12/2021

• Page 1

  Ročník 20, prosinec 2021Ročník 20, prosinec 2021

  ČÍSLO 142

  cena 0,- Kč

  INFOINFO

• Page 2

  INFO

  EDUARDEDUARD

  ČÍSLO 142

  © Eduard - Model Accessories, 2021

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a gracká úprava - Středisko marketingu, Eduard M.A.

• Page 3

  eduardeduard

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  PROSINEC 2021

  STAVEBNICE

  HISTORIE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  BIGED

  NOVINKY

  POSTAVENO

  ON APPROACH

  prosinec 2021

  leden 2022

  Sopwith F.1 Camel (BR.1) ProPACK 1/48

  Z-226MS Trenér ProPACK 1/48

  TORA TORA TORA! Limited edition 1/48

  Bf 109E-7 Weekend edition 1/48

  DESERT BABES Limited edition 1/72

  Tempest Mk.V Series 1 ProPACK 1/48

  MiG-21PF ProPACK 1/48

  TORA TORA TORA! 1/48

  Spitre Story: The Sweeps 1/48

  Trenér 1/48

  IA-58A Pucara 1/48

  Ju-88A-5 Trop 1/48

  Tempest Mk.II early version 1/48

  OBSAH

  Načapáni se staženými kalhotami

  TORA TORA TORA!

  Úlet

  Lep, lep, lep!

  TAIL END CHARLIE

  4

  90

  96

  32

  8

  76

  99

  100

  114

  133

• Page 4

  LEP, LEP, LEP!

  Toto heslo je volným překladem kódu Tora

  Tora Tora! do modelářského jazyka v jaké

  -

  koli řeči včetně několika set jazyků národů

  a kmenů žijících a modelařících na Papui Nové

  Guineji*. Berte ho jako stručný a jasný návod,

  co máte dělat s novým Zerem, které dnešním

  dnem oficiálně vstupuje do prodeje a zahajuje

  své tažení modelářským světem. Stavebnici

  nemá smysl v tomto textu popisovat, po šes

  -

  ti týdnech od jejího oznámení, po desítkách

  facebookových a instagramových postů, již

  probíhajících stavbách a koneckonců i díky

  představení stavebnice v dnešním Infu už o ní

  ví prakticky všechno i ten, kdo ještě před měsí

  -

  cem netušil, že by ho nějaké Zero mohlo vůbec

  někdy zajímat. Dnes jsme na začátku dlouhé

  cesty, na jejímž konci bude kolekce stavebnic

  všech verzí Zera ve všech produktových řa

  -

  dách, od limitek přes ProfiPacky až po Wee-

  kendy. Jak je poslední dobou naším zvykem,

  zkonstruovali jsme a nyní dokončujeme formy

  pro téměř všechny subverze, od A6M2 Model 11

  po A6M7, včetně mých oblíbenců, plovákové

  -

  ho A6M2-N Rufe a dvoumístného A6M2-K. Zer

  bude spousta, včetně verzí, které žádná jiná

  firma nikdy jako stavebnici nevydala. Se Zery

  tedy jen tak neskončíme, všechna je zpraco

  -

  vat a vydat, probádat, nakreslit a vytisknout ty

  desítky, možná stovky markingů, to je práce na

  léta, ne-li na desetiletí. A až s nimi skončíme,

  budou všichni modeláři lepit japonsky!

  Dobrý večer, dámy a pánové!

  Jdeme do finále, vítejte u posledního Infa letoš

  -

  ního roku! Dnešní úvodník bude nejprve o pro-

  sincových novinkách, a pak pomalu začneme

  s představováním novinek roku následujícího.

  Zhodnocení letoška si nechám na lednové Info,

  protože ještě neskončil, tak ať neděláme účet

  bez hostinského. Hlavní prosincovou novinkou

  je již zmíněné Zero, skrývající se ve stavebnici

  Tora Tora Tora!, položce řady Limited Edition.

  Stavebnici vydáváme v módu Dual Combo se

  dvěma sadami výlisků, zbytek parametrů si

  najděte sami v profilu položky mezi novinkami

  dále v dnešním Infu. Dalšími verzemi a postu

  -

  pem jejich vydávání se budeme zabývat v pa-

  sáži o novinkách příštího roku.

  Stavebnice v prosinci

  Až do léta letošního roku byla naše nástrojár

  -

  na a lisovna natolik vytížena obnovou sorti-

  mentu výlisků do stavebnic, že nám nezbývala

  prakticky žádná volná kapacita na ladění forem

  a lisování nových položek. Na formách jsme

  nicméně pracovali, v létě jsme měli připravené

  k ladění tři sady forem: Camela, Trenéra a Zero.

  V té době se náš sortiment už jakž takž vzpa

  -

  matoval, pustili jsme se tedy do ladění nových

  forem. Výsledek znáte, během posledních čtyř

  měsíců jsme dokázali vydat první stavebnice

  těchto tří typů letadel. Všechny v položkách

  řady Limited Edition. V září Camela ve staveb

  -

  nici Camel & Co., v listopadu Z-226 Trenéra

  ve stavebnici Trenér a právě nyní, v prosinci,

  uvádíme A6M2 Zero Model 21 ve stavebnici

  Tora Tora Tora! V prosinci se nám všechny tyto

  typy scházejí jako novinky v jednom měsíci.

  Zero ve zmíněné limitce Tora Tora Tora!, Trenér

  a Camel jako ProfiPacky. Ty už jsou na roz-

  díl od Limitek jednoznačně typově vymezeny,

  Camel je ve verzi s motorem Bentley BR.1,

  a Trenér je Z-226 M/MS, což je modernizovaná

  verze s motorem M-137. Vydání těchto staveb

  -

  nic v tomto sledu je odrazem loni zavedeného

  a letos upřesněného vydávacího schématu pro

  uvádění novinek na trh. Určitě jste si všimli, že

  již od Mustanga otevíráme novinku limitkou,

  následovanou ProfiPackem, jako poslední pak

  jdou na trh Weekendy. Typická skladba novinek

  v každém měsíci pak zahrnuje stavebnice růz

  -

  ných typů letadel všech řad, tedy Limited Edi-

  tion, ProfiPack a Weekend. V prosinci jsou to

  jedna limitka, dva ProfiPacky a jeden Weekend,

  doplněné ještě dvěma ProfiPacky a jednou Li

  -

  mitkou v reedici. ProfiPacky jsou Tempest Mk.V

  série 1 a MiG-21PF, oba v měřítku 1/48. Limit

  -

  ka v reedici je staré známé Tornado GR.1 ve

  dvaasedmdesátině s názvem Desert Babes.

  V červnu byla tato stavebnice vyprodána bě-

  hem týdne po svém uvedení na trh, což je dů-

  vod pro její reedici. Pevně věřím, že tentokrát

  Desert Babes vydrží v prodeji o něco déle. Část

  těchto Tornád, prodávaných na našem e-sho

  -

  pu, bude prodávána s plakáty na téma nosear-

  tů vybraných letadel z této stavebnice. Budou

  to stejné plakáty, jaké byly kdysi ve čtvrtkových

  Desert Babes. Zmíněný Weekend je Bf 109E-7

  v měřítku 1/48. Vybrali jsme myslím zajíma

  -

  vou sestavu markingů, které trochu narušují

  obecnou představu, že tato verze Emila byla

  výhradně tropická. To nebyla, E-7 se od před

  -

  chozích verzí lišila použitou verzí motoru (DB

  601 N) a palivovým systémem, umožňujícím

  instalaci přídavné podtrupové nádrže.

  Doplňky v prosinci

  V sestavě doplňků jsou pochopitelně již první

  sady pro Zero, i když jich zatím není mnoho.

  Jsou to oboustranná kabinová maska TFace,

  tištěná sedačka, odlévaná kolečka, bronzové

  podvozkové nožičky, sady Space a Look, v řadě

  leptů Zoom jsou pak k dispozici ocelové barev

  -

  né upínací pásy a v řadě obtisků Eduard Decals

  také samostatný aršík popisek. Další doplňky

  včetně tištěného motoru a leptaných vztlako

  -

  vých klapek budou v lednu a v dalších měsících.

  Motor bude vydán ve dvou provedeních. Prv

  -

  ním je na leden připravovaná položka 648694,

  což je motor tištěný v jednom kuse určený pro

  zástavbu do zavřeného motorového krytu, tedy

  v provedení ready-to fly. Druhým provedením

  bude víceméně klasická sestava brassinového

  motoru s oddělenými válci a kompletní výba

  -

  vou výfukového potrubí plus agregáty na zadní

  straně motoru a požární přepážce. Tato sada

  je již určena k zástavbě do otevřeného moto

  -

  rového prostoru. Stejně tak budou k dispozici

  ve dvojím provedení vztlakové klapky, buď lep

  -

  tané, nebo tištěné brassinové. Pokud si Zero

  koupíte, ať už jako Tora Tora Tora!, nebo jako

  lednový ProfiPack, můžete se v klidu rozhod

  -

  nout, nakolik doplňky potřebujete a které si

  pořídíte. Bude jich během pár měsíců mnoho.

  A mnoho je i dalších doplňků. Upozornil bych

  například na dvě sady výstražných vlaječek

  Remove Before Flight (RBF) v řadě Space

  v měřítku 1/48 a dvě sady amerických námoř-

  ních vlajek v měřítku 1/350 také v řadě Space.

  Jsou to velmi zajímavé položky, kterými zaklá

  -

  dáme další řadu užitečných doplňků. Vypadají

  velmi autenticky, je to zatím asi nejlepší zná

  -

  zornění tkaniny, jaké bylo pro použití v mode-

  lařině vyvinuto. Zároveň jsou dosavadní sady

  RBF také velmi kupované položky a základní

  sada červených RBF v měřítku 1/48 v řadě ba

  -

  revných leptů je držitelem absolutního rekordu

  v prodejnosti mezi doplňkovými sadami vůbec.

  Sady bronzových podvozkových nožiček také

  patří k nejoblíbenějším doplňkům. V prosinco

  -

  vé nabídce je kromě sady na Zero ještě jedna

  ÚVODNÍK

  eduard

  4

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 5

  na čtvrtkový F-4B Phantom II od Tamiyi. Tato

  sada je tedy, upřímně řečeno, pekelně drahá,

  ale to už tak šperky bývají a toto ve své podsta

  -

  tě šperky jsou. Nevím, zda to víte, ale tyto bron-

  zové nožičky jsou jedny z mála produktů, které

  s

  i nevyrábíme sami. Je to práce jedné úspěšné

  šperkařské firmy, a ačkoli je jejich základem

  klasická 3D konstrukce jako pro odlévané nebo

  tištěné Brassinové sady, jsou vyráběny moder

  -

  ními šperkařskými technologiemi. Pro čtvrtko-

  vou F-4B najdete v prosincové nabídce ještě

  tiš

  těnou brassinovou sadu vrcholů SOP. V sadě

  jsou dva typy zakončení směrovky pro různé

  vývojové subverze Phantoma II. Je to taková

  užitečná maličkost pro všechny, kdo chtějí mít

  tento typ opravdu v souladu s předlohou.

  Další zajímavou položkou je opět Brassinová

  sada pro kokpit Mi-24D. Je u ní uvedeno, že je

  určena pro model Zvezda, ale spíše je vhodná

  pro vylepšení naší vlastní limitky Hind D. Pro

  Zvezdu je zapotřebí dalších konverzních dílů

  na Mi-24D, které zatím jako samostatná sada

  vydány nejsou. Ovšem v příštím roce je vydá

  -

  me také, jak samostatně, tak společně v jedné

  s

  adě s kokpitem. Zbytek prosincových doplň-

  kových sad s dovolením ponechám na vašem

  s

  amostudiu. Čeká nás ještě dlouhý text věno-

  vaný novinkám příštího roku a nerad bych vás

  už

  teď unavil popisem jednotlivých položek

  prosincové nabídky.

  Novinky pro rok 2022

  Žijeme v zajímavých časech, ovšem jejich za

  -

  jímavost je bohužel většinově negativní. Máme

  tu

  rozbíhající se inflaci, odolnou celosvětovou

  pandemii, kolapsy energetických firem a řadu

  dalších nepříjemností, které se nám začínají

  nepříjemně hromadit. Nemám ambici to nějak

  zlomit, na to nestačíme, ale pokusím se vám

  v následujících řádcích dodat alespoň malou

  porci pozitivních informací.

  Dnes se budeme zabývat pouze stavebnice

  -

  mi plánovanými na první pololetí roku 2022.

  V příštím Infu probereme druhé pololetí a před-

  pokládaný vývoj v doplňkových sadách. Nutno

  dodat,

  že stejně jako v minulých letech může

  dojít k mnoha změnám ve vydávacím progra

  -

  mu. Dosud ještě nikdy jsme na konci roku ne-

  skončili se stejným vydávacím plánem, který

  js

  me na začátku roku připravili. A není důvod

  si myslet, že to příští rok bude jinak. Naopak,

  pro příští rok čekám tolik turbulencí a průšvihů

  na všech stranách, že pro mě zůstává sestava

  novinek především na druhou polovinu příštího

  roku značně nejistá.

  Zero, kam se podíváš

  Přemýšlel jsem, jak na představení novinek

  jít. Je jich mnoho, vychází nám obvykle pět

  novinek v měsíci plus jedna až dvě reedice,

  tedy opětovné vrácení vyprodané stavebnice

  do sortimentu. Rozhodl jsem se, že postupně

  vezmu nejprve aktuální hvězdy sortimentu, na

  jejichž základě stále tvoříme nové položky. Za

  -

  čneme tou nejnovější, Zerem.

  Již v lednu vydáme ProfiPack A6M2 Zero Model

  21. Stejný typ, jaký je v Tora Tora Tora!, ale v ji

  -

  nak pojaté stavebnici. ProfiPack obsahuje jed-

  nu sadu výlisků, lepty, masky a pět obtiskových

  v

  erzí zbarvení. Všechny vybrané stroje mají

  až extrémně zajímavou historii s historickým

  rozsahem od Pearl Harboru přes Guadalcanal,

  Novou Guineu a Indonésii až po použití již sta

  -

  rých Zer Model 21 pro útoky Kamikaze. Hlav-

  ním hrdinou je u této položky věhlasný Saburo

  Sakai,

  příslušník neméně věhlasné Tainan Ko-

  kútai, jeden z nejslavnějších pilotů Zer vůbec.

  B

  oxart této stavebnice zobrazuje známý a obě-

  ma účastníky popsaný souboj Sabura Sakaie

  a Jamese „Puga“ Southerlanda z VF-5 (USS

  Saratoga)

  nad Guadalcanalem 7. srpna 1942.

  On to tedy nebyl souboj jen mezi těmito dvěma

  piloty, byla v tom i další Zera a někde tam byly

  i ostatní Wildcaty ze Saratogy, ale o tom se jis-

  tě časem mnohé dozvíte z historických článků

  a popisů markingů.

  V

  ydání ProfiPacku hned měsíc po úvodní sta-

  vebnici řady Limited Edition má svůj důvod.

  V

  ydávací schéma je stejné, jaké jsme uplatnili

  také u Z-226 Trenér. ProfiPack vydáváme hned

  následující měsíc po limitce proto, abychom

  vytvořili alternativu pro modeláře, kteří z ně

  -

  jakých důvodů limitku nechtějí. Je pak celkem

  jedno

  , zda z toho důvodu, že nepotřebují dva

  kompletní modely obsažené v limitce, nebo se

  jim jeví drahá, nebo, jako v případě Tora Tora

  Tora!, příliš úzce tematicky zaměřená.

  A co si budeme povídat, ona úzce tematicky za

  -

  měřená je. Na druhou stranu je zaměřená na

  v

  elkolepé téma, v Hollywoodu už o něm nato-

  čili dva velkofilmy a jestli si Quentin Tarantino

  tenhle

  model koupí, tak natočí třetí. Takže proč

  bychom my nevydali ještě jednu limitku? Ta je

  v podstatě nutná, protože teprve ona ukáže

  Zer

  o Model 21 v celé jeho kráse a popíše celou

  jeho dlouhou bojovou kariéru, rozepjatou mezi

  lety 1941 a 1945. Je to podobné jako u ProfiPac

  -

  ku, jen s jemnějším rozlišením a více verzemi

  zbarv

  ení v balení. Skladba není ještě zcela uza-

  vřena, není úplně jasné, zda tam bude 12 nebo

  1

  4 letounů, ale variabilita markingů i oblastí

  působení jejich nositelů bude velkolepá. Kaž

  -

  dý, kdo se zajímá nejen o zbarvení letadel, ale

  i o jejich historii a příběhy jejich pilotů, si přijde

  na s

  vé.

  Spitfiry

  Spitfiry budou už v lednu pokračovat prvním

  Weekendem, verzí Mk.Ia. V únoru pak přijde

  další kousek z opačného konce nabídkového

  spektra v podobě pokračování Spitfire Story,

  tentokrát s názvem Southern Star. Bude věno

  -

  vaný tropickým Spitfirům Mk.Vb a Mk.Vc. Bude

  to

  neobvykle barevná záležitost, přinejmenším

  co se Spitfirů týče. Půjdeme s nimi opravdu

  hluboko na jih, přes Itálii, Severní Afriku a Bar

  -

  mu až do Austrálie. Ve druhém čtvrtletí bude

  násl

  edovat ProfiPack Spitfire Mk.Vc. Díky němu

  se naskýtá další velká příležitost, kterou roz

  -

  hodně nehodláme promarnit.

  Nemáme

  ovšem jen nové jedničky a pětky, ale

  také staré dobré devítky a osmičky. V prvním

  čtvrtletí se do nabídky vrátí dvaasedmdesá

  -

  tinová devítka v podobě Weekendu Spitfire

  F Mk.IX, známého také jako Spitfire Mk.IX Early.

  V

  prvním pololetí ještě stihneme ve dvaase-

  dmdesátinovém Weekendu Spitfira Mk.VIII a ve

  čtvrtce

  se v rámci reedice vrátí Spitfire HF Mk.

  VIII v řadě ProfiPack.

  Mustang

  Jak už to u nás lidí bývá, někteří říkají, že Edu

  -

  ard dělá jen samé Messerschmitty a Mus-

  tangy, a jiní zase chtějí další Messerschmitty

  a

  Mustangy. My oba tyto typy vydáváme rádi,

  baví nás to, a věříme, že to baví i mnohé mo

  -

  deláře. Vzhledem k tomu, že Weekend P-51D-5

  už

  jsme od jeho vydání letos v lednu dvakrát

  vyprodali a vyprodaný je i ProfiPack, bereme to

  jako pobídku k další činnosti. Obě D-5 projdou

  reedicí v prvním čtvrtletí, ve druhém čtvrtletí

  bude následovat rovněž vyprodaný P-51D Pro

  -

  fiPack.

  P

  řipravované nové projekty jsou také k po-

  milování. V řadě ProfiPack to bude poválečný

  F-51

  D, v řadě Limited Edition se chystáme na

  Red Tails. Stavebnice je naplánována na květen,

  a zda jejím předmětem budou pouze Mustangy

  332. FG, nebo zda do ní zahrneme i další stíhací

  skupiny USAAF v Itálii, ještě není rozhodnuto.

  Analýzu, na jejímž základě se o skladbě této

  položky rozhodneme, si uděláme až začátkem

  roku 2022.

  Trenér a Camel

  Rovněž řada Trenérů se bude v příštím roce

  utěšeně rozrůstat. V lednu přijdeme s Limit

  -

  kou věnovanou Z-126. V porovnání se Z-226

  v ní bude více historických zbarvení. ProfiPack

  Z-126 bude následovat ve druhém čtvrtletí.

  A aby příběh Trenérů nebyl tak monotónní, při-

  jde i na jednomístný akrobatický Z-526 AFS.

  Nejprv

  e jako ProfiPack. V prvním pololetí při-

  dáme i první Weekendy, Z-226 MS a Z-526 AFS.

  Do

  Weekendů jdeme u Trenérů relativně rychle

  mimo jiné i proto, že o tento typ mají velký zá

  -

  jem lidé z aeroklubů, kteří ve své většině ne-

  jsou modeláři. Předpokládáme, že pro ně bude

  W

  eekend dobrou volbou.

  Camel se objeví v prvním pololetí dvakrát,

  v obou případech půjde o ProfiPack. První se

  b

  ude zabývat Camely, poháněnými motory

  Clerget 9b, druhý nočními stíhacími Camely

  Comic.

  A co takhle něco nového?

  Zajisté, všechno bude! V těchto dnech inten

  -

  zivně pracujeme na formách pro dvaasedm-

  desátinové Avie S-199 a CS-199. Dokončení

  kompletní

  sady forem očekáváme do konce

  ledna a první stavebnici vydáme v dubnu. Bude

  to opět větší projekt řady Limited Edition, za

  -

  tím má pracovní název Mezek Mezkovič, který

  s

  e ovšem s vysokou pravděpodobností změní.

  Myslím, že jednoduchý název Mezek postačí.

  Stavebnice bude obsahovat sady výlisků pro

  S-199 i CS-199. Jak známo, S-199 měl dvě ver

  -

  ze kabiny. Klasickou, do strany odklápěnou,

  zděděno

  u po Bf 109G, druhou modernější, vzad

  posuvnou, vyvíjenou v Avii již během 2. světové

  eduard

  5

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 6

  války a posléze zavedenou jako standard pro

  S-199. Ono se to na první pohled nezdá, ale

  použití těchto dvou kabin poměrně významně

  komplikuje technologické řešení stavebnice.

  Pokud ji tedy chcete udělat poctivě, odpovídají

  -

  cí současným standardům. To my samozřejmě

  chceme

  , protože ty současné standardy jsou

  tak nějak naše standardy, že ano. Nebudu vás

  napínat, řešením jsou dva samostatné trupy,

  jeden pro posuvnou, druhý pro odklápěcí ka

  -

  binu. V připravované limitce budou oba. Co se

  výběru

  zbarvení týče, najdete tam samozřejmě

  československé a izraelské stroje. Větší výběr

  není. Bude to možná na první pohled podobně

  nudné jako Zera v Tora Tora Tora!, ale vybere

  -

  me opět stroje se zajímavými příběhy. Ale že

  b

  y se stavebnice vzhledem ke službě tohoto

  typu v Izraeli jmenovala Tóra Tóra Tóra, to asi

  neprojde.

  Každý chvilku tahá pilku

  Z hlediska průběhu prvního pololetí na posled

  -

  ní chvíli, ale z historického hlediska ve správ-

  nou chvíli, přijde druhá premiérová novinka

  příštího

  roku. Bude jí Wildcat v měřítku 1/48,

  přičemž vydávání stavebnic Wildcatů otevřeme

  stavebnicí řady Limited Edition s názvem Mid

  -

  way. I v tomto případě platí, že finální sklad-

  ba markingů ještě není určená, ale s vysokou

  pra

  vděpodobností nebude věnovaná jen bitvě

  u Midway, ale i dalším významným střetnutím

  prvního roku války v Pacifiku. Série limitek

  a ProfiPacků, která bude následovat v dalších

  měs

  ících, vytvoří protiváhu obdobně vydáva-

  ným stavebnicím různých verzí Zera. Takže

  s

  e v některých měsících budeme věnovat Ja-

  poncům, v jiných zase Američanům a v někte-

  rých oběma bojujícím stranám. A samozřejmě

  i Britům, protože máme připravenou celou

  řadu

  Wildcatů včetně britských Martletů růz-

  ných verzí a také verzí FM-1 a FM-2. Máme pro

  ně

  vždy korektní díly, žádné broušení a tmelení

  nehrozí. Když už děláme dva různé trupy na

  S-199, tak to přece u Wildcata neošidíme.

  A není to málo, Antone Pavloviči?

  Jak se to vezme. Mohlo by to stačit, ale mode

  -

  láři by asi remcali. A pár dalších projektů nám

  ještě

  na první pololetí zbývá. Jsou tu například

  nějaké přebaly. Na leden již máme připravené

  Tornado ECR v měřítku 1/48, s výlisky opět od

  Revella. Ukázky z této stavebnice, markingy

  a další detaily, naleznete v sekci Připravujeme

  dál

  e v Infu.

  Na únor chystáme Hurricana Mk.I v řadě Pro

  -

  fiPack v měřítku 1/72. Výlisky jsou od Arma

  Hobb

  y, stavebnice navazuje na již téměř vy-

  prodanou Hurristory v řadě Limited Edition.

  Na

  obdobný projekt v řadě Limited Edition,

  Adlerangriff 1/72, naváže další ProfiPack,

  Bf 109E-4, s nímž počítáme na květen. Připo-

  menu, že výlisky pocházejí od Special Hobby

  a jsou výsledkem spolupráce našich firem.

  Do

  výrobního programu se budu po Novém

  roce vracet další položky, vyřazené po loň

  -

  ském požáru. Hned v lednu to bude MiG-15bis

  1

  /72, který projde reedicí v řadě ProfiPack.

  S ním se dobalí další krabičkové verze MiGu-

  1

  5, a všechny verze včetně UTI MiG-15 vyjdou

  během prvního pololetí v řadě Weekend. Po

  -

  dobné to bude s dvaasedmdesátinovými Spit-

  firy Mk.IX, jak už jsem zmiňoval, a čtvrtkovými

  Hel

  lcaty.

  A abychom potvrdili naši pověst notorických vy

  -

  dávačů Messerschmittů a Focke-Wulfů, zařadí-

  me do programu řady Weekend také Bf 109G-10

  W

  NF/Diana a do reedice čtvrtkové ProfiPacky

  Bf 109G-14, Bf 109E-1 a Fw 190A-8/R2.

  U

  SS Arizona

  První model lodi vydaný Eduardem, USS Arizo

  -

  na v měřítku 1/350, již pluje. Po průtazích ve vý-

  robě a dnes obvyklým potížím s námořní pře-

  pravou se podařilo získat místo v kontejneru

  a výlisky nalodit. Doplují do Hamburku v polo-

  vině prosince. Vzhledem k tomu, že situace ev-

  ropských přístavech není právě růžová, a doby,

  kdy

  jsme dokázali výlisky po vylodění dostat

  z Hamburku do Obrnic za tři dny, už asi defi-

  nitivně pominuly, nezbývá, než Arizonu vydat

  místo

  v prosinci 2021 až v únoru 2022. Připo-

  menu, že jde o stavebnici řady Limited Edition

  v

  měřítku 1/350, výlisky pocházejí od Trumpe-

  teru a budou doplněny našimi lepty a tištěnými

  r

  esinovými díly, a také soustruženými hlavně-

  mi dodanými polskou firmou Master. To vše už

  máme

  připravené ve skladě a netrpělivě čeká-

  me na ty výlisky. V těchto dnech by měly být už

  někde v obl

  asti Suezského průplavu.

  BFC

  V listopadu jsme oslavili deváté výročí založe

  -

  ní klubu BFC. Dnes k tomuto výročí vydáváme

  no

  vý vstupní model, Tempest Mk.V. Stavebni-

  ce obsahuje kromě dvou fiktivních markingů

  i

  markingy reálné, plus sestavu doplňků ob-

  vyklou u těchto iniciačních modelů, které jsou

  vstupenko

  u do klubu. S Tempestem se vrací

  populární postava Eduarda Kleinkönniga včet

  -

  ně dvou s ním spojených fiktivních markingů.

  Jeden

  je what-if Tempest československého

  bezpečnostního letectva, druhý ukazuje hypo

  -

  tetickou podobu Tempesta sloužícího na pro-

  jektované letadlové lodi HMS Habbakuk. HMS

  Habbakuk

  byl projekt hodný našeho hrdiny

  Kleinkönniga, loď měla být postavena z ledo

  -

  vých bloků a jak to tak vypadá, přinejmenším

  s

  tudie proveditelnosti byla míněna naprosto

  eduard

  6

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 7

  vážně. Můžeme se nad tím sice pošklebovat,

  ale vezměme přitom do úvahy, jaké všelijaké

  šílené projekty jsou smrtelně vážně předklá

  -

  dány k uvěření i dnes a nevyhýbají se ani na-

  šemu oboru.

  Historické články a jiná literatura

  Působení Eduarda Kleinkönniga v RAF a Royal

  Navy, včetně jeho služby na HMS Habbakuk, se

  zabývá Jan Bobek ve své fantazy povídce Bou

  -

  ře nad Antarktidou. Ta bude ovšem publikována

  až v lednovém Infu, stejně jako příběh, který se

  váže k BFC položce BFC113 Camel Swag. Je to

  příběh o jednom ukořistěném Camelu a jeho

  muzikálním pilotovi. A tím se dostáváme také

  k dnešním historickým článkům.

  K Trenérům se váže článek s prostým názvem

  Úlet, ve kterém se Richard Plos zabývá okol

  -

  nostmi nejen úletu, ale i pozdějšího návratu

  slavného akrobata Ladislava Bezáka, histo-

  ricky prvního Mistra světa v letecké akrobacii.

  Přináší také dosud nepublikované informace

  o kapitánu Karlu Fiedlerovi, který proti němu s

  MiGem-15bis zasahoval. Článek souvisí jednak

  s našimi Trenéry, ale také s výročím Bezákova

  úletu. Došlo k němu totiž před padesáti lety. A

  marking letounu Z-226 T, se kterým celá

  Bezákovic rodina uletěla do Západního

  Německa, je jedním z těch, které si můžete ze

  stavebnice Trenér postavit. Japonským útokem

  na Pearl Harbor z amerického pohledu se

  zabývá článek renomovaného amerického

  autora Carla Moleswortha. Má až úsměvný

  a rozhodně přiléhavý název: Načapáni se

  staženými kalhotami. Útokem na Pearl Harbor z

  japonského úhlu pohledu se pak zaobírá článek

  Jana Bobka pojmenovaný také výstižně Tora

  Tora Tora!. Zerům od Pearl Harboru z

  modelářského pohledu se věnuje článek

  Martina Černého Lep Lep Lep! o stavbě modelů

  Zer ze stavebnice Tora Tora Tora!během dvou

  dnů na víkendovém patláku KPM Kaznějov.

  V příštím Infu vám napíšu o připravovaných

  stavebnicích pro druhou polovinu roku 2022,

  něco o těch na další rok, o doplňcích a inova

  -

  cích spojených se všemi našimi produkčními

  řadami a o dalších novinkách na rok 2022.

  Ještě několik informací na úplný závěr. Na

  konci listopadu dorazila zásilka Gunzí. Máme

  jich plný sklad. Na nákup už zbývají necelé tři

  týdny. Jako každý rok končí prodej na našem

  e-shopu před Vánoci a pokud chcete, aby byla

  vaše objednávka odeslána ještě před Štědrým

  dnem, příliš neotálejte. Posledním bezpečným

  datumem je 20. prosinec. Poté bude naše ob

  -

  chodní oddělení uzavřeno a obnovení zasílání

  objednávek předpokládáme od 7. ledna 2022.

  Pro dnešek vám přeji příjemné a podnětné stu

  -

  dium tohoto čísla našeho famózního e-zinu!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  *

  Modelařina na Papui Nové Guinei je součástí

  tamních populárních cargo kultů. Ty jsou re-

  miniscencí na dění v době druhé světové vál-

  ky, kdy australská a americká letadla a lodě

  přivážely na Novou Guineu náklad, tedy cargo,

  různých užitečných a jinak obtížně dostupných

  věcí, které se daly s Američany a Australany

  na černém trhu vyměnit za produkty z místních

  zdrojů. S koncem války příliv carga ustal, nic

  -

  méně víra v jeho návrat trvá i 75 let po skon-

  čení války, předávána z generace na generaci.

  Místní obyvatelstvo pro jeho přilákání používá

  osvědčené magické metody, spočívající ve vy

  -

  tvoření atributů majících kýžené cargo přivolat.

  Typickým postupem je vybudování kvazi letištní

  plochy na okraji džungle, vzniklé vyklestěním

  stromového porostu a optickou úpravou terénu

  do podoby letiště – zpevnění plochy se ovšem

  terénní úpravy netýkají. To z těchto cargo letišť

  vytváří smrtelné pasti pro malá letadla, která

  se mohou v případě navigačního omylu na ta

  -

  kové ploše pokusit přistát, obvykle s fatálními

  následky. Součástí cargo letiště je i věž, na níž

  se střídají služby kvazi návodčích. Tito cargo

  návodčí jsou vybaveni sluchátky z polovin ko

  -

  kosových ořechů, v ruce třímají napodobeninu

  mikrofonu a trpělivě čekají na přílet letadel

  plných kýženého carga. Cargo modelaření má

  tak mystickou podobu nepřinášející praktické

  výsledky v podobě postavených modelů, pro

  -

  tože ani nepostavené stavebnice nikdy na No-

  vou Guineu nedoletí. Pravdou je, že jde patrně

  o nejúspěšnější novoguinejský vývozní kulturní

  fenomén, neboť různé cargo projekty vznikají

  v naší civilizaci napříč všemi obory, modelařinu

  nevyjímaje. Slavný americký fyzik a nositel No-

  belovy ceny za fyziku Richard P. Feynman kdysi

  definoval pojem cargo vědy, provozované nikoli

  za účelem dosažení vědeckého pokroku, ale

  za účelem efektivního čerpání různých grantů

  a státních dotací. Podobné jevy můžeme pozo-

  rovat i mimo vědu a také v našem oboru máme

  několik případů úspěšného provozování cargo

  projektů. Jsou to projekty nesmírně barvité,

  které by skoro stály za napsání knihy. No a sa

  -

  motní modeláři ve všech zemích světa mnoh-

  dy vykazují, co se týče postavených modelů,

  výsledků jednoznačně splňujících parametry

  cargo kultu. Tím je nula, tedy zero postavených

  modelů, z čehož by se dalo dovodit, že Zero je

  nejoblíbenější model všech dob. (Zdroj: Vojtěch

  Novotný: Papuánské (polo)pravdy, naklada

  -

  telství Dokořán sro, 2010, ISBN: 978-80-7363-

  279-3). Richard P. Feynman: To přece nemyslíte

  vážně (Surely You're Joking, Mr. Feynman!),

  Mladá fronta, 1989, ISBN: 80-204-0023-0. Pa

  -

  sáž o cargo modelaření na Nové Guinei jsem si

  ale úplně celou vymyslel, existenci tohoto ho-

  bby v této části světa nemám doloženou.

  eduard

  7

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 8

  Americké námořnictvo zahájilo výstavbu své

  základny v Pearl Harboru v roce 1908 a po celé

  následující desetiletí ji postupně rozšiřovalo

  a zároveň prohlubovalo přístav tak, aby mohl

  pojmout i ta největší plavidla americké flotily.

  V souvislosti s nástupem letectva během prv-

  ní světové války byly na Oahu vybudovány také

  základny amerického armádního letectva, které

  zajišťovaly protivzdušnou obranu Pearl Harboru.

  USAAC za tím účelem aktivovalo v roce 1927 18th

  Pursuit Group (PG, stíhací skupinu) a její tři letky

  (PS, Pursuit Squadron) se stíhacími dvouplošníky

  dislokovanými na základně Wheeler Field, asi 16

  km západně od Pearl Harboru.

