Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Vaše souhlasy a odmítnutí si ukládáme do vašeho zařízení, abychom se vás už příště znovu neptali. Můžete je kdykoli později upravit ve Správě cookies

Více informací

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Příjezd kavalerie

Letecký pohled na runway Hendersonova letiště z 22. srpna 1942, tedy dva dny po příletu VMF-223 na ostrov. Budovy jižně od dráhy byly zamýšleny jako dílny a střechy z oceli o tloušťce 7/8 palce tedy 22 mm. Foto: National Archives via NAAS


VMF-223 na Guadalcanalu

část 2

Text: Thomas McKelvey Cleaver 

 

Piloty a technický personál VMF-223 jsme v první části tohoto článku opustili v situaci, kdy se začali seznamovat s Hendersonovým letištěm a situací na Guadalcanalu. Ta je zcela jistě příliš nepotěšila, bojové odhodlání ovšem nenarušila.  

 

Pro Američany bylo štěstím, že na počátku bojů o Šalamounovy ostrovy byli Japonci oslabeni podobně jako oni. Na Rabaulu sídlící 25. letecká flotila císařského námořnictva byla posílena jen několik dní před spojeneckým vpádem do této oblasti v rámci příprav na obsazení Guadalcanalu a coby reakce na předpokládané japonské tažení na Nové Hebridy. Dne 9. srpna aktivoval viceadmirál Nishizō Tsukahara v Rabaulu 11. vzdušné loďstvo a převzal řízení regionálních leteckých operací. Zkušený letec, kterého o jednu ruku připravila točící se vrtule, prosazoval politiku tvrdé odvety vůči Američanům. Protože však během prvních dvou dnů vzdušných bojů utrpěly jeho bombardovací síly těžké ztráty, omezil se admirál na plánování průzkumných a rušivých misí k ostrovu.

Američané měli štěstí, že Guadalcanal a japonská letiště v Rabaulu dělilo více než 600 mil Šalamounova a Korálového moře. Přestože Zero bylo stíhacím letounem s nejdelším doletem na světě, 2100 km dlouhá zpáteční cesta mezi Rabaulem a Guadalcanalem byla i pro něj na hranici možností. Také dvoumotorové Betty měly paliva jen na 15 minut nad cílem. Omezení, dané doletem japonských letounů, znamenalo, že trasy letů musely být plánovány co nejpřímější cestou, a neexistovaly rezervy pro úhybné manévry či zvýšení výkonu motorů přiškrcených v zájmu snížené spotřeby paliva. Navíc jim počasí v jižním Pacifiku nedovolovalo opustit základny, dokud se nerozptýlila nízká ranní oblačnost. To vše si vynucovalo důsledné dodržování časového plánu, který tak byl pro druhou stranu předvídatelný. Trasa vedla z Rabaulu do Buky u severozápadního Bougainville, dolů do Buinu s výhledem na Shortlandské ostrovy a pak přímo přes oblast New Georgia Sound, brzy známou jako „The Slot“.

Velitel VMF-223, maj. John Smith po návratu z Guadalcanalu na základně NAS Anacostia. Foto: NHHC


Ještě před válkou naverbovalo australské námořnictvo Australany žijící na Šalamounových ostrovech, aby setrvali, pokud území obsadí Japonci, a obsluhovali rádiový varovný systém upozorňující na spatřené japonské námořní nebo letecké síly. Pobřežní hláska Jack Read, jehož stanice umístěná v kopcích Bougainville měla výhled na Buku, byl zpravidla první, kdo vyslal zprávu o blížícím se leteckém útoku. Dalším důležitým hlásným byl Paul Mason poblíž Buinu. Mezi Masonovým varováním a příletem bombardérů nad Guadalcanal uplynuly vždy dvě hodiny. Tento harmonogram umožňoval mariňákům počítat s několika klidnými hodinami po rozbřesku a před soumrakem, kdy mohli pracovat, a také s nejméně dvěma hodinami během poledne, kdy si mohli najít úkryt a připravit se na útok. Japonci přilétali mezi 12. a 13. hodinou, v závislosti na povětrnostních podmínkách po trati letu. Počasí v této rovníkové oblasti je jen málo předvídatelné a podléhá rychlým změnám.

