08/2021

• Page 1

  Ročník 20, srpen 2021Ročník 20, srpen 2021

  ČÍSLO 138

  cena 0,- Kč

  INFOINFO

• Page 2

  INFO

  EDUARDEDUARD

  ČÍSLO 138

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

• Page 3

  eduardeduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  4

  SRPEN 2021

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  srpen 2021

  září 2021

  70

  78

  32

  6

  56

  81

  82

  84

  Tempest Mk.II early version ProPACK 1/48

  EAGLE’S CALL Limited edition 1/48

  Fw 190D-9 Weekend edition 1/48

  Spitre F Mk.IX Weekend edition 1/48

  MiG-21MF ProPACK 1/48

  P-51D Mustang 1/48

  OBSAH

  EAGLE’S CALL - Američané na Spitrech

  KROTITEL PAPÍROVÝCH DRAKŮ

  Básník ze Spitru

  106

  TAIL END CHARLIE

• Page 4

  Vážení přátelé,

  dnešní úvodník nebude dlouhý, neboť ho

  píšu na dovolené. Dovolená není prostře-

  dí vhodné k nějaké intelektuální tvorbě,

  obzvlášť, pokud ji trávíte s rodinou, přá-

  teli a jinými narušiteli soustředění se

  a práce obecně. Pracující člověk také

  nemá na dovolené co pracovat, takže

  když už jsem tuto zásadu porušil a nejel

  na další výlet na sousední jezero, budu se

  alespoň snažit psát stručně, účelně a po-

  kud možno rychle. Ono také venku prší,

  a pokud by se kvůli tomu zbytek výpravy

  vrátil dřív, tak zase nenapíšu nic, stejně

  jako v posledních dnech.

  Možná vás překvapila rychlá internetová

  akce, proběhnuvší bez včasného varo-

  vání předminulý víkend. Jejím důvodem

  byla potřeba oživit si návyky pro pořádání

  internetových akcí před další podobnou,

  kterou plánujeme na druhou polovinu

  srpna. Ta má trochu smutnou souvislost

  s faktem, že nakonec letos opět, již po-

  druhé za sebou, nebudeme na IPMS USA

  Nationals. Současná situace naši účast

  na této akci neumožňuje, protože ces-

  tování do USA stále není možné. Takže

  nám nezbylo, než účast odvolat. Uspo-

  řádáme tedy alespoň internetovou after-

  párty, která poběží od 19. srpna až téměř

  do konce měsíce, a pokusíme se také

  o nějaký chat k podzimním novinkám.

  Naši účast v USA to sice nenahradí, ale

  uděláme alespoň něco.

  Epidemická situace je stále podivně

  zamotaná a komplikuje nám život. Če-

  kal jsem rychlejší uvolňování regulací

  a omezení, abych pravdu řekl, ale zatím

  na straně vlád panuje všeobecná opatr-

  nost, což nejen ve mně vyvolává všeobec-

  nou rozmrzelost. Z důvodu pokračujících

  omezení jsme prozatím neuspořádali

  setkání ve Vnitrobloku a v ohrožení je

  v tuto chvíli i E-day, protože současné

  znění regulačních opatření by jeho po-

  řádání neumožnilo. Od minulého pondělí

  jsou česká pravidla modifikována, takže

  se po mém návratu z dovolené podíváme,

  co vlastně znamenají, a do konce srpna

  rozhodneme o pořádání, nebo zrušení

  akce. Alternativu k E-dayi máme připra-

  venou, ale co si budeme povídat, E-day

  je E-day. Tou alternativou by byl podobný

  letecký den jako loni, s účastí zajímavých

  letadel se vztahem k říjnovým novinkám.

  Ale to si nechám na září, až budeme vě-

  dět, jak to všechno přesně bude. Pokud

  to tedy vědět budeme, protože schopnost

  vlád psát nesrozumitelná a nejasná naří-

  zení je vpravdě neuvěřitelná.

  „Pětková“ premiéra po Americku

  Pojďme na novinky a obsah dnešního

  Infa. Novinek na srpen nakonec nemáme

  100, jak jsem avizoval před měsícem, ale

  jen něco kolem devadesáti. Ovšem ani to

  nakonec není špatné číslo. Nejrozsáh-

  lejší novinkou je Eagle´s Call, stavebnice

  řady Limited Edition, věnovaná americ-

  kým letcům létajícím na Spitfirech Mk.V.

  Je to položka, kterou jsme připravovali

  speciálně pro srpnové IPMS v Las Vegas,

  a i proto jsem velmi zklamán naší letoš-

  ní neúčastí na NATS. Tato stavebnice je

  premiérou našich Spitfirů verze Mk.V,

  a to hned dvou, Mk.Vb a Mk.Vc. V krabi-

  ci najdete dvě sady výlisků, po jedné na

  každou verzi. Spitfire Mk.Vb je v pozděj-

  ším provedení, s asymetrickými boulemi

  pod závěry kanónů na spodní ploše kříd-

  la. Spitfire Mk.Vc je, jak jistě víte, odlišný

  zcela novým křídlem s jiným rozložením

  výzbroje a novým uložením podvozku,

  což přineslo také jinou konstrukci pod-

  vozkové šachty. Ta je v podstatě stejná

  jako na Spitfiru Mk.IX. Spitfiru Mk.Vc se

  ostatní výrobci dosud vyhýbali. Jedinou

  výjimkou je Special Hobby, který kdy-

  si vyrobil stavebnici Spitfiru Mk.Vc ještě

  shortrunovou technologií. Ta byla své-

  ho času hojně přebalovaná, mimo jiné

  i námi. Teď ale uvádíme na trh svůj vlast-

  ní výrobek, provedený v našem stylu, tak

  nějak na doraz a důsledně. Ve výběru

  markingů je také několik strojů vybave-

  ných protiprachovým filtrem Vokes, který

  je pochopitelně i součástí výlisků. Ve vý-

  liscích je i filtr Aboukir, ale ten při stavbě

  strojů z našeho výběru nevyužijete. Na

  něj přijde řada až v některém z dalších

  přebalů pětek, kterých bude samozřejmě

  mnoho, přičemž nevylučuji, že poušt-

  ním Spitfirům věnujeme i samostatnou

  stavebnici a možná i několik stavebnic.

  V každém případě jsou tyto pouštní Spi-

  ty pěkné kousky, patřící svojí barevností

  mezi ty nejhezčí ve výběru stavebnice

  Eagle´s Call i mezi Spitfiry vůbec. Výběr

  markingů vás provede celou historií po-

  užívání Spitfirů Mk.V americkými letci,

  počínaje Američany sloužícími v perutích

  RAF, včetně amerických Eagle squadron,

  přes 4. stíhací skupinu 8. letecké armá-

  dy USAAF, do níž byly Eagle squadrony

  na konci září 1942 začleněny, až po 31.

  a 52. stíhací skupinu v severní Africe a

  v Itálii. Ve výběru najdete velká jména,

  stroje známé i méně známé a velkou

  variabilitu kamufláží. Americké Spitfiry

  jsou téma rozsáhlé jako Amerika sama,

  s velkými osobními příběhy a pestrými

  letadly. Tomu odpovídá i obrovský obtis-

  kový aršík, jeden z největších, jaké jsme

  kdy do nějaké naší stavebnice připravili.

  Považuji za velmi pravděpodobné, že se

  k americkým Spitfirům někdy v budoucnu

  opět vrátíme, přinejmenším v limitce vě-

  nované Spitfirům Mk.VIII a Mk.IX. Tomuto

  tématu je také věnován hlavní historický

  článek dnešního Infa. Má stejný název

  jako stavebnice a zabývá se historií služ-

  by amerických občanů v RAF, vznikem

  Eagle squadron, jejich převedením do

  USAAF, dále historií 31. a 52. stíhací sku-

  piny, jejich operacemi v severní Africe

  a v Itálii, a také historií dalších americ-

  kých jednotek, které létaly na Spitfirech,

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 5

  a v některých případech i historií jednot-

  livých Spitfirů použitých v Americe nebo

  Američany pro testy nebo vývojové pro-

  jekty. Jako autor jsem uveden já, ale ve

  skutečnosti je to kolektivní práce, s níž

  mi velmi pomáhali moji kolegové z naší

  redakční rady, Janové Zdiarský a Bobek,

  za což jim velmi děkuji!

  Na Spitfira Mk.V najdete v naší dnešní

  nabídce širokou škálu doplňků. V kolek-

  ci masek je oboustranná maska TFace,

  v leptech sada vztlakových klapek

  a sada ocelových upínacích pásů, dále jsou

  v nabídce sadu Löök i Space a jako vrchol

  nabídky v řadě Brassin i motorová sada.

  „Dvojková“ premiéra po Anglicku

  Další premiérovou srpnovou novinkou je

  čtvrtkový Tempest Mk.II s podtitulem Ear-

  ly version. Původně jsme si mysleli, že dvě

  opticky mírně odlišné verze Tempestu Mk.II

  byly značené Tempest F Mk.II potažmo

  FB Mk.II, ale ukázalo se, že tomu tak není

  a proto jsme sáhli k osvědčenému, primi-

  tivnímu, leč účinnému rozlišení na early

  a late. Tohoto Tempesta uvádělo dle naší sta-

  ré dohody jako první na trh Special Hobby,

  já si však myslím, že to nevadí, a že všichni

  víte stejně dobře jako já, že ProfiPACK od

  Eduarda nic nenahradí. Také Tempest má

  celkem monumentální obtiskový aršík,

  a i k němu najdete v nabídce doplňků několik

  neodolatelných položek: masku TFace, v edi-

  ci fotoleptů vztlakové klapky a upínací pásy,

  samozřejmě ocelové a nabarvené, sady

  Space i Löök, a mezi Brassiny kokpit, výfuky

  a rakety, a také obtisky, kokardy a popisky.

  Aršík popisek je k mání i pro Spitfira Mk.V,

  na ty jsem málem zapomněl.

  Zbývající tři stavebnice jsou staří známí.

  V řadě WEEKEND jsou to Fw 190D-9, kte-

  rým se tento typ vrací po požáru do naší

  nabídky, a Spitfire F Mk.IX, známý též jako

  Spitfire Mk.IX early. Pro obě stavebnice

  najdete mezi doplňky sady ZOOM, a pro

  D-9 i ocelové upínací pásy. V rámci ree-

  dice vracíme na trh MiG-21MF ProfiPack

  1/48. Pamatujete si ještě Miguary Song

  s průvodem autíček? Je to už tak trochu re-

  tro, ale myslím si, že bychom si ho mohli

  v rámci znovuuvedení MiGu-21MF připo-

  menout.

  Doplňky

  Poslední dobou se množí dotazy, zda jsou

  obtisky v té které stavebnici loupací. Zdá

  se, že poměr těch, kdo si tyto obtisky ob-

  líbili, a těch, kdo je považují za dílo ďáblo-

  vo, se pomalu ale jistě obrací ve prospěch

  těch prvních. Loupací jsou i samostatné

  sady obtisků Eduard Decals. O některých

  právě vydávaných už dnes byla řeč, kro-

  mě nich jsou v nabídce ještě popisky na

  Su-7 v 1/48, což je původní model OEZ

  Letohrad, který v současnosti vydává

  družstvo SMĚR. Zajímavá může být i sada

  markingů pro Su-27 v měřítku 1/48, vyda-

  ná pro model GWH.

  Ještě krátce k doplňkům, které tradičně

  dvoří dominantní část nabídky novinek.

  Jak je u nás zvykem, jsou z velké části

  soustředěny do kolekcí pro jednotlivé

  stavebnice. Ve dvaatřicetině je to kolekce

  sad masek a leptů pro AH-1G od ICM, ve

  čtvrtce pro Mi-24P od Zvezdy, Lancastera

  B Mk.I od HKM a Me 163B od Gaspatche.

  V posledních dvou případech je k dispozici

  i sada Space. Jsou tu i samostatné sady,

  jako druhý díl interiéru pro F-100C v 1/32

  od Trumpeteru, maska pro dvaasedmde-

  sátinový F-4E Phantom II od Fine Molds

  a maska i leptaná sada pro A-4B od Fu-

  jimi, přebalenou polským HOBBY2000.

  A ještě je tu sada na Cromwella Mk.IV

  od Airfixu v pětatřicetině a dvě sady na

  USS Langley AV-3 1/350 od Trumpeteru.

  Sestava Brassinů kromě již zmíněných

  sad obsahuje pestrou nabídku sad vý-

  zbroje v různých měřítcích a několik

  drobnějších sad jako jsou kolečka na

  dvaatřicetinového Tiger Motha nebo Löök

  na Sabre Mk.4. V nabídce je také šest sad

  BidEd, a BigSin na B-17F od HKM.

  Tímto se můj italský úvodník pomalu chýlí

  ke konci. Je nakonec delší, než jsem če-

  kal. Možná proto, že tady ve Strese ještě

  působí duch Ernesta Hemingwaye, který

  tu pobýval za 1. světové války, kdy působil

  na italské frontě jako řidič sanitky a byl

  těžce zraněn při záchraně italského vo-

  jáka během rakouského dělostřeleckého

  přepadu. Do Stresy situoval i část své-

  ho románu Sbohem armádo. Při vědomí

  této skutečnosti tahám po městě a okolí

  batoh s notebookem, kdyby mě náhodou

  osvítila nějaká myšlenka a já také něco

  převratného napsal. Včera se se mnou

  notebook prošel až na vrchol hory Sasso

  del Ferro na protější straně jezera, ale ze

  psaní zase nic nebylo. Takže výsledkem

  mé italské mise je pouze tento úvodník

  a kus článku Eagle´s Call. Naštěstí se či-

  nili jiní a v tomto čísle Infa najdete další

  dva zajímavé články. Básník ze Spitfiru

  z pera Mira Bradiče je o autorovi slavné

  básně High flight Johnu Mageem, jed-

  nom z amerických pilotů Spitfirů, a aby-

  chom nebyli zcela monotematičtí, napsal

  Richard Plos životopisný článek Krotitel

  papírových draků o Eugenu Siempelkam-

  povi.

  Přeji vám příjemné letní čtení. Buď kit!

  Vladimír Šulc

  eduard

  5

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 6

  Eagle Squadrons RAF

  U zrodu amerických Eagle Squadrons létajících ve svazku RAF

  stálo několik zajímavých osobností. Jednou z nich byl Charles

  Francis Sweeny, bohatý americký byznysmen, žijící v Londýně.

  Ten přesvědčil britskou vládu, aby umožnila americkým obča-

  nům vstup do britských ozbrojených sil. Sweeny spolupracoval

  s kanadskou Komisí Claytona Knighta (Clayton Knight Comitee,

  CKC) na organizování náboru Američanů pro službu v RAF. Tuto

  komisi založili Billy Bishop, kanadské stíhací eso 1. světové války,

  a Clayton Knight, americký letecký výtvarník a rovněž letec, pří-

  slušník US Signal Corps, sloužící za 1. světové války v RFC.

  Původním účelem CKC bylo zapojit americký letecký průmysl do

  britského programu výstavby vzdušných sil BCATP (British Com-

  monwealth Air Training Plan). Komise, jejíž ústředí sídlilo ve slav-

  ném newyorském hotelu Waldorf-Astoria, vznikla na jaře 1940

  a postupně vytvořila síť devíti náborových kanceláří ve velkých

  amerických městech, jako kupříkladu Dallas, San Francisco nebo

  Kansas City. A než USA vstoupily do války, shromáždila bezmála

  6700 přihlášek amerických občanů ke službě v RAF. Celkem 86 pro-

  cent z nich však bylo zamítnuto, takže výsledný počet Američanů

  přijatých do RAF byl zhruba 1000 osob. Je přitom třeba si uvědomit,

  že služba v cizí armádě byla v USA protizákonná a provinilcům hro-

  zila ztráta amerického občanství.

  Komise zajišťovala pro všechny přijaté adepty potřebné dokumenty

  a organizovala jejich odchod do Kanady. Mimo jiné jim také pro-

  plácela cestovní náklady, ociálně formou půjčky. Protože ale tyto

  půjčky obvykle rekruti nespláceli, jednalo se de facto o dary, což

  bylo rovněž porušením amerického zákona proti rekrutování ame-

  rických občanů pro zahraniční ozbrojené síly. Jen díky toleranci

  amerického ministerstva zahraničí a dalších úřadů, včetně samot-

  ného prezidenta Roosevelta, který činnost CKC skrytě podporoval,

  mohl nábor rekrutů probíhat až do vstupu USA do války. Přesto byla

  činnost komise ze strany ministerstva zahraničí a FBI především

  v roce 1940 často blokována a narušována. K postupné změně

  postoje různých amerických institucí, včetně ministerstva války

  a velení letectva, začalo docházet v roce 1941, kdy už začínalo

  být jasné, že se USA vstupu do války nevyhnou. To ale na druhou

  stranu znamenalo, že činnost CKC vytvářela konkurenci vlastním

  americkým snahám o posílení ozbrojených sil, které byly spojeny s

  intenzivním náborem do všech jejich složek. Kromě rekrutů pro RAF

  a RCAF zajišťovala CKC také civilní kontrakty, například pro letecké

  instruktory nebo piloty určené pro přepravu letadel k jednotkám.

  Některé zdroje uvádějí, že během války sloužilo v RAF a RCAF na

  různých pozicích až 10 000 Američanů. Ať už jako vojáci, nebo jako

  civilní zaměstnanci. Pohnutky pro službu v RAF byly různé, ať už

  to byla touha zapojit se do bojů proti Německu, nebo hledání lep-

  šího uplatnění, než jaké bylo dosažitelné v amerických ozbroje-

  ných silách. Kupříkladu americké letectvo mělo jako podmínku pro

  zahájení pilotního výcviku absolvování alespoň dvou ročníků uni-

  verzitního studia. Královské letectvo tak tvrdé podmínky nemělo.

  Pro zahájení pilotního výcviku požadovalo ukončení středoškolské-

  ho studia a nevyžadovalo ani předchozí vojenskou službu, byť platil

  požadavek, aby měl uchazeč nalétáno alespoň 300 letových hodin.

  Kupříkladu Dominic „Don“ Gentile, budoucí stíhací eso, vstoupil do

  kanadského letectva právě proto, že univerzitní studium neabsol-

  Titulní foto: William R. Dunn byl v roce 1968 ociálně uznán prvním americkým esem druhé světové války. Na snímku sedí v uniformě RAF

  za řízením svého Spitru Mk.IIa (reg. č. P7308; kód XR-D). Do kanadských ozbrojených sil vstoupil v roce 1939, když reagoval na výzvu pro

  piloty, kteří měli nalétáno více než 500 hodin (Foto: IWM, American Air Museum in Britain).

  eduard

  6

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 7

  Eagle Squadrons RAF

  U zrodu amerických Eagle Squadrons létajících ve svazku RAF

  stálo několik zajímavých osobností. Jednou z nich byl Charles

  Francis Sweeny, bohatý americký byznysmen, žijící v Londýně.

  Ten přesvědčil britskou vládu, aby umožnila americkým obča-

  nům vstup do britských ozbrojených sil. Sweeny spolupracoval

  s kanadskou Komisí Claytona Knighta (Clayton Knight Comitee,

  CKC) na organizování náboru Američanů pro službu v RAF. Tuto

  komisi založili Billy Bishop, kanadské stíhací eso 1. světové války,

  a Clayton Knight, americký letecký výtvarník a rovněž letec, pří-

  slušník US Signal Corps, sloužící za 1. světové války v RFC.

  Původním účelem CKC bylo zapojit americký letecký průmysl do

  britského programu výstavby vzdušných sil BCATP (British Com-

  monwealth Air Training Plan). Komise, jejíž ústředí sídlilo ve slav-

  ném newyorském hotelu Waldorf-Astoria, vznikla na jaře 1940

  a postupně vytvořila síť devíti náborových kanceláří ve velkých

  amerických městech, jako kupříkladu Dallas, San Francisco nebo

  Kansas City. A než USA vstoupily do války, shromáždila bezmála

  6700 přihlášek amerických občanů ke službě v RAF. Celkem 86 pro-

  cent z nich však bylo zamítnuto, takže výsledný počet Američanů

  přijatých do RAF byl zhruba 1000 osob. Je přitom třeba si uvědomit,

  že služba v cizí armádě byla v USA protizákonná a provinilcům hro-

  zila ztráta amerického občanství.

  Komise zajišťovala pro všechny přijaté adepty potřebné dokumenty

  a organizovala jejich odchod do Kanady. Mimo jiné jim také pro-

  plácela cestovní náklady, ociálně formou půjčky. Protože ale tyto

  půjčky obvykle rekruti nespláceli, jednalo se de facto o dary, což

  bylo rovněž porušením amerického zákona proti rekrutování ame-

  rických občanů pro zahraniční ozbrojené síly. Jen díky toleranci

  amerického ministerstva zahraničí a dalších úřadů, včetně samot-

  ného prezidenta Roosevelta, který činnost CKC skrytě podporoval,

  mohl nábor rekrutů probíhat až do vstupu USA do války. Přesto byla

  činnost komise ze strany ministerstva zahraničí a FBI především

  v roce 1940 často blokována a narušována. K postupné změně

  postoje různých amerických institucí, včetně ministerstva války

  a velení letectva, začalo docházet v roce 1941, kdy už začínalo

  být jasné, že se USA vstupu do války nevyhnou. To ale na druhou

  stranu znamenalo, že činnost CKC vytvářela konkurenci vlastním

  americkým snahám o posílení ozbrojených sil, které byly spojeny s

  intenzivním náborem do všech jejich složek. Kromě rekrutů pro RAF

  a RCAF zajišťovala CKC také civilní kontrakty, například pro letecké

  instruktory nebo piloty určené pro přepravu letadel k jednotkám.

  Některé zdroje uvádějí, že během války sloužilo v RAF a RCAF na

  různých pozicích až 10 000 Američanů. Ať už jako vojáci, nebo jako

  civilní zaměstnanci. Pohnutky pro službu v RAF byly různé, ať už

  to byla touha zapojit se do bojů proti Německu, nebo hledání lep-

  šího uplatnění, než jaké bylo dosažitelné v amerických ozbroje-

  ných silách. Kupříkladu americké letectvo mělo jako podmínku pro

  zahájení pilotního výcviku absolvování alespoň dvou ročníků uni-

  verzitního studia. Královské letectvo tak tvrdé podmínky nemělo.

  Pro zahájení pilotního výcviku požadovalo ukončení středoškolské-

  ho studia a nevyžadovalo ani předchozí vojenskou službu, byť platil

  požadavek, aby měl uchazeč nalétáno alespoň 300 letových hodin.

  Kupříkladu Dominic „Don“ Gentile, budoucí stíhací eso, vstoupil do

  kanadského letectva právě proto, že univerzitní studium neabsol-

  Titulní foto: William R. Dunn byl v roce 1968 ociálně uznán prvním americkým esem druhé světové války. Na snímku sedí v uniformě RAF

  za řízením svého Spitru Mk.IIa (reg. č. P7308; kód XR-D). Do kanadských ozbrojených sil vstoupil v roce 1939, když reagoval na výzvu pro

  piloty, kteří měli nalétáno více než 500 hodin (Foto: IWM, American Air Museum in Britain).

  voval, a podobně na tom byla i řada dalších budoucích příslušníků

  amerických perutí.

  Z pilotů, kteří prošli pilotním výcvikem v Kanadě, byly postupně

  postaveny tři americké perutě zvané Eagle Squadrons. Ne všichni

  Američané v RAF do nich ovšem vstoupili, mnozí zůstali u britských

  nebo kanadských jednotek. Příkladem může být další budoucí eso

  a velitel 4th Fighter Group 8th AF Donald Blakeslee, který sloužil

  u kanadské 401. peruti, a vstupu do Eagle Squadrons se cíleně vyhý-

  bal, protože tvrdil, že tam panují nezdravé vztahy a piloti nadhod-

  nocují své sestřely. Názor změnil až poté, co mu skončila operační

  túra u 401. peruti a jedinou možností, jak pokračovat v bojovém

  létání, bylo nastoupit ke 133. peruti. Řada příslušníků amerických

  Eagle Squadrons naopak ze stejných důvodů odcházela po skon-

  čení svých operačních túr k britským perutím, nezřídka na Maltě

  a v severní Africe.

  No. 71 (Eagle) Squadron

  První z amerických perutí v rámci RAF, No. 71 (Eagle) Squadron,

  byla zformována z amerických dobrovolníků, kteří v té době již

  sloužili v jednotkách RAF. Mnozí z nich měli za sebou bitvu o Bri-

  tánii a někteří dokonce předtím vstoupili do francouzského letec-

  tva. Peruť byla ustanovena na základně RAF Church Fenton 19. září

  1940. Během operačního výcviku létala na amerických Brewsterech

  Bualo, které byly pro svoji zastaralost v listopadu 1940 nahraze-

  Výuka v RAF Flying Training School na letounu Miles Master, kde piloti Eagle Squadron prošli výcvikem. Všichni tito piloti byli vycvičeni

  ještě před náborem, ale protože se jejich úroveň zkušeností značně lišila, prošli všichni standardizovaným výcvikem RAF (Foto: IWM).

  ny Hurricany. Jednotka byla prohlášena za operační 5. února 1941

  na základně Kirton in Lindsey a v dubnu zahájila bojovou činnost

  na základně RAF Martlesham Heath v Suolku. V květnu zazname-

  nala svoji první operační ztrátu, když byl při ofenzivním sweepu

  nad Nizozemím sestřelen Mike Kolendorski, který zahynul. V červ-

  nu byla peruť převelena do podřízenosti 11. skupiny na základnu

  RAF North Weald a 21. června byl sestřelen a zajat Nathaniel Ma-

  ranz, který se stal prvním americkým zajatcem ve 2. světové válce.

  O měsíc později, 21. července, dosáhl P/O William R. Dunn prvního

  sestřelu Eagle squadron, když nad Lille zničil Bf 109F. P/O Dunn se

  stal zakrátko prvním americkým stíhacím esem 2. světové války

  poté, co 27. srpna dosáhl svého čtvrtého a pátého sestřelu. V sr-

  pnu 1941 přezbrojila 71. peruť na Spitry Mk.IIa, aby je zanedlou-

  ho nahradila výkonnějšími Spitry Mk.Vb. V prosinci se vrátila do

  Martlesham Heath a v květnu 1942 přesídlila do Debdenu, kde byla

  spolu s dalšími dvěma Eagle squadronami převedena 29. září 1942

  do podřízenosti USAAF.

  Zakládající příslušníci No. 71 „Eagle“ Squadron v Church Fentonu,

  Yorkshire, říjen 1940. Zleva: F/O Andrew Mamedo z Thompsonu

  v Connecticutu, P/O Vernon Charles Keough z Brooklynu v New Yorku

  a P/O Gene Tobin z Los Angeles. Mamedo byl dříve pilotem v letec-

  kém cirkusu. Keough byl v době pořízení této fotograe profesionál-

  ním parašutistou se 480 seskoky. Tobin byl komerčním pilotem, který

  se věnoval také lmové práci v Los Angeles (Foto: IWM).

  eduard

  7

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 8

  No. 121 (Eagle) Squadron

  Druhá z amerických perutí RAF, No. 121 (Eagle) Squadron, byla

  zformována v květnu 1941 na základně RAF Kirton-in-Lindsey.

  Za operační byla prohlášena v červenci, a z počátku létala hlíd-

  kové operace na ostrahu konvojů na Hurricanech Mk.IIb. Prvního

  sestřelu dosáhla 15. září. Na přelomu srpna a září byla přezbro-

  jena na Spitry Mk.II, v listopadu obdržela nové Mk.V. V pro-

  sinci vystřídala 71. peruť na základně RAF North Weald a zapo-

  jila se do ofenzivy RAF proti cílům v okupované západní Evropě.

  Personál 121. (Eagle) Squadron sleduje, jak tři Spitry Mk.Vb přistávají po sweepu nad severní

  Francií. V pozadí jsou vidět některé ubytovací prostory používané jednotkou a několik civilních

  domů (Foto: IWM).

  Supermarine Spire Mk. Vb EN951 vyrobený v Castle Bromwich Aircraft Factory byl v červnu 1942 přidělen jako „MD-U“ k No. 133 „Eagle“

  Squadron a pilotoval jej Lt. Don Blakeslee. V dubnu 1943 byl předán k No. 303 (Polish) Squadron RAF a létal s ním Jan Zumbach, legen-

  dární stíhací eso (Foto: IWM, American Air Museum in Britain).

  No 133 (Eagle)

  Squadron

  Poslední z Eagle squadron byla zfor-

  mována na základně RAF Coltishall

  v červenci 1941 s výzbrojí Hurrica-

  ny Mk.IIb. V srpnu byla prohlášena

  operační na základně RAF Duxford,

  na Spitry Mk.V byla přezbrojena

  v lednu 1942. V květnu 1942 se 133.

  peruť stala součástí Biggin Hill Win-

  gu. V září byla 133. peruť jako jedi-

  ná z Eagle squadrons přezbrojena na

  nové Spitry F Mk.IX. Dvanáct těchto

  nových strojů a 11 pilotů ale peruť

  ztratila 26. září 1942 během doprovo-

  du devatenácti B-17F od 97. bombar-

  dovací skupiny při náletu na Morlaix.

  Operace se jako stíhací krytí zúčast-

  nily 133., 401. a 64. peruť. Kvůli sil-

  nému větru, dosahujícímu rychlosti

  74 km/h, a také kvůli oblačnosti

  se stíhací doprovod s bombardéry ani

  nesetkal, protože byl snesen hlubo-

  ko na jih až za Brest. Při návratu se

  133. peruť pod velením F/Lt Brettela

  omylem pokusila přistát na němec-

  kém letišti v Brestu, přičemž bylo

  palbou Flaku a stíhacími Fw 190A od

  JG 2, které odstartovaly na poplach,

  sestřeleno jedenáct Spitrů. Dvanáctý stroj nouzově přistál na brit-

  ském pobřeží. Incident stál místo velitele 64. peruti Tonyho Gaze-

  ho, který stíhacímu doprovodu velel a byl obviněn z nedostatečné

  přípravy operace a z chyb při jejím vedení. F/Lt Brettel padl do

  zajetí a v roce 1944 se stal jednou z obětí slavného Velkého útě-

  ku. Kolem této události je řada zajímavých i podivných okolností.

  Jednou ze zajímavostí je, že k operaci startovalo celkem třináct

  Spitrů 133. perutě. Třináctý Spitre startoval jako tzv. „spare“,

  tedy náhradník, určený jako záloha pro případ, že by se některý

  ze strojů určených k operaci musel vrátit, například kvůli technic-

  ké závadě. Pokud k ničemu takovému nedošlo, náhradník se vra-

  cel na základnu, obvykle po dosažení linie nepřátelského pobřeží.

  Jako „spare“ letěl ten den jistý Dominic Gentile a byl také jediný,

  kdo „Morlaix Disaster“ přestál bez újmy…

  eduard

  8

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 9

  No. 121 (Eagle) Squadron

  Druhá z amerických perutí RAF, No. 121 (Eagle) Squadron, byla

  zformována v květnu 1941 na základně RAF Kirton-in-Lindsey.

  Za operační byla prohlášena v červenci, a z počátku létala hlíd-

  kové operace na ostrahu konvojů na Hurricanech Mk.IIb. Prvního

  sestřelu dosáhla 15. září. Na přelomu srpna a září byla přezbro-

  jena na Spitry Mk.II, v listopadu obdržela nové Mk.V. V pro-

  sinci vystřídala 71. peruť na základně RAF North Weald a zapo-

  jila se do ofenzivy RAF proti cílům v okupované západní Evropě.

  Personál 121. (Eagle) Squadron sleduje, jak tři Spitry Mk.Vb přistávají po sweepu nad severní

  Francií. V pozadí jsou vidět některé ubytovací prostory používané jednotkou a několik civilních

  domů (Foto: IWM).

  Supermarine Spire Mk. Vb EN951 vyrobený v Castle Bromwich Aircraft Factory byl v červnu 1942 přidělen jako „MD-U“ k No. 133 „Eagle“

  Squadron a pilotoval jej Lt. Don Blakeslee. V dubnu 1943 byl předán k No. 303 (Polish) Squadron RAF a létal s ním Jan Zumbach, legen-

  dární stíhací eso (Foto: IWM, American Air Museum in Britain).

  No 133 (Eagle)

  Squadron

  Poslední z Eagle squadron byla zfor-

  mována na základně RAF Coltishall

  v červenci 1941 s výzbrojí Hurrica-

  ny Mk.IIb. V srpnu byla prohlášena

  operační na základně RAF Duxford,

  na Spitry Mk.V byla přezbrojena

  v lednu 1942. V květnu 1942 se 133.

  peruť stala součástí Biggin Hill Win-

  gu. V září byla 133. peruť jako jedi-

  ná z Eagle squadrons přezbrojena na

  nové Spitry F Mk.IX. Dvanáct těchto

  nových strojů a 11 pilotů ale peruť

  ztratila 26. září 1942 během doprovo-

  du devatenácti B-17F od 97. bombar-

  dovací skupiny při náletu na Morlaix.

  Operace se jako stíhací krytí zúčast-

  nily 133., 401. a 64. peruť. Kvůli sil-

  nému větru, dosahujícímu rychlosti

  74 km/h, a také kvůli oblačnosti

  se stíhací doprovod s bombardéry ani

  nesetkal, protože byl snesen hlubo-

  ko na jih až za Brest. Při návratu se

  133. peruť pod velením F/Lt Brettela

  omylem pokusila přistát na němec-

  kém letišti v Brestu, přičemž bylo

  palbou Flaku a stíhacími Fw 190A od

  JG 2, které odstartovaly na poplach,

  sestřeleno jedenáct Spitrů. Dvanáctý stroj nouzově přistál na brit-

  ském pobřeží. Incident stál místo velitele 64. peruti Tonyho Gaze-

  ho, který stíhacímu doprovodu velel a byl obviněn z nedostatečné

  přípravy operace a z chyb při jejím vedení. F/Lt Brettel padl do

  zajetí a v roce 1944 se stal jednou z obětí slavného Velkého útě-

  ku. Kolem této události je řada zajímavých i podivných okolností.

  Jednou ze zajímavostí je, že k operaci startovalo celkem třináct

  Spitrů 133. perutě. Třináctý Spitre startoval jako tzv. „spare“,

  tedy náhradník, určený jako záloha pro případ, že by se některý

  ze strojů určených k operaci musel vrátit, například kvůli technic-

  ké závadě. Pokud k ničemu takovému nedošlo, náhradník se vra-

  cel na základnu, obvykle po dosažení linie nepřátelského pobřeží.

  Jako „spare“ letěl ten den jistý Dominic Gentile a byl také jediný,

  kdo „Morlaix Disaster“ přestál bez újmy…

  Na konci září 1942 byla No. 133 (Eagle) Squadron (dále 133.

  peruť) jako první z těchto amerických leteckých jednotek

  přezbrojena na nové Spitry Mk.IX. Dne 26. září s nimi piloti

  133. perutě letěli jako součást doprovodu devatenácti B-17

  Flying Fortress 97. bombardovací skupiny 8. letecké armády

  USAAF, které měly bombardovat letiště v Morlaix.