  V roce 1940 se Japonsko v Asii rozpínalo stále

  více a americký prezident Franklin D. Roosevelt

  proto vyslal do Pearl Harboru celou Tichomoř-

  skou flotilu čítající téměř stovku lodí. Ta měla

  zabránit rostoucí japonské agresi. USAAC akti-

  vovalo pro posílení letecké obrany Havaje v pro-

  sinci 1940 také 15th PG a Wheeler Field se stala

  hlavní stíhací leteckou základnou armádního le-

  tectva.

  Na podzim 1941 sice došlo ke zintenzivnění di-

  plomatických jednání mezi Spojenými státy

  a Japonskem, ta ovšem nikam nevedla. A me-

  zitím již Japonští vojenští plánovači připravovali

  válku. Admirál Isoroku Yamamoto zosnoval le-

  tecký útok na Pearl Harbor v naději, že tím vy-

  řadí americké námořnictvo z války hned na jejím

  počátku. Zároveň byly plánovány invazní operace

  proti Filipínským ostrovům (náležejícím tehdy

  k USA), britské kolonii v Hongkongu, francouzské

  Indočíně a Nizozemské východní Indii.

  Američtí vojenští velitelé a stejně tak prezident

  Roosevelt nebyli o nepřátelských úmyslech Ja-

  ponska neinformováni, protože americká ná-

  mořní rozvědka o několik měsíců dříve prolomila

  japonský diplomatický rádiový kód. Stejně tak

  nebyli Američané bezbranní, pokud šlo o protile-

  teckou obranu Pearl Harboru. Na Oahu bylo z 231

  vojenských letounů celkem 115 stíhacích P-40

  a P-36 od 14th PG. Pro hlídkovou službu byly

  k dispozici armádní bombardéry B-17 a B-18,

  stejně jako námořní létající čluny PBY. Vzdušný

  dohled zajišťovala také nová síť radarových sta-

  nic.

  V té době byl Curtiss P-40 prvosledovým stíha-

  čem amerického armádního letectva a devět stí-

  hacích perutí na Havaji bylo plně nebo částečně

  vybaveno právě tímto typem. Konstrukce P-40

  měla své kořeny v Curtissu P-36 Hawk s hvězdi-

  covým motorem, tyto stroje byly na Havaji dislo-

  kovány také. Curtissy P-40B a C byla do prosince

  1941 vybavena většina letek 15th a 18th PG.

  Fajnová služba

  Před vypuknutím války považovali armádní pi-

  loti umístěnku na Havaj za to nejlepší místo pro

  službu. Pracovní doba byla krátká, ubytování na

  Wheeler Field komfortní a v době mimo službu

  se mohli náležitě bavit. A co víc, létali na nej-

  lepších stíhačkách, jaké měl strýček Sam tou

  dobou k dispozici. Mezi těmito piloty byl také

  Když si Spojené státy v první dekádě 20. století ujasňo-

  valy svou pozici ve světovém uspořádání, bylo zřejmé, že

  Havajské ostrovy mají strategický význam. Základna na

  Havaji se nacházela uprostřed Tichého oceánu a lodě

  amerického námořnictva by se z ní dostaly k asijskému

  kontinentu o pět dní dříve než při plavbě ze základen na

  západním pobřeží USA. Pearl Harbor na ostrově Oahu byl

  navíc jedním z největších a nejlepších přírodních přístavů

  v Tichém oceánu.

  TTEXEXTT: : CCARL MOARL MOLESWLLESWOORTRTHH

  Foto: via Francis S. Gabreski

  HISTORIE

  Hořící hangáry a letadla na stojánkách základny Wheeler Field na Havaji vytvářejí mohutný oblak kouře po bombardování a náletech japonských námořních letadel.

  Načapáni se staženými Načapáni se staženými

  kalhotami kalhotami

  US Army Air Corps US Army Air Corps

  a Pearl Harbor a Pearl Harbor

  eduard

  8

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 9

  2/Lt Francis S. Gabreski od 45th PS/15th PG, kte-

  rý k jednotce nastoupil čerstvě po absolvování

  letecké školy v dubnu 1941. Gabreski brzy P-40

  náležitě „zkrotil“ a později, v roce 1944, se stal

  předním esem USAAF na evropském válčišti,

  nicméně za mistra pilotáže P-40 považoval jiné-

  ho kolegu od 45th PS, 2/Lt Emmetta S. „Cyclone“

  Davise. Davis byl 26. února 1940 jedním z třicítky

  pilotů, kteří se zapsali do historie, když vzlétli

  se svými P-36 z paluby letadlové lodi USS En-

  terprise, aby je dopravili na Wheeler Field. Byl to

  první vzlet armádních stíhaček z letadlové lodi.

  V roce 2001 vzpomínal na svou předválečnou

  službu na Havaji takto:

  „Nejprve jsem byl přidě-

  len k 6th PS/18th PG a o několik týdnů později

  js

  em byl převelen k 45th PS/15th PG. Když jsem

  přišel k 45th PG, zastával funkci operačního dů-

  stojníka letky 1/Lt Woodrow „Woody“ Wilmot. Byl

  jedním

  z těch, kteří byli vysláni s P-36 ze Self-

  ridge Field v Michiganu. Jednalo se o zkušené-

  ho a vynikajícího pilota. Vzal mě pod svá křídla

  a

  naučil mě všechny své triky a manévry. Krátce

  po mně dorazili noví piloti, Gabreski byl jedním

  z nich. V roce 1941 jsme spolu mnohokrát tré-

  novali vzdušné boje. Stal se z něj velmi dobrý

  s

  tíhač, v cvičných bojích dokázal dostat většinu

  ostatních pilotů, ale nikdy svou pilotáž nevypilo-

  val natolik, aby porazil mě. Večer, když se piloti

  s

  ešli v důstojnickém klubu, podávali si navzá-

  jem výzvy k dogfightům a já se snažil většině

  z nich vyhovět. V té době kdosi pronesl nevhod-

  nou poznámku, že půjde bojovat s Cyclonem,

  a tato přezdívka mi pak zůstala po celý zbytek

  živ

  ota.“

  Davis a Gabreski byli typickými představiteli ně-

  kolika stovek armádních stíhacích pilotů, kteří

  se na podzim 1941, když se již stahovala válečná

  mračna, zdokonalovali nad Havajskými ostrovy

  v létání. Jenže když přišel japonský útok, jen

  hrstka z nich dostala šanci se bránit.

  Přes veškerou vojenskou přítomnost a techniku,

  která bránila Pearl Harbor, byly totiž americké

  síly 7. prosince 1941 „přistiženy se staženými kal-

  hotami“. Tak to aspoň napsaly později jedny no-

  viny. Velitelé americké armády a námořnictva na

  Havaji sice obdrželi 27. listopadu z Washingto-

  nu varování před možným útokem, neměli však

  o japonský vojenských schopnostech valné mí-

  nění a nedoceňovali ničivý potenciál útoku ze

  vzduchu. Proto si mysleli, že největší hrozbu

  pro Pearl Harbor představují místní sabotáže.

  V souladu s tím nařídili přesunout stíhačky a

  bombardéry z ochranných rozptylových ploch

  kolem letišť do hangárů, kde se bylo jejich stře-

  žení snazší. Nenařídili žádné zvýšení počtu le-

  teckých průzkumných misí a bitevní lodě zakot-

  vené u mol na Fordově ostrově uvedli pouze do

  třetího stavu bojové pohotovosti. Ten sice vyža-

  doval částečné obsazení protiletadlových baterií,

  ale zhruba třetina z osádek lodí měla povolenu

  dovolenou na břehu. Radarové stanice byly na

  minimálních personálních stavech a obsazeny

  nezkušeným nebo zcela nevycvičeným perso-

  nálem. A v sobotu 6. prosince dostal veškerý

  armádní personál na Wheeler Field, který nebyl

  zapotřebí pro nezbytnou službu, volno na celý ví-

  kend. Ten večer se navíc v důstojnickém klubu

  konal velký ples.

  Začátek zkázy

  Dne 7. prosince v 05:55 začaly úderné síly nad-

  poručíka Mitsua Fuchidy – střemhlavé bombar-

  déry D3A Val a torpédové bombardéry B5N Kate

  doprovázené stíhačkami A6M Zero – startovat

  ze šesti japonských letadlových lodí, nacházejí-

  cích se asi 320 kilometrů severně od Honolulu.

  Armádní radarová stanice na severním pobřeží

  Oahu spatřila přilétající formaci zhruba o hodinu

  později, ale službu konající důstojník stíhacího

  letectva zaměnil signál indikující japonský svaz

  s ohlášeným letem B-17, která měla toho rána

  přiletět z Kalifornie. Proto obsluhu stanice in-

  struoval, aby signál ignorovala. V průběhu násle-

  dujících let se nevyhlášení poplachu hojně pro-

  bíralo, ale ve skutečnosti by varování pouhých

  40 minut před útokem neznamenalo z hlediska

  připravenosti 14th PG bránit Pearl Harbor žádný

  velký rozdíl. Toho rána byla totiž většina stíha-

  cích sil jen „bezzubým drakem“, zbraně mnoha

  P-40 a P-36 na Wheeler Field byly demontovány

  a odvezeny do bezpečí v uzamčeném prostoru

  hlavního hangáru. Vzhledem k času potřebnému

  k opětovné instalaci a nabití kulometů by v kom-

  binaci s nevalnou stoupavostí těchto letounů bylo

  jakékoli varování bezpředmětné.

  V 07:55 vydal Fuchida rozkaz k útoku. Střem-

  hlavé bombardéry Val poručíka Akiry Sakamo-

  ta okamžitě zasypaly svými pumami zařízení

  a dráhu letiště Wheeler Field, poté začaly s jeho

  ostřelováním. Dvacet minut kroužily „Val“ proti

  směru hodinových ručiček a pálily na vše, co se

  jevilo jako vhodný cíl. Později letka Zer z druhé

  útočné vlny Wheeler ostřelovala znovu. Hustý

  černý dým stoupající z hořících amerických le-

  tadel naštěstí chránil stroje dvou letek na západ-

  ním konci vzletové dráhy před zraky japonských

  letců a většina z nich tak útok přečkala.

  HISTORIE

  P-36 přidělený majoru Kenu Walkerovi, veliteli 18th PG, stojí v čele řady P-26 na Wheeler Field na Havaji v roce 1940.

  Foto: Bruce K. Holloway

  Načapáni se staženými Načapáni se staženými

  kalhotami kalhotami

  eduard

  9

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 10

  HISTORIE

  Marný odpor

  Poručíci „Cyclone“ Davis a „Gabby“ Gabreski

  patřili mezi několik pilotů 45th PS z Wheeleru,

  kteří se dostali do vzduchu příliš pozdě na to,

  aby mohli zaútočit na odlétající japonské útoční-

  ky. Čtrnácti stíhačům se to nicméně 7. prosince

  v rámci osmnácti vzletů podařilo. Během devíti

  z nich pak dosáhli 1/Lt Lewis M. Sanders, 2/Lt

  Philip M. Rasmussen a Gordon H. Sterling z 46th

  PS potvrzených sestřelů za cenu ztráty jedné

  P-36 a jejího pilota. Kromě toho i většina ostat-

  ních P-36, které zasáhly do akce, utrpěla různá

  bojová poškození.

  Dva piloti 44th PS a tři od 47th PS provedli bě-

  hem japonských náletů celkem devět vzletů

  s P-40. Tyto jednotky přitom byly jediné, které

  dostaly P-40 do vzduchu, a to z jednoduché-

  ho důvodu: Ani jedna z těchto letek se totiž tou

  dobou nenacházela na základně Wheeler. Obě

  tak byly ušetřeny první vlny japonských útoků.

  Na Bellows Field měla 44th PS celkem dvanáct

  P-40, ale toho rána byli na základně pouze tři pi-

  loti. Při jediném náletu Zera, ke kterému došlo

  kolem deváté hodiny ranní, zahynul přímo v kok-

  pitu svého stroje jeden z nich, dva další se svými

  P-40 právě startovali. Oba byli krátce po vzletu

  sestřeleni, přičemž jeden pilot zahynul a druhý

  byl zraněn.

  Větší štěstí měla 47th PS. Její smíšená sestava

  osmnácti P-40 a P-36 se nacházela na Haliewě,

  pomocném letišti na pobřeží asi 10 mil západně

  od Wheeleru, kde peruť absolvovala střelecký

  výcvik. Japonská rozvědka o letišti nevěděla,

  proto nebylo cílem útoku. Většina důstojníků 47th

  PS opustila v sobotu své stany v Haliewě, aby

  se ubytovala pohodlněji ve Wheeleru. Když pak

  v neděli ráno začaly na Wheeler padat bomby,

  2/Lt George S. Welch a Kenneth M. Taylor z 47th

  PS zavolali do Haliewy, aby tamní muže upozor-

  nili na útok a nařídili jim připravit jejich P-40B

  ke vzletu. Pak naskočili do Taylorova auta a uhá-

  něli přes ostrov směrem k základně, přičemž se

  cestou vyhnuli několika útokům. O několik minut

  později je následovalo několik dalších pilotů je-

  jich letky.

  Když Welch a Taylor dorazili do Haliewy, měli své

  stroje opravdu připravené a krátce po půl deváté

  ráno vzlétli. Bohužel neměli nabity dva trupo-

  vé kulomety 12,7 mm, protože v Haliewě pro ně

  nebyla uskladněna munice. A tak když mířili na

  východ k Pearl Harboru, oba věděli, že si budou

  muset vystačit pouze se čtyřmi křídelními kulo-

  mety ráže 7,62 mm. Jakmile dorazili nad základ-

  nu námořní pěchoty v Ewě, spatřili asi dvacítku

  D3A1 Val, ostřelujících pozemní cíle. Welch, ener-

  gický syn vlivného vědce z firmy DuPont, popsal

  své první setkání s nepřátelskými letouny takto:

  „Vzlétl jsem jako první a vedl naši dvojici. Poru-

  čík Taylor mě následoval na pozici asi 200 metrů

  za mnou a po straně. Jejich zadní střelci (japon

  -

  ských D3A1, pozn. překl.) se zřejmě soustředili

  na pozemní cíle, protože náš přílet nezazname

  -

  nali. Když jsem sestřelil prvního, jeho střelec se

  ani neotočil, aby se na mě podíval. Dostal jsem

  se dost blízko, abych viděl, co dělá. Dostal jsem

  ho pětisekundovou dávkou, hned začal hořet. Od

  -

  poutal jsem se a dostal další letadlo, které krou-

  žilo nad letištěm asi sto metrů přede mnou. Jeho

  zadní střelec už po mně ale střílel. Jedna kulka

  mi udělala díru do chladiče a jedna zasáhla příď.

  2/Lt Ken Taylor (vlevo) a George Welch z 47th PS pózují pro tisk po útoku na Pearl Harbor.

  Piloti si 4. května 1942 užívají v klubu Wheeler Field. Vlevo stojí 2/Lt Francis S. „Gabby“ Gabreski, vedle něj 1/Lt Emmett S.

  „Cyclone“ Davis. Ostatní neidentifikováni.

  Foto: sbírka C. Moleswortha

  Foto: via Francis S. Gabreski

  eduard

  10

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 11

  HISTORIE

  Potřeboval jsem tři pětisekundové dávky, než

  jsem ho dostal. Zřítil se na pláž…“

  Z vyprávění Kena Taylora je patrná jeho ne-

  zkušenost se vzdušnými boji:

  „První letadlo, na

  které jsem vystřelil, okamžitě vzplálo, převráti

  -

  lo se v ohnivé kouli a zarylo se do země poblíž

  Ewa Field. Pak jsem pokračoval a dostihl další

  Val, který šel také poměrně snadno k zemi. V té

  době už byla formace ve všeobecném zmatku

  a já jsem úplně ztratil přehled o Georgeově po-

  zici. Potom jsem se zavěsil za třetí Val, který se

  pohyboval nad mořem poblíž Barbers Point. Při

  -

  blížil jsem se k němu velmi blízko, zadní střelec

  na mě přitom střílel... Vzhledem k malé vzdále

  -

  nosti jsem jasně viděl, že ho zabila hned moje

  první dávka. Nicméně i přes všechny zásahy,

  které dostával, tento letoun nevzplál jako ostatní,

  jen začal postupně klesat a přitom se z něj mo

  -

  hutně kouřilo. Přestože jsem to otočil zpět k do-

  movu, byl jsem si jist, že zasažené letadlo spadlo

  do moře. Bylo nanejvýš frustrující, že mi došla

  munice právě v okamžiku, kdy se tyto mnohem

  pomalejší letouny dávaly na zpáteční let ke své

  letadlové lodi. S větším množstvím munice nebo

  s jejím uvážlivějším používáním jsem jich mohl

  dostat ještě několik.“

  Opakovaná odvaha

  Welch a Taylor přistáli po první akci na základ-

  ně Wheeler, aby doplnili palivo a munici. Kolem

  půl desáté dopoledne se k základně přiblíži-

  la letka dalších D3A1 Val s jasným záměrem ji

  bombardovat. Welch proto neprodleně vzlétl,

  opět jen s částečnou zásobou munice. Taylor

  se trochu opozdil, takže vzlétl těsně předtím,

  než Valy zahájily nálet. Vlastně odstartoval pří-

  mo vstříc přilétajícím japonským bombardérům

  a začal střílet, jen co se kola jeho stroje odlepila

  od země. Nabral rychlost, provedl ostrý mané-

  vr a dostal se za předposlední Val. Útok zahájil

  ve stejném okamžiku, kdy na něj začal zezadu

  střílet poslední stroj japonské formace. Taylor

  dostal několik zásahů, jedna kulka ho zranila

  na levé paži, ale naštěstí se objevil Welch a svou

  palbou Taylora nepřítele zbavil. Zraněný Taylor

  pak pronásledoval odlétající Val nad moře, dokud

  nespotřeboval poslední munici. Welch odletěl

  k Ewě, kde zahlédl osamělou Val a sestřelil ji

  těsně u pláže v Barber's Point.

  Potřetí se Welch vydal nahoru doprovázen

  2/Lt Johnem Dainsem z 47th PS letícím v P-36.

  Předtím Dains uskutečnil dva vzlety s P-40

  z Haliewy a zřejmě sestřelil japonský bombardér

  v souboji, jehož svědkem byl personál radarové

  stanice Kaawa. Japonští útočníci v té době vy-

  klidili oblast, ale vzdušný prostor nad Oahu byl

  stále nebezpečným místem. Když se Dains blížil

  k Wheeler Field, aby přistál, byl ostřelován ner-

  vózní obsluhou protiletadlových baterií v Scho-

  field Barracks a zřítil se k zemi na golfovém

  hřišti.

  Welch si nakonec připsal 7. prosince čtyři potvr-

  zená vítězství, Taylor dvě a Dains jedno. Taylor

  a Welch měli tou dobou před sebou ještě spous-

  tu vzdušných soubojů. Taylor v roce 1943 sloužil

  jako velitel flightu u 44th FS na Guadalcanalu,

  Welch odešel na Novou Guineu létat na letou-

  nech P-39 v rámci 8th FG. Dne 7. prosince 1942,

  přesně rok po svém statečném boji nad Pearl

  Harborem, dosáhl tří vítězství, čímž získal sta-

  tus esa. Válku ukončil s 16 vítězstvími a po vál-

  ce se stal zkušebním pilotem společnosti North

  American Aviation. Zahynul při testování letounu

  F-100 v říjnu 1954.

  Celkem sestřelilo pět P-40, které se dostaly do

  vzduchu během útoku na Pearl Harbor, sedm

  japonských letadel při ztrátě dvou vlastních

  strojů a jednoho pilota. Ze statistického hlediska

  tak lze bojový debut P-40 ve službách americ-

  kého armádního letectva považovat za úspěch.

  Z praktického hlediska však tyto letouny ve svém

  úkolu bránit Pearl Harbor před leteckým útokem

  selhaly. Možná nezaslouženě tak dostala pověst

  P-40 nesmazatelnou černou skvrnu, která se

  v následujících dnech ještě zvětšila.

  Závěrem

  Japonský útok eliminoval bojovou sílu tichomoř-

  ské flotily amerického námořnictva, zejména

  jejích bitevních lodí. Také 14th PG byla zdevasto-

  vána, měla 61 zničených P-40 a P-36, 41 strojů

  muselo být vyřazeno. Kdyby Japonci odpoledne

  vyslali třetí útočnou vlnu, bylo by k jejímu za-

  chycení k dispozici pouze 38 stíhaček. Japonci

  se však nevrátili – ani 7. prosince, ani později.

  Armádní stíhací perutě na Havaji rychle přešly

  do válečného stavu a zničené letouny byly brzy

  nahrazeny novějšími verzemi P-40 a také letou-

  ny Bell P-39. Havaj se stala velkým výcvikovým

  střediskem, které připravovalo čerstvé armádní

  piloty pro bojové nasazení v celém Pacifiku bě-

  hem téměř čtyř let války, které měly následovat.

  1/Lt. John Thacker létal na Havaji v roce 1942 na tomto P-40B, který pojmenoval po své přítelkyni. Letoun měl střídavě

  červené a bílé pruhy na směrovce.

  O autorovi

  Carl Molesworth pracoval jako novinář v no-

  vinách a časopisech téměř 40 let, než v roce

  2015 odešel do důchodu. Více než tři desetiletí

  se také věnuje výzkumu a psaní o leteckých

  operacích za druhé světové války. Mezi pat-

  náct knih, které na toto téma napsal, patří

  i nejnovější kniha Flying Tiger Ace, která vy-

  šla v roce 2020 v nakladatelství Osprey Pub-

  lishing. Carl získal bakalářský titul z angličti-

  ny na Marylandské univerzitě. Žije v Bay View

  ve státě Washington, USA.

  Foto: Francis S. Gabreski

  eduard

  11

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 12

  Fotografie pořízená z japonského letadla během torpédového útoku na lodě kotvící po obou stranách Fordova ostrova krátce po zahájení útoku na Pearl Harbor. Pohled přibližně

  směrem na východ. Vpravo je vidět zásobovací sklad, ponorková základna a tankoviště. Torpédo právě zasáhlo loď USS West Virginia na vzdálenější straně Fordova ostrova (uprostřed).

  Další bitevní lodě kotvící poblíž jsou (zleva): Nevada, Arizona, Tennessee (vedle West Virginie), Oklahoma (torpédovaná a naklání se) podél Marylandu a lodi California. Nalevo od ostro-

  va jsou lehké křižníky Detroit a Raleigh, cílová a výcviková loď Utah a nosiš hydroplánu Tangier. Raleigh a Utah byly torpédovány a Utah se prudce naklání na levobok. Japonská letadla

  jsou vidět vpravo uprostřed (nad Fordovým ostrovem) a nad námořní loděnicí vpravo. Letadla amerického námořnictva na rampě hydroplánů hoří.

  HISTORIE

  Foto: U.S. Navy

  Válka mezi Japonskem a Spojenými státy byla hrozbou, na kterou se

  oba státy připravovaly již od dvacátých let 20. století. Japonsko vnímalo

  s obavami rozšiřování oblastí amerického vlivu v Tichomoří již od deva-

  desátých let 19. století. V první světové válce Japonsko stálo na straně

  států Dohody a také díky němu přišlo Německo o kolonie v Asii. Japon-

  ská vláda však sama spatřovala cestu k pozici mezinárodní velmoci

  v koloniální expanzi, kterou u jiných států vnímala jako neakceptovatel-

  nou.

  Napětí mezi Japonskem a USA eskalovalo v roce 1931 po japonské invazi

  do Mandžuska a vzrůstalo během války v Číně v následujícím desetiletí.

  V roce 1940 Japonsko zabralo Francouzskou Indočínu ve snaze uvalit

  embargo na veškerý dovoz do Číny, včetně válečných dodávek směřu-

  jících z USA. Tento krok přiměl Spojené státy k uvalení odvetného em-

  barga na vývoz ropy do Japonska, což vedlo japonskou stranu k odhadu,

  že jí vlastní zásoby vystačí na méně než dva roky. Již nějakou dobu se

  v Tokiu plánovalo dobytí „jižní oblasti zdrojů“ v Tichomoří, aby ji bylo mož-

  né připojit k „Velké východoasijské sféře společné prosperity“, kterou

  Japonsko chtělo vytvořit.

  Strategickým cílem útoku byly Filipíny, což byl v té době americký pro-

  tektorát. Součástí plánu byl preventivní útok na Pearl Harbor, který by

  neutralizoval americké námořní síly v Tichomoří.

  Plánování útoku

  Přípravu útoku na Pearl Harbor zahájil admirál Isoroku Yamamoto již

  počátkem roku 1941. Jako bývalý námořní přidělenec ve Washingtonu

  měl proti válce s USA výhrady, ale když měly být přípravy na útok zapo-

  čaty, vzal si je osobně na starost. Souhlas vrchního velení námořnictva

  nakonec získal mimo jiné tím, že pohrozil rezignací. Od léta 1941 byl útok

  označován krycím názvem Operace Z, ale měl i jiné názvy.

  Během roku 1941 Japonci získávali na Havaji zpravodajské informace

  pomocí vlastní sítě i agentů Abwehru. USA sice v létě uzavřely havajské

  konzuláty patřící Itálii a Německu, ale z obav před zvyšováním napětí

  s Tokiem nedošlo k uzavření japonského konzulátu. Ten byl při plánování

  útoku klíčovým zdrojem pro sledování pohybu plavidel a režimu americ-

  kých jednotek.

  Při plánování útoku na havajský přístav nechal Yamamoto prostudovat

  britský nálet na základnu Taranto a dokonce za tímto účelem do Itá-

  lie vyslal studijní tým. Yamamoto společně s kontradmirálem Kusakou

  a fregatním kapitánem Minoru Gendou naplánoval útok pomocí leta-

  dlových lodí, jejichž letouny měly zaútočit s momentem překvapení

  v ranních hodinách. Kvůli mělkým vodám v přístavu byli Japonci nuceni

  upravit torpéda a nacvičovat jejich shoz za těchto specifických podmí-

  nek. Jako výcvikový prostor podobný Havaji námořnictvo využilo přístav

  v Kagoshimě, v jehož blízkosti se vypíná horský masiv.

  Zvažovalo se také vylodění a obsazení havajských ostrovů, ale od této

  myšlenky Japonci upustili kvůli aktuálnímu zapojení armádních jed-

  notek v Číně, plánovanému nasazení na Filipínách a dalších oblastech

  v jihozápadním směru.

  Útok na Pearl Harbor byl schválen v létě 1941 na císařské konferenci.

  Pověření k útoku bylo uděleno na druhé císařské konferenci, pokud by

  v diplomatických jednáních s USA nebylo dosaženo uspokojivého vý-

  sledku pro Japonsko. Po tzv. Hullově nótě byl 1. prosince 1941 vydán roz-

  kaz k útoku. S jeho vydáním však císař Hirohito do poslední chvíle váhal.

  Japonští námořní letci

  Osádky bombardérů Aichi D3A, Nakajima B5N i piloti stíhaček A6M2 bě-

  hem nácviků útoků na přístavní cíl pochopili, že se připravují na zásadní

  vojenské střetnutí. Cíl však odhadovali různě. Řada z nich předpokládala,

  že půjde o napadení některé ruské základny, protože v té době narůstalo

  napětí mezi Japonskem a Ruskem kvůli rybolovu. Další čekali napadení

  amerických základen na Aleutách. Někteří však správně tipovali Pearl

  Harbor. Osádky bombardérů B5N nesly před útokem trochu nelibě nátěr

  svých strojů tmavou barvou na horních plochách. Dalším připadalo zlo-

  věstné, když viděli, jak jsou před vyplutím svazu měněna cvičná torpéda

  s červeným nátěrem hlavic za bojová s černým nátěrem.

  Poté, co byl osádkám sdělen cíl útoku, museli na některých lodích dů-

  stojníci své podřízené ujistit, že plán je ve shodě s postoji velení námoř-

  nictva. Předcházeli tak fámám, které se mohly šířit v souvislosti s pokusy

  o státní převrat, jichž si Japonsko v uplynulé dekádě prodělalo několik.

  A rovněž bylo potřeba zdůraznit, že plán je připraven ve shodě mezi vede-

  Japonský útok na americkou základnu Pearl

  Harbor na Havaji 7. prosince 1941 patří mezi

  rozhodující milníky vývoje druhé světové války

  a rovněž celého dvacátého století. Byl katarzí

  dlouhodobé krize japonsko-amerických vzta-

  hů a do světového válečného koniktu zapojil

  USA. Ty byly globální ekonomickou a vojenskou

  mocností, která se do té doby držela stranou

  války v Evropě, přestože se na ni připravovala

  a podporovala své budoucí spojence.

  TEXT: JAN BOBEK

  TORA TORA TORA!TORA TORA TORA!

  eduard

  12

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 13

  ním armády a námořnictva, jejichž rivalita byla všeobecně známa.

  K útoku na USA se jednotliví námořní letci stavěli různě. Někdo útok

  vítal s nadšením, další ho brali jako povinnost. Byli i letci, kteří měli

  z války proti USA vážné obavy, nebo vyjadřovali nelibost nad tím, že bude

  nepřítel napaden nečekaně a nedojde ke klasické námořní bitvě. Většina

  letců považovala Pearl Harbor za silně bráněný cíl a předpokládali, že se

  z náletu nevrátí.

  Svaz vyplouvá

  Jádrem úderného svazu, který měl napadnout Pearl Harbor, bylo šest

  letadlových lodí rozdělených do třech divizí: 1. Kōkū Sentai s Akagi

  a Kagou, 2. Kōkū Sentai se Sōryú a Hiryū a 5. Kōkū Sentai se Shōkaku

  a Zuikaku. Patřily do tzv. Kidó Butai (mobilní operační svaz) jemuž velel

  viceadmirál Chúichi Nagumo. Současně byl velitelem 1. Kōkū Kantai (le-

  tecká flotila), pod níž organizačně spadaly letecké jednotky na palubách

  celkem šesti letadlových lodí.

  Takto velký svaz letadlových lodí dosud v historii námořních operací

  nebyl bojově nasazen. Dvě z lodí, Shōkaku a Zuikaku, byly dokončeny

  jen několik měsíců před útokem. Součástí svazu byly bitevní lodi Hiei

  a Kirishima a těžké křižníky Tone a Chikuma. Doprovod svazu poskytoval

  křižník Abukuma s devíti moderními torpédoborci. Palivo pro svaz zajiš-

  ťovalo sedm tankerů a v předvoji k Havaji pluly ponorky I-19, I-21 a I-23.

  Do akce však byla zapojena i další plavidla, včetně miniponorek a jejich

  mateřských ponorek.

  Letouny z 1. a 2. Kōkū Sentai byly rozděleny na čtyři specializace: stíhací

  doprovod, torpédový útok, střemhlavé bombardování a bombardování

  v horizontálním letu. Osádky 5. Kōkū Sentai dostaly rozkaz připravit se

  jen na první tři úlohy. Pokud by ve vzduchu nebyly nepřátelské letouny,

  měly se doprovodné stíhačky zapojit do ostřelování pozemních cílů, po-

  kud možno měly útočit co nejníže nad terénem.

  Velitelem vzdušného útoku byl fregatní kapitán Mitsuo Fuchida, který

  současně velel první útočné vlně. Stíhací doprovod při první vlně vedl

  poručík Shigeru Itaya, který se za námořnictvo účastnil koncem třicá-

  tých let vývoje Zera. V druhé vlně velel stíhačům poručík Saburō Shindō,

  jenž vedl piloty Zer do prvního úspěšného boje v Číně v roce 1940. Všichni

  tři důstojníci sloužili na palubě Akagi. Velitelem druhé útočné vlny byl

  další veterán z bojů v Číně, korvetní kapitán Shigekazu Shimazaki.

  Plavidla začala ze svých přístavů postupně odplouvat počínaje 16. listo-

  padem a shromáždila se v zátoce Hitokappu na odlehlém ostrovu Etoro-

  fu v Jižních Kurilách. Směrem k cíli na Havaji svaz vyplul 26. listopadu ve

  večerních hodinách. Japonci se rozhodli, že zaútočí na cíl ve dvou vlnách

  a byli připraveni vyslat i třetí. Důvodem proč dělit letecké jednotky do ně-

  kolika vln byl především dlouhý čas potřebný pro logistiku a start všech

  strojů z paluby. Nagumo obdržel 2. prosince kódovanou zprávu „Niitaka-

  -yama nobore 1208“ (vystoupejte na horu Niitaka 1208)", znamenající to,

  že datum útoku je potvrzeno na 8. prosinec japonského času.

  Poté, co svaz 4. prosince severně od atolu Midway doplnil palivo, za-

  mířil jihovýchodním směrem. Plavba probíhala za konstantního rizika

  objevení svazu. Pokud by k odhalení došlo do dvou dnů před útokem,

  Nagumo by se vrátil do Japonska. V předvečer útoku velení japonského

  námořnictva dostalo zprávu od agentů na Havaji o plavidlech, která se

  nachází v přístavu, americké letadlové lodi však přítomny nebyly. Mezi

  osádkami Kidō Butai přesto převládalo nadšení z nadcházející akce. Po

  dalším doplnění paliva asi šest set mil severně od Oahu k cíli vyrazila

  pouze bojová plavidla. Na stožáru Akagi zavlála historická vlajka, kterou

  použil admirál Tōgō v bitvě u Tsushimy.

  Těžké křižníky Tone a Chikuma do oblasti Havaje vyslaly průzkumné

  plovákové letouny, a když po návratu potvrdily předchozí informace

  o nepřátelských lodích v přístavu, byl vydán rozkaz k zahájení akce.

  Útok

  V 1 hod 30 minut byl vydán rozkaz k nastartování motorů. Jako první šlo do

  vzduchu z jednotlivých lodí 43 stíhaček Zero, potřebující ke startu nejkratší

  rozjezd. Po nich následovalo 140 bombardérů Nakajima B5N a střemhla-

  vých Aichi D3A. Mitsuo Fuchida si při navigaci k cíli pomáhal naladěním

  amerického rádia z Havaje, které mimo jazzové hudby pro pohodové ne-

  dělní ráno poskytlo i přesnou zprávu o počasí nad cílem, včetně výšky ob-

  lačnosti a síly a směru větru. Díky tomu Fuchida změnil směr příletu. Ve 3

  hodiny ráno (japonského času) zahlédli Japonci Kahuku Point na severu

  Oahu. Fuchida po deseti minutách vydal pokyn k útoku pomocí jedné svět-

  lice, ale stíhací doprovod si signálu nevšiml. Fuchida tedy vystřelil druhou

  světlici, ale tím došlo k nedorozumění mezi osádkami bombardérů. Dvě

  světlice totiž byly signálem, že formace je napadena. Kvůli tomu se velitel

  střemhlavých bombardérů korv. kpt. Kakuichi Takahashi domníval, že má

  zaútočit jako první, ale velitel formace torpédových bombardérů korv. kpt.

  Shigeharu Murata byl přesvědčen, že on je tím, kdo má podle původního

  plánu zahájit nálet.

