08/2023

Vážení přátelé, vítám vás u srpnového Infa a zdravím z texaského Corpus Christi, kudy s kolegy projíždíme na cestě do San Marcos na tradiční letní IPMS USA Nats. Budeme v Texasu dva týdny, po Nats se přesuneme na sever do Dallasu, kde je naším hlavním plánem studium tří exemplářů P-40 Warhawk. Chceme si ověřit nějaké detaily a průběhy křivek a případně si nějaké pasáže naskenovat.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 srpen 2023

  # 162

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2023

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 srpen 2023

  # 162

• Page 3

  eduardeduard

  SRPEN 2023

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIG ED

  POSTAVENO

  ON APPROACH – září 2023

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  Bf 109F-4 ProfiPACK 1/72

  THE ZIPPER Limited 1/48

  WILDER CAT Limited 1/48

  A6m3 Zero Type 32 Weekend 1/48

  MiG-21MF Fighter bomber ProfiPACK 1/72 reedice

  WUNDERSCHÖNE NEUE MASCHINE 1/72

  MIDWAY 1/48

  Spitfire Mk.IXc early 1/48

  FM-2 Wildcat

  -

  FM jako „fajnová modifikace“

  FM-2 Wildcat

  Najhlbšie vraky

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Ukrajinská ofenzíva,

  Prigožinov puč

  Magická stovka

  Volná formace

  Jedna hvězda navíc

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  6

  30

  34

  58

  74

  92

  102

  108

  125

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Vážení přátelé,

  vítám vás u srpnového Infa a zdravím z texa

  -

  ského Corpus Christi, kudy s kolegy projíždíme na

  cestě do San Marcos na tradiční letní IPMS USA

  Nats. Budeme v Texasu dva týdny, po Nats se pře

  -

  suneme na sever do Dallasu, kde je naším hlavním

  plánem studium tří exemplářů P-40 Warhawk.

  Chceme si ověřit nějaké detaily a průběhy křivek

  a případně si nějaké pasáže naskenovat. Takže

  s sebou táhneme úžasný scanner našeho šéfkon-

  struktéra Standy Archmana, což nám už nyní na

  začátku naší cesty přináší spoustu zajímavých si

  -

  tuací. A to jsme ještě nenaskenovali ani špičku vr-

  tule! Ono tedy ve skutečnosti toho nepotřebujeme

  moc, v podstatě máme to hlavní připravené. Chce

  -

  me si jen ověřit, že nemáme v konstrukci nějakou

  tvarovou chybu a také si to letadlo prohlédnout

  naživo, abychom si k němu vytvořili ten správný

  osobní vztah. Chápete, že? Ráno si prohlédneme

  USS Lexington a jedeme dál.

  Čas běží, tak jej nebudeme ztrácet a půjdeme

  rovnou k představení srpnových novinek. Pro

  mnoho z vás to bude trochu s křížkem po funuse,

  protože je ve skutečnosti prodáváme už několik

  dní a mnozí z vás už je mají. Tak na vás alespoň

  zkusím pár informací na pozadí, to by vás mohlo

  zaujmout.

  Stavebnice

  V limitce s názvem Wilder Cat najdete stavebni

  -

  ci FM-2 Wildcat, modernizovanou a nejvýkonnější

  verzi Wildcatu, stavěnou továrnou Eastern Air

  -

  craft Division, pobočkou společnosti General Mo-

  tors. Měl oproti wildcatům stavěným Grummanem

  řadu změn, především silnější motor, hvězdicový

  devítiválec Wright R-1820-56/56W o výkonu 1350

  k, což přineslo určité změny na přídi, na zádi zase

  najdeme vyšší kýlovku i směrovku. Změny jsou i na

  křídle a v dalších partiích letounu, ale to už si na

  -

  jdete v dalších materiálech dnešního Infa, stejně

  jako deset verzí zbarvení obsažených ve staveb

  -

  nici, z nichž je jedno britské. FM-2 sloužil v Royal

  Navy jako Wildcat Mk.VI, ostatně jednou ze složek

  jeho jinakosti a odlišnosti od ostatních verzí byla v

  rámci US Navy jeho poměrně rozsáhlá služba mino

  Pacifik, tedy především v Atlantiku. To přináší roz

  -

  šíření variant zbarvení, protože v Atlantiku nebyly

  tyto Wildcaty modré, ale šedé. FM-2 také dosud

  nebyl (s jedinou výjimkou) nijak aktivně vydáván

  v měřítku 1/48 ostatními výrobci. Na druhou stra-

  nu mám pochybnosti o tom, nakolik je technická i

  operační historie tohoto zajímavého stroje známa

  modelářům. U obchodníků to povětšinou na roz

  -

  sáhlé znalosti tohoto typu upřímně řečeno nevy-

  padalo. Jisté debaty přinesl fakt, že tato limitka

  není vydávána v módu Dual Combo, ale je to sin

  -

  gle kit s jednou sadou výlisků v balení. Rozhodli

  jsme se pro tuto verzi proto, že nechceme nutit

  zákazníky ke koupi relativně drahé stavebnice

  se dvěma sadami výlisků. Naopak jsme udrže

  -

  li rozsah nabídky verzí zbarvení na deseti stro-

  jích a obtisky jsou pak navrženy tak, aby popisky

  a výsostné znaky umožnily stavbu dvou modelů.

  Pokud si tedy někdo chce postavit dva Wildcaty

  FM-2, může si dokoupit Overtrees a tím si v pod

  -

  statě ze stavebnice za rozumný peníz vytvořit

  Dual Combo. Rozhodnutí, jakou cestou jít a kolik

  Wildcatů reálně chcete nebo dokonce potře

  -

  bujete, je jen na vás! Do budoucna bude klíčem

  k rozhodnutí, zda bude limitka vydána jako Dual

  Combo nebo klasicky jako single kit, skladba

  stavebnice. Pokud bude obsahovat dvě technic

  -

  ky odlišné subverze daného typu, bude to sta-

  vebnice Dual Combo tak, jako je tomu kupříkla-

  du u Wunderschöne neue Maschinen, kde jsou

  Bf 109 F-2 i F-4 a obsahuje tedy dva rozdílné

  rámečky s trupy a křídly. Další díl WnM, věno

  -

  vaný Bf 109 G-2 a G-4, bude také Dual Combo,

  i když rámečky budou totožné. Nicméně jsou tu

  opět technické rozdíly, tentokrát víceméně jen

  v křídle. Ony nakonec všechny limitky ze série

  Bf 109 F/G/K budou Dual Comba, a to nejen ty

  otevírající danou verzi, ale i tematické limit

  -

  ky jakými budou dvaasedmdesátinová Afrika,

  Barbarossa nebo Wilde Sau. Upřímně řečeno,

  v těchto případech dokonce hrozí, že se bude

  jednat o ještě rozsáhlejší sestavy. Z dalších při

  -

  pravovaných limitek bude jako Dual Combo kon-

  cipován také dvaasedmdesátkový L-39 Alba-

  tros, který se představí v obnovené premiéře na

  E-dayi s novou kabinkou, a také další čtvrtkové

  Zero, tentokrát A6M5/5a Zero Model 52. Tam je

  také rozdíl v křídle. Další stavebnice z řady Dual

  Combo budou Mezek, tedy S-199, tam je to jasné,

  jsou tam různé trupy, a později také P-51B/C, kde

  je to také o trupech. Single kit limitky pak budou

  nadále všechny přebalované stavebnice, což se

  v nejbližší době bude týkat Su-25K. U těch to tak

  bylo vždy a vždy to tak bude. Z naší produkce je

  nejblíž realizaci Kurfürst, Bf 109 K-4, kde sice bude

  devět verzí zbarvení, ale technicky budou všech

  -

  ny stroje stejné. Tedy ne úplně, ale kvůli různým

  variantám směrovek a ostruhových kol tam dvo

  -

  je výlisky dávat nemusíme. Toto je právě typický

  příklad stavebnice, kde případnou chuť či potře

  -

  bu modeláře stavět dva modely vyřeší Overtrees.

  Jako single kit je koncipována rovněž druhá

  srpnová limitka, The Zipper, což je čtvrtkový

  F-104C z Vietnamu. Výlisky tentokrát, na rozdíl

  od našich předchozích Starfighterů, pocháze

  -

  jí od firmy Kinetic a kromě tradičních fotoleptů

  a masek obsahuje stavebnice také resinové díly.

  Verzí zbarvení je sedm a soustřeďují se na letouny

  479th a 8th TFW, působící v 60. letech na vietnam

  -

  ském bojišti.

  Sérii dvasedmdesátinových ProfiPACKů vě

  -

  novaných mnoha nespočetným verzím Bf 109 F,

  G a K, zahajuje v srpnu Bf 109 F-4. Kdybyste

  měli pocit, že jsme zapomněli na Bf 109 F-2, tak

  se nebojte, nezapomněli, ta bude v září. Na nové

  stodevítky se už objevily první recenze, většinově

  kladné, což nás těší. Vyplynuly z nich ovšem také

  některé poznatky. Kupříkladu, že se někdo může

  snažit opravovat malý schůdek mezi kýlovkou a

  jejím přechodem do trupu. Ten schůdek tam vzni

  -

  ká po slepení polovin trupu a kýlovky, kterou je

  třeba vlepit před zavřením trupů. To prosím vás

  není chyba, ten schůdek tam má být. Poměrně

  pracně jsme ho vymodelovali a pečlivě jsme při

  výrobě formy hlídali, aby nám tam vznikl. Na sku

  -

  tečném letadle je totiž v této partii krycí plech,

  který do kýlovky přechází právě ve formě takové

  -

  hoto schodu. Tak prosím neopravovat, ať už je to

  jak chce lákavé!

  V řadě dvaasedmdesátinových ProfiPACKů se

  do prodeje vrací MiG-21MF ve stíhací-bombardo

  -

  vací verzi, které familiárně říkáme stračena pro

  její obvykle hnědo-zelený kamuflážní nátěr použí

  -

  vaný v československém letectvu. V řadě Weekend

  pak najdete A6M3 Zero Model 32, známé také pod

  spojeneckým kódovým označením Hamp. K této

  stavebnici mám osobní vztah, protože loni touto

  dobou jsme měli unikátní příležitost se s jedním

  z Hampů, procházejícím náročnou renovací v La-

  fayette v Luisianě, seznámit. Tehdy jsme netušili,

  že je to ještě zajímavější stroj, než si myslíme,

  ani že právě tento stroj se dostane do nabídky

  zbarvení v některé z našich stavebnic. Netušené

  se stalo skutkem, a lafayettský Hamp je v novém

  Weekendu dokonce ve dvou svých vývojových po

  -

  dobách, navíc s velmi výjimečnými výsostnými

  znaky, na nichž jsou červené Hinomaru umístěny

  INFO Eduard4

  Srpen 2023

• Page 5

  ve čtvercovém bílém poli. I tímto je toto Zero zají-

  mavé a i proto stálo za to porušit tradici a dát do

  Weekendu pět zbarvení.

  Doplňky

  Doplňků je jako obvykle několik desítek. Zmíním

  jen ty nej, nej, jako třeba masky na RAM panely

  F-35B 1/48 od Italeri. Těmito maskami na povrcho

  -

  vé plochy a výsostné označení jsme se začali více

  zabývat v poslední době, protože jejich nástřik se

  stává stále oblíbenější modelářskou technikou.

  Dále jsou samozřejmě v nabídce klasické kabino

  -

  vé masky. V řadě LööK bych upozornil na sadu pro

  A-20G Havoc 1/32 od HKM, v řadě SPACE najdete

  například sady pro Bf 110 G-4 a FM-2 od Eduardu

  nebo A-10C od Academy, vše v měřítku 1/48.

  V Brassinech najdete sady určené pro naše

  vlastní srpnové novinky, jako bronzové podvoz

  -

  kové nohy nebo výfuky a závaží hmotového vy-

  vážení křidélek pro Bf 109 F v 1/72. Několik sad

  máme pro čtvrtkový FM-2, v nabídce jsou kokpit,

  bronzové podvozkové nohy, složené křídlo a ně

  -

  kolik menších sad. Pro F-104C jsou pak k dispo-

  zici výtoková tryska motoru a aerodynamické

  brzdy. Pro čtvrtkový Bf 109 F máme jako novin

  -

  ku nově zkonstruovaný tištěný kokpit, v tomto

  případě se starší verzí sedačky. To je ta, která je

  i v Bf 109 E. Řada zmíněných typů je pokryta také

  fotolepty, ale to vše si jistě najdete dále v dnešním

  vydání Infa.

  Redakční články

  Je mi jasné, že nejoblíbenější částí každého

  Infa jsou historické a technické články. Čeka

  -

  jí vás i tentokrát. Jak už jsem naznačil v před-

  chozím textu, Wildcat ve verzi FM-2 byl zajíma-

  vým letounem a my bychom byli rádi, kdyby na

  to přišli i modeláři, kteří tuto „divočejší kočku“

  prozatím tak nějak opomíjeli. I proto najdete

  v obsahu dva články, které jsou na téma FM-2

  zaměřeny. Ten první pro nás napsal renomovaný

  americký autor Thomas McKelvey Cleaver, kte

  -

  rý popisuje asi nejzajímavější, nejintenzivnější

  a nejúspěšnější nasazení těchto letounů. Jedná

  se o bitvu u ostrova Samar, označovanou histo

  -

  riky jako „Nejlepší hodina amerického námoř-

  nictva“. Vzhledem k tomu, že pár torpédoborců

  a eskortních letadlových lodí zahnalo od ostrova

  velkou japonskou skupinu vedenou admirálem

  Kuritou na palubě gigantického Yamata s dalšími

  dvěma bitevními loďmi, osmi křižníky a jedenác

  -

  ti torpédoborci v závěsu, to asi není nadsazené

  hodnocení. Druhý článek napsal Richard Plos,

  a ten je zaměřen na vznik FM-2 a jeho technic-

  ké odlišnosti oproti předchůdci F4F-4 a potažmo

  FM-1.

  Čtvrtým dílem v tomto vydání končí miniseri

  -

  ál Mira Bariče o hledání ztracených lodí. Zde se

  nám témata trochu protnula. Také on se zmiňuje

  mimo jiné o bitvě u Samaru a průzkumu vraků

  s ní spojených. Již sedmnáctým dílem pokračuje

  také seriál o leteckých bojích nad Ukrajinou od

  stejného autora. V tomto případě není bohužel

  ukončení seriálu ani v autorových, ani v našich

  rukách…

  Sekci historických článků pak doplňují Boxart

  Story, tedy krátké články, které vysvětlují, co se

  odehrává na našich boxartech. Témat Bf 109 F-4

  a A6M3 Zero Model 32 se ujal Jan Bobek a třetí

  přidal Richard Plos. To je článek týkající se reedi

  -

  ce MiGu-21MF, na jehož boxartu sestřeluje budou-

  cí vietnamský kosmonaut americkou B-52. Nebo

  možná ne…

  Ve středu začíná IPMS USA National Con

  -

  vention, tento rok v San Marcos v Texasu. Jako

  každoročně k ní pořádáme internetovou After

  -

  party, letos spuštěnou už o právě proběhnuvším

  víkendu. Jak asi tušíte, mířím do San Marcos i já

  s kolegy. Tento text dokončuji v potu tváře bě-

  hem cesty. Se psaním končím až v Corpus Christi,

  jen několik stovek metrů od USS Lexington, kte

  -

  rý tu kotví jako muzejní exponát. Ovšem řeknu

  vám, že psát jakýkoli text během cesty je peklo

  na zemi, takže se omlouvám za menší rozsah.

  To důležité jsem vám napsal a, co jsem opome-

  nul, to si na následujících stránkách jistě najdete

  sami. Já vám věřím.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard

  5

  Srpen 2023

• FM jako „fajnová modifikace“

  Wildcat, první stíhací jednoplošník od Grummanu v aktivní službě, nesl hlavní tíhu bojů v Tichomoří od útoku na Pearl Harbor až zhruba do února roku 1943, kdy se na scéně objevil podstatně výkonnější F4U-1 Corsair a také přímý nástupce Wildactu, F6F Hellcat. S jejich příchodem měly být dny Wildcatu sečteny, ale opak byl pravdou. Díky výrazně modernizované verzi FM-2 se Wildcat nakonec účastnil bojových operací téměř do konce války.

  HISTORIE

  Vzhledem k nespokojenosti námořnictva

  s vlastnostmi nových Corsairů při přistává-

  ní na palubách letadlových lodí se stal Hellcat

  hlavním stíhacím typem Navy až do druhé po-

  loviny roku 1944, kdy námořnictvo zdokonalené

  Corsairy, do té doby působící u jednotek USMC,

  akceptovalo. Oba typy byly poháněny mohut-

  ným a mimořádně výkonným motorem Pratt

  & Whitney R-2800 Double Wasp, dvouřadým

  osmnáctiválcovým agregátem, jehož zástavbu

  řešili konstruktéři rovněž mohutným drakem

  letounu. Ještě v červnu 1943 ovšem představo-

  valy squadrony vyzbrojené Wildcaty F4F-4 vý-

  znamnou bojovou sílu a navíc již byla tou dobou

  připravena do výroby verze, která měla vyřešit

  hned několik problémů najednou…

  Následník horší předchůdce

  Verze F4F-4 představovala z výkonnostní-

  ho hlediska nejhorší verzi ze všech Wildcatů.

  Letoun zatížený dodatečnou dvojicí kulometů

  a výrazně sníženou zásobou nábojů na hlaveň

  v porovnání s F4F-3, potřeboval okolo 50 minut

  na to, aby dostoupal do výšky, umožňující útok

  na japonské bombardéry letící ve výšce okolo

  6000 m a pouhých 250 nábojů na hlaveň přidě-

  lávalo pilotům vrásky na čele i v relativně krát-

  kém souboji.

  Že nebyla verze F4F-4 šťastným krokem,

  bylo záhy jasné, ale Grumman už byl v polovině

  roku 1942, tedy v době zavádění F4F-4 do služby,

  plně zaměstnán vývojem Hellcatu, stejně jako

  masovou výrobou Wildcatů, Avengerů, Ducků

  a Widgeonů a neměl tedy kapacity pro další vý-

  voj typu, který měl být podle všeho brzy nahra-

  zen. Přípravy na výrobu Hellcatů měly maximál-

  ní prioritu a proto bylo rozhodnuto svěřit výrobu

  prvních dvou jmenovaných typů jinému výrobci.

  Letadla místo aut

  General Motors již krátce po zahájení války

  s Japonskem zastavil výrobu ve svých pěti au-

  Wildcat, první stíhací jednoplošník od Grummanu v aktivní službě, nesl hlavní tíhu

  bojů v Tichomoří od útoku na Pearl Harbor až zhruba do února roku 1943, kdy se na

  scéně objevil podstatně výkonnější F4U-1 Corsair a také přímý nástupce wildactu,

  F6F Hellcat. S jejich příchodem měly být dny Wildcatu sečteny, ale opak byl pravdou.

  Díky výrazně modernizované verzi FM-2 se wildcat nakonec účastnil bojových

  operací až do konce války.

  Text: Richard Plos

  Druhý produkční FM-2, BuNo. 15953, během letových zkoušek.

  Foto: NHHC

  FM-2 WILDCATFM-2 WILDCAT

  FM jako

  „fajnová modifikace“

  INFO Eduard6

  Srpen 2023

• Page 7

  HISTORIE

  tomobilových továrnách na východním pobřeží.

  Vedení společnosti bylo připraveno je dát k dis-

  pozici pro válečnou výrobu, zejména pro pro-

  dukci leteckých komponent. Na začátku roku

  1942 proto zorganizovalo námořnictvo schůzku

  zástupců General Motors s lidmi od Grummanu,

  který byl pro námořní letectvo klíčovým doda-

  vatelem. Vytížení jeho továrny v newyorském

  Bethpage bylo enormní a řešením bylo přesu-

  nutí výroby Wildcatů a Avengerů. Zástupci GM

  byli poněkud zaskočeni, když zjistili, že namísto

  produkce dílů a podsestav pro Grumman se po

  nich žádá převzetí výroby celých letounů. Budiž

  jim ke cti, že výzvu přijali. Poté již následovaly

  četné delegace a pracovní týmy. Ty od Grum-

  manu měly připravit automobilové továrny na

  leteckou výrobu, zatímco lidé od GM zjišťovali

  přímo v Bethpage, jak letecká výroba vlastně

  vypadá a funguje. Výhodou byla poloha všech

  továrnen. Trenton byl nějakých 160 km jízdy

  z Bethpage a Linden byl zhruba na půli této tra-

  sy. Na poměry tak velké země byly tyto podniky

  de facto sousedy...

  V červnu 1942 již bylo všech pět továren GM

  plně konvertováno a připraveno začít s leteckou

  výrobou jako samostatná divize s názvem Eas-

  tern Aircraft Division. Továrna Trenton v New

  Jersey dostala na starost výrobu Avengerů. Na

  rozdíl od Grummanovy produkce, označované

  TBF, byly Avengery z Trentonu označovány jako

  TBM. Druhá továrna ve státě New Jersey se

  nacházela v Lindenu, a ta měla vyrábět Wild-

  caty F4F-4 pod označením FM-1 (F jako Fighter,

  M jako General Motors a 1 jako první typ výrob-

  ce). Zbývající tři továrny Eastern Aircraft Divi-

  sion v Bloomfieldu a Baltimoru zásobovaly oba

  finální výrobce potřebnými díly.

  Kontrakt na výrobu 1800 Wildcatů obdr-

  žela společnost Eastern Aircraft Division již

  18. dubna 1942 a Grumman následně dodal vzo-

  rové podsestavy a díly pro montáž prvních de-

  seti kusů F4F-4. Zároveň továrna obdržela „vý-

  ukové“ exempláře označené jako PK, u kterých

  nebyly spoje nýtovány ale rozebíratelně spojo-

  vány svorkami Parker-Kalon. Tyto exempláře

  sloužily ke školení pracovníků.

  V té době velmi moderní továrna v Lindenu

  produkovala před válkou vozy značek Buick,

  Oldsmobile a Pontiac a byla schopna výrobního

  tempa jeden vůz za minutu. Po náběhu výroby

  Wildcatů, v době, kdy ještě běžela souběžná vý-

  roba u Grummanu, musela továrna dodržovat

  přísnou technologickou kázeň, aby byly díly od

  obou výrobců vzájemně zaměnitelné. Řada dílů,

  vyrobených továrnami GM, tak zamířila na linku

  Grummanu a naopak.

  Wildcat FM-2 přistává na palubě eskortní letadlové lodi USS Anzio (CVE-57).

  Foto: NHHC

  F4F-4 FM-2

  Maximální rychlost 512 km/h 534 km/h

  Počáteční stoupavost 667 m/min 1112 m/min

  Dostup 10 270 m 10 580 m

  Dolet 2050 km 2100 km

  Operační dolet 1330 km 1450 km

  Porovnání výkonů verzí F4F-4 a FM-2

  Hellcat je všeobecně považován za stíhací letoun

  s nejlepším poměrem vítězství k vlastním ztrátám.

  Skóre 19:1 je jistě úctyhodné, nicméně piloti na FM-2

  dosáhli poměru dokonce 32,5:1!

• Page 8

  HISTORIE

  První „fajnová modifikace“

  První Wildcat vyrobený v Lindenu byl zalétán

  31. srpna 1942, tedy v době probíhajících lítých

  bojů o Guadalcanal, které odhalily nectnosti

  verze F4F-4 v plné nahotě. Mizerná stoupavost

  a výrazně zkrácená doba střelby oproti verzi

  F4F-3 tomuto typu přílišnou oblibu u pilotů ne-

  získaly. Prvních deset kusů FM-1 bylo smonto-

  váno z dílů od Grummanu v původní podobě, ale

  počínaje jedenáctým kusem bylo rozhodnuto

  vnější kulomety odstranit a snížit tak hmotnost

  letounu, což se příznivě projevilo na stoupa-

  vosti. Po vyřešení některých problémů, daných

  systémem sklápění křídla, se podařilo vrátit zá-

  sobu munice na téměř původní úroveň. Zatímco

  F4F-3 vezly 1800 nábojů (450 na hlaveň), piloti

  FM-1 jich měli k dispozici 1720 (430 na hlaveň).

  To bylo oproti pouhým 250 nábojům na hlaveň

  u F4F-4 velké zlepšení.

  V květnu 1943 Grumman zcela ukončil výrobu

  Wildcatů. V té době již běžela výroba v Lindenu

  poměrně hladce, i když z původní objednávky

  na 1800 letounů jich bylo vyrobeno pouze 839.

  Část jich zamířila ke kombinovaným squadro-

  nám (Composite Squadron), sdružujícím stíhací

  a útočné letouny, tedy Wildcaty a Avengery.

  Řada jich také byla přidělena výcvikovým jed-

  notkám a 311 kusů odebrala britská FAA pod

  počátečním označením Martlet V, které bylo

  v lednu 1944 změněno na Wildcat V.

  Zdálo by se, že nástupem Hellcatů a Corsai-

  rů byl osud zastarávajícího Widcatu zpečetěn.

  Jenže enormní potřeba zajištění vzdušného

  krytí četných operačních svazů a transportních

  konvojů vyžadovala mnohem více letadlových

  lodí, než kolik jich mělo námořnictvo k dispozici.

  A stavba jedné letadlové lodi třídy Essex si

  i přes zvýšené válečné úsilí vyžádala minimálně

  20 měsíců (v předválečném období až 37 měsí-

  ců). Jak kvůli potřebné době výstavby, tak ome-

  zené kapacitě loděnic nebylo možno očekávat

  žádné výraznější navýšení počtu klasických le-

  tadlových lodí před koncem roku 1944, což bylo

  pozdě. Řešení se ale našlo. Na konci roku 1942

  začalo námořnictvo přebírat první eskorní leta-

  dlové lodě tříd Casablanca a Bogue. Jednalo se

  většinou o přestavby obchodních a nákladních

  plavidel, která po demontáži všech nástaveb

  obdržela letovou palubu a další potřebné vyba-

  vení pro nesení až 27 letounů kombinovaných

  squadron (existovaly ale i výjimky, kdy z paluby

  operovala čistě stíhací squadrona, jako napří-

  klad VF-26).

  V porovnání s letadlovkami třídy Essex byly

  eskortní letadlové lodě o více než 100 m krat-

  ší, postrádaly pancéřování, mohutné výtahy

  pro rychlou obsluhu letové paluby a další vy-

  moženosti. I proto bylo jejich označení CVE

  FM-2 z letadlové lodi USS Card (CVE-11) třídy Bogue. Letoun v typické atlantické kamufláži byl vyfotografován

  10. února 1944 a náležel k VC-55.

  Jedním z es na FM-2 byl Lt. Thomas B. Sedaker. Na snímku pózuje

  s dortem, který kuchaři USS Mankin Island upekli u příležitosti 2000.

  katapultového vzletu z paluby této lodi. Ten provedl právě Thomas

  Sedaker.

  VC-27 USS Savo Island 61,5*

  VF-26 USS Santee 31

  VC-81 USS Natoma Bay 21*

  VOC-1 USS Wake Island/USS Marcus Island 20

  VC-84 USS Makin Island 19*

  VC-21 USS Nassau/USS Marcus Island 18

  VC-3 USS Kalinin Bay 17

  VC-75 USS Ommaney Bay 17

  VC-93 USS Shamrock Bay 17

  VC-5 USS Kitkun Bay 16

  VC-10 USS Gambier Bay/USS Tacloban Field 16

  VC-80 USS Manila Bay 16

  Nejúspěšnější squadrony na FM-2

  * plus jeden sestřel dosažený pilotem TBM Avenger

  Foto: NHHC

  Foto: NHHC

  INFO Eduard8

  Srpen 2023

• Page 9

  HISTORIE

  následně mužstvem ironicky vykládáno jako

  Combustible, Vulnerable, Expendable (hořla-

  vé, zranitelné, postradatelné). Byla to pomalá

  plavidla s omezeným prostorem na letové pa-

  lubě, na kterou bylo zapotřebí umístit v rámci

  kombinovaných Squadron alespoň deset Aven-

  gerů. Pro stíhače už tedy moc místa nezbývalo

  a mohutné Hellcaty byly z tohoto pohledu zcela

  nevhodné. Námořnictvo požadovalo malý a leh-

  ký stíhací letoun, který by mohl z palub těch-

  to lodí operovat, ovšem na vývoj zcela nového

  typu nebyl čas. Vývoj Bearcatu, který požadav-

  ky beze zbytku plnil, byl sice zahájen již v roce

  1943, přesto do bojů nestihl zasáhnout. Jedinou

  možností tak bylo pokračovat ve výrobě Wildca-

  tů, pokud možno ve výkonnější verzi. Grumman

  proto připravil dva prototypy XF4F-8, předobraz

  následující produkční verze FM-2.

  Odlehčen, posílen, připraven

  Verze FM-2 je v rámci Wildcatů často přehlí-

  žena, největší slávu na sebe strhly verze F4F-3

  a F4F-4 díky heroickým výkonům jejich pilotů

  během bitev v Korálovém moři, u Midway nebo

  o Guadalcanal. Tyto úspěšné operace „vyrobily“

  celou řadu slavných stíhacích es jak od námořní

  pěchoty, tak od námořnictva. Určení a operační

  nasazení FM-2 už ale bylo jiné, nebyl to nosný

  stíhací typ námořnictva, přesto s ním nejmé-

  ně pět dalších pilotů dokázalo dosáhnout sta-

  tusu esa (na předchozích verzích létalo 54 es)

  a nejúspěšnější ze všech Squadron létajících

  na FM-2, VC-27 „Saints“, se nakonec stala co do

  počtu sestřelů druhou nejúspěšnější jednotkou

  na Wildcatech bez ohledu na oblast nebo období.

  Její piloti dokázali ve vzdušných bojích sestřelit

  celkem 61,5 nepřátelského letounu v průběhu

  čtyřměsíčních bojů o Filipíny. Překonala je pou-

  ze VF-5 se 79 sestřely. I v tomto ohledu se tedy

  nakonec FM-2 prosadily.

  Zvýšení výkonů Wildcatu bylo dosaženo pře-

  devším instalací výkonnějšího, přesto o 104

  kg (230 lb) lehčího motoru Wright R-1820-56

  namísto Pratt & Whitney R-1830-86. Společně

  s dalšími úpravami nakonec v porovnání s verzí

  F4F-4 „zhubnul“ FM-2 o 227 kg (500 lb) a vý-

  konově si polepšil o 112 kW (150 hp). Vzhledem

  k tomu, že byl nový motor přeplňován pouze

  jednostupňovým, byť dvourychlostním kompre-

  sorem, s výškou FM-2 svou výkonnostní výhodu

  ztrácel. Ale to nebyl problém. Tyto letouny byly

  určeny primárně pro krytí protiponorkových

  operací, ochranu konvojů před přímým letec-

  kým ohrožením a útoky proti pozemním či hladi-

  novým cílům, takže se s jejich bojovou činností

  ve velkých výškách nepočítalo. Většina vyro-

  bených FM-2 byla navíc vybavena motorem ve

  verzi 56W nebo 56WA se vstřikováním vody pro

  až desetiminutové zvýšení výkonu.

  Zásadní změnou prošel chladicí systém. Dva

  vystouplé chladiče na spodní straně křídla byly

  odstraněny, jejich funkci převzaly kompaktní

  chladiče, umístěné v trupu za motorem. Otvory

  v křídle byly zakryty tvarovanými plechovými

  záslepkami.

  Změna motoru a systému chlazení si vynutila

  změny zakrytování přídě. Svody výfuků nebyly

  u nového agregátu sdružovány, namísto toho

  měl každý válec svůj samostatný výfuk. Tři

  vyúsťovaly na pravé straně dva na levé a dvě

  dvojice na spodku trupu. Došlo také ke zrušení

  druhé trupové nádrže a FM-2 tak měly k dispo-

  zici pouze jednu nádrž o objemu 443 l (117 gal).

  I z toho důvodu létaly FM-2 velmi často s pří-

  davnými nádržemi (každá o objemu 219 l/58

  gal). Počínaje strojem BuNo. 57044 byla trupová

  nádrž mírně zvětšena na 477 l (126 gal).

  Průhledná okna pod kokpitem byla zaslepe-

  na, pro FM-2 byla také vyvinuta nová univerzál-

  ní ostruha s větším kolem. Nejviditelnější změ-

  nou oproti všem předchozím verzím pak byla

  zvýšená SOP, která měla eliminovat zvýšený

  reakční moment vrtule, roztáčené výkonnějším

  motorem. I s ním a účinnější vrtulí byly ovšem

  paluby eskortních letadlových lodí pro klasický

  vzlet příliš krátké a hlavní práci při něm musel

  odvést katapult. Zato rozměry FM-2 byly velmi

  výhodné. Se složenými křídly byl jen 4,3 m širo-

  ký, takže umožňoval umístění celé kombinované

  squadrony na palubě jedné lodi. Zatímco Aven-

  gerů mohlo být až 12, počet FM-2 se pohyboval

  obvykle mezi 12 až 14.

  Divočejší divoch

  Wildcaty upravené do podoby FM-2 si rychle

  získaly sympatie pilotů. Letoun to byl obratný,

  dostatečně rychlý a nadále si podržel jednu

  z typických vlastností – schopnost snést velké

  poškození v boji. Pilot byl navíc chráněn novou

  pancéřovou deskou za zády (nebyla ale monto-

  USS Makin Island (CVE-93) při plavbě v jižním Pacifiku.

  Lt. Ralph E. Elliott, jr. VC-27 USS Savo Island 9

  Lt. Cdr. Harold. N. Funk VF-26 USS Santee 6,5

  Lt. Kenneth G. Hippe VC-3 USS Kalinin Bay 5

  Ens. Joseph D. McGraw VC-10/VC-80

  USS Gambier Bay/

  Manilla Bay

  5

  Lt. Thomas B. Sedaker VC-84 USS Makin Island 5*

  Esa na FM-2

  * Některými prameny je uváděno 4,83 sestřelu

  INFO Eduard

  9

  Srpen 2023

• Page 10

  HISTORIE

  vána na všech letounech). Nebylo divu, že se pro

  novou verzi vžilo označení „Wilder Wildcat“.

  Dodávky FM-2 byly zahájeny v první polovině

  roku 1944. Obdržely je squadrony operující jak

  v Pacifiku, tak v Atlantiku. Hlavní úkoly, které

  plnily, byly ale odlišné. Zatímco v Pacifiku byly

  FM-2 často využívány k podpoře pozemních

  jednotek při vyloďovacích akcích, čemuž na-

  pomáhala i možnost nést dvě 250 lb bomby pod

  křídlem (od BuNo. 74359 mohly nést FM-2 také

  rakety HVAR), v Atlantiku zajišťovaly především

  vzdušné krytí zásobovacích konvojů od pobře-

  ží USA až do Evropy. Často přitom pomáhaly

  Avengerům v honu na německé ponorky. Samo-

  zřejmě také v Pacifiku poskytovali piloti FM-2

  krytí zásobovacích lodí nebo protiponorkových

  operací.

  Svého prvního sestřelu se nový letoun do-

  čkal 20. března 1944, když se Lt.(jg) J. H. Dinnen

  a Ens. R. P. Kirk od VC-63 střetli s jedním ja-

  ponským Ki-61 Tony a sestřelili jej. Nejvíce le-

  teckých soubojů zaznamenali piloti FM-2 během

  dvou dnů bitvy o záliv Leyte. Během prvního dne

  bitvy, 24. října 1944, si všichni američtí palub-

  ní stíhači nárokovali dohromady 270 sestřelů,

  65 z nich dosáhli piloti FM-2.

  Piloti „divočejších Wildcatů“ se během filipín-

  ského tažení vyznamenávali také blízkou letec-

  kou podporu a vzdušnou ochranou nad invazní-

  mi plážemi. Během bitvy u Samaru pak přímo

  útočili i na japonské loďstvo.

  Japonští piloti mnohdy FM-2 podle známé si-

  luety podcenili a následně byli nemile překva-

  peni. Nejednomu japonskému pilotovi se jeho

  omyl stal osudným a až do dne kapitulace Ja-

  ponska dosáhli piloti FM-2 celkem 432 sestřelů.

  Lt. Kenneth G. Hippe se stal posledním americ-

  kým esem jednoho dne, když sestřelil 24. října

  1944 celkem pět bombardérů Ki-48 Lily. Ve stej-

  ném dni, ale o něco dříve dosáhl stejného úspě-

  chu, tedy pěti sestřelů, Lt. Cdr. Harold N. Funk.

  Ten navíc v odpoledních hodinách přidal se svým

  FM-2 ještě jeden sestřel.

  A to asi nejzajímavější nakonec: Hellcat je

  všeobecně považován za stíhací letoun s nej-

  lepším poměrem vítězství k vlastním ztrátám.

  Skóre 19:1 je jistě úctyhodné, nicméně jeden typ

  jej ve skutečnosti výrazně překonal. Ano, byl to

  FM-2. Poměr vzdušných vítězství ke ztrátám

  utrpěným ve vzdušných bojích je totiž 432:13,

  tedy 32,5:1! Pro zajímavost: verze F4F-3 a F4F-4

  vykázaly v roce 1942 poměr 5,9:1.

  V britských službách sloužily FM-2 pod ozna-

  čením Wildcat VI. Byly jedinou verzí tohoto typu,

  která již nedostala označení Martlet. Plnily

  obdobné úkoly, jako v rámci US Navy. Kromě

  vzdušné ochrany vlastních lodí nebo krytí bom-

  bardovacích letounů také útočily na pozemní

  cíle. Tak tomu bylo například v rámci operace

  Dragoon, tedy podpory vylodění spojenců v jižní

  Francii v srpnu 1944, kdy Wildcaty VI prováděly

  útoky bombami o hmotnosti 113 kg (250 lb), pro

  jejichž nesení měly speciálně upravené závěs-

  níky přídavných nádrží. Používaly také rakety

  RP-3. V severním moři se piloti Wildcatů VI do-

  stávali do střetu s německými letouny a zazna-

  menali několik sestřelů. Asi nejzajímavější byl

  vůbec poslední souboj, při kterém se střetly

  26. března 1945 letouny od No. 882 Sqn. z HMS

  Searcher s osmi Bf 109G. Němečtí stíhači využili

  momentu překvapení a jeden Wildcat sestřeli-

  li, následně ale britští piloti využili obratnosti

  svých strojů a podle hlášení čtyři Bf-109G se-

  střelili a jeden poškodili. I když se žádný z brit-

  ských pilotů nestal na Martletech a Wildcatech

  esem, jednalo se o velmi oblíbený typ.

  S celkem 4437 vyrobenými kusy se stal FM-2

  nejpočetnější verzí Wildcatu (celkem vyrobeno

  7905 ks všech verzí). Výroba byla ukončena až

  v květnu 1945, kdy už u Grummanu nabíhala vý-

  roba Bearcatu, který měl FM-2 nahradit. První

  operační squadrony tohoto typu byly na cestě

  k japonským ostrovům, když nepřítel kapitulo-

  val a válka skončila.

  Bearcat sice představoval oproti FM-2

  enormní zvýšení výkonů, ale do historie se

  nakonec na rozdíl od FM-2 příliš nezapsal. Byl

  to „Wilder Wildcat“, který dal smysl eskortním

  letadlovým lodím tříd Casablanca či Bogue

  a zajistil bezpečí milionů tun materiálu a stovek

  tisíc přepravovaných osob v Pacifiku i Atlantiku.

  V některých ohledech jej lze tudíž považovat za

  nejvýznamnější verzi Wildcatu ze všech.

  Zdroje:

  F4F Wildcat in detail & scale, Bert Kinzey, SQUADRON/

  SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

  F4F Wildcat in action, Richard S. Dann, SQUADRON/

  SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

  Fleet Air Arm, British Carrier Aviation 1039–1945, Ron

  Mackay, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

  Wildcat Aces of WW2, Barrett Tillman, Osprey Pub-

  lishing, 1995

  Nejúspěšnějším pilotem na FM-2 se stal s devíti potvrzenými sestřely Ralph Earle Elliott jr.

  Foto: Patricia Elliott family collection

  INFO Eduard10

  Srpen 2023

• Page 11

  HISTORIE

  Odlišná provedení zaplechování pod výfuky

  1 Vyšší vertikální ocasní plochy

  2 Odlišné regulační klapky chlazení

  3 Odlišný výfukový systém

  4 Jiné umístění fotokulometu

  5 Výzbroj redukována na čtveřici kulometů

  6 Přistávací reflektor

  7 Možnost instalace raket HVAR nebo RP-3

  8 Vzpřímený anténní sloupek

  9 Odstranění druhé palivové nádrže a

  jejího plnicího hrdla

  10 Motor Wright R-1820-56

  11 Odlišná vrtule

  12 Odstraněné chladiče pod křídlem

  13 Odlišný výfukový systém

  14 Zaslepená okna pod kokpitem

  15 Nové kolo ostruhy

  Hlavní rozdíly FM-2 oproti F4F-4

  INFO Eduard

  11

  Srpen 2023

• FM-2 WILDCAT

  Na podzim 1942 byla výroba letounů F4F Wildcat, které byly považovány za užitečný typ pro kombinované squadrony operující z eskortních letadlových lodí, zajišťujících ochranu proti ponorkám a blízkou leteckou podporu nadcházejících invazních operací, převedena na společnost General Motors Eastern Aircraft Division. Společnost Grumman však s Wildcatem ještě tak úplně neskončila. Než General Motors jejich výrobu převzal, zrodil se plán na lehčí a výkonnější verzi speciálně určenou právě pro působení z eskortních letadlových lodí.

  HISTORIE

  Hlavní změnou u nové verze Wildcatu bylo na-

  hrazení motoru R-1830-86 o výkonu 1200 k moto-

  rem Wright R-1820-56 Cyclone o výkonu 1350 k.

  Nový motor byl zároveň o 230 kg lehčí. Prototyp

  XF4F-8 měl čtyři kulomety, stejně jako verze FM-1;

  vizuálně se odlišoval zvýšeným směrovým sta-

  bilizátorem a směrovkou. Obojí mělo eliminovat

  zvýšený točivý moment vrtule poháněné výkon-

  nějším motorem. Letoun byl o 530 kg lehčí než

  F4F-4, počáteční rychlost stoupání byla téměř

  dvojnásobná a dostup se zvýšil na 11 100 m (36

  400 ft). Díky zvýšeným výkonům se verzi FM-2

  přezdívalo „Wilder (divočejší) Wildcat“. Do výroby

  se dostala počátkem roku 1943 a až do srpna 1945

  bylo dodáno 4437 kusů, což z činí z FM-2 nejpo-

  četnější verzí ze všech Wildcatů.

  V Tichomoří se FM-2 objevily u nových kom-

  binovaných squadron (Composite Squadron; zna-

  čené VC) na podzim 1943. Během invazí na Mar-

  shallovy ostrovy, Karolíny, Mariany a Filipíny se

  na nich stalo deset pilotů stíhacími esy.

  Nejlepší hodina amerického

  námořnictva

  Nejpamátnějším dnem se pro FM-2 stal 25. ří-

  jen 1944. Task Group 77.4, složená ze tří Task Unit

  (77.1, 77.2 a 77.3), známých jako Taffy jedna, dvě

  a tři podle svého rádiového volacího znaku „Ta-

  ffy“, operovala u ostrova Samar, aby poskytla le-

  teckou podporu invazi na Leyte; každá Task Unit

  (TU) sestávala ze šesti doprovodných letadlových

  lodí se dvěma nebo třemi torpédoborci a čtyřmi

  nebo pěti doprovodnými torpédoborci. Každá TU

  měla 48 TBM-1C Avengerů a přibližně sto FM-2

  Wildcatů na palubě šesti letadlových lodí.

  Předchozího dne, 24. října, bránily Wildcaty

  flotilu před četnými japonskými leteckými útoky.

  Stíhači z VC-10 na palubě letadlové lodi USS Gam-

  Na podzim 1942 byla výroba letounů F4F Wildcat, které

  byly považovány za užitečný typ pro kombinované squad-

  rony operující z eskortních letadlových lodí, zajišťujících

  ochranu proti ponorkám a blízkou leteckou podporu nad-

  cházejících invazních operací, převedena na společnost

  General Motors Eastern Aircraft Division. Společnost

  Grumman však s Wildcatem ještě tak úplně neskončila.

  Než General Motors jejich výrobu převzal, zrodil se plán

  na lehčí a výkonnější verzi speciálně určenou právě pro

  působení z eskortních letadlových lodí.

  Text: THOMAS McKELVEY CLEAVER

  Stíhací FM-2 Wildcat na hlídkovém letu

  během invaze na Leyte.

  Foto: NHHC

  INFO Eduard12

  Srpen 2023

• Page 13

  HISTORIE

  bier Bay (CVE-73), která byla součástí „Taffy 3“,

  byli nejúspěšnější letkou v celé operační skupině.

  Piloti Wildcatů VC-10 poprvé zažili vzdušný boj

  během invaze na Mariany, kdy sestřelili tři útočící

  japonské letouny během hlavní bitvy 18. června

  1944. Nyní sestřelili sedm nepřátelských letadel.

  Ens. Courtney pomáhal rozbít útok více než 15

  dvoumotorových bombardérů na americká trans-

  portní plavidla. Připisuje se mu asistence při zni-

  čení jedné Ki-21 Sally a pravděpodobné zničení

  jedné Ki-48 Lily. Lt. R. W. Roby sestřelil jednu Lily

  a asistoval při sestřelení jedné Sally, zatímco Lt.

  Seitz sestřelil jednu Sally. Lt. (jg) Phillips zničil

  pravděpodobně dvě Zera a Lt.(jg) Dugan sestře-

  lil dvě Sally. Poručík Joe McGraw spolu s dalšími

  zachytili v rámci CAP (Combat Air Patrol – bojová

  letecká hlídka) skupinu 15–20 dvoumotorových

  bombardérů doprovázených šesti až osmi Oscary,

  které mylně identifikoval jako Zera. McGraw zni-

  čil dvě Lily a třetí poškodil.

  Následujícího rána svedli muži, lodě a letouny

  Taffy 1, 2 a 3 bitvu u Samaru, která je označová-

  na za „nejlepší hodinu amerického námořnictva“.

  Jednalo se o poslední hladinové střetnutí, které

  kdy americké námořnictvo svedlo proti nepřá-

  telské flotile. Slovy Samuela Eliota Morrisona,

  oficiálního historika války v Tichomoří: „V žádném

  střetnutí v celé své historii neprokázalo námoř-

  nictvo Spojených států větší statečnost, odva-

  hu a kuráž než v oněch dvou ranních hodinách

  u Samaru mezi 0730 až 0930.“ Bitvy u Samaru se

  zúčastnily lodě, které se nikdy neměly ocitnout

  se svými protivníky v jedněch vodách a bojovaly

  proti největšímu hladinovému loďstvu, jaké kdy

  Japonské císařství vyslalo na moře.

  Dne 24. října přišla První mobilní úderná sku-

  pina pod velením admirála Takeo Kurity o obří

  bitevní loď Musashi, kterou potopila americká

  letadlová loď během bitvy v Sibujském moři. Po

  ztrátě Musashi zastavil Kurita svůj postup, zpo-

  zorovaný americkými letouny. Velitel Třetí flotily,

  admirál Willian F. Halsey, došel k názoru, že ne-

  přítel byl poražen, a nařídil Fast Carrier Task For-

  ce (rychlé operační skupině letadlových lodí), aby

  zamířila na sever a zaútočila na japonskou flo-

  tilu letadlových lodí, která se nacházela u mysu

  Engano. Avšak Kurita dostal rozkaz pokračovat

  v útoku, což Američanům nebylo známo. Japonci

  té noci proplouvali průlivem San Bernardino a za

  úsvitu se objevili ve Filipínském moři. Kurita na

  palubě Yamato – nejmocnější bitevní lodi světa –

  nařídil své flotile, aby zamířila na jih a zaútočila

  na americkou invazní flotilu v zálivu Leyte.

  Taffy 3, nejsevernější ze tří eskortních skupin

  letadlových lodí pod velením kontradmirála Cli-

  ftona Spragueho, zahrnovala USS St. Lo (CVE-63),

  White Plains (CVE-66), Kalinin Bay (CVE-68),

  Fanshaw Bay (CVE-70), Kitkun Bay (CVE 71)

  a Gambier Bay (CVE-73). Letadlové lodě doprová-

  zely tři torpédoborce třídy Fletcher USS Johnston

  (DD-557), Hoel (DD-533) a Heerman (DD-532)

  a čtyři doprovodné torpédoborce třídy Butler USS

  John C. Butler (DE-339), Dennis (DE-405), Ray-

  mond (DE-341) a Samuel B. Roberts (DE-413).

  V 0630 odstartoval TBM-1C Avenger Ens. Billa

  Brookse ze St.Lo na ranní hlídku. V 0647 spatřil

  na severozápadním obzoru kouř. Byla to japonská

  První mobilní úderná skupina, vzdálená 27 km

  (17 mil) od Taffy-3, mířící k americké flotile rych-

  lostí 30 uzlů.

  Přibližně ve stejnou chvíli hlásili pozorovatelé

  na St. Lo nezaměnitelné tvary pagodových stěž-

  ňů, což byla identifikace japonských bitevních

  lodí. V 0700 spatřil pilot Avengeru Ens. Hans Jen-

  sen flotilu a brzy to potvrdil i palubní radar.

  Kuritovy lodě právě přešly do kruhové protile-

  tadlové formace, když byl na obzoru spatřen kouř.

  V 0700 zahájil Yamato palbu ze své hlavní 18pal-

  cové (457mm) baterie. Na můstku Yamato nikdo

  nedokázal identifikovat siluety amerických leta-

  dlových lodí v manuálech a Kurita se mylně do-

  mníval, že má před svými děly jednu z Task Group

  třetí flotily. Okamžitě vydal rozkaz pro plný útok.

  Američané reagují

  Vzhledem k tomu, že maximální rychlost ame-

  rických eskortních letadlových lodí byla omeze-

  na na 18 uzlů, neměla Taffy 3 žádnou naději na

  zvýšení vzdálenosti mezi sebou a japonským

  svazem. Nebyla ani možnost je přestřílet; každá

  letadlová loď měla na zádi pouze jedno dělo ráže

  5 palců (38 mm). Admirál Sprague nařídil, aby se

  síly stočily na jih směrem k ostatním plavidlům,

  a nařídil torpédoborcům, aby vytvořily kouřové pole

  a poskytly krytí, zatímco letadlové lodě vypustí

  svá letadla.

