01/2021

• Page 1

  

  

  

  

• Page 2

  

  EDUARD

  

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu, bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard MA.

• Page 3

  eduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  4

  

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  leden 2021

  únor 2021

  66

  

  

  

  

  75

  76

  

  Bf 110G-4 ProPACK 1/48

  FOKKER FOKER! Limited edition 1/72

  Bf 109G-6/AS Weekend edition 1/48

  P-51D-5 Weekend edition 1/48

  P-47D Razorback Super44 1/144

  Fw 190A-6 1/48

  Bf 109G-6 1/48

  LAU-10/A ZUNI 1/48

  Mk.20 Rockeye II 1/48

  SE.5a Hispano Suiza 1/48

  AIM-9M/L Sidewinder 1/48

  F/A-18D ATARS 1/48

  

  Spitre nad Evropou 2. díl

  NEZNIČITELNÝ: Rudolf Berthold

  

  TAIL END CHARLIE

• Page 4

  Vážení přátelé, milí modeláři!

  Přiznám se vám, že dnešní úvodník jsem

  začal psát již na konci listopadu, ihned poté,

  co jsem dokončil úvodník listopadového

  Infa. Můj mazaný plán byl napsat si úvod-

  ník před Vánoci, přidat k tomu krátký článek

  o Donaldu Finlayovi, napsat texty ke Spit-

  ru Mk.IIa, nakoupit dárky a pak se až do

  4. ledna ákat. V podstatě to vyšlo, až na to,

  že v sobotu 19., když jsem si zrovna uvařil

  Flat White a chystal se udělat poslední úpra-

  vy hotového textu úvodníku, zazvonil tele-

  fon a světe div se, místo informace, že má

  zase někdo pozivní test na covid, mi kolega

  oznámil, že naše lidi evakuovali z budovy ex-

  pedičního skladu, protože tam asi něco hoří.

  Tak se zase jednou potvrdilo, že pohoda je

  jen stav, kdy vám vesmír míří pistolí mezi

  oči. Kafe jsem nechal na stole a těch 18 kilo-

  metrů mezi Litvínovem a Mostem jsem shl

  v rekordním čase, jak se posléze ukázalo,

  na místo jsem přijel 30 minut po nahláše-

  ní požáru hasičům. Ze skladu se kouřilo, ale

  vypadalo to poměrně dobře, alespoň zven-

  čí. Když se černý kouř změnil na bílý, zdálo

  se, že máme vyhráno, ale to byla naivní

  představa. Po chvíli se požár opět rozhořel

  a posléze rozeběhl po celém patře, kde zni-

  čil téměř milión výlisků a zásobu přeprav-

  ních krabic na další 4 měsíce. Což je v našem

  případě opravdu hodně krabic, které také

  dobře hoří. Ve chvíli, kdy se hala rozhořela,

  jsem se v duchu loučil se všemi našimi záso-

  bami nejen výlisků, ale i dalších komponent

  a také hotových výrobků uskladněných v ex-

  pedičním skladě obchodního oddělení. Ten

  je v prvním patře budovy, pod hořícím skla-

  dem, a ve vrcholné fázi požáru to nevypada-

  lo, že by v něm mohlo něco přežít. Naštěs

  se krátce po uhašení požáru ukázalo, že stav

  je mnohem lepší a škody menší, než by se

  dalo při pohledu zvenčí vůbec uvěřit. Jednak

  díky hasičům, jimž se podařilo požár lokali-

  zovat a udržet v té vzplanuvší horní hale,

  jednak díky bytelné a odolné železobetono-

  vé konstrukci budovy staré texlky z počát-

  ku 20. stole. Jak řekl velitel zásahu, kdyby

  to byla moderní průmyslová stavba, vyho-

  řela by do základů. Takto se požár nedostal

  do dalších prostor budovy a kupodivu se do

  nich nedostalo ani moc vody. Ta povětši-

  nou stekla po schodišch, kde to krátce po

  požáru vypadalo jako v korytě horské řeky.

  OK, tak nebyla to zrovna křišťálově čistá

  bystřina, ale chápete, vody tam bylo skoro

  po kolena. Výsledek je, že komponenty sta-

  vebnic a zásilky, které jsme neshli odeslat

  v pátek před požárem, umístěné v levé čás-

   budovy, přežily požár bez jakékoli újmy.

  Možná trochu páchnou spáleným polysty-

  renem, ale to se snad časem vyvětrá. Zboží

  v expedičním skladu a zařízení obchodního

  oddělení utrpělo částečné škody od vody

  prosakující z horního patra, ale tyto škody

  jsou relavně malé. Většinu zboží jsme po

  předání budovy hasiči zpět do naší sprá-

  vy evakuovali do vedlejší haly. V této chvíli

  ještě probíhá asanace obou poškozených

  hal, vyhořelé ve druhém patře i vyplavené

  v prvním patře. Nicméně, stav je takový, že

  po vyhodnocení staky budovy a provedení

  revize elektrických rozvodů je hala obchod-

  ního oddělení způsobilá k normálnímu pro-

  vozu. Tento týden se tedy nastěhujeme zpět

  a příš týden předpokládám spuštění expe-

  dice včetně prodeje na e-shopu. Zásobování

  a dodávky leptů, masek, Brassinů a produk-

  tů GSi (Gunze) bude probíhat normálně.

  Co bude pravděpodobně několik měsíců

  narušeno, je sorment stavebnic. Nemáme

  výlisky, respekve nemáme je na všechny

  položky. Doplňovat začneme novinky na

  aktuální měsíc a další měsíc, v tomto pří-

  padě na únor. Dále pak budeme postupně

  doplňovat položky pro proudu času. Takže

  nejprve položky vydané v prosinci 2020, pak

  v listopadu 2020, a s nimi příbuzné produk-

  ty. Takže kupříkladu Spiire Mk.Ia ProPack

  a Spiire Story: The Few se svezou se Spit-

  rem Mk.IIa ProPack, připravovaným na

  únor. Stejně to bude s Mustangy. Musíme

  obnovit P-51D-5 ve Weekendu, který se měl

  tento týden dobalovat a jehož výlisky vyle-

  těly imaginárním komínem. Takže je třeba

  lisovat Mustanga. A když už budeme liso-

  vat verzi D-5, smázneme je všechny, včetně

  Mustanga Mk.IV plánovaného na květen.

  Chápete, ne?

  Tím máme pro začátek vyřešenu vyšší

  moc a můžeme jít k původně připravované-

  mu obsahu úvodníku. Ten bude do značné

  míry o změnách, které nám přinese letošní

  rok. Jednou z našich činnos, které změny

  již pomalu zasahují, je právě Info. V listopa-

  du jsme ustanovili redakční radu ve složení

  Vladimír Šulc, Jan Zdiarský, Jan Bobek, Petr

  Štěpánek a Richard Plos. Naším cílem je zdo-

  konalit esteckou podobu tohoto materiálu

  a dovést ho postupně do sknutelné podo-

  by. Čtete dobře. Ač je dnes papír považován

  za překonané médium, jsou mezi námi stále

  lidé, kteří si nejlépe počtou na papíře. Ne-

  zasrám, že jsem jedním z nich. Čtečka byla

  sice svého času vítaným vánočním dárkem,

  ale nepřečetl jsem v ní ani jednu knihu. Už ji

  po mně zdědila tchyně. Poptávka po štěné

  podobě Infa stále trvá i přesto, že si ho te-

  orecky může každý sknout sám. Nebo si

  vysknout jen ty zajímavé stránky. Ale fakt,

  že nějaký časopis dostanu vyštěný, má asi

  stále své kouzlo. Proto vážně uvažujeme

  o tom, že bychom Info skli. Plán je zhru-

  ba takový, že bychom ho skli pouze pro

  předplatele, takže bychom neměli žádnou

  skladovou zásobu. Ne, že bychom se báli, že

  nám to zase shoří. Jednoduše bychom vy-

  

  eduard

  4

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 5

  skli jen tolik exemplářů, kolik by bylo ob-

  jednávek. S objednávkou štěného exem-

  pláře Infa by byla spojena nějaká výhoda,

  ve hře je poštovné zdarma na objednávku

  Info obsahující. Tištěná verze by se opro-

   internetové odesílala s několikadenním

  zpožděním, protože po pravdě my stále

  ještě dokončujeme číslo v den vydání, a to

  se asi jen tak nezmění. Info samozřejmě zů-

  stane naším reklamním kanálem, to se také

  nezmění. Nicméně budeme dále pracovat

  na jeho obsahu a posilovat historickou slož-

  ku. Právě historické články jsou to přitažlivé

  a ceněné. Také mám osobní ambici dostat

  do Infa rozhovory s osobnostmi modelář-

  ského a leteckého světa. Rozhovor Aleny

  Čechové s Radimem Vojtou měl svého času

  silný ohlas, stejně tak rozhovor Briana Wal-

  tera s Billem Ebersolem. Osobnos, které

  by mohly v této linii pokračovat, máme ko-

  lem sebe nepočítaně. Já už jsem si na jaře

  i koupil diktafon, pěkný, no ale corona mi do

  záměru dělat rozhovory hodila vidle. Vět-

  šina pilotů, na které jsem se chystal, jsou

  už typicky riziková skupina a nerad bych je

  ohrozil. Takže rozhovory rozjedeme až po

  moru. Zájem je i o starší historické články.

  Takže vlastně o historické historické člán-

  ky. I s nimi máme plán, a to vydat Ročenku

  Infa, shrnující tyto staré články. Patrně to

  nakonec vydá na několik ročenek, neboť

  historie Infa a historických článků už je také

  poměrně dlouhá a bohatá. Tento záměr by-

  chom rádi dotáhli k realizaci opmálně do

  konce prvního polole. Nebude to ovšem

  tak snadné, jak to může na první pohled vy-

  padat. Takže prosím o trpělivost.

  Vrám se ještě krátce k inovovaným Wee-

  kendům, které vzbudily v prosinci zaslouže-

  nou pozornost. Některé reakce jsou vpné,

  jako například, že ty původní nebo řekněme

  současné Weekendy působily tak nějak lev-

  ně. Ano, působily. To byl náš záměr. Řada

  Weekend je dítětem jedné krize a cílem

  jejího uvedení na trh bylo přitáhnou v kri-

  zi šetřící zákazníky. Upřímně řečeno, žádné

  davy se nehrnuly, ProPacky, ač dražší, se

  vždy prodávaly lépe. Postupem doby jsem

  měl pocit, že se Weekendy tak nějak přeži-

  ly, odezva na ně byla už delší dobu téměř

  nulová. Nové Weekendy mají reagovat na

  požadavky doby, na poslední trendy, které

  ovšem do značné míry ve stavebnicích leta-

  del určujeme my sami. Mimo jiné má nové

  poje Weekendů využít tvůrčího potenci-

  álu a schopnos našich výtvarníků, Piotra

  a Adama. O těchto dvou pánech si já osob-

  ně myslím, že jsou to nejlepší leteč umělci

  současnos, možná i všech dob. Nic pro

  klasikům a už vůbec ne pro žijícím klasi-

  kům. Jejich zásluhy o náš obor a jeho rozvoj

  jsou nezměrné. Ovšem časy se mění, nové

  techniky přicházejí, stejně tak přicházejí

  nové mladé pušky mezi tvůrci. Staří mistři

  svůj styl vlastně ani moc změnit nemohou,

  možná by m až popřeli sami sebe. Ctěme

  je a obdivujme, ale dejme přitom prostor

  představitelům soudobé tvorby! V dnešním

  Infu měla být tabulka Weekendů, plánova-

  ných na letošní rok. S výhradou, že změna

  programu je vyhrazena. Netušil jsem, že

  ona změna programu přijde tak brzy. V pů-

  vodním plánu jsme měli v první polovině

  roku naplánované položky, na něž jsme měli

  dostatek výlisků. To padlo, tedy shořelo. Teď

  nemáme výlisky na nic a lozoe výběru

  typů do řady Weekend nyní musí být úplně

  jiná. Předpokládám, že jasno v programu

  řady Weekend budeme mít tak v březnu.

  Pak bychom vydávací schéma pro Weeken-

  dy zveřejnili.

  Dalším bodem, který významně ovlivnil

  prosincový požár, jsou vstupní stavebnice

  do BFC. Naše plány pro BFC na letošek byly

  ambiciózní. Některé z nich už nebude mož-

  no uskutečnit, jiné musíme na chvíli odložit.

  Kupříkladu jsme měli již delší dobu připrave-

  ného Shermana v 1/35. Paradoxně jednou

  z nabízených verzí měl být Obrnický Leoprd,

  imaginární hasičský tank místních dobrovol-

  ných hasičů. Bohužel shořel, tedy výlisky na

  něj shořely. Sehnat nové je v tuto chvíli patr-

  ně nemožné, i když se o to pokusíme. Pokud

  neuspějeme, zkusíme jiný tank. Myslím, že

  se něco říkalo o Obrnickém Leoprdu II, a byl

  to snad T-34…nebo T-55? To musíme ještě

  vyzkoumat!

  V 1/48 jsme plánovali Tempesta Mk.V

  a ve dvaasedmdesáně MiGa-21MF, kte-

  rý má ve velké míře snovat svého většího

  a staršího sourozence. Tyto dvě stavebnice

  bude možné vydat. Kdy se tak stane, bude

  také jasné zhruba v březnu. Inovací projdou

  i klubová trička. Přiznám se, že mám ve věci

  klubových vstupních stavebnic dilema. Týká

  se oné what-if složky, jistě víte, o čem mlu-

  vím. Nejsem si jist, zda by nebylo vhodné ji

  potlačit či úplně vypust. Jde o to, že ta dru-

  há, reálná složka, tedy reálné letouny a reál-

  né příběhy, jsou mnohdy tak silné, že mám

  pocit, že je ty what-if pohádky trochu deho-

  nestují. Jaký je váš názor? Budu rád, když mi

  k tomu něco napíšete. Až toto dilema vyře-

  šíme, tak celou akci inovace BFC spusme.

  A dost možná do konce roku přidáme ještě

  dvě další vstupní stavebnice, jednu ve čtvrt-

  ce a jednu ve dvaasedmdesáně.

  Dalším bodem k zamyšlení a k zapsání

  do kalendáře je E-day a další modelářské

  akce. Obávám se, že i letos bude výstavní

  kalendář značně redukovaný. Hned zkraje

  roku se musíme obejít bez norimberského

  veletrhu. Tradiční únorový termín je zrušen.

  Proběhl sice pokus o přesun na letní termín,

  ale nejsem si jist, zda se veletrh bude v létě

  konat. Tak jako tak, my na něm nebudeme

  a letos se bez veletrhu obejdeme. Na konci

  ledna bychom rádi uspořádali další Kotel ve

  Vnitrobloku, který tentokrát do určité míry

  nahradí tradiční skovou konferenci v No-

  rimberku. Bohužel, v tuto chvíli to na živou

  akci moc nevypadá. Co bude dál na jaře, je

  celkově stále nejasné. Je možné, že do dub-

  na se situace zlepší a bude možné uspořá-

  dat některou z tradičních jarních výstav.

  Pravděpodobnost je ale stále bohužel malá.

  Vakcína do jara patrně také ještě nepomů-

  že. Další termín, červen, už je trochu dál

  a mírný opmismus pro možné konání něja-

  ké akce bych někde v hloubi duše vyšťoural.

  Nicméně nebude to ani ModellBrno, ani Kit

  Saloon Nymburk. Obě tyto tradiční akce se

  přinejmenším pro letošek odebírají do his-

  torie. Uvidíme, jaká bude v dalších letech

  vůle je obnovovat, ale moc růžově to nevi-

  dím. O červen se hlásí Plzeňáci, kteří o něm

  uvažují jako o jednom z možných termínů

  pro PilsenKit. Což mi přijde jako vynikající

  a osobně doufám, že se pro něj rozhodnou.

  Tím by se vzdálili jak E-dayi, tak začátku škol-

  ního roku, a podle mého názoru by získali

  velký prostor pro rozvoj jejich akce. My jim

  v této věci v každém případě držíme palce,

  aby to klaplo!

  eduard

  5

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 6

  Pokud letos proběhne E-day, a šance tu

  bezesporu je, chceme opět posunout kva-

  litu výstavy o kus kupředu. Radikální změ-

  nou bude fakt, že se oddělíme od SMČR

  a nebudeme už nadále spojovat E-day s Mi-

  strovstvím republiky, pořádaným Klubem

  stavitelů plaskových modelů SMČR. Soutěž

  na E-dayi již také nebude nadále kategorií

  Hobby Mistrovství republiky. Tato éra letoš-

  kem denivně končí a začíná éra nové sou-

  těže: Czech Model Masters. Bude to otevře-

  ná soutěž pro všechny bez rozdílu klubové

  nebo státní příslušnos, podmínkou účas

  nebude registrace v nějaké ociální orga-

  nizaci. Soutěžit se bude podle zjednoduše-

  ných pravidel. Záměrně neříkám, že to bude

  soutěž ve stylu líbí-nelíbí. Chceme se držet

  pravidel, která vyjdou z pravidel použitých

  na předloňském E-dayi. Stejně tak sbor roz-

  hodčích budeme stavět na základech sboru

  rozhodčích, který bodoval kategorii Hobby

  na předloňském E-dayi. Ceny budou kvalit-

  ní, představíme je v průběhu roku, stejně

  jako skladbu kategorií. Netajím se m, že

  naší ambicí je udělat z Czech Model Ma-

  sters vrchol výstavní sezóny nejen v České

  republice, ale přinejmenším v konnentální

  Evropě. Doprovodný program bude vychá-

  zet z předloňského schématu, s besedami

  v pátek večer a malým leteckým dnem v so-

  botu. Letos bychom na letovou ukázku chtě-

  li zajist několik Trenérů a Mi-24.

  Hlavním tématem dnešního úvodníku

  jsou novinky v řadě ProPack, respekve

  premiérové novinky na tento rok. Upřímně

  řečeno, už je vlastně všechny znáte, proto-

  že, řečeno slovy komisaře Ledviny, tady se

  všechno rozkecá. Pravdou ovšem je, že tu

  tajnou novinku, o které jsme se bavili loni

  v té pizzérii u Artura, zam nikdo nerozke-

  cal. Tak já ji také nechám tajnou, jen prozra-

  dím, že na tajnou novinku dojde v prosinci.

  Tedy, alespoň máme plán, že na ni dojde.

  Ale víte, jak je to s plány. Může proklouz-

  nout na později a v roce 2022 by se pro ni

  také našlo několik vhodných termínů.

  Jak se zdá, vydávací schéma nových Pro-

  Packů a premiérových limitek by nemuselo

  být požárem významně ovlivněno. Lednové

  novinky včetně Propacku Bf 110G-4 1/48

  už jsou u obchodníků. Bohužel v tuto chví-

  li je u Bf 110G-4 stav skladu mínus 45 kusů

  a vylisovat ji v dohledné době nedokáže-

  me. Tím pádem na e-shopu zam ke koupi

  nebude, ale budeme se snažit dolisovat ji

  co nejrychleji. Což ovšem v tomto případě

  bude nejdříve tak v polovině roku. Podob-

  ně jsme na tom s oběma Weekendy. Jak

  Bf 109G-6/AS, tak P-51D-5 jsou v mínusu

  a na e-shopu zam nebudou. V těchto dvou

  případech ale předpokládáme dolisování

  a znovuuvedení do prodeje již někdy v prů-

  běhu února. Budeme se snažit výlisky pro

  obě tyto stavebnice dolisovat co nejrychleji,

  hned po únorových novinkách. Limitky Fok-

  ker Fokker! máme 70 kusů, stočtyřiačtyřice-

  nového P-47D Razorback 137 kusů. To jsou

  v případě P-47D také na delší dobu poslední

  dostupné kusy, doplnění výlisků od Platzu

  potrvá trochu déle.

  Prvními stavebnicemi, pro které budeme

  doplňovat výlisky, budou únorové novinky.

  V ProPacku je na únor připravený Spiire

  Mk.IIa. Měl by být prvním ProPackem v no-

  vém barevném provedení krabice. Jak už to

  tak bývá, pokrok nelze omezit, ohraničit ani

  redukovat jen na část našich životů. Posun

  v jedné čás vyvolá tlak a pohyb i v čás

  jiné. A tou jsou v tuto chvíli ProPacky, které

  ve srovnání s inovovanými Weekendy na-

  jednou vypadají jako chudý příbuzný. Jako

  by tou levnou řadou měly být nyní ony! Ale

  nebudou, proto nastal čas také jim pořídit

  nový kabát. Dostanou ho právě od února,

  přičemž jeho podobu můžete posoudit již

  dnes.

  Weekendy jsou na únor naplánované dva,

  Ni-17 v 1/72 a MiG-21bis v 1/48. Nieuporta

  17 zvládneme, MiGa-21bis vzhledem k jeho

  rozsahu zam ne. MiGa tedy odsouváme na

  druhou polovinu roku. Co není problémem,

  je Do 17Z v 1/48, který se připravuje k vy-

  dání pod tulem Kampfs. Výlisky vyjedou

  tento týden z Ukrajiny, od ICM, a měly by

  dorazit včas. V únoru tedy budou ve staveb-

  nicích tři novinky. Sestava doplňkových sad

  zůstává beze změny. Dovolím si vás upozor-

  nit především na čtvrtkový motor Merlin III

  v řadě Brassin, vydávaný pod názvem Spit-

  re Mk.I engine. Zároveň vydáváme také

  zbraňové šachty pro Spiire Mk.IIa. Dopo-

  ručuji také kolekci sad LooK a LooKplus, se

  sadami pro P-38H a F-14A. Obě jsou urče-

  ny pro modely od Tamiyi v měřítku 1/48.

  Povšimněte si též pě nových obskových

  aršíků, povětšinou sad popisek, ovšem

  s jednou výjimkou, kterou je aršík pro Fok-

  kery Dr.I bratrů von Richthofen, vydávaný

  pod názvem Die roten Flieger pro dvaatřice-

  nu od Mengu. Což je stavebnice původně

  vyvíjená pro již zřejmě beznadějně zanik-

  lou rmu WNW. Mezi fotolepty je zajímavá

  kolekce sad pro nový C-130H Hercules od

  Zvezdy v měřítku 1/72 a pro Spiira Mk.Vc

  od Airxu ve stejném měřítku. Dále máme

  sady pro TF-104G od Kineku i sady pro Tor-

  nado ASSTA 3.1 od Revellu v 1/48, ve dva-

  atřiceně pak pro F-100F od Trumpeteru.

  V řadě Zoom nepřehlédněte sady pro nové

  Weekendy a samozřejmě věnujte pozornost

  i sadám BigEd a sadám masek.

  Pojďme teď na plánované ProPacky

  a ty premiérové novinky. Na první polole

  eduard

  6

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 7

  připravujeme Fw 190A-5 ve čtyřkanónové

  verzi, Spiira Mk.I (ranou verzi) a Mustanga

  Mk.IV, vše ve čtvrtce a v uvedené posloup-

  nos. Na duben máme připravenou již mi-

  nule zmiňovanou dvaasedmdesánovou

  limitku Adlerangri postavenou na novém

  Bf 109E, vyvinutém ve spolupráci se Special

  Hobby. Výlisky dodává SH, takže s kapaci-

  tou by neměl být problém. Ve druhém po-

  lole přidáme ještě jednu limitku na téma

  Bf 109E, věnovanou období před bitvou

  o Británii. Tento model bude také součás-

   limitky Curych 1937, kde bude společně

  s Avií B-534, to ale bude Bf 109V-13, což je

  v podstatě Bf 109E-0. V druhém polole se

  pak na základě Emilů pusme do ProPac-

  ků.

  Zajímavé to bude v červenci, kdy uvede-

  me Tempesta Mk.II v 1/48. Začneme Pro-

  Packem, protože svoji limitku na téma Tem-

  pestů Mk.II vydá předm SH. Model se bude

  lisovat u SH, takže ani tady by problém s

  výrobní kapacitou neměl nastat. Formy jsou

  v podstatě hotové, výlisky začneme pomalu

  ukazovat v průběhu ledna. V srpnu se před-

  staví první čtvrtkový Spiire Mk.V v limitce

  Eagle´s call, věnované americkým Eagle

  squadronám operujícím v rámci RAF. Další

  limitky se Spiiry Mk.V budou následovat,

  ale o tom jsem již psal v úvodníku prosin-

  cového Infa. Na polovinu druhého polole

  je naplánován čtvrtkový ProPack Fw 190

  F-8 a ve zhruba stejném období představí-

  me nového Camela v limitce Biggles & Co.

