Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Vaše souhlasy a odmítnutí si ukládáme do vašeho zařízení, abychom se vás už příště znovu neptali. Můžete je kdykoli později upravit ve Správě cookies

Více informací

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Markingy Spitfire Story: Malta 1/48

Spitfire Vb Trop, AB264, F/O Robert W. McNair, No. 249 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, březen 1942


První tři dodávky Spitfirů Mk Vb na Maltu byly uskutečněny pod krycími názvy Spotter a Picket/Picket II. Spitfiry které dorazily na Maltu během operací Spotter a Picket byly maskované na horních plochách Dark Earth a Middle Stone, spodní plochy pak barvou Sky nebo Azure Blue. Barva spodních ploch závisela na tom, zda byly Spitfiry zkompletovány u firmy Supermarine, která používala odstín Sky, nebo u Aircraft Servicing Units (ASU), používající na spodní plochy barvu Azure Blue. Po příletu na Maltu byla kamuflážní plocha Middle Stone přestříkána odstínem Extra Dark Sea Grey. Spitfire AB264 přeletěl P/O Peter Nash na Maltu 7. března 1942 během operace Spotter. Kanadský pilot Robert Wendell „Buck“ McNair s ním 20. března 1942 sestřelil Ju 88, další Ju 88 pravděpodobně a jednu poškodil, Nash s ním 25. března sestřelil Ju 87 a v listopadu přidal Sgt. Thomas Kebbell sestřel jedné Ju 88. Spitfire AB264 byl jediným z první dodávky 16 Spitfirů na Maltu, který nebyl zničen a tak na Maltě zaznamenal dlouhou kariéru. Postupně vystřídal službu u No. 249 Sqn, No. 185 Sqn, No. 1435 Sqn a No. 229 Sqn. Nakonec prošel v květnu 1943 generální opravou a byl předán USAAF. V roce 1944 dosloužil na Středním východě.

 

Spitfire Vb Trop, EP122, Sgt. Claude Weaver III, No. 185 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, červenec 1942


Spitfire EP122 přiletěl na Maltu z HMS Eagle 15. července 1942 během operace Pinpoint a byl okamžitě zařazen do služby u No. 185 Squadron. Zde s ním pravidelně létal Sgt. Claude Weaver III a dosáhl s ním pěti sestřelů (4 × Bf 108 a 1 × Ju 88). Stal se tak nejmladším spojeneckým esem konfliktu. EP122 se později stal osobním letounem velitele křídla J. M. Thompsona, který nechal letoun označit svými osobními identifikačními písmeny JM-T. V říjnu s ním Thompson sestřelil Bf 109 a Ju 88, další dva Bf 109 poškodil. Na začátku roku 1943 byl EP122 převelen k No. 1435 Squadron kde létal s označením kódovým písmenem L. Dne 27. března 1943 nouzově přistál na okraji útesu v zátoce Dwejra na ostrově Gozo. EP122 byl poté přes okraj útesu stržen do zátoky. Vrak EP122 ležící v hloubce 10 metrů objevili potápěči z RAF Sub Aqua Clubu u pobřeží Goza v roce 1969 a v polovině roku 1970 byl vytažen. Počáteční restaurační práce byly provedeny Stevem Vizardem v Hampshire, následně pokračovaly u Airframe Assemblies v Sandownu, Surrey. K dokončení se pak přesunul do Biggin Hill Heritage Hangar, kde vykonal v květnu 2016 svůj první let. Námořní kamufláž a značení odpovídá originálu, chybí mu však výrazný tropický vzduchový filtr.

 

Spitfire Vb Trop, EP706, P/O George F. Beurling, No. 249 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, srpen–říjen 1942


Brilantní pilot a střelec, ale svou povahou záhadný Kanaďan George Frederick Beurling, dosáhl neuvěřitelných úspěchů během lítých bojů o Maltu v roce 1942, kde během půl roku zaznamenal 28 potvrzených sestřelů. Beurlingův Spitfire EP706 dorazil na Maltu z paluby HMS Furious 11. srpna 1942 během operace Bellows. Původní pouštní schéma bylo u maltské Maintenance Command pravděpodobně přebarveno odstínem Deep Sky nebo Extra Dark Sea Grey. Podle dobových fotografií byla horní plocha křídel v okolí zbraňových šachet časem značně ošlapána a prosvítala pod ní původní pouštní kamufláž. P/O „Screwball“ Beurling nechal namalovat na kryt nádrže svého Spitfiru dosažené sestřely a pravidelně s ním létal mezi 20. srpnem a 9. říjnem, kdy s ním absolvoval 27 operačních letů. Dosáhl na něm čtyř ze svých 28 maltských sestřelů.

