01/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 leden 2025

  # 179

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 leden 2025

  # 179

• Strana 3

  eduard

  eduard

  LEDEN 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – únor 2025

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  Bf 109K-4 ProfiPACK 1/48

  P-51D Mustang ProfiPACK 1/72

  Bf 109F-2 Weekend 1/72

  F4F-4 Wildcat late Weekend 1/48

  US Navy Carrier Deck 1/48

  THE ZIPPER 1/48

  P-51B/C wheel bay PRINT 1/48

  Fw 190A-7 1/48

  Spitfire Mk.IXc late version 1/48

  Letecký Kanon NR-30

  Křižník Georgios Averof

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Rakety ATACMS

  a Orešnik v akcii

  P-51D engine PRINT 1/72 - CLICK

  -

  CLACK

  Achtung, Jabos!

  JOHN D. LANDERS a jeho BIG BEAUTIFUL DOLL

  Červencový Circus

  Wildcaty na atolech

  4

  9

  30

  34

  52

  68

  80

  90

  96

  108

• Úvodník

  Dobrý den, vážení modeláři! Rok se s rokem sešel a je čas si říct, co nás čeká v letošním roce 2025. Dnes ale nečekejte nic převratného. O většině novinek připravovaných na tento rok už víte, ať už z prezentace připravovaných projektů na E-Dayi, nebo z dalších zdrojů. Dnes budu psát jen o projektech, u nichž jsme si víceméně jisti, že je letos dokončíme. V rámci představení letošních novinek se dnes budu zabývat jen novými stavebnicemi. Vynechám doplňky. Ve všech hlavních oborech výroby doplňků, v leptech, maskách i Brassinech pracujeme na různých typech inovací. Mnohdy jde o poměrně zásadní kroky, které, budou-li úspěšné, přinesou zajímavé novinky jak v podobě zlepšení kvality a kvantity produkce, tak v podobě nových produktů a možná i nových produktových řad. Žádná z těchto inovací ale zatím není ve stádiu sériové výroby, proto nemá valný smysl o nich dnes psát. Ale nebojte se, jakmile bude kterýkoli z těchto nových výrobních procesů připravený ke spuštění, dáme vám vědět a zároveň vám představíme nové produkty, které tyto procesy přinesou.

  Dobrý den, vážení modeláři!

  Rok se s rokem sešel a je čas si říct, co nás

  čeká v letošním roce 2025. Dnes ale nečekejte

  nic převratného. O většině novinek připravova-

  ných na tento rok už víte, ať už z prezentace při-

  pravovaných projektů na E

  -

  Dayi, nebo z dalších

  zdrojů. Dnes budu psát jen o projektech, u nichž

  jsme si víceméně jisti, že je letos dokončíme.

  V rámci představení letošních novinek se dnes

  budu zabývat jen novými stavebnicemi. Vyne-

  chám doplňky. Ve všech hlavních oborech výroby

  doplňků, v leptech, maskách i Brassinech pra-

  cujeme na různých typech inovací. Mnohdy jde

  o poměrně zásadní kroky, které, budou-li úspěš-

  né, přinesou zajímavé novinky jak v podobě zlep-

  šení kvality a kvantity produkce, tak v podobě

  nových produktů a možná i nových produktových

  řad. Žádná z těchto inovací ale zatím není ve

  stádiu sériové výroby, proto nemá valný smysl

  o nich dnes psát. Ale nebojte se, jakmile bude

  kterýkoli z těchto nových výrobních procesů při-

  pravený ke spuštění, dáme vám vědět a zároveň

  vám představíme nové produkty, které tyto pro-

  cesy přinesou.

  Stavebnice

  V loňském roce jsme na trh uvedli dvě premié-

  rové novinky, P-51B v měřítku 1/48 a P-51D v mě-

  řítku 1/72. Kromě toho jsme dokončili řadu Bf 109

  G-6/G-14 a G-10 v 1/72 a vyrobili jsme formy na

  první premiérovou novinku tohoto roku, P-40E

  Warhawk v měřítku 1/48. Tu začneme v podobě

  Royal Classu expedovat předplatitelům již příš-

  tí týden, k obchodníkům tyto stavebnice dorazí

  s dalšími novinkami na únor 2025 o týden později.

  P-40E Warhawk 1/48

  Warhawk přináší několik nenápadných novi-

  nek. Jednu z nich je rychlost realizace. Na tomto

  projektu jsme začali konstrukčně pracovat na

  podzim roku 2023. Od začátku konstrukce do do-

  končení všech forem nám to trvalo rok. Může se

  vám to zdát dlouho, ale není to dlouho. Obvykle

  k dokončení projektu podobného rozsahu potře-

  bujeme zhruba dvojnásobný čas. Toho jednoho

  roku do finále jsme dosáhli jednak díky kon-

  strukčnímu postupu, který jsme poprvé použili

  před pěti lety při konstrukci první verze Zera,

  a jednak proto, že formy pro P-40E měly ve vý-

  robě během druhé poloviny roku téměř absolutní

  přednost. Téměř znamená, že jsme mezi ně do-

  kázali do výroby protlačit ještě formu na trup

  s kýlem pro čtvrtkový P-51B a formu pro tři va-

  rianty dvaasedmdesátinové Bf 109 G-10. Takové

  maličkosti. Chápu, že některé z vás tyto „pře-

  baly“ moc nevzrušují, ale stavebnice jsou z nich

  také hezké a samozřejmě vyžadují svoji dávku

  poctivé práce. Není to jen o drobné změně názvu

  typu na krabici a v návodu.

  Druhá nenápadná novinka se skrývá v povr-

  chu stavebnice. Stávalo se nám, že povrch vel-

  kých dílů, typicky trupů a křídel, jsme neměli

  vždy jednotný. Bylo to patrné především na nýto-

  vání, které mělo na různých částech velkých dílů

  různou velikost a hloubku. Někdy se to projevilo

  více, někdy méně, pochopitelně to nevypadalo

  dobře a bylo to pod oprávněnou kritikou. Bylo

  třeba s tím něco udělat. Nýtování je koneckon-

  ců jedním z nejvýraznějších highlightů našich

  stavebnic. Na řešení tohoto problému jsme

  v uplynulých měsících intenzivně zapracova-

  li, provedli jsme několik změn v seřízení stroje

  a v systému průběžného měření parametrů jis-

  kření a zavedli jsme závazný postup kontroly

  nastavení parametrů stroje a kalibrace měřící

  sondy při set-upu elektro abrazivního proce-

  su. Výsledek můžete posoudit sami. Nám se líbí

  a budeme bedlivě dbát na dodržování techno-

  logických pravidel, abychom tento styl povrchu

  udrželi na té nejvyšší možné úrovni.

  Royal Class vydáváme v počtu daném předob-

  jednávkami zákazníků na našem e-shopu a ob-

  jednávkami obchodníků. Výsledek bude, že nám

  s nejvyšší pravděpodobností na konci ledna z ce-

  lého nákladu 4000 kusů nezbude žádný. Nicméně

  u obchodníků ještě nějaký čas tyto stavebnice

  k dostání budou. V našem sortimentu je jako

  březnová novinka nahradí stavebnice řady Li-

  mited s názvem Pacific Star. Bude to opět Dual

  Combo, náklad bude 3000 kusů a předpokládám,

  že se v naší nabídce udrží několik měsíců. Nebo

  alespoň týdnů. Tak jako tak, další v pořadí bude

  Profipack, to bude červnová novinka. V létě pak

  přijde na řadu P-40N v obvyklé sestavě výbavo-

  vých verzí, zahájenou Royal Classem, následo-

  vaným Limitkou a na podzim pak Profipackem.

  Lépe řečeno Profipacky, protože budou dvě verze,

  lišící se provedením kabiny, P-40M a P-40N.

  KAMIKAZE TOKKÔTAI / A6M5 Zero

  Model 52 & A6M2-K Zero Model 11 1/48

  Po delší přestávce budeme pokračovat se Zery.

  Do kompletní rodiny Zer nám zbývají dvoumístné

  verze, pozdní verze Zero Model 52 a Zero Model

  63. Téma Zera Model 52 není jednoduché. Pokud

  nepočítáme dvoumístnou variantu tohoto mo-

  delu, jde ve skutečnosti o čtyři vývojové verze,

  vzájemně se lišící především výzbrojí. To sice

  vypadá na velký potenciál pro vydání několika

  přebalů, ve skutečnosti je ale poměrně obtížné

  ty stroje navzájem rozeznat. Když k tomu přidáte

  pověstnou pestrost japonských druhoválečných

  námořních letadel, spočívající v zelené kamuf-

  láži, výsostných znacích a nějakém kódovém

  označení na směrovce, tak se ten velký potenciál

  změní v dilema, co s tím. Z hlediska modeláře se

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Leden 2025

• Strana 5

  to celé jeví jako zelená nuda. Z hlediska výrobce

  pak spíše malá modelářská verze pekla. Rozdí-

  ly ve verzích jsou sice v podstatě malé, nepříliš

  zřetelné a pro většinu normálních lidí dlouhodo-

  bě nezapamatovatelné. Ovšem, jak známo, každý

  typ má své znalce, pro které je vydání předmě-

  tu jejich celoživotního studia a troufnu si říct

  i lásky příležitostí uplatnit své znalosti a ovlád-

  nout show. Díky nim se pak ze stovek modelá-

  řů, z nichž asi tak polovina dosud o Zeru Model

  52 věděla jen to, že existovalo a druhá polovina

  ani to ne, stanou na slovo vzatí odborníci, mající

  naprosto jasnou představu, co všechno výrob-

  ce musí ve stavebnici pokrýt, řádně znázornit

  a rozhodně neopomenout. Z toho máme my vý-

  robci opravdovou radost. U Zera Model 52 ty

  rozdíly, ještě jednou zdůrazňuji, že ve své jed-

  notlivosti jde o rozdíly opravdu malé, znamena-

  jí, že pro tyto vývojovou verzi máme sedm nově

  vyrobených forem. Tři na křídla, dvě na trupy,

  a k tomu ještě dvě formy na rámečky s drobný-

  mi díly. Ve stavebnici Kamikaze Tokkôtai z nich

  využijeme tři, protože čtyři z nich jsou pro A6M5

  Zero Model 52c, které v této stavebnici nebude.

  Co tedy s tím? Jako již mnohokrát, i nyní na

  to půjdeme přes příběh, v němž propojíme tech-

  nickou historii, popisující postupný technický

  vývoj těchto strojů, s historií jejich bojového

  nasazení, a především s osudy jejich osádek.

  Prostřednictvím naší stavebnice převyprávíme

  jeden s velkých příběhů lidstva, příběh letců,

  známých jako Kamikaze. Podíváme se na historii

  jednotek Kamikaze trochu jinak, než bylo dosud

  na Západě zvykem. Podíváme se na ni více z ja-

  ponského úhlu pohledu, pokusíme se vysvětlit

  nejen historii operačního nasazení, ale i pohnut-

  ky, které k němu vedly, i japonský společenský

  pohled na jeho účastníky, letce, kteří položili své

  životy za vlast. Neopomeneme ale ani pohled

  druhé strany, bez něhož by nebylo vysvětlení

  okolností tohoto epického souboje dvou kultur

  úplné. Technicky, z hlediska skladby stavebnice,

  to nebude samozřejmě komplexní pokrytí této

  historie. Bude to jen výsek, jen ta část historie,

  do které byla zapojena Zera. O ostatních typech

  letadel a jednotkách, například armádních, které

  se na útocích Kamikaze podílely, budeme pouze

  psát v doprovodných textech, především v Infu.

  Na druhou stranu se nemusíte bát, že to bude

  z hlediska technické historie nuda. Ze stavebnice,

  která bude pochopitelně Dual Combo se dvěma

  sadami výlisků, bude možno postavit jednu ze

  tří různých verzí Zera Model 52, a to Model 52,

  52a a 52b, a dvoumístné A6M2-K Zero Model 11.

  To do stavebnice Kamikaze Tokkôtai přidáváme

  proto, že u jednotek Kamikaze byly v operačním

  nasazení často využívané cvičné stroje. A dvou-

  místné Zero je famózní stroj, mající šanci dát

  této stavebnici punc výjimečnosti. Toho výjimeč-

  ného je na něm tolik, že tady a teď na vysvětle-

  ní všech těch výjimečností není čas ani prostor.

  Vydržte, vysvětlí vám to Honza Bobek v textech

  a přednáškách na téma Kamikaze. Třeba proč je

  dvoumístné Zero Model 11, když bylo stavěné na

  základě Zera Model 21. Na dvoumístné Zero jsme

  vyrobili další dvě nové formy. Takže dohromady

  je to pro tuto stavebnici pět nových forem. Sta-

  vebnice Kamikaze Tokkôtai je zatím naplánovaná

  na duben, a myslím si, že v tomto případě ten

  termín dodržíme. Což u mnoha dalších novinek,

  plánovaných především na druhou polovinu roku,

  nemusí takto dopadnout.

  MiG-21bis 1/72

  Také v případě další letošní novinky se vrací-

  me k letadlu, jehož předchozími verzemi jsme se

  jako novinkou zabývali před delší dobou. Posled-

  ní premiérová novinka mezi dvaasedmdesátino-

  vými MiGy-21 tu byla před pěti lety, v lednu 2020

  to byl MiG-21PFM, v dubnu 2020 MiG-21PF. My-

  slím si ale, že v tomto případě není delší pauza

  na škodu. Alespoň nám nikdo nebude psát do

  komentářů na Facebooku, že vyrábíme stále jen

  samé MiGy a že bychom mohli vydat také něco

  jiného. V tomto případě právě to „něco jiného“ vy-

  dáváme, že. Teď právě jsou podobné stížnosti na

  to, že vydáváme stále jen samé nudné Messer-

  schmitty a Mustangy.

  MiG-21bis vychází z předchozích verzí MiGu-

  21, především z MiGu-21MF, konkrétně z verze v

  Čechách a na Slovensku zvané Šedivka, v titul-

  ku našich předchozích stavebnic pak MiG-21MF

  Fighter Bomber. Ze stavebnice MiG-21MF Figh-

  ter Bomber bude také nová stavebnice využívat

  část dílů, konkrétně bude obsahovat rámečky s

  drobnými díly a s výzbrojí a rovněž původní kří-

  dlo. Nový bude rámeček s nově zkonstruovanými

  díly, především s trupem, hřbetem trupu se smě-

  rovkou a řadou alternativních drobných dílů. Část

  z nich jsou díly motoru, respektive výtokové trys-

  ky, část je do kokpitu a mnoho z nich představuje

  různé antény a čidla, která se vyskytovala pře-

  devším na modernizovaných Bisech v devadesá-

  tých letech a byla u různých uživatelů rozdílná.

  První premiérovou výbavovou verzí bude Royal

  Class, následovat bude Profipack a později Wee-

  kend. Stavebnici řady Limited v tomto případě

  patrně vynecháme, alespoň pro tento rok.

  Konstrukčně a technologicky máme připra-

  vené ještě verze SMT a R. Nejsložitější je z hle-

  diska výroby MiG-21R, který má nový rámeček

  s trupem a křídly a také ještě jeden doplňkový

  rámeček s výzbrojí a výstrojí, na němž nejvíc

  místa zabírají tři verze průzkumných kontejne-

  rů. S vydáním těchto verzí ale prozatím pro tento

  rok nepočítáme, předpokládáme, že další z nich

  vydáme až v příštím roce.

  MiG-21F-13 1/48

  Loni po vydání lednového Infa zavládla mezi

  českými modeláři velká nevole z rozhodnutí

  odsunout realizaci stavebnic ryze českosloven-

  ských letadel a dát přednost Mustangům a jiným,

  z našeho pohledu žádanějším typům, především

  P-40. Tuto část našeho plánu máme k letošku

  splněnou a už ve druhé polovině loňského roku

  jsme pracovali na výrobě forem pro MiGa-21F-13.

  Včetně kabinky je forem a tím pádem i rámečků

  s díly osm, přičemž ve stavebnici bude celkem

  devět rámečků, protože rámeček s výzbrojí bude

  ve stavebnici dvakrát. Stavebnice MiG-21F bude

  technicky vyrobená podle posledních standardů

  Eduardu. Povrch bude kompletně nýtovaný, což

  znamená, že je na něm několik desítek tisíc nýtů,

  a celkově si troufnu říct, že to bude jedna z nej-

  lepších a nejhezčích stavebnic, jakou letos do-

  stanete do rukou. O vydávacím schématu zatím

  není rozhodnuto. Pracujeme také na knize, která

  by měla být v Limitce věnované českosloven-

  ským MiGům-21F-13, zatím ale není jasné, zda

  tato Limitka bude vydána jako první, nebo zda

  nejprve vydáme například Royal Class. V každém

  případě práce na tomto projektu máme rozplá-

  nované tak, aby měl MiG-21F-13 premiéru na le-

  tošním E-dayi.

  Projekty pro konec roku 2025

  Ve výrobním procesu máme ještě čtyři dal-

  ší projekty, které jsou konstrukčně uzavřené,

  ale nemáme pro ně zatím určený termín vydání.

  Ten budeme upřesňovat během prvního pololetí

  tohoto roku, přičemž je téměř jisté, že nejméně

  jeden z těchto projektů už se nám do letošního

  programu nevejde. Jsou to následující projekty:

  Albatros D.III 1/72, Messerschmitt Bf 109 K-4 1/72,

  Spitire Mk.I 1/72 a P-51B Mustang 1/32. Pak je tu

  ještě pátý projekt, Avia S-199 1/48.

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Leden 2025

• Strana 6

  ÚVODNÍK

  Přinejmenším dva z nich se ještě do letošního

  programu vejdou. Budou to s vysokou pravdě-

  podobností Albatros D.III 1/72 a Bf 109 K-4 1/72.

  Oba jsou relativně jednoduché, navíc Albatros

  D.III vzniká v kooperaci, formu nevyrábíme my

  sami. Realizace Bf 109 K-4 obnáší dokonče-

  ní jedné jediné formy, a to nebude nijak složité.

  U Spitfiru Mk.I už to bude složitější, nehledě na

  to, že tento projekt zahrnuje i Spitfire Mk.II a pře-

  devším několik verzí Spitfirů Mk.V. Nejsložitější

  a nejnáročnější je pak Mustang ve dvaatřicetině.

  Bude to těžké rozhodování, které bude ovlivně-

  né i postupem prací na projektech popsaných

  v předchozích odstavcích. Ale slibuji, že nejpoz-

  ději v létě vám dáme vědět výsledek.

  Přebaly / stavebnice z cizích výlisků

  Pro letošní rok připravujeme dva projekty, po-

  stavené na výliscích od firmy HKM

  –

  Hongkong

  Models. V prvním pololetí to bude Lancaster Mk.I

  1/48, ve druhé pololetí pak B-25J Mitchell, také

  v měřítku 1/48. Na koncepci obou stavebnic ještě

  pracujeme, detailně je představíme v průběhu

  dalších měsíců.

  E

  -

  Day 2025

  E

  -

  Day se letos přestěhuje na výstaviště Za-

  hrada Čech v Litoměřicích. E

  -

  Day na Tankodromu

  v Milovicích, kde jsme ho pořádali poslední tři

  roky, měl svůj půvab. Areál má bezesporu chari-

  sma vhodné pro modelářskou výstavu i potenciál

  k organizaci doprovodných akcí, například leto-

  vých ukázek. Bohužel má také svá omezení, pře-

  devším prostorová, vzhledem k nemožnosti uvol-

  nit celou plochu výstavní haly. Problém je také

  prašnost a omezený prostor na lávkách, na nichž

  byly vystaveny soutěžní modely. Proto jsme hle-

  dali alternativu, přičemž areál výstaviště v Lito-

  měřicích splňuje naše požadavky. Samozřejmě

  neočekáváme, že bude vše ideální a přinejmen-

  ším při prvním ročníku očekávám zase nějakou

  tu kritiku. Například se budeme patrně muset

  vzdát letových ukázek. Výstava bude umístěna

  v několika halách, patrně dokonce v pěti halách,

  myslím si ale, že to nebude vadit. Budeme mít

  k dispozici samostatné prostory pro diskuse

  a workshopy, budeme mít dostatek prostoru pro

  zajištění cateringu, dostatečně velké parkoviště

  a v neposlední řadě budeme nedaleko od cent-

  ra Litoměřic, které nabízí dostatek ubytovacích

  a stravovacích kapacit a možností večerního

  programu. Což je něco, co modeláři jistě uvíta-

  jí. Termín pro letošní E

  -

  Day máme první víkend

  v říjnu a bude opět v jeden a půl denním for-

  mátu. To znamená, že hlavní program proběhne

  v sobotu 4. října, ale přejímka modelů začne už

  v pátek 3. října odpoledne a na pozdní páteční

  odpoledne a podvečer budeme mít připravený

  doprovodný program, podobně jako tomu bylo

  v Milovicích a předtím v Lysé nad Labem. Při-

  znám se vám ale, že již delší dobu přemýšlím

  o návratu k dvoudennímu formátu, o protažení

  E-daye do neděle. Chápu, že u řady modelářů se

  to setká s odporem, na druhou stranu bychom

  tím získali čas pro další doprovodné akce, pro

  které v současném formátu dostatek času ne-

  máme a akce je poznamenána jistou hektičností

  a časovým stresem. Pokud se osvědčí litoměřic-

  ké restaurace, tak proč tam nestrávit i sobotní

  večer a dobře si při tom pokecat? V Mošoni to

  také tak děláme a máme to rádi, tak proč to tak

  nemůžeme mít i u nás doma? Litoměřice nejsou

  horší než Mošoň.

  EMD

  V prosinci jsme vydali nulté číslo placené

  přílohy Infa, Eduard Modeler´s Den. Ve druhé

  polovině ledna nás čeká ostrý start prvního,

  již placeného čísla. Pokud jste nulté číslo mi-

  nuli, můžete se na něj podívat

  zde. Nulté číslo

  je zdarma, a to proto, abyste se mohli podívat,

  jak bude EMD vypadat a nekupovali zajíce v pytli.

  Zároveň v nultém čísle najdete i podmínky náku-

  pu a další informace pro své zodpovědné rozhod-

  nutí. Neskrývám, že naším přáním je, aby vaše

  rozhodnutí bylo

  „Ano, to chci!“

  .

  V odstavci o stavebnici Kamikaze Tokkôtai

  jsem zmínil přednášky. První bude již za týden,

  v sobotu 18. ledna v Prostějově. Pořádáme ji ve

  spolupráci s pány Nevečeřaly, majiteli obchodu

  MN Modelář. Za nás vám tam povíme co nejvíc

  právě o projektu Kamikaze Tokkôtai, dále o při-

  pravovaném Lancasteru a P-40N a také o novin-

  kách ve 3D tisku. Účast na akci vyžaduje regist-

  raci, kterou si můžete vytvořit

  zde.

  Letos uplyne 33 let od založení Eduardu ve

  formě společnosti s ručením omezeným. Nicmé-

  ně první fotolepty pod značkou Eduard se obje-

  vily již o dva roky dříve, protože první dva roky

  jsme fungovali v jednodušší právní formě, jako

  živnost. Slavit to nějak zvlášť nebudeme, ale při-

  pomenout si to neuškodí.

  Na závěr dnešního úvodníku vám ještě jednou

  přeji hodně štěstí, zdraví a úspěchů v novém

  roce 2025. Ať vám to lepí, dámy a pánové!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard6

  Leden 2025

• Letecký kanon NR-30

  Letecký kanon NR – 30 zkonstruovala dvojice sovětských konstruktérů A. E. Nudelman a A. A. Richtěr v polovině 50. let minulého století. Z iniciálů jejich příjmení je odvozen i název zbraně (Nudelman, Richtěr), číslovka 30 znamená ráži zbraně v milimetrech. Toto období se vyznačovalo velkým rozmachem výroby nových typů proudových letadel v bývalém Světském svazu a tím pádem i k jejich základní hlavňové výzbroje. Postupně byl tento kanon zaveden do stíhacích letounů Mikojan – Gurjevič MiG – 19S (3 ks v přídi letounu, všechny vybavené úsťovou brzdou na konci hlavně),

  Kanon NR – 30 je automatická zbraň s ne-

  přetržitým oboustranným pásovým podáváním,

  jehož automatika je založena na principu vyu-

  žití energie zpětného rázu s krátkým zákluzem

  hlavně. Během zákluzu hlavně dojde k odemčení

  otočného závěru a k jeho urychlení vzad páko-

  vým zrychlovačem. Pro brzdění zákluzu hlavně

  a pro její vracení vpřed se používá plynový vrat-

  ník – využívá se prachových plynů, odebraných

  z vývrtu hlavně. Tyto plyny jsou plynovými ka-

  nálky přivedeny do plynového válce a zaplní

  pracovní prostor vpředu, omezený pístem a vzadu

  vložkami s těsnicími kroužky. Při zákluzu hlavně

  nejprve dojde k nárazu hlavňového nákružku na

  píst. Při pokračování zákluzu se píst pohybuje

  s nákružkem, a tedy s hlavní. Plynové kanálky se

  uzavřou zajetím do vložek s těsnícími kroužky

  a plyny v plynovém válci se stlačují. Jejich tlak vy-

  vozuje na ploše pístu sílu, která brzdí zpětný pohyb

  hlavně a po zastavení ji vrátí zpět do přední polohy.

  Těsně před dosažením této přední polohy se pra-

  chové plyny z válce vyfouknou do atmosféry.

  Jednoduchá drážkovaná hlaveň je u někte-

  rých variant zbraně doplněna úsťovou brzdou,

  která má současně funkci tlumiče plamene

  a zároveň usměrňuje vytékající povýstřelové ply-

  ny mimo letoun. Napínání kanonu je pneumatické

  (stačeným vzduchem), odpalování je elektrické,

  uvolněním závěru ze zadní polohy. V obvodu elek-

  trického spušťadla je počitadlo výstřelů a signali-

  zace potřeby pneumatického napnutí. Mezi zbraň

  a lafetaci v letounu je vkládán tlumič.

  Letecký kanon NR – 30 zkonstruovala dvojice sovětských konstruktérů A. E. Nudelman a A. A. Richtěr v polovině 50. let

  minulého století. Z iniciálů jejich příjmení je odvozen i název zbraně (Nudelman, Richtěr), číslovka 30 znamená ráži zbraně

  v milimetrech. Toto období se vyznačovalo velkým rozmachem výroby nových typů proudových letadel v bývalém Svět-

  ském svazu a tím pádem i k jejich základní hlavňové výzbroje. Postupně byl tento kanon zaveden do stíhacích letounů

  Mikojan – Gurjevič MiG – 19S (3 ks v přídi letounu, všechny vybavené úsťovou brzdou na konci hlavně), nadzvukových

  MiG – 21F (na pravé straně trupu letounu, na úrovni pilotní kabiny), stíhacích bombardérů typů Suchoj Su – 7BM, BKL,

  U (celkem 2 ks, po 1 ks v kořeni každého z křídel, těsně za kabinou, bez úsťových brzd) a později Su – 17 M3, M4, UM – 3

  (cvičná, dvoumístná verze, pouze s 1 ks kanonu v pravém křídle) a jeho exportní varianty Su – 22M3, M4, UM – 3K, u bo-

  jových verzí s analogickým počtem kanonů, jako typy Su-7. Z důvodu tehdejšího politického rozdělení světa a existence

  vojenského uskupení zemí socialistického tábora, nazvaného Varšavská smlouva, se výše uvedené typy vojenské letec-

  ké techniky dostaly postupně i do výzbroje vojenského letectva bývalé ČSLA (Československé lidové armády). Munice

  byla zpočátku vyráběna a dovážena taktéž z bývalého SSSR, později se ale začala vyrábět i v bývalém Československu.

  Nejdříve licenčně, později i s vlastním vývojovým programem. Zbraň je určena ke střelbě jak na vzdušné, tak především

  na pozemní cíle.

  LETECKÝ

  KANON

  NR-30

  Tomáš Dedera

  HISTORIE

  INFO Eduard

  7

  Leden 2025

• Strana 8

  Základní takticko – technické údaje

  Ráže   30x155Bmm

  Početdrážekvhlavni 16

  Počátečnírychloststřely 780±10m/s

  Hmotnostzbraně  66,5kg

  Rychloststřelby(kadence) min.850ran/min

  Hmotnoststřely  410g

  Minimálnítlakvzduchu

  propneumatickénapnutí 3,8MPa

  Sílazpětnéhorázu  max.6000kg

  Zákluzhlavně  100mm

  Zákluzzávěru  302mm

  Hlavní části kanonu NR – 30

  a jejich účel

  Hlaveň–udělujestřelesměr,rychlostpohybu

  a rotaci, díky drážkovanému vývrtu se 16 poli,

  ve forměpravotočivého závitu.Uprostředdélky

  hlavněje10otvorůproodvodprachovýchplynů

  doplynovéhoválce.Vzadníčástihlavnějenábo-

  jovákomora,kterámátvarnáboje.

  Pouzdro závěru–jespojenoshlavníapohybuje

  sesnípřistřelbě100mmvzadavpředvpouzdru

  kanonu.

  Závěr–skládásezhlavyatělazávěru,dohla-

  vyzávěrunasouvápodavačnáboj,závěrzasouvá

  náboj do nábojovékomory a uzamyká ji. Odpal

  nábojejemechanickýpouzamčenínábojovéko-

  mory.

  Pouzdro kanonu – slouží pro vedení hlavně

  a pouzdra závěru při střelbě, dále slouží pro

  umístění ovládacích mechanismů – podava-

  če, spušťadla, napínacího válce a zrychlovačů.

  Pomocí pouzdra kanonu je zbraň upevněna ke

  konstrukci letounu. V zadní části je uzavřeno

  uzávěrou.

  Napínací válec–sloužíknapnutízbraně,přive-

  denímstlačenéhovzduchuotlaku50atm,který

  posunezávěrzezadnípolohyazasunedohlavy

  závěrupodavačemz

  nábojovéhopásunáboj.Dále

  jev něm umístěnapředsuvnápružina,kteráje

  přinapnutístlačena.Závěrjevzadnípolozedr-

  ženspušťadlem.

  Elektromagnetickéspušťadlo–sloužíkdálko-

  vémuovládánístřelbykanonu.Popřivedeníprou-

  dudojdekuvolněnízávěruatenjepodtlakem

  předsuvnépružinyvržendopředu.

  Podavač–sloužíkposouvánínábojovéhopásu

  akzasunutínábojedohlavyzávěru.

  Plynový válec–sloužíktlumenízpětnéhorázu

  při výstřelu. Část povýstřelových prachových

  plynů je do něj odváděna otvory v hlavni a je

  vněmdálestlačována.Plovoucípístjestlačován

  hlavňovoumaticí.

  Zrychlovač zákluzu–sloužíkodemčenínábojo-

  vékomorypovýstřelu.Pákazrychlovačepřevádí

  pohybhlavněnadeskuzrychlovače,kteráurychlí

  pohybzávěruvůčihlavniatímdojdekpootočení

  hlavyzávěruatímkodemknutínábojovékomory.

  Zrychlovač předkluzu –sloužíkurychlovánípo-

  hybuzávěrusnábojemdonábojovékomory,čímž

  sezvyšujekadence(rychlost)střelby.

  Uzávěra kanonu–uzavírázadníčástpouzdra

  kanonu, tlumí pohyb závěru v jeho zadní polo-

  ze a udržuje napínací válec vesprávné poloze.

  Spouzdremkanonujespojenapomocízávitu.

  Hlaveň

  Pouzdrozávěru

  Závěr

  Pouzdrokanonu

  HISTORIE

  INFO Eduard8

  Leden 2025

• Strana 9

  Základní takticko – technické údaje

  Ráže   30x155Bmm

  Početdrážekvhlavni 16

  Počátečnírychloststřely 780±10m/s

  Hmotnostzbraně  66,5kg

  Rychloststřelby(kadence) min.850ran/min

  Hmotnoststřely  410g

  Minimálnítlakvzduchu

  propneumatickénapnutí 3,8MPa

  Sílazpětnéhorázu  max.6000kg

  Zákluzhlavně  100mm

  Zákluzzávěru  302mm

  Hlavní části kanonu NR – 30

  a jejich účel

  Hlaveň–udělujestřelesměr,rychlostpohybu

  a rotaci, díky drážkovanému vývrtu se 16 poli,

  ve forměpravotočivého závitu.Uprostředdélky

  hlavněje10otvorůproodvodprachovýchplynů

  doplynovéhoválce.Vzadníčástihlavnějenábo-

  jovákomora,kterámátvarnáboje.

  Pouzdro závěru–jespojenoshlavníapohybuje

  sesnípřistřelbě100mmvzadavpředvpouzdru

  kanonu.

  Závěr–skládásezhlavyatělazávěru,dohla-

  vyzávěrunasouvápodavačnáboj,závěrzasouvá

  náboj do nábojovékomory a uzamyká ji. Odpal

  nábojejemechanickýpouzamčenínábojovéko-

  mory.

  Pouzdro kanonu – slouží pro vedení hlavně

  a pouzdra závěru při střelbě, dále slouží pro

  umístění ovládacích mechanismů – podava-

  če, spušťadla, napínacího válce a zrychlovačů.

  Pomocí pouzdra kanonu je zbraň upevněna ke

  konstrukci letounu. V zadní části je uzavřeno

  uzávěrou.

  Napínací válec–sloužíknapnutízbraně,přive-

  denímstlačenéhovzduchuotlaku50atm,který

  posunezávěrzezadnípolohyazasunedohlavy

  závěrupodavačemz

  nábojovéhopásunáboj.Dále

  jev něm umístěnapředsuvnápružina,kteráje

  přinapnutístlačena.Závěrjevzadnípolozedr-

  ženspušťadlem.

  Elektromagnetickéspušťadlo–sloužíkdálko-

  vémuovládánístřelbykanonu.Popřivedeníprou-

  dudojdekuvolněnízávěruatenjepodtlakem

  předsuvnépružinyvržendopředu.

  Podavač–sloužíkposouvánínábojovéhopásu

  akzasunutínábojedohlavyzávěru.

  Plynový válec–sloužíktlumenízpětnéhorázu

  při výstřelu. Část povýstřelových prachových

  plynů je do něj odváděna otvory v hlavni a je

  vněmdálestlačována.Plovoucípístjestlačován

  hlavňovoumaticí.

  Zrychlovač zákluzu–sloužíkodemčenínábojo-

  vékomorypovýstřelu.Pákazrychlovačepřevádí

  pohybhlavněnadeskuzrychlovače,kteráurychlí

  pohybzávěruvůčihlavniatímdojdekpootočení

  hlavyzávěruatímkodemknutínábojovékomory.

  Zrychlovač předkluzu –sloužíkurychlovánípo-

  hybuzávěrusnábojemdonábojovékomory,čímž

  sezvyšujekadence(rychlost)střelby.

  Uzávěra kanonu–uzavírázadníčástpouzdra

  kanonu, tlumí pohyb závěru v jeho zadní polo-

  ze a udržuje napínací válec vesprávné poloze.

  Spouzdremkanonujespojenapomocízávitu.

  Hlaveň

  Pouzdrozávěru

  Závěr

  Pouzdrokanonu

  Elektromagnetické

  spušťadlo

  Plynový válec

  Zrychlovač zákluzu

  Zrychlovač předkluzu

  Uzávěra kanonu

  Napínací válec

  Podavač

  HISTORIE

  INFO Eduard

  9

  Leden 2025

• Strana 10

  Celkový pohled na letecký ka-

  non NR-30, vybavený

  úsťovou brzdou, používanou

  např. na MiG – 19S

  Řez 30 mm leteckým

  kanonem NR – 30

  z pravé strany

  HISTORIE

  INFO Eduard10

  Leden 2025

• Strana 11

  Celkový pohled na letecký ka-

  non NR-30, vybavený

  úsťovou brzdou, používanou

  např. na MiG – 19S

  Řez 30 mm leteckým

  kanonem NR – 30

  z pravé strany

  Princip činnosti kanonu

  při pneumatickém napínání

  Přivedením stlačeného vzduchu z tlakové láhve

  do napínacího válce kanonu je hlaveň s pouz-

  drem závěru a s uzamknutým závěrem tažena

  dozadu. V počáteční fázi pohybu je uveden do

  funkce zrychlovač zákluzu, který odemkne ná-

  bojovou komoru a závěr přesune do zadní polohy,

  kde je zachycen spušťadlem. Hlaveň s pouzdrem

  závěru je tažena dále vzad, až do zadní krajní

  polohy (100 mm). Po uvolnění napínacího tlačítka

  stlačený vzduch vrátí hlaveň s pouzdrem závě-

  ru zpět do přední polohy. Pohyb hlavně vzad a

  vpřed je zároveň převody přenesen na podavač,

  který posune nábojový pás o jednu rozteč a za-

  sune náboj do hlavy závěru. Tímto je zbraň při-

  pravena ke střelbě. Toto je indikováno v kabině

  pilota rozsvícením červené signální žárovky poté,

  co dojde k propojení kontaktů elektrické instala-

  ce ve spušťadle.

  Princip činnosti kanonu při střelbě

  Po přivedení elektrického proudu do spušťadla

  kanonu je uvolněn závěr, který pod tlakem před-

  suvné pružiny zasune náboj do nábojové komory

  a uzamkne ji. Po uzamčení dojde k mechanic-

  kému odpalu náboje. Vzniklé plyny tlačí na dno

  střely a dno nábojnice. Střela za začne pohybovat

  dopředu, hlaveň s pouzdrem závěru a uzamknu-

  tým závěrem dozadu. Dojde k funkci zrychlovače

  zákluzu, nábojová komora je odemknuta a závěr

  s prázdnou nábojnicí je přesunut dozadu, kde

  je zachycen elektromagnetickým spušťadlem.

  V okamžiku, kdy střela projde přes otvory v hlav-

  ni, je část plynů přepuštěna do plynového válce.

  V důsledku pohybu hlavně je prostor plynového

  válce uzavřen a vzniklé plyny jsou stlačovány

  plovoucím pístem, na který tlačí hlavňová mati-

  ce. Stlačováním plynů dochází k tlumení účinků

  zpětného rázu, vznikajícího při výstřelu. Až do-

  sáhne hlaveň zadní polohy, vrátí se působením

  tlaku plynů v plynovém válci zpět do přední

  polohy. V přední poloze plyny z plynového válce

  uniknou do atmosféry. Pohyb hlavně se zároveň

  převádí na podavač, který posune nábojový pás

  o jednu rozteč a nasune do hlavy závěru další

  náboj. Ten vytlačí prázdnou nábojnici a vyhodí ji

  mimo letoun, nábojové články jsou odváděny do

  schránky pro sběr použitých článků v letounu.

  Po vrácení hlavně do přední polohy, pokud je zá-

  věr v zadní poloze a do spušťadla je stále přivá-

  děn elektrický proud se činnost automatiky opa-

  kuje a kanon střílí dávkou.

  Munice 30 x 155B pro kanon NR – 30

  Stejně jako vlastní kanon, prošla vývojem,

  inovacemi i zaváděním nových typů i munice.