  První ProPack s Camelem se pak objeví na

  samém konci roku. Camely do ProPacků

  budeme sortovat dle motorů.

  Ještě vám to nepřijde dost zajímavé?

  OK, tak zajímavé to začne být někdy kolem

  E-daye. Hvězdou podzimu, bez ohledu na

  to, zda bude možno pořádat E-day nebo ne,

  bude Trenér. Trenér je krásný projekt, vzejdou

  z něho krásné stavebnice. Předem upozor-

  ňuji, že nebudeme do všech detailů řešit

  všechny rozdíly jednotlivých strojů, které

  se na nich v průběhu služby objevily. Různé

  GPS forichtungy a místní úpravy necháme

  obvykle na modelářích a já osobně hodlám

  zůstat zcela chladný k různým recenzím za-

  čínajícím slovy „ale pozor, na tom modelu

  je spousta chyb“. Moje rada hledačům

  chyb zní: zkuste si jednou všímat víc toho,

  co je na modelu hezké a výjimečné, a ne-

  snažte se za každou cenu vyšťourat nějaké

  pidichyby. Julia Roberts má taky velký nos

  a na kráse jí to neubírá. S výrobou forem na

  čtvrtkové Trenéry to vypadá dobře, práce

  jde zam celkem svižně a na konci léta by

  mohlo být hotovo. Na E-dayi, popř. v době

  E-daye, představíme limitku věnovanou

  Z-126 a Z-226. O měsíc později by pak měl

  přijít na řadu ProPack Z-526AFS. Tedy, ba-

  cha, podzim je ještě daleko a přijdou různá

  překvapení a nové vědomos, takže i zde

  pla “změna programu vyhrazena“. Také

  můžeme nejprve vydat limitku Z-326/Z-526.

  Tak jako tak, obě tyhle limitky budou hezké,

  ono je celkem jedno, která bude první. A na

  podzim uspořádáme Slet Trenérů, s pracov-

  ním názvem 1. všetrenérský slet. Ještě uvi-

  díme, kde to bude, zda v Plzni, nebo někde

  blíž ku Praze, tedy středu Čech.

  A pokud půjde vše tak dobře, jak se to zam

  jeví, což je, pravda, po zkušenostech s rokem

  2020 těžko uvěřitelné, je tu šance, že bychom

  do konce roku představili i S-199. Ve čtvrtce,

  nebo ve dvaasedmdesáně. Obojí je, jak to

  tak vypadá, v tuto chvíli možné. O tom, kte-

  ré měřítko dostane přednost, se rozhodneme

  v březnu. Zda se to povede, je nejisté, ale

  vynasnažíme se. Ovšem musíme především

  shnout to prosincové překvapení, že ano.

  Na rok 2020 nikdy nezapomeneme.

  Vejde do dějin jako rok nedobrý, plný po-

  ží, neštěs a katastrof. Z mého pohledu to

  ale špatný rok nebyl. Vymysleli a uskutečnili

  jsme řadu projektů, dokázali jsme navzdory

  všem omezením uspořádat zajímavé a oce-

  ňované akce. Naučili jsme se nové postupy,

  zavedli jsme procesy, které se ještě před

  rokem zdály nemyslitelné. Ekonomicky byl

  pro nás rok 2020 nejúspěšnějším rokem

  naší historie. Jo, na konci roku jsme shli

  vyhořet, ale i ten požár nám bude nakonec

  ku prospěchu. Již nyní je jasné, že urychlí

  řadu procesů ve rmě, přinese nám pokrok

  a zrychlí vývoj, protože se potvrzuje to, co

  je již delší dobu čím dál zřetelnější: prosto-

  ry naší rmy jsou nám už malé. Je čas s m

  něco udělat, je čas postavit si nový dům.

  Doufám, že za rok už bude stát.

  Jediné, čeho je mi líto, jsou naši přátelé,

  naši blízcí, kamarádi i velké osobnos, které

  nás v loňském roce opusly. Václav Šorel,

  Zdeněk Krčmář, Lázslo Molnár, Bill Ebersole,

  Chuck Yeager a další. Muži a ženy, kteří nás

  obohali a v mnoha případech dávali smysl

  a směr našim životům. Čest jejich památce,

  nikdy na ně nezapomeneme!

  To je ode mě pro začátek nového roku

  2021 vše. Ať je lepší než rok minulý! A abych

  nezapomněl, zítra se sejdeme na Modelfóru

  v baru U lepiče. V osm večer! Těším se vás!

  Buď kit!

  VŠ

  eduard

  7

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 8

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 9

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 10

  

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 11

  

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 12

  PODĚKOVÁNÍ HASIČŮM

  V posledních dnech dostáváme nabídky pomoci od jednotlivců,

  rem i státních organizací. Tato podpora nás velmi povzbuzuje. Ale

  tento příspěvek chceme věnovat všem hasičům, kteří při požáru v na

  -

  šem skladu zasahovali. Nešlo o snadnou akci a jsme si vědomi toho, že

  někteří z nich utrpěli i poranění. Nesmírně si vaší práce vážíme a dě

  -

  kujeme vám. Přejeme brzké uzdravení. Naše poděkování směřujeme

  k těmto hasičským jednotkám a doufáme, že seznam je úplný:

  Hasičský záchranný sbor

  HZS Ústeckého kraje – územní obvod Most

  - Stanice Most

  - Stanice Litvínov

  HZS Ústeckého kraje – územní obvod Teplice

  - Stanice Teplice

  - Stanice Bílina

  HZS Podniku Unipetrol a.s.

  HZS Podniku Severní energecká a.s.

  Sbory dobrovolných hasičů

  SDH Obrnice

  SDH Most – Rudolice

  SDH Braňany

  SDH Litvínov – obec

  SDH Želenice

  SDH Horní Jiřen

  SDH Meziboří

  SDH Lom

  SDH Hrobčice

  Tým Eduard

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 13

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 14

  Zdeňka jsem poznal v roce 2002, když jsem byl na půlročním kurzu angličny

  v Brně. Odpověděl mi na inzerát, ve kterém jsem nabízel dvaasedmdesánové

  stavebnice letadel. Protože ze Šakvic není do Brna daleko, Zdeněk za mnou začal

  jezdit. Scházeli jsme se porůznu v restauracích a debatovali jak jinak než o kitařině.

  Vracel se po letech k našemu společnému hobby a dychl po informacích o tom,

  co se za ta léta změnilo. Kromě osobních poznatků jsem mu půjčoval i materiály

  ze svých zásob a literaturu. Zdeněk tak nabyl dostatek poznatků ke svému come-

  backu a já utrpěl ztrátu určitého množství buněk jistých tělesných orgánů, neboť

  mou odměnou za poskytnuté „know how“ bývala objemnější lahev čiré tekuny

  vyrobená z produktů úrodného jihomoravského kraje. Podobně jako mně se v té

  době Zdeňkovi líbily japonské druhoválečné typy. Dodnes mám před očima jeho

  úchvatné Mitsubishi Ki-67 Hiryu s bílou kýlovkou. Zakrátko začal se svými mode-

  ly jezdit po soutěžích. Protože měl u Plzně příbuzné, vážil cestu i na tamní show

  a nemohly chybět ani návštěvy E-Day. Cesta ze Šakvic alovou Felicií byla na je-

  den zátah přeci jen náročnější, a tak Zdeněk vyjížděl již v pátek a přespával u mě

  v Nymburce. Poklábosili jsme, něco pojedli, trochu popili moravského vínečka

  a v sobotu brzy ráno vyrazili do cíle. Seznámily se spolu naše manželky, proto-

  že Zdeněk, stejně tak jako syna, svoji paní brával s sebou. Nikdy nezapomenu na

  jedno páteční odpoledne, kdy jsem šturmoval s N1K1 Shidenem na mistrovství

  republiky, model obracel v rukách a opakujíce stále dokola větu „nebaví mě to,

  nebaví mě to“ opravoval nepřesnos. Zdeněk mi stál še za zády, pozoroval mou

  činnost a pokaždé opáčil strohé: „ale baví, ale baví…“

  Zdeněk byl velice skromný, vstřícný, čestný a přátelský. Měl neobyčejný talent,

  který zúročil později, kdy od modelů letadel přešel na stavbu plaskových modelů

  lodí, ve které se stal uznávanou špičkou.

  Proč tak dobří lidé odcházejí tak brzy? V tom spatřuji velkou nespravedlnost.

  Proto vzkazuji všem, co ignorují, zlehčují či obcházejí v této složité době stanovená

  opatření, že každá ztráta se dá nahradit, jen lidský život ne.

  Libor Malý

  Zdeněk Krčmář

  * 13. 5. 1965

  † 11. 12. 2020

  IJN Kaga

  IJN Kaga IJN Kaga

  IJN Kaga

  IJN Kaga

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 15

  CVL-22

  Essex

  Essex

  Essex

  IJN Mikasa

  IJN Mikasa IJN Mikasa

  CVL-22

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 16

  IJN Agano IJN Agano

  HMS Hood

  HMS Hood

  IJN TONE IJN TONE

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 17

  Fotograe: Z. Krčmář, via Modelforum. Laskavě děkujeme za možnost použi (www.modelforum.cz).

  IJN TONE

  IJN ISE

  IJN ISE

  IJN ISE

  IJN ISE

  IJN Yamato IJN Yamato

  IJN Yamato

  IJN YamatoIJN YamatoIJN Yamato

  IJN TONE

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 18

  * 13. 2. 1923

  † 8. 12. 2020

  

  Dne 14. října 1947 se stal Chuck Yeager ociálně nejrychlejším mužem planety. S experi-

  mentálním Bellem X-1 dosáhl ve vodorovném letu rychlosti Mach 1,06 a zahájil tak éru nad-

  zvukových letů. Na přídi stroje se skvěl nápis Glamorous Glennis (Okouzlující Glennis), který

  Chuckovi připomínal jeho první manželku. Obdobný nápis nesly i všechny jeho P-51. Svou

  lásku potkal coby mladý pilot v srpnu 1943. Po příletu na novou základnu v kalifornském Oro-

  ville dostal Chuck za úkol zorganizovat pro celou letku seznamovací taneční večírek. Obrátil

  se s tím na místní kancelář USO, což je organizace zajišťující pro vojáky řadu sociálních služeb.

  A tam ji potkal. „Byla krásná jako nějaká herečka a taky vydělávala víc peněz než já,” vzpo-

  mínal později. Na večírku, který spolu zorganizovali (Glennis Faye Dickhouse byla vedoucí

  kanceláře), ji vyzval k tanci a jak se ukázalo, náklonnost byla oboustranná. „Stěží jsem rozu-

  měla každému třetímu slovu, které tehdy říkal,” svěřila se v Chuckově autobiograi, „ale cítila

  jsem, že je velmi silnou a cílevědomou osobností. Že je takovým mužem, jakého jsem si jednou

  chtěla vzít.” Po jeho Chuckově návratu z bojů v Evropě na začátku roku 1945 se skutečně vzali

  a zůstali spolu dlouhých 45 let. Glennis zemřela v roce 1990 na rakovinu.

  Od nevolnosti k mistrovství

  Je zajímavé, že jeden z nejslavnějších pilotů světa, muž, který nalétal přes 10 000 letových

  hodin, měl zpočátku s létáním problémy. Už když si sedl do cvičného AT-11, aby se jen tak

  povozil s pilotem, který trénoval “okruhy”, zjistil, že se mu v letadle dělá špatně. V té době

  byl devatenáctiletým armádním leteckým mechanikem, ale díky programu “Flying Sergeant”,

  který snížil kvůli vstupu USA do války hranici pro zahájení pilotního výcviku z dvaceti let na

  osmnáct let, to zkusil. První lety se mu stále dělalo zle, ale i díky své vynikající fyzické kondici

  tento problém překonal a vysloužil si v březnu 1943 pilotní odznak. V rámci pokračovacího

  a bojového výcviku na P-39 Airacobra u 363th Fighter Squadron už exceloval. “Byl z nás

  nejlepší a stal se etalonem pro každého nováčka, který se výcviku zúčastnil,” vzpomínal na něj

  později jeden z kolegů.

  Esem za den

  Po příjezdu do Velké Británie těsně před Vánoci 1943 (na palubě Queen Elizabeth) byla

  jeho 357. FG zařazena do stavu 8. letecké armády a vyzbrojena Mustangy P-51B. Yeager

  si ten svůj okamžitě opatřil nápisem Glamorous Glen. Do bojů se s ním zapojil v únoru 1944

  a krátce nato zaznamenal 4. března během doprovodu bombardérů nad Berlín svůj první

  sestřel (Bf 109G). Při své osmé misi byl ale den nato sám sestřelen při souboji s přesilou tří

  Fw 190. Zachránil se na padáku, zraněn dopadl do lesa, kde se skrýval. Třetí den jej našel

  místní lesník a spojil jej s francouzským odbojem, který mu pomohl s útěkem do Španělska. Tam

  se dostal 30. března po strastiplné cestě přes zasněžené Pyreneje s německými vojáky v pa-

  tách, kteří po něm pátrali i ze vzduchu s Fi 156 Storch. Nebylo to mimochodem poprvé, co se

  musel zachránit na padáku. Ještě během výcviku na P-39 začal jeho stroj 23. října 1943 hořet

  a on musel vyskočit. Poranil si přitom záda a skončil na krátký čas v nemocnici.

  Po návratu do Anglie měl zakázáno létat. To byla běžná praxe kvůli obavám, že by opě-

  tovně sestřelený pilot, který se dostane do zajetí, mohl vyzradit informace o francouzském

  odboji. Yeager proto musel opakovaně žádat o povolení vrátit se do boje a pomohla mu až

  žádost přímo k vrchnímu veliteli spojeneckých sil generálu Eisenhowerovi. Za jeho důvěru se

  Chuck bohatě odvděčil. V srpnu 1944 se opět zapojil do bojů s P-51C opatřenou nezbytným

  nápisem Glamorous Glen II. S tou ale létal jen krátce, protože dostal k dispozici nový P-51D

  (Glamorous Glen III). Dne 12. října s ním dosáhl pěti sestřelů (vše Bf 109) a stál se tak stíhacím

  esem. Také 27. listopadu měl svůj den a sundal čtyři Fw 190. Ještě předtím se 6. listopadu

  utkal s Me 262. Bylo to při návratu z doprovodu B-24. Mustangy 357th FS byly poté, co se od

  bombardérů po dosažení bezpečné zóny odpoutaly, napadeny několika Me 262 z jednotky

  Komando Nowotny. Jeden zaútočil na Yeagera, ale minul, zatímco Chuckovi se jej naopak

  podařilo ve vertikálním manévru zasáhnout. Snažil se jej na plný plyn pronásledovat, protivník

  mu ale zmizel v mracích. Yeager se ocitl sám, oddělen od skupiny. Otočil domů, ale nedaleko

  Achmeru zahlédl německou základnu a také poškozený Me 262 přibližující se na přistání.

  CHARLES „CHUCK“ YEAGER

  Pokoření rychlosti zvuku je jedním z nejvýznamnější milníků

  v dějinách letectví. Neviditelný “démon”, který bránil zvyšo

  -

  vání rychlosti letounů v polovině čtyřicátých let minulého sto-

  letí, byl výzvou jak pro konstruktéry a aerodynamiky, tak pro

  piloty, kteří se o pokoření hranice zvuku pokoušeli. Charles

  “Chuck” Yeager je světu znám jako první supersonický pilot,

  ale jeho životní příběh je plný významných počinů.

  Yeager se svou X-1 Glamorous Glennis. Prvním strojem, který překonal ve vodorovném

  letu hranici zvuku.

  foto: USAF

  foto: USAF

  Autor: Richard Plos

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 19

  

  Poté se i s rodinou přesunul na základnu Edwards, kde působil jako testovací pilot řadu dalších

  let. Byl jedním ze dvou zalétávacích pilotů YF-100, jako jeden z prvních také prováděl letové

  zkoušky XF-104 a mnoha dalších typů. Na základně Kadena na Okinawě také od 27. září do

  5. října 1953 intenzivně testoval kořistní MiG-15. Pro konstruktéry a inženýry byl vždy první

  volbou, kdykoli potřebovali něco vyzkoušet. Jeho reporty byly plné přesných údajů a důleži-

  tých postřehů. Po sedmi „zlatých letech” jak toto období později nazval, se vrátil v roce 1954

  k řadové službě. Přesunul se do Evropy, kde se stal velitelem 417th Fighter Bomber Squadron

  se základnou na základně Hahn v Západním Německu. Jednotka létala s F-86H Sabre. Do

  USA se vrátil v roce 1957 a převzal velení 1st Fighter Day Squadron na základně George,

  která byla se svými F-100D považována za elitní jednotku TAC (Tactical Air Command).

  V roce 1961 se pak již v hodnosti plukovníka vrátil na základnu Edwards jako zástupce veli-

  tele pro letové testy.

  Velitel

  O rok později převzal velení útvaru připravujícího piloty na první lety do vesmíru ARPS

  (Aerospace Research Pilot School). Stal se mentorem budoucích astronautů, sám ale nebyl

  vzhledem ke nedostatečnému vzdělání jako člen týmu zvažován. Ani mu to nevadilo. Být „vy-

  střelen“ v něčem, co nemůže ovládat, ho příliš nelákalo. To NF-104, se kterým létali piloti

  v rámci výcvikového programu, byl něco jiného! Letoun byl vybaven raketovým přídavným

  systémem, který zajišťoval zvýšený dostup nad hranici 30 000 m a simulaci beztížného stavu

  při letu po balistické křivce. Yeager s ním uskutečnil dva lety. Při prvním se dostal do výšky 33

  000 m, druhý se mu stal málem osudným, když ve výšce 32 000 m přešel stroj nekontrolovaně

  do ploché vývrtky. Yeager se pokoušel let stabilizovat, ale nakonec se musel katapultovat

  a zranil se. K létání se vrátil až po měsíci a půl, aby následně převzal velení nad 405th Fighter

  Wing na Filipínách, pod který spadaly dvě bombardovací squadrony s B-57 v Jižním Viet-

  namu, dále jedna squadrona stíhacích bombardérů F-100 na Tchaj-wanu a dvě squadrony

  F-102 v Da Nangu, plus další jednotky na thajských základnách v Udornu a Bankoku. Yeager

  navštěvoval všechny jednotky a pravidelně s nimi na všech typech létal. Po návratu do vlasti

  byl povýšen na brigádního generála.

  V červenci 1969 se generál Yeager vrátil do Evropy jako zástupce velitele sedmé letecké

  armády, poté se stal v lednu 1971 americkým vojenským přidělencem v Pákistánu a když se

  po dvou letech vrátil domů, převzal funkci ředitele letové bezpečnosti amerického letectva.

  A pak už přišel závěr bohaté kariéry, když se 25. února 1975 přesunul na základnu Eda-

  wards, aby zde absolvoval svůj poslední let v F-4C Phantom II. Když vystoupil z jeho kokpitu,

  mohl podtrhnout svůj letecký účet. Bylo na něm 10 131,6 letových hodin na 361 (!) různých

  typech. Tři dny nato odešel do výslužby.

  Skutečně aktivní odpočinek

  Poté co vyšla kniha The Right Suff od Toma Wolfa, se stal Yeager mezinárodní celebritou,

  což podpořil i lm natočený podle ní v roce 1983. Chuck si v něm dokonce zahrál, když

  ztvárnil malou roli barmana v Panchově Happy Bottom Riding klubu. Žádosti o vystoupení,

  přednášky a diskuse se jen hrnuly. A to nejen z civilních míst, Yeagerových rad a poznatků si

  i nadále cenilo také americké letectvo, NASA i ministerstvo obrany. Prezident Reagan jej také

  v roce 1986 jmenoval do komise vyšetřující katastrofu raketoplánu Challenger. Yeager také

  obdržel řadu ocenění, věnoval se oblíbenému rybaření a dál létal. Ustanovil i několik civilních

  leteckých rekordů a coby „celebrita” propůjčil svou tvář a jméno několika značkám, jako třeba

  Chevroletu, který jej využil při propagaci modelu Corvette. Spolupracoval i při vývoji počí-

  tačových her, z nichž dvě dokonce nesou jeho jméno (Chuck Yeager Advanced Flight Trainer

  a Chuck Yeager´s Air Combat). Jeho aktivity mu vynesly slušné jmění (cca 1,5 milionu dolarů),

  které se bohužel stalo jablkem sváru mezi ním a jeho čtyřmi dětmi. S létáním denitivně skončil

  v roce 1997, ale ještě v rámci oslav 65. výročí prvního supersonického letu se 14. října 2012

  svezl v F-15D Eagle. Přemožitel zvukové bariéry, letecké eso a oblíbený velitel zemřel 8. pro-

  since 2020 ve věku 97 let. Jeho jméno zůstane v historii letectví zapsáno navždy.

  Zaútočil a navzdory silné palbě aku se mu podařilo jej sestřelit. Na své konto, které uzavřel

  s 12,5 sestřelu, si tak mohl připsat i tuto cennou „trofej“.

  Zkrocení démona

  Yeagerův turnus skončil po 64 bojových letech a 270 letových hodinách v lednu 1945.

  Vrátil se domů, oženil se a nastoupil jako letecký instruktor na základně Perrin Field v Texasu.

  V té době začalo platit pravidlo, že si každý pilot, který ve válce unikl ze zajetí, může vybrat

  základnu, na které chce sloužit. Glennis tehdy čekala první dítě, a tak se oba rozhodli, že

  se přesunou co nejblíže Chuckovu rodnému Hamlinu. Nejblíže byla základna Wright Field,

  středisko výzkumu a vývoje amerického letectva. Pro svou další kariéru nemohl Yeager udělat

  lepší krok…

  Ve Wright Fieldu dostal na starost zalétávání každého letounu, který prošel opravami, a tak

  se jeho zápisník letů plnil mnoha různými typy. Prokazoval takové schopnosti, že byl vybrán

  jako “display pilot” pro ukázky na leteckých dnech. Zaujal i šéfa zkušebního leteckého týmu,

  plukovníka Alberta Boyda, který si jej vybral do své skupiny „nejlepších z nejlepších”. Jeho

  jediným handicapem bylo, že měl jen středoškolské vzdělání, což byl při styku s vysokoškolsky

  vzdělanými aerodynamiky a konstruktéry trochu problém. Ale jak později uvedl: „Vzhledem k

  mým pilotním schopnostem nad mým vzděláním přivřeli oči.“

  Boyd následně Yeagera vybral pro lety s experimentálním raketovým X-1, protože jej po-

  važoval za nejinstinktivnějšího pilota, jakého kdy potkal. Taky věděl, že umí zůstat v klidu

  i ve velmi stresujících situacích. Na základně Muroc tedy Yeager nejprve absolvoval s XS-1 tři

  bezmotorové lety. Poté absolvoval prvních sedm motorových letů, ve kterých postupně zvy-

  šoval rychlost. Během osmého ztratil and strojem zcela kontrolu, když se na závěsu výškového

  kormidla projevila rázová vlna při rychlosti Mach 0,997. Na radu kapitána Jacka Ridleyho

  byl X-1 upraven a dostal za letu stavitelný horizontální stabilizátor, což mělo problém vyřešit.

  A povedlo se. Dne 14. října se odpoutal od B-29 a postupně akceleroval až na hranici Mach

  1,06. „Neviditelný démon“ byl pokořen!

  Stala se z něj hvězda, nejrychlejší žijící muž planety a držitel Collier Trophy za významný

  přínos v letectví. Příběh se dvěma zlomenými žebry po pádu z koně jen dva dny před letem

  a zavírání dveří od X-1 pomocí uříznuté násady od koštěte je dnes notoricky známý, a to i díky

  slavnému lmu The Right Stuff (Správná posádka).

  Chuck Yeager následně pokračoval v experimentálních letech s letouny X-1A, X-3, X-4 a X-5.