  Na USS Kitkun Bay (CVE-71) se připravují během probíhajících bojů ke vzletu Wildcaty FM-2.

  FM-2 z Composite Squadron 10 na Taclobanu

  Foto: USN via Thomas Cleaver

  Foto: NHHC

  INFO Eduard

  13

  Srpen 2023

• Page 14

  HISTORIE

  Gambier Bay se podařilo dostat do vzduchu

  většinu svých letadel, zatímco osádce nad hlava-

  mi duněly střely bitevních lodí. LCDR Edward J.

  Huxtable, velitel VC-10, se usadil v kokpitu svého

  Avengeru a zeptal se šéfmechanika, zda má ná-

  klad bomb. „Odpověděl, že ne, tak jsem mu řekl,

  ať zavolá LCDR Buzze Borriese, našeho leteckého

  důstojníka, a zeptá se, jestli máme čas na vy-

  zbrojení. Ještě jsme ani nenahodili motory a ne-

  dokázal jsem si představit, že bychom vzlétli bez

  munice. Viděl jsem Borriese, jak mluví s kapitá-

  nem Viewigem, který švihnutím ruky jasně ukázal

  že máme co nejdřív vzlétnout“

  „Zhruba v tom okamžiku jsem se lekl něčeho,

  co znělo jako výstřel z pušky. Podíval jsem se ven

  a viděl, že to byla střela těžkého kalibru, která

  dopadla vedle White Plains. Až do této chvíle jsem

  netušil, že je nepřítel je tak blízko. Teď už jsem

  byl víc než připraven pro katapult! Přede mnou

  už odstartovaly tři TBM. Spodek oblačnosti byl

  ve výšce 1200 stop (366 m). Zavolal jsem rádiem

  admirála Spraguea a dotázal se na rozkazy. Měli

  jsme okamžitě zaútočit.“

  Po startu Avengerů spěšně odstartovaly i FM-2;

  některé měly podvěšeny rakety pro údery na

  pozemní cíle, ale většina byla vyzbrojena pouze

  svými čtyřmi kulomety ráže 0.50.

  Huxtable se dostal do oblasti s lepší viditel-

  ností. „Nedaleko jsem zahlédl čtyři křižníky a dál

  vzadu v šeru něco, co vypadalo jako čtyři bitevní

  lodě. Nebyla žádná možnost provést útok z velké

  výšky. Dostoupal jsem spodní základnu a nasadil

  kurs ke křižníkům. Netušil jsem, jaký náklad mají

  ostatní letouny, ale aspoň jim naženeme strach,

  říkal jsem si.“

  K Huxtableovi se připojil jeho kolega z Annapo-

  lis, LCDR Richard Fowler, který vedl VC-5 na pa-

  lubě Kitkun Bay. Pokusili se o koordinované ostré

  a předstírané útoky, přičemž FM-2 ostřelovaly

  lodě před Avengery, které shazovaly 500librové

  pumy. „Naše bomby neměly na lodě žádný účinek,

  ale snad výbuchy aspoň poděsily jejich osádky.“

  Wildcaty a Avengery Taffy-3 udržovaly nad

  Kuritovou flotilou nepřetržitou šňůru letadel, což

  u admirála vyvolávalo dojem, že Američané mají

  mnohem větší prostředky, než jaké ve skutečnos-

  ti měli.

  Lt. (jg) Norman Johnson, pilot VC-68 z Fanshaw

  Bay, pilotoval Avenger se čtyřmi 500librovými

  pumami. Později vzpomínal: „Při stoupání na plný

  plyn jsem pronikl spodní oblačností a srovnal

  ve výšce 11 000 stop (3350 m). Naposledy jsem

  se podíval na nepřátelské lodě, které střílely

  na naše lodě. Když jsem byl asi pět mil od nich,

  potlačil jsem, abych nabral rychlost. Japonské

  bitevní síly byly v tu chvíli zaměstnány protile-

  teckou obranou. Různobarevné hřiby výbuchů se

  rozprskávaly v několika hladinách. Palba, kterou

  jsem potřeboval proniknout, byla dost hustá. Za-

  tímco jsem akceleroval, nechával jsem pumovnici

  zavřenou. Viděl jsem tři velké bitevní lodě s kor-

  midly v plném rejdu a děly chrlícími plameny. Ve

  výšce 7000 stop (2130 m) jsem přešel do útoku

  a jako cíl jsem si vybral vedoucí bitevní loď. Ra-

  diooperátor mi připomněl: „Otevřete pumovnici!“

  Otevřel jsem ji a okamžitě jsem ucítil nárůst od-

  poru, protože letoun se teď opravdu řítil.“

  „Chtěl jsem si upravit cíl v zaměřovači, ale na-

  jednou přešel letoun do vývrtky a pravá posuvná

  část kabiny se odtrhla. Stiskl jsem odhoz bomb

  ve výšce, která se mi zdála optimální, a soustředil

  jsem své úsilí na vybrání útoku. Cíl byl tak vel-

  ký, že bomby nemohly minout. Bylo to ale těsné,

  vyrovnal jsem jen 50 až 100 stop nad vodou (15-

  30 m). Přitáhnul jsem a stoupal, abych se vyhnul

  protiletadlové palbě a záhy jsme se skryl v mra-

  cích pro případ, že by v okolí byla nějaká nepřá-

  telská letadla.“

  Během následujících 30 minut letouny ze šesti

  perutí opakovaně bombardovaly a raketami úto-

  čily na nepřátelské lodě a při návratu ostřelovaly

  jejich paluby. U Taclobanu se z letiště stala ba-

  žina; přistávající letadla byla poškozena, když se

  v bahně propadala do země a narážela do jiných

  letadel. V poledne už bylo letiště pokryto vraky

  Avengerů a Wildcatů.

  Námořní útok „lehké brigády“

  Zatímco se piloti zoufale snažili odlákat po-

  zornost nepřítele, „malí hoši“ z Taffy-3 přešli

  k obraně letadlových lodí poté, co admirál Spra-

  gue nařídil třem torpédoborcům zaútočit navzdo-

  ry beznadějné přesile.

  V 0700 položil USS Johnston kouřovou clonu

  v reakci na příchozí palbu, která dopadala v blíz-

  kosti letadlových lodí. O deset minut později za-

  hájil střelecký důstojník Robert Hagen palbu na

  vzdálenost 18 000 yardů (16 460 m) a zaznamenal

  několik zásahů na těžkých křižnících díky střelbě

  řízené radarem.

  Po pěti minutách Hagen soustředil palbu na

  těžký křižník Kumano. Na maximální vzdálenost

  zaznamenal Johnston několik zásahů do jeho

  nástavby, která vzplanula. Kumano následně pře-

  nesl palbu na Johnston, který byl brzy obklopen

  sloupy vody od střel dopadajících v těsné blízkos-

  ti. Johnston položil další kouřovou clonu a klič-

  koval, zatímco zrychloval a mířil k nepřátelské

  flotile sám za nepřetržité palby, přičemž vypálil

  přes 200 střel.

  Kapitán Evans přiblížil Johnston na vzdálenost

  9000 yardů (8230 m) od nepřítele a vypálil všech

  svých deset torpéd. Dvě zasáhla Kumano v 0724

  a zničila jeho příď. Další čtyři torpéda pokračo-

  vala směrem k nepřátelské flotile a bitevní loď

  Kongō byla nucena se stočit na sever, aby se jim

  vyhnula, což ji dostalo mimo bojové postavení.

  Těžký křižník Suzuya, který utrpěl poškození při

  leteckých útocích, zastavil pronásledování Ame-

  ričanů, aby pomohl Kumanu.

  Odvážný útok Johnstonu zmátl admirála Kuri-

  tu, který se domníval, že se s ním utkaly americ-

  ké křižníky. Když se zbytek japonských lodí musel

  odvrátit, aby se vyhnul torpédům, letadlové lodě

  získaly další cenné minuty k vypuštění letadel.

  Evans se zanořil zpět do vlastního kouře, ale

  v 0730 jej přesto našla nepřátelská palba. Kongō,

  USS GAMBIER BAY (CVE-73) a dva doprovodné torpédoborce pokládají 25. října 1944 kouřovou clonu na začátku

  bitvy u Samaru. Na obzoru jsou sotva patrné japonské lodě.

  Foto: Phi Willard Niet via NHHC

  INFO Eduard14

  Srpen 2023

• Page 15

  HISTORIE

  pálící na vzdálenost 17 000 yardů (15 540 m), za-

  sáhla Johnston třemi 14palcovými granáty, které

  pronikly zleva do její strojovny. Poškození jejich

  výbuchy snížilo rychlost na polovinu a přerušilo

  napájení zadních dělových pozic. O chvíli později

  zasáhly můstek Johnstonu tři šestipalcové střely

  z Yamata. Všichni na palubě byli zraněni a veliteli

  Evansovi střepiny usekly prsty levé ruky. John-

  ston byl zmrzačený, mrtví a umírající námořníci

  byli rozházeni po zakrvácené palubě. Jeho spá-

  sou byla dešťová smršť, během které dokázaly

  opravářské skupiny obnovit napájení dvou ze tří

  zadních děl a opravily také radar pro řízení palby.

  Po dokončení oprav v 0735 zahájil Johnston pal-

  bu na japonské torpédoborce, zatímco se skrýval

  v kouři.

  Poté se stáhl k operační skupině a o několik

  minut později se setkal s USS Heermann a již

  poškozeným Hoelem, mířícím do útoku. Evans

  mohl pokračovat zpět k flotile a nikdo by mu to

  nevyčítal. Místo toho změnil kurz a vytvořil kouř,

  aby pomohl zastínit obě lodě mířící k Japoncům.

  Samuel B. Roberts, známý své posádce jako „Sa-

  mmy B“, ho následoval. Útok byl námořní obdobou

  „útoku lehké brigády“, k němuž skutečně došlo

  v den 90. výročí události zvěčněné v Tennysonově

  básni (Sir Alfred Tennyson, anglický básník druhé

  poloviny 19. století; autor básně „The Charge of

  the Light Brigade“; pozn. překl.).

  Během následujících 40 minut se Evans utkal

  s nepřítelem v několika soubojích. V 0830 zahájil

  Johnston palbu na křižník Chokai, který pálil na

  bezmocný Gambier Bay. Poté se přiblížil na 6000

  yardů (5480 m) a deset minut si vyměňoval palbu

  s bitevní lodí Haguro, přičemž zaznamenal čet-

  né zásahy. V 0840 zachytil formaci sedmi torpé-

  doborců, které se blížily k letadlové lodi. Evans

  se pokusil proplout před nepřítelem a jakmile

  překročil bod T (pozice přímo před nepřítelem

  kolmo na něj, pozn. překl.), dělostřelecký důstoj-

  ník Hagen zahájil palbu. Johnston byl několikrát

  zasažen opětovanou palbou. Vedoucí nepřátelský

  torpédoborec se stočil na západ a dostal při tom

  od Johnstonu tucet zásahů. Hagen rychle pře-

  sunul palbu na další v pořadí a zaznamenal pět

  zásahů, než se také on odklonil a celá eskadra

  se stočila na západ, aby se Johnstonu vyhnula.

  Tři torpédoborce vypálily svá torpéda na letadlo-

  vé lodě z 10 500 yardů (9600 m), ale žádný zásah

  nezaznamenaly. Japonské a americké lodě se

  nyní proplétaly v nepřehledné změti.

  Ze zamračené oblohy se vyrojily další Avengery

  a Wildcaty z ostatních uskupení a zaútočily na

  nepřítele, zatímco torpédoborec Hoel zamířil k bi-

  tevní lodi Kongō a schytal salvu 14palcových střel

  do svého můstku. Přiblížil se na 9000 yardů a vy-

  pálil pět torpéd – žádné nezasáhlo, ale donutila

  Kongō k úhybnému manévru. Přestože měl Hoel

  vyřazena tři z pěti děl a také motor na levoboku,

  následující hodinu na sebe vázal japonskou pal-

  bu a odváděl pozornost nepřítele od letadlových

  lodí. V 0830 jej zastavil osmipalcový granát. Po

  40 zásazích šel Hoel ke dnu s 259 členy osádky.

  Přežilo jich pouze 86, včetně devatenáctiletého

  Boba DeSpaina, bývalého plavčíka ze San Pedra

  v Kalifornii, který v následujících hodinách plaval

  od skupiny ke skupině a shromažďoval přeživší

  (autor měl tu čest poznat Boba v posledních šesti

  letech jeho života; pracoval jako přednášející na

  palubě bitevní lodi Iowa v San Pedru).

  Samuel B. Roberts se přiblížil na 4000 yardů

  (3660 m) od křižníku Chōkai, který se pohyboval

  rychlostí 28 uzlů poté, co hlavní strojník, poručík

  „Lucky“ Trowbridge, obešel všechny bezpečnostní

  mechanismy motorů. Kapitán LCDR Robert W. Co-

  peland, USNR, oznámil osádce lodním rozhlasem:

  „Bude to boj s drtivou přesilou, od kterého nelze

  očekávat přežití. Uděláme vše, co bude v našich

  silách.“ Chōkai nedokázala snížit náměr svých

  děl natolik, aby zasáhla malý doprovodný torpé-

  doborec. Sammy-B vypustil svá tři torpéda. Jedno

  zdemolovalo Chōkai příď. Malá loď pak ukázala,

  proč bude od té doby známá jako „doprovodný

  torpédoborec, který bojoval jako bitevní loď“.

  Bojoval ještě hodinu a ze svých dvou děl vypálil

  více než 600 pětipalcových střel. Manévroval na

  velmi krátkou vzdálenost a svými 40mm a 20mm

  protiletadlovými kanóny ničil Chōkai. V 0851 byl

  dvakrát zasažen a přišel o své poslední pětipal-

  cové dělo, když výbuch lafety zabil a zranil něko-

  lik členů osádky. Poté se střetl s Chikumou, která

  byla rovněž pod palbou Heermanu. Obě americké

  lodě trhaly nástavbu Chikumy salvou za salvou.

  Křižník zasáhly protipancéřové střely, vysoce

  explozivní střely, protiletadlové střely a dokonce

  i osvětlovací střely, které v kovových plátech vy-

  tvářely chemické požáry.

  Sammy-B vypálil ze svého zbývajícího pětipal-

  cového děla a zničil můstek Chikumy. Požáry se

  rozšířily po nástavbě křižníku. Poslední výstřel

  Sammy-B vyřadil z provozu dělovou věž číslo tři

  právě ve chvíli, kdy jej zasáhly tři 14palcové stře-

  ly z Kongō. Rozkaz „opustit loď“ byl vydán v 0935

  a Sammy-B se potopil o 30 minut později. S ním

  i 89 členů jeho osádky, zatímco 120 přeživších se

  drželo na třech záchranných vorech. Trvalo 50

  hodin, než se 80 z nich nakonec podařilo zachrá-

  nit na otevřeném moři.

  Křižníky Tone a Chikuma, následované poško-

  zenými Chōkai a Kumano, se blížily k Taffy-3. Když

  zahájily palbu, Heermann vypálil ze své hlavní

  pětipalcové baterie na Chikumu a poté vypustil

  pět torpéd. Opět všechna minula, ale vlajková loď

  Yamato byla nyní nucena se odvrátit, což ji vyřa-

  dilo z boje. S jedním vyřazeným dělem pokračo-

  val Heermann v boji s Chikumou. Dva Avengery

  a několik Wildcatů vypuštěných z Taffy 1 a Taffy 2

  zaútočily na křižník. Právě když Chikuma obrace-

  la, zasáhla jediná střela z Heermanu její sklad le-

  teckého benzínu. Chikuma vybuchla a potopila se.

  Od porážky k vítězství

  Gambier Bay byl zasažen v 0847 ve strojovně

  na pravoboku. Druhý zásah zapálil letadla na pa-

  lubě. Obrovské střely prošly trupem lodi, aniž by

  explodovaly, protože její tenká ocel je nedokázala

  zastavit. V 0900 se Gambier Bay zastavila, zatím-

  co se k ní přiblížily Tone, Chikuma a poškozený

  Chōkai. V 0907 se převrátila a shodila do vody 700

  přeživších. Gambier Bay se stala jedinou ame-

  rickou letadlovou lodí, která kdy byla potopena

  v hladinovém boji.

  Chōkai se prohnala kolem potápějící se le-

  tadlové lodi a zamířila k White Plains. Obsluha

  pštipalcového děla malé letadlové lodi na zádi

  zahájila na Chōkai palbu na maximální vzdále-

  nost. Třetí výstřel zasáhl sklad torpéd japonského

  Japonská bitevní loď Musashi pod palbou.

  Foto: USN via Thomas Cleaver

  INFO Eduard

  15

  Srpen 2023

• Page 16

  HISTORIE

  křižníku a ten explodoval. Potopil se za méně než

  dvě minuty a nezanechal po sobě žádné přeži-

  vší. White Plains se stala jedinou letadlovou lodí

  v historii, která potopila nepřátelskou válečnou

  loď palbou svých palubních zbraní.

  V 0940 Johnston, na který zaútočilo několik ne-

  přátelských torpédoborců, ztratil kvůli zásahům

  veškerý výkon a zastavil se. Nepřítel jej obklíčil

  a pokračoval v palbě. Evans byl nakonec nucen

  v 0945 vydat rozkaz „opustit loď“. V 1005 se John-

  ston potopil a 186 členů jeho posádky šlo ke dnu

  s ním. Evansovi se podařilo dostat se zbytkem

  svých mužů do vody, ale nikdy jej již nikdy ne-

  spatřil. Ačkoli mu byla posmrtně udělena Medaile

  cti, byli to Japonci, kteří jako první ocenili jeho

  odvahu. Námořník Robert Billie a několik dalších

  členů osádky na voru sledovali, jak kolem nich

  pomalu proplouvá nepřátelský torpédoborec,

  jehož kapitán stál na svém můstku a salutoval

  potápějícímu se Johnstonu jako čestnému pro-

  tivníkovi.

  Na palubě Yamata se admirál Kurita díky ob-

  noveným leteckým útokům Wildcatů a Avengerů

  přesvědčil, že jeho flotila narazila na americkou

  třetí flotilu. Očekával, že se americké bitevní lodě

  každou chvíli objeví nad obzorem, a uvědomo-

  val si, že jeho lodě jsou po úhybných manévrech

  natolik rozptýlené, že je nemožné, aby se vrátily

  do bojové formace a postavily se očekávanému

  nepříteli. Proto dal v 0945 své flotile signál, aby

  přerušila akci a obrátila se zpět k průlivu San

  Bernardino.

  Nejnebezpečnější nepřítel přichází

  Američtí námořníci bojující o přežití ve vodě,

  i ti, kteří obsluhovali na palubách svá stanoviště,

  žasli, když palba utichla a nepřítel zmizel za ob-

  zorem. Kdyby admirál Kurita pokračoval dál, nic

  by nebránilo jeho flotile potopit všechny eskortní

  letadlové lodě a přesunout se do zálivu Leyte, kde

  by mohl zaútočit na invazní flotilu. Záložníci na

  palubách letadlov ých lodí, torpédoborců i sa-

  motných letounů tak zachránili invazi na Filipíny.

  Přitom většina z nich nikdy neviděla oceán, dokud

  se nenalodili na lodě, na nichž bojovali a umírali.

  Po potopení Gambier Bay byl pilot Wildcatu

  z VC-10 Ens. McGraw mezi přeživšími osádkami,

  které přistály v Manilském zálivu. Toho odpoledne

  byl spolu s dalšími piloty z této lodi vypuštěn, aby

  zachytil formaci střemhlavých bombardérů Val

  v doprovodu stíhaček Zeke, které se pokoušely

  zaútočit na doprovodné letadlové lodě. McGraw

  sestřelil jeden Val a jeden Zeke a stal se tak jedi-

  ným esem od VC-10.

  O něco více než hodinu po skončení bitvy

  u Samaru se americké námořnictvo seznámilo

  se silou nového a smrtelně nebezpečného ne-

  přítele, když jednotka Shikishima 201. letecké

  skupiny objevila v 1047 hodin zbylé letadlové lodě

  Taffy 3. V 1052 se Zeke, který podle všeho piloto-

  val poručík Seki, vrhl na eskortní letadlovou loď

  St Lo. Letoun zasáhl střed letové paluby. Bomba

  o hmotnosti 250 kg jí pronikla a explodovala na

  levoboku hangárové paluby uprostřed několika

  letadel, která právě doplňovala palivo a přezbro-

  jovala. Rychle vypukl požár benzínu, následovaný

  šesti sekundárními explozemi, které skončily vý-

  buchem torpédového a pumového skladu. St. Lo

  se po 30 minutách potopila, pohlcena plameny.

  Z 889 členů osádky jich bylo 113 zabito nebo po-

  hřešováno. Třicet přeživších později zemřelo na

  následky zranění. Z vody bylo vytaženo 434 pře-

  živších, které zachránil Heermann a doprovodné

  torpédoborce John C. Butler, Raymond a Dennis.

  Do boje tak vstoupil nejsmrtonosnější nepřítel

  amerického námořnictva.

  Exploze na USS St. Lo (CVE-63) poté, co byla zasažena 25. října 1944 útokem Kamikaze u Samaru.

  Foto: Phi Willard Niet via NHHC

  stránka produktu

  #11175

  INFO Eduard16

  Srpen 2023

• Page 17

• Hľadanie stratených lodí s Paulom Allenom Najhlbšie vraky

  V poslednom pokračovaní hľadania potopených lodí s Paulom Allenom si povieme o najhlbších známych vrakoch na svete. Na dno klesli počas bitky pri ostrove Samar. Ide o americké torpédoborce, ktoré hrdinsky čelili presile v stretnutí, ktoré sa stalo labuťou piesňou japonského námorníctva.

  HISTORIE

  Bitka pri ostrovoch Santa Cruz, v ktorej bola

  v októbri 1942 potopená lietadlová loď USS

  Hornet (CV-8), sa na dlhú dobu stala posled-

  ným stretnutím lietadlových lodí. Kým spojenci

  postupne preberali strategickú iniciatívu, ja-

  ponské lietadlové lode sa spamätávali zo strát.

  Poškodené lode potrebovali opravy, ale najmä

  bolo treba doplniť stratené lietadlá a vycvičiť

  náhradu za padlých letcov. Po celý rok 1943 tak

  nedošlo k žiadnej ďalšej bitke lietadlových lodí.

  Japonské loďstvo šetrilo sily a pripravovalo sa

  na tzv. rozhodujúcu bitku. Príležitosť na ňu pri-

  šla v júni 1944, kedy americké lietadlové lode

  zaútočili na Mariánske ostrovy. Japonsko vrh-

  lo do protiútoku všetko, čo mohlo – 1. mobilné

  loďstvo, ktoré tvorilo dokopy 83 plavidiel, z toho

  3 veľké lietadlové lode, 6 ľahkých lietadlových

  lodí a 5 bitevných lodí. Proti nim stála americká

  5. flotila so 139 loďami. Základ americkej flotily

  tvorilo 7 veľkých lietadlových lodí, 8 ľahkých

  lietadlových lodí a 7 bitevných. Americkú pre-

  vahu malo vyrovnať nasadenie ďalších 300 ja-

  ponských lietadiel z pozemných základní.

  Výsledok bitky vo Filipínskom mori netreba

  obšírne popisovať, jej prvý deň vošiel do dejín

  pod názvom Veľké strieľanie moriakov pri Ma-

  riánach. Prejavil sa obrovský rozdiel v kvalite

  výcviku aj strojov a japonské lietadlá padali

  z oblohy po stovkách. Jeden z amerických pi-

  lotov po pristátí povedal, že je to ako strieľa-

  nie moriakov doma za starých čias. Najväčšie

  americké námorné esá si tiež vylepšili skóre.

  Cdr. David McCampbell, ktorý mal dovtedy na

  konte dva zostrely (z celkových 34), zostrelil

  19. 6. 1944 počas prvého letu päť strmhlavých

  bombardérov D4Y Judy a pri druhom lete v ten

  V poslednom pokračovaní hľadania potopených lodí s Paulom

  Allenom si povieme o najhlbších známych vrakoch na svete. Na

  dno klesli počas bitky pri ostrove Samar. Ide o americké torpé-

  doborce, ktoré hrdinsky čelili presile v stretnutí, ktoré sa stalo

  labuťou piesňou japonského námorníctva.

  HĽADANIE STRATENÝCH

  LODÍ S PAULOM ALLENOM

  NAJHLBŠIE VRAKY

  Text: Miro Barič

  USS Samuel B. Roberts (DE-413)

  fotografovaný začiatkom leta 1944.

  Dnes je najhlbším známym lodným

  vrakom na svete.

  Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Lt.(jg) Alexander Vraciu ukazuje prstami šesť zostrelov, ktoré dosiahol 19. 6. 1944.

  Foto: National Archives

  INFO Eduard18

  Srpen 2023

• Page 19

  HISTORIE

  istý deň pridal dve stíhačky A6M. Lt. Alexander

  Vraciu, ktorý už mal na konte 12 zostrelov (z cel-

  kových 19), zostrelil v ten istý deň počas jedného

  letu šesť D4Y Judy. Potreboval na to len osem

  minút a 360 nábojov kalibru 12,7 mm.

  Kým americkí piloti bojovali s japonskými li-

  etadlami, na japonské lietadlové lode v ten deň

  zaútočili len americké ponorky. Počínali si však

  veľmi úspešne. USS Cavalla tromi torpéda-

  mi zasiahla a potopila Shōkaku. USS Albacore

  zasiahla novú loď Taihō iba jedným torpédom,

  no zlé vedenie záchranných prác spôsobilo, že

  v podpalubí sa hromadili výpary z paliva, ktoré

  neskôr vyvolali sériu katastrofických explózií

  a Taihō sa potopila tiež.

  Lietadlá z amerických lietadlových lodí za-

  útočili na japonské plavidlá až 20. 6. 1944, na

  samej hranici doletu a takmer za tmy. Potopili

  ľahkú lietadlovú loď Hiyō a dva tankery. Nie-

  koľko ďalších lodí poškodili. Zaplatili za to stra-

  tou 100 lietadiel, no iba 20 bolo zostrelených

  v boji. Zvyšných 80 muselo núdzovo pristáť pre

  nedostatok paliva a ich posádky boli väčšinou

  zachránené. Japonské straty však boli omnoho

  vyššie. O letecké sily, ktoré zhromažďovali celý

  predchádzajúci rok, prišli za dva dni. Ostávajú-

  ce japonské lietadlové lode bez lietadiel prestali

  hrať aktívnu úlohu a v nasledujúcej bitke ich po-

  užili už len ako návnadu.

  Štyri bitky v jednej

  K tej bitke došlo počas vylodenia na Filipí-

  nach v októbri 1944. V skutočnosti išlo o sériu

  niekoľkých námorných stretnutí, ktoré dostali

  súhrnný názov bitka v zálive Leyte. Japonské

  loďstvo sa z predchádzajúcich porážok nestihlo

  spamätať, no na spojeneckú inváziu reagovať

  muselo. Zvolilo samurajskú taktiku predstiera-

  ného útoku. Rolu návnady mal zohrať Severný

  zväz pod velením viceadmirála Ozawu. Na papi-

  eri vyzeral silno s dvomi bitevnými loďami, lie-

  tadlovou loďou Zuikaku a tromi ľahkými nosičmi

  Zuihō, Chiyoda a Chitose, no na ich palubách

  bolo dokopy iba 108 lietadiel. Rôznymi prielivmi

  sa medzitým mali k spojeneckému inváznemu

  loďstvu dostať Stredný zväz viceadmirála Kuri-

  tu a Južný zväz zložený z dvoch častí pod vele-

  ním viceadmirálov Nishimuru a Shimu. Nevýho-

  dou bolo, že pre striktné dodržiavanie rádiového

  ticha nedokázali postupovať koordinovane, ale

  každý japonský admirál sa snažil splniť svoju

  úlohu na vlastnú päsť. S americkým loďstvom

  sa tak stretli postupne v štyroch bitkách.

  Prvá sa odohrala v Sibuyanskom mori. Kuri-

  tov Stredný zväz najprv 23. 10. 1944 spozorovali

  a napadli americké ponorky USS Darter a USS

  Dace. Potopili dva ťažké krížniky a poškodili

  ďalší. Následne sa 24. 10. 1944 stali japonské

  lode cieľom piatich vĺn útokov amerických pa-

  lubných lietadiel. Tie potopili bitevnú loď Musa-

  shi a viacero ďalších lodí poškodili. Kurita sa

  preto otočil o 180 stupňov a začal ustupovať – čo

  mu Američania zhltli aj s navijakom.

  Vrak Musashi bol jedným z prvých, ktoré Paul

  Allen našiel. Podarilo sa mu to v marci 2015,

  ešte s jeho staršou loďou Octopus. Musashi leží

  v hĺbke okolo 900 metrov a Allenova expedícia

  zistila, že pri potápaní sa pod hladinou vybuchla.

  Prova leží na dne vzpriamene, zadná časť lode

  je prevrátená hore dnom. Hlavná nástavba a ko-

  mín ležia na boku.

  Deväť zostrelov počas jednej misie

  Medzitým na americké lietadlové lode zaú-

  točili tri vlny japonských lietadiel z pozemných

  základní. Pri ich obrane sa opäť vyznamenal

  Cdr. David McCampbell. Ten iba vo dvojici so

  svojím wingmanom napadol formáciu 60-80

  lietadiel, ktoré sa blížili k americkým lodiam.

  V boji, ktorý trval hodinu a 35 minút, zostrelil

  9 japonských stíhačiek a ďalšie dve pridal prav-

  depodobne. Jeho wingman, Lt. Roy Rushing, si

  pripísal ďalších šesť zostrelov. Japonskú for-

  máciu úplne rozvrátili. Po pristátí mechanici ne-

  našli v nádržiach McCampbellovho Hellcatu ži-

  adne palivo a pre jeho guľomety mu zostávali už

  len dva náboje kalibru 12,7 mm. Za tento výkon

  i predchádzajúci úspech v bitke vo Filipínskom

  mori štyri mesiace predtým dostal McCampbell

  najvyššie americké vyznamenanie, Medailu cti.

  Ojedinelý úspech na japonskej strane zazna-

  menal strmhlavý bombardér D4Y Judy, ktorý

  prenikol obranou a náhle sa objavil nad ľahkou

  lietadlovou loďou USS Princeton. Jeho bomba

  vybuchla v hangári medzi natankovanými bom-

  bardérmi Avenger. Výsledkom bol požiar, ktorý

  po niekoľkých hodinách spôsobil veľkú explóziu

  uskladnených bômb. Loď sa nepodarilo zachrá-

  niť a potopila sa so stratou 108 mŕtvych. Ďalších

  Foto: U.S. Navy

  Foto: U.S. Navy

  Cdr. David McCampbell v kokpite Hellcata na palube USS Essex na začiatku

  októbra 1944. V tom čase mal na konte 21 zostrelov.

  McCampbell pózuje v kokpite Hellcata na konci októbra 1944. Deviatimi zostrelmi za jeden

  deň rozšíril svoje skóre na 30 víťazstiev.

  INFO Eduard

  19

  Srpen 2023

• Page 20

  HISTORIE

  USS Samuel B. Roberts (DE-413) v októbri 1944 pár dní pred potopením.

  USS Johnston (DD-557) v októbri 1943, tesne po vstupe do služby.

  USS Hoel (DD-533) v auguste 1944.

  Veliteľ torpédoborca Johnston Cdr. Ernest Evans.

  Veliteľ eskortného torpédoborca Samuel B. Roberts

  LCdr. Robert Copeland.

  Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Foto: U.S. Naval History and Heritage CommandFoto: U.S. Naval History and Heritage CommandFoto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Foto: U.S. Navy

  INFO Eduard20

  Srpen 2023

• Page 21

  HISTORIE

  233 amerických námorníkov zahynulo na palu-

  be ľahkého krížnika USS Birmingham, ktorý bol

  v čase výbuchu po boku Princetonu a pomáhal

  s hasením.

  Bitka v prielive Surigao

  Cez prieliv Surigao sa medzitým snažil pre-

  biť japonský Južný zväz. Nishimurovým lodiam

  americké lietadlá počas dňa 24. 10. 1944 ne-

  spôsobili takmer žiadne škody, no v prielive mu

  nachystali pascu americké plavidlá. Najprv čelil

  útokom torpédových člnov a torpédoborcov. Tie

  potopili bitevnú loď Fusō. Pri východe z prielivu

  naň čakalo šesť bitevných lodí a osem krížnikov

  kontraadmirála Oldendorfa. Päť z týchto bitev-

  ných lodí bolo 7. decembra 1941 zasiahnutých

  a potopených či poškodených v Pearl Harbore.

  California, Maryland, Pennsylvania, Tennessee

  a West Virginia potom prešli rozsiahlymi opra-

  vami a prestavbami. V noci z 24. na 25. 10. 1944

  prišiel čas ich pomsty. Radarmi riadenou kano-

  nádou potopili bitevnú loď Yamashiro a poškodili

  krížnik Mogami. Bolo to poslednýkrát v histórii,

  kedy proti sebe bojovali bitevné lode.

  Druhá časť Južného zväzu sa do tohto boja

  nezapojila, pretože plávala za Nishimurom

  s veľkým odstupom. Keď Shima zistil, že prvá

  časť bola zmasakrovaná, zavelil na ústup. Vte-

  dy sa Mogami zrazil s ťažkým krížnikom Nachi

  a bol ešte viac poškodený. Tento ťažký krížnik

  mal podobný osud aj v bitke o Midway. Vtedy sa

  zrazil so sesterskou loďou Mikuma. Obe lode

  kolízia spomalila, stali sa terčom strmhlavých

  bombardérov Dauntless a Mikuma bola potope-

  ná. Mogami síce pri Midway vyviazol, ale bol tak

  ťažko poškodený, že mu museli odstrániť zadné

  delové veže a prestavali ho na hybridný krížnik

  – nosič plavákových lietadiel. Teraz sa po zráž-

  ke s Nachi jeho osud naplnil. Po nej ho ešte viac

  poškodili prenasledujúce americké krížniky

  a ráno ho dorazili bomby z lietadiel Avenger.

  Vraky Yamashiro a Fusō našiel Paul Allen so

  svojou loďou RV Petrel 25. 11. 2017. Obe lode ležia

  prevrátené hore dnom v hĺbke okolo 200 metrov.

  RV Petrel potom našla 8. 5. 2019 aj vrak krížnika

  Mogami. Ten sa nachádza v hĺbke 1450 metrov.

  Bitka pri myse Engaño

  Hoci mal Ozawov Severný zväz s lietadlovými

  loďami lákať na seba pozornosť Američanov, tí

  ho odhalili ako posledný až 24. 10. 1944 večer.

  Pre Japoncov to však zhodou okolností bolo ide-

  álne načasovanie. V tej istej dobe sa totiž Kuritov

  Stredný zväz obrátil na ústup. Americký admirál

  William Halsey bol presvedčený, že Kuritove

  lode boli vyradené a sústredil sa na Ozawu.

  K poslednej bitke lietadlových lodí došlo

  25. 10. 1944. Hneď ráno vyslal Ozawa útočnú

  vlnu 75 lietadiel. To bolo všetko, na čo sa zmohli

  USS Gambier Bay (CVE-73) v apríli 1944.

  Americké torpédoborce a eskortné torpédoborce kladú dymovú clonu počas bitky pri ostrove Samar.

  Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Foto: U.S. Navy

  INFO Eduard

  21

  Srpen 2023

• Page 22

  HISTORIE

  japonské lietadlové lode zdecimované predchá-

  dzajúcimi bitkami. Väčšina týchto strojov bola

  zostrelená a viac ich Ozawa nemal. Následne

  musel čeliť šiestim vlnám amerických náletov,

  ktoré potopili všetky štyri japonské nosiče lie-

  tadiel.

  Bitka pri ostrove Samar

  Japonský pôvodný plán takmer vyšiel. V čase,

  keď sa japonské lietadlové lode nechávali ma-

  sakrovať ako návnada, objavilo sa neďaleko

  inváznych pláží takmer celé jadro Kuritovho

  Stredného zväzu. Ten sa totiž po tom, čo pred-

  stieral ústup, po niekoľkých hodinách opäť

  otočil na pôvodný kurz a v noci nepozorovane

  prenikol prielivom San Bernardino. Halsey po-

  slal hlavné sily na sever proti Ozawovi a prieliv

  nechal nekrytý. Ďalšou Halseyho chybou bolo,

  že aj na správy o prieniku japonských bitevných

  lodí zareagoval až po dlhých hodinách – tak veľ-

  mi chcel zničiť lietadlové lode protivníka. Tres-

  tuhodne tak vystavil smrteľnému riziku celé

  vylodenie na Filipínach. Proti štyrom japonským

  bitevným lodiam, šiestim ťažkým a dvom ľah-

  kým krížnikom a 11 torpédoborcom stáli len tri

  zväzy malých a pomalých eskortných lietadlo-

  vých lodí, ktoré poskytovali podporu vylode-

  ným vojskám – Taffy 1, Taffy 2 a Taffy 3. Keď sa

  japonské lode objavili na horizonte, najbližšie

  k nim bol práve zväz Taffy 3, ktorému velil admi-

  rál Clifton Sprague. Tvorilo ho šesť eskortných

  lietadlových lodí (Fanshaw Bay, Gambier Bay,

  Kalinin Bay, Kitkun Bay, St. Lo a White Plains),

  tri torpédoborce (Heermann, Hoel a Johnston)

  a štyri eskortné torpédoborce (Dennis, John

  C. Butler, Raymond a Samuel B. Roberts). Torpé-

  doborce boli triedy Fletcher a s 5 kanónmi ka-

  libru 127 mm a 10 torpédometmi boli najsilnejšie

  vyzbrojenými plavidlami Taffy 3. Eskortné tor-

  pédoborce boli menšie a pomalšie, niesli iba dva

  kanóny kalibru 127 mm a tri torpédomety. Pre

  porovnanie, bitevná loď Yamato mala väčší vý-

  tlak ako celý americký zväz dokopy!

  V nasledujúcej bitke Davidov proti Goliášom

  boli potopené japonské krížniky Chōkai, Chiku-

  ma a Suzuya, na americkej strane boli stratené

  torpédoborce USS Johnston, USS Hoel, USS Sa-

  muel. B. Roberts a paľbou krížnikov Tone a Chi-

  kuma bola zničená eskortná lietadlová loď USS

  Gambier Bay. Bola to jediná americká lietadlová

  loď zničená paľbou lodných diel. Po bitke s Ku-

  ritovými silami musel ťažko skúšaný zväz Taffy

  3 čeliť aj prvému organizovanému útoku kami-

  kaze. Viaceré lode boli poškodené a eskortná

  lietadlová loď St. Lo sa potopila. Dopadlo na

  ňu Zero so zavesenou bombou, ktorá prerazila

  palubu a vybuchla v hangári medzi lietadlami,

  ktorým práve dopĺňali palivo.

  Celkové americké straty v bitke pri ostro-

  ve Samar boli takmer 1200 mŕtvych námorní-

  kov a letcov. To je viac ako padlo Američanov

  v bitkách o Midway a v Koralovom mori dokopy.

  Nečudo, že Clifton Sprague ostro kritizoval Hal-

  seyho konanie.

  Bitka pri ostrove Samar vstúpila do dejín ako

  „najskvelejšia hodina amerického námorníctva“

  a viacej podrobných informácií o nej prináša

  článok Toma Cleavera na strane 12. Poďme sa

  teda zamerať na samotné vraky lodí, ktoré po

  sebe zanechala...

  USS Gambier Bay odfotená z paluby USS Kalinin Bay počas bitky pri ostrove Samar.

  Gambier Bay zaostala za zvyškom skupiny. Na snímke okolo

  nej vybuchujú japonské granáty.

  Zachraňovanie amerických stroskotancov po bitke pri ostrove Samar.

  Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Foto: U.S. Naval History and Heritage CommandFoto: U.S. Naval History and Heritage Command

• Page 23

  HISTORIE

  Vo Filipínskej priekope

  Bitka pri ostrove Samar sa odohrávala na

  okraji Filipínskej priekopy. Všetky potopené lode

  tak ležia vo veľkej hĺbke. Vrak USS St. Lo na-

  šla výskumná loď RV Petrel v máji 2019 v hĺbke

  4736 m. V tom istom mesiaci výskumníci lokali-

  zovali aj krížnik Chōkai v hĺbke 5173 m.

  V októbri 2019 však RV Petrel našla časti lode,

  o ktorých sa predpokladalo, že pochádzajú z USS

  Johnston. Nachádzali sa v hĺbke 6218 m a v tej

  dobe to bol najhlbší známy lodný vrak. Našlo sa

  delo, hriadeľ skrutky a niekoľko ďalších úlom-

  kov. Stopy na dne naznačovali, že zvyšok lode

  sa zosunul ešte hlbšie, tam však už prieskumný

  robot nemohol ísť. Potom prišiel na scénu Vic-

  tor Vescovo. Tento podnikateľ a investor slúžil

  20 rokov v americkom námorníctve a teraz sa

  venuje hlbokomorským expedíciám. Ponoril sa

  na najhlbšie miesta všetkých oceánov, v apríli

  2019 dosiahol dno Mariánskej priekopy v oblasti

  priehlbiny Challenger. Bola to len tretia piloto-

  vaná misia na toto miesto v histórii.

  Vescovovo výskumné plavidlo DSV Limiting

  Factor našlo 31. 3. 2021 v hĺbke 6 469 m zvyšok

  vraku, ktorý bol definitívne identifikovaný ako

  USS Johnston. Okrem potvrdenia identity sa tak

  posunul aj rekord pre najhlbší známy vrak.

  Tento rekord sa opäť upravil v júni 2021, kedy

  Vescovo a jeho tím našli v hĺbke 6895 m vrak

  eskortného torpédoborca USS Samuel B. Ro-

  berts. Podľa ich pozorovaní klesol pod hladinu

  v jednom kuse. Na dno narazil provou, čo spôso-

  bilo deformácie trupu a odtrhnute kormy, ktorá

  teraz leží 5 m od zvyšku lode. Na trupe sú zjavné

  aj poškodenia spôsobené japonským ostreľova-

  ním, vrátane zlomeného sťažňa.

  Najhlbším známym vrakom je tak momen-

  tálne Samuel B. Roberts, no predpokladá sa, že

  niektoré lode potopené v bitke pri ostrove Sa-

  mar ležia ešte hlbšie. Ich hľadanie v prostredí

  hlbokomorskej priekopy je však veľmi náročné.

  Z amerických lodí sa zatiaľ nenašli USS Gambier

  Bay a USS Hoel, pričom torpédoborec by mohol

  byť v hĺbke až 7 300 m. Ešte hlbšie by sa mal

  nachádzať japonský krížnik Suzuya. Pri ňom sa

  predpokladá hĺbka až 8 400 m.

  Koniec RV Petrel?

  Symbolickou bodkou za týmto seriálom je

  osud výskumnej lode RV Petrel. Tá pokračova-

  la v práci aj po tom, čo Paul Allen 15. 10. 2018

  zomrel. Aj mnohé vraky spomínané v texte na-

  šla jej posádka až v roku 2019. Ešte na začiatku

  roku 2020 podnikla niekoľko expedícií na zákla-

  de partnerstva medzi NOAA (Národný úrad pre

  oceány a atmosféru) a Nadáciou rodiny Paula

  Allena. V júni 2020 bola RV Petrel modernizo-

  vaná a vybavená novými prístrojmi, zároveň

  však bola pre pandémiu covidu na neurčito ulo-

  žená v suchom doku v Škótsku. V októbri 2022

  ju za 12,4 milióna kúpilo americké námorníctvo.

  Naďalej však ostávala v doku v prístave Leith

  v Edinburghu. Počas silného vetra 22. 3. 2023

  sa uvoľnila z úchytov a prevrátila na bok v uhle

  45 stupňov. Zranilo sa pri tom 33 ľudí, našťastie

  nik nezahynul. Rozsah škôd ani ďalší osud lode

  nie je nateraz známy.

  Číslo 413 ma vraku eskortného torpédo-

  borca USS Samuel B. Roberts.

  Prova USS Samuel B. Roberts.

  Odlomená korma USS Samuel B. Roberts.

  Číslo 557 na trupe torpédoborca USS Johnston.

  Zadná delová veža USS Samuel B. Roberts

  s kanónom kalibru 127 mm.

  Veliteľský mostík USS Samuel B. Roberts.

  Viditeľný je dvojhlavňový kanóna kalibru 40

  mm vpravo a 20 mm kanón vľavo.

  Delová veža s kanónom kalibru 127 mm na

  palube USS Johsnton.

  Foto: Victor VescovoFoto: Victor Vescovo

  Foto: Victor VescovoFoto: Victor Vescovo

  Foto: Victor Vescovo

  Foto: Victor Vescovo

  Foto: Victor Vescovo

  INFO Eduard

  23

  Srpen 2023

• Letecká vojna na Ukrajine - Ukrajinská ofenzíva, Prigožinov puč

  Jún bol na Ukrajine extrémne horúci mesiac. A teraz nemáme na mysli globálne otepľovanie. Na fronte sa udiali veci, ktoré položili základ veľkým zmenám v budúcnosti – a to nielen na Ukrajine, ale aj v Rusku. Začala sa ukrajinská ofenzíva, ktorá síce na prvý pohľad možno postupuje pomaly, ale isto. V Rusku sa vzbúrili Wagnerovci, ktorí si to síce zase rýchlo rozmysleli, ale režim ostal otrasený. Veci sa dali do pohybu.

  HISTORIE

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne

  siete a ďalšie verejné zdroje

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Ukrajinská ofenzíva, Prigožinov puč

  Ukrajinský Mi-24P na poľnej základni.

  Jún bol na Ukrajine extrémne horúci mesiac. A teraz nemáme na

  mysli globálne otepľovanie. Na fronte sa udiali veci, ktoré položili

  základ veľkým zmenám v budúcnosti – a to nielen na Ukrajine,

  ale aj v Rusku. Začala sa ukrajinská ofenzíva, ktorá síce na prvý

  pohľad možno postupuje pomaly, ale isto. V Rusku sa vzbúrili

  Wagnerovci, ktorí si to síce zase rýchlo rozmysleli, ale režim

  ostal otrasený. Veci sa dali do pohybu.

  V tejto časti seriálu sledujeme udalosti od

  1. 6. do 1. 7., na začiatku sa však vrátime k jed-

  nej udalosti z predchádzajúceho obdobia. Ide

  o útočnú skupinu ruského letectva v zlože-

  ní Su-34, Su-35 a 2 × Mi-8, ktorá bola 13. 5.

  zostrelená v Brianskej oblasti pri hraniciach

  s Ukrajinou. V čase dokončovania predchádzaj-

  úcej časti ešte nebolo potvrdené, čo sa presne

  stalo a do úvahy prichádzali viaceré možnosti.

  Potom však Ozbrojené sily Ukrajiny zverejnili

  video, v ktorom sa pochválili úspechmi svojej

  protivzdušnej obrany. A záber na systém Pa-

  triot s vyznačeným skôre potvrdzuje, že spo-

  mínanú ruskú skupinu má na svedomí on. Na

  boku má totiž namaľované siluety lietadiel

  a vrtuľníkov s dátumom 13. 5. Mimochodom,

  vrtuľníky Mi-8 tam má namaľované tri, ofici-

  álne však boli potvrdené len dva. Ukrajinci si

  teda nárokujú ešte jeden. Je možné, že ruskú

  skupinu vtedy tvorili dva stroje Mi-8MTPR-1

  pre elektronický boj a tretí Mi-8 pripravený na

  pátraciu a záchrannú misiu pre prípad zostre-

  lenia útočiaceho bombardéra.

  Okrem tejto skupiny má spomínaný Patriot

  na boku namaľovanú pôsobivú zbierku rakiet

  vrátane Kinžalov, striel s plochou dráhou letu

  a dronov. Slušné skóre ukázali Ukrajinci aj na

  systémoch S-300 a NASAMS.

  Patriot sa vyznamenal najmä počas májovej

  vlny intenzívnych útokov na Kyjev. Ruské ost-

  reľovanie hlavného mesta v júni ochablo. Asi

  pochopili, že ich útoky sú len plytvaním raketa-

  mi – no oficiálne splnili misiu, pretože pri Kyje-

  ve podľa Putinových slov zničili päť alebo šesť

  systémov Patriot. Nevadí, že Ukrajina dostala

  len dva...

  Ukrajinská ofenzíva

  Ďalším dôvodom na presunutie pozornosti

  ruského velenia preč od Kyjeva sa stala ukra-

  jinská protiofenzíva. Tá sa po dlhom ohlasovaní

  začala v prvých júnových dňoch na juhu Ukra-

  jiny v Záporožskej oblasti. Ozbrojené sily Ukra-

  jiny začali tlačiť v troch smeroch – od Velykej

  Novosilky pri Vuhledare smerom na Mariupoľ,

  od Orichiva smerom na Tokmak a Melitopoľ

  a pri Lobove na brehu Kachovskej priehrady.

  Pre ruskú propagandu to bola vítaná zmena.

  INFO Eduard24

  Srpen 2023

• Page 25

  Záber na systém Patriot vo videu zverejnenom Ozbrojenými silami Ukrajiny.

  Skóre systému NASAMS.

  Detail ukazuje siluety dvoch lietadiel a troch vrtuľníkov Mi-8 s dátumom 13. 5. 2023.

  Batéria S-300 nesie symboly štyroch zničených lietadiel, 21 striel s plochou dráhou

  letu a 15 rakiet.

  Ak by nebola vojna, bol by tento záber Mi-8 na poľnej základni priam idylický. Všimnite si guľomet v nose helikoptéry.

  HISTORIE

  V očakávaní ukrajinskej ofenzívy totiž začala

  zverejňovať rôzne falošné zábery ničenia zá-

  padnej techniky. Objavil sa prípad použitia fot-

  ky zničeného tureckého Leopardu 2 zo Sýrie,

  či video, na ktorom ruský vrtuľník ničí kom-

  bajny a iné poľnohospodárske stroje, ktoré sa

  na tanky ani nepodobali. Po skutočnom začatí

  ukrajinskej ofenzívy sa samozrejme objavili aj

  skutočné straty západnej techniky.

