07/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 červenec 2024

  # 173

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 červenec 2024

  # 173

• Page 3

  eduard

  eduard

  ČERVENEC 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  Jak na plasty?

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – červenec 2024

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  Spitfire Mk.XVI High Back ProfiPACK 1/48

  Bf 109G-6 Weekend 1/48

  Fw 190D-9 Weekend 1/48 Reedice

  P-51D MUSTANG 1/72

  Z-126 Trenér 1/48

  P-51D Mustang 1/48

  Bf 109K-4 1/48

  BITVA O BENZÍN

  S Mustangem v Boleslavi

  Mustang Day

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Ruské letiská pod paľbou

  Australské šestnáctky

  Ledové moře

  Červené Dory

  4

  6

  55

  58

  74

  68

  86

  100

  112

  120

  142

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, dámy a pánové!

  S červencem a začátkem druhého polole-

  tí můžeme hrdě prohlásit, že máme splněno.

  Co jsme si na první pololetí naplánovali, to jsme

  vyrobili a prodali. Během posledních dvou týd-

  nů června jsme odeslali všechny přeobjednané

  stavebnice P-51D Mustang Royal Class. Touto

  stavebnicí otevíráme dvaasedmdesátinovou

  řadu stavebnic Mustangů. Ta bude do značné

  míry kopírovat čtvrtkovou řadu Mustangů, ale

  úplně stejné to nebude. Už na srpen je při-

  pravena Limitka Aces of the Eighth, která sice

  přebírá některé stroje z různých čtvrtkových

  vydání Mustangů, ale přináší i některé nové,

  v našich stavebnicích dosud nepublikované

  stroje.To samozřejmě ovlivní i skladbu barev-

  ných profilů v budoucích dvaasedmdesátinových

  Profipackách a Weekendech.

  Mustangy, jak nový P-51D 1/72, tak už v květ-

  nu vydaný P-51B v 1/48, jsme minulou sobotu,

  29. června, pokřtili na letišti v Líních ve společ-

  nosti živého Mustanga, P-51D Little Rebel, kte-

  rý v línském hangáru před nedávnem vystřídal

  Spitfira Mk.IX. Kdo v sobotu v Líních byl, jistě

  nelituje, užili jsme si příjemné a pohodové le-

  tecké dopoledne a dozvěděli se hodně nového

  o Mustangu i jiných letadlech. A kdo v Líních

  nebyl, může se podívat na fotoreportáž v tomto

  čísle Infa. Byla to již třetí podobná akce, kterou

  jsme ve spolupráci se spolkem Classic Trainers

  uspořádali, a jsem si jist, že nebyla poslední.

  V červnu jsme také v předprodeji prodávali

  čtvrtkovou B-17F v Limitce The Bloody Hun-

  dredth 1943. To je srpnová novinka, v tuto chví-

  li už u nás vyprodaná. To ovšem neznamená,

  že tato stavebnice nebude k dostání. Velkou část

  nákladu skoupili obchodníci, kteří budou tuto

  stavebnici ještě nějaký čas prodávat. U nás, na

  našem e-shopu, už je ale konec, u nás už koupit

  nepůjde. K dnešnímu dni nám k zabalení všech

  B-17F chybí to hlavní, výlisky. Jejich hlavní část,

  nějakých 4800 kompletních sad, cestující vla-

  kem, už je v Polsku. Zbytek komponent máme,

  jakmile dorazí výlisky, stavebnice zabalíme

  a kolem 15. července je rozešleme předplatite-

  lům. Ve druhé polovině července pak budeme

  B-17 spolu se srpnovými novinkami expedovat

  obchodníkům. Letecká část dodávky výlisků,

  300 sad, už je v našem skladu od konce mi-

  nulého týdne. Zabalíme je také tento týden

  a pošleme je do Ameriky. The Bloody Hundredth

  1943 pak bude spolu s dalšími srpnovými novin-

  kami poprvé v prodeji na IPMS Nationals 2024

  v Madisonu ve Wisconsinu od 17.do 20. července.

  Nejčastější otázkou při uvedení nové staveb-

  nice na trh je „a co bude dál, jakou další verzi vy-

  dáte?“. Jsou tu i extrémní případy, kdy se někdo

  v diskusi o Mustangu ptá, kdy vydáme MiGa-21F,

  ale ptát se na další verze Mustangů i jiných leta-

  del je samozřejmě naprosto legitimní. Na druhu

  stranu, už někdy při třetí verzi daného stroje

  se objeví další sorta diskutérů, kteří rozjedou

  lkaní nad dalšími nezajímavými Messerschmitty

  a Spitfairy a dožadují se v té mainstreamové

  nudě vydání něčeho zajímavého, třeba Čučuligy

  nebo alespoň Shorta Tucano. Tyto pány musím

  zklamat, budou se muset smířit s tím, že jsme

  mainstreamová firma a Tucana si budou mu-

  set koupit od někoho jiného. Výrobců kvalitních

  stavebnic je dnes na trhu spousta, a tak se jistě

  dočkají nejen Tucana, které už na trhu je, ale mož-

  ná i bájné Čučuligy. Pokud jde o náš další postup

  s Mustangy, tak u P-51B 1/48 vydáme již v srpnu

  první Profipack s P-51B s klasickou, Birdcage

  kabinou, na E-dayi pak bude mít premiéru Profi-

  pack P-51B/C s kýlem. Tam to není tak jednodu-

  ché s označením, kýl měla jak Béčka, tak Céčka,

  a není tam žádné jasné typové vymezení verze

  s kýlem nebo bez kýlu. Ono je to nakonec stejné

  i u kabin, takže značení jednotlivých krabic

  u Béčkových Mustangů bude asi poněkud krko-

  lomné. Poslední z Profipacků, Béčko s kabinou

  Malcolm hood, vyjde v polovině příštího roku,

  a pak se budeme zabývat Weekendy a případně

  i dalšími Limitkami. U dvaasedmdesátinového

  Déčka to bude podobné, první Limitka, Aces

  of the Eighth, vychází také v srpnu, následo-

  vat bude Profipack P-51D-5 v listopadu a D-10

  v lednu příštího roku. U malých Déček bude-

  me postupně vydávat další Limitky, které bu-

  dou víceméně kopírovat skladbu Limitek P-51D

  ve čtvrtce.

  Dotazy jsou také na další verze B-17. S těmi

  počítáme, ale necháme vás si nějakou chvíli od-

  dychnout. B-17 je přece jen velké letadlo, sta-

  vebnice je pak také velká a především drahá,

  takže alespoň rok dva klidu a jiných projektů

  neuškodí. V každém případě chceme pokračovat

  s historií 100. BG ve stavebnici B-17G, a chce-

  me také vydat B-17F a B-17G u celé 8. letecké

  armády. Také chceme pokračovat ve spolupráci

  s HKM, takže je ve hře nějaký ten B-25 Mitchell

  INFO Eduard4

  Červenec 2024

• Page 5

  a Lancaster. Také není vyloučeno vydání TBH

  1943 v jiném měřítku. Určitě je v našich silách

  vydat dvaasedmdesátinovou verzi, ale technicky

  možná je i dvaatřicetina.

  Další frekventovaný dotaz je na stav vývoje

  stavebnice P-40E Warhawk. Warhawk je právě

  teď u technologů, probíhá technologická pří-

  prava forem, a také drobné úpravy konstrukce

  tak, aby optimálně odpovídala technologickým

  parametrům. Předpokládám, že ve druhé po-

  lovině července se začnou programovat první

  formy a na E-dayi na konci září už by měly být

  k vidění výlisky. V té době to budou ještě ne-

  kompletní výlisky, myslím si, že bychom mohli

  mít tři nebo čtyři formy z celkových šesti, ale to

  se pak rychle změní a v listopadu v Telfordu už

  bychom mohli představit kompletní stavebnici

  a prodávat ji v předsériových bílých krabicích

  tak, jak jsme prodávali Mustangy na Velikonoce

  v Prostějově.

  Kromě P-40E pracujeme na dalších projek-

  tech. Pokračuje práce na formách pro další ver-

  ze Zera, A6M5, A6M7 a dvoumístné A6M2-K, také

  na formách pro MiG-21F. Obojí jsou projekty na

  příští rok, Zera se představí v prví polovině příš-

  tího roku, MiG-21F ve druhé polovině příštího

  roku. Nemusíte se bát, že bychom tyto projekty

  úplně opustili.

  Tolik k rekapitulaci aktuálních i budoucích

  projektů. Užijte si dnešní Info i nastávající

  prázdniny!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Červenec 2024

• BITVA O BENZÍN

  Osmá letecká armáda i velitelství bombardovacího letectva RAF měly (mírně řečeno) averzi k názorům, které se je snažily přesvědčit, aby změnily své priority strategických cílů a hledaly "kouzelný bod ", který by mohl způsobit pád Německa.

  Převzato z knihy “Clean Sweep: VIII Fighter

  Command Against the Luftwaffe - 1942-45“

  Thomas McKelvey Cleaver

  HISTORIE

  BITVA O BENZÍN

  Osmá letecká armáda i velitelství bombardovacího letectva RAF měly (mírně řečeno)

  averzi k názorům, které se je snažily přesvědčit, aby změnili své priority strategických

  cílů a hledali "kouzelný bod ", který by mohl způsobit pád Německa.

  Německo a jeho spojenci neměli ani zdaleka

  takový přístup k zásobám ropy jako Spojenci.

  Němci byli během příprav na válku ve 30. letech

  20. století nuceni vytvořit syntetický a ropný

  průmysl a spojenectví s Rumunskem považovali

  za svůj velký diplomatický úspěch, protože jim

  umožnilo přístup k ropným polím v okolí Ploesti,

  jako jedinému zdroji ropy v Evropě, a především

  pak jejich kontrolu. Ropná pole v Ploesti byla

  zdrojem 30 % zásob ropy Německa a jeho spojen

  -

  ců. Hlavní nápor na Sovětský svaz se odehrával

  na jižní frontě, kde by očekávaný úspěch u Sta

  -

  lingradu umožnil přístup k ropným polím v Baku.

  Spojenci si byli vědomi této Achillovy paty

  Německa. Jednou z prvních misí amerických

  těžkých bombardérů byl neúspěšný pokus jed

  -

  notky HALPRO, prvních B-24 přidělených v roce

  1942 k 9. letecké armádě, bombardovat Ploesti.

  Útok nebyl dostatečně silný na to, aby způsobil

  trvalé škody. Když byly síly Osy po květnu 1943

  vytlačeny ze severní Afriky, stalo se Ploesti zno

  -

  vu cílem útoků, tentokráte operace Tidal Wave,

  která byla provedena 1. srpna 1943. V důsledku

  této opět neúspěšné mise byla v Itálii vytvořena

  15. letecká armáda, která měla speciálně za úkol

  uskutečnit rozsáhlou a trvalou kampaň s cílem

  Ploesti zničit.

  Plánovači USSTAF generála Spaatze odhado

  -

  vali, že by mohli snížit německou produkci benzi-

  nu o 50 %, pokud by 15. letecká armáda podnikla

  15 misí proti Ploesti a 8. letecká armáda 10 misí

  proti německému průmyslu syntetických paliv.

  Ploesti a německý průmysl pro syntetickou vý

  -

  robu benzínu byly pro Wehrmacht jedinou mož-

  ností, která mu umožňovala udržet si schopnost

  vést mechanizovanou válku. Britští plánovači na

  ministerstvu pro válečnou ekonomiku dlouho

  bezvýsledně prosili sira Athura Harrise z Bom

  -

  ber Command o útok na tyto cíle. Harris takový

  „všelék" odmítal, protože by ho odvedl od plánu

  na zničení německých měst.

  Generál Spaatz argumentoval Eisenhowerovi,

  že zničení zásob benzinu pro tanky je mnohem

  větší ranou nepříteli než zničení snadno opra

  -

  vitelných železničních překladišť. Spaatz vě-

  děl, že se mu nepodaří odvést pozornost SHAEF

  od plánu útoků proti dopravním cílům, a dodal,

  že k letecké ofenzívě proti palivovým komplexům

  by stačila polovina bombardérů Osmé letecké

  armády, zbytek by mohl být nasazen proti želez

  -

  ničnímu systému. Bohužel, zkušenosti letectva,

  z výsledků dřívějších úderů na „strategické" cíle,

  a také vzhledem k neúspěchu útoků proti cílům

  spojeným s výrobou kuličkových ložisek z pod

  -

  zimu předchozího roku, se obracely proti Spaa-

  tzově snaze, a to i přes plnou podporou generála

  Arnolda ve Washingtonu.

  Churchill, který se obával, že zabití velkého

  počtu francouzských a belgických civilistů, žijí

  -

  cích v blízkosti železničních stanic, by způsobilo

  politické problémy jak během války, tak i po jejím

  skončení, upřednostňoval kampaň proti palivo

  -

  vému průmyslu. Na poradě na velitelství SHAEF

  25. března 1944 však Eisenhower naléhal na

  generála Fredericka Andersona z 8. bombardo

  -

  vacího velitelství ohledně možného neúspěchu

  kampaně proti výrobě syntetických paliv, načež

  byl Anderson nucen uznat, že letectvo

  „nemůže

  zaručit, že útoky na palivové cíle budou mít něja

  -

  ký přímý efekt v počátečních fázích připravova-

  né invaze"

  . Anderson však zároveň prohlásil, že

  kampaň proti výrobě syntetických paliv

  „by měla

  rozhodující účinek v období přibližně šesti měsí

  -

  ců"

  . Protože se Eisenhower obával bezprostřed-

  ních potíží spojených s invazí armády do Francie

  a jejím udržením se tam, se proti tomuto návrhu

  se postavil. Náčelník štábu RAF maršál letectva

  sir Charles Portal našel kompromisní řešení

  s návrhem, že takovou kampaň zahájí jak Osmá

  letecká armáda, tak bombardovací velitelství

  RAF, jakmile budou spojenecké armády pevně

  usazeny v Normandii a případný německý proti

  -

  útok bude zažehnán.

  Protože se Patnáctá letecká armáda invaze

  neúčastnila, podařilo se Spaatzovi přesvědčit

  Teddera, aby mu krátce po Eisenhowerově roz

  -

  hodnutí umožnil misi proti Ploesti. Výsledky byly

  tentokrát tak dobré, že Tedder povolil Patnácté

  letecké armádě podniknout od začátku dubna do

  konce června 1944 opakované útoky, při nichž

  byla rumunská ropná pole a rafinerie vážně

  Modré nosy 352. stíhací skupiny "Blue-Nosed Bastards of Bodney" byly barveny v několika odstínech modré,

  dokud nebylo značení standardizováno použitím tmavě středomořské modré RAF. (USAF official)

  INFO Eduard6

  Červenec 2024

• Page 7

  poškozeny a produkce ropy značně omezena.

  Na konci srpna 1944 pak Osa ztratila veškerý

  přístup k rumunské ropě po kapitulaci země ná

  -

  sledkem sovětského postupu.

  Čtyři stíhací skupiny 15. letecké armády, kte

  -

  ré se mezi březnem a červnem 1944 přezbrojily

  na letouny P-51, tedy 31., 52., 322. a 325. stíha

  -

  cí skupina, dosáhly při těchto misích působi-

  vých výsledků jak proti rumunskému letectvu,

  tak proti Luftwaffe. Herschel Green, vedoucí

  eso 325. skupiny, který byl veteránem severo

  -

  afrického, sicilského a italského tažení, později

  vzpomínal, že letecké bitvy nad Rumunskem

  byly

  „nejintenzivnějšími boji, který jsem během

  svého působení zažil".

  Ploesti bylo tak důležité,

  že dvě skupiny Luftwaffe - včetně II./JG 52

  Ericha Hartmanna - byly staženy z východní

  fronty, aby obranu Ploesti posílily.

  Po prokázaném úspěchu kampaně v Ploesti

  požádal Spaatz znovu Eisenhowera o povolení

  bombardovat továrny na výrobu syntetických

  paliv. Když mu Eisenhower řekl, aby počkal do

  konce léta, vypukla mezi nimi hádka, která byla

  tak ostrá, že prý Spaatz vyhrožoval rezigna

  -

  cí. Eisenhower ustoupil a povolil Osmé letecké

  armádě zaútočit ve dvou květnových dnech, kdy

  počasí nad Francií bránilo bombardování želez

  -

  ničních cílů.

  První z těchto misí se uskutečnila 12. květ

  -

  na 1944. Celkem 886 bombardérů bylo vysláno

  bombardovat komplex továren na syntetická

  paliva ve středním a východním Německu, kde

  narazily na velký odpor stíhačů.

  John C. Meyer z 352. stíhací skupiny se

  u Prenzlau málem stal obětí stíhacího souboje.

  Když spatřil formace B-17 obklopené výbuchy,

  se dvěma letkami od 487. perutě se tam vydal

  na průzkum. Po přiblížení spatřil ve vzduchu

  několik padáků a poté i tři houfy nepřátelských

  letadel. První dva, které spatřil, mu zmizely

  v husté mlze, ale jedné Bf 109 ze třetí skupiny se

  nepodařilo dostat včas pod příkrov mlhy a Meyer

  ji jednou dávkou zapálil. Poté, co sledoval její ha

  -

  várii, spatřil letiště s bombardéry. Provedl na ně

  útok, při kterém zničil He 177. Když se od letiště

  vzdaloval, zaútočila na něj Bf 109 a Meyerovi se

  podařilo uniknout jen díky sérii prudkých mané

  -

  vrů, provedených v natolik malé výšce, aby si na

  okamžik myslel, že se musí havarovat. Meyer se

  však vrátil do Bodney a dokončil poslední misi

  svého prvního operačního turnusu s nárokem,

  který zvýšil jeho skóre na 15,5 vítězství, z toho

  8,5 vzdušných.

  Osmá letecká armáda při misi 12. května

  1944 ztratila celkem 46 bombardérů. Letecké

  boje však byly zároveň jedním z nejhorších dnů

  pro Jagdwaffe, která hlásila ztrátu 61 stíhaček.

  Albert Speer o tomto úderu ve svých pamětech

  napsal:

  „Toho dne byla technologická válka roz-

  hodnuta."

  Speer nařídil opravě závodů na synte-

  tická paliva nejvyšší prioritu. Dělníci pracovali

  na obnovení výroby 24 hodin denně.

  Ve dnech 28. a 29. května se bombardéry

  Osmé letecké armády vrátily, aby zasáhly nově

  opravená zařízení, zatímco Patnáctá letecká

  armáda zasáhla Ploesti svými dosud největší

  -

  mi útoky. Odposlechy ULTRA v červnu potvrdi-

  ly, že výroba benzinu byla snížena na polovinu.

  Po těchto útocích Speer sdělil Hitlerovi, že po-

  kud bude nepřítel v těchto útocích pokračovat

  i v létě, nebude mít Německo do podzimu mož-

  nost ve válce pokračovat.

  Do invaze zbýval týden a před vítězstvím

  v Normandii měly přijít rozsáhlejší boje. Strate-

  gické bombardování konečně našlo cíl, který měl

  změnit válku.

  V polovině června se Spojenci pevně usa

  -

  dili na pobřeží Normandie. Generál Spaatz zo-

  pakoval svou žádost, aby bylo Osmé letecké

  armádě povoleno obnovit útoky na palivový

  průmysl. Eisenhower mu dal písemné povolení

  odklonit bombardéry od přímé podpory invaze

  ve dnech, kdy bylo nad Německem dobré po

  -

  časí a kdy nebyla potřebná účast bombardérů

  na útocích proti „Crossbow" (německá odpalo

  -

  vací stanoviště V-1) nebo pro podporu pěchoty.

  Závody na výrobu syntetických paliv se na-

  cházely v blízkosti uhelných ložisek v Porúří,

  ve Slezsku, jižně od Berlínu a u Lipska. Tyto zá-

  vody vyráběly 75 % celkových německých zásob

  pohonných hmot: z toho bylo 85 % vysoce kvalit

  -

  ní nafty a benzínu a veškerý letecký benzin.

  Téměř třetina této produkce byla soustředěna

  v obrovském závodě Leuna u Merseburgu a Poli

  -

  tz, 70 mil (cca112 km) severovýchodně od Berlína.

  Pět dalších závodů umístěných ve středním Ně

  -

  mecku vyrábělo další třetinu.

  Továrna Leuna měla 250 budov na ploše

  tří čtverečních mil (7,7, km2) a zaměstnávala

  35 000 dělníků, z toho 10 000 otroků nebo vá-

  lečných zajatců. Objekt takové velikosti měl být

  snadno zasažen přesným bombardováním, ale

  německá ochrana spočívala v tom, že ze stovek

  malých zařízení stoupal mastný černý dým, kte

  -

  rý znemožňoval viditelnost. Kromě toho existo-

  valy falešné budovy, které byly postaveny mimo

  závod, a které byly bombardovány stejně jako

  závod samotný. Továrnu chránilo 600 protileta

  -

  HISTORIE

  Legendární Chuck Yeager na křídle svého druhého P-15, P-51D "Glamourus Glen II", ve kterém v listopadu 1944

  sestřelil Me 262.

  INFO Eduard

  7

  Červenec 2024

• Page 8

  dlových kanónů ráže 88 mm podporovaných ra-

  darem a zároveň se v oblasti nacházely základny

  několika stíhacích jednotek Luftwaffe.

  Merseburg se stal pro posádky bombardérů

  známý jako "Mercilessburg" (pozn. red.: hrát

  -

  ka se slovy se základem slova nemilosrdný).

  Lt. Tom Landry, který se později stal hlavním

  trenérem týmu Dallas Cowboys, odlétal větši

  -

  nu svých misí v kampani proti palivovým cílům,

  vzpomínal, že oblohu nad městem a továrnou

  vyplňoval

  „rozzlobený černý oblak vybuchující-

  ho flaku".

  Letouny B-17 a B-24 shazovaly především

  250librové bomby, které nebyly dostatečně silné,

  aby zničily železobetonové stěny chránící skla

  -

  dovací nádrže, kompresory a další stroje. Tyto

  lehčí bomby také dovolovaly německému perso

  -

  nálu efektivnější hašení požárů, protože ty byly

  méně intenzivní a netrvaly tak dlouho, ve srov

  -

  nání s ničivým účinkem 4000librových "cookies"

  RAF, které způsobovaly většinu škod.

  V létě 1944 často přicházelo špatné počasí,

  které bránilo bombardérům v častém návratu

  k těmto cílům. Němci dokázali během čtyř až

  šesti týdnů uvést závody zpět do výroby, byť

  ve snížené kapacitě. Ke konci kampaně už byli

  plánovači letectva, využívající zintenzivněný fo

  -

  toprůzkum, schopni načasovat útoky tak, aby se

  shodovaly s obnovením výroby.

  Útok v rámci války o benzín 20. června 1944

  byl veden proti obrovskému závodu v Politz.

  Podporu v oblasti cíle poskytovala 4. stíha

  -

  cí skupina. Na bombardéry zaútočilo padesát

  Me 410 od ZG 76, některé z nich nesly mohutné

  50 mm protitankové kanóny. Byly doprovázeny

  Bf 109. Luftwaffe ztratila dvanáct Me 410, které

  padly za oběť Debden Eagles a dalším skupinám.

  Při této misi byl ztracen Jim Goodson, který

  vedl svou 336. peruť ve zbrusu novém letounu

  P-51D. Když Goodson cestou domů zahlédl na

  letišti v Neubrandenburgu německé letouny, na

  -

  vedl peruť do přízemního útoku. Vybral si Do 217,

  ovšem jeho Mustang dostal zásah do chladiče.

  S prudce stoupající teplotou motoru Goodson

  n o u z o v ě p ř i s t á l n a l e t i š t i a b y l b r z y z a j a t . P r o t o

  že Mustang vypadal ze vzduchu nepoškozeně,

  ostatní členové letky jej ostřelovali, zatímco se

  Goodson a ti, kteří ho přišli zajmout, vrhli na zem.

  V době své ztráty byl Goodson vedoucím esem

  8. stíhacího velitelství. Se 14 vzdušnými vítěz-

  stvími a 15,5 sestřely na zemi zůstal nejlepším

  esem 4. stíhací skupiny.

  První mise 8. letecké armády v rámci operace

  "Frantic" se uskutečnila 21. června 1944. Kromě

  jiných, 1. bombardovací divize poskytla 163 B-17.

  Jejich doprovod k cíli provedlo 72 P-38 z 364.

  a 55. stíhací skupiny a 38 P-47 z 353. stíhací

  skupiny. Don Blakeslee vedl 4. stíhací skupinu

  o třech perutích po 16 letounech, posílených

  16 dalšími P-51 ze 486. perutě 352. stíhací sku-

  piny. Setkali se se svými bombardéry ještě

  předtím, než ty zaútočily na cíl, a letěli s nimi do

  Poltavy na Ukrajině, což byl let dlouhý 1 600 mil

  (2 575 km).

  Krátce poté, co vyzvedli bombardéry nad

  polským Lezno, zaútočilo na bombardéry nad

  Siedlice třicet Bf 109. Cpt. Frank Jones a Lt. Jo

  -

  seph Lang získali po jedné, čímž se oba stali esy.

  Lt. Frank Sibbett z 335. perutě byl sestřelen

  a zahynul. Don Blakeslee navigoval skupinu – jak

  později s hrdostí vzpomínal – se čtyřmi mapami

  a náramkovými hodinkami, a dovedl ji do Polta

  -

  vy, kde přistáli ve 14:50, což byl jeho přesný ETA

  (red: předpokládaný čas přistání). Vedení jed

  -

  notky přes Evropu považoval za největší úspěch

  své válečné kariéry. Ralph Hofer, který se opět

  zatoulal na vlastní pěst, se nedokázal znovu

  připojit ke skupině a ztratil se. Přistál nečeka

  -

  ně v Kyjevě, kde ho Rusové podrobili pečlivému

  výslechu, než ho druhý den nechali přeletět do

  Poltavy.

  Američané nevěděli, že je sleduje Ju 88, kte

  -

  rý se oddělil od hlavních sil a zamířil na východ.

  Té noci Luftwaffe uskutečnila jednu ze svých

  posledních rozsáhlých bombardovacích misí.

  Zasáhla poltavské letiště a zničila mnoho letou-

  nů B-17 - polovinu těch, které byly na letišti.

  Vzhledem k tomu, že většina Jagdwaffe byla

  v Normandii, nenašly mise nad Německem vět

  -

  ší leteckou opozici až do 18. července. V ten den

  352. stíhací skupina doprovázela bombardéry

  na cíle v Peenemünde a Zinnowitz, když narazi

  -

  la na smíšené síly asi čtyřiceti Me 410 a Ju 88

  s vrchním krytím dvaceti Bf 109, které bombar-

  déry pronásledovaly. Přesila 486. a 487. perutě

  zaútočila a rychle je rozprášila, zatímco Bf 109

  se ujala 328. peruť.

  George Preddy, jehož série dalších vítězství

  odstartovala koncem června, kdy vyměnil svůj

  P-51B „Cripes A'Mighty II" za jeden z novějších

  HISTORIE

  Kapitán Pierce McKennon byl jedním z nejdéle sloužících pilotů u 4. stíhací skupiny, přišel v roce 1943

  a létal bojové mise až do konce války. (USAF official)

  55. stíhací skupina se v létě 1944 vzdala svých P-38 a přešla na P-51.

  (USAF official)

  INFO Eduard8

  Červenec 2024

• Page 9

  P-51D, jež pojmenoval „Cripes A'Mighty III", si

  připsal dva zničené Ju 88, třetí pravděpodobný

  a další dva poškozené, spolu se zničeným Bf 109.

  Tím se jeho skóre vzdušných vítězství zvýšilo na

  14,5 a byl uznán jako vedoucí eso skupiny.

  Dne 19. července narazila 4. stíhací skupina

  nad Mnichovem na několik Bf 109. Poručíci Ira

  Grounds a Francis Grove z 336. perutě dosta

  -

  li dva, respektive jednoho nepřítele. Lt. Curtis

  Simpson, jehož P-51B po poškození během boje

  ztratil chladící glykol, později vzpomínal:

  „Tento

  doprovodný let byl šestým přímým letem, který

  jsme k Mnichovu uskutečnili během šesti dnů,

  ale byl to první let, při kterém došlo k nějakému

  střetu. Přepadla nás skupina stodevítek a bojo

  -

  vali jsme s nimi až do Rakouska. Letěl jsem na

  plný plyn příliš dlouho a vypadl mi elektrický

  systém na chladicích klapkách. Když se zavřely,

  motor se přehřál a já přišel o všechnu chladicí

  kapalinu, Kdybych nebyl tak blízko Švýcarska,

  skončil bych jako válečný zajatec, nebo bych

  byl mrtvý. Hledal jsem místo k přistání, protože

  jsem nechtěl skákat. Našel jsem takovou krát

  -

  kou louku, na které byly bílé cedule, tak jsem

  si řekl, že bych to měl zkusit. Neměl jsem jinou

  možnost. Použil jsem plné klapky bez výkonu

  motoru a přistál jsem lehce na zadní kolo. Když

  jsem přistával, nikdo tam nebyl, ale jakmile jsem

  zastavil, už tu byli Švýcaři. Měli podobné helmy

  jako Němci a já si nebyl jistý, kde jsem. Postavil

  jsem se v kabině se zdviženýma rukama a zeptal

  se, jestli jsou to Švýcaři. Naštěstí řekli, že ano!"

  Simpsonův Mustang byl později opraven a pře

  -

  vzat do stavu švýcarského letectva.

  Dne 6. srpna doprovázela 357. stíhací skupina

  další misi Frantic do Sovětského svazu. Převzala

  ochranu B-17 poté, co zasáhly montážní závod

  Focke-Wulf v Rahmelu. Bombardéry doprová

  -

  zela 55. stíhací skupina vedená novým velitelem

  jednotky Johnem D. Landersem, při jeho prv

  -

  ním bojovém letu s P-51. Během mise do Gydiny

  a zpět do Anglie jednotka urazila 1 595 mil

  (2567 km) za sedm letových hodin.

  Nad Polskem se devět Bf 109 od JG 51 vyda

  -

  lo za bombardéry, ale letka Lt. Roberta Shawa

  je odřízla. Shaw jeden z nich sestřelil v plame

  -

  nech, zatímco velitel jednoho elementu Lt. "Bud"

  Nowlin pronásledoval stíhačku, kterou piloto

  -

  val Hauptmann Gunther Schack, Staffelkapitän

  7./III./JG.51. Schack se s Nowlinem pustil do sou-

  boje. Výstřel zasáhl chladič Bf 109 a ten vypustil

  spršku chladicí kapaliny, načež letoun zpomalil

  tak dramaticky, že ho Nowlin předstihl. Při letu

  vedle Schacka si Nowlin uvědomil, že musí še

  -

  třit palivem. Zamával a stoupal pryč, a až po

  40 letech zjistil, že krátce poté Schack z letounu

  vyskočil.

  V ten samý den zažil George Preddy svůj nej

  -

  úspěšnější bojový let. Když byla skupina večer

  předtím informována, že mise 6. srpna bude

  kvůli počasí zrušena, Preddy strávil noc popíje

  -

  ním a hraním kostek, vyhrál 1 200 dolarů a opil

  se. Spal hodinu, když ho probudila zpráva, že se

  mise přeci jen konat bude. Nejenže měl velkou

  kocovinu, ale navíc měl tuto misi vést! Strávil

  30 minut v kokpitu dýcháním čistého kyslíku, aby

  si pročistil hlavu, ale i tak se během letu nad mo

  -

  řem v kokpitu pozvracel.

  O devadesát minut později se bombardéry

  blížily k Hamburku, když bylo spatřeno třicet

  Bf 109, které pronásledovaly bombardéry. Pred-

  dy vedl Bílou letku k útoku zezadu. Později hlásil:

  „Zahájil jsem palbu z 300 metrů na jeden letoun

  poblíž zadní části formace a dosáhl jsem mnoha

  zásahů kolem kokpitu. Nepřátelský letoun šel

  na zádech a v plamenech k zemi. V té době se

  ztratil Lt. Doleac, poté, co sestřelil Me 109, která

  se pověsila na ocase Lt. Heyera"

  . Preddy a Heyer

  pokračovali v útoku. Preddy se dostal za svého

  druhého protivníka a dosáhl zásahů kolem ko

  -

  řenů křídla, čímž 109 zapálil.

  „Šel po hlavě dolů

  a pilot ve výšce dvaceti tisíc stop vyskočil."

  Hey-

  er sestřelil další Bf 109.

  Nepřátelská formace se držela pohromadě

  a piloti prakticky nepodnikali žádné úhybné ma-

  névry, když se celé hejno snažilo manévrovat

  a útočit na bombardéry.

  „Pokračovali jsme

  v útoku na zadní sekci a já jsem zblízka vystře-

  lil na dalšího. Kouřilo se z něj a viděl jsem, jak

  začíná padat a pod námi se rozpadat na části"

  .

  Do boje se zapojila další letka P-51.

  „Vystřelil

  jsem na další 109 a dosáhl toho, že po krátkém

  výbuchu vzplanul. Spirálovitě se snášel dolů

  v plamenech." Přesto Němci zůstali pohromadě,

  když prováděli levou zatáčku, aby se pokusili

  o další útok. „Pustil jsem pěknou dávku do další-

  ho, takže vzplanul a stočil se dolů. Nepřátelské

  letouny teď byly ve výšce pět tisíc stop."

  Jeden

  se stáhl doleva ve snaze zasáhnout Preddy

  -

  ho.

  „Byl jsem s nimi teď úplně sám, tak jsem šel

  po té jediné 109 dřív, než se mi stihla dostat na

  ocas. Vypálil jsem neúčinnou dávku, což způso

  -

  bilo, že se z něj trochu zakouřilo. Stáhl jsem se

  do strmého stoupání vlevo nad něj a on stoupal

  za mnou. Přitáhl jsem co nejtěsněji a stoupal".

  Nepřátelský pilot zahájil neúčinnou palbu, když

  ho Preddy v přiblížení předstihl.

  „Spadl doleva

  a já jsem klesl za něj. Když jsem vypálil krátkou

  dávku a on dostal mnoho zásahů, odhodil překryt

  kabiny. Když jsem se protáhl kolem, pilot se ve

  výšce sedmi tisíc stop vyskočil. Ztratil jsem kon

  -

  takt s přátelskými i nepřátelskými letouny, a tak

  jsem zamířil domů."

  George Preddy právě sestřelil šest nepřátel-

  ských stíhaček v jednom boji. Byl to rekord na

  evropském válčišti.

  Když Preddy přistál, stále ještě trpěl násled

  -

  ky předchozí pitky. Když odsunul překryt kabiny,

  všichni chtěli znát jeho skóre. Jeho první slova

  však byla:

  „Tohle už nikdy!"

  S tím, že jeho skó-

  re nyní bylo 28, z nichž 24 získal v P-51, se stal

  vedoucím esem na Mustangu. Za svou rekordní

  misi byl vyznamenán DSC a dostal 30 dní dovo

  -

  lené doma.

  Protože se stíhačky Fw 190A-8/R2 Sturmbock

  stávaly účinnějšími, 8. stíhací velitelství vysílalo

  před bombardéry stíhací jednotky tak, aby našly

  a rozbily formace Sturmgruppen.

  15. srpna zaútočila II./JG 300 na 303. bom

  -

  bardovací skupinu "Pekelných andělů", když

  zjistila, že bombardéry míří na Wiesbaden ne

  -

  daleko Trieru. Sturmbocky se vynořily z mraků

  a sestřelily devět B-17 ze spodní části formace.

  O několik minut později našly Bf 109G od I./JG 300

  B-24 466. bombardovací skupiny poblíž Meppelu

  a sestřelily ji čtyři letouny. Bránící se střelci si

  nárokovali čtyři Fw 190, respektive devět Bf 109.

  Dne 16. srpna IV./JG 3 zaútočila na 91. bombar-

  HISTORIE

  S P-51D-15 "Missouri Armada" 357. stíhací skupiny létal Capt. John B. England. (USAF Official)

  INFO Eduard

  9

  Červenec 2024

• Page 10

  dovací skupinu poblíž Halle a ve čtyřminutovém

  souboji si nárokovala šest B-17 výměnou za šest

  Fw 190.

  Dne 24. srpna byl při podivném incidentu za

  -

  sažen Maj. John T. Godfrey ze 4. stíhací skupiny

  při incidentu "přátelské palby". Godfrey, který

  vedl 336. peruť, spatřil transportní Ju 52/3m na

  letišti v Nordhausenu. Vedl útok a čtyři z nich za

  -

  sáhl. Jeho wingman Lt. Melvin Dickey zasáhl tři.

  Lehký flak byl intenzivní a Godfrey kličkoval, aby

  se pro flak stal nesnadným cílem. Přitom se mu

  podařilo vletět do Dickeyho palebného pole, když

  ten zahájil palbu na čtvrtý pozemní cíl. Godfrey

  -

  ho P-51 byl zasažen do motoru a chladicího sys-

  tému. Jak později Godfrey vzpomínal, „s ručičkou

  teploměru za rohem“ se mu podařilo přistát na

  poli za letištěm, dostat se z letounu, který začal

  hořet a dosáhnout úkrytu ještě před příchodem

  nepřátelských jednotek, přestože utrpěl řezné

  rány na hlavě a na noze.

  V době, kdy byl Godfrey sestřelen, byl spolu

  s Jimem Goodsonem s 29,88 vzdušnými a po-

  zemními vítězstvími vedoucím esem 4. stíhací

  skupiny. Po třech dnech na útěku a 13 kilomet

  -

  rech chůze se pokusil svézt ve vagonu u Nord-

  hausenu, byl ale zajat železničními strážemi.

  Později napsal, že být zajat a strávit osm měsíců

  jako válečný zajatec bylo

  „to nejlepší, co se mi

  mohlo stát"

  , protože byl posedlý touhou stát se

  nejlepším esem na evropském válčišti.

  „Zajetí

  mě naučilo, co je v životě opravdu důležité,“

  řekl.

  Dne 11. září provedla Jagdwaffe nejsilnější

  protireakci vůči bombardérům od 28. květ

  -

  na. Proběhla také další mise "Frantic", při níž

  75 B-17 z 96. a 452. bombardovací skupiny bom-

  bardovalo Chemnitz a poté se vydalo na východ

  v doprovodu 20. stíhací skupiny. Ačkoli nedošlo

  k žádné nepřátelské odpovědi, musely si jednot

  -

  ky proklestit cestu nepříznivým počasím, aby

  přistály na letištích v Ukrajině. Cestou do Itálie

  bombardéry zasáhly cíle v Maďarsku a do 17. září

  byly zpět v Anglii.

  Ostatní doprovodné skupiny prošly 11. září

  vzrušujícím děním. Jeden z proudů bombardérů

  zaútočil na továrnu Leuna v "Mercilessburgu".

  "Krvavá stovka", 100. bombardovací skupina, byla

  zasažena celou Sturmgruppe a v pětiminutovém

  boji šlo dolů 13 B-17. Nebýt včasného příletu Mus

  -

  tangů 339. stíhací skupiny, mohl být výsledek

  horší, ale P-51 sestřelily mnoho nepřátelských

  stíhaček. Zasažena byla také 92. bombardovací

  skupina, která ztratila osm bombardérů, a něko

  -

  lik dalších bylo tak těžce poškozeno, že nouzově

  přistály ve Francii. Celkově si američtí stíhači

  připsali za tento den neuvěřitelných 116 vítězství.

  Dne 12. září bombardéry zasáhly továrnu na

  syntetické palivo u Magdeburku. Jagdwaffe se

  opět předvedla, bombardovací skupiny hlásily

  ztráty 23 B-17. Celkem bylo ztraceno 43 bom

  -

  bardérů, ale navzdory těmto nepřátelským

  úspěchům se američtí stíhači vrátili s nároky na

  125 sestřelených protivníků.

  Dne 13. září si Mustangy připsaly 150 sestře

  -

  lů. Známá jména z předchozího roku byla pryč,

  vrátila se domů po skončení svého turnusu nebo

  byla sestřelena. Jejich náhrada demonstrovala

  výsledek silného výcvikového programu vytvo

  -

  řeného v předchozích dvou letech zpět ve Spo-

  jených státech.