 

Spitfire Vb, EP829, S/Ldr John J. Lynch, No. 249 Squadron, RAF Qrendi, Malta, únor–květen 1943


Spitfire EP829, se kterým S/Ldr Lynch létal od února do května 1943 u No. 249 Squadron, byl součástí dodávky během operace Train, která byla poslední dodávkou Spitfirů na posílení obrany Malty z letadlových lodí. Spitfiry byly dokončeny v předpisovém maltském kamuflážním schématu horních ploch v odstínech Deep Sky a Dark Slate Grey. EP829 zpočátku nosil zkrácené rozpětí křídel, později létal opět s plným rozpětím. Na trupu nádrže je nakreslen znak velitele squadrony a pět sestřelů dosažených k 25. dubnu 1943. O tři dny později sestřelil Lynch dva Ju 52 a dosáhl tím tisícího vítězství obránců ostrova Malta. Jako památku na dosažení jubilejního sestřelu si Lynch nechal pod čelní štítek napsat bílý nápis „Malta’s 1000“. John Lynch se narodil 3. února 1918 v Alhambře v Kalifornii. V roce 1941 vstoupil do RAF a v září 1941 dokončil výcvik u No. 56 OTU. Jeho první jednotkou byla No. 232 Squadron. Následující měsíc se připojil k No. 121 “Eagle” Squadron a No. 71 “Eagle” Squadron, u které se 17. dubna 1942 podílel na zničení Ju 88. V listopadu 1942 byl převelen na Maltu a přidělen k No. 249 Squadron se kterou se aktivně účastnil bojů v této oblasti. Na začátku roku 1943 byl povýšen na velitele squadrony a získal mnoho úspěchů proti dopravním letadlům Osy, která zásobovala německé a italské jednotky v Tunisku. V červenci 1943 byl převelen k USAAF, ale bojů se již neúčastnil. Vrátil se do Spojených států, kde po válce pokračoval ve službě u USAF. V roce 1956 se stal operačním důstojníkem 49. stíhacího bombardovacího křídla na Okinawě, ale krátce na to 9. března tragicky zahynul při letecké katastrofě s F-84G poblíž letiště Naha. Během své válečné služby si Lynch připsal celkem 17 sestřelů (10 samostatně a sedm ve spolupráci), jeden pravděpodobný a dva poškozené nepřátelské letouny.

 

Spitfire Vb, ER647, S/Ldr John R. Urwin-Mann, No. 126 Squadron, RAF Luqa, Malta, jaro 1943


ER647 zobrazuje další z používaných schémat na Maltě. Tovární odstín Middle Stone zde byl přebarven barvou Dark Slate Grey a podobně zbarvená Mk.Vb je zdokumentována na barevných fotografiích AVM Keitha Parka. Se zobrazeným ER647 létal velitel No. 126 Squadron a eso Bitvy o Británii S/Ldr Urwin-Mann, který s ním 28. ledna 1943 sestřelil Me 210. V únoru 1944 byl ER647 předán USAAF a v roce 1945 dosloužil u francouzského letectva. John Roland “Jack” Urwin-Mann dosáhl za svoji válečnou kariéru 10 sestřelů, z toho dva sdílené.

 

Spitfire Vb Trop, ER187, Maj. Frank A. Hill, 309th FS, 31st FG, Xewkija, Gozo, Malta, začátek července 1943


V polovině roku 1943 se Malta stala zásadním odrazovým můstkem pro operaci Husky, spojeneckou invazi na Sicílii. Ostrov se stal klíčový zejména pro letecké podpůrné operace. Na Maltě bylo pět fungujících letišť, všechna však byla obsazena značným počtem britských letadel, což znemožnilo provoz jednotek USAAF. Jediným řešením bylo využít Gozo, kopcovitý ostrov, který je součástí maltského souostroví. Nejlepší řešení poskytla lokalita v Xewkiji, přestože si její využití vyžádalo jednání s místními zemědělci. Letiště Xewkija, známé také pod názvem Ta’ Lambert, bylo postaveno jako hlavní letecká základna pro potřeby USAAF během operace Husky během rekordních dvanácti dnů, aby po pouhých šesti týdnech intenzivního používání ukončilo provoz. V červnu 1944 byla plocha letiště vrácena původním majitelům a přeměněna zpět na zemědělskou půdu. Jedním ze Spitfirů, které z polního letiště Xewkija počátkem července 1943 létaly, byl stroj ER187 velitele a nejúspěšnějšího pilota 309th FS, Maj. Franka Hilla. Tento letoun je znám ve dvou provedeních výsostných znaků: Jak se žlutým lemem, tak s červeně lemovanými „křídly“. Pro druhý uvedený znak byl oficiálně platný časový úsek od 28. června do konce července 1943. Otázkou tak je, zda se nové znaky malovaly během desetidenního pobytu na Gozu, nebo až na Sicílii, kam se 31st FG přesunula 13. července 1943. Maj. Frank Hill za svoji válečnou kariéru sestřelil celkem osm nepřátelských letadel, z toho dva sestřely byly sdílené, dva pravděpodobné a pět letadel protivníka poškodil.