  Ve 3 hodiny 17 minut Fuchida po vizuálním kontaktu s cílem vyslal signál

  „to, to, to, to“, který znamenal, že letouny zahajují útok v plné síle. Po dalších

  třech minutách vyslal signál „tora, tora, tora“ (tora = japonsky tygr), který

  potvrzoval, že se nepřítele podařilo překvapit. Zpráva byla Nagumem ihned

  předána do Tokia.

  Střemhlavé bombardéry zahájily kvůli nedorozumění nálet na lodi v přísta-

  vu jako první, což donutilo velitele torpédových bombardérů zaútočit pod

  jiným kurzem a rychleji než plánoval. Část bombardérů zaútočila na Ford

  Island, Hickam Field a letiště Wheeler, Ewa a Kaneohe. Formace bombar-

  HISTORIE

  Na snímku z února 1927 pořízeném ve Washingtonu, D.C. sedí zleva nový námořní přidě-

  lenec kpt. Isoroku Yamamoto, americký ministr námořnictva Curtis D. Wilbur, dosavadní

  námořní přidělenec kpt. Kiyoshi Hasegawa a velitel námořnictva Admiral Edward Walter

  Eberle. Díky Eberlemu bylo urychleno dokončení letadlových lodí USS Lexington a Sara-

  toga. Výrazně také přispěl k udržení leteckých jednotek v rámci US Navy po první světové

  válce.

  Foto: Library of Congress, Washington, D.C.

  Portrétní fotografie viceadmirála Chūichi Naguma pořízená japonským císařským námoř-

  nictvem v letech 1941-42, kdy byl velitelem 1. letecké flotily.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  eduard

  13

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 14

  HISTORIE

  Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Foto: Shizuo Fukui

  Bitevní loď Kirishima a letadlová loď Akagi u zátoky Sukumo v Japonsku v dubnu 1939, obě lodě se o dva roky později zúčastnily útoku na Pearl Harbor.

  dérů B5N Mitsuo Fuchidy shodila bomby na cíle v Oahu z výšky 3000 metrů.

  Proti útočníkům se pokusilo zasáhnout jen několik amerických stíhačů,

  kteří byli rychle sestřeleni. Americký personál se vzpamatoval z na-

  prostého šoku a bránil se všemi dostupnými prostředky. Japonští vete-

  ráni z první útočné vlny po válce vzpomínali, že je překvapilo, jak rychle

  Američané dokázali zahájit palbu. Japoncům začalo jít rychle o život,

  v některých případech museli na poslední chvíli změnit kurz, aby snížili

  riziko zasažení před odhozem torpéd.

  Fuchida vydal ve čtyři hodiny rozkaz k návratu, ale sám nad cílem zůstal,

  neboť byl hlavním velitelem náletu. Tou dobou se již blížila druhá útočná

  vlna vedená korv. kpt. Shimazakim, který současně velel 54 bombardé-

  rům B5N, formaci 78 střemhlavých D3A vedl korv. kpt. Takashige Egusa

  a doprovod jim zajišťovalo 36 Zer pod vedením por. Shindōa.

  Shimazaki vydal ve 4 hodiny 25 minut rozkaz k útoku, ale v té době už

  byla jeho letadla terčem těžké protiletadlové palby. Cíle byly zahaleny

  kouřovou clonou, nebo na nich došlo k velkým požárům. Bombardéry

  musely snížit výšku útoku, čímž se ale vystavily většímu riziku zásahů

  od protiletadlového dělostřelectva. Japonští letci měli potíže s identifika-

  cí cílů, proto začali útočit na ohniska odvetné palby.

  Nagumo se svým štábem zvažoval vyslání třetí vlny, ale nakonec od ní

  upustil, především kvůli silné protiletadlové palbě a faktu, že potopením

  amerických lodí se podařilo dosáhnout cíle operace. Do akce vyslali 350

  strojů z 414, které měli k dispozici. V první vlně přišli o tři Zera, jeden D3A

  a pět bombardérů B5N. Při druhé vlně bylo ztraceno šest Zer a čtrnáct

  střemhlavých D3A. Padlo 55 letců, žádný nepadl do zajetí, až na para-

  doxní situaci stíhače podd. 1. tř. Nishikaichiho. Celkem 74 strojů se vrátilo

  s poškozením. O život přišlo rovněž devět členů osádek miniponorek

  a jeden padl do zajetí. Ze 79 stíhačů, kteří se zúčastnili obou útočných

  vln, se jich konce války dočkalo jen 17.

  Při náletu zahynulo 2335 příslušníků amerických ozbrojených sil a 1143

  jich bylo zraněno. O život přišlo rovněž 68 civilistů a zranění utrpělo dal-

  ších 35. Mimo potopených a poškozených lodí bylo zničeno nebo poško-

  zeno téměř 350 letadel. Sestřeleny byly také tři civilní stroje.

  Americké letadlové lodi

  Hlavní cíle japonského útoku, americké letadlové lodi, nebyly napadeny

  a jejich poloha byla pro Japonce neznámá. USS Saratoga byla právě

  v San Diegu a naloďovala svou leteckou skupinu a stíhačky námořní pě-

  choty. Ihned dostala rozkaz odplout do Pearl Harboru, kam dorazila 15.

  prosince a pokračovala k atolu Wake.

  USS Lexington plula v Task Force 12 k atolu Midway, aby tam přepra-

  vila bombardéry námořní pěchoty. Po ohlášení útoku na Pearl Harbor

  dostala TF 12 rozkaz zahájit pátrání po japonském svazu. Její letouny

  prováděly intenzivní hlídkovou činnost až do 13. prosince, kdy se USS

  Lexington vrátila do Pearl Harboru.

  USS Enterprise vyslala 7. prosince v ranních hodinách na hlídku osm-

  náct bombardérů SBD pod velením velitele Carrier Air Group Lt. Cdr.

  Howarda L. „Brigham“ Younga. Na konci hlídky přiletěly Dauntlessy do

  Pearl Harboru, ale dostaly se pod palbu jak japonských letců, tak vlast-

  ních dělostřelců. Sedm jich bylo sestřeleno, osm letců zahynulo a dva

  utrpěli zranění.

  V 17 hod vyslala USS Enterprise proti japonskému svazu formaci osm-

  nácti bombardérů Devastator, šesti Dauntlessů a šesti Wildcatů, ovšem

  na základě mylných informací špatným směrem. Po neúspěšném pát-

  rání se bombardéry vrátily na palubu mateřské lodi, ale Wildcaty byly

  vyslány do Pearl Harboru a přibližovaly se na přistání za tmy. Kvůli tra-

  gickému nedorozumění v rádiové komunikaci byly čtyři z nich sestřeleny

  a tři piloti zahynuli.

  Zero-Sen

  Japonský letecký průmysl byl ve dvacátých a počátkem třicátých let

  20. století orientován na výrobu letounů stavěných podle zahraničních

  licencí. Ozbrojené složky, především námořnictvo, však s ohledem na

  specifika čínského a pacifického bojiště přicházely s požadavky, které

  zahraniční letecké konstrukce nenabízely.

  Díky těmto okolnostem vznikl u firmy Mitsubishi Heavy Industries ná-

  mořní stíhací letoun Typ 96, známější jako A5M „Claude“. Jednalo se

  o čistě japonskou konstrukci. Vedoucím konstruktérského týmu byl

  mladý japonský inženýr Jirō Horikoshi. S motorem, který neměl pří-

  liš velký výkon, se mu podařilo navrhnout lehkou a obratnou stíhačku

  s pevným podvozkem, která v době svého vzniku neměla v dosažené

  rychlosti konkurenci.

  V říjnu 1937 byly osloveny firmy Mistubishi a Nakajima, aby zahájily vývoj

  prototypu palubní stíhačky 12-shi. Požadavky na parametry tohoto stroje

  byly na první pohled natolik extrémní a někdy i vzájemně protichůdné,

  že oba konstruktérské týmy zjišťovaly, zda by bylo možné je “změkčit“.

  Nakajima nakonec od projektu odstoupila a parametry prototypu se do-

  konce na základě zkušeností z čínského bojiště ještě zpřísnily. Jedinou

  výraznou částí letounu, jejíž design se opíral o zahraniční licenci, byl za-

  tahovací podvozek.

  Nakonec se Horikoshiho týmu podařilo požadavky technických specifi-

  kací splnit, a to nejen díky aerodynamickému designu a novému druhu

  lehké slitiny pro potah letounu, ale i díky motoru Sakae 11 firmy Nakajima.

  Během letových testů bylo nutno řešit praskání potahu křídla při přetí-

  Bitevní loď USS Arizona s prezidentem Herbertem Hooverem na palubě, březen 1931.

  Prezidentská vlajka vlaje z vrcholu hlavního stěžně.

  eduard

  14

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 15

  HISTORIE

  Foto: Shizuo Fukui

  žení i ovládání křidélek při manévrech ve vysokých rychlostech. Nová

  stíhačka měla silnou výzbroj dvou kanónů a dvou kulometů, extrémně

  dlouhý dolet (přes 1800 kilometrů) a výbornou manévrovatelnost. Její

  maximální rychlost byla 533 km/h ve výšce 4550 m. Postrádala však

  pancéřování a další ochranné prvky a kvůli stabilitě konstrukce nesměla

  letět větší rychlostí než 600 km/h.

  Stroj byl do výzbroje zařazen v roce 1940 a dostal oficiální označení Rei

  shiki Kanjō sentōki (palubní stíhačka typ nula), přičemž „nula“ byla odvo-

  zena od roku 2600 (1940) japonského kalendáře. Japonští piloti jí obvykle

  zkráceně nazývali „Rei-Sen“. Odtud je také odvozen název “Zero“ často

  používaný spojeneckými letci namísto oficiálního kódového označení,

  odvozeného od mužského jména „Zeke“. V rámci systému označování

  letounů u námořnictva dostal nový sériový stroj typové označení A6M,

  přičemž A6 znamenalo, že se jedná o šestý typ palubní stíhačky zařaze-

  ný do služby a M bylo zkratkou pro název firmy Mitsubishi.

  Zera, konkrétně A6M2 Model 11, byla úspěšně nasazena na čínském bo-

  jišti od léta 1940, ale jejich existence západním rozvědkám unikala, pro-

  tože nikdo nechtěl věřit hlášením z Číny, která naznačovala, že Japonci

  mají stíhačku, jež je na světové špičce. Během roku 1941 došlo k dalším

  úpravám, tou hlavní byly sklopné koncové oblouky, usnadňující manipu-

  laci na letadlových lodích. S takto modifikovanou stíhačkou A6M2 Model

  21 vstoupilo Japonsko do války s USA a dalšími západními státy. Firma

  Mitsubishi se mimo výroby Zer musela věnovat i výrobě dalších letounů,

  proto licenční výrobu zahájila na konci roku 1941 také firma Nakajima.

  Zbarvení Zer z útoku na Pearl Harbor

  Zbarvení japonských letounů z období druhé světové války, a obzvláště

  stíhaček Zero, je předmětem dlouhého a složitého výzkumu jak v Japon-

  sku, tak i v zahraničí. Naším hlavním vodítkem pro výběr barev obtisků

  a doporučené odstíny modelářských barev je publikace Nicholase Mill-

  mana „Painting the Early Zero-Sen; A Primer for Modellers & Artists“.

  Všem vřele doporučujeme její prostudování. Je například skvělým vo-

  díkem pro vysvětlení použití barvy J3 Ameirō, kterou byla Zera natřena,

  a rovněž pro pochopení jejího výskytu v poměrně rozdílných odstínech.

  Pro odstín výsostných znaků jsme zvolili světlejší variantu červené, než

  je mezi výrobci stavebnic obvyklé. Barva totiž s postupem času tmavla,

  ale Zera útočící na Pearl Harbor byly relativně nové stroje. Vycházíme při

  tom z Millmanovy publikace a také z odstínu červené barvy na částech

  bombardéru B5N, který se nachází ve sbírkách Arizona Memorial.

  Domníváme se, že Zera, která se účastnila útoku na Pearl Harbor, po-

  cházela pouze z výroby firmy Mitsubishi. Firma Nakajima totiž své první

  licenční Zero vyrobila až v listopadu 1941 a k bojovým útvarům se stroje

  této firmy dostaly teprve na jaře 1942. Proto při zbarvení detailů vychází-

  me ze specifik barevné úpravy Zer u firmy Mitsubishi tak, jak je vysvět-

  luje N. Millman. Přesto doporučujeme řídit se i fotografiemi konkrétních

  strojů, například s ohledem na provedení výstražných pruhů na krytech

  podvozku. Podle fotografií několika strojů, které se účastnily náletu na

  Pearl Harbor (AI-156, AII-159 a AII-168) se nedá vyloučit, že vnitřní plocha

  hlavního krytu podvozku byla natřena barvou Aotake, nikoli šedou bar-

  vou, typickou pro stroje Mitsubishi.

  Stíhačky Zero byly v době útoku na Pearl Harbor označeny barevnými

  pruhy na trupu a kódovým označením na svislých ocasních plochách.

  Písmeno v kódu identifikovalo pořadí příslušné Kōkū Sentai, římská čís-

  lice označovala pořadí letadlové lodi v rámci této Kōkū Sentai.

  Letouny 1. Kōkū Sentai:

  - Akagi: jeden červený pruh na trupu, červený kód AI

  - Kaga: dva červené pruhy na trupu, červený kód AII

  Letouny 2. Kōkū Sentai

  - Sōryū: jeden modrý pruh na trupu, červený kód BI

  - Hiryú: dva modré pruhy na trupu, červený kód BII

  Letouny 5. Kōkū Sentai

  - Shōkaku: jeden bílý pruh na trupu, červený kód EI

  - Zuikaku: dva bílé pruhy na trupu, červený kód EII

  U všech Zer letadlové lodi Shōkaku je pravděpodobné, že bílý pruh na

  trupu i velitelské pruhy na ocasních plochách byly červeně lemované.

  Některé fotografie pořízené z větší vzdálenosti nejsou natolik zaostře-

  né, aby na nich byly lemy zřetelné. Snímky často pocházejí z filmových

  týdeníků.

  Velitelské pruhy na ocasních plochách znázorňovaly toto funkční zařa-

  zení:

  - Tři pruhy: Hikōtaichō, velitel letecké skupiny na letadlové lodi, pod nějž

  mohly spadat všechny typy leteckých jednotek na palubě. Organizačně

  velel veškerému leteckému personálu. Při bojové akci vedl formaci růz-

  ných typů letadel příslušné Kōkū Sentai. Nicméně v době útoku na Pearl

  Harbor měla například Akagi vlastního Hikōtaichō pro každou ze svých

  tří leteckých jednotek.

  - Dva pruhy: Buntaichō, velitel formace šesti až devíti letadel (Chútai),

  větší letadlová loď měla pro jeden typ letadla obvykle dva důstojníky

  s funkcí Buntaichō, jeden z nich byl nadřízený a jeden podřízený.

  - Jeden pruh: Shōtaichō, velitel formace tří letadel.

  Závěr

  Během dvou vln japonského náletu na Pearl Harbor bylo potopeno nebo

  poškozeno 21 lodí US Navy, ale 18 se jich podařilo vyzvednout nebo opra-

  vit a vrátit do služby. Například těžce poškozená bitevní loď USS Nevada

  byla bojově nasazena v říjnu 1942.

  USS Enterprise, jako jedna z letadlových lodí, které náletu na Pearl Har-

  bor unikly, bojovala o půl roku později v bitvě o Midway a podílela se na

  potopení čtyř letadlových lodí ze šesti, které se účastnily útoku na Pearl

  Harbor.

  V prvních měsících války v Tichomoří si Američané a jejich spojenci uvě-

  domili, jak moc podcenili japonské protivníky. Jedním z hlavních sym-

  bolů tohoto vystřízlivění byla stíhačka Zero, která si na počátku války

  vytvořila pověst téměř nepřemožitelného protivníka.

  Přestože se řada obyvatel USA na konci roku 1941 obávala, že by mohlo

  dojít k válce s Japonskem, byl útok na Pearl Harbor překvapením. Díky

  němu začala většina obyvatel podporovat zapojení USA do války a ame-

  ričtí vojáci bojující v Pacifiku v příštích letech mnohokrát slyšeli slova

  „nezapomeňte na Pearl Harbor“.

  Poděkování

  Rád bych poděkoval za spolupráci při přípravě článku poděkoval

  Honzovi Kašemu, Nicku Millmanovi a Ronu Wernethovi.

  Zdroje

  FUCHIDA M.: Midway: The Battle That Doomed Japan, the Japanese Na

  -

  vy's Story

  HATA I., IZAWA Y.: Japanese Naval Aces and Fighter Units in World War II

  LUNDSTROM J. B.: The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl

  Harbor to Midway

  LUNDSTROM J. B.: First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fi

  -

  ghter Combat from August to November 1942

  MIKESH R.: Zero: Combat and Development History of Japan's Legenda

  -

  ry Mitsubishi A6M Zero Fighter

  MILLMAN N.: A6M Zero-sen Aces 1940-42

  MILLMAN N.: Painting the Early Zero-Sen

  Model Art No 378: Pearl Harbor

  SMITH C., LAURIER J.: Pearl Harbor 1941: The day of infamy

  WERNETH R.: Beyond Pearl Harbor: The Untold Stories of Japan's Naval

  Airmen

  YOSHIMURA A.: Zero Fighter

  jacar.go.jp

  j-aircraft.com, pacificwrecks.com

  Letadlové lodě japonského císařského námořnictva Zuikaku (v popředí), Kaga (vpravo)

  a Akagi míří před oficiálním vyhlášením války USA v listopadu 1941 k Pearl Harboru.

  eduard

  15

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 16

  HISTORIE

  Foto: National Archives

  Panoramatický pohled na Pearl Harbor během japonského náletu 7. prosince 1941, s výbuchy protiletadlových granátů nad přístavem. Fotografie je pořízena jihozápadním směrem

  z kopců za přístavem. Velký sloupec kouře vpravo dole uprostřed pochází z hořící lodi USS Arizona (BB-39). Kouř poněkud dále vlevo je z torpédoborců Shaw (DD-373), Cassin (DD-372)

  a Downes (DD-375), které jsou umístěny v suchých docích.

  Japonský střemhlavý bombardér D3A „Val“ odhazuje 250kg pumu během náletu

  7. prosince.

  USS Arizona (BB-39) hořící po japonském útoku. Sklady munice lodi USS Arizona (BB-39) explodují poté, co ji zasáhla

  japonská bomba. Na palubě zahynulo 1177 členů posádky.

  Fotograf námořnictva pořídil tuto fotografii japonského útoku na Pearl Harbor na Havaji

  7. prosince 1941, právě když vybuchla loď USS Shaw. V popředí je vidět záď USS Nevada.

  Foto: National Archives Foto: Franklin D. Roosevelt Library & Museum

  Foto: National Museum of U.S. Navy Foto: National Museum of the U.S. Navy

  eduard

  16

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 17

  HISTORIE

  Američtí vojáci pohřbívají s vojenskými poctami tělo poručíka Fusata Iidy ze stíhací

  jednotky letadlové lodi Sōryū, který se záměrně zřítil se svým Zerem ve střemhlavém

  letu poblíž hangáru na letišti Kaneohe.

  Pamětní deska na místě dopadu Zera poručíka Fusaty Iidy.

  Stíhačky Mitsubishi A6M2 „Zero“ na palubě letadlové lodi Akagi během útoku na Pearl

  Harbor. „AI-101“ stojící v pozadí pilotoval během druhé útočné vlny podd. 1. tř. Tadao

  Kimura. Letoun v popředí je „AI-105“, jehož pilotem byl podd. 1. tř. Kikue Otokuni. Oba

  letci válku přežili.

  Vrak stíhačky „BII-120“, se kterou na ostrově Niihau nouzově přistál poddůstojník 1. tř. Shigenori Nishikaichi ze stíhací

  jednotky let. lodi Hiryú. Po sérii dramatických okolností byl 13. prosince 1941 zabit jedním z domorodců. Části Zera jsou

  vystaveny v Pacific Aviation Museum Pearl Harbor. Na motorovém krytu je servisní tabulka se jménem mechanika podd.

  3. tř. Akimota. Ta obsahuje záznamy o celkovém stavu letounu, oleji pro motor, nádrži v trupu, nádržích v křídle

  a o přídavné nádrži. Sériové letouny A6M2 byla vybaveny motorem Nakajima Sakae 12.

  Vrak letounu „AI-154“ ze stíhací jednotky let. lodi Akagi, jehož pilotem byl poddůstojník 1. třídy

  Takeshi Hirano. S letouny své jednotky nejprve zaútočil na John Rodgers Field (Honolulu Air-

  port), poté napadl B-17 s osádkou Capt. Swensona, ale nakonec jej zasáhla pozemní palba

  z Hickam Field a z torpédoborce USS Helm (DD-388). Obránci měli dojem, že se Hirano pokouší

  nouzově přistát na ulici, zavadil však o palmy a narazil do budovy ve Fort Kamehameha. Zahynul

  nejen on, ale i američtí vojáci Cpl. Claude L. Bryant, Pvt. Eugene Bubb, Pvt. Donat George Du-

  quette, Jr. a Pfc. Oreste DeTorre, kteří se za budovou skrývali.

  Foto: U.S. Navy National Museum of Naval Aviation

  oto: National Museum of the U.S. Navy

  Foto: Navy Department in Washington

  Foto: U.S. Navy Foto: National Museum of the U.S. Navy Foto: National Museum of the U.S. Air Force

  Zero, z jehož nádrží uniká palivo, odlétá z prostoru přístavu. V tomto prostoru bě-

  hem druhé vlny operovala Zera z letadlové lodi Kaga, jimž velel Lt. Yasushi Nikaidó.

  Jeho formace přišla o dva piloty.

  eduard

  17

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 18

  HISTORIE

  Bombardér D3A „Val“ během střemhlavého útoku těsně po odhození bomby.

  Jeden ze střemhlavých bombardérů sestřelených během druhé útočné vlny.

  Vyzvedávání vraku bombardéru Val v Pearl Harboru.

  Bombardér „Val“, pravděpodobně z letadlové lodi Kaga, vyfotografovaný nízko nad zemí po

  střemhlavém útoku na přístav.

  Bombardéry Nakajima B5N z letadlové lodi Kaga míří k místu setkání po útoku na lodě

  amerického námořnictva v Pearl Harboru během první útočné vlny.

  Vrak střemhlavého bombardéru D3A „Val“ z letadlové lodi Kaga. Protiletadlová obrana mu

  ustřelila zadní část trupu a letoun dopadl vedle torpédoborce USS Montgomery.

  Foto: National Museum of U.S. NavyFoto: National Museum of the U.S. NavyFoto: National Museum of the U.S. Navy

  Foto: National Museum of the U.S. NavyFoto: US National Archives via Wenger, prostřednictvím Rona WernethaFoto: National Museum of the U.S. Navy

  eduard

  18

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 19

  HISTORIE

  Námořníci stojí uprostřed vraků letadel na hydroplánové základně Ford

  Island a sledují, jak torpédoborec USS Shaw (DD-373) v pozadí vybuchu-

  je. Ve středu snímku je také vidět bitevní loď USS Nevada (BB-36), jejíž

  příď směřuje doleva.

  Těžce poškozený Curtiss P-40 amerického armádního letectva ze 44th Pursuit Squadron na letišti Bellows Field.

  Stíhačky Grumman F4F-3 Wildcat z Fighting Squadron Three (VF-3) Na palubě USS

  Saratoga (CV-3) na začátku října 1941. Letoun na plošině výtahu (Bureau # 3982), s nímž

  večer 7. prosince do Pearl Harboru přiletěl Ensign Gayle Hermann, měl označení upra-

  vené na 3-F-15. Jeho motor byl těžce poškozen palbou vlastních jednotek. Musel přistát

  se zastaveným motorem a byl pod palbou, dokud se nezastavil. Letoun byl opraven

  a později ztracen u VF-2 v Bitvě v Korálovém moři.

  Foto: U.S. Navy National Museum of Naval AviationFoto: Library of Congress, Washington, D.C.Foto: U.S. Naval History and Heritage Command

  Foto: Photo: National Museum of the U.S. Navy

  Foto: U.S. Navy National Museum of Naval Aviation

  Ohořelý Boeing B-17C Flying Fortress (s/n 40-2074) amerického armádního letectva poblíž

  hangáru č. 5 na letišti Hickam Field na Oahu. Z Kalifornie s ním přiletěl Capt. Raymond T.

  Swenson a dorazil během útoku. Při závěrečném přiblížení byla japonskými stíhači zasa-

  žena krabice s hořčíkovými světlicemi a vznítila se. Hořící letoun se při přistání rozpadl.

  Osádka havárii přežila, ale jeden pasažér byl zabit palbou japonského stíhače, když utíkal

  od hořícího vraku.

  Americké letadlo sestřelené stíhačkou Zero (viditelné v horní části snímku) hoří v lese poblíž základny

  Ewa na ostrově Oahu na Havaji během útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Havarované letadlo je

  pravděpodobně Douglas SBD Dauntless z USS Enterprise (CV-6), který pilotoval buď Ensign John Vogt,

  nebo Lt. Clarence Dickinson. Na stejném místě se zřítilo japonské letadlo, jehož trosky se promíchaly

  s troskami letadla amerického námořnictva. Snímek pořídil Staff Sergeant Lee Embree z letounu B-17E

  z 38th Reconnaissance Squadron, který přiletěl nad Oahu během japonského útoku.

  eduard

  19

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 20

  HISTORIE

  Fotografie pořízená 10. prosince 1941 zachytila kotviště “Battleship Row“ na jižní

  straně Fordova ostrova. Jsou na ní vidět škody způsobené japonským náletem

  o tři dny dříve. Na snímku je USS California (BB-44). Všimněte si tmavých

  olejových stop na hladině přístavu, které pocházejí z potopených bitevních

  lodí. Během útoku bylo na palubě USS California zabito 98 mužů a 61 jich bylo

  zraněno. Několik mužů bylo za své činy během útoku vyznamenáno Medailí cti.

  Fotografováno z výšky 3 000 stop.

  USS Utah (BB-31) během pokusu o vyproštění, který nakonec nebyl úspěšný. Celkem na její palubě

  zahynulo 58 důstojníků a mužů, 461 přežilo. Její rezavějící trup zůstává v Pearl Harboru, částečně

  viditelný nad vodou. Muži, kteří zahynuli při potopení Utahu, nebyli z vraku nikdy vyzdviženi, proto je

  loď považována za válečný hrob.

  Foto: National Museum of the U.S. Navy

  Foto: NARA

  Pohled na “Battleship Row“ během japonského náletu nebo bezprostředně po něm. Pře-

  vrácená USS Oklahoma (BB-37) je uprostřed vedle USS Maryland (BB-46). Z posádky USS

  Oklahomy, která se převrátila během dvou minut, bylo zabito nebo nezvěstných 429 mužů.

  Hodně z přeživších se dostalo na palubu USS Maryland a okamžitě se zapojili do střelby na

  japonské letouny.

  Plocha s hangáry na Naval Air Station v Kaneohe Bay, dobře patrné jsou škody způsobené

  japonským bombardováním. Pohled na západ z výšky 500 stop.

  USS Nevada (BB-36) hořící po japonském náletu. Během útoku

  bylo na její palubě zabito 60 a 109 utrpělo zranění. Dva další

  zahynuli při záchranných pracích. Po opravě se USS Nevada

  podílela na bojích v Pacifiku, vylodění v Normandii a jižní Francii

  a na konci války bojovala u Iwo Jimy, Okinawy a u Japonska.

  Foto: National Museum of the U.S. Navy

  Foto: National Archives

  Photo: National Museum of the U.S. Navy

  eduard

  20

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 21

  HISTORIE

  Foto: U.S. Navy

  Potápěč vystupuje ze zaolejovaného podpalubí

  potopené bitevní lodi USS Arizona (BB-39). Během

  japonského útoku byla poškozena tak, že se nedala

  opravit, ale mnoho částí bylo zachráněno a použito na

  jiných lodích. Havajské ženy pracující v námořní loděnici v Pearl Harboru při řezání oceli při záchraně lodí potopených během japonského útoku.

  Námořníci na námořní letecké základně Kaneohe zdobí hroby svých kolegů, kteří zahynuli v Pearl Harboru.

  Jeden z mnoha amerických náborových plakátů vytvořených po 7. prosinci 1941.

  Foto: National Museum of the U.S. Navy

  Foto: United States Library of Congress

  Foto: National Museum of the U.S. Navy

  Letecký pohled na památník USS Arizona s výletním člunem US Navy z USS Arizona Memorial Detachment. Lidé vystupující z člunu při své návštěvě uctí

  památku námořníků a mariňáků, kteří přišli o život během útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941.

  eduard

  21

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 22

  Bylo pošmourné mlhavé prosincové nedělní ráno roku

  1971. Pět dní zbývalo do Štědrého dne a jen několik

  hodin do okamžiku, který řadě lidí změnil život. Toho

  dne ulétl do Západního Německa někdejší mistr světa

  v letecké akrobacii Ladislav Bezák. Zabránit mu v tom

  měl hotovostní pilot kapitán Karel Fiedler. Nezabránil,

  a je dodnes otázkou, zda nemohl, nebo nechtěl…

  Jméno Ladislav Bezák patří do zlaté knihy letecké akrobacie.

  Na Zlínu Z 226 T ovládl v roce 1960 v Bratislavě první ociální

  mistrovství světa v letecké akrobacii a stal se nejen domácí, ale

  i mezinárodní leteckou „celebritou“. O jedenáct let později pr-

  chal z vlasti se čtyřmi dětmi a manželkou ve svém soukromém

  Z 226 T. Letos uplyne od této události 50 let.

  Vzdušné drama

  Kola Bezákova přetíženého Trenéra se naposledy odlepila od

  dráhy kladenského letiště 19. 12. 1971 ve 12:45. Akrobatický

  mistr světa v něm vezl celou rodinu a za zády nechával problé-

  my a nebezpečí, které mu údajně hrozilo. „Snažil jsem se letět

  na plný plyn a nabrat trochu rychlost. Když máte rychlost, tak

  se letadlo dobře chladí. Ale já jsem letěl na plný plyn a nemohl

  jsem tu rychlost nabrat. Taky mi rostly teploty a tlaky olejů

  mi zase padaly dolů. […] Tak jsem upoceně po dlouhých minu-

  tách nabíral výšku,“ líčil svůj let Ladislav Bezák o dvanáct let

  později v rozhovoru pro magazín „Západ“ určený emigrantům

  z Československa žijícím v Kanadě.

  Na obrazovkách radarů zachytil systém PVOS Bezákův Trenér

  ve 13:07 a následně vzlétl z Líní hotovostní stroj. Jednalo se

  o MiG-15bis pilotovaný kpt. Karlem Fiedlerem. Kde se v té chvíli

  nacházel Bezák, je otázkou. V některých rozhovorech uváděl,

  že se stíhač objevil, když byl na úrovni Rakovníka, v jiných,

  že byl nedaleko Chebu. Hotovostnímu migu trvalo překonání

  vzdálenosti k cíli zhruba sedm minut a podle všeho jej dostihl

  někde v okolí Tachova, zhruba 18 km od hranice. To je vzdále-

  nost, kterou překoná Trenér letící rychlostí 160 km/h během

  sedmi minut. Na samotný zásah tak kapitánu Fiedlerovi mno-

  ho času nezbývalo. S cílem navázal vizuální kontakt ve 13:28

  a dostal rozkaz k vystřelení červené světlice, která je signálem

  „následuj mě“. Bezák ale později tvrdil, že stíhač rovnou pálil.

  „On šel nade mě – a tím udělal chybu, protože já jsem ho pořád

  viděl. Jak byl nade mnou, tak jsem tlačil dolů. Měl jsem nepa-

  trně zápornou váhu, ale měl jsem asi čtyřikrát menší rychlost.

  Ale on v té své rychlosti neměl šanci střílet, pokud sledoval mou

  dráhu. Uvědomil jsem si, že to není instruktor, a že to není ani

  příliš dobrý pilot. Udělal jsem ostrou zatáčku, kterou on nemohl

  sledovat. On měl za mnou letět z větší dálky a střílet na mě

  jako na statický cíl. Několikrát vystřelil, ale šlo to moc vedle…“

  Fiedler ohlásil, že po vystřelení světlice cíl kurs nemění a ná-

  sledně dostal rozkaz k výstražné palbě. „Na kapitána Fiedlera

  byly v tomto okamžiku kladeny zcela mimořádné nároky. Jako

  pilot z hotovosti musel startovat do dvou minut od vyhlášení

  poplachu a byl povinen splnit bojový úkol. Jakékoli zaváhání

  mohlo mít pro něj krajní důsledky, trestně právní nevyjímaje,“

  píšou v knize Psohlavci letectva (Svět křídel) pánové Miroslav

  Lanči a Stanislav Brašna. Fiedler nemohl nevědět o zhruba rok

  starém případu, kdy Václav Bartoš, rovněž pilot 5. slp v Líních,

  nesestřelil německý vrtulník, který narušil vzdušný prostor

  ČSSR. Během šetření prý uvedl, že se nehodlal dívat, jak z toho

  vrtulníku budou padat lidi. Byl vyhozen od armády…

  Kapitán Fiedler tedy vypálil výstražnou dávku mimo cíl, což

  si zřejmě Bezák vysvětlil jako jeho neschopnost. Dál manévro-

  val a pokračoval na západ. Fiedler ohlásil, že cíl nereaguje ani

  Bezákův soukromý OK-MUA v podobě krátce před úletem,

  již s reklamou na letecké vybavení Becker (foto: Jasoň Ku-

  čera).

  Ladislav Bezák v kabině akrobatického Z 226 T při mistrov-

  ství světa v letecké akrobacii v Bratislavě 1960 (foto: Milan

  Jančář).

  HISTORIE

  eduard

  22

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 23

  Bylo pošmourné mlhavé prosincové nedělní ráno roku

  1971. Pět dní zbývalo do Štědrého dne a jen několik

  hodin do okamžiku, který řadě lidí změnil život. Toho

  dne ulétl do Západního Německa někdejší mistr světa

  v letecké akrobacii Ladislav Bezák. Zabránit mu v tom

  měl hotovostní pilot kapitán Karel Fiedler. Nezabránil,

  a je dodnes otázkou, zda nemohl, nebo nechtěl…

  Jméno Ladislav Bezák patří do zlaté knihy letecké akrobacie.

  Na Zlínu Z 226 T ovládl v roce 1960 v Bratislavě první ociální

  mistrovství světa v letecké akrobacii a stal se nejen domácí, ale

  i mezinárodní leteckou „celebritou“. O jedenáct let později pr-

  chal z vlasti se čtyřmi dětmi a manželkou ve svém soukromém

  Z 226 T. Letos uplyne od této události 50 let.

