• Page 104

  644122 Sabre F.4 LööKplus 1/48 Airx

  Soubor 3 sad pro Sabre F.4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airx

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  104

  INFO Eduard - září 2021

• Page 105

  644123 Lancaster B Mk.I LööKplus 1/48 HKM

  Soubor 3 sad pro Lancaster B Mk.I v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: HKM.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  105

  INFO Eduard - září 2021

• Page 106

  FOTOLEPTY

  53272 USS Intrepid CV-11 pt.1 1/350 Trumpeter

  53273 USS Intrepid CV-11 pt.2 1/350 Trumpeter

  36472 Ferdinand 1/35 Amusing Hobby

  36473 TOR M-2 / SA-15 Gauntlet 1/35 Zvezda

  481067 Mi-24D cargo interior 1/48 Eduard

  481068 Mi-24D upgrade set 1/48 Eduard

  481069 Mirage 2000D exterior 1/48 Kinec

  491217 Ar 234B 1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  491221 Mirage 2000D 1/48 Kinec

  72715 Vulcan B.2 bomb bay 1/72 Airx

  72716 Vulcan B.2 undercarriage 1/72 Airx

  72717 Hurricane Mk.IIc landing aps 1/72 Zvezda

  73748 Vulcan B.2 1/72 Airx

  73752 Ki-54 1/72 Special Hobby

  73753 Hurricane Mk.IIc 1/72 Zvezda

  ZOOMY

  FE1217 Ar 234B 1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  FE1218 Ar 234B seatbelts STEEL 1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  FE1219 Z-126/226 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1220 Mi-24D seatbelts STEEL 1/48 Eduard/Zvezda

  FE1221 Mirage 2000D 1/48 Kinec

  FE1222 Mirage 2000D seatbelts STEEL 1/48 Kinec

  FE1223 Spiire Mk.XVI seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1224 MiG-21R seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS748 Vulcan B.2 1/72 Airx

