12/2023

Dobrý den, vážení přátelé! Po tříleté přestávce jsme se letos opět vypravili do Telfordu, a je dobře, že jsme se odhodlali tam jet. Přeci jen je Británie kolébkou našeho byznysu, výstava v Telfordu je největší výstavou v našem oboru a chybět na ní by byla chyba. V příštím roce budeme na výstavy vyrážet dál. Na přelomu ledna a února začneme tradičně v Norimberku. Pevně doufám, že tam letos potkáme víc kolegů z jiných firem i víc obchodníků a novinářů než loni. Přiznám se, že jsem trochu napjatý. Podle účasti firem v Norimberku můžeme posuzovat nakolik se svět vrací do normálu a všichni bychom byli určitě rádi za zjištění, že tomu tak je a svět se do normálu opravdu vrací.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 prosinec 2023

  # 166

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2023

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 22 prosinec 2023

  # 166

• Page 3

  eduardeduard

  PROSINEC 2023

  OBSAH

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  PRÁCE S FOTOLEPTANÝMI DOPLŇKY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – leden 2024

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  FM-1 ProfiPACK 1/48

  P-39N Airacobra ProfiPACK 1/48

  Bf 109E-4 Weekend 1/48

  Avia S-199 ERLA canopy Weekend 1/72

  X-1 Mach Buster ProfiPACK 1/48 reedice

  Bf 109G-4 ProfiPACK 1/48 reedice

  Albatros D.V Weekend 1/72 reedice

  Albatros 1/72

  F-4E 1/48

  X-1 Mach Buster 1/48

  KURFÜRST 1/48

  FM-1 WILDCAT OD EASTERN AIRCRAFT

  Medaile Za hrdinství pro pplk. Jiřího Pavla Kafku

  F/O Oldřich Doležal, DFC

  Záhada zbarvení izraelských S-199

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Drony

  a obrana proti nim

  Na hranici možností

  Neděle v golfovém klubu

  Messery pro Yoav

  Steak zdarma

  Bavorský rytíř

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  4

  8

  28

  34

  62

  78

  84

  88

  98

  108

  127

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Po tříleté přestávce jsme se letos opět vy-

  pravili do Telfordu, a je dobře, že jsme se od-

  hodlali tam jet. Přeci jen je Británie kolébkou

  našeho byznysu, výstava v Telfordu je největ-

  ší výstavou v našem oboru a chybět na ní by

  byla chyba. V příštím roce budeme na výstavy

  vyrážet dál. Na přelomu ledna a února za-

  čneme tradičně v Norimberku. Pevně doufám,

  že tam letos potkáme víc kolegů z jiných firem

  i víc obchodníků a novinářů než loni. Přiznám

  se, že jsem trochu napjatý. Podle účasti firem

  v Norimberku můžeme posuzovat nakolik se

  svět vrací do normálu a všichni bychom byli

  určitě rádi za zjištění, že tomu tak je a svět se

  do normálu opravdu vrací.

  V lednu, ještě před Norimberkem, nás

  můžete potkat v Hradci Králové, na Hradec-

  kém lvu. Na jaře pak budeme pokračovat ve

  výstavní činnosti na Proseku, vyskytneme

  se patrně také v Itálii ve Veroně a v Polsku

  v Bydgošti, v dubnu se tradičně vydáme do

  Mosonmagyarováru, v květnu navštívíme

  Záhřeb (Zagreb) a já bych se rád vypravil na

  průzkum do Saumuru. V červnu bude další

  Iron Bunny na Bublavě, což je sice velmi vý-

  běrová akce pro vybrané účastníky, ale náš

  podíl na ní je významný. V létě pak pojede-

  me do Wisconsinu na IPMS USA, pak přijde

  E-day, Eindhoven, Nitra, Telford a tím skončíme.

  Je to ambiciózní výstavní program, že?

  Na všech letošních výstavách mi dělá vel-

  kou radost ohlas, který má u modelářů Info.

  Beru to jako výsledek našeho snažení o pro-

  měnu Infa z obsáhlého reklamního letáku na

  internetový modelářský časopis, který nejen-

  že informuje o novinkách, ale také lidi baví.

  Už rok se chystáme na další krok, kterým

  bude placená příloha Infa. Neděste se toho,

  že bude placená. Slibuji, že na tom neprodělá-

  te, a to nejen proto, že půjde o kvalitně udělaný

  časopis. Placená bude z několika důvodů. Tím

  hlavním důvodem je, že Info tak, jak ho zná-

  te, včetně historických a technických článků,

  zůstane zachováno ve své současné podobě.

  K tomu přibude příloha. Ta by měla pravidel-

  ně sestávat z úvodníku, který budu nejspíš

  stále psát já, ale nebudu se v něm tolik ro-

  zepisovat, dále tam bude rozhovor s některou

  z osobností našeho oboru a oborů s ním sou-

  visejících, jako je třeba vojenské nebo civil-

  ní letectví. Hlavním obsahem budou obvykle

  tři historické a technické články a několik

  dalších rubrik. Budou to novinky v modelaři-

  ně, co kdo nového vyrobil nebo chystá, a to

  především, pokud jde o stavebnice. Také tam

  mohou být informace o nových knihách, fil-

  mech, chystáme rubriku o leteckých simulá-

  torech, dále novinky z letectví a muzejnictví,

  a samozřejmě tam najdete i postavené modely.

  Ty ale nebudou nutně z našich stavebnic, bu-

  dou to velmi často zajímavé a dobře postave-

  né modely z různých výstav bez ohledu na to,

  od jakého výrobce bude zdrojová stavebnice

  nebo doplňky v ní. Na to vše jsme si museli

  najít spolupracovníky, kterým budeme za je-

  jich práci platit. V současnosti externím auto-

  rům také platíme, ale velká část článků je od

  nás, členů redakční rady. Píšeme je ve svém

  volném čase nad rámec svých pracovních

  povinností, nic za to nedostáváme a věříme,

  že se naše úsilí projeví v odbytu našich výrob-

  ků. V příloze to bude jiné, tam už bude obsah

  každého čísla poměrně nákladnou záležitostí.

  V příloze také bude velmi omezen náš vlastní

  reklamní obsah, ten zůstane v klasickém Infu.

  Suma sumárum bude příloha Infa nákladná

  záležitost, kterou už si nemůžeme dovolit

  v plném rozsahu dotovat, a proto ji budeme

  prodávat.

  Proč na placené příloze Infa neproděláte,

  i když za ni zaplatíte? V tuto chvíli ještě ne-

  vím, kolik přesně bude stát, ale budeme se

  pohybovat v intervalu 150 až 200 Kč, 10 USD.

  Za to kromě přílohy Infa dostanete také

  slevový kupón na nákup v eduardím e-sho-

  pu. Kupón bude jednorázový, ale při nákupu

  vám celkem s přehledem vrátí vaši investi-

  ci do přílohy Infa, a ještě se u toho pobavíte.

  Vydělat byste na tom měli vy i my. Poprvé si to

  budete moci otestovat v březnu.

  Teď vás možná napadlo, co bude s tištěným

  Infem. Odpověď zní, že tištěné Info zatím ne-

  bude. Došli jsme k závěru, že je zatím mimo

  naše možnosti a schopnosti. Neříkám, že ne-

  bude nikdy, ale teď ještě ne, teď se soustředí-

  me na dotažení přílohy Infa.

  Novinky na prosinec

  Už delší dobu se odhodlávám mírně změnit

  formát svého úvodníku a omezit výčet aktuál-

  ních novinek, který tu provádím každý měsíc.

  Nemohu se zbavit dojmu, že dělám zbytečnou

  práci, dubluji to, co si každý najde v čísle,

  a ještě tím leckoho otravuji. Zatím jsem se

  k tomu neodhodlal, a dnes jsem se rozhodl,

  že se odhodlám. Takže se omezím jen na to

  nejdůležitější. Kdyby se vám to nelíbilo, tak

  se ozvěte.

  Ta nejvíc nejdůležitější (tohle není slohová

  chyba a neumětelství, ale odkaz na Foresta

  Gumpa!) z prosincových novinek je čtvrtkový

  Profipack FM-1 Wildcat. Můžete si říct, že je

  to jen další Wildcat, ale já tu stavebnici po-

  važuji z několika důvodů za velmi zajímavou

  a důležitou. Jeden z důvodů je, že FM-1 není

  úplně mainstreamový typ. Je to ve skuteč-

  INFO Eduard4

  Prosinec 2023

• Page 5

  nosti trochu outsider, alespoň pokud jde o zá-

  jem veřejnosti a její znalosti o tomto letadle.

  Troufnu si říct, že ten typ leckdo ani nezná.

  Není to letadlo, které prošlo slavnými bitvami

  jako jeho bratranci, Wildcaty F4F-3 a F4F-4

  nebo Corsair a Hellcat, o Mustangu, Spitfiru

  a Bf 109 nemluvě. Je to válečný kůň, který ma-

  kal, dřel, bojoval a pak odešel téměř do zapo-

  mnění. Létal a bojoval na frontách, které jsou

  do značné míry přehlížené, až nedoceněné,

  a jeho příběhy jsou známé jen úzké skupině

  historiků. Přesto byly tyto fronty veledůle-

  žité, pro vítězství ve válce naprosto zásadní.

  Byla to domácí fronta, na níž měl FM-1 roli

  cvičné stíhačky, na které se vycvičily stovky

  a možná tisíce námořních letců, a pak to byla

  Bitva o Atlantik, kde FM-1 odvedly tvrdou

  a nebezpečnou práci při ochraně atlantických

  konvojů v dlouhé a krvavé bitvě s němec-

  kými ponorkami o nadvládu nad Atlantikem.

  Operační skupiny, postavené z torpédoborců

  a eskortních letadlových lodí, z nichž ope-

  rovaly smíšené (kompozitní) perutě složené

  s Avengerů a Wildcatů FM-1 a později FM-2,

  sehrály v Bitvě o Atlantik naprosto zásadní

  roli. V roce 1944 se FM-1 jako britské Wildca-

  ty Mk.V ještě podílely na invazi do Normandie

  i jižní Francie, a nakonec se jich nemalé

  množství zachovalo dodnes – i když svým

  mladším a výkonnějším sourozencům FM-2

  v tomto bodě nemohou konkurovat.

  FM-1 tedy sice není tak úplně prvoplánově

  slavné a světoznámé letadlo, ale je to leta-

  dlo významné. A to mám rád. Jsem si jistý,

  že nejsem mezi modeláři jediný, pro koho je

  jeho zdánlivá okrajovost přitažlivá. Přitažli-

  vá jsou i zbarvení FM-1 ve stavebnici, je jich

  šest a jejich skladba je na námořní letadlo

  z 2. světové války až neuvěřitelně pestrá.

  Čtyři vybrané stroje jsou americké, přičemž

  každý z nich má jiné kamuflážní schéma.

  Je mezi nimi také hlavní hrdina naší sta-

  vebnice a jejího box artu, který se zúčastnil

  druhé ostré bojové mise perutě VC-1 z palu-

  by eskortní letadlové lodi USS Block Island,

  při níž hlídkový Avenger v doprovodu tohoto

  Wildcatu objevil a napadl dvě německé po-

  norky. Že to nebyly jen tak nějaké ponorky se

  budete moci dozvědět z mého článku, který

  připravuji pro lednové číslo Infa. Ona tedy

  USS Block Island také nebyla jen tak nějaká

  letadlová loď, mimo jiné to byla jediná ame-

  rická letadlová loď potopená za 2. světové

  války v Atlantiku. A ta ponorka, která ji po-

  topila, také nebyla obyčejná ponorka. Zkrátka

  příběh téhle lodi má grády, uvidíte sami! Další

  z námi vybraných strojů, Wildcat z letadlové

  lodi USS Nasau ze září 1943 s červeně lemo-

  vanými znaky a žlutým taktickým označením,

  představuje možná to nejpestřejší, co může

  americké námořní letadlo z poloviny války

  nabídnout. Kromě amerických Wildcatů jsou

  ve výběru zbarvení také dva Martlety Mk.V od

  Royal Navy, jeden z doby invaze v Normandii

  a druhý z invaze do jižní Francie. V té době

  už se ovšem Martlety Mk.V jmenovaly Wild-

  cat Mk.V, pokud by vás zajímalo proč, hledejte

  odpověď v článku o FM-1 od Toma Cleavera

  v dnešním čísle Infa.

  Mezi dalšími prosincovými stavebnicemi

  jsou velké návraty. Do prodeje jde posledních

  850 kusů čtvrtkového Profipacku Bf 110 G-4,

  katalogové číslo 8208. To je jedna z novinek

  ledna 2021, která se začala prodávat v pro-

  sinci 2020. Prodávala se čtyři dny, když přišel

  náš slavný požár, který zničil všechny výlisky,

  které jsme tehdy měli ve skladu, něco kolem

  miliónu rámečků. Naštěstí nezničil zabalené

  stavebnice a komponenty na balení staveb-

  nic, takže 2200 zabalených kusů se prodalo,

  a zbyly nám komponenty na 850 stavebnic,

  které jsme minulý měsíc dobalili a které jdou

  do prodeje právě teď - skoro přesně tři roky

  po požáru. Je to skvělá příležitost pořídit si

  atraktivní stavebnici, využijte ji! Ty stavebnice

  v prodeji dlouho nebudou!

  V reedici uvádíme čtvrtkový Bell X-1

  v Profipacku. Tato stavebnice vznikla koncem

  devadesátých let, ve vrcholné době našich

  short runů, v době, kdy jsme si ještě nevy-

  ráběli formy sami a ani jsme sami nelisovali.

  Formy nám vyráběl a také pro nás lisoval pan

  Pavel Vandělík. Spolupráce s ním, respek-

  tive s jeho rodinou, nás tehdy kvalitativně

  nesmírně posunula. Naše stavebnice, byť to

  byly stále short runy lisované do epoxidových

  forem, začaly vypadat k světu, my jsme si za-

  čali věřit a troufat si na větší a zajímavější

  projekty, než byly prvoválečné dvouplošníky.

  Pustili jsme se do Tempesta a Jaka 3 a užívali

  si takové té ranné slávy, která člověku snad-

  no stoupne do hlavy. Jezdili jsme v té době

  každý rok na podzim do Chicaga na výstavu

  RICHTA, což bylo v Americe prezentováno

  jako americká obdoba výstavy v Norimberku.

  To bylo typické americké sebevědomí, RICHTA

  byla mnohem menší, ale jezdil jsem tam rád

  a vždycky jsem si to tam užil. A na jedné té-

  hle cestě, myslím, že v roce 1996, ale možná

  to bylo o rok dříve, jsem se setkal s Chuc-

  kem Yeagerem. Kdybyste mi to chtěli závidět,

  tak nemusíte. Byl jsem tehdy mladý a hloupý

  a moc jsem si to neužil. Válečných letců

  tehdy ještě žilo hodně a mě to přišlo jako

  normální setkání se starým pilotem. No, jak

  říkám, byl jsem mladý trouba. Dneska bych

  si to užil úplně jinak, ale pozdě bycha honit.

  V této souvislosti do mě ale různí lidé za-

  čali hučet, že bychom měli udělat Bella X-1,

  protože se blíží padesáté výročí Chuckova

  rekordního letu a model Bellu X-1, vydaný

  na výročí, by byl naprostý a velkolepý trhák.

  Dávalo to smysl, obzvlášť v Americe. Ovšem

  nejvíc mě masíroval jeden Francouz, Chris-

  tian Ginisty. šéfredaktor časopisu Replic. Byl

  velmi sugestivní, jak už Francouzi bývají.

  Mimochodem, jezdil ve Ferrari, asi mu to šéf-

  redaktorství dobře vydělávalo! Nakonec mi

  to přišlo jako dobrý nápad a Bella X-1 jsme

  udělali. Předlohu vytvořili Zdeněk Sekyrka

  a Jindra Balon, formy Pavel Vandělík, obrázek

  na jednu krabici namaloval Standa Taraso-

  vič, druhý obrázek začínající Martin Novotný.

  Již tehdy jsme stavebnice vydávali v Profi-

  packu a v tehdy ještě bezejmenné běžné řadě,

  ze které se později vyvinul Weekend.

  Stavebnice měla nějaké nedostatky, ne

  všechno pasovalo, jak mělo. Učili jsme se

  a jen tak nejasně jsme tušili, co všechno ješ-

  tě neznáme. Mimochodem, ty chyby jsou tam

  dodnes, tak nám je prosím odpusťte. Dnes už

  mají i svoji historickou hodnotu!

  Ač byla ta stavebnice hezká věc, na tehdejší

  dobu a české poměry celkem špičková, mělo

  INFO Eduard

  5

  Prosinec 2023

• Page 6

  to celé jednu vadu. Nikoho moc nezajímala.

  Nikdo nad ní nejásal a nikdo se o ni nerval.

  Padesáté výročí prvního nadzvukového letu

  tak nějak proplynulo a zapadlo, my jsme se

  i reklamu teprve učili, a modeláři Bella moc

  nekupovali. Ne že by to byl vyloženě propa-

  dák, ale řekněme, že Bell X-1 zůstal za oče-

  káváním. Časem ale zklamání pominulo, celý

  náklad jsme po pár letech vyprodali, a proto-

  že jsme měli stále nové nápady a tím pádem

  co dělat, zůstali mi na něj jen ty hezčí vzpo-

  mínky. Vydali jsme ho pak ještě několikrát,

  a nakonec se vždy prodal celkem svižně.

  Mám tu stavebnici rád, má svůj příběh

  a já mám příběhy rád!

  Shodou okolností máme v prosincové na-

  bídce ještě jednu reedici staré stavebnice,

  dvaasedmdesátinového Albatrosa D.V. Možná

  vás to překvapí, ale to je o jednu vývojovou

  generaci mladší stavebnice, ta už má galva-

  nickou formu. Galvanické formy, to je také

  zajímavý příběh, ale o tom zase někdy jindy.

  Na příští rok máme v plánu několik těchto

  starých stavebnic znovu vydat. Vytvoříme pro

  tento účel řadu EDUARD HEAVY RETRO. Vydá-

  me v ní několik stavebnic, které mají nějaký

  význam pro historii výroby stavebnic v Eduar-

  du. Samozřejmě věříme, že budou atraktivní

  i pro zákazníky a že to s nimi nebude takové,

  jako s prvním vydáním Bella X-1. První polož-

  kou řady Heavy Retro bude v únoru čtvrtko-

  vá Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero, kterou

  si připomeneme naši spolupráci s tehdejší

  MPM, dnes Special Hobby, a Julesem Brin-

  guierem, majitelem firmy Classic Airframes.

  Lisovat z těchto starých forem není hračka,

  je to opravdu tak trochu lisařská archeolo-

  gie, ale kolegové ve Special Hobby to zvládají.

  Další stavebnicí pak bude také čtvrtková

  Ki-115 Tsurugi, což je náš první projekt vy-

  tvořen ve 3D modelaci a frézován na CNC

  strojích. Na E-day pak chceme připravit dva-

  asedmdesátinový L-410 Turbolet a na listopad

  čtvrtkový Lysander, kterými si připomeneme

  naši spolupráci s firmou Gavia. Pokud budou

  tyto stavebnice úspěšné, můžeme s nimi čas

  od času pokračovat a sem tam občas si připo-

  menout kus historie výroby stavebnic.

  Ještě dovolte dvě poznámky k prosincovým

  novinkám. První je k Brassinům. V prosinci

  máme poprvé v historii téměř všechny no-

  vinky v této řadě vyrobené k našim vlastním

  stavebnicím. A je mezi nimi i pěkná kolekce

  sad na FM-1 Wildcat. Mrkněte na ně!

  Také bych rád zmínil dvě obtiskové sady.

  Obě jsou popisky pro F-35 od Tamiyi, jedna

  sada pro čtvrtku, druhá pro dvaasedmdesá-

  tinu. A, jak můžete čekat, jsou to naše obtisky,

  ty stále částí modelářů nenáviděné a odmí-

  tané. Poslední dobou se zdůvodnění odmítání

  našich obtisků soustřeďuje do údajné nutnos-

  ti sundávat z nich při aplikaci lak. Je překva-

  pivé, kolik modelářů tuto vlastnost zmiňuje

  jako negativní, přestože my sami nic tako-

  vého neuvádíme a nedoporučujeme. Naopak

  říkáme, že jsou to normální obtisky, lak se

  z nich sundávat nemusí. Stačí s nimi zachá-

  zet jako s jinými obtisky, nanést je na lesklý

  povrch a po zaschnutí zalakovat bezbarvým

  lakem. Krycí lak obtisků se pak na povrchu

  stane neviditelným. Mimochodem, to, že lak

  má nepravidelné okraje a má poměrně široký

  přesah kolem barevného motivu obtisku, má

  významný vliv na to, že po zalakování praktic-

  ky nelze okraj laku na povrchu modelu rozpo-

  znat. A ani to nepotřebuje nějak tlustý nástřik

  lakem. Tak prosím vás, lidi, lak nemusíte po

  nanesení obtisků sundávat a široký okraj laku

  nevadí. Opravdu nevadí, na hotovém modelu

  není vidět!

  Články

  Dnes tu máme tradiční přehled leteckých

  operací nad Ukrajinou od Mira Bariče a druhý

  díl Práce s lepty od Jakuba Nademlejnského.

  Z historie přinášíme dnes naprosto nezbytný

  článek o historii FM-1 Wildcatu od Toma Clea-

  vera a dva články věnované československým

  letcům z 311. bombardovací perutě RAF, kteří

  byli vyznamenáni 28. října tohoto roku prezi-

  dentem Petrem Pavlem. O panu Jiřím P. Kaf-

  kovi, posledním žijícím příslušníku 311. perutě,

  píše Jan Zdiarský, o panu Oldřichovi Dole-

  žalovi píší Pavel Vančata a Pavel Türk. Yoav

  Efrati napsal článek o zbarvení izraelských

  S-199. To měla být původně Box Art story

  k obrázku v prosinci vydávaného Weekendu

  S-199, ale Yoav se nevešel do formátu, z jeho

  textu je proto standardní článek a BAS k tomu.

  Richard Plos napsal Box Art story k oběma

  v prosinci vydávaným Bellům, Airacobře a X-1.

  Další dvě Box Art story, k Bf 109 E-4 a Alba-

  trosu D., napsal neméně zkušený Jan Bobek.

  Já jsem měl dodat poslední BAS, o scéně na

  titulním obrázku FM-1, ale mně se to podobně

  jako Yoavovi nějak zvrtlo a vzniká mi poměrně

  rozsáhlý článek o eskortní letadlové lodi USS

  Block Island, ve kterém se kromě Wildcatů,

  Avengerů, letadlových lodí a torpédoborců

  pohybuje i značné množství německých pono-

  rek. Bude mi ctí vám ho představit v lednovém

  čísle Infa.

  Závěrem

  Ani tentokrát jsem úvodník příliš nezkrá-

  til. Tak sorry. Příště ho také nezkrátím, pro-

  tože příští úvodník bude o novinkách na rok

  2024 a to nic krátkého rozhodně být nemůže.

  Dnes jsem už něco málo o novinkách na příští

  rok napsal, takže jsem si udělal trochu fóra,

  ale dnešní text je jen slaboučký odvar toho,

  co vás čeká příští měsíc.

  Ještě několik organizačních připomínek.

  Dnes začíná akce Sweep, do výprodeje jde

  16 položek, převážně staré Weekendy v pů-

  vodním balení a několik málo Profipacků ve

  starých krabicích. Dostupné budou do vypro-

  dání zásob, které v některých případech ne-

  jsou nijak velké.

  Dále je v prodeji prosincová várka Bun-

  dles. Ta bude v prodeji do spuštění lednových

  Bundles. Na nákup těchto položek tedy máte

  zhruba měsíc.

  Naše obchodní oddělení bude jako každý

  rok v prosinci otevřeno do 23. prosince. Pozor

  ale, poslední objednávky, u kterých garantu-

  jeme odeslání ještě v tomto roce, respektive

  do 23. prosince, budou objednávky přijaté

  v pondělí 18. prosince. Zároveň letos uděláme

  výjimku ve spuštění lednových novinek, kte-

  ré bude možno objednat již od 15. prosince.

  Po svátcích bude obchodní oddělení znovu

  otevřeno od středy 3. ledna 2024.

  Milí přátelé, děkuji vám za přízeň, kterou

  jste nám v letošním těžkém roce věnovali.

  Přeji vám hezké vánoční svátky, hodně klidu,

  pohody a veselého Silvestra.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard6

  Prosinec 2023

• Page 7

• FM-1 WILDCAT OD EASTERN AIRCRAFT

  FM-1, původně známý jako F4F-6, byl reakcí společnosti Grumman na téměř jednomyslný názor pilotů Wildcatů amerického námořnictva, že šestikomorové křídlo letounu F4F-4 s municí pro čtyři zbraně, přerozdělenou mezi šest zbraní kvůli úspoře hmotnosti, je špatným řešením. Výrazně se totiž zkrátila celková doba střelby, a to o 20 sekund - což v boji znamená opravdu dlouhý čas. U F4F-6 byla výzbroj opět snížena na čtyři zbraně, což bylo vyhodnoceno jako více než dostatečné.

  HISTORIE

  FM-1 WILDCAT

  OD EASTERN AIRCRAFT

  Letouny FAA Wildcat Mk.V od 846. perutě v červnu 1944 s invazními pruhy. 846. peruť létala na protiponorkové hlídky z HMS Tracker, operující

  v západním sektoru invazní oblasti. [IWM]

  FM-1, původně známý jako F4F-6, byl reakcí

  společnosti Grumman na téměř jednomyslný

  názor pilotů Wildcatů amerického námořnic-

  tva, že šestikomorové křídlo letounu F4F-4

  s municí pro čtyři zbraně, přerozdělenou mezi

  šest zbraní kvůli úspoře hmotnosti, je špat-

  ným řešením. Výrazně se totiž zkrátila celková

  doba střelby, a to o 20 sekund - což v boji zna-

  mená opravdu dlouhý čas. U F4F-6 byla výzbroj

  opět snížena na čtyři zbraně, což bylo vyhod-

  noceno jako více než dostatečné.

  V únoru 1942 bylo rozhodnuto, že General

  Motors převede svých pět nevyužívaných au-

  tomobilových továren v Lindenu ve státě New

  Jersey, pod vedením nové dceřiné společnosti

  Eastern Aircraft, na produkci letadel. Vzhle-

  dem k tomu, že společnost Grumman během

  jara a léta 1942 rozšířila výrobu o letouny

  Avenger a F4F Wildcat a zároveň pokračovala

  ve vývoji letounu F6F Hellcat, bylo zřejmé, že

  továrna v Bethpage na Long Islandu nemůže

  takové nároky na výrobu pokrýt.

  Zatímco vedení GM věřilo, že leteckému

  průmyslu ukáže, jak skutečně masově vy-

  rábět letadla, ti, kteří měli s výrobou letadel

  zkušenosti, pochybovali, že by se pracovníci,

  zvyklí na vyšší tolerance dostačující při výro-

  bě automobilů, mohli tak snadno přizpůsobit

  a akceptovat mnohem nižší tolerance přesnos-

  ti vyžadované leteckým průmyslem.

  Po velkých bojových úspěších Hellcatů,

  které se začaly vyrábět v září 1942, podnítilo

  námořnictvo společnost Grumman k tomu, aby

  našla jiné výrobní zdroje k výrobě Wildcatů

  a Avengerů a mohla se tak plně soustředit na

  výrobu letounů F6F Hellcat. V nově kontrak-

  tovaných továrnách Eastern Aircraft měl být

  vyráběn také čtyřhlavňový F4F-6, který by byl

  následně znám jako FM-1.

  Společnost Eastern Aircraft byla pověřena

  výrobou letounu Wildcat a v létě toho roku po-

  stavila v Bethpage hangár, který byl nazýván

  „nejrychleji postavenou a nejméně okázalou

  kanceláří v historii General Motors“. Tam se

  tovární dělníci seznamovali s výrobou Wild-

  catů. V srpnu 1942 poskytl Grumman továrně

  v Lindenu, která mezi tím prošla velkou pře-

  stavbou, potřebné díly k tomu, aby pod dohle-

  dem specialistů Grummanu vyrobila na nové

  výrobní lince dva Wildcaty. Dalších šest letou-

  nů již obsahovalo pouze osminu dílů od Gru-

  mmanu. Všechny tyto letouny byly po inspekci

  přijaty námořnictvem během září 1942. Poté

  už byl Eastern výrobně odkázán sám na sebe.

  Do konce prosince bylo od dodáno dalších

  15 letounů FM-1. Tento počet byl překonán

  v lednu 1943, v únoru se celkový počet zdvoj-

  násobil a do dubna 1943 se opět zdvojnásobil.

  Své poslední Wildcaty Grumman dodal v červ-

  nu 1943.

  FM-1 Wildcat v bitvě o Atlantik

  Téměř všechny FM-1 amerického námoř-

  nictva byly použity v Atlantiku, kde z lodí CVE

  během bitvy o Atlantik operovaly proti němec-

  kým ponorkám.

  Letouny FM-1 létaly v kombinovaných sku-

  pinách s letouny TBM-1C Avenger. Standardní

  operační postup předpokládal útok jednoho

  nebo dvou Wildcatů, které nalétávaly na vyno-

  řenou ponorku tak, aby umlčely nebo odklonily

  její protiletadlovou obranu, zatímco se jeden či

  více Avengerů vložilo do útoku raketami nebo

  pumami. Pokud se ponorka ponořila, mohl

  Avenger svrhnout akustické torpédo "Fido",

  které se zaměřovalo na hluk lodního šroubu.

  Doprovodné letadlové lodě USS Card

  (CVE-11), Core (CVE-13) a Santee (CVE-29) byly

  prvními, které v létě 1943 vstoupily do bitvy

  o Atlantik a své předchozí letouny F4F-4 na-

  hradily letouny FM-1.

  Jednotka VC-9, která na jaře a v létě toho

  roku působila z paluby USS Bogue (CVE-9)

  s F4F-4, se na září až listopad 1943 přesunu-

  la na palubu USS Card. Jednotka pokračovala

  v předchozích úspěších, kterých dosáhla z pa-

  luby Bogue, a rok 1943 zakončila s osmi potvr-

  zenými potopenými ponorkami; devátá jí byla

  potvrzena v roce 1944, kdy operovala z paluby

  USS Solomons (CVE-67), čímž se stala číslem

  jedna v počtu potopených lodí během války.

  Thomas McKelvey Cleaver

  INFO Eduard8

  Prosinec 2023

• Page 9

  Jednotky VC-1, která v letech 1943-1944 ope-

  rovala z USS Card, a VC-13 z USS Core se s bi-

  lancí čtyř potopených ponorek shodně umístily

  na druhém místě.

  Německý ponorkový velitel admirál Dönitz

  reagoval na příchod lodí CVE tím, že své po-

  norky znovu vybavil posílenými protileteckými

  bateriemi se dvěma 20 mm dvojčaty a jedním

  kanonem ráže 37 mm tak, aby mohly lépe odo-

  lávat Wildcatům a Avengerům. Lépe vyzbroje-

  né ponorky dokázaly vyslat ohromné množství

  střel, což mnohdy stačilo k tomu, aby se útočící

  letouny stáhly z dosahu.

  První napadenou ponorkou byla U-758.

  Tu 8. června zachytily Wildcaty od VC-9

  a Avengers z USS Bogue. U-758 odrazila dva

  TBM a čtyři FM-1 a donutila letouny stáhnout

  se, zatímco sama unikla.

  Dalšího boje se zúčastnila hlídka Avengeru

  a Wildcatu z USS Core, která 13. července 1943

  objevila na hladině zásobovací tanker U-487.

  Střelci z ponorky sestřelili Wildcat a jeho pilot

  zahynul. Avenger přivolal posily a dokud ty ne-

  dorazily, kroužil mimo dosah střelby. Oba nové

  FM-1 zaútočily z různých směrů a postřelová-

  ním vyřadily posádky protileteckých kanonů;

  Avenger provedl útok dříve, než mohli další

  členové německé posádky obsadit střelecké

  pozice, a „dojná kráva“ zmizela v hlubinách

  oceánu i s nákladem paliva.

  Mezi květnem a prosincem 1943 si nové

  stíhací skupiny, založené kolem CVE a její le-

  tecké skupiny, nárokovaly 27 potopených po-

  norek. Nepřítel již nepředstavoval tak hrozi-

  vou hrozbu jako v předchozích letech. V roce

  1944 kapitáni mazáckých ponorek, kteří přežili

  hlídkování a vrátili se na základnu, hlásili, že

  spojenecká letecká aktivita ve středním Atlan-

  tiku byla větší než ta, kterou zaznamenávali

  v Biskajském zálivu. V březnu 1944 začaly být

  v kombinovaných letkách stroje FM-1 nahrazo-

  vány novými FM-2 „Wilder Wildcat“.

  Dne 4. června 1944 se vojáci z USS Guadal-

  canal (CVE-60) stali první jednotkou americ-

  kého námořnictva, která od války v roce 1812

  obsadila a zajala nepřátelskou válečnou loď,

  když její Avengery a Wildcaty z VC-8 zaútočily

  na U-505 poté, co loď USS Chatelain (DE-149)

  ohlásila sonarový kontakt a za použití proti-

  ponorkové střely Hedgehog zahnala U-boat

  na hladinu. U-505 byla při útocích poškozena

  a posádka ji opustila. Výsadek z Chatelainu

  převzal nad ponorkou kontrolu a zabránil od-

  pálení scutlingové nálože. Ponorka byla poté

  odtažena na námořní stanici Norfolk. Dnes je

  U-505 vystavena v Chicagském muzeu vědy

  a průmyslu.

  HISTORIE

  USS Guadalcanal, které velel kapitán Daniel V. Gallery, zajala ponorku U-505 poté, co ji 4. června 1944 zahnala

  na hladinu. Jednalo se o první nepřátelskou válečnou loď zajatou americkým námořnictvem od války v roce 1812.

  [USN Official]

  Výsadek z USS Chatelain (DE-149) se nalodil na ponorku U-505 poté, co německá posádka opustila loď a podařilo

  se zabránit výbuchu scutlingových náloží. [USN Official]

  Jakmile byla ponorka zajištěna, byla odtažena do Norfolk

  Naval Station ve Virginii.

  INFO Eduard

  9

  Prosinec 2023

• Page 10

  HISTORIE

  Wildcat Mk. V ve službách

  Fleet Air Arm (FAA)

  FM-1 se začal objevovat ve wildcatových

  jednotkách FAA na podzim 1943 a sloužil pod

  označením Martlet Mk.V. Název byl v lednu

  1944 změněn na Wildcat Mk.V, když začaly být

  pro všechny americké letouny ve službách FAA

  používána původní americká jména.

  Wildcat Mk.V JV579, s označením „F

  -

  Fred-

  die" u 846. perutě FAA, pojmenovaný "That Old

  Thing", je pravděpodobně jedním z nejznáměj-

  ších Wildcatů ve službách FAA, protože jeho

  fotografie s výraznými invazními pruhy je do-

  sud často publikována.

  Tento Wildcat, tehdy ještě jako Martlet Mk.V,

  byl původně dodán 1832. peruti se základnou

  RNAS Eglinton, resp. „HMS Gannet“, nacháze-

  jící se během listopadu 1943 v Severním Irsku.

  Wildcaty od 1832. perutě byly později na jaře

  1944 převeleny k 846. peruti, „kombinova-

  né skupiny“ Wildcatů a Avengerů na palubě

  HMS Tracker.

  Tracker začínal jako CVE-6, šestá CVE tří-

  dy Bogue, přestavěná v roce 1942 z trupu ob-

  chodní lodi C-3. Po dokončení byla v listopadu

  1942 převelena ke královskému námořnictvu

  a v březnu 1943 dorazila do Belfastu v Sever-

  ním Irsku poté, co dopravila letadla z Norfolku

  ve Virginii do Casablanky v Maroku. Po zbytek

  roku 1943 a počátkem roku 1944 sloužila jako

  protiponorkový doprovod konvojů.

  Dne 4. ledna 1944 dorazila z RNAS Machri-

  hanish 846. peruť. Nová jednotka byla vybave-

  na 12 torpédovými bombardéry Avenger Mk.II

  a čtyřmi stíhačkami Wildcat Mk.V, které dříve

  patřily k letce "B" 1832. perutě. Mezi Wildcaty

  byl i letoun JV579.

  Během tohoto období došlo ke čtyřem letec-

  kým nehodám, z nichž dvě se týkaly Avenge-

  rů a dvě Wildcatů. První se stala 7. ledna, kdy

  Lt. J. E. Scott RNVR ve Wildcatu JV333 havaro-

  val při přistání na palubě. Druhá nehoda byla

  smrtelná. 10. ledna se Avenger FN828 zřítil

  do moře poté, co se mu při cvičném klouza-

  vém bombardovacím útoku na loď utrhlo pravé

  křídlo, pravděpodobně v důsledku překroče-

  ní maximální povolené rychlosti. Při nehodě

  zahynuli pilot Sub-Lt G. A. Houghton RNVR,

  pozorovatel Sub-Lt E. B. Dixon RNVR, střelec

  Leading Airman R. F. Gates a cestující Ordinary

  Seaman G. A. Smith. Dne 13. ledna přistál po-

  ručík G. W. McCabe RNVR ve Wildcatu JV348

  se zvednutým záchytným hákem a narazil do

  záchytné bariéry. Dne 20. ledna havaroval při

  startu neidentifikovaný Avenger - letoun najel

  na levobok a jeho motor se utrhl ze závěsů,

  převrátil se přes palubu a spadl do vody. Jeho

  pilot Sub-Lt S. J. Martin RNVR a dva členové

  osádky byli bezpečně vyzvednuti torpédobor-

  cem.

  Poté, co se nová peruť zaběhla, byl HMS Tra-

  cker v únoru vyslán k protiponorkovým prů-

  zkumům na konvojové trase kolem Gibraltaru,

  západně od Cape Finisterre. Spolupracoval při

  tom s HMS Biter, se kterým tvořil Air Group

  A.2. Jedna letadlová loď s torpédovými letou-

  ny byla přidělena k protiponorkovým průzku-

  mům a druhá zajišťovala stíhací podporu nad

  prostorem oceánu. Dne 12. února 1944 vypluly

  z Liverpoolu konvoje ONS.29 a OS.68/KMS.42.

  ONS.29 plul do Halifaxu a OS.68/KMS.42 do

  Freetownu/Gibraltaru. Biter a Tracker zpočát-

  ku podporovaly ONS.29 při cestě na setkání

  s doprovodnými skupinami kombinovaného

  konvoje Freetown/Gibraltar. Dne 18. února

  konvoj uvízl v Biskajském zálivu, známém svý-

  mi nepříznivými povětrnostními podmínkami.

  Dne 23. února pokračovala OS.68 s 29 pla-

  vidly do Freetownu, KMS42G s 27 plavidly do-

  razila na Gibraltar 25. února. Eskortní skupina

  strávila na Gibraltaru týden. 846. peruť odletě-

  la na břeh k RN Air Section North Front a znovu

  se nalodila 2. března, kdy Tracker odplul vstříc

  dalšímu konvoji.

  Biter a Tracker podporovaly konvoj SL150/

  MKS41, který se zformoval na moři u Gibralta-

  ru 3. března, kdy se konvoj Freetown-UK SL.150

  setkal s MKS41, Gibraltar-UK. Létání bylo opět

  ztíženo nedostatkem příznivého větru. Konvoj

  SL150/MKS41 byl 10. března napaden ponor-

  kou U-575, která potopila korvetu třídy Flower

  HMS Asphodel. Čtyři z Trackerových Avengerů

  po ponorce pátraly, ale nenašly žádnou stopu.

  Biter a Tracker dorazily na Clyde 12. břez-

  na. Po týdenní dovolené se Tracker připojil

  k HMS Activity s 819. perutí, se třemi Swordfishy

  a sedmi Wildcaty, aby 27. března 1944 dopro-

  vodil konvoj JW58, který vyplouval z Loch Wew

  do Murmansku. Dne 30. března dva Wildcaty

  z Activity objevily a sestřelily letoun Ju-88.

  Následujícího dne byly sestřeleny tři Fw 200

  Condor. Sub-Lt R. H. Meed RNVR z 846 v JV490

  a Sub-Lt G. C. Debney v JV485 z 819. perutě

  sestřelily jeden Fw 200, zatímco Sub-Lt Swift

  z 846 v JV522 sestřelil druhý a třetí sestřelil

  další pilot z 819. perutě.

  1. dubna došlo na palubě Trackeru k vážné

  nehodě. Osádka jednoho Avengeru spatřila po-

  norku a zaútočila na ni. Nedokázal však shodit

  hlubinné nálože. Pilotovi se podařilo shodit tři

  ze čtyř během návratu na loď. I přes zběsilé

  signály, aby „udělal ještě jeden okruh“, vletěl

  pilot na plný plyn do paluby. Letoun skončil

  s ocasem visícím nad zádi, levým křídlem ba-

  lancujícím přes okraj u hnízd Boforsů. Avenger

  začal hořet, osádka se dostala ven, ale pilot byl

  těžce popálen a zemřel při převozu na ošetřov-

  nu. Na zádi letové paluby vypukl vážný požár.

  Oheň se rozšířil a munice v Avengeru, stejně

  jako střelivo do Boforsů, explodovala. Požární

  čety uhasily požár za 15 minut. Později téhož

  dne si další dvojice Wildcatů od každé perutě

  nárokovala hydroplán BV 138, který poslala

  k moři v plamenech.

  O další dva Wildcaty přišla 846. peruť

  2. dubna - jeden z nich narazil do zábran, druhý

  HMS Tracker (D24), původně CVE-6, šestá CVE třídy Bogue,

  přestavěna z trupu obchodní lodi C-3, byla po dokončení

  v listopadu 1942 předána Royal Navy. Během roku 1943

  a počátkem roku 1944 se plavila jako doprovod protiponor-

  kových konvojů. [Crown Copyright official]

  INFO Eduard10

  Prosinec 2023

• Page 11

  HISTORIE

  se zřítil, když Sub-Lt. T. D. Lucey, RNVR zaú-

  točil na vynořenou ponorku a přelétl ji příliš

  nízko, přičemž se střetl s velitelskou věží.

  Po 1 hodině a 55 minutách strávených v ledové

  vodě byl zachráněn.

  Dne 3. dubna spatřila v Barentsově moři, ji-

  hovýchodně od Bear Island, osádka Swordfis-

  che od 819. perutě další ponorku. Byla jí U-288.

  Swordfish se při útoku dostal pod silnou pro-

  tileteckou palbu. Připojili se k němu Avenger

  FN869 s osádkou Lt J. S. Toner RNVR a Lt R.

  A. Woodward, RNVR a Wildcat JV512, piloto-

  vaný Sub-Lt G. W. McCabe, RNVR z 846. peruti.

  Kombinované útoky na ponorku hlubinnými

  pumami Avengeru a raketové útoky Swordfis-

  he společně s postřelováním Wildcatu vedly

  k jejímu potopení.

  Konvoj JW59 dosáhl beze ztrát zátoky Vaen-

  ga 4. dubna. Lodě Activity a Tracker kryly ná-

  vrat konvoje RA58, který vyplul 7. dubna. Kon-

  voj dorazil do Loch Wew 12. dubna a Tracker byl

  odvelen do Belfastu, kam dorazil 14. dubna, aby

  v loděnicích Harland & Wolf podstoupil opravy

  poškození předchozím požárem.

  Po návratu do služby 29. dubna utrpěla

  loď Tracker v oblasti západního ústí kanálu

  La Manche další poškození – tentokrát půso-

  bením bouře a první část května musela strá-

  vit v plovoucím doku v Greenocku.

  3. června 1944 Tracker Greenock opustil

  s 12 Avengery a 8 Wildcaty 846. perutě na pa-

  lubě, 13. května přibyl „L“ Flight 1832. perutě.

  Dne 5. června byli všichni, kdo mohli, zaměst-

  náni natíráním letounů černobílými invazními

  pruhy…

  Tracker se připojil k CVE lodí HMS Pursuer

  a HMS Emperor pro operace v západním ústí

  kanálu jako součást krycích sil pro operaci

  Neptun. Operovaly v oblasti 150 mil západně

  od Lands' End (pozn.: oblast Cornwallu, nej-

  západnější cíp Anglie) a prováděly hlídky proti

  ponorkám, pokoušejícím se vplout do Lamanš-

  ského průlivu.

  V noci na 10. června se za silné tmy HMS

  Tracker a kanadská fregata HMCS Teme srazily,

  když Teme pronásledovala ponorku. Ve dvě ho-

  diny v noci se Teme zjevila těsně přes přídí Tra-

  ckeru, který do ní narazil. Náraz směřoval do

  středu lodi a obě plavidla se do sebe zaklínila.

  Silné vlnobití tlačilo Tracker dále na Teme, jako

  by měl loď rozříznout na dvě poloviny. Když se

  nakonec Teme oddělila, měla v sobě velkou

  díru a byla lodí HMCS Outremont odtažena zpět

  k pobřeží Spojeného království.

  Tracker dokázal i navzdory vlastnímu po-

  škození svou pozici udržet. Následujícího dne

  z něj během 40 minut odstartovalo všech 21 le-

  tadel. Dne 12. června 1944 pak Tracker dorazil

  do Belfastu, kde prohlídka poškození ukázala

  nutnost oprav.

  Ve stejný den byla 846. peruť zrušena

  a Wildcat JV579 byl převeden k výcvikové jed-

  notce.

  3. dubna 1944 se odehrála operace Tungsten

  - první útok Fleet Air Arm na německou bitevní

  loď Tirpitz - zúčastnilo se jí 40 letounů FM-1

  Wildcat Mk.V z 881. a 896. perutě na palubách

  CVE Pursuer a Searcher. Úkolem Wildcatů

  bylo potlačovat flak a umožnit tak další útoky.

  Dne 15. srpna 1944 obě perutě, nyní vybavené

  novými stíhačkami Wildcat Mk. VI, spolu s 882.

  perutí, létající na Wildcatech Mk.V, podpořily

  „druhý D

  -

  Day“, operaci Dragoon, invazi do jižní

  Francie.

  V listopadu 1944 už všechny perutě FAA

  provozovaly „Wilder Wildcat“ - Wildcat Mk.VI

  a Wildcaty Mk.V strávily zbytek války ve výcvi-

  kových jednotkách

  846. peruť, složená z letounů Wildcat Mk.V a Avenger Mk.II, byla během invaze

  v Normandii pověřena protiponorkovými hlídkami. [IWM]

  Eastern Aircraft FM-1 Wildcat Mk.V

  od 846. perutě. Fleet Air Arm dostala

  stíhačky Martlet Mk.V (později známé jako

  Wildcat Mk.V) v říjnu 1943. Od listopadu

  1944 všechny perutě FAA s Wildcaty

  provozovaly „Wilder Wildcat“ - zatímco

  Wildcaty Mk.V a Wildcaty Mk.VI strávily

  zbytek války ve výcvikových jednotkách.

  [IWM]

  INFO Eduard

  11

  Prosinec 2023

• Medaile Za hrdinství pro plk. Jiřího Pavla Kafku

  Jedním z účastníků československého zahraničního odboje v letech 1939–1945, kteří dne 28. 10. 2023 obdrželi od prezidenta ČR vysoká státní vyznamenání, byl i plk. Jiří Kafka, poslední žijící český příslušník 311. československé perutě v RAF. Panu Jiřímu Kafkovi srdečně gratulujeme!

  HISTORIE

  Jedním z účastníků československého za-

  hraničního odboje v letech 1939–1945, kte-

  ří dne 28. 10. 2023 obdrželi od prezidenta

  ČR vysoká státní vyznamenání, byl i plk.

  Jiří Kafka, poslední žijící český příslušník

  311. československé perutě v RAF.