  Označení 30 znamená opět použitou ráži munice

  v milimetrech, rozměr 155 pro změnu délku ná-

  bojnice v milimetrech. V období zavedení zbraně

  konstruktéři vyvinuli celou škálu typů:

  OFZ – tříštivo – trhavo – zápalnou

  s hlavovým zapalovačem,

  BR – průbojně – trhavou s dnovým zapalovačem,

  PRL – protiradiolokační s dipólovými odražeči,

  LP – inertní, pro ověřování funkce zbraně,

  FZ – trhavě – zápalné (protibalónové).

  Později byly vyvinuty i upraveny

  následující typy nábojů:

  OFZ – modernizovaný,

  ME – multielementové.

  Typů existovalo ještě větší množství, uve-

  deny jsou většinou základní druhy, které byly

  v různých počtech dodány i do výzbroje letectva

  ČSLA, později AČR.

  Základní typy munice 30 x 155B, zleva typy

  OFZ, BR a LP (starší a novější typ)

  15 ks průbojně – trhavých nábojů typu BR

  spojených do pásu pomocí nábojových článků,

  před vložením do nábojové schránky letounu

  HISTORIE

  INFO Eduard

  11

  Leden 2025

• Strana 12

  2 ks ocelových nábojových článků určených

  pro kanon NR-30, kloubové spojení článků

  umožňuje jeho tvarování ve schránce

  i v přívodním rukávu ke kanonu

  Nábojové pásy vložené do nábojových schrá-

  nek letounu Su – 22M4, schránky jsou, stejně

  jako kanony v křídlech navzájem vůči sobě

  z prostorových důvodů posunuty

  Vizuální kontrola správného zavedení nábojo-

  vého pásu do kanonu, zbrojíř drží víko poda-

  vače levého kanonu NR-30 letounu Su-22M4.

  Foceno z trupu letounu, z modelářského

  pohledu jsou zajímavé odvětrávací otvory

  v křídle a celkové provozní znečištění okolo

  krytky kanonu

  HISTORIE

  INFO Eduard12

  Leden 2025

• Strana 13

  2 ks ocelových nábojových článků určených

  pro kanon NR-30, kloubové spojení článků

  umožňuje jeho tvarování ve schránce

  i v přívodním rukávu ke kanonu

  Nábojové pásy vložené do nábojových schrá-

  nek letounu Su – 22M4, schránky jsou, stejně

  jako kanony v křídlech navzájem vůči sobě

  z prostorových důvodů posunuty

  Vizuální kontrola správného zavedení nábojo-

  vého pásu do kanonu, zbrojíř drží víko poda-

  vače levého kanonu NR-30 letounu Su-22M4.

  Foceno z trupu letounu, z modelářského

  pohledu jsou zajímavé odvětrávací otvory

  v křídle a celkové provozní znečištění okolo

  krytky kanonu

  Detail pravé části trupu letounu MiG-21F v oblasti

  pod kabinou, s prvky závěsných uzlů pro umístění

  kanonu NR – 30, tvořícího základní hlavňovou

  výzbroj tohoto typu letounu

  Kanon NR – 30 v kořeni pravého křídla letounu

  Su – 22 UM – 3 K polských vzdušných sil,

  za pozornost stojí provedení opláštění části trupu

  a křídla nerezovým plechem (snímek vlevo před

  střelbou), z důvodu ochrany povrchu před nežá-

  doucími vlivy povýstřelových plynů, vznikajících

  při střelbě (snímek vpravo)

  Pohled shora na úsťovou brzdu kanonu

  NR – 30 s větracími štěrbinami

  Dole: Boční pohled

  HISTORIE

  INFO Eduard

  13

  Leden 2025

• Strana 14

  V čelním pohledu vynikne

  mohutnost a velikost

  úsťové brzdy v porovnání

  s délkou celého kanonu

  NR – 30

  Dole: Detail pouzdra

  závěru a podavače.

  HISTORIE

  INFO Eduard14

  Leden 2025

• Strana 15

  V čelním pohledu vynikne

  mohutnost a velikost

  úsťové brzdy v porovnání

  s délkou celého kanonu

  NR – 30

  Dole: Detail pouzdra

  závěru a podavače.

  Kanon na předchozích fotografiích, používaný jako výukový předmět,

  byl původně instalován v křídle stíhacího letounu MiG-19S (lze určit

  podle tvaru větracích otvorů na úsťové brzdě).

  Následující fotografie jsou přímo z letounu MiG-19S, tr.č.1006, který

  je dlouhodobě odstaven z provozu a vystaven povětrnostním vlivům

  s množstvím zajímavých detailů, nejen pro modeláře.

  Čelní pohled na tentýž letoun, hlavně (úsťové brz-

  dy) všech tří kanonů NR – 30 (pravé křídlo, pravá

  část trupu, levé křídlo) jsou zřetelně viditelné

  Detail pravé části přídě – úsťové brzdy podléhají

  korozi, stejně jako některé nýtové řady draku

  letounu

  HISTORIE

  INFO Eduard

  15

  Leden 2025

• Strana 16

  MiG-19S gun muzzles 1/48 (Trumpeter)

  Cat.No. 648591

  Detail umístění pravého křídelního kanonu – na dalších snímcích je zřetelný rozdíl ve tvaru a počtu větracích otvorů úsťové brzdy, stejně jako u letounů

  Su-22 je trup letounu opatřen dodatečnou ochranou ze žáruvzdorné oceli, jako ochrana před nežádoucími vlivy, vznikajících při střelbě

  Detail úsťové brzdy pravého křídelního kanonu – za pozornost stojí přední

  část brzdy, která je svařena z několika dílů, ty ale nejsou dále nijak mecha-

  nicky upraveny a celkově působí dost hrubě

  Detail úsťové brzdy

  levého křídelního kanonu

  Detail kanonu NR-30 v pravé, spodní části přídě letounu – zřetelný je rozdíl

  v počtu a tvarech větracích otvorů a stejně jako trup letounu v případě

  křídelních zbraní je doplněna ochrana ze žáruvzdorného plechu

  HISTORIE

  INFO Eduard16

  Leden 2025

• Strana 17

  MiG-19S gun muzzles 1/48 (Trumpeter)

  Cat.No. 648591

  Detail umístění pravého křídelního kanonu – na dalších snímcích je zřetelný rozdíl ve tvaru a počtu větracích otvorů úsťové brzdy, stejně jako u letounů

  Su-22 je trup letounu opatřen dodatečnou ochranou ze žáruvzdorné oceli, jako ochrana před nežádoucími vlivy, vznikajících při střelbě

  Detail úsťové brzdy pravého křídelního kanonu – za pozornost stojí přední

  část brzdy, která je svařena z několika dílů, ty ale nejsou dále nijak mecha-

  nicky upraveny a celkově působí dost hrubě

  Detail úsťové brzdy

  levého křídelního kanonu

  Detail kanonu NR-30 v pravé, spodní části přídě letounu – zřetelný je rozdíl

  v počtu a tvarech větracích otvorů a stejně jako trup letounu v případě

  křídelních zbraní je doplněna ochrana ze žáruvzdorného plechu

• Křižník Georgios Averof

  Pro turisty z celého světa je Řecko oblíbenou jihoevropskou destinací. Pokud přitom zájemce o vojenskou historii zavítá do hlavního města Atén, má překvapivě mnoho možností, kam jít za naplněním své záliby. Jednou ze zajímavých atrakcí, hlavně pro suchozemce, může být návštěva dochovaného řeckého křižníku Georgios Averof.

  REPORTÁŽ

  Petr Uzsák

  (foto autor)

  Adresa:

  Museum Ship Averof

  Marina Flisvos

  Trokadero, Paleo Faliro

  175 10 Greece

  Doprava

  Bus: 101, 217, 550, A1, B1, B2

  Tramvaj: “Trokadero” tram stop

  Auto: Státní silnicí E75 k ulici“Poseidonos”

  Avenue a“Syngrou” Avenue

  Otevírací hodiny

  Pondělí: zavřeno

  Úterý–pátek: 09:00 – 14:00

  Víkendy a svátky: 10:00 – 17:00

  Záď křižníku Averof.

  Pro turisty z celého světa je Řecko oblíbenou

  jihoevropskou destinací. Pokud přitom zájemce

  o vojenskou historii zavítá do hlavního města

  Atén, má překvapivě mnoho možností, kam jít

  za naplněním své záliby. Jednou ze zajímavých

  atrakcí, hlavně pro suchozemce, může být návštěva

  dochovaného řeckého křižníku Georgios Averof.

  Křižník Georgios Averof

  INFO Eduard18

  Leden 2025

• Strana 19

  REPORTÁŽ

  Nejprve něco málo historie. Loď vznikla jako

  upravená verze italského křižníku třídy Pisa

  v loděnici Orlando v Livornu. Kýl byl položen

  v roce 1907 a trup plavidla byl na vodu spuštěn

  roku 1910. Jak už to někdy bývá, v té době se

  nějak v námořním rozpočtu Itálie nedostávalo

  prostředků, takže vláda se rozhodla loď pro-

  dat. To se dověděl tamní řecký námořní atašé,

  informoval své nadřízené a po kladné odpově-

  di pak Itálie oficiálně nabídla loď Řecku. To se

  chopilo příležitosti na posílení svých námoř-

  ních kapacit a s pomocí finančního dědictví

  zesnulého obchodníka a filantropa Georgiose

  Averofa loď zakoupilo. Za svou štědrost byl

  posmrtně Averof odměněn tak, že bylo po něm

  plavidlo pojmenováno a dodnes nese jeho jmé-

  no. Na dlouhé období se navíc stalo vlajkovou

  lodí řecké válečné flotily. Do stavu námořnic-

  tva byl křižník oficiálně zařazen dne 16. 5. 1911.

  Z konstrukčního hlediska šlo o zajímavou

  směsici vybavení, protože hlavní dělová vý-

  zbroj byla britská – produkce Armstrong, kot-

  le byly francouzské od společnosti Belleville,

  parní stroje pro změnu z domácí italské pro-

  dukce a trup chránila německá ocel od firmy

  Krupp, stejně tak byly německé i elektrické ge-

  nerátory. Výzbroj byla tvořena čtyřmi hlavními

  děly ráže 234 mm, umístěnými po dvojicích ve

  věži na přídi a zádi plavidla. Na každém boku

  pak byl pár věží osazených zdvojenými děly

  ráže 190 mm, tedy celkem osm hlavní. Všechny

  věže byly uzavřené moderní konstrukce křiž-

  níkového typu s přísunem munice z podpalubí.

  Doplňkovou výzbroj tvořily jednoduché kanóny

  ráže 76 a 47 mm, společně s tříhlavňovým tor-

  pédometem ráže 430 mm. V pozdější době však

  loď prodělala přestavby a pomocná výzbroj se

  měnila.

  Co se týká rozměrů a výkonu lodi, čís-

  la jsou následující: délka 140 m, šířka 21 m

  a maximální ponor 7 m. Nejvyšší výtlak byl

  10 200 tun a stroje dodávaly výkon 19 000 koň-

  ských sil. Plavidlo poháněné dvěma lodními

  šrouby mohlo dosáhnout maximální rychlosti

  23,5 uzlu za hodinu (cca 43 km/h), při ekono-

  mické rychlosti 17,5 uzlu za hodinu byl jeho do-

  sah 2 480 námořních mil, tedy 4 590 km, což

  bylo na středomořské podmínky naprosto do-

  stačující. Standardní posádku tvořilo 655 ná-

  mořníků a 32 důstojníků, maximální přepravní

  kapacita byla celkem 1 200 osob.

  Po dodání lodi do Řecka se rozběhl výcvik

  posádky, což se zúročilo hned následující rok,

  kdy se loď zúčastnila první balkánské vál-

  ky. Šlo o konflikt s Tureckem o kontrolu nad

  Egejským mořem. Nedlouho poté loď zasáhla

  do první světové války a bezprostředně po ní

  i do řecko-turecké války. Tehdy Averof zajišťo-

  val hlavně bezpečné transporty konvojů nebo

  ostřelování tureckých pozic u pobřeží. Po pro-

  hrané válce se řečtí osadníci i vojáci stahovali

  z tehdy již tureckého území a loď asistovala

  během jejich přepravy. Poté služba Averofu

  pokračovala v mírových podmínkách, plavidlo

  bylo v roce 1925 posláno do Francie na roz-

  sáhlou údržbu a úpravy, které byly dokončeny

  roku 1927.

  Za druhé světové války bylo Řecko zpočát-

  ku neutrální, ale v roce 1941, když Německo

  porazilo řecké pozemní síly, dokázala posád-

  ka lodi uniknout z kontinentálního Řecka a se

  zastávkou na Krétě nakonec dosáhla egyptské

  Křižník Averof v době své největší slávy.

  Averof na dobové pohlednici.

  Schéma křižníku Averof.

  INFO Eduard

  19

  Leden 2025

• Strana 20

  REPORTÁŽ

  Alexandrie. To vše za bezprostřední hrozby ná-

  letů německých letadel, která v té době zasáh-

  la mnoho řeckých i britských plavidel. Nutno

  podotknout, že posádka neuposlechla přímý

  rozkaz k potopení lodi a rozhodla se proti ně-

  meckým i italským okupantům bojovat v exilu.

  V sestavě spojeneckých formací se poté Averof

  podílel na doprovodu konvojů v Indickém oceá-

  nu s domovským přístavem v Bombaji. Nicmé-

  ně v té době se už potýkal s opotřebením po-

  honných jednotek, což limitovalo jeho operační

  možnosti.

  Další významný okamžik křižníku Averof

  přišel v říjnu 1944, kdy z egyptské Káhiry pře-

  pravil řeckou exilovou vládu do osvobozených

  Atén. Po válce ještě několik let pokračovala

  čestná služba lodi, ale technické problémy

  a věk se už nedaly obejít, takže v roce 1952

  došlo k vyřazení vlajkového plavidla ze stavu

  loďstva. Poté bylo zakotveno u ostrova Sala-

  mina (známého svedenou námořní bitvou sta-

  rověkých Řeků s perskými nájezdníky) a roku

  1956 přepraveno k ostrovu Poros, kde čekalo

  na svůj další osud do roku 1983, sloužíc coby

  cvičná loď. Téhož roku se velení řeckého ná-

  mořnictva rozhodlo udělat z Averofa muzejní

  plavidlo. Za tím účelem byl o rok později odta-

  žen do zátoky Palaio Faliro v Aténách. Zde byl

  zakotven, vybaven sbírkami s námořní temati-

  kou a zpřístupněn veřejnosti.

  Prohlídka lodi dovoluje seznámení se dvěma

  uzavřenými palubami a nástavbou kolem kapi-

  tánského můstku. Ten samotný přístupný není,

  lze však do něj nahlédnout. Nástavby jsou

  dosažitelné po schodech, ale lehká výzbroj je

  odstraněna. Zůstaly zde zachované stožáry,

  Zadní věž s děly ráže 234 mm, otevřené dveře vlevo vedou do lodní kaple.

  Levobok lodi a přední dělová věž s dvojicí kanonů r. 190 mm. Pohled na velitelský můstek. Přední dveře vedou na můstek, za ním je oválná pancéřovaná

  stěna bojového můstku a dveře vpravo vedou do navigační kajuty. Nad bojovým můstkem je

  dělostřelecký dálkoměr.

  INFO Eduard20

  Leden 2025

• Strana 21

  REPORTÁŽ

  komíny, světlíky, jeřáby nebo motorové čluny.

  Velitelský můstek je zastřešená a prosklená

  místnost nad přední dělovou věží, vcelku malá,

  ale mnoho z vybavení je dobře viditelné, jako

  třeba kormidelní kolo, kompasnice, zvukovody

  nebo strojní telegrafy pro každou ze strojoven

  zvlášť. Ihned za ním se nachází bojový můstek,

  chráněný 130 mm silným pancéřováním, odkud

  byla loď ovládána za bojové situace. Na něm

  je umístěn dálkoměr pro hlavní výzbroj. Pod

  kapitánským můstkem jsou situována palebná

  stanoviště pomocné výzbroje, ale již bez insta-

  Interiér velitelského můstku.

  Pohled z pravé části velitelského můstku směrem k zádi na pravobok křižníku

  s boční dělovou věží.

  Průchod na nižší palubu, na stěně je název výrobce a rok výroby lodi.

  Zadní pomocná kormidelna, v horní části je umístěn dělostřelecký dálkoměr.

  Expozice v podpalubí, mezi figurínami jsou námořnické pytle s červeným

  podkladem u čísla – levobok.

  Podpalubní prostory posádky. Nábytek byl skládací a vždy po jídle se věšel na

  stropní úchyty, zatímco hamaky museli námořníci uklízet každé ráno.

  INFO Eduard

  21

  Leden 2025

• Strana 22

  REPORTÁŽ

  lovaných děl. Na lodi je i prodejna suvenýrů,

  ta se nachází v přední nástavbě hned za dělo-

  vou věží a je možné zakoupit množství tema-

  tických suvenýrů. Lze nahlédnout i do přední

  dělové věže, která je plně vybavena, ale kvůli

  silnému a zaprášenému plexisklu není možno

  pořídit kvalitní záběry. Na zadní části nástavby

  je pomocná kormidelna, umístěná v pancéřové

  věži, která ve vrchní části nese dělostřelecký

  dálkoměr pro hlavní zbraně. I do kormidelny

  lze nahlédnout a překvapí miniaturními roz-

  měry.

  Podpalubí je naopak rozlehlé a přehledné.

  Vnitřní prostory lodi jsou vybaveny dobový-

  mi artefakty, jako jsou například různé druhy

  uniforem, vyznamenání, ale i skládací náby-

  tek nebo závěsná lůžka řadových námořníků.

  Důstojníci měli samozřejmě přiděleny vlastní

  kajuty a také svou jídelnu, ale na lodi se na-

  chází i admirálský apartmán s vlastní jídelnou

  a salónem. Pro zajímavost, stejně byly oddě-

  leny i kuchyně, tedy pro mužstvo, důstojnická

  a admirálská. Ty jsou také v podpalubí přístup-

  né. Jednotlivé expozice návštěvníka provedou

  historií lodi, nechybí portréty velitelů nebo

  doložení účasti na různých důležitých událos-

  tech, například korunovaci anglického krále.

  Už vzpomenuté uniformy mapují celou dobu

  služby lodi, a to včetně tropických variant při

  službě v rovníkových vodách. Zajímavou ukáz-

  kou je plachta pro překládání uhlí do podpalub-

  ních bunkrů, což byla nepochybně namáhavá

  práce, obzvlášť v letním období, jistě spojená

  s prachem a potem.

  Expozice dále zahrnuje například fragmen-

  ty tureckých dělostřeleckých granátů z bitvy

  v roce 1912, pytle s vybavením námořníků

  (podle jejich přidělení na pravobok či levobok

  barevně odlišené), plovací vesty, svítilny nebo

  navigační přístroje. Mezi další zajímavosti pat-

  ří dochované stojany na uložení pušek posádky,

  včetně samotných zbraní, lodní pekárna nebo

  kovárna či lodní kaple zasvěcená sv. Nicho-

  lasovi, patronovi námořníků. Ta je situována

  v nástavbě na zádi.

  Ale ne všechny části lodi jsou přístupné,

  protože ta má svou stálou posádku, která po-

  třebuje také určité prostory. Zřejmě z bezpeč-

  nostních důvodů není možný vstup do strojo-

  ven, kam sice vedou průchody, ale pro běžného

  návštěvníka jsou nedostupné. S povděkem lze

  určitě kvitovat skutečnost, že většina popisek

  u exponátů je také v angličtině.

  Přestože Řekové občas označují Averof jako

  bitevní loď, z hlediska konstrukce i tonáže

  se jedná o obrněný křižník. Ale to nijak neu-

  bírá lodi na významu, o čemž svědčí pravidlo,

  že každá řecká vojenská loď, která kotvící

  Averof míjí, mu vzdává poctu, posádka stojí

  v pozoru a důstojníci salutují.

  S ohledem na nyní probíhající stavební úpra-

  vy mola, kde je křižník vyvázaný, nelze vyfoto-

  grafovat celou loď, možný je pouze pohled ze

  zadní polosféry. Důvodem rozšiřování mola je

  obohacení expozice o další vojenská plavidla,

  údajně včetně ponorky, ale sama posádka lodi

  odhaduje dokončení všech prací až v horizon-

  tu několika let. V každém případě je Georgios

  Averof unikátním dokladem úrovně námořního

  stavitelství z počátku minulého století, který

  stojí za návštěvu a ve své podobě určitě potěší

  ještě mnohé další zájemce o námořní historii.

  Interiér kaple svatého Nicholase.

  Průchod do strojovny, bohužel pro návštěvníky nepřístupné. Osobní zbraně posádky byly používány například pro ceremoniální

  nebo strážní úkoly.

  INFO Eduard22

  Leden 2025

• Strana 23

  REPORTÁŽ

  Důstojnický salónek a jídelna dohromady.

  Pohled na přední palubu. Před dělostřeleckou věží jsou viditelné kotevní řetězy a vlnolam, nad ní pak velitelský můstek. Částečně viditelné jsou i boční dělové věže.

  INFO Eduard

  23

  Leden 2025

• Letecká vojna na Ukrajine - Rakety ATACMS a Orešnik v akcii

  Obdobie leteckej vojny na Ukrajine sledované v tejto časti seriálu (1. 11. až 30. 11.) by sa mohlo zdať pokojnejšie. Veď na oboch stranách dokopy došlo iba k jednej strate vo vzduchu. Udalostí, ktoré so vzdušnou vojnou súvisia, však bolo omnoho viac. Tie najdôležitejšie sa týkajú použitia rakiet ATACMS na ukrajinskej strane a rakety Orešnik na strane ruskej.

  Miro Barič

  Rakety ATACMS a Orešnik v akcii

  Obdobie leteckej vojny na Ukrajine sledované v tejto časti seriálu (1. 11. až 30. 11.)

  by sa mohlo zdať pokojnejšie. Veď na oboch stranách dokopy došlo iba k jednej

  strate vo vzduchu. Udalostí, ktoré so vzdušnou vojnou súvisia, však bolo omnoho

  viac. Tie najdôležitejšie sa týkajú použitia rakiet ATACMS na ukrajinskej strane

  a rakety Orešnik na strane ruskej.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Vypustenie rakety ATACMS z raketometu M270 MLRS.

  Ilustračná fotka US Army.

  UKRAJINA

  INFO Eduard24

  Leden 2025

• Strana 25

  K jedinej potvrdenej strate vo vzduchu na

  oboch stranách v sledovanom období došlo vo

  štvrtok 7. 11. V Kurskej oblasti vzlietla skupi-

  na ruských vrtuľníkov na podporu pozemných

  vojsk. Vo vzduchu ich však už očakávali ukra-

  jinské FPV drony. Kamov Ka-52 z 15. brigády

  armádneho letectva bol zasiahnutý a zničený.

  Obaja členovia posádky použili vystreľovacie

  sedadlá. Navigátor bol zranený, pilot Iľja Nos-

  kov však katapultovanie neprežil.

  Ďalšiu stratu utrpelo ruské vrtuľníkové

  letectvo v nedeľu 10. 11, tentoraz ale na zemi.

  Na leteckej základni Klin v Moskovskej oblas-

  ti sabotér podpálil helikoptéru Mi-24. Tá bola

  plameňmi prinajmenšom vážne poškodená.

  Horiaci vrtuľník bol zachytený aj na videu.

  Z neho sa zdá, že oba motory boli vymontova-

  né. Stroj tak buď prechádzal opravou, alebo bol

  dlhodobo vyradený.

  V utorok 26. 11. došlo k incidentu, ktorý sa

  síce odohral v ruskom Baškirsku vyše 1300

  km od frontovej línie, ale s vojnou na Ukrajine

  úzko súvisí. V ten deň za tmy vzlietol z letiska

  v U f e c i v i l n ý A n t o n o v A n -2 R s p o l o č n o s t i Ru s a v i a

  s registráciou RA-40935. Na palube boli dvaja

  piloti a fotograf. Úlohou lietadla bolo vytvoriť

  infračervené fotografie teplovodu v meste

  Salavat, ktoré si vyžiadala geofyzikálna spo-

  ločnosť.

  K Salavatu sa stroj blížil vo výške 300 me-

  trov a so zapnutými navigačnými svetlami.

  Pomýlili si ho však s útočiacim ukrajinským

  dronom. V meste sa rozozvučala siréna ohla-

  sujúca letecký poplach a obrana miestnej che-

  mickej továrne spustila paľbu. Piloti okamžite

  nahlásili dispečerovi, že sú pod „priateľskou“

  paľbou a tá vzápätí utíchla.

  An-2R sa vrátil na letisko v Ufe a podľa pr-

  vých oficiálnych správ ho zasiahli len tri pro-

  jektily. Strelci v Salavate však mierili omnoho

  presnejšie. Hoci streľba netrvala ani 10 sekúnd,

  video lietadla po pristátí ukazuje množstvo

  priestrelov. Diery po projektiloch z veľkokali-

  brového guľometu (zrejme 14,5 mm) sú na via-

  cerých miestach trupu i krídel. Vidno aj najme-

  nej dva zásahy z granátov protilietadlového

  kanóna. Jeden roztrhol nosník v podlahe lieta-

  dla a druhá urobil dieru s priemerom niekoľko

  desiatok centimetrov v krídle. Jeden z členov

  posádky mal dokonca na boku prestrelenú

  kombinézu. Ako zázrakom nebol nik zranený.

  O prípadných škodách na spodnej bielizni let-

  cov, najmä toho s prestreleným odevom, sa ži-

  adne správy nezmieňujú.

  Objavili sa aj dôkazy o starších stratách.

  Stránka The Military Watch zverejnila satelit-

  né zábery spoločnosti Maxar, ktoré zachytá-

  vajú leteckú základňu Kirovskoje na okupo-

  vanom Kryme. Snímky pochádzajú z rôznych

  období v rokoch 2022 a 2023 a objavilo sa na

  nich postupne až desať odstavených trupov

  vrtuľníkov v rozmontovanom stave bez roto-

  rov. Ide o štyri stroje Mi-28, tri Mi-8, dva Mi-24

  a jeden neidentifikovaný typ. S najväčšou prav-

  depodobnosťou ide o vrtuľníky, ktoré boli po-

  škodené počas vojny s Ukrajinou. Môže tak ísť

  o helikoptér y, k tor ý c h zás ah si uk r ajinsk í obran-

  covia nárokovali, ale zostrel nebol potvrdený.

  Na ukrajinskej strane došlo za celý mesiac

  k jednej potvrdenej strate. Bol ňou MiG-29 zni-

  čený v piatok 22. 11. raketou Iskander na ploche

  letiska Dnipro.

  Pilot Iľja Noskov neprežil 7. 11. zničenie ruského

  vrtuľníka Ka-52.

  Záber z videa na priestrel v krídle An-2R,

  ktorý sa 26. 11. stal obeťou „priateľskej“

  paľby nad mestom Salavat v Baškirskej

  oblasti v Rusku.

  Raketa Iskander zničila 22. 11. ukrajinský MiG-29

  na letisku Dnipro.

  Satelitný záber spoločnosti Maxar ukazuje vraky vrtuľníkov

  na základni Kirovskoje na Kryme.

  Ruský vrtuľník Mi-24 v plameňoch po útoku

  sabotéra 10. 11. na základni Klin pri Moskve.

  Nové zábery z miesta havárie ruskej helikoptéry Mi-24VM,

  ktorá bola zostrelená raketou Stinger ešte 16. 6. 2022 v okrese

  Volnovacha v Doneckej oblasti. Stroj s označením RF-91410

  a trupovým číslom „modrá 30“ patril 487. samostatnému

  vrtuľníkovému pluku. Podplukovník Sergej Gundorov

  a poručík Dmitrij Jevdokimov zostrel neprežili.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  25

  Leden 2025

• Strana 26

  Povolenie na útok

  Relatívne nízke straty by mohli naznačo-

  vať, že november bol pomerne pokojný mesiac.

  Opak je však pravdou. Najdôležitejšia udalo-

  sť mesiaca sa však odohrala mimo Ukrajiny,

  dokonca úplne mimo európskeho kontinentu.

  Hovoríme o prezidentských voľbách v USA,

  ktoré vyhral Donald Trump. Nielen on, ale aj

  ľudia z jeho okolia mali v súvislosti s vojnou na

  Ukrajine viacero zásadných vyjadrení, často

  protichodných. Samotný Trump tvrdí, že vojnu

  rýchlo ukončí. Celý svet teraz čaká na to, akým

  spôsobom to chce urobiť.

  S prezidentskými voľbami v USA tak trochu

  súvisí aj ďalšia zásadná udalosť. Ukrajina dlho

  žiadala o povolenie použiť západné zbrane aj

  na útoky na ruskom území. Napokon ho získa-

  la, no s veľkými obmedzeniami. Týkalo sa len

  určitých zbraní (napr. rakiet GMLRS kalibru

  227 mm z raketometov HIMARS s dostrelom

  80 km) a len určitých pohraničných oblastí

  Ruska. Kyjev opakovane požadoval aj o po-

  volenie útočiť aj strelami s dlhším dosahom.

  Povolenie použiť taktické balistické rakety

  ATACMS kalibru 610 mm s dostrelom do 300

  km (v závislosti od verzie) však prezident Joe

  Biden udelil až po voľbách – a treba dodať,

  že s krížikom po funuse.

  Prečo? Rusi tento krok očakávali už dlho

  a čo mohli, presunuli mimo dostrel. To sa týka

  najmä lietadiel, ktoré stiahli zo základní v blíz-

  kosti ukrajinských hraníc. Navyše, podľa do-

  stupných informácií, nedostala Ukrajina veľa

  rakiet ATACMS. Uvádza sa len okolo 50 kusov.

  Z nich už časť bola použitá pri najmenej ôsmich

  známych útokoch na ciele na okupovanom

  ukrajinskom území. Pri útokoch na ruskom

  území tak nemôže plytvať a musí starostlivo

  zvažovať všetky ciele. Americké povolenie je

  navyše obmedzené len na Kurskú oblasť a jej

  bezprostredné okolie. Ide tak skôr o symbolic-

  ký krok.

  Dôležité ciele

  Napriek tomu sa Ukrajinci do toho pustili

  ostro a prvý útok na ruské územie podnikli už

  v noci z 18. na 19. 11., teda ešte v ten istý deň,

  čo sa správy o americkom povolení objavili

  v médiách. Cieľom bol muničný sklad v Kara-

  čeve v Brianskej oblasti, ktorý leží približne

  110 km od hraníc Ukrajiny. Bola v ňom uložená

  raketová a delostrelecká munícia, ktorú využí-

  vajú ruské vojská v Kurskej oblasti.

  Ruské ministerstvo obrany vzápätí infor-

  movalo, že zostrelilo päť zo šiestich rakiet

  a padajúce trosky spôsobili len malý požiar.

  Ukrajinské zdroje však uvádzajú, že útočiacich

  rakiet ATACMS bolo osem a ruská protivzduš-

  ná obrana zneškodnila len dve z nich. Videá,

  ktoré natočili miestni obyvatelia, dali za prav-

  du skôr Ukrajine. Zachytili totiž zúriace požiare

  a sekundárne výbuchy po celom areáli skladu.

  UKRAJINA

  Vypustenie rakety ATACMS z raketometu M142 HIMARS. Ilustračná fotka US Army

  Ukrajinský dron zachytil útok strelami Storm Shadow na areál Marjino pri meste Kursk.

  INFO Eduard26

  Leden 2025

• Strana 27

  K ďalším útokom raketami ATACMS však do-

  chádzalo len striedmo, čo nasvedčuje, že ich

  Ukrajina naozaj nemá veľa a vyberá si len tie

  najdôležitejšie ciele. Napriek tomu majú svoj

  význam. Napríklad aj v tom, že po stiahnutí rus-

  kých stíhacích bombardérov Su-34 mimo do-

  strel rakiet ATACMS sa znížila intenzita ruských

  útokov kĺzavými bombami približne o polovicu.

  Je to spôsobené tým, že bombardérom dlhšie

  trvá let ku frontovej línii a naspäť, majú vyššiu

  spotrebu paliva a tiež sa viac opotrebujú a majú

  teda vyššie nároky na údržbu.

  Ďalším významným dôsledkom je, že po Ame-

  ričanoch povolili použitie svojich striel Strom

  Shadow na ruskom území aj Briti. Prvýkrát sa

  tak stalo v stredu 20. novembra a to priamo za

  bieleho dňa. Cieľom sa stal bývalý zámok Mar-

  jino pri meste Kursk, v ktorom sú dnes kúpele.

  Vo východnej časti areálu bol vybudovaný pod-

  zemný bunker a práve na ten sa strely s prieraz-

  nými hlavicami zamerali.

  Išlo nepochybne o významný cieľ, pretože

  výsledok útoku snímal v hĺbke ruského úze-

  mia ukrajinský prieskumný dron. Ten zachytil

  tri zásahy okolitých budov a deväť výbuchov

  priamo na mieste bunkra. Neskôr nasnímal aj

  trosky komplexu. Podľa neoficiálnych infor-

  mácií z ruskej strany bolo 18 vojakov zabitých

  a 33 zranených. Väčšina obetí sú dôstojníci

  z rôznych ruských veliteľstiev. Medzi zranenými

  majú byť aj traja severokórejskí dôstojníci.

  Dvanásť použitých striel je ďalším dôkazom

  o dôležitosti tohto cieľa. Svedčí však aj o tom,

  že Ukrajinci stále majú k dispozícii najmenej šesť

  letuschopných strojov Su-24, ktoré nosia stre-

  ly Storm Shadow ako jediné ukrajinské lietadlá.

  Demonštrácia sily

  Rusi vopred vyhlasovali, že útoky západný-

  mi raketami nenechajú bez odpovede. Tá prišla

  vo štvrtok 21. 11. v podobe útoku na mesto Dni-

  pro. Rusi naň použili sedem striel Ch-101, jeden

  Kinžal a jednu raketu neznámeho typu, ktorá

  mierila na závod na výrobu rakiet Pivdenmaš.

  Ukrajinská obrana zneškodnila šesť striel

  Ch-101, tri projektily dopadli na Dnipro.

  O posledne menovanej rakete ukrajinskí

  predstavitelia spočiatku tvrdili, že mohlo ísť

  o medzikontinentálnu balistickú raketu, čo by

  znamenalo vôbec prvé bojové použitie takejto

  zbrane. To sa však nepotvrdilo. Ruský prezident

  Putin ešte v ten večer vyhlásil, že išlo o novú

  balistickú raketu stredného doletu Orešnik.

  Rusi ju vypustili z Astrachanskej oblasti, ktorá

  je od Dnipra okolo 900 km. Rýchlosť rakety je

  UKRAJINA

  Strely Storm Shadow nosia ukrajinské lietadlá Su-24.

  INFO Eduard

  27

  Leden 2025

• Strana 28

  10 Machov a niesla šesť hlavíc, z ktorých kaž-

  dá obsahovala šesť kusov submunície. Dokopy

  teda na Dnipro dopadlo 36 malých hlavíc, ktoré

  ale neobsahovali žiadnu výbušninu. Pre Rusov

  tak bol útok buď len demonštráciou sily alebo

  sa spoliehali na ničivý účinok spôsobený veľ-

  kou kinetickou energiou aj bez výbušniny.

  Putin vzápätí oznámil, že sériová výro-

  ba novej rakety sa už začala. Ide však skôr

  o propagandu. Nešlo o novú raketu a spustenie

  výroby nie je také jednoduché V skutočnosti

  ide o upravenú verziu experimentálnej medzi-

  kontinentálnej rakety RS-26 Rubež. Tú vyvinuli

  v roku 2011 a po prvom neúspešnom teste ab-

  solvovala štyri úspešné. Do sériovej výroby sa

  však nedostala. Bola príliš drahá a neprináša-

  la nové technológie.

  Aj Orešnik je stále experimentálny proto-

  typ, ktorý vznikol zrejme odstránením jedného

  stupňa, čím sa znížil dolet a raketa sa dostala

  do strednej kategórie. RS-26 Rubež bol veľmi

  nepresný, čo by pri použití jadrovej hlavice

  neprekážalo, no pri konvenčnej náloži to už je

  problém. Preto bolo použitých viac hlavíc so

  submuníciou, aby sa zvýšila šanca, že aspoň

  časť z nich niečo zasiahne. Ani to však nepo-

  mohlo. Následné satelitné snímky závodu Piv-

  denmaš neodhalili žiadne zásadné škody.

  Išlo teda o drahú demonštráciu sily, ktorá

  v skutočnosti nemala žiadny priamy vojenský

  účinok. Nepriame účinky však má aj do bud-

  úcnosti. Rusi aj bez sériovej výroby môžu pred-

  stierať, že pripravujú vypustenie ďalšej takejto

  rakety. Takéto prípravy sa nedajú utajiť a je

  prirodzené, že ukrajinská protivzdušná obrana

  na ne bude reagovať. Rusom tak stačí sledovať,

  kde sa sústredí a následne udrieť konvenčnej-

  šími prostriedkami na miesta, ktoré ostali

  menej chránené alebo úplne bez ochrany.

  Ešte jedno ponaučenie Orešnik priniesol.

  Americký prezident Joe Biden potvrdil, že rus-

  kú stranu vopred informoval, že povolí použi-

  tie rakiet ATACMS na ciele na ruskom území.

  Kremeľ zas vopred informoval USA, že použije

  balistickú raketu stredného doletu. Pre svet je

  dobrou správou, že stále fungujú komunikačné

  kanály, ktoré majú zabrániť prípadným nedo-

  rozumeniam a následnej neprimeranej reakcii

  a eskalácii situácie.

  Výcvik na F-16

  Okrem rakety Orešnik, ktorej sme venovali

  podstatnú časť dnešného dielu seriálu, Rusi

  takmer denne pokračujú v náletoch dron-

  mi Shahed a strelami s plochou dráhou letu.

  Čoraz častejšie proti nim zasahujú aj ukra-

  jinské stíhačky F-16, ktoré zvyčajne zostrelia

  okolo 10 útočiacich striel. Môže sa to zdať málo,

  ale veľa F-16 Ukrajina ešte nemá. Prvú dodáv-

  ku z Dánska tvorilo iba šesť lietadiel a medzi-

  tým bolo jedno zničené. Chystala sa dodávka

  ďalších šiestich kusov, k tej však v sledovanom

  období ešte nedošlo.

  Okrem samotných lietadiel je totiž kľúčo-

  vým faktorom výcvik pilotov a ten ešte stále

  prebieha. Holandsko, ktoré Ukrajine tiež sľú-

  bilo F-16, ich zatiaľ presunulo do Rumunska,

  kde prebieha výcvik ukrajinských pilotov.

  Do budúcna sú však ukrajinské vyhliadky

  v tomto smere veľmi sľubné. V Británii totiž do-

  končilo základný výcvik na vrtuľových lietad-

  lách už viac ako 200 ukrajinských pilotov. Časť

  z nich sa následne presunula do Francúzska,

  kde pokračujú na lietadlách Alpha Jet. Tieto

  cvičné prúdové stroje boli upravené tak, aby

  ich kokpit čo najviac pripomínal kokpit F-16.

