Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

FM-1 WILDCAT OD EASTERN AIRCRAFT


Text: Thomas McKelvey Cleaver


FM-1, původně známý jako F4F-6, byl reakcí společnosti Grumman na téměř jednomyslný názor pilotů Wildcatů amerického námořnictva, že šestikomorové křídlo letounu F4F-4 s municí pro čtyři zbraně, přerozdělenou mezi šest zbraní kvůli úspoře hmotnosti, je špatným řešením. Výrazně se totiž zkrátila celková doba střelby, a to o 20 sekund - což v boji znamená opravdu dlouhý čas. U F4F-6 byla výzbroj opět snížena na čtyři zbraně, což bylo vyhodnoceno jako více než dostatečné.

V únoru 1942 bylo rozhodnuto, že General Motors převede svých pět nevyužívaných automobilových továren v Lindenu ve státě New Jersey, pod vedením nové dceřiné společnosti Eastern Aircraft, na produkci letadel. Vzhledem k tomu, že společnost Grumman během jara a léta 1942 rozšířila výrobu o letouny Avenger a F4F Wildcat a zároveň pokračovala ve vývoji letounu F6F Hellcat, bylo zřejmé, že továrna v Bethpage na Long Islandu nemůže takové nároky na výrobu pokrýt.

Zatímco vedení GM věřilo, že leteckému průmyslu ukáže, jak skutečně masově vyrábět letadla, ti, kteří měli s výrobou letadel zkušenosti, pochybovali, že by se pracovníci, zvyklí na vyšší tolerance dostačující při výrobě automobilů, mohli tak snadno přizpůsobit a akceptovat mnohem nižší tolerance přesnosti vyžadované leteckým průmyslem.

Po velkých bojových úspěších Hellcatů, které se začaly vyrábět v září 1942, podnítilo námořnictvo společnost Grumman k tomu, aby našla jiné výrobní zdroje k výrobě Wildcatů a Avengerů a mohla se tak plně soustředit na výrobu letounů F6F Hellcat. V nově kontraktovaných továrnách Eastern Aircraft měl být vyráběn také čtyřhlavňový F4F-6, který by byl následně znám jako FM-1.

Společnost Eastern Aircraft byla pověřena výrobou letounu Wildcat a v létě toho roku postavila v Bethpage hangár, který byl nazýván „nejrychleji postavenou a nejméně okázalou kanceláří v historii General Motors“. Tam se tovární dělníci seznamovali s výrobou Wildcatů. V srpnu 1942 poskytl Grumman továrně v Lindenu, která mezi tím prošla velkou přestavbou, potřebné díly k tomu, aby pod dohledem specialistů Grummanu vyrobila na nové výrobní lince dva Wildcaty. Dalších šest letounů již obsahovalo pouze osminu dílů od Grummanu. Všechny tyto letouny byly po inspekci přijaty námořnictvem během září 1942. Poté už byl Eastern výrobně odkázán sám na sebe. Do konce prosince bylo od dodáno dalších 15 letounů FM-1. Tento počet byl překonán v lednu 1943, v únoru se celkový počet zdvojnásobil a do dubna 1943 se opět zdvojnásobil. Své poslední Wildcaty Grumman dodal v červnu 1943.

USS Guadalcanal, které velel kapitán Daniel V. Gallery, zajala ponorku U-505 poté, co ji 4. června 1944 zahnala na hladinu. Jednalo se o první nepřátelskou válečnou loď zajatou americkým námořnictvem od války v roce 1812. [USN Official]

Výsadek z USS Chatelain (DE-149) se nalodil na ponorku U-505 poté, co německá posádka opustila loď a podařilo se zabránit výbuchu scutlingových náloží. [USN Official]

Jakmile byla ponorka zajištěna, byla odtažena do Norfolk Naval Station ve Virginii.

FM-1 Wildcat v bitvě o Atlantik

Téměř všechny FM-1 amerického námořnictva byly použity v Atlantiku, kde z lodí CVE během bitvy o Atlantik operovaly proti německým ponorkám.

Letouny FM-1 létaly v kombinovaných skupinách s letouny TBM-1C Avenger. Standardní operační postup předpokládal útok jednoho nebo dvou Wildcatů, které nalétávaly na vynořenou ponorku tak, aby umlčely nebo odklonily její protiletadlovou obranu, zatímco se jeden či více Avengerů vložilo do útoku raketami nebo pumami. Pokud se ponorka ponořila, mohl Avenger svrhnout akustické torpédo "Fido", které se zaměřovalo na hluk lodního šroubu.