  Panu Jiřímu Kafkovi srdečně gratulujeme!

  Pan Kafka navštívil Eduard 17. ledna 2018.

  Připomeňme si jeho návštěvu následující

  fotogalerií.

  Plk. Kafka, který v období let 1943-45 na Li-

  beratorech Coastal Command RAF odlétal

  několik set operačních hodin na protipo-

  norkových patrolách, se do Anglie dostal již

  v roce 1939 jako jedno z „Wintonových dětí“.

  Návštěva, kterou zorganizoval pan Stani-

  slav Černý, se uskutečnila v době finaliza-

  ce projektu Riders of the Sky 1944 (Libe-

  ratory GR Mk.III a Mk.V Coastal Command

  RAF) – limitovaná edice č. 2121. Během

  prohlídky konstrukčních a výrobních pro-

  stor společnosti se pan Kafka pochopitel-

  ně zajímal především o ta místa, kde byly

  „jeho“ Liberatory aktuální.

  Plk. Kafka byl se svou partnerkou

  doc. Machačovou a Stanislavem Černým přivítán

  ředitelem Eduardu Vladimírem Šulcem.

  Plk. Kafka si se zájmem prohlédl maketu právě

  dokončované knihy Riders in the Sky 1944, která

  bude součástí stejnojmenné limitované edice č. 2121

  (březen 2018)

  28. října 2023

  Prezident republiky udělil medaili Za hrdinství panu plk.

  ve výslužbě Jiřímu Pavlu Kafkovi za hrdinství v boji.

  Medaile Za hrdinství (za hrdinství v boji)

  Jiří Pavel Kafka (2. května 1924) - Poslední žijící český

  letec, který za druhé světové války působil v 311. česko-

  slovenské bombardovací peruti RAF. V dětství se spolu se sou-

  rozenci dostal v rámci transportů zorganizovaných Nicolasem

  Wintonem do Británie. V roce 1942 vstoupil do armády. Nejprve

  sloužil v československé pozemní jednotce, prodělal základní

  výcvik a poté byl vybrán do RAF. Po válce se vrátil do Česko-

  slovenska, v roce 1947 odešel znovu do Británie a žil tam,

  až na přestávku v 60. letech, kdy pobýval v Izraeli, do pádu

  komunistického režimu v Československu. Od roku 1990 žije

  v Praze.

  INFO Eduard12

  Prosinec 2023

• Page 13

  HISTORIE

  plukovník

  v. v. Jiří pavel kafka

  se narodil 2. května 1924 v Praze. Rodina byla židovského původu,

  otec pracoval jako advokát a zároveň byl předsedou Židovské obce

  v Praze, matka zůstala v domácnosti. Jiří Pavel Kafka vychodil

  obecnou školu a akademické gymnázium. Díky otcově prozíravosti

  se Jiřímu i jeho sourozencům těsně před vypuknutím druhé svě-

  tové války podařilo vycestovat do Anglie tzv. Wintonovým trans-

  portem (28. června 1939). V Anglii byl Jiří Pavel Kafka s bratrem

  nejprve v táboře pro uprchlické děti v Ipswichi, odkud se oba bratři

  dostali do prázdninové školy a poté na střední školu v Cheltenha-

  mu. To však Jiřího Pavla Kafku nebavilo a odešel na učení do firmy

  Sigmund Pumpy. V červnu 1942 se odhodlal ke vstupu do armády.

  Přibližně tři měsíce sloužil v pozemní československé armádě,

  prodělal základní výcvik a poté byl vybrán do Royal Air Force

  (RAF). Byl zařazen jako střelec a radista ve 311. peruti, ve které

  sloužil od září 1942 do září 1945. Po válce se vrátil do Českosloven-

  ska a shledal se s maminkou, která přežila ghetto v Lodži i Osvě-

  tim. V roce 1947 odjel zpět do Anglie. Po smrti otce tam žila i jeho

  matka. V roce 1960 se i s rodinou přestěhoval do Izraele, kde osm

  let žili. Pak se znovu vrátili do Anglie a po roce 1990 se pamětník

  přestěhoval do Prahy.

  Životopis plk. Kafky byl zpracován v rámci projektu Post Bellum,

  Paměť národa ČRO.

  Projekt Post Bellum můžete podpořit zde.

  Další informace o plk. Jiřím Kafkovi:

  Židovské listy | Paměť národa | Seniorum | Wintonfilm

  INFO Eduard

  13

  Prosinec 2023

• Page 14

  HISTORIE

  S Martinem Nademlejnským prošel pan Kav-

  ka i některé ze zdrojů používaných pro pří-

  pravu kamuflážních schémat a obtisků, kde

  se našel na jedné z fotografií v knize B-24

  Liberator in RAF Coastal Command Service

  vydavatelství JAPO.

  Karel Vorlíček hostům ukázal kamuflážní

  schémata připravovaných strojů. Pan Kavka

  ve svých 94 letech dokázal i po více než 70

  letech doplnit k Liberatorům řadu zajíma

  -

  vostí.

  17. 1. 2018

  INFO Eduard14

  Prosinec 2023

• F/O Oldřich Doležal, DFC

  Oldřich Doležal se narodil 1. 3. 1912, na prahu dospělosti se čtyři roky učil v malé výrobní společnosti rádiových přijímačů Richter v Ostravě než v roce 1931 nastoupil do obuvnické firmy Baťa ve Zlíně jako strojař. Odtud narukoval 1. října 1934 k Telegrafnímu praporu 4 do slovenského Prešova. Po výcviku na radiotelegrafistu sloužil v Košicích a Spišské Nové Vsi, než v hodnosti svobodníka odešel do zálohy. Vrátil se k firmě Baťa, ale nyní jako pozemní radiotelegrafista na otrokovickém letišti. Po zvýšení kvalifikace začal létat jako palubní radiotelegrafista a prošel rovněž výcvikem sportovního pilota. Dne 11. března 1939 odletěl s firemním letounem Lockheed L-10A Electra na služební cestu do polského Krakova odkud pokračoval do jugoslávského Bělehradu, kde se dozvěděl o německé okupaci vlasti. Odletěl proto na Britské ostrovy, kde pracoval v pobočce továrny v East Tilbury, než 24. září 1940 nastoupil vojenskou službu u Náhradního tělesa v Cholmondeley Park ve Velké Británii.

  HISTORIE

  F/O Oldřich Doležal, DFC

  Pavel Vančata

  Pavel Türk

  Oldřich Doležal se narodil 1. 3. 1912, na pra-

  hu dospělosti se čtyři roky učil v malé výrobní

  společnosti rádiových přijímačů Richter v Os-

  travě než v roce 1931 nastoupil do obuvnické

  firmy Baťa ve Zlíně jako strojař. Odtud naru-

  koval 1. října 1934 k Telegrafnímu praporu 4 do

  slovenského Prešova. Po výcviku na radiotele-

  grafistu sloužil v Košicích a Spišské Nové Vsi,

  než v hodnosti svobodníka odešel do zálohy.

  Vrátil se k firmě Baťa, ale nyní jako pozem-

  ní radiotelegrafista na otrokovickém letišti.

  Po zvýšení kvalifikace začal létat jako palub-

  ní radiotelegrafista a prošel rovněž výcvikem

  sportovního pilota. Dne 11. března 1939 odletěl

  s firemním letounem Lockheed L-10A Electra

  na služební cestu do polského Krakova odkud

  pokračoval do jugoslávského Bělehradu, kde

  se dozvěděl o německé okupaci vlasti. Odletěl

  proto na Britské ostrovy, kde pracoval v po-

  bočce továrny v East Tilbury, než 24. září 1940

  nastoupil vojenskou službu u Náhradního těle-

  sa v Cholmondeley Park ve Velké Británii.

  V březnu 1941 byl na vlastní žádost přeřa-

  zen k letectvu a s ohledem na předválečný

  vojenský výcvik zahájil leteckou kariéru v

  květnu 1941 jako pozemní radiotelegrafista u

  312. československé stíhací perutě na základ-

  ně Jurby na ostrově Man. Se svým zařazením

  Oldřich Doležal (1. března 1912 - 28. listo-

  padu 1983) - Vojenský pilot. Rodák z Ostravy

  se vycvičil radiotelegrafistou, v roce 1941 se

  v Británii přidal k RAF, kde absolvoval pilot-

  ní výcvik. Poté byl přidělen k 311. českoslo-

  venské bombardovací peruti, kde sloužil na

  protiponorkových misích nad Biskajským

  zálivem. Jeho posádka dosáhla v prosinci

  1943 jednoho z největších úspěchů čs. letců,

  když potopila německou loď Alsterufer, kte-

  rá vezla strategicky důležitý nálad wolfra-

  mu. V roce 1944 se zúčastnil operace Over-

  lord, tedy invaze v Normandii, a poté sloužil

  u dopravního letectva. Po válce nastoupil

  k Československým aeroliniím. V roce 1950

  se podílel na koordinovaném únosu tří le-

  tadel vnitrostátních linek z Československa.

  Za tento čin byl v nepřítomnosti odsouzen

  k 25 letům vězení. Zemřel v roce 1983

  v Británii.

  (Kancelář prezidenta ČR, Ministerstvo obra-

  ny ČR)

  „Prezident republiky udělil Medaili Za hrdin-

  ství in memoriam panu plk. Oldřichu Doležalovi

  za hrdinství v boji.“

  28. října 2023

  Sgt. Oldřich Doležal během služby u RAF. [J. Popelka]

  INFO Eduard

  15

  Prosinec 2023

• Page 16

  HISTORIE

  nebyl spokojen a podařilo se mu přesvědčit

  velení, aby ho přeřadilo do pilotního výcviku.

  Elementární část prodělal od července 1941

  ve Watchfieldu a navázal na ni pokračovacím

  výcvikem na letišti Brize Norton. Pilotem ví-

  cemotorových letounů v hodnosti Sergeant byl

  jmenován na Štědrý den roku 1941. Operačním

  výcvikem u 1429 COTF procházel od dubna do

  září 1942 jako druhý pilot osádky Sgt Václava

  Soukupa. K operačnímu křtu u 311. perutě vzlé-

  tl 24. října v osádce F/Lt Bohuslava Eichlera a

  velení vlastní osádce mu bylo svěřeno v břez-

  nu 1943, kdy již měl hodnost Flight Sergeant.

  Od 26. srpna potom jako novopečený důstojník

  v hodnosti Pilot Officer pokračoval v hlídkové

  činnosti nad Biskajským zálivem na čtyřmoto-

  rových Liberatorech. Německé ponorky se mu

  sice více jak rok vyhýbaly, vše si ale vynahradil

  27. prosince 1943. Během svého 52. operační-

  ho letu si připsal jeden z největších úspěchů v

  historii Třistajedenáctky – potopil německého

  lamače blokád Alsterufer. Tento čin mu v led-

  nu 1944 vynesl udělení britského Záslužného

  leteckého kříže (DFC). Operační turnus čítající

  69 hlídkových letů v délce 662 hodin završil

  17. srpna a již 5. září nastoupil do kurzu pro pi-

  loty dopravního letectva u 105 (T) OTU v Bram-

  cote. Od 12. prosince 1944 až do konce války

  potom usedal na místo kapitána dopravních

  Liberatorů u 246. peruti.

  V osvobozené vlasti pokračoval ve službě

  u Letecké dopravní skupiny v hodnosti poru-

  číka, než koncem března 1946 demobilizoval

  a vrátil se k firmě Baťa. V březnu 1948 nastou-

  pil k ČSA a 25. března 1950 se stal jedním z ak-

  térů skupinového úletu. Osádky tří dopravních

  Dakot letících z Brna, Bratislavy a Ostravy do

  Prahy zamířily na západ a přistály v bavor-

  ském Erdingu. Sám pilotoval letoun startující

  z Bratislavy, zatímco jeho manželka s půlroč-

  ním synem letěla z Ostravy v letounu kapitána

  Ladislava Světlíka, za války pilota 312. peru-

  tě. Po návratu do Spojeného království velmi

  těžko hledal uplatnění. Přes den pracoval

  jako úředník a po večerech pilně studoval, aby

  v březnu 1954 mohl získat licenci obchodního

  pilota. Nejprve vozil turisty po Evropě, od roku

  1957 dva roky prováděl letecký průzkum pro

  naftařské společnosti v Libyi. Zde se zúčastnil

  také jedné z prvních výprav k nedávno obje-

  venému vraku amerického Liberatoru Lady Be

  Good. Ten zůstal nezvěstný během náletu na

  Neapol v roce 1943 a byl považován za ztra-

  cený nad Středozemním mořem. Namísto toho

  celou dobu ležel v libyjské poušti.

  Po návratu ze zámoří létal až do jara 1965,

  kdy musel ze zdravotních důvodů skončit.

  Krátce podnikal v maloobchodě, na několik let

  se stal novinářem antikomunistické agentury

  Free Czechoslovak Information Service, na-

  konec se na podzim 1969 vrátil ke své původní

  elektrotechnické profesi. Pilot, který přečkal

  tisíce hodin válečného a poválečného létání

  bez jediného škrábnutí, v lednu 1970 nešťastně

  upadl a ochrnutý zůstal upoután na lůžko až

  do své smrti 28. 11. 1983 ve věku 71 let. V roce

  1991 byl povýšen na plukovníka letectva v. v. in

  memoriam.

  (Z knihy Riders In the Sky1944, Pavel Türk,

  Pavel Vančata, Eduard 2018)

  Oldřich Doležal po návratu do vlasti. [J. Popelka]

  Nákres průběhu útoku na „lamač blokád“ Alsterufer uvedený v hlášení SURFAT Report Doležalovy osádky.

  [Archiv autora]

  Dne 27. prosince 1943 v 16:07 zaútočila Doležalova osádka s Liberatorem GR Mk.V BZ796 „H“ na německou ozbroje

  -

  nou obchodní loď Alsterufer na pozici 46°30’ severní šířky a 18°50’ západní délky. Puma MC500 zasáhla loď přímo

  za nástavbou a explodovala uvnitř lodi. Snímek zachycuje šířící se požár způsobený pumou a hustý kouř nad lodí.

  [Archiv autora]

  INFO Eduard16

  Prosinec 2023

• Page 17

  HISTORIE

  Liberator GR Mk.V, BZ796, P/O Oldřich Doležal,

  No. 311 Squadron, Beaulieu, prosinec 1943

  Liberator GR Mk.V BZ796 (ex-USA-

  AF B-24D-5-CF s/n 42-63819), původně

  sloužící u britské 53. perutě (A.L. „J“), byl

  27. září 1943 předán 311. peruti, kde svůj

  první let vykonal 3. října 1943. Obdržel

  identifikační A.L. „H“. Útočnou výzbroj leta-

  dla opět tvořilo zpravidla šest nebo sedm

  protiponorkových hlubinných náloží DC250

  Mk.XI v pumovnici (v případě útoku na

  lodě pak jedna puma GP250 a jedna puma

  MC500) a osm neřízených raket RP zavěše-

  ných po čtyřech na vnějších nosičích, upev-

  něných po obou stranách přídě.

  U 311. perutě uskutečnil celkem 13 ope-

  račních letů – první 10. listopadu 1943 a po-

  slední 4. února 1944.

  Dne 27. prosince 1943 byla v 09:45 obje-

  vena Sunderlandem „T“ od 201. perutě na

  pozici 46°40’ severní šířky a 19°30’ západ-

  ní délky německá ozbrojená obchodní loď

  Alsterufer (výtlak 2 729 BRT), plující s ná-

  kladem strategických surovin z japonské-

  ho přístavu Kóbe do Bordeaux. Alsterufer

  měl ke své obraně k dispozici jeden kanon

  ráže 105 mm, dva kanony ráže 37 mm, čty-

  ři kanony ráže 20 mm a baráž z kabelů na

  padácích vystřelovanou raketami (P.A.C. =

  Parachute and Cable).

  Útok Sunderlandu nebyl úspěšný, proto-

  že letoun bombardoval skrz mraky. V 11:35

  zaútočil Sunderland „Q“ od 422. perutě, ale

  pumy cíl minuly. Následoval útok Sunder-

  landu „U“ od 201. perutě, který také bom-

  bardoval skrz mraky, opět bez viditelného

  zásahu. V 16:07 zaútočila na loď na pozici

  46°30’ severní šířky a 18°50’ západní délky

  Doležalova osádka s Liberatorem „H“. Pla-

  vidlo bylo zasaženo pěti neřízenými raketo-

  vými střelami RP nad čarou ponoru, puma

  GP250 cíl minula, ale puma MC500 zasáhla

  trup přímo za nástavbou (za komínem), ex-

  plodovala uvnitř lodi a způsobila rozsáhlý

  požár. Osádka začala následně loď opou-

  štět. Na hořící Alsterufer posléze zaútočil

  mezi 16:15 a 16:30 Liberator FL907 „F“ od

  86. perutě jednou pumou MC500, ale minul.

  V 17:14 zaútočil na již opuštěný vrak na po-

  zici 46°42’ severní šířky a 18°44’ západní

  délky Liberator FL943 „L“ od 86. perutě dvě-

  ma pumami MC500. Obě cíl minuly, jedna

  ale dopadla pouhých 9 metrů od boku lodi.

  V 18:00 shodil druhou pumu MC500 Libera-

  tor FL907 „F“, ale opět minul. V 17:58 byla

  v oblasti osádkou Liberatoru FL907 „F“

  spatřena další spojenecká letadla, čty-

  ři Halifaxy a také Tarpony od FAA. V 18:00

  hlásil Halifax „Q“ od 502. perutě, že loď

  se potápí na pozici 46°33’ severní šířky

  a 18°55’ západní délky. Čtyři hodiny po

  opuštění osádkou se Alsterufer potopil.

  Celkem 74 námořníků ze čtyř záchranných

  člunů vzaly na palubu lodě Escort Group 6

  až odpoledne 29. prosince 1943 na pozici

  46°06’ severní šířky a 19°10’ západní délky.

  Významný úspěch 311. perutě oslavovaly

  obsáhlé články v britském tisku a za svůj

  výkon byli kapitán letounu P/O Oldřich Do-

  ležal i navigátor/bombometčík F/O Zdeněk

  Hanuš vyznamenáni britským Záslužným

  leteckým křížem (DFC). Všichni ostatní

  členové osádky pak Československým vá-

  lečným křížem 1939. Letoun (motor č. 4) byl

  palbou z lodi lehce poškozen (Cat A).

  Dne 8. února 1944 byl Liberator přelétnut

  z Beaulieu do Prestwicku ke Scottish Avia-

  tion Ltd. Po instalaci světlometu Leigh Light

  byl 8. března 1944 přidělen k No. 1674 HCU.

  Ze stavu RAF byl vyřazen 21. června 1947.

  INFO Eduard

  17

  Prosinec 2023

• Záhada zbarvení izraelských S-199

  Nejobtížnějším aspektem rekonstrukcí přesné podoby letounu Avia S-199 v izraelských službách jsou jeho barvy. Historici izraelského letectva (IAF) se opírají o dokument vydaný na počátku 50. let, v němž jsou jmenovitě uvedeny letouny v inventáři IAF a jejich barvy, aniž by byl uveden odkaz na jakýkoliv barevný standard. V tomto seznamu se nacházel rovněž letoun Avia S-199, který byl popsán jako letoun v šedé barvě.

  HISTORIE

  Záhada zbarvení izraelských S-199

  Avia S-199 Daled-123.

  Nejobtížnějším aspektem rekonstrukcí

  přesné podoby letounu Avia S-199 v izrael-

  ských službách jsou jeho barvy. Historici iz-

  raelského letectva (IAF) se opírají o dokument

  vydaný na počátku 50. let, v němž jsou jme-

  novitě uvedeny letouny v inventáři IAF a jejich

  barvy, aniž by byl uveden odkaz na jakýkoliv

  barevný standard. V tomto seznamu se nachá-

  zel rovněž letoun Avia S-199, který byl popsán

  jako letoun v šedé barvě.

  Na černobílých fotografiích Avií S-199, bě-

  hem jejich služby v Československu z doby po

  druhé světové válce, jsou vedle sebe zachy-

  ceny světle a tmavě zbarvené letouny, které

  byly interpretovány jako různé odstíny místně

  vyráběné barvy MNO 2036 smalt 02 - podob-

  né nebo stejné jako německá barva RLM 02

  či RLM 02 plus troška tmavě zelené RLM 83.

  Při návštěvě muzea izraelského letectva v po-

  lovině roku 1994 bývalý pilot „Messerů“, prezi-

  dent Ezer Weismann, trval na tom, že vystave-

  ná šedě zbarvená S-199 byla zrekonstruována

  za použití špatné barvy. Dne 2. ledna 1995 jsem

  se setkal s prezidentem Weismannem a ten

  v mém oficiálním průvodci německými letadly

  Monogram Painting Guide 1935-1945 ukázal

  Detail znaku 101. perutě na letounu Messer s překrytem kabiny typu Erla.

  Yoav Efrati

  INFO Eduard18

  Prosinec 2023

• Page 19

  HISTORIE

  jako správný barevný vzorek RLM 68. Prezi-

  dent dále uvedl, že se jednalo spíše o khaki

  barvu, podobnou tomu, co bylo možno vidět „na

  uniformách vojáků“. Při referenčním porovná-

  ní RLM 68 publikované v knize od Monogramu

  o barvách Luftwaffe z druhé světové války

  s barvou F.S.595 jsem zjistil, že tato barva je

  téměř totožná se zelenou barvou F.S.34258,

  která je podstatně živější než „khaki zelená“,

  kterou měl prezident na mysli. Své poznatky

  o RLM 68 jsem poprvé publikoval v prosinco-

  vém čísle časopisu IPMS/Izrael, Kne-Mida roku

  1995 - tento barevný nález byl blízký, ovšem

  přeci jen nesprávný.

  Vzorek skutečné zelené barvy byl nalezen

  několik měsíců po mých zjištěních, když moji

  kolegové modeláři a historici Ra'anan Weiss

  a Rami Skladman vedli rozhovor s bývalým

  mechanikem letounu Avia S-199 IAF Šabtajem

  Katzem. Během jejich návštěvy jim ukázal víč-

  ko palivové nádrže, které patřilo k Avii S-199

  sloužící u IAF. Z tohoto palivového uzávěru zjis-

  tili, že Avie byla opatřeny „khaki zelenou“ po-

  dobnou německému poválečnému standardu

  RAL6013 Schilfgrün.

  V únoru 2003 byla informace o korekt-

  ní zelené barvě RAL 6013 předána Josephu

  Goldmanovi, který má na starosti restauro-

  vání muzejních exponátů IAF, a ten Avii S-199

  s označením D.112 opatřil správnou zelenou

  barvou a obnovil značení tak, aby představo-

  valo Avii D.120 v podobě, v jaké se účastnila

  operace „Yoav“. Když jsem v dubnu následují-

  cího roku muzeum IAF znovu navštívil, správ-

  ně zeleně natřená Avia byla... ŠEDÁ! Chybějící

  Čas mezi operacemi, v pozadí S-199 Daled-121.

  Avia S-199 Daled-117 s mechaniky.

  Avia S-199 Daled-120 při pojíždění.

  Izraelský výsostný znak na Daled-117 doplněný lidovým uměním.

  Izraelský letoun S-199 při údržbě.

  INFO Eduard

  19

  Prosinec 2023

• Page 20

  HISTORIE

  Původně zelená barva se na restaurovaném exponátu po několika měsících na slunci změnila

  do šedého odstínu (duben 2004).

  Muzeum izraelského letectva - Avia S-199 Daled-112 upravená do podoby Daled-120 krátce po renovaci (únor 2003).

  ochranná vrstva proti ultrafialovému záření

  jednoduše změnila barvu ze zelené na šedou.

  Záhada se tím uzavřela a vysvětlila, proč do-

  kument z padesátých let minulého století sice

  popisoval skutečnost, přesto však byl chybný.

  Dne 12. října 2014 jsem měl konečně mož-

  nost vidět víčko palivové nádrže Avie S-199 na

  vlastní oči. Kurátor muzea IAF Avi Moše Segal

  mi půjčil klíč od svého trezoru, kde je uložen

  originální uzávěr palivové nádrže Avie S-199.

  Měl jsem po ruce katalogy barev Tambor Ger-

  man RAL, United States FS595b, British Stan-

  dard BS381c/1964 a vzorník Humbrol a porov-

  nával jsem barvu víčka palivové nádrže S-199

  v přímém a nepřímém slunečním světle. Khaki

  barva víčka palivové nádrže se přímo sho-

  dovala s barvou RAL6013, byla o něco tmavší

  než barva FS595b-14257 a neměla ekvivalent

  v katalogu BS381c ani u Humbrol. Naštěs-

  tí pro nás modeláře je RAL6013 k dispozici

  v řadě emailových barev Revell pod označením

  SM362.

  [foto: archiv autora]

  INFO Eduard20

  Prosinec 2023

• Page 21

• Letecká vojna na Ukrajine - Drony a obrana proti nim

  V období od 1. 10. do 31. 10., ktoré sledujeme v tejto časti seriálu, sa vo viacerých ohľadoch ukázala dôležitosť dronov a obrany proti nim. Preto sa tentoraz zameriame najmä na ne. Okrem nich sa však na Ukrajine objavila ďalšia významná zbraň – rakety ATACMS s dlhším doletom.

  HISTORIE

  Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny,

  sociálne siete a ďalšie verejné zdroje

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Drony a obrana proti nim

  Systém Terrahwak Paladin dodalo Ukrajine Spojené kráľovstvo.

  V období od 1. 10. do 31. 10., ktoré sledujeme v tejto časti seriálu,

  sa vo viacerých ohľadoch ukázala dôležitosť dronov a obrany

  proti nim. Preto sa tentoraz zameriame najmä na ne. Okrem nich

  sa však na Ukrajine objavila ďalšia významná zbraň – rakety

  ATACMS s dlhším doletom.

  Začneme smutnou správou. Vo štvrtok

  5. 10. Rusko spáchalo ďalší zo svojich vojno-

  vých zločinov. Krátko po poludní zasiahlo ba-

  listickou raketou Iskander kaviareň v dedine

  Hroza v Charkovskej oblasti. V nej sa práve

  konala posledná rozlúčka s vojakom, ktorý

  pochádzal z tejto dediny. O život prišlo 59 ľudí

  vrátane šesťročného chlapca. Ďalších sedem

  bolo zranených.

  Hroza mala pred vojnou okolo 500 obyva-

  teľov. Na začiatku invázie ju obsadili ruské

  okupačné vojská, oslobodená bola v septembri

  2022 počas protiofenzívy v Charkovskej oblas-

  ti. Tesne pred útokom v nej žilo 330 ľudí. Jedna

  ruská raketa tak zabila 10 percent predvoj-

  novej populácie dediny. Každá rodina z Hrozy

  niekoho stratila.

  Vojak, ktorého pohreb sa 5. 10. konal, za-

  hynul už dávnejšie. Jeho pozostatky previez-

  li do rodnej obce až teraz. Pri ruskom útoku

  zomrela aj jeho vdova, syn a nevesta. Ukrajin-

  ská tajná služba SBU pár dní po útoku uviedla,

  že ruskú raketu naviedli dvaja kolaboranti,

  bratia Vladimir a Dmitrij Mamonovci. Tí pred-

  tým tiež žili v obci a po jej oslobodení ušli na

  územie okupované Ruskom. Keď sa zo soci-

  álnych sietí dozvedeli o chystanom pohrebe,

  usúdili, že sa na pohrebe môžu zúčastniť aj

  spolubojovníci padlého vojaka.

  Klamstvami o tom, že na pohrebe bolo mno-

  ho neonacistov, sa Moskva snažila útok ospra-

  vedlniť. Úrad vysokého komisára OSN pre ľud-

  ské práva však vlastným vyšetrovaním zistil,

  že všetky obete útoku – 36 žien, 22 mužov

  a jedno dieťa – boli civilisti. Nie je isté len to, či

  Rusko útočilo na civilistov zámerne, alebo si

  iba neoverilo správy od kolaborantov, ktorí po-

  skytli súradnice cieľa. Úrad vyzval Rusko, aby

  uznalo zodpovednosť, zistilo a potrestalo vin-

  níkov a poskytlo odškodnenie príbuzným obetí.

  ATACMS v akcii

  Na druhej strane sa aj Ukrajina predviedla

  raketovým útokom, ktorý mal na rozdiel od

  toho ruského spektakulárny účinok na vojen-

  ské ciele. USA a Ukrajina vopred neinformovali

  o dodaní rakiet ATACMS, ale rovno ich použi-

  li. Prvý útok strelami ATACMS mieril v utorok

  17.10. na letiská v Berďansku v Záporožskej ob-

  lasti a v Luhansku. Pre Rusov to bolo totálne

  prekvapenie a utrpeli veľké škody.

  Rozsah škôd sa však ťažko odhadoval, pre-

  tože okrem úplne zničených a zhorených he-

  likoptér boli viaceré zasiahnuté desiatkami

  až stovkami črepín, no nezačali horieť. Tieto

  stroje sa na prvý pohľad na satelitných zábe-

  roch javili ako nedotknuté, no v skutočnosti

  INFO Eduard22

  Prosinec 2023

• Page 23

  Drony sa na Ukrajine stali všadeprítomné.

  Nevybuchnutá submunícia M74 z rakety M39 ATACMS.

  Vrtuľník Ka-52 na fotke ruského ministerstva obrany.

  Ilustračná fotka odpálenia rakety ATACMS z raketometu

  M270 MLRS.

  Na prvý pohľad sa to nezdá, ale na tejto

  fotke detailu vrtuľníka Ka-52 je dokopy

  35 zásahov črepinami.

  Požiare pri útoku raketami ATACMS na letisko

  v Berďansku.

  HISTORIE

  boli tiež neopraviteľne poškodené. Rakúsky

  analytik Tom Cooper s odvolaním sa na zdroje,

  ktoré skúmali všetky dostupné zábery, uviedol,

  že na letisku v Berďansku bolo zasiahnutých

  13 vrtuľníkov Ka-52, dvanásť Mi-8, dva Mi-8

  a dva Mi-24/35. V Luhansku bolo zasiahnutých

  sedem Mi-28, šesť Ka-52 a štyri Mi-8. Spolu

  tak ruské ozbrojené sily prišli o 46 helikoptér.

  Pár dní po útoku zverejnili Rusi video, ktoré

  malo ukazovať, že sa na zasiahnutých základ-

  niach dokopy nič nestalo. Na videu bola zachy-

  tená prázdna odstavná plocha, na ktorej boli

  v pravidelných intervaloch malé krátery po

  submunícii z rakiet ATACMS. Bolo však vidno aj

  čerstvé stopy po ťažkej technike, čo naznačo-

  valo, že pred nakrúcaním Rusi z plochy niečo

  odťahovali – a to vo veľkom počte. Navyše ešte

  predtým, prakticky ihneď po útoku, sa objavilo

  aj video, ktoré nakrútili ruskí vojaci na okra-

  ji zasiahnutej základne v Berďansku. Na ňom

  bolo vidieť päť alebo šesť požiarov – horeli bu-

  dovy aj vrtuľníky.

  Zostávajúce vrtuľníky stiahli okupanti na vý-

  chod na základňu Taganrog, ktoré je na území

  Ruska – a Ukrajina teda na základe dohody so

  svojimi spojencami nemôže proti nej použiť zá-

  padné zbrane. Pre ruské vrtuľníky to znamená

  dlhší let na frontu a menej času na vyhľadá-

  vanie a sledovanie cieľov. Podľa posledných

  správ ostalo Rusku k dispozícii už len okolo

  25 helikoptér Ka-52 v použiteľnom stave.

  950 kusov submunície

  V úspešnom používaní rakiet ATACMS po-

  kračovali Ukrajinci aj naďalej. V posledných

  dňoch októbra nimi zasiahli predsunuté letisko

  v Tokmaku v Záporožskej oblasti a batériu

  protivzdušného systému S-400 v Luhanskej

  oblasti. V tom druhom prípade boli zničené

  najmenej tri odpaľovacie zariadenia.

  Zaujímavé je, že rakety ATACMS uspeli

  v priamom súboji so systémom S-400, ktorý

  je určený na ničenie balistických rakiet. V boji

  proti nim je dôležité najmä vyrátanie ich dráhy,

  čo rakety ATACMS komplikujú. Po štarte na-

  berú rýchlosť 3 Machy a zároveň začnú sériu

  manévrov, pri ktorých menia nielen výšku, ale

  aj smer letu. Ich dráhu tak nie je možné určiť.

  Manévrovanie ihneď po štarte tiež komplikuje

  určenie miesta, z ktorého boli rakety vystre-

  lené. Tým je odpaľovacie zariadenie chránené

  pred odvetnou paľbou.

  Ukrajina zatiaľ dostala najstaršiu verziu

  týchto rakiet M39. Tá má kratší dosah ako ne-

  skoršie verzie (165 oproti 300 km), no nesie

  väčšiu nálož – až 950 kusov submunície M74.

  Každý z nich má veľkosť bejzbalovej loptičky

  a hmotnosť pol kila. Submunícia z jednej rake-

  ty zasype plochu tri hektáre, na ktorej črepiny

  zabíjajú všetko živé a ničia neobrnenú techniku

  či vrtuľníky a lietadlá.

  Rakety ATACMS majú kaliber 610 mm a od-

  paľujú sa z raketometov M142 HIMARS alebo

  M270 MLRS, ktoré už Ukrajina používa od leta

  minulého roku. Doteraz k nim však mala len

  rakety kalibru 227 mm s dosahom okolo 80 km.

  Z jedného odpaľovacieho zariadenia možno vy-

  streliť buď šesť rakiet kalibru 227 mm alebo

  jednu strelu ATACMS. Kolesový M142 HIMARS

  tak môže vypustiť jednu raketu ATACMS a väč-

  ší pásový M270 môže vypustiť dve tieto strely,

  pretože má dve odpaľovacie zariadenia.

  INFO Eduard

  23

  Prosinec 2023

• Page 24

  Patová situácia?

  Na pozemnom bojisku sa situácia veľmi

  nezmenila, hoci obe strany sa snažia útočiť.

  Rusko pokračovalo v tlaku v oblasti Kupianska

  na severe v Charkovskej oblasti a rozbehlo

  rozsiahlu ofenzívnu operáciu pri Avdijivke

  v Doneckej oblasti. Po obrovských stratách tech-

  niky tam prešlo na taktiku neustálych útokov

  vlnami pechoty. Za cenu veľkých strát dosiahlo

  v sledovanom obdoví pri Avdijivke len minimál-

  ne územné zisky.

  Podobná bola aj situácia pri Bachmute.

  V priestore obcí Robotyne a Verbove v Zápo-

  rožskej oblasti sa ukrajinský postup na juh

  zastavil, pokračovalo však rozširovanie ukra-

  jinského výbežku na východ a západ. Ukrajin-

  ci si tiež vytvorili niekoľko malých predmostí

  na ľavom brehu Dnepra v Chersonskej oblasti

  a pokračovali v ich rozširovaní. V tejto oblasti

  tiež Ukrajinci úspešne nasadili vrtuľníky, ktoré

  lietajú nízko nad hladinou rieky a vypúšťajú na

  ruské pozície salvy neriadených rakiet.

  Pozemné boje sprevádzalo aj čoraz maso-

  vejšie nasadenie dronov. Nad spomínanými

  premostiami na ľavom brehu Dnepra sa Ukra-

  jincom podarilo získať prevahu vďaka úspeš-

  nému použitiu rušičiek, ktoré obmedzujú rus-

  ké drony. Na iných úsekoch však Rusi dronmi

  nahrádzajú delostrelectvo a používajú ich na

  kamikadze útoky nielen na techniku, ale aj

  na zákopy s ukrajinskými obrancami. Nad bo-

  jiskom operujú drony rôznych veľkostí. Vo väč-

  ších výškach sú to väčšie prieskumné stroje,

  tesne nad zemou sa zas pohybujú vo veľkých

  množstvách upravené malé komerčné drony.

  Guľomety a kanóny proti dronom

  Práve boj proti dronom sa tak stáva veľkou

  prioritou. Okrem už spomínaných rušičiek

  a iných väčších prostriedkov rádioelektronic-

  kého boja, sú to zo Západu dodávané elektro-

  nické pušky proti dronom – v podstate ručné

  rušičky. Spojenci tiež dodávajú na Ukrajinu

  viaceré palebné prostriedky. Nórsko napríklad

  poskytlo diaľkovo ovládané zbraňové stanice

  CORTEX Typhon aj s vozidlami Dingo, na kto-

  rých sú namontované. Počet dodaných kusov

  nezverejnili, ale hodnota nórskej dodávky bola

  65 miliónov eur.

  Systém CORTEX Typhon je vyzbrojený gu-

  ľometom kalibru 12,7 mm a pracuje v dvoch

  režimoch. Prvý je automatický a systém sám

  ničí všetky drony, ktoré sa ocitnú v jeho do-

  sahu. Nestráca sa tým drahocenný čas, ktorý

  je dôležitý najmä pri útoku kamikadze dronov,

  kedy ide o každú sekundu. Tento režim však

  možno použiť iba v prípade, kedy v okolí ne-

  operujú vlastné drony. V druhom režime roz-

  HISTORIE

  Vrtuľník Ka-52 na fotke ruského ministerstva obrany.

  Používanie ťažších prieskumných dronov na snímkach ukrajinských ozbrojených síl.

  INFO Eduard24

  Prosinec 2023

• Page 25

  hoduje o spustení streľby operátor po tom,

  čo si overí identitu dronu. Účinný dostrel je 2 km.

  Z Austrálie zas smerovalo na Ukrajinu 160 sys-

  témov Slinger. Z nich 110 by malo byť namonto-

  vaných na pásových obrnených vozidlách M113

  a 50 na kolesové vozidlá Bushmaster, ktoré

  sú tiež dodávané z Austrálie. Slinger používa

  kanón kalibru 30 mm. V zásobníku má 150 gra-

  nátov s približovacou rozbuškou. Cieľ teda ne-

  musí trafiť priamo, ale granát vybuchne v jeho

  blízkosti a zničí ho črepinami.

  Okrem sady optických prístrojov má Slinger

  aj strelecký radar. Denné a nočné kamery sys-

  tému dokážu zachytiť cieľ na vzdialenosť 12–13

  km a presne ho identifikovať na viac ako 4 km.

  Strelecký radar dokáže zamerať vozidlo na

  vzdialenosť 3,5 km, postavu vojaka na 2,2 km

  a veľký dron (napríklad DJI Matrice 600) na

  1,4 km. Najmenšie ciele, ako malé kvadrokopté-

  ry DJI Phantom, zameria na približne kilometer.

  Británia v októbri poskytla Ukrajine aj sys-

  témy Terrahawk Paladin. V tomto prípade ide

  o pomerne ťažký prostriedok prepravovaný ná-

  kladným automobilom. Na plošine je namonto-

  vaný stožiar s radarom, laserovým diaľkomer

  a dennými i nočnými kamerami. Na opačnej

  strane je diaľkovo ovládaný kanón kalibru

  30 mm. Čím je Terrahawk Paladin výnimočný,

  je možné doplnenie kanóna raketami APKWS

  kalibru 70 mm s laserovým navádzaním.

  Takýchto sofistikovaných systémov je však

  príliš málo na to, dostatočne pokryli celú fron-

  tovú líniu. Najpoužívanejšie sú tak stále oby-

  čajné guľomety namontované na akékoľvek

  dostupné vozidlá.

  Zničené dronmi i vlastnou paľbou

  Drony sa v sledovanom období postarali aj

  o ďalšie straty ukrajinského letectva. Stroj

  Lancet 3 zničil v utorok 10. 10. jeden Su-25 na

  ploche letiska Dolgincevo pri meste Kryvyj

  Rih. Objavili sa aj fotografie strojov MiG-29

  zničených na letisku Kulbakino pri Mykolajive.

  Podľa niektorých zdrojov ide o nové straty

  spôsobené v októbri, v skutočnosti však ide

  o zábery stíhačiek zničených v predchádzajú-

  com mesiaci. Aj napriek tomu je zopakovanie

  útoku na Dolgincevo zarážajúcou nedbanlivo-

  sťou z ukrajinskej strany. K prvému útoku naň

  totiž došlo už 19. 9.

  Okrem toho sa na ruských kanáloch objavi-

  lo tvrdenie, že v pondelok 16. 10. bolo raketou

  zasiahnuté letisko Školnyj pri Odese, kde bolo

  zničených šesť lietadiel. Mal to dokladať aj

  satelitný záber. Ten však zachytával násled-

  ky útoku ešte z mája 2022 a boli na ňom dva

  zasiahnuté cvičné stroje L-39 Albatros a štyri

  stíhačky MiG-21. Tie ukrajinské letectvo nikdy

  nepoužívalo. Tri stroje boli MiG-21bis pôvodne

  z Alžírska opravované pre Jemen, ktoré však

  nikdy neboli dodané a viac ako desať rokov ne-

  lietali. Štvrtý bol dvojmiestny MiG-21UM.

  HISTORIE

  Vežička austrálskeho systému Slinger.

  Najpoužívanejšími zbraňami proti dronom sú stále

  protilietadlové guľomety.

  INFO Eduard

  25

  Prosinec 2023

• Page 26

  HISTORIE

  Z predchádzajúcich období pochádza aj

  zostrelený ukrajinský Su-24, ktorého trosky

  sa našli pri Bachmute a Rusi zverejnili ich fo-

  tografie v stredu 18. 10. S najväčšou pravdepo-

  dobnosťou ide o stroj Su-24M s trupovým čís-

  lom „biela 69“, ktorý bol stratený v máji 2022

  pri Soledare. Jeho posádka, podplukovník Igor

  Chmara a major Ilja Negar zo 7. brigády taktic-

  kého letectva, zahynula.

  Jediným ukrajinským strojom, ktorého

  zostrel bol potvrdený v sledovanom období,

  je vrtuľník MI-24 zo 16. samostatnej brigády

  armádneho letectva. Stroj sa zrútil v piatok

  20. 11. pri obci Časiv Jar v Doneckej oblasti.

  V r t u ľ n í k M i - 8 b o l n á s l e d n e z a c h y t e n ý n a m i s ii p r i

  pokuse zachrániť členov posádky zostrelenej

  MI-24. Najmenej jeden z nich, podplukovník

  Serhij Novosad, však prišiel o život.

  Ukrajinská strana hlásila v sledovanom ob-

  dobí zostrelenie viacerých ruských lietadiel

  Su-25 počas bojov o Avdijivku. Ani jeden z nich

  však nebol zatiaľ potvrdený. Je možné, že tros-

  ky sa nájdu a objavia na záberoch až neskôr,

  ako sa to počas tejto vojny stalo už veľakrát.

  Čo je potvrdené, okrem letísk zničených rake-

  tami ATACMS, sú dva zostrely, ktoré má s naj-

  väčšou pravdepodobnosťou na svedomí „pria-

  teľská“ streľba do vlastných radov.

  Pri prvom z nich bola v piatok 6. 10. zniče-

  ná jednomiestna stíhačka typu Suchoj. Stroj

  sa zrútil pri obci Nikolske neďaleko Mariupolu

  v Doneckej oblasti. Pilot sa úspešne katapul-

  toval a zachránil na padáku. V druhom prí-

  pade však zahynula celá trojčlenná posád-

  ka námornej helikoptéry Mi-8MTV-5. Tá sa

  po zásahu vlastnou protivzdušnou obranou

  zrútila v nedeľu 22. 10. do mora. Stroj patril

  98. samostatnému zmiešanému leteckému

  pluku a zahynuli v ňom major Grigorij Azanov

  a ďalší dvaja dôstojníci Maxim Pasečnik

  a Alexej Kontievskyj.

  Malé komerčné drony sú na bojisku najrozšírenejšie.

  Protilietadlový tank Gepard so symbolmi zostrelov.

  INFO Eduard26

  Prosinec 2023

• Page 27

  HISTORIE

  Zalužného úvahy

  Na záver sa ešte raz vrátime ku dronom. Ná-

  čelník ukrajinského generálneho štábu Valerij

  Zalužnyj napísal dlhšiu tézu pre magazín The

  Economist, v ktorej im venuje značnú pozor-

  nosť. Zalužnyj uvádza, že situácia na fronte

  speje ku patu, ktorý viac vyhovuje Rusku. Uvá-

  dza tiež päť spôsobov, ako túto patovú situáciu

  prekonať:

  1. Získanie vzdušnej prevahy

  2. Prekonanie mínových polí v dostatočnej

  hĺbke

  3. Účinná protibatériová paľba

  4. Vytváranie a príprava dostatočných rezerv

  5. Účinný rádioelektronický boj

  V prípade letectva Zalužnyj uvádza, že Ukra-

  jina mala na začiatku vojny vlani vo februári

  120 taktických lietadiel, z nich však iba 40 bolo

  v uspokojivom technickom stave. K dispozícii

  mala 33 práporov protivzdušnej obrany stred-

  ného a krátkeho dosahu, z ktorých však iba

  18 malo vybavenie v dobre udržiavanom tech-

  nickom stave. Vďaka pomoci spojencov sa však

  podarilo posilniť aj letectvo aj protivzdušnú

  obranu. Dodané boli stíhačky, bitevné lietadlá

  i helikoptéry. Ukrajina tiež dostala 16 rôznych

  západných typov prostriedkov protivzdušnej

  obrany od prenosných rakiet, cez samohybné

  protilietadlové kanóny Gepard až po systémy

  Patriot.

  Vďaka tomu sa podarilo spôsobiť nepriateľo-

  vi značné straty. Podľa Zalužného ruské letec-

  tvo stratilo ekvivalent jednej leteckej armády

  a v prípade helikoptér prišlo o 13 plukov (bri-

  gád) armádneho letectva. Nepriateľ síce budu-

  je nové útočné letecké jednotky, do popredia

  sa však dostali bezpilotné prostriedky, ktoré

  prevzali významnú časť úloh letectva v oblasti

  prieskumu aj leteckých úderov.

  Na získanie leteckej prevahy navrhuje Za-

  lužnyj simultánne masové používanie lacných

  lietajúcich falošných terčov a útočných dronov.

  Návnady spolu s dronmi v jednej bojovej for-

  mácii zahltia protivzdušnú obranu protivníka,

  zmätú nepriateľa ohľadom počtu skutočných

  bojových prostriedkov pri nálete a tiež ho don-

  útia odhaliť pozície svojej obrany.

  Nepriateľské drony navrhuje Zalužnyj lo-

  viť pomocou dronov so sieťou, aby eliminoval

  hrozbu kamikadze útokov na vlastné jednotky.

  Prieskumné drony s infračervenými kamerami

  v noci chce oslepovať pomocou stroboskopov.

  Tým im zabráni odhaliť pozície ukrajinských

  vojakov a techniky. Na kontaktnej línii je ne-

  vyhnutné masové používanie prostriedkov rá-

  dioelektronického boja (prenosných rušičiek,

  protidronových pušiek) na ochranu vlastných

  pozemných vojsk.

  Zalužnyj sa okrem dronov venuje aj hrozbe

  pilotovaných lietadiel, ktoré na ukrajinské po-

  zície vypúšťajú kĺzavé bomby z diaľky. Použí-

  vanie simulátorov radarov protivzdušnej obra-

  ny, ktoré ožiaria blížiace sa lietadlo, by malo

  vyľakať pilota tak, aby vypustil svoj smrtiaci

  náklad z väčšej vzdialenosti a tým pádom me-

  nej presne a efektívne.

  Tento ukrajinský Su-24M bol stratený už v máji 2022 pri Soledare, fotky sa objavili až teraz.

  Ukrajinský MiG-29 zničený na letisku Kulbakino. Ukrajinská helikoptéra Mi-8 vypúšťa neriadené

  rakety na ruské pozície.

