11/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 listopad 2024

  # 177

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 listopad 2024

  # 177

• Page 3

  eduard

  eduard

  LISTOPAD 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  Jak na plasty ? část II.

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – prosinec 2024

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  GUSTAV pt.3 Limited 1/72

  Mustang Mk.III ProfiPACK 1/48

  P-51D-5 ProfiPACK 1/72

  Bf 109G-4 Weekend 1/48

  F6F-3 ProfiPACK 1/48 Reedice

  DH-2 ProfiPACK 1/48 Reedice

  WILDER CAT 1/48

  OVERLORD 1/48

  ADLERANGRIFF 1/32

  P-38F/G left engine PRINT 1/48

  Návrat kubáňským předmostím

  Deutsches Technikmuseum Berlin

  Zařízení GM-1 v Messerschmittech Bf 109

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Rusom vybuchovali muničné

  sklady i raketa Sarmat

  Trefa nad Tillières?

  Bloody Merseburg

  První vlna

  Útočte na všechno!

  4

  6

  36

  40

  74

  66

  86

  94

  104

  116

  128

• Page 4

  Dobrý večer, vážení přátelé,

  vítám vás u předposledního Infa letošního

  roku. Listopad je pro nás tradičně jedním z nej-

  rušnějších měsíců, letos může být tím úplně nej-

  rušnějším měsícem tohoto roku. Bude se toho dít

  hodně, i když ne vše z naší činnosti bude zcela

  prvoplánově viditelné. Těmi viditelnými aktivi-

  tami bude bezesporu naše účast na výstavách

  a s nimi spojené akce. Už příští víkend bude-

  me v Telfordu na Scale Model Word. Máme tam

  jen malý, ovšem vzhledem k jeho velikosti také

  pekelně drahý, stánek. S účastí naší výpravy

  v Telfordu se bude krýt krátká čtyřdenní After-

  party, tradičně určená pro ty, kdo do Telfordu ani

  nepojedou, ani nepoletí. Na Telford máme nabito,

  povezeme tam nejen první Profipack dvaasedm-

  desátinového Mustanga, P-51D-5, ale podobně

  jako v případě E-daye, i do Telfordu máme při-

  pravenou tematickou novinku, čtvrtkového Mus-

  tanga Mk.III. Původně to měla být jen jednoduchá

  výstavní Limitka v bílé krabici, ale nakonec jsme

  si řekli, že britské Mustangy stojí za víc a pře-

  dělali jsme tu stavebnici na klasický Profipack.

  Nepochybuji, že přijde k chuti všem příznivcům

  RAF a britských strojů všeobecně, stejně jako

  reedice Profipacku DH-2.

  DH-2 je velmi stará, ale stále hezká stavebni-

  ce. Předloha byla ještě vyrobena poctivě ručně,

  forma je galvanická. Stále dobře funguje, i po

  více než čtvrtstoletí od svého vzniku. Mohli bys-

  te si říct, proč DH-2 nevydáváme v edici Heavy

  Retro. Odpověď je jednoduchá. Svým provedením,

  čistotou práce a typem formy už tato stavebnice

  patří do současné doby. Pravdou je, že patří do

  jejích samých počátků, ale je to styl práce, kte-

  rý tvoří přímou vývojovou linii až k současným

  moderním stavebnicím. Ostatně nejde jen o vý-

  lisky. Také obrázek na krabici byl svým autorem,

  Martinem Novotným, vytvořen ručně. Přesto má

  se současnými boxarty mnoho společného, jak

  naznačuje i box art story Honzy Bobka na téma

  děje zachyceného na tomto obraze.

  Na samém konci listopadu, poslední listopa-

  dovou sobotu, letošní výstavní sezónu zakončíme

  v Bratislavě na obnovené Plastikové zimě. Jsme

  zvědaví, jak bude výstava a soutěž v nových pro-

  storách vypadat. V Bratislavě budu i já osobně,

  slíbil jsem udělat slovenskou verzi Kotle. Bude

  se tedy jmenovat Kotol, moderovat ho bude Ján

  Moravčík a pokud jsem předběžnou domluvu

  s organizátory pochopil správně, bude to disku-

  ze ve stoje, tedy na stojáka. Plastiková zima se

  kryje s tradičním termínem celosvětové akce

  Black Friday, do které se tradičně také zapoju-

  jeme. Letos tomu nebude jinak, což znamená, že

  Afterparty Plastikové zimy a Black Friday bude

  jedna akce, trvající v tomto případě od pátku do

  pondělí. To není proto, že bychom chtěli černý

  pátek natahovat někam do nekonečna, jak je

  u mnoha obchodů zvykem, důvody jsou v tomto

  případě technické a souvisí s technickým za-

  jištěním zapnutí a vypnutí akce. Doporučuji být

  v tomto případě ve střehu, neváhat a neodkládat

  nákup až na pondělí. Nemuseli byste to stihnout.

  V listopadu budeme také finišovat s výrobou

  forem na P-40E 1/48 a s přípravou Royal Clas-

  su P-40E 1/48, který bude únorovou novinkou

  roku 2025. To znamená, že celý obsah stavebni-

  ce musí být hotový do Vánoc. Za nějakých sedm

  týdnů. K dnešnímu dni máme vybraných všech

  dvanáct verzí zbarvení, pracujeme na obtiscích,

  barevných schématech, návodu a také na sadách

  doplňků, především brassinových. K dnešnímu

  dni sice ještě není hotová žádná ze šesti forem,

  to ale během listopadu rychle změníme. Všechny

  formy jsou ve vysokém stádiu rozpracovanosti,

  každý den nám přibývají další díly, desky, elekt-

  rody. Frézujeme, jiskříme, začišťujeme, sestavu-

  jeme formy, ladíme je a připravujeme se na první

  ostré testy na lisech. Postup prací můžete sledo-

  vat na našem Facebooku a Instagramu. Předpro-

  dej Royal Classu P-40E začne na e-shopu

  www.

  eduard.cz 15. listopadu, potrvá do 26. listopadu.

  Zkušební výlisky si budete moci poprvé prohléd-

  nout v Bratislavě 30. listopadu. V rámci předpro-

  deje bude možno objednat i sady doplňků, spo-

  lu se základní stavebnicí bude k dispozici řada

  doplňků, pracujeme na tištěném kokpitu, motoru,

  podvozkových šachtách, kolech a dalších sadách.

  Vše, co si objednáte, se základní stavebnicí zís-

  káte za stejných podmínek. Expedice objedná-

  vek z předprodeje začne v polovině ledna.

  Předprodej na našem e-shopu nebude jedinou

  šancí, jak si tuto stavebnici opatřit, od konce led-

  na bude v prodeji u obchodníků. Ale pouze u těch,

  kteří si ji včas objednají. Stejně jako u předcho-

  zích Royal Classů, vydaných v tomto roce, vy-

  robíme pouze počet stavebnic, které budou ob-

  jednány na našem e-shopu v rámci předprodeje

  a obchodníky v rámci předobjednávek. Celkový

  počet potom zaokrouhlíme nahoru na celé stov-

  ky a ten vyrobíme. V rámci tohoto principu nám

  na konci ledna zbude několik desítek stavebnic.

  Ty pak buď prodáme některému z obchodníků,

  nebo je prodáme sami na modelářských výsta-

  vách.

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Listopad 2024

• Page 5

  K předprodejům jsme se letos vrátili po ně-

  kolika letech, stejně jako k Royal Classům.

  Je to naše reakce na měnící se poměry na trhu

  a rovněž tak na opakované žádosti modelářů.

  Přiznám se, že jsem byl dlouho proti a nebýt

  komplikacím na trhu po začátku ruské války,

  byl bych patrně proti i nadále. Nicméně prodejní

  výsledky této obnovené řady stavebnic ukazují,

  že to byla reakce správná. Potvrzuje to starou

  pravdu, že mimořádná situace vyžaduje mimo-

  řádná rozhodnutí. Těch jsme během posledních

  dvou let neudělali málo, jsem si jist, že jsme ješ-

  tě neskončili. Mimochodem, před několika týdny

  jsem při třídění starých dokumentů narazil na

  blok se seznamem předplatitelů Avie B.534. Ten

  blok je 18 let starý. Dal bych vám sem fotografii,

  ale obávám se, že by to bylo porušením naříze-

  ní GDPR. I to ukazuje, kam se náš svět za těch

  18 let posunul a v jak jiném světě dnes žijeme. To

  si nestěžuji, já jsem s pokrokem za těch osmnáct

  let dosaženým naprosto spokojený a v žádném

  případě nevolám po návratu starých časů. Ne-

  měnil bych ani náhodou. Když odhlédnu od spole-

  čenských a věkových faktorů, tak přinejmenším

  technologicky jsme dnes v úplně jiném světě.

  Z pohledu roku 2006 žijeme dnes v takové pěkné

  sci-fi, kterou jsme si tehdy tak úplně nedovedli

  představit. To, že jsme zatím stále nepřistáli na

  Marsu ani u nás nepřistáli Marťani, v tom nehra-

  je nijak zásadní roli.

  V listopadu nás čeká ještě jedna přelomová

  událost, na které teď řada lidí v Eduardu tvrdě

  pracuje. Chystáme vydání prvního čísla placené

  přílohy Infa Eduard Modeler´s Den, česky Edu-

  ardovo modelářské doupě. Trvalo nám to dlou-

  ho, to uznávám, ale však víte, že u nás všechno

  dlouho trvá, na druhou stranu to pak obvykle

  stojí za to. EDM, jak mu důvěrně říkáme, bude

  klasickému Infu podobný, ale ne stejný. Bude

  v něm například minimum informací o novin-

  kách Eduardu, protože nemá prvoplánově sloužit

  k propagaci našich vlastních produktů, ale má

  přinášet nadstavbu Infa v podobě historických

  článků, reportáží z modelářských akcí a muzeí,

  rozhovory se zajímavými osobnostmi a informa-

  ce o novinkách ostatních firem. Nebude tak úplně

  bez reklam, předpokládáme, že se v něm budou

  vyskytovat reklamy dalších výrobců, časopisů

  a modelářských soutěží. V tomto směru to bude

  komerční produkt a placenou reklamou si bude

  vydělávat na svůj provoz. Další zdroj příjmů se

  očekává od platících čtenářů. Cena bude 120 Kč

  a bude v ní skrytá malá finta. S nákupem zís-

  káte slevový kupón na nákup na našem e-shopu,

  který bude možné uplatnit i v kombinaci s jinou

  slevou. Při nákupu na našem e-shopu v obvyk-

  lé výši se tak pořízení časopisu více než vyplatí.

  První číslo bude ještě zadarmo, abyste mohli bez

  obav vyzkoušet, co to bude celé obnášet. Musím

  vás ovšem upozornit, že v tuto chvíli ještě ře-

  šíme jednu technickou záležitost, která by moh-

  la vydání prvního čísla EDM posunout o měsíc,

  či v horším případě i o dva. Jde o to, že původně

  neměl být EDM stažitelný v PDF, měl být čitel-

  ný pouze v prohlížeči Triobo. Na základě diskusí

  s modeláři jsme ale došli k závěru, že by to

  nebylo vhodné a rozhodli jsme se stahování

  v PDF čtenářům umožnit. Technicky to stále ne-

  máme vyřešené, ale vyřešíme to.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Listopad 2024

• Návrat kubáňským předmostím

  Stíhací pilot Viktor Petermann je velmi zajímavou postavou historie Luftwaffe. Během služby na východní frontě v roce 1942 byl Kaczmarkem (wingmanem) několika Kommodorů JG 52. Mnohokrát prokázal své letecké a bojové dovednosti, po ztrátě levé ruky se na konci války vrátil k bojovému létání, dokonce krátce létal s proudovými Me 262 u JG 7, válku pak ukončil u své JG 52 na východní frontě. Během války bylo jeho jméno mnohokrát zmíněno v německém tisku formou poměrně podrobných článků. Jeden z nich se týkal jeho neuvěřitelného návratu z nepřátelského týlu přes frontovou linii na Kubáni v červnu 1943.

  HISTORIE

  Boje na Kubáni

  Kubáňské předmostí (také tzv. Gotenkopf)

  bylo německé obranné postavení na Taman-

  ském poloostrově v jižním Rusku, které existo-

  valo od ledna do října 1943. Po ústupu němec-

  kých vojsk z Kavkazu byla tato linie původně

  držena na dolním toku řeky Kubáň, aby bylo

  možné uskutečnit další útok na ropná pole

  Kavkazu.

  Mezi významné operace v této oblasti bě-

  hem roku 1943 patřilo sovětské vylodění na

  tzv. Malé zemi u Novorossijsku, uskutečně-

  né v únoru. Toto území se Sovětům podařilo

  úspěšně udržet až do září. Významnými byly

  také boje v okolí stanice Krymskaja, která byla

  osvobozena na počátku května.

  Pozemní operace byly nad Kubáni provázeny

  dosud nejrozsáhlejšími leteckými boji na vý-

  chodní frontě. Luftwaffe v dubnu 1943 do toho-

  to prostoru v rámci Fliegerkorpsu I soustředila

  čtvrtinu svých sil na východním bojišti. Na so-

  větské straně jádro leteckých sil tvořila 4. a

  5. letecká armáda. Cílem Němců bylo v rámci

  operace Neptun v dubnu 1943 zničit sovětské

  předmostí na Malé zemi. Ze stíhacích jednotek

  Luftwaffe zde byly soustředěny Stab, II. a III./

  JG 3 a Stab, I., II. a III./JG 52. Operace Luftwaffe

  v této oblasti podporovala také slovenská 13./

  JG 52 a chorvatská 15./JG 52. Všechny uvedené

  jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf

  109 G-2 a G-4.

  Přestože měli Němci na počátku operace

  Neptun početní, technickou i taktickou pře-

  vahu, Sověti dokázali v polovině dubna své

  letecké síly v této oblasti významně posílit a

  předmostí na Malé zemi ubránili. Vedlo to k

  velmi napjaté situaci v německém velení a s

  blížící se operací Zitadelle byly na konci dub-

  na z této oblasti odvolány III./JG 3 a I./JG 52.

  Nasazení sovětských letců na Kubáni bylo

  během dubna 1943 provázeno vyššími ztrá-

  tami na jejich straně než na straně Luftwaffe.

  Sovětské jednotky se zároveň snažily rychle

  adaptovat na taktiku protivníka. Na kubáňskou

  frontu se také dostávaly další posily a nové

  typy letounů, včetně Spitfirů.

  Během sovětské květnové ofenzívy v oblasti

  Krymské už sice měli Sověti ve vzduchu počet-

  ní převahu, ale oslabeným německým stíhacím

  jednotkám se ve vyčerpávajících bojích podaři-

  lo ubránit svoje kolegy na zemi. Sověti nakonec

  německou obrannou linii na Kubáni neprorazili,

  útok byl na počátku června zastaven a Luftwa-

  ffe většinu svých jednotek z Kubáně přesunula

  do oblasti Kursku.

  Stíhací pilot Viktor Petermann je velmi zajímavou postavou historie Luftwaffe.

  Během služby na východní frontě v roce 1942 byl Kaczmarkem (wingmanem)

  několika Kommodorů JG 52. Mnohokrát prokázal své letecké a bojové dovednosti,

  po ztrátě levé ruky se na konci války vrátil k bojovému létání, dokonce krátce létal

  s proudovými Me 262 u JG 7, válku pak ukončil u své JG 52 na východní frontě.

  Během války bylo jeho jméno mnohokrát zmíněno v německém tisku formou

  poměrně podrobných článků. Jeden z nich se týkal jeho neuvěřitelného návratu

  z nepřátelského týlu přes frontovou linii na Kubáni v červnu 1943.

  Jan Bobek

  Návrat kubáňským předmostím

  Ilustrace: Antonis Karydis

  INFO Eduard6

  Listopad 2024

• Page 7

  HISTORIE

  Viktor Petermann

  Jedním z německých stíhačů, kteří v této

  oblasti bojovali, byl Viktor Petermann. Narodil

  se uprostřed světové války, 26. května 1916, ve

  Vejprtech (něm. Weipert) v Krušných Horách.

  Město bylo tehdy součástí českého králov-

  ství v rámci rakousko-uherské monarchie.

  Naprostá většina obyvatel Vejprt byla němec-

  ky mluvících a když Velká válka skončila, ve

  vejprtských rodinách chybělo více než 400

  mužů, kteří padli, zemřeli na následky zraně-

  ní nebo zůstali nezvěstní. Řada z nich sloužila

  u chomutovského 92. pěšího pluku.

  Viktor Petermann absolvoval základní

  a střední školu ve Vejprtech a v mládí se stal

  členem několika technických a sportovních

  spolků. Věnoval se především lyžování, létání

  s kluzáky a také veslování. Byl členem su-

  detoněmeckého veslařského spolku Carolus

  v Děčíně a úspěšně se zúčastnil několika zá-

  vodů v Československu a Německu v družstvu

  čtyřky s kormidelníkem. Jeho tělesná zdatnost

  mu později několikrát zachránila život.

  Po postoupení českého a moravského po-

  hraničí Německu na podzim 1938, a následné

  okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939,

  vstoupil Petermann do německých ozbro-

  jených sil. Od července 1939 do dubna 1942

  prošel výcvikem u Flg. Ausb. Regt. 53 a 52,

  Jagdfliegerschule 3, Jagdgruppe Drontheim

  a 2./Erg. Jagdgruppe Ost. Na počátku května

  1942 byl jako Unteroffizier přidělen ke štábu

  JG 52 na východní frontě a létal u něj až do po-

  čátku roku 1943. Po většinu jeho služby v této

  roli byli veliteli eskadry Maj. Gordon Gollob

  a Obstlt. Dieter Hrabak. Petermann v tomto ob-

  dobí získal 9 leteckých vítězství a mimo jiné se

  proslavil letem na vzdálenost zhruba 100 km

  s těžce poškozeným křídlem po srážce s I-153.

  S Gollobem i později během války udržoval ko-

  respondenci.

  Po povýšení do hodnosti Feldwebel bojo-

  val v únoru 1943 již v řadách 4./JG 52 v ob-

  lasti Kubáně a v polovině dubna byl přidělen

  k 5./JG 52. Do 4. června na tomto bojišti zís-

  kal 38 vítězství. Mezi jeho kolegy v 5. Staffel

  patřila budoucí známá esa Luftwaffe, jako

  Fw. Otto Fönnekold, Uffz. Peter Düttmann nebo

  Lt. Walter Wolfrum.

  Osudná červnová neděle

  Takřka v závěru sovětské ofenzívy, v nedě-

  li 6. června 1943, startoval Viktor Petermann

  z letiště Anapa nejdříve v ranních hodinách do

  akce proti sovětským dělovým člunům. Jeden

  se mu podařilo potopit a druhý poškodil do té

  míry, že byla jeho osádka nucena najet na měl-

  činu.

  Podruhé odstartoval v 17.40 ve dvojici s Uffz.

  Peterem Düttmannem. Jejich úkolem byl vol-

  ný lov na trase Varenikovskaja – Krymskaja –

  Slavjanskaja. Krátce po startu dostali hlášení

  Viktor Petermann na snímku z roku 1944 po udělení Rytířského kříže. Místo levé ruky má již protézu.

  Foto: Viktor Petermann

  Letiště Anapa na jaře 1943 během bojů na Kubáni. Na snímku jsou zachyceni příslušníci slovenské 13./JG 52, která

  operovala pod velením II./JG 52, jejíž součástí byla také 5./JG 52, u níž sloužil Viktor Petermann.

  Foto: Bundesarchiv via Wikimedia Commons

  INFO Eduard

  7

  Listopad 2024

• Page 8

  HISTORIE

  o nepřátelské formaci u Varenikovské a sledo-

  vali ji až k obci Slavjanskaja. Tam Petermann

  zpozoroval, jak na německé pozice útočí tři-

  náct bitevních Il-2 s doprovodem deseti Jaků-1

  a LaGGů-3. Petermann nahlásil situaci rádiem

  a zaútočil na stíhací doprovod. K leteckému

  boji došlo u Petrovské a Petermannův stroj

  byl zepředu zasažen pilotem Jaku-1 do olejové

  nádrže.

  Unikající olej okamžitě začal zanášet před-

  ní část překrytu kabiny, takže bylo z kokpitu

  vidět jen bočními okénky. Petermann se sna-

  žil stoupat, poté snížil výkon motoru, zapínal

  a vypínal zapalování, ale motor nakonec po

  dvou až třech minutách vysadil. V 18.00 se mu

  podařilo nouzově přistát na břicho západně

  od vesnice Anastasijevskaja, asi 10 až 15 km

  severovýchodně od Krasného Okťjabru. Před

  přistáním ještě střílel z kanonů a kulometů

  na pozice sovětské pěchoty, které přelétával.

  Hned po hladkém dosednutí stroj opustil a utí-

  kal porostem rákosí, kličkoval při tom o život,

  protože byl pod palbou z kulometů a karabin.

  Asi po osmdesáti metrech Petermann zalehl.

  Oblast, ve které přistál, z uplynulých měsíců

  dobře znal a věděl, kterým směrem přibližně

  leží vlastní pozice a kde se nachází Temrjuk.

  Při tom ho ze vzduchu před sovětskou pěcho-

  tou kryl Petr Düttmann, který současně dával

  pozor, aby ho nezaskočil některý z nepřátel-

  ských stíhačů. Düttmann však měl v té době na

  kontě zhruba jen 40 bojových letů a po návratu

  na základnu (v 18.10) nedokázal přesněji určit,

  kde Petermann přistál. Letoun však zhruba za

  hodinu kupodivu našel jiný německý stíhač,

  Otto Fönnekold, a zasáhl jej palbou, aby se ne-

  dostal nepoškozený do rukou nepřítele.

  Petermann a Düttmann se nad bojiště dosta-

  li v době, kdy na lokalitu Kurčanskaja podni-

  kalo mezi 18.32 a 19.15 (moskevského času, od

  toho německého se lišícího o hodinu) nálety

  celkem jedenáct skupin Il-2 se stíhacím do-

  provodem. Podle badatele Andreje Kuzněcova

  během tohoto časové úseku vznesli sovětští

  letci celkem osm nároků na vzdušná vítěz-

  Vrak Petermannova stroje Bf 109 G-4 WNr 19527 na sovětském území 6. června 1943. Asi hodinu po nouzovém přistání se letoun pokusil zničit Petermannův kolega

  Fw. Otto Fönnekold z 5./JG 52. Vpředu pod kabinou je namalován znak JG 52 a na boku trupu je vidět emblém 5./JG 52, čertík Rabbatz s lukem a šípem. Jochen Prien se

  spoluautory v publikaci JFV 12/II vyslovují pochybnost nad tím, zda se jedná o snímek pořízený na sovětském území. Podle jejich názoru se jednalo o jiný letoun, vyfoto

  -

  grafovaný německým personálem během jara 1943. Nicméně dle sdělení Viktora Petermanna tuto fotografii dostal v Sovětském svazu během jedné z jeho zahraničních

  pracovních cest v době, kdy žil ve Východním Německu. Foto: Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím

  Výřez z jedné stránky přehledu ztrát letecké techniky Luftwaffe, který se nachází v Bundesarchivu pod označením RL 2 III/1190. Z dokumentu jsou patrné detaily o ztrátě

  Petermannova letounu, včetně jeho výrobního čísla. Foto: Bundesarchiv

  Ve stavebnici Eduard kat. č. 84203 je Petermannův stroj zobrazen

  s několika změnami ve srovnání s předchozími stavebnicemi, v nichž

  byl tento letoun zpracován. Nově jsou součástí rekonstrukce kanony

  v gondolách pod křídlem. V nové rekonstrukci není žlutý pruh na trupu

  a rovněž nejsou použita tovární písmena na spodní ploše křídla.

  Ta byla odvozena od starší informace o výrobním číslu stroje.

  INFO Eduard8

  Listopad 2024

• Page 9

  HISTORIE

  ství a ve všech případech se jednalo o Bf 109.

  Palubní střelec ml. st. S. F. Samarskij

  z 130. ŠAP nárokoval Bf 109, který spadl do za-

  hrady 2 km západně od Kurčanské.

  Osádce z 805. ŠAP, kterou tvořili pilot ml. lt.

  B. S. Rybčenko a střelec st. V. I. Kosučin, byl

  přiznán Bf 109, který v 18.33 zřítil na kótu 115.9.

  Stíhači z 236. IAPu s Jaky-1 si připsali dva

  sestřely. Ml. lt. V. A. Rogožin pozoroval, jak jím

  zasažený Bf 109 spadl do bažiny 7 km seve-

  rovýchodně od Kurčanské. Jeho kolega ml. lt.

  N. P. Morozov donutil k nouzovému přistání pi-

  lota Bf 109 na německé straně fronty asi 3 – 4

  km jihozápadně od Kurčanské. V tomto přípa-

  dě mohl být jeho protivníkem Fw. Klaus Dadd

  z 7./JG 52, který přistál po leteckém boji

  s Bf 109 G-4 (WNr. 19451) „bílá 9“ asi 10 km

  severozápadně od Varenikovské. Na následky

  zranění zemřel 19. června 1943 v lazaretu.

  Petermannovými protivníky patrně moh-

  li být letci 267. IAPu s letouny LaGG-3. Jeden

  Bf 109 si připsal ml. lt. S. F. Frolov, který

  v 19.00 (uvádí se i 19.05 – 19.15) sestřelil pro-

  tivníka nad kurčanským limanem. Mezi 19.05

  až 19.15 si nad Kurčanskou připsali po jednom

  vítězství také lt. N. P. Petrov a lt. A. P. Popov.

  Zajímavé detaily poskytuje vítězství, které

  bylo přiznáno st. lt. J. T. Antipovovi. V 19.05

  (uvádí se i 19.05 – 19.15) sestřelil severový-

  chodně od kurčanského limanu Bf 109, kte-

  rý dosedl asi 1 km jižně od vesnice („otrub“)

  č. 7. Jeho pilot se skryl v rákosí a u letounu

  byla postavena stráž. Tyto okolnosti se nápad-

  ně podobají nouzovému přistání Viktora Peter-

  manna.

  Sovětské nároky během onoho hodinového

  úseku naznačují značnou hektičnost soubojů

  v tomto omezeném prostoru. Rozsah článku

  neumožňuje popsat všechny letecké operace

  na Kubáni během 6. června, ale v průběhu ce-

  lého dne mají stíhací jednotky Luftwaffe v této

  oblasti v dostupných záznamech doloženy jen

  čtyři zničené Bf 109.

  V době, kdy Petermann nouzově přistál,

  nárokovala Luftwaffe jen jedno vítězství.

  Fw. Alfred Lehmann z 6./JG 52 si v 18.05

  (19.05 moskevského času) připsal své 19. vítěz-

  ství, LaGG-3 v mapovém čtverci 34 Ost/76644,

  což je zhruba v oblasti kurčanského limanu.

  Cesta k frontě

  Když se Petermann na útěku nedaleko svého

  stroje zastavil, vyhrabal rukama mělký výkop

  a ukryl se do něj. Nepřátelští vojáci rákosové

  pole dvakrát prohledali, naslepo do něj stříleli,

  ale německého letce se jim nalézt nepodaři-

  lo. Petermannovi bylo jasné, že postupovat

  k vlastním liniím může jen v noci. K večeru

  proto z kombinézy strhal všechny světlé prv-

  ky a na hlavu si uvázal špinavý kapesník. Ve

  věku necelých třiceti let byl již téměř bez vlasů

  a nechtěl na sebe upozornit, pokud by na něj

  zamířil nějaký zdroj světla. Do země zahrabal

  všechny přebytečné věci a vydal se na pochod

  s kompasem, hodinkami a pistolí v ruce. Neu-

  stále si vyčítal ztrátu svého letounu, přestože

  měl za sebou více než 300 bojových letů, zpět-

  ně své počínání v souboji hodnotil jako lehko-

  myslné.

  Bombardování sovětských pozic

  v residenční zástavbě na Kubáni na jaře 1943.

  Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  INFO Eduard

  9

  Listopad 2024

• Page 10

  HISTORIE

  Během první noci narazil na hlavní komu-

  nikaci, po které na západ směřovali sovětští

  vojáci. Po chvilce odhadl, jak provoz funguje,

  a zařadil se do mezery mezi dvěma skupina-

  mi pochodujících vojáků ve tmě. Později využil

  i povoz tažený koňmi. Když dorazil do jedné

  vesnice, od proudu vojáků se oddělil a pokra-

  čoval dál přes louky a pole.

  Druhý den přečkal pod vrstvou natrhané

  trávy a v půl deváté večer se znovu vydal na

  cestu. Narazil však na rozsáhlý systém záko-

  pů, a tak další den strávil pozorováním situace.

  K určení správného směru mu pomáhala ně-

  mecká střelba proti sovětským pozicím, což

  mu současně komplikovalo situaci, protože se

  dostával pod palbu vlastních spolubojovníků!

  Během další noci ušel kvůli velkému množ-

  ství světlic a husté síti sovětských postavení

  sotva jeden kilometr. Začínal mít opravdu vel-

  ký hlad a zaháněl ho žvýkáním bylin. V šest

  ráno si ho všimla nepřátelská hlídka a dostal

  se pod palbu minometu. Podařilo se mu však

  ukrýt v kráteru po dělostřeleckém graná-

  tu. Během dne nad sebou pozoroval stíhací

  souboje a zpětně tento zážitek hodnotil jako

  hodně cennou instruktáž. V podvečer kolem

  šesté hodiny se vyplížil z křovin, aby si uvolnil

  cestu k frontové linii, která byla asi kilometr

  vpředu. Vyhnul se třem sovětským kulomet-

  ným pozicím a nový směr postupu získal díky

  německému amplionu, který vyzýval nepřátel-

  ské vojáky k dezerci. Musel postupovat velmi

  opatrně, protože tato oblast nebyla jednolitou

  frontovou linií, a navíc v ní byla řada mokřadů

  a říčních ramen.

  Postupně překonal tři linie ostnatého drátu,

  bývalé německé minové pole, pak se dostal

  přes cestu, která byla pod německou kulomet-

  nou palbou. Když se pokusil překonat jedno

  z ramen řeky Kubáň, dostal se poprvé pod pří-

  mou palbu a musel zamířit více na východ. Po

  oklice přes další ostnaté dráty, bláto a rákosí

  rameno řeky na druhý pokus překonal.

  Poté narazil na velkou sovětskou pozici s ně-

  kolika bunkry. Delší dobu ji pozoroval a zjistil,

  že v ní zbraně obsluhuje jen jeden voják, kte-

  rý chodí mezi jednotlivými stanovišti a krátce

  z nich střílí. Ve vhodném okamžiku Petermann

  překonal zákopy a po svahu sjel znovu do řeky.

  Čekal ho poslední sovětský ostnatý drát.

  Zachráněn

  Petermann poslední říční překážku překonal

  v půl třetí ráno 10. června, pátý den svého pu-

  tování. Náhle asi osm metrů před ním vybuchl

  granát a ozvaly se dvě kulometné dávky, které

  mířily jeho směrem, naštěstí však rozryly zem

  před ním. Došlo mu, že palba přichází ze smě-

  ru, kde jsou Němci. Proto zakřičel: „Kamarádi,

  nestřílejte – jsem vlastní!“

  „Co se děje? Kde trčíš?“, zněla odpověď ze

  tmy.

  Z posledních sil se propletl novým ostnatým

  drátem a ruce pěšáků ho vtáhly do zákopu.

  Voják, který se ho snažil zasáhnout granátem

  a kulometem se Petermannovi velmi omlou-

  val a všichni ho zahrnuli jídlem a pitím. Teprve

  teď si uvědomil, že má řadu zranění, přičemž

  nejhůře na tom bylo stehno po zásahu jednoho

  z nepřátelských granátů. Po válce Petermann

  vzpomínal, že ho zachránili vojáci z předsunu-

  tého stanoviště pod velením Fw. Lehmanna ne-

  daleko Krasného Okťjabru. Dle čísla polní poš-

  ty, které Petermann v Klinnertově publikaci

  uvádí, se jednalo o Grenadier-Regiment Nr. 666.

  Když dostalo velitelství JG 52 hlášení, že je

  Petermann naživu, byla tato informace rádi-

  em oznámena i letcům, kteří byli právě v akci.

  Petermann a Dütmann se v pamětech trochu

  odlišují v tom, jakými slovy byla zpráva ozná-

  mena, ale výsledek byl stejný. Od letců ve sto-

  devítkách se v éteru ozval hurónský řev.

  Vojáci poté zachráněného letce odvedli sys-

  témem zákopů ke stanovišti sanitek. Jedna

  z nich jej odvezla na hlavní obvaziště, kde do-

  stal injekci proti tetanu. Poté byl odvezen do

  Temrjuku, kde byl ve své špinavé a rozedrané

  kombinéze předveden před generála horských

  myslivců. Vzhledem k tomu, že Petermann ušel

  nepřátelským územím zhruba 15 kilometrů,

  Snímek z jara 1943 na německé postavení na Kubáni. Mimo protiletadlového kanonu Flak 36 ráže 88 mm je na

  něm patrná i krytá polní kuchyně. Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  V tomto prostoru byl 6. června 1943 Viktor Petermann sestřelen. Důstojník uprostřed snímku je Major der

  Reserve Willy Marienfeld, velitel Grenadier-Regiment 123. Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  INFO Eduard10

  Listopad 2024

• Page 11

  HISTORIE

  generála zajímalo hodně podrobností. S vyso-

  kou pravděpodobností byl oním generálem Ru-

  dolf Konrad, pod jehož velením bránil XXXXIX.

  Gebirgskorps západní část kubáňského před-

  mostí. Na tomto úseku fronty pod něj spadala

  rovněž 370. Infanterie-Division, jejíž součástí

  byl již zmíněný Grenadier-Regiment Nr. 666.

  Pro Petermanna přiletěl ve Storchu, společ-

  ně se svým Adjutantem, osobně Kommodore

  JG 52. Zpět u jednotky jej čekalo přivítání v dů-

  stojnickém kasinu, hudební četa, poté návrat

  do ubytování u kamarádů z 5. Staffel a teplé

  jídlo, poprvé po čtyřech dnech.

  WNr 19257 nebo 19527?

  Rád bych v souvislosti s Petermannovým

  sestřelením 6. června 1943 upozornil na omyl,

  který se s jeho strojem dlouho tradoval. Jed-

  nalo se o Bf 109 G-4 „černá 8“ s WNr. 19527.

  Přikládám původní ztrátové hlášení, které

  jako místo nouzového přistání uvádí prostor

  východně od Kalabatky (Düttmann asi opravdu

  ztratil přehled, kde se během boje nacházel).

  Toto výrobní číslo uvádí ve svých novějších pu-

  blikacích Bernd Barbas i Jochen Prien a jeho

  spoluautoři.

  Ovšem úplně první přehled ztrát JG 52 před

  více než třiceti lety vydal bývalý zpravodaj-

  ský důstojník této jednotky, pan Niko Fast.

  A u tohoto ztrátového hlášení uvedl výrobní

  číslo 19257. Tuto mylnou informaci jsem v roce

  1996 použil ve svém článku, stalo se to i dalším

  autorům.

  Zajímavé je, že skupina badatelů v Rusku na-

  lezla trosky letounu, který podle jejich názoru

  patřil Petermannovi a nesl výrobní číslo 19257.

  Stroj zrekonstruovala německá firma Meier

  Motors GmbH a dnes létá v USA v Military Avi-

  ation Museum ve Virginii. Na svém webu muze-

  um mylně uvádí, že Petermann po boji nouzově

  přistál 5. května 1943, nikoliv 6. června. Chyby

  se stávají. Možná že ruští výzkumníci i muze-

  um mají pravdu a výrobní číslo Petermannovy

  „černé 8“ bylo 19257 a nějaký úředník Luftwaffe

  prostě udělal překlep?

  Nemyslím si to. Skutečný stroj s výrobním

  číslem 19257, rovněž označený „černá 8“, byl

  totiž ve výzbroji 2. Staffel v rámci I./JG 52.

  A až č t v r t ro k u po Pe te r m an no v ě se s t ř el e ní , a to

  4. října 1943, na něm došlo k 20% poškození

  kvůli defektu pneumatik na základně Nikolajev.

  A byl to navíc stroj verze G-6 (patrně konverto-

  vaný z verze G-4). Odkud tedy tým, který nale-

  zené trosky prodal do USA, zjistil číslo 19257?

  Z trosek stroje? Pochybuji o tom.

  Další letecká kariéra

  Viktor Petermann se od poloviny června

  1943 léčil po dobu čtyř týdnů v polní nemocnici

  a poté se vrátil k 5./JG 52, která v té době bo-

  jovala na Ukrajině. V červenci byl povýšen do

  hodnosti Leutnant a v srpnu obdržel Deutsches

  Kreuz in Gold. V polovině září byl přeložen

  k 6./JG 52 a na konci měsíce se jeho skóre

  dostalo k číslu 60. Náhlou změnu v jeho ka-

  riéře však přinesl 1. říjen 1943 a bezproblé-

  mový doprovod Heinkelů He 111. Při návratu

  jeho stroj dostal ve výšce 5,500 metrů zásah

  od vlastního flaku a Petermann utrpěl těžké

  zranění. Sice se mu podařilo hladce nouzově

  přistát, ale následně mu musela být ampu-

  tována levá ruka nad loktem a jeden prst na

  levé noze. V únoru 1944 byl za svou dosavadní

  službu vyznamenán rytířským křížem. Návrh

  na udělení vyznamenání podal velitel II./JG 52

  Oblt. Wilhelm Batz a podpořil jej díky osobní

  zkušenosti s Petermannem i Kommodore Die-

  ter Hrabak.

  Pro Viktora Petermanna mělo jeho vážné

  zranění znamenat ukončení bojové kariéry.

  Od května 1944 pracoval Viktor Petermann

  Generálem horských myslivců, jemuž Petermann po-

  dal hlášení po své záchraně, byl zřejmě Rudolf Konrad,

  po jehož velením bránil XXXXIX. Gebirgskorps západní

  část kubáňského předmostí.

  Sovětským letcem, který zřejmě Petermanna sestřelil, byl Jurij Tichonovič Antipov z 267. IAPu. Bylo to jeho druhé

  samostatné vítězství z celkových osmi. Na snímku je vyfotografován již jako kapitán se stíhací pilotkou, která

  sloužila u jeho pluku a současně se stala jeho manželkou. Ml. lt. Maria Ivanovna Kulkina do letectva vstoupila

  po smrti svého prvního muže, který padl jako pilot. Nejdříve u 267. IAPu létala jako spojovací pilotka a později

  byla přeškolena na stíhací letouny. Bojové lety někdy podnikala i s manželem. Při jednom z nich, 20. května 1944,

  bohužel zahynula ve stíhacím souboji. Foto: sovietmedals.ucoz.com

  INFO Eduard

  11

  Listopad 2024

• Page 12

  HISTORIE

  v oddělení Luftwaffe pro historické výzkumy.

  Podle jeho vlastních však „práce od kancelář-

  ského stolu“ nebyla nic pro něho. Využil proto

  svých dřívějších kontaktů se spolubojovníky

  z JG 52, kteří nyní byli ve vysokých postech

  velení stíhacího letectva Luftwaffe a žádal

  o návrat k bojovému útvaru. V červenci 1944

  dosáhl přeložení ke štábu JG 52, v jehož čele

  v té době stále sloužil Kommodore Hrabak.

  V listopadu 1944 byl Petermann zařazen ke

  štábu III./JG 52 a v lednu 1945 se s protézou

  levé ruky vrátil k bojovým letům na Bf 109. Jeho

  novým působištěm se stala 10. Staffel v rámci

  III./JG 52. Během ledna až března 1945 se

  Petermannovi podařilo i s protézou dosáhnout

  dalších čtyř vítězství nad sovětskými stíha-

  či, poté byl na přelomu března a dubna 1945

  přeškolován na Me 262 u JG 7. Zúčastnil se

  i některých bojových letů a 30. března zazna-

  menal pravděpodobný sestřel B-17, ačkoliv on

  sám tento úspěch zpochybňoval. Létání na Me

  262 mu však nevyhovovalo. Letoun vyžadoval

  opatrné zacházení s plynovou přípustí obou

  proudových motorů, což bylo při spřažení

  plynových pák a jejich ovládání protézou vel-

  mi obtížné. Zároveň Pettermannovi neseděla,

  jak on sám říkal „namyšlená atmosféra“ ex-

  pertů z JG 7. V polovině dubna se tedy vrátil

  k III./JG 52, jež v té době bojovala ve Slezsku

  a stal se velitelem 10. Staffel. K 1. květnu byl

  povýšen do hodnosti Oberleutnant a posled-

  ní bojový let absolvoval o čtyři dny později.

  Následovalo sovětské zajetí, ze kterého byl

  pro své zranění repatriován již v červenci 1945.

  Mimo 64 vzdušných vítězství zaznamenal až

  do svého zranění přinejmenším 7 dalších ví-

  tězství, která mu nebyla potvrzena a dalších

  56 letounů ve vzdušných bojích vážně poškodil,

  avšak v těchto případech sestřel nehlásil.

  Po válce byl, stejně jako většina sudetských

  Němců, z Československa vysídlen, podařilo

  se mu usadit v Sasku a působil ve výrobě ze-

  mědělské techniky a v zemědělském obchodě.

  V roce 1995 se dostal do kontaktu s českými

  badateli, kteří žili v jeho bývalé domovině. Své

  rodné Vejprty i nedalekou Kovářskou, zejmé-

  na tamní muzeum, které ho mimo jiné ve své

  expozici připomíná, poté několikrát navští-

  vil. Viktor Petermann zemřel v roce 2001 ve

  Freibergu.

  Část mapy Luftwaffe z roku 1940 na níž je patrná většina lokalit zmíněných v článku.

  INFO Eduard12

  Listopad 2024

• Page 13

  HISTORIE

  Při přípravě tohoto článku mi pomohli pánové

  Ota Jírovec. Andrej Kuzněcov, Ivan Lavriněnko,

  Mansur Mustafin a Jan Zdiarský.

  Poté, co jsem o „černé 8“ a Viktoru Peterma-

  nnovi publikoval v roce 1996 článek v časopisu

  REVI, jsem se dostal díky mému kamarádovi

  Jaroslavu Hradcovi s dnes již zesnulým panem

  Petermannem do kontaktu.

  Všem touto cestou děkuji.

  Zdroje:

  BARBAS, Bernd: Die Geschichte der II. Gruppe des

  Jagdgeschwaders 52

  BERGSTRÖM, Christer: Black Cross Red Star, Volu-

  me 5 The Great Air Battles, Kuban and Kursk April

  – July 1943

  BOBEK, Jan: Lt. Viktor Petermann, REVI 12/1996

  DÜTTMANN, Peter: Wir kämpften in einsamen Höhen

  FAST, Niko: Das Jagdgeschwader 52; Band IV

  KLINNERT, Falk: Der Jagdflieger Viktor Petermann,

  Luftkrieg 1939 – 1945

  OBERMAIER, Ernst: Die Ritterkrzeuzträger der Luft-

  waffe 1939 – 1945; Band I Jagdgflieger

  PETERMANN, Viktor: dopis autorovi, 29. 8. 2000

  PRIEN, Jochen, STEMMER, Gerhard, RODEIKE, Peter,

  BOCK, Winfried: Die Jagdfliegerverbände der Deut-

  schen Luftwaffe 1934 bis 1945; Teil 12/I, 12/II a 12/III;

  Einsatz im Osten 4.2 bis 31. 12. 1943

  www.militaryaviationmuseum.org/aircraft/me-

  sserschmitt-bf-109-g-4/

  Bf 109G-4 1/48

  Weekend edition

  Kat. č. 84203

  Novinka pro

  listopad 2024

  INFO Eduard

  13

  Listopad 2024

• Deutsches Technikmuseum Berlin

  Nedávno se mi podařilo navštívit berlínské technické muzeum, které za několik dekád své existence dokázalo nashromáždit pozoruhodné sbírky. Areál muzea leží ve čtvrti Kreuzberg, nedaleko stanic metra Möckernbrücke a Gleichsdreieck, přičemž je zajímavé, že část objektů je situována v budovách bývalého vlakového nádraží. Otevírací dny jsou úterý až neděle, v pondělí je zavřeno. Expozice muzea jsou rozsáhlé a zahrnují širokou škálu oborů technické historie. Rozlehlá je například dopravní část, zahrnující mnoho typů lokomotiv a vagónů, a to včetně důlní železnice; jiná oddělení pokrývají textilní výrobu, automobilismus, telekomunikace, produkci zavazadel nebo lodní stavitelství a dopravu. Na prostranství před muzeem lze obdivovat obří vrtulový list větrné elektrárny, protože německý průmysl je průkopníkem v alternativních zdrojích energie.

  REPORTÁŽ

  Petr Uzsák

  Deutsches Technikmuseum Berlin

  Letecké sbírky Německého technického muzea Berlín

  Nedávno se mi podařilo navštívit berlínské technické

  muzeum, které za několik dekád své existence

  dokázalo nashromáždit pozoruhodné sbírky. Areál

  muzea leží ve čtvrti Kreuzberg, nedaleko stanic metra

  Möckernbrücke a Gleichsdreieck, přičemž je zajímavé,

  že část objektů je situována v budovách bývalého

  vlakového nádraží. Otevírací dny jsou úterý až neděle,

  v pondělí je zavřeno. Expozice muzea jsou rozsáhlé

  a zahrnují širokou škálu oborů technické historie.

  Rozlehlá je například dopravní část, zahrnující

  mnoho typů lokomotiv a vagónů, a to včetně důlní

  železnice; jiná oddělení pokrývají textilní výrobu,

  automobilismus, telekomunikace, produkci zavazadel

  nebo lodní stavitelství a dopravu. Na prostranství

  před muzeem lze obdivovat obří vrtulový list větrné

  elektrárny, protože německý průmysl je průkopníkem

  v alternativních zdrojích energie.

  Trebbiner Strasse 9

  10963 Berlin

  Doprava

  Metrem (U

  -

  Bahn)

  Möckernbrücke: U1, U3, U7

  Gleisdreieck: U1, U2, U3

  Městským vlakem (S

  -

  Bahn)

  Anhalter Bahnhof: S1, S2, S25, S26

  Otevírací hodiny

  Pondělí: zavřeno

  Úterý až pátek: 9:00 - 17:30

  Sobota, neděle a státní svátky: 10:00 – 18:00

  Media:

  https://technikmuseum.berlin/en/

  https://www.instagram.com/deutschestechnikmuseum

  https://www.facebook.com/deutschestechnikmuseum

  INFO Eduard14

  Listopad 2024

• Page 15

  REPORTÁŽ

  Primárním předmětem tohoto příspěvku

  jsou však sbírky zaměřené na mapování vý-

  voje letectví. Ty jsou řazené chronologicky,

  tedy od amatérských počátků až po součas-

  nost. Mezi osobami, které formovaly úvod ně-

  meckého letectví, můžeme nalézt například

  jména Otto Lilienthal nebo Hans Grade. Právě

  s ním souvisí vůbec historicky první česká

  (a rakousko-uherská) pilotka Božena Laglero-

  vá. Tato dáma právě v Borku u Berlína prodě-

  lala v roce 1911 svůj výcvik v Gradeho pilotní

  škole a poté i v Německu několikrát létala.