Doprovodné letadlové lodě USS Card (CVE-11), Core (CVE-13) a Santee (CVE-29) byly prvními, které v létě 1943 vstoupily do bitvy o Atlantik a své předchozí letouny F4F-4 nahradily letouny FM-1. 

Jednotka VC-9, která na jaře a v létě toho roku působila z paluby USS Bogue (CVE-9) s F4F-4, se na září až listopad 1943 přesunula na palubu USS Card. Jednotka pokračovala v předchozích úspěších, kterých dosáhla z paluby Bogue, a rok 1943 zakončila s osmi potvrzenými potopenými ponorkami; devátá jí byla potvrzena v roce 1944, kdy operovala z paluby USS Solomons (CVE-67), čímž se stala číslem jedna v počtu potopených lodí během války. Jednotky VC-1, která v letech 1943-1944 operovala z USS Card, a VC-13 z USS Core se s bilancí čtyř potopených ponorek shodně umístily na druhém místě.

Německý ponorkový velitel admirál Dönitz reagoval na příchod lodí CVE tím, že své ponorky znovu vybavil posílenými protileteckými bateriemi se dvěma 20 mm dvojčaty a jedním kanonem ráže 37 mm tak, aby mohly lépe odolávat Wildcatům a Avengerům. Lépe vyzbrojené ponorky dokázaly vyslat ohromné množství střel, což mnohdy stačilo k tomu, aby se útočící letouny stáhly z dosahu.

První napadenou ponorkou byla U-758. Tu 8. června zachytily Wildcaty od VC-9 a Avengers z USS Bogue. U-758 odrazila dva TBM a čtyři FM-1 a donutila letouny stáhnout se, zatímco sama unikla.

Dalšího boje se zúčastnila hlídka Avengeru a Wildcatu z USS Core, která 13. července 1943 objevila na hladině zásobovací tanker U-487. Střelci z ponorky sestřelili Wildcat a jeho pilot zahynul. Avenger přivolal posily a dokud ty nedorazily, kroužil mimo dosah střelby. Oba nové FM-1 zaútočily z různých směrů a postřelováním vyřadily posádky protileteckých kanonů; Avenger provedl útok dříve, než mohli další členové německé posádky obsadit střelecké pozice, a „dojná kráva“ zmizela v hlubinách oceánu i s nákladem paliva.

Mezi květnem a prosincem 1943 si nové stíhací skupiny, založené kolem CVE a její letecké skupiny, nárokovaly 27 potopených ponorek. Nepřítel již nepředstavoval tak hrozivou hrozbu jako v předchozích letech. V roce 1944 kapitáni mazáckých ponorek, kteří přežili hlídkování a vrátili se na základnu, hlásili, že spojenecká letecká aktivita ve středním Atlantiku byla větší než ta, kterou zaznamenávali v Biskajském zálivu. V březnu 1944 začaly být v kombinovaných letkách stroje FM-1 nahrazovány novými FM-2 „Wilder Wildcat“.

Dne 4. června 1944 se vojáci z USS Guadalcanal (CVE-60) stali první jednotkou amerického námořnictva, která od války v roce 1812 obsadila a zajala nepřátelskou válečnou loď, když její Avengery a Wildcaty z VC-8 zaútočily na U-505 poté, co loď USS Chatelain (DE-149) ohlásila sonarový kontakt a za použití protiponorkové střely Hedgehog zahnala U-boat na hladinu. U-505 byla při útocích poškozena a posádka ji opustila. Výsadek z Chatelainu převzal nad ponorkou kontrolu a zabránil odpálení scutlingové nálože. Ponorka byla poté odtažena na námořní stanici Norfolk. Dnes je U-505 vystavena v Chicagském muzeu vědy a průmyslu.

 

Wildcat Mk. V ve službách Fleet Air Arm (FAA)

FM-1 se začal objevovat ve wildcatových jednotkách FAA na podzim 1943 a sloužil pod označením Martlet Mk.V. Název byl v lednu 1944 změněn na Wildcat Mk.V, když začaly být pro všechny americké letouny ve službách FAA používána původní americká jména.

