Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Markingy pro WNM pt.2  1/72

Bf 109G-2/R6, Oblt. Heinrich Ehrler, 6./JG 5, Petsamo, Finsko, březen 1943

Heinrich Ehrler zahájil svou vojenskou kariéru u dělostřelectva a v lednu 1940 vstoupil do řad Luftwaffe.  Po vyřazení z výcviku byl převelen k 4./JG 77, následně přeznačené na 4./JG 5. V květnu 1942 byl přeložen k 6./JG 5 a v srpnu se ujal jejího velení. V červnu 1943 se stal velitelem II./JG 5 a v srpnu 1944 byl jmenován Kommodorem JG 5. Po potopení bitevní lodi Tirpitz stanul před válečným soudem kvůli obvinění z nedostatečného leteckého krytí této lodi. Dne 27. února 1945 se jeho domovskou jednotkou stala JG 7 vyzbrojená proudovými Me 262. V boji s B-24 Liberator dne 4. dubna 1945 se mu podařilo sestřelit dva bombardéry a třetí B-24 taranoval. Tento útok se mu stal osudným. Počet jeho vítězství se zastavil na čísle 208, za tyto úspěchy byl dekorován Rytířským křížem s dubovou ratolestí.

 

Bf 109G-2/Trop, Oblt. Werner Schroer, 8./JG 27, Rhodos, Řecko, listopad 1942

Werner Schroer dosáhl pod africkým sluncem celkem 61 sestřelů, prvního z nich 19. dubna 1941 nad Tobrukem, kdy mu padl za oběť Hurricane. Později, od dubna do června 1942, působil Schroer ve funkci Gruppenadjutanta I./JG 27. Poté vedl 8. Staffel JG 27 a od dubna 1943 pak celou II. Gruppe. Válku ukončil jako velitel JG 3 se 114 vítězstvími, včetně 26 čtyřmotorových bombardérů. Dne 21. října 1942 byl vyznamenán Rytířským křížem, k němuž 19. dubna 1945 přibyly meče. V březnu 1944 převzal velení nad III./JG 54 v západní Evropě a v únoru 1945 se stal posledním Kommodorem JG 3. Standardní pouštní schéma tvořené barvami RLM 79 a RLM 78 bylo na horních plochách doplněno skvrnami zelené barvy, zřejmě RLM 80. Šedesát symbolů sestřelů na směrovce napovídá, že Schroer používal letoun v této podobě na počátku listopadu 1942.

 

Bf 109G-2, WNr. 13670, Oblt. Hermann Graf, 9./JG 52, Tusov, SSSR, září 1942

Hermann Anton Graf se narodil 24. října 1912. Vyučil se zámečníkem a v mládí byl nadšeným fotbalistou. Později se věnoval plachtění a v roce 1939 byl povolán do armády. Na jaře 1940 sloužil u JG 51. Zúčastnil se tažení do Francie a v dubnu 1941 bojů nad Řeckem a Krétou. V tomto období ale nezaznamenal žádný sestřel. Prvního vzdušného vítězství dosáhl 4. srpna 1941 poblíž Kyjeva a věci se začaly měnit. Na konci ledna 1942 obdržel Rytířský kříž za 45 sestřelů a v květnu 1942 dosáhl již svého stého leteckého vítězství, za což obdržel k Rytířskému kříži dubovou ratolest a meče. Jako pátý v pořadí mezi německými letci byl 29. září 1942 vyznamenán Brilianty k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí a meči. Stal se součástí propagandistických kampaní, dokonce byl členem fotbalového týmu Luftwaffe. Na konci války velel JG 52 a ustupoval s ní z Východního Pruska přes Slezsko až do Čech. Kapituloval 8. května 1945 v Písku, kde se vzdal Američanům. Ti jej však promptně předali Rusům a v zajetí pak strávil více než čtyři roky.