  Vzdušné drama

  Kola Bezákova přetíženého Trenéra se naposledy odlepila od

  dráhy kladenského letiště 19. 12. 1971 ve 12:45. Akrobatický

  mistr světa v něm vezl celou rodinu a za zády nechával problé-

  my a nebezpečí, které mu údajně hrozilo. „Snažil jsem se letět

  na plný plyn a nabrat trochu rychlost. Když máte rychlost, tak

  se letadlo dobře chladí. Ale já jsem letěl na plný plyn a nemohl

  jsem tu rychlost nabrat. Taky mi rostly teploty a tlaky olejů

  mi zase padaly dolů. […] Tak jsem upoceně po dlouhých minu-

  tách nabíral výšku,“ líčil svůj let Ladislav Bezák o dvanáct let

  později v rozhovoru pro magazín „Západ“ určený emigrantům

  z Československa žijícím v Kanadě.

  Na obrazovkách radarů zachytil systém PVOS Bezákův Trenér

  ve 13:07 a následně vzlétl z Líní hotovostní stroj. Jednalo se

  o MiG-15bis pilotovaný kpt. Karlem Fiedlerem. Kde se v té chvíli

  nacházel Bezák, je otázkou. V některých rozhovorech uváděl,

  že se stíhač objevil, když byl na úrovni Rakovníka, v jiných,

  že byl nedaleko Chebu. Hotovostnímu migu trvalo překonání

  vzdálenosti k cíli zhruba sedm minut a podle všeho jej dostihl

  někde v okolí Tachova, zhruba 18 km od hranice. To je vzdále-

  nost, kterou překoná Trenér letící rychlostí 160 km/h během

  sedmi minut. Na samotný zásah tak kapitánu Fiedlerovi mno-

  ho času nezbývalo. S cílem navázal vizuální kontakt ve 13:28

  a dostal rozkaz k vystřelení červené světlice, která je signálem

  „následuj mě“. Bezák ale později tvrdil, že stíhač rovnou pálil.

  „On šel nade mě – a tím udělal chybu, protože já jsem ho pořád

  viděl. Jak byl nade mnou, tak jsem tlačil dolů. Měl jsem nepa-

  trně zápornou váhu, ale měl jsem asi čtyřikrát menší rychlost.

  Ale on v té své rychlosti neměl šanci střílet, pokud sledoval mou

  dráhu. Uvědomil jsem si, že to není instruktor, a že to není ani

  příliš dobrý pilot. Udělal jsem ostrou zatáčku, kterou on nemohl

  sledovat. On měl za mnou letět z větší dálky a střílet na mě

  jako na statický cíl. Několikrát vystřelil, ale šlo to moc vedle…“

  Fiedler ohlásil, že po vystřelení světlice cíl kurs nemění a ná-

  sledně dostal rozkaz k výstražné palbě. „Na kapitána Fiedlera

  byly v tomto okamžiku kladeny zcela mimořádné nároky. Jako

  pilot z hotovosti musel startovat do dvou minut od vyhlášení

  poplachu a byl povinen splnit bojový úkol. Jakékoli zaváhání

  mohlo mít pro něj krajní důsledky, trestně právní nevyjímaje,“

  píšou v knize Psohlavci letectva (Svět křídel) pánové Miroslav

  Lanči a Stanislav Brašna. Fiedler nemohl nevědět o zhruba rok

  starém případu, kdy Václav Bartoš, rovněž pilot 5. slp v Líních,

  nesestřelil německý vrtulník, který narušil vzdušný prostor

  ČSSR. Během šetření prý uvedl, že se nehodlal dívat, jak z toho

  vrtulníku budou padat lidi. Byl vyhozen od armády…

  Kapitán Fiedler tedy vypálil výstražnou dávku mimo cíl, což

  si zřejmě Bezák vysvětlil jako jeho neschopnost. Dál manévro-

  val a pokračoval na západ. Fiedler ohlásil, že cíl nereaguje ani

  Bezákův soukromý OK-MUA v podobě krátce před úletem,

  již s reklamou na letecké vybavení Becker (foto: Jasoň Ku-

  čera).

  Ladislav Bezák v kabině akrobatického Z 226 T při mistrov-

  ství světa v letecké akrobacii v Bratislavě 1960 (foto: Milan

  Jančář).

  Úvodní dvoustrana článku o Bezákovi a jeho úletu. Fotogra-

  e byla naaranžována, takto Bezákovi ve skutečnosti nele-

  těli.

  na výstražnou dávku a ve sluchátkách následně uslyšel něco,

  co zcela jistě slyšet nechtěl: Rozkaz k palbě na cíl. Už před-

  tím ohlásil přítomnost více osob na palubě, včetně dětí. Také

  na zemi se už dobře vědělo, kdo v letadle sedí, a je možné,

  že tuto informaci dostal i Fiedler. Co se v té chvíli muži, který

  byl sám otcem, honilo hlavou, se již nikdy nedozvíme. Faktem

  je, že ani druhá dávka unikající Trenér nezasáhla, a ten násled-

  ně zmizel v nízké vrstvě oblačnosti. Fiedler to ohlásil a dostal

  příkaz k návratu.

  Po roce 1989 se objevila řada článků adorujících Bezákovo

  letecké mistrovství, díky němuž „porazil“ o mnoho rychlejší

  proudový stíhací letoun, ale ve skutečnosti to mohlo být úplně

  jinak…

  Bezák si ovšem vedl svou. V jednom z rozhovorů si opět při-

  sadil: „Poznal jsem, že není vylétaný, nebyl schopen kopírovat

  dráhu mého letadla. Když začal střílet poprvé, tak jsem udě-

  lal manévr s náklonem devadesát stupňů. Mig při své rychlosti

  potřeboval jen na obrátku tři minuty a pak si musel znovu při-

  pravit střeleckou pozici. Unikal jsem ostrými zatáčkami. Netre-

  l mě. Žádný div – později jsem zjistil, že poslední výcvik pro

  bojovou akci absolvoval deset let předtím, a už předtím jsem

  věděl z praxe během sedmiměsíčního vojenského cvičení u pře-

  padové letky, že tito piloti obvykle nalétali ročně jen čtyřicet

  hodin (Bezák sloužil na vojně jako absolvent u 1. slp v Českých

  Budějovicích ve funkci pobočníka letky, pozn. aut.)“. Bylo ov-

  šem nemyslitelné, aby pilot hotovostního systému nelétal deset

  let bojový výcvik…

  Podivné průstřely

  Po několika letech se Karel Fiedler údajně svěřil jednomu ze

  svých kolegů, že se mu ve chvíli, kdy cíl zmizel v mraku, ulevilo.

  Jinému prý zase přiznal, že střílel při třetí zteči úmyslně mimo.

  Zmiňuje se o tom také Miroslav Irra ve své knize „Vysoká modrá

  zeď – ohlédnutí druhé“ (Jakab): „Zda kpt. Fiedler rozkaz nespl-

  nil úmyslně, nebo z různých příčin nezasáhl, zůstává otevřenou

  otázkou, i když snad měl po roce 1989 potvrdit, že jej sestřelit

  nechtěl.“ Něco podobného o jeho porevolučním doznání na-

  psal také Radek Folprecht ve svém článku na portálu iDnes.cz

  v sekci Technet. K ničemu takovému ale dojít nemohlo, proto-

  že Karel Fiedler zemřel 13. prosince 1986, tedy bez šesti dnů

  přesně patnáct let po svém „souboji“ s Bezákem a tři roky před

  „sametem“... O osudném hotovostním letu podle všeho nikdy

  s nikým nemluvil. To potvrdili autorovi tohoto článku nezávisle

  na sobě hned tři jeho bývalí kolegové a také jeho manželka

  Marta Fiedlerová.

  Podle některých informací měl Bezák své dva starší syny

  umístit do zavazadlového prostoru za hlavou pilota na zadním

  sedadle, zatímco dva mladší syny měla držet vpředu na klíně

  jeho žena. Jenže je otázkou, zda by se do „rakve“, jak se kovo-

  vému hřbetu Trenéra říká, dva šestiletí kluci vešli. Podle jiných

  informací měl Bezák za sebou jen jednoho syna, druhý si „při-

  čapl“ ve volném prostoru pod zadní přístrojovou deskou. Ať už

  byl „layout“ Bezákovic rodiny v kabině jakýkoli, nikdo nedoznal

  za letu úhony. Bezák dovedl po úniku v mraku svého Trenéra

  úspěšně na letiště v Norimberku, kde přistál a požádal pro ce-

  lou rodinu o politický azyl.

  Poté nastala mediální masáž, o Bezákovi a jeho rodině vyšlo

  v Německu několik článků a objevil se také v televizi. „Bezák

  po přistání v NSR ukazoval západoněmecké televizi průstřely

  v trupu (sledovali jsme to, Líních se dobře chytala) v místech,

  kde byli schovaní kluci. Pokud by byl skutečně zasažen, pak by

  byli jeho synové přinejmenším zraněni, ne-li mrtvi, nehledě k

  tomu, že projektil kanonu NR-23 ráže 23 mm s trhavou náplní

  by způsobil v potahu trupu otvor o průměru asi půl metru, což

  by v případě několika zásahů jeho stroj asi nevydržel,“ uvá-

  dí ve zmíněné knize Miroslava Irry jeden z příslušníků 5. slp

  Zdeněk Lapka. Ve stejné knize uvádí autor také informace

  o střelivu. „Pokud je známo, kanony NR-23 se do hotovosti nabí-

  jely municí OTČsv (ostrý trhavý časovaný svítící, což je munice

  autodestrukční, s ohledem na možné následky při dopadu do

  obydlených prostor. Autodestrukce nastává po dohoření svítící

  složky, nejdříve za 2 s od výstřelu. Trhavou náplň tvoří třas-

  kavina pentrit nebo hexogen. Na Bezákově letounu po přistání

  eduard

  23

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 24

  nebyla patrná žádná velká poškození, která by v případě zásahu

  náboj ráže 23 mm nepochybně způsobil.“

  Kapitán Karel Fiedler

  Kdo vlastně byl pilot, který proti Bezákovi zasahoval a pro

  kterého měl poté v mnoha rozhovorech někdejší mistr světa jen

  slova opovržení a nenávisti? Karel Fiedler se narodil 1. února

  1933 a byl absolventem 14. turnusu leteckého učiliště (15. 10.

  1951 – 20. 12. 1953). Sloužil nejprve u 17. slp dislokovaného na

  letišti Hradčany, kde létal MiG-15 a MiG-15bis. V roce 1961 byl

  převelen k 5. slp do Líní, kde se o tři roky později přeškolil na

  nadzvukový MiG-19. Když došlo na jeho konfrontaci s Bezákem,

  měl za sebou 17 let kariéry stíhače. Jeho kolegové na něj vzpo-

  mínají jen v dobrém. „Byl to fajn kluk, sportovec, byla s ním

  legrace, hrál na harmoniku a bral ji s sebou, kam to šlo, přežití

  nevyjímaje. Byli jsme spolu na letce do roku 1964, já jsem šel

  poté na MiG-19S a on k přepadovcům na MiG-19PM. Zároveň ale

  dál létal i MiG-15bis, který byl v té době používán k zásahům

  proti pomalu letícím cílům,“ vzpomíná na něj jedna z legend

  našeho letectví, Jaroslav Krýda. Jeho slova potvrzuje také Miloš

  Janda, který byl v šedesátých letech členem Fiedlerova roje.

  „Byl to skromný a veselý chlap a dobrý pilot“. Posledním Fied-

  lerovým velitelem letky před jeho odchodem od letectva byl

  Miroslav Lanči a také on ho charakterizuje obdobně: „Byli jsme

  kamarádi, byl to veselý kluk a po profesní stránce velmi dobrý

  a spolehlivý pilot.“

  Karel Fiedler to neměl v době nastupující normalizace lehké.

  V roce 1970 byl jedním ze sedmnácti pilotů pluku, kteří nepro-

  šli politickými prověrkami. Někteří z nich museli

  odejít, Fiedler ale mohl zůstat a dál létat. Po

  události z 19. prosince 1971 následovala řada še-

  tření a výpovědí všech zúčastněných a kapitánu

  Fiedlerovi celá věc dál přitížila. „Každý politruk

  se po něm vozil, ale nějak to ustál a nechali ho

  létat,“ vzpomíná Jaroslav Krýda a dodává, že ni-

  kdo z kolegů se ho na to, co se dělo ve vzduchu,

  neptal. „On o tom nemluvil a my na něj nenalé-

  hali. Spíš jsme s ním soucítili. Všichni jsme měli

  doslova hrůzu z toho, že bychom museli při zá-

  sahu střílet na neozbrojený letoun s civilisty na

  palubě. To byla naše noční můra, kdykoli jsme

  šli do hotovosti…“

  Kapitán Fiedler během tzv. přežití ve společ-

  nosti „padáčkářky“ Evy Křížkové (foto: Miro-

  slav Lanči).

  Skupina pilotů 5. slp. Kapitán Fiedler třetí

  zprava (foto: Miroslav Lanči).

  eduard

  24

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 25

  nebyla patrná žádná velká poškození, která by v případě zásahu

  náboj ráže 23 mm nepochybně způsobil.“

  Kapitán Karel Fiedler

  Kdo vlastně byl pilot, který proti Bezákovi zasahoval a pro

  kterého měl poté v mnoha rozhovorech někdejší mistr světa jen

  slova opovržení a nenávisti? Karel Fiedler se narodil 1. února

  1933 a byl absolventem 14. turnusu leteckého učiliště (15. 10.

  1951 – 20. 12. 1953). Sloužil nejprve u 17. slp dislokovaného na

  letišti Hradčany, kde létal MiG-15 a MiG-15bis. V roce 1961 byl

  převelen k 5. slp do Líní, kde se o tři roky později přeškolil na

  nadzvukový MiG-19. Když došlo na jeho konfrontaci s Bezákem,

  měl za sebou 17 let kariéry stíhače. Jeho kolegové na něj vzpo-

  mínají jen v dobrém. „Byl to fajn kluk, sportovec, byla s ním

  legrace, hrál na harmoniku a bral ji s sebou, kam to šlo, přežití

  nevyjímaje. Byli jsme spolu na letce do roku 1964, já jsem šel

  poté na MiG-19S a on k přepadovcům na MiG-19PM. Zároveň ale

  dál létal i MiG-15bis, který byl v té době používán k zásahům

  proti pomalu letícím cílům,“ vzpomíná na něj jedna z legend

  našeho letectví, Jaroslav Krýda. Jeho slova potvrzuje také Miloš

  Janda, který byl v šedesátých letech členem Fiedlerova roje.

  „Byl to skromný a veselý chlap a dobrý pilot“. Posledním Fied-

  lerovým velitelem letky před jeho odchodem od letectva byl

  Miroslav Lanči a také on ho charakterizuje obdobně: „Byli jsme

  kamarádi, byl to veselý kluk a po profesní stránce velmi dobrý

  a spolehlivý pilot.“

  Karel Fiedler to neměl v době nastupující normalizace lehké.

  V roce 1970 byl jedním ze sedmnácti pilotů pluku, kteří nepro-

  šli politickými prověrkami. Někteří z nich museli

  odejít, Fiedler ale mohl zůstat a dál létat. Po

  události z 19. prosince 1971 následovala řada še-

  tření a výpovědí všech zúčastněných a kapitánu

  Fiedlerovi celá věc dál přitížila. „Každý politruk

  se po něm vozil, ale nějak to ustál a nechali ho

  létat,“ vzpomíná Jaroslav Krýda a dodává, že ni-

  kdo z kolegů se ho na to, co se dělo ve vzduchu,

  neptal. „On o tom nemluvil a my na něj nenalé-

  hali. Spíš jsme s ním soucítili. Všichni jsme měli

  doslova hrůzu z toho, že bychom museli při zá-

  sahu střílet na neozbrojený letoun s civilisty na

  palubě. To byla naše noční můra, kdykoli jsme

  šli do hotovosti…“

  Kapitán Fiedler během tzv. přežití ve společ-

  nosti „padáčkářky“ Evy Křížkové (foto: Miro-

  slav Lanči).

  Skupina pilotů 5. slp. Kapitán Fiedler třetí

  zprava (foto: Miroslav Lanči).

  Z-226T, OK-MUA, č. 370, Ladislav Bezák,

  letiště Kladno, 1971

  Karel Fiedler se dočkal i přeškolení na MiG-21 a dokonce po-

  výšení na majora. Ke konci jeho kariéry u letectva pak přispělo

  něco zcela jiného než služební problémy. Jeho dcera udržo-

  vala kontakty s disentem a později podepsala Chartu 77. Dva

  roky nato, v roce 1979, tak byl šestačtyřicetiletý major Fiedler

  z armády propuštěn. Našel si civilní zaměstnání v prodejně čer-

  padel v Bezručově ulici v Plzni (ta prodejna je tam dodnes),

  13. prosince 1986 si šel zahrát tenis a při odpočinku na lavičce

  náhle zkolaboval a zemřel. Diagnóza? Těžké kornatění věnči-

  tých tepen…

  Bezákova slova o Fiedlerově neschopnosti a zejména o níz-

  kých ročních náletech pilotů byla dalším z řady nesmyslů, kte-

  rými zásoboval média. Ve skutečnosti se zejména u 5. slp létalo

  poměrně hodně. „Rozhodně víc, než když jsem sloužil v Be-

  chyni. Plán byl sice 80 hodin ročně, ale někteří piloti nalétali

  až 120 hodin,“ vzpomíná Miroslav Lanči a upozorňuje, se tyto

  hodiny plně využívaly pro intenzivní výcvik včetně akrobacie

  a vzdušných bojů.

  Akrobat Ladislav Bezák

  Ladislav Bezák se narodil v roce 1932 v Praze. Válku prožil

  s rodinou na Slovensku (otec byl Slovák), později se vyučil ná-

  strojařem a přes parašutismus a bezmotorové létání se dostal

  k létání motorovému. Stal se instruktorem a začal se věnovat

  akrobacii… Létal na Kladně, později byl členem známé Chru-

  dimské čtyřky. V roce 1959 se poprvé zúčastnil akrobatické sou-

  těže. Na domácím mistrovství byl čtvrtý, o rok později už druhý

  (za Jiřím Bláhou) a následně se toho roku stal v Bratislavě prv-

  ním ociálním mistrem světa v této disciplíně. Leckde se uvá-

  dí, že tam také předvedl poprvé svůj „lomcovák“, ale podle

  pamětníků ho poprvé provedl na Kladně už v roce 1957. Mi-

  mochodem, mistrem světa se Bezák stal jen dva měsíce poté,

  co dokončil studia na vysoké škole zemědělské (obor Strojní

  mechanizace zemědělství). V akrobacii pokračoval, o dva roky

  později byl na dalším MS čtvrtý (dominovali maďarští piloti na

  Z 326). V roce 1963 byl poprvé nominován na účast v Lockheed

  Aerobatic Trophy v Anglii (Z 226 T OK-MFJ), v roce 1964 byl

  na stejné soutěži už s konvertovaným Zlinem Z 226 AS OK-MFJ

  třetí a v roce 1965 tamtéž prezentoval nový prototyp Z 526

  OK-SND a byl opět třetí. Zároveň se věnoval školení zahranič-

  ních zákazníků, kteří si zakoupili letoun značky Zlin. Díky tomu

  si také budoval kontakty v cizině, tu „západní“ nevyjímaje. Byl

  podnikavý a rozhodl se, že si postaví vlastního Trenéra. Začal

  tedy shánět díly, ze kterých by ho dal dohromady. Po mnoha

  peripetiích se mu to povedlo. Zkompletoval letoun a všechna

  potřebná povolení získal v pohnuté době krátce po vpádu „bra-

  trských“ vojsk do Československa na sklonku října 1968 (více viz

  vložený článek).

  V roce 1970 začalo přituhovat a normalizace vrátila do hry

  nejrůznější politické prověrky všech pilotů, sportovní nevyjí-

  maje. Bezákovi se to nezamlouvalo a nenechával si svoje ná-

  zory pro sebe. Byl pilotem ČSA, létal na západ, udržoval četné

  styky se západními kolegy akrobaty a letci obecně. To všech-

  no dohromady bylo mnohým trnem v oku. „Uvědomil jsem si,

  že nemám moc šancí na přežití. Udělal jsem s tím svým leta-

  dlem jeden letecký den v Německu, ale to letadlo jsem tam

  nechal. Domů mě vzal můj mechanik autem. Samozřejmě, že

  takhle mi už to letadlo nemohli soudruzi znárodnit, ale taky mě

  už nepustili ven. Sebrali mi instruktorský a inspektorský opráv-

  nění – byl jsem zaměstnán na státní letecké správě – a nechali

  mě lítat už jenom na domácích linkách, a to jako druhého pi-

  lota,“ říkal Bezák později v Kanadě. Podle něj se od kamarádů

  dozvěděl, že existuje seznam asi 25 nespolehlivých pilotů ČSA,

  kteří budou „uzemněni“ a vyhozeni. Podle svých slov se bál,

  že ho soudruzi nakonec zavřou. „Pak mi moji nadřízení řekli,

  že mě nechají na pokoji, ale abych dokázal, že to dobře myslím,

  abych to své letadlo dovezl zpět. Tak jsem v Západním Němec-

  ku udělal další letecký den a přiletěl jsem domů. To bylo v pá-

  tek o půlnoci. Znova přišla zpráva, že všichni ti nespolehliví byli

  staženi z letových linek a v pondělí se mají dostavit k řediteli.

  Někteří přátelé mi naznačili, že místo pohovoru budu zatčen.

  Pak se soudruzi dozvěděli, že o tom vím, a tak změnili dobu

  zatčení na neděli poledne. Tehdy jsme bydleli v Hostouni, na

  půl cestě mezi Prahou a Kladnem. Letadlo bylo na kladenským

  letišti, jediný soukromý letadlo v celým komunistickým bloku

  (což nebyla pravda, pozn. aut.). Vzhledem k těm zprávám jsem

  zjistil, že už se nade mnou mračna stahujou. Kostky byly vrženy

  a já se rozhodl k útěku.“ Podle některých informací (zmiňuje

  se o tom například Radek Folprecht ve svém článku) probíral

  Bezák možnost své emigrace se západoněmeckými kolegy již

  dříve. Ti snad údajně měli provádět i nácvik s německými stí-

  hači, aby se upřesnilo, zda a jak lze v takové situaci uniknout

  se sportovním letadlem proudovému stroji. To se ale už jeví

  poněkud „přitažené za vlasy“…

  Okamžiky před útěkem

  Podle Bezákových slov v sobotu ráno zjistil, že mu někdo

  „spálil“ navigační přístroje, což ho ale navzdory mizernému po-

  časí nezastavilo. Věřil si, byl ostatně hodně vylétaný a zkušený.

  „Ohlásil jsem místní let, ale na letišti mi řekli, že místní lety

  byly zrušeny kvůli vojenskému cvičení.“ V neděli dopoledne

  odvezl rodinu na pole, sám se vydal na letiště a odstartoval

  k tentokrát již povolenému místnímu letu. Přistál na poli, na-

  ložil rodinu a pár zavazadel a pokusil se vzlétnout. To se mu

  na promáčené ploše s přetíženým Trenérem nepodařilo, vyslal

  tedy manželu s dětmi čekat na okraj vzletové dráhy kladenské-

  ho letiště. „To už se kolem mě začalo motat plno lidí. Jenže ně-

  kteří kluci šli na svačinu, jiné jsem poslal pro vánoční stromek.“

  Jasoň Kučera, v té době mladý člen aeroklubu a dodnes aktivní

  pilotní examinátor, toho dne na letišti byl. „Pamatuji si, jak

  jsme mu otevřeli vrata hangáru a vytlačili letadlo. On odletěl,

  jak se později ukázalo, aby naložil na poli rodinu, ale nedoká-

  zal odstartovat, a tak manželku instruoval, aby na něj čekala

  Bezákův Z 226 T, který vznikl s největší pravděpodobností na základě „zrušeného“

  Z 226 B OK-JFA (v. č. 830), doplněného řadou porůznu posháněných dílů. Na obrázku

  v podobě, kdy ještě nenosil na trupu reklamu rmy Becker Avionics, výrobce letecké-

  ho radionavigačního vybavení. Dlouho zůstával s registrací G-BEZA ve Velké Británii,

  naposledy byl viděn někdy v roce 2019 rozebraný, uskladněný v dřevěných bednách

  a v žalostném stavu v Německu.

  eduard

  25

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 26

  na okraji dráhy, který je mírně na kopci. On tam na to místo

  běžně s letadlem roloval před vzletem, aby se rádiem spojil

  s oblastí v Praze, protože od hangárů se navázat spojení nedařilo.

  Po přistání jsme se ho ptali, jestli ještě bude létat, odpověděl,

  že už to zabalí, a tak jsme odešli na oběd.“

  Bezák při prvním pokusu o vzlet s rodinou lehce poškodil kří-

  dlo, provedl tedy rychlou provizorní opravu a poté, co se plo-

  cha vyprázdnila, nastartoval a roloval k lesu, kde čekala žena

  s dětmi. „Protože jsem teď měl k dispozici betonovou runway,

  mírně skloněnou, podařilo se mi odlepit od země.“ Bezákova

  vyjádření v emigraci byla mnohdy sporná, někdy vysloveně ne-

  přesná nebo dokonce úsměvná (jako jeho tvrzení o ultrazvu-

  kových kanónech na hranicích). Do té poslední kategorie platí

  i jeho slova o betonové ranveji na kladenském letišti. Beton

  tam neměli a nemají, nic to ale nemění na faktu, že se Bezáko-

  vi podařilo ve 12:45 mašinu „utrhnout“ od země. Celou rodinu

  čekal zhruba padesátiminutový let do Norimberku. V anotaci

  k porevolučnímu televiznímu dokumentu o Bezákovi se pak uvá-

  dělo, že „neuvěřitelných čtyřicet minut odolával útokům bojo-

  vého MiGu-17“. Pomineme-li nepřesnost v typu letounu, tak ve

  skutečnosti trval střet s kapitánem Fiedlerem asi pět nebo šest

  minut…

  Léta po útěku

  Azyl dostali Bezákovi v Německu do tří dnů a jeden z jeho

  přátel, německý letecký akrobat, ubytoval rodinu ve svém

  domě poblíž Hannoveru. Bezák získal zaměstnání u rmy Hen-

  schel, ale byl z něj po třech měsících vyhozen. Nedařilo se mu

  asi tak, jak si představoval, létal chvíli charterové lety, nějaký

  čas opravoval letadla, nebo provozoval hospodu. Měl problémy

  s imatrikulací svého Trenéra. V Německu dostal pouze dočas-

  nou (D-EMUD), ale nakonec letoun přihlásil ve Velké Británii

  (G-BEZA). Měl dojem, že mu v Německu házejí klacky pod nohy,

  a tak od roku 1974 usiloval o odchod do Kanady. Povolení získal

  v roce 1982, ale zbytek rodiny se už zabydlel v Německu, takže

  odcestoval jen se synem Romanem, v té době sedmnáctiletým.

  Později za ním přijel i další syn André. V Kanadě Bezák dál létal,

  a dokonce připravoval kanadské akrobatické reprezentanty. Žil

  v Collingwoodu (Ontario) na břehu Huronského jezera, kde měl

  penzion. Ten se měl stát jakýmsi leteckým centrem, dokonce

  i s vlastní vzletovou dráhou. Jenže ne všechny plány se ale po-

  vedlo realizovat a pak přišel v Československu listopad 1989…

  Porevoluční doba přinesla Bezákovi satisfakci v podobě reha-

  bilitace. Dokonce dostal z nějakého důvodu vojenskou hodnost

  podplukovníka a stal se i čestným členem generálního štábu.

  Jenže řada lidí se po jeho návratu nestačila divit. Podle mno-

  hých se totiž vrátil úplně jiný člověk, než jakého znali. Byl prý

  arogantní a nepříjemný… „Když uletěl, tak jsme museli vyklidit

  jeho barák. Nevím proč zrovna my z aeroklubu, ale takový byl

  příkaz… Měl tam vybavenou dílnu, museli jsme všechno zařízení

  odvézt a uskladnit. U nás to pak třicet let leželo ve skladu, ni-

  kdo to nepoužíval a když se Bezák vrátil, tak nejen že to chtěl

  zpátky, což bylo pořádku, ale chtěl po nás taky nájemné za

  těch třicet let. Pro nás to bylo dost nepochopitelné jednání,“

  vzpomíná Jasoň Kučera a dodává: „Vrátil se úplně jiný člověk

  a od různých kamarádů v Německu vím, že se tam s ním taky

  postupně rozloučili. Prý už se s ním nedalo mluvit. Nechtěli to

  blíže specikovat, ale prostě s ním ukončili spolupráci.“

  Přitom v šedesátých letech měl doma Bezák řadu přátel a

  příznivců. „Byl to takový lidový, bezprostřední kluk. A my jsme

  mu na mistrovství světa v Bratislavě všichni hrozně fandili,“

  vzpomíná někdejší akrobatka Jiřina Lockerová-Stoklasová. Be-

  zákovo chování udivilo i v roce 1993, když poptával zdarma pro-

  vedení generální opravy své tehdy již uskladněné Z 226 u rmy

  ZLÍN-AVION service s tím, že jim to přinese „comerční“ úspěch.

  S díky byl odmítnut. Údajně jej odmítli také lidé z Chrudimské

  čtyřky, když se nabídl, že by s nimi opět létal…

  Bezák v sobě až do pozdního věku živil nenávist k těm, kte-

  ří mu chtěli v roce 1971 zabránit v úletu. „Nazývám pilota

  a všechny vojáky, kteří mu veleli, prostě vrahy,“ říkal opako-

  Bezák ve svém OK-MUA na leteckém dnu

  (foto: Milan Jančář).

  eduard

  26

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 27

  na okraji dráhy, který je mírně na kopci. On tam na to místo

  běžně s letadlem roloval před vzletem, aby se rádiem spojil

  s oblastí v Praze, protože od hangárů se navázat spojení nedařilo.

  Po přistání jsme se ho ptali, jestli ještě bude létat, odpověděl,

  že už to zabalí, a tak jsme odešli na oběd.“

  Bezák při prvním pokusu o vzlet s rodinou lehce poškodil kří-

  dlo, provedl tedy rychlou provizorní opravu a poté, co se plo-

  cha vyprázdnila, nastartoval a roloval k lesu, kde čekala žena

  s dětmi. „Protože jsem teď měl k dispozici betonovou runway,

  mírně skloněnou, podařilo se mi odlepit od země.“ Bezákova

  vyjádření v emigraci byla mnohdy sporná, někdy vysloveně ne-

  přesná nebo dokonce úsměvná (jako jeho tvrzení o ultrazvu-

  kových kanónech na hranicích). Do té poslední kategorie platí

  i jeho slova o betonové ranveji na kladenském letišti. Beton

  tam neměli a nemají, nic to ale nemění na faktu, že se Bezáko-

  vi podařilo ve 12:45 mašinu „utrhnout“ od země. Celou rodinu

  čekal zhruba padesátiminutový let do Norimberku. V anotaci

  k porevolučnímu televiznímu dokumentu o Bezákovi se pak uvá-

  dělo, že „neuvěřitelných čtyřicet minut odolával útokům bojo-

  vého MiGu-17“. Pomineme-li nepřesnost v typu letounu, tak ve

  skutečnosti trval střet s kapitánem Fiedlerem asi pět nebo šest

  minut…

  Léta po útěku

  Azyl dostali Bezákovi v Německu do tří dnů a jeden z jeho

  přátel, německý letecký akrobat, ubytoval rodinu ve svém

  domě poblíž Hannoveru. Bezák získal zaměstnání u rmy Hen-

  schel, ale byl z něj po třech měsících vyhozen. Nedařilo se mu

  asi tak, jak si představoval, létal chvíli charterové lety, nějaký

  čas opravoval letadla, nebo provozoval hospodu. Měl problémy

  s imatrikulací svého Trenéra. V Německu dostal pouze dočas-

  nou (D-EMUD), ale nakonec letoun přihlásil ve Velké Británii

  (G-BEZA). Měl dojem, že mu v Německu házejí klacky pod nohy,

  a tak od roku 1974 usiloval o odchod do Kanady. Povolení získal

  v roce 1982, ale zbytek rodiny se už zabydlel v Německu, takže

  odcestoval jen se synem Romanem, v té době sedmnáctiletým.

  Později za ním přijel i další syn André. V Kanadě Bezák dál létal,

  a dokonce připravoval kanadské akrobatické reprezentanty. Žil

  v Collingwoodu (Ontario) na břehu Huronského jezera, kde měl

  penzion. Ten se měl stát jakýmsi leteckým centrem, dokonce

  i s vlastní vzletovou dráhou. Jenže ne všechny plány se ale po-

  vedlo realizovat a pak přišel v Československu listopad 1989…

  Porevoluční doba přinesla Bezákovi satisfakci v podobě reha-

  bilitace. Dokonce dostal z nějakého důvodu vojenskou hodnost

  podplukovníka a stal se i čestným členem generálního štábu.

  Jenže řada lidí se po jeho návratu nestačila divit. Podle mno-

  hých se totiž vrátil úplně jiný člověk, než jakého znali. Byl prý

  arogantní a nepříjemný… „Když uletěl, tak jsme museli vyklidit

  jeho barák. Nevím proč zrovna my z aeroklubu, ale takový byl

  příkaz… Měl tam vybavenou dílnu, museli jsme všechno zařízení

  odvézt a uskladnit. U nás to pak třicet let leželo ve skladu, ni-

  kdo to nepoužíval a když se Bezák vrátil, tak nejen že to chtěl

  zpátky, což bylo pořádku, ale chtěl po nás taky nájemné za

  těch třicet let. Pro nás to bylo dost nepochopitelné jednání,“

  vzpomíná Jasoň Kučera a dodává: „Vrátil se úplně jiný člověk

  a od různých kamarádů v Německu vím, že se tam s ním taky

  postupně rozloučili. Prý už se s ním nedalo mluvit. Nechtěli to

  blíže specikovat, ale prostě s ním ukončili spolupráci.“

  Přitom v šedesátých letech měl doma Bezák řadu přátel a

  příznivců. „Byl to takový lidový, bezprostřední kluk. A my jsme

  mu na mistrovství světa v Bratislavě všichni hrozně fandili,“

  vzpomíná někdejší akrobatka Jiřina Lockerová-Stoklasová. Be-

  zákovo chování udivilo i v roce 1993, když poptával zdarma pro-

  vedení generální opravy své tehdy již uskladněné Z 226 u rmy

  ZLÍN-AVION service s tím, že jim to přinese „comerční“ úspěch.

  S díky byl odmítnut. Údajně jej odmítli také lidé z Chrudimské

  čtyřky, když se nabídl, že by s nimi opět létal…

  Bezák v sobě až do pozdního věku živil nenávist k těm, kte-

  ří mu chtěli v roce 1971 zabránit v úletu. „Nazývám pilota

  a všechny vojáky, kteří mu veleli, prostě vrahy,“ říkal opako-

  Bezák ve svém OK-MUA na leteckém dnu

  (foto: Milan Jančář).

  vaně. Byl o něm natočen také dokument, ve kterém se i se

  štábem vydal vynadat paní Martě Fiedlerové za jejího manžela.

