Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Rufe

Snímek pořízený v roce 1943 během patroly letounů Kōkūtai 802 v centrálním Pacifiku. Povšimněte si opotřebování nátěru na obou strojích. Výzbroj 60kg pum se standardně používala při hlídkových letech proti nepřátelským hladinovým plavidlům a ponorkám. Foto: ©Izawa


Dokončení z čísla 04/2023

Text: Jan Bobek 

 

Kamikawa Maru

V reakci na americké vylodění na Guadalcanalu a při absenci vlastních letišť mezi tímto ostrovem a základnou v Rabaulu, se císařské námořnictvo rozhodlo ustavit od 28. srpna 1942 velitelství hydroplánových jednotek v této oblasti. Dostalo název R-Hōmen Kōkū Butai (zkráceně R-Butai), přičemž R bylo kódové označení pro Rabaul a celý název lze přeložit jako letecké uskupení pro oblast R. V jeho čele stál kontradmirál Takatsugu Jōjima, který dříve postupně velel několika letadlovým lodím, tou poslední byla Shōkaku. Na konci června 1942 se stal velitelem 11. divize nosičů hydroplánů, která byla operační částí nově vytvořené R-Butai.

Pod Jōjimovo velení nejdříve spadaly nosiče hydroplánů Chitose (s letouny Pete a Jake), Sanyo Maru (Pete a Jake) a Sanuki Maru (Pete). Během září se k nim připojily Kamikawa Maru (Rufe a Pete) a Kunikawa Maru (Pete). Úkolem těchto jednotek bylo bránit kotviště na Shortlandu a v zátoce Rekata u Guadalcanalu. Američané soustavně útočili hlavně na zátoku Rekata, v níž se Japonci snažili vybudovat základnu. Její zásobování zajišťovaly nosiče hydroplánů Akitsushima, Chitose a Nisshin. Hydroplány z R-Butai z bezpečnostních důvodů nemohly přes noc v zátoce Rekata zůstat, proto do této lokality osádky létaly ze Shortlandu v brzkých ranních hodinách.

Kamikawa Maru byla v roce 1936 dokončena jako nákladní plavidlo. Císařské námořnictvo ji převzalo v roce 1937 a o dva roky později dokončilo její přestavbu na nosič hydroplánů.

Před válkou v Pacifiku byla její letecká jednotka bojově nasazena při agresi proti Číně. Po 7. prosinci 1941 se zúčastnila tažení v oblasti malajského poloostrova, Bornea a Jávy. V květnu 1942 se Kamikawa Maru podílela na japonském vylodění v Tulagi, byla součástí svazu, který se střetl s Američany v bitvě v Korálovém moři a podporovala vylodění na Aleutách.

V srpnu 1942 byla k letecké jednotce Kamikawa Maru připojena stíhací Buntai s letouny Rufe pod velením por. Jirō Ôna. Při útoku na Pearl Harbor velel Ôno jednotce hydroplánů na palubě křižníku Chikuma. Velitelem lodi Kamikawa Maru námořní kapitán Torahachi Shinoda, který tuto pozici zastával od září 1941. Primárním úkolem pilotů hydroplánů Rufe byla obrana základen a průzkum. Nicméně v rámci bojů na Guadalcanalu se dostávali i do role bitevních letounů.

Kamikawa Maru kotvící v červenci 1939 u přístavu Amoy (Sia-men) v Číně. Na její palubě jsou plovákové letouny Kawanishi E7K a Nakajima E8N. Kamikawa Maru byla dokončena v roce 1936 jako zaoceánský parník, ale o rok později byla přestavěna na nosič hydroplánů a až do jara 1941 byla bojově nasazena v agresi proti Číně. Na počátku bojů v Pacifiku byla její letecká jednotka vybavena hydroplány E13A1 Jake a F1M2 Pete. Potopila ji ponorka USS Scamp 29. května 1943 asi 250 mil severozápadně od Kaviengu. Foto: Naval History and Heritage Command


Ze základny Shortland u Bougainvillu letouny Rufe z Kamikawa Maru operovaly od 4. září 1942 a již během téhož dne se jejich piloti dostali do střetu s osádkou průzkumného bombardéru B-17 a nahlásili jeho poškození. 