  Po výcviku na Alpha Jetoch čaká týchto nová-

  čikov výcvik na samotných F-16. Ten prebieha

  okrem spomínaného Rumunska aj v ďalších

  krajinách, napríklad v Dánsku, kde sa na ňom

  podieľa aj Nórsko. V roku 2025 však po Dánsku

  preberie štafetu Portugalsko a nórske F-16 sa

  na výcvik Ukrajincov už presunuli do Rumun-

  ska a Portugalska. Nórsko sa tiež stará o to,

  aby ukrajinské F-16 mali čo strieľať a na ich

  výzbroj v sledovanom období vyčlenilo 119 mi-

  liónov dolárov.

  UKRAJINA

  Rusi hovoria o sériovej výrobe, no raketa Orešnik je stále v experimentálnom štádiu.

  Aj tento mesiac si Rusi pripísali celý rad

  zasiahnutých „vojenských“ cieľov...

  INFO Eduard28

  Leden 2025

• Strana 29

  UKRAJINA

  Samohybné protilietadlové delo Gepard v ukrajinských službách.

  Ukrajinskí záchranári zo služby

  pre mimoriadne situácie odvážajú

  trosky strely s plochou dráhou

  letu Ch-55.

  Výcvik ukrajinských vojakov s helikoptérou Mi-8.

  Jedna zo šiestich stíhačiek F-16AM, ktoré Ukrajine poskytlo Dánsko.

  INFO Eduard

  29

  Leden 2025

• Strana 30

  #82166BOXART STORY

  Ačkoli je Jagdgeschwader 4 považována za

  klasickou jednotku systému obrany Říše (Reich-

  sverteidigung), s působením proti náletům ame-

  rických čtyřmotorových bombardérů, neplatilo to

  pro ni zcela. Až na výjimky se tohoto schématu se

  vymykala její I. Gruppe.

  Ta byla založena 31. 7. 1942 a působila na jihu

  a jihovýchodě Evropy, především v obraně rop-

  ných polí okolo rumunské Ploesti a souvisejících

  průmyslových a dopravních zařízení.

  Když byly v létě 1944 ustanoveny Stab a poté

  II. a III. Grupe, JG 4, měla I. Gruppe za sebou již

  téměř dva roky bojů. Velitelem se po krátkém pů-

  sobení Maj. Gerharda Schöpfela stal Maj. Gerhard

  Michalski. II. a III./JG 4 vznikly především z částí

  Zerstörergeschwader 1, jejíž Gruppe před tím pů-

  sobily jak ve východní, tak západní části Evropy

  a jejich operace spočívaly od přífrontového boje

  na východě, pozemních útoků, až k dálkovým

  letům nad Biskají a Atlantikem, kde působily

  proti bombardérům Coastal Command RAF. Pilo-

  ti těžkých stíhacích Bf 110 a Ju 88G od ZG 1 byli

  v nově utvořené jednotce doplněni mladíky nově

  příchozími z leteckého výcviku a veterány od dal-

  ších jednotek, především na jaře 1944 rozpuště-

  né Sturmstaffel 1, které si k sobě povolal velitel

  II. Gruppe, Major Günther von Kornatzki. Mělo

  to svůj význam. II. Gruppe byla totiž ustanovena

  jako Sturmgruppe a byla vyzbrojena pancéřova-

  nými Fw 190A-8/R2. Měla používat taktiku útoků

  na bombardéry z malé vzdálenosti, za použití

  20 a 30 mm kanonů, tedy taktiku, kterou právě

  Sturmstaffel 1 vyvíjela. Od této jednotky pro JG 4

  von Kornatzki adoptoval také identifikační ozna-

  čení svých letounů, tedy černo-bílo-černý pruh

  na trupu. Tu od II.(Sturm)/JG 4 postupně převza-

  ly také III., v říjnu 1944 ustanovená IV. a nakonec

  i nejstarší I. Gruppe. Stejné to bylo s emblémem

  s rytířskou přilbicí, který pochopitelně evoku-

  je pancéřované Fw 190 II. Gruppe, za svůj ho

  však přijaly i ostatní tři Gruppe a Stab jednotky.

  Také proto se jak označení na trupu letounu, tak

  i emblém na motorovém krytu, objevují rovněž

  na stroji, který je předlohou aktuálního boxartu

  Bf 109K-4.

  Když se tedy v létě 1944 stala JG 4 plnohodnot-

  nou jednotkou, přesunula se i I. Gruppe ze severní

  Itálie zpět do Německa. Zde se však nepřipoji-

  la to taktického systému jednotky. V něm měla

  III. (a později i IV.) Gruppe vyzbrojená Bf 109 prio-

  ritně poskytovat ochranu Focke-Wulfům od ses-

  terské II.(Sturm)/JG 4 (tvořily tak taktické usku-

  pení, tzv, Gefechtsverband JG 4) . Místo toho byla

  I. Gruppe přesunuta do oblasti Kasselu, aby půso-

  bila v obraně západní a jihozápadní části Němec-

  ka před postupujícími spojeneckými vojsky. Jed-

  notka byla doplněna novými piloty a vyzbrojena

  Bf1 09G-6 a G-14. Až do začátku září 1944 Gruppe

  podnikala především cvičné lety. První střety

  s nepřítelem, včetně bojů souvisejících s Arnhem-

  skou operací, přišly vzápětí.

  V oblasti západní fronty se I. Gruppe střetávala

  především s letouny od taktické 9th Air Force USA,

  podporujícími spojenecká pozemní vojska. Výjim-

  kou v tomto schématu bylo období mezi 6. říjnem

  a koncem listopadu 1944, během kterého se I./JG 4

  přesunula na základnu Gahro u Finsterwalde, aby

  působila v rámci celé JG 4. Prvního nasazení proti

  americkým bombardérům se zúčastnila o 6 dní

  později. Hlavní střetem I./JG 4 s americkou 8th Air

  Force se stal boj 2. listopadu 1944. V ten den JG 4

  operovala v plné síle čtyř Gruppe a Stabu. Během

  tohoto boje tři piloti z I./JG 4 nárokovali sestřel

  B-17, Gruppe však zároveň přišla o 9 Messer-

  schmittů, z čehož pouze tři byly bojovou ztrátou.

  Zbývající padly za oběť vzájemným srážkám nebo

  různým technickým problémům.

  Zpět na západ, do oblasti Darmstadtu, se

  I./JG 4 začala přesouvat 20. listopadu. Jejich pro-

  tivníky se opět staly především „Jabos“ - Light-

  ningy a Thunderbolty 9th AF. V prosinci 1944 se

  k ní přidaly i zbývající části JG 4 vyzbrojené Bf 109.

  Se stále se zvyšující spojeneckou převahou na

  kontinentálním nebi ztratila obrana založená na

  tvrdé pěsti Sturmgruppe svůj význam. I samotná

  II.(Sturm)/JG 4 byla postupně transformována na

  klasickou stíhací jednotku. Německo v podstatě

  svou vzdušnou obranu proti strategickým bom-

  bardérům vzdalo a v tomto pohledu spoléhalo již

  jen na postupné nasazování proudových Me 262.

  I./JG 4, dozbrojovaná o Bf 109K-4, odolávala tla-

  ku západních spojenců až do 21. ledna 1944, kdy

  byla i se zbytkem JG 4 přesunuta na východní

  frontu. Tam se v oblasti Odry až do konce války

  podílela na zadržování sovětských, výjimečně na

  západ od svých letišť i amerických, vojsk. Z výško-

  vých stíhačů a hrdých Sturmjägerů se stali piloti

  stíhacích bombardérů, útočící na pozemní cíle, so-

  větské Il-2 a doprovázející bombardéry a Mistely.

  I./JG 4 byla rozpuštěna 29. března 1945. Její

  piloti se měli přesunout z části k III. a IV. Gruppe,

  z části do výcviku na Me 262. Trpkost byla nevy-

  hnutelná. Někteří to tušili, jiní si nepřipouštěli,

  do konce hrůzné války zbývalo jen málo přes

  5 týdnů…

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Achtung, Jabos!

  INFO Eduard30

  Leden 2025

• Strana 31

  #70173

  BOXART STORY

  Sestřel Me 262 Schwalbe nad letištěm Hohn

  v severním Německu dne 30. března 1945 po-

  psal podplukovník John D. Landers ve svém hlá-

  šení po návratu z doprovodu bombardérů nad

  Hamburk takto:

  „Doprovázeli jsme 1st Force, 3rd Division,

  bombardující Hamburk. Vedl jsem skupinu

  a poté, co byl cíl bombardován, jsme se Shapoo

  Squadron točili na sever ke Kielu.

  Byli jsme ve výšce 7 000 stop a mířili na sever

  poblíž Rendesburgu, když jsem spatřil ME 262

  letící na jih ve výšce 1 000 stop. Čas byl 14:08.

  Zatímco jsme klesali na jeho letovou hladinu

  (na dostřel), tryskáč zahájil pozvolnou levou

  zatáčku. Postupně jsem se přibližoval rychlostí

  400 MPH. Tryskáč dokončil obrat o 180 stupňů

  a vedl nás nad letiště Hohn, kde střílel slabý

  a nepřesný lehký flak.

  Zahájil jsem palbu ze 700 yardů a tryskáč

  zasáhl. Ten zpomalil, ale opět udělal chybný ob

  -

  rat. Znovu jsem zahájil palbu, tentokrát ze 400

  yardů, a dosáhl jsem několika dobrých zásahů.

  ME 262 provedl prudký levý obrat a moje další

  dávka ho zasáhla v oblasti kokpitu.

  Když jsem ho přeletěl, tryskáč vyrovnal

  a začal lehce klouzat. Můj wingman, poručík

  Thain, se posadil za něj, přesně ho zasáhl dlou

  -

  hou dávkou a předletěl ho. Nepřátelský letoun

  pokračoval v klouzavém letu, poté havaroval

  a shořel. Pilot nevyskočil.

  Nárokuji si jeden zničený ME 262 sdílený

  s poručíkem Thainem Jr. z 84th FS.“

  Podepsán JOHN D. LANDERS O-431968, Lt Col.

  Air Corps, velící důstojník.

  K tomuto popisu posledního Landersova se-

  střelu není co dodat. Uzavřel jím své bojové

  skóre na 14,5 vzdušných vítězstvích. Svou sto-

  pu v dějinách ovšem nezanechal jen jako jeden

  z mála pilotů, kteří se stali esy na dvou bojiš-

  tích, pacifickém a evropském, ale také jako muž

  s dobrým vkusem. Jeho letadla patří k těm nej-

  pestřejším a nejelegantnějším mezi slavnými

  stroji druhé světové války. Jsou proto vděčnými

  předlohami modelů letadel všech měřítek, ať už

  létajících či statických, papírových, kovových

  nebo plastikových.

  Již jeho dva Warhawky, P-40E Skeeter a Te-

  xas Longhorn, na nichž létal v roce 1942 nejpr-

  ve v Austrálii a poté na Nové Guineji u 49th FG

  a na kterých dosáhl čtyř ze svých šesti v Paci-

  fiku oficiálně uznaných sestřelů, jsou vděčnými

  objekty zájmu modelářů. V Evropě u 8th AF po-

  kračoval od dubna 1944 v bojové službě v hod-

  nosti majora, nejprve u 55th FG jako velitel 38th

  FS na základně Wormington ve Velké Británii.

  Na P-38J Lightning sestřelil Landers pět

  německých letadel, z toho tři Me 410 ze 7. čer-

  vence 1944, krátce před přezbrojením na nové

  P-51D-5 Mustang. Na nich se objevilo nové ba-

  revné schéma 55th FG, žlutozelená šachovnice

  na přídi a zeleno-žluto-zelený vrtulový kužel.

  P-51D-5 sériového čísla 44-13923 CG

  -

  O se stal

  patrně první Landersovo Big Beautiful Doll. Není

  to ale jisté, některé zdroje uvádějí, že takto byl

  pojmenovaný už jeden z jeho P-38J Lightning.

  V listopadu 1944 byl John Landers povýšen

  na podplukovníka. To již od 11. října sloužil jako

  velitel 357th FG v Leistonu, kam přešel i se svojí

  Big Beautiful Doll. Ta jen změnila barvy šachov-

  nice a vrtulového kuželu na červenou a žlutou

  a kódová písmena na B6-0. Již 2.prosince pře-

  dal Landers velení jednotky plukovníkovi Irwinu

  Degnemu a odjel do Spojených států. Na Štědrý

  den, 24. prosince 1944, byla první Big Beauti-

  ful Doll ztracena po srážce s dalším P-51D při

  doprovodu bombardérů nad Babenhausen. Její

  pilot, poručík Wendell Helwig, při kolizi zahynul.

  John Landers se vrátil do Evropy v únoru

  1945, aby se 22. února ujal velení 78th Fighter

  Group. S ní převzal i svoji nejslavnější a nejpes-

  třeji zbarvenou Big Beautiful Doll, P-51D-20NA

  44-72218 WZ

  -

  I. Na té létal až do konce své služ-

  by v Evropě. Během této doby stroj nejméně tři-

  krát změnil svoji podobu.

  Poslední změna přišla s Landersovým jme-

  nováním velitelem 361st FG, kdy byla přestříká-

  na do barev této jednotky, respektive do barev

  375th FS. Nápis na obou stranách přídě zůstal,

  ale příď dostala žlutou barvu, směrovka mod-

  rou, stejně jako rám odsuvného krytu kabiny

  a koncové oblouky křídla. Kódová písmena se

  změnila na E2-I. Sloužila mu až do jeho návratu

  do Států v říjnu 1945. John D. Landers odešel do

  civilu v prosinci 1945. Po válce pracoval ve sta-

  vebnictví, v roce 1979 se přestěhoval do Gran-

  bury v Texasu, kde zemřel 12. září 1989 ve věku

  69 let. Pochován je v Grenwood Mausoleum

  v Greenwood Memorial Park ve Forth Worthu.

  Jeho Big Beautiful Doll zůstává vrcholnou ukáz-

  kou americké estetiky, aplikované na stíhacích

  letadlech USAAF v posledních měsících druhé

  světové války.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  JOHN D. LANDERS

  a jeho BIG BEAUTIFUL DOLL

  Text: Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  31

  Leden 2025

• Strana 32

  #7474BOXART STORY

  Německé nálety během bitvy o Británii,

  jejichž cílem bylo vylákat do boje a zničit stí-

  hací jednotky Hurricanů a Spitfirů, zapůsobily

  na velení RAF do té míry, že se rozhodlo v roce

  1941 tuto taktiku převzít a modifikovat. Tyto

  operace dostaly název Circus. Namísto desítek

  až stovek bombardérů, které používali v létě

  a na podzim 1940 Němci, však Britové nasazova-

  li malé počty bombardérů, obvykle šest až dva-

  náct. Většinou se jednalo o Blenheimy. Postupně

  se počet bombardérů zvýšil ve výjimečných pří-

  padech až na 24 a velmi komplikovaný systém

  stíhacího doprovodu měl v několika letových

  hladinách až 350 Spitfirů a Hurricanů. Tyto akce

  však pro Němce nepředstavovaly hrozbu kvůli

  malému počtu bombardérů a krátkému doletu

  britských strojů, v jejichž akčním rádiusu nebyl

  velký počet strategických vojenských nebo prů-

  myslových cílů. Němci často Circus nedokázali

  odlišit od akcí Sweep nebo Rodeo, které byly

  čistě stíhacími operacemi nad nepřátelským

  územím. Německé stíhací jednotky, především

  JG 2 a JG 26, byť početně slabší ve srovnání

  s jednotkami Fighter Command, si při střetnu-

  tích s operacemi Circus udržely taktickou inici-

  ativu a výrazně menší počet ztrát ve srovnání

  s RAF.

  Jedna z takových operací proběhla 10. čer-

  vence 1941. RAF provedla dva nálety Blenhei-

  mů s doprovodem stíhačů z 10. skupiny na cíle

  v Cherbourgu a Le Havre. Obě akce nesly kry-

  cí název Gudgeon, ale svým charakterem se

  jednalo o operace Circus. Stíhači z 234., 317.

  a 501. peruti RAF nárokovali 5-1-2 leteckých

  vítězství v boji s Bf 109. Jejich protivníky byly

  dva operačně výcvikové útvary, jejichž piloti

  hlásili šest vítězství nad Spitfiry, ale dva náro-

  ky byly zamítnuty. Ve skutečnosti RAF v tomto

  střetnutí přišla o dva stroje z 234. peruti. Jeden

  pilot zahynul a druhý se zachránil po přistání

  na hladině. Byl to W/Cdr. M. V. Blake DFC a po

  dvanácti hodinách pádlování v dinghy směrem

  k britským břehům byl zachráněn.

  Kolem poledne zamířila formace třech

  Stirlingů z 7. peruti RAF s doprovodem stíhačů

  z North Weald, Northolt a Biggin Hillu v rámci

  operace Circus 42 k chemickému závodu Kuhl-

  man v Chocques. Stíhací letci z Wingů v Horn-

  church a Tangmere zajištovali Target Support.

  Wingy z Kenley a Northoltu měly na starost

  Rear Support.

  Kvůli husté oblačnosti měly bombardéry

  navigační potíže a u Boulogne stroj osádky

  F/O C. V. Frasera DFC, inkasoval pět přímých

  zásahů flaku. Bombardér vzplál, vypadalo to,

  že se podařilo vyskočit třem členům osádky,

  ale ve skutečnosti nikdo ze sedmi letců nepřežil.

  V mnoha střetnutích s různými částmi do-

  provodu nárokovali letci z JG 26 tři sestřelené

  Spitfiry a jejich kolegům z JG 2 bylo uznáno

  osm vítězství. Jedním z vítězných letců byl

  Hptm. Hans „Assi“ Hahn, velitel III./JG 2, jenž

  v této akci zaznamenal 31. vítězství. Jeho stroj

  je zobrazen na boxartu Antonise Karydise.

  Sestřeleny byly dva Bf 109 E-7 z II./JG 26, jeden

  z pilotů zahynul. Jeden Bf 109 F-2 z II./JG 2 byl

  těžce poškozen v boji a v dalším stroji byl vážně

  zraněn palbou nepřítele Oblt. Frank Liesenda-

  hl, velitel 6. Staffel. Stíhací doprovod nárokoval

  11-1-3 vítězství nad Messerchmitty, ale z akce

  se nevrátilo sedm letců a další dva z boje vy-

  vázli s těžce poškozenými stroji.

  Toto letecké střetnutí však přineslo jeden

  nečekaný přínos pro RAF. Do rukou Britů se

  dostal první, v podstatě nepoškozený Messer-

  schmitt Bf 109 F. Došlo k tomu v souvislosti

  s jedním ze Stirlingů. Stroj W7433, jemuž velel

  F/O C. I. Rolfe, byl po odhození pum zasažen

  do ocasních ploch pilotem Bf 109. Osamocený

  německý letec na čtyřmotorový stroj dorážel

  po celou dobu letu nad Kanálem. Horní stře-

  lec byl přesvědčen, že se mu podařilo nepřá-

  telský stíhací letoun poškodit. Pak na pomoc

  ohroženému bombardéru přispěchal na pomoc

  Sgt. Jan A. Śmigielski s Hurricanem 306. pol-

  ské peruti RAF a nepřítele donutil přistát poblíž

  Doveru.

  Německým letcem, který se pustil na vlast-

  ní pěst za velkou kořistí, byl kupodivu ostříle-

  ný veterán Hptm. Rolf Pingel, velitel I./JG 26,

  držitel Rytířského kříže a veterán ze španělské

  občanské války. Absolvoval 550 bojových letů

  a na jeho kontě bylo šest vítězství ve Španěl-

  sku a dalších 28 v druhé světové válce. Jeho

  Bf 109 F-2 WNr. 12764 nebyl zasažen palbou

  a během souboje u Doveru došlo k potížím

  s jeho motorem. Śmigielski sice vznesl nárok

  na vítězství, ale nebylo mu bohužel uznáno.

  Pingelův „Friedrich“ se technikům RAF podařilo

  snadno uvést do provozu a prošel rozsáhlými

  testy. Na bojiště však přicházela modernizova-

  ná verze Bf 109 F-4 a na podzim roku 1941 mu-

  sela RAF čelit prvním Focke-Wulfům Fw 190 A.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Červencový Circus

  INFO Eduard32

  Leden 2025

• Strana 33

  #84204

  BOXART STORY

  V září 1939 měla letecká složka americké

  námořní pěchoty (US Marine Corps, USMC) jen

  o něco více než 150 letounů, z toho naprostou vět-

  šinu tvořily dvouplošníky. Válka s Japonskem ale

  pochopitelně vedla k rapidní expanzi této letecké

  složky. V roce 1942 vzniklo dvanáct stíhacích pe-

  rutí námořní pěchoty (VMF), v následujícím roce

  bylo založeno šestnáct VMF a v roce 1944 dalších

  dvacet osm.

  V mnoha případech se jádrem nové jednotky

  stala část jiného útvaru. To platí i pro VMF-441

  „Black Jacks“. V říjnu 1942 byla založena na ostro-

  vě Tutuila v Samojských ostrovech z části VMF-111

  „Devil Dogs“. Základem VMF-441 se stalo sedm ob-

  starožních letounů F4F-3, které převzala i s osmi

  piloty, jimž velel Maj. D. W. Torey, Jr., dosavadní

  velitel VMF-111. Jeho původní jednotka, rovněž

  přezdívaná „Triple One“, patřila mezi nemnoho

  předválečných perutí USMC, které díky přiděle-

  ným základnám v odlehlých oblastech nedosáhly

  ani jednoho leteckého vítězství.

  První operační základnou VMF-441 se v břez-

  nu 1943 stal atol Funafuti v Elliceových ostrovech

  (dnešní Tuvalu), který se nachází v Pacifiku asi

  1000 km severně od Fidži a přibližně 2000 km

  východně od Guadalcanalu. VMF-441 postupně

  ke starším F4F-3 dostávala i novější stroje ver-

  ze F4F-4. Američané z tohoto letiště plánovali

  v dubnu zahájit nálety s bombardéry B-24 na ja-

  ponské ostrovní základny v Pacifiku.

  O aktivity nepřítele samozřejmě jevili zájem

  Japonci. Kōkūtai 755 (bývalá bombardovací část

  Genzan Kōkūtai) se základnou na Tarawě dostala

  27. března (28. března japonského času) za úkol

  provést ozbrojený průzkum ostrova Funafuti.

  K cíli, který ležel asi 1300 km jihovýchodně od

  Tarawy, odstartovalo šest bombardérů G3M Nell.

  Asi po třech hodinách letu se dva stroje musely

  vrátit na základnu kvůli technickým problémům.

  V blízkosti Funafuti japonské osádky zpozorovaly

  dva Wildcaty, které k nim stoupaly a velitel japon-

  ské formace nařídil odhodit bomby a připravit se

  na boj. Po pěti minutách Američané na formaci

  zaútočili zespodu a velitel bombardérů nařídil ná-

  vrat přibližně 10 námořních mil od Funafuti. Wild-

  catům se podařilo sestřelit první letoun v druhé

  Shōtai, jemuž velel podpor. Takashi Kumamoto.

  Všech osm mužů na palubě zahynulo. Japonští

  střelci byli přesvědčeni, že se jim jeden ze dvou

  Wildcatů podařilo sestřelit. Pak ale hlásili, že na

  ně ze severu zaútočil třetí letoun a po jedné zteči

  odletěl na jihovýchod.

  Wildcaty, které náležely k VMF-441, byly ve

  skutečnosti jen dva. Dvojici vedl Capt. William

  P. Boland a jeho wingmanem byl 2nd Lt. Raplh

  N. Spanjer. V deníku jednotky je uvedeno, že do

  kontaktu s nepřáteli se oba letci dostali ve vzdá-

  lenosti 20 námořních mil od ostrova. Pozdější ge-

  nerálmajor „Smoke“ Spanjer vzpomínal, že měli

  potíže dostat se svými starými Wildcaty rychle do

  pozice pro útok z převýšení. Spanjerovi selhaly

  zbraně. Ale pod palbou Bolandových zbraní ve-

  doucí bombardér explodoval, další se mu podařilo

  poškodit a pak formaci pronásledoval, dokud mu

  nedošlo střelivo.

  Japonská reakce však na sebe nenechal dlou-

  ho čekat. Formace bombardérů provedla ná-

  let na Funafuti 22. dubna 1943. Všechny letouny

  VMF-441 utrpěly poškození různého stupně

  a jeden Wildcat byl zničen.

  Spanjer později vzpomínal, že v oblasti, kde

  VMF-441 hlídkovala, opakovaně létal jeden

  průzkumný Nell, ale bylo obtížné jej zachytit.

  Boland se tedy nechal vysadit na ostrovu Nanu-

  mea společně s novozélandským pozorovatelem

  a po dobu jednoho týdne chtěl monitorovat trasu

  nepřátelského bombardéru. To se mu však nepo-

  dařilo, ale po návratu na Funafuti se na Bolanda

  usmálo štěstí. Při hlídce 8. srpna 1943 u atolu Nui

  letěl Boland společně s wingmanem, jímž byl

  1st Lt. Samuel C. Middleman. Zpozorovali osamělý

  dvoumotorový Nell a Bolandovi se jej podařilo se-

  střelit. Bylo to poslední vítězství pilota USMC na

  letounu Wildcat.

  Na konci září 1943 se VMF-441 přesunula na

  atol Nanumea, tehdy výzbroj jednotky tvořily

  Wildcaty verzí F4F-4 a FM-1. Po celkem poklidné

  službě, jež je zachycena i na boxartu této staveb-

  nice, se jednotka v prosinci přezbrojila na základ-

  ně Tutuila na Corsairy verze F4U-1. Poté prošla in-

  tenzivním nasazením při útocích na pozemní cíle

  v Marshallových ostrovech, především na ostrov

  Wotje. V tomto období přišla o 15 strojů.

  Svou hvězdnou hodinu VMF-441 zažila při

  bojích u Okinawy na jaře 1945. V té době jí velel

  Maj. R. O. White a byla vyzbrojena stroji F4U-1C

  a D. Během obrany spojeneckých plavidel před

  útoky letců Kamikaze získali letci z VMF-441

  celkem 47 vítězství a dva z nich se stali esy.

  Nejvýznačnějším bojem z tohoto období byla

  obrana torpédoborce USS Laffey, 16. dubna 1945

  severně od Okinawy, při níž Black Jacks sestřelili

  16 letounů z 50, které se snažily do plavidla nara-

  zit. Toto mimořádné střetnutí si někdy v budoucnu

  zasluhuje samostatný článek.

  Ilustrace: Gareth Hector

  Wildcaty na atolech

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  33

  Leden 2025

• Strana 34

  #82166

  Bf 109K-4

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Bf 109K-4 v měřítku 1/48; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard34

  Leden 2025

• Strana 35

  WNr. 331413, 1./JG 4, Berlín-Schönefeld, Německo, únor-březen 1945

  WNr. 332884, 9./JG 3, Leck, Německo, květen 1945

  Stíhací jednotka 1./JG 4 byla zformována v srp-

  nu 1943 v Mizil (Rumunsko) z 1./JG 77 k obraně

  ropných polí a plošin poblíž Ploešti. Po těžkých

  bojích s 15. AF USAAF a ústupu z Itálie byla

  1./JG 4 v létě 1944 reorganizována v Kasselu.

  Poté se zapojila do bojů s doprovodnými P-51

  a P-47 z 8. AF a 9. AF USAAF. Od listopadu 1944

  do ledna 1945 se nacházela 1./JG 4 na letiš-

  ti Darmstadt-Griesheim. Odsud se zúčastnila

  operace Bodenplatte a ztratila velké množství

  pilotů. Od února 1945 byla umístěna na letišti

  Berlín-Schönefeld a zde byla 19. března 1945

  rozpuštěna. Posledním známým velitelem

  1./JG 4 byl Oblt. Alfred Neumayer, který po zraně-

  ní 1. ledna 1945 prošel rekonvalescencí a i přes

  své bojové zkušenosti byl po vyléčení přidělen

  k pěchotě. Po pěchotním výcviku v Čechách je

  od dubna 1945 nezvěstný. Bílá 4 měla kamufláž

  tvořenou barvami RLM 74/75/76 a znaky odpo-

  vídaly výrobní řadě 331xxx. Bílá spirála měla

  černé lemy, které mechanici aplikovali u JG 4.

  Na levé straně přídě byl znak JG 4 a na pravé

  straně kresba kohouta.

  Od vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944

  byla 9./JG 3 tak jako ostatní jednotky na západní

  frontě pod neustálým tlakem spojeneckých stí-

  hačů a bombardérů. Během operace Bodenpla-

  tte byla JG 3 jednou z mála úspěšných jednotek,

  přesto pro ni byla ztráta šestnácti pilotů citel-

  ná. Od ledna 1945 se 9./JG 3 často přesouvala

  na různá německá letiště a konec války zasti-

  hl „bílou 8“ na základně Leck. Od poloviny roku

  1944 vedl 9./JG 3 Lt. Oskar Zimmermann, který

  byl vyznamenán Rytířským křížem a na svém

  kontě měl 34 vítězství, z toho 14 čtyřmotorových

  bombardérů. V polovině března onemocněl a na

  konci války padl do českého zajetí, z nějž byl po

  roce propuštěn. Do konce války byl velitelem

  Hptm. Willy Althof. Základní kamufláž trupu to-

  hoto letounu byla provedena barvami RLM 81/82,

  a kamuflážní pole odpovídala výrobní řadě

  332xxx. Na mnoha místech byla opravována

  barvami RLM 82 a RLM 02. Kryty motoru byly

  v barvách RLM 74/75/76 světlejších odstínů.

  Na levé straně trupu pod kabinou byl umístěn

  bílý nápis Gabi. Pod bílou 8 bylo barvou RLM

  75 přetřeno předchozí označení. Před ocasními

  plochami pak bylo od ruky namalováno černé

  číslo 884.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard

  35

  Leden 2025

• Strana 36

  WNr. 334xxx, 11./JG 27, Goslar, Německo, duben 1945

  WNr. 335215, Lt. Willy van de Kamp, Stab II./JG 52, Neubiberg, Německo, květen 1945

  Velitelem III./JG 27 byl od října 1944 do konce

  války Rakušan Hptm. Dr. Peter Werfft (26 sestře-

  lů). Ve stejném měsíci přezbrojila jednotka na

  Bf 109K-4. Od února zastupoval Werffta ve funk-

  ci velitel 12./JG 27 Oblt. Emil Clade a v posled-

  ním měsíci války vedl I./JG 27 již jako oficiálně

  jmenovaný Gruppenkommandeur. Po válce pra-

  coval jako pilot aerolinek, věnoval se sportov-

  nímu létání a v roce 1996 vydal paměti. V době

  své služby u II./JG 27 v Africe sestřelil v srp-

  nu 1942 letoun, na jehož palubě zahynul velitel

  britské osmé armády Lt. Gen. W. H. E. Gott. Na

  jeho místo byl jmenován Lt. Gen. Montgomery.

  Na konci války byla III./JG 27 nasazena v severním

  Německu. „Žlutá 1“ z 11./JG 27 byla nalezena po-

  stupujícími spojeneckými jednotkami v dubnu

  1945 na základně Goslar v Německu. Na tomto

  letišti byla dislokována od 29. března do 8. dub-

  na 1945. Později operovala z Čech, Bavorska

  a Rakouska. Od prosince 1944 do konce války

  vedl 11. Staffel Oblt. Heinz-Günther Hennig, který

  dříve velel 2./JG 53 a 2./JG 102 a na svém kontě

  měl dvě vítězství. Kamufláž na trupu v barvách

  RLM 81/82 má provedení výrobní řady 334xxx.

  Označení identifikuje tento letoun jako stroj

  wingmana velitele II./JG 52, Maj. Wilhelma

  Batze. V únoru 1943 byl Batz přidělen ke štábu

  II./JG 52 na východní frontě. Prvního vítězství

  dosáhl 11. března a v květnu byl jmenován velite-

  lem 5./JG 52. V březnu 1944 docílil stého vítězství

  a v dubnu se stal velitelem III./JG 52. Na počátku

  února 1945 převzal vedení II./JG 52, která v té

  době bojovala v Maďarsku. Své 237. a zároveň

  poslední vítězství, zaznamenal 16. dubna 1945.

  O pět dnů obdržel Meče k Rytířskému kříži s du-

  bovou ratolestí. Batz se svou jednotkou přelétl

  8. května 1945 do zajetí z rakouského Zeltwegu

  do Bad Aiblingu v Bavorsku, v závěrečné čás-

  ti trasy německé stíhače doprovázela formace

  Thunderboltů. Po válce vstoupil do Bundesluft-

  waffe a postupně velel Flugzeugführerschule

  S a Lufttransportgeschwader 63. Stroj „černá 1“

  v barvách RLM 74/75/76 měl kamufláž výrobní

  řady 335xxx. Žlutý pruh na přídi a žlutá smě-

  rovka byly rozpoznávacím prvkem německých

  strojů v rámci Luftflotte 4. Konec druhé světo-

  vé války tento konkrétní stroj zastihl na letišti

  Neubiberg u Mnichova. Jeho pilotem byl Batzův

  Adjutant Lt. Willy van de Kamp, který u II./JG 52

  sloužil od května 1943 a na kontě měl jedno ví-

  tězství.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard36

  Leden 2025

• Strana 37

  WNr. 335xxx, Lt. Ernst-Dieter Bernhard, Stab III./JG 53, Kaufbeuren,

  Německo, duben 1945

  WNr. 330230, Uffz. Heinrich Munninger, 10./JG 77, Neuruppin, Německo, listopad 1944

  JG 53 vznikla v roce 1937 a byla jednou z nej-

  starších německých stíhacích jednotek druhé

  světové války. Její III. Gruppe prošla po tažení

  na Západě boji úvodních měsíců bojů v SSSR

  a od konce roku 1941 byla nasazena ve Stře-

  domoří. Po přesunu z Itálie v červnu 1944 se

  nacházela v Bad Lippspringe a operovala pro-

  ti spojeneckým náletům na Říši. V září 1944 se

  podílela na odražení operace Market Garden.

  Od konce roku 1944 se jednotka postupně sta-

  hovala pod nátlakem spojeneckých vojsk na

  jižní část Německa. Pilotem tohoto stroje byl

  Lt. Ernst-Dieter Bernhard, který v prosinci

  1944 nastoupil k 12./JG 53. V polovině března

  byl jmenován Adjutantem velitele III./JG 53,

  jímž byl v té době Hptm. Siegfried Luckenbach.

  Po Luckenbachově nehodě během přistání v dub-

  nu 1945 jej v závěrečných týdnech války zastupo-

  val Hptm. Wolfgang Ernst s 36 vítězstvími na kontě.

  Se zobrazeným strojem Lt. Bernhard havaroval

  19. dubna 1945 kvůli defektu podvozku při při-

  stání v Kaufbeuren po boji s formací Marauderů

  doprovázených Thunderbolty. Na Bernhardově

  kontě byl jeden těžce poškozený Mustang.

  V říjnu 1944 se III./JG 77 stala první stíhací jed-

  notkou Luftwaffe, která byla kompletně pře-

  zbrojena na Bf 109K-4 a disponovala 68 stro-

  ji. Jejím velitelem byl zkušený veterán JG 77

  Major Armin Köhler (40 sestřelů, RK). Po zalétá-

  ní a seznámení s novým typem byla 2. prosince

  1944 jednotka bojově nasazena. Letecké souboje

  vrcholily při bitvě v Ardenách. Uffz. Heinrich Mu-

  nninger, narozený 30. června 1923, letěl 1. ledna

  1945 při operaci Bodenplatte s „bílou 17“ jako

  wingman Uffz. Johanna Twietmeyera. Při útoku

  na letiště RAF v Antverpách-Deurne (B.70) byl

  zasažen flakem, snažil se nouzově přistát po-

  blíž Tilburgu v Nizozemsku, havaroval a zahynul.

  Pohřben je v Lommelu. Při této operaci přišla

  III./JG 77 o 11 strojů a pilotů. Od poloviny ledna

  1945 byla nasazena na východní frontě. V závěru

  války bojovala v Horním Slezsku se základnou

  v Dolním Benešově (Beneschau) na Hlučínsku.

  „Bílá 17“ byla z produkce 330xxx s vysokým

  rozhraním kamuflážních barev RLM 74/75 na

  bocích trupu. Z obou stran byl na přídi znak

  III./JG 77, červené srdce.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard

  37

  Leden 2025

• Strana 38

  FE1495 Bf 109K-4 seatbelts STEEL (fotolept)

  644227 Bf 109K-4 LööK (Brassin)

  644233 Bf 109K-4 LööKplus (Brassin)

  648902 Bf 109K-4 engine (Brassin)

  648903 Bf 109K-4 propeller PRINT (Brassin)

  648904 Bf 109K-4 cockpit PRINT (Brassin)

  648905 Bf 109K-4 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648906 Bf 109K external fuel tanks (Brassin)

  648913 Bf 109K-4 exhaust stacks PRINT (Brassin)

  648914 Bf 109K-4 wheels (Brassin)

  648939 Bf 109K-4 gun barrels PRINT (Brassin)

  648954 Bf 109K-4 wheel bays PRINT (Brassin)

  648961 Bf 109K-4 radio compartment PRINT (Brassin)

  SIN648118 Bf 109K-4 ESSENTIAL (Brassin)

  SIN648119 Bf 109K-4 ADVANCED (Brassin)

  3DL48135 Bf 109K SPACE (3D Obtisk)

  EX976 Bf 109K TFace (maska)

  EX985 Bf 109K national insignia (maska)

  Pro Bf 109K-4 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #644233

  #648904

  STAVEBNICE 01/2025

  OVERTREES

  #82166X

  Bf 109K-4

  1/48

  OVERLEPT

  #82166-LEPT1

  Bf 109K-4

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  #648902

  #648961

  INFO Eduard38

  Leden 2025

• Strana 39

  #70173

  P-51D Mustang

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51D verzí

  D-10 a vyšších v měřítku 1/72 edice ProfiPACK. Stavebnice je zaměřena

  na stroje nejznámějších pilotů 7., 8., 9., a 15. USAAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/72

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard

  39

  Leden 2025

• Strana 40

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers, 78th FG, Duxford,

  Velká Británie, březen 1945

  P-51D-15, 44-15041, Lt Col. John C. Meyer, 352nd FG, 8th AF,

  Y-29 Asch, Belgie, prosinec 1944

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920

  v obci Joshua v Texasu a do vojenského letectva

  byl přijat v dubnu 1941. Po absolvování letecké-

  ho výcviku byl v lednu 1942 odeslán do Austrálie

  k 9th FS létající na strojích P-40. Na pacific-

  kém bojišti dosáhl šesti sestřelů a v lednu 1943

  byl odeslán zpět do USA. Zde působil v roli in-

  struktora, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944

  přeřazen k bojové jednotce. Tou byla 38th FS na

  základně Wormingford, létající na strojích P-38,

  ale od července 1944 přezbrojená na Mustangy.

  Po povýšení na podplukovníka (Lt Col.) převzal

  Landers velení 357th FG, kterou vedl od října do

  prosince 1944. Po odpočinku v USA se v únoru

  vrátil zpět do Velké Británie, byl jmenován veli-

  telem 78th FG a v této funkci působil do konce

  2. světové války. Je jedním z mála amerických

  pilotů, kteří získali status esa jak v Tichomoří,

  tak v Evropě. Ve vzdušných soubojích dosá-

  hl celkem 14,5 sestřelů, z toho šest na P-40E

  v Tichomoří, v Evropě přidal čtyři na P-38J

  a čtyři a půl na P-51D. Při pozemních útocích

  zničil dalších 20 nepřátelských letadel. V pro-

  sinci 1945 z armády odešel a pracoval ve staveb-

  nictví. Zemřel 12. září 1989.