 

Bf 109G-2, Maj. Heinz Bär, I./JG 77, Comiso, Itálie, září 1942

Heinz Bär si během války připsal celkem 221 vítězství, z toho 16 v kokpitu proudových Me 262. To jej řadí na celkové osmé místo na žebříčku německých stíhacích es. Do bojů se jako stíhací pilot zapojil již ve Francii v září 1939, kdy si připsal i svůj první sestřel. Postupně prošel bitvou o Británii, východní frontou, Středomořím a nakonec též obrannými boji nad Německem. Velení I./JG 77 převzal Bär v květnu 1942 a v jejím čele zůstal až do roztržky s Göringem na konci července 1943. V období bojů v Africe od října 1942 do května 1943 byla Bärova I./JG 77 se 192 sestřely nejúspěšnější Jagdgruppe na tomto bojišti. Pod kabinou Bärova stroje byla z obou stran namalována karikatura znaku Lipska, kterou jako svou reklamu používala firma Sachsenfunk. Bär, jenž pocházel ze Sommerfeldu u Lipska, dostal údajně od lipské zoo jako dárek lvíče. Zvíře se zřejmě stalo inspirací pro výběr jeho emblému.

 

Bf 109G-2, WNr. 10423, Obfw. Kurt Stöber, 7./JG 54, Isoča, SSSR, leden 1943

Kurt Stöber se narodil 24. dubna 1918 v Dermbachu. Zúčastnil se již bojů ve Španělsku v řadách Legion Condor, svého prvního sestřelu na východní frontě docílil 22. března 1942. V lednu 1943 panovaly v okolí Velikije Luki špatné povětrnostní podmínky, přesto zde III./JG 54 operovala, aby jednotkám Wehrmachtu pomohla dostat se z obklíčení. Operace se nezdařila a pozemní jednotky 16. ledna 1943 kapitulovaly. Obfw. Kurt Stöber při těchto bojových akcích docílil osmi potvrzených sestřelů. Během souboje 15. ledna 1943 byl motor jeho letounu zasažen palbou pilota LaGGu-3, Stöber byl nucen nouzově přistát na území kontrolovaném Rudou armádou a padl do zajetí. Do té doby docílil 36 vítězství a v únoru 1943 obdržel v nepřítomnosti Německý kříž ve zlatě. Všechny útrapy zajetí se štěstím přežil a v roce 1948 se vrátil domů. Zemřel 2. května 2000.

 

Bf 109G-2/R6, WNr. 13633, Hptm. Wolf-Dieter Huy, 7./JG 77, Tanyet Harun, Egypt, říjen 1942

Wolf-Dietr Huy vstoupil v roce 1935 do námořnictva (Kriegsmarine), ale 1. října 1937 vstoupil do řad Luftwaffe, kde absolvoval stíhací výcvik. Jeho působištěm se měla stát 4.(J)/TrGr. 186, určená pro letadlovou loď Graf Zeppelin. Tato loď však nebyla nikdy dokončena a jednotka byla přejmenována

na 7./JG 77. Huy s ní absolvoval boje nad Francií a Velkou Británií a na Balkáně. V bojích o Krétu dosáhli piloti jednotky významných úspěchů a za ně a za svých 22 sestřelů obdržel Huy 5. června 1941 Rytířský kříž. V březnu 1942 k němu přibyla ještě dubová ratolest. Po útoku na Sovětský svaz se

III./JG 77 přesunula na jih SSSR, v říjnu 1942 pak putovala do Egypta. Zde byl Wolf-Dieter Huy 29. října 1942 sestřelen budoucím esem J. H. Nicholsem od No. 601 Squadron, pilotujícím Spitfire Mk. Vc, a padl do zajetí. Bf 109G-2 Wolf-Dietera Huye byl v této podobě zachycen během přesunu jednotky z východní fronty do Afriky. Neobvyklou kamufláž tvoří pole barev RLM 70 a RLM 71 (někdy se uvádí i použití ruské zelené barvy AMT-4). Žlutý pás za trupovým křížem, označující letadla působící na východní frontě, byl z části narychlo přetřen jinou barvou (RLM 71 či ruskou zelenou), z části nahrazen pruhem bílé barvy označujícím letadla působící na jižní frontě. Bílou barvou byly nastříkány i konce křídla. Na směrovém kormidle jsou zaznamenány pilotovy úspěchy i vyznamenání.

