03/2023

Dobrý den, dámy a pánové! Máme zavřeno. Dnes představované březnové novinky si sice můžete prohlédnout a prostudovat jak na následujících stránkách, tak na našem e-shopu, ale nekoupíte je tam. Chápu, zní to šíleně. Nejde ale o žádný rafinovaný marketingový tah, prostě se stěhujeme. Přesně řečeno, stěhujeme obchodní oddělení. To je také důvod, proč v následujících sedmi dnech nebude možné objednávat na e-shopu. Jak jste ale jistě zaznamenali, bylo na druhou stranu možné tyto novinky nakoupit již od minulého pátku, rovněž tak jsou již k dispozici u našich obchodních partnerů.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 březen 2023

  # 157

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2023

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 březen 2023

  # 157

• Page 3

  eduardeduard

  BŘEZEN 2023

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APPROACH – duben 2023

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  UDÁLOSTI

  BOXART STORY

  Spitfire Mk.Vc TROP 1/48

  Bf 109E-4 1/72

  GUADALCANAL DUAL COMBO 1/48

  Bf 110G-2 1/72

  MiG-21bis 1/48 reedice

  Avia B.534 IV. serie 1/48 reedice

  Fw 190 A-8/R2 1/48

  Bf 109G-6 1/48

  Buccaneer S.2C/D 1/48

  Fw 190A-4 1/48

  Fw 190D-9 1/48

  Příjezd kavalérie - VMF-223 na Guadalcanalu

  V jako výškový

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Návrat do Norimberku 2023

  Sokol z Malty

  Stuky pod velením stíhačů

  Vosy nad zálivem

  Z nouze ctnost

  Ticho před bouří

  Ochránci

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  8

  28

  34

  40

  64

  82

  98

  94

  102

  119

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, dámy a pánové!

  Máme zavřeno. Dnes představované břez-

  nové novinky si sice můžete prohlédnout

  a prostudovat jak na následujících strán-

  kách, tak na našem e-shopu, ale nekoupí-

  te je tam. Chápu, zní to šíleně. Nejde ale o

  žádný rafinovaný marketingový tah, prostě

  se stěhujeme. Přesně řečeno, stěhujeme

  obchodní oddělení. To je také důvod, proč

  v následujících sedmi dnech nebude mož-

  né objednávat na e-shopu. Jak jste ale jistě

  zaznamenali, bylo na druhou stranu možné

  tyto novinky nakoupit již od minulého pátku,

  rovněž tak jsou již k dispozici u našich ob-

  chodních partnerů.

  Obchodní oddělení se stěhuje z areálu Rico

  v Mostě, kde nám před dvěma lety a tře-

  mi měsíci vyhořel sklad výlisků, do areálu

  v Sedleci u Mostu, který jsme koupili loni

  a který postupně rekonstruujeme a upra-

  vujeme pro naše potřeby. Sedlec je malá

  vesnice sousedící s průmyslovým areálem,

  jehož součástí je například objekt bývalé-

  ho mosteckého pivovaru. Ten už je ovšem

  řadu let mimo provoz. Náš areál je na okraji

  obce, zhruba 4 km daleko od naší centrály

  v Obrnicích. Rekonstruujeme ho v postup-

  ných krocích. V lednu, těsně před odjezdem

  do Norimberku, jsme tam do prvního při-

  praveného objektu, kterému říkáme Sto-

  dola, a oficiálně se podle projektu jmenuje

  Hala 2, přestěhovali sklad výlisků. Stěhová-

  ní obchodního oddělení je druhá fáze, třetí

  pak bude přestěhování nástrojárny a lisov-

  ny, včetně konstrukčních kanceláří našeho

  oddělení 12, výroby stavebnic. Pokud půjde

  vše tak jako dosud, mohli bychom mít tuto

  třetí fázi hotovou do konce tohoto roku. To

  nám ale komplikuje život, protože třetí fáze

  bude nejnáročnější. Přemístění všech těch

  těžkých strojů bude patrně nejsložitější lo-

  gistická operace v dějinách Eduardu. Zcela

  jistě také ovlivní realizaci projektů připra-

  vovaných na přelom roku. To je především

  čtvrtková S-199, ale bude tu i negativní vliv

  na další projekty, jako MiG-21F. Na druhou

  stranu nám nové prostory otevřou cestu

  k vyšší produktivitě, a to nejen ve výrobě

  stavebnic. Těžit z toho bude i Brassin, pro-

  tože prostory uvolněné v přízemí obrnické

  budovy dostane k dispozici právě toto od-

  dělení. Bude to nějakých 600 m2 podlahové

  plochy, a na to se už vejde slušná porce 3D

  tiskáren a další příslušné technologie!

  To vše je ovšem dnes ještě z velké části

  hudba poměrně vzdálené budoucnosti. Víte,

  jak je to s plány, mají obdivuhodnou schop-

  nost nevycházet, kolabovat a tak. Dnes je

  na pořadu dne přesun obchodního oddělení.

  Začali jsme s ním právě dnes. Přestěhovali

  jsme nábytek a IT vybavení a zítra pokraču-

  jeme balením zboží z regálů a jejich demon-

  táží. Pokud vše půjde podle plánu, otevřeme

  v ideálním případě příští středu. Tak nám

  držte palce a buďte prosím trpěliví. Bude-

  te-li něco naléhavě potřebovat, pište nám,

  budeme na příjmu a budeme reagovat na

  e-maily. Ale protože zároveň budeme mít

  i jiné starosti, lze očekávat zdržení našich

  reakcí.

  Norimberk

  Norimberský veletrh byl letos jiný. Z pohledu

  našeho oboru je celkem jednoduché ho po-

  psat: byl malý. Vystavovalo všeho všudy šest

  výrobních firem: my, Special Hobby, Italeri,

  Airfix, Revell a Tamiya. Pak tu byli ještě ko-

  legové produkující doplňky, AK Interactive,

  Vallejo a Art Scale, což je sice obchod, ale

  vyrábí masky a obtisky a nějaké pilky. A to

  je vše, schluss ende. Tedy byla tam ještě

  Zvezda, ale ta byla v takové nějaké ilegali-

  tě v kanceláři v servisním centru. Úměrně

  novým poměrům byl menší i náš stánek,

  který jsme navíc sdíleli s kolegy ze Special

  Hobby. Obchodníků a novinářů bylo také při-

  měřeně méně, chyběli hlavně ti z Asie, ale

  i ze Spojených států. Nicméně ve finále to

  nebylo zase tak špatné, jak by to mohlo z

  mého dosavadního popisu vypadat. Bylo nás

  tam sice málo, na druhou stranu zase bylo

  na všechno víc času. Takže všechna ta jed-

  nání nebyla jen o tvrdém byznysu, ale bylo

  to tak nějak osobnější a celkově přívětivější.

  Nebo taky ukecanější, chcete-li. Tak jako tak

  to byla zajímavá zkušenost a jsem za ni rád.

  Hodně mi letošní atmosféra v Norimberku

  připomínala staré časy chicagské výstavy

  RICHTA, mimo jiné i tím, že naše hala byla

  patrně poprvé v dějinách norimberského

  veletrhu otevřena i pro veřejnost a světe div

  se, směly tam a přišly i děti! Nebyly tam tedy

  skautské výpravy jako v Chicagu, ale bylo

  to svým způsobem sympatické, a je cel-

  kem jedno, zda to byl důsledek krize nebo

  osvícení organizátorů. Je to změna, a ta je

  vždycky dobrá. Není to revoluce, je to mírný

  pokrok v mezích zákona, a to je podle mého

  názoru ten nejlepší možný způsob pokro-

  ku. Nakonec mi nejvíc vadila zima, která

  v areálu panovala, a zavřený stánek se stej-

  ky v housce, které jsem miloval a které po

  pravdě byly to, co mě na téhle výstavě nejvíc

  těšilo. Budu si tam holt muset najít jiné po-

  těšení, a obávám se, že to bude v téhle nové

  době největší fuška!

  Kdyby se vám zdálo, že tyhle filozofické

  řečičky vám o výstavě nic moc neřeknou,

  tak nezoufejte. Důkladnou, věcnou a infor-

  mativní reportáž z Norimberka od Jakuba

  Nademlejnského najdete dále mezi články

  v tomto čísle Infa.

  Novinky na březen – stavebnice

  Ze všech vydávaných novinek, a v březnu

  jich máme 86, modeláře nejvíc baví staveb-

  nice. Tentokrát nepřicházíme s ničím super

  novým, nemáme žádnou premiérovou no-

  vinku, ale i tak je to zajímavý mix měřítek

  a letadel z různých období historie letectví.

  Na jednu z vrcholných událostí druhé světo-

  vé války odkazuje stavebnice Guadalcanal,

  představující Wildcaty F4F-4 ve dvou vývo-

  jových provedeních z období bitvy o Guadal-

  canal. V té době nebyly námořní stíhačky

  INFO Eduard4

  Březen 2023

• Page 5

  nijak extra pestré ani na jedné z bojujících

  stran, přesto si myslím, že jsme připravili

  pohledný mix zajímavých strojů, k nimž se

  váží pestré a strhující příběhy. Je mezi nimi

  Wildcat, v jehož kokpitu „Pug“ Southerland

  svedl legendární souboj se Saburo Sakaiem,

  který jsme již jednou zpracovali na boxartu

  stavebnice A6M2 Zero. Kromě toho v nabíd-

  ce zbarvení najdete Wildcaty, přisuzované

  osobnostem, jako byli Joe Foss, Stanley

  Vejtasa nebo Donald Runyon. Je jich celkem

  dvanáct, ve stavebnici jsou dvě sady výlis-

  ků pro dvě navzájem se mírně lišící verze

  F4F-4. Popravdě řečeno ten rozdíl je pouze

  v trupech, ale je tam a je třeba si dát pozor

  na použitou verzi. Pokud by vám ty dvě sady

  výlisků byly málo, tak si vzpomeňte, že prá-

  vě pro tyto případy jsou v nabídce i Overtre-

  es. Wildcaty nad Guadalcanalem se zabývá

  i článek Toma Cleavera Kavalerie přijíždí,

  který mapuje zejména osudy první stíhací

  letecké jednotky, jež na Hendersonovo leti-

  ště dorazila, VMF-223.

  Druhá světová válka je, pokud jde o staveb-

  nicovou tvorbu, naším hlavním tématem,

  a tomu odpovídá i skladba naší nabídky.

  Dvaasedmdesátinový Bf 109E-4 v řadě Pro-

  fipack se tedy zabývá především, ale ne vý-

  hradně, Bitvou o Británii, naopak čtvrtkový

  Spitfire Mk.Vc Trop odkazuje na pozdější

  období bojů ve Středomoří, Severní Africe

  a Jihovýchodní Asii. Představuje stroje

  s tropickými filtry, jak typu Vokes, tak

  Aboukir, a výběr markingů a kamufláží je

  všechno, jen ne nudný. Jsou tu stroje brit-

  ské, jihoafrické, australské, americké a do-

  konce je tu i jugoslávský Spitfire. Pro tuto

  stavebnici jsme udělali i jeden malý zásah

  do výlisků, přidali jsme koncové oblouky

  křídla, typické pro stroje vybavené filtry

  Aboukir. Za výjimečný považuji i titulní obrá-

  zek. Co je na něm i na těch ostatních břez-

  nových boxartech, to se dozvíte v článcích

  série Boxart story, která se nám utěšeně

  rozrůstá.

  Z druhé světové války je i předloha jediné

  březnové stavebnice řady Weekend. Po lis-

  topadovém Bf 110G-4 v březnu přidáváme

  i verzi Bf 110G-2. Z hlediska zbarvení není

  ani tato stavebnice žádná nuda, ale jejím

  zajímavým momentem jsou varianty vý-

  zbroje, prakticky u každého ze čtyř vybra-

  ných strojů jiné. Na návrat stavebnic Bf 110

  v obou hlavních měřítcích, 1/72 i 1/48, jsme

  čekali bezmála dva roky. Ještě déle to trva-

  lo u Avie B-534. Ta se nyní vrací v podobě

  Profipacku Avie B-534 IV. série. V průběhu

  března bychom měli dobalit i Avii B-534 III.

  série, v tomto případě ještě ve starém pro-

  vedení krabice. V reedici se v březnu také

  vrací čtvrtkový MiG-21bis, rovněž v řadě

  ProfiPACK.

  Novinky na březen – doplňky

  Ze zmíněných 86 březnových novinek je jich

  80 v různých řadách doplňků. Mezi nimi jsou

  velmi zajímavé věcičky, mnohdy unikátní

  kousky, nastiňující budoucí vývoj. K nim pat-

  ří třeba čtvrtkový kokpit pro Mi-24V/Mi-35 v

  černém provedení, který má ve svém názvu

  přídomek PRINT & SPACE. To znamená, že je

  vyrobený přímým 3D tiskem s několika málo

  odlévanými díly a doplněný o palubní desku

  a další detaily, vyrobené technologií 3D ob-

  tisku řady SPACE. V dubnu ve stejném pro-

  vedení vydáme i starší verzi kokpitu v cha-

  rakteristické zelené barvě kokpitů starších

  sovětských letadel. Myslím si, že tato kombi-

  nace je poměrně zajímavý koncept, který by

  mohl svým provedením a řadou výhod, které

  uživateli přináší, leckoho zaujmout. Tohle je

  v oboru doplňků pro modely opravdu nový

  svět, přinášející nové možnosti a příležitosti

  k vylepšení vašich modelů, a věřte, že stojí

  přinejmenším za vyzkoušení. Do barevných

  sad patří také jedna maličkost, sada tiště-

  ných a barvených katapultážních madel pro

  sedačky F-16A od Kineticu, tedy opět v mě-

  řítku 1/48. Ta sada se jmenuje ACES II ejec-

  tion seat lower handles PRINT 1/48 a ač je

  opravdu malinká, také stojí za povšimnutí.

  Protože pokud si jí všimnete a bude se vám

  líbit, tak se rozvojem této technologie mů-

  žeme dobrat zajímavých výsledků. Tištěné

  motory už jsou naopak zaběhnutou klasi-

  kou, přinášející dnes motor pro F4F-4 Wild-

  cat spolu se sadou podvozkové šachty pro

  stejné letadlo i stejný model – ano, pro F4F-

  4 Wildcat od Eduardu, potažmo pro výše

  zmiňovanou stavebnici Guadalcanal. Vaší

  pozornosti také doporučuji sadu kulometů

  pro rovněž čtvrtkový Beaufort Mk.I, to jsou

  krásně detailní a jemně vytištěné sady.

  V nabídce jsou dále zajímavé kolekce růz-

  ných typů doplňků. Kupříkladu pro nový

  B-25J od HKM, což je také stavebnice

  v měřítku 1/48, nabízíme masky, lepty

  i sadu SPACE, stejně tak je tomu se sou-

  borem sad pro B-24D Liberator od Revellu

  nebo F-16A MLU od Kineticu. Velká kolekce

  leptaných sad je určena pro dvaasedmde-

  sátinový C-130J Hercules od Zvezdy. Zatím

  pouze masky a sadu Space máme v březnu

  pro Mi-8MT od téže firmy, zato lepty masky

  i sady Space nabízíme pro dvaatřicetinové-

  ho Hurricana od Revellu a Spitfira Mk.IXc od

  Airfixu. Ten je ovšem v ještě větším měřít-

  ku 1/24. Je tu také mix doplňků pro krásnou

  stavebnici F-35A od Tamiye, zde bych kromě

  brassinových koleček upozornil především

  na rozsáhlou sadu masek, určenou pro vy-

  maskování obrysů RAM panelů na povrchu

  strojů JASDF a USAF, které stavebnice na-

  bízí mezi celkem osmi variantami zbarvení.

  Podobnou, jen výrazně menší sadu masek

  pro tyto panely pro zbývajících sedm stro-

  jů ze stavebnice již máme měsíc v prodeji,

  najdete ji mezi únorovými novinkami. Tyto

  sady masek jsou vyrobeny z jiné fólie, než je

  fólie používaná pro sady kabinových masek.

  Kromě svých vlastností, které jsou vhodněj-

  ší pro tyto povrchové masky, se tento mate-

  riál liší také černou barvou. Těmito dvěma

  položkami se po dlouholeté pauze vracíme

  k maskám pro stříkání kamuflážních polí,

  výsostných znaků a detailů markingů. Není

  to nahodilá záležitost, ve vydávání podob-

  ných masek budeme nadále pokračovat,

  přičemž budeme upřednostňovat masky na

  naše vlastní stavebnice. Pro F-35A nabízíme

  i sadu výzbroje v řadě BiGSin.

  Stále oblíbenějších sad Space nabízíme

  mezi březnovými novinkami hned osm.

  Z dalších sad bych rád upozornil na dvě tiš-

  těné sady pro techniku v měřítku 1/35 a také

  na sady Löök a Löök Plus.

  Články

  Kromě výše zmiňovaných článků najdete

  v tomto čísle pokračování seriálu o válce na

  Ukrajině od Mira Bariče. 24. února jsme si

  připomněli první výročí ruského vpádu na

  Ukrajinu. Připomněli jsme si ho s vědomím,

  že je stále před námi mnoho měsíců a mož-

  ná i let krvavých bojů, hrůz války a ničení,

  čas zmaru a chmur. Bez ohledu na to, jak

  dlouhá tato doba bude a jak dlouhá řada dal-

  ších pokračování Mirova seriálu nás ještě

  čeká, skončí tato válka tak, jak skončit musí,

  má-li náš svět přetrvat a zachovat si hodno-

  ty, na nichž stojí. Tedy porážkou Ruska. Na

  té ostatně sami Rusové pracují s houževna-

  tostí sobě vlastní.

  Vzhledem k současnému působení čtyř pů-

  vodně českých Hindů v řadách Ukrajinské-

  ho letectva se k tématu ruské války proti

  Ukrajině sice volně, ale přesto váže i článek

  Tomáš Dvořáka o Mi-24V/Mi-35, vysvětlují-

  cí nejen technické detaily tohoto stroje, ale

  také zajímavé okolnosti jeho pořízení pro

  československé a později v další dodáv-

  ce pro české letectvo. Je to sice text plný

  technických termínů, přesto zůstává po-

  divuhodně čtivý a přehledný. Vřele vám ho

  doporučuji.

  Poslední z dnešních článků zmiňuji s velkým

  smutkem a bolestí v srdci. Dne 31. ledna to-

  hoto roku nás po dlouhé nemoci opustil Petr

  Šámal, modelář, vedoucí dětského modelář-

  ského kroužku Křížem krážem a předseda

  sekce stavitelů plastikových modelů SMČR.

  Na Petra ve svých textech vzpomínají Fredy

  Riedel a Milan Mikulecký, a já na tomto mís-

  tě vzdávám čest Petrově památce.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Březen 2023

• Page 6

  Vzpomínky

  Šámiho

  na

  V úterý 31. ledna jsem seděl s Honzou Zdiarským z Eduardu v re-

  stauraci u našeho hotelu v Norimberku. Vychutnával jsem si veče-

  ři a pohodu po náročném dni vyplněném přípravou stánku na vele-

  trhu. Tu pohodu ale smetla zpráva, která mne velmi zasáhla. Umřel

  Petr Šámal. Nebyl na tom zdravotně dobře delší dobu, ale podle

  zpráv, které jsem dostával, se zdravotně začal zlepšovat. Takže

  to přišlo jako blesk z čistého nebe. Po Petru Douskovi a Radku

  Pavlíčkovi mi odešel další skvělý kamarád…

  Vzpomínka první: Alfred Riedel

  Petra jsem poznal někdy na konci roku

  1990, nebo začátkem roku následujícího.

  Seznámil nás společný kamarád a můj

  spolužák Petr Šobíšek na výstavě mo-

  delů, pořádané KPM Albatros. Se Šámim,

  jak jsme mu říkali, jsme si rozuměli ve

  spoustě věcí. Modelařina a zájem o his-

  torii byly samozřejmě jednou z nich. Šámi

  měl přehled, bohatý archív a byl podob-

  ně jako my „pacient“. Stali jsme se členy

  Albatrosu a Šámi se nám stal tak trochu

  mentorem. Přece jen byl o něco starší. Na

  rozdíl ode mne, tehdy studenta, a Petra

  Šobíška na civilce, pracoval a měl auto.

  O dva roky později jsem začal pracovat

  v prodejně MPM Myslíkova a Petr Šobíšek

  v té době pracoval v prodejně MPM Budě-

  jovická. Šámi se díky své práci u PRE, po-

  hyboval po Praze a velmi často se stavil

  na jedné nebo druhé prodejně. Okolo obou

  prodejen vznikla parta kolegů a jejich

  kamarádů a kamarádek. Šámi byl jejím

  významným členem. V té době získal gar-

  sonku v Písnici, takže se naše parta měla

  kde scházet. Tak bohatýrské mejdany,

  jaké se konaly u Šámiho, bychom už dnes

  asi nepřežili. Jezdili jsme nejen na mode-

  lářské soutěže, ale i na výlety a na hory.

  Šámi s kytarou, na kterou bravurně hrál,

  se staral velmi často o zábavu. Hudba

  byla totiž jeho dalším velkým koníčkem.

  Kromě toho, že hrál na zmíněný hudební

  nástroj, sbíral také desky a jeho přehled

  o kvalitní hudbě byl ohromující. Ale čas

  plynul, Šámi se usadil, oženil, narodila

  se mu dcera a později syn. Ten přišel na

  svět jen o pár měsíců dříve než náš syn.

  Takže jsme se občas potkali i s rodinami,

  nejčastěji na nějaké modelářské soutěži.

  Na rozdíl od Šámiho, který stále pracoval

  u PRE, já odešel z MPM, abych se posléze

  obloukem vrátil do Special Hobby. Takže

  jsem se s Šámim vídal i pracovně, proto-

  že se mezitím stal předsedou modelář-

  ské sekce SMČR a řešil sponzoring. Po

  předchozím až tragickém vedení převzal

  modelářskou sekci v rozkladu. Díky své-

  mu nasazení, organizačním schopnostem

  a znalostem se fungování plastikové sek-

  ce SMČR změnilo mnohonásobně k lep-

  šímu. Zároveň vedl dětský modelářský

  kroužek v Písnici a vychoval spoustu no-

  vých modelářů. O děti se staral jako tro-

  chu nerudná, ale velmi starostlivá kvoč-

  na. Bohužel se podobně pečlivě nestaral

  o své zdraví, což mělo fatální následky.

  Šámi odešel příliš brzy. Chybí mi.

  INFO Eduard6

  Březen 2023

• Page 7

  Vždy, když někdo odejde, všichni se na něj

  snaží vzpomínat jen v dobrém. V případě

  Petra Šámala to mám jednoduché, já jsem

  ho zažil skutečně jen v tom dobrém. A my-

  slím, že všichni, kdo ho znali v souvislosti

  s jeho vášní – plastikovým modelářstvím

  – to mají stejně.

  Vzpomínka druhá: Milan Mikulecký

  Přiznám se, že já jako modelář za moc

  nestojím, ostatně naposledy jsem něco

  slepil někdy před pětatřiceti lety. Když

  se moje děti dostaly do věku, kdy, již bylo

  na čase začít u nich rozvíjet jemnou mo-

  toriku, musel jsem sebekriticky uznat, že

  pod mým vedením by získaly spíš nega-

  tivní návyky. Zavolal jsem proto Vláďovi

  Šulcovi z Eduardu, s tím, že bych rád pro

  děti najal nějakého modeláře, který by je

  zasvětil do modelařiny v jedenadvacátém

  století. No a Vláďa mi dal číslo právě na

  Petra Šámala s tím, že vede modelářský

  kroužek v pražské Písnici. Tak jsem popr-

  vé potkal Petra.

  Co mě překvapilo? Především to, kolik dětí

  do klubu Křížem Krážem chodí. A potom

  to, že i když mají dnešní děti k autoritám

  jiný přístup, než jaký jsme měli my, Petr

  i jeho kolegové je zvládnou „ukočírovat“

  i bez fyzických trestů, nebo psychického

  zhroucení. A hlavně, že i pro děti na za-

  čátku puberty je Petr nezpochybnitelnou

  autoritou. Pochopil jsem, že vést mode-

  lářský klub není jen o samotném „patlá-

  ní“, ale o víkendech strávených na mode-

  lářských soutěžích, o shánění sponzorů

  nebo o jednání s majiteli prostor, kde klub

  funguje. Petr byl duší a motorem toho

  všeho. Ale u toho to nekončilo, Petr také

  organizoval cesty do různých muzeí. Jed-

  nu, u které jsem měl možnost být, z Točné

  do Vojenského technického muzea v Le-

  šanech, nám na poslední chvíli „vypadl“

  řidič do historického Dodge WC 52. No, tak

  za volant usedl právě Petr, a statečně se

  popral s řízením auta bez synchronizova-

  né převodovky a řady jiných vymožeností

  moderních aut.

  Petr, kromě letadel produkovaných v růz-

  ných měřítkách, měl rád také ta skuteč-

  ná. Sám kdysi létal v Aeroklubu Točná,

  a když jsem mu nabídl možnost jít si za-

  lítat, neodmítl. Přestože od dob, kdy sám

  usedal jako pilotní žák do kluzáku Blaník,

  uteklo hodně času, bylo znát, že pro lítá-

  ní má pořád cit. Když převzal řízení, ne-

  měl jsem sebemenší nutkání jeho pilotáž

  jakkoliv korigovat. Měli jsme možnost si

  spolu zalítat Stearmana, Zlína C-305 nebo

  Cessnu C 180 v úpravě pro „bush flying“.

  Petr mě pak překvapil, protože každé

  z těchto letadel si pořídil jako model s tím,

  že si je postaví přesně v tom zbarvení,

  v jakém jsme spolu letěli. Nevím, zda to

  stihl, nemoc, se kterou nakonec prohrál

  souboj o svůj život přišla poměrně rychle

  (minimálně pro mě, protože Petr o svých

  potížích moc nemluvil) a ve formě, která

  mu kromě bolestí způsobila i hospitali-

  zaci v nemocnici. Přiznám se, že v paměti

  ho všichni budeme mít jako neúnavného

  organizátora s jeho typickým úsměvem.

  Jako člověka, který nikdy neodmítl pomoc

  nikomu, kdo ho o ní požádal.

  Sám mám tři děti a vím, jak je náročné

  se o ně starat, něco je naučit a předvídat

  co všechno je může napadnout. O to vět-

  ší respekt a úctu mám k lidem, kteří se

  kromě těch vlastních věnují i dětem, které

  by pro ně mohly být cizí. Petr byl jedním

  z nich. Vedl je k lásce k historii, k trpěli-

  vosti a učil je celé řadě dovedností, které

  jim neposkytne ani škola, ani jejich ro-

  dina. To vše ve svém volném čase a bez

  nároku na odměnu. V dnešní době, zamě-

  řené na výkon, na peníze a vlastní úspěch

  byl téměř postavou z jiných časů. Petře,

  budeš nám tu scházet.

  INFO Eduard

  7

  Březen 2023

• Page 8

  HISTORIE

  Až na několik mraků byla ráno 20. srpna

  1942 obloha nad Korálovým mořem tma-

  vě modrá. V 10:20 hodin spatřila japon-

  ská H6K Mavis od 14. Kōkūtai, operující

  z předsunuté základny na Shortlandských

  ostrovech, křižník a dva torpédoborce.

  Podala o nich zprávu a začala je sledo-

  vat. V 11:30 Mavis ohlásila, že tři válečné

  lodě doprovázejí letadlovou loď – to když

  byla spatřena také pomocná letadlová loď

  USS Long Island (ACV-1), jejíž paluba byla

  zaplněna letadly. Když zprávu z Mavis od-

  halující přítomnost USS Long Island obdr-

  želo velitelství Spojeného loďstva v Tru-

  ku, japonští velitelé byli nadšeni. Unikl jim

  však význam letadlové lodi, kterou Mavis

  spatřila, protože o existenci amerických

  „pomocných letadlových lodí“ nevěděli

  nic. Štáb admirála Yamamota měl za to, že

  USS Long Island pronásleduje pomalou

  skupinu lodí admirála Tanaky s posilami,

  která od vyplutí z Truku ve dnech 16. a 17.

  srpna směřovala ve dvou uskupeních ke

  Guadalcanalu. USS Long Island byla mimo

  dosah všech japonských útočných leta-

  del, ovšem Tanakova flotila měla neiden-

  tifikovanou americkou letadlovku v dosa-

  hu. Viceadmirál Nishizō Tsukahara nařídil

  Tanakovi, aby se odklonil od Guadalcanalu

  a stočil se přímo k Rabaulu. Kdyby Ame-

  ričané věděli, kde se nachází, mohli by ho

  pronásledovat a přitom se dostat do do-

  sahu bombardérů Betty od 25. Kōkū Sen-

  tai (25. letecká flotila, rovněž označovaná

  jako 5. letecké útočné uskupení).

  Ve 13:40 hodin obdrželo velitelství ad-

  mirála Yamamota zprávu z paluby Mavis

  uvádějící, že v dalším pátracím sektoru

  byla zjištěna přítomnost druhé letadlové

  lodi a několika doprovodných hladinových

  plavidel; ve skutečnosti šlo stále o USS

  Long Island a její doprovod. Americké ra-

  Grumman F4F-4 Wildcat byl nejvýznamnějším stíhacím le-

  tounem nasazeným v bojích o ovládnutí ostrova Guadalcanal.

  Jako první s těmito letouny přistáli na letišti Henderson Field

  piloti od VMF-223.

  Text: Thomas McKelvey Cleaver

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Tři významní piloti první fáze leteckých bojů nad Guadalcanalem: Maj. John L. Smith, velitel VMF-

  223, LtCol Richard Mangrum, velitel VMSB-232 a Capt. Marion E. Carl, XO VMF-223.

  INFO Eduard8

  Březen 2023

• Page 9

  Foto: Naval History and Heritage Command

  dary velký létající člun, který je odhalil,

  nezaznamenaly, ani když japonský letoun

  pokračoval ve sledování kurzu lodí, a při-

  blížil se až na 40 mil od nich.

  Ve 14:00 dosáhl USS Long Island cípu

  ostrova San Cristobal, 200 mil jižně od

  Guadalcanalu. Kapitán lodi, Commander

  Donald Duncan, nařídil plnou rychlost.

  Z vodorovných komínů na pravoboku se

  valil černý dým, jak se jediný dieselo-

  vý motor Long Islandu snažil dosáhnout

  maximální rychlosti 16,5 uzlu – poloviny

  rychlosti běžné letadlové lodi.

  Existence podivně vyhlížejícího plavi-

  dla byla započata 11. ledna 1940, kdy byla

  spuštěna na vodu jako nákladní loď třídy

  C-3 Mormacmail. Námořnictvo ji převzalo

  6. března 1941, z loděnic vyjela s odstra-

  něnou nástavbou, kterou nahradila 362

  stop (110 m) dlouhá letová paluba, a stala

  se tak první z nové třídy letadlových lodí

  – Auxiliary Escort Carriers (pomocné do-

  provodné letadlové lodě). Tato kategorie

  se během několika následujících let stala

  nejpočetnější třídou letadlových lodí na

  světě, známou jako CVE, což podle osá-

  dek znamenalo „combustible, vulnerab-

  le and expendable“ (hořlavé, zranitelné

  a postradatelné).

  Pro USS Long Island a jeho drahocenný

  náklad – letouny F4F-4 Wildcat z VMF-

  223 a SBD-3 z VMSB-232 – to byl druhý

  pokus dostat se na Guadalcanal. Po nece-

  lém měsíci příprav, které následovaly po

  oznámení z 5. července, že budou nasaze-

  ni v jižním Pacifiku, se piloti a jejich střelci

  dne 2. srpna 1942 v Pearl Harboru nalodili

  na palubu malé letadlové lodi a USS Long

  Island bez doprovodu vyplula do velké-

  ho neznáma válkou zmítaného Pacifiku.

  Pozemní osádky jednotky a další klíčový

  personál z MAG-23, stejně jako veškerá

  munice, palivo a zásoby potřebné k zahá-

  jení leteckých operací, odpluly odděleně

  na palubě transportní lodi William Ward

  Burroughs.

  Dne 9. srpna 1942 se osádka USS Long

  Island, zcela neznalá poměrů na Guadal-

  canalu, blížila k místu vylodění, když se

  kapitán Duncan dozvěděl o katastrofě, ke

  které došlo předchozí noci v bitvě o ost-

  rov Savo. Duncan loď otočil a zamířil s ní

  na americkou základnu Suva na Fidži, kde

  čekal na povolení k vyložení svého nákla-

  du letadel a pilotů. Po příjezdu informoval

  admirála Roberta Ghormleyho, že většina

  pilotů je příliš nezkušená na to, aby mohla

  být nasazena rovnou do bojů. Ghormley

  informaci předal admirálu McCainovi,

  který nařídil převelet k VMF-223 osm

  zkušenějších pilotů z dobře vycvičené

  a zatím nijak neoslabené VMF-212, umís-

  těné na základně Vila. Ta naopak měla při-

  jmout nejméně zkušené piloty VMF-223

  a pokračovat v jejich výcviku. Aby výmě-

  nu provedla, odplula USS Long Island 14.

  srpna ze Suvy do Efate, ale piloti VMF-212

  se na její palubu dostali až 18. srpna, den

  před odjezdem na Guadalcanal.

  Na Guadalcanal!

  Cestou z Pearl Harboru se mariňáčtí pi-

  loti obávali, jak z letadlové lodi v ticho-

  mořském bezvětří odstartují. Dick Man-

  grum vzpomínal: „Netušili jsme, jak moc

  na jih tento rovníkový jev zasahuje, a když

  jsme zjistili, že náš cíl je dostatečně da-

  leko na jih od rovníku, považovali jsme to

  za štěstí…“ Když jihovýchodní pasát při-

  dal k proudění vzduchu nad palubou dal-

  ších deset uzlů, osádky dvanácti nových

  střemhlavých bombardérů SBD-3 Dau-

  ntless zkontrolovaly vybavení a výstroj –

  zapalovací svíčky, startovací náplně, sady

  nářadí, dokonce i náhradní pneumatiky,

  které si předchozí noc nacpaly do kokpitů,

  aby si s nimi vystačily po dobu dvou prv-

  ních týdnů, než dorazí pozemní personál.

  Jednotce chybělo do plného počtu šest

  letounů, ale těch dvanáct kusů, to byly je-

  diné Dauntlessy, které byly k v rámci flo-

  tily na Fordově ostrově k dispozici, když

  se Mangrum dozvěděl o nadcházejícím

  nasazení. Každý Dauntless nesl 500lib-

  rovou bombu, aby doplnil nevelké zásoby

  na Guadalcanalu. Mangrum uvedl: „Roz-

  kaz podvěsit pro přelet pod naše letouny

  bomby nám otevřel oči. V tu ránu jsme po-

  chopili, jak obtížná je situace v oblasti, do

  které zanedlouho zamíříme.“ Podporučík

  Eugene Trowbridge si do svého oficiálně

  nelegálního deníku (který si bez ohledu na

  instrukce vedl) zapsal: „Dnes je tu hodně

  vzruchu, protože všude kolem jsou ne-

  přátelské ponorky a získáme novou zku-

  šenost, až budeme z lodi katapultováni,

  protože vzletová paluba je příliš krátká na

  to, abychom mohli vzlétnout. Všichni jsme

  připraveni k odletu. Motory zahřáté a vy-

  zkoušené, zavazadla zajištěná, všechno

  připravené. Konečně můžeme vyrazit.“

  Obsluha letové paluby zatlačila první

  bombardér na místo. Kapitán bombardé-

  ru číslo 232, major Richard. H. Mangrum,

  měl za sebou dvanáct let kariéry pilota

  stíhaček a bombardérů a 3000 letových

  hodin, což z něj činilo nejzkušenějšího ze

  všech 31 pilotů obou squadron. Mangrum

  později vzpomínal: „Náš start byl odložen

  na odpoledne, protože v poledne navštívili

  Guadalcanal Japonci, a tak byla při poz-

  dějším příletu menší pravděpodobnost, že

  se nám dostane od našich kolegů mariňá-

  ků nepřátelského uvítání.“

  HISTORIE

  „Rozkaz podvěsit pro přelet pod naše letouny bomby

  nám otevřel oči. V tu ránu jsme pochopili, jak obtížná

  je situace v oblasti, do které zanedlouho zamíříme.“

  (LtCol Richard Mangrum; VMSB-232)

  Kapitán USS Long Island Commander Donald B. Duncan na palubě své lodi během kotvení v Norfolku, Virginia 26.

  října 1941. Povšimněte si instalace provizorního stožáru.

  INFO Eduard

  9

  Březen 2023

• Page 10

  O dvě minuty později se 2nd Lt. Lawren-

  ce Baldinus, polský emigrant a bývalý

  řadový pilot námořní pěchoty, který byl

  zařazen do služby po Pearl Harboru a po

  Mangrumovi byl nejzkušenějším pilotem

  letky, postavil na brzdy, vyhnal motor do

  otáček a odstartoval, aby se připojil ke

  svému veliteli. 2nd Lt. Henry „Hank“ Hise,

  dvaadvacetiletý Texasan, který absolvo-

  val leteckou školu v květnu předchozího

  roku a v palubním deníku měl něco přes

  200 hodin, manévroval se svým průzkum-

  ným bombardérem na palubě, zatímco

  osádka připojovala letoun ke katapultu.

  On a dalších devět nováčků nikdy neviděli

  Dauntless, než se koncem června přihlásili

  k jednotce. O minutu později síla katapultu

  přiměla poručíka Hise silně zatáhnout za

  knipl, takže příliš zvedl příď Dauntlessu a

  téměř přešel do pádu. Rychle potlačil a zá-

  pasil s letounem, aby ho udržel nad hladi-

  nou. Když nad ním opětovně získal kontro-

  lu, připojil se k Mangrumovi a Baldinusovi.

  Na katapult byla následně dotlačena prv-

  ní z devatenácti modro-šedých stíhaček

  F4F-4 Wildcat. Velitel perutě, Maj. John L.

  Smith, provedl kontrolu motoru a ovláda-

  cích prvků. Byl velmi inteligentní a schop-

  ný a dokázal se rychle přizpůsobit změně

  podmínek. Většina těch, kdo ho znali, tvr-

  dila, že často působil, jako by měl špatnou

  náladu. Na stíhačkách létal před útokem

  na Pearl Harbor teprve měsíc a na svých

  mladých pilotech tvrdě pracoval od chví-

  le, kdy byla squadrona informována, že je

  určena k nasazení v jižním Pacifiku. Nikdy

  necvičil jiné letce a nikdy nebyl v boji. Na-

  štěstí byl vynikajícím a přirozeným stí-

  hacím taktikem, sebevědomým inováto-

  rem, který pečlivě vycvičil své muže, aby

  přežili v bojích proti jinak neporazitelným

  Zerům. Později vzpomínal na týdny strá-

  vené prací na přípravě svých nováčků

  pro budoucí náročné boje: „Všichni jsme

  se museli zacvičit na letadlové lodi, což

  jsme udělali. Trávili jsme co nejvíce času

  létáním o sobotách a nedělích i ve všech

  ostatních dnech, prováděli jsme střelbu

  a cvičné lety a dělali jsme cokoli, co by

  pomohlo pilotům rychle nabýt zkušenosti.

  Byla to moje první zkušenost s výcvikem,

  ale zdálo se mi, že nejdůležitější je střel-

  ba, takže jsme se na ni soustředili víc než

  na cokoli jiného. To se nám vyplatilo, když

  jsme zjistili, kam nás posílají…“

  F4F-4, na kterém Maj. Smith létal, se od

  svého předchůdce F4F-3 lišil; tento Wild-

  cat měl skládací křídlo, což umožňovalo,

  aby z letadlové lodi mohlo operovat více

  letounů. Výzbroj byla zvětšena ze čtyř na

  šest kulometů ráže 50 mm, čímž se zvýši-

  la hmotnost sekundové dávky, ale paleb-

  ný průměr zůstal zachován, což zkrátilo

  celkovou dobu střelby o 14 sekund. A to

  byla ve vzdušném boji dlouhá doba. Větši-

  na pilotů Wildcatů tyto úpravy za zlepšení

  nepovažovala. Hmotnost přidaných zbraní

  a sklápěcích mechanismů křídla totiž dále

  zhoršila již tak nevalné výkony této stíhač-

  ky. Na Guadalcanalu pak piloti potřebovali

  každý okamžik, který jim mohly svou včas-

  nou výstrahou poskytnout pobřežní hlídky,

  aby včas vystoupali do výšky 20 000 stop

  (6096 m) a dostali se tak do útočného po-

  stavení proti přilétajícím Japoncům.

  Smithe rychle za sebou následovali Capt.

  Marion Carl, čerstvě jmenovaný XO (Exe-

  cutive Officer – funkce blízká náčelníkovi

  štábu jednotky), a jeho kolegové, veteráni

  z Midwaye a velitelé divizí (čtyřčlenných

  rojů), kapitáni Clayton Canfield a Roy

  Corry, i jejich mladí svěřenci, kteří měli

  v zápisnících v průměru 250 letových hodin

  a byli osm týdnů po letecké škole.

  Ve 14.55 hodin obdržel Yamamotův štáb

  hlášení od druhé Mavis, že letadlová loď

  a její doprovod se stahují na jih. Ani jedna

  osádka velkých létajících člunů nevidě-

  la start Marine Air Group 23 směrem na

  Guadalcanal.

  Poté, co všechny letouny námořní pěcho-

  ty odstartovaly, změnila zranitelná leta-

  dlová loď kurz a plnou rychlostí zamíři-

  la z dosahu. Jednatřicet modro-šedých

  Wildcatů zamířilo na sever do oblačného

  neznáma.

  Guadalcanal se objevil na obzoru o dvě

  hodiny později. Zatímco Smithovy Wildca-

  ty tvořily vrchní krytí, SBD přistály. Man-

  grum následoval Jeep pozemní kontroly

  do perimetru letiště a seskočil na zem,

  jakmile se motor jeho letadla zastavil.

  Generál Vandegrift mu silně potřásl ru-

  kou, zatímco tisíce vděčných mariňáků

  chraplavě křičely a v bouřlivém návalu

  emocí se muži navzájem pošťuchovali.

  Přijela kavalerie!

  Poručík Gene Trowbridge si později do

  deníku zapsal: „V 16.00 jsme spatřili leti-

  ště. Vojáci nás opravdu vítají, protože Ja-

  ponci si dávají na bombardování záležet

  a oni si myslí, že jim určitě pomůžeme.

  Všichni jsme se uložili ke spánku a těšili

  se na příjemné usínání, když vtom prásk!

  Celý svět jako by vybuchl. Japonci se blíží

  a některé jejich křižníky a torpédoborce

  ostřelují nás i pozemáky… Byla to náročná

  první noc. Jsme nervózní a nesví, protože

  všude kolem nás jsou odstřelovači, kteří

  jen čekají, až někdo vystrčí nos.“

  HISTORIE

  Před vzletem z paluby USS Long Island…

  „Byla to náročná první noc. Jsme nervózní a ne-

  sví, protože všude kolem nás jsou odstřelovači,

  kteří jen čekají, až někdo vystrčí nos.“

  (2/Lt Eugene Arthur Trowbridge; VMF-223)

  Foto: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard10

  Březen 2023

• Page 11

  Invaze „Shoestring“

  Jakmile se spojenecká flotila po porážce

  u ostrova Savo stáhla z oblasti Guadalca-

  nalu, bylo hlavním úkolem opuštěné ná-

  mořní pěchoty co nejrychleji zprovoznit

  dobyté japonské letiště na planině Lunga.

  Bez letecké podpory byli zcela vydáni na

  milost a nemilost japonským leteckým

  a námořním útokům a také velmi zrani-

  telní vůči případnému pozemnímu útoku.

  Téměř ihned poté, co 8. srpna 1942 padla

  přistávací dráha do rukou 3rd Battalion,

  5th Marines, provedl oddíl leteckých a že-

  nijních důstojníků bilanci situace. Hlásil,

  že do 10. srpna by mohl zprovoznit 2600

  stop (800 m) dráhy a že další úsek o roz-

  měrech 1200 × 160 stop (365 × 49 m) by

  mohl být dokončen v následujícím týdnu.

  Kontradmirál Turner pak 8. srpna slíbil,

  že letadla přiletí 11. srpna. Bohužel, když

  byla flotila nucena se po bojích u ostrova

  Savo evakuovat, odplula s téměř veške-

  rým vybavením 1st Engineer a 1st Pioneer

  Battalion, které ještě nebylo vyloženo.

  Výstavba letiště začala 9. srpna, když se

  oběma praporům podařilo shromáždit

  dostatečné množství vybavení, aby jejich

  muži mohli začít. Bylo vyloženo slabých 15

  procent jejich vybavení a zásob, přičemž

  se na břeh nedostala žádná těžká techni-

  ka. Byli tedy nuceni ručně navážet 100 000

  krychlových stop (2830 m3) zeminy, aby

  zakryli prohlubeň ve středu plochy, kte-

  rou tam zanechali Japonci. Ti svou původ-

  ní stavbu zahájili na obou koncích dráhy

  a pokračovali směrem do středu.

  Ženisté použili obrovský ocelový nosník

  jako srovnávač povrchu, zatímco k navá-

  žení výplně použili ukořistěný japonský

  silniční válec. Japonské vybavení vý-

  znamně obohatilo slabé ženijní vybavení,

  jež měli Američané k dispozici. A ačkoli

  bylo ukořistěné vybavení obecně ve špat-

  ném stavu, vynalézaví američtí mechanici

  jej v závodě s časem dokázali hodinu po

  hodině udržovat v chodu. Jediným zaříze-

  ním pro zemní práce byl jediný buldozer,

  který se podařilo vylodit. Sklápěcí ná-

  kladní vozy k dispozici nebyly. Při překo-

  návání nesmírných obtíží předváděli že-

  nisté neuvěřitelné improvizační výkony.

  Dne 18. srpna přiletělo nad Hendersonovo

  letiště osm bombardérů Betty. Útok pro-

  běhl v rámci největšího náletu od 9. srpna

  1942, kdy 25. Kōkū Sentai zahájila letecký

  útok vedoucí k prvnímu japonskému po-

  kusu o vylodění vojáků a znovudobytí os-

  trova. Bombardéry, které byly kvůli pro-

  tiletadlové palbě nuceny zůstat ve výšce

  nad 25 000 stop (7620 m), způsobily jen

  malé škody. Všem bylo ale jasné, že se

  nepřítel vrátí. Z Noumea dorazil konvoj tří

  HISTORIE

  Hangár USS Long Island s Wildcaty a Seagully 17. června 1942. Všechny letouny jsou od VGS-1. O měsíc později již

  tato loď vezla VMF-223 vstříc Guadalcanalu.

  Oblast Hendersonova letiště, jak vypadala krátce po obsazení námořní pěchotou.

  Mariňáci budují obrannou linii kolem Hendersonova letiště.

  Foto: Naval History and Heritage Command Foto: Naval History and Heritage Command Foto: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard

  11

  Březen 2023

• Page 12

  HISTORIE

  lodí, který přivezl potraviny na pět dní, což

  spolu s ukořistěnými japonskými zásoba-

  mi poskytlo námořní pěchotě dvoutýdenní

  zásobu potravin. Aby zásoby vystačily co

  nejdéle, bylo stravování námořní pěchoty

  omezeno na dvě jídla denně.

  Henderson je připraven

  Během 19. srpna 1942 ohlásily CUB-1

  a 1st Engineer Battalion, že Henderson

  je připraven pro letecké operace. Letiš-

  tě nyní představovalo 3800 stop (1158 m)

  dlouhý a 150 stop (46 m) široký pás, po-

  krytý štěrkem, s prašnou pojížděcí drá-

  hou a stojánkami, které byly předurčeny

  k tomu, aby se při četných bouřkových li-

  jácích proměnily v bahnité plochy. Letiště

  bylo obklopeno slabou obrannou linií táh-

  noucí se od Point Cruz na západě k řece

  Ilu na východě, takže bylo vzdáleno jen

  čtvrt míle od kilometr dlouhé vyvýšeni-

  ny, která se do historie námořní pěcho-

  ty zapsala jako „Krvavý hřeben“. Nebyly

  zde žádné ochranné zátarasy a údržba

  letadel měla po celou dobu jejich pobytu

  na ostrově prověřovat americkou vyna-

  lézavost. Jedinou stavbou na letišti byla

  dřevěná věž, kterou postavili Japonci,

  a která byla známa jako „Pagoda“. Repor-

  tér časopisu Time Robert Sherrod, jenž se

  vylodil spolu s námořní pěchotou, popsal

  životní podmínky na letišti jako „otřesné“,

  s možností spánku omezenou na sta-

  ny s bahnitou podlahou nebo zemljanky,

  v jejichž blízkosti se nacházely vyhloube-

  né zákopy. Malárii roznášejících komá-

  rů byla spousta. Letci dostávali japon-

  ské moskytiéry, ale „bahenní mariňáci“

  v něco takového nemohli ani doufat. Zá-

  zemí bylo primitivní, ale Henderson Field

  byl připraven. A právě včas. Přes veš-

  kerou snahu se ale dal jen stěží označit

  za letiště. Byl to nepravidelně tvarovaný

  flek země vyříznutý v ostrovním porostu,

  napůl v kokosovém háji a napůl mimo něj,

  s příliš krátkou vzletovou a přistávací

  dráhou a příliš malým počtem valů, které

  by chránily letadla před střepinami. Ko-

  neckonců, 20. srpna 1942, několik týdnů

  po příletu na ostrov, napsal XO celé MAG-

  23, Lt. Col. Charles Fike, tento zápis do

  válečného deníku skupiny: „Po příjezdu

  bylo zjištěno, že pro tankování, přezbrojo-

  vání a servis letadel je k dispozici servis-

  ní oddíl přibližně 140 mužů, kterému velí

  Ensign Polk z CUB-1. Veškeré tankování

  se provádí pomocí ručních čerpadel pří-

  mo ze sudů. Přezbrojování probíhá bez

  pomoci pumových vozíků nebo zvedáků.

  Poddůstojníci CUB-l, ačkoli jsou ochotní

  a inteligentní, mají většinou odslouženy

  méně než čtyři měsíce, v důsledku čehož

  vyžadují nejpřísnější dohled. Vzhledem

  k doprovodným obtížím zvládl Ensign

  Polk tuto situaci pozoruhodně dobře. Jeho

  přístup byl po celou dobu vstřícný.“

  pokračování příště...

  Zásadní inovací bylo u verze F4F-4 skládací křídlo systému „So-Wing“, který navrhl přímo Leroy Grumman. Zde

  demonstrují prostorovou úspornost systému mechanici na letounu náležejícímu VF-3 na základně NAS Kaneohe,

  Oahu, 29. května 1942.

  Trávili jsme co nejvíce času létáním o sobotách a nedě-

  lích i ve všech ostatních dnech, prováděli jsme střelbu a

  cvičné lety a dělali jsme cokoli, co by pomohlo pilotům

  rychle nabýt zkušenosti. “

  (Maj. John L. Smith, VMF-223)

  Wildcaty na Guadalcanalu na podzim 1942. Nad Hendersonovým letištěm prolétá skupina B-17.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Foto: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard12

  Březen 2023

• Page 13

  HISTORIE

  12. ročník modelářské soutěže

  PANTHERS CUP

  Hlavní téma: KDYŽ HVĚZDY TANČÍ

  Kdy: 25. 3. 2023

  Kde: Novoborská 2, Praha 9

  Další informace: www.pantherscup.cz

  ať je tou vaší hvìzda smrti,

  britney spears nebo

  insignie amerického

  letectva...

  pøijïte nám dokázat,

  že ta vaše je ta nejzáøivìjší!

  téma letošního

  Pantherscupu je

  když hvìzdy tanèí.

• Page 14

  HISTORIE

  V JAKO VÝŠKOVÝ

  NAŠE Mi-24V A Mi-35

  Z TECHNICKÉHO HLEDISKA Tomáš „Hindman“ Dvořák

  INFO Eduard14

  Březen 2023

• Page 15

  Jelikož rozdíly mezi dvěma hlavními ver-

  zemi, sloužícími u nás, D a V, jsem popsal

  v pojednání „Déčko jak má být“ v listopa-

  dovém Infu 2021, nebudu se dále těmito

  odlišnostmi zabývat a pokusím se popsat

  hlavní viditelné rozdíly mezi jednotlivými

  sériemi Véček u nás létajících. Jen pro

  pořádek, jedinými opravdu nezaměnitel-

  nými rozdíly mezi Véčkem a Déčkem jsou

  řízená protitanková výzbroj, sestávající

  u Véčka z nadzvukových řízených střel

  9M114 Šturm, nového elektro-optické-

  ho zaměřovacího systému Raduga-Š na

  pravé přední části trupu a nové navádě-

  cí antény na levé straně přídě, dále je to

  nový střelecko-bombardovací zaměřovač

  ASP-17V v pilotní kabině a nakonec sání

  vzduchu spouštěcí jednotky AI-9V skrze

  ocasní nosník mřížkou za pravým stabi-

  lizátorem. Další odlišnosti, jako jsou tzv.

  mokré závěsníky, jiný tvar kořene listů

  nosného rotoru, širší listy vyrovnávacího

  rotoru se šikmým zakončením a hlav-

  ně nové výkonnější pohonné jednotky

  TV3-117V, umožňující provoz vrtulníku ve

  vyšších nadmořských výškách a v pro-

  středí s vysokou teplotou vzduchu, byly

  zavedeny i do výroby posledních Mi-24D,

  a nemusí být tudíž hlavním rozpoznáva-

  cím markantem. Našich Déček se to ale

  netýká, to je spíše upozornění pro stavi-

  tele zahraničních uživatelů těchto strojů.

  Jednotlivé série

  Mezi léty 1985 až 2006 bylo dodáno cel-

  kem 48 vrtulníků Mi-24V/Mi-35. Nejprve

  se zaměříme na stroje dodané za socia-

  lismu, tedy mezi léty 1985 až 1989. První

  série měla přidělena následující trupová

  čísla: 0701, 0702, 0703, 0704, 0705, 0706,

  0707, 0708, 0709, 0710. Pro tyto vrtulní-

  ky bylo typické, že měly ještě starší typ

  systému identifikace vlastní-cizí, SRO-2

  Chrom, charakteristický svými „trojzu-

  bými“ anténami, umístěnými na předním

  horním rámu kabiny operátora a na spod-

  ní straně koncového nosníku – kýlovky.

