Info EDUARD

Monthly magazine about history and scale plastic modeling.

Strana 23

REVI č.146/2025 54 REVI č.146/2025

va. „Vúter ý 20.č ervence t.r. p o 16. hodi ně bylo nu ceno pro por uchu

motoru n ouzově přistáti na polích blíže okresní sil nice ke Krchlebům

dopravní létadlo německé Lufth ansy linky Mnichov– Praha– Vratislav,

zn. Siberfuchs (si c.) D- UBIQ apře sto, že vtě chto mís tech je vel mi nepř í-

znivý teren, přistálo bez nejmenší neho dy. Vlétadle se nalézali 2 letci

a2 pa sažéři, kteří ovšem museli další cestu nastoupit r ychlíkem. Oba

letci, jakož ilétadlo bylo ihn ed podrobeno prohlídce zdejšího četnict va.

Přistání bylo zřejmě senzací nejen pro Staňkováky, ale lidi ze širokého

okolí, kteří se sbíhali na místo přistání až do večerních hodin ai ve

středu ave čtvrtek, kdy kovový pták byl rozebrán avlakem odveze n do

Mnichova. Letecké přistání nenatropilo na polích tolik škod, jako sami

zvěda vci, jak už při podo bných ne hodách bývá. Vkr átké dob ě po přist á-

ní se dostavili na místo zástu pci vojenského iokresního úřadu .“

Zfotograﬁí vyplývá, že stroj byl na m ístě demontován azřejmě po

železnici vrácen do Něme cka. Vkvětnu 1940 přešel kLuf twaffe azpo-

čátku sloužil uJagdﬂiegerschule 3 vGrove, později slouž il ke kurýrním

letům u štábu Jagdgeschwader 27 vRusku. Pro nedostatek ná hradních

dílů byl odstaven na letišti Ljuban uLening radu vzáří1941, kde byl za-

nechán při ústupu na jaře 1942.

Náhradní stroj odstartoval zMnichova o dva dny později v6.15 ráno

22.července1936. Stroj Ju 160 D-0 W.Nr. 4246 měl instalovaný motor

BMW Hor net 132E-2 W.Nr. 59570. Společností Lufthansa byl letoun

převzat teprve 24. dubna1936 a nesl pojmenování „Hyäne“. V 7.30

přistál na let išti Praha-Kb ely, kde vystoupili 4 cestující. V7.50 pok račo-

val vdalším letu do Vratislavi. Na palubě zů stala jen dvoučlenná osádka.

Další okolnosti zachycuje v yšetřovací spis č.j. 333/63 založený

5. srpna 1936 referentem Ing. Františ kem Chváta lem z oddělen í Bb

odboru letecké skupiny Ministerst va veřejných prací.

Spis začíná rukou psaným dokumentem: „Dne 22.července t.r. sdě lilo

do odd Bb, asi o 11 h., ředitelství st. leti ště „Praha“, že uHořic vPod-

krkonoší havarovalo dopravní letadlo něm. spole čnosti Luf thansa při

letu zPrahy d o Vratislavy. Při ha várii zahynuli oba letci… Odd Bb po

dohodě s přednostou letecké sk upiny k místu nehody vyslalo ihned

komisi za účelem vyšetření ka tastrofy. Komise sestávala: vrch. techn .

komisař Ing. F. Chvátal, pře dseda, v.t. kom. Ing. V. Verner azkuš. pilot

Jar. Mareš.“ Brzy odpoledne ve 13.15 ob drželi voddělení Bb ještě tele-

fonát Dr. Dočkala zMinisterstva vnitra sdalšími detaily: „Dn es 22.čer-

vence1936 startovalo německé letadlo zn . „DULUR“ v7.50 hod. ze

Gbel do Breslau . Pilotoval Neubrand , telegraﬁsta Haupt – bez cestují-

cích. V8.14 hod. zachytily Gbely volá ní SOS tohoto letadla… V11 hod.

hlásilo četnictvo zHra dce Král., že letadlo se zřítil o na kotě 463 uobce

Chlomek. Obě dvě osob y byly zabity, letadlo úplně roztří štěno.“

Spis byl uzavřen a založen

4.září1936. Obsahoval samostatný

vyšetřovací spis z 3. sr pna 1936

vypracovaný Ministerstvem pošt

a telegrafů, pod které spadala

pražská zaměřovací stanice. Dále

hlášení Velitelství četnické letecké

hlídky v Hradci Králové z 23.čer-

vence 1936, pri márně adresované

nadřízenému Min isterstvu vnitra ,

azápis z výslechu svědků havárie,

který provedla četnická stanice

v Cerekvicích, a fotograﬁckou

přílohu. Závěrečný třístrán kový

protokol podepsaný techniky Ing. F. Chvátalem a Ing. V. Vernerem

shrnuj e: „Komis e ministers tva veřejný ch prací pro vyšetření havárie

letadla dostavila se na místo nehody 22 .července v 15. hod . Trosky

letadla nebyly již ve stavu, ja k letadlo dopadlo na zem, nýbr ž byly– prý

zrozkazu nějakého pána zokresního úřadu– shrnuty na několik hromad

amotor svrtulí byl ze země vykop án.“

Další text obsahuje popis místa havárie: „Místo nehody je mladš í les

zvaný Buk ovina… Letad lo vlétlo do lesa asi 200 m od již ního okraje.