  Doprovod bombardérů zajišťovaly tři perutě RAF, operující z růz-

  ných domovských základen: 64. peruť z Hornchurch, 133. peruť

  z Biggin Hillu a kanadská 401. peruť z Kenley. Celou operaci pro-

  vázela souhra řady nešťastných a v mnoha ohledech i zvláštních

  okolností. Protože v té době probíhala příprava na přechod ame-

  rických Eagle Squadron pod velení USAAF, bylo několik důstojní-

  ků perutě včetně velitele Carrolla McColpina v Londýně na štábu

  8. letecké armády USAAF. Piloty proto vedl do operace britský

  příslušník perutě a velitel letky F/Lt Edward Brettell. Celému

  uskupení stíhacího doprovodu pak velel australský lídr 64. perutě

  S/L Tony Gaze. Zajímavostí je, že stíhacímu doprovodu nevelel

  služebně výše postavený velitel Kenley Wingu Brian Kingcombe,

  který při operaci vedl 401. peruť.

  Všechny tři jednotky se před operací shromáždily na malém leti-

  šti Bold Head s travnatou VPD, nacházejícím se na jižním pobřeží

  Devonu zhruba jednu míli jižně od města Salcombe. RAF Bold

  Head byl satelitním letištěm základny RAF Exeter a disponoval

  dvěma dráhami s travnatým povrchem. Nad cíl operace, kterým

  bylo Morlaix v Bretani, je to z něj nějakých 110 mil vzdušnou

  čarou, tedy v podstatě skok.

  Na letišti Bold Head proběhlo dotankování, předletová příprava

  a nad letištěm také zformování stíhacího doprovodu. Podle ně-

  kterých zdrojů tam mělo dojít i k setkání s bombardéry, ale ne-

  stalo se tak. A nejen tam, k setkání s bombardéry zřejmě nedošlo

  vůbec, i když bojové hlášení 401. perutě kontakt s nimi uvádí.

  Z dostupných informací se zdá, že příprava operace nebyla příliš

  pečlivá. Američané i Kanaďané později tvrdili, že pro nedosta-

  tek vybavení letiště neměli možnost plně dotankovat všechna

  letadla. Také předletová příprava byla zřejmě, alespoň ze strany

  Američanů, poněkud podceněna, neboť na ní za 133. peruť údaj-

  ně dorazil jen F/Lt. Brettell s jedním dalším pilotem. Informace

  na předletové přípravě přitom byly pro další vývoj podstatné,

  protože předpověď počasí upozorňovala na protivítr o síle 35

  uzlů (17,5 m/s, 65 km/h). Ve skutečnosti na letce čekal, kromě

  oblačnosti 8/8, vítr v zádech (tailwind) podle bojového hlášení

  Kanaďanů o síle 40 uzlů (20 m/s, 74 km/h). Američané uváděli

  ještě silnější vítr, o síle až 100 uzlů (50 m/s, 180 km/h), který je

  ovšem z řady důvodů nepravděpodobný.

  V každém případě měla nastalá povětrnostní situace za následek,

  že se stíhací doprovod s bombardéry nesetkal. Ty se z důvodu

  složitých povětrnostních podmínek a odvolání stíhacího dopro-

  vodu vrátily na základnu. Z nějakého důvodu velitel stíhacího

  doprovodu Tony Gaze informaci o zrušení operace nedostal, stí-

  hačky proto pokračovaly dál ve snaze najít bombardéry. Silný vítr

  v zádech je snesl hluboko na jih, až pod Brest nad Biskajský záliv.

  Německé zdroje uvádějí, že se Spitry dokonce dostaly blízko

  ke španělskému pobřeží, kde teprve obrátily k letu zpět. Vrace-

  ly se nyní již za silného protivětru, stále v plné oblačnosti 8/8

  a bez viditelnosti země. Nad Brestem už Američanům docházelo

  palivo, a když v díře v mracích pod sebou uviděli letiště, rozhodli

  se přistát v domnění, že se již nacházejí nad anglickou půdou.

  Nedbali na varování Tonyho Gaze, který krátce předtím požádal

  o zaměření a dostal zprávu, že se formace nachází 160 mil jižně

  od anglického pobřeží. Tento údaj by odpovídal pozici nad jižním

  pobřežím Bretaně, zhruba 30 mil jižně od Brestu. V tu dobu stále

  všechny perutě přes silný protivítr a špatnou viditelnost evident-

  ně držely formaci a letěly pohromadě. Základna, na které se 133.

  peruť pokoušela přistát, byla letiště Guipavas u Brestu, dnešní

  Brest Bretagne Airport (BES), odkud operovala německá JG 2.

  Stíhači 8./JG 2 startovali na poplach v 18:46 a během následu-

  jící čtvrthodiny podle svých hlášení sestřelili šest Spitrů 133.

  perutě. Další tři Spitry sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo

  a dva nouzově přistály po vyčerpání paliva. Na anglické pobřeží

  svůj Spitre dotáhl jen jediný z dvanácti pilotů, P/O Beaty, který

  nouzově přistál na poli u Kingsbridge a s vážnými zraněními byl

  převezen do nemocnice. Z jeho hlášení pak byly čerpány hlavní

  informace o osudech 133. perutě nad Brestem. Nutno říct, že

  s mnoha nepřesnostmi. Ze zbývajících jedenácti pilotů jich šest

  Morlaix Disaster

  Formace letounů B-17E ze stavu 92nd Bomb Group, která 26. 9. 1942 provedla diverzní útok na Cherbourg (Foto: IWM).

  eduard

  9

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 10

  Letiště RAF Bolt Head bylo vybudováno v roce 1941 na jižním

  pobřeží hrabství Devonshire jako satelit základny RAF Exeter.

  Vybavení pro létající i pozemní personál bylo zpočátku velmi

  minimalistické, v průběhu války byly postaveny dřevěné ubikace

  a hangáry. První jednotkou, která základnu využívala, byla No.

  16 Squadron RAF s Lysandery. Mezi dalšími uživateli byla také

  313. československá peruť (10. 6. 1942 – 28. 6. 1943) a právě z

  tohoto období pocházejí vzpomínky Antonína Vendla, podle kte-

  rých namaloval připojený obraz se „svým“ Spitrem Mk.V RY-V

  v popředí.

  V roce 1941 byla v blízkosti Bolt Head zřízena pozemní řídicí

  stanice RAF Hope Cove pro podporu stíhacích operací v tom-

  to sektoru Lamanšského průlivu. Letiště mimo jiné posloužilo

  jako shromaždiště stíhacích perutí RAF, účastnících se operace

  na podporu 8th USAAF při náletu na Morlaix a Cherbourg 26. 9.

  1942.

  RAF Bolt Head bylo uzavřeno v roce 1945. Dnes se v místě, kde

  se křížily vzletové a přistávací dráhy, nachází památník a je zde

  také menší privátní letiště.

  Plk. Antoním Vendl

  se narodil 9. 6. 1919

  v obci Skřivánek u

  Německého (dnes

  Havlíčkova) Brodu. V

  roce 1937 nastoupil

  do školy leteckého

  dorostu s cílem stát

  se vojenským pi-

  lotem, výcvik však

  přerušila německá

  okupace. Rozhodnutí

  odejít do zahraničí

  a bojovat proti ne-

  příteli se proměnilo

  ve skutečnost až po

  několika pokusech v

  červnu 1939. Násle-

  dovala obvyklá kal-

  várie českosloven-

  ských letců v Polsku

  a Francii.

  Po porážce Francie se dokázal přesunout do Velké Británie,

  kde vstoupil do RAF Volunteer Reserve. Absolvoval britský pi-

  lotní výcvik, po kterém byl zařazen k No. 501 Squadron RAF.

  V červnu 1942 byl přeřazen k 313. peruti a po dokončení

  operačního turnusu v dubnu 1943 dočasně k Ferry Command.

  Po „odpočinku“ u No. 1 Delivery Flight RAF začal „Tony“

  Vendl pokukovat po dalším bojovém angažmá. Do toho pří-

  hodně zapadla nabídka dřívějšího Vendlova respektovaného

  a oblíbeného velitele, S/Ldr. Františka Fajtla, který dával

  dohromady dobrovolníky pro připravovanou stíhací jednotku

  v SSSR. Po dvouměsíční cestě na východ a následném výcvi-

  ku na La-5FN překvapilo tuto jednotku vypuknutí SNP. Účastí

  v něm se stal 1. čs. stíhací letecký pluk v SSSR nejdéle půso-

  bící stíhací jednotkou v týlu nepřítele. Po potlačení povstání

  a stažení jednotky zpět za frontovou linii následovalo za-

  pojení do zaškolování nových pilotů v 1. čs smíšené letecké

  divizi a po bojové stránce frontová podpora postupujících

  vojsk, včetně Ostravské operace.

  Po skončení války nastoupil Antonín Vendl k dopravnímu plu-

  ku v Praze-Kbelích, kde létal na C-47 a Ju 52. Perzekuce zá-

  padních letců po nástupu komunistů k moci se nevyhnula ani

  jemu. V únoru 1949 byl vyhozen z armády, následovaly potíže

  při hledání civilního zaměstnání. Postupem let se z pomoc-

  ného dělníka vypracoval na prodavače a později vedoucího

  prodejny Mototechny v Praze. V jeho malé kanceláři se tajně

  scházeli kamarádi z někdejšího odboje v RAF. Obtěžování ko-

  munistické policie a jejich pomahačů trvalo až do roku 1989.

  Po revoluci byl spolu s dalšími příslušníky našeho zahraniční-

  ho odboje rehabilitován a získal hodnost plukovníka. Přinej-

  menším v jednom případě se mu podařilo využít svých kon-

  taktů a zhatit plány na své povýšení do hodnosti generála.

  „Je spousta jiných kluků, kteří by si to zasloužili víc než já,“

  říkal. Až do své smrti se snažil pracovat na tom, aby nebylo

  zapomenuto na jeho kamarády, kteří během 2. světové války

  padli a byl aktivním členem Sdružení čs zahraničních letců

  1939-45. Zemřel na následky úrazu 2. dubna 2002.

  Za svou bojovou činnost byl Antonín Vendl mimo jiné vyzna-

  menán čtyřmi Československými Válečnými kříži 1939, třemi

  Medailemi za chrabrost, britskou Star 1939–1945, Atlantic

  Star, The Defence Medal, Řádem SNP I. třídy a Medailí za

  zásluhy I. třídy.

  Bolt Head na obraze Antonína Vendla, příslušníka 313. československé perutě RAF

  zahynulo, čtyři byli zajati

  a jeden se z poškozeného stro-

  je zachránil na padáku, doká-

  zal se vyhnout zajetí a vrátil

  se zpět do Británie. Mezi za-

  jatci byl i F/L Edward Brette-

  ll, který se v noci z 24. na 25.

  března 1944 účastnil „Velkého

  útěku“ ze Saganu (Stalag Luft

  III) a po dopadení byl zavraž-

  děn Gestapem.

  Katastrofu nad Morlaix přežil

  ještě jeden ze startujících

  pilotů, P/O Dominic S. Gen-

  tile, který se po zformování

  stíhacího doprovodu a dosa-

  žení francouzského pobřeží od

  formace oddělil a vrátil se na

  základnu. To byla běžná praxe,

  používaná později u americ-

  kých perutí 8. letecké armá-

  dy, kdy jeden, nebo dva piloti

  letěli jako takzvaní „spare“,

  tedy náhradníci. V případě,

  eduard

  10

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 11

  Letiště RAF Bolt Head bylo vybudováno v roce 1941 na jižním

  pobřeží hrabství Devonshire jako satelit základny RAF Exeter.

  Vybavení pro létající i pozemní personál bylo zpočátku velmi

  minimalistické, v průběhu války byly postaveny dřevěné ubikace

  a hangáry. První jednotkou, která základnu využívala, byla No.

  16 Squadron RAF s Lysandery. Mezi dalšími uživateli byla také

  313. československá peruť (10. 6. 1942 – 28. 6. 1943) a právě z

  tohoto období pocházejí vzpomínky Antonína Vendla, podle kte-

  rých namaloval připojený obraz se „svým“ Spitrem Mk.V RY-V

  v popředí.

  V roce 1941 byla v blízkosti Bolt Head zřízena pozemní řídicí

  stanice RAF Hope Cove pro podporu stíhacích operací v tom-

  to sektoru Lamanšského průlivu. Letiště mimo jiné posloužilo

  jako shromaždiště stíhacích perutí RAF, účastnících se operace

  na podporu 8th USAAF při náletu na Morlaix a Cherbourg 26. 9.

  1942.

  RAF Bolt Head bylo uzavřeno v roce 1945. Dnes se v místě, kde

  se křížily vzletové a přistávací dráhy, nachází památník a je zde

  také menší privátní letiště.

  Plk. Antoním Vendl

  se narodil 9. 6. 1919

  v obci Skřivánek u

  Německého (dnes

  Havlíčkova) Brodu. V

  roce 1937 nastoupil

  do školy leteckého

  dorostu s cílem stát

  se vojenským pi-

  lotem, výcvik však

  přerušila německá

  okupace. Rozhodnutí

  odejít do zahraničí

  a bojovat proti ne-

  příteli se proměnilo

  ve skutečnost až po

  několika pokusech v

  červnu 1939. Násle-

  dovala obvyklá kal-

  várie českosloven-

  ských letců v Polsku

  a Francii.

  Po porážce Francie se dokázal přesunout do Velké Británie,

  kde vstoupil do RAF Volunteer Reserve. Absolvoval britský pi-

  lotní výcvik, po kterém byl zařazen k No. 501 Squadron RAF.

  V červnu 1942 byl přeřazen k 313. peruti a po dokončení

  operačního turnusu v dubnu 1943 dočasně k Ferry Command.

  Po „odpočinku“ u No. 1 Delivery Flight RAF začal „Tony“

  Vendl pokukovat po dalším bojovém angažmá. Do toho pří-

  hodně zapadla nabídka dřívějšího Vendlova respektovaného

  a oblíbeného velitele, S/Ldr. Františka Fajtla, který dával

  dohromady dobrovolníky pro připravovanou stíhací jednotku

  v SSSR. Po dvouměsíční cestě na východ a následném výcvi-

  ku na La-5FN překvapilo tuto jednotku vypuknutí SNP. Účastí

  v něm se stal 1. čs. stíhací letecký pluk v SSSR nejdéle půso-

  bící stíhací jednotkou v týlu nepřítele. Po potlačení povstání

  a stažení jednotky zpět za frontovou linii následovalo za-

  pojení do zaškolování nových pilotů v 1. čs smíšené letecké

  divizi a po bojové stránce frontová podpora postupujících

  vojsk, včetně Ostravské operace.

  Po skončení války nastoupil Antonín Vendl k dopravnímu plu-

  ku v Praze-Kbelích, kde létal na C-47 a Ju 52. Perzekuce zá-

  padních letců po nástupu komunistů k moci se nevyhnula ani

  jemu. V únoru 1949 byl vyhozen z armády, následovaly potíže

  při hledání civilního zaměstnání. Postupem let se z pomoc-

  ného dělníka vypracoval na prodavače a později vedoucího

  prodejny Mototechny v Praze. V jeho malé kanceláři se tajně

  scházeli kamarádi z někdejšího odboje v RAF. Obtěžování ko-

  munistické policie a jejich pomahačů trvalo až do roku 1989.

  Po revoluci byl spolu s dalšími příslušníky našeho zahraniční-

  ho odboje rehabilitován a získal hodnost plukovníka. Přinej-

  menším v jednom případě se mu podařilo využít svých kon-

  taktů a zhatit plány na své povýšení do hodnosti generála.

  „Je spousta jiných kluků, kteří by si to zasloužili víc než já,“

  říkal. Až do své smrti se snažil pracovat na tom, aby nebylo

  zapomenuto na jeho kamarády, kteří během 2. světové války

  padli a byl aktivním členem Sdružení čs zahraničních letců

  1939-45. Zemřel na následky úrazu 2. dubna 2002.

  Za svou bojovou činnost byl Antonín Vendl mimo jiné vyzna-

  menán čtyřmi Československými Válečnými kříži 1939, třemi

  Medailemi za chrabrost, britskou Star 1939–1945, Atlantic

  Star, The Defence Medal, Řádem SNP I. třídy a Medailí za

  zásluhy I. třídy.

  Bolt Head na obraze Antonína Vendla, příslušníka 313. československé perutě RAF

  zahynulo, čtyři byli zajati

  a jeden se z poškozeného stro-

  je zachránil na padáku, doká-

  zal se vyhnout zajetí a vrátil

  se zpět do Británie. Mezi za-

  jatci byl i F/L Edward Brette-

  ll, který se v noci z 24. na 25.

  března 1944 účastnil „Velkého

  útěku“ ze Saganu (Stalag Luft

  III) a po dopadení byl zavraž-

  děn Gestapem.

  Katastrofu nad Morlaix přežil

  ještě jeden ze startujících

  pilotů, P/O Dominic S. Gen-

  tile, který se po zformování

  stíhacího doprovodu a dosa-

  žení francouzského pobřeží od

  formace oddělil a vrátil se na

  základnu. To byla běžná praxe,

  používaná později u americ-

  kých perutí 8. letecké armá-

  dy, kdy jeden, nebo dva piloti

  letěli jako takzvaní „spare“,

  tedy náhradníci. V případě,

  Zbrojíři 92nd BG na-

  kládají 500lb. pumy

  do jedné ze svých

  B-17E (Foto: IWM)

  že se některý z letounů musel vrátit, například pro technickou

  závadu, zaujal jeho místo náhradník. Pokud k žádnému problé-

  mu nedošlo, což byl i případ operace z 26. září, vracel se ná-

  hradník zpět. To, že se P/O Gentile v pořádku vrátil naznačuje,

  že povětrnostní podmínky krátce po startu formace ještě nebyly

  tak dramatické.

  Nálet na Morlaix 26. září 1942 byl součástí Mise č.12 Osmé le-

  tecké armády USAAF (8th USAAF Mission No. 12). V jejím rámci

  měly proběhnout další dva nálety. Konkrétně měla 92. bom-

  bardovací skupina bombardovat Cherbourg, a osmnáct z jejích

  třiceti B-17 svůj cíl skutečně bombardovalo. Letiště Maupertus

  u Cherbourgu měla bombardovat 301. bombardovací skupina,

  ale její operace byla zrušena v souvislosti s odvoláním stíha-

  cího doprovodu. Po-

  větrnostní podmínky

  byly zřejmě skuteč-

  ně hraniční, ale vítr

  s největší pravdě-

  podobností nedo-

  sahoval 133. perutí

  uváděných 100 uzlů.

  V tak silném větru by

  patrně stíhači 8./JG

  2 na poplach nestar-

  tovali. Skutečnost,

  že byli ve stíhání

  amerických Spit-

  rů úspěšní a sami

  neutrpěli vlivem

  povětrnostních pod-

  mínek žádné ztráty,

  ukazuje na počasí,

  které německá stra-

  na vyhodnotila jako

  letové. Nejpravdě-

  podobnější hodnotou

  síly větru je 401. perutí uváděných 40 uzlů, což je sám o sobě

  silný vítr. Předpověď počasí zřejmě byla až na mírný rozpor mezi

  udávanou a skutečnou silou větru poměrně přesná, na bríngu

  byl ovšem mylně uveden opačný směr větru, což zřejmě zásadně

  ovlivnilo ztrátu orientace při letu v mracích. Je třeba si uvědo-

  mit, že Spitry nedisponovaly ani takovým navigačním vybave-

  ním pro let bez vidu země, jaké je dnes dostupné i pro malé

  sportovní letouny. Na vrub Tonyho Gaze jako velitele stíhacího

  doprovodu tak padá odbytá předletová příprava, Kanaďany hod-

  nocená jako „poněkud impulzivní“ (sketchy brieng). Mimocho-

  dem, bojové hlášení 401. peruti je neobvykle dlouhé a lze z něj

  vycítit značnou naštvanost.

  Tankování Boeingu B-17E s/n 41-9023 od 97th Bomb Group (Foto IWM).

  eduard

  11

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 12

  Otázkou je, proč formace stíhaček

  pokračovala v letu na jih i poté, co

  se nesetkala s bombardéry, proč

  informaci o návratu bombardérů

  velitel operace zřejmě nedostal,

  a proč nepožádal o zaměření dříve.

  Obvykle se uvádí, že ztratil spoje-

  ní s řízením letového provozu, což

  bylo v daných podmínkách možné.

  Později při návratu však spojení s

  letovou kontrolou navázal a jako

  nějakou výjimečnost tuto komuni-

  kaci nikdy nekomentoval.

  Katastrofa nad Morlaix stála místo

  a hodnost S/L Tonyho Gaze, kte-

  rý poté až do konce války sloužil

  u různých perutí obvykle jako ve-

  litel letky v hodnosti Flight Lieu-

  tenanta. On sám celou záležitost

  podával jako chybu velení 11. sku-

  piny, řízení letového provozu a me-

  teorologické služby a považoval se

  za obětního beránka, na kterého

  padla vina za zpackanou operaci.

  Jeho názor je obvykle přejímán

  autory článků, pojednávajících

  o této události. Otázkou je, zda je

  to opodstatněné. Řada okolností

  totiž opravdu ukazuje na ne zcela

  korektní vedení operace a jisté ml-

  žení kolem ní jak ze strany Tonyho

  Gaze, tak ze strany Američanů.

  B-17E 41-9023 od 97th Bomb Group v péči pozemního personálu. Tato jednotka měla

  26. 9. 1942 napadnout hlavní cíl mise, letiště v Ploujean-Morlaix. Kvůli celkovému zahale-

  ní cíle mraky a špatnému odhadu síly větru otočila nad Biskají zpět (Foto: IWM).

  92nd Bomb Group byla 26. 9. 1942 jedinou ze tří bombardovacích jednotek 8th USAAF, která v rámci mise č. 12 lokalizovala

  a úspěšně napadla svůj cíl. Leteckou základnu Cherbourg bombardovalo 16 ze 30 B-17E, které na misi vyslala (Foto: IWM).

  eduard

  12

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 13

  Otázkou je, proč formace stíhaček

  pokračovala v letu na jih i poté, co

  se nesetkala s bombardéry, proč

  informaci o návratu bombardérů

  velitel operace zřejmě nedostal,

  a proč nepožádal o zaměření dříve.

  Obvykle se uvádí, že ztratil spoje-

  ní s řízením letového provozu, což

  bylo v daných podmínkách možné.

  Později při návratu však spojení s

  letovou kontrolou navázal a jako

  nějakou výjimečnost tuto komuni-

  kaci nikdy nekomentoval.

  Katastrofa nad Morlaix stála místo

  a hodnost S/L Tonyho Gaze, kte-

  rý poté až do konce války sloužil

  u různých perutí obvykle jako ve-

  litel letky v hodnosti Flight Lieu-

  tenanta. On sám celou záležitost

  podával jako chybu velení 11. sku-

  piny, řízení letového provozu a me-

  teorologické služby a považoval se

  za obětního beránka, na kterého

  padla vina za zpackanou operaci.

  Jeho názor je obvykle přejímán

  autory článků, pojednávajících

  o této události. Otázkou je, zda je

  to opodstatněné. Řada okolností

  totiž opravdu ukazuje na ne zcela

  korektní vedení operace a jisté ml-

  žení kolem ní jak ze strany Tonyho

  Gaze, tak ze strany Američanů.

  B-17E 41-9023 od 97th Bomb Group v péči pozemního personálu. Tato jednotka měla

  26. 9. 1942 napadnout hlavní cíl mise, letiště v Ploujean-Morlaix. Kvůli celkovému zahale-

  ní cíle mraky a špatnému odhadu síly větru otočila nad Biskají zpět (Foto: IWM).

  92nd Bomb Group byla 26. 9. 1942 jedinou ze tří bombardovacích jednotek 8th USAAF, která v rámci mise č. 12 lokalizovala

  a úspěšně napadla svůj cíl. Leteckou základnu Cherbourg bombardovalo 16 ze 30 B-17E, které na misi vyslala (Foto: IWM).

  Dieppe/Operace Jubilee

  Americké perutě nikdy nebyly spojeny

  do žádné vyšší jednotky a operovaly sa-

  mostatně nebo ve svazku britských win-

  gů. Jedinou operací, které se zúčastnily

  všechny tři perutě, byla Operace Jubilee,

  vylodění u Dieppe. Ani v tomto případě

  ale nebyly americké perutě soustředěny

  pod jedno velení, protože 71. peruť léta-

  la nad Dieppe ze základny RAF Gravesend

  a 133. peruť se přemístila do Lympne.

  Během této operace sestřelily americ-

  ké perutě osm nepřátelských letadel při

  vlastní ztrátě šesti Spitrů. Jeden pilot

  zahynul a jeden padl do zajetí.

  Celkem dosáhly všechny tři perutě do

  29. září 1942, kdy byly převedeny pod

  velení USAAF, 73,5 sestřelu nepřátelských

  letadel. Z toho 71. peruť zaznamenala 41

  sestřelů, 121. peruť 18 sestřelů a 133. pe-

  ruť 14,5 sestřelu. Za tyto úspěchy zapla-

  tilo smrtí 77 amerických a pět britských

  příslušníků těchto perutí.

  Capt. Donald Willis z 335th FS, 4th FG, před přechodem jednotky na Thunderbolty. Willis sloužil ve vzdušných silách Finska, Norska

  a Velké Británie, před tím, než vstoupil do 121. perutě RAF. Willis sloužil jako operační důstojník 335. Fighter Squadron a později byl

  převelen na velitelství 8th Fighter Command. Při bojovém letu 10. dubna 1944 havaroval v Nizozemí s P-38 z 20th FG, ale vyhnul se zajetí

  (Photo: US National Archives, Fold3).

  Opuštěný britský scout car Daimler Dingo

  na pláži u Dieppe po neúspěšném vylodění

  19. 8. 1942 (Foto: Bundesarchiv).

  eduard

  13

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 14

  Dominic Salvatore Gentile

  (6. 12. 1920 – 28. 1. 1951)

  Rodák z Piqua v Ohio Dominic Salvatore Gentile se narodil ital-

  ským imigrantům Pasqualemu a Joseně Gentile 6. prosince

  1920. Od dětství miloval letadla a létání, s pilotním výcvikem

  začal v šestnácti letech a později mu jeho otec za 450 dola-

  rů koupil jednomístný dvouplošník Aerosport. S tímto letounem

  podle svých slov terorizoval město Piqua, údajně podletěl i míst-

  ní most přes řeku Miami (Great Miami River). Do srpna 1941, kdy

  vstoupil do řad RCAF, na něm s přehledem nalétal pro vstup do

  RCAF požadovaných 300 letových hodin. Don Gentile vstoupil do

  kanadského letectva proto, že americké letectvo požadovalo pro

  zařazení do pilotního výcviku absolvování alespoň dvou ročníků

  univerzity, což byla podmínka, kterou nesplňoval. Pilotní výcvik

  absolvoval v Glendale v Kalifornii a v prosinci 1941 odplul do

  Británie. Svoji kariéru u RAF zahájil jako instruktor, posléze na-

  stoupil k No. 133 (Eagle) Squadron. Svých prvních dvou ociálně

  uznaných sestřelů dosáhl během podpory operace Jubilee, vy-

  lodění u Dieppe. S celou perutí přešel v americké hodnosti 2nd

  Lieutenant 29. září 1942 pod velení USAAF. V řadách 334th Figh-

  ter Squadron pokračoval v létání na Spitrech Mk.V. Přezbrojení

  na P-47D Thunderbolt přivítal, stejně jako většina jeho kolegů,

  s jistou nevrlostí, přesto na Thunderboltu rychle navýšil své bo-

  jové skóre, když během dvou měsíců mezi 16. prosincem 1943

  a 25. únorem 1944 dosáhl pěti sestřelů.

  Strojem, na němž dosáhl svých největších úspěchů, se stal P-51B

  Mustang. Na něm dosáhl mezi 3. březnem a 8. dubnem 1944

  celkem 15,5 vítězství a při započtení letadel zničených na zemi

  překonal „střelecký“ rekord Eddieho Rickenbackera z 1. světové

  války, který čítal 26 sestřelů. Zajímavé je, že 8. letecká armáda

  do celkového skóre svých pilotů započítávala nepřátelské stroje

  zničené na zemi, ale 9. letecká armáda uznávala jen sestřely

  dosažené ve vzduchu. Dne 13. dubna 1944, kdy končila Genti-

  lemu jeho bojová túra, zničil po návratu z posledního bojového

  letu při nízkém průletu nad letištěm v Debdenu svůj Mustang

  pojmenovaný Shanri-La a následně byl odvelen do USA. Zde pod-

  nikl propagační turné na podporu prodeje válečných dluhopisů,

  v roce 1945 se oženil a po válce pracoval jako zkušební pilot na

  základně Wright Field v Daytonu v Ohiu (dnes Wright-Patterson

  AFB). Zahynul při havárii cvičného stroje T-33 Shooting Star 28.

  ledna 1951 u Forestville v Marylandu. Jako jeho celkové bojové

  skóre se dnes udává 19,83 sestřelu.

  Konec „Shangri-La“ po nouzovém přistání 13. dubna 1944 při návratu z Gentileho poslední bojové mise nad Schweinfurt.

  Co nesvedla Luftwae, to dokázala letecká nekázeň (Foto: IWM).

  P-51B 43-6913, Capt. Donald S. Gentile,

  336th FS, 4th Fighter Group, duben 1944

  eduard

  14

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 15

  Dominic Salvatore Gentile

  (6. 12. 1920 – 28. 1. 1951)

  Rodák z Piqua v Ohio Dominic Salvatore Gentile se narodil ital-

  ským imigrantům Pasqualemu a Joseně Gentile 6. prosince

  1920. Od dětství miloval letadla a létání, s pilotním výcvikem

  začal v šestnácti letech a později mu jeho otec za 450 dola-

  rů koupil jednomístný dvouplošník Aerosport. S tímto letounem

  podle svých slov terorizoval město Piqua, údajně podletěl i míst-

  ní most přes řeku Miami (Great Miami River). Do srpna 1941, kdy

  vstoupil do řad RCAF, na něm s přehledem nalétal pro vstup do

  RCAF požadovaných 300 letových hodin. Don Gentile vstoupil do

  kanadského letectva proto, že americké letectvo požadovalo pro

  zařazení do pilotního výcviku absolvování alespoň dvou ročníků

  univerzity, což byla podmínka, kterou nesplňoval. Pilotní výcvik

  absolvoval v Glendale v Kalifornii a v prosinci 1941 odplul do

  Británie. Svoji kariéru u RAF zahájil jako instruktor, posléze na-

  stoupil k No. 133 (Eagle) Squadron. Svých prvních dvou ociálně

  uznaných sestřelů dosáhl během podpory operace Jubilee, vy-

  lodění u Dieppe. S celou perutí přešel v americké hodnosti 2nd

  Lieutenant 29. září 1942 pod velení USAAF. V řadách 334th Figh-

  ter Squadron pokračoval v létání na Spitrech Mk.V. Přezbrojení

  na P-47D Thunderbolt přivítal, stejně jako většina jeho kolegů,

  s jistou nevrlostí, přesto na Thunderboltu rychle navýšil své bo-

  jové skóre, když během dvou měsíců mezi 16. prosincem 1943

  a 25. únorem 1944 dosáhl pěti sestřelů.

  Strojem, na němž dosáhl svých největších úspěchů, se stal P-51B

  Mustang. Na něm dosáhl mezi 3. březnem a 8. dubnem 1944

  celkem 15,5 vítězství a při započtení letadel zničených na zemi

  překonal „střelecký“ rekord Eddieho Rickenbackera z 1. světové

  války, který čítal 26 sestřelů. Zajímavé je, že 8. letecká armáda

  do celkového skóre svých pilotů započítávala nepřátelské stroje

  zničené na zemi, ale 9. letecká armáda uznávala jen sestřely

  dosažené ve vzduchu. Dne 13. dubna 1944, kdy končila Genti-

  lemu jeho bojová túra, zničil po návratu z posledního bojového

  letu při nízkém průletu nad letištěm v Debdenu svůj Mustang

  pojmenovaný Shanri-La a následně byl odvelen do USA. Zde pod-

  nikl propagační turné na podporu prodeje válečných dluhopisů,

  v roce 1945 se oženil a po válce pracoval jako zkušební pilot na

  základně Wright Field v Daytonu v Ohiu (dnes Wright-Patterson

  AFB). Zahynul při havárii cvičného stroje T-33 Shooting Star 28.

  ledna 1951 u Forestville v Marylandu. Jako jeho celkové bojové

  skóre se dnes udává 19,83 sestřelu.

  Konec „Shangri-La“ po nouzovém přistání 13. dubna 1944 při návratu z Gentileho poslední bojové mise nad Schweinfurt.

  Co nesvedla Luftwae, to dokázala letecká nekázeň (Foto: IWM).

  P-51B 43-6913, Capt. Donald S. Gentile,

  336th FS, 4th Fighter Group, duben 1944

  4. stíhací skupina, 8. letecká armáda

  Převedení pilotů jednotlivých Eagle squadron do stavu USAAF neby-

  lo tak snadnou záležitostí, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát.

  Bylo nutno vyřešit nesmírné množství administrativních záležitostí

  a samotnému přechodu z RAF do USAAF předcházela dlouhá jedná-

  ní na různých úrovních včetně té nejvyšší. Například o prominutí

  porušení zákona o službě v cizích ozbrojených silách se zasadil sám

  prezident Roosevelt. Prakticky žádný z amerických příslušníků RAF

  neabsolvoval americký vojenský pilotní výcvik a neměl tím pádem

  oprávnění k nošení amerického pilotního odznaku. Uznání kanad-

  ských a britských pilotních zkoušek bylo velkým tématem probíha-

  jících jednání. Po jeho vyřešení nastal další problém s oprávněním

  k nošení britského pilotního odznaku na amerických uniformách.

  Tento zdánlivě malicherný problém byl vyřešen přiznáním práva

  bývalých amerických příslušníků RAF nosit zmenšený britský pilotní

  odznak na americké uniformě na opačné straně než americký pi-

  lotní odznak. Své nároky měli ovšem i Britové, kteří se kupříkladu

  dožadovali kompenzace za ztrátu tří kompletních vycvičených stí-

  hacích perutí. Nelze se proto divit, že výsledné dohody bylo dosa-

  ženo až bezmála po roce intenzivních jednání. Při bližším pohledu

  na celý proces se člověk neubrání přirovnání k obdobně obtížným

  jednáním mezi Británií a EU o podmínkách odchodu Británie z Unie.

  Nicméně konec korunuje dílo, všechny sporné body byly v létě

  1942 vyřešeny a pro Američany sloužící v RAF i v jiných britských

  a kanadských ozbrojených silách se otevřela cesta ke vstupu do

  amerických ozbrojených sil. Všechny tři Eagle squadrony oci-

  álně přešly pod velení USAAF 29. září 1942 a vytvořily společně

  4. stíhací skupinu 8. letecké armády USAAF. Ze 71. peruti RAF se

  stala 334. stíhací peruť USAAF, ze 121. peruti 335. stíhací peruť

  a ze 133. peruti 336. stíhací peruť. Všechny nadále operovaly

  z Debdenu. Velitelem 4. stíhací skupiny (4th FG) se stal podplukovník

  (Lt.Col.) Edward W. Anderson, perutím veleli majoři Daymond,

  Daley a McColpin. Přechod pod plné velení 8th AF byl postupný,

  v říjnu operační velení stále spadalo pod RAF a odpovídal za něj

  staniční velitel základny RAF Debden. Čtvrtá FG byla paralelně ve-

  dena jako Debden Wing v rámci RAF a létala především hlídky na

  ochranu konvojů, pobřežní hlídky a ofenzivní sweepy nad Francií.

