Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Markingy pro WILDER CAT 1/48

Ens. Darrell C. Bennett, VC-10, USS Gambier Bay, srpen 1944

VC-10 byla založena 23. září 1943, přijala název Mallards (divoké kachny) a od 5. dubna sloužila jako součást operační skupiny letadlové lodi USS Gambier Bay. Po jejím potopení v bitvě u Samaru 25. října operovala jednotka z letišť na Leyte. V lednu 1945 byla VC-10 obnovena a připravována pro další nasazení, ale k tomu už nedošlo a na konci války byla deaktivována. Ens. Darrell Bennett se narodil ve městě Hamburg, Iowa, 30. března 1924 a do námořnictva vstoupil coby letecký kadet 1. října 1943. O deset měsíců později byl vyslán na svou první operační túru s VC-10 na palubě USS Gambier Bay. V den svého příchodu k jednotce se nechal vyfotografovat před Wildcatem FM-2 s malbou dvou dívek na levé straně motorového krytu. První z nich byla vytvořena podle malby nazvané Patriotic Gal od slavného Antonia Vargase. Kdo nechal obě dívky na letoun namalovat, není známo. Kresby již nesly známky úpravy a opotřebení. Je možné, že k nim a nápisu Lucky Witch nechal Bennett připsat pouze „Smokey’s“ podle své přezdívky. S VC-10 absolvoval heroické boje během bitvy v zálivu Leyte a u ostrova Samar jen tak tak unikl tomu, aby šel ke dnu i s USS Gambier Bay, kterou rozstřílely japonské křižníky. Bennett válku přežil a po ní u námořnictva zůstal. Bojově létal ještě v Koreji a poté se věnoval výcviku nováčků. V další kariéře to dotáhl až na velitele letectva flotily v Miramaru (Fleet Air Miramar). V roce 1965 námořnictvo opustil a létal jako soukromý pilot, často pro významné hollywoodské zákazníky. Zemřel v prosinci 2020.

 

Lt. Leopold M. Ferko, VC-4, USS White Plains, listopad 1944

Leopold Martin Ferko se narodil slovenským rodičům 29. ledna 1915 v Great Falls, Montana. Získal bakalářský titul na Stanford University, kde byl také hvězdou tamního týmu amerického fotbalu. Poté vyučoval matematiku a angličtinu na San Francisco High School a také trénoval fotbalový tým, než se 3. února upsal námořnictvu a zahájil letecký výcvik. Na základně Corpus Christi v Texasu pak pokračoval jako instruktor, než byl v červnu 1943 převelen na Pearl Harbor, kde se nalodil s VC-4 na USS White Plains. Jednotka sestávala z 16 FM-2 a 12 TBM Avenger. Během tří dnů bitvy o záliv Leyte dosáhl všech svých pěti sestřelů, ale nechybělo mnoho a první dva mohly být i jeho poslední. Poté, co sestřelil dva Oscary byl totiž sám napaden a jeho „Wilder Wildcat“ dostával jeden zásah za druhým, než útočícího nepřítele sestřelil Ens. Pool. Ferko pak musel kvůli poškozené výškovce nouzově přistát na Taclobanu, kde byl letoun opraven a mohl se vrátit včas, aby dosáhl dalších tří sestřelů. Leopold Ferko odešel od námořnictva v hodnosti Lieutenant Commander a zemřel 16. května 1992 v San Franciscu. Tento FM-2 byl druhým strojem, který používal a symboly sestřelů měl pravděpodobně jen na pravé straně. Obtisky ale nabízejí i možnost umístění symbolů na levou stranu.           

 