  Rodák z Brooklynu John Charles Meyer ukončil

  pilotní výcvik 26. července 1940 ve věku 21 let.

  Po výcviku byl převelen k 33rd PS na Island, jed-

  notka obstarávala hlídkovou službu na strojích

  P-40 nad proplouvajícími konvoji. Po návratu

  do USA byl jmenován velitelem nově založené

  487th FS, která prošla výcvikem na strojích P-47

  a v červnu 1943 se přesunula do Velké Británie,

  odkud doprovázela nad kontinentální Evropu

  čtyřmotorové bombardéry. V dubnu 1944 byla

  celá jednotka přezbrojena na Mustangy a počet

  sestřelů dosažených majorem Meyerem začal

  stoupat. V listopadu 1944 byl jmenován do funkce

  zástupce velitele 352nd FG, pod kterou spadala

  i jeho 487th FS. Pod jeho vedením se 352nd FG

  v prosinci přesunula na předsunuté letiště Asch

  v Belgii. Když 1. ledna provedla Luftwaffe útok

  na toto letiště, dokázal se svými piloty odstar-

  tovat a sestřelil dva útočící německé Fw 190.

  Byly to jeho poslední sestřely v 2. světové válce,

  neboť 4. ledna utrpěl vážnou zlomeninu levé nohy,

  k jejímu doléčení byl odeslán do USA. Po ukon-

  čení války zůstal v armádě, zúčastnil se bojů

  v Koreji, ve Vietnamu řídil operaci Linebacker

  II. Během 2. světové války sestřelil celkem

  24 nepřátelských letadel, další dva sestře-

  ly přidal v Korejské válce. Do důchodu odešel

  v hodnosti generála z funkce velitele Strategic

  Air Command. Zemřel na infarkt 2. prosince 1975.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard40

  Leden 2025

• Strana 41

  P-51D-10, 44-14896, Maj. Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG,

  8th AF, Leiston, Velká Británie, září 1944

  P-51D-20, 44-63607, Lt Col. Glenn T. Eagleston, 353rd FS, 354th FG,

  9th AF, Y-64 Ober Olm, Německo, duben 1945

  Kapitán Leonard „Kit“ Carson byl jedním z nejú-

  spěšnějších příslušníků 357th FG. Válku ukončil

  jako velitel 362nd FS s 18,5 sestřely, ke kterým

  přidal tři letouny zničené na zemi. Létal postup-

  ně na čtyřech P-51 Mustang, u všech si nechal

  na motorový kryt nakreslit nápis „Nooky Booky“.

  Letoun 44-14896 byl třetím v pořadí. Na boku

  měl vyznačených sedm sestřelů dosažených

  Carsonem k počátku listopadu 1944 a nesl stan-

  dardní identifikační pruhy, včetně částečných

  invazních pruhů na trupu. Carsonův Mustang byl

  opatřen tmavě zeleným kamuflážním nátěrem,

  pravděpodobně v odstínech RAF Dark Green pro

  horní plochy, a to včetně vnitřních ploch vztla-

  kových klapek. Spodní plochy byly zbarveny od-

  stínem Medium Sea Grey.

  Glenn Todd Eagleston se narodil 12. března 1921

  ve Farmingtonu v Utahu a do USAAC vstoupil

  v roce 1940. V roce 1942 absolvoval pilotní výcvik,

  po němž byl zařazen nejprve k 79th FS, používa-

  jící stroje P-39, a následně k 353rd FS, jež se se

  svými Mustangy v říjnu 1943 přesunula do Velké

  Británie na základnu Boxted. Přestože spadala

  pod 9th Air Force, zúčastňovala se doprovo-

  dů bombardérů 8th AF. Na jaře 1944, během

  příprav na vylodění, se 354th FG opět vrátila

  k taktické podpoře armád a společně s přesu-

  nem bojiště na kontinent se přesunula na polní

  letiště v osvobozené Evropě i 353rd FS. V říjnu

  1944 převzal kapitán Eagleston velení 353rd FS

  přezbrojené na Thunderbolty a působící jako

  taktická podpora pozemních armád. V polovině

  února 1945 obdržela jednotka opět Mustangy.

  Po 2. světové válce, během níž sestřelil 18,5 ne-

  přátelských letadel, pokračoval Glenn Eagles-

  ton v armádní kariéře, zúčastnil se bojů v Koreji,

  kde na své konto přidal dva sestřely sovětských

  MiGů-15. Do důchodu odešel na konci února 1967.

  Zemřel 7. května 1991.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard

  41

  Leden 2025

• Strana 42

  STAVEBNICE 01/2025

  P-51D-5, 44-13298, Capt. Freddie F. Ohr, 2nd FS, 52nd FG,

  15th AF, Madna, Itálie, podzim 1944

  P-51D-20, 44-72570, Lt. Ralph S. Gardner / 2nd Lt. Chester Jatczak,

  457th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červen/červenec 1945

  52nd Pursuit Squadron – po květnu 1942 známá

  jako 52nd Fighter Group – byla založena v led-

  nu 1941 na základně Selfridge Field v Michiganu.

  Po výcviku na strojích P-39 následoval v létě

  roku 1942 přesun do Severního Irska, kde jed-

  notka podstoupila výcvik na Spitfirech. Následo-

  vala krátká účast v bojích na západě Evropy pod

  velením 8th AF, ale již v listopadu 1942 byla celá

  jednotka přesunuta do severní Afriky. Po vylo-

  dění následovaly boje v Africe, na Sicílii a v Itálii,

  stále na strojích Spitfire, tentokráte pod vede-

  ním 12th AF. V dubnu 1944 následovalo vysněné

  přezbrojení na Mustangy, v květnu přesun pod

  15th AF a změna činnosti, kdy stroje 52nd FG do-

  provázely strategické bombardéry této letecké

  armády. Stroj Freddieho Ohra, amerického esa

  korejského původu, byl ponechán v původním

  zbarvení, v němž přicházely stroje z výroby. Čer-

  vená příď a žlutá záď trupu označovaly stroje

  52nd FG, žluté pruhy na křídle byly rozlišovacím

  znakem strojů 15th AF.

  Tento letoun sdíleli Ralph Gardner a Chet Jat-

  czak. Jméno Fighting Lady se později změnilo

  na Broadway Gal. Pro Cheta Jatczaka se jedna-

  lo již o druhý stroj pojmenovaný Broadway Gal,

  již v červnu a na počátku července létal na stroji

  číslo 538, jenž nesl stejný název. Letoun č. 538

  byl dne 16. července 1945 sestřelen poblíž Su-

  zuky, když s ním Capt. John Benbow postřeloval

  letiště v okolí Nagoje. S největší pravděpodob-

  ností jej sestřelil mjr. Yóhei Hinoki na stroji Ki-

  100. Podoba nápisu Broadway Gal není známa.

  Původním markingem squadrony byly zelené

  pruhy na ocasních plochách. Později, po zaháje-

  ní operační činnosti, byly kvůli lepší viditelnosti

  nahrazeny jednolitým zeleným nátěrem.

  INFO Eduard42

  Leden 2025

• Strana 43

  OVERTREES

  #70172X

  P-51D Mustang

  1/72

  OVERLEPT

  #70173-LEPT1

  P-51D Mustang

  1/72

  stránka produktu stránka produktu

  SS826 P-51D seatbelts STEEL (fotolept)

  674013 P-51D-10 LööK (Brassin)

  674014 P-51D-15+ LööK (Brassin)

  674016 P-51D-10 LööKplus (Brassin)

  674017 P-51D-15+ LööKplus (Brassin)

  672358 P-51D exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672359 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT (Brassin)

  672360 P-51D wheel bay PRINT (Brassin)

  672361 P-51D Hamilton Standard propeller PRINT (Brassin)

  672362 P-51D Hamilton Standard propeller uncuffed PRINT (Brassin)

  672364 P-51D-10 cockpit PRINT (Brassin)

  672365 P-51D-15+ cockpit PRINT (Brassin)

  672366 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  672367 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  672368 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  672369 P-51D wheels block tread (Brassin)

  672370 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  672371 P-51D wheels block tread 2 (Brassin)

  672372 P-51D seat PRINT (Brassin)

  672373 P-51D 75gal drop tanks PRINT (Brassin)

  672374 P-51D 108gal paper drop tanks PRINT (Brassin)

  672375 P-51D 110gal fuel tanks PRINT (Brassin)

  672376 P-51D 165gal fuel tanks PRINT (Brassin)

  672377 P-51D gun sights PRINT (Brassin)

  672378 P-51D bazooka rocket launcher (Brassin)

  672379 P-51D gun bays PRINT (Brassin)

  672384 P-51D undercarriage legs PRINT (Brassin)

  672389 P-51D engine PRINT (Brassin)

  SIN67227 P-51D-10 ESSENTIAL (Brassin)

  3DL72036 P-51D-10 SPACE (3D Obtisk)

  3DL72037 P-51D-15+ SPACE (3D Obtisk)

  D72050 P-51D stencils (Obtisk)

  D72051 P-51D US national insignia (Obtisk)

  CX664 P-51D US national insignia (maska)

  CX665 P-51D surface panels (maska)

  Pro P-51D Mustang 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672389

  #672364

  STAVEBNICE 01/2025

  #672360

  INFO Eduard

  43

  Leden 2025

• Strana 44

  #7474

  Bf 109F-2

  1/72

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Bf 109F-2 v měřítku 1/72; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard44

  Leden 2025

• Strana 45

  Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Saint-Pol-sur-Ternoise, Francie, červenec 1941

  WNr.8239, Lt. Hans Strelow, 5./JG 51, Brjansk, SSSR, březen 1942

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířské-

  ho kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince

  1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl

  III./JG 2. Celkem 31 symbolů sestřelů na směrov-

  ce se váže právě k „Assiho“ působení na západ-

  ní frontě. Jednatřicáteho vítězství dosáhl dne

  10. července 1941 poblíž Saint-Omeru sestřelem

  dvou Spitfirů. Počínaje 1. listopadem 1942 pře-

  vzal velení II./JG 54 a tuto Gruppe vedl až do

  21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do so-

  větského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce

  1949 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu

  Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl

  celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní fron-

  tě. Hlava kohouta na jeho stroji byla označením

  letadel štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od

  Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině

  kohout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho

  žena se později provdala za nočního stíhacího

  letce Wolfganga Falcka.

  Hans Strelow se narodil 26. března 1922 v Berlí-

  ně. V roce 1939 dobrovolně vstoupil do Luftwaffe.

  Po výcviku v únoru 1941 byl přidělen k 5./JG 51.

  Od počátku operace Barbarossa létal na vý-

  chodní frontě. Svého prvního sestřelu dosá-

  hl 25. června 1941. V lednu 1942 byl jmenován

  Staffelkapitänem 5./JG 51. Dne 24. března 1942

  se stal nejmladším držitelem Železného kříže

  s dubovými ratolestmi. Jeho černá 10 byla

  v zimním období přetřena bílou barvou na hor-

  ních plochách. Z obou stran na přídi je znak

  JG 51. Žlutý pruh za křížem a žluté spodní kon-

  ce křídla byly rozpoznávacím prvkem východní

  fronty. Na levé straně směrovky jsou nakresleny

  dosažené sestřely. Dne 22. května 1942 byl Hans

  Strelow sestřelen osádkou Pe-2 a donucen nou-

  zově přistát za sovětskými liniemi. Z obavy před

  možným zajetím Rudou armádou se zastřelil.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard

  45

  Leden 2025

• Strana 46

  STAVEBNICE 01/2025

  WNr.8165, Hptm. Karl-Heinz Leesmann, I./JG 52,

  Amsterdam, Nizozemsko, červen 1941

  Lt. Max-Hellmuth Ostermann, 7./JG 54, Dugino, SSSR, září 1941

  Karl-Heinz Leesmann se narodil 3. května 1915

  v Osnabrücku. Po pilotním výcviku u Luftwaffe

  se zúčastnil tažení do Francie i Bitvy o Británii

  v řadách JG 52. Dne 27. srpna 1940 byl jmeno-

  ván Staffelkapitänem 3./JG 52. Dne 24. května

  1941 se stal Gruppenkommandeurem I./JG 52.

  Jeho stroj WNr. 8165 měl na levé straně kýlovky

  pod svastikou zakresleny sestřely dosažené na

  západní frontě. Před zahájením operace Barba-

  rossa se I./JG 52 přesunula na východní frontu.

  Dne 6. listopadu byl Leesmann v boji se sovět-

  skými stroji zasažen a s roztříštěným pravým

  předloktím nouzově přistál u Ruzy. Po dlou-

  hé hospitalizaci a zotavování se v květnu 1942

  vrátil k I./JG 52. V březnu 1943 přešel k III./JG 11.

  Dne 25. července 1943 byl v Bf 109G-6 sestřelen

  při útoku na B-17 nad Severním mořem u Helgo-

  landu. Jeho tělo bylo 16. srpna 1943 vyplaveno na

  břeh. Pohřben byl v Recklinghausenu.

  Max-Hellmuth Ostermann se narodil 11. pro-

  since 1917 v Hamburku. V roce 1937 vstoupil do

  Luftwaffe a stal se pilotem. Jeho první jednot-

  kou byla I./ZG 1 s Bf 110 a zúčastnil se invaze

  do Polska. Před zahájením tažení do Francie byl

  7. dubna 1940 přeřazen k I./JG 21 a dne 20. května

  1940 zaznamenal svůj první sestřel. Po přesunu

  k pobřeží Lamanšského průlivu byla I./JG 21 pře-

  jmenována na III./JG 54 a v dubnu 1941 bojovala

  v Jugoslávii. Devátého vítězství Ostermann do-

  sáhl 6. dubna 1941 nad Bělehradem sestřelem

  Bf 109E-3, ve kterém zahynul Karel Štrbenek.

  Během úvodní fáze operace Barbarossa sestře-

  lil 23. června 1941 dva SB-2. Na směrovce jeho

  stroje „bílá 1“ bylo na počátku září 1941 vyzna-

  čeno 25 sestřelů. Boky trupu jsou ztmaveny

  skvrnami barev RLM 02, 74, 70. Na přídi je znak

  7./JG 54 a pod čelním štítkem III./JG 54. V listo-

  padu 1941 byl převelen k I./JG 54 a v březnu 1942

  převzal velení nad 8./JG 54. Dne 12. května 1942

  si Ostermann jako druhý pilot JG 54 připsal sté

  vítězství, ale byl při tomto souboji těžce zraněn.

  Dokázal ale doletět na domovské letiště. Štěs-

  tí ho opustilo 9. srpna 1942 při střetnutí s P-40.

  Poté, co dosáhl jednoho vítězství, se z mraků

  vynořily LaGGy-3. Po zásazích do kokpitu Oster-

  mannovy Bf 109G-2 se stroj zřítil za sovětský-

  mi liniemi u Ilmeňského jezera. Stal se prvním

  nositelem Rytířského kříže s dubovou ratolestí,

  jenž padl v boji.

  674007 Bf 109F LööK (Brassin)

  674011 Bf 109F LööKplus (Brassin)

  672313 Bf 109F propeller early PRINT (Brassin)

  672314 Bf 109F propeller late PRINT (Brassin)

  672315 Bf 109F gun barrels PRINT (Brassin)

  672316 Bf 109F wheels PRINT (Brassin)

  672317 Bf 109F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672318 Bf 109F radio compartment PRINT (Brassin)

  672321 Bf 109F/G external fuel tanks (Brassin)

  672322 Bf 109F wheel bays rounded PRINT (Brassin)

  672323 Bf 109F/G wheel bays angular PRINT (Brassin)

  672325 Bf 109F/G exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672326 Bf 109F/G/K gun pods PRINT (Brassin)

  672327 Bf 109F cockpit PRINT (Brassin)

  672328 Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT (Brassin)

  672350 Bf 109F engine PRINT (Brassin)

  SIN67221 Bf 109F (Brassin)

  3DL72018 Bf 109F SPACE (3D Obtisk)

  Pro Bf 109F-2 1/72

  DOPORUČUJEME:

  INFO Eduard46

  Leden 2025

• Strana 47

  STAVEBNICE 01/2025

  #84204

  F4F-4 Wildcat late

  Stavebnice amerického palubního druhoválečného stíhacího letounu F4F-4 Wildcat pozdního

  provedení v měřítku 1/48; edice Weekend. Ze stavebnice je možné postavit Wildcaty amerického

  námořnictva působící v Atlantiku a také stíhačku od námořní pěchoty USA (US MArine Corps).

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  INFO Eduard

  47

  Leden 2025

• Strana 48

  VMF-441, Nanumea, listopad 1943

  VC-13, USS Core (CVE-13), srpen 1943

  Marine Fighting Squadron 441 (VMF-441) byla

  vytvořena 1. října 1942 v Tutuile na Americké Sa-

  moe z části VMF-111 a létala na letounech F4F

  Wildcat. Do konce května 1943 se celá squad-

  rona přesunula do Funafuti na Ellice Islands

  a 28. září 1943 následoval další přesun na zá-

  kladnu Nanumea. Squadrona se v prosinci 1943

  přesunula zpět do Tutuily, kde přezbrojila na

  F4U-1 Corsair. VMF-441 byla známa také pod

  přezdívkou „The Blackjacks“. Jednotce bylo

  během druhé světové války připsáno celkem

  49 sestřelených letadel a po kapitulaci Ja-

  ponska byla 11. července 1946 deaktivována.

  Zobrazený Wildcat nesl nestandardní kamufláž

  u které byl na původní starší schéma v odstí-

  nech Blue Gray/Light Gray nově doplněn na

  horních plochách trupu a křídel třetí odstín

  Semi-Gloss Sea Blue. Příď letounu zdobil na

  levé straně motorového krytu bílý nápis „Little

  Joe“ s motivem hracích kostek.

  Eskortní letadlová loď USS Core (CVE-13) třídy

  Bogue byla postavena v Tacomě a uvedena do

  služby 10. prosince 1942. Pojmenována byla po

  zálivu Core Sound. USS Core operovala na zá-

  padním pobřeží u San Diega, ale brzy se připojila

  k Atlantické flotile, aby se zúčastnila bojů proti

  ponorkám s letouny TBF-1C Avenger a F4F-4

  Wildcat na palubě. První bojová plavba USS Core

  v Atlantiku trvala od 27. června do 31. července

  1943 a během ní se osádkám VC-13 podařilo za-

  sáhnout dvojici ponorek. USS Core a VC-13 si do

  konce roku 1943 připsaly celkem čtyři zničené

  ponorky a pomohly tak zastavit řádění německé

  flotily ponorek v Atlantiku. Wildcaty na USS Core

  nesly kombinaci barev od tovární modrošedé NS

  přes světle šedou NS i obě tehdy nová schémata

  ASWN I a II určená pro Atlantik. Zobrazený letoun

  s černým identifikačním číslem 3 na směrovce

  měl tříbarevnou kamufláž, tedy schéma ASWN

  I, a nesl červeně obkreslené insignie. Ty byly

  v září 1943 přemalovány modrými insigniemi.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard48

  Leden 2025

• Strana 49

  VGF-29, Lt Cdr John T. Blackburn, USS Santee (CVE-29), listopad 1943

  VMF-111 (121), 2Lt. Thomas Mann, Samoa, jaro 1943

  John Thomas Blackburn (narozen 24. ledna

  1912) se stal prvním velícím důstojníkem slav-

  né squadrony VF-17 Jolly Rogers, létající na

  F4U Corsair. Ještě předtím se mu ale podařilo

  dosáhnout statusu esa na Wildcatu. V roce 1933

  absolvoval Námořní akademii a v roce 1941, kdy

  USA vstoupily do války, sloužil jako letecký in-

  struktor. Ačkoli toužil dostat se do boje, byl

  přeřazen k létání s Brewstery Buffalo na Miami

  a musel několikrát žádat o přidělení k bojo-

  vé jednotce. Nakonec byl pověřen sestavením

  a vedením VGF-29 na nové eskortní letadlové

  lodi USS Santee. Poté, co se piloti seznámili

  s Wildcaty v Pungo ve Virginii, se eskadra v říjnu

  1942 nalodila na palubu, aby se zúčastnila ope-

  race Torch. První boj skončil katastrofou, proto-

  že piloti nemohli najít cíl kvůli špatnému počasí

  a poškozené naváděcí zařízení na palubě San-

  tee je donutilo své Wildcaty opustit na padáku,

  nebo přistát na vodu. Sám Blackburn následně

  strávil tři dny v záchranném člunu, než ho za-

  chránil torpédoborec. Krátce poté dostal roz-

  kaz založit novou jednotku VF-17, druhou letku,

  která se dostala do boje s novými F4U Corsair.

  Blackburn dosáhl ve druhé světové válce 11 ví-

  tězství a v roce 1945 se stal velitelem letecké

  skupiny CAG 74 na palubě nové USS Midway

  (CVB-41), které velel v letech 1958 až 1959. Po vál-

  ce pracoval v Pentagonu a byl jedním z prvních

  pilotů proudových letadel u námořnictva. V roce

  1962 odešel do důchodu a začal pěstovat vinnou

  révu a chovat zlaté retrívry v Kalifornii. Zemřel

  21. března 1994.

  Marine Fighting Squadron 121 (VMF-121) byla

  aktivována 24. června 1941 a přijala přezdív-

  ku „The Green Knights“ (Zelení rytíři). Bojové

  operace zahájila s letouny F4F Wildcat, které

  později vyměnila za F4U Corsair. Od října 1942

  se její piloti účastnili bitvy o Guadalcanal a bo-

  jovali také z předsunutých leteckých základen

  na Bougainville a Emirau. Dne 15. září 1944 se

  Green Knights vylodili na Peleliu a z této zá-

  kladny bojovali až do 25. července 1945. Jednot-

  ka byla deaktivována 9. září 1945. Během války

  se čtrnáct pilotů VMF-121 stalo stíhacím esem

  a celá jednotka sestřelila 208 japonských leta-

  del, z toho 165 při letech na Wildcatech. Podporu-

  čík námořní pěchoty Thomas H. Mann, Jr. přišel

  k VMF-121 od VMF-224 a stal se s pěti vítězství-

  mi esem v bojích nad Guadalcanalem. Dne 11. lis-

  topadu 1942 vzlétl spolu s ostatními, aby zachy-

  til formaci japonských bombardérů Aichi Type

  99. Tři z nich se mu podařilo sestřelit ještě před-

  tím, než byl sám sestřelen. Při přistání na vodě

  přišel o sedm zubů, k čemuž se přidala boles-

  tivá zranění, která utrpěl nepřátelskou palbou.

  Mannovi se ale podařilo dosáhnout pláže ma-

  lého ostrova v souostroví Tulagi a po týdnu se

  dostal na kánoi s pomocí domorodců ke svým.

  Na konci druhé světové války měl na svém kontě

  deset vzdušných vítězství.

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard

  49

  Leden 2025

• Strana 50

  #8802

  US Navy Carrier Deck

  1/48

  velikost displeje 397x257 mm

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: žádné

  obtisky: ne

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2025

  INFO Eduard50

  Leden 2025

• Strana 51

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Strana 52

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Spitfire Mk.VIII

  v měřítku 1/24. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro MC.205 Veltro v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634048

  Spitfire Mk.VIII LööK

  1/24 Airfix

  634049

  MC.205 Veltro LööK

  1/32 Italeri

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard52

  Leden 2025

• Strana 53

  644294

  F-86A LööK

  1/48 Clear Prop

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-86A v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Clear Prop

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro P-39N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně kulometů

  - sedačka pilota

  - maska pro barvení

  644293

  P-39N LööKplus

  1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  53

  Leden 2025

• Strana 54

  BRASSIN

  632202

  Bf 109E wheels

  1/32 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109E v měřítku

  1/32. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-14/AS v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - hlavně kulometů

  - kola podvozku

  - výfuky

  stránka produktu

  674023

  Bf 109G-14/AS LööKplus

  1/72 Eduard

  INFO Eduard54

  Leden 2025

• Strana 55

  BRASSIN

  632203

  MG 15 magazines & case catchers PRINT

  1/32

  Brassinová sada - zásobníky a lapače nábojnic pro kulomety

  MG 15 v měřítku 1/32. Sada obsahuje 10 zásobníků

  a 10 lapačů (2 typy, 5+5 ks). Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro MC.205

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  632204

  MC.205 Veltro wheels

  1/35 Italeri

  stránka produktu

  INFO Eduard

  55

  Leden 2025

• Strana 56

  6481051

  P-39 wheels early

  1/48 Arma Hobby

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-39 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - hlavně příďových kanonů pro MiG-19S

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Trumpeter

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  648591

  MiG-19S gun muzzles

  1/48 Trumpeter

  INFO Eduard56

  Leden 2025

• Strana 57

  6481052

  P-39 wheels late

  1/48 Arma Hobby

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-39 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka

  pro F-86F v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hasegawa

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481056

  F-86F ejection seat

  1/48 Hasegawa

  stránka produktu

  INFO Eduard

  57

  Leden 2025

• Strana 58

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-5E/F/N

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: AFV Club

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481063

  F-5E/F/N wheels

  1/48 AFV Club

  stránka produktu

  Brassinová sada - vysunuté vztlakové klapky pro

  Tempest Mk.V v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D

  tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481062

  Tempest Mk.V landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Leden 2025

• Strana 59

  Brassinová sada - ventilátory pro plavidla japonského

  druhoválečného námořnictva v měřítku 1/350.

  Sada obsahuje 70 ventilátorů 14 typů. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 70 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  653018

  IJN ventilators PRINT

  1/350

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - protiletadlový kanon (trojče) ráže

  25 mm pro japonská druhoválečná plavidla v měřítku

  1/350. Sada obsahuje 18 kanonů. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653021

  IJN Type 96 25mm AA gun (triple) PRINT

  1/350

  stránka produktu

  INFO Eduard

  59

  Leden 2025

• Strana 60

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro Bf 109 G-10 vyráběné

  továrnou Messerschmittu v Řezně v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje také kryty motoru. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 26 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672400

  Bf 109G-10 Mtt Regensburg engine PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - motor pro Bf 109 G-10 vyráběné Wiener

  Neustädter Flugzeugwerke ve Vídeňském Novém Městě

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje také kryty motoru. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 26 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672399

  Bf 109G-10 WNF engine PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Leden 2025

• P-51D engine PRINT 1/72 - CLICK-CLACK

  Pryč jsou ty časy, kdy stavba resinového motoru byla pro méně zkušenější část modelářů noční můrou. Bývala to disciplína pro zkušené, něco, co v modelu mohou mít pouze opravdoví experti, mistři v oboru, kteří zvládají všechny ty pokročilé techniky vyřezávání a ztenčování plastů, nebo náročné odřezávání resinů z nálitků a jejich broušení, při kterém navíc vzniká spoustu prachu. Nastala doba 3D tisková! Nechť žijí jednoduché, snadno složitelné sady. Odzvonilo mnoha neoblíbeným, především malým leptaným dílkům. Pojďme se na sestavení jedné takové sady podívat.

  BRASSIN

  P-51D engine PRINT

  1/72 - CLICK

  -

  CLACK

  Jakub NademlejnskýKat. č. 672389

  Pryč jsou ty časy, kdy stavba resinového motoru

  byla pro méně zkušenější část modelářů

  noční můrou. Bývala to disciplína pro zkušené,

  něco, co v modelu mohou mít pouze opravdoví

  experti, mistři v oboru, kteří zvládají všechny

  ty pokročilé techniky vyřezávání a ztenčování

  plastů, nebo náročné odřezávání resinů z

  nálitků a jejich broušení, při kterém navíc vzniká

  spoustu prachu. Nastala doba 3D tisková!

  Nechť žijí jednoduché, snadno složitelné sady.

  Odzvonilo mnoha neoblíbeným, především

  malým leptaným dílkům. Pojďme se na

  sestavení jedné takové sady podívat.

  Plastové výlisky byly navrženy tak, aby zástavba brassinového

  motoru byla co nejjednodušší. Konstruktéři do modelu předpřipra-

  vili drážky, které usnadní odřezání plastových krytů motoru.

  INFO Eduard

  61

  Leden 2025

• Strana 62

  BRASSIN

  Stačí podél paneláže několikrát přejet žiletkovou pilkou.

  Odříznuté části postupně odštipuji kleštěmi a pilkou takto odřežu

  všechny plastové kryty motoru.

  Po pěti minutách práce je půlka trupu připravená pro instalaci motoru.

  Jelikož je z druhé strany plast ztenčený, za chvíli projede žiletková

  pilka skrz.

  Ostrým skalpelem dočistím drobné nedostatky a rohy.

  INFO Eduard62

  Leden 2025

• Strana 63

  BRASSIN

  Na celé činnosti je nejzdlouhavější odstraňování tištěných podpor.

  Využívám k tomu velmi ostrý skalpel, ultrazvukový nůž, žiletkovou pilku

  nebo nůžtičky na fotolepty. Nejčastěji využívám kombinaci všech těchto

  nástrojů.

  Zbytky po podporách jdou následně krásně začistit pár tahy pilníkem.

  V prvním kroku je lepší podpory začistit „nahrubo“, dále od dílu,

  aby nedošlo k vyštípnutí dílku.

  Na styku konce podpory a dílu jsou vytvořeny koule, které napomáhají

  jednoduššímu oddělení podpor a zamezují vylamování dílků.

  Lože motoru, společně se sáním a požární přepážkou, mohou být díky 3D

  tisku vyrobeny jako jeden díl. Je to pro modeláře mnohem jednodušší na

  čistotu lepení a udržení správné geometrie.

  Zbytky po těchto koulích se poté velmi jednoduše odbrušují.

  INFO Eduard

  63

  Leden 2025

• Strana 64

  BRASSIN

  K sestavení motoru stačí dolepit pár drobných dílů.

  Stejně tak zadní část motoru jen nacvakneme, spoj pouze pojistíme

  lepidlem.

  Čelo motoru stačí díky spolehlivému zazámkování dílů jen zacvaknout.

  Finální motor secvaknutý nasucho.

  INFO Eduard64

  Leden 2025

• Strana 65

  BRASSIN

  Dolepovací olejovou nádrž také pouze nacvakneme na místo.

  Přilepíme baterii.

  Poté již můžeme přistoupit ke kompletaci sady, nacvakneme motor do lože.

  Nakonec dolepíme

  poslední díly rámování

  okolo motoru a sada je

  kompletní.

  Slepená sestava s kryty,

  které jsou součástí

  brassinové sady.

  INFO Eduard

  65

  Leden 2025

• Strana 66

  Soubor 4 sad pro P-51B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - vrtule

  - podvozkové nohy BRONZ

  - 75gal přídavné palivové nádrže

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648135

  P-51B Malcolm Hood canopy ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard66

  Leden 2025

• Strana 67

  stránka produktu

  Soubor 3 sad pro P-51D-10 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - vrtule

  - zbraňové šachty v křídle

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN67227

  P-51D-10 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  INFO Eduard

  67

  Leden 2025

• Strana 68

  FOTOLEPTY

  LEDEN 2025

  IDF Eitan

  1/35 Hobby Boss

  #36528

  INFO Eduard68

  Leden 2025

• Strana 69

  FOTOLEPTY

  LVT-4

  1/35 Italeri

  #36529

  INFO Eduard

  69

  Leden 2025

• Strana 70

  FOTOLEPTY

  MC.205 Veltro

  1/32 Italeri

  #321021

  #33373

  #33374

  INFO Eduard70

  Leden 2025

• Strana 71

  FOTOLEPTY

  Junkers F.13

  1/48 MiniArt

  #491494

  #FE1494

  INFO Eduard

  71

  Leden 2025

• Strana 72

  FOTOLEPTY

  IAR-80

  IAR-80C

  1/72 IBG

  1/72 IBG

  #73840

  #73841

  INFO Eduard72

  Leden 2025

• Strana 73

  FOTOLEPTY

  USS Wasp LHD-1 part 1

  USS Wasp LHD-1 part 2

  1/350 Trumpeter

  1/350 Trumpeter

  #53318

  #53319

  INFO Eduard

  73

  Leden 2025

• Strana 74

  INFO Eduard74

  Leden 2025

• Strana 75

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  75

  Leden 2025

• Strana 76

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard76

  Leden 2025

• Strana 77

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  77

  Leden 2025

• Strana 78

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard78

  Leden 2025

• Strana 79

• Strana 80

  snadná

  aplikace

  3DL48207 Chipmunk T.20 SPACE 1/48 Airfix

  3DL72052

  Bf 110G-4 SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard80

  Leden 2025

• Strana 81

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL72053 Re.2002 Ariete SPACE 1/72 Italeri

  3DL72054

  IAR-80 SPACE 1/72 IBG

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Leden 2025

• Strana 82

  SPACE

  3DL72055 IAR-80C SPACE 1/72 IBG

  stránka produktu

• Strana 83

  stránka produktu

  OBTISKY

  D72053

  P-51D-5 "8th AF"

  1/72 Eduard

  44-13660, Lt. Kenneth A. Skinner, 79th FS, 20th FG,

  8th AF, King´s Cliffe, Northamptonshire,

  Great Britain, Autumn 1944

  44-13619, Lt. Robert W. Graham, 487th FS, 352nd FG,

  8th AF, Bodney, Norfolk, Great Britain, July 1944

  44-13760, Capt. Glenn M. Webb, 79th FS, 20th FG,

  8th AF, Northamptonshire, King´s Cliffe, Great Britain,

  October 1944

  44-13471, Capt. Evan M. Johnson, 505th FS, 339th FG,

  8th AF, Fowlmere, Cambridgeshire, Great Britain,

  May 1944

  44-13410, Col. Thomas J. J. Christian, 375th FS,

  361st FG, 8th AF, Bottisham, Cambridgeshire,

  Great Britain, July 1944

  INFO Eduard

  83

  Leden 2025

• Strana 84

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49433 P-39Q 1/48 Arma Hobby

  BIG49434

  A-4M mod. 1970 1/48 Magic Factory

  BIG49435

  A-4M mod. 1975 1/48 Magic Factory

  481150 P-39Q landing flaps 1/48

  491477 P-39Q 1/48

  FE1478 P-39Q seatbelts STEEL 1/48

  EX1067 P-39Q 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491479 A-4M mod. 1970 1/48

  FE1481 A-4M seatbelts STEEL 1/48

  EX1070 A-4M TFace 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491480 A-4M mod. 1975 1/48

  FE1481 A-4M seatbelts STEEL 1/48

  EX1070 A-4M TFace 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Leden 2025

• Strana 85

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG72184 F-35B 1/72 Tamiya

  BIG72185

  Chinook HC.1 1/72 Airfix

  72741 F-35B exhaust nozzle 1/72

  73044 Remove Before Flight STEEL

  73832 F-35B 1/72

  CX671 F-35B 1/72

  CX672 F-35B RAM coating 1/72

  73831 Chinook HC.1 1/72

  73833 Chinook HC.1 cargo seatbelts STEEL 1/72

  73834 Chinook HC.1 cargo seats 1/72

  CX670 Chinook HC.1 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  85

  Leden 2025

• Strana 86

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1083 Junkers F.13

  1/48 MiniArt

  EX1084 Junkers F.13 TFace

  1/48 MiniArt

  EX1085 Chipmunk T.20

  1/48 Airfix

  EX1086 Chipmunk T.20 TFace

  1/48 Airfix

  EX1087 Bf 109G wings leading

  edge wavy lines

  1/48

  CX680 Re.2002 Ariete

  1/72 Italeri

  CX681 IAR-80

  1/72 IBG

  CX682 IAR-80C

  1/72 IBG

  EX1084 Junkers F.13 TFace

  EX1084 Junkers F.13 TFace

  EX1086 Chipmunk T.20 TFace

  EX1086 Chipmunk T.20 TFace

  EX1086 Chipmunk T.20 TFace

  EX1086 Chipmunk T.20 TFace

  EX1084 Junkers F.13 TFace

  EX1084 Junkers F.13 TFace

  EX1083 Junkers F.13

  EX1083 Junkers F.13

  EX1085 Chipmunk T.20

  EX1085 Chipmunk T.20

  INFO Eduard86

  Leden 2025

• Strana 87

  MASKY

  CX680 Re.2002 Ariete

  CX681 IAR-80

  CX682 IAR-80C

  CX680 Re.2002 Ariete

  CX681 IAR-80

  CX682 IAR-80C

  INFO Eduard

  87

  Leden 2025

• Strana 88

  NOVINKY

  LEDEN 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82166 Bf 109K-4 1/48 ProfiPACK

  70173 P-51D Mustang 1/72 ProfiPACK

  7474 Bf 109F-2 1/72 Weekend

  84204 F4F-4 Wildcat late 1/72 Weekend

  8802 US Navy Carrier Deck 1/48

  53318 USS Wasp LHD-1 part 1 1/350 Trumpeter

  53319 USS Wasp LHD-1 part 2 1/350 Trumpeter

  36528 IDF Eitan 1/35 Hobby Boss

  36529 LVT-4 1/35 Italeri

  36530 M3 1/35 I Love Kit

  32492 MC.205 Veltro landing flaps 1/32 Italeri

  321021 MC.205 Veltro 1/32 Italeri

  491494 Junkers F.13 1/48 MiniArt

  491496 Chipmunk T.20 1/48 Airfix

  73839 Re.2002 Ariete 1/72 Italeri

  73840 IAR-80 1/72 IBG

  73841 IAR-81C 1/72 IBG

  33373 MC.205 Veltro 1/32 Italeri

  33374 MC.205 Veltro seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1494 Junkers F.13 seatbelts STEEL 1/48 MiniArt

  FE1495 Bf 109K-4 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1496 Chipmunk T.20 1/48 Airfix

  FE1497 Chipmunk T.20 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  SS839 Re.2002 Ariete 1/72 Italeri

  EX1083 Junkers F.13 1/48 MiniArt

  EX1084 Junkers F.13 TFace 1/48 MiniArt

  EX1085 Chipmunk T.20 1/48 Airfix

  EX1086 Chipmunk T.20 TFace 1/48 Airfix

  EX1087 Bf 109G wings leading edge wavy lines 1/48

  CX680 Re.2002 Ariete 1/72 Italeri

  CX681 IAR-80 1/72 IBG

  CX682 IAR-81C 1/72 IBG

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG49433 P-39Q 1/48 Arma Hobby

  BIG49434 A-4M mod. 1970 1/48 Magic Factory

  BIG49435 A-4M mod. 1975 1/48 Magic Factory

  BIG72184 F-35B 1/72 Tamiya

  BIG72185 Chinook HC.1 1/72 Airfix

  INFO Eduard88

  Leden 2025

• Strana 89

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  OBTISKY

  634048 Spitfire Mk.VIII LööK 1/24 Airfix

  634049 MC.205 Veltro LööK 1/32 Italeri

  644294 F-86A LööK 1/48 Clear Prop

  632202 Bf 109E wheels 1/32 Eduard

  632203 MG 15 magazines & case catchers PRINT 1/32

  632204 MC.205 Veltro wheels 1/32 Italeri

  648591 MiG-19S gun muzzles 1/48 Trumpeter

  6481051 P-39 wheels early 1/48 Arma Hobby

  6481052 P-39 wheels late 1/48 Arma Hobby

  6481056 F-86F ejection seat 1/48 Hasegawa

  6481062 Tempest Mk.V landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  6481063 F-5E/F/N wheels 1/48 AFV Club

  653018 IJN ventilators PRINT 1/350

  653021 IJN Type 96 25mm AA gun (triple) PRINT 1/350

  672399 Bf 109G-10 WNF engine PRINT 1/72 Eduard

  672400 Bf 109G-10 Mtt Regensburg engine PRINT 1/72 Eduard

  644293 P-39N LööKplus 1/48 Arma Hobby

  674023 Bf 109G-14/AS LööKplus 1/72 Eduard

  SIN648135 P-51B Malcolm Hood canopy ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN67227 P-51D-10 ESSENTIAL 1/72 Eduard

  3DL48207 Chipmunk T.20 SPACE 1/48 Airfix

  3DL72052 Bf 110G-4 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72053 Re.2002 Ariete SPACE 1/72 Italeri

  3DL72054 IAR-80 SPACE 1/72 IBG

  3DL72055 IAR-81C SPACE 1/72 IBG

  D72053 P-51D-5 "8th AF" 1/72 Eduard

  LEDEN 2025

  INFO Eduard

  89

  Leden 2025

• Strana 90

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Kieth Zimmermann

  #11169

  MARKING C

  INFO Eduard90

  Leden 2025

• Strana 91

  POSTAVENO

  F-104C-5-LO, 56-0886, 476th TFS, 479th TFW, základna Da Nang, Vietnamská republika, duben 1965

  Starfighter čísla 56-0886 létal z letecké základ-

  ny Da Nang v jižním Vietnamu v roce 1965. Jeho

  příď zdobil červený nápis Fannie a stal se jedním

  z mála letadel 479th TFW, která dostala přezdívku

  namalovanou na trupu. V dubnu 1965 vyslala 479th

  TFW 28 letounů F-104C na leteckou základnu

  Da Nang. Ty sloužily k provádění bojových letec-

  kých hlídek nad Tonkinským zálivem při ochraně

  letounů EC-121 Warning Star, přezdívaných Co-

  llege Eye nebo Disco. Efekt nasazení F-104 na

  severovietnamské a čínské operace MiGů byl

  okamžitý. Piloti Vietnamské lidové republiky se

  brzy naučili vyhýbat se kontaktu s letouny EC-121,

  které kryly F-104. Během celého nasazení 479th

  TFW v roce 1965 došlo pouze ke dvěma letmým

  střetům mezi F-104C a nepřátelskými MiGy.