 

Spitfire Vb Trop, ER187, Maj. Frank A. Hill, 309th FS, 31st FG, Xewkija, Gozo, Malta, začátek července 1943


Spitfire Maj. Franka Hilla je znám ve dvou provedeních výsostných znaků: Jak se žlutým lemem, tak s červeně lemovanými „křídly“. Pro druhý uvedený znak byl oficiálně platný časový úsek od 28. června do konce července 1943. Otázkou tak je, zda se nové znaky malovaly během desetidenního pobytu na Gozu, nebo až na Sicílii, kam se 31st FG přesunula 13. července 1943.

 

Spitfire Vc Trop, BR190, F/Sgt Virgil P. Brennan, No. 249 Squadron, RAF Ta Kali, Malta, květen 1942


Spitfire BR190 přeletěl na Maltu 20. dubna 1942 během operace Calendar. Nosil námořní zbarvení, které bylo na palubě USS Wasp (CV-7) částečně přemalováno tzv. maltskou modrou. S takto netradičně zbarveným Spitfirem dosáhl 5. května F/Sgt Paul Brennan sestřelu Bf 109. Život tohoto Spitfiru byl ale velmi krátký. Již 14. května byl zničen během bombardování letiště Ta Kali. Virgil Paul Brennan se narodil ve Warwicku v Queenslandu 6. března 1920 a před válkou se živil jako právník. V listopadu 1940 narukoval k RAAF a byl odeslán do Kanady k pokračovacímu výcviku. V srpnu 1941 byl odeslán do Velké Británie, kde pokračoval u No. 53 OTU. V říjnu byl přidělen k No. 64 Squadron, ale počátkem března 1943 byl převelen na Maltu. Dne 7. března přelétává z paluby HMS Eagle s prvními Spitfiry na ostrov a po přistání se připojuje k No. 249 Squadron. Mezi 17. březnem a 7. červnem pak dosáhl 10 sestřelů. V červenci ukončil službu u No. 249 Squadron a odletěl zpět do Velké Británie. Zde se stal instruktorem u No. 52 OTU, kde působil až do ledna 1943, poté odplul domů do Austrálie. Dne 1. května byl přidělen k No. 79 Squadron RAAF v Lavertonu, u jednotky ale bohužel nelétal dlouho. Dne 13. června 1943 byl smrtelně zraněn při havárii u Garbuttu.

 

Spitfire Vc Trop, BP975, F/Lt Denis Barnham, No. 601 Squadron, RAF Luqa, Malta, duben–květen 1942


Denis Barnham vstoupil do RAF po vypuknutí války v dubnu 1941, kdy vstoupil do RAF. Nejprve sloužil u No. 65 Squadron, v červenci byl převelen k No. 609 Squadron a 30. prosince se přesunul k No. 154 Squadron. V dubnu 1942 byl povýšen a přidělen k No. 601 Squadron do funkce velitele letky. Jednotka se tou dobou právě chystala k přesunu na Maltu. Dne 20. dubna 1942 odlétl pod krycím názvem operace Calendar z americké letadlové lodi USS Wasp (CV-7) na ostrov. Během dubna a května dosáhl Barnham pěti sestřelů, všech na Spitfiru BP975. Jeho letoun byl přes původní pouštní schéma přebarven na palubě USS Wasp (CV-7) odstínem US Navy Non Specular Blue Gray, který byl používán na doprovodných F4F Wildcat sloužících k vlastní obraně USS Wasp. Denis Barnham nebyl jen pilot, ale také umělec, často maloval a kreslil skici. Některé z jeho kreseb byly zařazeny do knihy One Man’s Window (William Kimber, 1956), kterou napsal po válce o svých zážitcích z Malty.  

