01/2023

Vážení přátelé, milí modeláři, vítejte u prvního Infa roku 2023. V lednovém čísle vás tradičně seznamuji s projekty připravenými na aktuální rok. Ani letos tomu nebude jinak, takže se do toho seznamování pustíme rovnou bez zbytečných řečí kolem. Začneme lednem, jehož novinky jsou v prodeji na našem e-shopu již od minulého týdne.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 leden 2023

  # 155

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2023

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 leden 2023

  # 155

• Page 3

  eduardeduard

  LEDEN 2023

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APPROACH – únor 2023

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  B-25J Mitchell STRAFER ProfiPACK 1/72

  Spitfire Mk.Vb mid Weekend edition 1/48

  Sopwith F.1 Camel (Clerget) Weekend edition 1/48

  Bf 110E ProfiPACK 1/72

  P-400 ProfiPACK 1/48

  A6M2 Zero Type 21 ProfiPACK 1/48

  F4F-3 Wildcat 1/48

  Spitfire Mk.Vb late 1/48

  F-4B Phantom II 1/48

  P-38J 1/48

  Beaufort Mk.I 1/48

  P-51D-10+ wheel bay PRINT 1/48

  Midway

  Letecká vojna nad Ukrajinou - Uviaznutí v bahne

  Rychle a nízko

  Černý den Jagdgeschwader „Udet“

  Srážka nad oblaky

  V mracích nad průlivem

  Lovci lebek nad Bunou

  Seskok nad džunglí

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  10

  24

  30

  52

  72

  78

  84

  98

  115

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Vážení přátelé, milí modeláři,

  vítejte u prvního Infa roku 2023. V ledno-

  vém čísle vás tradičně seznamuji s pro-

  jekty připravenými na aktuální rok. Ani

  letos tomu nebude jinak, takže se do toho

  seznamování pustíme rovnou bez zbyteč-

  ných řečí kolem. Začneme lednem, jehož

  novinky jsou v prodeji na našem e-shopu

  již od minulého týdne.

  Stavebnice v lednu

  Podruhé po sobě se poměrně netradičně

  jako novinka řady ProfiPACK představu-

  je stavebnice s výlisky od externího do-

  davatele. Tyto výlisky obvykle využíváme

  k tvorbě položek řady Limited, ovšem

  výjimky už tu v minulosti byly. V pro-

  sinci jsme uvedli dvaasedmdesátinový

  Bf 109E-3 s výlisky od Special Hobby,

  a loni v únoru takto prošel řadou Profi-

  PACK Hurricane Mk.I s výlisky od polské

  Arma Hobby. Tentokrát to bude opět dva-

  asedmdesátina, B-25J Mitchell, postave-

  ná na výliscích od Hasegawy, stejně jako

  v září uvedená limitka Gunn´s Bunny.

  Předpokládám, že ProfiPACK B-25J Stra-

  fer, tedy B-25J s plechovým kulometným

  čumákem, bude stejně zajímavá staveb-

  nice jako Gunn´s Bunny, a to nejen díky

  atraktivitě předlohy, ale také proto, že vy-

  užívá markingy strojů, které se už do Gun-

  n´s Bunny nevešly. Přesto stojí za hřích.

  Využití této možnosti ale není hlavním dů-

  vodem pro vytvoření této položky. Tou je

  zpomalení trhu, ke kterému došlo loni na

  jaře po ruském přepadení Ukrajiny. Ono

  zpomalení trhu je efektem této nesmyslné

  války, v období od dubna do září loňské-

  ho roku nám v průměru přineslo zhruba

  dvacetiprocentní propad prodejů, na nějž

  jsme reagovali snížením edic některých

  stavebnic, především stavebnic řady

  Limited. Tím nám zbyly výlisky na B-25J,

  které jsme předisponovali do této lednové

  novinky. Shodou okolností máme v lednu

  jako novinku ještě jeden dvaasedmdesá-

  tinový dvoumotorák, Bf 110E. Je to reedice

  původního ProfiPACKu, kterou pokračuje-

  me v návratu typové řady Bf 110 do sor-

  timentu našich stavebnic. V lednu máme

  celkem tři reedice, kromě zmíněné Bf 110E

  je to ještě stará známá P-400 Airacobra

  ve čtvrtce a ve stejném měřítku nedávno

  vyprodané A6M2 Zero Model 21.

  Kromě čtyř ProfiPACKů nabízíme dva

  zcela nové Weekendy, Sopwith Camel

  s motorem Clerget a Spitfire Mk.Vb. Spit-

  fire Mk.Vb je extrémně komplikovaný typ,

  s řadou postupných výrobních modifika-

  cí. V lednu vydávaný subtyp lze s určitým

  zjednodušením označit za střední výrob-

  ní verzi, charakteristickou pancéřovým

  sklem kabiny montovaným vně čelního

  štítku a již modernější variantou křídla

  s nesymetrickými boulemi ledvinovitého

  tvaru na spodních krytech křídelních ka-

  nónů.

  Stavebnice v únoru

  V únoru nás čeká čtvrtková limitka Hind

  E. Připravovaná stavebnice obsahuje vý-

  lisky od Zvezdy a nabídne obtisky pro osm

  různých strojů. Kromě masek a barvených

  leptů budou její součástí i brassinová kola,

  výmetnice klamných cílů a antény GPS. Té-

  matem této stavebnice je služba vrtulníků

  Mi-24V a Mi-35 v československém a čes-

  kém letectvu. Tak jako v minulosti námi

  vydané stavebnice Hindů v obou hlavních

  měřítcích bude i tato obsahovat knihu

  významného českého vojenského pilota

  Jaroslava Špačka.

  Stavebnice Hind E je barevně i historicky

  velmi pestrá záležitost, ke které se v prů-

  běhu roku 2023 ještě vrátíme jednou vel-

  mi specifickou položkou. Ovšem neméně

  pestrou záležitostí je i ProfiPACK Fokker

  D.VII (OAW), jímž se se vracíme do období

  1. světové války. Tato položka byla původ-

  ně zamýšlena jako reedice nejúspěšnější

  ze stavebnic Fokkeru D.VII, ProfiPACKu

  Fokker D.VII (OAW) katalogového čísla

  8131. Ale protože ta už byla v minulos-

  ti opakovaně vydána v několika edicích,

  rozhodli jsme se vytvořit položku novou.

  Na jejím boxartu je zachycen možná nej-

  častěji zobrazovaný letoun první světové

  války, Lo! poručíka Ernsta Udeta, během

  souboje, v němž byla tato populární osob-

  nost světového letectví v kokpitu svého

  elegantního Fokkeru D.VII s poněkud ta-

  jemným heslem Du doch nicht!! na výško-

  vém kormidle nakonec sestřelena obran-

  nou palbou napadeného Breguetu. Výběr

  zbarvení je kompilací šesti zbarvení již

  použitých v předchozích vydáních staveb-

  nic Fokkerů D.VII (OAW). Rozsáhlý a pestrý

  INFO Eduard4

  Leden 2023

• Page 5

  obtiskový aršík tak nabízí lákavou sesta-

  vu barevně i historicky zajímavých letou-

  nů, mimo jiné červeno-bílý stroj poručíka

  Kurta Monningtona z Jasta 18 s havranem

  a lebkou na trupu nebo další proslulý

  Fokker s výjevem z pohádky O sedmi Švá-

  bech od Jasta 65.

  V řadě ProfiPACK v únoru pokračujeme

  v řadě Zer, v níž nabídneme jako samostat-

  nou stavebnici A6M3 Model 22/22a. Obsa-

  huje obtisky pro pět strojů, které sloužily

  u námořních pozemních jednotek v jižním

  Pacifiku a v Japonsku. Pozor, A6M3 Model

  22 není totožný s A6M3 Model 32!

  K pacifickému bojišti se váže i další sta-

  vebnice, Spitfire Mk.VIII v měřítku 1/48,

  kterou vydáme v edici Weekend. Stavebni-

  ce je postavena na osvědčených výliscích

  řady Spitfirů Mk.IX/VIII/16, a stejně jako

  další stavebnice z únorové sestavy novi-

  nek ji uvádíme v rámci obnovy sortimentu.

  Její obtiskový aršík umožní postavit je-

  den ze čtyř strojů, které sloužily u RAAF

  v Austrálii a Indonésii, nebo v rámci RAF

  v Itálii a Barmě.

  Další položkou, vydávanou v únoru

  v řadě Weekend a postavenou na zákla-

  dě starých známých výlisků, je populární

  Fw 190A-8/R2 „Sturmbock“ v měřítku 1/72.

  Tyto pancéřované stroje byly určeny pro

  boj s americkými čtyřmotorovými bom-

  bardéry a jejich stavebnice tradičně patří

  k prodejně nejúspěšnějším položkám

  mezi stavebnicemi. Zajímavým faktem

  je, že stavebnice subtypů Fw 190A-8

  a Fw 190A-8/R2 dělají v prodejních čís-

  lech polovinu všech prodaných stavebnic

  řady Fw 190, která je navíc historicky nej-

  úspěšnějším typem letadla, jehož staveb-

  nici jsme kdy vyrobili. Stavebnice obsahu-

  je obtisky pro čtyři stroje jednotek JG 3,

  JG 4 a JG 300. Na boxartu je zachycen je-

  den z nejdramatičtějších leteckých bojů,

  k nimž došlo během druhé světové války

  nad Rakouskem.

  Významným momentem v rámci již zmí-

  něného programu obnovy sortimentu na-

  šich stavebnic je jediná únorová reedice,

  jíž uvádíme zpět do sortimentu dvoumo-

  torový stíhací letoun Bf 110 E v řadě Pro-

  fiPACK 1/48. Jde o první vydání stavebni-

  ce Bf 110 v měřítku 1/48 po požáru, jehož

  druhé výročí jsme si připomněli krátce

  před Vánoci, 19. prosince. Obnovení těch-

  to stavebnic jsme museli z kapacitních

  důvodů dlouho odkládat, nakonec návrat

  Bf 110 v obou hlavních měřítcích trval

  celé dva roky. V následujících měsících

  rozšíříme nabídku stavebnic Bf 110 jak

  v měřítku 1/48, tak 1/72, o další stavebnice

  řad Weekend i ProfiPACK, do sortimentu

  se také vrátí obě stavebnice řady Limited

  s názvem Adlertag. Zhruba v polovině roku

  pak dojde řada také na modeláři velmi žá-

  daný Bf 110G-4, katalogové číslo 8208.

  Stavebnice na březen

  Na březen máme připraveno pokračování

  série Wildcatů další položkou řady Limi-

  ted s názvem Guadalcanal. Ta je věnova-

  ná Wildcatům F4F-4 rané i pozdní verze.

  Bude to další z limitek vydaných v módu

  Dual Combo, se dvěma sadami výlisků

  v balení. V tomto případě to bude jedna

  sada výlisků pro ranou verzi F4F-4, druhá

  sada bude pro pozdější verzi. Obě verze se

  navzájem liší trupy. Výběr verzí zbarvení

  se bude týkat jak strojů operujících přímo

  na Guadalcanalu v rámci Cactus Air For-

  ce, tak strojů operujících z letadlových lodí

  v různých oblastech pacifického bojiště

  v období bitev o Guadalcanal.

  Do řady ProfiPACK na březen připravu-

  jeme dalšího čtvrtkového Spitfira, tento-

  krát Mk.Vc Trop, a dvaasedmdesátinovou

  Bf 109E-4. V řadě Weekend pak přibude

  dvaasedmdesátinový Bf 110G-2, do reedi-

  ce připravujeme MiGa-21bis a Avii B-534

  IV. série. Obě stavebnice budou v měřítku

  1/48. Po pravdě řečeno nemohu vyloučit,

  že ten MiG-21bis může být nakonec nová

  položka, s novou skladbou markingů.

  Zdroje jsou, že ano.

  Stavebnice na 2. čtvrtletí

  Abych byl upřímný, mám každý rok čím

  dál větší problém se strukturou informace

  o stavebnicích připravovaných na celý

  další rok. Je to hlavně kvůli velkému

  množství novinek, každoročně uváděných

  na trh. Ačkoli modeláři občas na diskuz-

  ních fórech naříkají, že vydáváme staveb-

  nic málo a je to s námi na dlouhé čekání,

  ve skutečnosti uvádíme každý rok přes

  sedmdesát novinek. Při takovém množství

  není snadné už jen nějak smysluplně po-

  psat, co vše připravujeme! Pak je tu ješ-

  tě tradiční modelářské vnímání novinek,

  v němž platí, že za plnohodnotnou novin-

  ku se považuje jen úvodní typ dané typové

  řady. Ty ostatní už jsou chápány jako kra-

  bičkové verze, přebaly, a obvykle ztrácejí

  na zajímavosti a jsou mnohdy jak mode-

  láři, tak recenzenty poněkud přehlíženy.

  Z mého pohledu to není moc spravedlivé,

  protože v našem případě nejde o nějaké

  ofuky, jsou to vždy poctivě udělané věci.

  Není to o tom, že zabalíme stejné výlis-

  ky do dvaceti krabic. Každý náš projekt

  obnáší až desítky rámečků, tedy v našem

  podání desítky forem. Obvykle se snažíme

  do základní sady forem soustředit rámeč-

  ky obsahující drobné díly pro všechny při-

  pravované verze, a tyto základní rámečky

  doplnit rozdílovými rámečky obsahujícími

  trupy a křídla, na nichž se obvykle rozdíly

  mezi verzemi projevují. Cíleně se vyhýbá-

  me různému rozřezávání těchto velkých

  dílů, které by umožnilo výměnou několika

  pasáží na jednom základu draku letadla

  variovat jednotlivé verze. To je metoda

  relativně pohodlná, a hlavně ekonomická

  pro výrobce. Z pohledu zákazníka už to

  tak pohodlné není, a proto variabilitu verzí

  řešíme po našem, výrobou celých sestav

  trupů a křídel přesně odpovídajících dané

  verzi.

  A právě ve druhém čtvrtletí se tento náš

  přístup k tvorbě modelů ukáže v celé své

  kráse. Čeká nás Rufe. Formálně je to ver-

  ze Zera, ale z původní stavebnice Zera

  INFO Eduard

  5

  Leden 2023

• Page 6

  Model 21, z něhož bylo plovákové Rufe,

  neboli A6M2-N, odvozeno, toho v našem

  pojetí moc nezůstane. Nová stavebni-

  ce potřebuje ke svému zrodu hned čty-

  ři nové formy. A musím říct, že se na ni

  moc těším. Původně jsme předpokládali,

  že v tomto případě vypustíme premiérové

  vydání stavebnice v řadě Limited, ale po

  důkladnějším rozboru historie tohoto typu

  jsme usoudili, že by to bylo škoda. Takže

  v dubnu začneme dnes už tradičně li-

  mitkou, ProfiPACK pak bude následovat

  v červenci.

  Na květen připravujeme další přebalova-

  nou limitku, F-104C v měřítku 1/48. Další

  v řadě Starfighterů, kterých jsme už vyda-

  li několik. V tomto případě ale netradičně

  měníme dodavatele, a tuto vietnamskou

  položku postavíme na výliscích od Kine-

  ticu.

  V červnu nás čeká velká premiéra. V li-

  mitce Wunderschöne Neue Maschinen Pt.1

  se představí Bf 109F-2 a F-4, první z řady

  mnoha Bf 109F, G a K ve dvaasedmdesáti-

  ně, které tu s námi budou dalších mnoho

  let. Dvaasedmdesátinové Bf 109F, G a K,

  jsou velmi komplexní projekt, dosud ni-

  kdy jsme neudělali tak rozsáhlou typovou

  řadu v rámci jednoho projektu. To je také

  jeden z důvodů, proč nám tento projekt

  tak dlouho trval. Druhým významným dů-

  vodem i na naše poměry výjimečné dél-

  ky realizace je fakt, že ač jsme jako zá-

  klad použili data ze čtvrtkového projektu

  Bf 109F/G/K, tak jsme tato data velmi vý-

  znamně upravili a opravili. A to jak tech-

  nologicky, tak z hlediska koncepce mode-

  lu. Od vydání původních čtvrtek už přece

  jen uplynul nějaký ten pátek, naše techno-

  logické možnosti narostly a náš pohled na

  to, jak má stavebnice vypadat a fungovat,

  se také posunuly. Kdo znáte loni vydané

  S-199 a CS-199, víte, jak budou vypadat

  i Bf 109, protože S-199 jsou součástí toho-

  to projektu a koncepčně i provedením jsou

  připravovaným Bf 109F/G/K velmi blízko.

  Vydávací schéma dvaasedmových Bf 109F,

  G a K, bude stejné jako u čtvrtkových

  Spitfirů Mk.I

  -

  V, Zer, Wildcatů nebo Tre-

  nérů. Vezmeme to chronologicky, takže

  v dalších měsících vydáme Wunderschöne

  Neue Maschinen Pt.2 s Bf 109G-2 a G-4.

  Následovat bude Gustav s Bf 109G-6, pří-

  ští rok budeme pokračovat s G-14, pak

  přijdou na řadu verze G-6/AS a G-14/AS,

  po nich G-10, a tak se postupně propra-

  cujeme až k Bf 109K-4. Už v tomto roce

  přijde řada na první ProfiPACKy Bf 109F-2

  a F-4. Novinky stavebnic jednotlivých ver-

  zí Bf 109F, G a K, nás budou provázet ně-

  kolik následujících let, v součtu to bude

  několik desítek položek. Celý projekt za-

  hrnuje celkem 14 forem (bez forem pro

  S-199/CS-199), většina z nich řeší rozdíly

  na trupech a křídlech jednotlivých ver-

  zí. Postihujeme ale také rozdíly v prove-

  dení drobných dílů, kupříkladu pokud jde

  o různé rozměry a verze pneumatik i disků

  kol, typů ostruhových kol nebo směrovek.

  Stejně jako v případě Rufe, i u stodevítek

  vám tento přístup k výrobě stavebnice

  zajistí vysoký komfort stavby a skvostný

  výsledek, aniž byste ho museli vyvažovat

  zlotem. Pro ty z vás, kdo chtějí dosáhnout

  ještě vyššího stupně dokonalosti své-

  ho modelu, připravíme tradičně širokou

  nabídku doplňků, jak leptů, tak tištěných

  brassinových sad, počínaje těmi jedno-

  duššími, jako jsou kola, až po ty nejsloži-

  tější, motory nebo kokpity.

  Na druhé čtvrtletí připravujeme ještě

  jednu specialitku. U limitky Hind E jsme

  také snížili počet vydávaných kusů, aby-

  chom zbývající výlisky použili k přípravě

  opravdu unikátní stavebnice. Ta nebu-

  de na rozdíl od Hindu E obsahovat knihu

  a obtiskový aršík nabídne jen jednu ob-

  tiskovou verzi. Vetřelce, Mi-35 českého

  INFO Eduard6

  Leden 2023

• Page 7

  letectva s trupovým číslem 3366. Obtisky

  jsou středobodem tohoto projektu. Z gra-

  fického hlediska jde o velmi komplexní

  a komplikovanou záležitost, o jejíž reali-

  zovatelnosti v našem týmu dlouho pano-

  valy vážné pochybnosti. Po vydání aršíků

  nýtů pro Mi-24D a Mi-24V jsme ale došli

  k závěru, že i konstrukce obtiskového arší-

  ku pro toto grafické dílo je v našich silách.

  V minulosti jsme už zkonstruovali a vy-

  tiskli mnoho velkoplošných obtisků, v pří-

  padě Vetřelce, nebo chcete-li Aliena, jde

  ovšem o obtisk, který kompletně pokrývá

  celou plochu povrchu modelu. Výsledkem

  bude opravdový unikát, jímž je ostatně

  i reálná předloha. Vetřelec bude opravdu

  velmi limitní limitka, k dispozici bude ma-

  ximálně 1000 kusů, z nichž každý se stane

  vzácným sběratelským unikátem.

  Nežijeme samozřejmě jen limitkami, tak-

  že i ve druhém čtvrtletí, jakož i v těch

  následujících, nás čeká řada ProfiPACKů

  a Weekendů. Mezi čtvrtkovými ProfiPACKy

  to bude premiérové vydání námořního

  Camelu 2F.1, Z-326 Trenér Master, bude

  i další Wildcat. Buď F4F-4 pozdní verze,

  nebo dáme přednost FM-2. Tento rok vy-

  dáme oba, jen zatím není přesně stano-

  veno, v jakém pořadí, a ve hře je i vydá-

  ní FM-2 jako Dual Combo v řadě Limited.

  Ve druhém kvartále přijde čas i na dva-

  asedmdesátinový Bf 109E-1. Jako reedice

  vydáme například čtvrtkové Bf 109G-6,

  MiG-21PFM, další Bf 110, a ve dvaasedm-

  desátině Fw 190F-8, MiG-21MF (Fighter

  Bomber) a UTI MiG-15. V řadě Weekend

  chystáme Tempesta Mk.II i Tempesta Mk.V

  2. série, Fw 190A-4 a A6M2 Zero Model 21.

  Nedávno někdo napsal na Modelfórum, že

  po vydání Zera Model 21 od Academy už

  bude pro modeláře Eduard v případě toho-

  to typu poslední volba. Tak to si buďte jisti,

  že nebude. Tak jako vždy, i v tomto případě

  vám dáme zatraceně hodně důvodů, aby

  byl Eduard naopak vždy volbou první!

  Třetí čtvrtletí

  Tady už se dostáváme za tenký led. Plán

  máme, ne že ne. Ale zatím je pravidlem,

  a v žádném z předchozích let to nebylo

  jinak, že se plány ve druhém pololetí po-

  měrně dynamicky mění. V každém přípa-

  dě hlavním projektem pro třetí čtvrtletí

  je čtvrtkový Bf 109K-4, který bychom rádi

  představili v podobě limitky Kurfürst na

  IPMS USA v texaském San Marcos. Tento

  model je na tom podobně jako řada dva-

  asedmdesátinových Bf 109 – i tato kon-

  strukce navazuje na původní konstrukci

  čtvrtkových Bf 109F a G, ale konstrukce

  Bf 109K byla technologicky i koncepčně

  výrazně změněna a inovována. Totéž platí

  i pro S-199 a CS-199, které připravujeme

  na konec tohoto roku. V obou případech

  je to z konstrukčního i technologického

  hlediska vyzrálá a troufnu si říct že i vy-

  mazlená věc. Až dojde na finalizaci limitky

  Kurfürst, vymazlíme i výběr verzí zbarve-

  ní. A samozřejmě přidáme doplňky všech

  typů v čele s 3D tisky. Máte se na co těšit!

  Na třetí čtvrtletí je zatím v plánu i limitka

  Z-526 Trenér, to je poslední série subty-

  pů Trenérů, kterou máme připravenou,

  a třetí díl Wilde Sau, Epizoda Three: The

  Final countdown, věnovaný jednotkám

  Wilde Sau, vyzbrojeným Focke-Wulfy

  Fw 190A různých verzí. Do řady ProfiPACK

  by se měly dostat čtvrtkové Rufe, další

  Wildcat a Camel a již zmiňovaný dvaase-

  dmdesátinový Bf 109F-2. Řada Weekend

  se pak rozšíří o A6M3 Zero Model 32, další

  čtvrtkový Bf 110, Spitfire Mk.16 a I-16 typ 10.

  Čtvrté čtvrtletí

  Finančníci by řekli, že tady se už dostá-

  váme do spekulativního pásma. Poslední

  čtvrtletí roku je na začátku téhož roku

  ještě daleko a plány na něj se obvykle bě-

  hem roku změní. V tuto chvíli je napros-

  to nejasné, co skutečně bude v podzimní

  limitce z cizích výlisků, v jednom z hitů

  E-daye. Finalizace dohody na jejich dodáv-

  ce proběhne až příští měsíc v Norimber-

  ku, přičemž ve výběru je v tuto chvíli více

  projektů. Výsledek je ve hvězdách i proto,

  že letošní norimberský veletrh, alespoň

  pokud se týče našeho oboru, nebude ni-

  jak oplývat pestrostí účasti našich kolegů,

  výrobců stavebnic. On tedy nebude oplý-

  vat ani pestrostí účasti obchodníků, tak-

  že to patrně bude nejzvláštnější veletrh

  přinejmenším za posledních padesát let.

  Mám malou naději, že to nakonec nebude

  tak zlé a dopadne to podobně jako loňský

  E-day nebo mistrovství světa ve fotbale

  v Kataru. To byly akce spojené s mnoha

  hejty a negativními predikcemi, které na-

  konec skončily nad očekávání dobře. Přeji

  totéž i norimberskému veletrhu. A ať už to

  letos dopadne jakkoli, věřím, že se vele-

  trh v příštích letech vzpamatuje z covido-

  vých ran a vzepne se k novému rozmachu

  a prosperitě. Jak to skutečně dopadlo

  letos vám povím v březnovém Infu. Tak

  jako tak, zásadní podzimní novinkou bude

  čtvrtková Avia S-199. Bude mít premiéru

  na E-dayi a stejně jako Bf 109K-4 bude

  mít kompletně novou sadu forem. Na zá-

  věr roku pak ještě chystáme Spitfiry Mk.V

  v limitce Malta a už zmíněného dvaase-

  dmdesátinového Gustava, tedy Bf 109G-6,

  v jehož balení bude patrně i Bf 109G-5.

  No a pak tu máme ještě premiérovou no-

  vinku na samý konec roku. Ve hře je něko-

  lik projektů, z nichž nejméně jeden bychom

  měli do konce roku dokončit. Zda to bude

  MiG-21F-13, P-51B Mustang, A6M5 Zero

  Model 52 nebo další z dvaasedmdesátin se

  vyjasní během následujících měsíců. Ber-

  te to jako takové malé vánoční překvape-

  ní, které vám ale nakonec prozradíme už

  na E-dayi, protože to vzhledem k našemu

  procesu oznamování a uvádění novinek na

  trh jinak nejde.

  Doplňkové sady na leden 2023

  Z doplňkových sad zmíním jen ty největší

  zajímavosti, vyčnívající z obvyklé zápla-

  vy. Musím vás upozornit na brassinovou

  sadu skládacích křídel pro F4F-4 Wild-

  cat. Tu považuji za opravdu výjimečný

  počin, něco, co dokáže z obyčejného mo-

  delu udělat perlu každé sbírky, přitahující

  oko každého návštěvníka jako tanečnice

  u tyče. Tato tištěná sada obsahuje i sadu

  plastikových křídel, protože její aplikace

  pochopitelně vyžaduje rozřezání křídla

  a jeho dopasování na tištěné díly, čehož

  se rozhodně lépe dosáhne se dvěma sa-

  dami křídel než s pouhou jednou sadou ze

  stavebnice. V řadě Brassin najdete také

  3D tištěný kokpit pro Fw 190A-8 v měřít-

  ku 1/48. Je to první z řady kokpitů, který

  nahrazuje starou odlévanou sadu a mimo

  jiné celkem přesvědčivě demonstruje

  technologický pokrok, který sady vyrábě-

  né přímým tiskem do modelařiny přináše-

  jí. Naším plánem je v náhradě stávajících

  odlévaných kokpitů kokpity tištěnými po-

  INFO Eduard

  7

  Leden 2023

• Page 8

  kračovat. Pokračujeme také v 3D tiscích

  pro bojovou techniku v měřítku 1/35 a pro

  lodě v 1/350. Zajímavá je také kolekce je-

  denácti nových sad řady Space, doplněná

  stejnou technologií vyrobenou sadou po-

  zitivních nýtů pro čtvrtkový Su-25. Mezi

  lepty a maskami bych pak rád upozornil

  na sady pro Tornado IDS v měřítku 1/32

  od Italeri a na první sady pro čtvrtkového

  Ansona od Arfixu.

  Výstavy

  Vypadá to, že oživení výstavní činnosti už

  nic nezastaví. Z toho plyne, že po Norim-

  berku se zúčastníme všech významných

  jarních výstav, budeme na Proseku i v Mo-

  šoni, a mezi těmito dvěma akcemi si odsko-

  číme do Lingenu. Zúčastníme se i menších

  výstav, jako je výstava na zámku Plosko-

  vice u Litoměřic nebo Dobříšská šelma,

  i když těchto menších výstav se zúčast-

  níme spíše jen s prezentací novinek než

  s prodejním stánkem. V létě budeme v Texa-

  su na IPMS USA, na podzim nás čeká E-day,

  s nímž chceme navázat na loňský úspěch

  a výstavu posunout zase o kousek dál. Po-

  jedeme opět do Nitry, naopak se bohužel

  bez nás bude opět muset obejít Telford.

  Vynikající zpráva ovšem přišla ze Slo-

  venska: připravuje se návrat bratislavské

  Plastikové zimy! Bude to návrat legendy

  ve velkém stylu, Plastiková zima se pře-

  sune na bratislavské výstaviště Incheba

  Expo, čímž tradiční akce dostane nový

  důstojný rámec. Pánové, ani nevíte, jak se

  do Bratislavy těším! Těším se tak, že tu

  finální a největší novinku letošního roku,

  o které píši v předchozím odstavci, přive-

  zeme a premiérově budeme prodávat prá-

  vě v Bratislavě 11. listopadu 2023!

  Články

  Jsou v tomto čísle dva, oba od Mira Ba-

  riče. Desátým dílem pokračuje jeho seriál

  Ukrajina a druhým dílem s názvem Mid-

  way další seriál, Hledání potopených lodí

  s Paulem Allenem. Dnes již tradičně tu

  pak máme pětici Boxart stories. Dnešní

  Info vychází ještě klasicky ve formátu pdf

  a můžete si ho klasicky stáhnout do svých

  zařízení tak, jak jsme dosud byli zvyklí. Zá-

  roveň je ale poprvé paralelně plnohodnot-

  ně publikováno v systému Triobo. Ten jste

  si mohli otestovat již v prosinci, přičemž

  ohlasy na tuto novinku jsou překvapivě

  pozitivní. Jsou samozřejmě i ohlasy nega-

  tivní, to by u nás modelářů ani jinak nešlo.

  Tyto připomínky jsme se snažili vyjasnit,

  a nevypadá to, že by Triobo trpělo nějakými

  zásadními nedostatky. Pokud snad ještě

  na nějaký problém narazíte, máte během

  ledna šanci ho připomínkovat, případně si

  s námi vyjasnit principy fungování systé-

  mu. Od února už budeme Info publikovat

  pouze v Triobu.

  Rok 2022

  Prostor vymezený pro můj úvodník je již

  téměř naplněn, bilanci roku 2022 přesto

  alespoň krátce zmíním. Je totiž zajíma-

  vá a také poměrně překvapivá, protože

  i přes šest měsíců trvající ochlazení trhu

  a s ním spojený pokles prodejů jsme loň-

  ský rok zakončili výkonem srovnatelným s

  naším dosud nejúspěšnějším rokem 2020.

  Je to díky výborným výsledkům v prvním

  a posledním čtvrtletí loňského roku,

  a především přízni, kterou jste zachovali

  nám i našim výrobkům. Na našich hlav-

  ních trzích, kterými jsou tradičně Česká

  republika, Evropská unie, USA a Japon-

  sko, jsme dokonce zaznamenali poměrně

  výrazný meziroční nárůst prodejů, v ČR

  o 7 %, v Japonsku o 9 % a v USA dokonce

  o 14 %. Máme i skokany roku, jako je Čína

  s 58 % a Austrálie se 71% růstem, přičemž

  naprostým šampiónem mezi vyspělými

  zeměmi je Kanada s 84% nárůstem pro-

  dejů.

  S EU je to složitější, protože v EU evidu-

  jeme prodeje do jednotlivých států. Vý-

  sledky jsou různé, takže zatímco jsme ve

  Francii dosáhli 11% a v Polsku dokonce 26%

  růst prodejů, v Německu jsme naopak za-

  znamenali 11% pokles. Významné poklesy

  máme i jinde. Pochopitelně v Rusku, kde

  jsme spadli o 47 % a letos tam bude strmý

  pokles, pokud neskončí válka, pokračovat

  až k nule. Té na ruském trhu dosáhneme

  prakticky hned se začátkem roku. Méně

  pochopitelný je pokles prodejů do Velké

  Británie, o celých 25 %. To je na tak vý-

  znamném a dlouhá léta rostoucím trhu až

  šokující. Nelze nevidět korelaci s brexi-

  tem. V Británii jsme měli pokles i předloni,

  o 5 %, ale to bylo přesně stejné číslo

  jako procento globálního poklesu tržeb

  oproti roku 2020. Takže to vypadalo cel-

  kem normálně, prodej nám tehdy klesl

  o nějaké procento téměř všude. Loňských

  25 % už ale vypadá dramaticky a troufnu si

  říct, že to ukazuje na významné zhoršení

  podmínek pro vzájemný obchod mezi Vel-

  kou Británií a EU. Ostatně, i my pociťuje-

  me zhoršení podmínek importu z Británie,

  pomalu srovnatelné s dobou komunismu.

  Dokonce jsme několik zásilek odmítli pře-

  vzít a vrátili je zpět, protože poplatky za

  proclení jsou tak vysoké, že mnohdy pře-

  vyšují cenu zásilky. Když k tomu připočte-

  me cenu poštovného, která v posledních

  dvou letech enormně stoupla a stoupá dál,

  vidíme tady zřetelnou hrozbu pro budouc-

  nost mezinárodního obchodu. Na tomto

  místě chci také poděkovat vám všem, kdo

  nakupujete na našem e-shopu a přes tyto

  zhoršující se podmínky nám pomáháte

  udržet tento pro nás významný obchodní

  kanál v provozu.

  Tak to byly ty dobré zprávy z loňska.

  Teď ty horší. Druhou stranou mince jsou

  v případě obchodu náklady. Ty bohužel loni

  více než dynamicky rostly. Na konci léta

  to chvílemi vypadalo, že porostou snad

  donekonečna, ostatně stále ještě dozníval

  nedostatek mnoha komodit z první polovi-

  ny roku. Náš obor nebyl naštěstí zasažen

  tolik, jako třeba automobilový průmysl, my

  jsme nikdy nemuseli zastavit ani omezit

  výrobu, přesto nám inflace významně zvý-

  šila náklady, sežrala velkou část příjmů

  a srazila marše prakticky na všech našich

  produktech. Podzim přinesl uklidnění ve

  všech směrech, včetně hrozby nekontro-

  lovaného růstu cen energií, i když v přípa-

  dě, že se cena elektřiny dostane na vládou

  stanovený strop, se máme i tak na co tě-

  šit. Budeme pak za elektřinu platit téměř

  3x více, než jsme platili loni. Růst nákladů

  je také hlavním a vlastně jediným důvodem

  pro zdražení, které jsme museli s novým

  rokem provést. Snažili jsme se o co nej-

  menší nárůst cen, a protože jsem za ten-

  to krok osobně zodpovědný, počítal jsem

  nezbytnou míru zdražení opravdu dlouho

  a důkladně. Je mi naprosto jasné, že to

  není vítaný krok, na druhou stranu jsem

  si jistý, že stále nabízíme ve srovnání

  s ostatními firmami solidní cenovou hladi-

  nu a jeden z nejlepších poměrů mezi ce-

  nou a kvalitou na trhu. Věřím, že to oceníte

  a zachováte nám přízeň i v novém roce

  2023!

  A do tohoto nového roku vám, vážení přá-

  telé, přeji hodně štěstí, zdraví a úspěchů!

  Ať se vám v roce 2023 podaří vše, do čeho

  se pustíte!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard8

  Leden 2023

• Page 9

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 10

  HISTORIE

  HĽADANIE STRATENÝCH LODÍ

  S PAULOM ALLENOM

  MIDWAY

  Bitka v Koralovom mori, ktorej sme sa

  venovali v predchádzajúcej časti tohto

  seriálu, znamenala prvé stretnutie lieta-

  dlových lodí v dejinách. Takticky sa skon-

  čila víťazstvom Japoncov, pretože tí stratili

  iba jednu malú lietadlovú loď Šóhó a jeden

  torpédoborec a Američanom potopili veľkú

  lietadlovú loď Lexington, tanker a torpédo-

  borec. Strategicky však išlo o spojenecký

  úspech, ktorý zabránil Japoncom vylodiť

  sa pri Port Moresby.

  Oproti tomu bol Midway prvým veľkým

  americkým víťazstvom, ktoré nielenže

  zmarilo japonské ofenzívne plány, ale za-

  sadilo ich loďstvu drvivý úder, z ktorého sa

  už nikdy celkom nespamätalo. Jeho zákla-

  dy položila práve bitka v Koralovom mori.

  V nej bola lietadlová loď Šókaku vážne

  Popisovať bitku o Midway je ako nosiť drevo do lesa. Podrob-

  nosti o leteckých bojoch nájdete napríklad v článku Toma

  Cleavera v Infe číslo 152 (10/2022). V nasledujúcom texte sa

  teda zameriame len na niektoré kľúčové momenty a pozrieme

  sa tiež na hľadanie vrakov lodí potopených v tejto bitke.

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Midway sa stal terčom prvého útoku už 7. 12. 1941.

  Na snímke je vrak PBY-3 Catalina (BuNo 0824) zniče-

  ný pri nočnom ostreľovaní torpédoborcami

  Ushio a Sazanami.

  Text: Miro Barič

  Letecký záber na Midway 24. 11. 1941, krátko pred začatím vojny s Japonskom.

  Zdroj: US Navy

• Page 11

  HISTORIE

  poškodená tromi bombami a potrebovala

  opravy v suchom doku. Druhá loď Zuikaku

  sa síce škodám vyhla, ale stratila takmer

  polovicu svojich leteckých posádok a čaka-

  la na doplnenie stavu. Obe lode tak chýbali

  pri útoku na Midway.

  Naproti tomu americkú lietadlovú loď USS

  Yorktown, ktorá bola v Koralovom mori tiež

  vážne poškodená, sa obrovským úsilím po-

  darilo opraviť tak, že sa o necelý mesiac

  mohla zapojiť do ďalšej bitky. Pre Japoncov

  sa stala nepríjemným prekvapením.

  Tajný tromf

  Najväčším americkým tromfom sa však

  stali spravodajské informácie získané

  z rozlúštených japonských kódovaných de-

  peší. Tie pomohli odhaliť aj japonský plán

  na vylodenie pri Port Moresby – a vďaka

  tomu začal veliteľ Pacifickej flotily, ad-

  mirál Chester Nimitz, pri vyhodnocovaní

  zachytených japonských depeší viac dôve-

  rovať úsudku stanice HYPO na Havajských

  ostrovoch. A práve jej informácie zohrali

  v prípade bitky o Midway kľúčovú úlohu.

  Je to príklad toho, že aj nerdi môžu vyhrá-

  vať vojny.

  Stanica HYPO bola jednou z dvoch hlav-

  ných kryptografických spravodajských jed-

  notiek amerického námorníctva v Pacifiku.

  Tá druhá bola v Melbourne. Tretiu stanicu

  na Filipínach museli pred postupom Ja-

  poncov evakuovať a jej personál začlenili

  do jednotky v Austrálii. Stanici HYPO velil

  kapitán Joseph Rochefort, ktorý bol veľmi

  pestrou postavou v inak fádnom uniformo-

  vanom svete.

  Rochefort sa narodil v roku 1900 v Day-

  tone v štáte Ohio. V roku 1917 sa prihlásil

  do amerického námorníctva. Pri vstupe

  klamal, že sa narodil v roku 1898, a tento

  vekový rozdiel ho potom sprevádzal ce-

  lou kariérou. Tá sa začala vyštudovaním

  námornej strojníckej školy a nástupom

  do služby na tankeri USS Cuyama. Tam si

  iný dôstojník všimol jeho záľubu v riešení

  hlavolamov a lúštení krížoviek a odporučil

  ho pre námorné kryptoanalytické štúdium.

  V rokoch 1929 až 1932 námorníctvo za-

  bezpečilo, aby sa naučil aj japonský jazyk

  (vrátane študijného pobytu v Tokiu), a keď

  ho začiatkom roku 1941 poverili velením

  stanice HYPO, mal za sebou už deväť tokov

  služby v spravodajských jednotkách. Väč-

  šinu svojich podriadených si mohol vybrať

  osobne, a tak si poskladal tím presne podľa

  svojich potrieb. Ich hlavnou úlohou sa stalo

  prelomenie kódu používaného japonským

  námorníctvom, ktorý Američania nazývali

  JN-25.

  V spolupráci s britskými, austrálskymi

  a holandskými kolegami americkí analytici

  postupne dosiahli, že dokázali prečítať 10

  až 15 percent každej zachytenej japonskej

  správy. Problémom bol odhad obsahu toho

  zvyšku.

  To, že sa chystá veľká japonská ofenzívna

  operácia, začalo byť jasné ešte pred prvý-

  mi výstrelmi v Koralovom mori. Washing-

  ton sa však najprv domnieval, že úder bude

  smerovať na juh, potom že bude mieriť na

  ostrov Johnston. A napokon odhadol dá-

  tum útoku najskôr na polovicu júna 1942.

  Rochefort bol naproti tomu presvedčený,

  že japonská operácia smeruje do stred-

  ného Pacifiku, že jej cieľom je Midway

  a útok nastane už na začiatku júna. A to,

  že mal vo všetkom pravdu, mu narobilo vo

  Washingtone veľa nepriateľov. Našťastie,

  admirál Nimitz sa stotožnil s jeho závermi

  a zariadil sa podľa toho. Ak by sa spolie-

  hal na inštrukcie z Washingtonu, dorazil by

  k ostrovu Midway až po jeho dobytí Japon-

  cami. Takto mohol na Japoncov čakať on

  a nastaviť im pascu, kým tí nemali o pohybe

  amerických hlavných síl ani potuchy.

  Lesť proti Japoncom i vlastnému

  veleniu

  Aby stanica HYPO potvrdila svoje odhady,

  vymyslela lesť, s ktorou súhlasil aj admirál

  Nimitz. V jednej zachytenej správe boli slo-

  vá „koryaku butai“, ktoré už boli dávnejšie

  preukázané ako „invázna flotila“, kombino-

  vané s označením AF. Ako cieľ útoku sa AF

  spomínalo aj v ďalších správach. Rochefort

  bol presvedčený, že AF je Midway. Len-

  že Washington si myslel, že AF je ostrov

  Johnston. Vtedy jeden z Rochefortových

  ľudí, Wilfred „Jasper“ Holmes, navrhol, aby

  Midway predstieral poruchu s dodávkami

  vody. Nimitz dal tomuto plánu zelenú, a tak

  na Midway poslali podmorským káblom

  pokyny. Ostrov následne nezašifrovanou

  správou hlásil, že v odsoľovacom zariadení

  došlo k výbuchu a zásoby pitnej vody ostá-

  vajú len na dva týždne. Správu zachytila

  USS Yorktown v doku v Pearl Harbore 29. 5. 1942. Poškodenia z bitky v Koralovom mori sa podarilo opraviť

  v rekordnom čase.

  Japonská lietadlová loď Akagi na mori v lete 1941.

  Vpredu parkujú tri stíhačky A6M Zero.

  Joseph Rochefort

  Zdroj: US Navy

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard

  11

  Leden 2023

• Page 12

  HISTORIE

  japonská stanica na Kwajaleine a poslala

  ju na vyššie miesta. O pár hodín neskôr ve-

  liteľ leteckej skupiny, ktorá mala okupovať

  AF, poslal štábu žiadosť o núdzové zásoby

  vody. Tým sa identita cieľa potvrdila.

  Všetky tieto analytické úspechy neboli za-

  darmo. V priebehu mája 1942, kedy bola ka-

  ždá informácia životne dôležitá, Rochefort

  celé dni nevychádzal zo svojho bunkra a

  pracoval aj viac ako 12 hodín denne. Neria-

  dil sa pri tom striktnými vojenskými pred-

  pismi, ale pracoval vlastnými metódami,

  ktoré prinášali úspech. Pri takejto práci

  k uniforme nosil župan a sandále. Človek

  sa pri tom nevie ubrániť predstave kapitá-

  na Benjamina „Hawkeye“ Pierca, ktorého

  v seriáli M*A*S*H hral Alan Alda. Rochefort

  mal aj šťastie. Na samom konci mája 1942

  Japonci kód JN-25 prestali používať a pre-

  šli na nový. Ten by sa musel dlho dešifro-

  vať odznova – no všetko dôležité pre bitku

  o Midway už americkí kryptoanalytici zis-

  tili.

  Nimitz chcel Rochefortovo úsilie po záslu-

  he oceniť a navrhol ho na Navy Distingu-

  ished Service Medal (Námornú medailu

  za záslužnú službu). Nimitzov nadriadený,

  admirál Ernest King, to však zamietol. Po-

  kladal totiž Rocheforta za najmenej vojen-

  sky vyzerajúceho dôstojníka, akého kedy

  stretol. Po tom, čo sa na neho sťažovali

  aj iní dôstojníci z Washingtonu, nechal ho

  preveliť do San Francisca, kde mal na sta-

  rosti suchý dok a kryptoanalýzou sa počas

  vojny už nezaoberal. Až na jej konci dostal

  aj napriek Kingovým výhradám vyzname-

  nanie Legion of Merit. Zomrel v roku 1976

  a skutočného ocenenia sa dočkal až po

  smrti. V roku 1985 mu udelili dlho odmi-

  etanú Navy Distinguished Service Medal

  a v roku 1986 dostal Presidential Medal of

  Freedom (Prezidentskú medailu slobody).

  Katastrofické straty

  Výsledok bitky o Midway je dobre známy.

  Japonsko nasadilo štyri veľké lietadlové

  lode (Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú) a o všet-

  ky štyri prišlo. Okrem toho stratilo aj ťažký

  krížnik. Americké námorníctvo vyslalo do

  bitky tri lietadlové lode (Enterprise, Hor-

  net, Yorktown) a stratilo jednu z nich spolu

  s jedným torpédoborcom.

  Ku katastrofálnej japonskej porážke pris-

  pelo okrem toho, že Američania poznali ich

  plán, aj to, že tento plán bol extrémne kom-

  plikovaný. Japonská flotila bola rozdelená

  na niekoľko samostatných zväzov s rôz-

  nymi úlohami, ktoré sa pohybovali ďaleko

  od seba. Nemohli si teda v prípade potreby

  pomôcť a ich koordinácia bola veľmi ná-

  ročná.