  SS753 Hurricane Mk.IIc 1/72 Zvezda

  SS754 F6F-3 Weekend 1/72 Eduard

  MASKY

  EX805 Z-226 TFace 1/48 Eduard

  EX806 Mi-24D TFace 1/48 Eduard/Zvezda

  EX807 Mirage 2000D TFace 1/48 Kinec

  EX808 Spiire Mk.XVI TFace 1/48 Eduard

  CX607 Hurricane Mk.IIc 1/72 Zvezda

  CX608 Ki-54c 1/72 Special Hobby

  OBTISKOVÉ SADY

  D32015 P-51D stencils 1/32 Revell/Tamiya

  D48091 Mi-24D stencils 1/48 Zvezda

  D48092 Z-226 stencils 1/48 Eduard

  D48093 F-4B NAVY 1/48 Tamiya

  D48094 F-4B stencils 1/48 Tamiya

  D72036 Hurricane Mk.I stencils 1/72 Arma Hobby/Revell/Airx

  SPACE

  3DL48041 Spiire Mk.XVI SPACE 1/48 Eduard

  3DL48042 MiG-21R SPACE 1/48 Eduard

  3DL48043 Mi-24D SPACE 1/48 Eduard/Zvezda

  3DL48045 Z-226 SPACE 1/48 Eduard

  Fotolepty, masky, obtiskové sady a SPACE

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  106

  INFO Eduard - září 2021

• Page 107

  HIND D

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  1/48

  ŘÍJEN 2021

  Kat. č. 11150

  Mi-24D 0151, kpt. Marián Civáň, por. Ladislav Vodička,

  nrtm. Jiří Janeček, 2. letka, 51. vrp Prostějov,

  přelet Prostějov – Kbely a zpět, 18. srpna 1992

  Mi-24D 4009, 4. letka, 11. vrp, Plzeň- Bory, 1985

  Mi-24D 0220, kpt. Karel Martínek, por. Miroslav Šajban,

  npor. Jiří Bakule 231. vrlt, 23. zVrL Přerov, Gilze-Rijen

  (NL), 6. července 2002

  Mi-24D 4011, plk. Čestmír Tesařík, npor. Miloš Pecha,

  npor. Slavomír Medzihradský, 331. lbvr, 33. zVrL Přerov,

  RIAT Fairford (UK), 24. července 1995

  Mi-24D 0219, mjr. František Mirohna, kpt. Jaroslav Špaček,

  nrtm. Pavel Horák, 1. letka, 51. vrp Prostějov, Kit Show Zlín,

  Kunovice, 2. května 1992

  Mi-24D 4011, mjr. Jaroslav Špaček, npor. Rudolf Straka,

  prap. Michal Staněk, 1. letka, 51. vrp, Prostějov,

  13. dubna 1994

  Mi-24D 0222, 1. letka, 4. vrp, letecká základňa Prešov, 2009

  Mi-24D 4011, 331. lbvr, 33. zVrL Přerov,

  Aviatická pouť Pardubice, 1. června 1997

  eduard

  107

  INFO Eduard - září 2021

• Page 108

  HURRISTORY: Hurricane Mk.I

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  1/ 72

  ŘÍJEN 2021

  N2359, P/O L. W. Stevens, No. 17 Squadron,

  Debden, Velká Británie, červenec 1940

  P3120, F/O Z. Henneberg, No. 303 (Polish) Squadron,

  Northolt, Velká Británie, září 1940

  P3576, Fl/Lt J. B. Nicolson VC, No. 249 Squadron,

  Boscombe Down, Wiltshire, Velká Británie, srpen 1940

  P3395, S/Ldr A. V. Clowes, No. 1 Squadron,

  Wittering, West Sussex, Velká Británie, podzim 1940

  Kat. č. 2138

  Dual Combo

  eduard

  108

  INFO Eduard - září 2021

• Page 109

  HURRISTORY: Hurricane Mk.I

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  P2961, F/O W. L. McKnight, No. 242 Squadron,

  Coltishall, Norfolk, Velká Británie, prosinec 1940

  V6864, S/Ldr R. R. S. Tuck, No. 257 (Burma) Squadron,

  North Weald, Essex, Velká Británie, zima 1940

  P3612, No. 312 (Czechoslovak) Squadron, Speke,

  Velká Británie, leden 1941

  V7544, F/O J. E. Storrar, No. 73 Squadron,

  El Adem, Libye, únor 1941

  Capt. J. E. Frost, No. 3 Squadron SAAF, Jigiga,

  Habeš (Etiopie), březen/duben 1941

  W9200, S/Ldr J. W. Ch. Simpson, No. 245 Squadron,

  Aldergrove, Antrim, Severní Irsko, Velká Británie,

  konec května 1941

  W9266, F/Lt D. S. G. Honor, No. 274 Squadron,

  Gerawla, Egypt, květen 1941

  Z4244 nebo Z4245, Lt. H. P. Allingham, Royal Navy Fighter Squadron, Západní poušť, srpen 1941

  eduard

  109

  INFO Eduard - září 2021

• Page 110

  F6F-3

  1/ 72

  Kat. č. 7457

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  VF-38, Munda Airfield, Nová Georgie,

  Šalamounovy ostrovy, podzim 1943

  Lt. Cdr. D. McCampbell, CO of CAG-15,

  USS Essex, June 1944

  BuNo. 40994, Lt. Alexander Vraciu, VF-16,

  USS Lexington, červen 1944

  VF-27, USS Princeton, říjen 1944

  eduard

  110

  INFO Eduard - září 2021

• Page 111

  Letecký zkušební odbor,

  Vzdušné síly České republiky, Čáslav,

  Česká republika, 1994

  32. taktický průzkumný letecký pluk,

  letiště Sochaczew – Bielice, Siły Powietrzne,

  Polsko, první polovina 80. let

  353. průzkumná letecká peruť, Jugoslávie, 1971

  263. samostatná průzkumná peruť,

  VVS SSSR, letiště Kábul, Afghánistán, 1981

  Kubánské letectvo, 80. až 90. léta

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-21R

  Kat. č. 8238Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  eduard

  111

  INFO Eduard - září 2021

• Page 112

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Spitfire Mk.XVI

  Kat. č. 8285 Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ŘÍJEN 2021

  TD138, No 317 (Polish) Squadron RAF,

  základna Ahlhorn, Německo, jaro-léto 1946

  SL549, No. 17 Squadron RAF,

  základna Farnborough, Velká Británie, 1950

  TB702, Cpt. P. G. J. Albertin, No. 340 (Free French)