 

Spitfire Vc Trop, BR126, P/O Jerrold A. Smith, No. 126 Squadron, USS Wasp (CV-7), květen 1942


Dne 9. května 1942 zjistil Kanaďan P/O Jerrold Alpine „Jerry“ Smith, po vzletu z USS Wasp (CV-7), že jeho přídavná palivová nádrž pod břichem Spitfiru BR126 s označením X-3 nefunguje a nebude tak schopen dosáhnout cílového letiště na Maltě. Nefunkční nádrž odhodil a dostal příkaz opustit letoun na padáku. Jerry si namísto toho vyžádal povolení pokusit přistát zpět na palubě a Spitfira tak zachránit. Po souhlasu kapitána lodi poté provedl první přiblížení, ale byl příliš vysoko a příliš rychlý. Při druhém pokusu už ale bezpečně přistál a svého Spitfire se zastavil jen necelé dva metry od konce letové paluby. Zvládl tak jako první na světě přistání Spitfiru na letadlové lodi, a to dokonce bez pomoci přistávacího háku! P/O „Jerry“ Smith za svůj čin neoficiálně obdržel American Navy Wings od palubního důstojníka Davida McCampbella, pozdějšího nejúspěšnějšího stíhacího pilota amerického námořnictva, který z pozice LSO (přistávacího signalizačního důstojníka) celou akci řídil. Jerry se nakonec na Maltu dostal o několik dní později 19. května s další várkou Spitfirů během operace LB. Na Maltě se setkal se svým bratrem Rodem u No. 126 Squadron a 18. července společně sestřelili Ju 88. Dne 10. srpna 1942 odstartoval na průzkum situace několika minolovek, které se staly terčem nepřátelského útoku. Naposledy byl viděn, jak pronásleduje Ju 88 směrem k Sicílii. Ani jeden z letounů se však na svou domácí základnu nevrátil. Jeho bratr jej hledal celé hodiny, ale nenašel žádné stopy po něm ani po jeho Spitfiru. Jerryho jméno je tak připomínáno na maltském památníku. Jerry Smith během bojů o Maltu dosáhl čtyř samostatných sestřelů a jednoho sdíleného.

 

Spitfire Vc Trop, BR311, F/Lt Roderick I. A. Smith, No. 126 Squadron, RAF Luqa, Malta, říjen 1942


Spitfire BR311 přiletěl na Maltu v rámci operace Style 3. června 1942 a úspěšně se zapojil do bojů o ostrov Malta. Dne 14. srpna s ním sestřelil S/Ldr W. J. Johnson dvě Macchi MC.202, mezi 12. a 25. říjnem za jeho řízením sestřelil P/O Nigel Park tři Ju 88 a tři Bf 109 a 25. října sestřelil F/Lt „Rod“ Smith Bf 109, který byl také jeho posledním úspěchem na Maltě. Celkem při obraně Malty sestřelil šest letadel. „Rod“ Smith byl bratr „Jerryho“ Smithe a společně bojovali v řadách No. 126 Squadron. Zbarvení BR311 odpovídalo doporučenému maltskému schématu v odstínu tmavě modré barvy Dark Meditteranean Blue pro horní plochy a Sky Blue pro spodní plochy. Původní označení, které bylo aplikováno na palubě lodi USS Wasp, bylo na trupu zatřeno barvou Light Meditteranean Blue a přeznačeno kódy perutě MK-L. Rod Smith se později, 5. října 1944, stal prvním spojeneckým pilotem, který sestřelil proudový Me 262. Za svou válečnou kariéru dosáhl celkem 14 sestřelů.

 

Spitfire Vc Trop, BR321, F/Lt John A. Plagis, No. 185 Squadron, RAF Hal Far, Malta, červen 1942