  Boj sa začal 3. júna 1942 neúspešným úto-

  kom B-17 na transportné lode invázneho

  Japonská lietadlová loď Kaga po modernizácii v polovici 30. rokov.

  Korma Kagy okolo roku 1941.

  Japonská lietadlová loď Sórjú počas cvičných plavieb v januári 1938.

  Zdroj: Naval History and Heritage CommandZdroj: Naval History and Heritage CommandZdroj: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard12

  Leden 2023

• Page 13

  zväzu. V noci lietajúci čln PBY Catalina

  trafil torpédom a poškodil tanker Akebono

  Maru. Bol to jediný úspešný torpédový útok

  Američanov počas celej bitky.

  Ráno 4. júna vyslal admirál Čúiči Nagumo

  japonské palubné lietadlá do útoku na ost-

  rov Midway. Do cesty sa im postavilo 26 stí-

  hačiek F2A Buffalo a F4F Wildcat námor-

  nej pechoty pod vedením majora Floyda

  Parksa. Pätnásť z nich bolo zostrelených

  a väčšina tých zvyšných sa vrátila vážne

  poškodená. Do tej druhej skupiny patril aj

  Wildcat pilotovaný Marionom Carlom, pre

  ktorého to bol krst ohňom. Už o pár mesia-

  cov neskôr sa preslávil v bojoch o Guadal-

  canal, v ktorých získal väčšinu zo svojich

  18,5 víťazstiev.

  Bombardovacie lietadlá z ostrova sa me-

  dzitým vydali do protiútoku na japonské

  lietadlové lode. Bez stíhacej ochrany však

  nedosiahli žiadne zásahy a utrpeli veľ-

  ké straty. Zo šiestich TBF Avenger bolo

  zostrelených päť, zo štyroch B-26 Marau-

  der sa nevrátili dva, z jedenástich SB2U

  Vindicator boli stratené dva a zo 16 SBD

  Dauntless bolo zničených osem. Ich pi-

  loti totiž ešte neboli dostatočne vycvičení

  a útočili kĺzavým, nie strmhlavým letom.

  Padol aj ich veliteľ, major Lofton Hender-

  son, po ktorom v auguste 1942 pomeno-

  vali letisko na Guadalcanale. Bez strát sa

  vrátilo iba 15 bombardérov B-17 útočiacich

  z výšky.

  Nagumovi bolo jasné, že lietadlá prileteli

  z Midwaya, kde sa ich nepodarilo zastihnúť

  na zemi. Prvá útočná vlna tiež hlásila, že sa

  na ostrove nepodarilo zničiť všetky inšta-

  lácie, a odporúčala vyslanie druhej útočnej

  vlny. Tú preto začali v hangároch pripra-

  vovať na útok proti pozemným cieľom. Čo

  však Nagumo netušil, bolo, že v tom čase

  už boli vo vzduchu aj lietadlá z amerických

  lietadlových lodí. Jednu z nich vzápätí na-

  šlo japonské prieskumné lietadlo, a tak

  Nagumo nariadil zastaviť prezbrojovanie

  lietadiel a zavesiť na ne pre zmenu torpéda

  a prierazné bomby.

  No a vtedy sa to na japonského admirála

  začalo valiť. Vyzbrojenie a vyslanie útočnej

  vlny z lietadlových lodí trvalo Japoncom

  v ideálnom prípade 45 minút, no pri kom-

  plikáciách mohlo pokojne zabrať aj hodinu

  a viac. Toľko času však nemal. Vracala sa

  prvá vlna z útoku na Midway, a ak nechcel,

  aby lietadlá skončili po vyčerpaní paliva

  v mori, musel prijať najprv tie. Zároveň sa

  objavili prvé americké stroje z lietadlových

  lodí. Tie totiž nečakali na sformovanie veľ-

  kej útočnej skupiny a svoje jednotky vyslali

  jednotlivo. Tak sa stalo, že ako prvé dorazili

  k japonskému zväzu torpédové bombardé-

  ry TBD Devastator. Postupne zaútočilo 15

  strojov z VT-8 z Hornetu, 14 z VT-6 z En-

  terprise a 12 z VT-3 z Yorktownu. Z prvej

  skupiny bolo zostrelených všetkých 15 De-

  vastatorov a z 30 letcov zahynulo 29 vráta-

  ne veliteľa Johna Waldrona. Padol aj veliteľ

  druhej skupiny, Eugene Lindsey. VT-6 pri-

  šla o deväť strojov a z poslednej skupiny

  prežili len dva Devastatory.

  Stratených tak bolo 34 zo 41 vyslaných tor-

  pédových bombardérov a to bez toho, aby

  dosiahli jediný úspešný zásah. Bolo to po-

  sledné bojové nasadenie Devastatorov. Ich

  obeť však nebola márna. Spôsobili ďalší

  odklad pri prezbrojovaní japonských lieta-

  diel. A predovšetkým stiahli dole k hladine

  hliadkujúce stíhačky A6M, ktoré chránili

  japonský zväz – a to v čase, keď sa vo výš-

  ke blížili strmhlavé bombardéry SBD Dau-

  ntless z jednotiek VB-6, VS-6 a VB-3. Tie

  si tak mohli nerušene vybrať ciele. Kaga

  dostala tri až päť priamych zásahov, Akagi

  HISTORIE

  Grumman F4F-4 Wildcat (BuNo 5244) štartuje z Yorktownu 4. 6. 1942 ráno. Ide o stroj č. 13 z jednotky VF-3 piloto-

  vaný Lt. (JG) Williamom Leonardom.

  Japonská lietadlová loď Hirjú sa 4. 6. 1942 ráno vyhýba bombám z amerických lietadiel B-17.

  Zdroj: Naval History and Heritage Command Zdroj: US Navy

  INFO Eduard

  13

  Leden 2023

• Page 14

  HISTORIE

  len jeden priamy, ale ďalší blízky zásah jej

  vyradil kormidlo a Sorjú dostala najmenej

  tri priame zásahy. Za bežných okolností by

  zásahy bombami neboli fatálne. Na všet-

  kých troch lodiach však došlo k explóziám

  v hangároch medzi lietadlami plnými pali-

  va. Okolo nich sa tiež povaľovali bomby a

  torpéda, ktoré obsluha nestíhala odložiť

  do chránených skladov munície. To všetko

  začalo horieť a vybuchovať. V priebehu pár

  minút boli japonské lode v plameňoch od

  jedného konca k druhému.

  Hirjú vs. Yorktown

  Jediná nepoškodená japonská lietadlová

  loď Hirjú nestrácala čas a vyslala 18 str-

  mhlavých bombardérov D3A Val so šies-

  timi stíhačkami, ktoré sledovali vracajúce

  sa americké lietadlá a napadli prvú loď,

  ktorú našli. Tou bola USS Yorktown, ktorá

  utrpela tri zásahy bombami. Tie jej vytrhli

  veľkú dieru v palube a vyradili väčšinu z

  jej kotlov. V priebehu hodiny však posádka

  lode dokázala provizórne zaplátať poško-

  denú palubu a obnoviť pohon plavidla. Keď

  priletela druhá vlna z Hirjú v podobe desi-

  atich torpédových bombardérov B5N Kate

  so sprievodom šiestich stíhačiek, javila sa

  im úplne nepoškodená, a preto usúdili, že

  to je iná loď. Tentoraz zasiahli Yorktown

  dvomi torpédami. Plavidlo sa bez pohonu

  začalo nakláňať na ľavobok.

  Japonci boli presvedčení, že potopili dve

  americké lietadlové lode a vyrovnali sily.

  Pripravovali sa na úder proti ostávajúce-

  mu protivníkovi, keď priletelo 24 americ-

  kých strmhlavých bombardérov a zasiahli

  Hirjú štyrmi až piatimi bombami. Opakoval

  sa scenár z rána s rozsiahlymi požiarmi

  a explóziami munície, ktoré osud lode spe-

  čatili. Kým Sorjú a Kaga sa potopili ešte

  4. júna večer, Akagi ich nasledovala na dru-

  hý deň skoro ráno a ako posledná sa 5. júna

  o 9. hodine potopila Hirjú.

  Hlavné sily sa následne vyhli ďalším stret-

  nutiam a Japonci ustúpili. Krížniky Mogami

  a Mikuma však ostali po vzájomnej zráž-

  ke poškodené a zaostali. V nasledujúcich

  dvoch dňoch boli cieľom leteckých útokov,

  ktoré napokon 6. júna potopili Mikumu. Mo-

  gami vyviazol s ťažkými poškodeniami.

  Na americkej strane pokračovali snahy

  o záchranu Yorktownu, ktoré však zmarila

  ponorka I-168. Tá 6. júna zasiahla lietadlo-

  vú loď dvomi torpédami, tretie trafilo tor-

  pédoborec Hamman, ktorý sa potopil so

  stratou 80 členov posádky. Na druhý deň,

  7. júna ráno, ho nasledoval na morské dno

  aj Yorktown.

  Definitívnou bodkou za bitkou o Midway

  bolo zajatie niekoľkých japonských námor-

  níkov. Najprv ponorka USS Trout vyzdvih-

  la 9. júna dvoch stroskotancov z Mikumy.

  Potom 14. júna posádka Cataliny zbadala

  malý čln stovky míľ od Midway. O päť dní,

  19. júna, ho našla loď USS Ballard, ktorá

  z neho vyzdvihla 35 japonských námorní-

  kov. Boli to strojníci, ktorých zanechali na

  potápajúcej sa Hirjú. Vlastnými silami sa

  dostali z podpalubia hore, našli čln a spus-

  tili ho na vodu len pár minút predtým, ako

  Hirjú zmizla pod hladinou. Pokúšali sa na

  ňom doplaviť na vlastné územie. Pôvodne

  ich bolo 39, no piati neprežili dvojtýždňo-

  vý pobyt na mori. Ostatní padli do zajatia

  a previezli ich do Pearl Harboru.

  Do zajatia padli aj traja americkí letci, no

  ich osud bol omnoho horší. Pilota Franka

  O‘Flahertyho a jeho strelca Bruna Petra

  Gaida z Enterprise po vypočúvaní zavraž-

  dili tak, že ich s priviazanou záťažou ho-

  dili cez palubu a nechali utopiť. Wesleyho

  Osmusa z Yorktownu chceli zabiť rovna-

  kým spôsobom, ale postavil sa na odpor,

  tak ho zavraždili požiarnou sekerou a cez

  palubu hodili len jeho mŕtve telo.

  Našli Kagu a Akagi

  Midway sa stal bodom obratu vo vojne

  v Pacifiku a lode, ktoré boli v tejto bitke

  potopené, by sa celkom iste stali cenný-

  mi kúskami v zbierke Paula Allena. Ten sa

  intenzívne venoval hľadaniu potopených

  vrakov, 15. októbra 2018 však po náhlej

  chorobe zomrel. Spoločnosť, ktorú založil,

  však pokračovala v jeho úsilí ešte nejaký

  čas potom. Presne rok po Allenovom úmrtí

  podnikla jeho loď RV Petrel výpravu k ost-

  rovu Midway.

  Najprv 18. októbra 2019 našla vrak lode

  Kaga. Jej časti objavilo americké námor-

  níctvo už v roku 1999 počas cvičenia spoje-

  ného s mapovaním morského dna. V hĺbke

  5200 metrov vtedy objavili 15 metrov dlhú

  prepážku, dve postavenia kanónov kalibru

  Douglas SBD-3 Dauntless č. 17 z jednotky VS-5 sa pripravuje na palube Yorktownu 4. 6. 1942 ráno. V kokpite sedí Ens. Leif Larsen.

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard14

  Leden 2023

• Page 15

  HISTORIE

  Tento F4F-3 Wildcat z VMF-221 pilotoval 4. 6. 1942 kapitán John Carey. V boji bol zranený a núdzovo

  pristál. Jeho čiastočne rozobratý stroj BuNo 4006 je odfotený na konci júna 1942.

  Tento SBD-3 Dauntless (BuNo 4542) patril VB-6 z USS Enterprise. Jeho osádka, pilot George Gold-

  smith a radista James Patterson však pre poškodenia a nedostatok paliva pristála na palube York-

  townu. Stroj bol neskôr stratený s touto loďou.

  Horiaci USS Yorktown počas japonských útokov 4. 6. 1942.

  Útočiaci torpédový bombardér B5N Kate (vpravo hore)

  videný z paluby Yorktownu.

  Jeden z dvojice SBD-3 Dauntless z VB-3, ktoré pre poškodenie

  Yorktownu nemohli pristáť na jeho palube a skončili teda na vode

  vedľa krížnika USS Astoria.

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Zdroj: Naval History and Heritage CommandZdroj: Naval History and Heritage CommandZdroj: Naval History and Heritage Command

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard

  15

  Leden 2023

• Page 16

  HISTORIE

  25 mm a pristávacie svetlá. RV Petrel po-

  tom objavila celý vrak v hĺbke 5400 met-

  rov. Vrak leží vzpriamene, no je do značnej

  výšky pokrytý nánosmi a chýba mu väčšina

  paluby a nástavieb. Okolo leží veľké množ-

  stvo trosiek.

  O dva dni neskôr, 20. októbra 2019, našla

  posádka RV Petrel aj vrak Akagi. Identifi-

  kovali ho pomocou vysoko frekvenčného

  sonaru v hĺbke 5490 metrov. Loď leží na

  dne vzpriamene a na rozdiel od Kagy je

  z veľkej časti neporušená. Fotografie sa

  však nepodarilo urobiť, pretože podmorský

  robot bol poškodený pri skúmaní Kagy dva

  dni predtým.

  Zdroje:

  Hrbek, I., Hrbek, J. - Krvavé oceány, Naše

  vojsko, 2002

  Hubáček, M. - Pacifik v plamenech, Mladá

  Fronta, 2001

  Layton, E., Pineau, R., Costello, J. - And

  I Was There: Pearl Harbor and Midway –

  Breaking the Secrets, William Morrow &

  Co, 1985

  Lundstrom, J. - The First Team, Naval

  Institute Press, 1990

  www.history.navy.mil/

  warbirdsnews.com/warbirds-news/ba-

  ttle-of-midway-ijn-aircraft-carriers-ka-

  ga-and-akagi-discovered.html

  Horiaca lietadlová loď Hirjú 5. júna 1942 ráno, krátko pred potopením.

  Dauntlessy z VS-8 z Hornetu útočia na japonský

  krížnik Mikuma 6. 6. 1942.

  Japonský ťažký krížnik Mikuma 6. 6. 1942 krátko pred

  potopením.

  Torpédoborec USS Hammann sa potápa po zásahu torpédom z japonskej ponorky. Snímka vznikla z paluby

  Yorktownu, ktorý bol tiež zasiahnutý. Vpravo hore je platforma pre delá kalibru 127 mm.

  Naklonená lietadlová loď Yorktown po tom, čo ju opustila osádka. Na palube sú dve stíhačky Wildcat.

  Zdroj: US Navy

  Zdroj: US Navy

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard16

  Leden 2023

• Page 17

  HISTORIE

  Po bitke. V kokpite F4F-4 so siedmimi symbolmi zostrelov sedí Lt. (JG)

  Elbert McCuskey. Vľavo je Ensign George Gay, jediný príslušník VT-8

  z Hornetu, ktorý prežil útok jej Devastatorov na japonské lode.

  Japonskí námorníci z Hirjú, ktorých 19. 6. 1942 zajala americká loď

  USS Ballard.

  Platforma pre jeden z protilietadlových kanónov Kagy.

  Platforma 127 mm kanónu.

  Ochodza na boku vraku Kagy pod platformou jedného zo 127 mm kanónov.

  Jeden z 203 mm kanónov na ľavoboku Kagy.

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Zdroj: PaulAllen.com

  Vrak Kaga

  INFO Eduard

  17

  Leden 2023

• Page 18

  Foto: ZSU

  Foto: National Library of Scotland

  Cherson padol do ruských rúk hneď na

  začiatku invázie. Bolo to jediné oblastné

  centrum a jediné veľké mesto mimo Don-

  basu, ktoré dokázali Rusi obsadiť. Leží na

  pravom brehu Dnepra a jeho význam spo-

  číval v tom, že tvoril východiskový bod pre

  ďalší postup na Mykolajiv a Odesu. Lenže

  ďalší postup sa zastavil a od spustenia

  ukrajinskej protiofenzívy na konci augus-

  ta sa Cherson stal zásobovacou nočnou

  morou.

  Ukrajinci so železnou pravidelnosťou ost-

  reľovali a ničili mosty vedúce cez Dneper,

  sklady zbraní a veliteľské stanovištia.

  Zároveň vyvíjali trvalý tlak na ruské fron-

  tové línie. A hoci ruská okupačná sprá-

  va zorganizovala pseudoreferendum, po

  ktorom bola Chersonská oblasť spolu

  s ďalšími tromi „navždy“ pripojená k Rus-

  kej federácii, veleniu armády muselo byť

  jasné, že ďalšie zbytočné udržiavanie po-

  zícií na pravom brehu Dnepra povedie len

  k vyšším stratám. A tak sa 11. 11., v deň

  výročia prímeria, ktoré ukončilo boje pr-

  vej svetovej vojny, z Chersonu stiahli na

  ľavý breh a zničili za sebou všetky mosty.

  Na ceste ku Chersonu bola oslobodená

  aj legendárna Čornobajivka. Na tamojšiu

  leteckú základňu podnikli Ukrajinci celý

  rad raketových i delostreleckých útokov,

  pri ktorých zničili množstvo ruských vr-

  tuľníkov i pozemnej techniky. Letisko sa

  tak postupne zmenilo na jedno veľké vra-

  kovisko. Ukrajinci tam našli aj dva pôvod-

  ne svoje vrtuľníky (Mi-8 a Mi-24P), ktoré

  v neletuschopnom stave ukoristili Rusi na

  začiatku invázie a pomaľovali ich svojimi

  znakmi Z. Teraz sa tieto stroje vrátili do

  rúk pôvodných majiteľov.

  Ako v prvej svetovej vojne

  Väčšie operácie na iných úsekoch frontu

  v novembri obmedzovalo daždivé počasie

  a blato. Najhoršia bola situácia okolo

  Bachmutu v Doneckej oblasti, na ktorý

  Rusi tlačia už niekoľko mesiacov. Zábe-

  ry odtiaľ začali pripomínať bitku o Ypres

  (Passchendaele) z prvej svetovej vojny

  – zákopy plné vody, rozstrieľané pahýle

  stromov a všadeprítomné bahno.

  Kým pohyb na fronte sa (okrem Chersonu)

  prakticky zastavil, vo vzduchu bolo naďa-

  lej horúco. Rusko pokračovalo vo svojich

  útokoch proti ukrajinskej energetickej in-

  fraštruktúre. Používali na to rakety, strely

  s plochou dráhou letu odpaľované z lodí

  i lietadiel, aj kamikadze drony. Napríklad

  23. 11. sa na útoku zúčastnilo 10 strategic-

  kých bombardérov Tu-95, ktoré z bezpe-

  čia v hĺbke ruského vzdušného priestoru

  vypustili viac ako 70 striel s plochou drá-

  hou letu. Z nich ukrajinská protivzdušná

  obrana zostrelila viac ako 50. Tie, čo pre-

  šli, však spôsobili masívne škody. Spolu

  v priebehu októbra a novembra usku-

  točnilo Rusko sedem vĺn takýchto útokov

  a zasiahlo okolo 40 % ukrajinskej ener-

  getickej infraštruktúry. Po každej takejto

  vlne útokov ostali milióny ľudí bez prúdu,

  kúrenia a tečúcej vody.

  V posledných troch novembrových týžd-

  ňoch sa nad Ukrajinou neobjavil žiad-

  ny iránsky bezpilotný prostriedok Sha-

  hed-136, čo vyvolalo veľké špekulácie

  o týchto kamikadze dronoch. Nakoniec sa

  ukázalo, že Rusko iba minulo stroje z prvej

  dodávky a čakalo na ďalšie. Irán viac ako

  dva mesiace vehementne popieral, že by

  nejaké drony Rusku dodával. Išlo pritom

  o do očí bijúce klamstvo. Napokon v so-

  botu 5. 11. iránsky minister zahraničných

  vecí priznal dodávky dronov, ale s tým, že

  k nim došlo dlhší čas pred začatím vojny

  a išlo len o veľmi malé množstvo. Podľa

  HISTORIE

  Text: Miro Barič

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Uviaznutí v bahne

  Ukrajinskí vojaci v zákopoch pri Bachmute, 2022. Britskí vojaci v bitke pri Passchendaele, 1917.

  Najzásadnejšou udalosťou v období od 1. 11. do 1. 12. bolo zis-

  tenie, ako dlho trvá večnosť. Je to 42 dní. Presne toľko totiž

  uplynulo od vyhlásenia ruského prezidenta Putina, že Cher-

  son bude navždy ruský, do okamihu, kedy ho oslobodili ukra-

  jinské jednotky. Inak sa na Ukrajine na zemi z dôvodu zlého

  počasia takmer nič nehýbalo. Pokračovalo masívne ostreľo-

  vanie miest ruskými raketami a posilňovanie ukrajinskej pro-

  tivzdušnej obrany.

  INFO Eduard18

  Leden 2023

• Page 19

  Foto: ZSU

  Foto: Australian War Memorial collectionFoto: ZSUFoto: ZSU

  HISTORIE

  ukrajinskej strany ide o ďalšie klamstvo,

  pretože nasadenie veľkého množstva

  iránskych dronov na Ukrajine potvrdilo

  množstvo fotografií, trosky zostrelených

  strojov, ba aj ukoristené takmer neporu-

  šené havarované bezpilotné prostriedky.

  Krvavá selfie

  Keď už spomíname iránske drony, pri-

  pomeňme si jeden incident, ktorý sme

  v krátkosti spomenuli už v predchádzaj-

  úcej časti. Neskôr sa však objavili po-

  drobnosti o prípade zo stredy 12. 10., kedy

  ukrajinské letectvo stratilo jeden MiG-29

  pri meste Vinnycia v strede Ukrajiny. Stí-

  hačku zasiahli úlomky dronu Shahed-136,

  ktorý bol práve zostrelený, a pilot sa musel

  katapultovať. O mesiac neskôr bola zverej-

  nená najprv fotografia tohto pilota so za-

  krvavenou tvárou a potom aj jeho príbeh.

  Na ukrajinské mestá vtedy mierila ďalšia

  vlna ruských rakiet a dronov. Obrancovia

  proti nim vyslali aj stíhačky MiG-29. Jed-

  nu z nich pilotoval major Vadym Vorošylov

  z 204. brigády taktického letectva. Jeho

  volací znak je Karaya. Tým, ktorí niekedy

  počuli meno Erich Hartmann, asi netreba

  tento volací znak bližšie predstavovať. Vo-

  rošylov si ho vybral už v roku 2014. Obyva-

  telia Ukrajiny ho však teraz začali prezývať

  Duch Vinnycie. Na rozdiel od Ducha Kyjeva

  je to ale reálna postava.

  Ku svojmu lietadlu sa správa ako k živej

  bytosti. Prihovára sa mu a hladká ho, aby

  fungovalo čo najlepšie. Najradšej mal stroj

  s číslom 10, na ktorom absolvoval približ-

  ne 20 bojových letov a vždy sa naň mohol

  spoľahnúť. V spomínaný deň vstával Voro-

  šylov už o štvrtej ráno, pretože bol vyhlá-

  sený letecký poplach. Prvý pilot jeho jed-

  notky zničil dva Shahedy na juhu Ukrajiny.

  On bol druhý v poradí na štarte, zostrelil

  tri iránske drony a v poriadku sa vrátil na

  základňu.

  Podvečer však prišla druhá vlna náletov.

  Major Vorošylov vzlietol z predsunutého

  letiska na juhu Ukrajiny a zamieril nad

  oblasť Vinnycie. Začal zameriavať ciele

  a najprv zničil jeden dron. Potom vypustil

  raketu na druhý. Drony zanechávajú malú

  tepelnú stopu, a preto sa musia ničiť po-

  merne zblízka. A keď Vorošylov zasiahol

  piaty dron v tento deň, jeho úlomky zasi-

  ahli aj stíhačku MiG-29. „Rozbilo to čelný

  štítok mojej kabíny a zničilo nos lietadla,“

  povedal neskôr pilot. „Nebol som vážne

  zranený, ale krv z rezných rán mi tiekla do

  očí a bránila mi plne vyhodnotiť situáciu.

  Moja prvá myšlienka bola, že sa nechcem

  katapultovať. Videl som pred sebou svet-

  lá nejakej obce. Vyskúšal som riadenie

  a stabilizátor nefungoval. Mohol som

  ovládať stíhačku iba vertikálne. Doľava či

  doprava sa dalo len trochu. Zatočil som

  doľava a klesal a uvidel som pred sebou

  čierne miesto. Povedal som si, že je to asi

  pole, na ktorom nič nie je. Vtedy na pra-

  vej strane kokpitu začalo horieť a keď sa

  Rozstrieľané stromy pri Bachmute, 2022.

  Tento pilot v jeden deň zostrelil 5 dronov. Na konte

  by mal mať aj dve strely s plochou dráhou letu.

  Austrálski vojaci v rozstrieľanom lese pri Passchendaele, 1917.

  Vadym Vorošylov v kokpite MiG-29.

  INFO Eduard

  19

  Leden 2023

• Page 20

  Foto: ZSUFoto: ZSUFoto: ZSU

  plamene začali blížiť ku mne, rýchlo som

  sa katapultoval, presne podľa manuálu,“

  popísal pilot dramatické okamihy.

  Keď visel na padáku, vytiahol mobil, aby

  si s ním skontroloval svoje zranenia. Tak

  vznikla selfie so zakrvavenou tvárou. Zá-

  roveň chcel dať vedieť pozemnej kontrole,

  že je v poriadku. Trvalo mu asi dve min-

  úty, kým sa zniesol na zem. Za jeho činy

  mu prezident Volodymyr Zelenskyj udelil

  najvyššie vyznamenanie, Hrdina Ukrajiny.

  Modro-žlté sfarbenie

  Aj stíhačka, ktorú major Vorošylov piloto-

  val, mala za sebou bohatú históriu. Vyro-

  bili ju v lete 1990 a dodali 161. stíhaciemu

  pluku sovietskeho letectva na základni

  Limanske pri Odese. Stroj mal klasickú

  kamufláž tvorenú svetlošedou a zeleno-

  šedou farbou a niesol trupové číslo „mod-

  rá 31“. Po rozpade ZSSR ostal na Ukrajine

  a niekedy v rokoch 2001-2002 bol pridele-

  ný 204. brigáde taktického letectva v Bel-

  beku na Kryme. Trupové číslo sa zmenilo

  na „modrá 10“.

  V rokoch 2007-2008 bol tento MiG-29

  uzemnený, pretože jeho drak dosiahol

  predpísanú životnosť. Po okupácii Krymu

  Ruskom v roku 2014 bol spolu s ostat-

  nými neletuschopnými strojmi rozobratý

  a prevezený nákladnými autami na novú

  základňu 204. brigády taktického letectva

  Kulbakine pri Mykolajive. V rokoch 2015-

  2017 opäť lietal, ale kým sa jeho jednot-

  ka presunula na základňu Luck, „modrá

  10“ so značne zašlým náterom skončila

  v skupine iných vyradených MiGov na zá-

  kladni Ivano-Frankivsk. Táto skupina ne-

  letuschopných strojov sa na samom za-

  čiatku ruskej agresie 24. 2. stala terčom

  raketového útoku. „Modrá 10“ stála trochu

  bokom a vyviazla bez poškodenia. Stroj

  tam ostal minimálne do apríla, no potom

  bol s pomocou náhradných dielov doda-

  ných spojencami opravený a v júni sa opäť

  vrátil do služby. Dostal pritom nový mod-

  ro-žltý náter pripomínajúci bývalú ukra-

  jinskú akrobatickú skupinu Falcons (So-

  koly). Vrátil sa k svojej pôvodnej jednotke

  a slúžil v nej v tomto novom sfarbení až

  do svojho posledného letu.

  Posilňovanie PVO

  Neprestávajúce útoky na Ukrajinu mali

  ešte jeden vedľajší efekt – urýchlili dodáv-

  ky západných protivzdušných systémov

  na Ukrajinu. Už v októbri dodalo Nemecko

  prvý zo štyroch sľúbených systémov IRIS

  -

  T,

  ktorý bol okamžite nasadený na obranu

  ukrajinských miest. V novembri dorazil

  celý rad ďalších protivzdušných systémov

  z viacerých krajín.

  USA napríklad dodali prvé dve z ôsmich

  sľúbených batérií NASAMS. Tento sys-

  tém vyvinula koncom 90. rokov nórska

  firma Kongsberg v spolupráci s ame-

  rickou spoločnosťou Raytheon. Používa

  raketu AIM-120 AMRAAM. Ide o strelu,

  HISTORIE

  Major Vadym Vorošylov si ešte na padáku urobil selfie so zakrvavenou tvárou.

  Trosky Vorošylovej stíhačky MiG-29 s číslom modrá 10.

  MiG-29 v modro-žltom sfarbení sa vrátil do služby v júni tohto roka.

  INFO Eduard20

  Leden 2023

• Page 21

  Foto: ZSUZdroj: Twitter / mil¬_in_ua – W M Blood

  Zdroj: Twitter / mil¬_in_ua – W M Blood Zdroj: Twitter / mil¬_in_ua – W M Blood

  Zdroj: Twitter / mil¬_in_ua – W M Blood

  Foto: ZSU

  ktorá bola pôvodne typu vzduch-vzduch

  a v prípade systému NASAMS išlo o jej

  prvé využitie v podobe zem-vzduch.

  Jej dosah je v tomto prípade 50 km.

  NASAMS môže používať aj rakety AIM-9X

  Sidewinder alebo IRIS

  -

  T. Dosah je v tom

  prípade 25 km. Podľa správ z ukrajinské-

  ho bojiska ide o veľmi účinnú zbraň. Pri

  jednom z ruských útokov v polovici no-

  vembra vypálil NASAMS 10 rakiet a zni-

  čil 10 cieľov. Británia a Holandsko sľúbili

  dodať pre tieto systémy dodatočné rakety

  AMRAAM. Británia sľúbila celkovo 1000

  protilietadlových rakiet viacerých typov.

  Spolu s dodaním prvej batérie NASAMS

  oznámil 7. 11. ukrajinský minister obrany

  Oleksij Reznikov aj prevzatie systému As-

  pide. Ide o pôvodne talianske rakety vyvi-

  nuté v 70. rokoch. Ich dosah je 25 km. Na

  Ukrajinu ich ale dodalo Španielsko, kto-

  ré v polovici októbra dokončilo aj výcvik

  ukrajinských vojakov na obsluhu týchto

  rakiet.

  Ďalším starším, ale stále účinným systé-

  mom je Crotale. Ten vznikol vo Francúz-

  sku už v 60. rokoch minulého storočia, no

  priebežne bol modernizovaný. Jeho naj-

  novšia verzia pochádza z roku 2008. Ide

  o systém krátkeho dosahu – 16 km do dia-

  ľky a 9 km do výšky. Je schopný zasiahnuť

  aj bezpilotné prostriedky, strely s plochou

  dráhou letu a niektoré typy rakiet. Fran-

  cúzsko dodalo v priebehu novembra dve

  batérie Crotale.

  V novembri sa objavila aj fotografia, kto-

  rá potvrdzuje dodanie poľských systémov

  Neva SC. Dvaja ukrajinskí vojaci pred jed-

  ným z nich zapózovali. Poliaci modernizo-

  vali pôvodne sovietske rakety S-125 Neva

  HISTORIE

  Poľský systém Neva SC na tankovom podvozku WZT-1.

  Tento Mi-8 pôvodne patril 11. brigáde armádneho letectva a vo februári bol pri

  ústupe zanechaný na letisku Čornobajivka. V novembri ho Ukrajinci ukoristili späť.

  Pôvodne by to mal byť stroj „červená 89“ vo veliteľskej verzii.

  Aj túto ukrajinskú helikoptéru Mi-24 najprv ukoristili Rusi v Čornobajivke

  v neletuschopnom stave a teraz sa vrátila späť pôvodným majiteľom.

  Pôvodne juhoslovanský kanón Zastava kalibru 20 mm vylepšili Ukrajinci nočným

  zameriavačom.

  INFO Eduard

  21

  Leden 2023

• Page 22

  Foto: ZSU

  Foto: ZSU

  Foto: ZSU

  Foto: ZSU

  (v kóde NATO SA-3 Goa). Mnohé analó-

  gové súčasti nahradili digitálnymi, čím

  zvýšili presnosť a spoľahlivosť rakiet. Ich

  mobilitu zvýšili namontovaním na tankový

  podvozok WZT-1, čo je odťahovacia verzia

  T-55. Fotka zjavne pochádza z letného

  obdobia a podrobnosti o dodávkach Neva

  SC nie sú známe. Ukrajinci v minulosti

  svoje rakety S-125 Neva stiahli, no potom

  ich modernizovali na štandard S-125-2D

  Pečora s dosahom 40 km a v roku 2020

  ich opäť zaradili do služby.

  Čakali aj ďalšie

  V decembri sa očakávala dodávka ďalšie-

  ho staršieho západného systému. Zo Špa-

  nielska mala prísť batéria MIM-23 Hawk.

  V USA tieto rakety zaradili do služby ešte

  v 60. rokoch, priebežne ich však moderni-

  zovali. Španielsko dodalo variantu Phase

  III, ktorá sa objavila na prelome 80. a 90.

  rokov. Dodnes tieto rakety používa oko-

  lo 20 krajín vrátane Grécka, Rumunska,

  Egypta, Izraela či Japonska. USA tento

  systém definitívne vyradili v roku 2002,

  no pošlú na Ukrajinu dodatočné rakety

  pre šesť odpaľovacích zariadení dodaných

  Španielskom.

  Okrem toho mali v decembri prísť z USA

  aj štyri systémy AN/TWQ-1 Avenger, ktoré

  vznikli na podvozku rozšíreného terénne-

  ho vozidla Humvee a nesú osem odpa-

  ľovacích zariadení pre rakety Stinger.

  Tie majú dosah 5 km do diaľky a 3,8 km

  do výšky. Primárne sú určené na obranu

  proti strelám s plochou dráhou letu, dro-

  nom, vrtuľníkom a nízko letiacim lietad-

  lám. Štyri systémy určené pre Ukrajinu

  poslúžia najmä proti iránskym kamikadze

  dronom a strelám s plochou dráhou letu.

  Proti dronom sa osvedčili nielen rake-

  tové, ale aj hlavňové systémy. Nemecké

  protilietadlové tanky Gepard využívajú

  vysokú presnosť svojich dvoch radarom

  riadených 35mm kanónov. Objavilo sa aj

  video, na ktorom jeden Gepard krátkou

  dávkou ničí strelu s plochou dráhou letu.

  Nemecko okrem 30 už dodaných Gepar-

  dov sľúbilo ďalších sedem. Dodanie 125

  protilietadlových kanónov sľúbila aj Bri-

  tánia. Na Ukrajine sa objavili aj pôvodne

  juhoslovanské kanóny Zastava M55 ka-

  libru 20 mm. Ukrajinci si ich vylepšili na-

  montovaním prístrojov pre nočné videnie.

  Pôvod týchto zbraní nie je známy, mohli

  byť dodané z Chorvátska, Slovinska alebo

  Severného Macedónska.

  Brimstone 2 vo verzii zem-zem

  Ukrajina však nedostávala len zbrane na

  obranu proti vzdušným útokom. Veľká

  Británia jej koncom novembra dodala aj

  vylepšené rakety Brimstone 2. Tie vznikli

  ako strely vzduch-zem pre použitie na li-

  etadlách Tornado a Eurofighter Typhoon.

  Ich prvá verzia sa vyrába od roku 1999. Pri

  odpálení z lietadla má Brimstone 1 dolet

  viac ako 20 km. Verzia Brimstone 2 sa ob-

  javila v službe v roku 2015. Má dolet viac

  ako 60 km a väčšiu hlavicu s hmotnosťou

  6,2 kg, ktorá je účinná aj proti moderným

  tankom. Strela letí do cieľovej oblas-

  ti pomocou autopilota a tam si pomocou

  vlastného radarového a laserového navá-

  dzacieho systému vyberie cieľ a zaútočí.

  Dokáže zničiť aj pohybujúce sa ciele.

  Ukrajina už v apríli dostala strely Brim-

  stone 1, ktoré však neodpaľuje z lietadiel.

  Upravili pre ne jednoduché odpaľovacie

  zariadenie namontované na nákladných

  autách či pickupoch. Prvé dva ruské tan-

  ky zničené týmito raketami boli hlásené

  17. 5. Pozemné odpaľovacie zariadenie

  však znamená skrátený dosah, preto-

  že raketa tým pádom nemá počiatočnú

  výšku a rýchlosť, akú by mala pri odpá-

  lení z lietadla. Podľa zverejneného videa

  prepravili teraz strely Brimstone 2 lieta-

  dlom C-17 z 99. transportnej perute RAF

  zo základne Brize Norton. Vyložené boli

  na bližšie nespresnenom mieste a C-17

  sa okamžite vrátil. Aj strely Brimstone 2

  budú Ukrajinci odpaľovať zo zeme, čiže

  s nižším dosahom – no presnosť sa oproti

  prvému modelu zvýši.

  HISTORIE

  Vrtuľník Mi-17, ktorý USA pôvodne zaobstarali

  pre Afganistan. Teraz je v púštnej kamufláži

  na zasneženej Ukrajine.

  Tento Mi-17 venovalo Ukrajine Slovensko ešte

  v júni. Prvý záber sa objavil až teraz.

  Ukrajinci používajú pre rakety Brimstone jednoduché pozemné odpaľovacie

  zariadenie. Záber je pravdepodobne z výcviku.

  Ukrajinský Su-24 s výrazným modro-žltým sfarbením na spodnej časti trupu i prídavných nádržiach.

  INFO Eduard22

  Leden 2023

• Page 23

  Foto: Twitter

  Foto: ZSU

  Ukrajinské Sea Kingy

  Britský minister obrany Ben Wallace tiež

  23. 11. oznámil, že na Ukrajinu posie-

  la tri helikoptéry Sea King. Prvá z nich

  už v čase oznámenia dorazila na miesto

  určenia. Britská strana od začiatku in-

  formovala o tom, že ide o stroje vo ver-

  zii SAR (pátracie a záchranné). To neza-

  bránilo rôznym špekuláciám, či nepôjde

  napríklad o verziu protiponorkovú alebo

  včasnej výstrahy.

  Hoci ide o starší typ, v malom počte a na-

  vyše nebojový, jeho význam je veľký. Sea

  King totiž predstavuje prvý typ západnej

  výroby, ktorý Ukrajina získala od začiatku

  ruskej invázie 24. 2. 2022. Najdôležitejšia

  je informácia o tom, že v Británii už šesť

  týždňov pred týmto oznámením prebiehal

  výcvik desiatich ukrajinských posádok

  a pozemných mechanikov na tento typ.

  Znamená to, že západné štáty čoraz

  dôslednejšie dodržiavajú informačné em-

  bargo a mnohé veci oznámia až po tom,

  čo sa uzavrú. Ak sa Západ rozhodne da-

  rovať Ukrajine aj iné (napr. bojové) heli-

  koptéry či lietadlá, alebo modernú letec-

  kú muníciu, dozvieme sa to až po tom, čo

  bude ukončený výcvik ukrajinských letcov

  a tieto stroje budú nasadené na fronte.

  České drony z Luxemburska

  Pre českého čitateľa bude zaujímavá

  správa o vojenskej pomoci Luxemburska

  Ukrajine. Táto malá krajina (má 650 tisíc

  obyvateľov) poskytla 28 terénnych vozi-

  diel Humvee, 20 ťažkých guľometov ka-

  libru 12,7 mm, 50 terminálov na satelitnú

  komunikáciu a 470 okuliarov na nočné vi-

  denie. Luxembursko získalo pre Ukrajinu

  aj 400 rakiet kalibru 122 mm do raketo-

  metov Grad.

  Najvýznamnejšia však bola dodávka šies-

  tich prieskumných dronov Primoco One

  150, ktoré vyrába česká firma. Tieto stroje

  s dĺžkou 3,65 m a rozpätím 4,85 m dokážu

  operovať v okruhu 200 km a ich vytrvalo-

  sť vo vzduchu je až 15 hodín. Ich rýchlosť

  je 150 km/h, maximálna hmotnosť 150 kg

  a štandardne sú vybavené otočnou kame-

  rou, no na prianie zákazníka môžu niesť

  aj iné senzory.

  Malé straty

  Napriek viacerým hláseniam o zostreloch

  z oboch strán bola v sledovanom období

  potvrdená iba jedna strata pilotovaného

  stroja. To môže súvisieť so spomalením

  bojových operácií na rozbahnenej zemi.

  Onou stratou bol ukrajinský vrtuľník Mi-8

  zo 456. transportnej brigády, ktorý bol

  11. 11. zasiahnutý prenosnou raketou po-

  čas misie v Doneckej oblasti. Zahynula

  celá trojčlenná posádka, plukovník Serhij

  Chomik, major Viktor Peňkovyj a starší

  seržant Vitalij Golda. Ten sa zachoval ako

  hrdina, keď z horiaceho vraku vytiahol

  plukovníka Chomika. Žiaľ, tomu už nebolo

  pomoci a Golda pri tom utrpel zranenia,

  ktorým 16. 11. podľahol.

  Okrem tejto potvrdenej straty sa v ob-

  dobí od 1. 11. do 1. 12. našli vraky ďalších

  dvoch ukrajinských vrtuľníkov (Mi-24P

  a Mi-8MTS), ktoré však havarovali

  v bližšie nešpecifikovanom čase pred-

  tým. Podobne sa na ruskej strane našiel

  pri Chersone vrak jedného Ka-52, ktorý

  doposiaľ nebol evidovaný ako zničený. Pri

  Kupjansku sa zas našiel Su-34 s označe-

  ním „červená 22“ a registračným číslom

  RF-95005. Zrejme ide o vrak stroja, ktorý

  bol zostrelený 24. 9. v tejto oblasti.

  Tragédia v Poľsku

  Tragická udalosť sa odohrala v utorok

  15. 11. popoludní. Na poľské územie do-

  padla raketa, ktorá zabila dvoch ľudí. Sta-

  lo sa tak v Przewodówe v Lublinskom voj-

  vodstve, iba 10 km od hraníc s Ukrajinou.

  Výbuch rakety spô-

  sobil veľký kráter

  a prevrátil traktor

  s vlečkou. Vyšetro-

  vanie ukázalo, že išlo

  o raketu zo systému

  S-300 ukrajinskej

  protivzdušnej obra-

  ny. Tú pri ruskom

  útoku vystrelili proti

  strele mieriacej na

  ukrajinskú tepelnú

  elektráreň. Raketa

  však svoj cieľ minu-

  la a zlyhal aj mecha-

  nizmus, ktorý ju mal

  v takom prípade

  zneškodniť. Vybuch-

  la až po dopade na

  zem a o život prišli

  dve poľské civilné

  osoby.

  HISTORIE

  Vrak Su-34 s označením „červená 22“ a registračným

  číslom RF-95005, ktorý sa našiel pri Kupiansku.

  Tragické následky dopadu

  ukrajinskej rakety S-300

  v poľskom Przewodówe.

  O život prišli dvaja ľudia.

  INFO Eduard

  23

  Leden 2023

• Page 24

  Mořská hladina se míhá jen několik málo

  metrů pod pumovnicí Mitchellu, jehož

  osm půlpalcových kulometů v přídi otřásá

  celým strojem v dlouhé dávce, která při-

  bíjí personál nákladní lodi k palubě. Olo-

  vo chrlící Mitchell se blíží k lodi rychlostí

  přes 400 km/h, pumovnice se otevírá, pi-

  lot ještě trochu snižuje výšku a odhaduje

  vhodný okamžik. Bomba musí být svržena

  z takové výšky a v takové rychlosti, aby se

  po dopadu na vodní hladinu odrazila a jako

  žabka doskákala až k lodi. Teď! Závěsník

  se uvolňuje, bomba dopadá na hladinu

  a po prvním odrazu letí těsně nad hladinou

  k cíli. Následuje druhý odraz a pak už bom-

  ba naráží do trupu. Exploze zahaluje střed

  lodi ohněm a dýmem, zatímco se nad ním

  prožene hřmící stín a v ostré zatáčce míří

  k pobřeží. Vzápětí kropí poškozenou

  loď další kulometná dávka a jen několik

  sekund nato naráží do trupu další bomba,

  vyslaná druhým z dvojice útočících Mit-

  chellů. Osud lodi je zpečetěn a námořníci

  hledají spásu v záchranných člunech. Ná-

  klad určený japonským vojskům klesá ne-

  odvratně k mořskému dnu a podobně se

  „daří“ i dalším lodím zásobovacího konvoje,

  na které útočí další Mitchelly. Tento výjev

  ztvárnil Adam Tooby na boxartu pro sta-

  vebnici B-25J STRAFER. Jeho dramatická

  malba věrně zobrazuje situaci typickou

  pro útoky Mitchellů na zásobovací konvoje.

  Ničení hladinových plavidel bombardo-

  váním se ukázalo v průběhu války jako

  náročný úkol. Klasické bombardování na-

  ráželo na několik problémů, od silné pro-

  tiletadlové palby, až po obtížnost zásahu

  štíhlých manévrujících cílů. Torpédové

  nebo střemhlavé bombardéry neměly do-

  statečný dolet na to, aby operovaly z po-

  zemních základen v tak velkých operač-

  ních oblastech a letadlových lodí nebylo

  dost, aby mohly střežit všechny námořní

  trasy, kterými proudily zásoby pro japon-

  ské síly. Již v roce 1942 tedy začaly jed-

  notky 5th Air Force pod velením generála

  George C. Kenneye experimentovat s bom-

  bardováním nazvaným „Skip Bombing“,

  tedy bombardováním z velmi malé výšky

  s využitím odrazu bomby od vodní hladiny.