  Dále byl, stejně jako na Déčku, fotoku-

  lomet S-13, umístěný v přechodu levého

  křídla do svislého pylonu. Na jeho tělese

  již ale nebyla instalována „bradavice“ vý-

  stražného radiolokačního systému S3M

  Sirena. Ty nebyly ani na odtokových hra-

  nách vnějších závěsníků. Místo toho naše

  Véčka používala novější pasivní systém

  L-006 Berjozka, nacházející se v roz-

  měrných oválných krytech na levé i pravé

  přední části trupu mezi pilotními kabina-

  mi. Tyto kryty piloti nezřídka využívali jako

  „poličky“ pro odložení přilby nebo pouzdra

  s mapami při vystupování a nastupování.

  Mírně vzadu pod levou Berjozkou je umís-

  těný pevný přistávací světlomet FFP-7.

  Na odtokové hraně koncového nosníku se

  nacházejí dvě antény varovného systému

  před ozářením radiolokátorem ze zadní

  polosféry. U této série vrtulníků se stejně

  jako na Déčku nacházela v šachtě hlav-

  ního podvozku přepážka oddělující levou

  a pravou stranu. Čtyři kazety s výmetni-

  cemi klamných cílů ASO-2V se stejně jako

  u Déček nacházejí pod zadní částí ocas-

  ního nosníku. Nejsou však již připevněny

  pásy, konzola kazet je uchycena šrouby

  přímo do nosníku.

  Další dodávka Véček měla trupová čísla

  0786, 0787, 0788, 0789, 0790. Od před-

  chozích strojů se odlišovala především

  přemístěním fotokulometu do kabiny ka-

  pitána vrtulníku, napravo od zaměřovače.

  Změnil se i typ na SŠ-45. Druhou změnou

  bylo odstranění přepážky v šachtě hlav-

  ního podvozku. To bylo rozhodně ku pro-

  spěchu. Při montáži i seřizování podvozku

  se dalo pohodlněji dostat k danému uzlu

  z protější části šachty a mechanici si spo-

  lu mohli i lépe popovídat.

  Následovala trupová čísla 0812, 0813,

  0814, 0815, 0816. Od předchozí série se

  v podstatě nelišila. Předposlední sérií

  dodanou ze SSSR ve dvou etapách byly

  vrtulníky s trupovými čísly 0832, 0833,

  0834, 0835, 0836, 0837, 0838, 0839. Hlav-

  ními rozdíly oproti předchozím sériím

  bylo přesunutí antén L-006 Berjozka na

  horní část trupu, zhruba mezi kabinu ka-

  pitána a nákladovou kabinu. „Trojzubce“

  antén SRO-2 Chrom nahradily ploutvičky

  novějšího systému 62-01 Parol. Třetí od-

  lišností je zvýšení počtu kazet ASO-2V ze

  čtyř na šest a jejich přemístění na boky

  trupu za křídlo, po třech na každé stra-

  ně. Zabudovány jsou v aerodynamických

  krytech. S tím byla trošku potíž, neboť

  samotná montáž konzol a krytů byla po-

  měrně obtížná, navíc v krytech během

  provozu vznikaly trhliny. Z těchto důvodů

  bylo zřejmě u vyšších sérií Mi-24/35 od

  kapotáže kazet upuštěno. Všechny dvace-

  tčtyřky, jež mají výmetnice instalovány na

  bocích trupu, mají uvnitř tzv. radioúseku

  dvě výztuhy, zpevňující navzájem proti-

  lehlé strany konzol.

  Poslední skupinu, uzavírající Véčka doda-

  ná za bývalého režimu, tvořily pouze tři

  stroje trupových čísel 0927, 0928, 0929.

  Oč je tato série menší, o to je zajímavěj-

  ší. Kromě nepatrně jinak rozmístěných

  přístrojů na palubní desce kapitána je

  zajímavé to, že ačkoliv se ve službě ozna-

  čovaly jako Mi-24V, na výrobních štítcích

  bylo vyraženo Mi-35, což je vlastně pro

  exportní stroje v pořádku. Osobně potvr-

  zené to mám pouze u 0928, ale předpoklá-

  dám, že u zbývajících dvou to bylo stejné.

  Další společnou linkou, kromě 0927, která

  po rozdělení federace připadla Sloven-

  sku, je fakt, že další dva vrtulníky postihly

  katastrofy, a to za velmi podobných okol-

  ností. V jejich troskách bohužel zahynulo

  sedm členů létajícího personálu.

  HISTORIE

  Jak již název napovídá, budeme se v tomto článku zabývat

  verzí vrtulníku Mi-24 s indexem V, v originále „vysotnyj“, tedy

  výškový. Firma Eduard opět vydává zajímavý přebal této vari-

  anty ve čtvrtkovém měřítku na základě výlisků ruské Zvezdy,

  tak si povíme něco o Mi-24V/35, které prošly službou v čes-

  koslovenském a českém vojenském letectvu.

  První várka „Véček“ měla ještě fotokulomet umístěn v kořeni levého křídla, jako tomu bylo u verze Mi-24D.

  Chybí již ale „bradavice“ výstražného radiolokačního systému S3M Sirena.

  Foto: autor

  INFO Eduard

  15

  Březen 2023

• Page 16

  Úpravy a modernizace

  Popsali jsme si jednotlivé vrtulníky tak,

  jak přišly z výroby. Nicméně po revoluci

  se pozvolna začalo s prezentací těchto

  strojů na západ od našich hranic a poslé-

  ze bylo nutné provést alespoň základní

  kompatibilitu s NATO. Proto bylo rozhod-

  nuto o provedení zástaveb systému GPS,

  digitálního ukazatele výšky letu ve sto-

  pách (feetech) a západních odpovídačů

  tak, aby se Véčka mohla zúčastňovat le-

  teckých dnů a cvičení na Západě. Rozmís-

  tění bylo obdobné, jak jsem je popsal na

  Déčku. Čili anténa GPS na horním rámu

  čelního skla operátora, ovládací skříňka

  na opačné straně uvnitř kabiny. Ukazatel

  výšky ve feetech pod ní, nad pravým před-

  ním panelem. U kapitána byl „feetoměr“

  nad pohyblivou mapou systému DISS

  a místo, kde byly původně palubní hodiny,

  obsadil nový ukazatel kompasu. Hodiny

  se přesunuly na horní rám čelního skla,

  mezi indikátor ozáření systému Sirena

  a ventilátor. Bílé ploutvičky antén odpoví-

  dače APX-100 byly za přední podvozkovou

  šachtou v ose trupu a na ocasním nosní-

  ku, zhruba v jeho polovině, mírně vlevo od

  osy. V obou kabinách přibyly mírně vlevo

  nad hlavami pilotů konzolky pro uchyce-

  ní nových adaptérů připojení přilby nebo

  sluchátek. Po katastrofě 0928 přibyl na

  palubní desce kapitána vlevo od mapy

  DISSu ještě nezávisle napájený záložní

  umělý horizont LUN 1241, který nahradil

  původní UKT-2.

  Prokazatelně těmito úpravami prošla

  všechna Véčka, kromě 0706 a 0929, které

  ještě předtím postihly katastrofy, a 0789,

  která byla vyřazena pro vážné poškození

  draku. Vrtulníky náležící slovenské straně

  (0704, 0707, 0708, 0786, 0787, 0813, 0814,

  0832, 0833, 0927) do rozdělení republi-

  ky tímto upgradem také neprošly, to až

  později na Slovensku. Byl obdobný, ale to

  není předmětem našeho tématu.

  Neviditelná laň

  Jedno z Véček, a to konkrétně stroj s tru-

  povým číslem 0837, byl po ukončení Revi-

  ze 2 v Leteckých opravnách Kbely (LOK)

  vybrán pro projekt s názvem Vrtulník. Ten-

  to experiment pod taktovkou tehdejšího

  VTÚL a PVO byl realizován v lakovně Aero

  Vodochody a spočíval v polepení většiny

  povrchu vrtulníku speciální gumou, která

  měla rušit radarové kmitočty, a poté ná-

  střikem experimentální kamufláže, jejíž

  speciální barvy ztěžovaly detekci přístroji

  pro noční vidění. Cílem tedy bylo vrtulník

  částečně zneviditelnit, ale kromě celkem

  zajímavého povrchu, pod kterým téměř

  zanikaly jinak viditelné nýty, bylo jediným

  výsledkem rozhození vyvážení a zvýšení

  hmotnosti, na což kapitána upozorňoval

  štítek na levém bočním pultu. Dnes ten-

  to „unikát“ slouží jako učební pomůcka

  VA Vyškov.

  Výzbroj a výstroj

  Kromě již zmiňovaných protitankových

  raket Šturm, nahrazujících známé Fa-

  langy u Déčka, může nést Véčko stejnou

  výzbroj jako D, rozšířenou dále o raketo-

  vé bloky B8V20 ráže 80 mm, univerzální

  pouzdra GUV buď s 30mm granátometem

  9-A-669, nebo s jedním rotačním kulome-

  tem 12,7 mm 9-A-624 a dvěma rotačními

  kulomety 7,62 mm 9-A-622. Dále může

  nést kanónová pouzdra s dvouhlavňovým

  kanónem UPK-23/250 ráže 23 mm, kaze-

  tové kontejnery KMGU-2 nebo raketomety

  RM-122. Na stroji 0790 se ve VTÚL zkou-

  šelo použití leteckého kanónu PL-20 Pla-

  men, známého z výzbroje L-159. Všechna

  naše Véčka mohou nést Šturmy i na vněj-

  ších křídelních závěsnících přes speciální

  adaptéry, a tak lze jejich počet zvýšit až

  na osm kusů. Samozřejmostí je možnost

  podvěšení čtyř přídavných palivových ná-

  drží (každá o objemu 450 litrů).

  Za socialismu byla k Véčkám dodána i jed-

  na sada chladičů výstupních plynů EVU,

  ale samozřejmě se s ní nelétalo, zkoušela

  HISTORIE

  Stroj trupového čísla 0834 demonstruje podobu poslední předlistopadové dodávky vrtulníků Mi-24V. Na rámu přední kabiny je „ploutvička“ systému 62-01 Parol, antény

  systému L-006 Berjozka se přesunuly nahoru za kabinu kapitána vrtulníku.

  Foto: Petr Soukop

  INFO Eduard16

  Březen 2023

• Page 17

  HISTORIE

  Na místo autonomního navigačního systému DISS, jehož roli převzal systém GPS, se

  nastěhovala krátkovlnná radiostanice LUN 3520. Nad ní je nový kompas a digitální

  výškoměr ve feetech.

  Ovládací skříňka radiostanice LUN 3520 nad levým pultem výzbroje pilota-operátora.

  Nákladový prostor se dvěma černými brašnami, které slouží pro uložení systémů

  nočního vidění.

  Ovládací pultík aktivního infračerveného rušiče L-166V-11E „Ispanka“

  v kabině pilota-operátora vedle pravého pultu výzbroje.

  Levý pult pilota-operátora s anglickými popiskami a tabulkou převodu metrů na fíty

  (nezbytná to pomůcka všech, kteří létají s přístroji cejchovanými v metrech).

  Důkaz, že se vrtulník trupového čísla 3365 měl původně narodit jako verze Mi-35P…

  Foto: autorFoto: autor

  Foto: autor

  Foto: autorFoto: autor

  Foto: autor

  INFO Eduard

  17

  Březen 2023

• Page 18

  se až v březnu 2002 jiná sada, zakoupe-

  ná pro zkušební účely na vrtulníku 0835.

  V obou případech se jednalo o starší pro-

  vedení se šikmým zakončením výdechů.

  Stará Véčka dosluhují

  Po téměř celou dobu své služby, cca od

  roku 1988, byla Véčka kromě péče u vo-

  jenských útvarů podrobována revizím

  1 a 2 a generálním opravám v LOKu, ten

  také provedl veškeré popsané zástavby.

  Jen na stroji 0705 byla provedena v rám-

  ci certifikace na zahájení generálek tzv.

  Vstupní oprava, taktéž v LOKu, ale spe-

  cialisty z výrobního závodu Rostvertol

  v Rostově na Donu. Oprava byla prove-

  dena poměrně pečlivě, i když k některým

  věcem měli Rostovští svérázný přístup.

  Od té doby má 0705, jako jediné star-

  ší české Véčko, kapotáž koncového re-

  duktoru o menších rozměrech a z lami-

  nátu, stejně jako Mi-35. V roce 2012 byl

  v podstatě ukončen provoz starých Véček

  a v roce 2015 odprodal LOM stroje trupo-

  vých čísel 0702, 0710, 0788, 0790, 0815,

  0835 a 0839 společnosti AAL se sídlem

  v Šardžá ve Spojených arabských emi-

  rátech. Tam prošly opravou a pravdě-

  podobně skončily v Libyi nebo Súdánu.

  Draky 0701 a 0789 byly odprodány do sou-

  kromých sbírek v zahraničí, 0705 se na-

  chází jako pomník před štábem základny

  v Náměšti nad Oslavou, 0709 je ve kbel-

  ském leteckém muzeu.

  Nová generace

  V rámci splacení dluhu po bývalém Sovět-

  ském svazu nám Ruská federace jakožto

  nástupnický stát dodala krom jiného mezi

  roky 2003 až 2006 celkem 17 nových bi-

  tevních vrtulníků. Sedm bylo verze Mi-24V

  a deset již bylo označeno jako Mi-35.

  Stroje těchto verzí se mezi sebou liší jen

  málo a tyto odlišnosti si nyní popíšeme.

  Jako první byla dodána ve dvou várkách

  standardní Véčka trupových čísel 7353,

  7354, 7355, 7356, 7357, 7358 a 0981.

  Od starších mašin, u nás již používaných,

  se odlišují kromě výkonnějších motorů

  TV3-117VMA na první pohled jinak uchy-

  cenými výmetnicemi ASO-2V. Ty jsou sice

  stále na boku trupu, ale bez kapotáže,

  a kazety jsou montovány tak, že horní je

  umístěna konektory vpřed a dvě pod ní

  konektory vzad. Navíc je prostřední kaze-

  ta posunuta mírně vpřed a jednotlivé ka-

  zety jsou oproti sobě přesazeny. Jiné jsou

  i pitotovy trubice, u kterých nyní jejich

  trubková část přesahuje odtokovou hranu

  a přechází ve vřetenovité zakončení. Zají-

  mavé je, že stroj 0981 nemá pod pitotkami

  nanýtována očka, která slouží pro přivá-

  zání jejich povlaků. Indikátor námrazy ve

  vstupu do ventilátoru je již nového typu

  SO-121VM. V nákladové kabině, na před-

  ním pravém horním krytu elektrovybave-

  ní, jsou namontována čtyři signální tab-

  la, upozorňující osádku na kovové třísky

  v olejových náplních hlavního, vloženého

  i koncového reduktoru a skříně náhonů.

  Signalizace kovových nečistot v olejové

  soustavě obou motorů byla standardem

  už dříve na starších Véčkách.

  Dále se tyto stroje liší černým zbarvením

  obou pilotních kabin, uzpůsobeným pro

  používání systému nočního vidění (NVG).

  Bohužel osvětlení interiéru ani vnější

  osvětlení nebylo s NVG kompatibilní, tak-

  že se jednalo o jakéhosi kočkopsa... Na

  vrtulnících nebyly namontovány ani GPS

  ani odpovídače, takže vlastně při dodání

  odpovídaly našim Véčkům z let osmde-

  sátých let, a to včetně popisů v kabinách

  v azbuce. Jedinou změnou byla absence

  systému vlastní-cizí. Stroje tedy nemají

  ani SRO-2 Chrom, ani 62-01 Parol, takže

  nemají ani „trojzubce“ nebo ploutvičky na

  HISTORIE

  Pěkný záběr na kokpit s podsvícením uzpůsobeným pro lety se systémem nočního vidění.

  Foto: David Všetíček

  INFO Eduard18

  Březen 2023

• Page 19

  obvyklých místech a ani malé bílé kulaté

  antény pod oběma pitotkami a na bocích

  koncového nosníku – kýlovky.

  Až během provozu, ale nutno říci, že po-

  měrně brzy byly na těchto sedmi kusech

  provedeny zástavby systému GPS a odpo-

  vídačů APX-100, s umístěním stejně jako

  na starších vrtulnících. Ještě o něco poz-

  ději byla provedena zástavba radiostanice

  LUN 3520 české provenience. Její černá

  anténa ve tvaru T byla umístěna vzadu,

  nahoře na ocasním nosníku, mírně vpra-

  vo. Ovládací skříňka se nachází u operá-

  tora na levém předním panelu, u kapitána

  zaujala pozici po demontovaném karto-

  grafu – pohyblivé mapě systému DISS.

  Hodiny byly opět přemístěny nahoru a na

  jejich místě je nyní zabudován kompas

  a „feetoměr“. Jako zajímavost lze uvést,

  že český letecký kanón PL-20 Plamen byl

  zkoušen i na stroji číslo 7357. Proběhly

  jak letové zkoušky, tak střelby na střelnici

  Libavá, ale do výzbroje čtyřiadvacítek na-

  konec zaveden nebyl.

  Jako další byly dodány tři kusy trupových

  čísel 7360, 3361 a 3362. Ty byly již značeny

  jako Mi-35. Tyto vrtulníky mají pilotní ka-

  biny i vnitřní a vnější osvětlení plně kom-

  patibilní s NVG, což znamená i to, že na

  přistávací světlomet na levé straně trupu

  se dá namontovat speciální NVG filtr. Po-

  pisy v kabinách byly již při dodání v an-

  gličtině. NVG úprava zahrnuje i možnost

  překrytí plexisklových kompenzačních

  štítků na levém rámu zasklení kapitána

  a na pravém u operátora černými látkový-

  mi kryty, aby nedocházelo k nežádoucím

  odleskům do brýlí. Stejným způsobem

  jsou zakryty i oba zbrojní panely napravo

  od operátorovy sedačky. Mezi oběma ka-

  binami je krycí, opět černá látková dečka,

  takže za pedály kapitána již není vidět do

  přední kabiny. V nákladové kabině, mezi

  3. a 4. okénkem napravo, jsou uchyceny

  dvě černé kožené brašny, ukrývající ka-

  beláž k NVG optice, není-li používána.

  Na trubce snímače DUAS u rámu čelního

  skla operátora byla na konzolce umístě-

  na anténa GPS. Popravdě řečeno, starší

  řešení, vyvinuté v LOKu, bylo mnohem

  elegantnější. Ovládačka je u operátora na

  standardní pozici vpředu, vpravo nahoře.

  Dále se na spodní části krytu naváděcí

  antény raket Šturm nacházela bílá anténa

  odpovídače, tentokrát typu KT-76C. Toto

  umístění bylo poněkud kuriózní a kaž-

  dému, kdo někdy manipuloval s ojátkem

  u čtyřiadvacítky, musí být jasné, k čemu

  asi mohlo dojít a patrně i došlo... Takže aby

  se tomu předešlo, byla anténa přemístě-

  na na standardní místo za přední podvoz-

  kovou šachtu. Typ KT-76C nepotřeboval

  druhou anténu, a tak ploutvička na ocasu

  chyběla. V kabině operátora přibyl nový

  výškoměr, jeho umístění v levé přední

  části kabiny ale nebylo nejšťastnější (ono

  ale už opravdu nebylo kam ho dát) a jeli-

  kož je třeba pro nástup do přední kabiny

  a výstup z ní určitý grif, dělala jeho pozice,

  zejména některým příslušníkům pozem-

  ního personálu, celkem obtíže. U kapitána

  došlo k přesunutí palubních hodin z jejich

  pozice nad kartografem DISSu, kde je-

  jich pozici zaujal kódovací výškoměr, na

  levý boční stínicí kryt palubní desky. Při

  pohledu zvenku na odkrytou zadní část

  hodinek a z nich vedoucích vodičů člověk

  nabyl dojmu, že je to jaksi nedodělané, ale

  nebylo.

  Tyto vrtulníky již nemají havarijní zapi-

  sovač SARPP-12DM, ale moderní systém

  BUR, jenž pomocí snímačů na jednotli-

  vých prvcích řízení získává potřebná data.

  Jeden z nich je i na koncovém reduktoru,

  kde snímá vysunutí a zasunutí jeho hří-

  dele, a tím vlastně úhel náběhu vyrovná-

  vacího rotoru. A proto je na pravé straně

  krytu reduktoru na vrcholu kýlovky větší

  a hranatější výstupek, kryjící onen sní-

  mač. Aerodynamický kryt na levé straně

  reduktoru je již menšího typu, z laminátu,

  stejný jako na již zmiňované 0705 po ge-

  nerálce.

  Jedinou úpravou, která nebyla na těchto

  třech strojích provedena ještě ve výrobě,

  HISTORIE

  Detail omezeného výhledu kapitána vrtulníku, který má v zorném poli fotokulomet, ventilátor, ovládací skříňku

  systému Siréna a kvůli instalacím dalších zařízení se do této oblasti přesunuly i palubní hodiny.

  Antény palubního odpovídače APX-100 byly montovány za příďovým podvozkem a na horní části ocasního nosníku.

  Foto: autor

  Foto: autor

  INFO Eduard

  19

  Březen 2023

• Page 20

  byla u nás provedená zástavba radiosta-

  nice LUN 3520. Její anténa se opět nachá-

  zí na stejném místě jako na předchozích

  vrtulnících a ovládací skříňka opět nahra-

  dila pozici kartografu u kapitána. Ten již

  ale tentokrát nebyl ve výrobě zabudován.

  Posledních sedm

  Úplně poslední dodávku tvořily opět na-

  dvakrát dodané mašiny těchto trupových

  čísel: 3365, 3366, 3367, 3368, 3369, 3370

  a 3371. Byly dodány ve stejné konfigu-

  raci jako tři předchozí, také na nich byla

  u nás provedena zástavba LUNky a u čtyř

  strojů trupových čísel 3367, 3368, 3370

  a 3371 byla během provozu provede-

  na záměna odpovídačů KT-76C za typ

  APX-119, takže anténa za přední šachtou,

  která byla původně namontována v její

  ose, byla zaslepena a nový typ se přesunul

  lehce doprava, na hranu šachty. Jelikož

  APX-119 používá antény opět dvě, druhá

  ploutvička putovala na standardní místo

  na ocasním nosníku vzadu, nepatrně vle-

  vo. U vrtulníků došlo ke konci provozu ke

  zrušení krátkovlnné radiostanice Jadro,

  a tudíž zmizely drátové antény mezi horní

  částí trupu a stabilizátory. Sloupky její-

  ho uchycení však na trupu zůstaly, stej-

  ně jako celá vnitřní instalace a ovládací

  skříňka na levém pultu kapitána. Jen

  u ní přibyl štítek „NEPOUŽÍVAT“. Úprava se

  netýkala uloženek a nestihly ji kvůli havá-

  rii ani 7353 a 3361. Všechny nově dodané

  vrtulníky mohly používat chladiče výstup-

  ních plynů EVU, tentokrát již novější vari-

  antu s vodorovným zakončením výdechů.

  Z těchto sedmnácti vrtulníků prošlo

  11 kusů generální opravou v LOMu a na

  první pohled jsou rozpoznatelné podle

  difuzních přechodů kamuflážních barev.

  Z výroby v Rostově byly dodány s ostrý-

  mi přechody, protože byly stříkány podle

  šablon, a schod mezi barvami byl mnohdy

  i několik desetin mm vysoký. Dvanáctý

  plánovaný stroj 3361 to bohužel do ge-

  nerálky nestihl kvůli poškození draku

  při incidentu na náměšťské základně. Při

  kontrolní motorové zkoušce s následným

  zavisením došlo k destrukci volné tur-

  bíny jednoho z motorů a poté k tvrdému

  dosednutí stroje. Mašina 7353 skončila

  v lese po nezdařeném vzletu na střelni-

  ci Libavá. Příčinou bylo její přetížení. Oba

  vrtulníky by se patrně za pomoci ruské

  strany podařilo opravit (tehdy ještě spo-

  lupráce probíhala), ale kvůli plánovanému

  ukončení provozu typu už byly opravy pa-

  trně vyhodnoceny jako nerentabilní. Za-

  jímavé je, že jak u těchto dvou kusů, tak

  dříve u 0789 došlo, kromě jiného, v pod-

  statě ke stejnému druhu poškození, které

  se objevuje vždy po tvrdém dosednutí, a to

  ke zvlnění potahu, nebo i případné mírné

  destrukci trupu na přechodu mezi přední

  pancéřovanou částí trupu a přechodu do

  nákladové kabiny. Vzhledem k hmotnosti

  jednotlivých částí vrtulníku je to pochopi-

  telné. Stroj 7354 podobnou událost ustál,

  jelikož poškození bylo proti dalším dvěma

  minimální. Generálkami v LOMu neprošly

  také dlouhodobě uložené vrtulníky trupo-

  vých čísel 7354, 7355, 7356, 7357 a 7358.

  Proč jen Véčka?

  Na mysl se vkrádá otázka, proč si vlastně

  česká strana vybrala jako předmět splát-

  ky dluhu verzi Mi-24V/35 a ne podstatně

  modernější a v boji rozhodně výkonnější

  a odolnější Mi-35M a její deriváty. Po-

  mineme-li cenu, a tedy počet dodaných

  kusů, bylo údajně hlavním důvodem to,

  že armáda nechtěla zavádět do výzbroje

  nový typ, a hlavně to, že bylo v plánu ce-

  lou flotilu našich Véček, jak starých, tak

  těch nových, postupně zmodernizovat na

  stejnou úroveň. Byl to velkolepý plán, na

  kterém měly spolupracovat společně stá-

  ty V4. Bohužel z něj nakonec sešlo, což

  byl vlastně začátek konce našich čtyřia-

  dvacítek. Byť se jedná o výkonný a svým

  způsobem víceúčelový vrtulník, má pouze

  nezbytné avionické vybavení pro to, aby

  se mohl ve 21. století vůbec pohybovat

  vzdušným prostorem, a v soudobých kon-

  fliktech by byl na bojišti bez odpovídající

  moderní výzbroje, aktivních i pasivních

  ochranných systémů a systémů pro situ-

  ační povědomí osádky v podstatě odsou-

  zen k záhubě. Je opravdu škoda, že nic

  z modernizačních plánů nebylo nakonec

  realizováno, neboť příklad našich Mi-171Š

  dokazuje, že i tudy vede cesta.

  Náš požadavek na dodávku Véček kaž-

  dopádně ruskou stranu poněkud zasko-

  čil, neboť tato verze již nebyla několik let

  v programu výrobního závodu Rostvertol

  v Rostově na Donu. Nutno podotknout, že

  výrobce nakonec požadavek splnil, i když

  poněkud svérázně. Draky našich Véček

  rozhodně nebyly nově vyrobené, což do-

  kládá fakt, že sériová čísla mašin z první

  dodávky 0873xx jsou v podstatě pokračo-

  váním sériových čísel Mi-35P Nigerijské-

  ho letectva a že vrtulník sériového čísla

  203365 má na výrobním štítku vyraženo

  Mi-35P! Dle vlastní zkušenosti ze stá-

  že, kterou jsem v létě 2001 absolvoval

  v Rostově, můžu říct, že běžnou praxí při

  opravách pro domácí letectvo bylo, že do

  generálky bylo odesláno Véčko a vrátilo

  se jako Mi-24P. Ruští letci měli tuto verzi

  ve větší oblibě. Aby se kvůli tomu nemu-

  sel vyrábět celý drak, což už by ani nebyla

  oprava, rozstykovala se přední část s ka-

  binami od zbytku trupu a po opravě draku

  byla k trupu sestykována nově vyrobená

  příď pro verzi P. Po doplnění všech dal-

  ších odlišných systémů obou verzí byla

  verze P na světě. No a naše mašiny vznik-

  ly patrně obdobně, akorát že obráceným

  procesem. Případně se s trupy počítalo

  pro verzi P a byly doplněny o repasované

  přídě z Véček. Ať tak nebo tak, na 3365 to

  Rusům uteklo.

  A ještě jedna záhada: při služební ces-

  tě v Burkina Faso jsme na základně

  v Ouagadougou narazili na odstavené

  Mi-24V/Mi-35 tamního letectva. Stoje byly

  vyrobeny v závodě v Arseňjevu na Dálném

  východě a konstrukčně se od rostovských

  čtyřiadvacítek dost liší. V nákladové ka-

  bině jsme ovšem nalezli laminátový kryt,

  kryjící elektro vybavení v přední části této

  kabiny, a na něm bylo zevnitř nastříkané

  číslo 220981, což je výrobní číslo naše-

  ho vrtulníku z první deblokační dodávky!

  Takže se patrně někdy spolu musely po-

  tkat. Zřejmě k tomu došlo v Rostvertolu,

  HISTORIE

  Detail antény systému GPS původní instalace, vyvinuté v leteckých opravnách Kbely.

  Foto: autor

  INFO Eduard20

  Březen 2023

• Page 21

  kde vedle výroby probíhaly i generálky,

  a to i vrtulníků vyrobených v Arseňjevu.

  Buď je někdo prohodil (je divné, že by pa-

  sovaly), nebo úřadoval lakýrník se špat-

  nými instrukcemi.

  Ať už to bylo s výrobou našich mašin jak-

  koliv, byly to poslední Mi-24V, které opus-

  tily výrobní závod, a vrtulník trupového

  čísla 3371 je s největší pravděpodobností

  poslední vyrobené Véčko na světě.

  V cizích službách

  Kromě již zmiňovaných strojů odproda-

  ných společnosti AAL, o jejichž dalším

  osudu toho není moc známo, si i další,

  původně ještě československé vrtulní-

  ky našly nové uživatele v zahraničí. Jak

  je všeobecně známo, darovala Česká re-

  publika afghánské vládě mimo jinou tech-

  niku i šest kusů Mi-24V. V Afghan Nati-

  onal Army (odtud zkratka projektu ANA)

  dostala naše bývalá Véčka nová čísla:

  113 (původně 0836), 114 (0703), 115 (0816),

  116 (0834), 117 (0838) a 118 (0812). Hlav-

  ními úpravami, kterými se tyto vrtulníky

  odlišovaly od své původní podoby, byly

  v rámci generální opravy tyto: zámě-

  na motorů TV3-117V za výkonnější

  TV3-117VMA, odstranění systému GPS

  a veškerých antén identifikačního sys-

  tému SRO-2 Chrom nebo 62-01 Parol,

  náhrada palubního interkomu SPU-8 za

  moderní AA38-52, jehož ovládací skříň-

  ky byly na levém pultu operátora ved-

  le sedačky, na levém pultu kapitána nad

  pákou kolektivu a na stropě nákladovky,

  kde také visely komunikační kabely pro

  celé eventuální osazenstvo. Odpovídač

  byl nahrazen jiným (KT-73) s jednou bílou

  ploutvičkou v ose trupu za přední šachtou

  podvozku a s ovládací skříňkou na levém

  pultu kapitána. Hodiny se přesunuly opět

  nahoru nad zaměřovač a jejich místo zau-

  jal kódovací výškoměr KAE-130. Znovu byl

  namontován záložní umělý horizont LUN

  1421 namísto původního UKT-2. Popisy

  v kabinách byly v angličtině a zmizely

  konzolky na uchycení adaptérů pro při-

  pojení sluchátek či přilby. Nová přípojná

  místa tvořily téměř neznatelné konektory

  na levých pultech obou pilotů.

  Nejviditelnějšími změnami na vnějším

  povrchu stroje byly kromě již zmíněných

  odstraněných antén dvě poměrně velké

  bílé antény ve tvaru T. Jednalo se o an-

  tény radiostanic systému VHF

  -

  UHF COM.

  Jedna anténa AT-160 COM 1 byla umístěna

  na horní části ocasního nosníku, na mís-

  tě původní T antény pro VKV R-863. Dru-

  há AT-160 COM 2 se nacházela na spodní

  části nosníku, na místě původní antény ve

  tvaru U pro VKV R-828. S instalací těchto

  antén nastal lehký problém, neboť jejich

  ovládací skříňky byly celkem velké a ani

  do poměrně prostorné kabiny Hindu ne-

  bylo snadné je umístit. Nakonec se našlo

  místo hned za spodní hranou dveří, mezi

  pákou brzdy nosného rotoru a lékárnič-

  kou, která musela být z tohoto důvodu

  přemístěna na levý boční pult nad ovlá-

  dací skříňku nového interkomu. Jelikož

  nové umístění ovládaček bylo na místě,

  kam se běžně při nastupování a vystupo-

  vání z kabiny šlape pravou nohou a zvyk je

  železná košile, byly obě skříňky chráněny

  poměrně masivním kovovým krytem, je-

  hož horní část se dala po nastoupení do

  kabiny sejmout, aby byl přístup k tlačít-

  kům a displejům, a před vystoupením se

  zase zakryla. O tom, jak důsledně bylo

  toto opatření později dodržováno afghán-

  ským pozemním a létajícím personálem,

  si nedělám iluze.

  Další a rozhodně nejviditelnější změnou

  byla na pravé straně téměř přes celý

  nosník namontovaná trubková černá an-

  téna 10-389 HF radiostanice. Její ovláda-

  cí skříňka nahrazovala původní v přední

  části levého pultu od KV radiostanic Karat

  M-24 nebo Jadro 11, jejichž drátové antény

  mezi stabilizátory a trupem byly odstra-

  něny. Tentokrát však byly demontovány

  i oba sloupky a průchod do radioúseku.

  Poslední změnou byla demontáž radio-

  izotopového indikátoru námrazy RIO-3 ve

  vstupním věnci ventilátoru chlazení ole-

  jové soustavy a jeho náhrada za moderní

  a neradioaktivní sytém SO-121VM.

  Vrtulníky sloužily v Afghánistánu od

  svého dodání mezi koncem listopadu

  2008 a počátkem února 2009 spolehli-

  vě až do svého vyřazení počátkem roku

  2016. Jediným problémem byly kontrolní

  motorové zkoušky a zálety po opětov-

  ném smontování po přepravě letounem

  An-124 Ruslan. Rozdílná nadmořská

  výška kbelského (286 m) a kábulské-

  ho (1791 m) letiště si vynutila dodatečné

  seřízení parametrů motorů a nosných

  rotorů všech vrtulníků. Po následné

  změně metodiky provádění zkušebních

  letů se již tyto problémy nevyskytovaly.

  Pár slov závěrem…

  Doufám, že toto pojednání alespoň trochu

  osvětlí technické rozdíly mezi jednotlivý-

  mi sériemi našich Mi-24V/Mi-35, i když

  jsem určitě nějaké drobnosti opomenul.

  Zorientovat se v tom všem po tolika le-

  tech bylo mnohem složitější, než jsem

  čekal, a tímto také děkuji mým kolegům

  z práce, kteří mi byli nápomocni jak od-

  bornou radou, tak lepší pamětí. Záměrně

  jsem nezabředl do tématu zbarvení, a to

  jak vnitřních prostor, tak kamufláží. To je

  téma na samostatný článek. Stále platí to,

  co často zdůrazňuji, a to řídit se fotogra-

  fiemi konkrétního stroje z daného období.

  Naštěstí jsou naše Hindy hojně nafocené,

  tak by to pro modeláře neměl být problém.

  Je ironií osudu, že až ke konci své karié-

  ry se některé naše čtyřiadvacítky dočkaly

  toho, k čemu byly vlastně vyrobeny, a bu-

  deme doufat, že z toho, co zbylo, se ale-

  spoň část v domácím mírovém prostředí

  dočká 24. srpna a oslaví tak neuvěřitel-

  ných 45 let služby v našem vojenském

  letectvu. Lepší už jsou v tomto ohledu

  pouze typy Mi-8, L-39 a L-410, ale i jejich

  původní verze se již blíží konci své služby

  ve vzdušných silách AČR.

  Moderní válečné konflikty jasně ukázaly,

  že pouze moderními systémy vybavené

  stroje mají šanci na přežití a efektivní

  plnění úkolů. Přesto, a přiznám se, že je

  v tom i trochu nostalgie, mi bude tento

  velmi elegantní vrtulník a jeho nezaměni-

  telný zvuk na našem nebi chybět.

  HISTORIE

  Viditelnou změnou na vrtulnících dodaných Afghánistánu byla trubková anténa 10-389 HF radiostanice, která byla

  namontována podél pravé strany ocasního nosníku.

  Foto: autor

  INFO Eduard

  21

  Březen 2023

• Page 22

  Nový rok sa začal doposiaľ najväčšou rus-

  kou jednorazovou stratou. Velenie ruskej

  armády predviedlo veľkú nezodpoved-

  nosť, keď stovky mobilizovaných vojakov

  sústredilo do nechránenej a nezodolnenej

  budovy bývalej strednej školy v Makijivke

  v Doneckej oblasti. A to aj napriek tomu,

  že presne takéto budovy sú už niekoľko

  mesiacov terčom vysoko účinných striel z

  raketometov HIMARS. V suteréne budovy

  bol navyše sklad munície a okolo budovy

  parkovali nijak nezamaskované vojenské

  vozidlá. To, že v škole sú stovky vojakov,

  nebolo žiadnym tajomstvom. Výsledkom

  je katastrofa nebývalého rozsahu aj na

  ruské pomery.

  Na Nový rok budovu zasiahli rakety

  a dielo skazy dokonal výbuch uskladnenej

  munície. Bývalá škola sa úplne zrútila, čo

  dokladajú aj videá zverejnené na ruských

  kanáloch. Podľa ukrajinských a západných

  odhadov zahynulo 300 až 400 ruských vo-

  jakov. Útok v Makijivke muselo priznať

  aj ruské ministerstvo obrany, ktoré inak

  svoje straty zatajuje. Uviedlo, že zahynulo

  89 vojakov, čo je zatiaľ najvyššia priznaná

  strata. Takéto priznanie je na ruskej stra-

  ne neobvyklé a svedčí o tom, že straty boli

  skutočne vysoké.

  Snaha o ofenzívu

  Prakticky od začiatku dažďov na jeseň

  sa čakalo, kedy sa počasie zmení, pôda

  zamrzne a budú sa môcť obnoviť rozsi-

  ahlejšie operácie. Ukrajina varovala pred

  chystanou veľkou ruskou ofenzívou. Mo-

  hutný útok ako pred rokom sa však ne-

  konal. Rusko stratilo príliš veľa techniky.

  Aj keď ju nahrádza staršími kusmi zo

  skladov, kvalita mobilizovaných vojakov

  na jej obsluhu je nízka a logistika v roz-

  vrate. Namiesto veľkého sústredenia síl

  tak ruská armáda skúšala útočiť menšími

  skupinami na viacerých úsekoch fronty od

  hraníc Charkovskej oblasti na severe až

  po Záporožskú oblasť na juhu.

  Pri Bachmute sa po polročnom úsilí po-

  daril Rusom prielom. Začiatkom januára

  využili nepodarenú rotáciu ukrajinských

  jednotiek a obsadili mestečko Soledar

  severne od Bachmutu. Potom Ukrajinci

  prisunuli posily a ruský postup zablo-

  kovali. Tlak na mesto pokračoval aj na-

  ďalej z troch strán, no v čase uzávierky

  tohto vydania sa Bachmut stále držal.

  Spektakulárne zlyhali ruské pokusy

  o dobytie mesta Vuhledar ďalej na juh od

  Bachmutu. Ruské jednotky tam bezhlavo

  útočili cez veľký otvorený priestor, kto-

  rý bol jednak zamínovaný a tiež pod pa-

  lebnou kontrolou ukrajinských obrancov.

  Výsledkom boli desiatky kusov zničenej

  ruskej obrnenej techniky a zdecimované

  celé jednotky.

  HISTORIE

  Text: Miro Barič

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Do nového roka po starom

  Ukrajinský dron A1-SM Furia s označením 610 a výrobným číslom ACM13072 bol zostrelený 31. 1. pri Kreminnej v Luhanskej oblasti.

  Obdobie od 1. 1. 2023 do 1. 2. 2023, ktoré sledujeme v tomto po-

  kračovaní seriálu, sa nieslo v očakávaní ofenzívnych operácií,

  či už na jednej alebo na druhej strane. Rozsiahle manévro-

  vé akcie sa však nekonali. Rusi sa naďalej tvrdohlavo snažili

  o masové útoky proti dobre opevneným pozíciám, ale s oča-

  kávaným výsledkom.

  Táto ruská strela Ch-101 sa po vypustení zrútila ešte na

  vlastnom území pri Ulan-Chole 140 km od Astrachane.

  INFO Eduard22

  Březen 2023

• Page 23

  HISTORIE

  Bojové vozidlá a tanky

  Na zastavenie týchto útokov a tiež na prí-

  pravu vlastnej protiofenzívy žiadala Ukra-

  jina od svojich spojencov modernú obrne-

  nú techniku. V januári sa dočkala. Najprv

  jej na začiatku mesiaca sľúbilo Francúz-

  sko kolesové vozidlá AMX-10 RC vyzbro-

  jené kanónom kalibru 105 mm a potom

  sa rozhýbali aj Nemecko a USA. To prvé

  dodá okolo 40 bojových vozidiel pechoty

  Marder, Spojené štáty poskytli zatiaľ 109

  osvedčených vozidiel M2 Bradley a nasle-

  dovať by mali ďalšie.

  Ukrajina však okrem týchto vozidiel žia-

  -dala aj hlavné bojové tanky tretej ge-

  nerácie. Želanie sa jej splnilo na konci

  mesiaca, keď najprv sľúbila 14 strojov

  Challenger 2 Veľká Británia, vzápätí

  súhlasili s dodaním troch desiatok tankov

  Abrams aj USA a viacero štátov dodá do-

  kopy niekoľko desiatok nemeckých tan-

  kov Leopard 2. Dodané budú po ukončení

  výcviku ukrajinských tankistov, ktorý už

  prebieha v Británii, Nemecku i Poľsku.

  Dlhý dolet

  Ukrajina tiež dlhodobo naliehala na USA,

  aby jej pre raketomety HIMARS dodali ra-

  kety ATACMS s doletom 300 km. Zdá sa,

  že sa našiel kompromis v podobe munície

  GLSDB s dosahom 150 km. Problém je len

  v tom, že táto úplná novinka nie je ešte

  ani vo výzbroji USA a jej dodanie bude

  možné najskôr o niekoľko mesiacov.

  GLSDB znamená Ground Launched Small

  Diameter Bomb, čiže Bomba malého prie-

  meru vypúšťaná zo zeme. Zbraň vychádza

  z bomby GBU-39 SDB, ktorá má hmotnosť

  113 kg. Tieto bomby malého priemeru boli

  vyvinuté tak, aby ich mohlo lietadlo niesť

  viac namiesto jednej veľkej – a zasiahnuť

  tak viac cieľov pri jednej misii. Bomba je

  presne navádzaná a vďaka schopnosti kĺ-

  zavého letu má predĺžený dosah.

  Boeing a Saab Group spoločne vyvinu-

  li pozemnú verziu tejto zbrane. K bombe

  pridali raketový motor, ktorý ju vynesie po

  balistickej krivke do výšky. Tam sa raketo-

  vý stupeň odpojí, bomba vysunie krídelká

  a ďalej pokračuje kĺzavým letom. Jej do-

  sah je až 150 km. Zbraň má viacero výhod.

  Vďaka poloaktívnemu laserovému zame-

  riavaču dokáže zasiahnuť aj pohybujúce

  sa ciele – na zemi do vzdialenosti 100 km

  a na mori až 130 km. A vďaka schopnosti

  manévrovať a otočiť sa vo vzduchu môže

  trafiť aj ciele na odvrátenej strane kopca

  – čo bežné delostrelectvo nedokáže.

  V prípade, že Ukrajinci tieto zbrane do-

  stanú, môžu ich odpaľovať z raketome-

  tov M142 HIMARS a M270 MLRS, ktoré už

  majú vo výzbroji. Zatiaľ pre ne majú len

  rakety s dosahom 70 km. S muníciou GL-

  SDB budú pri súčasných frontových líni-

  ách schopní zasiahnuť celé okupované

  územie Luhanskej, Doneckej, Záporož-

  skej i Chersonskej oblasti a hornú tretinu

  Pád vrtuľníka H225 ukrajinského ministerstva vnútra spôsobil 18. 1. v meste Brovary veľký požiar.

  Ukrajina kúpila 21 vrtuľníkov H225 ešte pred vojnou.

  Guľomet v nose sa objavil na viacerých ukrajinských Mi-8.

  INFO Eduard

  23

  Březen 2023

• Page 24

  HISTORIE

  Krymu. Rusko tak bude musieť presunúť

  svoje základne a sklady paliva a muní-

  cie prakticky mimo ukrajinského územia.

  V bezpečí pred týmito kĺzavými bombami

  nebudú ani pohybujúce sa vlaky či lode.

  A v neposlednom rade má GLSDB oproti

  väčším raketám cenovú výhodu – stojí 40

  000 dolárov, kým raketa ATACMS by vyšla

  na viac ako milión dolárov.

  Sea Sparrow zo zeme

  Omnoho skôr sa však na Ukrajinu do-

  stane ďalší systém protivzdušnej obrany

  – a treba uznať, že je pri pokračujúcich

  ruských raketových útokoch na ukrajin-

  skú infraštruktúru aj nanajvýš potreb-

  ný. Po systémoch, ako napríklad Patriot,

  IRIS

  -

  T či NASAMS, z ktorých časť už je na

  Ukrajine, oznámili USA v januári v rámci

  jedného z balíčkov vojenskej pomoci aj

  dodanie rakiet Sea Sparrow. Tieto zbrane

  používané na obranu lodí proti lietadlám

  a nepriateľským raketám boli upravené

  pre pozemné použitie na Ukrajine.

  Rakety RIM-7 vyvinuli ešte v 60.

  rokoch na základe rakiet vzduch-vzduch

  AIM-7 Sparrow. Kým tie boli neskôr na

  lietadlách nahradené raketami AIM-120

  AMRAAM, vývoj rakiet Sea Sparrow po-

  kračoval samostatne. Používajú sa do-

  dnes, no pôvodný Sparrow už pripomínajú

  iba názvom.

  Rakety Sea Sparrow boli upravené pre

  použitie v moderných vertikálnych od-

  paľovacích systémoch. Ich hmotnosť je

  230 kg, z toho 41 kg tvorí výbušná hlavica.

  Rýchlosť rakety je 4250 km/h a jej do-

  sah je 19 km. Okrem lietadiel dokáže ničiť

  strely s plochou dráhou letu a niektoré

  typy rakiet. Tieto rakety používajú rada-

  rové navádzanie. Ukrajina ich bude pou-

  žívať z odpaľovacích zariadení systémov

  Buk, ktoré boli na tento účel upravené.

  Za istú formu nepriamej pomoci možno

  považovať aj presun troch prieskum-

  ných lietadiel NATO známych ako AWACS

  z Nemecka do Rumunska. Stalo sa tak

  17. 1. a v blízkosti ukrajinských hraníc

  majú ostať najmenej niekoľko týždňov.

  AWACS je označenie jedného zo systémov,

  ktoré tieto lietadlá nesú. Široká verejnosť

  ich pozná pod týmto názvom, no oficiálne

  označenie je AEW&C, čiže Airborne Early

  Warning and Control (Lietajúce stredis-

  ko včasnej výstrahy a riadenia). Na tento

  účel NATO používa stroje Boeing E-3 Sen-

  try zo základne Geilenkirchen na západe

  Nemecka.

  Prieskumné lietadlá USA a NATO zisťova-

  li informácie už pred ruským útokom na

  Ukrajinu. Odvtedy lietajú mimo ukrajin-

  ského vzdušného priestoru nad Rumun-

  skom a Čiernym morom. Vedia napríklad

  zistiť, kedy a koľko rakiet a striel s plo-

  chou dráhou letu Rusi odpálili. Zo základ-

  ne v Nemecku je to však do operačného

  priestoru približne 2000 km, ktoré musia

  absolvovať tam aj naspäť. Po presune na

  rumunskú leteckú základňu v Otopeni pri

  Bukurešti to majú už len približne 200 km

  k rumunsko-ukrajinskej hranici. Výrazne

  sa tým predĺžila doba, počas ktorej môžu

  vykonávať svoje misie.

  Zahynul aj minister vnútra

  S intenzívnymi bojmi v oblasti Bachmutu

  súvisí aj väčšina potvrdených strát le-

  teckej techniky. Ukrajinská strana hlási-

  la zostrely viacerých ruských helikoptér

  (najmä Ka-52) a lietadiel (Su-25), ktorých

  vraky však zatiaľ neboli vizuálne potvrde-

  né. Overené sú len straty viacerých dro-

  nov. V Chersonskej oblasti sa našiel vrak

  Su-25SM s trupovým číslom „modrá 15“

  a registráciou RF-95152. Stroj bol stra-

  tený už skôr, ale zábery jeho vraku boli

  zverejnené až 5. 1. Zrejme dávnejšie bol

  stratený aj Su-34, ktorého vrak sa objavil

  na videu 25. 1.

  Aj ukrajinské sily stratili viacero dronov.

  Žoldnieri zo skupiny tzv. Wagnerovcov

  Náladová snímka nočnej prípravy Mi-8 na predsunutej poľnej základni. Efektný záber streľby neriadenými raketami z ukrajinskej helikoptéry Mi-8.

  Z profesora ekonomiky Oleha Fedireca Ph.D. sa stal protilietadlový strelec pri Bachmute.

  INFO Eduard24

  Březen 2023

• Page 25

  zverejnili 6. 1. video, na ktorom s pomo-

  cou prenosných rakiet zasiahli lietadlo,

  pravdepodobne ukrajinský Su-25. Hneď

  nasledujúci deň 7. 1. boli zverejnené sate-

  litné zábery, na ktorých je vidieť havaro-

  vaný ukrajinský MiG-29. Kedy a za akých

  okolností bol stratený, nie je známe.

  K veľkej tragédii došlo 18. 1. ráno v meste

  Brovary východne od Kyjeva, kde sa zrútil

  vrtuľník Airbus H225. Zahynulo pri tom 14

  ľudí vrátane ukrajinského ministra vnút-

  ra, jeho zástupcu a štátneho tajomníka.

  Ukrajinské ministerstvo vnútra zakúpilo

  21 helikoptér H225 (pôvodne Eurocopter

  EC225 Super Puma) ešte pred vojnou.

  Dodávané boli od roku 2018. Používala ich

  štátna záchranná služba i národná garda.

  Havarovaný stroj patril práve záchrannej

  službe a letelo v ňom deväť ľudí – okrem

  posádky to bol minister vnútra Denys Mo-

  nastyrskyj, jeho prvý námestník Jevhe-

  nij Jenin, štátny tajomník Jurij Lubkovyč

  a ďalší pracovníci ministerstva. Stroj bol

  na ceste do Charkova.

  Podľa svedkov letel vrtuľník nízko nad ze-

  mou, ale rovno a nič nenaznačovalo, že by

  mal nejaké problémy. Nad mestom Bro-

  vary východne od Kyjeva trikrát zakrúžil,

  potom začal náhle klesať, narazil do škôl-

  ky a zrútil sa pri paneláku. V čase havárie

  bola hmla a tma, čo mohlo zohrať pri ne-

  šťastí úlohu. Budova škôlky začala horieť

  a museli ju evakuovať. Okrem deviatich

  ľudí v helikoptére zomrelo aj päť ľudí na

  zemi, vrátane jedného dieťaťa. Zranených

  bolo 30 osôb, z toho 12 detí.

  Do konca januára boli potvrdené ešte šty-

  ri straty ukrajinských strojov. Žoldnieri

  z tzv. Wagnerovej skupiny zostrelili 22.

  1. pri Bachmute vrtuľník Mi-8. Jeho troj-

  členná posádka zahynula. Pri Krama-

  torsku padol 27. 1. počas bojového letu

  kapitán Danylo Muraško. Pilotoval Su-25

  z 299. brigády taktického letectva. Ďalší

  Mi-8 bol zostrelený 30. 1. pri Novodarov-

  ke v Záporožskej oblasti počas zásobo-

  vacieho letu s muníciou. Jeho trojčlenná

  posádka zostrel neprežila. V posledný ja-

  nuárový deň došlo k pádu vrtuľníka Mi-2

  pri Poltave, čiže ďaleko od frontu. Zrejme

  teda nešlo o bojovú stratu. Dvojčlenná

  posádka – 47-ročný pilot Vladyslav Stan-

  kevyč a 46-ročný veliteľ Gennadij Buten-

  ko – haváriu neprežila.

  HISTORIE

  Samohybnú húfnicu Krab poľskej výroby zachránilo pred ruským kamikadze dronom Lancet kovové pletivo.

  Zábery havarovaného lietadla MiG-29 s modro-žltým

  sfarbením na krídlach sa objavili 7. 1.

  Vrak Su-25SM s trupovým číslom „modrá 15“ a registráciou RF-95152, ktorého zábery boli zverejnené 5. 1.

  INFO Eduard

  25

  Březen 2023

• Page 26

  HISTORIE

  Kapitán Danylo Muraško zahynul 27. 1. počas bojového letu pri Kramatorsku.

  Haváriu Mi-2 pri cvičnom lete 31. 1. neprežila posádka v zložení kapitán Gennadij

  Butenko a nadporučík Vladyslav Stankevyč.

  Pôvodne slovenský Mi-17 v ukrajinských službách.

  Zábery vraku tohto Su-34 boli zverejnené 25. 1.

  INFO Eduard26

  Březen 2023

• Page 27

• Page 28

  UDÁLOSTI

  Nutno dodat hned na začátku, že letošní

  ročník byl oproti těm předešlým jiný. Do-

  razilo totiž výrazně méně vystavujících.

  V našem segmentu plastikových modelů

  by na napočítání účastníků dokonce sta-

  čily prsty na dvou rukách. Však počítejte

  se mnou – Eduard/Special Hobby, Italeri,

  Tamiya, Revell, Airfix. A dál? Připočtěme

  k dobru ještě stánek distributora modelů

  Art Scale Kit a Zvezdu, která však měla

  kvůli restrikcím pořadatelů vůči ruským

  firmám stánek v jedné ze zastrčených

  kójí. A dál? Dál už nic. Ostatní firmy vy-

  rábějící plastikové modely zkrátka zvolily

  úspornější variantu a dorazily jen na tak-

  zvaný „pochoďák“. Zastavilo se jich na na-

  šem stánku více, než jsme čekali. Dokon-

  ce i ti, se kterými jsme předem nepočítali,

  že dorazí. Někteří však nedorazili vůbec.