  Teprve později přešlo operační velení plně pod USAAF a Debden

  se stal základnou USAAF Debden AFB. Dne 22. listopadu se major

  Blakeslee stal velitelem 335th FS a zahájil tak svoji kariéru jednoho

  z nejrespektovanějších bojových velitelů v historii amerického le-

  tectva. Čtvrtá FG létala na Spitrech do března 1943. V únoru za-

  hájila 334th FS přezbrojování na Thunderbolty, na začátku dubna

  byly na Thunderboltech operační již všechny tři perutě a 8. dubna

  se pod vedením plukovníka Andersona poprvé společně účastnily

  operace typu Circus. Dne 15. března 1943 dosáhl Donald Blakeslee

  prvního sestřelu čtvrté FG na P-47D Thunderbolt a 28. července

  vedl tuto jednotku poprvé nad Německo poté, co se stal v květ-

  nu operačním důstojníkem skupiny. V únoru 1944 byla 4th FG jako

  jedna z prvních stíhacích skupin 8. letecké armády přezbrojena na

  P-51B Mustang.

  Čtvrtá stíhací skupina byla po několik měsíců jedinou ze stavu

  8. letecké armády, která byla jejímu velení k dispozici. Další stíha-

  cí skupina přidělená 8th AF, 78th FG vyzbrojená stroji P-38 Light-

  ning, dorazila do Británie až v listopadu 1942, ale v únoru 1943 byla

  převelena do severní Afriky pod velení 12th AF. Zpět v Anglii byla

  v březnu a byla již přezbrojena na Thunderbolty. Teprve v květnu

  provedla svoji první bojovou akci také 56th FG, rovněž s Thunder-

  bolty, ale od léta už další stíhací skupiny 8th AF rychle přibývaly. Na

  konci roku 1943 už jich bylo v Británii jedenáct z konečných pat-

  nácti, což byl stav, na který se 8th AF dostala na počátku roku 1944.

  Piloti Thunderboltů od 4th Fighter Group během briengu v Debdenu (Foto: American Air Museum in Britain).

  eduard

  15

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 16

  Col. Donald J. Blakeslee

  (11. 9. 1917 – 3. 9. 2008)

  Ačkoliv se svými 14,5 potvrzenými sestřely nepatřil Donald Bla-

  keslee do absolutní špičky amerických stíhacích es 2. světové

  války, byl obdivuhodným pilotem a uznávaným velitelem. Láska

  k letadlům ho doprovázela již od dětství. Ve snaze naučit se

  létat koupili s kamarádem na konci třicátých let Piper J-3 Cub,

  který zapůjčili místnímu leteckému klubu výměnou za možnost

  pilotního výcviku. Po havárii jejich Cubu v roce 1940 hledal Bla-

  keslee možnost dále létat. Vstup do Air Corps se zdál jedinou -

  nančně řešitelnou možností, mladý pilot však narazil na problém.

  Vzhledem k tomu, že nesplňoval podmínky nutného vzdělání,

  nemohl být zařazen do kadetského výcviku v USA a proto využil

  možnosti vstupu do RCAF.

  Po výcviku v Kanadě byl odeslán do Velké Británie, kam dorazil

  v polovině května 1941. Svůj první bojový let absolvoval v řa-

  dách No. 401 Squadron RCAF a prvního bojového úspěchu dosáhl

  18. listopadu 1941, kdy v oblasti Le Tourqueet poškodil Bf 109.

  O čtyři dny později již dosáhl plnohodnotného vzdušného vítěz-

  ství, opět nad Bf 109. Po krátkém působení u No. 121 Squadron

  odešel ke squadroně s číslem 133, u které se shromažďovali pře-

  devším američtí dobrovolníci a kde se Don Blakeslee stal veli-

  telem letky. Dne 29. září 1942 opustil službu v RAF a v hodnosti

  kapitána vstoupil do USAAF, jeho domovská squadrona se stala

  součástí nově vzniklé 4th Fighter Group. Tento přesun posléze

  znamenal i výměnu Spitrů Mk.V za P-47. Od konce listopadu

  1942 do poloviny května 1943 působil Don Blakeslee jako velitel

  335th FS, poté se stal operačním důstojníkem celé stíhací sku-

  piny. Během této služby byl postupně povyšován až do hodnosti

  Lt. Col. (7. 7. 1943) a sbíral jak další vzdušná vítězství (ke květnu

  1943 činilo jeho skóre 5 potvrzených sestřelů, 2 pravděpodobné

  a 7 nepřátelských strojů poškozených), tak především velitelské

  zkušenosti. Součástí tohoto období kariéry byl také jeden z Bal-

  kesleeho primátů – stal se prvním pilotem P-47 na světě, který

  sestřelil nepřátelské letadlo.

  V prosinci 1943 byl Blakeslee převelen k 354th FG, které měl

  pomoci etablovat se na evropském válčišti. Nová jednotka létala

  s P-51B, které si Blakeslee ihned oblíbil. Po návratu k 4th FG za-

  čal prosazovat přezbrojení své jednotky na Mustangy. Snaha však

  narazila na odpor, protože by šlo o porušení stanovených pravi-

  del, podle kterých měly být typem P-51 vyzbrojovány přednostně

  do Evropy nově příchozí jednotky. Většího úspěchu Blakesleeho

  snaha nedosáhla ani poté, co byl 1. 1. 1944 jmenován velite-

  lem celé 4th FG. Velitelství VIII. Fighter Command se obávalo

  především přestávky v operační službě, kterou by přeškolení na

  nový typ pro jednotku znamenalo. Dohadování Dona Blakesleeho

  s velitelem VIII. FC nakonec vedlo k podmíněnému souhlasu s do-

  dávkou P-51 pro 4th FG s tím, že se její piloti musí na nové stroje

  přeškolit během 24 hodin, respektive bez přestávky v operačních

  letech. K neobvyklé podmínce přistoupil Lt. Col. Blakeslee rov-

  něž způsobem odporujícím zažitým řádům – sdělil svým pilotům,

  že si budou moci nový typ „osahat“ během ostré bojové mise.

  Stalo se tak 28. února 1944. Někteří piloti jednotky skutečně

  neměli na P-51 nalétáno víc než jednu hodinu. O necelý týden

  později se Don Blakeslee, nyní již v hodnosti plukovníka (Col.),

  stal prvním americkým letcem, který dosáhl území Berlína, když

  jako velitel eskorty doprovázející „Velké bratry“ nad „Velké B“

  vedl stíhací doprovod do cílové oblasti. Následovaly další opera-

  ce, při kterých velel větším uskupením.

  Tou nejzásadnější bylo vedení dopro-

  vodných stíhačů během operace Frantic

  I. – dálkového přeletu bombardovacích

  a stíhacích letounů 8th USAAF do Sovět-

  ského Svazu, dále do Itálie a zpět do

  Velké Británie ve dnech 21. 6. – 5. 7.

  1944. Během této operace dosáhl Col.

  Blakeslee také svého posledního vzduš-

  ného vítězství, když 2. 7. 1944 sestřelil

  v prostoru Budapešti jednu Bf 109. Jeho

  skóre se uzavřelo na 14,5/3/11.

  Po dovolené v USA během září a října

  1944, která následovala po tří a půl

  letém odloučení, se Blakeslee vrátil

  k bojovým letům. Těm však paradoxně

  učinila konec ztráta jiného vynikajícího

  pilota, Huba Zemkeho, velitele 56th FG,

  dne 30. října 1944. Po této události se

  Pilot Ocer Don Blakeslee nasedá

  do svého Spitru Mk.V během služby

  u No. 401 Squadron RCAF na jaře 1942.

  Pod čelním sklem je namalováno jmé-

  no Blakesleeho nastávající manželky

  Leoly (Foto: IWM).

  eduard

  16

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 17

  Col. Donald J. Blakeslee

  (11. 9. 1917 – 3. 9. 2008)

  Ačkoliv se svými 14,5 potvrzenými sestřely nepatřil Donald Bla-

  keslee do absolutní špičky amerických stíhacích es 2. světové

  války, byl obdivuhodným pilotem a uznávaným velitelem. Láska

  k letadlům ho doprovázela již od dětství. Ve snaze naučit se

  létat koupili s kamarádem na konci třicátých let Piper J-3 Cub,

  který zapůjčili místnímu leteckému klubu výměnou za možnost

  pilotního výcviku. Po havárii jejich Cubu v roce 1940 hledal Bla-

  keslee možnost dále létat. Vstup do Air Corps se zdál jedinou -

  nančně řešitelnou možností, mladý pilot však narazil na problém.

  Vzhledem k tomu, že nesplňoval podmínky nutného vzdělání,

  nemohl být zařazen do kadetského výcviku v USA a proto využil

  možnosti vstupu do RCAF.

  Po výcviku v Kanadě byl odeslán do Velké Británie, kam dorazil

  v polovině května 1941. Svůj první bojový let absolvoval v řa-

  dách No. 401 Squadron RCAF a prvního bojového úspěchu dosáhl

  18. listopadu 1941, kdy v oblasti Le Tourqueet poškodil Bf 109.

  O čtyři dny později již dosáhl plnohodnotného vzdušného vítěz-

  ství, opět nad Bf 109. Po krátkém působení u No. 121 Squadron

  odešel ke squadroně s číslem 133, u které se shromažďovali pře-

  devším američtí dobrovolníci a kde se Don Blakeslee stal veli-

  telem letky. Dne 29. září 1942 opustil službu v RAF a v hodnosti

  kapitána vstoupil do USAAF, jeho domovská squadrona se stala

  součástí nově vzniklé 4th Fighter Group. Tento přesun posléze

  znamenal i výměnu Spitrů Mk.V za P-47. Od konce listopadu

  1942 do poloviny května 1943 působil Don Blakeslee jako velitel

  335th FS, poté se stal operačním důstojníkem celé stíhací sku-

  piny. Během této služby byl postupně povyšován až do hodnosti

  Lt. Col. (7. 7. 1943) a sbíral jak další vzdušná vítězství (ke květnu

  1943 činilo jeho skóre 5 potvrzených sestřelů, 2 pravděpodobné

  a 7 nepřátelských strojů poškozených), tak především velitelské

  zkušenosti. Součástí tohoto období kariéry byl také jeden z Bal-

  kesleeho primátů – stal se prvním pilotem P-47 na světě, který

  sestřelil nepřátelské letadlo.

  V prosinci 1943 byl Blakeslee převelen k 354th FG, které měl

  pomoci etablovat se na evropském válčišti. Nová jednotka létala

  s P-51B, které si Blakeslee ihned oblíbil. Po návratu k 4th FG za-

  čal prosazovat přezbrojení své jednotky na Mustangy. Snaha však

  narazila na odpor, protože by šlo o porušení stanovených pravi-

  del, podle kterých měly být typem P-51 vyzbrojovány přednostně

  do Evropy nově příchozí jednotky. Většího úspěchu Blakesleeho

  snaha nedosáhla ani poté, co byl 1. 1. 1944 jmenován velite-

  lem celé 4th FG. Velitelství VIII. Fighter Command se obávalo

  především přestávky v operační službě, kterou by přeškolení na

  nový typ pro jednotku znamenalo. Dohadování Dona Blakesleeho

  s velitelem VIII. FC nakonec vedlo k podmíněnému souhlasu s do-

  dávkou P-51 pro 4th FG s tím, že se její piloti musí na nové stroje

  přeškolit během 24 hodin, respektive bez přestávky v operačních

  letech. K neobvyklé podmínce přistoupil Lt. Col. Blakeslee rov-

  něž způsobem odporujícím zažitým řádům – sdělil svým pilotům,

  že si budou moci nový typ „osahat“ během ostré bojové mise.

  Stalo se tak 28. února 1944. Někteří piloti jednotky skutečně

  neměli na P-51 nalétáno víc než jednu hodinu. O necelý týden

  později se Don Blakeslee, nyní již v hodnosti plukovníka (Col.),

  stal prvním americkým letcem, který dosáhl území Berlína, když

  jako velitel eskorty doprovázející „Velké bratry“ nad „Velké B“

  vedl stíhací doprovod do cílové oblasti. Následovaly další opera-

  ce, při kterých velel větším uskupením.

  Tou nejzásadnější bylo vedení dopro-

  vodných stíhačů během operace Frantic

  I. – dálkového přeletu bombardovacích

  a stíhacích letounů 8th USAAF do Sovět-

  ského Svazu, dále do Itálie a zpět do

  Velké Británie ve dnech 21. 6. – 5. 7.

  1944. Během této operace dosáhl Col.

  Blakeslee také svého posledního vzduš-

  ného vítězství, když 2. 7. 1944 sestřelil

  v prostoru Budapešti jednu Bf 109. Jeho

  skóre se uzavřelo na 14,5/3/11.

  Po dovolené v USA během září a října

  1944, která následovala po tří a půl

  letém odloučení, se Blakeslee vrátil

  k bojovým letům. Těm však paradoxně

  učinila konec ztráta jiného vynikajícího

  pilota, Huba Zemkeho, velitele 56th FG,

  dne 30. října 1944. Po této události se

  Pilot Ocer Don Blakeslee nasedá

  do svého Spitru Mk.V během služby

  u No. 401 Squadron RCAF na jaře 1942.

  Pod čelním sklem je namalováno jmé-

  no Blakesleeho nastávající manželky

  Leoly (Foto: IWM).

  Gen. Kepner, velitel VIII. FC, rozhodl Blakeslee-

  ho „uzemnit“ s odůvodněním, že si Air Force

  nemůže dovolit ztratit dalšího takového velite-

  le. Velení 4th FG předal Col. Blakeslee 4. lis-

  topadu 1944 a o několik dní později nastoupil

  cestu zpět do Spojených Států. Za sebou měl

  během uplynulých čtyř let neuvěřitelnou bo-

  jovou kariéru, začínající nejistým vstupem do

  RCAF, služby v RAF, až po post jednoho z nejre-

  spektovanějších stíhacích velitelů, jaké USAAF

  v Evropě měla. Za sebou měl přes 500 bojových

  letů a nalétáno více než 1000 hodin. Říkalo

  se, že úředníky své peruti nechával některé ze

  svých bojových letů zaznamenávat jako cvičné,

  aby nedosáhl maximální kvóty turnusu příliš

  brzy. Zbytek války strávil „uklizen“ coby veli-

  tel základny Page Field na Floridě. V letectvu

  zůstal i po válce, mimo jiné se stal velitelem

  31st FG a 27th Fighter Escort Wing s P-82 Twin

  Mustang v oblasti Paciku. Poté prodělal dva

  operační turnusy jako součást okupačních sil

  v Německu a jeden v Koreji, kde působil na ve-

  litelství Tactical Air Command. V dalších veli-

  telských funkcích, především na velitelství 17th

  Air Force, působil až do 30. dubna 1965, kdy

  odešel do výslužby.

  4th FG

  eduard

  17

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 18

  Budování USAAF:

  31. stíhací skupina

  Po vypuknutí 2. světové války v Evropě bylo americké vládě

  a prezidentu Rooseveltovi jasné, že Amerika bude brzy potřebovat

  stejně silné a pokud možno i silnější ozbrojené síly, než jakými

  disponují její potenciální nepřátelé, především Japonsko a Němec-

  ko. Generálmajor Arnold, náčelník štábu Leteckého sboru Armády

  Spojených států (United States Army Air Corps), dostal za úkol po-

  sílit a modernizovat dosud poměrně malé vzdušné síly a dostat je

  na konkurenceschopnou úroveň. Před vypuknutím války a na je-

  jím začátku měl USAAC jedinou stíhací skupinu, 1st Pursuit Group.

  Z jejího personálu byl vytvořen základ 31st Pursuit Group, ustavené

  na základně Selfridge Field v Michiganu. Výzbroj skupiny zpočátku

  tvořily zastaralé stroje P-26 a P-35, teprve v polovině roku 1939

  byla přezbrojena na nové P-39 Airacobra. V následujícím období

  prošla 31st PG komplikovaným vývojem, kdy vystřídala řadu zákla-

  den především na jihu Spojených Států. Po přepadení Pearl Harboru

  v prosinci 1941 byla převelena na západní pobřeží, na základnu

  Payne Field severně od Seattlu ve státě Washington, v lednu 1942

  byla na jejím základě s využitím již vycvičeného personálu i letadel

  postavena další stíhací skupina, 35th PG. Zbytek původní 31st PG se

  přestěhoval do New Orleans, byl vyzbrojen stroji P-40B a jednotka

  byla znovu vybudována. V té době už byl USAAC přejmenován na US

  Army Air Force a od května 1942 byly stíhací skupiny nadále ozna-

  čovány jako Fighter Group a stíhací perutě jako Fighter Squadron.

  V New Orleans byla nyní již 31st Fighter Group opět přezbrojena na

  Airacobry. Tvořily ji nyní tři perutě: 307th FS, 308th FS a 309th FS

  a v květnu byla připravena k přesunu do Velké Británie.

  52. stíhací skupina

  Podobným vývojem prošla také 52nd Fighter Group, ustavená jako

  52nd Pursuit Group na personálním základě 1st a 31st PG dne 15.

  ledna 1941. Nová jednotka měla štábní peruť a obvyklé tři bojové

  perutě: 2nd PS, 4th PS a 5th PS. Výzbroj opět z počátku tvořily

  starší stroje P-35, P-36 a P-43, výcvik piloti zahajovali na dvouploš-

  nících PT-17 Kaydet. Ani 52nd FG se nevyhnuly personální změny

  a přesuny mezi letišti, během nichž se pravidelně setkávala s 31st

  PG. Po útoku na Pearl Harbor byla přezbrojena na P-39 Airacob-

  ra, s nimiž se od 1. ledna 1942 účastnila velkých polních manévrů.

  Během nich sídlila 2nd PS v New Yorku, 4th PS v Norfolku ve Virginii

  a 5th PS na nedaleké základně Langley Field u Hamptonu ve Virginii.

  Dne 15. ledna se všechny tři perutě přesunuly zpět do Selfridge, ale

  už 18. února se opět přestěhovaly na různé základny v Jižní a Se-

  verní Karolíně. V květnu dostala nyní již 52nd FG rozkaz k přesunu

  do Velké Británie a 11. května se proto přemístila na severovýchod

  a připravovala se k přeletu Atlantiku.

  Přesun do Británie

  V rámci budování VIII. stíhacího velitelství 8. letecké armády (VIII.

  Fighter Command, 8th Air Force) štáb USAAF původně předpoklá-

  dal, že P-39 Airacobra bude vhodná i pro podmínky evropského

  bojiště. Byl to jeden z faktorů, proč byly pro výstavbu adekvát-

  ních stíhacích sil 8. letecké armády jako první vybrány 31st a 52nd

  FG. Při hledání způsobu, jak stíhací skupiny přesunout do Británie,

  se prvotně předpokládal přelet jednotek přes Atlantik. Vzhledem

  ke vzdálenosti, složitým povětrnostním a navigačním podmínkám,

  jakož i nízké úrovni vycvičenosti pilotů v létání bez vidu se před-

  pokládalo, že poletí ve skupinách vedených bombardérem B-17,

  zajišťujícím navigaci celé skupiny. Trasa vedla přes Newfoundland,

  Grónsko, Island a Irsko do Anglie. Obě jednotky byly přesunuty na

  základnu Grenier Field a cvičily na přelet spolu s B-17. V dubnu ale

  byla většina zdejších B-17 přesunuta do Paciku v rámci přípravy

  na očekávanou japonskou invazi na Aleuty, zároveň dva piloti 52nd

  FG havarovali a zahynuli při nácviku přeletu. A především došel ve

  stejné době štáb USAAF na základě vyhodnocení bojových hlášení

  z evropského bojiště k názoru, že Airacobry nebudou svými výko-

  ny na německé stíhačky stačit, takže se rozhodl pro alternativní

  řešení. Tím byl přesun personálu obou skupin lodí a jejich vyzbro-

  jení osvědčenými Spitry. Je zajímavé, jak málo pozornosti bylo

  věnováno možnosti námořního přesunu jak personálu, tak letadel,

  což byla metoda v pozdějším období naprosto běžně používaná pro

  přesun dalších leteckých jednotek z USA do Británie.

  Jochen Müncheberg & Ted Sweetland

  Major Joachim Müncheberg patřil mezi nejvýraznější velitele stíha-

  cích jednotek Luftwae. Narodil se 31. prosince 1918 ve Friedrich-

  sdorfu v Pomořanech (dnes Darskowo v Polsku). Do ozbrojených sil

  vstoupil v roce 1936 a do Luftwae byl přijat o dva roky později.

  Řadu let sloužil u JG 26 „Schlageter” a v září 1941 se stal velitelem

  její II. Gruppe. V létě 1942 působil na východní frontě ve velení

  JG 51 a v říjnu 1942 se stal Kommodorem JG 77 bojující v Africe na

  Messerschmittech Bf 109G. Celkem dosáhl 135 vítězství a byl vy-

  znamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Posledního

  sestřelu dosáhl 23. března 1943 při svém 500. bojovém letu, který

  se mu stal osudným.

  V ranních hodinách Müncheberg odstartoval se svým pobočníkem

  Lt. Strasenem z letiště La Fauconnerie v Tunisku na průzkum si-

  tuace nad frontou v oblasti Sened/El Guettar. Letěli ve výšce tří

  až čtyř kilometrů, když zpozorovali několik Spitrů a Curtissů.

  Oba němečtí letci zaútočili v 9 hodin 50 minut z převýšení zezadu

  na dvojici amerických Spitrů od 2nd FS, 52nd FG. Müncheberg

  zahájil palbu z bezprostřední blízkosti a podle svědectví Strasena

  se cíl, kterým byl jeden ze Spitrů, ve vzduchu rozpadl. Americký

  pilot podle Strasenova názoru nestihl útok zaznamenat. Münche-

  berg ale vlétl do trosek nepřátelského letounu a z poškozeného

  stroje se mu nepodařilo vyskočit. O dvě minuty později Stra-

  sen sestřelil druhý Spitre. Všechny tři letouny se zřítily v okolí

  82. kilometru silnice Gabes-Gafsa.

  Strasenem sestřelený Spitre byl pilotován Capt. Hugh L. William-

  sonem, který padl do zajetí a později vypověděl, že jeho vedoucí

  se svým poškozeným Spitrem do Münchebergova Messerschmittu

  záměrně narazil. Oním vedoucím byl Capt. Theodore Reilly Sweet-

  land, který se narodil 27. června 1919 v New Jersey. Jak naznačuje

  jeho jméno, po matce byl irského původu. Po třech letech studia

  na na Williams College v Berkeley, CA, a práci fotografa v dení-

  ku Oakland Tribune vstoupil v dubnu 1941 v Kalifornii do letectva.

  Za svou službu obdržel vyznamenání Purple Heart, Silver Star a Air

  Medal. Jeho jméno je zaznamenáno v sekci nezvěstných na památ-

  níku v North Africa American Cemetery and Memorial v Kartágu

  v Tunisku.

  eduard

  18

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 19

  Budování USAAF:

  31. stíhací skupina

  Po vypuknutí 2. světové války v Evropě bylo americké vládě

  a prezidentu Rooseveltovi jasné, že Amerika bude brzy potřebovat

  stejně silné a pokud možno i silnější ozbrojené síly, než jakými

  disponují její potenciální nepřátelé, především Japonsko a Němec-

  ko. Generálmajor Arnold, náčelník štábu Leteckého sboru Armády

  Spojených států (United States Army Air Corps), dostal za úkol po-

  sílit a modernizovat dosud poměrně malé vzdušné síly a dostat je

  na konkurenceschopnou úroveň. Před vypuknutím války a na je-

  jím začátku měl USAAC jedinou stíhací skupinu, 1st Pursuit Group.

  Z jejího personálu byl vytvořen základ 31st Pursuit Group, ustavené

  na základně Selfridge Field v Michiganu. Výzbroj skupiny zpočátku

  tvořily zastaralé stroje P-26 a P-35, teprve v polovině roku 1939

  byla přezbrojena na nové P-39 Airacobra. V následujícím období

  prošla 31st PG komplikovaným vývojem, kdy vystřídala řadu zákla-

  den především na jihu Spojených Států. Po přepadení Pearl Harboru

  v prosinci 1941 byla převelena na západní pobřeží, na základnu

  Payne Field severně od Seattlu ve státě Washington, v lednu 1942

  byla na jejím základě s využitím již vycvičeného personálu i letadel

  postavena další stíhací skupina, 35th PG. Zbytek původní 31st PG se

  přestěhoval do New Orleans, byl vyzbrojen stroji P-40B a jednotka

  byla znovu vybudována. V té době už byl USAAC přejmenován na US

  Army Air Force a od května 1942 byly stíhací skupiny nadále ozna-

  čovány jako Fighter Group a stíhací perutě jako Fighter Squadron.

  V New Orleans byla nyní již 31st Fighter Group opět přezbrojena na

  Airacobry. Tvořily ji nyní tři perutě: 307th FS, 308th FS a 309th FS

  a v květnu byla připravena k přesunu do Velké Británie.

  52. stíhací skupina

  Podobným vývojem prošla také 52nd Fighter Group, ustavená jako

  52nd Pursuit Group na personálním základě 1st a 31st PG dne 15.

  ledna 1941. Nová jednotka měla štábní peruť a obvyklé tři bojové

  perutě: 2nd PS, 4th PS a 5th PS. Výzbroj opět z počátku tvořily

  starší stroje P-35, P-36 a P-43, výcvik piloti zahajovali na dvouploš-

  nících PT-17 Kaydet. Ani 52nd FG se nevyhnuly personální změny

  a přesuny mezi letišti, během nichž se pravidelně setkávala s 31st

  PG. Po útoku na Pearl Harbor byla přezbrojena na P-39 Airacob-

  ra, s nimiž se od 1. ledna 1942 účastnila velkých polních manévrů.

  Během nich sídlila 2nd PS v New Yorku, 4th PS v Norfolku ve Virginii

  a 5th PS na nedaleké základně Langley Field u Hamptonu ve Virginii.

  Dne 15. ledna se všechny tři perutě přesunuly zpět do Selfridge, ale

  už 18. února se opět přestěhovaly na různé základny v Jižní a Se-

  verní Karolíně. V květnu dostala nyní již 52nd FG rozkaz k přesunu

  do Velké Británie a 11. května se proto přemístila na severovýchod

  a připravovala se k přeletu Atlantiku.

  Přesun do Británie

  V rámci budování VIII. stíhacího velitelství 8. letecké armády (VIII.

  Fighter Command, 8th Air Force) štáb USAAF původně předpoklá-

  dal, že P-39 Airacobra bude vhodná i pro podmínky evropského

  bojiště. Byl to jeden z faktorů, proč byly pro výstavbu adekvát-

  ních stíhacích sil 8. letecké armády jako první vybrány 31st a 52nd

  FG. Při hledání způsobu, jak stíhací skupiny přesunout do Británie,

  se prvotně předpokládal přelet jednotek přes Atlantik. Vzhledem

  ke vzdálenosti, složitým povětrnostním a navigačním podmínkám,

  jakož i nízké úrovni vycvičenosti pilotů v létání bez vidu se před-

  pokládalo, že poletí ve skupinách vedených bombardérem B-17,

  zajišťujícím navigaci celé skupiny. Trasa vedla přes Newfoundland,

  Grónsko, Island a Irsko do Anglie. Obě jednotky byly přesunuty na

  základnu Grenier Field a cvičily na přelet spolu s B-17. V dubnu ale

  byla většina zdejších B-17 přesunuta do Paciku v rámci přípravy

  na očekávanou japonskou invazi na Aleuty, zároveň dva piloti 52nd

  FG havarovali a zahynuli při nácviku přeletu. A především došel ve

  stejné době štáb USAAF na základě vyhodnocení bojových hlášení

  z evropského bojiště k názoru, že Airacobry nebudou svými výko-

  ny na německé stíhačky stačit, takže se rozhodl pro alternativní

  řešení. Tím byl přesun personálu obou skupin lodí a jejich vyzbro-

  jení osvědčenými Spitry. Je zajímavé, jak málo pozornosti bylo

  věnováno možnosti námořního přesunu jak personálu, tak letadel,

  což byla metoda v pozdějším období naprosto běžně používaná pro

  přesun dalších leteckých jednotek z USA do Británie.

  Jochen Müncheberg & Ted Sweetland

  Major Joachim Müncheberg patřil mezi nejvýraznější velitele stíha-

  cích jednotek Luftwae. Narodil se 31. prosince 1918 ve Friedrich-

  sdorfu v Pomořanech (dnes Darskowo v Polsku). Do ozbrojených sil

  vstoupil v roce 1936 a do Luftwae byl přijat o dva roky později.

  Řadu let sloužil u JG 26 „Schlageter” a v září 1941 se stal velitelem

  její II. Gruppe. V létě 1942 působil na východní frontě ve velení

  JG 51 a v říjnu 1942 se stal Kommodorem JG 77 bojující v Africe na

  Messerschmittech Bf 109G. Celkem dosáhl 135 vítězství a byl vy-

  znamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Posledního

  sestřelu dosáhl 23. března 1943 při svém 500. bojovém letu, který

  se mu stal osudným.

  V ranních hodinách Müncheberg odstartoval se svým pobočníkem

  Lt. Strasenem z letiště La Fauconnerie v Tunisku na průzkum si-

  tuace nad frontou v oblasti Sened/El Guettar. Letěli ve výšce tří

  až čtyř kilometrů, když zpozorovali několik Spitrů a Curtissů.

  Oba němečtí letci zaútočili v 9 hodin 50 minut z převýšení zezadu

  na dvojici amerických Spitrů od 2nd FS, 52nd FG. Müncheberg

  zahájil palbu z bezprostřední blízkosti a podle svědectví Strasena

  se cíl, kterým byl jeden ze Spitrů, ve vzduchu rozpadl. Americký

  pilot podle Strasenova názoru nestihl útok zaznamenat. Münche-

  berg ale vlétl do trosek nepřátelského letounu a z poškozeného

  stroje se mu nepodařilo vyskočit. O dvě minuty později Stra-

  sen sestřelil druhý Spitre. Všechny tři letouny se zřítily v okolí

  82. kilometru silnice Gabes-Gafsa.

  Strasenem sestřelený Spitre byl pilotován Capt. Hugh L. William-

  sonem, který padl do zajetí a později vypověděl, že jeho vedoucí

  se svým poškozeným Spitrem do Münchebergova Messerschmittu

  záměrně narazil. Oním vedoucím byl Capt. Theodore Reilly Sweet-

  land, který se narodil 27. června 1919 v New Jersey. Jak naznačuje

  jeho jméno, po matce byl irského původu. Po třech letech studia

  na na Williams College v Berkeley, CA, a práci fotografa v dení-

  ku Oakland Tribune vstoupil v dubnu 1941 v Kalifornii do letectva.

  Za svou službu obdržel vyznamenání Purple Heart, Silver Star a Air

  Medal. Jeho jméno je zaznamenáno v sekci nezvěstných na památ-

  níku v North Africa American Cemetery and Memorial v Kartágu

  v Tunisku.

  Třicátá první FG se ve dvou odřadech, pozemním a leteckém, nej-

  prve vlakem přesunula na základnu Fort Dix v New Jersey, nalo-

  dila se a přeplula Atlantik. Pozemní odřad dorazil do Británie

  10. června 1942, letecký o dva týdny později, 25. června. Velitelství

  skupiny, 307th FS a 308th FS se opět vlakem přesunuly na základnu

  RAF Atcham a 309th FS na základnu RAF High Ercall. Všechny pe-

  rutě na svých základnách převzaly Spitry Mk.Vb a zahájily výcvik.

  Operačními byly prohlášeny 1. srpna a přesunuly se na operační

  základny. Novým domovem 307th FS se stal RAF Biggin Hill, 308th

  FS byla umístěna na RAF Kenley a 309th na RAF Westhampnett. Dne

  16. srpna se tyto jednotky účastnily pod operačním velením RAF

  první bojové operace, Circus 204 nad Lille, a 19. srpna operace

  Jubilee, vylodění u Dieppe, během níž skupina sestřelila dva nepřá-

  telské stroje jistě, tři pravděpodobně a jeden poškodila při vlast-

  ních ztrátách osmi strojů. Na konci srpna se všechny perutě skupiny

  soustředily na základně RAF Westhampnett a v září se podílely na

  dalších bojových operacích, patrolách a ofenzivních operacích typu

  Circus, obvykle nad Abbeville a Le Havre. Dne 14. září byla 31st FG

  převedena od VIII. Fighter Command pro velení XII. FC, 13. října

  byla prohlášena za neoperační a 23. října se nalodila k přesunu do

  Gibraltaru.

  Padesátá druhá Fighter Group dorazila do Liverpoolu v polovině

  července 1942 a vlaky se přesunula do Eglintonu v Severním Irsku,

  kde převzala Spitry Mk.Vb a zahájila výcvik. Operačního statutu

  dosáhly jednotlivé perutě během první poloviny srpna. Konkrétně

  2nd FS 5. srpna, 5th FS 7. srpna a 4th FS 19. srpna, v den zahá-

  jení operace Jubilee. Mezi jednotky, které se přímo podílely na

  leteckém krytí vylodění u Dieppe nebyla začleněna 52nd FG. První

  operační lety provedly 2nd FS a 4th FS. Dne 27. srpna 5th FS žád-

  né operační lety před převedením 52nd FG pod velení XII. Fighter

  Command provést nestihla. Pod velení XII. FC byla 52nd FG převe-

  lena ve stejnou dobu jako 31st FG a její létající personál se nalodil

  1. listopadu v Glasgow na loď RMS Leinster a odplul do Gibraltaru.

  Piloti obou skupin dorazili do Gibraltaru 6. listopadu 1942.

  Operace Torch

  Obě stíhací skupiny na začátku listopadu převzaly v Gibraltaru nové

  Spitry Mk.Vb a Vc s velkými prachovými ltry typu Aboukir. Letiště

  v Gibraltaru bylo 8. listopadu 1942 před zahájením operace Torch

  narvané k prasknutí, letadla byla zaparkovaná na všech volných

  plochách v okolí letiště včetně přilehlého hřbitova North Front Ce-

  metery. Úkolem obou skupin bylo 8. listopadu letecké krytí vylodění

  u Oranu v Alžírsku, operační lety byly prováděny z Gibraltaru. Podle

  plánu invaze měly obě skupiny přistát a operovat na francouzské

  základně La Senia jižně od Oranu, ale protože La Senia byla od-

  hodlaně bráněna Francouzi, kteří sestřelili několik spojeneckých

  letadel, přistály jednotlivé perutě obou skupin 8. listopadu večer

  a 9. listopadu na jižněji položeném a již obsazeném letišti Tafara-

  oui. Pozemní personál se přepravoval lodí. Zatímco pozemní per-

  sonál 31st FG se vylodil v přístavu v Arzeu a do Tafaraoui dorazil

  na náklaďácích již 8. listopadu v noci, personál 52nd FG se vylodil

  v Oranu. To je sice blíž, nějakých 35 km oproti 60 km z Arzeu, ale do

  Tafaraoui šel pěšky. Než dorazil, museli si piloti se základní údržbou

  letadel a tankováním poradit sami. Tankovalo se z kanystrů, údržba

  pochopitelně nebyla valná a pozemní personál 52nd FG svá letadla

  po příchodu do Tafaraoui dokonce označil za zchátralá. Obě skupiny

  létaly z Tafaraoui na podporu pozemních jednotek, jak proti fran-

  couzskému vichistickému letectvu, tak proti pozemním jednotkám.