  „Někdo zazvonil, otevřela jsem dveře a už na mě mířila kamera

  a ten Bezák na mě křičel, že můj manžel chtěl zavraždit celou

  jeho rodinu. Já jsem je prosila, ať to nenatáčejí, ať odejdou,

  ale neposlouchali mě,“ vzpomíná Marta Fiedlerová a z jejího

  hlasu je znát, že se pro ni dodnes jedná o mimořádně nepří-

  jemný zážitek. „Měl spíš přijít poděkovat, že ho nechal letět,

  protože manžel by na civilisty a děti nikdy nestřílel,“ dodává

  přesvědčeně… Filmový štáb chtěl natáčet také na kladenském

  letišti, ale tamní aeroklubáci s Bezákem nejen nehodlali mluvit,

  ale nepustili je ani na letiště. Bezák se tedy „vypovídal“ před

  letištní branou… Zmíněný dokument v době svého odvysílání

  mnoho lidí znechutil a přispěl k tomu, že se s někdejším „li-

  dovým klukem“ mnozí ve zlém rozešli. Ladislav Bezák zemřel

  Soukromé trenéry v ČSSR

  Jak vlastně přišel Bezák ke svému soukromému Trenéru? Podle

  některých pamětníků si v létě roku 1968 odvezl z Kroměříže

  v závěsu za svým autem trup letounu OK-JFA. Jednalo se o pro-

  totyp Z 226 B, přestavěný ze Z 126 výrobního čísla 830. Letoun

  byl po zkouškách předán Svazarmu, a ten jej přidělil v roce 1956

  aeroklubu Kroměříž. Z rejstříku byl vymazán 19. 7. 1968, údajně

  právě za tím účelem, aby si jej mohl Bezák odvézt… Posháněl

  i další potřebné díly a ve svém rodinném domě v Hostouni jej

  přestavěl na standard Z 226 T. Velkou záhadou je, jak Bezák do-

  spěl k sériovému číslu 370. To již bylo obsazeno, letoun ociálně

  vyrobený pod tímto číslem byl exportován do Maďarska, kde se

  nachází dodnes. Není jasné, proč Bezák nenechal letounu číslo

  830. Každopádně se mu podařilo svého Trenéra po řadě „soubojů“

  s úřady zapsat na konci října 1968 do rejstříku pod imatrikula-

  cí OK-MUA (také pro Trenéry nestandardní). Největším problé-

  mem se ukázalo být povolení k provozu soukromé vysílačky, kte-

  rou samozřejmě potřeboval. S žádostí musel prý až na ÚV KSČ.

  „Na tom UV se ke mně chovali, jako bych ukradl raketu s jadernou

  hlavicí,“ vyprávěl o čtrnáct let později v článku zveřejněném

  v krajanském magazínu Západ.

  Bezák se stal prvním soukromým majitelem Trenéra u nás. Nikoli

  ovšem jediným. O něco později se podobný kousek podařil také

  Jiřímu Stoklasovi, dalšímu vynikajícímu akrobatovi té doby. Třetí

  soukromý Trenér patřil pilotu ČSA Františku Altnerovi. Stoklasa

  svého Trenéra Z 526 F OK-ZSA získal podobně jako Bezák, tedy

  sháněním různých dílů kde a jak se dalo. Letoun mu ale následně

  dali dohromady přímo ve výrobním závodu. „Jirka třeba přišel

  domů, já jsem mu říkala, že by bylo potřeba nechat na baráku

  opravit střechu a on mi na to odpověděl, že to musí počkat, pro-

  tože právě koupil podvozek na Trenéra,“ vzpomíná Jiřina Locke-

  rová-Stoklasová. František Altner zase odkoupil vyřazený Z 126

  OK-DVG z Libereckého aeroklubu. Po generálce dostal imatriku-

  laci OK-EKA.

  Jak Altner tak Stoklasa ovšem po Bezákově úletu o své Trenéry

  přišli. Byli donuceni je za nevýhodných podmínek odprodat. Ně-

  kdejší Altnerův OK-EKA dnes létá v Příbrami, po nezbytné GO

  dostal opět imatrikulaci OK-DVG a létá ve vojenském zbarvení

  s kódem UC-38. Osud pestře zbarveného OK-ZSA byl o hodně

  smutnější. Dne 24. 5. 1997 s ním smrtelně havaroval nedaleko

  Moravské Třebové pilot Petr Štěpánek.

  v německém Bühne v roce 2018. Jeden z našich dlouholetých

  pilotů Trenérů to komentoval lakonicky: „Nikde se o tom nepsa-

  lo, málokdo to vůbec zaznamenal. Už řadu let s ním totiž skoro

  nikdo nemluvil…“

  Prameny

  časopis Západ č. 6/1983

  Miroslav Irra, Vysoká modrá zeď – Ohlédnutí druhé

  (Jakab 2021, ISBN: 978-80-7648-021-6)

  Miroslav Lanči, Stanislav Brašna, Psohlavci letectva

  (Svět křídel 2015, ISBN: 978-80-87567-79-1)

  www.gonzoaviation.com

  www.iDnes.cz

  Manželé Stoklasovi

  před svým soukro-

  mým Z 526 F

  OK-ZSA (foto: ar-

  chiv Jiřiny Lockero-

  vé-Stoklasové).

  eduard

  27

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 28

  Fotky od KPM Kaznějov

  HISTORIE

  Shodou okolností byl domluven další patlák, kolegové

  taktéž souhlasili, a tak nic nebránilo tomu, abychom

  se vrhli na Zera. Stavbu jsme tentokrát pojali více tý-

  mově a každý ze čtyřčlenné party dělal, co bylo třeba.

  Než jsem dorazil v pátek v podvečer, měl Míra Bílek

  hotov jeden kopit bez barvy, na druhý se chystal. Vláďa

  Šuma vlepil oddělené panely do spodních dílů křídla

  a poslepoval podvozkové šachty. Honza Hanzlíček me-

  zitím připravoval výškovky, slepil motory, nádrže a pár

  dalších drobností. A tak to šlo více méně pořád dokola

  až do fáze nástřiku kamufláže. Tu nechali kluci, ani ne-

  vím proč, kluci na mně, ale někde zezadu jsem zaslechl

  polohlasem pronesené „Ať si to předseda zkazí sám…“

  Bez zádrhelů (až na ty naše)

  Eduardí novinka vypadá moc pěkně, jemně ztvárněná

  paneláž a kompletně onýtovaný povrch vypadají prostě

  a jednoduše skvěle, v některých pasážích se ale nýto-

  vání ztrácí, což je dáno technologií výroby. Po slepení

  a vybroušení trupů jsme proto ztrácející se nýtové řady

  na horní a dolní straně trupu „donýtovali“. Víc nebylo

  potřeba.

  I ostatní detaily jsou na vysoké úrovni. Ztvárnění kok-

  pitu je už v základním plastovém provedení úžasné,

  stačí snad jen doplnit pár kablíků. Taktéž vzhled mo-

  toru je dostatečný na to, kolik je toho z něj vidět. Zde

  jsme oproti myšlence stavět z krabice provedli malou

  úpravu. Na kabelovou trubku jsme nalepili kousky mo-

  sazných trubiček a z nich vyvedli olověné drátky, imitu-

  jící kabely ke svíčkám. Tohle prostě na hvězdičáku být

  musí...

  Nenapadá mě žádný stavební zádrhel, který by stál za

  zmínku. Tedy ze strany Eduardu. Z naší strany se nám

  povedly dvě boty, respektive takové „botičky“. Původně

  vybranou kamufláž D (modré pruhy přes trup) jsem

  tak nějak nenápadně přetransformoval na kamufláž

  K (taktéž modré pruhy). Inu, v noci jsem se přehlédl,

  Po vcelku úspěšné klubové stavbě

  čtyř Trenérů nám byla nabídnuta

  i stavba nečekané novinky z Obr-

  nic, modelu A6M2 Zero zabaleného

  v limitované edici Tora, Tora, Tora!

  TEXT:

  MARTIN ČERNÝ

  Lep,

  lep,

  lep!

  eduard

  28

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 29

  TEXT:

  MARTIN ČERNÝ

  HISTORIE

  nalistoval o nějakou stránku v návodu dále a bylo to.

  Tyto dvě kamufláže jsou jediné z nabízených, které mají

  identické provedení pruhů na trupu a zároveň nema-

  jí žádné pruhy na směrovce. Kompletní marking, tedy

  označení i pruhy na trupu a směrovce jsou stříkány.

  Z obtisku byla použita pouze čísla na směrovku.

  Druhé zaškobrtnutí nastalo po dokončení modelů.

  Šumák vesele cvakal fotky, my se kochali, a v tu chví-

  li jsem pronesl: „Pánové, tady je něco blbě…“ Jak se

  ukázalo, byly prohozené motorové kryty, a kdyby jen

  motorové kryty, ony byly prohozené taky kryty podvoz-

  ku! Následovalo rychlé „škatulata hejbejte se“, takže

  sundat vrtule, motorové a podvozkové kryty „očesat“

  z modelů a nalepit správně dle zbarvení. Mezitím Šu-

  mák plakal, že musí smazat fotky, které stihl nafotit,

  a musí začít znovu.

  I přes tento zádrhel se vše podařilo, stavbu jsme si

  opět užili a s klidem můžeme říct, se tento model dá

  postavit skoro za víkend. Čistý stavební čas i s prostoji

  nám vychází kolem 26 hodin.

  Naše postřehy

  • Výborné zpracování povrchu

  • Velmi detailní interiér

  • Nutnost pečlivého lepení; např. samostatně vlepo-

  vané panely nebo kompletace motorového krytu (zde

  je důležité nedávat moc lepidla). Díly pasují neuvěřitel-

  ně přesně, až tak, že bylo nutno paneláž znovu lehce

  prohloubit v místě lepeného spoje.

  • K panelům ještě jedna poznámka. Vláďovi neseděly

  výškově a bylo zapotřebí pilníkem lehce upravit výšku

  osazení. Bez úpravy vycházely lehce utopené pod po-

  tah. Možná byl na vině nějaký miniaturní otřep či hrana

  ve výřezu v křídle. Raději několikrát vyzkoušet nasucho

  před přilepením…

  • Důkladná a pozorná kompletace šachet. Vše musí

  sedět přesně bez spár mezi díly. Může nastat problém

  při lepení křídla a následném vlepení do trupu. Tato se-

  stava je náročnější na přesnost a čistotu lepení.

  • U sestavy křídlo – trup se zprvu zdálo, že nepůjde

  sesadit, ale stačí lehce zmáčknout trup v místě kokpitu

  a vše do sebe zapadne jako Lego. Totéž platí u výško-

  vek. Jdou ztuha do otvorů, ale po zatlačení by je teore-

  ticky ani nebylo nutno lepit. Lícování všech oddělených

  ovládacích ploch je na jedničku.

  • Poziční světla ráda mizí z pinzety někam do dáli...

  Nějaké kusy navíc by se do rámečku jistě vešly. Hon-

  zovi ulétl koncový kužel, ten jsme museli u jednoho

  modelu dotvořit navrstvením UV lepidla. Jinak opět

  vše lícuje přesně, skvělou vychytávkou u křídelních po-

  zičních světel lepených na potah je delší dřík, který se

  jednoduše prostrčí otvorem v křídle. To je super. Stačí

  minimum lepidla do otvoru a dílek zasunout.

  • Nedostatky: Jeden z trupových kulometů neměl do-

  stříknutou páku natahování, v jednom čirém rámečku

  nebylo odstříknuto sklíčko na zaměřovači. Drobné pro-

  padliny na dílech ovládacích ploch. Oprava ale nestojí

  za vynaloženou námahu.

  • Kamuflážní barva je míchána dle návodu.

  Nakonec informace o použitých barvách (vše GSI Mr.

  Color) pro nástřik markingů.

  Hinomaru: C07 + C58 (1:1)

  Červený pruh na trup: C07 + C114 (1:1)

  Modrý pruh na trup: C72

  Žluté pruhy na SOP: C58 + C113 (1:1)

  Chodníčky na křídle: GX03

  eduard

  29

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 30

  Doskladnili jsme 216 produktů ze sortimentu Gunze!

  Od 1. prosince budou navíc v prodeji také 2 novinky z pro-

  dukce GUNZE, stříkací tmely HSF01 (Aqueous Surfacer 1000,

  40ml) a HSF02 (Aqueous White Surfacer 1000, 40ml).

  Doskladněné položky:

  B502 Mr.Top Coat Semi-Gloss - Pololesklý lak 86ml

  B505 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 100ml

  B506 Mr.Surfacer 500 - Stříkací tmel 100ml

  B511 Mr.White Surfacer 1000 - Stříkací tmel bílý 170ml

  B513 Mr.Super Clear Gloss - Lesklý lak 170ml

  B514 Mr.Super Clear Flat - Matný lak 170ml

  B515 Mr.Surfacer 1200 - Stříkací tmel 170ml

  B516 Mr.Super Clear Semi-Gloss - Pololesklý lak 170ml

  B519 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 170ml

  B522 Mr.Super Clear UV Cut Gloss Spray - Lesklý lak s UV ltrem 170ml

  B523 Mr.Super Clear UV Cut Flat Spray - Matný lak s UV ltrem 170ml

  B525 Mr. Oxide Red Surfacer 1000 - Stříkací tmel - rezatý 170ml

  B526 Mr. Finishing Surfacer 1500 Black - Stříkací tmel - černý 170ml

  B527 Mr. Finishing Surfacer 1500 Gray - Stříkací tmel - šedý 170ml

  B528 Mr.Mahogany Surfacer 1000 - 170ml

  B529 Mr. Finishing Surfacer 1500 White - Stříkací tmel - bílý 170ml

  B602 Mr.Premium Top Coat Semi-Gloss 86ml

  B611 Aqueous Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel 170ml

  B612 Aqueous White Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel bílý 170ml

  C001 White - Bílá

  C002 Black - Černá

  C003 Red - Červená

  C004 Yellow - Žlutá

  C005 Blue - Modrá

  C006 Green - Zelená

  C007 Brown - Hnědá

  C008 Silver - Stříbrná

  C009 Gold - Zlatá

  C010 Copper - Měď

  C011 Light Gull Gray - Racčí šedá

  C012 Olive Drab (1) - Olivová

  C013 Neutral Gray - Neutrální šedá

  C014 Navy Blue - Námořní modrá

  C016 IJA Green - IJA Zelená

  C019 Sandy Brown - Pískově hnědá

  C020 Light Blue - Světle modrá

  C021 Middle Stone - Břidlicová

  C022 Dark Earth - Tmavá zemitá

  C026 Duck Egg Green - Barva kachních vajec zel.

  C028 Steel - Ocel

  C029 Hull Red - Lodní červená

  C030 Flat Base - Matný základ

  C033 Flat Black - Matná černá

  C034 Sky Blue - Nebeská modrá

  C036 RLM74 Gray Green - Šedo zelená

  C041 Red Brown - Červeno hnědá

  C042 Mahagony - Mahagonová

  C043 Wood Brown - Barva dřeva

  C044 Tan - Žlutohnědá

  C045 Sail Collor - Plachtová barva

  C046 Clear - Lak

  C047 Clear Red - Transparentní červená

  C048 Clear Yellow -Transparentní žlutá

  C050 Clear Blue- Transparentní modrá

  C051 Flesch - Tělová

  C054 Khaki Green - Khaki zelená

  C055 Khaki - Khaki

  C057 Metallic Blue Green - Kovově modrozelená

  C058 Orange Yellow - Oranžovo žlutá

  C059 Orange - Oranžová

  C060 RLM02 Gray - Šedá

  C061 Burnt Iron - Opálený kov

  C062 Flat White - Matná bílá

  C065 Bright Blue - Jasně modrá

  C066 Bright Green - Jasně zelená

  C071 Midnight Blue - Půlnoční modrá

  C072 Intermediate Blue - Přechodová modrá

  C080 Cobalt Blue - Kobaltová modrá

  C081 Russet - Červenohnědá

  C092 Semi Gloss Black - pololesklá černá

  C097 Light Gray - Světle šedá

  C104 Gun Chrom

  C107 Character White - Bílá gury

  C113 RLM04 Yellow - Žlutá

  C114 RLM23 Red - Červená

  C115 RLM65 Light Blue - Světle modrá

  C116 RLM66 Black Gray - Černo šedá

  C117 RLM76 Light Blue - Světle modrá

  C119 RLM79 Sand Yellow - Písková

  C120 RLM80 Olive Green - Olivově zelená

  Novinky:

  C122 RLM82LightGreen-Světlezelená

  C123 RLM83DarkGreen-Tmavězelená

  C128 GrayGreen-Šedozelená

  C135 RussianGreen(1)-Ruskázelená

  C136 RussianGreen(2)-Ruskázelená

  C137 TireBlack-Černépneumatiky

  C156 SuperWhiteIV-Superbílá

  C158 SuperItalianRed-Superitalskáčervená

  C159 SuperSilver-Superstříbrná

  C181 Semi-GlossSuperClear-pololesklýlak

  C182 FlatClear-Matnýlak

  C302 FS34092Green-Zelená

  C303 FS34102Green-Zelená

  C304 FS34087OliveDrab-Olivovátmavá

  C305 FS36118Gray-Šedá

  C308 FS36375Gray-Šedá

  C311 FS36622Gray-Šedá

  C313 FS33531Yellow-Žlutá

  C314 FS35622Blue-Modrá

  C315 FS16440Gray-Šedá

  C316 FS17875White-Bílá

  C317 FS36231Gray-Šedá

  C318 Radome

  C319 LightGreen-Světlezelená

  C323 LightBlue-Světlemodrá

  C327 FS11136Red-Červená

  C328 FS15050Blue-modrá

  C329 FS13538Yellow-Žlutá

  C333 Extra Dark Seagray BS381C/640

  -Extratmavámořskášedá

  C334 BarleyGrayBS4800/18B21-Slámověšedá

  C335 MediumSeagrayBS381C/637-Střednímořskášedá

  C337 FS35237GrayishBlue-Šedavámodrá

  C351 Zinc-ChromateTypeFS34151

  C352 ChromateYellowPrimerFS33481

  C361 Dark Green BS641

  C362 OceanGrey

  C363 Medium Seagray BS637

  C364 AircraftGrayGreenBS283

  C365 GlossySeablueFS151042

  C366 IntermediateBlueFS35164

  C367 BlueGrayFS35189

  C368 Sky BS381C/210

  C369 Dark Earth BS381C/450

  C391 InteriorTurquoiseGreen(Soviet)

  C392 InteriorBlue(Soviet)

  C393 RussianAircraftBlueII

  C511 RussianGreen„4BO“-Ruskázelená

  C512 RussianGreen„4BO“1947-Ruskázelená

  C513 DarkGray„Dunkelgrau“-Tmavěšedá

  C514 Gray„Grau“-Šedá

  C519 NATOBronzegrün-Bronzová

  zeleň

  C520 NATOLederbraun-Hnědá

  C521 NATOTeerschwarz-Černá

  C528 IDFGray1(-1981Sinai)-Šedá

  C529 IDFGray2(-1981Golan)-Šedá

  C530 IDFGray3(Modern)-Šedá

  D175 Mr.Painttray-kovovémističky-10ks

  GM01 GundamMarker(LinerType)

  -Patinovacíxčerný(hrot0,4)

  GT37 Mr.CottonSwabstwo-typeset

  -vatovétyčinky-2typy(2x25ks)

  GT57 Mr.GlueApplicator-aplikátornalepidlo

  GT61 Mr.WaterProofPolishingCloth(2400/4000)

  -2druhyleštícíutěrky93x230mm

  GT75E RoundBladeforGT-75-Dlátkokulaté

  GX02 Black-černá18ml

  GX100 SuperClearIII-LesklýlakIII18ml

  GX112 Mr.ColorGXSuperClearIIIUVCutGloss18ml

  H001 White-Bílá

  H015 BrightBlue-Jasněmodrá

  H020 FlatClear-Matnýlak

  H024 OrangeYellow-Oranžověžlutá

  H030 GlossClear-Lesklýlak

  H032 FieldGray(1)-Zemitěšedá

  H044 Flesh-Tělová

  H046 EmeraldGreen-Smaragdová

  H062 IJAGray-IJAŠedá

  H063 MetallicBlueGreen-Kovověmodrozelená

  H067 RLM65Lightblue-Světlemodrá

  H069 RLM75Gray-Šedá

  H071 MiddleStone-Břidlicová

  H072 DarkEarth-Tmavázemitá

  H075 DarkSeagray-Tmavámořskášedá

  H086 RedMadder-Ostráčervená

  H090 ClearRed-Transparentníčervená

  H092 ClearOrange-Transparentníoranžová

  H093 ClearBlue-Transparentnímodrá

  H095 SmokeGray-Kouřověšedá

  H306 FS36270Gray-Šedá

  H307 FS36320Gray-Šedá

  H308 FS36375Gray-Šedá

  H312 FS34227Green-Zelená

  H316 FS17875White-Bílá

  H320 DarkGreen-Tmavě

  zelená

  H323 LightBlue-Světlemodrá

  H327 FS11136Red-Čevená

  H329 FS13538Yellow-Žlutá

  H330 DarkGreenBS381C/641-Tmavězelená

  H331 DarkSeagrayBS381C/638-Tmavámořskášedá

  H338 FS36495LightGray-Světlešedá

  H414 RLM23Red-Červená

  HSF01 AqueousSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  HSF02 AqueousWhiteSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  M132 Mr.MaskingSolNeo(25ml)-MascolNEO

  MC127 Mr.CementDeluxe-Lepidlonaplast40ml

  MC129 Mr.CementS-Lepidlonaplast40ml(špič.štětec)

  MC131 Mr.CementSP(40ml)

  MC132 Mr.CementSPB(40ml)

  MC215 Cooper-Měď

  MC218 Aluminium-Hliník

  MC219 Brass-Mosaz

  MP242 Mr.MetalPrimer-Základprokovovýpovrch40ml

  MS234 Mr.MarkSetter-Obtisk.voda(usazovací)40ml

  MT601 Mr.MaskingTape(6mm)

  MT602 Mr.MaskingTape(10mm)

  MT603 Mr.MaskingTape(18mm)

  P119 Mr.DissolvedPutty-Tekutýtmel(naštětec)(40ml)

  SB220 Mr.SpareBottle-náhradnílahvičkasuzávěrem18ml

  SF283 Mr.BaseWhite1000-Základbílý40ml

  SF284 Mr.Surfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF285 Mr.Surfacer500-Stříkacítmel40ml

  SF286 Mr.Surfacer1200-Stříkacítmel40ml

  SF287 Mr.PrimerSurfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF288 Mr.FinishingSurfacer1500Black

  -Stříkacítmelčerný40ml

  SF289 Mr.FinishingSurfacer1500Gray-Stříkacítmelšedý

  40ml

  SF290 Mr.MahoganySurfacer100040ml

  SF291 Mr.FinishingSurfacer1500White40ml

  SM201 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-SuperFineSilverII

  10ml

  SM203 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-Super

  IronII10ml

  SM204 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperStainlessII10ml

  SM206 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperChromeSilverII10ml

  T101 Mr.ColorThinner-ředidlo50ml

  T103 Mr.ColorThinner-ředidlo250ml

  T104 Mr.ColorThinner-ředidlo400ml

  T105 Mr.RetarderMild-Zpomalovačschnutí40ml

  T106 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo110ml

  T108 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo400ml

  T111 Mr.AqueousHobbyColorTinner-ředidlo400ml

  T113 Mr.ToolCleaner-čistič250ml

  T116 Mr.ToolCleaner-čistič400ml

  T117 Mr.RapidThinner(ForMr.Color)400ml

  HSF01 HSF02

  eduard

  30

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 31

  Doskladnili jsme 216 produktů ze sortimentu Gunze!

  Od 1. prosince budou navíc v prodeji také 2 novinky z pro-

  dukce GUNZE, stříkací tmely HSF01 (Aqueous Surfacer 1000,

  40ml) a HSF02 (Aqueous White Surfacer 1000, 40ml).

  Doskladněné položky:

  B502 Mr.Top Coat Semi-Gloss - Pololesklý lak 86ml

  B505 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 100ml

  B506 Mr.Surfacer 500 - Stříkací tmel 100ml

  B511 Mr.White Surfacer 1000 - Stříkací tmel bílý 170ml

  B513 Mr.Super Clear Gloss - Lesklý lak 170ml

  B514 Mr.Super Clear Flat - Matný lak 170ml

  B515 Mr.Surfacer 1200 - Stříkací tmel 170ml

  B516 Mr.Super Clear Semi-Gloss - Pololesklý lak 170ml

  B519 Mr.Surfacer 1000 - Stříkací tmel 170ml

  B522 Mr.Super Clear UV Cut Gloss Spray - Lesklý lak s UV ltrem 170ml

  B523 Mr.Super Clear UV Cut Flat Spray - Matný lak s UV ltrem 170ml

  B525 Mr. Oxide Red Surfacer 1000 - Stříkací tmel - rezatý 170ml

  B526 Mr. Finishing Surfacer 1500 Black - Stříkací tmel - černý 170ml

  B527 Mr. Finishing Surfacer 1500 Gray - Stříkací tmel - šedý 170ml

  B528 Mr.Mahogany Surfacer 1000 - 170ml

  B529 Mr. Finishing Surfacer 1500 White - Stříkací tmel - bílý 170ml

  B602 Mr.Premium Top Coat Semi-Gloss 86ml

  B611 Aqueous Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel 170ml

  B612 Aqueous White Surfacer 1000 Spray - stříkací tmel bílý 170ml

  C001 White - Bílá

  C002 Black - Černá

  C003 Red - Červená

  C004 Yellow - Žlutá

  C005 Blue - Modrá

  C006 Green - Zelená

  C007 Brown - Hnědá

  C008 Silver - Stříbrná

  C009 Gold - Zlatá

  C010 Copper - Měď

  C011 Light Gull Gray - Racčí šedá

  C012 Olive Drab (1) - Olivová

  C013 Neutral Gray - Neutrální šedá

  C014 Navy Blue - Námořní modrá

  C016 IJA Green - IJA Zelená

  C019 Sandy Brown - Pískově hnědá

  C020 Light Blue - Světle modrá

  C021 Middle Stone - Břidlicová

  C022 Dark Earth - Tmavá zemitá

  C026 Duck Egg Green - Barva kachních vajec zel.

  C028 Steel - Ocel

  C029 Hull Red - Lodní červená

  C030 Flat Base - Matný základ

  C033 Flat Black - Matná černá

  C034 Sky Blue - Nebeská modrá

  C036 RLM74 Gray Green - Šedo zelená

  C041 Red Brown - Červeno hnědá

  C042 Mahagony - Mahagonová

  C043 Wood Brown - Barva dřeva

  C044 Tan - Žlutohnědá

  C045 Sail Collor - Plachtová barva

  C046 Clear - Lak

  C047 Clear Red - Transparentní červená

  C048 Clear Yellow -Transparentní žlutá

  C050 Clear Blue- Transparentní modrá

  C051 Flesch - Tělová

  C054 Khaki Green - Khaki zelená

  C055 Khaki - Khaki

  C057 Metallic Blue Green - Kovově modrozelená

  C058 Orange Yellow - Oranžovo žlutá

  C059 Orange - Oranžová

  C060 RLM02 Gray - Šedá

  C061 Burnt Iron - Opálený kov

  C062 Flat White - Matná bílá

  C065 Bright Blue - Jasně modrá

  C066 Bright Green - Jasně zelená

  C071 Midnight Blue - Půlnoční modrá

  C072 Intermediate Blue - Přechodová modrá

  C080 Cobalt Blue - Kobaltová modrá

  C081 Russet - Červenohnědá

  C092 Semi Gloss Black - pololesklá černá

  C097 Light Gray - Světle šedá

  C104 Gun Chrom

  C107 Character White - Bílá gury

  C113 RLM04 Yellow - Žlutá

  C114 RLM23 Red - Červená

  C115 RLM65 Light Blue - Světle modrá

  C116 RLM66 Black Gray - Černo šedá

  C117 RLM76 Light Blue - Světle modrá

  C119 RLM79 Sand Yellow - Písková

  C120 RLM80 Olive Green - Olivově zelená

  Novinky:

  C122 RLM82LightGreen-Světlezelená

  C123 RLM83DarkGreen-Tmavězelená

  C128 GrayGreen-Šedozelená

  C135 RussianGreen(1)-Ruskázelená

  C136 RussianGreen(2)-Ruskázelená

  C137 TireBlack-Černépneumatiky

  C156 SuperWhiteIV-Superbílá

  C158 SuperItalianRed-Superitalskáčervená

  C159 SuperSilver-Superstříbrná

  C181 Semi-GlossSuperClear-pololesklýlak

  C182 FlatClear-Matnýlak

  C302 FS34092Green-Zelená

  C303 FS34102Green-Zelená

  C304 FS34087OliveDrab-Olivovátmavá

  C305 FS36118Gray-Šedá

  C308 FS36375Gray-Šedá

  C311 FS36622Gray-Šedá

  C313 FS33531Yellow-Žlutá

  C314 FS35622Blue-Modrá

  C315 FS16440Gray-Šedá

  C316 FS17875White-Bílá

  C317 FS36231Gray-Šedá

  C318 Radome

  C319 LightGreen-Světlezelená

  C323 LightBlue-Světlemodrá

  C327 FS11136Red-Červená

  C328 FS15050Blue-modrá

  C329 FS13538Yellow-Žlutá

  C333 Extra Dark Seagray BS381C/640

  -Extratmavámořskášedá

  C334 BarleyGrayBS4800/18B21-Slámověšedá

  C335 MediumSeagrayBS381C/637-Střednímořskášedá

  C337 FS35237GrayishBlue-Šedavámodrá

  C351 Zinc-ChromateTypeFS34151

  C352 ChromateYellowPrimerFS33481

  C361 Dark Green BS641

  C362 OceanGrey

  C363 Medium Seagray BS637

  C364 AircraftGrayGreenBS283

  C365 GlossySeablueFS151042

  C366 IntermediateBlueFS35164

  C367 BlueGrayFS35189

  C368 Sky BS381C/210

  C369 Dark Earth BS381C/450

  C391 InteriorTurquoiseGreen(Soviet)

  C392 InteriorBlue(Soviet)

  C393 RussianAircraftBlueII

  C511 RussianGreen„4BO“-Ruskázelená

  C512 RussianGreen„4BO“1947-Ruskázelená

  C513 DarkGray„Dunkelgrau“-Tmavěšedá

  C514 Gray„Grau“-Šedá

  C519 NATOBronzegrün-Bronzová

  zeleň

  C520 NATOLederbraun-Hnědá

  C521 NATOTeerschwarz-Černá

  C528 IDFGray1(-1981Sinai)-Šedá

  C529 IDFGray2(-1981Golan)-Šedá

  C530 IDFGray3(Modern)-Šedá

  D175 Mr.Painttray-kovovémističky-10ks

  GM01 GundamMarker(LinerType)

  -Patinovacíxčerný(hrot0,4)

  GT37 Mr.CottonSwabstwo-typeset

  -vatovétyčinky-2typy(2x25ks)

  GT57 Mr.GlueApplicator-aplikátornalepidlo

  GT61 Mr.WaterProofPolishingCloth(2400/4000)

  -2druhyleštícíutěrky93x230mm

  GT75E RoundBladeforGT-75-Dlátkokulaté

  GX02 Black-černá18ml

  GX100 SuperClearIII-LesklýlakIII18ml

  GX112 Mr.ColorGXSuperClearIIIUVCutGloss18ml

  H001 White-Bílá

  H015 BrightBlue-Jasněmodrá

  H020 FlatClear-Matnýlak

  H024 OrangeYellow-Oranžověžlutá

  H030 GlossClear-Lesklýlak

  H032 FieldGray(1)-Zemitěšedá

  H044 Flesh-Tělová

  H046 EmeraldGreen-Smaragdová

  H062 IJAGray-IJAŠedá

  H063 MetallicBlueGreen-Kovověmodrozelená

  H067 RLM65Lightblue-Světlemodrá

  H069 RLM75Gray-Šedá

  H071 MiddleStone-Břidlicová

  H072 DarkEarth-Tmavázemitá

  H075 DarkSeagray-Tmavámořskášedá

  H086 RedMadder-Ostráčervená

  H090 ClearRed-Transparentníčervená

  H092 ClearOrange-Transparentníoranžová

  H093 ClearBlue-Transparentnímodrá

  H095 SmokeGray-Kouřověšedá

  H306 FS36270Gray-Šedá

  H307 FS36320Gray-Šedá

  H308 FS36375Gray-Šedá

  H312 FS34227Green-Zelená

  H316 FS17875White-Bílá

  H320 DarkGreen-Tmavě

  zelená

  H323 LightBlue-Světlemodrá

  H327 FS11136Red-Čevená

  H329 FS13538Yellow-Žlutá

  H330 DarkGreenBS381C/641-Tmavězelená

  H331 DarkSeagrayBS381C/638-Tmavámořskášedá

  H338 FS36495LightGray-Světlešedá

  H414 RLM23Red-Červená

  HSF01 AqueousSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  HSF02 AqueousWhiteSurfacer1000-stříkacítmel40ml

  M132 Mr.MaskingSolNeo(25ml)-MascolNEO

  MC127 Mr.CementDeluxe-Lepidlonaplast40ml

  MC129 Mr.CementS-Lepidlonaplast40ml(špič.štětec)

  MC131 Mr.CementSP(40ml)

  MC132 Mr.CementSPB(40ml)

  MC215 Cooper-Měď

  MC218 Aluminium-Hliník

  MC219 Brass-Mosaz

  MP242 Mr.MetalPrimer-Základprokovovýpovrch40ml

  MS234 Mr.MarkSetter-Obtisk.voda(usazovací)40ml

  MT601 Mr.MaskingTape(6mm)

  MT602 Mr.MaskingTape(10mm)

  MT603 Mr.MaskingTape(18mm)

  P119 Mr.DissolvedPutty-Tekutýtmel(naštětec)(40ml)

  SB220 Mr.SpareBottle-náhradnílahvičkasuzávěrem18ml

  SF283 Mr.BaseWhite1000-Základbílý40ml

  SF284 Mr.Surfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF285 Mr.Surfacer500-Stříkacítmel40ml

  SF286 Mr.Surfacer1200-Stříkacítmel40ml

  SF287 Mr.PrimerSurfacer1000-Stříkacítmel40ml

  SF288 Mr.FinishingSurfacer1500Black

  -Stříkacítmelčerný40ml

  SF289 Mr.FinishingSurfacer1500Gray-Stříkacítmelšedý

  40ml

  SF290 Mr.MahoganySurfacer100040ml

  SF291 Mr.FinishingSurfacer1500White40ml

  SM201 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-SuperFineSilverII

  10ml

  SM203 Mr.ColorSuperMetallicColorsII-Super

  IronII10ml

  SM204 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperStainlessII10ml

  SM206 Mr.ColorSuperMetallicColorsII

  -SuperChromeSilverII10ml

  T101 Mr.ColorThinner-ředidlo50ml

  T103 Mr.ColorThinner-ředidlo250ml

  T104 Mr.ColorThinner-ředidlo400ml

  T105 Mr.RetarderMild-Zpomalovačschnutí40ml

  T106 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo110ml

  T108 Mr.ColorLevelingThinner-ředidlo400ml

  T111 Mr.AqueousHobbyColorTinner-ředidlo400ml

  T113 Mr.ToolCleaner-čistič250ml

  T116 Mr.ToolCleaner-čistič400ml

  T117 Mr.RapidThinner(ForMr.Color)400ml

  HSF01 HSF02

  eduard

  31

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 32

  STAVEBNICE 12/2021

  Stránka produktu

  Sopwith F.1 Camel (BR.1) 1/48 kat. č. 82171

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  eduard

  32

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 33

  STAVEBNICE 12/2021

  B6420, F/Cdr Richard Pearman Minifie, No. 1(N) Squadron RNAS, Téteghem, Francie, březen 1918

  B6390, F/Cdr Raymond Collishaw, Seaplane Defence Squadron RNAS, prosinec 1917

  B7270, Capt. Arthur R. Brown, No. 9(N) Sqn RNAS, Bertangles, Francie, duben 1918

  Rodák z Melbourne R. P. Minifie byl s 21 sestřely šestým nejúspěšnějším australským stíhačem první světové války. Většiny

  svých vítězství dosáhl na typu Sopwith Triplane, posledních čtyř pak na tomto Camelu. Minifie vstoupil do řad RNAS (Royal Naval

  Air Service) 11. června 1916 a po pilotním výcviku se stal v prosinci členem No. 1(N) Sqn. Prvního vítězství dosáhl 29. dubna 1917,

  když s Triplanem N5446 sestřelil nedaleko Epinoy Albatros D.III. Dne 17. března 1918 vedl s tímto Camelem patrolu, ze které se

  nevrátil. Jisté je, že nouzově přistál za nepřátelskými liniemi a padl do zajetí. Jeho stroj na zemi shořel, podle některých zdrojů

  jej sám Minifie zapálil. Je otázkou, zda přistál kvůli poruše motoru, nebo byl sestřelen, když se jeho jednotka dostala do boje

  s Pfalzy od Jasta 47w. Camel B6420 pocházel z výroby továrny Sopwith a do stavu No. 1(N) Sqn RNAS byl přijat 9. 11. 1917.