  Právě na jejím příkladu si můžeme uvědomit

  provázanost českého a německého letectví,

  jak bude ještě několikrát připomenuto. Z oné

  doby je v muzeu unikátní letoun Jeannin Stahl-

  taube typ 11, který byl na tehdejší dobu zajíma-

  vý svou pokrokovou kovovou konstrukcí. Ten je

  vystavován v podobě jeho služby v císařském

  letectvu za Velké války.

  Německé letectví prodělalo prudký rozvoj

  v dobách 1. světové války, a i toto období expo-

  zice zahrnuje. Jedním z unikátů je ocasní část

  letadla LVG C VI z roku 1918, a to s originál-

  ním plátěným potahem s maskovacím vzorem

  Lozenge. A mimochodem, pracovníci muzea

  instalovali také ukázku krejčovské dílny, kde

  se právě lozengové potahy letadel šily. Dalším

  prvoválečným letadlem je bitevní Halberstadt

  Cl IV, který je zavěšený u stropu haly.

  Ani německá stopa ve stavbě a provozu

  vzducholodí není opomenuta a je spojena pře-

  devším se jménem Ferdinand von Zeppelin.

  Jeho význam není potřeba významněji při-

  pomínat, již za svého života se stal legendou.

  A zde se nabízí další spojka s českými zeměmi,

  protože jeden z leteckých mechaniků u pana

  hraběte byl Kamil Eduard Laburda, rodák z ji-

  hočeské Soběslavi. Sbírky jsou věnovány jak

  válečnému, tak i poválečnému využití těchto

  vzdušných prostředků. Jedním z trojrozměr-

  ných exponátů je několik kusů konstrukce

  a dalších předmětů, pocházejících z dopravní

  vzducholodi Graf Zeppelin.

  Část konstrukce LZ 127 Graf Zeppelin, nádobí nebo jí-

  delní lístky německých vzducholodí. [Foto: Petr Uzsák]

  Jeannin Stahltaube typ 11, pohled zepředu. [Foto: Petr Uzsák]

  Jeannin Stahltaube typ 11 ze zadní polosféry. [Foto: Petr Uzsák] LVG C VI s viditelným číslem 4418. [Foto: Petr Uzsák]

  INFO Eduard

  15

  Listopad 2024

• Page 16

  REPORTÁŽ

  PS 1: Ju 87 D Stuka

  V muzeu se nachází vrak Ju 87D dovezený

  z Ruska, jak dokládá nápis v azbuce na levé

  straně zádi trupu. V lednu 2023 jsme (technic-

  ký tým Eduardu) skenovali části draku tohoto

  exponátu pro účely rekonstrukce technické

  dokumentace a získání dalších podkladů pro

  plánovanou rekonstrukci jiného exempláře Ju

  87 D. Ten je ve vlastnictví The American He-

  ritage Museum v Massachusetts, ale rekon-

  strukční práce na něm probíhají v Čechách

  a v Maďarsku. U této americké Stuky je v plánu

  její uvedení do letuschopného stavu.

  (VŠ)

  Stav draku letounu umožňuje přístup k vnitřním částem konstrukce, což je vzhledem k zadání vytvořit technickou

  dokumentaci jako podklad pro rekonstrukci letounu do letuschopného stavu velmi užitečné. Křídlo rekonstruova

  -

  ného letounu má v podstatě kompletní potah, takže kombinace skenů křídel obou letounů doplněná o skeny dalšího

  exponátu, dobře zachovalé a udržované Ju 87D z muzea v Hendonu, umožní zpracovat technickou dokumentaci na

  použitelné úrovni.

  Stroj je v muzeu víceméně ve stavu, v jakém byl dovezen z Ruska. Pro účely skenování bylo zapotřebí skenované

  oblasti především vnitřní konstrukce opatrně očistit, protože nánosy prachu a jiných nečistot výsledky skenování

  významně zkreslovaly.

  INFO Eduard16

  Listopad 2024

• Page 17

  REPORTÁŽ

  Na povrchu trupu zůstaly zachované malé oblasti původního nátěru a nápis v azbuce, dokumentující původ

  exponátu - Muzej Severnogo Flota.

  Při skenování je třeba na snímaný povrch nanést desítky evidenčních bodů. Ty jsou buď magnetické,

  nebo elektrostatické, a povrch exponátu nijak nenarušují.

  INFO Eduard

  17

  Listopad 2024

• Page 18

  REPORTÁŽ

  Dominantou expozice je dopravní letoun

  Junkers Ju 52 v předválečném zbarvení do-

  mácího dopravce, Lufthansy. Z tohoto období

  pochází také zajímavá kolekce sportovních le-

  tadel, jako je Bücker 131 nebo Klemm 35. Jed-

  ním z pozoruhodných exponátů je samokřídlo

  bratří Hortenů typu Ho II L z roku 1937, kterým

  si konstruktéři ověřovali letové vlastnosti tak-

  to neobvykle koncipovaného stroje s jedním

  tlačným motorem. V modelové velikosti je pak

  ztvárněna epizoda používání katapultovacích

  lodí jako zastávky pro poštovní letouny mířící

  přes Atlantik. Německo mělo celkem tři taková

  plavidla a nasazovalo na nich námořní stroje

  typů Dornier Do 18 a Blohm-Voss Ha 139.

  Své místo má také vývoj v letectví za dob

  třetí říše, jakkoli kontroverzní téma to je, pro-

  tože vojenské letectvo sloužilo k expanzi hitle-

  rovského režimu. Páteří stíhacího letectva byly

  v oné době typy z konstrukční kanceláře Me-

  sserschmitt, tedy Bf 109E a Bf 110F, které jsou

  ve sbírce také. Málo vídaným kusem v muzeích

  je jedno z prvních proudových stíhacích leta-

  del Heinkel He 162A a teprve v jeho blízkosti

  si člověk uvědomí, o jak malý stroj se jednalo.

  Zoufalství posledních válečných měsíců zase

  připomíná původně cvičný a spojovací letoun

  Bü 181, kdy umístění pancéřových pěstí na kří-

  delní nosníky z něj mělo udělat protitankový

  prostředek. Ničivou sílu války je možno ukázat

  na vraku střemhlavého bombardéru Junkers

  Ju 87R, který byl používán na severu Norska.

  Po jeho ztrátě a pozdějším znovuobjevení byl

  jen nakonzervován a instalován v expozici.

  Lze si prohlédnout i raketovou munici odpa-

  lovanou z letadel, jako je například Henschel

  Hs 293, Hs 117 Schmetterling nebo X-4, stejně

  jako pozemní protiletadlové rakety Rheinto-

  chter a Enzian. Ve stejné části najdeme i le-

  tounovou střelu Fiesler Fi 103, známější spíše

  jako odvetná zbraň V1. I následující prostředek,

  balistickou raketu A4/V2, expozice připomíná,

  ta zde není celá, vidět můžeme pouze její mo-

  torovou část. Součástí sbírek je i samostatný

  oddíl, kde je připomenuta otrocká práce vězňů

  koncentračního tábora Dora v Nordhausenu,

  kteří museli tyto rakety za těžkých podmínek

  v podzemním komplexu vyrábět.

  Dalším unikátem mezi muzejními předměty

  je cvičný a spojovací typ Arado Ar 96B-1, kte-

  rý byl původně vyráběn v Německu, ale poté

  byla produkce přesunuta do tehdejšího pro-

  tektorátu Čechy a Morava a jeho podniků Letov

  a Avia. Právě vystavený letoun výrobního čís-

  la 425462 je z produkce Avia, kterou opustil

  v roce 1944. V Československu jeho výroba

  po válce pokračovala, a ještě dlouho byl ten-

  to typ pod označením C-2 používán pro výcvik

  vojenských letců a také exportován. Podobně

  vzácný je i noční stíhací stroj Junkers Ju 88G,

  který byl základním typem německé noční

  protivzdušné obrany v závěrečné části války.

  Řez dieslovým motorem Jumo 205 s protiběžnými písty. [Foto: Petr Uzsák]

  Arado Ar 96B-1 z protektorátní produkce. [Foto: Petr Uzsák]

  Dopravní stroj Junkers Ju 52/3m s registrací D

  -

  AZAW. [Foto: Petr Uzsák]

  INFO Eduard18

  Listopad 2024

• Page 19

  REPORTÁŽ

  Tento konkrétní kus prošel renovací poté, co

  byl vytažen z maďarského jezera Balaton, kam

  spadl po svém sestřelení stíhači Rudé armády

  v roce 1944.

  Poválečné letectví reprezentují například

  stíhací letouny F-86K nebo MiG-15bis, Fran-

  cie je zastoupena dopravním letounem Nord

  NC-702 Martinet, což je derivát německého

  Siebelu 204. I ten byl za války vyráběn v pro-

  tektorátu, ale také právě ve Francii a v obou

  zmíněných zemích produkce po válce pokračo-

  vala. Z oblasti moderního dopravního letectví

  je zde vystaven například motor Rolls-Royce

  BR710.

  Důležitou částí letecké expozice je i připo-

  mínka berlínského leteckého mostu z let 1948

  a 1949, kdy si sovětský diktátor Stalin arogant-

  ně myslel, že izoluje a vyhladoví západní sek-

  tory města. Rozsáhlá spojenecká humanitární

  operace na podporu civilních obyvatel však

  přesvědčivě demonstrovala převahu v západ-

  ních ekonomických a technických možnostech,

  tak mu nezbylo než blokádu opět ukončit. Této

  kapitole německých dějin je věnován dopravní

  letoun Douglas C-47 ve zbarvení amerického

  vojenského letectva, který je umístěn nad vy-

  hlídkovou terasou a slouží jako reklamní pou-

  tač muzea i trojrozměrná připomínka západní

  pomoci obyvatelům Berlína.

  Vystavené předměty zahrnují dále i letecké

  motory, vrtule, podvozky, přístroje a radary

  nebo protiletadlové zbraně, také ukázky vy-

  bavení pasažérských letadel nebo stejnokroje

  posádek z různého období. Zajímavostí je i vy-

  stavená noha hlavního podvozku transportní-

  ho letadla Junkers Ju 290A, která je zapůjčena

  z pražského Národního technického muzea.

  Součástí nabídky muzea je rovněž možnost vy-

  užití knihovny nebo místních archivních fondů

  badateli a zájemci. Muzeum určitě stojí za ná-

  vštěvu, exponáty jsou pěkné, dobře udržované

  a uvnitř se najde i zábava pro menší děti, aby

  bylo možno uspořádat rodinný výlet.

  Noha hlavního podvozku letounu Junkers Ju 290,

  která je dlouhodobě zapůjčena ze sbírek Národního

  technického muzea v Praze. [Foto: Petr Uzsák]

  Ar 96B-1 je částečně zbaven potahu, čímž vyniknou detaily vnitřní konstrukce. [Foto: Petr Uzsák]

  Transportní Douglas C-47 je vystaven v poválečné podobě amerického letectva

  jako připomínka berlínského vzdušného mostu v době sovětské blokády

  a nachází se na muzejní terase s krásným výhledem na město.

  [Foto: Petr Uzsák]

  INFO Eduard

  19

  Listopad 2024

• Page 20

  REPORTÁŽ

  Trup stíhacího Ju 88G byl po svém vyproštění z jezera Balaton renovován.

  [Foto: Petr Uzsák]

  Proudový stíhač Heinkel He 162A má odstraněnu pitotovu trubici z přídě.

  V pozadí se nachází skelet nákladního kluzáku Gotha Go 242B. [Foto: Petr Uzsák]

  Příď Ju 88G s dipóly radarové antény FuG 220. [Foto: Petr Uzsák]

  Původně cvičný Bücker Bu 181 byl proměněn v protitankový letoun zástavbou

  závěsníků na pancéřové pěsti. [Foto: Petr Uzsák]

  Raketová technika třetí

  říše. Vlevo stojící protileta

  -

  dlová střela Rheintochter,

  vpravo od ní letounová

  střela V1, vedle je menší

  raketa X-4 a úplně vpravo

  je Hs 293. V pozadí visí

  raketa Smetterling a na

  zemi je postavena střela

  Enzian ve žlutém nátěru.

  [Foto: Petr Uzsák]

  INFO Eduard20

  Listopad 2024

• Page 21

  REPORTÁŽ

  PS 2: Bf 110 F

  Mnohá z kvalitně a pečlivě zrestaurovaných

  letadel vystavených v expozici nesou maďar-

  skou stopu, byla restaurována firmou Ali Sto-

  riche 57. Jedním z exponátů, restaurovaným

  v Maďarsku, je i Messerschmitt Bf 110F, který

  zase zanechal svoji stopu v produkci firmy

  Eduard, když byl 2007 předlohou při tvorbě

  stavebnice Bf 110 v měřítku 1/48.

  (VŠ)

  PS 3: TABLA VYZNAMENÁNÍ

  NĚMECKÝCH PRVOVÁLEČNÝCH

  LETCŮ

  Jedním z úchvatných, leč před zraky ná-

  vštěvníků poněkud skrytých exponátů, jsou

  tabla s kolekcí vyznamenání německých pr-

  voválečných letců. Tato tabla muzeu věnoval

  americký historik a sběratel Neil O´Connor.

  (VŠ)

  Tablo s vyznamenáními Leutnanta zur See Theo Osterkampa a fotografiemi, věnovanými letcům

  z Marine Jagdgeschwader Flanders.

  Tablo věnované pruským princům, Friedrichu-Karlovi a Friedrichu-Zikmundovi (Sigismund),

  a generálporučíkovi Waltrovi von Eberhardtovi, prvnímu inspektoru německých císařských leteckých sil.

  INFO Eduard

  21

  Listopad 2024

• Page 22

  REPORTÁŽ

  PS 4: BIBER A NĚMECKÁ FLOTILA POTOPENÁ VE SCAPA FLOW

  Tablo s vyznamenáními a fotografiemi

  námořního kapitána Friedricha

  Christiansena.

  V námořní sekci se mimo jiné nachází německá miniponorka Biber. Před ní jsou ve skleněných vitrínkách modely všech lodí německé císařské flotily, která byla po porážce

  Německa v 1. světové válce předána Britům a následně potopena v zátoce Scapa Flow. (VŠ)

  INFO Eduard22

  Listopad 2024

• Page 23

  ‘Rozdmýchávání vášně pro modelaření!’

  From the makers of

  Phoenix

  Aviation

  Modelling

  Where to buy online worldwide

  www.phoenixscalepublications.co.uk

  EU Retailer: Aviation Megastore

  www.aviationmegastore.com

  USA Retailer: Sprue Bothers

  www.spruebrothers.com

  www.phoenixscalepublications.co.uk

  07720 575109 mail@phoenixscalepublications.co.uk

  REAL TO

  REPLICA

  RED SERIES

  NUMBER 8

  MCDONNELL DOUGLAS

  F/A-18A/A+/B/C/D/ATARS

  & INTERNATIONAL

  VERSIONS

  by Andy Evans

  RED

  SERIES

  ED

  R

  IE

  S

  R2R

  8

  8

  F/A-18 Hornet

  000a-CoverFront-R2R08-Hornet.indd 1000a-CoverFront-R2R08-Hornet.indd 1 27/09/2024 08:2727/09/2024 08:27

  The latest Buzz...

  ...from Phoenix Scale Publications

  WWW.PHOENIXSCALEPUBLICATIONS.CO.UK

  PLUS

  INTERNATIONAL

  • RAINBOW- HUED RIAT – PHOTO REPORT FROM THE 2024 ROYAL

  INTERNATIONAL AIR TATTOO • DELUXE MATERIALS – SUPER SPITFIRE

  AND PERFECT PRECISION ...PLUS MUCH, MUCH MORE

  BLOODY HUNDREDTH

  Eduard’s 1:48 B-17F

  ‘BLU EY’S ’ WARH AWK

  Trumpeter’s 1:32 Curtiss P-40E

  FOR MODELLERS, FOR MODELLERS,

  BY MODELLERS!

  BY MODELLERS!

  MOSSIE IN INDIA

  Tamiya’s 1:32 Mosquito FB Mk.VI

  SHAR

  Kinetic’s 1:48 Sea Harrier FRS.1

  SKI

  JUMP

  NEWS,

  REVIEWS,

  ACCESSORIES

  & DECALS!

  ALL THE

  ALL THE

  LATEST

  LATEST

  FEATURING

  IPMS (UK)

  COLUMN

  KIWI SKYHAWK

  Hasegawa’s 1:48 A-4E/F

  £5.99

  PRINTED IN THE UK

  NOVEMBER 2024

  001-PAM-Cover-1124.indd 1001-PAM-Cover-1124.indd 1 18/10/2024 09:1818/10/2024 09:18

  PSP-Eduard-Nov24.indd 22PSP-Eduard-Nov24.indd 22 31/10/2024 11:4231/10/2024 11:42

• Zařízení GM-1 v Messerschmittech Bf 109

  Je všeobecně známo, že GM-1 bylo zařízení sloužící ke zvýšení výkonu motoru ve vyšších letových hladinách pomocí vstřikování zkapalněného oxidu dusného do sacího kompresoru motoru. Jak toto zařízení bylo ve stíhačkách Bf 109 instalováno a jakým způsobem fungovalo? Náš článek se pokusí tuto otázku zodpovědět.

  HISTORIE

  Zařízení GM-1

  v Messerschmittech Bf 109

  Pavel Raška

  Je všeobecně známo, že GM-1 bylo zařízení sloužící ke zvýšení výkonu motoru ve

  vyšších letových hladinách pomocí vstřikování zkapalněného oxidu dusného do

  sacího kompresoru motoru. Jak toto zařízení bylo ve stíhačkách Bf 109 instalováno

  a jakým způsobem fungovalo? Náš článek se pokusí tuto otázku zodpovědět.

  Oxid dusný, u nás zvaný rajský plyn (v něm-

  čině Lachgas), lze v kapalném stavu skladovat

  dvěma způsoby:

  1. při běžné teplotě v tlakových lahvích o mi-

  nimálním tlaku 80 bar

  2. při běžném tlaku v tepelně izolovaných

  nádržích podchlazený na -90 °C

  Oba tyto způsoby byly při montáži do Bf 109

  využity v následujících verzích:

  1. Bf 109 E-7/Z. Vůbec první instalace GM-1

  v Bf 109 využívala prvního způsobu instala-

  ce ve třech tlakových lahvích instalovaných

  v trupu za pilotem. Byla nazývána „MONA“, ale

  není zřejmé, co tato zkratka znamenala. Mohu

  se pouze domnívat, že se jedná o typickou ně-

  meckou zkratku, například slova „MOtorleistu-

  ngsNAchschub“. Zvenku se letoun od běžných

  verzí E odlišoval dvěma krytkami pro plnění

  tlakových lahví na levé straně trupu za kabi-

  nou pilota.

  2. Bf 109 F-4/Z. Tlakové lahve byly přesunuty

  z trupu do křídla. Zde je nutné zmínit, že Bf 109

  měly od verze F výše nově konstruovaná kříd-

  la, která měla dva volné prostory pro instalaci

  dodatečných zařízení: jedno hned za podvoz-

  kovými šachtami a druhé ještě dále směrem

  ke špici křídla. Čtyři tlakové lahve pro oxid

  dusný byly instalovány hned za podvozkovými

  šachtami s přístupem k plnění tlakových lahví

  z podvozkových šachet z prostoru pro podvoz-

  kové kolo. F-4/Z tedy nesl celkem 8 tlakových

  lahví. Zvenčí se odlišoval hlubším chladičem

  oleje a zřejmě většina těchto strojů měla širší

  listy vrtule. Pozor, tato instalace znemožňova-

  la montáž kanónů pod křídly.

  3. Bf 109 G /U2. Protože tlakové lahve s oxi-

  dem dusným byly citlivé na nepřátelskou pal-

  INFO Eduard24

  Listopad 2024

• Page 25

  Zařízení GM-1

  v Messerschmittech Bf 109

  HISTORIE

  bu a hrozily při zásahu explozí, bylo přikročeno

  k rekonstrukci systému GM-1 pro verzi Bf 109 G.

  Do trupu za kabinu pilota byla instalována te-

  pelně izolovaná nádrž, plněná za běžného tlaku

  zkapalněným oxidem dusným podchlazeným

  na teplotu -90 °C. K vypuzení oxidu dusného

  z nádrže do sacího ústrojí motoru byl použit

  stlačený vzduch, uložený v tlakových lahvích

  ve vnější části pravého křídla. Aby bylo udrže-

  no vyvážení letadla, do vnější části levého kří-

  dla byly přemístěny tlakové lahve s kyslíkem

  pro dýchací přístroj pilota. Na pravém křídle

  zespodu přibyla krytka pro plnění tlakového

  vzduchu (tedy nikoliv oxidu dusného!) a na pra-

  vé části trupu krytka pro plnění podchlazeného

  oxidu dusného (na stejném místě jako krytka

  pro systém MW-50). Krytka pro systém GM-1

  byla označena bílým trojúhelníkem se dvěma

  modrými pruhy, případně nápisem „Sondersto-

  ff“. Protože prostor v křídle za podvozkovými

  šachtami zůstal volný, bylo možné namontovat

  v té době často používané kanóny pod křídly.

  Tento systém nebyl tak citlivý na zásahy ne-

  přátelskou palbou a zároveň měl výhodu ještě

  lepší účinnosti (zvýšení výkonu motoru) než

  „tlakový“ způsob, neboť nízká teplota oxidu

  dusného více vychladila palivovou směs před

  vstupem do válce motoru. Tato instalace byla

  označena U2 a byla instalována v Bf 109 G-5

  a Bf 109 G-6. Je pravděpodobné, že nebyla vyu-

  žita u předchozích verzí Bf 109 G, protože v době

  jejich výroby ještě nebyla k dispozici. Bohužel

  se mi nepodařilo dohledat, zda ranné verze

  Bf 109 G byly vybaveny systémem GM-1 stej-

  ným jako měly F-4/Z. Domnívám se, že niko-

  liv, což by znamenalo, že Bf 109 G vybavený

  GM-1 se objevil až se značným zpožděním.

  INFO Eduard

  25

  Listopad 2024

• Page 26

  HISTORIE

  Douglas E. Calum uvádí, že se uvažovalo

  o univerzální instalaci systému GM-1/MW-50,

  ovšem systém GM-1 vyžadoval na rozdíl od

  MW-50 tepelně izolovanou nádrž. Pravděpo-

  dobně bylo od této myšlenky pro technické

  komplikace upuštěno. Pokud byl Bf 109 vyba-

  ven systémem MW-50, byla instalace GM-1 této

  třetí verze nemožná. Jako kódový název pro

  instalaci GM-1 se uvádí „Ha-Ha Prozess“, což je

  vzhledem k vlastnostem oxidu dusného docela

  vtipné.

  V literatuře se k tomuto tématu vyskytuje

  poměrně hodně nepřesností, mýtů a chyb. Po-

  kusím se uvést na pravou míru ty hlavní, které

  čtenáře podkladů mohou zmýlit:

  1. H. H. Vogt na více místech uvádí, že insta-

  lace GM-1 znemožňovala montáž kanónů pod

  křídly Bf 109. Toto tvrzení se však netýká verze

  G a platí pouze pro F-4/Z

  2. Robert Michulec (AJ

  -

  Press) uvádí,

  že verze F-4/Z měla v křídle buď tlakové lahve

  nebo kruhovou nádrž pro stlačený oxid dusný.

  Domnívám se, že kruhová nádrž pro GM-1 se

  v křídle nevyskytovala a došlo k vizuální zá-

  měně s kruhovým zásobníkem pro kanon pod

  křídly.

  3. Prien/Rodeike uvádí bez jakéhokoliv

  kontextu, že tlakové lahve systému GM-1 byly

  u Bf 109 G-5/U2 umístěny v pravé polovině

  křídla, na rozdíl od Bf 109 G-6/U2, který měl

  tlakové lahve systému GM-1 v trupu. Toto tvr-

  zení není podloženo žádným výkresem ani de-

  tailnějším popisem, lze ho proto považovat za

  neprokázané. Považuji za velmi nepravděpo-

  dobné, že by tlakové lahve pro stlačený vzduch

  systému GM-1 pro Bf 109 G-6 bylo možné na-

  instalovat do trupu, kde byla již namontována

  nádrž pro oxid dusný, tlakové nádrže by se

  sem jednoduše nevešly.

  Zdroje:

  Photos used: Valiant Wings Publishing Ltd.

  - Douglas, Calum E. , Mortons Media Group :

  The Secret Horsepower Race

  - Vogt, H. H. , VDM Verlag: Messerschmitt Bf 109

  Einsatzmaschinen - Das Nachschlagwerk

  - Robert Michulec, AJ Press: Messerschmitt Bf 109

  1. ,2. a 4. díl

  - Richard A. Franks, Valiant Wings: The Messer-

  schmitt Bf 109 Late Series

  - Prien, Jochen / Rodeike, Peter: Messerschmitt

  Bf 109 F, G, & K Series - An Illustrated Study

  - http://kurfurst. org/Performance_tests/109G_GM1_

  instructions/kBetrA_GM1_109G. html

  - E`Stelle Rechlin - Kurz-Betriebsanleitung für Flu-

  gzeugführer und Bodenpersonal für GM 1-Anlagen

  in Bf 109 G.

  - https://www. youtube. com/watch?v=stL8eSyie-

  SU&t=139s

  Přednáška Douglas E. Calum: The secret Behind

  German Engine Performance

  INFO Eduard26

  Listopad 2024

• Page 27

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke-Wulf Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner & Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland Canada DHC-1 Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia plus Argus & Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 ‘Tweet’ & A-37 ‘Dragonfly’ £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52A-F Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota

  £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie

  £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless

  £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince & Sea Prince £17.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  WHAT’S IN A WARPAINT BOOK?

  All major credit cards accepted. Orders can be placed by mail, telephone, fax or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all orders.

  Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  WWAARRPPAAIINNTT BBOOOOKKSS

  Dassault

  MMIIRRAAGGEE FF11

  By Andy Evans

  A French Air Force Mirage F1 returns to its mission

  after receiving fuel from a US Air Force KC-10

  Extender while flying over Afghanistan in support of

  Operation ‘Enduri ng Freedom’, on 25 November

  2010. (US Air Force Photo/Staff Sgt. Eric Harris)

  WARPAINT SERIES No.142

  Master 19/03/2024 20:24 Page 58

  Boeing

  BB--2299

  and

  BB--5500

  Superfortress

  By Kev Darling

  B-29 Superfortress 44-70072 X-55 named Limber Richard of the 5th

  Bombardment Squadron, 9th Bombardment Group, flying toward Japan

  with other squadron bombers in 1945. The bombing missions against

  Japan a 3,500 mile round trip, could last as long as sixteen hours. Also

  shown is at least one B-29 of the 1st BS of the same group, complete

  with black and yellow rear fuselage and fin bands. (USAF via DRJ)

  WARPAINT SERIES No.143

  aster 21/06/2024 14:48 Page 118

  Mil

  MMii--44 HHoouunndd

  By Jakub Fojtík

  Ph.D.

  Aeroflot departments all over the large territory of the

  USSR were provided with standard Mi-4 and Mi-4As,

  without the underbelly gondola with machine gun and

  IFF device . Thes e heli copters were occa sionally

  referred to as Mi-4SP (SP stands for Serial and

  Passeng er) and retai ned mili tary-style circul ar

  windows but were equipped with a passenger interior.

  WARPAINT SERIES No.144

  paint Master 20/08/2024 15:00 Page 86

  PPeemmbbrrookkee

  PPrriinnccee

  &&

  SSeeaa PPrriinnccee

  By Adrian M. Balch

  WV701 was one of the last Pembroke C.1s in

  RAF service with No.60 Squadron at RAF

  Wildenrath, Germany in July 1977. (MoD photo)

  WARPAINT SERIES No.145

  Hunting-Percival

  qxp_Warpaint Master 16/10/2024 16:52 Page 46

  COMPLETE AND DETAILED HISTORY

  AIRCRAFT IN DETAIL PHOTOS

  AIRCRAFT COLOUR AND CAMOUFLAGE DRAWINGS

  AIRCRAFT COMPLETE PRODUCTION LISTS

  INDIVIDUAL AIRCRAFT, UNITS, SQUADRONS, SERIALS AND CODES

  AIRCRAFT COMPREHENSIVE SPECIFICATIONS

  Guideline Publications Limited, Dunstable Business Centre, Office Suite No.2,

  Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Telephone: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  Warpaint Books Advert No 145.qxp_Warpaint Books Full List Advert 17/10/2024 14:48 Page 1

• Letecká vojna na Ukrajine - Rusom vybuchovali muničné sklady i raketa Sarmat

  Prešiel ďalší mesiac a prinášame vám prehľad toho, čo sa na Ukrajine udialo od 1. 9. do 30. 9. Toto obdobie je výnimočné tým, že ukrajinské letectvo nestratilo vo vzduchu ani na zemi ani jedno lietadlo či vrtuľník. O ruskej strane sa to nedá povedať – navyše pri ukrajinských vzdušných útokoch prišlo o viacero muničných skladov a pri teste aj o najnovšiu medzikontinentálnu balistickú raketu.

  Miro Barič

  Rusom vybuchovali muničné sklady i raketa Sarmat

  Na pozemnom fronte sa Rusi naďalej usilo-

  vali útočiť v Doneckej oblasti. V smere na Po-

  krovsk sa v sledovanom období ich postup na

  pár dní úplne zastavil. Zjavne sa prejavilo vy-

  čerpanie, keď predtým sa tlačili vpred len tak-

  tikou ľudských vĺn za cenu obrovských strát

  na životoch. Naopak, ruský úspech sa dostavil

  v smere na Vuhledar. Tam sa Ukrajinci od sa-

  mého začiatku vojny úspešne bránili viacerým

  priamym útokom a Rusi tam za viac ako dva

  roky stratili veľké množstvo obrnenej techni-

  ky. Teraz začali útočiť taktikou ľudských vĺn po

  bokoch Vuhledaru a mesto tak začali postupne

  obkľučovať. Na prelome septembra a októbra

  sa musela ukrajinská posádka z Vuhledaru

  stiahnuť – sčasti aj preto, že vyššie velenie vy-

  čerpaných obrancov včas nevystriedalo.

  Rusom sa však nedarilo na domácom ihrisku

  v Kurskej oblasti. Samotný Putin nariadil vy-

  tlačenie ukrajinských vojsk do začiatku októ-

  bra, ruská protiofenzíva sa tak dala očakávať.

  V polovici sledovaného obdobia sa aj začala

  a prvý deň dva boli ruské informačné kanály

  nadšené z toho, ako sa darí postupovať. V sku-

  točnosti však Rusi spravili presne to, čo Ukra-

  jinci čakali a na čo obli prichystaní. Ukrajinské

  zálohy zaútočili do bokov postupujúcich rus-

  kých jednotiek a protiofenzívu tak úplne rozbili.

  Na konci sledovaného obdobia tak bola v Kur-

  skej oblasti prakticky rovnaká situácia ako na

  začiatku. Putin musel stanoviť nový termín na

  vytlačenie Ukrajincov, ktorý tentoraz znie 25. 2.

  Ak však mal výpad do Kurskej oblasti odlá-

  kať ruských vojakov z kriticky ohrozenej Do-

  neckej oblasti, možno konštatovať, že tento

  zámer Ukrajincom nevyšiel. Rusi tam posie-

  lajú posily zo všetkých možných kútov, len nie

  z frontu na východe Ukrajiny. Ruské ozbrojené

  sily dokonca vytvárajú motostrelecké jednotky

  z rôznych špecialistov – z príslušníkov letec-

  tva, obsluhy strategických balistických rakiet

  či z posádky lietadlovej lode Admiral Kuznecov,

  ktorá už viac ako šesť rokov hrdzavie v dokoch.

  Tých všetkých poslali bojovať (a umierať) ako

  obyčajných pešiakov.

  Zabili mu celú rodinu

  Aj v prípade vzdušných útokov na oboch

  stranách sa nič nezmenilo. Ukrajinci sa sna-

  žia útočiť na vojenské ciele na ruskom území

  a Rusi im to oplácajú ničením civilných cieľov

  v ukrajinskom vnútrozemí. Príkladom je hneď

  prvý deň sledovaného obdobia, nedeľa 1. 9., keď

  v dopravnej špičke podnikli jeden z najväčších

  Prešiel ďalší mesiac a prinášame vám prehľad toho, čo sa na Ukrajine udialo od

  1. 9. do 30. 9. Toto obdobie je výnimočné tým, že ukrajinské letectvo nestratilo

  vo vzduchu ani na zemi ani jedno lietadlo či vrtuľník. O ruskej strane sa to nedá

  povedať – navyše pri ukrajinských vzdušných útokoch prišlo o viacero muničných

  skladov a pri teste aj o najnovšiu medzikontinentálnu balistickú raketu.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Pozemná príprava ukrajinskej stíhačky Su-27

  UKRAJINA

  INFO Eduard28

  Listopad 2024

• Page 29

  raketových útokov na Charkov. Zasiahnuté boli

  obchody, pošta a vchod do metra. Zranenia utr-

  pelo 41 ľudí. V ten istý deň sa objavila správa

  o útoku raketami Iskander na kamióny s obi-

  lím v Sumskej oblasti. Jeden z vodičov zahynul.

  Rusi tvrdia, že napadli vojenskú kolónu.

  Svojim fanúšikom, ktorí tvrdia, že sa boju-

  je iba na východe Ukrajiny a zvyšok štátu má

  pokoj, poslali Rusi veľavravný odkaz v stredu

  4. 9.m keď na Ľvov na západe Ukrajiny vyslali

  13 rakiet a desiatky dronov. Tie zabili sedem

  ľudí. Rusi tvrdia, že útočili na vojenský prie-

  mysel na výrobu a opravu rakiet a že všetky

  určené ciele boli zasiahnuté. V skutočnosti

  trafili okolo 50 obytných budov v historickom

  centre mesta. Obzvlášť tragický bol osud ro-

  diny Bazylevičovcov. Tí nič nepodcenili – pri

  dverách mali nachystanú evakuačnú batožinu

  a akonáhle sa skoro ráno ozval letecký po-

  plach, vyrazili do krytu. Raketa Kinžal však

  bola príliš rýchla. Matka Jevgenija s dcérami

  Darjou, Jarynou a iba šesťročnou Emiliou boli

  práve na schodišti, keď strela dopadla na ich

  dom. Všetky štyri zahynuli. Prežil iba otec

  Jaroslav, ktorý sa zdržal v byte. Aj ďalšie tri

  obete, z toho dve deti, boli z toho istého domu.

  Veľkému útoku čelila Ukrajina aj v piatok

  20. 9. a v sobotu 21. 9. Opäť boli masívne ost-

  reľované obytné domy v Charkove, v Sumách

  bol zasiahnutý domov seniorov a v meste Kry-

  vyj Rih ruské rakety zabili 12-ročného chlapca

  a dve ženy vo veku 75 a 79 rokov.

  Sumy sa v piatok 27. 9. stali terčom zákerné-

  ho dvojitého úderu, ktorí Rusi používajú čoraz

  častejšie, aby zabili ukrajinských záchranárov.

  Raketa zasiahla nemocnicu a keď prišli hasiči

  odpratávať trosky a pátrať po obetiach, dopad-

  la na to isté miesto o pár minút neskôr aj dru-

  há strela. Zomrelo 10 ľudí, 22 bolo zranených

  a 113 pacientov museli z nemocnice evakuovať.

  V ten istý deň sa typickým spôsobom pred-

  viedla aj ruská propaganda, keď vyhlásila,

  že raketou Kinžal zasiahla ukrajinské letisko

  a zničila na ňom štyri stíhačky F-16 spolu

  s americkými inštruktormi. Ako dôkaz predlo-

  žili Rusi fotku vraku F-16. Problém je, že išlo

  o lietadlo, ktoré havarovalo v roku 2019 pri

  cvičnom lete v USA a Rusi naň iba digitálne do-

  maľovali ukrajinské výsostné znaky.

  Na druhej strane, ukrajinské ozbrojené sily

  a následne aj ukrajinská propaganda zlyha-

  li v utorok 3. 9. pri ruskom útoku na Poltavu.

  Ozbrojené sily zlyhali v tom, že opäť nechali

  zhromaždený veľký počet personálu v dosa-

  hu ruských rakiet a propaganda v tom, že sa

  následky útoku snažila spočiatku utajovať

  a zľahčovať. Rusi v ten deň vyslali dve rakety

  Iskander na vojenský vzdelávací inštitút a za-

  siahli aj neďalekú nemocnicu a ďalšie budovy.

  Čas medzi vyhlásením poplachu a dopadom ra-

  kiet bol príliš krátky a ľudia sa nestihli dostať

  do krytov. Výsledkom bol masaker, najmenej

  59 mŕtvych a 329 zranených.

  Kamióny s obilím zasiahnuté ruskými raketami v Sumskej oblasti.

  Z rodiny Bazylevičovcov prežil iba otec. Jeho manželka a tri dcéry

  zomreli pri ruskom raketovom útoku na „vojenské“ ciele v meste

  Ľvov.

  Typický „vojenský“ cieľ podľa ruských ozbrojených síl.

  Pri tomto útoku zahynuli 12. 9. traja pracovníci Červeného

  kríža.

  Vojenský vzdelávací inštitút

  bol zasiahnutý raketami

  Iskander 3. 9. v Poltave.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  29

  Listopad 2024

• Page 30

  Drony zostreľuje iba Bielorusko

  Rakety pritom používajú Rusi iba výnimočne.

  Zato takmer každú noc vysielajú na Ukrajinu

  desiatky dronov Shahed. Od začiatku roka ich

  použili už viac ako 6-tisíc. Väčšinu sa Ukrajin-

  com darí zostreliť, no vyčerpáva to ich obranu.

  V sledovanom období však začal rásť počet

  dronov, ktoré vyradili elektronickými pros-

  triedkami. Dron sa po účinnom rušení buď zrúti

  alebo odchýli od kurzu.

  Rastie tak aj počet ruských dronov, ktoré

  zablúdia do iných krajín – najmä Rumunska

  a Poľska, no jeden zaletel v nedeľu 8. 9. až do

  Lotyšska. Krajiny NATO však proti nim zatiaľ

  nezasahujú. Rumunsko napríklad proti dvom

  Shahedom vyslalo dve stíhačky, ktoré ich však

  iba eskortovali, kým sa jeden dron nezrútil

  v Rumunsku a druhý sa nevrátil na ukrajinské

  územie, kde zasiahol prístav na Dunaji. Jediný,

  kto proti ruským bezpilotným prostriedkom

  na svojom území zasahuje, tak je paradoxne

  ruský spojenec Bielorusko. Proti viacerým za-

  blúdeným dronom vyslalo stíhačky, ktoré ich

  zostrelili.

  UKRAJINA

  V boji proti dronom Shahed sa uplatní aj starý sovietsky stroj ZSU-23-4 Shilka.

  Čierny Shahed zostrelený. Ukrajinská PVO s trofejou.

  INFO Eduard30

  Listopad 2024

• Page 31

  Muničáky pod paľbou

  Zdá sa, že Ukrajina sa pri svojich útokoch na

  ciele v Rusku zameriava vždy na ciele istého

  typu. Boli to napríklad sklady paliva a rafiné-

  rie, potom prišla vlna útokov na ruské letec-

  ké základne a v tomto sledovanom období sa

  nálety ukrajinských dronov sústredili na ruské

  muničné sklady.

  Prvý začal horieť v piatok 7. 9. v obci Soldat-

  skoje vo Voronežskej oblasti a vybuchoval aj

  na ďalší deň. Mali sa v ňom nachádzať aj seve-

  rokórejské balistické rakety. V piatok 13. 9. zas

  bol zasiahnutý muničný sklad v okupovanom

  Mariupole. Ten mal obsahovať rakety pre pro-

  tivzdušnú obranu.

  Najväčší úder prišiel v stredu 18. 9. v meste

  Toropec neďaleko Tveru. Rusi tvrdili, že tam

  dopadli len trosky zostrelených dronov, kto-

  ré spôsobili len malé škody. V skutočnosti (čo

  dokazujú i videá miestnych obyvateľov), na-

  stal v sklade mohutný výbuch, ktorý spôsobil

  zemetrasenie so silou 2,8 stupňa Richterovej

  stupnice. Sklad postavili len nedávno a mal byť

  proti takémuto útoku odolný. Podľa všetkého

  však došlo k porušeniu predpisov a jednotli-

  vé objekty boli preplnené muníciou dodanou

  zo Severnej Kórey. Preto vybuchovali jeden

  za druhým. Odhaduje sa, že v sklade bolo až

  30-tisíc ton munície. Podľa satelitných záberov

  bolo zničených 90 percent budov.

  Navlas rovnaký scenár sa opakoval v noci

  z piatka 20. 9. na sobotu 21. 9. Ukrajinské bez-

  pilotné prostriedky (podľa ruskej strany ich

  trosky) zasiahli rovno dva muničné sklady.

  Jeden v Tichorecku v Krasnodarskom kraji

  a druhý opäť neďaleko Tveru, tentoraz pri obci

  Oktjabrskyj. Toto bombardovanie troskami

  dronov bolo natoľko úspešné, že oba sklady

  zrovnalo so zemou a pri obci Oktjabrskyj zasi-

  ahlo aj vlaky, ktoré prevážali muníciu a stáli na

  neďalekej stanici.

  UKRAJINA

  Takto vybuchujú „trosky ukrajinských dronov“ po dopade na ruské muničné sklady. Videá vyvracajúce tvrdenia ruských úradov natočili miestni obyvatelia.

  Na satelitnej snímke spoločnosti Maxar je detail muničného

  skladu v Toropci pred a po návšteve ukrajinských dronov.

  Spoločnosť Maxar zachytila pri sklade v Oktjabrsku aj niekoľko zničených vlakov

  s muníciou. Toto je jeden z nich.

  INFO Eduard

  31

  Listopad 2024

• Page 32

  Kráter po rakete

  V rovnakom čase Rusom vybuchla aj medzi-

  kontinentálna balistická raketa RS-28 Sarmat,

  tentoraz úplne bez zásahu Ukrajincov. Sate-

  litné snímky ukázali, že v piatok 20. 9. alebo

  v sobotu 21. 9. zlyhala pri teste na kozmodróme

  Pleseck. Hoci zlyhala, ako zlyhala – z pohľadu

  civilizovaného sveta dopadol jej test najlep-

  šie, ako mohol. Raketu chceli vypustiť zo sila,

  no na jeho mieste ostal iba obrovský kráter

  s priemerom viac ako 60 metrov. Znamená to,

  že raketa sa zo sila ani nedostala. Sú tri mož-

  nosti, čo sa mohlo stať – buď vybuchla priamo

  po zapálení motorov, alebo sa začala dvíhať,

  potom zlyhala a spadla naspäť do sila. Tretia

  možnosť je, že test odvolali a raketa vybuchla

  pri vypúšťaní paliva.

  Každopádne, RS-28 je jednou zo zázračných

  zbraní, ktoré Putin ohlásil v roku 2018. Jej

  prvý (a zároveň jediný úspešný test) prebehol

  v apríli 2022. Následne podpísali kontrakt na

  ich výrobu a v septembri 2023 raketa oficiál-

  ne získala operačný status aj napriek tomu, že

  všetky štyri nasledujúce testy odvtedy zlyhali,

  vrátane tohto posledného.

  Nula v kolónke ukrajinských strát

  Ukrajinské letectvo v sledovanom období

  neutrpelo žiadnu potvrdenú stratu na techni-

  ke – ani vo vzduchu ani na zemi pri ruských

  útokoch na letecké základne. Objavili sa len

  fotografie z jedného staršieho incidentu, keď

  30. 4. tohto roku núdzovo pristál pri obci Marji-

  na Rošča v Dnipropetrovskej oblasti ukrajinský

  MiG-29MU1. Stroj s trupovým číslom „biela 22“

  patril 40. brigáde taktického letectva a piloto-

  val ho podplukovník, ktorého meno nebolo zve-

  rejnené. Zatiaľ nie sú známe ani príčiny núdzo-

  vého pristátia. Stroj dosadol do poľa približne

  200 metrov od cesty a zostala za ním 500 me-

  trov dlhá brzdná dráha. Pilot nebol zranený

  a lietadlo bolo iba ľahko poškodené. V brzdnej

  dráhe približne 320 metrov od stíhačky našli

  vyšetrovatelia prídavnú palivovú nádrž, ktorá

  sa odtrhla od závesníka pod trupom a rozlo-

  mila na dve časti. Fotografie boli zverejnené

  v nedeľu 8. 9.

  UKRAJINA

  Silo na kozmodróme Pleseck pred a po teste rakety RS-28 Sarmat. Kráter zachytený satelitom spoločnosti Maxar

  má viac ako 60 metrov.

  Ukrajinský

  MiG-29MU1 „biela

  22“, ktorý ešte

  v apríli takto pris-

  tál na poli. Fotky

  boli zverejnené až

  teraz.

  INFO Eduard32

  Listopad 2024

• Page 33

  Sabotéri v akcii

  K jedinému potvrdenému zostrelu v ruských

  radoch došlo v utorok 10. 9. Ukrajinské špeciál-

  ne jednotky v ten deň podnikla riskantný nájazd

  na vrtné plošiny v Čiernom mori, ktoré Rusko

  využíva ako základne pre radary. Riskantný

  preto, lebo ukrajinskí vojaci sa k plošinám

  museli dostať zdĺhavo na člnoch bez leteckej

  podpory. Stalo sa nevyhnutné a zasiahli proti

  nim hliadkujúce ruské lietadlá. Ruská strana

  tvrdí, že viacero člnov zničila, čo ale nemožno

  overiť. Čo ale bolo možné overiť je, že jeden

  ruský Suchoj Su-30SM sa pri útoku na ukra-

  jinské člny porúčal do morských vĺn. Zasiahli

  ho prenosnou raketou. Rusi následne vyslali

  na miesto jeho pádu dve záchranné helikop-

  téry, tie však našli len pár trosiek na hladine.

  Posádka – kapitán Jegor Stepanišin a kapitán

  D. Fomin – zahynula. Stalo sa tak približne

  50 km južne od pobrežia ukrajinskej Cherson-

  skej oblasti.

  Ďalšie straty utrpeli Rusi za iných okolností.

  Dva vrtuľníky boli poškodené a dva zničili sa-

  botéri. Jeden vrtuľník Mi-8AMTŠ zasiahli po-

  čas letu črepiny z protivzdušných rakiet (prav-

  depodobne prenosných). Posádka sa dokázala

  vrátiť na základňu a pristáť. Kedy a kde sa tak

  stalo, nie je známe. Zverejnené boli v utorok

  10. 9. iba fotografie trupu helikoptéry s dierami

  od črepín.

  V druhom prípade je známy aspoň dátum

  udalosti – utorok 24. 9. Na predsunutej základ-

  ni na ruskom ovládanom území bol kazeto-

  vou muníciou zasiahnutý vrtuľník Mi-8MTV-5.

  Opäť utrpel škody od črepín.

  Horšie dopadli vrtuľníky, ktoré podpálili

  sabotéri. Najprv v stredu 11. 9. zhorela do tla

  civilná helikoptéra Mi-8T s registráciou RA-

  24519, ktorú prevádzkovala spoločnosť UTair.

  Na letisku Nojabrsk v západnej Sibíri ju podpá-

  lili dvaja miestni chlapci v tínedžerskom veku.

  Podľa ruských úradov ich na to zverbovali cez

  sociálnu sieť Telegram a sľúbili im 5 miliónov

  rubľov.