  INFO Eduard

  27

  Prosinec 2023

• Page 28

  BOXART STORY

  Bell P-39 Airacobra byl vším možným, je-

  nom ne výškovým stíhačem. Ani prototyp,

  který byl poháněn motorem s turbokompre-

  sorem, ve velkých výškách co do maximální

  rychlosti neexceloval a po instalaci Allisonu

  V-1710-39 s jednostupňovým kompresorem

  byl slibný stíhací letoun definitivně odsouzen

  k nasazení jen v malých a středních výš-

  kách. O to zajímavěji zní příběh F/O Kirbyho

  F. Smithe, který dokázal sestřelit průzkumný

  Ju-88D-1 letící ve výšce přes 9500 m.

  Došlo k tomu 6. srpna 1943. Dvojice

  F/O Smith a F/O Simmonds od 346th Fighter

  Squadron, náležející do sestavy 350th Fighter

  Group operující v severozápadní Africe, pro-

  váděla zkušební let, během kterého jeden

  z dvojice simuloval nepřátelský letoun,

  zatímco ten druhý se jej snažil vyhledat po-

  mocí rádiového navádění. Během této činnos-

  ti obdrželi piloti hlášení o výskytu němec-

  kého průzkumného letounu, takže nechali

  cvičení cvičením a po navedení pozemní sta-

  nicí začali stoupat k cíli. Průzkumák již přelé-

  tl pobřeží a zamířil nad moře, zatímco obě již

  notně „zadýchané“ Airacobry bojovaly doslo-

  va o každý metr výšky, jak se blížily hranici

  praktického dostupu. Na výšku cíle se piloti

  dostali až 160 km od pobřeží. Smith neztrácel

  čas, protože paliva ubývalo a teplota motoru

  rostla. Jakmile se přiblížil na dostřel, zahá-

  jil palbu. Silný zpětný ráz 37mm kanónu ale

  způsobil, že se letoun propadl o desítky met-

  rů. Zasažený Ju 88 ale přešel zvolna do pádu

  a na obloze se objevily padáky jeho osádky…

  Ten den ztratila Luftwaffe ve Středomoří

  dva průzkumné Ju 88. Jeden z nich prová-

  děl průzkum počasí, druhý dálkový průzkum.

  V obou případech se jednalo o stroje verze

  Ju 88D-1. Obětí K. F. Smithe byl s největší

  pravděpodobností letoun Fw. Heinze Prach-

  ta od 3.(F)/33 (WNr. 143073, 8H+LL). Druhý

  ztracený Ju 88D-1 totiž náležel k Wekusta

  26, tedy letce průzkumu počasí, která sídlila

  ve Frosinone, tedy více než 600 km od mís-

  ta sestřelu a nezdá se pravděpodobné, že by

  operovala tak daleko.

  Smith a Simmonds by měli situaci jed-

  nodušší, kdyby se na zkušební let vypravili

  s P-38, které obdržely všechny tři squadro-

  ny 350th FG právě pro boj s vysoko letícími

  německými průzkumáky. Každá obdržela

  v květnu 1943 dva tyto letouny a jejich piloti

  dokázali sestřelit do začátku října 26 procent

  všech průzkumných letounů Luftwaffe nad

  severozápadní Afrikou.

  Příběh vzniku 350th FG je sám o sobě zají-

  mavý. Vznikla tak trochu z nouze díky snaze

  velení USAAF využít veškeré dostupné zdro-

  je před plánovanou invazí do severní Afriky.

  A tak bylo rozhodnuto využít americké pi-

  loty v Evropě, doplnit je piloty z USA a vy-

  bavit Airacobrami, které měli původně ob-

  držet Francouzi a už více než rok čekaly na

  svůj další osud v bednách ve Velké Británii.

  Z USA se tedy směr Evropa vydal 20. září 1942

  z Harding Field předsunutý sled 119 mužů od

  31st FG a 52nd FG, tedy skupin, které létaly

  s P-39. Zároveň byli shromažďováni američtí

  piloti působící v Evropě. Nejednalo se ovšem

  o piloty Eagle Squadrons, které vytvořily

  4th FG, známou jako Debden Eagles, ale

  o muže roztroušené u různých squadron RAF

  a RCAF. K aktivaci 350th FG došlo 1. října

  v Duxfordu, do její sestavy patřily 345th

  (Devil Hawks), 346th (Checkerboards) a 347th

  (Screaming Res Asses) Fighter Squadron.

  Začátkem ledna bylo připraveno k akci na

  800 mužů pozemního a létajícího personálu

  a všichni se během ledna a února 1943 pře-

  sunuli do Afriky. Přelet P-39 z Anglie do Port

  Lyautey ve francouzském Maroku byl sám

  o sobě nebezpečnou akcí, neboť se jednalo

  o sedmihodinový let, vedoucí z velké části

  nad nepřátelským územím. Ze 75 pilotů, kteří

  mezi 3. lednem a 28. únorem vzlétli k přeletu,

  jich do cíle dorazilo 61. Deset jich bylo nuceno

  kvůli protivětru přistát v Portugalsku, stejně

  jako pilot, kterému za letu vysadila palubní

  elektrika. Jeden z pilotů byl sestřelen hlíd-

  kujícím Ju 88 od KG-40 nad Biskají, další

  z těch, co nedoletěli, musel nouzově přistát

  ve Španělsku a jeden ztratil orientaci nad

  Irskem a havaroval, když se snažil o návrat

  zpět do Anglie.

  V Africe létali piloti všech squadron hlíd-

  kové a záchytné mise, poskytovali krytí kon-

  vojům a doprovod bombardovacím, trans-

  portním či průzkumným letounům. Mezi

  jejich úkoly patřila i blízká letecká podpora,

  takže se dá říci, že se jednalo o „děvečky pro

  všechno“. A jak dokazuje příběh, ztvárněný

  na boxartu Adama Toobyho, který jej připravil

  pro stavebnici kat. č. 8067, zvládli občas se

  svými Airacobrami i roli výškových stíhačů.

  Ilustrace: Adam Tooby

  Na hranici možností

  Text: Richard Plos

  #8067

  INFO Eduard28

  Prosinec 2023

• Page 29

  #84196

  BOXART STORY

  Neděle 18. srpna 1940 se zapsala do historie

  bitvy o Británii jako Nejtěžší den (The Hardest

  Day). Jednou z jednotek, která Anglii v ten den

  bránila, byla 501. peruť RAF, která během dne

  podnikla více než 50 bojových letů. Kolem jedné

  hodiny odpoledne byla formace jejích dvanác-

  ti Hurricanů vyslána do prostoru Canterbury

  a měla stoupat do letové hladiny 20000 stop.

  Směřovalo k ní dalších pět perutí, které měly

  napadnout zhruba 350 německých letounů, jež

  se formovaly nad Pas-de-Calais a bylo jasné,

  že zamíří k cílům v Anglii.

  Před vlnou bombardérů s náskokem vzdále-

  nosti asi 40 km letěla na volný lov jedna Gruppe

  z JG 3 a III./JG 26 „Schlageter“. Přestože velite-

  lem III./JG 26 byl Major Adolf Galland, při této

  akci jej zastoupil velitel jeho 9. Staffel, Oblt.

  Gerhard Schöpfel. Když se svou formací dorazil

  nad Canterbury, zpozoroval pod sebou Hurrica-

  ny z 501. peruti, jak ve velmi těsné formaci v

  kruhovém stoupavém letu nabírají výšku. Schö-

  pfel vycítil unikátní příležitost, nařídil své jed-

  notce neútočit a formaci Hurricanů napadl sám

  z převýšení se sluncem v zádech.

  Jeho překvapivý dvouminutový útok byl zni-

  čující. Prvního protivníka zasáhl zezadu ze

  vzdálenosti 100 metrů, z Hurricanu odpadávaly

  části, vyrazil z něj kouř a plameny. P/O Kenne-

  th Lee měl zasažené rádio a nestačil ostatní

  varovat, se zraněním se zachránil na padáku.

  Schöpfel druhého protivníka zasáhl také ze

  vzdálenosti 100 metrů, Hurricane vzplál a těžce

  zraněný polský pilot F/O Kozłowski se zachránil

  seskokem. Zbytek britské formace si stále ni-

  čeho nevšiml. Schöpfel zasáhl třetí oběť, britský

  stroj se rozpadl ve vzduchu a Sgt. McKay ku-

  podivu se zraněním přežil. Tragicky dopadl P/O

  Bland, na nějž Schöpfel vypálil dávku z bezpro-

  střední blízkosti, stroj vybuchl a britský pilot v

  něm zahynul.

  Překryt Schöpfelovy kabiny byl kompletně

  pokryt olejem z Blandova stroje a německý pi-

  lot se musel z boje odpoutat. Tento boj se stal

  nejen vítaným tématem pro německou propa-

  gandu, ale i výrazným milníkem ve Schöpfelově

  kariéře. Po několika dnech se stal velitelem

  III./JG 26 a v prosinci 1941 byl jmenován Kommo-

  dorem JG 26. Jaké byly osudy jeho obětí?

  Kenneth Norman Thomson Lee se naro-

  dil Birminghamu 23. června 1915 a s letec-

  kým výcvikem začal v RAFVR již v roce 1937.

  Před začátkem války sloužil u 111. a 43. peruti

  RAF, v září 1939 byl zařazen 501. peruti a prošel

  s ní boji na Francií. V říjnu 1940 mu bylo udě-

  leno DFC a od konce roku 1941 sloužil v Africe.

  Od září 1942 létal u 260. peruti vyzbrojené

  Kittyhawky. Dosáhl celkem sedmi vítězství.

  Při náletu na Krétu 27. července 1943 byl však se-

  střelen a padl do zajetí. V lednu 1945 se mu poda-

  řilo přežít pěší přesun mezi zajateckými tábory.

  Zemřel 15. ledna 2008.

  Franciszek Kozłowski se narodil 14. dubna

  1917 ve Wodzisławi. Na počátku války byla jeho

  jednotkou 122 Eskadra Myśliwska s letouny PZL

  P.11c a připsal si podíl na zničení dvou bom-

  bardérů. Na konci roku 1939 se dostal do Velké

  Británie a na počátku srpna 1940 byl přidělen

  k 501. peruti. V únoru 1941 byl převelen k polské

  316. peruti RAF a 13. března 1943 padl v boji nad

  Francií.

  Donald Alistair Stewart McKay se narodil

  v Pontefractu v hrabství Yorkshire v roce 1917.

  Tento bankovní úředník zahájil letecký výcvik

  u RAFVR v roce 1937 a v letech 1939 a 1940

  prošel stejnými jednotkami jako Kenneth Lee.

  Po vyléčení ze zranění, které utrpěl v souboji

  s Schöpfelem, se na konci roku 1940 vrátil do

  boje a při následné službě u 91., 234. a 274. pe-

  ruti získal další úspěchy v boji. Dosáhl celkem

  14 vítězství a obdržel DFM. V roce 1947 byl pro-

  puštěn z RAF a vrátil se k RAFVR. Dne 30. října

  1959 zemřela na následky operace jeho žena

  a McKay o dva dny později spáchal sebevraždu.

  John Wellburn Bland se narodil 9. května 1910

  v Calne v hrabství Wiltshire v rodině vikáře

  kostela St. Matthews v Cotham Park v Bristolu.

  K 501. peruti byl přidělen před začátkem války,

  ale po jejím vypuknutí přešel k 601. peruti a prv-

  ní dvě vítězství získal během bojů nad Francií.

  V červenci byl převelen zpět k 501. peruti, při-

  psal si na konto ještě jedno vítězství, ale tra-

  gickým se pro něj stal popisovaný bojový let

  18. srpna 1940.

  Hořké vzpomínky si na tento ten odnesl

  Kenneth Lee. S průstřelem v noze přistál na

  padáku u Whitstable a v zakrvácené kombinéze

  čekal v baru místního golfového klubu na sa-

  nitku. Na jeho adresu jeden z členů klubu řekl:

  „Kvůli té kulometné střelbě jsem nedal svůj putt.

  A kdo je ten chlapík u baru? Nechutné, všechna

  ta krev – nevěřím, že je vůbec členem.“

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  Neděle v golfovém klubu

  INFO Eduard

  29

  Prosinec 2023

• Page 30

  BOXART STORY #7472

  Před jednasedmdesáti lety se z prašného

  pásu venkovské zemědělské osady Hertzelia

  vznesly Messerschmitty, Spitfiry a Mustan

  -

  gy na obranu nového státu Izrael. Izraelská

  válka za nezávislost byla vybojována ve

  třech fázích, její druhá fáze proběhla mezi

  15. a 22. říjnem 1948, kdy byla spuštěna operace

  „Deset ran“, jejímž cílem bylo vytlačit egypt-

  skou armádu, která pronikla do oblasti

  30 minut od Tel Avivu, podél silnice Ashdot

  Hebron a enklávy Faluga.

  Operaci „Deset ran“ řídil velitel jižní fronty

  Yigal Alon. Později byla přejmenována podle

  Yitzhaka Dubna, jehož velitelé jej v Palma

  -

  chu přezdívali krycím jménem "Yoav". Dub-

  no, vysoký důstojník Palmachu, byl pověřen

  plánováním a vedením obrany kibuců Negba

  a Yad Mordechai a byl zabit při náletu na ki-

  buc Negba krátce poté, co egyptské síly za-

  hájily ofenzívu na jižní frontu Izraele.

  Přípravy na operaci Yoav začaly v létě 1948

  a všechna letadla způsobilá k letu, včetně

  lehkých a těžkých dopravních letadel, bom

  -

  bardérů a stíhaček, byla vybavena pumami

  dovezenými ze zahraničí a také těmi vyro

  -

  benými na místě. Většina misí uskutečně-

  ných během operace Yoav se soustředila na

  bombardování egyptské předsunuté letecké

  základny El Ahrish a velitelství egyptské

  armády zřízené v pevnosti Iraq Al Sudan

  s výhledem na enklávu Faluga podél silnice

  Ashkelon - Hebron. Osm dní trvající ofenzi

  -

  va úspěšně vytlačila egyptskou armádu ze

  silnice spojující Ashkelon s Jeruzalémem

  a zatlačila ji dále na jih, za město Beer Sheva.

  Dne 16. října 1948 velitelství IAF oznámilo

  všem pozemním jednotkám, že izraelské

  stíhací letouny, patřící k jediné z izraelských

  stíhacích jednotek, 101. perutě mají vrtu

  -

  lové kužely natřené na červeno a kormidla

  ozdobena červenými a bílými pruhy, aby se

  odlišily od egyptských Spitfirů operujících ve

  stejné oblasti. Pro další odlišení izraelských

  stíhacích letounů od egyptských, zejména

  egyptských Spitfirů, byly na křídlech poprvé

  použity kruhové výsostné znaky s Davidovou

  hvězdou. Mezi letouny, které měla 101. peruť

  k dispozici na začátku operace Yoav, patři

  -

  ly Avie S-199 s čísly Daled-113, 114, 117, 118,

  120, 121 a 123; Spitfiry Daled-130, 131, 132, 133

  a 134; a P-51D Mustangy s čísly Daled-190 a 191,

  které procházely závěrečnou fází montáže.

  Během operace Yoav si letoun Avia S-199

  Daled-121 s červenobílými pruhy na směrov-

  ce a červeným kuželem připsal zásah nepřá-

  telského letounu. První den ofenzívy, 16. října,

  si Rudi Augarten nárokoval sestřel Spitfiru

  Mk.IXc egyptského královského letectva.

  Tento sestřel nebyl potvrzen zpravodajskou

  službou izraelské armády a je tedy klasifi

  -

  kován pouze jako poškození.

  Po skončení operace Yoav dne 22. říj

  -

  na 1948 a vzhledem k podzimnímu počasí,

  které změkčilo prašnou přistávací dráhu

  v Hertzelia, byla 101. peruť 09. listopadu

  1948 přesunuta na bývalou základnu RAF

  v Castina, později známou jako letecká zá-

  kladna Hatzor.

  Dne 22. prosince 1948 zahájily IDF další

  ofenzívu, která vytlačila egyptskou armádu

  za hranice Izraele. Tato akce byla nazývá

  -

  na operací Chorev a trvala do 7. ledna 1948.

  Skončila příměřím, které ukončilo válku

  o nezávislost Izraele a stanovilo hranice

  země tak, jak jsou uznávány dodnes.

  Oficiální kódové označení letounu Avia

  S-199 v IAF bylo Python. Piloti IAF, kteří byli

  válečnými veterány druhé světové války,

  označovali letoun Avia S-199 jako Messer

  -

  schmitt. Tento název byl zkrácen na „Messer“,

  jak mi pověděl i Ezer Weizman. „Messer“

  mělo také druhý význam - mezi evropský

  -

  mi Židy, kteří mluví jazykem jidiš, znamená

  „messer“ také „nůž“, což se v hebrejštině vy

  -

  slovuje „sakeen“.

  Vyobrazený stroj s trupovým kódem Da

  -

  led-121 byl dodán do Izraele 20. července

  1948 během operace Balak, přesun č. 70.

  Svůj první let v Izraeli uskutečnil hned den

  po svém dodání. Levá strana přídě byla ná

  -

  sledně ozdobena znakem 101 tayeset (peru-

  tě). Původní malý a černě natřený kód letou-

  nu Daled-121 byl zamalován nahrazen větším,

  bílým. Dne 14. září 1948 pilot Bill Pomerantz

  tento letoun při přistání převrátil na záda.

  Messer byl opraven a sloužil až do konce

  války, do 22. prosince 1948. V roce 1950 byl

  převezen do Tel Nofu a sešrotován.

  Ilustrace: Adam Tooby

  Messery pro Yoav

  Text: Yoav Efrati

  INFO Eduard30

  Prosinec 2023

• Page 31

  #8079

  BOXART STORY

  Levá ruka posouvá plynovou páku vpřed až

  na doraz, pravá tlačí knipl vpřed. Letoun sklá

  -

  ní příď a motor zavyje v maximálním výkonu.

  Ručička rychloměru pádí po stupnici vstříc

  nejvyšším hodnotám. Vtom se ozve z přídě

  rána. Právě se rozpadl reduktor! Vrtule oka

  -

  mžitě přesáhne maximální otáčky, vrtulové

  listy se utrhnou, s nimi se odporoučí i vrtulový

  kužel. Letoun, náhle „těžký na ocas“, se divo

  -

  ce vzepne vzhůru. Drtivé přetížení zbaví pilota

  vědomí, probere se až po několika vteřinách ve

  výšce 12 200 m. Příď letounu je zdeformovaná,

  jeden krycí panel odtržen. Křídla mají po dr

  -

  tivém přetížení při přechodu ze střemhlavého

  letu do stoupání nepřirozené vzepětí, ale le

  -

  toun zůstává řiditelný, a tak jej pilot převádí do

  klouzavého letu a otáčí k základně. Po něko

  -

  lika desítkách minut se kola zdeformovaného

  Spitfiru Mk. XI dotknou dráhy ve Farnborou

  -

  gh. Píše se 27. duben 1944 a W/Cdr Anthony

  F. Martindale právě zaznamenal nejvyšší rych-

  lost, jaké kdy dosáhl pístový letoun. Jak ukázal

  záznam, ještě než se rozpadl reduktor, činila

  rychlost letu 1149 km/h, což vzhledem k výšce

  představovalo dosažení Mach 0,92!

  Střih, posun v čase o tři a půl roku. Tentokrát

  pilot zapíná jednu po druhé čtyři komory ra

  -

  ketového motoru XLR-11-RM-3 o maximálním

  tahu 26,5 kN. Oranžový Bell X-1, připomína

  -

  jící tvarem trupu střelu půlpalcového kulo-

  metu, krájí svými tenkými křídly vzduch jako

  nůž máslo. Rychlost plynule narůstá, ručička

  machmetru hravě překonala heroický výkon

  W/Cdr Martindalea a jeho nebohého Spitfi-

  ru. Zcela plynule a bez vibrací se ukazatel

  přehoupne přes hodnotu Mach 1 a zvolna po

  -

  kračuje dál. Při dosažení Mach 1,06 raketový

  motor po dvaceti sekundách práce ztichne

  a pilot převádí letoun do klouzavého letu. Trvá

  mu bezmála 14 minut, než z výšky 12 800 m vy

  -

  klesá a kola se dotknou dráhy základny Rogers

  Dry Lake. Je 14. října 1947 a Charles „Chuck“

  Yeager se právě stal nejrychlejším mužem

  planety a prvním, kdo překonal rychlost zvuku.

  Je paradoxem, že tohoto úspěchu dosáhl coby

  zdravotně nezpůsobilý pilot. Ale na to se přišlo,

  až když bylo po všem…

  Před rekordním letem, který se konal v úte

  -

  rý, měl Chuck s manželkou vyrazit na víkendo-

  vý výlet, ale těhotná Glennis se necítila dobře,

  takže zůstali doma. V neděli se jí udělalo lépe,

  vydali se tedy alespoň na večeři do restaura

  -

  ce Happy Bottom Riding Club, což byla součást

  rozsáhlého ranče, který vybudovala v blízkosti

  základny Florence Lowe „Pancho“ Barnes, pi

  -

  lotka, která v leteckých závodech soupeřila

  v předválečných letech se slavnou Amelií

  Earnhart a mimo jiné létala ve slavném

  filmu Howarda Hughese Pekelní andělé (1930).

  Ta také už na začátku programu X-1 vyhlásila,

  že první pilot, který překoná rychlost zvuku,

  u ní má zdarma pořádný steak.

  Toho večera si ještě musel Chuck svou ve

  -

  čeři zaplatit a poté se s Glennis rozhodli projet

  na koních. Jenže někdo zavřel bránu ranče, což

  Yeager nečekal. Jeho kůň se vzepjal a uskočil

  do strany, zatímco jezdec opustil nedobrovolně

  sedlo. Odnesla to dvě zlomená žebra, ale než

  by se leteckému lékaři přiznal a vyřadil se na

  nějakou dobu z létání, zašel ke známému ve

  -

  terináři. A protože zjistil, že není schopen za-

  vřít pravou rukou dveře kabiny, uřízl mu letový

  inženýr Jack Ridley násadu od koštěte, aby ji

  mohl použít coby improvizovanou páku. Jakmi

  -

  le byly dveře zavřeny a po nezbytných kontro-

  lách došlo k odpoutání X-1 od mateřského B-29,

  nemohlo už Yeagera nic zastavit!

  Celou situaci postihl film The Right Stuff

  (1983), ve kterém si Chucka zahrál Sam She-

  pard, zatímco Ed Harris ztvárnil druhého

  amerického astronauta Johna Glenna a Scott

  Glenn si zahrál prvního Američana v kosmu,

  Alana Sheparda… Rozšafnou majitelku ranče

  ztvárnila Kim Stanley a pět let po The Right

  Stuff byl o samotné „Pancho“ Barnes natočen

  film s Valerií Bertinelli v hlavní roli.

  Na malbě Stanislava Tarasoviče, která je

  boxartem stavebnice kat. čísla 8079, je zob

  -

  razen letoun číslo 46-063, tedy druhý prototyp,

  který provozovala NACA (National Advisory

  Committee for Aeronautics; Národní poradní

  výbor pro letectví). Chuck Yeager s ním tedy

  nikdy neletěl, nicméně celý program X-1 je už

  navždy spojen právě s ním a jeho rekordním

  letem. A o tom, jak nebezpečná byla práce

  zkušebních pilotů bez ohledu na příslušnost

  k armádě nebo NACA, svědčí filmová konver-

  zace „Pancho“ s manželkou Gordona Coopera,

  Trudy Cooper: „Všimla jsem si, že takový skvě

  -

  lý pilot, jako je tady Slick (míněn Chalmers H.

  Goodlin, tovární pilot Bellu) nemá fotku na

  stěně za barem, jako ti ostatní. Co musí člověk

  udělat, aby se tam dostal?“

  „Pancho“ Barnes: „Musí umřít, zlatíčko…“

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Stanislav Tarasovič

  Steak zdarma

  INFO Eduard

  31

  Prosinec 2023

• Page 32

  BOXART STORY #7406

  Není náhodou, že se Max Müller stal druhým

  nejvíce vyznamenaným německým letcem

  z období Velké války, hned po Manfredu von

  Richthofenovi. Sportovně založený a cílevědo

  -

  mý Müller se přihlásil do bavorských ozbroje-

  ných sil již v roce 1907. Stal se osobním řidi-

  čem bavorského ministra války, jímž byl Otto

  Freiherr Kreß von Kressenstein. Žádostí, kte

  -

  rou směřoval přímo na svého pasažéra, dosá-

  hl Müller v prosinci 1913 přeložení k letecké

  jednotce. Během prvních dvou válečných let

  se stal velmi zkušeným a odvážným letcem.

  Přestože byl Bavorem, v době služby u Jasta 2

  se v této pruské jednotce cítil jako doma. I poté,

  co byl již jako eso s pěti vítězstvími na kontě

  na počátku roku 1916 převelen k Jasta 28w

  („w“ indikuje, že šlo o württemberskou králov-

  skou jednotku), se i v nové jednotce cítil dobře

  přijat. Na dva velitele Jasta 28w nedal dopus

  -

  tit, byli jimi Lt. Schäfer a Hptm. Hartmann. Oba

  však padli v boji, Schäfer na počátku června

  a Hartmann na začátku září 1917.

  Ještě když byl Hartmann živ, došlo 26. srp

  -

  na 1917 k povýšení Maxe Müllera na řádného

  důstojníka do hodnosti Leutnant. Byl to prv

  -

  ní případ takového povýšení v německých

  ozbrojených silách. Müller, jenž měl do té

  doby nejvyšší možnou poddůstojnickou hod

  -

  nost (Offiziersstellvertreter), byl vítězem nad

  26 protivníky. Vzhledem k jeho výkonům by

  jako důstojník již před delší dobou obdržel

  prestižní řád Pour le Mérite. Po jeho povýšení

  mu však byl v první polovině září udělen jak

  „Modrý Max“, tak i bavorská zlatá vojenská me

  -

  daile za zásluhy.

  Na počátku září 1917 nechal Müller trup

  svého stroje natřít červenou barvou, neboť

  v té době vedl při bojových letech Jasta 28w.

  Na boxartu Antonise Karydise je Müller zob

  -

  razen v souboji se Sopwithem Camel, k němuž

  došlo 10. září v 19:30 nad Houthulstkým lesem.

  Patrně se jednalo o stroj ze 70. peruti RFC.

  Během následujícího dne přinutil k přistání

  další letoun tohoto typu.

  Hartmannovým nástupcem se 10. září stal

  Oblt. Jahns, na jehož kontě bylo jen jedno le

  -

  tecké vítězství. Max Müller v té době patrně

  začal pochybovat nad tím, zda mu nadřízení

  budou někdy ochotni svěřit velení nad Jasta

  28w. Když Jahns padl 24. září v boji, Müller

  patrně čekal, že přišla jeho chvíle a stane se

  velitelem jednotky. K jeho zklamání byl ale do

  jejího čela jmenován Lt. Emil Thuy, jenž měl na

  kontě zhruba polovinu sestřelů ve srovnání

  s Müllerem. Navíc oba důstojníci spolu nevy-

  cházeli moc dobře. Müller, jenž měl být zařa-

  zen k některé bavorské stíhací jednotce, však

  požádal o přeložení zpět k pruské Jasta 2, jejíž

  označení se mezitím změnilo na Jasta Boelcke

  (Jasta B).

  U své staré jednotky byl Müller na konci

  října 1917 uvítán s nadšením. Před třičtvr

  -

  tě rokem od ní odešel jako poddůstojník

  a Boelckeho nadějný žák s pěti sestřely na

  kontě. Vrátil se k ní jako důstojník s téměř tři

  -

  ceti vítězstvími. Byl v té době, hned po Manfre-

  du von Richthofenovi, druhým nejúspěšnějším

  žijícím stíhacím letcem.

  Když 6. ledna 1918 zahynul velitel Jasta B,

  Lt. Walter von Bülow-Bothkamp, byl Müller

  pověřen velením. Ke svému zklamání nebyl

  jmenován Staffelführerem. Byl však pevně

  rozhodnut si tuto funkci zasloužit. Během

  8. ledna předával žákům v jedné letecké

  škole zkušenosti, jakým způsobem efektiv

  -

  ně útočit na dvoumístné pozorovací letouny.

  Hned následujícího dne se právě v takové

  situaci ocitl, když zaútočil na osádku RE.8

  z 21. peruti RFC s osádkou Capt G. F. W. Zimmer

  a 2.Lt H. A. Somerwille. Napadlo je sedm Al-

  batrosů pod Müllerovým velením a Somerwille

  postupně střílel na všechny stroje. Müller se

  z boje odpoutal, jeho stroj vzplál a vypadalo to,

  že ze stroje v zoufalství vyskočil bez padáku.

  Do boje se následně zapojily i SE.5 z 60. peru-

  ti. Na přesném průběhu Müllerova tragického

  konce se však nedokázali shodnout ani jeho

  spolubojovníci. Jisté je, že Müller byl nalezen

  s kulkou v hrudi, která musela pocházet

  z obranné palby RE.8. Je ironií osudu, že Capt. Zi-

  mmer (zanedlouho obdržel DFC), jehož střelec

  Müllera smrtelně zasáhl, byl německého půvo

  -

  du, neboť jeho otec byl imigrantem narozeným

  v Heilbronnu ve Württembersku.

  Max Müller byl po Rudolfu Bertholdovi

  druhým neúspěšnějším bavorským stíhačem

  a v březnu 1919 byl posmrtně vyznamenán

  vojenským řádem Maxe Josefa se zpětnou

  platností od listopadu 1917. Tímto aktem byl

  povýšen do rytířského stavu a jeho jméno se

  uvádělo jako Max Ritter von Müller. Více se

  o tomto výjimečném letci můžete dozvědět

  v publikacích Lance J. Bronnenkanta, Grega

  VanWyngardena, Bruno Schmälinga a Jörna

  Leckscheida.

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Bavorský rytíř

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard32

  Prosinec 2023

• Page 33

  FOTOLEPTY

• Page 34

  #82204

  FM-1 Wildcat

  1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného palubního stíhacího letounu

  FM-1 Wildcat v měřítku 1/48; edice ProfiPACK. Výběr markingů nabízí

  Wildcaty amerického námořnictva z bojů nad Pacifikem a Atlantikem

  a také od britské FAA.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard34

  Prosinec 2023

• Page 35

  VC-1, USS Block Island (CVE-21), podzim 1943

  BuNo. 15334, VC-33, USS Coral Sea (CVE-57), listopad 1943

  První nasazení s letouny Wildcat F4F-4 prodělala

  jednotka VC-1 (smíšená squadrona, standardně

  operující z eskortních letadlových lodí se stíha-

  cími Wildcaty a bombardéry Avenger) v létě 1943

  z paluby USS Card (CVE-11) a připsala si při něm

  několik úspěšných zásahů proti ponorkám. Stroj

  s trupovým číslem 14 sloužil u VC-1 na USS Block

  Island na podzim 1943 při jejím druhém bojovém

  turnusu, během kterého byla 28. října potope-

  na ponorka U-220. Zbarvení tohoto letounu bylo

  provedeno v jednom ze dvou standardních sché-

  mat určených pro jednomotorové stroje operující

  v oblasti Atlantiku. Skládalo se z odstínů Dark

  Gull Grey a Light Gull Grey na horních a Insignia

  White na spodních plochách. Výsostné znaky

  měly zatřené původní červené lemování. Foto-

  grafie tohoto i dalších Wildcatů z USS Block Island

  bývají často připisovány VC-55, ale příslušnost

  k VC-1 dokládá emblém umístěný pod kabinou.

  Jednotka VC-33 se v listopadu 1943 zúčastnila

  operace Galvanic, kde USS Coral Sea (CVE-57)

  operovala společně s USS Corregidor (CVE-58)

  a USS Liscome Bay (CVE-56) při útoku na atol Ma-

  kin. Jedním z FM-1 jednotky VC-33 působící z USS

  Coral Sea byl i stroj číslo 33, který měl při jednom

  z listopadových přistání na této lodi havárii. Zbar-

  vení Wildcatu bylo provedeno ve standardních

  odstínech Sea Blue, Intermediate Blue a Insignia

  White. Na trupu, směrovce, krytech motoru a ná-

  běžné hraně bylo černé číslo 33 a pod kabinou

  bylo zatřené původní bílé značení S33.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  35

  Prosinec 2023

• Page 36

  VC-33, USS Nassau (CVE-16), září 1943

  BuNo. 46776, VC-13, USS Guadalcanal (CVE-60), jaro 1944

  Zobrazený stroj jednotky VC-33 je znázorněn

  v podobě před naloděním na USS Coral Sea

  (CVE-57). V té době se VC-33 připravovala na USS

  Nassau (CVE-16) k brzkému bojovému nasazení

  v rámci operace Galvanic. Letadlová loď USS

  Nassau do operace Galvanic nezasáhla, ale

  v prosinci 1943 startovaly z její paluby armádní

  P-39 Airacobra od 72nd FS, které přepravila do

  bojové oblasti. Airacobry pak bojovaly z letiště

  na atolu Makin, který byl obsazen i díky vzdušné

  podpoře Wildcatů z USS Coral Sea. Zbarvení Wild-

  catů působících z USS Nassau bylo provedeno ve

  standartních odstínech Dark Gull Grey a Blue

  Grey. Výrazný kód A2 na trupu a křídlech označo-

  val letadlo sloužící k výcviku a po přesunu na USS

  Coral Sea bylo odstraněno. Od ruky namalované

  označení S29 na hřbetu trupu bylo označením

  stroje u VC-33. Tento provizorní nápis byl pouze

  na pravoboku.

  Wildcat číslo 4 přiřazuje mylně drtivá většina

  zdrojů VC-58. Tato jednotka ovšem operovala na

  jaře z USS Guadalcanal a byla vyzbrojena Wild-

  caty verze FM-2. V lednu a únoru 1944 operovala

  z lodi peruť VC-13, známá emblémem s kresbou

  kocoura, namalovaným na boky trupů svých leta-

  del. Bohužel není u Wildcatů FM-1 od VC-13 aplika-

  ce znaku jednotky doložena, ačkoliv záznamy USS

  Guadalcanal z února 1944 emblém jednotky uvá-

  dějí. S Wildcaty verze FM-1 to byl počátkem roku

  1944 pro VC-13 již třetí operační turnus. Během

  předchozích dvou na jaře a v létě 1943 operovala

  peruť z USS Core (CVE-13) a připsala si několik

  úspěšných zásahů proti německým ponorkám. Na

  jaře 1944, po přezbrojení na nové FM-2, prodělala

  jednotka další bojový turnus v Atlantiku. Poslední

  bojové nasazení proběhlo v roce 1945 v Pacifiku

  z USS Anzio (CVE-57). Zbarvení Wildcatu bylo pro-

  vedeno ve standardních odstínech Dark Gull Grey

  a Insignia White.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard36

  Prosinec 2023

• Page 37

  No. 846 Squadron, HMS Tracker, červen 1944

  JV377, No. 882 Squadron, HMS Searcher, srpen 1944

  Toto barevné schéma znázorňuje Martlet Mk.V

  s kódovým písmenem B patřící No. 846 Naval Air

  Squadron působící z paluby HMS Tracker. Sériové

  číslo je přemalováno invazními pruhy a zůstává

  tak neznámé. Na pravé straně přídě za motoro-

  vým krytem se nacházel bílý nápis, pravděpo-

  dobně „Lim Lady“. Kamuflážní vzor Martletů Mk.V

  byl aplikován v odstínech Temperate Sea Scheme,

  takže horní plochy nesly barvy Extra Dark Sea

  Grey a Dark Slate Grey, spodní plochy byly zbar-

  veny barvou Sky. Černobílé invazní pruhy byly na

  trupu a na křídle.

  Od roku 1943 operovala HMS Searcher hlavně

  v okolí Velké Británie. Koncem prosince 1943 za-

  jišťovala doprovod konvojů v Atlantiku, doprová-

  zela lodě do USA a počátkem ledna 1944 dorazila

  do Norfolku. Účastnila se útoků na německou bi-

  tevní loď Tirpitz v rámci úderných sil Home Fleet

  v operaci Tungsten, během níž bylo její úlohou

  poskytovat stíhací krytí. Martlet Mk.V sériového

  čísla JV377 byl jedním z letadel No. 882 Squad-

  ron podporující v srpnu 1944 operaci Dragoon,

  spojeneckou invazi do jižní Francie. Kamufláž-

  ní vzor Martletů Mk.V byl aplikován v odstínech

  Temperate Sea Scheme, tedy s horními plochami

  v barvách Extra Dark Sea Grey a Dark Slate Grey,

  spodní povrch Sky.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  37

  Prosinec 2023

• Page 38

  STAVEBNICE 12/2023

  1/48

  postavil Robert Szwarc

  #82204

  MARKING C

  FM-1 Wildcat

  INFO Eduard38

  Prosinec 2023

• Page 39

  STAVEBNICE 12/2023

  Zobrazený stroj jednotky VC-33 je znázorněn

  v podobě před naloděním na USS Coral Sea

  (CVE-57). V té době se VC-33 připravovala na

  USS Nassau (CVE-16) k brzkému bojovému na-

  sazení v rámci operace Galvanic. Letadlová loď

  USS Nassau do operace Galvanic nezasáhla, ale

  v prosinci 1943 startovaly z její paluby armádní

  P-39 Airacobra od 72nd FS, které přepravila do

  bojové oblasti. Airacobry pak bojovaly z letiště

  na atolu Makin, který byl obsazen i díky vzduš-

  né podpoře Wildcatů z USS Coral Sea. Zbarvení

  Wildcatů působících z USS Nassau bylo prove-

  deno ve standartních odstínech Dark Gull Grey

  a Blue Grey. Výrazný kód A2 na trupu a křídlech

  označoval letadlo sloužící k výcviku a po přesu-

  nu na USS Coral Sea bylo odstraněno. Od ruky

  namalované označení S29 na hřbetu trupu bylo

  označením stroje u VC-33. Tento provizorní ná-

  pis byl pouze na pravoboku.

  VC-33, USS Nassau (CVE-16), září 1943

  INFO Eduard

  39

  Prosinec 2023

• Page 40

  Pro FM-1 Wildcat 1/48

  DOPORUČUJEME:

  644241 FM-1 LööK (Brassin)

  648943 FM-1 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648944 FM-1 wheels (Brassin)

  648945 FM-1 folding wings PRINT (Brassin)

  648946 FM-1 exhaust PRINT (Brassin)

  648947 FM-1 engine PRINT (Brassin)

  648948 FM-1 wheel bay PRINT (Brassin)

  648949 FM-1 seat PRINT (Brassin)

  648950 FM-1 gun barrels PRINT (Brassin)

  3DL48149 FM-1 SPACE (3D obtisk)

  OVERTREES

  #82204X

  FM-1 Wildcat

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82204-LEPT

  FM-1 Wildcat

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  #648943

  STAVEBNICE 12/2023

  #648948

  #648945

  #648949

  INFO Eduard40

  Prosinec 2023

• Page 41

  1/48

  P-39N Airacobra

  STAVEBNICE 12/2023

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-39N

  Airacobra v měřítku 1/48; edice ProfiPACK. Výběr markingů nabízí

  Airacobry amerického, italského a sovětského letectva.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #8067

  stránka produktu

  INFO Eduard

  41

  Prosinec 2023

• Page 42

  P-39N-1, 42-9385, Lt. Kirby F. Smith, 346th FS, 350th FG, Reghaia, Alžírsko, září 1943

  P-39N-5, 42-18810, 40th FS, 35th FG, Nazdab, Nová Guinea, podzim 1943

  Šestého srpna ztratila Luftwaffe ve Středomo-

  ří dva průzkumné Ju 88. Jeden z nich prováděl

  průzkum počasí, druhý dálkový průzkum. V obou

  případech se jednalo o stroje verze Ju 88D-1.

  Obětí K. F. Smithe a jeho Airacobry byl s největší

  pravděpodobností letoun Fw. Heinze Prachta od

  3.(F)/33 (WNr. 143073, 8H+LL). Druhý ztracený

  Ju 88D-1 náležel k Wekusta 26 (letka průzkumu

  počasí), která sídlila ve Frosinone, tedy více než

  600 km od místa sestřelu. K tomu došlo zhruba 160

  km severně od Cherchellu, ležícím na africkém

  pobřeží. Německé průzkumné letouny operovaly

  ve výšce zhruba 30 000 stop, tedy přes 9000 m

  a pro boj s nimi obdržela každá squadrona od

  350th FG dva P-38. Toho 6. srpna se ovšem mu-

  sel k vysoko letícímu cíli vyškrábat Smith s dý-

  chavičnou Airacobrou a totéž musel zvládnout

  i F/O Harold M. Simmonds, který letěl jako jeho

  číslo. Výstřely z 37mm kanónu Airacobru, která

  se třepetala na hranici maximálního dostupu, té-

  měř zastavily ve vzduchu. Palba ale nepřátelský

  stroj poslala k zemi, respektive k vodě a na Smi-

  thově letounu se následně objevil na pravé straně

  pod kabinou znak sestřelu v podobě svastiky.

  Jednomotorové stíhací letouny USAAF i RAAF

  operující od druhé poloviny roku 1943 na Nové

  Guinei nesly kvůli snazšímu rozpoznání vlast-

  ních letadel bíle zbarvené ocasní plochy, většinou

  v kombinaci s bíle natřenými náběžnými hrana-

  mi křídel. S Airacobrami létala 40th FS od léta

  1942, kdy byla peruť pověřena obranou přísta-

  vu Port Moresby. Od prosince 1943 je postupně

  vyměňovala za P-47 Thuderbolt. Ještě s Aira-

  cobrami ve výzbroji zaznamenali piloti 40th FS

  celkem 51 zničených letadel protivníka. Jedná se

  o nejvyšší skóre dosažené squadronou vyzbroje-

  nou letouny P-39/P-400. Na rozdíl od sesterské

  41st FS byly malůvky na dvířkách u 40th FS vzác-

  ností a také u stroje č. 51 byla dvířka s kresbou

  slečny Julie namontována dodatečně. Tentýž le-

  toun je tedy zdokumentován jak s kresbou, tak bez

  ní. Julii původně nosila Airacobra výrobního čísla

  42-18802 od 41st FS a jednalo se o letoun za-

  koupený ze sbírky organizované studenty

  Union – Endicott High School (N.Y.).

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard42

  Prosinec 2023

• Page 43

  P-39N, 42-8747, Guard Capt. Grigoryi Andreevich Rechkalov, 16 GIAP, SSSR, srpen 1944

  Letoun druhého nejúspěšnějšího sovětského

  i spojeneckého stíhače (61 sestřelů) měl sério-

  vé číslo 42-8747. Letouny z této dodávky přebí-

  ral 16. GIAP v polovině května 1943, krátce nato

  byl Rečkalov vyznamenán první Zlatou hvězdou

  hrdiny Sovětského svazu. Letoun měl v té době

  standardní zbarvení Olive Drab/Neutral Gray

  s bílými hvězdami v US znacích přetřenými na

  červeno a přimalovanými rudými hvězdami na

  pravé horní a levé spodní polovině křídla. Celkové

  foto této podoby ovšem neexistuje. Známe teprve

  fotografie z pozdějšího období, kdy již letoun nesl

  symboly nejméně 48 sestřelů. Na fotografiích po-

  řízených 19. 8. 1944 u příležitosti udělení třetího

  titulu Hrdina Sovětského svazu A. Pokryškinovi je

  na fotografiích vidět na SOP číslo 42547. Podle

  pamětí Alexandra Klubova došlo při vzdušném

  boji k deformaci zadní části trupu Rečkalovova

  letounu a ten byl opraven instalací zádě jiného

  stroje, konkrétně 44-2529, což byla verze P-39Q.

  Přitom se použilo původní kormidlo, čímž vzniklo

  na každé straně SOP odlišné číslo. Na některých

  fotografiích se jeví barva zádě odlišná od zbytku

  a svádí k domněnce, že byla záď po opravě čás-

  tečně přetřena sovětskou AMT-4. Někde je po-

  měrně zřetelný i původní modrý disk amerického

  znaku. Otázkou je, zda byla v té době namonto-

  vána výztuž zadní části trupu (nabízená jako lep-

  tané díly PE 19, 20, 23, 24). Podle zřetelného po-

  zůstatku US znaku se zdá, že nikoli, jiné prameny

  hovoří o tom, že ji Rečkalovova Airacobra dostala.

  Vyobrazená podoba je tedy jen jednou z možných

  rekonstrukcí vzhledu tohoto letounu.

  P-39N-5, 42-18815, Lt. Walter A. Hymovitch, 41th FS, 35th FG, Nazdab, Nová Guinea, podzim 1943

  Dne 26. listopadu došlo k poslednímu boji Airaco-

  ber od 35th FG s japonskými letouny. Piloti 40th

  a 41st FS si beze ztrát připsali sedm sestřelů

  jistých a dalších šest pravděpodobných. Během

  dopolední hlídky nad Finschhafenem se střetla

  formace čtyř Boomerangů krytých třemi Aira-

  cobrami od 41st FS s více než dvacetičlennou

  skupinou armádních stíhacích Ki-43 Oscar, které

  doprovázely bombardéry Ki-48 Lily. Při obraně

  Boomerangů si piloti 41st FS připsali čtyři jistě se-

  střelené Oscary, pátý sestřel byl veden jako prav-

  děpodobný. Jeden ze sestřelů si připsal Lt. Walter

  A. Hymovitch. Typickým znakem Airacober 41st FS

  byly malby aplikované na levá dvířka kabiny.

  Lt. Hymovitch na nich měl namalovanou posta-

  vičku pistolníka pojmenovaného Whiskey Pete.

  Kresba se i s pilotem objevila na filmových zábě-

  rech, ty ji však nezobrazují celou. Naše interpre-

  tace je tedy zejména ve spodní části postavičky

  rekonstrukcí. Jasné naopak je, že letoun neměl

  bíle zbarvené náběžné hrany křídel, jak bylo

  u spojeneckých letounů na tomto bojišti obvyklé.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  43

  Prosinec 2023

• Page 44

  P-39N-1, 42-18354, Maj. Charles F. Hoover, 345th FS, 350 FG,

  Ghisonaccia, Korsika, prosinec 1943

  P-39N-1, 42-18378, 10° Gruppo, 4° Stormo, ACI, Lecce-Galatina, Itálie, 1944

  Koncem léta 1943 se osobním strojem Capt.

  Charlese E Hoovera, velitele 345th FS/350th

  FG, stala Airacobra nazývaná „The Shark“ po-

  dle žraločí tlamy namalované na přídi. Marking

  byl pro 350th FG neobvyklý nejen tlamou, ale

  i absencí žlutých pruhů na křídlech a zádi trupu.

  V prezentované podobě měl letoun redukovanou

  výzbroj v křídlech na vnitřní dvojici kulometů.

  Olivová barva kamufláže vrchních ploch nesla

  jasně patrné rozsáhlé opravy a povrch tak pů-

  sobí, jako by byl tvořen dvěma barevnými odstí-

  ny. Při opravách kamufláže zmizela pod novou

  barvou z povrchu letadla i většina popisek nebo

  linek vymezujících pohyb obsluhy. Marking le-

  tounu se během služby měnil a jsou doloženy

  dvě různé podoby. Zde je znázorněna ta, která

  odpovídá období, ve kterém „Žralok“ operoval ze

  základny Ghisonaccia na Korsice počátkem roku

  1944. Pod emblémem Devilhawks byly na levém

  boku vyznačeny dvě svastiky symbolizující se-

  střely. Není úplně jasné, zda se jedná o Hoovero-

  vy, neboť ten sestřelil v únoru 1943 jeden Bf 109

  a 21. října 1943 se podílel na pravděpodobném

  zničení Do 217. Vyznačené sestřely ovšem mohly

  znázorňovat také úspěchy, kterých bylo docíleno

  na „Žralokovi“. Jedna svastika by tak znázorňo-

  vala zmíněný Do 217, druhá pak Me 410, který

  s ním dle svých pamětí sestřelil Lt. Ogilvie. Tento

  sestřel ovšem nebyl pilotovi oficiálně uznán, je-

  likož ke střetu došlo nad nepřátelským územím

  a odehrál se beze svědků.