Prvního vítězství dosáhla dvojice letců z Kamikawa Maru 13. září. Odstartovali vrch. podd. Jirō Kawai a praporčík Makio Kawamura z Rekaty a měli za úkol zjistit, zda je letiště Henderson Field na Guadalcanalu zpět v japonských rukou. Japonské jednotky sice na základně nezpozorovali, ale narazili na osamělý SBD Dauntless z VMSB-231. Podařilo se jim jej sestřelit a pak zaútočili na pozemní cíle. Oba američtí letci zahynuli, jedním z nich byl střelec Cpl. Horace B. Thomas, který přežil bitvu o Midway u VMSB-241. 

Karty se obrátily hned následující den, když v ranních hodinách trojice hydroplánů Rufe pod velením podpor. Masashi Kawashimy opět prováděla průzkum nad Hendersonovým letištěm. Narazili však na přesilu sedmi Wildcatů z VF-5 pod velením Lt. Cdr. Simplera. V boji, který končil nízko nad terénem, se projevila vysoká obratnost a stabilita letounů Rufe. Všichni japonští letci byli sestřeleni a zahynuli, jeden z nich byl americkým pilotem zabit na padáku. Během odpoledne téhož dne ke Guadalcanalu dorazilo dvacet plovákových pozorovacích letounů v doprovodu dvou Rufe. Jejich osádky měly za úkol zaútočit na pozemní cíle 60kg pumami. Útok proběhl za soumraku a pokusilo se mu čelit pět Wildcatů z VMF-224 a šest strojů z VF-5. Hydroplány Rufe, které pilotovali Ôno a podd. 2. tř. Matsutarō Ômura, se střetly se Stoverem a Bylerem z VF-5. V manévrovém boji, který zahrnoval i čelní útoky, se Stoverovi podařilo sestřelit Ômuru. Ôno z boje unikl a nárokoval jeden z Wildcatů jako sestřelený.

Na hydroplánové základny na Shortlandu a v jeho okolí zaútočily v ranních hodinách 5. října Avengery a Wildcaty z USS Hornet (CV-8). Nad cílem byla velmi špatná viditelnost a k sedmi japonským hydroplánům, které již byly ve vzduchu, se přidaly dvě osádky průzkumných hydroplánů Pete ze Sanuki Maru a dva piloti s letouny Rufe jako jejich doprovod. Měli za úkol doprovázet torpédoborce Oyashio, Kuroshio a Hayashio při plavbě ke Guadalcanalu. Namísto toho však bránili vlastní základnu v boji s přesilou. Bylo jim připsáno sestřelení pěti amerických letounů.

K ještě dramatičtějšímu střetnutí došlo 10. října 1942 při doprovodu Tokyo Expressu (dva lehké křižníky a čtyři torpédoborce) včetně lehkého křižníku Tatsuta, na palubě byl gen.por. Hyakutake. K jejich krytí byly nasazeny dva hydroplány Rufe z Kamikawa Maru a dva dvouplošníky Pete ze Sanuki Maru.

Letouny stíhací jednotky Kamikawa Maru na její plavbě v létě 1942 během přepravy do oblasti Šalamounových ostrovů. U stroje YII-101 stojí za pozornost číslice na přední straně pylonu hlavního plováku a vypouklý kryt na horní straně plováku, který kryl část systému pro čištění nádrží, jež se v plováku nacházely. Foto: ©Izawa


Američané proti plavidlům vyslali patnáct Dauntlessů a šest Avengerů z USMC v doprovodu osmi Airacober a patnácti Wildcatů.

Zavalité šedomodré stíhací letouny z VMF-212, 223 a 224 si japonští letci spletli s bombardéry a shora na ně zaútočili. Překvapení Američanů asi nebylo malé, když je napadly dva dvouplošníky a dvě plováková Zera, jak byla Rufe tehdy svými nepřáteli označována.

Všechny japonské stroje byly sestřeleny. Na zničení dvou letounů Pete bylo vzneseno celkem sedm nároků, což svědčí o zuřivosti boje. Po jednom sestřeleném Rufe nárokovali 2nd Lt. Gutt, Capt. Marvin a Major Smith z VMF-223. Za oběť jim padli námořník 1. tř. Maruyama (ve stroji YII-107) a vrch. podd. Kawai (YII-104).