  Ďalší vrtuľník horel v sobotu 21. 9. Tentoraz

  išlo o vojenský stroj Mi-8AMTŠ s trupovým

  číslom „žltá 05“ na základni Omsk-Severnyj.

  Požiar mu úplne zničil kokpit a vrtuľnk utrpel

  neopraviteľné škody. Aj v tomto prípade rus-

  ké úrady sabotérov chytili a tiež išlo o dvoch

  16-ročných chlapcov, ktorých zverbovali cez

  sociálne siete.

  UKRAJINA

  Ukrajinské špeciálne jednotky v akcii pri vrtných ploši-

  nách v Čiernom mori. Pri tejto operácii bol zostrelený

  ruský Su-30SM.

  Vrtuľníku Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „žltá 05“ na

  základni Omsk-Severnyj úplne zhorel kokpit.

  Mi-8T

  s registráciou

  RA-24519 zhorel

  do tla na letisku

  Nojabrsk.

  Ruský vrtuľník Mi-8AMTŠ poškodený črepinami z protivzdušnej rakety.

  Ruská helikoptéra Mi-8MTV-5 poškodená kazetovou muníciou na zemi.

  INFO Eduard

  33

  Listopad 2024

• Page 34

  UKRAJINA

  Výcvik nových ukrajinských parašutistov.

  Výcvik nových ukrajinských parašutistov. Strážca ukrajinskej helikoptéry Mi-17.

  Ukrajinská Mi-24P ozdobený folklórnymi motívmi. Evakuácia zranených.

  INFO Eduard34

  Listopad 2024

• Page 35

• Page 36

  BOXART STORY #82109

  Stanisław Skalski byl jedním z mála pilo-

  tů, kteří úspěšně zasáhli proti Luftwaffe hned

  v první den druhé světové války. Během prvních

  čtyř dnů konfliktu si připsal čtyři individuální

  a jedno společné vítězství, čímž se stal prv-

  ním stíhacím esem války. Když byl W/C Skalski

  v dubnu 1944 jmenován velitelem létajícího kří-

  dla č. 133 (polského) wingu, byl již zkušeným

  veteránem a jedním z předních polských stí-

  hacích es. Jeho nový wing se skládal z britské

  129. Mysore perutě a polských perutí č. 306. To-

  ruń a 315. Dęblin.

  Polský wing se od prvního dne účastnil inva-

  ze v Normandii. Hned druhý den vytvořil rekord,

  když jeho piloti zničili 16 německých letadel.

  V následujících dnech se objevila další vítězství

  wingu, ale Skalského skóre zůstalo nezměněno.

  Válečná smůla, během misí, kterých se v toto

  období zúčastnil, se nesetkal s žádným nepřá-

  telským letounem. Teprve 24. června se na něj

  konečně usmálo štěstí, a to během bombar-

  dovací mise proti železniční stanici v Tillières-

  -sur-Avre, kdy konečně spatřil německý letoun.

  Po návratu Skalski hlásil:

  „Vedl jsem wing s 12 letadly jako bombardéry

  a 8 letadly jako doprovod při útoku na železniční

  stanici v Tilliers. Během útoku jsem vyzval do

  -

  provod, aby zůstal ve výšce 10 000 stop nad cí-

  lovou oblastí. Po bombardování jsem se stáhl na

  levý okruh a vystoupal nad mraky do 6 000 stop.

  Asi v polovině okruhu byla hlášena dvě letadla

  u země. Dal jsem rozkaz k jejich identifikaci

  sekcí 4 letounů. Pak vedoucí této sekce zavo

  -

  lal, že ony letouny vystoupaly nad mraky. Vytá-

  hl jsem a pronásledoval jeden letoun na levém

  okruhu, načež jsem poznal, že je to Mustang.

  Zatímco jsem byl ve výšce asi 6 000 stop ve

  slunci, ohlásil jsem skupinu 30-40 letounů stou

  -

  pajících nad mraky směrem na severozápad

  a další formaci asi 20 letounů pod mraky, která

  je následovala asi 6 mil za nimi a níže. Instruo

  -

  val jsem doprovod, aby zůstal nahoře. Pak jsme

  se stočili doprava a zaútočili na první formaci.

  Dal jsem rozkaz nestřílet, dokud je nerozpozná

  -

  me jako nepřátele. Než jsme vzlétli, byl jsem

  informován, že v této oblasti budou operovat

  4 perutě Typhoonů. Jelikož jsem byl přímo za

  nimi, rozeznal jsem, že jsou to ME 109F a FW 190,

  které nejsou srovnány v žádné formaci. Vyzval

  jsem piloty k útoku, přičemž první dvě ME 109F

  letěly ve velmi těsné formaci a mírně pozadu

  asi 400 yardů. Snažil jsem se přiblížit na 100

  yardů, nepřátelské letouny nás zatím neviděly.

  Když jsem byl vzdálen asi 200-150 yardů, dva

  nepřátelské letouny se při rychlém půlvýkrutu

  srazily tak, že se navzájem dotkly křídly. Jeden

  z nich se okamžitě vznítil. Obě letadla se zřítila

  na zem, kde havarovala. Svědky této události byly

  F/O Swistun, který byl mým č. 2, a F/Lt Spor-

  ny. Poté jsem provedl ostrou zatáčku doprava

  ve snaze zachytit výše zmíněnou větší formaci.

  Přiblížili jsme se asi na 400 yardů, když jeden

  nepřátelský letoun provedl ostrou stoupavou

  zatáčku vlevo. Poslal jsem dvě dávky, ale vzhle

  -

  dem k tomu, že úhel byl asi 90 stupňů, neviděl

  jsem žádné zásahy. Nepronásledovali jsme je,

  protože nás stíhala další nepřátelská formace

  o síle cca 20 letounů ve vzdálenosti asi 1000 yar-

  dů. V té době jsme letěli těsně nad 5/10 oblač-

  nosti a já jsem dal wingu pokyn, aby se šel ukrýt

  do mraků a pokračoval kursem 336 stupňů.

  Asi po dvou minutách letu jsme se opět dosta-

  li nad mraky a ztratili nepřítele. Udělali jsme

  okruh a spatřili pět Mustangů letících jednotli

  -

  vě a ve dvojicích. Vyzval jsem je, aby se připojili

  k formaci, a zamířil jsem na základnu. Nárokuji

  si dvě ME 109F jako zničené.

  V následném boji polští letci 306. a 315. perutě

  přidali další 3-0-3 Me 109F a 1-0-2 Fw 190. Je-

  den Mustang 315. perutě byl ztracen i s pilotem,

  P/O Janem Adamiakem. Německá formace, s níž

  se střetli, se skládala z letounů Fw 190 z I./JG 2

  a Bf 109 z II./JG 2 a III./JG 3. Pouze jediný

  Bf 109G-6 od II./JG 2 byl toho dne hlášen jako

  ztracený, což zjevně není ve shodě s polskými

  vítězstvími. Ovšem každá ze tří výše zmíněných

  jednotek měla v následujících dnech těžké ztrá-

  ty ve stejné oblasti bojů, takže možná ve zmatku

  byly některé z nich hlášeny ve špatný den nebo

  nebyly hlášeny vůbec. Bohužel prozatím není

  možné ověřit skutečné skóre 133. wingu.

  Pro Skalského to bylo poslední vítězství.

  Během několika týdnů bylo 133. wing stažen

  z ofenzivních operací a nasazen proti střelám V1.

  Kvůli reorganizaci 2 TAF se Skalski rozloučil

  se svým wingem, který byl s 36 zničenými ne-

  přátelskými letouny oficiálně uznán jako nej-

  úspěšnější jednotka 2 TAF během června 1944.

  Navzdory pokusům Skalski již nikdy operačně

  nelétal. Přesto však mu vítězství nad Norman-

  dií zajistilo pozici nejlépe bodujícího polského

  stíhacího pilota - s 18 samostatně zničený-

  mi, 2 společně zničenými, 2 pravděpodobnými

  a 4 letouny poškozenými samostatně a jedním

  ve skupině.

  Text: Franek Grabowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Trefa nad Tillières

  INFO Eduard36

  Listopad 2024

• Page 37

  #70171

  BOXART STORY

  Mustang sériového čísla 44-13321 byl v pořadí třetí,

  nikoliv poslední „Cripes A' Mighty“ George H. Preddyho.

  V období, do kterého spadá boxart Profipacku P-51D-5,

  měl letoun již částečně upravené invazní pruhy. Během

  jejich odstraňování z horní plochy křídla pozbyl i černé

  pruhy rychlé identifikace ETO a invazní pruhy zůstaly

  pouze na spodní straně křídla a ve spodní části trupu.

  S

  „Cripes A' Mighty 3rd“

  létal Maj. Preddy od poloviny

  června 1944 do konce srpna 1944. Do tohoto období

  spadá i mise 29. července 1944, kdy jeho skupina do-

  provázela formace B-17. Na I.G. Farben v Leuně, Hy-

  drierwerke vyrábějící syntetický benzin, zaútočilo více

  než 500 B-17 a 352nd FG se zapojila do boje s němec-

  kými stíhači, kteří na bombardéry zaútočili.

  George H. Preddy v ten den hlásil:

  „Skupina posky-

  tovala doprovod 2nd Task Force B-17 složené z deseti

  wingů, které bombardovaly Merseburg. Setkali jsme

  se s posledním wingem a zamířili k vedoucímu boxu.

  Nacházeli jsme se jihozápadně od cíle a chránili bom-

  bardéry k němu přilétající a odlétající. Poté, co jeden

  box opustil cíl, jsem spatřil, jak se za nimi z výšky blíží

  20 Me 109 ve formaci. Vedl jsem peruť proti nepřátel

  -

  ským letounům a dostal se k nim na dostřel právě ve

  chvíli, kdy začaly zezadu střílet na onu formaci B-17.

  Viděl jsem, jak jedna B-17 dostala zásah a začala hořet,

  a tak jsem peruť vedl přímo do středu skupiny stode

  -

  vítek. Přiblížil jsem se za jeden nepřátelský letoun na

  pravé straně jejich formace a zahájil palbu z 300 yardů,

  pod úhlem pěti stupňů, a dosáhl zásahů. Pokračoval

  jsem v palbě až do přiblížení na 100 yardů, přičemž ne

  -

  přátelský letoun začal silně kouřit a šel k zemi. Během

  toho se rozpadával. Celá skupina se začala rozdělovat

  a vrhat se k zemi. Jednoho z nich jsem sledoval dolů,

  ale ztratil jsem ho v mracích. Narazil jsem na Lt. Sear

  -

  se a společně jsme vystoupali zpět k boxu bombardérů.

  Když jsem byl ještě několik tisíc stop pod nimi, viděl

  jsem, jak se jedna B-17 odpojila od formace a explo

  -

  dovala. Nad těmi B-17 stále byli nepřátelští stíhači, ale

  další P-51 je odehnaly dříve, než jsme se k nim dostali.

  Nárokuji jeden (1) Me 109 zničený“.

  U obrazu Piotra Forkasiewicze stojí za zmínku také

  formace B-17 v pozadí. Krvavý Merseburg byl považo-

  ván za jeden z nejtěžších cílů, nad které 8th AF létala.

  100th BG v ten den ztratila 8 B-17. Letouny na boxartu

  tvoří čelo combat boxu této jednotky, vedené radaro-

  vým pathfinderem, zapůjčeným od 95th BG. Pathfin-

  dery poskytované jiným jednotkám obvykle postrá-

  daly označení písmene ve čtverci, jaká můžeme vidět

  u ostatních strojů. Formace, na obraze poskládaná

  přesně podle dochovaného schématu, mimo jiné uka-

  zuje četné zastoupení olivově zbarvených B-17, kterých

  v toto období stále ještě létalo velké množství.

  Při přepočítávání vzdušných i pozemních vítězství,

  uplatňovaném v USAAF, byl Messerschmitt z 29. 7. 1944

  pro Preddyho 15 zničeným letounem nepřítele. Další

  měly přijít. Mezi nimi vévodí šest Messerschmittů, kte-

  ré poslal k zemi během jediné mise – 6. srpna 1944,

  kdy vedl 352nd FG na doprovod bombardérů. Po tom-

  to mimořádném úspěchu ho jeho velitel, Lt.Col. John

  C. Meyer, navrhl na udělení Congressional Medal of Ho-

  nor (Medaili cti). Vrchní velení však Preddymu přiřklo

  „pouze“ Distinguished Service Cross (Záslužný služeb-

  ní kříž). Také těchto vítězství Preddy dosáhl v

  „Cripes

  A' Mighty 3rd“

  . Zároveň to byla jeho poslední vítězství

  v tomto stroji. Krátce poté byl odeslán na dovolenou

  a po návratu se ujal velení 328th FS.

  Do konce roku 1944 zvýšil své skóre na konečných

  26,83 vzdušných vítězství, 3 pravděpodobná a 6 po-

  škozených, plus 5 letounů zničených na zemi. Řada

  úspěchů, doprovázená rivalstvím s jeho přítelem,

  Lt. Col. Johnem Meyerem, byla ukončena 25. prosin-

  ce 1944, kdy byl Preddyho Mustang během souboje

  s Fw 190 omylem sestřelen spojeneckou protileteckou

  obranou v oblasti fronty a George H. Preddy zahynul.

  Skóre se již žádnému pilotovi nepodařilo překonat.

  S 23,83 vzdušnými vítězstvími dosaženými na P-51

  zůstal Maj. Preddy nejúspěšnějším pilotem Mustangů.

  Několik měsíců dříve, když George Preddy odjel na

  dovolenou do USA, se na jeho

  „Cripes A' Mighty 3rd“

  střídali i jiní piloti, včetně Lt. Col. Meyera, který s ní

  10. 9. 1944 zničil na zemi 4 německé letouny. Později byl

  tento Mustang přidělen Capt. Henry Stewartovi, který

  jej přejmenoval na

  „The Margarets”

  . Po několika týd-

  nech Mustang dostal nového pilota. Lt. Marion Nutter

  jej přejmenoval na

  „Sexshunate“

  . Podobně jako George

  H. Preddy se i jeho Mustang 44-13321 stal rekordma-

  nem. Různí piloti s ním dosáhli celkem 18,5 vzdušných

  a 9 pozemních vítězství.

  „Sexshunate“

  , původní Pred-

  dyův

  „Cripes A' Mighty 3rd“

  byl sestřelen německým

  flakem 16. dubna 1945 a jeho pilot, Lt. Warren Padden,

  zahynul.

  Hned následující den byl u Českých Budějovic

  v Československu, při pronásledování Me 262, se-

  střelen Georgeho mladší bratr William, pilot 503rd FS,

  339th Fighter Group. Oba bratři Preddyovi, piloti Mus-

  tangů, jsou pohřbeni vedle sebe na vojenském hřbitově

  v St. Avold ve Francii.

  Zdroje:

  NARA, 100th BG, planesinprofile.com, crazyhorseap.be,

  wikipedia.org, O.Henry Magazine, Peter Randall - little

  -

  friends.co.uk, acesofww2.com, Troy White – Stardust-

  studios, USAAF Operations Chronology

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Bloody Merseburg

  Text: Jan Zdiarský

  INFO Eduard

  37

  Listopad 2024

• Page 38

  BOXART STORY #8227

  Bitva ve Filipínském moři, k níž došlo

  19. a 20. června 1944 během amerického vylo-

  dění na Saipanu v Marianách, byla největším

  střetnutím letadlových lodí v historii. Na ja-

  ponské straně se jí účastnilo devět letadlových

  lodí (včetně Shōkaku a Zuikaku) a na americké

  straně patnáct. Japonci do bitvy nasadili také

  letouny námořních jednotek ze základen na Ma-

  rianách. Od posledních střetnutí letadlových lodí,

  k nimž došlo na konci roku 1942, se Američané

  výrazně zlepšili v organizaci operačních svazů

  a jejich obraně založené na radarech, protile-

  tadlové palbě, a především včasném nasazení

  palubních stíhacích jednotek. Nové letouny F6F

  Hellcat, které byly zkonstruovány i na základě

  poznatků ze zkoušek ukořistěných stíhacích le-

  tounů Zero, se staly pro japonské piloty smrtel-

  ně nebezpečným soupeřem.

  Jako první v této bitvě proti nepříteli odstar-

  tovali 19. června před devátou hodinou ráno letci

  z letadlových lodí Chitose, Chiyoda a Zuihō. Jed-

  nalo se o osm bombardérů B6N Jill, šestnáct

  doprovodných strojů A6M5 Zero Model 52 a čty-

  řicet pět stíhacích bombardérů A6M2 Zero Model

  21. Úkolem stíhacích bombardérů bylo napad-

  nout doprovodná plavidla a upoutat na sebe pal-

  bu flaku. Letouny ze všech třech letadlových lodí

  náležely k nově zorganizované Kōkūtai 653 a její

  palubní letecké skupiny nesly označení Hikōkitai

  331 (Chitose), Hikōkitai 332 (Chiyoda) a Hikōkitai

  333 (Zuihō). Na jejich palubách byly zastoupeny

  všechny výše zmíněné kategorie letounů a vždy

  k nim patřilo i několik letounů B5N Kate v roli

  letovodů. Dva bombardéry B5N vedly japonskou

  formaci směrem k nepříteli i 19. června. Před

  startem mezi letci vládla optimistická atmosfé-

  ra a jeden z nich se dokonce vyjádřil, že přichází

  odplata za Midway. Jejich představy však byly

  značně vzdálené realitě, která je čekala.

  Díky radarům a dobře zorganizované vzduš-

  né obranné linii, kterou vytvořili návodčí a piloti

  Hellcatů, se tato japonská formace stala cílem

  útoků daleko před americkým svazem a byla je-

  jich terčem po následujících třicet minut. Jako

  první na Japonce zaútočila VF-15, následovala

  ji VF-2, VF-27 se žraločími tlamami na přídích

  svých Hellcatů a další jednotky. Kontrolorům

  se proti útočníkům podařilo navést asi padesát

  Hellcatů a jejich piloti nárokovali přibližně stov-

  ku vítězství. Sice se jednalo asi o dvojnásobný

  počet vítězství ve srovnání s japonskými ztráta-

  mi, ale to nic neměnilo na faktu, že se podařilo

  zabránit v náletu na letadlové lodi. Této první

  japonské útočné vlně se podařilo zasáhnout bi-

  tevní loď USS South Dakota, ale z devíti velitelů

  formací se z akce vrátil jen jeden.

  Americké stíhací letce překvapilo, že nemo-

  hou dohnat bombardéry B6N Jill, pokud jejich

  osádky přejdou do klesání. Rovněž si neuměli

  vysvětlit, proč se významná část Zer nezapojila

  do boje a pokračovala dál v přímém letu. Zřejmě

  se jednalo o stíhací bombardéry A6M2, jejichž

  piloti se disciplinovaně drželi svého úkolu a ti,

  kteří se dostali nad americký svaz, v řadě přípa-

  dů provedli odvážné útoky na nepřátelská plavi-

  dla. Po útoku na jeden ze stíhacích bombardérů

  z letadlové lodi Chiyoda je na boxartu Antonise

  Karydise zobrazen Hellcat, s nímž Ens. Gordon

  A. Stanley v tomto střetnutí sestřelil čtyři stí-

  hací letouny jistě a dva pravděpodobně. Během

  19. června 1944 Stanley zaznamenal nejvyšší

  skóre z letců VF-27 (USS Princeton).

  Japonci v bitvě přišli o více než 600 letadel

  z palubních i pozemních jednotek a ztratili tři

  letadlové lodi. Naplno se projevily nedosta-

  tečné zkušenosti nově vycvičených letců. Svůj

  díl na porážce měl i fakt, že oproti střetnutím

  z roku 1942 byla řada velitelů japonských plavi-

  del v porovnání se svými předchůdci z roku 1942

  zhruba o deset služebních let mladší. Velká část

  z nich přitom vůbec neměla zkušenosti z letecké

  služby. Achillovou patou japonských letadlových

  lodí zůstávala nedostatečná pasivní ochrana

  a organizace záchranných prací.

  Ačkoli údery amerických letadel na japon-

  ské letadlové lodě způsobily menší škody než

  v předchozích bitvách, americké ponorky to

  vynahradily potopením dvou ze tří ztracených

  japonských letadlových lodí, takže Zuikaku

  zůstala jedinou funkční velkou letadlovou lodí

  Císařského námořnictva. Tuto bitvu ve své knize

  Clash of the Carriers fascinujícím způsobem po-

  psal Barrett Tillman.

  Japonské velení po porážce intenzivně hleda-

  lo řešení, jak pomocí letounů překonat propra-

  covanou obranu amerických operačních svazů,

  které díky kombinaci radarů, krytí stíhacími

  letouny a silné protiletadlové obraně byly těžko

  napadnutelné. Zrodila se taktika letců Kamikaze.

  Obsazení Saipanu americkými silami rovněž

  vytvořilo podmínky pro vybudování letecké zá-

  kladny strategických bombardérů B-29, v jejichž

  doletu se díky novému letišti nacházelo Japon-

  sko.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  První vlna

  INFO Eduard38

  Listopad 2024

• Page 39

  #8094

  BOXART STORY

  Když 20. září 1915 legendární Lanoe G. Hawker

  opouštěl 6. peruť RFC, byl již leteckou legendou.

  Za své výkony u této jednotky obdržel Victoria

  Cross a projevil se nejen jako mimořádně od-

  vážný letec, ale i jako nadprůměrně technicky

  inovativní důstojník. Když od jednotky odchá-

  zel, měl na kontě nejen sedm vítězství v letec-

  kých bojích, ale byla na něm patrná také únava

  z ročního bojového nasazení ve Francii. Velení

  mu však dlouho klidu nedopřálo. Již 28. září byl

  jmenován velitelem 24. peruti RFC, která byla

  na počátku roku 1916 vyzbrojena novými jed-

  nomístnými letouny DH.2 a stala první stíhací

  jednotkou RFC.

  Hawker se do nového úkolu pustil s technic-

  kou erudicí a koncepčním přístupem, jak pro něj

  bylo charakteristické. Houževnatě pracoval na

  tom, aby jeho piloti dosáhli s DH.2 co nejlep-

  ších výsledků a nový stroj ovládali co nejlépe.

  Když se jeho svěřenci obávali, zda zvládnou

  s tímto neobvyklým strojem vývrtku, Haw-

  ker jim předvedl, jak ji zvládnout. Hawker byl

  evidentně důstojníkem, který hledal cesty, jak

  s novým strojem uspět v boji a nestěžovat si na

  jeho nedostatky. Chválil skvělý výhled z kokpitu

  a motor považoval za dostatečně silný. Jak se

  však postupně ukázalo, motory se během letu

  zanášely ricinovým olejem a snižovalo to jejich

  výkon. Řadě letců to komplikovalo bojové lety

  a Hawkera to pravděpodobně stálo později život.

  Tomuto typu letounu a jeho nasazení se

  podrobně věnují autoři B. Gray, T. Henshaw,

  M. Davis a M. Kelsey v nedávno vydané knize

  „De Havilland DH2 and the men who flew them“,

  kterou vřele doporučuji. Je v ní zveřejněn také

  Hawkerův dokument, který vydal 7. srpna 1916.

  Jedná se o komplexní instrukce k typu DH.2

  z pohledu letových vlastností, výcviku, bojové-

  ho nasazení a techniky střelby. Nováčci nikdy

  neměli být při bojovém letu ponecháni sami.

  V kapitole o bojovém nasazení se podrobně vě-

  nuje rozdílům v taktice boje proti různým kate-

  goriím nepřátelských letounů. Němci Hawkera

  považovali za ekvivalent Maxe Immelmanna

  a myslím, že to bylo zcela oprávněné. Hawke-

  rovým hlavním pokynem bylo, za každých okol-

  ností zaútočit, ideálně s momentem překvapení

  a z převýšení.

  Významným dnem v historii 24. peruti se stal

  22. červen 1916. Hawker ve svém denním roz-

  kazu vydal pokyn: „Zaútočte na všechno!“. Jed-

  notka poslala do vzduchu dosud největší počet

  letounů v jednom dnu. Do boje odstartovalo pět

  DH.2 a jeden Bristol Scout. Formace se u Ba-

  paume střetla s několika jednoplošníky Fokker,

  ale z boje vyšla bez vítězství i beze ztrát. Pi-

  loti Fokkerů mimo jiné demonstrovali odolnost

  svých letounů při úniku ve střemhlavém letu,

  což byl manévr, kterému se piloti DH.2 raději

  vyhýbali.

  Ve stejném prostoru se ve večerních ho-

  dinách střetli Lt. C. M. B. Chapman a Lt. A. G.

  Knight s formací šesti německých letounů, kte-

  rá se přibližovala k Bapaume. Piloti DH.2 nepřá-

  tele identifikovali jako jeden dvoutrupý AGO C

  a pět strojů LVG C. Po boji s přesilou bylo se-

  střelení AGO přiznáno Chapmanovi a jeden

  LVG C byl uznán jako první vítězství Lt. Arthura

  Geralda Knighta. Výjev z tohoto střetnutí zachy-

  til Martin Novotný na boxartu. Stroj sériového

  čísla 6011, se kterým Knight letěl, byl úplně nový,

  k jednotce byl dodán 18. června.

  Letoun s číslem 6011 byl na frontě jen ne-

  celý měsíc, celkem však odlétal 47 hodin

  a 40 minut. Konec jeho služby u 24. peruti přišel

  11. července 1916 během bitvy na Sommě. Zůstal

  s ním nezvěstný nováček Lt. C. Kerr během pa-

  troly v prostoru Longeval – Puisieux. Později

  se ukázalo, že havaroval za německými liniemi

  mezi Péronne a St. Quentin. Jeho řízení a motor

  byly zasaženy v souboji s německým letounem

  kategorie C z Kagohl 1 a pozorovatelem, který

  z boje vyšel vítězně byl Oblt. Hermann Maurer.

  Kerr při havárii ztratil vědomí a letoun s po-

  škozenou přídí a horním křídlem padl do rukou

  nepřátel. Maurer 29. července obdržel Rytířský

  kříž Württemberského vojenského záslužného

  řádu, z předchozí služby u letectva již byl drži-

  telem Württemberské zlaté vojenské záslužné

  medaile.

  Jednadvacetiletý „Gerry“ Knight, jenž byl

  Angličanem, který většinu svého života strávil

  v Kanadě, postupně k prvnímu vítězství na stoji

  6011 přidal dalších sedm úspěchů na dalších le-

  tounech DH.2 a za svou službu obdržel Military

  Cross a Distinguished Service Order. Byl jedním

  z dvojice letců, kvůli nimž se 28. října 1916 srazil

  Oswald Boelcke a Erwin Böhme z Jasta 2, což

  vedlo k Boelckeho smrtelné havárii.

  Jeho kariéra však skončila tragicky, když se

  již u 29. peruti RFC stal 20. prosince 1916 třinác-

  tou obětí Manfreda von Richthofena.

  Ilustrace: Martin Novotný

  Útočte na všechno!

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  39

  Listopad 2024

• Page 40

  #2150

  Gustav pt.3

  1/72

  Stavebnice německé druhoválečné stíhačky Bf 109G v měřítku 1/72; edice

  Limited Edition.Stavebnice nabízí verze G-6/AS a G-14/AS, výběr markingů

  pokrývá všechna bojiště, na kterých byly „Gustavy“ těchto verzí používány.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  Brassin: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2024

  Dual Combo

  INFO Eduard40

  Listopad 2024

• Page 41

  Bf 109G-6/AS, WNr. 412807, Uffz. Heinz Zimmermann, 6./JG 27, Fels am Wagram,

  Rakousko, červenec 1944

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944

  Začátkem dubna 1944 obdržely první stroje

  Bf 109G-6/AS jednotky JG 1, JG 5 a JG 11, násle-

  dující měsíce bylo několik strojů dodáno k JG 3

  i k JG 27, v té době sídlící na letišti Fels am Wa-

  gram v Rakousku. Žlutá 2, kamuflovaná barvami

  RLM 74/75/76, nese na zádi trupu označení strojů

  Obrany říše působících u JG 27, tedy zelený pás.

  Nepravidelné pruhy na bočních krytech motoru

  barvou RLM 74 jsou polní úpravou kamufláže. Pod

  trupem je umístěna anténa systému FuG 16. Le-

  toun měl červené podvozkové nohy, což indikova-

  lo používání 96oktanového paliva.

  Friedrich-Karl Müller, budoucí držitel Rytířského

  kříže a eso s 30 nočními sestřely nepřátelských

  letadel, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu

  v Sársku. V roce 1934 absolvoval letecký výcvik

  a nastoupil k Lufthanse. Po vypuknutí 2. světové

  války byl povolán k letectvu, kde nejprve létal

  jako dopravní pilot, posléze působil jako instruk-

  tor létání podle přístrojů. V prosinci 1942 byl pře-

  sunut ke KG 50, létající na strojích He 177, v létě

  následujícího roku uposlechl výzvy Hajo Herman-

  na a požádal o převelení k JG 300 používající tak-

  tiku Wilde Sau (používání jednomotorových letou-

  nů bez radaru pro noční stíhání). U této jednotky

  dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944 dostal

  rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jme-

  nován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až

  do konce 2. světové války. Zemřel 2. listopadu

  1987. Spodní a částečně i boční plochy jeho letou-

  nu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování

  v noci. Záď trupu obepínal červený pás, označující

  původního uživatele tohoto stroje v rámci Obra-

  ny říše, JG 300. Na levé straně kormidla bylo vy-

  značeno pilotovo skóre k červenci 1944 v podobě

  23 proužků s vyznačením státní příslušnosti pro-

  tivníka a datem sestřelu.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  41

  Listopad 2024

• Page 42

  WNr. 110087, Hptm. Horst Carganico, I./JG 5, Herzogenaurach, Německo, květen 1944

  MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec/srpen 1944

  První bojovou jednotkou, ke které tehdy dvaa-

  dvacetiletý Lt. Carganico po ukončení výcviku na-

  stoupil, byla na počátku války JG 1. Následovala

  služba u JG 77, s níž se zúčastnil bojů v Norsku

  a následně bitvy o Británii. Dne 1. ledna 1941 ná-

  sledoval návrat do Norska, kde působil ve funkci

  velitele 1./ JG 77. Dne 25. září 1941 byl Carganico

  po dosažení 27. sestřelu vyznamenán Rytířským

  křížem. V březnu 1942 byla Carganicova jednot-

  ka přejmenována na 6./JG 5, ale již v dubnu 1942

  převzal velení nad celou II. Gruppe. Dne 26. břez-

  na 1944 byl jmenován velitelem I./JG 5, která se

  účastnila bojů proti Spojencům v rámci Obrany

  říše. Dne 27. května téhož roku vzlétl major Car-

  ganico naposledy. Během útoku na svaz B-17 byl

  jeho Bf 109G-5 těžce poškozen, při pokusu o nou-

  zové přistání zavadil o vedení vysokého napětí

  a havárii poblíž francouzského města Chevry pi-

  lot nepřežil. Celkové Carganicovo skóre se zasta-

  vilo na šedesáti sestřelech během 600 misí. Stro-

  je Bf 109G-6/AS byly určeny ke stíhání ve vyšších

  letových hladinách, a proto tvořil jejich kamufláž

  jednolitý nástřik barvou RLM 76. Hptm. Carganico

  nechal na levý bok namalovat myšáka Mickey-

  ho, kterého nosily i jeho předchozí stroje. Pravá

  strana trupu není fotograficky zdokumentována,

  je možné, že nesla dvojitý klín – označení letounu

  velitele Gruppe.

  V dodávkách Messerschmittů Bf 109 verzí G-2

  a G-6 finskému spojenci se objevily i dva stroje

  verze G-6/AS. Ve finském letectvu obdržely kódy

  MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání

  28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním

  kromě jiných pilotů létal ylikersanti Järvi, který

  na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých

  celkových dvaceti sedmi. Dalších pět sestřelů

  na tomto stroji dosáhli čtyři různí piloti. Stroje

  Bf 109G-6/AS nebyly pro finské letectvo v boji se

  sovětskými piloty výhodou, neboť většina bojů se

  odehrávala pod výškou 3000 metrů, zatímco mo-

  tory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších

  letových hladinách. Kamufláž tohoto stroje byla

  nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna

  o modré hákové kříže na bílém kruhu na křídle

  a trupu, označení stroje MT-463 bylo namalová-

  no na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo

  označující stroj v rámci jednotky bylo namalo-

  vané mezi trupovým označením a kabinou. Foto-

  grafie stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv

  24 není známa, ale podle známých čísel dalších

  strojů odvozujeme, že byl tento stroj označen čís-

  licí 2, 4 nebo 6.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard42

  Listopad 2024

• Page 43

  Bf 109G-14/AS (Erla), Fw. Eberhard Gzik, 2./JG 300, Borkheide,

  Německo, říjen 1944

  Bf 109 G-14/AS (Mtt Reg), WNr. 784986, Ofw. Paul Schwerdtfeger, 11./JG 6,

  Bissel, Německo, leden 1945

  Tento Bf 109G-14/AS náležející I./JG 300 byl buď

  stroj série 780 vyrobené továrnou Messerschmitt

  v Augsburgu, nebo série 413 nebo 460, vyrobené

  továrnou Erla v Lipsku. V září a říjnu 1944 půso-

  bila I./JG 300 vedená Hptm. Gerhardem Stampem

  jako stíhací krytí těžkých stíhacích Fw 190A-8/R2

  Sturmbock. V těžkých bojích se se stíhači USA-

  AF utrpěla jednotka vážné ztráty. 2. října přišla

  I./JG 300 o 19 letadel zničených a 13 poškozených

  při postřelování letiště v Borkheide americkými

  Mustangy od 355th FG. Feldwebel Eberhard Gzik

  byl v listopadu 1944 převelen k 9./EJG 2 a na

  konci války létal na Me 262 u Kommanda Stamp.

  Za války dosáhl celkem tří sestřelů.

  Ofw. Paul Schwerdtfeger absolvoval od roku

  1941 mnoho bojových letů jako průzkumný pilot,

  v létě roku 1944 se dobrovolně přihlásil ke stí-

  hacímu letectvu a 1. ledna 1945 odstartoval jako

  člen štábního roje III./JG 6 ke svému prvnímu

  bojovému letu v roli stíhače. Cílem JG 6 mělo

  být letiště Volkel, velitel však celou jednotku za-

  vedl mnohem jižněji. Poblíž Helmondu byl stroj

  Ofw. Schwerdtfegera zasažen palbou protiletad-

  lového dělostřelectva. Pilot se pokusil dosáhnout

  německých linií, poblíž Groesbeeku však havaro-

  val a zahynul. Stroj Ofw. Schwerdtfengera nesl

  stejnou kamufláž jako stroj WNr. 784993, na zádi

  trupu byl nastříkaný červeno-bílo-červený pruh

  o celkové šířce 900 mm. Jedná se o rozlišovací

  označení Jagdegeschwader 6 v rámci Obrany říše.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  43

  Listopad 2024

• Page 44

  Bf 109G-14/AS (Mtt Reg), WNr. 785185, Lt. Heinz Schüler, 16./JG 5,

  Stavanger-Forus, Norsko, březen 1945

  Bf 109G-14/AS (Mtt Reg), WNr. 783906, 3./JG 4, Ensfeld,

  Rakousko, duben 1945

  V listopadu 1944 ve Stavangeru byla 16. Staffel

  Jagdgeschwader 5 vytvořena proto, aby doplnila

  stav IV. Gruppe na čtyři Staffel. Výzbroj IV./JG 5

  byla v této době unifikována na Bf 109G-14, přes-

  tože pár Fw 190 u jednotky zůstalo až do konce

  roku 1944. S Bf 109G-14/AS, označenou modrá 17,

  létal Lt. Heinz Schüler, který si pod čelní štítek

  nechal namalovat znak Berlína. Marking stroje

  doplňuje modrá, bíle lemovaná vlnovka, označují-

  cí stroje IV. Gruppe. Na fotografiích tohoto letounu

  je patrné, že v té době nenesl na trupu označení

  jednotek v rámci Obrany říše, přestože 27. března

  1945, kdy s ním nouzově přistál Lt. Schüler na le-

  tišti Stavanger-Sola, již černý a žlutý pruh (ozna-

  čení strojů JG 5) za trupovým křížem měl. Horní

  plochy byly provedeny v barvách RLM 74/75.

  Části I./JG 4 byly během let 1942 a 1943 postupně

  založeny v Rumunsku a podílely se na ochraně

  tamních ropných polí a petrochemických závodů.

  Od konce roku 1943 až do konce léta 1944 byla

  nasazena v Itálii a poté bojovala při obraně Říše.

  Jejím posledním úkolem byla obrana proti sovět-

  ským silám na Odře, včetně doprovodů Heinkelů

  He 111 z I./KG 200, které byly vybaveny řízenými

  střelami Hs 293 proti pontonovým mostům. V po-

  lovině března 1945 byla I./JG 4 rozpuštěna a její

  piloti byli převeleni k II.(Stum)./JG 4 a III./JG 4

  nebo absolvovali výcvik na Me 262. Stroj „žlutá

  8“ se zbarvením horních ploch v barvách RLM

  74/75 byl možná po rozpuštění I./JG 4 přidělen

  k III./JG 4. Většina jejích letounů krátce před ka-

  pitulací zůstala v severním Německu, ale někte-

  ří piloti dostali povolení na vlastní pěst odletět

  domů. To by mohlo vysvětlovat, proč byl původní

  stroj I./JG 4 na konci války nalezen v Rakousku.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard44

  Listopad 2024

• Page 45

  Bf 109G-14/AS, WNr. 784993, Uffz. Herbert Maxis, 13./JG 53, Stuttgart-Echterdingen,

  Německo, leden 1945

  WNr. 785083, Sgt. Magg. Aroldo Burei, 1

  a

  Squadriglia, 1

  o

  Gruppo, Caccia ANR,

  Malpensa, Itálie, duben 1945

  Náletu na letiště Mety-Frescaty, obsazeném

  americkými jednotkami, se měl v řadách IV./JG 53

  zúčastnit i Uffz. Maxis. Během letu k cíli napadl

  spolu s dalšími piloty postavení 455. protiletadlo-

  vého oddílu rozmístěného poblíž Ittersdorfu. Byl

  však sestřelen, nouzově přistál a po vystoupení

  z kabiny jej zastřelil příslušník baterie A 739. od-

  dílu polního dělostřelectva. Místo, kde byl Maxis

  pohřben, není známo. Bf 109G-14/AS Uffz. Maxise

  létal kamuflován barvami RLM 74/75/76. Kýlov-

  ka a směrovka pocházely od subdodavatele, byly

  natřeny stejnými barvami s ostře ohraničenými

  skvrnami RLM 74. Černý pruh o šíři 900 mm, obe-

  pínající záď trupu, označoval stroje JG 53 nasaze-

  né v rámci Obrany říše.

  Po vyhlášení Italské sociální republiky 18. září

  1943, což byl loutkový stát na území Itálie obsa-

  zeném německou brannou mocí a pod vedením

  Benita Mussoliniho, jí bylo Německem povoleno

  vytvořit armádu o síle čtyř divizí. Její letecká

  složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale

  Repubblicana, sestávala ze dvou stíhacích skupin

  (Gruppo Caccia), skupiny torpédových bombar-

  dérů (Gruppo Aerosiluranti Buscaglia) a něko-

  lika transportních letek. I

  o

  Gruppo Caccia (Asso

  di Bastoni) nejprve používala Macchi C.205, ná-

  sledně, od listopadu 1944 do února 1945, prošla

  v Holzkirchenu v Německu přeškolením na Me-

  sserschmitty Bf 109. V únoru jednotka obdržela

  Messerschmitty Bf 109 verzí G-10 (vyrobené

  v továrně Erla v Lipsku), G-14 a G-14/AS i několik

  K-4. Původní německé označení bylo přestříkáno

  italskými barvami a stroje obdržely také italské

  označení. Německé kříže byly ponechány pouze

  na spodní straně křídla. Horní plochy byly prav-

  děpodobně v barvách RLM 74/75.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  45

  Listopad 2024

• Page 46

  STAVEBNICE 11/2024

  674006 Bf 109G-6 LööK (Brassin)

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT (Brassin)

  672346 Bf 109G propeller PRINT (Brassin)

  672383 Bf 109G-10/K-4 propeller (Brassin)

  672385 Bf 109G-10 wheels (Brassin)

  672388 Bf 109G-10 cockpit PRINT (Brassin)

  D72048 Bf 109G stencils (Obtisk)

  D72049 Bf 109G Balkenkreuze (Obtisk)

  Pro Bf 109G-6/AS a G-14/AS 1/72

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  OVERTREES

  #70163X

  1/72

  #70165X

  1/72

  OVERLEPT

  #2150-LEPT

  Gustav pt.3

  1/72

  stránka produktu stránka produktu

  stránka produktu

  #674006

  #672344

  #672388

  #672338

  #672383

  INFO Eduard46

  Listopad 2024

• Page 47

  #82109

  Mustang Mk.III

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51B/C Mustang

  v měřítku 1/48; edice ProfiPACK.Stavebnice nabízí možnost postavit si Mustang

  verze B nebo C sloužícího v RAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 7

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  47

  Listopad 2024

• Page 48

  FZ152, W/Cdr Stanisław Skalski, No. 133 (Polish) Wing, Holmsley South,

  Velká Británie, červen-srpen 1944

  FZ152, W/Cdr Stanisław Skalski, No. 133 (Polish) Wing, Coolham,

  Velká Británie duben-květen 1944

  Stanisław Skalski byl velitelem No. 133 Wing

  v období od 4. dubna 1944 do 3. srpna 1944.

  Během tohoto období používal jako svůj osobní

  letoun Mustang sériového čísla FZ152. Původně

  P-51B s/n 43-6533 nesl kamuflážní schéma v ne-

  obvyklém vzoru B, které se vyznačovalo proho-

  zením odstínů kamuflážních polí. Na trup svého

  Mustangu si Skalski nechal pozemním perso-

  nálem nakreslit své iniciály SS, na levou stranu

  trupu pod kabinou znak velitele křídla, za kterým

  byl vyznačeno 17 černých křížů s bílými okraji

  a čtyři kříže bez nich. V období spojeneckého vy-

  lodění v Normandii byl Skalskiho letoun natřen

  černo-bílými invazními pruhy na křídle a trupu.

  W/Cdr Skalski si se svým Mustangem připsal

  24. června 1944 poslední dvě potvrzená vítězství

  ve své válečné kariéře i přesto, že své oběti ne-

  sáhl palbou. Při přiblížení na 150 yardů (135 m)

  se totiž nepřátelské Bf 109 při úhybném manévru

  dotkly křídly a obě se zřítily. Stanislaw Skalski

  byl nejúspěšnějším polským esem druhé světo-

  vé války s bilancí 23 potvrzených sestřelů, jeden

  pravděpodobný a pět poškození nepřátelských

  letounů. Třikrát byl vyznamenán britským DFC

  a obdržel řadu dalších ocenění.

  Stanisław Skalski se narodil 27. listopadu 1915

  v Lambušně u Kodymy (nyní na Ukrajině).

  Po napadení Polska nacistickým Německem se

  stal jedním ze dvou nejúspěšnějších polských

  stíhačů, kteří se účastnili bojů proti německým

  silám. Přes Francii uprchl do Velké Británie,

  v lednu 1940 se připojil k RAF a zúčastnil se Bitvy

  o Británii v řadách No. 501 Sqn Počátkem března

  1942 byl převelen k No. 306 Sqn jako velitel Flight

  B. Od května 1942 byl povýšen a převzal velení

  No. 317 Squadron. Počátkem roku 1943 vedl spe-

  ciální skupinu nazvanou Polish Flying Team ope-

  rující v rámci No. 145 Sqn na Spitfirech Mk.IXc

  v severní Africe. V červenci 1943 se stal velite-

  lem britské No. 601 Sqn. Koncem roku se vrátil

  do Velké Británie, kde létal ve funkci velitele

  No. 131 Wingu v Northoltu, ale v dubnu 1944 se pře-

  sunul k No. 133 Wing, který byl přezbrojen na Mus-

  tangy Mk.III. Zde setrval do poloviny srpna 1944.

  Po válce sloužil na velitelství britských okupač-

  ních vzdušných sil v Německu. Po návratu do Pol-

  ska byl v roce 1949 uvězněn komunisty na základě

  obvinění ze špionáže pro Západ. Strávil šest let

  ve vězení, kde čekal na popravu. V roce 1956 byl

  Skalski propuštěn a rehabilitován. V roce 1957 se

  vrátil k polskému letectvu. Později byl aktivní ve

  sportovním letectví, stal se generálním sekre-

  tářem a viceprezidentem Polského aeroklubu.

  V říjnu 1988 byl povýšen do hodnosti generála (ve

  výslužbě). Zemřel 12. listopadu 2004.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard48

  Listopad 2024

• Page 49

  FB387, S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski, No. 315 Squadron, Brenzett, Kent,

  Velká Británie, srpen 1944

  FZ181, F/Sgt A. J. Fellows, No. 19 Squadron, Funtington, Velká Británie,

  duben-květen 1944

  Mustang Mk.III sériového čísla FB387 byl vyroben

  jako P-51C-10-NT (NA-103) 42-103537 a strávil

  nějaký čas ve skladu, než byl odeslán 28. červen-

  ce 1944 k No. 315 Squadron. Zde si jej vybral jako

  náhradu za svůj původní osobní FB382 velitel pe-

  rutě S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski. Stejně jako

  předchozí Mustang byl i jeho nový FB387 opat-

  řen kódovým označením PK

  -

  G, žlutými symboly

  bomb, reprezentujícími útoky na pozemní cíle

  a skóre zničených německých letounů (černé

  kříže) a sestřelených V-1 (hákové kříže s pře-

  krytými siluetami V-1). Eugeniusz Horbaczewski

  se narodil 28. září 1917 v Kyjevě, vzdělání získal

  v Brest-Litevsku a v roce 1937 vstoupil do pol-

  ského letectva. V září 1939 uprchl přes Rumunsko

  do Francie a odtud se dostal do Velké Británie.

  Po dokončení výcviku u RAF byl koncem roku 1940

  přidělen k No. 303 Squadron a na začátku roku

  1943 byl vybrán do speciální skupiny Polish Flying

  Team, zformované S. Skalskim a operující v rámci

  No. 145 Sqn na Spitfirech Mk.IXc. Nad Tuniskem

  se stal nejúspěšnějším pilotem této skupiny, když

  během necelého měsíce dosáhl pěti vítězství.

  Po rozpuštění Polish Flying Teamu byl přidělen

  k No. 601 Sqn operující v oblasti Středozemního

  moře a na začátku července k No. 43 Sqn, kte-

  ré od srpna velel. Po návratu do Velké Británie

  převzal v únoru 1944 velení No. 315 Sqn, létající

  s Mustangy Mk.III. Dne 18. srpna 1944 byl v oblasti

  Beauvais sestřelen a zahynul, když předtím sám

  sestřelil tři Fw 190.