  Aviazione Cobelligerante Italiana (ACI) bylo le-

  tectvo jihoitalské monarchistické vlády Pietra

  Badoglia, zformované v říjnu 1943 po příměří

  uzavřeném mezi Itálií a Spojenci v Cassibile.

  ACI pak vedle italských typů používalo také le-

  touny dodané USA a Velkou Británií. Tato Aira-

  cobra měla na kontě v době předání ACI přibliž-

  ně rok a půl dlouhé operační nasazení v rámci

  345th FS/350th FG USAAF v Africe a Středomoří.

  Takto olétané Airacobry používali Italové hlav-

  ně k zaškolení pilotů na novou techniku. Letoun

  s nápisem Jig-Jig na přídi byl vyfocen společ-

  ně s dalšími odstavenými P-39 od 350th FG na

  jednom z italských letišť a byl nejspíše jedním

  z prvních, které obdržely italské kokardy, jelikož

  ostatní letouny na snímku jsou ještě v markingu

  USAAF. Italské kokardy byly aplikovány přímo

  na původní americké znaky na čtyřech pozicích

  a přibyly také dva znaky na pravé horní a levé

  spodní polovině křídla. Zároveň byly ponechány

  žluté pruhy, označující letadla operující v rám-

  ci 12th AF USAAF. Letoun nedoznal jiných změn

  a lze jej tedy díky alternativním US znakům

  nabízených v obtisku postavit i v podobě z jara

  1943, kdy ještě náležel do stavu 345th Fighter

  Squadron.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard44

  Prosinec 2023

• Page 45

  STAVEBNICE 12/2023

  49238 P-39Q/N (fotolept)

  648202 P-39 wheels early (Brassin)

  648203 P-39 wheels late (Brassin)

  3DL48150 P-39N SPACE (3D obtisk)

  D48068 P-39 stencils (obtisk)

  EX702 P-39/ P-400 TFace (maska)

  Pro P-39N Airacobra 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #8067X

  P-39

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #8067-LEPT

  P-39N Airacobra

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  #648202

  #648203

  #EX702

  #3DL48150

  INFO Eduard

  45

  Prosinec 2023

• Page 46

  Bf 109E-4

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Bf 109E-4 v měřítku 1/48; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #84196

  1/48

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard46

  Prosinec 2023

• Page 47

  Oblt. Gerhard Schöpfel, III./JG 26, Caffiers, Francie, srpen 1940

  WNr. 1433, Hptm. Hans von Hahn, I./JG 3, Grandvillers, Francie, září 1940

  WNr. 5375, Hptm. Wilhelm Meyerweissflog, Stab/JG 53,

  Etaples, Francie, září 1940

  Gerhard Schöpfel se narodil 19. prosince 1912

  v Erfurtu. V roce 1936 vstoupil do Luftwaffe a v září

  1939 se stal velitelem 9./JG 26. Svého prvního se-

  střelu dosáhl 19. května 1940 v bitvě o Francii, ná-

  sledně zaznamenal v bitvě o Británii další vzdušná

  vítězství. Největšího úspěchu docílil 18. srpna 1940,

  kdy mu byly přiznány sestřely čtyř Hurricanů Mk.I.

  Bf 109E-4 Oblt. Gerharda Schöpfla měl standard-

  ní kamufláž tohoto období sestávající z barev

  RLM 71/02/65. V bitvě o Británii byla kamufláž

  doplněna o žluté identifikační prvky, kterými jsou

  žluté konce křídla, výškovky a žlutý trojúhelník

  na vrcholu SOP. Žlutý praporek na anténním

  sloupku označoval velitele skupiny. Od ledna 1943

  zastával Schöpfel různé štábní pozice u Luftwaffe.

  V květnu 1945 padl do sovětského zajetí, z něhož

  se vrátil v prosinci 1949. Zemřel 17. května 2003.

  Hans von Hahn se narodil 7. srpna 1914 ve Frank-

  furtu nad Mohanem. Do Luftwaffe nastoupil

  v roce 1935 po službě u Kriegsmarine. Dne

  18. září 1939 byl jmenován velitelem 8./JG 53 a své-

  ho prvního sestřelu dosáhl 22. prosince 1939. Dne

  27. srpna 1940 převzal velení I./JG 3 po Hptm. Gün-

  theru Lützowovi. Převzal i jeho velitelský letoun

  WNr. 1433, kamuflovaný barvami RLM 71/02/65,

  které byly doplněny o stříkané kroužky RLM 70

  a nepravidelné skvrny barvy RLM 71 a RLM 02 na

  bocích trupu. Příď stroje nesla znak I./JG 3 – báj

  -

  ného červa Tatzelwurma zelené barvy, pod čel-

  ním štítkem byl na levé straně osobní znak

  pilota – kohout v kruhu. Na směrovce byly zazna

  -

  menány sestřely Hanse von Hahna v podobě čer-

  ných proužků s kokardami a tří balónů. Do konce

  2. světové války sestřelil von Hahn 31 nepřátelských

  letadel. Válku přežil a zemřel 5. listopadu 1957.

  Wilhelm Meyerweissflog se narodil v roce 1889

  a během první světové války sloužil v armádě.

  Po válce žil zřejmě ve Švýcarsku a jako obchod-

  ník často cestoval do USA. V JG 53 „Pik As“ sloužil

  jako administrativní důstojník u štábu eskadry.

  Byl to právě jeho letoun, který je zachycen na

  známé fotografii při doplňování paliva na bývalé

  britské základně La Villiaze na ostrově Guernsey

  na okupovaných Normanských ostrovech. Hptm.

  Meyerweissflog padl do zajetí 5. září 1940 poté,

  co vzlétl „na vlastní pěst“ za startující formací

  JG 53 a nad Anglií zasáhl jeho palivovou nádrž

  Spitfire, pravděpodobně pilotovaný F/Lt. Hughe-

  sem od No. 234 Sqn. Letoun nesl původně kamuf-

  lážní schéma tvořené barvami RLM 70 a 71, které

  bylo přestříkáno na provedení RLM 71 a 02, a to

  včetně bočních ploch trupu. Na přídi, kolem ka-

  biny a před ocasními plochami ale zůstaly patrné

  zbytky barvy RLM 70. Červený pás na přídích le-

  tounů Stab/JG 53 se objevil poté, co bylo přímo

  Göringem nařízeno nahradit jím znak jednotky,

  pikové eso. Měl to být trest za zjištění, že man-

  želka velitele JG 53, Maj. Hanse-Jürgena von

  Cramon-Taubadela, měla židovské předky. Bílé

  konce křídel a směrovka patřily ke standardním

  rozlišovacím prvkům letounů Luftwaffe na zá-

  padní frontě.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  47

  Prosinec 2023

• Page 48

  WNr. 2060, Lt. Hans Guse, 2.(J)/LG 2, Tudora, SSSR (nyní Moldávie), červenec 1941

  Stejně jako JG 77, byla i Lehrgeschwader 2 po

  ukončení řeckého tažení stažena k odpočinku

  a dozbrojení, k němuž mělo dojít v Bělehradu.

  V polovině července následoval přesun na ru-

  munské území, kde Messerschmitty Bf 109E

  vyzbrojená LG 2 (některé byly ve stíhací-bom-

  bardovací konfiguraci) vyčkávala na své bojové

  nasazení proti Sovětskému svazu. Do operace

  Barbarossa se zapojila 22. července v ranních

  hodinách. Stroj „černá 10“, který si ponechal ka-

  mufláž z bojů nad Řeckem a Krétou a byl vyba-

  ven tropickým filtrem, byl sestřelen 10. červen-

  ce 1941 sovětskými I-16. Pilot je dodnes veden

  jako nezvěstný. Označení stroje doplňují znaky

  I.(J)/LG 2 pod čelním štítkem a 2.(J)/LG 2 na boku

  za trupovým křížem.

  FE1403 Bf 109E-4 Weekend (fotolept)

  644024 Bf 109E LööK (Brassin)

  648058 Bf 109E wheels (Brassin)

  648472 Bf 109E cockpit & radio compartment (Brassin)

  648474 Bf 109E engine (Brassin)

  3DL48049 Bf 109E-4 SPACE (3D obtisk)

  EX400 Bf 109E-4/E-7 Weekend (maska)

  EX995 Bf 109E-4 TFace (maska)

  Pro Bf 109E-4 1/48

  DOPORUČUJEME:

  STAVEBNICE 12/2023

  #648472

  #648474

  INFO Eduard48

  Prosinec 2023

• Page 49

  STAVEBNICE 12/2023

  1/72

  Avia S-199 ERLA canopy

  Stavebnice československého jednomotorového stíhacího le-

  tounu Avia S-199 se starším odklopným překrytem kokpitu typu

  ERLA edice ProfiPACK v měřítku 1/72. Tento typ letounu používalo

  československé a izraelské letectvo.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7472

  stránka produktu

  INFO Eduard

  49

  Prosinec 2023

• Page 50

  STAVEBNICE 12/2023

  101. peruť (tajeset), Chel Ha Avir, Qastina, Izrael, září 1948

  101. peruť (tajeset), Chel Ha Avir, Izrael, červenec 1948

  Tento stroj s trupovým kódem dalet 121 byl do

  Izraele dodán 20. července 1948 během letu ope-

  race Balak č. 70. Letoun má již namísto klasic-

  kého chladiče oleje tepelný výměník. Svůj první

  let uskutečnil hned následující den po dodání,

  tedy 21. července 1948. Levou stranu jeho přídě

  následně ozdobil znak 101. perutě. V rámci pří-

  prav na operaci „Deset ran“ (15. až 22. října 1948),

  později přejmenovanou na „Yoav“, byly kvůli od-

  lišení od egyptských Spitfirů opatřeny letouny

  izraelského letectva, které rovněž používalo

  Spitfiry, červeným nátěrem vrtulových kuželů

  a červeno-bílým pruhováním směrovky. Tento

  marking byl aplikován na všechny izraelské le-

  touny, tedy i na S-199 od 101 tajeset. K dalšímu

  odlišení izraelských stíhacích letounů byly popr-

  vé použity výsostné znaky s Davidovou hvězdou

  na horní ploše křídla, původně neaplikované kvůli

  demaskujícímu efektu na zemi stojících letounů.

  Původní malé černé označení dalet 121 bylo za-

  třeno a změněno na větší a bílé. Dne 14. září 1948

  postavil Bill Pomerantz tento letoun při přistání

  „na čumák“. „Messer“ byl opraven a vrácen do

  služby. Létal pak až do konce války, která skonči-

  la 22. prosince 1948. V roce 1950 byl převezen do

  Tel Nof a zde vyřazen.

  Tento stroj s trupovým kódem dalet 115 byl do

  Izraele dodán 13. července 1948 během letu ope-

  race Balak č. 60. Tento letoun byl ještě opatřen

  původním chladičem oleje pod motorem a neměl

  na krytech závěrů kulometů na přídi přídavnou

  bouličku pro montáž MG 131. První let v Izraeli

  uskutečnil 20. července 1948 a tak jako většina

  strojů 101 tajeset byl opatřen jejím znakem na

  levé straně přídě. Označení dalet 115 bylo v této

  podobě staršího typu, tedy v černém provedení

  a menším rozměru. Na horních plochách křídla

  letoun neměl izraelské znaky a jejich aplikace se

  nedočkal. Dne 8. září 1948 s ním totiž Alexander

  Jacobs při přistání těžce havaroval a letoun byl

  odepsán. „Sandy“ Jacobs patřil ke zkušeným pilo-

  tům, byl jedním z těch, kteří se přeškolili na S-199

  v Českých Budějovicích.

  INFO Eduard50

  Prosinec 2023

• Page 51

  STAVEBNICE 12/2023

  S-199.99, 1. letka, letecký pluk 8, 3. letecká divize, Brno-Černovice, Československo, 1950/51

  S-199.310, 3. letka, letecký pluk 7, 3. letecká divize, Brno-Černovice,

  Československo, jaro 1949

  Tento letoun byl zalétán 31. května 1948 továr-

  ním pilotem Antonínem Krausem a o dva měsíce

  později byl přidělen k 1. letce LP 8. Koncem září

  1949 byl přemístěn k LP 3, poté havaroval 28. října

  v Medlánkách (pilot por. Vlastimil Fabiánek)

  a po revizi v Kunovicích byl přidělen opět k před-

  chozímu leteckému pluku. V jeho stavu jej při

  přistání na dočasném působišti 8. lp v Klecanech

  poškodil dne 16. března 1951 rt. Zdeněk Ostrčil.

  Od léta 1952 byl stroj zařazen k 18. lp v Plz-

  ni-Skvrňanech a od ledna 1953 pak sloužil

  u 51. lp tamtéž. Letoun byl opatřen nátěrem pů-

  vodní světlejší šedozelenou barvou a patřil mezi

  stroje vyzbrojené kromě trupových kulometů

  také kanóny v pouzdrech pod křídlem.

  Stroj z produkce Aero (letoun bez křídelní vý-

  zbroje) byl po zalétání zařazen v srpnu 1948

  k LP 7 v Brně-Černovicích, nejprve k jeho veli-

  telskému roji a později ke 3. letce. Letoun měl

  světlou kamufláž a jeho vrtulový kužel byl natřen

  bílou barvou. Dne 30. května 1949 jej při vynuce-

  ném přistání u Boskovic poškodil rt. Karel Kessler.

  Na podzim 1950 mu byl v rámci opravy v Kuno-

  vicích vyměněn původní odklopný překryt kabiny

  „Erla“ za odsuvný vypouklý. Jako takový, již v sesta-

  vě Leteckého učiliště (jeho 5. leteckého školního

  pluku) a se znaky UL-51, byl poškozen při vzletu

  z letiště Zvolen dne 26. srpna 1952.

  672284 S-199 exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672285 S-199 wheels PRINT (Brassin)

  672288 S-199 cockpit Erla canopy PRINT (Brassin)

  672293 S-199 4xETC 50 rack w/bombs (Brassin)

  672294 S-199 engine PRINT (Brassin)

  3DL72008 S-199 SPACE (3D obtisk)

  D72038 S-199 Czechoslovak national insignia (obtisk)

  D72039 S-199 Israeli national insignia (obtisk)

  D72040 S-199 Czechoslovak stencils (obtisk)

  D72041 S-199 Israeli stencils (obtisk)

  SS815 S-199 Erla canopy Weekend (maska)

  CX656 S-199 Erla canopy Weekend (maska)

  Pro Avia S-199 ERLA canopy 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672294

  INFO Eduard

  51

  Prosinec 2023

• Page 52

  STAVEBNICE 12/2023

  #8079

  X-1 Mach Buster

  1/48

  Stavebnice slavného amerického letounu poháněného raketovým

  motorem Bell X-1 ; měřítko 1/48 edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat:4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola

  stránka produktu

  Reedice

  INFO Eduard52

  Prosinec 2023

• Page 53

  S/N 46-062, Charles Yeager, základna Muroc Dry Lake, říjen 1947

  S/N 46-063, Chalmers Goodlin, základna Muroc Dry Lake, duben 1946

  S/N 46-063, Robert Champine, Edwards AFB, červen 1949

  Na tomto letounu překonal Charles „Chuck“

  Elwood Yeager 14. října 1947 jako první člověk

  v historii hranici rychlosti zvuku. Pikantní bylo,

  že si dva dny před rekordním letem při pádu

  z koně zlomil dvě žebra a nemohl hýbat pra-

  vou rukou. Raketovým motorem poháněný ex-

  perimentální letoun společnosti Bell byl celý

  nastříkán jasně oranžovou barvou, na křídlech

  i na trupu nesl nové provedení výsostných znaků

  a před vstupními dveřmi měl vyveden nápis

  Glamorous Glennis, podle Chuckovy manželky.

  Yeager byl americkým stíhacím esem z 2. sv. války

  s 13 sestřely a stejné jméno nesly i jeho Mustangy.

  Nad Francií byl sestřelen a s pomocí francouz-

  ského odboje se dostal přes okupovaná území až

  na Gibraltar. Odkud se vrátil k jednotce. Po vál-

  ce využil práva sestřelených pilotů vybrat si pro

  další službu základnu a z rodinných důvodů padla

  jeho volba na Wright Field, středisko výzkumu

  a vývoje amerického letectva. Tam si jej všiml ve-

  litel zkušebního leteckého týmu, plukovník Albert

  Boyd, a zařadil jej do své skupiny pilotů experi-

  mentálních letounů.

  Druhý exemplář raketového letounu X-1 uskuteč-

  nil po několika zkušebních klouzavých letech svůj

  první motorový let 11. dubna 1946, kdy jej pilotoval

  Chalmers „Slick“ Goodlin. Stroj byl zbarven stej-

  ně jako první exemplář jasně oranžovou barvou,

  na křídlech a na trupu však nesl ještě původní

  „válečné“ výsostné znaky a před kabinou a pod

  ocasními plochami měl vyveden nápis BELL

  Aircraft.

  Oba prototypy raketoplánu X-1 byly nadále po-

  užívány pro zkoušky nadzvukových letů a druhý

  exemplář X-1 obdržel po roce 1948 bílý nátěr,

  ve kterém létal až do října 1951. Dne 16. června

  1949 s ním Robert Champine prováděl zkoušky

  distribuce tlaku na křídle, kontrolu stability a vý-

  kruty při rychlosti Mach 0,91. Až do ukončení pro-

  vozu v říjnu 1951 provedlo s 46-063 celkem devět

  pilotů 74 motorových či bezmotorových klouza-

  vých letů. Poté byl letoun přestavěn na verzi X-1E.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  53

  Prosinec 2023

• Page 54

  STAVEBNICE 12/2023

  S/N 46-062, Jack Ridley, Edwards AFB, květen 1950

  Oba experimentální Belly X-1 provedly až na je-

  dinou výjimku všechny lety odpoutáním od nosi-

  če, kterým byl speciálně upravený B-29. Zmíně-

  nou výjimkou byl konvenční vzlet z dráhy, který

  provedl s tímto letounem 5. ledna 1949 Charles

  Yeager. V té době ještě letoun nesl celooranžo-

  vé zbarvení, které bylo následně modifiková-

  no částečným bílým nátěrem několika partií.

  Dne 8. května s ním Jack Ridley provedl zkoušky

  vibrací a zatížení křídla a ocasních ploch. Na-

  posledy letěl 46-062 o čtyři dny později Chuck

  Yeager a to pro účely filmování. Poté byl letoun

  po 82 provedených zkušebních letech vyřazen.

  V jeho kokpitu se vystřídalo deset pilotů. Dnes je

  vystaven v National Air and Space museum ve

  Washingtonu, a to ve své původní celooranžové

  podobě.

  OVERTREES

  #8079X

  X-1 Mach Buster

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #8079-LEPT

  X-1 Mach Buster

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  48908 X-1 upgrade set (fotolept)

  3DL48151 X-1 SPACE (3D obtisk)

  Pro X-1 Mach Buster 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #3DL48151

  INFO Eduard54

  Prosinec 2023

• Page 55

  1/48

  Bf 109G-4

  Stavebnice německého stíhacího letounu Bf 109G-4

  v měřítku 1/48, edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  #82117

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  55

  Prosinec 2023

• Page 56

  Bf 109G-4/R6, W. Nr. 14997, Lt. E. Hartmann, 7./JG 52, Taman,

  Sovětský svaz, květen 1943

  Bf 109G-4/R6, W. Nr. 14946, Maj. W. Ewald, Stab III./JG 3,

  Kerč, Sovětský svaz, duben 1943

  Lt. Erich Hartmann, nejúspěšnější stíhač všech

  dob, přičichl k řemeslu stíhače poprvé u 7. Staffel

  JG 52, do níž byl zařazen 10. října 1942. Nejprve

  létal na Bf 109G-2, ale v první polovině března

  1943 začaly k jednotce přicházet nové Bf 109G-4.

  Od počátku května 1943, po dosažení 11. a 12. ví-

  tězství dne 30. dubna, se stal Rottenführerem

  (velitelem dvojice letounů) a jeho skóre začalo

  rychleji narůstat, aby se na konci války zastavilo

  na čísle 352. Za své úspěchy byl 25. srpna 1944

  vyznamenán Rytířským křížem s dubovou rato-

  lestí, meči a brilianty. Hartmannova „bílá 2“ byla

  kamuflována standardními barvami stíhacích

  letadel Luftwaffe, RLM 74/75/76, přičemž tovární

  volací znaky na bocích trupu a zespodu na kří-

  dle nebyly přestříkány, pouze z části překryty

  bílou vlnovkou (označení strojů III. Gruppe), bílou

  číslicí 2 a žlutým pruhem, jenž spolu se žlutými

  konci křídla označoval letadla z východní fronty.

  Na přídi stroj nesl znak předchozího uživatele,

  I./JG 52. S tímto strojem byl 28. května 1943 do-

  nucen k přistání na sovětské straně fronty po

  závadě na motoru Uffz. H. Meissler, který padl

  do zajetí.

  Wolfgang Ewald se narodil 26. března 1911 v Ham-

  burgu a do řad Luftwaffe vstoupil v roce 1935.

  Krátce po ukončení stíhacího výcviku byl zařazen

  do 2./J88, v níž sloužil od srpna 1937 ve Španěl-

  sku. Krátce po návratu byl v květnu 1939 jmeno-

  ván velitelem 2./JG 52, v jejímž čele stál během

  přepadení Polska i Blitzkriegu proti Nizozem-

  sku, Belgii a Francii. Koncem srpna během Bitvy

  o Británii byl postaven do čela celé I. Gruppe

  JG 52. Po službě ve štábu Jagdfliegerführera 2 byl

  20. května 1942 převelen ke štábu III./JG 3, aby od

  23. července velel celé III./JG 3. Necelý rok poté

  – 14. července 1943 - byl stroj majora Ewalda zasa-

  žen palbou ze země, pilot byl donucen vyskočit nad

  nepřátelským územím a byl zajat. V zajetí strávil

  76 měsíců, propuštěn byl v prosinci 1949.

  Po návratu se zapojil do budování nové Luftwaffe,

  z níž odešel do důchodu koncem roku 1960. Zemřel

  24. února 1995. Během bojů 2. světové války se-

  střelil celkem 77 nepřátelských letadel, jeden se-

  střel zaznamenal i v bojích na španělském nebi. Za

  svou válečnou činnost byl 9. prosince 1942 vyzna-

  menán Rytířským křížem. Stroj, který Major Ewald

  používal v dubnu 1943 nad Kerčským poloostro-

  vem, je kamuflován standardními barvami stíha-

  ček Luftwaffe, barvami RLM 74/75/76. Žluté konce

  křídla a pruh na trupu označuje stroje z východní

  fronty, na přídi nese označení strojů JG 3. S tímto

  strojem byl 20. dubna 1943 sestřelen v boji s Il-2

  nad Novorossijskem Lt. Adolf von Gordon.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard56

  Prosinec 2023

• Page 57

  Bf 109G-4/trop, W. Nr. 15013, Lt. U. Seiffert, 8./JG 53,

  Tindja, Tunisko, duben 1943

  Bf 109G-4/R6, W. Nr. 19566, ten. G. Gianelli, 365

  a

  Squadriglia,

  150

  o

  Gruppo Autonomo, Sciacca, Sicílie,

  červenec 1943

  Při obranných bojích německého Afrika Korpsu

  proti neustávajícímu tlaku Spojenců na území

  nynějšího Tuniska na konci jara 1943 působila na

  černém kontinentu také III. Gruppe JG 53. Ta měla

  svou základnu na Sicílii, ale dočasným domovem

  se pro 8. Staffel stalo od 1. do 20. dubna tuniské

  letiště Tindja. Tento tropikalizovaný Bf 109G-4

  používal v tomto období Lt. Seiffert. Letoun byl

  nastříkán pouštní kamufláží. Barva RLM 79 kry-

  la horní a boční plochy a barva RLM 78 plochy

  spodní. Bílé konce křídla a bílý pruh před ocas-

  ními plochami byly identifikačními znaky strojů z

  jižní fronty. Horní plochy byly později přestříkány

  nepravidelnými skvrnami barvou RLM 80.

  Stíhací Macchi C.202, jež v řadách Regia Aero-

  nautica sloužily od počátku války, měly být od

  počátku roku 1943 nahrazovány jejich výkonněj-

  šími následovníky v podobě strojů Macchi C.205,

  Fiat G.55 a Reggiane Re.2005. Kvůli pomalému

  náběhu výroby a zvyšující se potřebě stíhaček

  v bojích proti spojeneckým letounům bylo Němec-

  ko požádáno o výpomoc a poskytlo svému jižnímu

  spojenci Messerschmitty Bf 109G, většinou verze

  G-6. Bf 109G-4 obdrželo italské letectvo v počtu

  10 strojů, všechny byly zařazeny spolu se stro-

  ji verzí G-2 a G-6 do 150o Gruppo Autonomo.

  Jednotka se skládala z 363a, 364a a 365a squadri-

  glie a proti spojeneckým náletům startovala z le-

  tišť na Sicílii. Bf 109G-4 italské jednotky obdržely

  ze skladů Luftwaffe, jejich kamufláž proto tvořily

  barvy RLM 74/75/76. Německé výsostné znaky

  byly přestříkány italskou barvou Grigio Azzurro

  Chiaro 1, v případě stroje 365-1 doplněné navíc

  nepravidelnými malými skvrnami barvy Verde

  Oliva Scuro 2. Bílý identifikační nátěr typické

  pro jižní frontu dostaly konce křídla a pruh před

  ocasními plochami, stejně jako u strojů Luftwaffe.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  57

  Prosinec 2023

• Page 58

  Bf 109G-4, Lt. Av. P. Protopopescu, Escadrila 57, Grupul 7 Vânătoare, Kirovograd (nyní Kropyvnyckyj/ Ukrajina),

  Sovětský svaz, červen 1943

  Po boku německých branných sil se bojů proti

  tehdejšímu Sovětskému svazu zúčastnily i spo-

  jenci Osy – Finsko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko,

  Slovensko a Španělsko. Rumunské pozemní

  jednotky bojovaly po boku německých na jižní

  frontě, doprovázeny svými leteckými jednotkami.

  V březnu 1943 začaly do výzbroje rumunské

  stíhací jednotky Grupul 7 Vânătoare přicházet

  Messerschmitty Bf 109G, aby byla následně na-

  sazena v bojích na Ukrajině. Stroj Lt. Av. Petre

  Protopopesca nesl kamufláž tvořenou němec-

  kými barvami RLM 74/75/76. Německé výsostné

  znaky byly přestříkány týmiž barvami. Místo nich

  se objevily výsostné znaky rumunské – kříže

  sv. Michala - a kormidlo neslo rumunskou triko-

  lóru. Na obou stranách motorového krytu se obje-

  vil nápis Don Pedro, pilotova přezdívka.

  OVERTREES

  #82117X

  Bf 109G-4

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82117-LEPT

  Bf 109G-4

  PE

  -

  Set 1/48

  Pro Bf 109G-4 1/48

  DOPORUČUJEME:

  FE910 Bf 109G seatbelts STEEL (fotolept)

  648247 Bf 109G exhaust stacks (Brassin)

  648265 Bf 109G external fuel tanks (Brassin)

  648309 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648720 Bf 109G-4 wheels (Brassin)

  648935 Bf 109G-4 cockpit PRINT (Brassin)

  EX558 Bf 109G-4 (maska)

  EX582 Bf 109G classic canopy TFace (maska)

  STAVEBNICE 12/2023

  #648935

  #648309

  #648720

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Prosinec 2023

• Page 59

  1/72

  Albatros D.V

  Stavebnice německého stíhacího letounu Albatros D.V

  z období Velké války v měřítku 1/72, edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  #7406

  stránka produktu

  Reedice

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard

  59

  Prosinec 2023

• Page 60

  Albatros D.V 1154/17, Lt. Max Ritter von Müller, Jasta 28, Varsenare, Belgie, září 1917

  Albatros D.V, 2030/17, Lt. Alfred Lenz, Jasta 22, Ercheu, Francie, duben 1918

  Max Müller byl německým esem s 36 vítězstvími.

  Pilotní kurs dokončil 4. dubna 1914 a na začátku

  války byl zařazen k FFA1. Po absolvování pře-

  školení na jednosedadlovky se stal v květnu 1916

  členem KEK Nord a po krátkém působení u Jasta

  1 se nechal zlákat nabídkou Oswalda Boelckeho

  na přesun k jeho Jasta 2. Svého prvního vítěz-

  ství Müller dosáhl 10. října a do konce roku přidal

  další čtyři. Dne 20. ledna 1917 se dočkal dalšího

  převelení, tentokrát k Jasta 28, kde se stal nej-

  úspěšnějším pilotem jednotky. Na konci roku již

  bylo na jeho kontě 36 sestřelů a Müller se roz-

  hodl vrátit ke „staré dobré“ Jasta 2. Jenže po

  smrti Waltera von Büllowa 6. ledna 1918 zůstala

  Jasta 28 bez velitele a Müller byl jmenován jeho

  dočasným nástupcem. Ke svému prvnímu letu ve

  funkci Staffelführera odstartoval 9. ledna a byl

  to také jeho let poslední. Při boji s formací RE.8

  se jeho Albatros ocitl v plamenech. Bez padáku,

  který by mu umožnil záchranu, Müller vyskočil z

  kokpitu vstříc rychlejší a milosrdnější smrti, než

  jaká by ho čekala v plamenech. Jeho Albatros D.V

  nesl na trupu osobní znak v podobě stylizované

  černé, bíle lemované komety. Barevné provedení

  letounu se často měnilo, červený trup měl zřej-

  mě reflektovat status velitele jednotky. Výškov-

  ka byla žlutá s podélnými černými pruhy, což byl

  znak Jasta 28.

  Alfred Lenz dosáhl během první světové války

  šesti vítězství a i když jej to neřadilo mezi nej-

  úspěšnější německá stíhací esa, byl respekto-

  vaným velitelem Jasta 22. Před válkou sloužil

  u 95. pluku pěchoty, odešel do zálohy, ale jakmile

  vypukly první boje, opět se hlásil u své jednot-

  ky. Zároveň žádal o zařazení do pilotního kursu.

  Jeho žádosti bylo vyhověno a po získání pilotní-

  ho odznaku se na konci června 1914 hlásil u FA61.

  Během roku 1915 dosáhl svého prvního sestřelu

  a v lednu 1916 byl převelen k FFA23 a podříze-

  nému Fokker Kommando Vaux, kterému velel

  Rudolf Berthold. Z jednotky se následně stala

  Jasta 4 a Lenz zde zůstal do 16. října 1916. Jeho

  další cesta zamířila k Jasta 14, u které ale ne-

  dosáhl žádného úspěchu. I tak byl ustanoven

  1. července 1917 do funkce velitele Jasta 22

  a v této pozici setrval až do konce války.

  V roce 1917 létal s Pfalzy D.III a Albatrosy D.III,

  v roce 1918 přesedlal na Albatros D.V. Svého po-

  sledního vítězství dosáhl na Siemens Schuckertu

  D.IV. Po válce se zapojil do bojů v rámci Abtei-

  lung 431, kde sloužil jako střelec-pozorovatel.

  Tento Lenzův Albatros D.V je trochu záhadný, pro-

  tože modrá barva trupu není jistá, pouze pravdě-

  podobná. Některé zdroje uvádějí zelenou barvu,

  nicméně Lenz byl Bavor, a tak by pro něj byla

  kobaltově modrá logičtější volbou. Vedle pásu bí-

  lých kosočtverců za kokpitem zdobila letoun také

  zajímavá kresba osoby v bílém hábitu na velkém

  bílém ptáku, sledující dalekohledem malý letoun,

  připomínající D.H.2.

  STAVEBNICE 12/2023

  INFO Eduard60

  Prosinec 2023

• Page 61

  Albatros D.V 4629/17, Lt. Hans-Joachim von Hippel, Jasta 5, Boistrancourt, Francie, únor 1918

  Albatros D.V 2299/17, Lt. Xavier Dannhuber, Jasta 26, Abeele, Belgie, 1917

  Hans von Hippel sloužil u Jasta 5 od 22. prosince

  1917 do 15. srpna 1918. Poté byl převelen k Jasta

  71. Během kariéry hlásil celkem čtyři sestřely, ale

  pouze dva mu byly uznány. Jednoho z nepotvrze-

  ných vítězství měl von Hippel dosáhnout během

  služby u FA 37 na východní frontě. Hippel používal

  po nějakou dobu Albatros D.V Richarda Flashara

  se známou kresbou draka na trupu (2065/17),

  protože svůj stroj poškodil při pokusu o vzlet

  z louky. Von Hippel se tehdy pokusil vyzvednout

  svého kolegu, Lt. Schlömera, který musel nou-

  zově přistát, ale následný vzlet mu překazila zá-

  vada na motoru. Později používal další Albatros

  D.V s černým, bíle lemovaným klikatým šípem po

  obou stranách trupu. Na rozdíl od stroje 4629/17

  s křídly v kamuflážních barvách měl pozdější

  Albatros potah potištěným leteckým plátnem

  s pětibarevným vzorem (Lozenge). Trup byl v obou

  případech natřen stříbřitou ochrannou barvou

  používanou pro letouny Pfalz. Ta byla u jednotek,

  které používaly Pfalzy D.III běžně k mání. Během

  druhé světové války létal von Hippel s transport-

  ními Ju 52, zemřel v roce 1975.

  I když je tento letoun často přisuzován Bruno

  Loerzerovi, je velmi pravděpodobné, že to byl ve

  skutečnosti letoun Xaviera Dannhubera, vítěze

  jedenácti vzdušných soubojů. Kromě jiných indicií

  k tomu vedou i fotografie, na kterých je zachy-

  cen Dannhuber u letounu nebo v jeho kokpitu.

  Dannhuber se dostal poprvé do akce s Kagohl

  6 (Kampfgeschwader der Obersten Heereslei-

  tung – bojová letka vrchního armádního velení),

  později transformované na Schutzstalfel 25. Poté

  byl 1. července 1917 převelen k Jasta 26. Dannhu-

  ber utrpěl 18. října zranění ruky a po svém ná-

  vratu 7. listopadu se přesunul k Jasta 79b, kde

  převzal velení. Dne 11. února 1918 se opět zranil

  při havárii během testovacího letu s Pfalzem

  D.IIIa na letišti Thugny. Po několikaměsíční léčbě

  a rekonvalescenci se vrátil 9. října 1918 k jednotce

  a do funkce jejího velitele. Pět dní nato dosáhl

  svého 11. a posledního vítězství, když sestřelil

  Sopwith Dolphin nedaleko Bohain. Dannhuberův

  Albatros D.V měl černo-bíle pruhovaný trup, což

  bylo typické zbarvení strojů Jasta 26. Jeho osob-

  ním znakem byla šesticípá hvězda. Křídla byla

  potažena potištěným leteckým plátnem s pětiba-

  revným vzorem (Lozenge).

  STAVEBNICE 12/2023

  SS741 Albatros D.V Weekend (fotolept)

  CX600 Albatros D.V Weekend (maska)

  Pro Albatros D.V 1/72 DOPORUČUJEME:

  INFO Eduard

  61

  Prosinec 2023

• Page 62

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro F-16D v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro Fw 190A-7 v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644230

  F-16D Block 50 LööK

  1/48 Kinetic

  644240

  Fw 190A-7 LööK

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Prosinec 2023

• Page 63

  644241

  FM-1 LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro MC.202 v měřítku 1/32.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  634045

  MC.202 LööKplus

  1/32 Italeri

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Prosinec 2023

• Page 64

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro MiG-17F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: AMMO

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  Soubor 3 sad pro F-16D Block 30 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - vystřelovací sedačky

  644236

  MiG-17F LööKplus

  1/48 AMMO

  644237

  F-16D Block 30 LööKplus

  1/48 Kinetic

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Prosinec 2023

• Page 65

  BRASSIN

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro Hurricane Mk.II

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje šachty pro obě poloviny

  křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 22 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - přídavní palivové nádrže (3 typy)

  se závěsníky pro Bf 109K v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  648906

  Bf 109K external fuel tanks

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  648938

  Hurricane Mk.II gun bays PRINT

  1/48 Arma Hobby

  INFO Eduard

  65

  Prosinec 2023

• Page 66

  648940

  Fw 190A-7 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648941

  Fw 190A-7 engine & fuselage guns

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Fw 190A-7

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 19 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - motor a zástavba trupových

  zbraní pro Fw 190A-7 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Trumpeter

  Sada obsahuje:

  - resin: 31 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Prosinec 2023

• Page 67

  BRASSIN

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro FM-1

  v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648943

  FM-1 undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Fw 190A-7

  v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648942

  Fw 190A-7 undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Prosinec 2023

• Page 68

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - 3D print: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - mechanismus skládání křídla

  pro FM-1 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - rezervní plastocé křídlo: 1 sada

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648945

  FM-1 folding wings PRINT

  1/48 Eduard

  648944

  FM-1 wheels

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Prosinec 2023

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro FM-1

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 35 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648947

  FM-1 engine PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - výfuky pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648946

  FM-1 exhaust PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Prosinec 2023

• Page 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - podvozková šachty pro FM-1

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro FM-1

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648949

  FM-1 seat PRINT

  1/48 Eduard

  648948

  FM-1 wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Prosinec 2023

• Page 71

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-2

  a G-4 v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního

  podvozku a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672341

  Bf 109G-2/G-4 wheels for bulged wings PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro FM-1

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648950

  FM-1 gun barrels PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Prosinec 2023

• Page 72

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-2

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-4

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672343

  Bf 109G-4 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  672342

  Bf 109G-2 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Prosinec 2023

• Page 73

  BRASSIN

  Brassinová sada - prostor s radiostanicí pro Bf 109G

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672344

  Bf 109G radio compartment PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro F6F

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672345

  F6F wheel bays PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Prosinec 2023

• Page 74

  www.eduard.com/bfc

  BRASSIN

  Brassinová sada - vrtule pro Bf 109G v měřítku 1/72.

  Vrtulový kužel lze sejmout. yrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672346

  Bf 109G propeller PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

• Page 75

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

• Page 76

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - výfuky

  - podvozkové nohy BRONZ

  - kola podvozku

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648115

  FM-2 w/ armoured headrest ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Prosinec 2023

• Page 77

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro F6F-3 a F6F-5 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - podvozkové šachty

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy BRONZ

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648117

  F6F undercarriage

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Prosinec 2023

• Page 78

  FOTOLEPTY

  PROSINEC 2023

  WC-52

  1/35 Zvezda

  36511

  INFO Eduard78

  Prosinec 2023

• Page 79

  BMP-3

  1/35 Zvezda

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  FOTOLEPTY

  36512

  INFO Eduard

  79

  Prosinec 2023

• Page 80

  FOTOLEPTY

  USS Nimitz CVN-68 part 6

  1/350 Trumpeter

  53300

  INFO Eduard80

  Prosinec 2023

• Page 81

  FOTOLEPTY

  USS Nimitz CVN-68 part 6

  1/350 Trumpeter

  53300

  INFO Eduard

  81

  Prosinec 2023

• Page 82

  FOTOLEPTY

  Seafire F.XVII exterior

  1/48 Airfix

  481127

  INFO Eduard82

  Prosinec 2023

• Page 83

  FOTOLEPTY

  Seafire F.XVII

  Seafire F.XVII

  seatbelts

  STEEL

  Seafire F.XVII

  1/48 Airfix

  FE1400

  FE1399

  INFO Eduard

  83

  Prosinec 2023

• Práce s fotoleptanými doplňky, část II. – lepení dílů a barvení

  V následující části bych chtěl modelářům ukázat rutinní postupy pro usnadnění práce s fotolepty. Představím také další chemii, o které ani mnoho pokročilých modelářů neví, avšak práci s fotolepty velmi urychluje. Závěrem této části přidám i pár tipů k barvení těchto doplňků.

  FOTOLEPTY

  Práce s fotoleptanými doplňky

  část II. – lepení dílů a barvení

  V následující části bych chtěl

  modelářům ukázat rutinní

  postupy pro usnadnění práce

  s fotolepty. Představím také

  další chemii, o které ani mnoho

  pokročilých modelářů neví,

  avšak práci s fotolepty velmi

  urychluje. Závěrem této části

  přidám i pár tipů k barvení

  těchto doplňků.

  Jakub Nademlejnský

  Pokud vím, že určité

  fotolepty budu

  barvit, je vhodné je

  před vystřižením

  z planžety přetřít

  izopropylalkoholem.

  Tím se lepty odmastí,

  především od stop

  po mastných rukách,

  protože mastnota dělá

  problém při nástřiku

  barvy a zanechává

  šmouhy. Nabarvené,

  avšak neodmaštěné

  fotolepty jsou také velmi

  náchylné na následné

  sloupávání barvy.

  INFO Eduard84

  Prosinec 2023

• Page 85

  FOTOLEPTY

  Hotové odmaštěné díly vystřihneme z planžety nůžkami na lepty (sám preferuji

  ty od Italeri) a naohýbáme pomocí rovné pinzety. Na křídový papír si vždy

  nakapu pár kapek řídkého vteřinového lepidla. Doporučuji vyzkoušet více

  značek i více konzistencí. Někomu se lépe pracuje s extra řídkými vteřinovými

  lepidly, jsou však náročná na rychlost aplikace. S gelovými lepidly máte naopak

  spoustu času na aplikaci, nicméně čistota lepení je náročná, neobejdete se

  nejspíš bez následného použití debondéru.

  Při lepení kovových leptů na plastové díly doporučuji vždy i plastový díl

  přinejmenším v místě lepení také přetřít izopropylalkoholem. Dané místo je

  poté perfektně připravené pro aplikaci leptů a nemusíme se bát, že spoj nebude

  dostatečně pevný.

  Drobné dílky je pro lepení vždy vhodné namáčet opatrně do kapky s vteřinovým lepidlem,

  které na křídovém papíře vydrží dlouho „živé“. Aplikace je pro mě poté příjemnější.

  Pomocí pinzety pak dílek usadím na své místo. Díky tomuto postupu jsem měl dost času

  na umístění dílku na jeho místo, navíc jsem okolí nezašpinil lepidlem.

  Dílek opět lepenou stranou namáčím do kapky řídkého vteřinového lepidla. Pomocí špičaté pinzety ho usazuji na své místo. Opět mám dost času, jelikož jsem z kapky

  nabral dostatek vteřinového lepidla, to tím pádem okamžitě nezasychá.

  INFO Eduard

  85

  Prosinec 2023

• Page 86

  FOTOLEPTY

  Dílek přilepený na místě. Dané místo je tímto postupem

  opět čisté, nezašpiněné lepidlem.

  Až půjde dílkem hýbat, uchytím ho špičatou pinzetou.Součástí sady 36506 je i barvený dílek z produktové řady SPACE. Celý postup aplikace

  produktů z této řady jsem již detailně shrnul v krátkém článku Infa 03/2021 na straně

  53-54, zde tedy jen rychlé shrnutí. Dílek s podkladovým papírem navlhčím přes houbičku

  do vody se saponátem, aby celý zvlhnul.

  Na místo, kam chci dílek lepit, aplikuji aplikátorem popsaným v části I. tohoto seriálu několik kapek. Pozor, díly SPACE NEDOPORUČUJI namáčet do kapky vteřinového

  lepidla tak, jako kovové fotoleptané díly, ale doporučuji je vždy pokládat na místo, kde je již lepidlo nanesené.

  Přilepený SPACE dílek na svém místě.

  INFO Eduard86

  Prosinec 2023

• Page 87

  FOTOLEPTY

  Nanesu 2 až 3 vrstvičky tohoto

  přípravku, poté mohu pokračovat

  s nástřikem barev daného dílku.

  Díky postupu, který jsem popsal výše,

  vydrží takto nabarvený lept i méně

  opatrné zacházení. Přesto doporučuji

  pro práci s nabarvenými lepty

  používat pinzetu s gumičkami

  u hrotu pinzety v místě uchopování

  dílů, abychom předešli poškrábání

  barvy.

  Před barvením doporučuji již slepený a naohýbaný díl vždy přetřít přípravkem

  Mr. Metal Primer-R.

  Mr. Metal Primer R aplikuji pomocí obyčejného štětce, nanesu vždy velmi tenký film.

  Poté nechám 15 minut zavadnout.

  Mr. Metal Primer R aplikuji pomocí obyčejného štětce, nanesu vždy velmi tenký film.

  Poté nechám 15 minut zavadnout.

  Před první vrstvou barvy

  vždy nanáším Mr. Resin

  Primer Surfacer, buď ve

  spreji nebo variantou pro

  stříkací pistoli.