  Dne 9. listopadu prováděly protizemní útoky na obrněné kolony

  francouzské Cizinecké legie, postupující ze své základny v Sidi bel

  Abbés na Oran. Druhá FS (52nd FG) doprovázela 9. listopadu B-17

  s generálem Doolittlem na palubě. Ten se přesunoval se štábem

  12th AF právě do Tafaraoui. Vzhledem ke špatnému počasí ztratilo

  několik stíhačů 2nd FS orientaci a po vyčerpání paliva museli nou-

  zově přistát. Naštěstí se tato operace obešla beze ztrát na životech.

  Příměří bylo uzavřeno 13. listopadu a 31st FG se již 14. listopadu

  přesunula na základnu La Senia, zatímco 52nd FG ji tam následova-

  la 17. listopadu. Do konce roku byly letecké operace omezeny kvůli

  nepříznivému počasí. Dne 11. ledna 1941 se 308th FS přesunula na

  letiště Cases u Casablanky, aby zajišťovala letecký provoz v době

  konference v Casablance mezi premiérem Churchillem a preziden-

  tem Rooseveltem.

  Boje v Tunisku

  Dne 8. února 1943 se 31st FG přesunula na východ na letiště The-

  lépte v Tunisku, blíže k frontě. Na této základně se sešla s 33rd FG

  létající na P-40 Warhawk, s francouzskou GC II/5 Lafayette, létající

  na P-40F a se starými známými, 52nd FG. Všechny stíhací skupiny

  Technici RAF provádějí zkoušku repasovaného motoru Rolls Royce Merlin instalovaného do letounu Supermarine Spitre Mk.Vc (prav-

  děpodobně JG 873), který je opravován u No. 144 Maintenance Unit, Maison Blanche, Alžírsko. Letoun stále nese označení 4th Fighter

  Squadron, 52nd Fighter Group, 12th USAAF, u které dříve sloužil (Foto: IWM).

  eduard

  19

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 20

  létaly doprovody P-39 a A-20, které prováděly protizemní útoky na

  postavení německých a italských jednotek v Tunisku. Dne 14. února

  začal protiútok Afrikakorpsu a Italů v Kasserinském průsmyku, pro-

  vázený zvýšenou aktivitou Luftwae. Vzhledem k častému postře-

  lování bylo letiště Thélepte evakuováno, obě skupiny se stáhly do

  Tebessy, 21. února přesídlily na letiště Du Kouif a 8. března, po od-

  ražení poslední německé ofenzivy v Africe, se vrátily do Thélepte.

  Po zbytek března a dubna se dále věnovaly doprovodům bombar-

  dérů. Dne 6. dubna začalo přezbrojování na Spitry Mk.IX a Mk.VIII,

  ovšem jednotlivé Spitry Mk.Vb a Vc zůstaly ve stavu všech perutí

  31st FG i 52nd FG ještě v roce 1944. Boje v severní Africe skončily

  10. května a 11. května německé a italské ozbrojené síly v Tunisku

  bezpodmínečně kapitulovaly.

  MACAF

  Po ukončení bojů v severní Africe se cesty 31st FG a 52nd FG

  rozešly. Padesátá druhá FG přešla spolu s 322. wingem RAF pod Me-

  diterranean Allied Coastal Air Force. Úkolem tohoto spojeneckého

  velitelství byla ochrana konvojů ve Středozemním moři, protipo-

  norkové hlídkování, přístavní patroly a útoky na nepřátelskou lodní

  dopravu ve Středomoří. V rámci plnění těchto úkolů se perutě 52nd

  FG postupně přesouvaly mezi letišti ve Středomoří. Dne 17. červ-

  na přivítala skupina návštěvu krále Jiřího V., Winstona Churchilla

  a generála de Gaulla. Dne 23. července se přemístila na Sicílii, na

  letiště Bocca di Falco u Palerma, kde se věnovala i nočnímu stíhání.

  V listopadu 1943 se přemístila na Korsiku, kde 2nd a 5th FS operova-

  ly z letiště Borgo a 4th FS z letiště Calvi. V té době prováděla mimo

  jiné i střemhlavé bombardování lodí a přístavů a během těchto misí

  se dostávala do leteckých soubojů s letouny Luftwae a zazname-

  nala několik sestřelů. Na začátku dubna 1944 začalo přezbrojování

  na P-51B Mustang a 1. května byla 52nd FG převedena do stavu

  15. letecké armády. Dne 10. května provedla svoji první doprovod-

  nou misi při náletu B-17 na Nice ve Francii. V době služby na Spit-

  rech dosáhla 52nd FG celkem 164 sestřelů nepřátelských letadel.

  Na P-51 Mustang všech verzí přidala dalších 257 sestřelů.

  31st FG v Itálii

  Po skončení bojů v Africe začala příprava na vylodění v Itálii.

  V jejím rámci probíhalo intenzivní bombardování ostrova Pantel-

  leria, ležícího zhruba na půl cesty mezi mysem Bon v Tunisku a

  Sicílií a sloužícího jako základna italského letectva. Letecké útoky

  na Pantellerii probíhaly od 14. května do 11. června 1943 a 31st FG

  se účastnila jak doprovodů bombardérů, tak postřelování letiště

  Korba.

  Sicílie, operace Husky

  V červnu 1943 byla 31st FG převelena pod 64th Fighter Wing pod

  velením plukovníka Hawkinse a přemístila se na ostrov Gozo severo-

  západně od Malty (Gozo je druhý největší ostrov souostroví Malta).

  Ve dnech 10. a 11. června se skupina podílela na leteckém krytí

  invazního konvoje, což bylo provázeno častou přátelskou palbou

  z invazních lodí. Dne 11. června skupina sestřelila 7 nepřátelských

  letadel útočících na spojenecké lodě. O tři dny později se přemísti-

  la na letiště Ponte Olivo u městečka Gela a stala se první spojenec-

  kou stíhací jednotkou operující z italského území. Dne 26. června

  došlo ke změně znaků, k modrému kruhu s bílou hvězdou byly přidá-

  ny bílé obdélníky a červený lem výsostných znaků. Ten byl 14. srpna

  změněn na modrý. Na konci roku 1943 pak došlo ke změně barvy

  vrtulových kuželů z bílé na červenou. Dne 26. července rezignoval

  Benito Mussolini, 2. srpna se 31st FG přesunula na letiště v Termini

  jihovýchodně od Palerma a 17. srpna sicilská kampaň skončila po

  obsazení celého ostrova Spojenci. Dne 31. srpna eskortovaly stroje

  31st FG letadlo přivážející italskou delegaci na jednání o příměří

  v Rimini. To bylo uzavřeno 3. září. Od 1. září 31st FG sídlila na leti-

  šti Milazzo na východním pobřeží Sicílie.

  Operace Avalanche, vylodění u Salerna

  Dne 9. září začala u Salerna invaze spojeneckých sil do Itálie

  a znamenala týdenní krvavé boje. Už 11. září začala příprava letišt-

  ní plochy u Monte Corvina, která však byla pod těžkou dělostřelec-

  kou palbou. Dne 18. září zde byl dělostřeleckou palbou zničen B-25

  Supermarine Spitre Mk. Vc JK707 z 307th FS, 31st FG nouzově přistál 9. září 1943 na pláži u Salerna kvůli poškození odvetnou palbou

  Do 217 z KG 100. Americký pilot, major Virgil C. Fields Jr., nárokoval Do 217 jako poškozený (Foto: US National Archives, Fold3).

  eduard

  20

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 21

  létaly doprovody P-39 a A-20, které prováděly protizemní útoky na

  postavení německých a italských jednotek v Tunisku. Dne 14. února

  začal protiútok Afrikakorpsu a Italů v Kasserinském průsmyku, pro-

  vázený zvýšenou aktivitou Luftwae. Vzhledem k častému postře-

  lování bylo letiště Thélepte evakuováno, obě skupiny se stáhly do

  Tebessy, 21. února přesídlily na letiště Du Kouif a 8. března, po od-

  ražení poslední německé ofenzivy v Africe, se vrátily do Thélepte.

  Po zbytek března a dubna se dále věnovaly doprovodům bombar-

  dérů. Dne 6. dubna začalo přezbrojování na Spitry Mk.IX a Mk.VIII,

  ovšem jednotlivé Spitry Mk.Vb a Vc zůstaly ve stavu všech perutí

  31st FG i 52nd FG ještě v roce 1944. Boje v severní Africe skončily

  10. května a 11. května německé a italské ozbrojené síly v Tunisku

  bezpodmínečně kapitulovaly.

  MACAF

  Po ukončení bojů v severní Africe se cesty 31st FG a 52nd FG

  rozešly. Padesátá druhá FG přešla spolu s 322. wingem RAF pod Me-

  diterranean Allied Coastal Air Force. Úkolem tohoto spojeneckého

  velitelství byla ochrana konvojů ve Středozemním moři, protipo-

  norkové hlídkování, přístavní patroly a útoky na nepřátelskou lodní

  dopravu ve Středomoří. V rámci plnění těchto úkolů se perutě 52nd

  FG postupně přesouvaly mezi letišti ve Středomoří. Dne 17. červ-

  na přivítala skupina návštěvu krále Jiřího V., Winstona Churchilla

  a generála de Gaulla. Dne 23. července se přemístila na Sicílii, na

  letiště Bocca di Falco u Palerma, kde se věnovala i nočnímu stíhání.

  V listopadu 1943 se přemístila na Korsiku, kde 2nd a 5th FS operova-

  ly z letiště Borgo a 4th FS z letiště Calvi. V té době prováděla mimo

  jiné i střemhlavé bombardování lodí a přístavů a během těchto misí

  se dostávala do leteckých soubojů s letouny Luftwae a zazname-

  nala několik sestřelů. Na začátku dubna 1944 začalo přezbrojování

  na P-51B Mustang a 1. května byla 52nd FG převedena do stavu

  15. letecké armády. Dne 10. května provedla svoji první doprovod-

  nou misi při náletu B-17 na Nice ve Francii. V době služby na Spit-

  rech dosáhla 52nd FG celkem 164 sestřelů nepřátelských letadel.

  Na P-51 Mustang všech verzí přidala dalších 257 sestřelů.

  31st FG v Itálii

  Po skončení bojů v Africe začala příprava na vylodění v Itálii.

  V jejím rámci probíhalo intenzivní bombardování ostrova Pantel-

  leria, ležícího zhruba na půl cesty mezi mysem Bon v Tunisku a

  Sicílií a sloužícího jako základna italského letectva. Letecké útoky

  na Pantellerii probíhaly od 14. května do 11. června 1943 a 31st FG

  se účastnila jak doprovodů bombardérů, tak postřelování letiště

  Korba.

  Sicílie, operace Husky

  V červnu 1943 byla 31st FG převelena pod 64th Fighter Wing pod

  velením plukovníka Hawkinse a přemístila se na ostrov Gozo severo-

  západně od Malty (Gozo je druhý největší ostrov souostroví Malta).

  Ve dnech 10. a 11. června se skupina podílela na leteckém krytí

  invazního konvoje, což bylo provázeno častou přátelskou palbou

  z invazních lodí. Dne 11. června skupina sestřelila 7 nepřátelských

  letadel útočících na spojenecké lodě. O tři dny později se přemísti-

  la na letiště Ponte Olivo u městečka Gela a stala se první spojenec-

  kou stíhací jednotkou operující z italského území. Dne 26. června

  došlo ke změně znaků, k modrému kruhu s bílou hvězdou byly přidá-

  ny bílé obdélníky a červený lem výsostných znaků. Ten byl 14. srpna

  změněn na modrý. Na konci roku 1943 pak došlo ke změně barvy

  vrtulových kuželů z bílé na červenou. Dne 26. července rezignoval

  Benito Mussolini, 2. srpna se 31st FG přesunula na letiště v Termini

  jihovýchodně od Palerma a 17. srpna sicilská kampaň skončila po

  obsazení celého ostrova Spojenci. Dne 31. srpna eskortovaly stroje

  31st FG letadlo přivážející italskou delegaci na jednání o příměří

  v Rimini. To bylo uzavřeno 3. září. Od 1. září 31st FG sídlila na leti-

  šti Milazzo na východním pobřeží Sicílie.

  Operace Avalanche, vylodění u Salerna

  Dne 9. září začala u Salerna invaze spojeneckých sil do Itálie

  a znamenala týdenní krvavé boje. Už 11. září začala příprava letišt-

  ní plochy u Monte Corvina, která však byla pod těžkou dělostřelec-

  kou palbou. Dne 18. září zde byl dělostřeleckou palbou zničen B-25

  Supermarine Spitre Mk. Vc JK707 z 307th FS, 31st FG nouzově přistál 9. září 1943 na pláži u Salerna kvůli poškození odvetnou palbou

  Do 217 z KG 100. Americký pilot, major Virgil C. Fields Jr., nárokoval Do 217 jako poškozený (Foto: US National Archives, Fold3).

  a zabit inspektor z III. Air Support Command, připravující letiště

  k provozu. Třicátá první FG sem přeletěla 20. září, poté se 14. říj-

  na přemístila do Pomigliana u Neapole, a ačkoli i toto letiště bylo

  často postřelováno útočícími Fw 190, personál jednotky si užíval

  neobvyklého pohodlí. Poprvé od února totiž bydlel v domech, nikoli

  pouze ve stanech. Zároveň se zde poprvé od chvíle, kdy 31st FG

  opustila Anglii, objevila americká děvčata, příslušnice ženských po-

  mocných sborů a sestry Červeného kříže. Také se nabízely možnos-

  ti seznámení s místními dívkami. K dispozici byl také odpočinkový

  tábor na Capri. V listopadu létala skupina nad Řím a Montecassino,

  Spitry Mk.V přitom operovaly v nižších letových hladinách s výš-

  kovým krytím Spitry Mk. IX a Mk.VIII. Na Spitrech Mk.IX létaly

  307th a 309th FS, na Spitrech Mk.VIII 308th FS. Spitry Mk.VIII byly

  kamuovány v Desert Scheme, zatímco Spitry Mk.IX v Day Fighter

  Scheme. Dne 11. listopadu bylo letiště Pomigliano bombardováno

  a 18. ledna 1944 se skupina přemístila na letiště v Castel Volturno,

  které mělo vzletovou a přistávací dráhu s povrchem z desek PSP

  (Perforated Steel Plates).

  Operace Shingle, vylodění u Anzia

  Vylodění u Anzia začalo 22. ledna 1944 s cílem obejít německé po-

  zice na Gustavově linii necelých 150 km jižně od Říma. Úkolem 31st

  FG bylo vzdušné krytí invazních jednotek a pláží. Již 28. ledna se

  do Nettuna, což je přístav a městská část Anzia, přepravil na vylo-

  ďovacích člunech pozemní personál 307th FS s cílem vybudovat zde

  vzletovou dráhu. Jednotka na ni přelétla 1. února a udržovala tam

  malý odřad, ale letiště bylo trvale pod palbou a 25. února se 307th

  FS z Nettuna stáhla, aby se v polovině března vrátila do Castel

  Volturna. Ve stejné době tam začaly přilétat z Alžírska nové P-51B,

  na které se perutě 31st FG začaly přezbrojovat. Dne 14. března

  proběhl cvičný souboj mezi novým Mustangem a Spitrem Mk.IX.

  Přestože závěr zněl, že Spitre je v manévrovém souboji lepší,

  na dalším vývoji to nic nezměnilo. Dne 24. března vybuchl Vesuv

  a 29. března absolvovalo 36 Spitrů poslední operační let tohoto

  typu u 31st FG nad Řím. K 1. dubnu byla 31st FG převedena pod

  velení 15. letecké armády a s novými P-51B Mustang se přemístila

  na základnu San Severo na východním pobřeží Itálie, odkud nadá-

  le létala doprovody strategických bombardérů 15. letecké armády

  nad cíle v Evropě. Už během dubna letěla dvakrát na Ploješť v Ru-

  munsku, Soi v Bulharsku, Vídeňské Nové Město v Rakousku, Piom-

  bino, Milán a Monfalcone v Itálii a také Toulon ve Francii. Jen bě-

  hem těchto misí sestřelila 51 nepřátelských letadel. Za dobu služby

  Spitrů všech verzí pak 31st FG sestřelila celkem 185 nepřátelských

  letadel.

  486th Fighter Training Group

  Jednou z méně známých amerických jednotek používajících Spit-

  ry byla 486. Stíhací cvičná skupina, sídlící od prosince 1943 na

  základně RAF Coxhill. V únoru 1944 se přestěhovala na základnu

  RAF Halesworth, kde zůstala do konce války. Ve stavu měla starší

  Spitry Mk.V různých verzí, vyřazených od jednotek RAF. Především

  ale používala směs amerických typů: Lightningy, Mustangy a Thun-

  derbolty. Provozovala také letouny vybavené k vlečení terčů.

  Spitry US NAVY: VCS-7

  Jednotka amerického námořnictva VCS-7 byla založena v dubnu

  1944 v Glasgow a vybavena směsicí pozorovacích letadel Curtiss

  SOC Seagull a OS2U Kingsher, stažených z bitevních lodí US NAVY.

  Úkolem jednotky bylo řídit dělostřeleckou palbu z bitevních lodí

  během operace Overlord. Staré letouny byly uskladněny v Ipswitchi

  a piloti ze šesti bitevních lodí byli soustředěni na základně RAF Mid-

  dle Wallop. Výcvik na Spitrech tu probíhal pod vedením zkušených

  pilotů Spitrů od 15th Tactical Reconnaissance Squadron a 67th Tac-

  tical Reconnaissance Group. Jednotce velel Lieutenant Commander

  William Denton Jr. z bitevní lodi USS Quincy. Z důvodu nedostatku

  pozemního personálu byla údržba letounů prováděna civilními za-

  městnanci. Po výcviku byla jednotka přemístěna na základnu Royal

  Naval Air Station Lee-on-Solent. Piloti jednotky odlétali ve dvoji-

  cích 34 misí řízení palby bitevních lodí, jeden pilot byl sestřelen,

  ale po několika dnech se vrátil úspěšně domů. Po 10 červnu již

  aktivita VCS-7 spolu s palbou bitevních lodí u normandských pláží

  klesala a jednotka byla posléze 26. června rozpuštěna.

  Fotograe z invaze v Normandii v červnu 1944 zachycuje Lt. Roberta F. Doyla, USNR, jak si podává ruku se svým wingmanem Ens. Johnem

  F. Mudgem, USNR, po návratu z dělostřelecké pozorovací a „hloubkařské“ mise nad německými liniemi, při níž rozprášili nepřátelskou

  obrněnou kolonu směřující k normandské frontě. Oba námořní důstojníci jsou piloty U.S. Navy Cruiser Scouting Squadron Seven (VCS-7),

  která během operace v Normandii přešla z obvyklých plovákových letounů SOC na britské stíhačky Spitre (Foto: US National Archives).

  eduard

  21

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 22

  67th Reconnaissance Group

  Po vstupu USA do války byly pozorovací jednotky amerického letec-

  tva vyzbrojeny stroji North American O-47 Owl, koncipovanými pro

  klasické pozorování bojiště a přizpůsobené pro ruční fotografování

  specializovaným členem osádky. Pro podmínky současného bojiště

  byly takto koncipované jednotky zastaralé. V roce 1943 předeno-

  val brigádní generál Lawrence Kuter doktrínu taktických průzkum-

  ných misí (Tac-R), která požadovala rychlé stroje s automatickými

  kamerami operující v nízkých výškách. Skupina 67th Reconnaissan-

  ce Group byla založena jako 67th Observer Group na letišti Es-

  ler Field v Luisianě 1. září 1941. V září 1942 dorazila do Británie,

  a v květnu 1943 byla přeznačena na 67th Reconnaissance Group.

  V její sestavě byly čtyři Tactical Reconnaissance Squadron (TSR):

  15th TSR byla pokračovatelkou 15. pozorovací peruti z 1. světové

  války. Součástí 67th RG se stala 30. prosince 1943, kdy byla převe-

  lena pod velení IX. Fighter Command. V rámci 67th RG operovala

  ze základny RAF Aldermaston až do konce války. Velitelem perutě

  se v lednu 1944 stal kapitán Clyde East, jeden z Američanů slouží-

  cích v RCAF. Měl na svém kontě celkem 13 sestřelů, všechny na F-6

  Mustang. Celkové skóre 15th TSR bylo 65 sestřelů, rovněž všechny

  na F-6 různých verzí. Peruť létala na Spitrech Mk.V, které v Anglii

  zbyly po odchodu 31st FG do Severní Afriky.

  107th TSR byla další perutí s tradicí z 1. světové války a později

  sloužící v sestavě Národní Gardy. Od září 1942 létala ze základny

  RAF Membury. Dne 28. 6. 1944 přeletěla jako první peruť 67th RG

  na polní letiště v Normandii. Celkem zaznamenala čtyři sestřely,

  všechny na F-6B Mustang.

  109th TSR byla také postavena na základě pozorovací peruti Ná-

  rodní Gardy. Ve Velké Británii byla už od září 1942, na 109th TSR

  byla přeznačena v květnu 1943. Sídlila na základně RAF Membury

  a létala se Spitry zbylými po 31st FG. Do Francie přelétla v čer-

  venci 1944 již kompletně vyzbrojená letouny F-6B Mustang. Celkem

  dosáhla 11 sestřelů, všechny na F-6.

  153rd LS (Liaison Squadron) byla také začleněna do 67th RG v pro-

  sinci 1943. Používala několik Spitrů po 52nd FG a 31st FG, na kte-

  rých obvykle ani neměnila taktické kódy.

  12th TSR létala také na Spitrech zbylých po 31st a 52nd FG.

  V rámci 67th RG létala do června 1944, kdy přešla do svazku 10th

  RG. Na Spitrech „z druhé ruky“ létala 67th RG po svém ustanovení

  v rámci výcviku. Do ostrého boje šla jako oči 1. armády (1st US

  Army) již kompletně přezbrojená na plnohodnotné průzkumné F-6B

  Mustang, později přezbrojila na F-6D. Na začátku Operace Overlord

  létala 67th RG ze základen v Anglii, do Francie byla kompletně pře-

  místěna v červenci 1944. Taktický průzkum byl velmi dynamickou

  disciplínou, létalo se v malých výškách, piloti se nebáli vstupovat

  do soubojů a do repertoáru patřilo i postřelování pozemní dopravy,

  letišť a další infrastruktury nepřítele. Velitelem 67th RG byl od

  6. prosince 1943 až do konce války plukovník George W. Peck.

  7th Photo Reconnaissance Group

  Skupina 7th PG byla strategickou průzkumnou skupinou 8. letecké

  armády USAAF. Sestávala se čtyř perutí, 13th, 14th, 22nd a 27th

  Photo Reconnaissance Squadron. Létala již od května 1943 na

  strojích Lockheed F-5 Lightning. Strategický průzkum, na rozdíl

  od taktického, probíhal ve velkých výškách nad 9100 m (30 000

  stop). V těchto letových hladinách však měly Lightningy vážné pro-

  blémy. Kromě nedostatečného vyhřívání kabiny u nich docházelo

  k selhávání motorů a turbokompresorů. Problémem byl překvapi-

  vě i nedostatečný dolet omezený na 300 mil. Dne 14. srpna 1943

  se velitelem 7th PG stal plukovník Homer Sanders, veterán války

  v Paciku. Hned po svém nástupu si zaletěl cvičný souboj se Spit-

  rem Mk.V, při němž mu v manévrovém boji explodoval turbokom-

  presor, jehož střepiny poškodily i další části letounu. Turbokom-

  presory Lightningů explodovaly poměrně často a stroje proto byly

  vybavovány pancéřovou ochranou pilota. Sanders přesvědčil gene-

  rálmajora Iru Eakera, že jeho skupina pro úspěšné plnění svých úko-

  lů potřebuje Spitry Mk.XI. V listopadu 1943 tak 7th PRG obdržela

  první Spitry PR Mk.XI.

  Spitre PR Mk.XI byl neozbrojený fotoprůzkumný speciál, vybavený

  sadou automatických kamer a účinným vytápěním jak kabiny, tak

  pracovního prostoru kamer. Zároveň nesl rozšířenou zásobu pali-

  va. Disponoval tak nádržemi pro 825 l (218 gal) paliva místo 246 l

  (65 gal) standardních stíhacích Spitrů. Přeletová hladina „jede-

  náctek“ byla 13 400 m (44 000 stop), rychlost ve výšce 8400 m byla

  675 km/h. Dolet pak dosahoval úctyhodných 2200 km. S přídavnou

  nádrží tak dokázal Spitre Mk.XI doletět do Berlína a zpět. Spitre

  Mk.XI však neměl přetlakovou kabinu, což byla asi jeho jediná sla-

  bina. Nové Spitry byly původně rozptýleny mezi všechny perutě

  skupiny, později však došlo k jejich soustředění u 14th PS, která

  v rámci výcviku létala na Spitrech Mk.V a jejíž personál měl díky

  tomu s údržbou Spitrů zkušenosti. Lightningy byly soustředěny

  u ostatních perutí skupiny.

  Dva Spitry Mk.V (EN904, „War Weary“) a (AR404, „War Weary“) od 7th Photographic Reconnaissance Group v Mount Farm. Fotograi

  pořídil Robert Astrella ze 7th PRG.(Foto: IWM, American Air Museum in Britain)

  eduard

  22

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 23

  67th Reconnaissance Group

  Po vstupu USA do války byly pozorovací jednotky amerického letec-

  tva vyzbrojeny stroji North American O-47 Owl, koncipovanými pro

  klasické pozorování bojiště a přizpůsobené pro ruční fotografování

  specializovaným členem osádky. Pro podmínky současného bojiště

  byly takto koncipované jednotky zastaralé. V roce 1943 předeno-

  val brigádní generál Lawrence Kuter doktrínu taktických průzkum-

  ných misí (Tac-R), která požadovala rychlé stroje s automatickými

  kamerami operující v nízkých výškách. Skupina 67th Reconnaissan-

  ce Group byla založena jako 67th Observer Group na letišti Es-

  ler Field v Luisianě 1. září 1941. V září 1942 dorazila do Británie,

  a v květnu 1943 byla přeznačena na 67th Reconnaissance Group.

  V její sestavě byly čtyři Tactical Reconnaissance Squadron (TSR):

  15th TSR byla pokračovatelkou 15. pozorovací peruti z 1. světové

  války. Součástí 67th RG se stala 30. prosince 1943, kdy byla převe-

  lena pod velení IX. Fighter Command. V rámci 67th RG operovala

  ze základny RAF Aldermaston až do konce války. Velitelem perutě

  se v lednu 1944 stal kapitán Clyde East, jeden z Američanů slouží-

  cích v RCAF. Měl na svém kontě celkem 13 sestřelů, všechny na F-6

  Mustang. Celkové skóre 15th TSR bylo 65 sestřelů, rovněž všechny

  na F-6 různých verzí. Peruť létala na Spitrech Mk.V, které v Anglii

  zbyly po odchodu 31st FG do Severní Afriky.

  107th TSR byla další perutí s tradicí z 1. světové války a později

  sloužící v sestavě Národní Gardy. Od září 1942 létala ze základny

  RAF Membury. Dne 28. 6. 1944 přeletěla jako první peruť 67th RG

  na polní letiště v Normandii. Celkem zaznamenala čtyři sestřely,

  všechny na F-6B Mustang.

  109th TSR byla také postavena na základě pozorovací peruti Ná-

  rodní Gardy. Ve Velké Británii byla už od září 1942, na 109th TSR

  byla přeznačena v květnu 1943. Sídlila na základně RAF Membury

  a létala se Spitry zbylými po 31st FG. Do Francie přelétla v čer-

  venci 1944 již kompletně vyzbrojená letouny F-6B Mustang. Celkem

  dosáhla 11 sestřelů, všechny na F-6.

  153rd LS (Liaison Squadron) byla také začleněna do 67th RG v pro-

  sinci 1943. Používala několik Spitrů po 52nd FG a 31st FG, na kte-

  rých obvykle ani neměnila taktické kódy.

  12th TSR létala také na Spitrech zbylých po 31st a 52nd FG.

  V rámci 67th RG létala do června 1944, kdy přešla do svazku 10th

  RG. Na Spitrech „z druhé ruky“ létala 67th RG po svém ustanovení

  v rámci výcviku. Do ostrého boje šla jako oči 1. armády (1st US

  Army) již kompletně přezbrojená na plnohodnotné průzkumné F-6B

  Mustang, později přezbrojila na F-6D. Na začátku Operace Overlord

  létala 67th RG ze základen v Anglii, do Francie byla kompletně pře-

  místěna v červenci 1944. Taktický průzkum byl velmi dynamickou

  disciplínou, létalo se v malých výškách, piloti se nebáli vstupovat

  do soubojů a do repertoáru patřilo i postřelování pozemní dopravy,

  letišť a další infrastruktury nepřítele. Velitelem 67th RG byl od

  6. prosince 1943 až do konce války plukovník George W. Peck.

  7th Photo Reconnaissance Group

  Skupina 7th PG byla strategickou průzkumnou skupinou 8. letecké

  armády USAAF. Sestávala se čtyř perutí, 13th, 14th, 22nd a 27th

  Photo Reconnaissance Squadron. Létala již od května 1943 na

  strojích Lockheed F-5 Lightning. Strategický průzkum, na rozdíl

  od taktického, probíhal ve velkých výškách nad 9100 m (30 000

  stop). V těchto letových hladinách však měly Lightningy vážné pro-

  blémy. Kromě nedostatečného vyhřívání kabiny u nich docházelo

  k selhávání motorů a turbokompresorů. Problémem byl překvapi-

  vě i nedostatečný dolet omezený na 300 mil. Dne 14. srpna 1943

  se velitelem 7th PG stal plukovník Homer Sanders, veterán války

  v Paciku. Hned po svém nástupu si zaletěl cvičný souboj se Spit-

  rem Mk.V, při němž mu v manévrovém boji explodoval turbokom-

  presor, jehož střepiny poškodily i další části letounu. Turbokom-

  presory Lightningů explodovaly poměrně často a stroje proto byly

  vybavovány pancéřovou ochranou pilota. Sanders přesvědčil gene-

  rálmajora Iru Eakera, že jeho skupina pro úspěšné plnění svých úko-

  lů potřebuje Spitry Mk.XI. V listopadu 1943 tak 7th PRG obdržela

  první Spitry PR Mk.XI.

  Spitre PR Mk.XI byl neozbrojený fotoprůzkumný speciál, vybavený

  sadou automatických kamer a účinným vytápěním jak kabiny, tak

  pracovního prostoru kamer. Zároveň nesl rozšířenou zásobu pali-

  va. Disponoval tak nádržemi pro 825 l (218 gal) paliva místo 246 l

  (65 gal) standardních stíhacích Spitrů. Přeletová hladina „jede-

  náctek“ byla 13 400 m (44 000 stop), rychlost ve výšce 8400 m byla

  675 km/h. Dolet pak dosahoval úctyhodných 2200 km. S přídavnou

  nádrží tak dokázal Spitre Mk.XI doletět do Berlína a zpět. Spitre

  Mk.XI však neměl přetlakovou kabinu, což byla asi jeho jediná sla-

  bina. Nové Spitry byly původně rozptýleny mezi všechny perutě

  skupiny, později však došlo k jejich soustředění u 14th PS, která

  v rámci výcviku létala na Spitrech Mk.V a jejíž personál měl díky

  tomu s údržbou Spitrů zkušenosti. Lightningy byly soustředěny

  u ostatních perutí skupiny.

  Dva Spitry Mk.V (EN904, „War Weary“) a (AR404, „War Weary“) od 7th Photographic Reconnaissance Group v Mount Farm. Fotograi

  pořídil Robert Astrella ze 7th PRG.(Foto: IWM, American Air Museum in Britain)

  Se začátkem roku 1944 se charakter operací 7th PG změnil. Byly za-

  vedeny kyvadlové přelety ze základen v Británii na základny v Itálii

  a zpět. První takovou „shuttle“ misi letěl major Norris Hartwell

  29. ledna 1944 na F-5 Lightning. S blížící se Invazí se také zinten-

  zivnila bojová činnost a dramaticky narostl počet letů. Létaly se

  průzkumné mise po celé délce atlantického pobřeží od španělských

  hranic až po Norsko. Pro zmatení německého velení byla prováděna

  nejintenzivnější činnost v oblasti Pas de Calais. Jeden z nejslavněj-

  ších průzkumných letů provedl kapitán Walter Weitner po prvním

  velkém náletu USAAF na Berlín 6. března 1944. Weitnerova Mk.XI

  High Lady se z mise vrátila s posledními kapkami benzinu. Dne

  8. března, po druhém náletu USAAF na Berlín, tuto misi zopakoval

  poručík Charles Parker, tomu ale palivo na cestu zpět nevystačilo

  a musel přistát na základně RAF Bradwell Bay na východním pobřeží

  Anglie. Oba piloti letěli v letové hladině 12 500 m (41 000 stop).

  Pro zajištění kvalitního leteckého průzkumu před Invazí i během

  ní zřídil v únoru 1944 vrchní velitel spojeneckých expedičních sil

  generál Eisenhower 8th Reconnaissance Wing (Provisional), jehož

  součástí se stala i 7th PG. Velitelem 8th RW byl jmenován plukovník

  Elliot Roosevelt, jeden ze čtyř synů prezidenta Franklina D. Ro-

  osevelta. Plukovník Roosevelt byl průkopníkem přepravy letadel

  z Ameriky do Evropy vzdušnou cestou. Velel 3rd PG a později ve

  Středomoří vedl Mediterranean Allied Photographic Reconnaissance

  Command. Začátkem března 1944 byl 8th RW převeden pod vele-

  ní 9th AF a přeznačen na 325th RW, stále pod velením plukovníka

  Roosevelta.

  Skupina 7th PG zajišťovala i po Invazi strategický průzkum při všech

  důležitých spojeneckých operacích. Během války odlétala 4251

  průzkumných misí a pořídila více než tři milióny fotograí. Deak-

  tivována byla 21. listopadu 1945. Spitry Mk.XI zůstaly ve službě

  7th PG do konce války. Nesly kamuáž modrou barvou PRU Blue na

  všech plochách, později v roce 1945 létala část z nich v původní

  barvě kovu.

  Fighter Airplane Range Extension Program

  Jedním z nejdůležitějších úkolů spojeneckých techniků a vývojá-

  řů za Druhé světové války bylo vyvinout doprovodný stíhací letoun

  s dostatečným doletem, který by doprovázel těžké bombardéry po

  celé trase jejich letu k cíli i zpět. USAAF spoléhalo až do ledna

  1944 na P-38 Lightning. Vývoj v rámci programu USAAF Fighter Air-

  plane Range Extension Program přinesl překvapivého vítěze, P-51B

  Mustang. Než k tomu došlo, vyžádal si generál Arnold provedení

  pokusu o zvýšení doletu Spitru Mk.IX. RAF už od roku 1942 dispo-

  novalo výškovým fotoprůzkumným Spitrem Mk.IX s úžasným dole-

  tem 2200 km, ale o vývoj plnohodnotné stíhací doprovodné verze

  s dlouhým doletem nejevilo valný zájem. Technici USAAF na zá-

  kladně Wright Field v Daytonu v Ohiu upravili dva Spitry Mk.IX tak,

  Spitre Mk.IX, MK210,

  Lt. Col. Gustav E. Lundquist,

  Blue West 8, Greenland, květen 1943

  že umístili nádrže na palivo ve všech dostupných prostorech draku

  a přidali i dvě přídavné nádrže pod křídlo. Výsledkem byl dolet

  2560 km. Generál Arnold chtěl RAF demonstrovat dálkový potenciál

  Spitru, a vyslal proto v květnu 1943 oba tyto dva stroje na pře-

  let Atlantiku z Daytonu v Ohiu do Boscombe Down v Anglii. Trasa

  vedla přes Goose Bay na Labradoru, Bluie West 8 v Grónsku, Island,

  Keavík na Islandu a Prestwick ve Skotsku. Jako vodič a doprovod

  letěl B-25 Mitchell. Jeden ze Spitrů měl po startu poruchu motoru

  a musel se vracet, proto na něho pilot druhého Spitru (MK210)

  podplukovník Gustav Lunquist a osádka doprovodného Mitchellu če-

  kali na základně Bluie West 8 v Grónsku. Lunquist a jeho mechanik

  seržant Peta si zkrátili čekání tím, že na příď MK210 namalovali vel-

  ký nose art s nahou dámou telefonující údajně na štáb RAF, aby oče-

  kávali přílet dálkových Spitrů. Dámu pojmenovali Tolly, což bylo

  jméno Lunquistovy manželky. Co na to paní Lunquistová říkala, není

  známo, v každém případě ti dva stvořili jeden z nejatraktivnějších

  a nejpestřejších Spitrů všech dob. A jak už bylo řečeno, vítězem

  se nakonec stal poněkud podceňovaný Mustang, který tím zahájil

  svoji nezadržitelnou cestu do dějin světového letectví.