  Do této doby ztráta pravidelných dodávek le

  -

  teckého benzinu v důsledku zničení továren na

  syntetická paliva způsobila, že Luftwaffe byla

  schopna pouze příležitostných operací, když se

  jejím jednotkám podařilo shromáždit dostatek

  benzinu k uskutečnění bojového letu.

  Kampaň proti syntetickým palivům, kte

  -

  rá proběhla v létě 1944, byla první skutečnou

  zkouškou názoru, že přesné bombardování za

  denního světla může fatálně narušit německou

  ekonomiku. Osmá letecká armáda uskutečni

  -

  la 28 misí v červnu, 27 v červenci, 23 v srpnu

  a 15 v září – tak rychle, že některé osádky bom-

  bardérů absolvovaly svých 35 misí za pouhých

  několik měsíců – přičemž většina misí byla za

  -

  měřena na syntetický průmysl.

  Kampaň nakonec vyhrálo kobercové bom

  -

  bardování komplexů, které způsobilo poškození

  hned několika továren najednou. Bylo nad síly

  německé opravárenské organizace, aby je vrá

  -

  tila, byť jen na skromné procento výroby před

  kampaní. V září činila produkce syntetického

  benzínu devět procent produkce z května a rop

  -

  ná pole v Ploesti byla v rukou Sovětů. Německý

  letecký průmysl dosáhl v září nejvyšší měsíční

  produkce, ale drtivá většina vyrobených letadel

  kvůli nedostatku paliva nikdy nevzlétla.

  V průběhu kampaně ztratila 8. letecká ar

  -

  máda téměř polovinu svých operačních bom-

  bardérů: 1022 letounů B-17 a B-24 a 665 letou-

  nů P-38, P-47 a P-51. Ačkoli míra ztrát činila

  1,5 procenta během 35 misí ve srovnání s 3,6

  procenta během 25 misí během „bitvy o Ně

  -

  mecko" na jaře téhož roku, každý letec 8. le-

  tecké armády měl stále šanci jedna ku třem,

  že bude během svých misí zabit nebo zajat.

  Po válce řekl Albert Speer svým vyšetřovate-

  lům, že kdyby spojenecké letectvo v létě 1944

  učinilo tyto továrny svým jediným cílem, mohlo

  by za osm týdnů přinutit Němce ke kapitulaci,

  což by letcům umožnilo splnit si sen o vítězství

  ve válce. I tak, to, čeho bylo dosaženo, pravdě

  -

  podobně zkrátilo válku v Evropě o šest měsíců.

  Poznámka redakce: za historickou, termionologickou

  a technickou správnost článku ručí autor.

  HISTORIE

  P-51D-10 "Pauline" od 339. stíhací skupiny. Jako jedna z posledních stíhacích skupin, která se připojila

  k 8. stíhacímu velitelství, se 339. FG prosadila jako specialisté na pozemní útoky, když Luftwaffe kvůli

  nedostatku paliva omezila své létání. (oficiální text USAF)

  INFO Eduard10

  Červenec 2024

• Page 11

• S Mustangem v Boleslavi

  V Bolce jsem původně vlastně ani neměl být. Steve mi přidělil Hradec, zbytek byl jeho. Takže když se Hradec přesunul na příští rok, vypadalo to, že letos si s P-51 žádný letecký den neodlétám. Abych byl tedy upřímný, zjistil jsem, že mě to vlastně až tolik nemrzí. Čekalo mě pár vystoupení s Trener Boxem a Pilatusem a to asi na zaplnění roční potřeby exhibovat stačilo. Jenže asi dva týdny před leteckým dnem mi Steve povídá, že mu v tom termínu přišly nějaké domácí povinnosti a že buď vystoupení zruší, anebo jestli bych to nechtěl letět já. Inu, zrovna jsem shodou okolností měl dovolenou, tak proč vlastně ne.

  V Bolce jsem původně vlastně ani neměl být. Steve mi přidělil Hradec, zbytek byl jeho. Takže když se Hradec přesunul na

  příští rok, vypadalo to, že letos si s P-51 žádný letecký den neodlétám. Abych byl tedy upřímný, zjistil jsem, že mě to vlastně

  až tolik nemrzí. Čekalo mě pár vystoupení s Trener Boxem a Pilatusem a to asi na zaplnění roční potřeby exhibovat stačilo.

  Jenže asi dva týdny před leteckým dnem mi Steve povídá, že mu v tom termínu přišly nějaké domácí povinnosti a že buď

  vystoupení zruší, anebo jestli bych to nechtěl letět já. Inu, zrovna jsem shodou okolností měl dovolenou, tak proč vlastně ne.

  Krátce dlouhý report

  z Historical Airshow Mladá Boleslav

  Radim Vojta

  (foto Petra Nováková)

  Takže následoval telefonát Tomáši Ratimcovi,

  co se vlastně tak nějak ode mne bude čekat:

  „Hele uděláte s Mírou Sázavským průlet ve dvojici,

  on se pak oddělí na sólo akrobacii, a pak ještě na

  závěr čtyřku s Thunderboltem a Spitfirem“

  . To mi

  vcelku dávalo smysl, na 51 lítám poměrně krátce

  a neměl jsem zatím moc příležitostí nějaký sólo

  display natrénovat. Jen asi dvakrát jsem si něco

  zkusil nad letištěm, což mi stačilo ke zjištění,

  že to fakt není ani Spitfire, ani Jak-3, a že s

  tím nějaká akrobačka na malém prostoru zase

  tak snadná nebude. A skupinu, tu dám, lítám je

  v poslední době dost často.

  Když jsme se doma ráno balili, pochopil jsem

  hned, jakou novou výzvu Mustang přinesl. Je

  v něm totiž místo trupové nádrže druhá sedačka,

  takže ačkoliv jsem se všemožně snažil Janinu

  přesvědčit, že pokud do Boleslavi pojede vlakem,

  bude to mít komfortnější, neuspěl jsem. Dobrá,

  vezmu tě s sebou, řekl jsem jí – ale musíme

  minimalizovat množství krámů, které sebou

  povezeme! Žádná večerní róba, šaty na čaj

  o páté, tři kabelky a dva klobouky. Ale pěkně

  dvoje trenýrky a nanejvýš rezervní fusekle.

  Jenže když jsem po příjezdu na letiště koukl do

  zavazadláku a viděl, kolik místa tam je, došlo mi,

  že tohle si šeredně odskáču. Zejména když jsem

  z něj vyndal rezervní ostruhové kolo se slovy, že

  to si sebou brát nemusíme, hodila po mě žena

  pohledem, který říkal vše. Tam by se totiž vešlo

  kromě plné výbavy na víkend klidně ještě i deset

  párů bot a zimní lyžařská výstroj.

  Cestu tam jsem po dohodě se Stevem nap-

  lánoval přes Sazenou. Doposud jsem neměl

  příležitost přistát s Mustangem na travnatou

  dráhu, tak jsem si to chtěl nejdříve vyzkoušet

  na delším letišti. A hlavně mi vyhovovalo, že

  RWY 15L/33R má světelnou řadu a délku 840

  metrů, zatímco vedle ležící 15R/33L celých 1315

  metrů a k tomu ještě dlouhé předpolí o stejném

  povrchu a únosnosti. Pojal jsem tedy plán,

  že si vyzkouším přistát na tři body na delší

  dráhu, ale na úroveň začátku světel – a pokud

  se mi podaří bez problému zastavit do opačného

  konce světelné řady, budu vědět, že je 1000 metrů

  dráhy v Boleslavi pro mě dostačující. A pokud se

  to nepovede, nic se neděje, budu mít před sebou

  ještě dalších asi šest set metrů – akorát v tom

  případě sednu pro jistotu v Mnichově Hradišti

  a létat budu odtamtud. On sice Mustang

  v Boleslavi několikrát byl, stejně tak jako

  Corsair nebo Jak-3, ale byli tam s tím piloti

  s větší zkušeností na typu. Já tam byl jakorát

  se Spitfirem a Hurricanem, ale to se nepočítá,

  to jsou luční kobylky, těm stačí kdejaká louka.

  A na P-51D mám zatím jen pár hodin. Náčelník

  (teda ono se tomu teď říká Vedoucí letového

  provozu) ze Sazené Honza Šimon mi to schválil,

  a tak testu nestálo nic v cestě, kromě mých

  vlastních vnitřních obav, abych si tam třeba

  neskočil a neudělal ostudu.

  Naložil jsem tedy Janinu do éra, za pomoci

  Sucháče a Krechonauta nahodil a po chvíli už

  jsme si to mašírovali přes Plasy a Rakovník na

  Sazku. Janina měla prý po vzletu na krajíčku

  slzičku dojetí, byl to pro ni první let v Mustangu

  a vlastně premiéra to byla i pro mě, neboť dosud

  jsem warbirdem nikoho nevezl. Všechny, co jsem

  dosud lítal, byly sóláky, tak to ani nešlo, pokud

  bychom si tedy neměli hrát na Tmavomodrý

  svět a vézt cestujícího na klíně. Štrádovali jsme

  to nad krajinou pod zasmušilým nebem, Merlin

  si vrněl, frrrrrnk přes Plasy, kde si Honza Adler

  vyžádal ovršůt, frrrrnk Aničce and family kolem

  baráku, frrrrrnk přes Rakovník, pak chvíli nad

  krajinou mého mládí západně od Kladna, kde

  tak důvěrně znám všechna pole, protože jsem

  na ně ve výcviku na stopětce udělal nespočet

  nácviků nouzáků, frrrrrnk přes Slaný a už je tu

  střelnice pana Mareše u Velvar, plyn 26 palců,

  klapky deset, pak dvacet a zařadit se do okruhu

  na Sazené jako pořadí tři za ultralighty a Senecu,

  která lítala výcviky na jeden motor. Sakra, to je

  víc provozu, než jsem čekal. Naštěstí na okruhu

  to už letí docela pomalu, tak 250 km/h, to se

  už mezi ostatní provoz nějak vecpat dá. Tak

  a teď jsem zvědavej, jak to klapne. Kola, klapky,

  vrtule, finále, rozpočet na úroveň prahu světelné

  řady, volnoběh, podrovnat na tři body, a hele,

  ono se to povedlo, tak držet směr, lehce brzdit

  – a najednou koukám, že stojíme po 750 metrech.

  Sakra, to jsem ani nečekal! A protože výsledek

  byl nad očekávaní dobrý a provoz na Sazce větší,

  řekl jsem si, že ten druhý okruh už ani nepoletím

  a půjdem rovnou o dům dál – do Boleslavi. Zkusil

  jsem ještě vzlet na klapky 20. Podle očekávání to

  vyžadovalo trochu víc pravé nohy k udržení éra

  ve směru, ale jinak úplně v cajku a ve vzduchu

  jsme byli snad už po 600 metrech...

  Přistání v Bolce na dráhu 04 bylo teď již podle

  očekávání bez problémů, a tak jsme přiletěli jako

  v podstatě úplně první na Historický letecký den.

  Holky u křídla. Mezi Janinou a Petrou vykukuje šešulka Čermákojc Andulky, která se zatím asi ještě stydí.

  UDÁLOST

  INFO Eduard12

  Červenec 2024

• Page 13

  Takže následoval telefonát Tomáši Ratimcovi,

  co se vlastně tak nějak ode mne bude čekat:

  „Hele uděláte s Mírou Sázavským průlet ve dvojici,

  on se pak oddělí na sólo akrobacii, a pak ještě na

  závěr čtyřku s Thunderboltem a Spitfirem“

  . To mi

  vcelku dávalo smysl, na 51 lítám poměrně krátce

  a neměl jsem zatím moc příležitostí nějaký sólo

  display natrénovat. Jen asi dvakrát jsem si něco

  zkusil nad letištěm, což mi stačilo ke zjištění,

  že to fakt není ani Spitfire, ani Jak-3, a že s

  tím nějaká akrobačka na malém prostoru zase

  tak snadná nebude. A skupinu, tu dám, lítám je

  v poslední době dost často.

  Když jsme se doma ráno balili, pochopil jsem

  hned, jakou novou výzvu Mustang přinesl. Je

  v něm totiž místo trupové nádrže druhá sedačka,

  takže ačkoliv jsem se všemožně snažil Janinu

  přesvědčit, že pokud do Boleslavi pojede vlakem,

  bude to mít komfortnější, neuspěl jsem. Dobrá,

  vezmu tě s sebou, řekl jsem jí – ale musíme

  minimalizovat množství krámů, které sebou

  povezeme! Žádná večerní róba, šaty na čaj

  o páté, tři kabelky a dva klobouky. Ale pěkně

  dvoje trenýrky a nanejvýš rezervní fusekle.

  Jenže když jsem po příjezdu na letiště koukl do

  zavazadláku a viděl, kolik místa tam je, došlo mi,

  že tohle si šeredně odskáču. Zejména když jsem

  z něj vyndal rezervní ostruhové kolo se slovy, že

  to si sebou brát nemusíme, hodila po mě žena

  pohledem, který říkal vše. Tam by se totiž vešlo

  kromě plné výbavy na víkend klidně ještě i deset

  párů bot a zimní lyžařská výstroj.

  Cestu tam jsem po dohodě se Stevem nap-

  lánoval přes Sazenou. Doposud jsem neměl

  příležitost přistát s Mustangem na travnatou

  dráhu, tak jsem si to chtěl nejdříve vyzkoušet

  na delším letišti. A hlavně mi vyhovovalo, že

  RWY 15L/33R má světelnou řadu a délku 840

  metrů, zatímco vedle ležící 15R/33L celých 1315

  metrů a k tomu ještě dlouhé předpolí o stejném

  povrchu a únosnosti. Pojal jsem tedy plán,

  že si vyzkouším přistát na tři body na delší

  dráhu, ale na úroveň začátku světel – a pokud

  se mi podaří bez problému zastavit do opačného

  konce světelné řady, budu vědět, že je 1000 metrů

  dráhy v Boleslavi pro mě dostačující. A pokud se

  to nepovede, nic se neděje, budu mít před sebou

  ještě dalších asi šest set metrů – akorát v tom

  případě sednu pro jistotu v Mnichově Hradišti

  a létat budu odtamtud. On sice Mustang

  v Boleslavi několikrát byl, stejně tak jako

  Corsair nebo Jak-3, ale byli tam s tím piloti

  s větší zkušeností na typu. Já tam byl jakorát

  se Spitfirem a Hurricanem, ale to se nepočítá,

  to jsou luční kobylky, těm stačí kdejaká louka.

  A na P-51D mám zatím jen pár hodin. Náčelník

  (teda ono se tomu teď říká Vedoucí letového

  provozu) ze Sazené Honza Šimon mi to schválil,

  a tak testu nestálo nic v cestě, kromě mých

  vlastních vnitřních obav, abych si tam třeba

  neskočil a neudělal ostudu.

  Naložil jsem tedy Janinu do éra, za pomoci

  Sucháče a Krechonauta nahodil a po chvíli už

  jsme si to mašírovali přes Plasy a Rakovník na

  Sazku. Janina měla prý po vzletu na krajíčku

  slzičku dojetí, byl to pro ni první let v Mustangu

  a vlastně premiéra to byla i pro mě, neboť dosud

  jsem warbirdem nikoho nevezl. Všechny, co jsem

  dosud lítal, byly sóláky, tak to ani nešlo, pokud

  bychom si tedy neměli hrát na Tmavomodrý

  svět a vézt cestujícího na klíně. Štrádovali jsme

  to nad krajinou pod zasmušilým nebem, Merlin

  si vrněl, frrrrrnk přes Plasy, kde si Honza Adler

  vyžádal ovršůt, frrrrnk Aničce and family kolem

  baráku, frrrrrnk přes Rakovník, pak chvíli nad

  krajinou mého mládí západně od Kladna, kde

  tak důvěrně znám všechna pole, protože jsem

  na ně ve výcviku na stopětce udělal nespočet

  nácviků nouzáků, frrrrrnk přes Slaný a už je tu

  střelnice pana Mareše u Velvar, plyn 26 palců,

  klapky deset, pak dvacet a zařadit se do okruhu

  na Sazené jako pořadí tři za ultralighty a Senecu,

  která lítala výcviky na jeden motor. Sakra, to je

  víc provozu, než jsem čekal. Naštěstí na okruhu

  to už letí docela pomalu, tak 250 km/h, to se

  už mezi ostatní provoz nějak vecpat dá. Tak

  a teď jsem zvědavej, jak to klapne. Kola, klapky,

  vrtule, finále, rozpočet na úroveň prahu světelné

  řady, volnoběh, podrovnat na tři body, a hele,

  ono se to povedlo, tak držet směr, lehce brzdit

  – a najednou koukám, že stojíme po 750 metrech.

  Sakra, to jsem ani nečekal! A protože výsledek

  byl nad očekávaní dobrý a provoz na Sazce větší,

  řekl jsem si, že ten druhý okruh už ani nepoletím

  a půjdem rovnou o dům dál – do Boleslavi. Zkusil

  jsem ještě vzlet na klapky 20. Podle očekávání to

  vyžadovalo trochu víc pravé nohy k udržení éra

  ve směru, ale jinak úplně v cajku a ve vzduchu

  jsme byli snad už po 600 metrech...

  Přistání v Bolce na dráhu 04 bylo teď již podle

  očekávání bez problémů, a tak jsme přiletěli jako

  v podstatě úplně první na Historický letecký den.

  Holky u křídla. Mezi Janinou a Petrou vykukuje šešulka Čermákojc Andulky, která se zatím asi ještě stydí.

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  13

  Červenec 2024

• Page 14

  Je to rebel! Čtyři sudy vyžunkl, tři vypil a jeden znemožnil!

  Vykrámovali jsme všechny naše věci ze sklepa

  za zadní sedačkou a když asi za hoďku dorazil

  Míra s druhým Mustošem, jali jsme se vymýšlet

  program pro tu naši dvojici. Vcelku logicky jsme

  usoudili, že bude lepší abych byl já na křídle

  jako dvojka, protože skupiny v posledních letech

  létám často a zrovna tohle je pozice, na kterou

  jsem hodně zvyklý.

  Odstartovali jsme s desetisekundovým inter-

  valem, který se ukázal až zbytečně velký. Trvalo

  mi Míru dohnat, a to jsem dělal poctivý nadběh

  zatáčky. Usadil jsem se na pozici a hned se mi

  podařilo najít dobré záměrné body – pitotka

  proti vrtulovému kuželu. Hned po pár manévrech

  jsem ale pochopil, že rámcově je sice skupina

  jako skupina, ale rozdíl tam přeci jen trochu je.

  Nechodí to tolik za plynem jako lehčí letadla,

  setrvačnost je tam znát a vteřinu, kterou člověk

  projebe díky pozdní reakci, už jen tak nedožene.

  Jediná šance je drobná změna trajektorie letu

  a díky ní se přibližovat či oddalovat. Takže někdy

  jsem dělal zatáčky na vnější straně “stíhačský”,

  a někdy “sbolácký”, tedy někdy bez přenížení

  a někdy s ním.

  V sobotu začal letecký den a musím říct,

  že z mého pohledu to byla paráda. Boleslaváci

  mají tradičně velmi dobrou organizaci. Především

  oceňuju barevné rozlišení personálu podle

  triček, jako na letadlové lodi. Hnědí jsou fyzicky

  výkonným členem, svalem, který vykonává

  činnost podle červených, což jsou řídící elementy.

  Takže bylo velmi jednoduché i pro člověka, který

  byl v Boleslavi poprvé (a tedy neznal místní

  aeroklubáky podle obličeje), se zorientovat.

  Vždycky když se blížil let, byli hnědí nastoupeni

  ve více než dostatečném počtu u letadla, aby

  Příprava na vystoupení ve dvojici. Letový ředitel

  leteckého dne Tomáš Ratimec představuje svoji vizi:

  “Tady tomu naložíte kůlnu a půjdete do průletu”.

  Snažím se držet skupinu, Míra Sázavský z povzdálí

  pozoruje…

  ho vytlačili ze stojánky a asistovali u spouštění.

  A mezi tím běhal Ondra Bordovský s programem,

  informoval o případných změnách v čase

  a programu a organizoval potřebné. O tom,

  že u spouštění postávala automaticky požární

  ochrana a technická výpomoc, nemusím snad ani

  mluvit. To jsem si fakt jenom chrochtal. V tomhle

  jsou některé letecké dny lepší, jiné horší, ale tohle

  člověk jinde nevidí. Přimlouvám se u organizátorů

  těch “slabších” (pozor, nerovná se automaticky

  “menších”), aby si z toho vzali příklad. Není nic

  UDÁLOST

  INFO Eduard14

  Červenec 2024

• Page 15

  ho vytlačili ze stojánky a asistovali u spouštění.

  A mezi tím běhal Ondra Bordovský s programem,

  informoval o případných změnách v čase

  a programu a organizoval potřebné. O tom,

  že u spouštění postávala automaticky požární

  ochrana a technická výpomoc, nemusím snad ani

  mluvit. To jsem si fakt jenom chrochtal. V tomhle

  jsou některé letecké dny lepší, jiné horší, ale tohle

  člověk jinde nevidí. Přimlouvám se u organizátorů

  těch “slabších” (pozor, nerovná se automaticky

  “menších”), aby si z toho vzali příklad. Není nic

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  15

  Červenec 2024

• Page 16

  (foto Jakub Vaněk)

  horšího, než když se blíží čas vystoupení a pilot

  musí zoufale shánět někoho, kdo mu pomůže éro

  vytlačit – a i pak v tom často bývá chaos, protože

  každý má jiný názor na to, kdy, koho a kam

  vystrkat. Stejně tak člověk ocení i drobnosti, jako

  že dostane na krk ID kartu s kontakty na dopravu

  na hotel, na ředitele leteckého dne a informaci

  o tom, kdy a kde proběhne briefing. Jsou to

  detaily, ale neskutečně pomohou zjednodušit

  a zpříjemnit pobyt na akci.

  Perfektně zorganizované bylo i to ostatní, strava,

  ubytování, doprava na hotel, člověk měl i kam

  zalézt před sluncem (zimou, deštěm, fanynkami

  – každý podle svých okolností), kde se kulturně

  vyčůrat (ano, i to bývá na některých leteckých

  dnech problém). A protože v Boleslavi máme

  i spoustu kamarádů jak mezi aerobubáky, tak

  mezi muzejníky, mohli jsme strávit spoustu fajn

  chvil s lidmi od patnácti do více než osmdesáti let.

  Ale zpět k lítání. Vzlet na první vystoupení jsme

  po dohodě udělali rovnou ve dvojici. Byl jsem sám

  překvapený, jak to šlo. Akcelerace byla stejná, což

  jsem si upřímně řečeno nebyl původně moc jistý,

  že bude – máme různé vrtule, náš Little Rebel

  má tu původní s “rukávy” u kořene listů, zatímco

  Excalibur má novější a mohutnější “paddle

  blades”. Při vyčkávání v prostoru si mě Míra

  trochu zkoušel v ostřejších zatáčkách a nutno

  říct, že tam jsem si opravdu začal uvědomovat,

  že chvílema mám co dělat se udržet – akcelerace

  nebyla zdaleka taková, jak jsem zvyklý. A to je

  jinak lítání dvou stejných typů ve skupině vždycky

  snazší – to jsem tedy žádostiv, jak to půjde

  v podvečer s tím Thunderboltem. Párkrát jsme

  si vyměnili informace o tom, kdo má jaký režim

  motoru. Jelikož v rovném letu byly shodné, bylo

  jasné, že oba máme motory ve stejné kondici.

  Musel jsem ale jít s otáčkami o něco výš, abych

  pak mohl chodit na vyšší plnící tlak, bude-li třeba.

  Dispečer na rádiu nám dal volno k zahájení

  a já si uvědomil, že vím prd, kde přesně jsme. Je

  to zvláštní, pokud lítám slupiny s Trenérama nebo

  s Harvardama, vím to tak nějak pořád, aniž bych

  musel koukat jinam než na vedoucího. Tohle mě

  přeci jen víc zaměstnává, nebo že je to rychlejší,

  nevím, ale zkrátka ta prostorová orientace je

  chvílemi horší. Míra mi ale říká, že jdeme do

  průletu, takže si můžu “srovnat inerce” a nastavit

  mentálně polohu na finále 04. Mustangy se

  rozjíždí, vidím, jak pod námi ubíhá země, ani

  nevím, jak rychle letíme. 400,500? Čórt znáje!

  Vybočujeme mírně vpravo, vracíme se k letišti.

  Následuje zatáčka o třistašedesát, tu Mirek

  (foto Jakub Vaněk)

  UDÁLOST

  INFO Eduard16

  Červenec 2024

• Page 17

  horšího, než když se blíží čas vystoupení a pilot

  musí zoufale shánět někoho, kdo mu pomůže éro

  vytlačit – a i pak v tom často bývá chaos, protože

  každý má jiný názor na to, kdy, koho a kam

  vystrkat. Stejně tak člověk ocení i drobnosti, jako

  že dostane na krk ID kartu s kontakty na dopravu

  na hotel, na ředitele leteckého dne a informaci

  o tom, kdy a kde proběhne briefing. Jsou to

  detaily, ale neskutečně pomohou zjednodušit

  a zpříjemnit pobyt na akci.

  Perfektně zorganizované bylo i to ostatní, strava,

  ubytování, doprava na hotel, člověk měl i kam

  zalézt před sluncem (zimou, deštěm, fanynkami

  – každý podle svých okolností), kde se kulturně

  vyčůrat (ano, i to bývá na některých leteckých

  dnech problém). A protože v Boleslavi máme

  i spoustu kamarádů jak mezi aerobubáky, tak

  mezi muzejníky, mohli jsme strávit spoustu fajn

  chvil s lidmi od patnácti do více než osmdesáti let.

  Ale zpět k lítání. Vzlet na první vystoupení jsme

  po dohodě udělali rovnou ve dvojici. Byl jsem sám

  překvapený, jak to šlo. Akcelerace byla stejná, což

  jsem si upřímně řečeno nebyl původně moc jistý,

  že bude – máme různé vrtule, náš Little Rebel

  má tu původní s “rukávy” u kořene listů, zatímco

  Excalibur má novější a mohutnější “paddle

  blades”. Při vyčkávání v prostoru si mě Míra

  trochu zkoušel v ostřejších zatáčkách a nutno

  říct, že tam jsem si opravdu začal uvědomovat,

  že chvílema mám co dělat se udržet – akcelerace

  nebyla zdaleka taková, jak jsem zvyklý. A to je

  jinak lítání dvou stejných typů ve skupině vždycky

  snazší – to jsem tedy žádostiv, jak to půjde

  v podvečer s tím Thunderboltem. Párkrát jsme

  si vyměnili informace o tom, kdo má jaký režim

  motoru. Jelikož v rovném letu byly shodné, bylo

  jasné, že oba máme motory ve stejné kondici.

  Musel jsem ale jít s otáčkami o něco výš, abych

  pak mohl chodit na vyšší plnící tlak, bude-li třeba.

  Dispečer na rádiu nám dal volno k zahájení

  a já si uvědomil, že vím prd, kde přesně jsme. Je

  to zvláštní, pokud lítám slupiny s Trenérama nebo

  s Harvardama, vím to tak nějak pořád, aniž bych

  musel koukat jinam než na vedoucího. Tohle mě

  přeci jen víc zaměstnává, nebo že je to rychlejší,

  nevím, ale zkrátka ta prostorová orientace je

  chvílemi horší. Míra mi ale říká, že jdeme do

  průletu, takže si můžu “srovnat inerce” a nastavit

  mentálně polohu na finále 04. Mustangy se

  rozjíždí, vidím, jak pod námi ubíhá země, ani

  nevím, jak rychle letíme. 400,500? Čórt znáje!

  Vybočujeme mírně vpravo, vracíme se k letišti.

  Následuje zatáčka o třistašedesát, tu Mirek

  (foto Jakub Vaněk)

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  17

  Červenec 2024

• Page 18

  dle předchozí dohody víc utahuje, cítím géčka,

  a Mustangy vydají unisono kvílivý zvuk, který na

  větším úhlu náběhu vydávají výstřelné kanály

  kulometů... V průběhu zatáčky ale začínám na

  vnější straně ztrácet. Víc plynu už dát nemůžu,

  nezbývá než pozvolna začít přeřazovat na vnitřní

  stranu zatáčky, ale už ani to nestačí....

  „Mirku

  uber trochu“,

  požádám vedoucího. Vzdálenost

  se začne zkracovat, pozvolna klouzám zpátky

  na svoje místo. „

  A teď zase přidej

  “. Srovnáváme

  se ze zatáčky, krátký odlet od letiště, zatáčka

  vpravo, přidáváme, rozjíždíme, co to půjde, blíží

  se rozchod. Průlet nízko nad dráhou, periferně

  vidím za Excaliburem stojánku letadel a diváky,

  přeměněné v jednu dlouhou šmouhu. „

  Tolik let

  jsem lítal závratnou rychlostí, že svět byl pro

  mě čmouha. Krajina čmouha, a člověk tečka“,

  jak říkal Werich v pohádce Král měl tři syny.

  No, ubírat plyn zatím narozdíl od pohádkového

  Honzy nemůžu, čekám na Mirkův pokyn.

  Potřebuje rychlost, protože půjde na vertikálu,

  na sólo vystoupení.

  „Rozchod – teď!“

  Excalibur

  přede mnou táhne do překrutu a já se s ostrým

  náklonem odpojuju do okruhu, jen s mírným

  stoupáním. Ubírám plyn na 26 palců, brzdím.

  Rychlost dobrá, klapky dvacet, rychlost 160 mph,

  podvozek, řadím se do levého okruhu na dráhu

  22. Plné klapky, rychlost 115, míjím práh dráhy,

  stahuju plyn na volnoběh, motor z hlubokého

  vrčení přejde do volnoběžného “krtky prtky krtky

  prtky”, podrovnávám, sedám na tři body, směr,

  zlehka brzdit. Mirek sviští vlevo kolem mě velkou

  rychlostí a pokračuje ve vystoupení. Opouštím

  dráhu, zavírám klapky, dělám úkony, pokračuju

  v pojíždění a jsem možná docela rád, zpátky na

  zemi. Lehce propocen...

  Za asi hoďku a půl znovu spouštíme, tentokrát

  na závěrečné průlety ve čtveřici. První jde ve

  dvojici na vzlet Spitfire XIV a P-47D Thunderbolt.

  My s P-51D kousek za nimi. Startuju v pozici

  na vpravo, mám to tak nějak radši, chvíli po

  vzletu se přeřazuji dle dohody vlevo, protože

  to bude moje místo v boxu. Pomalu doháníme

  éra před náma. Jsem na vnitřní straně zatáčky,

  mám to snazší než Mirek, za chvíli jsem na

  pozici. Řadím se pozvolna. Thunderbolt to vede.

  Pozoruji siluetu za ním letícího Spitfiru XIV.

  Máme nakoukanou “šestnáctku” s Merlinem,

  ta vypadala tak subtilně ve srovnání s nařvanou

  čtrnáctkou s motorem Griffon. Vklouzávám

  na pozici vlevo za Thunderbolt a pozoruji ho.

  Teď vlastně ani nevím, jestli se mi vůbec líbí.

  Na zemi docela jo, ale teď, jak má zasunutý

  podvozek a klapky, je to fakt “džbán na mlíko”

  (jug), jak se mu za války říkalo. Jmenuje se Nellie

  B. Nelinko, ty jsi nějaká macatá, tobě chutná,

  přiznej se! Ty jsi se napapala! Za chvíli jdeme

  do průletu. Thunderbolt má jinou dynamiku než

  Mustangy, v klesání nám začíná utíkat, máme

  co dělat. Po průletu vybočujeme ve stoupání do

  prava a situace se otáčí, cvalík Nelinka ztrácí

  rychlost víc než my, štíhlí Mustangové, a musíme

  se snažit, ať jí nepředlítnem. Točíme vlevo a jdeme

  do druhého průletu. Dva Merliny, Griffon, R-2800,

  to musí být na zemi pěkná kakofonie! Vracíme se

  nad letiště k rozchodu. Baptista v Thunderboltu

  velí k rozchodu. První jde Mirek. Stoupá a mizí

  vpravo. Po dvou sekundách jdu já. Snažím se

  Mirkovi nadběhnout zatáčkou, daří se mi to

  v jejím průběhu. Jdeme do průletu po dvojicích.

  Proženeme se nad dráhou a rozcházíme se pro

  jednotlivé průlety. Jdu do okruhu, před sebou

  vidím Spitfire s Thunderboltem, jdou také do

  průletu, řadím se s Little Rebelem za ně, Excalibur

  následuje. Vroummmmm, proženu se nad dráhou

  04 a jdu do levého okruhu na 22. Sleduji zbylé

  stroje, jdou do průletu, také jednotlivě, musím

  počkat, až zmizí, nemůžu jít na přistání proti

  nim. Dispečer mi potvrzuje, že jsou pryč, vidím je,

  pokračuji v přiblížení. Dosedám, vyjíždím z dráhy,

  zajíždím na stojánku, a tak nějak si říkám, že toho

  mám pro dnešek celkem dost.

  Byli jsme poslední číslo, takže po vypnutí

  motorů následuje jakési uvolnění, myslím,

  že jsme všichni rádi, že je hotovo a že se to

  povedlo. Večer jsme si dali pár rumových pralinek

  a pak už jen spát a druhý den vyrazit zase domů.

  To už byl jen takový bonbónek. P-51D docela

  kvaltuje, a to i na ekonomický cestovní režim. Pár

  letišť po trati jsme potěšili průletem a než bys

  řekl “švec”, byli jsme zpátky v Plzni.

  Co k tomu dodat? Jsem strašně rád, že to na

  mě Steve přehodil, protože tohle mi dalo velkou

  provozní zkušenost s typem. Vyzkoušel jsem

  si, jak obrovský rozdíl je v délce dojezdu, když

  člověk sedne na tři body oproti přistání na

  kola, jakkoliv je to na kola s těžkým warbirdem

  snazší a bezpečnější. Prověřili jsme si, že P-51D

  je ideální víkendové turistické letadlo pro dva,

  protože se tam vejde víc věcí, než do Zlínu 526.

  Takže když budete přemýšlet, které éro si vzít na

  výlet s manželkou, doporučujeme s Jančou spíš

  Mustanga.

  Boleslaváci opět ukázali, že umí výborné

  letecké dny, zaměřené na letectví, a nejen že už

  dávno nepatří do kategorie “malý aeroklub na

  travnatém letišti dělá letecký den”, ale že hrají

  první ligu. Snad jen škoda, že to nedělní počasí

  nebylo už v sobotu – ale to bychom chtěli asi

  moc...

  “Vážené soudružky, vážení soudruzi, milí aerobubáci.

  My vám tedy za ten víkend děkujeme a letíme domů”.

  Co si říká Janina si lze jen domýšlet.

  Varianta 1 (málo pravděpodobná): “Óóó můj muž

  mluví, jak jej obdivuji, hltám každé slovo a tiše

  mlčím”.

  Varianta 2 (téměř jistá): “Přestaň už vypouštět

  ty svoje moudra a sedej, letíme”

  (foto Petra Nováková)

  UDÁLOST

  INFO Eduard18

  Červenec 2024

• Page 19

  vidím Spitfire s Thunderboltem, jdou také do

  průletu, řadím se s Little Rebelem za ně, Excalibur

  následuje. Vroummmmm, proženu se nad dráhou

  04 a jdu do levého okruhu na 22. Sleduji zbylé

  stroje, jdou do průletu, také jednotlivě, musím

  počkat, až zmizí, nemůžu jít na přistání proti

  nim. Dispečer mi potvrzuje, že jsou pryč, vidím je,

  pokračuji v přiblížení. Dosedám, vyjíždím z dráhy,

  zajíždím na stojánku, a tak nějak si říkám, že toho

  mám pro dnešek celkem dost.

  Byli jsme poslední číslo, takže po vypnutí

  motorů následuje jakési uvolnění, myslím,

  že jsme všichni rádi, že je hotovo a že se to

  povedlo. Večer jsme si dali pár rumových pralinek

  a pak už jen spát a druhý den vyrazit zase domů.

  To už byl jen takový bonbónek. P-51D docela

  kvaltuje, a to i na ekonomický cestovní režim. Pár

  letišť po trati jsme potěšili průletem a než bys

  řekl “švec”, byli jsme zpátky v Plzni.

  Co k tomu dodat? Jsem strašně rád, že to na

  mě Steve přehodil, protože tohle mi dalo velkou

  provozní zkušenost s typem. Vyzkoušel jsem

  si, jak obrovský rozdíl je v délce dojezdu, když

  člověk sedne na tři body oproti přistání na

  kola, jakkoliv je to na kola s těžkým warbirdem

  snazší a bezpečnější. Prověřili jsme si, že P-51D

  je ideální víkendové turistické letadlo pro dva,

  protože se tam vejde víc věcí, než do Zlínu 526.

  Takže když budete přemýšlet, které éro si vzít na

  výlet s manželkou, doporučujeme s Jančou spíš

  Mustanga.

  Boleslaváci opět ukázali, že umí výborné

  letecké dny, zaměřené na letectví, a nejen že už

  dávno nepatří do kategorie “malý aeroklub na

  travnatém letišti dělá letecký den”, ale že hrají

  první ligu. Snad jen škoda, že to nedělní počasí

  nebylo už v sobotu – ale to bychom chtěli asi

  moc...

  “Vážené soudružky, vážení soudruzi, milí aerobubáci.

  My vám tedy za ten víkend děkujeme a letíme domů”.

  Co si říká Janina si lze jen domýšlet.

  Varianta 1 (málo pravděpodobná): “Óóó můj muž

  mluví, jak jej obdivuji, hltám každé slovo a tiše

  mlčím”.

  Varianta 2 (téměř jistá): “Přestaň už vypouštět

  ty svoje moudra a sedej, letíme”

  (foto Petra Nováková)

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  19

  Červenec 2024

• Page 20

  Nedělní let zpátky do Plzně

  Tady vůbec nevím, co jsem chtěl

  fotit, asi jsem zmáčkl tlačítko

  omylem – ale vyšla z toho

  zajímavá momentka!

  Průlet nad rakovnickým letištěm cestou domů.

  Janina vzadu předvádí psa Lajku. Foto Matyáš

  Köhler

  UDÁLOST

  INFO Eduard20

  Červenec 2024

• Page 21

  Průlet nad rakovnickým letištěm cestou domů.

  Janina vzadu předvádí psa Lajku. Foto Matyáš

  Köhler

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  21

  Červenec 2024

• Page 22

  Po návratu do Plzně. Nezdá se to, ale on je ten

  Mustang opravdu trochu větší, než Trenér!

  Setkání modelářů a příznivců letectví u

  Hangáru 3 na ještě nedávno existenčně

  ohroženém letišti v Plzni - Líních proběhlo

  v poslední červnovou sobotu za účelem křtu

  dvou velkých novinek Eduardu, stavebnic

  P-51 Mustang ve verzích P-51B/C v měřítku

  1/48 a P-51D ve dvaasedmdesátině. To, že se

  k nim tak trochu a skromně přidala i B-17F

  The Bloody Hundredth, bulo spíše dílem

  štěstí a logistického úsilí, protože šlo o zcela

  první (a zatím jedinou) zabalenou stavebnici.

  Jí velká premiéra čeká až na IPMS USA v

  polovině července.