  INFO Eduard

  91

  Leden 2025

• Strana 92

  POSTAVENO

  P-51B/C

  wheel bay

  PRINT

  stránka produktu

  1/48

  #6481010

  postavil Jan Baranec

  INFO Eduard92

  Leden 2025

• Strana 93

  POSTAVENO

  Fw 190A-7

  1/48

  postavil Oliver Peissl

  Použité vlastní obtisky.

  #82138

  Použité doplňky:

  648940 Fw 190A-7 cockpit PRINT 1/48 (Brassin)

  648942 Fw 190A-7 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Leden 2025

• Strana 94

  POSTAVENO

  Spitfire Mk.IXc late version

  1/48

  postavil Paolo Portuesi

  #8281

  MARKING F

  stránka produktu

  Použité doplňky:

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  SIN64809 SPITFIRE Mk. IX ADVANCED (BIGSIN)

  INFO Eduard94

  Leden 2025

• Strana 95

  POSTAVENO

  Spitfire LF Mk.IXc, P/O Jerry Billing, No. 401 Squadron, Francie, červenec 1944

  V kokpitu ML135 byl Jerry Billing sestřelen 1. čer-

  vence 1944 a nouzově přistál 11 kilometrů jižně

  francouzského města Carentan. Invazní pruhy

  na letounu zůstaly pouze na spodních plochách.

  Na boku trupu se naopak objevilo ženské jméno

  Dorothy.

  INFO Eduard

  95

  Leden 2025

• Strana 96

  ON APPROACH

  ÚNOR 2025

  644295

  P-40E LööK

  1/48 Eduard

  674024

  Bf 109G-6 LööK

  1/72 Tamiya

  BIG49436 P-39N 1/48 Arma Hobby

  BIG49437 F-4C 1/48 Hobby 2000 / Academy

  BIG49438 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  644295 P-40E LööK 1/48 Eduard

  674024 Bf 109G-6 LööK 1/72 Tamiya

  6481058 P-40E wheels cross tread 1/48 Eduard

  6481060 P-40 exhaust stacks rounded PRINT 1/48 Eduard

  6481061 P-40 exhaust stacks fishtail PRINT 1/48 Eduard

  6481068 P-40 wheel bays with canvas PRINT 1/48 Eduard

  6481069 P-40E engine PRINT 1/48 Eduard

  672401 MG 15 magazines & case catchers PRINT 1/72

  672402 Bf 109G-10 Erla engine PRINT 1/72 Eduard

  644296 Bf 109E-4 LööKplus 1/48 Eduard

  644297 Bf 109F LööKplus 1/48 Eduard

  SIN67228 P-51D-15+ ESSENTIAL 1/72 Eduard

  SIN67229 P-51D ADVANCED 1/72 Eduard

  BIG ED (únor)

  BRASSIN (únor)

  LöökPlus (únor)

  BIGSIN (únor)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-40E v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  6481058

  P-40E wheels cross tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard96

  Leden 2025

• Strana 97

  6481060

  P-40 exhaust stacks rounded PRINT

  1/48 Eduard

  6481061

  P-40 exhaust stacks fishtail PRINT

  1/48 Eduard

  6481068

  P-40 wheel bays with canvas PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - výfuky s kruhovým průřezem pro

  P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky se zploštělým průřezem

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - šachty hlavního podvozku

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACH

  INFO Eduard

  97

  Leden 2025

• Strana 98

  ON APPROACH

  ÚNOR 2025

  6481069

  P-40E engine PRINT

  1/48 Eduard

  672401

  MG 15 magazines & case catchers PRINT

  1/72

  672402

  Bf 109G-10 Erla engine PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - motor pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje také kryty motoru. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 45 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - zásobníky a lapače nábojnic pro

  kulomety MG 15 v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  10 zásobníků a 10 lapačů (2 typy, 5+5 ks). Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-6 v měřítku

  1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard98

  Leden 2025

• Strana 99

  ON APPROACHÚNOR 2025

  644296

  Bf 109E-4 LööKplus

  1/48 Eduard

  644297

  Bf 109F LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro Bf 109E-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  Soubor 3 sad pro Bf 109F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  INFO Eduard

  99

  Leden 2025

• Strana 100

  ON APPROACH

  SIN67228

  P-51D-15+ ESSENTIAL

  1/72 Eduard

  Soubor 3 sad pro P-51D-15 a vyšší v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - vrtule,

  - zbraňové šachty v křídle

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard100

  Leden 2025

• Strana 101

  SIN67229

  P-51D ADVANCED

  1/72 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-51D v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - podvozková šachta

  - kola podvozku

  - podvozková šachta

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHÚNOR 2025

  INFO Eduard

  101

  Leden 2025

• Strana 102

  FOTOLEPTY

  53320 USS Wasp LHD-1 part 3 1/350 Trumpeter

  32493 Bf 109F-2/4 exterior 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  321022 Bf 109F-2 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  321023 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  36531 2 cm Flak 38 1/35 ICM

  36532 Panzerkampfwagen I Ausf.B 1/35 Tamiya

  481155 P-40E landing flaps 1/48 Eduard

  491499 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  491501 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  ZOOMY

  33375 Bf 109F-2 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  33376 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  33377 Bf 109F-2/4 seatbelts STEEL 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  FE1498 P-40E seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1499 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  FE1500 F-86F-25/30 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1501 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  FE1502 Bf 109E-3 seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  MASKY

  JX329 Bf 109E TFace 1/32 Eduard

  JX330 Bf 109F-2 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  JX331 Bf 109F-2 TFace 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX332 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX333 Bf 109F-4 TFace 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1088 P-40E 1/48 Eduard

  EX1089 P-40E TFace 1/48 Eduard

  EX1090 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  EX1091 F-86F-25/30 TFace 1/48 Airfix

  EX1092 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  EX1093 Bf 109E-3 TFace 1/48 Hobby Boss

  SPACE

  3DL32029 Bf 109F-2 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL32030 Bf 109F-4 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL48208 P-40E SPACE 1/48 Eduard

  3DL48209 F-86F-25/30 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48210 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  OBTISK

  D48118 P-51B stencils 1/48 Eduard

  ON APPROACH

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard102

  Leden 2025

• Strana 103

  FOTOLEPTY

  53320 USS Wasp LHD-1 part 3 1/350 Trumpeter

  32493 Bf 109F-2/4 exterior 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  321022 Bf 109F-2 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  321023 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  36531 2 cm Flak 38 1/35 ICM

  36532 Panzerkampfwagen I Ausf.B 1/35 Tamiya

  481155 P-40E landing flaps 1/48 Eduard

  491499 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  491501 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  ZOOMY

  33375 Bf 109F-2 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  33376 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  33377 Bf 109F-2/4 seatbelts STEEL 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  FE1498 P-40E seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1499 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  FE1500 F-86F-25/30 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1501 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  FE1502 Bf 109E-3 seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  MASKY

  JX329 Bf 109E TFace 1/32 Eduard

  JX330 Bf 109F-2 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  JX331 Bf 109F-2 TFace 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX332 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX333 Bf 109F-4 TFace 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1088 P-40E 1/48 Eduard

  EX1089 P-40E TFace 1/48 Eduard

  EX1090 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  EX1091 F-86F-25/30 TFace 1/48 Airfix

  EX1092 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  EX1093 Bf 109E-3 TFace 1/48 Hobby Boss

  SPACE

  3DL32029 Bf 109F-2 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL32030 Bf 109F-4 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL48208 P-40E SPACE 1/48 Eduard

  3DL48209 F-86F-25/30 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48210 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  OBTISK

  D48118 P-51B stencils 1/48 Eduard

  ON APPROACH

  P-40E Warhawk 1/48

  #R0023

  41-5726, Capt. Philip G. Cochran, 65th PS, 57th PG, Mitchel Field, USA, jaro 1942

  41-36402, 2Lt. Dallas Adellon Clinger, 16th FS, 23rd FG, Kunming, Čína, 1942

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard

  103

  Leden 2025

• Strana 104

  ON APPROACH

  Col. Robert L. Scott, CO of 23rd FG, 14th AF, Kunming, Čína, říjen 1942

  41-5647, 2Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  41-5509, 1Lt. Joseph J. Kruzel, 17th PS (Provisional), 4th CG, Java, únor 1942

  41-36171, 2Lt. Clyde H. Barnett Jr, 8th FS, 49th FG, Kila Kila, Nová Guinea, 1942

  11th FS, 343rd FG, Atol Kiska, Aleuty, léto 1943

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard104

  Leden 2025

• Strana 105

  ON APPROACH

  A29-113, S/Ldr. Richard Cresswell, No. 77 Squadron (RAAF), Austrálie, 1942

  AL194 (1087), WO2 S R. J. McLeod, No. 111(F) Squadron (RCAF), Kodiak Island, Aljaška, duben 1943

  ET790, Sqn. Ldr. Billy Drake, No. 112 Squadron (RAF), LG91, Egypt, červenec 1942

  ET953, S/Ldr. Robert H. M. Gibbes, No. 3 Squadron (RAAF), LG91, Egypt, srpen-září 1942

  Maj. Pjotr A. Pokryšev, 154 IAP, Plekanovo, SSSR, září 1942

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard

  105

  Leden 2025

• Strana 106

  ON APPROACH

  Bf 109G-10 WNF/Diana

  1/72

  #70164

  WNr. 610487, Lt. Heinz Ewald,

  II. /JG 52, Veszprém, Maďarsko,

  únor 1945

  WNr. 611975, Stab II/JG 52,

  Neubiberg, Německo, květen 1945

  II./JG 52, Ainring, Německo,

  květen 1945

  WNr. 612769, 101. vadászezred,

  Neubiberg, Německo, květen 1945

  WNr. 611xx2, Jasta 5 der ROA, Německý Brod,

  Protektorát Čechy a Morava, květen 1945

  Avia S-99.21, Letecká hlídka SNB/BL, Praha-Ruzyně,

  1947-1950

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard106

  Leden 2025

• Strana 107

  WNr. 223, Hptm. Hans Hahn,

  III./JG 2, Beaumont le Roger,

  Francie, červen 1942

  Oblt. Wolfgang Kosse, 1./JG 5,

  Herdla, Norsko, říjen 1942

  WNr. 216, Oblt. Karl Borris,

  8./JG 26, Wevelghem, Belgie,

  červenec 1942

  WNr. 2259, Oblt. Günther Josten, 1./JG 51, Ljubaň, Sovětský svaz, podzim 1942

  ON APPROACH

  Fw 190A-3 1/48

  #84205

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard

  107

  Leden 2025

• Tail End Charlie - O svastikách, a nejen o nich

  Ve vydání magazínu INFO Eduard z října 2024 jsem zveřejnil článek pojednávající o mezinárodním leteckém setkání při příležitosti 80. výročí letecké bitvy nad Krušnohořím, v níž 100th BG, známá jako „Bloody Hundredth“, během 11. září 1944 utrpěla jedny z nejvyšších ztrát ve své historii. Pokud budete mít chvilku času, budu rád, když si článek přečtete. Setkání v českém městysu Kovářská bylo navštíveno opravdu velkým počtem lidí, z nichž významnou část tvořila veřejnost ze sousedního Německa.

  Ve vydání magazínu INFO Eduard z října 2024

  jsem zveřejnil článek pojednávající o meziná-

  rodním leteckém setkání při příležitosti 80. vý-

  ročí letecké bitvy nad Krušnohořím, v níž 100th

  BG, známá jako „Bloody Hundredth“, během

  11. září 1944 utrpěla jedny z nejvyšších ztrát

  ve své historii. Pokud budete mít chvilku času,

  budu rád, když si článek přečtete. Setkání

  v českém městysu Kovářská bylo navštíveno

  opravdu velkým počtem lidí, z nichž význam-

  nou část tvořila veřejnost ze sousedního

  Německa.

  Během exkurze v místním muzeu, jež je na

  tuto leteckou bitvu zaměřeno, došlo k zajíma-

  vé situaci. Skupinka německých návštěvníků

  se dívala na příď bombardéru B-17, který měl

  vyznačeny symboly leteckých vítězství formou

  svastik. Němečtí hosté, očividně z laické ve-

  řejnosti, se ptali, co to je za německý letoun.

  Pracovníci muzea překvapeným návštěvníkům

  vysvětlili, že je to americký bombardér a jed-

  ná se o symboly vítězství v boji proti německé

  Luftwaffe. Návštěvníky to docela zaskočilo,

  předpokládali, že když má nějaký stroj na sobě

  svastiku, musí se samozřejmě jednat o letoun

  německý.

  Myslím, že naprostá většina, ne-li všichni

  čtenáři, kteří můj text čtou, jsou s leteckou

  a vojenskou historií seznámeni do té míry,

  že by je takový dotaz ani nenapadl a leckdo pa-

  trně nad znalostmi návštěvníků muzea kroutí

  hlavou.

  Nicméně předpokládám, že naši němečtí

  čtenáři tuto situaci chápou. Zobrazování svas-

  tiky je v jejich zemi řadu let přísně regulová-

  no trestním zákoníkem. Zjednodušeně řečeno,

  je možné ji používat z náboženských důvodů

  (jedná se např. o hinduistický symbol) a v sou-

  vislosti s historií Třetí říše je ji možné zobra-

  zovat na historických fotografiích, dobových

  filmových záznamech, v hraných filmech a ve

  výukových materiálech (tento výčet je zjedno-

  dušený).

  Svastiku není možné v Německu zobrazovat

  například na nově vytvořených výrobcích, jež

  by mohly být jakoukoli formou zneužity k pro-

  pagaci nacistického režimu. To celkem chápu,

  byť pokud se to dotýká nově vytvořených ilu-

  strací vojenské techniky, poněkud to kompli-

  kuje práci historiků a ilustrátorů.

  Po několika generacích, jež v Německu od

  druhé světové války vyrostly, je tam svastika

  jakýmsi tabu, jež se váže k období druhé svě-

  tové války, o které se veřejnost raději příliš

  nezajímá. Historická vina Němců za to, co Hit-

  lerův režim způsobil v 30. a 40. letech, je ve

  školních osnovách zdůrazňována i v hodinách

  zeměpisu. Společnost tedy dospěla do stádia,

  kdy lidé při spatření svastiky automaticky

  předpokládají, že se jedná o souvislost s naci-

  stickým režimem a jde o porušení zákona.

  To se týká i situací, kdy laik vidí finský le-

  toun s modrou svastikou, nebo červenou svas-

  tiku na lotyšském stroji. Při spatření přilby

  amerického pěšáka z první světové války

  s namalovanou svastikou pro štěstí, nebo spo-

  jeneckého stíhacího letounu Spad s červenou

  svastikou nepoučený laik také dojde k názoru,

  že se jedná nacistický symbol.

  Adolf Hitler si svastiku jako symbol své po-

  litické strany vybral v roce 1920. Werner Voss

  a jeho Albatros D.III z Jasta 2 se svastikou na

  boku s tím tedy v roce 1917 nemohl mít nic spo-

  lečného, neboť v té době onen zatracený ra-

  kouský poddůstojník bavorské armády pobíhal

  v zákopech jako spojka.

  To je ale laikům v Německu lhostejné. Před-

  stavme si, že někdo v německém obchodu

  uvidí například model stíhacího letounu Spad

  z americké dobrovolnické Escadrille Lafay-

  ette se svastikou na boku. Je dost pravděpo-

  dobné, že kontaktuje policii. Té je úplně jedno,

  že letoun má na sobě francouzské kokardy.

  Policie následně musí shromáždit důkazy pro

  vyšetřování a znalecké posudky. Obchodu

  tedy zabaví veškeré zboží a po roce vyšet-

  řování zboží vrátí, v poněkud navlhlém stavu

  a s konstatováním, že k porušení zákona ne-

  došlo, neboť výrobek nemá souvislost s naci-

  stickým režimem. Obchod mezitím zkrachoval.

  Toto je hypotetický příklad, ale k podobným

  kauzám již v Německu došlo.

  Nic z toho, co jsem popsal, se znalcům histo-

  rie nemusí líbit, ale je to realita, ve které se na

  německém trhu pohybují výrobci a obchodníci.

  Proto se zobrazování svastiky ve výrobcích ur-

  čených pro německý trh vyhýbáme, i u témat,

  která se týkají německých letounů z období

  před založením NSDAP, nebo nemají s Němec-

  kem souvislost vůbec žádnou.

  Z tohoto důvodu na obtiscích ve stavebnicích

  Mustangů, Spitfirů a jiných letounů, jež jsou

  určeny pro naše německé distributory, nena-

  jdete svastiky ani jako symboly vítězství v boji

  proti letcům, kteří sloužili nacistickému reži-

  O SVASTIKÁCH A NEJEN O NICH

  Jan Bobek

  Detail symbolů vítězství, jichž dosáhli letci česko-

  slovenské 310. stíhací peruti RAF na Hurricanu Mk.I

  „NN

  -

  D“ (P3143). Čtyři vítězství napovídají, že letoun je

  zobrazen v podobě ze 7. nebo 8. září 1940. Do té doby

  na něm dvou vítězství zaznamenal F/Lt. G. L. Sinclair

  a další dvě si připsal Sgt. Bohumil Fürst. Během září

  na něm po jednom vítězství dosáhli ještě P/O Stanislav

  Fejfar, Sgt. Eduard Prchal a znovu Bohumil Fürst.

  Hurricane Mk.I, P3143, No. 310 (Czechoslovak) Squadron, RAF Duxford, Cambridgeshire, Velká Británie, září 1940.

  INFO Eduard108

  Leden 2025

• Strana 109

  TAIL END CHARLIE

  Snímky ze sbírek IWM

  zobrazují Roberta

  S. Tucka (snímek č. 1),

  Erica S. Locka (č. 2)

  a letoun P3143 (č. 3)

  v péči československých

  mechaniků. Všechny stroje

  mají vítězství vyznačena

  formou svastik. V současné

  době nemohou stavebnice

  letounů na německém trhu

  obsahovat svastiky ani jako

  symboly leteckých vítězství

  v boji proti nacistickému

  režimu. To má někdy až

  absurdní souvislosti,

  například Robert S. Tuck

  byl židovského původu.

  Tento životopisný údaj

  mimochodem

  z anglické verze Tuckovy

  životopisné stránky na

  Wikipedii zmizel.

  INFO Eduard

  109

  Leden 2025

• Strana 110

  TAIL END CHARLIE

  mu. Je to absurdní. Ale riziko udání ze strany

  neinformované veřejnosti a následných kom-

  plikací je prostě příliš velké.

  Toto opatření nám značně komplikuje výrob-

  ní proces. Témata se svastikami, jež nesouvisí

  s nacistickým režimem, chceme konzultovat

  s německou obchodní komorou, ale nevím, zda

  tento pokus k něčemu povede. Opatrnost na

  straně našich německých distributorů zřejmě

  převýší váhu právní konzultace, a i ten Spad

  z Escadrille Lafayette boj s německou laickou

  veřejností prohraje. Bohužel to vede k rekla-

  macím od zákazníků ze třetích zemí, kteří od

  německých obchodníků dostanou stavebnice

  s aršíky, jejichž obsah je takto auto-cenzurován.

  V této souvislosti musím vyjádřit moje zdě-

  šení nad opačným extrémem. Mám na mysli

  to, že například v USA může na demonstraci

  někdo beztrestně hajlovat a mít tričko nebo

  vlajku s nacistickou svastikou. V mojí zemi by

  zcela oprávněně takový člověk skončil rychle

  v poutech, stanul před soudem a neodešel by

  bez trestu. Pochybuji, že by existoval americký

  voják z druhé světové války, který by se mnou

  nesouhlasil. Propagování režimu, který po-

  vraždil americké zajatce u Malméd a obrovské

  množství dalších lidí, nemá se svobodou slova

  nic společného.

  Německý pohled na zobrazování svastiky se

  bohužel prosazuje v dalších zemích Evropské

  unie. Například český trestní zákoník v této

  věci už několik let kopíruje zákon německý.

  Zatím nevíme, zda bude stejný i výklad záko-

  na a nevíme ani, jak k němu budou přistupovat

  orgány činné v trestním řízení. Cítíme v tom

  ale do budoucna významná rizika. Proto jsme

  opatrní a eliminujeme svastiky jako výsostné

  označení ve stavebnicích.

  Pokud se Němcům podaří takto důkladně

  vymýtit svastiku z veřejného prostoru, dosáh-

  nou tak paradoxně po 80 letech svého koneč-

  ného vítězství. Nejenže historické německé

  stroje už nebudou nacistické, ale ani Spojenci

  už nadále nebudou vítězit nad nacisty. Vlastně

  tak naše vítězství nad nacistickým režimem

  vymažeme z historie.

  Myslím, že evropské státy, a především Ně-

  mecko, by se měly v současné době soustředit

  na důležitější témata, než je striktní regulace

  svastiky, vedoucí k výše popsaným omylům.

  Abych vysvětlil, co mám na mysli, dovolím si

  citovat několik osobností na téma ruské agre-

  se a islámského extremismu.

  Jsou to lidé kvalifikovanější než já, když

  porovnám jejich vzdělání a zkušenosti s mou

  dvacetiletou prací v několika zemích v ma-

  nažerské pozici v mezinárodní konzultační

  a inženýrské firmě s centrálou v Nizozemí,

  mateřskou firmou v Německu, pobočkou a čle-

  ny mého týmu v Rusku a polovinou mých kole-

  gů v zemích Perského zálivu.

  Prvním tématem je Rusko a válka, kterou

  různými prostředky a s různou intenzitou vede

  proti Západu, Ukrajině a dalším zemím. Mimo-

  chodem, Rusko je patrně rekordmanem v počtu

  vlastních neonacistů, přičemž svou koloniální

  agresi proti Ukrajině v prvních měsících invaze

  snažilo zakrýt narativem o boji proti ukrajin-

  ským nacistům a fašistům. Tím nechci jakko-

  li zlehčovat existenci neonacistů na Ukrajině,

  nebo v jiných evropských státech.

  Britský generál Sir Alexander Richard

  Shirreff, jenž zastával v letech 2011 až 2014 po-

  zici zástupce vrchního velitele spojeneckých sil

  v Evropě, v roce 2016 vydal knihu „2017: War

  with Russia: An Urgent Warning from Seni-

  or Military Command.“ V této historické fikci

  popsal scénář, v němž Rusko v roce 2017 vo-

  jensky obsadilo východní Ukrajinu, vytvořilo

  si pozemní spojení s okupovaným Krymem

  a poté napadlo pobaltské státy, přičemž hrozi-

  lo použitím jaderných zbraní. Shirreff součas-

  ně upozorňoval na nepřipravenost britských

  a evropských vojenských sil na takový scénář.

  V době vydání knihy byl Shirreff některými

  kritiky považován za někoho, kdo značně pře-

  hání a riskuje svou reputaci. Nicméně někte-

  ří recenzenti byli jiného názoru. Gen. Wesley

  K. Clark, bývalý vrchní velitel spojeneckých sil

  v Evropě (1997-2000), napsal:

  „Povinná četba

  pro každého, kdo se zabývá politikou národní

  bezpečnosti. Shirreffova varování – skry

  -

  tá ve fikci – znějí autenticky, jsou bohatá na

  technické detaily a postřehy.“

  Adm. James

  G. Stavridis, US Navy, jenž o dvanáct let později

  zastával stejnou funkci jako Clark, svůj názor na

  Shirreffovo varování shrnul lakonicky:

  „Nepřečíst si tuto knihu by bylo na vaše vlastní

  nebezpečí.“

  Historie bohužel ukázala, že se Shirreff mý-

  lil víceméně jen ohledně načasování dlouho

  připravované ruské invazní operace. Za to, že

  nedošlo k napadení Pobaltí, můžeme zřejmě

  vděčit obráncům Ukrajiny.

  K vydání své knihy Shirreff mimo jiné uvedl:

  "Myslím si, že je povinností vysoce postavených

  vojáků zapojených do jednání s politiky, aby

  nemysleli jako politici, aby politikům neusnad

  -

  ňovali život, ale aby vyložili vojenské důsledky

  politických rozhodnutí. A mám pocit, že to je

  něco, co se v posledních letech zamlžilo."

  Ohledně zamlžování, konkrétně ruské hroz-

  by vůči Evropě, v březnu 2022 zpravodajský

  portál Politico citoval Radosława Sikorského,

  který je v současné době již potřetí polským

  ministrem zahraničí (je manželem držitelky

  Pulitzerovy ceny Anne Applebaum):

  „Západo-

  evropané nás v posledních třiceti letech pře-

  hlíželi a chovali se k nám povýšenecky… Léta

  nás poučovali o našem postoji: Ach, víte, vy

  přehnaně nervózní, přecitlivělí Středoevropa

  -

  né máte předsudky vůči Rusku.“

  Myslím si, že západoevropské bezpečnostní

  a vojenské složky, včetně těch německých, si

  v posledních letech procházejí obdobím nepří-

  jemného vystřízlivění ohledně Ruska. Nemo-

  hu se ale zbavit dojmu, že by svoje úsilí měly

  značně zvýšit, společně se zbrojní výrobou,

  jíž by neměly klást překážky banky a politici.

  Ruské mocenské struktury mají velké zkuše-

  nosti s vlivovými operacemi a mají mezi evrop-

  skými extremisty a neonacisty řadu příznivců.

  Rusko už proti nám bojuje, mám ale pocit, že

  Evropa stále přešlapuje a skutečný stav věcí

  si nechce přiznat.

  Když jsem se na jaře 2022 bavil se zástup-

  cem vedení jedné z největších výrobních ně-

  meckých firem ze sektoru autoprůmyslu, tak

  se na téma ruské invaze na Ukrajinu dotyčný

  ředitel zasmál a řekl mi, že Rusko není nepří-

  tel, skutečný protivník Německa jsou podle

  něj USA. Za uplynulé dva roky jsem naštěstí

  viděl řadu důkazů o tom, že přinejmenším na

  úrovni německého průmyslu se kompas otočil

  z Moskvy zpět na Západ. Nepochybně k tomu

  Němce vedl i statečný odpor Ukrajinců, kte-

  rý se výrazně liší například od afghánských

  ozbrojených sil, které se při chvatném odchodu

  USA a Spojenců z Afganistánu doslova vypařily.

  Druhým tématem, na který by se Německo

  a další západoevropské státy měly zaměřit

  s novým přístupem, je riziko, které v roce 2017

  na konferenci Tweeps popsal tehdejší ministr

  zahraničí Spojených arabských emirátů Jeho

  výsost Abdullah bin Zayed Al Nahyan:

  „…A dovolte mi to říct anglicky, abyste rozu-

  měli, co říkám.“

  Moderátorka:

  „Mám tlumočníka.“

  „Ne, já vím, že máte tlumočníka, jen chci mít

  jistotu, že to pochopíte správně…

  Přijde den, kdy uvidíme mnohem více radi

  -

  kálních extremistů a teroristů pocházejících

  z Evropy kvůli nedostatku vůle k rozhodování,

  snaze být politicky korektní nebo předpokla

  -

  du, že (Evropané) rozumí Blízkému východu

  a islámu, anebo že rozumí jiným ... mnohem

  lépe než my.

  A omlouvám se, ale to je čistá ignorance.“

  Na závěr jedno zamyšlení… Je nebezpečněj-

  ší svastika namalovaná na modelu historické-

  ho letadla, de facto dokumentující hrůzy války,

  od kterých se ve skutečnosti všichni distan-

  cujeme, nebo mávání vlajkami a vykřikování

  hesel vyzývajících ke genocidě lidmi, kteří se

  od zvěrstev, které se v posledních letech děly,

  ani náznakem nedistancují?

  Přeji evropským politikům, úřadům i jejich

  občanům, aby je v nadcházejících letech, po-

  kud možno, opustila ignorance, zamlžování

  a politická korektnost ohledně témat, které

  Evropu skutečně ohrožují.

  INFO Eduard110

  Leden 2025

• Strana 111

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke-Wulf Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner & Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland Canada DHC-1 Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia plus Argus & Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 ‘Tweet’ & A-37 ‘Dragonfly’ £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52A-F Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota

  £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie

  £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless

  £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince & Sea Prince £17.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  WHAT’S IN A WARPAINT BOOK?

  All major credit cards accepted. Orders can be placed by mail, telephone, fax or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all orders.

  Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  WWAARRPPAAIINNTT BBOOOOKKSS

  Dassault

  MMIIRRAAGGEE FF11

  By Andy Evans

  A French Air Force Mirage F1 returns to its mission

  after receiving fuel from a US Air Force KC-10

  Extender while flying over Afghanistan in support of

  Operation ‘Enduri ng Freedom’, on 25 November

  2010. (US Air Force Photo/Staff Sgt. Eric Harris)

  WARPAINT SERIES No.142

  Master 19/03/2024 20:24 Page 58

  Boeing

  BB--2299

  and

  BB--5500

  Superfortress

  By Kev Darling

  B-29 Superfortress 44-70072 X-55 named Limber Richard of the 5th

  Bombardment Squadron, 9th Bombardment Group, flying toward Japan

  with other squadron bombers in 1945. The bombing missions against

  Japan a 3,500 mile round trip, could last as long as sixteen hours. Also

  shown is at least one B-29 of the 1st BS of the same group, complete

  with black and yellow rear fuselage and fin bands. (USAF via DRJ)

  WARPAINT SERIES No.143

  aster 21/06/2024 14:48 Page 118

  Mil

  MMii--44 HHoouunndd

  By Jakub Fojtík

  Ph.D.

  Aeroflot departments all over the large territory of the

  USSR were provided with standard Mi-4 and Mi-4As,

  without the underbelly gondola with machine gun and

  IFF device . Thes e heli copters were occa sionally

  referred to as Mi-4SP (SP stands for Serial and

  Passeng er) and retain ed militar y-style ci rcular

  windows but were equipped with a passenger interior.

  WARPAINT SERIES No.144

  paint Master 20/08/2024 15:00 Page 86

  PPeemmbbrrookkee

  PPrriinnccee

  &&

  SSeeaa PPrriinnccee

  By Adrian M. Balch

  WV701 was one of the last Pembroke C.1s in

  RAF service with No.60 Squadron at RAF

  Wildenrath, Germany in July 1977. (MoD photo)

  WARPAINT SERIES No.145

  Hunting-Percival

  qxp_Warpaint Master 16/10/2024 16:52 Page 46

  COMPLETE AND DETAILED HISTORY

  AIRCRAFT IN DETAIL PHOTOS

  AIRCRAFT COLOUR AND CAMOUFLAGE DRAWINGS

  AIRCRAFT COMPLETE PRODUCTION LISTS

  INDIVIDUAL AIRCRAFT, UNITS, SQUADRONS, SERIALS AND CODES

  AIRCRAFT COMPREHENSIVE SPECIFICATIONS

  Guideline Publications Limited, Dunstable Business Centre, Office Suite No.2,

  Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Telephone: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  Warpaint Books Advert No 145.qxp_Warpaint Books Full List Advert 17/10/2024 14:48 Page 1

• Strana 112

• Strana 113

• Strana 114

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, vážení modeláři!

  Rok se s rokem sešel a je čas si říct, co nás čeká v letošním roce 2025. Dnes ale nečekejte nic převratného. O většině novinek připravovaných na tento rok už víte, ať už z prezentace připravovaných projektů na E-Dayi, nebo z dalších zdrojů. Dnes budu psát jen o projektech, u nichž jsme si víceméně jisti, že je letos dokončíme. V rámci představení letošních novinek se dnes budu zabývat jen novými stavebnicemi. Vynechám doplňky. Ve všech hlavních oborech výroby doplňků, v leptech, maskách i Brassinech pracujeme na různých typech inovací. Mnohdy jde o poměrně zásadní kroky, které, budou-li úspěšné, přinesou zajímavé novinky jak v podobě zlepšení kvality a kvantity produkce, tak v podobě nových produktů a možná i nových produktových řad. Žádná z těchto inovací ale zatím není ve stádiu sériové výroby, proto nemá valný smysl o nich dnes psát. Ale nebojte se, jakmile bude kterýkoli z těchto nových výrobních procesů připravený ke spuštění, dáme vám vědět a zároveň vám představíme nové produkty, které tyto procesy přinesou.

  
  

  Stavebnice

  V loňském roce jsme na trh uvedli dvě premiérové novinky, P-51B v měřítku 1/48 a P-51D v měřítku 1/72. Kromě toho jsme dokončili řadu Bf 109 G-6/G-14 a G-10 v 1/72 a vyrobili jsme formy na první premiérovou novinku tohoto roku, P-40E Warhawk v měřítku 1/48. Tu začneme v podobě Royal Classu expedovat předplatitelům již příští týden, k obchodníkům tyto stavebnice dorazí s dalšími novinkami na únor 2025 o týden později.

  
  

  P-40E Warhawk 1/48

  Warhawk přináší několik nenápadných novinek. Jednu z nich je rychlost realizace. Na tomto projektu jsme začali konstrukčně pracovat na podzim roku 2023. Od začátku konstrukce do dokončení všech forem nám to trvalo rok. Může se vám to zdát dlouho, ale není to dlouho. Obvykle k dokončení projektu podobného rozsahu potřebujeme zhruba dvojnásobný čas. Toho jednoho roku do finále jsme dosáhli jednak díky konstrukčnímu postupu, který jsme poprvé použili před pěti lety při konstrukci první verze Zera, a jednak proto, že formy pro P-40E měly ve výrobě během druhé poloviny roku téměř absolutní přednost. Téměř znamená, že jsme mezi ně dokázali do výroby protlačit ještě formu na trup s kýlem pro čtvrtkový P-51B a formu pro tři varianty dvaasedmdesátinové Bf 109 G-10. Takové maličkosti.  Chápu, že některé z vás tyto „přebaly“ moc nevzrušují, ale stavebnice jsou z nich také hezké a samozřejmě vyžadují svoji dávku poctivé práce. Není to jen o drobné změně názvu typu na krabici a v návodu.

  Druhá nenápadná novinka se skrývá v povrchu stavebnice. Stávalo se nám, že povrch velkých dílů, typicky trupů a křídel, jsme neměli vždy jednotný. Bylo to patrné především na nýtování, které mělo na různých částech velkých dílů různou velikost a hloubku. Někdy se to projevilo více, někdy méně, pochopitelně to nevypadalo dobře a bylo to pod oprávněnou kritikou. Bylo třeba s tím něco udělat. Nýtování je koneckonců jedním z nejvýraznějších highlightů našich stavebnic.  Na řešení tohoto problému jsme v uplynulých měsících intenzivně zapracovali, provedli jsme několik změn v seřízení stroje a v systému průběžného měření parametrů jiskření a zavedli jsme závazný postup kontroly nastavení parametrů stroje a kalibrace měřící sondy při set-upu elektro abrazivního procesu. Výsledek můžete posoudit sami. Nám se líbí a budeme bedlivě dbát na dodržování technologických pravidel, abychom tento styl povrchu udrželi na té nejvyšší možné úrovni.

  Royal Class vydáváme v počtu daném předobjednávkami zákazníků na našem e-shopu a objednávkami obchodníků. Výsledek bude, že nám s nejvyšší pravděpodobností na konci ledna z celého nákladu 4000 kusů nezbude žádný. Nicméně u obchodníků ještě nějaký čas tyto stavebnice k dostání budou. V našem sortimentu je jako březnová novinka nahradí stavebnice řady Limited s názvem Pacific Star. Bude to opět Dual Combo, náklad bude 3000 kusů a předpokládám, že se v naší nabídce udrží několik měsíců.  Nebo alespoň týdnů. Tak jako tak, další v pořadí bude Profipack, to bude červnová novinka. V létě pak přijde na řadu P-40N v obvyklé sestavě výbavových verzí, zahájenou Royal Classem, následovaným Limitkou a na podzim pak Profipackem. Lépe řečeno Profipacky, protože budou dvě verze, lišící se provedením kabiny, P-40M a P-40N.