  Na závěr ještě jednou US NAVY

  Tolly Lunquist by mohla naše vyprávění o amerických Spitrech pěk-

  ně uzavřít, kdyby US NAVY nepoužilo jeden Seare LF Mk.IIc pro

  porovnávací zkoušky s novým Grumman F8F Bearcat. Proběhly na

  základně US NAVY Naval Air Test Station Patuxent River v roce 1944

  a Bearcat v něm Seare předčil ve všech porovnávaných parame-

  trech. A to je už opravdu všechno.

  Zdroje

  HOLMES T.: American Eagles, Volume 1: American Volunteer Fighter Pilots in the RAF, 1937-43

  LUDWIG P., LAIRD M.: American Spitre camouage and markings Part 1 & 2

  McAULAY L.: Spitre Ace 1941-45: The Flying Career of Squadron Leader Tony Gaze DFC. Ama-

  zon Kindle edition

  OLYNYK F.: STARS AND BARS: A tribute to the American Fighter Ace 1920-1973

  PRIEN J.: Geschichte des Jagdgeschwaders 77, Teil 3

  SHORES C., WILLIAMS C.: ACES HIGH

  SHORES C., MASSIMELLO G., GUEST R., OLYNYK F., BOCK W.: A History of the Mediterranean Air

  War, 1940–1945: Tunisia and the End in Africa, November 1942–1943

  THOMAS A.: American Spitre Aces of World War 2

  WILSSON S.: Almost Unknown - The Story of Squadron Leader Tony Gaze OAM DFC

  OLYNYK F.: STARS AND BARS: A tribute to the American Fighter Ace 1920-1973

  SHORES Christopher, WILLIAMS Clive: Aces High

  en.wikipedia.org/wiki/Oil_campaign_of_World_War_II

  acesofww2.com/USA/aces/gentile/

  en.wikipedia.org/wiki/Clayton_Knight_Committee

  en.wikipedia.org/wiki/Schweinfurt%E2%80%93Regensburg_mission

  en.wikipedia.org/wiki/Second_Schweinfurt_raid

  en.wikipedia.org/wiki/Combined_Bomber_Oensive

  en.wikipedia.org/wiki/Pointblank_directive

  en.wikipedia.org/wiki/Clayton_Knight

  en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Berlin_(RAF_campaign)

  veterantributes.org/

  www.theguardian.com/world/2009/jan/08/obituary-colonel-don-blakeslee

  valor.militarytimes.com/hero/6028

  eduard

  23

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 24

  HISTORIE

  Eugenu Siempelkampovi, stíhacímu esu

  s pěti potv rzenými sestřely, zajistil pozor-

  nost leteckých entuziastů a historiků pře-

  devším jeho Pfalz D.IIIa, který se stal také

  titulním markingem nedávno vydané sta-

  vebnice Eduardu (kat. č. 8414). Atraktivní

  boxart přitom stejně jako stavební návod

  zobrazuje tento stroj v podobě, která od-

  povídá nejnovější rekonstrukci známých

  německých badatelů Bruna Schmälinga

  a Jörna Leckscheida (Jasta Colors, Vo-

  lume 1; Aeronaut Books 2020). Na rozdíl

  od dříve publikovaných schémat dokázali

  doložit, že měl Siempelkampův Pfalz žlu-

  tou příď, jak se ostatně na stroj Jasta 29

  slušilo a patřilo. Co však dělá tento mar-

  king neobvyklým, je prapodivná kresba na

  trupu. Podle dřívějších názorů byl touto

  kresbou zobrazen Tatzelwurm – mýtic-

  ká bytost pocházející z alpského folklóru,

  která připomíná ještěrku, má však jen dvě

  nohy s pařáty a hlavu kočkovité šelmy.

  Jenže Siempelkamp nebyl z alpské ob-

  lasti. Narodil se a celý život žil v Krefeldu,

  městě nedaleko Duisburgu, odkud je do

  Alp docela daleko. Jak později samotný

  pilot vysvětlil, skutečnost byla prozaičtější

  a souvisela s podnikem o kterém byla řeč

  již v úvodu…

  Eugen Siempelkamp se narodil 11. června

  1894 v Krefeldu otci Gerhardu a matce Ma-

  rii. V té době již jeho otec Gerhard jedenáct

  let budoval společnost specializovanou na

  výrobu lisů. V roce 1883 totiž vyvinul top-

  né desky, které bylo možné přímo zahřívat

  pomocí navrtaného potrubí. Zahřáté des-

  ky pak zušlechťovaly tkaniny a dodávaly

  jim elegantní lesk. Tento typ lisu výrazně

  ovlivnil textilní průmysl a protože byl dob-

  ře využitelný i při výrobě hedvábí, nebylo

  divu, že mezi významné obchodní partne-

  ry společnosti Siempelkamp patřili i zá-

  kazníci z Číny. Ti vozili malému Eugenovi

  jako dárek čínské papírové draky, kteří

  se stali později předlohou pro nezvyklou

  kresbu na jeho letounu.

  Dva Camely na začátek

  Do bojů se Eugen Siempelkamp zapojil

  jako stíhač 22. března 1918 (některé pra-

  meny ale uvádějí 2. březen), kdy byl po

  ukončení stíhacího výcviku v Jadstaffel-

  schule II v Nivelles přidělen k Jasta 4.

  O jeho případné předchozí letecké činnosti

  bohužel se bohužel nic neví. Jasta 4 byla

  součástí Richthofenovy JG I a Eugen u ní

  začal létat s Fokkerem Dr.I. Dne 1. dubna

  si na něm také připsal svůj první sestřel.

  Jeho obětí se stal Sopwith Camel (D1811)

  z No. 64 Squadron, který pilotoval 2/Lt

  Percy Reginald Cann. Stalo se tak v osm

  hodin ráno jihovýchodně od Fouilloy a jed-

  ná se o historicky významný sestřel, ne-

  boť Siempelkamp si de facto připsal první

  EUGEN SIEMPELKAMP

  Řada letců se po skončení první světové války

  stala úspěšnými byznysmeny. Buď založili vlast

  -

  ní podnik, mnohdy letecký, jindy pokračovali

  v již započaté rodinné tradici. Ne každý uspěl, ně-

  kdo zbankrotoval, někdo svůj podnik musel prodat

  silnější konkurenci, nebo mu prostě nepřál sou

  -

  běh okolností. Eugen Siempelkamp patří mezi ty,

  kteří uspěli a zařadil se mezi významné německé

  průmyslníky.

  RICHARD PLOS

  KROTITEL PAPÍROVÝCH DRAKŮ

  Eugen Siempelkamp ve svém Pfalzu D.IIIa s kresbou papírového draka na trupu.

  Dosáhl na něm jednoho sestřelu.

  KROTITEL PAPÍROVÝCH DRAKŮ

  Foto via Greg VanWyngarden

  eduard

  24

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 25

  HISTORIE

  vítězství německého letectva nad RAF!

  Royal Air Force totiž byla právě toho dne

  oficiálně založena sloučením RFC a RNAS.

  O toto prvenství se Siempelkamp nicméně

  dělí s Franzem Hemerem z Jasta 6, kte-

  rý sestřelil (rovněž na Dr.I) jeden BF.2b

  ve stejnou dobu, alespoň podle oficiálních

  hlášení (08:00), zhruba 40 km východně

  od místa Siempelkampova vítězství nad

  Cannem. Britský pilot sice své sestřelení

  přežil, den nato však podlehl zraněním.

  Už týden po svém prvním vítězství byl

  Siempelkamp převelen k Jasta 29, kde

  přesedlal na Pfalz D.IIIa a pravděpodobně

  poprvé si nechal na svůj letoun nakreslit

  svého stylizovaného papírového draka.

  S tímto strojem dosáhl 6. června druhého

  vítězství, když sestřelil nedaleko Estaires

  další Camel. Tentokrát se jednalo o stroj

  D9631 pilotovaný 2/Lt. W. J. Saundersem

  z 210. squadrony (bývalé No. 10 Squadron

  RNAS). Tento sestřel je také zachycen na

  kresbě stavebnice 8414.

  Lídrem vlastní jednotky

  Camely No. 210 Sqn vzlétly 6. června z le-

  tiště Sainte-Marie-Cappel v 10:30, formaci

  vedl Capt. Lawrence Percival Coombes,

  který ve svém hlášení uvedl:

  „V 11:55 byla

  moje formace napadena pěticí letounů

  Pfalz nedaleko Lestrem. Viděl jsem ne

  -

  přátelský letoun pověšený za ocasem

  letounu Lieut. Buchanana, sklesal jsem

  tedy za něj a vystřílel do něj asi padesát

  ran z bezprostřední blízkosti. Výsledek

  palby jsem neviděl, protože jsem se oka

  -

  mžitě odpoutal z boje, abych napadl jiný

  nepřátelský letoun, ale Lieut. Buchanan

  jej viděl padat v plamenech.“

  Tento sestřel

  nakonec Coombesovi připsán nebyl. Vedle

  popisu své činnosti uvedl také podrobnosti

  k Saundersovi:

  „Naposledy spatřen v 11:55

  během našeho souboje s pěti nepřátel

  -

  skými stroji nad Lestrem. Viděl jsem ho ve

  střemhlavém letu s nepřátelským strojem

  za zádí.“

  Tím nepřátelským strojem byl po-

  dle všeho právě Siempelkamp. Saunders

  s poškozeným Camelem nouzově přistál

  a zraněný byl zajat.

  O pět dní později si připsal Siempelkamp

  svůj třetí sestřel. Prameny se shodují, že

  k němu došlo 11. července a obětí se stal

  D.H.9 (D5647) od No. 107 Sqn. Oba letci,

  2/Lt. A. T. Simons a Lt. T. F. Blight přežili

  se zraněním a byli zajati. Až potud je vše

  víceméně jasné. Nejasnosti ale vznikají

  ohledně příslušnosti k jednotce a stroje,

  na kterém tohoto vítězství Siempelkamp

  dosáhl. Podle některých pramenů se měl

  ujmout již 7. července velení Jasta 64w

  (Royal Württemberg). Tedy ve stejném dni,

  kdy vážně onemocněl její dosavadní velitel

  Ltn. August Hanko. Jiné prameny uvádě-

  jí, že toto velení převzal až 25. července,

  což ale nedává smysl, neboť již 18. čer-

  vence byla z jednotek Jasta 64w a Jasta

  65 zformována Jagdgruppe Siempelkamp

  a těžko by byla pojmenována po piloto-

  vi, který nejen že jí nevelel, ale ani ještě

  nebyl jejím příslušníkem… U Jasta 64w

  navíc Siempelkamp přesedlal na Fokker

  D.VII a je téměř jisté, že i tento stroj měl

  na trupu kresbu papírového draka. Svědčí

  o tom minimálně jedna fotografie, na které

  vykukuje zpoza jiného stroje záď Fokkeru

  D.VII, na které je vidět téměř identický ocas

  „papírového draka“, jaký známe ze Siem-

  pelkampova Pfalzu.

  V každém případě dosáhl Eugen Siem-

  pelkamp svých dvou posledních vítězství

  již v roli velitele uskupení Jagdgruppe

  Siempelkamp. Jeho čtvrtou a pátou obětí

  se staly stroje amerických letců. Nejpr-

  ve sestřelil 4. září nad Thiaucourt jeden

  Salmson 2A2 (č. 12) z 91st Aero Squadron.

  Americké Salmsony napadla formace Fo-

  kkerů D.VII Siempelkampova „komanda“

  a byl to pravděpodobně on sám, kdo v boji

  smrtelně zasáhl pozorovatele 2/Lt. R. R.

  Sebringa, jednoho z nováčků jednotky.

  „

  Byl jsem jedním z formace čtyř stro-

  jů (Salmson), a letěl jsem jako ochran-

  ný doprovod, když jsem byl 4. září 1918

  sestřelen. Ten den byla velká oblačnost

  a byli jsme překvapeni několika Fokkery.

  O jejich přítomnosti jsem se dozvěděl, až

  když jsem zaznamenal palbu svého pozo

  -

  rovatele. Nepřátelské stroje byly nejmé-

  ně čtyři a nacházely se přímo nad námi.

  Vzápětí jsem utrpěl lehký zásah do hlavy

  a upadl do bezvědomí. Můj pozorovatel

  byl také zasažen a zabit,“

  uvedl později

  v hlášení Lt. Foster. Jak vypověděli ostatní

  účastníci boje, Fosterův Salmson přešel

  do strmého klesání a do spirály, Foster se

  však včas probral a dokázal nouzově při-

  stát. Jeden z německých stíhačů se za něj

  během strmého klesání pověsil, nicméně

  byl sestřelen Lt. Hugheyem a dalšího ně-

  meckého stíhače dostal Lt. Strahm. Pro

  piloty Fokkerů to tedy nebyla dvakrát po-

  vedená akce…

  Esem, ale jen tak tak…

  Dne 14. září před polednem odstartoval

  Eugen Siempelkamp ke svému posled-

  nímu bojovému letu. Dosáhl během něj

  sestřelu dalšího Salmsonu 2A2, tentokrát

  od 99th Aero Squadron. Svou palbou mu

  poškodil motor, pilot ale dokázal stroj „do-

  táhnout“ ke svým a nouzově přistát. Oba

  členové osádky, 1/Lt. J. Hayes-Davis a 1/Lt.

  C. E. Spencer vyvázli bez zranění a ještě

  ten den se vrátili k jednotce. Siempelkamp

  dopadl v následném boji s francouzskými

  stíhači ze Spa 90 hůře. Čelil trojici Spadů,

  které pilotovali Adj. Charles Macé (12 se-

  střelů), Lt. Marius Ambrogi (14 sestřelů)

  a Lt. Lemaire. Ti zaznamenali několik zá-

  sahů Siempelkampova stroje a střela ně-

  kterého z nich zasáhla jeho ruku. Podařilo

  se mu z boje odpoutat, uniknout a nouzově

  Čtvrtou Siempelkampovou obětí byl Salmson 2A2 od 91st Aero Squadron USAAS.Čtvrtou Siempelkampovou obětí byl Salmson 2A2 od 91st Aero Squadron USAAS.

  Foto: commons.wikimedia.com

  eduard

  25

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 26

  HISTORIE

  přistát. Všem třem zmíněným Francou-

  zům pak byl Siempelkamp přiznán pouze

  jako pravděpodobný sestřel. Mimocho-

  dem, v knize The Jasta War Chronology

  (N. Franks, F. Bailey a R. Duiven) je v tento

  den připsán Siempelkampovi ještě sestřel

  blíže neidentifikovaného Spadu, nicméně

  nikde jinde se neuvádí a jeho skóre se tak

  zastavilo na pěti vítězstvích. Zranění ruky

  bylo vážné a znemožnilo mu účast v dal-

  ších bojích.

  Bratři ve zbrani

  Zranění se nevyhnulo ani jeho o dva roky

  staršímu bratru Ewaldovi (nar. v břez-

  nu 1892). Ten byl zraněn dvakrát, nejprve

  u blíže neurčené jednotky 28. května 1915,

  podruhé již jako člen stíhací Jasta 15 dne

  20. února 1917. O prvním zranění se toho

  moc neví, k tomu druhému došlo při neho-

  dě během přistání a bylo podle všeho velmi

  vážné, protože k bojové jednotce se Ewald

  vrátil až 19. května 1918, tedy po 15 měsících.

  Nastoupil k Jasta 30 jako Offizier zur be-

  sondere Verwendung (pobočník velitele),

  což byla obvykle letová funkce. Vydržel zde

  do 23. srpna, poté byl ale opět hospitalizo-

  ván. Jak uvedl jeden z příslušníků jednotky,

  bylo to z důvodu zdravotních komplikací

  souvisejících s jeho předchozím zraněním.

  Ukončil tedy svou bojovou činnost pouhé tři

  týdny předtím, než k tomu donutilo zranění

  také jeho mladšího bratra.

  Ewald se na rozdíl od Eugena k létání vrá-

  til i po válce. Vstoupil do nově budované

  Luftwaffe a v roce 1943 působil jako Major

  v záloze v rámci Luftgaukommando (veli-

  telství letecké župy) XII, která zahrnovala i

  obvod Krefeld. Sloužil tedy víceméně doma,

  frontových operací se podle všeho již neú-

  častnil.

  Od letadel k lisům

  Po válce se oba bratři zapojili do podniká-

  ní svého otce a záhy firmu převzali. Hlavní

  roli v dalším vývoji společnosti přitom hrál

  Eugen. Jeho syn Dieter na něj vzpomíná

  v jednom rozhovoru zveřejněném v bul-

  letinu společnosti Siempelkamp:

  „Otec

  byl velmi cílevědomý. Řídil společnost v

  obtížném období po první světové válce –

  obdobím inflace, hospodářské krize a ne

  -

  dostatku základních surovin. Čelil řadě ob-

  tíží a dokázal je překonat díky tvrdé práci

  a pevné vůli.“

  Jako příklad Dieter Siem-

  pelkamp uvádí jeden příběh:

  „Společnost

  obdržela ve dvacátých letech objednávku

  na dvacet sušiček překližky ze Sovětské

  -

  ho svazu, ovšem s podmínkou, že první

  kus bude dodán zdarma. Otec se rozhodl

  se přijmout toto riziko (jeho otec obcho

  -

  doval v minulosti s ruskými klienty, ob-

  chod se Sovětským svazem byl ale něco

  nového, pozn. aut.). O tři měsíce později

  tedy odeslal do Sovětského svazu zdar

  -

  ma první sušičku. Šest měsíců nato firma

  obdržela objednávku na dodávku čtyř set

  těchto strojů.“

  Tato objednávka prý tehdy

  firmu v obtížných časech zachránila a my

  se můžeme jen dohadovat, zda dodané

  stroje nesloužily ještě o dvacet let později

  při výrobě překližky pro sovětské stíhací

  letouny…

  „Můj otec se stejně jako můj dědeček vždy

  zajímal o navazování mezinárodních kon

  -

  taktů, aby rozšířil působnost společnosti.

  Jeho inovační schopnosti a předvídavost

  navíc vedly k dalším patentům (Eugen

  Siempelkamp byl držitelem řady paten

  -

  tů, pozn. aut.). Pozoruhodná byla také

  jeho angažovanost vůči zaměstnancům.

  Před měnovou reformou v období po prv

  -

  ní světové válce bylo často zvykem, že

  se zakázky vyřizovaly v naturáliích. Když

  si zemědělec objednal šroubový lis na

  brambory nebo jablka, často za něj platil

  právě bramborami nebo jablky. Případně

  jsme dodávali lisy na gumové výrobky vý

  -

  měnou za gumové boty a pneumatiky na

  kola. Tyto barterové transakce přinášely

  prospěch i zaměstnancům a v pováleč

  -

  ném období nebyly ničím neobvyklým,“

  vy-

  světluje Dieter Siempelkamp, jak obtížné

  bylo pro jeho otce a strýce udržet společ-

  nost v chodu v meziválečném období. Nic-

  méně dařilo se jim to a ve druhé polovině

  dvacátých let již používaly téměř všechny

  německé překližkárny lisy značky Siem-

  pelkamp. Rozvoj pokračoval vývojem širo-

  HISTORIE

  Konzulární osvědčení o kvalifikaci pro Eugena Siempelkampa z ledna 1951, které mu bylo vystaveno pro jeho obchodní

  aktivity v Brazílii.

  Jeden z patentů Eugena Siempelkampa. Teplotně regulovatelné desky lisu se dvěma oddělenými sestavami kanálů

  pro vyhřívání.

  eduard

  26

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 27

  HISTORIE

  ké škály výrobních strojů pro potřeby dře-

  vařského, gumárenského, plastikářského

  a kovoprůmyslu, jako jsou vulkanizační

  lisy na pásy a pryž, lisy na plasty, rovna-

  cí lisy na bakelit a později i lisy na výrobu

  dřevoštěpkových a dřevovláknitých desek.

  V letech těsně po skončení druhé světové

  války se společnost Siempelkamp zpočát-

  ku vrátila ke kořenům, tedy k výrobě nej-

  jednodušších strojů, jako byly ruční šne-

  kové lisy, kterými mohli zemědělci lisovat

  úrodu, ale Eugen Siempelkamp dokázal

  firmu provést znovu těžkými časy a zajis-

  tit jí rozvoj, přestože tak trochu „z trucu“

  ignoroval americký trh.

  „Měl s Američany

  špatné zkušenosti a hluboce jim nedůvě

  -

  řoval. Prodal totiž do USA licenci na výrobu

  jednoho z našich lisů. Oni jej vyráběli, ale

  licenční poplatky neplatili. Z toho usoudil,

  že jsou všichni Američani darebáci. Já

  jsem byl ale přesvědčen, že bychom ame

  -

  rický ani asijský trh neměli zanedbávat,

  takže jsem vybudoval v USA i Asii prodej

  -

  ní organizaci a postupně jsme tam získali

  tržní podíl,“

  vzpomíná Dieter Siempelkamp

  v rozhovoru pro rp-online.de. Poslední vý-

  voj zavedl společnost až do oblasti tech-

  nologií pro jaderné elektrárny. Společnost

  například vyvinula unikátní jímací zaříze-

  ní pro případ havarijního roztavení jádra

  a další bezpečnostní technologie. Roz-

  hodnutí uzavřít všechny německé jaderné

  elektrárny ji tedy významně postihlo…

  Odchod z donucení

  Eugen Siempelkamp se těšil až do vyso-

  kého věku dobré kondici. Pravidelně hrá-

  val golf, což byl jeho nejoblíbenější sport.

  I po osmdesátce byl velmi činorodý, pro-

  to nepřekvapuje, že musel být k uvolnění

  pozice ředitele společnosti dozorčí radou

  a akcionáři víceméně donucen.

  „Bylo to

  pro něj velmi těžké rozhodnutí,“

  říká Dieter

  Siempelkamp, který po něm vedení spo-

  lečnosti převzal na dlouhých 44 let. Čtvr-

  tá generace rodiny Siempelkampů již ale

  toto žezlo nepřevzala. Ne že by neměl kdo,

  Dieter má sedm dětí, ale bylo rozhodnu-

  to, že nadále budou společnost vést najatí

  manažeři a rodina se stáhne do dozorčí

  a poradenské role.

  Eugen Siempelkamp zemřel 13. února 1989

  ve věku nedožitých 95 let. Vedle úspěš-

  né společnosti G. Siempelkamp GmbH &

  Co. KG, která zaměstnává celosvětově na

  2600 lidí, dnes funguje v Krefeldu také

  například Nadace Eugena Siempelkam-

  pa (Eugen-Siempelkamp-Stiftung) se ši-

  rokým záběrem od péče o seniory přes

  vzdělávání lidí středního věku až po pod-

  poru aktivit pro děti a mládež. Rodina Si-

  empelkampů a von Oppenheimů patří na

  zhruba 400. místo žebříčku nejbohatších

  Němců s majetkem přes 400 milionů eur.

  Autor článku děkuje Gregu VanWyngarde-

  novi za poskytnutí titulní fotografie a Tre-

  voru Henshawovi za informace využité při

  tvorbě článku.

  Prameny

  Jasta Colors Vol. 1; B. Schmälling, J. Leckscheid

  Pfalz D.IIIa At War Vol. 2; G. VanWyngarden

  The French Air Service War Chronology 1914 – 1918; F. Bailey, C. Cony

  Above the Lines; N. Franks, F. Bailey, R. Guest

  Jasta War Chronology; N. Franks, F. Bailey, R. Duiven

  Jasta Pilots; N. Franks, F. Bailey, R. Duiven

  Casulties of the German Air Service 1914–1920; N. Franks, F. Bailey, R.

  Duiven

  Gorrell's History - AEF Air Service

  The Sky Their Battlefield II; T. Henshaw

  Royal Prussian Jagdstaffel 30; B. Schmälling, W. Bock

  G. Siempelkamp GmbH & Co. KG Bulletin

  rp-online.de

  Lt. Eugen Siempelkamp, Jasta 29, Gondecourt, Francie, červenec 1918

  eduard

  27

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 28

  John Gillespee Magee Jr. sa narodil 9. júna 1922 v Šanghaji. Jeho

  otec bol anglikánskym kňazom z Pittsburghu, matka Faith Emmeli-

  ne Backhouse pochádzala z Anglicka. Spoznali sa v Číne, kde obaja

  pôsobili ako misionári a v roku 1921 sa vzali. John bol ich prvé

  dieťa, neskôr k nemu pribudli ešte štyria mladší bratia.

  Vďaka mame sa John vždy pokladal viac za Angličana ako za Ame-

  ričana. V roku 1931 odišiel s ňou a ďalšími súrodencami z Číny do

  Anglicka, aby tam začal chodiť do školy. Od roku 1935 do roku 1939

  študoval na internátnej škole Rugby, kde v ňom zanechal hlboký

  dojem zoznam žiakov, ktorí padli v prvej svetovej vojne. Jedným

  z nich bol básnik Rupert Brooke. Ten v roku 1904 vyhral básnickú

  súťaž v Rugby. Magee mu venoval vlastnú báseň, s ktorou v roku

  1938 tiež vyhral spomínanú súťaž.

  Rok 1939 priniesol zlom. Magee navštívil USA, ale po vypuknutí dru-

  hej svetovej vojny sa nemohol vrátiť do Británie. V júli 1940 získal

  štipendium na Yale. Vojna v Európe sa ho však tak hlboko dotýka-

  la, že sa rozhodol na školu nenastúpiť. Namiesto toho sa pokúšal

  vstúpiť do britského kráľovského letectva (RAF). Ako amerického

  občana ho odmietli, ale 10. októbra 1940 sa mu podarilo vstúpiť do

  kanadského letectva (RCAF). Absolvoval výcvik na lietadlách Tiger

  Moth a Harvard a 22. júna 1941 získal svoje krídla. Nadriadení ho

  ohodnotili ako pilota s veľmi dobrou perspektívou, dobrého v akro-

  bacii a s dobrými schopnosťami lietať podľa prístrojov. Na druhej

  strane mu „chýbala disciplína a bol príliš sebavedomý“. Po ukonče-

  ní výcviku sa dostal aj na plátna kín - bol súčasťou skupiny, ktorá

  v Kanade nakrúcala letové zábery pre lm Captains of the Clouds.

  Do výšky!

  Čoskoro ho preložili do Británie, kam sa v júli 1941 preplavil na

  palube ozbrojenej obchodnej lode HMS California. V Llandow vo

  Walese sa v rámci No. 53 OTU (operačno-výcviková jednotka) začal

  Magee preškoľovať na stíhačky Spitre. Prvý let na nej absolvoval

  7. augusta 1941. Počas jedného cvičného letu 18. augusta 1941

  vznikla jeho najznámejšia báseň High Flight. Bol to jeho siedmy let

  so Spitrom a dostal sa počas neho až do výšky 33 000 stôp (vyše

  10 000 metrov). Zanechalo to v ňom taký hlboký dojem, že prvé

  verše si poznačil ešte v kokpite a dielo dokončil hneď po pristátí.

  O svoj zážitok z výškového letu sa podelil v liste rodičom, ktorým

  poslal aj kópiu básne. List je datovaný 3. septembra 1941 a tento

  dátum býva niekedy nepresne označovaný ako deň, kedy bola na-

  písaná báseň.

  Často sa tiež uvádza, že báseň High Flight vznikla, keď si Magee

  vyskúšal nový Spitre Mk. V s vyššími výkonmi. Tak na to po rokoch

  spomínal aj jeho brat Hugh. V skutočnosti absolvoval 18. augusta

  1941 výškový let na staršom Spitre Mk. I sériového čísla R6976.

  Tento stroj slúžil počas bitky o Britániu v 610. peruti a rôzni piloti

  s ním zostrelili viacero nemeckých lietadiel. Potom bol preradený

  na výcvikové účely.

  Jediné stretnutie s nepriateľom

  Po skončení výcviku ho 23. septembra 1941 v hodnosti Pilot Ocer

  (podporučík) preložili k 412. peruti RCAF. Jednotka vznikla iba krát-

  ko predtým, 30. júna 1941 na základni Digby v Lincolnshire. Krátko

  po Mageeho príchode sa peruť presťahovala na neďalekú základ-

  ňu Wellingore a namiesto starších Spitre Mk.IIa prešla na nové

  Spitre Mk.Vb. Magee si túto verziu prvýkrát vyskúšal vo vzduchu

  8. októbra 1941 a 20. októbra 1941 absolvoval svoj prvý bojový let

  – hliadku nad konvojom, ktorá sa zaobišla bez akýchkoľvek udalostí.

  Poriadny krst ohňom zažil Magee 8. novembra 1941 počas operácie

  Circus 110. Velenie RAF vyslalo krátko po poludní proti železnič-

  ným dielňam v Lille 12 bombardérov Blenheim, ktoré sprevádzalo

  13 perutí Spitrov so 155 stíhačkami.

  John G. Magee v kokpite Spitra 412. perute RCAF. Dobre vidno kódové písmená VZ.

  V rokoch 1939 až 1941 vstúpilo do služieb Kráľovského kanadského letectva (RCAF) viac ako 9000 amerických občanov. Po japon-

  skom útoku na Pearl Harbor a vstupe USA do vojny v decembri 1941 sa 1759 amerických príslušníkov RCAF nechalo preložiť do

  ozbrojených síl svojej vlasti. Ďalších 2000 bolo preložených neskôr a približne 5000 dokončilo svoju vojenskú službu v radoch RCAF.

  Okolo 800 Američanov v kanadských službách zahynulo. Toto je príbeh jedného z nich.

  Na odlákanie pozornosti malo krátko predtým osem stíhacích bom-

  bardérov Hurricane napadnúť liehovar v St. Pol. Tie sprevádzalo

  ďalších šesť perutí Spitrov so 64 stíhačkami. Táto operácia mala

  kódový názov Ramrod 8.

  Proti Britom však od začiatku stálo viacero faktorov. Silný vietor

  rozhádzal ich formácie, ktoré sa v plánovaný okamih nedokázali

  spojiť. Velením poverili postaršieho W/Cdr D. R. Scotta, ktorý do-

  vtedy plnil administratívne úlohy a takýmto veľkým akciám nikdy

  nevelil - v skutočnosti ani bojovo nelietal!

  Naproti tomu nemecká obrana fungovala perfektne. Oblastné ve-

  liteľstvo rýchlo zareagovalo a včas poslalo stíhačky presne tam,

  kde mali byť. Vo vzduchu im navyše velil ostrieľaný veterán Adolf

  Galland s obrovskými skúsenosťami. Ten zbieral bojové skúsenos-

  ti už v rokoch 1937–38 v Španielsku. Počas druhej svetovej vojny

  absolvoval 705 bojových letov a zostrelil 104 lietadiel (všetky na

  západnom fronte). Počas Circusu 110 zostrelil 2 Spitry, ktoré pred-

  stavovali jeho v poradí 94. a 95. víťazstvo.

  Keď stíhačky RAF preleteli francúzske pobrežie, bombardéry ešte

  na dohodnutom mieste neboli. W/Cdr Scott preto nariadil krúžiť na

  mieste v tesných kruhoch. Britskí piloti mali plné ruky práce s tým,

  aby udržali formáciu a nezrazili sa. Nestíhali sledovať okolie a prá-

  ve vtedy sa na nich zhora vrhli nemecké Fw 190 a Messerschmitty

  Bf 109 od jednotiek JG 2 a JG 26.

  Kanadská 412. peruť tvorila horné krytie celej formácie. Jej

  12 Spitrov sa tak stalo prvým terčom útoku. Magee letel v štvor-

  člennej sekcii s veliteľom perute S/Ldr G. D. Bushnellom, P/O K. R.

  E. Denkmanom a Sgt. O. F. Pickellsom. Všetci títo traja piloti boli

  zostrelení a prišli o život. Ich premožiteľom sa stal veliteľ II./JG 26

  Joachim Müncheberg. Tomu však v ten deň uznali len dva zostrely,

  ktoré znamenali jeho v poradí 62. a 63. víťazstvo. Spolu ich dosia-

  hol 135, z toho 102 na západnom fronte.

  Magee bol jediným pilotom zo svojej sekcie, ktorý vyviazol živý

  a s nepoškodeným lietadlom. V priebehu stretnutia vystrelil

  160 nábojov z guľometov. Pri kadencii guľometov Spitra to zname-

  ná, že vystrelil dvojsekundovú dávku. Je pravdepodobné, že sa len

  zastreľoval. Nasvedčuje tomu fakt, že nepoužil kanóny a tiež to,

  že po pristátí nenárokoval žiadny zásah a poškodenie nepriateľské-

  ho lietadla. Bolo to Mageeho jediné stretnutie s Luftwae. Absolvo-

  val ho v kokpite stroja AD291 s kódovým označením VZ-H, ktorý sa

  mu neskôr stal osudným.

  Nemeckí piloti v ten deň nárokovali spolu 24 zostrelov, RAF

  v skutočnosti stratila 15 Spitrov a 14 pilotov. Okrem veliteľa

  412. perute stratila ďalších dvoch veliteľov - S/Ldr W. Szczeszniewski

  z 315. poľskej perute zahynul a S/Ldr W. Wilczewski z 316. poľskej

  perute padol do zajatia. O život prišiel aj veliteľ celej akcie W/Cdr

  Scott. Jeho posledná rádiová správa údajne znela: „Hádam, že na

  takéto niečo som už príliš starý, chlapci.“ Medzi stratenými pilotmi

  v tento deň bol aj český príslušník 65. perute Sgt. Svatopluk Štulíř,

  ktorý zahynul po zásahu z Bf 109 pri Le Touquet.

  Britskí stíhači nárokovali štyri zostrely, Luftwafe v skutočnosti stra-

  tila iba dve stíhačky, jeden nemecký pilot zahynul a druhý bol váž-

  ne zranený. Ďalšie lietadlá na oboch stranách boli poškodené.

  Osudná zrážka

  Pre RAF to bola posledná operácia Circus v roku 1941. K ďalším

  veľkým denným nájazdom sa odhodlala až na jar 1942. Na tom sa

  však už Magee nepodieľal. Na prelome novembra a decembra 1941

  absolvoval ďalšie tri bojové lety – hliadky nad konvojmi, pri ktorých

  nedošlo k stretnutiu s nepriateľom. Vo štvrtok 11. decembra 1941

  o 10.40 vzlietol spolu s ďalšími pilotmi na nácvik letu vo formácii.