  Rusi budovali opevnenie na juhu Ukrajiny

  takmer rok. Tvoria ho viaceré línie zákopov

  a najmä rozsiahle mínové polia. Práve tie sa

  ukázali najťažším orieškom. Pri jednom pokuse

  o útok ostala na mínach skupina bojových vo-

  zidiel pechoty Bradley a niekoľko tankov Leo-

  pard 2. Tú potom Rusi fotili z viacerých uhlov

  a opakovane zverejňovali – až kým Ukrajinci

  nepostúpili a poškodené vozidlá neodtiahli do

  opravy. Západná technika totiž na rozdiel od tej

  ruskej plní svoj hlavný účel – a tým je ochra-

  na osádky. Väčšina strojov Leopard a Bradley

  po zásahu nevybuchla, ich osádky to prežili

  a stroje možno neskôr opraviť.

  Ukrajinský postup je síce pomalý, ale istý –

  za mesiac oslobodili viac územia, ako Rusi ob-

  sadili za pol roka počas svojej zimnej ofenzí-

  vy. Okrem mín spomaľovali Ukrajincov (aspoň

  spočiatku) aj ruské vrtuľníky. Stroje Ka-52 sa

  asi prvýkrát od začiatku vojny dostali k tomu,

  na čo boli určené – odpaľovaniu rakiet na tech-

  niku nepriateľa na veľkú vzdialenosť. Ukrajin-

  ci totiž nemohli v otvorenom teréne prisunúť

  prostriedky PVO dostatočne blízko k frontu

  a prenosné rakety Stinger nemajú taký dosah.

  Ukrajinci síce hlásili zostrel jedného až dvoch

  Ka-52 prakticky na dennej báze, no potvrdený

  bol len jeden stroj. Ten bol zachytený na videu

  ako letí so zničeným chvostom. Ruská strana

  síce tvrdila, že chvost bol poškodený pri odpá-

  lení vlastnej rakety, to je však nepravdepodob-

  né. Skôr bol zasiahnutý ukrajinskou raketou

  zo zeme. Vďaka dvom koaxiálnym rotorom ale

  dokázal vrtuľník letieť ďalej a núdzovo pristáť.

  Stroje Ka-52 operovali najmä zo základne

  v Berďansku, kde ich zachytili satelitné sním-

  ky. Z neznámych dôvodov však Ukrajinci na

  toto letisko zaútočili až 30. 6. - teda niekoľko

  týždňov po zverejnení týchto satelitných zá-

  berov. V Berďansku pritom strelami Storm

  Shadow predtým opakovane zasiahli viacero

  iných vojenských objektov. Po útoku na letisko

  INFO Eduard

  25

  Srpen 2023

• Page 26

  HISTORIE

  z neho ruské helikoptéry odleteli a ich aktivi-

  ta na fronte poklesla. Zníženie aktivity súvisí

  aj so zmenou ukrajinskej taktiky – v prvej lí-

  nii nasadzuje menej techniky a používajú skôr

  postupné útoky skupinami pechoty. Pre Ka-52

  tak nie je dosť cieľov a neoplatí sa riskovať ich

  ďalšie straty. Počas vojny na Ukrajine bolo zni-

  čených už najmenej 39 helikoptér tohto typu.

  Od začiatku ofenzívy podporujú ukrajinský

  postup silné delostrelecké a raketové útoky.

  Tie neničia len ruské zákopy, ale najmä logi-

  stické a veliteľské centrá v tyle, a tiež ruské

  delostrelectvo. To hralo vlani v lete hlavnú rolu

  pri ruskom postupe, teraz je ale iba tieňom

  toho, čo bývalo.

  Zničená priehrada

  Čo však výrazne pozmenilo ukrajinské plá-

  ny, bolo zničenie Kachovskej priehrady na

  rieke Dneper. Jej 3,2 km dlhý múr vybuchol

  v centrálnej časti skoro ráno 6. 6., len dva dni

  po začiatku ukrajinskej ofenzívy. Priehrada

  zadržiavala viac ako 18 kubických kilometrov

  vody. Tá zaplavila mesto Cherson a ďalších 40

  dedín po prúde na oboch brehoch Dnepra. Za-

  hynulo približne 60 civilistov. Voda zo záplav

  začala klesať až po niekoľkých dňoch.

  Hoci sa z výbuchu priehrady obviňovali obe

  strany, isté je, že pod kontrolou ju mali Rusi.

  Masívny múr nemohla Ukrajina dostupnými

  zbraňami ohroziť zvonka, musel byť zničený

  výbuchom zvnútra priehrady, kam mali prístup

  len Rusi. Vyhodili ju do vzduchu, aby zabránili

  Ukrajincom pokúsiť sa o prechod rieky. Zapla-

  vené rozmočené oblasti to na nejaký čas zne-

  možnili.

  Výsledkom je však aj obrovská ekologická

  katastrofa. Do rieky a následne do mora sa

  dostalo množstvo chemických látok, zahynulo

  mnoho zvierat, a čo je najhoršie, vyschli štyri

  zavlažovacie kanály, ktoré priehrada napájala.

  Zničenie Kachovskej priehrady napáchalo obrovské škody.

  Ruský vrtuľník Ka-52 so zničeným chvostom bol

  zachytený na videu 19. 6.

  INFO Eduard26

  Srpen 2023

• Page 27

  HISTORIE

  To na dlhé roky negatívne ovplyvní poľnogos-

  podársku produkciu a tiež prístup k pitnej vode

  pre státisíce ľudí.

  Vypustenie Kachovskej priehrady ohrozuje

  aj Záporožskú jadrovú elektráreň. Voda z nej

  totiž napájala aj menší rezervoár na chladenie

  jadrových reaktorov. Rusi navyše areál Zápo-

  rožskej elektrárne zamínovali a do niektorých

  častí nechcú pustiť inšpektorov Medzinárodnej

  agentúry pre atómovú energiu (IAEA).

  Prigožinov puč

  No a po tomto všetkom sa Rusi pustili sami

  do seba. V piatok 23. 6. večer sa začal pokus

  o puč žoldnierskej skupiny Wagnerovcov. Jej

  vodca Jevgenij Prigožin ho nazval „pochodom

  spravodlivosti“ a dôvodom malo byť údajné

  ostreľovanie základní žoldnierov na východ-

  nej Ukrajine ruskou armádou, ktorá sa snažila

  prevziať kontrolu nad touto skupinou. V sku-

  točnosti chystal Prigožin toto povstanie dlh-

  ší čas a zhromažďoval naň vozidlá, muníciu

  a palivo, čo zo satelitných záberov zistili aj zá-

  padné tajné služby.

  Prigožinovým cieľom bolo chytiť na veli-

  teľstve v ruskom Rostove tesne pri hraniciach

  s Ukrajinou ministra obrany Sergeja Šojgua

  a náčelníka štábu Valerija Gerasimova, kto-

  rých dlhodobo verejne kritizoval. Tí však stihli

  z Rostova včas ujsť. Prigožin zastihol na veli-

  teľstve iba ich zástupcov. Wagnerovci obsadili

  Rostov a následne začali v sobotu 24. 6. postup

  smerom na Moskvu. Obsadili Voronež a dosta-

  li sa približne 200 km k hlavnému mestu. Ich

  kolóny sa nestretávali prakticky so žiadnym

  odporom na zemi. Cestu im komplikovali iba

  zátarasy, ktoré poľahky prešli.

  O odpor sa snažilo ruské letectvo. Vrtuľní-

  ky napríklad zničili sklad paliva vo Voroneži,

  ktorý Wagnerovci obsadili. Žoldnieri však mali

  aj prostriedky PVO, ktoré spôsobili ruské-

  mu letectvu ďalší čierny deň. Zničených bolo

  šesť vrtuľníkov a jedno lietadlo, o život prišlo

  podľa rôznych zdrojov 15 až 30 príslušníkov ich

  osádok.

  Zostrelené boli dve útočné helikoptéry Mi-35

  a Ka-52 a štyri stroje typu Mi-8, z toho tri vo

  verzii Mi-8MPTR-1 pre rádioelektronický boj.

  Zničeným lietadlom bol IL-22M – lietajúce ve-

  liteľské stanovište na základe dopravného li-

  etadla Il-18. Stroj patril 610. stredisku bojovej

  prípravy a preškoľovania leteckého personálu

  so základňou v Ivanove severovýchodne od

  Moskvy. Jeho posledné okamihy zachytilo dra-

  matické video. Horiace lietadlo na ňom pri páde

  prudko rotuje, následkom čoho sa mu odtrhol

  chvost, časti krídel i dva vonkajšie motory. Za-

  hynula celá jeho osádka, ktorú malo tvoriť de-

  sať ľudí. Zverejnené boli mená ôsmich z nich –

  podplukovník Arťom Milovanov (43), zástupca

  náčelníka spomínaného 610. strediska, kapitán

  Arťom Šaroglazov (31), veliteľ lietadla, major

  Pohreb osádky IL-22M v Ivanove.

  Trosky Il-22M s označením RF-75917 pri Kantemirovke vo Voronežskej oblasti.

  Tiež ho 24. 6. zostrelili Wagnerovci.

  Mi-8MTPR-1 zostrelený žoldnierskou skupinou Wagnerovcov 24. 6.

  vo Voronežskej oblasti.

  Ka-52 s označením RF-13418

  a trupovým číslom „žltá 72“ z 15.

  brigády ruského armádneho letectva

  zostrelený Wagnerovcami 24. 6. pri

  dedine Komintern vo Voronežskej

  oblasti. Podplukovník Alexej

  Vorožcov a poručík Denis Olejnikov

  zahynuli.

  Horiaci Il-22M tesne pred nárazom

  do zeme. Pri páde sa mu odtrhol

  chvost, koniec krídla i oba vonkajšie

  motory.

  INFO Eduard

  27

  Srpen 2023

• Page 28

  HISTORIE

  Gennadij Beljakin (50), šturman, kapitán Viktor

  Polov (43), palubný inžinier, kapitán Igor Vo-

  ločilov (49), palubný technik, starší práporčík

  Sergej Starušok (49), palubný radista, starší

  seržant Viktor Podrepnyj (42), palubný radista

  a starší seržant Alexej Skrykov (29), palub-

  ný mechanik. Pohreb väčšiny z nich sa konal

  spoločne v Ivanove, iba Milovanova pochovali

  osobitne v Tambove.

  Koniec prevratu

  Wagnerovci postupovali na Moskvu ako nôž

  maslom. Večer 24. 6. ich však Prigožin zasta-

  vil a zavelil čelom vzad. Na druhý deň opustili

  aj Rostov, ktorý mali plne pod kontrolou. Do-

  hodu o zastavení akcie údajne sprostredkoval

  bieloruský diktátor Lukašenko výmenou za

  beztrestnosť pre Wagnerovcov a ich exil v Bi-

  elorusku. Putin s tým súhlasil, hoci ešte ráno

  v televíznom prejave vyhlasoval, že vzbúren-

  cov čaká prísny trest.

  Paradoxne sa tak ukázalo, že po Rusku mô-

  žete jazdiť v tankoch, obsadzovať vládne bu-

  dovy v mestách a zostreľovať lietadlá a vrtuľ-

  níky ruského letectva – a oficiálne sa vám nič

  nestane. Skúste však protestovať proti vojne,

  alebo dokonca vytiahnuť na verejnosti prázdny

  papier bez akéhokoľvek nápisu – a zavrú vás

  na niekoľko rokov do väzenia za extrémizmus...

  Je pravdepodobné, že Prigožin dúfal, že sa

  k nemu pridá časť armády, alebo na svoju stra-

  nu strhne časť obyvateľstva. Chcel tiež zajať

  Šojgua a Gerasimova a využiť ich ako rukojem-

  níkov. Nič z toho mu nevyšlo a tak sa radšej

  stiahol.

  Vedľajším účinkom tejto akcie je, že Wagne-

  rovci už viac nebojujú pri Bachmute ani nikde

  inde na Ukrajine. Severne a južne od Bachmutu

  postupuje ukrajinská armáda a snaží sa mesto

  obkľúčiť. Po odvrátení prevratu sa tiež rozbeh-

  li čistky v ruskej armáde. Viacerých generálov

  a iných dôstojníkov stiahli a buď prevelili,

  alebo ich zatkli a vypočúvali.

  Mi-24P s označením RF-92501 a trupovým číslom „červená 27“ havaroval 22. 6. v Bielorusku.

  Nový záber na trosky Su-34, ktorý bol zostrelený

  minulý rok v máji na brehu rieky Oskil pri Izjume.

  Zábery Ka-52, ktorý bol zničený vlani v septembri na

  základni Melitopoľ.

  INFO Eduard28

  Srpen 2023

• Page 29

  HISTORIE

  Ďalšie ruské straty

  Okrem spomínaných vrtuľníkov a lietadla

  zničených počas Prigožinovho puču zazna-

  menalo ruské letectvo aj ďalšie straty. V Bie-

  lorusku, pri obci Lesnaja v Brestskej oblasti,

  havaroval vo štvrtok 22. 6. ruský vrtuľník Mi-

  -24P s označením RF-92501 a trupovým čís-

  lom „červená 27“. Stroj sa zrútil na okraji lesa

  vedľa cesty a všetci traja členovia osádky utr-

  peli zranenia.

  V Luhanskej oblasti bol v piatok 23. 6. zostre-

  lený vrtuľník Mi-8MPTR-1. Zo štyroch členov

  osádky iba jeden dokázal vyskočiť a zachrá-

  niť sa na padáku. Ostatní traja zahynuli. Jeden

  z nich bol identifikovaný ako dôstojník Kiril Ba-

  bajev.

  Vojakom ukrajinskej 10. horskej útočnej

  brigády sa vo štvrtok 29. 6. podarilo pomocou

  prenosnej rakety Igla zostreliť ruské bitevné

  lietadlo Su-25. Zásah bol zachytený na videu.

  Jeden stroj rovnakého typu si Ukrajinci náro-

  kovali aj v stredu 7. 6., no ten nie je potvrdený.

  V sledovanom období sa objavili na oboch

  stranách aj doteraz neznáme zábery strojov,

  ktoré boli zničené predtým. Napríklad na zá-

  kladni Melitopoľ bol pri ukrajinskom raketo-

  vom útoku ešte 1. 9. 2022 na zemi zničený vr-

  tuľník, zrejme typu Ka-52. Jeho trosky boli až

  teraz zachytené na videu, ktoré nakrútil člen

  posádky inej ruskej helikoptéry pri štarte z te-

  jto základne.

  Ukrajinské straty

  Ukrajinské letectvo utrpelo v sledovanom

  období dve potvrdené straty. V piatok 2. 6. bol

  pri Pokrovsku v Doneckej oblasti zostrelený

  MiG-29. Pilotoval ho major Vladyslav Save-

  liev s volacím znakom Nomad zo 114. brigády

  taktického letectva. Predtým sa zúčastnil na

  americkom výcvikovom programe na leteckej

  základni Columbus v štáte Mississippi v USA.

  Zostrelenie svojej stíhačky neprežil.

  V Charkovskej oblasti bol v piatok 9. 6. za

  neznámych okolností stratený vrtuľník Mi-8

  z 18. samostatnej brigády ukrajinského armád-

  neho letectva. Haváriu neprežil najmenej jeden

  člen osádky, nadporučík Vladyslav Zozulja.

  Stratami trpí, žiaľ, aj civilné obyvateľstvo

  Ukrajiny. Príkladom je útok na pizzeriu v meste

  Kramatorsk na východe Ukrajiny, Tú zasiahli

  ruské rakety v utorok 27. 6. a zabili tam 13 ľudí.

  Medzi obeťami boli aj tri deti vrátane dvoch

  14ročných sestier dvojičiek. Niekoľko dní po

  útoku podľahla zraneniam aj spisovateľka

  Viktoria Amelina. Ukrajinci po útoku zadrža-

  li informátora, ktorý Rusom dodal súradnice

  pre útok. Rusi tvrdili, že zasiahli vojenský cieľ

  a zabili 200 zahraničných žoldnierov a 50

  ukrajinských generálov a ďalších vysokých

  dôstojníkov. Nevadí, že toľko ľudí by sa do pi-

  zzerie ani nezmestilo...

  V júni sa tiež čoraz intenzívnejšie hovori-

  lo o možnom výcviku ukrajinských pilotov na

  F-16. Táto iniciatíva, ktorá stála obe strany veľa

  energie a bude stáť aj nemalé peniaze, prichá-

  dza jednak neskoro (ofenzíva bez vzdušného

  krytia už prebieha) a jednak by namiesto nej

  bolo aktuálne lepšie investovať do delostre-

  leckej a raketovej munície a do protivzdušnej

  obrany. O tom si ale viac povieme v ďalšej časti

  seriálu.

  Vrtuľník Mi-24 dodaný na Ukrajinu z Česka.

  Tento Mi-14PS s označením „žltá 34“ z 10. brigády ukrajinského námorného letectva bol zostrelený vlani v máji ruskou stíhačkou Su-35S v Odeskej oblasti. Fotky jeho trosiek

  sa objavili až teraz.

  INFO Eduard

  29

  Srpen 2023

• Page 30

  BOXART STORY

  Se 158 vítězstvími se Hans-Joachim Mar-

  seille stal nejúspěšnějším německým stí-

  hačem bojujícím proti západním spojencům.

  Marseille měl všestranné schopnosti v pilo-

  táži i střelbě. Neváhal manévrovat v nepřá-

  telské formaci při nízké rychlosti a střílet

  s velkým předsazením. Často dosáhl i něko-

  lika sestřelů během jednoho dne. Otázkou

  samozřejmě zůstává, jak úspěšným stíhačem

  Marseille ve skutečnosti byl. Jedná se o zají-

  mavé, komplikované a kontroverzní téma. Ale

  díky dostupnosti archivních materiálů obou

  válčících stran se v jeho případě dá dobrat

  odpovědi. Badatelé Dan Case a Nick Hector

  dospěli k závěru, že lze doložit 135 sestře-

  lů z celkového počtu Marseilleho 158 úřed-

  ně ověřených a pěti nepotvrzených vítězství.

  V případě 28 zbývajících vítězství mohli le-

  toun zničit i jiní stíhači, nebo ke ztrátě spoje-

  neckého letounu nedošlo. Marseille tedy měl

  82,8% přesnost svých nárokovaných vítězství.

  Jeho jednotka, I./JG 27, byla od konce květ-

  na 1942 a v první polovině června nasazena

  při podpoře pozemní sil během bitvy u Gaza-

  ly, doprovázela bombardéry nad Krétu a po

  pádu Tobruku se těžiště jejích operací sou-

  středilo na boj o základnu Gambut. V kariéře

  mladého stíhače byl červen 1942 důležitý. Byl

  jmenován velitelem 3. Staffel a s přibývají-

  cími sestřely se mu blížila magická hranice

  100 leteckých vítězství. Tento milník překonal

  17. června.

  Kolem poledne toho dne zaútočila čtve-

  řice (Schwarm) Messerschmittů Bf 109 pod

  Marseilleho vedením na formaci, kterou

  Němci odhadli jako dvacet Curtissů P-40

  a deset Hurricanů. Jednalo se o stíhací do-

  provod Bostonů, který ve skutečnosti tvořily

  tři Kittyhawky z No. 250 Sqn RAF a dvanáct

  Hurricanů z No. 73 Sqn RAF. Přestože Němci

  nadsadili počet nepřátel, i tak se sebevědomě

  vrhli do boje s přesilou. Během sedmi minut

  s nepřítelem bojoval Marseille, zatímco

  ostatní tři piloti jej kryli. Po útoku z převý-

  šení zasáhl prvního protivníka, při úhybném

  manévru se stíhači RAF za zády sestřelil

  dalšího. Pak zpozoroval Hurricany kroužící

  v obranném kruhu kolem padáku svého ko-

  legy, jenž se snášel k zemi. Marseille se

  vmísil do kruhové formace a sestřelil další

  dva stroje. Poté zpozoroval Hurricane letící

  ve výšce asi sto metrů nad letištěm Gambut

  a britský stroj se pod jeho palbou vzápětí v

  plamenech zřítil do postavení protiletadlové

  obrany. Kýžený stý sestřel byl dosažen.

  Marseille v tomto divokém leteckém boji

  ohlásil jako sestřelené dva Curtissy P-40

  a tři Hurricany. Ve skutečnosti nebyl žád-

  ný z Curtissů zasažen, ale Marseillovi padly

  za oběť čtyři Hurricany. Zahynuli Sqn Ldr

  D. H. Ward a P/O G. J. Wooley. Seskokem na

  padáku se zachránili Sgt. Goodwin a P/O Sto-

  ne. Oba však byli zraněni. Dva z jejich kolegů

  nárokovali po jedné poškozené stodevítce.

  Marseille a jeho tři kolegové zpozorovali

  při návratu na základnu u Sidi Barrani dva

  letouny. Jednalo se o fotoprůzkumné Spitfiry

  Mk.IV z 2 PRU. „Jochen“ Marseille k nic netu-

  šící dvojici vystoupal a přesnou palbou poslal

  k zemi stroj F/Lt F. Spicera, který ve svém

  stroji zahynul. Okamžik, ve kterém se Mar-

  seille začlenil do obranného kruhu britských

  stíhačů, zachytil na své malbě pro stavebnici

  70155 Marek Ryś.

  Po přistání byl vyčerpaný Marseille oka-

  mžitě stažen z bojových operací a odletěl do

  Berlína. Z rukou Adolfa Hitlera obdržel Meče

  k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí. Čeka-

  la na něj nacistická propagandistická maši-

  nerie a rovněž návštěva firmy Messerschmitt

  v Augsburgu. Poprvé si mohl vyzkoušet novou

  verzi Messerschmittu Bf 109 označenou jako

  G. Do bojů v Africe se vrátil na konci srpna

  1942. O měsíc později zahynul při výskoku

  z Bf 109 G-2 poté, co začal hořet motor. V lis-

  topadu 1942 byla I./JG 27 stažena do Německa

  a po doplnění ztrát a odpočinku byla nasaze-

  na v lednu 1943 do bojů nad Francií. V západní

  Evropě bojovala až do konce války.

  Novozélanďan Derek Harland Ward, DFC

  & Bar, jenž se možná stal Marseilleho stou

  obětí, byl veteránem bitev o Francii a Británii.

  Velitelem No. 73 Sqn RAF se stal v září 1941

  a na svém kontě měl šest vítězství. Osud-

  ný 17. červen byl v deníku squadrony ozna-

  čen jako tragický. Ještě týž den se jednotka

  před postupujícími Němci musela z Gambutu

  stáhnout. V bojích v severní Africe však po-

  kračovala a v prosinci 1942 zaznamenala své

  300. letecké vítězství.

  Ilustrace: Marek Ryś

  Magická stovka

  Text: Jan Bobek

  #70155

  INFO Eduard30

  Srpen 2023

• Page 31

  #84191

  BOXART STORY

  Čtyřmotorový bombardér B-17 hrál klíčo-

  vou roli při bojích v Evropě (ETO) a Středo-

  moří (MTO), ale významné místo zaujal i bě-

  hem prvních let bojů v Tichomoří (PTO). A to

  i přesto, že v Pacifiku odlétaly B-17 méně než

  dvě procenta z celkového bojového nasazení

  tohoto typu. Oproti Evropě, kde B-17 sloužily

  u třiatřiceti bombardovacích skupin, v Pa-

  cifiku jich bylo pouze pět. Ani početní stavy

  v rámci pacifických jednotek nebyly s ETO

  srovnatelné. Zejména v počátku konfliktu to

  byly jednotky či nižší desítky strojů. Přesto

  však pacifické válčiště přineslo B-17 některá

  prvenství – do bojů se zapojily již během úto-

  ku na Pearl Harbor, byť spíše v roli obětí. Prv-

  ní bombardovací mise B-17 v Asii se odehrála

  10. prosince 1941, kdy pět letounů napadlo

  japonský konvoj. Zároveň zde sloužily ver-

  ze, které se do Evropy dostaly jen výjimečně,

  jako B-17B, C a D. Právě skutečnost, že v ra-

  ném období služby B-17 v PTO byly používá-

  ny převážně verze bez zadní střelecké věže,

  měla vliv na vývoj podoby formací, které se

  od ETO lišily. V případě útoku japonských

  stíhačů zezadu uvedli piloti B-17 letoun do

  esovitých zatáček, čímž dávali svým bočním

  střelcům možnost efektivnější obranné palby.

  Rozestupy se udržely i do pozdějšího obdo-

  bí, kdy převažovaly B-17 verzí E a F, které již

  zadní střeleckou věží disponovaly. Oproti ETO,

  kde byla snaha o udržení co nejtěsnější for-

  mace, v Pacifiku byla jednotlivým letounům

  dána větší volnost k manévrování, a tak se

  formace jevily jako poměrně neuspořádané.

  Základem formací byla ovšem i v Pacifiku se-

  stava V-shape (tvar V), tedy elementu (roje)

  tří strojů. Formace zde bývaly mnohem men-

  ší, obvykle sestávaly pouze z 10 až 15 letounů.

  B-17 se i přes své zjevné přednosti ukáza-

  ly být ne zcela vhodnými pro pacifické vál-

  čiště. V prvních fázích konfliktu, kdy jejich

  cílem byly lodní konvoje a další hladinové

  cíle, dosahovaly pramalých úspěchů. Takové

  cíle byly mnohem vhodnější pro střemhlavé

  a torpédové bombardéry. A později, kdy při-

  bývalo plošných pozemních cílů, již byla

  služba B-17 v PTO za zenitem, protože byly od

  začátku roku 1943 nahrazovány rychlejšími

  B-24 s delším doletem. A v době, kdy začalo

  být bombardováno samotné Japonsko, pře-

  vzaly tíhu útoků modernější B-29.

  Dva bojové lety osádek bombardérů B-17,

  jejichž trasa vedla kolem východního pobře-

  ží Nové Guinei 14. srpna 1942, byly pro toto

  bojiště charakteristické. V ranních hodi-

  nách nejprve odstartovala na průzkumný let

  z Port Moresby osádka B-17E z 435th BS,

  19th BG a její trasa měla vést přes Rabaul až

  ke Kaviengu. Stroj nesl název „Chief Seattle“,

  osádce velel 1st Lt. Wilson L. Cook a na jeho

  palubě byl i jeden příslušník RAAF. Výroba

  bombardéru byla zaplacena z veřejné sbírky

  obyvatel Seattlu a jeho bojové jméno uctilo

  památku náčelníka Seattla, jenž byl vůdcem

  kmenů Sukvamišů a Duwamišů.

  Průzkumný stroj bohužel po hodině a půl

  narazil nad mořem na devět hlídkujících Zer

  z Tainan Kōkūtai pod velením podpor. Jōji

  Yamashity. Jejich úkolem bylo poskytovat

  krytí dvěma nákladním plavidlům a jejich

  doprovodným válečným lodím včetně křiž-

  níku Tatsuta. Cookův stroj byl během pěti-

  minutového boje s přesilou sestřelen a nikdo

  z osádky nepřežil. Jedno Zero bylo obrannou

  palbou poškozeno a společně se svým wing-

  manem se jeho pilot předčasně vrátil do Buny

  na Nové Guinei.

  Zbývajících sedm Zer pokračovalo v kry-

  tí konvoje, který byl částečně chráněn ob-

  lačností. Po japonských plavidlech pátrala

  šestice B-17 z 19th BG. Formaci vedl velitel

  30th BS, Maj. Dean C. Hoevet. Právě když se

  Američané chystali svrhnout pumový náklad,

  napadla je Yamashitova Zera. Během pětimi-

  nutového boje byly čtyři bombardéry poško-

  zeny, z toho jeden těžce. Americkým střelcům

  se podařilo sestřelit Zero podd. 3. tř. Masami

  Araie, jenž ve svém stroji zahynul. Japonští

  stíhači v hlášení uvedli, že bombardéry sho-

  dily osm pum, ale osádky japonských plavidel

  útok bombardérů v nepříznivém počasí vůbec

  nezaznamenaly. Úvodní část tohoto střetnu-

  tí na své malbě pro stavebnici zachytil Piotr

  Forkasiewicz.

  Tainan Kōkūtai byla od srpna 1942 nasa-

  zena do bojů nad Guadalcanalem. Na Nové

  Guinei si ponechala nová Zera A6M3 Model 32

  s kratším doletem. Postupně však na tomto

  bojišti ztrácela vliv na bojové operace ne-

  přítele. Katastroficky pro ni dopadly boje na

  konci srpna, což je popsáno v článku Lovci

  lebek nad Bunou v lednovém vydání magazí-

  nu INFO Eduard.

  Text: Jan Bobek a Jan Zdiarský

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Volná formace

  INFO Eduard

  31

  Srpen 2023

• Page 32

  BOXART STORY #70142

  Poslední velkou ofenzívu vietnamské vál-

  ky odstartovala severovietnamská armáda

  30. března 1972 pod názvem Nguen Hue. V re-

  akci na tuto „Velikonoční ofenzivu“ pozastavil

  prezident Nixon probíhající mírová jednání

  a nařídil zahájení letecké operace Lineba-

  cker. Jejím smyslem bylo narušování záso-

  bování nepřátelských vojsk a probíhala od

  9. května do 23. října 1972, kdy byla u příslibu

  dalších mírových jednání pozastavena. Jenže

  ta zkrachovala, a tak byl spuštěn Linebacker II.

  Počínaje 18. prosincem začalo intenzivní dva-

  náctidenní bombardování, během nějž bylo

  na vojenské a průmyslové cíle shozeno více

  než 20 000 tun bomb. Patnáct B-52 přitom

  bylo sestřeleno, většinou protiletadlovými

  střelami SAM. Jednu „superpevnost“ si náro

  -

  koval i pozdější první vietnamský kosmonaut

  Pham Tuan, který odstartoval proti nepříteli

  v noci z 26. na 27. prosince s MiGem-21MF

  č. 5121 ze základny Noi Bai. Pozemní stanovi-

  ště jej navedlo na formaci B-52 a dostal po-

  volení k palbě dvěma raketami. Poté se měl

  okamžitě stáhnout.

  Byl to devátý den operace Linebacker II

  a k náletům bylo vysláno celkem 57 B-52. Ty

  měly bombardovat železniční stanice v Lang

  Dangu, Due Noi a Trung Quan, šest jich mělo

  za cíl skladiště ve Van Dien a tři formace po

  třech strojích měly útočit na tři různá sta

  -

  noviště střel SAM. Nad Due Noi utrpěl stroj

  Black 03 menší poškození, vrátil se ale bez

  problémů na základnu Utapao. Mnohem horší

  byla situace nad Trung Quan, kde bylo proti 12

  bombardérům odpáleno 45 střel SAM a jedna

  z nich zasáhla stroj Cobalt 01 Capt. Franka D.

  Lewise. Všichni členové osádky utrpěli zra

  -

  nění, navigátor 1/Lt. Ben. L Fryer smrtelné.

  Stroj zachvátily plameny, elektrické systé

  -

  my selhaly. Krátce po zásahu dal pilot všem

  členům osádky rozkaz k opuštění stroje. Bě

  -

  hem něj zahynul ještě Maj. Allen L. Johnson,

  operátor elektronických systémů. Jednalo se

  o poslední sestřelený B-52, jehož osádka pad-

  la do zajetí. Událost, ke které došlo při útoku

  na palpost SAM označený VN-243, totiž skon

  -

  čila navzdory své dramatičnosti šťastněji.

  Stroj Ash 02, pilotovaný Capt. Johnem D. Mi

  -

  zem, patřil k trojici bombardující uvedený cíl

  a jedna z 15 vypálených střel SAM zasáhla levé

  křídlo v okamžiku, kdy prováděl ostrý odval

  po odhozu bomb. Šrapnely poranily pilota na

  levé noze a ruce. Těžce poškozená B-52 přišla

  o všechny levé motory, jeden hořel. Letoun

  se propadl o několik tisíc stop, než jej Mize

  dokázal s téměř nadlidským úsilím srovnat.

  Bombardér totiž přišel o většinu posilovačů

  řízení, nehledě na asymetrický tah motorů.

  Mize byl navíc zraněn, stejně jako navigátor

  1/Lt William L. Robinson, který ale dokázal

  i bez navigačního vybavení vytýčit kurs

  k vlastním pozicím. „Dotažení na základnu

  bylo mimo naše možnosti, otázkou bylo, jak

  daleko se dokážeme dostat, než budeme mu

  -

  set letoun opustit,“ uvedl později Mize, který

  pilotoval jen podle „zadku“, protože z letových

  přístrojů mu zbyly jen rychloměr a výškoměr.

  Na hranici s Laosem se u Ash 02 objevil zá

  -

  chranný HC-130 a v pozici na pravém křídle jej

  vedl nad bezpečnou oblast. Ale těžce raněná

  B-52 se doslova rozpadala ve vzduchu. Mize

  už chtěl vydat rozkaz ke katapultáži, ale navi

  -

  gátor jej upozornil, že se nacházejí nad hora-

  mi a pokud dokážou uletět ještě aspoň 30 mil,

  budou nad rovinou. Z posledních sil držel Mize

  svůj stroj ve vzduchu, ale po chvíli už musel

  vydat rozkaz ke katapultáži. Robinson ale Mi

  -

  zemu oznámil, že jeho sedadlo selhalo a po-

  kusí se tedy vyskočit otvorem po katapultáži

  radarového operátora. Mize mu dal tři minu

  -

  ty, protože věděl, že jakmile navigátor opustí

  své místo, ztratí s ním kontakt. Téměř přes

  -

  ně po této době definitivně selhaly všechny

  elektrické systémy a Mizemu nezbylo, než se

  katapultovat také. On i všichni ostatní členo

  -

  vé osádky ale bezpečně přistáli na padácích

  a byli zachráněni. Capt. Mize byl za svůj hero-

  ický výkon vyznamenán Leteckým křížem (Air

  Force Cross), druhým nejvyšším americkým

  vyznamenáním za statečnost. Mize byl pozdě

  -

  ji povýšen na majora a sloužil až do 1. srpna

  1984, zemřel 15. června 2012. Ostatní členové

  osádky byli oceněni DFC a Purpurovým srd

  -

  cem (Purple Heart).

  A co Pham Tuan? Je velmi nepravděpodob

  -

  né, že by jeho raketa mohla způsobit na B-52

  tak rozsáhlé škody, nesedí ani svědectví sa

  -

  motné osádky. Vietnamský stíhač nepochybně

  své rakety odpálil, ale ty asi nic nezasáhly.

  Jeho MiG-21MF je dnes vystaven v muzeu

  s osmi hvězdičkami sestřelů pod kabinou,

  minimálně jedna z nich je tam ale navíc…

  Ilustrace: Adam Tooby

  Jedna hvězda navíc

  Text: Richard Plos

  INFO Eduard32

  Srpen 2023

• Page 33

• Page 34

  #70155

  Bf 109F-4

  1/72

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu

  Bf 109F-4 v měřítku 1/72; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard34

  Srpen 2023

• Page 35

  Bf 109F-4/Trop, WNr. 10137, Oblt. Hans-Joachim Marseille, 3./JG 27,

  Ain-el-Gazala, Libye, červen 1942

  Bf 109F-4, WNr. 7183, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, St. Pol, Francie, říjen 1941

  Bf 109F-4, Maj. Hannes Trautloft, JG 54, Relbicy, Sovětský svaz, březen 1942

  Hans-Joachim „Jochen“ Marseille se narodil

  v roce 1919 v Berlíně a byl potomkem hugenot-

  ských imigrantů. Se 158 vítězstvími se stal nej-

  úspěšnějším německým stíhačem bojujícím proti

  západním spojencům. Byl vyznamenán Rytířským

  křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Měl

  všestranné schopnosti v pilotáži i střelbě. Nevá-

  hal manévrovat v nepřátelské formaci při nízké

  rychlosti a střílet s velkým předsazením. Také se

  snažil v poušti zachraňovat sestřelené nepřátel-

  ské letce tím, že na druhé straně fronty shazoval

  zprávy o jejich osudu. Tento letoun používal Hans-

  -Joachim Marseille v červnu 1942, vrchní kamuf-

  lážní barvu RLM 79 má nastříkánu na bocích do

  poloviny trupu. Spodní plochy byly kamuflovány

  barvou RLM 78. Kamufláž doplňovalo označení

  strojů z jižní fronty – bílé konce křídla, bílý vrtu-

  lový kužel a pás na zádi trupu téže barvy. Na mo-

  torovém krytu nebyl z obou stran znak I. Gruppe

  JG 27. Dne 30. září 1942 vedl s Messerschmittem

  Bf 109G-2/Trop 3. Staffel při doprovodu letky Stuk.

  Při návratu se mu kabina zaplnila kouřem a byl

  nucen vyskočit, ale po nouzovém opuštění kabiny

  zavadil o směrovku, ztratil vědomí, jeho padák se

  neotevřel a pád na zem se mu stal osudným.

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského

  kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939

  jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2.

  Celkem 50 symbolů sestřelů na směrovce se váže

  právě k „Assiho“ působení na západní frontě. Pa-

  desátého vítězství dosáhl dne 13. října 1941 poblíž

  Boulogne-sur-Mer sestřelem jednoho Spitfiru. Od

  1. listopadu 1942 převzal velení II./JG 54 a tuto

  Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestře-

  len a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuš-

  těn až v roce 1950 (napsal o svých zážitcích ve

  vězení knihu Ich spreche die Wahrheit! (u nás

  vyšla pod názvem Zajatcem v Rusku). Do svého

  sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich

  na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji je

  označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a je od-

  vozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená

  v němčině kohout).

  Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru

  ve Španělské občanské válce. Létal zde s Bf 109

  a podílel se na vypracování taktiky bojového na-

  sazení tohoto typu. Létal také v polské kampani či

  ve francouzském tažení. Během každého konflik-

  tu si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srp-

  na 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54.

  V jejím čele se také zapojil do operace Barbaros-

  sa, tedy útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji až

  do 5. července 1943, kdy byl převelen do vyšších

  štábních funkcí. Trautloftovo celkové skóre čítá

  celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl připnout

  27. července 1941. Letoun nese nestandardní ka-

  muflážní schéma. Jaké barvy JG 54 v Sovětském

  svazu používala, není zcela jasné. Naše interpre-

  tace obsahuje barvy RLM 70, 71 a 76, doplněné

  bílou barvou pro zimní období. Z obou stran je pod

  kabinou nakreslen znak JG 54, zelené srdce s bí-

  lým lemem. V pozdějších měsících byly do srdce

  domalovány znaky jednotlivých Gruppe a na stroji

  byla bílá barva přestříkána opět zelenou barvou.

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard

  35

  Srpen 2023

• Page 36

  STAVEBNICE 08/2023

  Bf 109F-4/Z, WNr. 13325, Oblt. Viktor Bauer, 9./JG 3, Ščigry,

  Sovětský svaz, červen 1942

  Bf 109F-4/B, WNr. 7629, Oblt. Frank Liesendahl, 10.(Jabo)/JG 2,

  Francie, červen 1942

  Bf 109F-4, WNr. 13169, Fw. Heinrich Bartels, 8./JG 5,

  Petsamo, Finsko, září 1942

  Tento letoun používal Viktor Bauer, držitel

  Rytířského kříže s dubovou ratolestí a eso se

  106 sestřely, získanými převážně v bojích proti

  sovětským letcům. Bauer s ním létal v létě 1942

  při postupu německé Skupiny armád A ke Sta-

  lingradu. Jednotka byla vyzbrojena stroji původ-

  ně určenými k bojům v jižní Africe, proto letadla

  nesla kamufláž tvořenou barvami RLM 78/79. Ta

  byla následně doplněna na horních a bočních plo-

  chách o segmenty tvořené pravděpodobně barva-

  mi RLM 74/70 (někdy je uváděna i možnost RLM

  75/71), aby bylo zbarvení letounů lépe přizpůso-

  beno prostředí východní fronty. Žluté doplňky na

  křídle, zádi trupu a na krytu motoru nosily letou-

  ny působící na východní frontě. Příď nese znak

  III. Gruppe JG 3, u níž stroj pravděpodobně slou-

  žil předtím, než jej začal používat Staffelkapitän

  Bauer. Pod kabinou bylo vyvedeno jméno Bauero-

  vy manželky Ellen. Bauer dosáhl svého 106. a po-

  sledního vítězství 9. srpna 1942 severovýchodně

  od Stalingradu. Den nato byl jeho stroj ve vzduchu

  zasažen a zraněný Bauer musel nouzově přistát.

  Po vyléčení působil na velitelských postech u do-

  plňovacích jednotek.

  Koncem roku 1941 uvažovala Luftwaffe o obnovení

  bombardování Velké Británie a příbřežní lodní do-

  pravy. Bylo stanoveno, že z každé stíhací jednotky

  bojující proti Velké Británii bude vyčleněna jed-

  na Staffel, určená k provádění útoků typu „udeř

  a uteč“. V rámci JG 2 působila v této roli 10.(Jabo)

  Staffel. Pod velením Oblt. Franka Liesendahla po-

  topila během čtyř měsíců 20 lodí s celkovým vý-

  tlakem 630 000 BRT. Liesendahl zahynul 17. čer-

  vence 1942 v Fw 190A-3 při útoku na nákladní lodě

  u Brixhamu. Posmrtně byl povýšen do hodnosti

  Hauptmann a obdržel Rytířský kříž. Liesendahlův

  stroj nesl standardní kamufláž denních stíhačů

  Luftwaffe tvořenou barvami RLM 74/75/76. Liška

  překusující loď, byla znakem 10.(Jabo) Staffel a na

  směrovém kormidle byla vyznačena potopená či

  poškozená plavidla

  Rakušan Heinrich Bartels, držitel Rytířského

  kříže a německé stíhací eso s 99 sestřely do-

  saženými během přibližně 500 bojových letů, se

  zúčastnil bojů na všech frontách, na kterých bo-

  jovaly jednotky Luftwaffe. Polovinu svých sestře-

  lů dosáhl na severu v řadách JG 5 v bojích proti

  pilotům tehdejšího Sovětského svazu. Osudným

  se mu stal 23. prosince 1944 souboj s piloty P-47

  Thunderbolt od 56th FG během Bitvy v Ardenách.

  Trosky Bartelsova Messerschmittu byly nalezeny

  v roce 1968 spolu s nepoužitým padákem poblíž

  města Bad Godesberg v Německu. S vyobraze-

  ným strojem létal Bartels v druhé polovině roku

  1942 během bojů na severu Finska. Stroj byl

  kamuflován barvami RLM 75/71/76, avšak v ne-

  standardním stylu, aplikovaném v místě půso-

  bení. Směrové kormidlo neslo v září roku 1942

  devětadvacet proužků symbolizujících sestřely.

  Poté co Bartels obdržel Rytířský kříž a dosáhl

  45. sestřelu, vyzdobil jeho mechanik směrovku

  kresbou vyznamenání.

  INFO Eduard36

  Srpen 2023

• Page 37

  Pro Bf 109F-4 1/72

  DOPORUČUJEME:

  672313 Bf 109F propeller early PRINT (Brassin)

  672314 Bf 109F propeller late PRINT (Brassin)

  672315 Bf 109F gun barrels PRINT (Brassin)

  672316 Bf 109F wheels PRINT (Brassin)

  672317 Bf 109F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672318 Bf 109F radio compartment PRINT (Brassin)

  672321 Bf 109F/G external fuel tanks (Brassin)

  672322 Bf 109F wheel bays rounded PRINT (Brassin)

  672323 Bf 109F/G wheels bays angular PRINT (Brassin)

  672324 Bf 109 SC250 bomb (Brassin)

  672325 Bf 109F/G exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672326 Bf 109F/G/K gun pods PRINT (Brassin)

  672329 Bf 109 balance weights PRINT (Brassin)

  3DL72018 Bf 109F SPACE (3D obtisk)

  #672329

  #672318

  #672326

  #672317

  OVERTREES

  #70155X

  Bf 109F-4

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #70155-LEPT

  Bf 109F-4 PE

  -

  Set

  1/72

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard

  37

  Srpen 2023

• Page 38

  THE ZIPPER

  Stavebnice amerického proudového stíhacího letounu F-104C

  Starfighter v měřítku 1/48; edice Limited Edition. Výběr strojů

  je zaměřen na jednotky létající ve válce ve Vietnamu.

  plastové díly: Kinetic

  počet kamuflážních schémat: 7

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, senzor, kola a sedačka

  #11169

  1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard38

  Srpen 2023

• Page 39

  F-104C-5-LO, Maj. Charles H. Drisko, 56-0891, 435th TFS, 479th TFW, základna Udorn, Thajsko, 1967

  F-104C-5-LO, 56-0891, Col. George Laven Jr., 479th TFW, základna George, Kalifornie,

  Spojené státy americké, 1959

  F-104 sériového čísla 56-0891 dorazil do thajské-

  ho Udornu v lednu 1967. V následujících měsících

  se stal osobním letounem Majora Herba Driska,

  který si nechal pozemním personálem nakres-

  lit na pravobok kreslenou postavičku Snoopyho

  v hnědé kožené helmě a žlutém šátku, letícího

  na 20milimetrovém rotačním kanónu Vulcan Ga-

  ttling Gun se šlehajícími plameny z hlavně. Pod

  Snoopym byl nakreslen nápis „SNOOPY SNIPER".

  Levou stranu přídě zdobilo jméno Herbovy man-

  želky Nancy J. Po ukončení operací byl F-104

  v červenci 1967 přelétnut zpět do USA na základ-

  nu Muniz AFB v Portoriku. Charles Herbert Drisko,

  pro přátele Herb, se narodil 26. října 1928 v Bart-

  lesville a po střední škole pracoval v poválečném

  období na ropných polích ve Wyomingu. V červen-

  ci 1951 nastoupil k letectvu a po získání výcviku

  a důstojnické hodnosti sloužil v korejské válce

  jako radarový operátor F-89 na Okinawě. Násled-

  ně absolvoval pilotní výcvik a během války ve Vi-

  etnamu létal s F-104. Letectvo opustil v roce 1971

  v hodnosti Lieutenat Colonel. Herb Drisko zemřel

  26. října 2000.

  Původní podoba pozdějšího „Snoopy Sniper“ byla

  velice pestrá. Stroj sériového čísla 56-0891 byl

  převzat 15. října 1958 jako první kus verze C na

  základně Nellis AFB v Las Vegas v Nevadě. Le-

  toun byl pojmenován Really George, protože jeho

  domovskou základnou měla být 479th TFW na

  letecké základně George AFB v Kalifornii. Letoun

  byl přidělen veliteli, Col. George Lavenovi Jr., kte-

  rý byl s pěti vítězstvími esem z 2. světové války.

  Stejně jako předchozí Lavernova osobní letadla,

  měl i nový F-104 divoký nátěr, který se postup-

  ně vyvíjel a nakonec jej nadřízené složky nařídily

  odstranit, protože už byl až příliš divoký. Násled-

  ná umírněnější varianta měla modré zbarvení se

  čtyřmi pruhy, které reprezentovaly barvy všech

  čtyř squadron 479th TFW. George Laven Jr. byl

  sebevědomý Texasan s odvážným stylem létání.

  Do amerického armádního letectva vstoupil na

  konci prosince 1940, v srpnu 1941 dokončil výcvik.

  Proslavil se během služby u 343rd FG s P-38

  a u 54th FG, kde „vodil“ na Aljašce P-39. U těchto

  jednotek si připsal čtyři vítězství ve vzdušných

  soubojích a v Evropě zničil téměř dva tucty loko-

  motiv. V březnu 1945 byl přidělen k velitelství 49th

  FG, ale i tak využil každé příležitosti k bojovým

  letům a 26. dubna 1945 sestřelil H8K2 a dosáhl

  pátého vítězství. Po válce zůstal u letectva. Na

  základně George sloužil jako velitel několika sku-

  pin a křídel. Koncem 50. let byl velitelem 479th

  TFW. Do důchodu odešel jako veterán tří válek

  v roce 1969 a stal se konzultantem společnosti

  McDonnell Douglas v Izraeli. Nadále létal na le-

  tounech F-4 Phantom II a F-15 Eagle.

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard

  39

  Srpen 2023

• Page 40

  STAVEBNICE 08/2023

  F-104C-10-LO, 57-0923, Lt. Col. Robert A. Preciado, 435th TFS, 479th TFW,

  základna Udorn, Thajsko, červenec 1967

  F-104C-5-LO, 56-0886, 476th TFS, 479th TFW, základna Da Nang,

  Vietnamská republika, duben 1965

  F-104 sériového čísla 57-0923 dorazil do Udor-

  nu 19. září 1966. Byl přidělen veliteli letky Lt. Col.

  Robertu Preciadovi, který si nechal na obě strany

  přídě namalovat nápis s přezdívkou své ženy Do-

  lly Hellooo Dolly. Dlouhé Hellooo bylo fonetickým

  přepisem hlavního nápěvu slavného muzikálu

  Hello Dolly s Barbrou Streisand. Po ukončení ope-

  rací v Udornu byl letoun přelétnut zpět do USA,

  kde v červenci 1967 dorazil na leteckou základ-

  nu Muniz v Portoriku. Od srpna 1968 byl přidělen

  k 198th TFS. Robert Preciado byl veteránem tří

  válek, během druhé světové války sloužil v Paci-

  fiku u Air Transport Command a jeho letecká ka-

  riéra následně pokračovala v Koreji a Vietnamu.

  Starfighter čísla 56-0886 létal z letecké základ-

  ny Da Nang v jižním Vietnamu v roce 1965. Jeho

  příď zdobil červený nápis Fannie a stal se jedním

  z mála letadel 479th TFW, která dostala přezdívku

  namalovanou na trupu. V dubnu 1965 vyslala 479th

  TFW 28 letounů F-104C na leteckou základnu Da

  Nang. Ty sloužily k provádění bojových leteckých

  hlídek nad Tonkinským zálivem při ochraně le-

  tounů EC-121 Warning Star, přezdívaných College

  Eye nebo Disco. Efekt nasazení F-104 na severo-

  vietnamské a čínské operace MiGů byl okamžitý.

  Piloti Vietnamské lidové republiky se brzy naučili

  vyhýbat se kontaktu s letouny EC-121, které kryly

  F-104. Během celého nasazení 479th TFW v roce

  1965 došlo pouze ke dvěma letmým střetům mezi

  F-104C a nepřátelskými MiGy.