  Mustangy Mk.III od No. 19 Squadron měly krátce

  po svém vstupu do služby stejně jako všechny

  Mustangy působící v rámci 2TAF aplikovány bílé

  znaky identifikačního značení přijaté v únoru

  1944. O měsíc později a po dostatečném obezná-

  mení spojeneckých osádek s novým typem, byl

  bílý identifikační pruh na směrovém kormidle

  přetřen kamuflážní barvou. S Mustangem sério-

  vého čísla FZ181 létal u No. 19 Squadron nejčastěji

  F/Sgt. A. J. Fellows, který si pod kabinu nechal

  nakreslit nápis „MITZIE I“.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  49

  Listopad 2024

• Page 50

  STAVEBNICE 11/2024

  FB260, G/Cpt Brian A. Eaton, No. 329 Wing, Itálie, podzim 1944

  HB900, F/Lt Reginald A. Wild DFC, No. 112 Squadron, Creti LG, Itálie, červenec 1944

  Australan Brian Alexander Eaton narukoval do

  RAAF v lednu 1936. Do vypuknutí války sloužil

  jako instruktor létání. V Austrálii působil až do

  října 1942, kdy odplul do severní Afriky a připo-

  jil se k Australanům působícím na této frontě.

  Na začátku roku 1943 byl přidělen k No. 3 Squad-

  ron v severní Africe, kde létal na stíhacích P-40

  Kittyhawk. Navzdory tomu, že byl krátce po pří-

  jezdu třikrát sestřelen během deseti dnů, Eaton

  se rychle vypracoval na velícího důstojníka jed-

  notky a do konce roku byl vyznamenán Zásluž-

  ným leteckým křížem (DFC). V srpnu 1944 se vrá-

  til k operačnímu létání a převzal velení No. 239

  Wing, kde nahradil W/Cdr Larryho Wilmota. Po

  Wilmotovi převzal Mustang sériového čísla FB260,

  na který následně aplikoval svůj monogram BE

  a znak Wingu. Eaton vedl No. 239 Wing až do kon-

  ce války. Byl vyznamenám DFC a DSO plus Bar.

  Po válce zůstal v RAAF a velel No. 81 Squadron

  v Japonsku a No. 78 Squadron na Maltě. V letech

  1957 až 1959 velel základně RAAF ve William-

  townu, poté zastával řadu vyšších velitelských

  pozic. Z RAAF odešel v prosinci 1973 a stal se

  výkonným ředitelem společnosti Rolls-Royce

  v Canbeře. Zemřel v roce 1992 ve věku 75 let.

  Reginald Albert Wild se narodil 16. června 1922

  v Lauře v Jižní Austrálii a před vstupem do RAAF

  se živil jako klempíř. Dne 1. února 1941 byl vyslán

  na Blízký východ, kde absolvoval dva turnusy

  u No. 112 Squadron. Ke svému druhému služební-

  mu turnusu nastoupil F/Lt Reginald Wild 1. června

  1944 k No. 112 Sqn jako velitel Flight A. Squadrona

  byla čerstvě vyzbrojena novými Mustangy Mk.III.

  Jako svůj osobní Mustang si Wild vybral stroj sé-

  riového čísla HB900 (s/n 42-103869) a pravidelně

  s ním létal až do konce svého turnusu 14. října

  1944. Kromě žraločí tlamy, tradičního rozpozná-

  vacího znaku všech letounů No. 112 Squadron, se

  jeho Mustang vyznačoval na levé straně přídě

  namalovanou karikaturou postavičky Wimpyho

  a také neobvyklým kódovým označením „?“, kte-

  ré již dříve nosily u No. 122 Squadron velitelské

  Kittyhawky S/Ldr Billyho Drakea. Po odchodu

  S/Ldr Drakea od No. 112 Squadron si kód s otaz-

  níkem oblíbil i F/Lt Wild a používal jej na svých

  Kittyhawcích. Během druhé světové války dosáhl

  tří potvrzených sestřelů, jednoho pravděpodob-

  ného a jeden letoun poškodil, za což mu bylo

  23. července 1943 uděleno vyznamenání DFC.

  Všech úspěchů dosáhl na Kittyhawcích. Po válce

  vstoupil do Královského australského námořnic-

  tva a v letech 1951-52 létal u No. 808 Squadron

  z paluby HMAS Sydney na letounech Hawker Sea

  Fury během Korejské války. Od poloviny roku 1953

  až do jejího rozpuštění v roce 1954 této jednotce

  velel.

  INFO Eduard50

  Listopad 2024

• Page 51

  FE1449 P-51B/C seatbelts STEEL (fotolept)

  644268 P-51B/C LööK (Brassin)

  644278 P-51B/C framed canopy LööKplus (Brassin)

  644279 P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus (Brassin)

  648986 P-51B/C wheels diamond tread (Brassin)

  648987 P-51B/C wheels oval tread (Brassin)

  648988 P-51B/C wheels cross tread (Brassin)

  648989 P-51B/C wheels block tread (Brassin)

  648990 P-51B/C wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 (Brassin)

  648992 P-51B/C exhaust stacks (Brassin)

  648993 P-51B/C exhaust stacks w/fairing (Brassin)

  648994 P-51B/C undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648997 P-51B/C gun bays PRINT (Brassin)

  6481001 P-51B/C 108gal drop tanks PRINT (Brassin)

  6481002 P-51B/C seat Type 1 PRINT (Brassin)

  6481003 P-51B/C seat Type 2 PRINT (Brassin)

  6481004 P-51B/C engine (Brassin)

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT (Brassin)

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller (Brassin)

  6481007 P-51B/C Hamilton Standard propeller uncuffed (Brassin)

  6481008 P-51B/C bazooka rocket launcher (Brassin)

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT (Brassin)

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT (Brassin)

  6481031 P-51B/C gun sights PRINT (Brassin)

  6481032 P-51B Malcolm Hood canopy cockpit PRINT (Brassin)

  6481039 P-51B/C seat w/ integral belts Type 1 PRINT (Brassin)

  6481040 P-51B/C seat w/ integral belts Type 2 PRINT (Brassin)

  6481041 P-51B/C seat w/ integral belts Type 3 PRINT (Brassin)

  3DL48177 P-51B/C SPACE (3D obtisk)

  EX1036 P-51B/C framed canopy TFace (maska)

  EX1037 P-51B/C Malcolm Hood canopy TFace (maska)

  EX1038 P-51B/C US national insignia (maska)

  EX1051 P-51B/C framed canopy (maska)

  EX1052 P-51B/C Malcolm Hood canopy (maska)

  Pro Mustang Mk.III 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  OVERTREES

  #82105X

  P-51B/C Mustang w/o

  dorsal fin & Malcom

  Hood canopy 1/48

  #82106X

  P-51B/C Mustang w/o

  dorsal fin & Birdcage

  canopy 1/48

  OVERLEPT

  #82109-LEPT1

  Mustang Mk.III

  1/48

  stránka produktu stránka produktu stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2024

  FB254, No. 260 Squadron, Cutella LG, Itálie, duben-květen 1944

  Mustang sériového čísla FB254 (s/n 42-103148)

  byl součástí první dodávky Mustangů série III,

  která byla odeslána do Itálie. Byl přidělen

  k No. 260 Squadron s kódy HS

  -

  J, u níž nosil pře-

  zdívkou Jovial Judge. Následně byl FB254 pře-

  místěn k No. 112 Squadron, kde s kódovými písme-

  ny GA

  -

  Y létal do 11. ledna 1945, kdy byl poškozen

  flakem a kanadský pilot W/O J. S. Duncan byl nu-

  cen s hořícím Mustangem nouzově přistát. Těžce

  popálený Duncan byl zachráněn starým italským

  rolníkem, a převezen do nemocnice v Ravenně.

  INFO Eduard

  51

  Listopad 2024

• Page 52

  #70171

  P-51D-5

  1/72

  Stavebnice amerického stíhacího letounu P-51D-5 z období 2.světové války

  v měřítku 1/72; edice ProfiPACK.Stavebnice je zaměřena na letouny

  bez hřbetní kýlové plochy.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard52

  Listopad 2024

• Page 53

  s/n 44-13321, Lt. George E. Preddy, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, červenec 1944

  s/n 44-13318, Lt. Col. Thomas L. Hayes Jr., 364th FS, 357th FG, 8th AF, Leiston,

  Velká Británie, srpen 1944

  George Earl Predddy, budoucí stíhací eso s nej-

  vyšším počtem sestřelů na P-51 Mustang, se na-

  rodil 5. února 1919 ve městě Greensboro, Severní

  Karolína. Již před válkou Preddy složil pilotní

  zkoušky a v roce 1940 se třikrát pokoušel vstou-

  pit do US Navy, ale byl vždy odmítnut. Počtvrté

  to zkusil u USAAC a byl v roce 1940 přijat, prošel

  stíhacím výcvikem a byl spolu s 49th PS přesunut

  do Austrálie. Na P-40E dosáhl při obraně přísta-

  vu Darwin dvou poškození japonských letadel.

  Po kolizi během cvičného letu byl v červenci 1942

  zraněn a odeslán zpět do Spojených států. Další

  bojové nasazení jej čekalo v Evropě od září 1943,

  již v řadách 352nd FG na P-47. Preddyho neka-

  muflovaný letoun měl příď v modré barvě, stejně

  jako další stroje 352nd FG. Na fotografii z konce

  července je na přídi Preddyho stroje namalová-

  no již 23 sestřelů v podobě malých křížů. Stroj

  již nemá kompletní invazní pruhy, zůstaly pouze

  na spodních plochách křídla a trupu. V srpnu 1944

  byl Major Preddy odeslán na odpočinek do Spoje-

  ných států, po návratu v říjnu převzal velení nad

  jednou z podřízených squadron 352nd FG, 328th

  FS. Dne 25. prosince v ranních hodinách během

  pronásledování Fw 190 nad frontou byl Preddyho

  stroj zasažen omylem americkými protiletadlovci.

  Ještě se pokusil nouzově přistát poblíž protileta-

  dlové baterie, ale smrtelně zraněn nedaleko od

  ní havaroval.

  Thomas Lloyd Hayes se narodil 31. března 1917

  v Portlandu ve státě Oregon a po studiu na Ore-

  gon State College vstoupil do USAAF. Po výcviku

  byl zařazen k 35th PG, se kterou od ledna bránil

  v kokpitu strojů P-40 Jávu proti japonským silám.

  Po zranění během souboje se Zery od 3. Kōkūtai

  dne 20. února 1942 byl odeslán na Novou Guineu,

  kde byl zařazen k 41st PS, létající na Airacobrách.

  Na podzim roku 1942 byl Thomas Hayes odeslán

  zpět do USA, kde byl od května 1943 zařazen

  k 357th FG, s níž absolvoval závěrečný výcvik

  a již v čele 364th FS odeslán do Velké Británie,

  s níž létal až do 11. srpna 1944, kdy byl odeslán

  zpět do Spojených států. Během bojů 2. světové

  války dosáhl celkem 8,5 sestřelu. Po ukončení

  2. světové války zůstal u amerického vojenského

  letectva, do důchodu odešel v hodnosti Brigadier

  General v únoru 1970. Stroj Lt. Col. Hayese nesl

  na levé straně přídě nápis Frenesi podle teh-

  dy populární písně Free ‘n Easy. Nad výfuky byl

  zaznamenám počet misí v podobě 85 bombiček.

  Jaké kamuflážní barvy byly na letounech 357th

  FG použity, není zcela jasné. Zatímco pamětníci

  hovoří o britských odstínech Dark Green a Medi-

  um Sea Gray, dochované barevné snímky hovoří

  spíš ve prospěch amerických barev Olive Drab

  a Neutral Grey. Příď strojů 357th FG zdobila žlu-

  točervená šachovnice, vrtulový kužel byl natřen

  stejnými barvami.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  53

  Listopad 2024

• Page 54

  STAVEBNICE 11/2024

  s/n 44-13606, Capt. Claude J. Crenshaw, 369th FS, 359th FG, 8th AF,

  East Wretham, Velká Británie, září 1944

  s/n 44-13859, Lt. Walter Mullins, 55th FS, 20th FG, 8th AF, Kings Cliffe,

  Velká Británie, září 1944

  Čtyřiadvacetiletý rodák z Monroe v Lousianě,

  Claude James Crenshaw, vstoupil do řad Army

  Air Corps v prosinci 1942. Po výcviku byl zařazen

  k 359th FG sídlící na základně East Wretham ve

  Velké Británii. Po devítiměsíční túře, během níž

  sestřelil sedm nepřátelských letadel, byl převe-

  len zpět do Spojených států, kde dále působil jako

  instruktor létání. Zúčastnil se také války v Kore-

  ji a ve Vietnamu, do důchodu odešel v hodnosti

  Lieutenant Colonel v roce 1965. Jeho stroj létal

  v původním zbarvení, v němž přicházely stroje

  z výroby. Zelené zbarvení přídě označovalo stroje

  359th Fighter Group, stroj má již odstraněné tzv.

  invazní pruhy na trupu i křídle. Spolu s nimi byl

  odstraněn z kýlovky a kormidla černý pruh.

  Kromě různých pojmenování strojů jmény pří-

  telkyň, dětí či manželek, se na přídích některých

  strojů objevovaly kresby více či méně oděných

  slečen. Úroveň jejich vyhotovení vždy záleželo na

  uměleckém nadání členů pozemního personálu,

  pokud se tedy někdo takový u jednotky vyskytoval.

  Jedním z Mustangů, které nesly na přídi kresbu

  „pin-up girl“, byl i stroj 55th Fighter Squadron,

  s nímž létal Lt. Mullins. Zbarvení, v němž dora-

  zil stroj z výroby, bylo doplněno o olivovou barvu

  na horních plochách trupu a křídla. Příslušnost

  k 55th FS prozrazuje jak trupový kód KI, tak

  i černý trojúhelník na kýlovce a směrovce, v němž

  bylo taktické písmeno stroje v bílé barvě.

  INFO Eduard54

  Listopad 2024

• Page 55

  OVERTREES

  #70171X

  P-51D-5

  1/72

  OVERLEPT

  #70171-LEPT1

  P-51D-5

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  SS826 P-51D seatbelts STEEL (fotolept)

  674012 P-51D-5 LööK (Brassin)

  672358 P-51D exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672359 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT (Brassin)

  672360 P-51D wheel bay PRINT (Brassin)

  672361 P-51D Hamilton Standard propeller PRINT (Brassin)

  672362 P-51D Hamilton Standard propeller uncuffed PRINT (Brassin)

  672363 P-51D-5 cockpit PRINT (Brassin)

  672366 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  672367 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  672368 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  672369 P-51D wheels block tread (Brassin)

  672370 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  672371 P-51D wheels block tread 2 (Brassin)

  672372 P-51D seat PRINT (Brassin)

  672373 P-51D 75gal drop tanks PRINT (Brassin)

  672375 P-51D 110gal fuel tanks PRINT (Brassin)

  672377 P-51D gun sights PRINT (Brassin)

  672378 P-51D bazooka rocket launcher (Brassin)

  672379 P-51D gun bays PRINT (Brassin)

  672384 P-51D undercarriage legs PRINT (Brassin)

  3DL72035 P-51D-5 SPACE (3D obtisk)

  D72050 P-51D stencils (obtisk)

  D72051 P-51D US national insignia (obtisk)

  CX664 P-51D US national insignia (maska)

  CX665 P-51D surface panels (maska)

  CX673 P-51D (maska)

  Pro P-51D-5 1/72

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 11/2024

  s/n 44-13321, Capt. John M. Simmons Jr., 317th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina,

  Itálie, srpen 1944

  John Mack Simmons, rodák z Gadsdenu v Alaba-

  mě, vstoupil do armádních rezerv v červnu 1942,

  letecký výcvik započal v lednu 1943. Po jeho ab-

  solvování v listopadu 1943 byl odeslán k 317th FS

  na italské bojiště. Od poloviny dubna zde létal na

  strojích P-47, v květnu byla celá 325th FG vybave-

  na vynikajícími Mustangy. Během bojů 2. světové

  války sestřelil John Simmons celkem sedm ne-

  přátelských letadel, po válce zůstal u vojenského

  letectva. Dne 18. ledna 1961 zahynul při havárii

  stroje T-33 během přiblížení na přistání. Stroje

  325th FG byly již od působení na africké půdě

  označovány žlutočernou šachovnicí na ocasních

  plochách kvůli identifikaci svého doprovodu od

  bombardérů, kteří je posléze nazývali Checker-

  tails. Rozměry jednotlivých čtverců šachovnice

  byly u strojů P-51 10 × 10 palců. Stroj s číslem

  27 nesl na levé přídi název Devastating Dottie,

  z pravé strany měl napsáno Lady Janie VIII.

  Šéfmechanik Ebert označoval všechny stroje,

  které měl v péči, jako Lady Janie.

  #672363

  #672373

  INFO Eduard

  55

  Listopad 2024

• Page 56

  STAVEBNICE 11/2024

  #84203

  Bf 109G-4

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu

  Bf 109G-4 v měřítku 1/48; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  Brassin: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard56

  Listopad 2024

• Page 57

  STAVEBNICE 11/2024

  Bf 109G-4, WNr. 19527, Fw. Viktor Petermann, 5./JG 52, Anapa,

  Sovětský svaz, červen 1943

  Bf 109G-4/R6, Obfw. Rainer Pöttgen, 3. /JG 27, Fels am Wagram,

  Rakousko, únor 1944

  V kokpitu tohoto letounu byl Viktor Petermann

  sestřelen 6. června 1943 sovětským stíhačem nad

  Kubání, ale po několika dnech se mu podařilo do-

  stat zpět k vlastním jednotkám. Pod kabinou le-

  tounu byl namalován znak JG 52, malý čertík byl

  znakem 5. Staffel. Dříve se u tohoto stroje někdy

  mylně uvádělo výrobní číslo 19257. Petermann,

  rodák z krušnohorských Vejprt, sestřelil během

  války celkem 64 nepřátelských letadel. Svou

  bojovou kariéru zahájil v roce 1942 jako číslo

  Gordona Golloba, Kommodora JG 52. Dne

  29. února 1944 byl vyznamenán Rytířským křížem.

  V té době však bojově nelétal, protože jej 1. října

  1943 sestřelil vlastní flak. Petermann musel nou-

  zově přistát a přišel o levé předloktí. Přes tento

  handicap se k bojovému létání vrátil, podařilo se

  mu dosáhnout čtyř dalších sestřelů a dokonce

  absolvoval výcvik na proudových Me 262.

  Rainer Pöttgen byl nejznámějším „katschmar-

  kem“ legendárního stíhače Hanse-Joachima

  Marseilleho. V Africe sloužil u I./JG 27 od pro-

  since 1941 a skvěle plnil roli spolehlivého čísla,

  které kryje svému vedoucímu záda a umožňuje

  mu tak plné soustředění na cíl. Své první vítězství

  získal až po stovce bojových letů absolvovaných

  s Marseillem, 1. června 1942. Kvůli vysokému po-

  čtu vítězství svého vedoucího dostal Pöttgen pře-

  zdívku létající počítadlo (fliegendes Zählwerk).

  S Marseillem letěl i během osudného dne, při

  němž slavný pilot zahynul. Pöttgen sloužil v roce

  1943 s I./JG 27 nejprve ve Francii, kde během jara

  a léta docílil čtyř vítězství. Na konci července

  1943 se jeho jednotka přesunula do Rakouska

  a byla začleněna do Obrany Říše. Proti čtyřmoto-

  rovým bombardérům byla výzbroj jejích letounů

  posílena kanóny MG 151/20 pod křídlem. Pöttgen

  válku přežil a na kontě měl celkem sedm vítěz-

  ství. Patřil mezi vážené členy veteránské organi-

  zace JG 27.

  INFO Eduard

  57

  Listopad 2024

• Page 58

  STAVEBNICE 11/2024

  Bf 109G-4/Trop, WNr. 10795, Oblt Wolfgang Tonne, 3./JG 53,

  Bizerta, Tunisko, únor 1943

  Bf 109G-4/R6, Hptm. Waldemar Wübke, 7./JG 54, Lille-Vendeville,

  Francie, březen 1943

  Wolfgang Tonne se narodil 28. února 1918

  v Moosbachu a v roce 1937 nastoupil vojenskou

  službu u Luftwaffe. V květnu 1940 se v řadách

  JG 53 účastnil bitvy o Francii, poté bojoval v Bitvě

  o Británii. S JG 53 létal během operace Barba-

  rossa, na konci roku 1941 se ale jednotka přesu-

  nula do Středomoří na Sicílii, aby odtud podpo-

  rovala útoky na Maltu. Zde získal v lednu 1942

  Tonne funkci velitele 3. Staffel. V květnu 1942 byla

  3./JG 53 opět odeslána na východní frontu

  a Wolfgang Tonne tam dosáhl 101. sestřelu, za

  což byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou

  ratolestí. V říjnu 1942 byla 3./JG 53 odvelena do

  severní Afriky. Tonneho žlutá 7, pod níž byla za-

  malovaná číslice 6 po předchozím uživateli, měla

  symboly vyznamenání a sestřelů namalována na

  levé straně směrovky. V dubnu 1943 se Tonneho

  jednotka nacházela na letišti Protville v Tunisku

  a on si 20. dubna 1943 připsal 122. sestřel. Při ná-

  vratu na domovské letiště ve svém Bf 109G-6/R1

  WNr. 16523 provedl vítězný výkrut, zřejmě však

  špatně odhadl výšku a ztratil kontrolu nad svým

  strojem. Riskantní manévr ho při následné havá-

  rii stál život.

  Waldemar Wübke byl jedním z mála stíhacích

  pilotů Luftwaffe, kteří přežili bojovou službu tr-

  vající celou válku. Připsal si celkem 15 sestřelů,

  přičemž boje zahájil jako Leutnant u 9. Staffel,

  III./JG 54 během bitvy o Británii a ukončil ji jako

  Hauptmann, létající na Fw 109D-9 z „Papagai Sta-

  ffel“, která kryla Me 262 Gallandovy JV 44 při ná-

  vratu z misí. JG52 začala válku na západní frontě,

  ale během operace Barbarossa byla přidělena

  ke skupině armád Sever jako součást Luftflotte 1.

  V únoru 1943 ale byla III./JG 54 převelena zpět na

  západ. Zde měla nahradit jednu z Gruppe JG 26.

  Dne 1. února 1943 byla z Heiligenbeilu odeslána

  7. a 9. Staffel do Lille – Vendeville, kde tyto

  jednotky převzaly nové Bf 109G-4. Nicméně již

  25. března 1943 dostala celá III./JG 54 rozkaz

  k přesunu do Oldenburgu, aby se stala součás-

  tí systému Obrany říše. Bf 109G-4 přicházely

  k 7. Staffel JG 54 z větší části od jiných jedno-

  tek. Stroje III. Gruppe byly na trupu označovány

  vlnovkou v barvě Staffel. Spodní část motorového

  krytu byla nastříkána žlutou barvou, stejně jako

  směrové kormidlo.

  INFO Eduard58

  Listopad 2024

• Page 59

  STAVEBNICE 11/2024

  #8227

  F6F-3

  Stavebnice amerického palubního druhoválečného stíhacího

  letounu F6F-3 v měřítku 1/48 edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  Reedice

  INFO Eduard

  59

  Listopad 2024

• Page 60

  Lt. Oscar I. Chenoweth, VF-38, Segi Point, ostrov New Georgia, září 1943

  Ens. Gordon A. Stanley, VF-27, USS Princeton (CVL-23), October 1944

  Oscar Ivan Chenoweth se narodil 16. července

  1917 v oregonském Salemu. Po studiu na střed-

  ní škole nastoupil na Oregon State University,

  v roce 1940 studium přerušil a v říjnu 1940 vstou-

  pil do řad námořnictva. Po absolvování stíhacího

  výcviku působil Ens. Chenoweth jako instruktor

  u cvičné jednotky. V polovině roku 1943 byl ode-

  slán k VF-38 působící v Pacifiku. Zde dosáhl své-

  ho prvního sestřelu 15. září 1943, kdy nedaleko

  ostrova Ballale sestřelil japonské Zero. Od ledna

  1944 létal u VF-17 na Corsairech, kde dosáhl dal-

  ších 7,5 vítězství nad japonskými stroji. Od června

  1944 velel squadroně střemhlavých bombardérů.

  V roce 1954 opustil americké námořnictvo a ná-

  sledně pracoval pro firmu Chance Vought. Zemřel

  9. května 1968 na infarkt. Červený lem výsostných

  znaků byl zrušen k 14. srpnu 1943 kvůli možné zá-

  měně s japonskými Hinomaru. Není fotograficky

  potvrzené, že Chenowethův letoun měl červené

  lemy v době dosažení prvního sestřelu. Je možné,

  že v té době již nesl znaky s modrým lemem.

  Gordon Arthur Stanley, narozený 13. června 1921

  v Seattlu ve státě Washington, během 2. světové

  války sestřelil 8 nepřátelských letadel, všechny

  v řadách VF-27. Tato jednotka se proslavila unikát-

  ním markingem – kočičí tlamou a očima, které na

  přídě všech Hellcatů jednotky namaloval Robert

  Burnell. Většina Hellcatů s tlamami byla zničena

  24. října 1944 během bitvy o záliv Leyte. Letouny

  skončily na mořském dně spolu s lehkou letad-

  lovou lodí Princeton, potopenou pumou svrženou

  ze střemhlavého bombardéru D4Y Suisei (Judy).

  VF-27 poté působila z paluby CVL-22 Indepen-

  dence, ovšem již bez kočičích tlamiček a očí.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard60

  Listopad 2024

• Page 61

  VF-8, USS Intrepid, léto 1943

  Lt J. E. Lochridge, VF-34, ostrov Nissan, 1944

  Druhá jednotka s označením VF-8 byla založe-

  na 1. června 1943 a pod vedením LCdr. Williama

  M. Collinse Jr. byla odeslána k výcviku na palubu

  USS Intrepid, která v té době plula v Karibském

  moři. Tříbarevná kamufláž, zavedená od 5. ledna

  1943 pro stroje používané v Pacifiku, sestávala

  z barev Nonspecular Sea Blue, Semigloss Sea

  Blue, Intermediate Blue a Nonspecular White.

  U tohoto stroje byla provedena mírně odlišně než

  u ostatních strojů. Výsostné znaky s červeným

  lemem byly zavedeny k 28. červnu 1943.

  Velmi netypickým markingem – bílým hřbetem

  trupu a částí ocasních ploch – se pyšnily Hell-

  caty z VF-34. Neobvyklá je také přítomnost pin-

  -upky, námořní stíhačky je nosily jen velmi zřídka.

  Na krytu motoru je nastříkané evidenční číslo,

  používané zřejmě během distribuce strojů od vý-

  robce k jednotkám.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard

  61

  Listopad 2024

• Page 62

  OTU VF-2, NAS Melbourne, Austrálie, říjen 1944

  Naval Air Station Melbourne byla založena 20. říj-

  na 1942 a první výcvik jednotky OTU VF-2 začal

  18. ledna 1943 na strojích F4F Wildcat. Stroje Hell-

  cat začaly k jednotce přicházet počínaje 1. červ-

  nem 1943, kompletně nahradily původně používa-

  né Wildcaty k 1. říjnu 1944 a jejich počet kolísal

  mezi 75 až 150 stroji. Během roku 1943 absolvo-

  valo pilotní výcvik na této základně 546 pilotů,

  od ledna do října 1944 dalších 916 pilotů. Hellcaty

  této jednotky nesly na přední části motorového

  krytu výrazný marking v podobě pruhů či jiných

  geometrických tvarů.

  STAVEBNICE 11/2024

  OVERTREES

  #8221X

  F6F-3

  1/48

  OVERLEPT

  #8227-LEPT1

  F6F-3

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  48585 F6F undercarriage (fotolept)

  48588 F6F gun bay (fotolept)

  491346 F6F-3 (fotolept)

  644011 F6F-3 LööK (Brassin)

  648102 F6F wheels (Brassin)

  648683 F6F exhaust stacks (Brassin)

  648747 F6F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648798 F6F wheel bays PRINT (Brassin)

  3DL48068 F6F-3 SPACE (3D obtisk)

  D48055 F6F-3 part 1 (obtisk)

  D48058 F6F-3 stencils (obtisk)

  EX865 F6F-3 TFace (maska)

  EX996 F6F-3 US national insignia (maska)

  EX1003 F6F-3 US national insignia w/ red outline (maska)

  Pro F6F-3 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #648798

  #648747

  INFO Eduard62

  Listopad 2024

• Page 63

  STAVEBNICE 11/2024

  #8227

  F6F-3

  Stavebnice britského prvoválečného stíhacího letounu

  DH-2 v měřítku 1/48; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  Reedice

  INFO Eduard

  63

  Listopad 2024

• Page 64

  5967, Robert H. M. S. Saundby, No. 24 Squadron RFC, Francie, červenec 1916

  No. 5998, Capt. John O. Andrews, No. 24 Squadron, RFC, Francie, 1916

  Celé jméno tohoto pilota od No. 24 Sqn znělo

  Robert Henry Magnus Spencer Saundby. Během

  první světové války dosáhl celkem pěti sestřelů,

  z toho tři zaznamenal v kokpitu DH-2, se kterým

  získal také své první vítězství. Dne 31. července

  1916 si nárokoval sestřel německého Fokkeru

  Eindecker, a ten mu byl připsán jako OOC (Out of

  Control). V průběhu téhož boje, který se údajně

  odehrál východně od Roiselu, byl ale sám zraněn.

  Zřejmě to nebylo příliš vážné, protože se 6. srpna

  podle záznamů podělil o další sestřel s Johnem

  O. Andrewsem. Později byl Saundby převelen

  k No. 41 Sqn a jeho poslední obětí se stala vzdu-

  choloď Zeppelin L48. Během druhé světové války

  se jako člen štábu Bomber Command RAF účast-

  nil plánování kobercových náletů na německá

  města. Obdržel řadu britských i zahraničních

  vyznamenání, byl povýšen do rytířského stavu

  a službu opustil v roce 1946 jako vicemaršál le-

  tectva.

  Letoun DH-2 výrobního čísla 5998 pilotovalo stí-

  hací eso s dvanácti sestřely na kontě, kapitán

  John Oliver Andrews. Ten svou leteckou kariéru

  zahájil jako pozorovatel a střelec na letounech

  Avro 504 u No. 5 Sqn RFC. Pilotní kvalifikaci získal

  14. října 1915 a byl přidělen k No 24 Sqn, vybavené

  letouny DH-2. Často podstupoval souboje s ně-

  meckými stíhacími esy a 27. dubna 1916 poškodil

  Eindecker pilotovaný Maxem Immelmannem. Dne

  22. listopadu 1916 získal svůj sedmý a poslední

  sestřel u No. 24 Sqn. Zdá se, že jeho obětí se stal

  Stefan Kirmaier, velitel Jasta 2 a eso s jedenácti

  sestřely. Následujícího dne se Andrews zúčast-

  nil boje, který si vyžádal život esa se sedmi se-

  střely a velitele No 24 Sqn Lanoe Hawkera, který

  se stal obětí Manfreda Freiherr von Richthofena.

  Andrews byl poté převelen k No. 66 Sqn a létal

  na letounech Sopwith Pup. Celkem získal devět

  potvrzených sestřelů a dva mu byly přiznány jako

  OOC (Out of Control). Druhým esem, které léta-

  lo na tomto letounu, byl Sidney Edward Cowan.

  Na tomto letounu sestřelil u Le Sars německý

  dvoumístný LVG, čímž získal svůj pátý ze svých

  sedmi sestřelů. Zemřel 17. listopadu 1916.

  STAVEBNICE 11/2024

  INFO Eduard64

  Listopad 2024

• Page 65

  No. 6011, Capt. Arthur G. Knight, No. 24 Squadron RFC, Francie, 1916

  No. 7851, Capt. William G. S. Curphey, No. 32 Squadron RFC, Francie, 1916

  Arthur Gerald Knight získal na tomto letounu

  22. června 1916 své první vzdušné vítězství. Jeho

  oběť byla identifikována jako dvoumístný němec-

  ký LVG, zničený v okolí Courcelette ve Francii.

  Knight do okamžiku své smrti sestřelil osm ne-

  přátelských letadel, přičemž všech vítězství do-

  sáhl na DH-2. Dne 28. října 1916 se zúčastnil boje,

  během kterého došlo ke smrtelné srážce mezi

  velitelem Jasta 2 Oswaldem Boelckem a jeho

  kolegou Erwinem Böhmem. Dne 20. prosince 1916

  Knight sám zahynul, neboť se stal třináctou obětí

  německé legendy Manfreda von Richthofena.

  William George Sellar Curphey získal sestřel

  identifikovaný jako dvoumístný LVG dne 22. srp-

  na 1916, když letěl na tomto letounu. Do své smrti

  15. května 1917 sestřelil celkem šest nepřátel-

  ských letadel. Všech svých vítězství dosáhl s DH-2

  a No. 32 Sqn. Existence tohoto letounu skončila

  7. ledna 1917 ve 1230, kdy jej sestřelil Lt. d. R.

  Erwin Boehme z Jasta 2. V té době jej pilotoval

  E. G. S. Wagner, příslušník No 32 Sqn, který sestřel

  nepřežil a stal se Böhmeho devátou obětí (Böhme

  dosáhl do konce války celkem 24 sestřelů). Černé

  disky kol s bílými středy a kód C1 identifikují tento

  letoun jako součást C Flightu od No. 32 Squadron.

  STAVEBNICE 11/2024

  OVERTREES

  #8094X

  DH-2 1/48

  OVERLEPT

  #8094-LEPT1

  DH-2 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Listopad 2024

• Jak na plasty? Část II. – příprava plastů na zástavbu doplňkových sad

  Mnoho méně zkušených modelářů má velkou fobii z řezání do plastů nebo z většího ztenčování plastových dílů pro zástavbu doplňkových sad. V tomto díle bych chtěl čtenářům představit, že tyto pokročilejší modelářské činnosti nejsou nic těžkého a s využitím vhodných nástrojů a pomůcek se dá snadno dobrat k potřebným úpravám. Prakticky všechny větší brassinové sady po modeláři vyžadují, aby podobné úpravy při jejich zástavbách provedl. Pokud se někteří modeláři obávají doplňkové sady kupovat právě kvůli zmíněným úpravám, chtěl bych jim ukázat, že to s trochou praxe zvládnou i oni. V článku demonstruji přípravu křídla P-51B/C 1/48 pro zástavbu brassinové sady zbraňových šachet. Představím dvě metody – za pomocí pouze základních modelářských nástrojů a poté s pomocí jemné vrtačky a frézky od firmy Proxxon.

  Jak na plasty?

  STAVEBNICE

  Jakub Nademlejnský

  Mnoho méně zkušených modelářů má velkou

  fobii z řezání do plastů nebo z většího zten-

  čování plastových dílů pro zástavbu doplňko-

  vých sad. V tomto díle bych chtěl čtenářům

  představit, že tyto pokročilejší modelářské

  činnosti nejsou nic těžkého a s využitím

  vhodných nástrojů a pomůcek se dá snad-

  no dobrat k potřebným úpravám. Prakticky

  všechny větší brassinové sady po modeláři

  vyžadují, aby podobné úpravy při jejich zá-

  stavbách provedl. Pokud se někteří modeláři

  obávají doplňkové sady kupovat právě kvůli

  zmíněným úpravám, chtěl bych jim ukázat,

  že to s trochou praxe zvládnou i oni. V člán-

  ku demonstruji přípravu křídla P-51B/C 1/48

  pro zástavbu brassinové sady zbraňových

  šachet. Představím dvě metody – za pomo-

  cí pouze základních modelářských nástrojů

  a poté s pomocí jemné vrtačky a frézky od

  firmy Proxxon.

  Část II. – příprava plastů

  na zástavbu doplňkových

  sad

  Titulní fotografie přibližuje nářadí a pomůcky,

  které používám pro úpravy plastů – řezání

  a větší broušení.

  Na začátku tohoto článku bych chtěl připomenout základy

  z minulého článku – využití kleští s jednou čepelí pro odštípnutí dílů

  polovin křídel z rámečků. Spodní vtoky odštípávám tak, že plochu

  čepele kleští položím zároveň s rovinou křídla.

  INFO Eduard66

  Listopad 2024

• Page 67

  STAVEBNICE

  Klasické vtoky odštípávám tak, že mám kleště položené kolmo

  na rovinu křídla.

  …nebo ořežu ostrým skalpelem.

  Otřepy po vtocích poté zabrousím brousítkem…

  Křídlo Mustangu má z vnitřní strany připravené naznačení místa, které

  se má odříznout. Toto vyznačené místo nám pomůže orientovat se

  zevnitř a určit prostor, který budeme odřezávat nebo ubrušovat.

  Kryty se dají odříznout i pomocí základních modelářských nástrojů.

  Nejdříve vezmu ostré rydlo a celou paneláž krytů šachty několikrát

  dokola přeryju, abych prohloubil rytí v místě, kde budu ubírat materiál.

  INFO Eduard

  67

  Listopad 2024

• Page 68

  STAVEBNICE

  Následně vezmu ruční držák se sklíčidly a připevněným vrtákem.

  Vrtákem udělám několik děr do místa, které chci odstranit.

  Je dobré mít děr co nejvíce a hustěji u sebe, usnadňuje to práci.

  Více děr poté můžu klasickými kleštěmi spojit do jedné velké díry.

  Taková hustota děr je ideální.

  INFO Eduard68

  Listopad 2024

• Page 69

  STAVEBNICE

  Do takového většího otvoru se dostanu i skalpelem a můžu začít

  postupně části materiálu odřezávat. Postupně se přibližuji k linkám rytí,

  které jsem v prvním kroku protáhl rydlem.

  Skalpelem nakonec zarovnám rohy a mám otvor připravený.

  Když už jsem blízko u rytí, používám místo skalpelu tenké brousítko.

  Stopy po prachu z plastu nebo nerovné řezy poté zahladím

  lepidlem Mr. Cement S od Gunze Sangyo.

  Druhou, rychlejší a pohodlnější metodou, jak otvor vyřezat,

  je použít automatickou jemnou brusku a vrtačku. Já v tomto postupu

  použil vrtačku od firmy Proxxon, ovšem výrobců podobných nástrojů, je více.

  INFO Eduard

  69

  Listopad 2024

• Page 70

  STAVEBNICE

  Do vrtačky jsem nasadil zubařskou frézku

  a zevnitř jsem zeslabil plast, který je

  vyznačen silným rytím tam, kde budu

  odřezávat kryty zbraňové šachty.

  Následně opět vrtačkou vyvrtám díry do křídla. Strojní vrtačkou to jde velice rychle.

  INFO Eduard70

  Listopad 2024

• Page 71

  STAVEBNICE

  Poté mohu brousit širokým brousítkem.

  Kompletně navrtané kryty, které je potřeba odstranit.

  Malé díry opět propojím do většího otvoru kleštěmi. Vznikne velký otvor, do kterého se již pohodlně vejdou další nástroje.

  INFO Eduard

  71

  Listopad 2024

• Page 72

  STAVEBNICE

  Celý otvor následně začistím lepidlem Mr. Cement S.

  Nyní je křídlo hotové

  pro zástavbu zbraňové

  šachty. Celá operace mi

  trvala přibližně 15 minut.

  Odřezávat části křídla skalpelem. A dobrousit potřebné části malým brousítkem.

  Pokračování s dalšími

  technikami v příštích číslech...

  INFO Eduard72

  Listopad 2024

• Page 73

• Page 74

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-39Q v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 3 sad pro Bf 109G-10 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - vrtule

  - kola podvozku

  644287

  P-39Q LööK

  1/48 Arma Hobby

  674020

  Bf 109G-10 LööKplus

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard74

  Listopad 2024

• Page 75

  674021

  B-24H LööKplus

  1/72 Airfix

  Soubor 3 sad pro B-24H v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-14/AS v měřítku

  1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674022

  Bf 109G-14/AS LööK

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  75

  Listopad 2024

• Page 76

  BRASSIN

  6481036

  P-38F/G left engine PRINT

  1/48 Tamiya

  Postavené galerie na straně 114.

  Brassinová sada - detailní levý motor pro P-38F

  nebo P-38G v měřítku 1/48. Sada obsahuje též

  kryty motoru. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 43 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - kokpit pro P-51B s překrytem

  kabiny typu Malcolm Hood v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 43 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481032

  P-51B Malcolm Hood canopy cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard76

  Listopad 2024

• Page 77

  BRASSIN

  6481039

  P-51B/C seat w/ integral belts Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B nebo

  P-51C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - hlavně kulometů pro Bulldog

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481044

  Bulldog gun barrels PRINT

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Listopad 2024

• Page 78

  6481046

  Bulldog seat PRINT

  1/48 Airfix

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro Bulldog

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bulldog

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  6481045

  Bulldog wheels

  1/48 Airfix

  INFO Eduard78

  Listopad 2024

• Page 79

  6481047

  F4U-1A seat w/ integral belts PRINT

  1/48 Magic Factory

  Brassinová sada - sedačka pilota pro F4U-1A

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro F4U-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481048

  F4U-2 seat w/ integral belts PRINT

  1/48 Magic Factory

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Listopad 2024

• Page 80

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky s kruhovým průřezem

  pro P-39 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481050

  P-39 exhaust stacks rounded PRINT

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  Brassinová sada - výfuky typu "rybí ocas"

  pro P-39 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481049

  P-39 exhaust stacks fishtail PRINT

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Listopad 2024

• Page 81

  Brassinová sada - hlavně kulometů pro P-39

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481053

  P-39 gun barrels

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-39

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481054

  P-39 seat PRINT

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Listopad 2024

• Page 82

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35B

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672390

  F-35B wheels

  1/72 Tamiya

  stránka produktu

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-10

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 11 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672388

  Bf 109G-10 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Listopad 2024

• Page 83

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35B

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672391

  F-35B ejection seat PRINT

  1/72 Tamiya

  stránka produktu

  BRASSIN

• Page 84

  Collection of 4 sets for F-35C in 1/72 scale.

  Recommended kit: Italeri

  - AIM-120C AMRAAM

  - GBU-12

  - GBU-31(V)3/B JDAM

  - AIM-9X

  All sets included in this BIG SIN are available separately,

  but with every BIG SIN set you save up to 30 %.

  SIN67225

  F-35C armament

  1/72 Italeri

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard84

  Listopad 2024

• Page 85

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Page 86

  FOTOLEPTY

  LISTOPAD 2024

  Studebaker US6-UC

  1/35 ICM

  #36525

  INFO Eduard86

  Listopad 2024

• Page 87

  Mi-24P cargo interior

  1/48 Trumpeter

  #481151

  FOTOLEPTY

  Mi-24P

  1/48 Trumpeter

  #491482

  #FE1482

  #FE1483

  INFO Eduard

  87

  Listopad 2024

• Page 88

  INFO Eduard88

  Listopad 2024

• Page 89

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  89

  Listopad 2024

• Page 90

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard90

  Listopad 2024

• Page 91

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  91

  Listopad 2024

• Page 92

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard92

  Listopad 2024

• Page 93

• Page 94

  snadná

  aplikace

  3DL48199 Mi-24P SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48200

  Mustang Mk.III SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Listopad 2024

• Page 95

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL48201 P-39N SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48202

  F-4C SPACE 1/48 Hobby 2000/Academy

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  95

  Listopad 2024

• Page 96

  3DL72048 F-15D SPACE 1/72 Fine Molds

  stránka produktu

  SPACE

  3DL72047 F-15C SPACE 1/72 Fine Molds

  stránka produktu

  INFO Eduard96

  Listopad 2024

• Page 97

  SPACE

  3DL72049 F-35C SPACE 1/72 Italeri

  SPACE

  stránka produktu

  INFO Eduard

  97

  Listopad 2024

• Page 98

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG5374 USS Ranger CV-4 1/350 Trumpeter

  BIG49425

  A-10C 1/48 Great Wall Hobb

  BIG49426

  B-17F regular nose PART I 1/48 Eduard

  53311 USS Ranger CV-4 part 1 1/350

  53312 USS Ranger CV-4 part 2 1/350

  53313 USS Ranger CV-4 part 3 1/350

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491458 A-10C 1/48

  FE1459 A-10C seatbelts STEEL 1/48

  EX1049 A-10C 1/48

  491460 B-17F cockpit 1/48

  491462 B-17F nose interior (alternate nose, sprue X) 1/48

  491463 B-17F radio compartment 1/48

  491464 B-17F waist section 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Listopad 2024

• Page 99

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49427 B-17F alternate nose (frame X) PART I 1/48 Eduard

  BIG49428

  B-17F PART II 1/48 Eduard

  BIG72183

  B-24H 1/72 Airfix

  491460 B-17F cockpit 1/48

  491461 B-17F nose interior 1/48

  491463 B-17F radio compartment 1/48

  491464 B-17F waist section 1/48

  481147 B-17F undercarriage & exterior 1/48

  481148 B-17F ammo feed chutes 1/48

  491465 B-17F bomb bay 1/48

  491466 B-17F wooden floors & ammo boxes 1/48

  72739 B-24H undercarriage 1/72

  72740 B-24H bomb bay 1/72

  73829 B-24H cockpit & engines 1/72

  73830 B-24H nose & radio compartment 1/72

  CX667 B-24H 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  99

  Listopad 2024

• Page 100

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1071 Mi-24P

  1/48 Trumpeter

  EX1072 Mi-24P TFace

  1/48 Trumpeter

  EX1073 P-39N

  1/48 Arma Hobby

  EX1074 P-39N TFace

  1/48 Arma Hobby

  EX1075 F-4C TFace

  1/48 Hobby 2000/Academy

  CX674 F-15C

  1/72 Fine Molds

  CX675 F-15D

  1/72 Fine Molds

  CX676 Bf 109G wings leading

  edge wavy lines

  1/72

  EX1072 Mi-24P TFace

  EX1072 Mi-24P TFace

  EX1074 P-39N TFace

  EX1074 P-39N TFace

  EX1074 P-39N TFace

  EX1074 P-39N TFace

  EX1072 Mi-24P TFace

  EX1072 Mi-24P TFace

  EX1071 Mi-24P

  EX1071 Mi-24P

  EX1073 P-39N

  EX1073 P-39N

  INFO Eduard100

  Listopad 2024

• Page 101

  MASKY

  EX1075 F-4C TFace

  CX674 F-15C

  CX675 F-15D

  CX674 F-15C

  CX675 F-15D

  EX1075 F-4C TFace

  EX1075 F-4C TFace EX1075 F-4C TFace

  INFO Eduard

  101

  Listopad 2024

• Page 102

  NOVINKY

  LISTOPAD 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2150 Gustav pt.3 Dual Combo 1/72 Limited

  82109 Mustang Mk.III 1/48 ProfiPACK

  70171 P-51D-5 1/72 ProfiPACK

  84203 Bf 109G-4 1/48 Weekend

  8227 F6F-3 Reedice 1/48 ProfiPACK

  8094 DH-2 Reedice 1/48 ProfiPACK

  53316 USS Midway CV-41 part 3 1/350 Trumpeter

  36525 Studebaker US6-U3 1/35 ICM

  481151 Mi-24P cargo interior 1/48 Trumpeter

  481152 P-39N landing flaps 1/48 Arma Hobby

  481153 F-4C exterior 1/48

  Hobby 2000/Academy

  481154 F-4C air brakes 1/48 Hobby 2000/Academy

  491482 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  491484 P-39N 1/48 Arma Hobby

  491486 F-4C 1/48

  Hobby 2000/Academy

  73835 F-15C 1/72 Fine Molds

  73836 F-15D 1/72 Fine Molds

  73837 F-35C 1/72 Italeri

  FE1482 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  FE1483 Mi-24P seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1484 P-39N 1/48 Arma Hobby

  FE1485 P-39N seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1486 F-4C 1/48

  Hobby 2000/Academy

  FE1487 F-4C seatbelts STEEL 1/48 Hobby 2000/Academy

  SS835 F-15C 1/72 Fine Molds

  SS836 F-15D 1/72 Fine Molds

  SS837 F-35C 1/72 Italeri

  EX1071 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  EX1072 Mi-24P TFace 1/48 Trumpeter

  EX1073 P-39N 1/48 Arma Hobby

  EX1074 P-39N TFace 1/48 Arma Hobby

  EX1075 F-4C TFace 1/48

  Hobby 2000/Academy

  CX674 F-15C 1/72 Fine Molds

  CX675 F-15D 1/72 Fine Molds

  CX676 Bf 109G wings leading edge wavy lines 1/72

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG5374 USS Ranger CV-4 1/350 Trumpeter

  BIG49425 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  BIG49426 B-17F regular nose PART I 1/48 Eduard

  BIG49427 B-17F alternate nose (frame X) PART I 1/48 Eduard

  BIG49428 B-17F PART II 1/48 Eduard

  BIG72183 B-24H 1/72 Airfix

  INFO Eduard102

  Listopad 2024

• Page 103

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644287 P-39Q LööK 1/48 Arma Hobby

  674022 Bf 109G-14/AS LööK 1/72 Eduard

  6481032 P-51B Malcolm Hood

  canopy cockpit PRINT 1/48 Eduard

  6481036 P-38F/G left engine PRINT 1/48 Tamiya

  6481039 P-51B/C seat

  w/ integral belts Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  6481044 Bulldog gun barrels PRINT 1/48 Airfix

  6481045 Bulldog wheels 1/48 Airfix

  6481046 Bulldog seat PRINT 1/48 Airfix

  6481047 F4U-1A seat w/ integral belts PRINT 1/48 Magic Factory

  6481048 F4U-2 seat w/ integral belts PRINT 1/48 Magic Factory

  6481049 P-39 exhaust stacks fishtail PRINT 1/48 Arma Hobby

  6481050 P-39 exhaust stacks rounded PRINT 1/48 Arma Hobby

  6481053 P-39 gun barrels 1/48 Arma Hobby

  6481054 P-39 seat PRINT 1/48 Arma Hobby

  672388 Bf 109G-10 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672390 F-35B wheels 1/72 Tamiya

  672391 F-35B ejection seat PRINT 1/72 Tamiya

  674020 Bf 109G-10 LööKplus 1/72 Eduard

  674021 B-24H LööKplus 1/72 Airfix

  SIN67225 F-35C armament 1/72 Italeri

  3DL48199 Mi-24P SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48200 Mustang Mk.III SPACE 1/48 Eduard

  3DL48201 P-39N SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48202 F-4C SPACE 1/48

  Hobby 2000/Academy

  3DL72047 F-15C SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72048 F-15D SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72049 F-35C SPACE 1/72 Italeri

  LISTOPAD 2024

  INFO Eduard

  103

  Listopad 2024

• Page 104

  POSTAVENO

  postavil Jan Baranec

  #11175

  MARKING G

  stránka produktu

  1/48

  Použité doplňky:

  648061 HVAR rockets (Brassin)

  648887 FM-2 wheels (Brassin)

  648890 FM-2 gun barrels PRINT (Brassin)

  648896 FM-2 cockpit w/ armoured

  headrest PRINT (Brassin)

  648901 FM-2 exhausts PRINT (Brassin)

  648956 FM-2 wheel bay PRINT (Brassin)

  648960 FM-2 engine PRINT (Brassin)

  Sledujte mě zde: https://www.instagram.com/48_scale_hangar/

  INFO Eduard104

  Listopad 2024

• Page 105

  #648896

  stránka produktu

  POSTAVENO

  FM-2 cockpit

  w/ armoured

  headrest PRINT

  INFO Eduard

  105

  Listopad 2024

• Page 106

  POSTAVENO

  FM-2 wheel bay PRINT

  #648956

  stránka produktu

  INFO Eduard106

  Listopad 2024

• Page 107

  POSTAVENO

  FM-2 engine PRINT

  #648960

  stránka produktu

  INFO Eduard

  107

  Listopad 2024

• Page 108

  POSTAVENO

  INFO Eduard108

  Listopad 2024

• Page 109

  POSTAVENO

  VC-93, Lt(jg) Robert Sullivan, USS Petrof Bay, Okinawa, duben–květen 1945

  VC-93 byla založena 23. února 1944 a od 14. října

  toho roku procházela jako první jednotka výcvi-

  kem na palubě USS Matanikau. Tato loď v násle-

  dujících měsících až do června 1945 vycvičila při

  plavbách podél kalifornského pobřeží na 1332 pi-

  lotů. VC-93 vystřídala 10. března 1945 na palubě

  USS Petrof Bay VC-76 a z Guamu, kde k výměně

  došlo, vyplula 21. března jako součást Task Unit

  52.1.2 vstříc přípravám na bitvu o Okinawu. Pi-

  loti VC-93 podporovali námořní pěchotu nejprve

  při dobýváni souostroví Kerama a Keise Shima

  a poté při hlavní operaci na Okinawě. Od 13. dubna

  se pak piloti zaměřili na neutralizaci japonských

  letišť na souostroví Sakashima, odkud vzlétali pi-

  loti Kamikaze. Až do konce své mise 26. května

  zničili piloti VC-93 mnoho nepřátelských letounů

  na zemi a 17 jich sestřelili. Dva z těchto sestře-

  lů si na své konto připsal Lt(jg) Robert Sullivan.