  Na rozdíl od tehdejšího značení strojů této jednotky obdržel nezvykle pestré zbarvení. Podle známé černobílé fotografie lze dojít

  k několika závěrům, přiklonili jsme se ke středně modré barvě na trupu, bílé kresbě chrta a červenému poli za kokpitem. Je ale

  možné, že červeně byly natřeny i dřevěné části kolem kokpitu.

  Kanaďan Raymond Collishaw byl se svými 60 sestřely nejúspěšnějším esem mezi piloty královského námořnictva (RNAS). Jeho

  letecká bojová dráha započala v lednu 1916, kdy byl po výcviku zařazen ke 3. námořnímu křídlu, kde létal s dvoumístným Sopwith

  1½ Strutterem, se kterým také dosáhl prvních dvou potvrzených vítězství. V únoru 1917 byl přeložen k No. 3(N) Sqn, kde létal

  s Pupem a dosáhl dalších dvou sestřelů, ale již 1. dubna se hlásil u 10(N) Sqn, aby převzal velení roje B (B flight). Zde přesedlal na

  Sopwith Triplane a spolu s dalšími Kanaďany založil legendární „Black Flight“ s černými příděmi i jmény strojů. Collishaw zvolil

  název „Black Maria“. Po dovolené v Kanadě se již jako eso s 38 sestřely ujal na konci listopadu 1917 velení u Seaplane Defence

  Squadron, kde také dosáhl 19. prosince svého prvního vítězství s Camelem. Jednalo se právě o tento letoun. Počínaje 23. lednem

  1918 převzal Collishaw velení No. 3(N) Sqn, kde setrval až do 21. října, kdy byl stažen z bojové služby. Po válce navýšil jako velitel

  No. 47 Sqn své skóre o další sestřel v bojích proti bolševikům v Rusku. Jako vicemaršál RAF působil v roce 1940 jako velitel

  britských leteckých sil v Egyptě. Zemřel 28. září 1976 v Kanadě. Camel B6390 dostal podobně jako většina Collishawových strojů

  černou příď a název „Black Maria“, po Collishawově převelení jej převzal FSL J. A. Moyle a 15. ledna s ním byl nad Kanálem se-

  střelen FSL E. G. Wilkinson. Pilota zachránil torpédoborec HMS Myngs, letoun se potopil.

  Kanaďana Browna proslavilo jeho vítězství nad Manfredem von Richthofenem. I když se dnes spíše předpokládá, že Rudého

  barona ve skutečnosti „dostala“ kulka vypálená australskými kulometčíky, Brown byl tím, kdo nejslavnějšího německého stíhače

  v danou chvíli proháněl a pálil na něj také. Brown se stal pilotem RNAS v listopadu 1915, ale zdravotní problémy mu bránily

  v bojové činnosti až do dubna 1917, kdy byl přidělen k No. 9(N) Sqn RNAS. U této jednotky ale dlouho nevydržel a v rychlém sledu

  vystřídal No. 11, No. 4 a opět No. 11 Sqn, kde dosáhl 17. července svého prvního sestřelu na letounu Sopwith Pup. V září se vrátil

  k No. 9(N) Sqn. Do konce října stihl pět sestřelů a po odpočinku se k jednotce vrátil v únoru 1918. Tehdy také již jako velitel roje

  převzal tento stroj, vyrobený továrnou Clayton & Shuttleworth. S ním zaznamenal během března a dubna tři další vítězství, než

  se 21. dubna vrhnul na Richthofena, který se svým Fokkerem Dr.I proháněl Lt. Maye. Devět dní po svém desátém a nejslavnějším

  sestřelu byl Brown hospitalizován s chřipkou a nervovými problémy. Dále působil jako instruktor a k bojové činnosti se již ne-

  vrátil. Dne 15. července dokonce za letu omdlel, havaroval a utrpěl vážná zranění hlavy. Trvalo pět let, než se plně zotavil. Zemřel

  9. března 1944 na infarkt.

  eduard

  33

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 34

  STAVEBNICE 12/2021

  B3781, FSL Aubrey B. Ellwood, No. 3(N) Squadron RNAS, Saint-Pol, Francie, červenec 1917

  B6398, Ernest L. Foot, No. 1 School of Special Flying, RAF Gosport, říjen 1918

  Syn reverenda C. E. Ellwooda vstoupil do služeb královského námořnictva (RNAS) v červnu 1916. V dubnu 1917 byl přidělen

  k No. 3(N) Sqn a u této jednotky sloužil do května 1918 (to už byla přeznačena na No. 203 Sqn). Ellwood dosáhl celkem deseti

  sestřelů a prvního z nich právě na tomto Camelu B3781. Došlo k tomu 27. června 1917 a jeho obětí se stal blíže neurčený německý

  plovákový letoun. Při svém druhém vítězství (30. ledna 1918) již pilotoval jiný Camel (B6408), neboť B3781 byl vážně poškozen při

  havárii J. W. P. Amose 27. srpna 1917. Letoun byl nicméně opraven, na konci října přidělen No. 9(N) Sqn a v únoru 1918 byl připsán

  do stavu No. 10(N) Sqn. Zde s ním byl 18. března sestřelen FSL G. T. Steeves a padl do zajetí. Letoun byl zničen. Camel B3781 po-

  cházel z výroby továrny Sopwith, červená srdce na křídlech a trupu měl namalována během služby u No. 3(N) Sqn, jak dokazuje

  i známá fotografie z Amosovy havárie

  Jak byl Camel B6398 pestře zbarvený, tak pestrá byla také jeho bojová kariéra. Pocházel z 250kusové série vyrobené v továrně

  Sopwith a v říjnu 1917 byl přidělen do stavu No. 1(N) Sqn. Zde zaznamenal několik smolných okamžiků, jako pozemní kolizi

  s jiným letounem (11. března 1918) nebo střet s krávou na okraji letiště během cvičného letu (7. dubna 1918). Celem na něm jeho

  piloti dosáhli dvanácti sestřelů, šest z nich si na své konto připsal S. M. Kinkead, svých dvou prvních sestřelů s ním dosáhl W. R.

  May a čtyř R. C. B. Brading. To už bylo v září 1918. Na konci války byl letoun přidělen k letecké škole speciálního výcviku, kde jej

  přebral jako osobní stroj E. L. Foot (5 sestřelů). Ten jej nechal opatřit egyptskými motivy: stylizovanou hlavou Kleopatry v černém

  poli a hadem vinoucím se po hřbetu stroje. Podle fotografií z obou stran se jako nejpravděpodobnější jeví varianta dvouhlavého

  a dvouocasého hada. Oblast trupu okolo kokpitu je obvykle kreslena jako červená včetně dřevěných částí, podle fotografií ale

  není vyloučeno ani to, že byly dřevěné části ponechány v přírodní barvě a červená byla pouze plátěná část za kokpitem. Je na

  modeláři kterou variantu zvolí.

  eduard

  34

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 35

  STAVEBNICE 12/2021

  OVERTREES

  Sopwith F.1 Camel

  Kat. č. 82171X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82171-LEPT1

  K Sopwith F.1 Camel (BR.1) doporučujeme

  FE1215 Sopwith Camel seatbelts STEEL (fotolept)

  644116 Sopwith Camel LööK (Brassin)

  648657 Sopwith Camel wheels type 1 (Brassin)

  648658 Sopwith Camel wheels type 2 (Brassin)

  648659 Sopwith Camel seat (Brassin)

  648660 Sopwith Camel Vickers Mk.I gun (Brassin)

  648674 Sopwith Camel Rotherham air pumps (Brassin)

  648662 Sopwith Camel 20lb bomb carrier (Brassin)

  648677 Sopwith Camel Bentley engine (Brassin)

  648661 Sopwith Camel US Colt Vickers gun (Brassin)

  3DL48038 Sopwith Camel SPACE (3D obtisk)

  Kat. č. 644116

  Kat. č. 648677

  Kat. č. 648659

  eduard

  35

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 36

  BFC113

  Camel Swag

  1/48, kat. č. BFC113

  Kompletní stavebnice Sopwith F.1

  Camel (BR.1) (ProPACK kat. č. 82171)

  Unikátní obtiskový arch pro

  Camel B7184 z jeho služby u RAF a z

  následujícího používání u německého

  letectva po ukořistění.

  BFC

  POUZE PRO ČLENY BFCPOUZE PRO ČLENY BFC

  Stránka produktu

  eduard

  36

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 37

  Camel Swag

  BFC

  B7184, FSL Hubert St. J. E. Youens, No. 3(N) Squadron RNAS, Bray Dunes, Francie, leden 1918

  Oblt. Otto Kissenberth, Jasta 23, Epinoy, Francie, květen 1918

  Dne 23. ledna 1918 odstartovalo osm Camelů z No. 3 (N) Squadron RNAS k patrole na linii Ostende – Torhout – Roulers. Nad Hou-

  thulstským lesem (Forêt D’Houthulst) se potkaly s formací čtyř D.F.W. doprovázených několika Pfalzy D.IIIa od Jasta 7. V nasta-

  lém boji přistál jeden z Camelů za nepřátelskými liniemi. Jednalo se o stroj pilotovaný Flight Sub-Lieutenantem (podporučíkem)

  Hubertem St. Johnem Edgerley Youensem, nezkušeným dvacetiletým pilotem. Tím, kdo jej podle záznamů k přistání přinutil, byl

  Carl Degelow, pozdější velitel Jasta 40 a také poslední letec, kterému byl udělen za války Pour le Mérite.

  Není známo, jaké identifikační písmeno nesl B7184 během služby u No. 3(N) Sqn na trupu, fotografie tohoto stroje neexistuje,

  mimo jiné proto, že byl ztracen pouhých devět dní poté, co byl převzat 14. ledna do stavu jednotky. Marking je obvykle přirovnáván

  k jinému stroji, B7275, který měl v modrém poli písmeno P. Ten se ovšem dostal k No. 3(N) Sqn až v březnu 1918 a není tedy vy-

  loučeno ani to, že B7184 nesl stejné (nebo i jakékoli jiné) písmeno.

  Jen lehce poškozený Camel B7184 byl předán k letovým zkouškám německému letectvu a poté jej používal velitel Jasta 23 Otto

  Kissenberth. Dokonce s ním dosáhl 16. května 1918 sestřelu S.E.5a. Bylo to jeho dvacáté a poslední vítězství. O dva týdny později

  totiž s tímto Camelem krátce po vzletu havaroval a vážná zranění mu již neumožnila návrat k bojové činnosti. Německé zbarvení

  je zdokumentováno poměrně dobře. Britské znaky byly zamalovány shora bílými poli, zespod pak světlou žlutou barvou, na bo-

  cích trupu zmizely kokardy pod černým nátěrem. Výškový stabilizátor dostal bílý a černý pruh, což byl znak Jasta 23.

  eduard

  37

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 38

  STAVEBNICE 12/2021

  Stránka produktu

  Z-226MS Trenér 1/48 kat. č. 82182

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  38

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 39

  STAVEBNICE 12/2021

  OK

  -

  JCA, č. 839, Gliding Aerobatic Club, letiště Benešov, Česká republika, 2020

  OK

  -

  MPA, č. 246, Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí, Česká republika, 2019

  OK

  -

  JGT, č. 804, soukromí majitelé, letiště Rakovník, Česká republika, 2021

  Tento letoun byl vyroben jako Z-126 a dostal imatrikulaci OK

  -

  JHJ. Později byl v roce 1999 přestavěn na Z-226M a MS. V té době jej

  také odkoupil Aeroklub Jičín, kde létal jako vlečný letoun až do roku 2012. Další uživatel, Gliding Aerobatic Club Miloše Ramerta,

  jej získal v roce 2012. Tam byl vzhledem k blízkosti města Benešov a také turistické oblasti kolem zámku Konopiště namonto-

  ván tlumič výfuku. Samolepka s kresbou Rumcajse byla na směrovku nalepena samozřejmě ještě v Jičíně, centru dění pohádek

  o tomto dobráckém loupežníkovi. V době prodeje do GAC už byla značně vybledlá. Pro vzhled letounu, jak byl používán ve své

  jičínské éře, lze využít obtisk nevybledlé kresby (označený příponou „a“). Vrtulový kužel byl v těch dobách modrý a výfuk nebyl

  opatřen tlumičem.

  Trenér č. 246 byl vyroben v roce 1958 a v prosinci téhož roku byl zaregistrován jako vlečný speciál Z-226B, tedy s řízením pouze

  v zadním kokpitu. U Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí létá od roku 2009, kdy byl získán z Aeroklubu Havlíčkův Brod. Při generální

  opravě v roce 1989 byl instalován motor M-137 a automaticky stavitelná vrtule V-503A. Tím byl spolu s dalšími nezbytnými změ-

  nami uveden do standardu Z-226MS. Letoun se účastnil různých plachtařských soutěží jako vlečná, dvě z nich, Euroglide 2008

  a 2012, připomínají nálepky na levé straně svislé ocasní plochy. Tlumič výfuku byl instalován frýdlantskými v zájmu snížení hluko-

  vé zátěže okolí letiště.

  Neobvyklé zbarvení dostal OK

  -

  JGT po generální opravě v letňanském aeroklubu. Záměrem bylo letoun v rámci různých plach-

  tařských akcí patřičně zviditelnit a odlišit od ostatních. Jeho imatrikulace mu pak zajistila přezdívku „Jogurt“. Letoun byl vyroben

  jako Z-126 a sloužil u různých aeroklubů v Praze a ve Středočeském kraji. Nějakou dobu jej používal Aeroklub Ruzyně, létající

  přímo na mezinárodním letišti Praha-Ruzyně. V roce 1998 byl upraven v rámci zmíněné GO na standard Z-226MS a později jej

  odkoupila skupina soukromých majitelů. Ti jej dnes provozují z letiště Rakovník.

  eduard

  39

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 40

  STAVEBNICE 12/2021

  OK

  -

  LLR, č. 133, Podřipská historická letka, letiště Sazená, Česká republika, 2015

  OK

  -

  IFJ, č. 750, Aeroklub Zbraslavice, Česká republika 2020

  OK

  -

  KNN, č. 41-09, Aeroklub Vysoké Mýto, Česká republika, 2013

  Jasně červená barva tohoto Trenéra je dílem Igora Rumanovského, který nástřik provedl v květnu 2005 na letišti v Nitře. Letoun

  byl v majetku Aeroklubu Banská Bystrica a sídlil na nedalekém letišti Sliač. V té době měl samozřejmě slovenskou imatrikulaci

  OM

  -

  LLR. Poté byl provozován nějakou dobu aeroklubem Očová. V roce 2011 byl prodán do České republiky, novým majitelem

  se stal a stále jím je občanské sdružení Podřipská historická letka. V současné době je letoun z důvodu poškození při pozemní

  nehodě, ke které došlo v roce 2019 neletuschopný a v hangáru letiště Sazená čeká na opravu. Ta je v plánu, protože drak má do

  konce resursu ještě mnoho hodin.

  Trenér číslo 750 byl vyroben v roce 1954 jako Z-126 a při druhé generální opravě byl přestavěn na standard Z-226MS. Tehdy

  letoun dostal i současné zbarvení, které je návrhem pilota a známého modeláře i výrobce modelů Jiřího Hodana. Dne 1. července

  2012 došlo u letounu během vleku k poruše motoru. Pilot zaznamenal mohutnou ránu z motorového prostoru a pocítil ztrátu

  výkonu a vibrace. Po odepnutí větroně proto motor vypnul a provedl úspěšně nouzové přistání na letištní ploše.

  Tento Trenér je skutečným „tažným koněm“ aeroklubu Vysoké Mýto, kde vleká již od roku 1976. Byl vyroben jako Z-226B v roce

  1956 a poté předán Aeroklubu Slaný. V roce 1967 putoval na Točnou, kde byl provozován dva roky a následně opět změnil působi-

  ště, když byl „převelen“ do Dvora Králové. Od roku 1976 již slouží u Aeroklubu Vysoké Mýto. Při třetí generální opravě, dokončené

  v červnu 1981, byl letoun přestavěn na standard Z-226M a později na Z-226MS. Dne 25. listopadu 2013 donutila pilota porucha

  motoru k nouzovému přistání na poli nedaleko Kroměříže. Letoun byl nepoškozen, ale při výměně motoru byla provedena další

  generální oprava. Kvůli drobnému poškození směrového kormidla byl v roce 2014 vyměněn jeho látkový potah a již byl ponechán

  v bílé barvě.

  eduard

  40

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 41

  STAVEBNICE 12/2021

  OVERTREES

  Z-126T/226 TRENÉR

  Kat. č. 82181X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82182-LEPT1

  K Z-226MS Trenér doporučujeme

  644120 Z-226 Trener LööK (Brassin)

  648679 Z-126/226 Trener wheels (Brassin)

  3DL48045 Z-226 SPACE (3D obtisk)

  D48092 Z-226 stencils (obtisk)

  D48097 Z-126/226/326/526 cockpit placards (obtisk)

  EX805 Z-226 TFace (maska)

  Kat. č. 644120

  Kat. č. 3DL48045

  Kat. č. 648679

  eduard

  41

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 42

  STAVEBNICE 12/2021

  Stránka produktu

  1/48 kat. č. 11155

  Dual Combo

  TORA TORA TORA!

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  12 markingů

  eduard

  42

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 43

  STAVEBNICE 12/2021

  korvetní kapitán Shigeru Itaya, stíhací jednotka let. lodi Akagi, první útočná vlna

  c/n pravděpodobně 2236, poddůstojník 2. tř. Akira Yamamoto, stíhací jednotka let. lodi Kaga,

  první útočná vlna

  Itaja vedl během první vlny celý stíhací doprovod čtyřiceti tří Zer. Devět stíhačů z Akagi sestřelilo jeden vyhlídkový a tři cvičné

  stroje, poté na základnách Hickam a Ewa zničili asi 25 letounů a zaútočili i na přilétající B-17. Itayovi wingmani poškodili a před

  přistáním zapálili B-17C ze 7th BG s osádkou Capt. Swensona a jedním pasažérem, který útok nepřežil. Itayova wingmana, pod-

  důstojníka 1. tř. Hirana, zasáhla protiletadlová palba nad Fort Kamehameha. Při letu nízko nad zemí pak vrazil do překážky

  a zahynul jak on, tak čtyři američtí vojáci. Itaya se narodil v roce 1909 a námořní akademii absolvoval v roce 1929. Od listopadu

  1936 byl po dobu jednoho roku buntaichō stíhačů let. lodi Ryūjo. Poté sloužil u 15. a 12. Kōkūtai a od ledna 1940 byl buntaichō stí-

  hačů let. lodi. Hiryū. V listopadu 1940 tuto funkci převzal na let. lodi Akagi, v dubnu 1941 byl jmenován do funkce hikōtaichō

  a setrval v ní až do Bitvy u Midway. Zahynul 24. července 1944 na Kurilech, v té době sloužil u štábu námořní 51. Kōkū Sentai.

  Letěl tehdy na ostrov Paramushir na palubě bombardéru G3M, který omylem sestřelila stíhačka Ki-43.

  Kaga vyslala v první vlně útoku na Pearl Harbor devět Zer pod vedením poručíka Yoshio Shigy. Jeho formace zničila 21 letounů na

  základně Hickam a jeden sestřelila. Poddůstojník 2. tř. Yamamoto zničil na zemi šest strojů, předtím ale sestřelil žlutě zbarvený

  civilní Piper J-3 na vyhlídkovém letu. Oba pasažéři zahynuli. Za útok na civilní letoun snížil Lt. Shiga Yamamotovi hodnost o jeden

  stupeň a nazval ho „blbým bastardem“. Yamamoto sloužil jako stíhač od roku 1934 a prošel boji v Číně na letadlové lodi Hōshō

  a u 12. Kōkūtai. Během Bitvy u Midway při krytí letadlových lodí sestřelil pět bombardérů. Po zasažení Kagy se Yamamoto přesu-

  nul na palubu Hiryū a při doprovodu bombardérů nárokoval čtyři sestřelené Wildcaty, mezi nimi i stroj velitele VF-3 "Jimmyho"

  Thatche. Na podzim 1942 sloužil na let. lodi Zuihó a byl povýšen do hodnosti praporčík. V květnu 1944 byl převelen k Yokosuka Kō-

  kūtai a účastnil se obrany Iwodžimy. Zahynul při obraně Japonska 24. listopadu 1944. Poté, co jeho letoun zasáhl palubní střelec

  bombardéru B-29, Yamamoto ze stroje vyskočil, ale neotevřel se mu padák. Dosáhl 13 leteckých vítězství a hodnosti podporučí-

  ka.

  eduard

  43

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 44

  STAVEBNICE 12/2021

  poručík Masaji Suganami, stíhací jednotka let. lodi Sōryū, první útočná vlna

  poddůstojník 1. tř. Kazuo Muranaka, stíhací jednotka let. lodi Hiryū, první útočná vlna

  První vlně zaútočilo osm Zer ze Sōryū pod vedením Suganamiho na letiště Wheeler a Ewa. Zničili na zemi 27 strojů a v soubojích

  sestřelili 5 letadel. Suganami pak ztratil orientaci, chtěl se vrátit nad cíl a obětovat se. Potkal však jiná letadla a vrátil se na

  mateřskou loď. Suganami absolvoval námořní akademii v roce 1933, sloužil u 13. Kōkūtai a působil také jako instruktor u Tsukuba

  Kōkūtai. Do listopadu 1941 byl nasazen jako buntaichō stíhačů na letadlové lodi Rjúdžó, poté až do června 1942 velel stíhačům na

  palubě Sōryū. V Bitvě u Midway, v první útočné vlně, jeho formace sestřelila 6 amerických stíhaček. Od července 1942 sloužil jako

  hikōtaichō stíhačů u Genzan Kōkūtai (pozdější Kōkūtai 252). Suganami zůstal nezvěstný 14. listopadu 1942 při doprovodu torpé-

  doborců Rear Admirala Tanaky u Guadalcanalu. Šest Zer pod jeho velením zajišťovalo 4. patrolu. Nejdříve se pokusili zaútočit na

  „krásnou formaci“ B-17. Poté napadli deset F4F z VF-10 a nárokovali čtyři vítězství. Během návratu se Suganami i přes protesty

  svých podřízených oddělil od formace a odletěl jihozápadním kurzem. Zřejmě se zapojil do útoku na Dauntlessy z VB-10 a ještě

  než mu došlo palivo, sestřelil Lt. Col. „Joe“ Bauera, velitele VMF-212 a držitele Medaile cti.

  Hiryū vyslala v první vlně útoku na Pearl Harbor šest Zer pod vedením poručíka Okajimy, a tana základně Ewa Field zapálila 27

  letounů. Prvním wingmanem Okajimy byl podd. 1. tř. Muranaka. Výcvik dokončil v srpnu 1938 a po službě u Saeki, Óita a Ómura

  Kōkūtai byl v srpnu 1939 převelen k 14. Kōkūtai na čínském bojišti. Podílel na prvních dvou vítězstvích této jednotky. V srpnu 1941

  byl převelen k Suzuka Kōkūtai a v listopadu téhož roku byl přidělen na palubu Hiryū. Během Bitvy u Midwaye byl jediným pilotem,

  který vydržel doprovázet bombardéry z Hiryū po celou dobu akce. Po návratu na palubu odstartoval na hlídku v okolí lodi, během

  níž sestřelil tři letouny, ale jeho Zero bylo zasaženo, musel přistát na vodu a zachránil je torpédoborec Nowaki. Po vyléčení byl

  Muranaka nasazen na letadlových lodích Shōkaku a Jun'yō. Bojoval nad Guadalcanalem a zúčastnil se Bitvy u Santa Cruz. V roce

  1944 působil jako instruktor v Japonsku u Tokushima Kōkūtai a a v Singapuru u 11. Kōkūtai. Na konci války létal v hodnosti pra-

  porčíka na stíhačkách N1K u Hikótai 701 v rámci elitní Kōkūtai 343. Celkem dosáhl šesti jistých a tří pravděpodobných vítězství.

  Po válce vstoupil do JSDF a dosáhl hodnosti majora.

  eduard

  44

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 45

  STAVEBNICE 12/2021

  poručík Tadashi Kaneko, stíhací jednotka let. lodi Shōkaku, první útočná vlna

  poručík Masao Sató, stíhací jednotka let. lodi Zuikaku, první útoční vlna

  Shōkaku vyslala v první vlně útoku na Pearl Harbor 5 Zer pod vedením poručíka Kaneka. Na letišti Kaneohe zničili 35 strojů

  a tři další zasáhli na základně Bellows. Během druhé útočné vlny stíhači ze Shōkaku hlídkovali u letadlových lodí. Kaneko od

  roku 1937 velel stíhací shótai na palubě letadlové lodi Ryūjō. Po úspěšném útoku na přesilu čínských stíhačů 22. srpna 1937

  u Šanghaje se stal známým v japonském tisku. V dalších letech sloužil u 15. a 12. Kōkūtai, později u Ómura a Mihoro Kōkūtai.

  Od září 1941 působil jako buntaichō stíhačů na letadlové lodi Shōkaku. Při útoku na Trincomalee 9. dubna 1942 sestřelil tři Hurri-

  cany. V květnu 1942 byl jmenován do funkce hikōtaichō 6. Kōkūtai, která měla mít základnu na atolu Midway. Během Bitvy u Mid-

  waye byl Kaneko se svými muži na palubě Akagi a z vlastní iniciativy se zapojil do bitvy, v níž sestřelil dva torpédové letouny. Od

  října 1942 bojoval nad Guadalcanalem jako hikōtaichō stíhačů letadlové lodi Hiyō. Na počátku listopadu byl povýšen do hodnosti

  korvetního kapitána. Během hlídky 11. listopadu sestřelil 3 F4F z VMF-121. Celkem měl na kontě nejméně osm vítězství. Zahynul

  14. listopadu v boji s Dauntlessy z VB-10, jeho Zero zapálil střelec ACRM Gordon C. Gardner.

  Letadlová loď Zuikaku vyslala v první vlně pět Zer pod vedením poručíka Satóa. Doprovázel bombardéry při náletu na letiště

  Kaneohe. Protože ve vzduchu nenarazili na odpor, zničili na zemi přes 32 letounů. Během druhé útočné vlny stíhači ze Zuikaku

  hlídkovali u letadlových lodí. Sató byl veteránem bojů u 12. Kōkūtai v Číně a sloužil i na Akagi. Od září 1941 do ledna 1942 jako

  buntaichō velel stíhačům na palubě Zuikaku a od května začal tuto funkci vykonávat na letadlové lodi Kaga až do jejího potopení

  v Bitvě u Midway. Od června 1942 se na letadlové Zuihō ujal funkce hikōtaichō. Zúčastnil se s ní Bitvy u Santa Cruz a v její druhé

  fázi Satóova formace sestřelila čtyři letouny. V dubnu roce 1943 se Zuihó podílela na operaci „I“-gó v oblasti Nové Guineje a Šala-

  mounových ostrovů. Sató zahynul 11. listopadu 1943 během operace „Ro“-gó v leteckém boji nad Bougainville.

  eduard

  45

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 46

  STAVEBNICE 12/2021

  poddůstojník 1. tř. Tetsuzō Iwamoto, stíhací jednotka let. lodi Zuikaku, patrola během první útočné vlny

  poručík Saburō Shindō, stíhací jednotka let. lodi Akagi, druhá útočná vlna

  Během první vlny útoku na Pearl Harbor vyslala Zuikaku také šest Zer na hlídku v okolí letadlových lodí. PO1c Iwamoto při ní vedl

  2. Shōtai. V té době byl nejúspěšnějším námořním stíhacím esem se 14 vítězstvími z bojů v Číně u 12. Kōkūtai. V roce 1942 se s le-

  tounem č. 102 účastnil bitev v Indickém oceánu a v Korálovém moři. Od léta 1942 působil v Japonsku jako instruktor a od března

  1943 se účastnil hlídkování na Kurilských ostrovech u Kōkūtai 281. V listopadu se Iwamoto s částí jednotky přesunul do Rabaulu,

  kde byli začleněni nejdříve do Kōkūtai 204 a později do Kōkūtai 253. V únoru 1944 se na atolu Truk podílel na stíhání bombardérů

  B-24. V červnu 1944 byl převelen do Japonska a od podzimu téhož roku se účastnil bojů v rámci Kōkūtai 252 nad Tchaj-wanem

  a Filipínami. Do konce války sloužil u Kōkūtai 203 a účastnil se s ní také Bitvy o Okinawu. Dosáhl hodnosti podporučíka a zemřel

  v roce 1955. Iwamotovi je připisováno 80 vítězství, on sám měl ve svém deníku zaznamenáno na 202 zasažených nepřátel.

  Během druhé vlny vedl celý stíhací doprovod třiceti šesti Zer poručík Shindō. Devět stíhačů z Akagi se ve vzduchu nesetkalo

  s odporem a na základně Hickam pod velením Shindōa zničili dva letouny. Shindō se narodil v roce 1911 a námořní akademii ab-

  solvoval v roce 1929. Od roku 1935 sloužil v Ómura Kōkūtai a o rok později byl přidělen na let. loď Kaga. V roce 1940 létal v Číně u

  12. Kōkūtai během zkoušek stíhačky A6M2. Pod jeho vedením došlo 13. září k prvnímu boji na Zerech, Japonci po něm bez vlastní

  ztráty ohlásili 27 vítězství. V listopadu 1940 byl Shindō převelen ke 14. Kōkūtai v Hanoji, rovněž vyzbrojené Zery. Od dubna do pro-

  since 1941 byl buntaichō stíhačů z Akagi, ale po útoku na Pearl Harbor musel být hospitalizován. Po uzdravení byl v dubnu 1942

  jmenován velitelem Tokushima Kōkūtai. Od listopadu 1942 se jako hikōtaichō u Kōkūtai 582 zapojil do bojů nad Guadalcanalem.

  Od července do září 1943 ve stejné oblasti sloužil jako hikōtaichō stíhací Kōkūtai 204. Na přelomu roků 1943 a 1944 velel stíhací

  jednotce letadlové lodi Ryūhō a později byl zapojen do vedení Kōkūtai 653 a 203 při obraně Tchaj-wanu, Filipín a Japonska. Na

  konci války byl ve funkci hikōtaichō u Tsukuba Kōkūtai. Zemřel v roce 2000.

  eduard

  46

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 47

  STAVEBNICE 12/2021

  poddůstojník 1. tř. Yoshikazu Nagahama, stíhací jednotka let. lodi Kaga, druhá útočná vlna

  COL 10c/n 3277, poručík Fusata Iida, stíhací jednotka let. lodi Sōryū, druhá útočná vlna

  Formaci devíti Zer letadlové lodi Kaga vedl v druhé vlně Lt. Yasushi Nikaidō. Na letišti Hickam zničili šest letounů a dalších 10 za-

  sáhli na základně Wheeler. Náletu se zúčastnil i poddůstojník 1. tř. Nagahama, který na let. lodi Kaga sloužil od roku 1939. Během

  náletu na Darwin 19. února 1942 dosáhl během jednoho bojového letu pěti vítězství. Nejdříve sestřelil Catalinu z Patrol Wing 10.

  Po návratu hlásil, že když nedokázal najít svou formaci, sám zaútočil na pětici P-40 z 33rd PS, z nichž čtyři sestřelil

  a poté zapálil další létající člun na hladině. Na stejné P-40 zřejmě zaútočili i další stíhači z Kagy. Během Bitvy o Midway se Naga-

  hama účastnil první útočné vlny a po návratu se během patroly podílel na zničení formace Devastatorů z USS Hornet. Bitvy

  u východních Šalamounů se zúčastnil již na palubě Zuikaku a při hlídce 26. srpna spolupracoval na zničení Cataliny z VP-14,

  která byla poprvé poškozena již 7. prosince 1941. Během Bitvy u Santa Cruz se 26. října podílel na sestřelení několika Wildcatů,

  včetně stroje Lt. (jg) Paula Landryho z VF-72. Nagahama zahynul při nehodě 6. září 1943 v Japonsku během služby u Tsuiki Kō-

  kūtai. Je mu připisováno 10 vítězství (uvádí se i 13) a dosáhl hodnosti vrchního poddůstojníka.