Směr vlétnutí je jihovýcho dní. Prvá stopa je na 10 m vysoké borovici jíž

je uražena kor una. Dále ve směru vlétnutí jsou přeráženy st romy stále

níže a asi 12m od zmíněné borovice je vzemi asi 1,5m hluboká jáma

široká asi 2,5m. Zní byly vykopány trosky motor u avrtule přeražená na

dva kusy. Dále ve směr u vlétnutí d o vzdálenosti asi 30m od jámy jsou

stromy p řeráženy u země, jiné jen odřeny aohn uty a mezi nimi jsou

trosky leta dla– spleť zohýbaných a pomačkaných plechů propletená

zbytky různých ve dení a armatur. Rozbité části předku trupu, kabiny

apodvozku nacházejí se úplně vpředu , části nosného systému aocas-

ních ploch po celé délce místa dopadu… Roztříš těná těla pilota ateleg-

raﬁsty byla nalezena m ezi troskami vpředku trupu abyl o velmi obtížno

určit kolik a osobá m náleže jí. Pal ubní př ístroj e byly úp lně zni čeny. Na le-

zeny byly zmačklé hodink y pilota atelegraﬁsty. Ručičky prvých hod inek

Celkem je známo 47 vyrobených kusů, ale objevují se ta ké

neurčité údaje o pokračování výroby upravené vojenské

verze Ju 160 C-0.

Osudy dvou strojů zpředposlední, dubnové dodávky se

na lince Mnichov – Pra ha – Vratislav fatálně proťaly

sčeskou historií. Ráno 20.července1936 odstartoval zMnichova dopravn í Junkers

Ju 160 Silberfuchs společnosti Deutsche Lufthansa kpravidelnému letu přes Prahu

do Vratislav i. Pro techn ickou závadu byl al e nucen nouzově př istát vpol i uStaňko-

Nouzové přistání 20. července 1936 u Staňkova v západních

Čechách zachycuje série fotograﬁí.

V květnu 1940 převzala „Silberfuchs“ Luftwaffe a obdržel kmenové označení

RC + KO. Jak snímek kuriózně prokazuje, tradiční pojmenování „Silberfuchs“

bylo ponecháno i v období vojenské služby.

Na starém drážďanském letišti Heller vznikla

série reklamních fotograﬁí čerstvě dodaného

stroje D-UVOX „Rotfuchs“.

20 REVI č.146/2025

REVI č.146/2025 21

Ing. Pavel Vančata

Sestřelen u Arrasu

Jedním z novousedlíků voblasti kanadských prér ijních provincií se

vlétě 1906 stal Fran k Pawlitza narozený 31.července1886 ve slezské

obci Šumbark, která je dnes jednou změstských čá stí Havířova. Vroce

1910 získal kanadské občanství a17. května1915 se ve městě Swift

Current oženil sA nnou Tucek (* 20.srpna1889 ve Zruči nad Sázavou).

Vlétě 1916 spolu se synem Albertem (* 4.února1916) žil i na vlastn í

farmě v katastru obc e Pittville vprovincii Saskat chewan. Vnásledují-

cích letech do rodiny přibyli ještě tři potomci: Vera Rose (* 1.l istopa-

du 1917), Elvyn Joseph (* 30. září 1921) a Francis Ha rold

(* 30.ledna1924).

Nás budou zajímat osudy syna Elvyna, který v letech 1927 až 1935

navštěvoval základní školu v Baxtervi lle a další tři roky studoval

zdomova formou distančn í výuky. To již rodina vlastnila farmu v obci

Abbey, stále vprovincii Saskatchewan, na k teré po ukončení školní do-

cházky zůstal pomáhat .

Dne 6. února1942 si tento dvacetiletý mladík modrých očí asvětle

hnědých vlasů měřící 180 cm podal př ihlášku do Royal Canad ian Air

Force (RCAF). Přísahu složil 1.května1942 vNo. 5 Recruiting Centre

ve městě Regina vprovinci i Saskatchewan, odkud ještě t éhož dne odjel

kNo. 2 Manning Depot sídlícímu v Brandonu vsousední provincii Ma-

nitoba. Zde se zněj stal nováček se služebním číslem R163640 vhodnos-

ti Aircraftman 2

Class (AC2) a byl zař azen do skupiny určené do

výcviku na pilota s alternativou na navigátora. Od 29. srpna dostal

měsíční neplacené volno, aby mohl pomoci skl idit úrodu na rodinné

farmě. Následně 23. října odjel do Edmontonu v provincii Alberta, kde

tři dny nat o zahájil základ ní výcvik u No. 4 Initia l Traini ng School

vrámci kurz u č. 65, který končil 1.ledna1943, kdy byl povýšen do hod-

nosti Leadi ng Aircraft man (LAC). S výsledným hodnoc ením 74 % se

umístil až na 90. m ístě mezi 105 nováčky: „Než narukoval, pracoval na

otcově farmě. Jeho bratr slouží jako rotmistr uarmády. Prů měrný spor-

tovec. Český půvo d– 2. generace. Mlad ík zfarmy– amb iciózní– bude

se hodně snažit. Pom alu se učí– upravený. Doporučen na po ddůstojní-

ka. Alternat ivně radiotelegraﬁsta-střelec.“ Jeho sen stát se pilotem se

rozplynul, neboť nehledě na uvedené doporuče ní byl př eřazen do výcviku

na bombometčíka.

Na zařazení do další fáze výcviku vyčkával v Edmontonu, a než

kněmu stačilo dojít, byl 30.ledna hospital izován vnemocnici na základ-

ně a26. února nastoupil dvoutýdenní zdravotní dovolenou. Na několik

dnů se vrátil kNo. 4 ITS, odkud 21.března odjel na řádnou dovolenou.

Zní se 3.dubna hl ásil uNo. 7 Bombing & Gunner y School (B & GS) na

základně Paulson vprovincii Ma nitoba.

Kurz pro bombometčí ky č. 79 zde probíha l mezi 5. dubnem až

25. červnem 1943. Během prakt ického bombardování na létal na dvou-

motorových letounech Avro Anson 46 h 50 min ve dne a4 h 30 min

vnoci a shodil celkem 121 pum ve dne a 16 vnoci. P ři bombardování

zmalé v ýšky dosahoval prů měrné odchylky 61 ya rdů (56 m) az velké

výšky 167 yardů (153 m). Vrámci střeleckého výcviku strávil 16 h mani-

pulací se střeleckými věžemi na zemi apoté dalších 15 h 5 min nalétal na

letounech Bristol Fairchild Bolingbroke, přičemž vyst řílel 3 700 ran

a dosáhl průměrné úspěšnost i 10 % zásahů. S hod nocením 77,5 %

skončil na 9. místě mezi 38 kadety. Podle i nstruktorů byl průměrným

bombometčíkem astřelcem apo dokončení výcvik u ho doporučili ke

jmenování do důstojnické hodnosti.