  
  

  KAMIKAZE TOKKÔTAI / A6M5 Zero Model 52 & A6M2-K Zero Model 11 1/48

  Po delší přestávce budeme pokračovat se Zery. Do kompletní rodiny Zer nám zbývají dvoumístné verze, pozdní verze Zero Model 52 a Zero Model 63. Téma Zera Model 52 není jednoduché. Pokud nepočítáme dvoumístnou variantu tohoto modelu, jde ve skutečnosti o čtyři vývojové verze, vzájemně se lišící především výzbrojí. To sice vypadá na velký potenciál pro vydání několika přebalů, ve skutečnosti je ale poměrně obtížné ty stroje navzájem rozeznat. Když k tomu přidáte pověstnou pestrost japonských druhoválečných námořních letadel, spočívající v zelené kamufláži, výsostných znacích a nějakém kódovém označení na směrovce, tak se ten velký potenciál změní v dilema, co s tím. Z hlediska modeláře se to celé jeví jako zelená nuda. Z hlediska výrobce pak spíše malá modelářská verze pekla. Rozdíly ve verzích jsou sice v podstatě malé, nepříliš zřetelné a pro většinu normálních lidí dlouhodobě nezapamatovatelné. Ovšem, jak známo, každý typ má své znalce, pro které je vydání předmětu jejich celoživotního studia a troufnu si říct i lásky příležitostí uplatnit své znalosti a ovládnout show. Díky nim se pak ze stovek modelářů, z nichž asi tak polovina dosud o Zeru Model 52 věděla jen to, že existovalo a druhá polovina ani to ne, stanou na slovo vzatí odborníci, mající naprosto jasnou představu, co všechno výrobce musí ve stavebnici pokrýt, řádně znázornit a rozhodně neopomenout. Z toho máme my výrobci opravdovou radost. U Zera Model 52 ty rozdíly, ještě jednou zdůrazňuji, že ve své jednotlivosti jde o rozdíly opravdu malé, znamenají, že pro tyto vývojovou verzi máme sedm nově vyrobených forem. Tři na křídla, dvě na trupy, a k tomu ještě dvě formy na rámečky s drobnými díly. Ve stavebnici Kamikaze Tokkôtai z nich využijeme tři, protože čtyři z nich jsou pro A6M5 Zero Model 52c, které v této stavebnici nebude.  

  Co tedy s tím? Jako již mnohokrát, i nyní na to půjdeme přes příběh, v němž propojíme technickou historii, popisující postupný technický vývoj těchto strojů, s historií jejich bojového nasazení, a především s osudy jejich osádek. Prostřednictvím naší stavebnice převyprávíme jeden s velkých příběhů lidstva, příběh letců, známých jako Kamikaze. Podíváme se na historii jednotek Kamikaze trochu jinak, než bylo dosud na Západě zvykem. Podíváme se na ni více z japonského úhlu pohledu, pokusíme se vysvětlit nejen historii operačního nasazení, ale i pohnutky, které k němu vedly, i japonský společenský pohled na jeho účastníky, letce, kteří položili své životy za vlast. Neopomeneme ale ani pohled druhé strany, bez něhož by nebylo vysvětlení okolností tohoto epického souboje dvou kultur úplné.  Technicky, z hlediska skladby stavebnice, to nebude samozřejmě komplexní pokrytí této historie. Bude to jen výsek, jen ta část historie, do které byla zapojena Zera. O ostatních typech letadel a jednotkách, například armádních, které se na útocích Kamikaze podílely, budeme pouze psát v doprovodných textech, především v Infu. Na druhou stranu se nemusíte bát, že to bude z hlediska technické historie nuda. Ze stavebnice, která bude pochopitelně Dual Combo se dvěma sadami výlisků, bude možno postavit jednu ze tří různých verzí Zera Model 52, a to Model 52, 52a a 52b, a dvoumístné A6M2-K Zero Model 11. To do stavebnice Kamikaze Tokkôtai přidáváme proto, že u jednotek Kamikaze byly v operačním nasazení často využívané cvičné stroje. A dvoumístné Zero je famózní stroj, mající šanci dát této stavebnici punc výjimečnosti. Toho výjimečného je na něm tolik, že tady a teď na vysvětlení všech těch výjimečností není čas ani prostor. Vydržte, vysvětlí vám to Honza Bobek v textech a přednáškách na téma Kamikaze. Třeba proč je dvoumístné Zero Model 11, když bylo stavěné na základě Zera Model 21. Na dvoumístné Zero jsme vyrobili další dvě nové formy. Takže dohromady je to pro tuto stavebnici pět nových forem. Stavebnice Kamikaze Tokkôtai je zatím naplánovaná na duben, a myslím si, že v tomto případě ten termín dodržíme. Což u mnoha dalších novinek, plánovaných především na druhou polovinu roku, nemusí takto dopadnout.

  
  

  MiG-21bis 1/72

  Také v případě další letošní novinky se vracíme k letadlu, jehož předchozími verzemi jsme se jako novinkou zabývali před delší dobou. Poslední premiérová novinka mezi dvaasedmdesátinovými MiGy-21 tu byla před pěti lety, v lednu 2020 to byl MiG-21PFM, v dubnu 2020 MiG-21PF. Myslím si ale, že v tomto případě není delší pauza na škodu. Alespoň nám nikdo nebude psát do komentářů na Facebooku, že vyrábíme stále jen samé MiGy a že bychom mohli vydat také něco jiného. V tomto případě právě to „něco jiného“ vydáváme, že. Teď právě jsou podobné stížnosti na to, že vydáváme stále jen samé nudné Messerschmitty a Mustangy.

  MiG-21bis vychází z předchozích verzí MiGu-21, především z MiGu-21MF, konkrétně z verze v Čechách a na Slovensku zvané Šedivka, v titulku našich předchozích stavebnic pak MiG-21MF Fighter Bomber. Ze stavebnice MiG-21MF Fighter Bomber bude také nová stavebnice využívat část dílů, konkrétně bude obsahovat rámečky s drobnými díly a s výzbrojí a rovněž původní křídlo. Nový bude rámeček s nově zkonstruovanými díly, především s trupem, hřbetem trupu se směrovkou a řadou alternativních drobných dílů. Část z nich jsou díly motoru, respektive výtokové trysky, část je do kokpitu a mnoho z nich představuje různé antény a čidla, která se vyskytovala především na modernizovaných Bisech v devadesátých letech a byla u různých uživatelů rozdílná. První premiérovou výbavovou verzí bude Royal Class, následovat bude Profipack a později Weekend. Stavebnici řady Limited v tomto případě patrně vynecháme, alespoň pro tento rok.

  Konstrukčně a technologicky máme připravené ještě verze SMT a R. Nejsložitější je z hlediska výroby MiG-21R, který má nový rámeček s trupem a křídly a také ještě jeden doplňkový rámeček s výzbrojí a výstrojí, na němž nejvíc místa zabírají tři verze průzkumných kontejnerů. S vydáním těchto verzí ale prozatím pro tento rok nepočítáme, předpokládáme, že další z nich vydáme až v příštím roce.

  
  

  MiG-21F-13 1/48

  Loni po vydání lednového Infa zavládla mezi českými modeláři velká nevole z rozhodnutí odsunout realizaci stavebnic ryze československých letadel a dát přednost Mustangům a jiným, z našeho pohledu žádanějším typům, především P-40. Tuto část našeho plánu máme k letošku splněnou a už ve druhé polovině loňského roku jsme pracovali na výrobě forem pro MiGa-21F-13. Včetně kabinky je forem a tím pádem i rámečků s díly osm, přičemž ve stavebnici bude celkem devět rámečků, protože rámeček s výzbrojí bude ve stavebnici dvakrát. Stavebnice MiG-21F bude technicky vyrobená podle posledních standardů Eduardu. Povrch bude kompletně nýtovaný, což znamená, že je na něm několik desítek tisíc nýtů, a celkově si troufnu říct, že to bude jedna z nejlepších a nejhezčích stavebnic, jakou letos dostanete do rukou. O vydávacím schématu zatím není rozhodnuto. Pracujeme také na knize, která by měla být v Limitce věnované československým MiGům-21F-13, zatím ale není jasné, zda tato Limitka bude vydána jako první, nebo zda nejprve vydáme například Royal Class. V každém případě práce na tomto projektu máme rozplánované tak, aby měl MiG-21F-13 premiéru na letošním E-dayi.

  
  

  Projekty pro konec roku 2025

  Ve výrobním procesu máme ještě čtyři další projekty, které jsou konstrukčně uzavřené, ale nemáme pro ně zatím určený termín vydání. Ten budeme upřesňovat během prvního pololetí tohoto roku, přičemž je téměř jisté, že nejméně jeden z těchto projektů už se nám do letošního programu nevejde. Jsou to následující projekty: Albatros D.III 1/72, Messerschmitt Bf 109 K-4 1/72, Spitire Mk.I 1/72 a P-51B Mustang 1/32. Pak je tu ještě pátý projekt, Avia S-199 1/48.

  Přinejmenším dva z nich se ještě do letošního programu vejdou. Budou to s vysokou pravděpodobností Albatros D.III 1/72 a Bf 109 K-4 1/72. Oba jsou relativně jednoduché, navíc Albatros D.III vzniká v kooperaci, formu nevyrábíme my sami. Realizace Bf 109 K-4 obnáší dokončení jedné jediné formy, a to nebude nijak složité. U Spitfiru Mk.I už to bude složitější, nehledě na to, že tento projekt zahrnuje i Spitfire Mk.II a především několik verzí Spitfirů Mk.V. Nejsložitější a nejnáročnější je pak Mustang ve dvaatřicetině. Bude to těžké rozhodování, které bude ovlivněné i postupem prací na projektech popsaných v předchozích odstavcích. Ale slibuji, že nejpozději v létě vám dáme vědět výsledek.

  
  

  Přebaly / stavebnice z cizích výlisků

  Pro letošní rok připravujeme dva projekty, postavené na výliscích od firmy HKM – Hongkong Models. V prvním pololetí to bude Lancaster Mk.I 1/48, ve druhé pololetí pak B-25J Mitchell, také v měřítku 1/48. Na koncepci obou stavebnic ještě pracujeme, detailně je představíme v průběhu dalších měsíců.

  
  

  E-Day 2025

  E-Day se letos přestěhuje na výstaviště Zahrada Čech v Litoměřicích. E-Day na Tankodromu v Milovicích, kde jsme ho pořádali poslední tři roky, měl svůj půvab. Areál má bezesporu charisma vhodné pro modelářskou výstavu i potenciál k organizaci doprovodných akcí, například letových ukázek. Bohužel má také svá omezení, především prostorová, vzhledem k nemožnosti uvolnit celou plochu výstavní haly. Problém je také prašnost a omezený prostor na lávkách, na nichž byly vystaveny soutěžní modely. Proto jsme hledali alternativu, přičemž areál výstaviště v Litoměřicích splňuje naše požadavky. Samozřejmě neočekáváme, že bude vše ideální a přinejmenším při prvním ročníku očekávám zase nějakou tu kritiku. Například se budeme patrně muset vzdát letových ukázek. Výstava bude umístěna v několika halách, patrně dokonce v pěti halách, myslím si ale, že to nebude vadit. Budeme mít k dispozici samostatné prostory pro diskuse a workshopy, budeme mít dostatek prostoru pro zajištění cateringu, dostatečně velké parkoviště a v neposlední řadě budeme nedaleko od centra Litoměřic, které nabízí dostatek ubytovacích a stravovacích kapacit a možností večerního programu. Což je něco, co modeláři jistě uvítají. Termín pro letošní E-Day máme první víkend v říjnu a bude opět v jeden a půl denním formátu. To znamená, že hlavní program proběhne v sobotu 4. října, ale přejímka modelů začne už v pátek 3. října odpoledne a na pozdní páteční odpoledne a podvečer budeme mít připravený doprovodný program, podobně jako tomu bylo v Milovicích a předtím v Lysé nad Labem. Přiznám se vám ale, že již delší dobu přemýšlím o návratu k dvoudennímu formátu, o protažení E-daye do neděle. Chápu, že u řady modelářů se to setká s odporem, na druhou stranu bychom tím získali čas pro další doprovodné akce, pro které v současném formátu dostatek času nemáme a akce je poznamenána jistou hektičností a časovým stresem. Pokud se osvědčí litoměřické restaurace, tak proč tam nestrávit i sobotní večer a dobře si při tom pokecat? V Mošoni to také tak děláme a máme to rádi, tak proč to tak nemůžeme mít i u nás doma?  Litoměřice nejsou horší než Mošoň.

  
  

  EMD

  V prosinci jsme vydali nulté číslo placené přílohy Infa, Eduard Modeler´s Den. Ve druhé polovině ledna nás čeká ostrý start prvního, již placeného čísla. Pokud jste nulté číslo minuli, můžete se na něj podívat zde. Nulté číslo je zdarma, a to proto, abyste se mohli podívat, jak bude EMD vypadat a nekupovali zajíce v pytli. Zároveň v nultém čísle najdete i podmínky nákupu a další informace pro své zodpovědné rozhodnutí. Neskrývám, že naším přáním je, aby vaše rozhodnutí bylo „Ano, to chci!“.

  V odstavci o stavebnici Kamikaze Tokkôtai jsem zmínil přednášky. První bude již za týden, v sobotu 18. ledna v Prostějově. Pořádáme ji ve spolupráci s pány Nevečeřaly, majiteli obchodu MN Modelář. Za nás vám tam povíme co nejvíc právě o projektu Kamikaze Tokkôtai, dále o připravovaném Lancasteru a P-40N a také o novinkách ve 3D tisku. Účast na akci vyžaduje registraci, kterou si můžete vytvořit zde (rezervace@mn-modelar.cz).

  Letos uplyne 33 let od založení Eduardu ve formě společnosti s ručením omezeným. Nicméně první fotolepty pod značkou Eduard se objevily již o dva roky dříve, protože první dva roky jsme fungovali v jednodušší právní formě, jako živnost. Slavit to nějak zvlášť nebudeme, ale připomenout si to neuškodí.

  Na závěr dnešního úvodníku vám ještě jednou přeji hodně štěstí, zdraví a úspěchů v novém roce 2025. Ať vám to lepí, dámy a pánové!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Letecký kanon NR-30

  
  

  Letecký kanon NR – 30 zkonstruovala dvojice sovětských konstruktérů A. E. Nudelman a A. A. Richtěr v polovině 50. let minulého století. Z iniciálů jejich příjmení je odvozen i název zbraně (Nudelman, Richtěr), číslovka 30 znamená ráži zbraně v milimetrech.  Toto období se vyznačovalo velkým rozmachem výroby nových typů proudových letadel v bývalém Světském svazu a tím pádem i k jejich základní hlavňové výzbroje. Postupně byl tento kanon zaveden do stíhacích letounů Mikojan – Gurjevič MiG – 19S (3 ks v přídi letounu, všechny vybavené úsťovou brzdou na konci hlavně), nadzvukových MiG – 21F (na pravé straně trupu letounu, na úrovni pilotní kabiny), stíhacích bombardérů typů Suchoj Su – 7BM, BKL, U (celkem 2 ks, po 1 ks v kořeni každého z křídel, těsně za kabinou, bez úsťových brzd) a později Su – 17 M3, M4, UM – 3 (cvičná, dvoumístná verze, pouze s 1 ks kanonu v pravém křídle) a jeho exportní varianty Su – 22M3, M4, UM – 3K, u bojových verzí s analogickým počtem kanonů, jako typy Su-7. Z důvodu tehdejšího politického rozdělení světa a existence vojenského uskupení zemí socialistického tábora, nazvaného Varšavská smlouva, se výše uvedené typy vojenské letecké techniky dostaly postupně i do výzbroje vojenského letectva bývalé ČSLA (Československé lidové armády). Munice byla zpočátku vyráběna a dovážena taktéž z bývalého SSSR, později se ale začala vyrábět i v bývalém Československu. Nejdříve licenčně, později i s vlastním vývojovým programem. Zbraň je určena ke střelbě jak na vzdušné, tak především na pozemní cíle.    

   TEXT: Tomáš Dedera

  Kanon NR – 30 je automatická zbraň s nepřetržitým oboustranným pásovým podáváním, jehož automatika je založena na principu využití energie zpětného rázu s krátkým zákluzem hlavně. Během zákluzu hlavně dojde k odemčení otočného závěru a k jeho urychlení vzad pákovým zrychlovačem. Pro brzdění zákluzu hlavně a pro její vracení vpřed se používá plynový vratník – využívá se prachových plynů, odebraných z vývrtu hlavně. Tyto plyny jsou plynovými kanálky přivedeny do plynového válce a zaplní pracovní prostor vpředu, omezený pístem a vzadu vložkami s těsnicími kroužky. Při zákluzu hlavně nejprve dojde k nárazu hlavňového nákružku na píst. Při pokračování zákluzu se píst pohybuje s nákružkem, a tedy s hlavní. Plynové kanálky se uzavřou zajetím do vložek s těsnícími kroužky a plyny v plynovém válci se stlačují. Jejich tlak vyvozuje na ploše pístu sílu, která brzdí zpětný pohyb hlavně a po zastavení ji vrátí zpět do přední polohy. Těsně před dosažením této přední polohy se prachové plyny z válce vyfouknou do atmosféry.

  Jednoduchá drážkovaná hlaveň je u některých variant zbraně doplněna úsťovou brzdou, která má současně funkci tlumiče plamene a zároveň usměrňuje vytékající povýstřelové plyny mimo letoun. Napínání kanonu je pneumatické (stačeným vzduchem), odpalování je elektrické, uvolněním závěru ze zadní polohy. V obvodu elektrického spušťadla je počitadlo výstřelů a signalizace potřeby pneumatického napnutí. Mezi zbraň a lafetaci v letounu je vkládán tlumič.

   

   

  Základní takticko – technické údaje leteckého kanonu NR – 30

  Ráže 30 x 155B mm Počet drážek v hlavni 16 Počáteční rychlost střely 780±10 m/s Hmotnost zbraně 66,5 kg Rychlost střelby (kadence) min. 850 ran/minutu Hmotnost střely 410 g Minimální tlak vzduchu pro pneumatické napnutí 3,8 MPa Síla zpětného rázu max. 6000 kg Zákluz hlavně 100 mm Zákluz závěru 302 mm

  hlaveň

  Pouzdro závěru
  

  závěr

  
  

  Hlavní části kanonu NR – 30 a jejich účel

  Hlaveň – uděluje střele směr, rychlost pohybu a rotaci, díky drážkovanému vývrtu se 16 poli, ve formě pravotočivého závitu. Uprostřed délky hlavně je 10 otvorů pro odvod prachových plynů do plynového válce. V zadní části hlavně je nábojová komora, která má tvar náboje.

   

  Pouzdro závěru – je spojeno s hlavní a pohybuje se s ní při střelbě 100 mm vzad a vpřed v pouzdru kanonu.

   

  Závěr – skládá se z hlavy a těla závěru, do hlavy závěru nasouvá podavač náboj, závěr zasouvá náboj do nábojové komory a uzamyká ji. Odpal náboje je mechanický po uzamčení nábojové komory.

   

  Pouzdro kanonu – slouží pro vedení hlavně a pouzdra závěru při střelbě, dále slouží pro umístění ovládacích mechanismů – podavače, spušťadla, napínacího válce a zrychlovačů. Pomocí pouzdra kanonu je zbraň upevněna ke konstrukci letounu. V zadní části je uzavřeno uzávěrou.

   

  Napínací válec – slouží k napnutí zbraně, přivedením stlačeného vzduchu o tlaku 50atm, který posune závěr ze zadní polohy a zasune do hlavy závěru podavačem z nábojového pásu náboj. Dále je v něm umístěna předsuvná pružina, která je při napnutí stlačena. Závěr je v zadní poloze držen spušťadlem.

   

  Elektromagnetické spušťadlo – slouží k dálkovému ovládání střelby kanonu. Po přivedení proudu dojde k uvolnění závěru a ten je pod tlakem předsuvné pružiny vržen dopředu.

   

  Podavač – slouží k posouvání nábojového pásu a k zasunutí náboje do hlavy závěru.

   

  Plynový válec – slouží k tlumení zpětného rázu při výstřelu. Část povýstřelových prachových plynů je do něj odváděna otvory v hlavni a je v něm dále stlačována. Plovoucí píst je stlačován hlavňovou maticí.

   

  Zrychlovač zákluzu – slouží k odemčení nábojové komory po výstřelu. Páka zrychlovače převádí pohyb hlavně na desku zrychlovače, která urychlí pohyb závěru vůči hlavni a tím dojde k pootočení hlavy závěru a tím k odemknutí nábojové komory.

   

  Zrychlovač předkluzu – slouží k urychlování pohybu závěru s nábojem do nábojové komory, čímž se zvyšuje kadence (rychlost) střelby.

   

  Uzávěra kanonu – uzavírá zadní část pouzdra kanonu, tlumí pohyb závěru v jeho zadní poloze a udržuje napínací válec ve správné poloze. S pouzdrem kanonu je spojena pomocí závitu.

   

  Pouzdro kanonu
  

  Napínací válec
  

  Elektromagnetické spušťadlo

  Podavač
  

  Plynový válec
  

  Uzávěra kanonu
  

  Celkový pohled na letecký kanon NR-30, vybavený úsťovou brzdou, používanou např. na MiG – 19S

  
  

  Princip činnosti kanonu při pneumatickém napínání

  Přivedením stlačeného vzduchu z tlakové láhve do napínacího válce kanonu je hlaveň s pouzdrem závěru a s uzamknutým závěrem tažena dozadu. V počáteční fázi pohybu je uveden do funkce zrychlovač zákluzu, který odemkne nábojovou komoru a závěr přesune do zadní polohy, kde je zachycen spušťadlem. Hlaveň s pouzdrem závěru je tažena dále vzad, až do zadní krajní polohy (100 mm). Po uvolnění napínacího tlačítka stlačený vzduch vrátí hlaveň s pouzdrem závěru zpět do přední polohy. Pohyb hlavně vzad a vpřed je zároveň převody přenesen na podavač, který posune nábojový pás o jednu rozteč a zasune náboj do hlavy závěru. Tímto je zbraň připravena ke střelbě. Toto je indikováno v kabině pilota rozsvícením červené signální žárovky poté, co dojde k propojení kontaktů elektrické instalace ve spušťadle.

   

  Princip činnosti kanonu při střelbě

  Po přivedení elektrického proudu do spušťadla kanonu je uvolněn závěr, který pod tlakem předsuvné pružiny zasune náboj do nábojové komory a uzamkne ji. Po uzamčení dojde k mechanickému odpalu náboje. Vzniklé plyny tlačí na dno střely a dno nábojnice. Střela za začne pohybovat dopředu, hlaveň s pouzdrem závěru a uzamknutým závěrem dozadu. Dojde k funkci zrychlovače zákluzu, nábojová komora je odemknuta a závěr s prázdnou nábojnicí je přesunut dozadu, kde je zachycen elektromagnetickým spušťadlem. V okamžiku, kdy střela projde přes otvory v hlavni, je část plynů přepuštěna do plynového válce. V důsledku pohybu hlavně je prostor plynového válce uzavřen a vzniklé plyny jsou stlačovány plovoucím pístem, na který tlačí hlavňová matice. Stlačováním plynů dochází k tlumení účinků zpětného rázu, vznikajícího při výstřelu. Až dosáhne hlaveň zadní polohy, vrátí se působením tlaku plynů v plynovém válci zpět do přední polohy. V přední poloze plyny z plynového válce uniknou do atmosféry. Pohyb hlavně se zároveň převádí na podavač, který posune nábojový pás o jednu rozteč a nasune do hlavy závěru další náboj. Ten vytlačí prázdnou nábojnici a vyhodí ji mimo letoun, nábojové články jsou odváděny do schránky pro sběr použitých článků v letounu. Po vrácení hlavně do přední polohy, pokud je závěr v zadní poloze a do spušťadla je stále přiváděn elektrický proud se činnost automatiky opakuje a kanon střílí dávkou.

   

   

  Munice 30 x 155B pro kanon NR – 30

  Stejně jako vlastní kanon, prošla vývojem, inovacemi i zaváděním nových typů i munice. Označení 30 znamená opět použitou ráži munice v milimetrech, rozměr 155 pro změnu délku nábojnice v milimetrech. V období zavedení zbraně konstruktéři vyvinuli celou škálu typů:

  OFZ – tříštivo – trhavo – zápalnou s hlavovým zapalovačem,

  BR – průbojně – trhavou s dnovým zapalovačem,

  PRL – protiradiolokační s dipólovými odražeči,

  LP – inertní, pro ověřování funkce zbraně,

  FZ – trhavě – zápalné (protibalónové).

  Později byly vyvinuty i upraveny následující typy nábojů:

  OFZ – modernizovaný,

  ME – multielementové.

  Typů existovalo ještě větší množství, uvedeny jsou většinou základní druhy, které byly v různých počtech dodány i do výzbroje letectva ČSLA, později AČR.

• Křižník Georgios Averof

  Záď křižníku Averof.

  
  

  Autor a foto: Petr Uzsák

   

  Pro turisty z celého světa je Řecko oblíbenou jihoevropskou destinací. Pokud přitom zájemce o vojenskou historii zavítá do hlavního města Atén, má překvapivě mnoho možností, kam jít za naplněním své záliby. Jednou ze zajímavých atrakcí, hlavně pro suchozemce, může být návštěva dochovaného řeckého křižníku Georgios Averof.

   Nejprve něco málo historie. Loď vznikla jako upravená verze italského křižníku třídy Pisa v loděnici Orlando v Livornu. Kýl byl položen v roce 1907 a trup plavidla byl na vodu spuštěn roku 1910. Jak už to někdy bývá, v té době se nějak v námořním rozpočtu Itálie nedostávalo prostředků, takže vláda se rozhodla loď prodat. To se dověděl tamní řecký námořní atašé, informoval své nadřízené a po kladné odpovědi pak Itálie oficiálně nabídla loď Řecku. To se chopilo příležitosti na posílení svých námořních kapacit a s pomocí finančního dědictví zesnulého obchodníka a filantropa Georgiose Averofa loď zakoupilo. Za svou štědrost byl posmrtně Averof odměněn tak, že bylo po něm plavidlo pojmenováno a dodnes nese jeho jméno. Na dlouhé období se navíc stalo vlajkovou lodí řecké válečné flotily. Do stavu námořnictva byl křižník oficiálně zařazen dne 16. 5. 1911.

   Z konstrukčního hlediska šlo o zajímavou směsici vybavení, protože hlavní dělová výzbroj byla britská – produkce Armstrong, kotle byly francouzské od společnosti Belleville, parní stroje pro změnu z domácí italské produkce a trup chránila německá ocel od firmy Krupp, stejně tak byly německé i elektrické generátory. Výzbroj byla tvořena čtyřmi hlavními děly ráže 234 mm, umístěnými po dvojicích ve věži na přídi a zádi plavidla. Na každém boku pak byl pár věží osazených zdvojenými děly ráže 190 mm, tedy celkem osm hlavní. Všechny věže byly uzavřené moderní konstrukce křižníkového typu s přísunem munice z podpalubí. Doplňkovou výzbroj tvořily jednoduché kanóny ráže 76 a 47 mm, společně s tříhlavňovým torpédometem ráže 430 mm. V pozdější době však loď prodělala přestavby a pomocná výzbroj se měnila.

   Co se týká rozměrů a výkonu lodi, čísla jsou následující: délka 140 m, šířka 21 m a maximální ponor 7 m. Nejvyšší výtlak byl 10 200 tun a stroje dodávaly výkon 19 000 koňských sil. Plavidlo poháněné dvěma lodními šrouby mohlo dosáhnout maximální rychlosti 23,5 uzlu za hodinu (cca 43 km/h), při ekonomické rychlosti 17,5 uzlu za hodinu byl jeho dosah 2 480 námořních mil, tedy 4 590 km, což bylo na středomořské podmínky naprosto dostačující. Standardní posádku tvořilo 655 námořníků a 32 důstojníků, maximální přepravní kapacita byla celkem 1 200 osob.

  Křižník Averof v době své největší slávy.

  Averof na dobové pohlednici.

  Schéma křižníku Averof.

  
  

   Po dodání lodi do Řecka se rozběhl výcvik posádky, což se zúročilo hned následující rok, kdy se loď zúčastnila první balkánské války. Šlo o konflikt s Tureckem o kontrolu nad Egejským mořem. Nedlouho poté loď zasáhla do první světové války a bezprostředně po ní i do řecko-turecké války. Tehdy Averof zajišťoval hlavně bezpečné transporty konvojů nebo ostřelování tureckých pozic u pobřeží. Po prohrané válce se řečtí osadníci i vojáci stahovali z tehdy již tureckého území a loď asistovala během jejich přepravy. Poté služba Averofu pokračovala v mírových podmínkách, plavidlo bylo v roce 1925 posláno do Francie na rozsáhlou údržbu a úpravy, které byly dokončeny roku 1927.

   Za druhé světové války bylo Řecko zpočátku neutrální, ale v roce 1941, když Německo porazilo řecké pozemní síly, dokázala posádka lodi uniknout z kontinentálního Řecka a se zastávkou na Krétě nakonec dosáhla egyptské Alexandrie. To vše za bezprostřední hrozby náletů německých letadel, která v té době zasáhla mnoho řeckých i britských plavidel. Nutno podotknout, že posádka neuposlechla přímý rozkaz k potopení lodi a rozhodla se proti německým i italským okupantům bojovat v exilu. V sestavě spojeneckých formací se poté Averof podílel na doprovodu konvojů v Indickém oceánu s domovským přístavem v Bombaji. Nicméně v té době se už potýkal s opotřebením pohonných jednotek, což limitovalo jeho operační možnosti.

   Další významný okamžik křižníku Averof přišel v říjnu 1944, kdy z egyptské Káhiry přepravil řeckou exilovou vládu do osvobozených Atén. Po válce ještě několik let pokračovala čestná služba lodi, ale technické problémy a věk se už nedaly obejít, takže v roce 1952 došlo k vyřazení vlajkového plavidla ze stavu loďstva. Poté bylo zakotveno u ostrova Salamina (známého svedenou námořní bitvou starověkých Řeků s perskými nájezdníky) a roku 1956 přepraveno k ostrovu Poros, kde čekalo na svůj další osud do roku 1983, sloužíc coby cvičná loď. Téhož roku se velení řeckého námořnictva rozhodlo udělat z Averofa muzejní plavidlo. Za tím účelem byl o rok později odtažen do zátoky Palaio Faliro v Aténách. Zde byl zakotven, vybaven sbírkami s námořní tematikou a zpřístupněn veřejnosti.

   Prohlídka lodi dovoluje seznámení se dvěma uzavřenými palubami a nástavbou kolem kapitánského můstku. Ten samotný přístupný není, lze však do něj nahlédnout. Nástavby jsou dosažitelné po schodech, ale lehká výzbroj je odstraněna. Zůstaly zde zachované stožáry, komíny, světlíky, jeřáby nebo motorové čluny. Velitelský můstek je zastřešená a prosklená místnost nad přední dělovou věží, vcelku malá, ale mnoho z vybavení je dobře viditelné, jako třeba kormidelní kolo, kompasnice, zvukovody nebo strojní telegrafy pro každou ze strojoven zvlášť. Ihned za ním se nachází bojový můstek, chráněný 130 mm silným pancéřováním, odkud byla loď ovládána za bojové situace. Na něm je umístěn dálkoměr pro hlavní výzbroj. Pod kapitánským můstkem jsou situována palebná stanoviště pomocné výzbroje, ale již bez instalovaných děl. Na lodi je i prodejna suvenýrů, ta se nachází v přední nástavbě hned za dělovou věží a je možné zakoupit množství tematických suvenýrů. Lze nahlédnout i do přední dělové věže, která je plně vybavena, ale kvůli silnému a zaprášenému plexisklu není možno pořídit kvalitní záběry. Na zadní části nástavby je pomocná kormidelna, umístěná v pancéřové věži, která ve vrchní části nese dělostřelecký dálkoměr pro hlavní zbraně. I do kormidelny lze nahlédnout a překvapí miniaturními rozměry.

   Podpalubí je naopak rozlehlé a přehledné. Vnitřní prostory lodi jsou vybaveny dobovými artefakty, jako jsou například různé druhy uniforem, vyznamenání, ale i skládací nábytek nebo závěsná lůžka řadových námořníků. Důstojníci měli samozřejmě přiděleny vlastní kajuty a také svou jídelnu, ale na lodi se nachází i admirálský apartmán s vlastní jídelnou a salónem. Pro zajímavost, stejně byly odděleny i kuchyně, tedy pro mužstvo, důstojnická a admirálská. Ty jsou také v podpalubí přístupné. Jednotlivé expozice návštěvníka provedou historií lodi, nechybí portréty velitelů nebo doložení účasti na různých důležitých událostech, například korunovaci anglického krále. Už vzpomenuté uniformy mapují celou dobu služby lodi, a to včetně tropických variant při službě v rovníkových vodách. Zajímavou ukázkou je plachta pro překládání uhlí do podpalubních bunkrů, což byla nepochybně namáhavá práce, obzvlášť v letním období, jistě spojená s prachem a potem.

   Expozice dále zahrnuje například fragmenty tureckých dělostřeleckých granátů z bitvy v roce 1912, pytle s vybavením námořníků (podle jejich přidělení na pravobok či levobok barevně odlišené), plovací vesty, svítilny nebo navigační přístroje. Mezi další zajímavosti patří dochované stojany na uložení pušek posádky, včetně samotných zbraní, lodní pekárna nebo kovárna či lodní kaple zasvěcená sv. Nicholasovi, patronovi námořníků. Ta je situována v nástavbě na zádi.

   Ale ne všechny části lodi jsou přístupné, protože ta má svou stálou posádku, která potřebuje také určité prostory. Zřejmě z bezpečnostních důvodů není možný vstup do strojoven, kam sice vedou průchody, ale pro běžného návštěvníka jsou nedostupné. S povděkem lze určitě kvitovat skutečnost, že většina popisek u exponátů je také v angličtině.

   Přestože Řekové občas označují Averof jako bitevní loď, z hlediska konstrukce i tonáže se jedná o obrněný křižník. Ale to nijak neubírá lodi na významu, o čemž svědčí pravidlo, že každá řecká vojenská loď, která kotvící Averof míjí, mu vzdává poctu, posádka stojí v pozoru a důstojníci salutují.

   S ohledem na nyní probíhající stavební úpravy mola, kde je křižník vyvázaný, nelze vyfotografovat celou loď, možný je pouze pohled ze zadní polosféry. Důvodem rozšiřování mola je obohacení expozice o další vojenská plavidla, údajně včetně ponorky, ale sama posádka lodi odhaduje dokončení všech prací až v horizontu několika let. V každém případě je Georgios Averof unikátním dokladem úrovně námořního stavitelství z počátku minulého století, který stojí za návštěvu a ve své podobě určitě potěší ještě mnohé další zájemce o námořní historii.

  Zadní věž s děly ráže 234 mm, otevřené dveře vlevo vedou do lodní kaple.

  Interiér kaple svatého Nicholase.

  Zadní pomocná kormidelna, v horní části je umístěn dělostřelecký dálkoměr.

  Levobok lodi a přední dělová věž s dvojicí kanonů r. 190 mm.

  Pohled na velitelský můstek. Přední dveře vedou na můstek, za ním je oválná pancéřovaná stěna bojového můstku a dveře vpravo vedou do navigační kajuty. Nad bojovým můstkem je dělostřelecký dálkoměr.

  Interiér velitelského můstku.

  Pohled z pravé části velitelského můstku směrem k zádi na pravobok křižníku s boční dělovou věží.

  Expozice v podpalubí, mezi figurínami jsou námořnické pytle s červeným podkladem u čísla – levobok.

  Průchod na nižší palubu, na stěně je název výrobce a rok výroby lodi.

  Podpalubní prostory posádky. Nábytek byl skládací a vždy po jídle se věšel na stropní úchyty, zatímco hamaky museli námořníci uklízet každé ráno.

  Průchod do strojovny, bohužel pro návštěvníky nepřístupné.

  Osobní zbraně posádky byly používány například pro ceremoniální nebo strážní úkoly.

  Důstojnický salónek a jídelna dohromady.

  Pohled na přední palubu. Před dělostřeleckou věží jsou viditelné kotevní řetězy a vlnolam, nad ní pak velitelský můstek. Částečně viditelné jsou i boční dělové věže.

  
  

  Adresa:

  Museum Ship Averof

  Marina Flisvos

  Trokadero, Paleo Faliro

  175 10 Greece

   

   Doprava:

  Bus: 101, 217, 550, A1, B1, B2 Tramvaj: “Trokadero” tram stop

  Auto: Státní silnicí E75 k ulici“Poseidonos” Avenue a“Syngrou” Avenue

   

  Otevírací doba

  Pondělí: zavřeno

  Úterý–pátek: 09:00 – 14:00

  Víkendy a svátky: 10:00 – 17:00

• Letecká vojna na Ukrajine

  Vypustenie rakety ATACMS z raketometu M270 MLRS. Ilustračná fotka US Army.

  
  

  Rakety ATACMS a Orešnik v akcii

  Text: Miro Barič

  
  

  Obdobie leteckej vojny na Ukrajine sledované v tejto časti seriálu (1. 11. až 30. 11.) by sa mohlo zdať pokojnejšie. Veď na oboch stranách dokopy došlo iba k jednej strate vo vzduchu. Udalostí, ktoré so vzdušnou vojnou súvisia, však bolo omnoho viac. Tie najdôležitejšie sa týkajú použitia rakiet ATACMS na ukrajinskej strane a rakety Orešnik na strane ruskej.

   K jedinej potvrdenej strate vo vzduchu na oboch stranách v sledovanom období došlo vo štvrtok 7. 11. V Kurskej oblasti vzlietla skupina ruských vrtuľníkov na podporu pozemných vojsk. Vo vzduchu ich však už očakávali ukrajinské FPV drony. Kamov Ka-52 z 15. brigády armádneho letectva bol zasiahnutý a zničený. Obaja členovia posádky použili vystreľovacie sedadlá. Navigátor bol zranený, pilot Iľja Noskov však katapultovanie neprežil.

  Ďalšiu stratu utrpelo ruské vrtuľníkové letectvo v nedeľu 10. 11, tentoraz ale na zemi. Na leteckej základni Klin v Moskovskej oblasti sabotér podpálil helikoptéru Mi-24. Tá bola plameňmi prinajmenšom vážne poškodená. Horiaci vrtuľník bol zachytený aj na videu. Z neho sa zdá, že oba motory boli vymontované. Stroj tak buď prechádzal opravou, alebo bol dlhodobo vyradený.

  V utorok 26. 11. došlo k incidentu, ktorý sa síce odohral v ruskom Baškirsku vyše 1300 km od frontovej línie, ale s vojnou na Ukrajine úzko súvisí. V ten deň za tmy vzlietol z letiska v Ufe civilný Antonov An-2R spoločnosti Rusavia s registráciou RA-40935. Na palube boli dvaja piloti a fotograf. Úlohou lietadla bolo vytvoriť infračervené fotografie teplovodu v meste Salavat, ktoré si vyžiadala geofyzikálna spoločnosť.

  K Salavatu sa stroj blížil vo výške 300 metrov a so zapnutými navigačnými svetlami. Pomýlili si ho však s útočiacim ukrajinským dronom. V meste sa rozozvučala siréna ohlasujúca letecký poplach a obrana miestnej chemickej továrne spustila paľbu. Piloti okamžite nahlásili dispečerovi, že sú pod „priateľskou“ paľbou a tá vzápätí utíchla.