Dva americké letouny byly sestřeleny dělostřeleckou palbou z palub lodí, ale plavidla nebyla zasažena. Maruyama a Kawai patřili mezi nejzkušenější piloty hydroplánů v této oblasti. V září 1942 byly jejich letouny citovány v pochvalném uznání velitele Spojeného loďstva.

Stíhací Buntai lodi Kamikawa Maru do 7. listopadu 1942 provedla celkem 360 bojových letů při 211 akcích. Nárokovala sestřelení čtrnácti letounů, ale devět pilotů bylo zabito. Po tomto datu její zbývající části převzala Kōkūtai 802. 

Námořník 1. třídy, Takio Maruyama, letecká jednotka nosiče hydroplánů Kamikawa Maru, Shortland, září 1942

c/n 15, podpor. Keizō Yamazaki, Kōkūtai 802, ostrov Shortland, únor 1943

Kōkūtai 802, základna Faisi-Poporang, Shortlandské ostrovy, únor 1943


Boj o Šalamounovy ostrovy

V polovině října 1942 byla R-Butai posílena o devět hydroplánů Rufe pod velením podporučíka Toshio Igarashiho z 14. Kōkūtai. Pod tímto označením původně existovala jednotka vyzbrojená Zery, se kterými do podzimu 1940 bojovala proti čínským ozbrojeným silám. V dubnu 1942 byla 14. Kōkūtai znovu vytvořena, tentokrát jako jednotka vyzbrojená hydroplány.

Z Rabaulu se záhy přesunula do Shortlandu a později dokonce i do Rekaty.

Jednotka se dostala 13. října a v dvou následujících dnech do střetu s Boeingy B-17 a ztratila při tom jednoho ze svých důstojníků. Prvního vítězství docílila 17. října, když se čtveřici stíhačů s hydroplány podařilo sestřelit Dauntless z VS-71. S Wildcaty se jednotka poprvé střetla 30. října, když se tři Rufe z 14. Kōkūtai a dvě Rufe z Kamikawa Maru dostaly do boje s mariňáky se dvěma Dauntlessy z VMO-251 a šesti Wildcaty z VMF-212 při ranním náletu na japonskou základnu Rekata. Američané nárokovali tři „Float Zeroes“ a dva „Float Biplanes“ jako sestřelené, což nebylo daleko od pravdy. Své deváté a desáté vítězství při tom zaznamenal Capt. Jack E. Conger. Zničeny byly dva stroje Pete ze Sanyo Maru a jeden z Chitose. Formaci čtyř Rufe vedl poručík Hideo Goto z 14. Kōkūtai, jeho stroj byl ale při startu zasažen a podařilo se mu později přistát. Další startující Rufe již tolik štěstí nemělo, v plamenech v něm zahynul Teruo Watanabe z Kamikawa Maru.

Na počátku listopadu 1942 byla 14. Kōkūtai přeznačena na Kōkūtai 802 a velitelem její stíhací Buntai byl již zmíněný por. Hideo Goto.

Letouny F4F-4 Wildcat z VMF-121 na Henderson Field na Guadalcanalu na konci roku 1942. Všimněte si přídavné nádrže na pod trupem prvního Wildcatu a P-38F Lightning v pozadí. Foto: U.S. Navy National Museum of Naval Aviation.


Do rozsáhlého boje se Goto s dalšími čtyřmi kolegy dostal 7. listopadu, když měli společně se čtyřmi letouny Pete z Kamikawa Maru poskytovat krytí svazu torpédoborců, které pluly ke Guadalcanalu. K těmto plavidlům směřovaly také Dauntlessy s doprovodem Wildcatů z VMF-121, 112 a Airacober z 347th FG. V průběhu souboje byl sestřelen nejen Goto, ale i jeho kolegové a nikdo z nich nepřežil. Američanům padl za oběť i jeden Pete, přišli však o jeden Dauntless a tři Wildcaty, včetně stroje, který pilotoval legendární Joe Foss. Toho poslal do vln oceánu zadní střelec dvouplošníku Pete.