Protože Japonci mohli vyslat z Rabaulu velkou formaci bombardérů pouze za denního světla, vznikl časový plán, při kterém v závislosti na počasí startovaly bombardéry a jejich stíhací doprovod ze základen v Rabaulu v 8.00 hod. Vývoj počasí u Rabaulu však mohl start posunout až na desátou hodinu. Když japonská formace prolétala nad „Slotem“, zaznamenaly ji australské pobřežní hlídky na jednotlivých ostrovech, a ty svá pozorování rádiově předaly Cactus Control na Henderson Field. V době, kdy bombardéry míjely oblast Mundy na jihozápadním cípu Nové Georgie, obránci na Guadalcanalu sedali do svých stíhaček a vzlétali. Piloti Wildcatů uvítali každou minutu, kterou mohli díky včasnému varování získat stoupání, protože letounům trvalo zhruba 45 minut, než nastoupaly do 20 000 stop (6100 m). Nepřátelská formace měla dorazit mezi 11. a 13. hodinou. Vzhledem k proměnlivosti počasí se několikrát stalo, že mraky nad Slotem zabránily pobřežním pozorovatelům zaznamenat přilétající Japonce tak, aby Američany včas varovali.

 

Snaha Japonců o znovuzískání Guadalcanalu

Rachot bojů, který nedal poručíku Trowbridgeovi během první noci na ostrově usnout, pocházel z oblasti, o které si mariňáci mysleli, že je to řeka Tenaru. Ve skutečnosti šlo o lagunu. Prapor Ichiki – první japonská jednotka která podle Jamamotových plánů na ostrov dorazila, aby zahnala Američany do moře – se při postupu na základnu Henderson Field potýkal s dobře zabezpečenou obranou. Úsvit 21. srpna zastihl přeživší Japonce, kteří dále drželi své pozice. Americký 1st Battalion od 1st Marine Regiment se tedy přesunul na pozice okolo laguny a nepřítele obklíčil.

Když se nepřátelské jednotky snažily uniknout po pláži, byly ostřelovány právě přibyvšími Wildcaty z VMF-223. Veškerý japonský odpor skončil v 17.00 hod. Poté, co někteří zranění Japonci zahájili palbu, se mariňáci přesunuli přes bojiště a stříleli do každého nepřátelského vojáka, na kterého narazili, ať už mrtvého, nebo živého. Výjimku tvořilo jen 15 zajatců. Třicet dalších přeživších Japonců uteklo, aby o boji vyprávěli svým kamarádům na Taivu Point. Potraviny, vybavení, zbraně a munice byly odebrány 871 mrtvým. Toho večera plk. Ichiki zakopal prapory své jednotky, vytáhl obřadní dýku a rozpáral své útroby v měkkém písku na březích Lengy.

Esa z Guadalcanalu. Zleva: Maj. John L. Smith, Lt. Kenneth Fraizer, Maj. John Dobbin a Maj. Robert Galer. První dva od VMF-223 druzí od VMF-224, která stíhače na Guadalcanalu posílila 30. srpna.  Foto: via author  


Mariňáci se setkávají s nepřítelem

V poledne poskytly letadlové lodě admirála Fletchera krytí dvěma transportním plavidlům, aby mohly vplout do Sealarkského kanálu a vyložit zde zásoby. Vítanou posilou byli také zkušení mechanici z MAG-23, kteří se na břeh dostali z torpédoborce, který je přivezl z Efate.

Pobřežní hlásný Jack Read vysílačkou varoval, že se ke Slotu blíží útočná skupina letounů. Lt. Hugh MacKenzie, styčný důstojník pobřežní hlídky v Lungu, se napojil na komunikační síť námořní pěchoty, známou jako Texas Switch, a poprvé mohl předat zprávu přímo americkým letcům, kteří se tak mohli nebezpečí postavit. Na výzvu reagoval čtyřčlenný roj (division) kapitána Smithe.