  Akce v Plzni byla plánována od 11 hodin, již

  více než dvě hodiny před tím se na letišti

  sešli organizátoři z Eduardu a domácích

  Classic Trainers. Po desáté hodině se začali

  trousit také první návštěvníci, jejichž počet

  byl z důvodu komornosti akce omezen

  na sto padesát. Po zahájení Vladimírem

  Šulcem převzal slovo jeden z pilotů

  „Línského“ Mustangu, Radim Vojta, který se

  s návštěvníky podělil o zkušenosti s létáním

  s P-51 a rozdíly, které tento warbird přináší

  v porovnání s letouny Spitfire, Hurricane

  či Jak-3. Poté Jiří Horák, druhý z českých

  pilotů aktuálně létajících s Little Rebellem,

  popsal některé z málo známých technických

  charakteristik P-51D. Oba piloti neopomněli

  detaily důležité z modelářského úhlu

  pohledu (protože oba jsou zároveň modeláři

  a vědí, co je pro našince důležité), a na

  pravou míru uvedli zažité omyly týkající se

  Mustangu, jako například polohy vztlakových

  klapek, pohyblivých ovládacích ploch, či

  krytů podvozku v určitých fázích přítomnosti

  letounu za zemi. Po prezentacích byl Little

  Rebel vytlačený na stojánku před hangárem

  a uvnitř hangáru proběhla prezentace

  konstruktéra stavebnic Mustangů Eduardu,

  Stanislava Archmana. Ještě před letovou

  ukázkou došlo na samotný křest stavebnic.

  Sobotní setkání uzavřela několikaminutová

  letová ukázka Little Rebela s Jiřím Horákem

  za řízením. Všichni jsme se shodli na tom, že

  brzy budeme muset něco dalšího společného

  znovu uspořádat. Classic Trainers jsou

  skvělá parta a jejich Hangár 3 je naprosto

  skvostný!

  Jan Zdiarský

  Foto: Jan Zdiarský,

  Michal Krechowski,

  Vladimír Šulc

  Kresba: Piotr Forkasiewicz

  UDÁLOST

  INFO Eduard22

  Červenec 2024

• MUSTANG DAY

  Setkání modelářů a příznivců letectví u

  Hangáru 3 na ještě nedávno existenčně

  ohroženém letišti v Plzni - Líních proběhlo

  v poslední červnovou sobotu za účelem křtu

  dvou velkých novinek Eduardu, stavebnic

  P-51 Mustang ve verzích P-51B/C v měřítku

  1/48 a P-51D ve dvaasedmdesátině. To, že se

  k nim tak trochu a skromně přidala i B-17F

  The Bloody Hundredth, bulo spíše dílem

  štěstí a logistického úsilí, protože šlo o zcela

  první (a zatím jedinou) zabalenou stavebnici.

  Jí velká premiéra čeká až na IPMS USA v

  polovině července.

  Akce v Plzni byla plánována od 11 hodin, již

  více než dvě hodiny před tím se na letišti

  sešli organizátoři z Eduardu a domácích

  Classic Trainers. Po desáté hodině se začali

  trousit také první návštěvníci, jejichž počet

  byl z důvodu komornosti akce omezen

  na sto padesát. Po zahájení Vladimírem

  Šulcem převzal slovo jeden z pilotů

  „Línského“ Mustangu, Radim Vojta, který se

  s návštěvníky podělil o zkušenosti s létáním

  s P-51 a rozdíly, které tento warbird přináší

  v porovnání s letouny Spitfire, Hurricane

  či Jak-3. Poté Jiří Horák, druhý z českých

  pilotů aktuálně létajících s Little Rebellem,

  popsal některé z málo známých technických

  charakteristik P-51D. Oba piloti neopomněli

  detaily důležité z modelářského úhlu

  pohledu (protože oba jsou zároveň modeláři

  a vědí, co je pro našince důležité), a na

  pravou míru uvedli zažité omyly týkající se

  Mustangu, jako například polohy vztlakových

  klapek, pohyblivých ovládacích ploch, či

  krytů podvozku v určitých fázích přítomnosti

  letounu za zemi. Po prezentacích byl Little

  Rebel vytlačený na stojánku před hangárem

  a uvnitř hangáru proběhla prezentace

  konstruktéra stavebnic Mustangů Eduardu,

  Stanislava Archmana. Ještě před letovou

  ukázkou došlo na samotný křest stavebnic.

  Sobotní setkání uzavřela několikaminutová

  letová ukázka Little Rebela s Jiřím Horákem

  za řízením. Všichni jsme se shodli na tom, že

  brzy budeme muset něco dalšího společného

  znovu uspořádat. Classic Trainers jsou

  skvělá parta a jejich Hangár 3 je naprosto

  skvostný!

  Jan Zdiarský

  Foto: Jan Zdiarský,

  Michal Krechowski,

  Vladimír Šulc

  Kresba: Piotr Forkasiewicz

  INFO Eduard

  23

  Červenec 2024

• Page 24

  Hangár 3,

  ráno

  UDÁLOST

  INFO Eduard24

  Červenec 2024

• Page 25

  Zahájení

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  25

  Červenec 2024

• Page 26

  Zleva doprava: Steve Stead - majitel a pilot Little Rebela,

  Radim Vojta a Jiří Horák - piloti , Vladimír Šulc, na křídle

  stojí Michal Krechowski.

  UDÁLOST

  INFO Eduard26

  Červenec 2024

• Page 27

  Radim Vojta

  seznamuje

  se zvláštnostmi

  pilotáže P-51D

  Jiří Horák

  při výkladu

  o technických

  charakteristikách

  P-51D

  Příprava P-51D k letu

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  27

  Červenec 2024

• Page 28

  UDÁLOST

  INFO Eduard28

  Červenec 2024

• Page 29

  Prezentace Stanislava Archmana

  o konstrukci stavebnic P-51B, C, D

  Martin Nademlejnský a jeho tým

  u prodejního stánku Eduardu

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  29

  Červenec 2024

• Page 30

  Křest stavebnic P-51B/C 1/48, P-51D 1/72 a B-17F

  “The Bloody Hundredth” 1/48

  UDÁLOST

  INFO Eduard30

  Červenec 2024

• Page 31

  U Classic Trainers v jejich Hangáru 3

  je toho vždy hodně k vidění

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  31

  Červenec 2024

• Page 32

  Letová ukázka P-51D Little Rebel

  UDÁLOST

  INFO Eduard32

  Červenec 2024

• Page 33

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  33

  Červenec 2024

• Page 34

  UDÁLOST

  INFO Eduard34

  Červenec 2024

• Page 35

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  35

  Červenec 2024

• Page 36

  UDÁLOST

  INFO Eduard36

  Červenec 2024

• Page 37

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  37

  Červenec 2024

• Page 38

  Po přistání - pilot Jiří Horák

  UDÁLOST

  INFO Eduard38

  Červenec 2024

• Page 39

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  39

  Červenec 2024

• Page 40

  Při letové ukázce vezl

  Little Rebel v místech

  původní palivové nádrže

  několik stavebnic ze křtu.

  Po přistání byly pečlivě

  z letounu vyloženy.

  UDÁLOST

  INFO Eduard40

  Červenec 2024

• Page 41

  Mustangem se svezla i úplně první zabalená B-17F “The Bloody Hundredth” 1/48 (srpnová novinka) a následně byla podepsána

  Jiřím Horákem a dalšími členy týmu okolo Little Rebela.

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  41

  Červenec 2024

• Page 42

  Dva modronosáči. Toto aranžmá fotografie jsme si

  nemohli nechat ujít...!

  Někteří z týmu Eduardu si vymínili odměnu v podobě možnosti

  umýt Little Rebela po letu.

  UDÁLOST

  INFO Eduard42

  Červenec 2024

• Page 43

  „Je fakt, že mám rád dny otevřeného hangáru.

  Lidi přijdou, podívají se, zajímají se. Ale ještě

  radśi mám rád modelářské akce s Eduard Model

  Accessories, které se u nás čas od času pořádají.

  Už jsme takhle s nimi spolupracovali se Spitfirem,

  Hurricanem, Zlíny řady Trenér a včera i s Mustangem.

  Modeláři jsou ukáznění, mají zájem, a tak není

  problém umožnit zájemcům blízky kontakt s letadly,

  kdy si můžou nafotit co chtějí, podívat v podstatě

  kam chtějí a člověk se nemusí moc bát, že budou

  sahat kam nemají a lomcovat s něčím, s čím se

  lomcovat nemá. I zájem mají skutečný, takže nás

  baví o letadlech mluvit, protože se vždy na něco ptají

  a většinou je to k věci. Takže doufáme, že to nebyla

  akce poslední.“

  Radim Vojta,

  Classic Trainers

  30. 6. 2024

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  43

  Červenec 2024

• Mustang day Bonus

  Mini-walk-around

  LEVÁ PODVOZKOVÁ ŠACHTA

  MUSTANG DAY BONUS

  MUSTANG DAY BONUS

  MINI

  MINI

  -

  -

  WALK

  WALK

  -

  -

  AROUND

  AROUND

  UDÁLOST

  INFO Eduard44

  Červenec 2024

• Page 45

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  45

  Červenec 2024

• Page 46

  PRAVÁ

  PODVOZKOVÁ

  ŠACHTA

  UDÁLOST

  INFO Eduard46

  Červenec 2024

• Page 47

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  47

  Červenec 2024

• Page 48

  UDÁLOST

  INFO Eduard48

  Červenec 2024

• Page 49

  PRAVÁ

  ZBRAŇOVÁ

  ŠACHTA

  IDENTIFIKAČNÍ SVĚTLA NA

  KONCOVÉM OBLOUKU PRAVÉ

  POLOVINY KŘÍDLA

  UDÁLOST

  INFO Eduard

  49

  Červenec 2024

• Letecká vojna na Ukrajine - Ruské letiská pod paľbou

  V sledovanom období od 1. 5. do 31. 5. sa Rusi pokúsili otvoriť nový front v smere na Charkov. Dopadlo to ako vždy. Ukrajina zatiaľ zintenzívnila kampaň proti ruským letiskám. Cieľom boli aj protivzdušné systémy, radary a sklady bômb a paliva. Zdá sa, že si pripravuje pôdu pre očakávané nasadenie stíhačiek F-16.

  Miro Barič

  Ruské letiská pod paľbou

  Ofenzíva proti Charkovskej oblasti sa zača-

  la v piatok 10. 5. Rusi na ňu zhromaždili okolo

  50-tisíc vojakov. Ukrajinci toto hromadenie síl

  pri svojich hraniciach videli, mali však len ob-

  medzené možnosti proti nim zasiahnuť. Západ

  totiž dovolil používať zbrane, ktoré dodal, len

  na území Ukrajiny.

  Rusi na začiatku rýchlo postupovali, čo vy-

  volalo zdesené komentáre v západnej tlači

  a k r itiku , pre čo Uk rajina to to územie neopev nil a .

  Nuž, skúste stavať opevnenie tesne pri hrani-

  ciach a pod dohľadom ruského delostrelectva...

  V skutočnosti sa prvá ukrajinská línia nachád-

  zala asi 10 km od hranice a Rusi ju nikdy nepre-

  kročili. Pohraničné pásmo bolo akousi šedou

  zónou, v ktorej hliadkovali len malé jednotky.

  Ruský postup sa sústredil na mesto Vovčansk

  severovýchodne od Charkova a obec Lypci,

  ktorá leží o kus západnejšie. Mali tak vzniknúť

  akési dve ramená klieští, ktorých konečným

  cieľom mal byť práve Charkov – alebo as-

  poň odlákanie ukrajinských jednotiek z iných

  oblastí frontu. Nič z toho sa však nepodarilo.

  Na iných úsekoch sa ruský postup nijak ne-

  zrýchlil a aj v Charkovskej oblasti dosiahol za

  cenu veľkých strát obsadenie len pár opus-

  tených dedín. Na konci sledovaného obdobia

  dokonca začali Ukrajinci Rusov vytláčať späť.

  Západné rakety na Rusko?

  Toto charkovské dobrodružstvo predsa len

  malo jeden významný dôsledok, hoci iný, ako

  si Rusi predstavovali. Väčšina západných kra-

  jín zrušila obmedzenia, ktoré Ukrajincom za-

  kazovali používať ich zbrane proti ruskému

  územiu. Výsledkom bolo napríklad zničenie

  batérie S-300 v Belgorodskej oblasti. Práve

  rakety S-300 v nastavení zem-zem predtým

  Rusi často používali na ostreľovanie Charkova

  a zabíjanie jeho obyvateľov.

  Na prvé počutie to znie až príliš optimis-

  ticky. Postupne sa však vynorili podrobnosti

  a v skutočnosti USA uvoľnili svoje obmedzenia

  iba minimálne. Proti ruskému územiu môžu

  Ukrajinci používať len bežné rakety GMLRS

  z raketometov HIMARS s dosahom okolo 80 km.

  Raketami ATACMS s dosahom 300 km na Rusko

  útočiť nemôžu. Dôležité veliteľské stanovištia

  tak má ruská armáda mimo ukrajinský dostrel.

  Obmedzené sú aj oblasti, ktoré môže Ukraji-

  na ostreľovať a najmä musí veľmi starostlivo

  vyberať ciele. Môže zasahovať iba tie jednot-

  ky, ktoré z ruského územia aktívne útočia na

  to ukrajinské. Na ruskom území tak Ukrajina

  naďalej bojuje najmä dronmi vlastnej výroby

  a západné rakety používa proti okupovanému

  územiu, pričom sa sústreďuje najmä na Krym.

  Útoky na letiská

  V sobotu 27. 4. drony zasiahli leteckú zá-

  kladňu Kuščevskaja v ruskom Krasnodarskom

  kraji. Bol pritom poškodený jeden Flanker

  (Su-27 alebo Su-35) a jedno lietadlo neiden-

  tifikovaného typu bolo zničené. Omnoho väč-

  ší význam však mal zásah skladu so sadami

  krídel pre navádzané kĺzavé bomby, ktorý bol

  úplne zničený. Ruské letectvo týmito bomba-

  mi už niekoľko mesiacov útočí na ukrajinské

  frontové pozície, takže ich likvidácia je vítanou

  pomocou pre obrancov v zákopoch.

  V utorok 30. 4. zasiahlo 12 rakiet ATACMS ci-

  ele v okolí leteckých základní Džankoj a Gvar-

  dejskoje na okupovanom Kryme.

  Masívne škody utrpelo letisko Belbek na

  Kryme v stredu 15. 5. po zásahu raketami ATA-

  CMS. Úplne zničené boli dve stíhačky MiG-31

  a jedno lietadlo neidentifikovaného typu. Je-

  den Su-27 bol poškodený a ďalšie tri Su-27

  boli pravdepodobne poškodené. Zničený bol

  aj jeden MiG-29. V tomto prípade išlo o jednu

  z pôvodne deviatich ukrajinských stíhačiek,

  ktoré boli Rusmi zajaté na základni Belbek

  pri okupácii Krymu ešte v roku 2014. Odvtedy

  stálo na tom istom mieste v stave neschopnom

  letu. Okrem toho po zásahu kompletne vyhorel

  sklad paliva, čo je veľkou ranou pre schopnosť

  V sledovanom období od 1. 5. do 31. 5. sa Rusi pokúsili otvoriť nový front v smere

  na Charkov. Dopadlo to ako vždy. Ukrajina zatiaľ zintenzívnila kampaň proti ruským

  letiskám. Cieľom boli aj protivzdušné systémy, radary a sklady bômb a paliva.

  Zdá sa, že si pripravuje pôdu pre očakávané nasadenie stíhačiek F-16.

  Všimnite si patinu

  na tomto ukrajinskom MiG-29.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  INFO Eduard50

  Červenec 2024

• Page 51

  ruského letectva operovať z Belbeku. Bez po-

  trebnej infraštruktúry je to totiž len betónová

  dráha bez možnosti rýchlo pripraviť lietadlá

  na bojovú misiu. Poslednou ranou bolo zni-

  čenie batérie protivzdušného systému S-400.

  Fotografie tejto batérie sa objavili aj na soci-

  álnych sieťach. Zásahy lietadiel zas potvrdili

  satelitné zábery.

  Cieľom útoku ukrajinských dronov sa v ne-

  deľu 19. 5. opäť stala aj základňa Kuščevskaja.

  Bol pri tom zničený jeden Flanker (Su-27 alebo

  Su-35), ktorý podľa výrazného bielo-modro-

  -červeného sfarbenia pôvodne patril akro-

  batickej skupine Russkije Vitjazi (Ruskí rytie-

  ri). Poškodený bol aj jeden Su-34. Aj v tomto

  prípade je zasiahnuté lietadlá vidieť na sate-

  litných záberoch. Po útoku väčšina ruských

  lietadiel túto základňu opustila.

  V stredu 22. 5. zasiahlo päť rakiet ATACMS

  protivzdušnú batériu systému S-400 na le-

  tisku Mospino v Doneckej oblasti. Zničený bol

  radar, riadiace stredisko a dve odpaľovacie

  zariadenia, jedno odpaľovacie zariadenie bolo

  poškodené.

  Systém S-400 zničený 15. 5. na letisku Belbek na Kryme.

  Satelit spoločnosti Maxar zachytil deň po útoku na

  letisko Belbek vraky dvoch stíhačiek MiG-31.

  Sklad paliva na základni Belbek pred a po útoku na satelitnom zábere spoločnosti Maxar.

  Zlikvidovaný sklad so sadami pre kĺzavé bomby na základni Kuščevskaja. Na základni Kuščevskaja bol 19. 5. zničený Flanker vo farbách

  akrobatickej skupiny Russkije Vitjazi. Hornú fotografiu urobila

  spoločnosť Planet Labs 5. 5. a dolná vznikla 23. 5.

  Dvojica MiG-31 na ilustračnej snímke ruského

  ministerstva obrany.

  Zničený neletuschopný ex-ukrajinský MiG-29 na letisku Belbek.

  INFO Eduard

  51

  Červenec 2024

• Page 52

  Zničený vo vzduchu

  Spolu ruské letectvo za mesiac stratilo na

  zemi šesť lietadiel a ďalších päť bolo poško-

  dených. Vo vzduchu prišlo len o jeden stroj, aj

  v tomto prípade to však bola významná stra-

  ta. Išlo o Su-34 s označením RF-95002 a tru-

  povým číslom „červená 21“, ktorý bol zničený

  počas bojového letu v pondelok 6. 5. pri meste

  Valujki v Belgorodskej oblasti. Patril 47. pluku

  bombardovacieho letectva zo 105. zmiešanej

  leteckej divízie. Jeho posádka Jevgenij Kuzne-

  cov a Vladimir Strelkov sa nestihla katapulto-

  vať a obaja letci zahynuli. Podľa ruských zdro-

  jov patrili k najskúsenejším pilotom. Aj lietadlo

  malo za sebou celý rad bojových misií, ktoré

  symbolizovali červené hviezdičky pod kabínou.

  Prvé pribudli už v Sýrii.

  Okrem toho Ukrajina ohlásila v sledovanom

  mesiaci zostrelenie siedmich bitevných lieta-

  diel Su-25 a jedného vrtuľníka Ka-52, no tieto

  straty neboli zatiaľ potvrdené. V jednom prí-

  pade však existuje nezreteľné video, ktoré má

  zachytávať práve zásah ruského Su-25.

  Palivo v zameriavači

  Okrem útokov na letiská pokračovala Ukra-

  jina aj v ničení rafinérií, strategických podni-

  kov a ďalších významných objektov. V Luhan-

  sku bol v piatok 10. 5. raketami ATACMS úplne

  zničený najväčší sklad paliva v celej Luhanskej

  oblasti.

  Veľký útok prišiel v noci z 11. na 12. 5., keď

  drony ukrajinskej vojenskej rozdviedky GRU

  opakovane zasiahli rafinériu vo Volgograde,

  približne 475 km od frontovej línie. Zároveň

  boli napadnuté aj železiarne v Novolipecku

  a ďalšia rafinéria v Kaluge. Už o deň neskôr bol

  strelami Storm Shadow zasiahnutý rozsiahly

  radarový komplex na Kryme.

  V piatok 17. 5. sa cieľom sústredeného úto-

  ku stala rafinéria v Tuapse na juhu Ruska.

  Ukrajinci využili diery v ruskej protivzdušnej

  obrane a vyslali spolu 80 dronov, ktoré leteli

  v kolóne za sebou. Tá istá rafinéria bola vážne

  poškodená dronmi už v januári tohto roka a jej

  opravy trvali do apríla.

  Vo štvrtok 23. 5. ráno bola dronmi zasi-

  ahnutá ruská radarová stanica Voronež-DM

  v Krasnodarskom kraji, ktorá slúžila na včas-

  nú detekciu nad horizontom. Došlo k tomu 430

  km od frontovej línie. Uvádzaný dosah radaru

  bol až 6000 km.

  V Luhansku sa v pondelok 27. 5. stalo cieľom

  rakiet ATACMS staré letisko, ktoré bolo dlho

  nepoužívané a teraz slúžilo Rusom na dová-

  žanie a skladovanie zásob. Podľa obrovského

  požiaru, ktorý na dráhe letiska vypukol, bol

  zničený sklad paliva.

  Bomby na vlastných

  Svoje územie si ostreľovali aj Rusi, hoci

  nechtiac. V nedeľu 4. 5. dopadla na Belgorod

  kĺzavá bomba, ktorej cieľom mal byť Charkov.

  Poškodila okolo 30 domov a došlo aj k civilným

  obetiam na životoch.

  Za tri mesiace zhodili ruské vzdušné sily na

  vlastné územie 46 bômb FAB-250 a FAB-500.

  Len v Belgorodskej oblasti ich 18. 5. dopadlo

  spolu osem. Ide pritom o informácie z rus-

  kých médií, ktoré útok na Ukrajinu podporujú.

  Následne 20. 5. dopadli štyri kĺzavé bomby na

  Šebekino, ktoré leží na ruskej strane hranice

  oproti ukrajinskému Vovčansku. Pre ruských

  civilistov je veľkým šťastím, že väčšina týchto

  bômb nevybuchne, zrejme nie sú odistené pri

  chybnom alebo núdzovom odhodení.

  Ku kontroverznej udalosti došlo v Belgorode

  v nedeľu 12. 5., kedy bol zasiahnutý panelový

  dom na sídlisku. Jeho časť sa zrútila okamži-

  te, zvyšok padol na záchranárov, ktorí hľadali

  obete v troskách. Zahynulo najmenej 15 ľudí

  a 20 bolo zranených. Nie je však jasné, čo dom

  zasiahlo. Podľa rôznych ruských zdrojov išlo

  o raketu ATACMS, Točka-U, Vilha alebo navá-

  dzanú bombu Hammer. Spomínal sa aj čes-

  ký raketomet Vampir. Časť ruských zdrojov

  priznávala, že dom nebol zasiahnutý úmyselne,

  pretože naň mali dopadnúť zostrelená rake-

  ta. Dom však nebol zasiahnutý z ukrajinskej

  strany, na nej totiž ostali okná na susedných

  vchodoch neporušené. Výbuch nastal na stra-

  ne z ruského vnútrozemia, kde boli aj susedné

  okná rozbité. S najväčšou pravdepodobnosťou

  tak na panelák dopadla raketa ruskej pro-

  tivzdušnej obrany. Pre úplnosť treba dodať,

  že sa objavili aj konšpiračné teórie o tom, že

  dom vyhodila do vzduchu ruská tajná služba.

  Podobné podozrivé výbuchy totiž predchádza-

  li aj prvému nástupu Putina do funkcie v roku

  2000. Teraz bol „zvolený“ opäť. Praktickým

  výsledkom jeho piateho funkčného obdobia je

  výmena na poste ministra obrany. Sergej Šojgu

  odišiel a nahradil ho Andrej Belousov.

  Su-34 s označením RF-95002 a trupovým číslom

  „červená 21“ bol zničený 6. 5. Pod kabínou sú symboly

  bojových misií.

  Radarovú stanicu Voronež-DM zasiahli

  ukrajinské drony 23. 5.

  Ruská bomba, ktorá dopadla na dom v ruskej

  Belgorodskej oblasti.

  Panelák zničený v Belgorode 12. 5.

  INFO Eduard52

  Červenec 2024

• Page 53

  Súboje člnov s vrtuľníkmi

  Ukrajina pokračovala v operáciách námor-

  ných dronov. Okrem útokov na ruské lode ich

  začala používať aj s netradičnými zbraňami.

  Drony vybavené raketometmi Grad ostreľovali

  pobrežie Krymu. A v pondelok 6. 5. boli zve-

  rejnené zábery súbojov ukrajinských dronov

  s ruskými hliadkovými helikoptérami. Na jed-

  nom videu ruský vrtuľník Kamov Ka-29 strieľa

  z guľometu na ukrajinský námorný dron v zá-

  live Vuzka na Kryme. Dlhý súboj sprevádzalo

  divoké manévrovanie oboch strojov, no napo-

  kon bol čln zasiahnutý a začal horieť.

  Druhý súboj sa však skončil nerozhodne.

  Námorný dron bol totiž vybavený protilieta-

  dlovou raketou R-73 alebo R-60, ktorú niesol

  na koľajnici na chrbte trupu. Keď naň ruský

  vrtuľník Mi-8 zaútočil, odpálil naň túto raketu.

  Tá síce minula, ale helikoptéra sa radšej stiah-

  la do bezpečia.

  Námorné drony v sledovanom období po-

  topili najmenej jeden ruský rýchly čln a mali

  zasiahnuť aj jednu ruskú mínolovku. Korveta

  Ciklon triedy Karakurt mala byť v nedeľu 19. 5.

  zničená raketami v prístave Sevastopoľ.

  Ukrajinské straty

  Aj ukrajinské letectvo utrpelo v sledovanom

  období straty aj na zemi (hoci nie tak vysoké

  ako Rusko) a jednu stratu vo vzduchu. V sobo-

  tu 11. 5. sa Rusom podarilo odhaliť predsunutú

  vrtuľníkovú základňu pri Manvelivke v Dnipro-

  petrovskej oblasti. Pri následnom útoku boli na

  nej zničené dve helikoptéry Mi-24. O život pri-

  šli najmenej traja letci – major Anatolij Skiba,

  nadporučík Oleksandr Atasov a hlavný seržant

  Serhij Nazarčuk. Všetci mali byť príslušníkmi

  11. samostatnej brigády armádneho letectva.

  V dňoch 15., 16. a 18. 5. sa cieľom opakova-

  ných ruských raketových útokov stalo letisko

  v Myrhorode v Poltavskej oblasti. Zo satelit-

  ných snímok sa zdá, že jeden úkryt pre lietadlá

  dostal prakticky priamy zásah, nie je však jas-

  né, či sa v ňom niečo nachádzalo.

  Následne bolo v stredu 22. 5. opätovne za-

  siahnuté letisko Dnipro, na ktorom boli v pred-

  chádzajúcom mesiaci zničené vyradené lietad-

  lá Jak-40. Tentoraz bola zasiahnutá stíhačka

  MiG-29. Vzhľadom na silný požiar išlo zrejme

  o funkčné lietadlo a nie návnadu.

  K jedinej ukrajinskej strate vo vzduchu došlo

  v piatok 17. 5., keď bol pri útoku na pozemné

  ciele zostrelený Su-27 z 831. brigády taktické-

  ho letectva. Skúsený pilot, podplukovník Denis

  Vasyljuk, zahynul. Na svedomí ho mala raketa

  R-37 alebo R-77 vypálená ruskou stíhačkou

  Su-35S.

  Propaganda vs. realita

  Aby sme neboli obviňovaní, že šírime iba

  „západnú propagandu“, pridáme aj niečo z tej

  východnej. Ruské ozbrojené sily oficiálne

  Zábery zo súboja ruského Ka-29 s ukrajinským

  námorným dronom.

  Ukrajinský Su-24.

  Podplukovník Denis Vasyljuk

  zahynul 17. 5. v kokpite

  ukrajinského Su-27.

  FrankenSAM – kom

  -

  binácia odpaľovacie-

  ho zariadenia Buk

  a rakiet Sea Sparrow.

  Systém Kub dodaný na Ukrajinu

  z Česka.

  Ukrajinská OSA AK s raketami R-73.

  Ukrajinský MiG-29 v úkryte.

  Ukrajinský námorný dron s raketou R-73.

  INFO Eduard

  53

  Červenec 2024

• Page 54

  oznámili, že len od 11. 5. do 17. 5. zničili štyri

  vrtuľníky Mi-24, šesť stíhačiek MiG-29 a jednu

  Su-27. Z týchto jedenástich nárokov za týždeň

  sú potvrdené tri...

  Celkovo od začiatku trojdňovej špeciálnej

  operácie, ktorá v čase zverejnenia tejto in-

  formácie trvala už 816 dní, ohlásili Rusi ofi-

  ciálne zničenie 601 lietadiel, 274 vrtuľníkov,

  24 234 bezpilotných prostriedkov, 522 protilie-

  tadlových raketových systémov, 16 058 tankov

  a iných obrnených vozidiel, 1303 raketometov

  a 9 635 diel a mínometov. Odkiaľ mala Ukrajina

  získať takéto množstvo techniky, a ako môže

  po takýchto stratách naďalej pokračovať v boji,

  zatiaľ ruská propaganda nevysvetlila.

  Rakúsky odborník a autor mnohých kníh

  o vojenskom letectve Tom Cooper zverejnil

  omnoho triezvejšie čísla. Jeho slovenský ko-

  lega Miloš Šipoš zostavil tabuľky strát, ktoré

  sú stopercentne overené a z nich vyplýva, že

  od 24. 2. 2022 do 18. 5. 2024 Ukrajina prišla

  o 38 lietadiel všetkých typov a 48 helikoptér.

  V tom nie sú zarátané vyradené stroje, ktoré

  boli odstavené na letiskách a tam zničené ale-

  bo ukoristené Rusmi.

  Za rovnaké obdobie (teda dva roky a tri

  mesiace) prišlo ruské letectvo o 99 lietadiel

  a 117 helikoptér. Je pravdepodobné, že skutoč-

  né čísla na oboch stranách budú o niečo vyššie,

  pretože mnohé straty sa potvrdia až s odstu-

  pom niekoľkých mesiacov.

  Nové posily

  Na záver spomenieme niekoľko noviniek vo

  výzbroji ukrajinského letectva. Na stíhačkách

  MiG-29 sa objavili závesníky BRU-61. Každý

  z nich je za normálnych okolností schopný

  niesť štyri bomby GBU-39 SDB (Small Diameter

  Bomb). BRU-61 sú umiestnené na vnútorných

  závesných bodoch pod krídlami tesne pri tru-

  pe. Nosnosť stíhačky MiG-29 však nie je taká

  veľká, aby zvládla plnú kapacitu ôsmich bômb

  GBU-39. Na každom závesníku tak môžu byť

  maximálne tri, dokopy teda šesť. Objavili sa

  aj letové snímky, na ktorých MiG-29 nesie päť

  týchto bômb – tri na jednom a dve na druhom

  závesníku. Podľa sprievodného popisu je na

  týchto fotkách dokonca pôvodne slovenský

  MiG-29, ale to nie je také isté.

  Na samom konci sledovaného obdobia sa

  objavila správa, že Švédsko dodá Ukrajine

  dve lietadlá včasnej výstrahy a kontroly Saab

  340. Tieto stroje dostali v posledných rokoch

  vylepšené elektronické systémy, ktoré im po-

  skytujú vyššiu ochranu. Ich radar má dosah

  proti vzdušným cieľom do vzdialenosti 400 km

  a dokáže sledovať viac ako 300 cieľov naraz –

  nielen vzdušných, ale aj námorných a pozem-

  ných. Pre chystané dodávky lietadiel F-16 to

  má veľký význam v tom, že Saab 340 môže pre

  tieto stíhačky slúžiť ako predĺžené oči. Doteraz

  ukrajinské letectvo takúto možnosť nemalo

  a ruská strana mala výhodu v podobe strojov

  A-50.

  Bomby GBU-39 pod krídlom MiG-29.

  Ukrajinský vrtuľník Mi-17V-5 bol poškodený črepinami

  zrejme z prenosnej rakety. Fotkja bola zverejnená

  30. 5. Pod ukrajinským výsostným znakom presvitá

  afganský.

  Hypermarket v Charkove, ktorý bol 25. 5. zasiahnutý ruskou kĺzavou bombou. Zahynulo pri tom 19 ľudí a 65 bolo

  zranených.

  Tieto fotografie údajne zachytávajú pôvodne slovenský MiG-29 s bombami GBU-39.

  INFO Eduard54

  Červenec 2024

• Page 55

  #8286

  BOXART STORY

  Cesty spojeneckých leteckých jednotek bě-

  hem druhé světové války byly někdy velmi

  spletité a jejich piloti čelili řadě potíží. Jako pří-

  klad dvou rozdílných průběhů nasazení mohou

  sloužit dvě peruti RAAF, které se na přelomu

  let 1944 a 1945 staly součástí australského Col-

  tishall Wingu.

  Jeho první jednotkou byla 451. peruť, která

  byla od května 1941 až do konce roku 1944 na-

  sazena v Africe a ve Středomoří. Nejdříve její

  piloti létali s Hurricany, v březnu 1943 přesedlali

  na Spitfiry a v druhé polovině roku dokonce ve

  Středomoří testovali Hawkery Typhoon Mk.Ib.

  Nakonec však jednotka zůstala věrná Spitfi-

  rům. Její nasazení bylo ale natolik monotónní

  a sporadické, že se v letech 1942 a 1943 stala

  squadronou s nejnižší úrovní morálky v RAAF.

  Koncem roku 1944 velení neuvažovalo o přesu-

  nu 451. peruti zpět do Austrálie a její výzbroj se

  nehodila pro nasazení v Itálii. Proto odevzdala

  své Spitfiry Mk.IX jinému útvaru, přesunula se

  do Británie a přezbrojila na Spitfiry Mk.XVI.

  Podstatně barvitější historii za sebou měla

  druhá jednotka australského Wingu, 453. pe-

  ruť. Poprvé byla nasazena se stroji Brewster

  Buffalo v bojích proti Japoncům a po těžkých

  ztrátách ji velení na jaře 1942 rozpustilo. Nová

  jednotka RAAF byla s tímto číslem založena

  s letouny Spitfire v létě 1942 ve Velké Británii.

  Na počátku roku se stala součástí 125. Win-

  gu v rámci 2nd Tactical Air Force. Byla jed-

  nou z perutí, které v červnu 1944 operovaly

  z francouzského území, a do Velké Británie

  se stáhla v září 1944. Svá poslední letecká

  vítězství její piloti zaznamenali 27. září 1944

  v boji s Messerschmitty Bf 109 u Arnhemu.

  V Británii byly obě peruti v rámci austral-

  ského Wingu dislokovány na letišti Matlaske

  a staly se součástí Air Defence of Great Britain

  (ADGB). Hlavním úkolem australských letců byly

  útoky na odpalovací zařízení zbraní V-1 a V-2

  v Nizozemí. Ojediněle dostávali za úkol provést

  fighter sweep nebo doprovázet bombardéry, ale

  hlavním úkolem Australanů byly útoky proti po-

  zemním cílům, jejich terčem se stávaly vlakové

  transporty nebo obrněné transportéry. S ne-

  přátelskými letci se Australané již nestřetávali,

  jejich hlavním protivníkem však byla protileta-

  dlová obrana.

  V čele Wingu stál bývalý velitel 453. peruti

  RAAF, W/Cdr Donald G. Andrews, jenž prošel

  službou u 615., 245. a 175. peruti RAF. U aus-

  tralské 453. peruti sloužil do května 1944 a za

  své výkony obdržel DFC. Po operační pauze se

  v únoru 1945 stal velitelem australského wingu,

  ale přestože v něm byla začleněna jeho stará

  453. peruť, létal do boje také s piloty z 451. pe-

  ruti. Později vzpomínal, že během deseti dnů mu

  německý flak sestřelil dva wingmany, oba letci

  se naštěstí zachránili. V záznamech obou perutí

  jsou však příčinou ztrát Spitfirů především zá-

  vady a nehody.

  V dubnu 1945 prováděl australský Wing pře-

  devším doprovody britských bombardérů. Tyto

  denní akce většinou směřovaly nad severní

  Německo. Výjimkou byl 11. duben a nálet při-

  bližně stovky Halifaxů na nádraží v Bayreuthu.

  Wing při této akci vedl osobně Andrews a pro-

  vedení doprovodu nebylo úplně snadné, protože

  osádky bombardérů měly problémy s udržením

  formace. Během dubna 1945 to byl již třetí nálet

  na toto město a v jejich důsledku byla zhruba

  třetina budov zničena. Americké jednotky do

  města vstoupily 14. dubna 1945.

  Posledním, slavnostním úkolem austral-

  ského Wingu byl doprovod nizozemské krá-

  lovny Wilhelminy při jejím návratu do Nizoze-

  mí 2. května 1945, který provedla 453. peruť.

  Po skončení války v Evropě se Wing přesunul na

  základny v Německu.

  Andrewsův osobní Supermarine Spitfire

  LF Mk XVI, TB520, s trupovým označením DGA

  a kresbou Gremlina, pokračoval po sko služ-

  bě ještě po dobu téměř dvou let. V polovině

  června 1945 jej na základně Wunstorf převzala

  183. peruť RAF. O několik týdnů později Spitfi-

  re putoval do Velké Británie k 587. peruti RAF.

  Po jejím zrušení v červnu 1946 se majitelem

  bývalého Andrewsova stroje stala 691. peruť.

  Spitfire byl neopravitelně poškozen 24. března

  1947 při startu na letišti Middle Wallop v hrab-

  ství Hampshire.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Australské šestnáctky

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  55

  Červenec 2024

• Page 56

  BOXART STORY #84201

  Jagdgeschwader 5 působila po většinu své

  bojové historie na severu Evropy. Její Stab, I.,

  II. a III. Gruppe s Messerschmitty Bf 109 E, F

  a G se základnami v severním Finsku bojovaly

  především proti útvarům Sovětského letectva

  v oblasti Murmansku. Její IV. Gruppe působi-

  la hlavně ze základen v Norsku, střetávala se

  s letouny RAF a příležitostně rovněž Fleet Air

  Arm. Činnost JG 5 v rámci jednoho velkého te-

  ritoria byla tedy současně zaměřena jak proti

  sovětským jednotkám, tak proti západním Spo-

  jencům. Mimo výše zmíněných Jagdgruppe pod

  JG 5 spadaly ještě dvě autonomní Staffel

  s dvoumotorovými Bf 110 a bitevními Fw 190.

  Jagdgeschwader 5 se začalo říkat podle ob-

  lasti, kde působila, „Eismeer“ (Ledové moře).

  Svou největší slávu zažila v letech 1942 a 1943

  při bojích proti Sovětskému letectvu. Počet se-

  střelů, jichž její letci JG 5 docílili, byl patrně

  2700 nebo ještě vyšší (uvádí se až 3200). Mezi

  špičkovými stíhači JG 5 byli dva letci, kteří

  v době působení u jednotky docílili 200 vítězství.

  Byl to Theo Weissenberger, jenž dosáhl celkem

  208 vítězství a Heinrich Ehrler, jehož skóre se

  zastavilo na 204 sestřelech.

  Letecký boj v této části Evropy byl náročný

  nejen kvůli klimatickým podmínkám, ale i díky

  poloze slunce během polárního dne, při němž

  slunce nezapadá a v nočních hodinách je vidět

  těsně nad severním obzorem. Pokud letecký boj

  probíhal nad mořem, tak v případě přistání na

  hladinu měl letec nedobré vyhlídky na záchra-

  nu i v letních měsících.

  Boxart, který vytvořil Antonis Karydis, zob-

  razuje část leteckého střetnutí, k němuž došlo

  20. července 1943 v půl jedenácté večer neda-

  leko Vardø v Norsku. Výraznou roli v něm hrál

  Hptm. Heinrich Ehrler, pro nějž tato mise vy-

  ústila v udělení Dubové ratolesti k Rytířskému

  kříži.

  Nedaleko Vardø se plavil německý konvoj, na

  který se Sověti pokusili během dne několikrát

  zaútočit. Poslední nálet dostal za úkol provézt

  osm šturmoviků z 46. ŠAP se základnou na leti-

  šti Vaenga. První čtveřici vedl velitel pluku Maj.

  Michailov a druhou měl na starosti kpt. Kaličev.

  Doprovod první čtveřici zajišťovaly Airacob-

  ry z 255. IAP SF a druhou skupinu dostaly na

  starost Hurricany z 78. IAP. Sovětská formace

  odstartovala v 22:36 sovětského času a jeden

  ze šturmoviků se musel vrátit kvůli problémům

  s motorem.

  Michailovova formace v 23:28 zaútočila na

  německá plavidla a ohlásila dva zásahy. Kaliče-

  vova skupina, zredukovaná na tři stroje, napad-

  la dělostřelecká postavení na norském pobřeží

  u Kibergu.