Wildcat Mk.V JV579, s označením „F - Freddie" u 846. perutě FAA, pojmenovaný "That Old Thing", je pravděpodobně jedním z nejznámějších Wildcatů ve službách FAA, protože jeho fotografie s výraznými invazními pruhy je dosud často publikována.

Tento Wildcat, tehdy ještě jako Martlet Mk.V, byl původně dodán 1832. peruti se základnou RNAS Eglinton, resp. „HMS Gannet“, nacházející se během listopadu 1943 v Severním Irsku. Wildcaty od 1832. perutě byly později na jaře 1944 převeleny k 846. peruti, „kombinované skupiny“ Wildcatů a Avengerů na palubě HMS Tracker.

Tracker začínal jako CVE-6, šestá CVE třídy Bogue, přestavěná v roce 1942 z trupu obchodní lodi C-3. Po dokončení byla v listopadu 1942 převelena ke královskému námořnictvu a v březnu 1943 dorazila do Belfastu v Severním Irsku poté, co dopravila letadla z Norfolku ve Virginii do Casablanky v Maroku. Po zbytek roku 1943 a počátkem roku 1944 sloužila jako protiponorkový doprovod konvojů.

HMS Tracker (D24), původně CVE-6, šestá CVE třídy Bogue, přestavěna z trupu obchodní lodi C-3, byla po dokončení v listopadu 1942 předána Royal Navy. Během roku 1943 a počátkem roku 1944 se plavila jako doprovod protiponorkových konvojů. [Crown Copyright official]


Dne 4. ledna 1944 dorazila z RNAS Machrihanish 846. peruť. Nová jednotka byla vybavena 12 torpédovými bombardéry Avenger Mk.II a čtyřmi stíhačkami Wildcat Mk.V, které dříve patřily k letce "B" 1832. perutě. Mezi Wildcaty byl i letoun JV579.

Během tohoto období došlo ke čtyřem leteckým nehodám, z nichž dvě se týkaly Avengerů a dvě Wildcatů. První se stala 7. ledna, kdy Lt. J. E. Scott RNVR ve Wildcatu JV333 havaroval při přistání na palubě. Druhá nehoda byla smrtelná. 10. ledna se Avenger FN828 zřítil do moře poté, co se mu při cvičném klouzavém bombardovacím útoku na loď utrhlo pravé křídlo, pravděpodobně v důsledku překročení maximální povolené rychlosti. Při nehodě zahynuli pilot Sub-Lt G. A. Houghton RNVR, pozorovatel Sub-Lt E. B. Dixon RNVR, střelec Leading Airman R. F. Gates a cestující Ordinary Seaman G. A. Smith. Dne 13. ledna přistál poručík G. W. McCabe RNVR ve Wildcatu JV348 se zvednutým záchytným hákem a narazil do záchytné bariéry. Dne 20. ledna havaroval při startu neidentifikovaný Avenger - letoun najel na levobok a jeho motor se utrhl ze závěsů, převrátil se přes palubu a spadl do vody. Jeho pilot Sub-Lt S. J. Martin RNVR a dva členové osádky byli bezpečně vyzvednuti torpédoborcem.

Poté, co se nová peruť zaběhla, byl HMS Tracker v únoru vyslán k protiponorkovým průzkumům na konvojové trase kolem Gibraltaru, západně od Cape Finisterre. Spolupracoval při tom s HMS Biter, se kterým tvořil Air Group A.2. Jedna letadlová loď s torpédovými letouny byla přidělena k protiponorkovým průzkumům a druhá zajišťovala stíhací podporu nad prostorem oceánu.

Dne 12. února 1944 vypluly z Liverpoolu konvoje ONS.29 a OS.68/KMS.42. ONS.29 plul do Halifaxu a OS.68/KMS.42 do Freetownu/Gibraltaru. Biter a Tracker zpočátku podporovaly ONS.29 při cestě na setkání s doprovodnými skupinami kombinovaného konvoje Freetown/Gibraltar. Dne 18. února konvoj uvízl v Biskajském zálivu, známém svými nepříznivými povětrnostními podmínkami.

Dne 23. února pokračovala OS.68 s 29 plavidly do Freetownu, KMS42G s 27 plavidly dorazila na Gibraltar 25. února. Eskortní skupina strávila na Gibraltaru týden. 846. peruť odletěla na břeh k RN Air Section North Front a znovu se nalodila 2. března, kdy Tracker odplul vstříc dalšímu konvoji.