Ve 12.07 hod. se tito piloti nacházeli nad ostrovem Savo a stoupali do výšky 14 000 stop (4300 m), když o pět set stop výše na vstřícném kurzu spatřili šest Zer. Smith zahájil čelní útok na vedoucí Zero, přičemž se oba letouny řítily proti sobě. Japonský pilot uhnul jako první. Přitáhl, čímž vystavil břicho Smithovým šesti kulometům ráže 12,7 mm. Začal kouřit a přešel do pádu. Mezitím se do Smithe pustila dvojice Zer, která se mu dostala za ocas. Smith brzy zjistil, že Wildcat je dostatečně těžký na to, aby pronásledovatelům unikl střemhlavým letem, pokud má dostatečnou výšku. Jeho wingman, Sgt. John Lindsey, byl v boji zasažen, podařilo se mu však s nepracujícím motorem nouzově přistát na Henderson Field na břicho. Jeho Wildcat se tím stal první ztrátou letky. Smith byl zase prvním pilotem nárokujícím sestřelení Zera. Ve druhém souboji později odpoledne si Lt. Trowbridge nárokoval další dva sestřely, ačkoli podle japonských záznamů se všechna letadla vrátila zpět. Během následujících dvou dnů hlásili mariňáci sestřely dalších dvou Zer a dokázali tak, že se umějí postavit i zkušenějším protivníkům.

Vrak Wildcatu po jednom z japonských náletů na Henderson Field. Foto: Cpl. L. M. Ashman, USMC via NHHC 


První velká bitva

Během následujících čtyř dnů se obrysy nastávající bitvy o východní Šalamounovy ostrovy začínaly rýsovat jasněji a obě námořní síly se snažily odhalit pozice protivníka.

Navzdory těžké ztrátě hlavní části úderných sil císařského námořnictva, kterou bylo potopení letadlových lodí Akagi, Kaga, Soryū a Hiryū u Midwaye, byla zbývající flotila japonských letadlových lodí ve srovnání s tou americkou stále ohromná. Jádro japonského námořního letectva nyní tvořila 1. divize letadlových lodí, která sestávala z plavidel Shōkaku a Zuikaku a lehké letadlové lodi Zuihō. Lehké letadlové lodě Jun´yō, Hiyō a Ryūjō z 2. divize let. lodí jim důstojně sekundovaly.

V 6.00 hod. dne 24. srpna se Kidō Butai pod velením admirála Naguma stočila proti větru na jihovýchod a Shōkaku se Zuikaku zahájily první pátrací hlídky toho dne. Předsunutá jednotka admirála Kondóa, vzdálená 120 mil jihovýchodně, se také obrátila, aby zůstala na pozicích a střežila Nagumovo východní křídlo. Od 6.15 hod. postupně odstartovalo z obou letadlových lodí 19 Kate na pátrací misi do vzdálenosti 250 mil. Ve skutečnosti nikdo neočekával, že by tyto letouny Američany lokalizovaly, protože japonské letadlové lodě během noci odpluly z jejich dosahu.

Posily měly dorazit ke Guadalcanalu v noci na 24. srpna. Pokud by bombardéry Betty nedokázaly Henderson Field vyřadit, musely by být nasazeny letadlové lodě. Protože admirál Yamamoto zakázal leteckým skupinám z Shōkaku a Zuikaku útočit na pozemní cíle, dokud bude Task Force 61 představovat hrozbu, jedinou silou, která byla k dispozici pro útok na letiště, byla malá letecká skupina z Ryūjō s devíti B5N Kate a 24 Zery. Protože plánovaná operace bombardérů Betty proti Henderson Field byla kvůli špatnému počasí zrušena, stalo se použití omezených sil Ryūjō 24. srpna nevyhnutelným. Úder měl být zahájen ve chvíli, kdy se Ryūjō se svým doprovodem dostane do vzdálenosti operačního doletu.

Protože na Henderson Field dosud nebyl k dispozici žádný funkční radar a pozorování pobřežních hlídek se ukázala být kvůli rozmarům počasí v regionu ne zcela spolehlivá, výkonný důstojník Air Group 23, Lt. Colonel Charlie Fike, začal vypouštět jednu či dvě skupiny Wildcatů v časovém okně nazvaném „Tōjō time“, tedy mezi 11.00 a 15.00 hod., kdy bylo nejpravděpodobnější, že k útoku dojde. Když tedy malé útočné síly Ryūjō ve 14.15 hod skutečně dorazily, skupina Wildcatů, kterou vedl Marion Carl, čekala ve výšce 20 000 stop a dalších 12 Wildcatů a P-400 z nově příchozí 67th Fighter Squadron vyčkávalo v pohotovosti na letišti. Carlovým wingmanem byl T/Sgt. Johnny Lindley, vedoucím druhé sekce 2nd Lt. Fred Gutt, kterému letěl „na křídle“ Marine Gunner Tex Hamilton z VMF-212.