  V té chvíli už se v prostoru cíle nacházeli

  i stíhači s Messerschmitty Bf 109 G z II./JG 5,

  kteří odstartovali z nedalekého Kirkenesu. So-

  větští stíhači ohlásili pět sestřelených letounů,

  které identifikovali jako Fw 190, ale zdá se, že

  v tomto střetnutí Němci neutrpěli žádnou ztrá-

  tu. Přímo v protektoru boje byly sestřeleny tři

  Hurricany a žádný z pilotů nepřežil. Další Hurri-

  cane havaroval během návratu. V tomto boji si

  Ehrler, jako velitel 6./JG 5, připsal dva Hurrica-

  ny jako své 111. a 112. vítězství. Několik dalších

  sestřelených Hurricanů, patrně až pět, nároko-

  vali další letci z II./JG 5.

  Ehrler se během roku 1943 ujal vedení III./JG 5

  a v polovině roku 1944 se stal Kommodorem

  JG 5. Jeho kariéru však zničil nálet 12. listopa-

  du 1944 na bitevní loď Tirpitz. Omyly a nedo-

  rozumění na straně řízení leteckých operací

  a Kriegsmarine způsobily, že JG 5 se nedo-

  zvěděla, kde loď kotví a kde jsou bombardéry!

  Výsledek je dobře znám, jenže Ehrler jako Ko-

  mmodore JG 5 skončil před soudem, jehož roz-

  sudek (tři roky odnětí svobody) po klasickém

  monstrprocesu oznámilo BBC den před jeho

  zveřejněním!

  Díky aktivitě Ehrlerových podřízených se po-

  dařilo zajistit další právní podporu a na Hitlerův

  rozkaz byl rozsudek změněn na tři měsíce, kte-

  ré si měl odpykat po válce. Ehrler se současně

  směl vrátit na frontu. Obrazně řečeno si jej pod

  svá ochranná křídla vzal Theo Weissenberger

  k JG 7 s proudovými Me 262.

  U této jednotky také Ehrler na počátku dub-

  na 1945 padl v boji. Podle svědků, kteří slyšeli

  poslední Ehrlerova slova, de facto provedl se-

  bevražedný útok nárazem do amerického Libe-

  ratoru.

  Část zodpovědnosti za zmatky při ochraně

  Tirpitze ležela na bedrech velitele leteckých

  operací v Norsku, což nebyl nikdo jiný než Ge-

  neralleutnant Eduard Ritter von Schleich, ve-

  terán z první světové války a Göringův dobrý

  známý. Již tři dny po potopení Tirpitze jej Göring

  potichu poslal do zálohy.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Ledové moře

  INFO Eduard56

  Červenec 2024

• Page 57

  #84102

  BOXART STORY

  Jeden z legendárních stíhačů II./JG 52 „Heino“

  Sachseberg byl po dosažení 104. vítězství na jaře

  1945 přeškolen z Bf 109 na Me 262. Jeho poslední

  jednotkou se stal Gallandův Jagdverband 44.

  Za vznikem této jednotky stály rozpory Gallan-

  da s velitelem Luftwaffe Hermannem Görin-

  gem. Galland byl na počátku roku 1945 odvolán

  z funkce Generála stíhačů a nahradil jej jeho ri-

  val Gordon M. Gollob. Göring chtěl Gallanda do-

  slova nějak uklidit, a proto mu umožnil vytvořit

  vlastní stíhací jednotku vybavenou moderními

  proudovými Me 262.

  JV 44 převážnou část svých bojových akcí

  absolvovala na jihu Německa z letiště Mnichov-

  -Riem. Během dubna 1945 její piloti docílili asi

  60 vzdušných vítězství. Vliv JV 44 na válečné

  dění byl tedy zanedbatelný a její historie spíše

  podává důkaz o neuvěřitelných poměrech v třetí

  říši na konci války.

  Proudové Me 262 byly nejzranitelnější během

  startu a přistání. Stroje u JV 44 nebyly výjimkou,

  protože při nízké rychlosti byl Me 262 hůře ovla-

  datelný a s plynovou přípustí motorů se muselo

  manipulovat velmi citlivě, jinak hrozil výpadek

  motoru, nebo požár. V posledních měsících války

  bylo u Luftwaffe běžnou praxí, že proudové le-

  touny byly při těchto kritických fázích letu chrá-

  něny stíhačkami s pístovým motorem.

  U JV 44 byla proto zorganizována ochranná

  letka s Fw 190 D pod velením „Heino“ Sachsen-

  berga. Sachsenberg byl logickou volbou. Nechy-

  běla mu odvaha a měl dlouholeté zkušenosti

  v boji s rychle létajícími nepřátelskými stíhačka-

  mi v malých výškách.

  Jeho letci museli současně čelit i dalšímu

  nebezpečí – vlastním protiletadlovým dělostřel-

  cům. Podle vzpomínek Johannese Steinhoffa

  tvořila významnou část obsluhy lehkého flaku

  Riemu děvčata. Asi příliš nerozlišovala mezi

  vlastními a cizími stroji. Jedině Me 262 byly

  v relativním bezpečí díky své neobvyklé siluetě

  a charakteristickému zvuku motoru. Možná pro-

  to byly spodní plochy Dor u JV 44 natřeny červe-

  ně a doplněny bílými pruhy.

  Činnost Sachsenbergovy ochranné letky byla

  improvizovaná. Jeho letci nemohli přímo komu-

  nikovat s osádkami proudových Me 262. Při star-

  tu prostě vzlétli jako první, pak kroužili nízko

  nad letištěm, dokud proudové Me 262 bezpečně

  neodletěly. Většinou byly ve vzduchu dva Fw 190

  D, jen výjimečně nad Riemem kroužily čtyři.

  Problém nastal při návratu proudových stro-

  jů. Aby rychlé letouny mohly bez problémů na-

  sadit na přistání, nic jim nesmělo vadit v cestě.

  Focke-Wulfy tedy musely pokaždé přistát dří-

  ve než Messerschmitty. Tím byli jejich kolegové

  v Me 262 ponecháni bez ochrany a spoléhali se

  jen na svou pilotáž, štěstí a letištní flak.

  Na to doplatil sám Galland, který 26. dubna

  1945 havaroval v Riemu se zraněním a poško-

  zeným strojem. Ve vzduchu nebyl nikdo, kdo by

  ho kryl. Sachsenbergovy stodevadesátky byly

  skryty na stojánkách na severním okraji letiš-

  tě a jejich piloti neměli se zbytkem pilotů JV 44

  příliš úzké styky. Dosud je známo pět Dor, které

  u JV 44 sloužily, a na většině z nich je pod ka-

  binou černo-bílý kostkový symbol s červeným

  kruhem a specifický nápis. Nápisy jsou velmi

  osobité a jejich autorství se asi vázalo na kon-

  krétní piloty. Zcela jistě tomu tak je u „červené

  3“, která patřila Hptm. Waldemaru Wübkemu

  (15 v., veterán z JG 54). Tento proslulý šprýmař si

  zřejmě se Sachsenbergem dobře rozuměl a na

  svém letounu zopakoval motto, opakující se na

  jeho strojích již od roku 1940. Dalšími dvěma letci,

  kteří u Sachsenbergovy letky sloužili (a zmiňují

  je dokumenty JV 44), jsou Lt. Karl H. Hofmann

  a Hptm. Klaus Faber (2 v., veterán JG 27). Pátým

  členem této letky nebyl Fw. Bodo Dirschauer, jak

  se dříve uvádělo, ale držitel Rytířského kříže Maj.

  Wilhelm Steinmann (44 v.).

  Ochranná letka prodělala nad Riemem jen

  několik střetnutí s americkými letci, ale podrob-

  nosti nejsou známy. Při evakuaci této základ-

  ny byly na místě ponechány dva Focke-Wulfy

  a ostatní se měly přesunout u Ainringu u Salzbur-

  gu. Zdá se, že tam dorazily jen dva, třetí byl po

  válce nalezen v Bad Aiblingu. JV 44 vždy hlási-

  la ve svém stavu pět Fw 190 D-9 a D-11. Klaus

  Faber po válce vzpomínal, že na počátku května

  byl pověřen vykonáním kurýrního letu z Ainringu

  do Bad Aiblingu s „červenou 13“. Na trase potkal

  skupinu Thunderboltů a Mustangů a údajně je-

  den nebo dva sestřelil. Prý měl zpět do Ainringu

  přivézt zásobu whisky. Kapitulace zastihla JV 44

  v Ainringu, v Salzburgu a Innsbrucku. Její pří-

  slušníci se poměrně brzy dostali domů.

  Pozn.: tento text je mírně upravenou ukázkou

  ze Sachsenbergova životopisu, který byl publi-

  kován v magazínu INFO Eduard 11/2010. Životo-

  pis jeho strýce, námořního stíhače Gottharda

  Sachsenberga, najdete v magazínu INFO Eduard

  04/2021.

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Červené Dory

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  57

  Červenec 2024

• Page 58

  #8286

  Spitfire Mk.XVI High Back

  1/48

  Stavebnice britského stíhacího letounu Spitfire Mk.XVI v měřítku 1/48;

  edice ProfiPACK. Ze stavebnice je možné postavit Spitfire Mk.XVI

  se standardním překrytem, nebo s vysokým hřbetem.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: Ano

  maska: Ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard58

  Červenec 2024

• Page 59

  TB752, S/Ldr Henry Zary, No. 403 Squadron, B.114 Diepholz, Německo, duben–květen 1945

  SM403, F/O Gordon M. Hill, No. 416 Squadron, B.56 Evere, Belgie, prosinec 1944

  Spitfire sériového čísla TB752 byl vyroben spo-

  lečností Vickers-Armstrong v továrně Castle Bro-

  mwich s eliptickými konci křídla a 21. února 1945

  byl předán No. 33 Maintenance Unit RAF Lyneham.

  První bojovou jednotkou, u které TB752 sloužil,

  byla v březnu 1945 No. 66 Squadron, kde obdržel

  trupový kód LZ

  -

  F. Dne 25. března 1945 u něj došlo

  při nouzovém přistání k poškození křídla a vrtule,

  což bylo opraveno u No. 409 RSU. Dne 19. dubna

  1945 byl opravený TB752, tentokrát již se zkrá-

  cenými konci křídla, přelétnut k nové operační

  bojové jednotce, No. 403 Squadron. Zde obdržel

  kódy KH

  -

  Z a stal se oblíbeným letounem velitele

  No. 403 Squadron S/Ldr Henry Zaryho. Hned při

  svém prvním letu s TB752 sestřelil Zary 21. dubna

  jeden Bf 109, čímž dosáhl pěti potvrzených vítěz-

  ství a stal se tak esem. Dne 25. dubna zničil při

  ostřelování německých letišť s TB752 jeden prou-

  dový Me 262 a jeden Ju 88. V posledních dnech

  války dosáhli v kokpitu TB752 pozoruhodných

  úspěchů i další piloti No. 403 Squadron. Napří-

  klad 25. dubna sestřelil P/O D. Leslie jeden Fw 189,

  1. května zase sestřelil F/O R. Young Fw 190

  a 3. května poslal F/O Fred Town k zemi He 111.

  Krátce po válce získal vrtulový kužel TB752 čer-

  veno-bílo-modrý nátěr a kódová písmena KH

  -

  Z

  dostala černé obrysy. V roce 1955 byl TB752 pře-

  místěn do Manstonu, kde stál mnoho let na pod-

  stavci u vstupní brány letiště. V roce 1978 nabídla

  pobočka Medway Royal Aeronautical Society jeho

  renovaci a 7. července byl TB752 převezen na le-

  tiště Rochester. Dne 15. září 1979 se po úspěšné

  renovaci TB752 vrátil do Manstonu ve zbarvení,

  jaké nosil u No. 403 Squadron.

  V polovině prosince 1944 byla No. 416 Squadron

  přezbrojena z „devítek“ na zcela nové Spitfiry

  Mk.XVIE. Jedním z prvních nově dodaných Spitfi-

  rů byl i stroj sériového čísla SM403 se zkráceným

  rozpětím křídel, který následně obdržel kódová

  písmena DN

  -

  S. Když si SM403 vzal F/O Gordon

  Hill na letový test, aby zjistil, jak nový Spitfi-

  re funguje, utkvěl mu po přistání název „Sweet

  Sixteen“ a nechal jej pozemním personálem na-

  malovat na kryt nádrže svého nového Spitfiru.

  Dle jeho osobních vzpomínek byla „Sweet Sixteen“

  jeho nejoblíbenějším Spitfirem který kdy létal.

  Hillovou první bojovou misí s novou SM403 byla

  hlídka dvanácti „šestnáctek“ na Štědrý den 1944

  nad oblastí Malmedy-Houffalize. Do 31. prosince

  1944 provedla No. 416 Squadron 73 bojových letů

  na hlídkách a sweepech a nárokovala si sestřel

  Fw 190. Do konce druhé světové války pak se

  svými „šestnáctkami“ provedla No. 416 Squadron

  v rámci No. 127 Wing 2 040 bojových letů a k cel-

  kovému válečnému skóre 75 potvrzených sestře-

  lů přidala i množství zničené nepřátelské pozem-

  ní techniky.

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard

  59

  Červenec 2024

• Page 60

  TB349, F/Lt Malcolm J. Gordon, No. 421 Squadron, B.90 Petit Brogel, Belgie, únor–duben 1945

  RR227, S/Ldr Otto Smik, No. 127 Squadron, B.60 Grimbergen, Belgie, listopad 1944

  Malcolm „Mac“ Gordon byl vemi hrdý na svůj

  Spitfire který na levé straně krytu motoru nosil

  dlouhý nesrozumitelný nápis „Chinawattakama-

  poosekinapee“. Příběh tohoto zvláštního nápisu

  se odehrál jednoho večera nad pár pivy, kdy se

  Mac s Bill Marshallem rozhodli vymyslet pro Ma-

  cův Spitfire jméno. Zatímco se noc táhla a spo-

  třeba piva se zvyšovala, jméno bylo stále delší

  a delší. Červený indiánský znak na levé straně

  krytu motoru znázorňuje logo společnosti McColl

  Frontenac Oil Company, která sponzorovala

  No. 421 Squadron. „Mac“ Gordon dosáhl během

  válečné kariéry v kokpitu Spitfirů u No. 403

  a No. 421 Squadron celkem pěti sestřelů a obdržel

  vyznamenání DFC.

  Když byla počátkem listopadu 1944 No. 127

  Squadron přezbrojena na Spitfiry Mk.XVI, stal se

  13. listopadu jejím novým velitelem Otto Smik DFC.

  Měl tu čest se tak stát jedním ze tří Čechoslováků,

  kteří veleli britské squadroně. Bohužel Smikovo

  velení nemělo dlouhého trvání. Dne 28. listopa-

  du 1944 byl při útoku na nádraží ve Zwolle Smik

  sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem a při

  pokusu o nouzové přistání se svým těžko ovla-

  datelným strojem havaroval a nepřežil. Smik si

  za svůj osobní Spitfire u No. 127 Squadron vybral

  stroj sériového čísla RR227. Podoba jeho letou-

  nu není bohužel fotograficky zdokumentována.

  Dřívější prameny uvádí že trupové označení moh-

  lo znít 9N

  -

  B či 9N

  -

  R, ale nové výzkumy potvrzují,

  že trupová písmena B i R nosily v té době Spitfiry

  jiného sériového čísla. Mezi první nově dodané

  Spitfiry k No. 127 Squadron po Smikově havárii

  náleží stroj který obdržel písmeno N. Je tak velmi

  pravděpodobné, že i u No. 127 Squadron si Smik

  vzal své oblíbené písmeno N jak tomu bylo za

  jeho působení v řadách československých No. 310

  a No. 312 Squadron. Smik si také na své letouny

  maloval v různé podobě symboly sestřelů, zcela

  vyloučena nemůže být vlajka velitele Squadrony

  a ani přítomnost československé kokardy. S/Ldr

  Otto Smik byl nejúspěšnějším československým

  pilotem bojujících na letounech Spitfire, v jejich

  kokpitech dosáhl jedenácti potvrzených sestřelů

  nepřátelských letounů a zneškodnil tři letounové

  střely V-1.

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard60

  Červenec 2024

• Page 61

  F/Lt Gordon M. Braidwood, No. 322 Squadron, B.106 Twente, Nizozemsko, duben 1945

  TB520, W/Cdr Donald G. Andrews, Coltishall Wing, Velká Británie, březen 1945

  No. 322 Squadron vznikla ve Woodvale v červnu

  1943 přečíslováním No. 167 squadron, která měla

  ve svém personálním stavu vysoký podíl nizo-

  zemských pilotů. V prosinci 1943 se přesunula na

  jih do Hawkinge se svým Spitfiry Mk.V. V březnu

  se přestěhovala do Acklingtonu, kde byla pře-

  zbrojena na zcela nové a výkonné Spitfiry Mk.XIV

  s motory Griffon. V rámci Wingu z West Mailingu

  byla na začátku června nasazena během ofenzivy

  letounových střel V-1 proti jižní Anglii a do konce

  srpna se pilotům No. 322 Squadron podařilo zničit

  108½ střel V-1. Když v srpnu hrozba skončila, byla

  jednotka přezbrojena na Spitfiry LF Mk.IX. V listo-

  padu následovalo přezbrojení na Spitfiry Mk.XVIE

  a na začátku roku 1945 se jednotka přesunula do

  Belgie, aby se připojila k norskému No. 132 Wing.

  Zde v rámci 2nd TAF prováděla až do konce války

  převážně podpůrné útoky na německou pozemní

  a leteckou techniku. Jedním z nejúspěšnějších pi-

  lotů při útocích na pozemní cíle byl britský velitel

  A Flight F/Lt G. M. Braidwood, který si připsal pět

  zničených a sedm poškozených letounů při ostře-

  lování německých letišť.

  Australan „Don“ Andrews rodák z Queenslandu,

  vstoupil do RAAF v listopadu 1940. Absolvoval vý-

  cvik v Kanadě a odplul do Velké Británie. V listo-

  padu 1941 byl přidělen k No. 615 (County of Surrey)

  Squadron a o šest týdnů později k No. 245 (Nor-

  thern Rhodesia) Squadron, u které zůstal až do

  července 1942, kdy nastoupil k No. 175 Squadron

  jako velitel letky. Následně byl převelen k No. 453

  (RAAF) Squadron kde nejprve velel letce a v září

  převzal celou Squadronu a obdržel DFC. V čele

  No. 453 (RAAF) Squadron zůstal až do konce své-

  ho turnusu v květnu roku 1944. Po odpočinku pře-

  vzal v únoru 1945 Coltishall Wing jako nadpočet-

  ný, dohlížející na dvě australské perutě Spitfire

  (No. 451 a No. 453 Squadron). V dubnu mu byla

  svěřena funkce velitele Biggin Hill wingu. V červ-

  nu z křídla odešel, v září byl repatriován a službu

  v RAF ukončil v dubnu 1946. Za svou válečnou ka-

  riéru dosáhl jednoho potvrzeného sestřelu, jeden

  pravděpodobný a tři nepřátelské letouny poško-

  dil. Všechny jeho osobní letouny zdobila na pří-

  di kresba postavičky „Gremlin“ která drží ceduli

  s nápisem „You Have Been Warned“.

  Pro Spitfire Mk.XVI High Back 1/48

  DOPORUČUJEME:

  FE1223 Spitfire Mk.XVI seatbelts STEEL (fotolept)

  648307 Spitfire Mk.XVI top cowl (Brassin)

  3DL48041 Spitfire Mk.XVI SPACE (3D obtisk)

  OVERTREES

  #8286X

  Pro Spitfire

  Mk.XVI High Back

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #8286-LEPT1

  Pro Spitfire

  Mk.XVI High Back

  1/48

  stránka produktu

  #648307

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard

  61

  Červenec 2024

• Page 62

  STAVEBNICE 07/2024

  #84201

  Bf 109G-6 Erla

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Bf 109G-6 v měřítku 1/48; edice

  Weekend. Stavebnice nabízí markingy stodevítek vyrobených v továrně Erla v Lipsku.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Červenec 2024

• Page 63

  Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler, 6./JG 5, Alakurtti, Finsko, červenec 1943

  Bf 109G-6/R6, WNr. 15367, Oblt. Herwig Zuzic, 8./JG 1, Leeuwarden,

  Nizozemsko, červenec 1943

  Heinrich Ehrler zahájil svou vojenskou kariéru

  v roce 1935 u protiletadlového dělostřelectva

  a ve španělské občanské válce bojoval v jako dě-

  lostřelec v řadách 3.F/88. Na počátku roku 1940

  absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařazen ke

  4./JG 77, následně přeznačené na 4./JG 5, se zá-

  kladnou v Norsku. Na konci května 1942 byl Ehrler

  převelen k 6./JG 5 v Petsamu a v srpnu se stal

  jejím velitelem. Svého stého vítězství dosáhl

  8. června 1943. V tomto období létal na Bf 109G-6

  žlutá 12 v tovární kamufláži Erla, na jehož levé

  straně směrovky byly namalovány symboly se-

  střelů. Ehrler byl jako Kommodore JG 5 zodpo-

  vědný za vzdušnou obranu bitevní lodi Tirpitz, jež

  kotvila v Norsku. Po jejím potopení byl neprávem

  odsouzen, rozsudek se však podařilo zmírnit

  a 27. února 1945 se jeho domovskou jednotkou

  stala JG 7, vyzbrojená proudovými Me 262. V boji

  s bombardéry Liberator dne 4. dubna 1945 se

  mu podařilo sestřelit dva B-24 a třetí taranoval.

  Podle svědků, kteří slyšeli poslední Ehrlerova

  slova, provedl sebevražedný útok. Počet jeho ví-

  tězství se tím zastavil na čísle 208, za tyto úspě-

  chy byl dekorován Rytířským křížem s dubovou

  ratolestí.

  Herwig „Lauser“ Zuzic se narodil 23. června 1917

  v rakouském Oberweissburgu. V době operace

  Barbarossa létal u 4./JG 77. Dne 24. září 1941

  se severně od Perekopu srazil ve svém Bf 109E-

  -4/B s Bf 109E-7 Ofw. Eugena Wintergesta. Oba

  se dostali do sovětského zajetí a byli využiti pro-

  pagandou k přesvědčování pilotů Luftwaffe, aby

  dezertovali a vstoupili do řad sovětského letectva.

  Po několika měsících byli oba jmenovaní vysazeni

  v Rumunsku, ale okamžitě se nahlásili německým

  úřadům a byli zařazeni zpět do služeb Luftwa-

  ffe, ovšem nikoli na východní frontě. Na počátku

  roku 1943 sloužil Zuzic v hodnosti Oberleutnant

  u IV./JG 1 a v březnu 1943 byl jmenován velite-

  lem 8./JG 1. Na svém Bf 109G-6 černá 1 měl na

  levé straně směrovky namalováno 13 sestřelů

  z východní fronty. Svého 14. a posledního vítěz-

  ství dosáhl 27. července 1943, když sestřelil B-17.

  Poté se 19. srpna 1943 srazil ve vzduchu s jiným

  Bf 109G-6 během leteckého souboje nad Zuidzan-

  de a zahynul.

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard

  63

  Červenec 2024

• Page 64

  48885 Bf 109G-6 (fotolept)

  FE910 Bf 109G seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1170 Bf 109G-6 Weekend (fotolept)

  644003 Bf 109G-6 LööK (Brassin)

  644060 Bf 109G-6 LööKplus (Brassin)

  648247 Bf 109G exhaust stacks (Brassin)

  648250 Bf 109G-6 engine & fuselage guns (Brassin)

  648255 Bf 109G-6 propeller (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648843 Bf 109G-6 cockpit PRINT (Brassin)

  3DL48014 Bf 109G-6 SPACE (3D obtisk)

  D48025 Bf 109G stencils (obtisk)

  D48027 Bf 109G Balkenkreuze (obtisk)

  D48045 Bf 109G-6 national insignia (obtisk)

  EX510 Bf 109G camo scheme - Erla (maska)

  EX512 Bf 109G spinner spirals (maska)

  EX525 Bf 109G-6 classic canopy (maska)

  Pro Bf 109G-6 Erla 1/48

  DOPORUČUJEME:

  Bf 109G-6, WNr. 15909, Hptm. Gerhard Barkhorn, Stab II./JG 52,

  Anapa, SSSR, září 1943

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54, Ludwigslust,

  Německo, leden 1944

  Osobní stroj velitele II. Gruppe JG 52 Gerharda

  Barkhorna byl vyroben továrnou Erla. Minimálně

  část G-6 z produkce tohoto závodu měla kryty

  motoru stejné jako verze G-5, tedy s další malou

  boulí na pravé straně. Jméno „Christl“ pod kabi-

  nou je zdrobnělinou jména Barkhornovy manžel-

  ky Christy. Dvojitý černý klín na trupu identifikuje

  letoun velitele Gruppe. Během války dosáhl Bark-

  horn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé

  místo v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es.

  Všechny sestřely si připsal v řadách JG 52. První-

  ho dosáhl 2. července 1941 a posledního 5. ledna

  1945. Poté velel JG 6 a na samém konci války se

  stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené proudovými

  Me 262. Po válce sloužil v Bundesluftwaffe. Za do-

  sažené úspěchy v boji byl 23. srpna 1942 vyzna-

  menán Rytířským křížem, k němuž 11. ledna 1943

  přibyla dubová ratolest a 2. března 1944 meče.

  Friedrich Brock se narodil 6. května 1916 v Perla-

  chu. V srpnu 1939 zahájil výcvik v Schule/Flieger-

  -Ausbildungs-Regiment 23 v Kaufbeurenu. V lis-

  topadu 1940 přešel do Flugzeugführerschule A/B

  63 v Mariánských Lázních. V březnu 1942 nastou-

  pil do Jagdfliegervorschule 3 ve Vídni-Schwechat

  a výcvik stíhacího letce dokončil 12. listopadu

  1942 u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost ve Francii.

  Jeho prvním bojovým útvarem se 13. listopadu

  1942 stala 8./JG 54 na základně Siverskaja. V led-

  nu 1943 byla III./JG 54 převelena do Oldenburgu

  k obraně severního Německa. Zde dosáhl Brock

  13. června 1943 svého prvního sestřelu. V soubo-

  jích s americkými svazy B-17 byl několikrát se-

  střelen a 8. dubna 1944 byl vážně zraněn. Jeho

  stroj „černá 8“ nesl všechny identifikační prvky

  tohoto období. Na přídi znak 8./JG 54, pod kabi-

  nou znak III./JG 54 a na zádi modrý identifikační

  pruh. Na tomto stroji byl 9. dubna 1944 sestře-

  len Uffz. Günther Sahl a zahynul. Po vyléčení

  se Friedrich Brock v říjnu 1944 stal operačním

  důstojníkem III./JG 54 (později přeznačena na

  IV./JG 26) a do bojů již nezasahoval. V květnu 1945

  byl zajat a po propuštění v září 1945 se věnoval

  své profesi zubního lékaře. Zemřel 3. května 1994

  v Berlíně.

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard64

  Červenec 2024

• Page 65

  Fw 190D-9

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu

  Fw 190D-9 v měřítku 1/48 edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #84102

  1/48

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 07/2024

  INFO Eduard

  65

  Červenec 2024

• Page 66

  STAVEBNICE 07/2024

  WNr. 600424, Lt. Heinz Sachsenberg, München- Riem, Německo, duben - květen 1945

  WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg, Stab I./JG 2, Merzhausen,

  Německo, 1. ledna 1945

  Lt. Heinz Sachsenberg (104 v.) byl velitelem Platz-

  schutzschwarmu, který působil v rámci JV 44.

  Stroj, který je Sachsenbergovi připisován, nesl

  na levém boku trupu bavorské přísloví „Verkaaft´s

  mei Gwand ´I foahr in himmel“, což v překladu

  znamená „Prodejte můj rubáš, odcházím do nebe“.

  Nápis je vyveden v tehdy populárním švabacho-

  vém písmu. Sachsenberg, držitel Rytířského kříže,

  pocházel z letecké rodiny. Jeho strýc Gotthard lé-

  tal během 1. světové války, sestřelil 31 letounů a

  získal vyznamenání Pour le Mérite. Heinzův bratr,

  též Gotthard, létal u nočních stíhačů, u NJG 3. Se-

  střelil dva britské bombardéry a padl 8. března

  1943. Sachsenbergova Dora byla na konci války

  nalezena na letišti Mnichov-Riem, kde zůstala po

  odletu JV 44 na rakouská letiště na konci dubna

  1945.

  Fw. Werner Hohenberg se zúčastnil coby člen

  štábního roje velitele I./ JG 2 Franze Hrdlicky ná-

  letu na letiště St. Trond. V průběhu akce utrpěl

  jeho stroj několik zásahů do ocasních ploch a při

  návratu zasáhly motor jeho stroje projektily vypá-

  lené protiletadlovým dělostřelectvem. Hohenberg

  nouzově přistál v 9.35 u vesnice Dorff a zbytek

  války strávil v zajetí. Jeho sestřelení bylo při-

  psáno baterii B 430. protiletadlového oddílu. Trup

  i křídla Hohenbergovy Dory nesou typickou ka-

  mufláž z továrny v Sorau, tvořenou barvami RLM

  75/81/76 na trupu. Spirála byla namalována pouze

  na přední části vrtulového kužele. Pruhy na zádi

  trupu jsou označením JG 2 v rámci Obrany říše.

  INFO Eduard66

  Červenec 2024

• Page 67

  STAVEBNICE 07/2024

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, Stab JG 6, Welzow, Německo,

  únor 1945

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26, Německo, 1945

  Osobní stroj velitele JG 6 Majora Gerharda Bark-

  horna byl vyroben továrnou Focke-Wulf v Sorau.

  Nápis „Christl“ pod kabinou je zdrobnělinou jména

  Barkhornovy manželky Christy. Označení na trupu

  identifikuje letoun velitele Geschwader. Během

  války dosáhl Barkhorn celkem 301 vítězství, což

  jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšněj-

  ších stíhacích es. Všechny sestřely si připsal v řa-

  dách JG 52. Prvního dosáhl 2. července 1941 a po-

  sledního 5. ledna 1945. Poté velel JG 6 a na samém

  konci války se stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené

  proudovými Me 262. Za dosažené úspěchy v boji

  byl dne 23. srpna 1942 vyznamenán Rytířským

  křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla dubová

  ratolest a 2. března 1944 meče. Po válce sloužil

  v Bundesluftwaffe.

  Oblt. Hans Dortenmann, eso s 38 sestřely na kon-

  tě a držitel Rytířského kříže, používal podle svých

  vzpomínek tento Fw 190D-9 WNr. 210003 od září

  1944 až do konce války, kdy stroj osobně zničil.

  Tato Dora se tak stala nejdéle bojově sloužícím

  strojem tohoto typu. Svou kariéru měla zahájit

  jako „červená 1“ ještě v době, kdy byl Dorten-

  mann příslušníkem III./JG 54. Na konci února byla

  III./JG 54 přeznačena na IV./JG 26, což přineslo

  i změnu podoby stroje. Dortenmann jako Sta-

  ffelkapitän 12./JG 26 měl na své Doře černou „1“,

  na zádi se objevil typický bílo-černý pruh iden-

  tifikující JG 26 a vlnovka značící příslušnost ke

  IV. Gruppe. Zároveň měla být upravena kamufláž,

  kdy byly barvy RLM 74/75 nahrazeny odstíny RLM

  81/82. Místo původního plochého překrytu kabiny

  byl namontován novější vypouklý. Spodní plochy

  měly nést souvislý nátěr RLM 76. Kýlovka a smě-

  rovka získaly nátěr žlutou barvou ještě v době pů-

  sobení v řadách JG 54.

  48651 Fw 190D-9 (fotolept)

  FE1209 Fw 190D-9 Weekend (fotolept)

  644014 Fw 190D-9 LööK (Brassin)

  648688 Fw 190D exhaust stacks (Brassin)

  648737 Fw 190D landing flaps PRINT (Brassin)

  648757 Fw 190D landing flaps wooden PRINT (Brassin)

  3DL48185 Fw 190D-9 SPACE (3D obtisk)

  EX328 Fw 190D Weekend (maska)

  Pro Fw 190D-9 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #648757

  INFO Eduard

  67

  Červenec 2024

• Jak na plasty? - Část I. – základy

  V tomto článku o pracovních postupech bych se chtěl věnovat těm nejzákladnějším modelářským postupům a technikám a demonstrovat nářadí, které mi pomáhá při rutinních činnostech, které by měl každý modelář zvládat. K této demonstraci jsem si vybral nový model P-51B/C 1/48, který má spoustu vychytávek pro jednoduché lepení modelu, například spodní vtoky u dílů, což především začátečníkům velmi usnadní práci. Pro zkušené modeláře se bude na první pohled nejspíš jednat o zbytečnou spotřebu digitálního papíru, ovšem přečtení doporučuji i jim. Opakování je totiž matka moudrosti!

  Jak na plasty?

  STAVEBNICE

  Jakub Nademlejnský

  V tomto článku

  o pracovních postupech

  bych se chtěl věnovat těm

  nejzákladnějším mode-

  lářským postupům

  a technikám a demon-

  strovat nářadí, které

  mi pomáhá při rutinních

  činnostech, které by měl každý

  modelář zvládat. K této demonstraci

  jsem si vybral nový model P-51B/C 1/48,

  který má spoustu vychytávek pro jednoduché

  lepení modelu, například spodní vtoky u dílů,

  což především začátečníkům velmi usnadní práci.

  Pro zkušené modeláře se bude na první pohled nejspíš

  jednat o zbytečnou spotřebu digitálního papíru, ovšem

  přečtení doporučuji i jim. Opakování je totiž matka moudrosti!

  Část I. – základy

  Na fotce je vidět všechno nářadí,

  které používám při stavbě modelu.

  Používám dva typy štípacích

  kleští. Ty s modrou rukojetí

  mají čepele na obou stranách

  a jsou mohutnější, jsou tedy

  lepší ke štípání mohutnější

  rámečků nebo masivních

  vtoků, ke kterým je špatný

  přístup.

  Porovnání řezů rámečku.

  Vlevo je rámeček odštípnutý

  kleštěmi s jednou čepelí,

  vpravo se dvěma čepelemi.

  Jedna čepel dělá rovný

  řez, dvě čepele plast spíše

  odštípnou.

  Kleště s červenou rukojetí mají

  pouze jednu čepel, pří použití

  na vtokách rámečků vtok čistě

  odštípnou jedním řezem. Pozor,

  kleště vždy přikládám rovnou

  plackou čepelí k dílu.

  INFO Eduard68

  Červenec 2024

• Page 69

  STAVEBNICE

  Díl podlahy vyštípaný kleštěmi s jednou čepelí.

  Na fotce můžeme vidět spodní vtoky na dílu.

  Zde viditelné spodní vtoky na podlaze kokpitu.

  Spodní vtoky odštípnu kleštěmi s jednou

  čepelí.

  Zabrousím místa po odštípnutí do čista. Případně mohu dílek začistit pomocí skalpelu

  s ostrou čepelí...

  nebo skalpelu s kulatou čepelí.

  Při manipulaci

  s malými dílky

  používám

  rovnou pinzetu.

  Dílek nedržím

  v pinzetě příliš

  pevně, abych

  ho z pinzety

  neodstřelil.

  Knipl umístím na podlahu do zámku,

  kam ho mám dle návodu přilepit.

  Následně ho pomoc lepidla Mr. Cement SP přilepím na místo. Štěteček, který je součástí

  víčka lepidla, namočím důkladně do lepidla, otřu špičku štětečku o hranu hrdla nádobky

  s lepidlem a potom dostatečně mokrým štětečkem otřu spoj kniplu a podlahy.

  INFO Eduard

  69

  Červenec 2024

• Page 70

  STAVEBNICE

  Spoj je do 5 sekund suchý. Případná místa okolo, kterých jsem se

  štětečkem dotknul, mohu ignorovat, zmizí po první vrstvě surfaceru

  nebo barvy.

  Zde jsem použil k přilepení nádrže lepidlo Mr. Cement S, které schne

  o chvíli pomaleji než lepidlo Mr. Cement SP.

  Stejným postupem sesadím nádrž v kokpitu.

  Spodní vtoky nalezneme i na polovinách křídla.

  Opět je uštípu kleštěmi s jednou čepelí...

  INFO Eduard70

  Červenec 2024

• Page 71

  STAVEBNICE

  Pro lepení polovin trupů nebo křídel vždy nasucho sesadím obě poloviny k sobě

  a srovnám je, aby byl spoj co nejčistší.

  Pro lepení polovin křídel jsem se rozhodl použít lepidlo

  Mr. Cement SP B, což je obarvené lepidlo Mr. Cement

  SP na černo. Díky barvě vidím, kam mi lepidlo zateklo

  a kam ne.

  a zbytky po vtocích přebrousím

  hrubým pilníkem..

  INFO Eduard

  71

  Červenec 2024

• Page 72

  STAVEBNICE

  Pozor, při lepení rozpouštědlovými lepidly mějte vždy prsty

  dostatečně daleko od lepeného spoje...

  ...v opačném případě si prsty naleptám povrch křídla.

  Stopy po lepidle následně obrousím opatrně

  pilníkem.

  Rytí, o které jsem při broušení a lepení přišel, obnovím žiletkovou pilkou.

  Rytí na náběžné hraně křídla obnovuji

  postupně z obou polovin křídla.

  Další možností je také využití rydla, které

  položím do existujícího rytí a tahem vzad

  dorývám nové rytí.

  Při broušení pohybuji pilníkem ve tvaru

  náběžné hrany křídla, abych zachoval její tvar.

  Křídlo následně dobrousím a doleštím

  jemnými pilníky, případně smirkovým papírem

  zrnitosti 1000, 1200 a potom 1500.

  Položím ji do již existujícího rytí a pomalými tahy

  dopředu obnovují ztracené rytí.

  INFO Eduard72

  Červenec 2024

• Page 73

  STAVEBNICE

  Zbytky prachu z plastu rozpustím lepidlem Mr. Cement S. Celou oblast následně přeleštím smirkovým papírem zrnitosti 1500

  namočeným ve vodě.

  Dopíchám postupně nýt za nýtem.

  Vyleštěný a vybroušený spoj polovin křídel. Po nástřiku surfacerem

  nebo barvou bude neznatelný rozdíl.

  Ztracené nýty dopíchám gramofonovou jehlou upevněnou do držáku.

  Pokračování

  v dalším díle...

  INFO Eduard

  73

  Červenec 2024

• Page 74

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska a STEEL

  pásy na sedačky pro A-20J/K v měřítku 1/32. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro F4U-2 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634046

  A-20J/K LööK

  1/32 HKM

  644265

  F4U-2 LööK

  1/48 MAGIC FACTORY

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard74

  Červenec 2024

• Page 75

  644273

  B-26B Marauder LööK

  1/48 ICM

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-26B Marauder v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro P-47D-30 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644274

  P-47D-30 LööKplus

  1/48 MINIART

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  75

  Červenec 2024

• Page 76

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně zbraní

  - výfuky

  - kola podvozku

  Soubor 4 sad pro Bf 109F v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně zbraní

  - výfuky

  - kola podvozku

  674010

  Bf 109G-6 LööKplus

  1/72 Eduard

  674011

  Bf 109F LööKplus

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Červenec 2024

• Page 77

  BRASSIN

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro P-51B

  nebo P-51C v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 nádrže.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor pro P-51B nebo P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje také kryty motoru.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 55 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481004

  P-51B/C engine

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  6481005

  P-51B/C 75gal drop tank early PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard

  77

  Červenec 2024

• Page 78

  6481009

  P-51B/C/D seat Type 3 PRINT

  1/48 Eduard

  672358

  P-51D exhaust stacks PRINT

  1/72 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B

  či P-51C či P-51D v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Červenec 2024

• Page 79

  BRASSIN

  Brassinová sada - vrtule pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672361

  P-51D Hamilton Standard propeller PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - výfuky pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672359

  P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Červenec 2024

• Page 80

  BRASSIN

  Brassinová sada - vrtule pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro P-51D-5

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 21 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672363

  P-51D-5 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  672362

  P-51D Hamilton Standard propeller uncuffed PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Červenec 2024

• Page 81

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku

  1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672366

  P-51D wheels diamond tread

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672367

  P-51D wheels oval tread

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Červenec 2024

• Page 82

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku

  1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51D

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  672372

  P-51D seat PRINT

  1/72 Eduard

  672368

  P-51D wheels cross tread

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Červenec 2024

• Page 83

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Page 84

  BRASSIN

  Soubor 6 sad nářadí pro německá druhoválečná obrněná

  vozidla v měřítku 1/35.