Biter a Tracker podporovaly konvoj SL150/MKS41, který se zformoval na moři u Gibraltaru 3. března, kdy se konvoj Freetown-UK SL.150 setkal s MKS41, Gibraltar-UK. Létání bylo opět ztíženo nedostatkem příznivého větru. Konvoj SL150/MKS41 byl 10. března napaden ponorkou U-575, která potopila korvetu třídy Flower HMS Asphodel. Čtyři z Trackerových Avengerů po ponorce pátraly, ale nenašly žádnou stopu.

Biter a Tracker dorazily na Clyde 12. března. Po týdenní dovolené se Tracker připojil k HMS Activity s 819. perutí, se třemi Swordfishy a sedmi Wildcaty, aby 27. března 1944 doprovodil konvoj JW58, který vyplouval z Loch Wew do Murmansku. Dne 30. března dva Wildcaty z Activity objevily a sestřelily letoun Ju-88. Následujícího dne byly sestřeleny tři Fw 200 Condor. Sub-Lt R. H. Meed RNVR z 846 v JV490 a Sub-Lt G. C. Debney v JV485 z 819. perutě sestřelily jeden Fw 200, zatímco Sub-Lt Swift z 846 v JV522 sestřelil druhý a třetí sestřelil další pilot z 819. perutě.

1. dubna došlo na palubě Trackeru k vážné nehodě. Osádka jednoho Avengeru spatřila ponorku a zaútočila na ni. Nedokázal však shodit hlubinné nálože. Pilotovi se podařilo shodit tři ze čtyř během návratu na loď. I přes zběsilé signály, aby „udělal ještě jeden okruh“, vletěl pilot na plný plyn do paluby. Letoun skončil s ocasem visícím nad zádi, levým křídlem balancujícím přes okraj u hnízd Boforsů. Avenger začal hořet, osádka se dostala ven, ale pilot byl těžce popálen a zemřel při převozu na ošetřovnu. Na zádi letové paluby vypukl vážný požár. Oheň se rozšířil a munice v Avengeru, stejně jako střelivo do Boforsů, explodovala. Požární čety uhasily požár za 15 minut. Později téhož dne si další dvojice Wildcatů od každé perutě nárokovala hydroplán BV 138, který poslala k moři v plamenech.

O další dva Wildcaty přišla 846. peruť 2. dubna - jeden z nich narazil do zábran, druhý se zřítil, když Sub-Lt. T. D. Lucey, RNVR zaútočil na vynořenou ponorku a přelétl ji příliš nízko, přičemž se střetl s velitelskou věží. Po 1 hodině a 55 minutách strávených v ledové vodě byl zachráněn.

Dne 3. dubna spatřila v Barentsově moři, jihovýchodně od Bear Island, osádka Swordfische od 819. perutě další ponorku. Byla jí U-288. Swordfish se při útoku dostal pod silnou protileteckou palbu. Připojili se k němu Avenger FN869 s osádkou Lt J. S. Toner RNVR a Lt R. A. Woodward, RNVR a Wildcat JV512, pilotovaný Sub-Lt G. W. McCabe, RNVR z 846. peruti. Kombinované útoky na ponorku hlubinnými pumami Avengeru a raketové útoky Swordfishe společně s postřelováním Wildcatu vedly k jejímu potopení.

Konvoj JW59 dosáhl beze ztrát zátoky Vaenga 4. dubna. Lodě Activity a Tracker kryly návrat konvoje RA58, který vyplul 7. dubna. Konvoj dorazil do Loch Wew 12. dubna a Tracker byl odvelen do Belfastu, kam dorazil 14. dubna, aby v loděnicích Harland & Wolf podstoupil opravy poškození předchozím požárem.

Po návratu do služby 29. dubna utrpěla loď Tracker v oblasti západního ústí kanálu La Manche další poškození – tentokrát působením bouře a první část května musela strávit v plovoucím doku v Greenocku.