  Chyběli především zástupci z Číny, USA a

  Ukrajiny, velmi slabé bylo také zastoupení

  z Polska.

  Není se však čemu divit. Doba není růžová,

  a tak spousta firem zvolila jen tuto velmi

  úspornou formu účasti. I my jsme zvolili

  úspornější variantu než v minulosti, a jak

  si pozornější čtenáři mohli všimnout výše,

  spojili jsme síly se spřátele-

  nou firmou Special Hobby

  a stánek jsme zmenšili jen

  na dvě třetiny původních

  rozměrů, což logicky vedlo

  k intenzivnější komunikaci

  s kolegy ze Special Hobby

  a mohli jsme tak probrat

  další možnou spolupráci

  nad projekty v budoucnos-

  ti. Když ale přišlo v jeden

  moment větší množství návštěvníků, bylo

  na stánku poněkud těsněji. Nicméně i to

  jsme zvládli bez potíží. Rozdělili jsme se

  také na dvě party a na veletrhu jsme se

  s kolegy prostřídali po třech dnech. Šetřit

  je v dnešní době zkrátka potřeba!

  Pokud jste se tohoto veletrhu v minulos-

  ti osobně nezúčastnili, zaručuji vám, že

  byste byli ohromeni. Akce je to obrovská,

  vystavovatelů se letos zúčastnilo 2843

  ze 70 zemí světa, během pěti dní navští-

  vilo veletrh přes 62 tisíc návštěvníků ze

  136 zemí. Ale něco tomu zkrátka chybělo.

  Při rozhovorech s ostatními lidmi z oboru

  i z nich bylo cítit, že měli z účasti rozpa-

  čité pocity. S ubývajícím počtem vystavo-

  vatelů z oboru pro nás, ale i ostatní totiž

  klesá význam celé akce a jestli se situace

  do budoucích let nezlepší, budeme přinej-

  menším velmi váhat při rozhodování nad

  účastí v příštích letech.

  Na všem negativním se však dá najít

  i něco pozitivního. V tomto případě jsme

  díky nízké účasti mohli vést intenzivněj-

  ší jednání s návštěvníky našeho stánku.

  Uskutečnilo se tak několik velmi příjem-

  ných setkání v přátelské atmosféře s fir-

  mami z oboru, ale i mimo něj, která mohou

  mít do budoucna vliv například na sklad-

  bu novinek modelů. Dohodli jsme napří-

  klad přebalení výlisků Su-25 od Zvezdy a

  naťukli jsme jednání o přebalech modelů

  Návrat do Norimberku

  Po dlouhé dvouleté pauze způsobené covidovou

  epidemií se mohl eduardí tým opět vydat na hrač-

  kářský veletrh do Norimberku, který se letos konal

  od 1. do 5. února v šestnácti halách tamního vele-

  tržního centra.

  Alfred Riedel a Vladimír Šulc

  Jan Bobek a David Francis

  (Phoenix Scale Publications)

  Jan Zdiarský a Vladimír Šulc

  Text: Jakub Nademlejnský

  INFO Eduard28

  Březen 2023

• Page 29

  UDÁLOSTI

  s Airfixem. Zástupcům Airfixu, Italeri

  nebo Revellu se pro změnu líbily naše 3D

  tisky nebo SPACE, a tak se nám do bu-

  doucna otvírají možná okýnka užší spo-

  lupráce. Co se týče podoby stánků těchto

  firem, Airfix byl součástí obrovské pre-

  zentace firmy Hornby, kde měl svůj pro-

  stor mezi asi deseti značkami, které pod

  Hornby spadají. A máte se připravit na

  jejich nového Ganneta v 1/48, prý to bude

  bomba. Stánek Italeri mi připomínal ital-

  skou kavárnu. Všude spousta kulatých

  stolků a židlí, recepce a lahodná italská

  káva nebo panáček grappy, což jednání

  u Italů dodávalo šmrnc. Stánku domino-

  valy dvě velké vitríny s postavenými mo-

  dely s grafikou AMX v 1/72 a Mc.202 v 1/32,

  ohlášenými jako novinky. Revell má tra-

  dičně stánek v hale 12, mezi dominantními

  firmami v oblasti celého hračkářství, jako

  jsou Lego, Playmobil nebo Mattel. Revell

  odhalil různé novinky na rok 2023, mezi

  nimiž vypíchnu Gloster Meteor v měřítku

  1/32. Jediní zástupci vystavujících firem,

  se kterými jsme příliš slov na veletrhu

  neprohodili, byli z Tamiye. Jejich stánek

  byl v naší hale 7A bezkonkurenčně nej-

  větší a dominovala mu dráha pro RC mo-

  dely. Tak třeba příští rok...

  Tradiční záležitostí je také rozdávání oce-

  nění Model roku od redakce časopisu Mo-

  dellfan. V letošním ročníku získal ocenění

  náš čtvrtkový Wildcat. Jsme samozřejmě

  rádi, že je náš model mezi vyvolenými,

  avšak ocenění od Modellfanu získává ka-

  ždý rok tolik modelů, že je tím celá zále-

  žitost tak trochu degradována. Medailí již

  máme ve firmě plnou mísu, podle vitrínek,

  které byly na místě k vidění, získává pra-

  Pavel Gerhart, Vladimír Šulc a Zdeněk Peroutka (MPM s.r.o.)

  INFO Eduard

  29

  Březen 2023

• Page 30

  Jan Bobek a Vladimír Šulc

  videlně každý rok skoro každá firma me-

  daili za některý model. My jsme letos zvo-

  lili prezentaci ocenění právě ve zmíněné

  míse, jelikož kdybychom ceny rozmístili

  do vitrín, nejspíš už by tam nezbylo mnoho

  místa na prezentaci modelů.

  Závěrem bych chtěl napsat, že na mě

  osobně veletrh udělal obrovský dojem

  svojí velkolepostí a vysokou mírou orga-

  nizovanosti, jelikož jsem na této akci byl

  poprvé. Organizovanost je ostatně vidět

  v Německu všude, na místě nám ji před-

  vedly i složky německé policie, která ve-

  dlejší stánek čínského prodejce kovových

  modelů kompletně zabalila během krátké

  chvíle a majitelé stánku pak zbytek vele-

  trhu proseděli na pár krabicích. Prý kvůli

  plagiátorství. My jsme se v neděli museli

  sbalit vlastními silami a v pořádku jsme

  dorazili domů. Tak snad zase za rok!

  Stánek Hornby jehož součástí je stánek Airfix.

  Představení novinek Tamiya.

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard30

  Březen 2023

• Page 31

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  31

  Březen 2023

• Page 32

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard32

  Březen 2023

• Page 33

  UDÁLOSTI

  INFO Eduard

  33

  Březen 2023

• Page 34

  Největší slávu si vydobyly Spitfiry verze

  Mk. Vb/Vc během bojů o malý, ale pro svou

  strategickou polohu velmi významný ost

  -

  rov Malta. Jedním z nejúspěšnějších Spit-

  firů, které tam bojovaly, byl Spitfire Mk.Vc

  sériového čísla BR301. Letoun pocházel ze

  zásilky Spitfirů, startujících 9. května 1942 z

  letadlové lodi USS Wasp (CV-7) během ope

  -

  race Bowery. Jako většina Spitfirů z dodávky

  pro Bowery, měl i BR301 aplikován ještě na

  palubě letadlové lodi na horních plochách

  modrý odstín Dark Mediterranean Blue, pod

  kterým lehce prosvítalo původní pouštní ba

  -

  revné schéma. Spodní plochy byly přetřeny

  do odstínu Sky Blue. U tohoto konkrétního

  stroje zakryla tato barva i výsostné znaky.

  Původní čtyřkanónová výzbroj byla zredu

  -

  kována na dva kanóny, umístěné na vnější

  pozici kanónové šachty, a dva kulomety na

  vnitřních pozicích. BR301 s kódovým označe

  -

  ním UF

  -

  S sloužil nejprve u No. 601 Squadron,

  největších úspěchů s ním ale piloti dosáhli

  v červenci 1942 po přesunu k No. 249 Squad-

  ron. Zde se stal „letounem es“.

  P/O John McElroy (celkem 10 samostat

  -

  ných sestřelů a tři sestřely ve spolupráci) si

  s BR301 nárokoval 7. července jeden MC.202,

  9. července jeden Ju 88 ve spolupráci a 13.

  července jeden jistý sestřel Bf 109, přičemž

  zároveň jednu Bf 109 poškodil. Velitel No. 249

  Squadron S/Ldr Richard Mitchell (5 + 3) se

  -

  střelil 23. července Ju 88, 27. a 28. července

  pak F/Sgt John Rae (11 + 2) s BR301 pravdě

  -

  podobně sestřelil Bf 109 a Ju 88, k tomu navíc

  poškodil ještě Re.2001 a Ju 88.

  Největšího úspěchu s BR301 dosáhl kanad

  -

  ský pilot v řadách RAF Sgt. George Beur-

  ling, který zničil 27. července čtyři protivní-

  ky během jednoho hotovostního vzletu (dva

  MC.202 a dva Bf 109) a další sestřel jedné

  Bf 109 si připsal o dva dny později.

  Pro náš boxart, který nakreslil Piotr For

  -

  kasiewicz, jsme zvolili zachycení Beurlin-

  gova prvního sestřelu. Jeho obětí se stala

  Macchi MC.202, která je velice dobře zdo

  -

  kumentována jak fotograficky (po nouzovém

  přistání), tak i samotnou výpovědí obou ak

  -

  térů boje. Víme tedy, jak se všechno seběh-

  lo: 27. července 1942 v 08.55 hodin vyslala

  No. 249 Squadron šest Spitfirů a připojila se

  k šesti hlídkujícím Spitfirům z No.126

  a No. 185 Squadron. K Maltě se blížila dal-

  ší formace, sestávající ze sedmi Ju 88, do-

  provázených více než čtyřiceti stíhačkami,

  které letěly ve výšce 25 000 stop (7600 m).

  Beurling byl první, kdo spatřil nepřítele,

  a rádiem ostatní varoval: „Nepřátelská leta-

  dla na čtvrté hodině, mírně pod námi!“ Vzá-

  pětí zahájil útok. Nepřátelští stíhači Beur-

  -lingovo počínání zaznamenali a přešli do

  levé stoupavé zatáčky. Následně se Beurling

  dostal na pravobok jednoho MC.202 a vypálil

  svou charakteristickou krátkou dávku.

  Beurling později vzpomínal: „Spatřil jsem

  čtyři Macchi, které letěly v řadě, a zaměřil

  jsem se na číslo 4. Vystřelil jsem předsaze

  -

  nou krátkou dávku, která šla do jeho motoru

  a chladiče.“

  Pilot MC202 Sergente Magg Falerio Gelli

  z 378-11 Squadriglia otočil svůj stroj směrem

  k domácí základně, ale vzápětí si uvědomil,

  že se motor, ze kterého se valil černý kouř,

  zřejmě brzo zadře. Vybral si proto vhodné

  místo a nouzově přistál na kamenitém poli

  před Victorií na ostrově Gozo. Později při

  výslechu uvedl: „Viděl jsem, že na mě střílí

  jeden Spitfire, ale necítil jsem žádné zásahy.

  Prováděl jsem úhybné manévry a všiml jsem

  si, že teplota motoru rychle stoupá. Ve snaze

  dosáhnout své základny jsem otočil na sever,

  ale brzy jsem si uvědomil, že to nedokážu,

  protože byly zasaženy olejová nádrž a chla

  -

  dič. Otočil jsem to tedy zpět a přistál jsem na

  Gozu.“

  Někteří piloti a pozemní personál se šli na

  Gelliho Macchi podívat. Letoun byl poměrně

  neporušený a bojové poškození odpovídalo

  Beurlingově hlášení. Odstranili z něj kor

  -

  midlo a jako válečná trofej byl z trupu také

  vyříznut znak jednotky 51° Stormo. Beurling

  s trofejemi později pózoval novinářům pro

  fotografie.

  Během pěti měsíců bojů na Maltě dosáhl

  Sgt. George „Screwball“ Beurling celkem 28

  (z toho jeden sdílený) sestřelů letadel osy

  a stal se tak suverénně nejúspěšnějším spo

  -

  jeneckým pilotem bitvy o Maltu. Tyto úspěchy

  mu vynesly ještě jednu neoficiální přezdívku:

  „Falcon of Malta“ (Sokol z Malty). Měla cha

  -

  rakterizovat jeho přímo dravčí instinkt v boji.

  Spitfire BR301 byl neopravitelně poškozen

  29. července a z provozu vyřazen s náletem

  54 hodin.

  BOXART STORY #82126

  Text: Michal Krechowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Sokol z Malty

  INFO Eduard34

  Březen 2023

• Page 35

  #7033

  BOXART STORY

  Střemhlavé Junkersy Ju 87 Stuka jsou z období

  bitvy o Británii známy především v souvislosti s

  těžkými ztrátami, které utrpěly 18. srpna 1940.

  Na počátku listopadu se ale do boje vrátily.

  Jejich cílem se opět stala spojenecká plavidla

  v Kanálu.

  Jednou z jednotek, která prošla celým zá

  -

  padním tažením, byla III./St.G.1. Vznikla v čer-

  venci 1940 z I.(St)/Tr.Gr. 186, jež původně měla

  být součástí palubní jednotky letadlové lodi

  Graf Zeppelin. Její dřívější velitel Obstlt. Wal

  -

  ter Hagen, který sloužil za první světové vál-

  ky jako námořní letec, se v polovině roku 1940

  stal Kommodorem Sturzkampfgeschwader

  1. Jeho bývalou jednotku, pod novým označením

  III./St.G.1, převzal Hptm. Helmut Mahlke. U Luft-

  waffe sloužil od roku 1935 po předchozí službě

  u námořnictva.

  Mahlkeho jednotka podnikla na počátku listo

  -

  padu 1940 třikrát útok na spojenecká plavidla

  na dohled od britských břehů. Doprovázeli je

  při tom stíhači z III./JG 51 a z Gallandovy JG 26.

  V tomto období se z Francie do Německa sta

  -

  hovaly bojové jednotky k odpočinku a doplně-

  ní ztrát. V polovině listopadu se proto III./St.G.

  1 ocitla v nečekané situaci. Z organizačních

  důvodů byla začleněna pod velení stíhacího

  velitelství Luftflotte 2, tzv. Jagdfliegerführer 2

  (Jafü 2). Jeho velitelem byl GenMaj Kurt-Bert-

  ram von Döring, stíhací eso z první světové vál-

  ky. V meziválečném období ho letecká činnost

  zavedla například do Peru a do Číny.

  Mahlke měl oprávněné pochybnosti, jak stí

  -

  hací velitelství zvládne vedení bombardovací

  jednotky při útoku na plavidla. Jeho obavy se

  naplnily již při prvním nasazení pod Jafü 2,

  k němuž došlo 14. listopadu 1940. Následující

  text je přepisem komunikace mezi oběma štá

  -

  by, která začala v 11.00 a nachází se v kronice

  St.G. 1 ve sbírkách Bundesarchivu.

  Jafü 2: „III./St.G.1 zaútočí na: nepřátelský konvoj,

  který dle hlášení proplul kolem Doveru severo

  -

  východním směrem k ústí Temže. Připojení stí-

  hacího doprovodu ve 14.45 na pobřeží Kanálu.

  Nesmíte letět za mys Margate kvůli omezené

  -

  mu doletu doprovodných stíhačů.“

  III./St.G.1: „Kdy a kde byl konvoj pozorován, kolik

  lodí a jaká rychlost?“

  Jafü 2: „Formace lodí byla zpozorována v 9.00

  u Doveru, střední rychlost, východní kurz.“

  III./St.G.1: „Tak to svaz lodí mys Margate mine,

  než se do cílové oblasti dostaneme. Pro tento

  případ žádáme souhlas s nasazením za mysem

  Margate.“

  Jafü 2: „Omezení mysem Margate je nutné za

  každých okolností dodržet.“

  III./St.G.1: „Jaký je náhradní cíl, pokud se svaz

  lodí nebude nacházet v ohraničeném území?“

  Jafü 2: „Tak zaútočte na jiné lodi na úseku Do

  -

  ver–Margate. Pokud tam nebudou lodi: náhrad-

  ní cíl je rádiová stanice v Doveru.“

  III./St.G.1: „Když doletíme k Margate a potom

  zatočíme k Doveru, budeme mít na krku celé

  britské stíhací letectvo! – Která rádiová stanice

  v Doveru má být náhradní cíl, máme zde v pod

  -

  kladech v Doveru 3 rádiové stanice.“

  Jafü 2: „Ta se zrcadlem.“ („Spiegel“, něm. zrca

  -

  dlo, krycí označení pro radar)

  III./St.G.1: „Která z nich to je?“

  Jafü 2: „To my také nevíme. Pokusíme se to zjis

  -

  tit a sdělit vám to před startem. Jinak prostě

  zaútočte na největší rádiovou stanici v Doveru.“

  Přesně jak Mahlke předpokládal, při letu k Mar

  -

  gate nenarazili ani na jednu loď. Formace de-

  vatenácti Stuk tedy pokračovala k Doveru, kde

  ji napadlo pět perutí RAF. Některé Stuky měly

  za sebou až pět nepřátel. Přesto se některým

  z nich podařilo shodit pumy na doverský pří

  -

  stav. Palubní střelci nárokovali dvě vítězství

  a stíhači RAF ohlásili 16 Stuk sestřelených jistě,

  čtyři pravděpodobně a pět poškozených. Řada

  Stuk sice zasažena byla, ale sestřeleny byly

  jen dvě a další tři nouzově přistály ve Francii.

  Gallandův stíhací doprovod do místa střetnutí

  dorazil se zpožděním 10 až 15 minut. Kommo

  -

  dore Galland, velitel 7./JG 26 Oblt. Müncheberg,

  a velitel 9./JG 26 Oblt. Ruppert ohlásili po jed

  -

  nom sestřeleném Spitfiru. RAF však přišla jen

  o jeden Spitfire z No. 74 Sqn. a dva další z No.

  66 Sqn. byly poškozeny.

  Po několika dnech došlo k jednání štábu Jafü 2

  a St.G. 1. Mahlke a jeho velitel se při tom dozvě

  -

  děli, že bylo chybou rozpustit formaci a pokusit

  se před Spitfiry uniknout. Po následné výměně

  názorů již Jafü 2 nevyžadovalo nasazení Stuk

  s vysvětlením, že nejsou k dispozici stíhací jed-

  notky jako doprovod.

  Helmut Mahlke odešel do výslužby v roce 1970

  v hodnosti Generalleutnant a ve svém zápisní

  -

  ku letů měl nejen 159 bojových letů na Stuce,

  ale i řadu startů na F-104 Starfighter. Je auto

  -

  rem knihy Stuka: Angriff – Sturzflug, vydané

  v angličtině pod názvem Memoirs of a Stuka

  Pilot.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  Stuky pod velením stíhačů

  INFO Eduard

  35

  Březen 2023

• Page 36

  BOXART STORY #7468

  Počátkem srpna 1943 se II./ZG 1 se stíhač-

  kami Bf 110 G-2 přesunula z italské základ-

  ny Monte Corvino do Lanveoc-Poulmic ve

  Francii a velení převzal Hptm. Karl-Heinrich

  Matern, dosavadní Staffelkapitän 4./ZG 1.

  Jeho Gruppe byla nasazena proti spojenec-

  kým letounům nad Biskají společně s letci

  na Ju 88C-6s z V./KG 40 a stíhači s Fw 190s

  z III./JG 2 z 1./Seeaufklärungsgruppe 128.

  Prvního vítězství dosáhla II./ZG 1 dne 21. srp-

  na 1943 a zřejmě se jednalo o stroj No. 311

  Sqn. Celá osádka Wg Cdr Jindřicha Breit-

  cetla zahynula, ale ztracen byl i Bf 110 Uffz.

  Georga Planera z 5./ZG 1.

  Polská Mosquita z No. 307 Sqn. zničila

  11. září jeden Bf 110, pravděpodobně sestře-

  lila dva další a jeden poškodila. Lt Dieter

  Bambauer z 5./ZG 1 zřejmě padl za oběť

  osádce, které velel Flt Sgt Zbigniew Dunin-

  -Rzuchowski. O pět dnů později byla II./ZG

  1 nasazena proti náletu bombardérů B-17 na

  cíle v západní Francii. Po jednom vítězství

  nárokovali Fw. Klaus Schreuer a Oblt. Ar-

  nold Dorka ze 4. Staffel a Fw. Emil Pfeiffer

  z 6. Staffel.

  Liberator z No. 53 Sqn pod velením Flt Lt

  Tony Spoonera byl stodesítkami poškozen

  21. září, ale o tři dny později Gruppe utrpěla

  dosud nejvyšší ztráty. Přestože Ofw. Ruh-

  land Zahn a Fw. Hans Fuchs z 5./ZG 1 ná-

  rokovali po jednom Spitfiru a Ofw. Heinrich

  Börger a Uffz. Peter Schölz z 6./ZG 1 ohlá-

  sili zničený Mitchell a Spitfire, celkem čtyři

  Bf 110 byly sestřeleny, včetně osádek Zahna,

  Fuchse a Dorky. Padli za oběť Spitfirům z No.

  66, No. 313 a No. 610 Sqn. Žádné Mitchelly ne-

  byly ztraceny, ale třistatřináctka přišla o tři

  letce, včetně Sqn Ldr Jaroslava Himra.

  Služba II./ZG 1 nad Biskají měla trvat již jen

  tři týdny. V ranních hodinách 27. září ohlási-

  la sestřel Wellingtonu a o 30 minut později

  nahlásila druhé vítězství skupinově 5./ZG 1.

  Ztracenému Wellingtonu z No. 612 Sqn velel

  Flt Sgt Robert Hyndson a druhý stroj, za je-

  hož řízením seděl Wg Cdr John Archer, pat-

  řil k No. 407 Sqn. Archerova osádka hledala

  letoun své jednotky, který přistál na hladinu

  u Scillies při návratu ze zálivu. O šest dnů

  později ohlásila Gruppe sestřel Sunderlan-

  du a Typhoonu. Létající člun zřejmě patřil

  k No. 10 Sqn RAAF a velel mu Fg Off Fred

  Lee. Stíhačka mohla být ve skutečnosti Hu-

  rricane z No. 1449 Flight. Jeho pilot Flt Sgt

  Richard Adams byl sestřelen 35 mil jihozá-

  padně od Scillies v 9 hod.

  Konec nasazení II./ZG 1 v této oblasti přišel

  8. října. V 7.53 odstartovalo sedm Spitfirů

  z No. 453 Sqn. na „anti-Me 110 patrol“. V 8.45

  narazily na osm stodesítek a během souboje

  byl sestřelen Fg Off Harold Parker a Flt Lt

  Russell Ewins, který zničil jeden Bf 110, byl

  viděn, jak se zastaveným motorem přistál

  na hladinu moře. Parker zůstal nezvěstný,

  ale Ewinse se podařilo zachránit. Další čtyři

  sestřelené Bf 110 nárokovali Fg Off Patrick

  McDade a Plt Off Colin Leith. Ve 13.30 od-

  startovalo z letiště Lanveoc-Poulmic osm

  Bf 110, které pátraly po dvou strojích, jež

  byly ztraceny během rána. Osádky Mosquit

  z No. 610 Sqn. kroužily nad dinghy, v níž byl

  Ewins, a ve 14.15 napadly Němce. Fg Off Vin-

  cent Moody a Flt Sgt Bob Hussey ohlásili po

  jednom vítězství. A nakonec, ve 14.45, od-

  letěly No. 66 a No. 453 Sqn. na stíhací do-

  provod bombardérů při útoku na základnu

  II./ZG 1. Spitfiry z No. 66 Sqn. nad mořem

  u Brestu napadly osm až deset stodesítek

  a ohlásily tři zničené jistě, jednu pravděpo-

  dobně a jednu poškozenou.

  Časové určení ztrát II./ZG 1 během tohoto

  dne je těžké. Vítězství nárokovala 6. Staffel.

  Ofw. Heinrich Börger ohlásil sestřel

  Mitchellu, Fw. Franz Meissl si nárokoval

  Spitfire a Uffz. Anders sestřelil „P-47“

  přibližně v 15.45. Během dne ztratila Gruppe

  11 stíhaček a další tři utrpěly poškození. Mezi

  ztrátami figuroval Hptm. Karl-Heinrich Ma-

  tern, který následující den obdržel Rytířský

  kříž. Zřejmě byl sestřelen ráno, protože poz-

  ději během dne vedl letovou formaci Hptm.

  Rudolf Wangner. Ztracen byl také Adjutant

  Lt. Hans-Bodo Busch a Lt. Hans Schmidtal,

  který vedl 6. Staffel, utrpěl zranění. Lt. Wol-

  fgang Priebe a jeho radista z 4./ZG 1 padli

  do zajetí poté, co je do moře poslala No. 610

  Sqn. RAF. Při výslechu poskytli řadu infor-

  mací o své Gruppe, ale ty už nebylo možné

  využít. Po takto těžkých ztrátách se II./ZG 1

  v listopadu přesunula do Welsu. Jejím ve-

  litelem se stal dosavadní Staffelkapitän

  6. Staffel, Hptm. Egon Albrecht. V červenci

  1944 byla jednotka rozpuštěna a stala se z ní

  III./JG 76 vyzbrojená Messerschmitty Bf 109.

  Text: Chris Goss

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Vosy nad zálivem

  INFO Eduard36

  Březen 2023

• Page 37

  BOXART STORY

  #8232

  Na jaře roku 1998 došlo ve finském letec-

  tvu k významné události. Z jeho výzbroje byl

  vyřazen typ MiG-21BIS a náhrada v podobě

  F/A-18C/D Hornet znamenala pro Ilmavo

  -

  imat značný kvalitativní posun. Cesta k to-

  muto předělu však byla poměrně trnitá.

  Finsko se nacházelo po druhé světové vál

  -

  ce ve složité situaci. Boje s Rudou armá-

  dou během Zimní a poté Pokračovací války

  významně odčerpaly jeho zdroje a uvrhly

  severskou zemi z racionálních důvodů do

  spojenectví s nacistickým Německem. Pro

  -

  ti němu pak Finsko bojovalo v Laponské

  válce po uzavření příměří se SSSR v roce

  1944. Pařížské mírové rozhovory v roce 1947

  značně omezily poválečný rozvoj finského

  letectva a ještě na počátku 50. let museli

  Finové spoléhat na obstarožní Bf 109G. Na

  modernější stroje neměla země prostřed

  -

  ky, mimo jiné i kvůli nutnosti platit SSSR

  válečné reparace. V roce 1952 byl nicméně

  odsouhlasen nákup šesti Vampire Mk.52,

  s nimiž vstoupil Ilmavoimat do proudové

  éry. Jednalo se ovšem o zastaralé stroje

  a Sovětský svaz byl ve zhoršující se mezi

  -

  národní situaci znepokojen nedostatečnou

  ochranou vzdušného prostoru svého se

  -

  verského souseda. Obával se, že by se mohl

  stát „vstupní branou“ pro případný útok ze

  západu. Finsku tak hrozilo, že SSSR vyu

  -

  žije ustanovení v dohodě z roku 1948 (YYA)

  a převezme ochranu finského vzdušného

  prostoru, což by negativně poznamenalo

  finskou mezinárodní pozici. Výsledkem byl

  nákup dvanácti Follandů Gnat v roce 1958.

  Na počátku 60. let se Sovětský svaz poku

  -

  sil vnutit Finsku zastarávající MiG-19S, ale

  finští piloti dobře znali možnosti západních

  strojů, včetně Saabu 35D Draken nebo Mi

  -

  rage IIIC, a tak byla nabídka odmítnuta. Jen-

  že finanční možnosti Finů nákup uvedených

  západních typů neumožňovaly, zatímco

  pořízení sovětské techniky bylo naopak vý

  -

  hodné díky možnosti splácet ji dodávkami

  zboží. V říjnu 1961 pak SSSR zaslal Finsku

  nótu, ve které znovu požadoval zvýše

  -

  ní ochrany finského vzdušného prostoru.

  Opět se jednalo o využití ustanovení z YYA.

  Po urovnání této krize nabídl SSSR Finsku

  MiG-21F-13 a 1. února 1962 byl podepsán

  kontrakt na dodávku dvaceti kusů, z nichž

  první byly dodány 24. dubna 1963.

  Už o dekádu později vyvstala další potře

  -

  ba modernizace. Jako náhrada za Gnaty byl

  vybrán Saab 35D Draken a v duchu pokra

  -

  čující politiky diverzifikace nákupů vojen-

  ské techniky tak bylo dáno, že náhrada za

  MiGy-21F-13 bude pořízena ze SSSR. Fino

  -

  vé požádali o prezentaci dostupných typů

  a byly jim nabídnuty MiG-23MS a MiG-21bis.

  MiG-23 byl dražší a také měl vyšší nároky

  na údržbu, MiG-21 byl levnější a ve Finsku

  již zavedený, což rozhodlo. Na podzim 1976

  byly na základně v Krasnodaru umožněny

  kapitánům Paavo Janhunenovi a Taisto My

  -

  öhänenovi zkušební lety a o rok později byl

  uzavřen kontrakt na 20 letounů.

  První dva kusy MIG-21BIS přistály na zá

  -

  kladně Rissala 21. září 1978. Letouny byly

  sice kamuflovány, ale jinak, než jak stálo

  v objednávce. Přesto byly převzaty. Jeden

  z nich, označený MB-114, byl přelétnut do

  testovacího centra v Halli, druhý, MB-111,

  sloužil pro přeškolování pilotů u HävLLv

  31 (31. stíhací letky). Následně bylo trupové

  označení MiGů-21BIS změněno z MB na MG

  a zbývajících 18 letounů bylo dodáno v roce

  1980 ve třech dodávkách. Letoun MG-129,

  který je zachycen na boxartu Petra Štěpán

  -

  ka při přistání na základně Kuopio, byl sou-

  částí druhé dodávky ze 17. července, stejně

  jako jeho „číslo“ na malbě s kódem MG-124.

  V roce 1984 bylo rozhodnuto o dokoupení

  šesti dalších letounů, celkem tedy provozo

  -

  valo finské letectvo 26 kusů MiG-21BIS.

  Dodané letouny prošly modifikacemi avio

  -

  niky a přístrojového vybavení u firmy Val-

  met. Do finštiny byly převedeny popisky

  v interiéru (externí byly anglické), letouny

  dostaly rádia VHF/COM a výškoměry zá

  -

  padní provenience, stejně jako systémy

  VOR/ILS/DME a palubní odpovídače. Tyto

  přestavby byly zahájeny v únoru 1979, jako

  první byl modifikován MG-114.

  V lednu 1986 byly vyřazeny MiGy-21F-13,

  které sloužily u průzkumné letky (TiedLLv)

  Luonetjärvi, a byly nahrazeny MiGy-21BIS

  upravenými pro možnost nesení průzkum

  -

  ných a REB kontejnerů. Jako první byl pře-

  stavěn MG-114, a to v srpnu 1985. Přestavba

  dalších pěti strojů započala v říjnu 1986, po

  -

  sledním z nich byl MG-129, který byl předán

  v únoru 1989. Průzkumná letka byla v roce

  1996 zrušena a o dva roky všechny finské

  MiGy-21BIS dolétaly.

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Petr Štěpánek

  Z nouze ctnost

  INFO Eduard

  37

  Březen 2023

• Page 38

  BOXART STORY #8192

  Avie B.534 jsou jedním ze symbolů odhod-

  lání Československa postavit se sílící hroz-

  bě nacismu ovládajícího Německo a šířícího

  se politickou cestou i do dalších států Ev-

  ropy. Snahy o odtržení československého

  pohraničí byly zjevné již od poloviny třicá-

  tých let, diplomatické roztržky byly takřka

  na denním pořádku. Silné stíhací letectvo

  bylo jedinou možnou zárukou zbrzdění

  případného německého útoku ze vzduchu.

  Československý průmysl neměl kapacitu

  na vývoj a zejména výrobu rychlé jednomo-

  torové stíhačky, která by se mohla postavit

  novému německému Bf 109 a rychlým bom-

  bardérům Luftwaffe. Proto se páteří česko-

  slovenského stíhacího letectva musel stát

  víceúčelový dvojplošník Avia B.534.

  Letoun šéfkonstruktéra Františka Novot-

  ného vzlétl v prototypu 25. května 1933. Měl

  výbornou stoupavost, manévrovatelnost

  a na tu dobu dosahoval i poměrně velkých

  rychlostí, blížících se 400 km/h. Svými vý-

  kony předčil potenciální soupeře od společ-

  ností Praga a Letov. V prvních sériích měl

  letoun otevřenou kabinu, pro kterou později

  přibyl překryt, vyvíjela se rovněž výzbroj,

  chlazení motoru, instalace vrtule i přístro-

  jové vybavení. Aktuální stavebnice předsta-

  vuje vrcholnou variantu Avie B.534, nepočí-

  táme-li její odnož, kanónovou Bk.534, která

  se však funkční zástavby kanónu nedočka-

  la, a nakonec tedy skončila se třemi kulo-

  mety namísto čtyř.

  Do výzbroje čs. letectva se B.534 dostaly na

  začátku roku 1935. V době eskalace napětí

  vyvolaného Německem zapůjčila armáda

  27 letounů také Četnickým leteckým hlíd-

  kám.

  Hlavního nasazení se tomuto typu dostalo

  v posledních předválečných letech, kdy

  počty vzrostly z 326 strojů na začátku září

  1938 až na 443 v březnu 1939. Vývoj toho-

  to typu lze rozdělit do čtyř výrobních sérií

  a varianty Bk.534 se zesílenou výzbrojí.

  Avie B.534 sehrály svou roli také během

  obou československých mobilizací z květ-

  na a září 1938. Jejich piloti byli připraveni

  svou svobodu bránit. Vlivem zrady spojenců

  Československa, především Velké Británie

  a Francie, zosobněné Mnichovskou doho-

  dou – odtržení československého pohrani-

  čí a následné okupace zbytku území Čech

  a Moravy v březnu 1939 – se Avie B.534 do

  boje proti nepříteli nedostaly. Naopak se

  staly vítanou kořistí nepřítele, který je za-

  řadil do služby své a svých spojenců. B.534

  tak sloužily v samotné Luftwaffe, přede-

  vším pro pokračovací výcvik pilotů a jako

  bojové stroje na Slovensku či v Bulharsku,

  okrajově v Řecku. Výjimkou se stalo použi-

  tí tří B.534 během Slovenského národního

  povstání, během kterého bylo zazname-

  náno historicky poslední vzdušné vítězství

  dosažené dvouplošníkem.

  Obraz Martina Novotného spadá do pozdní-

  ho léta roku 1937, kdy čisté nebe na obrazu

  představuje zdánlivý klid, z historie však

  víme, že se bouřkové mraky obrazně již

  někde za hranicemi kupily. Letoun výrobní-

  ho čísla 534.208 byl zalétán v 1. července

  1937 továrním pilotem Oldřichem Košařem

  a o dva dny později byl předán vojenské

  správě. Dne 13. 7. 1937 letoun přeletěl do

  Kbel, odkud byl přelétnut k olomouckému

  Leteckému pluku 2. Zde pak byl zařazen ke

  36. letce.

  U téže letky sloužil i 6. září 1937, kdy během

  letu v roji nad Hostýnskými vrchy ve výšce

  6500 m došlo ke srážce dvou B.534. Osl-

  něn sluncem narazil svob. Jaroslav Šodek

  (později čs. příslušník RAF ve velké Británii)

  v Avii B.534 č. 35 zleva zezadu do stroje

  svého velitele roje, rtm.p.p.l. Juliuse Zaora-

  la, letícího na č. 208 s označením G1. Zatím-

  co svob. Šodek byl nucen opustit svůj letoun

  na padáku, rtm. Zaoralovi se s poškozeným

  letounem podařilo přistát na domovském

  letišti v Olomouci. Poškozeny byly kon-

  ce horního i dolního křídla na levé straně

  a také křídelní výztuhy. Letoun byl opraven

  a pokračoval ve službě až do března 1939,

  kdy se stal německou kořistí.

  Když už se v letech 1938 a 1939 nemohly Avie

  B.534 postavit proti nepříteli, nebylo tomu

  tak u mnoha jejich pilotů. Řada výkonných

  vojenských letců, včetně v Československu

  vycvičených vojenských stíhacích pilotů, se

  různou měrou zapojila do domácího odboje

  a velké množství jich odešlo do zahraničí,

  kde bojovali proti Německu a jeho spojen-

  cům v Polsku, Francii, Africe, v Sovětském

  svazu, na Dálném východě a především ve

  Velké Británii. To je však již jiná historie,

  s jejímiž jednotlivými příběhy se můžete

  setkat v jiných stavebnicích Eduardu.

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Martin Novotný

  Ticho před bouří

  INFO Eduard38

  Březen 2023

• Page 39

  BOXART STORY

  #11170

  Když byla 7. srpna 1942 zahájena operace

  Watchtower, čekalo na příslušníky 1st Marine

  Division pod velením Maj. Gen. Alexandera

  Vandegrifta na Ostrově Guadalcanal „zele

  -

  né“ peklo. Proti šesti tisícům mariňáků stály

  sice jen dva tisíce Japonců, jejich fanatic

  -

  ké odhodlání ovšem nepolevovalo ani poté,

  co americké síly obsadily během 36 hodin

  větší část ostrova a dobyly rozestavěné le

  -

  tiště. Vylodění mělo silnou námořní i letec-

  kou podporu, jen na USS Enterprise provedli

  toho dne 237 bojových vzletů, do akce se za

  -

  pojili také piloti z USS Saratoga. Poté, co se

  Enterprise stáhla, letecká aktivita US Navy

  ochabla a námořní pěchota na ostrově byla

  vystavena silnému bombardování. I proto

  mariňáci toužebně očekávali přílet prvních

  stíhačů. Dočkali se 20. srpna, kdy na Hen

  -

  derson Field přistály Wildcaty od VMF-223

  a Dauntlessy od VMSB-232.

  Vzdušné boje i poškození letounů během

  vzletů a přistání rychle redukovaly početní

  stav letounů a deset dní po příletu zbývalo

  z 19 Wildcatů pouhých pět… I později, po

  příletu posil, se počty letuschopných Wild

  -

  catů rychle snižovaly a mechanici dělali, co

  mohli, aby udrželi i za pomoci kanibaliza

  -

  ce co nejvíc strojů v provozu. Piloti si tedy

  nemohli vybírat. Palivové nádrže bylo třeba

  plnit ruční pumpou, a to šlo velmi pomalu.

  Mnohdy tedy nebyly některé stroje ani včas

  dotankovány. Proto nelze žádný Wildcat

  z Guadalcanalu přiřadit konkrétnímu pilo-

  tovi. V případě stavebnice GUADALCANAL

  jsme to vyřešili šalamounsky: Kde to šlo,

  přiřadili jsme konkrétnímu pilotovi stroj, se

  kterým letěl při některé zdokumentované

  akci. Nebo u něj byl aspoň vyfocen…

  V jednom případě je ale situace zamotaněj

  -

  ší. Třetí nejúspěšnější stíhač celé kampaně,

  Capt. Marion Carl, by si jistě zasloužil ve sta

  -

  vebnici „svůj“ marking. Jenže s Wildcatem,

  který je mu často přisuzován, je to těžké.

  Wildcat s číslem 2 na trupu a symboly de

  -

  vatenácti sestřelů na levoboku pod kabinou

  (marking F), s velkou pravděpodobností jeho

  strojem nebyl. Podle svědectví historiků

  kteří se slavným esem mnoho let po válce

  hovořili, vyprávěl Carl, že letoun na obecně

  známých fotografiích byl ve skutečnosti ne

  -

  letuschopný stroj, který byl vytažen z han-

  gáru na Espiritu Santo aby s ním zástupci

  médií hrdinu vyfotografovali. Za tím účelem

  na něj byly nalepeny i symboly devatenác

  -

  ti sestřelů. Média pak prý nadělala spoustu

  fotek s motivem „Marion Carl u svého Wild

  -

  catu“. Jenže…

  Ať budete hledat, jak budete hledat, průkaz

  -

  nou fotku Carla u tohoto stroje nenajdete.

  Což je podivné. Na známé fotografii sedí

  v podřepu na křídle muž svlečený do půl

  těla, v pomačkané čepici. Prý je to Marion

  Carl. Ale že by se pilot, navíc důstojník, tak

  -

  to prezentoval médiím? Těžko… Na několika

  dalších fotkách sedí v kokpitu, nebo stojí na

  křídle u kokpitu Tech. Sgt. R. W. Greenwood.

  Jeho fotografie v kokpitu byla poprvé uveřej

  -

  něna v magazínu Stars and Stripes během

  války. Nejprve s popiskem „neznámý voják

  v kabině Wildcatu na Guadalcanalu“. Když

  redakce zjistila díky dopisu jednoho ze čte

  -

  nářů, o koho se jedná, uveřejnila fotografii

  znovu, tentokrát se jménem. Zmínka o Gua

  -

  dalcanalu na ní ale zůstala a podle seržanto-

  va syna otec tuto skutečnost nikdy nerozpo-

  roval. Jenže historici tvrdí, že tento stroj na

  Guadalcanalu nikdy nebyl! Zmíněný snímek

  ovšem ukazuje zašpiněné symboly sestřelů,

  na fotce celého letounu zase připomíná okolí

  spíše Henderson field, než letiště na Espiri

  -

  tu Santo. A co víc, i oficiální archiv US Navy

  jej datuje k 2. únoru 1943. Jenže to už Carl

  na Guadalcanalu čtyři měsíce nebyl. Otázek

  kolem tohoto stroje je tedy mnoho. Někdy je

  připisován i veliteli VMF-223 Maj. Johnu L.

  Smithovi, protože ten dosáhl devatenácti se

  -

  střelů, což počtu symbolů pod kabinou odpo-

  vídá, ale ani on již v únoru na Guadalcanalu

  nebyl, navíc i on létal na různých strojích…

  Plnou pravdu o Wildcatu s číslem 2 se už

  asi nedozvíme, ale i tato nejistota z něj dělá

  atraktivní předlohu. Na boxart jsme ovšem

  vybrali jiné stroje. Wildcat v pozadí patří

  „Swede“ Vejtasovi (marking A), do popře

  -

  dí jsme zvolili stroj, který s Guadalcanalem

  souvisí pouze okrajově, neboť jej používal

  1/Lt. S. B. Folsom krátce poté, co Guadalca-

  nal opustil (marking H). Ale Wildcatů s tak

  pěknou kresbou na přídi mnoho není, proto

  byl jasnou volbou. Autor kreseb Wildcatů na

  stavebnici 11170, Adam Tooby, odvedl skvělou

  práci, kterou podpořil svou grafikou ve sty

  -

  lu Eduardích Limitek Jan Zdiarsky. Dvanáct

  markingů a dvě kompletní stavebnice jsou

  to, co najdete uvnitř…

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Grafický návrh: Jan Zdiarsky

  Ochránci

  INFO Eduard

  39

  Březen 2023

• Page 40

  #82126

  Spitfire Mk.Vc TROP

  1/48

  Stavebnice britské druhoválečné stíhačky Spitfire Mk.Vc TROP, edice ProfiPACK

  v měřítku 1/48. Stavebnice představuje slavné Spitfiry Mk.Vc upravené

  pro službu v severoafrickém prašném prostředí. Ze stavebnice je možné

  postavit Spitfiry sloužící u RAF, SAAF, USAAF a RAAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard40

  Březen 2023

• Page 41

  BR301, Sgt. George F. Beurling, No. 249 Squadron,

  RAF Hal Far, Malta, červenec 1942

  BR476, S/Ldr Jefferson H. Wedgwood, No. 92 Squadron,

  RAF LG. 173, Egypt, srpen–říjen 1942

  JG959, Lt. McClellan E. S. Robinson, No. 1 Squadron SAAF,

  Ben Gardane, Tunis, duben 1943

  Spitfire Mk.Vc sériového čísla BR301 byl jedním z nejú-

  spěšnějších Spitfirů bojujících na Maltě. Letoun pocházel

  ze zásilky Spitfirů startujících 9. května 1942 z letadlové

  lodi USS Wasp (CV-7) během operace Bowery. Jako větši-

  na Spitfirů z dodávky pro Bowery měl i BR301 aplikován

  ještě na palubě letadlové lodi na horních plochách modrý

  odstín Dark Mediterranean Blue, pod kterém lehce prosví-

  talo původní pouštní barevné schéma (Dark Earth a Middle

  Stone). Spodní plochy byly přetřeny do odstínu Sky Blue

  včetně výsostných znaků. Původní čtyřkanónová výzbroj

  byla zredukována na dva kanóny umístěné na vnitřní stra-

  ně křídla a dva vnější kulomety. BR301 s kódovým označe-

  ním UF

  -

  S sloužil nejprve u No. 601 Squadron, svoji největší

  slávu ale zaznamenal po přesunu k No. 249 Squadron.

  Zde se stal „letounem es“. Mezi 7. a 13. červencem si

  s ním nárokoval tři sestřely P/O John McElroy, vycházející

  hvězda Sgt. George Beurling za řízením BR301 sestřelil

  27. července čtyři protivníky během jednoho letu a další

  sestřel si připsal o dva dny později. Během července si

  další sestřely připsali S/Ldr Richard Mitchell a F/Sgt John

  Rae. BR301 byl neopravitelně poškozen 29. července a byl

  vyřazen z provozu s náletem 54 hodin.

  Jefferson Heywood Wedgwood se narodil v Londýně

  28. května 1917. Vzdělání získal na Holyrood School, Bognor

  a Lancing College. V březnu 1936 vstoupil do RAF a o rok

  později se stal štábním pilotem u No. 2 Air Armament

  School v North Coates. Po krátkém působení u No. 65

  Squadron odešel jako instruktor k No. 12 Group Pool v As-

  ton Down. Dne 18. června 1940 byl Wedgwood přidělen k

  No. 253 Squadron v Kirton-in-Lindsey, se kterou se účast-

  nil slavné Bitvy o Británii. Během září zničil jeden Bf 110

  a podílel se na zničení pěti Ju 88 a tří Do 17. Koncem září

  byl poslán k Vickers Supermarine, kde působil ve funkci

  Production Test Pilot, ale již 10. října byl poslán do RAF

  Czechoslovak Depot v Cosfordu jako letecký instruktor.

  Na začátku roku 1941 byl přidělen k továrně Vickers Su-

  permarine v Eastleighu, u níž létal jako zkušební pilot.

  V lednu 1942 převzal velení No. 92 Squadron v Digby.

  V únoru jednotka odletěla na Blízký východ a v dubnu

  dorazila do egyptského Fayidu. Několik měsíců neměla

  žádné letouny a od 2. července byli piloti přiděleni k No. 80

  Squadron v Západní poušti, aby získali operační zkušenos-

  ti. Začátkem srpna 1942 konečně dorazily nové tropické

  Spitfiry. Mezi 14. srpnem a 29. říjnem zničil Wedgwood osm

  Bf 109 a osm dalších poškodil. Za své úspěchy byl následně

  vyznamenán DFC. Dne 17. prosince 1942 se jako cestující

  vracel zpět do Velké Británie v letounu Halifax Mk.II od

  No. 138 Squadron, ale letoun havaroval poblíž Zetunu na

  Maltě. S největší pravděpodobností byl sestřelen vlastní

  protiletadlovou palbou a všichni na palubě zahynuli. Jef-

  ferson Wedgwood je pohřben na námořním hřbitově Capu-

  ccini na Maltě.

  Pilot s celým jménem McClellan Eric Sutton Robinson,

  obvykle nazývaný „Robbie“, se narodil 26. února 1919

  v Johannesburgu. Jeho první operační jednotkou byla No.

  1 Squadron SAAF s Hurricany, ke které nastoupil v srp-

  nu 1942 a zůstal u ní jeden rok. Svého prvního bojového

  úspěchu dosáhl 2. listopadu 1942, kdy se podělil o jeden

  Ju 87. Po přechodu na Spitfire Mk.V přidal mezi lednem

  a dubnem 1943 pět vítězství. Poté měl Robinson poprvé

  smůlu, když byl 14. července 1943 omylem sestřelen P-38

  od USAAF a musel se nad Středozemním mořem zachránit

  na padáku. Měl štěstí, z vody ho vytáhla posádka řeckého

  torpédoborce. Na konci bojového turnusu v září 1943 byl

  Robinson vyznamenán DFC a poslán do Velké Británie, kde

  se stal instruktorem u No. 11 OTU. Tam měl 14. listopadu

  1944 podruhé smůlu, když se při letu na Kittyhawku srazil

  s jedním z pilotních žáků, zřítil se a zahynul. Všechny jeho

  osobní Spitfiry měly na levém boku nápis CireCooks, což

  byla kombinace jeho křestního jména napsaného pozpát-

  ku a příjmení jeho snoubenky. Číslo VI naznačuje, že šlo

  o šestý letoun tohoto jména. Robinson na něm dosáhl

  22. dubna 1943 dvou sestřelů Bf 109F. Za svoji válečnou

  kariéru sestřelil celkem pět nepřátelských letounů, ke

  kterým přidal jeden pravděpodobný sestřel a jedno po-

  škození.

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard

  41

  Březen 2023

• Page 42

  Lt. Luis T. Zendegui, 2nd FS, 52nd FG, 12th AF,

  La Sabala, Tunisko, zima 1942–1943

  MH592, S/Ldr Hinko Šoić, NOVJ No. 352 (Yugoslav)

  Squadron, Vis, Jugoslávie, leden–únor 1945

  A58-137 (EE835), F/Lt David H. Hopton, No. 79 Squadron

  RAAF, Kiriwina, Trobriandovy ostrovy, říjen 1943

  Jedním z úspěšných pilotů létajících u 2nd FS byl kapitán

  Luis Zendegui, který si připsal své první vítězství 25. pro-

  since 1942 v souboji s Mc.202. Během svého působení u 2nd

  FS si připsal tři jisté sestřely a další dva letouny poškodil.

  Zendeguiův Spitfire nesl na krytu nádrže jméno pilota a na

  bocích trupu americkou vlajku. Původní britské kokardy

  zůstaly na křídlech a směrovce nezatřené. Bílá perutní

  písmena QP nebyla v tomto období na Spitfiry aplikována.

  Tomuto Spitfiru je v odborných publikacích přisuzováno

  sériové číslo ER148, takové se ovšem v databázi sériových

  čísel Spitfirů nevyskytuje.

  No. 352 (Yugoslav) Squadron byla první jugoslávskou

  stíhací jednotkou, která byla zformována ve Středomoří

  u Royal Air Force během 2. světové války. Tato jednotka

  byla také známá jako Prva eskadrila NOVJ. V červnu byla

  přezbrojena na Spitfiry Mk.Vb/Vc a v srpnu se přesunula

  do Itálie, aby se připojila k No. 281 Wing RAF a poskytovala

  doprovod stíhacím bombardovacím perutím. Od 25. ledna

  1945 využívala jako předsunutou leteckou základnu letiš-

  tě na ostrově Vis. Jugoslávské Spitfiry měly kvůli absenci

  Lutfwaffe málo příležitostí k leteckým bojům a po zbytek

  války se účastnily pozemních útočných misí. Šoićův Spit-

  fire MH592 nosil pouštní barevné schéma typu „B“ a jako

  jediný jugoslávský Spitfire měl namontován filtr Aboukir

  (ostatní měly namontovány filtry Vokes). Hinko Šoić se

  také jako jeden z mála Jugoslávců dostal do kontaktu

  s letadly protivníka a ve spolupráci s dalšími třemi piloty

  sestřelil 20. března 1945 jeden letoun Henschel Hs 126. Se

  svým Spitfirem absolvoval celkem 73 misí, dalších šest

  přidali ostatní piloti No. 352 (Yugoslav) Squadron.

  Spitfire sériového čísla EE835 dorazil do Austrálie 13. dub-

  na 1943. Před předáním k bojové jednotce byl překamu-

  -flován do odstínů Foliage Green / Earth Brown / Sky Blue.

  V květnu byl předán No. 79 Squadron RAAF jako A58-137

  a obdržel kódová písmena UP

  -

  T. Stal se osobním letounem

  F/Lt Davida Hoptona, který si svůj nový Spitfire pojmenoval

  „Pryč se vším“ a na levou stranu trupu si nechal namalo-

  vat obraz nahé dívky. Hopton používal tento Spitfire až do

  28. listopadu 1943, kdy se podtrupová přídavná nádrž při

  odhozu správně neuvolnila ze závěsníku a poškodila zadní

  část trupu. Opravený letoun se vrátil do služby v říjnu 1944

  u No. 85 Squadron s kódy SH

  -

  W. Byl zbaven kamuflážních

  barev a létal v přírodní barvě kovu. Dne 26. února 1945 se

  s ním při přistání v Guildfordu srazil F/O B. OConnell s ji-

  ným Spitfirem a A58-137 byl vyřazen z provozu.

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard42

  Březen 2023

• Page 43

  Spitfire Mk.Vc TROP 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481065 Spitfire Mk.V landing flaps (fotolept)

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648098 Spitfire wheels - 5 spoke (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648666 Spitfire Mk.Vc gun bays (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648669 Spitfire Mk.V six-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648671 Spitfire Mk.Vc undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648738 Spitfire Mk.V landing flaps PRINT (Brassin)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (obtisk)

  STAVEBNICE 03/2023

  Kat. č. 648671

  Kat. č. 644113

  Kat. č. 648666

  Kat. č. 648119

  Kat. č. 648667

  Kat. č. 648663

  OVERTREES

  #82158X

  Spitfire Mk.Vc/Vc TROP

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82126-LEPT

  Spitfire Mk.Vc TROP PE-set

  1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard

  43

  Březen 2023

• Page 44

  GUADALCANAL

  Stavebnice amerického palubního stíhacího

  letounu F4F-4 Wildcat raného a pozdního

  provedení, edice Limited v měřítku 1/48.