  - krumpáče

  - páčidla

  - nůžky na dráty

  - lopaty

  - sekery

  - kladiva

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN635001

  WWII German tool set

  1/35

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Červenec 2024

• Page 85

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro F-16C Block 42 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  - kokpit

  - podvozkové šachty

  - kola podvozku

  - výtoková tryska motoru

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648127

  F-16C Block 42 till 2005

  1/48 Kinetic

  stránka produktu

  INFO Eduard

  85

  Červenec 2024

• Page 86

  FOTOLEPTY

  ČERVENEC 2024

  USS Ranger CV-4 part 1

  1/350 Trumpeter

  #53311

  INFO Eduard86

  Červenec 2024

• Page 87

  B-24J bomb racks

  1/48 Hobby Boss

  #481142

  FOTOLEPTY

  B-24J undercarriage

  1/48 Hobby Boss

  #481140

  INFO Eduard

  87

  Červenec 2024

• Page 88

  FOTOLEPTY

  B-24J bomb bay

  1/48 Hobby Boss

  #481141

  SBM-2 Super Mystere landing flaps

  1/48 Special Hobby

  #481143

  INFO Eduard88

  Červenec 2024

• Page 89

  B-26B bomb bay

  1/48 ICM

  #481145

  FOTOLEPTY

  B-26B exterior

  1/48 ICM

  #481144

  B-24J nose and radio compartment

  1/48 Hobby Boss

  #491451

  INFO Eduard

  89

  Červenec 2024

• Page 90

  FOTOLEPTY

  B-26B rear interior

  1/48 ICM

  #491455

  INFO Eduard90

  Červenec 2024

• Page 91

  FOTOLEPTY

  SBM-2 Super Mystere Israeli AF

  1/48 Special Hobby

  #491456

  A-6E electronic equipment

  1/72 Trumpeter

  #72738

  INFO Eduard

  91

  Červenec 2024

• Page 92

  FOTOLEPTY

  F-15J MSIP

  1/72 Fine Molds

  #73827 #SS827

  INFO Eduard92

  Červenec 2024

• Page 93

  sobota

  24. srpna

  2024

  sobota

  24. srpna

  2024

  • PLASTIKOVÉ A PAPÍROVÉ MODELY

  OD MODELÁŘŮ Z CELÉ REPUBLIKY

  • PRODEJCI MODELŮ A MODELÁŘSKÝCH POTŘEB

  • DOPOLEDNE DOPROVODNÁ VÝSTAVA VETERÁNŮ

  • VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

  PŘEJÍMKA MODELŮ: 24.8.2024 8:00 - 10:00

  OTEVŘENO PRO VEŘEJNOST: 10:00 - 15:00

  VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ: 15:00

  STARTOVNÉ: DĚTI ZDARMA, DOSPĚLÍ 100 KČ

  ONLINE PŘIHLAŠOVÁNÍ MODELŮ:

  CONTESTS.IPMS.EU

  VÍCE INFORMACÍ:

  • WWW.FACEBOOK.COM/DOBRISMODEL • WWW.DOBRISMODEL.CZ

  • MODELARI.DOBRIS@GMAIL.COM • TEL. 728 074 851

  VÍCE INFORMACÍ:

  Sobota 24. srpna 2024, SportovnI hala, skolni 36, Dobris

• Page 94

  INFO Eduard94

  Březen 2024

• Page 95

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  95

  Březen 2024

• Page 96

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard96

  Březen 2024

• Page 97

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  97

  Březen 2024

• Page 98

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard98

  Březen 2024

• Page 99

• Page 100

  snadná

  aplikace

  3DL48184 SMB-2 Super Mystere Israeli AF SPACE 1/48 Special Hobby

  3DL48185

  Fw 190D-9 SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard100

  Červenec 2024

• Page 101

  SPACE

  3DL48186 A-10C SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL72034

  A-6E SPACE 1/72 Trumpeter

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  101

  Červenec 2024

• Page 102

  3DL72036 P-51D-10 SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  SPACE

  3DL72035 P-51D-5 SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard102

  Červenec 2024

• Page 103

  SPACE

  3DL72037 P-51D-15+ SPACE 1/72 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  INFO Eduard

  103

  Červenec 2024

• Page 104

  SPACE

  3DL72039 L-29 SPACE 1/72 AMK/Eduard

  stránka produktu

  3DL72038 F-15J MSIP SPACE 1/72 Fine Molds

  stránka produktu

  INFO Eduard104

  Červenec 2024

• Page 105

  EDDIE THE RIVETER

  ER32007

  Triple radial rows

  1/32

  ER48012

  Triple radial rows

  1/48

  Tento produkt slouží pro ztvárnění

  pozitivních nýtů na zaoblených plochách.

  Jejich využití nalezne modelář například

  na vrtulových kuželech, krytech motorů

  a motorových chladičích. Jak pracovat

  s těmito produkty naleznete

  v INFU 08/2023.

  stránka produktu stránka produktu

  ER72007

  Triple radial rows

  1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard

  105

  Červenec 2024

• Page 106

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG5372 HMS Ark Royal 1939 1/350 I LOVE KIT

  BIG49410

  P-47D-30 1/48 MINIART

  BIG49411

  U-2R 1/48 Hobby Boss

  53305 HMS Ark Royal 1939 part 1 1/350

  53306 HMS Ark Royal 1939 part 2 1/350

  53307 HMS Ark Royal 1939 part 3 1/350

  53308 HMS Ark Royal 1939 part 4 1/350

  491432 P-47D-30 1/48

  FE1433 P-47D-30 seatbelts STEEL 1/48

  EX1025 P-47D-30 1/48

  491438 U-2R 1/48

  FE1439 U-2R seatbelts STEEL 1/48

  EX1021 U-2R 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard106

  Červenec 2024

• Page 107

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49412 Lancaster B Mk.III Dambuster PART I 1/48 HKM

  BIG49413

  Lancaster B Mk.III Dambuster PART II 1/48 HKM

  BIG72180 PBM-5A 1/72 Academy

  491434 Lancaster B Mk.III Dambuster cockpit 1/48

  FE1435 Lancaster B Mk.III Dambuster seatbelts STEEL 1/48

  EX1027 Lancaster B Mk.III Dambuster 1/48

  481133 Lancaster B Mk.III Dambuster undercarriage 1/48

  481135 Lancaster B Mk.III Dambuster bomb bay 1/48

  481136 Lancaster B Mk.III Dambuster radiators 1/48

  72735 PBM-5A exterior 1/72

  72736 PBM-5A bomb bay 1/72

  73821 PBM-5A interior 1/72

  SS822 PBM-5A seatbelts STEEL 1/72

  CX382 PBM-5/PBM-5A 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  107

  Červenec 2024

• Page 108

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1048 SMB-2 Super

  Mystere TFace

  1/48 Special Hobby

  EX1049 A-10C

  1/48 Great Wall Hobby

  EX1050 A-10C TFace

  1/48 Great Wall Hobby

  CX663 A-6E

  1/72 Trumpeter

  CX664 P-51D US national insignia

  1/72 Eduard

  CX665 P-51D surface panels

  1/72 Eduard

  CX666 F-15J MSIP

  1/72 Fine Molds

  CX667 B-24H

  1/72 Airfix

  EX1048 SMB-2 Super Mystere TFace

  EX1050 A-10C TFace

  EX1050 A-10C TFace

  EX1049 A-10C

  EX1049 A-10C

  EX1050 A-10C TFace

  EX1050 A-10C TFace

  EX1048 SMB-2 Super Mystere TFace

  INFO Eduard108

  Červenec 2024

• Page 109

  CX663 A-6E

  CX666 F-15J MSIP

  CX667 B-24H

  CX663 A-6E

  CX666 F-15J MSIP

  CX667 B-24H

  INFO Eduard

  109

  Červenec 2024

  MASKY

• Page 110

  NOVINKY

  ČERVENEC 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  8286 Spitfire Mk.XVI High Back 1/48 ProfiPACK

  84201 Bf 109G-6 Erla 1/48 Weekend

  84102 Fw 190D-9 Reedice 1/48 Weekend

  53311 USS Ranger CV-4 part 1 1/350 Trumpeter

  481140 B-24J undercarriage 1/48 Hobby Boss

  481141 B-24J bomb bay 1/48 Hobby Boss

  481142 B-24J bomb racks 1/48 Hobby Boss

  481143 SMB-2 Super Mystere landing flaps 1/48 Special Hobby

  481144 B-26B exterior 1/48 ICM

  481145 B-26B bomb bay 1/48 ICM

  491451 B-24J nose & radio compartment 1/48 Hobby Boss

  491455 B-26B rear interior 1/48 ICM

  491456 SMB-2 Super Mystere Israeli AF 1/48 Special Hobby

  72738 A-6E electronic equipment 1/72 Trumpeter

  73825 A-6E 1/72 Trumpeter

  73827 F-15J MSIP 1/72 Fine Molds

  FE1456 SMB-2 Super Mystere Israeli AF 1/48 Special Hobby

  FE1457 SMB-2 Super Mystere

  seatbelts Israeli AF STEEL 1/48 Special Hobby

  SS825 A-6E 1/72 Trumpeter

  SS826 P-51D seatbelts STEEL 1/72 Eduard

  SS827 F-15J MSIP 1/72 Fine Molds

  EX1048 SMB-2 Super Mystere TFace 1/48 Special Hobby

  EX1049 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  EX1050 A-10C TFace 1/48 Great Wall Hobby

  CX663 A-6E 1/72 Trumpeter

  CX664 P-51D US national insignia 1/72 Eduard

  CX665 P-51D surface panels 1/72 Eduard

  CX666 F-15J MSIP 1/72 Fine Molds

  CX667 B-24H 1/72 Airfix

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG5372 HMS Ark Royal 1939 1/350 I LOVE KIT

  BIG49410 P-47D-30 1/48 MINIART

  BIG49411 U-2R 1/48 Hobby Boss

  BIG49412 Lancaster B Mk.III Dambuster PART I 1/48 HKM

  BIG49413 Lancaster B Mk.III Dambuster PART II 1/48 HKM

  BIG72180 PBM-5A 1/72 Academy

  INFO Eduard110

  Červenec 2024

• Page 111

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  EDDIE THE RIVETER

  634046 A-20J/K LööK 1/32 HKM

  644265 F4U-2 LööK 1/48 Magic Factory

  644273 B-26B Marauder LööK 1/48 ICM

  6481004 P-51B/C engine 1/48 Eduard

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT 1/48 Eduard

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT 1/48 Eduard

  672358 P-51D exhaust stacks PRINT 1/72 Eduard

  672359 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT 1/72 Eduard

  672361 P-51D Hamilton Standard propeller PRINT 1/72 Eduard

  672362 P-51D

  Hamilton Standard propeller uncuffed PRINT 1/72 Eduard

  672363 P-51D-5 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672366 P-51D wheels diamond tread 1/72 Eduard

  672367 P-51D wheels oval tread 1/72 Eduard

  672368 P-51D wheels cross tread 1/72 Eduard

  672372 P-51D seat PRINT 1/72 Eduard

  644274 P-47D-30 LööKpkus 1/48 MINIART

  674010 Bf 109G-6 LööKplus 1/72 Eduard

  674011 Bf 109F LööKplus 1/72 Eduard

  SIN635001 WWII German tool set 1/35

  SIN648127 F-16C Block 42 till 2005 1/48 Kinetic

  3DL48184 SMB-2 Super Mystere Israeli AF SPACE 1/48 Special Hobby

  3DL48185 Fw 190D-9 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48186 A-10C SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL72034 A-6E SPACE 1/72 Trumpeter

  3DL72035 P-51D-5 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72036 P-51D-10 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72037 P-51D-15+ SPACE 1/72 Eduard

  3DL72038 F-15J MSIP SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72039 L-29 SPACE 1/72 AMK/Eduard

  ER32007 Triple radial rows 1/32

  ER48012 Triple radial rows 1/48

  ER72007 Triple radial rows 1/72

  ČERVENEC 2024

  INFO Eduard

  111

  Červenec 2024

• Page 112

  POSTAVENO

  P-51D MUSTANG

  DUAL COMBO

  1/72

  postavil Robert Szwarc

  #R0021

  MARKING K

  INFO Eduard112

  Červenec 2024

• Page 113

  POSTAVENO

  P-51D-25, 44-72671, 2nd Lt. William Saks, 457th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červen 1945

  2nd Lt. William Saks je mezi historiky známější

  díky výzdobě svého Mustangu, nežli díky svým

  válečným úspěchům a dosaženým sestřelům le-

  tadel protivníka. V řadách 457th Fighter Squadron

  se zúčastňoval doprovodných letů bombardérů

  B-29, které pustošily japonské ostrovy, případně

  i náletů Mustangů celé 506th FG proti logistic-

  kým uzlům a dalším válečným cílům v Japonsku.

  Osudným mu byl let 1. června 1945, kdy zahynul

  při návratu na Iwodžimu spolu s dalšími jedenácti

  piloty této jednotky. Tehdy ale letěl s jiným stro-

  jem. Příčinou byly špatné povětrnostní podmínky

  a tento den je v historii 506th FG nazýván Čer-

  ným pátkem. Záď strojů 457th FS byla nastříkána

  zelenou barvou, 2nd Lt. Saks nechal pojmenovat

  svůj stroj Enchantress (kouzelnice). Pod čelním

  štítkem měl namalovánu spoře oděnou dívku, in-

  spirovanou kresbou Alberta Vargy.

  INFO Eduard

  113

  Červenec 2024

• Page 114

  POSTAVENO

  postavil Zdeněk Nožička

  1/48

  Z-126 Trenér

  #82181

  MARKING D

  INFO Eduard114

  Červenec 2024

• Page 115

  POSTAVENO

  OK

  -

  IGT, v. č. 735, aeroklub Kunovice, Československo, 60. a 70. léta

  Tento Trenér byl vyroben v roce 1953 jako C 105-

  233 a do 17. 10. 1955, kdy byl zapsán do leteckého

  rejstříku sloužil armádě. Poté byl předán Svazar-

  mu a létal v aeroklubu Kunovice v atraktivním ak-

  robatickém zbarvení včetně kresby „čarodějnice“

  na přídi. Sloužil do roku 1976, kdy byl 1. září vyřa-

  zen a rozřezán za účelem kontroly draku na vý-

  skyt koroze. Jak se ukázalo, letounu nic nebylo...

  stránka produktu

  INFO Eduard

  115

  Červenec 2024

• Page 116

  P-51D-15, 44-15041,

  Lt Col. John C. Meyer,

  352nd FG, 8th AF,

  Y-29 Asch, Belgie,

  prosinec 1944

  Rodák z Brooklynu John Charles Mey-

  er ukončil pilotní výcvik 26. července

  1940 ve věku 21 let. Po výcviku byl pře-

  velen k 33rd PS na Island, jednotka ob-

  starávala hlídkovou službu na strojích

  P-40 nad proplouvajícími konvoji. Po

  návratu do USA byl jmenován velitelem

  nově založené 487th FS, která prošla

  výcvikem na strojích P-47 a v červnu

  1943 se přesunula do Velké Británie,

  odkud doprovázela nad kontinentál-

  ní Evropu čtyřmotorové bombardéry.

  V dubnu 1944 byla celá jednotka pře-

  zbrojena na Mustangy a počet sestřelů

  dosažených majorem Meyerem začal

  stoupat. V listopadu 1944 byl jmeno-

  ván do funkce zástupce velitele 352nd

  FG, pod kterou spadala i jeho 487th FS.

  Pod jeho vedením se 352nd FG v pro-

  sinci přesunula na předsunuté letiště

  Asch v Belgii. Když 1. ledna provedla

  Luftwaffe útok na toto letiště, dokázal

  se svými piloty odstartovat a sestře-

  lil dva útočící německé Focke Wulfy

  190. Byly to jeho poslední sestřely

  v 2. světové válce, neboť 4. ledna utr-

  pěl vážnou zlomeninu levé nohy, k

  jejímu doléčení byl odeslán do USA.

  Po ukončení války zůstal v armádě,

  zúčastnil se bojů v Koreji, ve Vietna-

  mu řídil operaci Linebacker II. Během

  2. světové války sestřelil celkem 24

  nepřátelských letadel, další dva se-

  střely přidal v Korejské válce. Do

  důchodu odešel v hodnosti generála

  z funkce velitele Strategic Air Command.

  Zemřel na infarkt 2. prosince 1975.

  POSTAVENO

  1/48

  P-51D Mustang

  postavil Paolo Portuesi

  #82102

  MARKING C

  INFO Eduard116

  Červenec 2024

• Page 117

  1/48

  Bf 109K-4

  postavil Daniel Křivánek

  #84197

  MARKING A

  POSTAVENO

  WNr. 332529, Stab JG 52, Německý

  Brod, Protektorát Čechy a Morava,

  květen 1945

  Na konci války byly nalezeny na základně Německý Brod (dnešní Havlíčkův

  Brod) přinejmenším tři Bf 109 s tulipánovým vzorem na přídi. Dochovaný krycí

  plech motoru nese nátěr šedými odstíny a červenou barvu tulipánu. Zřejmě se

  jednalo o stroje štábu JG 52, jemuž velel Kommodore Hermann Graf, jenž měl

  stejně označované letouny i v roce 1943 u JG 50. Když se Oberst Graf stal v říjnu

  1944 velitelem JG 52, zavedl stejné označení také u štábu JG 52, včetně zele-

  ných trupových čísel. Graf si ke štábu přivedl dva wingmany, Lt. Antona Resche

  a Oblt. Heinricha Füllgrabeho (67 sestřelů; držitel RK), který zahynul v lednu

  1945 na stroji „zelená 2“. Resch do konce války zaznamenal většinu vítězství

  štábu JG 52, není tedy vyloučeno, že létal i se strojem 332529. Na počátku dub-

  na 1945 získal Rytířský kříž a celkem dosáhl 91 vítězství při 210 bojových letech.

  Trupové číslo bylo pravděpodobně zelené, ale obtisk nabízí i černou variantu.

  Trup byl natřen barvami RLM 74, RLM 75 a žlutošedou variantou RLM 76. Svislé

  ocasní plochy jsou natřeny tmavší variantou RLM 74 a 75 a RLM 74 měla odstín

  do zelena. Křídlo bylo zbarveno světlejšími odstíny RLM 74, 75 a 76.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  117

  Červenec 2024

• Page 118

• Page 119

  INFO Eduard

  119

  Červenec 2024

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster in British Military & foreign air arm service £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  Having launched the signature bomber for use in the European Theatre, Boeing embarked on a voyage into

  the unknown. Bringing together numerous untried technologies the Boeing Aircraft Company launched its

  most significant bomber, the B-29 Superfortress. Although beset by development problems and having

  suffered the loss of the prototype and its Chief Test Pilot Eddie Allan, the company pushed on to create the

  first long-range strategic bombers. Once the Pacific Islands had been captured the B-29 Bomb Groups

  began bombing raids on the Japanese Home Islands. On the other side of the Himalayas further bomb

  groups launched attacks against targets in Japan. As combat experience grew the focus turned to

  destroying as much as possible of its production facilities, mainly by firebombing areas known to have

  these targets. And then the world changed forever. The use of two atom bombs against Hiroshima and

  Nagasaki had shown the power of the atom. When the Japanese finally surrendered the Cold War

  arrived to take its place. War in Korea followed, being the swan song for the B-29 while its younger

  sibling, the B-50, assumed the mantle of Strategic Defence, a position it held until the B-47 Stratojet

  arrived. One of the largest aircraft of World War II, the B-29 remained in service in various roles throughout the

  1950s, being retired in the early 1960s after 3,970 had been built. The Royal Air Force flew the B-29 with the service name

  ‘Washington from 1950 to 1954’ while the re-engined B-50 Superfortress Lucky Lady II became the first aircraft to fly around the world

  non-stop, during a 94-hour flight in 1949. The Soviet Union produced 847 Tupolev Tu-4s, an unlicensed

  reverse-engineered copy of the B-29. This latest in the essential Warpaint series offers a comprehensive look at

  the famous bomber in all its guises, with history, development, service details, and colour artwork and scale plans

  by Sam Pearson.

  Boeing

  BB--2299

  and

  BB--5500

  Superfortress

  By Kev Darling

  B-29 Superfortress 44-70072 X-55 named Limber Richard of the 5th

  Bombardment Squadron, 9th Bombardment Group, flying toward Japan

  with other squadron bombers in 1945. The bombing missions against

  Japan a 3,500 mile round trip, could last as long as sixteen hours. Also

  shown is at least one B-29 of the 1st BS of the same group, complete

  with black and yellow rear fuselage and fin bands. (USAF via DRJ)

  WARPAINT SERIES No.143

  paint Master 21/06/2024 14:48 Page 118

  During the 1960s, Dassault commenced development of what would become the Mirage F1 as a private

  venture, alongside the larger Mirage F2. Work on the F1 eventually took precedence over the more costly

  F2, which was cancelled during the late 1960s. The Armée de l'Air took great interest in the fledgling F1 to

  meet its requirement for an all-weather interceptor aircraft. The Mirage F1 was of similar size to the Mirage

  III and Mirage 5 and was powered by the same SNECMA Atar engine that had been used on the

  larger Dassault Mirage IV, however, unlike its predecessors, it had the layout of a swept wing, but mounted

  high on the fuselage, and a conventional tail surface as used by the F2. Although it had a smaller wingspan

  than the Mirage III, the Mirage F1 nevertheless proved to be superior to its predecessor, carrying more

  fuel while possessing a shorter take-off run and greater manoeuvrability. This latest addition to the

  Warpaint series includes all the usual reference and historical material that has made the series the go-

  to source for modellers and aviation enthusiasts alike. This book is written by Andy Evans and is

  superbly illustrated by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £25.00

  Warpaint series No.143

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  New

  release

  Previous Warpaint titles

  £19.00

  Warpaint series No.142

  Boeing BB--2299 and BB--5500

  Superfortress

  GGUUIIDDEELLIINNEE PPUUBBLLIICCAATTIIOONNSS LLIIMMIITTEEDD

  Dassault

  MMIIRRAAGGEE FF11

  By Andy Evans

  A French Air Force Mirage F1 returns to its mission

  after receiving fuel from a US Air Force KC-10

  Extender while flying over Afghanistan in support of

  Operation ‘Enduring Freedom’, on 25 November

  2010. (US Air Force Photo/Staff Sgt. Eric Harris)

  WARPAINT SERIES No.142

  42 Warpaint Mirage F1.qxp_Warpaint Master 19/03/2024 20:24 Page 58

  Dassault MMiirraaggee FF11

  Warpaint 143 B-29 & B-50 + Mirage F1.qxp_Warpaint Advert 22/06/2024 09:42 Page 1

• Page 120

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  634047

  Boston Mk.IV LööK

  1/32 HKM

  644275

  B-24J LööK

  1/48 Hobby Boss

  644281

  B-17F LööK

  1/48 Eduard

  BIG49414 Buccaneer S.2B 1/48 Airfix

  BIG49415 Buccaneer S.2B Gulf War 1/48 Airfix

  BIG49416 FM-1 1/48 Tamiya

  BIG49417 MC.200 1/48 Italeri

  BIG49418 F-14A 1/48 Great Wall Hobby

  634047 Boston Mk.IV LööK 1/32 HKM

  644275 B-24J LööK 1/48 Hobby Boss

  644281 B-17F LööK 1/48 Eduard

  674012 P-51D-5 LööK 1/72 Eduard

  674013 P-51D-10 LööK 1/72 Eduard

  674014 P-51D-15+ LööK 1/72 Eduard

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT 1/48 Eduard

  6481011 B-26B wheels 1/48 ICM

  6481014 Fw 190A seat PRINT 1/48 Eduard

  6481015 FM-1 exhaust PRINT 1/48 Tamiya

  6481016 FM-1 wheels 1/48 Tamiya

  6481017 FM-1 seat PRINT 1/48 Tamiya

  6481020 B-17F wheels diamond tread 1/48 Eduard

  6481021 B-17F engines 1/48 Eduard

  6481022 B-17F undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  6481023 B-17F guns 1/48 Eduard

  6481024 B-17F wheels cross tread 1/48 Eduard

  6481025 B-17F wheels block tread 1/48 Eduard

  6481026 B-17F wheels oval tread 1/48 Eduard

  6481027 B-17F wheels rhomboid tread 1/48 Eduard

  672364 P-51D-10 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672369 P-51D wheels block tread 1/72 Eduard

  672370 P-51D wheels diamond tread 2 1/72 Eduard

  672371 P-51D wheels block tread 2 1/72 Eduard

  672373 P-51D 75gal drop tanks PRINT 1/72 Eduard

  672375 P-51D 110gal fuel tanks PRINT 1/72 Eduard

  672377 P-51D gun sights PRINT 1/72 Eduard

  672378 P-51D bazooka rocket launcher 1/72 Eduard

  644276 Bf 108 regular wheels LööKplus 1/48 Eduard

  644277 Bf 108 spoked wheels LööKplus 1/48 Eduard

  644278 P-51B/C framed canopy LööKplus 1/48 Eduard

  644279 P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648128 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  SIN648129 A-1 armament 1/48 Tamiya

  BIG ED (srpen)

  BRASSIN (srpen)

  LöökPlus (srpen)

  BIGSIN (srpen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Boston Mk.IV v měřítku

  1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-24J v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-17F v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard120

  Červenec 2024

• Page 121

  674012

  P-51D-5 LööK

  1/72 Eduard

  674013

  P-51D-10 LööK

  1/72 Eduard

  674014

  P-51D-15+ LööK

  1/72 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  ON APPROACH

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard

  121

  Červenec 2024

• Page 122

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  6481010

  P-51B/C wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  6481011

  B-26B wheels

  1/48 ICM

  6481014

  Fw 190A seat PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro P-51B

  či P-51C či P-51D v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-26B

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pilota pro Fw 190A

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  INFO Eduard122

  Červenec 2024

• Page 123

  ON APPROACHSRPEN 2024

  6481015

  FM-1 exhaust PRINT

  1/48 Tamiya

  6481016

  FM-1 wheels

  1/48 Tamiya

  6481017

  FM-1 seat PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - výfuky pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro FM-1

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 2 součástky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pilota pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  INFO Eduard

  123

  Červenec 2024

• Page 124

  ON APPROACH

  6481020

  B-17F wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481022

  B-17F undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje nohy hlavního podvozku

  a ostruhového kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - bronz: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481021

  B-17F engines

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - motory pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 4 motory.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 92 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  SRPEN 2024

  INFO Eduard124

  Červenec 2024

• Page 125

  ON APPROACHSRPEN 2024

  6481023

  B-17F guns

  1/48 Eduard

  6481024

  B-17F wheels cross tread

  1/48 Eduard

  6481025

  B-17F wheels block tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kulomety pro B-17F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje celkem 14 kulometů. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 32 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  125

  Červenec 2024

• Page 126

  ON APPROACH

  6481026

  B-17F wheels oval tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672364

  P-51D-10 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 21 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  6481027

  B-17F wheels rhomboid tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  SRPEN 2024

  INFO Eduard126

  Červenec 2024

• Page 127

  ON APPROACHSRPEN 2024

  672369

  P-51D wheels block tread

  1/72 Eduard

  672370

  P-51D wheels diamond tread 2

  1/72 Eduard

  672371

  P-51D wheels block tread 2

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  127

  Červenec 2024

• Page 128

  ON APPROACH

  672373

  P-51D 75gal drop tanks PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro

  P-51D v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 nádrže.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672377

  P-51D gun sights PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - zaměřovače pro P-51D v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje 3 zaměřovače. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672375

  P-51D 110gal fuel tanks PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 nádrže. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  SRPEN 2024

  INFO Eduard128

  Červenec 2024

• Page 129

  ON APPROACHSRPEN 2024

  672378

  P-51D bazooka rocket launcher

  1/72 Eduard

  644276

  Bf 108 regular wheels LööKplus

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - raketnice typu bazookat pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 raketnice.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Soubor 4 sad pro Bf 108 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vrtule

  INFO Eduard

  129

  Červenec 2024

• Page 130

  Soubor 4 sad pro Bf 108 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vrtule

  644277

  Bf 108 spoked wheels LööKplus

  1/48 Eduard

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  Soubor 3 sad pro P-51B či P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kapotované výfuky

  Soubor 3 sad pro P-51B či P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kapotované výfuky

  644278

  P-51B/C framed canopy LööKplus

  1/48 Eduard

  644279

  P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus

  1/48 Eduard

  INFO Eduard130

  Červenec 2024

• Page 131

• Page 132

  SIN648128

  Beaufort Mk.I

  1/48 ICM

  Soubor 3 sad pro Beaufort Mk.I v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - motory

  - kulomety

  - kola podvozku

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  INFO Eduard132

  Červenec 2024

• Page 133

  SIN648129

  A-1 armament

  1/48 Kinetic

  Soubor 7 sad pro A-1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - rakety HVAR

  - pumy Mk.82

  - pumy M 117 raná verze

  - raketnice LAU-10/A ZUNI

  - raketnice LAU-3/A

  - kontejner na kazetovou munici SUU-14

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHSRPEN 2024

  INFO Eduard

  133

  Červenec 2024

• Page 134

  FOTOLEPTY

  53312 USS Ranger CV-4 part 2 1/350 Trumpeter

  53313 USS Ranger CV-4 part 3 1/350 Trumpeter

  36519 Sd.Kfz. 250/1 1/35 Dragon

  481146 B-17F landing flaps 1/48 Eduard

  481147 B-17F undercarriage & exterior 1/48 Eduard

  481148 B-17F ammo feed chutes 1/48 Eduard

  491458 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  491460 B-17F cockpit 1/48 Eduard

  491461 B-17F nose interior 1/48 Eduard

  491462 B-17F nose interior (alternate nose, sprue X) 1/48 Eduard

  491463 B-17F radio compartment 1/48 Eduard

  491464 B-17F waist section 1/48 Eduard

  491465 B-17F bomb bay 1/48 Eduard

  491466 B-17F wooden floors & ammo boxes 1/48 Eduard

  72739 B-24H undercarriage 1/72 Airfix

  72740 B-24H bomb bay 1/72 Airfix

  73828 F-15J 1/72 Fine Molds

  73829 B-24H cockpit & engines 1/72 Airfix

  73830 B-24H nose & radio compartment 1/72 Airfix

  ZOOMY

  FE1458 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  FE1459 A-10C seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1460 B-17F seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS828 F-15J 1/72 Fine Molds

  SS829 B-24H 1/72 Airfix

  MASKY

  EX1051 P-51B/C framed canopy 1/48 Eduard

  EX1052 P-51B/C Malcolm Hood canopy 1/48 Eduard

  EX1053 B-17F US national insignia rounded 1/48 Eduard

  EX1054 B-17F US national insignia w/ red outline 1/48 Eduard

  EX1055 B-17F US national insignia w/ blue outline 1/48 Eduard

  CX668 B-24H US national insignia 1/72 Airfix

  CX669 F-15J 1/72 Fine Molds

  SPACE

  3DL32026 Bf 109E-4 SPACE 1/32 Eduard

  3DL48187 B-17F SPACE 1/48 Eduard

  3DL48188 B-17F radio compartment SPACE 1/48 Eduard

  3DL72040 F-15J SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72041 B-24H SPACE 1/72 Airfix

  3DL72042 La-7 SPACE 1/72 Eduard

  OBTISKY

  D48117 L-29 stencils 1/48 Eduard/AMK

  D72047 L-29 stencils 1/72 Eduard/AMK

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  INFO Eduard134

  Červenec 2024

• Page 135

  ON APPROACH

  THE BLOODY HUNDREDTH 1943

  #11183

  1/48

  SRPEN 2024

  B-17F-30-VE 42-5864, osádka Capt.

  Thomase E. Murphyho, Lt. Col.

  Beirne Lay. Jr., 351st BS, 100th BG,

  Telergma, Alžír, srpen 1943

  B-17F-30-VE 42-5864, osádka Capt.

  Thomase E. Murphyho ho, 351st BS,

  100th BG, Thorpe Abbotts, Velká

  Británie, září 1943

  B-17F-40-VE, 42-5957, osádky of Lt. Sumnera H. Reedera a Lt. Henry M. Heningtona,

  349th BS, 100th BG, Thorpe Abbotts, Velká Británie, začátek r. 1944

  B-17F-120-BO 42-30758, osádka Lt.

  Roberta Rosenthala, 418th BS, 100th

  BG, Thorpe Abbotts, Velká Británie,

  říjen 1943

  INFO Eduard

  135

  Červenec 2024

• Page 136

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  B-17F-120-BO 42-30796, osádka

  Capt. Glenna W. Dye, 351st BS, 100th

  BG, Thorpe Abbotts, Velká Británie,

  září 1943

  B-17F-30-VE 42-5867, osádka Lt.

  Williama D. DeSanderse, 350th BS,

  100th BG, Thorpe Abbotts, Velká

  Británie, srpen 1943

  B-17F-120-BO 42-30796, osádka

  Lt. George W. Brannana, 351st BS,

  100th BG, Thorpe Abbotts, Velká

  Británie, prosinec 1943

  B-17F-55-DL, 42-3413, osádky of Lt.

  Lorena C. Van Steenise a Lt. Johna

  S. Gilese, 350th BS, 100th BG, Thorpe

  Abbotts, Velká Británie, duben 1944

  B-17F-45-DL 42-3307, Maj. Ollen O.

  Turner, osádka Lt. Jacka R. Swartouta,

  351st BS, 100th BG, Thorpe Abbotts,

  Velká Británie, červenec 1943

  B-17F-45-DL, 42-3307, osádka Lt. Archie J. Drummonda,

  351st BS, 100th BG, Thorpe Abbotts, Velká Británie, konec r. 1943

  B-17F-55-DL, 42-3413, osádka Lt.

  Alberta E. Trommera, 350th BS,

  100th BG, Thorpe Abbotts, Velká

  Británie, červenec 1944

  INFO Eduard136

  Červenec 2024

• Page 137

  ON APPROACH

  ACES OF THE EIGHTH

  #2147

  1/72

  SRPEN 2024

  P-51D-5, s/n 44-13321, Maj. George Preddy Jr.,

  487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney, United Kingdom,

  July 1944

  P-51D-10, 44-14733, Capt. Ray S. Wetmore,

  370th FS / 359th FG, March 1944

  P-51D-10, 44-14221, Maj. Pierce W. McKennon,

  CO of 335th FS, 4th FG, 8th AF, Debden,

  United Kingdom, April 1945

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers,

  CO of 78th FG, Duxford, United Kingdom, March 1945

  INFO Eduard

  137

  Červenec 2024

• Page 138

  ON APPROACH

  SRPEN 2024

  P-51D-5, 44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS,

  357th FG, 8th AF, USAAF Station 373 Leiston,

  Suffolk, Great Britain, June 1944

  P-51D-15, 44-15152, Maj. Donald J. Strait,

  361st FS, 365th FG, Great Britain

  P-51D-10, 44-14164, Lt. Urban L. Drew, 375th FS, 361st

  FG, Little Walden, September - October 1944

  P-51D-10, 44-14372, Capt. Kirk B. Everson,

  504th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere,

  United Kingdom, April 1945

  P-51D-25, 44-73060, Col. Glenn E. Duncan,

  350th FS, 353rd FG, July 1944

  P-51D-10, 44-14223, Lt. Col. Elwyn G. Righetti,

  CO of 55th FG, 8th AF, Wormingford, United Kingdom,

  December 1944–March 1945

  P-51D-5, 44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS,

  20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe,

  Northamptonshire, Great Britain, autumn 1944

  P-51D-5, s/n 44-13677, Lt. William G. Cullerton,

  357th FS, 355th FG, Steeple Morden,

  United Kingdom, 1944

  INFO Eduard138

  Červenec 2024

• Page 139

  ON APPROACH

  P-51B Mustang Birdcage canopy

  #82107

  1/48

  SRPEN 2024

  P-51B-15-NA, 43-24857, Capt. Robert M. Barkey,

  318th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy, June 1944

  P-51B-10-NA, 42-106730, Capt. John T. Godfrey,

  336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, United Kingdom,

  April 1944

  P-51B-10-NA, 42-106501, Col. Charles McCorckle,

  CO of 31st FG, 15th AF, San Severo, Italy, July 1944

  P-51B-5-NA, 43-6787, Capt. Gilbert O'Brien, 362nd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, United Kingdom, June 1944

  P-51B-5-NA, 43-6461, 1/Lt Wilson K. Baker Jr, 370th

  FS, 359th FG, 8th AF, East Waltham, United Kingdom,

  August 1944

  P-51B-1, 43-12405, Col. David L. Hill, CO of 23rd FG, 14th AF, China, 1944

  INFO Eduard

  139

  Červenec 2024

• Page 140

  ON APPROACH

  WNr. 5344, Maj. Helmut Wick, JG 2, Beaumont,

  Francie, listopad 1940

  WNr. 5587, Ofw. Fritz Beeck 6./JG 51,

  Wissant, Francie, srpen 1940

  WNr. 1480, Oblt. Franz von Werra, II./JG 3,

  Wierre-au-Bois, Francie, září 1940

  Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemsko,

  srpen 1940

  WNr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, JG 26, Audembert,

  Francie, prosinec 1940

  Reedice

  Bf 109E-4

  #3003

  1/32

  SRPEN 2024

  INFO Eduard140

  Červenec 2024

• Page 141

  9./JG 1, Paderborn, Německo, květen 1944

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen,

  Německo, červenec 1944

  MT-463, HLeLv 31, Utti, Finsko, léto 1948

  WNr. 412179, Uffz. Horst Petzschler, 2./JG 3,

  Burg u Magdeburgu, Německo, květen 1944

  MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24,

  Lappeenranta, Finsko, červenec / srpen 1944

  ON APPROACH

  Reedice

  Bf 109G-6/AS

  #84169

  1/48

  SRPEN 2024

  INFO Eduard

  141

  Červenec 2024

• Page 142

  Tohle knihkupectví se pro mě stalo majákem odborné literatury.

  Fotografie letiště Toblach z roku 1915.

  Moji kamarádi při pózování pro živý obraz na témže letišti

  o 109 let později.

  Ještě na jednu návštěvu u Schmidtů se mnou v červnu vypravil

  Honza Kaše (druhý zleva), jeden z mých guru pro témata z první

  světové války. Gabi a Uwe s námi na památku vytvořili tohle

  selfie.

  Na počátku června jsem se vracel z krát-

  ké dovolené s dvěma kamarády. Byli jsme

  na pár dnů v Jižním Tyrolsku. Oba jsou

  čerství penzisté a zúčastnili se maratonu,

  který začínal v Cortina d’Ampezzo a jeho

  cíl se nacházel v městečku Dobbiaco (Tob-

  lach). Já, jako nejmladší účastník výpravy,

  jsem dělal během závodu řidiče a měl jsem

  na starosti výměnu bot, pití, čokoládu atd.

  Nejenže nejsem schopen uběhnout to, co mí

  starší kamarádi, ale z fotografií z této do-

  volené jsem s velkou hrůzou zjistil, že bych

  měl pořádně zhubnout.

  Kamarádi samozřejmě neunikli mému

  letecko-historickému hobby, a tak jsem je

  přinutil pózovat jako živý obraz na letišti

  v Toblachu. Napodobili dobře známou foto-

  grafii z počátku léta 1915, na níž je na tom-

  to letišti zachycen Pfalz A.I z bavorského

  Feldflieger Abteilung 9. Letoun byl doplněn

  červeno-bílým nátěrem, aby vzbuzoval do-

  jem, že se jedná o rakousko-uherský stroj.