ZPaulsonu odjel vden ukončení kurzu a druhý den se h lásil uNo. 1

Air Observer School vMaltonu, Onta rio. Vtamní m navigačním kurz u

č. 79 probíhajícím od 28. června do 6.srpna 1943 si vedl velm i dobře

(obdržený počet bodů/maximá lní možný počet bodů): základy letecké

navigac e (161/200), rozpoz návání let ounů (211/250), pr aktick á signali za-

ce (250 /250), te orie let eckého průzk umu (113/150) , teori e leteck ého foto -

graf ování (111/150) , prakt ická nav igace ve dne (219/30 0), prak tická na vi-

gace v noc i (140/200), bombardování (215/300), praktické lete cké

fotografování (133/200). Zpozemních předmětů obdržel známku 84,6 %

spolu shodnocením: „ Nadprůměrný. Jasně chápe vše, co se od něj vy-

žaduje . Navigac e dobrá.“ Jeho práci ve vzduchu po odlétání 26 h 45 min

ve dne a17 h 20 min vnoci na Ansonech instruktoři ohodnoti li známkou

70,7 % s doplňujícím komentář em: „Nadpr ůměrný. Dobrý navigátor

vnoci. Pracoval velmi d obře.“ Slavnostní předán í odznaků novopeče-

ným bombometčíkům proběhlo 5. srpna az dvaatřiceti absolventů jich

dvanáct dostalo doporučení ke jmenování do důstojnické hodnost i. LAC

Pawlitza byl podle svého služebního záz namu dnem 6. srpna 1943

zařazen do odbornosti Air Bomber a ke stejnému dni byl povýšen do

hodnosti Sergeant (Sgt). Nicméně 30.srpna byl se zpětnou platností o d

6.srpna jmenován do důstojnické hodnosti P ilot Ofﬁcer (P/O) aobdržel

nové důstojnické služební číslo J28966.

Ve dnech 7. až 20. srpna čerpal dovolenou p řed odjezdem do zámo ří

apoté zamí řil kNo. 1 „Y“ Depot do př ístavu Halifax. Zde se 26.srpna

nalo dil aub ritsk ých břeh ů přist ál oše st dnů poz ději. Od 2.zář í se nac há-

zel ve stavu No. 3 (RCAF) Personnel Reception Cent re vjihoanglickém

Bournemouthu.

Mezi 2. listopadem a20. prosi ncem 1943 prodělal P/OPawlitza dopl-

ňující výcvik na letounech Anson u No. 1 (Observer) Advanced F lying

Unit na letišti Wigtown ve Skotsku. Následujícího dne se hlásil do kurzu

č. 13 uNo. 82 Operational Training Unit (OTU) na základ ně Ossington,

kde operační výcvik probíhal na dvoumotorových bombardérech Vickers

Wellington B Mk.III a Mk.X. Z de se stal členem šestičlenné osádky

složené zpříslušníků RCAF, kteří se sice všichn i narodili vKanadě, a le

většina znich měla kořeny vEvropě:

pilot P/O William Wallace Proudfoot (J27626) – rodiče pochá zeli ze

Skotska;

navigátor P/OJoseph Art hur Murph y (J28035)– rodi če byli rodi lí Kana-

ďané;

bombometčík P/OElvyn Joseph Pawlitza (J28966)– rodiče měli český

původ;

radiotelegraﬁsta Sgt Enrico Joseph Simonato (R183691) – rodič e emi-

grovali zItálie;

střelec P/OAlbert Edward Hall (J37151)– otec pocházel zAnglie, matka

zNizozemska;

střelec P/O Peter Koleda (J37149) – rodiče se naro dili v západní část i

Uk raji ny.

Během cvičných letů osádku P/OProudfoota potkala d robná nehoda.

Vsobotu 18.března1944 ve 20.25 Wellington B M k.X LN543 utrp ěl

lehké poškozen í během pojíždění ke startu knoční mu cvičnému letu,

osádka vyvázla nezraněn a: „Letoun zahájil pojíždění stlakem 140 liber

vbrzdá ch a vyjel ze stojánky (č. 33). Po přejetí vzletové a přistávací

dráhy zastavil . Poté pokračoval po pojezdové dráze vedoucí p aralelně

se vzletovou apřistávací dráhou 22 , kde opět zastavil, aby dal př ednost

jinému letounu. Dále jel směrem kmístu pro kontrolu podvozku, kde se

mu nepodař ilo zastavit a pokračoval v jízdě zm írného svahu ještě asi

70 yardů přímým směrem, dokud jed no kolo podvozku nenarazilo d o

4 stopy vysoké zídk y, okterou se zastavil. Po in cidentu bylo zjištěno, že

tlak v brzdách klesl na 10 liber.“ Velitel Training Wing No. 82 OTU

W/Cdr W. D. Ferris označil za viníka nehody P/OProudfoota, který měl

nalétáno sa mostatně 207 h, z toho 66 h na Wellingtonech: „Pilot e vi-

dentně běhe m pojíždění příliš používa l brzdy a nekon troloval tlak

vbrzdách. Spotřeba vzduchu byla normální , tj. 7 lb/sq. in. Lze se dom ní-

vat, že pilot při po užívání brzd a kontrole tlak u nebyl dosta tečně obe-

zřetný, zvláště když pojezdová dráha vtomto místě kles á, apojížděl moc

rychle.“ Současně doporuči l vepsat do jeho zápisníku letů pokárání za

„hrubou nedbalost“.