BuNo. 55643, VC-69, USS Guadalcanal, jaro/léto 1944

Wildcaty FM-2 hrály významnou roli na atlantickém válčišti, kde leželo těžiště jejich činnosti v podpoře protiponorkového boje. Německé ponorky byly hlavní hrozbou pro zásobovací konvoje, které dodávaly z USA do Evropy cenný válečný i jiný materiál a přisouvaly také lidské zdroje. Kombinované squadrony, určené pro působení z malých eskortních letadlových lodí třídy Casablanca, měly ve výzbroji torpédové TBM Avenger a stíhací FM-2 Wildcat, které pro své menší rozměry lépe odpovídaly stísněným poměrům na palubách než mohutné Hellcaty. USS Gadalcanal byla přestavěna z nákladní lodě Astrolabe Bay a službu zahájila v září 1943. Během své první plavby zneškodnila tři ponorky, při druhé nejprve dvě zničila a poté se skupině Task Group 22.3, kterou vedla, podařilo zajmout jen lehce poškozenou německou ponorku. Na podzim vystřídala VC-8 na její palubě VC-69. Ta byla aktivována 1. července 1943 a od května 1944 do července působila z paluby USS Bogue. Během této plavby si její piloti připsali 24. června zničení japonské ponorky I-52, která byla na tajné misi do Němci okupovaného Lorientu ve Francii. Na palubě USS Guadalcanal již žádný podobný úspěch tato squadrona nezaznamenala a 22. června 1945 byla deaktivována. Její FM-2 nesly pozdější atlantické zbarvení v kombinaci šedé Dark Gull Gray a bílé barvy. Vnitřní část vrtulových listů byla zbarvena bíle, aby světlý disk maskoval tmavý otvor v přídi. Znakem jednotky byla hlava vlka s leteckými brýlemi; letouny VC-69 jej nesly po obou stranách přídě.    

 

BuNo. 74626, VC-8, Lt. (jg) Harry N. O’Connor, USS Nehenta Bay, srpen 1945

Kombinovaná squadrona VC-8 působila na palubě letadlové lodi USS Nehenta Bay v období od května do září 1945. Předtím působila z palub USS Mission Bay a USS Guadalcanal. S USS Nehenta Bay opustila atlantické bojiště a přesunula se do Pacifiku. USS Nehenta Bay v této oblasti působila od června 1944, kdy se připojila s TF-51 na palubě k útočným operacím proti Marianám. Následně od srpna 1944 do ledna 1945 doprovázela a chránila s VC-11 na palubě tankery určené k doplňování paliva na moři, což umožňovalo efektivnější využívání námořních sil. Do USA se vrátila 19. února 1945 k opravám v San Diegu a 9. května, již s VC-8 na palubě, přibyla do Ulithi, kde se jako součást Task Unit 52.1 připravovala k útokům na Okinawu. Od konce června až do začátku srpna pak opět chránila tankery a po ukončení bojů zakotvila 24. září v Pearl Harboru, kde byla 8. října VC-8 deaktivována. Tento letoun s Lt. (jg) O’Connorem v kokpitu havaroval 5. srpna při přistání, přičemž narazil do letounů na palubě. Zničeny byly další dva FM-2 (BuNo. 75081 a 74508). Letouny nesly identifikační označení příslušnosti k letadlové lodi a Task Unit, tedy bílá pole na balančních křidélkách (mírně přesahující do křídla) bílou záď pod vodorovnými ocasními plochami a zdvojené žluté pruhy na křídle a na trupu před VOP. 

 

VC-80, USS Manila Bay, podzim 1944

Composite Squadron VC-80 byla založena 16. prosince 1943 a po nalodění na USS Manila Bay se účastnila bitev o Leyte a Luzon. Loď působila během bitvy u Leyte jako součást Task Group TG 77.4.2 (volací znak Taffy 2) Rear Adm. Felixe B. Stumpa a VC-80 výrazně přispěla k úspěchu amerických sil v největší námořní bitvě v dějinách. Během bojů v zálivu Lingayen pak byla 5. ledna v 17.50 hod zasažena útokem kamikaze, který poničil její radarové a komunikační zařízení, způsobil požár a hlavně stál život 14 mužů. S nastalým požárem si hasiči rychle poradili a zhruba o 24 hodin později již letouny VC-80 zahájily z její paluby omezené operace. Zobrazený letoun nesl typické tříbarevné pacifické zbarvení, marking doplňoval symbol přidělený jednotkám operujícím z USS Manila Bay, tedy obrácené bílé V na směrové ocasní ploše.        