V průběhu prosince prováděli se stíhačkami Rufe hlídkovou činnost dva zbývající piloti Kōkūtai 802 a mezitím v Japonsku probíhaly přípravy na kompletní obnovení letecké části této jednotky. Během přelomu roku a první poloviny února se jednotka začala střetávat i s Lightningy a Warhawky a čelila při tom častým náletům na Bougainville.

Lt. Murray „Jim“ Shubin z 339th FS pózuje před svým P-38G-13 (43-2242) na Guadalcanalu. Celkem si připsal jedenáct jistých vítězství a jedno pravděpodobné. Byl jediným pilotem P-38, který v pacifiku dosáhl pěti sestřelů v jednom bojovém letu. Jeho jednotka se často setkávala se stíhacími hydroplány Rufe z Kōkūtai 802 a ne vždy z bojů vyšla vítězně, především, pokud se pustila do manévrového boje. Shubin svého prvního vítězství docílil 2. února 1943 u Shortlandu v souboji s Rufe. Při útoku z převýšení sestřelil stroj podd. 2. tř. Kiyoshi Akizukiho, který se z hořícího hydroplánu zachránil seskokem na padáku. Foto: Fold3


K takovému střetu došlo například 5. ledna 1943 při náletu pěti B-17 z 26th BS v doprovodu šesti P-38 z 339th FS, 347th FG pod vedením Maj. Johna W. Mitchella. Jejich cílem bylo letiště Kahili na Bougainvillu a přístav Tonolei. Napadlo je šest Zer z Kōkūtai 204, dva letouny Rufe z Kōkūtai 802 a několik dvouplošníků Pete.

Za řízením plovákových stíhacích hydroplánů seděl podd. 1. Eiji Matsuyama a jeho wingmanem byl vrchní letec Shinkichi Ôshima. Matsuyama v úvodu boje ve spolupráci s jednou osádkou hydroplánu Pete zasáhl P-38 pilotovaný 1st Lt. Ronaldem W. Hilkenem. Na pomoc mu přispěchali Lt. Holmes a Lt. Norris, ale Hilken byl naposledy spatřen, jak klesá směrem k ostrovu Vella Lavella. Matsuyama poté napadl Lightning pilotovaný 1st Lt. Wallacem L. Dinnem, Jr., zapálil mu palbou kanonů levý motor, stroj spadl do vývrtky a i tento pilot zůstal nezvěstný. Při tomto střetnutí byl sestřelen Ôshima, který seskočil na padáku a zachránila jej osádka hydroplánu Pete ze Sanyo Maru. Zřejmě jej sestřelil Maj. Mitchell, který jako jediný nárokoval plovákové Zero. Jedná se o stejného Mitchella, který 18. dubna povede údernou skupinu při útoku na bombardér adm. Yamamota, přičemž výše zmíněný Lt. Holmes bude mezi čtyřmi letci, kteří na admirálův stroj a jeho doprovod zaútočí.

Letouny F1M Pete z Kunikawa Maru a hydroplány Rufe na základně Poporang na počátku roku 1943. Některé letouny Rufe již dostaly nátěr tmavě zelenou barvou na horních plochách. Zcela vpravo kotví Yamazakiho stroj NI-118. Povšimněte si, že na horní straně plováku nemá vypouklý kryt, který patrně původně měl. Foto: ©Izawa


V polovině ledna 1943 dorazilo do Shortlandu 15 nových Rufe a stejný počet pilotů pod vedením podpor. Takeo Yokoyamy, který dříve působil ve velení letecké jednotky Kamikawa Maru. Jeho zástupcem byl podpor. Keizō Yamazaki. V době, kdy dorazili, zbýval z původní jednotky jen jeden hydroplán Rufe. Yokoyamova jednotka si v těchto střetnutích nevedla vůbec špatně. Jejich nejvýraznějším úspěchem byl podíl na tzv. masakru v den sv. Valentýna. Takto 14. únor 1943 pojmenovali američtí letci, jejichž úkolem bylo napadnout plavidla v oblasti Buinu a Shortlandu. Devět bombardérů PB4Y-1 Liberator z VB-101 letělo k cíli v doprovodu deseti P-38G z 347th FG a dvanácti F4U Corsair z VMF-124. Díky japonským hlídkám na ostrovech mezi Bougainvillem a Guadalcanalem se japonští námořní stíhači dostali včas do vzduchu. Na útočníky tak čekalo 13 Zer z Kōkūtai 204, 18 Zer z Kōkūtai 252 a 11 hydroplánů Rufe pod Yokoyamovým velením.