Spitfire BR321 přilétl na Maltu 9. června v rámci operace Salient. Stal se osobním Spitfirem F/Lt Johna Plagise, který s ním dosáhl tří sestřelů. Johnny Plagis se narodil 10. března 1919 v Hartley v Jižní Rhodesii. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k rhodesijskému letectvu, ale byl odmítnut, protože byl stále oficiálně řeckým občanem. Proto se v roce 1940 dobrovolně přihlásil do RAF. V květnu 1941 pak zahájil výcvik u No. 58 OTU v Grangemouthu. Na konci června se nejprve připojil k No. 65 Squadron, následně se přesunul k No. 266 Squadron. Ve všech svých letových hodnoceních byl hodnocen jako nadprůměrný. Na konci ledna 1942 byl převelen na Střední východ a 7. března se stal jedním z prvních pilotů, kteří přeletěli Spitfiry na Maltu z HMS Eagle během operace Spotter. Zpočátku létal u No. 249 Squadron, u které mezi březnem a květnem sestřelil devět letounů, z toho dva sdílené. Koncem května byl poslán do Gibraltaru, aby 3. června pomohl přeletět novou várku Spitfirů při operaci Style. Po příletu byl převelen k No. 185 Squadron jako velitel letky A a do konce června sestřelil další tři protivníky. Počátkem července se vrací zpět do Velké Británie. V srpnu je převelen k No. 53 OTU a k operační činnosti se vrátil v dubnu 1943 s No. 64 Squadron. V červenci 1944 převzal velení No. 126 Squadron a během vylodění v Normandii dosáhl dalších tří sestřelů. V prosinci jednotka přezbrojila na Mustangy a Johnny Plagis byl povýšen na velitele Wingu. Dne 27. března 1945 se účastnil krytí bombardovacích Mosquit útočících na velitelství gestapa v Kodani. Po válce velel No. 234 Squadron a No. 266 Squadron na proudových Meteorech Mk.III. Z RAF odešel v květnu 1948 a vrátil se zpět do Rhodesie. Za svoji válečnou kariéru sestřelil 15 letadel samostatně, dva ve spolupráci a stal se tak nejúspěšnějším řeckém pilotem 2. světové války.

 

Spitfire Vc Trop, BR387, P/O John W. Yarra, No. 185 Squadron, RAF Hal Far, Malta, červen 1942


John William „Slim“ Yarra se narodil ve Stanthorpe v Queenslandu 24. srpna 1921 a před vstupem do RAAF v říjnu 1940, si vydělával na živobytí jako tiskařský učeň. Výcvik v Kanadě dokončil mezi květnem a srpnem 1941 a poté byl odeslán do Velké Británie, kde navštěvoval No. 55 OTU. V říjnu byl nejprve převelen k No. 232 Squadron, po několika týdnech se přesunul k No. 64 Squadron. V únoru 1942 byl převelen do Gibraltaru. Následně se účastnil prvních dvou pokusů o přelet Spitfirů na Maltu. Dne 7. března se při operaci Spotter jako náhradní pilot musel s letadlovou lodí vrátit zpět na Gibraltar, o 14 dní později pak během operace Picket I přeletěl Spitfire AB333 a po přistání na Maltě se připojil k No. 249 Squadron. Po několika bojových letech byl převelen k No. 185 Squadron, která měla nedostatek pilotů. V jejích řadách se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů obrany Malty, když během tří měsíců sestřelil 12 letadel, z toho pět na svém osobním Spitfiru BR387. Yarrův osobní Spitfire BR387 přistál na Maltě 9. června v rámci operace Salient. Zbarvení BR387 odpovídalo doporučenému maltskému schématu v odstínu tmavě modré barvy Dark Meditteranean Blue pro horní plochy a odstínu Sky Blue pro spodní plochy. Poslední let na Maltě uskutečnil Slim Yarra 14. července, poté odletěl zpět do Velké Británie. Po dovolené byl přidělen jako velitel letky B k No. 453 Squadron RAAF. Dne 10. prosince 1942 vedl svoji letku při útoku na konvoj u nizozemského pobřeží, severně od Vlissingen, ale jeho Spitfire byl zasažen nepřátelskou palbou a zřítil se do moře. Jeho bratr se také stal stíhacím pilotem a stejně jako „Slim“ padl také on v bojové akci.  

 