  INFO Eduard40

  Srpen 2023

• Page 41

  STAVEBNICE 08/2023

  F-104C-5-LO, 56-0910, Capt. James B. Trice, 435th TFS, 479th TFW,

  základna Udorn, Thajsko, 1967

  F-104C-5-LO, 56-0938, Maj. Bobby D. Betsworth, 435th TFS,

  479th TFW, základna Udorn, Thajsko, červen-srpen 1967

  Jedením z prvních F-104, které byly dodány na

  Udorn AFB, byl 6. června 1966 Starfighter séri-

  ového čísla 56-0910. Stal se osobním strojem

  Capt. Jamese Triceho, který si na příď svého

  Starfighteru nechal namalovat kresbu s nápisem

  PUSSYCAT. Zpočátku kresba znázorňovala pouze

  karikaturu kočky, samotný text byl aplikován poz-

  ději. Po ukončení operací v Udornu byl v červenci

  1967 přelétnut zpět do USA na leteckou základnu

  Muniz v Portoriku a od srpna 1967 byl přidělen

  k 198th TFS.

  Tento Starfighter byl jedním z prvních osmi stro-

  jů tohoto typu dodaných 6. června 1966 na Udorn

  AFB. Jeho pilotem se stal Maj. Bobby Bedsworth

  který pocházel ze státu Missouri, přezdívaného

  Show Me State. Z tohoto důvodu byl na příď le-

  tadla namalován mezek s tímto příznačným ná-

  pisem. Po ukončení operací v Udornu byl letoun

  20. srpna 1967 přelétnut zpět do USA na leteckou

  základnu Muniz v Portoriku.

  INFO Eduard

  41

  Srpen 2023

• Page 42

  STAVEBNICE 08/2023

  F-104C-5-LO, 56-0898, Maj. Hugh B. Spencer, 435th TFS, 479th TFW,

  základna Udorn, Thajsko, 1967

  Tento Starfighter se účastnil již první operace

  ve Vietnamu v roce 1965. Po následné generál-

  ní opravě byl jedním z dvanácti letadel, která

  22. července 1966 přistála v Udornu. Během ná-

  sledujících bojových operací jej létal Maj. Hugh

  Spencer. V březnu 1967 byla na příď letounu

  nakreslena kresba ženské postavy s nápisem

  SEX MACHINE. Po ukončení operací v Udornu byl

  letoun v červenci 1967 přelétnut zpět do USA na

  leteckou základnu Muniz v Portoriku a v srpnu

  1967 byl přidělen k 198th TFS. V současné době

  je letoun vystaven v Kalamazoo Air Zoo Aviation

  History Museum ve své původní podobě, kdy létal

  u 434th TFS s velkým trupovým číslem FG-898

  a červenými doplňky.

  Pro F-104C 1/48

  DOPORUČUJEME:

  FE1270 F-104A/C seatbelts STEEL (fotolept)

  644158 F-104C LööK (Brassin)

  644168 F-104C LööKplus (Brassin)

  648028 AIM-9B Sidewinder (Brassin)

  648188 M 117 bomb early (Brassin)

  648231 LAU-3/A (Brassin)

  648389 BLU-27 (Brassin)

  648891 F-104A/C airbrakes PRINT (Brassin)

  648892 F-104A/C exhaust nozzle PRINT (Brassin)

  3DL48064 F-104C SPACE (3D obtisk)

  EX851 F-104A/C TFace (maska)

  #648892

  #648891

  #648231

  #648389

  #648168

  INFO Eduard42

  Srpen 2023

• Page 43

  STAVEBNICE 08/2023

  1/48

  WILDER CAT

  Stavebnice amerického druhoválečného palubního stíhacího letounu FM-2 Wildcat v měřítku 1/48;

  edice Limited Edition. Tato verze Wildcatu byla stavěna továrnou Eastern Aircraft Division, pobočkou

  společnosti General Motors. Díky silnějšímu motoru se jednalo se o nejvýkonnější verzi Wildcatu, byla

  také snadno rozpoznatelná díky vyšším vertikálním ocasním plochám.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #11175

  stránka produktu

  INFO Eduard

  43

  Srpen 2023

• Page 44

  FM-2 - detaily nových rámečků

  STAVEBNICE 08/2023

  Rámeček D

  Rámeček K

  INFO Eduard44

  Srpen 2023

• Page 45

  STAVEBNICE 04/2023

  Rámeček P

  INFO Eduard

  45

  Srpen 2023

• Page 46

  STAVEBNICE 08/2023

  Ens. Darrell C. Bennett, VC-10, USS Gambier Bay, srpen 1944

  Lt. Leopold M. Ferko, VC-4, USS White Plains, listopad 1944

  VC-10 byla založena 23. září 1943, přijala název

  Mallards (divoké kachny) a od 5. dubna sloužila

  jako součást operační skupiny letadlové lodi USS

  Gambier Bay. Po jejím potopení v bitvě u Sama-

  ru 25. října operovala jednotka z letišť na Leyte.

  V lednu 1945 byla VC-10 obnovena a připravo-

  vána pro další nasazení, ale k tomu už nedošlo

  a na konci války byla deaktivována. Ens. Darrell

  Bennett se narodil ve městě Hamburg, Iowa,

  30. března 1924 a do námořnictva vstoupil coby

  letecký kadet 1. října 1943. O deset měsíců později

  byl vyslán na svou první operační túru s VC-10 na

  palubě USS Gambier Bay. V den svého příchodu

  k jednotce se nechal vyfotografovat před Wild-

  catem FM-2 s malbou dvou dívek na levé straně

  motorového krytu. První z nich byla vytvořena

  podle malby nazvané Patriotic Gal od slavného

  Antonia Vargase. Kdo nechal obě dívky na letoun

  namalovat, není známo. Kresby již nesly známky

  úpravy a opotřebení. Je možné, že k nim a nápisu

  Lucky Witch nechal Bennett připsat pouze „Smo-

  key’s“ podle své přezdívky. S VC-10 absolvoval

  heroické boje během bitvy v zálivu Leyte a u ost-

  rova Samar jen tak tak unikl tomu, aby šel ke dnu

  i s USS Gambier Bay, kterou rozstřílely japonské

  křižníky. Bennett válku přežil a po ní u námoř-

  nictva zůstal. Bojově létal ještě v Koreji a poté se

  věnoval výcviku nováčků. V další kariéře to dotáhl

  až na velitele letectva flotily v Miramaru (Fleet

  Air Miramar). V roce 1965 námořnictvo opustil

  a létal jako soukromý pilot, často pro významné

  hollywoodské zákazníky. Zemřel v prosinci 2020.

  Leopold Martin Ferko se narodil slovenským rodi-

  čům 29. ledna 1915 v Great Falls, Montana. Získal

  bakalářský titul na Stanford University, kde byl

  také hvězdou tamního týmu amerického fotbalu.

  Poté vyučoval matematiku a angličtinu na San

  Francisco High School a také trénoval fotbalový

  tým, než se 3. února upsal námořnictvu a za-

  hájil letecký výcvik. Na základně Corpus Christi

  v Texasu pak pokračoval jako instruktor, než byl

  v červnu 1943 převelen na Pearl Harbor, kde se

  nalodil s VC-4 na USS White Plains. Jednotka se-

  stávala z 16 FM-2 a 12 TBM Avenger. Během tří

  dnů bitvy o záliv Leyte dosáhl všech svých pěti

  sestřelů, ale nechybělo mnoho a první dva mohly

  být i jeho poslední. Poté, co sestřelil dva Osca-

  ry byl totiž sám napaden a jeho „Wilder Wildcat“

  dostával jeden zásah za druhým, než útočícího

  nepřítele sestřelil Ens. Pool. Ferko pak musel

  kvůli poškozené výškovce nouzově přistát na

  Taclobanu, kde byl letoun opraven a mohl se vrá-

  tit včas, aby dosáhl dalších tří sestřelů. Leopold

  Ferko odešel od námořnictva v hodnosti Lieute-

  nant Commander a zemřel 16. května 1992 v San

  Franciscu. Tento FM-2 byl druhým strojem, který

  používal a symboly sestřelů měl pravděpodobně

  jen na pravé straně. Obtisky ale nabízejí i mož-

  nost umístění symbolů na levou stranu.

  INFO Eduard46

  Srpen 2023

• Page 47

  STAVEBNICE 08/2023

  BuNo. 55643, VC-69, USS Guadalcanal, jaro/léto 1944

  BuNo. 74626, VC-8, Lt. (jg) Harry N. O’Connor, USS Nehenta Bay, srpen 1945

  Wildcaty FM-2 hrály významnou roli na atlan-

  tickém válčišti, kde leželo těžiště jejich činnosti

  v podpoře protiponorkového boje. Německé po-

  norky byly hlavní hrozbou pro zásobovací konvo-

  je, které dodávaly z USA do Evropy cenný válečný

  i jiný materiál a přisouvaly také lidské zdroje.

  Kombinované squadrony, určené pro působení

  z malých eskortních letadlových lodí třídy Casa-

  blanca, měly ve výzbroji torpédové TBM Avenger

  a stíhací FM-2 Wildcat, které pro své menší roz-

  měry lépe odpovídaly stísněným poměrům na

  palubách než mohutné Hellcaty. USS Gadalcanal

  byla přestavěna z nákladní lodě Astrolabe Bay

  a službu zahájila v září 1943. Během své první

  plavby zneškodnila tři ponorky, při druhé nejpr-

  ve dvě zničila a poté se skupině Task Group 22.3,

  kterou vedla, podařilo zajmout jen lehce poško-

  zenou německou ponorku. Na podzim vystřídala

  VC-8 na její palubě VC-69. Ta byla aktivována

  1. července 1943 a od května 1944 do července

  působila z paluby USS Bogue. Během této plavby

  si její piloti připsali 24. června zničení japonské

  ponorky I-52, která byla na tajné misi do Něm-

  ci okupovaného Lorientu ve Francii. Na palubě

  USS Guadalcanal již žádný podobný úspěch tato

  squadrona nezaznamenala a 22. června 1945 byla

  deaktivována. Její FM-2 nesly pozdější atlantické

  zbarvení v kombinaci šedé Dark Gull Gray a bílé

  barvy. Vnitřní část vrtulových listů byla zbarvena

  bíle, aby světlý disk maskoval tmavý otvor v pří-

  di. Znakem jednotky byla hlava vlka s leteckými

  brýlemi; letouny VC-69 jej nesly po obou stranách

  přídě.

  Kombinovaná squadrona VC-8 působila na pa-

  lubě letadlové lodi USS Nehenta Bay v období od

  května do září 1945. Předtím působila z palub USS

  Mission Bay a USS Guadalcanal. S USS Nehenta

  Bay opustila atlantické bojiště a přesunula se do

  Pacifiku. USS Nehenta Bay v této oblasti působila

  od června 1944, kdy se připojila s TF-51 na palubě

  k útočným operacím proti Marianám. Následně od

  srpna 1944 do ledna 1945 doprovázela a chránila

  s VC-11 na palubě tankery určené k doplňování

  paliva na moři, což umožňovalo efektivnější vy-

  užívání námořních sil. Do USA se vrátila 19. února

  1945 k opravám v San Diegu a 9. května, již s VC-8

  na palubě, přibyla do Ulithi, kde se jako součást

  Task Unit 52.1 připravovala k útokům na Okinawu.

  Od konce června až do začátku srpna pak opět

  chránila tankery a po ukončení bojů zakotvila

  24. září v Pearl Harboru, kde byla 8. října VC-8

  deaktivována. Tento letoun s Lt. (jg) O’Connorem

  v kokpitu havaroval 5. srpna při přistání, přičemž

  narazil do letounů na palubě. Zničeny byly další

  dva FM-2 (BuNo. 75081 a 74508). Letouny nesly

  identifikační označení příslušnosti k letadlové

  lodi a Task Unit, tedy bílá pole na balančních kři-

  délkách (mírně přesahující do křídla) bílou záď

  pod vodorovnými ocasními plochami a zdvojené

  žluté pruhy na křídle a na trupu před VOP.

  INFO Eduard

  47

  Srpen 2023

• Page 48

  STAVEBNICE 08/2023

  VC-80, USS Manila Bay, podzim 1944

  Lt. O’Neill, VC-13, USS Tripoli, březen 1944

  Composite Squadron VC-80 byla založena

  16. prosince 1943 a po nalodění na USS Manila Bay

  se účastnila bitev o Leyte a Luzon. Loď působi-

  la během bitvy u Leyte jako součást Task Group

  TG 77.4.2 (volací znak Taffy 2) Rear Adm. Felixe

  B. Stumpa a VC-80 výrazně přispěla k úspěchu

  amerických sil v největší námořní bitvě v dě-

  jinách. Během bojů v zálivu Lingayen pak byla

  5. ledna v 17.50 hod zasažena útokem kamikaze,

  který poničil její radarové a komunikační zaří-

  zení, způsobil požár a hlavně stál život 14 mužů.

  S nastalým požárem si hasiči rychle poradili

  a zhruba o 24 hodin později již letouny VC-80 za-

  hájily z její paluby omezené operace. Zobrazený

  letoun nesl typické tříbarevné pacifické zbarvení,

  marking doplňoval symbol přidělený jednotkám

  operujícím z USS Manila Bay, tedy obrácené bílé

  V na směrové ocasní ploše.

  VC-13 byla založena 3. ledna 1944 a 16. února toho

  roku se nalodila na novou eskortní letadlovou

  loď USS Tripoli. Tu postihl požár krátce po prv-

  ní kontrolní plavbě, když acetylenový hořák za-

  pálil palivo, které bylo neúmyslně vypuštěno do

  vody na pravoboku přídě. Při požáru zahynuli dva

  námořníci. Po opravě a nalodění VC-13 vyplula

  USS Tripoli ze San Diega 31. ledna do svého no-

  vého přístavu v Norfolku, Virginia. Tam dorazila

  16. února a ke své první misi vyplula 15. března

  jako vlajková loď Task Group 21.15. Skupina hlíd-

  kovala západně od Kapverd a narušovala tanko-

  vání německých ponorek. Dne 19. dubna spatřila

  osádka Avengeru německou U-513 očekávající

  na hladině svou „Milch Cow“ (ponorku určenou

  k doplňování paliva). Následné útoky byly neú-

  spěšné a ponorce se podařilo uniknout. VC-13

  se tak vrátila z plavby bez úspěchu a 29. dubna

  ji na palubě vystřídala VC-6. Novým působištěm

  VC-13 se stala USS Anzio (dříve USS Coral Sea), na

  kterou se squadrona nalodila 22. března 1945, aby

  se zapojila do podpory invaze na Okinawu. Zob-

  razený letoun spadá do období atlantické mise.

  Lt. O’Neill se s tímto FM-2 nechal vyfotografovat,

  nebyl však zřejmě jeho osobním strojem. Zajíma-

  vé je netypické přetažení bílé barvy přes náběžné

  hrany křídla a horizontálního stabilizátoru až na

  vrchní plochy. Po obou stranách motorového kry-

  tu byl namalován znak squadrony, černý kocour

  s předními tlapkami v neslušném gestu… Pozadí

  znaku mohlo být modré, nebo šedé. Obtisky nabí-

  zejí obě varianty.

  INFO Eduard48

  Srpen 2023

• Page 49

  STAVEBNICE 08/2023

  VC-93, Lt. (jg) Robert Sullivan, USS Petrof Bay, Okinawa, duben–květen 1945

  VC-14, USS Hogatt Bay, listopad 1944

  VC-93 byla založena 23. února 1944 a od 14. října

  toho roku procházela jako první jednotka výcvi-

  kem na palubě USS Matanikau. Tato loď v násle-

  dujících měsících až do června 1945 vycvičila při

  plavbách podél kalifornského pobřeží na 1332 pi-

  lotů. VC-93 vystřídala 10. března 1945 na palubě

  USS Petrof Bay VC-76 a z Guamu, kde k výměně

  došlo, vyplula 21. března jako součást Task Unit

  52.1.2 vstříc přípravám na bitvu o Okinawu. Pi-

  loti VC-93 podporovali námořní pěchotu nejprve

  při dobýváni souostroví Kerama a Keise Shima

  a poté při hlavní operaci na Okinawě. Od 13. dubna

  se pak piloti zaměřili na neutralizaci japonských

  letišť na souostroví Sakashima, odkud vzlétali pi-

  loti Kamikaze. Až do konce své mise 26. května

  zničili piloti VC-93 mnoho nepřátelských letounů

  na zemi a 17 jich sestřelili. Dva z těchto sestřelů

  si na své konto připsal Lt. (jg) Robert Sullivan.

  Ke své další misi vyplula VC-93 na palubě

  USS Steamer Bay 10. června 1945 a jako součást

  3rd Fleet pomáhala od 14. června při neutralizaci

  japonských letišť v souostroví Sakishima Gunto.

  Poté již následoval návrat do San Diega a konec

  války. Letouny VC-93 operující z paluby USS Pet-

  rof Bay nesly rozlišovací symbol v podobě čtyř-

  lístku na SOP a na pravé horní a levé spodní polo-

  vině křídla. Celomodré zbarvení doplnil na pravé

  straně pod kabinou fotograficky doložený symbol

  prvního Sullivanova sestřelu. Zda byl i na levobo-

  ku není jisté.

  K založení kombinované squadrony VC-14 do-

  šlo 12. října 1943, zrušena byla 1. října 1945. Její

  historie je spojena výhradně s eskortní letad-

  lovou lodí USS Hogatt Bay, která byla zařazena

  do služby 11. ledna 1944 a po nezbytné zkušební

  plavbě a jedné transportní misi do Pearl Harboru

  a zpět vzala na palubu výstroj a personál VC-14.

  Od 26. března následoval cvičný letový provoz,

  přičemž první přistání na palubě provedl kapitán

  USS Hogatt Bay Capt. William Vincent Saunders.

  Na první operační túru se loď vydala 1. května

  1944 a byla zařazena do sestavy Task Unit 16.14.6.

  Piloti VC-14 následně prováděli až do konce lis-

  topadu protiponorkové operace a vzdušné krytí

  torpédoborců v oblasti západního Pacifiku. Poté

  je na palubě vystřídala VC-88 a VC-14 se již dal-

  šího operačního nasazení nedočkala. Tento Wild-

  cat je zde znázorněn v podobě na sklonku služby

  jednotky na USS Hogatt Bay. Zajímavostí je nápis

  Judy na pravé straně krytu motoru a také nestan-

  dardní provedení popisky ENCLOSURE RELEASE

  na pravé straně pod kabinou. Jméno pilota je na

  dostupných fotografiích obtížně čitelné, mohlo by

  se jednat o Lt. (jg) Newburna.

  INFO Eduard

  49

  Srpen 2023

• Page 50

  STAVEBNICE 08/2023

  VC-27, Lt. Ralph Elliot, Jr., USS Savo Island, leden 1945

  JV640, Sub-Lt W. Park, No. 881 Squadron FAA, HMS Pursuer, srpen 1944

  Wildcaty verze FM-2 byly sice nejvýkonnější

  a nejpočetnější verzí tohoto typu, ale do boje

  s nepřátelskými letouny se dostávaly méně čas-

  to než předchozí F4F-3 a F4F-4. Přesto na nich

  deset pilotů dokázalo získat status stíhacího esa

  a nejúspěšnější squadronou s FM-2 se co do se-

  střelů stala VC-27, pojmenovaná „The Saints“.

  Její piloti dokázali ve vzdušných bojích sestřelit

  celkem 61,5 nepřátelských letounů, čímž se do-

  konce stali druhou nejúspěšnější squadronou na

  Wildcatech bez ohledu na verzi nebo období. Pře-

  konala je pouze VF-5 se 79 sestřely. VC-27 byla

  založena v květnu 1943 a od července 1944 do

  ledna 1945 působila z eskortní letadlové lodě USS

  Savo Island. Během této doby se zúčastnila pěti

  významných akcí, včetně epické námořní bitvy

  u Samaru, kde malá operační skupina odrazila

  mnohem silnější japonskou flotilu. Pod velením

  Lt. Cmdr. Percivala Jacksona sestřelila více než

  dvojnásobek nepřátel v porovnání s jakouko-

  li jinou kombinovanou squadronou. Velitel roje

  (Division) VF-27, Lt. Ralph Elliott Jr., byl s devíti

  potvrzenými sestřely nejúspěšnějším esem na

  FM-2. Kromě úspěchů ve vzdušných bojích VC-27

  také potopila nebo zničila 30 japonských plavidel

  a zničila nebo poškodila přes 250 objektů, jako

  mosty, budovy, sklady paliva nebo munice, vozi-

  dla a podobně. V březnu 1945 se Ralpha Elliotta,

  Jr. Ujal velení celé squadrony, válka však skon-

  čila dříve, než se mohla VC-27 znovu zapojit do

  bojů. Elliotův FM-2 byl ozdoben nápisem BALDY,

  zdokumentovaným z pravé strany, kde byly také

  symboly všech devíti sestřelů.

  Britská Fleet Air Arm používala Wildcaty verze

  FM-2 pod označením Wildcat Mk. VI, název Mart-

  let byl u posledních verzí F4F opuštěn. Britské

  námořnictvo používalo tyto letouny pro podobné

  úřčely, jako americké, tedy pro službu na eskort-

  ních letadlových lodích, z jejichž palub poskyto-

  valy vzdušnou ochranu konvojům a působily také

  proti pozemním nebo hladinovým cílům. V rámci

  programu Lend Lease bylo FAA dodáno 340 FM-2

  (220 v roce 1944 a zbytek v roce 1945) a první

  z nich obdržela No. 881 Sqn, která se v srpnu 1944

  zúčastnila invaze do jižní Francie na palubě HMS

  Pursuer (operace Dragoon). Jednotka se účastni-

  la také akcí u pobřeží Norska, než byla v březnu

  1945 přezbrojena na letouny Grumman Hellcat

  Mk.II. Celkem sloužily FM-2 u 22 bojových squad-

  ron FAA, další byly přiděleny nebojovým letkám

  jako cvičné. Letoun JV640 dostal na příď kresbu

  zajíce s mečem a vikingským štítem, na čelním

  štítku měl umístěno nestandardní zpětné zrcátko.

  INFO Eduard50

  Srpen 2023

• Page 51

  Pro FM-2 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481119 FM-2 landing flaps (fotolept)

  644222 FM-2 LööK (Brassin)

  648061 HVAR rockets (Brassin)

  648886 FM-2 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648887 FM-2 wheels (Brassin)

  648888 FM-2 seat PRINT (Brassin)

  648889 FM-2 folding wings PRINT (Brassin)

  648890 FM-2 gun barrels PRINT (Brassin)

  648895 FM-2 cockpit PRINT (Brassin)

  3DL48128 FM-2 SPACE (3D obtisk)

  OVERTREES

  #82205X

  FM-2 Wildcat

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #11175-LEPT

  Wildcer Cat PE

  -

  Set

  1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2023

  #648895

  #648886

  #644222

  INFO Eduard

  51

  Srpen 2023

• Page 52

  A6M3 Zero Type 32

  Stavebnice japonské druhoválečné námořní stíhačky A6M3 Zero Type 32

  v měřítku 1/48; edice Weekend. Tato verze Zera měla křídlo zmešeného

  rozpětí a s odstraněnými sklopnými konci.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #84191

  1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard52

  Srpen 2023

• Page 53

  c/n 3028, Tainan Kōkūtai, letiště Buna, Nová Guinea, srpen 1942

  c/n 3305, Kōkūtai 204, Buin, ostrov Bougainville, leden 1943

  praporčík Matsuo Hagiri, Kōkūtai 204, Rabaul, Nová Británie, červenec 1943

  Tento letoun, vyrobený u firmy Mitsubishi

  28. června 1942, byl přidělen k detašmánu Tainan

  Kōkūtai v Buně pod velením por. Kiku-ichi Inana.

  Stroj byl pořízen z finanční sbírky občanů seve-

  rokorejského regionu Hongwon. Dne 27. prosince

  byl ukořistěn spojeneckými jednotkami a bylo

  vybrán pro další zkoumání a rekonstrukci. Spo-

  jenečtí technici v Eagle Farm Field postavili le-

  tuschopný stroj A6M3 z částí tří Zer ukořistěných

  v Buně. Inano měl původně příjmení Takabayashi,

  ale změnil si ho před polovinou roku 1941. Na konci

  listopadu 1941 byla menší část Tainan Kōkūtai pod

  jeho vedením převelena do Francouzské Indočíny

  a stala se dočasně součástí stíhací jednotky štá-

  bu 22. Kōkū Sentai. Poručík Inano se v červenci

  1942 vrátil k Tainan Kōkūtai, zúčastnil se bojů nad

  Novou Guineou a Guadalcanalem. Od ledna 1943

  se v Japonsku podílel na vyhodnocování zbraní

  pro nové typy letounů a od října 1944 sloužil jako

  Hikōtaichō u Tainan Kōkūtai (II) na Tchaj-wanu.

  Tento letoun byl vyroben u firmy Mitsubishi přibližně

  25. listopadu 1942 a kvůli odlehčení měl demonto-

  vané rádiové vybavení. Současně byl vybaven ka-

  nóny s dlouhou hlavní a novějším trimem směrovky,

  který bylo možno ovládat z kokpitu. Dosud známé

  letouny této jednotky se žlutým trupovým označe-

  ním měly identifikační čísla nižších hodnot než 148.

  Vrak tohoto stroje byl vyzvednut Spojenci v květnu

  1944 u ostrova Kolombangara. Kamufláž a velitelské

  označení stroje by měly indikovat, že jeho pilotem

  byl velitel Chūtai z Kōkūtai 204 z počátku roku 1943.

  Prvním kandidátem je por. Tatenoshin Tanoue, který

  byl sestřelen 15. ledna 1943 při krytí konvoje v sou-

  boji s Wildcaty z VMF-121. Místo havárie je však příliš

  vzdálené od místa střetnutí. Pilotem letounu mohl

  být ppor. Kiyoharu Shibuya, který zahynul 23. ledna

  1943 během boje s Wildcaty z VMO-251 při doprovo-

  du nákladního plavidla Toa Maru 2 a torpédoborce

  Oshio.

  Tento stroj nesl zelenou kamufláž aplikovanou

  v polních podmínkách a kvůli odlehčení měl de-

  montované rádiové vybavení. Zdá se, že Kōkūtai

  204 byla jedinou jednotkou v této oblasti, která

  u strojů s polní zelenou kamufláží aplikovala

  i bílé lemy výsostných označení na trupu a hor-

  ních plochách křídla. Jeho pilotem byl Matsuo

  Hagiri. Narodil se v roce 1913 v prefektuře Shi-

  zuoka a od roku 1935 sloužil u Yokosuka Kōkūtai.

  V letech 1937 a 1938 sloužil na letadlové lodi

  Sōryū a zúčastnil se s ní bojů v Číně. V roce 1940

  patřil mezi piloty 12. Kōkūtai, kteří poprvé vy-

  zkoušeli Zera v bojových podmínkách. Při náletu

  na Chengtu 4. října 1940 byl jedním ze čtyř pilotů,

  kteří přistáli na nepřátelské základně a zapáli-

  li její vybavení. Po startu pak Hagiri sestřelil tři

  čínské stíhací letouny. Během další služby u Yo-

  kosuka Kōkūtai testoval prototypy letounů Raiden

  a Zero Model 32 a v červenci 1943 byl přidělen ke

  Kōkūtai 204. V souboji 24. září u Vella Lavelly se

  mu podařilo získat dvě vítězství, ale sám utrpěl

  zranění a musel být transportován do Japonska.

  V dubnu 1945 byl znovu zraněn, tentokrát v boji

  proti B-29. Celkem dosáhl 13 vítězství. Po válce

  se stal radním města Fuji a členem zastupitelstva

  prefektury Shizuoka. Zemřel v lednu 1997.

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard

  53

  Srpen 2023

• Page 54

  Pro A6M3 Zero Type 32 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481091 A6M3 Zero landing flaps (fotolept)

  481092 A6M3 Zero (fotolept)

  644185 A6M3 LööK (Brassin)

  644189 A6M3 Zero LööKplus (Brassin)

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648786 A6M3 seat PRINT (Brassin)

  648787 A6M3 tailwheel PRINT (Brassin)

  648788 A6M3 cannon barrels & cockpit

  guns PRINT (Brassin)

  648799 A6M3 wheels (Brassin)

  648800 A6M3 cockpit PRINT (Brassin)

  648801 A6M3 exhausts PRINT (Brassin)

  648802 A6M3 Type 32 landing flaps PRINT (Brassin)

  648808 A6M wheels w/smooth tire (Brassin)

  648883 A6M3 gun bays short barrel (Brassin)

  648884 A6M3 gun bays long barrel (Brassin)

  3DL48088 A6M3 SPACE (3D Obtisk)

  EX899 A6M3 Zero TFace (maska)

  STAVEBNICE 08/2023

  c/n 3285, Rabauru Kōkūbuntai, Rabaul, Nová Británie, srpen 1943

  c/n 3285, Rabauru Kōkūbuntai, základna Ballale, Ballale, Šalamounovy ostrovy,

  říjen 1943

  Tento letoun byl vyroben firmou Mitsubishi v lis-

  topadu 1942 a na počátku následujícího roku do-

  stal polní kamufláž tvořenou protáhlými zelenými

  skvrnami na továrním nátěru světle šedé barvy.

  Během své služby několikrát změnil označení.

  Rekonstrukce obou podob tohoto stroje vychází

  z částí vraku, které byly fotograficky zdoku-

  mentovány. Ocasní plochy zřejmě nejdříve nesly

  označení T2, což by stroj zařazovalo ke Kōkūtai

  204. V polovině roku 1943 ale nesl bílé označe-

  ní 3-174 a na bocích trupu byl kolem Hinomaru

  namalován bílý čtverec. Tento stroj je zatím jedi-

  ným Zerem, u nějž je toto označení fotograficky

  doloženo. Jeho přesný účel není znám a v srpnu

  1943 bylo zrušeno. V druhé polovině roku 1943 se

  označování strojů stíhacích jednotek v Rabaulu

  změnilo a začaly být používány číslice v rozmezí

  1 až 9, jejichž přiřazení k jednotlivým jednotkám

  dosud není spolehlivě určeno. Letouny s tímto

  označením se neoficiálně zařazují k bojovému

  uskupení pod názvem Rabauru Kōkūbuntai (Ra-

  baulské letectvo). Existuje několik teorií, které

  vysvětlují smysl těchto číselných označení. Jedi-

  nou jednotkou, která v této oblasti v druhé polo-

  vině roku 1943 používala několik strojů A6M3 Zero

  Model 32, byla již zmíněná Kōkūtai 204.

  V srpnu 1943 byly bílé čtverce na boku tohoto stro-

  je přetřeny a jeho označení se z bílé 3-174 později

  změnilo na žlutou 5-136. V září a říjnu 1943 v této

  oblasti operovala s posledními dvěma letouny Mo-

  del 32 Kōkūtai 204. Je tedy pravděpodobné, že

  i přes změnu označení toto Zero stále sloužilo u této

  jednotky. Většinu její výzbroje tvořily A6M2 Model 21

  a A6M3 Model 22 a v tomto období obdržela i první

  exemplář A6M5 Model 52. Po neutralizaci základny

  Ballale jednotka o jeden stroj Model 32 přišla. Zřej-

  mě se jednalo o letoun s výrobním číslem 3285, kte-

  rý z Ballale v roce 1968 odvezl Robert Diemert. Byly

  na něm patrné zásahy, k nimž došlo během stání na

  stojánce. Zero 3285 bylo uskladněno na Friendship

  Airfield v Kanadě a některé jeho části byly využity

  k rekonstrukci dalších Zer. Později jej zakoupili John

  a Earl Calverley z Blayd Corporation. Poté se stroj

  3285 nacházel ve sbírce v Austrálii, odkud jej s po-

  mocí Grahama Orphana z novozélandského časopi-

  su Classic Wings zakoupil před několika lety John

  Fallis a rekonstruuje jej do letuschopného stavu ve

  své firmě CHUZY SUZY LLC v Lafayette v Louisianě.

  V roce 2022 vyfotografovali jednotlivé díly pracovní-

  ci firmy Eduard a s pomocí badatele Ryana Toewse

  byla připravena rekonstrukce obou podob tohoto

  unikátního stroje.

  INFO Eduard54

  Srpen 2023

• Page 55

  MiG-21MF Fighter bomber

  Stavebnice sovětského stíhacího letounu MiG-21MF

  v měřítku 1/72; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #70142

  1/72

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard

  55

  Srpen 2023

• Page 56

  5121, Phạm Tuân, 921. stíhací pluk, základna Noi Bai, Vietnamská demokratická republika, prosinec 1972

  9712, 9. slp, Bechyně, Československo, 1989–1993

  127, 812. UAP, Charkovské vyšší vojenské letecké učiliště, Kupjansk, Sovětský svaz, srpen 1991

  MiG-21MF s označením 5121 se dnes nachází

  v Muzeu vietnamského lidového letectva v Ha-

  noji. Na tomto stroji měl dne 27. prosince 1972

  sestřelit Phạm Tuân americký bombardér Bo-

  eing B-52, který se zúčastnil náletu na Vietnam

  v rámci operace Linebacker II. Jde o jediný sestřel

  Stratofortressu dosažený na typu MiG-21, ačkoliv

  americké zdroje tvrdí, že bombardér zničila ra-

  keta země–vzduch systému SAM. Phạm Tuân se

  později proslavil jako dosud jediný vietnamský

  astronaut. Zúčastnil se letu kosmickou lodí Sojuz

  37 a na orbitální stanici Saljut 6 absolvoval 142

  obletů Země. Za svou kariéru obdržel vysoká viet-

  namská vyznamenání a jako jeden z mála cizinců

  také titul Hrdina Sovětského svazu.

  Letoun výr. č. 969712 byl vyroben v roce 1974 a ná-

  sledně dodán do Československa. Poté sloužil až

  do května 1989 u 4. slp v Pardubicích a následně

  byl předán 9. slp v Bechyni. V tomto působišti pak

  létal se znakem města Bechyně na levé straně

  přídě. V rámci rozdělení majetku po rozpadu Čes-

  koslovenska putoval tento letoun na Slovensko

  a dnes je k vidění v leteckém muzeu v Trenčíně.

  Letoun nese kamufláž, která odpovídá původnímu

  zbarvení ve kterém byl stroj dodán ze Sovětského

  svazu.

  Žraločí tlamou a okem ozdobený stroj létal

  u 812. cvičného leteckého pluku, zařazeného

  v organizační struktuře Charkovského vyššího

  vojenského leteckého učiliště, nesoucího jmé-

  no nejslavnějšího sovětského stíhacího pilota

  a trojnásobného hrdiny Sovětského svazu Ivana

  N. Kožeduba. Tento letoun byl jedním ze strojů,

  které byly předvedeny veřejnosti během dne ote-

  vřených dveří dne 18. srpna 1991.

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard56

  Srpen 2023

• Page 57

  8447, No. 46 Squadron, Egypt, 1973

  9111, 3. Eskadrą Lotnictwa Taktycznego, Poznań Krzesiny, Polsko, 2002

  Stroje 46. squadrony nesly během bojového vý-

  cviku před jomkipurskou válkou v roce 1973 velká

  černá, bíle lemovaná písmena na kýlové ploše,

  a to z důvodu lepší identifikace letounů. Na přídi

  je kresba znázorňující bohyni Nechbet, ochránky-

  ni Horního Egypta, která je zobrazována jako su-

  pice. Stroj 8447 jomkipurskou válku přežil a byl

  v této podobě vyfotografován během přehlídky

  v Káhiře v říjnu 1975.

  3. ELT byla založena 1. ledna 2001 v Poznani Kr-

  zesinách a do výzbroje dostala stroje MiG-21 ve

  verzích MF, bis a UM. MiGy-21MF používala pou-

  ze dva roky, jejich služba u této jednotky byla

  ukončena v roce 2002. Verzi bis používali pilo-

  ti 3. ELT až do roku 2003, kdy bylo rozhodnuto

  o přezbrojení tohoto útvaru americkými stroji F-16.

  Dne 1. dubna 2008 došlo ke sloučení 3. ELT, 6. ELT

  a 31. BL (Baza Lotniczą – letecká základna), čímž

  vznikla 31. Bazą Lotnictwa Taktycznego. (31. zá-

  kladna taktického letectva). Od roku 2007 je tento

  stroj vystaven na základně v Poznańi Krzesinách.

  Stroj kamuflovaný šedými barvami používanými

  například na strojích F-15 či F-16 obdržel v roce

  2002 při příležitosti shromáždění velitelů v Ber-

  líně kresbu havraní hlavy na kýlovce. Pod čel-

  ním štítkem nese znak 3. Pułku Lotnictwa Myś-

  liwskiego, předchůdce 3. ELT.

  Pro MiG-21MF Fighter Bomber 1/72

  DOPORUČUJEME:

  72689 MiG-21MF (fotolept)

  672181 MiG-21MF exhaust nozzle (Brassin)

  672182 MiG-21MF wheels (Brassin)

  672189 UB-16 rocket launchers for MiG-21 (Brassin)

  672191 RS-2US missiles for MiG-21 (Brassin)

  672193 MiG-21MF airbrakes (Brassin)

  672197 MiG-21MF ejection seat (Brassin)

  SIN67217 MiG-21MF armament (Brassin)

  3DL72002 MiG-21MF SPACE (3D obtisk)

  CX511 MiG-21MF (maska)

  OVERTREES

  #70142X

  MiG-21MF

  1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #70142-LEPT

  MiG-21MF

  PE

  -

  Set 1/72

  STAVEBNICE 08/2023

  INFO Eduard

  57

  Srpen 2023

• Page 58

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro A-20G v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Hurricane Mk.I

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634039

  A-20G LööK

  1/32 HKM

  644220

  Hurricane Mk.I LööK

  1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Srpen 2023

• Page 59

  644222

  FM-2 LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro MiG-17F v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: AMMO

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644223

  MiG-17F LööK

  1/48 AMMO

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  59

  Srpen 2023

• Page 60

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Spitfire Mk.Ia v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  Soubor 4 sad pro Do 335A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  634040

  Spitfire Mk.Ia LööKplus

  1/32 Kotare

  644221

  Do 335A LööKplus

  Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Srpen 2023

• Page 61

  BRASSIN

  Brassinová sada - radiostanice pro Sd.Kfz. 251/1 Ausf.C

  v měřítku 1/35. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-20G v měřítku

  1/32. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  632197

  A-20G wheels

  1/32 HKM

  stránka produktu

  stránka produktu

  635033

  Sd.Kfz. 251/1 Ausf. C radio equipment PRINT

  1/35 Academy

  INFO Eduard

  61

  Srpen 2023

• Page 62

  635034

  WWII German fire extinguishers PRINT

  1/35

  648875

  Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - hasicí přístroje pro německá

  druhoválečná bojová vozidla v měřítku 1/35.

  Sada obsahuje 6 přístrojů. Vyrobeno přímým 3D

  tiskem.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109F

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 17 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Srpen 2023

• Page 63

  BRASSIN

  Brassinová sada - hranaté podvozkové šachty

  pro Bf 109F v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648881

  Bf 109F wheel bays angular PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kruhové podvozkové šachty pro

  Bf 109F v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648880

  Bf 109F wheel bays rounded PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Srpen 2023

• Page 64

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-4E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďová kola.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro A6M3 v měřítku

  1/48. Určeno pro Zera Model 32 a 22 s kanony s krátkými

  hlavněmi nepřesahujícími náběžnou hranu křídla. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 22 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648883

  A6M3 gun bays short barrel PRINT

  1/48 Eduard

  648882

  F-4E wheels

  1/48 Meng

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Srpen 2023

• Page 65

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  648887

  FM-2 wheels

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro FM-2

  v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648886

  FM-2 undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Srpen 2023

• Page 66

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ano

  Brassinová sada - sklopná křídla pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje díly pro sklepní obou polovin křídla.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástky

  - plast: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648889

  FM-2 folding wings PRINT

  1/48 Eduard

  648888

  FM-2 seat PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Srpen 2023

• Page 67

  BRASSIN

  Brassinová sada - aerodynamické brzdy pro

  F-104A/C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic/Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648891

  F-104A/C airbrakes PRINT

  1/48 Kinetic/Eduard

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648890

  FM-2 gun barrels PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Srpen 2023

• Page 68

  BRASSIN

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru

  pro F-104A/C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic/Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  648895

  FM-2 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648892

  F-104A/C exhaust nozzle PRINT

  1/48 Kinetic/Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Srpen 2023

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - podkřídelní zbraňové gondoly pro

  Bf 109F/G/K v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D

  tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672326

  Bf 109F/G/K gun pods PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672317

  Bf 109F undercarriage legs BRONZE

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Srpen 2023

• Page 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - křídelní hmotnostní vyvážení pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 10 závaží. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro MiG-29F

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672330

  MiG-29 wheels

  1/72 Great Wall Hobby

  672329

  Bf 109 balance weights PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Srpen 2023

• Page 71

• Page 72

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro F-35A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kokpit

  - výtoková tryska motoru

  - kola podvozku

  - výstražné pásky Remove Before Flight SPACE

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648108

  F-35A

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Srpen 2023

• Page 73

  BRASSIN

  Soubor 7 sad pro F-4E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Meng

  - AGM-65 Maverick (3 sady)

  - AIM-7M Sparrow

  - kontejner AN/ALQ-131 (shallow) ECM

  - GBU-10 Paveway I

  - AIM-9M/L Sidewinder

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648109

  F-4E armament

  1/48 Meng

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Srpen 2023

• Page 74

  FOTOLEPTY

  SRPEN 2023

  A-20G bomb bay

  1/32 HKM

  32484

  INFO Eduard74

  Srpen 2023

• Page 75

  A-20G main wheel wells

  1/32 HKM

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  32485

  INFO Eduard

  75

  Srpen 2023

• Page 76

  FOTOLEPTY

  A-20G

  1/32 HKM

  A-20G

  33355

  INFO Eduard76

  Srpen 2023

• Page 77

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  77

  Srpen 2023

• Page 78

  FOTOLEPTY

  USS Nimitz CVN-68 part 1

  1/350 Trumpeter

  53295

  INFO Eduard78

  Srpen 2023

• Page 79

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  79

  Srpen 2023

• Page 80

  OV-10A

  1/72 ICM

  73805

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard80

  Srpen 2023

• Page 81

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  81

  Srpen 2023

• Page 82

  snadná

  aplikace

  3DL48127 Bf 110G-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48128

  FM-2 SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard82

  Srpen 2023

• Page 83

  3DL48129 F-16D Block 30 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48130

  F-16D Block 40 SPACE 1/48 Kinetic

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  83

  Srpen 2023

• Page 84

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  3DL48131 F-16D Block 50 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48132

  A-10C SPACE 1/48 Academy 3DL72020 OV-10A SPACE 1/72 ICM

  SPACE

  INFO Eduard84

  Srpen 2023

• Page 85

  3DL72020 OV-10A SPACE 1/72 ICM

  www.eduard.com/bfc

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 86

  EDDIE THE RIVETER

  ER32001

  Single riveting rows

  1/32

  ER72001

  Single riveting rows

  1/72

  ER48006

  Single riveting rows

  1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard86

  Srpen 2023

• Rivet the Eddie way

  Návod jak pracovat s 3D obtisky.

  Rivet the Eddie way

  EDDIE THE RIVETER

  Sestavte model a připravte na barvení. Nastříkejte

  jej směsí Mr. Finishing Surfacer 1500 s několika

  přidanými kapkami lesklého laku, aby byl výsledný

  povrch hladký a lesklý. Připravte model tak, jako

  byste chtěli aplikovat obtisky.

  INFO Eduard

  87

  Srpen 2023

• Page 88

  EDDIE THE RIVETER

  Připravte si roztok jarové vody

  (100 ml vody a pár kapek jaru).

  Do roztoku namočte houbičku

  na nádobí.

  Pomocí skalpelu nebo nůžek

  oddělte segment s nýty.

  Celý segment následně položte

  na mokrou houbičku a mírně

  zmáčkněte, aby se namočil.

  INFO Eduard88

  Srpen 2023

• Page 89

  EDDIE THE RIVETER

  Jakmile je možno obtiskem

  na podkladovém papíru

  volně hýbat, navlhčete model

  roztokem jarové vody na

  místě, kam budete obtisk

  umisťovat. Poté jej stáhněte

  z podkladového papíru na

  příslušné místo.

  Umístěný obtisk.

  Obtisk opatrně přimáčkněte

  pomocí suché houbičky na

  nádobí na své místo a odsajte

  všechnu vodu. Houbičkou

  nesmíte po obtisku hýbat,

  pouze ji přikládejte vertikálně

  a přitlačte. Jinak hrozí

  deformace obtisku.

  INFO Eduard

  89

  Srpen 2023

• Page 90

  EDDIE THE RIVETER

  Jakmile nanesete všechny obtisky na místo,

  nechte je alespoň 24 hodin zaschnout.

  Poté celý model přestříkejte 3–5 tenkými

  vrstvami Mr. Finishing Surfacer 1500.

  Použijte stříkací pistoli, nikoli Surfacer

  ve spreji!

  Dokončete stavbu a barvení modelu.

  Dbejte zvýšené opatrnosti při maskování

  povrchu. Použijte maskovací pásku se

  sníženou lepivostí, abyste nepoškodili vrstvu

  Surfaceru nebo dokonce nestrhli nanesené

  nýty!

  INFO Eduard90

  Srpen 2023

• Page 91

  OBTISKOVÉ SADY

  D72045

  Bf 109F stencil

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  91

  Srpen 2023

• Page 92

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33152 CH-54A 1/35 ICM

  BIG49373

  B-24D PART II 1/48 Revell

  321008 CH-54A 1/35

  32482 CH-54A exterior 1/35

  33348 CH-54A seatbelts STEEL 1/35

  JX307 CH-54A 1/35

  481102 B-24D exterior 1/48

  481104 B-24D bomb bay 1/48

  491339 B-24D nose interior 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Srpen 2023

• Page 93

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49374 Mi-17 1/48 AMK

  BIG49375

  F-86D 1/48 Revell

  BIG49376

  PV-1 PART I 1/48 Academy

  481110 Mi-17 cargo floor 1/48

  491352 Mi-17 1/48

  491353 Mi-17 cargo seatbelts 1/48

  FE1353 Mi-17 seatbelts STEEL 1/48

  EX942 Mi-17 1/48

  491350 F-86D 1/48

  FE1351 F-86D seatbelts STEEL 1/48

  EX940 F-86D 1/48

  491348 PV-1 1/48

  FE1349 PV-1 seatbelts STEEL 1/48

  EX944 PV-1 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Srpen 2023

• Page 94

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX964 A-10C TFace

  1/48 Academy

  EX965 FM-2 TFace

  1/48 Eduard

  EX966 F-16D Block 30/40/50

  1/48 Kinetic

  EX967 F-16D Block 30/40/50

  TFace

  1/48 Kinetic

  EX968 F-35B RAM coating

  1/48 Italeri

  EX969 A6M2-N Rufe

  national insignia

  1/48 Eduard

  EX970 A6M3 Zero Type 32

  Weekend

  1/48 Eduard

  CX650 OV-10A

  1/72 ICM

  EX966 F-16D Block 30/40/50

  EX966 F-16D Block 30/40/50

  EX967 F-16D Block 30/40/50 TFace

  EX967 F-16D Block 30/40/50 TFace

  EX967 F-16D Block 30/40/50 TFace

  EX967 F-16D Block 30/40/50 TFace

  EX964 A-10C TFace EX964 A-10C TFace

  EX964 A-10C TFaceEX964 A-10C TFace

  INFO Eduard94

  Srpen 2023

• Page 95

  EX968 F-35B RAM coating EX968 F-35B RAM coating

  CX650 OV-10A CX650 OV-10A

  MASKY

• Page 96

  NOVINKY

  SRPEN 2023

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  70155 Bf 109F-4 1/72 ProfiPACK

  11169 THE ZIPPER 1/48 Limited

  11175 WILDER CAT 1/48 Limited

  84191 A6M3 Zero Type 32 1/48 Weekend

  70142 MiG-21MF Fighter bomber reedice 1/72 ProfiPACK

  53295 USS Nimitz CVN-68 part 1 1/350 Trumpeter

  32484 A-20G bomb bay 1/32 HKM

  32485 A-20G main wheel wells 1/32 HKM

  481118 F-16 reinforcement straps STEEL 1/48 Kinetic

  481119 FM-2 landing flaps 1/48 Eduard

  481120 A-10C formation lights 1/48 Academy

  491369 F-16D Block 30 1/48 Kinetic

  491370 F-16D Block 40 1/48 Kinetic

  491371 F-16D Block 50 1/48 Kinetic

  491373 A-10C 1/48 Academy

  73805 OV-10A 1/72 ICM

  FE1369 F-16D Block 30 1/48 Kinetic

  FE1370 F-16D Block 40 1/48 Kinetic

  FE1371 F-16D Block 50 1/48 Kinetic

  FE1372 F-16D Block 30/40/50 seatbelts STEEL 1/48 Kinetic

  FE1373 A-10C 1/48 Academy

  FE1374 A-10C seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1375 A6M3 Zero Type 32 Weekend 1/48 Eduard

  SS805 OV-10A 1/72 ICM

  EX964 A-10C TFace 1/48 Academy

  EX965 FM-2 TFace 1/48 Eduard

  EX966 F-16D Block 30/40/50 1/48 Kinetic

  EX967 F-16D Block 30/40/50 TFace 1/48 Kinetic

  EX968 F-35B RAM coating 1/48 Italeri

  EX969 A6M2-N Rufe national insignia 1/48 Eduard

  EX970 A6M3 Zero Type 32 Weekend 1/48 Eduard

  CX650 OV-10A 1/72 ICM

  DECAL

  EDDIE THE RIVETER

  D72045 Bf 109F stencils 1/72 Eduard

  ER32001 Single riveting rows 1/32

  ER48006 Single riveting rows 1/48

  ER72001 Single riveting rows 1/72

  SRPEN 2023

  INFO Eduard96

  Srpen 2023

• Page 97

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG33152 CH-54A 1/35 ICM

  BIG49373 B-24D PART II 1/48 Revell

  BIG49374 Mi-17 1/48 AMK

  BIG49375 F-86D 1/48 Revell

  BIG49376 PV-1 PART I 1/48 Academy

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  634039 A-20G LööK 1/32 HKM

  644220 Hurricane Mk.I LööK 1/48 Hobby Boss

  644222 FM-2 LööK 1/48 Eduard

  644223 MiG-17F LööK 1/48 AMMO

  632197 A-20G wheels 1/32 HKM

  635033 Sd.Kfz. 251/1 Ausf. C

  radio equipment PRINT 1/35 Academy

  635034 WWII German fire extinguishers PRINT 1/35

  648875 Bf 109F cockpit w/ early seat PRINT 1/48 Eduard

  648880 Bf 109F wheel bays rounded PRINT 1/48 Eduard

  648881 Bf 109F wheel bays angular PRINT 1/48 Eduard

  648882 F-4E wheels 1/48 Meng

  648883 A6M3 gun bays short barrel PRINT 1/48 Eduard

  648886 FM-2 undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648887 FM-2 wheels 1/48 Eduard

  648888 FM-2 seat PRINT 1/48 Eduard

  648889 FM-2 folding wings PRINT 1/48 Eduard

  648890 FM-2 gun barrels PRINT 1/48 Eduard

  648891 F-104A/C airbrakes PRINT 1/48 Kinetic/Eduard

  648892 F-104A/C exhaust nozzle PRINT 1/48 Kinetic/Eduard

  648895 FM-2 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  672317 Bf 109F undercarriage legs BRONZE 1/72 Eduard

  672326 Bf 109F/G/K gun pods PRINT 1/72 Eduard

  672329 Bf 109 balance weights PRINT 1/72 Eduard

  672330 MiG-29 wheels 1/72 Great Wall Hobby

  634040 Spitfire Mk.Ia LööKplus 1/32 Kotare

  644221 Do 335A LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN648108 F-35A 1/48 Tamiya

  SIN648109 F-4E armament 1/48 Meng

  3DL48127 Bf 110G-4 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48128 FM-2 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48129 F-16D Block 30 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48130 F-16D Block 40 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48131 F-16D Block 50 SPACE 1/48 Kinetic

  3DL48132 A-10C SPACE 1/48 Academy

  3DL72020 OV-10A SPACE 1/72 ICM

  SRPEN 2023

  INFO Eduard

  97

  Srpen 2023

• Page 98

  PRODUKTY GUNZE

  -

  WEATHERING

  PATINOVACÍ SADY

  YAKUMO

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA ZÁPADNÍ FRONTA

  KAT.Č.: WY01

  Patinovací sady Yakumo jsou vyvinuty ve spolupráci se světoznámým modelářem MiGem Jimenezem.