  Ke své další misi vyplula VC-93 na palubě USS

  Steamer Bay 10. června 1945 a jako součást

  3rd Fleet pomáhala od 14. června při neutralizaci

  japonských letišť v souostroví Sakishima Gunto.

  Poté již následoval návrat do San Diega a ko-

  nec války. Letouny VC-93 operující z paluby USS

  Petrof Bay nesly rozlišovací symbol v podobě

  čtyřlístku na SOP a na pravé horní a levé spodní

  polovině křídla. Celomodré zbarvení doplnil na

  pravé straně pod kabinou fotograficky doložený

  symbol prvního Sullivanova sestřelu. Zda byl i na

  levoboku není jisté.

  INFO Eduard

  109

  Listopad 2024

• Page 110

  POSTAVENO

  stránka produktu

  1/48

  postavil Matthias Becker

  #11181

  MARKING D

  INFO Eduard110

  Listopad 2024

• Page 111

  POSTAVENO

  P-51C-1-NT, s/n 42-103309, Lt. William B. Overstreet, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston,

  Velká Británie, červen 1944

  “Bill” Overstreet se proslavil zejména historkou

  o tom, jak pronásledoval německý Bf 109 skrze

  oblouky Eiffelovy věže. Souboj se měl odehrát ně-

  kdy na jaře roku 1944, ale je otázkou, zda k prů-

  letu skrze Eiffelovku skutečně došlo. Není známo

  ani přesné datum souboje, a v německých zázna-

  mech neexistuje zmínka o tak zvláštní události,

  jakou by byl stíhací letoun, který se zřítil do pa-

  řížských ulic… Overstreet byl nicméně agresivní

  a schopný pilot a například 3. září 1944 se zúčast-

  nil přísně tajné mise, při které dálkově ovládaný

  čtyřmotorový bombardér zaútočil na silně chrá-

  něnou německou ponorkovou základnu chráně-

  nou skalisky. Následně létal další tajné mise na

  podporu francouzského odboje, při kterých často

  přistával za nepřátelskými liniemi. Jeho Berlin

  Express, se kterým měl podletět Eiffelovu věž,

  nesl částečný nátěr olivovou barvou na vrchních

  plochách, zatímco boční a spodní byly ponechány

  v přírodní barvě kovu a hliníkovém nátěru.

  INFO Eduard

  111

  Listopad 2024

• Page 112

  POSTAVENO

  postavil Paolo Portuesi

  #11107

  MARKING A

  INFO Eduard112

  Listopad 2024

• Page 113

  POSTAVENO

  WNr. 5102, Lt. Herbert Kunze, Stab I./JG 77, Döberitz, Německo, červen 1940

  Tento letoun byl vyroben v závodu WNF na po-

  čátku podzimu 1939 a obdržela jej I./JG 77 pod

  velením Hptm. Johannese Jankeho. Před vypuk-

  nutím druhé světové války se jeho jednotka často

  přesouvala. Není divu, že příslušníci I./JG 77 sami

  sobě ironicky říkali ‘Wanderzirkus Janke’ (Janke-

  ho potulný cirkus). Své pocity z neustálých přesu-

  nů vyjádřili emblémem jednotky, ošlapanou botou.

  Jankeho pobočník (Adjutant) Lt. Kunze původně

  používal Bf 109E-1 se jménem „Sepp” pod kabinou,

  ale pro svůj nový Bf 109E-3 zvolil malbu malého

  králíka s kopím mezi ušima a nápisem „Kieki”.

  Kamufláž tvoří barvy RLM 71, 02 a 65. Kunze se

  narodil v Berlíně v roce 1918, v září 1940 dosáhl

  dvou vítězství a dočkal se povýšení do hodnosti

  Oberleutnant. Padl v boji se Spitfiry z 603. peruti

  14. září 1940. Jeho Bf 109E-4 WNr. 3759 "<+" se

  zřítil u Lympne. O dva dny později byl pochován

  na hřbitově v Hawkinge.

  INFO Eduard

  113

  Listopad 2024

• Page 114

  POSTAVENO

  1/48

  P-38F/G

  left engine

  PRINT

  stránka produktu

  postavil Jan Baranec

  #6481036

  Sledujte mě zde: https://www.instagram.com/48_scale_hangar/

  INFO Eduard114

  Listopad 2024

• Page 115

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  115

  Listopad 2024

• Page 116

  ON APPROACH

  PROSINEC 2024

  644290

  P-39N LööK

  1/48 Arma Hobby

  644291

  A-4M mod. 1970 LööK

  1/48 Magic Factory

  BIG33164 AH-64A early 1/35 Trumpeter

  BIG49429 Fulmar Mk.II 1/48 Trumpeter

  BIG49430 U-2S 1/48 Hobby Boss

  BIG49431 A-4B 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  BIG49432 A-4C 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  644290 P-39N LööK 1/48 Arma Hobby

  644291 A-4M mod. 1970 LööK 1/48 MAGIC FATORY

  644292 A-4M mod. 1975 LööK 1/48 MAGIC FATORY

  624005 Spitfire Mk.VIII exhaust fishtail PRINT 1/24 Airfix

  624006 Spitfire Mk.VIII wheels 4spoke 1/24 Airfix

  635037 Sd.Kfz. 251/1 Ausf. D

  radio equipment dark yellow PRINT 1/35 Border Model

  648813 Python 5 PRINT 1/48

  6481037 P-38F/G right engine PRINT 1/48 Tamiya

  6481055 MG 15 magazines & case catchers PRINT 1/48

  672389 P-51D engine PRINT 1/72 Eduard

  672392 F-35B cockpit PRINT 1/72 Tamiya

  672393 Chinook HC.1 wheels 1/72 Airfix

  672394 US 500lb bombs PRINT 1/72

  672395 WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT 1/72

  672396 WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT 1/72

  672397 WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT 1/72

  672398

  L-410UVP 2024 ex-Gavia EDUARD EDITION upgrade set 1/72 Gavia/Eduard

  644288 P-39Q LööKplus 1/48 Arma Hobby

  644289 Bulldog Mk.II LööKplus 1/48 Airfix

  SIN648134 P-51B Birdcage canopy ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN67226 P-51D-5 ESSENTIAL 1/72 Eduard

  BIG ED (prosinec)

  BRASSIN (prosinec)

  LöökPlus (prosinec)

  BIGSIN (prosinec)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-4M v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne,

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-39N v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644291

  A-4M mod. 1975 LööK

  1/48 Magic Factory

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-4M v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard116

  Listopad 2024

• Page 117

  624005

  Spitfire Mk.VIII exhaust fishtail PRINT

  1/24 Airfix

  624006

  Spitfire Mk.VIII wheels 4 spoke

  1/24 Airfix

  635037

  Sd.Kfz. 251/1 Ausf. D radio equipment dark yellow PRINT

  1/35 Border Model

  Brassinová sada - výfuky typu "rybí ocas" pro Spitfire

  Mk.VIII v měřítku 1/24. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Spitfire Mk.VIII

  v měřítku 1/24. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - barvená radiostanice pro Sd.Kfz. 251/1

  Ausf.D v měřítku 1/35. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Border Model

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 11 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  ON APPROACH

  INFO Eduard

  117

  Listopad 2024

• Page 118

  ON APPROACH

  PROSINEC 2024

  648813

  Python 5 PRINT

  1/48

  6481037

  P-38F/G right engine PRINT

  1/48 Tamiya

  6481055

  MG 15 magazines & case catchers PRINT

  1/48

  Brassinová sada - řízené střely Python 5 pro izraelské

  letouny v měřítku 1/48. Sada obsahuje 4 střely.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - pravý motor pro P-38F a P-38G

  v měřítku 1/48. Kryty motoru jsou součástí sady.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 41 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - zásobníky a lapače nábojnic

  pro kulomety MG 15 v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  10 zásobníků a 10 lapačů (2 typy,l 5+5 ks).

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard118

  Listopad 2024

• Page 119

  ON APPROACHPROSINEC 2024

  672389

  P-51D engine PRINT

  1/72 Eduard

  672392

  F-35B cockpit PRINT

  1/48 Tamiya

  672393

  Chinook HC.1 wheels

  1/72 Airfix

  Brassinová sada - motor pro P-51D v měřítku 1/72.

  Kryty motoru jsou součástí sady. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 32 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro F-35B

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 7 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Chinook HC.1

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a záďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  119

  Listopad 2024

• Page 120

  ON APPROACH

  672394

  US 500lb bombs PRINT

  1/72

  Brassinová sada - 500liberní US pumy v měřítku

  1/72. Sada obsahuje 6 pum. Vyrobeno přímým 3D

  tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  672396

  WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT

  1/72

  Brassinová sada - kyslíkové nádrže pro vícemotorová letadla

  USAAF z doby 2. sv. války v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  6 nádrží. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672395

  WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT

  1/72

  Brassinová sada - kyslíkové nádrže pro vícemotorová

  letadla USAAF z doby 2. sv. války v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje 6 nádrží. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  PROSINEC 2024

  INFO Eduard120

  Listopad 2024

• Page 121

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kyslíkové nádrže pro vícemotorová letadla

  USAAF z doby 2. sv. války v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  6 nádrží. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672397

  WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT

  1/72

  Brassinová sada - vrtule, sosáčky vzduchu

  a podvozek pro L-410UVP v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Gavia / Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  672398

  L-410UVP 2024 ex-Gavia EDUARD EDITION upgrade set

  1/72 Gavia/Eduard

  PROSINEC 2024

  INFO Eduard

  121

  Listopad 2024

• Page 122

  ON APPROACH

  644288

  P-39Q LööKplus

  1/48 Arma Hobby

  Soubor 4 sad pro P-39Q v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně kulometů

  - sedačka pilota

  - maska pro barvení

  644289

  Bulldog Mk.II LööKplus

  1/48 Airfix

  Soubor 5 sad pro Bulldog Mk.II v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně kulometů

  - kola podvozku

  - sedačka pilota

  - maska pro barvení

  PROSINEC 2024

  INFO Eduard122

  Listopad 2024

• Page 123

  SIN648134

  P-51B Birdcage canopy ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  SIN67226

  P-51D-5 ESSENTIAL

  1/72 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-51B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - vrtule

  - podvozkové nohy BRONZ

  - 75gal přídavné palivové nádrže

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  Soubor 3 sad pro P-51D-5 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - vrtule

  - zbraňové šachty v křídle

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHPROSINEC 2024

  INFO Eduard

  123

  Listopad 2024

• Page 124

  FOTOLEPTY

  53317 USS Midway CV-41 part 4 1/350 Trumpeter

  36526 M48A3 1/35 I LOVE KIT

  36527 M2 Bradley 1/35 MAGIC FACTORY

  23040 Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  23041 Spitfire Mk.VIII landing flaps 1/24 Airfix

  23042 Spitfire Mk.VIII engine & undercarriage 1/24 Airfix

  23043 Spitfire Mk.VIII seatbelts STEEL 1/24 Airfix

  491488 F-86A 1/48 Clear Prop

  491490 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  491492 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  73838 Meteor FR.9 1/72 Airfix

  ZOOMY

  FE1488 F-86A 1/48 Clear Prop

  FE1489 F-86A seatbelts STEEL 1/48 Clear Prop

  FE1490 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  FE1491 MiG-35 seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1492 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  FE1493 F4U-2 seatbelrs STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS838 Meteor FR.9 1/72 Airfix

  MASKY

  LX009 Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  LX010 Spitfire Mk.VIII TFace 1/24 Airfix

  EX1076 F-86A 1/48 Clear Prop

  EX1077 F-86A TFace 1/48 Clear Prop

  EX1078 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  EX1079 MiG-35 TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1080 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  EX1081 F4U-2 TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1082 Spitfire Mk.IX TFace 1/48 Eduard

  CX677 Meteor FR.9 1/72 Airfix

  CX678 Bf 109G-10 1/72 Eduard

  CX679 Bf 109G-14/AS 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL32028 Spitfire Mk.VIII SPACE 1/24 Airfix

  3DL48203 F-86A SPACE 1/48 Clear Prop

  3DL48204 MiG-35 SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48205 Bf 109G-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48206 F4U-2 SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL72050 Meteor FR.9 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72051 L-39C SPACE 1/72 Eduard

  OBTISK

  D72052 P-51D-5 "357th FG" 1/72 Eduard

  ON APPROACH

  PROSINEC 2024

  INFO Eduard124

  Listopad 2024

• Page 125

  FOTOLEPTY

  53317 USS Midway CV-41 part 4 1/350 Trumpeter

  36526 M48A3 1/35 I LOVE KIT

  36527 M2 Bradley 1/35 MAGIC FACTORY

  23040 Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  23041 Spitfire Mk.VIII landing flaps 1/24 Airfix

  23042 Spitfire Mk.VIII engine & undercarriage 1/24 Airfix

  23043 Spitfire Mk.VIII seatbelts STEEL 1/24 Airfix

  491488 F-86A 1/48 Clear Prop

  491490 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  491492 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  73838 Meteor FR.9 1/72 Airfix

  ZOOMY

  FE1488 F-86A 1/48 Clear Prop

  FE1489 F-86A seatbelts STEEL 1/48 Clear Prop

  FE1490 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  FE1491 MiG-35 seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1492 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  FE1493 F4U-2 seatbelrs STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS838 Meteor FR.9 1/72 Airfix

  MASKY

  LX009 Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  LX010 Spitfire Mk.VIII TFace 1/24 Airfix

  EX1076 F-86A 1/48 Clear Prop

  EX1077 F-86A TFace 1/48 Clear Prop

  EX1078 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  EX1079 MiG-35 TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1080 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  EX1081 F4U-2 TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1082 Spitfire Mk.IX TFace 1/48 Eduard

  CX677 Meteor FR.9 1/72 Airfix

  CX678 Bf 109G-10 1/72 Eduard

  CX679 Bf 109G-14/AS 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL32028 Spitfire Mk.VIII SPACE 1/24 Airfix

  3DL48203 F-86A SPACE 1/48 Clear Prop

  3DL48204 MiG-35 SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48205 Bf 109G-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48206 F4U-2 SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL72050 Meteor FR.9 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72051 L-39C SPACE 1/72 Eduard

  OBTISK

  D72052 P-51D-5 "357th FG" 1/72 Eduard

  ON APPROACH

  Spitfire Mk.IXe 1/48

  #8288

  RR201, F/Lt Richard J. Audet + F/Lt John J. Boyle, No. 411 Squadron,

  ALG B.88 Heesh, Holandsko, prosinec 1944

  PV181, W/Cdr R.A. Berg, No. 132 Wing, ALG B.79 Woendstrecht,

  Holandsko, zima 1944

  TE517, S/Ldr O. Kučera, No. 313 Squadron, RAF Manston,

  Kent, Velká Británe, srpen 1945

  RR201, F/Lt John J. Boyle, No. 411 Squadron, ALG B.88 Heesh,

  Holandsko, únor-duben 1945

  RK889, S/Ldr O. Kučera, No. 313 Squadron, RAF Manston,

  Kent, Velká Británe, květen-červenec 1945

  RK917, G/Cpt Douglas Bader, RAF North Weald, Velká Británie, září 1945

  2058 (ex TE515), 105. Tajeset, základna Ramat David, Izrael, 1951

  PROSINEC 2024

  INFO Eduard

  125

  Listopad 2024

• Page 126

  ON APPROACH

  Bf 109G-14

  1/72

  #70161

  Hptm. Erich Hartmann, 4./JG 52, Csór, Maďarsko,

  listopad 1944

  WNr. 781183, Uffz. Werner Zetzschke, 4./JG 4,

  Darmstadt-Griesheim, Německo, leden 1945

  WNr. 464068, Str. Josip Cekovič,

  2. ZLJ (Zrakoplovno Lovačko Jato), Iesi,

  Itálie, duben 1945

  WNr. 462649, Hptm. Alfred Grislawski, III./JG 53,

  Paderborn, Německo, září 1944

  WNr. 462xxx, Uffz. Karl-Heinz Erler, 16./JG 5, Rygge,

  Norsko, duben 1945

  WNr. 464444, Maj. Carlo Miami, 2

  o

  Gruppo Caccia, ANR, Aviano, Itálie, únor 1945

  PROSINEC 2024

  INFO Eduard126

  Listopad 2024

• Page 127

• Tail End Charlie - Soused

  Když před nějakým časem přišel kolega Jan Bobek s tím, že chce připravit článek o Viktoru Petermannovi, jehož Bf 109 G-4 by se měla objevit na obalu listopadové stavebnice a který je jedním z historických článků tohoto čísla, vybavil se mi začátek prosince roku 1995, kdy jsem, spolu s kolegy z tehdy teprve vznikajícího Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím, dostal pozvánku na setkání veteránů na letiště do Zwickau. Alten Adler, staří orlové, jak si říkali němečtí letečtí veteráni sdružení v Gemeinschaft Der Jagdflieger E V, Jägerkreis Sachsen se zde pravidelně setkávali u jejich „Fliegerstammtisch“. Společenství starých pánů a jejich manželek tvořili bývalí příslušníci stíhacího letectva Luftwaffe, velká část z nich byli příslušníci JG 52 z východní fronty.

  SOUSED

  Jan Zdiarský

  Když před nějakým časem přišel kolega Jan

  Bobek s tím, že chce připravit článek o Vikto-

  ru Petermannovi, jehož Bf 109 G-4 by se měla

  objevit na obalu listopadové stavebnice a který

  je jedním z historických článků tohoto čísla, vy-

  bavil se mi začátek prosince roku 1995, kdy jsem,

  spolu s kolegy z tehdy teprve vznikajícího Muzea

  letecké bitvy nad Krušnohořím, dostal pozvánku

  na setkání veteránů na letiště do Zwickau. Alten

  Adler, staří orlové, jak si říkali němečtí letečtí

  veteráni sdružení v Gemeinschaft Der Jagd-

  flieger E V, Jägerkreis Sachsen se zde pravi-

  delně setkávali u jejich „Fliegerstammtisch“.

  Společenství starých pánů a jejich manželek

  tvořili bývalí příslušníci stíhacího letectva Luft-

  waffe, velká část z nich byli příslušníci JG 52

  z východní fronty. Měl jsem v ten stejný týden za

  sebou pravidelné každoměsíční setkání s našimi

  československými veterány z RAF, kteří se na-

  opak soustředili ve Sdružení čs. zahraničních

  letců 1939-45. Když nás, tehdy nesmělé hochy,

  ve Zwickau přivítali, bylo na mně, abych za sk-

  upinku vykulených Čechů poděkoval a řekl něco

  o nás. Hleděl jsem na staré pány, poprvé jsem

  měl možnost se takto ve velkém setkat z těmi,

  kteří před několika desetiletími byli na té „druhé

  straně“. Vybavila se mi schůze Sdružení oněch

  československých veteránů jen pár dní před

  tím a našim novým německým přátelům jsem

  o tom pověděl. Tedy lépe řečeno, pověděl to můj

  kamarád a muzejní kolega Petr Frank, který má

  slova překládal. Řekl jsem, že velmi nedávno

  jsem byl na podobném setkání s českoslov-

  enskými letci a podle toho, jak mohu pozorovat

  pány ze setkání v Praze, i ty aktuální ze Zwickau,

  vůbec bych na nich nepoznal, že to jsou bývalí

  nepřátelé.

  Někde v polovině dlouhého stolu, u jehož čela

  jsme stáli, se zvedl usměvavý vysoký pán

  v košili s krátkým rukávem, která prozrazovala,

  že levá paže chybí, a řekl mi s úsměvem, abych

  naše československé veterány pozdravoval

  a vyřídil jim, že „nebyli vzájemní nepřátelé, ale

  státem řízení protivníci“.

  Tak nám do života vstoupil Viktor Petermann.

  Samozřejmě, byla to poněkud diplomatická

  formulace, uvědomím-li si krutost bojů le-

  tecké války v letech 1939-45. Zároveň to ale

  vystihuje osobnost pana Petermanna a zcela

  jistě ovlivnila i můj náhled na historii a mnohé

  veterány německého stíhacího letectva, se

  kterými jsme se začali setkávat. Později jsme se

  s panem Petermannem poznali mnohem blíže,

  a ještě mnohokrát se setkali s ním i jeho mi-

  lou manželkou Elfriede. Udiveně jsme tenkrát

  při tom prvním setkání, kdy si s námi později

  sedl ke stolu v koutě místnosti, naslouchali jeho

  vyprávění. Dověděli jsme se, že má potvrzeno

  64 sestřelů, létal s Bf 109 i Me 262 a je nos-

  itelem Rytířského kříže. K našemu vzájemnému

  sblížení zcela jistě pomohlo i to, že jsme byli

  v podstatě sousedé. Jeho rodné Vejprty jsou

  vedlejším městečkem, pouhých šest kilometrů

  vzdáleným od naší Kovářské, v podstatě přes

  kopec. Ačkoliv mu události vyvolané 2. světovou

  válkou nedovolily ve svém rodném městě žít,

  nezanevřel na ně, ani na nás, a jako kamarády

  ze sousedství nás bral.

  Po otevření našeho muzea v roce 1997 se pan

  Petermann účastnil i besed s veterány, které

  jsme pořádali. Tam se několikrát setkal i s těmi

  československými příslušníky RAF, které nechal

  tehdy v prosinci 1995 pozdravovat.

  Na přání Jana Bobka zde připomenu jeden z pří-

  běhů, které nám Viktor Petermann vypravoval

  a který se volně vztahuje k tématu zmíněného

  Jedno z prvních setkání s Viktorem Petermannem na letišti ve Zwickau. Zleva: Karel Hušek, Jan Zdi-

  arský, Lorenz Zentgraf, Viktor Petermann a Petr Frank.

  Adventní setkání Fliegerstammtisch Zwickau, Jägerkreis Sachsen, 11. prosince 1997.

  Viktor Petermann (JG 52, JG 7), Heiz Zimmer (JG 26, JG 4), Petr Frank, Jan Zdiarský.

  INFO Eduard128

  Listopad 2024

• Page 129

  SOUSED

  Jan Zdiarský

  Když před nějakým časem přišel kolega Jan

  Bobek s tím, že chce připravit článek o Vikto-

  ru Petermannovi, jehož Bf 109 G-4 by se měla

  objevit na obalu listopadové stavebnice a který

  je jedním z historických článků tohoto čísla, vy-

  bavil se mi začátek prosince roku 1995, kdy jsem,

  spolu s kolegy z tehdy teprve vznikajícího Muzea

  letecké bitvy nad Krušnohořím, dostal pozvánku

  na setkání veteránů na letiště do Zwickau. Alten

  Adler, staří orlové, jak si říkali němečtí letečtí

  veteráni sdružení v Gemeinschaft Der Jagd-

  flieger E V, Jägerkreis Sachsen se zde pravi-

  delně setkávali u jejich „Fliegerstammtisch“.

  Společenství starých pánů a jejich manželek

  tvořili bývalí příslušníci stíhacího letectva Luft-

  waffe, velká část z nich byli příslušníci JG 52

  z východní fronty. Měl jsem v ten stejný týden za

  sebou pravidelné každoměsíční setkání s našimi

  československými veterány z RAF, kteří se na-

  opak soustředili ve Sdružení čs. zahraničních

  letců 1939-45. Když nás, tehdy nesmělé hochy,

  ve Zwickau přivítali, bylo na mně, abych za sk-

  upinku vykulených Čechů poděkoval a řekl něco

  o nás. Hleděl jsem na staré pány, poprvé jsem

  měl možnost se takto ve velkém setkat z těmi,

  kteří před několika desetiletími byli na té „druhé

  straně“. Vybavila se mi schůze Sdružení oněch

  československých veteránů jen pár dní před

  tím a našim novým německým přátelům jsem

  o tom pověděl. Tedy lépe řečeno, pověděl to můj

  kamarád a muzejní kolega Petr Frank, který má

  slova překládal. Řekl jsem, že velmi nedávno

  jsem byl na podobném setkání s českoslov-

  enskými letci a podle toho, jak mohu pozorovat

  pány ze setkání v Praze, i ty aktuální ze Zwickau,

  vůbec bych na nich nepoznal, že to jsou bývalí

  nepřátelé.

  Někde v polovině dlouhého stolu, u jehož čela

  jsme stáli, se zvedl usměvavý vysoký pán

  v košili s krátkým rukávem, která prozrazovala,

  že levá paže chybí, a řekl mi s úsměvem, abych

  naše československé veterány pozdravoval

  a vyřídil jim, že „nebyli vzájemní nepřátelé, ale

  státem řízení protivníci“.

  Tak nám do života vstoupil Viktor Petermann.

  Samozřejmě, byla to poněkud diplomatická

  formulace, uvědomím-li si krutost bojů le-

  tecké války v letech 1939-45. Zároveň to ale

  vystihuje osobnost pana Petermanna a zcela

  jistě ovlivnila i můj náhled na historii a mnohé

  veterány německého stíhacího letectva, se

  kterými jsme se začali setkávat. Později jsme se

  s panem Petermannem poznali mnohem blíže,

  a ještě mnohokrát se setkali s ním i jeho mi-

  lou manželkou Elfriede. Udiveně jsme tenkrát

  při tom prvním setkání, kdy si s námi později

  sedl ke stolu v koutě místnosti, naslouchali jeho

  vyprávění. Dověděli jsme se, že má potvrzeno

  64 sestřelů, létal s Bf 109 i Me 262 a je nos-

  itelem Rytířského kříže. K našemu vzájemnému

  sblížení zcela jistě pomohlo i to, že jsme byli

  v podstatě sousedé. Jeho rodné Vejprty jsou

  vedlejším městečkem, pouhých šest kilometrů

  vzdáleným od naší Kovářské, v podstatě přes

  kopec. Ačkoliv mu události vyvolané 2. světovou

  válkou nedovolily ve svém rodném městě žít,

  nezanevřel na ně, ani na nás, a jako kamarády

  ze sousedství nás bral.

  Po otevření našeho muzea v roce 1997 se pan

  Petermann účastnil i besed s veterány, které

  jsme pořádali. Tam se několikrát setkal i s těmi

  československými příslušníky RAF, které nechal

  tehdy v prosinci 1995 pozdravovat.

  Na přání Jana Bobka zde připomenu jeden z pří-

  běhů, které nám Viktor Petermann vypravoval

  a který se volně vztahuje k tématu zmíněného

  Jedno z prvních setkání s Viktorem Petermannem na letišti ve Zwickau. Zleva: Karel Hušek, Jan Zdi-

  arský, Lorenz Zentgraf, Viktor Petermann a Petr Frank.

  Adventní setkání Fliegerstammtisch Zwickau, Jägerkreis Sachsen, 11. prosince 1997.

  Viktor Petermann (JG 52, JG 7), Heiz Zimmer (JG 26, JG 4), Petr Frank, Jan Zdiarský.

  článku. V poválečných letech pracoval jako

  občan NDR v obchodě se zemědělskými komodi-

  tami, zejména s obilím, a v rámci svého zaměst-

  nání cestoval na obchodní jednání do Sovět-

  ského svazu. Jednou za nim po jednání přišla

  sovětská tlumočnice a řekla mu: „

  Já Vás znám,

  pane Petermanne…

  “. Sdělení způsobilo přek-

  vapení, načež žena dodala, že za války působila

  v sovětské odposlouchávací službě, která moni-

  torovala radiofonii německého letectva v oblas-

  ti Kubáně v roce 1943. Specialisté této služby,

  povětšinou ženy s perfektní znalostí němčiny,

  znali mnohé z německých letců, kteří působili

  nad téměř statickou frontou po několik měsíců,

  nejen jejich volacími kódy, ale mnohdy i jmény

  a některé dokonce po hlase.

  Pan Petermann byl až do konce svých dnů

  švihák s velkým přehledem a velkým srdcem.

  A zcela jistě jednou z výrazných osobností, která

  ovlivnila styl, kterým Muzeum letecké bitvy nad

  Krušnohořím předává historický odkaz dále.

  Viktor Petermann je připomenut také v Muzeu letecké bitvy

  nad Krušnohořím, v části expozice všeobecně věnované

  Luftwaffe. Pomůcku pro nácvik střelby a identifikace v dolní

  části snímku věnoval našemu muzeu okolo roku 1998.

  Beseda pořádaná muzeem v Kovářské s leteckými veterány v září 1998. V řadě sedí zleva: Hans Bachmann (JG 52), stojící Viktor Petermann (JG 52, JG 7),

  plk. Lubomír Úlehla (311. peruť RAF, FAFL), plk. Petr Uruba (311. peruť RAF), Ewald Herhold (Jasta Helgoland JG 1), Herbert Chlond (ZG 1, JG 4).

  Vlastnoručně psaná statistika válečného příběhu Viktora Petermanna.

  Lt. Viktor Petermann s manželkou a dcerou.

  [Foto archiv Muzea letecké bitvy and Krušnohořím]

  INFO Eduard

  129

  Listopad 2024

• Page 130

• Page 131

• Page 1

  pmk95 facebook

  2

  2

  3

  3

  .

  .

  M

  M

  E

  E

  M

  M

  O

  O

  R

  R

  I

  I

  Á

  Á

  L

  L

  J

  J

  A

  A

  R

  R

  O

  O

  S

  S

  L

  L

  A

  A

  V

  V

  A

  A UURRBBAANNCCEE

  9

  9

  .

  .

  1

  1

  1

  1

  .

  .

  2

  2

  0

  0

  2

  2

  4

  4

  k

  k

  u

  u

  l

  l

  t

  t

  u

  u

  r

  r

  n

  n

  í

  í

  ddůůmm TTeellnniiccee

  S

  S

  p

  p

  e

  e

  c

  c

  i

  i

  á

  á

  l

  l

  n

  n

  í

  í

  o

  o

  c

  c

  e

  e

  n

  n

  ě

  ě

  n

  n

  í

  í

  :

  :

  -

  -

  M

  M

  e

  e

  m

  m

  o

  o

  r

  r

  i

  i

  á

  á

  l

  l

  J

  J

  a

  a

  r

  r

  o

  o

  s

  s

  l

  l

  a

  a

  v

  v

  a

  a

  U

  U

  r

  r

  b

  b

  a

  a

  n

  n

  c

  c

  e

  e

  (

  (

  n

  n

  e

  e

  j

  j

  l

  l

  e

  e

  p

  p

  š

  š

  í

  í

  m

  m

  o

  o

  d

  d

  e

  e

  l

  l

  l

  l

  e

  e

  t

  t

  a

  a

  d

  d

  l

  l

  a

  a

  )

  )

  -

  -

  C

  C

  e

  e

  n

  n

  a

  a

  s

  s

  t

  t

  a

  a

  r

  r

  o

  o

  s

  s

  t

  t

  y

  y

  T

  T

  e

  e

  l

  l

  n

  n

  i

  i

  c

  c

  e

  e

  (

  (

  n

  n

  e

  e

  j

  j

  l

  l

  e

  e

  p

  p

  š

  š

  í

  í

  m

  m

  o

  o

  d

  d

  e

  e

  l

  l

  z

  z

  á

  á

  c

  c

  h

  h

  r

  r

  a

  a

  n

  n

  á

  á

  ř

  ř

  s

  s

  k

  k

  é

  é

  t

  t

  e

  e

  c

  c

  h

  h

  n

  n

  i

  i

  k

  k

  y

  y

  )

  )

  -

  -

  C

  C

  e

  e

  n

  n

  a

  a

  P

  P

  a

  a

  v

  v

  l

  l

  a

  a

  B

  B

  r

  r

  ü

  ü

  m

  m

  e

  e

  r

  r

  a

  a

  (

  (

  n

  n

  e

  e

  j

  j

  l

  l

  e

  e

  p

  p

  š

  š

  í

  í

  m

  m

  o

  o

  d

  d

  e

  e

  l

  l

  z

  z

  č

  č

  e

  e

  s

  s

  k

  k

  é

  é

  h

  h

  i

  i

  s

  s

  t

  t

  o

  o

  r

  r

  i

  i

  e

  e

  d

  d

  o

  o

  r

  r

  .

  .

  1

  1

  9

  9

  4

  4

  5

  5

  )

  )

  -

  -

  C

  C

  e

  e

  n

  n

  a

  a

  k

  k

  l

  l

  u

  u

  b

  b

  o

  o

  v

  v

  é

  é

  s

  s

  t

  t

  a

  a

  v

  v

  b

  b

  y

  y

  2

  2

  0

  0

  2

  2

  4

  4

  (

  (

  V

  V

  á

  á

  l

  l

  k

  k

  a

  a

  o

  o

  b

  b

  e

  e

  n

  n

  z

  z

  í

  í

  n

  n

  -

  -

  b

  b

  i

  i

  t

  t

  v

  v

  a

  a

  n

  n

  a

  a

  d

  d

  K

  K

  r

  r

  u

  u

  š

  š

  n

  n

  o

  o

  h

  h

  o

  o

  ř

  ř

  í

  ímm))

  -

  -

  S

  S

  t

  t

  a

  a

  r

  r

  s

  s

  &

  &

  s

  s

  t

  t

  r

  r

  i

  i

  p

  p

  e

  e

  s

  s

  (

  (

  n

  n

  e

  e

  j

  j

  l

  l

  e

  e

  p

  p

  š

  š

  í

  í

  m

  m

  o

  o

  d

  d

  e

  e

  l

  l

  s

  s

  U

  U

  S

  S

  o

  o

  z

  z

  n

  n

  a

  a

  č

  č

  e

  e

  n

  n

  í

  í

  m

  m

  )

  )

  T

  T

  e

  e

  l

  l

  e

  e

  f

  f

  o

  o

  n

  n

  :

  :

  +

  +

  4

  4

  2

  2

  0

  0

  6

  6

  0

  0

  8

  8

  2

  2

  4

  4

  2

  2

  8

  8

  5

  5

  2

  2

  e

  e

  -

  -

  m

  m

  a

  a

  i

  i

  l

  l

  :

  :

  b

  b

  u

  u

  r

  r

  e

  e

  s

  s

  @

  @

  k

  k

  u

  u

  l

  l

  m

  m

  1

  1

  8

  8

  1

  1

  3

  3

  .

  .

  c

  c

  z

  z

  2

  2

  6

  6

  k

  k

  l

  l

  a

  a

  s

  s

  i

  i

  c

  c

  k

  k

  ý

  ý

  c

  c

  h

  h

  k

  k

  a

  a

  t

  t

  e

  e

  g

  g

  o

  o

  r

  r

  i

  i

  í

  í

  Ž

  Ž

  á

  á

  k

  k

  o

  o

  v

  v

  s

  s

  k

  k

  é

  é

  k

  k

  a

  a

  t

  t

  e

  e

  g

  g

  o

  o

  r

  r

  i

  i

  e

  e

  l

  l

  e

  e

  t

  t

  a

  a

  d

  d

  l

  l

  a

  a

  d

  d

  l

  l

  e

  e

  m

  m

  ě

  ě

  ř

  ř

  í

  í

  t

  t

  e

  e

  k

  k

  ,

  ,

  t

  t

  e

  e

  c

  c

  h

  h

  n

  n

  i

  i

  k

  k

  a

  a

  d

  d

  l

  l

  e

  e

  m

  m

  ě

  ě

  ř

  ř

  í

  í

  t

  t

  e

  e

  k

  k

  ,

  ,

  a

  a

  u

  u

  t

  t

  o

  o

  m

  m

  o

  o

  b

  b

  i

  i

  l

  l

  y

  y

  ,

  ,

  l

  l

  o

  o

  d

  d

  ě

  ě

  ,

  ,

  f

  f

  i

  i

  g

  g

  u

  u

  r

  r

  y

  y

  ,

  ,

  d

  d

  i

  i

  o

  o

  r

  r

  a

  a

  m

  m

  a

  a

  t

  t

  a

  a

  ,

  ,

  p

  p

  a

  a

  p

  p

  í

  í

  r

  r

  o

  o

  v

  v

  e

  e

  m

  m

  o

  o

  d

  d

  e

  e

  l

  l

  y

  y

  a

  a

  d

  d

  a

  a

  l

  l

  š

  š

  í

  í

  .

  .

  .

  .

  .

  .

  -

  -

  A

  A

  l

  l

  l

  l

  Q

  Q

  u

  u

  i

  i

  e

  e

  t

  t

  o

  o

  n

  n

  t

  t

  h

  h

  e

  e

  W

  W

  e

  e

  s

  s

  t

  t

  e

  e

  r

  r

  n

  n

  F

  F

  r

  r

  o

  o

  n

  n

  t

  t

  (

  (

  n

  n

  e

  e

  j

  j

  l

  l

  e

  e

  p

  p

  š

  š

  í

  í

  m

  m

  o

  o

  d

  d

  e

  e

  l

  l

  s

  s

  t

  t

  e

  e

  m

  m

  a

  a

  t

  t

  i

  i

  k

  k

  o

  o

  u

  u

  W

  W

  W

  W

  I

  I

  )

  )

  T

  T

  e

  e

  l

  l

  n

  n

  i

  i

  c

  c

  e

  e

  1

  1

  6

  6

  8

  8

  E

  E

  5

  5

  0

  0

  °

  °

  4

  4

  3

  3

  '

  '

  3

  3

  8

  8

  .

  .

  1

  1""NN 1133°°5577''4488..55""EE

  V

  V

  Ý

  Ý

  S

  S

  T

  T

  A

  A

  V

  V

  A

  A

  P

  P

  L

  L

  A

  A

  S

  S

  T

  T

  I

  I

  K

  K

  O

  O

  V

  V

  Ý

  Ý

  C

  C

  H

  H

  A

  A

  P

  P

  A

  A

  P

  P

  Í

  Í

  R

  R

  O

  OVVÝÝCCHH MMOODDEELLŮŮ

  JEDNOTA

  Ústí nad Labem

  OBEC

  TELNICE

  SDH

  TELNICE

• Úvodník

  
  

  Dobrý večer, vážení přátelé,

  vítám vás u předposledního Infa letošního roku. Listopad je pro nás tradičně jedním z nejrušnějších měsíců, letos může být tím úplně nejrušnějším měsícem tohoto roku. Bude se toho dít hodně, i když ne vše z naší činnosti bude zcela prvoplánově viditelné. Těmi viditelnými aktivitami bude bezesporu naše účast na výstavách a s nimi spojené akce. Už příští víkend budeme v Telfordu na Scale Model Word. Máme tam jen malý, ovšem vzhledem k jeho velikosti také pekelně drahý, stánek. S účastí naší výpravy v Telfordu se bude krýt krátká čtyřdenní Afterparty, tradičně určená pro ty, kdo do Telfordu ani nepojedou, ani nepoletí. Na Telford máme nabito, povezeme tam nejen první Profipack dvaasedmdesátinového Mustanga, P-51D-5, ale podobně jako v případě E-daye, i do Telfordu máme připravenou tematickou novinku, čtvrtkového Mustanga Mk.III. Původně to měla být jen jednoduchá výstavní Limitka v bílé krabici, ale nakonec jsme si řekli, že britské Mustangy stojí za víc a předělali jsme tu stavebnici na klasický Profipack. Nepochybuji, že přijde k chuti všem příznivcům RAF a britských strojů všeobecně, stejně jako reedice Profipacku DH-2.

  DH-2 je velmi stará, ale stále hezká stavebnice. Předloha byla ještě vyrobena poctivě ručně, forma je galvanická. Stále dobře funguje, i po více než čtvrtstoletí od svého vzniku. Mohli byste si říct, proč DH-2 nevydáváme v edici Heavy Retro. Odpověď je jednoduchá. Svým provedením, čistotou práce a typem formy už tato stavebnice patří do současné doby. Pravdou je, že patří do jejích samých počátků, ale je to styl práce, který tvoří přímou vývojovou linii až k současným moderním stavebnicím. Ostatně nejde jen o výlisky. Také obrázek na krabici byl svým autorem, Martinem Novotným, vytvořen ručně. Přesto má se současnými boxarty mnoho společného, jak naznačuje i box art story Honzy Bobka na téma děje zachyceného na tomto obraze.

  Na samém konci listopadu, poslední listopadovou sobotu, letošní výstavní sezónu zakončíme v Bratislavě na obnovené Plastikové zimě. Jsme zvědaví, jak bude výstava a soutěž v nových prostorách vypadat. V Bratislavě budu i já osobně, slíbil jsem udělat slovenskou verzi Kotle. Bude se tedy jmenovat Kotol, moderovat ho bude Ján Moravčík a pokud jsem předběžnou domluvu s organizátory pochopil správně, bude to diskuze ve stoje, tedy na stojáka. Plastiková zima se kryje s tradičním termínem celosvětové akce Black Friday, do které se tradičně také zapojujeme. Letos tomu nebude jinak, což znamená, že Afterparty Plastikové zimy a Black Friday bude jedna akce, trvající v tomto případě od pátku do pondělí. To není proto, že bychom chtěli černý pátek natahovat někam do nekonečna, jak je u mnoha obchodů zvykem, důvody jsou v tomto případě technické a souvisí s technickým zajištěním zapnutí a vypnutí akce. Doporučuji být v tomto případě ve střehu, neváhat a neodkládat nákup až na pondělí. Nemuseli byste to stihnout.

  V listopadu budeme také finišovat s výrobou forem na P-40E 1/48 a s přípravou Royal Classu P-40E 1/48, který bude únorovou novinkou roku 2025. To znamená, že celý obsah stavebnice musí být hotový do Vánoc. Za nějakých sedm týdnů. K dnešnímu dni máme vybraných všech dvanáct verzí zbarvení, pracujeme na obtiscích, barevných schématech, návodu a také na sadách doplňků, především brassinových. K dnešnímu dni sice ještě není hotová žádná ze šesti forem, to ale během listopadu rychle změníme. Všechny formy jsou ve vysokém stádiu rozpracovanosti, každý den nám přibývají další díly, desky, elektrody. Frézujeme, jiskříme, začišťujeme, sestavujeme formy, ladíme je a připravujeme se na první ostré testy na lisech. Postup prací můžete sledovat na našem Facebooku a Instagramu. Předprodej Royal Classu P-40E začne na e-shopu www.eduard.cz 15. listopadu, potrvá do 26. listopadu. Zkušební výlisky si budete moci poprvé prohlédnout v Bratislavě 30. listopadu. V rámci předprodeje bude možno objednat i sady doplňků, spolu se základní stavebnicí bude k dispozici řada doplňků, pracujeme na tištěném kokpitu, motoru, podvozkových šachtách, kolech a dalších sadách. Vše, co si objednáte, se základní stavebnicí získáte za stejných podmínek.  Expedice objednávek z předprodeje začne v polovině ledna.