  Ve druhé útočné vlně vyslala Sórjú 9 Zer pod velením poručíka Fusaty Iidy. Formace napadla letiště Kaneohe, kde zničila šest

  létajících člunů. Iida při návratu signalizoval, že mu dochází palivo. Vrátil se zpět a svým letounem se rozhodl vrazit do hangáru

  na letišti Kaneohe, cíl však minul. Jeho tělo bylo pohřbeno s vojenskými poctami a posmrtně byl povýšen o dva stupně. Existuje

  i svědectví, že Iida nevěřil v úspěch války proti USA a jeho Zero mělo paliva dost. Iidovu leteckou kuklu v roce 1999 předala jeho

  příbuzným dcera pana Sama Chuna, který ji Iidovi po havárii sňal z hlavy. Na místě dopadu je dnes památník. Díky pozemní palbě

  a pilotům stíhaček P-36 z 45th FS ztratila Iidova formace další dvě Zera a jedno utrpělo vážné poškození. Dva američtí stíhači

  byli v soubojích sestřeleni. Iida se narodil 2. prosince 1913. Nejdříve sloužil jako instruktor u Kasumigaura Kōkūtai, v září 1940

  byl přidělen k 12. Kōkūtai v Číně, která testovala v boji stíhačky Zero. Při náletu na Čcheng-tu 26. října jeho formace nárokovala

  sestřelení deseti letounů bez vlastní ztráty. Iida přesto vyjadřoval nesouhlas se způsobem vedení války proti Číně. Od září 1941

  jako buntaichō velel stíhačům letadlové lodi Sōryū až do 7. prosince 1941.

  eduard

  47

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 48

  STAVEBNICE 12/2021

  c/n 2266, poddůstojník 1. tř. Shigenori Nishikaichi, stíhací jednotka let. lodi Hiryū, druhá útočná vlna

  poddůstojník 1. tř. Yukuo Hanzawa, stíhací jednotka let. lodi Shōkaku, patrola během druhé útočné vlny

  V druhé útočné vlně vyslala Hiryū devět Zer pod velením poručíka Sumio Nōna. Jeho piloti zaútočili na základny Kaneohe

  a Bellows, nárokovali dva zničené letouny na zemi a jeden automobil. Poddůstojník 1. tř. Nishikaichi kvůli nedostatku paliva

  hledal záchrannou ponorku u ostrova Niihau. Když ji nenašel, rozhodl se přistát, ale byl zajat havajským domorodcem, který mu

  odebral dokumenty a zbraň. Pilot přemluvil ke spolupráci několik obyvatel japonského původu, jež na ostrovu žili, a podařilo se

  mu osvobodit. Z letounu odmontoval kulomet, stroj poté zapálil a pod pohrůžkou zabití domorodců si chtěl vynutit vrácení taj-

  ných dokumentů. Dne 13. prosince zajal s jedním pomocníkem domorodce Benjamina Kanaheleho a jeho ženu. Došlo k potyčce,

  během níž byl Kanahele japonským pilotem třikrát postřelen, ale rozzuřil se natolik, že s pilotem udeřil o zeď tak, že jej zabil.

  Pilotův pomocník Harada spáchal při potyčce sebevraždu. Událost je známa jako Niihauský incident. Pan Kanahele obdržel od

  amerického prezidenta Purpurové srdce a Medaili za zásluhy. Nishikaichi, jehož osud nebyl japonské straně znám, byl posmrtně

  povýšen o dva stupně. Části jeho Zera jsou vystaveny v Pacific Aviation Museum Pearl Harbor. Na motorovém krytu byla namalo-

  vána servisní tabulka se jménem mechanika podd. 3. tř. Akimota.

  Stíhači z letadlové lodi Shōkaku se druhé útočné vlny na Pearl Harbor neúčastnili. Namísto toho nad svazem letadlových lodí po-

  stupně hlídkovalo dvanáct letounů ze Shōkaku pod vedením poručíka Masao Iizuky. Poddůstojník 1. tř. Hanzawa při hlídce vedl 1.

  shōtai. V té době měl za sebou téměř tři roky operační služby včetně nasazení u 12. Kōkūtai v Číně. Hanzawa se proslavil 8. květ-

  na 1942 během Bitvy v Korálovém moři, když bez použití záchytného lana přistál na kouřem zakryté palubě poškozené mateřské

  letadlové lodi. Padl v Bitvě u Santa Cruz 26. října 1942 v souboji s Lt. „Kenem"" Blissem, velitelem sekce Blue 29

  z VF-72 z USS Hornet. Hanzawa zasáhl zezadu Blissův Wildcat a těžce jej poškodil. Zřejmě se domníval, že Bliss ze stroje vy-

  skakuje, předlétl ho, ale Američan jej v tom okamžiku sestřelil, krátce na to přistál na hladinu a byl zachráněn. Hanzawa měl

  v té době hodnost praporčíka.

  eduard

  48

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 49

  OVERTREES

  A6M2 Kat. č. 82211X

  1/48

  Stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2021

  K TORA TORA TORA! doporučujeme

  481076 A6M2 landing flaps (fotolept) 01/2022 vydání

  FE1238 A6M2 seatbelts STEEL (fotolept)

  644128 A6M2 LööK (Brassin)

  648693 A6M2 wheels (Brassin)

  648694 A6M2 engine PRINT (Brassin) 01/2022 vydání

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648698 A6M2 seat PRINT (Brassin)

  3DL48050 A6M2 SPACE (3D obtisk)

  EX821 A6M2 TFace (maska)

  Stránka produktu

  Kat. č. 11155-LEPT1

  Kat. č. 644128

  Kat. č. 648698

  Kat. č. 648695

  eduard

  49

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 50

  STAVEBNICE 12/2021

  eduard

  50

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 51

  STAVEBNICE 12/2021

  A

  eduard

  51

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 52

  STAVEBNICE 12/2021

  B

  eduard

  52

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 53

  STAVEBNICE 12/2021

  C

  eduard

  53

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 54

  STAVEBNICE 12/2021

  D

  eduard

  54

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 55

  STAVEBNICE 12/2021

  E

  eduard

  55

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 56

  STAVEBNICE 12/2021

  Bf 109E-7 1/48 kat. č. 84178

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly - stabilizátory pum

  4 markingy

  Stránka produktu

  eduard

  56

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 57

  STAVEBNICE 12/2021

  Bf 109E-7/B, 8./ZG 1, Bělgorod, Sovětský svaz, červen 1942

  Bf 109E-7/Z, WNr. 7677 F, Oblt. Josef Priller, 1./JG 26, St. Omer, Francie, červen 1941

  III. Gruppe, jejíž součástí byla i 8. Staffel, byla založena v lednu 1942 v Lechfeldu a vybavena stejně jako ostatní Gruppe Zer-

  störergeschwader 1 stroji Bf 109E a její první nasazení následovalo od května 1942 na východní frontě. Zde létala nejprve z pol-

  ního letiště Belgorod, v červenci následoval přesun na letiště Kutejnikovo. V srpnu došlo k další změně působení, jednotka byla

  nejprve vybavena problematickými stroji Me 210 a její novou oblastí působení byla severní Afrika.

  Stejně jako ostatní stroje ZG 1, i Messerschmitty Bf 109E od 8. Staffel nosily na přídi kresbu vosy, jež byla původně markingem

  strojů SKG 210, z níž v lednu 1942 vznikly přejmenováním I. a II. Gruppe ZG 1.

  Josef „Pips“ Priller se narodil 27. července 1915 v bavorském Ingolstadtu. V roce 1935 vstoupil do Wehrmachtu, ale již za rok,

  v říjnu 1936, byl přijat k leteckému výcviku stíhače. Prvního sestřelu dosáhl ve funkci velitele 6. Staffel JG 51, když 28. května 1940

  sestřelil Spitfire nad Dunkerque. V listopadu 1940 byl jmenován velitelem 1./JG 26, 6. prosince 1941 se stal velitelem III./JG 26, od

  11. ledna 1943 velel celé Jagdgeschwader 26. Jeho počet dosažených sestřelů dále narůstal, za své úspěchy byl dekorován 20.

  prosince 1941 Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Dne 28. ledna 1945 byl jmenován do funkce Inspekteur der Jagdflie-

  ger Ost, v níž setrval až do konce války. Celkové Prillerovo skóre čítá 101 zničených nepřátelských letadel. Všechny jeho sestřely

  dosáhl na západní frontě. Po válce se oženil s majitelkou pivovaru Johannou Riegele a stal se generálním manažerem pivovaru

  Riegele v Augsburgu. Zemřel 20. května 1961 na infarkt. Stroj ve standardní kamufláži stíhaček Luftwaffe v této době, tvořenou

  barvami RLM 71/02/65, létal se žlutou směrovkou a krytem motoru. Na trupu nesl označení příslušnosti k JG 26, osobní marking

  pilota v podobě srdcového esa se jménem jeho budoucí ženy a znak 1. Staffel JG 26 v podobě orla.

  eduard

  57

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 58

  STAVEBNICE 12/2021

  Bf 109E-7/Trop, Hptm. Erich Gerlitz, 2./JG 27, Ain-el-Gazala, Libye, léto 1941

  Bf 109E-7, WNr. 3523, Lt. Wolf-Dietrich Widowitz, 5./JG 5, Petsamo (nyní Pečenga, Ruská federace),

  Finsko, duben 1942

  Erich Gerlitz, pocházející z rakouského Linzu, začal svou vojenskou leteckou kariéru v rakouském letectvu v roce 1930. V roce

  1935 dokončil studia na vojenské akademii ve Wiener Neustadtu. Po anšlusu Rakouska pokračoval v létání u Luftwaffe. Na začát-

  ku 2. světové války velel 3./JG 51, následovala služba u JG 2 a JG 1. Dne 17. dubna 1941 převzal velení 2./JG 27, s níž se následně

  zúčastnil nasazení v Africe. Během působení u JG 27 v Africe přidal ke svým předchozím třem sestřelům dalších 13, další dva

  sestřely dosáhl u III./JG 53 jejíž velení převzal 20. května 1942. Posledního sestřelu dosáhl Maj. Gerlitz u I./JG 5, jíž velel od 25.

  ledna 1944. Smrt jej zastihla 16. března 1944, kdy byl během souboje s P-47 sestřelen, z poškozené Bf 109G-6 vyskočil, ale byl

  příliš nízko nad zemí a nestihl se mu otevřít padák.

  Bf 109E-7, používané v severní Africe, byly vybaveny pouštním filtrem, výrazně omezujícímu vstup jemných prachových částic do

  sání vzduchu k motoru. Kamufláž, používaná na evropských bojištích byla nahrazena barvami lépe maskující stroje během jejich

  nasazení na tomto kontinentu.

  Původně vyrobený jako Bf 109E-1, byl tento stroj v druhé polovině roku 1940 stažen k úpravám na vyšší verzi. U tohoto stroje se

  jednalo o úpravu na verzi Bf 109E-7/Trop, kdy kromě nezbytného vybavení byl také kamuflován barvou RLM79 na horních

  a bočních plochách, spodní plochy byly nastříkány barvou RLM 78. Přestože byl připraven na službu na horkém africkém nebi,

  není žádná evidence o jeho působení v Africe, naopak byl odeslán k JG 5 působící na severu Evropy. Jeho kamufláž byla pře-

  stříkána barvami RLM 74/75/76 a motorový kryt obdržel žlutou barvu. Výrobní číslo bylo při přestříkání kamuflážními barvami

  zakryto páskou, jeho podkladová barva zůstala původní. K JG 5 byl odeslán 22. března 1942, následující den se stal osobním stro-

  jem Lt. Wolf-Dietricha Widowitze. Jeho účinkování na severu Evropy nemělo dlouhého trvání, 4. dubna 1942 během doprovodu

  Bf 110 byla jednotka napadena čtyřmi Hurricany Mk.IIb od 2. GIAP byl Lt. Widowitz donucen k nouzovému přistání na zamrzlém

  jezeře Shonlgul-javr (Finsko). Lt. Widowitz byl s lehkým zraněním zachráněn, ze stroje byla odmontována část přístrojů a zbra-

  ně a zbytek ponechán na místě. V srpnu 2003 se rozjela záchranná akce, během níž byl Messerschmitt vyzvednut z vody, ošetřen

  a v současné době se nachází v Planes of Fame Museum ve městě Chino v Kalifornii.

  eduard

  58

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 59

  Bf 109E-7, WNr. 3523, Lt. Wolf-Dietrich Widowitz, 5./JG 5, Petsamo (nyní Pečenga, Ruská federace),

  Finsko, duben 1942

  STAVEBNICE 12/2021

  FE703 Bf 109E-7 Trop Weekend (fotolept)

  644024 Bf 109E LööK (Brassin)

  648058 Bf 109E wheels (Brassin)

  648472 Bf 109E cockpit & radio compartment (Brassin)

  648473 Bf 109E fuselage guns (Brassin)

  648474 Bf 109E engine (Brassin)

  EX400 Bf 109E-4/E-7 Weekend (maska)

  K Bf 109E-7 doporučujeme

  Kat. č. 644024

  Kat. č. 648472

  Kat. č. 648474

  eduard

  59

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 60

  STAVEBNICE 12/2021

  Stránka produktu

  1/72 kat. č. 2137

  DESERT BABES

  Reedice

  plastové díly Revell

  fotoleptané díly

  krycí maska

  8 markingů

  Brassin sedačky a kola

  eduard

  60

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 61

  STAVEBNICE 12/2021

  ZA452, Gulf Killer, 20. squadrona, Tabuk,

  Saúdská Arábie, 1991

  ZA465, Foxy Killer, 16. squadrona, Tabuk,

  Saúdská Arábie, 1991

  ZD715, Luscious Lizzie!, 31. squadrona,

  Dhahran, Saúdská Arábie, 1991

  ZD719, Check Six, 9. squadrona, Dhahran,

  Saúdská Arábie, 1991

  eduard

  61

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 62

  STAVEBNICE 12/2021

  ZD739, Armoured Charmer, 9. squadrona,

  Tabuk, Saúdská Arábie, 1991

  D809, Awesome Annie, 617. squadrona,

  Muharraq, Bahrajn, 1991

  ZD890, 9. squadrona, Muharraq, Bahrajn, 1991

  ZD892/H, Helen, 617. squadrona, Muharraq,

  Bahrajn, 1991

  eduard

  62

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 63

  OVERTREES

  Tornado GR.1

  Kat. č. 2137X

  1/72

  Stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2021

  K DESERT BABES doporučujeme

  672266 ALARM missiles (Brassin)

  672265 Sky Shadow ECM pod (Brassin)

  672268 CPU-123 Paveway II (Brassin)

  672269 BOZ-107 pod (Brassin)

  672270 Tornado GR.1 exhaust nozzles (Brassin)

  672267 TIALD pod (Brassin)

  672271 JP233 dispenser (Brassin)

  672274 Tornado GR.1 cockpit (Brassin)

  Stránka produktu

  Kat. č. 2137-LEPT1

  Kat. č. 672274

  Kat. č. 672270

  Kat. č. 672271

  Kat. č. 672265

  eduard

  63

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 64

  STAVEBNICE 12/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  Tempest Mk.V Series 1 1/48 kat. č. 82121

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  eduard

  64

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 65

  STAVEBNICE 12/2021

  JN766, No. 486 (RNZAF) Squadron, základna RAF Castle Camp, Velká Británie, duben 1944

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing, základna RAF Bradwell Bay, Velká Británie, duben 1944

  JN755, No. 3 Squadron, Newchurch, Velká Británie, květen 1944

  No. 486 Squadron byla založena 7. března 1942 na základně Kirton in Lindsey a její personál tvořili převážně Novozélanďané.

  Zpočátku byla vyzbrojena letouny Hawker Hurricane, ale již od července 1942 používala stroje Hawker Typhoon. Vzhledem k vy-

  nikajícím výsledkům pak byla vybrána jako první jednotka určená k přezbrojení na Tempesty Mk. V. Nové stroje dostávala během

  ledna a února 1944 a stala se součástí nově vznikajícího No. 150 Wing vyzbrojeného Tempesty. Jako plně operační byla uznána

  v dubnu 1944. Kamufláž nových Tempestů byla tvořena barvami tzv. Day Fighter Scheme, horní a boční plochy byly tedy nastříká-

  ny barvami Dark Green a Ocean Grey, spodní plochy barvou Medium Sea Grey. V tomto období byly spodní plochy křídla Typho-

  onů a Tempestů kvůli lepší identifikaci vlastních strojů doplněny o černé a bílé pruhy. Předepsaná šířka bílých pruhů činila 61 cm

  (24 palců), černých pak 30,5 cm (12 palců).

  Roland Prosper Beamont se narodil 10. srpna 1920 v Enfieldu, hrabství Middlesex a již od dětství jej fascinovala letadla. V roce

  1939 prošel pilotním výcvikem a byl odeslán k No. 87 Squadron, létající na Hurricanech. Od květnu 1942 působil u No. 79 Squad-

  ron, v prosinci téhož roku, po odlétání turnusu, nastoupil v továrně Hawker na místo zkušebního pilota. V červnu 1942 nastoupil

  k 56. squadroně létající na Typhoonech, posléze byl převelen k No. 609 Squadron, používající tentýž typ. V lednu 1943 byl jmeno-

  ván jejím velitelem. V polovině května 1943 se vrátil zpět k Hawkeru, kde se podílel na testování strojů Typhoon a Tempest.

  V únoru 1944 byl jmenován velitelem nově ustanoveného No. 150 Wing, složeného z No. 3, No. 56 a No. 486 Squadron, který měl

  používat výhradně nové stroje Hawker Tempest. Jedním z práv velitele wingu byla možnost označit si stroj svými iniciálami.

  W/Cdr Beamont této možnosti využil a na jeho osobní Tempest byla namalována písmena R B. Pod čelním štítkem, na pravé

  straně trupu, nesl Beamontův letoun označení Wing Commandera.

  No. 3 Squadron, založená v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci

  Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní

  základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo

  k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav

  na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1 a přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do

  konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Od 20. dubna 1944 nenosily

  standardně kamuflované Tempesty na spodní straně křídla identifikační prvky v podobě černých a bílých pruhů. Kódová písmena

  QO používala No. 3 Squadron do května 1944, kdy došlo ke změně na písmena JF.

  eduard

  65

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 66

  STAVEBNICE 12/2021

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  JN763, No. 486 (RNZAF) S quadron, Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  JN765, No. 3 Squadron, Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  V květnu 1944 byl No. 150 Wing uznán operačním, i když byla Tempesty vyzbrojena pouze No. 3 a No. 486 Squadron, zatímco No.

  56 Squadron si na nové Tempesty musela počkat až do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk. IX. V průběhu invaze byly

  úkolem Tempestů z No. 150 Wing útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám

  V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října byl

  Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel nouzově přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí.

  Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce pracoval Beamont jako zku-

  šební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canberra, Lightning a také na působivém TSR-2. V srpnu 1979 odešel do

  důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking

  v podobě bílých a černých pruhů o šíři 45,7 cm (18 palců) na zadní části trupu a na křídle.

  No. 486 Squadron, součást No. 150 Wing, byla určena k útokům na pozemní cíle a od poloviny června 1944 i k ničení letounových

  střel V-1, vysílaných z okupované Evropy. Jejím pilotům bylo uznáno sestřelení celkem 223,5 těchto cílů. Poté, co hrozba náletů

  střelami V-1 na jižní Anglii pominula, byla No. 486 Squadron spolu dalšími jednotkami wingu přesunuta na území osvobozené

  Evropy a až do konce války podporovala postupující britské jednotky. Dne 12. října 1945 byla na základně RAF Dunsfold rozpuště-

  na. Stroje, které se měly zúčastnit operace Overlord (vylodění v Normandii) obdržely 5. června 1944 výrazný marking v podobě

  pruhů bílé a černé barvy na trupu a křídle o šíři 45,7 cm (18 palců). Tyto pruhy byly natírány ve spěchu, proto je jejich provedení

  často ledabylé. Na fotografii stroje je před ocasními plochami vidět zesílení konstrukce v podobě tzv. fishplates.

  V květnu 1944 bylo u No. 3 Squadron změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946.

  Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel pravděpodob-

  ně omylem černou barvou také spodní část krytů hlavního podvozku.

  eduard

  66

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 67

  STAVEBNICE 12/2021

  OVERTREES

  Tempest Mk.V Series 1

  Kat. č. 82121X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 82121-LEPT1

  K Tempestu Mk.V Series 1 doporučujeme

  48976 Tempest Mk.V upgrade set (PE

  -

  Set)

  48977 Tempest Mk.V landing flaps (PE

  -

  Set)

  FE943 Tempest Mk.V seatbelts STEEL (PE

  -

  Set)

  BIG49212 Tempest Mk.V (PE

  -

  Set)

  644006 Tempest Mk.V LööK (Brassin)

  644038 Tempest Mk.V w/ early wheels LööKplus (Brassin)

  644039 Tempest Mk.V w/ late wheels LööKplus (Brassin)

  648416 Tempest Mk.V cockpit (Brassin)

  648417 Tempest Mk.V engine (Brassin)

  648418 Tempest Mk.V exhaust stacks (Brassin)

  648419 Tempest Mk.V gun bays (Brassin)

  648420 Tempest Mk.V wheels early (Brassin)

  648446 Tempest Mk.V undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648499 Tempest Mk.V intake ring (Brassin

  648500 Tempest Mk.V dust filter w/ eyelid (Brassin)

  SIN64856 Tempest Mk.V w/ late wheels ESSENTIAL (Brassin)

  SIN64858 Tempest Mk.V ADVANCED (Brassin)

  D48030 Tempest Mk.V stencil (Decal Set)

  D48031 Tempest roundels early (Decal Set)

  D48032 Tempest roundels late (Decal Set)

  EX628 Tempest Mk.V TFace (Mask)

  Kat. č. 644006

  Kat. č. 648416

  Kat. č. 648446

  Kat. č. 648417

  eduard

  67

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 68

  STAVEBNICE 12/2021

  Stránka produktu

  Reedice

  MiG-21PF 1/48 kat. č. 8236

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  5 markingů

  eduard

  68

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 69

  STAVEBNICE 12/2021

  č. 4326, 921. stíhací pluk, základna Noi Bai, Vietnamská demokratická republika, konec šedesátých / začátek

  sedmdesátých let

  c/n 761008, Jagdfliegergeschwader 2, základna Trollenhagen, Německá demokratická republika,

  2. polovina osmdesátých let

  Sovětské letectvo, základna České Budějovice, Československo, konec srpna 1968

  Tento stroj byl do Vietnamu dodán v roce 1966. Létal v rámci 921. stíhacího leteckého pluku. Třináct červených hvězdiček na přídi

  symbolizuje sestřely dosažené s „červenou 4326“. Jedním z pilotů, kteří se zasloužili o namalování těchto symbolů vítězství, byl

  i Nguyen Van Coc, nejúspěšnější vietnamské stíhací eso s devíti potvrzenými sestřely. V kokpitu tohoto letounu měl 7. května

  1968 sestřelit F-4B Phantom BuNo. 151485. V současné době je stroj součástí expozice hanojského leteckého muzea.

  Letoun byl převzat východoněmeckou stranu 1. května 1965. Postupně sloužil u JG 8, JG 9 a nakonec u JG 2. Z výzbroje byl vyřa-

  zen v roce 1988 a později sešrotován.

  Z plánovaného prodeje do Iránu tak sešlo. Letoun je známý díky letovým propagačním záběrům. Během pořizování těchto sním-

  ků měl pozměněné trupové číslo a vystupoval jako „červený 1851“. Na levé straně přídě je namalován znak udělovaný za kvalitní

  práci pozemního personálu při údržbě letounu.

  Dne 21. srpna 1968 začala pod krycím názvem operace Dunaj invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Celá akce

  probíhala pod taktovkou Sovětského svazu a výsledkem byla více než dvacetiletá okupace sovětskými vojsky. Součástí invazních

  sil byl také tento MiG-21PF. Krátce po 21. srpnu se nacházel na letišti v Českých Budějovicích. Dvěma červenými pruhy okolo

  zádě byly označeny letouny účastnící se invaze.

  eduard

  69

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 70

  STAVEBNICE 12/2021

  702. školní letecký pluk, základna Černigov, Sovětský svaz, osmdesátá léta

  Jedním ze školních leteckých pluků, které v dobách Sovětského svazu působily na území dnešní Ukrajiny, je také 702. UAP. Tento

  stroj byl v 80. létech vyfotografován na letišti Černigov, ačkoliv pluk sídlil v Umani. 702. UAP byl společně s dalšími třemi školními

  pluky součástí Černigovského vyššího leteckého pilotního učiliště. Rekonstrukce kamuflážního schématu byla provedena na

  základě černobílého snímku.

  1. letecký stíhací pluk, Polské letectvo, základna Minsk Mazowiecki, Polsko, osmdesátá léta

  Jedním z exponátů Muzea vojska polskiego je tento MiG-21PF. Stroj byl do Polska dodán na počátku ledna 1965 a postupně

  sloužil u několika stíhacích pluků. Posledním působištěm se stal 1. PLM, kde působil od v letech 1971 až 1974 a pak také od března

  1980 do konce srpna 1988. Znak tohoto útvaru, zobrazující mořskou pannu, je namalován na přídi stroje.

  eduard

  70

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 71

  STAVEBNICE 12/2021

  OVERTREES

  MiG-21PF

  Kat. č. 8244X

  1/48

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Kat. č. 8236-LEPT1

  K MiG-21PF doporučujeme

  FE953 MiG-21PF seatbelts STEEL (fotolept)

  644089 MiG-21PF LööK (Brassin)

  644096 MiG-21PF grey LööK (Brassin)

  644101 MiG-21PF LööKplus (Brassin)

  644108 MiG-21PF grey LööKplus (Brassin)

  648040 RS-2US / AA-1 Alkali (Brassin)

  648125 R-3S / AA-2 Atoll-A (Brassin)

  648136 S-24 rocket (Brassin)

  648144 MiG-21PF interior (Brassin)

  SIN64816 MiG-21PF (Brassin)

  D48021 MiG-21PF stencils (obtisk)

  EX532 MiG-21PF with canopy seal (maska)

  EX637 MiG-21PF TFace (maska)

  Kat. č. 644089

  Kat. č. 644096

  Kat. č. 648136

  Kat. č. 648144

  eduard

  71

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 72

  Nový aktivační model pro členství

  v Bunny Fighter klubu.

  Tempest Mk.V

  1/48 kat. č. BFC111

  plastové díly Eduard

  fotoleptané díly

  krycí maska

  6 markingů

  Brassin: ano, dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými

  dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb

  3D obtisk pro přístrojový panel a další

  ovládací a přístrojové prvky

  kokpitu, doplněný fotoleptanými

  ocelovými detaily a upínacími pásy.

  Stránka produktu

  BFC

  eduard

  72

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 73

  EJ762, F/Lt. David C. Fairbanks, No. 274 Squadron, B.80 Volkel, Nizozemsko, listopad 1944

  NV994, S/Ldr Pierre Clostermann, No. 3 Squadron, No. 122 Wing, B.152 Fassberg, Německo, červen 1945.

  Davis Charles Farbainks, rodák z Ithacy ve státě New York, vstoupil po ukončení střední školy v únoru 1941 na druhý pokus do

  RCAF, jíž zůstal věrný po celou dobu války i po jejím skončení. Po výcviku následovala služba u No. 13 SFTS, u níž vykonával rok

  činnost leteckého instruktora. Poté byl převelen k No. 501 Squadron létající se Spitfiry Mk.V a bázující tou dobou na základně RAF

  Hawkinge. Svého prvního protivníka, Bf 109, sestřelil 8. června 1944 poblíž Le Havre. Během přezbrojování No. 501 Squadron na

  Tempesty byl převelen k No. 274 Squadron, taktéž vyzbrojené Tempesty Mk.V. Na nich sestřelil dvě střely V-1 a 11,5 nepřátelských

  letadel, nežli byl sám 28. února 1945 sestřelen a padl do zajetí. Po skončení 2. světové války létal během zaměstnání u Sperry

  Gyroscopes u RCAF s Vampiry a T-33, v roce 1955 se pak stal testovacím pilotem u De Havilland Canada. „Terror of Rheine“ nebo

  Foob, jak byl nazýván spolubojovníky u No. 274 Squadron, odešel do leteckého nebe v roce 1975.

  Další fotografie, pořízená na letišti B.152 Fassberg krátce po konci 2. světové války v Evropě, ukazuje jedinou změnu provedenou

  na tomto stroji, červeně natřený vrtulový kužel. Z důvodů možné záměny s nepřátelskými stroji bylo u 2nd TAF standardem čer-

  né zbarvení vrtulových kuželů. Později v květnu byly na obě strany kýlovky strojů 3. squadrony přidány znaky jednotky

  a Clostermann ‘vyzdobil’ dále svůj stroj nápisem Le Grand Charles (na počest generála Charlese de Gaulla) a dosaženými se-

  střely. S tímto strojem létal během června 1945 a přesunul se s ním i na základnu B.160 Kastrup poblíž Kodaně. Na 1. července

  1945 byla naplánována pro obyvatele Kodaně velká letecká přehlídka, která se konala i přes nepříznivé počasí. Clostermann letěl

  se strojem NV994, kvůli nepříznivému počasí nemohl přistát na letišti Kastrup, přistání, při kterém poškodil svůj stroj, provedl na

  nedalekém letišti Vaerlose.

  BFC

  eduard

  73

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 74

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing, základna RAF Bradwell Bay, Velká Británie, duben 1944

  JN751, W/Cdr Roland P. Beamont, No. 150 Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944

  Roland Prosper Beamont se narodil 10. srpna 1920 v Enfieldu, hrabství Middlesex a již od dětství jej fascinovala letadla. V roce

  1939 prošel pilotním výcvikem a byl odeslán k No. 87 Squadron, létající na Hurricanech. Od květnu 1942 působil u No. 79 Squad-

  ron, v prosinci téhož roku, po odlétání turnusu, nastoupil v továrně Hawker na místo zkušebního pilota. V červnu 1942 nastoupil

  k 56. squadroně létající na Typhoonech, posléze byl převelen k No. 609 Squadron, používající tentýž typ. V lednu 1943 byl jmeno-

  ván jejím velitelem. V polovině května 1943 se vrátil zpět k Hawkeru, kde se podílel na testování strojů Typhoon a Tempest.

  V únoru 1944 byl jmenován velitelem nově ustanoveného No. 150 Wing, složeného z No. 3, No. 56 a No. 486 Squadron, který měl

  používat výhradně nové stroje Hawker Tempest. Jedním z práv velitele wingu byla možnost označit si stroj svými iniciálami.

  W/Cdr Beamont této možnosti využil a na jeho osobní Tempest byla namalována písmena R B. Pod čelním štítkem, na pravé

  straně trupu, nesl Beamontův letoun označení Wing Commandera.

  V květnu 1944 byl No. 150 Wing uznán operačním, i když byla Tempesty vyzbrojena pouze No. 3 a No. 486 Squadron, zatímco No.

  56 Squadron si na nové Tempesty musela počkat až do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk. IX. V průběhu invaze byly

  úkolem Tempestů z No. 150 Wing útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám

  V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října byl

  Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel nouzově přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí.

  Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce pracoval Beamont jako zku-

  šební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canberra, Lightning a také na působivém TSR-2. V srpnu 1979 odešel do

  důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking

  v podobě bílých a černých pruhů o šíři 45,7 cm (18 palců) na zadní části trupu a na křídle.

  BFC

  eduard

  74

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 75

  Prap. Eduard „Bunny“ Kleinkönnig, námořní detašmán No. 486 Squadron RNZAF, letadlová loď HMS

  Habbakuk, Antarktida, léto 1946/1947

  Nadstrážmistr Eduard Kleinkönnig, letecké hlídky SNB, Žatec, Československo, 1947 – 1950

  Na tomto stroji létal legendární český pilot v mezinárodní posádce letadlové lodi HMS Habbakuk během bojů proti Luftwaffe

  nad Antarktidou v létě 1946 až 1947. Písmeno K je individuálním označením Kleinkönnigova stroje. Na bok letounu si nechal

  namalovat podobiznu své přítelkyně. Ozubená tlama byla na letoun doplněna později, jako připomínka na záchranu Kleinkönni-

  gova vedoucího. Poté, co byl sestřelen do moře, jej chtěly sežrat kosatky, ale Kleinkönnig dravé kytovce zahnal. Námořní schéma

  bylo na strojích jednotky natřeno během plavby k Antarktidě. Králičí lebky byly na všech strojích jednotky namalovány na počest

  Kleinkönniga. Stroj byl vybaven raketami pro útoky na startující proudové letouny.

  Po návratu do Československa byl Kleinkönnig zařazen v rodném Žatci k letecké hlídce SNB, která měla původně obdržet Spit-

  firy. Díky Kleinkönnigovi a jeho kontaktům se ale pro tuto jednotku podařilo získat britské Tempesty. Po únoru 1948 se jednotka

  zabývala především obranou žateckého pivovaru a okolních chmelnic. CIA prováděla útoky na české pivovary s cílem destabili-

  zovat nový komunistický režim.

  BFC

  eduard

  75

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 76

  12/2021

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Chipmunk T.10

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro A6M2 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644130

  Chipmunk T.10 LööK

  1/48 Airx

  644128

  A6M2 LööK

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  76

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 77

  Brassinová sada - kulomety US Colt Vickers

  pro Sopwith Camel v měřítku 1/48. Sada

  obsahuje dva kulomety. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačky pro CH-47A

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648661

  Sopwith Camel US Colt Vickers gun

  1/48 Eduard

  644133

  CH-47A LööK

  1/48 Hobby Boss

  BRASSIN 12/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  77

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 78

  BRASSIN 12/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro A6M2

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavní-

  ho podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - 800kg puma pro bom-

  bardér Nakajima B5N2 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje celkem 1 pumu.

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648693

  A6M2 wheels

  1/48 Eduard

  648689

  B5N2 800kg bomb

  1/48 Hasegawa

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  78

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 79

  Brassinová sada - kokpit pro Mi-24D

  v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: cca 64 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - nohy podvozku pro A6M v

  měřítku 1/48. Sada obsahuje nohy hlavního

  podvozku a kryty podvozku. Nohy jsou vyrobe-

  ny z bronzu. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 2 součástky

  648697

  Mi-24D cockpit

  1/48 Eduard

  648695

  A6M undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  BRASSIN 12/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  79

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 80

  BRASSIN 12/2021

  Brassinová sada - kola podvozku pro Chipmunk

  T.10 v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu.

  Doporučená stavebnice: Airx

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pilota pro A6M2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D skem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D sk: 1 součástka

  - obsk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648699

  Chipmunk T.10 wheels

  1/48 Airx

  648698

  A6M2 seat PRINT

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  80

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 81

  Brassinová sada - nohy podvozku pro F-4B

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje příďovou

  nohu, nohy hlavního podvozku a kryty

  podvozku. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do mo-

  delu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  - bronz: 3 součástky

  Brassinová sada - kola podvozku pro

  F/A-18E v měřítku 1/48. Sada obsahuje

  kola hlavního podvozku a příďová kola.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: MENG

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek,

  - obsk: ne,

  - lept: ne,

  - maska: ano.

  648700

  F-4B undercarriage legs BRONZE

  1/48 Tamiya

  648701

  F/A-18E wheels

  1/48 Meng

  BRASSIN 12/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  81

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 82

  BRASSIN 12/2021

  Brassinová sada - alternavní koncové

  oblouky svislé ocasní plochy pro F-4B

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D skem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D sk 2 součástky

  - obsk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro

  F/A-18E v měřítku 1/48. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: MENG

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obsk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648704

  F-4B n caps PRINT

  1/48 Tamiya

  64702

  F/A-18E ejection seat

  1/48 Meng

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  82

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 83

  Brassinová sada - opcky naváděná řízená puma

  GBU-15(V)21/B v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  celkem 2 pumy. Používáno na F-4E, F-15E,

  F-16C/D, F-111C/F, B-52D.