  Tyto sady obsahují pigmenty, patinovací pasty, washe a filtry určené pro patinování modelů z určitého

  bojiště.

  Sada WY01 je zaměřena na podmínky panující na západoevrop-

  ském bojišti. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  -

  Mr. Weathering

  Colour Thinner (WCT101/102).

  Z modelářského hlediska byla Evropa dějištěm mnoha zajíma-

  vých bitev 2. světové války, včetně kampaní v Normandii, Arden-

  ách, operací v Maďarsku, Varšavského povstání, či pádu Berlína.

  Na západní frontě používalo Německo několik standardizovaných

  kamuflážních vzorů. Společný základ měly v zelené a hnědé barvě

  na tmavě žlutém podkladu (C039 tmavě žlutá, C041 červenohnědá

  a C070 tmavě zelená). Během letních měsíců byla německá vozidla

  často pokryta prachem a suchým blátem. Dva produkty, umožňující

  vytvoření popsaných efektů, jsou doplněny odpovídajícím odstínem

  washe a produktem pro znázornění stop po stékajících nečisto-

  tách. Pro co nejkomplexnější povrchovou úpravu tuto sadu kombi-

  nujte se sadou D

  -

  BASICS.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  001

  003

  002

  002

  004

  DARK WASH (TMAVÝ WASH)

  Jemným štětcem naneste wash na detaily, v liniích pa-

  nelů a kolem poklopů pro zvýšení kontrastu. Přebytek

  odstraňte čistým štětcem navlhčeným ředidlem YAKUMO.

  Nechte zaschnout 24 hodin.

  DRY MUD (USCHLÉ BLÁTO)

  Bláto můžete nanášet hustým štětcem na spodní část

  vozidla, pásy a blatníky. Pomocí tohoto produktu můžete

  vytvořit také efekt rozstříkané hlíny, a to tak, že hustým

  štětcem namočeným v tomto produktu přejedete pes pá-

  rátko a rozstříknete malé kapičky bláta. Před použitím

  vyzkoušením na modelu proveďte několik testů na sta-

  rém modelu nebo na kousku papíru. Nechte zaschnout 24

  hodin.

  DARK STREAKING GRIME (TMAVÁ STÉKAJÍCÍ NEČISTOTA)

  Na vertikální a šikmé plochy naneste různou intenzitou

  nepravidelné tvary svislých šmouh. Poté je rozetřete plo-

  chým štětcem, s ředidlem YAKUMO pro zjemnění. Nechte

  zaschnout 24 hodin.

  EUROPE DUST (PRACH EVROPSKÉHO STYLU)

  Pigmentová barva pro znázornění efektů prachu, zejména

  na vodorovných plochách a kolem povrchových detailů.

  Pigment nanášejte za sucha štětcem a poté povrch na-

  vlhčete ředidlem. Po zaschnutí jej můžete znovu navlhčit

  a dotáhnout, abyste dosáhli požadovaného efektu.

  stránka produktu

• Page 99

  PRODUKTY GUNZE

  -

  WEATHERING

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA VÝCHODNÍ FRONTA

  KAT.Č.: WY02

  Sada WY02 je zaměřena na zimní podmínky panující na východní

  frontě. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  -

  Mr. Weathering Colour

  Thinner (WCT101/102).

  V drsných podmínkách ruských zim kamuflovali Němci svá vozidla

  bílou barvou, která mohla lépe splynout se zasněženou krajinou.

  Bílé vozidlo potřebuje velmi speciální modelářské úpravy znázor-

  ňující opotřebení a špínu, aby působily věrohodně. Tato speciální

  sada pro německá zimní vozidla obsahuje produkty potřebné k do-

  sažení realistického vzhledu v zimním prostředí. Sada je navržena

  pro bílou kamufláž nanášenou na německá obrněná vozidla s pod-

  kladem šedé barvy Panzer Grey (C040 German Grey, C513 „Dun-

  kelgrau“, C514 „Grau“ atd). Pro co nejúplnější povrchovou úpravu

  kombinujte se sadou D

  -

  BASICS.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  005

  007

  006

  008

  WINTER WASH (ZIMNÍ WASH)

  popis viz MIG 001

  MIG-007 - FRESH DARK MUD (TMAVÉ ČERSTVÉ BLÁTO)

  popis viz MIG 003

  WINTER STREAKING GRIME (ZIMNÍ ŠMOUHY)

  popis viz MIG 002

  MIG-008 - DRY EARTH (SUCHÁ HLÍNA)

  popis viz MIG 004

  stránka produktu

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA AFRIKA KORPS

  KAT.Č.: WY03

  Sada WY03 je zaměřena na zimní podmínky panující na východní

  frontě. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  -

  Mr. Weathering Colour

  Thinner (WCT101/102).

  Tunisko a Libye představovaly pro vozidla německého Afrika Korp-

  su (DAK) velmi drsné a nehostinné prostředí. Na spalujícím slunci

  a v horku rychle bledly kamuflážní barvy barvy, čemuž pomáhal

  i všudypřítomný prach. Němci svá šedá vozidla přebarvovali růz-

  nými odstíny pískové barvy (např. C039 Dark Yellow), aby byla na

  otevřených pouštních pláních méně viditelná. Výrobky obsažené

  v této sadě umožňují nanášet wash, efekt stékajících nečistot

  a velké nánosy prachu pro větší realističnost vašeho modelu.

  Pro dokonalejší povrchovou úpravu kombinujte se sadou D

  -

  BASICS.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  011

  010

  009

  012

  SAND FILTER (PÍSKOVÝ FILTR)

  Pro dosažení transparentního a jemného efektu naneste filtr rovno-

  měrně na celý povrch modelu tak, aby se nahromadil v prohlubních

  a panelážích. Nechte filtr zaschnout po dobu 24 hodin.

  GRAY STREAKING GRIME (TMAVÁ STÉKAJÍCÍ NEČISTOTA)

  popis viz MIG 003

  DESERT WASH (POUŠTNÍ WASH)

  Naneste wash jemným štětcem na detaily, v liniích panelů a kolem

  poklopů pro zvýšení kontrastu a objemu. Přebytek odstraňte čistým

  štětcem navlhčeným ředidlem YAKUMO. Nechte zaschnout 24 hodin.

  MIG-008 - DRY EARTH (SUCHÁ HLÍNA)

  popis viz MIG 004

  stránka produktu

• Page 100

  PRODUKTY GUNZE

  -

  WEATHERING

  2. SVĚTOVÁ VÁLKA ZÁKLADNÍ

  KAT.Č.: WY04

  Sada WY04 je určena pro všeobecný weathering, nezávislý na roč-

  ním období či konkrétní oblasti. K ředění použijte ředidlo YAKUMO

  - Mr. Weathering Colour Thinner (WCT101/102).

  Na většin německých vojenských vozidel se projevovaly povětr-

  nostní vlivy a druhy opotřebení bez ohledu na prostředí nebo roční

  období. Tanky nebo polopásy obvykle mívaly oprýskaný lak, rez

  nebo velké plochy skvrn od paliva nasáklého do prachu či špíny na

  povrchu. Právě tyto efekty povětrnostních vlivů vnášejí do modelu

  více života a realističnosti, a proto jim je třeba věnovat zvláštní

  pozornost. Tato univerzální sada vám umožní vytvářet na mode-

  lech mimořádně realistické efekty bez ohledu na místo nebo roční

  období, ke kterému se daný model vztahuje. Barvy a efekty těchto

  prostředků odpovídají jak chladné ruské zimě, kampani v Nor-

  mandii nebo vyprahlé krajině severní Afriky. Tuto sadu používejte

  v kombinaci s ostatními sadami YAKUMO vztaženými ke konkrét-

  nímu prostředí.

  MIG

  MIG

  MIG

  MIG

  015

  014

  013

  016

  FUEL & OIL (PALIVO A OLEJ)

  Tento produkt naneste na boky modelu ve tvaru svislých čar nebo

  přidejte malé kapky na povrch ošetřený pigmentem MIG014. Tento

  nános lze upravit ředidlem YAKUMO a vytvořit tak jemnější a přiro-

  zenější efekt. Používejte jej střídmě a nanášejte v měřítku. Nechte

  12 hodin zaschnout.

  CHIPPING (ODLUPOVÁNÍ)

  Ideální barva pro znázornění efektu oprýskaného laku na vašich

  modelech, byl-li povrch na skutečném vozidle vyroben ze železa

  nebo oceli. Štětcem s jemnou špičkou namalujte prýskance barvy

  na oblasti nejvíce vystavené opotřebení. Barvu představující pod-

  klad pod svrchní barvou můžete také nanášet kouskem houbičky.

  Nechte 10 minut zaschnout. Lze očistit vodou.

  EARTH & GRIME (HLÍNA A NEČISTOTY)

  Pigmentový odstín pro znázornění nahromaděných nečistot nebo

  pro vytvoření podkladu, na který můžete nanést palivové skvrny

  (MIG-013). Pigment nanášejte za sucha štětcem na požadované

  místa. Lze jej také použít ke zvýraznění stínů nebo efektu nečistot

  v zákoutích.

  MIG-008 - DRY EARTH (SUCHÁ HLÍNA)

  Všechna vozidla na určitých místech v důsledku deště, sněhu a

  rosy, reziví. Přípravek aplikujte v malém množství kolem drobných

  detailů, jako jsou hlavy šroubů, držáky nebo jiné úchytky, a také na

  svislé nebo šikmé plochy v podobě vybledlých linií. Efekt používejte

  střídmě a nanášejte jej v měřítku.

  stránka produktu

• Page 101

  DOBŘÍŠSKÁ ŠELMA

  Více informací: www.facebook.com/dobrismodel/ • www.dobrismodel.cz • modelari.dobris@gmail.com • tel. 728 074 851

  PLASTIKOVÉ A PAPÍROVÉ MODELY OD MODELÁŘŮ Z CELÉ ČR • PRODEJCI MODELŮ A MODELÁŘSKÝCH POTŘEB

  DOPOLEDNE DOPROVODNÁ VÝSTAVA AUTO A MOTO VETERÁNŮ • OBČERSTVENÍ • VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

  SOBOTA 19. SRPNA 2023 OD 10:00 DO 15:00

  MODELÁŘSKÁ SOUTĚŽNÍ VÝSTAVA

  • Online přihlašování modelů:

  dobris.ipmscz.eu

  • Přejímka modelů:

  19. srpna od 8:00 do 10:00

  • Startovné: děti zdarma, dospělí 100 Kč

  • Otevřeno pro veřejnost: 10:00 – 15:00

  SPORTOVNÍ HALA, ŠKOLNÍ 36, DOBŘÍŠ – BOČNÍ VCHOD

• Page 102

  postavil Robert Szwarc

  #2142

  KAMO M

  POSTAVENO

  stránka produktu

  INFO Eduard102

  Srpen 2023

• Page 103

  Bf 109F-4, Uffz. Hans Döbrich, 6./JG 5, Petsamo, Finsko, září 1942

  Hans Döbrich, držitel Rytířského kříže s 65 se-

  střely na kontě, používal tento stroj v bojích proti

  pilotům Sovětského svazu. Během své kariéry

  byl třikrát sestřelen, přičemž po posledním se-

  střelení dne 16. července 1943 byla jeho zranění

  natolik závažná, že se k operačnímu létání již

  nevrátil. Jednotka II./JG 5 obdržela v druhé po-

  lovině roku Friedrichy původně určené na bojiš-

  tě v severní Africe, čemuž odpovídala i kamufláž

  tvořená na vrchních plochách barvou RLM 79

  a na spodních RLM 78. Toto zbarvení bylo v pol-

  ních leteckých opravnách v Pori na horních a boč-

  ních plochách doplněno o pole barev RLM 74/70

  (někdy jsou uváděny barvy RLM 75/71). Takto

  upravená kamufláž měla v podmínkách severní

  Evropy pomoci skrýt letouny před případnými po-

  zorovateli. Žlutý marking na křídle a zadní části

  trupu je označením strojů operujících na východ-

  ní frontě. Zelený čtyřlístek na přídi letounu měla

  jako svůj znak 6. Staffel JG 5.

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  103

  Srpen 2023

• Page 104

  F4F-3 & F4F-4 Wildcat

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Jan Baranec

  #11166

  KAMO C

  stránka produktu

  Použité doplňky:

  644171 F4F-3 early LööK (Brassin)

  648766 F4F-3 exhausts PRINT (Brassin)

  648767 F4F-3 wheels early (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648777 F4F-3 cockpit w/ reflector gun sight PRINT (Brassin)

  648795 F4F-3 wheel bay PRINT (Brassin)

  648827 F4F-3A engine PRINT (Brassin)

  648767 F4F-3 wheels early (Brassin)

  648827 F4F-3A engine PRINT (Brassin)

  INFO Eduard104

  Srpen 2023

• Page 105

  F4F-3A, BuNo. 3920, Lt. James Seton Gray, VF-6, USS Enterprise (CV-6), únor 1942

  James Seton Gray, rodák z Milwaukee ve Wis-

  consinu, miloval létání už od dětství. Ve svých

  šestnácti letech se stal v roce 1930 nejmladším

  držitelem pilotního průkazu. Po absolvování Uni-

  ted States Naval Academy v roce 1936 následo-

  vala služba na lodích, v roce 1938 zahájil letecký

  výcvik, po jehož ukončení byl odvelen k VF-6 na

  palubu USS Enterprise (CV-6). Po vstupu USA do

  války se zúčastnil prvního výpadu námořnictva

  proti Japoncům, jímž byl útok na ostrov Taroa

  v Marshallových ostrovech. Během útoku sestře-

  lil dvě stíhačky A5M Claude. V bitvě o Midway ve-

  lel celé VF-6, doprovázející Devastatory od VT-6

  při útocích na japonské letadlové lodě a během

  odpolední hlídky sestřelil plovákový E13A Jake.

  Další sestřely přidal Gray až ve funkci velitele

  nočních stíhačů na USS Enterprise v roce 1944

  a stal se tak leteckým esem. Wildcat Lt. Graye,

  s nímž se zúčastnil bojů nad Marshallovými

  a Gilbertovými ostrovy, byl kamuflovaný barvami

  Light Gray a Blue Gray, jeho směrovka nese devět

  červenobílých pruhů. Výsostné označení na trupu

  a křídle již mělo být zvětšeno, fotografie stroje

  ukazuje, že velké znaky byly namalovány pouze

  na trupu a pravé polovině křídla, na levé polovině

  zůstal znak v původní velikosti.

  POSTAVENO

  644171 F4F-3 early LööK (Brassin)

  648795 F4F-3 wheel bay PRINT (Brassin)

  648766 F4F-3 exhausts PRINT (Brassin) 648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648777 F4F-3 cockpit w/ reflector

  gun sight PRINT (Brassin)

  INFO Eduard

  105

  Srpen 2023

• Page 106

  POSTAVENO

  postavil Angelo Lodetti

  Použité doplňky:

  48765 Spitfire Mk.IXc landing flaps (PE

  -

  Set)

  SIN64808 Spitfire Mk.IXc ESSENTIAL (Brassin)

  Supermarine Spitfire MK IX 101° Gruppo, 5° Stormo - Vicenza/Italy 1950

  Použité cizí obtisky.

  Spitfire Mk.IXc early

  1/48

  INFO Eduard106

  Srpen 2023

• Page 107

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  107

  Srpen 2023

• Page 108

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2023

  644224

  F-4E LööK

  1/48 Meng

  644225

  A-10C LööK

  1/48 Academy

  644227

  Bf 109K-4 LööK

  1/48 Eduard

  BIG33153 Spitfire Mk.I 1/32 Kotare

  BIG33154 AH-64E 1/35 Takom

  BIG49377 PV-1 PART II 1/48 Academy

  BIG49378 Mi-8MT 1/48 Trumpeter

  BIG49379 Mi-8MT CARGO INTERIOR 1/48 Trumpeter

  644224 F-4E LööK 1/48 Meng

  644225 A-10C LööK 1/48 Academy

  644227 Bf 109K-4 LööK 1/48 Eduard

  635035 Sd.Kfz. 251/1 Ausf. C radio equipment dark yellow PRINT

  1/35 Academy

  648884 A6M3 gun bays long barrel PRINT 1/48 Eduard

  648893 F-16D ejection seats PRINT 1/48 Kinetic

  648894 Bf 109 balance weights PRINT 1/48 Eduard

  648896 FM-2 cockpit w/ armoured headrest PRINT 1/48 Eduard

  648897 Hurricane Mk.I wheels 1/48 Hobby Boss

  648898 Hurricane Mk.I exhaust stacks PRINT 1/48 Hobby Boss

  648899 MiG-17 wheels 1/48 AMMO

  648900 FM-2 gun bays PRINT 1/48 Eduard

  648902 Bf 109K-4 engine 1/48 Eduard

  648903 Bf 109K-4 propeller PRINT 1/48 Eduard

  648913 Bf 109K-4 exhaust stacks PRINT 1/48 Eduard

  648914 Bf 109K-4 wheels 1/48 Eduard

  672327 Bf 109F cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672331 MiG-29A ejection seat PRINT 1/72 Great Wall Hobby

  672332 MiG-29 exhaust nozzles PRINT 1/72 Great Wall Hobby

  634041 A-20G LööKplus 1/32 HKM

  644226 FM-2 LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648110 Anson Mk.I 1/48 Airfix

  SIN648111 A-10C armament 1/48 Academy

  BIG ED (září)

  BRASSIN (září)

  LöökPlus (září)

  BIGSIN (září)

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro F-4E v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Meng

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-10C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - 3D tisk: 1 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109K-4 v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard108

  Srpen 2023

• Page 109

  635035

  Sd.Kfz. 251/1 Ausf. C radio equipment dark yellow PRINT

  1/35 Academy

  ON APPROACH

  Brassinová sada - radiostanice pro Sd.Kfz. 251/1

  Ausf.C v měřítku 1/35. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  648884

  A6M3 gun bays long barrle PRINT

  1/48

  648893

  F-16D ejection seats PRINT

  1/48 Kinetic

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro A6M3

  v měřítku 1/48. Určeno pro Zera Model 32 a 22

  s kanony s dlouhými hlavněmi vyčnívajícími

  z náběžné hrany křídla. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky pro

  F-16D v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 sedačky.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  109

  Srpen 2023

• Page 110

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2023

  648894

  Bf 109 balance weights PRINT

  1/48 Eduard

  648896

  FM-2 cockpit w/ armoured headrest PRINT

  1/48 Eduard

  648897

  Hurricane Mk.I wheels

  1/48 Hobby Boss

  Brassinová sada - křídelní hmotnostní vyvážení

  pro Bf 109F v měřítku 1/48. Sada obsahuje 10 závaží.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 13 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Hurricane

  Mk.I v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard110

  Srpen 2023

• Page 111

  ON APPROACHZÁŘÍ 2023

  648898

  Hurricane Mk.I exhaust stacks PRINT

  1/48 Hobby Boss

  648899

  MiG-17 wheels

  1/48 AMMO

  648900

  FM-2 gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - výfuky pro Hurricane Mk.I v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne,

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro MiG-17

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: AMMO

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard

  111

  Srpen 2023

• Page 112

  ON APPROACH

  648902

  Bf 109K-4 engine

  1/48 Eduard

  648903

  Bf 109K-4 propeller PRINT

  1/48 Eduard

  648913

  Bf 109K-4 exhaust stacks PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - motor pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Součástí sady jsou kryty motoru.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 72 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - vrtule pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Vrtulový kužel lze sejmout.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  ZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard112

  Srpen 2023

• Page 113

  672327

  Bf 109F cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  648914

  Bf 109K-4 wheels

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109F

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  - SPACE 3D obtisk: ne

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672331

  MiG-29A ejection seat PRINT

  1/72 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro MiG-29A

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  ZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard

  113

  Srpen 2023

• Page 114

  ON APPROACH

  672332

  MiG-29 exhaust nozzles PRINT

  1/72 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - výtokové trysky motorů pro MiG-29

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  ZÁŘÍ 2023

  Soubor 3 sad pro A-20G v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: HKM

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  634041

  A-20G LööKplus

  1/32 HKM

  INFO Eduard114

  Srpen 2023

• Page 115

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - hlavně kulometů

  644226

  FM-2 LööKplus

  1/48 Eduard

  ZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard

  115

  Srpen 2023

• Page 116

  SIN648110

  Anson Mk.I

  1/48 Airfix

  Soubor 4 sad pro Anson Mk.I v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - motory

  - zbraně

  - kola podvozku

  - chladiče motorů

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard116

  Srpen 2023

• Page 117

  SIN648111

  A-10C armament

  1/48 Academy

  Soubor 9 sad pro A-10C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy

  - AGM-65 Maverick

  - TER

  - LAU-3/A

  - GBU-10 Paveway II

  - AIM-9M/L Sidewinder

  - Mk.82 bombs w/airbrake early

  - GBU-12 bomb

  - Sniper ATP

  - AN/ALQ-131 (deep) ECM pod

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard

  117

  Srpen 2023

• Page 118

  FOTOLEPTY

  53296 USS Nimitz CVN-68 part 2 1/350 Trumpeter

  53297 USS Nimitz CVN-68 part 3 1/350 Trumpeter

  36504 StuG IV (Sd.Kfz. 167) 1/35 Zvezda

  36505 StuG IV (Sd.Kfz. 167) schurzen 1/35 Zvezda

  36506 Sd.Kfz. 164 Nashorn 1/35 Border Model

  36507 Sd.Kfz. 164 Nashorn ammo boxes 1/35 Border Model

  481121 F-4G reinforcement straps & formation lights 1/48 Meng

  491376 Yak-9T 1/48 Zvezda

  491378 F-4G 1/48 Meng

  72731 PBY-5A exterior 1/72 Hobby 2000/Academy

  73806 PBY-5A 1/72 Hobby 2000/Academy

  73807 B-29 interior 1/72 Hobby 2000/Academy

  ZOOMY

  FE1376 Yak-9T 1/48 Zvezda

  FE1377 Yak-9T seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1378 F-4G 1/48 Meng

  FE1379 F-4G seatbelts STEEL 1/48 Meng

  FE1380 Spitfire Mk.Vc Weekend 1/48 Eduard

  FE1381 Bristol F.2B Fighter Weekend 1/48 Eduard

  SS806 PBY-5A 1/72 Hobby 2000/Academy

  SS807 B-29 1/72 Hobby 2000/Academy

  MASKY

  EX971 FM-2 US national insignia 1/48 Eduard

  EX972 F-4G 1/48 Meng

  EX973 F-4G TFace 1/48 Meng

  EX974 Yak-9T 1/48 Zvezda

  EX975 Yak-9T TFace 1/48 Zvezda

  EX976 Bf 109K TFace 1/48 Eduard

  EX977 Spitfire Mk.Vc Weekend 1/48 Eduard

  EX978 F-4G surface panels 1/48 Meng

  EX979 F-4G wheel bays 1/48 Meng

  SPACE

  3DL48133 Yak-9T SPACE 1/48 Zvezda

  3DL48134 F-4G SPACE 1/48 Meng

  3DL48135 Bf 109K SPACE 1/48 Eduard

  3DL72022 PBY-5A SPACE 1/72 Hobby 2000/Academy

  3DL72023 B-29 SPACE 1/72 Hobby 2000/Academy

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard118

  Srpen 2023

• Page 119

  FOTOLEPTY

  53296 USS Nimitz CVN-68 part 2 1/350 Trumpeter

  53297 USS Nimitz CVN-68 part 3 1/350 Trumpeter

  36504 StuG IV (Sd.Kfz. 167) 1/35 Zvezda

  36505 StuG IV (Sd.Kfz. 167) schurzen 1/35 Zvezda

  36506 Sd.Kfz. 164 Nashorn 1/35 Border Model

  36507 Sd.Kfz. 164 Nashorn ammo boxes 1/35 Border Model

  481121 F-4G reinforcement straps & formation lights 1/48 Meng

  491376 Yak-9T 1/48 Zvezda

  491378 F-4G 1/48 Meng

  72731 PBY-5A exterior 1/72 Hobby 2000/Academy

  73806 PBY-5A 1/72 Hobby 2000/Academy

  73807 B-29 interior 1/72 Hobby 2000/Academy

  ZOOMY

  FE1376 Yak-9T 1/48 Zvezda

  FE1377 Yak-9T seatbelts STEEL 1/48 Zvezda

  FE1378 F-4G 1/48 Meng

  FE1379 F-4G seatbelts STEEL 1/48 Meng

  FE1380 Spitfire Mk.Vc Weekend 1/48 Eduard

  FE1381 Bristol F.2B Fighter Weekend 1/48 Eduard

  SS806 PBY-5A 1/72 Hobby 2000/Academy

  SS807 B-29 1/72 Hobby 2000/Academy

  MASKY

  EX971 FM-2 US national insignia 1/48 Eduard

  EX972 F-4G 1/48 Meng

  EX973 F-4G TFace 1/48 Meng

  EX974 Yak-9T 1/48 Zvezda

  EX975 Yak-9T TFace 1/48 Zvezda

  EX976 Bf 109K TFace 1/48 Eduard

  EX977 Spitfire Mk.Vc Weekend 1/48 Eduard

  EX978 F-4G surface panels 1/48 Meng

  EX979 F-4G wheel bays 1/48 Meng

  SPACE

  3DL48133 Yak-9T SPACE 1/48 Zvezda

  3DL48134 F-4G SPACE 1/48 Meng

  3DL48135 Bf 109K SPACE 1/48 Eduard

  3DL72022 PBY-5A SPACE 1/72 Hobby 2000/Academy

  3DL72023 B-29 SPACE 1/72 Hobby 2000/Academy

  ON APPROACH

  Bf 109F-2 #70154 1/72

  ZÁŘÍ 2023

  Bf 109F-2, WNr. 8117, Maj. Günther Lützow,

  velitel JG 3, Polonnoje, SSSR, léto 1941

  Bf 109F-2, WNr. 6797, Hptm. Hartmann Grasser,

  vel i tel II. /J G 51, Or e l-Seve r, S ovět sk ý sv az,

  podzim 1942

  Bf 109F-2, WNr. neznámé, Hptm. Dietrich Hrabak,

  velitel II./JG 54, Ostrov, SSSR, červenec 1941

  Bf 109F-2, WNr. 6720, Oblt. Egon Mayer,

  velitel 7./JG 2, St. Pol-Brias, Francie, září 1941

  Bf 109F-2, WNr. 8326, Maj. Günther von Maltzahn,

  velitel JG 53, Bílá Cerekev, SSSR, srpen 1941

  Bf 109F-2, WNr. neznámé, Hptm. Hans Philipp,

  velitel I./JG 54, Krasnogvardějsk, SSSR, březen 1942

  INFO Eduard

  119

  Srpen 2023

• Page 120

  ON APPROACH

  KURFÜRST 1/48#11177

  ZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard120

  Srpen 2023

• Page 121

  ON APPROACHZÁŘÍ 2023

  INFO Eduard

  121

  Srpen 2023

• Page 122

  ON APPROACH

  Bristol F.2B Fighter 1/48#8452

  Bristol F.2B Fighter

  BBrriissttooll FF..22BB

  1/48

  Bristol F.2B

  Scale Plastic Model Kit

  Eduard - Model Accessories

  Mírová 170

  435 21 Obrnice

  Czech Republic

  1/48

  SCALE PLASTIC MODEL KIT

  FOR ADVANCED MODELLERS

  plastic parts for one scale model

  decals for 4 marking options

  MADE IN CZECH REPUBLIC

  Collectible item for adult collectors only

  © Eduard-Model Accessories 2023

  29,95

  Bristol Bristol F.2B FighterF.2B Fighter

  8452

  item

  Bristol F.2B

  Scale Plastic Model Kit

  8452

  item

  item

  www.eduard.com

  1/48

  1/48

  scale

  scale

  scale

  www.eduard.com

  1 48

  8452

  item

  PLASTIKOVÁ STAVEBNICE

  PRO POKROČILÉ MODELÁŘE

  plastové díly pro stavbu jednoho modelu

  obtisky pro 4 markingy

  VYROBENO V ČESKÉ REPUBLICE

  Sběratelská položka pro dospělé modeláře

  8452

  FFiigghhtteerr

  Fighter

  Fighter

  BVFV 4 31 49 CB

  AWA

  BVFV 4 31 49 CB

  AWA

  BVFV 4 31 49 CB

  AWA

  BVFV 4 31 49 CB

  AWA

  Capt. Andrew E. McKeever;

  2Lt. Leslie A. Powell, No. 11 Squadron,

  Fére-en-Tardenois, France, November 1917

  Capt. Arthur A. Peck;

  Capt. John J. L. Williams,

  No. 111 Squadron, Deir el-Balah,

  Palestine, October 1917

  Capt. Sydney Dalrymple;

  2Lt. G. Beagle, No. 139 Squadron,

  Villaverla, Italy, September 1918

  Lt. Sydney A. Oades;

  Lt. D. N. G. Brampton, No. 22 Squadron,

  Villeneuve-des-Vertus, France,

  January 1918

  ZÁŘÍ 2023

  A7288, Capt. Andrew E. McKeever;

  2Lt. Leslie A. Powell, No. 11 Squadron,

  Fére-en-Tardenois, France,

  November 1917

  A7194, Capt. Arthur H. Peck; Capt. John

  J. Lloyd-Williams, No. 111 Squadron,

  Deir el-Balah, Palestine, October 1917

  A7300, Lt. Sydney A. Oades; Lt. D. N. G.

  Brampton, No. 22 Sqn., Villeneuve-des-Vertus,

  France, January 1918

  D8084, Capt. Sydney Dalrymple;

  2Lt. G. Beagle, No. 139 Squadron,

  Villaverla, Italy, September 1918

  INFO Eduard122

  Srpen 2023

• Page 123

  ON APPROACHZÁŘÍ 2023

  Spitfire Mk.Vc #84192 1/48

  AB216, S/Ldr Robert W. Oxpring,

  No. 91 „Nigeria“ Squadron, RAF Hawkinge,

  Velká Británie, duben-červen 1942

  Lt. Robert C. Curtis, 2nd FS, 52nd FG,

  12th AF, Korsika, prosinec 1943

  EE613, S/Ldr Michel G. B. Donnet,

  No. 350 Squadron, RAF Friston,

  Velká Británie, červen 1944

  JK661, Capt. Georges Valentin,

  No. 326 Squadron (GC.II/7), Armée de l’Air,

  Korsika, září 1943

  INFO Eduard

  123

  Srpen 2023

• Page 124

  MiG-21bis

  1/48

  #84130Reedice

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2023

  MiG-21bisD, Eskadrila borbenih aviona,

  Hrvatsko ratno zrakoplovstvo i protuzračna

  obrana, Záhřeb-Pleso, Chorvatsko,

  prosinec 2016

  MiG-21bis, HävLLv 31, Suomen

  ilmavoimat (Finnish Air Force),

  Kuopio-Rissala AB, Finland, 1980

  MiG-21bis, 115. GIAP, VVS SSSR,

  letecká základna Bagram, Afghánistán, 1980

  MiG-21bis, 3. squadrona, základna Pathankot, Indie, začátek devadesátých let

  INFO Eduard124

  Srpen 2023

• Tail End Charlie - Relaxace

  Každý z nás potřebuje nějakou formu relaxace. Já jsem například na naší rodinné zahradě v Praze před dvěma lety založil dvě malé vinice. Původní vinohrad v té lokalitě zřejmě zanikl v 18. století, ale dodnes jsou v okolí místní názvy, které se k výrobě vína váží. Zakoupil jsem sazenice odrůd Cabernet Cortis (červené) a Solaris (bílé) a révu jsem vysadil dle rad zkušeného vinaře ze sousedství. Kamarádi vinaři mě přátelsky ujišťují, že první dobré víno vyrobím nejdřív tak za deset let. Vzhledem k tomu, že jsem mimo plísně na potravinách v životě nikdy nic nevypěstoval, tak nikdo z rodiny nevěřil, že mi pod rukama něco vyroste. Asi něco dělám správně, protože se révě daří a netrpí plísní ani jinými chorobami a škůdci. A nepoužívám chemické postřiky, jen jednou jsem aplikoval výluh z kopřiv.

  Každý z nás potřebuje nějakou formu relaxa-

  ce. Já jsem například na naší rodinné zahradě

  v Praze před dvěma lety založil dvě malé vini-

  ce. Původní vinohrad v té lokalitě zřejmě zanikl

  v 18. století, ale dodnes jsou v okolí místní ná-

  zvy, které se k výrobě vína váží. Zakoupil jsem

  sazenice odrůd Cabernet Cortis (červené)

  a Solaris (bílé) a révu jsem vysadil dle rad zku-

  šeného vinaře ze sousedství. Kamarádi vinaři

  mě přátelsky ujišťují, že první dobré víno vyro-

  bím nejdřív tak za deset let. Vzhledem k tomu,

  že jsem mimo plísně na potravinách v životě

  nikdy nic nevypěstoval, tak nikdo z rodiny ne-

  věřil, že mi pod rukama něco vyroste. Asi něco

  dělám správně, protože se révě daří a netrpí

  plísní ani jinými chorobami a škůdci. A nepo-

  užívám chemické postřiky, jen jednou jsem

  aplikoval výluh z kopřiv. Každopádně mám

  z révy radost, i když na ni letos nemám moc

  času kvůli chatrnému zdraví jednoho člena

  rodiny. Když mohu na vinici pracovat, tak je to

  překvapivě relaxační zážitek. Díky révě jsem

  také několikrát udělal pozitivní zkušenost s vi-

  naři z Moravy, Rakouska a Německa. Když jsem

  se zmínil, že jsem založil malou vinici, hned

  chtěli vidět fotografie a začali mi předávat uži-

  tečné rady. Okamžitě mě brali jako mladšího

  kolegu, zatímco já jsem se viděl spíš jako dez-

  orientovaný začátečník. Zjistil jsem, že vinaři

  jsou velmi přátelská mezinárodní komunita. Na

  rozdíl od nich mám ale výhodu, že moje mikro-

  -vinice jsou hobby a ne zdroj obživy.

  Plastikové modelářství je zdrojem příjmů

  naší firmy a zákazníkům by také mělo přinášet

  relaxaci, byť v tomto případě za hojného využití

  chemie. Navíc je s naším hobby spojena i komu-

  nita, která je většinou přátelská a nápomocná,

  i když se v ní někdy vyskytnou jedinci, kteří jej

  berou příliš osobně a asi by potřebovali nějaký

  další způsob relaxace.

  Můj bývalý kolega z jiného oboru, jmenuje se

  Štěpán, si plastikové modelářství vybral jako

  koníček až ve věku přibližně třiceti let. Pracuje

  jako technologický projektant a když jde z prá-

  ce, má plnou hlavu starostí. Proto začal hledat

  zábavu, u které by si vyčistil hlavu. Udělal si

  něco jako výběrové řízení a plastikové mode-

  lářství mu z něj vyšlo jako vítěz. Stavba modelů

  proudových stíhaček mu natolik zaměstná jeho

  mysl, že mu opravdu pomáhá zrelaxovat. Jen

  máme na jeho vkus v nabídce málo stavebnic,

  které by vyhovovaly jeho zájmu.

  Řada modelářů možná nemá plastikové mo-

  delářství cíleně spojené s relaxací, protože

  prostě mají rádi historii letectví, koníčku se

  věnují od mládí a baví je to. Ale myslím si, že

  u toho relaxují, i když o tom ani sami nevědí.

  Plastikové modelářství může mít dokonce po-

  zitivní vliv ve vážných životních situacích. V ně-

  kterých zemích je součástí terapie pro válečné

  veterány, kteří trpí posttraumatickou streso-

  vou poruchou. Můj obdiv mají v tomto směru

  lidé, kteří se našemu oboru věnují na Ukrajině,

  ať už jsou to výrobci, obchodníci nebo modelá-

  ři. Snaží se pokračovat v tom, co dělají, ve vá-

  lečných podmínkách, které v mnoha ohledech

  nemají obdobu od druhé světové války.

  Nedávno jsem sledoval v jedné diskusi ko-

  mentáře pod příspěvkem ukrajinského mode-

  láře, který se tomuto koníčku věnuje společ-

  ně se svým synem. Fotografie nového modelu

  zveřejnil s poznámkou, že v modelářství po-

  kračují bez ohledu na teroristické útoky ruské-

  ho státu. Podle jeho názoru se jim díky tomuto

  koníčku daří ve válce lépe přežít. Světe div se,

  jeden diskutující z druhého břehu Atlantiku

  se ohradil, ať ten ukrajinský modelář netahá

  do facebookové skupiny politiku. Od ostatních

  diskutujících dostal poměrně intenzivní reakce

  v tom smyslu, že plastikové modelářství jako

  prostředek mentálního relaxu od úderů řízený-

  mi střelami opravdu není o politice.

  V oblasti, ve které ten ukrajinský modelář

  žije, byl od 24. února 2022 vyhlášen letecký

  poplach ve více než v 1300 případech, přičemž

  jeden trvá v průměru asi hodinu. Ze statistik

  vyplývá, že nálety Rusové provádějí rovnoměr-

  ně kterýkoli den v týdnu a nejvíc jich je vyhlá-

  šeno kolem půlnoci a kolem poledne. Možná

  by ten modelář z druhé strany Atlantiku mohl

  Ukrajinu navštívit a vyzkoušet si formy rela-

  xace až bude v protileteckém krytu dvakrát až

  třikrát denně.

  RELAXACE Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  125

  Srpen 2023

• Page 126

• Page 127

• ÚVODNÍK

  
  

  Vážení přátelé,
  

  vítám vás u srpnového Infa a zdravím z texaského Corpus Christi, kudy s kolegy projíždíme na cestě do San Marcos na tradiční letní IPMS USA Nats. Budeme v Texasu dva týdny, po Nats se přesuneme na sever do Dallasu, kde je naším hlavním plánem studium tří exemplářů P-40 Warhawk. Chceme si ověřit nějaké detaily a průběhy křivek a případně si nějaké pasáže naskenovat. Takže s sebou táhneme úžasný scanner našeho šéfkonstruktéra Standy Archmana, což nám už nyní na začátku naší cesty přináší spoustu zajímavých situací. A to jsme ještě nenaskenovali ani špičku vrtule! Ono tedy ve skutečnosti toho nepotřebujeme moc, v podstatě máme to hlavní připravené. Chceme si jen ověřit, že nemáme v konstrukci nějakou tvarovou chybu a také si to letadlo prohlédnout naživo, abychom si k němu vytvořili ten správný osobní vztah. Chápete, že? Ráno si prohlédneme USS Lexington a jedeme dál.

  Čas běží, tak jej nebudeme ztrácet a půjdeme rovnou k představení srpnových novinek. Pro mnoho z vás to bude trochu s křížkem po funuse, protože je ve skutečnosti prodáváme už několik dní a mnozí z vás už je mají. Tak na vás alespoň zkusím pár informací na pozadí, to by vás mohlo zaujmout.

   

  Stavebnice

  V limitce s názvem Wilder Cat najdete stavebnici FM-2 Wildcat, modernizovanou a nejvýkonnější verzi Wildcatu, stavěnou továrnou Eastern Aircraft Division, pobočkou společnosti General Motors. Měl oproti wildcatům stavěným Grummanem řadu změn, především silnější motor, hvězdicový devítiválec Wright R-1820-56/56W o výkonu 1350 k, což přineslo určité změny na přídi, na zádi zase najdeme vyšší kýlovku i směrovku. Změny jsou i na křídle a v dalších partiích letounu, ale to už si najdete v dalších materiálech dnešního Infa, stejně jako deset verzí zbarvení obsažených ve stavebnici, z nichž je jedno britské. FM-2 sloužil v Royal Navy jako Wildcat Mk.VI, ostatně jednou ze složek jeho jinakosti a odlišnosti od ostatních verzí byla v rámci US Navy jeho poměrně rozsáhlá služba mino Pacifik, tedy především v Atlantiku. To přináší rozšíření variant zbarvení, protože v Atlantiku nebyly tyto Wildcaty modré, ale šedé. FM-2 také dosud nebyl (s jedinou výjimkou) nijak aktivně vydáván v měřítku 1/48 ostatními výrobci. Na druhou stranu mám pochybnosti o tom, nakolik je technická i operační historie tohoto zajímavého stroje známa modelářům. U obchodníků to povětšinou na rozsáhlé znalosti tohoto typu upřímně řečeno nevypadalo.

  Jisté debaty přinesl fakt, že tato limitka není vydávána v módu Dual Combo, ale je to single kit s jednou sadou výlisků v balení. Rozhodli jsme se pro tuto verzi proto, že nechceme nutit zákazníky ke koupi relativně drahé stavebnice se dvěma sadami výlisků. Naopak jsme udrželi rozsah nabídky verzí zbarvení na deseti strojích a obtisky jsou pak navrženy tak, aby popisky a výsostné znaky umožnily stavbu dvou modelů. Pokud si tedy někdo chce postavit dva Wildcaty FM-2, může si dokoupit Overtrees a tím si v podstatě ze stavebnice za rozumný peníz vytvořit Dual Combo. Rozhodnutí, jakou cestou jít a kolik Wildcatů reálně chcete nebo dokonce potřebujete, je jen na vás! Do budoucna bude klíčem k rozhodnutí, zda bude limitka vydána jako Dual Combo nebo klasicky jako single kit, skladba stavebnice. Pokud bude obsahovat dvě technicky odlišné subverze daného typu, bude to stavebnice Dual Combo tak, jako je tomu kupříkladu u Wunderschöne neue Maschinen, kde jsou Bf 109 F-2 i F-4 a obsahuje tedy dva rozdílné rámečky s trupy a křídly. Další díl WnM, věnovaný Bf 109 G-2 a G-4, bude také Dual Combo, i když rámečky budou totožné. Nicméně jsou tu opět technické rozdíly, tentokrát víceméně jen v křídle. Ony nakonec všechny limitky ze série Bf 109 F/G/K budou Dual Comba, a to nejen ty otevírající danou verzi, ale i tematické limitky jakými budou dvaasedmdesátinová Afrika, Barbarossa nebo Wilde Sau. Upřímně řečeno, v těchto případech dokonce hrozí, že se bude jednat o ještě rozsáhlejší sestavy. Z dalších připravovaných limitek bude jako Dual Combo koncipován také dvaasedmdesátkový L-39 Albatros, který se představí v obnovené premiéře na E-dayi s novou kabinkou, a také další čtvrtkové Zero, tentokrát A6M5/5a Zero Model 52. Tam je také rozdíl v křídle. Další stavebnice z řady Dual Combo budou Mezek, tedy S-199, tam je to jasné, jsou tam různé trupy, a později také P-51B/C, kde je to také o trupech. Single kit limitky pak budou nadále všechny přebalované stavebnice, což se v nejbližší době bude týkat Su-25K. U těch to tak bylo vždy a vždy to tak bude. Z naší produkce je nejblíž realizaci Kurfürst, Bf 109 K-4, kde sice bude devět verzí zbarvení, ale technicky budou všechny stroje stejné. Tedy ne úplně, ale kvůli různým variantám směrovek a ostruhových kol tam dvoje výlisky dávat nemusíme. Toto je právě typický příklad stavebnice, kde případnou chuť či potřebu modeláře stavět dva modely vyřeší Overtrees.

  Jako single kit je koncipována rovněž druhá srpnová limitka, The Zipper, což je čtvrtkový F-104C z Vietnamu. Výlisky tentokrát, na rozdíl od našich předchozích Starfighterů, pocházejí od firmy Kinetic a kromě tradičních fotoleptů a masek obsahuje stavebnice také resinové díly. Verzí zbarvení je sedm a soustřeďují se na letouny 479th a 8th TFW, působící v 60. letech na vietnamském bojišti.

  Sérii dvasedmdesátinových ProfiPACKů věnovaných mnoha nespočetným verzím Bf 109 F, G a K, zahajuje v srpnu Bf 109 F-4. Kdybyste měli pocit, že jsme zapomněli na Bf 109 F-2, tak se nebojte, nezapomněli, ta bude v září. Na nové stodevítky se už objevily první recenze, většinově kladné, což nás těší. Vyplynuly z nich ovšem také některé poznatky. Kupříkladu, že se někdo může snažit opravovat malý schůdek mezi kýlovkou a jejím přechodem do trupu. Ten schůdek tam vzniká po slepení polovin trupu a kýlovky, kterou je třeba vlepit před zavřením trupů. To prosím vás není chyba, ten schůdek tam má být. Poměrně pracně jsme ho vymodelovali a pečlivě jsme při výrobě formy hlídali, aby nám tam vznikl. Na skutečném letadle je totiž v této partii krycí plech, který do kýlovky přechází právě ve formě takovéhoto schodu. Tak prosím neopravovat, ať už je to jak chce lákavé!

  V řadě dvaasedmdesátinových ProfiPACKů se do prodeje vrací MiG-21MF ve stíhací-bombardovací verzi, které familiárně říkáme stračena pro její obvykle hnědo-zelený kamuflážní nátěr používaný v československém letectvu. V řadě Weekend pak najdete A6M3 Zero Model 32, známé také pod spojeneckým kódovým označením Hamp. K této stavebnici mám osobní vztah, protože loni touto dobou jsme měli unikátní příležitost se s jedním z Hampů, procházejícím náročnou renovací v Lafayette v Luisianě, seznámit. Tehdy jsme netušili, že je to ještě zajímavější stroj, než si myslíme, ani že právě tento stroj se dostane do nabídky zbarvení v některé z našich stavebnic. Netušené se stalo skutkem, a lafayettský Hamp je v novém Weekendu dokonce ve dvou svých vývojových podobách, navíc s velmi výjimečnými výsostnými znaky, na nichž jsou červené Hinomaru umístěny ve čtvercovém bílém poli. I tímto je toto Zero zajímavé a i proto stálo za to porušit tradici a dát do Weekendu pět zbarvení.

   

  Doplňky

  Doplňků je jako obvykle několik desítek. Zmíním jen ty nej, nej, jako třeba masky na RAM panely F-35B 1/48 od Italeri. Těmito maskami na povrchové plochy a výsostné označení jsme se začali více zabývat v poslední době, protože jejich nástřik se stává stále oblíbenější modelářskou technikou. Dále jsou samozřejmě v nabídce klasické kabinové masky. V řadě LööK bych upozornil na sadu pro A-20G Havoc 1/32 od HKM, v řadě SPACE najdete například sady pro Bf 110 G-4 a FM-2 od Eduardu nebo A-10C od Academy, vše v měřítku 1/48.

  V Brassinech najdete sady určené pro naše vlastní srpnové novinky, jako bronzové podvozkové nohy nebo výfuky a závaží hmotového vyvážení křidélek pro Bf 109 F v 1/72. Několik sad máme pro čtvrtkový FM-2, v nabídce jsou kokpit, bronzové podvozkové nohy, složené křídlo a několik menších sad. Pro F-104C jsou pak k dispozici výtoková tryska motoru a aerodynamické brzdy. Pro čtvrtkový Bf 109 F máme jako novinku nově zkonstruovaný tištěný kokpit, v tomto případě se starší verzí sedačky. To je ta, která je i v Bf 109 E. Řada zmíněných typů je pokryta také fotolepty, ale to vše si jistě najdete dále v dnešním vydání Infa.

   

  Redakční články

  Je mi jasné, že nejoblíbenější částí každého Infa jsou historické a technické články. Čekají vás i tentokrát. Jak už jsem naznačil v předchozím textu, Wildcat ve verzi FM-2 byl zajímavým letounem a my bychom byli rádi, kdyby na to přišli i modeláři, kteří tuto „divočejší kočku“ prozatím tak nějak opomíjeli. I proto najdete v obsahu dva články, které jsou na téma FM-2 zaměřeny. Ten první pro nás napsal renomovaný americký autor Thomas McKelvey Cleaver, který popisuje asi nejzajímavější, nejintenzivnější a nejúspěšnější nasazení těchto letounů. Jedná se o bitvu u ostrova Samar, označovanou historiky jako „Nejlepší hodina amerického námořnictva“. Vzhledem k tomu, že pár torpédoborců a eskortních letadlových lodí zahnalo od ostrova velkou japonskou skupinu vedenou admirálem Kuritou na palubě gigantického Yamata s dalšími dvěma bitevními loďmi, osmi křižníky a jedenácti torpédoborci v závěsu, to asi není nadsazené hodnocení. Druhý článek napsal Richard Plos, a ten je zaměřen na vznik FM-2 a jeho technické odlišnosti oproti předchůdci F4F-4 a potažmo FM-1.