  An-2R sa vrátil na letisko v Ufe a podľa prvých oficiálnych správ ho zasiahli len tri projektily. Strelci v Salavate však mierili omnoho presnejšie. Hoci streľba netrvala ani 10 sekúnd, video lietadla po pristátí ukazuje množstvo priestrelov. Diery po projektiloch z veľkokalibrového guľometu (zrejme 14,5 mm) sú na viacerých miestach trupu i krídel. Vidno aj najmenej dva zásahy z granátov protilietadlového kanóna. Jeden roztrhol nosník v podlahe lietadla a druhá urobil dieru s priemerom niekoľko desiatok centimetrov v krídle. Jeden z členov posádky mal dokonca na boku prestrelenú kombinézu. Ako zázrakom nebol nik zranený. O prípadných škodách na spodnej bielizni letcov, najmä toho s prestreleným odevom, sa žiadne správy nezmieňujú.

  Objavili sa aj dôkazy o starších stratách. Stránka The Military Watch zverejnila satelitné zábery spoločnosti Maxar, ktoré zachytávajú leteckú základňu Kirovskoje na okupovanom Kryme. Snímky pochádzajú z rôznych období v rokoch 2022 a 2023 a objavilo sa na nich postupne až desať odstavených trupov vrtuľníkov v rozmontovanom stave bez rotorov. Ide o štyri stroje Mi-28, tri Mi-8, dva Mi-24 a jeden neidentifikovaný typ. S najväčšou pravdepodobnosťou ide o vrtuľníky, ktoré boli poškodené počas vojny s Ukrajinou. Môže tak ísť o helikoptéry, ktorých zásah si ukrajinskí obrancovia nárokovali, ale zostrel nebol potvrdený.

  Na ukrajinskej strane došlo za celý mesiac k jednej potvrdenej strate. Bol ňou MiG-29 zničený v piatok 22. 11. raketou Iskander na ploche letiska Dnipro. 

  Pilot Iľja Noskov neprežil 7. 11. zničenie ruského vrtuľníka Ka-52.

  Ruský vrtuľník Mi-24 v plameňoch po útoku sabotéra 10. 11. na základni Klin pri Moskve.

  Nové zábery z miesta havárie ruskej helikoptéry Mi-24VM, ktorá bola zostrelená raketou Stinger ešte 16. 6. 2022 v okrese Volnovacha v Doneckej oblasti. Stroj s označením RF-91410 a trupovým číslom „modrá 30“ patril 487. samostatnému vrtuľníkovému pluku. Podplukovník Sergej Gundorov a poručík Dmitrij Jevdokimov zostrel neprežili.

  Satelitný záber spoločnosti Maxar ukazuje vraky vrtuľníkov na základni Kirovskoje na Kryme.

  Záber z videa na priestrel v krídle An-2R, ktorý sa 26. 11. stal obeťou „priateľskej“ paľby nad mestom Salavat v Baškirskej oblasti v Rusku.

  Raketa Iskander zničila 22. 11. ukrajinský MiG-29 na letisku Dnipro.

  
  

  Povolenie na útok

  Relatívne nízke straty by mohli naznačovať, že november bol pomerne pokojný mesiac. Opak je však pravdou. Najdôležitejšia udalosť mesiaca sa však odohrala mimo Ukrajiny, dokonca úplne mimo európskeho kontinentu. Hovoríme o prezidentských voľbách v USA, ktoré vyhral Donald Trump. Nielen on, ale aj ľudia z jeho okolia mali v súvislosti s vojnou na Ukrajine viacero zásadných vyjadrení, často protichodných. Samotný Trump tvrdí, že vojnu rýchlo ukončí. Celý svet teraz čaká na to, akým spôsobom to chce urobiť.

  S prezidentskými voľbami v USA tak trochu súvisí aj ďalšia zásadná udalosť. Ukrajina dlho žiadala o povolenie použiť západné zbrane aj na útoky na ruskom území. Napokon ho získala, no s veľkými obmedzeniami. Týkalo sa len určitých zbraní (napr. rakiet GMLRS kalibru 227 mm z raketometov HIMARS s dostrelom 80 km) a len určitých pohraničných oblastí Ruska. Kyjev opakovane požadoval aj o povolenie útočiť aj strelami s dlhším dosahom. Povolenie použiť taktické balistické rakety ATACMS kalibru 610 mm s dostrelom do 300 km (v závislosti od verzie) však prezident Joe Biden udelil až po voľbách – a treba dodať, že s krížikom po funuse.

  Prečo? Rusi tento krok očakávali už dlho a čo mohli, presunuli mimo dostrel. To sa týka najmä lietadiel, ktoré stiahli zo základní v blízkosti ukrajinských hraníc. Navyše, podľa dostupných informácií, nedostala Ukrajina veľa rakiet ATACMS. Uvádza sa len okolo 50 kusov. Z nich už časť bola použitá pri najmenej ôsmich známych útokoch na ciele na okupovanom ukrajinskom území. Pri útokoch na ruskom území tak nemôže plytvať a musí starostlivo zvažovať všetky ciele. Americké povolenie je navyše obmedzené len na Kurskú oblasť a jej bezprostredné okolie. Ide tak skôr o symbolický krok.

   Vypustenie rakety ATACMS z raketometu M142 HIMARS. Ilustračná fotka US Army.

  
  

  Dôležité ciele

  Napriek tomu sa Ukrajinci do toho pustili ostro a prvý útok na ruské územie podnikli už v noci z 18. na 19. 11., teda ešte v ten istý deň, čo sa správy o americkom povolení objavili v médiách. Cieľom bol muničný sklad v Karačeve v Brianskej oblasti, ktorý leží približne 110 km od hraníc Ukrajiny. Bola v ňom uložená raketová a delostrelecká munícia, ktorú využívajú ruské vojská v Kurskej oblasti.

  Ruské ministerstvo obrany vzápätí informovalo, že zostrelilo päť zo šiestich rakiet a padajúce trosky spôsobili len malý požiar. Ukrajinské zdroje však uvádzajú, že útočiacich rakiet ATACMS bolo osem a ruská protivzdušná obrana zneškodnila len dve z nich. Videá, ktoré natočili miestni obyvatelia, dali za pravdu skôr Ukrajine. Zachytili totiž zúriace požiare a sekundárne výbuchy po celom areáli skladu.

  K ďalším útokom raketami ATACMS však dochádzalo len striedmo, čo nasvedčuje, že ich Ukrajina naozaj nemá veľa a vyberá si len tie najdôležitejšie ciele. Napriek tomu majú svoj význam. Napríklad aj v tom, že po stiahnutí ruských stíhacích bombardérov Su-34 mimo dostrel rakiet ATACMS sa znížila intenzita ruských útokov kĺzavými bombami približne o polovicu. Je to spôsobené tým, že bombardérom dlhšie trvá let ku frontovej línii a naspäť, majú vyššiu spotrebu paliva a tiež sa viac opotrebujú a majú teda vyššie nároky na údržbu.

  Ďalším významným dôsledkom je, že po Američanoch povolili použitie svojich striel Strom Shadow na ruskom území aj Briti. Prvýkrát sa tak stalo v stredu 20. novembra a to priamo za bieleho dňa. Cieľom sa stal bývalý zámok Marjino pri meste Kursk, v ktorom sú dnes kúpele. Vo východnej časti areálu bol vybudovaný podzemný bunker a práve na ten sa strely s prieraznými hlavicami zamerali.

  Išlo nepochybne o významný cieľ, pretože výsledok útoku snímal v hĺbke ruského územia ukrajinský prieskumný dron. Ten zachytil tri zásahy okolitých budov a deväť výbuchov priamo na mieste bunkra. Neskôr nasnímal aj trosky komplexu. Podľa neoficiálnych informácií z ruskej strany bolo 18 vojakov zabitých a 33 zranených. Väčšina obetí sú dôstojníci z rôznych ruských veliteľstiev. Medzi zranenými majú byť aj traja severokórejskí dôstojníci.

  Dvanásť použitých striel je ďalším dôkazom o dôležitosti tohto cieľa. Svedčí však aj o tom, že Ukrajinci stále majú k dispozícii najmenej šesť letuschopných strojov Su-24, ktoré nosia strely Storm Shadow ako jediné ukrajinské lietadlá.

   Ukrajinský dron zachytil útok strelami Storm Shadow na areál Marjino pri meste Kursk.

  Strely Storm Shadow nosia ukrajinské lietadlá Su-24.

  
  

  Demonštrácia sily

  Rusi vopred vyhlasovali, že útoky západnými raketami nenechajú bez odpovede. Tá prišla vo štvrtok 21. 11. v podobe útoku na mesto Dnipro. Rusi naň použili sedem striel Ch-101, jeden Kinžal a jednu raketu neznámeho typu, ktorá mierila na závod na výrobu rakiet Pivdenmaš. Ukrajinská obrana zneškodnila šesť striel Ch-101, tri projektily dopadli na Dnipro.

  O posledne menovanej rakete ukrajinskí predstavitelia spočiatku tvrdili, že mohlo ísť o medzikontinentálnu balistickú raketu, čo by znamenalo vôbec prvé bojové použitie takejto zbrane. To sa však nepotvrdilo. Ruský prezident Putin ešte v ten večer vyhlásil, že išlo o novú balistickú raketu stredného doletu Orešnik. Rusi ju vypustili z Astrachanskej oblasti, ktorá je od Dnipra okolo 900 km. Rýchlosť rakety je 10 Machov a niesla šesť hlavíc, z ktorých každá obsahovala šesť kusov submunície. Dokopy teda na Dnipro dopadlo 36 malých hlavíc, ktoré ale neobsahovali žiadnu výbušninu. Pre Rusov tak bol útok buď len demonštráciou sily alebo sa spoliehali na ničivý účinok spôsobený veľkou kinetickou energiou aj bez výbušniny.

  Putin vzápätí oznámil, že sériová výroba novej rakety sa už začala. Ide však skôr o propagandu. Nešlo o novú raketu a spustenie výroby nie je také jednoduché V skutočnosti ide o upravenú verziu experimentálnej medzikontinentálnej rakety RS-26 Rubež. Tú vyvinuli v roku 2011 a po prvom neúspešnom teste absolvovala štyri úspešné. Do sériovej výroby sa však nedostala. Bola príliš drahá a neprinášala nové technológie.

  Aj Orešnik je stále experimentálny prototyp, ktorý vznikol zrejme odstránením jedného stupňa, čím sa znížil dolet a raketa sa dostala do strednej kategórie. RS-26 Rubež bol veľmi nepresný, čo by pri použití jadrovej hlavice neprekážalo, no pri konvenčnej náloži to už je problém. Preto bolo použitých viac hlavíc so submuníciou, aby sa zvýšila šanca, že aspoň časť z nich niečo zasiahne. Ani to však nepomohlo. Následné satelitné snímky závodu Pivdenmaš neodhalili žiadne zásadné škody.

  Išlo teda o drahú demonštráciu sily, ktorá v skutočnosti nemala žiadny priamy vojenský účinok. Nepriame účinky však má aj do budúcnosti. Rusi aj bez sériovej výroby môžu predstierať, že pripravujú vypustenie ďalšej takejto rakety. Takéto prípravy sa nedajú utajiť a je prirodzené, že ukrajinská protivzdušná obrana na ne bude reagovať. Rusom tak stačí sledovať, kde sa sústredí a následne udrieť konvenčnejšími prostriedkami na miesta, ktoré ostali menej chránené alebo úplne bez ochrany.

  Ešte jedno ponaučenie Orešnik priniesol. Americký prezident Joe Biden potvrdil, že ruskú stranu vopred informoval, že povolí použitie rakiet ATACMS na ciele na ruskom území. Kremeľ zas vopred informoval USA, že použije balistickú raketu stredného doletu. Pre svet je dobrou správou, že stále fungujú komunikačné kanály, ktoré majú zabrániť prípadným nedorozumeniam a následnej neprimeranej reakcii a eskalácii situácie.

   Rusi hovoria o sériovej výrobe, no raketa Orešnik je stále v experimentálnom štádiu.

  Aj tento mesiac si Rusi pripísali celý rad zasiahnutých „vojenských“ cieľov...

  
  

  Výcvik na F-16

  Okrem rakety Orešnik, ktorej sme venovali podstatnú časť dnešného dielu seriálu, Rusi takmer denne pokračujú v náletoch dronmi Shahed a strelami s plochou dráhou letu. Čoraz častejšie proti nim zasahujú aj ukrajinské stíhačky F-16, ktoré zvyčajne zostrelia okolo 10 útočiacich striel. Môže sa to zdať málo, ale veľa F-16 Ukrajina ešte nemá. Prvú dodávku z Dánska tvorilo iba šesť lietadiel a medzitým bolo jedno zničené. Chystala sa dodávka ďalších šiestich kusov, k tej však v sledovanom období ešte nedošlo.

  Okrem samotných lietadiel je totiž kľúčovým faktorom výcvik pilotov a ten ešte stále prebieha. Holandsko, ktoré Ukrajine tiež sľúbilo F-16, ich zatiaľ presunulo do Rumunska, kde prebieha výcvik ukrajinských pilotov. Do budúcna sú však ukrajinské vyhliadky v tomto smere veľmi sľubné. V Británii totiž dokončilo základný výcvik na vrtuľových lietadlách už viac ako 200 ukrajinských pilotov. Časť z nich sa následne presunula do Francúzska, kde pokračujú na lietadlách Alpha Jet. Tieto cvičné prúdové stroje boli upravené tak, aby ich kokpit čo najviac pripomínal kokpit F-16. Po výcviku na Alpha Jetoch čaká týchto nováčikov výcvik na samotných F-16. Ten prebieha okrem spomínaného Rumunska aj v ďalších krajinách, napríklad v Dánsku, kde sa na ňom podieľa aj Nórsko. V roku 2025 však po Dánsku preberie štafetu Portugalsko a nórske F-16 sa na výcvik Ukrajincov už presunuli do Rumunska a Portugalska. Nórsko sa tiež stará o to, aby ukrajinské F-16 mali čo strieľať a na ich výzbroj v sledovanom období vyčlenilo 119 miliónov dolárov.

  Jedna zo šiestich stíhačiek F-16AM, ktoré Ukrajine poskytlo Dánsko.

  Samohybné protilietadlové delo Gepard v ukrajinských službách.

  Ukrajinskí záchranári zo služby pre mimoriadne situácie odvážajú trosky strely s plochou dráhou letu Ch-55.

  Výcvik ukrajinských vojakov s helikoptérou Mi-8.

• Achtung, Jabos!

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 82166

  
  

  Ačkoli je Jagdgeschwader 4 považována za klasickou jednotku systému obrany Říše (Reichsverteidigung), s působením proti náletům amerických čtyřmotorových bombardérů, neplatilo to pro ni zcela. Až na výjimky se tohoto schématu se vymykala její I. Gruppe.

  Ta byla založena 31. 7. 1942 a působila na jihu a jihovýchodě Evropy, především v obraně ropných polí okolo rumunské Ploesti a souvisejících průmyslových a dopravních zařízení.

  Když byly v létě 1944 ustanoveny Stab a poté II. a III. Grupe, JG 4, měla I. Gruppe za sebou již téměř dva roky bojů. Velitelem se po krátkém působení Maj. Gerharda Schöpfela stal Maj. Gerhard Michalski. II. a III./JG 4 vznikly především z částí Zerstörergeschwader 1, jejíž Gruppe před tím působily jak ve východní, tak západní části Evropy a jejich operace spočívaly od přífrontového boje na východě, pozemních útoků, až k dálkovým letům nad Biskají a Atlantikem, kde působily proti bombardérům Coastal Command RAF. Piloti těžkých stíhacích Bf 110 a Ju 88G od ZG 1 byli v nově utvořené jednotce doplněni mladíky nově příchozími z leteckého výcviku a veterány od dalších jednotek, především na jaře 1944 rozpuštěné Sturmstaffel 1, které si k sobě povolal velitel II. Gruppe, Major Günther von Kornatzki. Mělo to svůj význam. II. Gruppe byla totiž ustanovena jako Sturmgruppe a byla vyzbrojena pancéřovanými Fw 190A-8/R2. Měla používat taktiku útoků na bombardéry z malé vzdálenosti, za použití 20 a 30 mm kanonů, tedy taktiku, kterou právě Sturmstaffel 1 vyvíjela. Od této jednotky pro JG 4 von Kornatzki adoptoval také identifikační označení svých letounů, tedy černo-bílo-černý pruh na trupu. Tu od II.(Sturm)/JG 4 postupně převzaly také III., v říjnu 1944 ustanovená IV. a nakonec i nejstarší I. Gruppe. Stejné to bylo s emblémem s rytířskou přilbicí, který pochopitelně evokuje pancéřované Fw 190 II. Gruppe, za svůj ho však přijaly i ostatní tři Gruppe a Stab jednotky. Také proto se jak označení na trupu letounu, tak i emblém na motorovém krytu, objevují rovněž na stroji, který je předlohou aktuálního boxartu Bf 109K-4.

  Když se tedy v létě 1944 stala JG 4 plnohodnotnou jednotkou, přesunula se i I. Gruppe ze severní Itálie zpět do Německa. Zde se však nepřipojila to taktického systému jednotky. V něm měla III. (a později i IV.) Gruppe vyzbrojená Bf 109 prioritně poskytovat ochranu Focke-Wulfům od sesterské II.(Sturm)/JG 4 (tvořily tak taktické uskupení, tzv, Gefechtsverband JG 4) . Místo toho byla I. Gruppe přesunuta do oblasti Kasselu, aby působila v obraně západní a jihozápadní části Německa před postupujícími spojeneckými vojsky. Jednotka byla doplněna novými piloty a vyzbrojena Bf 109G-6 a G-14. Až do začátku září 1944 Gruppe podnikala především cvičné lety. První střety s nepřítelem, včetně bojů souvisejících s Arnhemskou operací, přišly vzápětí.

  V oblasti západní fronty se I. Gruppe střetávala především s letouny od taktické 9th Air Force USA, podporujícími spojenecká pozemní vojska. Výjimkou v tomto schématu bylo období mezi 6. říjnem a koncem listopadu 1944, během kterého se I./JG 4 přesunula na základnu Gahro u Finsterwalde, aby působila v rámci celé JG 4. Prvního nasazení proti americkým bombardérům se zúčastnila o 6 dní později. Hlavní střetem I./JG 4 s americkou 8th Air Force se stal boj 2. listopadu 1944. V ten den JG 4 operovala v plné síle čtyř Gruppe a Stabu. Během tohoto boje tři piloti z I./JG 4 nárokovali sestřel B-17, Gruppe však zároveň přišla o 9 Messerschmittů, z čehož pouze tři byly bojovou ztrátou. Zbývající padly za oběť vzájemným srážkám nebo různým technickým problémům.

  Zpět na západ, do oblasti Darmstadtu, se I./JG 4 začala přesouvat 20. listopadu. Jejich protivníky se opět staly především „Jabos“ - Lightningy a Thunderbolty 9th AF. V prosinci 1944 se k ní přidaly i zbývající části JG 4 vyzbrojené Bf 109. Se stále se zvyšující spojeneckou převahou na kontinentálním nebi ztratila obrana založená na tvrdé pěsti Sturmgruppe svůj význam. I samotná II.(Sturm)/JG 4 byla postupně transformována na klasickou stíhací jednotku. Německo v podstatě svou vzdušnou obranu proti strategickým bombardérům vzdalo a v tomto pohledu spoléhalo již jen na postupné nasazování proudových Me 262.

  I./JG 4, dozbrojovaná o Bf 109K-4, odolávala tlaku západních spojenců až do 21. ledna 1944, kdy byla i se zbytkem JG 4 přesunuta na východní frontu. Tam se v oblasti Odry až do konce války podílela na zadržování sovětských, výjimečně na západ od svých letišť i amerických, vojsk. Z výškových stíhačů a hrdých Sturmjägerů se stali piloti stíhacích bombardérů, útočící na pozemní cíle, sovětské Il-2 a doprovázející bombardéry a Mistely.

  I./JG 4 byla rozpuštěna 29. března 1945. Její piloti se měli přesunout z části k III. a IV. Gruppe, z části do výcviku na Me 262. Trpkost byla nevyhnutelná. Někteří to tušili, jiní si nepřipouštěli, do konce hrůzné války zbývalo jen málo přes 5 týdnů…

• JOHN D. LANDERS a jeho BIG BEAUTIFUL DOLL

  Text: Vladimír Šulc

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 70173

  
  

  Sestřel Me 262 Schwalbe nad letištěm Hohn v severním Německu dne 30. března 1945 popsal podplukovník John D. Landers ve svém hlášení po návratu z doprovodu bombardérů nad Hamburk takto:

  „Doprovázeli jsme 1st Force, 3rd Division, bombardující Hamburk. Vedl jsem skupinu a poté, co byl cíl bombardován, jsme se Shapoo Squadron točili na sever ke Kielu.

  Byli jsme ve výšce 7 000 stop a mířili na sever poblíž Rendesburgu, když jsem spatřil ME 262 letící na jih ve výšce 1 000 stop. Čas byl 14:08. Zatímco jsme klesali na jeho letovou hladinu (na dostřel), tryskáč zahájil pozvolnou levou zatáčku. Postupně jsem se přibližoval rychlostí 400 MPH. Tryskáč dokončil obrat o 180 stupňů a vedl nás nad letiště Hohn, kde střílel slabý a nepřesný lehký flak.

  Zahájil jsem palbu ze 700 yardů a tryskáč zasáhl. Ten zpomalil, ale opět udělal chybný obrat. Znovu jsem zahájil palbu, tentokrát ze 400 yardů, a dosáhl jsem několika dobrých zásahů. ME 262 provedl prudký levý obrat a moje další dávka ho zasáhla v oblasti kokpitu.

  Když jsem ho přeletěl, tryskáč vyrovnal a začal lehce klouzat. Můj wingman, poručík Thain, se posadil za něj, přesně ho zasáhl dlouhou dávkou a předletěl ho. Nepřátelský letoun pokračoval v klouzavém letu, poté havaroval a shořel. Pilot nevyskočil.

  Nárokuji si jeden zničený ME 262 sdílený s poručíkem Thainem Jr. z 84th FS.“

  Podepsán JOHN D. LANDERS O-431968, Lt Col. Air Corps, velící důstojník.

  K tomuto popisu posledního Landersova sestřelu není co dodat. Uzavřel jím své bojové skóre na 14,5 vzdušných vítězstvích. Svou stopu v dějinách ovšem nezanechal jen jako jeden z mála pilotů, kteří se stali esy na dvou bojištích, pacifickém a evropském, ale také jako muž s dobrým vkusem. Jeho letadla patří k těm nejpestřejším a nejelegantnějším mezi slavnými stroji druhé světové války. Jsou proto vděčnými předlohami modelů letadel všech měřítek, ať už létajících či statických, papírových, kovových nebo plastikových.

  Již jeho dva Warhawky, P-40E Skeeter a Texas Longhorn, na nichž létal v roce 1942 nejprve v Austrálii a poté na Nové Guineji u 49th FG a na kterých dosáhl čtyř ze svých šesti v Pacifiku oficiálně uznaných sestřelů, jsou vděčnými objekty zájmu modelářů.  V Evropě u 8th AF pokračoval od dubna 1944 v bojové službě v hodnosti majora, nejprve u 55th FG jako velitel 38th FS na základně Wormington ve Velké Británii.

  Na P-38J Lightning sestřelil Landers pět německých letadel, z toho tři Me 410 ze 7. července 1944, krátce před přezbrojením na nové P-51D-5 Mustang. Na nich se objevilo nové barevné schéma 55th FG, žlutozelená šachovnice na přídi a zeleno-žluto-zelený vrtulový kužel. P-51D-5 sériového čísla 44-13923 CG-O se stal patrně první Landersovo Big Beautiful Doll. Není to ale jisté, některé zdroje uvádějí, že takto byl pojmenovaný už jeden z jeho P-38J Lightning.

  V listopadu 1944 byl John Landers povýšen na podplukovníka. To již od 11. října sloužil jako velitel 357th FG v Leistonu, kam přešel i se svojí Big Beautiful Doll. Ta jen změnila barvy šachovnice a vrtulového kuželu na červenou a žlutou a kódová písmena na B6-0. Již 2.prosince předal Landers velení jednotky plukovníkovi Irwinu Degnemu a odjel do Spojených států. Na Štědrý den, 24. prosince 1944, byla první Big Beautiful Doll ztracena po srážce s dalším P-51D při doprovodu bombardérů nad Babenhausen. Její pilot, poručík Wendell Helwig, při kolizi zahynul.

  John Landers se vrátil do Evropy v únoru 1945, aby se 22. února ujal velení 78th Fighter Group. S ní převzal i svoji nejslavnější a nejpestřeji zbarvenou Big Beautiful Doll, P-51D-20NA 44-72218 WZ-I. Na té létal až do konce své služby v Evropě. Během této doby stroj nejméně třikrát změnil svoji podobu.

  Poslední změna přišla s Landersovým jmenováním velitelem 361st FG, kdy byla přestříkána do barev této jednotky, respektive do barev 375th FS. Nápis na obou stranách přídě zůstal, ale příď dostala žlutou barvu, směrovka modrou, stejně jako rám odsuvného krytu kabiny a koncové oblouky křídla. Kódová písmena se změnila na E2-I. Sloužila mu až do jeho návratu do Států v říjnu 1945. John D. Landers odešel do civilu v prosinci 1945. Po válce pracoval ve stavebnictví, v roce 1979 se přestěhoval do Granbury v Texasu, kde zemřel 12. září 1989 ve věku 69 let. Pochován je v Grenwood Mausoleum v Greenwood Memorial Park ve Forth Worthu. Jeho Big Beautiful Doll zůstává vrcholnou ukázkou americké estetiky, aplikované na stíhacích letadlech USAAF v posledních měsících druhé světové války.  

• Červencový Circus

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 7474

  
  

  Německé nálety během bitvy o Británii, jejichž cílem bylo vylákat do boje a zničit stíhací jednotky Hurricanů a Spitfirů, zapůsobily na velení RAF do té míry, že se rozhodlo v roce 1941 tuto taktiku převzít a modifikovat. Tyto operace dostaly název Circus. Namísto desítek až stovek bombardérů, které používali v létě a na podzim 1940 Němci, však Britové nasazovali malé počty bombardérů, obvykle šest až dvanáct. Většinou se jednalo o Blenheimy. Postupně se počet bombardérů zvýšil ve výjimečných případech až na 24 a velmi komplikovaný systém stíhacího doprovodu měl v několika letových hladinách až 350 Spitfirů a Hurricanů. Tyto akce však pro Němce nepředstavovaly hrozbu kvůli malému počtu bombardérů a krátkému doletu britských strojů, v jejichž akčním rádiusu nebyl velký počet strategických vojenských nebo průmyslových cílů. Němci často Circus nedokázali odlišit od akcí Sweep nebo Rodeo, které byly čistě stíhacími operacemi nad nepřátelským územím. Německé stíhací jednotky, především JG 2 a JG 26, byť početně slabší ve srovnání s jednotkami Fighter Command, si při střetnutích s operacemi Circus udržely taktickou iniciativu a výrazně menší počet ztrát ve srovnání s RAF.

  Jedna z takových operací proběhla 10. července 1941. RAF provedla dva nálety Blenheimů s doprovodem stíhačů z 10. skupiny na cíle v Cherbourgu a Le Havre. Obě akce nesly krycí název Gudgeon, ale svým charakterem se jednalo o operace Circus. Stíhači z 234., 317. a 501. peruti RAF nárokovali 5-1-2 leteckých vítězství v boji s Bf 109. Jejich protivníky byly dva operačně výcvikové útvary, jejichž piloti hlásili šest vítězství nad Spitfiry, ale dva nároky byly zamítnuty. Ve skutečnosti RAF v tomto střetnutí přišla o dva stroje z 234. peruti. Jeden pilot zahynul a druhý se zachránil po přistání na hladině. Byl to W/Cdr. M. V. Blake DFC a po dvanácti hodinách pádlování v dinghy směrem k britským břehům byl zachráněn.   

  Kolem poledne zamířila formace třech Stirlingů z 7. peruti RAF s doprovodem stíhačů z North Weald, Northolt a Biggin Hillu v rámci operace Circus 42 k chemickému závodu Kuhlman v Chocques. Stíhací letci z Wingů v Hornchurch a Tangmere zajištovali Target Support. Wingy z Kenley a Northoltu měly na starost Rear Support.

  Kvůli husté oblačnosti měly bombardéry navigační potíže a u Boulogne stroj osádky F/O C. V. Frasera DFC, inkasoval pět přímých zásahů flaku. Bombardér vzplál, vypadalo to, že se podařilo vyskočit třem členům osádky, ale ve skutečnosti nikdo ze sedmi letců nepřežil.

  V mnoha střetnutích s různými částmi doprovodu nárokovali letci z JG 26 tři sestřelené Spitfiry a jejich kolegům z JG 2 bylo uznáno osm vítězství. Jedním z vítězných letců byl Hptm. Hans „Assi“ Hahn, velitel III./JG 2, jenž v této akci zaznamenal 31. vítězství. Jeho stroj je zobrazen na boxartu Antonise Karydise. Sestřeleny byly dva Bf 109 E-7 z II./JG 26, jeden z pilotů zahynul. Jeden Bf 109 F-2 z II./JG 2 byl těžce poškozen v boji a v dalším stroji byl vážně zraněn palbou nepřítele Oblt. Frank Liesendahl, velitel 6. Staffel. Stíhací doprovod nárokoval 11-1-3 vítězství nad Messerchmitty, ale z akce se nevrátilo sedm letců a další dva z boje vyvázli s těžce poškozenými stroji.

  Toto letecké střetnutí však přineslo jeden nečekaný přínos pro RAF. Do rukou Britů se dostal první, v podstatě nepoškozený Messerschmitt Bf 109 F. Došlo k tomu v souvislosti s jedním ze Stirlingů. Stroj W7433, jemuž velel F/O C. I. Rolfe, byl po odhození pum zasažen do ocasních ploch pilotem Bf 109. Osamocený německý letec na čtyřmotorový stroj dorážel po celou dobu letu nad Kanálem. Horní střelec byl přesvědčen, že se mu podařilo nepřátelský stíhací letoun poškodit. Pak na pomoc ohroženému bombardéru přispěchal na pomoc Sgt. Jan A. Śmigielski s Hurricanem 306. polské peruti RAF a nepřítele donutil přistát poblíž Doveru.

  Německým letcem, který se pustil na vlastní pěst za velkou kořistí, byl kupodivu ostřílený veterán Hptm. Rolf Pingel, velitel I./JG 26, držitel Rytířského kříže a veterán ze španělské občanské války. Absolvoval 550 bojových letů a na jeho kontě bylo šest vítězství ve Španělsku a dalších 28 v druhé světové válce. Jeho Bf 109 F-2 WNr. 12764 nebyl zasažen palbou a během souboje u Doveru došlo k potížím s jeho motorem. Śmigielski sice vznesl nárok na vítězství, ale nebylo mu bohužel uznáno. Pingelův „Friedrich“ se technikům RAF podařilo snadno uvést do provozu a prošel rozsáhlými testy. Na bojiště však přicházela modernizovaná verze Bf 109 F-4 a na podzim roku 1941 musela RAF čelit prvním Focke-Wulfům Fw 190 A. 

• Wildcaty na atolech

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Gareth Hector

  Kat. č. 84204

  
  

  V září 1939 měla letecká složka americké námořní pěchoty (US Marine Corps, USMC) jen o něco více než 150 letounů, z toho naprostou většinu tvořily dvouplošníky. Válka s Japonskem ale pochopitelně vedla k rapidní expanzi této letecké složky. V roce 1942 vzniklo dvanáct stíhacích perutí námořní pěchoty (VMF), v následujícím roce bylo založeno šestnáct VMF a v roce 1944 dalších dvacet osm.

  V mnoha případech se jádrem nové jednotky stala část jiného útvaru. To platí i pro VMF-441 „Black Jacks“. V říjnu 1942 byla založena na ostrově Tutuila v Samojských ostrovech z části VMF-111 „Devil Dogs“. Základem VMF-441 se stalo sedm obstarožních letounů F4F-3, které převzala i s osmi piloty, jimž velel Maj. D. W. Torey, Jr., dosavadní velitel VMF-111. Jeho původní jednotka, rovněž přezdívaná „Triple One“, patřila mezi nemnoho předválečných perutí USMC, které díky přiděleným základnám v odlehlých oblastech nedosáhly ani jednoho leteckého vítězství.

  První operační základnou VMF-441 se v březnu 1943 stal atol Funafuti v Elliceových ostrovech (dnešní Tuvalu), který se nachází v Pacifiku asi 1000 km severně od Fidži a přibližně 2000 km východně od Guadalcanalu. VMF-441 postupně ke starším F4F-3 dostávala i novější stroje verze F4F-4. Američané z tohoto letiště plánovali v dubnu zahájit nálety s bombardéry B-24 na japonské ostrovní základny v Pacifiku.

  O aktivity nepřítele samozřejmě jevili zájem Japonci. Kōkūtai 755 (bývalá bombardovací část Genzan Kōkūtai) se základnou na Tarawě dostala 27. března (28. března japonského času) za úkol provést ozbrojený průzkum ostrova Funafuti. K cíli, který ležel asi 1300 km jihovýchodně od Tarawy, odstartovalo šest bombardérů G3M Nell. Asi po třech hodinách letu se dva stroje musely vrátit na základnu kvůli technickým problémům. V blízkosti Funafuti japonské osádky zpozorovaly dva Wildcaty, které k nim stoupaly a velitel japonské formace nařídil odhodit bomby a připravit se na boj. Po pěti minutách Američané na formaci zaútočili zespodu a velitel bombardérů nařídil návrat přibližně 10 námořních mil od Funafuti. Wildcatům se podařilo sestřelit první letoun v druhé Shōtai, jemuž velel ppor. Takashi Kumamoto. Všech osm mužů na palubě zahynulo. Japonští střelci byli přesvědčeni, že se jim jeden ze dvou Wildcatů podařilo sestřelit. Pak ale hlásili, že na ně ze severu zaútočil třetí letoun a po jedné zteči odletěl na jihovýchod.

  Wildcaty, které náležely k VMF-441, byly ve skutečnosti jen dva. Dvojici vedl Capt. William P. Boland a jeho wingmanem byl 2nd Lt. Raplh N. Spanjer. V deníku jednotky je uvedeno, že do kontaktu s nepřáteli se oba letci dostali ve vzdálenosti 20 námořních mil od ostrova. Pozdější generálmajor „Smoke“ Spanjer vzpomínal, že měli potíže dostat se svými starými Wildcaty rychle do pozice pro útok z převýšení. Spanjerovi selhaly zbraně. Ale pod palbou Bolandových zbraní vedoucí bombardér explodoval, další se mu podařilo poškodit a pak formaci pronásledoval, dokud mu nedošlo střelivo.  

  Japonská reakce však na sebe nenechal dlouho čekat. Formace bombardérů provedla nálet na Funafuti 22. dubna 1943. Všechny letouny VMF-441 utrpěly poškození různého stupně a jeden Wildcat byl zničen.

  Spanjer později vzpomínal, že v oblasti, kde VMF-441 hlídkovala, opakovaně létal jeden průzkumný Nell, ale bylo obtížné jej zachytit. Boland se tedy nechal vysadit na ostrovu Nanumea společně s novozélandským pozorovatelem a po dobu jednoho týdne chtěl monitorovat trasu nepřátelského bombardéru. To se mu však nepodařilo, ale po návratu na Funafuti se na Bolanda usmálo štěstí. Při hlídce 8. srpna 1943 u atolu Nui letěl Boland společně s wingmanem, jímž byl 1st Lt. Samuel C. Middleman. Zpozorovali osamělý dvoumotorový Nell a Bolandovi se jej podařilo sestřelit. Bylo to poslední vítězství pilota USMC na letounu Wildcat.

  Na konci září 1943 se VMF-441 přesunula na atol Nanumea, tehdy výzbroj jednotky tvořily Wildcaty verzí F4F-4 a FM-1. Po celkem poklidné službě, jež je zachycena i na boxartu této stavebnice, se jednotka v prosinci přezbrojila na základně Tutuila na Corsairy verze F4U-1. Poté prošla intenzivním nasazením při útocích na pozemní cíle v Marshallových ostrovech, především na ostrov Wotje. V tomto období přišla o 15 strojů.

  Svou hvězdnou hodinu VMF-441 zažila při bojích u Okinawy na jaře 1945. V té době jí velel Maj. R. O. White a byla vyzbrojena stroji F4U-1C a D. Během obrany spojeneckých plavidel před útoky letců Kamikaze získali letci z VMF-441 celkem 47 vítězství a dva z nich se stali esy. Nejvýznačnějším bojem z tohoto období byla obrana torpédoborce USS Laffey, 16. dubna 1945 severně od Okinawy, při níž Black Jacks sestřelili 16 letounů z 50, které se snažily do plavidla narazit. Toto mimořádné střetnutí si někdy v budoucnu zasluhuje samostatný článek. 

• Markingy pro Bf 109K-4 1/48

  WNr. 331413, 1./JG 4, Berlín-Schönefeld, Německo, únor-březen 1945

  Stíhací jednotka 1./JG 4 byla zformována v srpnu 1943 v Mizil (Rumunsko) z 1./JG 77 k obraně ropných polí a plošin poblíž Ploešti. Po těžkých bojích s 15. AF USAAF a ústupu z Itálie byla 1./JG 4 v létě 1944 reorganizována v Kasselu. Poté se zapojila do bojů s doprovodnými P-51 a P-47 z 8. AF a 9. AF USAAF. Od listopadu 1944 do ledna 1945 se nacházela 1./JG 4 na letišti Darmstadt-Griesheim. Odsud se zúčastnila operace Bodenplatte a ztratila velké množství pilotů. Od února 1945 byla umístěna na letišti Berlín-Schönefeld a zde byla 19. března 1945 rozpuštěna. Posledním známým velitelem 1./JG 4 byl Oblt. Alfred Neumayer, který po zranění 1. ledna 1945 prošel rekonvalescencí a i přes své bojové zkušenosti byl po vyléčení přidělen k pěchotě. Po pěchotním výcviku v Čechách je od dubna 1945 nezvěstný. Bílá 4 měla kamufláž tvořenou barvami RLM 74/75/76 a znaky odpovídaly výrobní řadě 331xxx. Bílá spirála měla černé lemy, které mechanici aplikovali u JG 4. Na levé straně přídě byl znak JG 4 a na pravé straně kresba kohouta.  

   

  WNr. 332884, 9./JG 3, Leck, Německo, květen 1945

  Od vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944 byla 9./JG 3 tak jako ostatní jednotky na západní frontě pod neustálým tlakem spojeneckých stíhačů a bombardérů. Během operace Bodenplatte byla JG 3 jednou z mála úspěšných jednotek, přesto pro ni byla ztráta šestnácti pilotů citelná. Od ledna 1945 se 9./JG 3 často přesouvala na různá německá letiště a konec války zastihl „bílou 8“ na základně Leck. Od poloviny roku 1944 vedl 9./JG 3 Lt. Oskar Zimmermann, který byl vyznamenán Rytířským křížem a na svém kontě měl 34 vítězství, z toho 14 čtyřmotorových bombardérů. V polovině března onemocněl a na konci války padl do českého zajetí, z nějž byl po roce propuštěn. Do konce války byl velitelem Hptm. Willy Althof. Základní kamufláž trupu tohoto letounu byla provedena barvami RLM 81/82, a kamuflážní pole odpovídala výrobní řadě 332xxx. Na mnoha místech byla opravována barvami RLM 82 a RLM 02. Kryty motoru byly v barvách RLM 74/75/76 světlejších odstínů. Na levé straně trupu pod kabinou byl umístěn bílý nápis Gabi. Pod bílou 8 bylo barvou RLM 75 přetřeno předchozí označení. Před ocasními plochami pak bylo od ruky namalováno černé číslo 884.