  Chuck Yeager po svém letu s F-15D v rámci oslav 65. výročí pokoření zvukové bariéry

  foto: USAF

  foto: Master Sergeant Jason W. Edwards, US Air Force

  foto: USAF

  Se svým P-51D-15NA Glamorous Glen III dokázal Yeager sestřelit pět protivníků

  v jednom dni i proudový Me 262.

  Yeager v kokpitu NF-104.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 20

  

  Letiště Portreath, kam se 313. peruť přesunula z Leconeldu 26. srpna 1941,

  bylo situované na pobřeží jihoanglického hrabství Cornwall, asi 20 kilomet-

  rů severozápadně od přístavu Falmouth. Leželo na okraji pobřežního útesu,

  100 metrů nad mořem a mělo čtyři asfaltové ranveje. „Zvláštní pozornost jsme

  museli věnovat drahám číslo 3 a 4, které končily na útesu, spadajícím příkře do

  moře,“ vzpomínal František Fajtl. „Zřítit se do ostrých skalisek nebo stále běsní-

  cích vln by pro letoun i pilota skončilo neslavně.“

  1

  Na nové základně byla 313. peruť, čerstvě přezbrojená na Spitry Mk.IIa,

  včleněna do svazku vyššího leteckého útvaru, Portreathského křídla (Portreath

  Wing). V období od srpna do října 1941 byla jeho sestava následující: 66.

  peruť na základně Perranporth (velitel S/Ldr Athol S. Forbes, DFC), 130. peruť

  v Portreathu (S/Ldr C. J. Donovan) a 313. peruť taktéž v Portreathu (S/Ldr

  Gordon L. Sinclair, DFC a S/Ldr Josef Jaške). Všechny tři perutě tohoto křídla

  byly jednotně vyzbrojeny Spitry Mk.IIa. Spolupracovaly však poměrně často

  i s 263. perutí, operující tehdy ze základny Charmy Down s dvoumotorovými

  bitevními Whirlwindy Mk.I. V čele Portreathského křídla stál zkušený stíhač

  z Nového Zélandu, stíhací eso W/Cdr Minden V. Blake, DFC.

  Portreath Wing tehdy prováděl převážně útočné operace proti cílům v Bre-

  tani a Normandii na okupovaném území Francie a 10. stíhací skupina, k níž

  patřil, tehdy disponovala celkem čtyřmi křídly: Portreathským, Exeterským,

  Ibsleyským a Middlewallopským, které spolu při obdobných akcích spolupra-

  covaly. Záhy se jich měla účastnit i „Třistatřináctka“.

  Svůj první sweep nad nepřátelskou pevninou podnikla 31. srpna 1941.

  V 09.30 vzlétlo z Portreathu jejích jedenáct Spitrů Mk.IIa vedených S/Ldr

  Gordonem L. Sinclairem, DFC. Krátce poté piloti dosedli v Predannacku, který

  byl výchozím bodem celé akce s názvem Gudgeon 4. Ke startu nad Fran-

  cii došlo ve 14.15. Úkolem perutě byla zadní podpora (rear support) šesti

  bombardovacích Blenheimů Mk.IV při jejich náletu na letiště Lannion. Úkolu se

  v sestavě křídla zúčastnily ještě 130. a 263. peruť.

  Spitry „Třistatřináctky“ kroužily ve výšce 4500 metrů nad mořem ve vzdále-

  nosti asi 30 kilometrů od francouzského pobřeží. Své svěřence pak v pořádku

  zpátky doprovodily domů. K přistání došlo v 15.45. Nepřátelští stíhači se ne-

  objevili, a tak si 313. peruť při svém prvním sweepu ani nevystřelila.

  2

  Podstatně dramatičtější průběh měl sweep, který 313. peruť podnikla 28.

  září 1941. V rámci ofenzivní akce, nesoucí krycí název Mandolin, doprovázela

  čtveřici bitevních Whirlwindů Mk.I od 263. peruti. Tentokráte bylo cílem letiště

  Morlaix, situované 52 kilometrů severovýchodně od Brestu. V tomto případě

  však měly útočit i doprovodné Spitry.

  Whirlwindy odstartovaly ve 14.15 z Portreathu a krátce po nich se ve 14.20

  zvedly i Spitry. Kursem 154º pak formace zamířila těsně nad hladinou k Mor-

  laix. Účelem bylo zničit na tamním letišti dislokované průzkumné Junkersy Ju

  88. Jejich osádky totiž ztrpčovaly život Royal Navy, neboť prováděly průzkum

  nad Biskajem a informovaly německé ponorky o pohybech britských plavidel.

  „Ve 14.25 h opouštíme ve výši pěti metrů nad zemí anglické pobřeží...,“ zazna-

  menal do svého deníku velitel Flightu B F/Lt Stanislav Fejfar. „Těsně nad vodou,

  tak ve dvou až třech metrech, pod kursem 145 stupňů letíme do Francie. Nevidíš

  kolem nic, pouze vodu, vodu a na bílé špičky rozvlněné hladiny můžeš takřka do-

  sáhnout rukou. A ty minuty se ti zdají věčností, neboť jednotvárnost vodní hladiny

  tě trochu unavuje.

  Se Spitfirem nad Evropou

  No.313 (Czechoslovak) Squadron RAF

  2. díl: Spitfire Mk.IIa

  

  P/O Václav Jícha před svým Spitrem Mk.IIa P8367

  (RY-E) na základně Portreath. (sbírka autora via V. Krůta)

  Na základnách, odkud operovaly čs. stíhací perutě,

  byla vyvěšována státní vlajka.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 21

  

  Ve 14.50 h tě upozorňuje malý hrot na pobřeží, maják. Připravuješ vše: obrát-

  ky motoru, zaměřovač, odjišťuješ kulomety, kontroluješ přístroje. Vše v pořádku

  a jdeme na to. Co nejníže nad zemí, mezi stromy, takřka v ulicích vesniček a měst,

  s největší možnou rychlostí doprovázíš bitevní letouny...

  Vidíš mávající vesničany, Francouze, děti, ženy, vidí anglické znaky na křídlech

  a ví, že v tom směru, kam letíme, je německé letiště, a tam že neseme pozdravy.

  Protiletadlová střelba nás vítá. Vidíš bílé a červené čáry okolo sebe, tak známé

  z Francie, z tanků. V té rychlosti jsi nemohl ani střílet a už vidíš, že Whirlwindy

  skončily práci a jedou domů. Přidáváš se, ale v tom na nás útočí dvoumotorový

  letoun, Messerschmitt 110. Střílíš, ale nemůžeš poznat, co se s ním stalo. Není čas.

  V tom slyšíš: „Musím přistát ... tady ... pozdravujte moji ženu ... nazdar kluci…“

  A rádio se odmlčí..."

  3

  Němci připravili útočné sestavě skutečně „vřelé“ uvítání. Šlo doslova o krk

  a znovu se potvrdilo, že útoky na pozemní cíle v západní Evropě patří k nej-

  riskantnějším akcím vůbec. „Třistatřináctka“ se sice mezi 15.35 a 16.00 vrátila

  v kompletní sestavě, nescházelo však mnoho a dva její piloti zůstali na druhé

  straně Lamanšského průlivu.

  Po přeletu francouzského pobřeží u lokality Plouescat vystoupaly Whirlwin-

  dy do výšky 150 metrů. Pak se spustily až k zemi a přímo z kursu zahájily

  palbu svými čtyřmi 20mm kanony. Takřka současně ovšem zuřivou palbu spustili

  i Němci.

  Pilot jednoho z Whirlwindů (P7041), S/Ldr Thomas P. Pugh, DFC, dvěma

  sériemi zasáhl stíhačku Messerschmitt Bf 109 parkující na jižní straně letištní

  plochy. Při průletu v nulové výšce ještě stačil zasáhnout také mobilní cisternu

  s palivem na severní straně. Vyvázl s trupem zasaženým nepřátelskými „dva-

  cítkami“, které nepřestávaly pálit, ani když byli útočníci úplně u země. To

  svědčilo o tom, že nepřátelské palposty musely být na nějakých vyvýšených

  místech.

  Další „stodevítku“ si vzali na mušku Sgt Dimblebee a Sgt King a pravděpo-

  dobně na tutéž zaútočil také sám velitel 263. peruti W/Cdr Arthur H. Donald-

  son, DFC, AFC. Zatímco Dimblebee vyvázl zázrakem bez škrábnutí a King s je-

  diným průstřelem od kulometu, Donaldson inkasoval tři zásahy z kanónu. Jeden

  z granátů připravil jeho Whirlwind P7044 o překryt kabiny a pilota střepiny

  krvavě a bolestivě poškrábaly na hlavě a na rukách. Ačkoli na okamžik ztratil

  vědomí, nevrazil do země a probral se asi deset mil od Morlaix. Doma přistál

  s rovnou stovkou děr v letounu a s ustřeleným ostruhovým kolečkem.

  4

  Ihned po Whirlwindech se do té pekelné výhně vrhly i některé ze Spitrů.

  Dva to odnesly řádným pocucháním. F/O Karel Kasal dostal přesný zásah

  granátem aku

  5

  do pravého křídla svého Spitru Mk.IIa P8259 (RY-T). Jen

  A přece se vrátil! F/O Karel Kasal po šťastném návratu z útoku na Morlaix 28. 9. 1941.

  Jeho Spitre Mk.IIa P8259 (RY-T) se vrátil bez konce pravé poloviny křídla, které těžce

  zasáhl letištní ak. Letoun byl ve stavu perutě od 13. 8. 1941, kdy zahájila přezbrojení

  na „dvojky“, do 3. 11. 1941, kdy dokončila přezbrojení na „pětky“. (K. Mrázek)

  Poznatky z bojů – upozornění pro piloty

  Před startem na operační lety:

  1. Při operačních letech nosit vždy vzduchovou vestu (Mae West).

  2. Máš-li náhodou svůj padák v opravě nebo na větrání, a užíváš-li jiného,

  zkus si dříve, jsou-li popruhy dost dlouhé. Ne až máš odstartovat!

  3. Rovněž si zkus dříve popruhy v letounu, nejsou-li krátké, nemáš-li stále

  připravený letoun. Je pozdě upravovat, když je nařízený start.

  4. Než vyroluješ, zkus, zda není kohout kyslíkové lahve příliš utažen, abys´

  nahoře neměl potíže. Lépe je upozornit mechanika, aby otevřel kyslík, než

  vstoupíš do letounu.

  5. Nos kombinézu, rukavice (dlouhé), letecké boty, brýle. Zachránilo to mnoho

  pilotů od těžkých popálenin a naopak.

  Po startu:

  7. Není-li to příliš nutné, leť na malé otáčky a chudou směs, ušetříš pohonných

  hmot.

  8. Stoupáš-li skrze mraky, podívej se ještě před vstupem, jaký je kurs. V pří

  -

  padě, že se v mraku ztratíš, víš přibližný směr, sestoupíš-li pak samostatně.

  9. Sleduj stále kurs s časem, abys´ přibližně věděl, v kterém prostoru jsi

  (zvláště nad mraky). Jsi-li nucen jíti dolů sám (souboj, porucha atd.), abys´

  věděl přibližně směr na letiště.

  10. Stoupá-li se ihned do velkých výšek, pusť si kyslík již od země. Nespolé

  -

  hej na svou fyzickou kondici. Ve výškách sleduj stále přístroje kyslíku.

  11. Prolétáváš-li mraky, zapni topení rychloměru, jinak se může stát, že trubi

  -

  ce zamrzne, a je nepříjemné, ukazuje-li rychloměr 0 - zvláště v mracích.

  12. Dívej se bedlivě na všechny strany, hlavně do slunce. Nikdy nevíš, kdy

  může být jednotka napadena. Proto raději uvolni skupinu, abys´ měl možnost

  pozorování.

  13. Nestačíš-li skupině, nebo se utrhneš, ztratíš se při souboji od jednotky, ni

  -

  kdy jednotku nedoháněj. Nechoď daleko za jednotkou, jedinec je ztracen. Jdi

  rychle ostrou spirálou dolů do přízemních výšek a domů. I v přízemní výšce,

  zvláště na pobřeží, se raději otoč a podívej se za sebe, nejsi-li sledován. Byli

  sestřeleni jednotlivci i v přízemních výškách, domnívali se, že jsou již v bezpečí

  a na cestě domů.

  14. Přicházíš-li do prostoru, kde je možné střetnutí s nepřítelem, připrav kulo

  -

  mety na ´FIRE´. Máš-li fotokulomet, zapni na ´ON´. Zvykni si nosit brýle stále

  nasazeny, mnoha pilotům zachránily zrak (oheň, střepiny atd.)

  15. Vidíš-li, že se střetneš s nepřítelem, vyreguluj otáčky na 2850, dej boha

  -

  tou směs, zapni světla zaměřovače, pusť kyslík naplno. Nestřílej předčasně

  a ukvapeně.

  16. Hlídej slunce, unikej do slunce, útoč ze slunce.

  17. Útočíš-li na někoho, nezapomeň, že jiný nepřátelský letoun může současně

  útočit na tebe.

  18. Musíš-li opustit letoun padákem ve velké výšce, nadýchni se několikrát

  zhluboka kyslíku před opuštěním letounu. Snaž se otevřít padák v nižších

  výškách, nepřítel není sentimentální a útočí často i na piloty zachráněné

  padákem.

  19. Je-li letoun zasažen nad mořem, snaž se dostat, je-li to možné, nad

  pobřeží nebo blíže pobřeží.

  20. Přistáváš-li nouzově do moře, dej klapky a podvozek v poloze ´UP´

  a otevři kabinu.

  21. Nad mořem dávej raději přednost skákání padákem před nouzovým

  přistáním na moři. Moře je často bouřlivé a letoun se okamžitě po dopadu

  potopí pod hladinu. Vidíš-li na moři loď, i tentokrát raději použij padáku v

  její blízkosti, než abys´ nouzově přistál u ní.

  22. Máš-li poruchu nad mořem a jsi-li nucen přistát na moře, volej, máš-li

  možnost, pozemní stanici ať tě zaměří, že nouzově přistáváš. Dostane se ti

  rychle pomoci. Odhoď kouřovou pumu ještě před opuštěním letounu.

  23. Vidíš-li kamaráda, že přistává letounem nebo padákem na moře, hlas to

  pozemní stanici, lítej nad místem dopadu a žádej stanici o zaměření (raději

  ve větší výšce k přesnějšímu zaměření). Máš-li dost pohonných hmot, lítej tak

  dlouho nad trosečníkem, dokud tě nevystřídá jiný letoun, nebo nepřijede

  záchranný člun. Pamatuj ale stále na pohonné hmoty.

  díky umění pilota se jeho stroj doslova dobelhal zpět do Anglie.

  Ještě více namále měl mladý Sgt Arnošt Mrtvý, právě ten, který pro jistotu

  posílal poslední pozdravy své novomanželce. Jeho Spitre Mk.IIa P7973 (RY-

  H) si dokonce domů přivezl kus telefonního sloupu i s namotanými dráty. K

  neobvyklé trofeji přišel v okamžiku, kdy v nízkém průletu prováděl zatáčku a

  oslepený zuřivou palbou aku ztratil na okamžik přehled o situaci. Navzdory

  poškozené vrtuli a náběžné hraně křídla a proraženému olejovému chladiči

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 22

  

  Typy útočných operací prováděných Fighter Command

  Circus

  Malá formace bombardovacích letounů (nejprve šlo především o Blenhei-

  my, od roku 1942 pak o Bostony) byla při těchto operacích doprovázena

  značným počtem (až 350) doprovodných Spitrů či Hurricanů nad určený cíl.

  Účelem akce bylo vylákání nepřátelských stíhačů k protiakci s cílem ničit je ve

  vzduchu. Největší tíhu těchto akcí nesla 11. skupina Fighter Command, jejíž

  základny ležely nejblíže okupovaného kontinentu. Svůj Circus 1 provedla již

  10. ledna 1941. Na jaře se připojila i 10. skupina, jenž svůj Circus 1 absol

  -

  vovala 17. dubna 1941.

  Ramrod

  Šlo v podstatě o totéž jako v případě Circusu, ovšem v tomto případě bylo

  prioritní zničení daného cíle bombardovacími letouny. Hlavním úkolem stíhačů

  bylo ochránit své bombardovací letouny před útoky nepřátelských stíha

  -

  ček. Průkopníkem těchto operací byla 10. skupina Fighter Command, která

  Ramrod 1 provedla 20. srpna 1941. Pokud se operace obešla bez účasti

  bombardovacích letounů (které byly často zastoupeny bitevními Hurricany)

  užíval se i název Fighter Ramrod.

  Roadstead

  Letecké napadání nepřátelských námořních cílů v Kanále nebo u pobřeží

  okupované Evropy. Akci obvykle prováděla malá skupina bombardovacích

  (Blenheimů), nebo bitevních letounů (Whirlwind, nebo Hurricane), doprováze

  -

  ná stíhači. První akce Roadstead byla ociálně provedena 10. února 1941.

  Rhubarb

  Nálet zpravidla dvojice stíhaček na cíle v pobřežním pásmu okupované

  Evropy. Byl prováděn v malé výšce, aby útočníci unikli detekci nepřátelskými

  radiolokátory. Zpravidla se tyto akce podnikaly za nepříznivého počasí

  a nízké oblačnosti, která útočníky při návratu chránila před nepřátelským

  akem a alarmovanými stíhači protivníka. Zpočátku se pro tyto operace

  užíval název Mosquito, později se vžil kódový název Ranger.

  Rodeo

  Podobně jako Circus měla za úkol vyprovokovat nepřátelské stíhače k proti-

  akci, ale byla výhradně stíhací záležitostí bez účasti bombardovacích letounů.

  První akce tohoto typu byla ociálně provedena 27. října 1941, ale operace

  podobného rázu probíhaly již dříve, ať již bez kódového názvu, nebo pod

  názvy jinými např. Sphere.

  Night Intruder

  Noční ofenzivní operace. Spočívala v hlídkování v blízkosti nepřátelských

  letišť a sestřelování nepřátelských letounů při startu nebo přistání.

  Kromě uvedených se pro obdobné typy ofenzivních operací užívala ještě celá

  řada dalších kódových názvů, např. Gudgeon, Mandolin, Sunrise, Veracity

  či Warhead apod. Zpravidla se však jednalo o jednorázové operace či akce

  zaměřené proti jednomu konkrétnímu cíli na nepřátelské pevnině nebo

  v přístavním pásmu.

  Václav Jícha (* 10. 2. 1914, Dnešice, okr. Přeštice, † 1. 2. 1945, Turf Law

  poblíž Soutra), jedna z velkých postav 313. peruti. Vyznamenal se nad Francií

  i nad Británií a má přiznáno celkem 7 jistých sestřelů, z toho 4 ve spolupráci.

  Po odchodu z aktivní operační činnosti tento zcela výjimečný pilot proslul jako

  zalétávací pilot, a to především v továrně Vickers Armstrong Ltd. (Supermarine)

  v Castle Bromwichi u Birminghamu. Za dobu svého tamního působení, tj. od

  ledna 1943 do května 1944, otestovat celkem 1287 Spitrů různých verzí,

  z toho 866 sám a 421 ve spolupráci s jinými zalétávacími piloty. Z velké části

  byl zaměstnán zjišťováním příčin vysazování motorů, což patřilo k nejnebez-

  pečnějším úkolům prováděným zkušebními piloty. Z patnácti nouzových přistání,

  která v důsledku toho musel provést, přistál devětkrát na břicho natolik úspěšně,

  že nepoškodil letoun. „Venda byl nejlepší pilot Spitrů, kterého jsem kdy

  v Castle Bromwichi měl,“ napíše o něm později uznale šéfpilot Alex Henshaw.

  Jícha zahynul při letecké nehodě za špatného počasí ve skotských horách mezi

  Edinburghem a Berwickem jako pasažér dvoumotorového Ansonu. Jestliže za

  své bojové výkony obdržel Záslužný letecký kříž (DFC), pak za svůj přínos

  k leteckému výzkumnictví byl později vyznamenán Křížem letectva (AFC).

  Jeden z dvaceti válečných druhů, jimž F. Fajtl věnuje kapitolu v knize Vzpomínky

  na padlé kamarády. (K. Beinhauer)

  Václav Jícha nastupuje do svého Spitru

  s kódy RY-D. (sbírka autora)

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 23

  

  se mu však v nízkém letu podařilo přeletět Lamanšský průliv, který je v těchto

  místech 160 kilometrů široký. Doprovázen Sgt Prokopem Brázdou (P7858)

  a P/O Václavem Jíchou (P8374/RY-S) pak nakonec v 15.55 úspěšně přistál

  na letišti Predannack.

  6

  „Nikdo z celé sestavy útočníků nevěděl, co se stalo poslednímu Spitru z modré-

  ho roje, v němž seděl Arnošt Mrtvý,“ napíše v memoárové publikaci Vzpomínky

  na padlé kamarády František Fajtl, který se této akce nezúčastnil. „Oslepen

  hrozivou palbou protiletadlových kanonů a kulometů, narazil vrtulí a spodním

  krytem motoru do telefonní tyče, přetrhal dráty, poškodil si kus vrtule a náběžnou

  hranu levého křídla a prorazil olejový chladič. Teď už nebude zápasit s nepříte-

  lem, ale s osudem. Celý Spitre se třásl, jako by se chtěl ve vzduchu rozpadnout.

  Ale letěl! […]

  Po chvíli uslyšelo několik pilotů slabý hlas nešťastného Arnošta Mrtvého. Mlu-

  vil česky:

  „Všechno se v mašině třese, já myslím, že to domů nedotáhnu. Kluci, pozdravujte

  manželku!“ [Arnošt Mrtvý se pouhé tři týdny předtím, 8. 9. 1941, oženil]

  Jícha s Brázdou dostali ihned rozkaz, aby zpomalili a pokusili se kulhajícího

  Spitra najít a doprovodit domů. Jíchovi špatně fungovalo rádio. Prokop mu

  téměř nerozuměl. Ujal se tedy iniciativně funkce zprostředkovatele a začal volat

  Arnošta sám.

  Vlnovkou napříč kursu zpomalil let a usilovně hledal kamaráda. Je to nesmírně

  těžká práce, při níž se pilot musí hodně spoléhat na náhodu. Nebylo čeho se chy-

  tit, kontroloři ze země nemohli pomoci, protože podmínky pro zaměření nebyly

  splněny. Arnošt Mrtvý byl daleko, ale hlavně příliš nízko.

  Zanedlouho Brázda uslyšel Arnoštovo volání silněji a jasněji. Zřejmě se mu

  s Jíchou přiblížil. Při hledání kamaráda vedla Brázdu jediná myšlenka: zamezit,

  aby se Arnošt dostal příliš na západ. Mohl by minout Land´s End, nejzápadnější

  výběžek Cornwallu, a dál už je jen a jen voda...

  „Arnošte, tady Prokop. Jakou máš výšku a kurs?“

  „Jsem asi 50 metrů nad vodou, kurs 355, tři pět, pět.“

  Prokop si klidně, ale rychle promítl nešťastníkovu trasu. To je, Arnošte, dobrý,

  řekl si. Kurs mu neopravil.

  „Pokus se vystoupat na 400 metrů, jestli to půjde.“ Tady myslel Brázda spíš

  na seskok padákem než na nebezpečnější přistání na vodu, kdyby Arnošt musel

  přerušit let.

  „Nahoru to nejde, motor netáhne a hodně hřeje,“ odpovídal vyčerpaný Arnošt.

  „Arnošte, vydrž, za chvíli musíš vidět břehy,“ povzbuzoval ho Prokop, „operační

  sál pro tebe udělá všechno, určitě to dobře dopadne.“

  Potom pokračoval Brázda v radiokorespondenci s kontrolory v operačním sále

  cornwallského sektoru. Ptal se jich, zda už mohou spearheada modrá čtyři zamě-

  řit a zda ho už slyší.

  „Ještě ne, je asi příliš nízko,“ zněla odpověďˇ.

  Bohužel, myslel si Prokop a hledal dál.