 

Bf 109G-2, lntm. Eino Ilmari Juutilainen, 1/HLeLv 34, Suulajärvi, Finsko, duben 1944

Letoun WNr. 14754 s továrním kódem RJ+SX převzala v březnu 1943 3/LeLv 34. V květnu 1943 s ním vítězství zaznamenali kers. A. Nuorala, vääp. U. Lehtovaara a kers. A. Alakoski. Létal s ním i nejúspěšnější finský stíhač Ltm. Eino Ilmari Juutilainen. Luutn. R. Valli s MT-213 havaroval 20. května a letoun prošel generální opravou. V lednu 1944 jej s novým nátěrem obdržela 1/LeLv 34, ale vääp. N. Katajainen s ním 27. února kvůli závadě motoru přistál na břicho. V květnu stroj MT-213 převzala 2/HLeLv 24 a tři sestřely s ním zaznamenal luutn. Riihikallio. Stroj byl po generální opravě přestříkán olivovou zelenou a černou barvou na horních plochách, na spodních plochách odstínem RLM 65. Dostal také žlutý pás na přídi i na zádi trupu a 165 cm široké žluté spodní části konců křídel. Původní německé znaky byly přestříkány a na jejich místě byly aplikovány finské výsostné znaky. Nejprve bílý kruh s modrou svastikou, ale během opravy po nouzovém přistání vääp. Katajainena byl bílý kruh přetřen světle šedou barvou. Na obtiskovém aršíku jsou obě varianty.

 

Bf 109G-4/R6, Obfw. Rainer Pöttgen, 3./JG 27, Fels am Wagram, Rakousko, 1.říjen 1943

Rainer Pöttgen byl nejznámějším wingmanem legendárního stíhače Hanse-Joachima Marseilleho. V Africe sloužil u I./JG 27 od prosince 1941 a výborně splňoval roli spolehlivého wingmana, který kryl svému vedoucímu záda a umožňoval mu soustředit se na cíl. Své první vítězství získal až po stovce bojových letů absolvovaných s Marseillem, 1. června 1942. Kvůli vysokému počtu vítězství svého vedoucího dostal Pöttgen přezdívku „létající počítadlo“ (fliegendes Zählwerk). S Marseillem letěl i během osudného dne, při němž slavný pilot zahynul. Pöttgen v roce 1943 s I./JG 27 sloužil nejprve ve Francii, kde během jara a léta docílil čtyř vítězství. Na konci července 1943 se jeho jednotka přesunula do Rakouska a byla začleněna do Obrany Říše. Proti čtyřmotorovým bombardérům byla výzbroj jejích letounů zesílena podvěšenými kanóny MG 151/20. Pöttgen válku přežil a na kontě měl celkem sedm vítězství. Patřil mezi vážené členy veteránské organizace JG 27. 

 

Bf 109G-4/R6, WNr. 14997, Lt. Erich Hartmann, 7./JG 52, Taman, SSSR, květen 1943

Lt. Erich Hartmann, nejúspěšnější stíhač všech dob, přičichl k řemeslu stíhače poprvé u 7. Staffel JG 52, do níž byl zařazen 10. října 1942. Nejprve létal na Bf 109G-2, ale v první polovině března 1943 začaly k jednotce přicházet nové Bf 109G-4. Od počátku května 1943, po dosažení 11. a 12. vítězství dne 30. dubna, se stal Rottenführerem (velitelem dvojice letounů) a jeho skóre začalo narůstat, aby se na konci války zastavilo na čísle 352. Za své úspěchy byl 25. srpna 1944 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Hartmannova „bílá 2“ byla kamuflována standardními barvami stíhacích letadel Luftwaffe, RLM 74/75/76, přičemž tovární volací znaky na bocích trupu a zespodu na křídle nebyly přestříkány, pouze z části překryty bílou vlnovkou (označení strojů III. Gruppe), bílou číslicí 2 a žlutým pásem, jenž spolu se žlutými konci křídla označoval letadla z východní fronty. Na přídi nesl letoun znak předchozího uživatele, I./JG 52. S tímto strojem byl 28. května 1943 nepřátelskými stíhači donucen k přistání na sovětské straně fronty po závadě na motoru Uffz. H. Meissler. Ze zajetí se vrátil v roce 1949. 