  Standardní B-25D bylo ovšem třeba pro

  tento úkol upravit. Především bylo zapo-

  třebí vybavit letouny co nejsilnější výzbro-

  jí pro dopřednou palbu, která by umlčela

  protiletadlovou obranu plavidel. Protože

  pro daný typ bombardování nebylo bombo-

  metčíka zapotřebí, došlo k využití celého

  prostoru přídě k instalaci kulometů. Hlavní

  díl práce odvedl v tomto ohledu Paul Irvin

  „Pappy“ Gunn, legendární postava, jejíž ži-

  votní osudy jsme popsali v třídílném člán-

  ku ve vydáních 9; 10 a 11/2022. Mechanik,

  konstruktér a pilot v jednom vytvořil im-

  provizované provedení se čtyřmi kulomety

  v prostoru bombometčíka, další čtveřice

  kulometů byla umístěna v improvizova-

  ných pouzdrech na spodní části boků tru-

  pu. S takto upravenými Mitchelly, mnohdy

  vybavenými ještě vnitřními přídavnými

  nádržemi pro zvýšení operačního doletu,

  se pak piloti vydávali k cílům. Po zavede-

  ní verze B-25J pak byla vytvořena tovární

  úprava kulometné verze, která disponova-

  la až 14 vpřed střílejícími kulomety.

  Mezi nejvýznamnější bombardovací skupi-

  ny, které přešly na tento typ útoků, patřila

  345th Bombardment Group s názvem „Air

  Apaches“. Do její sestavy spadala i 499th

  BS, která přijala přezdívku „Bats Outa

  Hell“. Během 26 měsíců, po které 345th BG

  bojovala v Pacifiku, provedly její osádky 10

  609 útoků a nalétaly 58 562 bojových ho-

  din. Celkem svrhly 58 000 pum o celkové

  hmotnosti 6340 tun a spotřebovaly přes

  dvanáct a půl milionu nábojů. To vše vedlo

  k potopení 260 nepřátelských plavidel, dal-

  ších 275 bylo poškozeno. Kromě toho zni-

  čili „Apači“ 260 japonských letadel na zemi

  a dalších 107 sestřelili ve vzdušných bo-

  jích. Mitchell pojmenovaný Betty’s Dream

  byl jednotce přidělen v červnu 1945 a ab-

  solvoval 22 misí, při kterých si připsal dvě

  potopená plavidla. Dne 21. srpna 1945 pak

  doprovázel dvojici bílých japonských bom-

  bardérů Betty, na jejichž palubě cestovali

  japonští míroví vyslanci na Ie Shimu po

  předchozí kapitulaci v Manile. Letoun pilo-

  toval 1/Lt Charles „Pop“ Rice, Jr., který měl

  tento stroj přidělen, druhým pilotem byl

  2/Lt. Victor Tatelman. Dnes létá Mitchell

  ve zbarvení „Betty´s Dream“ u Texas Flying

  Legends Museum, jedná se o restaurovaný

  stroj 45-8835.

  BOXART STORY #7012

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Rychle a nízko

  INFO Eduard24

  Leden 2023

• Page 25

  #84186

  BOXART STORY

  Mezi německé stíhací jednotky, které se na

  konci léta 1943 přesunuly z východní fronty

  do západní Evropy, patřila II./JG 3 „Udet“ pod

  velením Maj. Kurta Brändleho. Z východního

  bojiště se její štáb a tři Staffel vrátily s více

  než 2100 sestřely na kontě. Nejtěžší ztráty

  utrpěla během bitvy u Kurska a v následu

  -

  jících červencových týdnech, při nichž přišla

  v boji o 24 Messerschmittů Bf 109 a 14 pilotů,

  kteří padli, byli zraněni nebo zůstali nezvěst

  -

  ní. Po přesunu na západ na konci srpna 1943

  ji doplnila velká skupina nováčků, ale silné

  jádro stále tvořili zkušení veteráni, jichž se

  ztráty v letních bojích na Východě praktic

  -

  ky nedotkly. Přechod na boj s americkými

  bombardéry a jejich stíhacím doprovodem

  nebyl snadným úkolem. Brändleho jednotka

  během září a října dosáhla více než třiceti

  sestřelů, ale přišla o 22 pilotů, 17 stodevítek

  bylo sestřeleno a dalších 20 odepsáno kvůli

  haváriím. To nejhorší však jednotku teprve

  čekalo.

  Americké čtyřmotorové bombardéry pod

  -

  nikly 3. listopadu 1943 nálet na Wilhelm-

  shafen v doprovodu jedné Fighter Group

  vyzbrojené Lightningy a sedmi dalšími, jež

  byly vyzbrojeny Thunderbolty. V oblasti pa

  -

  novalo velmi špatné počasí, takže Němci

  dokázali proti svazu vyslat jen 139 stíhaček.

  Jediného úspěchu při tom dosáhla II./JG 3

  se základnou ve Schipholu, která na sebe

  v třicetiminutovém boji dokázala vázat 4th

  Fighter Group s Thunderbolty pod velením

  Lt. Col. Blakesleeho. Němci v boji nad sever

  -

  ním Nizozemím nárokovali čtyři vítězství, ale

  ve skutečnosti sestřelili dva stroje. Brändle

  při tom zaznamenal své 171. a 172. vítězství.

  Situace se však obrátila odpoledne, když le

  -

  tiště Schiphol napadly dva boxy 64 bombar-

  dérů B-26 Marauder. První box Marauderů

  letěl pod ochranou Coltishall Wingu a dru

  -

  hý box chránily Spitfiry kanadského Digby

  Wingu, kterému velel W/Cdr Lloyd Wernon

  Chadburn. Brändleho jednotka dostala roz

  -

  kaz k pohotovostnímu startu v 15.40, ale do-

  šlo k tomu se značným zpožděním, protože

  bomby na letiště začaly dopadat, když šly do

  vzduchu poslední stodevítky.

  Brändle neměl čas zformovat útočnou for

  -

  maci. Stíhací doprovod zaznamenal asi pat-

  náct stodevítek, jež byly roztroušeny ve sku-

  pinách dvou až čtyř stíhaček. Přesila Spitfirů

  se na ně okamžitě vrhla.

  První sestřel zaznamenal F/O A. Bradshaw

  z No. 129 Sqn. v 15:56 u Zandvoortu na po-

  břeží. V tomto prostoru také se stodevítkami

  v divoké honičce ve výšce 1000 stop bojova

  -

  la kanadská No. 416 Sqn. V 16:00 nad cent-

  rem Zandvoortu sestřelil jednu stíhačku

  F/Lt D. E. Noonan. Jeho obětí se zřejmě stal

  Fw. Walter Stienhans z 6./JG 3, jehož stroj

  dopadl do města a pilot zahynul.

  Na okraji Zandvoortu nárokovali v 16.00

  po jedné stodevítce F/Lt R. D. Booth, F/O

  W. H. Jacobs a F/Lt A. H. Sager. Noonan

  a Sager společně sestřelili ještě jednu. Asi

  se jednalo o overclaiming, protože na okraji

  města zahynul jen Gefr. Hans Hahn, rovněž

  z 6./JG 3. Příslušník této Staffel, Fw. Walter

  Stienhans, v tomto boji sestřelil Jacobse,

  z jehož stroje vycházel černý kouř, nako-

  nec havaroval a zahynul. Nad Schipholem

  sestřelil v 16.00 jednu stodevítku S/Ldr

  M. G. L.M Donnet z No. 64 Sqn. Mohlo se jed-

  nat o stroj, který se zřítil v Hoofdorpu a jeho

  pilot vyvázl bez zranění. Další dva Messer

  -

  schmitty nouzově přistály v Schipholu, jeden

  z nich s bojovým poškozením, druhý kvůli

  chybě pilota.

  Nad mořem u Ijmuiden zasáhl v 16.00 W/C

  Chadburn jednu stodevítku. Její pilot vysko

  -

  čil a stroj se zřítil do vody. F/Lt John David-

  son Mitchner z No. 402 Sqn. RCAF nejdříve

  pronásledoval jednu stíhačku, jejíž pilot

  vyskočil dříve, než Kanaďan stačil vystřelit.

  Poté zapálil další stroj, jehož pilot rovněž

  vyskočil. Právě tento okamžik zachytil Piotr

  Forkasiewicz na boxartu, o kterém je tento

  článek.

  Chadburn zapálil další Bf 109, jejíž pilot také

  opustil stroj na padáku. Posledního úspěchu

  docílil S/Ldr G. W. Northcott z No. 402 Sqn.

  RCAF, který zasáhl stodevítku, jež vzplála

  a rozpadla se. Northcott se mylně domníval,

  že hoří stroj jeho wingmana. Ten však bez

  úhony proletěl výbuchem a ztratil kontakt

  se svým vedoucím. Tuto situaci ztvárnil Piotr

  Forkasiewicz na boxartu dříve vydané sta

  -

  vebnice Spitfire Mk. Vb late. Pěti výše uvede-

  ným vítězstvím odpovídají tři ztráty, k nimž

  došlo nad mořem. Zahynuli Major Brändle,

  Lt. Horst Brock z 6./JG 3 a Uffz. Horst Kir

  -

  schner z 4./JG 3. Drtivá porážka II./JG 3 se

  stala jednou z nejúspěšnějších akcí v historii

  Kanadského královského letectva.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Černý den Jagdgeschwader „Udet“

  INFO Eduard

  25

  Leden 2023

• Page 26

  Kanaďan William Melville „Mel“ Alexander

  byl v době první světové války jedním z nej-

  známějších es ve službách Royal Naval Air

  Service a RAF. Podrobnosti o něm najdete

  v textu, který se váže ke zbarvení a označe-

  ní jeho stroje B6289 ve stavebnici Sopwith

  F.1 Camel (Clerget), kterou vydáváme v edi-

  ci Weekend. Ze svých 22 vítězství (uvádí se

  i 23) dosáhl během roku 1917 celkem 10 na

  Sopwithu Triplane N5487 „Black Prince“

  jako člen Black Flightu z No. 10 Naval

  Squadron. Mimo jiné se účastnil boje

  6. července 1917, při němž byl těžce zraněn

  velitel Jasta 11 Manfred Freiherr von Rich-

  thofen.

  Když Alexander v polovině října odjel na

  dovolenou, měl na kontě 12 vítězství, z toho

  dvě na Camelech. Po návratu na konci pro-

  since byla jeho jednotka na Camely již plně

  přezbrojena. Alexander na tento typ stíhač-

  ky vzpomínal jako na výborný stroj, který

  byl ale záludný při zaškolení. Pokud pilot

  absolvoval bez úhony prvních 10 až 15 leto-

  vých hodin, měl obvykle tento typ již pevně

  v rukou.

  Svého prvního vítězství po návratu z do-

  volené Alexander dosáhl právě na stroji

  B6289. Byl označen bílým písmenem A, což

  ho zařazovalo k A Flightu jeho jednotky,

  a na discích kol byl namalován individuální

  barevný motiv. Letoun měl na kontě již dvě

  vítězství, jichž v roce 1917 dosáhl Flt. Sub-

  -Lieut. H. L. Nelson. Později byl předán No.

  9 Naval Squadron a havaroval v červnu 1918.

  Když s Camelem B6289 vzlétl 23. ledna 1918

  v 14.05 Alexander z Teteghemu u Dunker-

  ku, byl součástí High Offensive Patrol deseti

  strojů No. 10 Naval Squadron. Formace za-

  mířila nad frontu v letové hladině 7000 stop.

  Pět minut před nimi nad frontu s hustou

  oblačností odstartovala formace Camelů

  z No. 3 Naval Squadron. Nad houthulským

  lesem se dostala do boje s čtyřmi DFW,

  které doprovázely tři stíhačky nového typu.

  Podařilo se jim jeden dvoumístný letoun

  sestřelit, ale po boji chyběl Angličan Flt.

  Sub-Lieut. Herbert S. J. E. Youens. Němec-

  ké stíhačky byly zřejmě Pfalzy z Jasta 7

  a Youens, který padl do zajetí, byl přes noc

  hostem na letišti této jednotky v Aertryke.

  Velitel Jasta 7, jímž byl Lt. d. R. Carl Dege-

  low, po válce ve svých pamětech tvrdil, že

  Youense sestřelil, ale vítězství mu nebylo

  uznáno. Zřejmě se však jedná o fabulaci.

  Vítězství nad Youensem bylo přiznáno Lt.

  d. R. Gustavu Wandeltovi z Jasta 36, dosáhl

  jej v 15.45 u Staden. Jen o pět minut pozdě-

  ji se Jasta 36 střetla u Stadenu s Camely

  z Naval 10. Námořníci se svými dvouplošní-

  ky právě v mracích pronásledovali tři dvou-

  místné letouny v doprovodu jedné stíhačky.

  Přidala se k nim pětice Albatrosů z Jasta

  36. Flt. Lieut. W. A. Curtis nejdříve zasáhl

  zeleně natřený dvoumístný letoun, který se

  ve vzduchu rozpadl, a poté v klesání pro-

  následoval další dvoumístný stroj se stříbr-

  ným nátěrem. Flt. Sub-Lieut. Nelson během

  honičky v mracích postupně vypálil dávku

  na dva Albatrosy, ale bez výsledku. „Mel“

  Alexander nad vrstvou mraků pronásledo-

  val jeden Albatros a podařilo se mu jej v za-

  táčce zespodu zasáhnout do trupu, Němec

  přešel do vývrtky, Alexander jej následoval

  skrz mraky a přestal ho sledovat, když se

  musel zaměřit na jiný nepřátelský stroj. Ví-

  tězství mu bylo uznáno jako „out of control“.

  Na malbě, kterou vytvořil Adam Tooby, je

  zachycen právě okamžik v úvodní fázi boje,

  při níž Alexander letí poblíž jednoho Alba-

  trosu s modrým nátěrem přídě, což byl roz-

  poznávací znak strojů Jasta 36.

  Tato německá stíhací jednotka v deníku za-

  znamenala, že byla napadena šesti Sopwi-

  thy. Wandelt pronásledoval jeden Camel,

  když byl náhle jeho stroj zasažen do moto-

  ru, vzápětí se srazil s třetím Camelem a pád

  letounu nepřežil. Oním nešťastníkem, který

  se s jeho Albatrosem srazil, byl Kanaďan

  Flt. Sub-Lieut. Ross A. Blyth, jenž rovněž

  zahynul. Blythovi kolegové srážku neviděli,

  ale oba padající stroje spatřili jak Alexan-

  der, tak Flt. Sub-Lieut. Manuel. Ten ve svém

  hlášení uvedl, že stroje padaly ve vývrtce

  společně a v jeden okamžik i narazily do

  země. Z německé strany obě Wandeltova

  vítězství i okolnosti jeho smrti dosvědčili

  Lt. d. R. Heinrich Bongartz a Max Naujock.

  Trosky Blythova Camelu vyfotografovali

  Němci s velkou skupinou vojáků, což byl

  v té době běžný zvyk. Snímek je charak-

  teristický tím, že se na něm nikdo z přihlí-

  žejících netváří vítězně nebo vesele. Pěta-

  dvacetiletý kanadský letec je dnes pohřben

  v belgickém Perthu. Místo Wandeltova po-

  sledního odpočinku není známo.

  BOXART STORY

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Srážka nad oblaky

  #8486

  INFO Eduard26

  Leden 2023

• Page 27

  BOXART STORY

  Německé námořnictvo se v druhé polovině

  roku 1941 ocitlo ve značně nevýhodné situ-

  aci. Jeho bitevní křižníky Scharnhost a Gne-

  isenau a těžký křižník Prinz Eugen kotvily

  v Brestu a opakovaně se stávaly terčem ná-

  letů RAF. Při cestě do domovských přístavů

  na severu Evropy nechtěli Němci riskovat

  jejich plavbu kolem západního pobřeží Velké

  Británie a Irska, protože by jim nemohli po-

  skytnout letecké krytí. Byla tu možnost pro-

  plout Lamanšským průlivem, ale části vede-

  ní námořnictva se takový nápad zdál příliš

  riskantní. Skupina velkých vojenských lodí

  operovala tak blízko britským břehům napo-

  sledy v roce 1588 v rámci španělské Armady.

  Nakonec zvítězila varianta proplutí průli-

  vem a operace dostala krycí jméno Cerbe-

  rus. Akce měla být provedena za nepřízni-

  vého počasí, aby se Britům ztížila možnost

  ohrozit svaz pobřežním dělostřelectvem

  a letectvem. Němci začali trasu odminová-

  vat, podařilo se jim nasadit rušení rádiového

  provozu a radarů.

  Britové o chystané evakuaci na sever Evropy

  věděli díky dešifrovací službě ULTRA. Také

  měli informace o odminovávání. Na počátku

  února 1942 očekávali vyplutí německých lodí

  na sever každým dnem, a proto se snažili

  na předpokládané trase umísťovat nové ná-

  mořní miny.

  Na straně Luftwaffe dostal zajištění letec-

  kého krytí pro únik lodí tehdejší General

  der Jagdlflieger, legendární Oberst Adolf

  Galland. Byl také autorem krycího názvu této

  letecké operace – Donnerkeil. Měl k dispo-

  zici 252 stíhacích letounů. Převážnou část

  z nich představovaly Bf 109 a Fw 190 z JG 1,

  JG 2 a JG 26. K dispozici dostal i operační

  část výcvikové jednotky Jagdfliegerschule 5

  a také noční stíhací stodesítky z NJG 1 a NJG

  3. Akce se zúčastnily i bombardéry z KG 2.

  Velitelé těchto jednotek se o plánu dozvěděli

  den předem, 11. února 1942. Večer byl Brest

  bombardován letouny RAF a svaz vyplul se

  zpožděním až ve 22 hodin 45 minut. Shodou

  okolností jej nezachytily ani britské ponorky,

  ani hlídkující radarové letouny. Scharnhost,

  Gneisenau a Prinz Eugen vyrazily v dopro-

  vodu šesti torpédoborců, k nimž se během

  následujícího dne připojila další plavidla,

  převážně torpédové čluny.

  Galland vedl stíhací operace ze štábu své

  bývalé jednotky JG 26 v Audembertu. Pří-

  mo na palubě Scharnhorstu se nacházel se

  svým štábem stíhací letec Oberst Max Ibel,

  bývalý Kommodore JG 27. Velel stíhacím

  jednotkám v rámci Luftflotte 3 (Jafü 3). Ale

  v rámci této operace plnil funkci Jafü Schiff

  a měl za úkol koordinovat spolupráci se stí-

  hacími jednotkami, v závěru operace nad

  nimi převzal velení. Svaz vždy krylo mini-

  málně 16 strojů. Nad průlivem se držela níz-

  ká oblačnost s přeháňkami.

  Noční stíhací letouny prováděly během noci

  z 11. na 12. února běžnou činnost, která ne-

  měla přitáhnout pozornost ke svazu. První

  letouny stíhacího doprovodu se nad svazem

  objevily v 8 hodin 50 minut německého času

  u Cherbourgu. Shodou okolností se jednalo

  o noční stíhací Bf 110. Ty byly součástí krytí

  plavidel především díky zkušenostem s lé-

  táním za zhoršených povětrnostních pod-

  mínek. Nad svaz během dne postupně star-

  tovaly formace stíhaček v počtu deset až

  šestnáct strojů. Horší počasí sice panovalo

  na britské straně průlivu, ale někteří němeč-

  tí stíhači startovali s viditelností 100 metrů.

  Britové začali mít podezření v 11 hodin (něm.

  času), na radaru zaznamenali skupinu krou-

  žících letounů, která se posunovala rychlostí

  asi 20 až 25 uzlů. Svaz nezávisle na sobě ob-

  jevily kolem půl dvanácté dvě dvojice Spitfi-

  rů. Jedna z nich porušila rádiový klid a ohlá-

  sila německá plavidla, což současně Němce

  připravilo na útok.

  Ve čtvrt na dvě se Němci dostali pod ne-

  přesnou palbu baterií z Doveru, které stří-

  lely podle informací radarových operátorů.

  O patnáct minut později se svaz pokusila

  torpédovat šestice Swordfishů, ale všechny

  byly sestřeleny. Britové při odpoledních úto-

  cích přišli celkem o 42 letounů z nasazených

  450, poškozen byl také jeden torpédoborec

  a několik doprovodných plavidel. Němci do

  soumraku provedli 396 vzletů stíhaček a 50

  letů bombardérů, přišli o 22 strojů. Jediné

  škody, které utrpěla eskortovaná plavidla,

  bylo poškození Scharnhorstu a Gneisenau,

  které najely na miny. Na straně RAF se pro-

  jevila řada nedostatků v komunikaci a vý-

  zbroji. Němcům se tímto únikem podařilo

  dosáhnout taktického vítězství, ale de facto

  se jednalo o strategický ústup v rámci boje

  o Atlantik.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Petr Štěpánek st.

  #7083

  V mracích nad průlivem

  INFO Eduard

  27

  Leden 2023

• Page 28

  Letecké boje nad Novou Guineou v roce

  1942 patří mezi známé epizody války v Paci-

  fiku díky pamětem Saburō Sakaie, který až

  do svého zranění 7. srpna 1942 u Guadalca-

  nalu sloužil jako pilot Zera u Tainan Kōkūtai.

  Japonští námořní letci na Nové Guineji nej-

  dříve využívali základny Lae a Salamaua

  a v červenci 1942 obsadili letiště v jižněji

  položené Buně. Po několika týdnech z něj

  začaly operovat Zera Model 32 z 2. Kōkūtai

  a Tainan Kōkūtai.

  Japonské pozemní jednotky se v té době

  snažily probojovat k Port Moresby na jihu

  Nové Guineje, aby si po jeho dobytí vytvořili

  základnu pro útok na Austrálii. Ve vzduchu

  zkušeným protivníkům zpočátku čelili pi-

  loti australských Kittyhawků. Postupně je

  doplňovali a nahrazovali američtí stíhači

  s Airacobrami, kteří se s australskými ko-

  legy rychle učili, jak se Zery bojovat. Síly

  se tak začaly vyrovnávat, až si nakonec

  Japonci nemohli svou převahou být jistí.

  Vynikajícím způsobem popisuje boje v této

  oblasti ve svých publikacích Michael J. Cla-

  ringbould.

  Jednou z čerstvých amerických jednotek,

  které na bojiště dorazily, byla 80th Fighter

  Squadron „Headhunters“, jež byla součástí

  8th Fighter Group. Od poloviny května 1942

  se nedaleko australského Brisbane po dobu

  dvou měsíců připravovala na boj s obratný-

  mi Zery. Do Port Moresby se pod vedením

  1/Lt Phil H. Greasleye přesunula 20. čer-

  vence. Mezi její časté úkoly patřily dopro-

  vody dvoumotorových bombardérů a útoky

  na nákladní plavidla, většinou v okolí Buny.

  Greasley letěl k Buně v čele osmi Airacober

  i 26. srpna 1942. Záhy se však musel ješ-

  tě s jedním pilotem vrátit kvůli technickým

  potížím. Vedení předal Billu Brownovi, kte-

  rý však omylem zamířil na východ k Milne

  Bay. Jeho wingman Danny Roberts nakonec

  porušil rádiový klid a na chybu ho upozor-

  nil. Brown kurz rychle opravil a k Buně díky

  tomu Američané dorazili z nečekaného

  směru.

  Z letiště právě startovaly dvě trojice Zer.

  První vedl praporčík Kazu-o Tsunoda (9 v.)

  z 2. Kōkūtai a druhou podpor. Jōji Yamashita

  z Tainan Kōkūtai. Americký útok vůbec ne-

  čekali. Brown a Roberts zasáhli první tro-

  jici a pod jejich palbou zahynuli podd. 1. tř.

  Ki-ichi Iwase a podd. 3. tř. Daizō Ihara. Tsu-

  nodův stroj „Q-102“ inkasoval deset zásahů,

  Tsunoda na útočníky dokázal zahájit palbu,

  ale po přistání jeho letoun již nebyl opravi-

  telný a později jej ukořistili Australané.

  Druhá trojice Zer se dostala pod palbu po-

  ručíků Helvestona a Robertse a za oběť jim

  padl podd. 3. tř. Kyoshi Nakano. Zranění

  utrpěl také jeho kolega, podd. 2. tř. Ichirōbei

  Yamazaki (14 v.), který svému veliteli Yama-

  shitovi pomohl s vítězstvím nad Airacobrou.

  Mohlo se jednat o 2/Lt Rogerse, který se

  domníval, že ho zasáhl flak, s poškozeným

  strojem přistál u pobřeží a zachránili jej

  domorodci. Američané nárokovali celkem

  sedm vítězství, což bylo sice nadsazené, ale

  neubíralo to nic na jednoznačném vítězství

  nad zkušenými veterány.

  Tainan Kōkūtai s hlavní základnou v Rabau-

  lu v té době bojovala na dvou frontách. Ta

  druhá, důležitější, byla na Guadalcanalu.

  Během téhož 26. srpna vedl osm Zer při

  doprovodu bombardérů nad Guadalcanal

  oblíbený podpor. Jun-ichi Sasai (27 v.), spo-

  lečně s dalšími dvěma piloty ale zahynul

  v souboji s mariňáckými Wildcaty. Jeho

  přemožitelem se pravděpodobně stal le-

  gendární Marion Carl .

  Špatným zprávám však ještě nebyl konec.

  Hned následujícího dne, 27. srpna, byl jeden

  letec z Tainan Kōkūtai sestřelen pilotem

  Airacobry. Při další misi z Buny odstartova-

  lo pod Yamashitovým velením osm stíhačů

  z Tainan Kōkūtai při doprovodu osmi bom-

  bardérů Val z 2. Kōkūtai. Jejich cílem bylo

  letiště Rabi. Bombardéry nerušeně odhodi-

  ly svůj náklad a protože nepřátelští stíhači

  nebyli v dohledu, Yamashita nečekaně po-

  volil útok na pozemní cíle, včetně lákavého

  čtyřmotorového B-24 na stojánce. Dva let-

  ce včetně Yamashity ale sestřelila pozemní

  palba. Jeden z nich přistál na hladinu moře

  a dva jeho kolegové byli sestřeleni, když

  se snažili jeho Zero zničit, aby nepadlo do

  rukou nepřítele. Překvapily je australské

  Kittyhawky z No. 75 Squadron RAAF pod

  vedením legendárního Lese Jacksona.

  Za oběť jim padly i dva Valy. Tainan Kōkūtai

  tak během dvou dnů přišla o devět Zer a de-

  set pilotů, včetně dvou důstojníků ve funk-

  ci Buntaichō. Tato elitní jednotka musela

  být po dalších dvou měsících tvrdých bojů

  stažena z bojiště.

  BOXART STORY

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Lovci lebek

  nad Bunou

  #8092

  INFO Eduard28

  Leden 2023

• Page 29

  BOXART STORY

  Souboj japonského námořního stíhače

  Saburō Sakaie s pilotem Wildcatu „Pug“

  Southerlandem, k němuž došlo 7. srpna

  1942 nad Guadalcanalem, patří mezi nej-

  známější příběhy z bojů v Pacifiku. Díky

  knihám, které byly publikovány o Sakaiovi,

  i díky rozhovorům, jež po válce dával, jsou

  jeho zážitky z tohoto střetnutí poměrně

  dobře známé. Líčení tohoto boje i drama-

  tický návrat do Rabaulu v kokpitu Zera na-

  jdete v článku o Saburō Sakaiovi ve vydání

  magazínu INFO Eduard 06/2022.

  James Julian „Pug“ Southerland se naro-

  dil v roce 1911 v Norberthu v Pensylvánii.

  Do námořnictva vstoupil v roce 1930

  a o šest let později absolvoval námoř-

  ní akademii. Nejdříve sloužil na bitevních

  lodích Texas a New York, ale v roce 1939

  zahájil letecký výcvik. Námořním letcem

  se stal v únoru 1940 a byl zařazen k VF-5.

  O dva roky později byl povýšen do hodnosti

  Lieutenant.

  Osudného 7. srpna startoval z paluby USS

  Saratoga celkem třikrát. Při poslední akci

  vedl formaci čtyř Wildcatů, které byly

  součástí obrany proti japonskému náletu

  bombardérů G4M Betty ze 4. Kōkūtai do-

  provázených Zery z Tainan Kōkūtai. Japon-

  ci chtěli napadnout transportní plavidla,

  která podporovala vylodění na Guadalca-

  nalu. Southerland byl prvním letcem, který

  nad cílem v nepřehledné oblačnosti bom-

  bardéry zpozoroval. Nárokoval sestřelení

  dvou Betty, ale všichni tři jeho wingmani

  byli nečekaně napadeni Zery pod vedením

  Shirō Kawaie. Dva zůstali nezvěstní a třetí

  se na letadlovou loď vrátil s těžce poško-

  zeným strojem.

  Southerland při útoku na Betty spotřeboval

  veškerou munici a palubní střelci mu lehce

  poškodili jeho stroj. To mu značně kompli-

  kovalo situaci, když jej napadla Zera, jež

  pilotovali podd. 3. tř. Ichirōbei Yamazaki,

  který se odloučil od Kawaiovy formace,

  a dva Sakaiovi wingmani podd. 2. tř. Enji

  Kakimoto a podd. 3. tř. Kazushi „Popo“ Utō.

  Southerland proti přesile tří Zer chlad-

  nokrevně vedl manévrový boj, při němž

  se několikrát dostal do střelecké pozice,

  bohužel již neměl munici. Před násled-

  ky střelby Zer ho chránilo pancéřování

  a robustní konstrukce Wildcatu. Poté, co

  se z bezvýsledné přesilovky odpoutal Ya-

  mazaki, svým wingmanům na pomoc při-

  letěl Saburō Sakai a další vývoj událostí je

  dobře znám.

  Piotr Forkasiewicz na své malbě zachytil

  poslední sekundy letu Wildcatu. Souther-

  land ze stroje vyskočil ve velmi malé výšce

  a stroj těsně před dopadem na zem vybu-

  chl. Americkému pilotovi se stačil otevřít

  padák a vzápětí přistál na zemi. Byl v šoku,

  vyčerpaný a na těle měl jedenáct zranění.

  Za svítání 8. srpna se Southerland vydal

  východním směrem k Lunga Pointu a obe-

  zřetně prošel několika opuštěnými ves-

  nicemi. Poté se pokusil využít kánoi, ale

  zatékalo do ní, a tak pokračoval pěšky po

  pobřeží. V jedné z dalších vesnic potkal dva

  domorodé chlapce, z nichž jeden byl v kon-

  taktu se spojeneckým pobřežním pozoro-

  vatelem. Southerlanda dovedli do vesnice

  Mamara a Američan tam nabíral síly až do

  svítání 10. srpna. Všichni místní obyvatelé

  byli velmi přátelští, měli však pochopitel-

  né obavy z bojů, které viděli nebo slyšeli

  v uplynulých dnech. Jen nejstarší muž ve

  vesnici se přátelsky netvářil a vyjadřoval

  se v tom smyslu, že dříve jedl bílé muže,

  ale ty časy už jsou pryč.

  Ráno 10. srpna tři chlapci naložili Souther-

  landa do kánoe, podařilo se jim obeplout

  japonský tábor u ústí řeky Mantanikau

  a pilota Wildcatu předali jednotce ame-

  rických mariňáků. Po cestě zpět se kánoe

  dostala pod palbu Japonců, potopila se

  a mladí domorodci padli do zajetí. Naštěstí

  se jim po krátké době podařilo uniknout.

  „Pug“ Southerland z Guadalcanalu odletěl

  12. srpna na palubě Cataliny, která byla

  prvním strojem, jež přistál na letišti Lun-

  ga. Za boj u Guadalcanalu obdržel DFC.

  V dubnu 1944 byl jmenován velitelem

  VF-83 na USS Essex a později sloužil

  u VF-23 na USS Langley a stal se velite-

  lem její palubní letecké skupiny (CAG-23).

  U obou jednotek létal v roce 1945 na

  Hellcatech a dosáhl dalších tří vítězství.

  Zahynul 12. října 1949 u VF-43 při nehodě

  na F4U-4 během vzletu z USS Franklin

  D. Roosevelt. Trosky Wildcatu, se kterým

  byl sestřelen 7. srpna 1942 nad Guadal-

  canalem, v 90. letech poprvé prozkou-

  mali letečtí badatelé a byl o něm natočen

  i dokumentární film.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Seskok nad džunglí

  #82212

  INFO Eduard

  29

  Leden 2023

• Page 30

  #7012

  B-25J Mitchell STRAFER

  1/72

  Stavebnice amerického středního bombardéru z 2. světové války B-25J Mitchell

  s neprosklenou přídí s osmi až dvanácti velkorážními kulomety, edice ProfiPACK

  v měřítku 1/72. Stavebnice je zaměřena na stroje používané k útokům v nízké

  výšce při bojích v Pacifiku a v jihovýchodní Asii.

  plastové díly: Hasegawa

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard30

  Leden 2023

• Page 31

  B-25J-30, 44-30934, 1/Lt Charles E. Rice, Jr., 449th BS, 345th BG, 5th AF, Kadena, Okinawa, červenec 1945

  B-25J-10, 43-28145, 71st BS, 38th BG, 5th AF, Lingayen, Filipíny, 1945

  B-25J-20, 44-29147, Lt. William J. Faucher, 396th BS, 41st BG, 7th AF, Kadena, Okinawa, červenec 1945

  Nejvýznamnější misí Mitchellu pojmenovaného Betty’s

  Dream, byl doprovod dvou bílých bombardérů Betty, na

  jejichž palubě cestovali 21. srpna 1945 japonští míroví

  vyslanci na le Shimu po předchozí kapitulaci v Manile.

  Letoun měl přidělen 1/Lt Charles „Pop“ Rice, Jr., který se

  později stal operačním důstojníkem jednotky. Mitchell

  Betty’s Dream působil u 449th BS jen krátce, byl jí při-

  dělen v červnu 1945, nenesl tedy příliš výrazné známky

  opotřebení. Typická kresba netopýra odkazovala na název

  jednotky Bats Outa’Hell (netopýři z pekel).

  Sunsetters byl název 38th Bombardment Group. Skupina

  sestávala ze čtyř Squadron, z nichž si každá zvolila vlastní

  přezdívku. Konkrétně 71st BS byla známa jako Wolf Pack.

  Tento letoun je znám ve dvou podobách, protože původně

  měl na přídi namalovanou menší vlčí hlavu a pod kokpi-

  tem neměl žádné označení bombardovacích misí. Později

  byla vlčí hlava přemalována větší verzí a přibyly také

  symboly 106 misí. Původně byla na letounu namontována

  boční kulometná pouzdra, známé fotografie pozdějšího

  stavu značení ukazují, že byla odstraněna. Obtisky této

  varianty značení se tedy vztahují k rané verzi. Jinak toho

  není o tomto letounu bohužel mnoho známo. V oficiálních

  záznamech misí perutě nebylo nic nalezeno, protože

  u většiny reportů nejsou uvedeny zúčastněné letouny.

  Nejistota panuje také ohledně barvy nápisu Estrallita

  i vlčí hlavy, která byla obvykle vyvedena buď v hnědé, nebo

  v tmavě šedé barvě. V tomto případě se kloníme k názoru,

  že šlo o hnědou barvu. Pokud jde o nápis Estrallita, nabízí-

  me na výběr zelenou a červenou variantu.

  V červnu 1945 se 41st BG přesunula z Havaje na Okinawu

  pro závěrečnou fázi války v Pacifiku a byla první jednot-

  kou, která od slavného Doolitleova náletu v roce 1942 le-

  těla s Mitchelly k útoku na cíle přímo v Japonsku. Mise č.

  1-45 se zúčastnilo 15 letounů, které zaútočily na letiště

  Chiran na ostrově Kyūshū. Tento Mitchell mezi nimi sice

  nebyl, ale účastnil se následných misí. Letoun byl přidělen

  Lt. Billovi Faucherovi, který byl obvykle v posádce s Lt. F. E.

  Brownem jako druhým pilotem. Letoun byl jedním z těch,

  které zůstaly v přírodní barvě kovu. Na levé straně přídě

  měl namalovánu dívku v modrých plavkách. Kresba byla

  pravděpodobně jednou z mnoha v rámci USAAF inspirova-

  ných slavnými malbami Alberta Vargase.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  31

  Leden 2023

• Page 32

  B-25J-20, 44-29657, 1/Lt Thomas Cockrell, 100th BS, 42nd BG, 13th AF, Puerto Princesa, Palawan, Filipíny, 1945

  B-25J-30, 44-31063, 498th BS, 345th BG, 5th AF, Ie Shima, Okinawa, Japonsko, červenec 1945

  42nd BG, aktivovaná 15. ledna 1940, hlídkovala během roku

  1942 na západním pobřeží USA a během března a dubna

  1943 se přesunula do Tichomoří. Skupina s názvem Crusa-

  ders byla přidělena k 13th AF a do bojů vstoupila v červnu

  1943, přičemž operovala ze základen na Šalamounových

  ostrovech. V březnu 1945 se přesunula na Filipíny a úto-

  čila na lodní dopravu podél čínského pobřeží, na cíle ve

  francouzské Indočíně a bombardovala letiště a zařízení na

  Filipínách. Podporovala také pozemní operace na ostro-

  vě Mindanao a australské síly na Borneu. Počátkem roku

  1945 byla do sestavy Crusaders začleněna i pátá jednotka,

  100th BS, dříve známá jako 106th Reconnaissance Squad-

  ron. Tento Mitchell byl přidělen poručíku Thomasi Cockre-

  llovi, jehož syn Gordon později následoval otcova příkladu

  a sloužil jako pilot vrtulníku US Army. Barvy kresby dívky

  na přídi nejsou známy, přikláníme se k názoru, že byly

  použity modré barvy ze štítu Crusaders a z výsostných

  znaků. Možná, že byl středový kruh červený, ovšem ja-

  kékoli červené kruhy byly na letadlech bojujících proti

  Japoncům logicky nežádoucí, takže se to jeví jako méně

  pravděpodobné.

  Jedna z nejznámějších a co do zbarvení svých letounů nej-

  pestřejších bombardovacích skupin v Tichomoří, Air Apa-

  ches, byla zformována 3. září 1942 jako 345th BG (medium)

  a ihned po aktivaci zahájila výcvik na B-25. Původně měla

  být nasazena ve Velké Británii, ale generálmajor George

  C. Kenney se zasadil o to, aby bylo k jeho 5th Air Force při-

  děleno více jednotek s B-25, a tak se v dubnu 1943 skupina

  přesunula do Pacifické oblasti. Po příletu do Austrálie byly

  její B-25D v tamních dílnách upraveny na provedení „stra-

  fer“ podle instrukcí vypracovaných slavným „Pappym“

  Gunnem, v té době již technickým důstojníkem 5th AF.

  Air Apaches se s nimi a později se stejně koncipovanými

  B-25J zúčastnili nejméně devíti velkých kampaní. Všechny

  čtyři perutě, z nichž skupina sestávala, měly své charak-

  teristické označení a název, přičemž 498th BS byla známa

  jako Falcons a její letouny nosily na přídi stylizovanou

  hlavu sokola. Vyobrazené provedení letounu nazvaného

  Darlin’ Donna odpovídá vzhledu letounu při jeho příletu do

  Ie Shimy na konci července 1945. Na směrovkách tehdy

  nebyla nakreslena hlava indiána, letoun neměl ani bílé

  konce křídel, v té době již používané rozlišovací označení.

  Náběžné hrany ocasních ploch a křídla měly nepravidelná

  pole zelené barvy, která byla tmavší než původní a opotře-

  bovaná Olive Drab.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard32

  Leden 2023

• Page 33

  Kat. č. 672275

  Kat. č. 672206

  Kat. č. 672038

  Kat. č. 672244

  Pro B-25J Mitchell STRAFER 1/72

  DOPORUČUJEME:

  72425 B-25J bomb bay (fotolept)

  672038 US 250lb bombs (Brassin)

  672039 US 500lb bombs (Brassin)

  672206 B-25 wheels (Brassin)

  672244 US 1000lb bombs (Brassin)

  672275 B-25J engines (Brassin)

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  33

  Leden 2023

• Page 34

  Spitfire Mk.Vb mid

  Stavebnice britského stíhacího letounu Spitfire Mk.Vb v měřítku 1/48,

  edice Weekend. Stavebnice nebízí Spitfiry v tzv. středním provedení,

  vybavené čelním štítkem s předsazeným pancéřovým sklem a s boulemi,

  kryjící zásobníky kanonů, na spodní ploše křídla ve tvaru ledviny.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  #84186

  1/48

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard34

  Leden 2023

• Page 35

  BM211, F/Lt John D. Mitchner, No. 402 Squadron RCAF, RAF Merston, Velká Británie, září–listopad 1943

  BL594, W/Cdr Alexandr Gabszewicz, No. 2 Polish Wing, Northolt, Velká Británie, únor–květen 1943

  BL384, F/Lt John A. A. Gibson, No. 457. Squadron RAAF, RAF Andreas, Velká Británie, prosinec 1941

  John Mitchner se narodil v kanadském Saskatoonu

  v roce 1914 a před vstupem do RCAF v říjnu 1940 pracoval

  tři roky jako knihovník. Po absolvování základního výcviku

  v červenci 1941 se v polovině srpna přesunul do Británie.

  Na začátku září byl přidělen k No. 263 Squadron vybave-

  né Whirlwindy, u které létal do června 1942. Po instruk-

  torském intermezzu u No. 55 OTU byl nejprve v červenci

  přidělen k No. 247 Squadron a v srpnu k No. 116 Squadron.

  V listopadu se přesunul k No. 402 Squadron, kde získal

  počátkem roku 1943 své první vítězství. V říjnu obdržel

  DFC a v únoru 1944 dokončil operační túru. Po návratu do

  Kanady sloužil v Tealingu a do Evropy se vrátil v srpnu

  1944, kdy se připojil jako velitel letky k No. 421 Squadron.

  Koncem září byl převelen k No. 416 Squadron a od listopa-

  du převzal velení celé jednotky. V březnu 1946 se vrátil do

  Kanady a pokračoval ve službě u RCAF. V roce 1953 se stal

  velitelem základny v Sylvestre a Lac St Debis. V roce 1960

  odešel do invalidního důchodu a zemřel 8. prosince 1964.

  John Davidson Mitchner za svoji válečnou kariéru sestře-

  lil 11 letounů protivníka, tři pravděpodobně a tři poškodil.

  Spitfire LF Mk. Vb BM211 s označením AE

  -

  J, na kterém

  John Mitchner pravidelně létal na podzim 1943 u No. 402

  Squadron, byl na pravém motorovém krytu opatřen osobní

  kresbou opalující se slečny Jane z kresby v časopisu Daily

  Mirror. Zajímavostí tohoto Spitfiru jsou novější výfuky pou-

  žívané standardně u verze Mk.IX. Vzhledem ke zlepšeným

  výkonům byla u No. 402 Squadron takto upravena většina

  Spitfirů LF Mk.Vb.

  BL594 byl dodán No. 242 Squadron v dubnu 1942, ale již

  v květnu byl poškozen při nehodě, následně opraven a dodán

  k No. 303 (Polish) Squadron, která tou dobou operovala z le-

  tiště Kirton-in-Lindsey. Zde byl opatřen kódy RF

  -

  G a stal se

  osobním strojem F/O Horbaczewského. Na začátku února 1943

  se No. 303 Squadron přesunula do Hestonu, ale BL594 zůstal

  na letišti v Kirton-in-Lindsey a stal se osobním letounem ve-

  litele No. 2 Polish Wing, W/Cdr Alexandra Gabszewicze. Jeho

  nový Spitfire byl přebarven do standardního označení No. 302

  (Polish) Squadron, včetně vyobrazení znaku jednotky. Na levé

  straně krytu nádrže si Gabszewicz nechal namalovat své

  osobní skóre, sedm a půl černého kříže, a také jméno Smar-

  kata (což odkazuje na jeho velmi mladou snoubenku, Elisa-

  beth Helen Bullimore). Na začátku června se No. 302 (Polish)

  Squadron přesunula k No. 1 Polish Wing v Hestonu a BL594

  byl ponechán u No. 308 (Polish) Squadron. Poté, co se W/Cdr

  Gabszewicz stal velitelem křídla v Northoltu, BL594 zůstal

  u No. 308 (Polish) Squadron. Byl přestavěn na verzi LF Mk.Vb

  a v lednu 1944 byl přidělen k No. 234 Squadron. Při operačním

  letu 9. května 1944 byl BL594 sestřelen flakem a havaroval

  poblíž Berck-sur-Mer. Pilot F/O D. N. Greenhalghem sice

  vyskočil z letadla, ale nepřežil.

  Spitfire BL351 byl přidělen k australské No. 457 Squadron

  dne 11. prosince 1941. Zpočátku jej pilotoval P/O Ken James,

  který později dosáhl 2,5 vítězství. V únoru 1942 byl BL351

  přidělen F/Lt Johnny Gibsonovi, Novozélanďanovi, který si

  připsal v roce 1940 na Hurricanech u No. 501 Squadron 11,5

  vítězství. Gibson si nechal na svůj nový Spitfire namalovat

  osobní motiv kačera Donalda, včetně všech svých dosaže-

  ných sestřelů, kterých bylo celkem 13,5. BL351 byl v břez-

  nu 1942 přesunut k No. 452 Squadron a nakonec byl zničen

  při kolizi na zemi 8. května téhož roku.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  35

  Leden 2023

• Page 36

  BM309, 2/Lt Robert A. Boock, No. 335thFS/4th FG, Debden, únor 1943

  Čtvrtá stíhací skupina byla složkou osmé letecké armády

  Spojených států amerických během 2. světové války. Sku-

  pina byla podle základny Debden, ze které působila, známá

  jako Debden Eagles. Tři „Eagle“ perutě byly zformovány mezi

  zářím 1940 a červencem 1941 americkými piloty-dobrovol-

  níky ještě před vstupem Spojených států do bojů 2. světo-

  vé války v prosinci 1941. Jejich působení v řadách britské

  RAF trvalo až do 29. září 1942, kdy tyto perutě zformovaly

  4. stíhací skupinou osmé letecké armády Spojených států.