  „Arnošte, vysílej, počítej anglicky do deseti.“

  „Dobrá, Prokope, ale je mi na nic.“ Nebylo divu, vždyť z rozbitého křídla čou-

  halo půl metru telefonního sloupu a motor hrozil co chvíli kompletně vynechat.

  „Prokope,“ ozvalo se ve sluchátkách, „už vidím zemi.“

  Brázda postřehl, že se Mrtvému třese hlas.

  „Tak teď, Arnošte, nejkratší cestou k ní. Ale plyn nepřidávej.“

  Přešťastná modrá tři, která už také zaslechla zem, se řídila Prokopovou radou.

  Pozemní kontroloři zapracovali a hravě svedli české kamarády dohromady.

  Arnoštovo blaho se dovršilo. Zprava se k němu přidaly Spitry pilotované

  Brázdou a Jíchou, kteří ho bezpečně dovedli na letiště Predannack...“

  7

  Protože při „svatováclavském“ sweepu nebyly Junkersy Ju 88 v Morlaix ob-

  jeveny, byla na následující den naplánována operace Mandolin 7. Mělo se

  útočit na letiště Lannion, alternativní místo, kde se Junkersy mohly také nachá-

  zet. V 18.33 tedy odstartovaly z Predannacku opět čtyři Whirlwindy, eskor-

  tované devíti Spitry Mk.IIa od 313. peruti, kterou do akce opět vedl F/Lt

  Karel Mrázek. Kursem 152° dorazila sestava k francouzským břehům v 19.05,

  tedy již za soumraku. Ihned si ji vzal na mušku ak. Temné nebe s ohnivými

  rozprasky granátů připomínalo benátskou noc.

  Jakmile piloti Whirlwindů zjistili špatné podmínky nad prostorem cíle, změnili

  plán a pokračovali k Morlaix. V 19.10 se v nulové výšce vrhli do útoku, Junker-

  sy tentokrát v Morlaix byly! Navzdory horšící se viditelnosti a zuřivé palbě ze

  země se Whirlwindům podařilo jednu „osmaosmdesátku“ zaparkovanou před

  hangárem na jižní straně letiště zlikvidovat.

  K Lannionu mezitím ve dvacetiminutovém odstupu mířila čtveřice bitevních

  Hurricanů Mk.IIc od 247. peruti. Že budou Němci stále ve střehu, bylo nyní na-

  prosto jisté. Sestřelili stroj BD832, který skončil v moři a jeho pilot, F/O Kenneth

  W. MacKenzie, DFC, také. Přistání na vodě přežil, dostal se do záchranného

  člunu a dopádloval k pobřeží, kde vzali němečtí vojáci tohoto veterána bitvy

  o Británii do zajetí. Těžce poškozený Z3561 dotáhl P/O S. S. Hordern domů

  s prostřelenou nohou.Ani akce proti Morlaix se neobešla beze ztrát. Již za tmy

  doprovodily Spitry 313. peruti nazpět pouhé dva ze čtyř Whirlwindů – Sgt

  Jack Maddocks (P6987) přistál ve 20.05 v Portreathu a P/O Geoff Warnes

  (P7061) s posledními třemi galony benzínu ve 20.15 v Predannacku. Třetí pi-

  lot, F/O Hugh Coghlan, který Whirlwindy vedl a zničil onu „osmaosmdesátku“,

  se vracel za nimi, ale při přeletu pobřeží mu došlo palivo. Jakmile mu vysadil

  jeden a vzápětí i druhý motor, dosedl za měsíčního svitu ve 20.20 na břicho

  v poli u Portreathu. Jeho stroj P6998 byl natolik poničen, že byl na odpis. Pilot

  naštěstí vyvázl jen s několika odřeninami. Méně štěstí měl čtvrtý letec, Sgt

  Thomas Hunter. Ještě nad Lamanšským průlivem, ale již na dohled britskému

  Plymouthu jeho Whirlwindu P7009 vysadily oba motory, protože mu také do-

  šlo palivo. Nezbylo mu než vyskočit padákem do vln, což učinil ve 20.05. Přes

  okamžitě podniknutou pátrací akci však nebyl nalezen. Jeho tělo moře vydalo

  až 10. října.

  8

  „Třistatřináctka“ byla šťastnější. Její Spitry s rozsvícenými polohovými světly

  dosedly na své základně ve 20.15 beze ztrát.

  9

  Do listopadu 1941 uskutečnila 313. peruť ještě další tři sweepy. Ve všech

  případech šlo o doprovody dvoumotorových bombardovacích Blenheimů –

  jednou nad přístav Le Havre a dvakrát nad letiště Morlaix.

  10

  V důsledku

  nepříznivého počasí však útočná aktivita Fighter Command postupně klesala.

  Další kolo non-stop ofenzívy mělo přijít až na jaře následujícího roku.

  „Třistatřináctka“ byla v té době již plně pod československým velením. Britští

  spoluvelitelé totiž postupně odcházeli, protože jejich československé protějšky

  už zcela ovládaly chod jednotky podle britských předpisů. Odchod jednot-

  livých britských důstojníků byl glosován různě a pochopitelně v závislosti na

  oblibě každého z nich.

  Již 25. června 1941 odešel velmi oblíbený britský spoluvelitel Mrázkova Flightu A,

  F/Lt John „Iggie“ Kilmartin, DFC, jedno z tehdejších velkých es RAF. Přestože u jednotky

  nepůsobil dlouho, jeho odchod Češi upřímně želeli: „Škoda, ztrácíme výborného pilota

  i člověka,“

  11

  zapsali si tehdy do své kroniky. Jinak tomu bylo v případě britského spo-

  luvelitele Flightu B F/Lt Thomase Gillena i v případě samotného velitele celé peruti, S/

  Ldr Gordona Sinclaira, DFC. Dochované písemnosti i vzpomínky pamětníků naznačují,

  že svým naturelem českým pilotům k srdcím příliš nepřirostli. Gillen odešel 15. září

  1941 ke 118. peruti a „…morálka se po jeho odchodu značně zvýšila…“

  12

  P/O Václav Jícha a Sgt Prokop Brázda na podzim 1941 v Portreathu, odkud 313.

  peruť podnikala operace nad okupovanou Bretaní. Oba se obětavě starali o Sgt Arnošta

  Mrtvého, jenž se 28. 9. 1941 vracel do Anglie s těžce poškozeným Spitrem Mk.IIa

  P7973 (RY-H). V dubnu 1942 bude Jícha bránit těžce poškozený stroj s raněným

  Brázdou v kabině proti šestici útočících nepřátel. Tentokrát však bude osud krutější

  a Brázda zahyne při dopadu letounu na anglickém pobřeží. (sbírka autora)

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 24

  

  OPERACE JUBILEE / VYLODĚNÍ U DIEPPE

  Dobová spojenecká propaganda pochopitelně operaci Jubilee líčila jako

  vítězství, avšak takové tvrzení je v optimálním případě jen částí pravdy.

  Ve skutečnosti totiž Spojenci museli spolknout několik velmi hořkých pilulek.

  Pozemním jednotkám jako celku se totiž nepodařilo dosáhnout všech vytče

  -

  ných cílů, a navíc přitom utrpěly neúměrně vysoké ztráty. Ze zhruba 6100

  nasazených mužů jich bylo ztraceno celkem 4260, tj. téměř 70 %.

  Z nich celkem 1179 mužů prokazatelně padlo, dalších 891 bylo zraněno

  a plných 2190 upadlo do německého zajetí. Na hořícím pobřeží muselo být

  zanecháno také všech osmadvacet vyloděných tanků Churchill. Námořnictvo

  muselo odepsat jeden torpédoborec, 33 vyloďovacích člunů a 550 mužů.

  Oproti tomu Němci měli „pouze“ 311 mrtvých a nezvěstných (někteří z nich

  byli odvlečeni přes Lamanšský průliv do zajetí) a 280 zraněných příslušníků

  pozemních jednotek. Ani RAF, přestože si vedlo dobře, nedopadlo právě

  nejlépe. Na podporu a krytí operace vykonalo celkem 2955 operačních

  vzletů (z toho 2494 stíhači, 103 bombardéry, 72 fotoprůzkum a 351

  záchranná služba), ale ze svých stavů muselo odepsat 103 zničených a 59

  poškozených strojů. Vycházíme-li z toho, že RAF nasadilo do akcí celkem

  840 letounů (z toho více než 700 stíhacích), utrpělo tedy ztráty v rozsahu 19

  %, z čehož 12 % byly ztráty nevratné. Personální ztráty letectva činily 69

  padlých a nezvěstných, 30 zraněných a 18 zajatých letců z celkem 1179

  nasazených. Největší položku z toho tvořily ztráty stíhacích perutí RAF, které

  do akce nasadily 672 strojů a 730 pilotů. Přišly o celkem 87 zničených a 46

  poškozených strojů, dále o 50 padlých pilotů, 20 zraněných a 13 zajatých.

  Jinými slovy, Fighter Command přišlo nad Dieppe skoro o tři kompletní

  křídla. Byla to dosud největší ztráta Fighter Command v průběhu jediného

  dne. Oproti 2955 bojovým vzletům RAF vykonala německá Luftwaffe celkem

  945 operačních startů, z toho 800 stíhači a 145 bombardéry. Při zhruba

  třetinovém bojovém úsilí tak oslavila velký úspěch, byť ani její ztráty nebyly

  zanedbatelné. Ačkoli spojenečtí letci v bitvě nárokovali 98-42-185 vítězství,

  skutečné německé ztráty nad Dieppe byly méně než poloviční: 48 zničených

  a 23 poškozených letounů. Polovina těchto ztrát, konkrétně 23 odepsaných

  letounů a 14 padlých pilotů, připadla na příslušníky Jagdwaffe. Zatímco

  Spojenci museli odepsat 103 zničených a 59 poškozených strojů, němečtí stí

  -

  hači nárokovali 112 sestřelů, což je velice blízko skutečnosti, i když uvážíme,

  že některé britské letouny určitě padly za oběť aku (nárokoval 30 sestřelů),

  nebo osádkám bombardérů (4). Přestože německé ztráty (48 letounů) byly

  v absolutních číslech podstatně nižší nežli britské, i tak je možné je označit za

  těžké. Tvořily sice jen 3 % nasazených sil, ale 15 % všech dostupných letou

  -

  nů. Připočítáme-li ještě poškozené stroje, pak německé jednotky byly večer

  po bitvě na polovičních stavech. To silně limitovalo po několik následujících dní

  německé akce. Zdá se tedy, že i kdyby Němci stabilně dosahovali poměru

  ztrát 1:2 ve svůj prospěch, byli by vyhlazeni podstatně dříve nežli RAF.

  Norman FRANKS: The Greatest Air Battle. Dieppe August 19, 1942. Grub Street, London 1999, s. 156 a 193-199,

  Donald L. CALDWELL: The JG 26 War Diary, Vol 1: 1939-1942. Grub Street, London 1996, s. 277, Jaroslav HRBEK:

  Námořní válka vrcholí. Naše vojsko, Praha 1995, s. 156. K účasti čs. stíhačů na operaci Jubilee viz Jiří RAJLICH:

  Na nebi hrdého Albionu. Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. 3. část

  (1942). Svět křídel, Cheb 2001, s. 506-541.

  F/Lt Mrázek v hotovosti. (rodinný archiv) Na tomto Spitru Mk.IIa P8274 (RY-S) Baltic Exchange často létal velitel B-letky, F/Lt

  Stanislav Fejfar. Ráno 6. 9. 1941 málem doplatil na pravý anglický fog. Pro špatné po-

  časí se předčasně vracel z hlídky nad konvojem a v důsledku špatné viditelnosti provedl

  tvrdé přistání na mlhou zahaleném letišti Portreath. Letoun s uraženým podvozkem skončil

  v dílnách, pilot s naraženou levou nohou na zdravotní dovolené. „Hotovost od 05.00, za

  chvíli přišla mlha, a tak byl klid,“ zapsal si do deníku. „Poplach! Startoval jsem jako první

  sekce. Výsledek? Po startu jsme vletěli do mlhy, honem chci domů, dokonce i letiště jsem

  našel, ale při poslední zatáčce zmizelo všechno, jenom bílé „mléko“ kolem. Letoun rozbitý

  a mě bolí trochu pravá noha. Poslali mě na osm dní na dovolenou.“

  Spitry Mk.Vb od 313. peruti na letišti Portreath.

  Vlevo školní dvouplošník Tiger Moth Mk.II

  s „boudou“ pro nácvik létání bez vidu.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 25

  

  Rovněž Sinclairův odchod 25. září 1941 k 79. peruti byl kvitován s určitou

  úlevou. Pro svou přílišnou komisnost a až fanatické lpění na služebních před-

  pisech si tento blonďák vysloužil od Čechů přezdívku „Bílý Ďábel“. „Sinclair

  respektoval předpisy a směrnice do krajnosti, sebevědomě a s pekelným klidem,

  což mu vyneslo přezdívku „Bílý Ďábel“, píše František Fajtl. „Patřil zřejmě do sku-

  piny Britů, kteří obdivně pochválí vaši angličtinu, zdvořile a mile vám nabídnou

  drink, rádi vás pozvou do svého domu, s velkou účastí vám poradí a pomohou

  bez postranních úmyslů, ale nedokážou vás obejmout ani pohledem, ani rukama.

  Proto jsme mu všichni přáli „All the very best, vše nejlepší“ všude, kam ho vítr

  zanese. Cítili jsme, že je mu to milé, i když své dojetí zase ďábelsky potlačil.“

  13

  „...Konečně sami,“ reagovala na Sinclairův odchod kronika peruti. „Kpt. Jaške

  je nyní jediným opravdickým velitelem peruti a každý pilot i pozemní personál je

  nadšen, že „Bílý Ďábel“ has gone (zmizel). Večer se to zapilo...“

  14

  Odmyslíme-li si pozemní personál, který byl takřka bez výjimky kompletně

  britský, tak několik britských důstojníků u 313. peruti zůstalo. Patřil k nim pe-

  rutní pobočník, F/Lt Alfred Walsham, jenž byl svým založením úplným opakem

  až 603 km/h. Měla také silnější a účinnější výzbroj. Namísto donedávna ještě

  strnule montovaných osmi kulometů Colt Browning ráže 7,7 mm, nesla sice jen

  čtyři tyto zbraně (pro každou zásoba 350 nábojů), ale navíc měla ještě dvojici

  kanónů British Hispano ráže 20 mm (po 60 granátech na zbraň).

  Výměnu výzbroje všichni kvitovali s velkým uspokojením, neboť se „Třistat-

  řináctka“ z výzbrojního hlediska dostala na standard tehdejšího Fighter Co-

  mmand RAF. Nic lepšího tehdy svým stíhačům nabídnout nemohlo. Přezbrojení

  bylo dokončeno do 30. října 1941, kdy obdržela osmnáctý kus, jímž byl napl-

  něn tabulkový stav.

  16

  Na Spitry Mk.Vb byly do konce roku 1941 přezbrojeny i 310. a 312.

  čs. stíhací peruť, čímž byla splněna jedna z podmínek plánovaného ustavení

  československého stíhacího křídla, totiž unikace výzbroje. „Pětky“ vydržely

  ve výzbroji všech tří československých stíhacích perutí déle než dva roky, jsou

  nerozlučně spjaty s jejich bojovou činností v letech 1942 a 1943. To je období,

  kterým se budeme ve spojitosti se Spitry Mk.V různých verzí nejen u českoslo-

  venských perutí RAF v následujících letech velmi intenzivně zabývat!

  komisního Sinclaira. „Alfred Walsham, náš administrativní důstojník, padesátník,

  nezapřel ústrojem ani chováním anglického gentlemana,“ vzpomene si Franti-

  šek Fajtl. „Tvář denně hladce vyholená, vlasy pečlivě učesané, vzorně zastřižený

  knírek, uniforma bez poskvrny a střevíce jako zrcadlo důstojně rámcovaly jeho

  vystupování, ve kterém dominoval klid a sympatická přirozenost. Respektoval

  služební předpisy, ale nedovolil, aby ho sešněrovaly do železné kazajky. Když

  prostě pokládal za užitečné použít svých dlouholetých zkušeností z civilního ži-

  vota, nezaváhal a zapřáhl je po svém. Mezi dvěma světovými válkami pracoval

  u jedné britské námořní dopravní společnosti jako administrativní úředník. Naši

  perutní agendu zvládl tedy lehce a rychle, takže mu zbývalo hodně volného času.

  Chodil mezi nás dost často. Nebyl skoupý na slovo i radu, rád se smál. Mluvil

  pomalu, spisovně a bez vulgárních výrazů. Škrobenost zřejmě zavrhoval a vliv

  kapitánských prýmků neuplatňoval. S velkou trpělivostí snášel krutou deformaci

  své rodné řeči z našich úst. K našemu mládí se přibližoval s přátelskou, téměř ot-

  covskou náklonností. Není divu, že Vašek Jícha mu začal říkat „Papá Walsham“.

  S úsměvem přezdívku přijímal a rád ji slyšel.

  Při styku velitele perutě, obou velitelů letek a ing. Beinhauera (F/O Ing. Karel

  Beinhauer byl technickým důstojníkem 313. peruti) s veliteli pozemního personálu

  Robertsem a Allenem působil Walsham jako usměrňovač. Byl výborným debaté-

  rem a moudrým člověkem. Poznali jsme, že mu dobrá pověst naší jednotky leží na

  srdci zrovna tak jako nám. Oblíbili jsme si ho.“

  15

  Jistě příliš nepředběhneme, že Františka Fajtla spojilo s Walshamem celo-

  životní přátelství. V písemném kontaktu byli i v dobách, kdy Evropu rozdělila

  „železná opona“ a vše ukončila až Alfredova smrt.

  Na podzim došlo ke změně ještě v jednom směru. V Portreathu zahájila 313.

  peruť 22. října 1941 výměnu svých dosavadních Spitrů Mk.IIa za Spitry

  Mk.Vb. Tato varianta byla nová hned v několika ohledech. V první řadě stroj

  poháněl výkonnější motor Rolls Royce Merlin 45, který ve výšce kolem 3000

  metrů dosahoval výkonu 1470 k (1096 kW). To bylo poměrně výrazné zlep-

  šení oproti Merlinu XII o výkonu 1175 k (876 kW) použitého u Spitru ver-

  ze Mk.IIa. „Pětka“ tak dokázala vyvinout maximální rychlost v rozmezí 597

  F/O Fajtl s oběma britskými spoluveliteli letek „Třistatřináctky“ – vlevo F/Lt Gillen,

  uprostřed F/Lt Kilmartin. (sbírka autora)

  1

  František FAJTL: Vzpomínky na padlé kamarády, s. 153-154.

  2

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1762/BI/1/307. Kronika 313. peruti. NA, Kew, AIR 27/1697. No 313

  Squadron Operations Record Book.

  3

  Stanislav FEJFAR: Deník stíhače, s. 113-114.

  4

  NA, Kew, AIR 27/1547. No 263 Squadron Operations Record Book.

  5

  Flak – Flieger Abwehr Kanonen, též Flugzeug Abwehr Kanonen (protiletadlové dělostřelectvo).

  6

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1762/BI/1/307. Kronika 313. peruti. NA, Kew, AIR 27/1697. No 313

  Squadron Operations Record Book, John FOREMAN: Fighter Command War Diaries. Vol. 2

  (September 1940 to December 1941). Air Research Publ., New Malden 1998, s. 290-291.

  7

  František FAJTL: Vzpomínky na padlé kamarády, s. 163-166.

  8

  NA, Kew, AIR 27/1547. No 263 Squadron Operations Record Book, AIR 27/1550-1552. No 263

  Squadron Operations Record Book – Appendices. F/O H. St. J. Coghlan i P/O G. B. Warnes později

  získali DFC a postupně se stali veliteli 263. peruti. Podstatně zajímavější však je, že Warnes je

  patrně jediným známým důstojníkem, který u RAF operačně létal s rannou verzí kontaktních

  čoček – pochopitelně, že tajně a bez vědomí lékařů. Stanislav FEJFAR (edited by Norman FRANKS

  with Simon MUGGLETON): A Fighter Pilot´s Call to Arms. Defending Britain and France against

  the Luftwae, 1940-1942. Grub Street, London 2010, s. 129.

  9

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1762/BI/1/307. Kronika 313. peruti, NA, Kew, AIR 27/1697. No 313

  Squadron Operations Record Book, Norman FRANKS: The Royal Air Force Fighter Command Losses

  of the Second World War. Vol. 1 (1939-1941), s. 145, John FOREMAN: Fighter Command War

  Diaries. Vol. 2 (September 1940 to December 1941), s. 290-291.

  10

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1761/BI/1/307. Kronika 313. peruti, NA, Kew, AIR 27/1697. No 313

  Squadron Operations Record Book.

  11

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1761/BI/1/307. Kronika 313. peruti.

  12

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1761/BI/1/307. Kronika 313. peruti.

  13

  František FAJTL: Létal jsem s Třistatřináctkou, s. 66.Squadron Operations Record Book.

  14

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1761/BI/1/307. Kronika 313. peruti.

  15

  František FAJTL: Létal jsem s Třistatřináctkou, s. 82-83.

  16

  VÚA-VHA, ČsL-VB, sign. 1761/BI/1/307. Kronika 313. peruti.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 26

  

  F/O Fajtl se svým číslem Sgt Bönischem po návratu z letu. František Bönisch jeden čas létal jako Fajtlovo číslo. Oba málem při-

  šli o život při velice nebezpečné srážce ve vzduchu, k níž došlo 18. 9. 1941 nad letištěm Portreath. Při zatáčce před přistáním

  na letišti (odkud měla jednotka provést sweep nad Francií, který byl nakonec zrušen) vrazil Sgt Bönisch vrtulí svého Spitru

  Mk.IIa P8274 do ocasních ploch stroje P7834 (RY-F) Mid Ulster F/O Fajtla, který měl zakrytý křídlem. „Při přistávání na

  mateřském letišti jsem unikl o vlásek smrti,“ napíše František Fajtl. „Bönisch si řízl okruh a jednoduchou zatáčkou se dostal těsně

  za mě, sedl na mého Spitra a ustřihl mi vrtulí ocasní kormidla. Ucítil jsem náhlý náraz na řídící páce, která začala tancovat

  po celé kabině. Podchycoval jsem ji všemožně. Nevěděl jsem, co se děje. Podezíral jsem závadu na řízení a nabyl klidu teprve

  když jsem pod sebou ucítil drhnutí obou kol podvozku a ostruhového kolečka o pevnou zem. Štěstí, že Bönisch uhnul doprava,

  já doleva, a ještě větší štěstí, že jsme se srazili těsně nad terénem. „Baggers“ (mírně přeloženo „lemouni“), komentoval naše

  dílo [britský velitel 313. peruti, S/Ldr Gordon L.] Sinclair když dorazil autem k dvěma ztichlým strojům, čekajícím na odtažení.

  Zapomněl nás pozvat do svého prázdného čtyřsedadlového hilmana, a tak jsme na dispersal museli šlapat pěšky. Bönisch

  dostal ostrou důtku za nedovolené zkrácení okruhu jednoduchou zatáčkou a výstrahu před opakováním nekázně. Kategorie

  nehody byla klasikována jako lehké poškození dvou letounů, ale na grupě přibylo naší jednotce minus." (sbírka autora)

  Sgt František Bönisch (* 4. 4. 1913, Prchalov, † 23. 2. 1942, ústí Temže u Shoeburyness). Zahynul při

  hlídkovém letu nad konvojem poté, co při nízkém průletu zachytil o vodní hladinu. jeho Spitre Mk.Vb

  AD391 (RY-H) se dvakrát odrazil jako žabka a pak se roztříštil na jedné z mořských mělčin, necelých

  1500 metrů od břehu. „... v 10.25 se operační sál (F/Lt Burger) ptá, zda Butcher aircraft jsou OK,“

  dočítáme se o události v kronice peruti. „Nedostává odpověď od yellow 2 (W/O Bönisch). Yellow 1

  (F/Lt Hájek) volá marně yellow 2. F/Lt Burger hlásí, že dostal zprávu, že jeden letoun havaroval do

  moře a udal jeho pozici. Po 10 minutách hledání red 1 (F/Lt Fajtl) nalézá havarovaný Spitre na jedné

  z mořských mělčin asi 6 mil jihovýchodně od Southendu. Letoun rozbitý na několik kusů a tělo pilota visí

  přes trup Spitra. Operační sál přesně zaměřuje pozici havárie podle pip-squeaku a hlásí, že záchranné

  lodi budou brzy na místě...“

  Ihned se rozeběhly záchranné práce a k místu neštěstí vyrazilo několik lodí. Námořníci té, která k místu

  dorazila jako první, viděli, jak z kabiny bezvládně visí pilot s rozbitou hlavou, ale jejich plavidlo uvázlo

  na mělčině. Jeho velitel, Captain E. C. Cordeaux, OBE, DSO, tehdy již 56letý veterán od Jutska, Gallipoli,

  Norska a Dunkerque, se zachoval krajně obětavě. Věděl, že každá minuta může mít cenu života. Skočil

  tedy do ledové vody. Napolo plavaje, napolo se brodíce spěchal českému pilotovi poskytnout první pomoc.