  Předprodej na našem e-shopu nebude jedinou šancí, jak si tuto stavebnici opatřit, od konce ledna bude v prodeji u obchodníků. Ale pouze u těch, kteří si ji včas objednají. Stejně jako u předchozích Royal Classů, vydaných v tomto roce, vyrobíme pouze počet stavebnic, které budou objednány na našem e-shopu v rámci předprodeje a obchodníky v rámci předobjednávek. Celkový počet potom zaokrouhlíme nahoru na celé stovky a ten vyrobíme. V rámci tohoto principu nám na konci ledna zbude několik desítek stavebnic. Ty pak buď prodáme některému z obchodníků, nebo je prodáme sami na modelářských výstavách.

  K předprodejům jsme se letos vrátili po několika letech, stejně jako k Royal Classům. Je to naše reakce na měnící se poměry na trhu a rovněž tak na opakované žádosti modelářů. Přiznám se, že jsem byl dlouho proti a nebýt komplikacím na trhu po začátku ruské války, byl bych patrně proti i nadále. Nicméně prodejní výsledky této obnovené řady stavebnic ukazují, že to byla reakce správná. Potvrzuje to starou pravdu, že mimořádná situace vyžaduje mimořádná rozhodnutí. Těch jsme během posledních dvou let neudělali málo, jsem si jist, že jsme ještě neskončili. Mimochodem, před několika týdny jsem při třídění starých dokumentů narazil na blok se seznamem předplatitelů Avie B.534. Ten blok je 18 let starý. Dal bych vám sem fotografii, ale obávám se, že by to bylo porušením nařízení GDPR. I to ukazuje, kam se náš svět za těch 18 let posunul a v jak jiném světě dnes žijeme. To si nestěžuji, já jsem s pokrokem za těch osmnáct let dosaženým naprosto spokojený a v žádném případě nevolám po návratu starých časů. Neměnil bych ani náhodou. Když odhlédnu od společenských a věkových faktorů, tak přinejmenším technologicky jsme dnes v úplně jiném světě. Z pohledu roku 2006 žijeme dnes v takové pěkné sci-fi, kterou jsme si tehdy tak úplně nedovedli představit.  To, že jsme zatím stále nepřistáli na Marsu ani u nás nepřistáli Marťani, v tom nehraje nijak zásadní roli.

  V listopadu nás čeká ještě jedna přelomová událost, na které teď řada lidí v Eduardu tvrdě pracuje. Chystáme vydání prvního čísla placené přílohy Infa Eduard Modeler´s Den, česky Eduardovo modelářské doupě. Trvalo nám to dlouho, to uznávám, ale však víte, že u nás všechno dlouho trvá, na druhou stranu to pak obvykle stojí za to. EDM, jak mu důvěrně říkáme, bude klasickému Infu podobný, ale ne stejný. Bude v něm například minimum informací o novinkách Eduardu, protože nemá prvoplánově sloužit k propagaci našich vlastních produktů, ale má přinášet nadstavbu Infa v podobě historických článků, reportáží z modelářských akcí a muzeí, rozhovory se zajímavými osobnostmi a informace o novinkách ostatních firem. Nebude tak úplně bez reklam, předpokládáme, že se v něm budou vyskytovat reklamy dalších výrobců, časopisů a modelářských soutěží. V tomto směru to bude komerční produkt a placenou reklamou si bude vydělávat na svůj provoz. Další zdroj příjmů se očekává od platících čtenářů. Cena bude 120 Kč a bude v ní skrytá malá finta. S nákupem získáte slevový kupón na nákup na našem e-shopu, který bude možné uplatnit i v kombinaci s jinou slevou. Při nákupu na našem e-shopu v obvyklé výši se tak pořízení časopisu více než vyplatí. První číslo bude ještě zadarmo, abyste mohli bez obav vyzkoušet, co to bude celé obnášet. Musím vás ovšem upozornit, že v tuto chvíli ještě řešíme jednu technickou záležitost, která by mohla vydání prvního čísla EDM posunout o měsíc, či v horším případě i o dva. Jde o to, že původně neměl být EDM stažitelný v PDF, měl být čitelný pouze v prohlížeči Triobo. Na základě diskusí s modeláři jsme ale došli k závěru, že by to nebylo vhodné a rozhodli jsme se stahování v PDF čtenářům umožnit. Technicky to stále nemáme vyřešené, ale vyřešíme to.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• Návrat kubáňským předmostím

  
  

  Text: Jan Bobek 

   

  Stíhací pilot Viktor Petermann je velmi zajímavou postavou historie Luftwaffe. Během služby na východní frontě v roce 1942 byl Kaczmarkem (wingmanem) několika Kommodorů JG 52. Mnohokrát prokázal své letecké a bojové dovednosti, po ztrátě levé ruky se na konci války vrátil k bojovému létání, dokonce krátce létal s proudovými Me 262 u JG 7, válku pak ukončil u své JG 52 na východní frontě. Během války bylo jeho jméno mnohokrát zmíněno v německém tisku formou poměrně podrobných článků. Jeden z nich se týkal jeho neuvěřitelného návratu z nepřátelského týlu přes frontovou linii na Kubáni v červnu 1943.

   

  Boje na Kubáni

  Kubáňské předmostí (také tzv. Gotenkopf) bylo německé obranné postavení na Tamanském poloostrově v jižním Rusku, které existovalo od ledna do října 1943. Po ústupu německých vojsk z Kavkazu byla tato linie původně držena na dolním toku řeky Kubáň, aby bylo možné uskutečnit další útok na ropná pole Kavkazu.

  Mezi významné operace v této oblasti během roku 1943 patřilo sovětské vylodění na tzv. Malé zemi u Novorossijsku, uskutečněné v únoru. Toto území se Sovětům podařilo úspěšně udržet až do září. Významnými byly také boje v okolí stanice Krymskaja, která byla osvobozena na počátku května.

  Pozemní operace byly nad Kubáni provázeny dosud nejrozsáhlejšími leteckými boji na východní frontě. Luftwaffe v dubnu 1943 do tohoto prostoru v rámci Fliegerkorpsu I soustředila čtvrtinu svých sil na východním bojišti. Na sovětské straně jádro leteckých sil tvořila 4. a 5. letecká armáda. Cílem Němců bylo v rámci operace Neptun v dubnu 1943 zničit sovětské předmostí na Malé zemi. Ze stíhacích jednotek Luftwaffe zde byly soustředěny Stab, II. a III./JG 3 a Stab, I., II. a III./JG 52. Operace Luftwaffe v této oblasti podporovala také slovenská 13./JG 52 a chorvatská 15./JG 52. Všechny uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109 G-2 a G-4.

  Přestože měli Němci na počátku operace Neptun početní, technickou i taktickou převahu, Sověti dokázali v polovině dubna své letecké síly v této oblasti významně posílit a předmostí na Malé zemi ubránili. Vedlo to k velmi napjaté situaci v německém velení a s blížící se operací Zitadelle byly na konci dubna z této oblasti odvolány III./JG 3 a I./JG 52.

  Nasazení sovětských letců na Kubáni bylo během dubna 1943 provázeno vyššími ztrátami na jejich straně než na straně Luftwaffe. Sovětské jednotky se zároveň snažily rychle adaptovat na taktiku protivníka. Na kubáňskou frontu se také dostávaly další posily a nové typy letounů, včetně Spitfirů.

  Během sovětské květnové ofenzívy v oblasti Krymské už sice měli Sověti ve vzduchu početní převahu, ale oslabeným německým stíhacím jednotkám se ve vyčerpávajících bojích podařilo ubránit svoje kolegy na zemi. Sověti nakonec německou obrannou linii na Kubáni neprorazili, útok byl na počátku června zastaven a Luftwaffe většinu svých jednotek z Kubáně přesunula do oblasti Kursku.

   

  Viktor Petermann

  Jedním z německých stíhačů, kteří v této oblasti bojovali, byl Viktor Petermann. Narodil se uprostřed světové války, 26. května 1916, ve Vejprtech (něm. Weipert) v Krušných Horách. Město bylo tehdy součástí českého království v rámci rakousko-uherské monarchie. Naprostá většina obyvatel Vejprt byla německy mluvících a když Velká válka skončila, ve vejprtských rodinách chybělo více než 400 mužů, kteří padli, zemřeli na následky zranění nebo zůstali nezvěstní. Řada z nich sloužila u chomutovského 92. pěšího pluku. 

  Viktor Petermann na snímku z roku 1944 po udělení Rytířského kříže. Místo levé ruky má již protézu.

  Foto: Viktor Petermann

  
  

  Viktor Petermann absolvoval základní a střední školu ve Vejprtech a v mládí se stal členem několika technických a sportovních spolků. Věnoval se především lyžování, létání s kluzáky a také veslování. Byl členem sudetoněmeckého veslařského spolku Carolus v Děčíně a úspěšně se zúčastnil několika závodů v Československu a Německu v družstvu čtyřky s kormidelníkem. Jeho tělesná zdatnost mu později několikrát zachránila život.

  Po postoupení českého a moravského pohraničí Německu na podzim 1938, a následné okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939, vstoupil Petermann do německých ozbrojených sil. Od července 1939 do dubna 1942 prošel výcvikem u Flg. Ausb. Regt. 53 a 52, Jagdfliegerschule 3, Jagdgruppe Drontheim a 2./Erg. Jagdgruppe Ost. Na počátku května 1942 byl jako Unteroffizier přidělen ke štábu JG 52 na východní frontě a létal u něj až do počátku roku 1943. Po většinu jeho služby v této roli byli veliteli eskadry Maj. Gordon Gollob a Obstlt. Dieter Hrabak. Petermann v tomto období získal 9 leteckých vítězství a mimo jiné se proslavil letem na vzdálenost zhruba 100 km s těžce poškozeným křídlem po srážce s I-153. S Gollobem i později během války udržoval korespondenci. 

  Po povýšení do hodnosti Feldwebel bojoval v únoru 1943 již v řadách 4./JG 52 v oblasti Kubáně a v polovině dubna byl přidělen k 5./JG 52. Do 4. června na tomto bojišti získal 38 vítězství. Mezi jeho kolegy v 5. Staffel patřila budoucí známá esa Luftwaffe, jako Fw. Otto Fönnekold, Uffz. Peter Düttmann nebo Lt. Walter Wolfrum.

  Letiště Anapa na jaře 1943 během bojů na Kubáni. Na snímku jsou zachyceni příslušníci slovenské 13./JG 52, která operovala pod velením II./JG 52, jejíž součástí byla také 5./JG 52, u níž sloužil Viktor Petermann.

  Foto: Bundesarchiv via Wikimedia Commons

   

  Osudná červnová neděle

  Takřka v závěru sovětské ofenzívy, v neděli 6. června 1943, startoval Viktor Petermann z letiště Anapa nejdříve v ranních hodinách do akce proti sovětským dělovým člunům. Jeden se mu podařilo potopit a druhý poškodil do té míry, že byla jeho osádka nucena najet na mělčinu.

  Podruhé odstartoval v 17.40 ve dvojici s Uffz. Peterem Düttmannem. Jejich úkolem byl volný lov na trase Varenikovskaja – Krymskaja – Slavjanskaja. Krátce po startu dostali hlášení o nepřátelské formaci u Varenikovské a sledovali ji až k obci Slavjanskaja. Tam Petermann zpozoroval, jak na německé pozice útočí třináct bitevních Il-2 s doprovodem deseti Jaků-1 a LaGGů-3. Petermann nahlásil situaci rádiem a zaútočil na stíhací doprovod. K leteckému boji došlo u Petrovské a Petermannův stroj byl zepředu zasažen pilotem Jaku-1 do olejové nádrže.

  Unikající olej okamžitě začal zanášet přední část překrytu kabiny, takže bylo z kokpitu vidět jen bočními okénky. Petermann se snažil stoupat, poté snížil výkon motoru, zapínal a vypínal zapalování, ale motor nakonec po dvou až třech minutách vysadil. V 18.00 se mu podařilo nouzově přistát na břicho západně od vesnice Anastasijevskaja, asi 10 až 15 km severovýchodně od Krasného Okťjabru. Před přistáním ještě střílel z kanonů a kulometů na pozice sovětské pěchoty, které přelétával. Hned po hladkém dosednutí stroj opustil a utíkal porostem rákosí, kličkoval při tom o život, protože byl pod palbou z kulometů a karabin.

  Vrak Petermannova stroje Bf 109 G-4 WNr 19527 na sovětském území 6. června 1943. Asi hodinu po nouzovém přistání se letoun pokusil zničit Petermannův kolega Fw. Otto Fönnekold z 5./JG 52. Vpředu pod kabinou je namalován znak JG 52 a na boku trupu je vidět emblém 5./JG 52, čertík Rabbatz s lukem a šípem. Jochen Prien se spoluautory v publikaci JFV 12/II vyslovují pochybnost nad tím, zda se jedná o snímek pořízený na sovětském území. Podle jejich názoru se jednalo o jiný letoun, vyfotografovaný německým personálem během jara 1943. Nicméně dle sdělení Viktora Petermanna tuto fotografii dostal v Sovětském svazu během jedné z jeho zahraničních pracovních cest v době, kdy žil ve Východním Německu. 

  Foto: Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím

  
  

  Asi po osmdesáti metrech Petermann zalehl. Oblast, ve které přistál, z uplynulých měsíců dobře znal a věděl, kterým směrem přibližně leží vlastní pozice a kde se nachází Temrjuk. Při tom ho ze vzduchu před sovětskou pěchotou kryl Petr Düttmann, který současně dával pozor, aby ho nezaskočil některý z nepřátelských stíhačů. Düttmann však měl v té době na kontě zhruba jen 40 bojových letů a po návratu na základnu (v 18.10) nedokázal přesněji určit, kde Petermann přistál. Letoun však zhruba za hodinu kupodivu našel jiný německý stíhač, Otto Fönnekold, a zasáhl jej palbou, aby se nedostal nepoškozený do rukou nepřítele.

  Petermann a Düttmann se nad bojiště dostali v době, kdy na lokalitu Kurčanskaja podnikalo mezi 18.32 a 19.15 (moskevského času, od toho německého se lišícího o hodinu) nálety celkem jedenáct skupin Il-2 se stíhacím doprovodem. Podle badatele Andreje Kuzněcova během tohoto časové úseku vznesli sovětští letci celkem osm nároků na vzdušná vítězství a ve všech případech se jednalo o Bf 109.

  Palubní střelec ml. st. S. F. Samarskij z 130. ŠAP nárokoval Bf 109, který spadl do zahrady 2 km západně od Kurčanské.

  Výřez z jedné stránky přehledu ztrát letecké techniky Luftwaffe, který se nachází v Bundesarchivu pod označením RL 2 III/1190. Z dokumentu jsou patrné detaily o ztrátě Petermannova letounu, včetně jeho výrobního čísla. 

  Foto: Bundesarchiv

  
  

  Osádce z 805. ŠAP, kterou tvořili pilot ml. lt. B. S. Rybčenko a střelec st. V. I. Kosučin, byl přiznán Bf 109, který v 18.33 zřítil na kótu 115.9.

  Stíhači z 236. IAPu s Jaky-1 si připsali dva sestřely. Ml. lt. V. A. Rogožin pozoroval, jak jím zasažený Bf 109 spadl do bažiny 7 km severovýchodně od Kurčanské. Jeho kolega ml. lt. N. P. Morozov donutil k nouzovému přistání pilota Bf 109 na německé straně fronty asi 3 – 4 km jihozápadně od Kurčanské. V tomto případě mohl být jeho protivníkem Fw. Klaus Dadd z 7./JG 52, který přistál po leteckém boji s Bf 109 G-4 (WNr. 19451) „bílá 9“ asi 10 km severozápadně od Varenikovské. Na následky zranění zemřel 19. června 1943 v lazaretu.

  Petermannovými protivníky patrně mohli být letci 267. IAPu s letouny LaGG-3. Jeden Bf 109 si připsal ml. lt. S. F. Frolov, který v 19.00 (uvádí se i 19.05 – 19.15) sestřelil protivníka nad kurčanským limanem. Mezi 19.05 až 19.15 si nad Kurčanskou připsali po jednom vítězství také lt. N. P. Petrov a lt. A. P. Popov.

  Ve stavebnici Eduard kat. č. 84203 je Petermannův stroj zobrazen s několika změnami ve srovnání s předchozími stavebnicemi, v nichž byl tento letoun zpracován. Nově jsou součástí rekonstrukce kanony v gondolách pod křídlem. V nové rekonstrukci není žlutý pruh na trupu a rovněž nejsou použita tovární písmena na spodní ploše křídla. Ta byla odvozena od starší informace o výrobním číslu stroje.

  
  

  Zajímavé detaily poskytuje vítězství, které bylo přiznáno st. lt. J. T. Antipovovi. V 19.05 (uvádí se i 19.05 – 19.15) sestřelil severovýchodně od kurčanského limanu Bf 109, který dosedl asi 1 km jižně od vesnice („otrub“) č. 7. Jeho pilot se skryl v rákosí a u letounu byla postavena stráž. Tyto okolnosti se nápadně podobají nouzovému přistání Viktora Petermanna.

  Sovětské nároky během onoho hodinového úseku naznačují značnou hektičnost soubojů v tomto omezeném prostoru. Rozsah článku neumožňuje popsat všechny letecké operace na Kubáni během 6. června, ale v průběhu celého dne mají stíhací jednotky Luftwaffe v této oblasti v dostupných záznamech doloženy jen čtyři zničené Bf 109.

  V době, kdy Petermann nouzově přistál, nárokovala Luftwaffe jen jedno vítězství. Fw. Alfred Lehmann z 6./JG 52 si v 18.05 (19.05 moskevského času) připsal své 19. vítězství, LaGG-3 v mapovém čtverci 34 Ost/76644, což je zhruba v oblasti kurčanského limanu.  

   Bombardování sovětských pozic v residenční zástavbě na Kubáni na jaře 1943.

  Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  Cesta k frontě

  Když se Petermann na útěku nedaleko svého stroje zastavil, vyhrabal rukama mělký výkop a ukryl se do něj. Nepřátelští vojáci rákosové pole dvakrát prohledali, naslepo do něj stříleli, ale německého letce se jim nalézt nepodařilo. Petermannovi bylo jasné, že postupovat k vlastním liniím může jen v noci. K večeru proto z kombinézy strhal všechny světlé prvky a na hlavu si uvázal špinavý kapesník. Ve věku necelých třiceti let byl již téměř bez vlasů a nechtěl na sebe upozornit, pokud by na něj zamířil nějaký zdroj světla. Do země zahrabal všechny přebytečné věci a vydal se na pochod s kompasem, hodinkami a pistolí v ruce. Neustále si vyčítal ztrátu svého letounu, přestože měl za sebou více než 300 bojových letů, zpětně své počínání v souboji hodnotil jako lehkomyslné.

  Během první noci narazil na hlavní komunikaci, po které na západ směřovali sovětští vojáci. Po chvilce odhadl, jak provoz funguje, a zařadil se do mezery mezi dvěma skupinami pochodujících vojáků ve tmě. Později využil i povoz tažený koňmi. Když dorazil do jedné vesnice, od proudu vojáků se oddělil a pokračoval dál přes louky a pole.

  Druhý den přečkal pod vrstvou natrhané trávy a v půl deváté večer se znovu vydal na cestu. Narazil však na rozsáhlý systém zákopů, a tak další den strávil pozorováním situace. K určení správného směru mu pomáhala německá střelba proti sovětským pozicím, což mu současně komplikovalo situaci, protože se dostával pod palbu vlastních spolubojovníků!

  Snímek z jara 1943 na německé postavení na Kubáni. Mimo protiletadlového kanonu Flak 36 ráže 88 mm je na něm patrná i krytá polní kuchyně. 

  Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  
  

  Během další noci ušel kvůli velkému množství světlic a husté síti sovětských postavení sotva jeden kilometr. Začínal mít opravdu velký hlad a zaháněl ho žvýkáním bylin. V šest ráno si ho všimla nepřátelská hlídka a dostal se pod palbu minometu. Podařilo se mu však ukrýt v kráteru po dělostřeleckém granátu. Během dne nad sebou pozoroval stíhací souboje a zpětně tento zážitek hodnotil jako hodně cennou instruktáž. V podvečer kolem šesté hodiny se vyplížil z křovin, aby si uvolnil cestu k frontové linii, která byla asi kilometr vpředu. Vyhnul se třem sovětským kulometným pozicím a nový směr postupu získal díky německému amplionu, který vyzýval nepřátelské vojáky k dezerci. Musel postupovat velmi opatrně, protože tato oblast nebyla jednolitou frontovou linií, a navíc v ní byla řada mokřadů a říčních ramen.

  V tomto prostoru byl 6. června 1943 Viktor Petermann sestřelen. Důstojník uprostřed snímku je Major der Reserve Willy Marienfeld, velitel Grenadier-Regiment 123. 

  Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  
  

  Postupně překonal tři linie ostnatého drátu, bývalé německé minové pole, pak se dostal přes cestu, která byla pod německou kulometnou palbou. Když se pokusil překonat jedno z ramen řeky Kubáň, dostal se poprvé pod přímou palbu a musel zamířit více na východ. Po oklice přes další ostnaté dráty, bláto a rákosí rameno řeky na druhý pokus překonal.

  Poté narazil na velkou sovětskou pozici s několika bunkry. Delší dobu ji pozoroval a zjistil, že v ní zbraně obsluhuje jen jeden voják, který chodí mezi jednotlivými stanovišti a krátce z nich střílí. Ve vhodném okamžiku Petermann překonal zákopy a po svahu sjel znovu do řeky. Čekal ho poslední sovětský ostnatý drát.

   

  Zachráněn

  Petermann poslední říční překážku překonal v půl třetí ráno 10. června, pátý den svého putování. Náhle asi osm metrů před ním vybuchl granát a ozvaly se dvě kulometné dávky, které mířily jeho směrem, naštěstí však rozryly zem před ním. Došlo mu, že palba přichází ze směru, kde jsou Němci. Proto zakřičel: „Kamarádi, nestřílejte – jsem vlastní!“

  „Co se děje? Kde trčíš?“, zněla odpověď ze tmy.

  Generálem horských myslivců, jemuž Petermann podal hlášení po své záchraně, byl zřejmě Rudolf Konrad, po jehož velením bránil XXXXIX. Gebirgskorps západní část kubáňského předmostí.

  
  

  Z posledních sil se propletl novým ostnatým drátem a ruce pěšáků ho vtáhly do zákopu. Voják, který se ho snažil zasáhnout granátem a kulometem se Petermannovi velmi omlouval a všichni ho zahrnuli jídlem a pitím. Teprve teď si uvědomil, že má řadu zranění, přičemž nejhůře na tom bylo stehno po zásahu jednoho z nepřátelských granátů. Po válce Petermann vzpomínal, že ho zachránili vojáci z předsunutého stanoviště pod velením Fw. Lehmanna nedaleko Krasného Okťjabru. Dle čísla polní pošty, které Petermann v Klinnertově publikaci uvádí, se jednalo o Grenadier-Regiment Nr. 666.

  Když dostalo velitelství JG 52 hlášení, že je Petermann naživu, byla tato informace rádiem oznámena i letcům, kteří byli právě v akci. Petermann a Dütmann se v pamětech trochu odlišují v tom, jakými slovy byla zpráva oznámena, ale výsledek byl stejný. Od letců ve stodevítkách se v éteru ozval hurónský řev.

  Vojáci poté zachráněného letce odvedli systémem zákopů ke stanovišti sanitek. Jedna z nich jej odvezla na hlavní obvaziště, kde dostal injekci proti tetanu. Poté byl odvezen do Temrjuku, kde byl ve své špinavé a rozedrané kombinéze předveden před generála horských myslivců. Vzhledem k tomu, že Petermann ušel nepřátelským územím zhruba 15 kilometrů, generála zajímalo hodně podrobností. S vysokou pravděpodobností byl oním generálem Rudolf Konrad, pod jehož velením bránil XXXXIX. Gebirgskorps západní část kubáňského předmostí. Na tomto úseku fronty pod něj spadala rovněž 370. Infanterie-Division, jejíž součástí byl již zmíněný Grenadier-Regiment Nr. 666.

  Pro Petermanna přiletěl ve Storchu, společně se svým Adjutantem, osobně Kommodore JG 52. Zpět u jednotky jej čekalo přivítání v důstojnickém kasinu, hudební četa, poté návrat do ubytování u kamarádů z 5. Staffel a teplé jídlo, poprvé po čtyřech dnech. 

   

  WNr 19257 nebo 19527?

  Rád bych v souvislosti s Petermannovým sestřelením 6. června 1943 upozornil na omyl, který se s jeho strojem dlouho tradoval. Jednalo se o Bf 109 G-4 „černá 8“ s WNr. 19527. Přikládám původní ztrátové hlášení, které jako místo nouzového přistání uvádí prostor východně od Kalabatky (Düttmann asi opravdu ztratil přehled, kde se během boje nacházel). Toto výrobní číslo uvádí ve svých novějších publikacích Bernd Barbas i Jochen Prien a jeho spoluautoři.

  Ovšem úplně první přehled ztrát JG 52 před více než třiceti lety vydal bývalý zpravodajský důstojník této jednotky, pan Niko Fast. A u tohoto ztrátového hlášení uvedl výrobní číslo 19257. Tuto mylnou informaci jsem v roce 1996 použil ve svém článku, stalo se to i dalším autorům.

  Zajímavé je, že skupina badatelů v Rusku nalezla trosky letounu, který podle jejich názoru patřil Petermannovi a nesl výrobní číslo 19257. Stroj zrekonstruovala německá firma Meier Motors GmbH a dnes létá v USA v Military Aviation Museum ve Virginii. Na svém webu muzeum mylně uvádí, že Petermann po boji nouzově přistál 5. května 1943, nikoliv 6. června. Chyby se stávají. Možná že ruští výzkumníci i muzeum mají pravdu a výrobní číslo Petermannovy „černé 8“ bylo 19257 a nějaký úředník Luftwaffe prostě udělal překlep?

  Nemyslím si to. Skutečný stroj s výrobním číslem 19257, rovněž označený „černá 8“, byl totiž ve výzbroji 2. Staffel v rámci I./JG 52. A až čtvrt roku po Petermannově sestřelení, a to 4. října 1943, na něm došlo k 20% poškození kvůli defektu pneumatik na základně Nikolajev. A byl to navíc stroj verze G-6 (patrně konvertovaný z verze G-4). Odkud tedy tým, který nalezené trosky prodal do USA, zjistil číslo 19257? Z trosek stroje? Pochybuji o tom.

   

  Další letecká kariéra

  Viktor Petermann se od poloviny června 1943 léčil po dobu čtyř týdnů v polní nemocnici a poté se vrátil k 5./JG 52, která v té době bojovala na Ukrajině. V červenci byl povýšen do hodnosti Leutnant a v srpnu obdržel Deutsches Kreuz in Gold. V polovině září byl přeložen k 6./JG 52 a na konci měsíce se jeho skóre dostalo k číslu 60. Náhlou změnu v jeho kariéře však přinesl 1. říjen 1943 a bezproblémový doprovod Heinkelů He 111. Při návratu jeho stroj dostal ve výšce 5,500 metrů zásah od vlastního flaku a Petermann utrpěl těžké zranění. Sice se mu podařilo hladce nouzově přistát, ale následně mu musela být amputována levá ruka nad loktem a jeden prst na levé noze. V únoru 1944 byl za svou dosavadní službu vyznamenán rytířským křížem. Návrh na udělení vyznamenání podal velitel II./JG 52 Oblt. Wilhelm Batz a podpořil jej díky osobní zkušenosti s Petermannem i Kommodore Dieter Hrabak.

  Sovětským letcem, který zřejmě Petermanna sestřelil, byl Jurij Tichonovič Antipov z 267. IAPu. Bylo to jeho druhé samostatné vítězství z celkových osmi. Na snímku je vyfotografován již jako kapitán se stíhací pilotkou, která sloužila u jeho pluku a současně se stala jeho manželkou. Ml. lt. Maria Ivanovna Kulkina do letectva vstoupila po smrti svého prvního muže, který padl jako pilot. Nejdříve u 267. IAPu létala jako spojovací pilotka a později byla přeškolena na stíhací letouny. Bojové lety někdy podnikala i s manželem. Při jednom z nich, 20. května 1944, bohužel zahynula ve stíhacím souboji.

  Foto: sovietmedals.ucoz.com

  
  

  Pro Viktora Petermanna mělo jeho vážné zranění znamenat ukončení bojové kariéry. Od května 1944 pracoval Viktor Petermann v oddělení Luftwaffe pro historické výzkumy. Podle jeho vlastních však „práce od kancelářského stolu“ nebyla nic pro něho. Využil proto svých dřívějších kontaktů se spolubojovníky z JG 52, kteří nyní byli ve vysokých postech velení stíhacího letectva Luftwaffe a žádal o návrat k bojovému útvaru. V červenci 1944 dosáhl přeložení ke štábu JG 52, v jehož čele v té době stále sloužil Kommodore Hrabak. V listopadu 1944 byl Petermann zařazen ke štábu III./JG 52 a v lednu 1945 se s protézou levé ruky vrátil k bojovým letům na Bf 109. Jeho novým působištěm se stala 10. Staffel v rámci III./JG 52. Během ledna až března 1945 se Petermannovi podařilo i s protézou dosáhnout dalších čtyř vítězství nad sovětskými stíhači, poté byl na přelomu března a dubna 1945 přeškolován na Me 262 u JG 7. Zúčastnil se i některých bojových letů a 30. března zaznamenal pravděpodobný sestřel B-17, ačkoliv on sám tento úspěch zpochybňoval. Létání na Me 262 mu však nevyhovovalo. Letoun vyžadoval opatrné zacházení s plynovou přípustí obou proudových motorů, což bylo při spřažení plynových pák a jejich ovládání protézou velmi obtížné. Zároveň Pettermannovi neseděla, jak on sám říkal „namyšlená atmosféra“ expertů z JG 7. V polovině dubna se tedy vrátil k III./JG 52, jež v té době bojovala ve Slezsku a stal se velitelem 10. Staffel. K 1. květnu byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a poslední bojový let absolvoval o čtyři dny později. Následovalo sovětské zajetí, ze kterého byl pro své zranění repatriován již v červenci 1945. Mimo 64 vzdušných vítězství zaznamenal až do svého zranění přinejmenším 7 dalších vítězství, která mu nebyla potvrzena a dalších 56 letounů ve vzdušných bojích vážně poškodil, avšak v těchto případech sestřel nehlásil.

  Část mapy Luftwaffe z roku 1940 na níž je patrná většina lokalit zmíněných v článku.

  
  

  Po válce byl, stejně jako většina sudetských Němců, z Československa vysídlen, podařilo se mu usadit v Sasku a působil ve výrobě zemědělské techniky a v zemědělském obchodě. V roce 1995 se dostal do kontaktu s českými badateli, kteří žili v jeho bývalé domovině. Své rodné Vejprty i nedalekou Kovářskou, zejména tamní muzeum, které ho mimo jiné ve své expozici připomíná, poté několikrát navštívil. Viktor Petermann zemřel v roce 2001ve Freibergu.

   

  Při přípravě tohoto článku mi pomohli pánové Ota Jírovec, Andrej Kuzněcov, Ivan Lavriněnko, Mansur Mustafin a Jan Zdiarský.

  Poté, co jsem o „černé 8“ a Viktoru Petermannovi publikoval v roce 1996 článek v časopisu REVI, jsem se dostal díky mému kamarádovi Jaroslavu Hradcovi s dnes již zesnulým panem Petermannem do kontaktu.

  Všem touto cestou děkuji.

   

  Zdroje:

  BARBAS, Bernd: Die Geschichte der II. Gruppe des Jagdgeschwaders 52

  BERGSTRÖM, Christer: Black Cross Red Star, Volume 5 The Great Air Battles, Kuban and Kursk April – July 1943

  BOBEK, Jan: Lt. Viktor Petermann, REVI 12/1996

  DÜTTMANN, Peter: Wir kämpften in einsamen Höhen

  FAST, Niko: Das Jagdgeschwader 52; Band IV

  KLINNERT, Falk: Der Jagdflieger Viktor Petermann, Luftkrieg 1939 – 1945

  OBERMAIER, Ernst: Die Ritterkrzeuzträger der Luftwaffe 1939 – 1945; Band I Jagdgflieger

  PETERMANN, Viktor: dopis autorovi, 29. 8. 2000

  PRIEN, Jochen, STEMMER, Gerhard, RODEIKE, Peter, BOCK, Winfried: Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945; Teil 12/I, 12/II a 12/III; Einsatz im Osten 4.2 bis 31. 12. 1943

  www.militaryaviationmuseum.org/aircraft/messerschmitt-bf-109-g-4/

• Deutsches Technikmuseum Berlin

  
  

  Letecké sbírky Německého technického muzea Berlín

   

  TEXT: Petr Uzsák

      

  Nedávno se mi podařilo navštívit berlínské technické muzeum, které za několik dekád své existence dokázalo nashromáždit pozoruhodné sbírky. Areál muzea leží ve čtvrti Kreuzberg, nedaleko stanic metra Möckernbrücke a Gleichsdreieck, přičemž je zajímavé, že část objektů je situována v budovách bývalého vlakového nádraží. Otevírací dny jsou úterý až neděle, v pondělí je zavřeno. Expozice muzea jsou rozsáhlé a zahrnují širokou škálu oborů technické historie. Rozlehlá je například dopravní část, zahrnující mnoho typů lokomotiv a vagónů, a to včetně důlní železnice; jiná oddělení pokrývají textilní výrobu, automobilismus, telekomunikace, produkci zavazadel nebo lodní stavitelství a dopravu. Na prostranství před muzeem lze obdivovat obří vrtulový list větrné elektrárny, protože německý průmysl je průkopníkem v alternativních zdrojích energie.

   

  Primárním předmětem tohoto příspěvku jsou však sbírky zaměřené na mapování vývoje letectví. Ty jsou řazené chronologicky, tedy od amatérských počátků až po současnost. Mezi osobami, které formovaly úvod německého letectví, můžeme nalézt například jména Otto Lilienthal nebo Hans Grade. Právě s ním souvisí vůbec historicky první česká (a rakousko-uherská) pilotka Božena Laglerová. Tato dáma právě v Borku u Berlína prodělala v roce 1911 svůj výcvik v Gradeho pilotní škole a poté i v Německu několikrát létala. Právě na jejím příkladu si můžeme uvědomit provázanost českého a německého letectví, jak bude ještě několikrát připomenuto. Z oné doby je v muzeu unikátní letoun Jeannin Stahltaube typ 11, který byl na tehdejší dobu zajímavý svou pokrokovou kovovou konstrukcí. Ten je vystavován v podobě jeho služby v císařském letectvu za Velké války.

  Německé letectví prodělalo prudký rozvoj v dobách 1. světové války, a i toto období expozice zahrnuje. Jedním z unikátů je ocasní část letadla LVG C VI z roku 1918, a to s originálním plátěným potahem s maskovacím vzorem Lozenge. A mimochodem, pracovníci muzea instalovali také ukázku krejčovské dílny, kde se právě lozengové potahy letadel šily. Dalším prvoválečným letadlem je bitevní Halberstadt Cl IV, který je zavěšený u stropu haly.

  Ani německá stopa ve stavbě a provozu vzducholodí není opomenuta a je spojena především se jménem Ferdinand von Zeppelin. Jeho význam není potřeba významněji připomínat, již za svého života se stal legendou. A zde se nabízí další spojka s českými zeměmi, protože jeden z leteckých mechaniků u pana hraběte byl Kamil Eduard Laburda, rodák z jihočeské Soběslavi. Sbírky jsou věnovány jak válečnému, tak i poválečnému využití těchto vzdušných prostředků. Jedním z trojrozměrných exponátů je několik kusů konstrukce a dalších předmětů, pocházejících z dopravní vzducholodi Graf Zeppelin.

  Část konstrukce LZ 127 Graf Zeppelin, nádobí nebo jídelní lístky německých vzducholodí. 

  Foto: Petr Uzsák

  Jeannin Stahltaube typ 11, pohled zepředu. 

  Foto: Petr Uzsák

  Jeannin Stahltaube typ 11 ze zadní polosféry. 

  Foto: Petr Uzsák

  LVG C VI s viditelným číslem 4418. 

  Foto: Petr Uzsák

   Dominantou expozice je dopravní letoun Junkers Ju 52 v předválečném zbarvení domácího dopravce, Lufthansy. Z tohoto období pochází také zajímavá kolekce sportovních letadel, jako je Bücker 131 nebo Klemm 35. Jedním z pozoruhodných exponátů je samokřídlo bratří Hortenů typu Ho II L z roku 1937, kterým si konstruktéři ověřovali letové vlastnosti takto neobvykle koncipovaného stroje s jedním tlačným motorem. V modelové velikosti je pak ztvárněna epizoda používání katapultovacích lodí jako zastávky pro poštovní letouny mířící přes Atlantik. Německo mělo celkem tři taková plavidla a nasazovalo na nich námořní stroje typů Dornier Do 18 a Blohm-Voss Ha 139.

  Řez dieslovým motorem Jumo 205 s protiběžnými písty. 

  Foto: Petr Uzsák

  Své místo má také vývoj v letectví za dob třetí říše, jakkoli kontroverzní téma to je, protože vojenské letectvo sloužilo k expanzi hitlerovského režimu. Páteří stíhacího letectva byly v oné době typy z konstrukční kanceláře Messerschmitt, tedy Bf 109E a Bf 110F, které jsou ve sbírce také. Málo vídaným kusem v muzeích je jedno z prvních proudových stíhacích letadel Heinkel He 162A a teprve v jeho blízkosti si člověk uvědomí, o jak malý stroj se jednalo. Zoufalství posledních válečných měsíců zase připomíná původně cvičný a spojovací letoun Bü 181, kdy umístění pancéřových pěstí na křídelní nosníky z něj mělo udělat protitankový prostředek. Ničivou sílu války je možno ukázat na vraku střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87R, který byl používán na severu Norska. Po jeho ztrátě a pozdějším znovuobjevení byl jen nakonzervován a instalován v expozici.

  Arado Ar 96B-1 z protektorátní produkce. 

  Foto: Petr Uzsák

  Dopravní stroj Junkers Ju 52/3m s registrací D-AZAW. 

  Foto: Petr Uzsák
  

  Lze si prohlédnout i raketovou munici odpalovanou z letadel, jako je například Henschel Hs 293, Hs 117 Schmetterling nebo X-4, stejně jako pozemní protiletadlové rakety Rheintochter a Enzian. Ve stejné části najdeme i letounovou střelu Fiesler Fi 103, známější spíše jako odvetná zbraň V1. I následující prostředek, balistickou raketu A4/V2, expozice připomíná, ta zde není celá, vidět můžeme pouze její motorovou část. Součástí sbírek je i samostatný oddíl, kde je připomenuta otrocká práce vězňů koncentračního tábora Dora v Nordhausenu, kteří museli tyto rakety za těžkých podmínek v podzemním komplexu vyrábět.

  Dalším unikátem mezi muzejními předměty je cvičný a spojovací typ Arado Ar 96B-1, který byl původně vyráběn v Německu, ale poté byla produkce přesunuta do tehdejšího protektorátu Čechy a Morava a jeho podniků Letov a Avia. Právě vystavený letoun výrobního čísla 425462 je z produkce Avia, kterou opustil v roce 1944. V Československu jeho výroba po válce pokračovala, a ještě dlouho byl tento typ pod označením C-2 používán pro výcvik vojenských letců a také exportován. Podobně vzácný je i noční stíhací stroj Junkers Ju 88G, který byl základním typem německé noční protivzdušné obrany v závěrečné části války. Tento konkrétní kus prošel renovací poté, co byl vytažen z maďarského jezera Balaton, kam spadl po svém sestřelení stíhači Rudé armády v roce 1944.

  Noha hlavního podvozku letounu Junkers Ju 290, která je dlouhodobě zapůjčena ze sbírek Národního technického muzea v Praze. 

  Foto: Petr Uzsák

  Ar 96B-1 je částečně zbaven potahu, čímž vyniknou detaily vnitřní konstrukce. 

  Foto: Petr Uzsák

  Transportní Douglas C-47 je vystaven v poválečné podobě amerického letectva jako připomínka berlínského vzdušného mostu v době sovětské blokády a nachází se na muzejní terase s krásným výhledem na město.

  Foto: Petr Uzsák

  
  

  Poválečné letectví reprezentují například stíhací letouny F-86K nebo MiG-15bis, Francie je zastoupena dopravním letounem Nord NC-702 Martinet, což je derivát německého Siebelu 204. I ten byl za války vyráběn v protektorátu, ale také právě ve Francii a v obou zmíněných zemích produkce po válce pokračovala. Z oblasti moderního dopravního letectví je zde vystaven například motor Rolls-Royce BR710.

  Důležitou částí letecké expozice je i připomínka berlínského leteckého mostu z let 1948 a 1949, kdy si sovětský diktátor Stalin arogantně myslel, že izoluje a vyhladoví západní sektory města. Rozsáhlá spojenecká humanitární operace na podporu civilních obyvatel však přesvědčivě demonstrovala převahu v západních ekonomických a technických možnostech, tak mu nezbylo než blokádu opět ukončit. Této kapitole německých dějin je věnován dopravní letoun Douglas C-47 ve zbarvení amerického vojenského letectva, který je umístěn nad vyhlídkovou terasou a slouží jako reklamní poutač muzea i trojrozměrná připomínka západní pomoci obyvatelům Berlína.

  Vystavené předměty zahrnují dále i letecké motory, vrtule, podvozky, přístroje a radary nebo protiletadlové zbraně, také ukázky vybavení pasažérských letadel nebo stejnokroje posádek z různého období. Zajímavostí je i vystavená noha hlavního podvozku transportního letadla Junkers Ju 290A, která je zapůjčena z pražského Národního technického muzea. Součástí nabídky muzea je rovněž možnost využití knihovny nebo místních archivních fondů badateli a zájemci. Muzeum určitě stojí za návštěvu, exponáty jsou pěkné, dobře udržované a uvnitř se najde i zábava pro menší děti, aby bylo možno uspořádat rodinný výlet.

  Trup stíhacího Ju 88G byl po svém vyproštění z jezera Balaton renovován.

  Foto: Petr Uzsák

  Příď Ju 88G s dipóly radarové antény FuG 220. 

  Foto: Petr Uzsák
  

  Proudový stíhač Heinkel He 162A má odstraněnu pitotovu trubici z přídě. V pozadí se nachází skelet nákladního kluzáku Gotha Go 242B. 

  Foto: Petr Uzsák

  Původně cvičný Bücker Bu 181 byl proměněn v protitankový letoun zástavbou závěsníků na pancéřové pěsti. 

  Foto: Petr Uzsák

  
  

  PS 1: Ju 87 D Stuka

  V muzeu se nachází vrak Ju 87D dovezený z Ruska, jak dokládá nápis v azbuce na levé straně zádi trupu. V lednu 2023 jsme (technický tým Eduardu) skenovali části draku tohoto exponátu pro účely rekonstrukce technické dokumentace a získání dalších podkladů pro plánovanou rekonstrukci jiného exempláře Ju 87 D. Ten je ve vlastnictví The American Heritage Museum v Massachusetts, ale rekonstrukční práce na něm probíhají v Čechách a v Maďarsku. U této americké Stuky je v plánu její uvedení do letuschopného stavu. (VŠ)

  Stav draku letounu umožňuje přístup k vnitřním částem konstrukce, což je vzhledem k zadání vytvořit technickou dokumentaci jako podklad pro rekonstrukci letounu do letuschopného stavu velmi užitečné. Křídlo rekonstruovaného letounu má v podstatě kompletní potah, takže kombinace skenů křídel obou letounů doplněná o skeny dalšího exponátu, dobře zachovalé a udržované Ju 87D z muzea v Hendonu, umožní zpracovat technickou dokumentaci na použitelné úrovni.

  Stroj je v muzeu víceméně ve stavu, v jakém byl dovezen z Ruska. Pro účely skenování bylo zapotřebí skenované oblasti především vnitřní konstrukce opatrně očistit, protože nánosy prachu a jiných nečistot výsledky skenování významně zkreslovaly.

  Na povrchu trupu zůstaly zachované malé oblasti původního nátěru a nápis v azbuce, dokumentující původ exponátu - Muzej Severnogo Flota.

  Při skenování je třeba na snímaný povrch nanést desítky evidenčních bodů. Ty jsou buď magnetické, nebo elektrostatické, a povrch exponátu nijak nenarušují.

  
  

  PS 2: Bf 110 F

  Mnohá z kvalitně a pečlivě zrestaurovaných letadel vystavených v expozici nesou maďarskou stopu, byla restaurována firmou Ali Storiche 57. Jedním z exponátů, restaurovaným v Maďarsku, je i Messerschmitt Bf 110F, který zase zanechal svoji stopu v produkci firmy Eduard, když byl 2007 předlohou při tvorbě stavebnice Bf 110 v měřítku 1/48.  (VŠ)

  
  

  PS 3: TABLA VYZNAMENÁNÍ NĚMECKÝCH PRVOVÁLEČNÝCH LETCŮ

  Jedním z úchvatných, leč před zraky návštěvníků poněkud skrytých exponátů, jsou tabla s kolekcí vyznamenání německých prvoválečných letců. Tato tabla muzeu věnoval americký historik a sběratel Neil O´Connor. (VŠ)

  Tablo s vyznamenáními Leutnanta zur See Theo Osterkampa a fotografiemi, věnovanými letcům z Marine Jagdgeschwader Flanders.

  Tablo věnované pruským princům, Friedrichu-Karlovi a Friedrichu-Zikmundovi (Sigismund), a generálporučíkovi Waltrovi von Eberhardtovi, prvnímu inspektoru německých císařských leteckých sil.

  Tablo s vyznamenáními a fotografiemi námořního kapitána Friedricha Christiansena.

  PS 4: BIBER A NĚMECKÁ FLOTILA POTOPENÁ VE SCAPA FLOW

  V námořní sekci se mimo jiné nachází německá miniponorka Biber. Před ní jsou ve skleněných vitrínkách modely všech lodí německé císařské flotily, která byla po porážce Německa v 1. světové válce předána Britům a následně potopena v zátoce Scapa Flow. 

  
  

• Zařízení GM-1 v Messerschmittech Bf 109

  Text: Pavle Raška

  
  

  Je všeobecně známo, že GM-1 bylo zařízení sloužící ke zvýšení výkonu motoru ve vyšších letových hladinách pomocí vstřikování zkapalněného oxidu dusného do sacího kompresoru motoru. Jak toto zařízení bylo ve stíhačkách Bf 109 instalováno a jakým způsobem fungovalo? Náš článek se pokusí tuto otázku zodpovědět. 