  No. 71, No. 121 a No. 133 Squadron RAF se staly 334th, 335th

  a 336th Fighter Squadron USAAF. Při posledním velkém

  střetnutí 4th Fighter Group dne 22. ledna 1943 sestřelil

  v kokpitu Spitfiru Mk.Vb BM309 2/Lt. Robert A. Boock

  z 335th Fighter Squadron severozápadně od Dunkerque

  jeden Fw 190. Jeho Spitfire měl na pravém motorovém

  krytu vyobrazen neoficiální znak 4th FG.

  Pro Spitfire Mk.Vb mid 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481065 Spitfire Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1322 Spitfire Mk.Vb weekend (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648098 Spitfire wheels - 5 spoke (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648669 Spitfire Mk.V six-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648738 Spitfire Mk.V landing flaps PRINT (Brassin)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (obtisk)

  STAVEBNICE 01/2023

  Kat. č. 648738

  Kat. č. 648664

  Kat. č. 648663

  Kat. č. 648640

  INFO Eduard36

  Leden 2023

• Page 37

  Sopwith F.1 Camel (Clerget) 1/48

  Stavebnice britské prvoválečné stíhačky Sopwith F.1 Camel

  s motorem Clerget, edice Weekend v měřítku 1/48. Stavebnice nabízí

  Camely sloužící u pozemních, námořních i cvičných jednotek.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #8486

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  37

  Leden 2023

• Page 38

  B6289, W. M. Alexander, č. 10(N) Squadron RNAS, Téteghem, Francie, leden 1918

  E7232, No. 4 Flying School, Freiston, Spojené království, 1918

  D6402, Henry W. Woollett, No. 43 Sqn, Avesnes-le-Comte, Francie, duben 1918

  Kanaďan William Melville Alexander pocházel z Toron-

  ta a chtěl se naučit létat hned po dovršení 18 let věku.

  Protože letecké školy Curtiss a Wright Brothers měly plně

  vytíženou kapacitu, vydal se na cestu do školy Stinson

  v San Antoniu v Texasu. Tam absolvoval pouhých 3,5 ho-

  diny letového výcviku před leteckou zkouškou. I tak uspěl

  a získal certifikát Aero Club of America č. 447. V roce 1916

  byl po návratu do Kanady povýášen do hodnosti FSL (Flight

  Sub-Lieutenant) u RNAS a po dalším výcviku byl vyslán

  do zámoří, aby se stal příslušníkem No. 3 (Naval) Wing ve

  Francii. Tam létal na letounech Sopwith 1½ Strutter. O čtyři

  měsíce později byla jeho jednotka rozpuštěna a Alexan-

  der byl přidělen k nové No. 10 (N) Squadron, aby létal na

  Sopwith Triplanech. Stal se tak členem slavného „Black

  Flight“ Raymonda Collishawa. Svého prvního vítězství do-

  sáhl 2. června 1917 (sdílené) a do konce července přidal

  dalších sedm. Poté, co jednotka začala dostávat nové Ca-

  mely, dosáhl Alexander svého prvního vítězství na tomto

  typu 16. srpna. Vedle Camelu ještě nějakou dobu používal

  i Triplane. Dne 27. srpna byl jmenován zastupujícím ve-

  litelem Squadrony. Celkem dosáhl 23 vítězství, většina

  z nich byla klasifikována jako Out of Control (OOC), což

  byl také případ jediného vítězství dosaženého s Camelem

  B6289. Po válce nepokračoval ve vojenské službě a zemřel

  4. října 1988 v Kanadě.

  Tento Camel byl vyroben společností Ruston Proctor

  & Co Ltd. v září 1918 a byl předán k No. 4 Flying School ve

  Freistonu, kde dostal pestrý nátěr bílou a červenou bar-

  vou. Horní strana horního křídla nesla motiv paprsků vy-

  cházejícího slunce, zatímco horní strana spodního křídla

  byla opatřena jednoduchými pruhy bílé a červené barvy.

  Jméno Dimps bylo namalováno pravděpodobně pouze na

  levé straně. Areál RNAS Freiston Shores byl založen v

  roce 1917 a sloužil jako satelitní základna pro střelecký

  výcvik nedaleké základně RNAS Cranwell. Původně nešlo

  o nic jiného než o pole na ploše asi 80 akrů, které sloužilo

  k závěrečnému dvoutýdennímu výcviku důstojníků v rámci

  pokročilého leteckého kurzu u RNAS Cranwell. Jeho vý-

  znam nicméně brzy vzrostl. Letiště bylo rozšířeno a byly

  postaveny hangáry, ubytovací bloky a řídicí věž. Letiště

  bylo původně známé jako RNAS Gunnery School nebo

  Armament Training School a poté bylo přejmenováno na

  School of Aerial Fighting and Bomb Dropping, když se

  RNAS v roce 1918 sloučila s nově vzniklým RAF. Poté se

  název školy opět změnil na No. 4 School of Aerial Fighting

  and Gunnery a finálně na No. 4 Fighting School. Základna

  byla zrušena v březnu 1920.

  Henry Winslow Woollett měl jít ve stopách svého otce, kte-

  rý byl lékařem. Henry, student medicíny na začátku první

  světové války, byl v srpnu 1914 zařazen do Linconshire

  Regiment a zúčastnil se vylodění v Suvla Bay v Darda-

  nelách. V roce 1916 byl převelen k RFC a po výcviku se

  v listopadu připojil k 24th Squadron RFC. Ve Francii létali

  její piloti na letounech DH-2, které v té době zastarávaly.

  Woollettovi se podařilo sestřelit s tímto letounem jed-

  noho nepřítele. Po přezbrojení na DH-5 pak přidal další.

  V srpnu 1917 se Woollett vrátil do Anglie a stal se veli-

  telem Flightu. Zpět do Francie se vrátil v březnu 1918

  a připojil se k No. 43 Squadron létající s Camely. Jako velitel

  Flightu C zvýšil počátkem srpna své skóre na 35 sestřelů,

  z toho 11 balonů. Jeho zaměření na boj proti těmto silně

  bráněným cílům byl důvodem namalování nepravidelných

  polí velmi světlé barvy na horním křídle a výškovce. Mělo

  to napodobit vzhled barevnějších německých letadel. Tato

  dodatečná kamufláž vydržela jen několik dní, než bylo na-

  řízeno její odstranění. Některé zdroje uvádějí bílou barvu

  těchto polí, ale na existující fotografii vypadají poněkud

  tmavší a mohly by být i velmi světle modré. Ponecháváme

  na každém modeláři, aby se rozhodl sám.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard38

  Leden 2023

• Page 39

  FE1215 Sopwith Camel seatbelts STEEL (fotolept)

  FE1323 Sopwith Camel F.1 Camel (Clerget) Weekend (fotolept)

  644116 Sopwith Camel LööK (Brassin)

  648657 Sopwith Camel wheels type 1 (Brassin)

  648658 Sopwith Camel wheels type 2 (Brassin)

  648659 Sopwith Camel seat (Brassin)

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun (Brassin)

  648661 Sopwith Camel US Colt Vickers gun (Brassin)

  648662 Sopwith Camel 20lb bomb carrier (Brassin)

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps (Brassin)

  648676 Sopwith Camel Clerget engine PRINT (Brassin)

  3DL48038 Sopwith Camel SPACE (3D obtisk)

  EX879 Sopwith Camel (maska)

  B5406, Lt. Sadhar H. Malik, No. 28 Squadron RFC, Droglant, Francie, říjen 1917

  Sadhar Hardit Malik se stal prvním Indem, který létal

  jako pilot u RFC v 1. světové válce. Ve 14 letech odcestoval

  z Pandžábu do Anglie, aby navštěvoval přípravnou školu

  a vysokoškolská studia na Balliol College. Po maturitě

  v roce 1915 požádal o vstup do RFC, ale byl odmítnut. Poté

  sloužil v roce 1916 u francouzského Červeného kříže jako

  řidič sanitky a stále odhodlán létat se v roce 1916 přihlásil

  do Aéronautique Militaire. Když se o tom dozvěděl jeho ox-

  fordský učitel Francis Urquhart, považoval to za skandální

  a napsal šéfovi RFC generálu Hendersonovi. Jeho přímlu-

  va se vyplatila a Malik byl přijat jako letecký kadet. Dne

  6. dubna 1917 obdržel dočasné povýšení na podporučíka

  RFC a byl vycvičen jako stíhací pilot. Jeho první kroky

  vedly k No. 26 Squadron, kde sloužil od 13. července 1917.

  Jako věřící sikh nosil místo přilby turban, později zakry-

  tý speciálně navrženou leteckou přilbou. V roce 1917 byl

  Malik převelen k No. 28 Sqn a 18. října se mu podařilo

  dosáhnout svého prvního vítězství. O pouhých osm dní

  později zaznamenal další sestřel, ale byl zraněn do pravé

  nohy. Po rekonvalescenci se měl vrátit do akce, ale byla

  mu diagnostikována alergie na mazivo letounu Sopwith

  Camel, kterým byl ricinový olej. Kvůli tomu strávil zbytek

  války létáním na dvoumístných stíhacích Bristolech F.2b.

  Po skončení bojů se vrátil do Indie. V další kariéře byl

  velmi úspěšný a zastával několik obchodních a diploma-

  tických funkcí, zejména funkci indického velvyslance ve

  Francii. Zemřel 31. října 1985.

  Pro Sopwith F.1 Camel (Clerget) 1/48

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 01/2023

  Kat. č. 648676

  Kat. č. 648661

  Kat. č. 648659

  Kat. č. 644416

  INFO Eduard

  39

  Leden 2023

• Page 40

  #7083

  Stavebnice německého druhoválečné dvoumotorové těžké

  stíhačky Messerschmitt Bf 110E, edice ProfiPACK v měřítku 1/72.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 01/2023

  Bf 110E

  1/72

  Reedice

  INFO Eduard40

  Leden 2023

• Page 41

  4./NJG 1, St. Trond, Belgie, únor 1942

  Lt. Herbert Kutscha, 5./ZG 1, Sovětský svaz, 1942

  Lt. Felix-Maria Brandis, 1.(Z)/JG 77, Malmi, Finsko, 1942

  NJG 1 byla nejstarší noční stíhací jednotkou Luftwaffe

  a jejím zakladatelem byl legendární Oberst Wolfgang

  Falck. Na počátku roku 1942 velel její II. Gruppe Major

  Walter Ehle a na této pozici setrval po dobu více než tří

  let. V roce 1942 sloužil v sestavě 4. Staffel NJG 1 například

  i známý noční stíhač Wilhelm Herget. Stroj G9+JM je zají-

  mavý jak žraločí přídí, tak i dočasným nátěrem „námořní“

  zelenou barvou RLM 72 na horních plochách, což souviselo

  s tím, že se jeho osádka podílela na hlídkových letech bě-

  hem operace Donnerkeil. Prvkem rychlé identifikace bě-

  hem této akce je žlutý pruh na trupu. Během ní se Němcům

  podařilo proplout s bitevními loděmi Scharnhorst a Gnei-

  senau a s těžkým křižníkem Prinz Eugen Kanálem La Man-

  che z francouzského Brestu na sever Německa. Luftwaffe

  od 11. do 13. února 1942 zajistila nepřetržité hlídkování nad

  svazem. Jednotky II./NJG 1 a II./NJG 3 byly pověřeny krytím

  během soumraku a nočních hodin. Druhý den operace se

  části obou nočních stíhacích jednotek přesunuly na nor-

  skou základnu Lister, odkud kryly závěrečnou část plavby

  svazu. V Norsku tento detašmán setrval až do konce úno-

  ra. Všech vzdušných vítězství během operace Donnerkeil

  dosáhly denní stíhací útvary Luftwaffe.

  Herbert Kutscha (*1917 †2003) sloužil na začátku války

  u II./JG 77, ale brzy byl převelen k 5./ZG 1 vyzbrojené

  Messerschmitty Bf 110. Během francouzského tažení se-

  střelil několik strojů včetně jednoho Bf 109 leteckých sil

  neutrálního Švýcarska. Později na východní frontě, kde

  se z jeho jednotky II./ZG 1 stala II./SKG 210, dosáhl velkých

  úspěchů i jako bitevní letec. Kutschova II. Gruppe pod ve-

  lením Hptm. Rolfa Kaldracka se specializovala na bitevní

  útoky, respektive bombardovací útoky z malých výšek.

  Nad nepřátelským územím se přitom Bf 110 pohybovaly

  vyšší rychlostí než jiné bombardéry. Odtud také pocházel

  název tohoto útvaru, tedy „rychlá bombardovací eskadra“

  (SKG; Schnellkampfgeschwader). Kutscha byl po dosaže-

  ní 22 vítězství vyznamenán Rytířským křížem. V té době

  bylo na jeho kontě navíc 41 letadel zničených na zemi,

  41 tanků, 15 lokomotiv, 11 protiletadlových kanónů

  a 157 nákladních vozů. V červnu 1943 se stal velitelem

  15. Staffel JG 3 „Udet“, používající jednomotorové stíhačky.

  V létě 1944 převzal velení II./JG 3 v Normandii a v závěru

  roku velel II./JG 27. Od února 1945 vedl III./JG 1 na východní

  frontě. Celkem absolvoval přes 900 bojových letů, docí-

  lil 47 sestřelů, z toho šest čtyřmotorových bombardérů.

  Na Bf 110 získal 22 vítězství.

  Jeden ze strojů velitele 1.(Z)/JG 77, poručíka Felixe-Ma-

  ria Brandise, během jeho působení na východní frontě.

  Na jeho kontě bylo celkem 14 vítězství, z toho pět brit-

  ských (včetně dvou Fairey Albacore) a devět sovětských

  letounů. Lt. Brandis zahynul 2. února 1942 se strojem

  Bf 110E-2 (WNr. 2546) LN + AR u Olangy, když jeho letoun

  při návratu z bojového letu narazil ve špatném počasí

  do terénu. V tu dobu už byla jeho jednotka přejmenována

  na 6.(Z)/JG 5. Označení jednotky se postupně měnilo

  z 1.(Z)/JG 77 na 6.(Z)/JG 5, 10.(Z)/JG 5 a 13.(Z)/JG 5. Na pří-

  di letounu byl znak jezevčíka s Ratou (Polikarpov I-16)

  v tlamě. Pro tuto jednotku je emblém jezevčíka charak-

  teristický. Dva jezevčíci byli maskoty „Dackelstaffel“ po

  celou dobu její existence, bez ohledu na označení, které

  právě nesla. Jezevčíci někdy dokonce s osádkami absol-

  vovali i bojové lety. Jednotka byla na severu Evropy nasa-

  zena jak proti britským, tak i proti sovětským letounům.

  Tento stroj padl i s osádkou Lt. Harryho Kripphala dne

  18. června 1942 za oběť protiletadlové palbě 30 km

  západně od Murmansku.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  41

  Leden 2023

• Page 42

  WNr. 4035, Sonderkommando Junck, základna Mosul, Irák, květen 1941

  6./ZG 1, Sovětský svaz, léto 1942

  Po vypuknutí Britsko-Irácké války, která trvala od 18.

  dubna do 30. května 1941, poskytly Iráčanům vojen

  -

  skou podporu Itálie a Německo. Luftwaffe zde proti

  RAF nasadila jednotku Sonderkommando Junck,

  která používala především stíhací Messerschmitty

  Bf 110, bombardovací Heinkely He 111 a transportní

  Junkersy Ju 52. Jednotce velel Oberst Werner Junck,

  který dosáhl během 1. světové války u Jasta 8 pěti

  vítězství a v meziválečném období byl známým

  sportovním letcem. Messerschmitty Bf 110 sice nesly

  irácké výsostné označení, ale létaly s nimi německé

  osádky a ve skutečnosti se jednalo o stroje od ZG 76

  a ZG 26. Jediného vítězství tohoto útvaru dosáhl 20.

  května 1941 Lt. Martin Drewes z II./ZG 76 (budoucí noč

  -

  ní stíhací eso), když u Falúdži sestřelil Gloster Gla-

  diator pilotovaný Sgt. Smithem z A Squadron náležící

  k Habbaniya Strike Force. Messerschmitt Bf 110E WNr.

  4035 byl nalezen Brity po nouzovém přistání. V září

  1941 byl zprovozněn a dostal jméno „Belle of Berlin“

  (Kráska z Berlína). Později byl přelétnut do Egypta

  k No. 267 Squadron. Stroj byl odepsán po nouzovém

  přistání během přeletu do Jižní Afriky.

  Kresbu vosy (Wespe) coby znak ZG 1 navrhl na podzim

  1939 Leutnant Richard Malchfelder, technický důstoj

  -

  ník jedné Zerstörergruppe (II./ZG 1). Původně sestá-

  val ze tří malých vos a používala jej stejná Gruppe

  těžkých stíhačů, která prošla několika změnami

  označení (včetně II./SKG 210), aby nakonec počátkem

  roku 1942 skončila jako II./ZG 1. Brzy začaly používat

  vosí emblém i další Gruppe ze sestavy Zerstörer

  -

  geschwader 1, která nesla operační název „Wespen“.

  Tento letoun nesl kamufláž složenou z barev RLM

  74/75/76. Vosí emblém byl použit i pro letouny Zer

  -

  störergeschwader 1, které byly v roce 1942 označeny

  jako „Wespen“.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard42

  Leden 2023

• Page 43

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #7091X

  Bf 110E

  1/72

  #7083-LEPT

  Bf 110E

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro Bf 110E 1/72

  DOPORUČUJEME:

  672005 DB 601A/N for Bf 110C/D/E (Brassin)

  CX633 Bf 110E (maska)

  STAVEBNICE 01/2023

  Kat. č. 672005

  INFO Eduard

  43

  Leden 2023

• Page 44

  #8092

  P-400

  1/48

  Stavebnice amerického stíhacího letounu P-400 z období 2. světové války v měřítku 1/48,

  edice ProfiPACK. Toto provedení stíhačky P-39 Airacobra bylo u výrobce objednáno Britskou

  nákupní komisí, po japonském útoku na Pearl Harbor bylo 200 exemplářů této verze pod

  označením P-400 převzato USAAF a odesláno k 5. letecké armádě do jihozápadního Pacifiku.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard44

  Leden 2023

• Page 45

  80th FS, 8th FG, Port Moresby, Nová Guinea, podzim 1942

  AP356, Lt. Edward J. Kurt, 35th FS, 8th FG, Milne Bay, Nová Guinea, 1942–1943

  67th FS, Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy, listopad 1942

  Dne 26. srpna 1942 se i díky navigační chybě povedlo for-

  maci Airacober 80th FS překvapit japonská Zera startující

  ze základny Buna a během dvou ztečí šest z nich sestřelit.

  Dvě další uvedli piloti v hlášení jako poškozená. Vzhledem

  k minimální aktivitě japonského letectva nad Novou Gui-

  neou ve druhé polovině roku 1942 se jednalo o jediné se-

  střely přiznané 80th FS v tomto roce. Po jednom sestřele-

  ném Zeru si připsali George T. Helveston a Gerald T. Rogers

  a je tedy velmi pravděpodobné, že Airacobra s kódovým

  písmenem Y a vyznačeným sestřelem patřila jednomu

  z těchto dvou letců. Černé zbarvení vrtulového kuželu

  a pevné části SOP je velmi neobvyklé a není zdokumen-

  tované u žádné jiné Airacobry operující na Nové Guineji.

  Stroj měl rovněž vyměněnou směrovku.

  Airacobra pojmenovaná „Earthquake McGoon“ operova-

  la v rámci 35th FS z letiště Gurney Field, vybudovaném na

  východním výběžku ostrova Nová Guinea na přelomu let

  1942/43, jako osobní letoun Lt. Edwarda J. Kurta. Ten nastou-

  pil k jednotce v srpnu 1942, poté, co byl odvelen od 15th FG

  dislokované na Havajských ostrovech. Jeho Airacobra nese

  standardní britské kamuflážní schéma, ovšem s množstvím

  oprav na povrchu. Na spodní části přídě došlo k opravě nátěru

  tmavší šedou barvou a na trupu jsou patrné opravy výrazně

  tmavším zeleným odstínem. Další zajímavostí jsou dveře ka-

  biny, převzaté z Airacobry velitele sesterské 36th FS, Maj. Mc-

  Naye, který velitelský post a řady perutě opustil v říjnu 1942.

  Kresba, zdobící levé dveře, byla v průběhu služby zatřena

  a na záběrech pořízených na Gurney Field už stroj nese

  pouze bílý terč. Modré zbarvení vrtulového kuželu a vrcholu

  SOP naznačuje, že Airacobra AP356 byla převzata ze stavu

  39th FS. Sestřelu bombardéru, který je vyznačený na pravém

  boku, zřejmě docílil jiný pilot jednotky, jelikož Lt. Kurt žádný

  sestřel u 35th FS nenárokoval.

  P-400 vedená v záznamech perutě jako „Old 13“ byla

  jednou z mála původních Airacober dodaných 67th

  FS na jaře 1942 a sloužících na Guadalcanalu ještě

  počátkem roku 1943. Primitivní podmínky na odleh

  -

  lých základnách v Tichomoří, stejně jako nedostatek

  náhradních dílů i letadel, nutily pozemní personál

  k mnoha improvizacím. Názorným příkladem je pří-

  běh Airacobry „Old 13“, která havarovala ještě během

  služby na Nové Kaledonii a její vrak byl následně

  kanibalizován pro náhradní díly. Těžké ztráty 67th

  FS po přesunu na Guadalcanal a kritický nedosta

  -

  tek letadel na ostrově způsobily, že odstavený vrak

  Airacobry byl po náročné opravě uveden opět do le

  -

  tuschopného stavu. Stroj dostal nové křídlo a rovněž

  muselo být nahrazeno mnoho chybějících panelů

  a krytek na trupu. Dle dochovaného popisu opravy

  byly vyměněné části natřeny barvami Olive Drab

  / Neutral Gray a Airacobra tím získala jedinečný

  vzhled tvořený směsicí britských a amerických

  kamuflážních odstínů. Dále byl do stroje namontován

  výkonnější motor a poškozený list vrtule nahrazen

  jiným. Jeho vyvážení bylo provedeno nalitím olova

  do špičky listu. Palubní deska byla osazena pouze

  nejnutnějšími přístroji, po zbylých zůstaly jen otvory.

  Takto opravená Airacobra byla pokřtěna „The Resu

  -

  rrection“ (vzkříšení) a toto pojmenování bylo nama-

  lováno na boky trupu. Bohužel, nápis není fotogra-

  ficky zdokumentován, a tak je jeho podoba odvozena

  od jiného stroje 67th FS.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  45

  Leden 2023

• Page 46

  BX163, 80th FS, 8th FG, Port Moresby, Nová Guinea, prosinec 1942

  Lt. Eugene A. Wahl, 39th FS, 35th FG, Port Moresby, Nová Guinea, léto 1942

  Airacobra BX163 původně sloužila u 39th FS, kde do-

  stala označení číslicí 18 a modré zbarvení vrtulového

  kuželu i vrcholu směrovky. Z období služby u 39th FS

  pochází rovněž nápis „Helen“ namalovaný na levé

  straně přídě. U 80th FS následně přibyla typická žra

  -

  ločí tlama a žluté písmeno V. Kamufláž barvami Olive

  Drab a Neutral Gray byla aplikována ještě před ode

  -

  sláním letounu k bojové jednotce, stejně jako u mno-

  ha dalších P-400 dodaných na jaře 1942 do oblasti

  jihozápadního Pacifiku. Dne 24. prosince 1942 byla

  Airacobra BX163 poškozena při nouzovém přistání

  na Kila Drome, jednom z moha letišť vybudovaných

  v okolí Port Moresby na jeho ochranu.

  Jedna z nejznámějších Airacober nesla pojmenová

  -

  ní „Wahl’s Eye / Pat“ a účastnila se nejtvrdších le-

  teckých bojů při obraně přístavu Port Moresby. Její

  zubatá tlama připomínala spíše čelisti ryb žijících

  v hlubinách oceánů než obvyklou žraločí tlamu.

  Modrý vrtulový kužel, modrý vrchol SOP a bílé číslo

  na kýlovce byly standardním označením Airacober

  39th FS. Letoun pilotoval Lt. Eugene Wahl, který byl

  v polovině května společně s několika dalšími letci

  domovské 35th FG odeslán na stáž k 8th FG na Novou

  Guineu a 26. května si zde připsal sestřel Zera. Štěstí

  ho neopustilo ani 9. června, kdy po souboji se Zery

  slavné Tainan Kōkūtai musel nouzově přistát, ale po

  několika dnech pochodu džunglí se dokázal vrátit

  zpátky ke své jednotce. S tou pak podnikal bojové lety

  až do konce července, kdy byla 39th FS stažena do

  Austrálie k reorganizaci a přezbrojení na výkonnější

  P-38 Lightning.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard46

  Leden 2023

• Page 47

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #8067X

  P-39

  1/48

  #8092-LEPT

  P-400

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro P-400 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48872 P-39/400 landing flaps (fotolept)

  FE919 P-39 seatbelts STEEL (fotolept)

  644025 P-400 LööK (Brassin)

  648202 P-39 wheels early (Brassin)

  648203 P-39 wheels late (Brassin)

  STAVEBNICE 01/2023

  Kat. č. 644025

  Kat. č. 648202

  Kat. č. 648203

  INFO Eduard

  47

  Leden 2023

• Page 48

  #82212

  A6M2 Zero Type 21

  1/48

  Stavebnice japonské námořní druhoválečné stíhačky

  A6M2 Zero Model 21, edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet barevných schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard48

  Leden 2023

• Page 49

  c/n 5349, poddůstojník 1. tř. Tsuguo Matsuyama, stíhací jednotka let. lodi Hiryū,

  letadlová loď Hiryū, 7. prosince 1941

  poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai, letiště Lakunai, Rabaul,

  ostrov Nová Británie, srpen 1942

  poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let. lodi Zuihō, Rabaul,

  ostrov Nová Británie, duben 1943

  Ve druhé útočné vlně proti cílům na Havaji vyslala Hiryū

  devět Zer pod velením poručíka Sumio Nōna. Jeho piloti

  zaútočili na základny Kaneohe a Bellows, nárokovali dva

  zničené letouny na zemi a jeden automobil. Třetí trojici Zer

  vedl podd. 1. tř. Matsuyama, jenž s jedním ze svých wing-

  manů sestřelil stíhačky P-40 pilotované 2ndLt. Georgem

  Whitemanem a Samuelem Bishopem ze 44th Pursuit

  Squadron. Matsuyama bojově létal již u 13. Kōkūtai v Číně

  a 25. února 1938 se jako wingman legendárního Sadaaki

  Akamatsua podílel na sestřelení čtyř letounů. Při náletech

  na Ceylon 9. dubna 1942 Matsuyamova shōtai sestřelila

  Blenheim Mk.IV, zřejmě s osádkou S/Ldr Kennetha Aulta,

  který vedl formaci No. 11 Squadron RAF při útoku na ja-

  ponské lodě. Matsuyama později sloužil na letadlové lodi

  Hiyō a zahynul 7. dubna 1943 v boji s Wildcaty u Guadal-

  canalu. S Letounem BII-124 byl 19. února 1942 při náletu

  na Darwin sestřelen námořník 1. tř. Hajime Toyoshima. Po

  zásazích protiletadlovou palbou přistál na ostrovu Mel-

  ville a zajal jej Aboridžinec Matthias Ulungura. Byl prvním

  zajatým pilotem Zera. Toyoshima vystupoval pod jménem

  „Tadao Minami“ a patřil k organizátorům největšího útěku

  zajatců ve 2. světové válce. Vydal k němu signál 5. srpna

  1944 v táboře Cowra. Uniknout se pokusilo 1104 zajatců,

  231 zahynulo a o život přišli i čtyři Australané. Toyoshima

  byl smrtelně zraněn a poté, co si zapálil cigaretu, spáchal

  sebevraždu.

  Saburō Sakai je nejznámějším japonským stíhačem díky

  svým pamětem a setkáním se spojeneckými letci po 2. svě-

  tové válce. Narodil se v roce 1916 a od září 1938 sloužil u 12.

  Kōkūtai v Číně. V říjnu 1941 byl zařazen k nově zorganizované

  Tainan Kōkūtai na Tchaj-wanu, prošel s ní tažením na jih až do

  zranění 7. sprna 1942 u Guadalcanalu. Po vyléčení sloužil jako

  instruktor u Ōmura Kōkūtai, později byl i přes zhoršený zrak

  bojově nasazen s Yokosuka Kōkūtai na Iwodžimě a na konci

  války sloužil Kōkūtai 343 (II). Uvádí se, že dosáhl 64 vítězství,

  ale Sakai tvrdil, že počet jeho vítězství byl nižší. U prvních

  dvou jednotek ve skutečnosti docílil 12 samostatných vítěz-

  ství, 8 ve spolupráci a 4 pravděpodobná. S letounem V-128

  létali také podd. 2. tř. Arita a podd. 1. tř. Hiroyoshi Nishizawa,

  jemuž je připisováno 87 vítězství. Barva pruhů je zvolena po-

  dle vzpomínek Sakaie, existují ale i jiné interpretace, napří-

  klad černý nebo žlutý pruh na trupu. Sakai během stíhacího

  doprovodu na Guadalcanal sestřelil 7. srpna v epickém sou-

  boji Wildcat „F12“ z VF-5 pilotovaný „Pugem“ Southerlandem.

  Sakai byl později těžce zraněn v obličeji palbou Dauntlessů z

  VB-6 u ostrova Tulagi. Po téměř pěti hodinách a více než 1000

  km se mu podařilo přistát zpět v Rabaulu. Zemřel v roce 2000

  po slavnostní večeři s příslušníky US Navy.

  Poddůstojník 2. třídy Koyae se narodil v roce 1923 v

  prefektuře Miyazaki, letecký výcvik dokončil v lis

  -

  topadu 1942 a v březnu 1943 byl přidělen ke stíhací

  jednotce letadlové lodi Zuihō. V dubnu se jednotka

  přesunula do Rabaulu a Koyae s tímto letounem létal

  v průběhu operace I-gō. V tomto období se na Zerech

  aplikovala zelená barva se v polních podmínkách.

  Obvykle se natírala ručně, okraje jejích polí se někdy

  rozmývaly ředidlem. Podle deníku jednotky Koyae ale

  v dubnu 1943 bojové lety neabsolvoval. Poprvé se s

  nepřítelem střetl až v listopadu 1943 nad Rabaulem.

  Ještě během téhož měsíce byl v Rabaulu převelen ke

  Kōkūtai 253 a do počátku roku 1944 prošel intenzivní

  -

  mi boji. Po návratu do Japonska byl přidělen k Ōmura

  Kōkūtai. Během dovolené, 17. února 1944, zpozoroval

  v dešti v nočních hodinách nad vesničkou Goda v pre

  -

  fektuře Miyazaki kroužící japonský bombardér, jehož

  osádka ztratila orientaci. Koyae vytvořil za pomoci

  vesničanů navigační signál a po nějaké době se mu

  osádku podařilo navést na správný kurz. Za tento čin

  obdržel písemnou pochvalu velitele Ōmura Kōkūtai.

  V červenci 1944 byl Koyae přidělen k Hikōtai 701 a

  bojoval při obraně Filipín. Poté návratu do Japonska

  byl přidělen k Hikōtai 701 (II) a na konci války sloužil u

  Ōmura Kōkūtai. Po válce pracoval jako hasič a publi

  -

  koval paměti. Podle místního tisku měl dosáhnout 20

  vítězství. Může se jednat o sestřely, kterých dosáhly

  stíhací formace, v nichž létal.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard

  49

  Leden 2023

• Page 50

  por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381, základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

  por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1. Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1945

  Kōkūtai 381 byla založena v říjnu 1943 na základně

  Kendari na ostrovu Celebes. Jednalo se o smíšenou

  Kōkūtai se 48 stíhacími bombardéry (Hikōtai 602),

  24 nočními stíhačkami (Hikōtai 902) a 48 stíhacími

  letouny v Hikōtai 311, jíž velel poručík Kanzaki. Se

  svou jednotkou během roku 1944 působil ze zákla

  -

  den na ostrovech v Indonésii a na Filipínách. Jejich

  nejčastějšími protivníky byly americké armádní le

  -

  touny. Kanzakiho jednotka pro útoky na nepřátelské

  bombardéry používala fosforové bomby určené proti

  vzdušným cílům. Kanzakiho letoun, vyrobený firmou

  Nakajima, byl v minulosti rekonstruován s různými

  barevnými markingy. Předpokládáme, že svislé ocas

  -

  ní plochy a část horních ploch křídla byly natřeny

  barvou spodních ploch. Příď motoru mohla být zbar

  -

  vena i šedou nebo žlutou barvou. Z fotografie letounu

  není zcela zřejmé, zda jsou bílé pruhy na spodní části

  trupu spojeny. Mohlo se jednat o usnadnění vzájem

  -

  né identifikace námořních a armádních letounů při

  bojích se spojeneckými stíhači. Dalším důvodem pro

  tuto kamufláž mohla být snadnější identifikace při

  nočních stíhacích letech. Například v noci z 12. na 13.

  ledna 1944 sestřelil por. Kanzaki a jeho wingman nad

  Balikpapanem B-24 z 380th BG. Ve stejné kamufláži

  horních a ocasních ploch jsou zbarveny i stroje Kō

  -

  kūtai 331. Obě jednotky během části roku 1944 opero-

  valy v jednom taktickém uskupení.

  Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306

  (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno cel

  -

  kem osm speciálních útočných jednotek s bojovým

  názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo v

  té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na kon

  -

  voj u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne se

  společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců z

  Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali postupně ve čtyřech

  formacích. Byli součástí sil námořního a armádního

  letectva, jež nasadily v rámci operace Kikusui I proti

  nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů spe

  -

  ciálních útočných jednotek a doprovodných stíhaček.

  US Navy ztratila 6. dubna torpédoborce USS Bush a

  Colhoun, další byla těžce poškozena. Osm jednotek

  „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím u

  ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima.

  Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na

  základnu. Por. Miyatake pocházel z prefektury Kaga

  -

  wa a námořní akademii v Etajimě absolvoval v roce

  1942. Před svou misí se v dopisech rozloučil s matkou

  a třemi sestrami. Jeho otec byl v té době internován

  na Sibiři. Nobuo Miyatake byl posmrtně povýšen do

  hodnosti fregatního kapitána. Jeho letoun, vyrobený

  u firmy Nakajima byl označen kódem „Ke-113“.

  STAVEBNICE 01/2023

  INFO Eduard50

  Leden 2023

• Page 51

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #82111X

  A6M2

  1/48

  #82212-LEPT

  A6M2 Zero Type 21

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  Pro A6M2 Zero Type 21 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481076 A6M2 landing flaps (fotolept)

  481077 A6M2 Zero (fotolept)

  FE1238 A6M2 seatbelts STEEL (fotolept)

  644128 A6M2 LööK (Brassin)

  644134 A6M2 LööKplus (Brassin)

  648693 A6M2 wheels (Brassin)

  648694 A6M2 engine PRINT (Brassin)

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648698 A6M2 seat PRINT (Brassin)

  648723 A6M2 cannon barrels & cockpit guns PRINT (Brassin)

  648724 A6M2 landing flaps PRINT (Brassin)

  3DL48050 A6M2 SPACE (3D obtisk)

  D48098 A6M2 stencils (obtisk)

  D48100 A6M2 national insignia (obtisk)

  EX821 A6M2 TFace (maska)

  STAVEBNICE 01/2023

  Kat. č. 648694

  Kat. č. 648724

  Kat. č. 644128

  INFO Eduard

  51

  Leden 2023

• Page 52

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-2 v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - 2 součástky

  - barevný lept

  Brassinová sada - kladiva/perlíky pro německá druhová-

  lečná bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje

  4 kladiva. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 4 součástky

  - lept

  634029

  Bf 109G-2 LööK

  1/32 Revell

  635018

  WWII German hammer PRINT

  1/35

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard52

  Leden 2023

• Page 53

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - sekery pro

  německá druhoválečná bojová

  vozidla v měřítku 1/35. Sada

  obsahuje 4 sekery. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 4 součástky

  - lept

  Brassinová sada - držáky nářadí pro německá druhoválečná

  bojová vozidla v měřítku 1/35. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 50 součástek

  635019

  WWII German axe PRINT

  1/35

  635021

  WWII German clamps Type 2 PRINT

  1/35

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  53

  Leden 2023

• Page 54

  Soubor 4 sad pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - sedačka

  - kola podvozku

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro SE.5a v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 2 součástky

  - barevný lept

  644191

  F4F-3 early LööKplus

  1/48 Eduard

  644192

  SE.5a LööK

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard54

  Leden 2023

• Page 55

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Mosquito FB Mk.II v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3 součástky

  - barevný lept

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Beaufort Mk.I v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 2 součástky

  - barevný lept

  644193

  Mosquito FB Mk.II LööK

  1/48 Tamiya

  644194

  Beaufort Mk.I LööK

  1/48 ICM

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  55

  Leden 2023

• Page 56

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Fw 190A-8 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice:

  Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 19 součástek

  - obtisk

  - barvený lept

  Brassinová sada - kyslíkové tlakové láhve pro americká

  druhoválečná letadla v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Sada obsahuje 6 lahví.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk

  648785

  Fw 190A-8 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648809

  WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard56

  Leden 2023

• Page 57

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - kyslíkové tlakové láhve pro americká

  druhoválečná letadla v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Sada obsahuje 6 lahví.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-4 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 5 součástek

  - maska

  648810

  WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT

  1/48

  648815

  F4F-4 wheels early

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  57

  Leden 2023

• Page 58

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4F-4 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 6 součástek

  - lept

  - maska

  Brassinová sada - přistávací klapky pro F4F-4 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje vysunuté klapky pro obě poloviny

  křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - lept

  648816

  F4F-4 wheels late

  1/48 Eduard

  648817

  F4F-4 landing flaps PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Leden 2023

• Page 59

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - sklopná křídla pro F4F-4 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje díly pro sklopení obou polovin křídla.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - 4 součástky

  - lept

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35B v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  Sada obsahuje:

  - 3 součástky

  - maska

  648818

  F4F-4 folding wings PRINT

  1/48 Eduard

  648819

  F-35B wheels

  1/48 Italeri

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  59

  Leden 2023

• Page 60

  Fw 190A8/R2

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pro F4F-4 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 2 součástky

  648820

  F4F-4 exhausts PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro Yak-9D v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648821

  Yak-9D wheels

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Leden 2023

• Page 61

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 60 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653015

  Carley float for 60 people – Type 1 PRINTType 1 PRINT

  1/350

  BRASSIN 02/2022

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-16A MLU v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648822

  F-16A MLU wheels

  1/48 Kinetic

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Leden 2023

• Page 62

  BRASSIN

  Brassinová sada - záchranné čluny typu Carley

  pro 60 osob v měřítku 1/350. Sada obsahuje 10 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  653016

  Carley float for 60 people – Type 2 PRINT

  1/350

  stránka produktu

  E

  -

  BUNNYHO DOUPĚ

  INFO Eduard62

  Leden 2023

• Page 63

• Page 64

  BRASSIN

  SIN64897

  A6M3 Zero ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro A6M3 Zero v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit PRINT

  - kola podvozku

  - výfuky PRINT

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  cockpit PRINT

  A6M undercarriage legs BRONZE

  A6M3 exhausts PRINT

  wheels

  INFO Eduard64

  Leden 2023

• Page 65

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro P-38J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - příďová zbraňová šachta PRINT

  - turbokompresory PRINT

  - přistávací klapky PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN64898

  P-38J ADVANCED

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  nose gun bay PRINT

  landing flaps PRINT

  superchargers

  PRINT

  INFO Eduard

  65

  Leden 2023

• Page 66

  3DL32010 Bf 109G-2/4 SPACE 1/32 Revell

  3DL48097

  Mosquito B Mk.IV SPACE 1/48 Tamiya

  snadná

  aplikace

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Leden 2023

• Page 67

  3DL48098 A-10C SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48099

  Spitfire Mk.V SPACE 1/48 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Leden 2023

• Page 68

  SPACE

  3DL48100 Bf 109G-6 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48101

  P-51D-5 SPACE 1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Leden 2023

• Page 69

  SPACE

  3DL48102 Spitfire Mk.I SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72007

  P-51C SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72008

  S-199 SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Leden 2023

• Page 70

  3DL72009 CS-199 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72010

  Ki-21-Ib SPACE 1/72 ICM

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Leden 2023

• Page 71

  OBTISKOVÉ SADY

  D48107

  Mosquito B Mk.IV stencils

  1/48 Tamiya/Revell

  stránka produktu

  stránka produktu

  ER48005

  Su-25 raised rivets & surface details

  1/48 Zvezda

  EDDIE THE RIVETER

  INFO Eduard

  71

  Leden 2023

• Page 72

  FOTOLEPTY

  LEDEN 2023

  Austin K2/Y

  ambulance

  1/35 Airfix

  36493

  INFO Eduard72

  Leden 2023

• Page 73

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  36494

  Jagdpanzer IV

  1/35 Border Model

  INFO Eduard

  73

  Leden 2023

• Page 74

  481096

  Beaufort Mk.I

  undercarriage

  1/48 ICM

  FOTOLEPTY

  481094

  Beaufort Mk.I bomb bay

  1/48 ICM

  INFO Eduard74

  Leden 2023

• Page 75

  53289

  FOTOLEPTY

  USS Alaska CB-1 part 1

  1/350 Hobby Boss

  INFO Eduard

  75

  Leden 2023

• Page 76

  FOTOLEPTY

  73789

  Ki-21-Ib

  1/72 ICM

  INFO Eduard76

  Leden 2023

• Page 77

  FOTOLEPTY

  SS789

  Ki-21-Ib

  1/72 ICM

  INFO Eduard

  77

  Leden 2023

• Page 78

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33146 Ju 87G-1/2 1/35 Border Model

  BIG49352

  F3F-2 1/48 Academy

  BIG49353

  Spitfire Mk.XII 1/48 Airfix

  321000 Ju 87G-1/2 1/35

  33334 Ju 87G-1/2 seatbelts STEEL 1/35

  JX295 Ju 87G-1/2 1/35

  491304 F3F-2 1/48

  FE1305 F3F-2 seatbelts STEEL 1/48

  EX891 F3F-2 1/48

  481090 Spitfire Mk.XII landing flaps 1/48

  491302 Spitfire Mk.XII 1/48

  FE1303 Spitfire Mk.XII seatbelts STEEL 1/48

  EX897 Spitfire Mk.XII 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Leden 2023

• Page 79

  BIG49355 Mi-35M 1/48 Zvezda

  481088 Mi-35M exterior 1/48

  481089 Mi-35M cargo interior 1/48

  491308 Mi-35M interior 1/48

  FE1309 Mi-35M seatbelts STEEL 1/48

  EX895 Mi-35M 1/48

  stránka produktu

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49354 P-47N 1/48 Academy

  491306 P-47N 1/48

  FE1307 P-47N seatbelts STEEL 1/48

  EX893 P-47N 1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Leden 2023

• Page 80

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX303 Tornado IDS

  1/32 Italeri

  JX304 Tornado IDS TFace

  1/32 Italeri

  EX912 Z-326 TFace

  1/48 Eduard

  EX913 Mosquito B Mk.IV TFace

  1/48 Tamiya

  EX914 Spitfire Mk.V TFace

  1/48 Eduard

  EX915 A-10C

  1/48 Hobby Boss

  EX916 A-10C TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX917 Anson Mk.I

  1/48 Airfix

  EX918 Anson Mk.I TFace

  1/48 Airfix

  CX637 AJ-1

  1/72 Roden

  CX638 Ki-21-Ib

  1/72 ICM

  CX639 Ki-46-III Interceptor

  1/72 Hasegawa

  CX640 Do 335A

  1/72 Hobby 2000/Roden

  CX641 Meteor F.8

  1/72 Airfix

  EX917 Anson Mk.I

  EX915 A-10C

  EX918 Anson Mk.I TFace

  EX918 Anson Mk.I TFace

  EX916 A-10C TFace EX916 A-10C TFace

  EX912 Z-326 TFace

  EX913 Mosquito B Mk.IV TFace EX913 Mosquito B Mk.IV TFace

  EX912 Z-326 TFace

  INFO Eduard80

  Prosinec 2022

• Page 81

  CX637 AJ-1

  CX638 Ki-21-Ib

  CX640 Do 335A

  CX641 Meteor F.8

  CX639 Ki-46-III Interceptor

  CX637 AJ-1

  CX638 Ki-21-Ib

  CX640 Do 335A

  CX641

  Meteor F.8

  CX637 AJ-1

  CX638 Ki-21-Ib

  CX640 Do 335A

  CX641

  Meteor F.8

  MASKY

  CX638 Ki-21-Ib

  INFO Eduard

  81

  Prosinec 2022

• Page 82

  NOVINKY

  LEDEN 2023

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  7012 B-25J Mitchell STRAFER 1/72 ProfiPACK

  84186 Spitfire Mk.Vb mid 1/48 Weekend edition

  8486 Sopwith F.1 Camel 1/48 Weekend edition

  7083 Bf 110E Reedice 1/72 ProfiPACK

  8092 P-400 Reedice 1/48 ProfiPACK

  82212 A6M2 Zero Type 21 Reedice 1/48 ProfiPACK

  53289 USS Alaska CB-1 part 1 1/350 Hobby Boss

  32480 Tornado IDS exterior 1/32 Italeri

  321004 Tornado IDS interior 1/32 Italeri

  321005 Tornado IDS undercarriage 1/32 Italeri

  36493 Austin K2/Y ambulance 1/35 Airfix

  36494 Jagdpanzer IV 1/35 Border Model

  481096 Beaufort Mk.I undercarriage 1/48 ICM

  481097 A-10C exterior 1/48 Hobby Boss

  481098 A-10C armament 1/48 Hobby Boss

  491324 A-10C 1/48 Hobby Boss

  73788 AJ-1 1/72 Roden

  73789 Ki-21-Ib 1/72 ICM

  73790 Do 335A 1/72 Hobby 2000/Dragon

  33341 Tornado IDS 1/32 Italeri

  33342 Tornado IDS seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1322 Spitfire Mk.Vb Weekend 1/48 Eduard

  FE1323 Sopwith F.1 Camel (Clerget) Weekend 1/48 Eduard

  FE1324 A-10C 1/48 Hobby Boss

  FE1325 A-10C seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS788 AJ-1 1/72 Roden

  SS789 Ki-21-Ib 1/72 ICM

  SS790 Do 335A 1/72 Hobby 2000/Dragon

  JX303 Tornado IDS 1/32 Italeri

  JX304 Tornado IDS TFace 1/32 Italeri

  EX912 Z-326 TFace 1/48 Eduard

  EX913 Mosquito B Mk.IV TFace 1/48 Tamiya

  EX914 Spitfire Mk.V TFace 1/48 Eduard

  EX915 A-10C 1/48 Hobby Boss

  EX916 A-10C TFace 1/48 Hobby Boss

  EX917 Anson Mk.I 1/48 Airfix

  EX918 Anson Mk.I TFace 1/48 Airfix

  CX637 AJ-1 1/72 Roden

  CX638 Ki-21-Ib 1/72 ICM

  CX639 Ki-46-III Interceptor 1/72 Hasegawa

  CX640 Do 335A 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX641 Meteor F.8 1/72 Airfix

  EDDIE THE RIVETER

  ER48005 Su-25 raised rivets & surface details 1/48 Zvezda

  INFO Eduard82

  Leden 2023

• Page 83

  NOVINKY

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  OBTISKY

  BIG33146 Ju 87G-1/2 1/35 Border Model

  BIG49352 F3F-2 1/48 Academy

  BIG49353 Spitfire Mk.XII 1/48 Airfix

  BIG49354 P-47N 1/48 Academy

  BIG49355 Mi-35M 1/48 Zvezda

  634029 Bf 109G-2 LööK 1/32 Revell

  644192 SE.5a LööK 1/48 Eduard

  644193 Mosquito FB Mk.II LööK 1/48 Tamiya

  644194 Beaufort Mk.I LööK 1/48 ICM

  635018 WWII German hammer PRINT 1/35

  635019 WWII German axe PRINT 1/35

  635021 WWII German clamps Type 2 PRINT 1/35

  648785 Fw 190A-8 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648809 WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT 1/48

  648810 WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT 1/48

  648815 F4F-4 wheels early 1/48 Eduard

  648816 F4F-4 wheels late 1/48 Eduard

  648817 F4F-4 landing flaps PRINT 1/48 Eduard

  648818 F4F-4 folding wings PRINT 1/48 Eduard

  648819 F-35B wheels 1/48 Italeri

  648820 F4F-4 exhausts PRINT 1/48 Eduard

  648821 Yak-9D wheels 1/48 Zvezda

  648822 F-16A MLU wheels 1/48 Kinetic

  653015 Carley float for 60 people –

  Type 1 PRINT 1/350

  653016 Carley float for 60 people –

  Type 2 PRINT 1/350

  644191 F4F-3 early LööKplus 1/48 Eduard

  SIN64897 A6M3 Zero ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN64898 P-38J ADVANCED 1/48 Tamiya

  3DL32010 Bf 109G-2/4 SPACE 1/32 Revell

  3DL48097 Mosquito B Mk.IV SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48098 A-10C SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48099 Spitfire Mk.V SPACE 1/48 Airfix

  3DL48100 Bf 109G-6 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48101 P-51D-5 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48102 Spitfire Mk.I SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72007 P-51C SPACE 1/72 Arma Hobby

  3DL72008 S-199 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72009 CS-199 SPACE 1/72 Eduard

  3DL72010 Ki-21-Ib SPACE 1/72 ICM

  D48108 Mosquito B Mk.IV stencils 1/48 Revell/Tamiya

  LEDEN 2023

  INFO Eduard

  83

  Leden 2023

• Page 84

  POSTAVENO

  kat. č. 82201

  marking E

  postavil Josef Blažek

  stránka produktu

  1/48

  F4F-3 Wildcat

  Kat. č. 648769

  F4F gun barrels PRINT

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648767

  F4F-3 wheels early

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648777

  F4F-3 cockpit w/ reflector gun sight PRINT

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 644171

  F4F-3 early LööK

  1/48 (Brassin)

  INFO Eduard84

  Leden 2023

• Page 85

  POSTAVENO

  BuNo. 2531, Lt. Elbert S. McCuskey, VF-42, USS Yorktown (CV-5), květen 1942

  Elbert Scott McCuskey se narodil 8. února 1915

  v arkansaském Little Rocku, po studiích na uni-

  verzitách v Alabamě a v Arkansasu se 28. května

  1938 přihlásil k námořnímu letectvu. Po úspěš-

  ném absolvování leteckého výcviku byl v hodnos-

  ti Ensign v říjnu 1939 převelen k VS-41 na palu-

  bu USS Ranger, ale v červenci 1941 byl přeřazen

  k VF-42 na palubu USS Yorktown, na níž sloužil

  až do července 1942. Následně až do června 1943

  učil mladé námořní piloty leteckému umění, poté

  se vrátil k operačnímu létání ve funkci velitele

  jednotky, nejprve VF-6, od března 1944 velel VF-8.