  Dvacet minut mu trval zápas s únorovou Temží, než se k troskám dostal. Bylo však už pozdě. Lékařská

  zpráva uvádí, že W/O Bönisch měl zlomenou lebeční kost a v té době už stejně nežil. Statečný Cordeaux

  musel být sám odvezen do nemocnice, neboť při jeho věku bylo zázrakem, že vydržel čtyřicet minut

  v ledové vodě.

  W/O Bönisch byl pohřben 28. 2. 1942 na hřbitově v Hornchurchi.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 27

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 28

  

  NEZNIČITELNÝ

  RUDOLF BERTHOLD

  Rudolf Berthold (celým jménem Oskar Gustav Rudolf Berthold) se narodil 24.

  března 1891 v Ditterswindu (Bavorsko) do početné rodiny nadlesního Oskara

  Bertholda. Po ukončení studií na humanitním gymnáziu v Bambergu vstoupil

  v roce 1909 do armády. Byl přidělen k 3. Brandenburskému pěšímu pluku ve

  Wittenbergu a v roce 1912 získal hodnost poručíka. Když bylo 1. října zalo-

  ženo německé letectvo (Der Fliegertruppe), začal si nancovat letecký výcvik

  a v září 1913 obdržel civilní licenci č. 538. Stojí za zmínku, že jedním z jeho

  spolužáků byl Oswald Boelcke.

  O rok později byl Berthold zařazen do vojenského leteckého výcviku, který

  však přerušilo vypuknutí války. Dne 1. července byl povolán zpět ke své pěší

  jednotce, ale po čtrnáctidenním drilu v kasárnách mu bylo povoleno vrátit se

  zpět do letecké školy a následně přišlo denitivní převelení k letectvu. Čtrnácti-

  denní výpadek v pilotním výcviku se ale projevil natolik, že byl zařazen pouze

  jako pozorovatel a 7. srpna se hlásil u Feldieger-Abteilung 23 (FFA 23). Na

  podzim, kdy špatné počasí znemožňovalo bojové lety, však mohl pokračovat

  ve výcviku během kterého se spřátelil s dalším budoucím esem, Hansem Joachi-

  mem Buddeckem.

  Konečně pilotem

  Počínaje 18. lednem 1915 se z Rudolfa Bertholda stal vojenský pilot. Vrátil

  se k FFA 23 a jako pozorovatel mu byl přidělen poručík Josef Grüner. Oba

  muži se rychle spřátelili. V srpnu 1915 přezbrojila jednotka na dvoumotorové

  bombardéry AEG G.II, společně s nimi obdržela jednotka také jeden Fokker

  E.I se synchronizovaným kulometem. Berthold se ujal jednoho z bombardérů a

  stíhačku přenechal Buddeckemu. Ne že by se Bertholdovi do létání s Fokkerem

  nechtělo, naopak, nicméně ten byl určen k operacím výhradně za německými

  liniemi, zatímco s bombardérem bylo možno pronikat nad nepřátelské území,

  kde byla větší šance na střet s nepřítelem. A to bojovnému Bertholdovi vyho-

  vovalo. Jenže při souboji s Vickersem F.B.5 byl 6. listopadu smrtelně zraněn

  Grüner, což nesl Berthold velmi těžce. Odjel na nucenou dovolenou a do de-

  níku si později napsal: „Potloukal jsem se bezcílně po Německu a kamkoli jsem

  se podíval, viděl jsem kokardy Vickersu a svého pozorovatele visícího bezvládně

  „Je krásné a příhodné zemřít pro svou vlast“. Když si vybere

  takový citát za své osobní heslo dospělý muž a voják, není

  na tom vcelku nic zvláštního. Něco jiného je, když se jedná

  o čtrnáctiletého kluka, studujícího humanitní gymnázium.

  Rudolf Berthold měl silné vlastenecké cítění vrozené a vy-

  drželo mu až do smrti. Byl jedním z mála leteckých es, která

  bojovala po celou první světovou válku a přežila ji.

  přes okraj kokpitu. Myslel jsem jen na odplatu a na boj. Spi klidně můj příteli,

  pomstím tě!”

  Krátce po Bertholdově návratu k jednotce byl Buddecke odvelen k tureckým

  leteckým sborům a Eindeckeru se tedy ujal Berthold. V té době si již němec-

  ké velení uvědomovalo nutnost vytvářet speciální stíhací jednotky. Předchůdci

  pozdějších Jagdstaffel byly jednotky Kampfseinsitzer Kommando (KEK), vy-

  tvářené na omezenou dobu podle aktuálních potřeb z dostupných strojů jed-

  notlivých FFA. Jeden KEK byl vytvořen také v Château Vaux nedaleko báze

  FFA 23 a Berthold byl díky svým bojovým zkušenostem jmenován jejím veli-

  telem. Na svůj první sestřel čekal do 2. února 1916, kdy šel pod jeho palbou

  k zemi Voisin LA. O tři dny později přidal další vítězství, ale 10. února byl sám

  sestřelen, což odnesl lehkým zraněním levé ruky. Jeho úsilí bylo nicméně oceně-

  no na konci měsíce vyznamenáním za vojenské zásluhy 4. třídy (Military Merit

  Order). Stal se tak jedním z pouhých dvanácti letců, kteří byli tímto řádem

  v průběhu války dekorováni.

  Berthold v následujících měsících pokračoval jak v bombardovacích letech

  s AEG, tak v hlídkových letech s Fokkerem, 25. duben 1916 však pro něj

  nedopadl dobře. V leteckém souboji s britským pozorovacím letounem, který

  sestřelil, zasáhly střely z pozorovatelova kulometu motor jeho Fokkeru. Ten

  ztichl, Berthold nouzově přistál a hned se hnal do dalšího boje na Pfalzu E.IV

  (č. 803/15). Tentokrát motor ztichl sám od sebe po startu ve výšce necelých

  100 m a letoun se zřítil. Co se dělo potom, bylo téměř neuvěřitelné. Berthold

  zpočátku nejevil známky života, poté se na okamžik probral a z jeho úst se

  ozvalo klení a nadávky. Opět omdlel a když přišel k sobě, zjistil, že nevidí.

  To jej natolik rozrušilo, že začal žádat přítomné, ať ho raději zastřelí. A znovu

  omdlel… Probral se až po dvou dnech v polní nemocnici v Saint Quentinu.

  Berthold při havárii utrpěl komplikovanou zlomeninu levé nohy, nosu i horní čelisti.

  To zapříčinilo i dočasnou ztrátu zraku (došlo k poškození očního nervu). Po několi-

  ka dnech se Bertholdovi navrátil zrak, čekal jej však ještě dlouhý pobyt na lůžku

  a následná čtyřměsíční rekonvalescence. Během tohoto období zahynul slavný Max

  Immelmann a Oswald Boelcke, další přední německé eso, byl z preventivních důvodů

  stažen z bojů. Totéž mělo postihnout zotavujícího se Bertholda, ten se ale vzepřel

  a na sklonku července spěchal z nemocnice, aby se ujal opět velení KEK Vaux.

  foto: sbírka autora

  Autor: Richard Plos

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 29

  

  Od druhé poloviny srpna 1916 už zase létal, i když mu do kokpitu museli po-

  máhat, protože jeho poničené levé koleno mělo nadále jen omezenou hybnost

  (což se později zlepšilo). Svého šestého sestřelu dosáhl 24. srpna, následující

  den se z KUK Vaux stala Jagstaffel (Jasta) 4. Osmého vítězství se dočkal 26.

  září, a protože se v té době jednalo o hranici pro udělení řádu Pour le Mérite,

  pověsil si 12. října 1916 na krk „Modrého Maxe“ (jako desátý letec v pořadí).

  S touto poctou přišla i nová role velitele Jasta 14, která byla zformována na

  základě seskupení Fokker Kampstaffel Falkenhausen, jehož piloti dosud nedo-

  sáhli žádných vzdušných vítězství. Velitel nové jednotky proto využil klidnější

  situace v alsaském sektoru pro dodatečný výcvik svých pilotů. Předváděl při

  něm své instinkty stíhače a předával bojové zkušenosti. To vše v rámci rázného

  velení a tvrdé disciplíny.

  Eso i rázný velitel

  Berthold už byl na sklonku roku 1916 jedním z nejzkušenějších německých

  pilotů a vnímal potřebu větších, akceschopnějších bojových jednotek. Pro tuto

  myšlenku se snažil získat nadřízené, zároveň dál pokračoval ve výcviku svých

  pilotů, dokud nedošlo k přesunu do rušnější oblasti v okolí Laonu na začátku

  roku 1917. Jasta 14 tou dobou začala přebírat nové Albatrosy D.III. Berthold

  si za svůj osobní letoun vybral stroj výrobního čísla 2182/16, který opatřil

  svým osobním symbolem, okřídleným mečem pomsty. Zároveň opatřil letoun

  barvami svého někdejšího pěšího pluku, tedy tmavě modrou a červenou bar-

  vou. U jednotky se tou dobou začaly objevovat také nové stroje Pfalz D.III

  a i když je řada pilotů považovala za horší než Albatrosy, samotný Berthold

  s Pfalzem létal rád. Ještě předtím, než je jednotka obdržela, prodělal Bert-

  hold další zranění, když jej během boje s francouzským Caudronem R.9 za-

  sáhla kulka do pravé holeně. Berthold si následně do diáře poznamenal, že

  poslední končetinou, která ještě nedostala zásah, je jeho pravá ruka. Nemohl

  tušit, jaké trápení mu nakonec přinese…

  Po krátké rekonvalescenci (23. 5. až 15. 6. 1917) se vrátil k jednotce a cítil,

  že bojová morálka a disciplína pilotů kvůli jeho nepřítomnosti poklesla. Pro-

  to se snažil vymámit z lékařů navzdory jejich výhradám povolení opět létat.

  To nakonec 18. srpna získal, ale to už byl převelen k Jasta 18 dislokované

  v belgickém Harelbeku. Jeho přesun měl tuto málo úspěšnou jednotku „pro-

  budit k životu“ a v tomto ohledu byl Berthold coby velitel rozhodně muž na

  svém místě. Okamžitě po převzetí funkce začal s výcvikem pilotů, který prová-

  děl souběžně s běžnými bojovými akcemi. A opět orodoval u nadřízených ze

  4. armády za sestavení větší stíhací jednotky. Velení nakonec svolilo k seskupe-

  ní složenému z Jasta 18, 24, 31 a 36. Vznikla tak Jagdguppe 7 (JGr. 7), které

  samozřejmě nevelel nikdo jiný než Berthold. Ten jakoby ožil; 21. srpna sestřelil

  francouzský SPAD (jeho 13. sestřel) a během září přidal dalších 14 vítězství.

  Svého nadlouho posledního 28. sestřelu pak dosáhl 2. října.

  Kritická chvíle

  Dne 10. října panovalo v oblasti 4. armády mizerné počasí. Nízká oblač-

  nost a déšť vylučovaly letecké operace, po poledni se ale dočasně vyjasnilo

  a Berthold se vydal v čele formace do oblasti Roulers (severovýchodně od

  Yper). Stroje vzlétly okolo 16.45, stejně tak se na opačné straně fronty dostaly

  do vzduchu dva ighty (roje) 56. squadrony RFC, které zamířily se svými S.E.5a

  do stejných míst. Velitel ightu A kapitán Gerard C. Maxwell, tou dobou eso

  s dvaceti sestřely (do konce války přidal dalších šest), ve svém bojovém hlá-

  šení uvedl: „Okolo 17:00 jsem pod námi východně od Ypres spatřil asi dvanáct

  nepřátelských letounů. Zaútočil jsem, do jednoho z nich jsem vyprázdnil celý zá-

  sobník Lewisu a vystřílel asi 100 ran z Vickersu, to vše z velmi malé vzdálenosti.

  Nepřátelský stroj přešel do prudkého klesání a ztratil se mi z dohledu.“ Tím, na

  koho Maxwell střílel, byl pravděpodobně Berthold. Jedna z nepřátelských ku-

  lek se přitom v kokpitu od něčeho kovového odrazila a zasáhla jeho pravou

  horní paži tak nešťastně, že roztříštila jeho pažní kost. Vážně bylo poškozeno

  i řízení jeho stroje (pravděpodobně Pfalz D.III č. 4004/17). Bertholdovi se

  podařilo přistát na vlastní základně, ještě v kokpitu ale ztratil vědomí. Byl

  urychleně převezen do polní nemocnice v Courtrai a poté, co se jeho stav

  stabilizoval, přesunut 31. října do nemocnice Svatého Vincenta v Hannoveru.

  Kolegové z Jasta 18 nicméně kontaktovali jeho starší sestru Franzisku, která

  byla vrchní sestrou ve Viktoriině nemocnici v Berlíně. Ta zařídila jeho transport

  do tohoto zařízení a také péči jednoho z předních evropských specialistů na

  léčbu pohybového aparátu, Dr. Augusta Biera. Díky němu se dostalo Berthol-

  dovi nejlepší možné lékařské péče.

  Na soukromou Bierovu kliniku byl převezen 2. listopadu a začal s rekonva-

  lescencí. Lékařovou prioritou bylo vyhnout se amputaci ruky a později jí vrátit

  alespoň částečnou hybnost. Obojí se nakonec podařilo. Na kliniku začaly do-

  cházet také pozdravy a dopisy. Přišlo i povýšení na kapitána či osobní list od

  velitele letectva generálporučíka Ernsta von Hoeppnera.

  Uzemněn

  Velení JGr. 7 sice převzal Ernst Wilhelm Turck, ale Berthold se nevzdával

  myšlenky na návrat, přestože podle lékařů byl s létáním konec. Učil se psát

  levou rukou a do deníku si napsal: „Jestli můžu psát, můžu i létat!“ Kvůli velkým

  bolestem mu byl vstřikován jako anestetikum kokain a letec si na něm postupně

  vypěstoval závislost. Narkotikum mělo za následek také změny v Bertholdově

  chování, včetně přehnané euforie a zvýšené aktivity.

  V polovině února 1918, jen osm dní poté, co vstal poprvé z lůžka, chtěl za

  každou cenu z kliniky pryč, přestože jeho pravá ruka nejenže nebyla vyho-

  jená, ale nadále zůstávala téměř nepohyblivá a celkově byl jeho organismus

  velmi zesláblý. Nakonec se mu podařilo nadřízené přesvědčit a bylo mu povo-

  leno vrátit se na pozici velitele Jasta 18, která se mezitím po bitvě o Cambrai

  v listopadu 1917 přesunula na letiště v Avelinu nedaleko Lille. Tam ho také

  staří spolubojovníci 6. března vřele přivítali. Nemohl s nimi sice létat, ale i tak

  byla jeho přítomnost vzpruhou v nepříliš úspěšném období.

  Pro velení ve vzduchu si Berthold vyžádal starého přítele Buddeckeho, který

  mezitím ukončil své působení v rámci tureckých leteckých jednotek. Kombino-

  vané velení se jevilo jako ideální řešení; Berthold piloty vedl a motivoval na

  zemi, Buddecke ve vzduchu. Již 10. března byl ale Buddecke sestřelen Arturem

  Treloar Whealym (Sopwith Camel B.7220) a zahynul. Berthold nesl tuto ztrátu

  opět velmi těžce, ale na truchlení nebyl čas. Pět dní nato totiž zahynul i velitel

  JG 2 Adolf Ritter von Tutschek a Berthold byl jmenován jeho nástupcem. Hned

  následující den se tedy přesunul z Avelinu na 140 km vzdálené letiště v Toulis-

  -et-Attencourt a protože měl silné osobní vazby k pilotům Jasta 18, požádal

  velení, aby byla tato jednotka zařazena do stavu JG 2 (sestávající z Jasta 12,

  13, 15 a 19). Ale nebylo mu vyhověno. Do začátku jarní ofenzívy zbývaly čtyři

  dny a na podobná „škatulata“ nebyla vhodná doba. Berthold proto udělal

  Rudolf Berthold (vpravo) s leteckým instruktorem Ernstem Schlegelem před Albatrosem

  B.II v roce 1915.

  foto: sbírka Grega VanWyngaardena via Jörn Leckscheid.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 30

  

  něco do té doby nevídaného: Využil běžně uznávaného práva převeleného

  velitele vzít si ze své staré jednotky několik jejích členů. Tuto možnost ale dovedl

  do krajnosti, protože si k sobě přesunul kompletně personál Jasta 18, který si

  vyměnil pozice s příslušníky Jasta 15. Totéž bylo provedeno i s letouny. Jasta

  15 se následně stala štábní letkou JG 2 a ponechala si zbarvení příslušející do

  té doby Jasta 18, tedy červenou příď a modrý trup i křídla. „Nová“ Jasta 18

  zvolila červeno-bílé zbarvení.

  Letiště v Toulis a většinu letounů JG 2 zdemolovalo 12. dubna mohutné dělo-

  střelecké bombardování, a zatímco piloti čekali na novou výzbroj, Berthold si

  do deníku zapsal: „Budu zase létat... I kdyby mě měli do letadla vynést.“ Podle

  dobových svědectví to často opakoval i nahlas. Jeho zdravotní stav byl ale stále

  špatný, po základně se drobný kapitán pohyboval s pravou rukou v šátku, často

  pod vlivem narkotik a rány se hojily pomalu. Ve svém dopise sestře z 25. dubna

  napsal: „Ve spodní ráně se objevil úlomek kosti. Můj velmi schopný ošetřovatel se

  dostavil s párem pinzet a s nasazením všech svých schopností a sil ji vytáhl... Během

  zákroku jsem omdlel. Bolest byla šílená. Ale spodní část rány se již uzavírá. Jen ta

  horní stále silně hnisá.“

  Opět ve vzduchu

  Návrat k létání Bertholdovi umožnil nový Fokker D.VII. Jeho lehké a přesné

  řízení dovolovalo ovládat stroj jen jednou rukou, a tak 28. května 1918, sedm

  a půl měsíce po těžkém zranění, vedl své muže znovu do boje. Před startem

  jim na brínku kladl na srdce: „Nejsme tady proto, abychom vedli kavalírské

  vzdušné boje někde v pěti stech metrech. Čekají na nás v blátě naši vojáci a my

  jim musíme pomoct.“ I když se tedy jednalo o útok na pozemní cíle, Berthold bě-

  hem letu dosáhl svého 29. vítězství, když sestřelil jeden SPAD. V následujících

  dnech a měsících jakoby chtěl dohnat, co zameškal. Hned 29. května sestřelil

  další dva oponenty, přestože mu selhala synchronizace, takže si téměř ustřelil

  vlastní vrtuli a musel nouzově přistát. V červnu přidal dalších šest vítězství, ale

  dále trpěl bolestmi. „Moje ruka se zase zhoršila. Pod stále nezhojenými ranami

  je oteklá a zanícená. Myslím, že si úlomky kostí hledají cestu ven a cysta, která

  se vytvořila, ztvrdla. Bolesti jsou hrozné. Včera jsem během vzdušného boje řval

  bolestí…“ napsal sestře. Přesto po krátkém odpočinku pokračoval v bojové

  činnosti. Létal, velel, organizoval. Psychicky na tom ale nebyl příliš dobře. Staří

  Skupinové foto příslušníků KEK Vaux. Berthold druhý zleva. Muž vpravo má na rukávu viditelný znak FFA 23.

  foto: sbírka Jörna Leckscheida

  Fokker D.VII umožnil Bertholdovi létat pouze s jednou rukou.

  Bokorys ze stavebnice kat. č. 2133 (marking A)

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 31

  

  spolubojovníci umírali a s novými piloty už si zdaleka tolik nerozuměl. Dne 10.

  srpna dosáhl 43. a 44. vítězství, když sestřelil jeden S.E.5a a jeden DH.9. Byly

  to jeho poslední oběti. Po útoku na DH.9 Berthold zjistil, že bylo zničeno řízení

  jeho letounu. Chtěl vyskočit, ale na to by potřeboval obě ruce… Zůstal tedy

  ve svém neovladatelném Fokkeru, který při pádu narazil do domu nedaleko

  Ablaincourt. Jako zajímavá shoda náhod se jeví fakt, že zhruba ve stejném

  čase a v jiné oblasti kolidoval další slavný německý stíhač Erich Loewenhar-

  dt během vzdušného boje s kolegou z Jasta 10 Alfredem Wenzem. Loewen-

  hardt na rozdíl od Bertholda ze svého D.VII vyskočil, selhal mu však padák

  a on zahynul. Berthold naproti tomu v troskách zříceného stroje přežil...

  Němečtí vojáci Bertholda vytáhli z trosek a odvezli do nemocnice. Vedle

  dalších zranění došlo opět k fraktuře jeho nešťastné pravé ruky. Přesto už dva

  dny nato odjel z nemocnice ke své jednotce. Tam nejdřív vyhodil jejího nově do-

  sazeného velitele (Heinz Freiherr von Bredelow) se slovy: „Tady jsem šéfem já!“

  a poté ulehl na lůžko s tím, že z něj bude velet. Následující den byl v horečkách

  a bolestech převezen zpět do nemocnice a sám císař Vilém II vydal příkaz, aby

  v ní zůstal. Berthold se vrátil na kliniku Dr. Biera a poté do domácího léčení.

  Stále věřil, že bude zase létat, ale během rekonvalescence válka skončila.

  Krutý konec

  Poválečná doba byla pro Německo velmi složitá. Berthold zůstal v armádě,

  stal se příslušníkem nového Reichswehru a 24. února převzal velení and ber-

  línským letištěm Döberitz. V krátké době udělal ze zpustlého zařízení vzoro-

  vou vojenskou leteckou základnu, ale jen proto, aby byla následně uzavřena.

  Po Mnichovském puči a pokusu „rudých“ vyhlásit Bavorskou sovětskou repub-

  liku se Berthold rozhodl přispět k záchraně vlasti a v dubnu 1919 zformoval

  vlastní polovojenskou jednotku v rámci Freikorps s názvem Fränkische Bauern-

  detachement Eiserne Schar Berthold (Francký detašmán železného oddílu

  Berthold). Jeho jednotka bojovala v Pobaltí s bolševiky i litevskými leftisty

  a na sklonku roku 1919 se vrátila do Německa. Když vypukl 13. března vo-

  jenský puč proti vládě Friedricha Eberta, jeho představitelé (Wolfgang Kapp

  a generál Walther von Lüttwitz) vyzvali jednotky Freikorps, aby udržovaly

  „pořádek“ v ulicích. Úřadující kancléř kontroval výzvou ke generální stávce

  dělnictva. V Hamburku byla situace z hlediska pučistů kritická, Berthold a jeho

  muži proto obsadili vlak a vydali se „na pomoc“. Dorazili tam 14. března

  a obsadili Heimfelderskou střední školu ve čtvrti Harbourg, kde si zřídili zá-

  kladnu. Lídři odborů se pokusili vyjednávat, aby Bertholdovi muži složili zbra-

  ně, ale bezvýsledně. Ozbrojení dělníci proto budovu školy obklíčili. Primátor

  Hamburku Heinrich Denicke nabídl freikorpsům bezpečný odchod z města,

  pokud složí zbraně, ale Berthold odmítl. Po půlnoci pak zahájili jeho muži ku-

  lometnou palbu, aby si prostříleli cestu z obklíčení. Dělníci palbu opětovali

  a v nastalé přestřelce došlo ke ztrátám na obou stranách. V pozdním odpoled-

  ni 15. března začala freikorpsům docházet munice. Berthold proto začal vy-

  jednávat o bezpečném odchodu po složení zbraní, k čemuž kolem šesté odpo-

  lední také došlo. Budovu školy ovšem obklopoval neorganizovaný dav dělníků

  a občanů města, rozezlených civilními ztrátami na životech, ke kterým během

  pokračujícího puče docházelo.