 

Bf 109G-4, WNr. 19347, Rtk. Ján Režňák, 13.(slowakisches)/JG 52, Anapa, SSSR, duben–květen 1943

Ján Režňák zahájil svou kariéru v československém letectvu a po vzniku samostatného Slovenského štátu se stal příslušníkem Slovenských vzdušných zbraní. Jako spojenec Německa se slovenské jednotky zúčastnily útoku na Sovětský svaz. Slovenská Letka 13 byla začleněna pod velení JG 52. Režňák během svého působení nad východní frontou dosáhl celkem 32 sestřely a stal se tak nejúspěšnějším slovenským, potažmo československým stíhacím esem. Na letounu WNr. 19347 sestřelil na konci dubna a počátku května 1943 sedm sovětských letounů. Trikolóra na vrtulovém kuželu identifikovala slovenské Messerschmitty. Zajímavé je zbarvení motorového krytu, které neladí se zbytkem kamufláže. Zřejmě byl původně natřen žlutou barvou a v polních podmínkách dodatečně kamuflován. Režňák se neúčastnil bojů ve Slovenském národním povstání, v létě 1945 opět vstoupil do československého letectva, z něhož byl po únoru 1948 propuštěn. 

 

Bf 109G-4/Trop, WNr. 10795, Oblt. Wolfgang Tonne, 3./JG 53, Bizerta, Tunisko, únor 1943

Wolfgang Tonne se narodil 28. února 1918 v Moosbachu a v roce 1937 nastoupil vojenskou službu u Luftwaffe. V květnu 1940 se v řadách JG 53 účastnil bitvy o Francii, poté bojoval v Bitvě o Británii. S JG 53 létal během operace Barbarossa, na konci roku 1941 se ale jednotka přesunula do Středomoří na Sicílii, aby odtud podporovala útoky na Maltu. Zde získal v lednu 1942 Tonne funkci velitele 3. Staffel. V květnu 1942 byla 3./JG 53 opět odeslána na východní frontu a Wolfgang Tonne tam dosáhl 101. sestřelu, za což byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí. V říjnu 1942 byla 3./JG 53 odvelena do severní Afriky. Tonneho „žlutá 7“, pod níž byla zamalovaná číslice 6 po předchozím uživateli, měla na levé straně směrovky namalovaná vyznamenání a sestřely. V dubnu 1943 se Tonneho jednotka nacházela na letišti Protville v Tunisku a on si 20. dubna 1943 připsal 122. sestřel. Při návratu na domovské letiště ve svém Bf 109G-6/R1 WNr. 16523 provedl vítězný výkrut, zřejmě však špatně odhadl výšku a ztratil kontrolu nad svým strojem. Riskantní manévr ho stál život.

 

Bf 109G-4/R6/Trop, Lt. Franz Schiehs, 8./JG 53, Tindja, Tunisko, duben 1943

Rakušan Franz Schiehs se v řadách JG 53 zúčastnil bojů nad Británií, následovala účast v tažení proti SSSR, kde během dvou měsíců sestřelil 14 letadel. Začátkem srpna 1941 byla JG 53 odeslána zpět do Německa, přezbrojena a přesunuta nejprve na Sicílii a posléze do Afriky. Počet sestřelů Franze Schiehse dále narůstal, takže 29. ledna 1943 dosáhl již 36. vítězství a 16. února 1943 byl jmenován velitelem 8./JG 53. Již v hodnosti Oberleutnant byl 21. června 1943 za 55 dosažených vítězství dekorován Rytířským křížem. Dne 2. září 1943 vedl útok na formaci amerických bombardérů nad Vesuvem a z akce se nevrátil. Předpokládá se, že padl za oběť doprovodným stíhacím P-38. Kamufláž Schiehsova Bf 109G-4 byla provedena barvami RLM 78/79 a doplněna o rozpoznávací znaky strojů působících na jižní frontě – bílý vrtulový kužel, bílý pruh na zádi trupu a bílé spodní části konců křídla. Marking stroje byl doplněn o znak JG 53 na krytu motoru, žlutá směrovka nesla symboly dosažených sestřelů ke konci března 1943. Původní (pravděpodobně štábní) označení stroje na bocích trupu bylo přestříkáno barvou RLM 79 a nahrazeno černou 1. U jednotky byla jednolitá kamufláž horních ploch křídla doplněna o pole nastříkané barvou RLM 80 Olivgrün.