  Obě tyto jednotky již létaly s Hellcaty. Během bojů

  2. světové války dosáhl 13,5 sestřelu. I po válce

  zůstal námořnictvu věrný, do důchodu odešel

  v červenci 1965. Zemřel na infarkt 15. června 1997.

  V tomto Wildcatu docílil sestřelu Zera během

  Bitvy v Korálovém moři. Stroj byl kamuflován

  stejnými barvami jako Wildcat Lt. O´Hareho,

  i marking byl podobný, jedinou změnou bylo do-

  malování velkých amerických znaků na trupu

  a křídle. Zajímavostí jsou původní znaky na křídle

  jež „vykukují“ zpod nových.

  POSTAVENO

  Použité doplňky:

  644171 F4F-3 early LööK (Brassin)

  648766 F4F-3 exhausts PRINT (Brassin)

  648767 F4F-3 wheels early (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648777 F4F-3 cockpit w/ reflector

  gun sight PRINT (Brassin)

  Kat. č. 648766

  F4F-3 exhausts PRINT

  1/48 (Brassin)

  INFO Eduard

  85

  Leden 2023

• Page 86

  1/48

  Spitfire Mk.Vb late

  POSTAVENO

  kat. č. 82156

  marking B

  postavil Jan Baranec

  stránka produktu

  Kat. č. 644113

  Spitfire Mk. V LööK

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648663

  Spitfire Mk.V cockpit

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648668

  Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648664

  Spitfire Mk.V wheels

  1/48 (Brassin)

  INFO Eduard86

  Leden 2023

• Page 87

  POSTAVENO

  AB276, F/Lt Václav Hájek, No. 313 (Czechoslovak) Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie,

  leden až červen 1942

  Spitfire Mk.Vb AB276 sloužil operačně u No. 313

  (Czechoslovak) squadron od 13. ledna 1942 do

  8. června 1942. V jeho kokpitu nejčastěji usedal

  F/Lt Václav Hájek, který 10. dubna 1942 jižně od

  Gravelines ve vzdušném souboji pravděpodobně

  sestřelil Fw 190 z I./JG 26. Dalšími piloty, kte-

  ří se Spitfirem AB276 operačně létali, byli Sgt.

  K. Pavlík, Sgt. F. Bönisch a P/O V. Michálek.

  Letouny „třistatřináctky“ jsou z období první po-

  loviny roku 1942, kdy byla No. 313 (Czechoslovak)

  Squadron součástí Hornchurchského křídla, zná-

  mé kreslenými postavičkami z komiksů od Walta

  Disneye. Autorem těchto kreseb byl Sgt. Karel

  Pavlík, který využil svého původního povolání pís-

  momalíře a na přání pilotů zdobil jednotlivé Spit-

  firy kresbami pod čelním štítkem kabiny. Kresba

  kotěte Figaro s nápisem Mnoho štěstí je patrně

  nejvíce publikovaná také díky známé fotografii, na

  které je Sgt. Pavlík zvěčněn při práci na ní. Její

  motiv je vytesán i na žulovém památníku poblíž

  místa zřícení Sgt. Karla Pavlíka nedaleko belgic-

  kého městečka Dranouter.

  Použité doplňky:

  644113 Spitfire Mk. V LööK (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  INFO Eduard

  87

  Leden 2023

• Page 88

  POSTAVENO

  F-4B Phantom II

  1/48 Tamiya

  postavil Shane Doak

  použité doplňky:

  EX803 F-4B TFace (mask)

  648682 F-4B wheels (Brassin)

  D48094 F-4B stencils (decal)

  648690 F-4B exhaust nozzles PRINT

  SIN64877 F-4B Air to Ground weapons

  648700 F-4B undercarriage legs BRONZE

  648709 F-4B ejection seat early PRINT

  648716 F-4B refueling probe PRINT

  648728 F-4B airbrakes PRINT

  648732 F-4B tail hook PRINT

  3DL48040 F-4B SPACE

  D48093 F-4B NAVY (decal)

  648128 Mk.82 bombs w/ airbrake early (Brassin)

  648227 MER (Brassin)

  648232 TER (Brassin)

  INFO Eduard88

  Leden 2023

• Page 89

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  89

  Leden 2023

• Page 90

  POSTAVENO

  INFO Eduard90

  Leden 2023

• Page 91

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  91

  Leden 2023

• Page 92

  POSTAVENO

  postavil Josef Choreň

  PP

  --

  38J38JPP

  --

  38J38J

  Použité doplňky

  648782 P-38J wheels (Brassin)

  648783 P-38J landing flaps PRINT (Brassin)

  648784 P-38J undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648790 P-38J nose gun bay PRINT (Brassin)

  648791 P-38J superchargers PRINT (Brassin)

  648812 P-38J cockpit PRINT (Brassin)

  ER48003 P-38J raised rivets and surface details (Eddie the Riveter)

  D48107 P-38J over Europe (Obtisk)

  EX884 P-38J TFace (Maska)

  Kat. č. D48107

  P-38J over Europe

  1/48 (Obtisk)

  Kat. č. 648790

  P-38J nose gun bay PRINT

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648784

  P-38J undercarriage legs BRONZE

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648782

  P-38J wheels

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. 648791

  P-38J superchargers PRINT

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. EX884

  P-38J TFace

  1/48 (Mask)

  INFO Eduard92

  Leden 2023

• Page 93

  POSTAVENO

  Kat. č. 648783

  P-38J landing flaps PRINT

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. ER48003

  P-38J raised rivets

  and surface details

  1/48 (Eddie the Riveter)

  Kat. č. 648784

  P-38J undercarriage legs BRONZE

  1/48 (Brassin)

  Kat. č. ER48003

  P-38J raised rivets

  and surface details

  1/48 (Eddie the Riveter)

  Kat. č. D48107

  P-38J over Europe

  1/48 (Obtisk)

  Kat. č. 648812

  P-38J cockpit PRINT

  1/48 (Brassin)

  INFO Eduard

  93

  Leden 2023

• Page 94

  POSTAVENO

  Beaufort Mk.I

  ICM kit 1/48

  postavil Matthias Becker

  Použité doplňky:

  481094 Beaufort Mk.I bomb bay (fotolept)

  491318 Beaufort Mk.I (fotolept)

  FE1319 Beaufort Mk.I seatbelts STEEL (fotolept)

  3DL48094 Beaufort Mk.I SPACE (fotolept)

  EX909 Beaufort Mk.I TFace (maska)

  Kat. č. 481094

  Beaufort Mk.I bomb bay

  1/48 (fotolept)

  Kat. č. 491318

  Beaufort Mk.I seatbelts STEEL

  1/48 (fotolept)

  Kat. č. 3DL48094

  Beaufort Mk.I SPACE

  1/48 (3D Decal Set)

  INFO Eduard94

  Leden 2023

• Page 95

  POSTAVENO

  Kat. č. 491318

  Beaufort Mk.I

  1/48 (fotolept)

  Kat. č. EX909

  Beaufort Mk.I TFace

  1/48 (Maska)

  INFO Eduard

  95

  Leden 2023

• Page 96

  1/48 Eduard

  POSTAVENO

  P-51D-10+ wheel

  bay PRINT

  kat. č. 648742

  postavil Jan Baranec

  stránka produktu

  INFO Eduard96

  Leden 2023

• Page 97

  HOuse of Phantoms Decals

  Our new line of decals for Phantomiacs!

  Each decal contains a plethora of different marking

  options and stencils for two aircraft!

  Wetterkreuz 13, 91058 Erlangen, Germany

  Phone: +49-9131-52828 / Office Hours: Tue + Thu 09:00 to 16:30 Hrs

  www.houseofphantoms.com / www.shopofphantoms.com

  contact@shopofphantoms.com

  Ho use o f Phanto ms, Wett erkreuz 13, 9 105 8 Erl angen

  Ge rmany – www.h ouseofph antoms.c om

  Prin ted i n It aly b y

  All right s re serve d!

  © 20 22 Ho use of Ph antom s

  Ove r 15 diff erent mar king op tion s,

  wi th stencils for two a ircraft !

  Ho PD 48 003

  1/48

  Scale

  USAFE phantoms PART 1

  Ramstein based F-4E of the 86

  th

  TFW and 26

  th

  TRW

  Des ign ed for Zou kei -Mu ra kits !

  DANGER

  ARRESTING HOOK

  Price: Euro 25,17*

  HoPD 48003

  USAFE Phantoms Part 1:

  Ramstein based F-4Es of the 26

  th

  TRW and 86

  th

  TFW.

  Over 15 different marking options,

  three of which are early hard

  wing” F-4Es with short gun

  muzzle. Aircraft with standard

  SEA, SEA-wraparound and Euro 1

  camouflages included.

  Decal designed for the Zoukei-Mura

  range of F-4 kits, but can be used

  on any other 1/48 scale F-4E model

  kit with a bit of tweaking.

  Ho use o f Phanto ms, Wett erkreuz 13, 9 105 8 Erl angen

  Ge rmany – www.h ouseofph antoms.c om

  Prin ted i n It aly b y

  All right s re serve d!

  © 20 22 Ho use of Ph antom s

  Ove r 30 diff erent mar king op tion s,

  wi th stencils for two a ircraft !

  Ove r 30 diff erent mar king op tion s,

  wi th stencils for two a ircraft !

  Ho PD 48 002

  1/48

  Scale

  Luftwaffe phantoms

  F-4F in Norm 81A /1B Camouflage

  Des ign ed for Zou kei -Mu ra kits !

  HoPD 48002

  Luftwaffe Phantoms:

  F-4F in Norm 81A/B Camouflages.

  This sheet features over 30

  marking options, including “shark

  mouth” aircraft, “TAM” exercise

  markings, fancy colourful tails as

  well as special nose art. All wings

  included. Features stencils for two

  Phantoms.

  Decal designed for the Zoukei-Mura

  range of F-4 kits, but can be used

  on any other 1/48 scale F-4E/F

  model kit with a bit of tweaking.

  Price: Euro 25,17*

  * All prices excluding VAT and

  shipping costs, which will be added

  during checkout!

  Ho use o f Phanto ms, Wett erkreuz 13, 9 105 8 Erl angen

  Ge rmany – www.h ouseofph antoms.c om

  Prin ted i n It aly b y

  All right s re serve d!

  © 20 19 Ho use of Ph antom s

  18 diff erent mark ing o ption s,

  wi th st encil s for two aircr aft !

  Ho PD 48 001

  1/48

  Scale

  USAF phantoms

  F-4C

  s

  and Candy Canes of the 58

  th

  TFTW at Luke AFB

  Price: Euro 21,01*

  HoPD 48001

  USAF Phantoms:

  F-4C Candy Canes of the 58th

  TFTW at Luke AFB.

  Over 15 different marking options,

  including all of the striped ‘Candy

  Cane’ high-viz aircraft, the 1976

  Bi-centennial aircraft as well as

  F-4C MiG-killers. Stencils for two

  aircraft are provided.

  Decal designed for the Zoukei-Mura

  range of F-4 kits, but can be used

  on any other 1/48 scale F-4C model

  kit with a bit of tweaking.

• Page 98

  ON APPROACH

  ÚNOR 2023

  634030

  Bf 109G-4 LööK

  1/32 Revell

  644198

  Buccaneer S.2C/D LööK

  1/48 Airfix

  674002

  P-39Q LööK

  1/72 Arma Hobby

  632186

  Bf 109G-2 wheels

  1/32 Revell

  IG33147 F-35C 1/32 Trumpeter

  BIG49356 F4U-1A 1/48 Hobby Boss

  BIG49357 F-35B 1/48 Italeri

  BIG49358 Buccaneer S.2C/D 1/48 Airfix

  634030 Bf 109G-4 LööK 1/32 Revell

  644198 Buccaneer S.2C/D LööK 1/48 Airfix

  674002 P-39Q LööK 1/72 Arma Hobby

  632186 Bf 109G-2 wheels 1/32 Revell

  632187 Sopwith Camel seat PRINT 1/32 WNW/Academy

  635022 WWII German NOTEK rear lights PRINT 1/35

  648792 F4F-3 engine early PRINT 1/48 Eduard

  648823 Buccaneer S.2C/D ejection seats PRINT 1/48 Airfix

  648830 Beaufort Mk.I wheels 1/48 ICM

  648831 F-16 airbrakes PRINT 1/48 Kinetic

  648832 F-16C wheels early 1/48 Kinetic

  648833 F-16C wheels late 1/48 Kinetic

  648834 MB Mk.6 ejection seat upper handles PRINT 1/48

  653017 Balsa life raft PRINT 1/350

  672303 P-39Q wheels PRINT 1/72 Arma Hobby

  672304 P-39Q wheels w/rims PRINT 1/72 Arma Hobby

  672305 P-39Q exhaust stacks PRINT 1/72 Arma Hobby

  672306 P-39Q seat PRINT 1/72 Arma Hobby

  672307 P-39Q gun barrels PRINT 1/72 Arma Hobby

  644195 F-35B LööKplus 1/48 Italeri

  644196 Yak-9D LööKplus 1/48 Zvezda

  SIN64899 P-38J ESSENTIAL 1/48 Tamiya

  BIG ED (únor)

  BRASSIN (únor)

  LöökPlus (únor)

  BIGSIN (únor)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Bf 109G-4 v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Buccaneer S.2C/D

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-39Q v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky,

  - obtisk: ne,

  - lept: ano, barvený,

  - maska: ne.

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-2

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard98

  Leden 2023

• Page 99

  632187

  Sopwith Camel seat PRINT

  1/32 WNW/Academy

  ON APPROACH

  Brassinová sada - sedačka pro Sopwith Camel v měřítku 1/32.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Wingnut Wings/Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  635022

  WWII German NOTEK rear lights PRINT

  1/35

  648792

  F4F-3 engine early PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - koncová světla NOTEK pro německá

  druhoválečná bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje

  3 typy NOTEKů (každý po 6 kusech). Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor pro F4F-3 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje též kryty motoru.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 29 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  99

  Leden 2023

• Page 100

  ON APPROACH

  ÚNOR 2023

  648823

  Buccaneer S.2C/D ejection seats PRINT

  1/48 Airfix

  648830

  Beaufort Mk.I wheels

  1/48 ICM

  648831

  F-16 airbrakes PRINT

  1/48 Kinetic

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro Buccaneer S.2C/D

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 sedačky. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Beaufort Mk.I

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - aerodynamické brzdy

  pro F-16 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard100

  Leden 2023

• Page 101

  ON APPROACHÚNOR 2023

  648832

  F-16C wheels early

  1/48 Kinetic

  648833

  F-16C wheels late

  1/48 Kinetic

  648834

  MB Mk.6 ejection seat upper handles PRINT

  1/48

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-16C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-16C v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - barvená horní madla pro

  vystřelovací sedačky Martin Baker v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje 5 madel. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek,

  - obtisk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ne.

  INFO Eduard

  101

  Leden 2023

• Page 102

  ON APPROACH

  653017

  Balsa life raft PRINT

  1/350

  672303

  P-39Q wheels PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672304

  P-39Q wheels w/rims PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - balsové záchranné čluny

  v měřítku 1/350. Sada obsahuje 20 člunů.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-39Q

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-39Q

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a příďové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  ÚNOR 2023

  INFO Eduard102

  Leden 2023

• Page 103

  ON APPROACH

  ÚNOR 2023

  672305

  P-39Q exhaust stacks PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672306

  P-39Q seat PRINT

  1/72 Arma Hobby

  672307

  P-39Q gun barrels PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - výfuky pro P-39Q

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pro P-39Q v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro P-39Q

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  103

  Leden 2023

• Page 104

  ON APPROACH

  644195

  F-35B LööKplus

  1/48 Italeri

  Soubor 3 sad pro F-35B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644196

  Yak-9D LööKplus

  1/48 Zvezda

  Soubor 4 sad pro Yak-9D v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky

  - kola podvozku

  ÚNOR 2023

  INFO Eduard104

  Leden 2023

• Page 105

  SIN64899

  P-38J ESSENTIAL

  1/48 Tamiya

  Soubor 3 sad pro P-38J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kokpit PRINT

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHÚNOR 2023

  INFO Eduard

  105

  Leden 2023

• Page 106

  FOTOLEPTY

  53290 USS Alaska CB-1 part 2 1/350 Hobby Boss

  36495 A34 Comet 1/35 Tamiya

  36496 Jagdpanther Ausf. G1 1/35 Academy

  36497 Jagdpanther Ausf. G1 schurzen 1/35 Academy

  481099 Anson Mk.I landing flaps 1/48 Airfix

  481100 Anson Mk.I bomb bays 1/48 Airfix

  491326 Anson Mk.I 1/48 Airfix

  491328 F-16C Block 25 1/48 Kinetic

  491329 F-16C Block 42 till 2005 1/48 Kinetic

  491330 F-16C Block 42 from 2006 1/48 Kinetic

  72727 Bf 110E 1/72 Eduard

  73791 Meteor F.8 1/72 Airfix

  73792 F6F-3 1/72 Eduard

  73793 F6F-5 1/72 Eduard

  ZOOMY

  FE1326 Anson Mk.I 1/48 Airfix

  FE1327 Anson Mk.I seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1328 F-16C Block 25 1/48 Kinetic

  FE1329 F-16C Block 42 till 2005 1/48 Kinetic

  FE1330 F-16C Block 42 from 2006 1/48 Kinetic

  FE1331 F-16C Block 25/42 seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1332 F-35A 1/48 Tamiya

  FE1333 F-35A seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  SS791 Meteor F.8 1/72 Airfix

  MASKY

  EX919 F-16C Block 25/42 1/48 Kinetic

  EX920 F-16C Block 25/42 TFace 1/48 Kinetic

  EX921 F-35A 1/48 Tamiya

  EX922 F-35A TFace 1/48 Tamiya

  EX923 Spitfire Mk.VIII TFace 1/48 Eduard

  EX924 F-35A RAM coating late 1/48 Tamiya

  CX642 Fw 190A-8/R2 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL32011 Tornado IDS SPACE 1/32 Italeri

  3DL48103 Anson Mk.I SPACE 1/48 Airfix

  3DL48104 F-16C Block 25 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48105 F-16C Block 42 till 2005 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48106 F-16C Block 42 from 2006 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL72011 Meteor F.8 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72012 P-39Q SPACE 1/72 Arma Hobby

  OBTISKY

  D32020 Mosquito FB Mk.II stencils 1/32 Tamiya

  D32021 Mosquito B Mk.IV stencils 1/32 HKM

  D48109 Mosquito FB Mk.II stencils 1/48 Tamiya

  ON APPROACH

  ÚNOR 2023

  INFO Eduard106

  Leden 2023

• Page 107

  ON APPROACH

  A6M3 Zero Type 22 #82214 1/48

  korv. kpt. Shirō Kawai, Kōkūtai 201,

  letiště Rabaul, Nová Británie, září 1943

  Lt. Usaburō Suzuki, Kōkūtai 582, letiště Buin,

  ostrov Ballale, duben 1943

  c/n 3257, Kōkūtai 252, atol Wake,

  listopad 1943

  Iwakuni Kōkūtai, základna Iwakuni,

  Japonsko, 1944

  Kōkūtai 261 (Tora), základna Kagoshima, Japonsko, 1944

  ÚNOR 2023

  INFO Eduard

  107

  Leden 2023

• Page 108

  ON APPROACH

  HIND E 1/48#11163

  ÚNOR 2023

  Mi-24V, 7353, kpt. Tomáš Brom, npor. Hynčica,

  prap. Tisoň, 221. VrL, 22. zVrL, Náměšť nad Oslavou,

  poslední let „Nočního tygra“, 27. květen 2015

  INFO Eduard108

  Leden 2023

• Page 109

  ON APPROACHÚNOR 2023

  Mi-24V, 0834, mjr. Bohuslav Dvořák, kpt. Jan Jiřík,

  pprap. Viliam Švacho, 2. letka, 11. vrp, letiště Líně,

  CIAF Hradec Králové, 17. července 1993

  Mi-24V, 0815, kpt. Rudolf Straka, npor. Martin Vaniš,

  kpt. Ondřej Pospíšil, 331. lbvr, 33. zVrL Přerov,

  NATO Tiger Meet, Beja, Portugalsko,

  28 června – 9 července 2002

  Mi-35, 3370, , mjr. Jan Vanický, npor. Marek Matloch,

  prap. Ladislav Pospíšil. 221. vrl, 22. zVrL,

  Náměšť nad Oslavou, RIAT Fairford, 14.–16. července 2015

  INFO Eduard

  109

  Leden 2023

• Page 110

  ON APPROACH

  ÚNOR 2023

  Mi-24V, 0786, mjr. Bohuslav Dvořák, kpt. Richard Plos,

  nrtm. Petr Vavrík, 2. letka, 11. vrp, letiště Plzeň-Bory,

  CSIAF Bratislava, Slovensko, 5. září 1992

  Mi-24V, 0837, pplk. Jaroslav Špaček, npor. Pavel Heřman,

  kpt. Radek Spáčil, 231. lbvr, 23. zVrL, Přerov, Poslední let,

  trať Přerov–Želátovice, 12. prosince 2005

  Mi-35, 3361, 221. vrl, 22. zVrL, Náměšť nad Oslavou,

  NATO Tiger Meet, Cambrai-Épinoy, Francie,

  9.–20. května 2011

  Mi-24V, 0835, 331. lbvr, 33. zVrL, Přerov, 27. březen 2002

  INFO Eduard110

  Leden 2023

• Page 111

  MT775, S/Ldr Neville F. Duke,

  No. 145 Squadron, Loreto, Itálie,

  červenec–září 1944

  1Lt. Leland P. Molland, 308th FS,

  31st FG, Castel Volturno, Itálie,

  prosinec 1943–únor 1944

  A58-602, W/Cdr Robert H. M. Gibbes,

  No. 80 Wing, letiště Sattler, Austrálie,

  prosinec 1944–duben 1945

  MT507, F/O Len A. Smith,

  No. 152 Squadron, Sinthe, Barma,

  březen 1945

  Spitfire Mk.VIII #84154 1/48

  ON APPROACHÚNOR 2023

  INFO Eduard

  111

  Leden 2023

• Page 112

  ON APPROACH

  ÚNOR 2023

  Fw 190A-8/R2 1/72#7467

  WNr. 681382, Hptm. Wilhelm Moritz,

  Stab IV./JG 3, Schongau, Německo, srpen 1944

  Hptm. Gerhard Schröder, II.(Sturm)/JG 4,

  Welzow, Německo, září 1944

  WNr. 680747, Oblt. Hans Weik, 10.(Sturm)/JG 3,

  Memmingen, Německo, červen 1944

  Fw. Adalbert Koch, 6./JG 300, Löbnitz,

  Německo, podzim 1944

  INFO Eduard112

  Leden 2023

• Page 113

  ON APPROACHÚNOR 2023

  Lt. Ernst Udet, Jasta 4,

  letiště Beugneux-Cramoiselles,

  Francie, červen 1918

  Voj. č. 4499/18, VzFlgMstr. Franz Mayer,

  MFJ III, Jabbeke, Belgie, srpen 1918

  Lt. Walter Blume, Jasta 9,

  Sissone, Francie, září 1918

  Lt. d. R. Kurt Monnington, Jasta 18,

  Montoy-Flanville, Francie, srpen 1918

  Uffz. Alfred Bäder, Jasta 65,

  Tichémont, Francie, listopad 1918

  Lt. d. R. Hans Besser, Jasta 12,

  Chéry-les-Pouilly, Francie, srpen 1918

  Fokker D.VII (OAW) #8136 1/48

  www.eduard.com

  D.VII

  FFookkkkeerr DD..VVIIII ((OOAAWW))

  1/48

  Scale Plastic Model Kit

  Eduard - Model Accessories

  Mírová 170

  435 21 Obrnice

  Czech Republic

  1/48

  PLASTIKOVÁ STAVEBNICE

  PRO POKROČILÉ MODELÁŘE

  plastové díly pro stavbu jednoho modelu

  obtisky pro 6 markingů

  fotoleptané díly a vyřezávané masky

  VYROBENO V ČESKÉ REPUBLICE

  Sběratelská položka pro dospělé modeláře

  SCALE PLASTIC MODEL KIT

  FOR ADVANCED MODELLERS

  plastic parts for one scale model

  decals for 6 marking options

  photo etched parts & die cut masks

  MADE IN CZECH REPUBLIC

  Collectible item for adult collectors only

  © Eduard-Model Accessories 2023

  39,95

  Fokker D.VII Fokker D.VII (OAW)(OAW)

  8136

  item

  Scale Plastic Model Kit

  www.eduard.com

  1/48

  1/48

  scale

  scale

  scale

  item

  8136

  8136

  item

  8136

  item

  1 48

  D.VII

  (OAW)

  Fokker

  D.VII

  (OAW)

  Fokker

  I

  I

  I

  1

  ?

  3

  24

  26

  25

  36

  2

  Fokker

  (OAW)

  Lt. Ernst Udet,

  Jasta 4,

  France,

  June 1918

  Lt. Walter Blume,

  Jasta 9,

  France,

  September 1918

  Uffz. Alfred Bäder,

  Jasta 65,

  France,

  November 1918

  VzFlgMstr.

  Franz Mayer,

  MFJ III, Belgium,

  September 1918

  Lt. d. R. Kurt

  Monnington,

  Jasta 18,

  France,

  August 1918

  Lt. d. R. Hans

  Besser,

  Jasta 12,

  France,

  August 1918

  INFO Eduard

  113

  Leden 2023

• Page 114

  ON APPROACH

  Bf 110E

  Reedice

  1/48 #8203

  6./ZG 1, Sovětský svaz, léto 1942

  Lt. Felix-Maria Brandis, 1.(Z)/JG 77, Malmi, Finsko, 1942

  Lt. Herbert Kutscha, 5./ZG 1, Sovětský svaz, 1942

  4./NJG 1, St. Trond, Francie, únor 1942

  4./ZG 76, Sonderkommando Junck,

  základna Mosul, Irák, květen 1941

  ÚNOR 2023

  INFO Eduard114

  Leden 2023

• Page 115

  MÍSTO TEC NĚKOLIK POZNÁMEK

  K TRIOBU.

  Tak jsem tady zase. Ne že bych byl grafo-

  man, ale onemocněl nám kolega Richard,

  na němž je tento měsíc závěrečný Tail

  end Charlie. A protože Richard je oso-

  ba, která prosadila Triobo pro publiko-

  vání Infa, přidám ještě na závěr několik

  poznámek k této novince. První je upo-

  zornění, že dnešní číslo bude v Triobu

  k dispozici až v pondělí. Důvodem je to,

  že toto číslo se ještě publikuje jak kla-

  sicky, tak po novu a přes víkend je třeba

  udělat ještě několik úprav, aby to bylo

  v novém systému řádně provedeno. Ješ-

  tě jednou děkuji všem za připomínky za-

  slané během prosincového zkušebního

  provozu. Na jejich základě jsme nakonec

  provedli několik drobných zásahů, kte-

  ré doufejme budou ku prospěchu věci.

  No a poslední poznámka je, že v Triobu

  jsou nyní k dispozici všechna starší čísla

  Infa až do června 2010. Ty ještě starší už

  tam bohužel překlopit nelze.

  A to už je pro dnešek opravdu vše. Ješ-

  tě jednou vám přeji úspěšný nový rok.

  On asi zase tak moc lepší než ten loňský

  nebude, ale změny přinese. Třeba tady

  u nás v Česku budeme mít dozajista no-

  vého prezidenta, a právě teď máme ještě

  stále šanci, že bude důstojnější a sluš-

  nější než ten stávající. Taky se část Edu-

  ardu tento rok přestěhuje do nové haly,

  a už teď je jisté, že v ní bude výkonnější

  topení než v té současné hale. Obojí zní

  samo o sobě nadějně, takže šance na

  změnu k lepšímu tu evidentně jsou. Tak

  nám všem přeji, ať se naplní a ať máme

  v tomto roce spoustu důvodů pro dobrou

  náladu!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  115

  Leden 2023

• TECH

  Místo TEC několik poznámek k Triobu. 

  Tak jsem tady zase. Ne že bych byl grafoman, ale onemocněl nám kolega Richard, na němž je tento měsíc závěrečný Tail end Charlie. A protože Richard je osoba, která prosadila Triobo pro publikování Infa, přidám ještě na závěr několik poznámek k této novince. První je upozornění, že dnešní číslo bude v Triobu k dispozici až v pondělí. Důvodem je to, že toto číslo se ještě publikuje jak klasicky, tak po novu a přes víkend je třeba udělat ještě několik úprav, aby to bylo v novém systému řádně provedeno. Ještě jednou děkuji všem za připomínky zaslané během prosincového zkušebního provozu. Na jejich základě jsme nakonec provedli několik drobných zásahů, které doufejme budou ku prospěchu věci. No a poslední poznámka je, že v Triobu jsou nyní k dispozici všechna starší čísla Infa až do června 2010. Ty ještě starší už tam bohužel překlopit nelze. A to už je pro dnešek opravdu vše. Ještě jednou vám přeji úspěšný nový rok. On asi zase tak moc lepší než ten loňský nebude, ale změny přinese. Třeba tady u nás v Česku budeme mít dozajista nového prezidenta, a právě teď máme ještě stále šanci, že bude důstojnější a slušnější než ten stávající. Taky se část Eduardu tento rok přestěhuje do nové haly, a už teď je jisté, že v ní bude výkonnější topení než v té současné hale. Obojí zní samo o sobě nadějně, takže šance na změnu k lepšímu tu evidentně jsou. Tak nám všem přeji, ať se naplní a ať máme v tomto roce spoustu důvodů pro dobrou náladu!
  

  Vladimír Šulc

   

  
  

• Rychle a nízko

  Text: Richard Plos
  

  Ilustrace: Adam Tooby
  

  Kat. č. 7012

  
  

  Mořská hladina se míhá jen několik málo metrů pod pumovnicí Mitchellu, jehož osm půlpalcových kulometů v přídi otřásá celým strojem v dlouhé dávce, která přibíjí personál nákladní lodi k palubě. Olovo chrlící Mitchell se blíží k lodi rychlostí přes 400 km/h, pumovnice se otevírá, pilot ještě trochu snižuje výšku a odhaduje vhodný okamžik. Bomba musí být svržena z takové výšky a v takové rychlosti, aby se po dopadu na vodní hladinu odrazila a jako žabka doskákala až k lodi. Teď! Závěsník se uvolňuje, bomba dopadá na hladinu a po prvním odrazu letí těsně nad hladinou k cíli. Následuje druhý odraz a pak už bomba naráží do trupu. Exploze zahaluje střed lodi ohněm a dýmem, zatímco se nad ním prožene hřmící stín a v ostré zatáčce míří k pobřeží. Vzápětí kropí poškozenou loď další kulometná dávka a jen několik sekund nato naráží do trupu další bomba, vyslaná druhým z dvojice útočících Mitchellů. Osud lodi je zpečetěn a námořníci hledají spásu v záchranných člunech. Náklad určený japonským vojskům klesá neodvratně k mořskému dnu a podobně se „daří“ i dalším lodím zásobovacího konvoje, na které útočí další Mitchelly. Tento výjev ztvárnil Adam Tooby na boxartu pro stavebnici B-25J STRAFER. Jeho dramatická malba věrně zobrazuje situaci typickou pro útoky Mitchellů na zásobovací konvoje. 

  Ničení hladinových plavidel bombardováním se ukázalo v průběhu války jako náročný úkol. Klasické bombardování naráželo na několik problémů, od silné protiletadlové palby, až po obtížnost zásahu štíhlých manévrujících cílů. Torpédové nebo střemhlavé bombardéry neměly dostatečný dolet na to, aby operovaly z pozemních základen v tak velkých operačních oblastech a letadlových lodí nebylo dost, aby mohly střežit všechny námořní trasy, kterými proudily zásoby pro japonské síly. Již v roce 1942 tedy začaly jednotky 5th Air Force pod velením generála George C. Kenneye experimentovat s bombardováním nazvaným „Skip Bombing“, tedy bombardováním z velmi malé výšky s využitím odrazu bomby od vodní hladiny. Standardní B-25D bylo ovšem třeba pro tento úkol upravit. Především bylo zapotřebí vybavit letouny co nejsilnější výzbrojí pro dopřednou palbu, která by umlčela protiletadlovou obranu plavidel. Protože pro daný typ bombardování nebylo bombometčíka zapotřebí, došlo k využití celého prostoru přídě k instalaci kulometů. Hlavní díl práce odvedl v tomto ohledu Paul Irvin „Pappy“ Gunn, legendární postava, jejíž životní osudy jsme popsali v třídílném článku ve vydáních 9; 10 a 11/2022. Mechanik, konstruktér a pilot v jednom vytvořil improvizované provedení se čtyřmi kulomety v prostoru bombometčíka, další čtveřice kulometů byla umístěna v improvizovaných pouzdrech na spodní části boků trupu. S takto upravenými Mitchelly, mnohdy vybavenými ještě vnitřními přídavnými nádržemi pro zvýšení operačního doletu, se pak piloti vydávali k cílům. Po zavedení verze B-25J pak byla vytvořena tovární úprava kulometné verze, která disponovala až 14 vpřed střílejícími kulomety.

  Mezi nejvýznamnější bombardovací skupiny, které přešly na tento typ útoků, patřila 345th Bombardment Group s názvem „Air Apaches“. Do její sestavy spadala i 499th BS, která přijala přezdívku „Bats Outa Hell“. Během 26 měsíců, po které 345th BG bojovala v Pacifiku, provedly její osádky 10 609 útoků a nalétaly 58 562 bojových hodin. Celkem svrhly 58 000 pum o celkové hmotnosti 6340 tun a spotřebovaly přes dvanáct a půl milionu nábojů. To vše vedlo k potopení 260 nepřátelských plavidel, dalších 275 bylo poškozeno. Kromě toho zničili „Apači“ 260 japonských letadel na zemi a dalších 107 sestřelili ve vzdušných bojích. Mitchell pojmenovaný Betty’s Dream byl jednotce přidělen v červnu 1945 a absolvoval 22 misí, při kterých si připsal dvě potopená plavidla. Dne 21. srpna 1945 pak doprovázel dvojici bílých japonských bombardérů Betty, na jejichž palubě cestovali japonští míroví vyslanci na le Shimu po předchozí kapitulaci v Manile. Letoun pilotoval 1/Lt Charles „Pop“ Rice, Jr., který měl tento stroj přidělen, druhým pilotem byl 2/Lt. Victor Tatelman. Dnes létá Mitchell ve zbarvení „Betty´s Dream“ u Texas Flying Legends Museum, jedná se o restaurovaný stroj 45-8835.

• Černý den Jagdgeschwader „Udet“

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz 

  Kat. č. 84186

  
  

  Mezi německé stíhací jednotky, které se na konci léta 1943 přesunuly z východní fronty do západní Evropy, patřila II./JG 3 „Udet“ pod velením Maj. Kurta Brändleho. Z východního bojiště se její štáb a tři Staffel vrátily s více než 2100 sestřely na kontě. Nejtěžší ztráty utrpěla během bitvy u Kurska a v následujících červencových týdnech, při nichž přišla v boji o 24 Messerschmittů Bf 109 a 14 pilotů, kteří padli, byli zraněni nebo zůstali nezvěstní. Po přesunu na západ na konci srpna 1943 ji doplnila velká skupina nováčků, ale silné jádro stále tvořili zkušení veteráni, jichž se ztráty v letních bojích na Východě prakticky nedotkly. Přechod na boj s americkými bombardéry a jejich stíhacím doprovodem nebyl snadným úkolem. Brändleho jednotka během září a října dosáhla více než třiceti sestřelů, ale přišla o 22 pilotů, 17 stodevítek bylo sestřeleno a dalších 20 odepsáno kvůli haváriím. To nejhorší však jednotku teprve čekalo.

  Americké čtyřmotorové bombardéry podnikly 3. listopadu 1943 nálet na Wilhelmshafen v doprovodu jedné Fighter Group vyzbrojené Lightningy a sedmi dalšími, jež byly vyzbrojeny Thunderbolty. V oblasti panovalo velmi špatné počasí, takže Němci dokázali proti svazu vyslat jen 139 stíhaček. Jediného úspěchu při tom dosáhla II./JG 3 se základnou ve Schipholu, která na sebe v třicetiminutovém boji dokázala vázat 4th Fighter Group s Thunderbolty pod velením Lt. Col. Blakesleeho. Němci v boji nad severním Nizozemím nárokovali čtyři vítězství, ale ve skutečnosti sestřelili dva stroje. Brändle při tom zaznamenal své 171. a 172. vítězství.

  Situace se však obrátila odpoledne, když letiště Schiphol napadly dva boxy 64 bombardérů B-26 Marauder. První box Marauderů letěl pod ochranou Coltishall Wingu a druhý box chránily Spitfiry kanadského Digby Wingu, kterému velel W/Cdr Lloyd Wernon Chadburn. Brändleho jednotka dostala rozkaz k pohotovostnímu startu v 15.40, ale došlo k tomu se značným zpožděním, protože bomby na letiště začaly dopadat, když šly do vzduchu poslední stodevítky.

  Brändle neměl čas zformovat útočnou formaci. Stíhací doprovod zaznamenal asi patnáct stodevítek, jež byly roztroušeny ve skupinách dvou až čtyř stíhaček. Přesila Spitfirů se na ně okamžitě vrhla.

  První sestřel zaznamenal F/O A. Bradshaw z No. 129 Sqn. v 15:56 u Zandvoortu na pobřeží. V tomto prostoru také se stodevítkami v divoké honičce ve výšce 1000 stop bojovala kanadská No. 416 Sqn. V 16:00 nad centrem Zandvoortu sestřelil jednu stíhačku F/Lt D. E. Noonan. Jeho obětí se zřejmě stal Fw. Walter Stienhans z 6./JG 3, jehož stroj dopadl do města a pilot zahynul.

  Na okraji Zandvoortu nárokovali v 16.00 po jedné stodevítce F/Lt R. D. Booth, F/O W. H. Jacobs a F/Lt A. H. Sager. Noonan a Sager společně sestřelili ještě jednu. Asi se jednalo o overclaiming, protože na okraji města zahynul jen Gefr. Hans Hahn, rovněž z 6./JG 3. Příslušník této Staffel, Fw. Walter Stienhans, v tomto boji sestřelil Jacobse, z jehož stroje vycházel černý kouř, nakonec havaroval a zahynul.

  Nad Schipholem sestřelil v 16.00 jednu stodevítku S/Ldr M. G.  L.M Donnet z No. 64 Sqn. Mohlo se jednat o stroj, který se zřítil v Hoofdorpu a jeho pilot vyvázl bez zranění. Další dva Messerschmitty nouzově přistály v Schipholu, jeden z nich s bojovým poškozením, druhý kvůli chybě pilota.

  Nad mořem u Ijmuiden zasáhl v 16.00 W/C Chadburn jednu stodevítku. Její pilot vyskočil a stroj se zřítil do vody. F/Lt John Davidson Mitchner z No. 402 Sqn. RCAF nejdříve pronásledoval jednu stíhačku, jejíž pilot vyskočil dříve, než Kanaďan stačil vystřelit. Poté zapálil další stroj, jehož pilot rovněž vyskočil. Právě tento okamžik zachytil Piotr Forkasiewicz na boxartu, o kterém je tento článek.

  Chadburn zapálil další Bf 109, jejíž pilot také opustil stroj na padáku. Posledního úspěchu docílil S/Ldr G. W. Northcott z No. 402 Sqn. RCAF, který zasáhl stodevítku, jež vzplála a rozpadla se. Northcott se mylně domníval, že hoří stroj jeho wingmana. Ten však bez úhony proletěl výbuchem a ztratil kontakt se svým vedoucím. Tuto situaci ztvárnil Piotr Forkasiewicz na boxartu dříve vydané stavebnice Spitfire Mk. Vb late. Pěti výše uvedeným vítězstvím odpovídají tři ztráty, k nimž došlo nad mořem. Zahynuli Major Brändle, Lt. Horst Brock z 6./JG 3 a Uffz. Horst Kirschner z 4./JG 3. Drtivá porážka II./JG 3 se stala jednou z nejúspěšnějších akcí v historii Kanadského královského letectva. 

• Srážka nad oblaky

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 8486

  
  

  Kanaďan William Melville „Mel“ Alexander byl v době první světové války jedním z nejznámějších es ve službách Royal Naval Air Service a RAF. Podrobnosti o něm najdete v textu, který se váže ke zbarvení a označení jeho stroje B6289 ve stavebnici Sopwith F.1 Camel (Clerget), kterou vydáváme v edici Weekend. Ze svých 22 vítězství (uvádí se i 23) dosáhl během roku 1917 celkem 10 na Sopwithu Triplane N5487 „Black Prince“ jako člen Black Flightu z No. 10 Naval Squadron. Mimo jiné se účastnil boje 6. července 1917, při němž byl těžce zraněn velitel Jasta 11 Manfred Freiherr von Richthofen.