  (pokračování příště)

  INFO Eduard

  87

  Prosinec 2023

• Page 88

  snadná

  aplikace

  3DL32021 AH-1G early SPACE 1/35 ICM

  3DL48147

  Seafire F.XVII SPACE 1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard88

  Prosinec 2023

• Page 89

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL48148 Mi-17 SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48149

  FM-1 SPACE 1/48 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  89

  Prosinec 2023

• Page 90

  SPACE

  3DL48150 P-39N SPACE 1/48 Eduard

  3DL48151

  X-1 SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard90

  Prosinec 2023

• Page 91

  stránka produktu

  stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY

  D48114

  F-35A stencil

  1/48 Tamiya

  D72046

  F-35A stencil

  1/72 Tamiya

  INFO Eduard

  91

  Prosinec 2023

• Page 92

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49388 Yak-9T 1/48 Zvezda

  BIG49389

  F-4G 1/48 Meng

  491376 Yak-9T 1/48

  FE1377 Yak-9T seatbelts STEEL 1/48

  EX974 Yak-9T 1/48

  481121 F-4G reinforcement straps & formation lights 1/48

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491378 F-4G 1/48

  FE1379 F-4G seatbelts STEEL 1/48

  EX972 F-4G 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Prosinec 2023

• Page 93

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG72176 PBY-5A 1/72 Hobby 2000/Academy

  BIG5369

  USS Nimitz CVN-68 PART I 1/350 Trumpeter

  72731 PBY-5A exterior 1/72

  73806 PBY-5A 1/72

  CX115 PBY-5 Catalina 1/72

  53295 USS Nimitz CVN-68 part 1 1/350

  53296 USS Nimitz CVN-68 part 2 1/350

  53297 USS Nimitz CVN-68 part 3 1/350

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Prosinec 2023

• Page 94

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX320 AH-1G

  1/35 ICM

  JX321 AH-1G TFace

  1/35 ICM

  EX991 Seafire F.XVII

  1/48 Airfix

  EX992 Seafire F.XVII TFace

  1/48 Airfix

  EX993 Mi-17

  1/48 Trumpeter

  EX994 Mi-17 TFace

  1/48 Trumpeter

  EX995 Bf 109E-4 TFace

  1/48 Eduard

  EX996 F6F-3 US national insignia

  1/48 Eduard

  CX656 S-199 Erla canopy Weekend

  1/72 Eduard

  JX320 AH-1G

  JX320 AH-1G

  JX320 AH-1G TFace JX320 AH-1G TFace

  JX320 AH-1G TFaceJX320 AH-1G TFace

  EX992 Seafire F.XVII TFace

  EX992 Seafire F.XVII TFace

  EX991 Seafire F.XVII

  EX991 Seafire F.XVII

  EX992 Seafire F.XVII TFace

  EX992 Seafire F.XVII TFace

  INFO Eduard94

  Prosinec 2023

• Page 95

  EX994 Mi-17 TFace

  EX994 Mi-17 TFace

  EX994 Mi-17 TFace

  EX994 Mi-17 TFace

  MASKY

  EX993 Mi-17

  EX993 Mi-17

  EX995 Bf 109E-4 TFace

  EX995 Bf 109E-4 TFace EX995 Bf 109E-4 TFace

  EX995 Bf 109E-4 TFace

  INFO Eduard

  95

  Prosinec 2023

• Page 96

  NOVINKY

  PROSINEC 2023

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  OBTISKY

  82204 FM-1 Wildcat 1/48 ProfiPACK

  8067 P-39N Airacobra 1/48 ProfiPACK

  84196 Bf 109E-4 1/48 Weekend

  7472 Avia S-199 ERLA canopy 1/72 Weekend

  8079 X-1 Mach Buster reedice 1/48 ProfiPACK

  82117 Bf 109G-4 reedice 1/48 ProfiPACK

  7406 Albatros D.V reedice 1/72 Weekend

  53300 USS Nimitz CVN-68 part 6 1/350 Trumpeter

  53301 USS Nimitz CVN-68 part 7 1/350 Trumpeter

  36511 WC-52 1/35 Zvezda

  36512 BMP-3 1/35 Zvezda

  321015 AH-1G early 1/35 ICM

  481125 FM-1 landing flaps 1/48 Eduard

  481126 Mi-17 cargo seats 1/48 Trumpeter

  481127 Seafire F.XVII exterior 1/48 Airfix

  491399 Seafire F.XVII 1/48 Airfix

  491401 Mi-17 1/48 Trumpeter

  491402 Mi-17 cargo seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  491404 Sea King HAS.1 cargo interior 1/48 Airfix

  491405 Sea King HAS.5 cargo interior 1/48 Airfix

  491406 Sea King HU.5 cargo interior 1/48 Airfix

  33361 AH-1G early 1/35 ICM

  33362 AH-1G early seatbelts STEEL 1/35 ICM

  FE1399 Seafire F.XVII 1/48 Airfix

  FE1400 Seafire F.XVII seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1401 Mi-17 1/48 Trumpeter

  FE1402 Mi-17 seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1403 Bf 109E-4 Weekend 1/48 Eduard

  SS815 S-199 Erla canopy Weekend 1/72 Eduard

  JX320 AH-1G 1/35 ICM

  JX321 AH-1G TFace 1/35 ICM

  EX991 Seafire F.XVII 1/48 Airfix

  EX992 Seafire F.XVII TFace 1/48 Airfix

  EX993 Mi-17 1/48 Trumpeter

  EX994 Mi-17 TFace 1/48 Trumpeter

  EX995 Bf 109E-4 TFace 1/48 Eduard

  EX996 F6F-3 US national insignia 1/48 Eduard

  CX656 S-199 Erla canopy Weekend 1/72 Eduard

  D48114 F-35A stencils 1/48 Tamiya

  D72046 F-35A stencils 1/72 Tamiya

  INFO Eduard96

  Prosinec 2023

• Page 97

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644230 F-16D Block 50 LööK 1/48 Kinetic

  644240 Fw 190A-7 LööK 1/48 Eduard

  644241 FM-1 LööK 1/48 Eduard

  648906 Bf 109K external fuel tanks 1/48 Eduard

  648938 Hurricane Mk.II gun bays PRINT 1/48 Arma Hobby

  648940 Fw 190A-7 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648941 Fw 190A-7 engine & fuselage guns 1/48 Eduard

  648942 Fw 190A-7 undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648943 FM-1 undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648944 FM-1 wheels 1/48 Eduard

  648945 FM-1 folding wings PRINT 1/48 Eduard

  648946 FM-1 exhaust PRINT 1/48 Eduard

  648947 FM-1 engine PRINT 1/48 Eduard

  648948 FM-1 wheel bay PRINT 1/48 Eduard

  648949 FM-1 seat PRINT 1/48 Eduard

  648950 FM-1 gun barrels PRINT 1/48 Eduard

  672341 Bf 109G-2/G-4

  wheels for bulged wings PRINT 1/72 Eduard

  672342 Bf 109G-2 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672343 Bf 109G-4 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT 1/72 Eduard

  672345 F6F wheel bays PRINT 1/72 Eduard

  672346 Bf 109G propeller PRINT 1/72 Eduard

  634045 MC.202 LööKplus 1/32 Italeri

  644236 MiG-17F LööKplus 1/48 AMMO

  644237 F-16D Block 30 LööKplus 1/48 Kinetic

  SIN648115 FM-2 w/ armoured headrest ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN648117 F6F undercarriage 1/48 Eduard

  3DL32021 AH-1G early SPACE 1/35 ICM

  3DL48147 Seafire F.XVII SPACE 1/48 Airfix

  3DL48148 Mi-17 SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48149 FM-1 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48150 P-39N SPACE 1/48 Eduard

  3DL48151 X-1 SPACE 1/48 Eduard

  PROSINEC 2023

  BIG ED

  BIG49388 Yak-9T 1/48 Zvezda

  BIG49389 F-4G 1/48 Meng

  BIG72176 PBY-5A 1/72

  Hobby 2000/Academy

  BIG5369 USS Nimitz CVN-68 PART I 1/350 Trumpeter

  INFO Eduard

  97

  Prosinec 2023

• Page 98

  POSTAVENO

  Aero L-39C/CM/ZA/ZO

  1/72

  postavil Karel Pádár

  #2109

  MARKING J

  INFO Eduard98

  Prosinec 2023

• Page 99

  POSTAVENO

  L-39ZO, výr. č. 831135, Lt. Laszló Goron, 59. letecká základna Dezsa Szentgyörgyiho, Kecskemet,

  Maďarsko, srpen 2007

  Pokračování v příštím

  čísle fotogalerií

  o stavbě modelu

  s komentáři

  Karla Pádára.

  Na základě požadavků zahraničních zákazníků

  byla z L-39C v letech 1973 – 76 vyvinuta verze

  L-39ZO. Kromě dalších úprav dostala verze

  ZO čtyři závěsníky, zesílené křídlo a podvozek.

  V roce 1994 obdrželo maďarské letectvo z Ně-

  mecka za symbolickou jednu marku 24 stro-

  jů. Poslední z nich dolétaly na podzim 2009.

  Kamufláž stroje s trupovým číslem 135, na horních

  a bočních plochách nastříkaná zelenou a hnědou

  barvou, zatímco na spodních plochách světle

  modrou, byla v roce 2007 pod vedením mechanika

  rtm. Lájose Molnára doplněna o atraktivní žraločí

  tlamu, na svislou ocasní plochu byla nastříkána

  maďarská trikolora. Letiště, z něhož tento letoun

  působil, je pojmenováno po Dezső Szentgyör-

  gyim, nejúspěšnějším maďarském stíhacím esu

  z doby 2. světové války s 29 potvrzenými sestřely.

  INFO Eduard

  99

  Prosinec 2023

• Page 100

  POSTAVENO

  F-4E

  HASEGAWA

  1/48

  postavil Jan Novotný

  Použité doplňky:

  648009 F-4C/D/E/F/G seat (Brassin)

  648012 F-4C/D/E/F/G wheels (Brassin)

  648023 F-4 exhaust nozzles late (Brassin)

  648148 AGM-12C Bullpup B (Brassin)

  BIG4809 F-4E (PE

  -

  Set)

  INFO Eduard100

  Prosinec 2023

• Page 101

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  101

  Prosinec 2023

• Page 102

  POSTAVENO

  X-1 Mach Buster

  1/48

  postavil Josef Choreň

  #8079

  MARKING A

  INFO Eduard102

  Prosinec 2023

• Page 103

  POSTAVENO

  S/N 46-062, Charles Yeager, základna Muroc Dry Lake, říjen 1947

  Na tomto letounu překonal Charles „Chuck“

  Elwood Yeager 14. října 1947 jako první člověk

  v historii hranici rychlosti zvuku. Pikantní bylo,

  že si dva dny před rekordním letem při pádu

  z koně zlomil dvě žebra a nemohl hýbat pra-

  vou rukou. Raketovým motorem poháněný ex-

  perimentální letoun společnosti Bell byl celý

  nastříkán jasně oranžovou barvou, na křídlech

  i na trupu nesl nové provedení výsostných zna-

  ků a před vstupními dveřmi měl vyveden nápis

  Glamorous Glennis, podle Chuckovy manželky.

  Yeager byl americkým stíhacím esem z 2. sv.

  války s 13 sestřely a stejné jméno nesly i jeho

  Mustangy. Nad Francií byl sestřelen a s pomocí

  francouzského odboje se dostal přes okupova-

  ná území až na Gibraltar. Odkud se vrátil k jed-

  notce. Po válce využil práva sestřelených pilotů

  vybrat si pro další službu základnu a z rodin-

  ných důvodů padla jeho volba na Wright Field,

  středisko výzkumu a vývoje amerického letec-

  tva. Tam si jej všiml velitel zkušebního letec-

  kého týmu, plukovník Albert Boyd, a zařadil jej

  do své skupiny pilotů experimentálních letounů.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  103

  Prosinec 2023

• Page 104

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Robert Szwarc

  #11177

  MARKING F

  stránka produktu

  INFO Eduard104

  Prosinec 2023

• Page 105

  Maj. Wilhelm Batz, velitel II./JG 52, Neubiberg, Německo, 8. květen 1945

  Tento letoun, pravděpodobně vyrobený v sérii

  334xxx, byl osobním strojem velitele II./JG 52, Maj.

  Wilhelma Batze. V únoru 1943 byl Maj. Batz přidě-

  len ke štábu II./JG 52 na východní frontě. Prvního

  vítězství dosáhl 11. března a v květnu byl jmeno-

  ván velitelem 5./JG 52. V březnu 1944 již docílil

  100. vítězství a v dubnu se stal velitelem

  III./JG 52. Na počátku února 1945 převzal vede-

  ní II./JG 52, která v té době bojovala v Maďarsku.

  Své poslední, 237. vítězství, zaznamenal 16. dubna

  1945. O pět dnů obdržel Meče k Rytířskému kříži

  s dubovou ratolestí. Batz se svou jednotkou pře-

  létl 8. května 1945 do zajetí z rakouského Zel-

  twegu do Bad Aiblingu v Bavorsku, v závěrečné

  části trasy německé stíhače doprovázela forma-

  ce Thunderboltů. Po válce vstoupil do Bundesluft-

  waffe a postupně velel Flugzeugführerschule S

  a Lufttransportgeschwader 63. Stroj má žlu-

  té identifikační prvky, které zavedla Luftflotte 4

  v březnu 1945. Trup a SOP byly zbarveny odstíny

  RLM 81 (tmavě hnědá) a RLM 82. Spodní část tru-

  pu byla ponechána bez nátěru, spáry mezi plechy

  byly vytmeleny. Přechod mezi kovovým povrchem

  a kamuflážním nátěrem je vlnovitě přestříkán od-

  stínem RLM 76, který je i na krytu chladiče oleje.

  Křídlo bylo kamuflováno barvami RLM 74, 75 a 76.

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  105

  Prosinec 2023

• Page 106

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Paolo Portuesi

  #11177

  MARKING I

  stránka produktu

  Použité doplňky:

  648902 Bf 109K-4 engine (Brassin)

  648903 Bf 109K-4 propeller PRINT (Brassin)

  648914 Bf 109K-4 wheels (Brassin)

  stránka produktu

  INFO Eduard106

  Prosinec 2023

• Page 107

  POSTAVENO

  WNr. 333878, S. Ten Umberto Gallori, 3

  a

  Squadriglia, I

  o

  Gruppo Caccia, Lonate Pozzolo,

  Itálie, březen 1945

  Tento letoun, vyrobený v únoru 1945, byl jed-

  ním ze šesti Bf 109 K-4, které obdrželo letectvo

  Národního republikánského letectva (ANR)

  v severní Itálii. Ještě během února byl přidě-

  len k 3

  a

  Squadriglia „Arciere“, jež byla součástí

  I

  o

  Gruppo Caccia „Asso di bastoni“ pod velením

  Maggiore Adriana Viscontiho (10 v.). Letoun s vý-

  robním číslem 333878 „3-14“ byl poškozen v letec-

  kém boji 10. dubna 1945. V ranních hodinách byly tři

  Bf 109 z I

  o

  Gr.C. vyslány proti čtyřem P-47 z 65th

  FS, 57th FG, které v oblasti Milán – Lago di Como

  prováděly meteorologický průzkum. V leteckém

  boji byl poškozen stroj Bf 109 G-14/AS „1-7“, kte-

  rý pilotoval M.llo Veronesi a Bf 109 K-4 „3-14“,

  za jehož řízením seděl S. Ten Gallori. Jeden P-47

  ohlásil jako poškozený M.llo Forlani. Američtí let-

  ci žádné vítězství nenárokovali. V závěru dubna

  se Io Gr.C. přesunula do Malpensy a 29. dubna,

  po potvrzení bezpečnostních záruk, složila zbraně

  a vzdala se. Visconti a jeho pobočník však byli

  zastřeleni ruskou ochrankou odbojového velite-

  le Aldo Aniasiho. Trup a SOP byly pravděpodobně

  natřeny barvami RLM 81 (tmavě hnědá), RLM 82

  a žlutošedou variantou RLM 76. Křídlo bylo ka-

  muflováno barvami RLM 74, 75 a 76. Šedá barva

  RLM 74 byla v tmavší variantě se zeleným odstí-

  nem.

  INFO Eduard

  107

  Prosinec 2023

• Page 108

  ON APPROACH

  LEDEN 2024

  644244

  TBF-1C LööK

  1/48 Academy

  644245

  P 39N LööK

  1/48 Eduard

  644246

  P-47D-25 LööK

  1/48 MINIART

  BIG49390 Hurricane Mk.IIc 1/48 Arma Hobby

  BIG49391 Hunter FGA.9 1/48 Airfix

  BIG49392 Hunter FR.10 1/48 Airfix

  BIG49393 Hunter GA.11 1/48 Airfix

  BIG49394 Vampire FB.5 1/48 Airfix

  BIG49395 Vampire FB.9 1/48 Airfix

  BIG72177 B-29 1/72 Hobby 2000/Academy

  644244 TBF-1C LööK 1/48 Academy

  644245 P-39N LööK 1/48 Eduard

  644246 P-47D-25 LööK 1/48 MINIART

  648873 Bf 109E rudder pedals early 1/48

  648874 Bf 109E rudder pedals late 1/48

  648939 Bf 109K-4 gun barrels PRINT 1/48 Eduard

  648951 FM-1 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648952 FM-1 gun bays PRINT 1/48 Eduard

  648953 Bf 109G-6/AS cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648954 Bf 109K-4 wheel bays PRINT 1/48 Eduard

  648955 F-16A MLU cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648956 FM-2 wheel bay PRINT 1/48 Eduard

  648957 P-39 seat PRINT 1/48 Eduard

  648958 P-39 exhaust stacks fishtail PRINT 1/48 Eduard

  648959 P-39 exhaust stacks rounded PRINT 1/48 Eduard

  648960 FM-2 engine PRINT 1/48 Eduard

  648961 Bf 109K-4 radio compartment PRINT 1/48 Eduard

  648962 P-47D wheels cross tread 1/48 MINIART

  672337 MiG-29 airbrakes PRINT 1/72 Great Wall Hobby

  672347 Bf 109G-5/G-6 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672348 Bf 109G-5/G-6 wheels PRINT 1/72 Eduard

  672349 WGr.21 for Bf 109G PRINT 1/72 Eduard

  644238 F-16D Block 40 LööKplus 1/48 Kinetic

  644242 FM-1 LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648118 Bf 109K-4 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN67222 F-35A 1/72 Tamiya

  BIG ED (leden)

  BRASSIN (leden)

  LöökPlus (leden)

  BIGSIN (leden)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro TBF-1C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-39N v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-47D-25 v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard108

  Prosinec 2023

• Page 109

  648873

  Bf 109E rudder pedals early

  1/48

  ON APPROACH

  Brassinová sada - pedály nožního řízení pro Bf 109E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 páry pedálů.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648874

  Bf 109E rudder pedals late

  1/48

  648939

  Bf 109K-4 gun barrels PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - pedály nožního řízení pro Bf 109E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 páry pedálů.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48.Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  109

  Prosinec 2023

• Page 110

  ON APPROACH

  LEDEN 2024

  648951

  FM-1 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  648952

  FM-1 gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  648953

  Bf 109G-6/AS cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro FM-1

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 13 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro FM-1

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje šachty pro obě

  poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-6/AS

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard110

  Prosinec 2023

• Page 111

  ON APPROACHLEDEN 2024

  648954

  Bf 109K-4 wheel bays PRINT

  1/48 Eduard

  648955

  F-16A MLU cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  648956

  FM-2 wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro F-16A MLU

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 15 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - podvozková šachta pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  111

  Prosinec 2023

• Page 112

  ON APPROACH

  648957

  P-39 seat PRINT

  1/48 Eduard

  648958

  P-39 exhaust stacks fishtail PRINT

  1/48 Eduard

  648959

  P-39 exhaust stacks rounded PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pro P-39

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro P-39 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro P-39 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  LEDEN 2024

  INFO Eduard112

  Prosinec 2023

• Page 113

  648961

  Bf 109K-4 radio compartment PRINT

  1/48 Eduard

  648960

  FM-2 engine PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - prostor s radiostanicí

  pro Bf 109K-4 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  ON APPROACH

  Brassinová sada - motor pro FM-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 17 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  648962

  P-47D wheels cross tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-47D

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  LEDEN 2024

  INFO Eduard

  113

  Prosinec 2023

• Page 114

  ON APPROACH

  672337

  MiG-29 airbrakes PRINT

  1/72 Great Wall Hobby

  672347

  Bf 109G-5/G-6 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  672348

  Bf 109G-5/G-6 wheels PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - brzdící štíty pro MiG-29

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-5

  nebo Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-5 nebo Bf 109G-6

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  LEDEN 2024

  INFO Eduard114

  Prosinec 2023

• Page 115

  ON APPROACH

  672349

  WGr.21 for Bf 109G PRINT

  1/72Eduard

  Brassinová sada - raketnice WGr.21 pro Bf 109G

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  LEDEN 2024

  INFO Eduard

  115

  Prosinec 2023

• Page 116

  ON APPROACH

  644238

  F-16D Block 40 LööKplus

  1/48 Kinetic

  Soubor 3 sad pro F-16D Block 40 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - vystřelovací sedačky

  LEDEN 2024

  INFO Eduard116

  Prosinec 2023

• Page 117

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - sedačka pilota

  - kola podvozku

  644242

  FM-1 LööKplus

  1/48 Eduard

  LEDEN 2024

  INFO Eduard

  117

  Prosinec 2023

• Page 118

  SIN648118

  Bf 109K-4 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro Bf 109K-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - výfuky

  - kola podvozku

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  LEDEN 2024

  INFO Eduard118

  Prosinec 2023

• Page 119

  SIN67222

  F-35A

  1/72 Tamiya

  Soubor 4 sad pro F-35A v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výtoková trsyka motoru

  - výstražné pásky Remove Before Flight OCEL

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHLEDEN 2024

  INFO Eduard

  119

  Prosinec 2023

• Page 120

  FOTOLEPTY

  53302 USS Iowa BB-61 part 1 1/350 Hobby Boss

  53303 USS Iowa BB-61 part 2 1/350 Hobby Boss

  36513 Ferret Scout Car Mk.2 1/35 Airfix

  36514 T-72M 1/35 Trumpeter

  32489 F-35 external pylons 1/32 Trumpeter

  321016 F-35B 1/32 Trumpeter

  481128 Hurricane Mk.IIc landing flaps 1/48 Hobby Boss

  491407 P-47D-25 1/48 MINIART

  491409 Fulmar Mk.I 1/48 Trumpeter

  491411 Hurricane Mk.IIc 1/48 Hobby Boss

  73816 MiG-29 9-19 SMT 1/72 Great Wall Hobby

  ZOOMY

  33363 F-35B 1/32 Trumpeter

  33364 F-35B seatbelts STEEL 1/32 Trumpeter

  FE1407 P-47D-25 1/48 MINIART

  FE1408 P-47D-25 seatbelts STEEL 1/48 MINIART

  FE1409 Fulmar Mk.I 1/48 Trumpeter

  FE1410 Fulmar Mk.I seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1411 Hurricane Mk.IIc 1/48 Hobby Boss

  FE1412 Hurricane Mk.IIc seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1413 Bf 109K-4 Weekend 1/48 Eduard

  MASKY

  JX322 F-35B 1/32 Trumpeter

  JX323 F-35B TFace 1/32 Trumpeter

  EX997 P-47D-25 1/48 MINIART

  EX998 P-47D-25 TFace 1/48 MINIART

  EX999 Fulmar Mk.I TFace 1/48 Trumpeter

  EX1000 Hurricane Mk.IIc TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1001 FM-1 TFace 1/48 Eduard

  EX1002 Bf 109K-4 1/48 Eduard

  EX1003 F6F-3 US national insignia w/ red outline 1/48 Eduard

  CX657 MiG-29 9-19 SMT 1/72 Great Wall Hobby

  SPACE

  3DL32022 F-35B SPACE 1/32 Trumpeter

  3DL48152 Fulmar Mk.I SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48153 Hurricane Mk.IIc SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48154 P-47D-25 SPACE 1/48 MINIART

  3DL48155 F-16C Block 25 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL72025 MiG-29 9-19 SMT SPACE 1/72 Great Wall Hobby

  3DL72026 MiG-15bis SPACE 1/72 Eduard

  OBTISKY

  D32022 F-35A stencils 1/32 Italeri

  ON APPROACH

  LEDEN 2024

  INFO Eduard120

  Prosinec 2023

• Page 121

  ON APPROACH

  GUSTAV pt.1 #2144 1/72

  LEDEN 2024

  Bf 109G-5, WNr. 27119, Uffz. Gerhard Kroll,

  Ofw. Friedrich Ungar, Fw. Emil Hecker 9./JG 54,

  Ludwigsluft, Německo, únor 1944

  Bf 109G-5, WNr. 26082, Flg. Victor Widmaier,

  7./JG 11, Oldenburg, Německo, říjen 1943

  Bf 109G-5, WNr. 110047, Ofw. Hanns-Werner Gross,

  1./JG 300, Bonn-Hangelar, Německo, březen 1944

  Bf 109G-5/U2, WNr. 27112, Maj. Walther Dahl,

  III./JG 3, Bad Wörishofen, Německo,

  prosinec 1943

  INFO Eduard

  121

  Prosinec 2023

• Page 122

  ON APPROACH

  LEDEN 2024

  Bf 109G-6, WNr. 20499, Lt. Erich Hartmann,

  9./JG 52, Nové Záporoží, SSSR, říjen 1943

  Bf 109G-6, WNr. 20272, Oblt. Heinrich Klöpper,

  7./JG 1, Rheine, Německo, listopad 1943

  Bf 109G-6 Trop, WNr. 27169, Fw. Heinrich Bartels,

  11./JG 27, Kalamaki, Řecko, listopad 1943

  Bf 109G-6, WNr. 18107, Uffz. Georg Amon,

  7./JG 53, Torazzo, Sicílie, červen

  Bf 109G-6, WNr. 163627, ylikersantti Leo Ahokas,

  3/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červen 1944

  Bf 109G-6, WNr. 161742, rtk. Rudolf Božik,

  Kombinovaná letka, Slovenské národní povstání,

  Tri Duby, Slovensko, září 1944

  Bf 109G-6, WNr. 18502 nebo 18503,

  Hptm. Horst Carganico, II./JG 5, Pskov-jih,

  SSSR, začátek 1944

  Bf 109G-6 Trop, Oblt. Alfred Grislawski,

  1./JG 50, Wiesbaden-Erbenheim, Německo,

  září 1943

  Bf 109G-6, WNr. 19456, Oberst Hannes Trautloft,

  Stab General der Jagdflieger, SSSR, srpen 1943

  Bf 109G-6, WNr. 163162, 2

  a

  Squadriglia,

  2

  o

  Gruppo Caccia, Verona-Villafranca,

  Itálie, říjen 1944

  INFO Eduard122

  Prosinec 2023

• Page 123

  ON APPROACH

  Bf 109K-4 #84197 1/48

  LEDEN 2024

  WNr. 332529, Stab JG 52, Německý Brod,

  Protektorát Čechy a Morava, květen 1945

  WNr. 330255, Stab III./JG 27, Wunstorf,

  Německo, květen 1945

  WNr. 330204, Hptm. Franz Mentzel,

  9./JG 77, Neuruppin, Německo,

  listopad 1944

  WNr. 330209, 3

  a

  Squadriglia, I

  o

  Gruppo Caccia,

  Lonate Pozzolo, Itálie, březen 1945

  INFO Eduard

  123

  Prosinec 2023

• Page 124

  www.eduard.com

  Albatros D.III

  AAllbbaattrrooss DD..IIIIII

  1/48

  Albatros D.III

  Scale Plastic Model Kit

  Eduard - Model Accessories

  Mírová 170

  435 21 Obrnice

  Czech Republic

  1/48

  PLASTIKOVÁ STAVEBNICE

  PRO POKROČILÉ MODELÁŘE

  plastové díly pro stavbu jednoho modelu

  obtisky pro 6 markingů

  fotoleptané díly a vyřezávané masky

  VYROBENO V ČESKÉ REPUBLICE

  Sběratelská položka pro dospělé modeláře

  SCALE PLASTIC MODEL KIT

  FOR ADVANCED MODELLERS

  plastic parts for one scale model

  decals for 6 marking options

  photo etched parts & die cut masks

  MADE IN CZECH REPUBLIC

  Collectible item for adult collectors only

  © Eduard-Model Accessories 2024

  29,95

  Albatros Albatros D.IIID.III

  8114

  item

  AAllbbaattrrooss DD..IIIIII

  Scale Plastic Model Kit

  www.eduard.com

  1/48

  1/48

  scale

  scale

  scale

  item

  8114

  8114

  item

  8114

  item

  1 48

  Oblt. Rudolf Berthold,

  Jasta 18, Harelbeke,

  Belgium, September 1917

  Lt. Lothar & Rtm. Manfred Freiherr

  von Richthofen, Jasta 11, La Brayelle, France, 1917

  Oblt. Hermann Göring,

  CO of Jasta 27,

  Ghistelles, Belgium,

  May 1917

  Lt. Emil Schäfer, CO Jasta 28,

  Wasquehal, France, May 1917

  Lt. Edward Lübbert,

  Jasta 11, La Brayelle,

  France, March 1917

  Lt. Franz Ray, Jasta 28,

  Varsenare, Belgium, autumn 1917

  Albatros D.III

  1/48

  ON APPROACH

  #8114

  LEDEN 2024

  Oblt. Rudolf Berthold, Jasta 18,

  Harelbeke, Belgie, září 1917

  D.2006/16, Lt. Lothar & Rtm. Manfred Freiherr

  von Richthofen, Jasta 11, La Brayelle, Francie,

  březen–květen 1917

  D.2049/16, Oblt. Hermann Göring,

  velitel Jasta 27, Ghistelles, Belgie,

  květen 1917

  Lt. Emil Schäfer, CO Jasta 28,

  Wasquehal, Francie, květen 1917

  D.1996/16, Lt. Hans-Georg Edward

  Lübbert, Jasta 11, La Brayelle, Francie,

  březen 1917

  Lt. Franz Ray, Jasta 28,

  Varsenare, Belgie, podzim 1917

  INFO Eduard124

  Prosinec 2023

• Page 125

  v.č. 613234, kpt. Oldřich Paldus, 15. slp,

  letiště Cottbus, Německá demokratická republika,

  30. srpna až 1. září 1957

  v/č 1315376, ex 64. IAK, Sovětský svaz,

  polovina 50. let

  Maj. Michajl Ivanovič Michin, 518. IAP,

  Severní Korea, květen 1953

  MiG-15bis, 20. squadrona, Egypt,

  konec padesátých let / začátek šedesátých let

  v. č. 0320138, 1. letka, 101. průzkumný pluk,

  Szolnok, Maďarsko, 1972

  Reedice

  ON APPROACH

  MiG-15bis

  #7059

  1/72

  LEDEN 2024

  INFO Eduard

  125

  Prosinec 2023

• Page 126

  P-51D-5 Mustang

  1/48

  #84172Reedice

  ON APPROACH

  LEDEN 2024

  44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG,

  8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

  44-13317, Capt. Donald R. Emerson, 336th FS,

  4th FG, 8th AF, USAAF Station 356 Debden, Essex,

  Velká Británie, září 1944

  44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG,

  8th AF, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk,

  Velká Británie, červen 1944

  44-13597, Lt. William E. Fowler, 487th FS, 352nd FG,

  8th AF, USAAF Station 141 Bodney, Norfolk,

  Velká Británie, září 1944

  INFO Eduard126

  Prosinec 2023

• Page 127

  BUSINESS JAKO PŘI ZEMĚTŘESENÍ

  Text: Jan Bobek

  Když jsem v loňském listopadovém vydá-

  ní magazínu INFO Eduard psal o blbé náladě

  a o tom, jak ruská agrese proti Ukrajině, in-

  flace, ceny energií a další faktory destabilizují

  i náš obor, tak jsem končil pozitivně a zmiňoval

  jsem plánované inovace v oblasti 3D tisku, ve

  výrobě forem pro stavebnice i změny v našem

  marketingu, především v souvislosti s naším

  magazínem.

  Vše se nám daří postupně realizovat, ale

  vnější vlivy se moc nezlepšily. Ruská armá-

  da je na Ukrajině pořád a Putinovi je ve stylu

  středověké mongolské Zlaté hordy úplně jed-

  no, kolik zabije svých i cizích lidí. Naši ukra-

  jinští kolegové, konkurenti a obchodní partneři

  se statečně drží, stejně jako celá jejich země.

  U našich západních sousedů v Německu je

  ekonomika poprvé po mnoha letech v recesi.

  Tato země je největším investorem v Česku

  a má zásadní vliv na naši ekonomiku. Co se

  děje v Německu se s jistou prodlevou vždy pro-

  jeví i u nás. S jistým údivem jsem v první polo-

  vině tohoto roku sledoval vyjádření některých

  českých novinářů, politiků a vysokých státních

  úředníků o tom, že krize skončila. Byl jsem si

  jistý, že neskončila. Autoři těch článků mezi-

  tím pod tíhou statistických dat zmlkli. A potíže

  trvají a obávám se, že budou trvat dál, alespoň

  rok nebo dva.

  Pro nás je situace na světovém trhu po-

  řád stejně nejistá jako před rokem. Je horší

  než během krize, která začala v letech 2007

  a 2008. Tehdy došlo k propadu našich tržeb, ale

  ten se rychle stabilizoval a víceméně zůstal

  neměnný. Nyní čelíme krizi, která je způsobena

  ne jedním vlivem, ale hned několika současně.

  Poklesy v odbytu se projevují v různých čás-

  tech světa a v různých zemích v jiném časovém

  období. Jakmile se stabilizuje trh v jedné zemi,

  rozkolísá se v jiné. Podobá se to zemětřesení,

  které se vrací na nečekaných místech.

  Zákazníci našeho e-shopu si občas stěžují

  na vysokou cenu dopravy zásilek. Během le-

  tošního roku se nám podařilo portfolio mezi-

  národních dopravců rozšířit a alespoň v rámci

  většiny zemí Evropské unie nabízíme dopravné

  na rozumné cenové úrovni. Ale s cenami do-

  pravy mimo EU jsme cenově výhodnější řešení

  od dopravců působících v Česku zatím nenašli.

  Ale nevzdáváme se a řešení hledáme.

  Situace není jednoduchá ani ve spolupráci

  s našimi distributory. Není to jen jejich opatr-

  nost při prvních objednávkách novinek, daná

  výkyvy spotřebitelské poptávky na světovém

  trhu. Starosti máme také s dopravou zboží.

  Nejen s cenou přepravy, ale i s tím, v jakém

  stavu zásilka dorazí na místo určení. Letos se

  nám, mimo jiné, stalo, že dopravce ztratil celou

  paletu krabic s našimi stavebnicemi a doplňky

  a dodnes neví, kde paleta je a jak o ní přišel.

  Jeden náš spolupracovník ze Severní Ameri-

  ky mi řekl, že tohle se může stát jen v Evropě,

  především v té východní. Ujistil jsem ho, že

  tam k problému opravdu nedošlo. To poněkud

  narušilo jeho interkulturní stereotypy. Někte-

  ří zahraniční distributoři nás žádají, abychom

  našli malé spolehlivé firmy, které naloží zboží

  do svého auta a nespustí z něj oči, dokud ho

  nepředají na místě určení.

  Tady bych rád apeloval na vás, zákazníky,

  především ty zahraniční. Sledujte vaše lokál-

  ní obchody a distributory, a pokud můžete, tak

  u nich předobjednávejte naše stavebnice a do-

  plňky. Pomůžete celou tuhle zamotanou situaci

  zlepšit.

  V těchto podmínkách není jednoduché za-

  hájit spolupráci s novým partnerem v zámoří,

  například v Brazílii. Když jsme tu šanci dostali,

  tak jsme k jednáním přistoupili s co největší

  otevřeností o podmínkách na evropském trhu

  v oblasti logistiky. První dodávky našich polo-

  žek k brazilské firmě HEY HOBBY půjdou z Čes-

  ka a jak to bude dál, rozhodnou ceny dopravy

  v Česku a okolí. Každopádně našemu novému

  obchodnímu partnerovi přeji hodně úspěchů.

  S Carlosem Theodorem se budete moci se-

  tkat na 34th GPPSD National Scale Modeling

  Convention, která se koná v São Paulo během

  9. a 10. prosince 2023. Na výstavě bude v neděli.

  Cestou ven ze současné složité situace jsou

  nejen noví obchodní partneři, ale také inova-

  ce. V současné době jsme už navýšili kapacitu

  u našich konstruktérů, kteří připravují

  nové stavebnice.

  Současně připravu-

  jeme změny v naší

  nástrojárně i u ex-

  terních partnerů,

  kteří nám s expan-

  zí budou pomáhat.

  Rok 2024 přinese

  v tomto ohledu pár

  překvapení, těšit

  se mohou příznivci

  měřítka 1/72, ale ani

  další měřítka nepři-

  jdou zkrátka.

  Jak Vladimír Šulc

  zmiňuje ve svém

  úvodníku, pláno-

  vaná placená příloha magazínu INFO bude

  současně i benefitem pro naše zákazníky.

  Nad celkovým konceptem věrnostních benefi-

  tů a Bunny Fighter Clubu se v současné době

  zamýšlíme, takže i v tomto směru vás v roce

  2024 čekají, doufejme, příjemné změny.

  Na závěr bych chtěl zmínit jedno téma, které

  se týká magazínu INFO. Jak pro jeho standard-

  ní vydání, ale hlavně pro jeho placenou přílo-

  hu, budeme mít nové autory z Česka i zahra-

  ničí. Již v současné době v magazínu vychází

  články některých známých autorů a velmi si

  toho vážíme. Prioritou je, aby článek vycházel

  z nejlepších dostupných zdrojů a vůbec neva-

  dí, když se jeho obsah bude u určitého tématu

  lišit od poznatků, které jsme využili u některé

  naší stavebnice. Například Ed DeKiep v článku

  o označování Zer z Tainan Kōkūtai, který publi-

  koval v magazínu INFO Eduard 10/2022, doklá-

  dá, proč by měl být pruh na ocasních plochách

  Sakaiova Zera V-128 proveden v červené barvě,

  a ne v bílé, kterou doporučujeme v naší dříve

  vydané stavebnici. V jiných případech jsme

  měli k tématu informační zdroje, které nebyly

  autorovi známy, poskytli jsme mu je a bylo na

  jeho rozhodnutí, jak je využil. Zkrátka a dobře,

  historii bereme velmi vážně, jak při přípravě

  článků, tak při přípravě stavebnic.

  Autory oslovujeme nejen v oblasti letecké

  techniky, ale budeme mít nové autory také

  v oblasti pozemní techniky a válečných lodí.

  Nicméně budeme velmi vděční, když se nám

  ozvou bývalí i současní letci, členové pozemní-

  ho nebo palubního personálu atd. V tomto ohle-

  du se prosím obracejte na mého kolegu Jana

  Zdiarského, který je šéfredaktorem magazínu

  INFO Eduard.

  INFO Eduard

  127

  Prosinec 2023

• Page 128

• Úvodník

  
  

  
  

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Po tříleté přestávce jsme se letos opět vypravili do Telfordu, a je dobře, že jsme se odhodlali tam jet. Přeci jen je Británie kolébkou našeho byznysu, výstava v Telfordu je největší výstavou v našem oboru a chybět na ní by byla chyba. V příštím roce budeme na výstavy vyrážet dál. Na přelomu ledna a února začneme tradičně v Norimberku. Pevně doufám, že tam letos potkáme víc kolegů z jiných firem i víc obchodníků a novinářů než loni. Přiznám se, že jsem trochu napjatý. Podle účasti firem v Norimberku můžeme posuzovat nakolik se svět vrací do normálu a všichni bychom byli určitě rádi za zjištění, že tomu tak je a svět se do normálu opravdu vrací.

  V lednu, ještě před Norimberkem, nás můžete potkat v Hradci Králové, na Hradeckém lvu. Na jaře pak budeme pokračovat ve výstavní činnosti na Proseku, vyskytneme se patrně také v Itálii ve Veroně a v Polsku v Bydgošti, v dubnu se tradičně vydáme do Mosonmagyarováru, v květnu navštívíme Záhřeb (Zagreb) a já bych se rád vypravil na průzkum do Saumuru. V červnu bude další Iron Bunny na Bublavě, což je sice velmi výběrová akce pro vybrané účastníky, ale náš podíl na ní je významný. V létě pak pojedeme do Wisconsinu na IPMS USA, pak přijde E-day, Eindhoven, Nitra, Telford a tím skončíme. Je to ambiciózní výstavní program, že?  

  Na všech letošních výstavách mi dělá velkou radost ohlas, který má u modelářů Info. Beru to jako výsledek našeho snažení o proměnu Infa z obsáhlého reklamního letáku na internetový modelářský časopis, který nejenže informuje o novinkách, ale také lidi baví. Už rok se chystáme na další krok, kterým bude placená příloha Infa. Neděste se toho, že bude placená. Slibuji, že na tom neproděláte, a to nejen proto, že půjde o kvalitně udělaný časopis. Placená bude z několika důvodů. Tím hlavním důvodem je, že Info tak, jak ho znáte, včetně historických a technických článků, zůstane zachováno ve své současné podobě. K tomu přibude příloha. Ta by měla pravidelně sestávat z úvodníku, který budu nejspíš stále psát já, ale nebudu se v něm tolik rozepisovat, dále tam bude rozhovor s některou z osobností našeho oboru a oborů s ním souvisejících, jako je třeba vojenské nebo civilní letectví. Hlavním obsahem budou obvykle tři historické a technické články a několik dalších rubrik. Budou to novinky v modelařině, co kdo nového vyrobil nebo chystá, a to především, pokud jde o stavebnice. Také tam mohou být informace o nových knihách, filmech, chystáme rubriku o leteckých simulátorech, dále novinky z letectví a muzejnictví, a samozřejmě tam najdete i postavené modely. Ty ale nebudou nutně z našich stavebnic, budou to velmi často zajímavé a dobře postavené modely z různých výstav bez ohledu na to, od jakého výrobce bude zdrojová stavebnice nebo doplňky v ní. Na to vše jsme si museli najít spolupracovníky, kterým budeme za jejich práci platit. V současnosti externím autorům také platíme, ale velká část článků je od nás, členů redakční rady. Píšeme je ve svém volném čase nad rámec svých pracovních povinností, nic za to nedostáváme a věříme, že se naše úsilí projeví v odbytu našich výrobků. V příloze to bude jiné, tam už bude obsah každého čísla poměrně nákladnou záležitostí. V příloze také bude velmi omezen náš vlastní reklamní obsah, ten zůstane v klasickém Infu. Suma sumárum bude příloha Infa nákladná záležitost, kterou už si nemůžeme dovolit v plném rozsahu dotovat, a proto ji budeme prodávat.

  Proč na placené příloze Infa neproděláte, i když za ni zaplatíte? V tuto chvíli ještě nevím, kolik přesně bude stát, ale budeme se pohybovat v intervalu 150 až 200 Kč, 10 USD. Za to kromě přílohy Infa dostanete také slevový kupón na nákup v eduardím e-shopu. Kupón bude jednorázový, ale při nákupu vám celkem s přehledem vrátí vaši investici do přílohy Infa, a ještě se u toho pobavíte. Vydělat byste na tom měli vy i my. Poprvé si to budete moci otestovat v březnu.

  Teď vás možná napadlo, co bude s tištěným Infem. Odpověď zní, že tištěné Info zatím nebude. Došli jsme k závěru, že je zatím mimo naše možnosti a schopnosti. Neříkám, že nebude nikdy, ale teď ještě ne, teď se soustředíme na dotažení přílohy Infa.

  
  

  Novinky na prosinec

  Už delší dobu se odhodlávám mírně změnit formát svého úvodníku a omezit výčet aktuálních novinek, který tu provádím každý měsíc. Nemohu se zbavit dojmu, že dělám zbytečnou práci, dubluji to, co si každý najde v čísle, a ještě tím leckoho otravuji. Zatím jsem se k tomu neodhodlal, a dnes jsem se rozhodl, že se odhodlám. Takže se omezím jen na to nejdůležitější. Kdyby se vám to nelíbilo, tak se ozvěte.

  Ta nejvíc nejdůležitější (tohle není slohová chyba a neumětelství, ale odkaz na Foresta Gumpa!) z prosincových novinek je čtvrtkový Profipack FM-1 Wildcat. Můžete si říct, že je to jen další Wildcat, ale já tu stavebnici považuji z několika důvodů za velmi zajímavou a důležitou. Jeden z důvodů je, že FM-1 není úplně mainstreamový typ. Je to ve skutečnosti trochu outsider, alespoň pokud jde o zájem veřejnosti a její znalosti o tomto letadle. Troufnu si říct, že ten typ leckdo ani nezná. Není to letadlo, které prošlo slavnými bitvami jako jeho bratranci, Wildcaty F4F-3 a F4F-4 nebo Corsair a Hellcat, o Mustangu, Spitfiru a Bf 109 nemluvě. Je to válečný kůň, který makal, dřel, bojoval a pak odešel téměř do zapomnění. Létal a bojoval na frontách, které jsou do značné míry přehlížené, až nedoceněné, a jeho příběhy jsou známé jen úzké skupině historiků. Přesto byly tyto fronty veledůležité, pro vítězství ve válce naprosto zásadní. Byla to domácí fronta, na níž měl FM-1 roli cvičné stíhačky, na které se vycvičily stovky a možná tisíce námořních letců, a pak to byla Bitva o Atlantik, kde FM-1 odvedly tvrdou a nebezpečnou práci při ochraně atlantických konvojů v dlouhé a krvavé bitvě s německými ponorkami o nadvládu nad Atlantikem. Operační skupiny, postavené z torpédoborců a eskortních letadlových lodí, z nichž operovaly smíšené (kompozitní) perutě složené s Avengerů a Wildcatů FM-1 a později FM-2, sehrály v Bitvě o Atlantik naprosto zásadní roli. V roce 1944 se FM-1 jako britské Wildcaty Mk.V ještě podílely na invazi do Normandie i jižní Francie, a nakonec se jich nemalé množství zachovalo dodnes – i když svým mladším a výkonnějším sourozencům FM-2 v tomto bodě nemohou konkurovat.

  FM-1 tedy sice není tak úplně prvoplánově slavné a světoznámé letadlo, ale je to letadlo významné. A to mám rád. Jsem si jistý, že nejsem mezi modeláři jediný, pro koho je jeho zdánlivá okrajovost přitažlivá. Přitažlivá jsou i zbarvení FM-1 ve stavebnici, je jich šest a jejich skladba je na námořní letadlo z 2. světové války až neuvěřitelně pestrá. Čtyři vybrané stroje jsou americké, přičemž každý z nich má jiné kamuflážní schéma. Je mezi nimi také hlavní hrdina naší stavebnice a jejího box artu, který se zúčastnil druhé ostré bojové mise perutě VC-1 z paluby eskortní letadlové lodi USS Block Island, při níž hlídkový Avenger v doprovodu tohoto Wildcatu objevil a napadl dvě německé ponorky. Že to nebyly jen tak nějaké ponorky se budete moci dozvědět z mého článku, který připravuji pro lednové číslo Infa. Ona tedy USS Block Island také nebyla jen tak nějaká letadlová loď, mimo jiné to byla jediná americká letadlová loď potopená za 2. světové války v Atlantiku. A ta ponorka, která ji potopila, také nebyla obyčejná ponorka. Zkrátka příběh téhle lodi má grády, uvidíte sami! Další z námi vybraných strojů, Wildcat z letadlové lodi USS Nasau ze září 1943 s červeně lemovanými znaky a žlutým taktickým označením, představuje možná to nejpestřejší, co může americké námořní letadlo z poloviny války nabídnout. Kromě amerických Wildcatů jsou ve výběru zbarvení také dva Martlety Mk.V od Royal Navy, jeden z doby invaze v Normandii a druhý z invaze do jižní Francie. V té době už se ovšem Martlety Mk.V jmenovaly Wildcat Mk.V, pokud by vás zajímalo proč, hledejte odpověď v článku o FM-1 od Toma Cleavera v dnešním čísle Infa.   

  Mezi dalšími prosincovými stavebnicemi jsou velké návraty. Do prodeje jde posledních 850 kusů čtvrtkového Profipacku Bf 110 G-4, katalogové číslo 8208. To je jedna z novinek ledna 2021, která se začala prodávat v prosinci 2020. Prodávala se čtyři dny, když přišel náš slavný požár, který zničil všechny výlisky, které jsme tehdy měli ve skladu, něco kolem miliónu rámečků. Naštěstí nezničil zabalené stavebnice a komponenty na balení stavebnic, takže 2200 zabalených kusů se prodalo, a zbyly nám komponenty na 850 stavebnic, které jsme minulý měsíc dobalili a které jdou do prodeje právě teď - skoro přesně tři roky po požáru. Je to skvělá příležitost pořídit si atraktivní stavebnici, využijte ji! Ty stavebnice v prodeji dlouho nebudou!

  V reedici uvádíme čtvrtkový Bell X-1 v Profipacku. Tato stavebnice vznikla koncem devadesátých let, ve vrcholné době našich short runů, v době, kdy jsme si ještě nevyráběli formy sami a ani jsme sami nelisovali. Formy nám vyráběl a také pro nás lisoval pan Pavel Vandělík. Spolupráce s ním, respektive s jeho rodinou, nás tehdy kvalitativně nesmírně posunula. Naše stavebnice, byť to byly stále short runy lisované do epoxidových forem, začaly vypadat k světu, my jsme si začali věřit a troufat si na větší a zajímavější projekty, než byly prvoválečné dvouplošníky. Pustili jsme se do Tempesta a Jaka 3 a užívali si takové té ranné slávy, která člověku snadno stoupne do hlavy.  Jezdili jsme v té době každý rok na podzim do Chicaga na výstavu RICHTA, což bylo v Americe prezentováno jako americká obdoba výstavy v Norimberku. To bylo typické americké sebevědomí, RICHTA byla mnohem menší, ale jezdil jsem tam rád a vždycky jsem si to tam užil. A na jedné téhle cestě, myslím, že v roce 1996, ale možná to bylo o rok dříve, jsem se setkal s Chuckem Yeagerem. Kdybyste mi to chtěli závidět, tak nemusíte. Byl jsem tehdy mladý a hloupý a moc jsem si to neužil. Válečných letců tehdy ještě žilo hodně a mě to přišlo jako normální setkání se starým pilotem. No, jak říkám, byl jsem mladý trouba. Dneska bych si to užil úplně jinak, ale pozdě bycha honit. V této souvislosti do mě ale různí lidé začali hučet, že bychom měli udělat Bella X-1, protože se blíží padesáté výročí Chuckova rekordního letu a model Bellu X-1, vydaný na výročí, by byl naprostý a velkolepý trhák. Dávalo to smysl, obzvlášť v Americe. Ovšem nejvíc mě masíroval jeden Francouz, Christian Ginisty, šéfredaktor časopisu Replic. Byl velmi sugestivní, jak už Francouzi bývají. Mimochodem, jezdil ve Ferrari, asi mu to šéfredaktorství dobře vydělávalo! Nakonec mi to přišlo jako dobrý nápad a Bella X-1 jsme udělali. Předlohu vytvořili Zdeněk Sekyrka a Jindra Balon, formy Pavel Vandělík, obrázek na jednu krabici namaloval Standa Tarasovič, druhý obrázek začínající Martin Novotný. Již tehdy jsme stavebnice vydávali v Profipacku a v tehdy ještě bezejmenné běžné řadě, ze které se později vyvinul Weekend. Stavebnice měla nějaké nedostatky, ne všechno pasovalo, jak mělo. Učili jsme se a jen tak nejasně jsme tušili, co všechno ještě neznáme. Mimochodem, ty chyby jsou tam dodnes, tak nám je prosím odpusťte. Dnes už mají i svoji historickou hodnotu!