 

Lt. O’Neill, VC-13, USS Tripoli, březen 1944

VC-13 byla založena 3. ledna 1944 a 16. února toho roku se nalodila na novou eskortní letadlovou loď USS Tripoli. Tu postihl požár krátce po první kontrolní plavbě, když acetylenový hořák zapálil palivo, které bylo neúmyslně vypuštěno do vody na pravoboku přídě. Při požáru zahynuli dva námořníci. Po opravě a nalodění VC-13 vyplula USS Tripoli ze San Diega 31. ledna do svého nového přístavu v Norfolku, Virginia. Tam dorazila 16. února a ke své první misi vyplula 15. března jako vlajková loď Task Group 21.15. Skupina hlídkovala západně od Kapverd a narušovala tankování německých ponorek. Dne 19. dubna spatřila osádka Avengeru německou U-513 očekávající na hladině svou „Milch Cow“ (ponorku určenou k doplňování paliva). Následné útoky byly neúspěšné a ponorce se podařilo uniknout. VC-13 se tak vrátila z plavby bez úspěchu a 29. dubna ji na palubě vystřídala VC-6. Novým působištěm VC-13 se stala USS Anzio (dříve USS Coral Sea), na kterou se squadrona nalodila 22. března 1945, aby se zapojila do podpory invaze na Okinawu. Zobrazený letoun spadá do období atlantické mise. Lt. O’Neill se s tímto FM-2 nechal vyfotografovat, nebyl však zřejmě jeho osobním strojem. Zajímavé je netypické přetažení bílé barvy přes náběžné hrany křídla a horizontálního stabilizátoru až na vrchní plochy. Po obou stranách motorového krytu byl namalován znak squadrony, černý kocour s předními tlapkami v neslušném gestu… Pozadí znaku mohlo být modré, nebo šedé. Obtisky nabízejí obě varianty.         

 

VC-93, Lt. (jg) Robert Sullivan, USS Petrof Bay, Okinawa, duben–květen 1945

VC-93 byla založena 23. února 1944 a od 14. října toho roku procházela jako první jednotka výcvikem na palubě USS Matanikau. Tato loď v následujících měsících až do června 1945 vycvičila při plavbách podél kalifornského pobřeží na 1332 pilotů. VC-93 vystřídala 10. března 1945 na palubě USS Petrof Bay VC-76 a z Guamu, kde k výměně došlo, vyplula 21. března jako součást Task Unit 52.1.2 vstříc přípravám na bitvu o Okinawu. Piloti VC-93 podporovali námořní pěchotu nejprve při dobýváni souostroví Kerama a Keise Shima a poté při hlavní operaci na Okinawě. Od 13. dubna se pak piloti zaměřili na neutralizaci japonských letišť na souostroví Sakashima, odkud vzlétali piloti Kamikaze. Až do konce své mise 26. května zničili piloti VC-93 mnoho nepřátelských letounů na zemi a 17 jich sestřelili. Dva z těchto sestřelů si na své konto připsal Lt. (jg) Robert Sullivan. Ke své další misi vyplula VC-93 na palubě USS Steamer Bay 10. června 1945 a jako součást 3rd Fleet pomáhala od 14. června při neutralizaci japonských letišť v souostroví Sakishima Gunto. Poté již následoval návrat do San Diega a konec války. Letouny VC-93 operující z paluby USS Perof Bay nesly rozlišovací symbol v podobě čtyřlístku na SOP a na pravé horní a levé spodní polovině křídla. Celomodré zbarvení doplnil na pravé straně pod kabinou fotograficky doložený symbol prvního Sullivanova sestřelu. Zda byl i na levoboku není jisté.    

 

VC-14, USS Hogatt Bay, listopad 1944

K založení kombinované squadrony VC-14 došlo 12. října 1943, zrušena byla 1. října 1945. Její historie je spojena výhradně s eskortní letadlovou lodí USS Hogatt Bay, která byla zařazena do služby 11. ledna 1944 a po nezbytné zkušební plavbě a jedné transportní misi do Pearl Harboru a zpět vzala na palubu výstroj a personál VC-14. Od 26. března následoval cvičný letový provoz, přičemž první přistání na palubě provedl kapitán USS Hogatt Bay Capt. William Vincent Saunders. Na první operační túru se loď vydala 1. května 1944 a byla zařazena do sestavy Task Unit 16.14.6. Piloti VC-14 následně prováděli až do konce listopadu protiponorkové operace a vzdušné krytí torpédoborců v oblasti západního Pacifiku. Poté je na palubě vystřídala VC-88 a VC-14 se již dalšího operačního nasazení nedočkala. Tento Wildcat je zde znázorněn v podobě na sklonku služby jednotky na USS Hogatt Bay. Zajímavostí je nápis Judy na pravé straně krytu motoru a také nestandardní provedení popisky ENCLOSURE RELEASE na pravé straně pod kabinou. Jméno pilota je na dostupných fotografiích obtížně čitelné, mohlo by se jednat o Lt. (jg) Newburna.