Američanům se podařilo poškodit dvě nákladní lodi, ale dostali se pod palbu flaku a čelili útokům dobře připravených japonských letců. Ti přišli jen o jedno Zero, další dvě byla poškozena. Američané však v zuřivých bojích přišli od dva Liberatory, čtyři Lightningy a dva Corsairy. Yokoyamova jednotka nárokovala sestřel dvou bombardérů a jedné jednomotorové stíhačky.

Stroj NI-118 byl pátým vyrobeným hydroplánem Rufe, jednalo se tedy o stroj přestavěný z palubní stíhačky A6M2 Model 21 vyrobené u firmy Mitsubishi během její generální opravy a přestavby u firmy Nakajima. Na snímku z počátku roku 1943, tedy po roce provozu, tento veterán nese značné známky opotřebení nátěru. Je možné, že tmavší plochy na stabilizátoru jsou tvořeny červenohnědou základovou barvou. Foto: ©Izawa

Piloti z Kōkūtai 802 na Shortlandských ostrovech během osobního volna. Foto: ©Izawa

Jeden ze stanů, které byly používány k přípravě bojové činnosti Kōkūtai 802 na Shortlandských. Foto: ©Izawa


K pobřeží Austrálie

V polovině roku 1942 byla v Balikpapanu na Borneu vytvořena 36. Kōkūtai vyzbrojená hydroplány Pete, Jake a Mavis. V listopadu 1942 byla přeznačena na Kōkūtai 934 a na konci února 1943 byla vytvořena její stíhací jednotka. Nejdříve operovala z Ambonu a později z Maikooru v Indonésii. Při obraně vlastních základen se však dostávala do střetu i se čtyřmotorovými bombardéry B-24 Liberator. Jejím primárním úkolem byla mimo obrany také hlídková činnost proti spojeneckým plavidlům. Hlídky obvykle sestávaly z jednoho letounu Jake a jednoho Rufe v roli stíhacího doprovodu. Operační prostor sahal až k severozápadnímu pobřeží Austrálie, takže se dostávaly do střetnutí nejen s Hudsony a Beaufightery, ale i s piloty Spitfirů.

Ukořistěné letouny H8K Emily a A6M2-N Rufe na atolu Kwajalein na počátku roku 1944. Foto: US Naval History and Heritage Command


Se Spitfiry se střetl velitel stíhací jednotky Kōkūtai 934 por. Toshiharu Ikeda během 10. srpna 1943 při doprovodu osádky E13A Jake jež patřila k jeho mateřské jednotce. Na trase hlídkového letu se dostali do bodu zhruba 50 mil od australského pobřeží. Australský radarový operátor proti nim vyslal dvojici Spitfirů z No. 452 Sqn RAAF; za jejich řízením seděli F/O „Fred“ Young a P/O „Bill“ Coombes. V úvodu souboje Japonci nejprve své protivníky zaskočili obratností svých strojů, Young však nakonec dokázal sestřelit Jake, který se do vody zřítil v plamenech. Coombes zaútočil na Ikedu a zasáhl jeho Rufe do centrálního plováku a trupu. Přestože nádrž v plováku začala hořet, Ikedovi se podařilo vrátit na základnu. Nebyl zraněn, ale jeho stroj se při přistání potopil. Po boji nárokoval jeden Spitfire jako sestřelený.

Do konce roku 1943 jednotka docílila 21 vítězství při ztrátě čtyř pilotů. Na počátku roku 1944 nasadila v boji také nové stíhací hydroplány N1K Rex, ale v březnu byla činnost její stíhací jednotky ukončena.