  
  

  Oxid dusný, u nás zvaný rajský plyn (v němčině Lachgas), lze v kapalném stavu skladovat dvěma způsoby:

  1. při běžné teplotě v tlakových lahvích o minimálním tlaku 80 bar

  2. při běžném tlaku v tepelně izolovaných nádržích podchlazený na -90 °C

   

  Oba tyto způsoby byly při montáži do Bf 109 využity v následujících verzích:

  1. Bf 109 E-7/Z. Vůbec první instalace GM-1 v Bf 109 využívala prvního způsobu instalace ve třech tlakových lahvích instalovaných v trupu za pilotem. Byla nazývána „MONA“, ale není zřejmé, co tato zkratka znamenala. Mohu se pouze domnívat, že se jedná o typickou německou zkratku, například slova „MOtorleistungsNAchschub“. Zvenku se letoun od běžných verzí E odlišoval dvěma krytkami pro plnění tlakových lahví na levé straně trupu za kabinou pilota.

  2. Bf 109 F-4/Z. Tlakové lahve byly přesunuty z trupu do křídla. Zde je nutné zmínit, že Bf 109 měly od verze F výše nově konstruovaná křídla, která měla dva volné prostory pro instalaci dodatečných zařízení: jedno hned za podvozkovými šachtami a druhé ještě dále směrem ke špici křídla. Čtyři tlakové lahve pro oxid dusný byly instalovány hned za podvozkovými šachtami s přístupem k plnění tlakových lahví z podvozkových šachet z prostoru pro podvozkové kolo. F-4/Z tedy nesl celkem 8 tlakových lahví. Zvenčí se odlišoval hlubším chladičem oleje a zřejmě většina těchto strojů měla širší listy vrtule. Pozor, tato instalace znemožňovala montáž kanónů pod křídly.

  3. Bf 109 G /U2. Protože tlakové lahve s oxidem dusným byly citlivé na nepřátelskou palbu a hrozily při zásahu explozí, bylo přikročeno k rekonstrukci systému GM-1 pro verzi Bf 109 G. Do trupu za kabinu pilota byla instalována tepelně izolovaná nádrž, plněná za běžného tlaku zkapalněným oxidem dusným podchlazeným na teplotu -90 °C. K vypuzení oxidu dusného z nádrže do sacího ústrojí motoru byl použit stlačený vzduch, uložený v tlakových lahvích ve vnější části pravého křídla. Aby bylo udrženo vyvážení letadla, do vnější části levého křídla byly přemístěny tlakové lahve s kyslíkem pro dýchací přístroj pilota. Na pravém křídle zespodu přibyla krytka pro plnění tlakového vzduchu (tedy nikoliv oxidu dusného!) a na pravé části trupu krytka pro plnění podchlazeného oxidu dusného (na stejném místě jako krytka pro systém MW-50). Krytka pro systém GM-1 byla označena bílým trojúhelníkem se dvěma modrými pruhy, případně nápisem „Sonderstoff“. Protože prostor v křídle za podvozkovými šachtami zůstal volný, bylo možné namontovat v té době často používané kanóny pod křídly. Tento systém nebyl tak citlivý na zásahy nepřátelskou palbou a zároveň měl výhodu ještě lepší účinnosti (zvýšení výkonu motoru) než „tlakový“ způsob, neboť nízká teplota oxidu dusného více vychladila palivovou směs před vstupem do válce motoru. Tato instalace byla označena U2 a byla instalována v Bf 109 G-5 a Bf 109 G-6. Je pravděpodobné, že nebyla využita u předchozích verzí Bf 109 G, protože v době jejich výroby ještě nebyla k dispozici. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, zda ranné verze Bf 109 G byly vybaveny systémem GM-1 stejným jako měly F-4/Z. Domnívám se, že nikoliv, což by znamenalo, že Bf 109 G vybavený GM-1 se objevil až se značným zpožděním. Douglas E. Calum uvádí, že se uvažovalo o univerzální instalaci systému GM-1/MW-50, ovšem systém GM-1 vyžadoval na rozdíl od MW-50 tepelně izolovanou nádrž. Pravděpodobně bylo od této myšlenky pro technické komplikace upuštěno. Pokud byl Bf 109 vybaven systémem MW-50, byla instalace GM-1 této třetí verze nemožná. Jako kódový název pro instalaci GM-1 se uvádí „Ha-Ha Prozess“, což je vzhledem k vlastnostem oxidu dusného docela vtipné.

   V literatuře se k tomuto tématu vyskytuje poměrně hodně nepřesností, mýtů a chyb. Pokusím se uvést na pravou míru ty hlavní, které čtenáře podkladů mohou zmýlit:

  1. H. H. Vogt na více místech uvádí, že instalace GM-1 znemožňovala montáž kanónů pod křídly Bf 109. Toto tvrzení se však netýká verze G a platí pouze pro F-4/Z

  2. Robert Michulec (AJ-Press) uvádí, že verze F-4/Z měla v křídle buď tlakové lahve nebo kruhovou nádrž pro stlačený oxid dusný. Domnívám se, že kruhová nádrž pro GM-1 se v křídle nevyskytovala a došlo k vizuální záměně s kruhovým zásobníkem pro kanon pod křídly.

  3. Prien/Rodeike uvádí bez jakéhokoliv kontextu, že tlakové lahve systému GM-1 byly u Bf 109 G-5/U2 umístěny v pravé polovině křídla, na rozdíl od Bf 109 G-6/U2, který měl tlakové lahve systému GM-1 v trupu. Toto tvrzení není podloženo žádným výkresem ani detailnějším popisem, lze ho proto považovat za neprokázané. Považuji za velmi nepravděpodobné, že by tlakové lahve pro stlačený vzduch systému GM-1 pro Bf 109 G-6 bylo možné nainstalovat do trupu, kde byla již namontována nádrž pro oxid dusný, tlakové nádrže by se sem jednoduše nevešly.

    

  Zdroje:

  Photos used: Valiant Wings Publishing Ltd.

  - Douglas, Calum E. , Mortons Media Group : The Secret Horsepower Race

  - Vogt, H. H. , VDM Verlag: Messerschmitt Bf 109 Einsatzmaschinen - Das Nachschlagwerk

  - Robert Michulec, AJ Press: Messerschmitt Bf 109 1. ,2. a 4. díl

  - Richard A. Franks, Valiant Wings: The Messerschmitt Bf 109 Late Series

  - Prien, Jochen / Rodeike, Peter: Messerschmitt Bf 109 F, G, & K Series - An Illustrated Study

  - http://kurfurst. org/Performance_tests/109G_GM1_instructions/kBetrA_GM1_109G. html

  - E`Stelle Rechlin - Kurz-Betriebsanleitung für Flugzeugführer und Bodenpersonal für GM 1-Anlagen in Bf 109 G.

  - https://www. youtube. com/watch?v=stL8eSyieSU&t=139s

  Přednáška Douglas E. Calum: The secret Behind German Engine Performance

• Letecká vojna na Ukrajine

  Rusom vybuchovali muničné sklady i raketa Sarmat

  Text: Miro Barič

  
  

  Prešiel ďalší mesiac a prinášame vám prehľad toho, čo sa na Ukrajine udialo od 1. 9. do 30. 9. Toto obdobie je výnimočné tým, že ukrajinské letectvo nestratilo vo vzduchu ani na zemi ani jedno lietadlo či vrtuľník. O ruskej strane sa to nedá povedať – navyše pri ukrajinských vzdušných útokoch prišlo
  o viacero muničných skladov a pri teste aj o najnovšiu medzikontinentálnu balistickú raketu.

   

  Na pozemnom fronte sa Rusi naďalej usilovali útočiť v Doneckej oblasti. V smere na Pokrovsk sa v sledovanom období ich postup na pár dní úplne zastavil. Zjavne sa prejavilo vyčerpanie, keď predtým sa tlačili vpred len taktikou ľudských vĺn za cenu obrovských strát na životoch. Naopak, ruský úspech sa dostavil v smere na Vuhledar. Tam sa Ukrajinci od samého začiatku vojny úspešne bránili viacerým priamym útokom a Rusi tam za viac ako dva roky stratili veľké množstvo obrnenej techniky. Teraz začali útočiť taktikou ľudských vĺn po bokoch Vuhledaru a mesto tak začali postupne obkľučovať. Na prelome septembra a októbra sa musela ukrajinská posádka z Vuhledaru stiahnuť – sčasti aj preto, že vyššie velenie vyčerpaných obrancov včas nevystriedalo.

  Rusom sa však nedarilo na domácom ihrisku v Kurskej oblasti. Samotný Putin nariadil vytlačenie ukrajinských vojsk do začiatku októbra, ruská protiofenzíva sa tak dala očakávať. V polovici sledovaného obdobia sa aj začala a prvý deň dva boli ruské informačné kanály nadšené z toho, ako sa darí postupovať. V skutočnosti však Rusi spravili presne to, čo Ukrajinci čakali a na čo obli prichystaní. Ukrajinské zálohy zaútočili do bokov postupujúcich ruských jednotiek a protiofenzívu tak úplne rozbili. Na konci sledovaného obdobia tak bola v Kurskej oblasti prakticky rovnaká situácia ako na začiatku. Putin musel stanoviť nový termín na vytlačenie Ukrajincov, ktorý tentoraz znie 25. 2.

  Ak však mal výpad do Kurskej oblasti odlákať ruských vojakov z kriticky ohrozenej Doneckej oblasti, možno konštatovať, že tento zámer Ukrajincom nevyšiel. Rusi tam posielajú posily zo všetkých možných kútov, len nie z frontu na východe Ukrajiny. Ruské ozbrojené sily dokonca vytvárajú motostrelecké jednotky z rôznych špecialistov – z príslušníkov letectva, obsluhy strategických balistických rakiet či z posádky lietadlovej lode Admiral Kuznecov, ktorá už viac ako šesť rokov hrdzavie v dokoch. Tých všetkých poslali bojovať (a umierať) ako obyčajných pešiakov.

   

  Zabili mu celú rodinu

  Aj v prípade vzdušných útokov na oboch stranách sa nič nezmenilo. Ukrajinci sa snažia útočiť na vojenské ciele na ruskom území a Rusi im to oplácajú ničením civilných cieľov v ukrajinskom vnútrozemí. Príkladom je hneď prvý deň sledovaného obdobia, nedeľa 1. 9., keď v dopravnej špičke podnikli jeden z najväčších raketových útokov na Charkov. Zasiahnuté boli obchody, pošta a vchod do metra. Zranenia utrpelo 41 ľudí. V ten istý deň sa objavila správa o útoku raketami Iskander na kamióny s obilím v Sumskej oblasti. Jeden z vodičov zahynul. Rusi tvrdia, že napadli vojenskú kolónu.

  Svojim fanúšikom, ktorí tvrdia, že sa bojuje iba na východe Ukrajiny a zvyšok štátu má pokoj, poslali Rusi veľavravný odkaz v stredu 4. 9.m keď na Ľvov na západe Ukrajiny vyslali 13 rakiet a desiatky dronov. Tie zabili sedem ľudí. Rusi tvrdia, že útočili na vojenský priemysel na výrobu a opravu rakiet a že všetky určené ciele boli zasiahnuté. V skutočnosti trafili okolo 50 obytných budov v historickom centre mesta. Obzvlášť tragický bol osud rodiny Bazylevičovcov. Tí nič nepodcenili – pri dverách mali nachystanú evakuačnú batožinu a akonáhle sa skoro ráno ozval letecký poplach, vyrazili do krytu. Raketa Kinžal však bola príliš rýchla. Matka Jevgenija s dcérami Darjou, Jarynou a iba šesťročnou Emiliou boli práve na schodišti, keď strela dopadla na ich dom. Všetky štyri zahynuli. Prežil iba otec Jaroslav, ktorý sa zdržal v byte. Aj ďalšie tri obete, z toho dve deti, boli z toho istého domu.

  Veľkému útoku čelila Ukrajina aj v piatok 20. 9. a v sobotu 21. 9. Opäť boli masívne ostreľované obytné domy v Charkove, v Sumách bol zasiahnutý domov seniorov a v meste Kryvyj Rih ruské rakety zabili 12-ročného chlapca a dve ženy vo veku 75 a 79 rokov.

  Sumy sa v piatok 27. 9. stali terčom zákerného dvojitého úderu, ktorí Rusi používajú čoraz častejšie, aby zabili ukrajinských záchranárov. Raketa zasiahla nemocnicu a keď prišli hasiči odpratávať trosky a pátrať po obetiach, dopadla na to isté miesto o pár minút neskôr aj druhá strela. Zomrelo 10 ľudí, 22 bolo zranených a 113 pacientov museli z nemocnice evakuovať.

  V ten istý deň sa typickým spôsobom predviedla aj ruská propaganda, keď vyhlásila, že raketou Kinžal zasiahla ukrajinské letisko a zničila na ňom štyri stíhačky F-16 spolu s americkými inštruktormi. Ako dôkaz predložili Rusi fotku vraku F-16. Problém je, že išlo o lietadlo, ktoré havarovalo v roku 2019 pri cvičnom lete v USA a Rusi naň iba digitálne domaľovali ukrajinské výsostné znaky.

  Na druhej strane, ukrajinské ozbrojené sily a následne aj ukrajinská propaganda zlyhali v utorok 3. 9. pri ruskom útoku na Poltavu. Ozbrojené sily zlyhali v tom, že opäť nechali zhromaždený veľký počet personálu v dosahu ruských rakiet a propaganda v tom, že sa následky útoku snažila spočiatku utajovať a zľahčovať. Rusi v ten deň vyslali dve rakety Iskander na vojenský vzdelávací inštitút a zasiahli aj neďalekú nemocnicu a ďalšie budovy. Čas medzi vyhlásením poplachu a dopadom rakiet bol príliš krátky a ľudia sa nestihli dostať do krytov. Výsledkom bol masaker, najmenej 59 mŕtvych a 329 zranených.

   Kamióny s obilím zasiahnuté ruskými raketami v Sumskej oblasti.

  Typický „vojenský“ cieľ podľa ruských ozbrojených síl. Pri tomto útoku zahynuli 12. 9. traja pracovníci Červeného kríža.

  Z rodiny Bazylevičovcov prežil iba otec. Jeho manželka a tri dcéry zomreli pri ruskom raketovom útoku na „vojenské“ ciele v meste Ľvov.

  Vojenský vzdelávací inštitút bol zasiahnutý raketami Iskander 3. 9. v Poltave.

  
  

  Drony zostreľuje iba Bielorusko

  Rakety pritom používajú Rusi iba výnimočne. Zato takmer každú noc vysielajú na Ukrajinu desiatky dronov Shahed. Od začiatku roka ich použili už viac ako 6-tisíc. Väčšinu sa Ukrajincom darí zostreliť, no vyčerpáva to ich obranu. V sledovanom období však začal rásť počet dronov, ktoré vyradili elektronickými prostriedkami. Dron sa po účinnom rušení buď zrúti alebo odchýli od kurzu.

  Rastie tak aj počet ruských dronov, ktoré zablúdia do iných krajín – najmä Rumunska a Poľska, no jeden zaletel v nedeľu 8. 9. až do Lotyšska. Krajiny NATO však proti nim zatiaľ nezasahujú. Rumunsko napríklad proti dvom Shahedom vyslalo dve stíhačky, ktoré ich však iba eskortovali, kým sa jeden dron nezrútil v Rumunsku a druhý sa nevrátil na ukrajinské územie, kde zasiahol prístav na Dunaji. Jediný, kto proti ruským bezpilotným prostriedkom na svojom území zasahuje, tak je paradoxne ruský spojenec Bielorusko. Proti viacerým zablúdeným dronom vyslalo stíhačky, ktoré ich zostrelili.

   V boji proti dronom Shahed sa uplatní aj starý sovietsky stroj ZSU-23-4 Shilka.

  Čierny Shahed zostrelený.

  Ukrajinská PVO s trofejou.

  
  

  Muničáky pod paľbou

  Zdá sa, že Ukrajina sa pri svojich útokoch na ciele v Rusku zameriava vždy na ciele istého typu. Boli to napríklad sklady paliva a rafinérie, potom prišla vlna útokov na ruské letecké základne a v tomto sledovanom období sa nálety ukrajinských dronov sústredili na ruské muničné sklady.

  Prvý začal horieť v piatok 7. 9. v obci Soldatskoje vo Voronežskej oblasti a vybuchoval aj na ďalší deň. Mali sa v ňom nachádzať aj severokórejské balistické rakety. V piatok 13. 9. zas bol zasiahnutý muničný sklad v okupovanom Mariupole. Ten mal obsahovať rakety pre protivzdušnú obranu.

  Najväčší úder prišiel v stredu 18. 9. v meste Toropec neďaleko Tveru. Rusi tvrdili, že tam dopadli len trosky zostrelených dronov, ktoré spôsobili len malé škody. V skutočnosti (čo dokazujú i videá miestnych obyvateľov), nastal v sklade mohutný výbuch, ktorý spôsobil zemetrasenie so silou 2,8 stupňa Richterovej stupnice. Sklad postavili len nedávno a mal byť proti takémuto útoku odolný. Podľa všetkého však došlo k porušeniu predpisov a jednotlivé objekty boli preplnené muníciou dodanou zo Severnej Kórey. Preto vybuchovali jeden za druhým. Odhaduje sa, že v sklade bolo až 30-tisíc ton munície. Podľa satelitných záberov bolo zničených 90 percent budov.

  Navlas rovnaký scenár sa opakoval v noci z piatka 20. 9. na sobotu 21. 9. Ukrajinské bezpilotné prostriedky (podľa ruskej strany ich trosky) zasiahli rovno dva muničné sklady. Jeden v Tichorecku v Krasnodarskom kraji a druhý opäť neďaleko Tveru, tentoraz pri obci Oktjabrskyj. Toto bombardovanie troskami dronov bolo natoľko úspešné, že oba sklady zrovnalo so zemou a pri obci Oktjabrskyj zasiahlo aj vlaky, ktoré prevážali muníciu a stáli na neďalekej stanici.

   Takto vybuchujú „trosky ukrajinských dronov“ po dopade na ruské muničné sklady. Videá vyvracajúce tvrdenia ruských úradov natočili miestni obyvatelia.

  Na satelitnej snímke spoločnosti Maxar je detail muničného skladu v Toropci pred a po návšteve ukrajinských dronov.

  Spoločnosť Maxar zachytila pri sklade v Oktjabrsku aj niekoľko zničených vlakov s muníciou. Toto je jeden z nich.

  
  

  Kráter po rakete

  V rovnakom čase Rusom vybuchla aj medzikontinentálna balistická raketa RS-28 Sarmat, tentoraz úplne bez zásahu Ukrajincov. Satelitné snímky ukázali, že v piatok 20. 9. alebo v sobotu 21. 9. zlyhala pri teste na kozmodróme Pleseck. Hoci zlyhala, ako zlyhala – z pohľadu civilizovaného sveta dopadol jej test najlepšie, ako mohol. Raketu chceli vypustiť zo sila, no na jeho mieste ostal iba obrovský kráter s priemerom viac ako 60 metrov. Znamená to, že raketa sa zo sila ani nedostala. Sú tri možnosti, čo sa mohlo stať – buď vybuchla priamo po zapálení motorov, alebo sa začala dvíhať, potom zlyhala a spadla naspäť do sila. Tretia možnosť je, že test odvolali a raketa vybuchla pri vypúšťaní paliva.

  Každopádne, RS-28 je jednou zo zázračných zbraní, ktoré Putin ohlásil v roku 2018. Jej prvý (a zároveň jediný úspešný test) prebehol v apríli 2022. Následne podpísali kontrakt na ich výrobu a v septembri 2023 raketa oficiálne získala operačný status aj napriek tomu, že všetky štyri nasledujúce testy odvtedy zlyhali, vrátane tohto posledného.

   Silo na kozmodróme Pleseck pred a po teste rakety RS-28 Sarmat. Kráter zachytený satelitom spoločnosti Maxar má viac ako 60 metrov.

  
  

  Nula v kolónke ukrajinských strát

  Ukrajinské letectvo v sledovanom období neutrpelo žiadnu potvrdenú stratu na technike – ani vo vzduchu ani na zemi pri ruských útokoch na letecké základne. Objavili sa len fotografie z jedného staršieho incidentu, keď 30. 4. tohto roku núdzovo pristál pri obci Marjina Rošča v Dnipropetrovskej oblasti ukrajinský MiG-29MU1. Stroj s trupovým číslom „biela 22“ patril 40. brigáde taktického letectva a pilotoval ho podplukovník, ktorého meno nebolo zverejnené. Zatiaľ nie sú známe ani príčiny núdzového pristátia. Stroj dosadol do poľa približne 200 metrov od cesty a zostala za ním 500 metrov dlhá brzdná dráha. Pilot nebol zranený a lietadlo bolo iba ľahko poškodené. V brzdnej dráhe približne 320 metrov od stíhačky našli vyšetrovatelia prídavnú palivovú nádrž, ktorá sa odtrhla od závesníka pod trupom a rozlomila na dve časti. Fotografie boli zverejnené v nedeľu 8. 9.

  Ukrajinský MiG-29MU1 „biela 22“, ktorý ešte v apríli takto pristál na poli. Fotky boli zverejnené až teraz.

  
  

  Sabotéri v akcii

  K jedinému potvrdenému zostrelu v ruských radoch došlo v utorok 10. 9. Ukrajinské špeciálne jednotky v ten deň podnikla riskantný nájazd na vrtné plošiny v Čiernom mori, ktoré Rusko využíva ako základne pre radary. Riskantný preto, lebo ukrajinskí vojaci sa k plošinám museli dostať zdĺhavo na člnoch bez leteckej podpory. Stalo sa nevyhnutné a zasiahli proti nim hliadkujúce ruské lietadlá. Ruská strana tvrdí, že viacero člnov zničila, čo ale nemožno overiť. Čo ale bolo možné overiť je, že jeden ruský Suchoj Su-30SM sa pri útoku na ukrajinské člny porúčal do morských vĺn. Zasiahli ho prenosnou raketou. Rusi následne vyslali na miesto jeho pádu dve záchranné helikoptéry, tie však našli len pár trosiek na hladine. Posádka – kapitán Jegor Stepanišin a kapitán D. Fomin – zahynula. Stalo sa tak približne 50 km južne od pobrežia ukrajinskej Chersonskej oblasti.

  Ďalšie straty utrpeli Rusi za iných okolností. Dva vrtuľníky boli poškodené a dva zničili sabotéri. Jeden vrtuľník Mi-8AMTŠ zasiahli počas letu črepiny z protivzdušných rakiet (pravdepodobne prenosných). Posádka sa dokázala vrátiť na základňu a pristáť. Kedy a kde sa tak stalo, nie je známe. Zverejnené boli v utorok 10. 9. iba fotografie trupu helikoptéry s dierami od črepín.

  V druhom prípade je známy aspoň dátum udalosti – utorok 24. 9. Na predsunutej základni na ruskom ovládanom území bol kazetovou muníciou zasiahnutý vrtuľník Mi-8MTV-5. Opäť utrpel škody od črepín.

  Horšie dopadli vrtuľníky, ktoré podpálili sabotéri. Najprv v stredu 11. 9. zhorela do tla civilná helikoptéra Mi-8T s registráciou RA-24519, ktorú prevádzkovala spoločnosť UTair. Na letisku Nojabrsk v západnej Sibíri ju podpálili dvaja miestni chlapci v tínedžerskom veku. Podľa ruských úradov ich na to zverbovali cez sociálnu sieť Telegram a sľúbili im 5 miliónov rubľov.

  Ďalší vrtuľník horel v sobotu 21. 9. Tentoraz išlo o vojenský stroj Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „žltá 05“ na základni Omsk-Severnyj. Požiar mu úplne zničil kokpit a vrtuľnk utrpel neopraviteľné škody. Aj v tomto prípade ruské úrady sabotérov chytili a tiež išlo o dvoch 16-ročných chlapcov, ktorých zverbovali cez sociálne siete.

  Ukrajinské špeciálne jednotky v akcii pri vrtných plošinách v Čiernom mori. Pri tejto operácii bol zostrelený ruský Su-30SM.

  Ruský vrtuľník Mi-8AMTŠ poškodený črepinami z protivzdušnej rakety.

  Ruská helikoptéra Mi-8MTV-5 poškodená kazetovou muníciou na zemi.

  Mi-8T s registráciou RA-24519 zhorel do tla na letisku Nojabrsk.

  Vrtuľníku Mi-8AMTŠ s trupovým číslom „žltá 05“ na základni Omsk-Severnyj úplne zhorel kokpit.

  Výcvik nových ukrajinských parašutistov.

  Evakuácia zranených.

  Strážca ukrajinskej helikoptéry Mi-17.

  Ukrajinská Mi-24P ozdobený folklórnymi motívmi.

• Trefa nad Tillières

  Text: Franek Grabowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 82109

  
  

  Stanisław Skalski byl jedním z mála pilotů, kteří úspěšně zasáhli proti Luftwaffe hned v první den druhé světové války. Během prvních čtyř dnů konfliktu si připsal čtyři individuální a jedno společné vítězství, čímž se stal prvním stíhacím esem války. Když byl W/C Skalski v dubnu 1944 jmenován velitelem létajícího křídla č. 133 (polského) wingu, byl již zkušeným veteránem a jedním z předních polských stíhacích es. Jeho nový wing se skládal z britské 129. Mysore perutě a polských perutí č. 306. Toruń a 315. Dęblin.

  Polský wing se od prvního dne účastnil invaze v Normandii. Hned druhý den vytvořil rekord, když jeho piloti zničili 16 německých letadel. V následujících dnech se objevila další vítězství wingu, ale Skalského skóre zůstalo nezměněno. Válečná smůla, během misí, kterých se v toto období zúčastnil, se nesetkal s žádným nepřátelským letounem. Teprve 24. června se na něj konečně usmálo štěstí, a to během bombardovací mise proti železniční stanici v Tillières-sur-Avre, kdy konečně spatřil německý letoun. Po návratu Skalski hlásil:

  „Vedl jsem wing s 12 letadly jako bombardéry a 8 letadly jako doprovod při útoku na železniční stanici v Tilliers. Během útoku jsem vyzval doprovod, aby zůstal ve výšce 10 000 stop nad cílovou oblastí. Po bombardování jsem se stáhl na levý okruh a vystoupal nad mraky do 6 000 stop. Asi v polovině okruhu byla hlášena dvě letadla u země. Dal jsem rozkaz k jejich identifikaci sekcí 4 letounů. Pak vedoucí této sekce zavolal, že ony letouny vystoupaly nad mraky. Vytáhl jsem a pronásledoval jeden letoun na levém okruhu, načež jsem poznal, že je to Mustang. Zatímco jsem byl ve výšce asi 6 000 stop ve slunci, ohlásil jsem skupinu 30-40 letounů stoupajících nad mraky směrem na severozápad a další formaci asi 20 letounů pod mraky, která je následovala asi 6 mil za nimi a níže. Instruoval jsem doprovod, aby zůstal nahoře. Pak jsme se stočili doprava a zaútočili na první formaci. Dal jsem rozkaz nestřílet, dokud je nerozpoznáme jako nepřátele. Než jsme vzlétli, byl jsem informován, že v této oblasti budou operovat 4 perutě Typhoonů. Jelikož jsem byl přímo za nimi, rozeznal jsem, že jsou to ME 109F a FW 190, které nejsou srovnány v žádné formaci. Vyzval jsem piloty k útoku, přičemž první dvě ME 109F letěly ve velmi těsné formaci a mírně pozadu asi 400 yardů. Snažil jsem se přiblížit na 100 yardů, nepřátelské letouny nás zatím neviděly. Když jsem byl vzdálen asi 200-150 yardů, dva nepřátelské letouny se při rychlém půlvýkrutu srazily tak, že se navzájem dotkly křídly. Jeden z nich se okamžitě vznítil. Obě letadla se zřítila na zem, kde havarovala. Svědky této události byly F/O Swistun, který byl mým č. 2, a F/Lt Sporny. Poté jsem provedl ostrou zatáčku doprava ve snaze zachytit výše zmíněnou větší formaci. Přiblížili jsme se asi na 400 yardů, když jeden nepřátelský letoun provedl ostrou stoupavou zatáčku vlevo. Poslal jsem dvě dávky, ale vzhledem k tomu, že úhel byl asi 90 stupňů, neviděl jsem žádné zásahy. Nepronásledovali jsme je, protože nás stíhala další nepřátelská formace o síle cca 20 letounů ve vzdálenosti asi 1000 yardů. V té době jsme letěli těsně nad 5/10 oblačnosti a já jsem dal wingu pokyn, aby se šel ukrýt do mraků a pokračoval kursem 336 stupňů. Asi po dvou minutách letu jsme se opět dostali nad mraky a ztratili nepřítele. Udělali jsme okruh a spatřili pět Mustangů letících jednotlivě a ve dvojicích. Vyzval jsem je, aby se připojili k formaci, a zamířil jsem na základnu. Nárokuji si dvě ME 109F jako zničené.

   V následném boji polští letci 306. a 315. perutě přidali další 3-0-3 Me 109F a 1-0-2 Fw 190. Jeden Mustang 315. perutě byl ztracen i s pilotem, P/O Janem Adamiakem. Německá formace, s níž se střetli, se skládala z letounů Fw 190 z I./JG 2 a Bf 109 z II./JG 2 a III./JG 3. Pouze jediný Bf 109G-6 od II./JG 2 byl toho dne hlášen jako ztracený, což zjevně není ve shodě s polskými vítězstvími. Ovšem každá ze tří výše zmíněných jednotek měla v následujících dnech těžké ztráty ve stejné oblasti bojů, takže možná ve zmatku byly některé z nich hlášeny ve špatný den nebo nebyly hlášeny vůbec. Bohužel prozatím není možné ověřit skutečné skóre 133. wingu.

  Pro Skalského to bylo poslední vítězství. Během několika týdnů bylo 133. wing stažen z ofenzivních operací a nasazen proti střelám V1. Kvůli reorganizaci 2 TAF se Skalski rozloučil se svým wingem, který byl s 36 zničenými nepřátelskými letouny oficiálně uznán jako nejúspěšnější jednotka 2 TAF během června 1944. Navzdory pokusům Skalski již nikdy operačně nelétal. Přesto však mu vítězství nad Normandií zajistilo pozici nejlépe bodujícího polského stíhacího pilota - s 18 samostatně zničenými, 2 společně zničenými, 2 pravděpodobnými a 4 letouny poškozenými samostatně a jedním ve skupině.

• Bloody Merseburg

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
  Kat. č. 70171

  
  

  Mustang sériového čísla 44-13321 byl v pořadí třetí, nikoliv poslední „Cripes A' Mighty“ George H. Preddyho. V období, do kterého spadá boxart Profipacku P-51D-5, měl letoun již částečně upravené invazní pruhy. Během jejich odstraňování z horní plochy křídla pozbyl i černé pruhy rychlé identifikace ETO a invazní pruhy zůstaly pouze na spodní straně křídla a ve spodní části trupu. S „Cripes A' Mighty 3rd“ létal Maj. Preddy od poloviny června 1944 do konce srpna 1944. Do tohoto období spadá i mise 29. července 1944, kdy jeho skupina doprovázela formace B-17. Na I.G. Farben v Leuně, Hydrierwerke vyrábějící syntetický benzin, zaútočilo více než 500 B-17 a 352nd FG se zapojila do boje s německými stíhači, kteří na bombardéry zaútočili.  

  George H. Preddy v ten den hlásil: „Skupina poskytovala doprovod 2nd Task Force B-17 složené z deseti wingů, které bombardovaly Merseburg. Setkali jsme se s posledním wingem a zamířili k vedoucímu boxu. Nacházeli jsme se jihozápadně od cíle a chránili bombardéry k němu přilétající a odlétající. Poté, co jeden box opustil cíl, jsem spatřil, jak se za nimi z výšky blíží 20 Me 109 ve formaci. Vedl jsem peruť proti nepřátelským letounům a dostal se k nim na dostřel právě ve chvíli, kdy začaly zezadu střílet na onu formaci B-17. Viděl jsem, jak jedna B-17 dostala zásah a začala hořet, a tak jsem peruť vedl přímo do středu skupiny stodevítek. Přiblížil jsem se za jeden nepřátelský letoun na pravé straně jejich formace a zahájil palbu z 300 yardů, pod úhlem pěti stupňů, a dosáhl zásahů. Pokračoval jsem v palbě až do přiblížení na 100 yardů, přičemž nepřátelský letoun začal silně kouřit a šel k zemi. Během toho se rozpadával. Celá skupina se začala rozdělovat a vrhat se k zemi. Jednoho z nich jsem sledoval dolů, ale ztratil jsem ho v mracích. Narazil jsem na Lt. Searse a společně jsme vystoupali zpět k boxu bombardérů. Když jsem byl ještě několik tisíc stop pod nimi, viděl jsem, jak se jedna B-17 odpojila od formace a explodovala. Nad těmi B-17 stále byli nepřátelští stíhači, ale další P-51 je odehnaly dříve, než jsme se k nim dostali. Nárokuji jeden (1) Me 109 zničený“.

  U obrazu Piotra Forkasiewicze stojí za zmínku také formace B-17 v pozadí. Krvavý Merseburg byl považován za jeden z nejtěžších cílů, nad které 8th AF létala. 100th BG v ten den ztratila 8 B-17. Letouny na boxartu tvoří čelo combat boxu této jednotky, vedené radarovým pathfinderem, zapůjčeným od 95th BG. Pathfindery poskytované jiným jednotkám obvykle postrádaly označení písmene ve čtverci, jaká můžeme vidět u ostatních strojů. Formace, na obraze poskládaná přesně podle dochovaného schématu, mimo jiné ukazuje četné zastoupení olivově zbarvených B-17, kterých v toto období stále ještě létalo velké množství.

  Při přepočítávání vzdušných i pozemních vítězství, uplatňovaném v USAAF, byl Messerschmitt z 29. 7. 1944 pro Preddyho 15 zničeným letounem nepřítele. Další měly přijít. Mezi nimi vévodí šest Messerschmittů, které poslal k zemi během jediné mise – 6. srpna 1944, kdy vedl 352nd FG na doprovod bombardérů. Po tomto mimořádném úspěchu ho jeho velitel, Lt.Col. John C. Meyer, navrhl na udělení Congressional Medal of Honor (Medaili cti). Vrchní velení však Preddymu přiřklo „pouze“ Distinguished Service Cross (Záslužný služební kříž). Také těchto vítězství Preddy dosáhl v „Cripes A' Mighty 3rd“. Zároveň to byla jeho poslední vítězství v tomto stroji. Krátce poté byl odeslán na dovolenou a po návratu se ujal velení 328th FS.

  Do konce roku 1944 zvýšil své skóre na konečných 26,83 vzdušných vítězství, 3 pravděpodobná a 6 poškozených, plus 5 letounů zničených na zemi. Řada úspěchů, doprovázená rivalstvím s jeho přítelem, Lt. Col. Johnem Meyerem, byla ukončena 25. prosince 1944, kdy byl Preddyho Mustang během souboje s Fw 190 omylem sestřelen spojeneckou protileteckou obranou v oblasti fronty a George H. Preddy zahynul. Skóre se již žádnému pilotovi nepodařilo překonat. S 23,83 vzdušnými vítězstvími dosaženými na P-51 zůstal Maj. Preddy nejúspěšnějším pilotem Mustangů.

  Několik měsíců dříve, když George Preddy odjel na dovolenou do USA, se na jeho „Cripes A' Mighty 3rd“ střídali i jiní piloti, včetně Lt.Col. Meyera, který s ní 10. 9. 1944 zničil na zemi 4 německé letouny. Později byl tento Mustang přidělen Capt. Henry Stewartovi, který jej přejmenoval na „The Margarets”. Po několika týdnech Mustang dostal nového pilota. Lt. Marion Nutter jej přejmenoval na „Sexshunate“. Podobně jako George H. Preddy se i jeho Mustang 44-13321 stal rekordmanem. Různí piloti s ním dosáhli celkem 18,5 vzdušných a 9 pozemních vítězství. „Sexshunate“, původní Preddyův „Cripes A' Mighty 3rd“ byl sestřelen německým flakem 16. dubna 1945 a jeho pilot, Lt. Warren Padden, zahynul.

  Hned následující den byl u Českých Budějovic v Československu, při pronásledování Me 262, sestřelen Georgeho mladší bratr William, pilot 503rd FS, 339th Fighter Group. Oba bratři Preddyovi, piloti Mustangů, jsou pohřbeni vedle sebe na vojenském hřbitově v St. Avold ve Francii.

   

  Zdroje:
  NARA, 100th BG, planesinprofile.com, crazyhorseap.be, wikipedia.org, O.Henry Magazine, Peter Randall - littlefriends.co.uk, acesofww2.com, Troy White – Starduststudios, USAAF Operations Chronology

• První vlna

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 8227

  
  

  Bitva ve Filipínském moři, k níž došlo 19. a 20. června 1944 během amerického vylodění na Saipanu v Marianách, byla největším střetnutím letadlových lodí v historii. Na japonské straně se jí účastnilo devět letadlových lodí (včetně Shōkaku a Zuikaku) a na americké straně patnáct. Japonci do bitvy nasadili také letouny námořních jednotek ze základen na Marianách. Od posledních střetnutí letadlových lodí, k nimž došlo na konci roku 1942, se Američané výrazně zlepšili v organizaci operačních svazů a jejich obraně založené na radarech, protiletadlové palbě, a především včasném nasazení palubních stíhacích jednotek. Nové letouny F6F Hellcat, které byly zkonstruovány i na základě poznatků ze zkoušek ukořistěných stíhacích letounů Zero, se staly pro japonské piloty smrtelně nebezpečným soupeřem.

  Jako první v této bitvě proti nepříteli odstartovali 19. června před devátou hodinou ráno letci z letadlových lodí Chitose, Chiyoda a Zuihō. Jednalo se o osm bombardérů B6N Jill, šestnáct doprovodných strojů A6M5 Zero Model 52 a čtyřicet pět stíhacích bombardérů A6M2 Zero Model 21. Úkolem stíhacích bombardérů bylo napadnout doprovodná plavidla a upoutat na sebe palbu flaku. Letouny ze všech třech letadlových lodí náležely k nově zorganizované Kōkūtai 653 a její palubní letecké skupiny nesly označení Hikōkitai 331 (Chitose), Hikōkitai 332 (Chiyoda) a Hikōkitai 333 (Zuihō). Na jejich palubách byly zastoupeny všechny výše zmíněné kategorie letounů a vždy k nim patřilo i několik letounů B5N Kate v roli letovodů. Dva bombardéry B5N vedly japonskou formaci směrem k nepříteli i 19. června. Před startem mezi letci vládla optimistická atmosféra a jeden z nich se dokonce vyjádřil, že přichází odplata za Midway. Jejich představy však byly značně vzdálené realitě, která je čekala.

  Díky radarům a dobře zorganizované vzdušné obranné linii, kterou vytvořili návodčí a piloti Hellcatů, se tato japonská formace stala cílem útoků daleko před americkým svazem a byla jejich terčem po následujících třicet minut. Jako první na Japonce zaútočila VF-15, následovala ji VF-2, VF-27 se žraločími tlamami na přídích svých Hellcatů a další jednotky. Kontrolorům se proti útočníkům podařilo navést asi padesát Hellcatů a jejich piloti nárokovali přibližně stovku vítězství. Sice se jednalo asi o dvojnásobný počet vítězství ve srovnání s japonskými ztrátami, ale to nic neměnilo na faktu, že se podařilo zabránit v náletu na letadlové lodi. Této první japonské útočné vlně se podařilo zasáhnout bitevní loď USS South Dakota, ale z devíti velitelů formací se z akce vrátil jen jeden.

  Americké stíhací letce překvapilo, že nemohou dohnat bombardéry B6N Jill, pokud jejich osádky přejdou do klesání. Rovněž si neuměli vysvětlit, proč se významná část Zer nezapojila do boje a pokračovala dál v přímém letu. Zřejmě se jednalo o stíhací bombardéry A6M2, jejichž piloti se disciplinovaně drželi svého úkolu a ti, kteří se dostali nad americký svaz, v řadě případů provedli odvážné útoky na nepřátelská plavidla. Po útoku na jeden ze stíhacích bombardérů z letadlové lodi Chiyoda je na boxartu Antonise Karydise zobrazen Hellcat, s nímž Ens. Gordon A. Stanley v tomto střetnutí sestřelil čtyři stíhací letouny jistě a dva pravděpodobně. Během 19. června 1944 Stanley zaznamenal nejvyšší skóre z letců VF-27 (USS Princeton).

  Japonci v bitvě přišli o více než 600 letadel z palubních i pozemních jednotek a ztratili tři letadlové lodi. Naplno se projevily nedostatečné zkušenosti nově vycvičených letců. Svůj díl na porážce měl i fakt, že oproti střetnutím z roku 1942 byla řada velitelů japonských plavidel v porovnání se svými předchůdci z roku 1942 zhruba o deset služebních let mladší. Velká část z nich přitom vůbec neměla zkušenosti z letecké služby. Achillovou patou japonských letadlových lodí zůstávala nedostatečná pasivní ochrana a organizace záchranných prací.

  Ačkoli údery amerických letadel na japonské letadlové lodě způsobily menší škody než v předchozích bitvách, americké ponorky to vynahradily potopením dvou ze tří ztracených japonských letadlových lodí, takže Zuikaku zůstala jedinou funkční velkou letadlovou lodí Císařského námořnictva. Tuto bitvu ve své knize Clash of the Carriers fascinujícím způsobem popsal Barrett Tillman.

  Japonské velení po porážce intenzivně hledalo řešení, jak pomocí letounů překonat propracovanou obranu amerických operačních svazů, které díky kombinaci radarů, krytí stíhacími letouny a silné protiletadlové obraně byly těžko napadnutelné. Zrodila se taktika letců Kamikaze.

  Obsazení Saipanu americkými silami rovněž vytvořilo podmínky pro vybudování letecké základny strategických bombardérů B-29, v jejichž doletu se díky novému letišti nacházelo Japonsko.

• Útočte na všechno!

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Martin Novotný

  Kat. č. 8094

  
  

  Když 20. září 1915 legendární Lanoe G. Hawker opouštěl 6. peruť RFC, byl již leteckou legendou. Za své výkony u této jednotky obdržel Victoria Cross a projevil se nejen jako mimořádně odvážný letec, ale i jako nadprůměrně technicky inovativní důstojník. Když od jednotky odcházel, měl na kontě nejen sedm vítězství v leteckých bojích, ale byla na něm patrná také únava z ročního bojového nasazení ve Francii. Velení mu však dlouho klidu nedopřálo. Již 28. září byl jmenován velitelem 24. peruti RFC, která byla na počátku roku 1916 vyzbrojena novými jednomístnými letouny DH.2 a stala první stíhací jednotkou RFC.

  Hawker se do nového úkolu pustil s technickou erudicí a koncepčním přístupem, jak pro něj bylo charakteristické. Houževnatě pracoval na tom, aby jeho piloti dosáhli s DH.2 co nejlepších výsledků a nový stroj ovládali co nejlépe. Když se jeho svěřenci obávali, zda zvládnou s tímto neobvyklým strojem vývrtku, Hawker jim předvedl, jak ji zvládnout. Hawker byl evidentně důstojníkem, který hledal cesty, jak s novým strojem uspět v boji a nestěžovat si na jeho nedostatky. Chválil skvělý výhled z kokpitu a motor považoval za dostatečně silný. Jak se však postupně ukázalo, motory se během letu zanášely ricinovým olejem a snižovalo to jejich výkon. Řadě letců to komplikovalo bojové lety a Hawkera to pravděpodobně stálo později život.

  Tomuto typu letounu a jeho nasazení se podrobně věnují autoři B. Gray, T. Henshaw, M. Davis a M. Kelsey v nedávno vydané knize „De Havilland DH2 and the men who flew them“, kterou vřele doporučuji. Je v ní zveřejněn také Hawkerův dokument, který vydal 7. srpna 1916. Jedná se o komplexní instrukce k typu DH.2 z pohledu letových vlastností, výcviku, bojového nasazení a techniky střelby. Nováčci nikdy neměli být při bojovém letu ponecháni sami. V kapitole o bojovém nasazení se podrobně věnuje rozdílům v taktice boje proti různým kategoriím nepřátelských letounů. Němci Hawkera považovali za ekvivalent Maxe Immelmanna a myslím, že to bylo zcela oprávněné. Hawkerovým hlavním pokynem bylo, za každých okolností zaútočit, ideálně s momentem překvapení a z převýšení.

  Významným dnem v historii 24. peruti se stal 22. červen 1916. Hawker ve svém denním rozkazu vydal pokyn: „Zaútočte na všechno!“. Jednotka poslala do vzduchu dosud největší počet letounů v jednom dnu. Do boje odstartovalo pět DH.2 a jeden Bristol Scout. Formace se u Bapaume střetla s několika jednoplošníky Fokker, ale z boje vyšla bez vítězství i beze ztrát. Piloti Fokkerů mimo jiné demonstrovali odolnost svých letounů při úniku ve střemhlavém letu, což byl manévr, kterému se piloti DH.2 raději vyhýbali.

  Ve stejném prostoru se ve večerních hodinách střetli Lt. C. M. B. Chapman a Lt. A. G. Knight s formací šesti německých letounů, která se přibližovala k Bapaume. Piloti DH.2 nepřátele identifikovali jako jeden dvoutrupý AGO C a pět strojů LVG C. Po boji s přesilou bylo sestřelení AGO přiznáno Chapmanovi a jeden LVG C byl uznán jako první vítězství Lt. Arthura Geralda Knighta. Výjev z tohoto střetnutí zachytil Martin Novotný na boxartu. Stroj sériového čísla 6011, se kterým Knight letěl, byl úplně nový, k jednotce byl dodán 18. června.

  Letoun s číslem 6011 byl na frontě jen necelý měsíc, celkem však odlétal 47 hodin a 40 minut. Konec jeho služby u 24. peruti přišel 11. července 1916 během bitvy na Sommě. Zůstal s ním nezvěstný nováček Lt. C. Kerr během patroly v prostoru Longeval – Puisieux. Později se ukázalo, že havaroval za německými liniemi mezi Péronne a St. Quentin. Jeho řízení a motor byly zasaženy v souboji s německým letounem kategorie C z Kagohl 1 a pozorovatelem, který z boje vyšel vítězně byl Oblt. Hermann Maurer. Kerr při havárii ztratil vědomí a letoun s poškozenou přídí a horním křídlem padl do rukou nepřátel. Maurer 29. července obdržel Rytířský kříž Württemberského vojenského záslužného řádu, z předchozí služby u letectva již byl držitelem Württemberské zlaté vojenské záslužné medaile.

  Jednadvacetiletý „Gerry“ Knight, jenž byl Angličanem, který většinu svého života strávil v Kanadě, postupně k prvnímu vítězství na stoji 6011 přidal dalších sedm úspěchů na dalších letounech DH.2 a za svou službu obdržel Military Cross a Distinguished Service Order. Byl jedním z dvojice letců, kvůli nimž se 28. října 1916 srazil Oswald Boelcke a Erwin Böhme z Jasta 2, což vedlo k Boelckeho smrtelné havárii.

  Jeho kariéra však skončila tragicky, když se již u 29. peruti RFC stal 20. prosince 1916 třináctou obětí Manfreda von Richthofena. 