  Vzpomínková tabule s Bertholdovými vyznamenáními a fotograemi vystavená po

  jeho smrti.

  foto: sbírka Jörna Leckscheida

  Na rozdíl od většiny svých kolegů Berthold považoval Pfalz

  D.III za dobrý stroj. Jeho osobním symbolem byl okřídlený

  meč pomsty, červeno-bílé zbarvení vycházelo z barev unifo-

  rem jeho někdejšího 3. Brandenburského pěšího pluku.

  Bokorys ze stavebnice kat. č. 8047 (marking B)

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 32

  První díl ze série přelomových titulů zaměřených

  na zbarvení německých stíhacích letounů z první

  světové války právě vychází!

  První díl série knih zaměřených na zbarvení němec-

  kých stíhacích letounů první světové války nabízí po-

  hled na způsob, jakým byl veden výzkum o barvách

  stíhačů Fliegertruppe.

  Detailní představení autorova dlouholetého vý-

  zkumu, který prováděl zejména v sedmdesátých a

  osmdesátých letech, osvětluje proces hledání dávno

  ztracené dokumentace o tom, jak byly jednotlivé

  stroje zbarveny, a také nové informace o jejich pilo-

  tech. Kniha obsahuje 58 barevných prolů. Mnohé

  z nich nebyly dosud nikde publikovány, zatímco jiné

  opravují dosavadní misinterpretace jednotlivých

  markingů. Vše doprovází také 223 fotograí a 61

  reprodukcí dobových dokumentů.

  Renomovaný historik a autor Bruno Schmäling

  připravil knihu v úzké kooperaci s kolegou Jörnem

  Leckscheidem, který je také dlouholetým spolupra-

  covníkem rmy Eduard.

  Knihu vydalo nakladatelství

  Aeronaut Boooks (USA) a je

  k dostání prostřednictvím

  Amazon.com a jeho lokálních

  zastoupení.

  Více o vydavatelství

  a jeho dalších titulech na:

  www.aeronautbooks.com

  

  Popis smrti Rudolfa Bertholda je problematický, existuje několik verzí.

  Ta v současnosti obecně přijímaná hovoří o tom, že se pokusil nepozorovaně

  uniknout z budovy školy zadním vchodem, ale někdo si všiml “Modrého Maxe”

  na jeho krku. Jiná verze hovoří o tom, že ze školy nezpozorován unikl, ale poz-

  ději jej kdosi poznal, když se snažil ukrýt v jedné z kaváren. Třetí verze, dnes

  již vyvrácená, hovořila o tom, že byl oběšen na stuze svého Pour le Mérite.

  V každém případě je jisté, že byl lynčován rozezleným davem, jeho tělo bylo

  zle potlučeno a byl také dvakrát střelen do hlavy. Podle některých pramenů

  byl jeho obličej rozbit na „kaši“, ochrnutá pravá ruka byla vytržena z ramene

  a téměř oddělena od těla. Také byl okraden o oděv a ponechán na ulici. Jeho

  Pour le Mérite, železný kříž a pilotní odznak se však nakonec podařilo najít

  v jednom odpadkovém koši nedaleko incidentu.

  Rudolf Berthold byl pohřben 30. března 1920 na berlínském Hřbitově in-

  validů (Invalidenfriehof) hned vedle svého nejlepšího přítele Buddeckeho. Na

  jeho prvním náhrobku, který byl později zničen, stálo: “Zabit v bratrském boji

  za svobodu německých zemí”.

  Modla bez svatozáře

  Rudolf Berthold byl nesporně statečným a velmi bojechtivým mužem i vyni-

  kajícím pilotem, schopným organizátorem a velitelem. Nacistická propaganda

  z něj následně udělala modlu a mučedníka. U jeho hrobu se ve dvacátých

  a třicátých letech konaly vzpomínkové akce a kladení věnců s nezbytným “haj-

  lováním”. Sestra Franziska, která se o Rudolfa tolik starala, zemřela v roce

  1932, jeho o tři roky starší bratr Arno Oskar Berthold přesídlil ještě ve dvacá-

  tých letech do USA, kde byl po nějakou dobu členem Národní gardy (zemřel

  4. ledna 1942). Arnův syn, tedy Rudolfův synovec, se dokonce stal plukovníkem

  amerického letectva (zemřel v roce 1998). Bojový duch se zřejmě v rodině

  někdejšího pana nadlesního Bertholda dědil...

  Zdroje:

  Iron man Rudolf Berthold: Germany´s indomitable ace of World War I; Peter

  Kildu; Grub Street Publishing 2012

  Rudolf Berthold. Sieger in 44 Luftschlachten. Erschlagen im Bruderkampfe für

  Deutschlands Freiheit; Ludwig F. Gengler; Schlieen-Verlag 1934

  Jagdgeschwader Nr II Geschwader Berthold; Greg VanWyngarden, Osprey

  Publishing Limited, 2005

  www.theaerodrome.com

  www.ndr.de

  Rudolf Berthold před svým Fokkerem D.VII již jako velitel JG 2. Poté, co přestal používat šátek, si zraněnou a téměř bezvládnou pravou ruku opíral o hůl.

  foto: sbírka Jörna Leckscheida

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 33

  První díl ze série přelomových titulů zaměřených

  na zbarvení německých stíhacích letounů z první

  světové války právě vychází!

  První díl série knih zaměřených na zbarvení němec-

  kých stíhacích letounů první světové války nabízí po-

  hled na způsob, jakým byl veden výzkum o barvách

  stíhačů Fliegertruppe.

  Detailní představení autorova dlouholetého vý-

  zkumu, který prováděl zejména v sedmdesátých a

  osmdesátých letech, osvětluje proces hledání dávno

  ztracené dokumentace o tom, jak byly jednotlivé

  stroje zbarveny, a také nové informace o jejich pilo-

  tech. Kniha obsahuje 58 barevných prolů. Mnohé

  z nich nebyly dosud nikde publikovány, zatímco jiné

  opravují dosavadní misinterpretace jednotlivých

  markingů. Vše doprovází také 223 fotograí a 61

  reprodukcí dobových dokumentů.

  Renomovaný historik a autor Bruno Schmäling

  připravil knihu v úzké kooperaci s kolegou Jörnem

  Leckscheidem, který je také dlouholetým spolupra-

  covníkem rmy Eduard.

  Knihu vydalo nakladatelství

  Aeronaut Boooks (USA) a je

  k dostání prostřednictvím

  Amazon.com a jeho lokálních

  zastoupení.

  Více o vydavatelství

  a jeho dalších titulech na:

  www.aeronautbooks.com

• Page 34

  

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  Brassin: kryt zbraní na

  přídi s boulí

  

  Bf 110G-4 1/48

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 35

  

  Lt. Heinz-Wolfgang Schnaufer, II./NJG 1, Saint-Trond, Belgie, duben / květen 1943

  Maj. Helmut Lent, velitel Stab NJG 3, Stade, Německo, září 1944

  Heinz Wolfgang Schnaufer, nejúspěšnější noční shací eso všech dob, nositel Ryřského kříže s dubovou ratoles, meči a brilianty, sloužil

  od počátku své kariéry vojenského letce v řadách nočních shacích jednotek. Sestřelil celkem 121 nepřátelských letadel, v převážné většině

  čtyřmotorové britské bombardéry. Během války byl pouze jednou zraněn a nikdo z jeho osádky nebyl nikdy během válečného létání zraněn.

  Válku přežil a po jejím skončení se věnoval rodinnému vinařství. Zemřel dne 15. června 1950, dva dny po srážce jeho osobního vozu s náklad-

  ním automobilem v Cestas poblíž Bordeaux ve Francii.

  „Strašidlo ze St. Trond“ – jak se přezdívalo Heinzi-Wolfgangovi Schnauferovi - pilotoval tento letoun v jarních měsících roku 1943. Stroj byl

  kamuován shora a z boku barvami RLM 74 a RLM 75, spodní plochy byly nastříkané barvou RLM 76. Na fotograích Schnauferova stroje je

  možné idenkovat podvěšený zbraňový kontejner WB 151 se dvěma kanóny MG 151/20.

  Helmut Lent zahájil svůj letecký výcvik ještě v předválečné době, v roce 1936, kdy nastoupil dráhu shacího letce. Dne 1. května 1939 byla

  jeho mateřská jednotka II./JG 141 přeznačena na I./ZG 76 a vyzbrojena dvoumotorovými shačkami Bf 110. Během bojů nad Polskem, Nor-

  skem a Francií sestřelil v řadách této Geschwader sedm nepřátelských letadel, dalších 101 sestřelů přidal během služby u NJG 1, NJG 2 a NJG

  3. Dne 1. srpna 1943 převzal pětadvaceletý Mjr. Lent velení nad celou NJG 3. Na této pozici setrval až do 5. října 1944, kdy během přiblížení

  na přistání selhal levý motor jeho Ju 88G-6. Celá Lentova osádka zemřela na následky zranění z této havárie v následujících dvou dnech. Za

  své válečné úspěchy byl vyznamenán Ryřským křížem s dubovou ratoles, meči a brilianty.

  Lentův Messerschmi Bf 110G-4 byl nastříkán standardní denní shací kamuáží, barvami RLM 74/75/76. Pravá spodní část křídla včetně

  spodku pravé motorové gondoly byla přestříkána černou barvou. Letoun na trupu nesl pro noční shací jednotky netypické označení velitele

  Geschwader. Toto označení mělo kořeny ve zvyklostech panujících u štábu ZG 26, z níž Stab NJG 3 vznikl.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 36

  WNr. 740039, Oblt. Leopold Fellerer, II./NJG 5, Parchim, Německo, leden 1944

  Hptm. Walter Borchers, III./NJG 5, Neuruppin, Německo, leden 1944

  WNr. 5547, Ofw. Helmut Treynogga, 6./NJG 6, Echterdingen, Německo, březen 1944

  Rakušan Leopold Fellerer pochází z Vídně, kde se narodil 7. července 1919. V roce 1935 požádal o vstup do rakouského letectva, ale byl

  odmítnut a vstoupil do armády. Po anšlusu Rakouska se opět pokusil o vstup do vojenského letectva, tentokrát do Luwae, ale byl opět

  odmítnut a ponechán u pěchoty. Po dalších žádostech mu bylo vyhověno v listopadu 1938, kdy začal jeho výcvik na pilota bombardéru.

  Na počátku roku 1941 nastoupil k II./NJG 1, kde zaznamenal první sestřel britského bombardéru. Dne 10. října 1942 byl ustanoven velitelem

  3./NJG 1, která byla v prosinci 1942 přeznačena na 5./NJG 5. Během roku se jeho skóre zvýšilo na 18 a Fellerer byl povýšen na Hauptmanna

  a bylo mu svěřeno velení II./NJG 5. Dne 8. dubna 1944 obdržel Ryřský kříž za dosažení 34. sestřelu, v květnu téhož roku byl jmenován velite-

  lem III./NJG 6. Během bojů 2. světové války sestřelil celkem 41 nepřátelských letadel. V padesátých letech sloužil u rakouského letectva, velel

  základně Langenlebarn v Tullnu. Zahynul v hodnos Oberstleutnant 15. července 1968 v Cessně L-19, která havarovala poblíž Kremže.

  Walter Borchers, budoucí eso s 59 sestřely, se narodil 22. ledna 1916 v obci Ofen v Dolním Sasku. Na počátku války byl příslušníkem 5./ZG 76

  vyzbrojené stroji Bf 110. Velení 5. Stael převzal na jaře roku 1940. O rok později byla jednotka přesunuta k nočnímu shání a přeznačena na

  8./NJG 3. Dne 22. dubna 1943 převzal Oblt. Borchers velení III./NJG 5, za rok již v hodnos Major velel celé NJG 5. Smrt jej doshla 6. března

  1945 v kabině jeho Junkersu Ju 88G-6, kdy jej po sestřelení britského Lancasteru severně od Altenburgu sestřelila posádka nočního shacího

  Mosquita ve složení W/Cdr Walter Gibb a Fl/Lt. Kendall z 239. squadrony RAF. Z Borchersovy osádky se zachránil pouze palubní střelec,

  radista Lt. Reul padl také. Walter Borchers měl dva bratry, všichni bojovali ve 2. světové válce a všem třem byl udělen Ryřský kříž. Nejstarší

  Hermann jej obdržel 16. října 1944, Adolf jej obdržel 22. listopadu 1944 a nejmladší Walter jím byl dekorován 27. července 1944. Jak Adolf,

  tak i Hermann válku přežili.

  V noci z 15. na 16. března 1944, po neúspěšném shaní britských bombardérů lecích na Mnichov, ztral Ofw. Treynogga orientaci a pro

  nedostatek paliva přistál na leš Dübendorf ve Švýcarsku. Spolu se svým radistou Uz. Heinzem Schwarzem byli ve Švýcarsku pět týdnů

  internováni a stroj vybavený radarem FuG 202 intenzívně testován. Po návratu zpět do Německa byl Ofw. Treynogga opět zařazen k nočnímu

  shání. V noci z 5. na 6. června 1944 opět ztral orientaci nad městem Graziano v Itálii, stroj opusl, ale byl nalezen mrtev.

  Bf 110G-4 s označením 2Z+OP, s nímž Ofw. Treynogga přistál ve Švýcarsku, byl na horních a bočních plochách kamuován barvami RLM

  74/75, spodní plochy byly nastříkány barvou RLM 76, výjimkou je spodní část pravé poloviny křídla v černé barvě. Stroj nebyl vyzbrojen dvě-

  ma kanony MG151/20 ve spodní čás trupu.

  

  Kat. č. 672248

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 37

  

  K Bf 110G-4 doporučujeme

  644081 Bf 110G-4 Löök 1/48 (Brassin)

  648603 Bf 110G wheels 1/48 (Brassin)

  648606 Bf 110G-4 exhaust stacks 1/48 (Brassin)

  648604 Bf 110G-4 gun muzzles 1/48 (Brassin) – vydání 02/2021

  648605 Bf 110G-4 Schräge Musik 1/48 (Brassin) – vydání 02/2021

  OVERTREES

  Bf 110G-4 1/48 Cat. No 8208X

  Cat. No 8208-LEPT

  Kat. č. 644081

  Kat. č. 648606

  Kat. č. 648603

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 38

  

  Bf 109G-6/AS 1/48

  

  plastové díly Eduard

  5 markingů

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 39

  

  9./JG 1, Paderborn, Německo, květen 1944

  WNr. 412179, Uz. Horst Petzschler, 2./JG 3, Burg u Magdeburgu, Německo, May 1944

  Stroje Bf 109G-6/AS byly určeny ke shání ve vyšších letových hladinách, a proto jejich kamuáž tvořil jednolitý nástřik barvou RLM 76.

  U jednotek byly tyto stroje často na horních a bočních plochách opatřeny kamuáží provedenou tehdy standardními barvami k tomuto

  účelu používanými – RLM 74 a RLM 75. Na přídi se nachází znak JG 1, okřídlené číslo jedna v na roh postaveném čtverci. Na fotograi stroje

  žlutá 14 je zřetelně vidět červený pruh na zádi trupu, používaný k označování strojů JG 1 v rámci Obrany říše. V něm umístěný svislý pruh byl

  označením strojů III. Gruppe, provedeným vždy barvou Stael, v případě 9. Stael žlutou barvou. Některé zdroje uvádějí, že označení bílá 14

  překrývalo starší označení v podobě číslice 3, jiné zase, že se jedná o zatřené tovární označení TO či TQ. Nabízíme vám proto obě varianty.

  Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921 a do Luwae vstoupil 1. dubna 1941. Po ukončení shacího výcviku byl k 23. srpnu 1943

  zařazen do stavu JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů. Dne 13. dubna 1944 byl převelen k 2./ JG 3, zařazené k jednotkám Obrany říše, ale

  v červnu 1944 se vrál k JG 51 na východní frontu. Dne 4. května 1945 obdržela III./ JG 51 rozkaz k přesunu z Východního Pruska do Šlesvicka

  – Holštýnska. Tam však Horst Petzschler nedoletěl, kvůli navigační chybě přistál ve Švédsku na leš Bulltoa, kde byl internován

  a v lednu 1946 jej švédské orgány vydaly do Sovětského svazu. Ze zaje byl propuštěn 22. září 1949. Po návratu pracoval u berlínské policie,

  v roce 1953 emigroval nejprve do Kanady, později do USA, kde pracoval v leteckém průmyslu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů

  2. světové války sestřelil 26 provníků.

  Během svého působení u 2./JG 3 létal Uz. Petzschler na stroji označeném černá 14. Stroj byl na celém povrchu z výroby nastříkán barvou

  RLM 76, na přídi nasl znak JG 3. Dne 30. května 1944 byl v tomto stroji během leteckého souboje nad Belzigem sestřelen Fw. Oo Bülsow.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 40

  

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944

  MT-463, ylikersan Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec / srpen 1944

  Budoucí držitel Ryřského kříže, eso s 30 nočními sestřely nepřátelských letadel, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sársku. V roce

  1934 absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Luhanse. Po vypuknu 2. světové války byl povolán k letectvu, nejprve létal jako dopravní pilot,

  posléze působil jako instruktor létání bez vidu. V prosinci 1942 byl přesunut ke KG 50, létající na strojích He 177, v létě následujícího roku

  uposlechl výzvy Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300 používající takku Wilde Sau (používání jednomotorových shaček v noci)

  u JG 300. U této jednotky dosáhl devatenác sestřelů a v lednu 1944 dostal rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jmenován

  velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až do konce 2. světové války. Zemřel 2. listopadu 1987.

  Spodní a částečně boční plochy letounu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování v noci. Záď trupu obepínal červený pruh označující

  původního uživatele tohoto stroje v rámci Obrany říše, JG 300. Na obou stranách kormidla bylo vyznačeno pilotovo „skóre“ k červenci 1944

  v podobě 23 proužků s vyznačením státní příslušnos provníka a datem sestřelu.

  V dodávkách Messerschmiů Bf 109 verzí G-2 a G-6 nskému spojenci se objevily i dva stroje verze G-6/AS. Ve nském letectvu obdržely

  kódy MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání 28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním kromě jiných pilotů létal ylikersan Järvi,

  který na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých celkových dvace sedmi. Dalších pět sestřelů na tomto stroji dosáhli čtyři různí pilo. Stro-

  je Bf 109G-6/AS nebyly pro nské letectvo v boji se sovětskými piloty výhodou, neboť většina bojů se odehrávala pod výškou 3000 metrů,

  zamco motory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších letových hladinách.

  Kamuáž tohoto stroje byla nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna o modré hákové kříže na bílém kruhu na křídle a trupu, ozna-

  čení stroje MT-463 bylo namalováno na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo označující stroj v rámci jednotky bylo namalované mezi

  trupovým označením a kabinou. Fotograe stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv 24 není známa, ale podle známých čísel dalších strojů

  odvozujeme, že byl tento stroj označen číslicí 2, 4 nebo 6.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 41

  

  MT-463, HLeLv 31, U, Finsko, léto 1948

  Ukončení bojů se Sovětským svazem znamenalo příměří z 5. září 1944. Jednou z podmínek byla i změna označování vojenských letadel

  Finska, kdy modrý hákový kříž byl nahrazen kokardou v národních barvách Finska, v modré a bílé barvě. Lentolaivue 24, jejíž pilo na Messer-

  schmiech Bf 109G dosáhli celkem 304 vzdušných vítězství, si ponechala tyto stroje i v mírové službě. Dne 4. prosince 1944 byla přejmenová-

  na na HLeLv 31. Tato jednotka je stále akvní a v současnos její pilo létají na strojích F-18C Hornet.

  Jedná se o stejný stroj, jako na předchozím barevném prolu, ale již v poválečné službě, což dokazují kokardy ve nských národních barvách,

  zavedené od 1. dubna 1945. Označení stroje doplňuje kresba netopýra na modrém mraku a měsíci, označení strojů HLeLv 31 nočních sha-

  čů. Měsíc býval bílý nebo žlutý, na stroji MT-463 je bílé barvy. Kormidlo bylo přestříkáno pravděpodobně nskou zelenou olivovou barvou.

  K Bf 109G-6/AS doporučujeme

  48885 Bf 109G-6 1/48 (fotolept)

  FE1142 Bf 109G-6/AS Weekend 1/48 (fotolept)

  644003 Bf 109G-6 LööK 1/48 (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels 1/48 (Brassin)

  648239 Bf 109G-6 radio compartment 1/48 (Brassin)

  648240 Bf 109G-6 cockpit 1/48 (Brassin)

  648247 Bf 109G exhaust stacks 1/48 (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE 1/48 (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  EX512 Bf 109G spinner spirals 1/48 (maska)

  EX524 Bf 109G-6 Erla canopy 1/48 (maska)

  EX581 Bf 109G Erla canopy TFace 1/48 (maska)

  Kat. č. 644003

  Kat. č. 648240

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 42

  

  P-51D-5 1/48

  

  plastové díly Eduard

  4 markingy

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 43

  

  44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Staon 367 Kings Clie,

  Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

  Captain Jack M. Ilfrey se stal esem za bojů v Severní Africe, kde získal 5,5 sestřelu (plus dva poškozené nepřátelské stroje) v kokpitu P-38F

  Lightning „Texas Terror“. Po službě u cvičných jednotek ve Spojených státech byl 20. dubna 1944 přidělen k 79. shací squadroně 20. shací

  skupiny na základně Kings Clie v Anglii. Dne 24. května 1944 dosáhl v P-38J „Happy Jack´s go Buggy“ dalších dvou sestřelů Bf 109G a stal se

  tak jedním ze sedmi es 20. FG. Dne 12. června byl sestřelen za nepřátelskými liniemi, ale za pomoci francouzských civilistů se pěšky a na kole

  po téměř 250 km dlouhém putování dokázal vrát zpět za spojenecké linie v Normandii. Dne 7. září byl jmenován velitelem 79. FS. Jednotce

  velel do 9. prosince 1944. Celkem odlétal nad západní Evropou a Středomořím 142 bojových misí. Dvacátá shací skupina vyměnila své P-38J

  za P-51C až červenci 1944, krátce nato přezbrojila na P-51D. Její první Mustangy byly známé nátěrem tmavou zelenou barvou na horních

  plochách, pravděpodobně britskou Dark Green, s nepravidelným přechodem mezi zelenou barvou horních ploch a hliníkovou barvou na

  bočních a spodních plochách. Dvacátá FG byla přezdívána „Loco Busters“ pro množství provedených útoků pro železniční infrastruktuře.

  44-13317, Capt. Donald R. Emerson, 336th FS, 4th FG, 8th AF, USAAF Staon 356 Debden,

  Essex, Velká Británie, září 1944

  Čtvrtá FG byla pro své působiště a původ přezdívaná Debden Eagles, neboť vznikla z RAF Eagle squadron (71., 121. a 133. squadrona).