  Ač byla ta stavebnice hezká věc, na tehdejší dobu a české poměry celkem špičková, mělo to celé jednu vadu. Nikoho moc nezajímala. Nikdo nad ní nejásal a nikdo se o ni nerval. Padesáté výročí prvního nadzvukového letu tak nějak proplynulo a zapadlo, my jsme se i reklamu teprve učili, a modeláři Bella moc nekupovali. Ne že by to byl vyloženě propadák, ale řekněme, že Bell X-1 zůstal za očekáváním. Časem ale zklamání pominulo, celý náklad jsme po pár letech vyprodali, a protože jsme měli stále nové nápady a tím pádem co dělat, zůstali mi na něj jen ty hezčí vzpomínky. Vydali jsme ho pak ještě několikrát, a nakonec se vždy prodal celkem svižně. Mám tu stavebnici rád, má svůj příběh a já mám příběhy rád!

  Shodou okolností máme v prosincové nabídce ještě jednu reedici staré stavebnice, dvaasedmdesátinového Albatrosa D.V. Možná vás to překvapí, ale to je o jednu vývojovou generaci mladší stavebnice, ta už má galvanickou formu. Galvanické formy, to je také zajímavý příběh, ale o tom zase někdy jindy.

  Na příští rok máme v plánu několik těchto starých stavebnic znovu vydat. Vytvoříme pro tento účel řadu EDUARD HEAVY RETRO. Vydáme v ní několik stavebnic, které mají nějaký význam pro historii výroby stavebnic v Eduardu. Samozřejmě věříme, že budou atraktivní i pro zákazníky a že to s nimi nebude takové, jako s prvním vydáním Bella X-1. První položkou řady Heavy Retro bude v únoru čtvrtková Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero, kterou si připomeneme naši spolupráci s tehdejší MPM, dnes Special Hobby, a Julesem Bringuierem, majitelem firmy Classic Airframes. Lisovat z těchto starých forem není hračka, je to opravdu tak trochu lisařská archeologie, ale kolegové ve Special Hobby to zvládají. Další stavebnicí pak bude také čtvrtková Ki-115 Tsurugi, což je náš první projekt vytvořen ve 3D modelaci a frézován[LR2]  na CNC strojích. Na E-day pak chceme připravit dvaasedmdesátinový L-410 Turbolet a na listopad čtvrtkový Lysander, kterými si připomeneme naši spolupráci s firmou Gavia. Pokud budou tyto stavebnice úspěšné, můžeme s nimi čas od času pokračovat a sem tam občas si připomenout kus historie výroby stavebnic.

  Ještě dovolte dvě poznámky k prosincovým novinkám. První je k Brassinům. V prosinci máme poprvé v historii téměř všechny novinky v této řadě vyrobené k našim vlastním stavebnicím. A je mezi nimi i pěkná kolekce sad na FM-1 Wildcat. Mrkněte na ně!

  Také bych rád zmínil dvě obtiskové sady. Obě jsou popisky pro F-35 od Tamiyi, jedna sada pro čtvrtku, druhá pro dvaasedmdesátinu. A, jak můžete čekat, jsou to naše obtisky, ty stále částí modelářů nenáviděné a odmítané. Poslední dobou se zdůvodnění odmítání našich obtisků soustřeďuje do údajné nutnosti sundávat z nich při aplikaci lak. Je překvapivé, kolik modelářů tuto vlastnost zmiňuje jako negativní, přestože my sami nic takového neuvádíme a nedoporučujeme. Naopak říkáme, že jsou to normální obtisky, lak se z nich sundávat nemusí. Stačí s nimi zacházet jako s jinými obtisky, nanést je na lesklý povrch a po zaschnutí zalakovat bezbarvým lakem. Krycí lak obtisků se pak na povrchu stane neviditelným. Mimochodem, to, že lak má nepravidelné okraje a má poměrně široký přesah kolem barevného motivu obtisku, má významný vliv na to, že po zalakování prakticky nelze okraj laku na povrchu modelu rozpoznat. A ani to nepotřebuje nějak tlustý nástřik lakem. Tak prosím vás, lidi, lak nemusíte po nanesení obtisků sundávat a široký okraj laku nevadí. Opravdu nevadí, na hotovém modelu není vidět!

  
  

  Články

  Dnes tu máme tradiční přehled leteckých operací nad Ukrajinou od Mira Bariče a druhý díl Práce s lepty od Jakuba Nademlejnského. Z historie přinášíme dnes naprosto nezbytný článek o historii FM-1 Wildcatu od Toma Cleavera a dva články věnované československým letcům z 311. bombardovací perutě RAF, kteří byli vyznamenáni 28. října tohoto roku prezidentem Petrem Pavlem. O panu Jiřím P. Kafkovi, posledním žijícím příslušníku 311. perutě, píše Jan Zdiarský, o panu Oldřichovi Doležalovi píší Pavel Vančata a Pavel Türk. Yoav Efrati napsal článek o zbarvení izraelských S-199. To měla být původně Box Art story k obrázku v prosinci vydávaného Weekendu S-199, ale Yoav se nevešel do formátu, z jeho textu je proto standardní článek a BAS k tomu. Richard Plos napsal Box Art story k oběma v prosinci vydávaným Bellům, Airacobře a X-1. Další dvě Box Art story, k Bf 109 E-4 a Albatrosu D., napsal neméně zkušený Jan Bobek. Já jsem měl dodat poslední BAS, o scéně na titulním obrázku FM-1, ale mně se to podobně jako Yoavovi nějak zvrtlo a vzniká mi poměrně rozsáhlý článek o eskortní letadlové lodi USS Block Island, ve kterém se kromě Wildcatů, Avengerů, letadlových lodí a torpédoborců pohybuje i značné množství německých ponorek. Bude mi ctí vám ho představit v lednovém čísle Infa.

  
  

  Závěrem

  Ani tentokrát jsem úvodník příliš nezkrátil. Tak sorry. Příště ho také nezkrátím, protože příští úvodník bude o novinkách na rok 2024 a to nic krátkého rozhodně být nemůže. Dnes jsem už něco málo o novinkách na příští rok napsal, takže jsem si udělal trochu fóra, ale dnešní text je jen slaboučký odvar toho, co vás čeká příští měsíc.

  Ještě několik organizačních připomínek. Dnes začíná akce Sweep, do výprodeje jde 16 položek, převážně staré Weekendy v původním balení a několik málo Profipacků ve starých krabicích. Dostupné budou do vyprodání zásob, které v některých případech nejsou nijak velké.

  Dále je v prodeji prosincová várka Bundles. Ta bude v prodeji do spuštění lednových Bundles. Na nákup těchto položek tedy máte zhruba měsíc.

  Naše obchodní oddělení bude jako každý rok v prosinci otevřeno do 23. prosince. Pozor ale, poslední objednávky, u kterých garantujeme odeslání ještě v tomto roce, respektive do 23. prosince, budou objednávky přijaté v pondělí 18. prosince. Zároveň letos uděláme výjimku ve spuštění lednových novinek, které bude možno objednat již od 15. prosince. Po svátcích bude obchodní oddělení znovu otevřeno od středy 3. ledna 2024.

  Milí přátelé, děkuji vám za přízeň, kterou jste nám v letošním těžkém roce věnovali. Přeji vám hezké vánoční svátky, hodně klidu, pohody a veselého Silvestra.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

• Na hranici možností

  
  

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 8067

  
  

  Bell P-39 Airacobra byl vším možným, jenom ne výškovým stíhačem. Ani prototyp, který byl poháněn motorem s turbokompresorem, ve velkých výškách co do maximální rychlosti neexceloval a po instalaci Allisonu V-1710-39 s jednostupňovým kompresorem byl slibný stíhací letoun definitivně odsouzen k nasazení jen v malých a středních výškách. O to zajímavěji zní příběh F/O Kirbyho F. Smithe, který dokázal sestřelit průzkumný Ju-88D-1 letící ve výšce přes 9500 m.    

  Došlo k tomu 6. srpna 1943. Dvojice F/O Smith a F/O Simmonds od 346th Fighter Squadron, náležející do sestavy 350th Fighter Group operující v severozápadní Africe, prováděla zkušební let, během kterého jeden z dvojice simuloval nepřátelský letoun, zatímco ten druhý se jej snažil vyhledat pomocí rádiového navádění. Během této činnosti obdrželi piloti hlášení o výskytu německého průzkumného letounu, takže nechali cvičení cvičením a po navedení pozemní stanicí začali stoupat k cíli. Průzkumák již přelétl pobřeží a zamířil nad moře, zatímco obě již notně „zadýchané“ Airacobry bojovaly doslova o každý metr výšky, jak se blížily hranici praktického dostupu. Na výšku cíle se piloti dostali až 160 km od pobřeží. Smith neztrácel čas, protože paliva ubývalo a teplota motoru rostla. Jakmile se přiblížil na dostřel, zahájil palbu. Silný zpětný ráz 37mm kanónu ale způsobil, že se letoun propadl o desítky metrů. Zasažený Ju 88 ale přešel zvolna do pádu a na obloze se objevily padáky jeho osádky…  

  Ten den ztratila Luftwaffe ve Středomoří dva průzkumné Ju 88. Jeden z nich prováděl průzkum počasí, druhý dálkový průzkum. V obou případech se jednalo o stroje verze Ju 88D-1. Obětí K. F. Smithe byl s největší pravděpodobností letoun Fw. Heinze Prachta od 3.(F)/33 (WNr. 143073, 8H+LL). Druhý ztracený Ju 88D-1 totiž náležel k Wekusta 26, tedy letce průzkumu počasí, která sídlila ve Frosinone, tedy více než 600 km od místa sestřelu a nezdá se pravděpodobné, že by operovala tak daleko.

  Smith a Simmonds by měli situaci jednodušší, kdyby se na zkušební let vypravili s P-38, které obdržely všechny tři squadrony 350th FG právě pro boj s vysoko letícími německými průzkumáky. Každá obdržela v květnu 1943 dva tyto letouny a jejich piloti dokázali sestřelit do začátku října 26 procent všech průzkumných letounů Luftwaffe nad severozápadní Afrikou.

  Příběh vzniku 350th FG je sám o sobě zajímavý. Vznikla tak trochu z nouze díky snaze velení USAAF využít veškeré dostupné zdroje před plánovanou invazí do severní Afriky. A tak bylo rozhodnuto využít americké piloty v Evropě, doplnit je piloty z USA a vybavit Airacobrami, které měli původně obdržet Francouzi a už více než rok čekaly na svůj další osud v bednách ve Velké Británii. Z USA se tedy směr Evropa vydal 20. září 1942 z Harding Field předsunutý sled 119 mužů od 31st FG a 52nd FG, tedy skupin, které létaly s P-39. Zároveň byli shromažďováni američtí piloti působící v Evropě. Nejednalo se ovšem o piloty Eagle Squadrons, které vytvořily 4th FG, známou jako Debden Eagles, ale o muže roztroušené u různých squadron RAF a RCAF. K aktivaci 350th FG došlo 1. října v Duxfordu, do její sestavy patřily 345th (Devil Hawks), 346th (Checkerboards) a 347th (Screaming Res Asses) Fighter Squadron.

  Začátkem ledna bylo připraveno k akci na 800 mužů pozemního a létajícího personálu a všichni se během ledna a února 1943 přesunuli do Afriky. Přelet P-39 z Anglie do Port Lyautey ve francouzském Maroku byl sám o sobě nebezpečnou akcí, neboť se jednalo o sedmihodinový let, vedoucí z velké části nad nepřátelským územím. Ze 75 pilotů, kteří mezi 3. lednem a 28. únorem vzlétli k přeletu, jich do cíle dorazilo 61. Deset jich bylo nuceno kvůli protivětru přistát v Portugalsku, stejně jako pilot, kterému za letu vysadila palubní elektrika. Jeden z pilotů byl sestřelen hlídkujícím Ju 88 od KG-40 nad Biskají, další z těch, co nedoletěli, musel nouzově přistát ve Španělsku a jeden ztratil orientaci nad Irskem a havaroval, když se snažil o návrat zpět do Anglie.

  V Africe létali piloti všech squadron hlídkové a záchytné mise, poskytovali krytí konvojům a doprovod bombardovacím, transportním či průzkumným letounům. Mezi jejich úkoly patřila i blízká letecká podpora, takže se dá říci, že se jednalo o „děvečky pro všechno“. A jak dokazuje příběh, ztvárněný na boxartu Adama Toobyho, který jej připravil pro stavebnici kat. č. 8067, zvládli občas se svými Airacobrami i roli výškových stíhačů. 

• Neděle v golfovém klubu

  
  

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  Kat. č. 84196

  
  

  Neděle 18. srpna 1940 se zapsala do historie bitvy o Británii jako Nejtěžší den (The Hardest Day). Jednou z jednotek, která Anglii v ten den bránila, byla 501. peruť RAF, která během dne podnikla více než 50 bojových letů. Kolem jedné hodiny odpoledne byla formace jejích dvanácti Hurricanů vyslána do prostoru Canterbury a měla stoupat do letové hladiny 20000 stop. Směřovalo k ní dalších pět perutí, které měly napadnout zhruba 350 německých letounů, jež se formovaly nad Pas-de-Calais a bylo jasné, že zamíří k cílům v Anglii.

  Před vlnou bombardérů s náskokem vzdálenosti asi 40 km letěla na volný lov jedna Gruppe z JG 3 a  III./JG 26 „Schlageter“. Přestože velitelem III./JG 26 byl Major Adolf Galland, při této akci jej zastoupil velitel jeho 9. Staffel, Oblt. Gerhard Schöpfel. Když se svou formací dorazil nad Canterbury, zpozoroval pod sebou Hurricany z 501. peruti, jak ve velmi těsné formaci v kruhovém stoupavém letu nabírají výšku. Schöpfel vycítil unikátní příležitost, nařídil své jednotce neútočit a formaci Hurricanů napadl sám z převýšení se sluncem v zádech.

  Jeho překvapivý dvouminutový útok byl zničující. Prvního protivníka zasáhl zezadu ze vzdálenosti 100 metrů, z Hurricanu odpadávaly části, vyrazil z něj kouř a plameny. P/O Kenneth Lee měl zasažené rádio a nestačil ostatní varovat, se zraněním se zachránil na padáku. Schöpfel druhého protivníka zasáhl také ze vzdálenosti 100 metrů, Hurricane vzplál a těžce zraněný polský pilot F/O Kozłowski se zachránil seskokem. Zbytek britské formace si stále ničeho nevšiml. Schöpfel zasáhl třetí oběť, britský stroj se rozpadl ve vzduchu a Sgt. McKay kupodivu se zraněním přežil. Tragicky dopadl P/O Bland, na nějž Schöpfel vypálil dávku z bezprostřední blízkosti, stroj vybuchl a britský pilot v něm zahynul. Překryt Schöpfelovy kabiny byl kompletně pokryt olejem z Blandova stroje a německý pilot se musel z boje odpoutat. Tento boj se stal nejen vítaným tématem pro německou propagandu, ale i výrazným milníkem ve Schöpfelově kariéře. Po několika dnech se stal velitelem III./JG 26 a v prosinci 1941 byl jmenován Kommodorem JG 26. Jaké byly osudy jeho obětí?

  Kenneth Norman Thomson Lee se narodil Birminghamu 23. června 1915 a s leteckým výcvikem začal v RAFVR již v roce 1937. Před začátkem války sloužil u 111. a 43. peruti RAF, v září 1939 byl zařazen 501. peruti a prošel s ní boji na Francií. V říjnu 1940 mu bylo uděleno DFC a od konce roku 1941 sloužil v Africe. Od září 1942 létal u 260. peruti vyzbrojené Kittyhawky. Dosáhl celkem sedmi vítězství. Při náletu na Krétu 27. července 1943 byl však sestřelen a padl do zajetí. V lednu 1945 se mu podařilo přežít pěší přesun mezi zajateckými tábory. Zemřel 15. ledna 2008.

  Franciszek Kozłowski se narodil 14. dubna 1917 ve Wodzisławi. Na počátku války byla jeho jednotkou 122 Eskadra Myśliwska s letouny PZL P.11c a připsal si podíl na zničení dvou bombardérů. Na konci roku 1939 se dostal do Velké Británie a na počátku srpna 1940 byl přidělen k 501. peruti. V únoru 1941 byl převelen k polské 316. peruti RAF a 13. března 1943 padl v boji nad Francií.

  Donald Alistair Stewart McKay se narodil v Pontefractu v hrabství Yorkshire v roce 1917. Tento bankovní úředník zahájil letecký výcvik u RAFVR v roce 1937 a v letech 1939 a 1940 prošel stejnými jednotkami jako Kenneth Lee. Po vyléčení ze zranění, které utrpěl v souboji s Schöpfelem, se na konci roku 1940 vrátil do boje a při následné službě u 91., 234. a 274. peruti získal další úspěchy v boji. Dosáhl celkem 14 vítězství a obdržel DFM. V roce 1947 byl propuštěn z RAF a vrátil se k RAFVR. Dne 30. října 1959 zemřela na následky operace jeho žena a McKay o dva dny později spáchal sebevraždu.

  John Wellburn Bland se narodil 9. května 1910 v Calne v hrabství Wiltshire v rodině vikáře kostela St. Matthews v Cotham Park v Bristolu. K 501. peruti byl přidělen před začátkem války, ale po jejím vypuknutí přešel k 601. peruti a první dvě vítězství získal během bojů nad Francií. V červenci byl převelen zpět k 501. peruti, připsal si na konto ještě jedno vítězství, ale tragickým se pro něj stal popisovaný bojový let 18. srpna 1940.

  Hořké vzpomínky si na tento ten odnesl Kenneth Lee. S průstřelem v noze přistál na padáku u Whitstable a v zakrvácené kombinéze čekal v baru místního golfového klubu na sanitku. Na jeho adresu jeden z členů klubu řekl: „Kvůli té kulometné střelbě jsem nedal svůj putt. A kdo je ten chlapík u baru? Nechutné, všechna ta krev – nevěřím, že je vůbec členem.“

• Messery pro Yoav

  
  

  Text: Yoav Efrati

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 7472

  
  

  Před jednasedmdesáti lety se z prašného pásu venkovské zemědělské osady Hertzelia vznesly Messerschmitty, Spitfiry a Mustangy na obranu nového státu Izrael. Izraelská válka za nezávislost byla vybojována ve třech fázích, její druhá fáze proběhla mezi 15. a 22. říjnem 1948, kdy byla spuštěna operace „Deset ran“, jejímž cílem bylo vytlačit egyptskou armádu, která pronikla do oblasti 30 minut od Tel Avivu, podél silnice Ashdot Hebron a enklávy Faluga.

  Operaci „Deset ran“ řídil velitel jižní fronty Yigal Alon. Později byla přejmenována podle Yitzhaka Dubna, jehož velitelé jej v Palmachu přezdívali krycím jménem "Yoav". Dubno, vysoký důstojník Palmachu, byl pověřen plánováním a vedením obrany kibuců Negba a Yad Mordechai a byl zabit při náletu na kibuc Negba krátce poté, co egyptské síly zahájily ofenzívu na jižní frontu Izraele.

  Přípravy na operaci Yoav začaly v létě 1948 a všechna letadla způsobilá k letu, včetně lehkých a těžkých dopravních letadel, bombardérů a stíhaček, byla vybavena pumami dovezenými ze zahraničí a také těmi vyrobenými na místě. Většina misí uskutečněných během operace Yoav se soustředila na bombardování egyptské předsunuté letecké základny El Ahrish a velitelství egyptské armády zřízené v pevnosti Iraq Al Sudan s výhledem na enklávu Faluga podél silnice Ashkelon - Hebron. Osm dní trvající ofenziva úspěšně vytlačila egyptskou armádu ze silnice spojující Ashkelon s Jeruzalémem a zatlačila ji dále na jih, za město Beer Sheva.

  Dne 16. října 1948 velitelství IAF oznámilo všem pozemním jednotkám, že izraelské stíhací letouny, patřící k jediné z izraelských stíhacích jednotek, 101. perutě mají vrtulové kužely natřené na červeno a kormidla ozdobena červenými a bílými pruhy, aby se odlišily od egyptských Spitfirů operujících ve stejné oblasti. Pro další odlišení izraelských stíhacích letounů od egyptských, zejména egyptských Spitfirů, byly na křídlech poprvé použity kruhové výsostné znaky s Davidovou hvězdou. Mezi letouny, které měla 101. peruť k dispozici na začátku operace Yoav, patřily Avie S-199 s čísly Daled-113, 114, 117, 118, 120, 121 a 123; Spitfiry Daled-130, 131, 132, 133 a 134; a P-51D Mustangy s čísly Daled-190 a 191, které procházely závěrečnou fází montáže.

  Během operace Yoav si letoun Avia S-199 Daled-121 s červenobílými pruhy na směrovce a červeným kuželem připsal zásah nepřátelského letounu. První den ofenzívy, 16. října, si Rudi Augarten nárokoval sestřel Spitfiru Mk.IXc egyptského královského letectva. Tento sestřel nebyl potvrzen zpravodajskou službou izraelské armády a je tedy klasifikován pouze jako poškození.

  Po skončení operace Yoav dne 22. října 1948 a vzhledem k podzimnímu počasí, které změkčilo prašnou přistávací dráhu v Hertzelia, byla 101. peruť 09. listopadu 1948 přesunuta na bývalou základnu RAF v Castina, později známou jako letecká základna Hatzor.

  Dne 22. prosince 1948 zahájily IDF další ofenzívu, která vytlačila egyptskou armádu za hranice Izraele. Tato akce byla nazývána operací Chorev a trvala do 7. ledna 1948. Skončila příměřím, které ukončilo válku o nezávislost Izraele a stanovilo hranice země tak, jak jsou uznávány dodnes.

  Oficiální kódové označení letounu Avia S-199 v IAF bylo Python. Piloti IAF, kteří byli válečnými veterány druhé světové války, označovali letoun Avia S-199 jako Messerschmitt. Tento název byl zkrácen na „Messer“, jak mi pověděl i Ezer Weizman. „Messer“ mělo také druhý význam - mezi evropskými Židy, kteří mluví jazykem jidiš, znamená „messer“ také „nůž“, což se v hebrejštině vyslovuje „sakeen“.

  Vyobrazený stroj s trupovým kódem Daled-121 byl dodán do Izraele 20. července 1948 během operace Balak, přesun č. 70. Svůj první let v Izraeli uskutečnil hned den po svém dodání. Levá strana přídě byla následně ozdobena znakem 101 tayeset (perutě). Původní malý a černě natřený kód letounu Daled-121 byl zamalován nahrazen větším, bílým. Dne 14. září 1948 pilot Bill Pomerantz tento letoun při přistání převrátil na záda. Messer byl opraven a sloužil až do konce války, do 22. prosince 1948. V roce 1950 byl převezen do Tel Nofu a sešrotován.

• Steak zdarma

  
  

  Text: Richard Plos

  Ilustrace: Stanislav Tarasovič

  Kat. č. 8079

  
  

  Levá ruka posouvá plynovou páku vpřed až na doraz, pravá tlačí knipl vpřed. Letoun sklání příď a motor zavyje v maximálním výkonu. Ručička rychloměru pádí po stupnici vstříc nejvyšším hodnotám. Vtom se ozve z přídě rána. Právě se rozpadl reduktor! Vrtule okamžitě přesáhne maximální otáčky, vrtulové listy se utrhnou, s nimi se odporoučí i vrtulový kužel. Letoun, náhle „těžký na ocas“, se divoce vzepne vzhůru. Drtivé přetížení zbaví pilota vědomí, probere se až po několika vteřinách ve výšce 12 200 m. Příď letounu je zdeformovaná, jeden krycí panel odtržen. Křídla mají po drtivém přetížení při přechodu ze střemhlavého letu do stoupání nepřirozené vzepětí, ale letoun zůstává řiditelný, a tak jej pilot převádí do klouzavého letu a otáčí k základně. Po několika desítkách minut se kola zdeformovaného Spitfiru Mk. XI dotknou dráhy ve Farnborough. Píše se 27. duben 1944 a W/Cdr Anthony F. Martindale právě zaznamenal nejvyšší rychlost, jaké kdy dosáhl pístový letoun. Jak ukázal záznam, ještě než se rozpadl reduktor, činila rychlost letu 1149 km/h, což vzhledem k výšce představovalo dosažení Mach 0,92!

  Střih, posun v čase o tři a půl roku. Tentokrát pilot zapíná jednu po druhé čtyři komory raketového motoru XLR-11-RM-3 o maximálním tahu 26,5 kN. Oranžový Bell X-1, připomínající tvarem trupu střelu půlpalcového kulometu, krájí svými tenkými křídly vzduch jako nůž máslo. Rychlost plynule narůstá, ručička machmetru hravě překonala heroický výkon W/Cdr Martindalea a jeho nebohého Spitfiru. Zcela plynule a bez vibrací se ukazatel přehoupne přes hodnotu Mach 1 a zvolna pokračuje dál. Při dosažení Mach 1,06 raketový motor po dvaceti sekundách práce ztichne a pilot převádí letoun do klouzavého letu. Trvá mu bezmála 14 minut, než z výšky 12 800 m vyklesá a kola se dotknou dráhy základny Rogers Dry Lake. Je 14. října 1947 a Charles „Chuck“ Yeager se právě stal nejrychlejším mužem planety a prvním, kdo překonal rychlost zvuku. Je paradoxem, že tohoto úspěchu dosáhl coby zdravotně nezpůsobilý pilot. Ale na to se přišlo, až když bylo po všem…

  Před rekordním letem, který se konal v úterý, měl Chuck s manželkou vyrazit na víkendový výlet, ale těhotná Glennis se necítila dobře, takže zůstali doma. V neděli se jí udělalo lépe, vydali se tedy alespoň na večeři do restaurace Happy Bottom Riding Club, což byla součást rozsáhlého ranče, který vybudovala v blízkosti základny Florence Lowe „Pancho“ Barnes, pilotka, která v leteckých závodech soupeřila v předválečných letech se slavnou Amelií Earnhart a mimo jiné létala ve slavném filmu Howarda Hughese Pekelní andělé (1930). Ta také už na začátku programu X-1 vyhlásila, že první pilot, který překoná rychlost zvuku, u ní má zdarma pořádný steak.   

  Toho večera si ještě musel Chuck svou večeři zaplatit a poté se s Glennis rozhodli projet na koních. Jenže někdo zavřel bránu ranče, což Yeager nečekal. Jeho kůň se vzepjal a uskočil do strany, zatímco jezdec opustil nedobrovolně sedlo. Odnesla to dvě zlomená žebra, ale než by se leteckému lékaři přiznal a vyřadil se na nějakou dobu z létání, zašel ke známému veterináři. A protože zjistil, že není schopen zavřít pravou rukou dveře kabiny, uřízl mu letový inženýr Jack Ridley násadu od koštěte, aby ji mohl použít coby improvizovanou páku. Jakmile byly dveře zavřeny a po nezbytných kontrolách došlo k odpoutání X-1 od mateřského B-29, nemohlo už Yeagera nic zastavit!

  Celou situaci postihl film The Right Stuff (1983), ve kterém si Chucka zahrál Sam Shepard, zatímco Ed Harris ztvárnil druhého amerického astronauta Johna Glenna a Scott Glenn si zahrál prvního Američana v kosmu, Alana Sheparda… Rozšafnou majitelku ranče ztvárnila Kim Stanley a pět let po The Right Stuff byl o samotné „Pancho“ Barnes natočen film s Valerií Bertinelli v hlavní roli.

  Na malbě Stanislava Tarasoviče, která je boxartem stavebnice kat. čísla 8079, je zobrazen letoun číslo 46-063, tedy druhý prototyp, který provozovala NACA (National Advisory Committee for Aeronautics; Národní poradní výbor pro letectví). Chuck Yeager s ním tedy nikdy neletěl, nicméně celý program X-1 je už navždy spojen právě s ním a jeho rekordním letem. A o tom, jak nebezpečná byla práce zkušebních pilotů bez ohledu na příslušnost k armádě nebo NACA, svědčí filmová konverzace „Pancho“ s manželkou Gordona Coopera, Trudy Cooper: „Všimla jsem si, že takový skvělý pilot, jako je tady Slick (míněn Chalmers H. Goodlin, tovární pilot Bellu) nemá fotku na stěně za barem, jako ti ostatní. Co musí člověk udělat, aby se tam dostal?“

  „Pancho“ Barnes: „Musí umřít, zlatíčko…“ 

• Bavorský rytíř

  
  

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 7406

  
  

  Není náhodou, že se Max Müller stal druhým nejvíce vyznamenaným německým letcem z období Velké války, hned po Manfredu von Richthofenovi. Sportovně založený a cílevědomý Müller se přihlásil do bavorských ozbrojených sil již v roce 1907. Stal se osobním řidičem bavorského ministra války, jímž byl Otto Freiherr Kreß von Kressenstein. Žádostí, kterou směřoval přímo na svého pasažéra, dosáhl Müller v prosinci 1913 přeložení k letecké jednotce. Během prvních dvou válečných let se stal velmi zkušeným a odvážným letcem. Přestože byl Bavorem, v době služby u Jasta 2 se v této pruské jednotce cítil jako doma. I poté, co byl již jako eso s pěti vítězstvími na kontě na počátku roku 1916 převelen k Jasta 28w („w“ indikuje, že šlo o württemberskou královskou jednotku), se i v nové jednotce cítil dobře přijat. Na dva velitele Jasta 28w nedal dopustit, byli jimi Lt. Schäfer a Hptm. Hartmann. Oba však padli v boji, Schäfer na počátku června a Hartmann na začátku září 1917.

  Ještě když byl Hartmann živ, došlo 26. srpna 1917 k povýšení Maxe Müllera na řádného důstojníka do hodnosti Leutnant. Byl to první případ takového povýšení v německých ozbrojených silách. Müller, jenž měl do té doby nejvyšší možnou poddůstojnickou hodnost (Offiziersstellvertreter), byl vítězem nad 26 protivníky. Vzhledem k jeho výkonům by jako důstojník již před delší dobou obdržel prestižní řád Pour le Mérite. Po jeho povýšení mu však byl v první polovině září udělen jak „Modrý Max“, tak i bavorská zlatá vojenská medaile za zásluhy.

  Na počátku září 1917 nechal Müller trup svého stroje natřít červenou barvou, neboť v té době vedl při bojových letech Jasta 28w. Na boxartu Antonise Karydise je Müller zobrazen v souboji se Sopwithem Camel, k němuž došlo 10. září v 19:30 nad Houthulstkým lesem. Patrně se jednalo o stroj ze 70. peruti RFC. Během následujícího dne přinutil k přistání další letoun tohoto typu.

  Hartmannovým nástupcem se 10. září stal Oblt. Jahns, na jehož kontě bylo jen jedno letecké vítězství. Max Müller v té době patrně začal pochybovat nad tím, zda mu nadřízení budou někdy ochotni svěřit velení nad Jasta 28w. Když Jahns padl 24. září v boji, Müller patrně čekal, že přišla jeho chvíle a stane se velitelem jednotky. K jeho zklamání byl ale do jejího čela jmenován Lt. Emil Thuy, jenž měl na kontě zhruba polovinu sestřelů ve srovnání s Müllerem. Navíc oba důstojníci spolu nevycházeli moc dobře. Müller, jenž měl být zařazen k některé bavorské stíhací jednotce, však požádal o přeložení zpět k pruské Jasta 2, jejíž označení se mezitím změnilo na Jasta Boelcke (Jasta B).

  U své staré jednotky byl Müller na konci října 1917 uvítán s nadšením. Před třičtvrtě rokem od ní odešel jako poddůstojník a Boelckeho nadějný žák s pěti sestřely na kontě. Vrátil se k ní jako důstojník s téměř třiceti vítězstvími. Byl v té době, hned po Manfredu von Richthofenovi, druhým nejúspěšnějším žijícím stíhacím letcem.

  Když 6. ledna 1918 zahynul velitel Jasta B, Lt. Walter von Bülow-Bothkamp, byl Müller pověřen velením. Ke svému zklamání nebyl jmenován Staffelführerem. Byl však pevně rozhodnut si tuto funkci zasloužit. Během 8. ledna předával žákům v jedné letecké škole zkušenosti, jakým způsobem efektivně útočit na dvoumístné pozorovací letouny. Hned následujícího dne se právě v takové situaci ocitl, když zaútočil na osádku RE.8 z 21. peruti RFC s osádkou Capt G. F. W. Zimmer a 2.Lt H. A. Somerwille. Napadlo je sedm Albatrosů pod Müllerovým velením a Somerwille postupně střílel na všechny stroje. Müller se z boje odpoutal, jeho stroj vzplál a vypadalo to, že ze stroje v zoufalství vyskočil bez padáku. Do boje se následně zapojily i SE.5 z 60. peruti. Na přesném průběhu Müllerova tragického konce se však nedokázali shodnout ani jeho spolubojovníci. Jisté je, že Müller byl nalezen s kulkou v hrudi, která musela pocházet z obranné palby RE.8. Je ironií osudu, že Capt. Zimmer (zanedlouho obdržel DFC), jehož střelec Müllera smrtelně zasáhl, byl německého původu, neboť jeho otec byl imigrantem narozeným v Heilbronnu ve Württembersku.

  Max Müller byl po Rudolfu Bertholdovi druhým neúspěšnějším bavorským stíhačem a v březnu 1919 byl posmrtně vyznamenán vojenským řádem Maxe Josefa se zpětnou platností od listopadu 1917. Tímto aktem byl povýšen do rytířského stavu a jeho jméno se uvádělo jako Max Ritter von Müller. Více se o tomto výjimečném letci můžete dozvědět v publikacích Lance J. Bronnenkanta, Grega VanWyngardena, Bruno Schmälinga a Jörna Leckscheida. 

• Tail End Charlie

  Business jako při zemětřesení

  
  

  Text: Jan Bobek

  
  

  Když jsem v loňském listopadovém vydání magazínu INFO Eduard psal o blbé náladě a o tom, jak ruská agrese proti Ukrajině, inflace, ceny energií a další faktory destabilizují i náš obor, tak jsem končil pozitivně a zmiňoval jsem plánované inovace v oblasti 3D tisku, ve výrobě forem pro stavebnice i změny v našem marketingu, především v souvislosti s naším magazínem.

  Vše se nám daří postupně realizovat, ale vnější vlivy se moc nezlepšily. Ruská armáda je na Ukrajině pořád a Putinovi je ve stylu středověké mongolské Zlaté hordy úplně jedno, kolik zabije svých i cizích lidí. Naši ukrajinští kolegové, konkurenti a obchodní partneři se statečně drží, stejně jako celá jejich země. U našich západních sousedů v Německu je ekonomika poprvé po mnoha letech v recesi. Tato země je největším investorem v Česku a má zásadní vliv na naši ekonomiku. Co se děje v Německu se s jistou prodlevou vždy projeví i u nás. S jistým údivem jsem v první polovině tohoto roku sledoval vyjádření některých českých novinářů, politiků a vysokých státních úředníků o tom, že krize skončila. Byl jsem si jistý, že neskončila. Autoři těch článků mezitím pod tíhou statistických dat zmlkli. A potíže trvají a obávám se, že budou trvat dál, alespoň rok nebo dva.

  Pro nás je situace na světovém trhu pořád stejně nejistá jako před rokem. Je horší než během krize, která začala v letech 2007 a 2008. Tehdy došlo k propadu našich tržeb, ale ten se rychle stabilizoval a víceméně zůstal neměnný. Nyní čelíme krizi, která je způsobena ne jedním vlivem, ale hned několika současně. Poklesy v odbytu se projevují v různých částech světa a v různých zemích v jiném časovém období. Jakmile se stabilizuje trh v jedné zemi, rozkolísá se v jiné. Podobá se to zemětřesení, které se vrací na nečekaných místech.

  Zákazníci našeho e-shopu si občas stěžují na vysokou cenu dopravy zásilek. Během letošního roku se nám podařilo portfolio mezinárodních dopravců rozšířit a alespoň v rámci většiny zemí Evropské unie nabízíme dopravné na rozumné cenové úrovni. Ale s cenami dopravy mimo EU jsme cenově výhodnější řešení od dopravců působících v Česku zatím nenašli. Ale nevzdáváme se a řešení hledáme.

  Situace není jednoduchá ani ve spolupráci s našimi distributory. Není to jen jejich opatrnost při prvních objednávkách novinek, daná výkyvy spotřebitelské poptávky na světovém trhu. Starosti máme také s dopravou zboží. Nejen s cenou přepravy, ale i s tím, v jakém stavu zásilka dorazí na místo určení. Letos se nám, mimo jiné, stalo, že dopravce ztratil celou paletu krabic s našimi stavebnicemi a doplňky a dodnes neví, kde paleta je a jak o ní přišel. Jeden náš spolupracovník ze Severní Ameriky mi řekl, že tohle se může stát jen v Evropě, především v té východní. Ujistil jsem ho, že tam k problému opravdu nedošlo. To poněkud narušilo jeho interkulturní stereotypy. Někteří zahraniční distributoři nás žádají, abychom našli malé spolehlivé firmy, které naloží zboží do svého auta a nespustí z něj oči, dokud ho nepředají na místě určení.

  Tady bych rád apeloval na vás, zákazníky, především ty zahraniční. Sledujte vaše lokální obchody a distributory, a pokud můžete, tak u nich předobjednávejte naše stavebnice a doplňky. Pomůžete celou tuhle zamotanou situaci zlepšit.

  V těchto podmínkách není jednoduché zahájit spolupráci s novým partnerem v zámoří, například v Brazílii. Když jsme tu šanci dostali, tak jsme k jednáním přistoupili s co největší otevřeností o podmínkách na evropském trhu v oblasti logistiky. První dodávky našich položek k brazilské firmě HEY HOBBY půjdou z Česka a jak to bude dál, rozhodnou ceny dopravy v Česku a okolí. Každopádně našemu novému obchodnímu partnerovi přeji hodně úspěchů. S Carlosem Theodorem se budete moci setkat na 34th GPPSD National Scale Modeling Convention, která se koná v São Paulo během 9. a 10. prosince 2023. Na výstavě bude v neděli. 

  Cestou ven ze současné složité situace jsou nejen noví obchodní partneři, ale také inovace. V současné době jsme už navýšili kapacitu u našich konstruktérů, kteří připravují nové stavebnice. Současně připravujeme změny v naší nástrojárně i u externích partnerů, kteří nám s expanzí budou pomáhat. Rok 2024 přinese v tomto ohledu pár překvapení, těšit se mohou příznivci měřítka 1/72, ale ani další měřítka nepřijdou zkrátka.

  Jak Vladimír Šulc zmiňuje ve svém úvodníku, plánovaná placená příloha magazínu INFO bude současně i benefitem pro naše zákazníky. Nad celkovým konceptem věrnostních benefitů a Bunny Fighter Clubu se v současné době zamýšlíme, takže i v tomto směru vás v roce 2024 čekají, doufejme, příjemné změny.

  Na závěr bych chtěl zmínit jedno téma, které se týká magazínu INFO. Jak pro jeho standardní vydání, ale hlavně pro jeho placenou přílohu, budeme mít nové autory z Česka i zahraničí. Již v současné době v magazínu vychází články některých známých autorů a velmi si toho vážíme. Prioritou je, aby článek vycházel z nejlepších dostupných zdrojů a vůbec nevadí, když se jeho obsah bude u určitého tématu lišit od poznatků, které jsme využili u některé naší stavebnice. Například Ed DeKiep v článku o označování Zer z Tainan Kōkūtai, který publikoval v magazínu INFO Eduard 10/2022, dokládá, proč by měl být pruh na ocasních plochách Sakaiova Zera V-128 proveden v červené barvě, a ne v bílé, kterou doporučujeme v naší dříve vydané stavebnici. V jiných případech jsme měli k tématu informační zdroje, které nebyly autorovi známy, poskytli jsme mu je a bylo na jeho rozhodnutí, jak je využil. Zkrátka a dobře, historii bereme velmi vážně, jak při přípravě článků, tak při přípravě stavebnic.

  Autory oslovujeme nejen v oblasti letecké techniky, ale budeme mít nové autory také v oblasti pozemní techniky a válečných lodí. Nicméně budeme velmi vděční, když se nám ozvou bývalí i současní letci, členové pozemního nebo palubního personálu atd. V tomto ohledu se prosím obracejte na mého kolegu Jana Zdiarského, který je šéfredaktorem magazínu INFO Eduard. 

  
  

• Markingy FM-1 Wildcat 1/48

  VC-1, USS Block Island (CVE-21), podzim 1943

  První nasazení s letouny Wildcat F4F-4 prodělala jednotka VC-1 (smíšená squadrona, standardně operující z eskortních letadlových lodí se stíhacími Wildcaty a bombardéry Avenger) v létě 1943 z paluby USS Card (CVE-11) a připsala si při něm několik úspěšných zásahů proti ponorkám. Stroj s trupovým číslem 14 sloužil u VC-1 na USS Block Island na podzim 1943 při jejím druhém bojovém turnusu, během kterého byla 28. října potopena ponorka U-220. Zbarvení tohoto letounu bylo provedeno v jednom ze dvou standardních schémat určených pro jednomotorové stroje operující v oblasti Atlantiku. Skládalo se z odstínů Dark Gull Grey a Light Gull Grey na horních a Insignia White na spodních plochách.  Výsostné znaky měly zatřené původní červené lemování. Fotografie tohoto i dalších Wildcatů z USS Block Island bývají často připisovány VC-55, ale příslušnost k VC-1 dokládá emblém umístěný pod kabinou.

   

  BuNo. 15334, VC-33, USS Coral Sea (CVE-57), listopad 1943

  Jednotka VC-33 se v listopadu 1943 zúčastnila operace Galvanic, kde USS Coral Sea (CVE-57) operovala společně s USS Corregidor (CVE-58) a USS Liscome Bay (CVE-56) při útoku na atol Makin. Jedním z FM-1 jednotky VC-33 působící z USS Coral Sea byl i stroj číslo 33, který měl při jednom z listopadových přistání na této lodi havárii. Zbarvení Wildcatu bylo provedeno ve standardních odstínech Sea Blue, Intermediate Blue a Insignia White. Na trupu, směrovce, krytech motoru a náběžné hraně bylo černé číslo 33 a pod kabinou bylo zatřené původní bílé značení S33.

  
  

  VC-33, USS Nassau (CVE-16), září 1943

  Zobrazený stroj jednotky VC-33 je znázorněn v podobě před naloděním na USS Coral Sea (CVE-57). V té době se VC-33 připravovala na USS Nassau (CVE-16) k brzkému bojovému nasazení v rámci operace Galvanic. Letadlová loď USS Nassau do operace Galvanic nezasáhla, ale v prosinci 1943 startovaly z její paluby armádní P-39 Airacobra od 72nd FS, které přepravila do bojové oblasti. Airacobry pak bojovaly z letiště na atolu Makin, který byl obsazen i díky vzdušné podpoře Wildcatů z USS Coral Sea. Zbarvení Wildcatů působících z USS Nassau bylo provedeno ve standartních odstínech Dark Gull Grey a Blue Grey. Výrazný kód A2 na trupu a křídlech označoval letadlo sloužící k výcviku a po přesunu na USS Coral Sea bylo odstraněno. Od ruky namalované označení S29 na hřbetu trupu bylo označením stroje u VC-33. Tento provizorní nápis byl pouze na pravoboku. 

  
  

  BuNo. 46776, VC-13, USS Guadalcanal (CVE-60), jaro 1944

  Wildcat číslo 4 přiřazuje mylně drtivá většina zdrojů VC-58. Tato jednotka ovšem operovala na jaře z USS Guadalcanal a byla vyzbrojena Wildcaty verze FM-2. V lednu a únoru 1944 operovala z lodi peruť VC-13, známá emblémem s kresbou kocoura, namalovaným na boky trupů svých letadel. Bohužel není u Wildcatů FM-1 od VC-13 aplikace znaku jednotky doložena, ačkoliv záznamy USS Guadalcanal z února 1944 emblém jednotky uvádějí. S Wildcaty verze FM-1 to byl počátkem roku 1944 pro VC-13 již třetí operační turnus. Během předchozích dvou na jaře a v létě 1943 operovala peruť z USS Core (CVE-13) a připsala si několik úspěšných zásahů proti německým ponorkám. Na jaře 1944, po přezbrojení na nové FM-2, prodělala jednotka další bojový turnus v Atlantiku. Poslední bojové nasazení proběhlo v roce 1945 v Pacifiku z USS Anzio (CVE-57). Zbarvení Wildcatu bylo provedeno ve standardních odstínech Dark Gull Grey a Insignia White.

   

  No. 846 Squadron, HMS Tracker, červen 1944

  Toto barevné schéma znázorňuje Martlet Mk.V s kódovým písmenem B patřící No. 846 Naval Air Squadron působící z paluby HMS Tracker. Sériové číslo je přemalováno invazními pruhy a zůstává tak neznámé. Na pravé straně přídě za motorovým krytem se nacházel bílý nápis, pravděpodobně „Lim Lady“. Kamuflážní vzor Martletů Mk.V byl aplikován v odstínech Temperate Sea Scheme, takže horní plochy nesly barvy Extra Dark Sea Grey a Dark Slate Grey, spodní plochy byly zbarveny barvou Sky. Černobílé invazní pruhy byly na trupu a na křídle.

   

  JV377, No. 882 Squadron, HMS Searcher, srpen 1944

  Od roku 1943 operovala HMS Searcher hlavně v okolí Velké Británie. Koncem prosince 1943 zajišťovala doprovod konvojů v Atlantiku, doprovázela lodě do USA a počátkem ledna 1944 dorazila do Norfolku. Účastnila se útoků na německou bitevní loď Tirpitz v rámci úderných sil Home Fleet v operaci Tungsten, během níž bylo její úlohou poskytovat stíhací krytí. Martlet Mk.V sériového čísla JV377 byl jedním z letadel No. 882 Squadron podporující v srpnu 1944 operaci Dragoon, spojeneckou invazi do jižní Francie. Kamuflážní vzor Martletů Mk.V byl aplikován v odstínech Temperate Sea Scheme, tedy s horními plochami v barvách Extra Dark Sea Grey a Dark Slate Grey, spodní povrch Sky.   