 Hydroplán Rufe na jedné z ostrovních základen v oblasti Šalamounů začíná hořet pod palbou osádky bombardéru PB4Y-1 z U.S. Navy Bombing Squadron 106. Snímek byl pořízen v roce 1943. Foto: US Naval History and Heritage Command


Paficik a Japonsko

V březnu 1943 se stíhací jednotka Kōkūtai 802 pod velením podpor. Yamazakiho přesunula ze Shortlandu do centrálního Pacifiku na ostrov Jaluit a v říjnu byla začleněna do Kōkūtai 902 se základnou na atolu Truk. Základna byla napadána bombardéry B-24, ale fatální následky měl nálet amerických palubních letounů na Truk v ranních hodinách 17. února 1944. Obsluha japonského radaru přilétající svaz považovala z vlastní bombardéry a japonské námořní letouny z pozemních jednotek a z jednotek hydroplánů startovaly až během bombardování. Japonci ztratili 81 letounů na zemi a 31 bylo sestřeleno. Na americké letce nálet udělal dojem, jako by se jednalo o hollywoodský film. Kōkūtai 902 proti útočníkům vyslala osm letounů a nárokovala pět vítězství. Postupně se střetli s piloty Hellcatů z VF-5, 6, 9 a 10. Čtyři piloti však padli a další tři nouzově přistáli nebo seskočili s padákem. Jeden z letců odstartoval se zbývajícím Rufe podruhé, dosáhl jednoho vítězství, ale jeho stroj byl zasažen a musel nouzově přistát. Na počátku března 1944 byla stíhací jednotka Kōkūtai 902 zrušena.

Část americké identifikační příručky nepřátelských letounů, věnovaná letounu Rufe. Byla vytvořena s využitím ukořistěných fotografií. Foto: US Naval History and Heritage Command


Vlastní stíhací jednotku s letouny Rufe měla Sasebo Kōkūtai, která v západním Japonsku plnila výhradně hlídkovou činnost. V květnu 1944 se její části, včetně stíhačů pod velením por. Teijirō Yonemasua, přesunuly na ostrov Chichijima kvůli obraně před americkým vyloděním. Do boje proti US Navy se dostali v časných ranních hodinách 4. července. Z devíti nasazených Rufe bylo sedm sestřeleno a zahynuli čtyři piloti. Tři vítězství včetně dvou pravděpodobných zaznamenal vrch. podd. Teruyuki Naoi. Jejich protivníky byly noční stíhací Hellcaty z VF(N)-76. Lt(jg) John William Dear, Jr. po boji nárokoval tři sestřelené Rufe a Lt(jg) Fred LeRoy Dungan dokonce čtyři.

Ke konci roku 1944 byla část jejích letců přesunuta k pozemním stíhacím jednotkám a zbytek Sasebo Kōkūtai byl začleněn do protiponorkové Kōkūtai 951.

V Japonsku letouny Rufe sloužily u několika jednotek, které měly za úkol výcvik a jejich zadání se později rozšířilo o hlídkovou činnost. Výcvik na hydroplánech Rufe byly obvykle předstupněm k zaškolení na výkonnější stroje N1K Rex.

Snímek vraku hydroplánu Rufe z Kōkūtai 802 pořízený v roce 1944 na ostrově Emidj v atolu Jaluit, Marshallovy ostrovy. Na letounu je částečně patrná i červenohnědá základová barva. Foto: Jeffrey Ethell Collection 


V dubnu 1943 byla vytvořena výcviková Sukumo Kōkūtai, která se skládala z dvanácti stíhacích a dvanácti pozorovacích hydroplánů. Využívala stejnojmennou základnu v prefektuře Kochi. Na počátku roku 1944 se její status změnil na bojovou jednotku, dostala označení Kōkūtai 453 a přesunula se na základnu Ibusuki v prefektuře Kagoshima. Od 20. února prováděla protiponorkové hlídky a k tomuto datu byla zrušena její stíhací část.

Podobně tomu bylo u výcvikových jednotek Kashima Kōkūtai a Katori Kōkūtai se základnami v prefektuře Chiba. Jejich letouny, včetně Rufe, se sporadicky dostávaly do střetu s americkými letouny. Mezi čistě výcvikové jednotky, u nichž byly Rufe využívány, patřila Kitaura Kōkūtai. V jejím případě bylo několik Rufe vyhrazeno pro instruktory kvůli kondičním letům a udržování návyků v manévrovém boji. Jeden z nich, vrch. podd. Tsuji, padl 17. února 1945 v souboji s pilotem Hellcatu.