Zbývající část operačního výcviku do 2.dubna proběhla už bez mimo-

řádných událostí. P/OPawlitza na Wellingtonech nalétal 56 h 10 min ve

dne a40 h 5 min vnoci a během té doby provedl: sedm cvičných bom-

bardování ve dne (28 pum) adalších osm cvičení za t my (28 pum); čtyři

cvičné střelby ve dne (jedna na terč tažený za dru hým letounem atři na

cíl vm oři, cel kem 1 200 ra n) atři cvičné střelby za tmy na cí l vmoři (600

Department of National Defence/Library and Archives Canada, PL-31182

Library and Archives Canada

Chris McLean collection

Library and Archives Canada

▲ Na snímku pořízeném v roce 1944 na letecké základně „kdesi v Anglii“ je

zachycen LAC Frank Thompson, motospojka od No. 427 Squadron RCAF, ve

společnosti tří sličných příslušnic umělecké jednotky „RCAF Blackouts“ pořáda-

jící představení pro spojenecké vojáky. V pozadí stojí bombardér Handley Page

Halifax jedné z kanadských perutí spadající pod velení No. 6 (RCAF) Group.

◀ Vyrovnaná řada letounů Avro Anson

zachycená pravděpodobně na letišti

Malton, kde sídlila No. 1 AOS. Vpo-

předí parkuje Anson sériového čísla

RCAF 6044 sindividuálním písmenem

„D“, dříve sloužil vRAF pod sériovým

číslem R3470. No. 1 AOS jej obdržela

21.května 1940, mezi 15. červencem

a25. zářím 1942 prošel generální opra-

vou u ﬁrmy de Havilland Canada, po

níž se vrátil zpět kjednotce. V násle-

dujících letech ho kvýcviku používaly

ještě No. 4 AOS aNo. 31 B & GS. Na

konci války měl nalétáno 3 359 h 45 min.

Druhý Anson vřadě za ním nese na pří-

di individuální písmeno „A“ spolu se

znakem No. 1 AOS.

Elvyn Joseph Pawlitza na oﬁciálních portrétech RCAF, vlevo jako nováček, vpravo

v důstojnické hodnosti P/O po dokončení výcviku bombometčíka v Kanadě.

32 REVI č.146/2025

Martin Pospíšil

REVI č.146/2025 33

Mustangy na konci světa

- 311. Fighter Group v Barmě a Číně

1. cást

Jedinou stíhací sk upinou USAAF, která během 2. světové války ope-

račně používala většinu verzí letounu North American Mustang, byla

311. Fighter Bomber Group později přejmenovaná na 311. Fighter Group.

Vjejí výzbroji se postupně vyst řídaly verze A-36A aP-51A s motory

Allison, P-51B/C/D/Kiprůzkumné F-6C/D/Ksmotory Merlin. Vnašich

končinách nepříliš známá skupina působila bě hem války vjihovýchodní

Asii vprostoru nazývaném CBI (China Bur ma India).

Skupina byla založena k28. lednu 1942 na zá kladně Will Rogers Field

vOklahomě jako 311. Bomb Group (Light) anásledně včervenci přezna-

čena na 311. Bomb Group (Dive). Orok později 30.září1943 přišla další

změna označen í tentokrát na 311. Fighter Bomber Group. Nový název

odpovídal novému určení skupiny ijejí výzbroji, kterou od prosince1942

tvořily letouny A-36A doplněné v červnu 1943 o P-51A. Podobnou

změnou názvu prošly itř i ze čtyř podřízených perut í, unichž se navíc

měnilo také číselné označení, t akže z382. BS se od září stala 528. FBS,

z383. BS se stala 529. FBS az384. BS se stala 530. FBS. Poslední –

čtvrtá 385. BS byla 30.září1943 zr ušena ajejí personál byl kompletně

převeden kčerstvě vzniklé 459. FS spadající pod 80. FG.

Výcvik skupiny vUSA probíhal zpočátku na dvoumíst ných střemhla-

vých bombardérech Vultee Vengeance, proto bylo vnáz vu skupiny slovo

Dive. Jednalo se o dosti neoblíbené letouny, na nichž došlo během

výcviku k několika smr telným nehodám aani velení sjejich bojovým

nasazením nepočítalo. Proto se stěmito letouny na bojiště skupina nikdy

nevydala apřešla na daleko bojeschopnější Mustangy.

Jako první vprosinci 1942 obdržela střemhlavé bombardéry A-36A

Jednalo se oprvní sériovou verzi stavěnou pro USAAF, protože předtím

se vyráběly pouze Mustangy IaIA

určené pro br itskou RAF. Celkem

bylo vyrobeno adodáno 500 letounů A-36A, tovární označení NA-97.

Mimo motoru Allison V1710-87 je cha rakterizovaly výklopné aerodyna-

mické brzdy vkřídle určené ke snížení r ychlosti ve střemh lavém letu.

Výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů vpřídi adalšími čt yřmi vkřídle.

Jednalo se první verzi Mustangu vyráběnou se závěsníky pro pumy nebo

přídavné nádrže. Do výzbroje ji zařad ily 86. FBG (listopa d 1942)

a27. F BG (první polovina roku 1943), obě působící vseverní Africe,

aprávě 311. FBG. Posledně jmenovaná jednotka použila vbojích celkem

40 kusů této verze.

Druhou verzí Mustangu použ ívanou u 311. FBG byla ve stejném

období verze P-51A (továr ní označení NA-99). To byla posled ní, nyní již

čistě stíhací, verze Mustangu s motorem Allison (varia nta V1710-81)

původně objed naná v počtu 1 200 kusů. Nakonec jich bylo vyrobeno

pouze 310, protože se mezitím začaly vy rábět Mustangy verze P-51B

smotory Merlin. P-51A měl výzbroj čtyř kulometů vkřídle azávěsníky

již byly standardní výbavou. V rá mci USAAF je obdržela nejprve

311. FBG anásledně 23. FG a1. Air Com mando Group. Tedy všechny

uUSAAF operačně používané Mustangy verze P-51A sloužily voblasti

CBI.