  
  

  WNr. 334xxx, 11./JG 27, Goslar, Německo, duben 1945

  Velitelem III./JG 27 byl od října 1944 do konce války Rakušan Hptm. Dr. Peter Werfft (26 sestřelů). Ve stejném měsíci přezbrojila jednotka na Bf 109K-4. Od února zastupoval Werffta ve funkci velitel 12./JG 27 Oblt. Emil Clade a v posledním měsíci války vedl I./JG 27 již jako oficiálně jmenovaný Gruppenkommandeur. Po válce pracoval jako pilot aerolinek, věnoval se sportovnímu létání a v roce 1996 vydal paměti. V době své služby u II./JG 27 v Africe sestřelil v srpnu 1942 letoun, na jehož palubě zahynul velitel britské osmé armády Lt. Gen. W. H. E. Gott. Na jeho místo byl jmenován Lt. Gen. Montgomery. Na konci války byla III./JG 27 nasazena v severním Německu. „Žlutá 1“ z 11./JG 27 byla nalezena postupujícími spojeneckými jednotkami v dubnu 1945 na základně Goslar v Německu. Na tomto letišti byla dislokována od 29. března do 8. dubna 1945. Později operovala z Čech, Bavorska a Rakouska. Od prosince 1944 do konce války vedl 11. Staffel Oblt. Heinz-Günther Hennig, který dříve velel 2./JG 53 a 2./JG 102 a na svém kontě měl dvě vítězství. Kamufláž na trupu v barvách RLM 81/82 má provedení výrobní řady 334xxx.

   

  WNr. 335215, Lt. Willy van de Kamp, Stab II./JG 52, Neubiberg, Německo, květen 1945

  Označení identifikuje tento letoun jako stroj wingmana velitele II./JG 52, Maj. Wilhelma Batze. V únoru 1943 byl Batz přidělen ke štábu II./JG 52 na východní frontě. Prvního vítězství dosáhl 11. března a v květnu byl jmenován velitelem 5./JG 52. V březnu 1944 docílil stého vítězství a v dubnu se stal velitelem III./JG 52. Na počátku února 1945 převzal vedení II./JG 52, která v té době bojovala v Maďarsku. Své 237. a zároveň poslední vítězství, zaznamenal 16. dubna 1945. O pět dnů obdržel Meče k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí. Batz se svou jednotkou přelétl 8. května 1945 do zajetí z rakouského Zeltwegu do Bad Aiblingu v Bavorsku, v závěrečné části trasy německé stíhače doprovázela formace Thunderboltů. Po válce vstoupil do Bundesluftwaffe a postupně velel Flugzeugführerschule S a Lufttransportgeschwader 63. Stroj „černá 1“ v barvách RLM 74/75/76 měl kamufláž výrobní řady 335xxx.  Žlutý pruh na přídi a žlutá směrovka byly rozpoznávacím prvkem německých strojů v rámci Luftflotte 4. Konec druhé světové války tento konkrétní stroj zastihl na letišti Neubiberg u Mnichova. Jeho pilotem byl Batzův Adjutant Lt. Willy van de Kamp, který u II./JG 52 sloužil od května 1943 a na kontě měl jedno vítězství.

   

  WNr. 335xxx, Lt. Ernst-Dieter Bernhard, Stab III./JG 53, Kaufbeuren, Německo, duben 1945

  JG 53 vznikla v roce 1937 a byla jednou z nejstarších německých stíhacích jednotek druhé světové války. Její III. Gruppe prošla po tažení na Západě boji úvodních měsíců bojů v SSSR a od konce roku 1941 byla nasazena ve Středomoří. Po přesunu z Itálie v červnu 1944 se nacházela v Bad Lippspringe a operovala proti spojeneckým náletům na Říši. V září 1944 se podílela na odražení operace Market Garden. Od konce roku 1944 se jednotka postupně stahovala pod nátlakem spojeneckých vojsk na jižní část Německa. Pilotem tohoto stroje byl Lt. Ernst-Dieter Bernhard, který v prosinci 1944 nastoupil k 12./JG 53. V polovině března byl jmenován Adjutantem velitele III./JG 53, jímž byl v té době Hptm. Siegfried Luckenbach. Po Luckenbachově nehodě během přistání v dubnu 1945 jej v závěrečných týdnech války zastupoval Hptm. Wolfgang Ernst s 36 vítězstvími na kontě. Se zobrazeným strojem Lt. Bernhard havaroval 19. dubna 1945 kvůli defektu podvozku při přistání v Kaufbeuren po boji s formací Marauderů doprovázených Thunderbolty. Na Bernhardově kontě byl jeden těžce poškozený Mustang.

   

  WNr. 330230, Uffz. Heinrich Munninger, 10./JG 77, Neuruppin, Německo, listopad 1944

  V říjnu 1944 se III./JG 77 stala první stíhací jednotkou Luftwaffe, která byla kompletně přezbrojena na Bf 109K-4 a disponovala 68 stroji. Jejím velitelem byl zkušený veterán JG 77 Major Armin Köhler (40 sestřelů, RK). Po zalétání a seznámení s novým typem byla 2. prosince 1944 jednotka bojově nasazena. Letecké souboje vrcholily při bitvě v Ardenách. Uffz. Heinrich Munninger, narozený 30. června 1923, letěl 1. ledna 1945 při operaci Bodenplatte s „bílou 17“ jako wingman Uffz. Johanna Twietmeyera. Při útoku na letiště RAF v Antverpách-Deurne (B.70) byl zasažen flakem, snažil se nouzově přistát poblíž Tilburgu v Nizozemsku, havaroval a zahynul. Pohřben je v Lommelu. Při této operaci přišla III./JG 77 o 11 strojů a pilotů. Od poloviny ledna 1945 byla nasazena na východní frontě. V závěru války bojovala v Horním Slezsku se základnou v Dolním Benešově (Beneschau) na Hlučínsku. „Bílá 17“ byla z produkce 330xxx s vysokým rozhraním kamuflážních barev RLM 74/75 na bocích trupu. Z obou stran byl na přídi znak III./JG 77, červené srdce.

• Markingy pro P-51D Mustang 1/72

  P-51D-20, 44-72218, Lt Col. John D. Landers, 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920 v obci Joshua v Texasu a do vojenského letectva byl přijat v dubnu 1941. Po absolvování leteckého výcviku byl v lednu 1942 odeslán do Austrálie k 9th FS létající na strojích P-40. Na pacifickém bojišti dosáhl šesti sestřelů a v lednu 1943 byl odeslán zpět do USA. Zde působil v roli instruktora, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen k bojové jednotce. Tou byla 38th FS na základně Wormingford, létající na strojích P-38, ale od července 1944 přezbrojená na Mustangy. Po povýšení na podplukovníka (Lt Col.) převzal Landers velení 357th FG, kterou vedl od října do prosince 1944. Po odpočinku v USA se v únoru vrátil zpět do Velké Británie, byl jmenován velitelem 78th FG a v této funkci působil do konce 2. světové války. Je jedním z mála amerických pilotů, kteří získali status esa jak v Tichomoří, tak v Evropě. Ve vzdušných soubojích dosáhl celkem 14,5 sestřelů, z toho šest na P-40E v Tichomoří, v Evropě přidal čtyři na P-38J a čtyři a půl na P-51D. Při pozemních útocích zničil dalších 20 nepřátelských letadel. V prosinci 1945 z armády odešel a pracoval ve stavebnictví. Zemřel 12. září 1989.

  
  

  P-51D-15, 44-15041, Lt Col. John C. Meyer, 352nd FG, 8th AF, Y-29 Asch, Belgie, prosinec 1944

  Rodák z Brooklynu John Charles Meyer ukončil pilotní výcvik 26. července 1940 ve věku 21 let. Po výcviku byl převelen k 33rd PS na Island, jednotka obstarávala hlídkovou službu na strojích P-40 nad proplouvajícími konvoji. Po návratu do USA byl jmenován velitelem nově založené 487th FS, která prošla výcvikem na strojích P-47 a v červnu 1943 se přesunula do Velké Británie, odkud doprovázela nad kontinentální Evropu čtyřmotorové bombardéry. V dubnu 1944 byla celá jednotka přezbrojena na Mustangy a počet sestřelů dosažených majorem Meyerem začal stoupat. V listopadu 1944 byl jmenován do funkce zástupce velitele 352nd FG, pod kterou spadala i jeho 487th FS. Pod jeho vedením se 352nd FG v prosinci přesunula na předsunuté letiště Asch v Belgii. Když 1. ledna provedla Luftwaffe útok na toto letiště, dokázal se svými piloty odstartovat a sestřelil dva útočící německé Fw 190. Byly to jeho poslední sestřely v 2. světové válce, neboť 4. ledna utrpěl vážnou zlomeninu levé nohy, k jejímu doléčení byl odeslán do USA. Po ukončení války zůstal v armádě, zúčastnil se bojů v Koreji, ve Vietnamu řídil operaci Linebacker II. Během 2. světové války sestřelil celkem 24 nepřátelských letadel, další dva sestřely přidal v Korejské válce. Do důchodu odešel v hodnosti generála z funkce velitele Strategic Air Command. Zemřel na infarkt 2. prosince 1975.

   

  P-51D-10, 44-14896, Maj. Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, září 1944

  Kapitán Leonard „Kit“ Carson byl jedním z nejúspěšnějších příslušníků 357th FG. Válku ukončil jako velitel 362nd FS s 18,5 sestřely, ke kterým přidal tři letouny zničené na zemi. Létal postupně na čtyřech P-51 Mustang, u všech si nechal na motorový kryt nakreslit nápis „Nooky Booky“. Letoun 44-14896 byl třetím v pořadí. Na boku měl vyznačených sedm sestřelů dosažených Carsonem k počátku listopadu 1944 a nesl standardní identifikační pruhy, včetně částečných invazních pruhů na trupu. Carsonův Mustang byl opatřen tmavě zeleným kamuflážním nátěrem, pravděpodobně v odstínech RAF Dark Green pro horní plochy, a to včetně vnitřních ploch vztlakových klapek. Spodní plochy byly zbarveny odstínem Medium Sea Grey.

   

  P-51D-20, 44-63607, Lt Col. Glenn T. Eagleston, 353rd FS, 354th FG, 9th AF, Y-64 Ober Olm, Německo, duben 1945

  Glenn Todd Eagleston se narodil 12. března 1921 ve Farmingtonu v Utahu a do USAAC vstoupil v roce 1940. V roce 1942 absolvoval pilotní výcvik, po němž byl zařazen nejprve k 79th FS, používající stroje P-39, a následně k 353rd FS, jež se se svými Mustangy v říjnu 1943 přesunula do Velké Británie na základnu Boxted. Přestože spadala pod 9th Air Force, zúčastňovala se doprovodů bombardérů 8th AF. Na jaře 1944, během příprav na vylodění, se 354th FG opět vrátila k taktické podpoře armád a společně s přesunem bojiště na kontinent se přesunula na polní letiště v osvobozené Evropě i 353rd FS. V říjnu 1944 převzal kapitán Eagleston velení 353rd FS přezbrojené na Thunderbolty a působící jako taktická podpora pozemních armád. V polovině února 1945 obdržela jednotka opět Mustangy. Po 2. světové válce, během níž sestřelil 18,5 nepřátelských letadel, pokračoval Glenn Eagleston v armádní kariéře, zúčastnil se bojů v Koreji, kde na své konto přidal dva sestřely sovětských MiGů-15. Do důchodu odešel na konci února 1967. Zemřel 7. května 1991.

   

  P-51D-5, 44-13298, Capt. Freddie F. Ohr, 2nd FS, 52nd FG, 15th AF, Madna, Itálie, podzim 1944

  52nd Pursuit Squadron – po květnu 1942 známá jako 52nd Fighter Group – byla založena v lednu 1941 na základně Selfridge Field v Michiganu. Po výcviku na strojích P-39 následoval v létě roku 1942 přesun do Severního Irska, kde jednotka podstoupila výcvik na Spitfirech. Následovala krátká účast v bojích na západě Evropy pod velením 8th AF, ale již v listopadu 1942 byla celá jednotka přesunuta do severní Afriky. Po vylodění následovaly boje v Africe, na Sicílii a v Itálii, stále na strojích Spitfire, tentokráte pod vedením 12th AF. V dubnu 1944 následovalo vysněné přezbrojení na Mustangy, v květnu přesun pod 15th AF a změna činnosti, kdy stroje 52nd FG doprovázely strategické bombardéry této letecké armády. Stroj Freddieho Ohra, amerického esa korejského původu, byl ponechán v původním zbarvení, v němž přicházely stroje z výroby. Červená příď a žlutá záď trupu označovaly stroje 52nd FG, žluté pruhy na křídle byly rozlišovacím znakem strojů 15th AF.

   

  P-51D-20, 44-72570, Lt. Ralph S. Gardner / 2nd Lt. Chester Jatczak, 457th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červen/červenec 1945

  Tento letoun sdíleli Ralph Gardner a Chet Jatczak. Jméno Fighting Lady se později změnilo na Broadway Gal. Pro Cheta Jatczaka se jednalo již o druhý stroj pojmenovaný Broadway Gal, již v červnu a na počátku července létal na stroji číslo 538, jenž nesl stejný název. Letoun č. 538 byl dne 16. července 1945 sestřelen poblíž Suzuky, když s ním Capt. John Benbow postřeloval letiště v okolí Nagoje. S největší pravděpodobností jej sestřelil mjr. Yóhei Hinoki na stroji Ki-100. Podoba nápisu Broadway Gal není známa. Původním markingem squadrony byly zelené pruhy na ocasních plochách. Později, po zahájení operační činnosti, byly kvůli lepší viditelnosti nahrazeny jednolitým zeleným nátěrem.

• Markingy pro Bf 109F-2 1/72

  Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Saint-Pol-sur-Ternoise, Francie, červenec 1941

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2. Celkem 31 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k „Assiho“ působení na západní frontě. Jednatřicáteho vítězství dosáhl dne 10. července 1941 poblíž Saint-Omeru sestřelem dvou Spitfirů. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54  a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1949 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji byla označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině kohout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho žena se později provdala za nočního stíhacího letce Wolfganga Falcka.

   

  WNr.8239, Lt. Hans Strelow, 5./JG 51, Brjansk, SSSR, březen 1942

  Hans Strelow se narodil 26. března 1922 v Berlíně. V roce 1939 dobrovolně vstoupil do Luftwaffe. Po výcviku v únoru 1941 byl přidělen k 5./JG 51. Od počátku operace Barbarossa létal na východní frontě. Svého prvního sestřelu dosáhl 25. června 1941. V lednu 1942 byl jmenován Staffelkapitänem 5./JG 51. Dne 24. března 1942 se stal nejmladším držitelem Železného kříže s dubovými ratolestmi.

  Jeho černá 10 byla v zimním období přetřena bílou barvou na horních plochách. Z obou stran na přídi je znak JG 51. Žlutý pruh za křížem a žluté spodní konce křídla byly rozpoznávacím prvkem východní fronty. Na levé straně směrovky jsou nakresleny dosažené sestřely. Dne 22. května 1942 byl Hans Strelow sestřelen osádkou Pe-2 a donucen nouzově přistát za sovětskými liniemi. Z obavy před možným zajetím Rudou armádou se zastřelil.

   

  WNr.8165, Hptm. Karl-Heinz Leesmann, I./JG 52, Amsterdam, Nizozemsko, červen 1941

  Karl-Heinz Leesmann se narodil 3. května 1915 v Osnabrücku. Po pilotním výcviku u Luftwaffe se zúčastnil tažení do Francie i Bitvy o Británii v řadách JG 52. Dne 27. srpna 1940 byl jmenován Staffelkapitänem 3./JG 52. Dne 24. května 1941 se stal Gruppenkommandeurem I./JG 52. Jeho stroj WNr. 8165 měl na levé straně kýlovky pod svastikou zakresleny sestřely dosažené na západní frontě. Před zahájením operace Barbarossa se I./JG 52 přesunula na východní frontu. Dne 6. listopadu byl Leesmann v boji se sovětskými stroji zasažen a s roztříštěným pravým předloktím nouzově přistál u Ruzy. Po dlouhé hospitalizaci a zotavování se v květnu 1942 vrátil k I./JG 52. V březnu 1943 přešel k III./JG 11. Dne 25. července 1943 byl v Bf 109G-6 sestřelen při útoku na B-17 nad Severním mořem u Helgolandu. Jeho tělo bylo 16. srpna 1943 vyplaveno na břeh. Pohřben byl v Recklinghausenu.

  
  

  Lt. Max-Hellmuth Ostermann, 7./JG 54, Dugino, SSSR, září 1941

   Max-Hellmuth Ostermann se narodil 11. prosince 1917 v Hamburku. V roce 1937 vstoupil do Luftwaffe a stal se pilotem. Jeho první jednotkou byla I./ZG 1 s Bf 110 a zúčastnil se invaze do Polska. Před zahájením tažení do Francie byl 7. dubna 1940 přeřazen k I./JG 21 a dne 20. května 1940 zaznamenal svůj první sestřel. Po přesunu k pobřeží Lamanšského průlivu byla I./JG 21 přejmenována na III./JG 54 a v dubnu 1941 bojovala v Jugoslávii. Devátého vítězství Ostermann dosáhl 6. dubna 1941 nad Bělehradem sestřelem Bf 109E-3, ve kterém zahynul Karel Štrbenek. Během úvodní fáze operace Barbarossa sestřelil 23. června 1941 dva SB-2. Na směrovce jeho stroje „bílá 1“ bylo na počátku září 1941 vyznačeno 25 sestřelů. Boky trupu jsou ztmaveny skvrnami barev RLM 02, 74, 70. Na přídi je znak 7./JG 54 a pod čelním štítkem III./JG 54. V listopadu 1941 byl převelen k I./JG 54 a v březnu 1942 převzal velení nad 8./JG 54. Dne 12. května 1942 si Ostermann jako druhý pilot JG 54 připsal sté vítězství, ale byl při tomto souboji těžce zraněn. Dokázal ale doletět na domovské letiště. Štěstí ho opustilo 9. srpna 1942 při střetnutí s P-40. Poté, co dosáhl jednoho vítězství, se z mraků vynořily LaGGy-3. Po zásazích do kokpitu Ostermannovy Bf 109G-2 se stroj zřítil za sovětskými liniemi u Ilmeňského jezera. Stal se prvním nositelem Rytířského kříže s dubovou ratolestí, jenž padl v boji.

• Markingy pro F4F-4 Wildcat late 1/48

  VMF-441, Nanumea, listopad 1943

  Marine Fighting Squadron 441 (VMF-441) byla vytvořena 1. října 1942 v Tutuile na Americké Samoe z části VMF-111 a létala na letounech F4F Wildcat. Do konce května 1943 se celá squadrona přesunula do Funafuti na Ellice Islands a 28. září 1943 následoval další přesun na základnu Nanumea. Squadrona se v prosinci 1943 přesunula zpět do Tutuily, kde přezbrojila na F4U-1 Corsair. VMF-441 byla známa také pod přezdívkou „The Blackjacks“. Jednotce bylo během druhé světové války připsáno celkem 49 sestřelených letadel a po kapitulaci Japonska byla 11. července 1946 deaktivována. Zobrazený Wildcat nesl nestandardní kamufláž u které byl na původní starší schéma v odstínech Blue Gray/Light Gray nově doplněn na horních plochách trupu a křídel třetí odstín Semi-Gloss Sea Blue. Příď letounu zdobil na levé straně motorového krytu bílý nápis „Little Joe“ s motivem hracích kostek.

   

  VC-13, USS Core (CVE-13), srpen 1943

  Eskortní letadlová loď USS Core (CVE-13) třídy Bogue byla postavena v Tacomě a uvedena do služby 10. prosince 1942. Pojmenována byla po zálivu Core Sound. USS Core operovala na západním pobřeží u San Diega, ale brzy se připojila k Atlantické flotile, aby se zúčastnila bojů proti ponorkám s letouny TBF-1C Avenger a F4F-4 Wildcat na palubě. První bojová plavba USS Core v Atlantiku trvala od 27. června do 31. července 1943 a během ní se osádkám VC-13 podařilo zasáhnout dvojici ponorek. USS Core a VC-13 si do konce roku 1943 připsaly celkem čtyři zničené ponorky a pomohly tak zastavit řádění německé flotily ponorek v Atlantiku. Wildcaty na USS Core nesly kombinaci barev od tovární modrošedé NS přes světle šedou NS i obě tehdy nová schémata ASWN I a II určená pro Atlantik. Zobrazený letoun s černým identifikačním číslem 3 na směrovce měl tříbarevnou kamufláž, tedy schéma ASWN I, a nesl červeně obkreslené insignie. Ty byly v září 1943 přemalovány modrými insigniemi.

   

  VGF-29, Lt Cdr John T. Blackburn, USS Santee (CVE-29), listopad 1943

  John Thomas Blackburn (narozen 24. ledna 1912) se stal prvním velícím důstojníkem slavné squadrony VF-17 Jolly Rogers, létající na F4U Corsair. Ještě předtím se mu ale podařilo dosáhnout statusu esa na Wildcatu. V roce 1933 absolvoval Námořní akademii a v roce 1941, kdy USA vstoupily do války, sloužil jako letecký instruktor. Ačkoli toužil dostat se do boje, byl přeřazen k létání s Brewstery Buffalo na Miami a musel několikrát žádat o přidělení k bojové jednotce. Nakonec byl pověřen sestavením a vedením VGF-29 na nové eskortní letadlové lodi USS Santee. Poté, co se piloti seznámili s Wildcaty v Pungo ve Virginii, se eskadra v říjnu 1942 nalodila na palubu, aby se zúčastnila operace Torch. První boj skončil katastrofou, protože piloti nemohli najít cíl kvůli špatnému počasí a poškozené naváděcí zařízení na palubě Santee je donutilo své Wildcaty opustit na padáku, nebo přistát na vodu. Sám Blackburn následně strávil tři dny v záchranném člunu, než ho zachránil torpédoborec. Krátce poté dostal rozkaz založit novou jednotku VF-17, druhou letku, která se dostala do boje s novými F4U Corsair. Blackburn dosáhl ve druhé světové válce 11 vítězství a v roce 1945 se stal velitelem letecké skupiny CAG 74 na palubě nové USS Midway (CVB-41), které velel v letech 1958 až 1959. Po válce pracoval v Pentagonu a byl jedním z prvních pilotů proudových letadel u námořnictva. V roce 1962 odešel do důchodu a začal pěstovat vinnou révu a chovat zlaté retrívry v Kalifornii. Zemřel 21. března 1994.

   

  VMF-111 (121), 2Lt. Thomas Mann, Samoa, jaro 1943

  Marine Fighting Squadron 121 (VMF-121) byla aktivována 24. června 1941 a přijala přezdívku „The Green Knights“ (Zelení rytíři). Bojové operace zahájila s letouny F4F Wildcat, které později vyměnila za F4U Corsair. Od října 1942 se její piloti účastnili bitvy o Guadalcanal a bojovali také z předsunutých leteckých základen na Bougainville a Emirau. Dne 15. září 1944 se Green Knights vylodili na Peleliu a z této základny bojovali až do 25. července 1945. Jednotka byla deaktivována 9. září 1945. Během války se čtrnáct pilotů VMF-121 stalo stíhacím esem a celá jednotka sestřelila 208 japonských letadel, z toho 165 při letech na Wildcatech. Podporučík námořní pěchoty Thomas H. Mann, Jr. přišel k VMF-121 od VMF-224 a stal se s pěti vítězstvími esem v bojích nad Guadalcanalem. Dne 11. listopadu 1942 vzlétl spolu s ostatními, aby zachytil formaci japonských bombardérů Aichi Type 99. Tři z nich se mu podařilo sestřelit ještě předtím, než byl sám sestřelen. Při přistání na vodě přišel o sedm zubů, k čemuž se přidala bolestivá zranění, která utrpěl nepřátelskou palbou. Mannovi se ale podařilo dosáhnout pláže malého ostrova v souostroví Tulagi a po týdnu se dostal na kánoi s pomocí domorodců ke svým. Na konci druhé světové války měl na svém kontě deset vzdušných vítězství.  

   

• Tail End Charlie

  Detail symbolů vítězství, jichž dosáhli letci československé 310. stíhací peruti RAF na Hurricanu Mk.I „NN-D“ (P3143). Čtyři vítězství napovídají, že letoun je zobrazen v podobě ze 7. nebo 8. září 1940. Do té doby na něm dvou vítězství zaznamenal F/Lt. G. L. Sinclair a další dvě si připsal Sgt. Bohumil Fürst. Během září na něm po jednom vítězství dosáhli ještě P/O Stanislav Fejfar, Sgt. Eduard Prchal a znovu Bohumil Fürst. 

  
  

  O svastikách, a nejen o nich

  Text: Jan Bobek

  
  

  Ve vydání magazínu INFO Eduard z října 2024 jsem zveřejnil článek pojednávající o mezinárodním leteckém setkání při příležitosti 80. výročí letecké bitvy nad Krušnohořím, v níž 100th BG, známá jako „Bloody Hundredth“, během 11. září 1944 utrpěla jedny z nejvyšších ztrát ve své historii. Pokud budete mít chvilku času, budu rád, když si článek přečtete. Setkání v českém městysu Kovářská bylo navštíveno opravdu velkým počtem lidí, z nichž významnou část tvořila veřejnost ze sousedního Německa.

  Během exkurze v místním muzeu, jež je na tuto leteckou bitvu zaměřeno, došlo k zajímavé situaci. Skupinka německých návštěvníků se dívala na příď bombardéru B-17, který měl vyznačeny symboly leteckých vítězství formou svastik. Němečtí hosté, očividně z laické veřejnosti, se ptali, co to je za německý letoun. Pracovníci muzea překvapeným návštěvníkům vysvětlili, že je to americký bombardér a jedná se o symboly vítězství v boji proti německé Luftwaffe. Návštěvníky to docela zaskočilo, předpokládali, že když má nějaký stroj na sobě svastiku, musí se samozřejmě jednat o letoun německý.

  Myslím, že naprostá většina, ne-li všichni čtenáři, kteří můj text čtou, jsou s leteckou a vojenskou historií seznámeni do té míry, že by je takový dotaz ani nenapadl a leckdo patrně nad znalostmi návštěvníků muzea kroutí hlavou.

  Nicméně předpokládám, že naši němečtí čtenáři tuto situaci chápou. Zobrazování svastiky je v jejich zemi řadu let přísně regulováno trestním zákoníkem. Zjednodušeně řečeno, je možné ji používat z náboženských důvodů (jedná se např. o hinduistický symbol) a v souvislosti s historií Třetí říše je ji možné zobrazovat na historických fotografiích, dobových filmových záznamech, v hraných filmech a ve výukových materiálech (tento výčet je zjednodušený).

  Hurricane Mk.I, P3143, No. 310 (Czechoslovak) Squadron, RAF Duxford, Cambridgeshire, Velká Británie, září 1940

  
  

  Svastiku není možné v Německu zobrazovat například na nově vytvořených výrobcích, jež by mohly být jakoukoli formou zneužity k propagaci nacistického režimu. To celkem chápu, byť pokud se to dotýká nově vytvořených ilustrací vojenské techniky, poněkud to komplikuje práci historiků a ilustrátorů. 

  Po několika generacích, jež v Německu od druhé světové války vyrostly, je tam svastika jakýmsi tabu, jež se váže k období druhé světové války, o které se veřejnost raději příliš nezajímá. Historická vina Němců za to, co Hitlerův režim způsobil v 30. a 40. letech, je ve školních osnovách zdůrazňována i v hodinách zeměpisu. Společnost tedy dospěla do stádia, kdy lidé při spatření svastiky automaticky předpokládají, že se jedná o souvislost s nacistickým režimem a jde o porušení zákona.

  To se týká i situací, kdy laik vidí finský letoun s modrou svastikou, nebo červenou svastiku na lotyšském stroji. Při spatření přilby amerického pěšáka z první světové války s namalovanou svastikou pro štěstí, nebo spojeneckého stíhacího letounu Spad s červenou svastikou nepoučený laik také dojde k názoru, že se jedná nacistický symbol.

  Adolf Hitler si svastiku jako symbol své politické strany vybral v roce 1920. Werner Voss a jeho Albatros D.III z Jasta 2 se svastikou na boku s tím tedy v roce 1917 nemohl mít nic společného, neboť v té době onen zatracený rakouský poddůstojník bavorské armády pobíhal v zákopech jako spojka.

  To je ale laikům v Německu lhostejné. Představme si, že někdo v německém obchodu uvidí například model stíhacího letounu Spad z americké dobrovolnické Escadrille Lafayette se svastikou na boku. Je dost pravděpodobné, že kontaktuje policii. Té je úplně jedno, že letoun má na sobě francouzské kokardy. Policie následně musí shromáždit důkazy pro vyšetřování a znalecké posudky. Obchodu tedy zabaví veškeré zboží a po roce vyšetřování zboží vrátí, v poněkud navlhlém stavu a s konstatováním, že k porušení zákona nedošlo, neboť výrobek nemá souvislost s nacistickým režimem. Obchod mezitím zkrachoval. Toto je hypotetický příklad, ale k podobným kauzám již v Německu došlo.

  Nic z toho, co jsem popsal, se znalcům historie nemusí líbit, ale je to realita, ve které se na německém trhu pohybují výrobci a obchodníci. Proto se zobrazování svastiky ve výrobcích určených pro německý trh vyhýbáme, i u témat, která se týkají německých letounů z období před založením NSDAP, nebo nemají s Německem souvislost vůbec žádnou. 

  Z tohoto důvodu na obtiscích ve stavebnicích Mustangů, Spitfirů a jiných letounů, jež jsou určeny pro naše německé distributory, nenajdete svastiky ani jako symboly vítězství v boji proti letcům, kteří sloužili nacistickému režimu. Je to absurdní. Ale riziko udání ze strany neinformované veřejnosti a následných komplikací je prostě příliš velké.

  Toto opatření nám značně komplikuje výrobní proces. Témata se svastikami, jež nesouvisí s nacistickým režimem, chceme konzultovat s německou obchodní komorou, ale nevím, zda tento pokus k něčemu povede. Opatrnost na straně našich německých distributorů zřejmě převýší váhu právní konzultace, a i ten Spad z Escadrille Lafayette boj s německou laickou veřejností prohraje. Bohužel to vede k reklamacím od zákazníků ze třetích zemí, kteří od německých obchodníků dostanou stavebnice s aršíky, jejichž obsah je takto auto-cenzurován.

  Snímky ze sbírek IWM zobrazují Roberta S. Tucka (snímek č. 1), Erica S. Locka (č. 2) a letoun P3143 (č. 3) v péči československých mechaniků. Všechny stroje mají vítězství vyznačena formou svastik. V současné době nemohou stavebnice letounů na německém trhu obsahovat svastiky ani jako symboly leteckých vítězství v boji proti nacistickému režimu. To má někdy až absurdní souvislosti, například Robert S. Tuck byl židovského původu. Tento životopisný údaj mimochodem z anglické verze Tuckovy životopisné stránky na Wikipedii zmizel. 

  
  

  V této souvislosti musím vyjádřit moje zděšení nad opačným extrémem. Mám na mysli to, že například v USA může na demonstraci někdo beztrestně hajlovat a mít tričko nebo vlajku s nacistickou svastikou. V mojí zemi by zcela oprávněně takový člověk skončil rychle v poutech, stanul před soudem a neodešel by bez trestu. Pochybuji, že by existoval americký voják z druhé světové války, který by se mnou nesouhlasil. Propagování režimu, který povraždil americké zajatce u Malméd a obrovské množství dalších lidí, nemá se svobodou slova nic společného.

  Německý pohled na zobrazování svastiky se bohužel prosazuje v dalších zemích Evropské unie. Například český trestní zákoník v této věci už několik let kopíruje zákon německý. Zatím nevíme, zda bude stejný i výklad zákona a nevíme ani, jak k němu budou přistupovat orgány činné v trestním řízení. Cítíme v tom ale do budoucna významná rizika. Proto jsme opatrní a eliminujeme svastiky jako výsostné označení ve stavebnicích.

  Pokud se Němcům podaří takto důkladně vymýtit svastiku z veřejného prostoru, dosáhnou tak paradoxně po 80 letech svého konečného vítězství. Nejenže historické německé stroje už nebudou nacistické, ale ani Spojenci už nadále nebudou vítězit nad nacisty. Vlastně tak naše vítězství nad nacistickým režimem vymažeme z historie.

   

  Myslím, že evropské státy, a především Německo, by se měly v současné době soustředit na důležitější témata, než je striktní regulace svastiky, vedoucí k výše popsaným omylům. Abych vysvětlil, co mám na mysli, dovolím si citovat několik osobností na téma ruské agrese a islámského extremismu.

  Jsou to lidé kvalifikovanější než já, když porovnám jejich vzdělání a zkušenosti s mou dvacetiletou prací v několika zemích v manažerské pozici v mezinárodní konzultační a inženýrské firmě s centrálou v Nizozemí, mateřskou firmou v Německu, pobočkou a členy mého týmu v Rusku a polovinou mých kolegů v zemích Perského zálivu.

  Prvním tématem je Rusko a válka, kterou různými prostředky a s různou intenzitou vede proti Západu, Ukrajině a dalším zemím.  Mimochodem, Rusko je patrně rekordmanem v počtu vlastních neonacistů, přičemž svou koloniální agresi proti Ukrajině v prvních měsících invaze snažilo zakrýt narativem o boji proti ukrajinským nacistům a fašistům. Tím nechci jakkoli zlehčovat existenci neonacistů na Ukrajině, nebo v jiných evropských státech.

  Britský generál Sir Alexander Richard Shirreff, jenž zastával v letech 2011 až 2014 pozici zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, v roce 2016 vydal knihu „2017: War with Russia: An Urgent Warning from Senior Military Command.“ V této historické fikci popsal scénář, v němž Rusko v roce 2017 vojensky obsadilo východní Ukrajinu, vytvořilo si pozemní spojení s okupovaným Krymem a poté napadlo pobaltské státy, přičemž hrozilo použitím jaderných zbraní. Shirreff současně upozorňoval na nepřipravenost britských a evropských vojenských sil na takový scénář.

  V době vydání knihy byl Shirreff některými kritiky považován za někoho, kdo značně přehání a riskuje svou reputaci. Nicméně někteří recenzenti byli jiného názoru. Gen. Wesley K. Clark, bývalý vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (1997-2000), napsal: „Povinná četba pro každého, kdo se zabývá politikou národní bezpečnosti. Shirreffova varování – skrytá ve fikci – znějí autenticky, jsou bohatá na technické detaily a postřehy.“ Adm. James G. Stavridis, US Navy, jenž o dvanáct let později zastával stejnou funkci jako Clark, svůj názor na Shirreffovo varování shrnul lakonicky: „Nepřečíst si tuto knihu by bylo na vaše vlastní nebezpečí.“

  Historie bohužel ukázala, že se Shirreff mýlil víceméně jen ohledně načasování dlouho připravované ruské invazní operace. Za to, že nedošlo k napadení Pobaltí, můžeme zřejmě vděčit obráncům Ukrajiny.

  K vydání své knihy Shirreff mimo jiné uvedl: "Myslím si, že je povinností vysoce postavených vojáků zapojených do jednání s politiky, aby nemysleli jako politici, aby politikům neusnadňovali život, ale aby vyložili vojenské důsledky politických rozhodnutí. A mám pocit, že to je něco, co se v posledních letech zamlžilo."

  Ohledně zamlžování, konkrétně ruské hrozby vůči Evropě, v březnu 2022 zpravodajský portál Politico citoval Radosława Sikorského, který je v současné době již potřetí polským ministrem zahraničí (je manželem držitelky Pulitzerovy ceny Anne Applebaum): „Západoevropané nás v posledních třiceti letech přehlíželi a chovali se k nám povýšenecky… Léta nás poučovali o našem postoji: Ach, víte, vy přehnaně nervózní, přecitlivělí Středoevropané máte předsudky vůči Rusku.“

  Myslím si, že západoevropské bezpečnostní a vojenské složky, včetně těch německých, si v posledních letech procházejí obdobím nepříjemného vystřízlivění ohledně Ruska. Nemohu se ale zbavit dojmu, že by svoje úsilí měly značně zvýšit, společně se zbrojní výrobou, jíž by neměly klást překážky banky a politici. Ruské mocenské struktury mají velké zkušenosti s vlivovými operacemi a mají mezi evropskými extremisty a neonacisty řadu příznivců. Rusko už proti nám bojuje, mám ale pocit, že Evropa stále přešlapuje a skutečný stav věcí si nechce přiznat.

  Když jsem se na jaře 2022 bavil se zástupcem vedení jedné z největších výrobních německých firem ze sektoru autoprůmyslu, tak se na téma ruské invaze na Ukrajinu dotyčný ředitel zasmál a řekl mi, že Rusko není nepřítel, skutečný protivník Německa jsou podle něj USA. Za uplynulé dva roky jsem naštěstí viděl řadu důkazů o tom, že přinejmenším na úrovni německého průmyslu se kompas otočil z Moskvy zpět na Západ. Nepochybně k tomu Němce vedl i statečný odpor Ukrajinců, který se výrazně liší například od afghánských ozbrojených sil, které se při chvatném odchodu USA a Spojenců z Afganistánu doslova vypařily.

  Druhým tématem, na který by se Německo a další západoevropské státy měly zaměřit s novým přístupem, je riziko, které v roce 2017 na konferenci Tweeps popsal tehdejší ministr zahraničí Spojených arabských emirátů Jeho výsost Abdullah bin Zayed Al Nahyan:

  „…A dovolte mi to říct anglicky, abyste rozuměli, co říkám.“

  Moderátorka: „Mám tlumočníka.“

  „Ne, já vím, že máte tlumočníka, jen chci mít jistotu, že to pochopíte správně…

  Přijde den, kdy uvidíme mnohem více radikálních extremistů a teroristů pocházejících z Evropy kvůli nedostatku vůle k rozhodování, snaze být politicky korektní nebo předpokladu, že (Evropané) rozumí Blízkému východu a islámu, anebo že rozumí jiným ... mnohem lépe než my.

  A omlouvám se, ale to je čistá ignorance.“

   

  Na závěr jedno zamyšlení… Je nebezpečnější svastika namalovaná na modelu historického letadla, de facto dokumentující hrůzy války, od kterých se ve skutečnosti všichni distancujeme, nebo mávání vlajkami a vykřikování hesel vyzývajících ke genocidě lidmi, kteří se od zvěrstev, které se v posledních letech děly, ani náznakem nedistancují?

  Přeji evropským politikům, úřadům i jejich občanům, aby je v nadcházejících letech, pokud možno, opustila ignorance, zamlžování a politická korektnost ohledně témat, které Evropu skutečně ohrožují.