• Markingy pro Gustav pt.3 1/72

  Bf 109G-6/AS, WNr. 412807, Uffz. Heinz Zimmermann, 6./JG 27, Fels am Wagram, Rakousko, červenec 1944

  Začátkem dubna 1944 obdržely první stroje Bf 109G-6/AS jednotky JG 1, JG 5 a JG 11, následující měsíce bylo několik strojů dodáno k JG 3 i k JG 27, v té době sídlící na letišti Fels am Wagram v Rakousku. Žlutá 2, kamuflovaná barvami RLM 74/75/76, nese na zádi trupu označení strojů Obrany říše působících u JG 27, tedy zelený pás. Nepravidelné pruhy na bočních krytech motoru barvou RLM 74 jsou polní úpravou kamufláže. Pod trupem je umístěna anténa systému FuG 16. Letoun měl červené podvozkové nohy, což indikovalo používání 96oktanového paliva.  

   

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944

  Friedrich-Karl Müller, budoucí držitel Rytířského kříže a eso s 30 nočními sestřely nepřátelských letadel, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sársku. V roce 1934 absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Lufthanse. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán k letectvu, kde nejprve létal jako dopravní pilot, posléze působil jako instruktor létání podle přístrojů. V prosinci 1942 byl přesunut ke KG 50, létající na strojích He 177, v létě následujícího roku uposlechl výzvy Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300 používající taktiku Wilde Sau (používání jednomotorových letounů bez radaru pro noční stíhání). U této jednotky dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944 dostal rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jmenován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až do konce 2. světové války. Zemřel 2. listopadu 1987. Spodní a částečně i boční plochy jeho letounu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování v noci. Záď trupu obepínal červený pás, označující původního uživatele tohoto stroje v rámci Obrany říše, JG 300. Na levé straně kormidla bylo vyznačeno pilotovo skóre k červenci 1944 v podobě 23 proužků s vyznačením státní příslušnosti protivníka a datem sestřelu.

  
  

  WNr. 110087, Hptm. Horst Carganico, I./JG 5, Herzogenaurach, Německo, květen 1944

  První bojovou jednotkou, ke které tehdy dvaadvacetiletý Lt. Carganico po ukončení výcviku nastoupil, byla na počátku války JG 1. Následovala služba u JG 77, s níž se zúčastnil bojů v Norsku a následně bitvy o Británii. Dne 1. ledna 1941 následoval návrat do Norska, kde působil ve funkci velitele 1./ JG 77. Dne 25. září 1941 byl Carganico po dosažení 27. sestřelu vyznamenán Rytířským křížem. V březnu 1942 byla Carganicova jednotka přejmenována na 6./JG 5, ale již v dubnu 1942 převzal velení nad celou II. Gruppe. Dne 26. března 1944 byl jmenován velitelem I./JG 5, která se účastnila bojů proti Spojencům v rámci Obrany říše. Dne 27. května téhož roku vzlétl major Carganico naposledy. Během útoku na svaz B-17 byl jeho Bf 109G-5 těžce poškozen, při pokusu o nouzové přistání zavadil o vedení vysokého napětí a havárii poblíž francouzského města Chevry pilot nepřežil. Celkové Carganicovo skóre se zastavilo na šedesáti sestřelech během 600 misí. Stroje Bf 109G-6/AS byly určeny ke stíhání ve vyšších letových hladinách, a proto tvořil jejich kamufláž jednolitý nástřik barvou RLM 76. Hptm. Carganico nechal na levý bok namalovat myšáka Mickeyho, kterého nosily i jeho předchozí stroje. Pravá strana trupu není fotograficky zdokumentována, je možné, že nesla dvojitý klín – označení letounu velitele Gruppe.

   

  MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec/srpen 1944

  V dodávkách Messerschmittů Bf 109 verzí G-2 a G-6 finskému spojenci se objevily i dva stroje verze G-6/AS. Ve finském letectvu obdržely kódy MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání 28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním kromě jiných pilotů létal ylikersanti Järvi, který na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých celkových dvaceti sedmi. Dalších pět sestřelů na tomto stroji dosáhli čtyři různí piloti. Stroje Bf 109G-6/AS nebyly pro finské letectvo v boji se sovětskými piloty výhodou, neboť většina bojů se odehrávala pod výškou 3000 metrů, zatímco motory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších letových hladinách. Kamufláž tohoto stroje byla nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna o modré hákové kříže na bílém kruhu na křídle a trupu, označení stroje MT-463 bylo namalováno na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo označující stroj v rámci jednotky bylo namalované mezi trupovým označením a kabinou. Fotografie stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv 24 není známa, ale podle známých čísel dalších strojů odvozujeme, že byl tento stroj označen číslicí 2, 4 nebo 6.

   

  Bf 109G-14/AS (Erla), Fw. Eberhard Gzik, 2./JG 300, Borkheide, Německo, říjen 1944

  Tento Bf 109G-14/AS náležející I./JG 300 byl buď stroj série 780 vyrobené továrnou Messerschmitt v Augsburgu, nebo série 413 nebo 460, vyrobené továrnou Erla v Lipsku. V září a říjnu 1944 působila I./JG 300 vedená Hptm. Gerhardem Stampem jako stíhací krytí těžkých stíhacích Fw 190A-8/R2 Sturmbock. V těžkých bojích se se stíhači USAAF utrpěla jednotka vážné ztráty. 2. října přišla I./JG 300 o 19 letadel zničených a 13 poškozených při postřelování letiště v Borkheide americkými Mustangy od 355th FG. Feldwebel Eberhard Gzik byl v listopadu 1944 převelen k 9./EJG 2 a na konci války létal na Me 262 u Kommanda Stamp. Za války dosáhl celkem tří sestřelů.

   

  Bf 109 G-14/AS (Mtt Reg), WNr. 784986, Ofw. Paul Schwerdtfeger, 11./JG 6, Bissel, Německo, leden 1945

  Ofw. Paul Schwerdtfeger absolvoval od roku 1941 mnoho bojových letů jako průzkumný pilot, v létě roku 1944 se dobrovolně přihlásil ke stíhacímu letectvu a 1. ledna 1945 odstartoval jako člen štábního roje III./JG 6 ke svému prvnímu bojovému letu v roli stíhače. Cílem JG 6 mělo být letiště Volkel, velitel však celou jednotku zavedl mnohem jižněji. Poblíž Helmondu byl stroj Ofw. Schwerdtfegera zasažen palbou protiletadlového dělostřelectva. Pilot se pokusil dosáhnout německých linií, poblíž Groesbeeku však havaroval a zahynul. Stroj Ofw. Schwerdtfengera nesl stejnou kamufláž jako stroj WNr. 784993, na zádi trupu byl nastříkaný červeno-bílo-červený pruh o celkové šířce 900 mm. Jedná se o rozlišovací označení Jagdegeschwader 6 v rámci Obrany říše.

   

  Bf 109G-14/AS (Mtt Reg), WNr. 785185, Lt. Heinz Schüler, 16./JG 5, Stavanger-Forus, Norsko, březen 1945

  V listopadu 1944 ve Stavangeru byla 16. Staffel Jagdgeschwader 5 vytvořena proto, aby doplnila stav IV. Gruppe na čtyři Staffel. Výzbroj IV./JG 5 byla v této době unifikována na Bf 109G-14, přestože pár Fw 190 u jednotky zůstalo až do konce roku 1944. S Bf 109G-14/AS, označenou modrá 17, létal Lt. Heinz Schüler, který si pod čelní štítek nechal namalovat znak Berlína. Marking stroje doplňuje modrá, bíle lemovaná vlnovka, označující stroje IV. Gruppe. Na fotografiích tohoto letounu je patrné, že v té době nenesl na trupu označení jednotek v rámci Obrany říše, přestože 27. března 1945, kdy s ním nouzově přistál Lt. Schüler na letišti Stavanger-Sola, již černý a žlutý pruh (označení strojů JG 5) za trupovým křížem měl. Horní plochy byly provedeny v barvách RLM 74/75.   

   

  Bf 109G-14/AS (Mtt Reg), WNr. 783906, 3./JG 4, Ensfeld, Rakousko, duben 1945

  Části I./JG 4 byly během let 1942 a 1943 postupně založeny v Rumunsku a podílely se na ochraně tamních ropných polí a petrochemických závodů. Od konce roku 1943 až do konce léta 1944 byla nasazena v Itálii a poté bojovala při obraně Říše. Jejím posledním úkolem byla obrana proti sovětským silám na Odře, včetně doprovodů Heinkelů He 111 z I./KG 200, které byly vybaveny řízenými střelami Hs 293 proti pontonovým mostům. V polovině března 1945 byla I./JG 4 rozpuštěna a její piloti byli převeleni k II.(Stum)./JG 4 a III./JG 4 nebo absolvovali výcvik na Me 262. Stroj „žlutá 8“ se zbarvením horních ploch v barvách RLM 74/75 byl možná po rozpuštění I./JG 4 přidělen k III./JG 4. Většina jejích letounů krátce před kapitulací zůstala v severním Německu, ale někteří piloti dostali povolení na vlastní pěst odletět domů. To by mohlo vysvětlovat, proč byl původní stroj I./JG 4 na konci války nalezen v Rakousku.

   

  Bf 109G-14/AS, WNr. 784993, Uffz. Herbert Maxis, 13./JG 53, Stuttgart-Echterdingen, Německo, leden 1945

  Náletu na letiště Mety-Frescaty, obsazeném americkými jednotkami, se měl v řadách IV./JG 53 zúčastnit i Uffz. Maxis. Během letu k cíli napadl spolu s dalšími piloty postavení 455. protiletadlového oddílu rozmístěného poblíž Ittersdorfu. Byl však sestřelen, nouzově přistál a po vystoupení z kabiny jej zastřelil příslušník baterie A 739. oddílu polního dělostřelectva. Místo, kde byl Maxis pohřben, není známo. Bf 109G-14/AS Uffz. Maxise létal kamuflován barvami RLM 74/75/76. Kýlovka a směrovka pocházely od subdodavatele, byly natřeny stejnými barvami s ostře ohraničenými skvrnami RLM 74. Černý pruh o šíři 900 mm, obepínající záď trupu, označoval stroje JG 53 nasazené v rámci Obrany říše.

   

  WNr. 785083, Sgt. Magg. Aroldo Burei, 1a Squadriglia, 1o Gruppo, Caccia ANR, Malpensa, Itálie, duben 1945

  Po vyhlášení Italské sociální republiky 18. září 1943, což byl loutkový stát na území Itálie obsazeném německou brannou mocí a pod vedením Benita Mussoliniho, jí bylo Německem povoleno vytvořit armádu o síle čtyř divizí. Její letecká složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale Repubblicana, sestávala ze dvou stíhacích skupin (Gruppo Caccia), skupiny torpédových bombardérů (Gruppo Aerosiluranti Buscaglia) a několika transportních letek. Io Gruppo Caccia (Asso di Bastoni) nejprve používala Macchi C.205, následně, od listopadu 1944 do února 1945, prošla v Holzkirchenu v Německu přeškolením na Messerschmitty Bf 109. V únoru jednotka obdržela Messerschmitty Bf 109 verzí G-10 (vyrobené v továrně Erla v Lipsku), G-14 a G-14/AS i několik K-4. Původní německé označení bylo přestříkáno italskými barvami a stroje obdržely také italské označení. Německé kříže byly ponechány pouze na spodní straně křídla. Horní plochy byly pravděpodobně v barvách RLM 74/75.

• Markingy pro Mustang Mk.III 1/48

  FZ152, W/Cdr Stanisław Skalski, No. 133 (Polish) Wing, Holmsley South, Velká Británie, červen-srpen 1944

  Stanisław Skalski byl velitelem No. 133 Wing v období od 4. dubna 1944 do 3. srpna 1944. Během tohoto období používal jako svůj osobní letoun Mustang sériového čísla FZ152. Původně P-51B s/n 43-6533 nesl kamuflážní schéma v neobvyklém vzoru B, které se vyznačovalo prohozením odstínů kamuflážních polí. Na trup svého Mustangu si Skalski nechal pozemním personálem nakreslit své iniciály SS, na levou stranu trupu pod kabinou znak velitele křídla, za kterým byl vyznačeno 17 černých křížů s bílými okraji a čtyři kříže bez nich. V období spojeneckého vylodění v Normandii byl Skalskiho letoun natřen černo-bílými invazními pruhy na křídle a trupu. W/Cdr Skalski si se svým Mustangem připsal 24. června 1944 poslední dvě potvrzená vítězství ve své válečné kariéře i přesto, že své oběti nesáhl palbou. Při přiblížení na 150 yardů (135 m) se totiž nepřátelské Bf 109 při úhybném manévru dotkly křídly a obě se zřítily. Stanislaw Skalski byl nejúspěšnějším polským esem druhé světové války s bilancí 23 potvrzených sestřelů, jeden pravděpodobný a pět poškození nepřátelských letounů. Třikrát byl vyznamenán britským DFC a obdržel řadu dalších ocenění.

   

  FZ152, W/Cdr Stanisław Skalski, No. 133 (Polish) Wing, Coolham, Velká Británie duben-květen 1944

  Stanisław Skalski se narodil 27. listopadu 1915 v Lambušně u Kodymy (nyní na Ukrajině). Po napadení Polska nacistickým Německem se stal jedním ze dvou nejúspěšnějších polských stíhačů, kteří se účastnili bojů proti německým silám. Přes Francii uprchl do Velké Británie, v lednu 1940 se připojil k RAF a zúčastnil se Bitvy o Británii v řadách No. 501 Sqn Počátkem března 1942 byl převelen k No. 306 Sqn jako velitel Flight B. Od května 1942 byl povýšen a převzal velení No. 317 Squadron. Počátkem roku 1943 vedl speciální skupinu nazvanou Polish Flying Team operující v rámci No. 145 Sqn na Spitfirech Mk.IXc v severní Africe. V červenci 1943 se stal velitelem britské No. 601 Sqn. Koncem roku se vrátil do Velké Británie, kde létal ve funkci velitele No. 131 Wingu v Northoltu, ale v dubnu 1944 se přesunul k No. 133 Wing, který byl přezbrojen na Mustangy Mk.III. Zde setrval do poloviny srpna 1944. Po válce sloužil na velitelství britských okupačních vzdušných sil v Německu. Po návratu do Polska byl v roce 1949 uvězněn komunisty na základě obvinění ze špionáže pro Západ. Strávil šest let ve vězení, kde čekal na popravu. V roce 1956 byl Skalski propuštěn a rehabilitován. V roce 1957 se vrátil k polskému letectvu. Později byl aktivní ve sportovním letectví, stal se generálním sekretářem a viceprezidentem Polského aeroklubu. V říjnu 1988 byl povýšen do hodnosti generála (ve výslužbě). Zemřel 12. listopadu 2004.

   

  FB387, S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski, No. 315 Squadron, Brenzett, Kent, Velká Británie, srpen 1944

  Mustang Mk.III sériového čísla FB387 byl vyroben jako P-51C-10-NT (NA-103) 42-103537 a strávil nějaký čas ve skladu, než byl odeslán 28. července 1944 k No. 315 Squadron. Zde si jej vybral jako náhradu za svůj původní osobní FB382 velitel perutě S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski. Stejně jako předchozí Mustang byl i jeho nový FB387 opatřen kódovým označením PK-G, žlutými symboly bomb, reprezentujícími útoky na pozemní cíle a skóre zničených německých letounů (černé kříže) a sestřelených V-1 (hákové kříže s překrytými siluetami V-1). Eugeniusz Horbaczewski se narodil 28. září 1917 v Kyjevě, vzdělání získal v Brest-Litevsku a v roce 1937 vstoupil do polského letectva. V září 1939 uprchl přes Rumunsko do Francie a odtud se dostal do Velké Británie. Po dokončení výcviku u RAF byl koncem roku 1940 přidělen k No. 303 Squadron a na začátku roku 1943 byl vybrán do speciální skupiny Polish Flying Team, zformované S. Skalskim a operující v rámci No. 145 Sqn na Spitfirech Mk.IXc. Nad Tuniskem se stal nejúspěšnějším pilotem této skupiny, když během necelého měsíce dosáhl pěti vítězství. Po rozpuštění Polish Flying Teamu byl přidělen k No. 601 Sqn operující v oblasti Středozemního moře a na začátku července k No. 43 Sqn, které od srpna velel. Po návratu do Velké Británie převzal v únoru 1944 velení No. 315 Sqn, létající s Mustangy Mk.III. Dne 18. srpna 1944 byl v oblasti Beauvais sestřelen a zahynul, když předtím sám sestřelil tři Fw 190.

   

  FZ181, F/Sgt A. J. Fellows, No. 19 Squadron, Funtington, Velká Británie, duben-květen 1944

  Mustangy Mk.III od No. 19 Squadron měly krátce po svém vstupu do služby stejně jako všechny Mustangy působící v rámci 2TAF aplikovány bílé znaky identifikačního značení přijaté v únoru 1944. O měsíc později a po dostatečném obeznámení spojeneckých osádek s novým typem, byl bílý identifikační pruh na směrovém kormidle přetřen kamuflážní barvou. S Mustangem sériového čísla FZ181 létal u No. 19 Squadron nejčastěji F/Sgt. A. J. Fellows, který si pod kabinu nechal nakreslit nápis „MITZIE I“.  

   

  FB260, G/Cpt Brian A. Eaton, No. 329 Wing, Itálie, podzim 1944

  Australan Brian Alexander Eaton narukoval do RAAF v lednu 1936. Do vypuknutí války sloužil jako instruktor létání. V Austrálii působil až do října 1942, kdy odplul do severní Afriky a připojil se k Australanům působícím na této frontě. Na začátku roku 1943 byl přidělen k No. 3 Squadron v severní Africe, kde létal na stíhacích P-40 Kittyhawk. Navzdory tomu, že byl krátce po příjezdu třikrát sestřelen během deseti dnů, Eaton se rychle vypracoval na velícího důstojníka jednotky a do konce roku byl vyznamenán Záslužným leteckým křížem (DFC). V srpnu 1944 se vrátil k operačnímu létání a převzal velení No. 239 Wing, kde nahradil W/Cdr Larryho Wilmota. Po Wilmotovi převzal Mustang sériového čísla FB260, na který následně aplikoval svůj monogram BE a znak Wingu. Eaton vedl No. 239 Wing až do konce války. Byl vyznamenám DFC a DSO plus Bar. Po válce zůstal v RAAF a velel No. 81 Squadron v Japonsku a No. 78 Squadron na Maltě. V letech 1957 až 1959 velel základně RAAF ve Williamtownu, poté zastával řadu vyšších velitelských pozic. Z RAAF odešel v prosinci 1973 a stal se výkonným ředitelem společnosti Rolls-Royce v Canbeře. Zemřel v roce 1992 ve věku 75 let.

   

  HB900, F/Lt Reginald A. Wild DFC, No. 112 Squadron, Creti LG, Itálie, červenec 1944

  Reginald Albert Wild se narodil 16. června 1922 v Lauře v Jižní Austrálii a před vstupem do RAAF se živil jako klempíř. Dne 1. února 1941 byl vyslán na Blízký východ, kde absolvoval dva turnusy u No. 112 Squadron. Ke svému druhému služebnímu turnusu nastoupil F/Lt Reginald Wild 1. června 1944 k No. 112 Sqn jako velitel Flight A. Squadrona byla čerstvě vyzbrojena novými Mustangy Mk.III. Jako svůj osobní Mustang si Wild vybral stroj sériového čísla HB900 (s/n 42-103869) a pravidelně s ním létal až do konce svého turnusu 14. října 1944. Kromě žraločí tlamy, tradičního rozpoznávacího znaku všech letounů No. 112 Squadron, se jeho Mustang vyznačoval na levé straně přídě namalovanou karikaturou postavičky Wimpyho a také neobvyklým kódovým označením „?“, které již dříve nosily u No. 122 Squadron velitelské Kittyhawky S/Ldr Billyho Drakea. Po odchodu S/Ldr Drakea od No. 112 Squadron si kód s otazníkem oblíbil i F/Lt Wild a používal jej na svých Kittyhawcích. Během druhé světové války dosáhl tří potvrzených sestřelů, jednoho pravděpodobného a jeden letoun poškodil, za což mu bylo 23. července 1943 uděleno vyznamenání DFC. Všech úspěchů dosáhl na Kittyhawcích. Po válce vstoupil do Královského australského námořnictva a v letech 1951-52 létal u No. 808 Squadron z paluby HMAS Sydney na letounech Hawker Sea Fury během Korejské války. Od poloviny roku 1953 až do jejího rozpuštění v roce 1954 této jednotce velel.

   

  FB254, No. 260 Squadron, Cutella LG, Itálie, duben-květen 1944

  Mustang sériového čísla FB254 (s/n 42-103148) byl součástí první dodávky Mustangů série III, která byla odeslána do Itálie. Byl přidělen k No. 260 Squadron s kódy HS-J, u níž nosil přezdívkou Jovial Judge. Následně byl FB254 přemístěn k No. 112 Squadron, kde s kódovými písmeny GA-Y létal do 11. ledna 1945, kdy byl poškozen flakem a kanadský pilot W/O J. S. Duncan byl nucen s hořícím Mustangem nouzově přistát. Těžce popálený Duncan byl zachráněn starým italským rolníkem, a převezen do nemocnice v Ravenně.

• Markingy pro P-51D-5 1/72

  s/n 44-13321, Lt. George E. Preddy, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, červenec 1944

  George Earl Predddy, budoucí stíhací eso s nejvyšším počtem sestřelů na P-51 Mustang, se narodil 5. února 1919 ve městě Greensboro, Severní Karolína. Již před válkou Preddy složil pilotní zkoušky a v roce 1940 se třikrát pokoušel vstoupit do US Navy, ale byl vždy odmítnut. Počtvrté to zkusil u USAAC a byl v roce 1940 přijat, prošel stíhacím výcvikem a byl spolu s 49th PS přesunut do Austrálie. Na P-40E dosáhl při obraně přístavu Darwin dvou poškození japonských letadel. Po kolizi během cvičného letu byl v červenci 1942 zraněn a odeslán zpět do Spojených států. Další bojové nasazení jej čekalo v Evropě od září 1943, již v řadách 352nd FG na P-47. Preddyho nekamuflovaný letoun měl příď v modré barvě, stejně jako další stroje 352nd FG. Na fotografii z konce července je na přídi Preddyho stroje namalováno již 23 sestřelů v podobě malých křížů. Stroj již nemá kompletní invazní pruhy, zůstaly pouze na spodních plochách křídla a trupu. V srpnu 1944 byl Major Preddy odeslán na odpočinek do Spojených států, po návratu v říjnu převzal velení nad jednou z podřízených squadron 352nd FG, 328th FS. Dne 25. prosince v ranních hodinách během pronásledování Fw 190 nad frontou byl Preddyho stroj zasažen omylem americkými protiletadlovci. Ještě se pokusil nouzově přistát poblíž protiletadlové baterie, ale smrtelně zraněn nedaleko od ní havaroval.

   

  s/n 44-13318, Lt. Col. Thomas L. Hayes Jr., 364th FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, srpen 1944

  Thomas Lloyd Hayes se narodil 31. března 1917 v Portlandu ve státě Oregon a po studiu na Oregon State College vstoupil do USAAF. Po výcviku byl zařazen k 35th PG, se kterou od ledna bránil v kokpitu strojů P-40 Jávu proti japonským silám. Po zranění během souboje se Zery od 3. Kōkūtai dne 20. února 1942 byl odeslán na Novou Guineu, kde byl zařazen k 41st PS, létající na Airacobrách. Na podzim roku 1942 byl Thomas Hayes odeslán zpět do USA, kde byl od května 1943 zařazen k 357th FG, s níž absolvoval závěrečný výcvik a již v čele 364th FS odeslán do Velké Británie, s níž létal až do 11. srpna 1944, kdy byl odeslán zpět do Spojených států. Během bojů 2. světové války dosáhl celkem 8,5 sestřelu. Po ukončení 2. světové války zůstal u amerického vojenského letectva, do důchodu odešel v hodnosti Brigadier General v únoru 1970. Stroj Lt. Col. Hayese nesl na levé straně přídě nápis Frenesi podle tehdy populární písně Free ‘n Easy. Nad výfuky byl zaznamenám počet misí v podobě 85 bombiček. Jaké kamuflážní barvy byly na letounech 357th FG použity, není zcela jasné. Zatímco pamětníci hovoří o britských odstínech Dark Green a Medium Sea Gray, dochované barevné snímky hovoří spíš ve prospěch amerických barev Olive Drab a Neutral Grey. Příď strojů 357th FG zdobila žlutočervená šachovnice, vrtulový kužel byl natřen stejnými barvami.

   

  s/n 44-13606, Capt. Claude J. Crenshaw, 369th FS, 359th FG, 8th AF, East Wretham, Velká Británie, září 1944

  Čtyřiadvacetiletý rodák z Monroe v Lousianě, Claude James Crenshaw, vstoupil do řad Army Air Corps v prosinci 1942. Po výcviku byl zařazen k 359th FG sídlící na základně East Wretham ve Velké Británii. Po devítiměsíční túře, během níž sestřelil sedm nepřátelských letadel, byl převelen zpět do Spojených států, kde dále působil jako instruktor létání. Zúčastnil se také války v Koreji a ve Vietnamu, do důchodu odešel v hodnosti Lieutenant Colonel v roce 1965. Jeho stroj létal v původním zbarvení, v němž přicházely stroje z výroby. Zelené zbarvení přídě označovalo stroje 359th Fighter Group, stroj má již odstraněné tzv. invazní pruhy na trupu i křídle. Spolu s nimi byl odstraněn z kýlovky a kormidla černý pruh.

   

  s/n 44-13859, Lt. Walter Mullins, 55th FS, 20th FG, 8th AF, Kings Cliffe, Velká Británie, září 1944

  Kromě různých pojmenování strojů jmény přítelkyň, dětí či manželek, se na přídích některých strojů objevovaly kresby více či méně oděných slečen. Úroveň jejich vyhotovení vždy záleželo na uměleckém nadání členů pozemního personálu, pokud se tedy někdo takový u jednotky vyskytoval. Jedním z Mustangů, které nesly na přídi kresbu „pin-up girl“, byl i stroj 55th Fighter Squadron, s nímž létal Lt. Mullins. Zbarvení, v němž dorazil stroj z výroby, bylo doplněno o olivovou barvu na horních plochách trupu a křídla. Příslušnost k 55th FS prozrazuje jak trupový kód KI, tak i černý trojúhelník na kýlovce a směrovce, v němž bylo taktické písmeno stroje v bílé barvě.

   

  s/n 44-13321, Capt. John M. Simmons Jr., 317th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina, Itálie, srpen 1944

  John Mack Simmons, rodák z Gadsdenu v Alabamě, vstoupil do armádních rezerv v červnu 1942, letecký výcvik započal v lednu 1943. Po jeho absolvování v listopadu 1943 byl odeslán k 317th FS na italské bojiště. Od poloviny dubna zde létal na strojích P-47, v květnu byla celá 325th FG vybavena vynikajícími Mustangy. Během bojů 2. světové války sestřelil John Simmons celkem sedm nepřátelských letadel, po válce zůstal u vojenského letectva. Dne 18. ledna 1961 zahynul při havárii stroje T-33 během přiblížení na přistání. Stroje 325th FG byly již od působení na africké půdě označovány žlutočernou šachovnicí na ocasních plochách kvůli identifikaci svého doprovodu od bombardérů, kteří je posléze nazývali Checkertails. Rozměry jednotlivých čtverců šachovnice byly u strojů P-51 10 × 10 palců. Stroj s číslem 27 nesl na levé přídi název Devastating Dottie, z pravé strany měl napsáno Lady Janie VIII. Šéfmechanik Ebert označoval všechny stroje, které měl v péči, jako Lady Janie.

• Markingy pro Bf 109G-4 1/48

  Bf 109G-4, WNr. 19527, Fw. Viktor Petermann, 5./JG 52, Anapa, Sovětský svaz, červen 1943

  V kokpitu tohoto letounu byl Viktor Petermann sestřelen 6. června 1943 sovětským stíhačem nad Kubání, ale po několika dnech se mu podařilo dostat zpět k vlastním jednotkám. Pod kabinou letounu byl namalován znak JG 52, malý čertík byl znakem 5. Staffel. Dříve se u tohoto stroje někdy mylně uvádělo výrobní číslo 19257. Petermann, rodák z krušnohorských Vejprt, sestřelil během války celkem 64 nepřátelských letadel. Svou bojovou kariéru zahájil v roce 1942 jako číslo Gordona Golloba, Kommodora JG 52. Dne 29. února 1944 byl vyznamenán Rytířským křížem. V té době však bojově nelétal, protože jej 1. října 1943 sestřelil vlastní flak. Petermann musel nouzově přistát a přišel o levé předloktí. Přes tento handicap se k bojovému létání vrátil, podařilo se mu dosáhnout čtyř dalších sestřelů a dokonce absolvoval výcvik na proudových Me 262.

   

  Bf 109G-4/R6, Obfw. Rainer Pöttgen, 3. /JG 27, Fels am Wagram, Rakousko, únor 1944

  Rainer Pöttgen byl nejznámějším „katschmarkem“ legendárního stíhače Hanse-Joachima Marseilleho. V Africe sloužil u I./JG 27 od prosince 1941 a skvěle plnil roli spolehlivého čísla, které kryje svému vedoucímu záda a umožňuje mu tak plné soustředění na cíl. Své první vítězství získal až po stovce bojových letů absolvovaných s Marseillem, 1. června 1942. Kvůli vysokému počtu vítězství svého vedoucího dostal Pöttgen přezdívku létající počítadlo (fliegendes Zählwerk). S Marseillem letěl i během osudného dne, při němž slavný pilot zahynul. Pöttgen sloužil v roce 1943 s I./JG 27 nejprve ve Francii, kde během jara a léta docílil čtyř vítězství. Na konci července 1943 se jeho jednotka přesunula do Rakouska a byla začleněna do Obrany Říše. Proti čtyřmotorovým bombardérům byla výzbroj jejích letounů posílena kanóny MG 151/20 pod křídlem. Pöttgen válku přežil a na kontě měl celkem sedm vítězství. Patřil mezi vážené členy veteránské organizace JG 27.

   

  Bf 109G-4/Trop, WNr. 10795, Oblt Wolfgang Tonne, 3./JG 53, Bizerta, Tunisko, únor 1943

  Wolfgang Tonne se narodil 28. února 1918 v Moosbachu a v roce 1937 nastoupil vojenskou službu u Luftwaffe. V květnu 1940 se v řadách JG 53 účastnil bitvy o Francii, poté bojoval v Bitvě o Británii. S JG 53 létal během operace Barbarossa, na konci roku 1941 se ale jednotka přesunula do Středomoří na Sicílii, aby odtud podporovala útoky na Maltu. Zde získal v lednu 1942 Tonne funkci velitele 3. Staffel. V květnu 1942 byla 3./JG 53 opět odeslána na východní frontu a Wolfgang Tonne tam dosáhl 101. sestřelu, za což byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí. V říjnu 1942 byla 3./JG 53 odvelena do severní Afriky. Tonneho žlutá 7, pod níž byla zamalovaná číslice 6 po předchozím uživateli, měla symboly vyznamenání a sestřelů namalována na levé straně směrovky. V dubnu 1943 se Tonneho jednotka nacházela na letišti Protville v Tunisku a on si 20. dubna 1943 připsal 122. sestřel. Při návratu na domovské letiště ve svém Bf 109G-6/R1 WNr. 16523 provedl vítězný výkrut, zřejmě však špatně odhadl výšku a ztratil kontrolu nad svým strojem. Riskantní manévr ho při následné havárii stál život.

   

  Bf 109G-4/R6, Hptm. Waldemar Wübke, 7./JG 54, Lille-Vendeville, Francie, březen 1943

  Waldemar Wübke byl jedním z mála stíhacích pilotů Luftwaffe, kteří přežili bojovou službu trvající  celou válku. Připsal si celkem 15 sestřelů, přičemž boje zahájil jako Leutnant u 9. Staffel, III./JG 54 během bitvy o Británii a ukončil ji jako Hauptmann, létající na Fw 109D-9 z „Papagai Staffel“, která kryla Me 262 Gallandovy JV 44 při návratu z misí. JG52 začala válku na západní frontě, ale během operace Barbarossa byla přidělena ke skupině armád Sever jako součást Luftflotte 1. V únoru 1943 ale byla III./JG 54 převelena zpět na západ. Zde měla nahradit jednu z Gruppe JG 26. Dne 1. února 1943 byla z Heiligenbeilu odeslána 7. a 9. Staffel do Lille – Vendeville, kde tyto jednotky převzaly nové Bf 109G-4. Nicméně již 25. března 1943 dostala celá III./JG 54 rozkaz k přesunu do Oldenburgu, aby se stala součástí systému Obrany říše. Bf 109G-4 přicházely k 7. Staffel JG 54 z větší části od jiných jednotek. Stroje III. Gruppe byly na trupu označovány vlnovkou v barvě Staffel. Spodní část motorového krytu byla nastříkána žlutou barvou, stejně jako směrové kormidlo.

• Markingy pro F6F-3

  Lt. Oscar I. Chenoweth, VF-38, Segi Point, ostrov New Georgia, září 1943

  Oscar Ivan Chenoweth se narodil 16. července 1917 v oregonském Salemu. Po studiu na střední škole nastoupil na Oregon State University, v roce 1940 studium přerušil a v říjnu 1940 vstoupil do řad námořnictva. Po absolvování stíhacího výcviku působil Ens. Chenoweth jako instruktor u cvičné jednotky. V polovině roku 1943 byl odeslán k VF-38 působící v Pacifiku. Zde dosáhl svého prvního sestřelu 15. září 1943, kdy nedaleko ostrova Ballale sestřelil japonské Zero. Od ledna 1944 létal u VF-17 na Corsairech, kde dosáhl dalších 7,5 vítězství nad japonskými stroji. Od června 1944 velel squadroně střemhlavých bombardérů. V roce 1954 opustil americké námořnictvo a následně pracoval pro firmu Chance Vought. Zemřel 9. května 1968 na infarkt. Červený lem výsostných znaků byl zrušen k 14. srpnu 1943 kvůli možné záměně s japonskými Hinomaru. Není fotograficky potvrzené, že Chenowethův letoun měl červené lemy v době dosažení prvního sestřelu. Je možné, že v té době již nesl znaky s modrým lemem.

   

  Ens. Gordon A. Stanley, VF-27, USS Princeton (CVL-23), October 1944

  Gordon Arthur Stanley, narozený 13. června 1921 v Seattlu ve státě Washington, během 2. světové války sestřelil 8 nepřátelských letadel, všechny v řadách VF-27. Tato jednotka se proslavila unikátním markingem – kočičí tlamou a očima, které na přídě všech Hellcatů jednotky namaloval Robert Burnell. Většina Hellcatů s tlamami byla zničena 24. října 1944 během bitvy o záliv Leyte. Letouny skončily na mořském dně spolu s lehkou letadlovou lodí Princeton, potopenou pumou svrženou ze střemhlavého bombardéru D4Y Suisei (Judy). VF-27 poté působila z paluby CVL-22 Independence, ovšem již bez kočičích tlamiček a očí.

   

  VF-8, USS Intrepid, léto 1943

  Druhá jednotka s označením VF-8 byla založena 1. června 1943 a pod vedením LCdr. Williama M. Collinse Jr. byla odeslána k výcviku na palubu USS Intrepid, která v té době plula v Karibském moři. Tříbarevná kamufláž, zavedená od 5. ledna 1943 pro stroje používané v Pacifiku, sestávala z barev Nonspecular Sea Blue, Semigloss Sea Blue, Intermediate Blue a Nonspecular White. U u tohoto stroje byla provedena mírně odlišně než u ostatních strojů. Výsostné znaky s červeným lemem byly zavedeny k 28. červnu 1943.

   

  Lt J. E. Lochridge, VF-34, ostrov Nissan, 1944

  Velmi netypickým markingem – bílým hřbetem trupu a částí ocasních ploch – se pyšnily Hellcaty z VF-34. Neobvyklá je také přítomnost pin-upky, námořní stíhačky je nosily jen velmi zřídka. Na krytu motoru je nastříkané evidenční číslo, používané zřejmě během distribuce strojů od výrobce k jednotkám.

   

  OTU VF-2, NAS Melbourne, Austrálie, říjen 1944

  Naval Air Station Melbourne byla založena 20. října 1942 a první výcvik jednotky OTU VF-2 začal 18. ledna 1943 na strojích F4F Wildcat. Stroje Hellcat začaly k jednotce přicházet počínaje 1. červnem 1943, kompletně nahradily původně používané Wildcaty k 1. říjnu 1944 a jejich počet kolísal mezi 75 až 150 stroji. Během roku 1943 absolvovalo pilotní výcvik na této základně 546 pilotů, od ledna do října 1944 dalších 916 pilotů. Hellcaty této jednotky nesly na přední části motorového krytu výrazný marking v podobě pruhů či jiných geometrických tvarů. 

• Markingy pro DH-2 1/48

  5967, Robert H. M. S. Saundby, No. 24 Squadron RFC, Francie, červenec 1916

  Celé jméno tohoto pilota od No. 24 Sqn znělo Robert Henry Magnus Spencer Saundby. Během první světové války dosáhl celkem pěti sestřelů, z toho tři zaznamenal v kokpitu DH-2, se kterým získal také své první vítězství. Dne 31. července 1916 si nárokoval sestřel německého Fokkeru Eindecker, a ten mu byl připsán jako OOC (Out of Control). V průběhu téhož boje, který se údajně odehrál východně od Roiselu, byl ale sám zraněn. Zřejmě to nebylo příliš vážné, protože se 6. srpna podle záznamů podělil o další sestřel s Johnem O. Andrewsem. Později byl Saundby převelen k No. 41 Sqn a jeho poslední obětí se stala vzducholoď Zeppelin L48. Během druhé světové války se jako člen štábu Bomber Command RAF účastnil plánování kobercových náletů na německá města. Obdržel řadu britských i zahraničních vyznamenání, byl povýšen do rytířského stavu a službu opustil v roce 1946 jako vicemaršál letectva.

  
  

  No. 5998, Capt. John O. Andrews, No. 24 Squadron, RFC, Francie, 1916

  Letoun DH-2 výrobního čísla 5998 pilotovalo stíhací eso s dvanácti sestřely na kontě, kapitán John Oliver Andrews. Ten svou leteckou kariéru zahájil jako pozorovatel a střelec na letounech Avro 504 u No. 5 Sqn RFC. Pilotní kvalifikaci získal 14. října 1915 a byl přidělen k No 24 Sqn, vybavené letouny DH-2. Často podstupoval souboje s německými stíhacími esy a 27. dubna 1916 poškodil Eindecker pilotovaný Maxem Immelmannem. Dne 22. listopadu 1916 získal svůj sedmý a poslední sestřel u No. 24 Sqn. Zdá se, že jeho obětí se stal Stefan Kirmaier, velitel Jasta 2 a eso s jedenácti sestřely. Následujícího dne se Andrews zúčastnil boje, který si vyžádal život esa se sedmi sestřely a velitele No 24 Sqn Lanoe Hawkera, který se stal obětí Manfreda Freiherr von Richthofena. Andrews byl poté převelen k No. 66 Sqn a létal na letounech Sopwith Pup. Celkem získal devět potvrzených sestřelů a dva mu byly přiznány jako OOC (Out of Control). Druhým esem, které létalo na tomto letounu, byl Sidney Edward Cowan. Na tomto letounu sestřelil u Le Sars německý dvoumístný LVG, čímž získal svůj pátý ze svých sedmi sestřelů. Zemřel 17. listopadu 1916.

  
  

  No. 6011, Capt. Arthur G. Knight, No. 24 Squadron RFC, Francie, 1916

  Arthur Gerald Knight získal na tomto letounu 22. června 1916 své první vzdušné vítězství. Jeho oběť byla identifikována jako dvoumístný německý LVG, zničený v okolí Courcelette ve Francii. Knight do okamžiku své smrti sestřelil osm nepřátelských letadel, přičemž všech vítězství dosáhl na DH-2. Dne 28. října 1916 se zúčastnil boje, během kterého došlo ke smrtelné srážce mezi velitelem Jasta 2 Oswaldem Boelckem a jeho kolegou Erwinem Böhmem. Dne 20. prosince 1916 Knight sám zahynul, neboť se stal třináctou obětí německé legendy Manfreda von Richthofena.

   

  No. 7851, Capt. William G. S. Curphey, No. 32 Squadron RFC, Francie, 1916

  William George Sellar Curphey získal sestřel identifikovaný jako dvoumístný LVG dne 22. srpna 1916, když letěl na tomto letounu. Do své smrti 15. května 1917 sestřelil celkem šest nepřátelských letadel. Všech svých vítězství dosáhl s DH-2 a No. 32 Sqn. Existence tohoto letounu skončila 7. ledna 1917 ve 1230, kdy jej sestřelil Lt. d. R. Erwin Boehme z Jasta 2. V té době jej pilotoval E. G. S. Wagner, příslušník No 32 Sqn, který sestřel nepřežil a stal se Böhmeho devátou obětí (Böhme dosáhl do konce války celkem 24 sestřelů). Černé disky kol s bílými středy a kód C1 identifikují tento letoun jako součást C Flightu od No. 32 Squadron.

• Tail End Charlie

  Jedno z prvních setkání s Viktorem Petermannem na letišti ve Zwickau. Zleva: Karel Hušek, Jan Zdiarský, Lorenz Zentgraf, Viktor Petermann a Petr Frank.

  
  

  Soused

  Text: Jan Zdiarský

   

  Když před nějakým časem přišel kolega Jan Bobek s tím, že chce připravit článek o Viktoru Petermannovi, jehož Bf 109 G-4 by se měla objevit na obalu listopadové stavebnice a který je jedním z historických článků tohoto čísla, vybavil se mi začátek prosince roku 1995, kdy jsem, spolu s kolegy z tehdy teprve vznikajícího Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím, dostal pozvánku na setkání veteránů na letiště do Zwickau. Alten Adler, staří orlové, jak si říkali němečtí letečtí veteráni sdružení v Gemeinschaft Der Jagdflieger E V, Jägerkreis Sachsen se zde pravidelně setkávali u jejich „Fliegerstammtisch“. Společenství starých pánů a jejich manželek tvořili bývalí příslušníci stíhacího letectva Luftwaffe, velká část z nich byli příslušníci JG 52 z východní fronty. Měl jsem v ten stejný týden za sebou pravidelné každoměsíční setkání s našimi československými veterány z RAF, kteří se naopak soustředili ve Sdružení čs. zahraničních letců 1939-45. Když nás, tehdy nesmělé hochy, ve Zwickau přivítali, bylo na mně, abych za skupinku vykulených Čechů poděkoval a řekl něco o nás. Hleděl jsem na staré pány, poprvé jsem měl možnost se takto ve velkém setkat z těmi, kteří před několika desetiletími byli na té „druhé straně“. Vybavila se mi schůze Sdružení oněch československých veteránů jen pár dní před tím a našim novým německým přátelům jsem o tom pověděl. Tedy lépe řečeno, pověděl to můj kamarád a muzejní kolega Petr Frank, který má slova překládal. Řekl jsem, že velmi nedávno jsem byl na podobném setkání s československými letci a podle toho, jak mohu pozorovat pány ze setkání v Praze, i ty aktuální ze Zwickau, vůbec bych na nich nepoznal, že to jsou bývalí nepřátelé.

  Někde v polovině dlouhého stolu, u jehož čela jsme stáli, se zvedl usměvavý vysoký pán v košili s krátkým rukávem, která prozrazovala, že levá paže chybí, a řekl mi s úsměvem, abych naše československé veterány pozdravoval a vyřídil jim, že „nebyli vzájemní nepřátelé, ale státem řízení protivníci“.

  Tak nám do života vstoupil Viktor Petermann. Samozřejmě, byla to poněkud diplomatická formulace, uvědomím-li si krutost bojů letecké války v letech 1939-45. Zároveň to ale vystihuje osobnost pana Petermanna a zcela jistě ovlivnila i můj náhled na historii a mnohé veterány německého stíhacího letectva, se kterými jsme se začali setkávat. Později jsme se s panem Petermannem poznali mnohem blíže, a ještě mnohokrát se setkali s ním i jeho milou manželkou Elfriede. Udiveně jsme tenkrát při tom prvním setkání, kdy si s námi později sedl ke stolu v koutě místnosti, naslouchali jeho vyprávění. Dověděli jsme se, že má potvrzeno 64 sestřelů, létal s Bf 109 i Me 262 a je nositelem Rytířského kříže. K našemu vzájemnému sblížení zcela jistě pomohlo i to, že jsme byli v podstatě sousedé. Jeho rodné Vejprty jsou vedlejším městečkem, pouhých šest kilometrů vzdáleným od naší Kovářské, v podstatě přes kopec. Ačkoliv mu události vyvolané 2. světovou válkou nedovolily ve svém rodném městě žít, nezanevřel na ně, ani na nás, a jako kamarády ze sousedství nás bral.

  Po otevření našeho muzea v roce 1997 se pan Petermann účastnil i besed s veterány, které jsme pořádali. Tam se několikrát setkal i s těmi československými příslušníky RAF, které nechal tehdy v prosinci 1995 pozdravovat.

  Na přání Jana Bobka zde připomenu jeden z příběhů, které nám Viktor Petermann vypravoval a který se volně vztahuje k tématu zmíněného článku. V poválečných letech pracoval jako občan NDR v obchodě se zemědělskými komoditami, zejména s obilím, a v rámci svého zaměstnání cestoval na obchodní jednání do Sovětského svazu. Jednou za nim po jednání přišla sovětská tlumočnice a řekla mu: „Já Vás znám, pane Petermanne…“. Sdělení způsobilo překvapení, načež žena dodala, že za války působila v sovětské odposlouchávací službě, která monitorovala radiofonii německého letectva v oblasti Kubáně v roce 1943. Specialisté této služby, povětšinou ženy s perfektní znalostí němčiny, znali mnohé z německých letců, kteří působili nad téměř statickou frontou po několik měsíců, nejen jejich volacími kódy, ale mnohdy i jmény a některé dokonce po hlase.

  Pan Petermann byl až do konce svých dnů švihák s velkým přehledem a velkým srdcem. A zcela jistě jednou z výrazných osobností, která ovlivnila styl, kterým Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím předává historický odkaz dále

  Adventní setkání Fliegerstammtisch Zwickau, Jägerkreis Sachsen, 11. prosince 1997. Viktor Petermann (JG 52, JG 7), Heiz Zimmer (JG 26, JG 4), Petr Frank, Jan Zdiarský.

  Beseda pořádaná muzeem v Kovářské s leteckými veterány v září 1998. V řadě sedí zleva: Hans Bachmann (JG 52), stojící Viktor Petermann (JG 52, JG 7), plk. Lubomír Úlehla (311. peruť RAF, FAFL), plk. Petr Uruba (311. peruť RAF), Ewald Herhold (Jasta Helgoland JG 1), Herbert Chlond (ZG 1, JG 4).

  Viktor Petermann je připomenut také v Muzeu letecké bitvy nad Krušnohořím, v části expozice všeobecně věnované Luftwaffe. Pomůcku pro nácvik střelby a identifikace v dolní části snímku věnoval našemu muzeu okolo roku 1998.

  Lt. Viktor Petermann s manželkou a dcerou. [Foto archiv Muzea letecké bitvy and Krušnohořím]

  Vlastnoručně psaná statistika válečného příběhu Viktora Petermanna.