Přechod na A-36A na konci roku 1942 zn amenal, že od 311. BG odešli

všichni palubní střelci apiloti zahájili intenz ivní výcvik na nových jed-

nomístných strojích. Na konci ledna1943 se skupina zúčast nila prvního

velkého cvičení na území USA akoncem února byla prohlášena za boje-

schopnou. Nicméně vzápětí přišel rozkaz převést co nejvíce personálu ke

skupinám na africkém bojišti. Proto například u382. BS zbyli na začátk u

dubna pouze dva piloti. Skupina byla doplněna nováčky, výcvik začal

vpodstatě od nuly atrva l až do léta. Přesun skupiny na bojiště tak byl

zahájen až na konci července1943, kdy přes Austr álii dorazila koncem

září do Indie na zákla dnu Nawadihj.

Zde byla 30.září přejmenov ána na 311. FBG apo té násled ovalo rozd ě-

lení skupiny mezi několi k základen vúdolí Assam (oblast podél ř eky

Brahmaputry známá především pěstováním čaje) na východě Indie. Ve-

litelství a 530. FBS se počátkem října přesunuly na zákla dnu Dinjan,

528. FBS na základnu Sookerating a529. FBS na základnu Mohannbarj.

Letouny byly mezi perutěmi rozděleny tak, že 528. FBS měla všechny

A-36A a529. spolu s530. FBS pak P-51A. Nicméně piloti často létali na

strojích jiných perutí. 530. FBS sloužila především jako stíhací, ato jak

kochraně vlastních A-36A/P-51A, tak ijako doprovodná pro bombardé-

ry. Proto také její piloti dosáh li největšího počtu sestřelů vrámc i skupiny.

Navíc Musta ngům s Allisony hrálo do karet i to, že stíhací operace

v oblasti CBI probíhaly ve výrazně menších výškách než vz ápadní

Evropě nebo Středomoří, aproto se z nich na tomto bojišti postupem

času stala smrtící zbraň.

Vté době byla fronta vBar mě stabilizovaná, především proto, že z de

od července do října panovalo období

monzunů, které výr azně omezilo

většinu bojových operací. Nicméně

obě strany se intenzivně připravovaly

na další kolo bojů. V rámci USAA F

odpovídala za letecké op erace

voblasti Indie aBarmy 10. Air Force.

Byla založena vúnoru 1942 aa ž do

března 1943 odpovídala za celou

oblast CBI. Založen ím 14. Air Force

vČíně vbř eznu 1943 došlo kr ozděle-

ní odpovědnosti. Většina skupin

původní 10. AF zůstala v Číně abyla

převedena ke 14. AF. Ztoho důvodu

se 10. AF musela začít budovat vpod-

statě od nuly.

Stíhací složka 10. A F se od

podzimu 1943 sklá dala z311. F BG

s Mustang y a 80. FG vyzbrojené

P-40N (88., 89. a90. FS) aP-38 (459.

FS, ta byla 80. FG sice administrativ-

ně podřízená, ale operovala sa mo-

statně). Bombardovací sk upiny

zastupovaly 7. a308. BG(H) s B-24

(ta dr uhá byla dočasně zapůjčena od 14. AF) a 341. BG(M) s B-25.

Pozadu sdoplňováním nezůstali ani Britové, jejichž squadrony spadající

pod South East Asia Com mand byly přezbrojovány na Spitﬁry Mk.Vc,

Mosquita aBeauﬁghtery.

Hlavním ajed iným protivníkem spojeneckého let ectva voblasti bylo

japonské a rmádní letectvo, jehož standa rdní st íhačkou v Barmě byly

letouny Nakajima Ki-43-II Hayabusa patřící 50. a64. Sentai. Koncem

roku je doplnily ještě 33. a204. Sentai. Lehké avelmi obratné Ki-43 byly

vté době již z a zenitem své největší slávy asvým i výkony aslabou vý-

zbrojí se nemohly měřit s novými spojeneckými letouny. Nicméně dí ky

zkušeným pilotů m byly ještě stále nebezpečnými protivníky. Japonské

bombardovací útvary byly vyzbrojeny typy Mitsubishi Ki-21 aKawasaki

Ki-48. Také japonské armádní lete ctvo využilo přestávky vbojích kdo-

plnění stavů, takže se voblasti objevily další typy letadel, jako stí hací

Nakajima Ki-44 Shóki, Kawasaki Ki-45 Toryú (21. Sentai) nebo krátce

v období cca dvou měsíců bombardér y Nakajima Ki-49 Donryú od

62. Sentai.

Hlavním cílem Spojenců voblasti bylo ochránit dopravní trasy mezi

Indií aČí nou tak, aby bylo možné zásobovat čínské armády, které, byť

nebyly b ojově příl iš efektivn í, na sebe váza ly 25 japonských divizí.

Velká část zásob byla dopravována letecky přes Himaláje (letecký most

známý jako The Hump, tedy Hrb), což nebylo dlouhodobě ud ržitelné,

aproto mělo na podzim 1943 dojít k několika ofenzivním a kcím, které

Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth

Rekonstrukce barevných schémat atext: Martin Pospíšil

▲ Údržba P-51A (v. č. 43-6109) od 311. Fighter Bomber Group na indické

základně Kurmitola. Stroj má podvěšené dvě 75galonové přídavné nádrže nejstar-

šího typu s vystouplými plnícími hrdly.