  Čtvrtým dílem v tomto vydání končí miniseriál Mira Bariče o hledání ztracených lodí. Zde se nám témata trochu protnula. Také on se zmiňuje mimo jiné o bitvě u Samaru a průzkumu vraků s ní spojených. Již sedmnáctým dílem pokračuje také seriál o leteckých bojích nad Ukrajinou od stejného autora. V tomto případě není bohužel ukončení seriálu ani v autorových, ani v našich rukách…

  Sekci historických článků pak doplňují Boxart Story, tedy krátké články, které vysvětlují, co se odehrává na našich boxartech. Témat Bf 109 F-4 a A6M3 Zero Model 32 se ujal Jan Bobek a třetí přidal Richard Plos. To je článek týkající se reedice MiGu-21MF, na jehož boxartu sestřeluje budoucí vietnamský kosmonaut americkou B-52. Nebo možná ne…

  Ve středu začíná IPMS USA National Convention, tento rok v San Marcos v Texasu. Jako každoročně k ní pořádáme internetovou Afterparty, letos spuštěnou už o právě proběhnuvším víkendu. Jak asi tušíte, mířím do San Marcos i já s kolegy. Tento text dokončuji v potu tváře během cesty. Se psaním končím až v Corpus Christi, jen několik stovek metrů od USS Lexington, který tu kotví jako muzejní exponát. Ovšem řeknu vám, že psát jakýkoli text během cesty je peklo na zemi, takže se omlouvám za menší rozsah. To důležité jsem vám napsal a, co jsem opomenul, to si na následujících stránkách jistě najdete sami. Já vám věřím.

   

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Jedna hvězda navíc

  
  

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  #70142

  
  

  Poslední velkou ofenzívu vietnamské války odstartovala severovietnamská armáda 30. března 1972 pod názvem Nguen Hue. V reakci na tuto „Velikonoční ofenzivu“ pozastavil prezident Nixon probíhající mírová jednání a nařídil zahájení letecké operace Linebacker. Jejím smyslem bylo narušování zásobování nepřátelských vojsk a probíhala od 9. května do 23. října 1972, kdy byla u příslibu dalších mírových jednání pozastavena. Jenže ta zkrachovala, a tak byl spuštěn Linebacker II. Počínaje 18. prosincem začalo intenzivní dvanáctidenní bombardování, během nějž bylo na vojenské a průmyslové cíle shozeno více než 20 000 tun bomb. Patnáct B-52 přitom bylo sestřeleno, většinou protiletadlovými střelami SAM. Jednu „superpevnost“ si nárokoval i pozdější první vietnamský kosmonaut Pham Tuan, který odstartoval proti nepříteli v noci z 26. na 27. prosince s MiGem-21MF č. 5121 ze základny Noi Bai. Pozemní stanoviště jej navedlo na formaci B-52 a dostal povolení k palbě dvěma raketami. Poté se měl okamžitě stáhnout.

  Byl to devátý den operace Linebacker II a k náletům bylo vysláno celkem 57 B-52. Ty měly bombardovat železniční stanice v Lang Dangu, Due Noi a Trung Quan, šest jich mělo za cíl skladiště ve Van Dien a tři formace po třech strojích měly útočit na tři různá stanoviště střel SAM. Nad Due Noi utrpěl stroj Black 03 menší poškození, vrátil se ale bez problémů na základnu Utapao. Mnohem horší byla situace nad Trung Quan, kde bylo proti 12 bombardérům odpáleno 45 střel SAM a jedna z nich zasáhla stroj Cobalt 01 Capt. Franka D. Lewise. Všichni členové osádky utrpěli zranění, navigátor 1/Lt. Ben. L Fryer smrtelné. Stroj zachvátily plameny, elektrické systémy selhaly. Krátce po zásahu dal pilot všem členům osádky rozkaz k opuštění stroje. Během něj zahynul ještě Maj. Allen L. Johnson, operátor elektronických systémů. Jednalo se o poslední sestřelený B-52, jehož osádka padla do zajetí. Událost, ke které došlo při útoku na palpost SAM označený VN-243, totiž skončila navzdory své dramatičnosti šťastněji.

  Stroj Ash 02, pilotovaný Capt. Johnem D. Mizem, patřil k trojici bombardující uvedený cíl a jedna z 15 vypálených střel SAM zasáhla levé křídlo v okamžiku, kdy prováděl ostrý odval po odhozu bomb. Šrapnely poranily pilota na levé noze a ruce. Těžce poškozená B-52 přišla o všechny levé motory, jeden hořel. Letoun se propadl o několik tisíc stop, než jej Mize dokázal s téměř nadlidským úsilím srovnat. Bombardér totiž přišel o většinu posilovačů řízení, nehledě na asymetrický tah motorů. Mize byl navíc zraněn, stejně jako navigátor 1/Lt William L. Robinson, který ale dokázal i bez navigačního vybavení vytýčit kurs k vlastním pozicím. „Dotažení na základnu bylo mimo naše možnosti, otázkou bylo, jak daleko se dokážeme dostat, než budeme muset letoun opustit,“ uvedl později Mize, který pilotoval jen podle „zadku“, protože z letových přístrojů mu zbyly jen rychloměr a výškoměr.

  Na hranici s Laosem se u Ash 02 objevil záchranný HC-130 a v pozici na pravém křídle jej vedl nad bezpečnou oblast. Ale těžce raněná B-52 se doslova rozpadala ve vzduchu. Mize už chtěl vydat rozkaz ke katapultáži, ale navigátor jej upozornil, že se nacházejí nad horami a pokud dokážou uletět ještě aspoň 30 mil, budou nad rovinou. Z posledních sil držel Mize svůj stroj ve vzduchu, ale po chvíli už musel vydat rozkaz ke katapultáži. Robinson ale Mizemu oznámil, že jeho sedadlo selhalo a pokusí se tedy vyskočit otvorem po katapultáži radarového operátora. Mize mu dal tři minuty, protože věděl, že jakmile navigátor opustí své místo, ztratí s ním kontakt. Téměř přesně po této době definitivně selhaly všechny elektrické systémy a Mizemu nezbylo, než se katapultovat také. On i všichni ostatní členové osádky ale bezpečně přistáli na padácích a byli zachráněni. Capt. Mize byl za svůj heroický výkon vyznamenán Leteckým křížem (Air Force Cross), druhým nejvyšším americkým vyznamenáním za statečnost. Mize byl později povýšen na majora a sloužil až do 1. srpna 1984, zemřel 15. června 2012. Ostatní členové osádky byli oceněni DFC a Purpurovým srdcem (Purple Heart).

  A co Pham Tuan? Je velmi nepravděpodobné, že by jeho raketa mohla způsobit na B-52 tak rozsáhlé škody, nesedí ani svědectví samotné osádky. Vietnamský stíhač nepochybně své rakety odpálil, ale ty asi nic nezasáhly. Jeho MiG-21MF je dnes vystaven v muzeu s osmi hvězdičkami sestřelů pod kabinou, minimálně jedna z nich je tam ale navíc… 

• Magická stovka

  
  

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  #70155

  
  

  Se 158 vítězstvími se Hans-Joachim Marseille stal nejúspěšnějším německým stíhačem bojujícím proti západním spojencům. Marseille měl všestranné schopnosti v pilotáži i střelbě. Neváhal manévrovat v nepřátelské formaci při nízké rychlosti a střílet s velkým předsazením. Často dosáhl i několika sestřelů během jednoho dne. Otázkou samozřejmě zůstává, jak úspěšným stíhačem Marseille ve skutečnosti byl. Jedná se o zajímavé, komplikované a kontroverzní téma. Ale díky dostupnosti archivních materiálů obou válčících stran se v jeho případě dá dobrat odpovědi. Badatelé Dan Case a Nick Hector dospěli k závěru, že lze doložit 135 sestřelů z celkového počtu Marseilleho 158 úředně ověřených a pěti nepotvrzených vítězství. V případě 28 zbývajících vítězství mohli letoun zničit i jiní stíhači, nebo ke ztrátě spojeneckého letounu nedošlo. Marseille tedy měl 82,8% přesnost svých nárokovaných vítězství.

  Jeho jednotka, I./JG 27, byla od konce května 1942 a v první polovině června nasazena při podpoře pozemní sil během bitvy u Gazaly, doprovázela bombardéry nad Krétu a po pádu Tobruku se těžiště jejích operací soustředilo na boj o základnu Gambut. V kariéře mladého stíhače byl červen 1942 důležitý. Byl jmenován velitelem 3. Staffel a s přibývajícími sestřely se mu blížila magická hranice 100 leteckých vítězství. Tento milník překonal 17. června.

  Kolem poledne zaútočila čtveřice (Schwarm) Messerschmittů Bf 109 pod Marseilleho vedením na formaci, kterou Němci odhadli jako dvacet Curtissů P-40 a deset Hurricanů. Jednalo se o stíhací doprovod Bostonů, který ve skutečnosti tvořily tři Kittyhawky z No. 250 Sqn RAF a dvanáct Hurricanů z No. 73 Sqn RAF. Přestože Němci nadsadili počet nepřátel, i tak se sebevědomě vrhli do boje s přesilou. Během sedmi minut s nepřítelem bojoval Marseille, zatímco ostatní tři piloti jej kryli. Po útoku z převýšení zasáhl prvního protivníka, při úhybném manévru se stíhači RAF za zády sestřelil dalšího. Pak zpozoroval Hurricany kroužící v obranném kruhu kolem padáku svého kolegy, jenž se snášel k zemi. Marseille se vmísil do kruhové formace a sestřelil další dva stroje. Poté zpozoroval Hurricane letící ve výšce asi sto metrů nad letištěm Gambut a britský stroj se pod jeho palbou vzápětí v plamenech zřítil do postavení protiletadlové obrany. Kýžený stý sestřel byl dosažen.

  Marseille v tomto divokém leteckém boji ohlásil jako sestřelené dva Curtissy P-40 a tři Hurricany. Ve skutečnosti nebyl žádný z Curtissů zasažen, ale Marseillovi padly za oběť čtyři Hurricany. Zahynuli Sqn Ldr D. H. Ward a P/O G. J. Wooley. Seskokem na padáku se zachránili Sgt. Goodwin a P/O Stone. Oba však byli zraněni. Dva z jejich kolegů nárokovali po jedné poškozené stodevítce.

  Marseille a jeho tři kolegové zpozorovali při návratu na základnu u Sidi Barrani dva letouny. Jednalo se o fotoprůzkumné Spitfiry Mk.IV z 2 PRU. „Jochen“ Marseille k nic netušící dvojici vystoupal a přesnou palbou poslal k zemi stroj F/Lt F. Spicera, který ve svém stroji zahynul. Okamžik, ve kterém se Marseille začlenil do obranného kruhu britských stíhačů, zachytil na své malbě pro stavebnici 70155 Marek Ryś. 

  Po přistání byl vyčerpaný Marseille okamžitě stažen z bojových operací a odletěl do Berlína. Z rukou Adolfa Hitlera obdržel Meče k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí. Čekala na něj nacistická propagandistická mašinerie a rovněž návštěva firmy Messerschmitt v Augsburgu. Poprvé si mohl vyzkoušet novou verzi Messerschmittu Bf 109 označenou jako G. Do bojů v Africe se vrátil na konci srpna 1942. O měsíc později zahynul při výskoku z Bf 109 G-2 poté, co začal hořet motor. V listopadu 1942 byla I./JG 27 stažena do Německa a po doplnění ztrát a odpočinku byla nasazena v lednu 1943 do bojů nad Francií. V západní Evropě bojovala až do konce války.

  Novozélanďan Derek Harland Ward, DFC & Bar, jenž se možná stal Marseilleho stou obětí, byl veteránem bitev o Francii a Británii. Velitelem No. 73 Sqn RAF se stal v září 1941 a na svém kontě měl šest vítězství. Osudný 17. červen byl v deníku squadrony označen jako tragický. Ještě týž den se jednotka před postupujícími Němci musela z Gambutu stáhnout. V bojích v severní Africe však pokračovala a v prosinci 1942 zaznamenala své 300. letecké vítězství. 

• Volná formace

  
  

  Text: Jan Bobek a Jan Zdiarský

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  #84191

  
  

  Čtyřmotorový bombardér B-17 hrál klíčovou roli při bojích v Evropě (ETO) a Středomoří (MTO), ale významné místo zaujal i během prvních let bojů v Tichomoří (PTO). A to i přesto, že v Pacifiku odlétaly B-17 méně než dvě procenta z celkového bojového nasazení tohoto typu. Oproti Evropě, kde B-17 sloužily u třiatřiceti bombardovacích skupin, v Pacifiku jich bylo pouze pět. Ani početní stavy v rámci pacifických jednotek nebyly s ETO srovnatelné. Zejména v počátku konfliktu to byly jednotky či nižší desítky strojů. Přesto však pacifické válčiště přineslo B-17 některá prvenství – do bojů se zapojily již během útoku na Pearl Harbor, byť spíše v roli obětí. První bombardovací mise B-17 v Asii se odehrála 10. prosince 1941, kdy pět letounů napadlo japonský konvoj. Zároveň zde sloužily verze, které se do Evropy dostaly jen výjimečně, jako B-17B, C a D. Právě skutečnost, že v raném období služby B-17 v PTO byly používány převážně verze bez zadní střelecké věže, měla vliv na vývoj podoby formací, které se od ETO lišily. V případě útoku japonských stíhačů zezadu uvedli piloti B-17 letoun do esovitých zatáček, čímž dávali svým bočním střelcům možnost efektivnější obranné palby. Rozestupy se udržely i do pozdějšího období, kdy převažovaly B-17 verzí E a F, které již zadní střeleckou věží disponovaly. Oproti ETO, kde byla snaha o udržení co nejtěsnější formace, v Pacifiku byla jednotlivým letounům dána větší volnost k manévrování, a tak se formace jevily jako poměrně neuspořádané. Základem formací byla ovšem i v Pacifiku sestava V-shape (tvar V), tedy elementu (roje) tří strojů. Formace zde bývaly mnohem menší, obvykle sestávaly pouze z 10 až 15 letounů.

  B-17 se i přes své zjevné přednosti ukázaly být ne zcela vhodnými pro pacifické válčiště. V prvních fázích konfliktu, kdy jejich cílem byly lodní konvoje a další hladinové cíle, dosahovaly pramalých úspěchů. Takové cíle byly mnohem vhodnější pro střemhlavé a torpédové bombardéry. A později, kdy přibývalo plošných pozemních cílů, již byla služba B-17 v PTO za zenitem, protože byly od začátku roku 1943 nahrazovány rychlejšími B-24 s delším doletem. A v době, kdy začalo být bombardováno samotné Japonsko, převzaly tíhu útoků modernější B-29.

  Dva bojové lety osádek bombardérů B-17, jejichž trasa vedla kolem východního pobřeží Nové Guinei 14. srpna 1942, byly pro toto bojiště charakteristické. V ranních hodinách nejprve odstartovala na průzkumný let z Port Moresby osádka B-17E z 435th BS, 19th BG a její trasa měla vést přes Rabaul až ke Kaviengu. Stroj nesl název „Chief Seattle“, osádce velel 1st Lt. Wilson L. Cook a na jeho palubě byl i jeden příslušník RAAF. Výroba bombardéru byla zaplacena z veřejné sbírky obyvatel Seattlu a jeho bojové jméno uctilo památku náčelníka Seattla, jenž byl vůdcem kmenů Sukvamišů a Duwamišů.

  Průzkumný stroj bohužel po hodině a půl narazil nad mořem na devět hlídkujících Zer z Tainan Kōkūtai pod velením podpor. Jōji Yamashity. Jejich úkolem bylo poskytovat krytí dvěma nákladním plavidlům a jejich doprovodným válečným lodím včetně křižníku Tatsuta. Cookův stroj byl během pětiminutového boje s přesilou sestřelen a nikdo z osádky nepřežil. Jedno Zero bylo obrannou palbou poškozeno a společně se svým wingmanem se jeho pilot předčasně vrátil do Buny na Nové Guinei.

  Zbývajících sedm Zer pokračovalo v krytí konvoje, který byl částečně chráněn oblačností. Po japonských plavidlech pátrala šestice B-17 z 19th BG. Formaci vedl velitel 30th BS, Maj. Dean C. Hoevet. Právě když se Američané chystali svrhnout pumový náklad, napadla je Yamashitova Zera. Během pětiminutového boje byly čtyři bombardéry poškozeny, z toho jeden těžce. Americkým střelcům se podařilo sestřelit Zero podd. 3. tř. Masami Araie, jenž ve svém stroji zahynul. Japonští stíhači v hlášení uvedli, že bombardéry shodily osm pum, ale osádky japonských plavidel útok bombardérů v nepříznivém počasí vůbec nezaznamenaly. Úvodní část tohoto střetnutí na své malbě pro stavebnici zachytil Piotr Forkasiewicz.

  Tainan Kōkūtai byla od srpna 1942 nasazena do bojů nad Guadalcanalem. Na Nové Guinei si ponechala nová Zera A6M3 Model 32 s kratším doletem. Postupně však na tomto bojišti ztrácela vliv na bojové operace nepřítele. Katastroficky pro ni dopadly boje na konci srpna, což je popsáno v článku Lovci lebek nad Bunou v lednovém vydání magazínu INFO Eduard. 

• Tail End Charlie

  Relaxace

  Každý z nás potřebuje nějakou formu relaxace. Já jsem například na naší rodinné zahradě v Praze před dvěma lety založil dvě malé vinice. Původní vinohrad v té lokalitě zřejmě zanikl v 18. století, ale dodnes jsou v okolí místní názvy, které se k výrobě vína váží. Zakoupil jsem sazenice odrůd Cabernet Cortis (červené) a Solaris (bílé) a révu jsem vysadil dle rad zkušeného vinaře ze sousedství. Kamarádi vinaři mě přátelsky ujišťují, že první dobré víno vyrobím nejdřív tak za deset let. Vzhledem k tomu, že jsem mimo plísně na potravinách v životě nikdy nic nevypěstoval, tak nikdo z rodiny nevěřil, že mi pod rukama něco vyroste. Asi něco dělám správně, protože se révě daří a netrpí plísní ani jinými chorobami a škůdci. A nepoužívám chemické postřiky, jen jednou jsem aplikoval výluh z kopřiv. Každopádně mám z révy radost, i když na ni letos nemám moc času kvůli chatrnému zdraví jednoho člena rodiny. Když mohu na vinici pracovat, tak je to překvapivě relaxační zážitek. Díky révě jsem také několikrát udělal pozitivní zkušenost s vinaři z Moravy, Rakouska a Německa. Když jsem se zmínil, že jsem založil malou vinici, hned chtěli vidět fotografie a začali mi předávat užitečné rady. Okamžitě mě brali jako mladšího kolegu, zatímco já jsem se viděl spíš jako dezorientovaný začátečník. Zjistil jsem, že vinaři jsou velmi přátelská mezinárodní komunita. Na rozdíl od nich mám ale výhodu, že moje mikro-vinice jsou hobby a ne zdroj obživy.

  Plastikové modelářství je zdrojem příjmů naší firmy a zákazníkům by také mělo přinášet relaxaci, byť v tomto případě za hojného využití chemie. Navíc je s naším hobby spojena i komunita, která je většinou přátelská a nápomocná, i když se v ní někdy vyskytnou jedinci, kteří jej berou příliš osobně a asi by potřebovali nějaký další způsob relaxace.

  Můj bývalý kolega z jiného oboru, jmenuje se Štěpán, si plastikové modelářství vybral jako koníček až ve věku přibližně třiceti let. Pracuje jako technologický projektant a když jde z práce, má plnou hlavu starostí. Proto začal hledat zábavu, u které by si vyčistil hlavu. Udělal si něco jako výběrové řízení a plastikové modelářství mu z něj vyšlo jako vítěz. Stavba modelů proudových stíhaček mu natolik zaměstná jeho mysl, že mu opravdu pomáhá zrelaxovat. Jen máme na jeho vkus v nabídce málo stavebnic, které by vyhovovaly jeho zájmu.

  Řada modelářů možná nemá plastikové modelářství cíleně spojené s relaxací, protože prostě mají rádi historii letectví, koníčku se věnují od mládí a baví je to. Ale myslím si, že u toho relaxují, i když o tom ani sami nevědí. Plastikové modelářství může mít dokonce pozitivní vliv ve vážných životních situacích. V některých zemích je součástí terapie pro válečné veterány, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Můj obdiv mají v tomto směru lidé, kteří se našemu oboru věnují na Ukrajině, ať už jsou to výrobci, obchodníci nebo modeláři. Snaží se pokračovat v tom, co dělají, ve válečných podmínkách, které v mnoha ohledech nemají obdobu od druhé světové války.

  Nedávno jsem sledoval v jedné diskusi komentáře pod příspěvkem ukrajinského modeláře, který se tomuto koníčku věnuje společně se svým synem. Fotografie nového modelu zveřejnil s poznámkou, že v modelářství pokračují bez ohledu na teroristické útoky ruského státu. Podle jeho názoru se jim díky tomuto koníčku daří ve válce lépe přežít. Světe div se, jeden diskutující z druhého břehu Atlantiku se ohradil, ať ten ukrajinský modelář netahá do facebookové skupiny politiku. Od ostatních diskutujících dostal poměrně intenzivní reakce v tom smyslu, že plastikové modelářství jako prostředek mentálního relaxu od úderů řízenými střelami opravdu není o politice.
  

  V oblasti, ve které ten ukrajinský modelář žije, byl od 24. února 2022 vyhlášen letecký poplach ve více než v 1300 případech, přičemž jeden trvá v průměru asi hodinu. Ze statistik vyplývá, že nálety Rusové provádějí rovnoměrně kterýkoli den v týdnu a nejvíc jich je vyhlášeno kolem půlnoci a kolem poledne. Možná by ten modelář z druhé strany Atlantiku mohl Ukrajinu navštívit a vyzkoušet si formy relaxace až bude v protileteckém krytu dvakrát až třikrát denně. 

  Jan Bobek

  
  

• Markingy pro Bf 109F-4 1/72

  Bf 109F-4/Trop, WNr. 10137, Oblt. Hans-Joachim Marseille, 3./JG 27, Ain-el-Gazala, Libye, červen 1942

  Hans-Joachim „Jochen“ Marseille se narodil v roce 1919 v Berlíně a byl potomkem hugenotských imigrantů. Se 158 vítězstvími se stal nejúspěšnějším německým stíhačem bojujícím proti západním spojencům. Byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Měl všestranné schopnosti v pilotáži i střelbě. Neváhal manévrovat v nepřátelské formaci při nízké rychlosti a střílet s velkým předsazením. Také se snažil v poušti zachraňovat sestřelené nepřátelské letce tím, že na druhé straně fronty shazoval zprávy o jejich osudu. Tento letoun používal Hans-Joachim Marseille v červnu 1942, vrchní kamuflážní barvu RLM 79 má nastříkánu na bocích do poloviny trupu. Spodní plochy byly kamuflovány barvou RLM 78. Kamufláž doplňovalo označení strojů z jižní fronty – bílé konce křídla, bílý vrtulový kužel a pás na zádi trupu téže barvy. Na motorovém krytu nebyl z obou stran znak I. Gruppe JG 27. Dne 30. září 1942 vedl s Messerschmittem Bf 109G-2/Trop 3. Staffel při doprovodu letky Stuk. Při návratu se mu kabina zaplnila kouřem a byl nucen vyskočit, ale po nouzovém opuštění kabiny zavadil o směrovku, ztratil vědomí, jeho padák se neotevřel a pád na zem se mu stal osudným.

   

  Bf 109F-4, WNr. 7183, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, St. Pol, Francie, říjen 1941
  

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2. Celkem 50 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k „Assiho“ působení na západní frontě. Padesátého vítězství dosáhl dne 13. října 1941 poblíž Boulogne-sur-Mer sestřelem jednoho Spitfiru. Od 1. listopadu 1942 převzal velení II./JG 54  a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1950 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu Ich spreche die Wahrheit! (u nás vyšla pod názvem Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji je označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a je odvozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině kohout).

   

  Bf 109F-4, Maj. Hannes Trautloft, JG 54, Relbicy, Sovětský svaz, březen 1942
  

  Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru ve Španělské občanské válce. Létal zde s Bf 109 a podílel se na vypracování taktiky bojového nasazení tohoto typu. Létal také v polské kampani či ve francouzském tažení. Během každého konfliktu si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srpna 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54. V jejím čele se také zapojil do operace Barbarossa, tedy útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji až do 5. července 1943, kdy byl převelen do vyšších štábních funkcí. Trautloftovo celkové skóre čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl připnout 27. července 1941. Letoun nese nestandardní kamuflážní schéma. Jaké barvy JG 54 v Sovětském svazu používala, není zcela jasné. Naše interpretace obsahuje barvy RLM 70, 71 a 76, doplněné bílou barvou pro zimní období. Z obou stran je pod kabinou nakreslen znak JG 54, zelené srdce s bílým lemem. V pozdějších měsících byly do srdce domalovány znaky jednotlivých Gruppe a na stroji byla bílá barva přestříkána opět zelenou barvou.

   

  Bf 109F-4/Z, WNr. 13325, Oblt. Viktor Bauer, 9./JG 3, Ščigry, Sovětský svaz, červen 1942
  

  Tento letoun používal Viktor Bauer, držitel Rytířského kříže s dubovou ratolestí a eso se 106 sestřely, získanými převážně v bojích proti sovětským letcům. Bauer s ním létal v létě 1942 při postupu německé Skupiny armád A ke Stalingradu. Jednotka byla vyzbrojena stroji původně určenými k bojům v jižní Africe, proto letadla nesla kamufláž tvořenou barvami RLM 78/79. Ta byla následně doplněna na horních a bočních plochách o segmenty tvořené pravděpodobně barvami RLM 74/70 (někdy je uváděna i možnost RLM 75/71), aby bylo zbarvení letounů lépe přizpůsobeno prostředí východní fronty. Žluté doplňky na křídle, zádi trupu a na krytu motoru nosily letouny působící na východní frontě. Příď nese znak III. Gruppe JG 3, u níž stroj pravděpodobně sloužil předtím, než jej začal používat Staffelkapitän Bauer. Pod kabinou bylo vyvedeno jméno Bauerovy manželky Ellen. Bauer dosáhl svého 106. a posledního vítězství 9. srpna 1942 severovýchodně od Stalingradu. Den nato byl jeho stroj ve vzduchu zasažen a zraněný Bauer musel nouzově přistát. Po vyléčení působil na velitelských postech u doplňovacích jednotek.

   

  Bf 109F-4/B, WNr. 7629, Oblt. Frank Liesendahl, 10.(Jabo)/JG 2, Francie, červen 1942
  

  Koncem roku 1941 uvažovala Luftwaffe o obnovení bombardování Velké Británie a příbřežní lodní dopravy. Bylo stanoveno, že z každé stíhací jednotky bojující proti Velké Británii bude vyčleněna jedna Staffel, určená k provádění útoků typu „udeř a uteč“. V rámci JG 2 působila v této roli 10.(Jabo) Staffel. Pod velením Oblt. Franka Liesendahla potopila během čtyř měsíců 20 lodí s celkovým výtlakem 630 000 BRT. Liesendahl zahynul 17.  července 1942 v Fw 190A-3 při útoku na nákladní lodě u Brixhamu. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Hauptmann a obdržel Rytířský kříž. Liesendahlův stroj nesl standardní kamufláž denních stíhačů Luftwaffe tvořenou barvami RLM 74/75/76. Liška překusující loď, byla znakem 10.(Jabo) Staffel a na směrovém kormidle byla vyznačena potopená či poškozená plavidla

   

  Bf 109F-4, WNr. 13169, Fw. Heinrich Bartels, 8./JG 5, Petsamo, Finsko, září 1942
  

  Rakušan Heinrich Bartels, držitel Rytířského kříže a německé stíhací eso s 99 sestřely dosaženými během přibližně 500 bojových letů, se zúčastnil bojů na všech frontách, na kterých bojovaly jednotky Luftwaffe. Polovinu svých sestřelů dosáhl na severu v řadách JG 5 v bojích proti pilotům tehdejšího Sovětského svazu. Osudným se mu stal 23. prosince 1944 souboj s piloty P-47 Thunderbolt od 56th FG během Bitvy v Ardenách. Trosky Bartelsova Messerschmittu byly nalezeny v roce 1968 spolu s nepoužitým padákem poblíž města Bad Godesberg v Německu.  S vyobrazeným strojem létal Bartels v druhé polovině roku 1942 během bojů na severu Finska. Stroj byl kamuflován barvami RLM 75/71/76, avšak v nestandardním stylu, aplikovaném v místě působení. Směrové kormidlo neslo v září roku 1942 devětadvacet proužků symbolizujících sestřely. Poté co Bartels obdržel Rytířský kříž a dosáhl 45. sestřelu, vyzdobil jeho mechanik směrovku kresbou vyznamenání.

• Markingy pro The ZIPPER 1/48

  F-104C-5-LO, Maj. Charles H. Drisko, 56-0891, 435th TFS, 479th TFW, základna Udorn, Thajsko, 1967

  F-104 sériového čísla 56-0891 dorazil do thajského Udornu v lednu 1967. V následujících měsících se stal osobním letounem Majora Herba Driska, který si nechal pozemním personálem nakreslit na pravobok kreslenou postavičku Snoopyho v hnědé kožené helmě a žlutém šátku, letícího na 20milimetrovém rotačním kanónu Vulcan Gattling Gun se šlehajícími plameny z hlavně. Pod Snoopym byl nakreslen nápis „SNOOPY SNIPER". Levou stranu přídě zdobilo jméno Herbovy manželky Nancy J. Po ukončení operací byl F-104 v červenci 1967 přelétnut zpět do USA na základnu Muniz AFB v Portoriku. Charles Herbert Drisko, pro přátele Herb, se narodil 26. října 1928 v Bartlesville a po střední škole pracoval v poválečném období na ropných polích ve Wyomingu. V červenci 1951 nastoupil k letectvu a po získání výcviku a důstojnické hodnosti sloužil v korejské válce jako radarový operátor F-89 na Okinawě. Následně absolvoval pilotní výcvik a během války ve Vietnamu létal s F-104. Letectvo opustil v roce 1971 v hodnosti Lieutenat Colonel. Herb Drisko zemřel 26. října 2000. 

   

  F-104C-5-LO, 56-0891, Col. George Laven Jr., 479th TFW, základna George, Kalifornie, Spojené státy americké, 1959

  Původní podoba pozdějšího „Snoopy Sniper“ byla velice pestrá. Stroj sériového čísla 56-0891 byl převzat 15. října 1958 jako první kus verze C na základně Nellis AFB v Las Vegas v Nevadě. Letoun byl pojmenován Really George, protože jeho domovskou základnou měla být 479th TFW na letecké základně George AFB v Kalifornii. Letoun byl přidělen veliteli, Col. George Lavenovi Jr., který byl s pěti vítězstvími esem z 2. světové války. Stejně jako předchozí Lavernova osobní letadla, měl i nový F-104 divoký nátěr, který se postupně vyvíjel a nakonec jej nadřízené složky nařídily odstranit, protože už byl až příliš divoký. Následná umírněnější varianta měla modré zbarvení se čtyřmi pruhy, které reprezentovaly barvy všech čtyř squadron 479th TFW. George Laven Jr. byl sebevědomý Texasan s odvážným stylem létání. Do amerického armádního letectva vstoupil na konci prosince 1940, v srpnu 1941 dokončil výcvik. Proslavil se během služby u 343rd FG s P-38 a u 54th FG, kde „vodil“ na Aljašce P-39. U těchto jednotek si připsal čtyři vítězství ve vzdušných soubojích a v Evropě zničil téměř dva tucty lokomotiv. V březnu 1945 byl přidělen k velitelství 49th FG, ale i tak využil každé příležitosti k bojovým letům a 26. dubna 1945 sestřelil H8K2 a dosáhl pátého vítězství. Po válce zůstal u letectva. Na základně George sloužil jako velitel několika skupin a křídel. Koncem 50. let byl velitelem 479th TFW. Do důchodu odešel jako veterán tří válek v roce 1969 a stal se konzultantem společnosti McDonnell Douglas v Izraeli. Nadále létal na letounech F-4 Phantom II a F-15 Eagle.

  
  

  F-104C-10-LO, 57-0923, Lt. Col. Robert A. Preciado, 435th TFS, 479th TFW, základna Udorn, Thajsko, červenec 1967

  F-104 sériového čísla 57-0923 dorazil do Udornu 19. září 1966. Byl přidělen veliteli letky Lt. Col. Robertu Preciadovi, který si nechal na obě strany přídě namalovat nápis s přezdívkou své ženy Dolly Hellooo Dolly. Dlouhé Hellooo bylo fonetickým přepisem hlavního nápěvu slavného muzikálu Hello Dolly s Barbrou Streisand. Po ukončení operací v Udornu byl letoun přelétnut zpět do USA, kde v červenci 1967 dorazil na leteckou základnu Muniz v Portoriku. Od srpna 1968 byl přidělen k 198th TFS. Robert Preciado byl veteránem tří válek, během druhé světové války sloužil v Pacifiku u Air Transport Command a jeho letecká kariéra následně pokračovala v Koreji a Vietnamu.

   

  F-104C-5-LO, 56-0886, 476th TFS, 479th TFW, základna Da Nang, Vietnamská republika, duben 1965

  Starfighter čísla 56-0886 létal z letecké základny Da Nang v jižním Vietnamu v roce 1965. Jeho příď zdobil červený nápis Fannie a stal se jedním z mála letadel 479th TFW, která dostala přezdívku namalovanou na trupu. V dubnu 1965 vyslala 479th TFW 28 letounů F-104C na leteckou základnu Da Nang. Ty sloužily k provádění bojových leteckých hlídek nad Tonkinským zálivem při ochraně letounů EC-121 Warning Star, přezdívaných College Eye nebo Disco. Efekt nasazení F-104 na severovietnamské a čínské operace MiGů byl okamžitý. Piloti Vietnamské lidové republiky se brzy naučili vyhýbat se kontaktu s letouny EC-121, které kryly F-104. Během celého nasazení 479th TFW v roce 1965 došlo pouze ke dvěma letmým střetům mezi F-104C a nepřátelskými MiGy.

   

  F-104C-5-LO, 56-0910, Capt. James B. Trice, 435th TFS, 479th TFW, základna Udorn, Thajsko, 1967

  Jedením z prvních F-104, které byly dodány na Udorn AFB, byl 6. června 1966 Starfighter sériového čísla 56-0910. Stal se osobním strojem Capt. Jamese Triceho, který si na příď svého Starfighteru nechal namalovat kresbu s nápisem PUSSYCAT. Zpočátku kresba znázorňovala pouze karikaturu kočky, samotný text byl aplikován později. Po ukončení operací v Udornu byl v červenci 1967 přelétnut zpět do USA na leteckou základnu Muniz v Portoriku a od srpna 1967 byl přidělen k 198th TFS.

   

  F-104C-5-LO, 56-0938, Maj. Bobby D. Betsworth, 435th TFS, 479th TFW, základna Udorn, Thajsko, červen-srpen 1967

  Tento Starfighter byl jedním z prvních osmi strojů tohoto typu dodaných 6. června 1966 na Udorn AFB. Jeho pilotem se stal Maj. Bobby Bedsworth který pocházel ze státu Missouri, přezdívaného Show Me State. Z tohoto důvodu byl na příď letadla namalován mezek s tímto příznačným nápisem. Po ukončení operací v Udornu byl letoun 20. srpna 1967 přelétnut zpět do USA na leteckou základnu Muniz v Portoriku.

   

  F-104C-5-LO, 56-0898, Maj. Hugh B. Spencer, 435th TFS, 479th TFW, základna Udorn, Thajsko, 1967

  Tento Starfighter se účastnil již první operace ve Vietnamu v roce 1965. Po následné generální opravě byl jedním z dvanácti letadel, která 22. července 1966 přistála v Udornu. Během následujících bojových operací jej létal Maj. Hugh Spencer. V březnu 1967 byla na příď letounu nakreslena kresba ženské postavy s nápisem SEX MACHINE. Po ukončení operací v Udornu byl letoun v červenci 1967 přelétnut zpět do USA na leteckou základnu Muniz v Portoriku a v srpnu 1967 byl přidělen k 198th TFS. V současné době je letoun vystaven v Kalamazoo Air Zoo Aviation History Museum ve své původní podobě, kdy létal u 434th TFS s velkým trupovým číslem FG-898 a červenými doplňky.
  

• Markingy pro WILDER CAT 1/48

  Ens. Darrell C. Bennett, VC-10, USS Gambier Bay, srpen 1944

  VC-10 byla založena 23. září 1943, přijala název Mallards (divoké kachny) a od 5. dubna sloužila jako součást operační skupiny letadlové lodi USS Gambier Bay. Po jejím potopení v bitvě u Samaru 25. října operovala jednotka z letišť na Leyte. V lednu 1945 byla VC-10 obnovena a připravována pro další nasazení, ale k tomu už nedošlo a na konci války byla deaktivována. Ens. Darrell Bennett se narodil ve městě Hamburg, Iowa, 30. března 1924 a do námořnictva vstoupil coby letecký kadet 1. října 1943. O deset měsíců později byl vyslán na svou první operační túru s VC-10 na palubě USS Gambier Bay. V den svého příchodu k jednotce se nechal vyfotografovat před Wildcatem FM-2 s malbou dvou dívek na levé straně motorového krytu. První z nich byla vytvořena podle malby nazvané Patriotic Gal od slavného Antonia Vargase. Kdo nechal obě dívky na letoun namalovat, není známo. Kresby již nesly známky úpravy a opotřebení. Je možné, že k nim a nápisu Lucky Witch nechal Bennett připsat pouze „Smokey’s“ podle své přezdívky. S VC-10 absolvoval heroické boje během bitvy v zálivu Leyte a u ostrova Samar jen tak tak unikl tomu, aby šel ke dnu i s USS Gambier Bay, kterou rozstřílely japonské křižníky. Bennett válku přežil a po ní u námořnictva zůstal. Bojově létal ještě v Koreji a poté se věnoval výcviku nováčků. V další kariéře to dotáhl až na velitele letectva flotily v Miramaru (Fleet Air Miramar). V roce 1965 námořnictvo opustil a létal jako soukromý pilot, často pro významné hollywoodské zákazníky. Zemřel v prosinci 2020.

   

  Lt. Leopold M. Ferko, VC-4, USS White Plains, listopad 1944

  Leopold Martin Ferko se narodil slovenským rodičům 29. ledna 1915 v Great Falls, Montana. Získal bakalářský titul na Stanford University, kde byl také hvězdou tamního týmu amerického fotbalu. Poté vyučoval matematiku a angličtinu na San Francisco High School a také trénoval fotbalový tým, než se 3. února upsal námořnictvu a zahájil letecký výcvik. Na základně Corpus Christi v Texasu pak pokračoval jako instruktor, než byl v červnu 1943 převelen na Pearl Harbor, kde se nalodil s VC-4 na USS White Plains. Jednotka sestávala z 16 FM-2 a 12 TBM Avenger. Během tří dnů bitvy o záliv Leyte dosáhl všech svých pěti sestřelů, ale nechybělo mnoho a první dva mohly být i jeho poslední. Poté, co sestřelil dva Oscary byl totiž sám napaden a jeho „Wilder Wildcat“ dostával jeden zásah za druhým, než útočícího nepřítele sestřelil Ens. Pool. Ferko pak musel kvůli poškozené výškovce nouzově přistát na Taclobanu, kde byl letoun opraven a mohl se vrátit včas, aby dosáhl dalších tří sestřelů. Leopold Ferko odešel od námořnictva v hodnosti Lieutenant Commander a zemřel 16. května 1992 v San Franciscu. Tento FM-2 byl druhým strojem, který používal a symboly sestřelů měl pravděpodobně jen na pravé straně. Obtisky ale nabízejí i možnost umístění symbolů na levou stranu.           

   

  BuNo. 55643, VC-69, USS Guadalcanal, jaro/léto 1944

  Wildcaty FM-2 hrály významnou roli na atlantickém válčišti, kde leželo těžiště jejich činnosti v podpoře protiponorkového boje. Německé ponorky byly hlavní hrozbou pro zásobovací konvoje, které dodávaly z USA do Evropy cenný válečný i jiný materiál a přisouvaly také lidské zdroje. Kombinované squadrony, určené pro působení z malých eskortních letadlových lodí třídy Casablanca, měly ve výzbroji torpédové TBM Avenger a stíhací FM-2 Wildcat, které pro své menší rozměry lépe odpovídaly stísněným poměrům na palubách než mohutné Hellcaty. USS Gadalcanal byla přestavěna z nákladní lodě Astrolabe Bay a službu zahájila v září 1943. Během své první plavby zneškodnila tři ponorky, při druhé nejprve dvě zničila a poté se skupině Task Group 22.3, kterou vedla, podařilo zajmout jen lehce poškozenou německou ponorku. Na podzim vystřídala VC-8 na její palubě VC-69. Ta byla aktivována 1. července 1943 a od května 1944 do července působila z paluby USS Bogue. Během této plavby si její piloti připsali 24. června zničení japonské ponorky I-52, která byla na tajné misi do Němci okupovaného Lorientu ve Francii. Na palubě USS Guadalcanal již žádný podobný úspěch tato squadrona nezaznamenala a 22. června 1945 byla deaktivována. Její FM-2 nesly pozdější atlantické zbarvení v kombinaci šedé Dark Gull Gray a bílé barvy. Vnitřní část vrtulových listů byla zbarvena bíle, aby světlý disk maskoval tmavý otvor v přídi. Znakem jednotky byla hlava vlka s leteckými brýlemi; letouny VC-69 jej nesly po obou stranách přídě.    

   

  BuNo. 74626, VC-8, Lt. (jg) Harry N. O’Connor, USS Nehenta Bay, srpen 1945

  Kombinovaná squadrona VC-8 působila na palubě letadlové lodi USS Nehenta Bay v období od května do září 1945. Předtím působila z palub USS Mission Bay a USS Guadalcanal. S USS Nehenta Bay opustila atlantické bojiště a přesunula se do Pacifiku. USS Nehenta Bay v této oblasti působila od června 1944, kdy se připojila s TF-51 na palubě k útočným operacím proti Marianám. Následně od srpna 1944 do ledna 1945 doprovázela a chránila s VC-11 na palubě tankery určené k doplňování paliva na moři, což umožňovalo efektivnější využívání námořních sil. Do USA se vrátila 19. února 1945 k opravám v San Diegu a 9. května, již s VC-8 na palubě, přibyla do Ulithi, kde se jako součást Task Unit 52.1 připravovala k útokům na Okinawu. Od konce června až do začátku srpna pak opět chránila tankery a po ukončení bojů zakotvila 24. září v Pearl Harboru, kde byla 8. října VC-8 deaktivována. Tento letoun s Lt. (jg) O’Connorem v kokpitu havaroval 5. srpna při přistání, přičemž narazil do letounů na palubě. Zničeny byly další dva FM-2 (BuNo. 75081 a 74508). Letouny nesly identifikační označení příslušnosti k letadlové lodi a Task Unit, tedy bílá pole na balančních křidélkách (mírně přesahující do křídla) bílou záď pod vodorovnými ocasními plochami a zdvojené žluté pruhy na křídle a na trupu před VOP. 

   

  VC-80, USS Manila Bay, podzim 1944

  Composite Squadron VC-80 byla založena 16. prosince 1943 a po nalodění na USS Manila Bay se účastnila bitev o Leyte a Luzon. Loď působila během bitvy u Leyte jako součást Task Group TG 77.4.2 (volací znak Taffy 2) Rear Adm. Felixe B. Stumpa a VC-80 výrazně přispěla k úspěchu amerických sil v největší námořní bitvě v dějinách. Během bojů v zálivu Lingayen pak byla 5. ledna v 17.50 hod zasažena útokem kamikaze, který poničil její radarové a komunikační zařízení, způsobil požár a hlavně stál život 14 mužů. S nastalým požárem si hasiči rychle poradili a zhruba o 24 hodin později již letouny VC-80 zahájily z její paluby omezené operace. Zobrazený letoun nesl typické tříbarevné pacifické zbarvení, marking doplňoval symbol přidělený jednotkám operujícím z USS Manila Bay, tedy obrácené bílé V na směrové ocasní ploše.        

   

  Lt. O’Neill, VC-13, USS Tripoli, březen 1944

  VC-13 byla založena 3. ledna 1944 a 16. února toho roku se nalodila na novou eskortní letadlovou loď USS Tripoli. Tu postihl požár krátce po první kontrolní plavbě, když acetylenový hořák zapálil palivo, které bylo neúmyslně vypuštěno do vody na pravoboku přídě. Při požáru zahynuli dva námořníci. Po opravě a nalodění VC-13 vyplula USS Tripoli ze San Diega 31. ledna do svého nového přístavu v Norfolku, Virginia. Tam dorazila 16. února a ke své první misi vyplula 15. března jako vlajková loď Task Group 21.15. Skupina hlídkovala západně od Kapverd a narušovala tankování německých ponorek. Dne 19. dubna spatřila osádka Avengeru německou U-513 očekávající na hladině svou „Milch Cow“ (ponorku určenou k doplňování paliva). Následné útoky byly neúspěšné a ponorce se podařilo uniknout. VC-13 se tak vrátila z plavby bez úspěchu a 29. dubna ji na palubě vystřídala VC-6. Novým působištěm VC-13 se stala USS Anzio (dříve USS Coral Sea), na kterou se squadrona nalodila 22. března 1945, aby se zapojila do podpory invaze na Okinawu. Zobrazený letoun spadá do období atlantické mise. Lt. O’Neill se s tímto FM-2 nechal vyfotografovat, nebyl však zřejmě jeho osobním strojem. Zajímavé je netypické přetažení bílé barvy přes náběžné hrany křídla a horizontálního stabilizátoru až na vrchní plochy. Po obou stranách motorového krytu byl namalován znak squadrony, černý kocour s předními tlapkami v neslušném gestu… Pozadí znaku mohlo být modré, nebo šedé. Obtisky nabízejí obě varianty.         

   

  VC-93, Lt. (jg) Robert Sullivan, USS Petrof Bay, Okinawa, duben–květen 1945

  VC-93 byla založena 23. února 1944 a od 14. října toho roku procházela jako první jednotka výcvikem na palubě USS Matanikau. Tato loď v následujících měsících až do června 1945 vycvičila při plavbách podél kalifornského pobřeží na 1332 pilotů. VC-93 vystřídala 10. března 1945 na palubě USS Petrof Bay VC-76 a z Guamu, kde k výměně došlo, vyplula 21. března jako součást Task Unit 52.1.2 vstříc přípravám na bitvu o Okinawu. Piloti VC-93 podporovali námořní pěchotu nejprve při dobýváni souostroví Kerama a Keise Shima a poté při hlavní operaci na Okinawě. Od 13. dubna se pak piloti zaměřili na neutralizaci japonských letišť na souostroví Sakashima, odkud vzlétali piloti Kamikaze. Až do konce své mise 26. května zničili piloti VC-93 mnoho nepřátelských letounů na zemi a 17 jich sestřelili. Dva z těchto sestřelů si na své konto připsal Lt. (jg) Robert Sullivan. Ke své další misi vyplula VC-93 na palubě USS Steamer Bay 10. června 1945 a jako součást 3rd Fleet pomáhala od 14. června při neutralizaci japonských letišť v souostroví Sakishima Gunto. Poté již následoval návrat do San Diega a konec války. Letouny VC-93 operující z paluby USS Perof Bay nesly rozlišovací symbol v podobě čtyřlístku na SOP a na pravé horní a levé spodní polovině křídla. Celomodré zbarvení doplnil na pravé straně pod kabinou fotograficky doložený symbol prvního Sullivanova sestřelu. Zda byl i na levoboku není jisté.    

   

  VC-14, USS Hogatt Bay, listopad 1944

  K založení kombinované squadrony VC-14 došlo 12. října 1943, zrušena byla 1. října 1945. Její historie je spojena výhradně s eskortní letadlovou lodí USS Hogatt Bay, která byla zařazena do služby 11. ledna 1944 a po nezbytné zkušební plavbě a jedné transportní misi do Pearl Harboru a zpět vzala na palubu výstroj a personál VC-14. Od 26. března následoval cvičný letový provoz, přičemž první přistání na palubě provedl kapitán USS Hogatt Bay Capt. William Vincent Saunders. Na první operační túru se loď vydala 1. května 1944 a byla zařazena do sestavy Task Unit 16.14.6. Piloti VC-14 následně prováděli až do konce listopadu protiponorkové operace a vzdušné krytí torpédoborců v oblasti západního Pacifiku. Poté je na palubě vystřídala VC-88 a VC-14 se již dalšího operačního nasazení nedočkala. Tento Wildcat je zde znázorněn v podobě na sklonku služby jednotky na USS Hogatt Bay. Zajímavostí je nápis Judy na pravé straně krytu motoru a také nestandardní provedení popisky ENCLOSURE RELEASE na pravé straně pod kabinou. Jméno pilota je na dostupných fotografiích obtížně čitelné, mohlo by se jednat o Lt. (jg) Newburna.

   

  VC-27, Lt. Ralph Elliot, Jr., USS Savo Island, leden 1945

  Wildcaty verze FM-2 byly sice nejvýkonnější a nejpočetnější verzí tohoto typu, ale do boje s nepřátelskými letouny se dostávaly méně často než předchozí F4F-3 a F4F-4. Přesto na nich deset pilotů dokázalo získat status stíhacího esa a nejúspěšnější squadronou s FM-2 se co do sestřelů stala VC-27, pojmenovaná „The Saints“. Její piloti dokázali ve vzdušných bojích sestřelit celkem 61,5 nepřátelských letounů, čímž se dokonce stali druhou nejúspěšnější squadronou na Wildcatech bez ohledu na verzi nebo období. Překonala je pouze VF-5 se 79 sestřely. VC-27 byla založena v květnu 1943 a od července 1944 do ledna 1945 působila z eskortní letadlové lodě USS Savo Island. Během této doby se zúčastnila pěti významných akcí, včetně epické námořní bitvy u Samaru, kde malá operační skupina odrazila mnohem silnější japonskou flotilu. Pod velením Lt. Cmdr. Percivala Jacksona sestřelila více než dvojnásobek nepřátel v porovnání s jakoukoli jinou kombinovanou squadronou. Velitel roje (Division) VF-27, Lt. Ralph Elliott Jr., byl s devíti potvrzenými sestřely nejúspěšnějším esem na FM-2. Kromě úspěchů ve vzdušných bojích VC-27 také potopila nebo zničila 30 japonských plavidel a zničila nebo poškodila přes 250 objektů, jako mosty, budovy, sklady paliva nebo munice, vozidla a podobně. V březnu 1945 se Ralpha Elliotta, Jr. Ujal velení celé squadrony, válka však skončila dříve, než se mohla VC-27 znovu zapojit do bojů. Elliotův FM-2 byl ozdoben nápisem BALDY, zdokumentovaným z pravé strany, kde byly také symboly všech devíti sestřelů.