  Magee opäť pilotoval Spitre Mk. Vb sériového čísla AD291. Keď

  sa o 11.30 vracali na základňu, musel Magee spolu s ďalšími tromi

  pilotmi preletieť skrz mraky. V oblačnej prikrývke našli malú med-

  zeru a začali klesať. Nevideli však, že tesne pod mrakmi sa pohy-

  buje cvičné lietadlo Airspeed Oxford. Stroj sériového čísla T1052

  pilotoval 19-ročný LAC Ernest Aubrey Grin. Tomu chýbali necelé

  dva týždne do ukončenia výcviku a zo základne Cranwell vzlietol na

  sólový cvičný let.

  Dráhy Oxfordu a Mageeho Spitru sa preťali vo výške približne 400

  metrov nad zemou. Spitru sa po náraze odtrhol motor a ľavé krídlo

  sa zlomilo tesne pri trupe. Zmrzačený vrak padal k zemi ako kameň.

  Farmár, ktorý nehodu videl, vypovedal, že vo výške asi 120 metrov

  sa pilot Spitru s námahou pokúšal otvoriť kabínu. Aj sa mu to po-

  darilo a vyskočil, ale bol príliš nízko a padák sa mu nestihol plne

  otvoriť. Magee dopadol na pole pri Roxholm Hall a bol na mieste

  mŕtvy. Obďaleč v troskách svojho stroja zahynul aj pilot Oxfordu

  Aubrey Grin.

  Väčšina internetových zdrojov uvádza, že k zrážke došlo vo výš-

  ke 400 stôp. Priebeh nehody však opisujú navlas rovnako a tak je

  zrejmé, že ide o preberanie chybnej citácie. V skutočnosti nasta-

  la kolízia vo výške 1400 stôp, čo je cca 400 metrov. Očividne ide

  o chybu pri prepise imperiálnych a metrických jednotiek. Potvrdzu-

  je to aj fakt, že niektoré internetové zdroje uvádzajú pri Mageeho

  výškovom lete 10 000 stôp a nie 10 000 metrov. V prípade 10 000

  stôp by však nešlo o žiadny výškový let.

  Miesto v histórii

  Mageeho pochovali 13. decembra 1941 na cintoríne v Scopwicku

  v Lincolnshire. Mal iba 19 rokov. Večer po pohrebe na základni

  zvolali všetkých pilotov. Dostali prednášku o zásadách bezpečnosti

  a pustili im inštruktážny lm Opatrnosť pri lietaní.

  Mageeho báseň High Flight však aj po jeho smrti ďalej žila vlast-

  ným životom. Ešte ten istý mesiac ju jeho otec zverejnil v časopise

  svojej farnosti. Všimol si ju básnik a spisovateľ Archibald McLeish,

  ktorý v tom čase spravoval Kongresovú knižnicu. Vo februári 1942 ju

  zaradil do výstavy poézie nazvanej Viera a sloboda. Rukopis básne

  je odvtedy v Kongresovej knižnici vo Washingtone.

  Jeho dielo sa postupne stalo akousi hymnou všetkých anglicky ho-

  voriacich letcov a neskôr i astronautov. High Flight je ociálnou

  básňou RAF a RCAF. Astronaut Michael Collins si ju zobral so sebou

  počas misie Gemini 10 a James Irwin ju počas misie Apollo 15 do-

  niesol až na Mesiac. V roku 1986 z nej citoval americký prezident

  Ronald Reagan pri prejave po katastrofe raketoplánu Challenger.

  Objavila sa aj v populárnej kultúre – napríklad v seriáloch Simpso-

  novci či Bojová hviezda Galactica.

  Na záver sa žiada dodať, že významnú stopu v histórii zanechali

  aj ďalší členovia Mageeho rodiny. Jeho otec, reverend John Magee,

  eduard

  28

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 29

  John Gillespee Magee Jr. sa narodil 9. júna 1922 v Šanghaji. Jeho

  otec bol anglikánskym kňazom z Pittsburghu, matka Faith Emmeli-

  ne Backhouse pochádzala z Anglicka. Spoznali sa v Číne, kde obaja

  pôsobili ako misionári a v roku 1921 sa vzali. John bol ich prvé

  dieťa, neskôr k nemu pribudli ešte štyria mladší bratia.

  Vďaka mame sa John vždy pokladal viac za Angličana ako za Ame-

  ričana. V roku 1931 odišiel s ňou a ďalšími súrodencami z Číny do

  Anglicka, aby tam začal chodiť do školy. Od roku 1935 do roku 1939

  študoval na internátnej škole Rugby, kde v ňom zanechal hlboký

  dojem zoznam žiakov, ktorí padli v prvej svetovej vojne. Jedným

  z nich bol básnik Rupert Brooke. Ten v roku 1904 vyhral básnickú

  súťaž v Rugby. Magee mu venoval vlastnú báseň, s ktorou v roku

  1938 tiež vyhral spomínanú súťaž.

  Rok 1939 priniesol zlom. Magee navštívil USA, ale po vypuknutí dru-

  hej svetovej vojny sa nemohol vrátiť do Británie. V júli 1940 získal

  štipendium na Yale. Vojna v Európe sa ho však tak hlboko dotýka-

  la, že sa rozhodol na školu nenastúpiť. Namiesto toho sa pokúšal

  vstúpiť do britského kráľovského letectva (RAF). Ako amerického

  občana ho odmietli, ale 10. októbra 1940 sa mu podarilo vstúpiť do

  kanadského letectva (RCAF). Absolvoval výcvik na lietadlách Tiger

  Moth a Harvard a 22. júna 1941 získal svoje krídla. Nadriadení ho

  ohodnotili ako pilota s veľmi dobrou perspektívou, dobrého v akro-

  bacii a s dobrými schopnosťami lietať podľa prístrojov. Na druhej

  strane mu „chýbala disciplína a bol príliš sebavedomý“. Po ukonče-

  ní výcviku sa dostal aj na plátna kín - bol súčasťou skupiny, ktorá

  v Kanade nakrúcala letové zábery pre lm Captains of the Clouds.

  Do výšky!

  Čoskoro ho preložili do Británie, kam sa v júli 1941 preplavil na

  palube ozbrojenej obchodnej lode HMS California. V Llandow vo

  Walese sa v rámci No. 53 OTU (operačno-výcviková jednotka) začal

  Magee preškoľovať na stíhačky Spitre. Prvý let na nej absolvoval

  7. augusta 1941. Počas jedného cvičného letu 18. augusta 1941

  vznikla jeho najznámejšia báseň High Flight. Bol to jeho siedmy let

  so Spitrom a dostal sa počas neho až do výšky 33 000 stôp (vyše

  10 000 metrov). Zanechalo to v ňom taký hlboký dojem, že prvé

  verše si poznačil ešte v kokpite a dielo dokončil hneď po pristátí.

  O svoj zážitok z výškového letu sa podelil v liste rodičom, ktorým

  poslal aj kópiu básne. List je datovaný 3. septembra 1941 a tento

  dátum býva niekedy nepresne označovaný ako deň, kedy bola na-

  písaná báseň.

  Často sa tiež uvádza, že báseň High Flight vznikla, keď si Magee

  vyskúšal nový Spitre Mk. V s vyššími výkonmi. Tak na to po rokoch

  spomínal aj jeho brat Hugh. V skutočnosti absolvoval 18. augusta

  1941 výškový let na staršom Spitre Mk. I sériového čísla R6976.

  Tento stroj slúžil počas bitky o Britániu v 610. peruti a rôzni piloti

  s ním zostrelili viacero nemeckých lietadiel. Potom bol preradený

  na výcvikové účely.

  Jediné stretnutie s nepriateľom

  Po skončení výcviku ho 23. septembra 1941 v hodnosti Pilot Ocer

  (podporučík) preložili k 412. peruti RCAF. Jednotka vznikla iba krát-

  ko predtým, 30. júna 1941 na základni Digby v Lincolnshire. Krátko

  po Mageeho príchode sa peruť presťahovala na neďalekú základ-

  ňu Wellingore a namiesto starších Spitre Mk.IIa prešla na nové

  Spitre Mk.Vb. Magee si túto verziu prvýkrát vyskúšal vo vzduchu

  8. októbra 1941 a 20. októbra 1941 absolvoval svoj prvý bojový let

  – hliadku nad konvojom, ktorá sa zaobišla bez akýchkoľvek udalostí.

  Poriadny krst ohňom zažil Magee 8. novembra 1941 počas operácie

  Circus 110. Velenie RAF vyslalo krátko po poludní proti železnič-

  ným dielňam v Lille 12 bombardérov Blenheim, ktoré sprevádzalo

  13 perutí Spitrov so 155 stíhačkami.

  John G. Magee v kokpite Spitra 412. perute RCAF. Dobre vidno kódové písmená VZ.

  V rokoch 1939 až 1941 vstúpilo do služieb Kráľovského kanadského letectva (RCAF) viac ako 9000 amerických občanov. Po japon-

  skom útoku na Pearl Harbor a vstupe USA do vojny v decembri 1941 sa 1759 amerických príslušníkov RCAF nechalo preložiť do

  ozbrojených síl svojej vlasti. Ďalších 2000 bolo preložených neskôr a približne 5000 dokončilo svoju vojenskú službu v radoch RCAF.

  Okolo 800 Američanov v kanadských službách zahynulo. Toto je príbeh jedného z nich.

  Na odlákanie pozornosti malo krátko predtým osem stíhacích bom-

  bardérov Hurricane napadnúť liehovar v St. Pol. Tie sprevádzalo

  ďalších šesť perutí Spitrov so 64 stíhačkami. Táto operácia mala

  kódový názov Ramrod 8.

  Proti Britom však od začiatku stálo viacero faktorov. Silný vietor

  rozhádzal ich formácie, ktoré sa v plánovaný okamih nedokázali

  spojiť. Velením poverili postaršieho W/Cdr D. R. Scotta, ktorý do-

  vtedy plnil administratívne úlohy a takýmto veľkým akciám nikdy

  nevelil - v skutočnosti ani bojovo nelietal!

  Naproti tomu nemecká obrana fungovala perfektne. Oblastné ve-

  liteľstvo rýchlo zareagovalo a včas poslalo stíhačky presne tam,

  kde mali byť. Vo vzduchu im navyše velil ostrieľaný veterán Adolf

  Galland s obrovskými skúsenosťami. Ten zbieral bojové skúsenos-

  ti už v rokoch 1937–38 v Španielsku. Počas druhej svetovej vojny

  absolvoval 705 bojových letov a zostrelil 104 lietadiel (všetky na

  západnom fronte). Počas Circusu 110 zostrelil 2 Spitry, ktoré pred-

  stavovali jeho v poradí 94. a 95. víťazstvo.

  Keď stíhačky RAF preleteli francúzske pobrežie, bombardéry ešte

  na dohodnutom mieste neboli. W/Cdr Scott preto nariadil krúžiť na

  mieste v tesných kruhoch. Britskí piloti mali plné ruky práce s tým,

  aby udržali formáciu a nezrazili sa. Nestíhali sledovať okolie a prá-

  ve vtedy sa na nich zhora vrhli nemecké Fw 190 a Messerschmitty

  Bf 109 od jednotiek JG 2 a JG 26.

  Kanadská 412. peruť tvorila horné krytie celej formácie. Jej

  12 Spitrov sa tak stalo prvým terčom útoku. Magee letel v štvor-

  člennej sekcii s veliteľom perute S/Ldr G. D. Bushnellom, P/O K. R.

  E. Denkmanom a Sgt. O. F. Pickellsom. Všetci títo traja piloti boli

  zostrelení a prišli o život. Ich premožiteľom sa stal veliteľ II./JG 26

  Joachim Müncheberg. Tomu však v ten deň uznali len dva zostrely,

  ktoré znamenali jeho v poradí 62. a 63. víťazstvo. Spolu ich dosia-

  hol 135, z toho 102 na západnom fronte.

  Magee bol jediným pilotom zo svojej sekcie, ktorý vyviazol živý

  a s nepoškodeným lietadlom. V priebehu stretnutia vystrelil

  160 nábojov z guľometov. Pri kadencii guľometov Spitra to zname-

  ná, že vystrelil dvojsekundovú dávku. Je pravdepodobné, že sa len

  zastreľoval. Nasvedčuje tomu fakt, že nepoužil kanóny a tiež to,

  že po pristátí nenárokoval žiadny zásah a poškodenie nepriateľské-

  ho lietadla. Bolo to Mageeho jediné stretnutie s Luftwae. Absolvo-

  val ho v kokpite stroja AD291 s kódovým označením VZ-H, ktorý sa

  mu neskôr stal osudným.

  Nemeckí piloti v ten deň nárokovali spolu 24 zostrelov, RAF

  v skutočnosti stratila 15 Spitrov a 14 pilotov. Okrem veliteľa

  412. perute stratila ďalších dvoch veliteľov - S/Ldr W. Szczeszniewski

  z 315. poľskej perute zahynul a S/Ldr W. Wilczewski z 316. poľskej

  perute padol do zajatia. O život prišiel aj veliteľ celej akcie W/Cdr

  Scott. Jeho posledná rádiová správa údajne znela: „Hádam, že na

  takéto niečo som už príliš starý, chlapci.“ Medzi stratenými pilotmi

  v tento deň bol aj český príslušník 65. perute Sgt. Svatopluk Štulíř,

  ktorý zahynul po zásahu z Bf 109 pri Le Touquet.

  Britskí stíhači nárokovali štyri zostrely, Luftwafe v skutočnosti stra-

  tila iba dve stíhačky, jeden nemecký pilot zahynul a druhý bol váž-

  ne zranený. Ďalšie lietadlá na oboch stranách boli poškodené.

  Osudná zrážka

  Pre RAF to bola posledná operácia Circus v roku 1941. K ďalším

  veľkým denným nájazdom sa odhodlala až na jar 1942. Na tom sa

  však už Magee nepodieľal. Na prelome novembra a decembra 1941

  absolvoval ďalšie tri bojové lety – hliadky nad konvojmi, pri ktorých

  nedošlo k stretnutiu s nepriateľom. Vo štvrtok 11. decembra 1941

  o 10.40 vzlietol spolu s ďalšími pilotmi na nácvik letu vo formácii.

  Magee opäť pilotoval Spitre Mk. Vb sériového čísla AD291. Keď

  sa o 11.30 vracali na základňu, musel Magee spolu s ďalšími tromi

  pilotmi preletieť skrz mraky. V oblačnej prikrývke našli malú med-

  zeru a začali klesať. Nevideli však, že tesne pod mrakmi sa pohy-

  buje cvičné lietadlo Airspeed Oxford. Stroj sériového čísla T1052

  pilotoval 19-ročný LAC Ernest Aubrey Grin. Tomu chýbali necelé

  dva týždne do ukončenia výcviku a zo základne Cranwell vzlietol na

  sólový cvičný let.

  Dráhy Oxfordu a Mageeho Spitru sa preťali vo výške približne 400

  metrov nad zemou. Spitru sa po náraze odtrhol motor a ľavé krídlo

  sa zlomilo tesne pri trupe. Zmrzačený vrak padal k zemi ako kameň.

  Farmár, ktorý nehodu videl, vypovedal, že vo výške asi 120 metrov

  sa pilot Spitru s námahou pokúšal otvoriť kabínu. Aj sa mu to po-

  darilo a vyskočil, ale bol príliš nízko a padák sa mu nestihol plne

  otvoriť. Magee dopadol na pole pri Roxholm Hall a bol na mieste

  mŕtvy. Obďaleč v troskách svojho stroja zahynul aj pilot Oxfordu

  Aubrey Grin.

  Väčšina internetových zdrojov uvádza, že k zrážke došlo vo výš-

  ke 400 stôp. Priebeh nehody však opisujú navlas rovnako a tak je

  zrejmé, že ide o preberanie chybnej citácie. V skutočnosti nasta-

  la kolízia vo výške 1400 stôp, čo je cca 400 metrov. Očividne ide

  o chybu pri prepise imperiálnych a metrických jednotiek. Potvrdzu-

  je to aj fakt, že niektoré internetové zdroje uvádzajú pri Mageeho

  výškovom lete 10 000 stôp a nie 10 000 metrov. V prípade 10 000

  stôp by však nešlo o žiadny výškový let.

  Miesto v histórii

  Mageeho pochovali 13. decembra 1941 na cintoríne v Scopwicku

  v Lincolnshire. Mal iba 19 rokov. Večer po pohrebe na základni

  zvolali všetkých pilotov. Dostali prednášku o zásadách bezpečnosti

  a pustili im inštruktážny lm Opatrnosť pri lietaní.

  Mageeho báseň High Flight však aj po jeho smrti ďalej žila vlast-

  ným životom. Ešte ten istý mesiac ju jeho otec zverejnil v časopise

  svojej farnosti. Všimol si ju básnik a spisovateľ Archibald McLeish,

  ktorý v tom čase spravoval Kongresovú knižnicu. Vo februári 1942 ju

  zaradil do výstavy poézie nazvanej Viera a sloboda. Rukopis básne

  je odvtedy v Kongresovej knižnici vo Washingtone.

  Jeho dielo sa postupne stalo akousi hymnou všetkých anglicky ho-

  voriacich letcov a neskôr i astronautov. High Flight je ociálnou

  básňou RAF a RCAF. Astronaut Michael Collins si ju zobral so sebou

  počas misie Gemini 10 a James Irwin ju počas misie Apollo 15 do-

  niesol až na Mesiac. V roku 1986 z nej citoval americký prezident

  Ronald Reagan pri prejave po katastrofe raketoplánu Challenger.

  Objavila sa aj v populárnej kultúre – napríklad v seriáloch Simpso-

  novci či Bojová hviezda Galactica.

  Na záver sa žiada dodať, že významnú stopu v histórii zanechali

  aj ďalší členovia Mageeho rodiny. Jeho otec, reverend John Magee,

  eduard

  29

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 30

  pomohol množstvu Číňanov počas masakra v Nankingu. Činy Japon-

  cov tiež zdokumentoval kamerou. Filmy, ktoré nakrútil, sú dnes ulo-

  žené v múzeu v Nankingu.

  Jeho bratranec Chris Magee bol stíhacím esom počas druhej sve-

  tovej vojny. Slúžil pod vedením majora Boyingtona v mariňáckej

  jednotke VMF-124. ktorú prezývali Čierne ovce. Na stíhačke Corsair

  zostrelil 9 japonských lietadiel. Po vojne lietal ako žoldnier v La-

  tinskej Amerike a aj v letectve nového štátu Izrael. V 50. rokoch

  v USA prepadával banky, za čo si odpykal osem a pol roka vo väzení.

  Foto: National Museum of the USAF

  Literatúra:

  Caldwell, D. M.: Válečný denník

  JG 26 1939-1942, Plzeň, 1999

  www.highightproductions.com/high_i-

  ght_productions/johnmagee.html

  www.spitreassociation.com.au/

  magee-john-gillespie-jr-2/

  www.ickr.com/groups/500710@N23/

  discuss/72157621774953263/

  www.bombercommandmuse-

  um.ca/s,johnmagee.html

  www.check-six.com/Crash_Sites/

  High_Flight-Magee-AD291.htm

  https://ottawacitizen.com/news/local-

  -news/a-yank-in-the-rcaf-more-than-

  -9000-american-served-with-canada

  https://www.bombercommandmuseum.ca/

  bomber-command/americans-in-the-rcaf/

  Group Captain W.A. Curtis pripína Mageemu jeho krídla 22. júna 1941 na základni Uplands pri Ottawe. V pozadí je cvičný Harvard.

  Magee (vpravo) so svojimi spolubojovníkmi v Británii.

  High Flight

  Oh! I have slipped the surly bonds of Earth

  And danced the skies on laughter-silvered wings;

  Sunward I‘ve climbed, and joined the tumbling mirth

  Of sun-split clouds, — and done a hundred things

  You have not dreamed of — wheeled and soared and swung

  High in the sunlit silence. Hov‘ring there,

  I‘ve chased the shouting wind along, and ung

  My eager craft through footless halls of air...

  Up, up the long, delirious burning blue

  I‘ve topped the wind-swept heights with easy grace

  Where never lark, or ever eagle ew —

  And, while with silent, lifting mind I‘ve trod

  The high untrespassed sanctity of space,

  Put out my hand, and touched the face of God.

  Let k výšinám

  Já jsem se vyvlék z mrzkých zemských pout,

  oblohou v tanci křídel stříbřitých

  za sluncem stoupal, v překotjásný kout

  průtrží světla, — stovky tahů mých

  nad představ sny — točil se, tyčil, spěl

  vysoko v bezhlesnu se vznášel.

  Jal uhánět s vichrem, lačně burácel,

  vzduchoplán hnal přes volnopádů sál …

  Až, až kde záchvatné až modro žhne

  já horoucí jsem dovršil si plán,

  nad skřivánka či orla, nad možné —

  až ztich, jat troufalostí, neutek

  od posvátnosti kosmu, nevolán,

  vztáh ruku, slepý, Bohu na dotek.

  Vysoký let

  Vyšmykol som sa z pút

  a opustil zemský prach.

  Tancoval som oblohou

  na striebristých krídlach.

  K slnku! K slnku som stúpal

  a k bujarej zábave oblakov

  medzi lúčmi som sa pripojil.

  Spravil som stovky vecí,

  o ktorých sa vám nesnilo,

  krúžiac, stúpajúc a hojdajúc.

  Vysoko v prežiarenom tichu

  vznášal som sa, naháňal s vetrom

  hnal som svoj ochotný stroj

  bezbrehými sálami vzduchu.

  Hore, dlho stúpam hore,

  blúznivou pálčivou modrou.

  Dosiahol som veterné výšavy

  s nenúteným pôvabom

  kde nikdy škovránok

  či orol nezaletel.

  A kým som tam kráčal

  s tichou vzletnou mysľou,

  vysokou neporušenou

  svätosťou vesmíru,

  Natiahol som ruku

  a dotkol sa Božej tváre.

  John Gillespee Magee Jr.

  překlad do češtiny

  Václav Pinkava

  eduard

  30

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 31

  pomohol množstvu Číňanov počas masakra v Nankingu. Činy Japon-

  cov tiež zdokumentoval kamerou. Filmy, ktoré nakrútil, sú dnes ulo-

  žené v múzeu v Nankingu.

  Jeho bratranec Chris Magee bol stíhacím esom počas druhej sve-

  tovej vojny. Slúžil pod vedením majora Boyingtona v mariňáckej

  jednotke VMF-124. ktorú prezývali Čierne ovce. Na stíhačke Corsair

  zostrelil 9 japonských lietadiel. Po vojne lietal ako žoldnier v La-

  tinskej Amerike a aj v letectve nového štátu Izrael. V 50. rokoch

  v USA prepadával banky, za čo si odpykal osem a pol roka vo väzení.

  Foto: National Museum of the USAF

  Literatúra:

  Caldwell, D. M.: Válečný denník

  JG 26 1939-1942, Plzeň, 1999

  www.highightproductions.com/high_i-

  ght_productions/johnmagee.html

  www.spitreassociation.com.au/

  magee-john-gillespie-jr-2/

  www.ickr.com/groups/500710@N23/

  discuss/72157621774953263/

  www.bombercommandmuse-

  um.ca/s,johnmagee.html

  www.check-six.com/Crash_Sites/

  High_Flight-Magee-AD291.htm

  https://ottawacitizen.com/news/local-

  -news/a-yank-in-the-rcaf-more-than-

  -9000-american-served-with-canada

  https://www.bombercommandmuseum.ca/

  bomber-command/americans-in-the-rcaf/

  Group Captain W.A. Curtis pripína Mageemu jeho krídla 22. júna 1941 na základni Uplands pri Ottawe. V pozadí je cvičný Harvard.

  Magee (vpravo) so svojimi spolubojovníkmi v Británii.

  High Flight

  Oh! I have slipped the surly bonds of Earth

  And danced the skies on laughter-silvered wings;

  Sunward I‘ve climbed, and joined the tumbling mirth

  Of sun-split clouds, — and done a hundred things

  You have not dreamed of — wheeled and soared and swung

  High in the sunlit silence. Hov‘ring there,

  I‘ve chased the shouting wind along, and ung

  My eager craft through footless halls of air...

  Up, up the long, delirious burning blue

  I‘ve topped the wind-swept heights with easy grace

  Where never lark, or ever eagle ew —

  And, while with silent, lifting mind I‘ve trod

  The high untrespassed sanctity of space,

  Put out my hand, and touched the face of God.

  Let k výšinám

  Já jsem se vyvlék z mrzkých zemských pout,

  oblohou v tanci křídel stříbřitých

  za sluncem stoupal, v překotjásný kout

  průtrží světla, — stovky tahů mých

  nad představ sny — točil se, tyčil, spěl

  vysoko v bezhlesnu se vznášel.

  Jal uhánět s vichrem, lačně burácel,

  vzduchoplán hnal přes volnopádů sál …

  Až, až kde záchvatné až modro žhne

  já horoucí jsem dovršil si plán,

  nad skřivánka či orla, nad možné —

  až ztich, jat troufalostí, neutek

  od posvátnosti kosmu, nevolán,

  vztáh ruku, slepý, Bohu na dotek.

  Vysoký let

  Vyšmykol som sa z pút

  a opustil zemský prach.

  Tancoval som oblohou

  na striebristých krídlach.

  K slnku! K slnku som stúpal

  a k bujarej zábave oblakov

  medzi lúčmi som sa pripojil.

  Spravil som stovky vecí,

  o ktorých sa vám nesnilo,

  krúžiac, stúpajúc a hojdajúc.

  Vysoko v prežiarenom tichu

  vznášal som sa, naháňal s vetrom

  hnal som svoj ochotný stroj

  bezbrehými sálami vzduchu.

  Hore, dlho stúpam hore,

  blúznivou pálčivou modrou.

  Dosiahol som veterné výšavy

  s nenúteným pôvabom

  kde nikdy škovránok

  či orol nezaletel.

  A kým som tam kráčal

  s tichou vzletnou mysľou,

  vysokou neporušenou

  svätosťou vesmíru,

  Natiahol som ruku

  a dotkol sa Božej tváre.

  John Gillespee Magee Jr.

  překlad do češtiny

  Václav Pinkava

  eduard

  31

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 32

  STAVEBNICE 08/2021

  1/48 kat. č. 82124

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  Stránka produktu

  eduard

  32

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 33

  STAVEBNICE 08/2021

  MW835, Wg/Cdr Flying Charles H Dyson, Southern Sector, RAF Middle Wallop, Velká Británie, duben 1946

  MW416, S/L Henry Ambrose, No. 26 Sqn, RAF Fassberg, Německo, červenec 1947

  MW833, No. 183/54 Sqn, RAF Chilbolton, Velká Británie, září 1946

  Charles Harold Dyson se narodil v Indickém Džhánsí (8. července 1913) a svou kariéru u RAF zahájil v roce 1937. Po výcviku se

  stal v roce 1938 příslušníkem No. 33 Sqn. a v Palestině (základna Ramla) podnikal útoky na arabské povstalce. Za tuto činnost

  si vysloužil DFC. Na blízkém východě pokračoval i po vypuknutí druhé sv. války. Dne 11. prosince 1940 narazil na skupinu šesti

  italských CR.42 a údajně všechny sestřelil. Musel ale nouzově přistát a k jednotce se vrátil až 17. prosince. Armádní hlášení s

  gratulací pilotovi hovořilo dokonce o zničení sedmi nepřátel (jeden CR.42 narazil do S.79). Za tuto akci Dyson obdržel ke svému

  DFC také Bar a 19. prosince přidal další dva sestřely CR.42. V únoru 1941 se No. 33 Sqn přesunula do Řecka a tam byl Dyson 23.

  března sestřelen nejprve italským G.50 a poté 5. dubna protiletadlovým dělostřelectvem. V obou případech se zachránil na padá-

  ku. Po pádu Řecka sloužil Dyson jako zalétávací pilot v Egyptě a do dalších bojů už nezasáhl. Po návratu do Velké Británie krátce

  působil u CGS a AFD a poté strávil zbytek války jako instruktor a velitel výcviku v rámci taktických cvičných jednotek. Po válce

  zůstal ve službě až do října 1963. V době, kdy se z něj stal Wing Commander jižního sektoru, převzal tento stroj po R. P. Beamon-

  tovi a doplnil jej o nezvyklý doplněk v podobě stylizovaného blesku. Barvy nejsou přesně známy, s největší pravděpodobností

  byl blesk červeno-žlutý. Po krátké době byl ovšem ze stroje odstraněn a zůstal z něj jen červený klín na přídi bez lemu. Z blíže

  nezjištěných důvodů došlo u stroje k výměně krytů hlavního podvozku, a tím k narušení sériového čísla na spodních plochách.

  Henry „Poppa“ Ambrose přibyl k No. 257 Sqn v roce 1941 jako Flight Sergeant a v roce 1942 zde vyměnil Hurricane za Typhoon. U jednotky sloužil až do roku 1943,

  kdy byl po ukončení operačního turnusu vyslán na odpočinek a přeškolen na řídícího stíhacích operací. V této roli sloužil během operace Neptun (námořní část

  operace Overlord) 6. června 1944 a v následných operacích nad Normandií. V srpnu 1944 se vrátil k operačnímu létání a nastoupil k No. 175 Sqn jako velitel letky.

  Létal s raketami vyzbrojenými Typhoony. V únoru 1945 byl povýšen na velitele No. 181 Sqn, tedy jednotky také létající s Typhoony. Po válce pokračoval Ambrose

  v řadách RAF a od ledna 1946 velel No. 41 Sqn, která byla na začátku dubna přeznačena na No. 26 Sqn. Ambrose pokračoval ve funkci Squadron Leadera do květ-

  na 1947. Jeho Tempest Mk.II pochází z první padesátikusové série vyrobené v Banwellu (Bristol) a původně tedy neměl tropický filtr. Poté jím byl podobně jako

  dalších šest strojů z první série přestavěn plně na „tropický“ standard, dostal tedy i nádrže na vodu v kabině, stejně jako šest dalších raných sériových letounů

  dodaných RAF. Stroj sloužil u jednotky v období červenec 1946 až září 1948, a to výhradně velitelům jednotky. Postupně s ním létali Ambrose, Brandt, Mitchell

  a Frost. Vrtulový kužel byl v období, kdy s ním létal Ambrose, pravděpodobně černo-stříbrný. Celý letoun měl nátěr celulózovou stříbřitou barvou (Silver Dope

  spec. 33B/317 516 Type C; Cellulose). Barva odpovídá FS 595B 17178. Stroj nesl po obou stranách označení Squadron Leadera, později dostal také znak jednotky

  na vrchol směrovky.

  Stroj pojmenovaný „Canadian DCMs“ podle sbírky stejnojmenné organizace, sloužil u No. 183 Sqn., která byla 15. listopadu v rámci

  snižování stavů RAF přeznačena na No. 54 Sqn. Podobně jako většina ostatních squadron s vyššími čísly tak převzala označení

  starší a tradičnější jednotky. No. 54 Sqn. byla jednou ze dvou, které používaly Tempesty Mk.II v rámci Fighter Command, byly tedy

  dislokovány na území Velké Británie. Stroj měl standardní kamuflážní schéma v barvách Ocean Grey a Dark Green na horních

  a Medium Sea Grey na spodních plochách. Pruh na zádi i kódové označení byly v barvě Sky. Poté, co byl ze stavu jednotky

  vyřazen, prošel MW833 opravou v Langley (Hawker) a zůstal ve stavu No. 6 MU Brize Norton až do srpna 1951, kdy byl předán

  k sešrotování.

  eduard

  33

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 34

  STAVEBNICE 08/2021

  MW849, No. 247 Sqn, RAF Chilbolton, Velká Británie, září 1945

  MW417, No. 26 Sqn, RAF Wunstorf, Německo, 1947

  MW423, No. 33 Sqn, Kai Tak, Hong Kong, květen 1949

  No. 247 Squadron byla zformována na sklonku první světové války, 20. srpna 1918, spojením No. 336 a No. 337 Flight RNAS

  (Royal Naval Air Service) a již za pět měsíců byla 22. ledna 1919 zrušena. Reaktivována byla 1. srpna 1940 a dostala za úkol bránit

  jihozápadní část britského pobřeží, včetně přístavů Plymouth a Falmouth. Vzhledem k tomu, že byla vyzbrojena zastaralými

  dvouplošníky Gloster Gladiator, byly její šance uspět v boji s německými protivníky malé. K přezbrojení na Hawkery Hurricane

  došlo v prosinci 1940 a jednotka s nimi létala denní i noční mise. Prvního vítězství dosáhli její piloti až 7. července 1941, kdy byl

  sestřelen jeden Ju 88. Po přezbrojení na Typhoony již jednotka létala výhradně jako denní a patřila mezi nejvytíženější při úto-

  cích na pozemní cíle ve Francii před vyloděním. Po ukončení bojů v Evropě byla No. 247 Sqn. vyňata ze stavu 2nd TAF a začala se

  připravovat k odeslání na dálný východ do Barmy. Za tím účelem byla jednou z prvních, které obdržely Tempesty Mk.II. Kapitulace

  Japonska nicméně plány změnila, jednotka zůstala na ostrovech a stala se následně první squadronou, která byla přezbrojena

  na proudové de Havilland Vampire. Letoun MW849 měl standardní kamuflážní schéma doplněno bílými pruhy na směrovce

  a horizontálním stabilizátoru, vrtulový kužel byl tříbarevný, pravděpodobně v barvách britské kokardy tedy červeno-bílo-modrý.

  V rámci snižování stavů byla někdejší No. 41 Sqn přeznačena na No. 26 Sqn. Došlo k tomu 1. dubna 1946, kdy byla jednotka dislokována na zá-

  kladně Wunsthof v Německu. Samotná No. 26 Squadron byla založena 8. října 1915 v Netheravonu (GB) a následně odeslána do východní Afriky,

  kde působila z letiště v Mombase až do února 1918, kdy byla přesunuta zpět a následně v červenci rozpuštěna. Reaktivována byla 11. října 1927

  jako jedna letka strojů Armstrong Whitworth Atlas. Válku zahájila No. 26 Sqn s letouny Westland Lysander a s nimi také létala průzkumné mise

  až do února 1941, kdy je vyměnila za Curtissy Tomahawk a ty zase za P-51 Mustang (a krátce také za Spitfiry), se kterými pokračovala

  v průzkumných misích. Válku zakončila v Německu, kde byla také rozpuštěna a následně znovu vytvořena z No. 41 Sqn. Tento letoun je zajíma-

  vý tím, že má kódové označení neobvykle lemováno tenkou černou linkou. Vrtulový kužel byl modro-bílý a na vrcholu směrovky byl namalován

  znak jednotky, kterým je hlava antilopy. Heslo squadrony „N Wagter in der Lug“ je v afrikánštině, neboť původně byla jednotka sestavena

  z Jihoafričanů. Znamená „Vzdušná hlídka“ a ve znaku je hlava antilopy. Tempesty Mk.II používala jednotka až do dubna 1949, kdy přezbrojila na

  proudové de Havillandy Vampire.