USAAF

▲ Osobní letoun Jamese J. Englanda P-51A č. 75 (43-6077) pojmenovaný „Jackie“ je znám v několika podobách a některé detaily změn markingu se objeví i na fotogra-

ﬁích v tomto článku. Jedná se o stroj 530. FBS (později 530. FS), pro kterou byly typické žluté vrtulové kužely a evidenční čísla od 61 do 90. Mustang zpočátku neměl

na SOP číslo 75, následně se měnila poloha a tvar sestřelů před kabinou a stejně tak měnilo polohu i jméno pilota. Bokorys představuje letoun v podobě z období někdy

po 14. květnu 1944, kdy England dosáhl svého osmého a posledního sestřelu v kabině P-51A (zbylé dva pak na P-51C). Tento a další Mustangy, kterým jsou věnované

bokorysy v tomto díle, si můžete postavit díky obtiskům od ﬁrmy DKdecals (aršík č. 72093 nazvaný 10

AF Mustangs).

USAAF

Englandův P-51A č. 75 (43-6077) „Jackie“ v péči pozemního personálu. Za

povšimnutí stojí číslo 75 na SOP, které na rozdíl od většiny ostatních strojů

530. FBS není perforované.

(Pokračování z REVI č. 145)

Vdalších dnech naopak vzlétly Brandenburgy Fliegerkompagnie 19

kpronásledování nepřátelských letadel. Napří klad 20. dubna 1917 letěl

Lt.i.d.Res. Pürer za pozorovatelským kulometem letounu Hansa Bran-

denburg C.I (Ph) 129.03 a o den později seděl vkokpitu prot otypu 20.09.

Oba tyto lety však ambiciózní Pürer označil jako neúspěšné a ani je mezi

bojové lety nepočítal, stejně tak jako start kpr ůzkumu na tr ase Görz –

Merna 24. dubna 1917 sBrandenburgem 129.10, jelikož průzkumná mise

nemohla být pro nízkou oblačnost uskutečněna, ačkoli letoun byl ve

vzduchu 40 minut a uletěl 90 kilomet rů. Týž den se stejným letadlem se

již podařilo průzkum provést, takže tento posled ní bojový let vdubno -

vém výkazu bojových letů nesl teprve číslo 16.

Do boje spř esilou italských stíhaček se BO Pürer do stal 3. června

1917. Osádky tří Brandenburg ů C.I Flik 19 protivníka identiﬁkovaly jako

šest Nieuportů a jeden Spad. Společně se podař ilo jeden Nieuport poslat

k zemi za nepřátelskými liniem i poblíž Sober-Savogna. Josef Pü rer

(4. vítězství) letěl ve stroji neznámého čísla s pilotem FP Zugsf. Karlem

Reithoferem (2. sestřel), Brandenburg C.I (öAlb) 29.64 pilotoval

FP Hptm. Adolf Heyrowsky (10. vítězství; pozorovatel BO Oblt. László

Hauser, jeho 2. sestřel) a ve třetím blíže neident iﬁkovaném Brandenbur-

gu seděli FF Korp. Eduard Szajkovits (1. vítězst ví) a d alší budoucí

letecké eso BO Lt. Sándor Tahy (4. potvrzený sestřel).

Průzkumný úkol pro 14. Infanteried ivision plnila letecká setnina č. 19

také 19. června dopoledne. Formace tří Bra ndenburgů C.I sice neučinila

nad f rontou žádná zásadní pozorování, nicméně byla napadena pěticí

stíhaček Nieuport. Lt.i.d.Res. Püre r tehdy sdílel kokpit letounu 29.63

společně sFP Zugs. Istvánem Fejésem, osádku Hansa Brandenburgu C.I

(Ph) 129.42 tvořili FF Korp. Josef Schantl a BO Lt.i.d.Res. Michael

Sawczuk, se strojem vojenského čísla 129.60 letěli FF Korp. E duard

Szajkovits a BO Lt.i.d.Res. Friedrich Dechant. Po střetu se jeden zpro-

tivníků zřítil za ita lskými pozicemi u Sober (Vertojba), podíl na sestřelu

Podoba stroje Hansa Brandenburg C.I (öAlb) 29.64, s nímž získal BO Lt.i.d.Res. Josef Pürer 17. dubna 1917

u Flik 19 své třetí vítězství. Během tohoto letu jej pilotoval FP Hptm. Adolf Heyrowsky, který v jeho kokpitu

zaznamenal od dubna do června 1917 celkem pět potvrzených sestřelů, čímž z něj učinil nejen nejúspěšnější stroj

své jednotky, ale podle dosavadních zjištění zřejmě vůbec nejúspěšnější Hansa Brandenburg C.I. Letoun dodaný

k Flik 19 počátkem roku 1917 zaznamenal u setniny v průběhu služby několik úprav. Ještě v zimě létal stroj

s držákem dynama pod vrtulí, bez stojanu pro hlaveň kulometu pozorovatele, který měl perforovaný plášť původně vodního chladiče hlavně, zatímco na pozdějších sním-

cích je kulomet již zcela bez vodního chladiče, letoun má doplněný stojan kulometu a stejně jako 29.63 na horním křídle upravenou schránku pro dva kulomety, nikoli

však identickou. V čelním krytu motoru také přibyly dva podélné výřezy pro lepší chlazení motoru, který tentokráte poháněla vrtule značky Germania. Stroj po většinu

své bojové kariéry u Flik 19 létal také v původní barvě materiálu se zřetelným logem Albatros na kýlovce. Brandenburg 29.64 se ve stavu Flik 19/D nacházel ještě v říjnu

1917. V březnu 1918 byl letoun zničen při havárii během školního letu u Flik 69/D, to však již nesl kamuﬂáž na části povrchu.

38 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 39

Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth

Rekonstrukce barevných schémat atext: Petr Aharon Tesař

Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau

Esa k.u.k. LFT známá neznámá

Petr Aharon Tesar

Italský Nieuport 17, zachycený počátkem roku 1917 nad horským terénem. Právě

nad stíhačkami typu Nieuport zaznamenal Josef Pürer od dubna do června 1917 tři

potvrzená a jedno nepotvrzené vítězství.