  Stavebnice představuje stroje působící

  u amerických leteckých sil námořnictva

  i námořní pěchoty, účastnící se bojů

  o Guadalcanal.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  stránka produktu

  #11170

  1/48

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard44

  Březen 2023

• Page 45

  Lt. Stanley W. Vejtasa, VF-10, USS Enterprise,

  duben 1943

  BuNo. 5192, Ens. Mortimer Kleinmann jr.,

  VF-5, USS Saratoga, srpen 1942

  Capt. Joseph J. Foss, VMF-121, Henderson Field,

  Guadalcanal, říjen–listopad 1942

  STAVEBNICE 03/2023

  Neobvyklé příjmení a světlé vlasy byly v případě Stan-

  leyho Winfielda Vejtasy důvodem pro přezdívku „Swede“

  (Švéd). Stanley měl české kořeny, neboť byl vnukem při-

  stěhovalců z Třebíčska, tehdy ještě součásti Rakouska-

  -Uherska. Proslavil se, když se mu podařilo sestřelit tři

  Zera během zoufalé akce, při které mělo kvůli nedostatku

  stíhačů krýt americké lodě během bitvy v Korálovém moři

  osm střemhlavých bombardérů SBD-3. Tento úspěch mu

  nabídl příležitost připojit se ke stíhačům u VF-10 jako

  Operations Officer. Zde si připsal dalších sedm sestřelů

  během bojů o Guadalcanal, kdy VF-10 operovala z paluby

  USS Enterprise. Po válce se těšil skvělé kariéře, během

  které se stal kapitánem letadlové lodě USS Constellation

  a poté i velitelem základny Miramar. Do důchodu odešel

  v roce 1970 a zemřel 23. ledna 2012 ve věku 98 let. Wildcat

  č. 79 převzal kryt s osmi symboly sestřelů na pravé straně

  z Vejtasou dříve používaného č. 19 (BuNo. 03417). Devátý

  symbol sestřelu přibyl 13. listopadu, kdy „Švéd“ sestřelil

  velký čtyřmotorový létající člun Kawanishi Type 97 Mavis.

  Některé Wildcaty měly symboly sestřelů na obou stranách

  trupu, u tohoto Wildcatu ovšem známe pouze vzhled pravé

  strany. Značky sestřelů na levoboku tedy nejsou doloženy.

  Také bílý pruh na vertikálním stabilizátoru není pro období

  počátku roku 1943 zcela jistý.

  V tomto případě se jedná o čistou rekonstrukci vzhledu

  letounu, který byl přidělen Ens. Mortimeru „Junioru“ Klei-

  -nmannovi, který s ním také obvykle létal. Ale 7. srpna

  1942 do něj při zrychleném vzletu stíhačů proti japonským

  bombardérům „skočil“ Lt. James Julien „Pug“ Southerland.

  V této akci se mu podařilo sestřelit dva bombardéry, ale

  během následného souboje se Zerem zjistil, že jeho kulo-

  mety nestřílí, pravděpodobně kvůli poškození palbou zad-

  ního střelce bombardéru. Aby toho nebylo málo, do boje

  se zapojila další dvě Zera. Pugovi se dařilo jim unikat, ale

  šarvátky si všiml Saburō Sakai a zapojil se do ní. Wild-

  cat dostal spoustu ran z kulometů a kanónů, ale letěl dál,

  dokud nedostal zásah do kořene levého křídla, který jej

  zapálil. „Pug“ vyskočil nad nepřátelským územím západní

  části Guadalcanalu, zraněný a beze zbraně, ale podařilo

  se mu uniknout japonským vojákům díky pomoci domo-

  rodců a 20. srpna 1942 byl z Henderson Field přepraven

  k lékařskému ošetření. Později přidal další tři vítězství

  s F6F-5 a zahynul při letecké nehodě 12. října 1949. Morti-

  mer Kleinmann dosáhl v době, kdy se USS Saratoga účast-

  nila kampaně na Guadalcanalu, dvou sestřelů.

  Toto je jeden z Wildcatů od VMF-121, které během bojo-

  vých misí používalo nejúspěšnější eso celé kampaně na

  Guadalcanalu, Capt. Joseph Jacobs Foss. Jeho číslo (BuNo)

  není známo, ale víme, že Foss dosáhl sestřelů s celkem

  devíti různými Wildcaty. To hovoří za vše – piloti námořní

  pěchoty na Guadalcanalu si nemohli užívat luxus osobních

  letounů. Dokonce ani ti nejlepší. Prudké boje, drsné pro-

  středí a další faktory dělaly z Wildcatů „spotřební zboží“

  a piloti vzlétali v letounech, které měli nejblíž. Joe Foss,

  bývalý letecký instruktor, vstoupil 11. srpna 1942 do řad

  VMF-121 a téhož dne byl povýšen na kapitána. Na Gua-

  dalcanal dorazil 9. října a o čtyři dny později zaznamenal

  své první vítězství, když sestřelil jedno Zero. Jeho skóre

  rychle narůstalo, neboť během října sestřelil 16 nepřátel

  a na konci turnusu už jeho skóre čítalo 23 sestřelů. Sám

  byl sestřelen 7. listopadu, ale zachránil se na padáku a na

  základnu se vrátil za tři dny. V tom souboji ovšem předtím

  sestřelil jedno Rufe a dva plovákové dvouplošníky. VMF-121

  opustila Guadalcanal 19. listopadu, ale při dalším turnu-

  su od 1. do 26. ledna 1943 dosáhl Foss dalších tří sestřelů

  a stal se tak nejúspěšnějším esem USMC druhé světové

  války. Po válce sloužil v Letecké národní gardě Jižní Da-

  koty. Později se dal na politiku a byl zvolen do Sněmovny

  reprezentantů Jižní Dakoty, ale během korejské války se

  vrátil do služby. V roce 1954 byl Foss zvolen guvernérem

  Jižní Dakoty. Zemřel 1. ledna 2003.

  INFO Eduard

  45

  Březen 2023

• Page 46

  STAVEBNICE 03/2023

  BuNo. 02062, Mach. Donald E. Runyon, VF-6,

  USS Enterprise, září 1942

  1/Lt. Jefferson J. DeBlanc, VMF-112/121, Henderson Field,

  Guadalcanal, leden 1943

  Guadalcanal, Henderson Field,

  začátek roku 1943

  Mach. Donald Eugene Runyon (celá hodnost: petty officer

  Aviation Machinists Mate 1/c) byl natolik zkušeným pod

  -

  důstojníkem, že míval jako své wingmany i důstojníky.

  S Wildcaty dosáhl celkem šesti sestřelů, tento mu posloužil

  k získání dvou z nich na samém začátku bitvy o Guadalca

  -

  nal, když 8. srpna sestřelil Zero a bombardér Betty. O den

  dříve sestřelil také dva nepřátele, ale s letounem BuNo.

  02125. V prosinci 1942 se připojil k VF-3 a u jednotky zůstal

  až do dubna 1943. Zde nedosáhl žádných dalších sestřelů,

  ale věci se změnily, když se v září 1943 připojil k VF-18 síd

  -

  lící na USS Bunker Hill. Tam již létal na Hellcatech a přidal

  další tři sestřely. Válku nakonec zakončil s 11 vítězstvími.

  V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti Lieutenant (juni

  -

  or grade) a 1. července 1944 do hodnosti Lieutenant. Od

  července 1945 působil rok jako zkušební pilot na Moffett

  Field a sloužil u několika jednotek až do července 1964,

  kdy odešel do výslužby v hodnosti Commander. Wildcat

  BuNo. 02062 nesl na vertikálním stabilizátoru neobvyklou

  malbou náhrobku se 41 japonskými Hinomaru, symbolizu

  -

  jícími celkové skóre VF-6 během bojů o Guadalcanal. Tuto

  ozdobu neslo pouze devět Wildcatů od VF-6. Byly to ty, které

  zůstaly na palubě USS Enterprise na její cestě od Šalamou

  -

  nových ostrovů na Havaj. Ostatní Wildcaty byly převeleny

  na USS Saratoga nebo na Guadalcanal.

  Během dvou operačních turnusů na Guadalcanalu a Oki-

  nawě si Jefferson Joseph DeBlanc připsal celkem devět

  sestřelů. Stal se tak jedenáctým nejúspěšnějším stíhacím

  esem námořní pěchoty. Během mise 31. ledna 1943, kdy

  doprovázel střemhlavé SBD k útoku na japonské lodě,

  zjistil vážný únik paliva, který mu znemožňoval návrat

  na základnu. Požádal tedy o aktivaci záchranné jednotky

  a pokračoval v misi, která vyústila v tvrdý boj s japon-

  skými Ki-43 Oscar. DeBlancovi se podařilo pět z nich se-

  střelit, ale byl zraněn a sám musel ze svého zmrzačeného

  a hořícího Wildcatu vyskočit. Po mnoha peripetiích se mu

  nakonec podařilo dostat zpět na základnu a 12. února byl

  přepraven do nemocnice. Také tento Wildcat utržil nemálo

  zásahů. Stalo se tak 12. listopadu 1942, kdy jej pilotoval

  1/Lt Sam Folsom. Vrátil se s ním ale na základnu a letoun

  byl opraven. Mechanici použili k zakrytí průstřelů bílé zá-

  platy z leteckého plátna, ale ty v prašném prostředí brzy

  svou bílou barvu ztratily. DeBlanc byl jedním z pilotů, kteří

  tento letoun následně i s těmito „ozdobami“ používali, ač-

  koli byl přidělen k VMF-121, zatímco on byl příslušníkem

  VMF-112.

  Přestože existuje několik fotografií tohoto Wildcatu,

  ohledně jeho identity panují nejasnosti. Obvykle je letoun

  přisuzován 1/Lt Marionu Carlovi z VMF-223 nebo veliteli

  této jednotky, Maj. Johnu L. Smithovi. Oba byli stíhacími

  hvězdami rané fáze kampaně na Guadalcanalu. VMF-223

  byla první jednotkou, která společně s VMSB-232 přistála

  na Henderson Field a od 20. srpna tvrdě bojovala s japon-

  skými letouny až do konce října. Carl jich sestřelil 16,5

  a Smith 19. To je jeden z důvodů, proč je tento Wildcat ně-

  kdy přisuzován Smithovi – počet symbolů sestřelů pod ka-

  binou odpovídá jeho skóre. Fotografie jsou však datovány

  k únoru a březnu 1943, kdy již VMF-223 na Guadalcanalu

  nepůsobila. Podle některých zdrojů sám Carl po válce uve-

  dl, že se ve skutečnosti jednalo o neletuschopný letoun,

  použitý na Espiritu Santo k focení pro média po skončení

  turnusu VMF-223 na Guadalcanalu (tj. v druhé polovině

  října). Spolu s jedním mechanikem na něj za tím účelem

  údajně nalepili 19 symbolů sestřelů. Neznáme však žádné

  fotografie Mariona Carla s tímto letounem či v jeho kok-

  pitu… K tomu další fotografie ukazují viditelně potřísněné

  symboly sestřelů a na jedné, datované 22. března 1943,

  je dokonce jeden z nich mechanicky poškozený. Mohlo jít

  tedy o operační letoun, který nese symboly sestřelů všech

  pilotů, kteří na něm létali? Nebo to byl skutečně stroj po-

  užitý pro focení na Espiritu Santo koncem října, ale opra-

  vený a poslaný později na Guadalcanal, přičemž na něm

  značky sestřelů zůstaly? Nevíme… Na pravém křídle a na

  trupu jsou na fotografiích každopádně vidět opravy svět-

  lou barvou, výsostný znak na horní straně levé poloviny

  křídla vykazoval určité poškození.

  INFO Eduard46

  Březen 2023

• Page 47

  „Nosearty“ byly na letounech námořnictva a námořní pě-

  choty vzácné, a to zejména během kampaně na Guadalca-

  nalu, kde nebyl čas ani prostředky na „hraní si“ s kresbami.

  Wildcat s malbou Pepka námořníka na levé straně moto

  -

  rového krytu je jednou ze vzácných výjimek, ovšem nikoli

  z Guadalcanalu. Ve skutečnosti byl letoun součástí inven-

  táře VMF-111, jednotky, která působila na Samoe. Sam Fol-

  som si nechal namalovat Pepka na kryt motoru, když byl

  k jednotce přidělen jako instruktor krátce po svém bojo-

  vém nasazení na Guadalcanalu. Letoun je někdy zobrazo-

  ván s výsostnými znaky pozdějšího typu, tedy s „křídly“,

  ale v době, kdy byly fotografie tohoto Wildcatu s Pepkem

  námořníkem pořízeny, měl ještě starší jednoduché zna

  -

  ky. Folsom byl poměrně nezkušený pilot, když byl spolu

  s ostatními z VFM-122 vržen do bitvy o Šalamounovy os-

  trovy, ale rychle zkušenosti získával. Na Guadalcanalu

  vydržel tři měsíce a byl dvakrát zraněn. Svůj první sestřel

  si připsal 11. listopadu, kdy dostal jedno Zero. Hned o den

  později sestřelil bombardér Mitsubishi Betty a poté přidal

  další, takže válku zakončil se třemi vítězstvími.

  Bill Leonard se zúčastnil bitev v Korálovém moři a také

  u Midway, kde se během své služby u VF-42 a VF-3 stal stí-

  hacím esem. V srpnu 1942 se připojil k nově založené VF-11,

  kde zastával funkci Operations Officer. V roce 1943 sloužil

  na Guadalcanalu a připsal si další dva sestřely. Stalo se

  tak 12. června 1943, kdy sestřelil dvě Zera, a to právě s tím

  -

  to Wildcatem. Tímto úspěchem se zařadil mezi stíhací esa.

  Po tříměsíčním působení na Guadalcanalu byl převelen na

  Samou, čímž jeho působení u VMF-121 skončilo. Leonardův

  Wildcat nesl po obou stranách trupu před kabinou znak

  Sun Downers, jak byla VF-11 pojmenována, a také symboly

  nejprve čtyř a po 12. červnu šesti sestřelů. Panely se sym

  -

  bolem VF-11 a levý bok pod kokpitem měly tmavší odstín

  barvy, pravděpodobně byly přetřeny čerstvou kamuflážní

  barvou. Totéž platí také pro oblast kolem trupového kódu

  (původní byl nejprve zatřen a poté namalován nový).

  STAVEBNICE 03/2023

  BuNo. 12034, VMF-221, Henderson Field,

  Guadalcanal, únor 1943

  1/Lt Samuel B. Folsom, VMF-121,

  Samoa, jaro 1943

  BuNo. 11985, Lt. (jg) William N. Leonard,

  VF-11, Guadalcanal, červen 1943

  Tento letoun je obvykle připisován 1/Lt Jamesi E. Swettovi,

  příslušníkovi VMF-221. Tato jednotka byla počátkem roku

  1943 dislokována na základně námořní pěchoty Ewa na

  havajském ostrově Oahu, odkud se na palubě USS Nassau

  přesunula na ostrov Espiritu Santo. Pravděpodobně během

  tamního pobytu byly vertikální stabilizátory některých

  Wildcatů opatřeny různými malůvkami. V případě letounu

  č. 77 to byla malba inspirovaná zřejmě postavičkou „Hair

  -

  less Joe“ z Al Cappových kreseb vytvořených pro satirické

  komiksy L’il Abner (kresba byla pouze na levé straně). Od

  února 1943 se peruť postupně přesouvala na Guadalcanal,

  kde se tyto „ozdoby“ zřejmě staly trnem v oku velícím

  důstojníkům. Proto byl pravděpodobně nedlouho po příle

  -

  tu vydán rozkaz k jejich odstranění. Swett byl velitelem

  jednoho roje VMF-221 a ke svému prvnímu bojovému letu

  vzlétl 7. dubna, kdy Japonci podnikli na Guadalcanal ma

  -

  sivní nálet asi 70 bombardéry, krytými více než 100 Zery.

  Na obranu ostrova vzlétla přibližně stovka amerických

  námořních i armádních stíhačů a nejúspěšnější z nich byl

  právě Swett, kterému se podařilo sestřelit sedm bombar

  -

  dérů Val, než musel sám ze svého poškozeného letounu vy-

  skočit. Bylo to jeho první a jediné střetnutí s nepřátelskými

  letouny za řízením Wildcatu, protože následně přesedlal na

  Corsairy a během svých celkem 103 bojových misí dosáhl

  ve druhé světové válce 15,5 sestřelu.

  INFO Eduard

  47

  Březen 2023

• Page 48

  STAVEBNICE 03/2023

  Lt. (jg) Francis R. Register, VF-11, VC-21,

  USS Nassau, květen 1943

  VF-11, Guadalcanal, květen 1943

  Lt. (jg), Charles R. Stimpson, VF-11,

  Guadalcanal, June 1943

  Francis Ronald Register se 17. února 1941 přihlásil k ná-

  mořnictvu a 4. ledna 1942 s stal členem VF-3. Ještě na

  USS Saratoga změnil jednotku na VF-6 a zúčastnil se bojů

  u východních Šalamounů. Podařilo se mu tam 24. srpna se-

  střelit dva letouny, z nichž jeden byl identifikován jako Zero

  a druhý mylně jako „Me 109“. Poté, co byla Saratoga 31. srp-

  na torpédována, připojil se k VF-5, sídlící na Guadalcanalu,

  a přidal další dvě vítězství 12. a 13. září. O dva týdny později

  vstoupil do prominentního klubu stíhacích es sestřelením

  dvou Zer a před odletem z „Ostrova smrti“ přidal další dvě

  vítězství a jedno pravděpodobné. Dne 23. března se „Cash“,

  jak zněla Registerova přezdívka, připojil ke své staré

  jednotce VF-3, ale již o čtyři dny později byl odvelen ke

  Composite Squadron 21 (VC-21). Na palubě USS Nassau se

  měl zúčastnit operace na Aleutách, ale zahynul při letecké

  nehodě. Letoun, se kterým se nalodil na USS Nassau, nesl

  symboly sedmi sestřelů z Gauadalcanalu a bílé pruhy na

  horizontálním i vertikálním stabilizátoru, což bylo ozna

  -

  čení letounů zapojených do bojů o ostrov Attu. Registerův

  deník, popisující bez příkras drsný život na Guadalcanalu,

  je k dispozici na internetu.

  Protože na Guadalcanalu nebylo mnoho možností a příle-

  žitostí k ozdobení letounů namalováním osobních symbolů

  a kreseb, měly tamní Wildcaty velmi uniformní vzhled bez

  ohledu na jednotku. Byly však pokusy letouny alespoň

  trochu ozvláštnit jednoduššími prostředky. Tento F4F-4

  je toho příkladem. Na levou stranu motorového krytu byla

  přilepena stránka z kalendáře Esquire z roku 1943 s led-

  novou dívkou namalovanou slavným Albertem Vargasem.

  Na pravé straně přídě pak byl bílou barvou vyveden nápis

  „Nylorac“ (slangové označení pro přítele, který zradí). Na

  filmovém záběru z Guadalcanalu je zachycen u tohoto le-

  tounu Lt. Gordon Cady, ale to je jediné pojítko mezi nimi.

  VF-11 byla rozdělena na roje po čtyřech letounech a Cady

  vedl druhý z nich, což jeho letounu přidělovalo číslo 5, za-

  tímco č. 17 nesl letoun velitele pátého roje, Lt. Raymonda

  „Sullyho“ Vogela. Vogel však 2. května 1943 svůj Wildcat

  poškodil při srážce s letounem Lt. (jg) Maxwella a novým

  číslem 17 se tak zřejmě stal Nylorac. V boji, který svedli

  s nepřátelskými letouny 7. června, sestřelil Cady dvě Zera

  a Vogel přidal jeden sestřel.

  Charles Russell Stimpson získal v bojích 16 vítězství, což

  ho řadí v žebříčku stíhacích es námořnictva na osmé

  místo, o které se dělí s Irou Kepfordem. Stimpson naruko-

  val k US Navy 17. června 1941 a absolvoval pilotní výcvik.

  V létě 1942 vstoupil do nově zformované VF-11 a sloužil

  u této jednotky až do února 1945. Od května do července

  1943 sloužil na Guadalcanalu a dosáhl zde šesti vítězství.

  Svůj první úspěch zaznamenal 16. června, kdy s tímto le-

  tounem sestřelil čtyři bombardéry Val. Podle některých

  zdrojů tehdy letěl s Wildcatem BuNo. 12163. Pod kokpitem

  letounu s nápisem „Missie“ a neznámého BuNo byly nama-

  lovány čtyři symboly sestřelů. Mohlo by se jednat o 12163,

  ale není to jisté. Stimpson sestřelil dvě Zera v červenci

  1943 v kokpitu stejného letounu a dalších deset sestřelů

  přidal v roce 1944, ještě u VF-11. To už ale létal na Hell-

  catech. Poté, co od dubna do září 1945 sloužil jako letecký

  instruktor, byl 11. října 1945 propuštěn z aktivní služby.

  INFO Eduard48

  Březen 2023

• Page 49

  STAVEBNICE 03/2023

  Pro GUADALCANAL 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481093 F4F-4 landing flaps (fotolept)

  FE1290 F4F seatbelts STEEL (fotolept)

  644164 F4F-4 LööK (Brassin)

  648756 F4F 42gal ventral drop tank PRINT (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648779 F4F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648803 F4F-4 cockpit PRINT (Brassin)

  648815 F4F-4 wheels early (Brassin)

  648816 F4F-4 wheels late (Brassin)

  648817 F4F-4 landing flaps PRINT (Brassin)

  648818 F4F-4 folding wings PRINT (Brassin)

  648820 F4F-4 exhausts PRINT (Brassin)

  648828 F4F-4 engine PRINT (Brassin)

  648829 F4F-4 wheel bay PRINT (Brassin)

  3DL48090 F4F-4 SPACE (3D obtisk)

  EX904 F4F-4 TFace (maska)

  OVERLEPT

  #11170-LEPT

  GUADALCANAL PE-set

  1/48

  stránka produktu

  Kat. č. 644164

  Kat. č. 648756

  Kat. č. 648820

  Kat. č. 648828

  Kat. č. 648817

  Kat. č. 648815

  Kat. č. 648803

  Kat. č. 648769

  INFO Eduard

  49

  Březen 2023

• Page 50

  STAVEBNICE 03/2023

  Bf 109E-4

  Stavebnice německé druhoválečné

  stíhačky Bf 109E-4, edice ProfiPACK

  v měřítku 1/72.

  plastové díly: Special Hobby

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #7033

  1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard50

  Březen 2023

• Page 51

  STAVEBNICE 03/2023

  WNr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, JG 26, Audembert,

  Francie, říjen–prosinec 1940

  WNr. 1559, Hptm. Wilhelm Balthasar, 7./JG 27,

  Carquebut, Francie, červenec 1940

  WNr. 5587, Ofw. Fritz Beeck, 6./ JG 51,

  Wissant, Francie, srpen 1940

  Adolf Galland létal s tímto letounem na přelomu

  let 1940/1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe JG 26

  a později celé Geschwader. Standardní kamuflážní

  schéma složené z barev RLM 71/02/65 je na bocích

  trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71 a 02. Štábní

  označení na trupu vyjadřuje funkční postavení pilota.

  Symboly Gallandových sestřelů byly namalovány na

  směrovce, jejich podklad byl v barvě RLM 65. Žlutý

  nátěr dostala směrovka dodatečně. Jak přibývaly se

  -

  střely, musel být zpětně rozšiřován i barevný podklad

  RLM 65. Postavička Mickey Mouse byla Gallandovým

  osobním emblémem a jeho letoun byl unikátní ex

  -

  perimentálním zabudováním teleskopického zamě-

  řovače ZFR-4 do čelního štítku. Galland jej používal

  společně se standardním REVI, nikoliv však jako

  zaměřovač, nýbrž jako dalekohled pro rozpozná

  -

  vání vzdálených letadel. Galland zastával po smrti

  Wernera Mölderse funkci generála stíhačů a proslul

  svými neshodami s Hermannem Göringem. Na konci

  války založil slavnou JV 44 vyzbrojenou proudovými

  Me 262 a Fw 190D. Jeho skóre čítá 104 sestřelů, deko

  -

  rován byl Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči

  a brilianty.

  Budoucí držitel Rytířského kříže s dubovou ratolestí

  Wilhelm Balthasar se narodil 2. února 1914 ve Fuldě.

  V roce 1933 vstoupil do Reichswehru, v roce 1935 byl na

  vlastní žádost přeřazen k Luftwaffe, kde podstoupil le

  -

  tecký výcvik. Během španělské občanské války sloužil

  nejprve u bombardérů a u průzkumného letectva, od

  září 1937 u stíhací části Legion Condor. Do Německa se

  vrátil v březnu 1938. Začátek 2. světové války zastihl

  Oblt. Balthasara ve funkci velitele 1. Staffel JG 1. Tato

  jednotka zasáhla do bojů až při útoku na Nizozemsko,

  Belgii a Francii. Zde se projevilo Balthasarovo střelecké

  umění, když během tažení západní Evropou sestřelil 23

  nepřátelských letadel. K 5. červnu byla 1./JG 1 přejmeno

  -

  vána na 7./JG 27 a 1. září 1940 byl Balthasar jmenován

  velitelem III./JG 3. V bojích nad jižní Anglií dosáhl dal

  -

  ších sedmnácti sestřelů a 16. února 1941 byl jmenován

  velitelem JG 2. Osudným se mu stal souboj se stíhači RAF

  nad Aire dne 3. července 1941. Během střemhlavého letu

  se jeho Bf 109F-4 odlomilo křídlo a Balthasar zahynul při

  nárazu stroje do země. Jeho stroj, kamuflovaný barvami

  RLM 71/02/65, měl atypické umístění označení stroje na

  motorovém krytu. Pod čelním štítkem měl namalovaný

  znak jednotky, na kýlové ploše a na směrovce byly na

  -

  malovány symboly sestřelů.

  Jednoduše, leč velmi působivě byl zbarven stroj, se

  kterým krátce po poledni 24. srpna 1940 nouzově

  přistál Ofw. Fritz Beeck poblíž East Langdonu. Byl to

  v ten den jeho druhý doprovod bombardérů nad An-

  glii. Došlo při něm k souboji se stíhači RAF, při němž

  byl žluté 10 poškozen motor. Po nevyhnutelném nou

  -

  zovém přistání upadl pilot do zajetí. Letoun byl po při-

  stání v relativně velmi dobrém stavu, ale vandalové

  z řad britského obyvatelstva a spojeneckých vojáků

  jej značně poškodili dříve, než mohl být prozkoumán

  experty RAF. Světle modré boky trupu ve schématu

  RLM 02/71/65 byly překryty skvrnami vrchních ka

  -

  muflážních barev. Žluté identifikační doplňky, typické

  pro polovinu srpna 1940, sestávaly ze žlutých konců

  křídla a vodorovných ocasních ploch a žluté výseče

  na vrcholu směrovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel,

  také taktické číslo a pozadí emblému II./JG 51 „Gott

  strafe England“ byly žluté. Tři symboly vítězství na

  kýlovce zleva byly namalovány bílou barvou. Ne

  -

  lze vyloučit, že se opakovaly také zprava, zde však

  nejsou dokumentovány. Vrtulový kužel byl tak jako

  u většiny Bf 109E tohoto období zbarven barvou RLM

  70 a bílou barvou. V tomto případě jej uvedené barvy

  dělily téměř na dvě stejné části.

  INFO Eduard

  51

  Březen 2023

• Page 52

  WNr. 5901, Oblt. Walter Fiel, 8./JG 53,

  Le Touquet-Etaples, Francie, září 1940

  Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemsko, srpen 1940

  WNr. 2060, Lt. Hans Guse, 2.(J)/LG 2, Tudora,

  SSSR (nyní Moldavsko), červenec 1941

  Po změně taktiky Luftwaffe během Bitvy o Británii, kdy

  bylo od října 1940 bombardování Londýna a jižní Anglie

  přesunuto na noc, padlo rozhodnutí využívat některé

  Staffel ve stíhací-bombardovací roli a k vylákání stí

  -

  hačů RAF k boji. Jednou z nich byla i 8. Staffel JG 53

  pod vedením Oblt. Fiela. Ten byl 2. října během útoku

  jednotky překvapen přesilou Spitfirů a jeho stroj byl

  natolik poškozen, že byl nucen nouzově přistát poblíž

  městečka East Peckham v hrabství Kent a strávit zby

  -

  tek války v zajetí. Kamufláž barvami RLM 71/02/65

  byla doplněna výrazným markingem v podobě žlutě

  zbarveného motorového krytu a směrovky. Původ

  -

  ní označení stroje bylo pravděpodobně přestříkáno

  barvou RLM 70, znak jednotky, původně umístěný na

  motorovém krytu, byl přetřen červeným pruhem obe

  -

  pínajícím celý motorový kryt.

  Velmi zajímavou kamufláž vytvořili v létě 1940 pří

  -

  slušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha svých

  letounů, když ve snaze ztmavit světle modré boky tru

  -

  pů svých Bf 109E nastříkali svislé až diagonální pruhy

  barvou RLM 71. Základní kamufláž byla standardem

  RLM 02/71/65 s barevnými doplňky rychlé identifikace.

  Obdobně zbarvena byla také Žlutá 13, kterou 12. srpna

  1940 dokázal Lt. Josef Eberle i přes svá zranění dotáh

  -

  nout přes Kanál až k přistání na břicho ve Francii. Kon-

  ce křídla a výškovky Eberleho stroje byly nastříkány

  žlutou RLM 27, ale světlejší než byla RLM 04 aplikova

  -

  ná na vrtulovém kuželi, taktickém čísle a pozadí em-

  blému III./JG54. Nelze vyloučit ani bílou variantu konců

  křídla a výškovky. Světle modrá RLM 65 zasahovala

  na náběžných hranách křídla až mírně do kamufláž

  -

  ního schématu horních ploch. Tento letoun bývá někdy

  chybně identifikován jako varianta E-3. Ačkoli v srpnu

  Lt. Eberle chapadlům Kanálu unikl, 9. října 1940 už tolik

  štěstí neměl a boj se stíhači RAF se mu stal osudným.

  Stejně jako JG 77, byla i Lehrgeschwader 2 po ukon

  -

  čení řeckého tažení stažena k odpočinku a dozbrojení,

  k němuž mělo dojít v Bělehradu. V polovině červen

  -

  ce následoval přesun na rumunské území, kde LG 2

  vyzbrojená Messerschmitty Bf 109E (některé byly ve

  stíhací-bombardovací konfiguraci) vyčkávala na na

  -

  sazení v bojích proti Sovětskému svazu. Do operace

  Barbarossa se zapojila 22. července v ranních hodi

  -

  nách. Stroj černá 10, který si ponechal kamufláž z bojů

  nad Řeckem a Krétou a byl vybaven tropickým filtrem,

  byl sestřelen 10. července 1941 sovětskými I-16. Pilot je

  dodnes veden jako nezvěstný. Označení stroje doplňují

  znaky I.(J)/LG 2 pod čelním štítkem a 2.(J)/LG 2 na boku

  za trupovým křížem.

  Bf 109E-4 1/72

  DOPORUČUJEME:

  D72030 Bf 109E stencils (obtisk)

  STAVEBNICE 03/2023

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #7033X

  Bf 109E-4/7

  1/72

  #7033-LEPT

  Bf 109E-4/7

  1/72

  stránka produktu stránka produktu

  INFO Eduard52

  Březen 2023

• Page 53

  STAVEBNICE 03/2023

  Bf 110G-2

  Stavebnice německého druhoválečného dvoumotorového letounu Messer-

  schmitt Bf 110G-2, edice Weekend v měřítku 1/72. Tato verze Messerschmittu

  Bf 110 byla používána v roli stíhacího bombardéru, rychlého bombardéru nebo

  těžké stíhačky, často používané proti spojeneckým těžkým bombardérům,

  vyzbrojená raketami WGr.21 nebo kanónem BK 3,7.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7468

  1/72

  stránka produktu

  INFO Eduard

  53

  Březen 2023

• Page 54

  Bf 110G-2/R7/M2, 6./ZG 1, Brest, Francie, srpen 1943

  Bf 110G-2/R3/M1/M5, 7./ZG 26, Fels am Wagram, Rakousko, květen 1944

  Bf 110G-2/M1/R7, 5./NJG 200, Nikolajev, SSSR, září 1943

  V srpnu 1943 se 6./ZG 1 přesunula ze Sicílie do fran-

  couzského Brestu, kde bylo jejím úkolem doprovázet

  německé ponorky na cestě přes Biskajský záliv do

  Atlantiku. Standardní kamuflážní schéma složené

  z barev RLM 74/75/76 je na bocích trupu ztmave

  -

  no skvrnami stejných barev. Znakem jednotky byla

  kresba vosy na přídi, u S9 + LP navíc doplněná na levé

  straně trupu pod kabinou kresbou čarodějnice. Bar

  -

  vou 6. Staffel byla žlutá barva, proto je písmeno stro-

  je žluté a totéž platí pro žluté zbarvení vrtulových

  kuželů. Stroj má na trupu před ocasními plochami

  bílý pruh, což je pozůstatek z působení jednotky na

  jižní frontě v Itálii.

  Z důvodu zintenzivnění spojeneckých náletů z Itálie

  na jižní oblasti německé Říše byla 7./ZG 26 přesunuta

  v květnu 1944 na letiště Fels am Wagram. Stroje jed

  -

  notky měly špičky vrtulových kuželů a třetí písmeno

  v označení natřené na bílo, což byla barva 7. Staffel.

  Černé písmeno K se nacházelo i na spodní ploše kon

  -

  ců křídla. 3U + KR má před ocasními plochami bílý

  pruh na trupu a bílé konce křídla na spodní ploše,

  což bylo označení letadel působících na jižní frontě.

  V přídi stroje jsou dva kanóny MK 108 ráže 30 mm.

  Přídavnou výzbrojí jsou výmetnice raket WGr. 42 pod

  křídlem.

  V září 1943 se 5./NJG 200 nacházela na letišti u města

  Nikolajev na Ukrajině. Jejím úkolem bylo noční stíhá

  -

  ní letounů VVS, tedy sovětských vzdušných sil. Ten-

  to stroj byl kamuflován standardními barvami RLM

  74/75/76. Barvou 5. Staffel byla červená, v této barvě

  jsou proto vyvedeny jak kódové označení stroje, tak

  špičky vrtulových kuželů. Stroj má před ocasními

  plochami žlutý pruh na trupu, což byl rozpoznávací

  znak strojů působících na východní frontě a v SSSR.

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard54

  Březen 2023

• Page 55

  72729 Bf 110G-2 (fotolept)

  SS798 Bf 110G-2 Weekend (fotolept)

  672013 Bf 110G wheels (Brassin)

  672115 SC 50 German WWII bombs (Brassin)

  672292 Luftwaffe rudder pedals PRINT (Brassin)

  CX644 Bf 110G-2 (maska)

  Bf 110G-2/R1, 4./ZG 76, Wertheim, Německo, říjen 1943

  Roztroušené jednotky Zerstörer byly povolány z východní

  Evropy a Středomoří, aby byly začleněny do obrany Říše.

  ZG 76 byla reformována v jižním Německu z výcvikových

  a průzkumných jednotek. ZG 76 byla na tomtéž místě

  k zastižení i přes zimu na přelomu let 1943/44. Její stroje

  byly vyzbrojeny kanónem BK 3,7 ráže 37 mm pod trupem

  a raketami WGr. 42, které sloužily k rozbíjení formací

  amerických bombardérů. Dne 4. října 1943 zaútočila ame-

  rická Osmá letecká armáda na cíle ve Frankfurtu nad

  Rýnem. II./ZG 76 se střetla s proudem bombardérů sama

  a sestřelila čtyři americké stroje. Poté narazila bez vlast-

  ního stíhacího doprovodu na americkou 56th Fighter Group

  a v nastalém boji ztratila devět Bf 110. Jedenáct členů se-

  střelených osádek bylo zabito a sedm zraněno. Zavedení

  amerického dálkového stíhacího doprovodu znamenalo

  pro Zerstörgeschwader velký nárůst ztrát. V listopadu

  1944 byla 4./ZG 76 rozpuštěna, její letecký personál prošel

  přeškolením na Bf 109 a následně byl umístěn u stíhací

  9./JG 54.

  Bf 110G-2 1/72

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 03/2023

  Kat. č. 672292

  Kat. č. 672115

  Kat. č. 672013

  INFO Eduard

  55

  Březen 2023

• Page 56

  #8232

  Stavebnice sovětského stíhacího proudového letounu

  MiG-21bis, edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2023

  MiG-21bis

  1/48

  Reedice

  INFO Eduard56

  Březen 2023

• Page 57

  MiG-21BIS, c/n 75084300, HävLLv 31, základna Kuopio, Finsko, 1980–1981

  MiG-21bis, c/n 75080880, 1. Pucki DLMW, Lotnictwo Marynarki Wojennej,

  základna Gdynia – Babie Doly, Polsko, 2. polovina 1997

  MiG-21bis, c/n 75061874, 47. Pápa Harcászati Repülő Ezred, základna Pápa, Maďarsko, 1991

  Tento letoun výrobní číslo 75084300 byl do služby zařazen 17. čer-

  vence 1980. Nejprve sloužil u 31. stíhací letky (Hävittäjälentolai-

  vue 31, neboli HävLLv 31), později, v únoru 1989, se stal posledním

  ze šesti finských MiGů-21BIS, které prošly v pozdějším přestavbou

  na průzkumný letoun. Po této přeměně jej čekala služba u TiedLLv

  (Průzkumná letka). V roce 2004 stroj skončil svou kariéru jako

  technická pomůcka v technické škole na letišti Kuopio. Letoun je

  zobrazen v podobě z let 1980-1981 před modernizací na avioniku

  západní provenience, kdy došlo k úpravám ve vybavení kokpitu.

  Finsko označovalo na rozdíl od jiných zemí tuto verzi velkými pís-

  meny, tedy BIS.

  Letoun výrobního čísla 75080880 přilétl do Polska 22. března

  1980. Jeho uživatelem se stal 1. Pucki Dywizjon Lotniczy (letecká

  divize) polského vojenského námořnictva. Znak na svislé ocasní

  ploše jej zařazuje do 2. eskadry této divize. Podoba tohoto letounu

  se postupem doby měnila, v roce 2001 létal se zubatou tlamou

  a tygří symbolikou na vřetenu brzdicího padáku u 1. eskadry.

  MiG-21bis výrobního čísla 75061874 sloužil u 47. bojového letec-

  kého pluku (Harcászati Repülõezred). V roce 1991 dostal dočasný

  bílý nátěr na zádi trupu a část spodních ploch. V tomto zbarve-

  ní byl používán při nácviku DACT Dissimilar Air Combat Training

  (cvičné vzdušné souboje mezi dvěma různými typy letadel).

  Později patřil do inventáře akrobatické skupiny Sky Hussars.

  V roce 2006 byl zakonzervován a uložen na letišti Pápa. V roce

  2007 putoval do soukromého leteckého muzea Gerhard Neumann

  Museum v německém Niederalteichu.

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard

  57

  Březen 2023

• Page 58

  STAVEBNICE 03/2023

  MiG-21bis, Tactics & Air Combat Development Establishment, základna

  Jamnagar, Indie, září 1986

  MiG-21bisD, c/n 75002075, 22. eskadrila lovačkih zrakoplova, základna Pula, Chorvatsko, 2008

  MiG-21bis, 3. letecká základna, základna Graf Ignatevo, Bulharsko, 2002

  Letoun označený C2305 používalo v září 1986 Středisko pro vývoj

  taktiky a vzdušného boje. Na přídi stroje je zřetelný znak původ-

  ního uživatele, No. 4 Squadron Indického letectva. Tato jednotka

  nese název Oorials podle místního druhu horské ovce. Společně

  s mottem „Čest nad smrt“ má symbolizovat výdrž, sílu a bojového

  ducha. Pestré zbarvení indických MiGů-21 bylo použito při jednom

  ze cvičení.

  Tento stroj je jedním z MiGů-21 zakoupených v polovině 90. let

  navzdory embargu OSN na Ukrajině. První jednotkou, u které

  byl zařazen, byla 22. eskadrila lovačkih zrakoplova (stíhací let-

  ka) na základně Pula. V roce 2003 se dočkal jako jeden z osmi

  MiGů-21bis modernizace na verzi označovanou jako MiG-21bisD

  u rumunské firmy Aerostar. Později byl spatřen na základnách

  Zagreb, Čakovec či Zadar. Nesl kamuflážní schéma typické pro

  modernizované bisD.

  MiG-21bis výrobní číslo je 75094114 byl do Bulharska dodán v roce

  1983 a jeho prvním uživatelem se stal 19. stíhací letecký pluk.

  Od roku 2002 létá tento letoun u 3. letecké základny na letišti

  Graf Ignatěvo, kterou MiGy-21 sdílely s modernějšími MiGy-29.

  Poslední MiG-21bis z těch které byly dodány přímo z výroby, byl

  z výzbroje bulharského letectva vyřazen v roce 2015, zatímco

  olétané stroje používané sovětským letectvem v roce 1990 byly

  vyřazeny již v roce 2000.

  INFO Eduard58

  Březen 2023

• Page 59

  OVERTREES

  OVERLEPT

  #8234X

  MiG-21bis

  1/48

  #8232-LEPT

  MiG-21bis PE-set

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2023

  Pro MiG-21bis 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48704 MiG-21 ladder (fotolept)

  48994 MiG-21 surface panels (fotolept)

  48999 MiG-21bis exterior (fotolept)

  491036 MiG-21bis interior (fotolept)

  644033 MiG-21bis LööK (Brassin)

  648026 MiG-21 wheels (Brassin)

  648030 MiG-21 seat late (Brassin)

  648050 MiG-21BIS interior (Brassin)

  648051 MiG-21BIS exhaust nozzle (Brassin)

  648082 R-60 / AA-8 Aphid (Brassin)

  648049 MiG-21 wheel wells (Brassin)

  648064 MiG-21 late airbrakes (Brassin)

  648080 MiG-21 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648490 MiG-21 F.O.D. (Brassin)

  3DL48026 MiG-21bis SPACE (3D obtisk)

  Kat. č. 644033

  Kat. č. 648050

  Kat. č. 648051

  Kat. č. 648490

  Kat. č. 648080

  INFO Eduard

  59

  Březen 2023

• Page 60

  #8192

  Avia B.534 IV. serie

  1/48

  Stavebnice československého stíhacího letounu

  Avia B.534 IV. série, edice ProfiPACK v měřítku 1/48.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard60

  Březen 2023

• Page 61

  B.534.208, 36. letka, Letecký pluk 2, letiště Olomouc, Československo, podzim 1937

  B.534.186, 34. letka, Letecký pluk 4, letiště Hradec Králové, Československo, léto 1937

  B.534.186, 45. letka, Letecký pluk 3, letiště Piešťany, Československo, červenec 1938

  Tento stroj reprezentuje zbarvení československých Avií

  na konci třicátých let, před Mnichovskou krizí. Horní

  plochy jsou v barvě khaki, spodní nastříkané hliníkovým

  bronzem. Spodní plocha horního křídla je také v barvě

  khaki. Modro-bílá moravská orlice je znakem Letecké-

  ho pluku 2, písmeno G určuje příslušnost k letce, číslo 1

  je číslem letounu v letce. Modrá špička vrtulového kužele

  je rovněž znakem příslušnosti k letce, zbarvení vrtulových

  kuželů však nebylo oficiálním označením. Stroj je znám

  z havárie dne 6. září 1937, kdy se, pilotován četařem Juli-

  em Zaoralem, srazil ve vzduchu s Avií B.534.35, za jejímž

  řízením seděl svobodník Jaroslav Šodek.

  Avie Leteckého pluku 4 patří k nejpestřejším letounům

  předválečného československého letectva. Barva doplňků

  kamufláže není známa. Nejistota pramení z nejasností v pře-

  značování letek na konci třicátých let. Doplňky mohly být buď

  modro-žluté, nebo zeleno-žluté. Vždy se shoduje barva mezi-

  kruží na podvozkových kapotách a barva kužele (zelená nebo

  modrá). Také vnitřní bandáž vrtule byla pravděpodobně ve

  stejné barvě. Tento stroj je známý z fotografie, pravděpodobně

  pořízené v roce 1937, kdy příslušel k 34. letce, která používala

  modro-žluté doplňky. Ta byla v lednu 1938 přeznačena na 50.

  letku, s trupovým kódem K. Kód D byl pak přidělen 42. letce,

  která používala zeleno-žluté doplňky. Stroj nemá ostruhové

  kolečko, ale kluznou patku. Spodní plocha horního křídla je

  v barvě hliníkového bronzu.

  Tento stroj opět nese standardní kamufláž čs. letadel

  z konce třicátých let. Spodní plocha horního křídla

  je v barvě khaki, vrtulový kužel žlutý. Stroj je znám

  z fotografie datované 14. července 1938, kdy s ním

  lehce havaroval desátník Baláš. V té době nebyly

  na letadle namalované letkové kódy. LP 3 byl jedi

  -

  ný pluk československého předválečného letectva,

  dislokovaný na Slovensku. Po rozdělení republiky

  a vzniku samostatného Slovenského štátu byly

  letouny LP 3 převedeny do stavu nově vzniklých

  Slovenských Vzdušných Zbraní. V rámci SVZ se pak

  Slovenské Avie zúčastnily bojů v Polsku, později pak

  v Sovětském svazu. V srpnu 1944 vypuklo na Sloven-

  sku protiněmecké povstání, v němž se angažovaly

  i zbylé slovenské Avie B.534.

  STAVEBNICE 03/2023

  INFO Eduard

  61

  Březen 2023

• Page 62

  B.534.217, Kombinovaná letka Slovenského národního povstání, letiště Tri Duby, Slovensko, září 1944

  Na podzim 1944 používalo Slovenské povstalecké le-

  tectvo několik Avií B.534. Toto je jediná povstalecká

  Avie, na níž je bezpečně dokumentované použití tzv.

  povstaleckých výsostných znaků. Ty tvořila původní

  čs. kokarda doplněná slovenským dvouramenným

  křížem. Některé znaky jsou nesprávně orientované.

  Červená výseč směřuje na pravé polovině křídla

  od trupu a na směrovce zase směřuje modrá výseč

  vzhůru. Není jisté, zda znaky na spodních křídlech

  byly kompletní povstalecké, nebo zda šlo jen o pů

  -

  vodní československé bez slovenského kříže uvnitř

  znaku. Stroj nesl standardní kamufláž khaki na hor

  -

  ních a stříbrnou na spodních plochách (šedá je pro

  tento stroj nepravděpodobná), v barvě khaki byla

  také spodní plocha horního křídla. Stroj měl značně

  opotřebovaný povrch. Špička vrtulového kužele byla

  buď khaki, nebo také značně olétaná. Listy vrtule

  byly černé z obou stran. Vrchní část přídě byla rov

  -

  něž pravděpodobně khaki, ne žlutá. Pohyblivý překryt

  kabiny chybí na všech známých fotografiích tohoto

  stroje v období SNP.

  STAVEBNICE 03/2023

  OVERTREES OVERLEPT

  #8192X

  Avia B.534 IV. serie

  1/48

  #8192-LEPT

  Avia B.534 IV. série PE-set

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  Pro Avia B.534 IV. série 1/48

  DOPORUČUJEME:

  3DL48108 B.534 IV. serie SPACE (3D obtisk)

  INFO Eduard62

  Březen 2023

• Page 63

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 64

  634031

  Bf 109G-2 LööKplus

  1/32 Revell

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-2 v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Revell

  - sada LööK (barvená Brassin palubní

  deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky

  - kola podvozku

  stránka produktu

  Soubor 3 sad pro Z-326 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644197

  Z-326 LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Březen 2023

• Page 65

  635023

  WWII German NOTEK headlights PRINT

  1/35

  stránka produktu

  Brassinová sada - čelní světla NOTEK pro německá druho-

  válečná bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje 12

  čelních NOTEKů. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 12 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  BRASSIN

  Brassinová sada - lopaty pro německá druhoválečná

  bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje 3 lopaty.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  635025

  WWII German shovels PRINT

  1/35

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Březen 2023

• Page 66

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Buccaneer S.2C/D v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvené Brassin

  palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - vystřelovací sedačky

  - kola podvozku

  644199

  Buccaneer S.2C/D LööKplus

  1/48 Airfix

  Soubor 3 sad pro Beaufort Mk.I v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644200

  Beaufort Mk.I LööKplus

  1/48 ICM

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Březen 2023

• Page 67

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska a STEEL

  pásy na sedačky pro Anson Mk.I v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644202

  Anson Mk.I Löök

  1/48 Airfix

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové des-

  ky a STEEL pásy na sedačky pro Mi-24V s černě

  zbarveným kokpitem (Mi-35) v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Zvezda

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644201

  Mi-24V black (Mi-35) LööK

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Březen 2023

• Page 68

  644203

  F-35A LööK

  1/48 Tamiya

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska a STEEL

  pásy na sedačku pro F-35A v měřítku 1/48. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor pro F4F-4 v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje též kryty motoru. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 35 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648828

  F4F-4 engine PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Březen 2023

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Anson Mk.I

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648835

  Anson Mk.I wheels

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - podvozková šachta pro F4F-4

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648829

  F4F-4 wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Březen 2023

• Page 70

  648836

  ACES II ejection seat lower handles PRINT

  1/48

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-16

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648837

  F-16 ejection seat PRINT

  1/48 Kinetic

  stránka produktu

  stránka produktu

  Brassinová sada - barvená spodní madla pro vystřelovací

  sedačky ACES II v měřítku 1/48. Sada obsahuje 5 madel.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard70

  Březen 2023

• Page 71

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35A v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648839

  F-35A wheels

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - černě zbarvený kokpit pro Mi-24V

  (Mi-35) v měřítku 1/48. Made by direct 3D printing.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - resin: 46 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ano

  648838

  Mi-24V cockpit black (Mi-35) PRINT

  1/48 EDUARD/ZVEZDA

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Březen 2023

• Page 72

  648840

  Beaufort Mk.I guns PRINT

  1/48 ICM

  BRASSIN

  Brassinová sada - kulomety pro Beaufort Mk.I

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - chladiče pro Anson Mk.I v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje dva chladiče. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648841

  Anson Mk.I radiators PRINT

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Březen 2023

• Page 73

  Brassinová sada - 75gal přídavná palivová nádrž se

  závěsníkem pro P-39Q v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672309

  P-39Q 75gal drop tank PRINT

  1/72 Arma Hobby

  BRASSIN

  Brassinová sada - 500lb puma se závěsníkem pro

  P-39Q v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  672308

  P-39Q 500lb bomb PRINT

  1/72 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Březen 2023

• Page 74

  BRASSIN

  Soubor 6 sad pro F-35A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - AIM-120C AMRAAM (2 sady)

  - AIM-9X

  - AIM-132 ASRAAM

  - GBU-12 bomb

  - GBU-31(V)1/B JDAM

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648100

  F-35A armament

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  2x AIM-120C AMRAAM

  GBU-12 bomb

  GBU-31(V)1/B JDAM

  AIM-132 ASRAAM

  AIM-9X

  INFO Eduard74

  Březen 2023

• Page 75

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Fw 190A-8 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy BRONZ

  - přistávací klapky PRINT

  - kokpit PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648101

  Fw 190A-8 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  kola

  podvozkové nohy BRONZ

  přistávací klapky PRINT

  kokpit PRINT

  INFO Eduard

  75

  Březen 2023

• Page 76

  3DL32012 Hurricane Mk.IIb SPACE 1/32 Revell

  snadná

  aplikace

  stránka produktu

  3DL32013 Spitfire Mk.IXc SPACE 1/24 Airfix

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Březen 2023

• Page 77

  3DL48107 F-16A MLU SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48108

  B.534 IV. serie SPACE 1/48 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Březen 2023

• Page 78

  SPACE

  3DL48109 F-35A SPACE 1/48 Tamiya

  stránka produktu

  3DL48110 B-24D SPACE 1/48 Revell

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Březen 2023

• Page 79

  SPACE

  3DL48111 B-25J glazed nose SPACE 1/48 HKM

  3DL48112

  Mi-8MT SPACE 1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Březen 2023

• Page 80

• Page 81

  OBTISKOVÉ SADY

  D48110

  B-25J stencils

  1/48 HKM

  D48111

  Su-25 Russian stencils

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  81

  Březen 2023

• Page 82

  FOTOLEPTY

  BŘEZEN 2023

  Spitfire Mk.IXc

  1/24 Airfix

  23036

  23037

  Spitfire Mk.IXc

  seatbelts STEEL

  INFO Eduard82

  Březen 2023

• Page 83

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  32481

  331006

  Hurricane Mk.IIb landing flaps

  Hurricane Mk.IIb

  1/32 Revell

  1/32 Revell

  INFO Eduard

  83

  Březen 2023

• Page 84

  72728

  73795

  C-130J exterior

  C-130J cargo floor

  1/72 Zvezda

  1/72 Zvezda

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard84

  Březen 2023

• Page 85

  73794

  73796

  FOTOLEPTY

  C-130J interior

  C-130J cargo

  seatbelts

  1/72 Zvezda

  1/72 Zvezda

  SS794

  C-130J

  INFO Eduard

  85

  Březen 2023

• Page 86

  FOTOLEPTY

  73797

  C-130J cargo interior

  1/72 Zvezda

  491336

  B-25J glazed nose

  1/48 HKM

  INFO Eduard86

  Březen 2023

• Page 87

  FOTOLEPTY

  491336

  B-25J glazed nose

  1/48 HKM

  FE1336

  FE1337

  B-25J glazed nose

  B-25J glazed

  nose seatbelts

  STEEL

  INFO Eduard

  87

  Březen 2023

• Page 88

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33148 Bf 109G-2/4 1/32 Revell

  BIG33149

  Yak-9K 1/32 ICM

  321002 Bf 109G-2/4

  33338 Bf 109G-2/4 seatbelts STEEL

  JX299 Bf 109G-2/4

  321003 Yak-9K

  32479 Yak-9K landing flaps

  33340 Yak-9K seatbelts STEEL

  JX301 Yak-9K

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard88

  Březen 2023

• Page 89

  BIG49360 Beaufort Mk.I PART I 1/48 ICM

  491318 Beaufort Mk.I

  EX908 Beaufort Mk.I

  FE1319 Beaufort Mk.I seatbelts STEEL

  stránka produktu

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49359 Mi-4 1/48 Trumpeter

  491320 Mi-4

  EX910 Mi-4

  FE1321 Mi-4 seatbelts STEEL

  stránka produktu

  INFO Eduard

  89

  Březen 2023

• Page 90

  MASKY

  TA SEDÍ!