Capt. Joe Foss (vlevo) se stal nejúspěšnějším esem kampaně v Jižních Šalomounech a prvním americkým letcem, který vyrovnal skóre 26 sestřelů Eddieho Rickenbackera z první světové války. 


Letouny z Ryūjō se přiblížily ke Guadalcanalu ze směru od ostrovů Florida a Malaita ve výšce 10 000 stop (3050 m). Poručík Murakami vedl šest Kate spolu se šesti doprovodnými letouny vedenými praporčíkem Shigemim v jedné formaci, zatímco formace devíti Zer z Ryūjō vedená Hikōtaichō (velitelem letecké skupiny) poručíkem Nōtomim, letěla asi 1600 stop (490 m) napravo od bombardérů.

Marion Carl zpozoroval nepřátelské síly nad Tulagi. Navedl své čtyři Wildcaty na pozici vhodnou k útoku a vyslal na Henderson Field rádiem varování. Když byla na letišti v reakci na jeho zprávu vztyčena vlajka „Condition One“, signalizující nejvyšší pohotovost, piloti se rozběhli obsadit všechny zbývající Wildcaty a následovala další vlna vzletů. Ačkoli měli startovat v pořadí letek a sekcí za velitelem, v praxi všichni spěchali do vzduchu co nejrychleji, aby získali nad přilétajícími bombardéry výškovou převahu. Kvůli výkonnostním rozdílům mezi jednotlivými letouny se systém sekcí a rojů (division) rozpadl a každý se připojil k tomu, kdo byl nejblíže. V čele celé formace byl Capt. Rivers Morrell, výkonný důstojník VMF-223. 

Ve 14.23 hod. Carl potlačil a vrhl se, následován třemi dalšími Wildcaty, na letouny z Ryūjō. Nalétl si za šest letounů ve větší formaci, z níž se vyklubalo šest doprovodných Zer pod velením Shigemiho. Carl střílel z převýšení a poté proletěl skrz formaci s Lindleyem na křídle. Byl si jistý, že zapálil jeden z „bombardérů“ a dosáhl tak svého prvního sestřelu nad Guadalcanalem a druhého celkem. Hamilton a Gutt těsně za ním pálili na stejnou formaci. Zatímco Hamilton byl vtažen do dlouhého souboje se třemi doprovodnými Zery, Guttovi se podařilo sestřelit jednu z Kate a střemhlav proletět formací za Carlem a Lindleyem, kteří se od sebe oddělili, když se vraceli a stoupali do výšky pro druhý útok.

Bombardéry Kate se dostaly přímo nad pláž a přiblížily se tak čtyřem 90mm protiletadlovým dělům baterie E 3d Defense Battalion. Ve 14.28 hod. zahájila tato protiletadlová děla palbu a o dvě minuty později Kate ve skupině odhodily svých třicet šest 60kilogramových pum. Nadšení protiletadloví dělostřelci si nárokovali jednu Betty, ve skutečnosti však nic nezasáhli. Stejně tak neúčinné byly pumy svržené Kate. Nezpůsobily žádné škody, přestože vybuchly po obou stranách pozic protiletadlových děl.

Nōtomiho útočná formace měla větší úspěch. Tři shōtai zaútočily ze tří směrů právě ve chvíli, kdy byly bomby svrženy, a beztrestně ostřelovaly přistávací dráhu. Trojice Nōtomiho letounů dostihla jeden Wildcat, který právě vzlétl, a zasáhla ho. Pilotovi, zraněnému do hlavy a ramene, se podařilo udržet letoun ve vzduchu dostatečně dlouho na to, aby mohl vcelku bezpečně přistát na hladinu moře u ostrova Florida, kde ho zachránili ostrované. Druhý den se vrátil na Tulagi.

Capt. Jimmy Flatley vedl VF-10 na Guadalcanal poté, co byla USS Enterprise vážně poškozena v bitvě u Santa Cruz.  