  No. 33 Squadron působila po válce nejprve v Německu, odkud byla na začátku července 1949 vyslána na palubě lodi HMS Ocean

  na dálný východ, kde působila až do roku 1970, přičemž až do roku 1960 působila proti komunistickým guerillám v Malajsii. Byla

  také poslední operační jednotkou RAF létající s Tempesty Mk.II. Poslední bojové lety s nimi provedla 6. června 1951, poté začala

  přezbrojovat na de Havillandy Hornet F.3. Stroj MW423 patřil původně do stavu No. 26 Sqn a nesl kód XC

  -

  J. Poté byl předán

  v dubnu 1949 do stavu No. 33 Sqn. Byl také jedním ze sedmi strojů rané série, převedených plně na „tropický“ standard. Zajímavé

  je u něj také výstražné označení únikového panelu i na levé straně trupu. Vrchol směrovky zdobil znak jednotky s hlavou jelena

  a jednoduchým heslem „Loyalty“ (věrnost). MW423 sloužil do 20. ledna 1950, kdy závada na podvozku zapříčinila převrácení

  letounu při přistání. I když byl stroj opraven, do stavu žádné jednotky již zařazen nebyl.

  eduard

  34

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 35

  STAVEBNICE 08/2021

  OVERTREES

  Tempest Mk.II

  Kat. č. 82124X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82124-LEPT1

  K Tempestu Mk.II doporučujeme

  481064 Tempest Mk.II landing flaps (fotolept)

  FE1208 Tempest Mk.II seatbelts STEEL (fotolept)

  644104 Tempest Mk.II LööK (Brassin)

  648636 Tempest Mk.II wheels (Brassin)

  648637 Tempest Mk.II undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648639 Tempest Mk.II cockpit (Brassin)

  648641 RP-3 60lb rockets for Tempest Mk.II (Brassin)

  648654 Tempest Mk.II exhaust stacks (Brassin)

  3DL48030 Tempest Mk.II SPACE (3D Obtisková sada)

  D48086 Tempest Mk.II stencils (Obtisková sada)

  D48087 Tempest Mk.II roundels (Obtisková sada)

  EX796 Tempest Mk.II TFace (masky)

  Kat. č. 644104

  Kat. č. 648639

  Kat. č. 648637

  eduard

  35

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 36

  STAVEBNICE 08/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 11149

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  12 markingů

  eduard

  36

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 37

  STAVEBNICE 08/2021

  Spitfire Mk.Vb, AB875, P/O Joseph M. Kelly, No. 71 (Eagle) Squadron, RAF Martlesham Heath, Suffolk,

  Velká Británie, únor 1942

  Spitfire Mk.Vb, BL753, P/O Donald J. M. Blakeslee, No. 401 Squadron RCAF, RAF Gravesend, Kent,

  Velká Británie, duben–květen 1942

  Spitfire Mk.Vb, BM581, P/O William P. Kelly, No. 121 (Eagle) Squadron, RAF Southend, Essex, Velká Británie,

  červenec 1942

  No 71. (Eagle) Squadron byla zformována z amerických dobrovolníků na základně RAF Church Fenton 19. září 1940. Její výzbrojí

  se staly americké Brewstery Buffalo, nahrazené v listopadu 1940 Hurricany. Jednotka byla prohlášena za operační 5. února 1941

  na základně Kirton in Lindsey a v dubnu zahájila bojovou činnost na základně RAF Martlesham Heath v Suffolku. V srpnu 1941

  přezbrojila na Spitfiry Mk.IIa, aby je krátce poté nahradila výkonnějšími Spitfiry Mk.Vb. V květnu 1942 přesídlila do Debdenu, kde

  se na konci září 1942 stala jako 334th Fighter Squadron součástí 4th Fighter Group osmé letecké armády (8th Air Force). Tento

  Spitfire Mk.Vb obvykle pilotoval Kaliforňan P/O Joe Kelly. Po skončení své operační túry se nechal přeložit do Středomoří, kam

  odplul v polovině dubna 1942. V RAF sloužil do konce roku, poté byl převelen k USAAF.

  Budoucí stíhací eso a velitel 4. stíhací skupiny USAAF Donald Blakeslee připlul do Anglie 15. května 1941 po absolvování výcviku

  v Kanadě a byl přidělen k No. 401 Squadron RCAF, součásti Biggin Hill Wing. Dne 22. listopadu mu byl přiznán první sestřel Bf 109

  nad Desvres. Blakeslee se původně vyhýbal službě v amerických Eagle squadronách, ale po skončení své operační túry u No. 401

  Squadron nastoupil k No. 133 (Eagle) Squadron, protože to byla jediná možnost, jak pokračovat v létání u bojové jednotky.

  Po ustavení 4th FG v rámci 8th AF USAAF na konci září 1942 byl jmenován velitelem 335th FS (ex No. 121 Squadron RAF) a 1.

  února 1944 se stal velitelem celé 4th FG. Dne 15. března 1943 dosáhl prvního sestřelu čtvrté stíhací skupiny (4th FG) na P-47D

  Thunderbolt a 28. července vedl jednotku poprvé nad Německo. V únoru 1944 se stala 4th FG pod jeho velením jednou z prvních

  stíhacích skupin 8th AF přezbrojených na P-51B Mustang. Don Blakeslee byl stažen z operační služby v listopadu 1944 s 15,5

  sestřely, 500 bojovými lety a více než tisíci operačními hodinami na svém kontě.

  Druhá Eagle squadrona, No. 121, byla zformována v květnu 1941 na základně RAF Kirton in Lindsey. V listopadu 1941 přezbrojila

  z Hurricanů na nové Spitfiry Mk.Vb, v prosinci vystřídala No. 71 (Eagle) Squadron na základně RAF North Weald a zapojila se do

  ofenzivních operací nad okupovanou Evropou. Spitfire BM581 byl 21. července 1942 poškozen flakem při sweepu nad Nizozem-

  skem. Po opravě se vrátil k jednotce, sloužil u ní jako AV

  -

  K i poté, co se z ní 29. září stala 335th FS, 4th FG, 8th AF. V dubnu 1943,

  po přezbrojení 4th FG na nové P-47D Thunderbolt, se vrátil k RAF. Také William Kelly přešel s celou jednotkou pod velení USAAF.

  V únoru 1943 zahynul při bojovém letu jako jeden z posledních pilotů 4th FG padlých v boji v kokpitu Spitfiru.

  eduard

  37

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 38

  STAVEBNICE 08/2021

  Spitfire Mk.Vb, EN851, Lt. Roland F. Wooten, 307th FS, 31st FG, 8th AF, RAF Merston, West Sussex,

  Velká Británie, srpen 1942

  Spitfire Mk.Vb, BL255, Lt. Dominic S. Gentile, 336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Essex, Velká Británie,

  srpen 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, BR112, Sgt. Claude Weaver, No. 185 Squadron RAF, Hal Far, Malta, září 1942

  Do Velké Británie dorazila 31. stíhací skupina (31st FG) v červnu 1942. Na základnách RAF Atcham a RAF High Ercall převzala

  Spitfiry různých verzí a zahájila výcvik. BM581 je ukázkou zbarvení a markingu amerických Spitfirů v počátcích operací USAAF

  v Evropě. Letouny zůstaly ve standardní britské kamufláži (Day Fighter Scheme) včetně identifikačního pruhu na zádi. Britské

  výsostné znaky byly u jednotek přemalovány a nahrazeny americkými bílými hvězdami v modrém kruhu. Znaky na SOP, levé

  polovině křídla zespodu a na pravé svrchu byly pouze přestříkány kamuflážní barvou. Žluté lemy znaků byly zavedeny k 1. říjnu

  1942. Svoji první bojovou operaci provedla 31st FG 18. července a 19. srpna byla jedinou stíhací jednotkou USAAF, která byla nasa-

  zena během vylodění u Dieppe. V říjnu byla 31st FG převelena pod nově ustanovenou 12th AF, v Gibraltaru přezbrojena na Spitfiry

  Mk.Vb Trop a připravena pro nasazení v operaci Torch, spojeneckém vylodění v severní Africe.

  Třetí a poslední Eagle squadronou byla No. 133, zformovaná v červenci 1941 na základně RAF Coltishall. Ta byla v roce 1942 jako

  první z amerických perutí přezbrojena na Spitfiry Mk.IX. O dvanáct nových devítek ale přišla pouhé tři dny před převedením Eagle

  squadron pod velení USAAF při doprovodu B-17 nad Morlaix. Po svém začlenění do svazku 8th USAAF dne 29. září 1942, kdy se

  z No. 133 (Eagle) Squadron RAF stala 336th FS, 4th FG, létala nadále se starými dobrými Spitfiry Mk.Vb. Stroj BL255, pojmenova-

  ný Buckeye Don, byl osobním letounem Dona Gentileho, pozdějšího nejúspěšnějšího stíhače 8th AF s 19 sestřelenými, třemi po-

  škozenými a šesti na zemi zničenými nepřátelskými letouny. Dalších dvou sestřelů dosáhl ještě jako příslušník RAF nad Dieppe

  19. srpna 1942. Stejný emblém jako BL255 nesl později slavný P-51B Shangri La a tento emblém se dostal i do znaku 334th FS.

  Čtyřkanónový Spitfire Mk.Vc Trop BR112 se dostal na Maltu 20. dubna 1942 na palubě letadlové lodi USS Wasp v rámci operace

  Calendar. Byl pravděpodobně kamuflován barvami Extra Dark Sea Grey a Dark Slate Grey na horních a barvou Sky na spodních

  plochách. Některé zdroje ale uvádějí, že šlo o standardní Day Fighter Scheme, přestříkané na horních plochách tmavě modrou

  barvou. K nástřiku modrou barvou mělo údajně dojít na palubě USS Wasp. Vrtulový kužel byl patrně v barvě Sky, vyloučena není

  ani Dark Slate Grey. Na SOP a hřbetě trupu jsou pole odlišné barvy, patrně Dark Earth. BR112 byl sestřelen v souboji s italskými

  Macchi C.202 od 352a Squadrilia nad Sicílií 8. září 1942. Jeho americký pilot, Sgt. Claude Weaver, eso s 10,5 sestřely, s ním nou-

  zově přistál na pláži v Scoglitti a byl zajat. Sgt. Weaver byl jedním z amerických příslušníků RAF, kteří se po skončení svých ope-

  račních túr dobrovolně přihlásili ke službě ve Středomoří. V době sestřelu už byl BR112 pravděpodobně vyzbrojen pouze dvěma

  kanóny, umístěnými na vnějších pozicích ve zbraňových šachtách.

  eduard

  38

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 39

  Spitfire Mk.Vb, EN851, Lt. Roland F. Wooten, 307th FS, 31st FG, 8th AF, RAF Merston, West Sussex,

  Velká Británie, srpen 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, BR112, Sgt. Claude Weaver, No. 185 Squadron RAF, Hal Far, Malta, září 1942

  STAVEBNICE 08/2021

  Spitfire Mk.Vb Trop, ER200 (pravděpodobně), Lt. Col. Fred M. Dean, 31st FG, Korba, Tunisko, květen 1943

  Spitfire Mk.Vc Trop, ES353, Capt. Jerome S. McCabe, 5th FS, 52nd FG, Mediterranean Allied Coastal

  Air Force (MACAF), La Sebala, Tunisko, červen 1943

  Spitfire Mk.Vb Trop, ER570, Maj. Robert Levine, 4th FS, 52nd FG, Mediterranean Alied Coastal

  Air Force (MACAF), La Sers, Tunisko, srpen 1943

  Osobní stroj podplukovníka Freda Deana je ukázkou kamufláže a markingu amerických Spitfirů v severní Africe. Kamufláž je

  tvořena poli barev Dark Earth a Mid Stone na horních plochách, Azure Blue na spodních plochách. Vrtulový kužel byl bílý. Vý-

  sostné znaky se žlutým lemem, bílá kódová písmena. Letoun je v podobě z května 1943, krátce po skončení bojů v Tunisu. Krátce

  poté, 28. června, došlo ke změně výsostných znaků, které dostaly bílé obdélníky po stranách a červený lem. Fred Dean velel 31st

  FG osm měsíců, od 5. prosince 1942. V červenci 1943 předal velení jednotky podplukovníkovi Franku Hillovi, který dosud velel

  v hodnosti majora 309th FS. Frank Hill byl jedním z es 31st FS se 6,5 samostatnými sestřely, třemi sestřely ve spolupráci

  a čtyřmi pravděpodobnými sestřely. Fred Dean se po předání velení vrátil do Spojených států a nastoupil službu ve štábu

  generála Arnolda. Dne 31. května 1943 byl vyznamenán Stříbrnou hvězdou.

  Spitfire Mk.Vc ES353 měl na SOP, stejně jako většina Spitfirů 5th FS, ocasní kokardu RAF. Zajímavá je kombinace tmavého, patr-

  ně červeného vrtulového kuželu a žlutě lemovaného výsostného znaku. Červené kužely byly ve Středomoří zavedeny až na konci

  roku 1943, zatímco žlutě lemované výsostné znaky byly nahrazeny červeně lemovanými znaky s bočními křidélky již 28. června

  1943. Capt. McCabe měl jako osobní emblém pod kabinou namalovaný Kristův kříž s vepsaným motem v latině: IN HOC SIGNO

  VINCES (V tomto znamení zvítězíš). Tato symbolika upomíná na bitvu u Milvijského mostu mezi Konstantinem Velikým a jeho

  protivníkem Maxentiem v roce 312. Toto heslo je mimo jiné i součástí znaku města Plzně.

  Spitfire Mk.Vb ER570 velitele 4th FS majora Roberta Levina nesl na obou bocích od ruky namalovanou americkou vlajku pro

  lepší identifikaci příslušnosti k americkému letectvu mezi domorodým obyvatelstvem, které se k Američanům stavělo na rozdíl

  od Francouzů přátelsky. Toto označení nesl letoun ještě v srpnu 1943, kdy už byla 52nd FG součástí MACAF. Na směrovce bylo

  zřetelně vidět přemalování britské ocasní kokardy. Levine dosáhl na Spitfirech celkem tří sestřelů, mimo jiné i Fw 190 dne 8. led-

  na 1943. Dne 28. prosince 1943 vedl první misi střemhlavého bombardování provedenou 52nd FG. Robert Levine se stal v únoru

  1944 v hodnosti podplukovníka velitelem celé 52nd FG, když ve funkci nahradil podplukovníka McNickleho. Pod jeho velením 52nd

  FG přezbrojila v dubnu 1944 na P-51B Mustang a stala se součástí 15. letecké armády USAAF.

  eduard

  39

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 40

  STAVEBNICE 08/2021

  Spitfire Mk.Vc Trop, 307th FS, 31st FG, 12th AF, La Senia, Alžírsko, konec 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. George G. Loving, 309th FS, 31st FG, 12th AF, Pommigliano, Itálie, prosinec 1943

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. Richard Alexander, 2nd FS, 52nd FG, 12th AF, Borgo, Korsika, začátek 1944

  Zubatý Spitfire Mk.Vc 307th FS dostal pravděpodobně svoji usměvavou tlamu na základně La Senia v prosinci 1942, kdy špatné

  počasí omezovalo letecký provoz a otevíralo prostor pro intenzivnější péči o techniku a pro výtvarnou kreativitu personálu. Ka-

  mufláž tvořená poli barev Dark Earth/Mid Stone na horních plochách a Azure Blue na spodních plochách, stejně jako bílý vrtulo-

  vý kužel, výsostné znaky se žlutým lemem a bílá kódová písmena odpovídají konci roku 1942. Období odpovídají i louže, viditelné

  kolem stroje na fotografiích. Na nich jsou patrné i výrazné přelepky ústí kulometů ve světlé barvě. Zajímavostí jsou také očička

  namalovaná na látkových krytech hlavní kanónů, která jsou zmenšeninami očí nakreslených na trupu. U tohoto stroje bývá uvá-

  děno sériové číslo ER180, ale pravděpodobně se jedná o omyl, protože jako ER180 byl vyroben Spitfire Mk.Vb. Sériové číslo tohoto

  zubatého Spitfiru je tedy záhadou.

  Spitfire Mk.Vc poručíka Lovinga představuje finální podobu, v níž létaly Spitfiry 31st FG na sklonku své kariéry. Stroje byly na

  horních a bočních plochách přestříkány zelenou barvou, patrně US Olive Drab, pod níž prosvítala pole původních barev. Kamufláž

  se proto jevila jako dvoubarevná, tvořená poli dvou odstínů zelené barvy. Přetřené byly i lemy výsostných znaků, pokud tedy na

  letadlech předtím byly. Kolem znaků je patrný světlejší odstín nátěru. Vrtulový kužel je červený, kódová písmena bílá. V té době

  nosily stroje 309th FS jako identifikační znak červené pruhy na koncových obloucích křídla. V listopadu a v prosinci 1943 létaly

  perutě 31st FG doprovody lehkých a středních bombardérů, A-36 Apache, A-20 Havoc a B-25 Mitchell nad Řím a Montecassino

  Richard Alexander byl jedním z původních pilotů Eagle squadron a v jeho osobě se nám tak příběh prvních a posledních Ame-

  ričanů létajících na Spitfirech propojuje. Jeho zubatý QP

  -

  A byl jednou z posledních „pětek“ dosluhujících u 2nd FS na letišti

  Borgo na Korsice ještě na začátku roku 1944. V červnu 1943, kdy 2nd FS sídlila na letišti La Sebala v Tunisu, ji její příslušníci

  pojmenovali American Beagle Squadron, jako žertovný protipól slavnějších Eagle squadron. Emblém American Beagle Squadron

  byl namalován na několika Spitfirech 2nd FS a nesl ho na přídi i Alexandrův stroj, spolu s několika dalšími emblémy na různých

  místech trupu. Nutno ovšem dodat, že si celá 52nd FG se svými slavnějšími kolegy od 8th AF nijak nezadala a svými výkony jak

  na Spitfirech, tak na Mustanzích po přechodu do svazku 15. letecké armády, se významně zapsala do dějin amerického letectva.

  eduard

  40

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 41

  Spitfire Mk.Vc Trop, 307th FS, 31st FG, 12th AF, La Senia, Alžírsko, konec 1942

  Spitfire Mk.Vc Trop, Lt. Richard Alexander, 2nd FS, 52nd FG, 12th AF, Borgo, Korsika, začátek 1944

  STAVEBNICE 08/2021

  OVERTREES

  Spitfire Mk..Vb late

  Kat. č. 82156X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 11149-LEPT1

  Ke Spitfiru Mk.V doporučujeme

  481065 Spitfire Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648098 Spitfire wheels - 5 spoke (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  3DL48031 Spitfire Mk.V SPACE (3D Obtisková sada)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (Obtisková sada)

  EX797 Spitfire Mk.V (maska)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin) vydání 09/2021

  648665 Spitfire Mk.Vb gun bays (Brassin) vydání 09/2021

  648666 Spitfire Mk.Vc gun bays (Brassin) vydání 09/2021

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin) vydání 09/2021

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin) vydání 09/2021

  648670 Spitfire Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE (Brassin) vydání 09/2021

  648671 Spitfire Mk.Vc undercarriage legs BRONZE (Brassin) vydání 09/2021

  Kat. č. 644113

  Kat. č. 648666

  Kat. č. 648640

  eduard

  41

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 42

  STAVEBNICE 08/2021

  OVERTREES

  Spitfire Mk.Vb Trop

  Kat. č. 82157X

  1/48

  Stránka produktu

  OVERTREES

  Spitfire Mk.Vc/Vc Trop

  Kat. č. 82158X

  1/48

  Stránka produktu

  eduard

  42

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 43

• Page 44

  STAVEBNICE 08/2021

  1/48 kat. č. 84102

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  44

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 45

  STAVEBNICE 08/2021

  WNr. 600424, Lt. Heinz Sachsenberg, München- Riem, Německo, duben - květen 1945

  WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg, Stab I./JG 2, Merzhausen, Německo, 1. ledna 1945

  Lt. Heinz Sachsenberg (104 v.) byl velitelem Platzschutzschwarmu, který působil v rámci JV 44. Stroj, který je Sachsenbergovi

  připisován, nesl na levém boku trupu bavorské přísloví „Verkaaft´s mei Gwand ´I foahr in himmel“, což v překladu znamená „Pro-

  dejte můj rubáš, odcházím do nebe“. Nápis je vyveden v tehdy populárním švabachovém písmu. Sachsenberg, držitel Rytířského

  kříže, pocházel z letecké rodiny. Jeho strýc Gotthard létal během 1. světové války, sestřelil 31 letounů a získal vyznamenání Pour

  le Mérite. Heinzův bratr, též Gotthard, létal u nočních stíhačů, u NJG 3. Sestřelil dva britské bombardéry a padl 8. března 1943.

  Sachsenbergova Dora byla na konci války nalezena na letišti Mnichov-Riem, kde zůstala po odletu JV 44 na rakouská letiště na

  konci dubna 1945.

  Fw. Werner Hohenberg se zúčastnil coby člen štábního roje velitele I./ JG 2 Franze Hrdlicky náletu na letiště St. Trond. V průběhu

  akce utrpěl jeho stroj několik zásahů do ocasních ploch a při návratu zasáhly motor jeho stroje projektily vypálené protileta-

  dlovým dělostřelectvem. Hohenberg nouzově přistál v 9.35 u vesnice Dorff a zbytek války strávil v zajetí. Jeho sestřelení bylo

  připsáno baterii B 430. protiletadlového oddílu. Trup i křídla Hohenbergovy Dory nesou typickou kamufláž z továrny v Sorau,

  tvořenou barvami RLM 75/81/76 na trupu. Spirála byla namalována pouze na přední části vrtulového kužele. Pruhy na zádi trupu

  jsou označením JG 2 v rámci Obrany říše.

  eduard

  45

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 46

  STAVEBNICE 08/2021

  WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, Stab JG 6, Welzow, Německo, únor 1945

  WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26, Německo, 1945

  Osobní stroj velitele JG 6 Majora Gerharda Barkhorna byl vyroben továrnou Focke-Wulf v Sorau. Nápis „Christl“ pod kabinou

  je zdrobnělinou jména Barkhornovy manželky Christy. Označení na trupu identifikuje letoun velitele Geschwader. Během války

  dosáhl Barkhorn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es. Všechny sestřely si

  připsal v řadách JG 52. Prvního dosáhl 2. července 1941 a posledního 5. ledna 1945. Poté velel JG 6 a na samém konci války se

  stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené proudovými Me 262. Za dosažené úspěchy v boji byl dne 23. srpna 1942 vyznamenán Rytíř-

  ským křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla dubová ratolest a 2. března 1944 meče. Po válce sloužil v Bundesluftwaffe.

  Oblt. Hans Dortenmann, eso s 38 sestřely na kontě a držitel Rytířského kříže, používal podle svých vzpomínek tento Fw 190D-9

  WNr. 210003 od září 1944 až do konce války, kdy stroj osobně zničil. Tato Dora se tak stala nejdéle bojově sloužícím strojem toho-

  to typu. Svou kariéru měla zahájit jako „červená 1“ ještě v době, kdy byl Dortenmann příslušníkem III./JG 54. Na konci února byla

  III./JG 54 přeznačena na IV./JG 26, což přineslo i změnu podoby stroje. Dortenmann jako Staffelkapitän 12./JG 26 měl na své Doře

  černou „1“, na zádi se objevil typický bílo-černý pruh identifikující JG 26 a vlnovka značící příslušnost ke IV. Gruppe. Zároveň měla

  být upravena kamufláž, kdy byly barvy RLM 74/75 nahrazeny odstíny RLM 81/82. Místo původního plochého překrytu kabiny byl

  namontován novější vypouklý. Spodní plochy měly nést souvislý nátěr RLM 76. Kýlovka a směrovka získaly nátěr žlutou barvou

  ještě v době působení v řadách JG 54.

  eduard

  46

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 47

  STAVEBNICE 08/2021

  48651 Fw 190D-9 (fotolept)

  FE1209 Fw 190D-9 Weekend (fotolept)

  644014 Fw 190D-9 LööK (Brassin)

  648150 Fw 190 wheels late (Brassin)

  648356 Fw 190A wingroot gun bays (Brassin)

  648439 Fw 190D fuselage guns (Brassin)

  EX328 Fw 190D Weekend (maska)

  K Fw 190D-9 doporučujeme

  Kat. č. 644014

  Kat. č. 648439

  Kat. č. 648150

  Kat. č. 648356

  eduard

  47

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 48

  STAVEBNICE 08/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 84175

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  eduard

  48

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 49

  STAVEBNICE 08/2021

  BS152, F/O Lorne M. Cameron, No. 402 Squadron RCAF, RAF Kenley, Velká Británie, únor 1943

  EN286, F/Lt Eric Robinson, No. 1 Sqn, SAAF, Pachino, Sicílie, červenec 1943

  Lorne Maxwell Cameron vstoupil do RCAF v lednu 1941 a po dokončení výcviku byl v září téhož roku vyslán do Velké Británie.

  Před nástupem k No. 402 Sqn v lednu 1942 absolvoval bojový výcvik u No. 53 OTU. Dne 27. února, v den svých 21. narozenin, Ca-

  meron zaznamenal své první vítězství, když sestřelil Fw 190A-4 od JG 26. Při této misi letěl s tímto Spitfirem BS152 a 13. března

  přidal jeden poškozený nepřátelský stroj. Poté, co byl 22. července zraněn, strávil nějaký čas v rekonvalescenci a k jednotce se

  vrátil v září 1943. Po času stráveném u No. 53 OTU, kde sloužil jako instruktor, se vrátil do akce u No. 401 Sqn, kde převzal po-

  vinnosti velitele jednotky. Cameron a jeho „hoši“ měli za úkol provádět zejména útoky proti pozemním cílům a velitel šel v tomto

  směru příkladem, když si připsal asi 75 zničených vozidel a pět železničních lokomotiv. Přidal také dalších pět vzdušných vítěz-

  ství plus jedno poškození nepřátelského letadla. Byl sestřelen flakem nad Francií 3. července 1944. Dva měsíce se skrýval, než

  byl zajat, ale podařilo se mu uprchnout a v září 1944 se vrátil zpět do Velké Británie. Na konci války opustil RCAF a sloužil u letky

  Auxiliary Air Force No. 402 „City of Winnipeg“, kde byl povýšen do hodnosti Wing Commander. Jeho Spitfire BS152 byl ozdoben

  příďovou kresbou lebky v červeném kruhu a také se vyznačoval poněkud neobvyklým odstraněním výstřelných otvorů na pozici

  vnějších kanonů i jejich aerodynamických krytů.

  Pilot s celým jménem McClellan Eric Sutton Robinson, obvykle nazývaný „Robbie“, se narodil 26. února 1919 v Johannesburgu.

  Status esa získal sestřelením pěti nepřátelských letounů, ke kterým přidal jeden pravděpodobný sestřel a jedno poškození. Jeho

  první operační jednotkou byla No. 1 SAAF Sqn s Hurricany, ke které nastoupil v srpnu 1942 a zůstal u ní jeden rok. Svého prvního

  bojového úspěchu dosáhl 2. listopadu 1942, kdy se podělil o jeden Ju 87, a po přechodu na Spitfire Mk.V přidal mezi lednem

  a dubnem 1943 pět vítězství. Poté měl Robinson poprvé smůlu, když byl 14. července 1943 sestřelen spřáteleným P-38 USAAF

  a musel se nad Středozemním mořem zachránit na padáku. Měl štěstí, že ho zachránil řecký torpédoborec. Na konci bojového

  turnusu v září 1943 byl Robinson vyznamenán DFC a poslán do Velké Británie, kde se stal instruktorem u No. 11 OTU. Tam měl 14.

  listopadu 1944 podruhé smůlu, když se při letu na Kittyhawku srazil s jedním z pilotních žáků, zřítil se a zahynul. Jeho Spitfire

  EN286 byl jedním z letounů, které byly převzaty od slavné jednotky Polish Fighting Team. Původní kódy byly přemalovány barvou

  Dark Earth a poté byly namalovány nové kódy první squadrony. Nápis CireCooks je kombinací jeho křestního jména napsaného

  pozpátku a příjmení jeho snoubenky. Číslo VIII naznačuje, že šlo o osmý letoun tohoto jména. Robinson na něm nedosáhl žádné-

  ho vzdušného vítězství.

  eduard

  49

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 50

  STAVEBNICE 08/2021

  EN500, F/O Irving F. Kennedy, No. 249 Squadron, Qrendi, Malta, červenec 1943

  Donald „Don“ Ernest Kingaby byl jedním z nejlepších britských es druhé světové války, neboť zaznamenal 21 vzdušných vítězství

  plus šest pravděpodobných, dvě sdílená a 11 poškození. Narodil se 7. ledna 1920 jako syn vikáře a do RAFVR (Royal Air Force

  Volunteer Reserve) vstoupil v dubnu 1939. Po povolání prošel výcvikem u No. 5 OTU a nastoupil k No. 266 Sqn jako seržant. V září

  přešel k No. 92 Sqn, kde si pro své úspěchy v boji s německými stíhači získal přezdívku „The 190 Specialist“. Dne 6. prosince 1940

  byl vyznamenán DFM a byl jediným mužem, který dosáhl dvou Bar k této medaili. V listopadu 1941 byl převelen k No. 58 OTU

  a v březnu 1942 zahájil svůj druhý turnus u No. 111 Sqn. Po krátkém působení u No. 64 Sqn byl nakonec přidělen k No. 122 Sqn,

  v listopadu se stal velícím důstojníkem této jednotky a v květnu 1943 Wing Leaderem Hornchurchského Wingu. Poté se stal

  Kingaby členem štábu velitelství stíhacího letectva, ale stihl ještě odlétat několik bojových letů během invaze do Normandie.

  Zbytek války strávil jako instruktor u AGS v Catfossu, po válce velel od února 1949 do dubna 1952 No. 72 Sqn. „Don“ Kingaby ode-

  šel do důchodu v září 1958 po službě na ministerstvu letectví a přestěhoval se do USA, kde 31. prosince 1990 zemřel. Jeho Spitfi-

  re EN473 byl letounem, se kterým letěl, když dosáhl 8. března 1943 svého posledního sólo vítězství. Letoun byl ozdoben znakem

  perutě, bílým leopardem na žluté pěticípé hvězdě. Z nějakého důvodu je pod kabinou namalováno 22 sestřelů, tedy o jeden více,

  než je oficiálně zaznamenáno.

  Irving Farmer „Hap“ Kennedy, eso s deseti vzdušnými vítězstvími doplněnými pěti sdílenými sestřely a jedním pravděpodobným,

  se narodil 4. února 1922 v Cumberlandu v Ontariu. Do RCAF vstoupil v říjnu 1940 a po ukončení výcviku byl v srpnu 1941 vyslán

  do Velké Británie jako seržant. Po výcviku u No. 55 OTU se stal příslušníkem No. 263 Sqn létající s Whirlwindy. Dne 14. června

  byl přidělen k No. 421 Sqn, ale 22. října 1942 odletěl na Maltu. Tam se 15. prosince 1942 připojil k No. 249 Sqn. Jeho první obětí

  se stal Ju 52/3m sestřelený 7. února 1943. Cameron následně pokračoval sestřelováním Ju 88 a Ju 52/3m. Jeho první vítězství

  nad nepřátelským stíhačem přišlo 10. června 1943, kdy sestřelil Bf 109G a podělil se o jeden MC.202. Dne 30. července 1943 byl

  přidělen k No. 111 Sqn se základnou na Sicílii. Kennedyho první operační turnus skončil v lednu 1944, druhý začal 15. června 1944,

  kdy byl vyslán k No. 401 Sqn. Dne 3. července se zde stal velícím důstojníkem a dosáhl svých posledních dvou vítězství, neboť 28.

  července byl sestřelen Flakem u Dreux. Vyskočil, unikl zajetí a 24. srpna dosáhl spojeneckých linií. Do boje se již nevrátil. Místo

  toho se vrátil do Kanady, kde se připojil k No. 124 Sqn RCAF. V únoru 1945 byl propuštěn a pokračoval ve studiu medicíny. Po ná-

  sledujících 37 let pak vykonával lékařskou praxi. Na své zážitky vzpomínal v autobiografii „Black Crosses off my Wingtip“ (Černé

  kříže vedle konce mého křídla). „Hap“ Kennedy zemřel 6. ledna 2011. Jeho Spitfire EN500 byl jedním z těch, které dostaly na Maltě

  barvy Dark Mediterranean Blue a Medium Sea Grey, lépe odpovídající tamním podmínkám bojů nad mořem.

  EN473, S/Ldr Donald E. Kingaby, No. 122 Sqn, RAF Hornchurch, Velká Británie, duben 1943

  eduard

  50

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 51

  Ke Spitfiru F Mk.IX doporučujeme

  STAVEBNICE 08/2021

  48765 Spitfire Mk.IXc landing flaps (fotolept)

  48766 Spitfire Mk.IX surface panels (fotolept)

  49660 Spitfire Mk.IXc early version (fotolept)

  FE840 Spitfire Mk.IX seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1210 Spitfire F Mk.IXc Weekend (fotolept)

  644007 Spitfire Mk.IX early LööK (Brassin)

  648098 Spitfire wheels - 5 spoke (Brassin)

  648099 Spitfire exhaust stacks fishtail (Brassin)

  648100 Spitfire Mk.IX cockpit (Brassin)

  648109 Spitfire 500lb bomb set (Brassin)

  648112 Spitfire Mk.IX engine (Brassin)

  648113 Spitfire Mk.IX gun bay (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648120 Spitfire - radio compartment (Brassin)

  648124 Spitfire undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648305 Spitfire Mk.IX top cowl early (Brassin)

  EX413 Spitfire Mk.IXc Weekend (maska)

  Kat. č. 644007

  Kat. č. 648100

  Kat. č. 648112

  Kat. č. 648124

  eduard

  51

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 52

  STAVEBNICE 08/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  1/48 kat. č. 8231

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  52

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 53

  STAVEBNICE 08/2021

  MiG-21MF, No. 7628, Egyptské letectvo, základna Tanta, Egyptská arabská republika, 1988

  MiG-21MF, 9. stíhací letecký pluk, základna Bechyně, Československo, 1989–1993

  MiG-21MF, 4. letka, 31. stíhací letecký pluk, základna Sliač, Slovensko, červenec 1997

  Letoun č. 7628 reprezentuje vzhled egyptských vojenských letadel, který je používán i v současnosti. Výrazné oranžové, černě

  lemované doplňky se na egyptských letounech objevily na konci 70. let minulého století a kromě MiGů-21 je nosily i další letouny,

  jako například MiG-19, F-4 Phantom či Mirage. Důvodem zavedení těchto prvků bylo vizuální odlišení vlastních letadel od nepřá-

  telských během války s Libyí.

  Letoun výr. č. 969712 byl vyroben v roce 1974 a následně dodán do Československa. Poté sloužil až do května 1989 u 4. slp

  v Pardubicích, poté putoval do Bechyně k 9. slp. V tomto působišti pak létal se znakem města Bechyně na levé straně přídě.

  Po rozdělení Československa se tento letoun stal součástí leteckých sil Slovenska a nyní je k vidění v leteckém muzeu

  v Trenčíně. Letoun nese kamufláž, která odpovídá původnímu zbarvení, ve kterém byl stroj dodán ze Sovětského svazu.

  Unikátní zbarvení tohoto letounu vzniklo v červenci 1997 a postarali se o něj příslušníci 31. letecké základny Sliač. Ti dali stroji

  výr. číslo 967713 vzhled, díky kterému se pro něj následně vžila přezdívka „Milka“, coby narážka na obdobné zbarvení krav. Stroj

  létal až do srpna 2000, v roce 2010 byl v Přelouči sešrotován. Jednotlivé odstíny vznikly smícháním bílé a černé barvy, dostupné

  v běžných obchodech, nejedná se tedy o použití oficiálně schválených kamuflážních barev. Na levé straně přídě se nacházel znak

  4. letky, na pravé pak znak 31. letecké základny Sliač a slovenského armádního letectva. Na stroji létal pplk. Zsoldos, velitelem

  pozemního personálu byl kpt. Krucina.

  eduard

  53

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 54

  STAVEBNICE 08/2021

  MiG-21MF, 10. Eskadra Lotnictwa Taktycznego, základna Lask, Polsko, 2001–2003

  MiG-21SM, 812th UAP, Charkovské vyšší vojenské letecké učiliště, letiště Kupjansk, Sovětský svaz, srpen 1991

  MiG-21MF, Jagdfliegergeschwader 3, základna Preschen, Německá demokratická republika, 1990

  Na počátku tohoto tisíciletí začalo v Polsku přezbrojování stíhacího letectva. Z typů sovětské, potažmo ruské provenience

  přesedlali polští letci na americké Lockheedy Martin F-16 Fighting Falcon. Jedním z MiGů-21, kterým se tou dobou chýlila jejich

  kariéra ke konci, byl také stroj č. 7809, sloužící u 10. ELT (letky taktického letectva). Tato jednotka sídlila v letech 2001 až 2003 na

  základně Lask.