Japonská základna hydroplánů na ostrově Dublon při americkém náletu během prvního dne útoku na atol Truk, 17. února 1944. Povšimněte si bomb zachycených ve spodní části snímku. Ve vodě a vlevo na břehu jsou japonské letouny. Tuto základnu využívaly hydroplány Rufe z Kōkūtai 902. Foto: US Naval History and Heritage Command 


Jednou z hydroplánových jednotek, které se v závěru války zúčastnily misí Kamikaze, byla výcviková Takuma Kōkūtai. Ta byla založena v polovině roku 1943 a její hlavní výzbrojí se staly hydroplány E7K Alf a H8K Emily. Stíhačky Rufe jsou u ní doloženy již v roce 1943. 

Letouny Nakajima A6M2-N Rufe svými výkony nepřevyšovaly své protivníky již v době svého zavedení do služby. Ale stejně jako A6M2 Zero Model 21, z něhož jejich konstrukce vyšla, se hydroplány Rufe udržely v prvoliniové službě až do závěru války. Do dnešních dnů se bohužel nezachoval žádný kompletní exemplář tohoto krásného plovákového letounu.

Stíhací letouny F6F-3 Hellcat přistávají na palubě USS Enterprise (CV-6) po úderech na japonskou základnu Truk během 17. a 18. února 1944. Palubní personál sklápí křídla a pomáhá letouny přesunout dál k odstavné části paluby. Foto: US Naval History and Heritage Command

Kōkūtai 934 na základně Ambon používala nejméně dva stroje s malbou blesku na trupu. Jeho provedení se u obou letounů lišilo a zřejmě bylo namalováno bílou barvou. Zatímco hydroplán s bleskem a označením 934-116 je zachycen na několika snímcích na kotvišti nebo při pojíždění, druhý stroj (na této fotografii) není vyfotografován tak, aby bylo patrné jeho číselné označení. V minulosti byl některými výrobci obtisků prezentován například s kódem 934-06, který však neodpovídá systému označování letounů této jednotky, které jsou zachyceny na nově objevených fotografiích. Foto: ©Izawa

Kōkūtai 802, ostrov Emidj, atol Jaluit, Marshallovy ostrovy, říjen 1943

nám. praporčík Jin´ichirō Ozawa, Sasebo Kōkūtai, základna Sasebo, Japonsko, září 1944

Kōkūtai 934, ostrov Ambon, Moluky, březen 1944

Takuma Kōkūtai, základna Takuma, Japonsko, 1944

Tento letoun byl původně dokončen s šedým nátěrem na všech plochách, ale později dostal u jednotky nátěr tmavě zelenou barvou na horních plochách. V době, kdy sloužil u Takuma Kōkūtai, byl zelený nátěr značně opotřebován, na některých místech byl vidět červenohnědý základový nátěr i kovový povrch. Pruh na trupu je pravděpodobně označením letounu velitele stíhací jednotky. Takuma Kōkūtai byla založena v polovině roku 1943 a jejím úkolem byl výcvik osádek hydroplánů. Její součástí byla i jednotka s letouny Rufe. Také jejím úkolem byl výcvik, včetně nácviku stíhacích soubojů ve dvojicích. Velení však počítalo s případným nasazením letounů Rufe této jednotky pro leteckou obranu Japonska. Existuje fotografie hydroplánu Rufe nám. praporčíka Kyoshi Sugy z Takuma Kōkūtai, na které je letoun vyzbrojen 30kg pumami pro případ útoku proti bombardérům B-29. Není však doloženo, že by k takovému bojovému nasazení došlo. V roce 1945 byla část Takuma Kōkūtai nasazena při Kamikaze misích a na konci války byla zrušena.

Kashima Kōkūtai, základna Kashima, Japonsko, 1944

Tento letoun byl dokončen v pozdním provedení s továrním nátěrem tmavě zelenou barvou. Kashima Kōkūtai byla založena v roce 1938 jako výcviková jednotka pro osádky hydroplánů a její jednotka vyzbrojená stíhacími hydroplány Rufe byla v rámci obrany mateřských ostrovů několikrát nasazena do boje společně s letci z Katori Kōkūtai. Dosáhla při tom několika sestřelů stíhacích a bombardovacích letounů. Pravděpodobně s touto jednotkou se v okolí Kashimy dostaly do střetu 16. února 1945 Hellcaty od VBF-12 z USS Saratoga (CV-3) a 18. března Hellcaty od VF-29 z USS Cabot (CVL-28). V prvním případě ohlásili američtí stíhači pět sestřelených Rufe a při druhém střetnutí nárokovali čtyři vítězství. V květnu 1945 byla výcviková část Kashima Kōkūtai zrušena a řada letounů a osádek byla nasazena při kamikaze misích. Kashima Kōkūtai byla zrušena na konci války. 