  CX643 C-130J

  1/72 Zvezda

  CX644 Bf 110G-2

  1/72 Eduard

  EX925 B-25J glazed nose

  1/48 HKM

  EX926 B-25J glazed nose TFace

  1/48 HKM

  EX927 B-24D TFace

  1/48 Revell

  EX928 B.534 IV. serie TFace

  1/48 Eduard

  EX929 F-16A MLU

  1/48 Kinetic

  EX930 F-16A MLU TFace

  1/48 Kinetic

  EX931 F-35A RAM coating early

  1/48 Tamiya

  EX932 Mi-8MT

  1/48 Zvezda

  EX933 Mi-8MT TFace

  1/48 Zvezda

  JX305 Hurricane Mk.IIb

  1/32 Revell

  JX306 Hurricane Mk.IIb TFace

  1/32 Revell

  LX007 Spitfire Mk.IXc

  1/24 Airfix

  LX008 Spitfire Mk.IXc TFace

  1/24 Airfix

  JX305 Hurricane Mk.IIb JX305 Hurricane Mk.IIb

  EX927

  B-24D TFace

  EX927 B-24D TFace

  EX927 B-24D TFace

  EX928 B.534 IV.

  serie TFace

  EX928 B.534 IV.

  serie TFace

  EX928 B.534 IV.

  serie TFace

  EX928 B.534 IV.

  serie TFace

  JX306 Hurricane Mk.IIb TFaceJX306 Hurricane Mk.IIb TFace

  INFO Eduard90

  Březen 2023

• Page 91

  EX925 B-25J glazed nose

  EX925 B-25J glazed nose TFace

  EX925 B-25J glazed nose TFace

  EX925 B-25J glazed nose TFace

  EX925 B-25J glazed nose TFace

  EX925 B-25J glazed nose

  MASKY

  JX306 Hurricane Mk.IIb TFace JX306 Hurricane Mk.IIb TFace

  INFO Eduard

  91

  Březen 2023

• Page 92

  NOVINKY

  BŘEZEN 2023

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  82126 Spitfire Mk.Vc TROP 1/48 ProfiPACK

  7033 Bf 109E-4 1/72 ProfiPACK

  11170 GUADALCANAL DUAL COMBO 1/48 Limited

  7468 Bf 110G-2 1/72 Weekend

  8232 MiG-21bis reedice 1/48 ProfiPACK

  8192 Avia B.534 IV. serie reedice 1/48 ProfiPACK

  23036 Spitfire Mk.IXc 1/24 AIRFIX

  23037 Spitfire Mk.IXc seatbelts STEEL 1/24 AIRFIX

  32481 Hurricane Mk.IIb landing flaps 1/32 REVELL

  53291 USS Alaska CB-1 part 3 1/350 HOBBY BOSS

  72728 C-130J exterior 1/72 ZVEZDA

  72729 Bf 110G-2 1/72 EDUARD

  73794 C-130J interior 1/72 ZVEZDA

  73795 C-130J cargo floor 1/72 ZVEZDA

  73796 C-130J cargo seatbelts 1/72 ZVEZDA

  73797 C-130J cargo interior 1/72 ZVEZDA

  321006 Hurricane Mk.IIb 1/32 REVELL

  481101 B-25J bomb bay 1/48 HKM

  481102 B-24D exterior 1/48 REVELL

  481103 MiG-21bis exterior 1/48 EDUARD

  491332 F-35A 1/48 TAMIYA

  491334 F-16A MLU 1/48 KINETIC

  491336 B-25J glazed nose 1/48 HKM

  491338 B-24D cockpit 1/48 REVELL

  491339 B-24D nose interior 1/48 REVELL

  33343 Hurricane Mk.IIb 1/32 REVELL

  33344 Hurricane Mk.IIb seatbelts STEEL 1/32 REVELL

  FE1334 F-16A MLU 1/48 KINETIC

  FE1335 F-16A MLU seatbelts STEEL 1/48 KINETIC

  FE1336 B-25J glazed nose 1/48 HKM

  FE1337 B-25J glazed nose seatbelts STEEL 1/48 HKM

  FE1338 B-24D 1/48 REVELL

  FE1339 B-24D seatbelts STEEL 1/48 REVELL

  SS794 C-130J 1/72 ZVEZDA

  SS798 Bf 110G-2 Weekend 1/72 EDUARD

  CX643 C-130J 1/72 ZVEZDA

  CX644 Bf 110G-2 1/72 EDUARD

  EX925 B-25J glazed nose 1/48 HKM

  EX926 B-25J glazed nose TFace 1/48 HKM

  EX927 B-24D TFace 1/48 REVELL

  EX928 B.534 IV. serie TFace 1/48 EDUARD

  EX929 F-16A MLU 1/48 KINETIC

  EX930 F-16A MLU TFace 1/48 KINETIC

  EX931 F-35A RAM coating early 1/48 TAMIYA

  EX932 Mi-8MT 1/48 ZVEZDA

  EX933 Mi-8MT TFace 1/48 ZVEZDA

  JX305 Hurricane Mk.IIb 1/32 REVELL

  JX306 Hurricane Mk.IIb TFace 1/32 REVELL

  LX007 Spitfire Mk.IXc 1/24 AIRFIX

  LX008 Spitfire Mk.IXc TFace 1/24 AIRFIX

  INFO Eduard92

  Březen 2023

• Page 93

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG33148 Bf 109G-2/4 1/32 REVELL

  BIG33149 Yak-9K 1/32 ICM

  BIG49359 Mi-4 1/48 TRUMPETER

  BIG49360 Beaufort Mk.I PART I 1/48 ICM

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  OBTISKY

  635023 WWII German NOTEK headlights PRINT 1/35

  635025 WWII German shovels PRINT 1/35

  644201 Mi-24V black (Mi-35) LööK 1/48 EDUARD/ZVEZDA

  644202 Anson Mk.I LööK 1/48 AIRFIX

  644203 F-35A LööK 1/48 TAMIYA

  648828 F4F-4 engine PRINT 1/48 EDUARD

  648829 F4F-4 wheel bay PRINT 1/48 EDUARD

  648835 Anson Mk.I wheels 1/48 AIRFIX

  648836 ACES II ejection seat lower handles PRINT 1/48

  648837 F-16 ejection seat PRINT 1/48 KINETIC

  648838

  Mi-24V cockpit black (Mi-35) PRINT & SPACE 1/48 EDUARD/ZVEZDA

  648839 F-35A wheels 1/48 TAMIYA

  648840 Beaufort Mk.I guns PRINT 1/48 ICM

  648841 Anson Mk.I radiators PRINT 1/48 AIRFIX

  672308 P-39Q 500lb bomb PRINT 1/72 ARMA HOBBY

  672309 P-39Q 75gal drop tank PRINT 1/72 ARMA HOBBY

  634031 Bf 109G-2 LööKplus 1/32 REVELL

  644197 Z-326 LööKplus 1/48 EDUARD

  644199 Buccaneer S.2C/D LööKplus 1/48 AIRFIX

  644200 Beaufort Mk.I LööKplus 1/48 ICM

  SIN648100 F-35A armament 1/48 TAMIYA

  SIN648101 Fw 190A-8 ESSENTIAL 1/48 EDUARD

  3DL32012 Hurricane Mk.IIb SPACE 1/32 REVELL

  3DL32013 Spitfire Mk.IXc SPACE 1/24 AIRFIX

  3DL48107 F-16A MLU SPACE 1/48 KINETIC

  3DL48108 B.534 IV. serie SPACE 1/48 EDUARD

  3DL48109 F-35A SPACE 1/48 TAMIYA

  3DL48110 B-24D SPACE 1/48 REVELL

  3DL48111 B-25J glazed nose SPACE 1/48 HKM

  3DL48112 Mi-8MT SPACE 1/48 ZVEZDA

  D48110 B-25J stencils 1/48 HKM

  D48111 Su-25 Russian stencils 1/48 ZVEZDA

  BŘEZEN 2023

  INFO Eduard

  93

  Březen 2023

• Page 94

  POSTAVENO

  Bf 109G-6 late series

  1/48

  kat. č. 82111

  postavil Ignat Pomazkov

  INFO Eduard94

  Březen 2023

• Page 95

  POSTAVENO

  W.Nr.160303, Hptm. Friedrich Eberle, velitel III./JG 1, Volkel, listopad 1943

  V tomto letounu byl dne 30. ledna 1944 sestřelen

  Hptm. Friedrich Eberle. Eberle v té době velel III.

  Gruppe JG 1 a jeho přemožitelem se stal Lt. Ro-

  bert Booth, z 369th FS / 359th FG letící v Thun-

  derboltu. Sám Booth byl sestřelen 8. června 1944

  v kokpitu P-51B a padl do německého zajetí. Eber-

  le byl jeho první obětí, celkové Boothovo skóre se

  zastavilo na čísle osm. Eberle sestřelení přežil,

  byť se zraněním, a v čele III. Gruppe zůstal do 27.

  dubna 1944. V červenci se ujal role velitele III./JG

  4 a na tomto postu se na Nový rok 1945 zúčastnil

  operace Bodenplatte. Tato operace však pro něj

  neskončila šťastně, protože byl postaven před

  válečný soud pro zbabělost. Nakonec byl zbaven

  obvinění a válku ukončil s 33 uznanými sestřely.

  Eberleho letoun byl původně označen dvojitým

  klínem, v souladu s praxí Luftwaffe však jako

  stroj velitele dostal číselné označení. Znak JG 1

  byl pouze na levé straně přídě. Zadní část trupu

  je zesvětlena skvrnami barvy RLM 76.

  INFO Eduard

  95

  Březen 2023

• Page 96

  POSTAVENO

  Fw 190A-8/R2

  1/48

  kat. č. 8175

  postavil Ignat Pomazkov

  INFO Eduard96

  Březen 2023

• Page 97

  POSTAVENO

  Použité doplňky:

  48840 Fw 190A-8 landing flaps (fotolept)

  EX505 Spinner spirals Fw 190A/F (maska)

  Werner Gerth, II.(Sturm)/JG 3 “Udet”, July, 1944

  INFO Eduard

  97

  Březen 2023

• Page 98

  POSTAVENO

  Buccaneer S.2C/D

  1/48

  postavil Mathias Becker

  Airfix

  INFO Eduard98

  Březen 2023

• Page 99

  POSTAVENO

  49051 Remove before flight UK (fotolept)

  491316 Buccaneer S.2C/D (fotolept)

  FE1317 Buccaneer S.2C/D seatbelts STEEL (fotolept)

  648814 Buccaneer S.2C/D wheels (Brassin)

  3DL48093 Buccaneer S.2C/D SPACE (3D Obtisk)

  EX907 Buccaneer S.2C/D TFace (maska)

  Použité dopňky:

  INFO Eduard

  99

  Březen 2023

• Page 100

  POSTAVENO

  postavil Paolo Portuesi

  Fw 190A-4

  1/48

  Eduard

  648152 Fw 190 wheels early (Brassin)

  648351 Fw 190A-4 cockpit (Brassin)

  648355 Fw 190A-4 engine & fuselage guns (Brassin)

  648366 Fw 190A propeller (Brassin)

  648367 Fw 190A-3/A-4 undercarriage

  legs BRONZE (Brassin)

  Použité dopňky:

  INFO Eduard100

  Březen 2023

• Page 101

  postavil Oliver Peissl

  Fw 190D-9

  1/48

  Eduard

  Použité dopňky:

  POSTAVENO

  48651 Fw 190D-9 (fotolept)

  648633 Fw 190F-8 cockpit (Brassin)

  648688 Fw 190D exhaust stacks (Brassin)

  EX328 Fw 190D Weekend (maska)

  INFO Eduard

  101

  Březen 2023

• Page 102

  ON APPROACH

  DUBEN 2023

  632189

  Hurricane Mk.II exhaust fishtail PRINT

  1/32 Revell

  632190

  Hurricane Mk.II wheels

  1/32 Revell

  634032

  Bf 109G-4 LööKplus

  1/32 Revell

  632188

  Hurricane Mk.II exhaust rounded PRINT

  1/32 Revell

  BIG33150 Tornado IDS 1/32 ITALERI

  BIG49361 Beaufort Mk.I PART II 1/48 ICM

  BIG49362 A-10C 1/48 HOBBY BOSS

  632188 Hurricane Mk.II exhaust rounded PRINT 1/32 REVELL

  632189 Hurricane Mk.II exhaust fishtail PRINT 1/32 REVELL

  632190 Hurricane Mk.II wheels 1/32 REVELL

  635024 WWII German 10 ton jacks PRINT 1/35

  635026 WWII German wire cutters PRINT 1/35

  644205 A6M2-N Rufe LööK 1/48 EDUARD

  644206 B-25J LööK 1/48 HKM

  644207 F-16C Block 25 LööK 1/48 KINETIC

  648826 F4F-3 engine late PRINT 1/48 EDUARD

  648842 A-1J seat PRINT 1/48 TAMIYA

  648844 Anson Mk.I guns PRINT 1/48 AIRFIX

  648845 A6M2-N Rufe seat PRINT 1/48 EDUARD

  648846 A6M2-N Rufe exhaust PRINT 1/48 EDUARD

  648847 A6M2-N Rufe cannon barrels & cockpit guns PRINT

  1/48 EDUARD

  648848 A6M2-N Rufe folding wingtips PRINT 1/48 EDUARD

  648849 A6M2-N Rufe gun bays PRINT 1/48 EDUARD

  648854 F-16 exhaust nozzle P&W F100 PRINT 1/48 KINETIC

  648855 F-16 radar early PRINT 1/48 KINETIC

  648857 Mi-24V cockpit turquoise PRINT & SPACE 1/48 EDUARD/ZVEZDA

  672310 Bf 110E wheels 1/72 EDUARD

  672311 Bf 110E nose guns PRINT 1/72 EDUARD

  672312 Bf 110E cockpit 1/72 EDUARD

  644204 Anson Mk.I LööKplus 1/48 AIRFIX

  634032 Bf 109G-4 LööKplus 1/32 REVELL

  674003 P-39Q LööKplus 1/72 ARMA HOBBY

  SIN63216 Tornado IDS armament 1/32 ITALERI

  SIN648102 F-14D 1/48 TAMIYA

  BIG ED (duben)

  BRASSIN (duben)

  LöökPlus (duben)

  BIGSIN (duben)

  Brassinová sada - výfuky pro Hurricane Mk.II v měřítku

  1/32. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice:

  Revell

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Hurricane Mk.II v měřítku

  1/32. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Soubor 4 sad pro Bf 109G-4 v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Revell

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - výfuky

  - kola podvozku

  Brassinová sada - výfuky pro Hurricane Mk.II v měřít-

  ku 1/32. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard102

  Březen 2023

• Page 103

  635024

  WWII German 10 ton jacks PRINT

  1/35

  ON APPROACH

  Brassinová sada - 10t hevery pro německá druhoválečná bojová vozidla

  v měřítku 1/35. Sada obsahuje 3 hevery. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 15 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  635026

  WWII German wire cutters PRINT

  1/35

  644204

  Anson Mk.I LööKplus

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - kleště na drát pro německá druhoválečná

  bojová vozidla v měřítku 1/35. Sada obsahuje 5 kleští.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Soubor 4 sad pro Anson Mk.I v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - chladiče

  - kola podvozku

  INFO Eduard

  103

  Březen 2023

• Page 104

  ON APPROACH

  DUBEN 2023

  644205

  A6M2-N Rufe LööK

  1/48 Eduard

  644206

  B-25J LööK

  1/48 HKM

  644207

  F-16C Block 25 LööK

  1/48 Kinetic

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska a STEEL pásy na sedačky

  pro A6M2-N Rufe v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska a STEEL

  pásy na sedačky pro B-25J v měřítku 1/48. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro F-16C Block 25

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard104

  Březen 2023

• Page 105

  ON APPROACHDUBEN 2023

  648826

  F4F-3 engine late PRINT

  1/48 Eduard

  648842

  A-1J seat PRINT

  1/48 Tamiya

  648844

  Anson Mk.I guns PRINT

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - motor pro F4F-3 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje též kryty motoru.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 36 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pro A-1J v měřítku 1/48. Upínací pásy

  jsou vytištěny společně se sedačkou. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kulomety pro Anson Mk.I v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje 4 kulomety. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  105

  Březen 2023

• Page 106

  ON APPROACH

  648845

  A6M2-N Rufe seat PRINT

  1/48 Eduard

  648846

  A6M2-N Rufe exhaust PRINT

  1/48 Eduard

  648847

  A6M2-N Rufe cannon barrels & cockpit guns PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pro A6M2-N v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro A6M2-N v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro A6M2-N v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  DUBEN 2023

  INFO Eduard106

  Březen 2023

• Page 107

  648849

  A6M2-N Rufe gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  648854

  F-16 exhaust nozzle P&W F100 PRINT

  1/48 Kinetic

  648848

  A6M2-N Rufe folding wingtips PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro A6M2-N

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru pro

  motorem P&W F100 poháněné F-16 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACH

  Brassinová sada - sklopné konce křídla pro A6M2-N v

  měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  DUBEN 2023

  INFO Eduard

  107

  Březen 2023

• Page 108

  ON APPROACH

  Brassinová sada - radar v přídi pro F-16 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - tyrkysově zbarvený kokpit pro Mi-24V

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - resin: 46 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 110E v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  DUBEN 2023

  648855

  F-16 radar early PRINT

  1/48 Kinetic

  648857

  Mi-24V cockpit turquoise PRINT & SPACE

  1/48 Eduard/Zvezda

  672310

  Bf 110E wheels

  1/72 Eduard

  INFO Eduard108

  Březen 2023

• Page 109

  ON APPROACH

  Brassinová sada - zbraně v přídi pro Bf 110E v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 13 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 110E v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - resin: 25 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 4 sad pro P-39Q v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní

  deska + Steelbelts)

  - sedačka

  - výfuky

  - hlavně zbraní

  DUBEN 2023

  672311

  Bf 110E nose guns PRINT

  1/72 Eduard

  672312

  Bf 110E cockpit

  1/72 Eduard

  674003

  P-39Q LööKplus

  1/72 Arma Hobby

  INFO Eduard

  109

  Březen 2023

• Page 110

  SIN648102

  F-14D

  1/48 Tamiya

  Soubor 4 sad pro F-14D v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kola podvozku

  - kokpit

  - trysky motorů

  - výstražné pásky Remove Before Flight SPACE

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  DUBEN 2023

  INFO Eduard110

  Březen 2023

• Page 111

  SIN63216

  Tornado IDS armament

  1/32 Italeri

  Soubor 6 sad pro Tornado IDS v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  - AIM-9M/L Sidewinder

  - AGM-88 HARM

  - kontejner BOZ-107 (2 sady)

  - kontejner AN/AAQ-28(V) Litening

  - GBU-24 bomb

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  2x

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHDUBEN 2023

  INFO Eduard

  111

  Březen 2023

• Page 112

  FOTOLEPTY

  23038 Spitfire Mk.IXc landing flaps 1/24 AIRFIX

  23039 Spitfire Mk.IXc engine & undercarriage 1/24 AIRFIX

  36498 M48A5 1/35 TAKOM

  36499 Sd.Kfz. 251/1 Ausf.C 1/35 ACADEMY

  36500 Sd.Kfz. 251/1 Ausf.C side stowage bins 1/35 ACADEMY

  481104 B-24D bomb bay 1/48 REVELL

  481105 A6M2b landing flaps 1/48 ACADEMY

  491340 Mi-8MT 1/48 ZVEZDA

  491342 F4U-1D 1/48 HOBBY BOSS

  491344 A6M2b 1/48 ACADEMY

  491346 F6F-3 1/48 EDUARD

  491347 F6F-5 1/48 EDUARD

  53292 USS Missouri BB-63 1/350 HOBBY BOSS

  72730 F-14B exterior 1/72 ACADEMY

  73799 U-2C 1/72 HOBBY BOSS

  73800 F-14B 1/72 ACADEMY

  ZOOMY

  FE1340 Mi-8MT 1/48 ZVEZDA

  FE1341 Mi-8MT seatbelts STEEL 1/48 ZVEZDA

  FE1342 F4U-1D 1/48 HOBBY BOSS

  FE1343 F4U-1D seatbelts STEEL 1/48 HOBBY BOSS

  FE1344 A6M2b 1/48 ACADEMY

  FE1345 A6M2b seatbelts STEEL 1/48 ACADEMY

  FE1346 Fw 190A-4 Weekend 1/48 EDUARD

  SS800 F-14B 1/72 ACADEMY

  MASKY

  CX645 UTI MiG-15 1/72 EDUARD

  CX646 U-2C 1/72 HOBBY BOSS

  CX647 F-14B 1/72 ACADEMY

  EX934 A6M2-N Rufe TFace 1/48 EDUARD

  EX935 F4U-1D 1/48 HOBBY BOSS

  EX936 F4U-1D TFace 1/48 HOBBY BOSS

  EX937 A6M2b TFace 1/48 ACADEMY

  EX938 Mosquito B Mk.IV / PR Mk.IV TFace 1/48 TAMIYA

  EX939 Fw 190A-4 1/48 EDUARD

  SPACE

  3DL48113 F4U-1D SPACE 1/48 HOBBY BOSS

  3DL48114 A6M2-N Rufe SPACE 1/48 EDUARD

  3DL48115 A6M2b SPACE 1/48 ACADEMY

  3DL72013 U-2C SPACE 1/72 HOBBY BOSS

  3DL72014 UTI MiG-15 SPACE 1/72 EDUARD

  ON APPROACH

  DUBEN 2023

  Spitfire Mk.IXc engine & undercarriage

  Mi-8MT

  M48A5

  INFO Eduard112

  Březen 2023

• Page 113

  Spitfire Mk.IXc engine & undercarriage

  ON APPROACH

  Z-326/C-305 Trenér Master

  #82183

  1/48

  DUBEN 2023

  Z-326, v. č. 610, Aeroklub Kladno, letiště Kladno,

  Československo, 1975

  Z-326MF, v. č. 918, Repülőiskola Nyíregyháza,

  Nyíregyháza Airport, Maďarsko, 2020

  C-305, v. č. 604, Československá lidová armáda,

  Czechoslovakia, 1965

  Z-326M, v. č. 609, soukromí majitelé, letiště Slaný, 2022

  Z-326, v. č. 902, soukromý majitel, Grossenhain,

  Německo, 2022

  Z-326, v. č. 894, Escadrille Orion, Marmande Virazeil,

  Francie 2013

  INFO Eduard

  113

  Březen 2023

• Page 114

  ON APPROACH

  RUFE 1/48

  #11171

  DUBEN 2023

  Dual Combo

  Yokohama Kōkūtai, ostrov Tulagi, Šalamounovy ostrovy,

  srpen 1942

  5. Kōkūtai, ostrov Kiska, Aleuty, srpen 1942

  c/n 15, podpor. Keizō Yamazaki, Kōkūtai 802,

  ostrov Shortland, únor 1943

  Kōkūtai 802, základna Faisi-Poporang,

  Shortlandské ostrovy, únor 1943

  Kōkūtai 452, jezero Bettobi, ostrov Shumshu,

  Kurily, červenec 1943

  Kōkūtai 802, ostrov Emidj, atol Jaluit,

  Marshallovy ostrovy, říjen 1943

  nám. praporčík Jin´ichirō Ozawa, Sasebo Kōkūtai,

  základna Sasebo, Japonsko, září 1944

  Kōkūtai 934, ostrov Ambon, Moluky, březen 1944

  INFO Eduard114

  Březen 2023

• Page 115

  Tempest Mk.V Series 2

  #84187

  1/48

  ON APPROACHDUBEN 2023

  EJ750, W/Cdr John B. Wray, No. 122 Wing,

  B.80 Volkel, Nizozemsko, prosinec 1944

  EJ536, F/Lt Pierre H. Clostermann, No. 56 Squadron,

  B.80 Volkel, Nizozemsko, začátek dubna 1945

  EJ705, P/O Frank A. Lang, No. 80 Squadron,

  B.80 Volkel, Nizozemsko, prosinec 1944

  SN330, S/Ldr Colin H. Macfie, No. 3 Squadron,

  Wunstorf, Německo, 2. polovina 1947

  INFO Eduard

  115

  Březen 2023

• Page 116

  ON APPROACH

  Fw 190A-4 w/engine flaps

  & two gun wings

  1/48

  #84117

  DUBEN 2023

  WNr. 0142481, Fw. Otto Kittel, 2./JG 54, Krasnogvardějsk,

  SSSR, únor 1943

  Lt. Leopold Wenger, 10./JG 2, Caen-Carpiquet, Francie, únor 1943

  WNr. 142317, Fw. Ludwig Seif, 11./SKG 10, Sidi Ahmed, Tunisko, leden 1943

  Stab I./JG 54, Krasnogvardějsk, SSSR, jaro 1943

  INFO Eduard116

  Březen 2023

• Page 117

  ON APPROACH

  Bf 110C

  1/48

  #8209

  DUBEN 2023

  Bf 110C-2, WNr. 3578, 9./ZG 26, Barly, Francie, srpen 1940

  Bf 110C-2, WNr. 3257, Hptm. Heinz Wagner/ Stfw. Adolf Schmidt,

  CO of 4./ZG 76, Abbeville, Francie, srpen 1940

  Bf 110C-4, WNr. 2095, 4./ZG 1, Trier-Euren, Německo,

  červen 1940

  Bf 110C-2, WNr. 3026, Lt. K. Koch, 1.(Z)/JG 77,

  Kirkenes, Norsko, říjen 1941

  Bf 110C, 1./NJG 3, Benghazi, Lybie, květen 1941

  INFO Eduard

  117

  Březen 2023

• Page 118

  ON APPROACH

  UTI MiG-15

  Reedice

  1/72

  #7055

  DUBEN 2023

  6. sbolp, letiště Přerov, Československo, léto 1974

  Sovětský svaz, 1960 až 1970 Alžírské letectvo, 1960 až 1980

  c/n 922226, Hävittäjälentolaivue 31, letiště Rissala, Finsko, 1960

  letiště Jakarta-Kemajoran, Indonésie, šedesátá léta 20. století

  INFO Eduard118

  Březen 2023

• Page 119

  Vzpomenete si na první doplněk, kte-

  rý jste si ke stavebnici koupili? Já ne…

  Někdy v roce 1992 jsem zaznamenal

  existenci fotoleptů a následně také od-

  lévaných sad, mezi kterými na počátku

  devadesátých let dominovala (aspoň si

  to tak pamatuju) firma Verlinden. Typické

  „maskáčové“ krabičky mi ve skříni při-

  bývaly, stejně jako placaté obaly leptů

  od Eduardu i dalších výrobců. A proto-

  že jsem si nikdy nevedl žádný přehled,

  co všechno už mám nebo nemám, za-

  žil jsem párkrát překvapení, když jsem

  nový nepostradatelný kousek ukládal do

  krabice ke stavebnici a zjistil, že už tam

  jeden mám. V jednom případě se mi po-

  vedlo jedno a totéž dokonce ztrojit… Když

  už jsme u toho, nechcete někdo odlévaná

  kolečka na dvaatřicetinového Meteora

  od HK Models? Samozřejmě od Eduardu

  a s výraznou slevou…

  Právě kolečka patří mimochodem mezi

  bezpečné odlévané produkty, protože

  pokud se neudělá nějaká zásadní chyba

  už v rámci přípravy 3D konstrukce nebo

  ručního masteru, tak je vyhráno. V tomto

  případě totiž ani případné smrštění není

  příliš na závadu. Horší je to s díly urče-

  nými k zástavbě do modelu. Různá zten-

  čování nebo naopak nastavování a obru-

  šování zná asi každý, kdo někdy nějakou

  sadu zabudovával, stejně jako známe asi

  všichni občasné zklamání nad odlitky,

  které de facto nic moc navíc nepřináše-

  jí. Když se pak jedná o sadu, která svou

  cenou atakuje cenu samotného modelu,

  tak to jednomu vážně přijde líto. Třeba

  když si nějaký „progresivní“ výrobce jen

  obtiskne odříznuté a začištěné původní

  plastové díly, ke kterým přidá pár drob-

  ných detailů, které by člověk zvládl bez

  problému sám a s menším úsilím, než se

  pokoušet instalovat odlitek původního

  výlisku na jeho místo…

  A pak se začal objevovat 3D tisk a po-

  krok v této technologii nemohli nechat

  bez povšimnutí nejprve nadšenci, co si

  doma vytiskli nějakou vlastní součástku

  (ti šikovnější a odvážnější dokonce celý

  model). A jakmile začala dávat tato tech-

  nologie ekonomický smysl, vrhli se na ni

  první výrobci. Eduard nezůstal navzdory

  dobře fungujícímu oddělení výroby odlé-

  vaných doplňků stranou tohoto trendu.

  Pamatuji si na první zkoušky zhruba před

  dvěma roky, na to, jak kolegové testovali

  různé materiály a pátrali po tom, který by

  po vytištění „nepracoval“, snášel rozdílné

  teploty a samozřejmě by poskytoval do-

  statečně jemné detaily. A už tehdy jsem

  byl z jemnosti vytištěných dílů nadšený.

  Dnes už nám tady vesele hučí „farma“

  tiskáren, které jedou na plné obrátky.

  A to, co z nich leze, mi dává chuť začít

  po dlouhé době opět se stavbou nějakého

  „rozřezaného“ modelu. Třeba Wildcata,

  u kterého k tomu sady podvozkové šach-

  ty, motoru nebo mechanismu sklápění

  křídel přímo vybízejí!

  Kdo má trochu povědomí o výrobě odlé-

  vaných dílů, ten ví, že kaučuková forma

  má svou omezenou životnost a dílek, kte-

  rý se z ní vytáhne jako poslední, nebude

  úplně stejný jako ten první. A že exis-

  tuje řada faktorů, jež ovlivní výsledek,

  ať už se jedná o kvalitu „vyhnání bubli-

  nek“ z rozmíchaného materiálu, teplo-

  tu, za které se odlévá, a tak dále a tak

  dále… U 3D doplňků je ale tohle všech-

  no pasé. Tiskárna sice taky občas udělá

  nějakou chybku, ale ta je vidět a díl se v

  rámci kontroly vyřadí. Jinak jsou ale je-

  den jako druhý, první i poslední. A pro-

  tože tyto díly dál rozměrově „nepracují“,

  může se člověk spolehnout i na jejich

  přesnost. Popravdě řečeno se mi zdá, že

  některé tištěné díly pasují líp než původní

  plastové. A říkám si, že je hrozná škoda,

  že tento výrobní proces není dostatečně

  rychlý a nákladově efektivní pro výrobu

  celých stavebnic. Padlo by s ním nejedno

  omezení, které limituje detailnost a ně-

  kdy i tvarovou přesnost dílů vyráběných

  pomocí forem ve vstřikovacích lisech.

  Mimochodem, dnes už se s velkou přes-

  ností dají tisknout i kovové díly a možná

  není tak daleko doba, kdy bude možné

  tisknout formy a tím eliminovat minimál-

  ně frézování, možná dokonce i vyjiskřo-

  vání. Vzhledem k tomu, že lze tisknout

  například i nástrojovou ocel H13, tak to

  možná bude jen otázka času. I v tomto

  případě by technologie 3D tisku přinesla

  celou řadu výhod.

  V každém případě je 3D tisk pro naše

  hobby revolucí a v kombinaci s dalšími

  technologiemi, jako jsou třeba tiskárny

  Mimaki, se před námi otevírají mnohdy

  až netušené možnosti výroby perfekt-

  ních doplňků. Leckdo označuje součas-

  nost za zlatou éru modelařiny díky ne-

  utuchajícímu přívalu nových stavebnic.

  Já si ale myslím, že ta zlatá éra nastává

  právě s rozmachem 3D technologií.

  Richard Plos

  TIŠTĚNÁ REVOLUCE

  INFO Eduard

  119

  Březen 2023

• Page 120

  6. KVĚTNA 9–16.30 h

  KULTURNÍ DŮM KOPŘIVNICE

  25. ročník mezinárodní výstavy a soutěže

  Mezinárodní soutěž plastikových a papírových modelů ve vyhlášených kategoriích

  SOUTĚŽ MODELŮ

  MLÁDEŽE DO 15-TI LET

  SPECIÁLNÍ CENY „MORAVSKÝ KNIPL“

  A„MORAVSKÝ ŠRAPNEL“

  DKO Jihlava Tolstého 2, Jihlava

  29 soutěžních kategorií

  19 speciálních cen

  Modelářský workshop

  Historické přednášky

  prodej modelů a modelářských potřeb

  více než 500 modelů

  www.kpmjihlava.estranky.cz

  18. 03. 2023

  10 - 15:00 hodin

  P O Z O R

  ZMĚNA MÍSTA KONÁNÍ

  KPM Jihlava

  si Vás dovoluje pozvat na modelářskou soutěž

• Page 121

  6. KVĚTNA 9–16.30 h

  KULTURNÍ DŮM KOPŘIVNICE

  25. ročník mezinárodní výstavy a soutěže

  Mezinárodní soutěž plastikových a papírových modelů ve vyhlášených kategoriích

  SOUTĚŽ MODELŮ

  MLÁDEŽE DO 15-TI LET

  SPECIÁLNÍ CENY „MORAVSKÝ KNIPL“

  A„MORAVSKÝ ŠRAPNEL“

• Page 122

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, dámy a pánové!

  Máme zavřeno. Dnes představované březnové novinky si sice můžete prohlédnout a prostudovat jak na následujících stránkách, tak na našem e-shopu, ale nekoupíte je tam. Chápu, zní to šíleně. Nejde ale o žádný rafinovaný marketingový tah, prostě se stěhujeme. Přesně řečeno, stěhujeme obchodní oddělení. To je také důvod, proč v následujících sedmi dnech nebude možné objednávat na e-shopu. Jak jste ale jistě zaznamenali, bylo na druhou stranu možné tyto novinky nakoupit již od minulého pátku, rovněž tak jsou již k dispozici u našich obchodních partnerů.

  Obchodní oddělení se stěhuje z areálu Rico v Mostě, kde nám před dvěma lety a třemi měsíci vyhořel sklad výlisků, do areálu v Sedleci u Mostu, který jsme koupili loni a který postupně rekonstruujeme a upravujeme pro naše potřeby. Sedlec je malá vesnice sousedící s průmyslovým areálem, jehož součástí je například objekt bývalého mosteckého pivovaru. Ten už je ovšem řadu let mimo provoz. Náš areál je na okraji obce, zhruba 4 km daleko od naší centrály v Obrnicích. Rekonstruujeme ho v postupných krocích. V lednu, těsně před odjezdem do Norimberku, jsme tam do prvního připraveného objektu, kterému říkáme Stodola, a oficiálně se podle projektu jmenuje Hala 2, přestěhovali sklad výlisků. Stěhování obchodního oddělení je druhá fáze, třetí pak bude přestěhování nástrojárny a lisovny, včetně konstrukčních kanceláří našeho oddělení 12, výroby stavebnic. Pokud půjde vše tak jako dosud, mohli bychom mít tuto třetí fázi hotovou do konce tohoto roku. To nám ale komplikuje život, protože třetí fáze bude nejnáročnější. Přemístění všech těch těžkých strojů bude patrně nejsložitější logistická operace v dějinách Eduardu. Zcela jistě také ovlivní realizaci projektů připravovaných na přelom roku. To je především čtvrtková S-199, ale bude tu i negativní vliv na další projekty, jako MiG-21F. Na druhou stranu nám nové prostory otevřou cestu k vyšší produktivitě, a to nejen ve výrobě stavebnic. Těžit z toho bude i Brassin, protože prostory uvolněné v přízemí obrnické budovy dostane k dispozici právě toto oddělení. Bude to nějakých 600 m2 podlahové plochy, a na to se už vejde slušná porce 3D tiskáren a další příslušné technologie!

  To vše je ovšem dnes ještě z velké části hudba poměrně vzdálené budoucnosti. Víte, jak je to s plány, mají obdivuhodnou schopnost nevycházet, kolabovat a tak. Dnes je na pořadu dne přesun obchodního oddělení. Začali jsme s ním právě dnes. Přestěhovali jsme nábytek a IT vybavení a zítra pokračujeme balením zboží z regálů a jejich demontáží. Pokud vše půjde podle plánu, otevřeme v ideálním případě příští středu. Tak nám držte palce a buďte prosím trpěliví. Budete-li něco naléhavě potřebovat, pište nám, budeme na příjmu a budeme reagovat na e-maily. Ale protože zároveň budeme mít i jiné starosti, lze očekávat zdržení našich reakcí.

   

  Norimberk

  Norimberský veletrh byl letos jiný. Z pohledu našeho oboru je celkem jednoduché ho popsat: byl malý. Vystavovalo všeho všudy šest výrobních firem: my, Special Hobby, Italeri, Airfix, Revell a Tamiya. Pak tu byli ještě kolegové produkující doplňky, AK Interactive, Vallejo a Art Scale, což je sice obchod, ale vyrábí masky a obtisky a nějaké pilky. A to je vše, schluss ende. Tedy byla tam ještě Zvezda, ale ta byla v takové nějaké ilegalitě v kanceláři v servisním centru. Úměrně novým poměrům byl menší i náš stánek, který jsme navíc sdíleli s kolegy ze Special Hobby. Obchodníků a novinářů bylo také přiměřeně méně, chyběli hlavně ti z Asie, ale i ze Spojených států. Nicméně ve finále to nebylo zase tak špatné, jak by to mohlo z mého dosavadního popisu vypadat. Bylo nás tam sice málo, na druhou stranu zase bylo na všechno víc času. Takže všechna ta jednání nebyla jen o tvrdém byznysu, ale bylo to tak nějak osobnější a celkově přívětivější. Nebo taky ukecanější, chcete-li. Tak jako tak to byla zajímavá zkušenost a jsem za ni rád. Hodně mi letošní atmosféra v Norimberku připomínala staré časy chicagské výstavy RICHTA, mimo jiné i tím, že naše hala byla patrně poprvé v dějinách norimberského veletrhu otevřena i pro veřejnost a světe div se, směly tam a přišly i děti! Nebyly tam tedy skautské výpravy jako v Chicagu, ale bylo to svým způsobem sympatické, a je celkem jedno, zda to byl důsledek krize nebo osvícení organizátorů. Je to změna, a ta je vždycky dobrá. Není to revoluce, je to mírný pokrok v mezích zákona, a to je podle mého názoru ten nejlepší možný způsob pokroku. Nakonec mi nejvíc vadila zima, která v areálu panovala, a zavřený stánek se stejky v housce, které jsem miloval a které po pravdě byly to, co mě na téhle výstavě nejvíc těšilo. Budu si tam holt muset najít jiné potěšení, a obávám se, že to bude v téhle nové době největší fuška!

  Kdyby se vám zdálo, že tyhle filozofické řečičky vám o výstavě nic moc neřeknou, tak nezoufejte. Důkladnou, věcnou a informativní reportáž z Norimberka od Jakuba Nademlejnského najdete dále mezi články v tomto čísle Infa.

   

  Novinky na březen – stavebnice

  Ze všech vydávaných novinek, a v březnu jich máme 86, modeláře nejvíc baví stavebnice. Tentokrát nepřicházíme s ničím super novým, nemáme žádnou premiérovou novinku, ale i tak je to zajímavý mix měřítek a letadel z různých období historie letectví. Na jednu z vrcholných událostí druhé světové války odkazuje stavebnice Guadalcanal, představující Wildcaty F4F-4 ve dvou vývojových provedeních z období bitvy o Guadalcanal. V té době nebyly námořní stíhačky nijak extra pestré ani na jedné z bojujících stran, přesto si myslím, že jsme připravili pohledný mix zajímavých strojů, k nimž se váží pestré a strhující příběhy. Je mezi nimi Wildcat, v jehož kokpitu „Pug“ Southerland svedl legendární souboj se Saburo Sakaiem, který jsme již jednou zpracovali na boxartu stavebnice A6M2 Zero. Kromě toho v nabídce zbarvení najdete Wildcaty, přisuzované osobnostem, jako byli Joe Foss, Stanley Vejtasa nebo Donald Runyon. Je jich celkem dvanáct, ve stavebnici jsou dvě sady výlisků pro dvě navzájem se mírně lišící verze F4F-4. Popravdě řečeno ten rozdíl je pouze v trupech, ale je tam a je třeba si dát pozor na použitou verzi. Pokud by vám ty dvě sady výlisků byly málo, tak si vzpomeňte, že právě pro tyto případy jsou v nabídce i Overtrees. Wildcaty nad Guadalcanalem se zabývá i článek Toma Cleavera Kavalerie přijíždí, který mapuje zejména osudy první stíhací letecké jednotky, jež na Hendersonovo letiště dorazila, VMF-223.

  Druhá světová válka je, pokud jde o stavebnicovou tvorbu, naším hlavním tématem, a tomu odpovídá i skladba naší nabídky. Dvaasedmdesátinový Bf 109E-4 v řadě Profipack se tedy zabývá především, ale ne výhradně, Bitvou o Británii, naopak čtvrtkový Spitfire Mk.Vc Trop odkazuje na pozdější období bojů ve Středomoří, Severní Africe a Jihovýchodní Asii. Představuje stroje s tropickými filtry, jak typu Vokes, tak Aboukir, a výběr markingů a kamufláží je všechno, jen ne nudný. Jsou tu stroje britské, jihoafrické, australské, americké a dokonce je tu i jugoslávský Spitfire. Pro tuto stavebnici jsme udělali i jeden malý zásah do výlisků, přidali jsme koncové oblouky křídla, typické pro stroje vybavené filtry Aboukir. Za výjimečný považuji i titulní obrázek. Co je na něm i na těch ostatních březnových boxartech, to se dozvíte v článcích série Boxart story, která se nám utěšeně rozrůstá.  

  Z druhé světové války je i předloha jediné březnové stavebnice řady Weekend. Po listopadovém Bf 110G-4 v březnu přidáváme i verzi Bf 110G-2. Z hlediska zbarvení není ani tato stavebnice žádná nuda, ale jejím zajímavým momentem jsou varianty výzbroje, prakticky u každého ze čtyř vybraných strojů jiné. Na návrat stavebnic Bf 110 v obou hlavních měřítcích, 1/72 i 1/48, jsme čekali bezmála dva roky. Ještě déle to trvalo u Avie B-534. Ta se nyní vrací v podobě Profipacku Avie B-534 IV. série. V průběhu března bychom měli dobalit i Avii B-534 III. série, v tomto případě ještě ve starém provedení krabice. V reedici se v březnu také vrací čtvrtkový MiG-21bis, rovněž v řadě ProfiPACK.

   

  Novinky na březen – doplňky

  Ze zmíněných 86 březnových novinek je jich 80 v různých řadách doplňků. Mezi nimi jsou velmi zajímavé věcičky, mnohdy unikátní kousky, nastiňující budoucí vývoj. K nim patří třeba čtvrtkový kokpit pro Mi-24V/Mi-35 v černém provedení, který má ve svém názvu přídomek PRINT & SPACE. To znamená, že je vyrobený přímým 3D tiskem s několika málo odlévanými díly a doplněný o palubní desku a další detaily, vyrobené technologií 3D obtisku řady SPACE. V dubnu ve stejném provedení vydáme i starší verzi kokpitu v charakteristické zelené barvě kokpitů starších sovětských letadel. Myslím si, že tato kombinace je poměrně zajímavý koncept, který by mohl svým provedením a řadou výhod, které uživateli přináší, leckoho zaujmout. Tohle je v oboru doplňků pro modely opravdu nový svět, přinášející nové možnosti a příležitosti k vylepšení vašich modelů, a věřte, že stojí přinejmenším za vyzkoušení. Do barevných sad patří také jedna maličkost, sada tištěných a barvených katapultážních madel pro sedačky F-16A od Kineticu, tedy opět v měřítku 1/48. Ta sada se jmenuje ACES II ejection seat lower handles PRINT 1/48 a ač je opravdu malinká, také stojí za povšimnutí. Protože pokud si jí všimnete a bude se vám líbit, tak se rozvojem této technologie můžeme dobrat zajímavých výsledků. Tištěné motory už jsou naopak zaběhnutou klasikou, přinášející dnes motor pro F4F-4 Wildcat spolu se sadou podvozkové šachty pro stejné letadlo i stejný model – ano, pro F4F-4 Wildcat od Eduardu, potažmo pro výše zmiňovanou stavebnici Guadalcanal. Vaší pozornosti také doporučuji sadu kulometů pro rovněž čtvrtkový Beaufort Mk.I, to jsou krásně detailní a jemně vytištěné sady.

  V nabídce jsou dále zajímavé kolekce různých typů doplňků. Kupříkladu pro nový B-25J od HKM, což je také stavebnice v měřítku 1/48, nabízíme masky, lepty i sadu SPACE, stejně tak je tomu se souborem sad pro B-24D Liberator od Revellu nebo F-16A MLU od Kineticu. Velká kolekce leptaných sad je určena pro dvaasedmdesátinový C-130J Hercules od Zvezdy. Zatím pouze masky a sadu Space máme v březnu pro Mi-8MT od téže firmy, zato lepty masky i sady Space nabízíme pro dvaatřicetinového Hurricana od Revellu a Spitfira Mk.IXc od Airfixu. Ten je ovšem v ještě větším měřítku 1/24. Je tu také mix doplňků pro krásnou stavebnici F-35A od Tamiye, zde bych kromě brassinových koleček upozornil především na rozsáhlou sadu masek, určenou pro vymaskování obrysů RAM panelů na povrchu strojů JASDF a USAF, které stavebnice nabízí mezi celkem osmi variantami zbarvení. Podobnou, jen výrazně menší sadu masek pro tyto panely pro zbývajících sedm strojů ze stavebnice již máme měsíc v prodeji, najdete ji mezi únorovými novinkami. Tyto sady masek jsou vyrobeny z jiné fólie, než je fólie používaná pro sady kabinových masek. Kromě svých vlastností, které jsou vhodnější pro tyto povrchové masky, se tento materiál liší také černou barvou. Těmito dvěma položkami se po dlouholeté pauze vracíme k maskám pro stříkání kamuflážních polí, výsostných znaků a detailů markingů. Není to nahodilá záležitost, ve vydávání podobných masek budeme nadále pokračovat, přičemž budeme upřednostňovat masky na naše vlastní stavebnice. Pro F-35A nabízíme i sadu výzbroje v řadě BiGSin.

  Stále oblíbenějších sad Space nabízíme mezi březnovými novinkami hned osm. Z dalších sad bych rád upozornil na dvě tištěné sady pro techniku v měřítku 1/35 a také na sady Löök a Löök Plus.

   

  Články

  Kromě výše zmiňovaných článků najdete v tomto čísle pokračování seriálu o válce na Ukrajině od Mira Bariče. 24. února jsme si připomněli první výročí ruského vpádu na Ukrajinu. Připomněli jsme si ho s vědomím, že je stále před námi mnoho měsíců a možná i let krvavých bojů, hrůz války a ničení, čas zmaru a chmur. Bez ohledu na to, jak dlouhá tato doba bude a jak dlouhá řada dalších pokračování Mirova seriálu nás ještě čeká, skončí tato válka tak, jak skončit musí, má-li náš svět přetrvat a zachovat si hodnoty, na nichž stojí. Tedy porážkou Ruska. Na té ostatně sami Rusové pracují s houževnatostí sobě vlastní.  

  Vzhledem k současnému působení čtyř původně českých Hindů v řadách Ukrajinského letectva se k tématu ruské války proti Ukrajině sice volně, ale přesto váže i článek Tomáš Dvořáka o Mi-24V/Mi-35, vysvětlující nejen technické detaily tohoto stroje, ale také zajímavé okolnosti jeho pořízení pro československé a později v další dodávce pro české letectvo. Je to sice text plný technických termínů, přesto zůstává podivuhodně čtivý a přehledný. Vřele vám ho doporučuji.

  Poslední z dnešních článků zmiňuji s velkým smutkem a bolestí v srdci. Dne 31. ledna tohoto roku nás po dlouhé nemoci opustil Petr Šámal, modelář, vedoucí dětského modelářského kroužku Křížem krážem a předseda sekce stavitelů plastikových modelů SMČR. Na Petra ve svých textech vzpomínají Fredy Riedel a Milan Mikulecký, a já na tomto místě vzdávám čest Petrově památce.

   

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Vzpomínky na Šámiho

  
  

  Vzpomínka první: Alfred Riedel

  V úterý 31. ledna jsem seděl s Honzou Zdiarským z Eduardu v restauraci u našeho hotelu v Norimberku. Vychutnával jsem si večeři a pohodu po náročném dni vyplněném přípravou stánku na veletrhu. Tu pohodu ale smetla zpráva, která mne velmi zasáhla. Umřel Petr Šámal. Nebyl na tom zdravotně dobře delší dobu, ale podle zpráv, které jsem dostával, se zdravotně začal zlepšovat. Takže to přišlo jako blesk z čistého nebe. Po Petru Douskovi a Radku Pavlíčkovi mi odešel další skvělý kamarád… 

   

  Petra jsem poznal někdy na konci roku 1990, nebo začátkem roku následujícího. Seznámil nás společný kamarád a můj spolužák Petr Šobíšek na výstavě modelů, pořádané KPM Albatros. Se Šámim, jak jsme mu říkali, jsme si rozuměli ve spoustě věcí. Modelařina a zájem o historii byly samozřejmě jednou z nich. Šámi měl přehled, bohatý archív a byl podobně jako my „pacient“. Stali jsme se členy Albatrosu a Šámi se nám stal tak trochu mentorem. Přece jen byl o něco starší. Na rozdíl ode mne, tehdy studenta, a Petra Šobíška na civilce, pracoval a měl auto. O dva roky později jsem začal pracovat v prodejně MPM Myslíkova a Petr Šobíšek v té době pracoval v prodejně MPM Budějovická. Šámi se díky své práci u PRE, pohyboval po Praze a velmi často se stavil na jedné nebo druhé prodejně. Okolo obou prodejen vznikla parta kolegů a jejich kamarádů a kamarádek. Šámi byl jejím významným členem. V té době získal garsonku v Písnici, takže se naše parta měla kde scházet. Tak bohatýrské mejdany, jaké se konaly u Šámiho, bychom už dnes asi nepřežili. Jezdili jsme nejen na modelářské soutěže, ale i na výlety a na hory. Šámi s kytarou, na kterou bravurně hrál, se staral velmi často o zábavu. Hudba byla totiž jeho dalším velkým koníčkem. Kromě toho, že hrál na zmíněný hudební nástroj, sbíral také desky a jeho přehled o kvalitní hudbě byl ohromující.

  Ale čas plynul, Šámi se usadil, oženil, narodila se mu dcera a později syn. Ten přišel na svět jen o pár měsíců dříve než náš syn. Takže jsme se občas potkali i s rodinami, nejčastěji na nějaké modelářské soutěži. Na rozdíl od Šámiho, který stále pracoval u PRE, já odešel z MPM, abych se posléze obloukem vrátil do Special Hobby. Takže jsem se s Šámim vídal i pracovně, protože se mezitím stal předsedou modelářské sekce SMČR a řešil sponzoring. Po předchozím až tragickém vedení převzal modelářskou sekci v rozkladu. Díky svému nasazení, organizačním schopnostem a znalostem se fungování plastikové sekce SMČR změnilo mnohonásobně k lepšímu. Zároveň vedl dětský modelářský kroužek v Písnici a vychoval spoustu nových modelářů. O děti se staral jako trochu nerudná, ale velmi starostlivá kvočna. Bohužel se podobně pečlivě nestaral o své zdraví, což mělo fatální následky. Šámi odešel příliš brzy. Chybí mi.

   

  Vzpomínka druhá: Milan Mikulecký

   

  Vždy, když někdo odejde, všichni se na něj snaží vzpomínat jen v dobrém. V případě Petra Šámala to mám jednoduché, já jsem ho zažil skutečně jen v tom dobrém. A myslím, že všichni, kdo ho znali v souvislosti s jeho vášní – plastikovým modelářstvím – to mají stejně.

   

  Přiznám se, že já jako modelář za moc nestojím, ostatně naposledy jsem něco slepil někdy před pětatřiceti lety. Když se moje děti dostaly do věku, kdy, již bylo na čase začít u nich rozvíjet jemnou motoriku, musel jsem sebekriticky uznat, že pod mým vedením by získaly spíš negativní návyky. Zavolal jsem proto Vláďovi Šulcovi z Eduardu, s tím, že bych rád pro děti najal nějakého modeláře, který by je zasvětil do modelařiny v jedenadvacátém století. No a Vláďa mi dal číslo právě na Petra Šámala s tím, že vede modelářský kroužek v pražské Písnici. Tak jsem poprvé potkal Petra.

  Co mě překvapilo? Především to, kolik dětí do klubu Křížem Krážem chodí. A potom to, že i když mají dnešní děti k autoritám jiný přístup, než jaký jsme měli my, Petr i jeho kolegové je zvládnou „ukočírovat“ i bez fyzických trestů, nebo psychického zhroucení. A hlavně, že i pro děti na začátku puberty je Petr nezpochybnitelnou autoritou. Pochopil jsem, že vést modelářský klub není jen o samotném „patlání“, ale o víkendech strávených na modelářských soutěžích, o shánění sponzorů nebo o jednání s majiteli prostor, kde klub funguje. Petr byl duší a motorem toho všeho. Ale u toho to nekončilo, Petr také organizoval cesty do různých muzeí. Jednu, u které jsem měl možnost být, z Točné do Vojenského technického muzea v Lešanech, nám na poslední chvíli „vypadl“ řidič do historického Dodge WC 52. No, tak za volant usedl právě Petr, a statečně se popral s řízením auta bez synchronizované převodovky a řady jiných vymožeností moderních aut.

  Petr, kromě letadel produkovaných v různých měřítkách, měl rád také ta skutečná. Sám kdysi létal v Aeroklubu Točná, a když jsem mu nabídl možnost jít si zalítat, neodmítl. Přestože od dob, kdy sám usedal jako pilotní žák do kluzáku Blaník, uteklo hodně času, bylo znát, že pro lítání má pořád cit. Když převzal řízení, neměl jsem sebemenší nutkání jeho pilotáž jakkoliv korigovat. Měli jsme možnost si spolu zalítat Stearmana, Zlína C-305 nebo Cessnu C 180 v úpravě pro „bush flying“. Petr mě pak překvapil, protože každé z těchto letadel si pořídil jako model s tím, že si je postaví přesně v tom zbarvení, v jakém jsme spolu letěli. Nevím, zda to stihl, nemoc, se kterou nakonec prohrál souboj o svůj život přišla poměrně rychle (minimálně pro mě, protože Petr o svých potížích moc nemluvil) a ve formě, která mu kromě bolestí způsobila i hospitalizaci v nemocnici. Přiznám se, že v paměti ho všichni budeme mít jako neúnavného organizátora s jeho typickým úsměvem. Jako člověka, který nikdy neodmítl pomoc nikomu, kdo ho o ní požádal.