  Po začlenění do 8. AF byly squadrony přeznačeny na 334. FS, 335. FS a 336. FS. Výzbroj tvořená Spiiry byla k 1. dubnu 1943 změněna na

  P-47, v únoru 1944 je nahradily stroje P-51. Donald Emerson vstoupil do řad 4. Fighter Group dne 9. března 1944 a během následujících osmi

  měsíců služby provedl celkem 89 bojových letů, během nichž mu bylo uznáno sestřelení 4,5 nepřátelského letadla. Zahynul 25. prosince

  1944 během návratu z doprovodu bombardérů, když zahlédl šest Bf 109. Během souboje se dostal nízko k zemi a byl nad frontou zasažen

  proletadlovou palbou. Pilot byl pravděpodobně zabit a jeho stroj havaroval poblíž města Siard v Nizozemsku. Dva z provníků se mu však

  podařilo sestřelit. Capt. Emerson si podle svého jména nechal ozdobit levou stranu trupu svého Mustangu kresbou boxujícího kačera

  Donalda, pod čelním štkem měl zaznamenáno sedm sestřelených nepřátelských letadel. Od začátku září byly invazní pruhy na horních

  a bočních plochách trupu a křídel spojeneckých letadel odstraněny, ponechány byly pouze na spodních plochách.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 44

  

  44-13597, Lt. William E. Fowler, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, USAAF Staon 141 Bodney,

  Norfolk, Velká Británie, září 1944

  Lt. Col. John C. Meyer, velitel 487. shací squadrony 352. shací skupiny a eso s celkem 37,5 zničenými nepřátelskými letouny, zaznamenal

  4 ze svých 24 vzdušných vítězství v kokpitu tohoto Mustangu 11. září 1944. Letoun „Stardust“ byl až do 8. září osobním strojem Lt. Williama

  E. Fowlera, přezdívaného Flaps, kterému skončil tři dny před Meyerovým čtyřnásobným vítězstvím operační turnus. Po něm zdědil Stardusta

  Lt. Jack “Moose“ Landrum, který ho přejmenoval na „Moose“ a zahynul v něm, když byl 24. října 1944 sestřelen akem při útoku na pozemní

  cíle u Hannoveru. 352. shací skupina byla čtvrtou neúspěšnější shací skupinou 8. letecké armády USAAF s 519 sestřelenými a 287 nepřátel-

  skými letouny zničenými na zemi, s vlastními ztrátami čítajícími 119 ztracených strojů. Všechny tři squadrony 352. FG měly přídě svých Mus-

  tangů natřeny modře. V září 1944 se barva změnila ze středně modré na tmavě modrou. Povšimněte si světlé plochy nad výsostným znakem

  na trupu Stardusta. Jde o čistý plech po umy invazních pruhů na horních plochách trupu a křídel, na nichž je vidět stejný efekt.

  44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, USAAF Staon 373 Leiston,

  Suolk, Velká Británie, červen 1944

  Druhou nejúspěšnější shací skupinou 8. letecké armády USAAF a nejúspěšnější skupinou vyzbrojenou letouny P-51D Mustang, byla 357.

  shací skupina. Během války zničila 609 německých letadel ve vzduchu a 109 na zemi při 128 vlastních ztrátách. V řadách 357. FG sloužilo

  35 shacích es, z nichž nejúspěšnější byl Major Leonard “Kit” Carson s 18,5 sestřely, příslušník 362. shací squadrony, který se stal 8. dubna

  1945 jejím velitelem. Základem úspěchů 357. shací skupiny bylo její centrum takckého výcviku, nazývané Clobber College (Příšpkářská

  akademie), v níž zkušení mazáci předávali své znalos a zkušenos ze vzdušných bojů nově příchozím pilotům. 362. shací squadrona dostala

  první P-51D jen několik dní před zahájením invaze. Většina jejích nových Mustangů z prvních dodávek nesla kamuáž tmavou zelenou na

  horních a bočních plochách, a střední šedou (Neutral Grey) na spodních plochách, nebo tmavou zelenou (Dark Green) na horních plochách

  a stříbrnou na spodních, s výše položeným rozhraním zelené a stříbrné barvy na bocích. Barvy byly pravděpodobně britské ze zásob RAF.

  „Nooky Booky II“, dodaná jednotce kolem 6. června 1944, nesla plné invazní pruhy. Původní jméno tohoto stroje bylo „Mildred“.

  eduard

  44

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 45

  44-13597, Lt. William E. Fowler, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, USAAF Staon 141 Bodney,

  Norfolk, Velká Británie, září 1944

  44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, USAAF Staon 373 Leiston,

  Suolk, Velká Británie, červen 1944

  

  K P-51D-5 doporučujeme

  481000 P-51D 1/48 (fotolept)

  FE1021 P-51D seatbelts STEEL 1/48 (fotolept)

  FE1141 P-51D-5 Weekend 1/48 (fotolept)

  644021 P-51D-5 LööK 1/48 (Brassin)

  648486 P-51D exhaust stacks w/ fairing 1/48 (Brassin)

  648489 P-51D-5 cockpit 1/48 (Brassin)

  648494 P-51D wheels diamond tread 1/48 (Brassin)

  648495 P-51D undercarriage legs BRONZE 1/48 (Brassin)

  648555 P-51D engine 1/48 (Brassin)

  648570 P-51D gun sights 1/48 (Brassin)

  EX663 P-51D TFace 1/48 (maska)

  EX740 P-51D Weekend 1/48 (maska)

  Kat. č. 644021

  Kat. č. 648495

  Kat. č. 648555

  Kat. č. 648489

  Kat. č. 648570

  eduard

  45

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 46

  P-47D Razorback

  plastové díly Platz

  krycí maska

  4 markingy

  

  

  

  

  144016 P-47 Razorback

  1/144 (fotolept) release 02/2020

  eduard

  46

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 47

  

  P-47D-11-RE, s/n 42-75510, Lt. Col Francis Gabreski, 61st FS,

  56th FG, 8th AF, Halesworth, Velká Británie, únor 1944

  P-47D-23-RA, s/n 42-27908, 86th FS, 79th FG, 12th AF, Fano,

  Itálie, září 1944

  P-47D-23-RA, s/n 42-27884, Maj. William D. Dunham, 460th FS,

  348th FG, 7th AF, Tacloban, Filipíny, prosinec 1944

  P-47D-20-RE, s/n 42-76553, 1st Lt. Arlie J. Blood, 510th FS,

  405th FG, 9th AF, Christchurch, Velká Británie, květen 1944

  P-47D-22-RE, s/n 42-26298, Lt. Albert P. Knafelz, 62nd FS,

  56th FG, 8th AF, Boxted, Velká Británie, červenec 1944

  eduard

  47

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 48

  

  

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  12 markingů

  Extra: motory BMW IIIa

  a Mercedes D.III

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 49

  Fokker D.VII Early, voj. č. neznámé, Hptm. Rudolf Berthold, velitel JG II, Le Mesnil-Nesle,

  Francie, červen 1918

  Fokker D.VII Early, 365/18, Lt. Josef Carl Peter Jacobs, velitel Jasta 7, St Marguerite, Francie,

  srpen 1918

  První D.VII velmi bojovného a patriockého Rudolfa Bertholda, shacího esa se 44 sestřely, pocházel z rané produkce a je dobře znám díky

  fotograi, na které je v barvách Jasta 15 (Berthold jí velel před svým povýšením na velitele celé JG II), tedy s červenou přídí a modrým trupem

  i horními plochami obou křídel. Uvedená fotograe zachycuje letoun před dokončením barevného nátěru, je na ní patrná část trupu mezi

  kapotáží motoru a kokpitem, která je ponechána v továrním sraném zbarvení. I tato část trupu byla později podle písemných zpráv přebar-

  vena červenou barvou. Můžete si tedy vybrat, v jaké podobě model ztvárníte. Spodní strana trupu byla buď ponechána v původní tovární

  světle modré barvě, nebo také přetřena tmavší modrou. U spodních ploch křídel se přikláníme k názoru, že byly ponechány ve čtyřbarevném

  „lozenge“ vzoru, nicméně některé zdroje uvádějí jejich přebarvení světle modrou barvou.

  Carl Jacobs, vítěz 47 vzdušných soubojů a dlouhodobý velitel Jasta 7 (od 2. srpna 1917 až do konce války), byl známý svými černými Fokkery

  Dr.I a D.VII, nesoucími na bocích trupu jako osobní emblém oheň chrlícího ďábla. Zamco na Dr.I je tato kresba dobře zdokumentována,

  v případě D.VII je známa pouze jedna jediná a nekvalitní fotograe. Tvar této kresby znázorněný zde a v obsku je tedy rekonstrukcí založe-

  nou na tom málu, co lze z uvedené fotograe vyčíst, a s ohledem na zvyklos z předchozích Jacobsových strojů. Jeho D.VII byl vyfotografován

  se sejmutým horním krytem motoru, což byla běžná praxe při řešení problémů s přehříváním motoru, které způsobilo v polovině července

  explozi fosforové munice u několika D.VII.

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 50

  Fokker D.VII Early, 387/18, Oblt. Harald Auarth, velitel Jasta 29, Aertrycke, Belgie,

  říjen 1918

  Fokker D.VII Early, 286/18, Vzfw. Willi Gabriel, Jasta 11, Cappy, Francie, květen 1918

  Harald Auarth sestřelil na tomto stroji několik letounů, ale také byl nucen s ním 5. října 1918 nouzově přistát poté, co obdržel několik zásahů

  z kulometu pozorovatele DH-9 od 206. squadrony USAS. Auarth pak na tomto stroji dosáhl svých posledních z celkových 29 sestřelů. Jeho

  stroj nesl podle dostupných fotograí a hlášení obvyklé barvy Jasta 29, tedy žlutou příď se zeleným trupem plus osobní znak, kterým byla

  bílá kometa po obou stranách trupu. Vrchní strana horního křídla byla natřena buď zelenou nebo žlutou barvou. Přebarvení lozenge vzoru

  na horním křídle barvou příslušné jednotky bylo běžnou praxí velitelů z důvodu jejich rychlé idenkace ve vzduchu. U tohoto stroje existují

  určité pochybnos, zda byl potažen čtyř, nebo pěbarevným vzorem. I když by čtyřbarevná verze měla být správná, pěbarevná varianta

  není zcela vyloučena. Alternavní pěbarevný lozenge je tedy k dispozici jako samostatná doplňková sada.

  Willi Gabriel měl jen krátkou kariéru shacího pilota, neboť strávil většinu války coby pilot dvoumístných strojů. Nakonec se mu podařilo

  přesvědčit tehdejšího velitele JG I Wilhelma Reinhardta, aby jej zařadil k Jasta 11, kde započal svou shací dráhu 17. května 1918. Poté, co

  ke svému jedinému sestřelu dosaženému během služby na dvousedadlových strojích přidal dalších deset, se dostal do problémů kvůli své

  neukázněnos. Nakonec byl „uzemněn“ a 11. srpna 1918 z jednotky odvelen. Až do konce války pak vykonával kancelářské práce. Jeho D.VII

  z rané série měl trup ponechán v továrním sraném zbarvení, ale i tak byl velmi pestrý díky oranžové zádi, trupovým pruhům v oranžové

  a modré barvě a modro-oranžovým pruhům na výškovce. Letoun je dobře zdokumentován jak s oranžovými trupovými pruhy, tak bez nich,

  protože byly domalovány později. Můžete si tedy vybrat v jaké fázi svůj model ztvárníte. U tohoto stroje existují určité pochybnos, zda byl

  potažen čtyř, nebo pěbarevným vzorem. I když by čtyřbarevná verze měla být správná, pěbarevná varianta není vyloučena. Alternavní

  pěbarevný lozenge je tedy k dispozici jako samostatná doplňková sada.

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 51

  Fokker D.VII Late, voj. č. neznámé, Heinz Küstner, Jasta 18, Habsheim, Mönngen, Metz,

  Francie, říjen/listopad 1918

  Fokker D.VII Late, 4301/18, Vzfw. Oo Heinrich Baurose, Jasta 71, Habsheim, Francie,

  listopad 1918

  Typické červeno-bílé zbarvení strojů Jasta 18 bylo aplikováno také na stroj Heinze Küstnera, nicméně podle některých zdrojů nebylo přebar-

  vení dokončeno na spodních plochách křídel, které zůstaly ve čtyřbarevném lozenge schématu. Černý havran se stal znakem jednotky poté,

  co jej proslavil její velitel August Raben (Rabe znamená německy havran). Küstnerův D.VII pozdního provedení měl na trupu ještě třícípou

  „Mercedes“ hvězdu. Vodorovné ocasní plochy jsou často na kresbách znázorňovány jako černé, ale podle nejnovějších zjištění by měly být

  červené, stejně jako křídla a příď. Dříve létal Küstner s velmi podobně zbarveným D.VII pocházejícím z výroby u Albatrosu.

  O Heinrichu Baurosem, shači bez jediného ociálně zaznamenaného sestřelu, je toho známo poměrně málo. Od 16. dubna 1917 do

  6. února 1918 sloužil u Jasta 20, poté byl převelen k Jasta 71. Je možné, že se stal jednou z obě slavného ranního útoku Billyho Bishopa dne

  2. června 1917. Kanadský pilot tehdy zničil během jediného letu několik strojů nepřítele. Některé ve vzduchu, jiné na zemi, když se pokoušely

  pro opovážlivci vzlétnout. Pokud mezi nimi byl i Baurose, tak každopádně útok přežil… Jeho stroj byl typickým exemplářem pozdní výrobní

  série a je dobře známý díky několika fotograím, na kterých je zřetelný nápis Oo a černo-bílé pruhy na zádi. Vidět je také sejmutý horní kryt

  motoru, buď kvůli údržbě, nebo jako způsob, jak zajist lepší chlazení motoru.

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 52

  Fokker D.VII Early, voj. č. neznámé, Oblt z. S. Gohard Sachsenberg, velitel MFJ 1,

  Coolkerke, Belgie, září 1918

  Fokker D.VII Mid, 505/18, 2592, OStv. Friedrich Wilhelm Hippert, Grenzschutz-Ost,

  East Prussia, 1919

  Gohard Sachsenberg byl esem s druhým největším počtem sestřelů mezi námořními piloty (za Theo Osterkampem). Celkem jich měl na

  svém kontě 31 a díky tomu obdržel 5. srpna 1918 ceněné vyznamenání Pour le Mérite. Od října 1918 vedl Sachsenberg první námořní letec-

  ké křídlo, Marine Jagdgruppe 1. Po válce zformoval jednotku Jagdgeschwader Sachsenberg, se kterou poskytoval leteckou podporu jednot-

  kám Freikorpsu v pobaltských oblastech. V době, kdy vedl letku MFJ 1, nesl jeho stroj výrazné zbarvení se žluto-černou diagonální šachovnicí

  na trupu. Černé pruhy na horním žlutě zbarveném křídle byly pravděpodobně pásy látky, které zesilovaly potah křídla. Ten se tož v těchto

  místech při ostrých bojových manévrech někdy odtrhával. Černé pásy na výškovém kormidle byly napro tomu označením letounů MFJ 1.

  Sachsenberg na svém D.VII používal opcký zaměřovač Oigee.

  Jeden z nejbarevnějších D.VII náležel Wilhelmu Hippertovi, esu s osmi sestřely. Hippertův stroj měl na horním křídle nápis Mimmi, což byla

  domácká zdrobnělina jména jeho snoubenky Wilhelmine Bückert. Hippert sloužil v průběhu roku 1917 u FA(A) 227 a dosáhl jednoho sestřelu

  ve spolupráci se svým pozorovatelem. Po svém převelení k Jasta 39 zaznamenal první sestřel své shací kariéry 2. října 1917. Další přesun

  jej čekal 5. března 1918, kdy se připojil k Jasta 74. Dlouho se mělo za to, že tento D.VII s šachovnicovým trupem létal právě u této jednotky,

  nicméně novější poznatky ukazují, že v tomto zbarvení stroj sloužil až těsně po válce, kdy sloužil v rámci Grenzschutz-Ost a pomáhal jednot-

  kám Freikorpsu při bojích ve východních regionech tehdejšího Německa. Horní kryt motoru měl chladicí otvory, které byly individuální polní

  úpravou tohoto stroje.

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 53

  Fokker D.VIIF 4282/18, Ltn. d. R. Arthur Laumann, Jasta 10, Bernes, Francie, září 1918

  Fokker D.VIIF voj. č. neznámé, Oblt. Erich Loewenhardt, Jasta 10, Puisieux Ferme, Francie,

  září 1918

  Jako příslušník dělostřelectva musel Arthur Laumann opakovaně žádat o zařazení do pilotního výcviku, než mu bylo v srpnu 1917 vyhověno.

  O osm měsíců později se již hlásil u FA(A) 265, tedy u jednotky, které velel jeho bratr. Zůstal zde nicméně jen krátce, už v květnu 1918 byl

  převelen k Jasta 66, a to bez jakéhokoli shacího výcviku. I tak se brzy stal esem a dokonce převzal 21. července velení letky. Svých posledních

  pě sestřelů z celkových 28 dosáhl již jako velitel Jasta 10, u které létal s mto D.VIIF ze střední produkční série. I když se jednalo o stroj

  v obvyklém zbarvení čtyřbarevným lozenge vzorem, žlutá příď a pruh na trupu s osobním monogramem AL z něj dělají další z řady zají-

  mavých markingů. O žluté barvě pruhu na trupu se dlouho pouze spekulovalo, ale je potvrzena bojovými reporty, ve kterých bylo zvykem

  uvádět podrobné zbarvení strojů. Také Laumann byl jedním z pilotů, kteří používali opcký zaměřovač.

  Erich Loewenhardt strávil první dva roky války u pěchoty, létat začal v roce 1916 a nejprve jako pozorovatel. Po úspěšné žádos o pilotní

  výcvik se zařadil ještě téhož roku do stavu FA(A) 265 a na začátku roku 1917 prošel výcvikem na shače. V březnu 1917 byl přidělen k Jasta

  10 a poté, co dosáhl svých prvních 15 vítězství, převzal 1. dubna 1918 velení letky. Již 31. května převzal vyznamenání Pour le Mérite a o dva

  měsíce později sestřelil svou 54. a poslední oběť. Bezprostředně poté kolidoval s jiným pilotem Jasta 10. Přestože se mu podařilo z poškoze-

  ného stroje vyskočit, jeho padák se neotevřel a Loewenhardt zahynul. Nezachovala se žádná fotograe jeho D.VIIF, nicméně zbarvení stroje

  bylo podrobně popsáno několika očitými svědky, kteří uvedli, že byl kanárkově žlutý. Opro většině rekonstrukcí doposud zobrazovaných

  jsme přesvědčeni, že vrchní strana horního křídla byla také žlutá, stejně jako kryt pod kulomety. Laumannův D.VIIF byl jedním z prvních strojů

  vyrobených v rámci produkční série 4250/18–4449/18.

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 54

  Fokker D.VIIF, 4253/18, Oblt. Ernst Udet, Jasta 4, Beugneux, Francie, červenec 1918

  Fokker D.VIIF, voj. č. neznámé, Rtm. Karl Bolle, CO of Jasta 2, Lens Mons, Francie, říjen 1918

  Rudý D.VIIF Ernesta Udeta přibyl do stavu Jasta 4 ke konci července 1918. Udet s ním byl mimořádně úspěšný, v průběhu pouhých dvace

  dnů s ním sestřelil dvacet nepřátel. Z nezjištěných důvodů bylo horní křídlo tohoto stroje nahrazeno jiným, pocházejícím ze stroje, který byl

  vyroben továrnou O.A.W. v Schneidemühlu. Udet, který byl německým pilotem s nejvyšším počtem sestřelů z těch, kteří přežili válku, létal

  s mto D.VIIF bez horního motorového krytu v zájmu zlepšení chlazení jak motoru, tak munice. Nápisem Lo! na trupu vzdával poctu své

  snoubence Eleanor Zink, se kterou se v roce 1920 oženil. Slavné heslo Du doch nicht!! (ty určitě ne!!) na tomto stroji namalováno nebylo.

  Karl Bolle zahájil svou leteckou dráhu jako pilot KG4, poté sloužil u Kampstael 23, kde s ním jako pozorovatel létal Lothar von Richthofen.

  Na podzim roku 1917 byl převelen k Jasta 28 a poté, co se stal esem s pě sestřely, byl 20. února 1918 jmenován velitelem Jasta 2. Bolle vedl

  tuto slavnou letku až do konce války. Jeho skóre se zastavilo na 36 sestřelech a 28. srpna 1918 byl dekorován vyznamenáním Pour le Mérite.

  Po válce zůstal akvním pilotem a v roce 1920 byl jmenován ředitelem letecké školy dopravních pilotů. Tento Bolleho stroj nesl široký žlutý

  pruh na trupu s bílými a černými linkami a představoval stroj v provedení D.VIIF s motorem BMW IIIa ze střední výrobní série továrny ve

  Schwerinu (série 4250/18–4449/18).

  

  eduard

  54

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 55

  K Fokkeru D.VII doporučujeme

  672223 Fokker D.VII (OAW) engine/Mercedes D.III 1/72 (Brassin)

  672224 Fokker D.VIIF engine/BMW IIIa 1/72 (Brassin)

  D72019 Fokker D.VII rib tapes 4color lozenge 1/72 (obtisk)

  D72020 Fokker D.VII rib tapes 5color lozenge 1/72 (obtisk)

  

  Kat. č. 672223

  Kat. č. 672224

  OVERTREES

  FOkker D.VII (Fokker) 1/72

  Cat. No 70133X

  Cat. No 2133-LEPT

  A+B

  G+H

  eduard

  55

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 56

  

  

  

  

  Kompletní stavebnice WILDE SAU

  Episode One: Ring of Fire

  (Limited edition kat. č. 11140)

  Obtiskový aršík dalších

  strojů z JG 300.

  

  

  eduard

  56

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 57

  

  

  

  

  Kompletní stavebnice WILDE SAU

  Episode One: Ring of Fire

  (Limited edition kat. č. 11140)

  Obtiskový aršík dalších strojů

  z JG 301 and 302.

  

  

  eduard

  57

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 58

  

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Spiire

  Mk.II v měřítku 1/48. Připraveno pro snad-

  nou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka,

  - obsk: ne,

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne.

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Beau-

  ghter Mk.IF v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka,

  - obsk: ne,

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne.

  644080

  Spitre Mk.II LööK

  1/48 Eduard

  644079

  Beaughter Mk.IF LööK

  1/48 Revell

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 59

  Brassinová sada - řízené střely AGM-88

  HARM v měřítku 1/32. Sada obsahuje 2

  střely. Používáno na F-4G, EA-6B, F-15E,

  F-16, F/A-18, EA-18G, Tornado IDS/ECR,

  Euroghter Typhoon, F-35.

  Sada obsahuje:

  - resin: 14 součástek,

  - obsk: ano,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro

  Bf 110G-4 v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne.

  632164

  AGM-88 HARM

  1/32

  644081

  Bf 110G-4 LööK

  1/48 Eduard

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 60

  

  Brassinová sada - kulometné dvojče

  Browning pro Lysander v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - motor pro Spire Mk.I

  v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje též kryty motoru.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: spousta součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  648584

  Lysander Twin Browning machine gun

  1/48 Eduard

  648582

  Spitre Mk.I engine

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 61

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 110G-4

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - kola podvozku pro

  Bf 110G v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ano.

  648606

  Bf 110G-4 exhaust stacks

  1/48 Eduard

  648603

  Bf 110G wheels

  1/48 Eduard

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 62

  

  Brassinová sada - zbraňové šachty

  pro Spiire Mk.IIa v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje šachty pro obě poloviny křídla.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 44 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ano,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 110C/D/E

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ne.

  648610

  Spitre Mk.IIa gun bays

  1/48 Eduard

  648607

  Bf 110C/D/E exhaust stacks

  1/48 Eduard

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 63

  Brassinová sada - výfuky pro Spiire

  Mk.Vc v měřítku 1/72. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - kola podvozku pro

  Spiire Mk.Vc v měřítku 1/72. Sada obsa-

  huje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ano.

  672250

  Spitre Mk.Vc exhaust stacks

  1/72 Airx

  672249

  Spitre Mk.Vc wheels

  1/72 Airx

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 64

  

  Soubor 4 sad pro P-38H v měřítku 1/48 pro stavebnici Tamiya.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - kola podvozku,

  - hlavně zbraní.

  644083

  P-38H LööKplus

  1/48 Tamiya

  eduard

  64

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 65

  Soubor 3 sad pro F-14A v měřítku 1/48 pro stavebnici Tamiya.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - kola podvozku.