  Squadron RAF, letiště B105 (Lingen/Drope),

  Německo, květen 1945

  RW393, No. 601 Squadron RAuxAF, 1949

  TE199, Air Officer Commanding, No. 21 Group RAF, základna Swindersby, Velká Británie, 1948

  eduard

  112

  INFO Eduard - září 2021

• Page 113

  Foto: Piotr Forkasiewicz

  Foto: Piotr Forkasiewicz

  VELBLOUD V KRAKOVĚ

  Tak jsem po dvou letech konečně vyrazil na

  dovolenou. Sice s rouškou a vakcinačním

  certifikátem, ale dovolená to byla. S přáte

  -

  li jsme se dohodli, že uděláme okružní jízdu

  po vojenských muzeích v severním Německu

  a Polsku. Po týdnu a 2400 kilometrech jsem

  sice měl pocit, že mě přejel parní válec, ale

  měl jsem za sebou také spoustu krásných

  muzejních zážitků.

  Poslední zastávkou a pro mě jednoznačným

  vrcholem celé cesty bylo Muzeum polského

  letectví v Krakově. Navštívil jsem ho poprvé,

  slyšel jsem hodně o tamních sbírkách z ob

  -

  dobí první světové války a byl jsem skutečně

  zvědav, jak se tam jako návštěvník budu cítit.

  Navíc nás doprovodil náš ilustrátor Piotr For

  -

  kasiewicz a jeho manželka nám upekla koláč.

  Stručně a jasně, byl jsem nadšen. V Krakově

  je skutečně pestrá sbírka strojů polské i za

  -

  hraniční výroby. K většině z nich bylo možné

  se díky absenci zábran přiblížit víc, než bývá

  v muzeích obvyklé. . Personál muzea byl ne

  -

  nápadný, ale pozorný. Návštěvníci se chovali

  ohleduplně, nikdo nesahal, na co neměl, a já

  jsem si mohl prohlédnout leteckou techniku

  tak, jako v žádném jiném muzeu, které jsem

  dosud navštívil. A sahal jsem, na co se sa

  -

  hat smělo, takže jsem si vyzkoušel, jaké to je

  střílet z amerického půlpalcového kulometu

  v bočním střelišti bombardéru B-17.

  Překvapil mě „polský“ F-105 Thunderchief

  a nadšený jsem byl z finského Caudronu

  C.714, se kterým měli létat polští piloti na

  straně Finů v Zimní válce. Takřka bez sebe

  jsem byl z letounu PZL M-15 Belphegor, což

  byl práškovací dvouplošník s pevným pod

  -

  vozkem a proudovým motorem. Pokud jste

  ho ještě neviděli, najděte si o něm informace,

  také budete bez sebe! Měl stejný motor jako

  Aero L-39 Albatros.

  Hodně jsem se těšil na Sopwith Camel B7280,

  který byl před několika lety zrekonstruován

  a vystaven ve své původní podobě. Trochu

  mě mrzelo, že v hale bylo tlumené osvětlení.

  Snad se to v budoucnu podaří zlepšit. Krakov

  -

  ský stroj je jedním z osmi dochovaných Ca-

  melů a naposledy jsem jednu z těchto legen-

  dárních stíhaček viděl před více než dvaceti

  lety v Bruselu.

  Po návratu domů jsem se podíval, co se

  o stroji B7280 píše na internetu a pár věcí

  bych rád opravil a doplnil. Je známo, že stroj

  vyrobila firma Clayton & Shuttleworth Works

  v Lincolnu. Od 30. března 1918 sloužil u No. 1

  Squadron RNAS a později u No. 210 Squadron

  RAF. Uvádí se, že s ním bylo dosaženo jede

  -

  nácti vítězství a skórovala na něm dokonce

  dvě stíhací esa.