A stíhačkami Nieuport byl 19. června 1917 spolu s FP Zugsf. Fejésem donucen

v Brandenburgu 29.63 k nouzovému přistání u Schönpass… Jedním z vítězů tohoto

souboje bylo italské eso od 81ª Squadriglia sottotenente Flavio Torello Baracchini

(na fotograﬁi). Šlo o jeho 7. vítězství z celkem 21+11 a je velmi pravděpodobné, že

toho dne letěl právě v kokpitu tohoto stroje Nieuport 17 s černým štítem na trupu.

Dobový tisk přinášel zprávy zfron-

ty, letectvo nevyjímaje, jednak

o hrdinských činech a udělených

vyznamenáních, jednak o ztrátách

v boji. Celou půlstranu (s výjim-

kou reklamy na cigaretový papír)

věnoval vídeňský týdeník Das In-

teressante Blatt z28. června1917

letcům Fliegerkompagnie 19, sa-

mozřejmě bez uvedení čísla setni-

ny. Vlevé části můžeme pod por-

tréty šesti příslušníků jednotky číst:

„1. Leutn. Alexander Tahy, sestřelil

tři letouny, vyznamenán Stříbrnou

medailí za udatnost 1. třídy aSig-

num laudis; 2. Hauptmann Adolf

Heyrowsky, porazil čtyři nepřá-

telské letouny, Řád železné koruny

3. třídy, Vojenský záslužný kříž atři-

krát Signum laudis; 3. Oberleutn.

Artur Klose-Kuschel, sestřelil jeden

Nieuport, Signum laudis; 4. Ober-

leutn. Oskar Zeisberger, sestřelil

jedno letadlo, Řád železné koruny

3. třídy, Vojenský záslužný kříž 3. tř.

advakrát Signum laudis; 5. Ober-

leutn. Ladislaus Hauser, porazil

dva nepřátelské aparáty, Vojenský

záslužný kříž s válečnou dekorací

a Signum laudis; 6. Leutn. Josef

Pürer, sestřelil dva italské stroje,

Signum laudis.

Letecká setnina Hauptmanna Adolfa

Heyrowskyho, která obzvláště vy-

nikla během desáté Bitvy oSoču; letci útočili na nastupující Italy tím, že sestoupili na nejnižší možnou výšku aostřelovali nepřátelské řady kulometnou palbou.“

Vpravé části se pak pod větším portrétem dozvídáme, že syn generála pěchoty von Langa, Oberleutnant Karl von Lang zletecké setniny Hauptm. Heyrowskyho sestřelil

během Bitvy na Soči jedno nepřátelské letadlo aneporažen padl hrdinskou smrtí. Zdostupných zdrojů pak můžeme doplnit podrobnější informace, že pozorovatel Oblt.

Karl Eugen von Lang získal svůj jediný potvrzený sestřel vkokpitu Brandenburgu 29.63, když 20.května1917 snejvětší pravděpodobností zasáhl stíhačku Spad 7 č. 4703

italského esa tenente Fulco Ruffo di Calabria. Pilot letounu 29.63 FP Zugsf. István Fejés získal při téže příležitosti již svůj 3. sestřel. Oblt. von Lang zahynul ošest dní

později. Během bombardovacího letu došlo ksamovznícení jedné zleteckých pum na palubě a osádka Brandenburgu 129.10 se zřítila na nepřátelské území poblíž Ver-

tojba. Spolu svon Langem zahynul 26.května1917 ipilot FP Zugsf. Gyula Schmidt (3 potvrzená vítězství).

„Type 29.64, Kontrollﬂug, Oblt. Laný, Oblt. v. Loeser, Flugfeld Aspern, 1917,“ uvádí popiska na zadní straně jedné z kopií této fotograﬁe. Kontrolní let při převzetí

Brandenburgu 29.64 uskutečnili důstojníci Fliegerarsenalu (Flars) pilot Oblt. Antal Lányi-Lanczendorfer a pozorovatel Oblt. Ewald von Loeser. Nový letoun byl stan-

dardně vybaven dynamem pod vrtulí.

sbírka Petr Aharon Tesař

Österreichische Nationalbibliothek

16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17

Chukar II amožná i BQM-74C Chukar III. Osvědčily se nejen jako

návnady, ale ijako průzkumné. Vjejich prospěch hovořila především

cena, Chukar totiž stál výr azně méně než Firebee. Také vyžadoval méně

obslužného personálu. Malé rozměr y ztěžovaly jejich případný sestřel,

proto byly používány nad zvláště nebezpečnými oblastmi. Na straně

druhé právě malé r ozměry omezovaly možnosti zástavby dodatečného

vybavení anavíc měly Chuka ry poměrně malý dolet – cca 265 km. P ro

lepší ří zení Chuka rů vyv inula ﬁrm a Elta naváděcí po čítač, který měl

větší přesnost a spolehlivost než st arší systém, a navíc byl navržen pro

nové činnosti, jako byl právě průzkum.

Po zbytek se dmdesátých let Chu kary i nadále prováděly pr ůzkumné

lety, ale byly používány ive své původní roli cvičných cílů. Ve cvičných

scénářích byly jejich hlavní mi protivníky iz raelské baterie protiletadlo -

vých systémů Hawk. Dále fungovaly jako rušičky elektron ických

systémů protivníka, ale ani otét o činnosti nejsou známy podrobnosti.

Podruhé byly Chukary masivněji pou žity vroce 1982 během První li-

banonské vál ky. Známá je př edevším jejich účast na potlačení syrské

protivzdušné obrany nad libanonským údolím Bikáa. Tentokrát byly

před hlavn ími útočným i vlnami stí hacích bombar dérů nejprve zPh anto-

mů aSkyhawků vypuštěny klam né cíle IMI Samson

, po nich následo-

valy Firebee a Chuka ry. Na rozdíl od Války Jom-Kippur izr aelské

letouny nyní přilétly hned po vlně kla mných cílů apodařilo se jim zcela

rozvrátit syrskou PVO vLibanonu.