  Přestože Německá říše tou dobou ještě

  nebyla ve válce s Itálií, FFA 9b prováděl

  s takto zbarvenými stroji bombardování

  italských cílů.

  A nesmím zapomenout, že jsem si díky

  všímavosti kamarádů pořídil v Passo di

  Falzarego publikaci o letecké válce nad

  Dolomity.

  Ale abych se vrátil k tématu návratu

  z dovolené, na cestě do Prahy jsme zastavili

  v Mnichově. V mém oblíbeném knihkupectví

  Christian Schmidt jsem si měl vyzvednout

  objednané knihy. Moje objednávka byla

  v pořádku připravená, ale Uwe, který spo-

  lečně s Gabi Schmidt v knihkupectví pra-

  cuje, pro mě přichystal studenou sprchu.

  Oznámil mi, že na konci srpna tohoto roku,

  po více než půl století, jejich obchod končí.

  Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pu-

  sou a informace o tom, že mají kvůli tomu

  na knihy slevy mě moc neuklidnila.

  Schmidtovo knihkupectví totiž nebylo

  jen tak ledajaké knihkupectví. Specializo-

  valo se na témata dopravních prostředků,

  vojenské techniky a vojenské historie. Bez

  přehánění se dá říct, že po desítky let bylo

  celosvětově pro fanoušky této literatury

  doslova majákem oboru. Toto knihkupectví

  nebylo jen symbolem spolehlivosti a pocti-

  vosti, ale knihy byly na cestě ke klientům

  vždy zabaleny s mimořádnou péčí.

  Poprvé jsem se o tomto knihkupectví

  dozvěděl na konci 80. let, když mě Ruda

  Waniek, šéf našeho modelářského klubu,

  ukázal Schmidtův knižní katalog. Byl do-

  slova nabitý tituly z celého světa s krátkým

  a velmi výstižným popisem. Do knihkupec-

  tví jsem vyrazil s kamarády z klubu hned,

  jak padla Železná opona. Jeli jsme Škodou

  120, takže si umíte představit, že to byla

  cesta sice dlouhá, ale ne příliš pohodlná.

  V jednu chvíli nás dokonce při jízdě do kop-

  ce předběhla srna. Teprve pak jsme zjistili,

  že motor běží jen na tři válce.

  V knihkupectví jsem si připadal jako dítě

  v cukrárně. Mé srdce zaplesalo. Poprvé

  jsem mohl prolistovat publikace Model Art

  a pár jsem jich za našetřené německé mar-

  ky zakoupil. Tou dobou jsem už byl hodně

  zaměřený na japonskou leteckou historii.

  Později jsem do knihkupectví vyrážel

  s kamarádem Vaškem Knotkem, mým

  spolužákem z japonštiny na Státní jazyko-

  vé škole. Jezdili jsme malým autobusem

  z Prahy k mnichovskému hlavnímu nádra-

  ží. Do knihkupectví jsme chodili pešky, což

  byla trasa dlouhá asi 8 kilometrů, abychom

  ušetřili za jízdné a peníze mohli investo-

  vat do knih. S nástupem bankovních karet,

  k němuž došlo poměrně záhy, se vše zjed-

  nodušilo a z Mnichova do Prahy začaly pu-

  tovat balíčky.

  S příchodem internetu vznikla i webová

  stránka knihkupectví Christian Schmidt.

  Její obsah byl totožný s katalogem, který

  celkem logicky po pár letech přestal vy-

  cházet. Ale pár jich mám ještě na památku

  schovaných. Ale hlavně mám díky tomuto

  knihkupectví velkou řadu publikací, z kte-

  rých trvale čerpám informace pro sebe

  a pro své kolegy.

  Pro ty, kdo se s tímto knihkupectvím do-

  sud nesetkali, je asi teď trochu zřejmější,

  proč mi bude tolik chybět. I pro mě bylo

  majákem v mém segmentu knižního trhu.

  Rodině Schmidt i dalším lidem, kteří se po

  více než půl století o své klienty starali,

  moc děkuji.

  A teď nevím, kde budu knihy nakupovat.

  Z Amazonu mě občas knihy přijdou leda-

  byle zabalené a poškozené tak, že to by se

  u Schmidtů nikdy stát nemohlo.

  SMUTNÝ NÁVRAT Z DOVOLENÉ

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard142

  Červenec 2024

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, dámy a pánové!

  S červencem a začátkem druhého pololetí můžeme hrdě prohlásit, že máme splněno. Co jsme si na první pololetí naplánovali, to jsme vyrobili a prodali. Během posledních dvou týdnů června jsme odeslali všechny přeobjednané stavebnice P-51D Mustang Royal Class. Touto stavebnicí otevíráme dvaasedmdesátinovou řadu stavebnic Mustangů. Ta bude do značné míry kopírovat čtvrtkovou řadu Mustangů, ale úplně stejné to nebude. Už na srpen je připravena Limitka Aces of the Eighth, která sice přebírá některé stroje z různých čtvrtkových vydání Mustangů, ale přináší i některé nové, v našich stavebnicích dosud nepublikované stroje. To samozřejmě ovlivní i skladbu barevných profilů v budoucích dvaasedmdesátinových Profipackách a Weekendech.

  Mustangy, jak nový P-51D 1/72, tak už v květnu vydaný P-51B v 1/48, jsme minulou sobotu, 29. června, pokřtili na letišti v Líních ve společnosti živého Mustanga, P-51D Little Rebel, který v línském hangáru před nedávnem vystřídal Spitfira Mk.IX. Kdo v sobotu v Líních byl, jistě nelituje, užili jsme si příjemné a pohodové letecké dopoledne a dozvěděli se hodně nového o Mustangu i jiných letadlech. A kdo v Líních nebyl, může se podívat na fotoreportáž v tomto čísle Infa. Byla to již třetí podobná akce, kterou jsme ve spolupráci se spolkem Classic Trainers uspořádali, a jsem si jist, že nebyla poslední.

  V červnu jsme také v předprodeji prodávali čtvrtkovou B-17F v Limitce The Bloody Hundredth 1943. To je srpnová novinka, v tuto chvíli už u nás vyprodaná. To ovšem neznamená, že tato stavebnice nebude k dostání. Velkou část nákladu skoupili obchodníci, kteří budou tuto stavebnici ještě nějaký čas prodávat. U nás, na našem e-shopu, už je ale konec, u nás už koupit nepůjde. K dnešnímu dni nám k zabalení všech B-17F chybí to hlavní, výlisky. Jejich hlavní část, nějakých 4800 kompletních sad, cestující vlakem, už je v Polsku. Zbytek komponent máme, jakmile dorazí výlisky, stavebnice zabalíme a kolem 15. července je rozešleme předplatitelům. Ve druhé polovině července pak budeme B-17 spolu se srpnovými novinkami expedovat obchodníkům. Letecká část dodávky výlisků, 300 sad, už je v našem skladu od konce minulého týdne. Zabalíme je také tento týden a pošleme je do Ameriky. The Bloody Hundredth 1943 pak bude spolu s dalšími srpnovými novinkami poprvé v prodeji na IPMS Nationals 2024 v Madisonu ve Wisconsinu od 17.do 20. července.

  Nejčastější otázkou při uvedení nové stavebnice na trh je „a co bude dál, jakou další verzi vydáte?“. Jsou tu i extrémní případy, kdy se někdo v diskusi o Mustangu ptá, kdy vydáme MiGa-21F, ale ptát se na další verze Mustangů i jiných letadel je samozřejmě naprosto legitimní. Na druhu stranu, už někdy při třetí verzi daného stroje se objeví další sorta diskutérů, kteří rozjedou lkaní nad dalšími nezajímavými Messerschmitty a Spitfairy a dožadují se v té mainstreamové nudě vydání něčeho zajímavého, třeba Čučuligy nebo alespoň Shorta Tucano. Tyto pány musím zklamat, budou se muset smířit s tím, že jsme mainstreamová firma a Tucana si budou muset koupit od někoho jiného. Výrobců kvalitních stavebnic je dnes na trhu spousta, a tak se jistě dočkají nejen Tucana, které už na trhu je, ale možná i bájné Čučuligy. Pokud jde o náš další postup s Mustangy, tak u P-51B 1/48 vydáme již v srpnu první Profipack s P-51B s klasickou, Birdcage kabinou, na E-dayi pak bude mít premiéru Profipack P-51B/C s kýlem. Tam to není tak jednoduché s označením, kýl měla jak Béčka, tak Céčka, a není tam žádné jasné typové vymezení verze s kýlem nebo bez kýlu. Ono je to nakonec stejné i u kabin, takže značení jednotlivých krabic u Béčkových Mustangů bude asi poněkud krkolomné. Poslední z Profipacků, Béčko s kabinou Malcolm hood, vyjde v polovině příštího roku, a pak se budeme zabývat Weekendy a případně i dalšími Limitkami. U dvaasedmdesátinového Déčka to bude podobné, první Limitka, Aces of the Eighth, vychází také v srpnu, následovat bude Profipack P-51D-5 v listopadu a D-10 v lednu příštího roku. U malých Déček budeme postupně vydávat další Limitky, které budou víceméně kopírovat skladbu Limitek P-51D ve čtvrtce.

  Dotazy jsou také na další verze B-17. S těmi počítáme, ale necháme vás si nějakou chvíli oddychnout. B-17 je přece jen velké letadlo, stavebnice je pak také velká a především drahá, takže alespoň rok dva klidu a jiných projektů neuškodí. V každém případě chceme pokračovat s historií 100. BG ve stavebnici B-17G, a chceme také vydat B-17F a B-17G u celé 8. letecké armády. Také chceme pokračovat ve spolupráci s HKM, takže je ve hře nějaký ten B-25 Mitchell a Lancaster. Také není vyloučeno vydání TBH 1943 v jiném měřítku. Určitě je v našich silách vydat dvaasedmdesátinovou verzi, ale technicky možná je i dvaatřicetina.

  Další frekventovaný dotaz je na stav vývoje stavebnice P-40E Warhawk. Warhawk je právě teď u technologů, probíhá technologická příprava forem, a také drobné úpravy konstrukce tak, aby optimálně odpovídala technologickým parametrům. Předpokládám, že ve druhé polovině července se začnou programovat první formy a na E-dayi na konci září už by měly být k vidění výlisky. V té době to budou ještě nekompletní výlisky, myslím si, že bychom mohli mít tři nebo čtyři formy z celkových šesti, ale to se pak rychle změní a v listopadu v Telfordu už bychom mohli představit kompletní stavebnici a prodávat ji v předsériových bílých krabicích tak, jak jsme prodávali Mustangy na Velikonoce v Prostějově.

  Kromě P-40E pracujeme na dalších projektech. Pokračuje práce na formách pro další verze Zera, A6M5, A6M7 a dvoumístné A6M2-K, také na formách pro MiG-21F. Obojí jsou projekty na příští rok, Zera se představí v prví polovině příštího roku, MiG-21F ve druhé polovině příštího roku. Nemusíte se bát, že bychom tyto projekty úplně opustili.

  Tolik k rekapitulaci aktuálních i budoucích projektů. Užijte si dnešní Info i nastávající prázdniny!

  
  

  Buď kit!

  Vladimír Šulc 

  
  

• Australské šestnáctky

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 8286

  
  

   Cesty spojeneckých leteckých jednotek během druhé světové války byly někdy velmi spletité a jejich piloti čelili řadě potíží. Jako příklad dvou rozdílných průběhů nasazení mohou sloužit dvě peruti RAAF, které se na přelomu let 1944 a 1945 staly součástí australského Coltishall Wingu.

  Jeho první jednotkou byla 451. peruť, která byla od května 1941 až do konce roku 1944 nasazena v Africe a ve Středomoří. Nejdříve její piloti létali s Hurricany, v březnu 1943 přesedlali na Spitfiry a v druhé polovině roku dokonce ve Středomoří testovali Hawkery Typhoon Mk.Ib. Nakonec však jednotka zůstala věrná Spitfirům. Její nasazení bylo ale natolik monotónní a sporadické, že se v letech 1942 a 1943 stala squadronou s nejnižší úrovní morálky v RAAF. Koncem roku 1944 velení neuvažovalo o přesunu 451. peruti zpět do Austrálie a její výzbroj se nehodila pro nasazení v Itálii. Proto odevzdala své Spitfiry Mk.IX jinému útvaru, přesunula se do Británie a přezbrojila na Spitfiry Mk.XVI.

  Podstatně barvitější historii za sebou měla druhá jednotka australského Wingu, 453. peruť. Poprvé byla nasazena se stroji Brewster Buffalo v bojích proti Japoncům a po těžkých ztrátách ji velení na jaře 1942 rozpustilo. Nová jednotka RAAF byla s tímto číslem založena s letouny Spitfire v létě 1942 ve Velké Británii. Na počátku roku se stala součástí 125. Wingu v rámci 2nd Tactical Air Force. Byla jednou z perutí, které v červnu 1944 operovaly z francouzského území, a do Velké Británie se stáhla v září 1944. Svá poslední letecká vítězství její piloti zaznamenali 27. září 1944 v boji s Messerschmitty Bf 109 u Arnhemu.

  V Británii byly obě peruti v rámci australského Wingu dislokovány na letišti Matlaske a staly se součástí Air Defence of Great Britain (ADGB). Hlavním úkolem australských letců byly útoky na odpalovací zařízení zbraní V-1 a V-2 v Nizozemí. Ojediněle dostávali za úkol provést fighter sweep nebo doprovázet bombardéry, ale hlavním úkolem Australanů byly útoky proti pozemním cílům, jejich terčem se stávaly vlakové transporty nebo obrněné transportéry. S nepřátelskými letci se Australané již nestřetávali, jejich hlavním protivníkem však byla protiletadlová obrana.

  V čele Wingu stál bývalý velitel 453. peruti RAAF, W/Cdr Donald G. Andrews, jenž prošel službou u 615., 245. a 175. peruti RAF. U australské 453. peruti sloužil do května 1944 a za své výkony obdržel DFC. Po operační pauze se v únoru 1945 stal velitelem australského wingu, ale přestože v něm byla začleněna jeho stará 453. peruť, létal do boje také s piloty z 451. peruti. Později vzpomínal, že během deseti dnů mu německý flak sestřelil dva wingmany, oba letci se naštěstí zachránili. V záznamech obou perutí jsou však příčinou ztrát Spitfirů především závady a nehody.

  V dubnu 1945 prováděl australský Wing především doprovody britských bombardérů. Tyto denní akce většinou směřovaly nad severní Německo. Výjimkou byl 11. duben a nálet přibližně stovky Halifaxů na nádraží v Bayreuthu. Wing při této akci vedl osobně Andrews a provedení doprovodu nebylo úplně snadné, protože osádky bombardérů měly problémy s udržením formace. Během dubna 1945 to byl již třetí nálet na toto město a v jejich důsledku byla zhruba třetina budov zničena. Americké jednotky do města vstoupily 14. dubna 1945.

  Posledním, slavnostním úkolem australského Wingu byl doprovod nizozemské královny Wilhelminy při jejím návratu do Nizozemí 2. května 1945, který provedla 453. peruť. Po skončení války v Evropě se Wing přesunul na základny v Německu.

  Andrewsův osobní Supermarine Spitfire LF Mk XVI, TB520, s trupovým označením DGA a kresbou Gremlina, pokračoval po skončení války ve službě ještě po dobu téměř dvou let. V polovině června 1945 jej na základně Wunstorf převzala 183. peruť RAF. O několik týdnů později Spitfire putoval do Velké Británie k 587. peruti RAF. Po jejím zrušení v červnu 1946 se majitelem bývalého Andrewsova stroje stala 691. peruť. Spitfire byl neopravitelně poškozen 24. března 1947 při startu na letišti Middle Wallop v hrabství Hampshire. 

• Ledové moře

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 84201

  
  

  Jagdgeschwader 5 působila po většinu své bojové historie na severu Evropy. Její Stab, I., II. a III. Gruppe s Messerschmitty Bf 109 E, F a G se základnami v severním Finsku bojovaly především proti útvarům Sovětského letectva v oblasti Murmansku. Její IV. Gruppe působila hlavně ze základen v Norsku, střetávala se s letouny RAF a příležitostně rovněž Fleet Air Arm. Činnost JG 5 v rámci jednoho velkého teritoria byla tedy současně zaměřena jak proti sovětským jednotkám, tak proti západním Spojencům. Mimo výše zmíněných Jagdgruppe pod JG 5 spadaly ještě dvě autonomní Staffel s dvoumotorovými Bf 110 a bitevními Fw 190.  

  Jagdgeschwader 5 se začalo říkat podle oblasti, kde působila, „Eismeer“ (Ledové moře). Svou největší slávu zažila v letech 1942 a 1943 při bojích proti Sovětskému letectvu. Počet sestřelů, jichž její letci JG 5 docílili, byl patrně 2700 nebo ještě vyšší (uvádí se až 3200). Mezi špičkovými stíhači JG 5 byli dva letci, kteří v době působení u jednotky docílili 200 vítězství. Byl to Theo Weissenberger, jenž dosáhl celkem 208 vítězství a Heinrich Ehrler, jehož skóre se zastavilo na 204 sestřelech.

  Letecký boj v této části Evropy byl náročný nejen kvůli klimatickým podmínkám, ale i díky poloze slunce během polárního dne, při němž slunce nezapadá a v nočních hodinách je vidět těsně nad severním obzorem. Pokud letecký boj probíhal nad mořem, tak v případě přistání na hladinu měl letec nedobré vyhlídky na záchranu i v letních měsících.

  Boxart, který vytvořil Antonis Karydis, zobrazuje část leteckého střetnutí, k němuž došlo 20. července 1943 v půl jedenácté večer nedaleko Vardø v Norsku. Výraznou roli v něm hrál Hptm. Heinrich Ehrler, pro nějž tato mise vyústila v udělení Dubové ratolesti k Rytířskému kříži.

  Nedaleko Vardø se plavil německý konvoj, na který se Sověti pokusili během dne několikrát zaútočit. Poslední nálet dostal za úkol provézt osm šturmoviků z 46. ŠAP se základnou na letišti Vaenga. První čtveřici vedl velitel pluku Maj. Michailov a druhou měl na starosti kpt. Kaličev. Doprovod první čtveřici zajišťovaly Airacobry z 255. IAP SF a druhou skupinu dostaly na starost Hurricany z 78. IAP. Sovětská formace odstartovala v 22:36 sovětského času a jeden ze šturmoviků se musel vrátit kvůli problémům s motorem.

  Michailovova formace v 23:28 zaútočila na německá plavidla a ohlásila dva zásahy. Kaličevova skupina, zredukovaná na tři stroje, napadla dělostřelecká postavení na norském pobřeží u Kibergu.

  V té chvíli už se v prostoru cíle nacházeli i stíhači s Messerschmitty Bf 109 G z II./JG 5, kteří odstartovali z nedalekého Kirkenesu. Sovětští stíhači ohlásili pět sestřelených letounů, které identifikovali jako Fw 190, ale zdá se, že v tomto střetnutí Němci neutrpěli žádnou ztrátu. Přímo v protektoru boje byly sestřeleny tři Hurricany a žádný z pilotů nepřežil. Další Hurricane havaroval během návratu. V tomto boji si Ehrler, jako velitel 6./JG 5, připsal dva Hurricany jako své 111. a 112. vítězství. Několik dalších sestřelených Hurricanů, patrně až pět, nárokovali další letci z II./JG 5.

  Ehrler se během roku 1943 ujal vedení III./JG 5 a v polovině roku 1944 se stal Kommodorem JG 5. Jeho kariéru však zničil nálet 12. listopadu 1944 na bitevní loď Tirpitz. Omyly a nedorozumění na straně řízení leteckých operací a Kriegsmarine způsobily, že JG 5 se nedozvěděla, kde loď kotví a kde jsou bombardéry! Výsledek je dobře znám, jenže Ehrler jako Kommodore JG 5 skončil před soudem, jehož rozsudek (tři roky odnětí svobody) po klasickém monstrprocesu oznámilo BBC den před jeho zveřejněním!

  Díky aktivitě Ehrlerových podřízených se podařilo zajistit další právní podporu a na Hitlerův rozkaz byl rozsudek změněn na tři měsíce, které si měl odpykat po válce. Ehrler se současně směl vrátit na frontu. Obrazně řečeno si jej pod svá ochranná křídla vzal Theo Weissenberger k JG 7 s proudovými Me 262.

  U této jednotky také Ehrler na počátku dubna 1945 padl v boji. Podle svědků, kteří slyšeli poslední Ehrlerova slova, de facto provedl sebevražedný útok nárazem do amerického Liberatoru.

  Část zodpovědnosti za zmatky při ochraně Tirpitze ležela na bedrech velitele leteckých operací v Norsku, což nebyl nikdo jiný než Generalleutnant Eduard Ritter von Schleich, veterán z první světové války a Göringův dobrý známý. Již tři dny po potopení Tirpitze jej Göring potichu poslal do zálohy.

• Červené Dory

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 84102

  
  

  Jeden z legendárních stíhačů II./JG 52 „Heino“ Sachseberg byl po dosažení 104. vítězství na jaře 1945 přeškolen z Bf 109 na Me 262. Jeho poslední jednotkou se stal Gallandův Jagdverband 44.

  Za vznikem této jednotky stály rozpory Gallanda s velitelem Luftwaffe Hermannem Göringem. Galland byl na počátku roku 1945 odvolán z funkce Generála stíhačů a nahradil jej jeho rival Gordon M. Gollob. Göring chtěl Gallanda doslova nějak uklidit, a proto mu umožnil vytvořit vlastní stíhací jednotku vybavenou moderními proudovými Me 262.

  JV 44 převážnou část svých bojových akcí absolvovala na jihu Německa z letiště Mnichov-Riem. Během dubna 1945 její piloti docílili asi 60 vzdušných vítězství. Vliv JV 44 na válečné dění byl tedy zanedbatelný a její historie spíše podává důkaz o neuvěřitelných poměrech v třetí říši na konci války.

  Proudové Me 262 byly nejzranitelnější během startu a přistání. Stroje u JV 44 nebyly výjimkou, protože při nízké rychlosti byl Me 262 hůře ovladatelný a s plynovou přípustí motorů se muselo manipulovat velmi citlivě, jinak hrozil výpadek motoru, nebo požár. V posledních měsících války bylo u Luftwaffe běžnou praxí, že proudové letouny byly při těchto kritických fázích letu chráněny stíhačkami s pístovým motorem.

  U JV 44 byla proto zorganizována ochranná letka s Fw 190 D pod velením „Heino“ Sachsenberga. Sachsenberg byl logickou volbou. Nechyběla mu odvaha a měl dlouholeté zkušenosti v boji s rychle létajícími nepřátelskými stíhačkami v malých výškách.

  Jeho letci museli současně čelit i dalšímu nebezpečí – vlastním protiletadlovým dělostřelcům. Podle vzpomínek Johannese Steinhoffa tvořila významnou část obsluhy lehkého flaku Riemu děvčata. Asi příliš nerozlišovala mezi vlastními a cizími stroji. Jedině Me 262 byly v relativním bezpečí díky své neobvyklé siluetě a charakteristickému zvuku motoru. Možná proto byly spodní plochy Dor u JV 44 natřeny červeně a doplněny bílými pruhy.

  Činnost Sachsenbergovy ochranné letky byla improvizovaná. Jeho letci nemohli přímo komunikovat s osádkami proudových Me 262. Při startu prostě vzlétli jako první, pak kroužili nízko nad letištěm, dokud proudové Me 262 bezpečně neodletěly. Většinou byly ve vzduchu dva Fw 190 D, jen výjimečně nad Riemem kroužily čtyři.

  Problém nastal při návratu proudových strojů. Aby rychlé letouny mohly bez problémů nasadit na přistání, nic jim nesmělo vadit v cestě. Focke-Wulfy tedy musely pokaždé přistát dříve než Messerschmitty. Tím byli jejich kolegové v Me 262 ponecháni bez ochrany a spoléhali se jen na svou pilotáž, štěstí a letištní flak.

  Na to doplatil sám Galland, který 26. dubna 1945 havaroval v Riemu se zraněním a poškozeným strojem. Ve vzduchu nebyl nikdo, kdo by ho kryl. Sachsenbergovy stodevadesátky byly skryty na stojánkách na severním okraji letiště a jejich piloti neměli se zbytkem pilotů JV 44 příliš úzké styky. Dosud je známo pět Dor, které u JV 44 sloužily, a na většině z nich je pod kabinou černo-bílý kostkový symbol s červeným kruhem a specifický nápis. Nápisy jsou velmi osobité a jejich autorství se asi vázalo na konkrétní piloty. Zcela jistě tomu tak je u „červené 3“, která patřila Hptm. Waldemaru Wübkemu (15 v., veterán z JG 54). Tento proslulý šprýmař si zřejmě se Sachsenbergem dobře rozuměl a na svém letounu zopakoval motto, opakující se na jeho strojích již od roku 1940. Dalšími dvěma letci, kteří u Sachsenbergovy letky sloužili (a zmiňují je dokumenty JV 44), jsou Lt. Karl H. Hofmann a Hptm. Klaus Faber (2 v., veterán JG 27). Pátým členem této letky nebyl Fw. Bodo Dirschauer, jak se dříve uvádělo, ale držitel Rytířského kříže Maj. Wilhelm Steinmann (44 v.).

  Ochranná letka prodělala nad Riemem jen několik střetnutí s americkými letci, ale podrobnosti nejsou známy. Při evakuaci této základny byly na místě ponechány dva Focke-Wulfy a ostatní se měly přesunout u Ainringu u Salzburgu. Zdá se, že tam dorazily jen dva, třetí byl po válce nalezen v Bad Aiblingu. JV 44 vždy hlásila ve svém stavu pět Fw 190 D-9 a D-11. Klaus Faber po válce vzpomínal, že na počátku května byl pověřen vykonáním kurýrního letu z Ainringu do Bad Aiblingu s „červenou 13“. Na trase potkal skupinu Thunderboltů a Mustangů a údajně jeden nebo dva sestřelil. Prý měl zpět do Ainringu přivézt zásobu whisky. Kapitulace zastihla JV 44 v Ainringu, v Salzburgu a Innsbrucku. Její příslušníci se poměrně brzy dostali domů.

  Pozn.: tento text je mírně upravenou ukázkou ze Sachsenbergova životopisu, který byl publikován v magazínu INFO Eduard 11/2010. Životopis jeho strýce, námořního stíhače Gottharda Sachsenberga, najdete v magazínu INFO Eduard 04/2021. 

• Markingy pro Spitfire Mk.XVI High Back 1/48

  TB752, S/Ldr Henry Zary, No. 403 Squadron, B.114 Diepholz, Německo, duben–květen 1945

  Spitfire sériového čísla TB752 byl vyroben společností Vickers-Armstrong v továrně Castle Bromwich s eliptickými konci křídla a 21. února 1945 byl předán No. 33 Maintenance Unit RAF Lyneham. První bojovou jednotkou, u které TB752 sloužil, byla v březnu 1945 No. 66 Squadron, kde obdržel trupový kód LZ-F. Dne 25. března 1945 u něj došlo při nouzovém přistání k poškození křídla a vrtule, což bylo opraveno u No. 409 RSU. Dne 19. dubna 1945 byl opravený TB752, tentokrát již se zkrácenými konci křídla, přelétnut k nové operační bojové jednotce, No. 403 Squadron. Zde obdržel kódy KH-Z a stal se oblíbeným letounem velitele No. 403 Squadron S/Ldr Henry Zaryho. Hned při svém prvním letu s TB752 sestřelil Zary 21. dubna jeden Bf 109, čímž dosáhl pěti potvrzených vítězství a stal se tak esem. Dne 25. dubna zničil při ostřelování německých letišť s TB752 jeden proudový Me 262 a jeden Ju 88. V posledních dnech války dosáhli v kokpitu TB752 pozoruhodných úspěchů i další piloti No. 403 Squadron. Například 25. dubna sestřelil P/O D. Leslie jeden Fw 189, 1. května zase sestřelil F/O R. Young Fw 190 a 3. května poslal F/O Fred Town k zemi He 111. Krátce po válce získal vrtulový kužel TB752 červeno-bílo-modrý nátěr a kódová písmena KH-Z dostala černé obrysy. V roce 1955 byl TB752 přemístěn do Manstonu, kde stál mnoho let na podstavci u vstupní brány letiště. V roce 1978 nabídla pobočka Medway Royal Aeronautical Society jeho renovaci a 7. července byl TB752 převezen na letiště Rochester. Dne 15. září 1979 se po úspěšné renovaci TB752 vrátil do Manstonu ve zbarvení, jaké nosil u No. 403 Squadron. 

   

  SM403, F/O Gordon M. Hill, No. 416 Squadron, B.56 Evere, Belgie, prosinec 1944

  V polovině prosince 1944 byla No. 416 Squadron přezbrojena z „devítek“ na zcela nové Spitfiry Mk.XVIE. Jedním z prvních nově dodaných Spitfirů byl i stroj sériového čísla SM403 se zkráceným rozpětím křídel, který následně obdržel kódová písmena DN-S. Když si SM403 vzal F/O Gordon Hill na letový test, aby zjistil, jak nový Spitfire funguje, utkvěl mu po přistání název „Sweet Sixteen“ a nechal jej pozemním personálem namalovat na kryt nádrže svého nového Spitfiru. Dle jeho osobních vzpomínek byla „Sweet Sixteen“ jeho nejoblíbenějším Spitfirem který kdy létal. Hillovou první bojovou misí s novou SM403 byla hlídka dvanácti „šestnáctek“ na Štědrý den 1944 nad oblastí Malmedy-Houffalize. Do 31. prosince 1944 provedla No. 416 Squadron 73 bojových letů na hlídkách a sweepech a nárokovala si sestřel Fw 190. Do konce druhé světové války pak se svými „šestnáctkami“ provedla No. 416 Squadron v rámci No. 127 Wing 2 040 bojových letů a k celkovému válečnému skóre 75 potvrzených sestřelů přidala i množství zničené nepřátelské pozemní techniky.

   

  TB349, F/Lt Malcolm J. Gordon, No. 421 Squadron, B.90 Petit Brogel, Belgie, únor–duben 1945

  Malcolm „Mac“ Gordon byl vemi hrdý na svůj Spitfire který na levé straně krytu motoru nosil dlouhý nesrozumitelný nápis „Chinawattakamapoosekinapee“. Příběh tohoto zvláštního nápisu se odehrál jednoho večera nad pár pivy, kdy se Mac s Bill Marshallem rozhodli vymyslet pro Macův Spitfire jméno. Zatímco se noc táhla a spotřeba piva se zvyšovala, jméno bylo stále delší a delší. Červený indiánský znak na levé straně krytu motoru znázorňuje logo společnosti McColl Frontenac Oil Company, která sponzorovala No. 421 Squadron. „Mac“ Gordon dosáhl během válečné kariéry v kokpitu Spitfirů u No. 403 a No. 421 Squadron celkem pěti sestřelů a obdržel vyznamenání DFC.

   

  RR227, S/Ldr Otto Smik, No. 127 Squadron, B.60 Grimbergen, Belgie, listopad 1944

  Když byla počátkem listopadu 1944 No. 127 Squadron přezbrojena na Spitfiry Mk.XVI, stal se 13. listopadu jejím novým velitelem Otto Smik DFC. Měl tu čest se tak stát jedním ze tří Čechoslováků, kteří veleli britské squadroně. Bohužel Smikovo velení nemělo dlouhého trvání. Dne 28. listopadu 1944 byl při útoku na nádraží ve Zwolle Smik sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem a při pokusu o nouzové přistání se svým těžko ovladatelným strojem havaroval a nepřežil. Smik si za svůj osobní Spitfire u No. 127 Squadron vybral stroj sériového čísla RR227. Podoba jeho letounu není bohužel fotograficky zdokumentována. Dřívější prameny uvádí že trupové označení mohlo znít 9N-B či 9N-R, ale nové výzkumy potvrzují, že trupová písmena B i R nosily v té době Spitfiry jiného sériového čísla. Mezi první nově dodané Spitfiry k No. 127 Squadron po Smikově havárii náleží stroj který obdržel písmeno N. Je tak velmi pravděpodobné, že i u No. 127 Squadron si Smik vzal své oblíbené písmeno N jak tomu bylo za jeho působení v řadách československých No. 310 a No. 312 Squadron. Smik si také na své letouny maloval v různé podobě symboly sestřelů, zcela vyloučena nemůže být vlajka velitele Squadrony a ani přítomnost československé kokardy. S/Ldr Otto Smik byl nejúspěšnějším československým pilotem bojujících na letounech Spitfire, v jejich kokpitech dosáhl jedenácti potvrzených sestřelů nepřátelských letounů a zneškodnil tři letounové střely V-1.

   

  F/Lt Gordon M. Braidwood, No. 322 Squadron, B.106 Twente, Nizozemsko, duben 1945

  No. 322 Squadron vznikla ve Woodvale v červnu 1943 přečíslováním No. 167 squadron, která měla ve svém personálním stavu vysoký podíl nizozemských pilotů. V prosinci 1943 se přesunula na jih do Hawkinge se svým Spitfiry Mk.V. V březnu se přestěhovala do Acklingtonu, kde byla přezbrojena na zcela nové a výkonné Spitfiry Mk.XIV s motory Griffon. V rámci Wingu z West Mailingu byla na začátku června nasazena během ofenzivy letounových střel V-1 proti jižní Anglii a do konce srpna se pilotům No. 322 Squadron podařilo zničit 108½ střel V-1. Když v srpnu hrozba skončila, byla jednotka přezbrojena na Spitfiry LF Mk.IX. V listopadu následovalo přezbrojení na Spitfiry Mk.XVIE a na začátku roku 1945 se jednotka přesunula do Belgie, aby se připojila k norskému No. 132 Wing. Zde v rámci 2nd TAF prováděla až do konce války převážně podpůrné útoky na německou pozemní a leteckou techniku. Jedním z nejúspěšnějších pilotů při útocích na pozemní cíle byl britský velitel A Flight F/Lt G. M. Braidwood, který si připsal pět zničených a sedm poškozených letounů při ostřelování německých letišť.

   

  TB520, W/Cdr Donald G. Andrews, Coltishall Wing, Velká Británie, březen 1945

  Australan „Don“ Andrews rodák z Queenslandu, vstoupil do RAAF v listopadu 1940. Absolvoval výcvik v Kanadě a odplul do Velké Británie. V listopadu 1941 byl přidělen k No. 615 (County of Surrey) Squadron a o šest týdnů později k No. 245 (Northern Rhodesia) Squadron, u které zůstal až do července 1942, kdy nastoupil k No. 175 Squadron jako velitel letky. Následně byl převelen k No. 453 (RAAF) Squadron kde nejprve velel letce a v září převzal celou Squadronu a obdržel DFC. V čele No. 453 (RAAF) Squadron zůstal až do konce svého turnusu v květnu roku 1944. Po odpočinku převzal v únoru 1945 Coltishall Wing jako nadpočetný, dohlížející na dvě australské perutě Spitfire (No. 451 a No. 453 Squadron). V dubnu mu byla svěřena funkce velitele Biggin Hill wingu. V červnu z křídla odešel, v září byl repatriován a službu v RAF ukončil v dubnu 1946. Za svou válečnou kariéru dosáhl jednoho potvrzeného sestřelu, jeden pravděpodobný a tři nepřátelské letouny poškodil. Všechny jeho osobní letouny zdobila na přídi kresba postavičky „Gremlin“ která drží ceduli s nápisem „You Have Been Warned“.

   

• Markingy pro Bf 109G-6 Erla 1/48

  Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler, 6./JG 5, Alakurtti, Finsko, červenec 1943

  Heinrich Ehrler zahájil svou vojenskou kariéru v roce 1935 u protiletadlového dělostřelectva a ve španělské občanské válce bojoval v jako dělostřelec v řadách 3.F/88. Na počátku roku 1940 absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařazen ke 4./JG 77, následně přeznačené na 4./JG 5, se základnou v Norsku. Na konci května 1942 byl Ehrler převelen k 6./JG 5 v Petsamu a v srpnu se stal jejím velitelem. Svého stého vítězství dosáhl 8. června 1943. V tomto období létal na Bf 109G-6 žlutá 12 v tovární kamufláži Erla, na jehož levé straně směrovky byly namalovány symboly sestřelů. Ehrler byl jako Kommodore JG 5 zodpovědný za vzdušnou obranu bitevní lodi Tirpitz, jež kotvila v Norsku. Po jejím potopení byl neprávem odsouzen, rozsudek se však podařilo zmírnit a 27. února 1945 se jeho domovskou jednotkou stala JG 7, vyzbrojená proudovými Me 262. V boji s bombardéry Liberator dne 4. dubna 1945 se mu podařilo sestřelit dva B-24 a třetí taranoval. Podle svědků, kteří slyšeli poslední Ehrlerova slova, provedl sebevražedný útok. Počet jeho vítězství se tím zastavil na čísle 208, za tyto úspěchy byl dekorován Rytířským křížem s dubovou ratolestí.

   

  Bf 109G-6/R6, WNr. 15367, Oblt. Herwig Zuzic, 8./JG 1, Leeuwarden, Nizozemsko, červenec 1943

  Herwig „Lauser“ Zuzic se narodil 23. června 1917 v rakouském Oberweissburgu. V době operace Barbarossa létal u 4./JG 77. Dne 24. září 1941 se severně od Perekopu srazil ve svém Bf 109E-4/B s Bf 109E-7 Ofw. Eugena Wintergesta. Oba se dostali do sovětského zajetí a byli využiti propagandou k přesvědčování pilotů Luftwaffe, aby dezertovali a vstoupili do řad sovětského letectva. Po několika měsících byli oba jmenovaní vysazeni v Rumunsku, ale okamžitě se nahlásili německým úřadům a byli zařazeni zpět do služeb Luftwaffe, ovšem nikoli na východní frontě. Na počátku roku 1943 sloužil Zuzic v hodnosti Oberleutnant u IV./JG 1 a v březnu 1943 byl jmenován velitelem 8./JG 1. Na svém Bf 109G-6 černá 1 měl na levé straně směrovky namalováno 13 sestřelů z východní fronty. Svého 14. a posledního vítězství dosáhl 27. července 1943, když sestřelil B-17. Poté se 19. srpna 1943 srazil ve vzduchu s jiným Bf 109G-6 během leteckého souboje nad Zuidzande a zahynul.

   

  Bf 109G-6, WNr. 15909, Hptm. Gerhard Barkhorn, Stab II./JG 52, Anapa, SSSR, září 1943

  Osobní stroj velitele II. Gruppe JG 52 Gerharda Barkhorna byl vyroben továrnou Erla. Minimálně část G-6 z produkce tohoto závodu měla kryty motoru stejné jako verze G-5, tedy s další malou boulí na pravé straně. Jméno „Christl“ pod kabinou je zdrobnělinou jména Barkhornovy manželky Christy. Dvojitý černý klín na trupu identifikuje letoun velitele Gruppe. Během války dosáhl Barkhorn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es. Všechny sestřely si připsal v řadách JG 52. Prvního dosáhl 2. července 1941 a posledního 5. ledna 1945. Poté velel JG 6 a na samém konci války se stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené proudovými Me 262. Po válce sloužil v Bundesluftwaffe. Za dosažené úspěchy v boji byl 23. srpna 1942 vyznamenán Rytířským křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla dubová ratolest a 2. března 1944 meče.