  Sám mám tři děti a vím, jak je náročné se o ně starat, něco je naučit a předvídat co všechno je může napadnout. O to větší respekt a úctu mám k lidem, kteří se kromě těch vlastních věnují i dětem, které by pro ně mohly být cizí. Petr byl jedním z nich. Vedl je k lásce k historii, k trpělivosti a učil je celé řadě dovedností, které jim neposkytne ani škola, ani jejich rodina. To vše ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. V dnešní době, zaměřené na výkon, na peníze a vlastní úspěch byl téměř postavou z jiných časů. Petře, budeš nám tu scházet.

  
  

   

• Příjezd kavalerie

  Grumman F4F-4 Wildcat byl nejvýznamnějším stíhacím letounem nasazeným v bojích o ovládnutí ostrova Guadalcanal. Jako první s těmito letouny přistáli na letišti Henderson Field piloti od VMF-223.

  Tři významní piloti první fáze leteckých bojů nad Guadalcanalem: Maj. John L. Smith, velitel VMF-223, LtCol Richard Mangrum, velitel VMSB-232 a Capt. Marion E. Carl, XO VMF-223.

  
  

  VMF-223 na Guadalcanalu

  část 1

  Text: Thomas McKelvey Cleaver  

  Foto: Naval History and Heritage Command

  
  

  Grumman F4F-4 Wildcat byl nejvýznamnějším stíhacím letounem nasazeným v bojích o ovládnutí ostrova Guadalcanal. Jako první s těmito letouny přistáli na letišti Henderson Field piloti od VMF-223.

   

  Až na několik mraků byla ráno 20. srpna 1942 obloha nad Korálovým mořem tmavě modrá. V 10:20 hodin spatřila japonská H6K Mavis od 14. Kōkūtai, operující z předsunuté základny na Shortlandských ostrovech, křižník a dva torpédoborce. Podala o nich zprávu a začala je sledovat. V 11:30 Mavis ohlásila, že tři válečné lodě doprovázejí letadlovou loď – to když byla spatřena také pomocná letadlová loď USS Long Island (ACV-1), jejíž paluba byla zaplněna letadly. Když zprávu z Mavis odhalující přítomnost USS Long Island obdrželo velitelství Spojeného loďstva v Truku, japonští velitelé byli nadšeni. Unikl jim však význam letadlové lodi, kterou Mavis spatřila, protože o existenci amerických „pomocných letadlových lodí“ nevěděli nic. Štáb admirála Yamamota měl za to, že USS Long Island pronásleduje pomalou skupinu lodí admirála Tanaky s posilami, která od vyplutí z Truku ve dnech 16. a 17. srpna směřovala ve dvou uskupeních ke Guadalcanalu. USS Long Island byla mimo dosah všech japonských útočných letadel, ovšem Tanakova flotila měla neidentifikovanou americkou letadlovku v dosahu. Viceadmirál Nishizō Tsukahara nařídil Tanakovi, aby se odklonil od Guadalcanalu a stočil se přímo k Rabaulu. Kdyby Američané věděli, kde se nachází, mohli by ho pronásledovat a přitom se dostat do dosahu bombardérů Betty od 25. Kōkū Sentai (25. letecká flotila, rovněž označovaná jako 5. letecké útočné uskupení).   

  Ve 13:40 hodin obdrželo velitelství admirála Yamamota zprávu z paluby Mavis uvádějící, že v dalším pátracím sektoru byla zjištěna přítomnost druhé letadlové lodi a několika doprovodných hladinových plavidel; ve skutečnosti šlo stále o USS Long Island a její doprovod. Americké radary velký létající člun, který je odhalil, nezaznamenaly, ani když japonský letoun pokračoval ve sledování kurzu lodí, a přiblížil se až na 40 mil od nich.

  Kapitán USS Long Island Commander Donald B. Duncan na palubě své lodi během kotvení v Norfolku, Virginia 26. října 1941. Povšimněte si instalace provizorního stožáru. 

  
  

  Ve 14:00 dosáhl USS Long Island cípu ostrova San Cristobal, 200 mil jižně od Guadalcanalu. Kapitán lodi, Commander Donald Duncan, nařídil plnou rychlost. Z vodorovných komínů na pravoboku se valil černý dým, jak se jediný dieselový motor Long Islandu snažil dosáhnout maximální rychlosti 16,5 uzlu – poloviny rychlosti běžné letadlové lodi.

  Existence podivně vyhlížejícího plavidla byla započata 11. ledna 1940, kdy byla spuštěna na vodu jako nákladní loď třídy C-3 Mormacmail. Námořnictvo ji převzalo 6. března 1941, z loděnic vyjela s odstraněnou nástavbou, kterou nahradila 362 stop (110 m) dlouhá letová paluba, a stala se tak první z nové třídy letadlových lodí – Auxiliary Escort Carriers (pomocné doprovodné letadlové lodě). Tato kategorie se během několika následujících let stala nejpočetnější třídou letadlových lodí na světě, známou jako CVE, což podle osádek znamenalo „combustible, vulnerable and expendable“ (hořlavé, zranitelné a postradatelné).

  Pro USS Long Island a jeho drahocenný náklad – letouny F4F-4 Wildcat z VMF-223 a SBD-3 z VMSB-232 – to byl druhý pokus dostat se na Guadalcanal. Po necelém měsíci příprav, které následovaly po oznámení z 5. července, že budou nasazeni v jižním Pacifiku, se piloti a jejich střelci dne 2. srpna 1942 v Pearl Harboru nalodili na palubu malé letadlové lodi a USS Long Island bez doprovodu vyplula do velkého neznáma válkou zmítaného Pacifiku. Pozemní osádky jednotky a další klíčový personál z MAG-23, stejně jako veškerá munice, palivo a zásoby potřebné k zahájení leteckých operací, odpluly odděleně na palubě transportní lodi William Ward Burroughs.

  Dne 9. srpna 1942 se osádka USS Long Island, zcela neznalá poměrů na Guadalcanalu, blížila k místu vylodění, když se kapitán Duncan dozvěděl o katastrofě, ke které došlo předchozí noci v bitvě o ostrov Savo. Duncan loď otočil a zamířil s ní na americkou základnu Suva na Fidži, kde čekal na povolení k vyložení svého nákladu letadel a pilotů. Po příjezdu informoval admirála Roberta Ghormleyho, že většina pilotů je příliš nezkušená na to, aby mohla být nasazena rovnou do bojů. Ghormley informaci předal admirálu McCainovi, který nařídil převelet k VMF-223 osm zkušenějších pilotů z dobře vycvičené a zatím nijak neoslabené VMF-212, umístěné na základně Vila. Ta naopak měla přijmout nejméně zkušené piloty VMF-223 a pokračovat v jejich výcviku. Aby výměnu provedla, odplula USS Long Island 14. srpna ze Suvy do Efate, ale piloti VMF-212 se na její palubu dostali až 18. srpna, den před odjezdem na Guadalcanal.

  Hangár USS Long Island s Wildcaty a Seagully 17. června 1942. Všechny letouny jsou od VGS-1. O měsíc později již tato loď vezla VMF-223 vstříc Guadalcanalu.

   Před vzletem z paluby USS Long Island…

  Oblast Hendersonova letiště, jak vypadala krátce po obsazení námořní pěchotou. 

  Mariňáci budují obrannou linii kolem Hendersonova letiště.

  
  

  Na Guadalcanal!

  Cestou z Pearl Harboru se mariňáčtí piloti obávali, jak z letadlové lodi v tichomořském bezvětří odstartují. Dick Mangrum vzpomínal: „Netušili jsme, jak moc na jih tento rovníkový jev zasahuje, a když jsme zjistili, že náš cíl je dostatečně daleko na jih od rovníku, považovali jsme to za štěstí…“ Když jihovýchodní pasát přidal k proudění vzduchu nad palubou dalších deset uzlů, osádky dvanácti nových střemhlavých bombardérů SBD-3 Dauntless zkontrolovaly vybavení a výstroj – zapalovací svíčky, startovací náplně, sady nářadí, dokonce i náhradní pneumatiky, které si předchozí noc nacpaly do kokpitů, aby si s nimi vystačily po dobu dvou prvních týdnů, než dorazí pozemní personál. Jednotce chybělo do plného počtu šest letounů, ale těch dvanáct kusů, to byly jediné Dauntlessy, které byly k v rámci flotily na Fordově ostrově k dispozici, když se Mangrum dozvěděl o nadcházejícím nasazení. Každý Dauntless nesl 500librovou bombu, aby doplnil nevelké zásoby na Guadalcanalu. Mangrum uvedl: „Rozkaz podvěsit pro přelet pod naše letouny bomby nám otevřel oči. V tu ránu jsme pochopili, jak obtížná je situace v oblasti, do které zanedlouho zamíříme.“ Podporučík Eugene Trowbridge si do svého oficiálně nelegálního deníku (který si bez ohledu na instrukce vedl) zapsal: „Dnes je tu hodně vzruchu, protože všude kolem jsou nepřátelské ponorky a získáme novou zkušenost, až budeme z lodi katapultováni, protože vzletová paluba je příliš krátká na to, abychom mohli vzlétnout. Všichni jsme připraveni k odletu. Motory zahřáté a vyzkoušené, zavazadla zajištěná, všechno připravené. Konečně můžeme vyrazit.“

  Obsluha letové paluby zatlačila první bombardér na místo. Kapitán bombardéru číslo 232, major Richard. H. Mangrum, měl za sebou dvanáct let kariéry pilota stíhaček a bombardérů a 3000 letových hodin, což z něj činilo nejzkušenějšího ze všech 31 pilotů obou squadron. Mangrum později vzpomínal: „Náš start byl odložen na odpoledne, protože v poledne navštívili Guadalcanal Japonci, a tak byla při pozdějším příletu menší pravděpodobnost, že se nám dostane od našich kolegů mariňáků nepřátelského uvítání.“

  O dvě minuty později se 2nd Lt. Lawrence Baldinus, polský emigrant a bývalý řadový pilot námořní pěchoty, který byl zařazen do služby po Pearl Harboru a po Mangrumovi byl nejzkušenějším pilotem letky, postavil na brzdy, vyhnal motor do otáček a odstartoval, aby se připojil ke svému veliteli. 2nd Lt. Henry „Hank“ Hise, dvaadvacetiletý Texasan, který absolvoval leteckou školu v květnu předchozího roku a v palubním deníku měl něco přes 200 hodin, manévroval se svým průzkumným bombardérem na palubě, zatímco osádka připojovala letoun ke katapultu. On a dalších devět nováčků nikdy neviděli Dauntless, než se koncem června přihlásili k jednotce. O minutu později síla katapultu přiměla poručíka Hise silně zatáhnout za knipl, takže příliš zvedl příď Dauntlessu a téměř přešel do pádu. Rychle potlačil a zápasil s letounem, aby ho udržel nad hladinou. Když nad ním opětovně získal kontrolu, připojil se k Mangrumovi a Baldinusovi.

  Na katapult byla následně dotlačena první z devatenácti modro-šedých stíhaček F4F-4 Wildcat. Velitel perutě, Maj. John L. Smith, provedl kontrolu motoru a ovládacích prvků. Byl velmi inteligentní a schopný a dokázal se rychle přizpůsobit změně podmínek. Většina těch, kdo ho znali, tvrdila, že často působil, jako by měl špatnou náladu. Na stíhačkách létal před útokem na Pearl Harbor teprve měsíc a na svých mladých pilotech tvrdě pracoval od chvíle, kdy byla squadrona informována, že je určena k nasazení v jižním Pacifiku. Nikdy necvičil jiné letce a nikdy nebyl v boji. Naštěstí byl vynikajícím a přirozeným stíhacím taktikem, sebevědomým inovátorem, který pečlivě vycvičil své muže, aby přežili v bojích proti jinak neporazitelným Zerům. Později vzpomínal na týdny strávené prací na přípravě svých nováčků pro budoucí náročné boje: „Všichni jsme se museli zacvičit na letadlové lodi, což jsme udělali. Trávili jsme co nejvíce času létáním o sobotách a nedělích i ve všech ostatních dnech, prováděli jsme střelbu a cvičné lety a dělali jsme cokoli, co by pomohlo pilotům rychle nabýt zkušenosti. Byla to moje první zkušenost s výcvikem, ale zdálo se mi, že nejdůležitější je střelba, takže jsme se na ni soustředili víc než na cokoli jiného. To se nám vyplatilo, když jsme zjistili, kam nás posílají…“

  F4F-4, na kterém Maj. Smith létal, se od svého předchůdce F4F-3 lišil; tento Wildcat měl skládací křídlo, což umožňovalo, aby z letadlové lodi mohlo operovat více letounů. Výzbroj byla zvětšena ze čtyř na šest kulometů ráže 50 mm, čímž se zvýšila hmotnost sekundové dávky, ale palebný průměr zůstal zachován, což zkrátilo celkovou dobu střelby o 14 sekund. A to byla ve vzdušném boji dlouhá doba. Většina pilotů Wildcatů tyto úpravy za zlepšení nepovažovala. Hmotnost přidaných zbraní a sklápěcích mechanismů křídla totiž dále zhoršila již tak nevalné výkony této stíhačky. Na Guadalcanalu pak piloti potřebovali každý okamžik, který jim mohly svou včasnou výstrahou poskytnout pobřežní hlídky, aby včas vystoupali do výšky 20 000 stop (6096 m) a dostali se tak do útočného postavení proti přilétajícím Japoncům.

  Smithe rychle za sebou následovali Capt. Marion Carl, čerstvě jmenovaný XO (Executive Officer – funkce blízká náčelníkovi štábu jednotky), a jeho kolegové, veteráni z Midwaye a velitelé divizí (čtyřčlenných rojů), kapitáni Clayton Canfield a Roy Corry, i jejich mladí svěřenci, kteří měli v zápisnících v průměru 250 letových hodin a byli osm týdnů po letecké škole.

  Ve 14.55 hodin obdržel Yamamotův štáb hlášení od druhé Mavis, že letadlová loď a její doprovod se stahují na jih. Ani jedna osádka velkých létajících člunů neviděla start Marine Air Group 23 směrem na Guadalcanal.

  Poté, co všechny letouny námořní pěchoty odstartovaly, změnila zranitelná letadlová loď kurz a plnou rychlostí zamířila z dosahu. Jednatřicet modro-šedých Wildcatů zamířilo na sever do oblačného neznáma.

  Guadalcanal se objevil na obzoru o dvě hodiny později. Zatímco Smithovy Wildcaty tvořily vrchní krytí, SBD přistály. Mangrum následoval Jeep pozemní kontroly do perimetru letiště a seskočil na zem, jakmile se motor jeho letadla zastavil. Generál Vandegrift mu silně potřásl rukou, zatímco tisíce vděčných mariňáků chraplavě křičely a v bouřlivém návalu emocí se muži navzájem pošťuchovali. Přijela kavalerie!

  Poručík Gene Trowbridge si později do deníku zapsal: „V 16.00 jsme spatřili letiště. Vojáci nás opravdu vítají, protože Japonci si dávají na bombardování záležet a oni si myslí, že jim určitě pomůžeme. Všichni jsme se uložili ke spánku a těšili se na příjemné usínání, když vtom prásk! Celý svět jako by vybuchl. Japonci se blíží a některé jejich křižníky a torpédoborce ostřelují nás i pozemáky… Byla to náročná první noc. Jsme nervózní a nesví, protože všude kolem nás jsou odstřelovači, kteří jen čekají, až někdo vystrčí nos.“

  
  

  Invaze „Shoestring“

  Jakmile se spojenecká flotila po porážce u ostrova Savo stáhla z oblasti Guadalcanalu, bylo hlavním úkolem opuštěné námořní pěchoty co nejrychleji zprovoznit dobyté japonské letiště na planině Lunga. Bez letecké podpory byli zcela vydáni na milost a nemilost japonským leteckým a námořním útokům a také velmi zranitelní vůči případnému pozemnímu útoku.

  Téměř ihned poté, co 8. srpna 1942 padla přistávací dráha do rukou 3rd Battalion, 5th Marines, provedl oddíl leteckých a ženijních důstojníků bilanci situace. Hlásil, že do 10. srpna by mohl zprovoznit 2600 stop (800 m) dráhy a že další úsek o rozměrech 1200 × 160 stop (365 × 49 m) by mohl být dokončen v následujícím týdnu. Kontradmirál Turner pak 8. srpna slíbil, že letadla přiletí 11. srpna. Bohužel, když byla flotila nucena se po bojích u ostrova Savo evakuovat, odplula s téměř veškerým vybavením 1st Engineer a 1st Pioneer Battalion, které ještě nebylo vyloženo. Výstavba letiště začala 9. srpna, když se oběma praporům podařilo shromáždit dostatečné množství vybavení, aby jejich muži mohli začít. Bylo vyloženo slabých 15 procent jejich vybavení a zásob, přičemž se na břeh nedostala žádná těžká technika. Byli tedy nuceni ručně navážet 100 000 krychlových stop (2830 m3) zeminy, aby zakryli prohlubeň ve středu plochy, kterou tam zanechali Japonci. Ti svou původní stavbu zahájili na obou koncích dráhy a pokračovali směrem do středu.

  Ženisté použili obrovský ocelový nosník jako srovnávač povrchu, zatímco k navážení výplně použili ukořistěný japonský silniční válec. Japonské vybavení významně obohatilo slabé ženijní vybavení, jež měli Američané k dispozici. A ačkoli bylo ukořistěné vybavení obecně ve špatném stavu, vynalézaví američtí mechanici jej v závodě s časem dokázali hodinu po hodině udržovat v chodu. Jediným zařízením pro zemní práce byl jediný buldozer, který se podařilo vylodit. Sklápěcí nákladní vozy k dispozici nebyly. Při překonávání nesmírných obtíží předváděli ženisté neuvěřitelné improvizační výkony.

  Dne 18. srpna přiletělo nad Hendersonovo letiště osm bombardérů Betty. Útok proběhl v rámci největšího náletu od 9. srpna 1942, kdy 25. Kōkū Sentai zahájila letecký útok vedoucí k prvnímu japonskému pokusu o vylodění vojáků a znovudobytí ostrova. Bombardéry, které byly kvůli protiletadlové palbě nuceny zůstat ve výšce nad 25 000 stop (7620 m), způsobily jen malé škody. Všem bylo ale jasné, že se nepřítel vrátí. Z Noumea dorazil konvoj tří lodí, který přivezl potraviny na pět dní, což spolu s ukořistěnými japonskými zásobami poskytlo námořní pěchotě dvoutýdenní zásobu potravin. Aby zásoby vystačily co nejdéle, bylo stravování námořní pěchoty omezeno na dvě jídla denně.

   

  Henderson je připraven

  Během 19. srpna 1942 ohlásily CUB-1 a 1st Engineer Battalion, že Henderson je připraven pro letecké operace. Letiště nyní představovalo 3800 stop (1158 m) dlouhý a 150 stop (46 m) široký pás, pokrytý štěrkem, s prašnou pojížděcí dráhou a stojánkami, které byly předurčeny k tomu, aby se při četných bouřkových lijácích proměnily v bahnité plochy. Letiště bylo obklopeno slabou obrannou linií táhnoucí se od Point Cruz na západě k řece Ilu na východě, takže bylo vzdáleno jen čtvrt míle od kilometr dlouhé vyvýšeniny, která se do historie námořní pěchoty zapsala jako „Krvavý hřeben“. Nebyly zde žádné ochranné zátarasy a údržba letadel měla po celou dobu jejich pobytu na ostrově prověřovat americkou vynalézavost. Jedinou stavbou na letišti byla dřevěná věž, kterou postavili Japonci, a která byla známa jako „Pagoda“. Reportér časopisu Time Robert Sherrod, jenž se vylodil spolu s námořní pěchotou, popsal životní podmínky na letišti jako „otřesné“, s možností spánku omezenou na stany s bahnitou podlahou nebo zemljanky, v jejichž blízkosti se nacházely vyhloubené zákopy. Malárii roznášejících komárů byla spousta. Letci dostávali japonské moskytiéry, ale „bahenní mariňáci“ v něco takového nemohli ani doufat. Zázemí bylo primitivní, ale Henderson Field byl připraven. A právě včas. Přes veškerou snahu se ale dal jen stěží označit za letiště. Byl to nepravidelně tvarovaný flek země vyříznutý v ostrovním porostu, napůl v kokosovém háji a napůl mimo něj, s příliš krátkou vzletovou a přistávací dráhou a příliš malým počtem valů, které by chránily letadla před střepinami. Koneckonců, 20. srpna 1942, několik týdnů po příletu na ostrov, napsal XO celé MAG-23, Lt. Col. Charles Fike, tento zápis do válečného deníku skupiny: „Po příjezdu bylo zjištěno, že pro tankování, přezbrojování a servis letadel je k dispozici servisní oddíl přibližně 140 mužů, kterému velí Ensign Polk z CUB-1. Veškeré tankování se provádí pomocí ručních čerpadel přímo ze sudů. Přezbrojování probíhá bez pomoci pumových vozíků nebo zvedáků. Poddůstojníci CUB-l, ačkoli jsou ochotní a inteligentní, mají většinou odslouženy méně než čtyři měsíce, v důsledku čehož vyžadují nejpřísnější dohled. Vzhledem k doprovodným obtížím zvládl Ensign Polk tuto situaci pozoruhodně dobře. Jeho přístup byl po celou dobu vstřícný.“

  Pokračování příště...

  Wildcaty na Guadalcanalu na podzim 1942. Nad Hendersonovým letištěm prolétá skupina B-17.

   Zásadní inovací bylo u verze F4F-4 skládací křídlo systému „So-Wing“, který navrhl přímo Leroy Grumman. Zde demonstrují prostorovou úspornost systému mechanici na letounu náležejícímu VF-3 na základně NAS Kaneohe, Oahu, 29. května 1942.

• V jako výškový

  Jak již název napovídá, budeme se v tomto článku zabývat verzí vrtulníku Mi-24 s indexem V, v originále „vysotnyj“, tedy výškový. Firma Eduard opět vydává zajímavý přebal této varianty ve čtvrtkovém měřítku na základě výlisků ruské Zvezdy, tak si povíme něco o Mi-24V/35, které prošly službou v československém a českém vojenském letectvu.

  
  

  Naše Mi-24V a Mi-35 z technického hlediska

  Text: Tomáš „Hindman“ Dvořák

  
  

  Jak již název napovídá, budeme se v tomto článku zabývat verzí vrtulníku Mi-24 s indexem V, v originále „vysotnyj“, tedy výškový. Firma Eduard opět vydává zajímavý přebal této varianty ve čtvrtkovém měřítku na základě výlisků ruské Zvezdy, tak si povíme něco o Mi-24V/35, které prošly službou v československém a českém vojenském letectvu.

   

  Jelikož rozdíly mezi dvěma hlavními verzemi, sloužícími u nás, D a V, jsem popsal v pojednání „Déčko jak má být“ v listopadovém Infu 2021, nebudu se dále těmito odlišnostmi zabývat a pokusím se popsat hlavní viditelné rozdíly mezi jednotlivými sériemi Véček u nás létajících. Jen pro pořádek, jedinými opravdu nezaměnitelnými rozdíly mezi Véčkem a Déčkem jsou řízená protitanková výzbroj, sestávající u Véčka z nadzvukových řízených střel 9M114 Šturm, nového elektro-optického zaměřovacího systému Raduga-Š na pravé přední části trupu a nové naváděcí antény na levé straně přídě, dále je to nový střelecko-bombardovací zaměřovač ASP-17V v pilotní kabině a nakonec sání vzduchu spouštěcí jednotky AI-9V skrze ocasní nosník mřížkou za pravým stabilizátorem. Další odlišnosti, jako jsou tzv. mokré závěsníky, jiný tvar kořene listů nosného rotoru, širší listy vyrovnávacího rotoru se šikmým zakončením a hlavně nové výkonnější pohonné jednotky TV3-117V, umožňující provoz vrtulníku ve vyšších nadmořských výškách a v prostředí s vysokou teplotou vzduchu, byly zavedeny i do výroby posledních Mi-24D, a nemusí být tudíž hlavním rozpoznávacím markantem. Našich Déček se to ale netýká, to je spíše upozornění pro stavitele zahraničních uživatelů těchto strojů.

  První várka „Véček“ měla ještě fotokulomet umístěn v kořeni levého křídla, jako tomu bylo u verze Mi-24D. Chybí již ale „bradavice“ výstražného radiolokačního systému S3M Sirena.   Foto: autor

   

  Jednotlivé série

  Mezi léty 1985 až 2006 bylo dodáno celkem 48 vrtulníků Mi-24V/Mi-35. Nejprve se zaměříme na stroje dodané za socialismu, tedy mezi léty 1985 až 1989. První série měla přidělena následující trupová čísla: 0701, 0702, 0703, 0704, 0705, 0706, 0707, 0708, 0709, 0710. Pro tyto vrtulníky bylo typické, že měly ještě starší typ systému identifikace vlastní-cizí, SRO-2 Chrom, charakteristický svými „trojzubými“ anténami, umístěnými na předním horním rámu kabiny operátora a na spodní straně koncového nosníku – kýlovky. Dále byl, stejně jako na Déčku, fotokulomet S-13, umístěný v přechodu levého křídla do svislého pylonu. Na jeho tělese již ale nebyla instalována „bradavice“ výstražného radiolokačního systému S3M Sirena. Ty nebyly ani na odtokových hranách vnějších závěsníků. Místo toho naše Véčka používala novější pasivní systém L-006 Berjozka, nacházející se v rozměrných oválných krytech na levé i pravé přední části trupu mezi pilotními kabinami. Tyto kryty piloti nezřídka využívali jako „poličky“ pro odložení přilby nebo pouzdra s mapami při vystupování a nastupování. Mírně vzadu pod levou Berjozkou je umístěný pevný přistávací světlomet FFP-7. Na odtokové hraně koncového nosníku se nacházejí dvě antény varovného systému před ozářením radiolokátorem ze zadní polosféry. U této série vrtulníků se stejně jako na Déčku nacházela v šachtě hlavního podvozku přepážka oddělující levou a pravou stranu. Čtyři kazety s výmetnicemi klamných cílů ASO-2V se stejně jako u Déček nacházejí pod zadní částí ocasního nosníku. Nejsou však již připevněny pásy, konzola kazet je uchycena šrouby přímo do nosníku.

  Další dodávka Véček měla trupová čísla 0786, 0787, 0788, 0789, 0790. Od předchozích strojů se odlišovala především přemístěním fotokulometu do kabiny kapitána vrtulníku, napravo od zaměřovače. Změnil se i typ na SŠ-45. Druhou změnou bylo odstranění přepážky v šachtě hlavního podvozku. To bylo rozhodně ku prospěchu. Při montáži i seřizování podvozku se dalo pohodlněji dostat k danému uzlu z protější části šachty a mechanici si spolu mohli i lépe popovídat.

  Následovala trupová čísla 0812, 0813, 0814, 0815, 0816. Od předchozí série se v podstatě nelišila.

  Předposlední sérií dodanou ze SSSR ve dvou etapách byly vrtulníky s trupovými čísly 0832, 0833, 0834, 0835, 0836, 0837, 0838, 0839. Hlavními rozdíly oproti předchozím sériím bylo přesunutí antén L-006 Berjozka na horní část trupu, zhruba mezi kabinu kapitána a nákladovou kabinu. „Trojzubce“ antén SRO-2 Chrom nahradily ploutvičky novějšího systému 62-01 Parol. Třetí odlišností je zvýšení počtu kazet ASO-2V ze čtyř na šest a jejich přemístění na boky trupu za křídlo, po třech na každé straně. Zabudovány jsou v aerodynamických krytech. S tím byla trošku potíž, neboť samotná montáž konzol a krytů byla poměrně obtížná, navíc v krytech během provozu vznikaly trhliny. Z těchto důvodů bylo zřejmě u vyšších sérií Mi-24/35 od kapotáže kazet upuštěno. Všechny dvacetčtyřky, jež mají výmetnice instalovány na bocích trupu, mají uvnitř tzv. radioúseku dvě výztuhy, zpevňující navzájem protilehlé strany konzol.

  Poslední skupinu, uzavírající Véčka dodaná za bývalého režimu, tvořily pouze tři stroje trupových čísel 0927, 0928, 0929. Oč je tato série menší, o to je zajímavější. Kromě nepatrně jinak rozmístěných přístrojů na palubní desce kapitána je zajímavé to, že ačkoliv se ve službě označovaly jako Mi-24V, na výrobních štítcích bylo vyraženo Mi-35, což je vlastně pro exportní stroje v pořádku. Osobně potvrzené to mám pouze u 0928, ale předpokládám, že u zbývajících dvou to bylo stejné. Další společnou linkou, kromě 0927, která po rozdělení federace připadla Slovensku, je fakt, že další dva vrtulníky postihly katastrofy, a to za velmi podobných okolností. V jejich troskách bohužel zahynulo sedm členů létajícího personálu.

  Stroj trupového čísla 0834 demonstruje podobu poslední předlistopadové dodávky vrtulníků Mi-24V. Na rámu přední kabiny je „ploutvička“ systému 62-01 Parol, antény systému L-006 Berjozka se přesunuly nahoru za kabinu kapitána vrtulníku.  Foto: Petr Soukop

  Na místo autonomního navigačního systému DISS, jehož roli převzal systém GPS, se nastěhovala krátkovlnná radiostanice LUN 3520. Nad ní je nový kompas a digitální výškoměr ve feetech. Foto: autor

  
  

  Úpravy a modernizace

  Popsali jsme si jednotlivé vrtulníky tak, jak přišly z výroby. Nicméně po revoluci se pozvolna začalo s prezentací těchto strojů na západ od našich hranic a posléze bylo nutné provést alespoň základní kompatibilitu s NATO. Proto bylo rozhodnuto o provedení zástaveb systému GPS, digitálního ukazatele výšky letu ve stopách (feetech) a západních odpovídačů tak, aby se Véčka mohla zúčastňovat leteckých dnů a cvičení na Západě. Rozmístění bylo obdobné, jak jsem je popsal na Déčku. Čili anténa GPS na horním rámu čelního skla operátora, ovládací skříňka na opačné straně uvnitř kabiny. Ukazatel výšky ve feetech pod ní, nad pravým předním panelem. U kapitána byl „feetoměr“ nad pohyblivou mapou systému DISS a místo, kde byly původně palubní hodiny, obsadil nový ukazatel kompasu. Hodiny se přesunuly na horní rám čelního skla, mezi indikátor ozáření systému Sirena a ventilátor. Bílé ploutvičky antén odpovídače APX-100 byly za přední podvozkovou šachtou v ose trupu a na ocasním nosníku, zhruba v jeho polovině, mírně vlevo od osy. V obou kabinách přibyly mírně vlevo nad hlavami pilotů konzolky pro uchycení nových adaptérů připojení přilby nebo sluchátek. Po katastrofě 0928 přibyl na palubní desce kapitána vlevo od mapy DISSu ještě nezávisle napájený záložní umělý horizont LUN 1241, který nahradil původní UKT-2.

  Prokazatelně těmito úpravami prošla všechna Véčka, kromě 0706 a 0929, které ještě předtím postihly katastrofy, a 0789, která byla vyřazena pro vážné poškození draku. Vrtulníky náležící slovenské straně (0704, 0707, 0708, 0786, 0787, 0813, 0814, 0832, 0833, 0927) do rozdělení republiky tímto upgradem také neprošly, to až později na Slovensku. Byl obdobný, ale to není předmětem našeho tématu.

  Ovládací pultík aktivního infračerveného rušiče L-166V-11E „Ispanka“ v kabině pilota-operátora vedle pravého pultu výzbroje. Povšimněte si nápisu NEZAPÍNAT - v té době se již systém nepoužíval.  Foto: autor  

   Ovládací skříňka radiostanice LUN 3520 nad levým pultem výzbroje pilota-operátora. Foto: autor

  
  

  Neviditelná laň

  Jedno z Véček, a to konkrétně stroj s trupovým číslem 0837, byl po ukončení Revize 2 v Leteckých opravnách Kbely (LOK) vybrán pro projekt s názvem Vrtulník. Tento experiment pod taktovkou tehdejšího VTÚL a PVO byl realizován v lakovně Aero Vodochody a spočíval v polepení většiny povrchu vrtulníku speciální gumou, která měla rušit radarové kmitočty, a poté nástřikem experimentální kamufláže, jejíž speciální barvy ztěžovaly detekci přístroji pro noční vidění. Cílem tedy bylo vrtulník částečně zneviditelnit, ale kromě celkem zajímavého povrchu, pod kterým téměř zanikaly jinak viditelné nýty, bylo jediným výsledkem rozhození vyvážení a zvýšení hmotnosti, na což kapitána upozorňoval štítek na levém bočním pultu. Dnes tento „unikát“ slouží jako učební pomůcka VA Vyškov.

   Levý pult pilota-operátora s anglickými popiskami a tabulkou převodu metrů na fíty (nezbytná to pomůcka všech, kteří létají s přístroji cejchovanými v metrech). Foto: autor

  
  

  Výzbroj a výstroj

  Kromě již zmiňovaných protitankových raket Šturm, nahrazujících známé Falangy u Déčka, může nést Véčko stejnou výzbroj jako D, rozšířenou dále o raketové bloky B8V20 ráže 80 mm, univerzální pouzdra GUV buď s 30mm granátometem 9-A-669, nebo s jedním rotačním kulometem 12,7 mm 9-A-624 a dvěma rotačními kulomety 7,62 mm 9-A-622. Dále může nést kanónová pouzdra s dvouhlavňovým kanónem UPK-23/250 ráže 23 mm, kazetové kontejnery KMGU-2 nebo raketomety RM-122. Na stroji 0790 se ve VTÚL zkoušelo použití leteckého kanónu PL-20 Plamen, známého z výzbroje L-159. Všechna naše Véčka mohou nést Šturmy i na vnějších křídelních závěsnících přes speciální adaptéry, a tak lze jejich počet zvýšit až na osm kusů. Samozřejmostí je možnost podvěšení čtyř přídavných palivových nádrží (každá o objemu 450 litrů).

  Za socialismu byla k Véčkám dodána i jedna sada chladičů výstupních plynů EVU, ale samozřejmě se s ní nelétalo, zkoušela se až v březnu 2002 jiná sada, zakoupená pro zkušební účely na vrtulníku 0835. V obou případech se jednalo o starší provedení se šikmým zakončením výdechů.

  Nákladový prostor se dvěma černými brašnami, které slouží pro uložení systémů nočního vidění. Foto: autor

   

  Stará Véčka dosluhují

  Po téměř celou dobu své služby, cca od roku 1988, byla Véčka kromě péče u vojenských útvarů podrobována revizím 1 a 2 a generálním opravám v LOKu, ten také provedl veškeré popsané zástavby. Jen na stroji 0705 byla provedena v rámci certifikace na zahájení generálek tzv. Vstupní oprava, taktéž v LOKu, ale specialisty z výrobního závodu Rostvertol v Rostově na Donu. Oprava byla provedena poměrně pečlivě, i když k některým věcem měli Rostovští svérázný přístup. Od té doby má 0705, jako jediné starší české Véčko, kapotáž koncového reduktoru o menších rozměrech a z laminátu, stejně jako Mi-35. V roce 2012 byl v podstatě ukončen provoz starých Véček a v roce 2015 odprodal LOM stroje trupových čísel 0702, 0710, 0788, 0790, 0815, 0835 a 0839 společnosti AAL se sídlem v Šardžá ve Spojených arabských emirátech. Tam prošly opravou a pravděpodobně skončily v Libyi nebo Súdánu. Draky 0701 a 0789 byly odprodány do soukromých sbírek v zahraničí, 0705 se nachází jako pomník před štábem základny v Náměšti nad Oslavou, 0709 je ve kbelském leteckém muzeu.

  Důkaz, že se vrtulník trupového čísla 3365 měl původně narodit jako verze Mi-35P…

  Foto: autor

   Pěkný záběr na kokpit s podsvícením uzpůsobeným pro lety se systémem nočního vidění. Foto: David Všetíček 

  
  

  Nová generace

  V rámci splacení dluhu po bývalém Sovětském svazu nám Ruská federace jakožto nástupnický stát dodala krom jiného mezi roky 2003 až 2006 celkem 17 nových bitevních vrtulníků. Sedm bylo verze Mi-24V a deset již bylo označeno jako Mi-35. Stroje těchto verzí se mezi sebou liší jen málo a tyto odlišnosti si nyní popíšeme.

  Jako první byla dodána ve dvou várkách standardní Véčka trupových čísel 7353, 7354, 7355, 7356, 7357, 7358 a 0981. Od starších mašin, u nás již používaných, se odlišují kromě výkonnějších motorů TV3-117VMA na první pohled jinak uchycenými výmetnicemi ASO-2V. Ty jsou sice stále na boku trupu, ale bez kapotáže, a kazety jsou montovány tak, že horní je umístěna konektory vpřed a dvě pod ní konektory vzad. Navíc je prostřední kazeta posunuta mírně vpřed a jednotlivé kazety jsou oproti sobě přesazeny. Jiné jsou i pitotovy trubice, u kterých nyní jejich trubková část přesahuje odtokovou hranu a přechází ve vřetenovité zakončení. Zajímavé je, že stroj 0981 nemá pod pitotkami nanýtována očka, která slouží pro přivázání jejich povlaků. Indikátor námrazy ve vstupu do ventilátoru je již nového typu SO-121VM. V nákladové kabině, na předním pravém horním krytu elektrovybavení, jsou namontována čtyři signální tabla, upozorňující osádku na kovové třísky v olejových náplních hlavního, vloženého i koncového reduktoru a skříně náhonů. Signalizace kovových nečistot v olejové soustavě obou motorů byla standardem už dříve na starších Véčkách.

  Dále se tyto stroje liší černým zbarvením obou pilotních kabin, uzpůsobeným pro používání systému nočního vidění (NVG). Bohužel osvětlení interiéru ani vnější osvětlení nebylo s NVG kompatibilní, takže se jednalo o jakéhosi kočkopsa... Na vrtulnících nebyly namontovány ani GPS ani odpovídače, takže vlastně při dodání odpovídaly našim Véčkům z let osmdesátých let, a to včetně popisů v kabinách v azbuce. Jedinou změnou byla absence systému vlastní-cizí. Stroje tedy nemají ani SRO-2 Chrom, ani 62-01 Parol, takže nemají ani „trojzubce“ nebo ploutvičky na obvyklých místech a ani malé bílé kulaté antény pod oběma pitotkami a na bocích koncového nosníku – kýlovky.

  Až během provozu, ale nutno říci, že poměrně brzy byly na těchto sedmi kusech provedeny zástavby systému GPS a odpovídačů APX-100, s umístěním stejně jako na starších vrtulnících. Ještě o něco později byla provedena zástavba radiostanice LUN 3520 české provenience. Její černá anténa ve tvaru T byla umístěna vzadu, nahoře na ocasním nosníku, mírně vpravo. Ovládací skříňka se nachází u operátora na levém předním panelu, u kapitána zaujala pozici po demontovaném kartografu – pohyblivé mapě systému DISS. Hodiny byly opět přemístěny nahoru a na jejich místě je nyní zabudován kompas a „feetoměr“. Jako zajímavost lze uvést, že český letecký kanón PL-20 Plamen byl zkoušen i na stroji číslo 7357. Proběhly jak letové zkoušky, tak střelby na střelnici Libavá, ale do výzbroje čtyřiadvacítek nakonec zaveden nebyl.

  Jako další byly dodány tři kusy trupových čísel 7360, 3361 a 3362. Ty byly již značeny jako Mi-35. Tyto vrtulníky mají pilotní kabiny i vnitřní a vnější osvětlení plně kompatibilní s NVG, což znamená i to, že na přistávací světlomet na levé straně trupu se dá namontovat speciální NVG filtr. Popisy v kabinách byly již při dodání v angličtině. NVG úprava zahrnuje i možnost překrytí plexisklových kompenzačních štítků na levém rámu zasklení kapitána a na pravém u operátora černými látkovými kryty, aby nedocházelo k nežádoucím odleskům do brýlí. Stejným způsobem jsou zakryty i oba zbrojní panely napravo od operátorovy sedačky. Mezi oběma kabinami je krycí, opět černá látková dečka, takže za pedály kapitána již není vidět do přední kabiny. V nákladové kabině, mezi 3. a 4. okénkem napravo, jsou uchyceny dvě černé kožené brašny, ukrývající kabeláž k NVG optice, není-li používána. Na trubce snímače DUAS u rámu čelního skla operátora byla na konzolce umístěna anténa GPS. Popravdě řečeno, starší řešení, vyvinuté v LOKu, bylo mnohem elegantnější. Ovládačka je u operátora na standardní pozici vpředu, vpravo nahoře. Dále se na spodní části krytu naváděcí antény raket Šturm nacházela bílá anténa odpovídače, tentokrát typu KT-76C. Toto umístění bylo poněkud kuriózní a každému, kdo někdy manipuloval s ojátkem u čtyřiadvacítky, musí být jasné, k čemu asi mohlo dojít a patrně i došlo... Takže aby se tomu předešlo, byla anténa přemístěna na standardní místo za přední podvozkovou šachtu. Typ KT-76C nepotřeboval druhou anténu, a tak ploutvička na ocasu chyběla. V kabině operátora přibyl nový výškoměr, jeho umístění v levé přední části kabiny ale nebylo nejšťastnější (ono ale už opravdu nebylo kam ho dát) a jelikož je třeba pro nástup do přední kabiny a výstup z ní určitý grif, dělala jeho pozice, zejména některým příslušníkům pozemního personálu, celkem obtíže. U kapitána došlo k přesunutí palubních hodin z jejich pozice nad kartografem DISSu, kde jejich pozici zaujal kódovací výškoměr, na levý boční stínicí kryt palubní desky. Při pohledu zvenku na odkrytou zadní část hodinek a z nich vedoucích vodičů člověk nabyl dojmu, že je to jaksi nedodělané, ale nebylo.

  Tyto vrtulníky již nemají havarijní zapisovač SARPP-12DM, ale moderní systém BUR, jenž pomocí snímačů na jednotlivých prvcích řízení získává potřebná data. Jeden z nich je i na koncovém reduktoru, kde snímá vysunutí a zasunutí jeho hřídele, a tím vlastně úhel náběhu vyrovnávacího rotoru. A proto je na pravé straně krytu reduktoru na vrcholu kýlovky větší a hranatější výstupek, kryjící onen snímač. Aerodynamický kryt na levé straně reduktoru je již menšího typu, z laminátu, stejný jako na již zmiňované 0705 po generálce.

  Jedinou úpravou, která nebyla na těchto třech strojích provedena ještě ve výrobě, byla u nás provedená zástavba radiostanice LUN 3520. Její anténa se opět nachází na stejném místě jako na předchozích vrtulnících a ovládací skříňka opět nahradila pozici kartografu u kapitána. Ten již ale tentokrát nebyl ve výrobě zabudován.

  Detail omezeného výhledu kapitána vrtulníku, který má v zorném poli fotokulomet, ventilátor,  ovládací skříňku systému Siréna a kvůli instalacím dalších zařízení se do této oblasti přesunuly i palubní hodiny. Foto: autor

  Antény palubního odpovídače APX-100 byly montovány za příďovým podvozkem a na spodní části ocasního nosníku. 

   

  Posledních sedm

  Úplně poslední dodávku tvořily opět nadvakrát dodané mašiny těchto trupových čísel: 3365, 3366, 3367, 3368, 3369, 3370 a 3371. Byly dodány ve stejné konfiguraci jako tři předchozí, také na nich byla u nás provedena zástavba LUNky a u čtyř strojů trupových čísel 3367, 3368, 3370 a 3371 byla během provozu provedena záměna odpovídačů KT-76C za typ APX-119, takže anténa za přední šachtou, která byla původně namontována v její ose, byla zaslepena a nový typ se přesunul lehce doprava, na hranu šachty. Jelikož APX-119 používá antény opět dvě, druhá ploutvička putovala na standardní místo na ocasním nosníku vzadu, nepatrně vlevo. U vrtulníků došlo ke konci provozu ke zrušení krátkovlnné radiostanice Jadro, a tudíž zmizely drátové antény mezi horní částí trupu a stabilizátory. Sloupky jejího uchycení však na trupu zůstaly, stejně jako celá vnitřní instalace a ovládací skříňka na levém pultu kapitána. Jen u ní přibyl štítek „NEPOUŽÍVAT“. Úprava se netýkala uloženek a nestihly ji kvůli havárii ani 7353 a 3361. Všechny nově dodané vrtulníky mohly používat chladiče výstupních plynů EVU, tentokrát již novější variantu s vodorovným zakončením výdechů.

  Z těchto sedmnácti vrtulníků prošlo 11 kusů generální opravou v LOMu a na první pohled jsou rozpoznatelné podle difuzních přechodů kamuflážních barev. Z výroby v Rostově byly dodány s ostrými přechody, protože byly stříkány podle šablon, a schod mezi barvami byl mnohdy i několik desetin mm vysoký. Dvanáctý plánovaný stroj 3361 to bohužel do generálky nestihl kvůli poškození draku při incidentu na náměšťské základně. Při kontrolní motorové zkoušce s následným zavisením došlo k destrukci volné turbíny jednoho z motorů a poté k tvrdému dosednutí stroje. Mašina 7353 skončila v lese po nezdařeném vzletu na střelnici Libavá. Příčinou bylo její přetížení. Oba vrtulníky by se patrně za pomoci ruské strany podařilo opravit (tehdy ještě spolupráce probíhala), ale kvůli plánovanému ukončení provozu typu už byly opravy patrně vyhodnoceny jako nerentabilní. Zajímavé je, že jak u těchto dvou kusů, tak dříve u 0789 došlo, kromě jiného, v podstatě ke stejnému druhu poškození, které se objevuje vždy po tvrdém dosednutí, a to ke zvlnění potahu, nebo i případné mírné destrukci trupu na přechodu mezi přední pancéřovanou částí trupu a přechodu do nákladové kabiny. Vzhledem k hmotnosti jednotlivých částí vrtulníku je to pochopitelné. Stroj 7354 podobnou událost ustál, jelikož poškození bylo proti dalším dvěma minimální. Generálkami v LOMu neprošly také dlouhodobě uložené vrtulníky trupových čísel 7354, 7355, 7356, 7357 a 7358.

  Detail antény systému GPS původní instalace, vyvinuté  v leteckých opravnách Kbely.

   

  Proč jen Véčka?

  Na mysl se vkrádá otázka, proč si vlastně česká strana vybrala jako předmět splátky dluhu verzi Mi-24V/35 a ne podstatně modernější a v boji rozhodně výkonnější a odolnější Mi-35M a její deriváty. Pomineme-li cenu, a tedy počet dodaných kusů, bylo údajně hlavním důvodem to, že armáda nechtěla zavádět do výzbroje nový typ, a hlavně to, že bylo v plánu celou flotilu našich Véček, jak starých, tak těch nových, postupně zmodernizovat na stejnou úroveň. Byl to velkolepý plán, na kterém měly spolupracovat společně státy V4. Bohužel z něj nakonec sešlo, což byl vlastně začátek konce našich čtyřiadvacítek. Byť se jedná o výkonný a svým způsobem víceúčelový vrtulník, má pouze nezbytné avionické vybavení pro to, aby se mohl ve 21. století vůbec pohybovat vzdušným prostorem, a v soudobých konfliktech by byl na bojišti bez odpovídající moderní výzbroje, aktivních i pasivních ochranných systémů a systémů pro situační povědomí osádky v podstatě odsouzen k záhubě. Je opravdu škoda, že nic z modernizačních plánů nebylo nakonec realizováno, neboť příklad našich Mi-171Š dokazuje, že i tudy vede cesta.

  Náš požadavek na dodávku Véček každopádně ruskou stranu poněkud zaskočil, neboť tato verze již nebyla několik let v programu výrobního závodu Rostvertol v Rostově na Donu. Nutno podotknout, že výrobce nakonec požadavek splnil, i když poněkud svérázně. Draky našich Véček rozhodně nebyly nově vyrobené, což dokládá fakt, že sériová čísla mašin z první dodávky 0873xx jsou v podstatě pokračováním sériových čísel Mi-35P Nigerijského letectva a že vrtulník sériového čísla 203365 má na výrobním štítku vyraženo Mi-35P! Dle vlastní zkušenosti ze stáže, kterou jsem v létě 2001 absolvoval v Rostově, můžu říct, že běžnou praxí při opravách pro domácí letectvo bylo, že do generálky bylo odesláno Véčko a vrátilo se jako Mi-24P. Ruští letci měli tuto verzi ve větší oblibě. Aby se kvůli tomu nemusel vyrábět celý drak, což už by ani nebyla oprava, rozstykovala se přední část s kabinami od zbytku trupu a po opravě draku byla k trupu sestykována nově vyrobená příď pro verzi P. Po doplnění všech dalších odlišných systémů obou verzí byla verze P na světě. No a naše mašiny vznikly patrně obdobně, akorát že obráceným procesem. Případně se s trupy počítalo pro verzi P a byly doplněny o repasované přídě z Véček. Ať tak nebo tak, na 3365 to Rusům uteklo.

  A ještě jedna záhada: při služební cestě v Burkina Faso jsme na základně v Ouagadougou narazili na odstavené Mi-24V/Mi-35 tamního letectva. Stoje byly vyrobeny v závodě v Arseňjevu na Dálném východě a konstrukčně se od rostovských čtyřiadvacítek dost liší. V nákladové kabině jsme ovšem nalezli laminátový kryt, kryjící elektro vybavení v přední části této kabiny, a na něm bylo zevnitř nastříkané číslo 220981, což je výrobní číslo našeho vrtulníku z první deblokační dodávky! Takže se patrně někdy spolu musely potkat. Zřejmě k tomu došlo v Rostvertolu, kde vedle výroby probíhaly i generálky, a to i vrtulníků vyrobených v Arseňjevu. Buď je někdo prohodil (je divné, že by pasovaly), nebo úřadoval lakýrník se špatnými instrukcemi.

  Ať už to bylo s výrobou našich mašin jakkoliv, byly to poslední Mi-24V, které opustily výrobní závod, a vrtulník trupového čísla 3371 je s největší pravděpodobností poslední vyrobené Véčko na světě.

  Viditelnou změnou na vrtulnících dodaných Afghánistánu byla trubková anténa 10-389 HF radiostanice, která byla namontována podél levé strany ocasního nosníku. Foto: autor

   

  V cizích službách

  Kromě již zmiňovaných strojů odprodaných společnosti AAL, o jejichž dalším osudu toho není moc známo, si i další, původně ještě československé vrtulníky našly nové uživatele v zahraničí. Jak je všeobecně známo, darovala Česká republika afghánské vládě mimo jinou techniku i šest kusů Mi-24V. V Afghan National Army (odtud zkratka projektu ANA) dostala naše bývalá Véčka nová čísla: 113 (původně 0836), 114 (0703), 115 (0816), 116 (0834), 117 (0838) a 118 (0812). Hlavními úpravami, kterými se tyto vrtulníky odlišovaly od své původní podoby, byly v rámci generální opravy tyto: záměna motorů TV3-117V za výkonnější TV3-117VMA, odstranění systému GPS a veškerých antén identifikačního systému SRO-2 Chrom nebo 62-01 Parol, náhrada palubního interkomu SPU-8 za moderní AA38-52, jehož ovládací skříňky byly na levém pultu operátora vedle sedačky, na levém pultu kapitána nad pákou kolektivu a na stropě nákladovky, kde také visely komunikační kabely pro celé eventuální osazenstvo. Odpovídač byl nahrazen jiným (KT-73) s jednou bílou ploutvičkou v ose trupu za přední šachtou podvozku a s ovládací skříňkou na levém pultu kapitána. Hodiny se přesunuly opět nahoru nad zaměřovač a jejich místo zaujal kódovací výškoměr KAE-130. Znovu byl namontován záložní umělý horizont LUN 1421 namísto původního UKT-2. Popisy v kabinách byly v angličtině a zmizely konzolky na uchycení adaptérů pro připojení sluchátek či přilby. Nová přípojná místa tvořily téměř neznatelné konektory na levých pultech obou pilotů.

  Nejviditelnějšími změnami na vnějším povrchu stroje byly kromě již zmíněných odstraněných antén dvě poměrně velké bílé antény ve tvaru T. Jednalo se o antény radiostanic systému VHF-UHF COM. Jedna anténa AT-160 COM 1 byla umístěna na horní části ocasního nosníku, na místě původní T antény pro VKV R-863. Druhá AT-160 COM 2 se nacházela na spodní části nosníku, na místě původní antény ve tvaru U pro VKV R-828. S instalací těchto antén nastal lehký problém, neboť jejich ovládací skříňky byly celkem velké a ani do poměrně prostorné kabiny Hindu nebylo snadné je umístit. Nakonec se našlo místo hned za spodní hranou dveří, mezi pákou brzdy nosného rotoru a lékárničkou, která musela být z tohoto důvodu přemístěna na levý boční pult nad ovládací skříňku nového interkomu. Jelikož nové umístění ovládaček bylo na místě, kam se běžně při nastupování a vystupování z kabiny šlape pravou nohou a zvyk je železná košile, byly obě skříňky chráněny poměrně masivním kovovým krytem, jehož horní část se dala po nastoupení do kabiny sejmout, aby byl přístup k tlačítkům a displejům, a před vystoupením se zase zakryla. O tom, jak důsledně bylo toto opatření později dodržováno afghánským pozemním a létajícím personálem, si nedělám iluze.

  Další a rozhodně nejviditelnější změnou byla na pravé straně téměř přes celý nosník namontovaná trubková černá anténa 10-389 HF radiostanice. Její ovládací skříňka nahrazovala původní v přední části levého pultu od KV radiostanic Karat M-24 nebo Jadro 11, jejichž drátové antény mezi stabilizátory a trupem byly odstraněny. Tentokrát však byly demontovány i oba sloupky a průchod do radioúseku. Poslední změnou byla demontáž radioizotopového indikátoru námrazy RIO-3 ve vstupním věnci ventilátoru chlazení olejové soustavy a jeho náhrada za moderní a neradioaktivní sytém SO-121VM.