  Prvním byl Kanaďan James Henry Forman

  z Kirkfieldu v Ontariu. Narodil se v roce 1896

  otci, který pocházel u Lincolnshire v Anglii

  a matce, která se narodila v Kanadě. Stal se

  učitelem, ale první světová válka z něj udě

  -

  lala kapitána, který prošel službou u čtyř

  perutí, získal devět vítězství a byl vyzname

  -

  nán DFC. Na Camelu B7280 dosáhl u No. 201

  Sqn RAF dva sestřely, 12. dubna 1918 mu byl

  přiznán Fokker Dr.I a 9. května přidal stíha

  -

  cí Albatros. Štěstí Formana opustilo 4. září

  1918, když se jeho formace dvanácti Camelů

  z No. 70 Sq. RAF dostala do střetu se stíhači

  z JG III, vedenými Brunem Loerzerem. Zpět

  na základnu se vrátily jen čtyři britské stroje

  a byly to nejvyšší bojové ztráty zaznamena

  -

  né jednotkou Camelů během celé války. Mezi

  zajaté letce patřil i Forman. Po válce se vrátil

  domů, ve vojenské službě pokračoval během

  druhé světové války a zemřel v roce 1972

  v Santa Barbaře v Kalifornii.

  Druhým pilotem se statusem esa, který na

  B7280 zaznamenal vítězství, byl Captain Her

  -

  bert Andrew Patey. Narodil se v roce 1898

  v Londýně a poté, co prošel službou v Egyptě

  a boji u Gallipoli, byl z Royal Naval Division

  vyhozen, protože se přišlo na to, že je mu te

  -

  prve šestnáct let! V březnu 1917 byl zpět ve

  službě, tentokrát u Royal Naval Air Service

  a po ukončení výcviku byl v lednu 1918 přidě-

  len k No. 10 (Naval) Squadron, z níž se v dubnu

  stala No. 210 Squadron RAF. Dosáhl celkem

  jedenácti vítězství a uvádí se, že devět z nich

  vybojoval na stroji B7280. Ve skutečnosti jich

  bylo jen šest a ve všech případech se jednalo

  o obávané Fokkery D.VII.

  S Camelem B7280 letěl jednou i Edwin Swale,

  DFC (17 vítězství), který na Pateye vzpomínal

  jako na vysokého, dobře stavěného muže,

  dobrého velitele formace a odvážného a útoč

  -

  ného bojovníka. Swale se stal svědkem konce

  letecké kariéry Pateye i Camelu B7280. Došlo

  k tomu v podvečerních hodinách 5. září 1918

  při doprovodu bombardérů DH.9 u Roulers.

  Pateyova formace se vrhla na sedm nepřá

  -

  telských stíhaček a následovala je až do výš-

  ky tisíce fítů nad Courtrai. Z boje však vyšli

  vítězně Němci z Jasta 56. Velitel formace Lt.

  Ludwig Beckmann sestřelil Pateye a Uffz.

  Ludwig Jeckert (4 vítězství) sestřelil No

  -

  vozélanďana Lt. L. Yerexe. Oba piloti Camelů

  skončili v zajetí a stroj B7280 byl podroben

  důkladné prohlídce. Později se dostal do mu

  -

  zea v Berlíně, odtud jeho cesta vedla až do

  Krakova, kde je vystaven v podobě ze září

  1918.

  Patey se vrátil domů na Štědrý den 1918, ale

  po nějaké době se nakazil Španělskou chřip

  -

  kou a zemřel 18. února 1919. Když byl v zajetí,

  deník London Gazette zveřejnil 21. září 1918

  citaci z udělení DFC. Patrně se to týká jeho

  boje z 6. srpna 1918:

  „Když vedl svou letku na útočné hlídce, nara

  -

  zil na osm nepřátelských strojů. Captain Pa-

  tey byl odříznut od své hlídky dvěma nepřáte-

  li, kteří se mu dostali za ocas, a pokračovali

  v této pozici až do vzdálenosti 2000 stop od

  země, kdy byl jeho stroj zasažen do benzinové

  nádrže. Navzdory svému vážnému handicapu

  se čtyřikrát obrátil proti svým pronásledo

  -

  vatelům, jednoho zničil a zbytek zahnal. Při

  předchozích příležitostech tento důstojník

  zničil dva nepřátelské stroje a dva další se

  -

  střelil „out of control“ a ve spolupráci s dal-

  šími piloty pomohl sestřelit nebo zničit „out

  of control“ dalších pět nepřátelských letadel.“

  Jan Bobek

  eduard

  113

  INFO Eduard - září 2021