• Markingy P-39N Airacobra 1/48

  P-39N-1, 42-9385, Lt. Kirby F. Smith, 346th FS, 350th FG, Reghaia, Alžírsko, září 1943

  Šestého srpna ztratila Luftwaffe ve Středomoří dva průzkumné Ju 88. Jeden z nich prováděl průzkum počasí, druhý dálkový průzkum. V obou případech se jednalo o stroje verze Ju 88D-1. Obětí K. F. Smithe a jeho Airacobry byl s největší pravděpodobností letoun Fw. Heinze Prachta od 3.(F)/33 (WNr. 143073, 8H+LL). Druhý ztracený Ju 88D-1 náležel k Wekusta 26 (letka průzkumu počasí), která sídlila ve Frosinone, tedy více než 600 km od místa sestřelu. K tomu došlo zhruba 160 km severně od Cherchellu, ležícím na africkém pobřeží. Německé průzkumné letouny operovaly ve výšce zhruba 30 000 stop, tedy přes 9000 m a pro boj s nimi obdržela každá squadrona od 350th FG dva P-38. Toho 6. srpna se ovšem musel k vysoko letícímu cíli vyškrábat Smith s dýchavičnou Airacobrou a totéž musel zvládnout i F/O Harold M. Simmonds, který letěl jako jeho číslo. Výstřely z 37mm kanónu Airacobru, která se třepetala na hranici maximálního dostupu, téměř zastavily ve vzduchu. Palba ale nepřátelský stroj poslala k zemi, respektive k vodě a na Smithově letounu se následně objevil na pravé straně pod kabinou znak sestřelu v podobě svastiky.        

   

  P-39N-5, 42-18810, 40th FS, 35th FG, Nazdab, Nová Guinea, podzim 1943

  Jednomotorové stíhací letouny USAAF i RAAF operující od druhé poloviny roku 1943 na Nové Guinei nesly kvůli snazšímu rozpoznání vlastních letadel bíle zbarvené ocasní plochy, většinou v kombinaci s bíle natřenými náběžnými hranami křídel. S Airacobrami létala 40th FS od léta 1942, kdy byla peruť pověřena obranou přístavu Port Moresby. Od prosince 1943 je postupně vyměňovala za P-47 Thuderbolt. Ještě s Airacobrami ve výzbroji zaznamenali piloti 40th FS celkem 51 zničených letadel protivníka. Jedná se o nejvyšší skóre dosažené squadronou vyzbrojenou letouny P-39/P-400. Na rozdíl od sesterské 41st FS byly malůvky na dvířkách u 40th FS vzácností a také u stroje č. 51 byla dvířka s kresbou slečny Julie namontována dodatečně. Tentýž letoun je tedy zdokumentován jak s kresbou, tak bez ní. Julii původně nosila Airacobra výrobního čísla 42-18802 od 41st FS a jednalo se o letoun zakoupený ze sbírky organizované studenty Union – Endicott High School (N.Y.). 

   

  P-39N-5, 42-18815, Lt. Walter A. Hymovitch, 41th FS, 35th FG, Nazdab, Nová Guinea, podzim 1943

  Dne 26. listopadu došlo k poslednímu boji Airacober od 35th FG s japonskými letouny. Piloti 40th a 41st FS si beze ztrát připsali sedm sestřelů jistých a dalších šest pravděpodobných. Během dopolední hlídky nad Finschhafenem se střetla formace čtyř Boomerangů krytých třemi Airacobrami od 41st FS s více než dvacetičlennou skupinou armádních stíhacích Ki-43 Oscar, které doprovázely bombardéry Ki-48 Lily. Při obraně Boomerangů si piloti 41st FS připsali čtyři jistě sestřelené Oscary, pátý sestřel byl veden jako pravděpodobný. Jeden ze sestřelů si připsal Lt. Walter A. Hymovitch. Typickým znakem Airacober 41st FS byly malby aplikované na levá dvířka kabiny. Lt. Hymovitch na nich měl namalovanou postavičku pistolníka pojmenovaného Whiskey Pete. Kresba se i s pilotem objevila na filmových záběrech, ty ji však nezobrazují celou. Naše interpretace je tedy zejména ve spodní části postavičky rekonstrukcí. Jasné naopak je, že letoun neměl bíle zbarvené náběžné hrany křídel, jak bylo u spojeneckých letounů na tomto bojišti obvyklé.

   

  P-39N, 42-8747, Guard Capt. Grigoryi Andreevich Rechkalov, 16 GIAP, SSSR, srpen 1944

  Letoun druhého nejúspěšnějšího sovětského i spojeneckého stíhače (61 sestřelů) měla sériové číslo 42-8747. Letouny z této dodávky přebíral 16. GIAP v polovině května 1943, krátce nato byl Rečkalov vyznamenán první Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu. Letoun měl v té době standardní zbarvení Olive Drab/Neutral Gray s bílými hvězdami v US znacích přetřenými na červeno a přimalovanými rudými hvězdami na pravé horní a levé spodní polovině křídla. Celkové foto této podoby ovšem neexistuje. Známe teprve fotografie z pozdějšího období, kdy již letoun nesl symboly nejméně 48 sestřelů. Na fotografiích pořízených 19. 8. 1944 u příležitosti udělení třetího titulu Hrdina Sovětského svazu A. Pokryškinovi je na fotografiích vidět na SOP číslo 42547. Podle pamětí Alexandra Klubova došlo při vzdušném boji k deformaci zadní části trupu Rečkalovova letounu a ten byl opraven instalací zádě jiného stroje, konkrétně 44-2529, což byla verze P-39Q. Přitom se použilo původní kormidlo, čímž vzniklo na každé straně SOP odlišné číslo. Na některých fotografiích se jeví barva zádě odlišná od zbytku a svádí k domněnce, že byla záď po opravě částečně přetřena sovětskou AMT-4. Někde je poměrně zřetelný i původní modrý disk amerického znaku. Otázekou je, zda byla v té době namontována výztuž zadní části trupu (nabízená jako leptané díly PE 19, 20, 23, 24). Podle zřetelného pozůstatku US znaku se zdá, že nikoli, jiné prameny hovoří o tom, že ji Rečkalovova Airacobra dostala. Vyobrazená podoba je tedy jen jednou z možných rekonstrukcí vzhledu tohoto letounu.     

   

  P-39N-1, 42-18354, Maj. Charles F. Hoover, 345th FS, 350 FG, Ghisonaccia, Korsika, prosinec 1943

  Koncem léta 1943 se osobním strojem Capt. Charlese E Hoovera, velitele 345th FS/350th FG, stala Airacobra nazývaná „The Shark“ podle žraločí tlamy namalované na přídi. Marking byl pro 350th FG neobvyklý nejen tlamou, ale i absencí žlutých pruhů na křídlech a zádi trupu. V prezentované podobě měl letoun redukovanou výzbroj v křídlech na vnitřní dvojici kulometů. Olivová barva kamufláže vrchních ploch nesla jasně patrné rozsáhlé opravy a povrch tak působí, jako by byl tvořen dvěma barevnými odstíny. Při opravách kamufláže zmizela pod novou barvou z povrchu letadla i většina popisek nebo linek vymezujících pohyb obsluhy. Marking letounu se během služby měnil a jsou doloženy dvě různé podoby. Zde je znázorněna ta, která odpovídá období, ve kterém „Žralok“ operoval ze základny Ghisonaccia na Korsice počátkem roku 1944. Pod emblémem Devilhawks byly na levém boku vyznačeny dvě svastiky symbolizující sestřely. Není úplně jasné, zda se jedná o Hooverovy, neboť ten sestřelil v únoru 1943 jeden Bf 109 a 21. října 1943 se podílel na pravděpodobném zničení Do 217. Vyznačené sestřely ovšem mohly znázorňovat také úspěchy, kterých bylo docíleno na „Žralokovi“. Jedna svastika by tak znázorňovala zmíněný Do 217, druhá pak Me 410, který s ním dle svých pamětí sestřelil Lt. Ogilvie. Tento sestřel ovšem nebyl pilotovi oficiálně uznán, jelikož ke střetu došlo nad nepřátelským územím a odehrál se beze svědků.

   

  P-39N-1, 42-18378, 10° Gruppo, 4° Stormo, ACI, Lecce-Galatina, Itálie, 1944

  Aviazione Cobelligerante Italiana (ACI) bylo letectvo jihoitalské monarchistické vlády Pietra Badoglia, zformované v říjnu 1943 po příměří uzavřeném mezi Itálií a Spojenci v Cassibile. ACI pak vedle italských typů používalo také letouny dodané USA a Velkou Británií. Tato Airacobra měla na kontě v době předání ACI přibližně rok a půl dlouhé operační nasazení v rámci 345th FS/350th FG USAAF v Africe a Středomoří. Takto olétané Airacobry používali Italové hlavně k zaškolení pilotů na novou techniku. Letoun s nápisem Jig-Jig na přídi byl vyfocen společně s dalšími odstavenými P-39 od 350th FG na jednom z italských letišť a byl nejspíše jedním z prvních, které obdržely italské kokardy, jelikož ostatní letouny na snímku jsou ještě v markingu USAAF. Italské kokardy byly aplikovány přímo na původní americké znaky na čtyřech pozicích a přibyly také dva znaky na pravé horní a levé spodní polovině křídla. Zároveň byly ponechány žluté pruhy, označující letadla operující v rámci 12th AF USAAF. Letoun nedoznal jiných změn a lze jej tedy díky alternativním US znakům nabízených v obtisku postavit i v podobě z jara 1943, kdy ještě náležel do stavu 345th Fighter Squadron.  

• Markingy Bf 109E-4 1/48

  Oblt. Gerhard Schöpfel, III. /JG 26, Caffiers, Francie, srpen 1940

  Gerhard Schöpfel se narodil 19. prosince v Erfurtu. V roce 1936 vstoupil do Luftwaffe a v září 1939 se stal velitelem III./JG 26. Svého prvního sestřelu dosáhl 19. května 1940 v bitvě o Francii, následně zaznamenal v bitvě o Británii další vzdušná vítězství. Největšího úspěchu docílil 18. srpna 1940, kdy mu byly přiznány sestřely čtyř Hurricanů Mk.I. Bf 109E-4 Oblt. Gerharda Schöpfla měl standardní kamufláž tohoto období sestávající z barev RLM 71/02/65. V bitvě o Británii byla kamufláž doplněna o žluté identifikační prvky, kterými jsou žluté konce křídla, výškovky a žlutý trojúhelník na vrcholu SOP. Žlutý praporek na anténním sloupku označoval velitele skupiny. Od ledna 1943 zastával Schöpfel různé štábní pozice u Luftwaffe. V květnu 1945 padl do sovětského zajetí, z něhož se vrátil v prosinci 1949. Zemřel 17. května 2003. 

   

  WNr. 1433, Hptm. Hans von Hahn, I./JG 3, Grandvillers, Francie, září 1940

  Hans von Hahn se narodil 7. srpna 1914 ve Frankfurtu nad Mohanem. Do Luftwaffe nastoupil v roce 1935 po službě u Kriegsmarine. Dne 18. září 1939 byl jmenován velitelem 8./JG 53 a svého prvního sestřelu dosáhl 22. prosince 1939. Dne 27. srpna 1940 převzal velení I./JG 3 po Hptm. Güntheru Lützowovi. Převzal i jeho velitelský letoun WNr. 1433, kamuflovaný barvami RLM 71/02/65, které byly doplněny o stříkané kroužky RLM 70 a nepravidelné skvrny barvy RLM 71 a RLM 02 na bocích trupu. Příď stroje nesla znak I./JG 3 – bájného červa Tatzelwurma zelené barvy, pod čelním štítkem byl na levé straně osobní znak pilota –  kohout v kruhu. Na směrovce byly zaznamenány sestřely Hanse von Hahna v podobě černých proužků s kokardami a tří balónů. Do konce 2. světové války sestřelil von Hahn 31 nepřátelských letadel. Válku přežil a zemřel 5. listopadu 1957.

   

  WNr. 5375, Hptm. Wilhelm Meyerweissflog, Stab/JG 53, Etaples, Francie, září 1940

  Wilhelm Meyerweissflog se narodil v roce 1889 a během první světové války sloužil v armádě. Po válce žil zřejmě ve Švýcarsku a jako obchodník často cestoval do USA. V JG 53 „Pik As“ sloužil jako administrativní důstojník u štábu eskadry. Byl to právě jeho letoun, který je zachycen na známé fotografii při doplňování paliva na bývalé britské základně La Villiaze na ostrově Guernsey na okupovaných Normanských ostrovech. Hptm. Meyerweissflog padl do zajetí 5. září 1940 poté, co vzlétl „na vlastní pěst“ za startující formací JG 53 a nad Anglií zasáhl jeho palivovou nádrž Spitfire, pravděpodobně pilotovaný F/Lt. Hughesem od No. 234 Sqn. Letoun nesl původně kamuflážní schéma tvořené barvami RLM 70 a 71, které bylo přestříkáno na provedení RLM 71 a 02, a to včetně bočních ploch trupu. Na přídi, kolem kabiny a před ocasními plochami ale zůstaly patrné zbytky barvy RLM 70. Červený pás na přídích letounů Stab/JG 53 se objevil poté, co bylo přímo Göringem nařízeno nahradit jím znak jednotky, pikové eso. Měl to být trest za zjištění, že manželka velitele JG 53, Maj. Hanse-Jürgena von Cramon-Taubadela, měla židovské předky. Bílé konce křídel a směrovka patřily ke standardním rozlišovacím prvkům letounů Luftwaffe na západní frontě.

   

  WNr. 2060, Lt. Hans Guse, 2.(J)/LG 2, Tudora, SSSR (nyní Moldávie), červenec 1941

  Stejně jako JG 77, byla i Lehrgeschwader 2 po ukončení řeckého tažení stažena k odpočinku a dozbrojení, k němuž mělo dojít v Bělehradu. V polovině července následoval přesun na rumunské území, kde Messerschmitty Bf 109E vyzbrojená LG 2 (některé byly ve stíhací-bombardovací konfiguraci) vyčkávala na své bojové nasazení proti Sovětskému svazu. Do operace Barbarossa se zapojila 22. července v ranních hodinách. Stroj „černá 10“, který si ponechal kamufláž z bojů nad Řeckem a Krétou a byl vybaven tropickým filtrem, byl sestřelen 10. července 1941 sovětskými I-16. Pilot je dodnes veden jako nezvěstný. Označení stroje doplňují znaky I.(J)/LG 2 pod čelním štítkem a 2.(J)/LG 2 na boku za trupovým křížem.

• Markingy Avia S-199 ERLA canopy 1/72

  101. peruť (tajeset), Chel Ha Avir, Qastina, Izrael, září 1948

  Tento stroj s trupovým kódem dalet 121 byl do Izraele dodán 20. července 1948 během letu operace Balak č. 70. Letoun má již namísto klasického chladiče oleje tepelný výměník. Svůj první let uskutečnil hned následující den po dodání, tedy 21. července 1948. Levou stranu jeho přídě následně ozdobil znak 101. perutě. V rámci příprav na operaci „Deset ran“ (15. až 22. října 1948), později přejmenovanou na „Yoav“, byly kvůli odlišení od egyptských Spitfirů opatřeny letouny izraelského letectva, které rovněž používalo Spitfiry, opatřeny červeným nátěrem vrtulových kuželů a červeno-bílým pruhováním směrovky. Tento marking byl aplikován na všechny izraelské letouny, tedy i na S-199 od 101 tajeset. K dalšímu odlišení izraelských stíhacích letounů byly poprvé použity výsostné znaky s Davidovou hvězdou na horní ploše křídla, původně neaplikované kvůli demaskujícímu efektu na zemi stojících letounů. Původní malé černé označení dalet 121 bylo zatřeno a změněno na větší a bílé. Dne 14. září 1948 postavil Bill Pomerantz tento letoun při přistání „na čumák“. „Messer“ byl opraven a vrácen do služby. Létal pak až do konce války, která skončila 22. prosince 1948. V roce 1950 byl převezen do Tel Nof a zde vyřazen.

   

  101. peruť (tajeset), Chel Ha Avir, Izrael, červenec 1948

  Tento stroj s trupovým kódem dalet 115 byl do Izraele dodán 13. července 1948 během letu operace Balak č. 60. Tento letoun byl ještě opatřen původním chladičem oleje pod motorem a neměl na krytech závěrů kulometů na přídi přídavnou bouličku pro montáž MG 131. První let v Izraeli uskutečnil 20. července 1948 a tak jako většina strojů 101 tajeset byl opatřen jejím znakem na levé straně přídě. Označení dalet 115 bylo v této podobě staršího typu, tedy v černém provedení a menším rozměru. Na horních plochách křídla letoun neměl izraelské znaky a jejich aplikace se nedočkal. Dne 8. září 1948 s ním totiž Alexander Jacobs při přistání těžce havaroval a letoun byl odepsán. „Sandy“ Jacobs patřil ke zkušeným pilotům, byl jedním z těch, kteří se přeškolili na S-199 v Českých Budějovicích.

   

  S-199.99, 1. letka, letecký pluk 8, 3. letecká divize, Brno-Černovice, Československo, 1950/51

  Tento letoun byl zalétán 31. května 1948 továrním pilotem Antonínem Krausem a o dva měsíce později byl přidělen k 1. letce LP 8. Koncem září 1949 byl přemístěn k LP 3, poté havaroval 28. října v Medlánkách (pilot por. Vlastimil Fabiánek) a po revizi v Kunovicích byl přidělen opět k předchozímu leteckému pluku. V jeho stavu jej při přistání na dočasném působišti 8. lp v Klecanech poškodil dne 16. března 1951 rt. Zdeněk Ostrčil. Od léta 1952 byl stroj zařazen k 18. lp v Plzni-Skvrňanech a od ledna 1953 pak sloužil u 51. lp tamtéž. Letoun byl opatřen nátěrem původní světlejší šedozelenou barvou a patřil mezi stroje vyzbrojené kromě trupových kulometů také kanóny v pouzdrech pod křídlem.

   

  S-199.310, 3. letka, letecký pluk 7, 3. letecká divize, Brno-Černovice, Československo, jaro 1949

  Stroj z produkce Aero (letoun bez křídelní výzbroje) byl po zalétání zařazen v srpnu 1948 k LP 7 v Brně-Černovicích, nejprve k jeho velitelskému roji a později ke 3. letce. Letoun měl světlou kamufláž a jeho vrtulový kužel byl natřen bílou barvou. Dne 30. května 1949 jej při vynuceném přistání u Boskovic poškodil rt. Karel Kessler. Na podzim 1950 mu byl v rámci opravy v Kunovicích vyměněn původní odklopný překryt kabiny „Erla“ za odsuvný vypouklý. Jako takový, již v sestavě Leteckého učiliště (jeho 5. leteckého školního pluku) a se znaky UL-51, byl poškozen při vzletu z letiště Zvolen dne 26. srpna 1952.

• Markingy X-1 Mach Buster 1/48

  S/N 46-062, Charles Yeager, základna Muroc Dry Lake, říjen 1947

  Na tomto letounu překonal Charles „Chuck“ Elwood Yeager 14. října 1947 jako první člověk v historii hranici rychlosti zvuku. Pikantní bylo, že si dva dny před rekordním letem při pádu z koně zlomil dvě žebra a nemohl hýbat pravou rukou. Raketovým motorem poháněný experimentální letoun společnosti Bell byl celý nastříkán jasně oranžovou barvou, na křídlech i na trupu nesl nové provedení výsostných znaků a před vstupními dveřmi měl vyveden nápis Glamorous Glennis, podle Chuckovy manželky. Yeager byl americkým stíhacím esem z 2. sv. války s 13 sestřely a stejné jméno nesly i jeho Mustangy. Nad Francií byl sestřelen a s pomocí francouzského odboje se dostal přes okupovaná území až na Gibraltar. Odkud se vrátil k jednotce. Po válce využil práva sestřelených pilotů vybrat si pro další službu základnu a z rodinných důvodů padla jeho volba na Wright Field, středisko výzkumu a vývoje amerického letectva. Tam si jej všiml velitel zkušebního leteckého týmu, plukovník Albert Boyd, a zařadil jej do své skupiny pilotů experimentálních letounů.

   

  S/N 46-063, Chalmers Goodlin, základna Muroc Dry Lake, duben 1946

  Druhý exemplář raketového letounu X-1 uskutečnil po několika zkušebních klouzavých letech svůj první motorový let 11. dubna 1946, kdy jej pilotoval Chalmers „Slick“ Goodlin. Stroj byl zbarven stejně jako první exemplář jasně oranžovou barvou, na křídlech a na trupu však nesl ještě původní „válečné“ výsostné znaky a před kabinou a pod ocasními plochami měl vyveden nápis BELL Aircraft.

   

  S/N 46-063, Robert Champine, Edwards AFB, červen 1949

  Oba prototypy raketoplánu X-1 byly nadále používány pro zkoušky nadzvukových letů a druhý exemplář X-1 obdržel po roce 1948 bílý nátěr, ve kterém létal až do října 1951. Dne 16. června 1949 s ním Robert Champine prováděl zkoušky distribuce tlaku na křídle, kontrolu stability a výkruty při rychlosti Mach 0,91. Až do ukončení provozu v říjnu 1951 provedlo s 46-063 celkem devět pilotů 74 motorových či bezmotorových klouzavých letů. Poté byl letoun přestavěn na verzi X-1E.  

   

  S/N 46-062, Jack Ridley, Edwards AFB, květen 1950

  Oba experimentální Belly X-1 provedly až na jedinou výjimku všechny lety odpoutáním od nosiče, kterým byl speciálně upravený B-29. Zmíněnou výjimkou byl konvenční vzlet z dráhy, který provedl s tímto letounem 5. ledna 1949 Charles Yeager. V té době ještě letoun nesl celooranžové zbarvení, které bylo následně modifikováno částečným bílým nátěrem několika partií. Dne 8. května s ním Jack Ridley provedl zkoušky vibrací a zatížení křídla a ocasních ploch. Naposledy letěl 46-062 o čtyři dny později Chuck Yeager a to pro účely filmování. Poté byl letoun po 82 provedených zkušebních letech vyřazen. V jeho kokpitu se vystřídalo deset pilotů. Dnes je vystaven v National Air and Space museum ve Washingtonu, a to ve své původní celooranžové podobě. 

• Markingy Bf 109G-4 1/48

  Bf 109G-4/R6, W. Nr. 14997, Lt. E. Hartmann, 7./JG 52, Taman, Sovětský svaz, květen 1943

  Lt. Erich Hartmann, nejúspěšnější stíhač všech dob, přičichl k řemeslu stíhače poprvé u 7. Staffel JG 52, do níž byl zařazen 10. října 1942. Nejprve létal na Bf 109G-2, ale v první polovině března 1943 začaly k jednotce přicházet nové Bf 109G-4. Od počátku května 1943, po dosažení 11. a 12. vítězství dne 30. dubna, se stal Rottenführerem (velitelem dvojice letounů) a jeho skóre začalo rychleji narůstat, aby se na konci války zastavilo na čísle 352. Za své úspěchy byl 25. srpna 1944 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Hartmannova „bílá 2“ byla kamuflována standardními barvami stíhacích letadel Luftwaffe, RLM 74/75/76, přičemž tovární volací znaky na bocích trupu a zespodu na křídle nebyly přestříkány, pouze z části překryty bílou vlnovkou (označení strojů III. Gruppe), bílou číslicí 2 a žlutým pruhem, jenž spolu se žlutými konci křídla označoval letadla z východní fronty. Na přídi stroj nesl znak předchozího uživatele, I./JG 52. S tímto strojem byl 28. května 1943 donucen k přistání na sovětské straně fronty po závadě na motoru Uffz. H. Meissler, který padl do zajetí.

  
  

  Bf 109G-4/R6, W. Nr. 14946, Maj. W. Ewald, Stab III./JG 3, Kerč, Sovětský svaz, duben 1943

  Wolfgang Ewald se narodil 26. března 1911 v Hamburgu a do řad Luftwaffe vstoupil v roce 1935. Krátce po ukončení stíhacího výcviku byl zařazen do 2./J88, v níž sloužil od srpna 1937 ve Španělsku. Krátce po návratu byl v květnu 1939 jmenován velitelem 2./JG 52, v jejímž čele stál během přepadení Polska i Blitzkriegu proti Nizozemsku, Belgii a Francii. Koncem srpna během Bitvy o Británii byl postaven do čela celé I. Gruppe JG 52. Po službě ve štábu Jagdfliegerführera 2 byl 20. května 1942 převelen ke štábu III./JG 3, aby od 23. července velel celé III./JG 3.

  Necelý rok poté – 14. července 1943 - byl stroj majora Ewalda zasažen palbou ze země, donucen vyskočit nad nepřátelským územím a zajat. V zajetí strávil 76 měsíců, propuštěn byl v prosinci 1949. Po návratu se zapojil do budování nové Luftwaffe, z níž odešel do důchodu koncem roku 1960. Zemřel 24. února 1995. Během bojů 2. světové války sestřelil celkem 77 nepřátelských letadel, jeden sestřel zaznamenal i v bojích na španělském nebi. Za svou válečnou činnost byl 9. prosince 1942 vyznamenán Rytířským křížem.

  Stroj, který Major Ewald používal v dubnu 1943 nad Kerčským poloostrovem, je kamuflován standardními barvami stíhaček Luftwaffe, barvami RLM 74/75/76. Žluté konce křídla a pruh na trupu označuje stroje z východní fronty, na přídi nese označení strojů JG 3. S tímto strojem byl 20. dubna 1943 sestřelen v boji s Il-2 nad Novorossijskem Lt. Adolf von Gordon.

  
  

  Bf 109G-4/trop, W. Nr. 15013, Lt. U. Seiffert, 8./JG 53, Tindja, Tunisko, duben 1943

  Při obranných bojích německého Afrika Korpsu proti neustávajícímu tlaku Spojenců na území nynějšího Tuniska na konci jara 1943 působila na černém kontinentu také III. Gruppe JG 53. Ta měla svou základnu na Sicílii, ale dočasným domovem se pro 8. Staffel stalo od 1. do 20. dubna tuniské letiště Tindja.

  Tento tropikalizovaný Bf 109G-4 používal v tomto období Lt. Seiffert. Letoun byl nastříkán pouštní kamufláží. Barva RLM 79 kryla horní a boční plochy a barva RLM 78 plochy spodní. Bílé konce křídla a bílý pruh před ocasními plochami byly identifikačními znaky strojů z jižní fronty. Horní plochy byly později přestříkány nepravidelnými skvrnami barvou RLM 80.

  
  

  Bf 109G-4/R6, W. Nr. 19566, ten. G. Gianelli, 365a Squadriglia, 150o Gruppo Autonomo, Sciacca, Sicílie, červenec 1943

  Stíhací Macchi C.202, jež v řadách Regia Aeronautica sloužily od počátku války, měly být od počátku roku 1943 nahrazovány jejich výkonnějšími následovníky v podobě strojů Macchi C.205, Fiat G.55 a Reggiane Re.2005. Kvůli pomalému náběhu výroby a zvyšující se potřebě stíhaček v bojích proti spojeneckým letounům bylo Německo požádáno o výpomoc a poskytlo svému jižnímu spojenci Messerschmitty Bf 109G, většinou verze G-6. Bf 109G-4 obdrželo italské letectvo v počtu 10 strojů, všechny byly zařazeny spolu se stroji verzí G-2 a G-6 do 150o  Gruppo Autonomo. Jednotka se skládala z 363a, 364a a 365a squadriglie a proti spojeneckým náletům startovala z letišť na Sicílii.

  Bf 109G-4 italské jednotky obdržely ze skladů Luftwaffe, jejich kamufláž proto tvořily barvy RLM 74/75/76. Německé výsostné znaky byly přestříkány italskou barvou Grigio Azzurro Chiaro 1, v případě stroje 365-1 doplněné navíc nepravidelnými malými skvrnami barvy Verde Oliva Scuro 2. Bílý identifikační nátěr typické pro jižní frontu dostaly konce křídla a pruh před ocasními plochami, stejně jako u strojů Luftwaffe.

  
  

  Bf 109G-4, Lt. Av. P. Protopopescu, Escadrila 57, Grupul 7 Vânătoare, Kirovograd (nyní Kropyvnyckyj/ Ukrajina), Sovětský svaz, červen 1943

  Po boku německých branných sil se bojů proti tehdejšímu Sovětskému svazu zúčastnily i spojenci Osy – Finsko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko. Rumunské pozemní jednotky bojovaly po boku německých na jižní frontě, doprovázeny svými leteckými jednotkami. V březnu 1943 začaly do výzbroje rumunské stíhací jednotky Grupul 7 Vânătoare přicházet Messerschmitty Bf 109G, aby byla následně nasazena v bojích na Ukrajině. Stroj Lt. Av. Petre Protopopesca nesl kamufláž tvořenou německými barvami RLM 74/75/76. Německé výsostné znaky byly přestříkány týmiž barvami. Místo nich se objevily výsostné znaky rumunské – kříže sv. Michala - a kormidlo neslo rumunskou trikolóru. Na obou stranách motorového krytu se objevil nápis Don Pedro, pilotova přezdívka.

• Markingy Albatros D.V 1/72

  Albatros D.V 1154/17, Lt. Max Ritter von Müller, Jasta 28, Varsenare, Belgie, září 1917

  Max Müller byl německým esem s 36 vítězstvími. Pilotní kurs dokončil 4. dubna 1914 a na začátku války byl zařazen k FFA1. Po absolvování přeškolení na jednosedadlovky se stal v květnu 1916 členem KEK Nord a po krátkém působení u Jasta 1 se nechal zlákat nabídkou Oswalda Boelckeho na přesun k jeho Jasta 2. Svého prvního vítězství Müller dosáhl 10. října a do konce roku přidal další čtyři. Dne 20. ledna 1917 se dočkal dalšího převelení, tentokrát k Jasta 28, kde se stal nejúspěšnějším pilotem jednotky. Na konci roku již bylo na jeho kontě 36 sestřelů a Müller se rozhodl vrátit ke „staré dobré“ Jasta 2. Jenže po smrti Waltera von Büllowa 6. ledna 1918 zůstala Jasta 28 bez velitele a Müller byl jmenován jeho dočasným nástupcem. Ke svému prvnímu letu ve funkci Staffelführera odstartoval 9. ledna a byl to také jeho let poslední. Při boji s formací R.E.8 se jeho Albatros ocitl v plamenech. Bez padáku, který by mu umožnil záchranu, Müller vyskočil z kokpitu vstříc rychlejší a milosrdnější smrti, než jaká by ho čekala v plamenech. Jeho Albatros D.V nesl na trupu osobní znak v podobě stylizované černé, bíle lemované komety. Barevné provedení letounu se často měnilo, červený trup měl zřejmě reflektovat status velitele jednotky. Výškovka byla žlutá s podélnými černými pruhy, což byl znak Jasta 28.                   

   

  Albatros D.V, 2030/17, Lt. Alfred Lenz, Jasta 22, Ercheu, Francie, duben 1918

  Alfred Lenz dosáhl během první světové války šesti vítězství a i když jej to neřadilo mezi nejúspěšnější německá stíhací esa, byl respektovaným velitelem Jasta 22. Před válkou sloužil u 95. pluku pěchoty, odešel do zálohy, ale jakmile vypukly první boje, opět se hlásil u své jednotky. Zároveň žádal o zařazení do pilotního kursu. Jeho žádosti bylo vyhověno a po získání pilotního odznaku se na konci června 1914 hlásil u FA61. Během roku 1915 dosáhl svého prvního sestřelu a v lednu 1916 byl převelen k FFA23 a podřízenému Fokker Kommando Vaux, kterému velel Rudolf Berthold. Z jednotky se následně stala Jasta 4 a Lenz zde zůstal do 16. října 1916. Jeho další cesta zamířila k Jasta 14, u které ale nedosáhl žádného úspěchu. I tak byl ustanoven 1. července 1917 do funkce velitele Jasta 22 a v této pozici setrval až do konce války. V roce 1917 létal s Pfalzy D.III a Albatrosy D.III, v roce 1918 přesedlal na Albatros D.V. Svého posledního vítězství dosáhl na Siemens Schuckertu D.IV. Po válce se zapojil do bojů v rámci Abteilung 431, kde sloužil jako střelec-pozorovatel. Tento Lenzův Albatros D.V je trochu záhadný, protože modrá barva trupu není jistá, pouze pravděpodobná. Některé zdroje uvádějí zelenou barvu, nicméně Lenz byl Bavor, a tak by pro něj byla kobaltově modrá logičtější volbou. Vedle pásu bílých kosočtverců za kokpitem zdobila letoun také zajímavá kresba osoby v bílém hábitu na velkém bílém ptáku, sledující dalekohledem malý letoun, připomínající D.H.2.         

   

  Albatros D.V 4629/17, Lt. Hans-Joachim von Hippel, Jasta 5, Boistrancourt, Francie, únor 1918

  Hans von Hippel sloužil u Jasta 5 od 22. prosince 1917 do 15. srpna 1918. Poté byl převelen k Jasta 71. Během kariéry hlásil celkem čtyři sestřely, ale pouze dva mu byly uznány. Jednoho z nepotvrzených vítězství měl von Hippel dosáhnout během služby u FA 37 na východní frontě. Hippel používal po nějakou dobu Albatros D.V Richarda Flashara se známou kresbou draka na trupu (2065/17), protože svůj stroj poškodil při pokusu o vzlet z louky. Von Hippel se tehdy pokusil vyzvednout svého kolegu, Lt. Schlömera, který musel nouzově přistát, ale následný vzlet mu překazila závada na motoru. Později používal další Albatros D.V s černým, bíle lemovaným klikatým šípem po obou stranách trupu. Na rozdíl od stroje 4629/17 s křídly v kamuflážních barvách měl pozdější Albatros potah potištěným leteckým plátnem s pětibarevným vzorem (Lozenge). Trup byl v obou případech natřen stříbřitou ochrannou barvou používanou pro letouny Pfalz. Ta byla u jednotek, které používaly Pfalzy D.III běžně k mání. Během druhé světové války létal von Hippel s transportními Ju 52, zemřel v roce 1975.     

   

  Albatros D.V 2299/17, Lt. Xavier Dannhuber, Jasta 26, Abeele, Belgie, 1917

  I když je tento letoun často přisuzován Bruno Loerzerovi, je velmi pravděpodobné, že to byl ve skutečnosti letoun Xaviera Dannhubera, vítěze jedenácti vzdušných soubojů. Kromě jiných indicií k tomu vedou i fotografie, na kterých je zachycen Dannhuber u letounu nebo v jeho kokpitu. Dannhuber se dostal poprvé do akce s Kagohl 6 (Kampfgeschwader der Obersten Heeresleitung – bojová letka vrchního armádního velení), později transformované na Schutzstalfel 25. Poté byl 1. července 1917 převelen k Jasta 26. Dannhuber utrpěl 18. října zranění ruky a po svém návratu 7. listopadu se přesunul k Jasta 79b, kde převzal velení. Dne 11. února 1918 se opět zranil při havárii během testovacího letu s Pfalzem D.IIIa na letišti Thugny. Po několikaměsíční léčbě a rekonvalescenci se vrátil 9. října 1918 k jednotce a do funkce jejího velitele. Pět dní nato dosáhl svého 11. a posledního vítězství, když sestřelil Sopwith Dolphin nedaleko Bohain. Dannhuberův Albatros D.V měl černo-bíle pruhovaný trup, což bylo typické zbarvení strojů Jasta 26. Jeho osobním znakem byla šesticípá hvězda. Křídla byla potažena potištěným leteckým plátnem s pětibarevným vzorem (Lozenge).    

• FM-1 WILDCAT OD EASTERN AIRCRAFT

  
  

  Text: Thomas McKelvey Cleaver

  
  

  FM-1, původně známý jako F4F-6, byl reakcí společnosti Grumman na téměř jednomyslný názor pilotů Wildcatů amerického námořnictva, že šestikomorové křídlo letounu F4F-4 s municí pro čtyři zbraně, přerozdělenou mezi šest zbraní kvůli úspoře hmotnosti, je špatným řešením. Výrazně se totiž zkrátila celková doba střelby, a to o 20 sekund - což v boji znamená opravdu dlouhý čas. U F4F-6 byla výzbroj opět snížena na čtyři zbraně, což bylo vyhodnoceno jako více než dostatečné.

  V únoru 1942 bylo rozhodnuto, že General Motors převede svých pět nevyužívaných automobilových továren v Lindenu ve státě New Jersey, pod vedením nové dceřiné společnosti Eastern Aircraft, na produkci letadel. Vzhledem k tomu, že společnost Grumman během jara a léta 1942 rozšířila výrobu o letouny Avenger a F4F Wildcat a zároveň pokračovala ve vývoji letounu F6F Hellcat, bylo zřejmé, že továrna v Bethpage na Long Islandu nemůže takové nároky na výrobu pokrýt.

  Zatímco vedení GM věřilo, že leteckému průmyslu ukáže, jak skutečně masově vyrábět letadla, ti, kteří měli s výrobou letadel zkušenosti, pochybovali, že by se pracovníci, zvyklí na vyšší tolerance dostačující při výrobě automobilů, mohli tak snadno přizpůsobit a akceptovat mnohem nižší tolerance přesnosti vyžadované leteckým průmyslem.

  Po velkých bojových úspěších Hellcatů, které se začaly vyrábět v září 1942, podnítilo námořnictvo společnost Grumman k tomu, aby našla jiné výrobní zdroje k výrobě Wildcatů a Avengerů a mohla se tak plně soustředit na výrobu letounů F6F Hellcat. V nově kontraktovaných továrnách Eastern Aircraft měl být vyráběn také čtyřhlavňový F4F-6, který by byl následně znám jako FM-1.

  Společnost Eastern Aircraft byla pověřena výrobou letounu Wildcat a v létě toho roku postavila v Bethpage hangár, který byl nazýván „nejrychleji postavenou a nejméně okázalou kanceláří v historii General Motors“. Tam se tovární dělníci seznamovali s výrobou Wildcatů. V srpnu 1942 poskytl Grumman továrně v Lindenu, která mezi tím prošla velkou přestavbou, potřebné díly k tomu, aby pod dohledem specialistů Grummanu vyrobila na nové výrobní lince dva Wildcaty. Dalších šest letounů již obsahovalo pouze osminu dílů od Grummanu. Všechny tyto letouny byly po inspekci přijaty námořnictvem během září 1942. Poté už byl Eastern výrobně odkázán sám na sebe. Do konce prosince bylo od dodáno dalších 15 letounů FM-1. Tento počet byl překonán v lednu 1943, v únoru se celkový počet zdvojnásobil a do dubna 1943 se opět zdvojnásobil. Své poslední Wildcaty Grumman dodal v červnu 1943.

  USS Guadalcanal, které velel kapitán Daniel V. Gallery, zajala ponorku U-505 poté, co ji 4. června 1944 zahnala na hladinu. Jednalo se o první nepřátelskou válečnou loď zajatou americkým námořnictvem od války v roce 1812. [USN Official]

  Výsadek z USS Chatelain (DE-149) se nalodil na ponorku U-505 poté, co německá posádka opustila loď a podařilo se zabránit výbuchu scutlingových náloží. [USN Official]

  Jakmile byla ponorka zajištěna, byla odtažena do Norfolk Naval Station ve Virginii.

  FM-1 Wildcat v bitvě o Atlantik

  Téměř všechny FM-1 amerického námořnictva byly použity v Atlantiku, kde z lodí CVE během bitvy o Atlantik operovaly proti německým ponorkám.

  Letouny FM-1 létaly v kombinovaných skupinách s letouny TBM-1C Avenger. Standardní operační postup předpokládal útok jednoho nebo dvou Wildcatů, které nalétávaly na vynořenou ponorku tak, aby umlčely nebo odklonily její protiletadlovou obranu, zatímco se jeden či více Avengerů vložilo do útoku raketami nebo pumami. Pokud se ponorka ponořila, mohl Avenger svrhnout akustické torpédo "Fido", které se zaměřovalo na hluk lodního šroubu.

  Doprovodné letadlové lodě USS Card (CVE-11), Core (CVE-13) a Santee (CVE-29) byly prvními, které v létě 1943 vstoupily do bitvy o Atlantik a své předchozí letouny F4F-4 nahradily letouny FM-1.

  Jednotka VC-9, která na jaře a v létě toho roku působila z paluby USS Bogue (CVE-9) s F4F-4, se na září až listopad 1943 přesunula na palubu USS Card. Jednotka pokračovala v předchozích úspěších, kterých dosáhla z paluby Bogue, a rok 1943 zakončila s osmi potvrzenými potopenými ponorkami; devátá jí byla potvrzena v roce 1944, kdy operovala z paluby USS Solomons (CVE-67), čímž se stala číslem jedna v počtu potopených lodí během války. Jednotky VC-1, která v letech 1943-1944 operovala z USS Card, a VC-13 z USS Core se s bilancí čtyř potopených ponorek shodně umístily na druhém místě.

  Německý ponorkový velitel admirál Dönitz reagoval na příchod lodí CVE tím, že své ponorky znovu vybavil posílenými protileteckými bateriemi se dvěma 20 mm dvojčaty a jedním kanonem ráže 37 mm tak, aby mohly lépe odolávat Wildcatům a Avengerům. Lépe vyzbrojené ponorky dokázaly vyslat ohromné množství střel, což mnohdy stačilo k tomu, aby se útočící letouny stáhly z dosahu.

  První napadenou ponorkou byla U-758. Tu 8. června zachytily Wildcaty od VC-9 a Avengers z USS Bogue. U-758 odrazila dva TBM a čtyři FM-1 a donutila letouny stáhnout se, zatímco sama unikla.

  Dalšího boje se zúčastnila hlídka Avengeru a Wildcatu z USS Core, která 13. července 1943 objevila na hladině zásobovací tanker U-487. Střelci z ponorky sestřelili Wildcat a jeho pilot zahynul. Avenger přivolal posily a dokud ty nedorazily, kroužil mimo dosah střelby. Oba nové FM-1 zaútočily z různých směrů a postřelováním vyřadily posádky protileteckých kanonů; Avenger provedl útok dříve, než mohli další členové německé posádky obsadit střelecké pozice, a „dojná kráva“ zmizela v hlubinách oceánu i s nákladem paliva.

  Mezi květnem a prosincem 1943 si nové stíhací skupiny, založené kolem CVE a její letecké skupiny, nárokovaly 27 potopených ponorek. Nepřítel již nepředstavoval tak hrozivou hrozbu jako v předchozích letech. V roce 1944 kapitáni mazáckých ponorek, kteří přežili hlídkování a vrátili se na základnu, hlásili, že spojenecká letecká aktivita ve středním Atlantiku byla větší než ta, kterou zaznamenávali v Biskajském zálivu. V březnu 1944 začaly být v kombinovaných letkách stroje FM-1 nahrazovány novými FM-2 „Wilder Wildcat“.

  Dne 4. června 1944 se vojáci z USS Guadalcanal (CVE-60) stali první jednotkou amerického námořnictva, která od války v roce 1812 obsadila a zajala nepřátelskou válečnou loď, když její Avengery a Wildcaty z VC-8 zaútočily na U-505 poté, co loď USS Chatelain (DE-149) ohlásila sonarový kontakt a za použití protiponorkové střely Hedgehog zahnala U-boat na hladinu. U-505 byla při útocích poškozena a posádka ji opustila. Výsadek z Chatelainu převzal nad ponorkou kontrolu a zabránil odpálení scutlingové nálože. Ponorka byla poté odtažena na námořní stanici Norfolk. Dnes je U-505 vystavena v Chicagském muzeu vědy a průmyslu.

   

  Wildcat Mk. V ve službách Fleet Air Arm (FAA)

  FM-1 se začal objevovat ve wildcatových jednotkách FAA na podzim 1943 a sloužil pod označením Martlet Mk.V. Název byl v lednu 1944 změněn na Wildcat Mk.V, když začaly být pro všechny americké letouny ve službách FAA používána původní americká jména.

  Wildcat Mk.V JV579, s označením „F - Freddie" u 846. perutě FAA, pojmenovaný "That Old Thing", je pravděpodobně jedním z nejznámějších Wildcatů ve službách FAA, protože jeho fotografie s výraznými invazními pruhy je dosud často publikována.

  Tento Wildcat, tehdy ještě jako Martlet Mk.V, byl původně dodán 1832. peruti se základnou RNAS Eglinton, resp. „HMS Gannet“, nacházející se během listopadu 1943 v Severním Irsku. Wildcaty od 1832. perutě byly později na jaře 1944 převeleny k 846. peruti, „kombinované skupiny“ Wildcatů a Avengerů na palubě HMS Tracker.

  Tracker začínal jako CVE-6, šestá CVE třídy Bogue, přestavěná v roce 1942 z trupu obchodní lodi C-3. Po dokončení byla v listopadu 1942 převelena ke královskému námořnictvu a v březnu 1943 dorazila do Belfastu v Severním Irsku poté, co dopravila letadla z Norfolku ve Virginii do Casablanky v Maroku. Po zbytek roku 1943 a počátkem roku 1944 sloužila jako protiponorkový doprovod konvojů.

  HMS Tracker (D24), původně CVE-6, šestá CVE třídy Bogue, přestavěna z trupu obchodní lodi C-3, byla po dokončení v listopadu 1942 předána Royal Navy. Během roku 1943 a počátkem roku 1944 se plavila jako doprovod protiponorkových konvojů. [Crown Copyright official]

  
  

  Dne 4. ledna 1944 dorazila z RNAS Machrihanish 846. peruť. Nová jednotka byla vybavena 12 torpédovými bombardéry Avenger Mk.II a čtyřmi stíhačkami Wildcat Mk.V, které dříve patřily k letce "B" 1832. perutě. Mezi Wildcaty byl i letoun JV579.

  Během tohoto období došlo ke čtyřem leteckým nehodám, z nichž dvě se týkaly Avengerů a dvě Wildcatů. První se stala 7. ledna, kdy Lt. J. E. Scott RNVR ve Wildcatu JV333 havaroval při přistání na palubě. Druhá nehoda byla smrtelná. 10. ledna se Avenger FN828 zřítil do moře poté, co se mu při cvičném klouzavém bombardovacím útoku na loď utrhlo pravé křídlo, pravděpodobně v důsledku překročení maximální povolené rychlosti. Při nehodě zahynuli pilot Sub-Lt G. A. Houghton RNVR, pozorovatel Sub-Lt E. B. Dixon RNVR, střelec Leading Airman R. F. Gates a cestující Ordinary Seaman G. A. Smith. Dne 13. ledna přistál poručík G. W. McCabe RNVR ve Wildcatu JV348 se zvednutým záchytným hákem a narazil do záchytné bariéry. Dne 20. ledna havaroval při startu neidentifikovaný Avenger - letoun najel na levobok a jeho motor se utrhl ze závěsů, převrátil se přes palubu a spadl do vody. Jeho pilot Sub-Lt S. J. Martin RNVR a dva členové osádky byli bezpečně vyzvednuti torpédoborcem.

  Poté, co se nová peruť zaběhla, byl HMS Tracker v únoru vyslán k protiponorkovým průzkumům na konvojové trase kolem Gibraltaru, západně od Cape Finisterre. Spolupracoval při tom s HMS Biter, se kterým tvořil Air Group A.2. Jedna letadlová loď s torpédovými letouny byla přidělena k protiponorkovým průzkumům a druhá zajišťovala stíhací podporu nad prostorem oceánu.

  Dne 12. února 1944 vypluly z Liverpoolu konvoje ONS.29 a OS.68/KMS.42. ONS.29 plul do Halifaxu a OS.68/KMS.42 do Freetownu/Gibraltaru. Biter a Tracker zpočátku podporovaly ONS.29 při cestě na setkání s doprovodnými skupinami kombinovaného konvoje Freetown/Gibraltar. Dne 18. února konvoj uvízl v Biskajském zálivu, známém svými nepříznivými povětrnostními podmínkami.

  Dne 23. února pokračovala OS.68 s 29 plavidly do Freetownu, KMS42G s 27 plavidly dorazila na Gibraltar 25. února. Eskortní skupina strávila na Gibraltaru týden. 846. peruť odletěla na břeh k RN Air Section North Front a znovu se nalodila 2. března, kdy Tracker odplul vstříc dalšímu konvoji.