   

  JV640, Sub-Lt W. Park, No. 881 Squadron FAA, HMS Pursuer, srpen 1944

  Britská Fleet Air Arm používala Wildcaty verze FM-2 pod označením Wildcat Mk. VI, název Martlet byl u posledních verzí F4F opuštěn. Britské námořnictvo používalo tyto letouny pro podobné úřčely, jako americké, tedy pro službu na eskortních letadlových lodích, z jejichž palub poskytovaly vzdušnou ochranu konvojům a působily také proti pozemním nebo hladinovým cílům. V rámci programu Lend Lease bylo FAA dodáno 340 FM-2 (220 v roce 1944 a zbytek v roce 1945) a první z nich obdržela No. 881 Sqn, která se v srpnu 1944 zúčastnila invaze do jižní Francie na palubě HMS Pursuer (operace Dragoon). Jednotka se účastnila také akcí u pobřeží Norska, než byla v březnu 1945 přezbrojena na letouny Grumman Hellcat Mk.II. Celkem sloužily FM-2 u 22 bojových squadron FAA, další byly přiděleny nebojovým letkám jako cvičné. Letoun JV640 dostal na příď kresbu zajíce s mečem a vikingským štítem, na čelním štítku měl umístěno nestandardní zpětné zrcátko.  

• Markingy pro A6M3 Zero Type 32 1/48

  c/n 3028, Tainan Kōkūtai, letiště Buna, Nová Guinea, srpen 1942

  Tento letoun, vyrobený u firmy Mitsubishi 28. června 1942, byl přidělen k detašmánu Tainan Kōkūtai v Buně pod velením por. Kiku-ichi Inana. Stroj byl pořízen z finanční sbírky občanů severokorejského regionu Hongwon. Dne 27. prosince byl ukořistěn spojeneckými jednotkami a bylo vybrán pro další zkoumání a rekonstrukci. Spojenečtí technici v Eagle Farm Field postavili letuschopný stroj A6M3 z částí tří Zer ukořistěných v Buně. Inano měl původně příjmení Takabayashi, ale změnil si ho před polovinou roku 1941. Na konci listopadu 1941 byla menší část Tainan Kōkūtai pod jeho vedením převelena do Francouzské Indočíny a stala se dočasně součástí stíhací jednotky štábu 22. Kōkū Sentai. Poručík Inano se v červenci 1942 vrátil k Tainan Kōkūtai, zúčastnil se bojů nad Novou Guineou a Guadalcanalem. Od ledna 1943 se v Japonsku podílel na vyhodnocování zbraní pro nové typy letounů a od října 1944 sloužil jako Hikōtaichō u Tainan Kōkūtai (II) na Tchaj-wanu.

   

  c/n 3305, Kōkūtai 204, Buin, ostrov Bougainville, leden 1943

  Tento letoun byl vyroben u firmy Mitsubishi přibližně 25. listopadu 1942 a kvůli odlehčení měl demontované rádiové vybavení. Současně byl vybaven kanóny s dlouhou hlavní a novějším trimem směrovky, který bylo možno ovládat z kokpitu. Dosud známé letouny této jednotky se žlutým trupovým označením měly identifikační čísla nižších hodnot než 148. Vrak tohoto stroje byl vyzvednut Spojenci v květnu 1944 u ostrova Kolombangara. Kamufláž a velitelské označení stroje by měly indikovat, že jeho pilotem byl velitel Chūtai z Kōkūtai 204 z počátku roku 1943. Prvním kandidátem je por. Tatenoshin Tanoue, který byl sestřelen 15. ledna 1943 při krytí konvoje v souboji s Wildcaty z VMF-121. Místo havárie je však příliš vzdálené od místa střetnutí. Pilotem letounu mohl být ppor. Kiyoharu Shibuya, který zahynul 23. ledna 1943 během boje s Wildcaty z VMO-251 při doprovodu nákladního plavidla Toa Maru 2 a torpédoborce Oshio.

   

  praporčík Matsuo Hagiri, Kōkūtai 204, Rabaul, Nová Británie, červenec 1943

  Tento stroj nesl zelenou kamufláž aplikovanou v polních podmínkách a kvůli odlehčení měl demontované rádiové vybavení. Zdá se, že Kōkūtai 204 byla jedinou jednotkou v této oblasti, která u strojů s polní zelenou kamufláží aplikovala i bílé lemy výsostných označení na trupu a horních plochách křídla. Jeho pilotem byl Matsuo Hagiri. Narodil se v roce 1913 v prefektuře Shizuoka a od roku 1935 sloužil u Yokosuka Kōkūtai. V letech 1937 a 1938 sloužil na letadlové lodi Sōryū a zúčastnil se s ní bojů v Číně. V roce 1940 patřil mezi piloty 12. Kōkūtai, kteří poprvé vyzkoušeli Zera v bojových podmínkách. Při náletu na Chengtu 4. října 1940 byl jedním ze čtyř pilotů, kteří přistáli na nepřátelské základně a zapálili její vybavení. Po startu pak Hagiri sestřelil tři čínské stíhací letouny. Během další služby u Yokosuka Kōkūtai testoval prototypy letounů Raiden a Zero Model 32 a v červenci 1943 byl přidělen ke Kōkūtai 204. V souboji 24. září u Vella Lavelly se mu podařilo získat dvě vítězství, ale sám utrpěl zranění a musel být transportován do Japonska. V dubnu 1945 byl znovu zraněn, tentokrát v boji proti B-29. Celkem dosáhl 13 vítězství. Po válce se stal radním města Fuji a členem zastupitelstva prefektury Shizuoka. Zemřel v lednu 1997.

   

  c/n 3285, Rabauru Kōkūbuntai, Rabaul, Nová Británie, srpen 1943

  Tento letoun byl vyroben firmou Mitsubishi v listopadu 1942 a na počátku následujícího roku dostal polní kamufláž tvořenou protáhlými zelenými skvrnami na továrním nátěru světle šedé barvy. Během své služby několikrát změnil označení. Rekonstrukce obou podob tohoto stroje vychází z částí vraku, které byly fotograficky zdokumentovány. Ocasní plochy zřejmě nejdříve nesly označení T2, což by stroj zařazovalo ke Kōkūtai 204. V polovině roku 1943 ale nesl bílé označení 3-174 a na bocích trupu byl kolem Hinomaru namalován bílý čtverec. Tento stroj je zatím jediným Zerem, u nějž je toto označení fotograficky doloženo. Jeho přesný účel není znám a v srpnu 1943 bylo zrušeno. V druhé polovině roku 1943 se označování strojů stíhacích jednotek v Rabaulu změnilo a začaly být používány číslice v rozmezí 1 až 9, jejichž přiřazení k jednotlivým jednotkám dosud není spolehlivě určeno. Letouny s tímto označením se neoficiálně zařazují k bojovému uskupení pod názvem Rabauru Kōkūbuntai (Rabaulské letectvo). Existuje několik teorií, které vysvětlují smysl těchto číselných označení. Jedinou jednotkou, která v této oblasti v druhé polovině roku 1943 používala několik strojů A6M3 Zero Model 32, byla již zmíněná Kōkūtai 204.

   

  c/n 3285, Rabauru Kōkūbuntai, základna Ballale, Ballale, Šalamounovy ostrovy, říjen 1943

  V srpnu 1943 byly bílé čtverce na boku tohoto stroje přetřeny a jeho označení se z bílé 3-174 později změnilo na žlutou 5-136. V září a říjnu 1943 v této oblasti operovala s posledními dvěma letouny Model 32 Kōkūtai 204. Je tedy pravděpodobné, že i přes změnu označení toto Zero stále sloužilo u této jednotky. Většinu její výzbroje tvořily A6M2 Model 21 a A6M3 Model 22 a v tomto období obdržela i první exemplář A6M5 Model 52. Po neutralizaci základny Ballale jednotka o jeden stroj Model 32 přišla. Zřejmě se jednalo o letoun s výrobním číslem 3285, který z Ballale v roce 1968 odvezl Robert Diemert. Byly na něm patrné zásahy, k nimž došlo během stání na stojánce. Zero 3285 bylo uskladněno na Friendship Airfield v Kanadě a některé jeho části byly využity k rekonstrukci dalších Zer. Později jej zakoupili John a Earl Calverley z Blayd Corporation. Poté se stroj 3285 nacházel ve sbírce v Austrálii, odkud jej s pomocí Grahama Orphana z novozélandského časopisu Classic Wings zakoupil před několika lety John Fallis a rekonstruuje jej do letuschopného stavu ve své firmě CHUZY SUZY LLC v Lafayette v Louisianě. V roce 2022 vyfotografovali jednotlivé díly pracovníci firmy Eduard a s pomocí badatele Ryana Toewse byla připravena rekonstrukce obou podob tohoto unikátního stroje. 

• Markingy pro MiG-21MF Fighter Bomber 1/72

  5121, Phạm Tuân, 921. stíhací pluk, základna Noi Bai, Vietnamská demokratická republika, prosinec 1972

  MiG-21MF s označením 5121 se dnes nachází v Muzeu vietnamského lidového letectva v Hanoji. Na tomto stroji měl dne 27. prosince 1972 sestřelit Phạm Tuân americký bombardér Boeing B-52, který se zúčastnil náletu na Vietnam v rámci operace Linebacker II. Jde o jediný sestřel Stratofortressu dosažený na typu MiG-21, ačkoliv americké zdroje tvrdí, že bombardér zničila raketa země–vzduch systému SAM. Phạm Tuân se později proslavil jako dosud jediný vietnamský astronaut. Zúčastnil se letu kosmickou lodí Sojuz 37 a na orbitální stanici Saljut 6 absolvoval 142 obletů Země. Za svou kariéru obdržel vysoká vietnamská vyznamenání a jako jeden z mála cizinců také titul Hrdina Sovětského svazu.

   

  9712, 9. slp, Bechyně, Československo, 1989–1993

  Letoun výr. č. 969712 byl vyroben v roce 1974 a následně dodán do Československa. Poté sloužil až do května 1989 u 4. slp v Pardubicích a následně byl předán 9. slp v Bechyni. V tomto působišti pak létal se znakem města Bechyně na levé straně přídě. V rámci rozdělení majetku po rozpadu Československa putoval tento letoun na Slovensko a dnes je k vidění v leteckém muzeu v Trenčíně.

  Letoun nese kamufláž, která odpovídá původnímu zbarvení ve kterém byl stroj dodán ze Sovětského svazu.

   

  127, 812. UAP, Charkovské vyšší vojenské letecké učiliště, Kupjansk, Sovětský svaz, srpen 1991

  Žraločí tlamou a okem ozdobený stroj létal u 812. cvičného leteckého pluku, zařazeného v organizační struktuře Charkovského vyššího vojenského leteckého učiliště, nesoucího jméno nejslavnějšího sovětského stíhacího pilota a trojnásobného hrdiny Sovětského svazu Ivana N. Kožeduba. Tento letoun byl jedním ze strojů, které byly předvedeny veřejnosti během dne otevřených dveří dne 18. srpna 1991.

   

  8447, No. 46 Squadron, Egypt, 1973

  Stroje 46. squadrony nesly během bojového výcviku před jomkipurskou válkou v roce 1973 velká černá, bíle lemovaná písmena na kýlové ploše, a to z důvodu lepší identifikace letounů. Na přídi je kresba znázorňující bohyni Nechbet, ochránkyni Horního Egypta, která je zobrazována jako supice. Stroj 8447 jomkipurskou válku přežil a byl v této podobě vyfotografován během přehlídky v Káhiře v říjnu 1975.

   

  9111, 3. Eskadrą Lotnictwa Taktycznego, Poznań Krzesiny, Polsko, 2002

  3. ELT byla založena 1. ledna 2001 v Poznani Krzesinách a do výzbroje dostala stroje MiG-21 ve verzích MF, bis a UM. MiGy-21MF používala pouze dva roky, jejich služba u této jednotky byla ukončena v roce 2002. Verzi bis používali piloti 3. ELT až do roku 2003, kdy bylo rozhodnuto o přezbrojení tohoto útvaru americkými stroji F-16. Dne 1. dubna 2008 došlo ke sloučení 3. ELT, 6. ELT a 31. BL (Baza Lotniczą – letecká základna), čímž vznikla 31. Bazą Lotnictwa Taktycznego. (31. základna taktického letectva). Od roku 2007 je tento stroj vystaven na základně v Poznańi Krzesinách.

  Stroj kamuflovaný šedými barvami používanými například na strojích F-15 či F-16 obdržel v roce 2002 při příležitosti shromáždění velitelů v Berlíně kresbu havraní hlavy na kýlovce. Pod čelním štítkem nese znak 3. Pułku Lotnictwa Myśliwskiego, předchůdce 3. ELT.

• FM jako „fajnová modifikace“

  Druhý produkční FM-2, BuNo. 15953, během letových zkoušek. Foto: NHHC 

  
  

  FM jako „fajnová modifikace“

  Text: Richard Plos

  
  

  Wildcat, první stíhací jednoplošník od Grummanu v aktivní službě, nesl hlavní tíhu bojů v Tichomoří od útoku na Pearl Harbor až zhruba do února roku 1943, kdy se na scéně objevil podstatně výkonnější F4U-1 Corsair a také přímý nástupce Wildactu, F6F Hellcat. S jejich příchodem měly být dny Wildcatu sečteny, ale opak byl pravdou. Díky výrazně modernizované verzi FM-2 se Wildcat nakonec účastnil bojových operací až do konce války.    

   

  Vzhledem k nespokojenosti námořnictva s vlastnostmi nových Corsairů při přistávání na palubách letadlových lodí se stal Hellcat hlavním stíhacím typem Navy až do druhé poloviny roku 1944, kdy námořnictvo zdokonalené Corsairy, do té doby působící u jednotek USMC, akceptovalo. Oba typy byly poháněny mohutným a mimořádně výkonným motorem Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp, dvouřadým osmnáctiválcovým agregátem, jehož zástavbu řešili konstruktéři rovněž mohutným drakem letounu. Ještě v červnu 1943 ovšem představovaly squadrony vyzbrojené Wildcaty F4F-4 významnou bojovou sílu a navíc již byla tou dobou připravena do výroby verze, která měla vyřešit hned několik problémů najednou…

   

  Následník horší předchůdce

  Verze F4F-4 představovala z výkonnostního hlediska nejhorší verzi ze všech Wildcatů. Letoun zatížený dodatečnou dvojicí kulometů a výrazně sníženou zásobou nábojů na hlaveň v porovnání s F4F-3 potřeboval okolo 50 minut na to, aby dostoupal do výšky, umožňující útok na japonské bombardéry letící ve výšce okolo 6000 m a pouhých 250 nábojů na hlaveň přidělávalo pilotům vrásky na čele i v relativně krátkém souboji.

  Že nebyla verze F4F-4 šťastným krokem, bylo záhy jasné, ale Grumman už byl v polovině roku 1942, tedy v době zavádění F4F-4 do služby, plně zaměstnán vývojem Hellcatu, stejně jako masovou výrobou Wildcatů, Avengerů, Ducků a Widgeonů a neměl tedy kapacity pro další vývoj typu, který měl být podle všeho brzy nahrazen. Přípravy na výrobu Hellcatů měly maximální prioritu a proto bylo rozhodnuto svěřit výrobu prvních dvou jmenovaných typů jinému výrobci.

   

  Letadla místo aut

  General Motors již krátce po zahájení války s Japonskem zastavil výrobu ve svých pěti automobilových továrnách na východním pobřeží. Vedení společnosti bylo připraveno je dát k dispozici pro válečnou výrobu, zejména pro produkci leteckých komponent. Na začátku roku 1942 proto zorganizovalo námořnictvo schůzku zástupců General Motors s lidmi od Grummanu, který byl pro námořní letectvo klíčovým dodavatelem. Vytížení jeho továrny v newyorském Bethpage bylo enormní a řešením bylo přesunutí výroby Wildcatů a Avengerů. Zástupci GM byli poněkud zaskočeni, když zjistili, že namísto produkce dílů a podsestav pro Grumman se po nich žádá převzetí výroby celých letounů. Budiž jim ke cti, že výzvu přijali. Poté již následovaly četné delegace a pracovní týmy. Ty od Grummanu měly připravit automobilové továrny na leteckou výrobu, zatímco lidé od GM zjišťovali přímo v Bethpage, jak letecká výroba vlastně vypadá a funguje. Výhodou byla poloha všech továrnen. Trenton byl nějakých 160 km jízdy z Bethpage a Linden byl zhruba na půli této trasy. Na poměry tak velké země byly tyto podniky de facto sousedy...   

  V červnu 1942 již bylo všech pět továren GM plně konvertováno a připraveno začít s leteckou výrobou jako samostatná divize s názvem Eastern Aircraft Division. Továrna Trenton v New Jersey dostala na starost výrobu Avengerů. Na rozdíl od Grummanovy produkce, označované TBF, byly Avengery z Trentonu označovány jako TBM. Druhá továrna ve státě New Jersey se nacházela v Lindenu, a ta měla vyrábět Wildcaty F4F-4 pod označením FM-1 (F jako Fighter, M jako General Motors a 1 jako první typ výrobce). Zbývající tři továrny Eastern Aircraft Division v Bloomfieldu a Baltimoru zásobovaly oba finální výrobce potřebnými díly.

  Kontrakt na výrobu 1800 Wildcatů obdržela společnost Eastern Aircraft Division již 18. dubna 1942 a Grumman následně dodal vzorové podsestavy a díly pro montáž prvních deseti kusů F4F-4. Zároveň továrna obdržela „výukové“ exempláře označené jako PK, u kterých nebyly spoje nýtovány ale rozebíratelně spojovány svorkami Parker-Kalon. Tyto exempláře sloužily ke školení pracovníků.
  

  V té době velmi moderní továrna v Lindenu produkovala před válkou vozy značek Buick, Oldsmobile a Pontiac a byla schopna výrobního tempa jeden vůz za minutu. Po náběhu výroby Wildcatů, v době, kdy ještě běžela souběžná výroba u Grummanu, musela továrna dodržovat přísnou technologickou kázeň, aby byly díly od obou výrobců vzájemně zaměnitelné. Řada dílů, vyrobených továrnami GM, tak zamířila na linku Grummanu a naopak.

  Wildcat FM-2 přistává na palubě eskortní letadlové lodi USS Anzio (CVE-57). Foto: NHHC 

   

  První „fajnová modifikace“

  První Wildcat vyrobený v Lindenu byl zalétán 31. srpna 1942, tedy v době probíhajících lítých bojů o Guadalcanal, které odhalily nectnosti verze F4F-4 v plné nahotě. Mizerná stoupavost a výrazně zkrácená doba střelby oproti verzi F4F-3 tomuto typu přílišnou oblibu u pilotů nezískaly. Prvních deset kusů FM-1 bylo smontováno z dílů od Grummanu v původní podobě, ale počínaje jedenáctým kusem bylo rozhodnuto vnější kulomety odstranit a snížit tak hmotnost letounu, což se příznivě projevilo na stoupavosti. Po vyřešení některých problémů, daných systémem sklápění křídla, se podařilo vrátit zásobu munice na téměř původní úroveň. Zatímco F4F-3 vezly 1800 nábojů (450 na hlaveň), piloti FM-1 jich měli k dispozici 1720 (430 na hlaveň). To bylo oproti pouhým 250 nábojům na hlaveň u F4F-4 velké zlepšení. 

  V květnu 1943 Grumman zcela ukončil výrobu Wildcatů. V té době již běžela výroba v Lindenu poměrně hladce, i když z původní objednávky na 1800 letounů jich bylo vyrobeno pouze 839. Část jich zamířila ke kombinovaným squadronám (Composite Squadron), sdružujícím stíhací a útočné letouny, tedy Wildcaty a Avengery. Řada jich také byla přidělena výcvikovým jednotkám a 311 kusů odebrala britská FAA pod počátečním označením Martlet V, které bylo v lednu 1944 změněno na Wildcat V.

  Zdálo by se, že nástupem Hellcatů a Corsairů byl osud zastarávajícího Widcatu zpečetěn. Jenže enormní potřeba zajištění vzdušného krytí četných operačních svazů a transportních konvojů vyžadovala mnohem více letadlových lodí, než kolik jich mělo námořnictvo k dispozici. A stavba jedné letadlové lodi třídy Essex si i přes zvýšené válečné úsilí vyžádala minimálně 20 měsíců (v předválečném období až 37 měsíců). Jak kvůli potřebné době výstavby, tak omezené kapacitě loděnic nebylo možno očekávat žádné výraznější navýšení počtu klasických letadlových lodí před koncem roku 1944, což bylo pozdě. Řešení se ale našlo. Na konci roku 1942 začalo námořnictvo přebírat první eskorní letadlové lodě tříd Casablanca a Bogue. Jednalo se většinou o přestavby obchodních a nákladních plavidel, která po demontáži všech nástaveb obdržela letovou palubu a další potřebné vybavení pro nesení až 27 letounů kombinovaných squadron (existovaly ale i výjimky, kdy z paluby operovala čistě stíhací squadrona, jako například VF-26).
  

  V porovnání s letadlovkami třídy Essex byly eskortní letadlové lodě o více než 100 m kratší, postrádaly pancéřování, mohutné výtahy pro rychlou obsluhu letové paluby a další vymoženosti. I proto bylo jejich označení CVE následně mužstvem ironicky vykládáno jako Combustible, Vulnerable, Expendable (hořlavé, zranitelné, postradatelné). Byla to pomalá plavidla s omezeným prostorem na letové palubě, na kterou bylo zapotřebí umístit v rámci kombinovaných Squadron alespoň deset Avengerů. Pro stíhače už tedy moc místa nezbývalo a mohutné Hellcaty byly z tohoto pohledu zcela nevhodné. Námořnictvo požadovalo malý a lehký stíhací letoun, který by mohl z palub těchto lodí operovat, ovšem na vývoj zcela nového typu nebyl čas. Vývoj Bearcatu, který požadavky beze zbytku plnil, byl sice zahájen již v roce 1943, přesto do bojů nestihl zasáhnout. Jedinou možností tak bylo pokračovat ve výrobě Wildcatů, pokud možno ve výkonnější verzi. Grumman proto připravil dva prototypy XF4F-8, předobraz následující produkční verze FM-2.

  FM-2 z letadlové lodi USS Card (CVE-11) třídy Bogue. Letoun v typické atlantické kamufláži byl vyfotografován 10. února 1944 a náležel k VC-55. Foto: NHHC 

  
  

  Odlehčen, posílen, připraven

  Verze FM-2 je v rámci Wildcatů často přehlížena, největší slávu na sebe strhly verze F4F-3 a F4F-4 díky heroickým výkonům jejich pilotů během bitev v Korálovém moři, u Midway nebo o Guadalcanal. Tyto úspěšné operace „vyrobily“ celou řadu slavných stíhacích es jak od námořní pěchoty, tak od námořnictva. Určení a operační nasazení FM-2 už ale bylo jiné, nebyl to nosný stíhací typ námořnictva, přesto s ním nejméně pět dalších pilotů dokázalo dosáhnout statusu esa (na předchozích verzích létalo 54 es) a nejúspěšnější ze všech Squadron létajících na FM-2, VC-27 „Saints“, se nakonec stala co do počtu sestřelů druhou nejúspěšnější jednotkou na Wildcatech bez ohledu na oblast nebo období. Její piloti dokázali ve vzdušných bojích sestřelit celkem 61,5 nepřátelského letounu v průběhu čtyřměsíčních bojů o Filipíny. Překonala je pouze VF-5 se 79 sestřely. I v tomto ohledu se tedy nakonec FM-2 prosadily.

  Zvýšení výkonů Wildcatu bylo dosaženo především instalací výkonnějšího, přesto o 104 kg (230 lb) lehčího motoru Wright R-1820-56 namísto Pratt & Whitney R-1830-86. Společně s dalšími úpravami nakonec v porovnání s verzí F4F-4 „zhubnul“ FM-2 o 227 kg (500 lb) a výkonově si polepšil o 112 kW (150 hp). Vzhledem k tomu, že byl nový motor přeplňován pouze jednostupňovým, byť dvourychlostním kompresorem, s výškou FM-2 svou výkonnostní výhodu ztrácel. Ale to nebyl problém. Tyto letouny byly určeny primárně pro krytí protiponorkových operací, ochranu konvojů před přímým leteckým ohrožením a útoky proti pozemním či hladinovým cílům, takže se s jejich bojovou činností ve velkých výškách nepočítalo. Většina vyrobených FM-2 byla navíc vybavena motorem ve verzi 56W nebo 56WA se vstřikováním vody pro až desetiminutové zvýšení výkonu.

  Zásadní změnou prošel chladicí systém. Dva vystouplé chladiče na spodní straně křídla byly odstraněny, jejich funkci převzaly kompaktní chladiče, umístěné v trupu za motorem. Otvory v křídle byly zakryty tvarovanými plechovými záslepkami.

  Změna motoru a systému chlazení si vynutila změny zakrytování přídě. Svody výfuků nebyly u nového agregátu sdružovány, namísto toho měl každý válec svůj samostatný výfuk. Tři vyúsťovaly na pravé straně dva na levé a dvě dvojice na spodku trupu. Došlo také ke zrušení druhé trupové nádrže a FM-2 tak měly k dispozici pouze jednu nádrž o objemu 443 l (117 gal). I z toho důvodu létaly FM-2 velmi často s přídavnými nádržemi (každá o objemu 219 l/58 gal). Počínaje strojem BuNo. 57044 byla trupová nádrž mírně zvětšena na 477 l (126 gal).
  

  Průhledná okna pod kokpitem byla zaslepena, pro FM-2 byla také vyvinuta nová univerzální ostruha s větším kolem. Nejviditelnější změnou oproti všem předchozím verzím pak byla zvýšená SOP, která měla eliminovat zvýšený reakční moment vrtule, roztáčené výkonnějším motorem. I s ním a účinnější vrtulí byly ovšem paluby eskortních letadlových lodí pro klasický vzlet příliš krátké a hlavní práci při něm musel odvést katapult. Zato rozměry FM-2 byly velmi výhodné. Se složenými křídly byl jen 4,3 m široký, takže umožňoval umístění celé kombinované squadrony na palubě jedné lodi. Zatímco Avengerů mohlo být až 12, počet FM-2 se pohyboval obvykle mezi 12 až 14.    

  Jedním z es na FM-2 byl Lt. Thomas B. Sedaker. Na snímku pózuje s dortem, který kuchaři USS Mankin Island upekli u příležitosti 2000. katapultového vzletu z paluby této lodi. Ten provedl právě Thomas Sedaker. Foto: NHHC

  
  

  Divočejší divoch

  Wildcaty upravené do podoby FM-2 si rychle získaly sympatie pilotů. Letoun to byl obratný, dostatečně rychlý a nadále si podržel jednu z typických vlastností – schopnost snést velké poškození v boji. Pilot byl navíc chráněn novou pancéřovou deskou za zády (nebyla ale montována na všech letounech). Nebylo divu, že se pro novou verzi vžilo označení „Wilder Wildcat“.

  Dodávky FM-2 byly zahájeny v první polovině roku 1944. Obdržely je squadrony operující jak v Pacifiku, tak v Atlantiku. Hlavní úkoly, které plnily, byly ale odlišné. Zatímco v Pacifiku byly FM-2 často využívány k podpoře pozemních jednotek při vyloďovacích akcích, čemuž napomáhala i možnost nést dvě 250 lb bomby pod křídlem (od BuNo. 74359 mohly nést FM-2 také rakety HVAR), v Atlantiku zajišťovaly především vzdušné krytí zásobovacích konvojů od pobřeží USA až do Evropy. Často přitom pomáhaly Avengerům v honu na německé ponorky. Samozřejmě také v Pacifiku poskytovali piloti FM-2 krytí zásobovacích lodí nebo protiponorkových operací. 

  Svého prvního sestřelu se nový letoun dočkal 20. března 1944, když se Lt.(jg) J. H. Dinnen a Ens. R. P. Kirk od VC-63 střetli s jedním japonským Ki-61 Tony a sestřelili jej. Nejvíce leteckých soubojů zaznamenali piloti FM-2 během dvou dnů bitvy o záliv Leyte. Během prvního dne bitvy, 24. října 1944, si všichni američtí palubní stíhači nárokovali dohromady 270 sestřelů, 65 z nich dosáhli piloti FM-2.   

  USS Makin Island (CVE-93) při plavbě v jižním Pacifiku.

  
  

  Piloti „divočejších Wildcatů“ se během filipínského tažení vyznamenávali také blízkou leteckou podporu a vzdušnou ochranou nad invazními plážemi. Během bitvy u Samaru pak přímo útočili i na japonské loďstvo.  

  Japonští piloti mnohdy FM-2 podle známé siluety podcenili a následně byli nemile překvapeni. Nejednomu japonskému pilotovi se jeho omyl stal osudným a až do dne kapitulace Japonska dosáhli piloti FM-2 celkem 432 sestřelů. Lt. Kenneth G. Hippe se stal posledním americkým esem jednoho dne, když sestřelil 24. října 1944 celkem pět bombardérů Ki-48 Lily. Ve stejném dni, ale o něco dříve dosáhl stejného úspěchu, tedy pěti sestřelů, Lt. Cdr. Harold N. Funk. Ten navíc v odpoledních hodinách přidal se svým FM-2 ještě jeden sestřel.

  A to asi nejzajímavější nakonec: Hellcat je všeobecně považován za stíhací letoun s nejlepším poměrem vítězství k vlastním ztrátám. Skóre 19:1 je jistě úctyhodné, nicméně jeden typ jej ve skutečnosti výrazně překonal. Ano, byl to FM-2. Poměr vzdušných vítězství ke ztrátám utrpěným ve vzdušných bojích je totiž 432:13, tedy 32,5:1! Pro zajímavost: verze F4F-3 a F4F-4 vykázaly v roce 1942 poměr 5,9:1.     

  V britských službách sloužily FM-2 pod označením Wildcat VI. Byly jedinou verzí tohoto typu, která již nedostala označení Martlet. Plnily obdobné úkoly, jako v rámci US Navy. Kromě vzdušné ochrany vlastních lodí nebo krytí bombardovacích letounů také útočily na pozemní cíle. Tak tomu bylo například v rámci operace Dragoon, tedy podpory vylodění spojenců v jižní Francii v srpnu 1944, kdy Wildcaty VI prováděly útoky bombami o hmotnosti 113 kg (250 lb), pro jejichž nesení měly speciálně upravené závěsníky přídavných nádrží. Používaly také rakety RP-3. V severním moři se piloti Wildcatů VI dostávali do střetu s německými letouny a zaznamenali několik sestřelů. Asi nejzajímavější byl vůbec poslední souboj, při kterém se střetly 26. března 1945 letouny od No. 882 Sqn. z HMS Searcher s osmi Bf 109G. Němečtí stíhači využili momentu překvapení a jeden Wildcat sestřelili, následně ale britští piloti využili obratnosti svých strojů a podle hlášení čtyři Bf-109G sestřelili a jeden poškodili. I když se žádný z britských pilotů nestal na Martletech a Wildcatech esem, jednalo se o velmi oblíbený typ.        

  Nejúspěšnějším pilotem na FM-2 se stal s devíti potvrzenými sestřely Ralph Earle Elliott jr. Foto: Patricia Elliott family collection

  S celkem 4437 vyrobenými kusy se stal FM-2 nejpočetnější verzí Wildcatu (celkem vyrobeno 7905 ks všech verzí). Výroba byla ukončena až v květnu 1945, kdy už u Grummanu nabíhala výroba Bearcatu, který měl FM-2 nahradit. První operační squadrony tohoto typu byly na cestě k japonským ostrovům, když nepřítel kapituloval a válka skončila.

  Bearcat sice představoval oproti FM-2 enormní zvýšení výkonů, ale do historie se nakonec na rozdíl od FM-2 příliš nezapsal. Byl to „Wilder Wildcat“, který dal smysl eskortním letadlovým lodím tříd Casablanca či Bogue a zajistil bezpečí milionů tun materiálu a stovek tisíc přepravovaných osob v Pacifiku i Atlantiku. V některých ohledech jej lze tudíž považovat za nejvýznamnější verzi Wildcatu ze všech.  

  
  

  Hlavní rozdíly FM-2 oproti F4F-4

  1             Vyšší vertikální ocasní plochy

  2             Odlišné regulační klapky chlazení

  3             Odlišný výfukový systém

  4             Jiné umístění fotokulometu

  5             Výzbroj redukována na čtveřici kulometů

  6             Přistávací reflektor

  7             Možnost instalace raket HVAR nebo RP-3

  8             Vzpřímený anténní sloupek

  9             Odstranění druhé palivové nádrže a jejího plnicího hrdla

  
  

  10          Motor Wright R-1820-56

  11          Odlišná vrtule

  12          Odstraněné chladiče pod křídlem

  13          Odlišný výfukový systém

  14          Zaslepená okna pod kokpitem

  15          Nové kolo ostruhy

  
  

  Odlišná provedení zaplechování pod výfuky 

  
  

  Zdroje:

  F4F Wildcat in detail & scale, Bert Kinzey, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

  F4F Wildcat in action, Richard S. Dann, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

  Fleet Air Arm, British Carrier Aviation 1039–1945, Ron Mackay, SQUADRON/SIGNAL PUBLICATIONS, INC.

  Wildcat Aces of WW2, Barrett Tillman, Osprey Publishing, 1995

• FM-2 WILDCAT

  Stíhací FM-2 Wildcat na hlídkovém letu přelétá nad USS Santee (CVE-29) během invaze na Leyte. Foto: NHHC

  
  

  Text: THOMAS McKELVEY CLEAVER

  
  

  Na podzim 1942 byla výroba letounů F4F Wildcat, které byly považovány za užitečný typ pro kombinované squadrony operující z eskortních letadlových lodí, zajišťujících ochranu proti ponorkám a blízkou leteckou podporu nadcházejících invazních operací, převedena na společnost General Motors Eastern Aircraft Division. Společnost Grumman však s Wildcatem ještě tak úplně neskončila. Než General Motors jejich výrobu převzal, zrodil se plán na lehčí a výkonnější verzi speciálně určenou právě pro působení z eskortních letadlových lodí.

   

  Hlavní změnou u nové verze Wildcatu bylo nahrazení motoru R-1830-86 o výkonu 1200 k motorem Wright R-1820-56 Cyclone o výkonu 1350 k. Nový motor byl zároveň o 230 kg lehčí. Prototyp XF4F-8 měl čtyři kulomety, stejně jako verze FM-1; vizuálně se odlišoval zvýšeným směrovým stabilizátorem a směrovkou. Obojí mělo eliminovat zvýšený točivý moment vrtule poháněné výkonnějším motorem. Letoun byl o 530 kg lehčí než F4F-4, počáteční rychlost stoupání byla téměř dvojnásobná a dostup se zvýšil na 11 100 m (36 400 ft). Díky zvýšeným výkonům se verzi FM-2 přezdívalo „Wilder (divočejší) Wildcat“. Do výroby se dostala počátkem roku 1943 a až do srpna 1945 bylo dodáno 4437 kusů, což z činí z FM-2 nejpočetnější verzí ze všech Wildcatů.  

  V Tichomoří se FM-2 objevily u nových kombinovaných squadron (Composite Squadron; značené VC) na podzim 1943. Během invazí na Marshallovy ostrovy, Karolíny, Mariany a Filipíny se na nich stalo deset pilotů stíhacími esy.

   

  Nejlepší hodina amerického námořnictva

  Nejpamátnějším dnem se pro FM-2 stal 25. říjen 1944. Task Group 77.4, složená ze tří Task Unit (77.1, 77.2 a 77.3), známých jako Taffy jedna, dvě a tři podle svého rádiového volacího znaku „Taffy“, operovala u ostrova Samar, aby poskytla leteckou podporu invazi na Leyte; každá Task Unit (TU) sestávala ze šesti doprovodných letadlových lodí se dvěma nebo třemi torpédoborci a čtyřmi nebo pěti doprovodnými torpédoborci. Každá TU měla 48 TBM-1C Avengerů a přibližně sto FM-2 Wildcatů na palubě šesti letadlových lodí.

  Předchozího dne, 24. října, bránily Wildcaty flotilu před četnými japonskými leteckými útoky. Stíhači z VC-10 na palubě letadlové lodi USS Gambier Bay (CVE-73), která byla součástí „Taffy 3“, byli nejúspěšnější letkou v celé operační skupině. Piloti Wildcatů VC-10 poprvé zažili vzdušný boj během invaze na Mariany, kdy sestřelili tři útočící japonské letouny během hlavní bitvy 18. června 1944. Nyní sestřelili sedm nepřátelských letadel. Ens. Courtney pomáhal rozbít útok více než 15 dvoumotorových bombardérů na americká transportní plavidla. Připisuje se mu asistence při zničení jedné Ki-21 Sally a pravděpodobné zničení jedné Ki-48 Lily. Lt. R. W. Roby sestřelil jednu Lily a asistoval při sestřelení jedné Sally, zatímco Lt. Seitz sestřelil jednu Sally. Lt. (jg) Phillips zničil pravděpodobně dvě Zera a Lt.(jg) Dugan sestřelil dvě Sally. Poručík Joe McGraw spolu s dalšími zachytili v rámci CAP (Combat Air Patrol – bojová letecká hlídka) skupinu 15–20 dvoumotorových bombardérů doprovázených šesti až osmi Oscary, které mylně identifikoval jako Zera. McGraw zničil dvě Lily a třetí poškodil.

  Následujícího rána svedli muži, lodě a letouny Taffy 1, 2 a 3 bitvu u Samaru, která je označována za „nejlepší hodinu amerického námořnictva“. Jednalo se o poslední hladinové střetnutí, které kdy americké námořnictvo svedlo proti nepřátelské flotile. Slovy Samuela Eliota Morrisona, oficiálního historika války v Tichomoří: „V žádném střetnutí v celé své historii neprokázalo námořnictvo Spojených států větší statečnost, odvahu a kuráž než v oněch dvou ranních hodinách u Samaru mezi 0730 až 0930.“ Bitvy u Samaru se zúčastnily lodě, které se nikdy neměly ocitnout se svými protivníky v jedněch vodách a bojovaly proti největšímu hladinovému loďstvu, jaké kdy Japonské císařství vyslalo na moře.

  Dne 24. října přišla První mobilní úderná skupina pod velením admirála Takeo Kurity o obří bitevní loď Musashi, kterou potopila americká letadlová loď během bitvy v Sibujském moři. Po ztrátě Musashi zastavil Kurita svůj postup, zpozorovaný americkými letouny. Velitel Třetí flotily, admirál Willian F. Halsey, došel k názoru, že nepřítel byl poražen, a nařídil Fast Carrier Task Force (rychlé operační skupině letadlových lodí), aby zamířila na sever a zaútočila na japonskou flotilu letadlových lodí, která se nacházela u mysu Engano. Avšak Kurita dostal rozkaz pokračovat v útoku, což Američanům nebylo známo. Japonci té noci proplouvali průlivem San Bernardino a za úsvitu se objevili ve Filipínském moři. Kurita na palubě Yamato – nejmocnější bitevní lodi světa – nařídil své flotile, aby zamířila na jih a zaútočila na americkou invazní flotilu v zálivu Leyte.

  Taffy 3, nejsevernější ze tří eskortních skupin letadlových lodí pod velením kontradmirála Cliftona Spragueho, zahrnovala USS St. Lo (CVE-63), White Plains (CVE-66), Kalinin Bay (CVE-68), Fanshaw Bay (CVE-70), Kitkun Bay (CVE 71) a Gambier Bay (CVE-73). Letadlové lodě doprovázely tři torpédoborce třídy Fletcher USS Johnston (DD-557), Hoel (DD-533) a Heerman (DD-532) a čtyři doprovodné torpédoborce třídy Butler USS John C. Butler (DE-339), Dennis (DE-405), Raymond (DE-341) a Samuel B. Roberts (DE-413).

  V 0630 odstartoval TBM-1C Avenger Ens. Billa Brookse ze St.Lo na ranní hlídku. V 0647 spatřil na severozápadním obzoru kouř. Byla to japonská První mobilní úderná skupina, vzdálená 27 km (17 mil) od Taffy-3, mířící k americké flotile rychlostí 30 uzlů.

  Přibližně ve stejnou chvíli hlásili pozorovatelé na St. Lo nezaměnitelné tvary pagodových stěžňů, což byla identifikace japonských bitevních lodí. V 0700 spatřil pilot Avengeru Ens. Hans Jensen flotilu a brzy to potvrdil i palubní radar.

  Kuritovy lodě právě přešly do kruhové protiletadlové formace, když byl na obzoru spatřen kouř. V 0700 zahájil Yamato palbu ze své hlavní 18palcové (457mm) baterie. Na můstku Yamato nikdo nedokázal identifikovat siluety amerických letadlových lodí v manuálech a Kurita se mylně domníval, že má před svými děly jednu z Task Group třetí flotily. Okamžitě vydal rozkaz pro plný útok.

  Na USS Kitkun Bay (CVE-71) se připravují během probíhajících bojů ke vzletu Wildcaty FM-2. Foto: NHHC

  
  

  Američané reagují

  Vzhledem k tomu, že maximální rychlost amerických eskortních letadlových lodí byla omezena na 18 uzlů, neměla Taffy 3 žádnou naději na zvýšení vzdálenosti mezi sebou a japonským svazem. Nebyla ani možnost je přestřílet; každá letadlová loď měla na zádi pouze jedno dělo ráže 5 palců (38 mm). Admirál Sprague nařídil, aby se síly stočily na jih směrem k ostatním plavidlům, a nařídil torpédoborcům, aby vytvořily kouřové pole a poskytly krytí, zatímco letadlové lodě vypustí svá letadla.

  Gambier Bay se podařilo dostat do vzduchu většinu svých letadel, zatímco osádce nad hlavami duněly střely bitevních lodí. LCDR Edward J. Huxtable, velitel VC-10, se usadil v kokpitu svého Avengeru a zeptal se šéfmechanika, zda má náklad bomb. „Odpověděl, že ne, tak jsem mu řekl, ať zavolá LCDR Buzze Borriese, našeho leteckého důstojníka, a zeptá se, jestli máme čas na vyzbrojení. Ještě jsme ani nenahodili motory a nedokázal jsem si představit, že bychom vzlétli bez munice. Viděl jsem Borriese, jak mluví s kapitánem Viewigem, který švihnutím ruky jasně ukázal že máme co nejdřív vzlétnout“

  „Zhruba v tom okamžiku jsem se lekl něčeho, co znělo jako výstřel z pušky. Podíval jsem se ven a viděl, že to byla střela těžkého kalibru, která dopadla vedle White Plains. Až do této chvíle jsem netušil, že je nepřítel je tak blízko. Teď už jsem byl víc než připraven pro katapult! Přede mnou už odstartovaly tři TBM. Spodek oblačnosti byl ve výšce 1200 stop (366 m). Zavolal jsem rádiem admirála Spraguea a dotázal se na rozkazy. Měli jsme okamžitě zaútočit.“

  Po startu Avengerů spěšně odstartovaly i FM-2; některé měly podvěšeny rakety pro údery na pozemní cíle, ale většina byla vyzbrojena pouze svými čtyřmi kulomety ráže 0.50.

  Huxtable se dostal do oblasti s lepší viditelností. „Nedaleko jsem zahlédl čtyři křižníky a dál vzadu v šeru něco, co vypadalo jako čtyři bitevní lodě. Nebyla žádná možnost provést útok z velké výšky. Dostoupal jsem spodní základnu a nasadil kurs ke křižníkům. Netušil jsem, jaký náklad mají ostatní letouny, ale aspoň jim naženeme strach, říkal jsem si.“

  K Huxtableovi se připojil jeho kolega z Annapolis, LCDR Richard Fowler, který vedl VC-5 na palubě Kitkun Bay. Pokusili se o koordinované ostré a předstírané útoky, přičemž FM-2 ostřelovaly lodě před Avengery, které shazovaly 500librové pumy. „Naše bomby neměly na lodě žádný účinek, ale snad výbuchy aspoň poděsily jejich osádky.“

  Wildcaty a Avengery Taffy-3 udržovaly nad Kuritovou flotilou nepřetržitou šňůru letadel, což u admirála vyvolávalo dojem, že Američané mají mnohem větší prostředky, než jaké ve skutečnosti měli.

  Lt. (jg) Norman Johnson, pilot VC-68 z Fanshaw Bay, pilotoval Avenger se čtyřmi 500librovými pumami. Později vzpomínal: „Při stoupání na plný plyn jsem pronikl spodní oblačností a srovnal ve výšce 11 000 stop (3350 m). Naposledy jsem se podíval na nepřátelské lodě, které střílely na naše lodě. Když jsem byl asi pět mil od nich, potlačil jsem, abych nabral rychlost. Japonské bitevní síly byly v tu chvíli zaměstnány protileteckou obranou. Různobarevné hřiby výbuchů se rozprskávaly v několika hladinách. Palba, kterou jsem potřeboval proniknout, byla dost hustá. Zatímco jsem akceleroval, nechával jsem pumovnici zavřenou. Viděl jsem tři velké bitevní lodě s kormidly v plném rejdu a děly chrlícími plameny. Ve výšce 7000 stop (2130 m) jsem přešel do útoku a jako cíl jsem si vybral vedoucí bitevní loď. Radiooperátor mi připomněl: „Otevřete pumovnici!“ Otevřel jsem ji a okamžitě jsem ucítil nárůst odporu, protože letoun se teď opravdu řítil.“

  „Chtěl jsem si upravit cíl v zaměřovači, ale najednou přešel letoun do vývrtky a pravá posuvná část kabiny se odtrhla. Stiskl jsem odhoz bomb ve výšce, která se mi zdála optimální, a soustředil jsem své úsilí na vybrání útoku. Cíl byl tak velký, že bomby nemohly minout. Bylo to ale těsné, vyrovnal jsem jen 50 až 100 stop nad vodou (15-30 m). Přitáhnul jsem a stoupal, abych se vyhnul protiletadlové palbě a záhy jsme se skryl v mracích pro případ, že by v okolí byla nějaká nepřátelská letadla.“

  Během následujících 30 minut letouny ze šesti perutí opakovaně bombardovaly a raketami útočily na nepřátelské lodě a při návratu ostřelovaly jejich paluby. U Taclobanu se z letiště stala bažina; přistávající letadla byla poškozena, když se v bahně propadala do země a narážela do jiných letadel. V poledne už bylo letiště pokryto vraky Avengerů a Wildcatů.

  FM-2 z Composite Squadron 10 na Taclobanu. Foto: USN via Thomas Cleaver         

  
  

  Námořní útok „lehké brigády“

  Zatímco se piloti zoufale snažili odlákat pozornost nepřítele, „malí hoši“ z Taffy-3 přešli k obraně letadlových lodí poté, co admirál Sprague nařídil třem torpédoborcům zaútočit navzdory beznadějné přesile.

  V 0700 položil USS Johnston kouřovou clonu v reakci na příchozí palbu, která dopadala v blízkosti letadlových lodí. O deset minut později zahájil střelecký důstojník Robert Hagen palbu na vzdálenost 18 000 yardů (16 460 m) a zaznamenal několik zásahů na těžkých křižnících díky střelbě řízené radarem.

  Po pěti minutách Hagen soustředil palbu na těžký křižník Kumano. Na maximální vzdálenost zaznamenal Johnston několik zásahů do jeho nástavby, která vzplanula. Kumano následně přenesl palbu na Johnston, který byl brzy obklopen sloupy vody od střel dopadajících v těsné blízkosti. Johnston položil další kouřovou clonu a kličkoval, zatímco zrychloval a mířil k nepřátelské flotile sám za nepřetržité palby, přičemž vypálil přes 200 střel.

  Kapitán Evans přiblížil Johnston na vzdálenost 9000 yardů (8230 m) od nepřítele a vypálil všech svých deset torpéd. Dvě zasáhla Kumano v 0724 a zničila jeho příď. Další čtyři torpéda pokračovala směrem k nepřátelské flotile a bitevní loď Kongō byla nucena se stočit na sever, aby se jim vyhnula, což ji dostalo mimo bojové postavení. Těžký křižník Suzuya, který utrpěl poškození při leteckých útocích, zastavil pronásledování Američanů, aby pomohl Kumanu.

  Odvážný útok Johnstonu zmátl admirála Kuritu, který se domníval, že se s ním utkaly americké křižníky. Když se zbytek japonských lodí musel odvrátit, aby se vyhnul torpédům, letadlové lodě získaly další cenné minuty k vypuštění letadel.

  Evans se zanořil zpět do vlastního kouře, ale v 0730 jej přesto našla nepřátelská palba. Kongō, pálící na vzdálenost 17 000 yardů (15 540 m), zasáhla Johnston třemi 14palcovými granáty, které pronikly zleva do její strojovny. Poškození jejich výbuchy snížilo rychlost na polovinu a přerušilo napájení zadních dělových pozic. O chvíli později zasáhly můstek Johnstonu tři šestipalcové střely z Yamata. Všichni na palubě byli zraněni a veliteli Evansovi střepiny usekly prsty levé ruky. Johnston byl zmrzačený, mrtví a umírající námořníci byli rozházeni po zakrvácené palubě. Jeho spásou byla dešťová smršť, během které dokázaly opravářské skupiny obnovit napájení dvou ze tří zadních děl a opravily také radar pro řízení palby. Po dokončení oprav v 0735 zahájil Johnston palbu na japonské torpédoborce, zatímco se skrýval v kouři.

  USS GAMBIER BAY (CVE-73) a dva doprovodné torpédoborce pokládají 25. října 1944 kouřovou clonu na začátku bitvy u Samaru. Na obzoru jsou sotva patrné japonské lodě. Foto: Phi Willard Niet via NHHC

  
  

  Poté se stáhl k operační skupině a o několik minut později se setkal s USS Heermann a již poškozeným Hoelem, mířícím do útoku. Evans mohl pokračovat zpět k flotile a nikdo by mu to nevyčítal. Místo toho změnil kurz a vytvořil kouř, aby pomohl zastínit obě lodě mířící k Japoncům. Samuel B. Roberts, známý své posádce jako „Sammy B“, ho následoval. Útok byl námořní obdobou „útoku lehké brigády“, k němuž skutečně došlo v den 90. výročí události zvěčněné v Tennysonově básni (Sir Alfred Tennyson, anglický básník druhé poloviny 19. století; autor básně „The Charge of the Light Brigade“; pozn. překl.).