Spitfire Vc, BR498, W/Cdr Peter P. Hanks, Luqa Wing, Malta, srpen 1942–únor 1943


Spitfire BR498 byl dodán na Maltu 17. srpna 1942 v rámci operace Baritone v novém kamuflážním schématu požadovaném AHQ Malta z června 1942. Ten představovala kamuflážní pole odstínů Deep Sky a Dark Slate Grey pro horní plochy a odstínu Light Mediterranean Blue pro spodní plochy. Jako svůj osobní letoun si BR498 vybral velitel Luqa Wingu, kterým byl W/Cdr Peter Prosser Hanks. W/Cdr Hanks dosáhl v kokpitu svého BR498 čtyř jistých sestřelů, dvou pravděpodobných a k tomu čtyři letouny poškodil. Dalším pilotem, který s BR498 dosáhl úspěchů, byl příslušník No. 126 Squadron F/Lt William „Bill“ Rolls. Ten s ním během října 1942 sestřelil pět letounů Osy (tři Ju 88 a dva MC.202). BR498 sloužil od poloviny února 1943 u No. 185 Squadron s kódovými písmeny GL-K a byl opatřen pouštním filtrem Vokes. V uvedené podobě s ním nejčastěji létal velitel No. 185 Squadron S/Ldr H. A. Grafts. Peter Prosser Hanks se narodil 29. července 1917 a do RAF vstoupil v roce 1935. Po absolvování výcviku u No. 6 FTS nastoupil v září 1936 k No. 1 Squadron. Během bitev o Francii a Británii sestřelil sedm letounů. Následně létal u No. 257 a No. 56 Squadron. Od února do července 1942 velel wingu Spitfirů na letišti Coltishall. V srpnu byl převelen na Maltu, kde převzal velení wingu na letišti Luqa. Do konce války a po válce vystřídal ještě několik služebních zařazení, RAF opustil odchodem do důchodu v roce 1964.

 

Spitfire Vc Trop, JK715, S/Ldr Evan D. Mackie, No. 243 Squadron, RAF Hal Far, Malta, červen–červenec 1943


V polovině roku 1943 již byla letecká bitva o Maltu vyhrána a ostrov se stal klíčovým pro letecké podpůrné operace. Dne 11. června se na letiště Hal Far z Tuniska přesunula No. 243 Squadron, která podporovala pod velením jednoho z nejúspěšnějších pilotů ve středomoří, S/Ldr Evana Mackieho, během následujícího měsíce vylodění na Sicílii při operaci Husky. Se změnou strategického prostředí se také staly minulostí speciální maltské nátěry, které již nebyly nutné. Jednou z výjimek nově přibyvších perutí, které si své Spitfiry barevně upravily, byla právě No. 243 Squadron. Dle vzpomínek samotného pilota v jeho knize Spitfire Leader byl před příletem na Maltu jeho nový osobní Spitfire Mk.Vc JK715, který do té doby nosil klasicku pouštní kamufláž, přebarven na horních plochách olivově zelenou barvou, což odpovídá na Maltě často používanému odstínu Dark Slate Grey. S JK715 sestřelil během působení No. 243 Squadron z letiště Hal Far pět nepřátelských letadel. Mackie byl povoláním mechanik a proto se vždy zajímal o údržbu svého stroje. Získal sadu výfuků ze Spitfiru Mk.IX, které namontoval na svůj Spitfire a pochvaloval si jeho zlepšené výkony. Poprvé byly nainstalovány v jeho předchozím Spitfiru ES347. Poté, co tento stroj nouzově přistál, odmontoval z něj Mackie drahocenné výfuky a namontoval si je na svůj nový JK715. Válku ukončil s bilancí 23 sestřelů, z toho tři sdílené, dva pravděpodobné a 11 letounů poškodil.

předchozí článek

Markingy F6F-5 Hellcat late 1/48

následující článek

Markingy MiG-21MF Interceptor 1/72

Článek pochází z vydání 05/2023

Info EDUARD 05/2023, Page 40
Info EDUARD 05/2023, Page 41
Prolistovat PDF
05/2023
Info EDUARD 05/2023

Dobrý den, vážení přátelé! Na začátku května se soutěžní sezóna pěkně rozjíždí. Máme za sebou tradiční Mošoň, v sobotu se koná Kit show v Kopřivnici, a tak je čas říci si také něco o letošním E-dayi. E-day 2023 se koná v sobotu 23. září na Tankodromu v Milovicích. Pojedeme podle stejného schématu jako vloni, tedy se začátkem pro vystavující modeláře v pátek odpoledne, a to včetně podvečerního programu.

5/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Markingy Spitfire Story: Malta 1/48 waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1018 ms)

Rendering Markingy Spitfire Story: Malta 1/48 (291358): (15/15) (8 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7104/item999837-small.png

 i7104/item999838-small.png

 i7104/item999839-small.png

 i7104/item999840-small.png

 i7104/item999841-small.png

 i7104/item999842-small.png

 i7104/item999843-small.png

 i7104/item999844-small.png

 i7104/item999845-small.png

 i7104/item999846-small.png

 i7104/item999847-small.png[p2]

 i7104/item999848-small.png[p2]

 i7104/item999849-small.png[p2]

 i7104/item999850-small.png[p2]

 i7104/item999851-small.png[p2]

 p156/vth379005-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7104/vth379135-1.jpg

 i7104/vth379136-1.jpg