  Sada obsahuje:

  - resin: 12 součástek

  - obsk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672273

  GBU-15(V)21/B

  1/72

  BRASSIN 12/2021

  Stránka produktu

  eduard

  83

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 84

  eduard

  84

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 85

  Soubor 3 sad pro Ar 234B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Hobby 2000 / Hasegawa

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644131

  Ar 234B LööKplus

  1/48 Hasegawa/Hobby 2000

  BRASSIN 12/2021

  Stránka produktu

  eduard

  85

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 86

  BRASSIN 12/2021

  Soubor 3 sad pro Z-226 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644132

  Z-226 LööKplus

  1/48 Eduard

  Stránka produktu

  eduard

  86

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 87

  Soubor 4 sad pro Tempest Mk.II v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard / Special Hobby

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výfuky

  - vztlakové klapky PRINT

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  SIN64875

  Tempest Mk.II ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  BRASSIN 12/2021

  Stránka produktu

  eduard

  87

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 88

  SPACE 12/2021

  pro 1/48 stavebnici Eduard

  1/48

  1/48

  3DL48050 A6M2 SPACE

  3DL48051 Remove Before Flight (white) SPACE

  3DL48052 Remove Before Flight (black) SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  88

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 89

  1/350

  1/350

  3D53001 US ensign flag WWII SPACE

  3D53002 US ensign flag modern SPACE

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  SPACE 12/2021

  eduard

  89

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 90

  FOTOLEPTY PROSINEC 2021

  USS Intrepid CV-11 pt.1 1/350 Trumpeter (53272)

  USS Intrepid CV-11 pt.2 1/350 Trumpeter (53273)

  USS Intrepid CV-11 pt.3 1/350 Trumpeter (53274)

  USS Intrepid CV-11 pt.4 1/350 Trumpeter (53275)

  USS Intrepid CV-11 pt.5 1/350 Trumpeter (53276)

  USS Intrepid CV-11 pt.5 1/350 Trumpeter (53276)

  USS Intrepid CV-11

  1/350 Trumpeter

  eduard

  90

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 91

  FOTOLEPTY 12/2021

  TBF-1C exterior 1/48 Academy (481071)

  TBF-1C landing aps 1/48 Academy (481072)

  TBF-1C interior 1/48 Academy (491232)

  TBF-1C 1/48 Academy (FE1232) (Zoom)

  TBF-1C seatbelts STEEL 1/48 Academy (FE1233) (Zoom)

  TBF-1C 1/48 Academy (EX819) (maska)

  TBF-1C TFace 1/48 Academy (EX820) (maska)

  TBF-1C

  1/48 Academy

  eduard

  91

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 92

  FOTOLEPTY 12/2021

  P-40N

  1/48 Academy

  P-40N landing aps 1/48 Academy (481073)

  P-40N 1/48 Academy (491234)

  P-40N 1/48 Academy (FE1234) (Zoom)

  P-40N seatbelts STEEL 1/48 Academy (FE1234) (Zoom)

  P-40N 1/48 Academy (EX817) (maska)

  P-40N TFace 1/48 Academy (EX818) (maska)

  eduard

  92

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 93

  FOTOLEPTY 12/2021

  F-4J

  1/72 Fine Molds

  F-4J 1/72 Fine Molds (73758)

  F-4J 1/72 Fine Molds (SS758) (Zoom)

  F-4J 1/72 Fine Molds (CX615) (maska)

  eduard

  93

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 94

  Die alten Kanonen 1/24 Meng

  Kat. č. D24002

  Stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY 12/2021

  479/17, Ltn. August Raben, Jasta 18, Montingen,

  Francie, říjen 1918

  450/17, Ltn. Josef Jacobs, Jasta 7, Rumbeke,

  Belgie, březen 1918

  503/17, Ltn. Hans Körner, Jasta 19, Balatre,

  Belgie, duben 1918

  557/17, Ltn. Rudolf Klimke, Jasta 27, Halluin-Ost,

  Francie, květen 1918

  eduard

  94

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 95

  Trenér cockpit placards

  A6M2 stencils

  1/48 Eduard

  1/48 Eduard

  Kat. č. D48097

  Kat. č. D48098

  OBTISKOVÉ SADY 12/2021

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  95

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 96

  491217 Ar 234B 1/48

  FE1218 Ar 234B seatbelts STEEL 1/48

  EX085 Ar 234B Blitz 1/48

  481069 Mirage 2000D exterior 1/48

  491221 Mirage 2000D 1/48

  FE1222 Mirage 2000D seatbelts STEEL 1/48

  EX325 Mirage 2000B/D/N 1/48

  BIG49309 Ar 234B 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  BIG49310 Mirage 2000D 1/48 Kinetic

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  96

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 97

  72717 Hurricane Mk.IIc landing aps 1/72

  73753 Hurricane Mk.IIc 1/72

  CX607 Hurricane Mk.IIc 1/72

  72715 Vulcan B.2 bomb bay 1/72

  72716 Vulcan B.2 undercarriage 1/72

  73748 Vulcan B.2 1/72

  CX604 Vulcan B.2 1/72

  BIG72166 Hurricane Mk.IIc 1/72 Zvezda

  BIG72167 Vulcan B.2 1/72 Airx

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  Stránka produktu

  Stránka produktu

  eduard

  97

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 98

  MASKY 12/2021

  EDUARD MASK IT FITS!

  JX282 F/A-18F 1/32 Revell

  JX283 F/A-18F TFace 1/32 Revell

  EX819 TBF-1C 1/48 Academy

  EX820 TBF-1C TFace 1/48 Academy

  EX821 A6M2 TFace 1/48 Eduard

  CX610 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  CX611 P-38M 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX612 P-38J 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX613 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX614 F-4C 1/72 Fine Molds

  CX615 F-4J 1/72 Fine Molds

  EX820

  EX819

  EX821

  EX821

  CX612

  CX613

  CX612 CX613

  EX820

  EX819

  EX820

  CX610

  CX610

  CX615

  CX615

  JX282 JX282

  JX283 JX283

  eduard

  98

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 99

  STAVEBNICE

  82171 Sopwith F.1 Camel (BR.1) 1/48 ProPACK

  82182 Z-226MS Trenér 1/48 ProPACK

  11155 TORA TORA TORA! 1/48 Limited edition

  84178 Bf 109E-7 1/48 Weekend edition

  2137 DESERT BABES (reedice) 1/72 Limited edition

  82121 Tempest Mk.V Series 1 (reedice) 1/48 ProPACK

  8236 MiG-21MF (reedice) 1/48 ProPACK

  FOTOLEPTY

  53276 USS Intrepid CV-11 pt.5 1/350 Trumpeter

  53277 Akagi rear columns 1/350 Hasegawa

  32474 F/A-18F exterior 1/32 Revell

  32992 F/A-18F interior 1/32 Revell

  481071 TBF-1C exterior 1/48 Academy

  481072 TBF-1C landing aps 1/48 Academy

  481073 P-40N landing aps 1/48 Academy

  481074 SBD-5 landing aps 1/48 Revell

  491232 TBF-1C interior 1/48 Academy

  491234 P-40N 1/48 Academy

  491236 SBD-5 1/48 Revell

  73755 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  73756 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  73757 F-4C 1/72 Fine Molds

  73758 F-4J 1/72 Fine Molds

  ZOOMY

  33290 F/A-18F 1/32 Revell

  33291 F/A-18F seatbelts STEEL 1/32 Revell

  FE1232 TBF-1C 1/48 Academy

  FE1233 TBF-1C seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1234 P-40N 1/48 Academy

  FE1235 P-40N seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1236 SBD-5 1/48 Revell

  FE1237 SBD-5 seatbelts STEEL 1/48 Revell

  FE1238 A6M2 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS755 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  SS756 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  SS757 F-4C 1/72 Fine Molds

  SS758 F-4J 1/72 Fine Molds

  MASKY

  JX282 F/A-18F 1/32 Revell

  JX283 F/A-18F TFace 1/32 Revell

  EX819 TBF-1C 1/48 Academy

  EX820 TBF-1C TFace 1/48 Academy

  EX821 A6M2 TFace 1/48 Eduard

  CX610 F4F-4 1/72 Arma Hobby

  CX611 P-38M 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX612 P-38J 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX613 Ar 234C 1/72 Hobby 2000/Dragon

  CX614 F-4C 1/72 Fine Molds

  CX615 F-4J 1/72 Fine Molds

  BIGEDY

  BIG49309 Ar 234B 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  BIG49310 Mirage 2000D 1/48 Kinetic

  BIG72166 Hurricane Mk.IIc 1/72 Zvezda

  BIG72167 Vulcan B.2 1/72 Airx

  BRASSINY

  644128 A6M2 LööK 1/48 Eduard

  644130 Chipmunk T.10 LööK 1/48 Airx

  644133 CH-47A LööK 1/48 Hobby Boss

  648661 Sopwith Camel US Colt Vickers gun 1/48 Eduard

  648689 B5N2 800kg bomb 1/48 Hasegawa

  648693 A6M2 wheels 1/48 Eduard

  648695 A6M undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648697 Mi-24D cockpit 1/48 Zvezda

  648698 A6M2 seat PRINT 1/48 Eduard

  648699 Chipmunk T.10 wheels 1/48 Airx

  648700 F-4B undercarriage legs BRONZE 1/48 Tamiya

  648701 F/A-18E wheels 1/48 Meng

  648702 F/A-18E ejection seat 1/48 Meng

  648704 F-4B n caps PRINT 1/48 Tamiya

  672273 GBU-15(V)21/B 1/72

  LookPLUS

  644131 Ar 234B LööKplus 1/48 Hobby 2000/Hasegawa

  644132 Z-226 LööKplus 1/48 Eduard

  BIGSIN

  SIN64875 Tempest Mk.II ESSENTIAL 1/48 Eduard

  OBTISKOVÉ SADY

  D24002 Die alten Kanonen 1/24 Meng

  D48097 Z-126/226/326/526 cockpit placards 1/48 Eduard

  D48098 A6M2 stencils 1/48 Eduard

  SPACE

  3DL48050 A6M2 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48051 Remove Before Flight (white) SPACE 1/48

  3DL48052 Remove Before Flight (black) SPACE 1/48

  3DL53001 US ensign ag WWII SPACE 1/350

  3DL53002 US ensign ag modern SPACE 1/350

  prosinec 2021

  Novinky

• Page 100

  POSTAVENO

  TORA TORA TORA! 1/48

  postavil Robert SzwarcRobert Szwarc

  Kat. č. 11155

  Kamo F

  eduard

  100

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 101

  POSTAVENO

  Stránka produktu

  eduard

  101

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 102

  POSTAVENO

  eduard

  102

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 103

  POSTAVENO

  poručík Masao Sató, stíhací jednotka let. lodi Zuikaku, první útoční vlna

  Letadlová loď Zuikaku vyslala v první vlně pět Zer pod vedením poručíka Satóa. Doprovázel bombardéry při náletu na letiště Kaneohe. Protože

  ve vzduchu nenarazili na odpor, zničili na zemi přes 32 letounů. Během druhé útočné vlny stíhači ze Zuikaku hlídkovali u letadlových lodí. Sató

  byl veteránem bojů u 12. Kōkūtai v Číně a sloužil i na Akagi. Od září 1941 do ledna 1942 jako buntaichō velel stíhačům na palubě Zuikaku a od

  května začal tuto funkci vykonávat na letadlové lodi Kaga až do jejího potopení v Bitvě u Midway. Od června 1942 se na letadlové Zuihō ujal

  funkce hikōtaichō. Zúčastnil se s ní Bitvy u Santa Cruz a v její druhé fázi Satóova formace sestřelila čtyři letouny. V dubnu roce 1943 se Zuihó

  podílela na operaci „I“-gó v oblasti Nové Guineje a Šalamounových ostrovů. Sató zahynul 11. listopadu 1943 během operace „Ro“-gó v leteckém

  boji nad Bougainville.

  eduard

  103

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 104

  POSTAVENO

  postavil Patrik Pěcha

  Kat. č. 11153

  Kamo E

  1/48

  eduard

  104

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 105

  POSTAVENO

  BM324, F/Lt Bernard Dupérier (baron Léon Sternberg de Armella), No. 340

  (Free French) Squadron, RAF Westhampnett, West Sussex, Velká Británie,

  červenec 1942

  Bernard Dupérier, vlastním jménem Léon Sternberg de Armella, vstoupil 15. ledna 1941 v New Yorku do Svobodného francouzského letectva

  pod dívčím příjmením své matky. Po službě u No. 242 a No. 615 Squadron RAF nastoupil v říjnu 1941 jako velitel letky B (Versailles) k No. 340

  (Free French) Squadron (GC II/4 Île-de-France). Od 1. května 1942 velel celé jednotce. Od prosince 1942 sloužil na štábu FAFL, od 30. srpna 1943

  byl velitelem No. 341 (Free French) Squadron (GC III/2 Alsace) a od září 1943 velel Biggin Hill Wingu. 25. června 1944 byl jako parašutista vysa-

  zen v Bretani, kde působil jako velitel 3. velitelství FFI. Při osvobozování města Saint-Brieuc 6. srpna 1944 byl těžce raněn. Do služby se vrátil

  v dubnu 1945. Po válce pracoval mimo jiné jako ředitel Air France, v roce 1958 vstoupil do politiky a v roce 1962 se stal poslancem parlamentu.

  Bílé pruhy na přídi a VOP BM324, na němž Dupérier dosáhl dvou sestřelů, souvisejí se zrušenou invazní operací Rutter, plánovanou na 7. čer-

  vence 1942. Jsou často mylně přiřazovány operaci Jubilee, které se No. 340 (Free French) Squadron též účastnila.

  Stránka produktu

  eduard

  105

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 106

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Robert Szwarc

  Kat. č. 11152

  Kamo J

  Stránka produktu

  eduard

  106

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 107

  POSTAVENO

  Z-226MS, OK

  -

  KMR, v. č. 19-08, soukromý majitel, letiště Letňany, Česká republika 2020

  Letoun byl původně vyroben jako Z-226B a podobně jako řada jiných Bohatýrů prošel postupně přestavbami na verze Z-226M a MS. Do rejst-

  říku byl zapsán 26. dubna 1957. Létal v aeroklubu Podhořany, odkud jej odkoupil soukromý majitel. Ten jej provozuje dodnes na letišti v Praze-

  -Letňanech. Z letounu byl odstraněn někdejší nápis Aeroklub Podhořany, jinak zůstalo zbarvení beze změn. V „pandemickém“ roce 2020 na něj

  majitel nalepil z recese výstražnou nálepku vyzývající k dodržování protiepidemických opatření. Nápis Blaník na levé straně trupu pak odkazuje

  na primárně vlekací historii letounu.

  eduard

  107

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 108

  POSTAVENO

  IA-58A Pucara 1/48

  Použité sady

  postavil Matthias Becker

  #491196 general set

  #FE1196 interior (Zoom)

  #FE1197 seatbelts STEEL (Zoom)

  #EX788 (maska)

  eduard

  108

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 109

  POSTAVENO

  eduard

  109

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 110

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Oliver Peissl

  Použité sady

  #49750 interior

  #49751 seatbelts

  Ju-88A-5 Trop

  eduard

  110

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 111

  POSTAVENO

  #49750 interior

  #49751 seatbelts

  FFG-57 USS Reuben James

  postavil Petr Švihovec

  Použité sady

  #17520 Life buoy

  #53150 USS Oliver H. Perry FFG-7

  #53180 USN ensign flag modern STEEL

  1/350 Academy

  eduard

  111

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 112

  postavil Patrik Pěcha

  Kat. č. 82124

  Stránka produktu

  POSTAVENO

  Tempest Mk.II early version

  1/48

  eduard

  112

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 113

  POSTAVENO

  MW835, Wg/Cdr Flying Charles H Dyson, Southern Sector, RAF Middle Wallop, Velká Británie, duben 1946

  Charles Harold Dyson se narodil v Indickém Džhánsí (8. července 1913) a svou kariéru u RAF zahájil v roce 1937. Po výcviku se stal v roce 1938

  příslušníkem No. 33 Sqn. a v Palestině (základna Ramla) podnikal útoky na arabské povstalce. Za tuto činnost si vysloužil DFC. Na blízkém vý-

  chodě pokračoval i po vypuknutí druhé sv. války. Dne 11. prosince 1940 narazil na skupinu šesti italských CR.42 a údajně všechny sestřelil. Musel

  ale nouzově přistát a k jednotce se vrátil až 17. prosince. Armádní hlášení s gratulací pilotovi hovořilo dokonce o zničení sedmi nepřátel (jeden

  CR.42 narazil do S.79). Za tuto akci Dyson obdržel ke svému DFC také Bar a 19. prosince přidal další dva sestřely CR.42. V únoru 1941 se No. 33

  Sqn přesunula do Řecka a tam byl Dyson 23. března sestřelen nejprve italským G.50 a poté 5. dubna protiletadlovým dělostřelectvem.

  V obou případech se zachránil na padáku.

  Po pádu Řecka sloužil Dyson jako zalétávací

  pilot v Egyptě a do dalších bojů už nezasáhl. Po

  návratu do Velké Británie krátce působil u CGS

  a AFD a poté strávil zbytek války jako instruktor

  a velitel výcviku v rámci taktických cvičných

  jednotek. Po válce zůstal ve službě až do října

  1963. V době, kdy se z něj stal Wing Commander

  jižního sektoru, převzal tento stroj po R. P.

  Beamontovi a doplnil jej o nezvyklý doplněk

  v podobě stylizovaného blesku. Barvy nejsou

  přesně známy, s největší pravděpodobností byl

  blesk červeno-žlutý. Po krátké době byl ovšem

  ze stroje odstraněn a zůstal z něj jen červený

  klín na přídi bez lemu. Z blíže nezjištěných

  důvodů došlo u stroje k výměně krytů hlavního

  podvozku, a tím k narušení sériového čísla na

  spodních plochách.

  eduard

  113

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 114

  BIG5363 US Intrepid CV-11 PART I 1/350 Trumpeter

  BIG33139 AH-1G late 1/32 ICM

  BIG49311 CH-47A 1/48 Hobby Boss

  BIG49312 Chipmunk T.10 1/48 Airx

  BIG49313 F/A-18E 1/48 Hobby Boss

  644119 Z-126 Trener LööK 1/48 Eduard

  644136 Tornado ECR LööK 1/48 Eduard/Revell

  648694 A6M2 engine PRINT 1/48 Eduard

  648705 Z-226 Trener cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648707 F-16 wheels early 1/48 Tamiya

  648708 F-16 wheels late 1/48 Tamiya

  648709 F-4B ejecon seats early PRINT 1/48 Tamiya

  648711 Sopwith Camel Gnome engine PRINT 1/48 Eduard

  648712 SBD-5 twin machine gun 1/48

  Accurate Miniatures/Academy/Revell

  648713 SBD-5 wheels 1/48 Accurate Miniatures/Academy/Revell

  648714 Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT 1/48 Eduard

  648715 TSPJ pod PRINT 1/48 Eduard/Revell

  672277 Brish 1000lb retarded bombs 1/72

  644135 Chipmunk T.10 LööKplus 1/48 Airx

  644137 F-4B LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN64878 Spiire Mk.Va/b ESSENTIAL 1/48 Eduard

  BIG ED (leden)

  BRASSIN (leden)

  LöökPlus (leden)

  BIGSIN (leden)

  BIG49311

  BIG33139

  BIG49313

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LEDEN 2022

  BRASSIN

  644119 Z-126 Trener LööK 1/48 Eduard

  NEDOKONČENO

  eduard

  114

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 115

  644136 Tornado ECR LööK 1/48 Eduard/Revell

  648694 A6M2 engine PRINT 1/48 Eduard

  BRASSIN

  LEDEN 2022

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  NEDOKONČENO

  eduard

  115

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 116

  648705 Z-226 Trener cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648707 F-16 wheels early 1/48 Tamiya

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  LEDEN 2022

  eduard

  116

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 117

  648708 F-16 wheels late 1/48 Tamiya

  648709 F-4B ejection seats early PRINT 1/48 Tamiya

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LEDEN 2022

  eduard

  117

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 118

  648711 Sopwith Camel Gnome engine PRINT 1/48 Eduard

  648712 SBD-5 twin machine gun 1/48 Accurate Miniatures/Academy/Revell

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  LEDEN 2022

  eduard

  118

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 119

  648714 Panzerschreck 1 for Fw 190F PRINT 1/48 Eduard

  648713 SBD-5 wheels 1/48 Accurate Miniatures/Academy/Revell

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LEDEN 2022

  eduard

  119

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 120

  648715 TSPJ pod PRINT 1/48 Eduard/Revell

  672277 British 1000lb retarded bombs 1/72

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  LEDEN 2022

  eduard

  120

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 121

  644135 Chipmunk T.10 LööKplus 1/48 Airx

  Soubor 3 sad pro Chipmunk T.10 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airx

  - sada LöoK (barvené Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  LEDEN 2022

  eduard

  121

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 122

  644137 F-4B LööKplus 1/48 Tamiya

  Soubor 3 sad pro F-4B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LöoK (barvená Brassin palubní desky + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  BRASSIN

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LEDEN 2022

  eduard

  122

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 123

  SIN64878 Spitre Mk.Va/b ESSENTIAL 1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Spitre Mk.Va/b v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výfuky

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  BRASSIN

  LEDEN 2022

  eduard

  123

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 124

  FOTOLEPTY

  53278 USS Gato SS-212 1941 1/350 Hobby Boss

  32475 P-51D-15 exterior 1/32 Revell

  32993 P-51D-15 interior 1/32 Revell

  481075 F-14A late exterior 1/48 Tamiya

  481076 A6M2 landing aps 1/48 Eduard

  491239 F-14A late interior 1/48 Tamiya

  491240 OV-10A 1/48 ICM

  72718 C-130J-30 exterior 1/72 Zvezda

  73759 C-130J-30 interior 1/72 Zvezda

  73760 C-130J-30 cargo oor 1/72 Zvezda

  73761 C-130J-30 cargo seatbelts 1/72 Zvezda

  73762 C-130J-30 cargo interior 1/72 Zvezda

  73763 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  ZOOMY

  33292 P-51D-15 1/32 Revell

  FE1239 F-14A late 1/48 Tamiya

  FE1240 OV-10A 1/48 ICM

  FE1241 OV-10A seatbelts STEEL 1/48 ICM

  SS759 C-130J-30 1/72 Zvezda

  SS763 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  MASKY

  JX284 P-51D TFace 1/32 Revell

  EX822 B-17G TFace 1/48 HKM

  EX823 La-11 1/48 Hobby Boss

  EX824 Tornado ECR TFace 1/48 Eduard/Revell

  EX825 OV-10A 1/48 ICM

  EX826 OV-10A TFace 1/48 ICM

  EX827 Z-126 TFace 1/48 Eduard

  CX616 P-43 1/72 Dora Wings

  CX617 C-130J-30 1/72 Zvezda

  CX618 Mosquito B Mk.XVI 1/72 Airx

  OBTISKOVÉ SADY

  D32017 A6M2 stencils 1/32 Tamiya

  D48099 F-14 stencils 1/48 Tamiya

  D72037 A6M2 stencils 1/72 Tamiya/Airx/Hasegawa

  SPACE

  3DL48044 Z-126 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48053 MiG-21PF grey SPACE 1/48 Eduard

  3DL48054 MiG-21PF SPACE 1/48 Eduard

  3DL48055 Bf 109E-7 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48056 Tornado ECR SPACE 1/48 Eduard/Revell

  3DL48057 F-14A late SPACE 1/48 Tamiya

  Fotolepty, masky, obtiskové sady a SPACE

  LEDEN 2022

  eduard

  124

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 125

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  A6M2 Zero Type 21

  Kat. č. 82212

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  c/n 5349, poddůstojník 1. tř. Tsuguo Matsuyama,

  stíhací jednotka let. lodi Hiryū, letadlová loď Hiryū,

  7. prosince 1941

  poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai,

  letiště Lakunai, Rabaul, ostrov Nová Británie,

  srpen 1942

  poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let. lodi Zuihō,

  Rabaul, ostrov Nová Británie, duben 1943

  por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai,

  1. Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1945

  por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381,

  základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

  LEDEN 2022

  eduard

  125

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 126

  TORNADO ECR

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 11154

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LEDEN 2022

  NEDOKONČENO

  NEDOKONČENO

  NEDOKONČENO

  eduard

  126

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 127

  Z-126 TRENÉR

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 11156

  Dual Combo

  LEDEN 2022

  1/48

  eduard

  127

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 128

  Z-126 TRENÉR

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  LEDEN 2022

  eduard

  128

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 129

  Spitfire Mk.Ia

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  1/48

  Kat. č. 84179

  LEDEN 2022

  eduard

  129

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 130

  MiG-21SMT

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 84180

  1/48

  LEDEN 2022

  eduard

  130

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 131

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  MiG-15bis

  Kat. č. 7059

  Reedice

  1/72

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  v.č. 613234, kpt. Oldřich Paldus, 15. slp, letiště Cottbus,

  Německá demokratická republika, 30. srpna až 1. září 1957

  v/č 1315376, ex 64. IAK, Sovětský svaz, polovina 50. let

  Maj. Michajl Ivanovič Michin, 518. IAP, Severní Korea, květen 1953

  v. č. 0320138, 1. letka, 101. průzkumný pluk, Szolnok,

  Maďarsko, 1972

  MiG-15bis, 20. squadrona, Egypt, konec padesátých

  let / začátek šedesátých let

  LEDEN 2022

  eduard

  131

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 132

  STAVEBNICE

  ČERVENEC 2021

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  Kat. č. 84172

  Reedice

  1/48

  STAVEBNICE

  ON APPROACHON APPROACHON APPROACHON APPROACH

  44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF,

  USAAF Station 367 Kings Cliffe, Northamptonshire,

  Velká Británie, podzim 1944

  44-13317, Capt. Donald R. Emerson, 336th FS, 4th FG, 8th

  AF, USAAF Station 356 Debden, Essex, Velká Británie,

  září 1944

  44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG,

  8th AF, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk,

  Velká Británie, červen 1944

  44-13597, Lt. William E. Fowler, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, USAAF Station 141 Bodney, Norfolk, Velká Británie, září 1944

  LEDEN 2022

  P-51D-5

  eduard

  132

  INFO Eduard - prosinec 2021

• Page 133

  MOJE LETECKÉ LEGENDY

  K zájmu o leteckou historii a k modelářství

  určitě vedou různé cesty. Ta moje byla stejně

  jako u mnoha dalších lidí vytýčena memoáry

  slavných letců. Mluvím o legendách, které mě

  ovlivnily, když jsem byl teenager. Slavný letec

  je samozřejmě relativní pojem, může se lišit

  podle země původu, kulturního prostředí nebo

  osobních preferencí jednotlivce.

  Mým prvotním až strhujícím zážitkem byl Velký

  cirkus Pierra Clostermanna. V polovině osmde-

  sátých let mi toto literární dílo půjčil kamarád

  na střední škole a řekl bych, že dodnes jsem

  četl jen málo knih, které by mě vtáhly do děje tak

  jako Velký cirkus. Boje proti Luftwaffe, zmínky

  o jménech jako „von Graf“ nebo Nowotny, závě-

  rečné akce nad Německem, to vše zformovalo

  můj zájem o leteckou válku. Velký cirkus vy-

  šel v Československu poprvé v roce 1968 a pak

  ještě jednou v roce 1970, než tzv. normalizace

  (a s ní spojená cenzura) začala podobné poči-

  ny omezovat nebo zakazovat. Vypůjčení knihy

  a poznámky, které jsem si z ní dělal, měly proto

  tak trochu nádech konspirace.

  Pochopil jsem, že to ve střetnutích s Luftwaffe

  a německými ozbrojenými složkami nebylo vů-

  bec lehké. Některé filmy, běžící v té době u nás

  v televizi a kinech, sice protivníky zobrazovaly

  trochu jako cvičné terče, ale moc se mi tomu

  nechtělo věřit.

  Mými dalšími hrdiny se stali naši bývalí váleční

  letci a literární autoři jako Antonín Liška nebo

  František Fajtl. Odejít do emigrace a bojovat

  proti nepříteli, který okupoval rodnou zemi, to

  chtělo pořádný kus odvahy. Přežít poválečné

  komunistické lágry bylo obvykle stejně těžké,

  ne-li horší než německé zajetí. Dvojnásob to

  platí v případě Fajtla, který se stal velitelem

  britské peruti a po sestřelení se vrátil přes oku-

  povanou Evropu zpět do Velké Británie. V roce

  1944 velel československému samostatnému

  stíhacímu pluku, který operoval se sovětskými

  stíhačkami v týlu nepřítele během Slovenského

  národního povstání. Leckterý filmový produ-

  cent by možná s takovým příběhem scénáristu

  vyhodil, protože by mu připadalo, že takový pří-

  běh se nemohl stát. Fajtl po válce také skončil

  v komunistickém koncentráku.

  Pak se mi povedlo sehnat knihu „Sloužím vlas-

  ti“ z roku 1950, kterou ilustroval Zdeněk Burian.

  Napsal ji Ivan Nikitovič Kožedub. Hodně mě za-

  jímal, protože byl nejúspěšnějším spojeneckým

  stíhačem se 62 vítězstvími na kontě. Kniha se

  mi moc líbila, bylo v ní mezi řádky vidět, že bo-

  jovat proti Luftwaffe nebylo lehké ani od roku

  1943. Tehdy se totiž Kožedub dostal na frontu.

  Ten chlapík mi byl, a dodnes je, hodně sympa-

  tický.

  Další spolužák na střední škole mi pomohl

  k jedné neobvyklé knize. Vycházela na pokra-

  čování v letech 1968 a 1969 v časopisu Letectví

  a kosmonautika a jejím autorem byl japonský

  námořní stíhač Saburō Sakai. V šedesátých

  letech mohlo v naší zemi vycházet leccos za-

  jímavého. Určité limity samozřejmě existova-

  ly, proto se kniha nejmenovala „Samurai!“ ale

  „Zera nad Pacifikem“. Ke mně se tyto exotické

  vzpomínky dostaly na okopírovaných stránkách

  téměř o dvacet let později. Bylo to stále v době,

  kdy xeroxy byly přísně kontrolované, aby se na

  nich nemohly množit protistátní tiskoviny. Sa-

  kaiovy paměti vyšly zkrácené, ale byly strhující

  téměř stejně jako Velký cirkus. Saburō Sakai

  byl sice na opačné straně barikády než spoje-

  nečtí letci, ale z mnoha důvodů, které jsou za-

  chyceny na řádcích jeho vzpomínek, se pro mě

  stal legendou. A měl o dvě vítězství víc než Ko-

  žedub. Střelka mého leteckého kompasu se tím

  nasměrovala na Japonsko a částečně tam míří

  dodnes.

  Na konci roku 1989 v naší zemi zkolaboval komu-

  nistický režim a mohlo se začít psát o čemkoliv.

  Všechno sovětské, což u nás bývá označováno sy-

  nonymem ruské, začala spousta lidí ignorovat. Já

  jsem z antikomunisticky zaměřené rodiny, takže

  jejich pohnutky chápu. Jenže například v případě

  služby a obětí sovětských letců to není fér.

  Když v roce 1990 vyšla kniha „Křídla v boji“, kterou

  napsal stíhač Alexandr Ivanovič Pokryškin, skočil

  jsem po ní. Létal od začátku války, což byl v jeho

  případě červen 1941. Psalo se o něm, že měl 59 ví-

  tězství a byl v pořadí druhý za Kožedubem. Paměti

  jsem hltal a při tom si dělal poznámky. Pokud si

  to správně pamatuji, v knize bylo možné napočítat

  asi 75 Pokryškinových samostatných vítězství! To

  na mě udělalo dojem a bylo mi ho také trochu líto.

  Měl jsem pocit, že mu jeho bojové výsledky někdo

  shora seškrtal.

  Od té doby uplynulo třicet let a přečetl jsem

  o hodně víc vzpomínek, publikací a dokumentů,

  seznámil jsem se s válečnými veterány a něco

  málo jsem také napsal. Zažil jsem při tom řadu

  překvapení.

  Clostermann některé pasáže ve své knize pře-

  vzal z hlášení, vyprávění nebo zážitků jiných lidí,

  ale píše o nich jako by je sám zažil. Počet jeho

  vítězství byl menší, než se dříve uvádělo. A zda

  měl všechny velitelské funkce, o kterých ve svém

  románu vypráví, o tom se dodnes vedou debaty.

  Konfrontace s dobovými záznamy je to věru za-

  jímavá.

  Saburō Sakai neměl 64 vítězství a dokonce

  k tomu několikrát uvedl, že neví, odkud se to

  číslo vzalo. Sám říkal, že celkem mohl mít na

  kontě přibližně 28 sestřelů. Historické záznamy,

  které jsou dnes dostupné, ukazují, že toto číslo

  zhruba odpovídá skutečnosti, pokud sečteme

  všechny kategorie vítězství, jichž dosáhl sám

  nebo ve spolupráci. Některé události, popsa-

  né v anglickém vydání jeho pamětí, se nestaly,

  a Sakai ho neměl možnost autorizovat. Napří-

  klad skupinová akrobacie nad nepřátelským

  letištěm je zřejmě výmysl.

  V posledních deseti letech se historici ze zemí

  bývalého Sovětského svazu důkladně podívali

  na nově dostupné dobové záznamy. Vypadá to,

  že Ivan Kožedub dosáhl dokonce 64 samostat-

  ných vítězství, ale původně druhý Pokryškin

  sestřelil jen 45 protivníků. Dnes je známo, že

  na žebříčku bylo mezi těmito dvěma letci dal-

  ších pět stíhačů. K mému překvapení měl jeden

  z nich na kontě dokonce více než 60 samostat-

  ných sestřelů. Jmenoval se Grigorij Andrejevič

  Rečkalov.

  Samostatnou kapitolou jsou analýzy leteckých

  bojů a srovnávání nárokovaných vítězství se

  ztrátami protivníka. To je sice důležitá a dobro-

  družná disciplína, ale o té se zde zmiňovat ne-

  chci. To bychom mohli zabřednout do sporů o to,

  kolik letadel skutečně sestřelil Erich Hartmann

  nebo třeba českoslovenští stíhači.

  Znamená to, že jsou dnes pro mě Clostermann,

  Sakai nebo Pokryškin menšími legendami? Vů-

  bec ne. Bez ohledu na to, zda seriózní bádání

  a kritický pohled skutečný počet vítězství zre-

  dukuje nebo navýší, stále jsou to velké a silné

  příběhy, které stojí za to číst, studovat a předá-

  vat dál. A třeba si díky tomu prožít svůj vlastní

  badatelský příběh...

  Jan Bobek

  eduard

  133

  INFO Eduard - prosinec 2021