   

  Bf 109G-6/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54, Ludwigslust, Německo, leden 1944

  Friedrich Brock se narodil 6. května 1916 v Perlachu. V srpnu 1939 zahájil výcvik v Schule/Flieger-Ausbildungs-Regiment 23 v Kaufbeurenu. V listopadu 1940 přešel do Flugzeugführerschule A/B 63 v Mariánských Lázních. V březnu 1942 nastoupil do Jagdfliegervorschule 3 ve Vídni-Schwechat a výcvik stíhacího letce dokončil 12. listopadu 1942 u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost ve Francii. Jeho prvním bojovým útvarem se 13. listopadu 1942 stala 8./JG 54 na základně Siverskaja. V lednu 1943 byla III./JG 54 převelena do Oldenburgu k obraně severního Německa. Zde dosáhl Brock 13. června 1943 svého prvního sestřelu. V soubojích s americkými svazy B-17 byl několikrát sestřelen a 8. dubna 1944 byl vážně zraněn. Jeho stroj „černá 8“ nesl všechny identifikační prvky tohoto období. Na přídi znak 8./JG 54, pod kabinou znak III./JG 54 a na zádi modrý identifikační pruh. Na tomto stroji byl 9. dubna 1944 sestřelen Uffz. Günther Sahl a zahynul. Po vyléčení se Friedrich Brock v říjnu 1944 stal operačním důstojníkem III./JG 54 (později přeznačena na IV./JG 26) a do bojů již nezasahoval. V květnu 1945 byl zajat a po propuštění v září 1945 se věnoval své profesi zubního lékaře. Zemřel 3. května 1994 v Berlíně.

• Markingy pro Fw 190D-9 1/48

  WNr. 600424, Lt. Heinz Sachsenberg, München- Riem, Německo, duben - květen 1945

  Lt. Heinz Sachsenberg (104 v.) byl velitelem Platzschutzschwarmu, který působil v rámci JV 44. Stroj, který je Sachsenbergovi připisován, nesl na levém boku trupu bavorské přísloví „Verkaaft´s mei Gwand ´I foahr in himmel“, což v překladu znamená „Prodejte můj rubáš, odcházím do nebe“. Nápis je vyveden v tehdy populárním švabachovém písmu. Sachsenberg, držitel Rytířského kříže, pocházel z letecké rodiny. Jeho strýc Gotthard létal během 1. světové války, sestřelil 31 letounů a získal vyznamenání Pour le Mérite. Heinzův bratr, též Gotthard, létal u nočních stíhačů, u NJG 3. Sestřelil dva britské bombardéry a padl 8. března 1943. Sachsenbergova Dora byla na konci války nalezena na letišti Mnichov-Riem, kde zůstala po odletu JV 44 na rakouská letiště na konci dubna 1945.

  
  

  WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg, Stab I./JG 2, Merzhausen, Německo, 1. ledna 1945

  Fw. Werner Hohenberg se zúčastnil coby člen štábního roje velitele I./ JG 2 Franze Hrdlicky náletu na letiště St. Trond. V průběhu akce utrpěl jeho stroj několik zásahů do ocasních ploch a při návratu zasáhly motor jeho stroje projektily vypálené protiletadlovým dělostřelectvem. Hohenberg nouzově přistál v 9.35 u vesnice Dorff a zbytek války strávil v zajetí. Jeho sestřelení bylo připsáno baterii B 430. protiletadlového oddílu. Trup i křídla Hohenbergovy Dory nesou typickou kamufláž z továrny v Sorau, tvořenou barvami RLM 75/81/76 na trupu. Spirála byla namalována pouze na přední části vrtulového kužele. Pruhy na zádi trupu jsou označením JG 2 v rámci Obrany říše.

   

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, Stab JG 6, Welzow, Německo, únor 1945

  Osobní stroj velitele JG 6 Majora Gerharda Barkhorna byl vyroben továrnou Focke-Wulf v Sorau. Nápis „Christl“ pod kabinou je zdrobnělinou jména Barkhornovy manželky Christy. Označení na trupu identifikuje letoun velitele Geschwader. Během války dosáhl Barkhorn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es. Všechny sestřely si připsal v řadách JG 52. Prvního dosáhl 2. července 1941 a posledního 5. ledna 1945. Poté velel JG 6 a na samém konci války se stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené proudovými Me 262. Za dosažené úspěchy v boji byl dne 23. srpna 1942 vyznamenán Rytířským křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla dubová ratolest a 2. března 1944 meče. Po válce sloužil v Bundesluftwaffe.

   

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26, Německo, 1945

  Oblt. Hans Dortenmann, eso s 38 sestřely na kontě a držitel Rytířského kříže, používal podle svých vzpomínek tento Fw 190D-9 WNr. 210003 od září 1944 až do konce války, kdy stroj osobně zničil. Tato Dora se tak stala nejdéle bojově sloužícím strojem tohoto typu. Svou kariéru měla zahájit jako „červená 1“ ještě v době, kdy byl Dortenmann příslušníkem III./JG 54. Na konci února byla III./JG 54 přeznačena na IV./JG 26, což přineslo i změnu podoby stroje. Dortenmann jako Staffelkapitän 12./JG 26 měl na své Doře černou „1“, na zádi se objevil typický bílo-černý pruh identifikující JG 26 a vlnovka značící příslušnost ke IV. Gruppe. Zároveň měla být upravena kamufláž, kdy byly barvy RLM 74/75 nahrazeny odstíny RLM 81/82. Místo původního plochého překrytu kabiny byl namontován novější vypouklý. Spodní plochy měly nést souvislý nátěr RLM 76. Kýlovka a směrovka získaly nátěr žlutou barvou ještě v době působení v řadách JG 54.

• Tail End Charlie

  Smutný návrat z dovolené

  Na počátku června jsem se vracel z krátké dovolené s dvěma kamarády. Byli jsme na pár dnů v Jižním Tyrolsku. Oba jsou čerství penzisté a zúčastnili se maratonu, který začínal v Cortina d’Ampezzo a jeho cíl se nacházel v městečku Dobbiaco (Toblach). Já, jako nejmladší účastník výpravy, jsem dělal během závodu řidiče a měl jsem na starosti výměnu bot, pití, čokoládu atd. Nejenže nejsem schopen uběhnout to, co mí starší kamarádi, ale z fotografií z této dovolené jsem s velkou hrůzou zjistil, že bych měl pořádně zhubnout.

  Kamarádi samozřejmě neunikli mému letecko-historickému hobby, a tak jsem je přinutil pózovat jako živý obraz na letišti v Toblachu. Napodobili dobře známou fotografii z počátku léta 1915, na níž je na tomto letišti zachycen Pfalz A.I z bavorského Feldflieger Abteilung 9. Letoun byl doplněn červeno-bílým nátěrem, aby vzbuzoval dojem, že se jedná o rakousko-uherský stroj. Přestože Německá říše tou dobou ještě nebyla ve válce s Itálií, FFA 9b prováděl s takto zbarvenými stroji bombardování italských cílů.

  A nesmím zapomenout, že jsem si díky všímavosti kamarádů pořídil v Passo di Falzarego publikaci o letecké válce nad Dolomity.

  Ale abych se vrátil k tématu návratu z dovolené, na cestě do Prahy jsme zastavili v Mnichově. V mém oblíbeném knihkupectví Christian Schmidt jsem si měl vyzvednout objednané knihy. Moje objednávka byla v pořádku připravená, ale Uwe, který společně s Gabi Schmidt v knihkupectví pracuje, pro mě přichystal studenou sprchu. Oznámil mi, že na konci srpna tohoto roku, po více než půl století, jejich obchod končí. Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pusou a informace o tom, že mají kvůli tomu na knihy slevy mě moc neuklidnila.

  Schmidtovo knihkupectví totiž nebylo jen tak ledajaké knihkupectví. Specializovalo se na témata dopravních prostředků, vojenské techniky a vojenské historie. Bez přehánění se dá říct, že po desítky let bylo celosvětově pro fanoušky této literatury doslova majákem oboru. Toto knihkupectví nebylo jen symbolem spolehlivosti a poctivosti, ale knihy byly na cestě ke klientům vždy zabaleny s mimořádnou péčí.

  Poprvé jsem se o tomto knihkupectví dozvěděl na konci 80. let, když mě Ruda Waniek, šéf našeho modelářského klubu, ukázal Schmidtův knižní katalog. Byl doslova nabitý tituly z celého světa s krátkým a velmi výstižným popisem. Do knihkupectví jsem vyrazil s kamarády z klubu hned, jak padla Železná opona. Jeli jsme Škodou 120, takže si umíte představit, že to byla cesta sice dlouhá, ale ne příliš pohodlná. V jednu chvíli nás dokonce při jízdě do kopce předběhla srna. Teprve pak jsme zjistili, že motor běží jen na tři válce.

  V knihkupectví jsem si připadal jako dítě v cukrárně. Mé srdce zaplesalo. Poprvé jsem mohl prolistovat publikace Model Art a pár jsem jich za našetřené německé marky zakoupil. Tou dobou jsem už byl hodně zaměřený na japonskou leteckou historii.

  Později jsem do knihkupectví vyrážel s kamarádem Vaškem Knotkem, mým spolužákem z japonštiny na Státní jazykové škole. Jezdili jsme malým autobusem z Prahy k mnichovskému hlavnímu nádraží. Do knihkupectví jsme chodili pešky, což byla trasa dlouhá asi 8 kilometrů, abychom ušetřili za jízdné a peníze mohli investovat do knih. S nástupem bankovních karet, k němuž došlo poměrně záhy, se vše zjednodušilo a z Mnichova do Prahy začaly putovat balíčky.

  S příchodem internetu vznikla i webová stránka knihkupectví Christian Schmidt. Její obsah byl totožný s katalogem, který celkem logicky po pár letech přestal vycházet. Ale pár jich mám ještě na památku schovaných. Ale hlavně mám díky tomuto knihkupectví velkou řadu publikací, z kterých trvale čerpám informace pro sebe a pro své kolegy.

  Pro ty, kdo se s tímto knihkupectvím dosud nesetkali, je asi teď trochu zřejmější, proč mi bude tolik chybět. I pro mě bylo majákem v mém segmentu knižního trhu. Rodině Schmidt i dalším lidem, kteří se po více než půl století o své klienty starali, moc děkuji.

  A teď nevím, kde budu knihy nakupovat. Z Amazonu mě občas knihy přijdou ledabyle zabalené a poškozené tak, že to by se u Schmidtů nikdy stát nemohlo.

  Text: Jan Bobek 

  Tohle knihkupectví se pro mě stalo majákem odborné literatury.

  Ještě na jednu návštěvu u Schmidtů se mnou v červnu vypravil Honza Kaše (druhý zleva), jeden z mých guru pro témata z první světové války. Gabi a Uwe s námi na památku vytvořili tohle selfie.

  Fotografie letiště Toblach z roku 1915.

  Moji kamarádi při pózování pro živý obraz na témže letišti o 109 let později. 

• BITVA O BENZÍN

  Převzato z: „Clean Sweep: VIII Fighter Command Against the Luftwaffe - 1942-45".

  Text: Thomas McKelvey Cleaver

  
  

  Osmá letecká armáda i velitelství bombardovacího letectva RAF měly (mírně řečeno) averzi k názorům, které se je snažily přesvědčit, aby změnily své priority strategických cílů a hledaly "kouzelný bod ", který by mohl způsobit pád Německa. 

  
  

  Německo a jeho spojenci neměli ani zdaleka takový přístup k zásobám ropy jako Spojenci. Němci byli během příprav na válku ve 30. letech 20. století nuceni vytvořit syntetický a ropný průmysl a spojenectví s Rumunskem považovali za svůj velký diplomatický úspěch, protože jim umožnilo přístup k ropným polím v okolí Ploesti, jako jedinému zdroji ropy v Evropě, a především pak jejich kontrolu. Ropná pole v Ploesti byla zdrojem 30 % zásob ropy Německa a jeho spojenců. Hlavní nápor na Sovětský svaz se odehrával na jižní frontě, kde by očekávaný úspěch u Stalingradu umožnil přístup k ropným polím v Baku.
  

  Spojenci si byli vědomi této Achillovy paty Německa. Jednou z prvních misí amerických těžkých bombardérů byl neúspěšný pokus jednotky HALPRO, prvních B-24 přidělených v roce 1942 k 9. letecké armádě, bombardovat Ploesti. Útok nebyl dostatečně silný na to, aby způsobil trvalé škody. Když byly síly Osy po květnu 1943 vytlačeny ze severní Afriky, stalo se Ploesti znovu cílem útoků, tentokráte operace Tidal Wave, která byla provedena 1. srpna 1943. V důsledku této opět neúspěšné mise byla v Itálii vytvořena 15. letecká armáda, která měla speciálně za úkol uskutečnit rozsáhlou a trvalou kampaň s cílem Ploesti zničit.

  Plánovači USSTAF generála Spaatze odhadovali, že by mohli snížit německou produkci benzinu o 50 %, pokud by 15. letecká armáda podnikla 15 misí proti Ploesti a 8. letecká armáda 10 misí proti německému průmyslu syntetických paliv. Ploesti a německý průmysl pro syntetickou výrobu benzínu byly pro Wehrmacht jedinou možností, která mu umožňovala udržet si schopnost vést mechanizovanou válku. Britští plánovači na ministerstvu pro válečnou ekonomiku dlouho bezvýsledně prosili sira Athura Harrise z Bomber Command o útok na tyto cíle. Harris takový „všelék" odmítal, protože by ho odvedl od plánu na zničení německých měst.

  Generál Spaatz argumentoval Eisenhowerovi, že zničení zásob benzinu pro tanky je mnohem větší ranou nepříteli než zničení snadno opravitelných železničních překladišť. Spaatz věděl, že se mu nepodaří odvést pozornost SHAEF od plánu útoků proti dopravním cílům, a dodal, že k letecké ofenzívě proti palivovým komplexům by stačila polovina bombardérů Osmé letecké armády, zbytek by mohl být nasazen proti železničnímu systému. Bohužel, zkušenosti letectva, z výsledků dřívějších úderů na „strategické" cíle, a také vzhledem k neúspěchu útoků proti cílům spojeným s výrobou kuličkových ložisek z podzimu předchozího roku, se obracely proti Spaatzově snaze, a to i přes plnou podporou generála Arnolda ve Washingtonu.

  Modré nosy 352. stíhací skupiny "Blue-Nosed Bastards of Bodney" byly barveny v několika odstínech modré, dokud nebylo značení standardizováno použitím tmavě středomořské modré RAF. (USAF official)

  
  

  Churchill, který se obával, že zabití velkého počtu francouzských a belgických civilistů, žijících v blízkosti železničních stanic, by způsobilo politické problémy jak během války, tak i po jejím skončení, upřednostňoval kampaň proti palivovému průmyslu. Na poradě na velitelství SHAEF 25. března 1944 však Eisenhower naléhal na generála Fredericka Andersona z 8. bombardovacího velitelství ohledně možného neúspěchu kampaně proti výrobě syntetických paliv, načež byl Anderson nucen uznat, že letectvo „nemůže zaručit, že útoky na palivové cíle budou mít nějaký přímý efekt v počátečních fázích připravované invaze". Anderson však zároveň prohlásil, že kampaň proti výrobě syntetických paliv „by měla rozhodující účinek v období přibližně šesti měsíců". Protože se Eisenhower obával bezprostředních potíží spojených s invazí armády do Francie a jejím udržením se tam, se proti tomuto návrhu se postavil. Náčelník štábu RAF maršál letectva sir Charles Portal našel kompromisní řešení s návrhem, že takovou kampaň zahájí jak Osmá letecká armáda, tak bombardovací velitelství RAF, jakmile budou spojenecké armády pevně usazeny v Normandii a případný německý protiútok bude zažehnán.

  Protože se Patnáctá letecká armáda invaze neúčastnila, podařilo se Spaatzovi přesvědčit Teddera, aby mu krátce po Eisenhowerově rozhodnutí umožnil misi proti Ploesti. Výsledky byly tentokrát tak dobré, že Tedder povolil Patnácté letecké armádě podniknout od začátku dubna do konce června 1944 opakované útoky, při nichž byla rumunská ropná pole a rafinerie vážně poškozeny a produkce ropy značně omezena. Na konci srpna 1944 pak Osa ztratila veškerý přístup k rumunské ropě po kapitulaci země následkem sovětského postupu.

  Čtyři stíhací skupiny 15. letecké armády, které se mezi březnem a červnem 1944 přezbrojily na letouny P-51, tedy 31., 52., 322. a 325. stíhací skupina, dosáhly při těchto misích působivých výsledků jak proti rumunskému letectvu, tak proti Luftwaffe. Herschel Green, vedoucí eso 325. skupiny, který byl veteránem severoafrického, sicilského a italského tažení, později vzpomínal, že letecké bitvy nad Rumunskem byly „nejintenzivnějšími boji, který jsem během svého působení zažil". Ploesti bylo tak důležité, že dvě skupiny Luftwaffe - včetně II./JG 52 Ericha Hartmanna - byly staženy z východní fronty, aby obranu Ploesti posílily.

  Legendární Chuck Yeager na křídle svého druhého P-15, P-51D "Glamourus Glen II", ve kterém v listopadu 1944 sestřelil Me 262.

  
  

  Po prokázaném úspěchu kampaně v Ploesti požádal Spaatz znovu Eisenhowera o povolení bombardovat továrny na výrobu syntetických paliv. Když mu Eisenhower řekl, aby počkal do konce léta, vypukla mezi nimi hádka, která byla tak ostrá, že prý Spaatz vyhrožoval rezignací. Eisenhower ustoupil a povolil Osmé letecké armádě zaútočit ve dvou květnových dnech, kdy počasí nad Francií bránilo bombardování železničních cílů.

  První z těchto misí se uskutečnila 12. května 1944. Celkem 886 bombardérů bylo vysláno bombardovat komplex továren na syntetická paliva ve středním a východním Německu, kde narazily na velký odpor stíhačů.

  John C. Meyer z 352. stíhací skupiny se u Prenzlau málem stal obětí stíhacího souboje. Když spatřil formace B-17 obklopené výbuchy, se dvěma letkami od 487. perutě se tam vydal na průzkum. Po přiblížení spatřil ve vzduchu několik padáků a poté i tři houfy nepřátelských letadel. První dva, které spatřil, mu zmizely v husté mlze, ale jedné Bf 109 ze třetí skupiny se nepodařilo dostat včas pod příkrov mlhy a Meyer ji jednou dávkou zapálil. Poté, co sledoval její havárii, spatřil letiště s bombardéry. Provedl na ně útok, při kterém zničil He 177. Když se od letiště vzdaloval, zaútočila na něj Bf 109 a Meyerovi se podařilo uniknout jen díky sérii prudkých manévrů, provedených v natolik malé výšce, aby si na okamžik myslel, že se musí havarovat. Meyer se však vrátil do Bodney a dokončil poslední misi svého prvního operačního turnusu s nárokem, který zvýšil jeho skóre na 15,5 vítězství, z toho 8,5 vzdušných.

  Osmá letecká armáda při misi 12. května 1944 ztratila celkem 46 bombardérů. Letecké boje však byly zároveň jedním z nejhorších dnů pro Jagdwaffe, která hlásila ztrátu 61 stíhaček. Albert Speer o tomto úderu ve svých pamětech napsal: „Toho dne byla technologická válka rozhodnuta." Speer nařídil opravě závodů na syntetická paliva nejvyšší prioritu. Dělníci pracovali na obnovení výroby 24 hodin denně.

  Kapitán Pierce McKennon byl jedním z nejdéle sloužících pilotů u 4. stíhací skupiny, přišel v roce 1943 a létal bojové mise až do konce války. (USAF official)

  
  

  Ve dnech 28. a 29. května se bombardéry Osmé letecké armády vrátily, aby zasáhly nově opravená zařízení, zatímco Patnáctá letecká armáda zasáhla Ploesti svými dosud největšími útoky. Odposlechy ULTRA v červnu potvrdily, že výroba benzinu byla snížena na polovinu. Po těchto útocích Speer sdělil Hitlerovi, že pokud bude nepřítel v těchto útocích pokračovat i v létě, nebude mít Německo do podzimu možnost ve válce pokračovat.

  Do invaze zbýval týden a před vítězstvím v Normandii měly přijít rozsáhlejší boje. Strategické bombardování konečně našlo cíl, který měl změnit válku.

  V polovině června se Spojenci pevně usadili na pobřeží Normandie. Generál Spaatz zopakoval svou žádost, aby bylo Osmé letecké armádě povoleno obnovit útoky na palivový průmysl. Eisenhower mu dal písemné povolení odklonit bombardéry od přímé podpory invaze ve dnech, kdy bylo nad Německem dobré počasí a kdy nebyla potřebná účast bombardérů na útocích proti „Crossbow" (německá odpalovací stanoviště V-1) nebo pro podporu pěchoty.

  Závody na výrobu syntetických paliv se nacházely v blízkosti uhelných ložisek v Porúří, ve Slezsku, jižně od Berlínu a u Lipska. Tyto závody vyráběly 75 % celkových německých zásob pohonných hmot: z toho bylo 85 % vysoce kvalitní nafty a benzínu a veškerý letecký benzin.

  Téměř třetina této produkce byla soustředěna v obrovském závodě Leuna u Merseburgu a Politz, 70 mil (cca112 km) severovýchodně od Berlína. Pět dalších závodů umístěných ve středním Německu vyrábělo další třetinu.

  Továrna Leuna měla 250 budov na ploše tří čtverečních mil (7,7, km2) a zaměstnávala 35 000 dělníků, z toho 10 000 otroků nebo válečných zajatců. Objekt takové velikosti měl být snadno zasažen přesným bombardováním, ale německá ochrana spočívala v tom, že ze stovek malých zařízení stoupal mastný černý dým, který znemožňoval viditelnost. Kromě toho existovaly falešné budovy, které byly postaveny mimo závod, a které byly bombardovány stejně jako závod samotný. Továrnu chránilo 600 protiletadlových kanónů ráže 88 mm podporovaných radarem a zároveň se v oblasti nacházely základny několika stíhacích jednotek Luftwaffe.

  Merseburg se stal pro posádky bombardérů známý jako "Mercilessburg" (pozn. red.: hrátka se slovy se základem slova nemilosrdný). Lt. Tom Landry, který se později stal hlavním trenérem týmu Dallas Cowboys, odlétal většinu svých misí v kampani proti palivovým cílům, vzpomínal, že oblohu nad městem a továrnou vyplňoval „rozzlobený černý oblak vybuchujícího flaku".

  55. stíhací skupina se v létě 1944 vzdala svých P-38 a přešla na P-51. (USAF official)

  
  

  Letouny B-17 a B-24 shazovaly především 250librové bomby, které nebyly dostatečně silné, aby zničily železobetonové stěny chránící skladovací nádrže, kompresory a další stroje. Tyto lehčí bomby také dovolovaly německému personálu efektivnější hašení požárů, protože ty byly méně intenzivní a netrvaly tak dlouho, ve srovnání s ničivým účinkem 4000librových "cookies" RAF, které způsobovaly většinu škod.

  V létě 1944 často přicházelo špatné počasí, které bránilo bombardérům v častém návratu k těmto cílům. Němci dokázali během čtyř až šesti týdnů uvést závody zpět do výroby, byť ve snížené kapacitě. Ke konci kampaně už byli plánovači letectva, využívající zintenzivněný fotoprůzkum, schopni načasovat útoky tak, aby se shodovaly s obnovením výroby.

  Útok v rámci války o benzín 20. června 1944 byl veden proti obrovskému závodu v Politz. Podporu v oblasti cíle poskytovala 4. stíhací skupina. Na bombardéry zaútočilo padesát Me 410 od ZG 76, některé z nich nesly mohutné 50 mm protitankové kanóny. Byly doprovázeny Bf 109. Luftwaffe ztratila dvanáct Me 410, které padly za oběť Debden Eagles a dalším skupinám.

  Při této misi byl ztracen Jim Goodson, který vedl svou 336. peruť ve zbrusu novém letounu P-51D. Když Goodson cestou domů zahlédl na letišti v Neubrandenburgu německé letouny, navedl peruť do přízemního útoku. Vybral si Do 217, ovšem jeho Mustang dostal zásah do chladiče. S prudce stoupající teplotou motoru Goodson nouzově přistál na letišti a byl brzy zajat. Protože Mustang vypadal ze vzduchu nepoškozeně, ostatní členové letky jej ostřelovali, zatímco se Goodson a ti, kteří ho přišli zajmout, vrhli na zem. V době své ztráty byl Goodson vedoucím esem 8. stíhacího velitelství. Se 14 vzdušnými vítězstvími a 15,5 sestřely na zemi zůstal nejlepším esem 4. stíhací skupiny.

  První mise 8. letecké armády v rámci operace "Frantic" se uskutečnila 21. června 1944. Kromě jiných, 1. bombardovací divize poskytla 163 B-17. Jejich doprovod k cíli provedlo 72 P-38 z 364. a 55. stíhací skupiny a 38 P-47 z 353. stíhací skupiny. Don Blakeslee vedl 4. stíhací skupinu o třech perutích po 16 letounech, posílených 16 dalšími P-51 ze 486. perutě 352. stíhací skupiny. Setkali se se svými bombardéry ještě předtím, než ty zaútočily na cíl, a letěli s nimi do Poltavy na Ukrajině, což byl let dlouhý 1 600 mil (2 575 km).

  S P-51D-15 "Missouri Armada" 357. stíhací skupiny létal Capt. John B. England. (USAF Official)

  
  

  Krátce poté, co vyzvedli bombardéry nad polským Lezno, zaútočilo na bombardéry nad Siedlice třicet Bf 109. Cpt. Frank Jones a Lt. Joseph Lang získali po jedné, čímž se oba stali esy. Lt. Frank Sibbett z 335. perutě byl sestřelen a zahynul. Don Blakeslee navigoval skupinu – jak později s hrdostí vzpomínal – se čtyřmi mapami a náramkovými hodinkami, a dovedl ji do Poltavy, kde přistáli ve 14:50, což byl jeho přesný ETA (red: předpokládaný čas přistání). Vedení jednotky přes Evropu považoval za největší úspěch své válečné kariéry. Ralph Hofer, který se opět zatoulal na vlastní pěst, se nedokázal znovu připojit ke skupině a ztratil se. Přistál nečekaně v Kyjevě, kde ho Rusové podrobili pečlivému výslechu, než ho druhý den nechali přeletět do Poltavy.

  Američané nevěděli, že je sleduje Ju 88, který se oddělil od hlavních sil a zamířil na východ. Té noci Luftwaffe uskutečnila jednu ze svých posledních rozsáhlých bombardovacích misí. Zasáhla poltavské letiště a zničila mnoho letounů B-17 - polovinu těch, které byly na letišti.

  Vzhledem k tomu, že většina Jagdwaffe byla v Normandii, nenašly mise nad Německem větší leteckou opozici až do 18. července. V ten den 352. stíhací skupina doprovázela bombardéry na cíle v Peenemünde a Zinnowitz, když narazila na smíšené síly asi čtyřiceti Me 410 a Ju 88 s vrchním krytím dvaceti Bf 109, které bombardéry pronásledovaly. Přesila 486. a 487. perutě zaútočila a rychle je rozprášila, zatímco Bf 109 se ujala 328. peruť.

  George Preddy, jehož série dalších vítězství odstartovala koncem června, kdy vyměnil svůj P-51B „Cripes A'Mighty II" za jeden z novějších P-51D, jež pojmenoval „Cripes A'Mighty III", si připsal dva zničené Ju 88, třetí pravděpodobný a další dva poškozené, spolu se zničeným Bf 109.  Tím se jeho skóre vzdušných vítězství zvýšilo na 14,5 a byl uznán jako vedoucí eso skupiny.

  Dne 19. července narazila 4. stíhací skupina nad Mnichovem na několik Bf 109. Poručíci Ira Grounds a Francis Grove z 336. perutě dostali dva, respektive jednoho nepřítele. Lt. Curtis Simpson, jehož P-51B po poškození během boje ztratil chladící glykol, později vzpomínal: „Tento doprovodný let byl šestým přímým letem, který jsme k Mnichovu uskutečnili během šesti dnů, ale byl to první let, při kterém došlo k nějakému střetu. Přepadla nás skupina stodevítek a bojovali jsme s nimi až do Rakouska. Letěl jsem na plný plyn příliš dlouho a vypadl mi elektrický systém na chladicích klapkách. Když se zavřely, motor se přehřál a já přišel o všechnu chladicí kapalinu, Kdybych nebyl tak blízko Švýcarska, skončil bych jako válečný zajatec, nebo bych byl mrtvý. Hledal jsem místo k přistání, protože jsem nechtěl skákat. Našel jsem takovou krátkou louku, na které byly bílé cedule, tak jsem si řekl, že bych to měl zkusit. Neměl jsem jinou možnost. Použil jsem plné klapky bez výkonu motoru a přistál jsem lehce na zadní kolo. Když jsem přistával, nikdo tam nebyl, ale jakmile jsem zastavil, už tu byli Švýcaři. Měli podobné helmy jako Němci a já si nebyl jistý, kde jsem. Postavil jsem se v kabině se zdviženýma rukama a zeptal se, jestli jsou to Švýcaři. Naštěstí řekli, že ano!" Simpsonův Mustang byl později opraven a převzat do stavu švýcarského letectva.

  Dne 6. srpna doprovázela 357. stíhací skupina další misi Frantic do Sovětského svazu. Převzala ochranu B-17 poté, co zasáhly montážní závod Focke-Wulf v Rahmelu. Bombardéry doprovázela 55. stíhací skupina vedená novým velitelem jednotky Johnem D. Landersem, při jeho prvním bojovém letu s P-51. Během mise do Gydiny a zpět do Anglie jednotka urazila 1 595 mil (2567 km) za sedm letových hodin.

  Nad Polskem se devět Bf 109 od JG 51 vydalo za bombardéry, ale letka Lt. Roberta Shawa je odřízla. Shaw jeden z nich sestřelil v plamenech, zatímco velitel jednoho elementu Lt. "Bud" Nowlin pronásledoval stíhačku, kterou pilotoval Hauptmann Gunther Schack, Staffelkapitän 7./III./JG.51. Schack se s Nowlinem pustil do souboje. Výstřel zasáhl chladič Bf 109 a ten vypustil spršku chladicí kapaliny, načež letoun zpomalil tak dramaticky, že ho Nowlin předstihl. Při letu vedle Schacka si Nowlin uvědomil, že musí šetřit palivem. Zamával a stoupal pryč, a až po 40 letech zjistil, že krátce poté Schack z letounu vyskočil.

  V ten samý den zažil George Preddy svůj nejúspěšnější bojový let. Když byla skupina večer předtím informována, že mise 6. srpna bude kvůli počasí zrušena, Preddy strávil noc popíjením a hraním kostek, vyhrál 1 200 dolarů a opil se. Spal hodinu, když ho probudila zpráva, že se mise přeci jen konat bude. Nejenže měl velkou kocovinu, ale navíc měl tuto misi vést! Strávil 30 minut v kokpitu dýcháním čistého kyslíku, aby si pročistil hlavu, ale i tak se během letu nad mořem v kokpitu pozvracel.

  O devadesát minut později se bombardéry blížily k Hamburku, když bylo spatřeno třicet Bf 109, které pronásledovaly bombardéry. Preddy vedl Bílou letku k útoku zezadu. Později hlásil: „Zahájil jsem palbu z 300 metrů na jeden letoun poblíž zadní části formace a dosáhl jsem mnoha zásahů kolem kokpitu. Nepřátelský letoun šel na zádech a v plamenech k zemi. V té době se ztratil Lt. Doleac, poté, co sestřelil Me 109, která se pověsila na ocase Lt. Heyera". Preddy a Heyer pokračovali v útoku. Preddy se dostal za svého druhého protivníka a dosáhl zásahů kolem kořenů křídla, čímž 109 zapálil. „Šel po hlavě dolů a pilot ve výšce dvaceti tisíc stop vyskočil." Heyer sestřelil další Bf 109.

  Nepřátelská formace se držela pohromadě a piloti prakticky nepodnikali žádné úhybné manévry, když se celé hejno snažilo manévrovat a útočit na bombardéry. „Pokračovali jsme v útoku na zadní sekci a já jsem zblízka vystřelil na dalšího. Kouřilo se z něj a viděl jsem, jak začíná padat a pod námi se rozpadat na části". Do boje se zapojila další letka P-51. „Vystřelil jsem na další 109 a dosáhl toho, že po krátkém výbuchu vzplanul. Spirálovitě se snášel dolů v plamenech." Přesto Němci zůstali pohromadě, když prováděli levou zatáčku, aby se pokusili o další útok. „Pustil jsem pěknou dávku do dalšího, takže vzplanul a stočil se dolů. Nepřátelské letouny teď byly ve výšce pět tisíc stop." Jeden se stáhl doleva ve snaze zasáhnout Preddyho. „Byl jsem s nimi teď úplně sám, tak jsem šel po té jediné 109 dřív, než se mi stihla dostat na ocas. Vypálil jsem neúčinnou dávku, což způsobilo, že se z něj trochu zakouřilo. Stáhl jsem se do strmého stoupání vlevo nad něj a on stoupal za mnou. Přitáhl jsem co nejtěsněji a stoupal". Nepřátelský pilot zahájil neúčinnou palbu, když ho Preddy v přiblížení předstihl. „Spadl doleva a já jsem klesl za něj. Když jsem vypálil krátkou dávku a on dostal mnoho zásahů, odhodil překryt kabiny. Když jsem se protáhl kolem, pilot se ve výšce sedmi tisíc stop vyskočil. Ztratil jsem kontakt s přátelskými i nepřátelskými letouny, a tak jsem zamířil domů."

  George Preddy právě sestřelil šest nepřátelských stíhaček v jednom boji. Byl to rekord na evropském válčišti.

  P-51D-10 "Pauline" od 339. stíhací skupiny. Jako jedna z posledních stíhacích skupin, která se připojila k 8. stíhacímu velitelství, se 339. FG prosadila jako specialisté na pozemní útoky, když Luftwaffe kvůli nedostatku paliva omezila své létání. (oficiální text USAF)

  
  

  Když Preddy přistál, stále ještě trpěl následky předchozí pitky. Když odsunul překryt kabiny, všichni chtěli znát jeho skóre. Jeho první slova však byla: „Tohle už nikdy!" S tím, že jeho skóre nyní bylo 28, z nichž 24 získal v P-51, se stal vedoucím esem na Mustangu. Za svou rekordní misi byl vyznamenán DSC a dostal 30 dní dovolené doma.

  Protože se stíhačky Fw 190A-8/R2 Sturmbock stávaly účinnějšími, 8. stíhací velitelství vysílalo před bombardéry stíhací jednotky tak, aby našly a rozbily formace Sturmgruppen.

  15. srpna zaútočila II./JG 300 na 303. bombardovací skupinu "Pekelných andělů", když zjistila, že bombardéry míří na Wiesbaden nedaleko Trieru. Sturmbocky se vynořily z mraků a sestřelily devět B-17 ze spodní části formace. O několik minut později našly Bf 109G od I./JG 300 B-24 466. bombardovací skupiny poblíž Meppelu a sestřelily ji čtyři letouny. Bránící se střelci si nárokovali čtyři Fw 190, respektive devět Bf 109. Dne 16. srpna IV./JG 3 zaútočila na 91. bombardovací skupinu poblíž Halle a ve čtyřminutovém souboji si nárokovala šest B-17 výměnou za šest Fw 190.

  Dne 24. srpna byl při podivném incidentu zasažen Maj. John T. Godfrey ze 4. stíhací skupiny při incidentu "přátelské palby". Godfrey, který vedl 336. peruť, spatřil transportní Ju 52/3m na letišti v Nordhausenu. Vedl útok a čtyři z nich zasáhl. Jeho wingman Lt. Melvin Dickey zasáhl tři. Lehký flak byl intenzivní a Godfrey kličkoval, aby se pro flak stal nesnadným cílem. Přitom se mu podařilo vletět do Dickeyho palebného pole, když ten zahájil palbu na čtvrtý pozemní cíl. Godfreyho P-51 byl zasažen do motoru a chladicího systému. Jak později Godfrey vzpomínal, „s ručičkou teploměru za rohem“ se mu podařilo přistát na poli za letištěm, dostat se z letounu, který začal hořet a dosáhnout úkrytu ještě před příchodem nepřátelských jednotek, přestože utrpěl řezné rány na hlavě a na noze.

  V době, kdy byl Godfrey sestřelen, byl spolu s Jimem Goodsonem s 29,88 vzdušnými a pozemními vítězstvími vedoucím esem 4. stíhací skupiny. Po třech dnech na útěku a 13 kilometrech chůze se pokusil svézt ve vagonu u Nordhausenu, byl ale zajat železničními strážemi. Později napsal, že být zajat a strávit osm měsíců jako válečný zajatec bylo „to nejlepší, co se mi mohlo stát", protože byl posedlý touhou stát se nejlepším esem na evropském válčišti. „Zajetí mě naučilo, co je v životě opravdu důležité,“ řekl.

  Dne 11. září provedla Jagdwaffe nejsilnější protireakci vůči bombardérům od 28. května. Proběhla také další mise "Frantic", při níž 75 B-17 z 96. a 452. bombardovací skupiny bombardovalo Chemnitz a poté se vydalo na východ v doprovodu 20. stíhací skupiny. Ačkoli nedošlo k žádné nepřátelské odpovědi, musely si jednotky proklestit cestu nepříznivým počasím, aby přistály na letištích v Ukrajině. Cestou do Itálie bombardéry zasáhly cíle v Maďarsku a do 17. září byly zpět v Anglii.

   Ostatní doprovodné skupiny prošly 11. září vzrušujícím děním. Jeden z proudů bombardérů zaútočil na továrnu Leuna v "Mercilessburgu". "Krvavá stovka", 100. bombardovací skupina, byla zasažena celou Sturmgruppe a v pětiminutovém boji šlo dolů 13 B-17. Nebýt včasného příletu Mustangů 339. stíhací skupiny, mohl být výsledek horší, ale P-51 sestřelily mnoho nepřátelských stíhaček. Zasažena byla také 92. bombardovací skupina, která ztratila osm bombardérů, a několik dalších bylo tak těžce poškozeno, že nouzově přistály ve Francii. Celkově si američtí stíhači připsali za tento den neuvěřitelných 116 vítězství.

  Dne 12. září bombardéry zasáhly továrnu na syntetické palivo u Magdeburku. Jagdwaffe se opět předvedla, bombardovací skupiny hlásily ztráty 23 B-17. Celkem bylo ztraceno 43 bombardérů, ale navzdory těmto nepřátelským úspěchům se američtí stíhači vrátili s nároky na 125 sestřelených protivníků.

  Dne 13. září si Mustangy připsaly 150 sestřelů. Známá jména z předchozího roku byla pryč, vrátila se domů po skončení svého turnusu nebo byla sestřelena. Jejich náhrada demonstrovala výsledek silného výcvikového programu vytvořeného v předchozích dvou letech zpět ve Spojených státech.

  Do této doby ztráta pravidelných dodávek leteckého benzinu v důsledku zničení továren na syntetická paliva způsobila, že Luftwaffe byla schopna pouze příležitostných operací, když se jejím jednotkám podařilo shromáždit dostatek benzinu k uskutečnění bojového letu.

  Kampaň proti syntetickým palivům, která proběhla v létě 1944, byla první skutečnou zkouškou názoru, že přesné bombardování za denního světla může fatálně narušit německou ekonomiku. Osmá letecká armáda uskutečnila 28 misí v červnu, 27 v červenci, 23 v srpnu a 15 v září – tak rychle, že některé osádky bombardérů absolvovaly svých 35 misí za pouhých několik měsíců – přičemž většina misí byla zaměřena na syntetický průmysl.

  Kampaň nakonec vyhrálo kobercové bombardování komplexů, které způsobilo poškození hned několika továren najednou. Bylo nad síly německé opravárenské organizace, aby je vrátila, byť jen na skromné procento výroby před kampaní. V září činila produkce syntetického benzínu devět procent produkce z května a ropná pole v Ploesti byla v rukou Sovětů. Německý letecký průmysl dosáhl v září nejvyšší měsíční produkce, ale drtivá většina vyrobených letadel kvůli nedostatku paliva nikdy nevzlétla.

  V průběhu kampaně ztratila 8. letecká armáda téměř polovinu svých operačních bombardérů: 1022 letounů B-17 a B-24 a 665 letounů P-38, P-47 a P-51. Ačkoli míra ztrát činila 1,5 procenta během 35 misí ve srovnání s 3,6 procenta během 25 misí během „bitvy o Německo" na jaře téhož roku, každý letec 8. letecké armády měl stále šanci jedna ku třem, že bude během svých misí zabit nebo zajat.

