Nad džunglí Nové Guineje
Jednou z nejvýznamnějších amerických stíhacích jednotek druhé světové války je 49th Fighter Group, která byla během druhé světové války nasazena při bojích nad Austrálií, Novou Guineou a Filipínami. Tvořily ji 7th, 8th a 9th Fighter Squadron. Její letci dosáhli celkem 664 potvrzených vítězství a v jejich čele stanul se čtyřiceti sestřely nejúspěšnější americký stíhací letec Richard Bong.
#84210BOXART STORY
Jednou z nejvýznamnějších amerických stíha-
cích jednotek druhé světové války je 49th Figh-
ter Group, která byla během druhé světové války
nasazena při bojích nad Austrálií, Novou Guineou
a Filipínami. Tvořily ji 7th, 8th a 9th Fighter
Squadron. Její letci dosáhli celkem 664 potvrze
-
ných vítězství a v jejich čele stanul se čtyřiceti
sestřely nejúspěšnější americký stíhací letec
Richard Bong.
Když se v závěru roku 1942 začala 49th FG
přesouvat na Novou Guineu, její piloti, kteří v té
době používali Curissy P-40E doufali, že budou
moci přesedlat na stroje P-38 Lightning. Na nový
typ na počátku roku přezbrojila jen 9th FS. Jejich
kolegové z 7th a 8th FS od konce roku 1942 dostá
-
vali P-40K a v srpnu 1943 přešli na verzi P-40N.
Ani kolegové z 9th FS nelétali vždy s technikou,
kterou by si přáli. Na konci roku 1943 museli
z Lightningů přejít na Thunderbolty, které se po-
dařilo opět vyměnit za P-38 až v dubnu 1944.
Od druhé poloviny roku 1942 se americké
a australské pozemní síly po dobu dalších téměř
tří let probojovávaly pobřežím Nové Guinei, ať už
postupem po souši, nebo formou vyloďovacích
operací. Tyto operace by nebyly možné bez vzduš
-
né podpory letectev obou spojeneckých států.
Právě v této oblasti bylo těžiště činnosti
49th FG, která však příležitostně se stroji P-38 za-
sahovala i proti základně Rabaul na Nové Británii.
Protivníky amerických pilotů nad Novou Gui
-
neou byli v naprosté většině případů japonští
armádní letci. Stíhací jednotky byly vyzbrojeny
jednomotorovými letouny Ki-43 a Ki-61, v oblasti
byly nasazeny i dvoumotorové Ki-45. V této oblas
-
ti čelily nedostatečné infrastruktuře poddimenzo-
vaných letišť, nepravidelnému zásobování i spo-
jenecké technické i početní převaze ve vzduchu.
Japonské armádní letectvo na Nové Guinei od
srpna 1943 do února 1944 ztratilo 225 letounů
ve vzduchu, 373 bylo zničeno na zemi a 112 bylo
poškozeno při nehodách nebo z jiných příčin.
Ve stejném období nad Novou Guineou nárokovali
stíhači amerického letectva přes 600 potvrzených
vítězství.
Jedním ze stíhacích letců 49th FG, který se zú
-
častnil této vrcholné části bojů nad Novou Guineou,
byl 1/Lt David R. Winternitz z 8th FS. Jeho letoun
P-40N je zachycen na boxartu Garetha Hecto
-
ra při krytí poškozeného Gunshipu z 345th BG
„Air Apaches.“ Winternitz se poprvé v záznamech
jednotky objevil 30. července 1943, když poškodil
P-40E (41-35951) při pojíždění na základně Ho-
randa.
Svého jediného leteckého vítězství docílil
14. února 1944 při náletu na letiště Dagua na se-
verním pobřeží Nové Guinei. Bombardéry A-20 na
letišti zničily dvacet japonských strojů a dopro
-
vod jim poskytovaly Warhawky z 49th FG a Thun-
derbolty z 35th FG. Jeden P-47 byl při návratu
z akce ztracen kvůli závadě. Jeho pilot 2/Lt John
H. Hartsfield sice dokázal v klesání letět bez mo-
toru téměř 20 mil, ale při nouzovém přistání za-
hynul.
Sedm stíhacích letců z 7th a 8th FS si po boji
připsalo po jednom sestřelu jednomotorové
stíhačky, přičemž v jednom případě se jednalo
o Ki-61 Tony s řadovým motorem a v ostatních
případech byly armádní letouny Ki-43 identifi
-
kovány jako Oscar nebo Zeke. Jeden stroj tohoto
typu si na konto připsal 1/Lt Winternitz. Přesto
-
že z výše uvedeného porovnání japonských ztrát
a amerických nárokovaných vítězství za období
sedmi měsíců vyplývá, že se američtí letci zcela
pochopitelně dopouštěli v zápalu boje nadsazení
hlášených vítězství, 14. února 1944 tomu tak ne
-
bylo. Japonské stíhací jednotky ztratily v boji mezi
Daguou a Wewakem sedm letců a letounů. O tři
Ki-43 přišla 59. Hikō Sentai, další dva ztratila
63. Hikō Sentai. Po jednom Ki-61 po boji postráda-
la 68. Hikō Sentai a 78. Hikō Sentai.
Winternitzův kolega, 1/Lt Nelson DeCoursey
Flack, Jr., sestřelil při letu čumák proti čumáku
jeden Ki-61, který se zřítil do moře. Ale japonský
letec Flackův letoun stačil zasáhnout do chladí
-
cího okruhu.
Flack nouzově přistál asi 60 mil severně od
Gusapu. Pilot letounu L-5, který jej chtěl vyzved
-
nout, bohužel havaroval ve vysoké trávě. Po sho-
zení zásob se situaci obou letců pokusil zachránit
příslušník australské 2/7th Commando Company,
který za americkými letci seskočil 16. února na
padáku (poprvé v životě), aby jim pomohl vyse
-
kat v trávě improvizované letiště. Při pokusu
o vyzvednutí trosečníků ale 21. února havaroval
další pilot s letounem L-5. Jeho kolega s dalším
L-5 sice dokázal bezpečně přistát, ale zjistil, že
z měkké travnaté plochy odstartuje jen pokud
je v kokpitu sám. Čtyři trosečníci se tedy vydali
k vlastním liniím pěšky. Zachránila je austral
-
ská hlídka, která na ně narazila 10. března 1944.
Šťastná čtveřice byla značně pohublá a nakažená
malárií. Nelson Flack u 8th FS v září 1944 konečně
přesedlal z Warhawku na Lightning a s pěti se
-
střely a jedním pravděpodobným vítězstvím dosá-
hl statusu esa.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Gareth Hector
Nad džunglí Nové Guineje
INFO Eduard34
Duben 2026