  Když Alexander v polovině října odjel na dovolenou, měl na kontě 12 vítězství, z toho dvě na Camelech. Po návratu na konci prosince byla jeho jednotka na Camely již plně přezbrojena. Alexander na tento typ stíhačky vzpomínal jako na výborný stroj, který byl ale záludný při zaškolení. Pokud pilot absolvoval bez úhony prvních 10 až 15 letových hodin, měl obvykle tento typ již pevně v rukou.

  Svého prvního vítězství po návratu z dovolené Alexander dosáhl právě na stroji B6289. Byl označen bílým písmenem A, což ho zařazovalo k A Flightu jeho jednotky, a na discích kol byl namalován individuální barevný motiv. Letoun měl na kontě již dvě vítězství, jichž v roce 1917 dosáhl Flt. Sub-Lieut. H. L. Nelson. Později byl předán No. 9 Naval Squadron a havaroval v červnu 1918.

  Když s Camelem B6289 vzlétl 23. ledna 1918 v 14.05 Alexander z Teteghemu u Dunkerku, byl součástí High Offensive Patrol deseti strojů No. 10 Naval Squadron. Formace zamířila nad frontu v letové hladině 7000 stop. Pět minut před nimi nad frontu s hustou oblačností odstartovala formace Camelů z No. 3 Naval Squadron. Nad houthulským lesem se dostala do boje s čtyřmi DFW, které doprovázely tři stíhačky nového typu. Podařilo se jim jeden dvoumístný letoun sestřelit, ale po boji chyběl Angličan Flt. Sub-Lieut. Herbert S. J. E. Youens. Německé stíhačky byly zřejmě Pfalzy z Jasta 7 a Youens, který padl do zajetí, byl přes noc hostem na letišti této jednotky v Aertryke. Velitel Jasta 7, jímž byl Lt. d. R. Carl Degelow, po válce ve svých pamětech tvrdil, že Youense sestřelil, ale vítězství mu nebylo uznáno. Zřejmě se však jedná o fabulaci.

  Vítězství nad Youensem bylo přiznáno Lt. d. R. Gustavu Wandeltovi z Jasta 36, dosáhl jej v 15.45 u Staden. Jen o pět minut později se Jasta 36 střetla u Stadenu s Camely z Naval 10. Námořníci se svými dvouplošníky právě v mracích pronásledovali tři dvoumístné letouny v doprovodu jedné stíhačky. Přidala se k nim pětice Albatrosů z Jasta 36. Flt. Lieut. W. A. Curtis nejdříve zasáhl zeleně natřený dvoumístný letoun, který se ve vzduchu rozpadl, a poté v klesání pronásledoval další dvoumístný stroj se stříbrným nátěrem. Flt. Sub-Lieut. Nelson během honičky v mracích postupně vypálil dávku na dva Albatrosy, ale bez výsledku. „Mel“ Alexander nad vrstvou mraků pronásledoval jeden Albatros a podařilo se mu jej v zatáčce zespodu zasáhnout do trupu, Němec přešel do vývrtky, Alexander jej následoval skrz mraky a přestal ho sledovat, když se musel zaměřit na jiný nepřátelský stroj. Vítězství mu bylo uznáno jako „out of control“.

  Na malbě, kterou vytvořil Adam Tooby, je zachycen právě okamžik v úvodní fázi boje, při níž Alexander letí poblíž jednoho Albatrosu s modrým nátěrem přídě, což byl rozpoznávací znak strojů Jasta 36.

  Tato německá stíhací jednotka v deníku zaznamenala, že byla napadena šesti Sopwithy. Wandelt pronásledoval jeden Camel, když byl náhle jeho stroj zasažen do motoru, vzápětí se srazil s třetím Camelem a pád letounu nepřežil. Oním nešťastníkem, který se s jeho Albatrosem srazil, byl Kanaďan Flt. Sub-Lieut. Ross A. Blyth, jenž rovněž zahynul. Blythovi kolegové srážku neviděli, ale oba padající stroje spatřili jak Alexander, tak Flt. Sub-Lieut. Manuel. Ten ve svém hlášení uvedl, že stroje padaly ve vývrtce společně a v jeden okamžik i narazily do země. Z německé strany obě Wandeltova vítězství i okolnosti jeho smrti dosvědčili Lt. d. R. Heinrich Bongartz a Max Naujock. Trosky Blythova Camelu vyfotografovali Němci s velkou skupinou vojáků, což byl v té době běžný zvyk. Snímek je charakteristický tím, že se na něm nikdo z přihlížejících netváří vítězně nebo vesele. Pětadvacetiletý kanadský letec je dnes pohřben v belgickém Perthu. Místo Wandeltova posledního odpočinku není známo. 

• V mracích nad průlivem

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Petr Štěpánek  st.

  Kat. č. 7083

  
  

  Německé námořnictvo se v druhé polovině roku 1941 ocitlo ve značně nevýhodné situaci. Jeho bitevní křižníky Scharnhost a Gneisenau a těžký křižník Prinz Eugen kotvily v Brestu a opakovaně se stávaly terčem náletů RAF. Při cestě do domovských přístavů na severu Evropy nechtěli Němci riskovat jejich plavbu kolem západního pobřeží Velké Británie a Irska, protože by jim nemohli poskytnout letecké krytí. Byla tu možnost proplout Lamanšským průlivem, ale části vedení námořnictva se takový nápad zdál příliš riskantní. Skupina velkých vojenských lodí operovala tak blízko britským břehům naposledy v roce 1588 v rámci španělské Armady.   

  Nakonec zvítězila varianta proplutí průlivem a operace dostala krycí jméno Cerberus. Akce měla být provedena za nepříznivého počasí, aby se Britům ztížila možnost ohrozit svaz pobřežním dělostřelectvem a letectvem. Němci začali trasu odminovávat, podařilo se jim nasadit rušení rádiového provozu a radarů.

  Britové o chystané evakuaci na sever Evropy věděli díky dešifrovací službě ULTRA. Také měli informace o odminovávání. Na počátku února 1942 očekávali vyplutí německých lodí na sever každým dnem, a proto se snažili na předpokládané trase umísťovat nové námořní miny.

  Na straně Luftwaffe dostal zajištění leteckého krytí pro únik lodí tehdejší General der Jagdlflieger, legendární Oberst Adolf Galland. Byl také autorem krycího názvu této letecké operace – Donnerkeil. Měl k dispozici 252 stíhacích letounů. Převážnou část z nich představovaly Bf 109 a Fw 190 z JG 1, JG 2 a JG 26. K dispozici dostal i operační část výcvikové jednotky Jagdfliegerschule 5 a také noční stíhací stodesítky z NJG 1 a NJG 3. Akce se zúčastnily i bombardéry z KG 2. Velitelé těchto jednotek se o plánu dozvěděli den předem, 11. února 1942. Večer byl Brest bombardován letouny RAF a svaz vyplul se zpožděním až ve 22 hodin 45 minut. Shodou okolností jej nezachytily ani britské ponorky, ani hlídkující radarové letouny. Scharnhost, Gneisenau a Prinz Eugen vyrazily v doprovodu šesti torpédoborců, k nimž se během následujícího dne připojila další plavidla, převážně torpédové čluny.

  Galland vedl stíhací operace ze štábu své bývalé jednotky JG 26 v Audembertu. Přímo na palubě Scharnhorstu se nacházel se svým štábem stíhací letec Oberst Max Ibel, bývalý Kommodore JG 27. Velel stíhacím jednotkám v rámci Luftflotte 3 (Jafü 3). Ale v rámci této operace plnil funkci Jafü Schiff a měl za úkol koordinovat spolupráci se stíhacími jednotkami, v závěru operace nad nimi převzal velení. Svaz vždy krylo minimálně 16 strojů. Nad průlivem se držela nízká oblačnost s přeháňkami.

  Noční stíhací letouny prováděly během noci z 11. na 12. února běžnou činnost, která neměla přitáhnout pozornost ke svazu. První letouny stíhacího doprovodu se nad svazem objevily v 8 hodin 50 minut německého času u Cherbourgu. Shodou okolností se jednalo o noční stíhací Bf 110. Ty byly součástí krytí plavidel především díky zkušenostem s létáním za zhoršených povětrnostních podmínek. Nad svaz během dne postupně startovaly formace stíhaček v počtu deset až šestnáct strojů. Horší počasí sice panovalo na britské straně průlivu, ale někteří němečtí stíhači startovali s viditelností 100 metrů.

  Britové začali mít podezření v 11 hodin (něm. času), na radaru zaznamenali skupinu kroužících letounů, která se posunovala rychlostí asi 20 až 25 uzlů. Svaz nezávisle na sobě objevily kolem půl dvanácté dvě dvojice Spitfirů. Jedna z nich porušila rádiový klid a ohlásila německá plavidla, což současně Němce připravilo na útok.

  Ve čtvrt na dvě se Němci dostali pod nepřesnou palbu baterií z Doveru, které střílely podle informací radarových operátorů. O patnáct minut později se svaz pokusila torpédovat šestice Swordfishů, ale všechny byly sestřeleny. Britové při odpoledních útocích přišli celkem o 42 letounů z nasazených 450, poškozen byl také jeden torpédoborec a několik doprovodných plavidel. Němci do soumraku provedli 396 vzletů stíhaček a 50 letů bombardérů, přišli o 22 strojů. Jediné škody, které utrpěla eskortovaná plavidla, bylo poškození Scharnhorstu a Gneisenau, které najely na miny. Na straně RAF se projevila řada nedostatků v komunikaci a výzbroji. Němcům se tímto únikem podařilo dosáhnout taktického vítězství, ale de facto se jednalo o strategický ústup v rámci boje o Atlantik. 

• Lovci lebek nad Bunou

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby 

  Kat. č. 8092

  
  

  Letecké boje nad Novou Guineou v roce 1942 patří mezi známé epizody války v Pacifiku díky pamětem Saburō Sakaie, který až do svého zranění 7. srpna 1942 u Guadalcanalu sloužil jako pilot Zera u Tainan Kōkūtai. Japonští námořní letci na Nové Guineji nejdříve využívali základny Lae a Salamaua a v červenci 1942 obsadili letiště v jižněji položené Buně. Po několika týdnech z něj začaly operovat Zera Model 32 z 2. Kōkūtai a Tainan Kōkūtai.

  Japonské pozemní jednotky se v té době snažily probojovat k Port Moresby na jihu Nové Guineje, aby si po jeho dobytí vytvořili základnu pro útok na Austrálii. Ve vzduchu zkušeným protivníkům zpočátku čelili piloti australských Kittyhawků. Postupně je doplňovali a nahrazovali američtí stíhači s Airacobrami, kteří se s australskými kolegy rychle učili, jak se Zery bojovat. Síly se tak začaly vyrovnávat, až si nakonec Japonci nemohli svou převahou být jistí. Vynikajícím způsobem popisuje boje v této oblasti ve svých publikacích Michael J. Claringbould.

  Jednou z čerstvých amerických jednotek, které na bojiště dorazily, byla 80th Fighter Squadron „Headhunters“, jež byla součástí 8th Fighter Group. Od poloviny května 1942 se nedaleko australského Brisbane po dobu dvou měsíců připravovala na boj s obratnými Zery. Do Port Moresby se pod vedením 1/Lt Phil H. Greasleye přesunula 20. července. Mezi její časté úkoly patřily doprovody dvoumotorových bombardérů a útoky na nákladní plavidla, většinou v okolí Buny.

  Greasley letěl k Buně v čele osmi Airacober i 26. srpna 1942. Záhy se však musel ještě s jedním pilotem vrátit kvůli technickým potížím. Vedení předal Billu Brownovi, který však omylem zamířil na východ k Milne Bay. Jeho wingman Danny Roberts nakonec porušil rádiový klid a na chybu ho upozornil. Brown kurz rychle opravil a k Buně díky tomu Američané dorazili z nečekaného směru.

  Z letiště právě startovaly dvě trojice Zer. První vedl praporčík Kazu-o Tsunoda (9 v.) z 2. Kōkūtai a druhou podpor. Jōji Yamashita z Tainan Kōkūtai. Americký útok vůbec nečekali. Brown a Roberts zasáhli první trojici a pod jejich palbou zahynuli podd. 1. tř. Ki-ichi Iwase a podd. 3. tř. Daizō Ihara. Tsunodův stroj „Q-102“ inkasoval deset zásahů, Tsunoda na útočníky dokázal zahájit palbu, ale po přistání jeho letoun již nebyl opravitelný a později jej ukořistili Australané.

  Druhá trojice Zer se dostala pod palbu poručíků Helvestona a Robertse a za oběť jim padl podd. 3. tř. Kyoshi Nakano. Zranění utrpěl také jeho kolega, podd. 2. tř. Ichirōbei Yamazaki (14 v.), který svému veliteli Yamashitovi pomohl s vítězstvím nad Airacobrou. Mohlo se jednat o 2/Lt Rogerse, který se domníval, že ho zasáhl flak, s poškozeným strojem přistál u pobřeží a zachránili jej domorodci. Američané nárokovali celkem sedm vítězství, což bylo sice nadsazené, ale neubíralo to nic na jednoznačném vítězství nad zkušenými veterány.

  Tainan Kōkūtai s hlavní základnou v Rabaulu v té době bojovala na dvou frontách. Ta druhá, důležitější, byla na Guadalcanalu. Během téhož 26. srpna vedl osm Zer při doprovodu bombardérů nad Guadalcanal oblíbený podpor. Jun-ichi Sasai (27 v.), společně s dalšími dvěma piloty ale zahynul v souboji s mariňáckými Wildcaty. Jeho přemožitelem se pravděpodobně stal legendární Marion Carl.

  Špatným zprávám však ještě nebyl konec. Hned následujícího dne, 27. srpna, byl jeden letec z Tainan Kōkūtai sestřelen pilotem Airacobry. Při další misi z Buny odstartovalo pod Yamashitovým velením osm stíhačů z Tainan Kōkūtai při doprovodu osmi bombardérů Val z 2. Kōkūtai. Jejich cílem bylo letiště Rabi. Bombardéry nerušeně odhodily svůj náklad a protože nepřátelští stíhači nebyli v dohledu, Yamashita nečekaně povolil útok na pozemní cíle, včetně lákavého čtyřmotorového B-24 na stojánce. Dva letce včetně Yamashity ale sestřelila pozemní palba. Jeden z nich přistál na hladinu moře a dva jeho kolegové byli sestřeleni, když se snažili jeho Zero zničit, aby nepadlo do rukou nepřítele. Překvapily je australské Kittyhawky z No. 75 Squadron RAAF pod vedením legendárního Lese Jacksona. Za oběť jim padly i dva Valy. Tainan Kōkūtai tak během dvou dnů přišla o devět Zer a deset pilotů, včetně dvou důstojníků ve funkci Buntaichō. Tato elitní jednotka musela být po dalších dvou měsících tvrdých bojů stažena z bojiště. 

• Seskok nad džunglí

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz 

  Kat. č. 82212

  
  

  Souboj japonského námořního stíhače Saburō Sakaie s pilotem Wildcatu „Pug“ Southerlandem, k němuž došlo 7. srpna 1942 nad Guadalcanalem, patří mezi nejznámější příběhy z bojů v Pacifiku. Díky knihám, které byly publikovány o Sakaiovi, i díky rozhovorům, jež po válce dával, jsou jeho zážitky z tohoto střetnutí poměrně dobře známé. Líčení tohoto boje i dramatický návrat do Rabaulu v kokpitu Zera najdete v článku o Saburō Sakaiovi ve vydání magazínu INFO Eduard 06/2022.

  James Julian „Pug“ Southerland se narodil v roce 1911 v Norberthu v Pensylvánii. Do námořnictva vstoupil v roce 1930 a o šest let později absolvoval námořní akademii. Nejdříve sloužil na bitevních lodích Texas a New York, ale v roce 1939 zahájil letecký výcvik. Námořním letcem se stal v únoru 1940 a byl zařazen k VF-5. O dva roky později byl povýšen do hodnosti Lieutenant.

  Osudného 7. srpna startoval z paluby USS Saratoga celkem třikrát. Při poslední akci vedl formaci čtyř Wildcatů, které byly součástí obrany proti japonskému náletu bombardérů G4M Betty ze 4. Kōkūtai doprovázených Zery z Tainan Kōkūtai. Japonci chtěli napadnout transportní plavidla, která podporovala vylodění na Guadalcanalu. Southerland byl prvním letcem, který nad cílem v nepřehledné oblačnosti bombardéry zpozoroval. Nárokoval sestřelení dvou Betty, ale všichni tři jeho wingmani byli nečekaně napadeni Zery pod vedením Shirō Kawaie. Dva zůstali nezvěstní a třetí se na letadlovou loď vrátil s těžce poškozeným strojem.

  Southerland při útoku na Betty spotřeboval veškerou munici a palubní střelci mu lehce poškodili jeho stroj. To mu značně komplikovalo situaci, když jej napadla Zera, jež pilotovali podd. 3. tř. Ichirōbei Yamazaki, který se odloučil od Kawaiovy formace, a dva Sakaiovi wingmani podd. 2. tř. Enji Kakimoto a podd. 3. tř. Kazushi „Popo“ Utō.

  Southerland proti přesile tří Zer chladnokrevně vedl manévrový boj, při němž se několikrát dostal do střelecké pozice, bohužel již neměl munici. Před následky střelby Zer ho chránilo pancéřování a robustní konstrukce Wildcatu. Poté, co se z bezvýsledné přesilovky odpoutal Yamazaki, svým wingmanům na pomoc přiletěl Saburō Sakai a další vývoj událostí je dobře znám.

  Piotr Forkasiewicz na své malbě zachytil poslední sekundy letu Wildcatu. Southerland ze stroje vyskočil ve velmi malé výšce a stroj těsně před dopadem na zem vybuchl. Americkému pilotovi se stačil otevřít padák a vzápětí přistál na zemi. Byl v šoku, vyčerpaný a na těle měl jedenáct zranění.

  Za svítání 8. srpna se Southerland vydal východním směrem k Lunga Pointu a obezřetně prošel několika opuštěnými vesnicemi. Poté se pokusil využít kánoi, ale zatékalo do ní, a tak pokračoval pěšky po pobřeží. V jedné z dalších vesnic potkal dva domorodé chlapce, z nichž jeden byl v kontaktu se spojeneckým pobřežním pozorovatelem. Southerlanda dovedli do vesnice Mamara a Američan tam nabíral síly až do svítání 10. srpna. Všichni místní obyvatelé byli velmi přátelští, měli však pochopitelné obavy z bojů, které viděli nebo slyšeli v uplynulých dnech. Jen nejstarší muž ve vesnici se přátelsky netvářil a vyjadřoval se v tom smyslu, že dříve jedl bílé muže, ale ty časy už jsou pryč.

  Ráno 10. srpna tři chlapci naložili Southerlanda do kánoe, podařilo se jim obeplout japonský tábor u ústí řeky Mantanikau a pilota Wildcatu předali jednotce amerických mariňáků. Po cestě zpět se kánoe dostala pod palbu Japonců, potopila se a mladí domorodci padli do zajetí. Naštěstí se jim po krátké době podařilo uniknout.

  „Pug“ Southerland z Guadalcanalu odletěl 12. srpna na palubě Cataliny, která byla prvním strojem, jež přistál na letišti Lunga. Za boj u Guadalcanalu obdržel DFC. V dubnu 1944 byl jmenován velitelem VF-83 na USS Essex a později sloužil u VF-23 na USS Langley a stal se velitelem její palubní letecké skupiny (CAG-23). U obou jednotek létal v roce 1945 na Hellcatech a dosáhl dalších tří vítězství. Zahynul 12. října 1949 u VF-43 při nehodě na F4U-4 během vzletu z USS Franklin D. Roosevelt. Trosky Wildcatu, se kterým byl sestřelen 7. srpna 1942 nad Guadalcanalem, v 90. letech poprvé prozkoumali letečtí badatelé a byl o něm natočen i dokumentární film. 

• Markingy B-25J Mitchell STRAFER 1/72

  B-25J-30, 44-30934, 1/Lt Charles E. Rice, Jr., 449th BS, 345th BG, 5th AF, Kadena, Okinawa, červenec 1945

  Nejvýznamnější misí Mitchellu pojmenovaného Betty’s Dream, byl doprovod dvou bílých bombardérů Betty, na jejichž palubě cestovali 21. srpna 1945 japonští míroví vyslanci na le Shimu po předchozí kapitulaci v Manile. Letoun měl přidělen 1/Lt Charles „Pop“ Rice, Jr., který se později stal operačním důstojníkem jednotky. Mitchell Betty’s Dream působil u 449th BS jen krátce, byl jí přidělen v červnu 1945, nenesl tedy příliš výrazné známky opotřebení. Typická kresba netopýra odkazovala na název jednotky Bats Outa’Hell (netopýři z pekel).       
  

   

  B-25J-10, 43-28145, 71st BS, 38th BG, 5th AF, Lingayen, Filipíny, 1945

  Sunsetters byl název 38th Bombardment Group. Skupina sestávala ze čtyř Squadron, z nichž si každá zvolila vlastní přezdívku. Konkrétně 71st BS byla známa jako Wolf Pack. Tento letoun je znám ve dvou podobách, protože původně měl na přídi namalovanou menší vlčí hlavu a pod kokpitem neměl žádné označení bombardovacích misí. Později byla vlčí hlava přemalována větší verzí a přibyly také symboly 106 misí. Původně byla na letounu namontována boční kulometná pouzdra, známé fotografie pozdějšího stavu značení ukazují, že byla odstraněna. Obtisky této varianty značení se tedy vztahují k rané verzi. Jinak toho není o tomto letounu bohužel mnoho známo. V oficiálních záznamech misí perutě nebylo nic nalezeno, protože u většiny reportů nejsou uvedeny zúčastněné letouny. Nejistota panuje také ohledně barvy nápisu Estrallita i vlčí hlavy, která byla obvykle vyvedena buď v hnědé, nebo v tmavě šedé barvě. V tomto případě se kloníme k názoru, že šlo o hnědou barvu. Pokud jde o nápis Estrallita, nabízíme na výběr zelenou a červenou variantu.
  

   

  B-25J-20, 44-29147, Lt. William J. Faucher, 396th BS, 41st BG, 7th AF, Kadena, Okinawa, červenec 1945

  V červnu 1945 se 41st BG přesunula z Havaje na Okinawu pro závěrečnou fázi války v Pacifiku a byla první jednotkou, která od slavného Doolitleova náletu v roce 1942 letěla s Mitchelly k útoku na cíle přímo v Japonsku. Mise č. 1-45 se zúčastnilo 15 letounů, které zaútočily na letiště Chiran na ostrově Kyūshū. Tento Mitchell mezi nimi sice nebyl, ale účastnil se následných misí. Letoun byl přidělen Lt. Billovi Faucherovi, který byl obvykle v posádce s Lt. F. E. Brownem jako druhým pilotem. Letoun byl jedním z těch, které zůstaly v přírodní barvě kovu. Na levé straně přídě měl namalovánu dívku v modrých plavkách. Kresba byla pravděpodobně jednou z mnoha v rámci USAAF inspirovaných slavnými malbami Alberta Vargase.
  

   

  B-25J-20, 44-29657, 1/Lt Thomas Cockrell, 100th BS, 42nd BG, 13th AF, Puerto Princesa, Palawan, Filipíny, 1945

  42nd BG, aktivovaná 15. ledna 1940, hlídkovala během roku 1942 na západním pobřeží USA a během března a dubna 1943 se přesunula do Tichomoří. Skupina s názvem Crusaders byla přidělena k 13th AF a do bojů vstoupila v červnu 1943, přičemž operovala ze základen na Šalamounových ostrovech. V březnu 1945 se přesunula na Filipíny a útočila na lodní dopravu podél čínského pobřeží, na cíle ve francouzské Indočíně a bombardovala letiště a zařízení na Filipínách. Podporovala také pozemní operace na ostrově Mindanao a australské síly na Borneu. Počátkem roku 1945 byla do sestavy Crusaders začleněna i pátá jednotka, 100th BS, dříve známá jako 106th Reconnaissance Squadron. Tento Mitchell byl přidělen poručíku Thomasi Cockrellovi, jehož syn Gordon později následoval otcova příkladu a sloužil jako pilot vrtulníku US Army. Barvy kresby dívky na přídi nejsou známy, přikláníme se k názoru, že byly použity modré barvy ze štítu Crusaders a z výsostných znaků. Možná, že byl středový kruh červený, ovšem jakékoli červené kruhy byly na letadlech bojujících proti Japoncům logicky nežádoucí, takže se to jeví jako méně pravděpodobné.  
  

   

  B-25J-30, 44-31063, 498th BS, 345th BG, 5th AF, le Shima, Okinawa, Japonsko, červenec 1945

  Jedna z nejznámějších a co do zbarvení svých letounů nejpestřejších bombardovacích skupin v Tichomoří, Air Apaches, byla zformována 3. září 1942 jako 345th BG (medium) a ihned po aktivaci zahájila výcvik na B-25. Původně měla být nasazena ve Velké Británii, ale generálmajor George C. Kenney se zasadil o to, aby bylo k jeho 5th Air Force přiděleno více jednotek s B-25, a tak se v dubnu 1943 skupina přesunula do Pacifické oblasti. Po příletu do Austrálie byly její B-25D v tamních dílnách upraveny na provedení „strafer“ podle instrukcí vypracovaných slavným „Pappym“ Gunnem, v té době již technickým důstojníkem 5th AF. Air Apaches se s nimi a později se stejně koncipovanými B-25J zúčastnili nejméně devíti velkých kampaní. Všechny čtyři perutě, z nichž skupina sestávala, měly své charakteristické označení a název, přičemž 498th BS byla známa jako Falcons a její letouny nosily na přídi stylizovanou hlavu sokola. Vyobrazené provedení letounu nazvaného Darlin’ Donna odpovídá vzhledu letounu při jeho příletu do Ie Shimy na konci července 1945. Na směrovkách tehdy nebyla nakreslena hlava indiána, letoun neměl ani bílé konce křídel, v té době již používané rozlišovací označení. Náběžné hrany ocasních ploch a křídla měly nepravidelná pole zelené barvy, která byla tmavší než původní a opotřebovaná Olive Drab.      
  

• Markingy Spitfire Mk.Vb mid 1/48

  BM211, F/Lt John D. Mitchner, No. 402 Squadron RCAF, RAF Merston, Velká Británie, září–listopad 1943

  John Mitchner se narodil v kanadském Saskatoonu v roce 1914 a před vstupem do RCAF v říjnu 1940 pracoval tři roky jako knihovník. Po absolvování základního výcviku v červenci 1941 se v polovině srpna přesunul do Británie. Na začátku září byl přidělen k No. 263 Squadron vybavené Whirlwindy, u které létal do června 1942. Po instruktorském intermezzu u No. 55 OTU byl nejprve v červenci přidělen k No. 247 Squadron a v srpnu k No. 116 Squadron. V listopadu se přesunul k No. 402 Squadron, kde získal počátkem roku 1943 své první vítězství. V říjnu obdržel DFC a v únoru 1944 dokončil operační túru. Po návratu do Kanady sloužil v Tealingu a do Evropy se vrátil v srpnu 1944, kdy se připojil jako velitel letky k No. 421 Squadron. Koncem září byl převelen k No. 416 Squadron a od listopadu převzal velení celé jednotky. V březnu 1946 se vrátil do Kanady a pokračoval ve službě u RCAF. V roce 1953 se stal velitelem základny v Sylvestre a Lac St Debis. V roce 1960 odešel do invalidního důchodu a zemřel 8. prosince 1964. John Davidson Mitchner za svoji válečnou kariéru sestřelil 11 letounů protivníka, tři pravděpodobně a tři poškodil. Spitfire LF Mk. Vb BM211 s označením AE-J, na kterém John Mitchner pravidelně létal na podzim 1943 u No. 402 Squadron, byl na pravém motorovém krytu opatřen osobní kresbou opalující se slečny Jane z kresby v časopisu Daily Mirror. Zajímavostí tohoto Spitfiru jsou novější výfuky používané standardně u verze Mk.IX. Vzhledem ke zlepšeným výkonům byla u No. 402 Squadron takto upravena většina Spitfirů LF Mk.Vb.
  

   

  BL594, W/Cdr Alexandr Gabszewicz, No. 2 Polish Wing, Northolt, Velká Británie, únor–květen 1943

  BL594 byl dodán No. 242 Squadron v dubnu 1942, ale již v květnu byl poškozen při nehodě, následně opraven a dodán k No. 303 (Polish) Squadron, která tou dobou operovala z letiště Kirton-in-Lindsey. Zde byl opatřen kódy RF-G a stal se osobním strojem F/O Horbaczewského. Na začátku února 1943 se No. 303 Squadron přesunula do Hestonu, ale BL594 zůstal na letišti v Kirton-in-Lindsey a stal se osobním letounem velitele No. 2 Polish Wing, W/Cdr Alexandra Gabszewicze. Jeho nový Spitfire byl přebarven do standardního označení No. 302 (Polish) Squadron, včetně vyobrazení znaku jednotky. Na levé straně krytu nádrže si Gabszewicz nechal namalovat své osobní skóre, sedm a půl černého kříže, a také jméno Smarkata (což odkazuje na jeho velmi mladou snoubenku, Elisabeth Helen Bullimore). Na začátku června se No. 302 (Polish) Squadron přesunula k No. 1 Polish Wing v Hestonu a BL594 byl ponechán u No. 308 (Polish) Squadron. Poté, co se W/Cdr Gabszewicz stal velitelem křídla v Northoltu, BL594 zůstal u No. 308 (Polish) Squadron. Byl přestavěn na verzi LF Mk.Vb a v lednu 1944 byl přidělen k No. 234 Squadron. Při operačním letu 9. května 1944 byl BL594 sestřelen flakem a havaroval poblíž Berck-sur-Mer. Pilot F/O D. N. Greenhalghem sice vyskočil z letadla, ale nepřežil.
  

   

  BL384, F/Lt John A. A. Gibson, No. 457. Squadron RAAF, RAF Andreas, Velká Británie, prosinec 1941

  Spitfire BL351 byl přidělen k australské No. 457 Squadron dne 11. prosince 1941. Zpočátku jej pilotoval P/O Ken James, který později dosáhl 2,5 vítězství. V únoru 1942 byl BL351 přidělen F/Lt Johnny Gibsonovi, Novozélanďanovi, který si připsal v roce 1940 na Hurricanech u No. 501 Squadron 11,5 vítězství. Gibson si nechal na svůj nový Spitfire namalovat osobní motiv kačera Donalda, včetně všech svých dosažených sestřelů, kterých bylo celkem 13,5. BL351 byl v březnu 1942 přesunut k No. 452 Squadron a nakonec byl zničen při kolizi na zemi 8. května téhož roku.
  

  
  

  BM309, 2/Lt Robert A. Boock, No. 335thFS/4th FG, Debden, únor 1943

  Čtvrtá stíhací skupina byla složkou osmé letecké armády Spojených států amerických během 2. světové války. Skupina byla podle základny Debden, ze které působila, známá jako Debden Eagles. Tři „Eagle“ perutě byly zformovány mezi zářím 1940 a červencem 1941 americkými piloty-dobrovolníky ještě před vstupem Spojených států do bojů 2. světové války v prosinci 1941. Jejich působení v řadách britské RAF trvalo až do 29. září 1942, kdy tyto perutě zformovaly 4. stíhací skupinou osmé letecké armády Spojených států. Z No. 71, No. 121 a No. 133 Squadron RAF se staly 334th, 335th a 336th Fighter Squadron USAAF. Při posledním velkém střetnutí 4th Fighter Group dne 22. ledna 1943 sestřelil v kokpitu Spitfiru Mk.Vb BM309 2/Lt. Robert A. Boock z 335th Fighter Squadron severozápadně od Dunkerque jeden Fw 190. Jeho Spitfire měl na pravém motorovém krytu vyobrazen neoficiální znak 4th FG.
  

• Markingy Sopwith F.1 Camel (Clerget) 1/48

  B6289, W. M. Alexander, č. 10(N) Squadron RNAS, Téteghem, Francie, leden 1918

  Kanaďan William Melville Alexander pocházel z Toronta a chtěl se naučit létat hned po dovršení 18 let věku. Protože letecké školy Curtiss a Wright Brothers měly plně vytíženou kapacitu, vydal se na cestu do školy Stinson v San Antoniu v Texasu. Tam absolvoval pouhých 3,5 hodiny letového výcviku před leteckou zkouškou. I tak uspěl a získal certifikát Aero Club of America č. 447. V roce 1916 byl po návratu do Kanady povýášen do hodnosti FSL (Flight Sub-Lieutenant) u RNAS a po dalším výcviku byl vyslán do zámoří, aby se stal příslušníkem No. 3 (Naval) Wing ve Francii. Tam létal na letounech Sopwith 1½ Strutter. O čtyři měsíce později byla jeho jednotka rozpuštěna a Alexander byl přidělen k nové No. 10 (N) Squadron, aby létal na Sopwith Triplanech. Stal se tak členem slavného „Black Flight“ Raymonda Collishawa. Svého prvního vítězství dosáhl 2. června 1917 (sdílené) a do konce července přidal dalších sedm. Poté, co jednotka začala dostávat nové Camely, dosáhl Alexander svého prvního vítězství na tomto typu 16. srpna. Vedle Camelu ještě nějakou dobu používal i Triplane. Dne 27. srpna byl jmenován zastupujícím velitelem Squadrony. Celkem dosáhl 23 vítězství, většina z nich byla klasifikována jako Out of Control (OOC), což byl také případ jediného vítězství dosaženého s Camelem B6289. Po válce nepokračoval ve vojenské službě a zemřel 4. října 1988 v Kanadě.
  

   

  E7232, No. 4 Flying School, Freiston, Spojené království, 1918

  Tento Camel byl vyroben společností Ruston Proctor & Co Ltd. v září 1918 a byl předán k No. 4 Flying School ve Freistonu, kde dostal pestrý nátěr bílou a červenou barvou. Horní strana horního křídla nesla motiv paprsků vycházejícího slunce, zatímco horní strana spodního křídla byla opatřena jednoduchými pruhy bílé a červené barvy. Jméno Dimps bylo namalováno pravděpodobně pouze na levé straně. Areál RNAS Freiston Shores byl založen v roce 1917 a sloužil jako satelitní základna pro střelecký výcvik nedaleké základně RNAS Cranwell. Původně nešlo o nic jiného než o pole na ploše asi 80 akrů, které sloužilo k závěrečnému dvoutýdennímu výcviku důstojníků v rámci pokročilého leteckého kurzu u RNAS Cranwell. Jeho význam nicméně brzy vzrostl. Letiště bylo rozšířeno a byly postaveny hangáry, ubytovací bloky a řídicí věž. Letiště bylo původně známé jako RNAS Gunnery School nebo Armament Training School a poté bylo přejmenováno na School of Aerial Fighting and Bomb Dropping, když se RNAS v roce 1918 sloučila s nově vzniklým RAF. Poté se název školy opět změnil na No. 4 School of Aerial Fighting and Gunnery a finálně na No. 4 Fighting School. Základna byla zrušena v březnu 1920.   
  

   

  D6402, Henry W. Woollett, No. 43 Sqn, Avesnes-le-Comte, Francie, duben 1918

  Henry Winslow Woollett měl jít ve stopách svého otce, který byl lékařem. Henry, student medicíny na začátku první světové války, byl v srpnu 1914 zařazen do Linconshire Regiment a zúčastnil se vylodění v Suvla Bay v Dardanelách. V roce 1916 byl převelen k RFC a po výcviku se v listopadu připojil k 24th Squadron RFC. Ve Francii létali její piloti na letounech DH-2, které v té době zastarávaly. Woollettovi se podařilo sestřelit s tímto letounem jednoho nepřítele. Po přezbrojení na DH-5 pak přidal další. V srpnu 1917 se Woollett vrátil do Anglie a stal se velitelem Flightu. Zpět do Francie se vrátil v březnu 1918 a připojil se k No. 43 Squadron létající s Camely. Jako velitel Flightu C zvýšil počátkem srpna své skóre na 35 sestřelů, z toho 11 balonů. Jeho zaměření na boj proti těmto silně bráněným cílům byl důvodem namalování nepravidelných polí velmi světlé barvy na horním křídle a výškovce. Mělo to napodobit vzhled barevnějších německých letadel. Tato dodatečná kamufláž vydržela jen několik dní, než bylo nařízeno její odstranění. Některé zdroje uvádějí bílou barvu těchto polí, ale na existující fotografii vypadají poněkud tmavší a mohly by být i velmi světle modré. Ponecháváme na každém modeláři, aby se rozhodl sám.
  

   

  B5406, Lt. Sadhar H. Malik, No. 28 Squadron RFC, Droglant, Francie, říjen 1917 

  Sadhar Hardit Malik se stal prvním Indem, který létal jako pilot u RFC v 1. světové válce. Ve 14 letech odcestoval z Pandžábu do Anglie, aby navštěvoval přípravnou školu a vysokoškolská studia na Balliol College. Po maturitě v roce 1915 požádal o vstup do RFC, ale byl odmítnut. Poté sloužil v roce 1916 u francouzského Červeného kříže jako řidič sanitky a stále odhodlán létat se v roce 1916 přihlásil do Aéronautique Militaire. Když se o tom dozvěděl jeho oxfordský učitel Francis Urquhart, považoval to za skandální a napsal šéfovi RFC generálu Hendersonovi. Jeho přímluva se vyplatila a Malik byl přijat jako letecký kadet. Dne 6. dubna 1917 obdržel dočasné povýšení na podporučíka RFC a byl vycvičen jako stíhací pilot. Jeho první kroky vedly k No. 26 Squadron, kde sloužil od 13. července 1917. Jako věřící sikh nosil místo přilby turban, později zakrytý speciálně navrženou leteckou přilbou. V roce 1917 byl Malik převelen k No. 28 Sqn a 18. října se mu podařilo dosáhnout svého prvního vítězství. O pouhých osm dní později zaznamenal další sestřel, ale byl zraněn do pravé nohy. Po rekonvalescenci se měl vrátit do akce, ale byla mu diagnostikována alergie na mazivo letounu Sopwith Camel, kterým byl ricinový olej. Kvůli tomu strávil zbytek války létáním na dvoumístných stíhacích Bristolech F.2b. Po skončení bojů se vrátil do Indie. V další kariéře byl velmi úspěšný a zastával několik obchodních a diplomatických funkcí, zejména funkci indického velvyslance ve Francii. Zemřel 31. října 1985. 
  

• Markingy Bf 110E 1/72

  4./NJG 1, St. Trond, Belgie, únor 1942

  NJG 1 byla nejstarší noční stíhací jednotkou Luftwaffe a jejím zakladatelem byl legendární Oberst Wolfgang Falck. Na počátku roku 1942 velel její II. Gruppe Major Walter Ehle a na této pozici setrval po dobu více než tří let. V roce 1942 sloužil v sestavě 4. Staffel NJG 1 například i známý noční stíhač Wilhelm Herget. Stroj G9+JM je zajímavý jak žraločí přídí, tak i dočasným nátěrem „námořní“ zelenou barvou RLM 72 na horních plochách, což souviselo s tím, že se jeho osádka podílela na hlídkových letech během operace Donnerkeil. Prvkem rychlé identifikace během této akce je žlutý pruh na trupu. Během ní se Němcům podařilo proplout s bitevními loděmi Scharnhorst a Gneisenau a s těžkým křižníkem Prinz Eugen Kanálem La Manche z francouzského Brestu na sever Německa. Luftwaffe od 11. do 13. února 1942 zajistila nepřetržité hlídkování nad svazem. Jednotky II./NJG 1 a II./NJG 3 byly pověřeny krytím během soumraku a nočních hodin. Druhý den operace se části obou nočních stíhacích jednotek přesunuly na norskou základnu Lister, odkud kryly závěrečnou část plavby svazu. V Norsku tento detašmán setrval až do konce února. Všech vzdušných vítězství během operace Donnerkeil dosáhly denní stíhací útvary Luftwaffe.
  

   

  Lt. Herbert Kutscha, 5./ZG 1, Sovětský svaz, 1942

  Herbert Kutscha (*1917 †2003) sloužil na začátku války u II./JG 77, ale brzy byl převelen k 5./ZG 1 vyzbrojené Messerschmitty Bf 110. Během francouzského tažení sestřelil několik strojů včetně jednoho Bf 109 leteckých sil neutrálního Švýcarska. Později na východní frontě, kde se z jeho jednotky II./ZG 1 stala II./SKG 210, dosáhl velkých úspěchů i jako bitevní letec. Kutschova II. Gruppe pod velením Hptm. Rolfa Kaldracka se specializovala na bitevní útoky, respektive bombardovací útoky z malých výšek. Nad nepřátelským územím se přitom Bf 110 pohybovaly vyšší rychlostí než jiné bombardéry. Odtud také pocházel název tohoto útvaru, tedy „rychlá bombardovací eskadra“ (SKG; Schnellkampfgeschwader). Kutscha byl po dosažení 22 vítězství vyznamenán Rytířským křížem. V té době bylo na jeho kontě navíc 41 letadel zničených na zemi, 41 tanků, 15 lokomotiv, 11 protiletadlových kanónů a 157 nákladních vozů. V červnu 1943 se stal velitelem 15. Staffel JG 3 „Udet“, používající jednomotorové stíhačky. V létě 1944 převzal velení II./JG 3 v Normandii a v závěru roku velel II./JG 27. Od února 1945 vedl III./JG 1 na východní frontě. Celkem absolvoval přes 900 bojových letů, docílil 47 sestřelů, z toho šest čtyřmotorových bombardérů. Na Bf 110 získal 22 vítězství.
  

   

  Lt. Felix-Maria Brandis, 1.(Z)/JG 77, Malmi, Finsko, 1942

  Jeden ze strojů velitele 1.(Z)/JG 77, poručíka Felixe-Maria Brandise, během jeho působení na východní frontě. Na jeho kontě bylo celkem 14 vítězství, z toho pět britských (včetně dvou Fairey Albacore) a devět sovětských letounů. Lt. Brandis zahynul 2. února 1942 se strojem Bf 110E-2 (WNr. 2546) LN + AR u Olangy, když jeho letoun při návratu z bojového letu narazil ve špatném počasí do terénu. V tu dobu už byla jeho jednotka přejmenována na 6.(Z)/JG 5. Označení jednotky se postupně měnilo z 1.(Z)/JG 77 na 6.(Z)/JG 5, 10.(Z)/JG 5 a 13.(Z)/JG 5. Na přídi letounu byl znak jezevčíka s Ratou (Polikarpov I-16) v tlamě. Pro tuto jednotku je emblém jezevčíka charakteristický. Dva jezevčíci byli maskoty „Dackelstaffel“ po celou dobu její existence, bez ohledu na označení, které právě nesla. Jezevčíci někdy dokonce s osádkami absolvovali i bojové lety. Jednotka byla na severu Evropy nasazena jak proti britským, tak i proti sovětským letounům. Tento stroj padl i s osádkou Lt. Harryho Kripphala dne 18. června 1942 za oběť protiletadlové palbě 30 km západně od Murmansku.
  

   

  WNr. 4035, Sonderkommando Junck, základna Mosul, Irák, květen 1941

  Po vypuknutí Britsko-Irácké války, která trvala od 18. dubna do 30. května 1941, poskytly Iráčanům vojenskou podporu Itálie a Německo. Luftwaffe zde proti RAF nasadila jednotku Sonderkommando Junck, která používala především stíhací Messerschmitty Bf 110, bombardovací Heinkely He 111 a transportní Junkersy Ju 52. Jednotce velel Oberst Werner Junck, který dosáhl během 1. světové války u Jasta 8 pěti vítězství a v meziválečném období byl známým sportovním letcem. Messerschmitty Bf 110 sice nesly irácké výsostné označení, ale létaly s nimi německé osádky a ve skutečnosti se jednalo o stroje od ZG 76 a ZG 26. Jediného vítězství tohoto útvaru dosáhl 20. května 1941 Lt. Martin Drewes z II./ZG 76 (budoucí noční stíhací eso), když u Falúdži sestřelil Gloster Gladiator pilotovaný Sgt. Smithem z A Squadron náležící k Habbaniya Strike Force. Messerschmitt Bf 110E WNr. 4035 byl nalezen Brity po nouzovém přistání. V září 1941 byl zprovozněn a dostal jméno „Belle of Berlin“ (Kráska z Berlína). Později byl přelétnut do Egypta k No. 267 Squadron. Stroj byl odepsán po nouzovém přistání během přeletu do Jižní Afriky.
  

  
  

  6./ZG 1, Sovětský svaz, léto 1942

  Kresbu vosy (Wespe) coby znak ZG 1 navrhl na podzim 1939 Leutnant Richard Malchfelder, technický důstojník jedné Zerstörergruppe (II./ZG 1). Původně sestával ze tří malých vos a používala jej stejná Gruppe těžkých stíhačů, která prošla několika změnami označení (včetně II./SKG 210), aby nakonec počátkem roku 1942 skončila jako II./ZG 1. Brzy začaly používat vosí emblém i další Gruppe ze sestavy Zerstörergeschwader 1, která nesla operační název „Wespen“. Tento letoun nesl kamufláž složenou z barev RLM 74/75/76. Vosí emblém byl použit i pro letouny Zerstörergeschwader 1, které byly v roce 1942 označeny jako „Wespen“.
  