  Během následujících 40 minut se Evans utkal s nepřítelem v několika soubojích. V 0830 zahájil Johnston palbu na křižník Chokai, který pálil na bezmocný Gambier Bay. Poté se přiblížil na 6000 yardů (5480 m) a deset minut si vyměňoval palbu s bitevní lodí Haguro, přičemž zaznamenal četné zásahy. V 0840 zachytil formaci sedmi torpédoborců, které se blížily k letadlové lodi. Evans se pokusil proplout před nepřítelem a jakmile překročil bod T (pozice přímo před nepřítelem kolmo na něj, pozn. překl.), dělostřelecký důstojník Hagen zahájil palbu. Johnston byl několikrát zasažen opětovanou palbou. Vedoucí nepřátelský torpédoborec se stočil na západ a dostal při tom od Johnstonu tucet zásahů. Hagen rychle přesunul palbu na další v pořadí a zaznamenal pět zásahů, než se také on odklonil a celá eskadra se stočila na západ, aby se Johnstonu vyhnula. Tři torpédoborce vypálily svá torpéda na letadlové lodě z 10 500 yardů (9600 m), ale žádný zásah nezaznamenaly. Japonské a americké lodě se nyní proplétaly v nepřehledné změti.

  Ze zamračené oblohy se vyrojily další Avengery a Wildcaty z ostatních uskupení a zaútočily na nepřítele, zatímco torpédoborec Hoel zamířil k bitevní lodi Kongō a schytal salvu 14palcových střel do svého můstku. Přiblížil se na 9000 yardů a vypálil pět torpéd – žádné nezasáhlo, ale donutila Kongō k úhybnému manévru. Přestože měl Hoel vyřazena tři z pěti děl a také motor na levoboku, následující hodinu na sebe vázal japonskou palbu a odváděl pozornost nepřítele od letadlových lodí. V 0830 jej zastavil osmipalcový granát. Po 40 zásazích šel Hoel ke dnu s 259 členy osádky. Přežilo jich pouze 86, včetně devatenáctiletého Boba DeSpaina, bývalého plavčíka ze San Pedra v Kalifornii, který v následujících hodinách plaval od skupiny ke skupině a shromažďoval přeživší (autor měl tu čest poznat Boba v posledních šesti letech jeho života; pracoval jako přednášející na palubě bitevní lodi Iowa v San Pedru).

  Japonská bitevní loď Musashi pod palbou. Foto: USN via Thomas Cleaver

  
  

  Samuel B. Roberts se přiblížil na 4000 yardů (3660 m) od křižníku Chōkai, který se pohyboval rychlostí 28 uzlů poté, co hlavní strojník, poručík „Lucky“ Trowbridge, obešel všechny bezpečnostní mechanismy motorů. Kapitán LCDR Robert W. Copeland, USNR, oznámil osádce lodním rozhlasem: „Bude to boj s drtivou přesilou, od kterého nelze očekávat přežití. Uděláme vše, co bude v našich silách.“ Chōkai nedokázala snížit náměr svých děl natolik, aby zasáhla malý doprovodný torpédoborec. Sammy-B vypustil svá tři torpéda. Jedno zdemolovalo Chōkai příď. Malá loď pak ukázala, proč bude od té doby známá jako „doprovodný torpédoborec, který bojoval jako bitevní loď“. Bojoval ještě hodinu a ze svých dvou děl vypálil více než 600 pětipalcových střel. Manévroval na velmi krátkou vzdálenost a svými 40mm a 20mm protiletadlovými kanóny ničil Chōkai. V 0851 byl dvakrát zasažen a přišel o své poslední pětipalcové dělo, když výbuch lafety zabil a zranil několik členů osádky. Poté se střetl s Chikumou, která byla rovněž pod palbou Heermanu. Obě americké lodě trhaly nástavbu Chikumy salvou za salvou. Křižník zasáhly protipancéřové střely, vysoce explozivní střely, protiletadlové střely a dokonce i osvětlovací střely, které v kovových plátech vytvářely chemické požáry.

  Sammy-B vypálil ze svého zbývajícího pětipalcového děla a zničil můstek Chikumy. Požáry se rozšířily po nástavbě křižníku. Poslední výstřel Sammy-B vyřadil z provozu dělovou věž číslo tři právě ve chvíli, kdy jej zasáhly tři 14palcové střely z Kongō. Rozkaz „opustit loď“ byl vydán v 0935 a Sammy-B se potopil o 30 minut později. S ním i 89 členů jeho osádky, zatímco 120 přeživších se drželo na třech záchranných vorech. Trvalo 50 hodin, než se 80 z nich nakonec podařilo zachránit na otevřeném moři.

  Křižníky Tone a Chikuma, následované poškozenými Chōkai a Kumano, se blížily k Taffy-3. Když zahájily palbu, Heermann vypálil ze své hlavní pětipalcové baterie na Chikumu a poté vypustil pět torpéd. Opět všechna minula, ale vlajková loď Yamato byla nyní nucena se odvrátit, což ji vyřadilo z boje. S jedním vyřazeným dělem pokračoval Heermann v boji s Chikumou. Dva Avengery a několik Wildcatů vypuštěných z Taffy 1 a Taffy 2 zaútočily na křižník. Právě když Chikuma obracela, zasáhla jediná střela z Heermanu její sklad leteckého benzínu. Chikuma vybuchla a potopila se.

   

  Od porážky k vítězství

  Gambier Bay byl zasažen v 0847 ve strojovně na pravoboku. Druhý zásah zapálil letadla na palubě. Obrovské střely prošly trupem lodi, aniž by explodovaly, protože její tenká ocel je nedokázala zastavit. V 0900 se Gambier Bay zastavila, zatímco se k ní přiblížily Tone, Chikuma a poškozený Chōkai. V 0907 se převrátila a shodila do vody 700 přeživších. Gambier Bay se stala jedinou americkou letadlovou lodí, která kdy byla potopena v hladinovém boji.

  Chōkai se prohnala kolem potápějící se letadlové lodi a zamířila k White Plains. Obsluha pštipalcového děla malé letadlové lodi na zádi zahájila na Chōkai palbu na maximální vzdálenost. Třetí výstřel zasáhl sklad torpéd japonského křižníku a ten explodoval. Potopil se za méně než dvě minuty a nezanechal po sobě žádné přeživší. White Plains se stala jedinou letadlovou lodí v historii, která potopila nepřátelskou válečnou loď palbou svých palubních zbraní.

  V 0940 Johnston, na který zaútočilo několik nepřátelských torpédoborců, ztratil kvůli zásahům veškerý výkon a zastavil se. Nepřítel jej obklíčil a pokračoval v palbě. Evans byl nakonec nucen v 0945 vydat rozkaz „opustit loď“. V 1005 se Johnston potopil a 186 členů jeho posádky šlo ke dnu s ním. Evansovi se podařilo dostat se zbytkem svých mužů do vody, ale nikdy jej již nikdy nespatřil. Ačkoli mu byla posmrtně udělena Medaile cti, byli to Japonci, kteří jako první ocenili jeho odvahu. Námořník Robert Billie a několik dalších členů osádky na voru sledovali, jak kolem nich pomalu proplouvá nepřátelský torpédoborec, jehož kapitán stál na svém můstku a salutoval potápějícímu se Johnstonu jako čestnému protivníkovi.

  Na palubě Yamata se admirál Kurita díky obnoveným leteckým útokům Wildcatů a Avengerů přesvědčil, že jeho flotila narazila na americkou třetí flotilu. Očekával, že se americké bitevní lodě každou chvíli objeví nad obzorem, a uvědomoval si, že jeho lodě jsou po úhybných manévrech natolik rozptýlené, že je nemožné, aby se vrátily do bojové formace a postavily se očekávanému nepříteli. Proto dal v 0945 své flotile signál, aby přerušila akci a obrátila se zpět k průlivu San Bernardino.

  Exploze na USS St. Lo (CVE-63) poté, co byla zasažena 25. října 1944 útokem Kamikaze u Samaru. Foto: Phi Willard Niet via NHHC

  
  

  Nejnebezpečnější nepřítel přichází

  Američtí námořníci bojující o přežití ve vodě, i ti, kteří obsluhovali na palubách svá stanoviště, žasli, když palba utichla a nepřítel zmizel za obzorem. Kdyby admirál Kurita pokračoval dál, nic by nebránilo jeho flotile potopit všechny eskortní letadlové lodě a přesunout se do zálivu Leyte, kde by mohl zaútočit na invazní flotilu. Záložníci na palubách letadlových lodí, torpédoborců i samotných letounů tak zachránili invazi na Filipíny. Přitom většina z nich nikdy neviděla oceán, dokud se nenalodili na lodě, na nichž bojovali a umírali.

  Po potopení Gambier Bay byl pilot Wildcatu z VC-10 Ens. McGraw mezi přeživšími osádkami, které přistály v Manilském zálivu. Toho odpoledne byl spolu s dalšími piloty z této lodi vypuštěn, aby zachytil formaci střemhlavých bombardérů Val v doprovodu stíhaček Zeke, které se pokoušely zaútočit na doprovodné letadlové lodě. McGraw sestřelil jeden Val a jeden Zeke a stal se tak jediným esem od VC-10.

  O něco více než hodinu po skončení bitvy u Samaru se americké námořnictvo seznámilo se silou nového a smrtelně nebezpečného nepřítele, když jednotka Shikishima 201. letecké skupiny objevila v 1047 hodin zbylé letadlové lodě Taffy 3. V 1052 se Zeke, který podle všeho pilotoval poručík Seki, vrhl na eskortní letadlovou loď St Lo. Letoun zasáhl střed letové paluby. Bomba o hmotnosti 250 kg jí pronikla a explodovala na levoboku hangárové paluby uprostřed několika letadel, která právě doplňovala palivo a přezbrojovala. Rychle vypukl požár benzínu, následovaný šesti sekundárními explozemi, které skončily výbuchem torpédového a pumového skladu. St. Lo se po 30 minutách potopila, pohlcena plameny. Z 889 členů osádky jich bylo 113 zabito nebo pohřešováno. Třicet přeživších později zemřelo na následky zranění. Z vody bylo vytaženo 434 přeživších, které zachránil Heermann a doprovodné torpédoborce John C. Butler, Raymond a Dennis. Do boje tak vstoupil nejsmrtonosnější nepřítel amerického námořnictva.

• Hľadanie stratených lodí s Paulom Allenom

  USS Samuel B. Roberts (DE-413) fotografovaný začiatkom leta 1944. Dnes je najhlbším známym lodným vrakom na svete. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  
  

  Najhlbšie vraky

   

  Text: Miro Barič

  
  

  V poslednom pokračovaní hľadania potopených lodí s Paulom Allenom si povieme o najhlbších známych vrakoch na svete. Na dno klesli počas bitky pri ostrove Samar. Ide o americké torpédoborce, ktoré hrdinsky čelili presile v stretnutí, ktoré sa stalo labuťou piesňou japonského námorníctva.

   

  Bitka pri ostrovoch Santa Cruz, v ktorej bola v októbri 1942 potopená lietadlová loď USS Hornet (CV-8), sa na dlhú dobu stala posledným stretnutím lietadlových lodí. Kým spojenci postupne preberali strategickú iniciatívu, japonské lietadlové lode sa spamätávali zo strát. Poškodené lode potrebovali opravy, ale najmä bolo treba doplniť stratené lietadlá a vycvičiť náhradu za padlých letcov. Po celý rok 1943 tak nedošlo k žiadnej ďalšej bitke lietadlových lodí. Japonské loďstvo šetrilo sily a pripravovalo sa na tzv. rozhodujúcu bitku. Príležitosť na ňu prišla v júni 1944, kedy americké lietadlové lode zaútočili na Mariánske ostrovy. Japonsko vrhlo do protiútoku všetko, čo mohlo – 1. mobilné loďstvo, ktoré tvorilo dokopy 83 plavidiel, z toho 3 veľké lietadlové lode, 6 ľahkých lietadlových lodí a 5 bitevných lodí. Proti nim stála americká 5. flotila so 139 loďami. Základ americkej flotily tvorilo 7 veľkých lietadlových lodí, 8 ľahkých lietadlových lodí a 7 bitevných. Americkú prevahu malo vyrovnať nasadenie ďalších 300 japonských lietadiel z pozemných základní.

  Výsledok bitky vo Filipínskom mori netreba obšírne popisovať, jej prvý deň vošiel do dejín pod názvom Veľké strieľanie moriakov pri Mariánach. Prejavil sa obrovský rozdiel v kvalite výcviku aj strojov a japonské lietadlá padali z oblohy po stovkách. Jeden z amerických pilotov po pristátí povedal, že je to ako strieľanie moriakov doma za starých čias. Najväčšie americké námorné esá si tiež vylepšili skóre. Cdr. David McCampbell, ktorý mal dovtedy na konte dva zostrely (z celkových 34), zostrelil 19. 6. 1944 počas prvého letu päť strmhlavých bombardérov D4Y Judy a pri druhom lete v ten istý deň pridal dve stíhačky A6M. Lt. Alexander Vraciu, ktorý už mal na konte 12 zostrelov (z celkových 19), zostrelil v ten istý deň počas jedného letu šesť D4Y Judy. Potreboval na to len osem minút a 360 nábojov kalibru 12,7 mm.

  Kým americkí piloti bojovali s japonskými lietadlami, na japonské lietadlové lode v ten deň zaútočili len americké ponorky. Počínali si však veľmi úspešne. USS Cavalla tromi torpédami zasiahla a potopila Shōkaku. USS Albacore zasiahla novú loď Taihō iba jedným torpédom, no zlé vedenie záchranných prác spôsobilo, že v podpalubí sa hromadili výpary z paliva, ktoré neskôr vyvolali sériu katastrofických explózií a Taihō sa potopila tiež.

  Lietadlá z amerických lietadlových lodí zaútočili na japonské plavidlá až 20. 6. 1944, na samej hranici doletu a takmer za tmy. Potopili ľahkú lietadlovú loď Hiyō a dva tankery. Niekoľko ďalších lodí poškodili. Zaplatili za to stratou 100 lietadiel, no iba 20 bolo zostrelených v boji. Zvyšných 80 muselo núdzovo pristáť pre nedostatok paliva a ich posádky boli väčšinou zachránené. Japonské straty však boli omnoho vyššie. O letecké sily, ktoré zhromažďovali celý predchádzajúci rok, prišli za dva dni. Ostávajúce japonské lietadlové lode bez lietadiel prestali hrať aktívnu úlohu a v nasledujúcej bitke ich použili už len ako návnadu.

  Lt.(jg) Alexander Vraciu ukazuje prstami šesť zostrelov, ktoré dosiahol 19. 6. 1944. Foto: National Archives

  Cdr. David McCampbell v kokpite Hellcata na palube USS Essex na začiatku októbra 1944. V tom čase mal na konte 21 zostrelov. Foto: U.S. Navy

  McCampbell pózuje v kokpite Hellcata na konci októbra 1944. Deviatimi zostrelmi za jeden deň rozšíril svoje skóre na 30 víťazstiev. Foto: U.S. Navy

  
  

  Štyri bitky v jednej

  K tej bitke došlo počas vylodenia na Filipínach v októbri 1944. V skutočnosti išlo o sériu niekoľkých námorných stretnutí, ktoré dostali súhrnný názov bitka v zálive Leyte. Japonské loďstvo sa z predchádzajúcich porážok nestihlo spamätať, no na spojeneckú inváziu reagovať muselo. Zvolilo samurajskú taktiku predstieraného útoku. Rolu návnady mal zohrať Severný zväz pod velením viceadmirála Ozawu. Na papieri vyzeral silno s dvomi bitevnými loďami, lietadlovou loďou Zuikaku a tromi ľahkými nosičmi Zuihō, Chiyoda a Chitose, no na ich palubách bolo dokopy iba 108 lietadiel. Rôznymi prielivmi sa medzitým mali k spojeneckému inváznemu loďstvu dostať Stredný zväz viceadmirála Kuritu a Južný zväz zložený z dvoch častí pod velením viceadmirálov Nishimuru a Shimu. Nevýhodou bolo, že pre striktné dodržiavanie rádiového ticha nedokázali postupovať koordinovane, ale každý japonský admirál sa snažil splniť svoju úlohu na vlastnú päsť. S americkým loďstvom sa tak stretli postupne v štyroch bitkách.

  Prvá sa odohrala v Sibuyanskom mori. Kuritov Stredný zväz najprv 23. 10. 1944 spozorovali a napadli americké ponorky USS Darter a USS Dace. Potopili dva ťažké krížniky a poškodili ďalší. Následne sa 24. 10. 1944 stali japonské lode cieľom piatich vĺn útokov amerických palubných lietadiel. Tie potopili bitevnú loď Musashi a viacero ďalších lodí poškodili. Kurita sa preto otočil o 180 stupňov a začal ustupovať – čo mu Američania zhltli aj s navijakom.

  Vrak Musashi bol jedným z prvých, ktoré Paul Allen našiel. Podarilo sa mu to v marci 2015, ešte s jeho staršou loďou Octopus. Musashi leží v hĺbke okolo 900 metrov a Allenova expedícia zistila, že pri potápaní sa pod hladinou vybuchla. Prova leží na dne vzpriamene, zadná časť lode je prevrátená hore dnom. Hlavná nástavba a komín ležia na boku.

  USS Samuel B. Roberts (DE-413) v októbri 1944 pár dní pred potopením. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Veliteľ eskortného torpédoborca Samuel B. Roberts LCdr. Robert Copeland. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  USS Johnston (DD-557) v októbri 1943, tesne po vstupe do služby. Foto: U.S. Navy

  Veliteľ torpédoborca Johnston Cdr. Ernest Evans. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  
  

  Deväť zostrelov počas jednej misie

  Medzitým na americké lietadlové lode zaútočili tri vlny japonských lietadiel z pozemných základní. Pri ich obrane sa opäť vyznamenal Cdr. David McCampbell. Ten iba vo dvojici so svojím wingmanom napadol formáciu 60-80 lietadiel, ktoré sa blížili k americkým lodiam. V boji, ktorý trval hodinu a 35 minút, zostrelil 9 japonských stíhačiek a ďalšie dve pridal pravdepodobne. Jeho wingman, Lt. Roy Rushing, si pripísal ďalších šesť zostrelov. Japonskú formáciu úplne rozvrátili. Po pristátí mechanici nenašli v  nádržiach McCampbellovho Hellcatu žiadne palivo a pre jeho guľomety mu zostávali už len dva náboje kalibru 12,7 mm. Za tento výkon i predchádzajúci úspech v bitke vo Filipínskom mori štyri mesiace predtým dostal McCampbell najvyššie americké vyznamenanie, Medailu cti.

  Ojedinelý úspech na japonskej strane zaznamenal strmhlavý bombardér D4Y Judy, ktorý prenikol obranou a náhle sa objavil nad ľahkou lietadlovou loďou USS Princeton. Jeho bomba vybuchla v hangári medzi natankovanými bombardérmi Avenger. Výsledkom bol požiar, ktorý po niekoľkých hodinách spôsobil veľkú explóziu uskladnených bômb. Loď sa nepodarilo zachrániť a potopila sa so stratou 108 mŕtvych. Ďalších 233 amerických námorníkov zahynulo na palube ľahkého krížnika USS Birmingham, ktorý bol v čase výbuchu po boku Princetonu a pomáhal s hasením.

  USS Hoel (DD-533) v auguste 1944. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Americké torpédoborce a eskortné torpédoborce kladú dymovú clonu počas bitky pri ostrove Samar. Foto: U.S. Navy

  
  

  Bitka v prielive Surigao

  Cez prieliv Surigao sa medzitým snažil prebiť japonský Južný zväz. Nishimurovým lodiam americké lietadlá počas dňa 24. 10. 1944 nespôsobili takmer žiadne škody, no v prielive mu nachystali pascu americké plavidlá. Najprv čelil útokom torpédových člnov a torpédoborcov. Tie potopili bitevnú loď Fusō. Pri východe z prielivu naň čakalo šesť bitevných lodí a osem krížnikov kontraadmirála Oldendorfa. Päť z týchto bitevných lodí bolo 7. decembra 1941 zasiahnutých a potopených či poškodených v Pearl Harbore. California, Maryland, Pennsylvania, Tennessee a West Virginia potom prešli rozsiahlymi opravami a prestavbami. V noci z 24. na 25. 10. 1944 prišiel čas ich pomsty. Radarmi riadenou kanonádou potopili bitevnú loď Yamashiro a poškodili krížnik Mogami. Bolo to poslednýkrát v histórii, kedy proti sebe bojovali bitevné lode.

  Druhá časť Južného zväzu sa do tohto boja nezapojila, pretože plávala za Nishimurom s veľkým odstupom. Keď Shima zistil, že prvá časť bola zmasakrovaná, zavelil na ústup. Vtedy sa Mogami zrazil s ťažkým krížnikom Nachi a bol ešte viac poškodený. Tento ťažký krížnik mal podobný osud aj v bitke o Midway. Vtedy sa zrazil so sesterskou loďou Mikuma. Obe lode kolízia spomalila, stali sa terčom strmhlavých bombardérov Dauntless a Mikuma bola potopená. Mogami síce pri Midway vyviazol, ale bol tak ťažko poškodený, že mu museli odstrániť zadné delové veže a prestavali ho na hybridný krížnik – nosič plavákových lietadiel. Teraz sa po zrážke s Nachi jeho osud naplnil. Po nej ho ešte viac poškodili prenasledujúce americké krížniky a ráno ho dorazili bomby z lietadiel Avenger.

  Vraky Yamashiro a Fusō našiel Paul Allen so svojou loďou RV Petrel 25. 11. 2017. Obe lode ležia prevrátené hore dnom v hĺbke okolo 200 metrov. RV Petrel potom našla 8. 5. 2019 aj vrak krížnika Mogami. Ten sa nachádza v hĺbke 1450 metrov.

  USS Gambier Bay (CVE-73) v apríli 1944. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  
  

  Bitka pri myse Engaño

  Hoci mal Ozawov Severný zväz s lietadlovými loďami lákať na seba pozornosť Američanov, tí ho odhalili ako posledný až 24. 10. 1944 večer. Pre Japoncov to však zhodou okolností bolo ideálne načasovanie. V tej istej dobe sa totiž Kuritov Stredný zväz obrátil na ústup. Americký admirál William Halsey bol presvedčený, že Kuritove lode boli vyradené a sústredil sa na Ozawu.

  K poslednej bitke lietadlových lodí došlo 25. 10. 1944. Hneď ráno vyslal Ozawa útočnú vlnu 75 lietadiel. To bolo všetko, na čo sa zmohli japonské lietadlové lode zdecimované predchádzajúcimi bitkami. Väčšina týchto strojov bola zostrelená a viac ich Ozawa nemal. Následne musel čeliť šiestim vlnám amerických náletov, ktoré potopili všetky štyri japonské nosiče lietadiel.

  USS Gambier Bay odfotená z paluby USS Kalinin Bay počas bitky pri ostrove Samar. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

   

  Bitka pri ostrove Samar

  Japonský pôvodný plán takmer vyšiel. V čase, keď sa japonské lietadlové lode nechávali masakrovať ako návnada, objavilo sa neďaleko inváznych pláží takmer celé jadro Kuritovho Stredného zväzu. Ten sa totiž po tom, čo predstieral ústup, po niekoľkých hodinách opäť otočil na pôvodný kurz a v noci nepozorovane prenikol prielivom San Bernardino. Halsey poslal hlavné sily na sever proti Ozawovi a prieliv nechal nekrytý. Ďalšou Halseyho chybou bolo, že aj na správy o prieniku japonských bitevných lodí zareagoval až po dlhých hodinách – tak veľmi chcel zničiť lietadlové lode protivníka. Trestuhodne tak vystavil smrteľnému riziku celé vylodenie na Filipínach.

  Proti štyrom japonským bitevným lodiam, šiestim ťažkým a dvom ľahkým krížnikom a 11 torpédoborcom stáli len tri zväzy malých a pomalých eskortných lietadlových lodí, ktoré poskytovali podporu vylodeným vojskám – Taffy 1, Taffy 2 a Taffy 3. Keď sa japonské lode objavili na horizonte, najbližšie k nim bol práve zväz Taffy 3, ktorému velil admirál Clifton Sprague. Tvorilo ho šesť eskortných lietadlových lodí (Fanshaw Bay, Gambier Bay, Kalinin Bay, Kitkun Bay, St. Lo a White Plains), tri torpédoborce (Heermann, Hoel a Johnston) a štyri eskortné torpédoborce (Dennis, John C. Butler, Raymond a Samuel B. Roberts). Torpédoborce boli triedy Fletcher a s 5 kanónmi kalibru 127 mm a 10 torpédometmi boli najsilnejšie vyzbrojenými plavidlami Taffy 3. Eskortné torpédoborce boli menšie a pomalšie, niesli iba dva kanóny kalibru 127 mm a tri torpédomety. Pre porovnanie, bitevná loď Yamato mala väčší výtlak ako celý americký zväz dokopy!

  V nasledujúcej bitke Davidov proti Goliášom boli potopené japonské krížniky Chōkai, Chikuma a Suzuya, na americkej strane boli stratené torpédoborce USS Johnston, USS Hoel, USS Samuel. B. Roberts a paľbou krížnikov Tone a Chikuma bola zničená eskortná lietadlová loď USS Gambier Bay. Bola to jediná americká lietadlová loď zničená paľbou lodných diel. Po bitke s Kuritovými silami musel ťažko skúšaný zväz Taffy 3 čeliť aj prvému organizovanému útoku kamikaze. Viaceré lode boli poškodené a eskortná lietadlová loď St. Lo sa potopila. Dopadlo na ňu Zero so zavesenou bombou, ktorá prerazila palubu a vybuchla v hangári medzi lietadlami, ktorým práve dopĺňali palivo.

  Celkové americké straty v bitke pri ostrove Samar boli takmer 1200 mŕtvych námorníkov a letcov. To je viac ako padlo Američanov v bitkách o Midway a v Koralovom mori dokopy. Nečudo, že Clifton Sprague ostro kritizoval Halseyho konanie.

  Bitka pri ostrove Samar vstúpila do dejín ako „najskvelejšia hodina amerického námorníctva“ a viacej podrobných informácií o nej prináša článok Toma Cleavera na strane ??. Poďme sa teda zamerať na samotné vraky lodí, ktoré po sebe zanechala...   

  Gambier Bay zaostala za zvyškom skupiny. Na snímke okolo nej vybuchujú japonské granáty. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Zachraňovanie amerických stroskotancov po bitke pri ostrove Samar. Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  
  

  Vo Filipínskej priekope

  Bitka pri ostrove Samar sa odohrávala na okraji Filipínskej priekopy. Všetky potopené lode tak ležia vo veľkej hĺbke. Vrak USS St. Lo našla výskumná loď RV Petrel v máji 2019 v hĺbke 4736 m. V tom istom mesiaci výskumníci lokalizovali aj krížnik Chōkai v hĺbke 5173 m.

  V októbri 2019 však RV Petrel našla časti lode, o ktorých sa predpokladalo, že pochádzajú z USS Johnston. Nachádzali sa v hĺbke 6218 m a v tej dobe to bol najhlbší známy lodný vrak. Našlo sa delo, hriadeľ skrutky a niekoľko ďalších úlomkov. Stopy na dne naznačovali, že zvyšok lode sa zosunul ešte hlbšie, tam však už prieskumný robot nemohol ísť.

  Potom prišiel na scénu Victor Vescovo. Tento podnikateľ a investor slúžil 20 rokov v americkom námorníctve a teraz sa venuje hlbokomorským expedíciám. Ponoril sa na najhlbšie miesta všetkých oceánov, v apríli 2019 dosiahol dno Mariánskej priekopy v oblasti priehlbiny Challenger. Bola to len tretia pilotovaná misia na toto miesto v histórii.

  Vescovovo výskumné plavidlo DSV Limiting Factor našlo 31. 3. 2021 v hĺbke 6 469 m zvyšok vraku, ktorý bol definitívne identifikovaný ako USS Johnston. Okrem potvrdenia identity sa tak posunul aj rekord pre najhlbší známy vrak.

  Tento rekord sa opäť upravil v júni 2021, kedy Vescovo a jeho tím našli v hĺbke 6895 m vrak eskortného torpédoborca USS Samuel B. Roberts. Podľa ich pozorovaní klesol pod hladinu v jednom kuse. Na dno narazil provou, čo spôsobilo deformácie trupu a odtrhnute kormy, ktorá teraz leží 5 m od zvyšku lode. Na trupe sú zjavné aj poškodenia spôsobené japonským ostreľovaním, vrátane zlomeného sťažňa.

  Najhlbším známym vrakom je tak momentálne Samuel B. Roberts, no predpokladá sa, že niektoré lode potopené v bitke pri ostrove Samar ležia ešte hlbšie. Ich hľadanie v prostredí hlbokomorskej priekopy je však veľmi náročné. Z amerických lodí sa zatiaľ nenašli USS Gambier Bay a USS Hoel, pričom torpédoborec by mohol byť v hĺbke až 7 300 m. Ešte hlbšie by sa mal nachádzať japonský krížnik Suzuya. Pri ňom sa predpokladá hĺbka až 8 400 m.

  Číslo 413 ma vraku eskortného torpédoborca USS Samuel B. Roberts. Foto: Victor Vescovo

  Odlomená korma USS Samuel B. Roberts. Foto: Victor Vescovo

  Zadná delová veža USS Samuel B. Roberts s kanónom kalibru 127 mm. Foto: Victor Vescovo

  Veliteľský mostík USS Samuel B. Roberts. Viditeľný je dvojhlavňový kanóna kalibru 40 mm vpravo a 20 mm kanón vľavo. Foto: Victor Vescovo

  Prova USS Samuel B. Roberts. Foto: Victor Vescovo

  Číslo 557 na trupe torpédoborca USS Johnston. Foto: Victor Vescovo

  Delová veža s kanónom kalibru 127 mm na palube USS Johsnton. Foto: Victor Vescovo

  
  

  Koniec RV Petrel?

  Symbolickou bodkou za týmto seriálom je osud výskumnej lode RV Petrel. Tá pokračovala v práci aj po tom, čo Paul Allen 15. 10. 2018 zomrel. Aj mnohé vraky spomínané v texte našla jej posádka až v roku 2019. Ešte na začiatku roku 2020 podnikla niekoľko expedícií na základe partnerstva medzi NOAA (Národný úrad pre oceány a atmosféru) a Nadáciou rodiny Paula Allena. V júni 2020 bola RV Petrel modernizovaná a vybavená novými prístrojmi, zároveň však bola pre pandémiu covidu na neurčito uložená v suchom doku v Škótsku. V októbri 2022 ju za 12,4 milióna kúpilo americké námorníctvo. Naďalej však ostávala v doku v prístave Leith v Edinburghu. Počas silného vetra 22. 3. 2023 sa uvoľnila z úchytov a prevrátila na bok v uhle 45 stupňov. Zranilo sa pri tom 33 ľudí, našťastie nik nezahynul. Rozsah škôd ani ďalší osud lode nie je nateraz známy. 

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ukrajinský Mi-24P na poľnej základni.

  
  

  Ukrajinská ofenzíva, Prigožinov puč

  
  

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne siete a ďalšie verejné zdroje

  
  

  Jún bol na Ukrajine extrémne horúci mesiac. A teraz nemáme na mysli globálne otepľovanie. Na fronte sa udiali veci, ktoré položili základ veľkým zmenám v budúcnosti – a to nielen na Ukrajine, ale aj v Rusku. Začala sa ukrajinská ofenzíva, ktorá síce na prvý pohľad možno postupuje pomaly, ale isto. V Rusku sa vzbúrili Wagnerovci, ktorí si to síce zase rýchlo rozmysleli, ale režim ostal otrasený. Veci sa dali do pohybu.
  

   

  V tejto časti seriálu sledujeme udalosti od 1. 6. do 1. 7., na začiatku sa však vrátime k jednej udalosti z predchádzajúceho obdobia. Ide o útočnú skupinu ruského letectva v zložení Su-34, Su-35 a 2 × Mi-8, ktorá bola 13. 5. zostrelená v Brianskej oblasti pri hraniciach s Ukrajinou. V čase dokončovania predchádzajúcej časti ešte nebolo potvrdené, čo sa presne stalo a do úvahy prichádzali viaceré možnosti. Potom však Ozbrojené sily Ukrajiny zverejnili video, v ktorom sa pochválili úspechmi svojej protivzdušnej obrany. A záber na systém Patriot s vyznačeným skôre potvrdzuje, že spomínanú ruskú skupinu má na svedomí on. Na boku má totiž namaľované siluety lietadiel a vrtuľníkov s dátumom 13. 5. Mimochodom, vrtuľníky Mi-8 tam má namaľované tri, oficiálne však boli potvrdené len dva. Ukrajinci si teda nárokujú ešte jeden. Je možné, že ruskú skupinu vtedy tvorili dva stroje Mi-8MTPR-1 pre elektronický boj a tretí Mi-8 pripravený na pátraciu a záchrannú misiu pre prípad zostrelenia útočiaceho bombardéra.

  Okrem tejto skupiny má spomínaný Patriot na boku namaľovanú pôsobivú zbierku rakiet vrátane Kinžalov, striel s plochou dráhou letu a dronov. Slušné skóre ukázali Ukrajinci aj na systémoch S-300 a NASAMS.

  Patriot sa vyznamenal najmä počas májovej vlny intenzívnych útokov na Kyjev. Ruské ostreľovanie hlavného mesta v júni ochablo. Asi pochopili, že ich útoky sú len plytvaním raketami – no oficiálne splnili misiu, pretože pri Kyjeve podľa Putinových slov zničili päť alebo šesť systémov Patriot. Nevadí, že Ukrajina dostala len dva...

   Záber na systém Patriot vo videu zverejnenom Ozbrojenými silami Ukrajiny.

  Detail ukazuje siluety dvoch lietadiel a troch vrtuľníkov Mi-8 s dátumom 13. 5. 2023.

  Skóre systému NASAMS.

  Batéria S-300 nesie symboly štyroch zničených lietadiel, 21 striel s plochou dráhou letu a 15 rakiet.

  
  

  Ukrajinská ofenzíva

  Ďalším dôvodom na presunutie pozornosti ruského velenia preč od Kyjeva sa stala ukrajinská protiofenzíva. Tá sa po dlhom ohlasovaní začala v prvých júnových dňoch na juhu Ukrajiny v Záporožskej oblasti. Ozbrojené sily Ukrajiny začali tlačiť v troch smeroch – od Velykej Novosilky pri Vuhledare smerom na Mariupoľ, od Orichiva smerom na Tokmak a Melitopoľ a pri Lobove na brehu Kachovskej priehrady.

  Pre ruskú propagandu to bola vítaná zmena. V očakávaní ukrajinskej ofenzívy totiž začala zverejňovať rôzne falošné zábery ničenia západnej techniky. Objavil sa prípad použitia fotky zničeného tureckého Leopardu 2 zo Sýrie, či video, na ktorom ruský vrtuľník ničí kombajny a iné poľnohospodárske stroje, ktoré sa na tanky ani nepodobali. Po skutočnom začatí ukrajinskej ofenzívy sa samozrejme objavili aj skutočné straty západnej techniky.

  Rusi budovali opevnenie na juhu Ukrajiny takmer rok. Tvoria ho viaceré línie zákopov a najmä rozsiahle mínové polia. Práve tie sa ukázali najťažším orieškom. Pri jednom pokuse o útok ostala na mínach skupina bojových vozidiel pechoty Bradley a niekoľko tankov Leopard 2. Tú potom Rusi fotili z viacerých uhlov a opakovane zverejňovali – až kým Ukrajinci nepostúpili a poškodené vozidlá neodtiahli do opravy. Západná technika totiž na rozdiel od tej ruskej plní svoj hlavný účel – a tým je ochrana osádky. Väčšina strojov Leopard a Bradley po zásahu nevybuchla, ich osádky to prežili a stroje možno neskôr opraviť.

  Ukrajinský postup je síce pomalý, ale istý – za mesiac oslobodili viac územia, ako Rusi obsadili za pol roka počas svojej zimnej ofenzívy. Okrem mín spomaľovali Ukrajincov (aspoň spočiatku) aj ruské vrtuľníky. Stroje Ka-52 sa asi prvýkrát od začiatku vojny dostali k tomu, na čo boli určené – odpaľovaniu rakiet na techniku nepriateľa na veľkú vzdialenosť. Ukrajinci totiž nemohli v otvorenom teréne prisunúť prostriedky PVO dostatočne blízko k frontu a prenosné rakety Stinger nemajú taký dosah. Ukrajinci síce hlásili zostrel jedného až dvoch Ka-52 prakticky na dennej báze, no potvrdený bol len jeden stroj. Ten bol zachytený na videu ako letí so zničeným chvostom. Ruská strana síce tvrdila, že chvost bol poškodený pri odpálení vlastnej rakety, to je však nepravdepodobné. Skôr bol zasiahnutý ukrajinskou raketou zo zeme. Vďaka dvom koaxiálnym rotorom ale dokázal vrtuľník letieť ďalej a núdzovo pristáť.

  Stroje Ka-52 operovali najmä zo základne v Berďansku, kde ich zachytili satelitné snímky. Z neznámych dôvodov však Ukrajinci na toto letisko zaútočili až 30. 6. - teda niekoľko týždňov po zverejnení týchto satelitných záberov. V Berďansku pritom strelami Storm Shadow predtým opakovane zasiahli viacero iných vojenských objektov. Po útoku na letisko z neho ruské helikoptéry odleteli a ich aktivita na fronte poklesla. Zníženie aktivity súvisí aj so zmenou ukrajinskej taktiky – v prvej línii nasadzuje menej techniky a používajú skôr postupné útoky skupinami pechoty. Pre Ka-52 tak nie je dosť cieľov a neoplatí sa riskovať ich ďalšie straty. Počas vojny na Ukrajine bolo zničených už najmenej 39 helikoptér tohto typu.

  Od začiatku ofenzívy podporujú ukrajinský postup silné delostrelecké a raketové útoky. Tie neničia len ruské zákopy, ale najmä logistické a veliteľské centrá v tyle, a tiež ruské delostrelectvo. To hralo vlani v lete hlavnú rolu pri ruskom postupe, teraz je ale iba tieňom toho, čo bývalo.

  Ak by nebola vojna, bol by tento záber Mi-8 na poľnej základni priam idylický. Všimnite si guľomet v nose helikoptéry.

   Ruský vrtuľník Ka-52 so zničeným chvostom bol zachytený na videu 19. 6.

  
  

  Zničená priehrada

  Čo však výrazne pozmenilo ukrajinské plány, bolo zničenie Kachovskej priehrady na rieke Dneper. Jej 3,2 km dlhý múr vybuchol v centrálnej časti skoro ráno 6. 6., len dva dni po začiatku ukrajinskej ofenzívy. Priehrada zadržiavala viac ako 18 kubických kilometrov vody. Tá zaplavila mesto Cherson a ďalších 40 dedín po prúde na oboch brehoch Dnepra. Zahynulo približne 60 civilistov. Voda zo záplav začala klesať až po niekoľkých dňoch.

  Hoci sa z výbuchu priehrady obviňovali obe strany, isté je, že pod kontrolou ju mali Rusi. Masívny múr nemohla Ukrajina dostupnými zbraňami ohroziť zvonka, musel byť zničený výbuchom zvnútra priehrady, kam mali prístup len Rusi. Vyhodili ju do vzduchu, aby zabránili Ukrajincom pokúsiť sa o prechod rieky. Zaplavené rozmočené oblasti to na nejaký čas znemožnili.

  Výsledkom je však aj obrovská ekologická katastrofa. Do rieky a následne do mora sa dostalo množstvo chemických látok, zahynulo mnoho zvierat, a čo je najhoršie, vyschli štyri zavlažovacie kanály, ktoré priehrada napájala. To na dlhé roky negatívne ovplyvní poľnogospodársku produkciu a tiež prístup k pitnej vode pre státisíce ľudí.

  Vypustenie Kachovskej priehrady ohrozuje aj Záporožskú jadrovú elektráreň. Voda z nej totiž napájala aj menší rezervoár na chladenie jadrových reaktorov. Rusi navyše areál Záporožskej elektrárne zamínovali a do niektorých častí nechcú pustiť inšpektorov Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu (IAEA).

   Zničenie Kachovskej priehrady napáchalo obrovské škody.

  
  

  Prigožinov puč

  No a po tomto všetkom sa Rusi pustili sami do seba. V piatok 23. 6. večer sa začal pokus o puč žoldnierskej skupiny Wagnerovcov. Jej vodca Jevgenij Prigožin ho nazval „pochodom spravodlivosti“ a dôvodom malo byť údajné ostreľovanie základní žoldnierov na východnej Ukrajine ruskou armádou, ktorá sa snažila prevziať kontrolu nad touto skupinou. V skutočnosti chystal Prigožin toto povstanie dlhší čas a zhromažďoval naň vozidlá, muníciu a palivo, čo zo satelitných záberov zistili aj západné tajné služby.

  Prigožinovým cieľom bolo chytiť na veliteľstve v ruskom Rostove tesne pri hraniciach s Ukrajinou ministra obrany Sergeja Šojgua a náčelníka štábu Valerija Gerasimova, ktorých dlhodobo verejne kritizoval. Tí však stihli z Rostova včas ujsť. Prigožin zastihol na veliteľstve iba ich zástupcov. Wagnerovci obsadili Rostov a následne začali v sobotu 24. 6. postup smerom na Moskvu. Obsadili Voronež a dostali sa približne 200 km k hlavnému mestu. Ich kolóny sa nestretávali prakticky so žiadnym odporom na zemi. Cestu im komplikovali iba zátarasy, ktoré poľahky prešli.

  Mi-8MTPR-1 zostrelený žoldnierskou skupinou Wagnerovcov 24. 6. vo Voronežskej oblasti.

  
  

  O odpor sa snažilo ruské letectvo. Vrtuľníky napríklad zničili sklad paliva vo Voroneži, ktorý Wagnerovci obsadili. Žoldnieri však mali aj prostriedky PVO, ktoré spôsobili ruskému letectvu ďalší čierny deň. Zničených bolo šesť vrtuľníkov a jedno lietadlo, o život prišlo podľa rôznych zdrojov 15 až 30 príslušníkov ich osádok.

  Zostrelené boli dve útočné helikoptéry Mi-35 a Ka-52 a štyri stroje typu Mi-8, z toho tri vo verzii Mi-8MPTR-1 pre rádioelektronický boj. Zničeným lietadlom bol IL-22M – lietajúce veliteľské stanovište na základe dopravného lietadla Il-18. Stroj patril 610. stredisku bojovej prípravy a preškoľovania leteckého personálu so základňou v Ivanove severovýchodne od Moskvy. Jeho posledné okamihy zachytilo dramatické video. Horiace lietadlo na ňom pri páde prudko rotuje, následkom čoho sa mu odtrhol chvost, časti krídel i dva vonkajšie motory. Zahynula celá jeho osádka, ktorú malo tvoriť desať ľudí. Zverejnené boli mená ôsmich z nich – podplukovník Arťom Milovanov (43), zástupca náčelníka spomínaného 610. strediska, kapitán Arťom Šaroglazov (31), veliteľ lietadla, major Gennadij Beljakin (50), šturman, kapitán Viktor Polov (43), palubný inžinier, kapitán Igor Voločilov (49), palubný technik, starší práporčík Sergej Starušok (49), palubný radista, starší seržant Viktor Podrepnyj (42), palubný radista a starší seržant Alexej Skrykov (29), palubný mechanik. Pohreb väčšiny z nich sa konal spoločne v Ivanove, iba Milovanova pochovali osobitne v Tambove.

  Ka-52 s označením RF-13418 a trupovým číslom „žltá 72“ z 15. brigády ruského armádneho letectva zostrelený Wagnerovcami 24. 6. pri dedine Komintern vo Voronežskej oblasti. Podplukovník Alexej Vorožcov a poručík Denis Olejnikov zahynuli.

   

  Koniec prevratu

  Wagnerovci postupovali na Moskvu ako nôž maslom. Večer 24. 6. ich však Prigožin zastavil a zavelil čelom vzad. Na druhý deň opustili aj Rostov, ktorý mali plne pod kontrolou. Dohodu o zastavení akcie údajne sprostredkoval bieloruský diktátor Lukašenko výmenou za beztrestnosť pre Wagnerovcov a ich exil v Bielorusku. Putin s tým súhlasil, hoci ešte ráno v televíznom prejave vyhlasoval, že vzbúrencov čaká prísny trest.

  Paradoxne sa tak ukázalo, že po Rusku môžete jazdiť v tankoch, obsadzovať vládne budovy v mestách a zostreľovať lietadlá a vrtuľníky ruského letectva – a oficiálne sa vám nič nestane. Skúste však protestovať proti vojne, alebo dokonca vytiahnuť na verejnosti prázdny papier bez akéhokoľvek nápisu – a zavrú vás na niekoľko rokov do väzenia za extrémizmus...

  Je pravdepodobné, že Prigožin dúfal, že sa k nemu pridá časť armády, alebo na svoju stranu strhne časť obyvateľstva. Chcel tiež zajať Šojgua a Gerasimova a využiť ich ako rukojemníkov. Nič z toho mu nevyšlo a tak sa radšej stiahol.

  Vedľajším účinkom tejto akcie je, že Wagnerovci už viac nebojujú pri Bachmute ani nikde inde na Ukrajine. Severne a južne od Bachmutu postupuje ukrajinská armáda a snaží sa mesto obkľúčiť. Po odvrátení prevratu sa tiež rozbehli čistky v ruskej armáde. Viacerých generálov a iných dôstojníkov stiahli a buď prevelili, alebo ich zatkli a vypočúvali.

  Horiaci Il-22M tesne pred nárazom do zeme. Pri páde sa mu odtrhol chvost, koniec krídla i oba vonkajšie motory.

  Trosky Il-22M s označením RF-75917 pri Kantemirovke vo Voronežskej oblasti. Tiež ho 24. 6. zostrelili Wagnerovci.

  Pohreb osádky IL-22M v Ivanove.

  
  

  Ďalšie ruské straty

  Okrem spomínaných vrtuľníkov a lietadla zničených počas Prigožinovho puču zaznamenalo ruské letectvo aj ďalšie straty. V Bielorusku, pri obci Lesnaja v Brestskej oblasti, havaroval vo štvrtok 22. 6. ruský vrtuľník Mi-24P s označením RF-92501 a trupovým číslom „červená 27“. Stroj sa zrútil na okraji lesa vedľa cesty a všetci traja členovia osádky utrpeli zranenia.

  V Luhanskej oblasti bol v piatok 23. 6. zostrelený vrtuľník Mi-8MPTR-1. Zo štyroch členov osádky iba jeden dokázal vyskočiť a zachrániť sa na padáku. Ostatní traja zahynuli. Jeden z nich bol identifikovaný ako dôstojník Kiril Babajev.

  Vojakom ukrajinskej 10. horskej útočnej brigády sa vo štvrtok 29. 6. podarilo pomocou prenosnej rakety Igla zostreliť ruské bitevné lietadlo Su-25. Zásah bol zachytený na videu. Jeden stroj rovnakého typu si Ukrajinci nárokovali aj v stredu 7. 6., no ten nie je potvrdený.

  V sledovanom období sa objavili na oboch stranách aj doteraz neznáme zábery strojov, ktoré boli zničené predtým. Napríklad na základni Melitopoľ bol pri ukrajinskom raketovom útoku ešte 1. 9. 2022 na zemi zničený vrtuľník, zrejme typu Ka-52. Jeho trosky boli až teraz zachytené na videu, ktoré nakrútil člen posádky inej ruskej helikoptéry pri štarte z tejto základne.

  Mi-24P s označením RF-92501 a trupovým číslom „červená 27“ havaroval 22. 6. v Bielorusku.

  Nový záber na trosky Su-34, ktorý bol zostrelený minulý rok v máji na brehu rieky Oskil pri Izjume.

  Zábery Ka-52, ktorý bol zničený vlani v septembri na základni Melitopoľ.

  
  

  Ukrajinské straty

  Ukrajinské letectvo utrpelo v sledovanom období dve potvrdené straty. V piatok 2. 6. bol pri Pokrovsku v Doneckej oblasti zostrelený MiG-29. Pilotoval ho major Vladyslav Saveliev s volacím znakom Nomad zo 114. brigády taktického letectva. Predtým sa zúčastnil na americkom výcvikovom programe na leteckej základni Columbus v štáte Mississippi v USA. Zostrelenie svojej stíhačky neprežil.

  V Charkovskej oblasti bol v piatok 9. 6. za neznámych okolností stratený vrtuľník Mi-8 z 18. samostatnej brigády ukrajinského armádneho letectva. Haváriu neprežil najmenej jeden člen osádky, nadporučík Vladyslav Zozulja.

  Stratami trpí, žiaľ, aj civilné obyvateľstvo Ukrajiny. Príkladom je útok na pizzeriu v meste Kramatorsk na východe Ukrajiny, Tú zasiahli ruské rakety v utorok 27. 6. a zabili tam 13 ľudí. Medzi obeťami boli aj tri deti vrátane dvoch 14ročných sestier dvojičiek. Niekoľko dní po útoku podľahla zraneniam aj spisovateľka Viktoria Amelina. Ukrajinci po útoku zadržali informátora, ktorý Rusom dodal súradnice pre útok. Rusi tvrdili, že zasiahli vojenský cieľ a zabili 200 zahraničných žoldnierov a 50 ukrajinských generálov a ďalších vysokých dôstojníkov. Nevadí, že toľko ľudí by sa do pizzerie ani nezmestilo...

  V júni sa tiež čoraz intenzívnejšie hovorilo o možnom výcviku ukrajinských pilotov na F-16. Táto iniciatíva, ktorá stála obe strany veľa energie a bude stáť aj nemalé peniaze, prichádza jednak neskoro (ofenzíva bez vzdušného krytia už prebieha) a jednak by namiesto nej bolo aktuálne lepšie investovať do delostreleckej a raketovej munície a do protivzdušnej obrany. O tom si ale viac povieme v ďalšej časti seriálu.

  Vrtuľník Mi-24 dodaný na Ukrajinu z Česka.

  Tento Mi-14PS s označením „žltá 34“ z 10. brigády ukrajinského námorného letectva bol zostrelený vlani v máji ruskou stíhačkou Su-35S v Odeskej oblasti. Fotky jeho trosiek sa objavili až teraz.