 

Velitel 67th Fighter Squadron, Capt. Dale Brannon, a jeho wingman, 2nd Lt. Deltis Fincher, se vrhli ke svým Airacobrám, jakmile spatřili stoupající vlajku Condition One. Oba si pamatovali, že slyšeli dunění nepřítele nad hlavou v době, kdy už byli v kokpitech a startovali. Když se řítili po dráze, slyšeli přes řev motorů výbuchy bomb. Poté, co se vznesli a zatáhli podvozek, usadilo se před ně Zero. Nasypali do něj vše, co měli. Zaúřadovalo osm kulometů ráže .30, čtyři kulomety ráže .50 a dva kanóny ráže 20 mm, načež se Zero doslova rozložilo. Oba letci proletěli troskami a během stoupání na ně zaútočili velitel shōtai a s ním také „číslo“ pilota, jehož stroj a život právě zničili. Nepřátelské letouny provedly jeden průlet a zmizely. Obě P-400 při tom byly zasaženy 7,7mm projektily, ale Brannona a Finchera to neodradilo. Bohužel, jak Brannon později vzpomínal: „Když jsme se dostali na Guadalcanal, jedna z prvních věcí, kterou jsme zjistili, byla, že Britové do našich letadel nainstalovali vysokotlaký kyslíkový systém. Námořní pěchota kyslíkové systémy měla, ale ty byly nízkotlaké. Vzpomínám si, že se nám při prvním boji podařilo vystoupat až do výšky 16 000 stop (4900 m). Cítili jsme se tam opravdu malátní a Zera byla samozřejmě ještě vysoko nad námi.“

Tři Wildcaty se v malé výšce nad Lengo Channel střetly s vracejícími se Zery. 2nd lt. Bob McLeod z VMF-212 jedno z nich zasáhl a podle vlastního tvrzení ho zničil. Ve skutečnosti se pilotovi – wingmanu por. Nōtomiho – podařilo dotáhnout svou poškozenou stíhačku zpět nad Guadalcanal, kde nouzově přistál, byl zachráněn japonskými jednotkami a nakonec z ostrova evakuován. Na druhou stranu byl sestřelen 2nd Lt. Elwood Bailey z VMF-223. Naposledy byl spatřen na padáku, jak klesá k hladině poblíž Tulagi. Domů se už ale nikdy nevrátil.

Bombardéry Kate pod velením por. Murakamiho se po odhození bomb zformovaly a provedly širokou zatáčku na sever ve snaze stáhnout se z oblasti. Ve 14.33 hod. provedl Marion Carl něco, co pozorovatelé na zemi označili za „nejkrásnější průlet“, a sestřelil Kate na levé straně formace. Lindley a Gutt na Kate stříleli také. V tu chvíli dorazily posily. Capt. Morrell, který létal na pravděpodobně nejlepším Wildcatu na ostrově, byl v čele šestičlenné skupiny. Všichni zaútočili zespod na pět zbývajících Kate a pět doprovodných Zer. Přitom přispěchala další dvě Zera, aby pomohla Američany odrazit. Lt. Ken Frazier zničil při prvním průletu jednu Kate na pravé straně formace, zatímco Carl střílel na Zero, které se posadilo Lindleyemu za ocas, ale nezničil ho, přestože mu bylo přiznáno. Gutt byl zasažen a zraněn do levé ruky a levé nohy dalším Zerem, dostal se však zpět na Henderson Field. Lt. Rex Jeans a Lt. Red Taylor se spojili, aby zneškodnili jednu Kate, ale Taylor – jedna ze šesti posil od VMF-212 – byl při tom sestřelen Zerem a zahynul. Jako poslední ze všech zahájil palbu 2nd Lt. John King od VMF-212. Jeho cílem byla další Kate, která následně vybuchla. Po Kingově vítězství se Wildcaty stáhly.

Celkově si námořní pěchota připsala 20 potvrzených vítězství: 12 bombardérů Kate, jednu neexistující Betty a sedm Zer. Japonci však ztratili pouze čtyři Kate, včetně té, jež přistála nouzově, a tři Zera, včetně toho, které rozstříleli Brannon a Fincher. Marion Carl si připsal čtyři vítězství, včetně neexistující Betty, a byl mu tak přiznán status prvního stíhacího esa námořní pěchoty. Ve skutečnosti mu chyběly dva sestřely, ale rozdíl dorovnal hned dva dny nato. Námořní pěchota vyhrála první velkou leteckou bitvu. A mělo jich být ještě mnoho.