• Markingy P-400 1/48

  80th FS, 8th FG, Port Moresby, Nová Guinea, podzim 1942

  Dne 26. srpna 1942 se i díky navigační chybě povedlo formaci Airacober 80th FS překvapit japonská Zera startující ze základny Buna a během dvou ztečí šest z nich sestřelit. Dvě další uvedli piloti v hlášení jako poškozená. Vzhledem k minimální aktivitě japonského letectva nad Novou Guineou ve druhé polovině roku 1942 se jednalo o jediné sestřely přiznané 80th FS v tomto roce. Po jednom sestřeleném Zeru si připsali George T. Helveston a Gerald T. Rogers a je tedy velmi pravděpodobné, že Airacobra s kódovým písmenem Y a vyznačeným sestřelem patřila jednomu z těchto dvou letců. Černé zbarvení vrtulového kuželu a pevné části SOP je velmi neobvyklé a není zdokumentované u žádné jiné Airacobry operující na Nové Guineji. Stroj měl rovněž vyměněnou směrovku.
  

   

  AP356, Lt. Edward J. Kurt, 35th FS, 8th FG, Milne Bay, Nová Guinea, 1942–1943

  Airacobra pojmenovaná „Earthquake McGoon“ operovala v rámci 35th FS z letiště Gurney Field, vybudovaném na východním výběžku ostrova Nová Guinea na přelomu let 1942/43, jako osobní letoun Lt. Edwarda J. Kurta. Ten nastoupil k jednotce v srpnu 1942, poté, co byl odvelen od 15th FG dislokované na Havajských ostrovech. Jeho Airacobra nese standardní britské kamuflážní schéma, ovšem s množstvím oprav na povrchu. Na spodní části přídě došlo k opravě nátěru tmavší šedou barvou a na trupu jsou patrné opravy výrazně tmavším zeleným odstínem. Další zajímavostí jsou dveře kabiny, převzaté z Airacobry velitele sesterské 36th FS, Maj. McNaye, který velitelský post a řady perutě opustil v říjnu 1942. Kresba, zdobící levé dveře, byla v průběhu služby zatřena a na záběrech pořízených na Gurney Field už stroj nese pouze bílý terč. Modré zbarvení vrtulového kuželu a vrcholu SOP naznačuje, že Airacobra AP356 byla převzata ze stavu 39th FS. Sestřelu bombardéru, který je vyznačený na pravém boku, zřejmě docílil jiný pilot jednotky, jelikož Lt. Kurt žádný sestřel u 35th FS nenárokoval.
  

   

  67th FS, Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy, listopad 1942

  P-400 vedená v záznamech perutě jako „Old 13“ byla jednou z mála původních Airacober dodaných 67th FS na jaře 1942 a sloužících na Guadalcanalu ještě počátkem roku 1943. Primitivní podmínky na odlehlých základnách v Tichomoří, stejně jako nedostatek náhradních dílů i letadel, nutily pozemní personál k mnoha improvizacím. Názorným příkladem je příběh Airacobry „Old 13“, která havarovala ještě během služby na Nové Kaledonii a její vrak byl následně kanibalizován pro náhradní díly. Těžké ztráty 67th FS po přesunu na Guadalcanal a kritický nedostatek letadel na ostrově způsobily, že odstavený vrak Airacobry byl po náročné opravě uveden opět do letuschopného stavu. Stroj dostal nové křídlo a rovněž muselo být nahrazeno mnoho chybějících panelů a krytek na trupu. Dle dochovaného popisu opravy byly vyměněné části natřeny barvami Olive Drab / Neutral Gray a Airacobra tím získala jedinečný vzhled tvořený směsicí britských a amerických kamuflážních odstínů. Dále byl do stroje namontován výkonnější motor a poškozený list vrtule nahrazen jiným. Jeho vyvážení bylo provedeno nalitím olova do špičky listu. Palubní deska byla osazena pouze nejnutnějšími přístroji, po zbylých zůstaly jen otvory. Takto opravená Airacobra byla pokřtěna „The Resurrection“ (vzkříšení) a toto pojmenování bylo namalováno na boky trupu. Bohužel, nápis není fotograficky zdokumentován, a tak je jeho podoba odvozena od jiného stroje 67th FS. 
  

   

  BX163, 80th FS, 8th FG, Port Moresby, Nová Guinea, prosinec 1942

  Airacobra BX163 původně sloužila u 39th FS, kde dostala označení číslicí 18 a modré zbarvení vrtulového kuželu i vrcholu směrovky. Z období služby u 39th FS pochází rovněž nápis „Helen“ namalovaný na levé straně přídě. U 80th FS následně přibyla typická žraločí tlama a žluté písmeno V. Kamufláž barvami Olive Drab a Neutral Gray byla aplikována ještě před odesláním letounu k bojové jednotce, stejně jako u mnoha dalších P-400 dodaných na jaře 1942 do oblasti jihozápadního Pacifiku. Dne 24. prosince 1942 byla Airacobra BX163 poškozena při nouzovém přistání na Kila Drome, jednom z moha letišť vybudovaných v okolí Port Moresby na jeho ochranu.
  

   

  Lt. Eugene A. Wahl, 39th FS, 35th FG, Port Moresby, Nová Guinea, léto 1942

  Jedna z nejznámějších Airacober nesla pojmenování „Wahl’s Eye / Pat“ a účastnila se nejtvrdších leteckých bojů při obraně přístavu Port Moresby. Její zubatá tlama připomínala spíše čelisti ryb žijících v hlubinách oceánů než obvyklou žraločí tlamu. Modrý vrtulový kužel, modrý vrchol SOP a bílé číslo na kýlovce byly standardním označením Airacober 39th FS. Letoun pilotoval Lt. Eugene Wahl, který byl v polovině května společně s několika dalšími letci domovské 35th FG odeslán na stáž k 8th FG na Novou Guineu a 26. května si zde připsal sestřel Zera. Štěstí ho neopustilo ani 9. června, kdy po souboji se Zery slavné Tainan Kōkūtai musel nouzově přistát, ale po několika dnech pochodu džunglí se dokázal vrátit zpátky ke své jednotce. S tou pak podnikal bojové lety až do konce července, kdy byla 39th FS stažena do Austrálie k reorganizaci a přezbrojení na výkonnější P-38 Lightning.
  

• Markingy A6M2 Zero Type 21 1/48

  c/n 5349, poddůstojník 1. tř.  Tsuguo Matsuyama, stíhací jednotka let. lodi Hiryū, letadlová loď Hiryū, 7. prosince 1941

  Ve druhé útočné vlně proti cílům na Havaji vyslala Hiryū devět Zer pod velením poručíka Sumio Nōna. Jeho piloti zaútočili na základny Kaneohe a Bellows, nárokovali dva zničené letouny na zemi a jeden automobil. Třetí trojici Zer vedl podd. 1. tř. Matsuyama, jenž s jedním ze svých wingmanů sestřelil stíhačky P-40 pilotované 2ndLt. Georgem Whitemanem a Samuelem Bishopem ze 44th Pursuit Squadron. Matsuyama bojově létal již u 13. Kōkūtai v Číně a 25. února 1938 se jako wingman legendárního Sadaaki Akamatsua podílel na sestřelení čtyř letounů. Při náletech na Ceylon 9. dubna 1942 Matsuyamova shōtai sestřelila Blenheim Mk.IV, zřejmě s osádkou S/Ldr Kennetha Aulta, který vedl formaci No. 11 Squadron RAF při útoku na japonské lodě. Matsuyama později sloužil na letadlové lodi Hiyō a zahynul 7. dubna 1943 v boji s Wildcaty u Guadalcanalu. S Letounem BII-124 byl 19. února 1942 při náletu na Darwin sestřelen námořník 1. tř. Hajime Toyoshima. Po zásazích protiletadlovou palbou přistál na ostrovu Melville a zajal jej Aboridžinec Matthias Ulungura. Byl prvním zajatým pilotem Zera. Toyoshima vystupoval pod jménem „Tadao Minami“ a patřil k organizátorům největšího útěku zajatců ve 2. světové válce. Vydal k němu signál 5. srpna 1944 v táboře Cowra. Uniknout se pokusilo 1104 zajatců, 231 zahynulo a o život přišli i čtyři Australané. Toyoshima byl smrtelně zraněn a poté, co si zapálil cigaretu, spáchal sebevraždu.
  

   

  poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai, letiště Lakunai, Rabaul, ostrov Nová Británie, srpen 1942

  Saburō Sakai je nejznámějším japonským stíhačem díky svým pamětem a setkáním se spojeneckými letci po 2. světové válce. Narodil se v roce 1916 a od září 1938 sloužil u 12. Kōkūtai v Číně. V říjnu 1941 byl zařazen k nově zorganizované Tainan Kōkūtai na Tchaj-wanu, prošel s ní tažením na jih až do zranění 7. sprna 1942 u Guadalcanalu. Po vyléčení sloužil jako instruktor u Ōmura Kōkūtai, později byl i přes zhoršený zrak bojově nasazen s Yokosuka Kōkūtai na Iwodžimě a na konci války sloužil Kōkūtai 343 (II). Uvádí se, že dosáhl 64 vítězství, ale Sakai tvrdil, že počet jeho vítězství byl nižší. U prvních dvou jednotek ve skutečnosti docílil 12 samostatných vítězství, 8 ve spolupráci a 4 pravděpodobná. S letounem V-128 létali také podd. 2. tř. Arita a podd. 1. tř. Hiroyoshi Nishizawa, jemuž je připisováno 87 vítězství. Barva pruhů je zvolena podle vzpomínek Sakaie, existují ale i jiné interpretace, například černý nebo žlutý pruh na trupu. Sakai během stíhacího doprovodu na Guadalcanal sestřelil 7. srpna v epickém souboji Wildcat „F12“ z VF-5 pilotovaný „Pugem“ Southerlandem. Sakai byl později těžce zraněn v obličeji palbou Dauntlessů z VB-6 u ostrova Tulagi. Po téměř pěti hodinách a více než 1000 km se mu podařilo přistát zpět v Rabaulu. Zemřel v roce 2000 po slavnostní večeři s příslušníky US Navy.
  

   

  poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let. lodi Zuihō, Rabaul, ostrov Nová Británie, duben 1943 

  Poddůstojník 2. třídy Koyae se narodil v roce 1923 v prefektuře Miyazaki, letecký výcvik dokončil v listopadu 1942 a v březnu 1943 byl přidělen ke stíhací jednotce letadlové lodi Zuihō. V dubnu se jednotka přesunula do Rabaulu a Koyae s tímto letounem létal v průběhu operace I-gō. V tomto období se na Zerech aplikovala zelená barva se v polních podmínkách. Obvykle se natírala ručně, okraje jejích polí se někdy rozmývaly ředidlem. Podle deníku jednotky Koyae ale v dubnu 1943 bojové lety neabsolvoval. Poprvé se s nepřítelem střetl až v listopadu 1943 nad Rabaulem. Ještě během téhož měsíce byl v Rabaulu převelen ke Kōkūtai 253 a do počátku roku 1944 prošel intenzivními boji. Po návratu do Japonska byl přidělen k Ōmura Kōkūtai. Během dovolené, 17. února 1944, zpozoroval v dešti v nočních hodinách nad vesničkou Goda v prefektuře Miyazaki kroužící japonský bombardér, jehož osádka ztratila orientaci. Koyae vytvořil za pomoci vesničanů navigační signál a po nějaké době se mu osádku podařilo navést na správný kurz. Za tento čin obdržel písemnou pochvalu velitele Ōmura Kōkūtai. V červenci 1944 byl Koyae přidělen k Hikōtai 701 a bojoval při obraně Filipín. Poté návratu do Japonska byl přidělen k Hikōtai 701 (II) a na konci války sloužil u Ōmura Kōkūtai. Po válce pracoval jako hasič a publikoval paměti. Podle místního tisku měl dosáhnout 20 vítězství. Může se jednat o sestřely, kterých dosáhly stíhací formace, v nichž létal.
  

   

  por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381, základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

  Kōkūtai 381 byla založena v říjnu 1943 na základně Kendari na ostrovu Celebes. Jednalo se o smíšenou Kōkūtai se 48 stíhacími bombardéry (Hikōtai 602), 24 nočními stíhačkami (Hikōtai 902) a 48 stíhacími letouny v Hikōtai 311, jíž velel poručík Kanzaki. Se svou jednotkou během roku 1944 působil ze základen na ostrovech v Indonésii a na Filipínách. Jejich nejčastějšími protivníky byly americké armádní letouny. Kanzakiho jednotka pro útoky na nepřátelské bombardéry používala fosforové bomby určené proti vzdušným cílům. Kanzakiho letoun, vyrobený firmou Nakajima, byl v minulosti rekonstruován s různými barevnými markingy. Předpokládáme, že svislé ocasní plochy a část horních ploch křídla byly natřeny barvou spodních ploch. Příď motoru mohla být zbarvena i šedou nebo žlutou barvou. Z fotografie letounu není zcela zřejmé, zda jsou bílé pruhy na spodní části trupu spojeny. Mohlo se jednat o usnadnění vzájemné identifikace námořních a armádních letounů při bojích se spojeneckými stíhači. Dalším důvodem pro tuto kamufláž mohla být snadnější identifikace při nočních stíhacích letech. Například v noci z 12. na 13. ledna 1944 sestřelil por. Kanzaki a jeho wingman nad Balikpapanem B-24 z 380th BG. Ve stejné kamufláži horních a ocasních ploch jsou zbarveny i stroje Kōkūtai 331. Obě jednotky během části roku 1944 operovaly v jednom taktickém uskupení.
  

   

  por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1. Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1944

  Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306 (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno celkem osm speciálních útočných jednotek s bojovým názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na konvoj u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne se společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců z Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali postupně ve čtyřech formacích. Byli součástí sil námořního a armádního letectva, jež nasadily v rámci operace Kikusui I proti nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů speciálních útočných jednotek a doprovodných stíhaček. US Navy ztratila 6. dubna torpédoborce USS Bush a Colhoun, další byla těžce poškozena. Osm jednotek „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím u ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima. Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na základnu. Por. Miyatake pocházel z prefektury Kagawa a námořní akademii v Etajimě absolvoval v roce 1942. Před svou misí se v dopisech rozloučil s matkou a třemi sestrami. Jeho otec byl v té době internován na Sibiři. Nobuo Miyatake byl posmrtně povýšen do hodnosti fregatního kapitána. Jeho letoun, vyrobený u firmy Nakajima byl označen kódem „Ke-113“. 
  

• Úvodník

  
  

  Vážení přátelé, milí modeláři,

  vítejte u prvního Infa roku 2023. V lednovém čísle vás tradičně seznamuji s projekty připravenými na aktuální rok. Ani letos tomu nebude jinak, takže se do toho seznamování pustíme rovnou bez zbytečných řečí kolem. Začneme lednem, jehož novinky jsou v prodeji na našem e-shopu již od minulého týdne.

   

  Stavebnice v lednu

  Podruhé po sobě se poměrně netradičně jako novinka řady ProfiPACK představuje stavebnice s výlisky od externího dodavatele. Tyto výlisky obvykle využíváme k tvorbě položek řady Limited, ovšem výjimky už tu v minulosti byly. V prosinci jsme uvedli dvaasedmdesátinový Bf 109E-3 s výlisky od Special Hobby, a loni v únoru takto prošel řadou ProfiPACK Hurricane Mk.I s výlisky od polské Arma Hobby. Tentokrát to bude opět dvaasedmdesátina, B-25J Mitchell, postavená na výliscích od Hasegawy, stejně jako v září uvedená limitka Gunn´s Bunny. Předpokládám, že ProfiPACK B-25J Strafer, tedy B-25J s plechovým kulometným čumákem, bude stejně zajímavá stavebnice jako Gunn´s Bunny, a to nejen díky atraktivitě předlohy, ale také proto, že využívá markingy strojů, které se už do Gunn´s Bunny nevešly. Přesto stojí za hřích. Využití této možnosti ale není hlavním důvodem pro vytvoření této položky. Tou je zpomalení trhu, ke kterému došlo loni na jaře po ruském přepadení Ukrajiny. Ono zpomalení trhu je efektem této nesmyslné války, v období od dubna do září loňského roku nám v průměru přineslo zhruba dvacetiprocentní propad prodejů, na nějž jsme reagovali snížením edic některých stavebnic, především stavebnic řady Limited. Tím nám zbyly výlisky na B-25J, které jsme předisponovali do této lednové novinky.

  Shodou okolností máme v lednu jako novinku ještě jeden dvaasedmdesátinový dvoumotorák, Bf 110E. Je to reedice původního ProfiPACKu, kterou pokračujeme v návratu typové řady Bf 110 do sortimentu našich stavebnic. V lednu máme celkem tři reedice, kromě zmíněné Bf 110E je to ještě stará známá P-400 Airacobra ve čtvrtce a ve stejném měřítku nedávno vyprodané A6M2 Zero Model 21.

  Kromě čtyř ProfiPACKů nabízíme dva zcela nové Weekendy, Sopwith Camel s motorem Clerget a Spitfire Mk.Vb. Spitfire Mk.Vb je extrémně komplikovaný typ, s řadou postupných výrobních modifikací. V lednu vydávaný subtyp lze s určitým zjednodušením označit za střední výrobní verzi, charakteristickou pancéřovým sklem kabiny montovaným vně čelního štítku a již modernější variantou křídla s nesymetrickými boulemi ledvinovitého tvaru na spodních krytech křídelních kanónů.

   

  Stavebnice v únoru

  V únoru nás čeká čtvrtková limitka Hind E. Připravovaná stavebnice obsahuje výlisky od Zvezdy a nabídne obtisky pro osm různých strojů. Kromě masek a barvených leptů budou její součástí i brassinová kola, výmetnice klamných cílů a antény GPS. Tématem této stavebnice je služba vrtulníků Mi-24V a Mi-35 v československém a českém letectvu. Tak jako v minulosti námi vydané stavebnice Hindů v obou hlavních měřítcích bude i tato obsahovat knihu významného českého vojenského pilota Jaroslava Špačka.

  Stavebnice Hind E je barevně i historicky velmi pestrá záležitost, ke které se v průběhu roku 2023 ještě vrátíme jednou velmi specifickou položkou. Ovšem neméně pestrou záležitostí je i ProfiPACK Fokker D.VII (OAW), jímž se se vracíme do období 1. světové války. Tato položka byla původně zamýšlena jako reedice nejúspěšnější ze stavebnic Fokkeru D.VII, ProfiPACKu Fokker D.VII (OAW) katalogového čísla 8131. Ale protože ta už byla v minulosti opakovaně vydána v několika edicích, rozhodli jsme se vytvořit položku novou. Na jejím boxartu je zachycen možná nejčastěji zobrazovaný letoun první světové války, Lo! poručíka Ernsta Udeta, během souboje, v němž byla tato populární osobnost světového letectví v kokpitu svého elegantního Fokkeru D.VII s poněkud tajemným heslem Du doch nicht!! na výškovém kormidle nakonec sestřelena obrannou palbou napadeného Breguetu. Výběr zbarvení je kompilací šesti zbarvení již použitých v předchozích vydáních stavebnic Fokkerů D.VII (OAW). Rozsáhlý a pestrý obtiskový aršík tak nabízí lákavou sestavu barevně i historicky zajímavých letounů, mimo jiné červeno-bílý stroj poručíka Kurta Monningtona z Jasta 18 s havranem a lebkou na trupu nebo další proslulý Fokker s výjevem z pohádky O sedmi Švábech od Jasta 65. 

  V řadě ProfiPACK v únoru pokračujeme v řadě Zer, v níž nabídneme jako samostatnou stavebnici A6M3 Model 22/22a. Obsahuje obtisky pro pět strojů, které sloužily u námořních pozemních jednotek v jižním Pacifiku a v Japonsku. Pozor, A6M3 Model 22 není totožný s A6M3 Model 32!

  K pacifickému bojišti se váže i další stavebnice, Spitfire Mk.VIII v měřítku 1/48, kterou vydáme v edici Weekend. Stavebnice je postavena na osvědčených výliscích řady Spitfirů Mk.IX/VIII/16, a stejně jako další stavebnice z únorové sestavy novinek ji uvádíme v rámci obnovy sortimentu. Její obtiskový aršík umožní postavit jeden ze čtyř strojů, které sloužily u RAAF v Austrálii a Indonésii, nebo v rámci RAF v Itálii a Barmě.

  Další položkou, vydávanou v únoru v řadě Weekend a postavenou na základě starých známých výlisků, je populární Fw 190A-8/R2 „Sturmbock“ v měřítku 1/72. Tyto pancéřované stroje byly určeny pro boj s americkými čtyřmotorovými bombardéry a jejich stavebnice tradičně patří k prodejně nejúspěšnějším položkám mezi stavebnicemi. Zajímavým faktem je, že stavebnice subtypů Fw 190A-8 a Fw 190A-8/R2 dělají v prodejních číslech polovinu všech prodaných stavebnic řady Fw 190, která je navíc historicky nejúspěšnějším typem letadla, jehož stavebnici jsme kdy vyrobili. Stavebnice obsahuje obtisky pro čtyři stroje jednotek JG 3, JG 4 a JG 300. Na boxartu je zachycen jeden z nejdramatičtějších leteckých bojů, k nimž došlo během druhé světové války nad Rakouskem.

  Významným momentem v rámci již zmíněného programu obnovy sortimentu našich stavebnic je jediná únorová reedice, jíž uvádíme zpět do sortimentu dvoumotorový stíhací letoun Bf 110 E v řadě ProfiPACK 1/48. Jde o první vydání stavebnice Bf 110 v měřítku 1/48 po požáru, jehož druhé výročí jsme si připomněli krátce před Vánoci, 19. prosince. Obnovení těchto stavebnic jsme museli z kapacitních důvodů dlouho odkládat, nakonec návrat Bf 110 v obou hlavních měřítcích trval celé dva roky. V následujících měsících rozšíříme nabídku stavebnic Bf 110 jak v měřítku 1/48, tak 1/72, o další stavebnice řad Weekend i ProfiPACK, do sortimentu se také vrátí obě stavebnice řady Limited s názvem Adlertag. Zhruba v polovině roku pak dojde řada také na modeláři velmi žádaný Bf 110G-4, katalogové číslo 8208.

   

  Stavebnice na březen

  Na březen máme připraveno pokračování série Wildcatů další položkou řady Limited s názvem Guadalcanal. Ta je věnovaná Wildcatům F4F-4 rané i pozdní verze. Bude to další z limitek vydaných v módu Dual Combo, se dvěma sadami výlisků v balení. V tomto případě to bude jedna sada výlisků pro ranou verzi F4F-4, druhá sada bude pro pozdější verzi. Obě verze se navzájem liší trupy. Výběr verzí zbarvení se bude týkat jak strojů operujících přímo na Guadalcanalu v rámci Cactus Air Force, tak strojů operujících z letadlových lodí v různých oblastech pacifického bojiště v období bitev o Guadalcanal.

  Do řady ProfiPACK na březen připravujeme dalšího čtvrtkového Spitfira, tentokrát Mk.Vc Trop, a dvaasedmdesátinovou Bf 109E-4. V řadě Weekend pak přibude dvaasedmdesátinový Bf 110G-2, do reedice připravujeme MiGa-21bis a Avii B-534 IV. série. Obě stavebnice budou v měřítku 1/48. Po pravdě řečeno nemohu vyloučit, že ten MiG-21bis může být nakonec nová položka, s novou skladbou markingů. Zdroje jsou, že ano.

   

  Stavebnice na 2. čtvrtletí

  Abych byl upřímný, mám každý rok čím dál větší problém se strukturou informace o stavebnicích připravovaných na celý další rok. Je to hlavně kvůli velkému množství novinek, každoročně uváděných na trh. Ačkoli modeláři občas na diskuzních fórech naříkají, že vydáváme stavebnic málo a je to s námi na dlouhé čekání, ve skutečnosti uvádíme každý rok přes sedmdesát novinek. Při takovém množství není snadné už jen nějak smysluplně popsat, co vše připravujeme! Pak je tu ještě tradiční modelářské vnímání novinek, v němž platí, že za plnohodnotnou novinku se považuje jen úvodní typ dané typové řady. Ty ostatní už jsou chápány jako krabičkové verze, přebaly, a obvykle ztrácejí na zajímavosti a jsou mnohdy jak modeláři, tak recenzenty poněkud přehlíženy. Z mého pohledu to není moc spravedlivé, protože v našem případě nejde o nějaké ofuky, jsou to vždy poctivě udělané věci. Není to o tom, že zabalíme stejné výlisky do dvaceti krabic. Každý náš projekt obnáší až desítky rámečků, tedy v našem podání desítky forem. Obvykle se snažíme do základní sady forem soustředit rámečky obsahující drobné díly pro všechny připravované verze, a tyto základní rámečky doplnit rozdílovými rámečky obsahujícími trupy a křídla, na nichž se obvykle rozdíly mezi verzemi projevují. Cíleně se vyhýbáme různému rozřezávání těchto velkých dílů, které by umožnilo výměnou několika pasáží na jednom základu draku letadla variovat jednotlivé verze. To je metoda relativně pohodlná, a hlavně ekonomická pro výrobce. Z pohledu zákazníka už to tak pohodlné není, a proto variabilitu verzí řešíme po našem, výrobou celých sestav trupů a křídel přesně odpovídajících dané verzi.

  A právě ve druhém čtvrtletí se tento náš přístup k tvorbě modelů ukáže v celé své kráse. Čeká nás Rufe. Formálně je to verze Zera, ale z původní stavebnice Zera Model 21, z něhož bylo plovákové Rufe, neboli A6M2-N, odvozeno, toho v našem pojetí moc nezůstane. Nová stavebnice potřebuje ke svému zrodu hned čtyři nové formy. A musím říct, že se na ni moc těším. Původně jsme předpokládali, že v tomto případě vypustíme premiérové vydání stavebnice v řadě Limited, ale po důkladnějším rozboru historie tohoto typu jsme usoudili, že by to bylo škoda. Takže v dubnu začneme dnes už tradičně limitkou, ProfiPACK pak bude následovat v červenci.

  Na květen připravujeme další přebalovanou limitku, F-104C v měřítku 1/48. Další v řadě Starfighterů, kterých jsme už vydali několik. V tomto případě ale netradičně měníme dodavatele, a tuto vietnamskou položku postavíme na výliscích od Kineticu.

  V červnu nás čeká velká premiéra. V limitce Wunderschöne Neue Maschinen Pt.1 se představí Bf 109F-2 a F-4, první z řady mnoha Bf 109F, G a K ve dvaasedmdesátině, které tu s námi budou dalších mnoho let. Dvaasedmdesátinové Bf 109F, G a K, jsou velmi komplexní projekt, dosud nikdy jsme neudělali tak rozsáhlou typovou řadu v rámci jednoho projektu. To je také jeden z důvodů, proč nám tento projekt tak dlouho trval. Druhým významným důvodem i na naše poměry výjimečné délky realizace je fakt, že ač jsme jako základ použili data ze čtvrtkového projektu Bf 109F/G/K, tak jsme tato data velmi významně upravili a opravili. A to jak technologicky, tak z hlediska koncepce modelu. Od vydání původních čtvrtek už přece jen uplynul nějaký ten pátek, naše technologické možnosti narostly a náš pohled na to, jak má stavebnice vypadat a fungovat, se také posunuly. Kdo znáte loni vydané S-199 a CS-199, víte, jak budou vypadat i Bf 109, protože S-199 jsou součástí tohoto projektu a koncepčně i provedením jsou připravovaným Bf 109F/G/K velmi blízko.

  Vydávací schéma dvaasedmových Bf 109F, G a K, bude stejné jako u čtvrtkových Spitfirů Mk.I-V, Zer, Wildcatů nebo Trenérů. Vezmeme to chronologicky, takže v dalších měsících vydáme Wunderschöne Neue Maschinen Pt.2 s Bf 109G-2 a G-4. Následovat bude Gustav s Bf 109G-6, příští rok budeme pokračovat s G-14, pak přijdou na řadu verze G-6/AS a G-14/AS, po nich G-10, a tak se postupně propracujeme až k Bf 109K-4. Už v tomto roce přijde řada na první ProfiPACKy Bf 109F-2 a F-4. Novinky stavebnic jednotlivých verzí Bf 109F, G a K, nás budou provázet několik následujících let, v součtu to bude několik desítek položek. Celý projekt zahrnuje celkem 14 forem (bez forem pro S-199/CS-199), většina z nich řeší rozdíly na trupech a křídlech jednotlivých verzí. Postihujeme ale také rozdíly v provedení drobných dílů, kupříkladu pokud jde o různé rozměry a verze pneumatik i disků kol, typů ostruhových kol nebo směrovek. Stejně jako v případě Rufe, i u stodevítek vám tento přístup k výrobě stavebnice zajistí vysoký komfort stavby a skvostný výsledek, aniž byste ho museli vyvažovat zlotem. Pro ty z vás, kdo chtějí dosáhnout ještě vyššího stupně dokonalosti svého modelu, připravíme tradičně širokou nabídku doplňků, jak leptů, tak tištěných brassinových sad, počínaje těmi jednoduššími, jako jsou kola, až po ty nejsložitější, motory nebo kokpity.
  

  Na druhé čtvrtletí připravujeme ještě jednu specialitku. U limitky Hind E jsme také snížili počet vydávaných kusů, abychom zbývající výlisky použili k přípravě opravdu unikátní stavebnice. Ta nebude na rozdíl od Hindu E obsahovat knihu a obtiskový aršík nabídne jen jednu obtiskovou verzi. Vetřelce, Mi-35 českého letectva s trupovým číslem 3366. Obtisky jsou středobodem tohoto projektu. Z grafického hlediska jde o velmi komplexní a komplikovanou záležitost, o jejíž realizovatelnosti v našem týmu dlouho panovaly vážné pochybnosti. Po vydání aršíků nýtů pro Mi-24D a Mi-24V jsme ale došli k závěru, že i konstrukce obtiskového aršíku pro toto grafické dílo je v našich silách. V minulosti jsme už zkonstruovali a vytiskli mnoho velkoplošných obtisků, v případě Vetřelce, nebo chcete-li Aliena, jde ovšem o obtisk, který kompletně pokrývá celou plochu povrchu modelu. Výsledkem bude opravdový unikát, jímž je ostatně i reálná předloha. Vetřelec bude opravdu velmi limitní limitka, k dispozici bude maximálně 1000 kusů, z nichž každý se stane vzácným sběratelským unikátem.
  

  Nežijeme samozřejmě jen limitkami, takže i ve druhém čtvrtletí, jakož i v těch následujících, nás čeká řada ProfiPACKů a Weekendů. Mezi čtvrtkovými ProfiPACKy to bude premiérové vydání námořního Camelu 2F.1, Z-326 Trenér Master, bude i další Wildcat. Buď F4F-4 pozdní verze, nebo dáme přednost FM-2. Tento rok vydáme oba, jen zatím není přesně stanoveno, v jakém pořadí, a ve hře je i vydání FM-2 jako Dual Combo v řadě Limited. Ve druhém kvartále přijde čas i na dvaasedmdesátinový Bf 109E-1. Jako reedice vydáme například čtvrtkové Bf 109G-6, MiG-21PFM, další Bf 110, a ve dvaasedmdesátině Fw 190F-8, MiG-21MF (Fighter Bomber) a UTI MiG-15. V řadě Weekend chystáme Tempesta Mk.II i Tempesta Mk.V 2. série, Fw 190A-4 a A6M2 Zero Model 21. Nedávno někdo napsal na Modelfórum, že po vydání Zera Model 21 od Academy už bude pro modeláře Eduard v případě tohoto typu poslední volba. Tak to si buďte jisti, že nebude. Tak jako vždy, i v tomto případě vám dáme zatraceně hodně důvodů, aby byl Eduard naopak vždy volbou první!

   

  Třetí čtvrtletí

  Tady už se dostáváme za tenký led. Plán máme, ne že ne. Ale zatím je pravidlem, a v žádném z předchozích let to nebylo jinak, že se plány ve druhém pololetí poměrně dynamicky mění. V každém případě hlavním projektem pro třetí čtvrtletí je čtvrtkový Bf 109K-4, který bychom rádi představili v podobě limitky Kurfürst na IPMS USA v texaském San Marcos. Tento model je na tom podobně jako řada dvaasedmdesátinových Bf 109 – i tato konstrukce navazuje na původní konstrukci čtvrtkových Bf 109F a G, ale konstrukce Bf 109K byla technologicky i koncepčně výrazně změněna a inovována. Totéž platí i pro S-199 a CS-199, které připravujeme na konec tohoto roku. V obou případech je to z konstrukčního i technologického hlediska vyzrálá a troufnu si říct že i vymazlená věc. Až dojde na finalizaci limitky Kurfürst, vymazlíme i výběr verzí zbarvení. A samozřejmě přidáme doplňky všech typů v čele s 3D tisky. Máte se na co těšit!

  Na třetí čtvrtletí je zatím v plánu i limitka Z-526 Trenér, to je poslední série subtypů Trenérů, kterou máme připravenou, a třetí díl Wilde Sau, Epizoda Three: The Final countdown, věnovaný jednotkám Wilde Sau, vyzbrojeným Focke-Wulfy Fw 190A různých verzí. Do řady ProfiPACK by se měly dostat čtvrtkové Rufe, další Wildcat a Camel a již zmiňovaný dvaasedmdesátinový Bf 109F-2. Řada Weekend se pak rozšíří o A6M3 Zero Model 32, další čtvrtkový Bf 110, Spitfire Mk.16 a I-16 typ 10.

   

  Čtvrté čtvrtletí

  Finančníci by řekli, že tady se už dostáváme do spekulativního pásma. Poslední čtvrtletí roku je na začátku téhož roku ještě daleko a plány na něj se obvykle během roku změní. V tuto chvíli je naprosto nejasné, co skutečně bude v podzimní limitce z cizích výlisků, v jednom z hitů E-daye. Finalizace dohody na jejich dodávce proběhne až příští měsíc v Norimberku, přičemž ve výběru je v tuto chvíli více projektů. Výsledek je ve hvězdách i proto, že letošní norimberský veletrh, alespoň pokud se týče našeho oboru, nebude nijak oplývat pestrostí účasti našich kolegů, výrobců stavebnic. On tedy nebude oplývat ani pestrostí účasti obchodníků, takže to patrně bude nejzvláštnější veletrh přinejmenším za posledních padesát let. Mám malou naději, že to nakonec nebude tak zlé a dopadne to podobně jako loňský E-day nebo mistrovství světa ve fotbale v Kataru. To byly akce spojené s mnoha hejty a negativními predikcemi, které nakonec skončily nad očekávání dobře. Přeji totéž i norimberskému veletrhu. A ať už to letos dopadne jakkoli, věřím, že se veletrh v příštích letech vzpamatuje z covidových ran a vzepne se k novému rozmachu a prosperitě. Jak to skutečně dopadlo letos vám povím v březnovém Infu.

  Tak jako tak, zásadní podzimní novinkou bude čtvrtková Avia S-199. Bude mít premiéru na E-dayi a stejně jako Bf 109K-4 bude mít kompletně novou sadu forem. Na závěr roku pak ještě chystáme Spitfiry Mk.V v limitce Malta a už zmíněného dvaasedmdesátinového Gustava, tedy Bf 109G-6, v jehož balení bude patrně i Bf 109G-5.  

  No a pak tu máme ještě premiérovou novinku na samý konec roku. Ve hře je několik projektů, z nichž nejméně jeden bychom měli do konce roku dokončit. Zda to bude MiG-21F-13, P-51B Mustang, A6M5 Zero Model 52 nebo další z dvaasedmdesátin se vyjasní během následujících měsíců. Berte to jako takové malé vánoční překvapení, které vám ale nakonec prozradíme už na E-dayi, protože to vzhledem k našemu procesu oznamování a uvádění novinek na trh jinak nejde.

   

  Doplňkové sady na leden 2023

  Z doplňkových sad zmíním jen ty největší zajímavosti, vyčnívající z obvyklé záplavy. Musím vás upozornit na brassinovou sadu skládacích křídel pro F4F-4 Wildcat. Tu považuji za opravdu výjimečný počin, něco, co dokáže z obyčejného modelu udělat perlu každé sbírky, přitahující oko každého návštěvníka jako tanečnice u tyče. Tato tištěná sada obsahuje i sadu plastikových křídel, protože její aplikace pochopitelně vyžaduje rozřezání křídla a jeho dopasování na tištěné díly, čehož se rozhodně lépe dosáhne se dvěma sadami křídel než s pouhou jednou sadou ze stavebnice. V řadě Brassin najdete také 3D tištěný kokpit pro Fw 190A-8 v měřítku 1/48. Je to první z řady kokpitů, který nahrazuje starou odlévanou sadu a mimo jiné celkem přesvědčivě demonstruje technologický pokrok, který sady vyráběné přímým tiskem do modelařiny přinášejí. Naším plánem je v náhradě stávajících odlévaných kokpitů kokpity tištěnými pokračovat. Pokračujeme také v 3D tiscích pro bojovou techniku v měřítku 1/35 a pro lodě v 1/350. Zajímavá je také kolekce jedenácti nových sad řady Space, doplněná stejnou technologií vyrobenou sadou pozitivních nýtů pro čtvrtkový Su-25. Mezi lepty a maskami bych pak rád upozornil na sady pro Tornado IDS v měřítku 1/32 od Italeri a na první sady pro čtvrtkového Ansona od Arfixu.

  Výstavy

  Vypadá to, že oživení výstavní činnosti už nic nezastaví. Z toho plyne, že po Norimberku se zúčastníme všech významných jarních výstav, budeme na Proseku i v Mošoni, a mezi těmito dvěma akcemi si odskočíme do Lingenu. Zúčastníme se i menších výstav, jako je výstava na zámku Ploskovice u Litoměřic nebo Dobříšská šelma, i když těchto menších výstav se zúčastníme spíše jen s prezentací novinek než s prodejním stánkem. V létě budeme v Texasu na IPMS USA, na podzim nás čeká E-day, s nímž chceme navázat na loňský úspěch a výstavu posunout zase o kousek dál. Pojedeme opět do Nitry, naopak se bohužel bez nás bude opět muset obejít Telford.

  Vynikající zpráva ovšem přišla ze Slovenska: připravuje se návrat bratislavské Plastikové zimy! Bude to návrat legendy ve velkém stylu, Plastiková zima se přesune na bratislavské výstaviště Incheba Expo, čímž tradiční akce dostane nový důstojný rámec. Pánové, ani nevíte, jak se do Bratislavy těším! Těším se tak, že tu finální a největší novinku letošního roku, o které píši v předchozím odstavci, přivezeme a premiérově budeme prodávat právě v Bratislavě 11. listopadu 2023!

   

  Články

  Jsou v tomto čísle dva, oba od Mira Bariče. Desátým dílem pokračuje jeho seriál Ukrajina a druhým dílem s názvem Midway další seriál, Hledání potopených lodí s Paulem Allenem. Dnes již tradičně tu pak máme pětici Boxart stories. Dnešní Info vychází ještě klasicky ve formátu pdf a můžete si ho klasicky stáhnout do svých zařízení tak, jak jsme dosud byli zvyklí. Zároveň je ale poprvé paralelně plnohodnotně publikováno v systému Triobo. Ten jste si mohli otestovat již v prosinci, přičemž ohlasy na tuto novinku jsou překvapivě pozitivní. Jsou samozřejmě i ohlasy negativní, to by u nás modelářů ani jinak nešlo. Tyto připomínky jsme se snažili vyjasnit, a nevypadá to, že by Triobo trpělo nějakými zásadními nedostatky. Pokud snad ještě na nějaký problém narazíte, máte během ledna šanci ho připomínkovat, případně si s námi vyjasnit principy fungování systému. Od února už budeme Info publikovat pouze v Triobu.

   

  Rok 2022

  Prostor vymezený pro můj úvodník je již téměř naplněn, bilanci roku 2022 přesto alespoň krátce zmíním. Je totiž zajímavá a také poměrně překvapivá, protože i přes šest měsíců trvající ochlazení trhu a s ním spojený pokles prodejů jsme loňský rok zakončili výkonem srovnatelným s naším dosud nejúspěšnějším rokem 2020. Je to díky výborným výsledkům v prvním a posledním čtvrtletí loňského roku, a především přízni, kterou jste zachovali nám i našim výrobkům. Na našich hlavních trzích, kterými jsou tradičně Česká republika, Evropská unie, USA a Japonsko, jsme dokonce zaznamenali poměrně výrazný meziroční nárůst prodejů, v ČR o 7 %, v Japonsku o 9 % a v USA dokonce o 14 %. Máme i skokany roku, jako je Čína s 58 % a Austrálie se 71% růstem, přičemž naprostým šampiónem mezi vyspělými zeměmi je Kanada s 84% nárůstem prodejů.

  S EU je to složitější, protože v EU evidujeme prodeje do jednotlivých států. Výsledky jsou různé, takže zatímco jsme ve Francii dosáhli 11% a v Polsku dokonce 26% růst prodejů, v Německu jsme naopak zaznamenali 11% pokles. Významné poklesy máme i jinde. Pochopitelně v Rusku, kde jsme spadli o 47 % a letos tam bude strmý pokles, pokud neskončí válka, pokračovat až k nule. Té na ruském trhu dosáhneme prakticky hned se začátkem roku. Méně pochopitelný je pokles prodejů do Velké Británie, o celých 25 %. To je na tak významném a dlouhá léta rostoucím trhu až šokující. Nelze nevidět korelaci s brexitem. V Británii jsme měli pokles i předloni, o 5 %, ale to bylo přesně stejné číslo jako procento globálního poklesu tržeb oproti roku 2020. Takže to vypadalo celkem normálně, prodej nám tehdy klesl o nějaké procento téměř všude. Loňských 25 % už ale vypadá dramaticky a troufnu si říct, že to ukazuje na významné zhoršení podmínek pro vzájemný obchod mezi Velkou Británií a EU. Ostatně, i my pociťujeme zhoršení podmínek importu z Británie, pomalu srovnatelné s dobou komunismu. Dokonce jsme několik zásilek odmítli převzít a vrátili je zpět, protože poplatky za proclení jsou tak vysoké, že mnohdy převyšují cenu zásilky. Když k tomu připočteme cenu poštovného, která v posledních dvou letech enormně stoupla a stoupá dál, vidíme tady zřetelnou hrozbu pro budoucnost mezinárodního obchodu. Na tomto místě chci také poděkovat vám všem, kdo nakupujete na našem e-shopu a přes tyto zhoršující se podmínky nám pomáháte udržet tento pro nás významný obchodní kanál v provozu.

  Tak to byly ty dobré zprávy z loňska. Teď ty horší. Druhou stranou mince jsou v případě obchodu náklady. Ty bohužel loni více než dynamicky rostly. Na konci léta to chvílemi vypadalo, že porostou snad donekonečna, ostatně stále ještě dozníval nedostatek mnoha komodit z první poloviny roku. Náš obor nebyl naštěstí zasažen tolik, jako třeba automobilový průmysl, my jsme nikdy nemuseli zastavit ani omezit výrobu, přesto nám inflace významně zvýšila náklady, sežrala velkou část příjmů a srazila marše prakticky na všech našich produktech. Podzim přinesl uklidnění ve všech směrech, včetně hrozby nekontrolovaného růstu cen energií, i když v případě, že se cena elektřiny dostane na vládou stanovený strop, se máme i tak na co těšit. Budeme pak za elektřinu platit téměř 3x více, než jsme platili loni. Růst nákladů je také hlavním a vlastně jediným důvodem pro zdražení, které jsme museli s novým rokem provést. Snažili jsme se o co nejmenší nárůst cen, a protože jsem za tento krok osobně zodpovědný, počítal jsem nezbytnou míru zdražení opravdu dlouho a důkladně. Je mi naprosto jasné, že to není vítaný krok, na druhou stranu jsem si jistý, že stále nabízíme ve srovnání s ostatními firmami solidní cenovou hladinu a jeden z nejlepších poměrů mezi cenou a kvalitou na trhu. Věřím, že to oceníte a zachováte nám přízeň i v novém roce 2023!

  A do tohoto nového roku vám, vážení přátelé, přeji hodně štěstí, zdraví a úspěchů! Ať se vám v roce 2023 podaří vše, do čeho se pustíte!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ukrajinskí vojaci v zákopoch pri Bachmute, 2022. Zdroj: ZSU

  Britskí vojaci v bitke pri Passchendaele, 1917. Zdroj: National Library of Scotland
  

  Uviaznutí v bahne

  Text: Miro Barič

  
  

  Najzásadnejšou udalosťou v období od 1. 11. do 1. 12. bolo zistenie, ako dlho trvá večnosť. Je to 42 dní. Presne toľko totiž uplynulo od vyhlásenia ruského prezidenta Putina, že Cherson bude navždy ruský, do okamihu, kedy ho oslobodili ukrajinské jednotky. Inak sa na Ukrajine na zemi z dôvodu zlého počasia takmer nič nehýbalo. Pokračovalo masívne ostreľovanie miest ruskými raketami a posilňovanie ukrajinskej protivzdušnej obrany.

   Cherson padol do ruských rúk hneď na začiatku invázie. Bolo to jediné oblastné centrum a jediné veľké mesto mimo Donbasu, ktoré dokázali Rusi obsadiť. Leží na pravom brehu Dnepra a jeho význam spočíval v tom, že tvoril východiskový bod pre ďalší postup na Mykolajiv a Odesu. Lenže ďalší postup sa zastavil a od spustenia ukrajinskej protiofenzívy na konci augusta sa Cherson stal zásobovacou nočnou morou.

  Ukrajinci so železnou pravidelnosťou ostreľovali a ničili mosty vedúce cez Dneper, sklady zbraní a veliteľské stanovištia. Zároveň vyvíjali trvalý tlak na ruské frontové línie. A hoci ruská okupačná správa zorganizovala pseudoreferendum, po ktorom bola Chersonská oblasť spolu s ďalšími tromi „navždy“ pripojená k Ruskej federácii, veleniu armády muselo byť jasné, že ďalšie zbytočné udržiavanie pozícií na pravom brehu Dnepra povedie len k vyšším stratám. A tak sa 11. 11., v deň výročia prímeria, ktoré ukončilo boje prvej svetovej vojny, z Chersonu stiahli na ľavý breh a zničili za sebou všetky mosty.