  Po válce řekl Albert Speer svým vyšetřovatelům, že kdyby spojenecké letectvo v létě 1944 učinilo tyto továrny svým jediným cílem, mohlo by za osm týdnů přinutit Němce ke kapitulaci, což by letcům umožnilo splnit si sen o vítězství ve válce. I tak, to, čeho bylo dosaženo, pravděpodobně zkrátilo válku v Evropě o šest měsíců.

   

  Poznámka redakce: za historickou, termionologickou a technickou správnost článku ručí autor.

• Letecká vojna na Ukrajine

  Všimnite si patinu na tomto ukrajinskom MiG-29.

  
  

  Ruské letiská pod paľbou

  Text: Miro Barič

  
  

  V sledovanom období od 1. 5. do 31. 5. sa Rusi pokúsili otvoriť nový front v smere na Charkov. Dopadlo to ako vždy. Ukrajina zatiaľ zintenzívnila kampaň proti ruským letiskám. Cieľom boli aj protivzdušné systémy, radary a sklady bômb a paliva. Zdá sa, že si pripravuje pôdu pre očakávané nasadenie stíhačiek F-16.

  
  

  Ofenzíva proti Charkovskej oblasti sa začala v piatok 10. 5. Rusi na ňu zhromaždili okolo 50-tisíc vojakov. Ukrajinci toto hromadenie síl pri svojich hraniciach videli, mali však len obmedzené možnosti proti nim zasiahnuť. Západ totiž dovolil používať zbrane, ktoré dodal, len na území Ukrajiny.

  Rusi na začiatku rýchlo postupovali, čo vyvolalo zdesené komentáre v západnej tlači a kritiku, prečo Ukrajina toto územie neopevnila. Nuž, skúste stavať opevnenie tesne pri hraniciach a pod dohľadom ruského delostrelectva... V skutočnosti sa prvá ukrajinská línia nachádzala asi 10 km od hranice a Rusi ju nikdy neprekročili. Pohraničné pásmo bolo akousi šedou zónou, v ktorej hliadkovali len malé jednotky.

  Ruský postup sa sústredil na mesto Vovčansk severovýchodne od Charkova a obec Lypci, ktorá leží o kus západnejšie. Mali tak vzniknúť akési dve ramená klieští, ktorých konečným cieľom mal byť práve Charkov – alebo aspoň odlákanie ukrajinských jednotiek z iných oblastí frontu. Nič z toho sa však nepodarilo. Na iných úsekoch sa ruský postup nijak nezrýchlil a aj v Charkovskej oblasti dosiahol za cenu veľkých strát obsadenie len pár opustených dedín. Na konci sledovaného obdobia dokonca začali Ukrajinci Rusov vytláčať späť.

   

  Západné rakety na Rusko?

  Toto charkovské dobrodružstvo predsa len malo jeden významný dôsledok, hoci iný, ako si Rusi predstavovali. Väčšina západných krajín zrušila obmedzenia, ktoré Ukrajincom zakazovali používať ich zbrane proti ruskému územiu. Výsledkom bolo napríklad zničenie batérie S-300 v Belgorodskej oblasti. Práve rakety S-300 v nastavení zem-zem predtým Rusi často používali na ostreľovanie Charkova a zabíjanie jeho obyvateľov.

  Na prvé počutie to znie až príliš optimisticky. Postupne sa však vynorili podrobnosti a v skutočnosti USA uvoľnili svoje obmedzenia iba minimálne. Proti ruskému územiu môžu Ukrajinci používať len bežné rakety GMLRS z raketometov HIMARS s dosahom okolo 80 km. Raketami ATACMS s dosahom 300 km na Rusko útočiť nemôžu. Dôležité veliteľské stanovištia tak má ruská armáda mimo ukrajinský dostrel. Obmedzené sú aj oblasti, ktoré môže Ukrajina ostreľovať a najmä musí veľmi starostlivo vyberať ciele. Môže zasahovať iba tie jednotky, ktoré z ruského územia aktívne útočia na to ukrajinské. Na ruskom území tak Ukrajina naďalej bojuje najmä dronmi vlastnej výroby a západné rakety používa proti okupovanému územiu, pričom sa sústreďuje najmä na Krym.

   

  Útoky na letiská

  V sobotu 27. 4. drony zasiahli leteckú základňu Kuščevskaja v ruskom Krasnodarskom kraji. Bol pritom poškodený jeden Flanker (Su-27 alebo Su-35) a jedno lietadlo neidentifikovaného typu bolo zničené. Omnoho väčší význam však mal zásah skladu so sadami krídel pre navádzané kĺzavé bomby, ktorý bol úplne zničený. Ruské letectvo týmito bombami už niekoľko mesiacov útočí na ukrajinské frontové pozície, takže ich likvidácia je vítanou pomocou pre obrancov v zákopoch.

  V utorok 30. 4. zasiahlo 12 rakiet ATACMS ciele v okolí leteckých základní Džankoj a Gvardejskoje na okupovanom Kryme.

  Masívne škody utrpelo letisko Belbek na Kryme v stredu 15. 5. po zásahu raketami ATACMS. Úplne zničené boli dve stíhačky MiG-31 a jedno lietadlo neidentifikovaného typu. Jeden Su-27 bol poškodený a ďalšie tri Su-27 boli pravdepodobne poškodené. Zničený bol aj jeden MiG-29. V tomto prípade išlo o jednu z pôvodne deviatich ukrajinských stíhačiek, ktoré boli Rusmi zajaté na základni Belbek pri okupácii Krymu ešte v roku 2014. Odvtedy stálo na tom istom mieste v stave neschopnom letu. Okrem toho po zásahu kompletne vyhorel sklad paliva, čo je veľkou ranou pre schopnosť ruského letectva operovať z Belbeku. Bez potrebnej infraštruktúry je to totiž len betónová dráha bez možnosti rýchlo pripraviť lietadlá na bojovú misiu. Poslednou ranou bolo zničenie batérie protivzdušného systému S-400. Fotografie tejto batérie sa objavili aj na sociálnych sieťach. Zásahy lietadiel zas potvrdili satelitné zábery.

  Cieľom útoku ukrajinských dronov sa v nedeľu 19. 5. opäť stala aj základňa Kuščevskaja. Bol pri tom zničený jeden Flanker (Su-27 alebo Su-35), ktorý podľa výrazného bielo-modro-červeného sfarbenia pôvodne patril akrobatickej skupine Russkije Vitjazi (Ruskí rytieri). Poškodený bol aj jeden Su-34. Aj v tomto prípade je zasiahnuté lietadlá vidieť na satelitných záberoch. Po útoku väčšina ruských lietadiel túto základňu opustila.

  V stredu 22. 5. zasiahlo päť rakiet ATACMS protivzdušnú batériu systému S-400 na letisku Mospino v Doneckej oblasti. Zničený bol radar, riadiace stredisko a dve odpaľovacie zariadenia, jedno odpaľovacie zariadenie bolo poškodené.

   Systém S-400 zničený 15. 5. na letisku Belbek na Kryme.

  Satelit spoločnosti Maxar zachytil deň po útoku na letisko Belbek vraky dvoch stíhačiek MiG-31.

  Dvojica MiG-31 na ilustračnej snímke ruského ministerstva obrany.

  Sklad paliva na základni Belbek pred a po útoku na satelitnom zábere spoločnosti Maxar.

  Zničený neletuschopný ex-ukrajinský MiG-29 na letisku Belbek.

  Zlikvidovaný sklad so sadami pre kĺzavé bomby na základni Kuščevskaja.

  Na základni Kuščevskaja bol 19. 5. zničený Flanker vo farbách akrobatickej skupiny Russkije Vitjazi. Hornú fotografiu urobila spoločnosť Planet Labs 5. 5. a dolná vznikla 23. 5.

  
  

  Zničený vo vzduchu

  Spolu ruské letectvo za mesiac stratilo na zemi šesť lietadiel a ďalších päť bolo poškodených. Vo vzduchu prišlo len o jeden stroj, aj v tomto prípade to však bola významná strata. Išlo o Su-34 s označením RF-95002 a trupovým číslom „červená 21“, ktorý bol zničený počas bojového letu v pondelok 6. 5. pri meste Valujki v Belgorodskej oblasti. Patril 47. pluku bombardovacieho letectva zo 105. zmiešanej leteckej divízie. Jeho posádka Jevgenij Kuznecov a Vladimir Strelkov sa nestihla katapultovať a obaja letci zahynuli. Podľa ruských zdrojov patrili k najskúsenejším pilotom. Aj lietadlo malo za sebou celý rad bojových misií, ktoré symbolizovali červené hviezdičky pod kabínou. Prvé pribudli už v Sýrii.

  Okrem toho Ukrajina ohlásila v sledovanom mesiaci zostrelenie siedmich bitevných lietadiel Su-25 a jedného vrtuľníka Ka-52, no tieto straty neboli zatiaľ potvrdené. V jednom prípade však existuje nezreteľné video, ktoré má zachytávať práve zásah ruského Su-25.

   Su-34 s označením RF-95002 a trupovým číslom „červená 21“ bol zničený 6. 5. Pod kabínou sú symboly bojových misií.

  
  

  Palivo v zameriavači

  Okrem útokov na letiská pokračovala Ukrajina aj v ničení rafinérií, strategických podnikov a ďalších významných objektov. V Luhansku bol v piatok 10. 5. raketami ATACMS úplne zničený najväčší sklad paliva v celej Luhanskej oblasti.

  Veľký útok prišiel v noci z 11. na 12. 5., keď drony ukrajinskej vojenskej rozdviedky GRU opakovane zasiahli rafinériu vo Volgograde, približne 475 km od frontovej línie. Zároveň boli napadnuté aj železiarne v Novolipecku a ďalšia rafinéria v Kaluge. Už o deň neskôr bol strelami Storm Shadow zasiahnutý rozsiahly radarový komplex na Kryme.

  V piatok 17. 5. sa cieľom sústredeného útoku stala rafinéria v Tuapse na juhu Ruska. Ukrajinci využili diery v ruskej protivzdušnej obrane a vyslali spolu 80 dronov, ktoré leteli v kolóne za sebou. Tá istá rafinéria bola vážne poškodená dronmi už v januári tohto roka a jej opravy trvali do apríla.

  Vo štvrtok 23. 5. ráno bola dronmi zasiahnutá ruská radarová stanica Voronež-DM v Krasnodarskom kraji, ktorá slúžila na včasnú detekciu nad horizontom. Došlo k tomu 430 km od frontovej línie. Uvádzaný dosah radaru bol až 6000 km.

  V Luhansku sa v pondelok 27. 5. stalo cieľom rakiet ATACMS staré letisko, ktoré bolo dlho nepoužívané a teraz slúžilo Rusom na dovážanie a skladovanie zásob. Podľa obrovského požiaru, ktorý na dráhe letiska vypukol, bol zničený sklad paliva.

   

  Bomby na vlastných

  Svoje územie si ostreľovali aj Rusi, hoci nechtiac. V nedeľu 4. 5. dopadla na Belgorod kĺzavá bomba, ktorej cieľom mal byť Charkov. Poškodila okolo 30 domov a došlo aj k civilným obetiam na životoch.

  Za tri mesiace zhodili ruské vzdušné sily na vlastné územie 46 bômb FAB-250 a FAB-500. Len v Belgorodskej oblasti ich 18. 5. dopadlo spolu osem. Ide pritom o informácie z ruských médií, ktoré útok na Ukrajinu podporujú. Následne 20. 5. dopadli štyri kĺzavé bomby na Šebekino, ktoré leží na ruskej strane hranice oproti ukrajinskému Vovčansku. Pre ruských civilistov je veľkým šťastím, že väčšina týchto bômb nevybuchne, zrejme nie sú odistené pri chybnom alebo núdzovom odhodení.

  Ku kontroverznej udalosti došlo v Belgorode v nedeľu 12. 5., kedy bol zasiahnutý panelový dom na sídlisku. Jeho časť sa zrútila okamžite, zvyšok padol na záchranárov, ktorí hľadali obete v troskách. Zahynulo najmenej 15 ľudí a 20 bolo zranených. Nie je však jasné, čo dom zasiahlo. Podľa rôznych ruských zdrojov išlo o raketu ATACMS, Točka-U, Vilha alebo navádzanú bombu Hammer. Spomínal sa aj český raketomet Vampir. Časť ruských zdrojov priznávala, že dom nebol zasiahnutý úmyselne, pretože naň mali dopadnúť zostrelená raketa. Dom však nebol zasiahnutý z ukrajinskej strany, na nej totiž ostali okná na susedných vchodoch neporušené. Výbuch nastal na strane z ruského vnútrozemia, kde boli aj susedné okná rozbité. S najväčšou pravdepodobnosťou tak na panelák dopadla raketa ruskej protivzdušnej obrany. Pre úplnosť treba dodať, že sa objavili aj konšpiračné teórie o tom, že dom vyhodila do vzduchu ruská tajná služba. Podobné podozrivé výbuchy totiž predchádzali aj prvému nástupu Putina do funkcie v roku 2000. Teraz bol „zvolený“ opäť. Praktickým výsledkom jeho piateho funkčného obdobia je výmena na poste ministra obrany. Sergej Šojgu odišiel a nahradil ho Andrej Belousov.

   Ruská bomba, ktorá dopadla na dom v ruskej Belgorodskej oblasti.

  Panelák zničený v Belgorode 12. 5.

  Radarovú stanicu Voronež-DM zasiahli ukrajinské drony 23. 5.

  
  

  Súboje člnov s vrtuľníkmi

  Ukrajina pokračovala v operáciách námorných dronov. Okrem útokov na ruské lode ich začala používať aj s netradičnými zbraňami. Drony vybavené raketometmi Grad ostreľovali pobrežie Krymu. A v pondelok 6. 5. boli zverejnené zábery súbojov ukrajinských dronov s ruskými hliadkovými helikoptérami. Na jednom videu ruský vrtuľník Kamov Ka-29 strieľa z guľometu na ukrajinský námorný dron v zálive Vuzka na Kryme. Dlhý súboj sprevádzalo divoké manévrovanie oboch strojov, no napokon bol čln zasiahnutý a začal horieť.

  Druhý súboj sa však skončil nerozhodne. Námorný dron bol totiž vybavený protilietadlovou raketou R-73 alebo R-60, ktorú niesol na koľajnici na chrbte trupu. Keď naň ruský vrtuľník Mi-8 zaútočil, odpálil naň túto raketu. Tá síce minula, ale helikoptéra sa radšej stiahla do bezpečia.

  Námorné drony v sledovanom období potopili najmenej jeden ruský rýchly čln a mali zasiahnuť aj jednu ruskú mínolovku. Korveta Ciklon triedy Karakurt mala byť v nedeľu 19. 5. zničená raketami v prístave Sevastopoľ.

   Zábery zo súboja ruského Ka-29 s ukrajinským námorným dronom.

  Ukrajinský námorný dron s raketou R-73.

  
  

  Ukrajinské straty

  Aj ukrajinské letectvo utrpelo v sledovanom období straty aj na zemi (hoci nie tak vysoké ako Rusko) a jednu stratu vo vzduchu. V sobotu 11. 5. sa Rusom podarilo odhaliť predsunutú vrtuľníkovú základňu pri Manvelivke v Dnipropetrovskej oblasti. Pri následnom útoku boli na nej zničené dve helikoptéry Mi-24. O život prišli najmenej traja letci – major Anatolij Skiba, nadporučík Oleksandr Atasov a hlavný seržant Serhij Nazarčuk. Všetci mali byť príslušníkmi 11. samostatnej brigády armádneho letectva.

  V dňoch 15., 16. a 18. 5. sa cieľom opakovaných ruských raketových útokov stalo letisko v Myrhorode v Poltavskej oblasti. Zo satelitných snímok sa zdá, že jeden úkryt pre lietadlá dostal prakticky priamy zásah, nie je však jasné, či sa v ňom niečo nachádzalo.

  Následne bolo v stredu 22. 5. opätovne zasiahnuté letisko Dnipro, na ktorom boli v predchádzajúcom mesiaci zničené vyradené lietadlá Jak-40. Tentoraz bola zasiahnutá stíhačka MiG-29. Vzhľadom na silný požiar išlo zrejme o funkčné lietadlo a nie návnadu.

  K jedinej ukrajinskej strate vo vzduchu došlo v piatok 17. 5., keď bol pri útoku na pozemné ciele zostrelený Su-27 z 831. brigády taktického letectva. Skúsený pilot, podplukovník Denis Vasyljuk, zahynul. Na svedomí ho mala raketa R-37 alebo R-77 vypálená ruskou stíhačkou Su-35S.

   Ukrajinský MiG-29 v úkryte.

  Podplukovník Denis Vasyljuk zahynul 17. 5. v kokpite ukrajinského Su-27.

  Ukrajinský Su-24.

  Systém Kub dodaný na Ukrajinu z Česka.

  Ukrajinská OSA AK s raketami R-73.

  FrankenSAM – kombinácia odpaľovacieho zariadenia Buk a rakiet Sea Sparrow.

  
  

  Propaganda vs. realita

  Aby sme neboli obviňovaní, že šírime iba „západnú propagandu“, pridáme aj niečo z tej východnej. Ruské ozbrojené sily oficiálne oznámili, že len od 11. 5. do 17. 5. zničili štyri vrtuľníky Mi-24, šesť stíhačiek MiG-29 a jednu Su-27. Z týchto jedenástich nárokov za týždeň sú potvrdené tri...

  Celkovo od začiatku trojdňovej špeciálnej operácie, ktorá v čase zverejnenia tejto informácie trvala už 816 dní, ohlásili Rusi oficiálne zničenie 601 lietadiel, 274 vrtuľníkov, 24 234 bezpilotných prostriedkov, 522 protilietadlových raketových systémov, 16 058 tankov a iných obrnených vozidiel, 1303 raketometov a 9 635 diel a mínometov. Odkiaľ mala Ukrajina získať takéto množstvo techniky, a ako môže po takýchto stratách naďalej pokračovať v boji, zatiaľ ruská propaganda nevysvetlila.

  Rakúsky odborník a autor mnohých kníh o vojenskom letectve Tom Cooper zverejnil omnoho triezvejšie čísla. Jeho slovenský kolega Miloš Šipoš zostavil tabuľky strát, ktoré sú stopercentne overené a z nich vyplýva, že od 24. 2. 2022 do 18. 5. 2024 Ukrajina prišla o 38 lietadiel všetkých typov a 48 helikoptér. V tom nie sú zarátané vyradené stroje, ktoré boli odstavené na letiskách a tam zničené alebo ukoristené Rusmi.

  Za rovnaké obdobie (teda dva roky a tri mesiace) prišlo ruské letectvo o 99 lietadiel a 117 helikoptér. Je pravdepodobné, že skutočné čísla na oboch stranách budú o niečo vyššie, pretože mnohé straty sa potvrdia až s odstupom niekoľkých mesiacov.

   Umývanie ukrajinskej helikoptéry Mi-8 po prízemnom bojovom lete.

  Ukrajinský vrtuľník Mi-17V-5 bol poškodený črepinami zrejme z prenosnej rakety. Fotkja bola zverejnená 30. 5. Pod ukrajinským výsostným znakom presvitá afganský.

  Hypermarket v Charkove, ktorý bol 25. 5. zasiahnutý ruskou kĺzavou bombou. Zahynulo pri tom 19 ľudí a 65 bolo zranených.

  
  

  Nové posily

  Na záver spomenieme niekoľko noviniek vo výzbroji ukrajinského letectva. Na stíhačkách MiG-29 sa objavili závesníky BRU-61. Každý z nich je za normálnych okolností schopný niesť štyri bomby GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb). BRU-61 sú umiestnené na vnútorných závesných bodoch pod krídlami tesne pri trupe. Nosnosť stíhačky MiG-29 však nie je taká veľká, aby zvládla plnú kapacitu ôsmich bômb GBU-39. Na každom závesníku tak môžu byť maximálne tri, dokopy teda šesť. Objavili sa aj letové snímky, na ktorých MiG-29 nesie päť týchto bômb – tri na jednom a dve na druhom závesníku. Podľa sprievodného popisu je na týchto fotkách dokonca pôvodne slovenský MiG-29, ale to nie je také isté.

  Na samom konci sledovaného obdobia sa objavila správa, že Švédsko dodá Ukrajine dve lietadlá včasnej výstrahy a kontroly Saab 340. Tieto stroje dostali v posledných rokoch vylepšené elektronické systémy, ktoré im poskytujú vyššiu ochranu. Ich radar má dosah proti vzdušným cieľom do vzdialenosti 400 km a dokáže sledovať viac ako 300 cieľov naraz – nielen vzdušných, ale aj námorných a pozemných. Pre chystané dodávky lietadiel F-16 to má veľký význam v tom, že Saab 340 môže pre tieto stíhačky slúžiť ako predĺžené oči. Doteraz ukrajinské letectvo takúto možnosť nemalo a ruská strana mala výhodu v podobe strojov A-50.

  Tieto fotografie údajne zachytávajú pôvodne slovenský MiG-29 s bombami GBU-39.

  Bomby GBU-39 pod krídlom MiG-29.

• S Mustangem v Boleslavi

  
  

  Krátce dlouhý report z Historical Airshow Mladá Boleslav

  Text: Radim Vojta
  Foto:  Petra Nováková

  
  

  V Bolce jsem původně vlastně ani neměl být. Steve mi přidělil Hradec, zbytek byl jeho. Takže když se Hradec přesunul na příští rok, vypadalo to, že letos si s P-51 žádný letecký den neodlétám. Abych byl tedy upřímný, zjistil jsem, že mě to vlastně až tolik nemrzí. Čekalo mě pár vystoupení s Trener Boxem a Pilatusem a to asi na zaplnění roční potřeby exhibovat stačilo. Jenže asi dva týdny před leteckým dnem mi Steve povídá, že mu v tom termínu přišly nějaké domácí povinnosti a že buď vystoupení zruší, anebo jestli bych to nechtěl letět já. Inu, zrovna jsem shodou okolností měl dovolenou, tak proč vlastně ne. 

  
  

  Takže následoval telefonát Ratomíkovi, co se vlastně tak nějak ode mne bude čekat: „Hele uděláte s Mírou Sázavským průlet ve dvojici, on se pak oddělí na sólo akrobacii, a pak ještě na závěr čtyřku s Thunderboltem a Spitfirem“. To mi vcelku dávalo smysl, na 51 lítám poměrně krátce a neměl jsem zatím moc příležitostí nějaký sólo display natrénovat. Jen asi dvakrát jsem si něco zkusil nad letištěm, což mi stačilo ke zjištění, že to fakt není ani Spitfire, ani Jak-3, a že s tím nějaká akrobačka na malém prostoru zase tak snadná nebude. A skupinu, tu dám, lítám je v poslední době dost často.

  Když jsme se doma ráno balili, pochopil jsem hned, jakou novou výzvu Mustang přinesl. Je v něm totiž místo trupové nádrže druhá sedačka, takže ačkoliv jsem se všemožně snažil Janinu přesvědčit, že pokud do Boleslavi pojede vlakem, bude to mít komfortnější, neuspěl jsem. Dobrá, vezmu tě s sebou, řekl jsem jí – ale musíme minimalizovat množství krámů, které sebou povezeme! Žádná večerní róba, šaty na čaj o páté, tři kabelky a dva klobouky. Ale pěkně dvoje trenýrky a nanejvýš rezervní fusekle. Jenže když jsem po příjezdu na letiště koukl do zavazadláku a viděl, kolik místa tam je, došlo mi, že tohle si šeredně odskáču. Zejména když jsem z něj vyndal rezervní ostruhové kolo se slovy, že to si sebou brát nemusíme, hodila po mě žena pohledem, který říkal vše. Tam by se totiž vešlo kromě plné výbavy na víkend klidně ještě i deset párů bot a zimní lyžařská výstroj.

  Je to rebel! Čtyři sudy vyžunkl, tři vypil a jeden znemožnil!

  
  

  Cestu tam jsem po dohodě se Stevem naplánoval přes Sazenou. Doposud jsem neměl příležitost přistát s Mustangem na travnatou dráhu, tak jsem si to chtěl nejdříve vyzkoušet na delším letišti. A hlavně mi vyhovovalo, že RWY 15L/33R má světelnou řadu a délku 840 metrů, zatímco vedle ležící 15R/33L celých 1315 metrů a k tomu ještě dlouhé předpolí o stejném povrchu a únosnosti. Pojal jsem tedy plán, že si vyzkouším přistát na tři body na delší dráhu, ale na úroveň začátku světel – a pokud se mi podaří bez problému zastavit do opačného konce světelné řady, budu vědět, že je 1000 metrů dráhy v Boleslavi pro mě dostačující. A pokud se to nepovede, nic se neděje, budu mít před sebou ještě dalších asi šest set metrů – akorát v tom případě sednu pro jistotu v Mnichově Hradišti a létat budu odtamtud. On sice Mustang v Boleslavi několikrát byl, stejně tak jako Corsair nebo Jak-3, ale byli tam s tím piloti s vět í zkušeností na typu. Já tam byl jakorát se Spitfirem a Hurricanem, ale to se nepočítá, to jsou luční kobylky, těm stačí kdejaká louka. A na P-51D mám zatím jen pár hodin. Náčelník (teda ono se tomu teď říká Vedoucí letového provozu) ze Sazené Honza Šimon mi to schválil, a tak testu nestálo ni  v cestě, kromě mých vlastních vnitřních obav, abych si tam třeba neskočil a neudělal ostudu.

  Naložil jsem tedy Janinu do éra, za pomoci Sucháče a Krechonauta nahodil a po chvíli už jsme si to mašírovali přes Plasy a Rakovník na Sazku. Janina měla prý po vzletu na krajíčku slzičku dojetí, byl to pro ni první let v Mustangu a vlastně premiéra to byla i pro mě, neboť dosud jsem warbirdem nikoho nevezl. Všechny, co jsem dosud lítal, byly sóláky, tak to ani nešlo, pokud bychom si tedy neměli hrát na Tmavomodrý svět a vézt cestujícího na klíně. Štrádovali jsme to nad krajinou pod zasmušilým nebem, Merlin si vrněl, frrrrrnk přes Plasy, kde si Honza Adler vyžádal ovršůt, frrrrnk Aničce and family kolem baráku, frrrrrnk přes Rakovník, pak chvíli nad krajinou mého mládí západně od Kladna, kde tak důvěrně znám všechna pole, protože jsem na ně ve výcviku na stopětce udělal nespočet nácviků nouzáků, frrrrrnk přes Slaný a už je tu střelnice pana Mareše u Velvar, plyn 26 palců, klapky deset, pak dvacet a zařadit se do okruhu na Sazené jako pořadí tři za ultralighty a Senecu, která lítala výcviky na jeden motor. Sakra, to je víc provozu, než jsem čekal. Naštěstí na okruhu to už letí docela pomalu, tak 250 km/h, to se už mezi ostatní provoz nějak vecpat dá. Tak a teď jsem zvědavej, jak to klapne. Kola, klapky, vrtule, finále, rozpočet na úroveň prahu světelné řady, volnoběh, podrovnat na tři body, a hele, ono se to povedlo, tak držet směr, lehce brzdit – a najednou koukám, že stojíme po 750 metrech. Sakra, to jsem ani nečekal! A protože výsledek byl nad očekávaní dobrý a provoz na Sazce větší, řekl jsem si, že ten druhý okruh už ani nepoletím a půjdem rovnou o dům dál – do Boleslavi. Zkusil jsem ještě vzlet na klapky 20. Podle očekávání to vyžadovalo trochu víc pravé nohy k udržení éra ve směru, ale jinak úplně v cajku a ve vzduchu jsme byli snad už po 600 metrech...

  Holky u křídla. Mezi Janinou a Petrou vykukuje šešulka Čermákojc Andulky, která se zatím asi ještě stydí.

  
  

  Přistání v Bolce na dráhu 04 bylo teď již podle očekávání bez problémů, a tak jsme přiletěli jako v podstatě úplně první na Historický letecký den. Vykrámovali jsme všechny naše věci ze sklepa za zadní sedačkou a když asi za hoďku dorazil Míra s druhým Mustošem, jali jsme se vymýšlet program pro tu naši dvojici. Vcelku logicky jsme usoudili, že bude lepší abych byl já na křídle jako dvojka, protože skupiny v posledních letech létám často a zrovna tohle je pozice, na kterou jsem hodně zvyklý.

  Odstartovali jsme s desetisekundovým intervalem, který se ukázal až zbytečně velký. Trvalo mi Míru dohnat, a to jsem dělal poctivý nadběh zatáčky. Usadil jsem se na pozici a hned se mi podařilo najít dobré záměrné body – pitotka proti vrtulovému kuželu. Hned po pár manévrech jsem ale pochopil, že rámcově je sice skupina jako skupina, ale rozdíl tam přeci jen trochu je. Nechodí to tolik za plynem jako lehčí letadla, setrvačnost je tam znát a vteřinu, kterou člověk projebe díky pozdní reakci, už jen tak nedožene. Jediná šance je drobná změna trajektorie letu a díky ní se přibližovat či oddalovat. Takže někdy jsem dělal zatáčky na vnější straně "stíhačský", a někdy "sbolácký", tedy někdy bez přenížení a někdy s ním.

  
  

  V sobotu začal letecký den a musím říct, že z mého pohledu to byla paráda. Boleslaváci mají tradičně velmi dobrou organizaci. Především oceňuju barevné rozlišení personálu podle triček, jako na letadlové lodi. Hnědí jsou fyzicky výkonným členem, svalem, který vykonává činnost podle červených, což jsou řídící elementy. Takže bylo velmi jednoduché i pro člověka, který byl v Boleslavi poprvé (a tedy neznal místní aeroklubáky podle obličeje), se zorientovat. Vždycky když se blížil let, byli hnědí nastoupeni ve více než dostatečném počtu u letadla, aby ho vytlačili ze stojánky a asistovali u spouštění. A mezi tím běhal červený Bobr s programem, informoval o případných změnách v čase a programu a organizoval potřebné. O tom, že u spouštění postávala automaticky požární ochrana a technická výpomoc, nemusím snad ani mluvit. To jsem si fakt jenom chrochtal. V tomhle jsou některé letecké dny lepší, jiné horší, ale tohle člověk jinde nevidí. Přimlouvám se u organizátorů těch "slabších" (pozor, nerovná se automaticky "menších"), aby si z toho vzali příklad. Není nic horšího, než když se blíží čas vystoupení a pilot musí zoufale shánět někoho, kdo mu pomůže éro vytlačit – a i pak v tom často bývá chaos, protože každý má jiný názor na to, kdy, koho a kam vystrkat. Stejně tak člověk ocení i drobnosti, jako že dostane na krk ID kartu s kontakty na dopravu na hotel, na ředitele leteckého dne a informaci o tom, kdy a kde proběhne briefing. Jsou to detaily, ale neskutečně pomohou zjednodušit a zpříjemnit pobyt na akci.

  Perfektně zorganizované bylo i to ostatní, strava, ubytování, doprava na hotel, člověk měl i kam zalézt před sluncem (zimou, deštěm, fanynkami – každý podle svých okolností), kde se kulturně vyčůrat (ano, i to bývá na některých leteckých dnech problém). A protože v Boleslavi máme i spoustu kamarádů jak mezi aerobubáky, tak mezi muzejníky, mohli jsme strávit spoustu fajn chvil s lidmi od patnácti do více než osmdesáti let.

  Ale zpět k lítání.

  Vzlet na první vystoupení jsme po dohodě udělali rovnou ve dvojici. Byl jsem sám překvapený, jak to šlo. Akcelerace byla stejná, což jsem si upřímně řečeno nebyl původně moc jistý, že bude – máme různé vrtule, náš Little Rebel má tu původní s "rukávy" u kořene listů, zatímco Excalibur má novější a mohutnější "paddle blades". Při vyčkávání v prostoru si mě Míra trochu zkoušel v ostřejších zatáčkách a nutno říct, že tam jsem si opravdu začal uvědomovat, že chvílema mám co dělat se udržet – akcelerace nebyla zdaleka taková, jak jsem zvyklý. A to je jinak lítání dvou stejných typů ve skupině vždycky snazší – to jsem tedy žádostiv, jak to půjde v podvečer s tím Thunderboltem. Párkrát jsme si vyměnili informace o tom, kdo má jaký režim motoru. Jelikož v rovném letu byly shodné, bylo jasné, že oba máme motory ve stejné kondici. Musel jsem ale jít s otáčkami o něco výš, abych pak mohl chodit na vyšší plnící tlak, bude-li třeba.

  Tady vůbec nevím, co jsem chtěl fotit, asi jsem zmáčkl tlačítko omylem – ale vyšla z toho zajímavá momentka!

  
  

  Dispečer na rádiu nám dal volno k zahájení a já si uvědomil, že vím prd, kde přesně jsme. Je to zvláštní, pokud lítám slupiny s Trenérama nebo s Harvardama, vím to tak nějak pořád, aniž bych musel koukat jinam než na vedoucího. Tohle mě přeci jen víc zaměstnává, nebo že je to rychlejší, nevím, ale zkrátka ta prostorová orientace je chvílemi horší. Míra mi ale říká, že jdeme do průletu, takže si můžu "srovnat inerce" a nastavit mentálně polohu na finále 04. Mustangy se rozjíždí, vidím, jak pod námi ubíhá země, ani nevím, jak rychle letíme. 400,500? Čórt znáje! Vybočujeme mírně vpravo, vracíme se k letišti. Následuje zatáčka o třistašedesát, tu Mirek dle předchozí dohody víc utahuje, cítím géčka, a Mustangy vydají unisono kvílivý zvuk, který na větším úhlu náběhu vydávají výstřelné kanály kulometů... V průběhu zatáčky ale začínám na vnější straně ztrácet. Víc plynu už dát nemůžu, nezbývá než pozvolna začít přeřazovat na vnitřní stranu zatáčky, ale už ani to nestačí.... „Mirku uber trochu“, požádám vedoucího. Vzdálenost se začne zkracovat, pozvolna klouzám zpátky na svoje místo. „A teď zase přidej“. Srovnáváme se ze zatáčky, krátký odlet od letiště, zatáčka vpravo, přidáváme, rozjíždíme, co to půjde, blíží se rozchod. Průlet nízko nad dráhou, periferně vidím za Excaliburem stojánku letadel a diváky, přeměněné v jednu dlouhou šmouhu. „Tolik let jsem lítal závratnou rychlostí, že svět byl pro mě čmouha. Krajina čmouha, a člověk tečka“, jak říkal Werich v pohádce Král měl tři syny. No, ubírat plyn zatím narozdíl od pohádkového Honzy nemůžu, čekám na Mirkův pokyn. Potřebuje rychlost, protože půjde na vertikálu, na sólo vystoupení. „Rozchod – teď!“  Excalibur přede mnou táhne do překrutu a já se s ostrým náklonem odpojuju do okruhu, jen s mírným stoupáním. Ubírám plyn na 26 palců, brzdím. Rychlost dobrá, klapky dvacet, rychlost 160 mph, podvozek, řadím se do levého okruhu na dráhu 22. Plné klapky, rychlost 115, míjím práh dráhy, stahuju plyn na volnoběh, motor z hlubokého vrčení přejde do volnoběžného "krtky prtky krtky prtky", podrovnávám, sedám na tři body, směr, zlehka brzdit. Mirek sviští vlevo kolem mě velkou rychlostí a pokračuje ve vystoupení. Opouštím dráhu, zavírám klapky, dělám úkony, pokračuju v pojíždění a jsem možná docela rád, zpátky na zemi. Lehce propocen...

  Průlet nad rakovnickým letištěm cestou domů. Janina vzadu předvádí psa Lajku. Foto Matyáš Köhler

  
  

  Za asi hoďku a půl znovu spouštíme, tentokrát na závěrečné průlety ve čtveřici. První jde ve dvojici na vzlet Spitfire XIV a P-47D Thunderbolt. My s P-51D kousek za nimi. Startuju v pozici na vpravo, mám to tak nějak radši, chvíli po vzletu se přeřazuji dle dohody vlevo, protože to bude moje místo v boxu. Pomalu doháníme éra před náma. Jsem na vnitřní straně zatáčky, mám to snazší než Mirek, za chvíli jsem na pozici. Řadím se pozvolna. Thunderbolt to vede. Pozoruji siluetu za ním letícího Spitfiru XIV. Máme nakoukanou "šestnáctku" s Merlinem, ta vypadala tak subtilně ve srovnání s nařvanou čtrnáctkou s motorem Griffon. Vklouzávám na pozici vlevo za Thunderbolt a pozoruji ho. Teď vlastně ani nevím, jestli se mi vůbec líbí. Na zemi docela jo, ale teď, jak má zasunutý podvozek a klapky, je to fakt "džbán na mlíko" (jug), jak se mu za války říkalo. Jmenuje se Nellie B. Nelinko, ty jsi nějaká macatá, tobě chutná, přiznej se! Ty jsi se napapala! Za chvíli jdeme do průletu. Thunderbolt má jinou dynamiku než Mustangy, v klesání nám začíná utíkat, máme co dělat. Po průletu vybočujeme ve stoupání do prava a situace se otáčí, cvalík Nelinka ztrácí rychlost víc než my, štíhlí Mustangové, a musíme se snažit, ať jí nepředlítnem. Točíme vlevo a jdeme do druhého průletu. Dva Merliny, Griffon, R-2800, to musí být na zemi pěkná kakofonie! Vracíme se nad letiště k rozchodu. Baptista v Thunderboltu velí k rozchodu. První jde Mirek. Stoupá a mizí vpravo. Po dvou sekundách jdu já. Snažím se Mirkovi nadběhnout zatáčkou, daří se mi to v jejím průběhu. Jdeme do průletu po dvojicích. Proženeme se nad dráhou a rozcházíme se pro jednotlivé průlety. Jdu do okruhu, před sebou vidím Spitfire s Thunderboltem, jdou také do průletu, řadím se s Little Rebelem za ně, Excalibur následuje. Vroummmmm, proženu se nad dráhou 04 a jdu do levého okruhu na 22. Sleduji zbylé stroje, jdou do průletu, také jednotlivě, musím počkat, až zmizí, nemůžu jít na přistání proti nim. Dispečer mi potvrzuje, že jsou pryč, vidím je, pokračuji v přiblížení. Dosedám, vyjíždím z dráhy, zajíždím na stojánku, a tak nějak si říkám, že toho mám pro dnešek celkem dost.

  Nedělní let zpátky do Plzně

  
  

  Byli jsme poslední číslo, takže po vypnutí motorů následuje jakési uvolnění, myslím, že jsme všichni rádi, že je hotovo a že se to povedlo. Večer jsme si dali pár rumových pralinek a pak už jen spát a druhý den vyrazit zase domů. To už byl jen takový bonbónek. P-51D docela kvaltuje, a to i na ekonomický cestovní režim. Pár letišť po trati jsme potěšili průletem a než bys řekl "švec", byli jsme zpátky v Plzni.

  Co k tomu dodat? Jsem strašně rád, že to na mě Steve přehodil, protože tohle mi dalo velkou provozní zkušenost s typem. Vyzkoušel jsem si, jak obrovský rozdíl je v délce dojezdu, když člověk sedne na tři body oproti přistání na kola, jakkoliv je to na kola s těžkým warbirdem snazší a bezpečnější. Prověřili jsme si, že P-51D je ideální víkendové turistické letadlo pro dva, protože se tam vejde víc věcí, než do Zlínu 526. Takže když budete přemýšlet, které éro si vzít na výlet s manželkou, doporučujeme s Jančou spíš Mustanga.

  Boleslaváci opět ukázali, že umí výborné letecké dny, zaměřené na letectví, a nejen že už dávno nepatří do kategorie "malý aeroklub na travnatém letišti dělá letecký den", ale že hrají první ligu. Snad jen škoda, že to nedělní počasí nebylo už v sobotu – ale to bychom chtěli asi moc...

  Po návratu do Plzně. Nezdá se to, ale on je ten Mustang opravdu trochu větší, než Trenér!