Při přípravě článku mi pomohli pánové Yasuho Izawa, Ota Jírovec, Voytek Kubacki, Nick Millman, Noah Muranishi a tým časopisu Scale Aviation, Ryan Toews a Y. Yoshino. Všem za jejich podporu velice děkuji.

 

Prameny:

CLARINGBOULD, Michael J.: IJN Floatplanes in the South Pacific; Avonmore Books

FRANK, Richard B.: Guadalcanal, The Definitive Account of the Landmark Battle; Penguin Books

HATA, Ikuhiko, IZAWA, Yasuho, SHORES, Christopher: Japanese Naval Aces 1932 – 1945; Stackpole Books

HERDER, Brian L.: The Aleutians 1942 – 43; Osprey Publishing

KAWASAKI, Manabu: Nihon kaigun-no kanjōki to suijōki: Sono kaihatsu to senreki; Dai-Nippon Kaiga co.

LEWIS, Tom: The Empire Strikes South, Japan´s air war against northern Australia; Avonmore Books

LUNDSTROM, John B.: The First Team and the Guadalcanal Campaign, Naval Fighter Combat from August to November 1942; Naval Institute Press

Model Art 439: Heroes of the Imperial Japanese Navy Air Force in 1937 - 1945

MIKESH, Robert. C.: Zero – Combat & Development History of Japan´s Legendary Mitsubishi A6M Zero Fighter; Motorbooks International

MILLMAN, Nicholas: Combat Colours No. 9, An illustrated guide to the colour schemes and markings of the Mitsubishi Zero; Guideline Publications

SAKAIDA, Henry: Imperial Japanese Navy Aces 1937 – 1945; Osprey Publishing Ltd.

WATANABE, Yoji: Pictorial History of Air War over Japan, Japanese Navy Air Force; Gendaishi Shuppankai Co.

arawasi-wildeagles.blogspot.com

combinedfleet.com

pacificwrecks.com

bearynostalgic.blogspot.com/2014/08/into-wild-blue-lt-bearys-wwii-adventures.html

06/2023
Info EDUARD 06/2023

Dobrý den, vážení přátelé, mezi 84 novinkami připravenými pro červen vyčnívá dvaasedmdesátinová limitka s názvem Wunderschöne neue Maschinen. Těmi báječnými novými stroji jsou Messerschmitty Bf 109 F, které při svém zavedení do výzbroje německé Luftwaffe na začátku roku 1941 přinesly nárůst výkonů a kvality německého stíhacího letectva.

6/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Rufe waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (842 ms)

Rendering Rufe (297979): (26/26) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7283/item1011716-small.jpg

 i7283/item1011717-small.jpg

 i7283/item1011718-small.jpg

 i7283/item1011740-small.png

 i7283/item1011734-small.png

 i7283/item1011735-small.png

 i7283/item1011719-small.jpg

 i7283/item1011720-small.jpg

 i7283/item1011721-small.jpg

 i7283/item1011722-small.jpg

 i7283/item1011723-small.jpg[p2]

 i7283/item1011724-small.jpg[p2]

 i7283/item1011725-small.jpg[p2]

 i7283/item1011726-small.jpg[p2]

 i7283/item1011727-orig.jpg[p2]

 i7283/item1011728-small.jpg[p2]

 i7283/item1011729-small.jpg[p2]

 i7283/item1011730-small.jpg[p2]

 i7283/item1011731-small.jpg[p2]

 i7283/item1011732-small.jpg[p2]

 i7283/item1011733-small.jpg[p2]

 i7283/item1011737-small.png[p2]

 i7283/item1011738-small.png[p2]

 i7283/item1011739-small.png[p2]

 i7283/item1011741-small.png[p2]

 i7283/item1011742-small.png[p2]

 p156/vth387729-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7283/vth387910-1.jpg

 i7283/vth387911-1.jpg