  Vrtulníky sloužily v Afghánistánu od svého dodání mezi koncem listopadu 2008 a počátkem února 2009 spolehlivě až do svého vyřazení počátkem roku 2016. Jediným problémem byly kontrolní motorové zkoušky a zálety po opětovném smontování po přepravě letounem An-124 Ruslan. Rozdílná nadmořská výška kbelského (286 m) a kábulského (1791 m) letiště si vynutila dodatečné seřízení parametrů motorů a nosných rotorů všech vrtulníků. Po následné změně metodiky provádění zkušebních letů se již tyto problémy nevyskytovaly.

   

  Pár slov závěrem…

  Doufám, že toto pojednání alespoň trochu osvětlí technické rozdíly mezi jednotlivými sériemi našich Mi-24V/Mi-35, i když jsem určitě nějaké drobnosti opomenul. Zorientovat se v tom všem po tolika letech bylo mnohem složitější, než jsem čekal, a tímto také děkuji mým kolegům z práce, kteří mi byli nápomocni jak odbornou radou, tak lepší pamětí. Záměrně jsem nezabředl do tématu zbarvení, a to jak vnitřních prostor, tak kamufláží. To je téma na samostatný článek. Stále platí to, co často zdůrazňuji, a to řídit se fotografiemi konkrétního stroje z daného období. Naštěstí jsou naše Hindy hojně nafocené, tak by to pro modeláře neměl být problém.

  Je ironií osudu, že až ke konci své kariéry se některé naše čtyřiadvacítky dočkaly toho, k čemu byly vlastně vyrobeny, a budeme doufat, že z toho, co zbylo, se alespoň část v domácím mírovém prostředí dočká 24. srpna a oslaví tak neuvěřitelných 45 let služby v našem vojenském letectvu. Lepší už jsou v tomto ohledu pouze typy Mi-8, L-39 a L-410, ale i jejich původní verze se již blíží konci své služby ve vzdušných silách AČR.

  Moderní válečné konflikty jasně ukázaly, že pouze moderními systémy vybavené stroje mají šanci na přežití a efektivní plnění úkolů. Přesto, a přiznám se, že je v tom i trochu nostalgie, mi bude tento velmi elegantní vrtulník a jeho nezaměnitelný zvuk na našem nebi chybět.

• Letecká vojna nad Ukrajinou

  Obdobie od 1. 1. 2023 do 1. 2. 2023, ktoré sledujeme v tomto pokračovaní seriálu, sa nieslo v očakávaní ofenzívnych operácií, či už na jednej alebo na druhej strane. Rozsiahle manévrové akcie sa však nekonali. Rusi sa naďalej tvrdohlavo snažili o masové útoky proti dobre opevneným pozíciám, ale s očakávaným výsledkom.

  Ukrajinský dron A1-SM Furia s označením 610 a výrobným číslom ACM13072 bol zostrelený 31. 1. pri Kreminnej v Luhanskej oblasti.

  Do nového roka po starom

  Text: Miro Barič 

  
  

  Obdobie od 1. 1. 2023 do 1. 2. 2023, ktoré sledujeme v tomto pokračovaní seriálu, sa nieslo v očakávaní ofenzívnych operácií, či už na jednej alebo na druhej strane. Rozsiahle manévrové akcie sa však nekonali. Rusi sa naďalej tvrdohlavo snažili o masové útoky proti dobre opevneným pozíciám, ale s očakávaným výsledkom.

   

  Nový rok sa začal doposiaľ najväčšou ruskou jednorazovou stratou. Velenie ruskej armády predviedlo veľkú nezodpovednosť, keď stovky mobilizovaných vojakov sústredilo do nechránenej a nezodolnenej budovy bývalej strednej školy v Makijivke v Doneckej oblasti. A to aj napriek tomu, že presne takéto budovy sú už niekoľko mesiacov terčom vysoko účinných striel z raketometov HIMARS. V suteréne budovy bol navyše sklad munície a okolo budovy parkovali nijak nezamaskované vojenské vozidlá. To, že v škole sú stovky vojakov, nebolo žiadnym tajomstvom. Výsledkom je katastrofa nebývalého rozsahu aj na ruské pomery.

  Na Nový rok budovu zasiahli rakety a dielo skazy dokonal výbuch uskladnenej munície. Bývalá škola sa úplne zrútila, čo dokladajú aj videá zverejnené na ruských kanáloch. Podľa ukrajinských a západných odhadov zahynulo 300 až 400 ruských vojakov. Útok v Makijivke muselo priznať aj ruské ministerstvo obrany, ktoré inak svoje straty zatajuje. Uviedlo, že zahynulo 89 vojakov, čo je zatiaľ najvyššia priznaná strata. Takéto priznanie je na ruskej strane neobvyklé a svedčí o tom, že straty boli skutočne vysoké.

  Táto ruská strela Ch-101 sa po vypustení zrútila ešte na vlastnom území pri Ulan-Chole 140 km od Astrachane.

   

  Snaha o ofenzívu

  Prakticky od začiatku dažďov na jeseň sa čakalo, kedy sa počasie zmení, pôda zamrzne a budú sa môcť obnoviť rozsiahlejšie operácie. Ukrajina varovala pred chystanou veľkou ruskou ofenzívou. Mohutný útok ako pred rokom sa však nekonal. Rusko stratilo príliš veľa techniky. Aj keď ju nahrádza staršími kusmi zo skladov, kvalita mobilizovaných vojakov na jej obsluhu je nízka a logistika v rozvrate. Namiesto veľkého sústredenia síl tak ruská armáda skúšala útočiť menšími skupinami na viacerých úsekoch fronty od hraníc Charkovskej oblasti na severe až po Záporožskú oblasť na juhu.

  Pri Bachmute sa po polročnom úsilí podaril Rusom prielom. Začiatkom januára využili nepodarenú rotáciu ukrajinských jednotiek a obsadili mestečko Soledar severne od Bachmutu. Potom Ukrajinci prisunuli posily a ruský postup zablokovali. Tlak na mesto pokračoval aj naďalej z troch strán, no v čase uzávierky tohto vydania sa Bachmut stále držal.

  Spektakulárne zlyhali ruské pokusy o dobytie mesta Vuhledar ďalej na juh od Bachmutu. Ruské jednotky tam bezhlavo útočili cez veľký otvorený priestor, ktorý bol jednak zamínovaný a tiež pod palebnou kontrolou ukrajinských obrancov. Výsledkom boli desiatky kusov zničenej ruskej obrnenej techniky a zdecimované celé jednotky.

  Pád vrtuľníka H225 ukrajinského ministerstva vnútra spôsobil 18. 1. v meste Brovary veľký požiar.

  Ukrajina kúpila 21 vrtuľníkov H225 ešte pred vojnou. Foto: Airbus

  
  

  Bojové vozidlá a tanky

  Na zastavenie týchto útokov a tiež na prípravu vlastnej protiofenzívy žiadala Ukrajina od svojich spojencov modernú obrnenú techniku. V januári sa dočkala. Najprv jej na začiatku mesiaca sľúbilo Francúzsko kolesové vozidlá AMX-10 RC vyzbrojené kanónom kalibru 105 mm a potom sa rozhýbali aj Nemecko a USA. To prvé dodá okolo 40 bojových vozidiel pechoty Marder, Spojené štáty poskytli zatiaľ 109 osvedčených vozidiel M2 Bradley a nasledovať by mali ďalšie.

  Ukrajina však okrem týchto vozidiel žiadala aj hlavné bojové tanky tretej generácie. Želanie sa jej splnilo na konci mesiaca, keď najprv sľúbila 14 strojov Challenger 2 Veľká Británia, vzápätí súhlasili s dodaním troch desiatok tankov Abrams aj USA a viacero štátov dodá dokopy niekoľko desiatok nemeckých tankov Leopard 2. Dodané budú po ukončení výcviku ukrajinských tankistov, ktorý už prebieha v Británii, Nemecku i Poľsku.

   Z profesora ekonomiky Oleha Fedireca Ph.D. sa stal protilietadlový strelec pri Bachmute.

  
  

  Dlhý dolet

  Ukrajina tiež dlhodobo naliehala na USA, aby jej pre raketomety HIMARS dodali rakety ATACMS s doletom 300 km. Zdá sa, že sa našiel kompromis v podobe munície GLSDB s dosahom 150 km. Problém je len v tom, že táto úplná novinka nie je ešte ani vo výzbroji USA a jej dodanie bude možné najskôr o niekoľko mesiacov.

  GLSDB znamená Ground Launched Small Diameter Bomb, čiže Bomba malého priemeru vypúšťaná zo zeme. Zbraň vychádza z bomby GBU-39 SDB, ktorá má hmotnosť 113 kg. Tieto bomby malého priemeru boli vyvinuté tak, aby ich mohlo lietadlo niesť viac namiesto jednej veľkej – a zasiahnuť tak viac cieľov pri jednej misii. Bomba je presne navádzaná a vďaka schopnosti kĺzavého letu má predĺžený dosah.

  Boeing a Saab Group spoločne vyvinuli pozemnú verziu tejto zbrane. K bombe pridali raketový motor, ktorý ju vynesie po balistickej krivke do výšky. Tam sa raketový stupeň odpojí, bomba vysunie krídelká a ďalej pokračuje kĺzavým letom. Jej dosah je až 150 km. Zbraň má viacero výhod. Vďaka poloaktívnemu laserovému zameriavaču dokáže zasiahnuť aj pohybujúce sa ciele – na zemi do vzdialenosti 100 km a na mori až 130 km. A vďaka schopnosti manévrovať a otočiť sa vo vzduchu môže trafiť aj ciele na odvrátenej strane kopca – čo bežné delostrelectvo nedokáže.

  V prípade, že Ukrajinci tieto zbrane dostanú, môžu ich odpaľovať z raketometov M142 HIMARS a M270 MLRS, ktoré už majú vo výzbroji. Zatiaľ pre ne majú len rakety s dosahom 70 km. S muníciou GLSDB budú pri súčasných frontových líniách schopní zasiahnuť celé okupované územie Luhanskej, Doneckej, Záporožskej i Chersonskej oblasti a hornú tretinu Krymu. Rusko tak bude musieť presunúť svoje základne a sklady paliva a munície prakticky mimo ukrajinského územia. V bezpečí pred týmito kĺzavými bombami nebudú ani pohybujúce sa vlaky či lode. A v neposlednom rade má GLSDB oproti väčším raketám cenovú výhodu – stojí 40 000 dolárov, kým raketa ATACMS by vyšla na viac ako milión dolárov.

  Guľomet v nose sa objavil na viacerých ukrajinských Mi-8.

   Náladová snímka nočnej prípravy Mi-8 na predsunutej poľnej základni.

  Efektný záber streľby neriadenými raketami z ukrajinskej helikoptéry Mi-8.

  
  

  Sea Sparrow zo zeme

  Omnoho skôr sa však na Ukrajinu dostane ďalší systém protivzdušnej obrany – a treba uznať, že je pri pokračujúcich ruských raketových útokoch na ukrajinskú infraštruktúru aj nanajvýš potrebný. Po systémoch, ako napríklad Patriot, IRIS-T či NASAMS, z ktorých časť už je na Ukrajine, oznámili USA v januári v rámci jedného z balíčkov vojenskej pomoci aj dodanie rakiet Sea Sparrow. Tieto zbrane používané na obranu lodí proti lietadlám a nepriateľským raketám boli upravené pre pozemné použitie na Ukrajine.

  Rakety RIM-7 vyvinuli ešte v 60. rokoch na základe rakiet vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow. Kým tie boli neskôr na lietadlách nahradené raketami AIM-120 AMRAAM, vývoj rakiet Sea Sparrow pokračoval samostatne. Používajú sa dodnes, no pôvodný Sparrow už pripomínajú iba názvom.

  Rakety Sea Sparrow boli upravené pre použitie v moderných vertikálnych odpaľovacích systémoch. Ich hmotnosť je 230 kg, z toho 41 kg tvorí výbušná hlavica. Rýchlosť rakety je 4250 km/h a jej dosah je 19 km. Okrem lietadiel dokáže ničiť strely s plochou dráhou letu a niektoré typy rakiet. Tieto rakety používajú radarové navádzanie. Ukrajina ich bude používať z odpaľovacích zariadení systémov Buk, ktoré boli na tento účel upravené.

  Za istú formu nepriamej pomoci možno považovať aj presun troch prieskumných lietadiel NATO známych ako AWACS z Nemecka do Rumunska. Stalo sa tak 17. 1. a v blízkosti ukrajinských hraníc majú ostať najmenej niekoľko týždňov.

  AWACS je označenie jedného zo systémov, ktoré tieto lietadlá nesú. Široká verejnosť ich pozná pod týmto názvom, no oficiálne označenie je AEW&C, čiže Airborne Early Warning and Control (Lietajúce stredisko včasnej výstrahy a riadenia). Na tento účel NATO používa stroje Boeing E-3 Sentry zo základne Geilenkirchen na západe Nemecka.

  Prieskumné lietadlá USA a NATO zisťovali informácie už pred ruským útokom na Ukrajinu. Odvtedy lietajú mimo ukrajinského vzdušného priestoru nad Rumunskom a Čiernym morom. Vedia napríklad zistiť, kedy a koľko rakiet a striel s plochou dráhou letu Rusi odpálili. Zo základne v Nemecku je to však do operačného priestoru približne 2000 km, ktoré musia absolvovať tam aj naspäť. Po presune na rumunskú leteckú základňu v Otopeni pri Bukurešti to majú už len približne 200 km k rumunsko-ukrajinskej hranici. Výrazne sa tým predĺžila doba, počas ktorej môžu vykonávať svoje misie.

  Samohybnú húfnicu Krab poľskej výroby zachránilo pred ruským kamikadze dronom Lancet kovové pletivo.

  Vrak Su-25SM s trupovým číslom „modrá 15“ a registráciou RF-95152, ktorého zábery boli zverejnené 5. 1.

  
  

  Zahynul aj minister vnútra

  S intenzívnymi bojmi v oblasti Bachmutu súvisí aj väčšina potvrdených strát leteckej techniky. Ukrajinská strana hlásila zostrely viacerých ruských helikoptér (najmä Ka-52) a lietadiel (Su-25), ktorých vraky však zatiaľ neboli vizuálne potvrdené. Overené sú len straty viacerých dronov. V Chersonskej oblasti sa našiel vrak Su-25SM s trupovým číslom „modrá 15“ a registráciou RF-95152. Stroj bol stratený už skôr, ale zábery jeho vraku boli zverejnené až 5. 1. Zrejme dávnejšie bol stratený aj Su-34, ktorého vrak sa objavil na videu 25. 1.

  Aj ukrajinské sily stratili viacero dronov. Žoldnieri zo skupiny tzv. Wagnerovcov zverejnili 6. 1. video, na ktorom s pomocou prenosných rakiet zasiahli lietadlo, pravdepodobne ukrajinský Su-25. Hneď nasledujúci deň 7. 1. boli zverejnené satelitné zábery, na ktorých je vidieť havarovaný ukrajinský MiG-29. Kedy a za akých okolností bol stratený, nie je známe.

  K veľkej tragédii došlo 18. 1. ráno v meste Brovary východne od Kyjeva, kde sa zrútil vrtuľník Airbus H225. Zahynulo pri tom 14 ľudí vrátane ukrajinského ministra vnútra, jeho zástupcu a štátneho tajomníka.

  Ukrajinské ministerstvo vnútra zakúpilo 21 helikoptér H225 (pôvodne Eurocopter EC225 Super Puma) ešte pred vojnou. Dodávané boli od roku 2018. Používala ich štátna záchranná služba i národná garda. Havarovaný stroj patril práve záchrannej službe a letelo v ňom deväť ľudí – okrem posádky to bol minister vnútra Denys Monastyrskyj, jeho prvý námestník Jevhenij Jenin, štátny tajomník Jurij Lubkovyč a ďalší pracovníci ministerstva. Stroj bol na ceste do Charkova.

  Podľa svedkov letel vrtuľník nízko nad zemou, ale rovno a nič nenaznačovalo, že by mal nejaké problémy. Nad mestom Brovary východne od Kyjeva trikrát zakrúžil, potom začal náhle klesať, narazil do škôlky a zrútil sa pri paneláku. V čase havárie bola hmla a tma, čo mohlo zohrať pri nešťastí úlohu. Budova škôlky začala horieť a museli ju evakuovať. Okrem deviatich ľudí v helikoptére zomrelo aj päť ľudí na zemi, vrátane jedného dieťaťa. Zranených bolo 30 osôb, z toho 12 detí.

  Do konca januára boli potvrdené ešte štyri straty ukrajinských strojov. Žoldnieri z tzv. Wagnerovej skupiny zostrelili 22. 1. pri Bachmute vrtuľník Mi-8. Jeho trojčlenná posádka zahynula. Pri Kramatorsku padol 27. 1. počas bojového letu kapitán Danilo Muraško. Pilotoval Su-25 z 299. brigády taktického letectva. Ďalší Mi-8 bol zostrelený 30. 1. pri Novodarovke v Záporožskej oblasti počas zásobovacieho letu s muníciou. Jeho trojčlenná posádka zostrel neprežila. V posledný januárový deň došlo k pádu vrtuľníka Mi-2 pri Poltave, čiže ďaleko od frontu. Zrejme teda nešlo o bojovú stratu. Dvojčlenná posádka – 47-ročný pilot Vladyslav Stankevyč a 46-ročný veliteľ Gennadij Butenko – haváriu neprežila.

  Kapitán Danylo Muraško zahynul 27. 1. počas bojového letu pri Kramatorsku.

  Haváriu Mi-2 pri cvičnom lete 31. 1. neprežila posádka v zložení kapitán Gennadij Butenko a nadporučík Vladyslav Stankevyč.

• Návrat do Norimberku

  
  

  Text: Jakub Nademlejnský 

  
  

  Po dlouhé dvouleté pauze způsobené covidovou epidemií se mohl eduardí tým opět vydat na hračkářský veletrh do Norimberku, který se letos konal od 1. do 5. února v šestnácti halách tamního veletržního centra.

   

  Nutno dodat hned na začátku, že letošní ročník byl oproti těm předešlým jiný. Dorazilo totiž výrazně méně vystavujících. V našem segmentu plastikových modelů by na napočítání účastníků dokonce stačily prsty na dvou rukách. Však počítejte se mnou – Eduard/Special Hobby, Italeri, Tamiya, Revell, Airfix. A dál? Připočtěme k dobru ještě stánek distributora modelů Art Scale Kit a Zvezdu, která však měla kvůli restrikcím pořadatelů vůči ruským firmám stánek v jedné ze zastrčených kójí. A dál? Dál už nic. Ostatní firmy vyrábějící plastikové modely zkrátka zvolily úspornější variantu a dorazily jen na takzvaný „pochoďák“. Zastavilo se jich na našem stánku více, než jsme čekali. Dokonce i ti, se kterými jsme předem nepočítali, že dorazí. Někteří však nedorazili vůbec. Chyběli především zástupci z Číny, USA a Ukrajiny, velmi slabé bylo také zastoupení z Polska.

  Není se však čemu divit. Doba není růžová, a tak spousta firem zvolila jen tuto velmi úspornou formu účasti. I my jsme zvolili úspornější variantu než v minulosti, a jak si pozornější čtenáři mohli všimnout výše, spojili jsme síly se spřátelenou firmou Special Hobby a stánek jsme zmenšili jen na dvě třetiny původních rozměrů, což logicky vedlo k intenzivnější komunikaci s kolegy ze Special Hobby a mohli jsme tak probrat další možnou spolupráci nad projekty v budoucnosti. Když ale přišlo v jeden moment větší množství návštěvníků, bylo na stánku poněkud těsněji. Nicméně i to jsme zvládli bez potíží. Rozdělili jsme se také na dvě party a na veletrhu jsme se s kolegy prostřídali po třech dnech. Šetřit je v dnešní době zkrátka potřeba!
  

  Pokud jste se tohoto veletrhu v minulosti osobně nezúčastnili, zaručuji vám, že byste byli ohromeni. Akce je to obrovská, vystavovatelů se letos zúčastnilo 2843 ze 70 zemí světa, během pěti dní navštívilo veletrh přes 62 tisíc návštěvníků ze 136 zemí. Ale něco tomu zkrátka chybělo. Při rozhovorech s ostatními lidmi z oboru i z nich bylo cítit, že měli z účasti rozpačité pocity. S ubývajícím počtem vystavovatelů z oboru pro nás, ale i ostatní totiž klesá význam celé akce a jestli se situace do budoucích let nezlepší, budeme přinejmenším velmi váhat při rozhodování nad účastí v příštích letech.

  Na všem negativním se však dá najít i něco pozitivního. V tomto případě jsme díky nízké účasti mohli vést intenzivnější jednání s návštěvníky našeho stánku. Uskutečnilo se tak několik velmi příjemných setkání v přátelské atmosféře s firmami z oboru, ale i mimo něj, která mohou mít do budoucna vliv například na skladbu novinek modelů. Dohodli jsme například přebalení výlisků Su-25 od Zvezdy a naťukli jsme jednání o přebalech modelů s Airfixem. Zástupcům Airfixu, Italeri nebo Revellu se pro změnu líbily naše 3D tisky nebo SPACE, a tak se nám do budoucna otvírají možná okýnka užší spolupráce. Co se týče podoby stánků těchto firem, Airfix byl součástí obrovské prezentace firmy Hornby, kde měl svůj prostor mezi asi deseti značkami, které pod Hornby spadají. A máte se připravit na jejich nového Ganneta v 1/48, prý to bude bomba. Stánek Italeri mi připomínal italskou kavárnu. Všude spousta kulatých stolků a židlí, recepce a lahodná italská káva nebo panáček grappy, což jednání u Italů dodávalo šmrnc. Stánku dominovaly dvě velké vitríny s postavenými modely s grafikou AMX v 1/72 a Mc.202 v 1/32, ohlášenými jako novinky. Revell má tradičně stánek v hale 12, mezi dominantními firmami v oblasti celého hračkářství, jako jsou Lego, Playmobil nebo Mattel. Revell odhalil různé novinky na rok 2023, mezi nimiž vypíchnu Gloster Meteor v měřítku 1/32. Jediní zástupci vystavujících firem, se kterými jsme příliš slov na veletrhu neprohodili, byli z Tamiye. Jejich stánek byl v naší hale 7A bezkonkurenčně největší a dominovala mu dráha pro RC modely. Tak třeba příští rok...
  

  Tradiční záležitostí je také rozdávání ocenění Model roku od redakce časopisu Modellfan. V letošním ročníku získal ocenění náš čtvrtkový Wildcat. Jsme samozřejmě rádi, že je náš model mezi vyvolenými, avšak ocenění od Modellfanu získává každý rok tolik modelů, že je tím celá záležitost tak trochu degradována. Medailí již máme ve firmě plnou mísu, podle vitrínek, které byly na místě k vidění, získává pravidelně každý rok skoro každá firma medaili za některý model. My jsme letos zvolili prezentaci ocenění právě ve zmíněné míse, jelikož kdybychom ceny rozmístili do vitrín, nejspíš už by tam nezbylo mnoho místa na prezentaci modelů.
  

  Závěrem bych chtěl napsat, že na mě osobně veletrh udělal obrovský dojem svojí velkolepostí a vysokou mírou organizovanosti, jelikož jsem na této akci byl poprvé. Organizovanost je ostatně vidět v Německu všude, na místě nám ji předvedly i složky německé policie, která vedlejší stánek čínského prodejce kovových modelů kompletně zabalila během krátké chvíle a majitelé stánku pak zbytek veletrhu proseděli na pár krabicích. Prý kvůli plagiátorství. My jsme se v neděli museli sbalit vlastními silami a v pořádku jsme dorazili domů. Tak snad zase za rok!

  
  

• Sokol z Malty

  Text: Michal Krechowski

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz  

  #82126
  

  
  

  Největší slávu si vydobyly Spitfiry verze Mk. Vb/Vc během bojů o malý, ale pro svou strategickou polohu velmi významný ostrov Malta.

  Jedním z nejúspěšnějších Spitfirů, které tam bojovaly, byl Spitfire Mk.Vc sériového čísla BR301. Letoun pocházel ze zásilky Spitfirů, startujících 9. května 1942 z letadlové lodi USS Wasp (CV-7) během operace Bowery. Jako většina Spitfirů z dodávky pro Bowery, měl i BR301 aplikován ještě na palubě letadlové lodi na horních plochách modrý odstín Dark Mediterranean Blue, pod kterým lehce prosvítalo původní pouštní barevné schéma. Spodní plochy byly přetřeny do odstínu Sky Blue. U tohoto konkrétního stroje zakryla tato barva i výsostné znaky. Původní čtyřkanónová výzbroj byla zredukována na dva kanóny, umístěné na vnější na vnější pozici kanónové šachty, a dva kulomety na vnitřních pozicích. BR301 s kódovým označením UF-S sloužil nejprve u No. 601 Squadron, největších úspěchů s ním ale piloti dosáhli v červenci 1942 po přesunu k No. 249 Squadron. Zde se stal „letounem es“.

  P/O John McElroy (celkem 10 samostatných sestřelů a tři sestřely ve spolupráci) si s BR301 nárokoval 7. července jeden MC.202, 9. července jeden Ju 88 ve spolupráci a 13. července jeden jistý sestřel Bf 109, přičemž zároveň jednu Bf 109 poškodil. Velitel No. 249 Squadron S/Ldr Richard Mitchell (5 + 3) sestřelil 23. července Ju 88, 27. a 28. července pak F/Sgt John Rae (11 + 2) s BR301 pravděpodobně sestřelil Bf 109 a Ju 88, k tomu navíc poškodil ještě Re.2001 a Ju 88.

  Největšího úspěchu s BR301 dosáhl kanadský pilot v řadách RAF Sgt. George Beurling, který zničil 27. července čtyři protivníky během jednoho hotovostního vzletu (dva MC.202 a dva Bf 109) a další sestřel jedné Bf 109 si připsal o dva dny později.

  Pro náš boxart, který nakreslil Piotr Forkasiewicz, jsme zvolili zachycení Beurlingova prvního sestřelu. Jeho obětí se stala Macchi MC.202, která je velice dobře zdokumentována jak fotograficky (po nouzovém přistání), tak i samotnou výpovědí obou aktérů boje. Víme tedy, jak se všechno seběhlo: 27. července 1942 v 08.55 hodin vyslala No. 249 Squadron šest Spitfirů a připojila se k šesti hlídkujícím Spitfirům z No.126 a No. 185 Squadron. K Maltě se blížila další formace, sestávající ze sedmi Ju 88, doprovázených více než čtyřiceti stíhačkami, které letěly ve výšce 25 000 stop (7600 m). Beurling byl první, kdo spatřil nepřítele, a rádiem ostatní varoval: „Nepřátelská letadla na čtvrté hodině, mírně pod námi!“ Vzápětí zahájil útok. Nepřátelští stíhači Beurlingovo počínání zaznamenali a přešli do levé stoupavé zatáčky. Následně se Beurling dostal na pravobok jednoho MC.202 a vypálil svou charakteristickou krátkou dávku.

  Beurling později vzpomínal: „Spatřil jsem čtyři Macchi, které letěly v řadě, a zaměřil jsem se na číslo 4. Vystřelil jsem předsazenou krátkou dávku, která šla do jeho motoru a chladiče.“

  Pilot MC202 Sergente Magg Falerio Gelli z 378-11 Squadriglia otočil svůj stroj směrem k domácí základně, ale vzápětí si uvědomil, že se motor, ze kterého se valil černý kouř, zřejmě brzo zadře. Vybral si proto vhodné místo a nouzově přistál na kamenitém poli před Victorií na ostrově Gozo. Později při výslechu uvedl: „Viděl jsem, že na mě střílí jeden Spitfire, ale necítil jsem žádné zásahy. Prováděl jsem úhybné manévry a všiml jsem si, že teplota motoru rychle stoupá. Ve snaze dosáhnout své základny jsem otočil na sever, ale brzy jsem si uvědomil, že to nedokážu, protože byly zasaženy olejová nádrž a chladič. Otočil jsem to tedy zpět a přistál jsem na Gozu.“

  Někteří piloti a pozemní personál se šli na Gelliho Macchi podívat. Letoun byl poměrně neporušený a bojové poškození odpovídalo Beurlingově hlášení. Odstranili z něj kormidlo a jako válečná trofej byl z trupu také vyříznut znak jednotky 51° Stormo. Beurling s trofejemi později pózoval novinářům pro fotografie.

  Během pěti měsíců bojů na Maltě dosáhl Sgt. George „Screwball“ Beurling celkem 28 (z toho jeden sdílený) sestřelů letadel osy a stal se tak suverénně nejúspěšnějším spojeneckým pilotem bitvy o Maltu. Tyto úspěchy mu vynesly ještě jednu neoficiální přezdívku: „Falcon of Malta“ (Sokol z Malty). Měla charakterizovat jeho přímo dravčí instinkt v boji.  

  Spitfire BR301 byl neopravitelně poškozen 29. července a z provozu vyřazen s náletem 54 hodin.     

• Stuky pod velením stíhačů

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  #7033 

  
  

  Střemhlavé Junkersy Ju 87 Stuka jsou z období bitvy o Británii známy především v souvislosti s těžkými ztrátami, které utrpěly 18. srpna 1940. Na počátku listopadu se ale do boje vrátily. Jejich cílem se opět stala spojenecká plavidla v Kanálu.  

  Jednou z jednotek, která prošla celým západním tažením, byla III./St.G.1. Vznikla v červenci 1940 z I.(St)/Tr.Gr. 186, jež původně měla být součástí palubní jednotky letadlové lodi Graf Zeppelin. Její dřívější velitel Obstlt. Walter Hagen, který sloužil za první světové války jako námořní letec, se v polovině roku 1940 stal Kommodorem Sturzkampfgeschwader 1. Jeho bývalou jednotku, pod novým označením III./St.G.1, převzal Hptm. Helmut Mahlke. U Luftwaffe sloužil od roku 1935 po předchozí službě u námořnictva.

  Mahlkeho jednotka podnikla na počátku listopadu 1940 třikrát útok na spojenecká plavidla na dohled od britských břehů. Doprovázeli je při tom stíhači z III./JG 51 a z Gallandovy JG 26. V tomto období se z Francie do Německa stahovaly bojové jednotky k odpočinku a doplnění ztrát. V polovině listopadu se proto III./St.G. 1 ocitla v nečekané situaci. Z organizačních důvodů byla začleněna pod velení stíhacího velitelství Luftflotte 2, tzv. Jagdfliegerführer 2 (Jafü 2). Jeho velitelem byl GenMaj Kurt-Bertram von Döring, stíhací eso z první světové války. V meziválečném období ho letecká činnost zavedla například do Peru a do Číny.

  Mahlke měl oprávněné pochybnosti, jak stíhací velitelství zvládne vedení bombardovací jednotky při útoku na plavidla. Jeho obavy se naplnily již při prvním nasazení pod Jafü 2, k němuž došlo 14. listopadu 1940. Následující text je přepisem komunikace mezi oběma štáby, která začala v 11.00 a nachází se v kronice St.G. 1 ve sbírkách Bundesarchivu.

  Jafü 2: „III./St.G.1 zaútočí na: nepřátelský konvoj, který dle hlášení proplul kolem Doveru severovýchodním směrem k ústí Temže. Připojení stíhacího doprovodu ve 14.45 na pobřeží Kanálu. Nesmíte letět za mys Margate kvůli omezenému doletu doprovodných stíhačů.“

  III./St.G.1: „Kdy a kde byl konvoj pozorován, kolik lodí a jaká rychlost?“

  Jafü 2: „Formace lodí byla zpozorována v 9.00 u Doveru, střední rychlost, východní kurz.“

  III./St.G.1: „Tak to svaz lodí mys Margate mine, než se do cílové oblasti dostaneme. Pro tento případ žádáme souhlas s nasazením za mysem Margate.“

  Jafü 2: „Omezení mysem Margate je nutné za každých okolností dodržet.“

  III./St.G.1: „Jaký je náhradní cíl, pokud se svaz lodí nebude nacházet v ohraničeném území?“

  Jafü 2: „Tak zaútočte na jiné lodi na úseku Dover–Margate. Pokud tam nebudou lodi: náhradní cíl je rádiová stanice v Doveru.“

  III./St.G.1: „Když doletíme k Margate a potom zatočíme k Doveru, budeme mít na krku celé britské stíhací letectvo! – Která rádiová stanice v Doveru má být náhradní cíl, máme zde v podkladech v Doveru 3 rádiové stanice.“

  Jafü 2: „Ta se zrcadlem.“ („Spiegel“, něm. zrcadlo, krycí označení pro radar)

  III./St.G.1: „Která z nich to je?“

  Jafü 2: „To my také nevíme. Pokusíme se to zjistit a sdělit vám to před startem. Jinak prostě zaútočte na největší rádiovou stanici v Doveru.“

  Přesně jak Mahlke předpokládal, při letu k Margate nenarazili ani na jednu loď. Formace devatenácti Stuk tedy pokračovala k Doveru, kde ji napadlo pět perutí RAF. Některé Stuky měly za sebou až pět nepřátel. Přesto se některým z nich podařilo shodit pumy na doverský přístav. Palubní střelci nárokovali dvě vítězství a stíhači RAF ohlásili 16 Stuk sestřelených jistě, čtyři pravděpodobně a pět poškozených. Řada Stuk sice zasažena byla, ale sestřeleny byly jen dvě a další tři nouzově přistály ve Francii. Gallandův stíhací doprovod do místa střetnutí dorazil se zpožděním 10 až 15 minut. Kommodore Galland, velitel 7./JG 26 Oblt. Müncheberg, a velitel 9./JG 26 Oblt. Ruppert ohlásili po jednom sestřeleném Spitfiru. RAF však přišla jen o jeden Spitfire z No. 74 Sqn. a dva další z No. 66 Sqn. byly poškozeny.

  Po několika dnech došlo k jednání štábu Jafü 2 a St.G. 1. Mahlke a jeho velitel se při tom dozvěděli, že bylo chybou rozpustit formaci a pokusit se před Spitfiry uniknout. Po následné výměně názorů již Jafü 2 nevyžadovalo nasazení Stuk s vysvětlením, že nejsou k dispozici stíhací jednotky jako doprovod.

  Helmut Mahlke odešel do výslužby v roce 1970 v hodnosti Generalleutnant a ve svém zápisníku letů měl nejen 159 bojových letů na Stuce, ale i řadu startů na F-104 Starfighter. Je autorem knihy Stuka: Angriff – Sturzflug, vydané v angličtině pod názvem Memoirs of a Stuka Pilot.

• Vosy nad zálivem

  Text: Chris Goss

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  #7468

  
  

  Počátkem srpna 1943 se II./ZG 1 se stíhačkami Bf 110 G-2 přesunula z italské základny Monte Corvino do Lanveoc-Poulmic ve Francii a velení převzal Hptm. Karl-Heinrich Matern, dosavadní Staffelkapitän  4./ZG 1. Jeho Gruppe byla nasazena proti spojeneckým letounům nad Biskají společně s letci na Ju 88C-6s z V./KG 40 a stíhači s Fw 190s z III./JG 2 z 1./Seeaufklärungsgruppe 128.

  Prvního vítězství dosáhla II./ZG 1 dne 21. srpna 1943 a zřejmě se jednalo o stroj No. 311 Sqn. Celá osádka Wg Cdr Jindřicha Breitcetla zahynula, ale ztracen byl i Bf 110 Uffz. Georga Planera z 5./ZG 1.

  Polská Mosquita z No. 307 Sqn. zničila 11. září jeden Bf 110, pravděpodobně sestřelila dva další a jeden poškodila. Lt Dieter Bambauer z 5./ZG 1 zřejmě padl za oběť osádce, které velel Flt Sgt Zbigniew Dunin-Rzuchowski. O pět dnů později byla II./ZG 1 nasazena proti náletu bombardérů B-17 na cíle v západní Francii. Po jednom vítězství nárokovali Fw. Klaus Schreuer a Oblt. Arnold Dorka ze 4. Staffel a Fw. Emil Pfeiffer z 6. Staffel.

  Liberator z No. 53 Sqn pod velením Flt Lt Tony Spoonera byl stodesítkami poškozen 21. září, ale o tři dny později Gruppe utrpěla dosud nejvyšší ztráty. Přestože Ofw. Ruhland Zahn a Fw. Hans Fuchs z 5./ZG 1 nárokovali po jednom Spitfiru a Ofw. Heinrich Börger a Uffz. Peter Schölz z 6./ZG 1 ohlásili zničený Mitchell a Spitfire, celkem čtyři Bf 110 byly sestřeleny, včetně osádek Zahna, Fuchse a Dorky. Padli za oběť Spitfirům z No. 66, No. 313 a No. 610 Sqn. Žádné Mitchelly nebyly ztraceny, ale třistatřináctka přišla o tři letce, včetně Sqn Ldr Jaroslava Himra.

  Služba II./ZG 1 nad Biskají měla trvat již jen tři týdny. V ranních hodinách 27. září ohlásila sestřel Wellingtonu a o 30 minut později nahlásila druhé vítězství skupinově 5./ZG 1. Ztracenému Wellingtonu z No. 612 Sqn velel Flt Sgt Robert Hyndson a druhý stroj, za jehož řízením seděl Wg Cdr John Archer, patřil k No. 407 Sqn. Archerova osádka hledala letoun své jednotky, který přistál na hladinu u Scillies při návratu ze zálivu. O šest dnů později ohlásila Gruppe sestřel Sunderlandu a Typhoonu. Létající člun zřejmě patřil k No. 10 Sqn RAAF a velel mu Fg Off Fred Lee. Stíhačka mohla být ve skutečnosti Hurricane z No. 1449 Flight. Jeho pilot Flt Sgt Richard Adams byl sestřelen 35 mil jihozápadně od Scillies v 9 hod.

  Konec nasazení II./ZG 1 v této oblasti přišel 8. října. V 7.53 odstartovalo sedm Spitfirů z No. 453 Sqn. na „anti-Me 110 patrol“. V 8.45 narazily na osm stodesítek a během souboje byl sestřelen Fg Off Harold Parker a Flt Lt Russell Ewins, který zničil jeden Bf 110, byl viděn, jak se zastaveným motorem přistál na hladinu moře. Parker zůstal nezvěstný, ale Ewinse se podařilo zachránit. Další čtyři sestřelené Bf 110 nárokovali Fg Off Patrick McDade a Plt Off Colin Leith. Ve 13.30 odstartovalo z letiště Lanveoc-Poulmic osm Bf 110, které pátraly po dvou strojích, jež byly ztraceny během rána. Osádky Mosquit z No. 610 Sqn. kroužily nad dinghy, v níž byl Ewins, a ve 14.15 napadly Němce. Fg Off Vincent Moody a Flt Sgt Bob Hussey ohlásili po jednom vítězství. A nakonec, ve 14.45, odletěly No. 66 a No. 453 Sqn. na stíhací doprovod bombardérů při útoku na základnu II./ZG 1. Spitfiry z No. 66 Sqn. nad mořem u Brestu napadly osm až deset stodesítek a ohlásily tři zničené jistě, jednu pravděpodobně a jednu poškozenou.

  Časové určení ztrát II./ZG 1 během tohoto dne je těžké. Vítězství nárokovala 6. Staffel.

  Ofw. Heinrich Börger ohlásil sestřel Mitchellu, Fw. Franz Meissl si nárokoval Spitfire a Uffz. Anders sestřelil „P-47“ přibližně v 15.45. Během dne ztratila Gruppe 11 stíhaček a další tři utrpěly poškození. Mezi ztrátami figuroval Hptm. Karl-Heinrich Matern, který následující den obdržel Rytířský kříž. Zřejmě byl sestřelen ráno, protože později během dne vedl letovou formaci Hptm. Rudolf Wangner. Ztracen byl také Adjutant Lt. Hans-Bodo Busch a Lt. Hans Schmidtal, který vedl 6. Staffel, utrpěl zranění. Lt. Wolfgang Priebe a jeho radista z 4./ZG 1 padli do zajetí poté, co je do moře poslala No. 610 Sqn. RAF. Při výslechu poskytli řadu informací o své Gruppe, ale ty už nebylo možné využít. Po takto těžkých ztrátách se II./ZG 1 v listopadu přesunula do Welsu. Jejím velitelem se stal dosavadní Staffelkapitän  6. Staffel, Hptm. Egon Albrecht. V červenci 1944 byla jednotka rozpuštěna a stala se z ní III./JG 76 vyzbrojená Messerschmitty Bf 109.

• Z nouze ctnost

  text: Richard Plos

  ilustrace: Petr Štěpánek

  #8232

  
  

  Na jaře roku 1998 došlo ve finském letectvu k významné události. Z jeho výzbroje byl vyřazen typ MiG-21BIS a náhrada v podobě F/A-18C/D Hornet znamenala pro Ilmavoimat značný kvalitativní posun. Cesta k tomuto předělu však byla poměrně trnitá.

  Finsko se nacházelo po druhé světové válce ve složité situaci. Boje s Rudou armádou během Zimní a poté Pokračovací války významně odčerpaly jeho zdroje a uvrhly severskou zemi z racionálních důvodů do spojenectví s nacistickým Německem. Proti němu pak Finsko bojovalo v Laponské válce po uzavření příměří se SSSR v roce 1944. Pařížské mírové rozhovory v roce 1947 značně omezily poválečný rozvoj finského letectva a ještě na počátku 50. let museli Finové spoléhat na obstarožní Bf 109G. Na modernější stroje neměla země prostředky, mimo jiné i kvůli nutnosti platit SSSR válečné reparace. V roce 1952 byl nicméně odsouhlasen nákup šesti Vampire Mk.52, s nimiž vstoupil Ilmavoimat do proudové éry. Jednalo se ovšem o zastaralé stroje a Sovětský svaz byl ve zhoršující se mezinárodní situaci znepokojen nedostatečnou ochranou vzdušného prostoru svého severského souseda. Obával se, že by se mohl stát „vstupní branou“ pro případný útok ze západu. Finsku tak hrozilo, že SSSR využije ustanovení v dohodě z roku 1948 (YYA) a převezme ochranu finského vzdušného prostoru, což by negativně poznamenalo finskou mezinárodní pozici. Výsledkem byl nákup dvanácti Follandů Gnat v roce 1958.

  Na počátku 60. let se Sovětský svaz pokusil vnutit Finsku zastarávající MiG-19S, ale finští piloti dobře znali možnosti západních strojů, včetně Saabu 35D Draken nebo Mirage IIIC, a tak byla nabídka odmítnuta. Jenže finanční možnosti Finů nákup uvedených západních typů neumožňovaly, zatímco pořízení sovětské techniky bylo naopak výhodné díky možnosti splácet ji dodávkami zboží. V říjnu 1961 pak SSSR zaslal Finsku nótu, ve které znovu požadoval zvýšení ochrany finského vzdušného prostoru. Opět se jednalo o využití ustanovení z YYA. Po urovnání této krize nabídl SSSR Finsku MiG-21F-13 a 1. února 1962 byl podepsán kontrakt na dodávku dvaceti kusů, z nichž první byly dodány 24. dubna 1963.  

  Už o dekádu později vyvstala další potřeba modernizace. Jako náhrada za Gnaty byl vybrán Saab 35D Draken a v duchu pokračující politiky diverzifikace nákupů vojenské techniky tak bylo dáno, že náhrada za MiGy-21F-13 bude pořízena ze SSSR. Finové požádali o prezentaci dostupných typů a byly jim nabídnuty MiG-23MS a MiG-21bis. MiG-23 byl dražší a také měl vyšší nároky na údržbu, MiG-21 byl levnější a ve Finsku již zavedený, což rozhodlo. Na podzim 1976 byly na základně v Krasnodaru umožněny kapitánům Paavo Janhunenovi a Taisto Myöhänenovi zkušební lety a o rok později byl uzavřen kontrakt na 20 letounů.

  První dva kusy MIG-21BIS přistály na základně Rissala 21. září 1978. Letouny byly sice kamuflovány, ale jinak, než jak stálo v objednávce. Přesto byly převzaty. Jeden z nich, označený MB-114, byl přelétnut do testovacího centra v Halli, druhý, MB-111, sloužil pro přeškolování pilotů u HävLLv 31 (31. stíhací letky). Následně bylo trupové označení MiGů-21BIS změněno z MB na MG a zbývajících 18 letounů bylo dodáno v roce 1980 ve třech dodávkách. Letoun MG-129, který je zachycen na boxartu Petra Štěpánka při přistání na základně Kuopio, byl součástí druhé dodávky ze 17. července, stejně jako jeho „číslo“ na malbě s kódem MG-124. V roce 1984 bylo rozhodnuto o dokoupení šesti dalších letounů, celkem tedy provozovalo finské letectvo 26 kusů MiG-21BIS.

  Dodané letouny prošly modifikacemi avioniky a přístrojového vybavení u firmy Valmet. Do finštiny byly převedeny popisky v interiéru (externí byly anglické), letouny dostaly rádia VHF/COM a výškoměry západní provenience, stejně jako systémy VOR/ILS/DME a palubní odpovídače. Tyto přestavby byly zahájeny v únoru 1979, jako první byl modifikován MG-114.     

  V lednu 1986 byly vyřazeny MiGy-21F-13, které sloužily u průzkumné letky (TiedLLv) Luonetjärvi, a byly nahrazeny MiGy-21BIS upravenými pro možnost nesení průzkumných a REB kontejnerů. Jako první byl přestavěn MG-114, a to v srpnu 1985. Přestavba dalších pěti strojů započala v říjnu 1986, posledním z nich byl MG-129, který byl předán v únoru 1989. Průzkumná letka byla v roce 1996 zrušena a o dva roky všechny finské MiGy-21BIS dolétaly. 

• Ticho před bouří

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Martin Novotný

  #8192

  
  

  Avie B.534 jsou jedním ze symbolů odhodlání Československa postavit se sílící hrozbě nacismu ovládajícího Německo a šířícího se politickou cestou i do dalších států Evropy. Snahy o odtržení československého pohraničí byly zjevné již od poloviny třicátých let, diplomatické roztržky byly takřka na denním pořádku. Silné stíhací letectvo bylo jedinou možnou zárukou zbrzdění případného německého útoku ze vzduchu. Československý průmysl neměl kapacitu na vývoj a zejména výrobu rychlé jednomotorové stíhačky, která by se mohla postavit novému německému Bf 109 a rychlým bombardérům Luftwaffe. Proto se páteří československého stíhacího letectva musel stát víceúčelový dvojplošník Avia B.534.

  Letoun šéfkonstruktéra Františka Novotného vzlétl v prototypu 25. května 1933. Měl výbornou stoupavost, manévrovatelnost a na tu dobu dosahoval i poměrně velkých rychlostí, blížících se 400 km/h. Svými výkony předčil potenciální soupeře od společností Praga a Letov. V prvních sériích měl letoun otevřenou kabinu, pro kterou později přibyl překryt, vyvíjela se rovněž výzbroj, chlazení motoru, instalace vrtule i přístrojové vybavení. Aktuální stavebnice představuje vrcholnou variantu Avie B.534, nepočítáme-li její odnož, kanónovou Bk.534, která se však funkční zástavby kanónu nedočkala, a nakonec tedy skončila se třemi kulomety namísto čtyř.   

  Do výzbroje čs. letectva se B.534 dostaly na začátku roku 1935. V době eskalace napětí vyvolaného Německem zapůjčila armáda 27 letounů také Četnickým leteckým hlídkám.

  Hlavního nasazení se tomuto typu dostalo v posledních předválečných letech, kdy počty vzrostly z 326 strojů na začátku září 1938 až na 443 v březnu 1939. Vývoj tohoto typu lze rozdělit do čtyř výrobních sérií a varianty Bk.534 se zesílenou výzbrojí.

  Avie B.534 sehrály svou roli také během obou československých mobilizací z května a září 1938. Jejich piloti byli připraveni svou svobodu bránit. Vlivem zrady spojenců Československa, především Velké Británie a Francie, zosobněné Mnichovskou dohodou – odtržení československého pohraničí a následné okupace zbytku území Čech a Moravy v březnu 1939 – se Avie B.534 do boje proti nepříteli nedostaly. Naopak se staly vítanou kořistí nepřítele, který je zařadil do služby své a svých spojenců. B.534 tak sloužily v samotné Luftwaffe, především pro pokračovací výcvik pilotů a jako bojové stroje na Slovensku či v Bulharsku, okrajově v Řecku. Výjimkou se stalo použití tří B.534 během Slovenského národního povstání, během kterého bylo zaznamenáno historicky poslední vzdušné vítězství dosažené dvouplošníkem.

  Obraz Martina Novotného spadá do pozdního léta roku 1937, kdy čisté nebe na obrazu představuje zdánlivý klid, z historie však víme, že se bouřkové mraky obrazně již někde za hranicemi kupily. Letoun výrobního čísla 534.208 byl zalétán v 1. července 1937 továrním pilotem Oldřichem Košařem a o dva dny později byl předán vojenské správě. Dne 13. 7. 1937 letoun přeletěl do Kbel, odkud byl přelétnut k olomouckému Leteckému pluku 2. Zde pak byl zařazen ke 36. letce.

  U téže letky sloužil i 6. září 1937, kdy během letu v roji nad Hostýnskými vrchy ve výšce 6500 m došlo ke srážce dvou B.534. Oslněn sluncem narazil svob. Jaroslav Šodek (později čs. příslušník RAF ve velké Británii) v Avii B.534 č. 35 zleva zezadu do stroje svého velitele roje, rtm.p.p.l. Juliuse Zaorala, letícího na č. 208 s označením G1. Zatímco svob. Šodek byl nucen opustit svůj letoun na padáku, rtm. Zaoralovi se s poškozeným letounem podařilo přistát na domovském letišti v Olomouci. Poškozeny byly konce horního i dolního křídla na levé straně a také křídelní výztuhy. Letoun byl opraven a pokračoval ve službě až do března 1939, kdy se stal německou kořistí.

  Když už se v letech 1938 a 1939 nemohly Avie B.534 postavit proti nepříteli, nebylo tomu tak u mnoha jejich pilotů. Řada výkonných vojenských letců, včetně v Československu vycvičených vojenských stíhacích pilotů, se různou měrou zapojila do domácího odboje a velké množství jich odešlo do zahraničí, kde bojovali proti Německu a jeho spojencům v Polsku, Francii, Africe, v Sovětském svazu, na Dálném východě a především ve Velké Británii. To je však již jiná historie, s jejímiž jednotlivými příběhy se můžete setkat v jiných stavebnicích Eduardu. 

• Ochránci

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Grafický návrh: Jan Zdiarsky 

  #11170

  
  

  Když byla 7. srpna 1942 zahájena operace Watchtower, čekalo na příslušníky 1st Marine Division pod velením Maj. Gen. Alexandera Vandegrifta na Ostrově Guadalcanal „zelené“ peklo. Proti šesti tisícům mariňáků stály sice jen dva tisíce Japonců, jejich fanatické odhodlání ovšem nepolevovalo ani poté, co americké síly obsadily během 36 hodin větší část ostrova a dobyly rozestavěné letiště. Vylodění mělo silnou námořní i leteckou podporu, jen na USS Enterprise provedli toho dne 237 bojových vzletů, do akce se zapojili také piloti z USS Saratoga. Poté, co se Enterprise stáhla, letecká aktivita US Navy ochabla a námořní pěchota na ostrově byla vystavena silnému bombardování. I proto mariňáci toužebně očekávali přílet prvních stíhačů. Dočkali se 20. srpna, kdy na Henderson Field přistály Wildcaty od VMF-223 a Dauntlessy od VMSB-232.