 

Bf 109G-4/R6, WNr. 19566, Lt. Giuseppe Gianelli, 365a Squadriglia, 150o Gruppo Autonomo, Sciacca, Sicílie, květen–červenec 1943

Stíhací Macchi C.202, jež v řadách Regia Aeronautica sloužily od počátku války, měly být od začátku roku 1943 nahrazovány svými výkonnějšími následovníky v podobě strojů Macchi C.205, Fiat G.55 a Reggiane Re.2005. Kvůli pomalému náběhu výroby a zvyšující se potřebě stíhaček v bojích proti spojeneckým letounům bylo Německo požádáno o výpomoc a poskytlo svému jižnímu spojenci Messerschmitty Bf 109G, většinou verze G-6. Bf 109G-4 obdrželo italské letectvo v počtu 10 strojů, všechny byly zařazeny spolu se stroji verzí G-2 a G-6 do 150o Gruppo Autonomo. Jednotka se skládala z 363a, 364a a 365a squadriglie a proti spojeneckým náletům startovala z letišť na Sicílii. Své Bf 109G-4 obdržely italské jednotky ze skladů Luftwaffe, jejich kamufláž proto tvořily barvy RLM 74/75/76. Německé výsostné znaky byly přestříkány italskou barvou Grigio Azzurro Chiaro 1, v případě stroje 365-1 doplněné navíc nepravidelnými malými skvrnami barvy Verde Oliva Scuro 2. Bílý identifikační nátěr, typický pro jižní frontu, dostaly konce křídla a pás před ocasními plochami, stejně jako tomu bylo u strojů Luftwaffe.

 

Bf 109G-4, Lt. Av. Petre Protopopescu, Escadrila 57, Grupul 7 Vânătoare, Kirovograd, SSSR, červen 1943

Po boku německých branných sil se bojů proti tehdejšímu Sovětskému svazu zúčastnili i spojenci Osy – Finsko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko. Rumunské pozemní jednotky bojovaly po boku německých na jižní frontě, doprovázeny svými leteckými jednotkami. V březnu 1943 začaly do výzbroje rumunské stíhací Grupul 7 Vânătoare přicházet Messerschmitty Bf 109G, jednotka byla následně nasazena v bojích na Ukrajině. Stroj Lt. Av. Petre Protopopesca nesl kamufláž tvořenou německými barvami RLM 74/75/76. Německé výsostné znaky byly přestříkány týmiž barvami. Místo nich se objevily výsostné znaky rumunské, tedy kříže sv. Michala, zatímco kormidlo neslo rumunskou trikolóru. Na obou stranách motorového krytu se objevil nápis „Don Pedro“, což byla pilotova přezdívka.

11/2023
Info EDUARD 11/2023

Dobrý den, vážení přátelé! S listopadovými novinkami jsme na tom stejně jako s říjnovými, také už jsou druhý týden v prodeji, a tak už je přinejmenším velká část čtenářů Infa zná, pokud už je rovnou nemá doma. Někteří už je dokonce lepí, a ano, jsou i tací, kteří už je mají dokonce postavené. To ovšem není v případě Bf 109 G-2 nebo G-4, obsahu té nej nej nej dvaasedmdesátinové novinky, nic složitého.

11/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Markingy pro WNM pt.2 1/72 waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (2002 ms)

Rendering Markingy pro WNM pt.2 1/72 (324473): (14/14) (10 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7864/item1065062-small.png

 i7864/item1065063-small.png

 i7864/item1065064-small.png

 i7864/item1065065-small.png

 i7864/item1065066-small.png

 i7864/item1065067-small.png

 i7864/item1065068-small.png

 i7864/item1065069-small.png

 i7864/item1065070-small.png

 i7864/item1065071-small.png

 i7864/item1065072-small.png[p2]

 i7864/item1065073-small.png[p2]

 i7864/item1065074-small.png[p2]

 i7864/item1065075-small.png[p2]

 p156/vth420540-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7864/vth420703-1.jpg

 i7864/vth420704-1.jpg