 

VC-27, Lt. Ralph Elliot, Jr., USS Savo Island, leden 1945

Wildcaty verze FM-2 byly sice nejvýkonnější a nejpočetnější verzí tohoto typu, ale do boje s nepřátelskými letouny se dostávaly méně často než předchozí F4F-3 a F4F-4. Přesto na nich deset pilotů dokázalo získat status stíhacího esa a nejúspěšnější squadronou s FM-2 se co do sestřelů stala VC-27, pojmenovaná „The Saints“. Její piloti dokázali ve vzdušných bojích sestřelit celkem 61,5 nepřátelských letounů, čímž se dokonce stali druhou nejúspěšnější squadronou na Wildcatech bez ohledu na verzi nebo období. Překonala je pouze VF-5 se 79 sestřely. VC-27 byla založena v květnu 1943 a od července 1944 do ledna 1945 působila z eskortní letadlové lodě USS Savo Island. Během této doby se zúčastnila pěti významných akcí, včetně epické námořní bitvy u Samaru, kde malá operační skupina odrazila mnohem silnější japonskou flotilu. Pod velením Lt. Cmdr. Percivala Jacksona sestřelila více než dvojnásobek nepřátel v porovnání s jakoukoli jinou kombinovanou squadronou. Velitel roje (Division) VF-27, Lt. Ralph Elliott Jr., byl s devíti potvrzenými sestřely nejúspěšnějším esem na FM-2. Kromě úspěchů ve vzdušných bojích VC-27 také potopila nebo zničila 30 japonských plavidel a zničila nebo poškodila přes 250 objektů, jako mosty, budovy, sklady paliva nebo munice, vozidla a podobně. V březnu 1945 se Ralpha Elliotta, Jr. Ujal velení celé squadrony, válka však skončila dříve, než se mohla VC-27 znovu zapojit do bojů. Elliotův FM-2 byl ozdoben nápisem BALDY, zdokumentovaným z pravé strany, kde byly také symboly všech devíti sestřelů.

 

JV640, Sub-Lt W. Park, No. 881 Squadron FAA, HMS Pursuer, srpen 1944

Britská Fleet Air Arm používala Wildcaty verze FM-2 pod označením Wildcat Mk. VI, název Martlet byl u posledních verzí F4F opuštěn. Britské námořnictvo používalo tyto letouny pro podobné úřčely, jako americké, tedy pro službu na eskortních letadlových lodích, z jejichž palub poskytovaly vzdušnou ochranu konvojům a působily také proti pozemním nebo hladinovým cílům. V rámci programu Lend Lease bylo FAA dodáno 340 FM-2 (220 v roce 1944 a zbytek v roce 1945) a první z nich obdržela No. 881 Sqn, která se v srpnu 1944 zúčastnila invaze do jižní Francie na palubě HMS Pursuer (operace Dragoon). Jednotka se účastnila také akcí u pobřeží Norska, než byla v březnu 1945 přezbrojena na letouny Grumman Hellcat Mk.II. Celkem sloužily FM-2 u 22 bojových squadron FAA, další byly přiděleny nebojovým letkám jako cvičné. Letoun JV640 dostal na příď kresbu zajíce s mečem a vikingským štítem, na čelním štítku měl umístěno nestandardní zpětné zrcátko.  

08/2023
Info EDUARD 08/2023

Vážení přátelé, vítám vás u srpnového Infa a zdravím z texaského Corpus Christi, kudy s kolegy projíždíme na cestě do San Marcos na tradiční letní IPMS USA Nats. Budeme v Texasu dva týdny, po Nats se přesuneme na sever do Dallasu, kde je naším hlavním plánem studium tří exemplářů P-40 Warhawk. Chceme si ověřit nějaké detaily a průběhy křivek a případně si nějaké pasáže naskenovat.

8/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Markingy pro WILDER CAT 1/48 waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1986 ms)

Rendering Markingy pro WILDER CAT 1/48 (312713): (10/10) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7584/item1036518-small.png

 i7584/item1036519-small.png

 i7584/item1036520-small.png

 i7584/item1036521-small.png

 i7584/item1036522-small.png

 i7584/item1036523-small.png

 i7584/item1036524-small.png

 i7584/item1036525-small.png

 i7584/item1036526-small.png

 i7584/item1036527-small.png

 p156/vth405758-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7584/vth405897-1.jpg

 i7584/vth405898-1.jpg