  Vzdušné boje i poškození letounů během vzletů a přistání rychle redukovaly početní stav letounů a deset dní po příletu zbývalo z 19 Wildcatů pouhých pět… I později, po příletu posil, se počty letuschopných Wildcatů rychle snižovaly a mechanici dělali, co mohli, aby udrželi i za pomoci kanibalizace co nejvíc strojů v provozu. Piloti si tedy nemohli vybírat. Palivové nádrže bylo třeba plnit ruční pumpou, a to šlo velmi pomalu. Mnohdy tedy nebyly některé stroje ani včas dotankovány. Proto nelze žádný Wildcat z Guadalcanalu přiřadit konkrétnímu pilotovi. V případě stavebnice GUADALCANAL jsme to vyřešili šalamounsky: Kde to šlo, přiřadili jsme konkrétnímu pilotovi stroj, se kterým letěl při některé zdokumentované akci. Nebo u něj byl aspoň vyfocen…

  V jednom případě je ale situace zamotanější. Třetí nejúspěšnější stíhač celé kampaně, Capt. Marion Carl, by si jistě zasloužil ve stavebnici „svůj“ marking. Jenže s Wildcatem, který je mu často přisuzován, je to těžké. Wildcat s číslem 2 na trupu a symboly devatenácti sestřelů na levoboku pod kabinou (marking F), s velkou pravděpodobností jeho strojem nebyl. Podle svědectví historiků kteří se slavným esem mnoho let po válce hovořili, vyprávěl Carl, že letoun na obecně známých fotografiích byl ve skutečnosti neletuschopný stroj, který byl vytažen z hangáru na Espiritu Santo aby s ním zástupci médií hrdinu vyfotografovali. Za tím účelem na něj byly nalepeny i symboly devatenácti sestřelů. Média pak prý nadělala spoustu fotek s motivem „Marion Carl u svého Wildcatu“. Jenže…

  Ať budete hledat, jak budete hledat, průkaznou fotku Carla u tohoto stroje nenajdete. Což je podivné. Na známé fotografii sedí v podřepu na křídle muž svlečený do půl těla, v pomačkané čepici. Prý je to Marion Carl. Ale že by se pilot, navíc důstojník, takto prezentoval médiím? Těžko… Na několika dalších fotkách sedí v kokpitu, nebo stojí na křídle u kokpitu Tech. Sgt. R. W. Greenwood. Jeho fotografie v kokpitu byla poprvé uveřejněna v magazínu Stars and Stripes během války. Nejprve s popiskem „neznámý voják v kabině Wildcatu na Guadalcanalu“. Když redakce zjistila díky dopisu jednoho ze čtenářů, o koho se jedná, uveřejnila fotografii znovu, tentokrát se jménem. Zmínka o Guadalcanalu na ní ale zůstala a podle seržantova syna otec tuto skutečnost nikdy nerozporoval. Jenže historici tvrdí, že tento stroj na Guadalcanalu nikdy nebyl! Zmíněný snímek ovšem ukazuje zašpiněné symboly sestřelů, na fotce celého letounu zase připomíná okolí spíše Henderson field, než letiště na Espiritu Santo. A co víc, i oficiální archiv US Navy jej datuje k 2. únoru 1943. Jenže to už Carl na Guadalcanalu čtyři měsíce nebyl. Otázek kolem tohoto stroje je tedy mnoho. Někdy je připisován i veliteli VMF-223 Maj. Johnu L. Smithovi, protože ten dosáhl devatenácti sestřelů, což počtu symbolů pod kabinou odpovídá, ale ani on již v únoru na Guadalcanalu nebyl, navíc i on létal na různých strojích…

  Plnou pravdu o Wildcatu s číslem 2 se už asi nedozvíme, ale i tato nejistota z něj dělá atraktivní předlohu. Na boxart jsme ovšem vybrali jiné stroje. Wildcat v pozadí patří „Swede“ Vejtasovi (marking A), do popředí jsme zvolili stroj, který s Guadalcanalem souvisí pouze okrajově, neboť jej používal 1/Lt. S. B. Folsom krátce poté, co Guadalcanal opustil (marking H). Ale Wildcatů s tak pěknou kresbou na přídi mnoho není, proto byl jasnou volbou. Autor kreseb Wildcatů na stavebnici 11170, Adam Tooby, odvedl skvělou práci, kterou podpořil svou grafikou ve stylu Eduardích Limitek Jan Zdiarsky. Dvanáct markingů a dvě kompletní stavebnice jsou to, co najdete uvnitř… 

• Markingy pro Spitfire Mk.Vc TROP 1/48

  BR301, Sgt. George F. Beurling, No. 249 Squadron, RAF Hal Far, Malta, červenec 1942 

  
  

  Spitfire Mk.Vc sériového čísla BR301 byl jedním z nejúspěšnějších Spitfirů bojujících na Maltě. Letoun pocházel ze zásilky Spitfirů startujících 9. května 1942 z letadlové lodi USS Wasp (CV-7) během operace Bowery. Jako většina Spitfirů z dodávky pro Bowery měl i BR301 aplikován ještě na palubě letadlové lodi na horních plochách modrý odstín Dark Mediterranean Blue, pod kterém lehce prosvítalo původní pouštní barevné schéma (Dark Earth a Middle Stone). Spodní plochy byly přetřeny do odstínu Sky Blue včetně výsostných znaků. Původní čtyřkanónová výzbroj byla zredukována na dva kanóny umístěné na vnitřní straně křídla a dva vnější kulomety. BR301 s kódovým označením UF-S sloužil nejprve u No. 601 Squadron, svoji největší slávu ale zaznamenal po přesunu k No. 249 Squadron. Zde se stal „letounem es“.  Mezi 7. a 13. červencem si s ním nárokoval tři sestřely P/O John McElroy, vycházející hvězda Sgt. George Beurling za řízením BR301 sestřelil 27. července čtyři protivníky během jednoho letu a další sestřel si připsal o dva dny později. Během července si další sestřely připsali S/Ldr Richard Mitchell a F/Sgt John Rae. BR301 byl neopravitelně poškozen 29. července a byl vyřazen z provozu s náletem 54 hodin.

   

  BR476, S/Ldr Jefferson H. Wedgwood, No. 92 Squadron, RAF LG. 173, Egypt, srpen–říjen 1942

  
  

  Jefferson Heywood Wedgwood se narodil v Londýně 28. května 1917. Vzdělání získal na Holyrood School, Bognor a Lancing College. V březnu 1936 vstoupil do RAF a o rok později se stal štábním pilotem u No. 2 Air Armament School v North Coates. Po krátkém působení u No. 65 Squadron odešel jako instruktor k No. 12 Group Pool v Aston Down. Dne 18. června 1940 byl Wedgwood přidělen k No. 253 Squadron v Kirton-in-Lindsey, se kterou se účastnil slavné Bitvy o Británii. Během září zničil jeden Bf 110 a podílel se na zničení pěti Ju 88 a tří Do 17. Koncem září byl poslán k Vickers Supermarine, kde působil ve funkci Production Test Pilot, ale již 10. října byl poslán do RAF Czechoslovak Depot v Cosfordu jako letecký instruktor. Na začátku roku 1941 byl přidělen k továrně Vickers Supermarine v Eastleighu, u níž létal jako zkušební pilot. V lednu 1942 převzal velení No. 92 Squadron v Digby. V únoru jednotka odletěla na Blízký východ a v dubnu dorazila do egyptského Fayidu. Několik měsíců neměla žádné letouny a od 2. července byli piloti přiděleni k No. 80 Squadron v Západní poušti, aby získali operační zkušenosti. Začátkem srpna 1942 konečně dorazily nové tropické Spitfiry. Mezi 14. srpnem a 29. říjnem zničil Wedgwood osm Bf 109 a osm dalších poškodil. Za své úspěchy byl následně vyznamenán DFC. Dne 17. prosince 1942 se jako cestující vracel zpět do Velké Británie v letounu Halifax Mk.II od No. 138 Squadron, ale letoun havaroval poblíž Zetunu na Maltě. S největší pravděpodobností byl sestřelen vlastní protiletadlovou palbou a všichni na palubě zahynuli. Jefferson Wedgwood je pohřben na námořním hřbitově Capuccini na Maltě.

   

  JG959, Lt. McClellan E. S. Robinson, No. 1 Squadron SAAF, Ben Gardane, Tunis, duben 1943

   

  Pilot s celým jménem McClellan Eric Sutton Robinson, obvykle nazývaný „Robbie“, se narodil 26. února 1919 v Johannesburgu. Jeho první operační jednotkou byla No. 1 Squadron SAAF s Hurricany, ke které nastoupil v srpnu 1942 a zůstal u ní jeden rok. Svého prvního bojového úspěchu dosáhl 2. listopadu 1942, kdy se podělil o jeden Ju 87. Po přechodu na Spitfire Mk.V přidal mezi lednem a dubnem 1943 pět vítězství. Poté měl Robinson poprvé smůlu, když byl 14. července 1943 omylem sestřelen P-38 od USAAF a musel se nad Středozemním mořem zachránit na padáku. Měl štěstí, z vody ho vytáhla posádka řeckého torpédoborce. Na konci bojového turnusu v září 1943 byl Robinson vyznamenán DFC a poslán do Velké Británie, kde se stal instruktorem u No. 11 OTU. Tam měl 14. listopadu 1944 podruhé smůlu, když se při letu na Kittyhawku srazil s jedním z pilotních žáků, zřítil se a zahynul. Všechny jeho osobní Spitfiry měly na levém boku nápis CireCooks, což byla kombinace jeho křestního jména napsaného pozpátku a příjmení jeho snoubenky. Číslo VI naznačuje, že šlo o šestý letoun tohoto jména. Robinson na něm dosáhl 22. dubna 1943 dvou sestřelů Bf 109F. Za svoji válečnou kariéru sestřelil celkem pět nepřátelských letounů, ke kterým přidal jeden pravděpodobný sestřel a jedno poškození.

   

  Lt. Luis T. Zendegui, 2nd FS, 52nd FG, 12th AF, La Sabala, Tunisko, zima 1942–1943

  
  

  Jedním z úspěšných pilotů létajících u 2nd FS byl kapitán Luis Zendegui, který si připsal své první vítězství 25. prosince 1942 v souboji s Mc.202. Během svého působení u 2nd FS si připsal tři jisté sestřely a další dva letouny poškodil. Zendeguiův Spitfire nesl na krytu nádrže jméno pilota a na bocích trupu americkou vlajku. Původní britské kokardy zůstaly na křídlech a směrovce nezatřené. Bílá perutní písmena QP nebyla v tomto období na Spitfiry aplikována. Tomuto Spitfiru je v odborných publikacích přisuzováno sériové číslo ER148, takové se ovšem v databázi sériových čísel Spitfirů nevyskytuje.

   

  MH592, S/Ldr Hinko Šoić, NOVJ No. 352 (Yugoslav) Squadron, Vis, Jugoslávie, leden–únor 1945

  
  

  No. 352 (Yugoslav) Squadron byla první jugoslávskou stíhací jednotkou, která byla zformována ve Středomoří u Royal Air Force během 2. světové války. Tato jednotka byla také známá jako Prva eskadrila NOVJ. V červnu byla přezbrojena na Spitfiry Mk.Vb/Vc a v srpnu se přesunula do Itálie, aby se připojila k No. 281 Wing RAF a poskytovala doprovod stíhacím bombardovacím perutím. Od 25. ledna 1945 využívala jako předsunutou leteckou základnu letiště na ostrově Vis. Jugoslávské Spitfiry měly kvůli absenci Lutfwaffe málo příležitostí k leteckým bojům a po zbytek války se účastnily pozemních útočných misí. Šoićův Spitfire MH592 nosil pouštní barevné schéma typu „B“ a jako jediný jugoslávský Spitfire měl namontován filtr Aboukir (ostatní měly namontovány filtry Vokes). Hinko Šoić se také jako jeden z mála Jugoslávců dostal do kontaktu s letadly protivníka a ve spolupráci s dalšími třemi piloty sestřelil 20. března 1945 jeden letoun Henschel Hs 126. Se svým Spitfirem absolvoval celkem 73 misí, dalších šest přidali ostatní piloti No. 352 (Yugoslav) Squadron.

   

  A58-137 (EE835), F/Lt David H. Hopton, No. 79 Squadron RAAF, Kiriwina, Trobriandovy ostrovy, říjen 1943

  
  

  Spitfire sériového čísla EE835 dorazil do Austrálie 13. dubna 1943. Před předáním k bojové jednotce byl překamuflován do odstínů Foliage Green / Earth Brown / Sky Blue. V květnu byl předán No. 79 Squadron RAAF jako A58-137 a obdržel kódová písmena UP-T. Stal se osobním letounem F/Lt Davida Hoptona, který si svůj nový Spitfire pojmenoval „Pryč se vším“ a na levou stranu trupu si nechal namalovat obraz nahé dívky. Hopton používal tento Spitfire až do 28. listopadu 1943, kdy se podtrupová přídavná nádrž při odhozu správně neuvolnila ze závěsníku a poškodila zadní část trupu. Opravený letoun se vrátil do služby v říjnu 1944 u No. 85 Squadron s kódy SH-W. Byl zbaven kamuflážních barev a létal v přírodní barvě kovu. Dne 26. února 1945 se s ním při přistání v Guildfordu srazil F/O B. OConnell s jiným Spitfirem a A58-137 byl vyřazen z provozu.

• Markingy pro F4F-4 1/48

  Lt. Stanley W. Vejtasa, VF-10, USS Enterprise, duben 1943

  
  

  Neobvyklé příjmení a světlé vlasy byly v případě Stanleyho Winfielda Vejtasy důvodem pro přezdívku „Swede“ (Švéd). Stanley měl české kořeny, neboť byl vnukem přistěhovalců z Třebíčska, tehdy ještě součásti Rakouska-Uherska. Proslavil se, když se mu podařilo sestřelit tři Zera během zoufalé akce, při které mělo kvůli nedostatku stíhačů krýt americké lodě během bitvy v Korálovém moři osm střemhlavých bombardérů SBD-3. Tento úspěch mu nabídl příležitost připojit se ke stíhačům u VF-10 jako Operations Officer. Zde si připsal dalších sedm sestřelů během bojů o Guadalcanal, kdy VF-10 operovala z paluby USS Enterprise. Po válce se těšil skvělé kariéře, během které se stal kapitánem letadlové lodě USS Constellation a poté i velitelem základny Miramar. Do důchodu odešel v roce 1970 a zemřel 23. ledna 2012 ve věku 98 let. Wildcat č. 79 převzal kryt s osmi symboly sestřelů na pravé straně z Vejtasou dříve používaného č. 19 (BuNo. 03417). Devátý symbol sestřelu přibyl 13. listopadu, kdy „Švéd“ sestřelil velký čtyřmotorový létající člun Kawanishi Type 97 Mavis. Některé Wildcaty měly symboly sestřelů na obou stranách trupu, u tohoto Wildcatu ovšem známe pouze vzhled pravé strany. Značky sestřelů na levoboku tedy nejsou doloženy. Také bílý pruh na vertikálním stabilizátoru není pro období počátku roku 1943 zcela jistý. 

  
  

  BuNo. 5192, Ens. Mortimer Kleinmann jr., VF-5, USS Saratoga, srpen 1942   

  
  

  V tomto případě se jedná o čistou rekonstrukci vzhledu letounu, který byl přidělen Ens. Mortimeru „Junioru“ Kleinmannovi, který s ním také obvykle létal. Ale 7. srpna 1942 do něj při zrychleném vzletu stíhačů proti japonským bombardérům „skočil“ Lt. James Julien „Pug“ Southerland. V této akci se mu podařilo sestřelit dva bombardéry, ale během následného souboje se Zerem zjistil, že jeho kulomety nestřílí, pravděpodobně kvůli poškození palbou zadního střelce bombardéru. Aby toho nebylo málo, do boje se zapojila další dvě Zera. Pugovi se dařilo jim unikat, ale šarvátky si všiml Saburō Sakai a zapojil se do ní. Wildcat dostal spoustu ran z kulometů a kanónů, ale letěl dál, dokud nedostal zásah do kořene levého křídla, který jej zapálil. „Pug“ vyskočil nad nepřátelským územím západní části Guadalcanalu, zraněný a beze zbraně, ale podařilo se mu uniknout japonským vojákům díky pomoci domorodců a 20. srpna 1942 byl z Henderson Field přepraven k lékařskému ošetření. Později přidal další tři vítězství s F6F-5 a zahynul při letecké nehodě 12. října 1949. Mortimer Kleinmann dosáhl v době, kdy se USS Saratoga účastnila kampaně na Guadalcanalu, dvou sestřelů.

   

  Capt. Joseph J. Foss, VMF-121, Henderson Field, Guadalcanal, říjen–listopad 1942

  
  

  Toto je jeden z Wildcatů od VMF-121, které během bojových misí používalo nejúspěšnější eso celé kampaně na Guadalcanalu, Capt. Joseph Jacobs Foss. Jeho číslo (BuNo) není známo, ale víme, že Foss dosáhl sestřelů s celkem devíti různými Wildcaty. To hovoří za vše – piloti námořní pěchoty na Guadalcanalu si nemohli užívat luxus osobních letounů. Dokonce ani ti nejlepší. Prudké boje, drsné prostředí a další faktory dělaly z Wildcatů „spotřební zboží“ a piloti vzlétali v letounech, které měli nejblíž. Joe Foss, bývalý letecký instruktor, vstoupil 11. srpna 1942 do řad VMF-121 a téhož dne byl povýšen na kapitána. Na Guadalcanal dorazil 9. října a o čtyři dny později zaznamenal své první vítězství, když sestřelil jedno Zero. Jeho skóre rychle narůstalo, neboť během října sestřelil 16 nepřátel a na konci turnusu už jeho skóre čítalo 23 sestřelů. Sám byl sestřelen 7. listopadu, ale zachránil se na padáku a na základnu se vrátil za tři dny. V tom souboji ovšem předtím sestřelil jedno Rufe a dva plovákové dvouplošníky. VMF-121 opustila Guadalcanal 19. listopadu, ale při dalším turnusu od 1. do 26. ledna 1943 dosáhl Foss dalších tří sestřelů a stal se tak nejúspěšnějším esem USMC druhé světové války. Po válce sloužil v Letecké národní gardě Jižní Dakoty. Později se dal na politiku a byl zvolen do Sněmovny reprezentantů Jižní Dakoty, ale během korejské války se vrátil do služby. V roce 1954 byl Foss zvolen guvernérem Jižní Dakoty. Zemřel 1. ledna 2003.

   

  BuNo. 02062, Mach. Donald E. Runyon, VF-6, USS Enterprise, září 1942

  
  

  Mach. Donald Eugene Runyon (celá hodnost: petty officer Aviation Machinists Mate 1/c) byl natolik zkušeným poddůstojníkem, že míval jako své wingmany i důstojníky. S Wildcaty dosáhl celkem šesti sestřelů, tento mu posloužil k získání dvou z nich na samém začátku bitvy o Guadalcanal, když 8. srpna sestřelil Zero a bombardér Betty. O den dříve sestřelil také dva nepřátele, ale s letounem BuNo. 02125. V prosinci 1942 se připojil k VF-3 a u jednotky zůstal až do dubna 1943. Zde nedosáhl žádných dalších sestřelů, ale věci se změnily, když se v září 1943 připojil k VF-18 sídlící na USS Bunker Hill. Tam již létal na Hellcatech a přidal další tři sestřely. Válku nakonec zakončil s 11 vítězstvími. V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti Lieutenant (junior grade) a 1. července 1944 do hodnosti Lieutenant. Od července 1945 působil rok jako zkušební pilot na Moffett Field a sloužil u několika jednotek až do července 1964, kdy odešel do výslužby v hodnosti Commander. Wildcat BuNo. 02062 nesl na vertikálním stabilizátoru neobvyklou malbou náhrobku se 41 japonskými Hinomaru, symbolizujícími celkové skóre VF-6 během bojů o Guadalcanal. Tuto ozdobu neslo pouze devět Wildcatů od VF-6. Byly to ty, které zůstaly na palubě USS Enterprise na její cestě od Šalamounových ostrovů na Havaj. Ostatní Wildcaty byly převeleny na USS Saratoga nebo na Guadalcanal.

   

  1/Lt. Jefferson J. DeBlanc, VMF-112/121, Henderson Field, Guadalcanal, leden 1943

  
  

  Během dvou operačních turnusů na Guadalcanalu a Okinawě si Jefferson Joseph DeBlanc připsal celkem devět sestřelů. Stal se tak jedenáctým nejúspěšnějším stíhacím esem námořní pěchoty. Během mise 31. ledna 1943, kdy doprovázel střemhlavé SBD k útoku na japonské lodě, zjistil vážný únik paliva, který mu znemožňoval návrat na základnu. Požádal tedy o aktivaci záchranné jednotky a pokračoval v misi, která vyústila v tvrdý boj s japonskými Ki-43 Oscar. DeBlancovi se podařilo pět z nich sestřelit, ale byl zraněn a sám musel ze svého zmrzačeného a hořícího Wildcatu vyskočit. Po mnoha peripetiích se mu nakonec podařilo dostat zpět na základnu a 12. února byl přepraven do nemocnice. Také tento Wildcat utržil nemálo zásahů. Stalo se tak 12. listopadu 1942, kdy jej pilotoval 1/Lt Sam Folsom. Vrátil se s ním ale na základnu a letoun byl opraven. Mechanici použili k zakrytí průstřelů bílé záplaty z leteckého plátna, ale ty v prašném prostředí brzy svou bílou barvu ztratily. DeBlanc byl jedním z pilotů, kteří tento letoun následně i s těmito „ozdobami“ používali, ačkoli byl přidělen k VMF-121, zatímco on byl příslušníkem VMF-112.

   

  Guadalcanal, Henderson Field, začátek roku 1943

  
  

  Přestože existuje několik fotografií tohoto Wildcatu, ohledně jeho identity panují nejasnosti. Obvykle je letoun přisuzován 1/Lt Marionu Carlovi z VMF-223 nebo veliteli této jednotky, Maj. Johnu L. Smithovi. Oba byli stíhacími hvězdami rané fáze kampaně na Guadalcanalu. VMF-223 byla první jednotkou, která společně s VMSB-232 přistála na Henderson Field a od 20. srpna tvrdě bojovala s japonskými letouny až do konce října. Carl jich sestřelil 16,5 a Smith 19. To je jeden z důvodů, proč je tento Wildcat někdy přisuzován Smithovi – počet symbolů sestřelů pod kabinou odpovídá jeho skóre. Fotografie jsou však datovány k únoru a březnu 1943, kdy již VMF-223 na Guadalcanalu nepůsobila. Podle některých zdrojů sám Carl po válce uvedl, že se ve skutečnosti jednalo o neletuschopný letoun, použitý na Espiritu Santo k focení pro média po skončení turnusu VMF-223 na Guadalcanalu (tj. v druhé polovině října). Spolu s jedním mechanikem na něj za tím účelem údajně nalepili 19 symbolů sestřelů. Neznáme však žádné fotografie Mariona Carla s tímto letounem či v jeho kokpitu… K tomu další fotografie ukazují viditelně potřísněné symboly sestřelů a na jedné, datované 22. března 1943, je dokonce jeden z nich mechanicky poškozený. Mohlo jít tedy o operační letoun, který nese symboly sestřelů všech pilotů, kteří na něm létali? Nebo to byl skutečně stroj použitý pro focení na Espiritu Santo koncem října, ale opravený a poslaný později na Guadalcanal, přičemž na něm značky sestřelů zůstaly? Nevíme… Na pravém křídle a na trupu jsou na fotografiích každopádně vidět opravy světlou barvou, výsostný znak na horní straně levé poloviny křídla vykazoval určité poškození.

   

  BuNo. 12034, VMF-221, Henderson Field, Guadalcanal, únor 1943

  
  

  Tento letoun je obvykle připisován 1/Lt Jamesi E. Swettovi, příslušníkovi VMF-221. Tato jednotka byla počátkem roku 1943 dislokována na základně námořní pěchoty Ewa na havajském ostrově Oahu, odkud se na palubě USS Nassau přesunula na ostrov Espiritu Santo. Pravděpodobně během tamního pobytu byly vertikální stabilizátory některých Wildcatů opatřeny různými malůvkami. V případě letounu č. 77 to byla malba inspirovaná zřejmě postavičkou „Hairless Joe“ z Al Cappových kreseb vytvořených pro satirické komiksy L’il Abner (kresba byla pouze na levé straně). Od února 1943 se peruť postupně přesouvala na Guadalcanal, kde se tyto „ozdoby“ zřejmě staly trnem v oku velícím důstojníkům. Proto byl pravděpodobně nedlouho po příletu vydán rozkaz k jejich odstranění. Swett byl velitelem jednoho roje VMF-221 a ke svému prvnímu bojovému letu vzlétl 7. dubna, kdy Japonci podnikli na Guadalcanal masivní nálet asi 70 bombardéry, krytými více než 100 Zery. Na obranu ostrova vzlétla přibližně stovka amerických námořních i armádních stíhačů a nejúspěšnější z nich byl právě Swett, kterému se podařilo sestřelit sedm bombardérů Val, než musel sám ze svého poškozeného letounu vyskočit. Bylo to jeho první a jediné střetnutí s nepřátelskými letouny za řízením Wildcatu, protože následně přesedlal na Corsairy a během svých celkem 103 bojových misí dosáhl ve druhé světové válce 15,5 sestřelu.

   

  1/Lt Samuel B. Folsom, VMF-121, Samoa, jaro 1943

  
  

  „Nosearty“ byly na letounech námořnictva a námořní pěchoty vzácné, a to zejména během kampaně na Guadalcanalu, kde nebyl čas ani prostředky na „hraní si“ s kresbami. Wildcat s malbou Pepka námořníka na levé straně motorového krytu je jednou ze vzácných výjimek, ovšem nikoli z Guadalcanalu. Ve skutečnosti byl letoun součástí inventáře VMF-111, jednotky, která působila na Samoe. Sam Folsom si nechal namalovat Pepka na kryt motoru, když byl k jednotce přidělen jako instruktor krátce po svém bojovém nasazení na Guadalcanalu. Letoun je někdy zobrazován s výsostnými znaky pozdějšího typu, tedy s „křídly“, ale v době, kdy byly fotografie tohoto Wildcatu s Pepkem námořníkem pořízeny, měl ještě starší jednoduché znaky. Folsom byl poměrně nezkušený pilot, když byl spolu s ostatními z VFM-122 vržen do bitvy o Šalamounovy ostrovy, ale rychle zkušenosti získával. Na Guadalcanalu vydržel tři měsíce a byl dvakrát zraněn. Svůj první sestřel si připsal 11. listopadu, kdy dostal jedno Zero. Hned o den později sestřelil bombardér Mitsubishi Betty a poté přidal další, takže válku zakončil se třemi vítězstvími.

   

  BuNo. 11985, Lt. (jg) William N. Leonard, VF-11, Guadalcanal, červen 1943

  
  

  Bill Leonard se zúčastnil bitev v Korálovém moři a také u Midway, kde se během své služby u VF-42 a VF-3 stal stíhacím esem. V srpnu 1942 se připojil k nově založené VF-11, kde zastával funkci Operations Officer. V roce 1943 sloužil na Guadalcanalu a připsal si další dva sestřely. Stalo se tak 12. června 1943, kdy sestřelil dvě Zera, a to právě s tímto Wildcatem. Tímto úspěchem se zařadil mezi stíhací esa. Po tříměsíčním působení na Guadalcanalu byl převelen na Samou, čímž jeho působení u VMF-121 skončilo. Leonardův Wildcat nesl po obou stranách trupu před kabinou znak Sun Downers, jak byla VF-11 pojmenována, a také symboly nejprve čtyř a po 12. červnu šesti sestřelů. Panely se symbolem VF-11 a levý bok pod kokpitem měly tmavší odstín barvy, pravděpodobně byly přetřeny čerstvou kamuflážní barvou. Totéž platí také pro oblast kolem trupového kódu (původní byl nejprve zatřen a poté namalován nový).

   

  Lt. (jg) Francis R. Register, VF-11, VC-21, USS Nassau, květen 1943

  
  

  Francis Ronald Register se 17. února 1941 přihlásil k námořnictvu a 4. ledna 1942 s stal členem VF-3. Ještě na USS Saratoga změnil jednotku na VF-6 a zúčastnil se bojů u východních Šalamounů. Podařilo se mu tam 24. srpna sestřelit dva letouny, z nichž jeden byl identifikován jako Zero a druhý mylně jako „Me 109“. Poté, co byla Saratoga 31. srpna torpédována, připojil se k VF-5, sídlící na Guadalcanalu, a přidal další dvě vítězství 12. a 13. září. O dva týdny později vstoupil do prominentního klubu stíhacích es sestřelením dvou Zer a před odletem z „Ostrova smrti“ přidal další dvě vítězství a jedno pravděpodobné. Dne 23. března se „Cash“, jak zněla Registerova přezdívka, připojil ke své staré jednotce VF-3, ale již o čtyři dny později byl odvelen ke Composite Squadron 21 (VC-21). Na palubě USS Nassau se měl zúčastnit operace na Aleutách, ale zahynul při letecké nehodě. Letoun, se kterým se nalodil na USS Nassau, nesl symboly sedmi sestřelů z Gauadalcanalu a bílé pruhy na horizontálním i vertikálním stabilizátoru, což bylo označení letounů zapojených do bojů o ostrov Attu. Registerův deník, popisující bez příkras drsný život na Guadalcanalu, je k dispozici na internetu.

   

  VF-11, Guadalcanal, květen 1943

  
  

  Protože na Guadalcanalu nebylo mnoho možností a příležitostí k ozdobení letounů namalováním osobních symbolů a kreseb, měly tamní Wildcaty velmi uniformní vzhled bez ohledu na jednotku. Byly však pokusy letouny alespoň trochu ozvláštnit jednoduššími prostředky. Tento F4F-4 je toho příkladem. Na levou stranu motorového krytu byla přilepena stránka z kalendáře Esquire z roku 1943 s lednovou dívkou namalovanou slavným Albertem Vargasem. Na pravé straně přídě pak byl bílou barvou vyveden nápis „Nylorac“ (slangové označení pro přítele, který zradí). Na filmovém záběru z Guadalcanalu je zachycen u tohoto letounu Lt. Gordon Cady, ale to je jediné pojítko mezi nimi. VF-11 byla rozdělena na roje po čtyřech letounech a Cady vedl druhý z nich, což jeho letounu přidělovalo číslo 5, zatímco č. 17 nesl letoun velitele pátého roje, Lt. Raymonda „Sullyho“ Vogela. Vogel však 2. května 1943 svůj Wildcat poškodil při srážce s letounem Lt. (jg) Maxwella a novým číslem 17 se tak zřejmě stal Nylorac. V boji, který svedli s nepřátelskými letouny 7. června, sestřelil Cady dvě Zera a Vogel přidal jeden sestřel.

   

  Lt. (jg), Charles R. Stimpson, VF-11, Guadalcanal, June 1943

  
  

  Charles Russell Stimpson získal v bojích 16 vítězství, což ho řadí v žebříčku stíhacích es námořnictva na osmé místo, o které se dělí s Irou Kepfordem. Stimpson narukoval k US Navy 17. června 1941 a absolvoval pilotní výcvik. V létě 1942 vstoupil do nově zformované VF-11 a sloužil u této jednotky až do února 1945. Od května do července 1943 sloužil na Guadalcanalu a dosáhl zde šesti vítězství. Svůj první úspěch zaznamenal 16. června, kdy s tímto letounem sestřelil čtyři bombardéry Val. Podle některých zdrojů tehdy letěl s Wildcatem BuNo. 12163. Pod kokpitem letounu s nápisem „Missie“ a neznámého BuNo byly namalovány čtyři symboly sestřelů. Mohlo by se jednat o 12163, ale není to jisté. Stimpson sestřelil dvě Zera v červenci 1943 v kokpitu stejného letounu a dalších deset sestřelů přidal v roce 1944, ještě u VF-11. To už ale létal na Hellcatech. Poté, co od dubna do září 1945 sloužil jako letecký instruktor, byl 11. října 1945 propuštěn z aktivní služby.

• Markingy pro Bf 109E-4 1/72

  WNr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, JG 26, Audembert, Francie, říjen–prosinec 1940 

  
  

  Adolf Galland létal s tímto letounem na přelomu let 1940/1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe JG 26 a později celé Geschwader. Standardní kamuflážní schéma složené z barev RLM 71/02/65 je na bocích trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71 a 02. Štábní označení na trupu vyjadřuje funkční postavení pilota. Symboly Gallandových sestřelů byly namalovány na směrovce, jejich podklad byl v barvě RLM 65. Žlutý nátěr dostala směrovka dodatečně. Jak přibývaly sestřely, musel být zpětně rozšiřován i barevný podklad RLM 65. Postavička Mickey Mouse byla Gallandovým osobním emblémem a jeho letoun byl unikátní experimentálním zabudováním teleskopického zaměřovače ZFR-4 do čelního štítku. Galland jej používal společně se standardním REVI, nikoliv však jako zaměřovač, nýbrž jako dalekohled pro rozpoznávání vzdálených letadel. Galland zastával po smrti Wernera Mölderse funkci generála stíhačů a proslul svými neshodami s Hermannem Göringem. Na konci války založil slavnou JV 44 vyzbrojenou proudovými Me 262 a Fw 190D. Jeho skóre čítá 104 sestřelů, dekorován byl Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty.

   

  WNr. 1559, Hptm. Wilhelm Balthasar, 7./JG 27, Carquebut, Francie, červenec 1940

  
  

  Budoucí držitel Rytířského kříže s dubovou ratolestí Wilhelm Balthasar se narodil 2. února 1914 ve Fuldě. V roce 1933 vstoupil do Reichswehru, v roce 1935 byl na vlastní žádost přeřazen k Luftwaffe, kde podstoupil letecký výcvik. Během španělské občanské války sloužil nejprve u bombardérů a u průzkumného letectva, od září 1937 u stíhací části Legion Condor. Do Německa se vrátil v březnu 1938. Začátek 2. světové války zastihl Oblt. Balthasara ve funkci velitele 1. Staffel JG 1. Tato jednotka zasáhla do bojů až při útoku na Nizozemsko, Belgii a Francii. Zde se projevilo Balthasarovo střelecké umění, když během tažení západní Evropou sestřelil 23 nepřátelských letadel. K 5. červnu byla 1./JG 1 přejmenována na 7./JG 27 a 1. září 1940 byl Balthasar jmenován velitelem III./JG 3. V bojích nad jižní Anglií dosáhl dalších sedmnácti sestřelů a 16. února 1941 byl jmenován velitelem JG 2. Osudným se mu stal souboj se stíhači RAF nad Aire dne 3. července 1941. Během střemhlavého letu se jeho Bf 109F-4 odlomilo křídlo a Balthasar zahynul při nárazu stroje do země. Jeho stroj, kamuflovaný barvami RLM 71/02/65, měl atypické umístění označení stroje na motorovém krytu. Pod čelním štítkem měl namalovaný znak jednotky, na kýlové ploše a na směrovce byly namalovány symboly sestřelů.

   

  WNr. 5587, Ofw. Fritz Beeck, 6./ JG 51, Wissant, Francie, srpen 1940

  
  

  Jednoduše, leč velmi působivě byl zbarven stroj, se kterým krátce po poledni 24. srpna 1940 nouzově přistál Ofw. Fritz Beeck poblíž East Langdonu. Byl to v ten den jeho druhý doprovod bombardérů nad Anglii. Došlo při něm k souboji se stíhači RAF, při němž byl žluté 10 poškozen motor. Po nevyhnutelném nouzovém přistání upadl pilot do zajetí. Letoun byl po přistání v relativně velmi dobrém stavu, ale vandalové z řad britského obyvatelstva a spojeneckých vojáků jej značně poškodili dříve, než mohl být prozkoumán experty RAF. Světle modré boky trupu ve schématu RLM 02/71/65 byly překryty skvrnami vrchních kamuflážních barev. Žluté identifikační doplňky, typické pro polovinu srpna 1940, sestávaly ze žlutých konců křídla a vodorovných ocasních ploch a žluté výseče na vrcholu směrovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel, také taktické číslo a pozadí emblému II./JG 51 „Gott strafe England“ byly žluté. Tři symboly vítězství na kýlovce zleva byly namalovány bílou barvou. Nelze vyloučit, že se opakovaly také zprava, zde však nejsou dokumentovány. Vrtulový kužel byl tak jako u většiny Bf 109E tohoto období zbarven barvou RLM 70 a bílou barvou. V tomto případě jej uvedené barvy dělily téměř na dvě stejné části.

   

  WNr. 5901, Oblt. Walter Fiel, 8./JG 53, Le Touquet-Etaples, Francie, září 1940

  
  

  Po změně taktiky Luftwaffe během Bitvy o Británii, kdy bylo od října 1940 bombardování Londýna a jižní Anglie přesunuto na noc, padlo rozhodnutí využívat některé Staffel ve stíhací-bombardovací roli a k vylákání stíhačů RAF k boji. Jednou z nich byla i 8. Staffel JG 53 pod vedením Oblt. Fiela. Ten byl 2. října během útoku jednotky překvapen přesilou Spitfirů a jeho stroj byl natolik poškozen, že byl nucen nouzově přistát poblíž městečka East Peckham v hrabství Kent a strávit zbytek války v zajetí. Kamufláž barvami RLM 71/02/65 byla doplněna výrazným markingem v podobě žlutě zbarveného motorového krytu a směrovky. Původní označení stroje bylo pravděpodobně přestříkáno barvou RLM 70, znak jednotky, původně umístěný na motorovém krytu, byl přetřen červeným pruhem obepínajícím celý motorový kryt.

   

  Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemsko, srpen 1940

  
  

  Velmi zajímavou kamufláž vytvořili v létě 1940 příslušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha svých letounů, když ve snaze ztmavit světle modré boky trupů svých Bf 109E nastříkali svislé až diagonální pruhy barvou RLM 71. Základní kamufláž byla standardem RLM 02/71/65 s barevnými doplňky rychlé identifikace. Obdobně zbarvena byla také Žlutá 13, kterou 12. srpna 1940 dokázal Lt. Josef Eberle i přes svá zranění dotáhnout přes Kanál až k přistání na břicho ve Francii. Konce křídla a výškovky Eberleho stroje byly nastříkány žlutou RLM 27, ale světlejší než byla RLM 04 aplikovaná na vrtulovém kuželi, taktickém čísle a pozadí emblému III./JG54. Nelze vyloučit ani bílou variantu konců křídla a výškovky. Světle modrá RLM 65 zasahovala na náběžných hranách křídla až mírně do kamuflážního schématu horních ploch. Tento letoun bývá někdy chybně identifikován jako varianta E-3. Ačkoli v srpnu Lt. Eberle chapadlům Kanálu unikl, 9. října 1940 už tolik štěstí neměl a boj se stíhači RAF se mu stal osudným.

   

  WNr. 2060, Lt. Hans Guse, 2.(J)/LG 2, Tudora, SSSR (nyní Moldavsko), červenec 1941

  
  

  Stejně jako JG 77, byla i Lehrgeschwader 2 po ukončení řeckého tažení stažena k odpočinku a dozbrojení, k němuž mělo dojít v Bělehradu. V polovině července následoval přesun na rumunské území, kde LG 2 vyzbrojená Messerschmitty Bf 109E (některé byly ve stíhací-bombardovací konfiguraci) vyčkávala na nasazení v bojích proti Sovětskému svazu. Do operace Barbarossa se zapojila 22. července v ranních hodinách. Stroj černá 10, který si ponechal kamufláž z bojů nad Řeckem a Krétou a byl vybaven tropickým filtrem, byl sestřelen 10. července 1941 sovětskými I-16. Pilot je dodnes veden jako nezvěstný. Označení stroje doplňují znaky I.(J)/LG 2 pod čelním štítkem a 2.(J)/LG 2 na boku za trupovým křížem.

   

• Markingy pro Bf 110G-2 1/72

  Bf 110G-2/R7/M2, 6./ZG 1, Brest, Francie, srpen 1943 

  
  

  V srpnu 1943 se 6./ZG 1 přesunula ze Sicílie do francouzského Brestu, kde bylo jejím úkolem doprovázet německé ponorky na cestě přes Biskajský záliv do Atlantiku. Standardní kamuflážní schéma složené z barev RLM 74/75/76 je na bocích trupu ztmaveno skvrnami stejných barev. Znakem jednotky byla kresba vosy na přídi, u S9 + LP navíc doplněná na levé straně trupu pod kabinou kresbou čarodějnice. Barvou 6. Staffel byla žlutá barva, proto je písmeno stroje žluté a totéž platí pro žluté zbarvení vrtulových kuželů. Stroj má na trupu před ocasními plochami bílý pruh, což je pozůstatek z působení jednotky na jižní frontě v Itálii.

   

  Bf 110G-2/R3/M1/M5, 7./ZG 26, Fels am Wagram, Rakousko, květen 1944

  
  

  Z důvodu zintenzivnění spojeneckých náletů z Itálie na jižní oblasti německé Říše byla 7./ZG 26 přesunuta v květnu 1944 na letiště Fels am Wagram. Stroje jednotky měly špičky vrtulových kuželů a třetí písmeno v označení natřené na bílo, což byla barva 7. Staffel. Černé písmeno K se nacházelo i na spodní ploše konců křídla. 3U + KR má před ocasními plochami bílý pruh na trupu a bílé konce křídla na spodní ploše, což bylo označení letadel působících na jižní frontě. V přídi stroje jsou dva kanóny MK 108 ráže 30 mm. Přídavnou výzbrojí jsou výmetnice raket WGr. 42 pod křídlem.

   

  Bf 110G-2/M1/R7, 5./NJG 200, Nikolajev, SSSR, září 1943

  
  

  V září 1943 se 5./NJG 200 nacházela na letišti u města Nikolajev na Ukrajině. Jejím úkolem bylo noční stíhání letounů VVS, tedy sovětských vzdušných sil. Tento stroj byl kamuflován standardními barvami RLM 74/75/76. Barvou 5. Staffel byla červená, v této barvě jsou proto vyvedeny jak kódové označení stroje, tak špičky vrtulových kuželů. Stroj má před ocasními plochami žlutý pruh na trupu, což byl rozpoznávací znak strojů působících na východní frontě a v SSSR.

   

  
  

  Bf 110G-2/R1, 4./ZG 76, Wertheim, Německo, říjen 1943

  
  

  Roztroušené jednotky Zerstörer byly povolány z východní Evropy a Středomoří, aby byly začleněny do obrany Říše. ZG 76 byla reformována v jižním Německu z výcvikových a průzkumných jednotek. ZG 76 byla na tomtéž místě k zastižení i přes zimu na přelomu let 1943/44. Její stroje byly vyzbrojeny kanónem BK 3,7 ráže 37 mm pod trupem a raketami WGr. 42, které sloužily k rozbíjení formací amerických bombardérů. Dne 4. října 1943 zaútočila americká Osmá letecká armáda na cíle ve Frankfurtu nad Rýnem. II./ZG 76 se střetla s proudem bombardérů sama a sestřelila čtyři americké stroje. Poté narazila bez vlastního stíhacího doprovodu na americkou 56th Fighter Group a v nastalém boji ztratila devět Bf 110. Jedenáct členů sestřelených osádek bylo zabito a sedm zraněno. Zavedení amerického dálkového stíhacího doprovodu znamenalo pro Zerstörgeschwader velký nárůst ztrát. V listopadu 1944 byla 4./ZG 76 rozpuštěna, její letecký personál prošel přeškolením na Bf 109 a následně byl umístěn u stíhací 9./JG 54.

• Markingy pro MiG-21bis 1/48

  MiG-21BIS, c/n 75084300, HävLLv 31, základna Kuopio, Finsko, 1980–1981 

  
  

  Tento letoun výrobní číslo 75084300 byl do služby zařazen 17. července 1980. Nejprve sloužil u 31. stíhací letky (Hävittäjälentolaivue 31, neboli HävLLv 31), později, v únoru 1989, se stal posledním ze šesti finských MiGů-21BIS, které prošly v pozdějším přestavbou na průzkumný letoun. Po této přeměně jej čekala služba u TiedLLv (Průzkumná letka). V roce 2004 stroj skončil svou kariéru jako technická pomůcka v technické škole na letišti Kuopio. Letoun je zobrazen v podobě z let 1980-1981 před modernizací na avioniku západní provenience, kdy došlo k úpravám ve vybavení kokpitu. Finsko označovalo na rozdíl od jiných zemí tuto verzi velkými písmeny, tedy BIS.

   

  MiG-21bis, c/n 75080880, 1. Pucki DLMW, Lotnictwo Marynarki Wojennej, základna Gdynia – Babie Doly, Polsko, 2. polovina 1997

  
  

  Letoun výrobního čísla 75080880 přilétl do Polska 22. března 1980. Jeho uživatelem se stal 1. Pucki Dywizjon Lotniczy (letecká divize) polského vojenského námořnictva. Znak na svislé ocasní ploše jej zařazuje do 2. eskadry této divize. Podoba tohoto letounu se postupem doby měnila, v roce 2001 létal se zubatou tlamou a tygří symbolikou na vřetenu brzdicího padáku u 1. eskadry.

   

  MiG-21bis, c/n 75061874, 47. Pápa Harcászati Repülő Ezred, základna Pápa, Maďarsko, 1991

  
  

  MiG-21bis výrobního čísla 75061874 sloužil u 47. bojového leteckého pluku (Harcászati Repülõezred). V roce 1991 dostal dočasný bílý nátěr na zádi trupu a část spodních ploch. V tomto zbarvení byl používán při nácviku DACT Dissimilar Air Combat Training (cvičné vzdušné souboje mezi dvěma různými typy letadel). Později patřil do inventáře akrobatické skupiny Sky Hussars. V roce 2006 byl zakonzervován a uložen na letišti Pápa. V roce 2007 putoval do soukromého leteckého muzea Gerhard Neumann Museum v německém Niederalteichu.

   

  MiG-21bis, Tactics & Air Combat Development Establishment, základna Jamnagar, Indie, září 1986

  
  

  Letoun označený C2305 používalo v září 1986 Středisko pro vývoj taktiky a vzdušného boje. Na přídi stroje je zřetelný znak původního uživatele, No. 4 Squadron Indického letectva. Tato jednotka nese název Oorials podle místního druhu horské ovce. Společně s mottem „Čest nad smrt“ má symbolizovat výdrž, sílu a bojového ducha. Pestré zbarvení indických MiGů-21 bylo použito při jednom ze cvičení.

   

  MiG-21bisD, c/n 75002075, 22. eskadrila lovačkih zrakoplova, základna Pula, Chorvatsko, 2008

  
  

  Tento stroj je jedním z MiGů-21 zakoupených v polovině 90. let navzdory embargu OSN na Ukrajině. První jednotkou, u které byl zařazen, byla 22. eskadrila lovačkih zrakoplova (stíhací letka) na základně Pula. V roce 2003 se dočkal jako jeden z osmi MiGů-21bis modernizace na verzi označovanou jako MiG-21bisD u rumunské firmy Aerostar. Později byl spatřen na základnách Zagreb, Čakovec či Zadar. Nesl kamuflážní schéma typické pro modernizované bisD.

   

  MiG-21bis, 3. letecká základna, základna Graf Ignatevo, Bulharsko, 2002

  
  

  MiG-21bis výrobní číslo je 75094114 byl do Bulharska dodán v roce 1983 a jeho prvním uživatelem se stal 19. stíhací letecký pluk. Od roku 2002 létá tento letoun u 3. letecké základny na letišti Graf Ignatěvo, kterou MiGy-21 sdílely s modernějšími MiGy-29. Poslední MiG-21bis z těch které byly dodány přímo z výroby, byl z výzbroje bulharského letectva vyřazen v roce 2015, zatímco olétané stroje používané sovětským letectvem v roce 1990 byly vyřazeny již v roce 2000.

• Markingy pro Avia B.534 IV. serie 1/48

  B.534.208, 36. letka, Letecký pluk 2, letiště Olomouc, Československo, podzim 1937 

  
  

  Tento stroj reprezentuje zbarvení československých Avií na konci třicátých let, před Mnichovskou krizí. Horní plochy jsou v barvě khaki, spodní nastříkané hliníkovým bronzem. Spodní plocha horního křídla je také v barvě khaki. Modro-bílá moravská orlice je znakem Leteckého pluku 2, písmeno G určuje příslušnost k letce, číslo 1 je číslem letounu v letce. Modrá špička vrtulového kužele je rovněž znakem příslušnosti k letce, zbarvení vrtulových kuželů však nebylo oficiálním označením.

  Stroj je znám z havárie dne 6. září 1937, kdy se, pilotován četařem Juliem Zaoralem, srazil ve vzduchu s Avií B.534.35, za jejímž řízením seděl svobodník Jaroslav Šodek.

   

  B.534.186, 34. letka, Letecký pluk 4, letiště Hradec Králové, Československo, léto 1937

  
  

  Avie Leteckého pluku 4 patří k nejpestřejším letounům předválečného československého letectva. Barva doplňků kamufláže není známa. Nejistota pramení z nejasností v přeznačování letek na konci třicátých let. Doplňky mohly být buď modro-žluté, nebo zeleno-žluté. Vždy se shoduje barva mezikruží na podvozkových kapotách a barva kužele (zelená nebo modrá). Také vnitřní bandáž vrtule byla pravděpodobně ve stejné barvě. Tento stroj je známý z fotografie, pravděpodobně pořízené v roce 1937, kdy příslušel k 34. letce, která používala modro-žluté doplňky. Ta byla v lednu 1938 přeznačena na 50. letku, s trupovým kódem K. Kód D byl pak přidělen 42. letce, která používala zeleno-žluté doplňky. Stroj nemá ostruhové kolečko, ale kluznou patku. Spodní plocha horního křídla je v barvě hliníkového bronzu.

   

  B.534.186, 45. letka, Letecký pluk 3, letiště Piešťany, Československo, červenec 1938

  
  

  Tento stroj opět nese standardní kamufláž čs. letadel z konce třicátých let. Spodní plocha horního křídla je v barvě khaki, vrtulový kužel žlutý. Stroj je znám z fotografie datované 14. července 1938, kdy s ním lehce havaroval desátník Baláš. V té době nebyly na letadle namalované letkové kódy. LP 3 byl jediný pluk československého předválečného letectva, dislokovaný na Slovensku. Po rozdělení republiky a vzniku samostatného Slovenského štátu byly letouny LP 3 převedeny do stavu nově vzniklých Slovenských Vzdušných Zbraní. V rámci SVZ se pak Slovenské Avie zúčastnily bojů v Polsku, později pak v Sovětském svazu. V srpnu 1944 vypuklo na Slovensku protiněmecké povstání, v němž se angažovaly i zbylé slovenské Avie B.534.

   

  B.534.217, Kombinovaná letka Slovenského národního povstání, letiště Tri Duby, Slovensko, září 1944

  
  

  Na podzim 1944 používalo Slovenské povstalecké letectvo několik Avií B.534. Toto je jediná povstalecká Avie, na níž je bezpečně dokumentované použití tzv. povstaleckých výsostných znaků. Ty tvořila původní čs. kokarda doplněná slovenským dvouramenným křížem. Některé znaky jsou nesprávně orientované. Červená výseč směřuje na pravé polovině křídla od trupu a na směrovce zase směřuje modrá výseč vzhůru. Není jisté, zda znaky na spodních křídlech byly kompletní povstalecké, nebo zda šlo jen o původní československé bez slovenského kříže uvnitř znaku. Stroj nesl standardní kamufláž khaki na horních a stříbrnou na spodních plochách (šedá je pro tento stroj nepravděpodobná), v barvě khaki byla také spodní plocha horního křídla. Stroj měl značně opotřebovaný povrch. Špička vrtulového kužele byla buď khaki, nebo také značně olétaná. Listy vrtule byly černé z obou stran. Vrchní část přídě byla rovněž pravděpodobně khaki, ne žlutá. Pohyblivý překryt kabiny chybí na všech známých fotografiích tohoto stroje v období SNP.

• Tail End Charlie

  Tištěna revoluce

  Text: Richard Plos

  
  

  Vzpomenete si na první doplněk, který jste si ke stavebnici koupili? Já ne… Někdy v roce 1992 jsem zaznamenal existenci fotoleptů a následně také odlévaných sad, mezi kterými na počátku devadesátých let dominovala (aspoň si to tak pamatuju) firma Verlinden. Typické „maskáčové“ krabičky mi ve skříni přibývaly, stejně jako placaté obaly leptů od Eduardu i dalších výrobců. A protože jsem si nikdy nevedl žádný přehled, co všechno už mám nebo nemám, zažil jsem párkrát překvapení, když jsem nový nepostradatelný kousek ukládal do krabice ke stavebnici a zjistil, že už tam jeden mám. V jednom případě se mi povedlo jedno a totéž dokonce ztrojit… Když už jsme u toho, nechcete někdo odlévaná kolečka na dvaatřicetinového Meteora od HK Models? Samozřejmě od Eduardu a s výraznou slevou…

  Právě kolečka patří mimochodem mezi bezpečné odlévané produkty, protože pokud se neudělá nějaká zásadní chyba už v rámci přípravy 3D konstrukce nebo ručního masteru, tak je vyhráno. V tomto případě totiž ani případné smrštění není příliš na závadu. Horší je to s díly určenými k zástavbě do modelu. Různá ztenčování nebo naopak nastavování a obrušování zná asi každý, kdo někdy nějakou sadu zabudovával, stejně jako známe asi všichni občasné zklamání nad odlitky, které de facto nic moc navíc nepřinášejí. Když se pak jedná o sadu, která svou cenou atakuje cenu samotného modelu, tak to jednomu vážně přijde líto. Třeba když si nějaký „progresivní“ výrobce jen obtiskne odříznuté a začištěné původní plastové díly, ke kterým přidá pár drobných detailů, které by člověk zvládl bez problému sám a s menším úsilím, než se pokoušet instalovat odlitek původního výlisku na jeho místo… 

  A pak se začal objevovat 3D tisk a pokrok v této technologii nemohli nechat bez povšimnutí nejprve nadšenci, co si doma vytiskli nějakou vlastní součástku (ti šikovnější a odvážnější dokonce celý model). A jakmile začala dávat tato technologie ekonomický smysl, vrhli se na ni první výrobci. Eduard nezůstal navzdory dobře fungujícímu oddělení výroby odlévaných doplňků stranou tohoto trendu. Pamatuji si na první zkoušky zhruba před dvěma roky, na to, jak kolegové testovali různé materiály a pátrali po tom, který by po vytištění „nepracoval“, snášel rozdílné teploty a samozřejmě by poskytoval dostatečně jemné detaily. A už tehdy jsem byl z jemnosti vytištěných dílů nadšený. Dnes už nám tady vesele hučí „farma“ tiskáren, které jedou na plné obrátky. A to, co z nich leze, mi dává chuť začít po dlouhé době opět se stavbou nějakého „rozřezaného“ modelu. Třeba Wildcata, u kterého k tomu sady podvozkové šachty, motoru nebo mechanismu sklápění křídel přímo vybízejí!

  Kdo má trochu povědomí o výrobě odlévaných dílů, ten ví, že kaučuková forma má svou omezenou životnost a dílek, který se z ní vytáhne jako poslední, nebude úplně stejný jako ten první. A že existuje řada faktorů, jež ovlivní výsledek, ať už se jedná o kvalitu „vyhnání bublinek“ z rozmíchaného materiálu, teplotu, za které se odlévá, a tak dále a tak dále… U 3D doplňků je ale tohle všechno pasé. Tiskárna sice taky občas udělá nějakou chybku, ale ta je vidět a díl se v rámci kontroly vyřadí. Jinak jsou ale jeden jako druhý, první i poslední. A protože tyto díly dál rozměrově „nepracují“, může se člověk spolehnout i na jejich přesnost. Popravdě řečeno se mi zdá, že některé tištěné díly pasují líp než původní plastové. A říkám si, že je hrozná škoda, že tento výrobní proces není dostatečně rychlý a nákladově efektivní pro výrobu celých stavebnic. Padlo by s ním nejedno omezení, které limituje detailnost a někdy i tvarovou přesnost dílů vyráběných pomocí forem ve vstřikovacích lisech. Mimochodem, dnes už se s velkou přesností dají tisknout i kovové díly a možná není tak daleko doba, kdy bude možné tisknout formy a tím eliminovat minimálně frézování, možná dokonce i vyjiskřování. Vzhledem k tomu, že lze tisknout například i nástrojovou ocel H13, tak to možná bude jen otázka času. I v tomto případě by technologie 3D tisku přinesla celou řadu výhod.

  V každém případě je 3D tisk pro naše hobby revolucí a v kombinaci s dalšími technologiemi, jako jsou třeba tiskárny Mimaki, se před námi otevírají mnohdy až netušené možnosti výroby perfektních doplňků. Leckdo označuje současnost za zlatou éru modelařiny díky neutuchajícímu přívalu nových stavebnic. Já si ale myslím, že ta zlatá éra nastává právě s rozmachem 3D technologií.