  Žraločí tlamou a okem vyzdobený stroj létal u 812. cvičného leteckého pluku, zařazeného v organizační struktuře Charkovského

  vyššího vojenského učiliště. Byl jedním ze strojů, které byly předvedeny veřejnosti během dne otevřených dveří 18. srpna 1991.

  Letoun „červená 687“ patřil na sklonku 80. let a počátku 90. let minulého století do stavu JG-3, dislokované na základně

  Preschen poblíž města Forst. V té době jednotka létala s MiGy-21MF a MiGy-29, piloti měli k dispozici také dvoumístné cvičné

  MiGy-21UM a MiGy-29UB. Tato jednotka letectva Německé demokratické republiky, tedy komunistického východního Německa,

  nesla čestný název „Wladimir Komarow“ na počest sovětského kosmonauta, který zahynul 24. dubna 1967 při přistání kosmické

  lodi Sojuz 1 po návratu z orbity. Zobrazený stroj je dnes součástí expozice Deutsches Museum Flugwerft v Oberschleißheimu.

  eduard

  54

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 55

  STAVEBNICE 08/2021

  OVERTREES

  MiG-21MF

  Kat. č. 8235X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 8231-LEPT4

  K MiGu-21MF doporučujeme

  48702 MiG-21MF exterior (fotolept)

  48704 MiG-21 ladder (fotolept)

  FE952 MiG-21MF seatbelts STEEL (fotolept)

  644048 MiG-21MF LööK (Brassin)

  644055 MiG-21MF early LööK (Brassin)

  644087 MiG-21MF early LööKplus (Brassin)

  644088 MiG-21MF LööKplus (Brassin)

  648025 Rocket launcher UB-16 and UB-32 (Brassin)

  648026 MiG-21 wheels (Brassin)

  648030 MiG-21 seat late (Brassin)

  648036 MiG-21MF interior late (Brassin)

  648040 RS-2US / AA-1 Alkali (Brassin)

  648049 MiG-21 wheel wells (Brassin)

  648064 MiG-21 late airbrakes (Brassin)

  648080 MiG-21 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648125 R-3S / AA-2 Atoll-A (Brassin)

  648126 OFAB-100 Soviet bombs (Brassin)

  648127 OFAB-250 Soviet bombs (Brassin)

  648490 MiG-21 F.O.D. (Brassin)

  648445 R-13M missiles (Brassin)

  EX526 MiG-21MF w/ canopy seal (maska)

  EX636 MiG-21MF TFace (maska)

  Kat. č. 644048

  Kat. č. 648445

  Kat. č. 648490

  eduard

  55

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 56

  08/2021

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Spiire Mk.V

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Sabre F.4 v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644113

  Spitre Mk.V LööK

  1/48 Eduard

  644112

  Sabre F.4 LööK

  1/48 Airx

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  56

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 57

  Brassinová sada - řízené střely AIM-9J

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje 4 střely.

  Používáno na A-7D, F-4E, F-4EJ, F-4F, F-5E.

  Sada obsahuje:

  - resin: 28 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - GPS / laserem naváděné

  pumy CPU-123 Paveway II v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje 2 pumy. Používáno na

  britských letounech Tornado GR.1/4.

  Sada obsahuje:

  - resin: 20 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  632177

  AIM-9J Sidewinder

  1/32

  632176

  CPU-123 Paveway II

  1/32

  BRASSIN 08/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  57

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 58

  BRASSIN 08/2021

  Brassinová sada - opcky naváděná řízená

  puma GBU-15 v měřítku 1/48. Sada obsa-

  huje celkem 2 pumy. Používáno na F-4E,

  F-15E, F-16C/D, F-111C/F, B-52D.

  Sada obsahuje:

  - resin: 14 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro

  DH.82A Tiger Moth v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ano

  648624

  GBU-15(V)1/B

  1/48

  632179

  DH.82A Tiger Moth wheels

  1/32 ICM

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  58

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 59

  Brassinová sada - kokpit pro Tempest Mk.II

  v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 56 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - německé druhoválečné

  letecké torpédo v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  2 torpéda. Používáno na He 111, Ju 88 etc.

  Sada obsahuje:

  - resin: 10 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  648639

  Tempest Mk.II cockpit

  1/48 Eduard/Special Hobby

  648630

  Lufttorpedo F5w

  1/48

  BRASSIN 08/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  59

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 60

  BRASSIN 08/2021

  Brassinová sada - rakety RP-3 pro Tempest Mk.II

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 8 raket. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 16 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor pro Spiire Mk.V

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje dva typy výfuků

  a kryty motoru.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 53 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648641

  RP-3 60lb rockets for Tempest Mk.II

  1/48 Eduard / Special Hobby

  648640

  Spitre Mk.V engine

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  60

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 61

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavní-

  ho podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - řízené střely

  vzduch-země AGM-142 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje 2 střely.

  Používáno na F-15I, B-52H.

  Sada obsahuje:

  - resin: 28 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  648643

  B-17 wheels block tread

  1/48 HKM

  648651

  AGM-142 Popeye

  1/48

  BRASSIN 08/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  61

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 62

  BRASSIN 08/2021

  Brassinová sada - výfuky pro Tempest Mk.II

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special

  Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Su-27

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlav-

  ního podvozku a příďové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  648654

  Tempest Mk.II exhaust stacks

  1/48 Eduard / Special Hobby

  648653

  Su-27 wheels

  1/48 Great Wall Hobby

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  62

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 63

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro

  Su-27UB v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  dvě sedačky.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - britský laserový

  značkovač pro laserem naváděné

  pumy v měřítku 1/72. Používáno

  na letounech Tornado GR.1/4.

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  648655

  Su-27UB ejection seats

  1/48 Great Wall Hobby

  672267

  TIALD pod

  1/72

  BRASSIN 08/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  63

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 64

  BRASSIN 08/2021

  Brassinová sada - - britský kontejner pro

  kazetovou munici JP233 v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje 2 kontejnery. Používáno

  na letounech Tornado GR.1/4.

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672271

  JP233 dispenser

  1/72

  Stránka produktu

  eduard

  64

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 65

  Soubor 3 sad pro P-39Q v měřítku 1/48 pro stavebnici Eduard.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644110

  P-39Q LööKplus

  1/48 Eduard

  BRASSIN 08/2021

  Stránka produktu

  eduard

  65

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 66

  BRASSIN 08/2021

  Soubor 4 sad pro Mustang Mk.IV (verze D-15 a vyšší)

  v měřítku 1/48 pro stavebnici Eduard.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky

  - kola podvozku

  644111

  Mustang Mk.IV LööKplus

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  eduard

  66

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 67

  Stránka produktu

  Soubor 4 sad pro B-17F v měřítku 1/48 pro stavebnici HK Models.

  - podvozkové nohy BRONZ

  - palubní zbraně

  - kopmpresory

  - kola podvozku

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN64873

  B-17F

  1/48 HKM

  BRASSIN 08/2021

  eduard

  67

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 68

  SPACE 08/2021

  #3DL48030

  #3DL48031

  pro 1/48 stavebnici Eduard / Special Hobby

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  Tempest Mk.II SPACE

  Spitfire Mk.V SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  68

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 69

  SPACE 08/2021

  #3DL48032

  #3DL48033

  pro 1/48 stavebnici Gaspatch Model

  pro 1/48 stavebnici HKM

  Me 163B SPACE

  Lancaster B Mk.I SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  69

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 70

  FOTOLEPTY SRPEN 2021

  USS Langley AV-3 1/350 Trumpeter (53267)

  USS Langley AV-3 safety nets 1/350 Trumpeter (53268)

  USS Langley AV-3

  1/350 Trumpeter

  eduard

  70

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 71

  FOTOLEPTY 08/2021

  AH-1G 1/32 ICM (32990)

  AH-1G 1/32 ICM (33286) (Zoom)

  AH-1G seatbelts STEEL 1/32 ICM (33287) (Zoom)

  AH-1G 1/32 ICM (JX279) (Mask)

  AH-1G TFace 1/32 ICM (JX280) (Mask)

  AH-1G

  1/32 ICM

  eduard

  71

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 72

  FOTOLEPTY 08/2021

  Mi-24P cargo interior 1/48 Zvezda (481057)

  Mi-24P exterior 1/48 Zvezda (481058)

  Mi-24P interior 1/48 Zvezda (491205) (Zoom)

  Mi-24P interior 1/48 Zvezda (FE1205) (Zoom)

  Mi-24P seatbelts STEEL 1/48 Zvezda (FE1206) (Zoom)

  Mi-24P 1/48 Zvezda (EX798) (Mask)

  Mi-24P TFace 1/48 Zvezda (EX799) (Mask)

  Mi-24P

  1/48 Zvezda

  eduard

  72

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 73

  FOTOLEPTY 08/2021

  A-4B 1/72 Fujimi/Hobby 2000 (73746)

  A-4B 1/72 Fujimi/Hobby 2000 (SS746) (Zoom)

  A-4B 1/72 Fujimi/Hobby 2000 (CX602) (Mask)

  A-4B

  1/72 Fujimi/Hobby 2000

  eduard

  73

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 74

  FOTOLEPTY 08/2021

  Cromwell Mk.IV 1/35 Airx (36466)

  Me 163B 1/48 Gaspatch Model (491204)

  Me 163B seatbelts STEEL 1/48 Gaspatch Model

  (491204) (Zoom)

  Me 163B 1/48 Gaspatch Model (491204) (Mask)

  Me 163B TFace 1/48 Gaspatch Model (491204) (Mask)

  Cromwell Mk.IV

  1/35 Airfix

  Me 163B

  1/48

  Gaspatch Model

  eduard

  74

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 75

• Page 76

  Kat. č. D32012

  Tempest Mk.V stencils

  1/32 Special Hobby / Revell

  Kat. č. D48087

  Tempest Mk.II roundels

  1/48 Eduard / Special Hobby

  Kat. č. D48086

  Tempest Mk.II stencils

  1/48 Eduard / Special Hobby

  Kat. č. D48089

  Su-7 stencils

  1/48 OEZ / Směr

  Kat. č. D48088

  Spiire Mk.V stencils

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 08/2021

  eduard

  76

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 77

  Kat. č. D48086

  Tempest Mk.II stencils

  1/48 Eduard / Special Hobby

  36911034613, 4th CBP & PLS/968th IISAP,

  Russian Falcons Aerobatic Team, Lipetsk AB,

  Russian Federation, 2009

  36911036309, 700th AB/2nd AGr,

  Petrozavodsk-Besovets AB,

  Russian Federation, 2009-2013

  36911023613, 604th AB Taldykorgan, Kazakhstan, 2015

  36911035408, 148th CBP & PLS/54th GvIAP,

  Savasleyka AB, Russian Federation, 1993/1998

  36911020412, 528nd IAP/239th IAD/4th VA, Chojna AB, Poland, 1992

  Kat. č. D48090

  Su-27

  1/48 Great Wall Hobby

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 08/2021

  eduard

  77

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 78

  491185 Su-33 1/48

  FE1186 Su-33 seatbelts STEEL 1/48

  EX781 Su-33 1/48

  491189 Sabre F.4 1/48

  FE1190 Sabre F.4 seatbelts STEEL 1/48

  EX783 Sabre F.4 1/48

  481049 MV-22 cargo oor 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491176 MV-22 1/48

  FE1177 MV-22 seatbelts STEEL 1/48

  EX773 MV-22 1/48

  BIG49294 Su-33 1/48 Minibase

  BIG49295 Sabre F.4 1/48 Airx

  BIG49296 MV-22 1/48 Hobby Boss

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  78

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 79

  481050 Blenheim Mk.I landing aps 1/48

  481051 Blenheim Mk.I bomb bay 1/48

  491187 Blenheim Mk.I 1/48

  FE1188 Blenheim Mk.I seatbelts STEEL 1/48

  EX779 Blenheim Mk.I 1/48

  491181 B-17F nose interior 1/48

  491180 B-17F cockpit 1/48

  491183 B-17F waist section 1/48

  FE1181 B-17F seatbelts STEEL 1/48

  EX777 B-17F 1/48

  481052 B-17F engines 1/48

  481054 B-17F undercarriage & exterior 1/48

  491184 B-17F bomb bay 1/48

  BIG49297 Blenheim Mk.I 1/48 Airx

  BIG49298 B-17F part I 1/48 HKM

  BIG49299 B-17F part II 1/48 HKM

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  79

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 80

  MASKY 08/2021

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX279 AH-1G 1/32 ICM

  JX280 AH-1G TFace 1/32 ICM

  EX794 Me 163B 1/48 Gaspatch Model

  EX795 Me 163B TFace 1/48 Gaspatch Model

  EX796 Tempest Mk.II TFace 1/48 Eduard/Special Hobby

  EX797 Spiire Mk.V TFace 1/48 Eduard

  EX798 Mi-24P 1/48 Zvezda

  EX799 Mi-24P TFace 1/48 Zvezda

  CX602 A-4B 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  CX603 F-4E 1/72 Fine Molds

  EX794

  JX279

  EX795

  JX280

  EX798 EX799

  EX799

  CX603CX602

  EX795

  JX280

  EX797

  eduard

  80

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 81

  STAVEBNICE

  82124 Tempest Mk.II early version 1/48 ProPACK

  11149 EAGLES CALL 1/48 Limited edition

  84102 Fw 190D-9 1/48 Weekend edition

  84175 Spitre F Mk.IX 1/48 Weekend edition

  8231 MiG-21MF (reedice) 1/48 ProPACK

  FOTOLEPTY

  53267 USS Langley AV-3 1/350 Trumpeter

  53268 USS Langley AV-3 safety nets 1/350 Trumpeter

  32473 F-100C interior pt.2 1/32 Trumpeter

  32990 AH-1G 1/32 ICM

  36466 Cromwell Mk.IV 1/35 Airx

  481057 Mi-24P cargo interior 1/48 Zvezda

  481058 Mi-24P exterior 1/48 Zvezda

  481059 Lancaster B Mk.I radiators 1/48 HKM

  481060 Lancaster B Mk.I bomb bay 1/48 HKM

  481063 Lancaster B Mk.I landing aps 1/48 HKM

  481064 Tempest Mk.II landing aps 1/48 Eduard/Special Hobby

  481065 Spitre Mk.V landing aps 1/48 Eduard

  491203 Lancaster B Mk.I cockpit 1/48 HKM

  491204 Me 163B 1/48 Gaspatch Model

  491205 Mi-24P interior 1/48 Zvezda

  73746 A-4B 1/72 Fujimi / Hobby 2000

  ZOOMY

  33286 AH-1G 1/32 ICM

  33287 AH-1G seatbelts STEEL 1/32 ICM

  FE1203 Lancaster B Mk.I 1/48 HKM

  FE1204 Me 163B seatbelts STEEL 1/48 Gaspatch Model

  FE1205 Mi-24P 1/48 Zvezda

  FE1206 Mi-24P seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1207 Spitre Mk.V seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1208 Tempest Mk.II seatbelts STEEL 1/48 Eduard/Special Hobby

  FE1209 Fw 190D-9 Weekend 1/48 Eduard

  FE1210 Spitre F Mk.IXc Weekend 1/48 Eduard

  FE1211 Fw 190D-9 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS746 A-4B 1/72 Fujimi / Hobby 2000

  MASKY

  JX279 AH-1G 1/32 ICM

  JX280 AH-1G TFace 1/32 ICM

  EX794 Me 163B 1/48 Gaspatch Model

  EX795 Me 163B TFace 1/48 Gaspatch Model

  EX796 Tempest Mk.II TFace 1/48 Eduard/Special Hobby

  EX797 Spitre Mk.V TFace 1/48 Eduard

  EX798 Mi-24P 1/48 Zvezda

  EX799 Mi-24P TFace 1/48 Zvezda

  CX602 A-4B 1/72 Fujimi/Hobby 2000

  CX603 F-4E 1/72 Fine Molds

  BIGEDY

  BIG49294 Su-33 1/48 Minibase

  BIG49295 Sabre F.4 1/48 Airx

  BIG49296 MV-22 1/48 1/48 Hobby Boss

  BIG49297 Blenheim Mk.I 1/48 Airx

  BIG49298 B-17F part I 1/48 HKM

  BIG49299 B-17F part II 1/48 HKM

  BRASSINY

  632176 CPU-123 Paveway II 1/32

  632177 AIM-9J Sidewinder 1/32

  632179 DH.82A Tiger Moth wheels 1/32 ICM

  644112 Sabre F.4 LööK 1/48 Airx

  644113 Spitre Mk.V LööK 1/48 Eduard

  648624 GBU-15(V)1/B 1/48

  648630 Lufttorpedo F5w 1/48

  648639 Tempest Mk.II cockpit 1/48 Eduard/Special Hobby

  648640 Spitre Mk.V engine 1/48 Eduard

  648641 RP-3 60lb rockets for Tempest Mk.II 1/48 Eduard/Special Hobby

  648643 B-17 wheels block tread 1/48 HKM

  648651 AGM-142 Popeye 1 1/48

  648653 Su-27 wheels 1/48 GHW

  648654 Tempest Mk.II exhaust stacks 1/48 Eduard/Special Hobby

  648655 Su-27UB ejection seats 1/48 GHW

  672267 TIALD pod 1/72

  672271 JP233 dispenser 1/72

  LookPLUS

  644110 P-39Q LööKplus 1/48 Eduard

  644111 Mustang Mk.IV LööKplus 1/48 Eduard

  BRASSIN

  SIN64873 B-17F 1/48 HKM

  OBTISKOVÉ SADY

  D32012 Tempest Mk.V stencils 1/32 Special Hobby/Revell

  D48086 Tempest Mk.II stencils 1/48 Eduard/Special Hobby

  D48087 Tempest Mk.II roundels 1/48 Eduard/Special Hobby

  D48088 Spitre Mk.V stencils 1/48 Eduard

  D48089 Su-7 stencils 1/48 OEZ/Směr

  D48090 Su-27 1/48 GWH

  SPACE

  3DL48030 Tempest Mk.II SPACE 1/48 Eduard/Special Hobby

  3DL48031 Spitre Mk.V SPACE 1/48 Eduard

  3DL48032 Me 163B SPACE 1/48 Gaspatch Model

  3DL48033 Lancaster B Mk.I SPACE 1/48 HKM

  srpen 2021

  Novinky

• Page 82

  postavil Václav Vopálecký

  Kat. č. 82102

  Kamo D

  Stránka produktu

  POSTAVENO

  P-51D Mustang 1/48

  eduard

  82

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 83

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers, 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920 v obci Joshua v Texasu a do vojen-

  ského letectva byl přijat v dubnu 1941. Po absolvování leteckého výcviku byl

  v lednu 1942 odeslán do Austrálie k 9th FS létající na strojích P-40. Na pacifickém

  bojišti dosáhl šesti sestřelů a v lednu 1943 byl odeslán zpět do USA. Zde působil

  v roli instruktora, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen k bojové

  jednotce. Tou byla 38th FS na základně Wormingford, létající na strojích P-38, od

  července 1944 přezbrojená na Mustangy.

  Po povýšení na podplukovníka (Lt Col.) převzal velení nad 357th FG, již vedl od říj-

  na do prosince 1944. Po odpočinku v USA se v únoru vrátil zpět do Velké Británie,

  byl jmenován velitelem 78th FG, v této funkci působil do konce 2. světové války.

  V prosinci 1945 z armády odešel a pracoval ve stavebnictví. Zemřel 12. září 1989.

  POSTAVENO

  eduard

  83

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 84

  BIG33136 F-100C PART I 1/32 Trumpeter

  BIG33137 F-100C PART II 1/32 Trumpeter

  BIG49300 B-17F part III 1/48 HKM

  BIG49301 Ju 87D 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  BIG49302 F/A-18E 1/48 Meng

  BIG49303 IA-58A Pucara 1/48 Kinec

  644116 Sopwith Camel LööK 1/48 Eduard

  644117 Me 163B LööK 1/48 Gaspatch Model

  644118 Lancaster B Mk.I LööK 1/48 HKM

  648638 Tempest Mk.II gun bays 1/48 Eduard/Special Hobby

  648656 Lancaster B Mk.I wheels 1/48 HKM

  648657 Sopwith Camel wheels Type 1 1/48 Eduard

  648658 Sopwith Camel wheels Type 2 1/48 Eduard

  648659 Sopwith Camel seat 1/48 Eduard

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun 1/48 Eduard

  648664 Spiire Mk.V wheels 1/48 Eduard

  648665 Spiire Mk.Vb gun bays 1/48 Eduard

  648666 Spiire Mk.Vc gun bays 1/48 Eduard

  648667 Spiire Mk.V three-stacks exhausts rounded 1/48 Eduard

  648668 Spiire Mk.V three-stacks exhausts shtail 1/48 Eduard

  648670 Spiire Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648671 Spiire Mk.Vc undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648673 Sabre F.4 wheels 1/48 Airx

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps 1/48 Eduard

  644114 B-17F LööKplus 1/48 HKM

  644115 Tempest Mk.II LööKplus 1/48 Eduard/Special Hobby

  SIN64874 Fw 190F-8 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (září)

  BRASSIN (září)

  BIGSIN (září)

  LöökPlus (září)

  BIG49300

  BIG33136

  BIG49302

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  BRASSIN

  644116 Sopwith Camel LööK 1/48 Eduard

  NEDOKONČENO

  eduard

  84

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 85

  644117 Me 163B LööK 1/48 Gaspatch Model

  BIG33136 F-100C PART I 1/32 Trumpeter

  BIG33137 F-100C PART II 1/32 Trumpeter

  BIG49300 B-17F part III 1/48 HKM

  BIG49301 Ju 87D 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  BIG49302 F/A-18E 1/48 Meng

  BIG49303 IA-58A Pucara 1/48 Kinec

  644118 Lancaster B Mk.I LööK 1/48 HKM

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  NEDOKONČENO

  eduard

  85

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 86

  648638 Tempest Mk.II gun bays 1/48 Eduard/Special Hobby

  648656 Lancaster B Mk.I wheels 1/48 HKM

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  86

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 87

  648657 Sopwith Camel wheels Type 1 1/48 Eduard

  648658 Sopwith Camel wheels Type 2 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  87

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 88

  648659 Sopwith Camel seat 1/48 Eduard

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  88

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 89

  648665 Spitre Mk.Vb gun bays 1/48 Eduard

  648664 Spitre Mk.V wheels 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  89

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 90

  648666 Spitre Mk.Vc gun bays 1/48 Eduard

  648667 Spitre Mk.V three-stacks exhausts rounded 1/48 Eduard

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  90

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 91

  648670 Spitre Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648668 Spitre Mk.V three-stacks exhausts shtail 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  91

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 92

  648671 Spitre Mk.Vc undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648673 Sabre F.4 wheels 1/48 Airx

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  92

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 93

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  93

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 94

  644114 B-17F LööKplus 1/48 HKM

  Soubor 4 sad pro B-17F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: HKM.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kompresory

  - kola podvozku

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  94

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 95

  644115 Tempest Mk.II LööKplus 1/48 Eduard/Special Hobby

  Soubor 4 sad pro Tempest Mk.II v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard/Special Hobby.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky,

  - kola podvozku

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  95

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 96

  SIN64874 Fw 190F-8 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Fw 190F-8 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - podvozkové nohy BRONZ

  - kokpit

  - leptané přistávací klapky

  - kola podvozku

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  96

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 97

  FOTOLEPTY

  53269 SMS Szent István 1/350 Trumpeter

  53270 SMS Szent István railings 1/350 Trumpeter

  53271 SMS Szent István ags STEEL 1/350 Trumpeter

  36467 Sd.Kfz.2 Keenkrarad 1/35 Tamiya

  36468 IDF Shot Kal 1/35 Amusing Hobby

  36469 IDF Shot Kal turret boxes 1/35 Amusing Hobby

  36470 Marder I on FCM 36 base 1/35 ICM

  36471 Panzerkampfwagen IV Ausf.G 1/35 Tamiya

  481061 Lancaster B Mk.I bomb racks 1/48 HKM

  481062 Lancaster B Mk.I undercarriage 1/48 HKM

  481066 Fw 190D-11/13 1/48 Eduard

  491212 F-4B 1/48 Tamiya

  73747 F-4E 1/72 Fine Molds

  73749 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  73750 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  73751 Bf 109E-1 1/72 Special Hobby

  ZOOMY

  FE1212 F-4B 1/48 Tamiya

  FE1213 F-4B seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1214 P-51K seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1215 Sopwith Camel seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1216 MiG-21MF Weekend 1/48 Eduard

  SS747 F-4E 1/72 Fine Molds

  SS749 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  SS750 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  MASKY

  EX800 Fw 190D-11/13 TFace 1/48 Eduard

  EX801 P-51K TFace 1/48 Eduard

  EX802 F-4B 1/48 Tamiya

  EX803 F-4B TFace 1/48 Tamiya

  EX804 Ar 234B TFace 1/48 Hasegawa/ Hobby 2000

  CX604 Vulcan B.2 1/72 Airx

  CX605 F-14B 1/72 GREAT WALL HOBBY

  CX606 A-4E 1/72 FUJIMI/Hobby 2000

  OBTISKOVÉ SADY

  D32013 P-51D-5 "8th AF" 1/32 Tamiya/Revell

  D32014 Italian smoke rings camouage 1/32

  D72034 B-25J stencils 1/72 Hasegawa

  D72035 Su-7 stencils 1/72 Modelsvit

  SPACE

  3DL48034 MiG-21MF SPACE 1/48 Eduard

  3DL48035 Fw 190D-11/13 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48036 P-51K-5 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48037 P-51K-10 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48038 Sopwith Camel SPACE 1/48 Eduard

  3DL48039 Spire Mk.VIII SPACE 1/48 Eduard

  3DL48040 F-4B SPACE 1/48 Tamiya

  Fotolepty, masky, obtiskové sady a SPACE

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  97

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 98

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  P-51K Mustang

  Kat. č. 82105

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  P-51K-5, 44-11622, Maj. Leonard K. Carson, 362nd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, podzim 1944

  P-51K-5, 44-11631, Lt. Huie Lamb, 82nd FS, 78th FG,

  8th AF, Duxford, Velká Británie, květen 1945

  P-51K-10, 44-12539, Capt. Everett L. Kelly, 6th FS,

  1st Air Commando Group, 10th AF, Asansol, Indie, léto 1945

  P-51K-5, 44-11661, Lt. Col. Jack J. Oberhansly, 334th FS,

  4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, únor 1945

  P-51K1, 44-11471, Lt. Carl H. Colleps, 118th FRS, 23rd FG,

  14th AF, Čeng Kung, Čína 1945

  P-51K-10, 44-12073, Lt. Col. William M. Banks, 348th FG, 5th AF, Ie Shima, srpen 1945

  eduard

  98

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 99

  ANGEL OF MERCY

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 2140

  1/ 72

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  99

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 100

  ANGEL OF MERCY

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  100

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 101

  BIGGLES and Co.

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 11151

  DUAL COMBO

  1/48

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  101

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 102

  BIGGLES and Co.

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  102

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 103

  MiG-21MF

  1/48

  Kat. č. 84177

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-21M, 1. letka, 4. stíhací letecký pluk,

  Pardubice, ČSSR, červen 1989

  č. 9107, mjr. Dariusz Pacek, 10. Pułk Lotnictwa

  Myśliwskiego, Łask, Polsko, 2000

  č. 23+15, Jagdgeschwader 1, Holzdorf,

  Německo, 1990

  č. 1019, 1st Lt. Sadik, 11. squadrona, letecká základna Al Rasheed, Irák, 1980

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  103

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 104

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Fw 190D-11/13

  Kat. č. 8185Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Fw 190D-11, W.Nr.2200XX, Lt. Karl-Heinz Hofmann,

  Sachsenberg Schwarm of JV 44, München – Riem,

  May 1945

  Fw 190D-13/R11, W.Nr. 836017, Stab./JG 26,

  Flensburg - Weiche, Germany, May 1945

  Fw 190D-11, W.Nr. 220014, VFS des G. d. J., Bad Wörishofen,

  April 1945

  Fw 190D-13, W.Nr. 836016, V./EJG 2(?), Pilsen – Bory, Czechoslovakia, May 1945

  Fw 190D-11, W.Nr. 2200XX, VFS des G. d. J., Bad Wörishofen,

  March - April 1945

  Fw 190D-13/R11, W.Nr. 836017, Stab./JG 26,

  Flensburg - Weiche, Germany, May 1945

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  104

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 105

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Spitfire Mk.VIII

  Kat. č. 8284

  Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LF Mk.VIII, MD280, F/Lt. Paul Ostrander,

  155. squadrona RAF, Barma, 1945

  F Mk.VIII, JF330, AVM Harry Broadhurst, 1943

  LF Mk.VIII, MT714, F/Lt A. W. Guest, 43. squadrona RAF,

  letiště Ramatuelle, Francie, srpen 1944

  F Mk.VIII, JF470, 308th Fighter Squadron,

  31st Fighter Group, základna Fano, Itálie, 1944 – 1945

  F Mk.VIII, JF404, 32. squadrona RAF, základna Foggia,

  Itálie, začátek roku 1944

  HF Mk.VIII, W/Cdr Robert Gibbes, 80. Wing,

  Holandská východní Indie, 1945

  ZÁŘÍ 2021

  eduard

  105

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 106

  Když jsem přemýšlel nad obsahem aktuál-

  ního Tail End Charlie, napadala mě rozličná

  témata, ale žádné z nich se mi až tak úpl-

  ně nehodilo. Některé bylo moc vážné, jiné

  příliš náročné na rozsah úvahy, aby vůbec

  mělo smysl ho rozepisovat, další zase moc

  chytrácké anebo poučovací, a to bych už

  vůbec nechtěl. Ostatně, když jsme s kole-

  gy před několika měsíci vymýšleli rubriku

  na konec tohoto magazínu, říkali jsme si,

  že se nejenom budeme v její náplni střídat,

  ale také to, že by mělo jít o témata rela-

  tivně jednoduchá, spíše příjemná, čtenáři

  blízká a především, že bude na každém au-

  torovi, o čem vlastně bude psát a ostatní se

  ho nebudou snažit ve výběru ani způsobu

  zpracování ovlivňovat. Nemusí jít o žád-

  nou hlubokou úvahu, která se bude podílet

  na podstatných věcech tohoto světa, ale

  o drobnou radost, o kterou se s vámi autor

  podělí.

  A tak jsem přemítal různá témata, spíš

  vyhazoval, než přijímal, a byl tak trochu

  bezradný. Až to téma přišlo takřka doslova

  z čistého nebe (a to i přes to, že to nebe

  bylo právě tak z 9/10 zatažené…). Včera

  v podvečer se mi při cvičném navigačním

  letu do Rakovníka z Chomutova přes Saze-

  nou objevila jižně od Roudnice před „mou“

  malou C-172 temná silueta letounu. Křižo-

  val naši trať letu z leva doprava, byl o něco

  níže, několik set metrů před námi a když

  minul naši osu letu, plynule prostoupal

  a ocitl se nám na druhé hodině a poměrně

  rychle zmizel směrem ku Praze. Hlavu jsem

  si nelámal dlouho. To přeci musel být Hurri-

  cane! Poměrně tmavošedě působící zbarve-

  ní se světlým bodem na trupu, dolnoplošník,

  na spodku křídla výrazná silueta chladiče.

  Tetelil jsem se blahem. Potkat Hurricane ve

  vzduchu, to se jen tak nepoštěstí. Od doby

  před několika týdny, kdy se stala veřejně

  známou informace o tom, že bude u nás

  létat Hawker Hurricane Mk.IV provozova-

  ný českým majitelem, zbarvený do podoby

  letounu československého esa a budou

  s ním létat čeští piloti, mě při té myšlence

  naplňovala zvláštní radost a hrdost. A jsem

  si jistý, že nejsem zdaleka jediný, kdo to

  tak cítí. Je to „náš“ Hurricane. Bez ohledu

  na to, že ten letoun někomu patří, někdo se

  musí starat o to, aby byly pokryty jeho pro-

  vozní náklady, aby kolem jeho provozu byl

  splněn nespočet předpisů a podmínek. Ono

  „náš“ je jaksi vlastenecké, nikoliv vlast-

  nické. Je to pocit, ve kterém se odráží to,

  že historii, kterou takový zrekonstruovaný

  válečný letoun zosobňuje, jsme přijali za

  svou, je něčím, k čemu se hlásíme. Pro ně-

  koho to může být jen zajímavé letadlo spo-

  jené s obdivem, že po tolika rocích ještě

  létá. Pokud za ním ale vidíte i odkaz, který

  nám svým bojem spojenečtí letci necha-

  li, je pro vás setkání s takovým letounem

  něco naprosto výjimečného. Věcí, kterou

  jsme si před několika lety sotva dokázali

  představil. Podobně je tomu také s dalšími

  u nás provozovanými historickými stroji se

  „skoročeským“ Spitrem, po značnou část

  roku opatrovaným spolkem Classic Trainers,

  modronosým Mustangem, Harvardy, Ste-

  armany, Beechkraftem, Electrou, Tiger

  Mothy… Ohromné úsilí, které za jejich pro-

  vozováním stojí, nám ostatním dává radost

  a pocit z něčeho neskutečného. A je to prá-

  vě ta radost, o kterou jsem se s vámi chtěl

  tímto sloupkem podělit a jistě u mnohých

  z vás nalézt pokývnutí hlavou. V podstatě

  jsem větší ambice neměl. Pokud jste čekali

  od mých slov něco více hodnotného, pak

  se omlouvám. I tak věřím, že v tom mnozí

  z našinců dokázali nalézt kus svých vlast-

  ních pocitů.

  P. S. Abych se ujistil, zeptal jsem se ješ-

  tě Radima Vojty, jednoho z pilotů, kteří

  s tímto Hurricanem létají, zda to nebyl on.

  Radim mi potvrdil, že on to tentokráte ur-

  čitě nebyl. Následně mi Jirka Horák napsal,

  že v ten den s Hurricanem letěl ten třetí

  z nich, Petr Pačes.

  Když jsem si večer z pohody obýváku za-

  pisoval do zápisníku letů onen let, do po-

  známek jsem si přimaloval siluetu Hurrica-

  nu, podobně, jako si radarový operátor od

  Liberatorů z 311. perutě Adam Šípek do

  svého Log Booku, který mám v úschově,

  kdysi namaloval malou ponorku… kdykoliv

  se na ten řádek s namalovaným Hurricanem

  v budoucnu podívám, vzpomenu si na silue-

  tu pod zamračeným nebem u Sazené.

  25.7. 2021

  Jak jsem potkal Hurricane

  Jan Zdiarský

  Foto: Michal Krechowski

  eduard

  106

  INFO Eduard - srpen 2021

• Page 107

  eduard

  107

  INFO Eduard - srpen 2021