Mnoho Wildcatů bylo zničeno nejen v bojích, ale také na zemi. Buď následkem nepřátelských útoků, nebo při haváriích během vzletu a přistání. Tyto letouny se pak stávaly zdrojem náhradních dílů. Foto: via autor

 

Konec VMF-223 na Guadalcanalu

Dne 2. října 1942 byli všichni přeživší letci VMF-223 vyčerpaní téměř každodenními boji a obtížnými podmínkami na Guadalcanalu. Toho dne se nepřítel vrátil s dalším stíhacím přepadem; obloha byla jasnější a pobřežní hlídky včas vyslaly rádiem varování, aby Wildcaty mohly odstartovat, nabrat dostatečnou výšku a střetnout se s 27 Zery v tvrdém boji stíhačů proti stíhačům. Marion Carl, který vedl šest F4F od VMF-223, dosáhl, jak se ukázalo, svého posledního vítězství a zvýšil své skóre na 16,5, než se mu zasekly zbraně. Jeho wingman Ken Frazier dokázal sestřelit dva nepřátele, než si jej další vzali na mušku a poškodili jeho Wildcat natolik, že byl nucen se stáhnout. Jeho skóre 12 vítězství ho zařadilo na třetí místo v pořadí es VMF-223 za Smithe a Carla. Nově příchozí pilot VMF-121, Lt. Floyd Lynch, sestřelil jednu nepřátelskou stíhačku, ale nejlepší skóre dne zaznamenal „Coach“ Bauer, jehož čtyři vítězství z něj udělala eso během pouhých dvou vzletů. Tentokrát japonské záznamy potvrdily, že devět Zer, které si námořní pěchota nárokovala, bylo skutečně ztraceno.

Vyčerpaní letci VMF-223 vzlétli 10. října z Henderson Field na misi, která se ukázala být jejich poslední. Velitel letky John Smith vedl sedm Wildcatů, aby doprovodily SBD a TBF do Nové Georgie, kde byly spatřeny další nepřátelské lodě. V polovině cesty se Smith náhodou ohlédl a uviděl, jak se k jeho formaci blíží 15 plovákových letounů Rufe a Pete. Varoval ostatní a změnil kurz; jeho šest druhů jej následovalo. Když Japonci spatřili blížící se Američany, obrátili k ústupu, ale Wildcaty je dostihly a sestřelily šest Pete a tři Rufe. Smithem zničená Rufe byla jeho posledním vítězstvím. Celkem jich získal 19 a stal se tak do té doby nejlepším esem námořní pěchoty.

Dne 12. října 1942 nastoupili přeživší členové VMF-223 na palubu R4D mířící na Espiritu Santo. Během devítitýdenního nasazení si peruť připsala 110 vítězství, včetně 47 Zer a 47 Betty. John L. Smith si připsal deset Betty, zatímco Marion Carl osm, takže oba piloti měli na svém kontě více japonských bombardérů než kterýkoli jiný pilot námořní pěchoty během celé války.

Na Henderson Field přistálo 20. srpna devatenáct pilotů. Deset z nich během následných bojů zaplatilo cenu nejvyšší. 

 

Převzato s úpravami z knihy „The Cactus Air Force: Air War Over Guadalcanal“; Eric Hammel a Thomas McKelvey Cleaver; Osprey Publishing (2022).

předchozí článek

HODINA CHEMIE

následující článek

Letecká vojna na Ukrajine

Článek pochází z vydání 04/2023

Info EDUARD 04/2023, Page 18
Info EDUARD 04/2023, Page 19
Prolistovat PDF
04/2023
Info EDUARD 04/2023

Dobrý večer, vážení přátelé! Máme přestěhované obchodní oddělení. K včerejšímu dni jsme tak definitivně ukončili naši činnost v areálu Rico, kde obchodní oddělení a také oddělení kompletace stavebnic sídlilo od června roku 2019. A kde také v prosinci 2020 vyhořel sklad výlisků pro stavebnice. Přiznám se, že jsem po požáru doufal v rychlejší přestěhování do nějakých nových prostor. Hned na jaře a v létě 2020 jsme začali připravovat stavbu nové haly, ale turbulentní situace na stavebním trhu v roce 2021 nám tento záměr zhatila. Na podzim 2021 jsme začali jednat o koupi staršího areálu v Sedleci, sousední vesnici vzdálené asi pět kilometrů od Obrnic.

4/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Příjezd kavalerie waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1607 ms)

Rendering Příjezd kavalerie (287759): (7/7) (7 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7000/item991495-small.jpg

 i7000/item991496-small.jpg

 i7000/item991497-small.jpg

 i7000/item991498-small.jpg

 i7000/item991499-small.jpg

 i7000/item991500-small.jpg

 i7000/item991501-small.jpg

 p156/vth374236-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7000/vth374430-1.jpg

 i7000/vth374431-1.jpg