  Biter a Tracker podporovaly konvoj SL150/MKS41, který se zformoval na moři u Gibraltaru 3. března, kdy se konvoj Freetown-UK SL.150 setkal s MKS41, Gibraltar-UK. Létání bylo opět ztíženo nedostatkem příznivého větru. Konvoj SL150/MKS41 byl 10. března napaden ponorkou U-575, která potopila korvetu třídy Flower HMS Asphodel. Čtyři z Trackerových Avengerů po ponorce pátraly, ale nenašly žádnou stopu.

  Biter a Tracker dorazily na Clyde 12. března. Po týdenní dovolené se Tracker připojil k HMS Activity s 819. perutí, se třemi Swordfishy a sedmi Wildcaty, aby 27. března 1944 doprovodil konvoj JW58, který vyplouval z Loch Wew do Murmansku. Dne 30. března dva Wildcaty z Activity objevily a sestřelily letoun Ju-88. Následujícího dne byly sestřeleny tři Fw 200 Condor. Sub-Lt R. H. Meed RNVR z 846 v JV490 a Sub-Lt G. C. Debney v JV485 z 819. perutě sestřelily jeden Fw 200, zatímco Sub-Lt Swift z 846 v JV522 sestřelil druhý a třetí sestřelil další pilot z 819. perutě.

  1. dubna došlo na palubě Trackeru k vážné nehodě. Osádka jednoho Avengeru spatřila ponorku a zaútočila na ni. Nedokázal však shodit hlubinné nálože. Pilotovi se podařilo shodit tři ze čtyř během návratu na loď. I přes zběsilé signály, aby „udělal ještě jeden okruh“, vletěl pilot na plný plyn do paluby. Letoun skončil s ocasem visícím nad zádi, levým křídlem balancujícím přes okraj u hnízd Boforsů. Avenger začal hořet, osádka se dostala ven, ale pilot byl těžce popálen a zemřel při převozu na ošetřovnu. Na zádi letové paluby vypukl vážný požár. Oheň se rozšířil a munice v Avengeru, stejně jako střelivo do Boforsů, explodovala. Požární čety uhasily požár za 15 minut. Později téhož dne si další dvojice Wildcatů od každé perutě nárokovala hydroplán BV 138, který poslala k moři v plamenech.

  O další dva Wildcaty přišla 846. peruť 2. dubna - jeden z nich narazil do zábran, druhý se zřítil, když Sub-Lt. T. D. Lucey, RNVR zaútočil na vynořenou ponorku a přelétl ji příliš nízko, přičemž se střetl s velitelskou věží. Po 1 hodině a 55 minutách strávených v ledové vodě byl zachráněn.

  Dne 3. dubna spatřila v Barentsově moři, jihovýchodně od Bear Island, osádka Swordfische od 819. perutě další ponorku. Byla jí U-288. Swordfish se při útoku dostal pod silnou protileteckou palbu. Připojili se k němu Avenger FN869 s osádkou Lt J. S. Toner RNVR a Lt R. A. Woodward, RNVR a Wildcat JV512, pilotovaný Sub-Lt G. W. McCabe, RNVR z 846. peruti. Kombinované útoky na ponorku hlubinnými pumami Avengeru a raketové útoky Swordfishe společně s postřelováním Wildcatu vedly k jejímu potopení.

  Konvoj JW59 dosáhl beze ztrát zátoky Vaenga 4. dubna. Lodě Activity a Tracker kryly návrat konvoje RA58, který vyplul 7. dubna. Konvoj dorazil do Loch Wew 12. dubna a Tracker byl odvelen do Belfastu, kam dorazil 14. dubna, aby v loděnicích Harland & Wolf podstoupil opravy poškození předchozím požárem.

  Po návratu do služby 29. dubna utrpěla loď Tracker v oblasti západního ústí kanálu La Manche další poškození – tentokrát působením bouře a první část května musela strávit v plovoucím doku v Greenocku.

  3. června 1944 Tracker Greenock opustil s 12 Avengery a 8 Wildcaty 846. perutě na palubě, 13. května přibyl „L“ Flight 1832. perutě. Dne 5. června byli všichni, kdo mohli, zaměstnáni natíráním letounů černobílými invazními pruhy…

  Tracker se připojil k CVE lodí HMS Pursuer a HMS Emperor pro operace v západním ústí kanálu jako součást krycích sil pro operaci Neptun. Operovaly v oblasti 150 mil západně od Lands' End (pozn.: oblast Cornwallu, nejzápadnější cíp Anglie) a prováděly hlídky proti ponorkám, pokoušejícím se vplout do Lamanšského průlivu.

  846. peruť, složená z letounů Wildcat Mk.V a Avenger Mk.II, byla během invaze v Normandii pověřena protiponorkovými hlídkami. [IWM]

  
  

  V noci na 10. června se za silné tmy HMS Tracker a kanadská fregata HMCS Teme srazily, když Teme pronásledovala ponorku. Ve dvě hodiny v noci se Teme zjevila těsně přes přídí Trackeru, který do ní narazil. Náraz směřoval do středu lodi a obě plavidla se do sebe zaklínila. Silné vlnobití tlačilo Tracker dále na Teme, jako by měl loď rozříznout na dvě poloviny. Když se nakonec Teme oddělila, měla v sobě velkou díru a byla lodí HMCS Outremont odtažena zpět k pobřeží Spojeného království.

  Tracker dokázal i navzdory vlastnímu poškození svou pozici udržet. Následujícího dne z něj během 40 minut odstartovalo všech 21 letadel. Dne 12. června 1944 pak Tracker dorazil do Belfastu, kde prohlídka poškození ukázala nutnost oprav.

  Ve stejný den byla 846. peruť zrušena a Wildcat JV579 byl převeden k výcvikové jednotce.

  3. dubna 1944 se odehrála operace Tungsten - první útok Fleet Air Arm na německou bitevní loď Tirpitz - zúčastnilo se jí 40 letounů FM-1 Wildcat Mk.V z 881. a 896. perutě na palubách CVE Pursuer a Searcher. Úkolem Wildcatů bylo potlačovat flak a umožnit tak další útoky.             

  Dne 15. srpna 1944 obě perutě, nyní vybavené novými stíhačkami Wildcat Mk. VI, spolu s 882. perutí, létající na Wildcatech Mk.V,  podpořily „druhý D-Day“,  operaci Dragoon, invazi do jižní Francie.

  V listopadu 1944 už všechny perutě FAA provozovaly „Wilder Wildcat“ - Wildcat Mk. VI a Wildcaty Mk.V strávily zbytek války ve výcvikových jednotkách.

  Eastern Aircraft FM-1 Wildcat Mk.V od 846. perutě. Fleet Air Arm dostala stíhačky Martlet Mk.V (později známé jako Wildcat Mk.V) v říjnu 1943. Od listopadu 1944 všechny perutě FAA s Wildcaty provozovaly „Wilder Wildcat“ - zatímco Wildcaty Mk.V a Wildcaty Mk.VI strávily zbytek války ve výcvikových jednotkách. [IWM]

• Medaile Za hrdinství pro plk. Jiřího Pavla Kafku

  Plk. Kafka byl se svou partnerkou doc. Machačovou a Stanislavem Černým přivítán ředitelem Eduardu Vladimírem Šulcem.

  
  

  Jedním z účastníků československého zahraničního odboje v letech 1939–1945, kteří dne 28. 10. 2023 obdrželi od prezidenta ČR vysoká státní vyznamenání, byl i plk. Jiří Kafka, poslední žijící český příslušník 311. československé perutě v RAF. Panu Jiřímu Kafkovi srdečně gratulujeme!

   Pan Kafka navštívil Eduard 17. ledna 2018. Připomeňme si jeho návštěvu následující fotogalerií. 

  Plk. Kafka, který v období let 1943-45 na Liberatorech Coastal Command RAF odlétal několik set operačních hodin na protiponorkových patrolách, se do Anglie dostal již v roce 1939 jako jedno z „Wintonových dětí“.

  Návštěva, kterou zorganizoval pan Stanislav Černý, se uskutečnila v době finalizace projektu Riders of the Sky 1944 (Liberatory GR Mk.III a Mk.V Coastal Command RAF) – limitovaná edice č. 2121. Během prohlídky konstrukčních a výrobních prostor společnosti se pan Kafka pochopitelně zajímal především o ta místa, kde byly „jeho“ Liberatory aktuální. 

  Plk. Kafka si se zájmem prohlédl maketu právě dokončované knihy Riders in the Sky 1944, která bude součástí stejnojmenné limitované edice č. 2121 (březen 2018)

  S Martinem Nademlejnským prošel pan Kavka i některé ze zdrojů používaných pro přípravu kamuflážních schémat a obtisků, kde se našel na jedné z fotografií v knize B-24 Liberator in RAF Coastal Command Service vydavatelství JAPO. 

  Karel Vorlíček hostům ukázal kamuflážní schémata připravovaných strojů. Pan Kavka ve svých 94 letech dokázal i po více než 70 letech doplnit k Liberatorům řadu zajímavostí.

  
  

  28. října 2023
  

  Prezident republiky udělil medaili Za hrdinství panu plk. ve výslužbě Jiřímu Pavlu Kafkovi za hrdinství v boji.  

   Jiří Pavel Kafka (2. května 1924) - Poslední žijící český letec, který za druhé světové války působil v 311. československé bombardovací peruti RAF. V dětství se spolu se sourozenci dostal v rámci transportů zorganizovaných Nicolasem Wintonem do Británie. V roce 1942 vstoupil do armády. Nejprve sloužil v československé pozemní jednotce, prodělal základní výcvik a poté byl vybrán do RAF. Po válce se vrátil do Československa, v roce 1947 odešel znovu do Británie a žil tam, až na přestávku v 60. letech, kdy pobýval v Izraeli, do pádu komunistického režimu v Československu. Od roku 1990 žije v Praze.

  
  

  Plukovník v. v. Jiří Pavel Kafka se narodil 2. května 1924 v Praze. Rodina byla židovského původu, otec pracoval jako advokát a zároveň byl předsedou Židovské obce v Praze, matka zůstala v domácnosti. Jiří Pavel Kafka vychodil obecnou školu a akademické gymnázium. Díky otcově prozíravosti se Jiřímu i jeho sourozencům těsně před vypuknutím druhé světové války podařilo vycestovat do Anglie tzv. Wintonovým transportem (28. června 1939). V Anglii byl Jiří Pavel Kafka s bratrem nejprve v táboře pro uprchlické děti v Ipswichi, odkud se oba bratři dostali do prázdninové školy a poté na střední školu v Cheltenhamu. To však Jiřího Pavla Kafku nebavilo a odešel na učení do firmy Sigmund Pumpy. V červnu 1942 se odhodlal ke vstupu do armády. Přibližně tři měsíce sloužil v pozemní československé armádě, prodělal základní výcvik a poté byl vybrán do Royal Air Force (RAF). Byl zařazen jako střelec a radista ve 311. peruti, ve které sloužil od září 1942 do září 1945. Po válce se vrátil do Československa a shledal se s maminkou, která přežila ghetto v Lodži i Osvětim. V roce 1947 odjel zpět do Anglie. Po smrti otce tam žila i jeho matka. V roce 1960 se i s rodinou přestěhoval do Izraele, kde osm let žili. Pak se znovu vrátili do Anglie a po roce 1990 se pamětník přestěhoval do Prahy.

  Životopis plk. Kafky byl zpracován v rámci projektu Post Bellum, Paměť národa ČRO.
  

  https://www.pametnaroda.cz/cs
  

  Další informace o plk. Jiřím Kafkovi:

  zidovskelisty.info

  www.pametnaroda.cz/cs/kafka-jiri-pavel
  

  www.seniorum.cz/nase-vzpominky
  

  www.wintonfilm.com
  

  
  

  
  

• F/O Oldřich Doležal, DFC

  
  

  Text: Pavel Vančata a  Pavel Türk

  
  

  Oldřich Doležal se narodil 1. 3. 1912, na prahu dospělosti se čtyři roky učil v malé výrobní společnosti rádiových přijímačů Richter v Ostravě než v roce 1931 nastoupil do obuvnické firmy Baťa ve Zlíně jako strojař. Odtud narukoval 1. října 1934 k Telegrafnímu praporu 4 do slovenského Prešova. Po výcviku na radiotelegrafistu sloužil v Košicích a Spišské Nové Vsi, než v hodnosti svobodníka odešel do zálohy. Vrátil se k firmě Baťa, ale nyní jako pozemní radiotelegrafista na otrokovickém letišti. Po zvýšení kvalifikace začal létat jako palubní radiotelegrafista a prošel rovněž výcvikem sportovního pilota. Dne 11. března 1939 odletěl s firemním letounem Lockheed L-10A Electra na služební cestu do polského Krakova odkud pokračoval do jugoslávského Bělehradu, kde se dozvěděl o německé okupaci vlasti. Odletěl proto na Britské ostrovy, kde pracoval v pobočce továrny v East Tilbury, než 24. září 1940 nastoupil vojenskou službu u Náhradního tělesa v Cholmondeley Park ve Velké Británii.

  Sgt. Oldřich Doležal během služby u RAF. [J. Popelka]

  
  

  V březnu 1941 byl na vlastní žádost přeřazen k letectvu a s ohledem na předválečný vojenský výcvik zahájil leteckou kariéru v květnu 1941 jako pozemní radiotelegrafista u 312. československé stíhací perutě na základně Jurby na ostrově Man. Se svým zařazením nebyl spokojen a podařilo se mu přesvědčit velení, aby ho přeřadilo do pilotního výcviku. Elementární část prodělal od července 1941 ve Watchfieldu a navázal na ni pokračovacím výcvikem na letišti Brize Norton. Pilotem vícemotorových letounů v hodnosti Sergeant byl jmenován na Štědrý den roku 1941. Operačním výcvikem u 1429 COTF procházel od dubna do září 1942 jako druhý pilot osádky Sgt Václava Soukupa. K operačnímu křtu u 311. perutě vzlétl 24. října v osádce F/Lt Bohuslava Eichlera a velení vlastní osádce mu bylo svěřeno v březnu 1943, kdy již měl hodnost Flight Sergeant. Od 26. srpna potom jako novopečený důstojník v hodnosti Pilot Officer pokračoval v hlídkové činnosti nad Biskajským zálivem na čtyřmotorových Liberatorech. Německé ponorky se mu sice více jak rok vyhýbaly, vše si ale vynahradil 27. prosince 1943. Během svého 52. operačního letu si připsal jeden z největších úspěchů v historii Třistajedenáctky – potopil německého lamače blokád Alsterufer. Tento čin mu v lednu 1944 vynesl udělení britského Záslužného leteckého kříže (DFC). Operační turnus čítající 69 hlídkových letů v délce 662 hodin završil 17. srpna a již 5. září nastoupil do kurzu pro piloty dopravního letectva u 105 (T) OTU v Bramcote. Od 12. prosince 1944 až do konce války potom usedal na místo kapitána dopravních Liberatorů u 246. peruti.

  Oldřich Doležal po návratu do vlasti. [J. Popelka]

  
  

  V osvobozené vlasti pokračoval ve službě u Letecké dopravní skupiny v hodnosti poručíka, než koncem března 1946 demobilizoval a vrátil se k firmě Baťa. V březnu 1948 nastoupil k ČSA a 25. března 1950 se stal jedním z aktérů skupinového úletu. Osádky tří dopravních Dakot letících z Brna, Bratislavy a Ostravy do Prahy zamířily na západ a přistály v bavorském Erdingu. Sám pilotoval letoun startující z Bratislavy, zatímco jeho manželka s půlročním synem letěla z Ostravy v letounu kapitána Ladislava Světlíka, za války pilota 312. perutě. Po návratu do Spojeného království velmi těžko hledal uplatnění. Přes den pracoval jako úředník a po večerech pilně studoval, aby v březnu 1954 mohl získat licenci obchodního pilota. Nejprve vozil turisty po Evropě, od roku 1957 dva roky prováděl letecký průzkum pro naftařské společnosti v Libyi. Zde se zúčastnil také jedné z prvních výprav k nedávno objevenému vraku amerického Liberatoru Lady Be Good. Ten zůstal nezvěstný během náletu na Neapol v roce 1943 a byl považován za ztracený nad Středozemním mořem. Namísto toho celou dobu ležel v libyjské poušti.

  Dne 27. prosince 1943 v 16:07 zaútočila Doležalova osádka s Liberatorem GR Mk.V BZ796 „H“ na německou ozbrojenou obchodní loď Alsterufer na pozici 46°30’ severní šířky a 18°50’ západní délky. Puma MC500 zasáhla loď přímo za nástavbou a explodovala uvnitř lodi. Snímek zachycuje šířící se požár způsobený pumou a hustý kouř nad lodí. [Archiv autora]

  Nákres průběhu útoku na „lamač blokád“ Alsterufer uvedený v hlášení SURFAT Report Doležalovy osádky. [Archiv autora]

  
  

  Po návratu ze zámoří létal až do jara 1965, kdy musel ze zdravotních důvodů skončit. Krátce podnikal v maloobchodě, na několik let se stal novinářem antikomunistické agentury Free Czechoslovak Information Service, nakonec se na podzim 1969 vrátil ke své původní elektrotechnické profesi. Pilot, který přečkal tisíce hodin válečného a poválečného létání bez jediného škrábnutí, v lednu 1970 nešťastně upadl a ochrnutý zůstal upoután na lůžko až do své smrti 28. 11. 1983 ve věku 71 let. V roce 1991 byl povýšen na plukovníka letectva v. v. in memoriam.

   (Z knihy Riders In the Sky1944, Pavel Türk, Pavel Vančata, Eduard 2018)

  
  

  28. října 2023 

   „Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství in memoriam panu plk. Oldřichu Doležalovi za hrdinství v boji.“  

   Oldřich Doležal (1. března 1912 - 28. listopadu 1983) - Vojenský pilot. Rodák z Ostravy se vycvičil radiotelegrafistou, v roce 1941 se v Británii přidal k RAF, kde absolvoval pilotní výcvik. Poté byl přidělen k 311. československé bombardovací peruti, kde sloužil na protiponorkových misích nad Biskajským zálivem. Jeho posádka dosáhla v prosinci 1943 jednoho z největších úspěchů čs. letců, když potopila německou loď Alsterufer, která vezla strategicky důležitý nálad wolframu. V roce 1944 se zúčastnil operace Overlord, tedy invaze v Normandii, a poté sloužil u dopravního letectva. Po válce nastoupil k Československým aeroliniím. V roce 1950 se podílel na koordinovaném únosu tří letadel vnitrostátních linek z Československa. Za tento čin byl v nepřítomnosti odsouzen k 25 letům vězení. Zemřel v roce 1983 v Británii. (Kancelář prezidenta ČR, Ministerstvo obrany ČR)

  
  

  Liberator GR Mk.V BZ796 (ex-USAAF B-24D-5-CF s/n 42-63819), původně sloužící u britské 53. perutě (A.L. „J“), byl 27. září 1943 předán 311. peruti, kde svůj první let vykonal 3. října 1943. Obdržel identifikační A.L. „H“. Útočnou výzbroj letadla opět tvořilo zpravidla šest nebo sedm protiponorkových hlubinných náloží DC250 Mk.XI v pumovnici (v případě útoku na lodě pak jedna puma GP250 a jedna puma MC500) a osm neřízených raket RP zavěšených po čtyřech na vnějších nosičích, upevněných po obou stranách přídě. U 311. perutě uskutečnil celkem 13 operačních letů – první 10. listopadu 1943 a poslední 4. února 1944. Dne 27. prosince 1943 byla v 09:45 objevena Sunderlandem „T“ od 201. perutě na pozici 46°40’ severní šířky a 19°30’ západní délky německá ozbrojená obchodní loď Alsterufer (výtlak 2 729 BRT), plující s nákladem strategických surovin z japonského přístavu Kóbe do Bordeaux. Alsterufer měl ke své obraně k dispozici jeden kanon ráže 105 mm, dva kanony ráže 37 mm, čtyři kanony ráže 20 mm a baráž z kabelů na padácích vystřelovanou raketami (P.A.C. = Parachute and Cable). Útok Sunderlandu nebyl úspěšný, protože letoun bombardoval skrz mraky. V 11:35 zaútočil Sunderland „Q“ od 422. perutě, ale pumy cíl minuly. Následoval útok Sunderlandu „U“ od 201. perutě, který také bombardoval skrz mraky, opět bez viditelného zásahu. V 16:07 zaútočila na loď na pozici 46°30’ severní šířky a 18°50’ západní délky Doležalova osádka s Liberatorem „H“. Plavidlo bylo zasaženo pěti neřízenými raketovými střelami RP nad čarou ponoru, puma GP250 cíl minula, ale puma MC500 zasáhla trup přímo za nástavbou (za komínem), explodovala uvnitř lodi a způsobila rozsáhlý požár. Osádka začala následně loď opouštět. Na hořící Alsterufer posléze zaútočil mezi 16:15 a 16:30 Liberator FL907 „F“ od 86. perutě jednou pumou MC500, ale minul. V 17:14 zaútočil na již opuštěný vrak na pozici 46°42’ severní šířky a 18°44’ západní délky Liberator FL943 „L“ od 86. perutě dvěma pumami MC500. Obě cíl minuly, jedna ale dopadla pouhých 9 metrů od boku lodi. V 18:00 shodil druhou pumu MC500 Liberator FL907 „F“, ale opět minul. V 17:58 byla v oblasti osádkou Liberatoru FL907 „F“ spatřena další spojenecká letadla, čtyři Halifaxy a také Tarpony od FAA. V 18:00 hlásil Halifax „Q“ od 502. perutě, že loď se potápí na pozici 46°33’ severní šířky a 18°55’ západní délky. Čtyři hodiny po opuštění osádkou se Alsterufer potopil. Celkem 74 námořníků ze čtyř záchranných člunů vzaly na palubu lodě Escort Group 6 až odpoledne 29. prosince 1943 na pozici 46°06’ severní šířky a 19°10’ západní délky. Významný úspěch 311. perutě oslavovaly obsáhlé články v britském tisku a za svůj výkon byli kapitán letounu P/O Oldřich Doležal i navigátor/bombometčík F/O Zdeněk Hanuš vyznamenáni britským Záslužným leteckým křížem (DFC). Všichni ostatní členové osádky pak Československým válečným křížem 1939. Letoun (motor č. 4) byl palbou z lodi lehce poškozen (Cat A). Dne 8. února 1944 byl Liberator přelétnut z Beaulieu do Prestwicku ke Scottish Aviation Ltd. Po instalaci světlometu Leigh Light byl 8. března 1944 přidělen k No. 1674 HCU. Ze stavu RAF byl vyřazen 21. června 1947. 

  Liberator GR Mk.V, BZ796, P/O Oldřich Doležal, No. 311 Squadron, Beaulieu, prosinec 1943

• Záhada zbarvení izraelských S-199

  Avia S-199 Daled-123.

  
  

  Text: Yoav Efrati

   

  Nejobtížnějším aspektem rekonstrukcí přesné podoby letounu Avia S-199 v izraelských službách jsou jeho barvy. Historici izraelského letectva (IAF) se opírají o dokument vydaný na počátku 50. let, v němž jsou jmenovitě uvedeny letouny v inventáři IAF a jejich barvy, aniž by byl uveden odkaz na jakýkoliv barevný standard. V tomto seznamu se nacházel rovněž letoun Avia S-199, který byl popsán jako letoun v šedé barvě.

  Detail znaku 101. perutě na letounu Messer s překrytem kabiny typu Erla.

  
  

  Na černobílých fotografiích Avií S-199, během jejich služby v Československu z doby po druhé světové válce, jsou vedle sebe zachyceny světle a tmavě zbarvené letouny, které byly interpretovány jako různé odstíny místně vyráběné barvy MNO 2036 smalt 02 - podobné nebo stejné jako německá barva RLM 02 či RLM 02 plus troška tmavě zelené RLM 83. Při návštěvě muzea izraelského letectva v polovině roku 1994 bývalý pilot „Messerů“, prezident Ezer Weismann, trval na tom, že vystavená šedě zbarvená S-199 byla zrekonstruována za použití špatné barvy. Dne 2. ledna 1995 jsem se setkal s prezidentem Weismannem a ten v mém oficiálním průvodci německými letadly Monogram Painting Guide 1935-1945 ukázal jako správný barevný vzorek RLM 68. Prezident dále uvedl, že se jednalo spíše o khaki barvu, podobnou tomu, co bylo možno vidět „na uniformách vojáků“. Při referenčním porovnání RLM 68 publikované v knize od Monogramu o barvách Luftwaffe z druhé světové války s barvou F.S.595 jsem zjistil, že tato barva je téměř totožná se zelenou barvou F.S.34258, která je podstatně živější než „khaki zelená“, kterou měl prezident na mysli. Své poznatky o RLM 68 jsem poprvé publikoval v prosincovém čísle časopisu IPMS/Izrael, Kne-Mida roku 1995 - tento barevný nález byl blízký, ovšem přeci jen nesprávný.

  Avia S-199 Daled-117 s mechaniky.

  Izraelský výsostný znak na Daled-117 doplněný lidovým uměním.

  
  

  Vzorek skutečné zelené barvy byl nalezen několik měsíců po mých zjištěních, když moji kolegové modeláři a historici Ra'anan Weiss a Rami Skladman vedli rozhovor s bývalým mechanikem letounu Avia S-199 IAF Šabtajem Katzem. Během jejich návštěvy jim ukázal víčko palivové nádrže, které patřilo k Avii S-199 sloužící u IAF. Z tohoto palivového uzávěru zjistili, že Avie byla opatřeny „khaki zelenou“ podobnou německému poválečnému standardu RAL6013 Schilfgrün.

  Avia S-199 Daled-120 při pojíždění.

  
  

  V únoru 2003 byla informace o korektní zelené barvě RAL 6013 předána Josephu Goldmanovi, který má na starosti restaurování muzejních exponátů IAF, a ten Avii S-199 s označením D.112 opatřil správnou zelenou barvou a obnovil značení tak, aby představovalo Avii D.120 v podobě, v jaké se účastnila operace „Yoav“. Když jsem v dubnu následujícího roku muzeum IAF znovu navštívil, správně zeleně natřená Avia byla... ŠEDÁ! Chybějící ochranná vrstva proti ultrafialovému záření jednoduše změnila barvu ze zelené na šedou. Záhada se tím uzavřela a vysvětlila, proč dokument z padesátých let minulého století sice popisoval skutečnost, přesto však byl chybný.

  Čas mezi operacemi, v pozadí S-199 Daled-121.

  Izraelský letoun S-199 při údržbě.

  
  

  Dne 12. října 2014 jsem měl konečně možnost vidět víčko palivové nádrže Avie S-199 na vlastní oči. Kurátor muzea IAF Avi Moše Segal mi půjčil klíč od svého trezoru, kde je uložen originální uzávěr palivové nádrže Avie S-199. Měl jsem po ruce katalogy barev Tambor German RAL, United States FS595b, British Standard BS381c/1964 a vzorník Humbrol a porovnával jsem barvu víčka palivové nádrže S-199 v přímém a nepřímém slunečním světle. Khaki barva víčka palivové nádrže se přímo shodovala s barvou RAL6013, byla o něco tmavší než barva FS595b-14257 a neměla ekvivalent v katalogu BS381c ani u Humbrol. Naštěstí pro nás modeláře je RAL6013 k dispozici v řadě emailových barev Revell pod označením SM362.

  [foto: archiv autora]

  
  

  
  

  Muzeum izraelského letectva - Avia S-199 Daled-112, upravená do podoby Daled-120, krátce po renovaci (únor 2003).

  Původně zelená barva se na restaurovaném exponátu po několika měsících na slunci změnila do šedého odstínu (duben 2004).

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Systém Terrahwak Paladin dodalo Ukrajine Spojené kráľovstvo.

  
  

  Drony a obrana proti nim

   

  Text: Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne siete a ďalšie verejné zdroje

  
  

  V období od 1. 10. do 31. 10., ktoré sledujeme v tejto časti seriálu, sa vo viacerých ohľadoch ukázala dôležitosť dronov a obrany proti nim. Preto sa tentoraz zameriame najmä na ne. Okrem nich sa však na Ukrajine objavila ďalšia významná zbraň – rakety ATACMS s dlhším doletom.

   

  Začneme smutnou správou. Vo štvrtok 5. 10. Rusko spáchalo ďalší zo svojich vojnových zločinov. Krátko po poludní zasiahlo balistickou raketou Iskander kaviareň v dedine Hroza v Charkovskej oblasti. V nej sa práve konala posledná rozlúčka s vojakom, ktorý pochádzal z tejto dediny. O život prišlo 59 ľudí vrátane šesťročného chlapca. Ďalších sedem bolo zranených.

  Hroza mala pred vojnou okolo 500 obyvateľov. Na začiatku invázie ju obsadili ruské okupačné vojská, oslobodená bola v septembri 2022 počas protiofenzívy v Charkovskej oblasti. Tesne pred útokom v nej žilo 330 ľudí. Jedna ruská raketa tak zabila 10 percent predvojnovej populácie dediny. Každá rodina z Hrozy niekoho stratila.

  Vojak, ktorého pohreb sa 5. 10. konal, zahynul už dávnejšie. Jeho pozostatky previezli do rodnej obce až teraz. Pri ruskom útoku zomrela aj jeho vdova, syn a nevesta. Ukrajinská tajná služba SBU pár dní po útoku uviedla, že ruskú raketu naviedli dvaja kolaboranti, bratia Vladimir a Dmitrij Mamonovci. Tí predtým tiež žili v obci a po jej oslobodení ušli na územie okupované Ruskom. Keď sa zo sociálnych sietí dozvedeli o chystanom pohrebe, usúdili, že sa na pohrebe môžu zúčastniť aj spolubojovníci padlého vojaka.

  Klamstvami o tom, že na pohrebe bolo mnoho neonacistov, sa Moskva snažila útok ospravedlniť. Úrad vysokého komisára OSN pre ľudské práva však vlastným vyšetrovaním zistil, že všetky obete útoku – 36 žien, 22 mužov a jedno dieťa – boli civilisti. Nie je isté len to, či Rusko útočilo na civilistov zámerne, alebo si iba neoverilo správy od kolaborantov, ktorí poskytli súradnice cieľa. Úrad vyzval Rusko, aby uznalo zodpovednosť, zistilo a potrestalo vinníkov a poskytlo odškodnenie príbuzným obetí.

   

  ATACMS v akcii

  Na druhej strane sa aj Ukrajina predviedla raketovým útokom, ktorý mal na rozdiel od toho ruského spektakulárny účinok na vojenské ciele. USA a Ukrajina vopred neinformovali o dodaní rakiet ATACMS, ale rovno ich použili. Prvý útok strelami ATACMS mieril v utorok 17.10. na letiská v Berďansku v Záporožskej oblasti a v Luhansku. Pre Rusov to bolo totálne prekvapenie a utrpeli veľké škody.

  Rozsah škôd sa však ťažko odhadoval, pretože okrem úplne zničených a zhorených helikoptér boli viaceré zasiahnuté desiatkami až stovkami črepín, no nezačali horieť. Tieto stroje sa na prvý pohľad na satelitných záberoch javili ako nedotknuté, no v skutočnosti boli tiež neopraviteľne poškodené. Rakúsky analytik Tom Cooper s odvolaním sa na zdroje, ktoré skúmali všetky dostupné zábery, uviedol, že na letisku v Berďansku bolo zasiahnutých 13 vrtuľníkov Ka-52, dvanásť Mi-8, dva Mi-8 a dva Mi-24/35. V Luhansku bolo zasiahnutých sedem Mi-28, šesť Ka-52 a štyri Mi-8. Spolu tak ruské ozbrojené sily prišli o 46 helikoptér.

  Pár dní po útoku zverejnili Rusi video, ktoré malo ukazovať, že sa na zasiahnutých základniach dokopy nič nestalo. Na videu bola zachytená prázdna odstavná plocha, na ktorej boli v pravidelných intervaloch malé krátery po submunícii z rakiet ATACMS. Bolo však vidno aj čerstvé stopy po ťažkej technike, čo naznačovalo, že pred nakrúcaním Rusi z plochy niečo odťahovali – a to vo veľkom počte. Navyše ešte predtým, prakticky ihneď po útoku, sa objavilo aj video, ktoré nakrútili ruskí vojaci na okraji zasiahnutej základne v Berďansku. Na ňom bolo vidieť päť alebo šesť požiarov – horeli budovy aj vrtuľníky.

  Zostávajúce vrtuľníky stiahli okupanti na východ na základňu Taganrog, ktoré je na území Ruska – a Ukrajina teda na základe dohody so svojimi spojencami nemôže proti nej použiť západné zbrane. Pre ruské vrtuľníky to znamená dlhší let na frontu a menej času na vyhľadávanie a sledovanie cieľov. Podľa posledných správ ostalo Rusku k dispozícii už len okolo 25 helikoptér Ka-52 v použiteľnom stave.

  Drony sa na Ukrajine stali všadeprítomné.

  Ilustračná fotka odpálenia rakety ATACMS z raketometu M270 MLRS.

  Požiare pri útoku raketami ATACMS na letisko v Berďansku.

  Nevybuchnutá submunícia M74 z rakety M39 ATACMS.

  Na prvý pohľad sa to nezdá, ale na tejto fotke detailu vrtuľníka Ka-52 je dokopy 35 zásahov črepinami.

  Vrtuľník Ka-52 na fotke ruského ministerstva obrany.

  Ďalší ilustračný záber  ruského ministerstva obrany, tentoraz na Mi-8.

  
  

  950 kusov submunície

  V úspešnom používaní rakiet ATACMS pokračovali Ukrajinci aj naďalej. V posledných dňoch októbra nimi zasiahli predsunuté letisko v Tokmaku v Záporožskej oblasti a batériu protivzdušného systému S-400 v Luhanskej oblasti. V tom druhom prípade boli zničené najmenej tri odpaľovacie zariadenia.

  Zaujímavé je, že rakety ATACMS uspeli v priamom súboji so systémom S-400, ktorý je určený na ničenie balistických rakiet. V boji proti nim je dôležité najmä vyrátanie ich dráhy, čo rakety ATACMS komplikujú. Po štarte naberú rýchlosť 3 Machy a zároveň začnú sériu manévrov, pri ktorých menia nielen výšku, ale aj smer letu. Ich dráhu tak nie je možné určiť. Manévrovanie ihneď po štarte tiež komplikuje určenie miesta, z ktorého boli rakety vystrelené. Tým je odpaľovacie zariadenie chránené pred odvetnou paľbou.

  Ukrajina zatiaľ dostala najstaršiu verziu týchto rakiet M39. Tá má kratší dosah ako neskoršie verzie (165 oproti 300 km), no nesie väčšiu nálož – až 950 kusov submunície M74. Každý z nich má veľkosť bejzbalovej loptičky a hmotnosť pol kila. Submunícia z jednej rakety zasype plochu tri hektáre, na ktorej črepiny zabíjajú všetko živé a ničia neobrnenú techniku či vrtuľníky a lietadlá.

  Rakety ATACMS majú kaliber 610 mm a odpaľujú sa z raketometov M142 HIMARS alebo M270 MLRS, ktoré už Ukrajina používa od leta minulého roku. Doteraz k nim však mala len rakety kalibru 227 mm s dosahom okolo 80 km. Z jedného odpaľovacieho zariadenia možno vystreliť buď šesť rakiet kalibru 227 mm alebo jednu strelu ATACMS. Kolesový M142 HIMARS tak môže vypustiť jednu raketu ATACMS a väčší pásový M270 môže vypustiť dve tieto strely, pretože má dve odpaľovacie zariadenia.

   

  Patová situácia? 

  Na pozemnom bojisku sa situácia veľmi nezmenila, hoci obe strany sa snažia útočiť. Rusko pokračovalo v tlaku v oblasti Kupianska na severe v Charkovskej oblasti a rozbehlo rozsiahlu ofenzívnu operáciu pri Avdijivke v Doneckej oblasti. Po obrovských stratách techniky tam prešlo na taktiku neustálych útokov vlnami pechoty. Za cenu veľkých strát dosiahlo v sledovanom obdoví pri Avdijivke len minimálne územné zisky.

  Podobná bola aj situácia pri Bachmute. V priestore obcí Robotyne a Verbove v Záporožskej oblasti sa ukrajinský postup na juh zastavil, pokračovalo však rozširovanie ukrajinského výbežku na východ a západ. Ukrajinci si tiež vytvorili niekoľko malých predmostí na ľavom brehu Dnepra v Chersonskej oblasti a pokračovali v ich rozširovaní. V tejto oblasti tiež Ukrajinci úspešne nasadili vrtuľníky, ktoré lietajú nízko nad hladinou rieky a vypúšťajú na ruské pozície salvy neriadených rakiet.

  Pozemné boje sprevádzalo aj čoraz masovejšie nasadenie dronov. Nad spomínanými premostiami na ľavom brehu Dnepra sa Ukrajincom podarilo získať prevahu vďaka úspešnému použitiu rušičiek, ktoré obmedzujú ruské drony. Na iných úsekoch však Rusi dronmi nahrádzajú delostrelectvo a používajú ich na kamikadze útoky nielen na techniku, ale aj na zákopy s ukrajinskými obrancami. Nad bojiskom operujú drony rôznych veľkostí. Vo väčších výškach sú to väčšie prieskumné stroje, tesne nad zemou sa zas pohybujú vo veľkých množstvách upravené malé komerčné drony.

  Používanie ťažších prieskumných dronov na snímkach ukrajinských ozbrojených síl.

  
  

  Guľomety a kanóny proti dronom 

  Práve boj proti dronom sa tak stáva veľkou prioritou. Okrem už spomínaných rušičiek a iných väčších prostriedkov rádioelektronického boja, sú to zo Západu dodávané elektronické pušky proti dronom – v podstate ručné rušičky. Spojenci tiež dodávajú na Ukrajinu viaceré palebné prostriedky. Nórsko napríklad poskytlo diaľkovo ovládané zbraňové stanice CORTEX Typhon aj s vozidlami Dingo, na ktorých sú namontované. Počet dodaných kusov nezverejnili, ale hodnota nórskej dodávky bola 65 miliónov eur.

  Systém CORTEX Typhon je vyzbrojený guľometom kalibru 12,7 mm a pracuje v dvoch režimoch. Prvý je automatický a systém sám ničí všetky drony, ktoré sa ocitnú v jeho dosahu. Nestráca sa tým drahocenný čas, ktorý je dôležitý najmä pri útoku kamikadze dronov, kedy ide o každú sekundu. Tento režim však možno použiť iba v prípade, kedy v okolí neoperujú vlastné drony. V druhom režime rozhoduje o spustení streľby operátor po tom, čo si overí identitu dronu. Účinný dostrel je 2 km.

  Z Austrálie zas smerovalo na Ukrajinu 160 systémov Slinger. Z nich 110 by malo byť namontovaných na pásových obrnených vozidlách M113 a 50 na kolesové vozidlá Bushmaster, ktoré sú tiež dodávané z Austrálie. Slinger používa kanón kalibru 30 mm. V zásobníku má 150 granátov s približovacou rozbuškou. Cieľ teda nemusí trafiť priamo, ale granát vybuchne v jeho blízkosti a zničí ho črepinami.

  Okrem sady optických prístrojov má Slinger aj strelecký radar. Denné a nočné kamery systému dokážu zachytiť cieľ na vzdialenosť 12–13 km a presne ho identifikovať na viac ako 4 km. Strelecký radar dokáže zamerať vozidlo na vzdialenosť 3,5 km, postavu vojaka na 2,2 km a veľký dron (napríklad DJI Matrice 600) na 1,4 km. Najmenšie ciele, ako malé kvadrokoptéry DJI Phantom, zameria na približne kilometer.

  Británia v októbri poskytla Ukrajine aj systémy Terrahawk Paladin. V tomto prípade ide o pomerne ťažký prostriedok prepravovaný nákladným automobilom. Na plošine je namontovaný stožiar s radarom, laserovým diaľkomer a dennými i nočnými kamerami. Na opačnej strane je diaľkovo ovládaný kanón kalibru 30 mm. Čím je Terrahawk Paladin výnimočný, je možné doplnenie kanóna raketami APKWS kalibru 70 mm s laserovým navádzaním. Takýchto sofistikovaných systémov je však príliš málo na to, dostatočne pokryli celú frontovú líniu. Najpoužívanejšie sú tak stále obyčajné guľomety namontované na akékoľvek dostupné vozidlá.

  Vežička austrálskeho systému Slinger.

  Najpoužívanejšími zbraňami proti dronom sú stále protilietadlové guľomety.

  
  

  Zničené dronmi i vlastnou paľbou 

  Drony sa v sledovanom období postarali aj o ďalšie straty ukrajinského letectva. Stroj Lancet 3 zničil v utorok 10. 10. jeden Su-25 na ploche letiska Dolgincevo pri meste Kryvyj Rih. Objavili sa aj fotografie strojov MiG-29 zničených na letisku Kulbakino pri Mykolajive. Podľa niektorých zdrojov ide o nové straty spôsobené v októbri, v skutočnosti však ide o zábery stíhačiek zničených v predchádzajúcom mesiaci. Aj napriek tomu je zopakovanie útoku na  Dolgincevo zarážajúcou nedbanlivosťou z ukrajinskej strany. K prvému útoku naň totiž došlo už 19. 9.

  Okrem toho sa na ruských kanáloch objavilo tvrdenie, že v pondelok 16. 10. bolo raketou zasiahnuté letisko Školnyj pri Odese, kde bolo zničených šesť lietadiel. Mal to dokladať aj satelitný záber. Ten však zachytával následky útoku ešte z mája 2022 a boli na ňom dva zasiahnuté cvičné stroje L-39 Albatros a štyri stíhačky MiG-21. Tie ukrajinské letectvo nikdy nepoužívalo. Tri stroje boli MiG-21bis pôvodne z Alžírska opravované pre Jemen, ktoré však nikdy neboli dodané a viac ako desať rokov nelietali. Štvrtý bol dvojmiestny MiG-21UM.

  Malé komerčné drony sú na bojisku najrozšírenejšie.

  
  

  Z predchádzajúcich období pochádza aj zostrelený ukrajinský Su-24, ktorého trosky sa našli pri Bachmute a Rusi zverejnili ich fotografie v stredu 18. 10. S najväčšou pravdepodobnosťou ide o stroj Su-24M s trupovým číslom „biela 69“, ktorý bol stratený v máji 2022 pri Soledare. Jeho posádka, podplukovník Igor Chmara a major Ilja Negar zo 7. brigády taktického letectva, zahynula.

  Jediným ukrajinským strojom, ktorého zostrel bol potvrdený v sledovanom období, je vrtuľník MI-24 zo 16. samostatnej brigády armádneho letectva. Stroj sa zrútil v piatok 20. 11. pri obci Časiv Jar v Doneckej oblasti. Vrtuľník Mi-8 bol následne zachytený na misii pri pokuse zachrániť členov posádky zostrelenej MI-24. Najmenej jeden z nich, podplukovník Serhij Novosad, však prišiel o život.

  Ukrajinská strana hlásila v sledovanom období zostrelenie viacerých ruských lietadiel Su-25 počas bojov o Avdijivku. Ani jeden z nich však nebol zatiaľ potvrdený. Je možné, že trosky sa nájdu a objavia na záberoch až neskôr, ako sa to počas tejto vojny stalo už veľakrát. Čo je potvrdené, okrem letísk zničených raketami ATACMS, sú dva zostrely, ktoré má s najväčšou pravdepodobnosťou na svedomí „priateľská“ streľba do vlastných radov.

  Pri prvom z nich bola v piatok 6. 10. zničená jednomiestna stíhačka typu Suchoj. Stroj sa zrútil pri obci Nikolske neďaleko Mariupolu v Doneckej oblasti. Pilot sa úspešne katapultoval a zachránil na padáku. V druhom prípade však zahynula celá trojčlenná posádka námornej helikoptéry Mi-8MTV-5. Tá sa po zásahu vlastnou protivzdušnou obranou zrútila v nedeľu 22. 10. do mora. Stroj patril 98. samostatnému zmiešanému leteckému pluku a zahynuli v ňom major Grigorij Azanov a ďalší dvaja dôstojníci Maxim Pasečnik a Alexej Kontievskyj.

  Protilietadlový tank Gepard so symbolmi zostrelov.

  
  

  Zalužného úvahy

  Na záver sa ešte raz vrátime ku dronom. Náčelník ukrajinského generálneho štábu Valerij Zalužnyj napísal dlhšiu tézu pre magazín The Economist, v ktorej im venuje značnú pozornosť. Zalužnyj uvádza, že situácia na fronte speje ku patu, ktorý viac vyhovuje Rusku. Uvádza tiež päť spôsobov, ako túto patovú situáciu prekonať:

  1. Získanie vzdušnej prevahy

  2. Prekonanie mínových polí v dostatočnej hĺbke

  3. Účinná protibatériová paľba

  4. Vytváranie a príprava dostatočných rezerv

  5. Účinný rádioelektronický boj

   

  V prípade letectva Zalužnyj uvádza, že Ukrajina mala na začiatku vojny vlani vo februári 120 taktických lietadiel, z nich však iba 40 bolo v uspokojivom technickom stave. K dispozícii mala 33 práporov protivzdušnej obrany stredného a krátkeho dosahu, z ktorých však iba 18 malo vybavenie v dobre udržiavanom technickom stave. Vďaka pomoci spojencov sa však podarilo posilniť aj letectvo aj protivzdušnú obranu. Dodané boli stíhačky, bitevné lietadlá i helikoptéry. Ukrajina tiež dostala 16 rôznych západných typov prostriedkov protivzdušnej obrany od prenosných rakiet, cez samohybné protilietadlové kanóny Gepard až po systémy Patriot.

  Vďaka tomu sa podarilo spôsobiť nepriateľovi značné straty. Podľa Zalužného ruské letectvo stratilo ekvivalent jednej leteckej armády a v prípade helikoptér prišlo o 13 plukov (brigád) armádneho letectva. Nepriateľ síce buduje nové útočné letecké jednotky, do popredia sa však dostali bezpilotné prostriedky, ktoré prevzali významnú časť úloh letectva v oblasti prieskumu aj leteckých úderov.

  Na získanie leteckej prevahy navrhuje Zalužnyj simultánne masové používanie lacných lietajúcich falošných terčov a útočných dronov. Návnady spolu s dronmi v jednej bojovej formácii zahltia protivzdušnú obranu protivníka, zmätú nepriateľa ohľadom počtu skutočných bojových prostriedkov pri nálete a tiež ho donútia odhaliť pozície svojej obrany.

  Nepriateľské drony navrhuje Zalužnyj loviť pomocou dronov so sieťou, aby eliminoval hrozbu kamikadze útokov na vlastné jednotky. Prieskumné drony s infračervenými kamerami v noci chce oslepovať pomocou stroboskopov. Tým im zabráni odhaliť pozície ukrajinských vojakov a techniky. Na kontaktnej línii je nevyhnutné masové používanie prostriedkov rádioelektronického boja (prenosných rušičiek, protidronových pušiek) na ochranu vlastných pozemných vojsk.

  Zalužnyj sa okrem dronov venuje aj hrozbe pilotovaných lietadiel, ktoré na ukrajinské pozície vypúšťajú kĺzavé bomby z diaľky. Používanie simulátorov radarov protivzdušnej obrany, ktoré ožiaria blížiace sa lietadlo, by malo vyľakať pilota tak, aby vypustil svoj smrtiaci náklad z väčšej vzdialenosti a tým pádom menej presne a efektívne.

  Ukrajinský MiG-29 zničený na letisku Kulbakino.

  Tento ukrajinský Su-24M bol stratený už v máji 2022 pri Soledare, fotky sa objavili až teraz.

  Ukrajinská helikoptéra Mi-8 vypúšťa neriadené rakety na ruské pozície.