Význam Chukarů pro Cheyl Ha’Avir začal klesat spříchodem nové ge-

nerace malých bezpilotn ích prostředků, kt eré vroce 1990 zc ela převzaly

jejich průzkumnou roli. Vroli cvičných cílů pak dosloužily vroce 1995.

Jako zajímavost na závěr je třeba uvést, že na zá kladě Chuka ru byla

vyvinuta izraelská střela s plochou drá hou letu IMI Delilah. Střela je

schopna vyčkávat vcílovém prostoru před potvrzením cíle. Její navádění

je možné přes GPS ainerciální navigační systém. Do služ by byla zavedena

vroce 1995 apoprvé byla bojově použita včervnu 2006 nad Libanonem.

Bojové použití vUSA

Druhým letectvem, které použilo Chukary

v b oji bylo tr ochu překvapivě USAF. To

použilo jako návnady verzi BQM-74C během

Války vPerském zálivu vroce 1991 při úvod-

ních leteckých útocích na Irák. Celý z načně

improvizovaný projekt inspirovaný používá-

ním Chukarů vIzra eli dostal kódové označení

„Project Scathe Mean“.

Chukary provozovalo pouze US Navy avté

době k jejich vypouštění používalo několi k

málo letounů DC-130 a dále lodní odpa lovací

zařízení. Proč nebyly poskyt nuty Herculesy

nebo proč US Navy nepoužilo lodě ke start u

dronů, není z e zdrojů příliš jasné, ale pravdě-

podobně nebylo možné do oblasti ty to pr o-

středky dostat včas. Pro to US Navy poskytlo

letectvu 44 BQM-74C, dvanáct provozuschop-

ných pozemních odpalovacích zař ízení arake -

tové startovací motory byly získány zBelgie.

Čtyřicetičlenný tým specialistů USAF pro

obsluhu dronů pocházel zpřed nedávnem rozpuštěných jednotek odpalo-

vaných řízených střel (pře devším z 868. Tactical M issile Training

Group). Během několika dní pak vznik la jednotka označená 4468. TRG

(Tactical Reconnaissance Group). Vybavení útvaru se t aké řešilo tak ří-

kajíc „ na koleně“, protože byla vybavena 26 upravenými n ákladními

vozy získanými od ka lifornské komerční přepravní ﬁ rmy, sady nář adí

byly zakoupeny vhobbymarkete ch apoln í vybavení pocházelo zobchodu

sválečnými p řebytky. Týmy prošly rychlým výcvikem a jednot ka byla

vybavena upravenými BQM-74C, které lépe simulovaly pilotovaný

letoun.

Skupina byla naložena do tří C-5 advou C-141, které ji včetně komplet-

ního vybavení přepravily na saúdskoarabskou zá kladnu K ing Kha lid.

Odtud se přemístila ki ráckým hranicím , kde 7.listopadu 1990 zaujala

pozice. Byla rozdělena na dva tý my, ten severní byl u místěn tak , aby

◀ ▲ ▶ Čtveřice fotograﬁí BQM-74E nesených letounem DC-130A

(BuNo 570497) na této a protější straně byla pořízena v roce 1992 během zkou-

šek u Missile Targets Division of the Naval Air Warfare Center Weapons Division

(základna NAS Point Mugu). (NARA a Northrop Grumman)

▲ ▶ Během operace Pouštní bouře v roce 1991 operovalo s BQM-74C jako klam-

nými cíli poněkud netradičně USAF. Dvojice fotograﬁí z operace ukazuje postave-

ní 4468. TFG v poušti a odpal BQM-74C.

Northrop Grumman Northrop Grumman

Dvouměsíčník o letadlech a letcích

REVI – BI-MONTHLY MAGAZINE ABOUT AIRCRAFT AND PILOTS has been published since 1994.

The latest issue, number 146, has just been published.

You will find articles about the Junkers Ju 160 “Hyäne” crash in 1936, as well as Northrop Chukar, the

311th Fighter Group in Burma and China, Josef Pürer – the unknown ace of the Austro-Hungarian Air

Force, British Austers in the Czech sky – an article about warbirds that still fly today, a model section that

regularly brings information about new products on the model aircraft market … and much more.

You can order not only the latest issue, but also older issues of the magazine here:

More information about REVI magazine can be found at www.revi.cz, on Facebook or ask directly at the

editorial office: redakce@revi.cz

REVI Publishing also offers several publications, which you can also order from the above-mentioned

e-shops or directly from the publisher.

www.modelimex.cz

www.eshop.aml.cz

www.mn-modelar.cz

www.arturmodel.cz

www.mpmshop.cz

www.intermodel.cz

Cena: 199 Kč

146

Northrop Chukar • Mustangy na konci světa

Britské Austery na české obloze • Sestřelen u Arrasu • Konec Hyäne

Dvouměsíčník o letadlech a letcích Cena: 199 Kč

1/144 Scale

Focke-Wulf Fw 189 A-1 Uhu

Cat. No. l-3001

Included

colour profiles

K.u.k. Luftfahrtruppe

Photo Album 1914 -18

Volume 1

Petr Aharon Tesaø

ISBN: 80-85957-13-2

Petr Aharon TesaøPetr Aharon TesaøK.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1K.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1

Nakajima Ki-44

Shóki

Martin Ferkl

Cat. No. II-4005

Cat. No. lI-4004

Colour profiles

included

Messerschmitt Bf 110

Volume 1 – C, D, E variants

Cat No lI 4004

– 1/72 and 1/48 scale drawings

– colour profiles

– colour photographs

– Wolfgang Falck in focus

Bf 110 obalka.indd 1 1.4.09 13:26

INFO Eduard

March 2025

Info EDUARD