  644084

  F-14A w/ late wheels LööKplus

  1/48 Tamiya

  

  eduard

  65

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 66

   

  Jagdpanzer Marder I 1/35 Tamiya (36457)

  

  

  eduard

  66

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 67

  

  C-130H exterior 1/72 Zvezda (72713)

  C-130H interior 1/72 Zvezda (73729)

  C-130H cargo seatbelts 1/72 Zvezda (73730)

  C-130H cargo interior 1/72 Zvezda (73731)

  C-130H cargo oor 1/72 Zvezda (73732)

  C-130H interior 1/72 Zvezda (SS729) (Zoom)

  C-130H 1/72 Zvezda (CX590) (maska)

  

  

  

  

  

  eduard

  67

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 68

  

  

  

  

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 69

  

  

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 70

  

  Kat. č. D32006

  Die roten Flieger

  1/32 Meng

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 71

  Kat. č. D48068

  P-39 stencils

  1/48 Eduard

  Kat. č. D48067

  Spire Mk.II stencils

  1/48 Eduard

  Kat. č. D48069

  P-47D stencils

  1/48 EDUARD/TAMIYA/ACADEMY/HASEGAWA/HOBBY BOSS

  Kat. č. D72029

  Z-37 stencils, code leers & labels

  1/72 Eduard

  

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 72

  32975 PT-17 / N2S-3 1/32

  33266 PT-17 / N2S-3 seatbelts STEEL 1/32

  JX262 PT-17 / N2S-3 1/32

  481035 SBD-2 landing aps 1/48

  491126 SBD-2 1/48

  FE1127 SBD-2 seatbelts STEEL 1/48

  EX729 SBD-2 TFace 1/48

  481036 Su-27S exterior 1/48

  491128 Su-27S interior 1/48

  FE1129 Su-27S seatbelts STEEL 1/48

  EX731 Su-27S 1/48

  BIG33124 PT-17 / N2S-3 1/32 ICM

  BIG49272 SBD-2 1/48 Academy

  BIG49273 Su-27S 1/48 Kitty Hawk

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 73

  481037 Su-27UB exterior 1/48

  491130 Su-27UB interior 1/48

  FE1131 Su-27UB seatbelts STEEL 1/48

  EX733 Su-27UB 1/48

  481034 Beaughter Mk.IF landing aps 1/48

  491124 Beaughter Mk.IF 1/48

  FE1125 Beaughter Mk.IF seatbelts STEEL 1/48

  EX726 Beaughter Mk.IF 1/48

  BIG49274 Su-27UB 1/48 Kitty Hawk

  BIG49275 Beaughter Mk.IF 1/48 Revell

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 74

  

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX267 F-100F 1/32 Trumpeter

  JX268 F-100F TFace 1/48 Trumpeter

  EX738 TF-104G 1/48 Kinec

  EX739 TF-104G TFace 1/48 Kinec

  EX740 P-51D Weekend 1/48 Eduard

  EX741 Tornado ASSTA 3.1 1/48 Revell

  EX742 Tornado ASSTA 3.1 TFace 1/48 Revell

  CX589 Spiire Mk.Vc 1/72 Airx

  CX590 C-130H 1/72 Zvezda

  CX591 EF-111A 1/72 Revell

   

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  eduard

  74

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 75

  STAVEBNICE

  8208 Bf 110G-4 1/48 ProPACK

  2133 Fokker Fokker! 1/72 Limited edition

  84169 Bf 109G-6/AS 1/48 Weekend edition

  84172 P-51D-5 1/48 Weekend edition

  4469 P-47D Razorback 1/144 Super44

  FOTOLEPTY

  32458 F-100F exterior 1/32 Trumpeter

  32459 F-100F slats 1/32 Trumpeter

  32460 F-100F air brake 1/32 Trumpeter

  32461 F-100F undercarriage 1/32 Trumpeter

  32980 F-100F interior 1/32 Trumpeter

  36457 Jagdpanzer Marder I 1/35 Tamiya

  481040 Tornado ASSTA 3.1 exterior 1/48 Revell

  491137 Tornado ASSTA 3.1 interior 1/48 Revell

  491138 Tornado ASSTA 3.1 undercarriage 1/48 Revell

  491139 TF-104G 1/48 Kinetic

  72713 C-130H exterior 1/72 Zvezda

  73728 Spitre Mk.Vc 1/72 Airx

  73729 C-130H interior 1/72 Zvezda

  73730 C-130H cargo seatbelts 1/72 Zvezda

  73731 C-130H cargo interior 1/72 Zvezda

  73732 C-130H cargo oor 1/72 Zvezda

  ZOOMY

  33272 F-100F 1/32 Trumpeter

  33273 F-100F seatbelts STEEL 1/32 Trumpeter

  FE1137 Tornado ASSTA 3.1 1/48 Revell

  FE1138 Tornado ASSTA 3.1 seatbelts STEEL 1/48 Revell

  FE1139 TF-104G 1/48 Kinetic

  FE1140 TF-104G seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1141 P-51D-5 Weekend 1/48 Eduard

  FE1142 Bf 109G-6/AS Weekend 1/48 Eduard

  SS728 Spitre Mk.Vc 1/72 Airx

  SS729 C-130H 1/72 Zvezda

  MASKY

  JX267 F-100F 1/32 Trumpeter

  JX268 F-100F TFace 1/48 Trumpeter

  EX738 TF-104G 1/48 Kinetic

  EX739 TF-104G TFace 1/48 Kinetic

  EX740 P-51D Weekend 1/48 Eduard

  EX741 Tornado ASSTA 3.1 1/48 Revell

  EX742 Tornado ASSTA 3.1 TFace 1/48 Revell

  CX589 Spitre Mk.Vc 1/72 Airx

  CX590 C-130H 1/72 Zvezda

  CX591 EF-111A 1/72 Revell

  BIGED

  BIG33124 PT-17 / N2S-3 1/32 ICM

  BIG49272 SBD-2 1/48 Academy

  BIG49273 Su-27S 1/48 Kitty Hawk

  BIG49274 Su-27UB 1/48 Kitty Hawk

  BIG49275 Beaughter Mk.IF 1/48 Revell

  BRASSIN

  632164 AGM-88 HARM 1/32

  644079 Beaughter Mk.IF LööK 1/48 Revell

  644080 Spitre Mk.II LööK 1/48 Eduard

  644081 Bf 110G-4 LööK 1/48 Eduard

  648582 Spitre Mk.I engine 1/48 Eduard

  648584 Lysander Twin Browning machine gun 1/48 Eduard

  648603 Bf 110G wheels 1/48 Eduard

  648606 Bf 110G-4 exhaust stacks 1/48 Eduard

  648607 Bf 110C/D/E exhaust stacks 1/48 Eduard

  648610 Spitre Mk.IIa gun bays 1/48 Eduard

  672249 Spitre Mk.Vc wheels 1/72 Airx

  672250 Spitre Mk.Vc exhaust stacks 1/72 Airx

  LookPLUS

  644083 P-38H LööKplus 1/48 Tamiya

  644084 F-14A w/ late wheels LööKplus 1/48 Tamiya

  OBTISKY

  D32006 Die roten Flieger 1/32 Meng

  D48067 Spitre Mk.II stencils 1/48 Eduard

  D48068 P-39 stencils 1/48 Eduard

  D48069 P-47D stencils 1/48 Eduard

  D72029 Z-37 stencils, code letters & labels 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL48001 Mi-24V SPACE 1/48 Zvezda

  3DL48003 P-51D-10 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48004 P-51D-15+ SPACE 1/48 Eduard

  3DL72001 Z-37 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72002 MiG-21MF SPACE 1/72 Eduard

  leden 2021

• Page 76

  

  Fw 190A-6

  1/ 48

  postavil Daniel Marek

  CAMO C

  Kat. č. 82148

  eduard

  76

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 77

  

  Lt. Heinz-Günther Lück, 1./JG 1, Deelen, Nizozemsko, srpen 1943

  Lt. Lück, pilot s celkem pě vzdušnými vítězstvími (všechny byly dosaženy nad stroji B-17), létal po celou dobu své válečné kariéry u JG 1. Stroje I. Gruppe nosily v průběhu léta

  1943 výrazný marking v podobě šachovnice na krytu motoru, v případě 1. Stael se jednalo o černobílou šachovnici. K jejich odstranění došlo po útoku amerických Thunderboltů

  s totožným markingem na základnu Deelen, kdy je obsluha proletadlových děl zaměnila za přistávající vlastní letadla a pro jejich náletu nezasáhla. Heinz-Günther Lück si nechal

  pod kabinu namalovat obrázek svého psího miláčka – černého skotského teriéra jménem Lucki a na kormidle má zaznamenány dvě vítězství nad nepřátelskými letadly v podobě

  bílých proužků.

  eduard

  77

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 78

  

  Bf 109G-6

  1/ 48

  postavil Daniel Marek

  CAMO C

  Kat. č. 8268

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 79

  

  W.Nr. 18807, Ofw. Alfred Surau, 9./JG 3, Bad Wörishofen, září 1943

  Na tomto stroji létal Alfred Surau, eso s 45 (46) vítězstvími.

  První sestřel si Surau připsal v Rusku dne 28. února 1943, kde

  v řadách 9./JG 3 působil. Na západní frontě poprvé skóroval

  6. září 1943, když mu byla připsána dvě vítězství nad bombar-

  déry B-17. Další dva následovaly 1. října. Naposledy se Surau do

  boje vydal 14. října 1943, kdy byl součás obrany pro druhé-

  mu náletu amerických sil na Schweinfurt. Palubní střelci

  z bombardérů jeho stroj zasáhli a Suraua těžce zranili. Ten svým

  zraněním ještě téhož dne v nemocnici ve Wertheimu podlehl.

  Oči namalované na boulích na motoru nosily letouny 9. Stael

  z JG 3, znak na přídi pak patří Jagdgeschwader 3 „Udet“. Není

  vyloučeno, že směrovka nesla žlutý nátěr. Do šikmých kamuáž-

  ních pruhů na bocích trupu byly dostříkány skvrny šedozelené

  RLM 02.

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 80

  LAU-10/A ZUNI

  1/48

  

  postavil Ugur Kenel

  Kat. č. 648226

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 81

  Mk.20 Rockeye II

  1/48

  

  postavil Ugur Kenel

  Kat. č. 648168

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 82

  

  SE.5a Hispano SuizaSE.5a Hispano Suiza

  #82132-LEPT SE.5a Hispano Suiza (fotolept)

  #648299 SE.5a guns (Brassin)

  #648319 SE.5a radiator - Hispano Suiza for 4blade prop (Brassin)

  #648318 SE.5a propeller four-blade (Brassin)

  postavil Matthias Becker

  Jet & Prop

  Kat. č. 8453

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 83

  

  B536, 2nd Lt. Kenneth William Junor, 56. squadrona, Baizieux, Francie, březen 1918

  Kenneth Junor se narodil 3. srpna 1894 v Torontu, v roce 1915 po studiu na torontské univerzitě vstoupil do kanadské armády, s níž v červenci 1916

  bojoval u Sommy. V dubnu 1917 byl přijat k britskému letectvu (Royal Flying Corps), prošel výcvikem a v prosinci 1917 byl přidělen k 56. squadroně.

  Zde sloužil až do 23. dubna 1918, kdy jej sestřelil Ltn. Egon Koepsch od Jasta 4. Zraněním Kenneth Junor podlehl. Během 1. světové války Junor sestřelil

  osm německých letadel.

  Stroj, na němž Ken Junor dosáhl dvou sestřelů, nesl standardní kamuáž SE.5a, tvořenou barvou označovanou PC10 na horních a bočních plochách,

  spodní plochy zůstaly v barvě plátna. Stíhačky 56. squadrony nesly od konce září 1917 až do konce března 1918 označení v podobě širokého bílého

  pruhu na zádi trupu (nezasahoval na spodní části trupu a nebyl spojen na hřbetě trupu).

  #82132-LEPT SE.5a Hispano Suiza (fotolept)

  #648333 SE.5a wheels (Brassin)

  #648299 SE.5a guns (Brassin)

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 84

  AIM-9M/L Sidewinder

  1/48

  

  postavil Ugur Kenel

  Kat. č. 648029

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 85

  F/A-18D ATARS

  1/48 Kinetic

  

  postavil Ugur Kenel

  #FE247 F-18D (fotolept)

  #FE196 F-18 placards (fotolept)

  #648168 Mk.20 Rockeye II (Brassin)#648226 LAU-10/A ZUNI (Brassin)

  #648029 AIM-9M/L Sidewinder (Brassin)

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 86

  BIG5358 SMS Viribus Unis 1/350 Trumpeter

  BIG33125 Mirage 2000D 1/32 Kiy Hawk

  BIG33126 Mirage 2000N 1/32 Kiy Hawk

  BIG49276 HH-34J 1/48 Trumpeter

  BIG49277 S-2E 1/48 Kinec

  BIG72163 Beaufort Mk.I 1/72 Airx

  632165 AIM-132 ASRAAM 1/32

  632167 MG 81Z gun 1/32

  644082 Do 17Z bomber LööK 1/48 Eduard/ICM

  648604 Bf 110G-4 gun muzzles 1/48 Eduard

  648605 Bf 110G-4 Schräge Musik 1/48 Eduard

  648608 Do 17Z wheels 1/48 Eduard/ICM

  648609 Do 17Z bomber guns 1/48 Eduard/ICM

  648611 Spiire Mk.IIb gun bays 1/48 Eduard

  648612 SUU-23 gun pod 1/48

  672253 Z-37A spraying booms 1/72 Eduard

  672254 GBU-31(V)1/B JDAM 1/72

  672256 R-27R/R1 / AA-10 Alamo-A 1/72

  634023 A-26B Invader LööKplus 1/32 Hobby Boss

  644085 Mi-24V LööKplus 1/48 Zvezda

  BIG ED (únor)

  BRASSIN (únor)

  LöökPlus (únor)

  BIG72163

  BIG5358

  BIG49276

  ON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2021

  BRASSIN

  644082 Do 17Z bomber LööK 1/48 Eduard/ICM

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 87

  632165 AIM-132 ASRAAM 1/32

  632167 MG 81Z gun 1/32

  BRASSIN

  ÚNOR 2021

  ON APPROACHON APPROACH

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 88

  648604 Bf 110G-4 gun muzzles 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  648605 Bf 110G-4 Schräge Musik 1/48 Eduard

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 89

  648608 Do 17Z wheels 1/48 Eduard/ICM

  648609 Do 17Z bomber guns 1/48 Eduard/ICM

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 90

  648611 Spitre Mk.IIb gun bays 1/48 Eduard

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  648612 SUU-23 gun pod 1/48

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 91

  672254 GBU-31(V)1/B JDAM 1/72

  BRASSIN

  672253 Z-37A spraying booms 1/72 Eduard

  ON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 92

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  672256 R-27R/R1 / AA-10 Alamo-A 1/72

  ÚNOR 2021

• Page 93

  BRASSIN

  634023 A-26B Invader LööKplus 1/32 Hobby Boss

  Soubor 3 sad pro A-26B Invader v měřítku 1/32 pro stavebnici Hobby Boss.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - kola podvozku.

  ON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 94

  644085 Mi-24V LööKplus 1/48 Zvezda

  Soubor 4 sad pro Mi-24V v měřítku 1/48 pro stavebnici Zvezda.

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts),

  - TFace maska pro barvení,

  - kola podvozku,

  - Pitotovy trubice.

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACH

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 95

  FOTOLEPTY

  32462 Tornado GR.4 exterior 1/32 Italeri

  32981 Tornado GR.4 interior 1/32 Italeri

  36458 Merkava MK.2D 1/35 Takom

  481041 Ju 188 exterior 1/48 Revell

  481042 Il-2 landing aps 1/48 Zvezda

  491143 Ju 188 interior 1/48 Revell

  491145 Il-2 1/48 Zvezda

  491147 F-104DJ 1/48 Kinec

  73733 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  144016 P-47D Razorback 1/144 Eduard/Platz

  ZOOMY

  33274 Tornado GR.4 1/32 Italeri

  33275 Tornado GR.4 seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1143 Ju 188 1/48 Revell

  FE1144 Ju 188 seatbelts STEEL 1/48 Revell

  FE1145 Il-2 1/48 Zvezda

  FE1146 Il-2 seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1147 F-104DJ 1/48 Kinec

  FE1148 F-104DJ seatbelts early STEEL 1/48 Kinec

  FE1149 MiG-21bis Weekend 1/48 Eduard

  SS733 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  SS734 Nieuport Ni-17 Weekend 1/72 Eduard

  MASKY

  JX269 Tornado GR.4 1/32 Italeri

  JX270 Tornado GR.4 TFace 1/32 Italeri

  EX745 Ju 188 1/48 Revell

  EX746 Ju 188 TFace 1/48 Revell

  EX747 F-104DJ 1/48 Kinec

  EX748 F-104DJ TFace 1/48 Kinec

  EX749 Il-2 1/48 Zvezda

  EX750 Il-2 TFace 1/48 Zvezda

  EX751 MiG-21bis Weekend 1/48 Eduard

  EX752 Bf 110C TFace 1/48 Eduard

  EX753 Bf 110D TFace 1/48 Eduard

  EX754 Bf 110G-4 TFace 1/48 Eduard

  CX593 F-4EJ Kai 1/72 Fine Molds

  CX594 Nieuport Ni-17 Weekend 1/72 Eduard

  OBTISKY

  D32007 Die alten Kanonen 1/32 Meng

  D32008 Flying circus / JG I 1/32 Meng

  D48071 P-38 stencils 1/48 Tamiya/Academy/Hasegawa

  D48072 Harrier Gr.7/9 stencils 1/48 Revell/Hasegawa

  SPACE

  3DL48002 P-51D-5 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48005 Spiire Mk.I early SPACE 1/48 Eduard

  3DL48006 Spiire Mk.I late SPACE 1/48 Eduard

  3DL48007 Spiire Mk.II SPACE 1/48 Eduard

  3DL72003 MiG-21PF SPACE 1/72 Eduard

  3DL72004 MiG-21PFM SPACE 1/72 Eduard

  FOTOLEPTY, MASKY a OBTISKY

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 96

  STAVEBNICE

  Spitre Mk.IIa

  ON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 82153

  1/ 4 8

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 97

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACH

  Kampfstift

  Kat. č. 11147

  1/48

  ÚNOR 2021

  Do 17Z-1, 5./KG 3, Heiligenbeil, Německo, 1939

  Do 17Z-2, WNr. 1160, 7./KG 3, St. Trond, Belgie, srpen 1940

  NEDOKONČENO

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 98

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACH

  Kampfstift 1/48

  ÚNOR 2021

  Do 17Z-2, WNr. 2555, 8./KG 76, Cormeilles-en-Vixen, Francie, září 1940

  Do 17Z-5, WNr. 2787, 1./KGr. 606, Lannion, Francie, říjen 1940

  Do 17Z-2, 3./KG 2, Athény-Tatoi, Řecko, květen 1941

  Do 17Z, 7./KG 3, Vjazma, Sovětský svaz, zima 1941

  Do 17Z-2, 10./ZG 26, Castel Benito, Libye, 1941

  Do 17Z-3, vänr. Olli Kepsu, 2/LeLv 46,

  přistávací plocha Linnunniemi, Finsko, únor 1942

  NEDOKONČENO

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 99

  STAVEBNICE

  Nieuport Ni-17

  ON APPROACHON APPROACH

  1/ 7 2

  Kat. č. 7404

  ÚNOR 2021

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021

• Page 100

  JE LIBO OSOBNÍHO TRENÉRA?

  Výběr předloh pro modely je u Eduardu

  (a nejen u něj) závislý na celé řadě faktorů.

  Určitě nikoho nepřekvapí, že mezi ně patří

  ekonomika projektu. Není ale tím jediným,

  co rozhoduje. Prakticky vždy hraje v pro-

  cesu výběru svou roli taky „srdíčko“, jak

  vrcholoví sportovci s oblibou říkají. A díky

  němu se pak jde modelářskému „štěstíčku“

  naproti. Čas od času se přitom vynoří pro-

  jekt, kde je toho „srdíčka“ přece jenom

  více než obvykle a mám radost, že jeden z

  takových počinů nás čeká i letos. Bude jím

  čtvrtkový Trenér. Civilní typ, takže žádná

  esa, žádná výzbroj, žádné příběhy z války,

  nad kterými nezůstane ni jedno oko suché.

  Zato typ barvitý tak, že barvitější už snad

  ani být nemůže. A taky notoricky známý,

  záslužný a mimořádně dlouhověký. Za těch

  73 let od svého prvního vzletu vyškolil, vy-

  vlekal a povozil desetitisíce pilotů, elévů

  i pasažérů, za což mu patří nezpochybni-

  telné místo mezi legendami českosloven-

  ského letectví. A nám v Eduardu je jasné,

  že mezi modeláři je spousta těch, co mají

  s Trenérem osobní zkušenost, nebo si k to-

  muto typu vytvořili osobitý vztah. Proto je

  připravovaný Trenér z našeho hlediska tak

  trochu „vošajstlich“. Když k tomu přidáme

  mimořádně rozkošatělou vývojovou větev,

  proti které je i takový Bf 109 „čajíček“,

  pak je jasné, že to bude projekt nejen

  složitý, ale taky modelářskou a leteckou

  veřejností bedlivě sledovaný. Ano, podkla-

  dů je dost, je na čem stavět, ale proměny

  jednotlivých strojů v čase, jejich postup-

  né úpravy, nejen tovární, ale i ty drobné

  „polní“, to všechno vytváří tak komplexní

  problematiku, že, řečeno slovy Cimrmano-

  logů a parafrázováno s odkazem na jinou

  domácí leteckou legendu, která došla mo-

  delového ztvárnění u Eduardu jen nedávno:

  „Kam se hrabe Čmelák, to se nedá srovnat!“

  V té souvislosti mě napadá, že právě

  Trenér je zajímavou příležitostí vyzkoušet

  nový druh vazby mezi Eduardem a jeho

  zákazníky a příznivci. A to už teď, ve fázi,

  kdy teprve nišují práce na 3D konstrukci

  a budoucí formy čeká první „zářez“ fré-

  zy. Mnoho z vás má toho „svého“ Trené-

  ra. Toho, který vám, nebo někomu z okolí

  ať tak či onak přirostl k srdci. A domácí

  archivy jsou plné fotek. Těch opravdu sta-

  rých, žloutnoucích, jejichž negativy skon-

  čily kdoví kde, až po ty nejnovější, které

  zub času díky digitálnímu formátu jen tak

  nenahlodá. Pokud byste se s námi tedy

  chtěli podělit, a tím zároveň i tak trochu

  lobbovat za toho „svého“ Trenéra, kterého

  byste rádi viděli jako jednu z obtiskových

  verzí budoucích Propacků, Weekendů či

  limitek, pak směle do toho! A nepohrdne-

  me ani zajímavými příběhy okolo létání

  s Trenéry. Těch je mezi lidem leteckým

  určitě spousta. Aby taky ne, když tohle le-

  tadlo létá déle, než je drtivá většina z nás

  na světě!

  Nemůžu slíbit, že se každý návrh zre-

  alizuje, každý příběh použije, ale určitě

  můžu slíbit, že se budeme každému vě-

  novat a pečlivě jej posoudíme. Stejně tak

  je už dnes víceméně jasné, že nebudeme

  nikdy schopni postihnout každou drobnou

  nuanci, odlišující jednotlivé kusy. Ať už

  jde o různé držáky „džípíesek“, odlišnosti

  v přístrojích, anténách, rádiích a podobně.

  Všechno má své meze, a tak bude občas

  třeba řídit se slavnou větou Jaroslava Za-

  tloukala, konstruktéra prvních forem na

  plastikové modely z Prostějova a jednoho

  z velkých propagátorů našeho hobby u nás:

  „Zručný modelář dodělá sám“. Ale nebojte,

  i tak bude přístup Eduardu v tomto pro-

  jektu (informaci o připravovaných verzích

  jste již určitě zachytili v úvodníku Vladi-

  míra Šulce) opět nadstandardně komplex-

  ní a lepšího čtvrtkového Trenéra vám asi

  hned tak někdo neudělá. Pokud byste tedy

  chtěli být součástí našeho poradního „Tre-

  nér Expert“ týmu, napište nám na trener@

  eduard.cz. Žádný mail nezůstane bez od-

  povědi, i to vám můžu slíbit!

  Richard Plos

  eduard

  

  INFO Eduard - leden 2021