3. června 1944 Tracker Greenock opustil s 12 Avengery a 8 Wildcaty 846. perutě na palubě, 13. května přibyl „L“ Flight 1832. perutě. Dne 5. června byli všichni, kdo mohli, zaměstnáni natíráním letounů černobílými invazními pruhy…

Tracker se připojil k CVE lodí HMS Pursuer a HMS Emperor pro operace v západním ústí kanálu jako součást krycích sil pro operaci Neptun. Operovaly v oblasti 150 mil západně od Lands' End (pozn.: oblast Cornwallu, nejzápadnější cíp Anglie) a prováděly hlídky proti ponorkám, pokoušejícím se vplout do Lamanšského průlivu.

846. peruť, složená z letounů Wildcat Mk.V a Avenger Mk.II, byla během invaze v Normandii pověřena protiponorkovými hlídkami. [IWM]


V noci na 10. června se za silné tmy HMS Tracker a kanadská fregata HMCS Teme srazily, když Teme pronásledovala ponorku. Ve dvě hodiny v noci se Teme zjevila těsně přes přídí Trackeru, který do ní narazil. Náraz směřoval do středu lodi a obě plavidla se do sebe zaklínila. Silné vlnobití tlačilo Tracker dále na Teme, jako by měl loď rozříznout na dvě poloviny. Když se nakonec Teme oddělila, měla v sobě velkou díru a byla lodí HMCS Outremont odtažena zpět k pobřeží Spojeného království.

Tracker dokázal i navzdory vlastnímu poškození svou pozici udržet. Následujícího dne z něj během 40 minut odstartovalo všech 21 letadel. Dne 12. června 1944 pak Tracker dorazil do Belfastu, kde prohlídka poškození ukázala nutnost oprav.

Ve stejný den byla 846. peruť zrušena a Wildcat JV579 byl převeden k výcvikové jednotce.

3. dubna 1944 se odehrála operace Tungsten - první útok Fleet Air Arm na německou bitevní loď Tirpitz - zúčastnilo se jí 40 letounů FM-1 Wildcat Mk.V z 881. a 896. perutě na palubách CVE Pursuer a Searcher. Úkolem Wildcatů bylo potlačovat flak a umožnit tak další útoky.             

Dne 15. srpna 1944 obě perutě, nyní vybavené novými stíhačkami Wildcat Mk. VI, spolu s 882. perutí, létající na Wildcatech Mk.V,  podpořily „druhý D-Day“,  operaci Dragoon, invazi do jižní Francie.

V listopadu 1944 už všechny perutě FAA provozovaly „Wilder Wildcat“ - Wildcat Mk. VI a Wildcaty Mk.V strávily zbytek války ve výcvikových jednotkách.

Eastern Aircraft FM-1 Wildcat Mk.V od 846. perutě. Fleet Air Arm dostala stíhačky Martlet Mk.V (později známé jako Wildcat Mk.V) v říjnu 1943. Od listopadu 1944 všechny perutě FAA s Wildcaty provozovaly „Wilder Wildcat“ - zatímco Wildcaty Mk.V a Wildcaty Mk.VI strávily zbytek války ve výcvikových jednotkách. [IWM]

12/2023
Info EDUARD 12/2023

Dobrý den, vážení přátelé! Po tříleté přestávce jsme se letos opět vypravili do Telfordu, a je dobře, že jsme se odhodlali tam jet. Přeci jen je Británie kolébkou našeho byznysu, výstava v Telfordu je největší výstavou v našem oboru a chybět na ní by byla chyba. V příštím roce budeme na výstavy vyrážet dál. Na přelomu ledna a února začneme tradičně v Norimberku. Pevně doufám, že tam letos potkáme víc kolegů z jiných firem i víc obchodníků a novinářů než loni. Přiznám se, že jsem trochu napjatý. Podle účasti firem v Norimberku můžeme posuzovat nakolik se svět vrací do normálu a všichni bychom byli určitě rádi za zjištění, že tomu tak je a svět se do normálu opravdu vrací.

12/1/2023

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article FM-1 WILDCAT OD EASTERN AIRCRAFT waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (2152 ms)

Rendering FM-1 WILDCAT OD EASTERN AIRCRAFT (327873): (8/8) (8 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i7993/item1072893-small.jpg

 i7993/item1072895-small.jpg

 i7993/item1072896-small.jpg

 i7993/item1072897-small.jpg

 i7993/item1072894-small.jpg

 i7993/item1072898-small.jpg

 i7993/item1072899-small.jpg

 i7993/item1072900-small.jpg

 p156/vth425252-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i7993/vth425415-1.jpg

 i7993/vth425416-1.jpg