  Na ceste ku Chersonu bola oslobodená aj legendárna Čornobajivka. Na tamojšiu leteckú základňu podnikli Ukrajinci celý rad raketových i delostreleckých útokov, pri ktorých zničili množstvo ruských vrtuľníkov i pozemnej techniky. Letisko sa tak postupne zmenilo na jedno veľké vrakovisko. Ukrajinci tam našli aj dva pôvodne svoje vrtuľníky (Mi-8 a Mi-24P), ktoré v neletuschopnom stave ukoristili Rusi na začiatku invázie a pomaľovali ich svojimi znakmi Z. Teraz sa tieto stroje vrátili do rúk pôvodných majiteľov.

   

  Ako v prvej svetovej vojne

  Väčšie operácie na iných úsekoch frontu v novembri obmedzovalo daždivé počasie a blato. Najhoršia bola situácia okolo Bachmutu v Doneckej oblasti, na ktorý Rusi tlačia už niekoľko mesiacov. Zábery odtiaľ začali pripomínať bitku o Ypres (Passchendaele) z prvej svetovej vojny – zákopy plné vody, rozstrieľané pahýle stromov a všadeprítomné bahno.

  Kým pohyb na fronte sa (okrem Chersonu) prakticky zastavil, vo vzduchu bolo naďalej horúco. Rusko pokračovalo vo svojich útokoch proti ukrajinskej energetickej infraštruktúre. Používali na to rakety, strely s plochou dráhou letu odpaľované z lodí i lietadiel, aj kamikadze drony. Napríklad 23. 11. sa na útoku zúčastnilo 10 strategických bombardérov Tu-95, ktoré z bezpečia v hĺbke ruského vzdušného priestoru vypustili viac ako 70 striel s plochou dráhou letu. Z nich ukrajinská protivzdušná obrana zostrelila viac ako 50. Tie, čo prešli, však spôsobili masívne škody. Spolu v priebehu októbra a novembra uskutočnilo Rusko sedem vĺn takýchto útokov a zasiahlo okolo 40 % ukrajinskej energetickej infraštruktúry. Po každej takejto vlne útokov ostali milióny ľudí bez prúdu, kúrenia a tečúcej vody.

  V posledných troch novembrových týždňoch sa nad Ukrajinou neobjavil žiadny iránsky bezpilotný prostriedok Shahed-136, čo vyvolalo veľké špekulácie o týchto kamikadze dronoch. Nakoniec sa ukázalo, že Rusko iba minulo stroje z prvej dodávky a čakalo na ďalšie. Irán viac ako dva mesiace vehementne popieral, že by nejaké drony Rusku dodával. Išlo pritom o do očí bijúce klamstvo. Napokon v sobotu 5. 11. iránsky minister zahraničných vecí priznal dodávky dronov, ale s tým, že k nim došlo dlhší čas pred začatím vojny a išlo len o veľmi malé množstvo. Podľa ukrajinskej strany ide o ďalšie klamstvo, pretože nasadenie veľkého množstva iránskych dronov na Ukrajine potvrdilo množstvo fotografií, trosky zostrelených strojov, ba aj ukoristené takmer neporušené havarované bezpilotné prostriedky.

  Rozstrieľané stromy pri Bachmute, 2022. Zdroj: ZSU

  Austrálski vojaci v rozstrieľanom lese pri Passchendaele, 1917. Zdroj: Australian War Memorial collection

  
  

  Krvavá selfie

  Keď už spomíname iránske drony, pripomeňme si jeden incident, ktorý sme v krátkosti spomenuli už v predchádzajúcej časti. Neskôr sa však objavili podrobnosti o prípade zo stredy 12. 10., kedy ukrajinské letectvo stratilo jeden MiG-29 pri meste Vinnycia v strede Ukrajiny. Stíhačku zasiahli úlomky dronu Shahed-136, ktorý bol práve zostrelený, a pilot sa musel katapultovať. O mesiac neskôr bola zverejnená najprv fotografia tohto pilota so zakrvavenou tvárou a potom aj jeho príbeh.

  Na ukrajinské mestá vtedy mierila ďalšia vlna ruských rakiet a dronov. Obrancovia proti nim vyslali aj stíhačky MiG-29. Jednu z nich pilotoval major Vadym Vorošylov z 204. brigády taktického letectva. Jeho volací znak je Karaya. Tým, ktorí niekedy počuli meno Erich Hartmann, asi netreba tento volací znak bližšie predstavovať. Vorošylov si ho vybral už v roku 2014. Obyvatelia Ukrajiny ho však teraz začali prezývať Duch Vinnycie. Na rozdiel od Ducha Kyjeva je to ale reálna postava.

  Ku svojmu lietadlu sa správa ako k živej bytosti. Prihovára sa mu a hladká ho, aby fungovalo čo najlepšie. Najradšej mal stroj s číslom 10, na ktorom absolvoval približne 20 bojových letov a vždy sa naň mohol spoľahnúť. V spomínaný deň vstával Vorošylov už o štvrtej ráno, pretože bol vyhlásený letecký poplach. Prvý pilot jeho jednotky zničil dva Shahedy na juhu Ukrajiny. On bol druhý v poradí na štarte, zostrelil tri iránske drony a v poriadku sa vrátil na základňu.

  Podvečer však prišla druhá vlna náletov. Major Vorošylov vzlietol z predsunutého letiska na juhu Ukrajiny a zamieril nad oblasť Vinnycie. Začal zameriavať ciele a najprv zničil jeden dron. Potom vypustil raketu na druhý. Drony zanechávajú malú tepelnú stopu, a preto sa musia ničiť pomerne zblízka. A keď Vorošylov zasiahol piaty dron v tento deň, jeho úlomky zasiahli aj stíhačku MiG-29. „Rozbilo to čelný štítok mojej kabíny a zničilo nos lietadla,“ povedal neskôr pilot. „Nebol som vážne zranený, ale krv z rezných rán mi tiekla do očí a bránila mi plne vyhodnotiť situáciu. Moja prvá myšlienka bola, že sa nechcem katapultovať. Videl som pred sebou svetlá nejakej obce. Vyskúšal som riadenie a stabilizátor nefungoval. Mohol som ovládať stíhačku iba vertikálne. Doľava či doprava sa dalo len trochu. Zatočil som doľava a klesal a uvidel som pred sebou čierne miesto. Povedal som si, že je to asi pole, na ktorom nič nie je. Vtedy na pravej strane kokpitu začalo horieť a keď sa plamene začali blížiť ku mne, rýchlo som sa katapultoval, presne podľa manuálu,“ popísal pilot dramatické okamihy.

  Keď visel na padáku, vytiahol mobil, aby si s ním skontroloval svoje zranenia. Tak vznikla selfie so zakrvavenou tvárou. Zároveň chcel dať vedieť pozemnej kontrole, že je v poriadku. Trvalo mu asi dve minúty, kým sa zniesol na zem. Za jeho činy mu prezident Volodymyr Zelenskyj udelil najvyššie vyznamenanie, Hrdina Ukrajiny.

  Tento pilot v jeden deň zostrelil 5 dronov. Na konte by mal mať aj dve strely s plochou dráhou letu. Zdroj: ZSU

   Vadym Vorošylov v kokpite MiG-29. Zdroj: ZSU

  Major Vadym Vorošylov si ešte na padáku urobil selfie so zakrvavenou tvárou. Zdroj: ZSU

  
  

  Modro-žlté sfarbenie

  Aj stíhačka, ktorú major Vorošylov pilotoval, mala za sebou bohatú históriu. Vyrobili ju v lete 1990 a dodali 161. stíhaciemu pluku sovietskeho letectva na základni Limanske pri Odese. Stroj mal klasickú kamufláž tvorenú svetlošedou a zelenošedou farbou a niesol trupové číslo „modrá 31“. Po rozpade ZSSR ostal na Ukrajine a niekedy v rokoch 2001-2002 bol pridelený 204. brigáde taktického letectva v Belbeku na Kryme. Trupové číslo sa zmenilo na „modrá 10“.

  V rokoch 2007-2008 bol tento MiG-29 uzemnený, pretože jeho drak dosiahol predpísanú životnosť. Po okupácii Krymu Ruskom v roku 2014 bol spolu s ostatnými neletuschopnými strojmi rozobratý a prevezený nákladnými autami na novú základňu 204. brigády taktického letectva Kulbakine pri Mykolajive. V rokoch 2015-2017 opäť lietal, ale kým sa jeho jednotka presunula na základňu Luck, „modrá 10“ so značne zašlým náterom skončila v skupine iných vyradených MiGov na základni Ivano-Frankivsk. Táto skupina neletuschopných strojov sa na samom začiatku ruskej agresie 24. 2. stala terčom raketového útoku. „Modrá 10“ stála trochu bokom a vyviazla bez poškodenia. Stroj tam ostal minimálne do apríla, no potom bol s pomocou náhradných dielov dodaných spojencami opravený a v júni sa opäť vrátil do služby. Dostal pritom nový modro-žltý náter pripomínajúci bývalú ukrajinskú akrobatickú skupinu Falcons (Sokoly). Vrátil sa k svojej pôvodnej jednotke a slúžil v nej v tomto novom sfarbení až do svojho posledného letu.

  Trosky Vorošylovej stíhačky MiG-29 s číslom modrá 10. Zdroj: ZSU

  MiG-29 v modro-žltom sfarbení sa vrátil do služby v júni tohto roka. Zdroj: ZSU

  Ukrajinský Su-24 s výrazným modro-žltým sfarbením na spodnej časti trupu i prídavných nádržiach. Zdroj: ZSU

  
  

  Posilňovanie PVO

  Neprestávajúce útoky na Ukrajinu mali ešte jeden vedľajší efekt – urýchlili dodávky západných protivzdušných systémov na Ukrajinu. Už v októbri dodalo Nemecko prvý zo štyroch sľúbených systémov IRIS-T, ktorý bol okamžite nasadený na obranu ukrajinských miest. V novembri dorazil celý rad ďalších protivzdušných systémov z viacerých krajín.

  USA napríklad dodali prvé dve z ôsmich sľúbených batérií NASAMS. Tento systém vyvinula koncom 90. rokov nórska firma Kongsberg v spolupráci s americkou spoločnosťou Raytheon. Používa raketu AIM-120 AMRAAM. Ide o strelu, ktorá bola pôvodne typu vzduch-vzduch a v prípade systému NASAMS išlo o jej prvé využitie v podobe zem-vzduch. Jej dosah je v tomto prípade 50 km. NASAMS môže používať aj rakety AIM-9X Sidewinder alebo IRIS-T. Dosah je v tom prípade 25 km. Podľa správ z ukrajinského bojiska ide o veľmi účinnú zbraň. Pri jednom z ruských útokov v polovici novembra vypálil NASAMS 10 rakiet a zničil 10 cieľov. Británia a Holandsko sľúbili dodať pre tieto systémy dodatočné rakety AMRAAM. Británia sľúbila celkovo 1000 protilietadlových rakiet viacerých typov.

  Spolu s dodaním prvej batérie NASAMS oznámil 7. 11. ukrajinský minister obrany Oleksij Reznikov aj prevzatie systému Aspide. Ide o pôvodne talianske rakety vyvinuté v 70. rokoch. Ich dosah je 25 km. Na Ukrajinu ich ale dodalo Španielsko, ktoré v polovici októbra dokončilo aj výcvik ukrajinských vojakov na obsluhu týchto rakiet.

  Ďalším starším, ale stále účinným systémom je Crotale. Ten vznikol vo Francúzsku už v 60. rokoch minulého storočia, no priebežne bol modernizovaný. Jeho najnovšia verzia pochádza z roku 2008. Ide o systém krátkeho dosahu – 16 km do diaľky a 9 km do výšky. Je schopný zasiahnuť aj bezpilotné prostriedky, strely s plochou dráhou letu a niektoré typy rakiet. Francúzsko dodalo v priebehu novembra dve batérie Crotale.

  V novembri sa objavila aj fotografia, ktorá potvrdzuje dodanie poľských systémov Neva SC. Dvaja ukrajinskí vojaci pred jedným z nich zapózovali. Poliaci modernizovali pôvodne sovietske rakety S-125 Neva (v kóde NATO SA-3 Goa). Mnohé analógové súčasti nahradili digitálnymi, čím zvýšili presnosť a spoľahlivosť rakiet. Ich mobilitu zvýšili namontovaním na tankový podvozok WZT-1, čo je odťahovacia verzia T-55. Fotka zjavne pochádza z letného obdobia a podrobnosti o dodávkach Neva SC nie sú známe. Ukrajinci v minulosti svoje rakety S-125 Neva stiahli, no potom ich modernizovali na štandard S-125-2D Pečora s dosahom 40 km a v roku 2020 ich opäť zaradili do služby.

  Poľský systém Neva SC na tankovom podvozku WZT-1. Zdroj: ZSU

  
  

  Čakali aj ďalšie

  V decembri sa očakávala dodávka ďalšieho staršieho západného systému. Zo Španielska mala prísť batéria MIM-23 Hawk. V USA tieto rakety zaradili do služby ešte v 60. rokoch, priebežne ich však modernizovali. Španielsko dodalo variantu Phase III, ktorá sa objavila na prelome 80. a 90. rokov. Dodnes tieto rakety používa okolo 20 krajín vrátane Grécka, Rumunska, Egypta, Izraela či Japonska. USA tento systém definitívne vyradili v roku 2002, no pošlú na Ukrajinu dodatočné rakety pre šesť odpaľovacích zariadení dodaných Španielskom.

  Okrem toho mali v decembri prísť z USA aj štyri systémy AN/TWQ-1 Avenger, ktoré vznikli na podvozku rozšíreného terénneho vozidla Humvee a nesú osem odpaľovacích zariadení pre rakety Stinger. Tie majú dosah 5 km do diaľky a 3,8 km do výšky. Primárne sú určené na obranu proti strelám s plochou dráhou letu, dronom, vrtuľníkom a nízko letiacim lietadlám. Štyri systémy určené pre Ukrajinu poslúžia najmä proti iránskym kamikadze dronom a strelám s plochou dráhou letu.

  Proti dronom sa osvedčili nielen raketové, ale aj hlavňové systémy. Nemecké protilietadlové tanky Gepard využívajú vysokú presnosť svojich dvoch radarom riadených 35mm kanónov. Objavilo sa aj video, na ktorom jeden Gepard krátkou dávkou ničí strelu s plochou dráhou letu. Nemecko okrem 30 už dodaných Gepardov sľúbilo ďalších sedem.

  Dodanie 125 protilietadlových kanónov sľúbila aj Británia. Na Ukrajine sa objavili aj pôvodne juhoslovanské kanóny Zastava M55 kalibru 20 mm. Ukrajinci si ich vylepšili namontovaním prístrojov pre nočné videnie. Pôvod týchto zbraní nie je známy, mohli byť dodané z Chorvátska, Slovinska alebo Severného Macedónska.

  Pôvodne juhoslovanský kanón Zastava kalibru 20 mm vylepšili Ukrajinci nočným zameriavačom. Zdroj: ZSU

  
  

  Brimstone 2 vo verzii zem-zem

  Ukrajina však nedostávala len zbrane na obranu proti vzdušným útokom. Veľká Británia jej koncom novembra dodala aj vylepšené rakety Brimstone 2. Tie vznikli ako strely vzduch-zem pre použitie na lietadlách Tornado a Eurofighter Typhoon. Ich prvá verzia sa vyrába od roku 1999. Pri odpálení z lietadla má Brimstone 1 dolet viac ako 20 km. Verzia Brimstone 2 sa objavila v službe v roku 2015. Má dolet viac ako 60 km a väčšiu hlavicu s hmotnosťou 6,2 kg, ktorá je účinná aj proti moderným tankom. Strela letí do cieľovej oblasti pomocou autopilota a tam si pomocou vlastného radarového a laserového navádzacieho systému vyberie cieľ a zaútočí. Dokáže zničiť aj pohybujúce sa ciele.

  Ukrajina už v apríli dostala strely Brimstone 1, ktoré však neodpaľuje z lietadiel. Upravili pre ne jednoduché odpaľovacie zariadenie namontované na nákladných autách či pickupoch. Prvé dva ruské tanky zničené týmito raketami boli hlásené 17. 5. Pozemné odpaľovacie zariadenie však znamená skrátený dosah, pretože raketa tým pádom nemá počiatočnú výšku a rýchlosť, akú by mala pri odpálení z lietadla. Podľa zverejneného videa prepravili teraz strely Brimstone 2 lietadlom C-17 z 99. transportnej perute RAF zo základne Brize Norton. Vyložené boli na bližšie nespresnenom mieste a C-17 sa okamžite vrátil. Aj strely Brimstone 2 budú Ukrajinci odpaľovať zo zeme, čiže s nižším dosahom – no presnosť sa oproti prvému modelu zvýši.

  Ukrajinci používajú pre rakety Brimstone jednoduché pozemné odpaľovacie zariadenie. Záber je pravdepodobne z výcviku. Zdroj: ZSU

   

  Ukrajinské Sea Kingy

  Britský minister obrany Ben Wallace tiež 23. 11. oznámil, že na Ukrajinu posiela tri helikoptéry Sea King. Prvá z nich už v čase oznámenia dorazila na miesto určenia. Britská strana od začiatku informovala o tom, že ide o stroje vo verzii SAR (pátracie a záchranné). To nezabránilo rôznym špekuláciám, či nepôjde napríklad o verziu protiponorkovú alebo včasnej výstrahy.

  Hoci ide o starší typ, v malom počte a navyše nebojový, jeho význam je veľký. Sea King totiž predstavuje prvý typ západnej výroby, ktorý Ukrajina získala od začiatku ruskej invázie 24. 2. 2022. Najdôležitejšia je informácia o tom, že v Británii už šesť týždňov pred týmto oznámením prebiehal výcvik desiatich ukrajinských posádok a pozemných mechanikov na tento typ. Znamená to, že západné štáty čoraz dôslednejšie dodržiavajú informačné embargo a mnohé veci oznámia až po tom, čo sa uzavrú. Ak sa Západ rozhodne darovať Ukrajine aj iné (napr. bojové) helikoptéry či lietadlá, alebo modernú leteckú muníciu, dozvieme sa to až po tom, čo bude ukončený výcvik ukrajinských letcov a tieto stroje budú nasadené na fronte.

  Tento Mi-8 pôvodne patril 11. brigáde armádneho letectva a vo februári bol pri ústupe zanechaný na letisku Čornobajivka. V novembri ho Ukrajinci ukoristili späť. Pôvodne by to mal byť stroj „červená 89“ vo veliteľskej verzii. Zdroj: Twitter / mil­_in_ua – W M Blood

  Vrtuľník Mi-17, ktorý USA pôvodne zaobstarali pre Afganistan. Teraz je v púštnej kamufláži na zasneženej Ukrajine. Zdroj: ZSU

  Tento Mi-17 venovalo Ukrajine Slovensko ešte v júni. Prvý záber sa objavil až teraz. Zdroj: ZSU

  Aj túto ukrajinskú helikoptéru Mi-24 najprv ukoristili Rusi v Čornobajivke v neletuschopnom stave a teraz sa vrátila späť pôvodným majiteľom. Zdroj: Twitter / mil­_in_ua – W M Blood

  
  

  České drony z Luxemburska

  Pre českého čitateľa bude zaujímavá správa o vojenskej pomoci Luxemburska Ukrajine. Táto malá krajina (má 650 tisíc obyvateľov) poskytla 28 terénnych vozidiel Humvee, 20 ťažkých guľometov kalibru 12,7 mm, 50 terminálov na satelitnú komunikáciu a 470 okuliarov na nočné videnie. Luxembursko získalo pre Ukrajinu aj 400 rakiet kalibru 122 mm do raketometov Grad.

  Najvýznamnejšia však bola dodávka šiestich prieskumných dronov Primoco One 150, ktoré vyrába česká firma. Tieto stroje s dĺžkou 3,65 m a rozpätím 4,85 m dokážu operovať v okruhu 200 km a ich vytrvalosť vo vzduchu je až 15 hodín. Ich rýchlosť je 150 km/h, maximálna hmotnosť 150 kg a štandardne sú vybavené otočnou kamerou, no na prianie zákazníka môžu niesť aj iné senzory.

   

  Malé straty

  Napriek viacerým hláseniam o zostreloch z oboch strán bola v sledovanom období potvrdená iba jedna strata pilotovaného stroja. To môže súvisieť so spomalením bojových operácií na rozbahnenej zemi. Onou stratou bol ukrajinský vrtuľník Mi-8 zo 456. transportnej brigády, ktorý bol 11. 11. zasiahnutý prenosnou raketou počas misie v Doneckej oblasti. Zahynula celá trojčlenná posádka, plukovník Serhij Chomik, major Viktor Peňkovyj a starší seržant Vitalij Golda. Ten sa zachoval ako hrdina, keď z horiaceho vraku vytiahol plukovníka Chomika. Žiaľ, tomu už nebolo pomoci a Golda pri tom utrpel zranenia, ktorým 16. 11. podľahol.

  Okrem tejto potvrdenej straty sa v období od 1. 11. do 1. 12. našli vraky ďalších dvoch ukrajinských vrtuľníkov (Mi-24P a Mi-8MTS), ktoré však havarovali v bližšie nešpecifikovanom čase predtým. Podobne sa na ruskej strane našiel pri Chersone vrak jedného Ka-52, ktorý doposiaľ nebol evidovaný ako zničený. Pri Kupjansku sa zas našiel Su-34 s označením „červená 22“ a registračným číslom RF-95005. Zrejme ide o vrak stroja, ktorý bol zostrelený 24. 9. v tejto oblasti.

  Vrak Su-34 s označením „červená 22“ a registračným číslom RF-95005, ktorý sa našiel pri Kupiansku. Zdroj: ZSU

   

  Tragédia v Poľsku

  Tragická udalosť sa odohrala v utorok 15. 11. popoludní. Na poľské územie dopadla raketa, ktorá zabila dvoch ľudí. Stalo sa tak v Przewodówe v Lublinskom vojvodstve, iba 10 km od hraníc s Ukrajinou. Výbuch rakety spôsobil veľký kráter a prevrátil traktor s vlečkou. Vyšetrovanie ukázalo, že išlo o raketu zo systému S-300 ukrajinskej protivzdušnej obrany. Tú pri ruskom útoku vystrelili proti strele mieriacej na ukrajinskú tepelnú elektráreň. Raketa však svoj cieľ minula a zlyhal aj mechanizmus, ktorý ju mal v takom prípade zneškodniť. Vybuchla až po dopade na zem a o život prišli dve poľské civilné osoby.

  Tragické následky dopadu ukrajinskej rakety S-300 v poľskom Przewodówe. O život prišli dvaja ľudia. Zdroj: Twitter 

• Hľadanie stratených lodí s Paulom Allenom

  Letecký záber na Midway 24. 11. 1941, krátko pred začatím vojny s Japonskom. Zdroj: US Navy

  
  

  Midway

  Text: Miro Barič 

  
  

  Popisovať bitku o Midway je ako nosiť drevo do lesa. Podrobnosti o leteckých bojoch nájdete napríklad v článku Toma Cleavera v Infe číslo 152 (10/2022). V nasledujúcom texte sa teda zameriame len na niektoré kľúčové momenty a pozrieme sa tiež na hľadanie vrakov lodí potopených v tejto bitke.

   

  Bitka v Koralovom mori, ktorej sme sa venovali v predchádzajúcej časti tohto seriálu, znamenala prvé stretnutie lietadlových lodí v dejinách. Takticky sa skončila víťazstvom Japoncov, pretože tí stratili iba jednu malú lietadlovú loď Šóhó a jeden torpédoborec a Američanom potopili veľkú lietadlovú loď Lexington, tanker a torpédoborec. Strategicky však išlo o spojenecký úspech, ktorý zabránil Japoncom vylodiť sa pri Port Moresby.

  Oproti tomu bol Midway prvým veľkým americkým víťazstvom, ktoré nielenže zmarilo japonské ofenzívne plány, ale zasadilo ich loďstvu drvivý úder, z ktorého sa už nikdy celkom nespamätalo. Jeho základy položila práve bitka v Koralovom mori. V nej bola lietadlová loď Šókaku vážne poškodená tromi bombami a potrebovala opravy v suchom doku. Druhá loď Zuikaku sa síce škodám vyhla, ale stratila takmer polovicu svojich leteckých posádok a čakala na doplnenie stavu. Obe lode tak chýbali pri útoku na Midway.

  Naproti tomu americkú lietadlovú loď USS Yorktown, ktorá bola v Koralovom mori tiež vážne poškodená, sa obrovským úsilím podarilo opraviť tak, že sa o necelý mesiac mohla zapojiť do ďalšej bitky. Pre Japoncov sa stala nepríjemným prekvapením.

  Midway sa stal terčom prvého útoku už 7. 12. 1941. Na snímke je vrak PBY-3 Catalina (BuNo 0824) zničený pri nočnom ostreľovaní torpédoborcami Ushio a Sazanami. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  
  

  Tajný tromf

  Najväčším americkým tromfom sa však stali spravodajské informácie získané z rozlúštených japonských kódovaných depeší. Tie pomohli odhaliť aj japonský plán na vylodenie pri Port Moresby – a vďaka tomu začal veliteľ Pacifickej flotily, admirál Chester Nimitz, pri vyhodnocovaní zachytených japonských depeší viac dôverovať úsudku stanice HYPO na Havajských ostrovoch. A práve jej informácie zohrali v prípade bitky o Midway kľúčovú úlohu. Je to príklad toho, že aj nerdi môžu vyhrávať vojny.

  Stanica HYPO bola jednou z dvoch hlavných kryptografických spravodajských jednotiek amerického námorníctva v Pacifiku. Tá druhá bola v Melbourne. Tretiu stanicu na Filipínach museli pred postupom Japoncov evakuovať a jej personál začlenili do jednotky v Austrálii. Stanici HYPO velil kapitán Joseph Rochefort, ktorý bol veľmi pestrou postavou v inak fádnom uniformovanom svete.

  Rochefort sa narodil v roku 1900 v Daytone v štáte Ohio. V roku 1917 sa prihlásil do amerického námorníctva. Pri vstupe klamal, že sa narodil v roku 1898, a tento vekový rozdiel ho potom sprevádzal celou kariérou. Tá sa začala vyštudovaním námornej strojníckej školy a nástupom do služby na tankeri USS Cuyama. Tam si iný dôstojník všimol jeho záľubu v riešení hlavolamov a lúštení krížoviek a odporučil ho pre námorné kryptoanalytické štúdium. V rokoch 1929 až 1932 námorníctvo zabezpečilo, aby sa naučil aj japonský jazyk (vrátane študijného pobytu v Tokiu), a keď ho začiatkom roku 1941 poverili velením stanice HYPO, mal za sebou už deväť tokov služby v spravodajských jednotkách. Väčšinu svojich podriadených si mohol vybrať osobne, a tak si poskladal tím presne podľa svojich potrieb. Ich hlavnou úlohou sa stalo prelomenie kódu používaného japonským námorníctvom, ktorý Američania nazývali JN-25.

  V spolupráci s britskými, austrálskymi a holandskými kolegami americkí analytici postupne dosiahli, že dokázali prečítať 10 až 15 percent každej zachytenej japonskej správy. Problémom bol odhad obsahu toho zvyšku.

  To, že sa chystá veľká japonská ofenzívna operácia, začalo byť jasné ešte pred prvými výstrelmi v Koralovom mori. Washington sa však najprv domnieval, že úder bude smerovať na juh, potom že bude mieriť na ostrov Johnston. A napokon odhadol dátum útoku najskôr na polovicu júna 1942.

  Rochefort bol naproti tomu presvedčený, že japonská operácia smeruje do stredného Pacifiku, že jej cieľom je Midway a útok nastane už na začiatku júna. A to, že mal vo všetkom pravdu, mu narobilo vo Washingtone veľa nepriateľov. Našťastie, admirál Nimitz sa stotožnil s jeho závermi a zariadil sa podľa toho. Ak by sa spoliehal na inštrukcie z Washingtonu, dorazil by k ostrovu Midway až po jeho dobytí Japoncami. Takto mohol na Japoncov čakať on a nastaviť im pascu, kým tí nemali o pohybe amerických hlavných síl ani potuchy.

  USS Yorktown v doku v Pearl Harbore 29. 5. 1942. Poškodenia z bitky v Koralovom mori sa podarilo opraviť v rekordnom čase. Zdroj: US Navy

  Japonská lietadlová loď Akagi na mori v lete 1941. Vpredu parkujú tri stíhačky A6M Zero. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Joseph Rochefort
  

  
  

  Lesť proti Japoncom i vlastnému veleniu

  Aby stanica HYPO potvrdila svoje odhady, vymyslela lesť, s ktorou súhlasil aj admirál Nimitz. V jednej zachytenej správe boli slová „koryaku butai“, ktoré už boli dávnejšie preukázané ako „invázna flotila“, kombinované s označením AF. Ako cieľ útoku sa AF spomínalo aj v ďalších správach. Rochefort bol presvedčený, že AF je Midway. Lenže Washington si myslel, že AF je ostrov Johnston. Vtedy jeden z Rochefortových ľudí, Wilfred „Jasper“ Holmes, navrhol, aby Midway predstieral poruchu s dodávkami vody. Nimitz dal tomuto plánu zelenú, a tak na Midway poslali podmorským káblom pokyny. Ostrov následne nezašifrovanou správou hlásil, že v odsoľovacom zariadení došlo k výbuchu a zásoby pitnej vody ostávajú len na dva týždne. Správu zachytila japonská stanica na Kwajaleine a poslala ju na vyššie miesta. O pár hodín neskôr veliteľ leteckej skupiny, ktorá mala okupovať AF, poslal štábu žiadosť o núdzové zásoby vody. Tým sa identita cieľa potvrdila.

  Všetky tieto analytické úspechy neboli zadarmo. V priebehu mája 1942, kedy bola každá informácia životne dôležitá, Rochefort celé dni nevychádzal zo svojho bunkra a pracoval aj viac ako 12 hodín denne. Neriadil sa pri tom striktnými vojenskými predpismi, ale pracoval vlastnými metódami, ktoré prinášali úspech. Pri takejto práci k uniforme nosil župan a sandále. Človek sa pri tom nevie ubrániť predstave kapitána Benjamina „Hawkeye“ Pierca, ktorého v seriáli M*A*S*H hral Alan Alda. Rochefort mal aj šťastie. Na samom konci mája 1942 Japonci kód JN-25 prestali používať a prešli na nový. Ten by sa musel dlho dešifrovať odznova – no všetko dôležité pre bitku o Midway už americkí kryptoanalytici zistili.

  Nimitz chcel Rochefortovo úsilie po zásluhe oceniť a navrhol ho na Navy Distinguished Service Medal (Námornú medailu za záslužnú službu). Nimitzov nadriadený, admirál Ernest King, to však zamietol. Pokladal totiž Rocheforta za najmenej vojensky vyzerajúceho dôstojníka, akého kedy stretol. Po tom, čo sa na neho sťažovali aj iní dôstojníci z Washingtonu, nechal ho preveliť do San Francisca, kde mal na starosti suchý dok a kryptoanalýzou sa počas vojny už nezaoberal. Až na jej konci dostal aj napriek Kingovým výhradám vyznamenanie Legion of Merit. Zomrel v roku 1976 a skutočného ocenenia sa dočkal až po smrti. V roku 1985 mu udelili dlho odmietanú Navy Distinguished Service Medal a v roku 1986 dostal Presidential Medal of Freedom (Prezidentskú medailu slobody).

  Japonská lietadlová loď Kaga po modernizácii v polovici 30. rokov. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Korma Kagy okolo roku 1941. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Japonská lietadlová loď Sórjú počas cvičných plavieb v januári 1938. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  
  

  Katastrofické straty

  Výsledok bitky o Midway je dobre známy. Japonsko nasadilo štyri veľké lietadlové lode (Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú) a o všetky štyri prišlo. Okrem toho stratilo aj ťažký krížnik. Americké námorníctvo vyslalo do bitky tri lietadlové lode (Enterprise, Hornet, Yorktown) a stratilo jednu z nich spolu s jedným torpédoborcom.

  Ku katastrofálnej japonskej porážke prispelo okrem toho, že Američania poznali ich plán, aj to, že tento plán bol extrémne komplikovaný. Japonská flotila bola rozdelená na niekoľko samostatných zväzov s rôznymi úlohami, ktoré sa pohybovali ďaleko od seba. Nemohli si teda v prípade potreby pomôcť a ich koordinácia bola veľmi náročná.

  Boj sa začal 3. júna 1942 neúspešným útokom B-17 na transportné lode invázneho zväzu. V noci lietajúci čln PBY Catalina trafil torpédom a poškodil tanker Akebono Maru. Bol to jediný úspešný torpédový útok Američanov počas celej bitky.

  Ráno 4. júna vyslal admirál Čúiči Nagumo japonské palubné lietadlá do útoku na ostrov Midway. Do cesty sa im postavilo 26 stíhačiek F2A Buffalo a F4F Wildcat námornej pechoty pod vedením majora Floyda Parksa. Pätnásť z nich bolo zostrelených a väčšina tých zvyšných sa vrátila vážne poškodená. Do tej druhej skupiny patril aj Wildcat pilotovaný Marionom Carlom, pre ktorého to bol krst ohňom. Už o pár mesiacov neskôr sa preslávil v bojoch o Guadalcanal, v ktorých získal väčšinu zo svojich 18,5 víťazstiev.

  Bombardovacie lietadlá z ostrova sa medzitým vydali do protiútoku na japonské lietadlové lode. Bez stíhacej ochrany však nedosiahli žiadne zásahy a utrpeli veľké straty. Zo šiestich TBF Avenger bolo zostrelených päť, zo štyroch B-26 Marauder sa nevrátili dva, z jedenástich SB2U Vindicator boli stratené dva a zo 16 SBD Dauntless bolo zničených osem. Ich piloti totiž ešte neboli dostatočne vycvičení a útočili kĺzavým, nie strmhlavým letom. Padol aj ich veliteľ, major Lofton Henderson, po ktorom v auguste 1942 pomenovali letisko na Guadalcanale. Bez strát sa vrátilo iba 15 bombardérov B-17 útočiacich z výšky.

  Nagumovi bolo jasné, že lietadlá prileteli z Midwaya, kde sa ich nepodarilo zastihnúť na zemi. Prvá útočná vlna tiež hlásila, že sa na ostrove nepodarilo zničiť všetky inštalácie, a odporúčala vyslanie druhej útočnej vlny. Tú preto začali v hangároch pripravovať na útok proti pozemným cieľom. Čo však Nagumo netušil, bolo, že v tom čase už boli vo vzduchu aj lietadlá z amerických lietadlových lodí. Jednu z nich vzápätí našlo japonské prieskumné lietadlo, a tak Nagumo nariadil zastaviť prezbrojovanie lietadiel a zavesiť na ne pre zmenu torpéda a prierazné bomby.

  No a vtedy sa to na japonského admirála začalo valiť. Vyzbrojenie a vyslanie útočnej vlny z lietadlových lodí trvalo Japoncom v ideálnom prípade 45 minút, no pri komplikáciách mohlo pokojne zabrať aj hodinu a viac. Toľko času však nemal. Vracala sa prvá vlna z útoku na Midway, a ak nechcel, aby lietadlá skončili po vyčerpaní paliva v mori, musel prijať najprv tie. Zároveň sa objavili prvé americké stroje z lietadlových lodí. Tie totiž nečakali na sformovanie veľkej útočnej skupiny a svoje jednotky vyslali jednotlivo. Tak sa stalo, že ako prvé dorazili k japonskému zväzu torpédové bombardéry TBD Devastator. Postupne zaútočilo 15 strojov z VT-8 z Hornetu, 14 z VT-6 z Enterprise a 12 z VT-3 z Yorktownu. Z prvej skupiny bolo zostrelených všetkých 15 Devastatorov a z 30 letcov zahynulo 29 vrátane veliteľa Johna Waldrona. Padol aj veliteľ druhej skupiny, Eugene Lindsey. VT-6 prišla o deväť strojov a z poslednej skupiny prežili len dva Devastatory.

  Stratených tak bolo 34 zo 41 vyslaných torpédových bombardérov a to bez toho, aby dosiahli jediný úspešný zásah. Bolo to posledné bojové nasadenie Devastatorov. Ich obeť však nebola márna. Spôsobili ďalší odklad pri prezbrojovaní japonských lietadiel. A predovšetkým stiahli dole k hladine hliadkujúce stíhačky A6M, ktoré chránili japonský zväz – a to v čase, keď sa vo výške blížili strmhlavé bombardéry SBD Dauntless z jednotiek VB-6, VS-6 a VB-3. Tie si tak mohli nerušene vybrať ciele. Kaga dostala tri až päť priamych zásahov, Akagi len jeden priamy, ale ďalší blízky zásah jej vyradil kormidlo a Sorjú dostala najmenej tri priame zásahy. Za bežných okolností by zásahy bombami neboli fatálne. Na všetkých troch lodiach však došlo k explóziám v hangároch medzi lietadlami plnými paliva. Okolo nich sa tiež povaľovali bomby a torpéda, ktoré obsluha nestíhala odložiť do chránených skladov munície. To všetko začalo horieť a vybuchovať. V priebehu pár minút boli japonské lode v plameňoch od jedného konca k druhému.

  Japonská lietadlová loď Hirjú sa 4. 6. 1942 ráno vyhýba bombám z amerických lietadiel B-17. Zdroj: US Navy

  Grumman F4F-4 Wildcat (BuNo 5244) štartuje z Yorktownu 4. 6. 1942 ráno. Ide o stroj č. 13 z jednotky VF-3 pilotovaný Lt. (JG) Williamom Leonardom. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Douglas SBD-3 Dauntless č. 17 z jednotky VS-5 sa pripravuje na palube Yorktownu 4. 6. 1942 ráno. V kokpite sedí Ens. Leif Larsen. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Tento F4F-3 Wildcat z VMF-221 pilotoval 4. 6. 1942 kapitán John Carey. V boji bol zranený a núdzovo pristál. Jeho čiastočne rozobratý stroj BuNo 4006 je odfotený na konci júna 1942. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  
  

  Hirjú vs. Yorktown

  Jediná nepoškodená japonská lietadlová loď Hirjú nestrácala čas a vyslala 18 strmhlavých bombardérov D3A Val so šiestimi stíhačkami, ktoré sledovali vracajúce sa americké lietadlá a napadli prvú loď, ktorú našli. Tou bola USS Yorktown, ktorá utrpela tri zásahy bombami. Tie jej vytrhli veľkú dieru v palube a vyradili väčšinu z jej kotlov. V priebehu hodiny však posádka lode dokázala provizórne zaplátať poškodenú palubu a obnoviť pohon plavidla. Keď priletela druhá vlna z Hirjú v podobe desiatich torpédových bombardérov B5N Kate so sprievodom šiestich stíhačiek, javila sa im úplne nepoškodená, a preto usúdili, že to je iná loď. Tentoraz zasiahli Yorktown dvomi torpédami. Plavidlo sa bez pohonu začalo nakláňať na ľavobok.

  Japonci boli presvedčení, že potopili dve americké lietadlové lode a vyrovnali sily. Pripravovali sa na úder proti ostávajúcemu protivníkovi, keď priletelo 24 amerických strmhlavých bombardérov a zasiahli Hirjú štyrmi až piatimi bombami. Opakoval sa scenár z rána s rozsiahlymi požiarmi a explóziami munície, ktoré osud lode spečatili. Kým Sorjú a Kaga sa potopili ešte 4. júna večer, Akagi ich nasledovala na druhý deň skoro ráno a ako posledná sa 5. júna o 9. hodine potopila Hirjú.

  Hlavné sily sa následne vyhli ďalším stretnutiam a Japonci ustúpili. Krížniky Mogami a Mikuma však ostali po vzájomnej zrážke poškodené a zaostali. V nasledujúcich dvoch dňoch boli cieľom leteckých útokov, ktoré napokon 6. júna potopili Mikumu. Mogami vyviazol s ťažkými poškodeniami.

  Na americkej strane pokračovali snahy o záchranu Yorktownu, ktoré však zmarila ponorka I-168. Tá 6. júna zasiahla lietadlovú loď dvomi torpédami, tretie trafilo torpédoborec Hamman, ktorý sa potopil so stratou 80 členov posádky. Na druhý deň, 7. júna ráno, ho nasledoval na morské dno aj Yorktown.

  Definitívnou bodkou za bitkou o Midway bolo zajatie niekoľkých japonských námorníkov. Najprv ponorka USS Trout vyzdvihla 9. júna dvoch stroskotancov z Mikumy. Potom 14. júna posádka Cataliny zbadala malý čln stovky míľ od Midway. O päť dní, 19. júna, ho našla loď USS Ballard, ktorá z neho vyzdvihla 35 japonských námorníkov. Boli to strojníci, ktorých zanechali na potápajúcej sa Hirjú. Vlastnými silami sa dostali z podpalubia hore, našli čln a spustili ho na vodu len pár minút predtým, ako Hirjú zmizla pod hladinou. Pokúšali sa na ňom doplaviť na vlastné územie. Pôvodne ich bolo 39, no piati neprežili dvojtýždňový pobyt na mori. Ostatní padli do zajatia a previezli ich do Pearl Harboru.

  Do zajatia padli aj traja americkí letci, no ich osud bol omnoho horší. Pilota Franka O'Flahertyho a jeho strelca Bruna Petra Gaida z Enterprise po vypočúvaní zavraždili tak, že ich s priviazanou záťažou hodili cez palubu a nechali utopiť. Wesleyho Osmusa z Yorktownu chceli zabiť rovnakým spôsobom, ale postavil sa na odpor, tak ho zavraždili požiarnou sekerou a cez palubu hodili len jeho mŕtve telo.

  Horiaci USS Yorktown počas japonských útokov 4. 6. 1942. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Útočiaci torpédový bombardér B5N Kate (vpravo hore) videný z paluby Yorktownu. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Tento SBD-3 Dauntless (BuNo 4542) patril VB-6 z USS Enterprise. Jeho osádka, pilot George Goldsmith a radista James Patterson však pre poškodenia a nedostatok paliva pristála na palube Yorktownu. Stroj bol neskôr stratený s touto loďou. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Jeden z dvojice SBD-3 Dauntless z VB-3, ktoré pre poškodenie Yorktownu nemohli pristáť na jeho palube a skončili teda na vode vedľa krížnika USS Astoria. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Horiaca lietadlová loď Hirjú 5. júna 1942 ráno, krátko pred potopením. Zdroj: US Navy

  Torpédoborec USS Hammann sa potápa po zásahu torpédom z japonskej ponorky. Snímka vznikla z paluby Yorktownu, ktorý bol tiež zasiahnutý. Vpravo hore je platforma pre delá kalibru 127 mm. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Naklonená lietadlová loď Yorktown po tom, čo ju opustila osádka. Na palube sú dve stíhačky Wildcat. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Dauntlessy z VS-8 z Hornetu útočia na japonský krížnik Mikuma 6. 6. 1942. Zdroj foto: US Navy

  Japonský ťažký krížnik Mikuma 6. 6. 1942 krátko pred potopením. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Po bitke. V kokpite F4F-4 so siedmimi symbolmi zostrelov sedí Lt. (JG) Elbert McCuskey. Vľavo je Ensign George Gay, jediný príslušník VT-8 z Hornetu, ktorý prežil útok jej Devastatorov na japonské lode. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  Japonskí námorníci z Hirjú, ktorých 19. 6. 1942 zajala americká loď USS Ballard. Zdroj: Naval History and Heritage Command

  
  

  Našli Kagu a Akagi

  Midway sa stal bodom obratu vo vojne v Pacifiku a lode, ktoré boli v tejto bitke potopené, by sa celkom iste stali cennými kúskami v zbierke Paula Allena. Ten sa intenzívne venoval hľadaniu potopených vrakov, 15. októbra 2018 však po náhlej chorobe zomrel. Spoločnosť, ktorú založil, však pokračovala v jeho úsilí ešte nejaký čas potom. Presne rok po Allenovom úmrtí podnikla jeho loď RV Petrel výpravu k ostrovu Midway.

  Najprv 18. októbra 2019 našla vrak lode Kaga. Jej časti objavilo americké námorníctvo už v roku 1999 počas cvičenia spojeného s mapovaním morského dna. V hĺbke 5200 metrov vtedy objavili 15 metrov dlhú prepážku, dve postavenia kanónov kalibru 25 mm a pristávacie svetlá. RV Petrel potom objavila celý vrak v hĺbke 5400 metrov. Vrak leží vzpriamene, no je do značnej výšky pokrytý nánosmi a chýba mu väčšina paluby a nástavieb. Okolo leží veľké množstvo trosiek.

  O dva dni neskôr, 20. októbra 2019, našla posádka RV Petrel aj vrak Akagi. Identifikovali ho pomocou vysoko frekvenčného sonaru v hĺbke 5490 metrov. Loď leží na dne vzpriamene a na rozdiel od Kagy je z veľkej časti neporušená. Fotografie sa však nepodarilo urobiť, pretože podmorský robot bol poškodený pri skúmaní Kagy dva dni predtým.

  Platforma pre jeden z protilietadlových kanónov Kagy. Zdroj: PaulAllen.com

  Ochodza na boku vraku Kagy pod platformou jedného zo 127 mm kanónov. Zdroj: PaulAllen.com

  Platforma 127 mm kanónu. Zdroj: PaulAllen.com

  Jeden z 203 mm kanónov na ľavoboku Kagy. Zdroj: PaulAllen.com

  
  

  Zdroje: 

  Hrbek, I., Hrbek, J. - Krvavé oceány, Naše vojsko, 2002

  Hubáček, M. - Pacifik v plamenech, Mladá Fronta, 2001

  Layton, E., Pineau, R., Costello, J. - And I Was There: Pearl Harbor and Midway – Breaking the Secrets, William Morrow & Co, 1985

  Lundstrom, J. - The First Team, Naval Institute Press, 1990

  www.history.navy.mil/warbirdsnews.com/warbirds-news/battle-of-midway-ijn-aircraft-carriers-kaga-and-akagi-discovered.html